Strom Projektu

Přejít do knihovny nápovědy CGTech
NÁPOVĚDA APLIKACE VERICUT

Verze 8.0
Strom projektu
Umístění:
Karta Projekt > (Strom projektu)
Zástupce na panelu nástrojů:
Úvod ke stromu projektu

Funkce stromu projektu nabízí nástroje potřebné pro každodenní používání aplikace VERICUT,
jako je například nastavení úloh k ověření a simulaci. Pro porozumění procesu nastavení úlohy
aplikace VERICUT je potřeba vysvětlit následující základní koncepce.
Projekt – Projekt se skládá z jednoho nebo více nastavení (viz Nastavení níže), která umožňují
simulovat více operací v jedné relaci aplikace VERICUT. Různá nastavení v rámci projektu
mohou používat stejné nebo různé stroje. Projekt s jediným nastavením je logicky ekvivalentní
uživatelskému souboru předchozích verzí aplikace VERICUT.
Nastavení – Nastavení je sada nastavení a souborů aplikace VERICUT (stroj, CNC řízení,
knihovna nástrojů atd.), souborů NC programů a modelů nastavení (polotovar, upínka, součást)
definující operaci stroje, která se bude simulovat. Nastavení je logicky ekvivalentní
uživatelskému souboru předchozích verzí aplikace VERICUT.
Aktuální nastavení – Položky nabídky Nastavení, například CNC stroj, NC programy atd., se
použijí pouze na aktuální nastavení. Nastavení je možné označit jako aktuální buď výběrem
daného nastavení v podnabídce Aktuální nastavení v nabídce Projekt, nebo výběrem nastavení
ve stromu projektu. „Aktuální“ nastavení je v podnabídce Aktuální nastavení označeno
zaškrtnutím a ve stromu projektu je zobrazeno tučně (viz Nastavení 3 na obrázku výše).
Aktivní / Neaktivní nastavení – Nastavení je možné nastavit jako aktivní nebo neaktivní. Pokud
je nastavení označeno jako neaktivní, neprovede se jeho simulace, jako by v celkovém procesu
nebylo vůbec přítomno. Neaktivní nastavení je však možné nastavit jako „aktuální“ a upravit.
Neaktivní nastavení je v nabídce Aktuální nastavení i ve stromu projektu označeno červeným
písmem (viz Nastavení 2 v Příkladu stromu projektu 2 níže).
Panel Strom projektu
Funkce stromu projektu nabízí nástroje potřebné pro každodenní používání aplikace
VERICUT, jako je například nastavení úloh k ověření a simulaci. Kvůli porozumění
nastavení úlohy aplikace VERICUT je třeba vysvětlit následující základní koncepce.
Panel Strom projektu je jedním z panelů, které v případě potřeby můžete ukotvit
v rámci hlavního okna aplikace VERICUT. Další informace naleznete v části Přizpůsobení
hlavního okna aplikace VERICUT v příručce Začínáme v nápovědě aplikace Vericut.
POZNÁMKA: Pokud je panel Strom projektu ukotven, ujistěte se, že jste před
stisknutím klávesy F1 kvůli zobrazení nápovědy specifické pro tento panel kliknutím
panel stromu projektu aktivovali. Jinak se po stisknutí klávesy F1 zobrazí knihovna
příruček CGTech.
(Zavřít)– Tímto tlačítkem na konci karty můžete zavřít panel Strom projektu.
(Zavřít) – Zavře panel Program . Toto tlačítko se zobrazí pouze tehdy, když panel
NC Program není ukotven.
Horní panel nástrojů:
Šest tlačítek v horní části panelu stromu projektu slouží k nastavení výběrů v grafické
oblasti aplikace VERICUT a stromu projektu, k určení informací ve stromu projektu,
k vrácení či opakování změn ve stromu projektu a k uzavření stromu projektu.
Umístěním kurzoru nad každé z tlačítek zobrazíte popisek funkce tlačítka. Popisky
tlačítek jsou uvedeny v následujícím textu tučně. Funkce jednotlivých tlačítek jsou
následující:
(Myš aktivní k povolení sledování a vybírání myší, neaktivní k zakázání.) —

Pomocí tohoto tlačítka určíte, že panel Kontrola NC programu je panel, na který se mají
aplikovat výběry myši v grafickém prostoru aplikace VERICUT. Pokud je myš aktivní,
tlačítko se zobrazí barvou zvýraznění při výběru myší vybranou v okně karta
Konfigurace > Předvolby. Pokud je neaktivní, zobrazí se tlačítko .

(Konfigurace) – Pomocí tohoto tlačítka zapnete a vypnete nabídku Konfigurace.
Pokud je tlačítko zapnuté, v dolní části stromu projektu se zobrazí podokno Konfigurace
vhodné pro položku vybranou ve stromu projektu. Na následujícím obrázku je vybrána
větev Nastavení a v dolní části stromu projektu je zobrazeno podokno Konfigurace
nastavení.
Konfigurační nabídky včetně příkazů jsou podrobně popsány v části Konfigurace
(Zobrazit komponenty stroje) – Pomocí tohoto tlačítka zapnete a vypnete prvek

Zobrazit komponenty stroje. Pokud je tlačítko stisknuto, komponenty stroje se ve
stromu projektu zobrazí podobným způsobem jako v předchozích verzích aplikace
VERICUT. Na následujících obrázcích je vidět rozdíl zobrazení stromu projektu, pokud je
toto tlačítko zapnuto a vypnuto.
Možnost Zobrazit komponenty stroje Možnost Zobrazit komponenty stroje
vypnuta zapnuta
POZNÁMKA: V některých prostředích se tlačítko Zobrazit komponenty stroje ve

stromu projektu nezobrazí. Je to proto, že proměnná prostředí
CGTECH_MACHINE_CONFIG byla v souboru vericut.bat nastavena tak, aby zakázala
přístup k funkcím pro konfiguraci stroje aplikace VERICUT.
(Zpět) – Pomocí tohoto tlačítka můžete vrátit zpět změny provedené ve stromu
projektu. Dokud ve stromu projektu neprovedete změnu, bude toto tlačítko neaktivní.
Jakmile ve stromu projektu provedete změnu, tlačítko se zobrazí jako na obrázku.
Kliknutím na tlačítko vrátíte poslední provedenou změnu zpět. Dalším kliknutím na
tlačítko vrátíte zpět další změnu atd. Počet změn, které je možné vrátit zpět, není
omezen.
(Znovu) – Pomocí tohoto tlačítka je možné znovu provést změny, které jste vrátili
pomocí funkce Zpět. Dokud nepoužijete funkci Zpět, bude toto tlačítko neaktivní.
Jakmile funkci Zpět použijete, tlačítko se zobrazí jako na obrázku. Kliknutím na tlačítko
znovu provedete poslední vrácený krok. Dalším kliknutím na tlačítko znovu provedete
další vrácený krok atd. Počet změn, které je možné provést znovu po vrácení zpět, není
omezen.
(Uzamknout modely) –Pomocí tohoto tlačítka je možné uzamknout modely na
místě. Pokud jsou modely uzamknuty, ikona tlačítka se změní na .
Pokud je tlačítko Uzamknout modely odemknuto, jsou k dispozici následující

aktivity:
1. Změnit připojení komponent

 Komponenty, včetně všech podřazených komponent a modelů, je možné
přetáhnout kamkoliv ve stromu.
 Kopírováním a vložením vybrané komponenty se zkopírují a vloží všechny
podřazené komponenty a modely.
2. Změnit připojení modelů

 Modely je možné přetáhnout kamkoliv v rámci dílčí větve komponenty, se
kterou souvisí.
 Kopírováním a vložením vybraných modelů se tyto modely zkopírují a vloží
pouze relativně k jejich původní dílčí větvi komponenty.
3. Změnit umístění komponenty

 Pokud se umístění nebo otočení komponenty změní, všechny modely a dílčí
komponenty se změní také.
Pokud je tlačítko Uzamknout modely uzamknuto, aktivity uvedené výše jsou

zakázány a k dispozici jsou následující aktivity:
1. Změnit připojení komponent

 Přetažení komponent a všech jejich podřazených komponent nezmění
absolutní umístění stroje u žádného z modelů komponent. Modely vizuálně
zůstávají ve stejném umístění.
 Kopírování a vložení komponent a všech jejich podřazených položek nezmění
absolutní umístění stroje u žádného z modelů komponent.
2. Změnit připojení modelů

Přetažení modelů nezmění jejich absolutní umístění stroje. Modely vizuálně
zůstávají ve stejném umístění.
 Kopírování a vložení modelů nezmění jejich absolutní umístění stroje.
3. Změnit umístění komponenty
 Změna umístění nebo otočení komponenty zachová všechny modely aktuální
komponenty a všech jejích podřazených komponent ve stejném absolutním
umístění stroje. Modely není nutné ručně přesouvat do předchozích umístění.
(Zavřít) – Pomocí tohoto tlačítka zavřete strom projektu.
Strom projektu zobrazuje všechna nastavení a jejich konfiguraci ve stromové struktuře.

Projekt se může skládat z jednoho nebo více nastavení. Aplikace VERICUT zpracuje každé
aktivní nastavení postupně od vrcholu stromu. Funkce dostupné ve stromu projektu jsou
stejné jako funkce dostupné na kartě Projekt, ale v názornějším stromovém formátu.
Postranní panel nástrojů:
Tlačítka na
postranním panelu
nástrojů umožňují
rychlý přesun ke
konkrétnímu
nastavení nebo
větvi v aktuálním
nastavení. Každé
z těchto tlačítek je
níže podrobněji
popsáno.
Podržením kurzoru
nad kterýmkoliv
tlačítkem zobrazíte
popisek označující
větev, do které vás
tlačítko přepne.
Postranní panel nástrojů je možné skrýt a znovu zobrazit, což může usnadnit orientaci ve
stromu projektu. Klikněte na tlačítko v horní části panelu a tím panel skryjte.
Kliknutím na tlačítko panel znovu zobrazíte.
Před operací Po operaci
(Nastavení) – Kliknutím na tlačítko Nastavení zobrazíte rozevírací seznam

s nastaveními, která jsou v aktuálním souboru projektu dostupná. V seznamu vyberte
požadované nastavení a jeho větev se zvýrazní a toto nastavení se stane aktuálním.
(CNC řízení) – Klikněte na tlačítko CNC řízení a větev CNC řízení v aktuálním
nastavení se zvýrazní. Dvojitým kliknutím na tlačítko CNC řízení se zobrazí okno Otevřít
soubor CNC řízení umožňující načtení souboru CNC řízení.
(Stroj) – Klikněte na tlačítko Stroj a větev Stroj v aktuálním nastavení se zvýrazní.
Dvojitým kliknutím na tlačítko Stroj se zobrazí okno Otevřít stroj umožňující načtení
souboru stroje.
(Kolize) – Klikněte na tlačítko Kolize a větev Kolize v aktuálním nastavení se

zvýrazní. Dvojitým kliknutím na tlačítko Kolize se zobrazí okno Kolize a limity pohybů:
Karta Detekce kolizí umožňující konfiguraci nastavení nutných pro zpracování souborů
NC programu souvisejících s detekcí kolizí mezi komponentami stroje.
Okno Kolize a limity pohybů: karta Detekce kolizí
(Limity pohybů) – Klikněte na tlačítko Limity pohybů a větev Limity pohybů

v aktuálním nastavení se zvýrazní. Dvojitým kliknutím na tlačítko Kolize se zobrazí okno
Kolize a limity pohybů: karta Limity pohybů umožňující konfiguraci nastavení nutných
pro zpracování souborů NC programu souvisejících s detekcí překročení limitů osy stroje.
(Souřadnicové systémy) – Klikněte na tlačítko Souřadnicové systémy a větev

Souřadnicové systémy v aktuálním nastavení se zvýrazní. Dvojitým kliknutím na tlačítko
Souřadnicové systémy zvýrazníte větev Souřadnicové systémy v aktuálním nastavení a
rozbalíte ji, čímž se zobrazí všechny souřadnicové systémy v této větvi.
(Posunutí NC programu) – Klikněte na tlačítko Posunutí NC programu a větev

Posunutí NC programu v aktuálním nastavení se zvýrazní. Dvojitým kliknutím na tlačítko
Posunutí NC programu zvýrazníte větev Posunutí NC programu v aktuálním nastavení a
rozbalíte ji, čímž se zobrazí všechny záznamy posunutí NC programu v této větvi.
(Nástroje) – Klikněte na tlačítko Nástroje a větev Nástroje v aktuálním nastavení se

zvýrazní. Dvojitým kliknutím na tlačítko Nástroje zobrazíte okno Správce nástrojů
umožňující tvorbu a údržbu souborů knihovny nástrojů obsahujících popisy obráběcích
nástrojů a sestav nástrojů.
(NC Programy) – Klikněte na tlačítko NC programy a větev NC programy

v aktuálním nastavení se zvýrazní. Dvojitým kliknutím na tlačítko NC programy zobrazíte
okno pro výběr souborů NC programu umožňující přidání jednoho nebo více souborů NC
programu.
(NC podprogramy) – Klikněte na tlačítko NC podprogramy a větev NC

podprogramy v aktuálním nastavení se zvýrazní. Dvojitým kliknutím na tlačítko NC
programy zobrazíte okno pro výběr souborů NC podprogramu umožňující přidání
jednoho nebo více souborů NC podprogramu.
(Uložené soubory IP) – Klikněte na tlačítko Uložené soubory IP a větev Uložené
soubory IP v aktuálním nastavení se zvýrazní. Dvojitým kliknutím na tlačítko Uložené
soubory IP zvýrazníte větev Uložené soubory IP v aktuálním nastavení a rozbalíte ji, čímž
se zobrazí všechny soubory IP v této větvi.
Následující příklady popisují některé dostupné informace podle toho, jakým způsobem
jsou položky ve stromu projektu zobrazeny.
Příklad stromu projektu 1: Nový projekt aplikace VERICUT s jedním nastavením.
Na obrázku vlevo je strom

projektu pro nový projekt
obsahující jediné nastavení.
Protože se jedná o jediné
nastavení, je ve výchozím
stavu toto nastavení
označeno tučně.
Červené písmo znamená, že

k žádné z těchto položek
nebyla přiřazena žádná
data.
Počáteční stroj je definován

pomocí komponent Attach,
Fixture, Stock a Design, ale
nebyly přiřazeny žádné
modely.
Příklad stromu projektu 2: Tento příklad znázorňuje projekt aplikace VERICUT s více
nastaveními.
Na obrázku vlevo je
strom projektu pro
úlohu se třemi
nastaveními.
Nastavení: 1 je
zobrazeno černým
textem, což znamená, že
je v aktivním stavu.
Tučný text znamená, že
Nastavení 1 je aktuální.
Popisky Kolize, Limity
pohybů, NC
podprogramy a Uložené
soubory IP v Nastavení:
1 jsou zobrazeny
červeně, což znamená,
že se tyto funkce pro
Nastavení 1 nepoužívají.
Všechny položky
v Nastavení: 2 jsou
zobrazeny červeně, což
znamená, že Nastavení 2
je v neaktivním stavu.
Nastavení: 3 je
zobrazeno prostým
černým písmem, což
znamená, že je
v aktivním stavu, ale
není aktuální.
NC podprogramy a
Uložené soubory IP se
v tomto nastavení
nepoužívají.
Další funkce stromu projektu
Každá položka ve stromu projektu nabízí místní nabídku s funkcemi specifickými pro tuto
konkrétní položku. Kliknutím pravým tlačítkem myši na větev nebo položku ve stromu
projektu nabídku zobrazíte.
Pokud je navíc zapnuta funkce Konfigurace, kliknutím levým tlačítkem myši zobrazíte
okno obsahující funkce, které je možné použít na konkrétní větev stromu projektu.
Vedle každé položky ve stromu projektu, ke které je přiřazen soubor (modely, NC
programy, soubory stroje, soubory CNC řízení atd.), je zobrazen název tohoto souboru
jako na následujícím obrázku.
Pokud nad názvem souboru podržíte kurzor, zobrazí se úplná cesta jako na následujícím
obrázku.
Aktuální NC program se zobrazí modře jako na následujícím obrázku.

Pokud se aktuální NC program zrovna zpracovává, je také modře zvýrazněn jako na
následujícím obrázku.
Manipulace s více objekty ve stromu projektu
Chcete-li ve stromu projektu vybrat více objektů, postupujte podle následujících pokynů.
1. Výběr více objektů umožňují pouze následující typy větví.

 Komponenta
 Modely
 Souřadnicové systémy
 NC programy
 NC podprogramy
2. Typy větví se vzájemně vylučují, což znamená, že není možné vybrat více objektů
z různých typů větví. Je možné například vybrat více modelů v různých větvích
Modely jako na následujícím obrázku.
Není však možné vybírat objekty v různých typech větví. Například výběr více NC
programů a více NC podprogramů v rámci jedné sekvence výběru není povolen.
3. Vícenásobné výběry je možné provádět pouze v rámci jednoho nastavení.
Více objektů ve stromu projektu je možné vybrat následujícími způsoby:
Výběr více souborů v pořadí – Klikněte na první objekt v pořadí, stiskněte a držte
klávesu <Shift> a klikněte na poslední objekt v pořadí. Zvýrazní se první a poslední
objekt a všechny objekty mezi nimi.
Výběr dalších jednotlivých souborů – Stiskněte a držte klávesu <Control> a vyberte
jednotlivé soubory. Každý z nich se zvýrazní.
Pro každou metodu platí, že opakovaným výběrem objektu se stisknutou klávesou

<Control> zrušíte výběr objektu.
Pouhým druhým kliknutím na zvýrazněný objekt jeho výběr nezrušíte. Podržením
kurzoru nad zvýrazněným objektem po kliknutí na něj zapnete režim úprav.
Objekty je možné vybírat ve stromu projektu nebo v grafické oblasti. Výběrem objektu
ve stromu projektu tento objekt ve stromu zvýrazníte a zobrazíte okno s trojrozměrným
drátovým modelem představujícím hranice odpovídajícího objektu v grafické oblasti.
Výběrem objektu v grafické oblasti zobrazíte okno s trojrozměrným drátovým modelem
představujícím hranice vybraného objektu v grafické oblasti a zvýrazníte odpovídající
objekt ve stromu projektu.
Po dokončení výběru objektů budou dostupné akce záviset na jejich typu.
 Vybrané komponenty, modely nebo souřadnicové systémy je možné posunout nebo

otočit. Podřazené komponenty těchto objektů se neposouvají ani neotáčejí.
 Vybrané NC programy je možné aktivovat nebo deaktivovat.
Vybrané větve nebo objekty je možné přetáhnout z jednoho umístění do jiného.

Například je možné přesunout nebo zkopírovat vybrané NC podprogramy z jednoho
nastavení do druhého.
 Chcete-li přesunout vybrané objekty, klikněte na zvýrazněné objekty, podržte levé

tlačítko myši, přetáhněte objekty do požadovaného umístění a tlačítko uvolněte.
 Chcete-li zkopírovat vybrané objekty, klikněte na zvýrazněné objekty, podržte levé
tlačítko myši a klávesu <Control>, přetáhněte objekty do požadovaného umístění a
tlačítko uvolněte.
Přetažení souborů z Průzkumníku Windows do stromu projektu
Z okna Průzkumníku Windows můžete přetahovat soubory do stromu projektu a nechat

je načíst do aplikace VERICUT.
Podporovány jsou následující typy souborů:
Soubory projektu
V okně Průzkumníku Windows vyberte soubor projektu a přetáhněte jej na panel
stromu projektu aplikace VERICUT. Můžete jej přetáhnout kamkoliv na panel stromu
projektu. Aplikace VERICUT soubor načte a aktualizuje panel stromu projektu.
Příklad:
Vyberte v okně Průzkumníku Windows soubor vericut.VcProject a přetáhněte jej do
stromu projektu aplikace VERICUT.
Po operaci:
Před operací:
Do aplikace VERICUT byl načten soubor
Je zobrazen nový soubor projektu.
vericut.VcProject.
Rozpracované (IP) soubory

V okně Průzkumníku Windows vyberte rozpracovaný (IP) soubor a přetáhněte jej na
panel stromu projektu aplikace VERICUT. Můžete jej přetáhnout kamkoliv na panel
stromu projektu. Aplikace VERICUT soubor načte a aktualizuje panel stromu projektu.
Příklad:
Vyberte v okně Průzkumníku Windows soubor vericut_1.ip a přetáhněte jej do stromu
projektu aplikace VERICUT.
Po operaci:
Před operací:
Do aplikace VERICUT byl načten soubor
vericut_1.ip.
Soubory CNC řízení
V okně Průzkumníku Windows vyberte soubor CNC řízení a přetáhněte jej na panel
stromu projektu aplikace VERICUT. Můžete jej přetáhnout kamkoliv na panel stromu
projektu. Soubory CNC řízení se přidávají do aktuálního nastavení. Aplikace VERICUT
soubor CNC řízení načte a aktualizuje panel stromu projektu.
Příklad:
Vyberte v okně Průzkumníku Windows soubor fan30im.ctl a přetáhněte jej do stromu
projektu aplikace VERICUT.
Po operaci:
Před operací:
Do stromu projektu byl načten soubor
fan30im.ctl.
Soubory stroje
V okně Průzkumníku Windows vyberte soubor stroje a přetáhněte jej na panel stromu
projektu aplikace VERICUT. Můžete jej přetáhnout kamkoliv na panel stromu projektu.
Soubory stroje se přidávají do aktuálního nastavení. Aplikace VERICUT soubor stroje
načte a aktualizuje panel stromu projektu.
Příklad:
Vyberte v okně Průzkumníku Windows soubor doosan_vc630_5_axis.mch a přetáhněte
jej do stromu projektu aplikace VERICUT. Všimněte si, že ve stromu projektu se zobrazí
úplná konfigurace stroje.
Před operací: Po operaci:

Je zobrazen strom projektu „po operaci“ Do stromu projektu byl načten
z příkladu souboru CNC řízení výše. soubor doosan_vc630_5_axis.mch.
Soubory modelu
V okně Průzkumníku Windows vyberte soubory modelu a přetáhněte výběr na panel
stromu projektu aplikace VERICUT. Přetáhněte soubory modelu na panel stromu
projektu tak, aby byl kurzor umístěn nad větví komponenty nebo modelu. Aplikace
VERICUT soubory načte a aktualizuje panel stromu projektu.
Příklad 1:
Vyberte v okně Průzkumníku Windows soubory vericut_fixture_base.stl a
vericut_fixture_fixed_jaw.stl a přetáhněte je do stromu projektu aplikace VERICUT tak,
aby byl kurzor umístěn nad větví komponenty Fixture (Upínka). Všimněte si, že oba
modely se přidaly pod komponentu Fixture (Upínka) ve stromu projektu.
Po operaci:
Před operací:
Do větve komponenty Fixture (Upínka)
Je zobrazena větev komponenty
byly přidány soubory
Fixture (Upínka) bez modelů.
vericut_fixture_base.stl a
vericut_fixture_riser.stl.
Příklad 2:
Vyberte v okně Průzkumníku Windows soubory vericut_fixture_fixed_jaw.stl a
vericut_fixture_mobile_jaw.stl a přetáhněte je do stromu projektu aplikace VERICUT
tak, aby byl kurzor umístěn nad větví modelů pod komponentou Fixture (Upínka).
Všimněte si, že oba modely se přidaly do větve modelů k předchozím dvěma modelům
ve stromu projektu.

Je zobrazen strom projektu „po Do větve modelů byly přidány soubory
operaci“ z příkladu 1 výše. vericut_fixture_fixed_jaw.stl a
vericut_fixture_mobile_jaw.stl.
Soubory knihovny nástrojů
V okně Průzkumníku Windows vyberte soubor knihovny nástrojů a přetáhněte jej na
panel stromu projektu aplikace VERICUT. Můžete jej přetáhnout kamkoliv na panel
stromu projektu. Soubory knihovny nástrojů se přidávají do aktuálního nastavení.
Aplikace VERICUT soubor načte a aktualizuje panel stromu projektu.
Příklad:
Vyberte v okně Průzkumníku Windows soubor vericut.tls a přetáhněte jej do stromu
projektu aplikace VERICUT. Všimněte si, že ve stromu projektu se zobrazí název
knihovny nástrojů.
Před operací:
Po operaci:
Je zobrazen strom projektu s větví
Do větve nástrojů ve stromu projektu byl
nástrojů bez určené knihovny
načten soubor vericut.tls.
nástrojů.
Soubory NC programu
V okně Průzkumníku Windows vyberte soubor nebo soubory NC programu a přetáhněte
výběr na panel stromu projektu aplikace VERICUT. Přetáhněte soubory NC programu na
panel stromu projektu tak, aby byl kurzor umístěn nad větví NC programů. Aplikace
VERICUT soubory načte a aktualizuje panel stromu projektu.
Příklad:
Vyberte v okně Průzkumníku Windows soubory vericut_inch_1.nc a přetáhněte jej do
stromu projektu aplikace VERICUT tak, aby byl kurzor umístěn nad větví NC programů.
Všimněte si, že soubor NC programu se přidá do větve NC programů ve stromu projektu.
Před operací:
Po operaci:
Je zobrazen strom projektu bez
Do větve NC programů ve stromu projektu
určených souborů NC programů
byl načten soubor vericut_inch_1.nc.
v příslušné větvi.
Soubory NC podprogramů
V okně Průzkumníku Windows vyberte soubor nebo soubory NC podprogramů a
přetáhněte výběr na panel stromu projektu aplikace VERICUT. Přetáhněte soubory NC
podprogramů na panel stromu projektu tak, aby byl kurzor umístěn nad větví NC
podprogramů. Aplikace VERICUT načte soubor nebo soubory NC podprogramů a
aktualizuje panel stromu projektu.
Příklad:
Vyberte v okně Průzkumníku Windows soubory vericut_inch_1.sub a přetáhněte jej do
stromu projektu aplikace VERICUT tak, aby byl kurzor umístěn nad větví NC
podprogramů. Všimněte si, že soubor NC podprogramu se přidá do větve NC
podprogramů ve stromu projektu.
Je zobrazen strom projektu bez Do větve NC podprogramů ve stromu
určených souborů NC podprogramů projektu byl načten soubor
v příslušné větvi. vericut_inch_1.sub.
Přesun obrobku a modelu součásti mezi nastaveními
Následující příklad ukazuje, jak jsou obrobek a model součásti v souboru projektu s více
nastaveními společně přesunuty z jednoho nastavení do jiného. Strom projektu v tomto
příkladu je ze souboru vericut.vcproject, který se nachází ve složce \library\ v instalační
složce aplikace VERICUT.
Následující příklad ukazuje společný přesun obrobku a součásti z Nastavení 1 do
Nastavení 2. Aby se model součásti automaticky přenesl spolu s obrobkem do dalšího
nastavení, musí být toto nastavení nakonfigurováno tak, aby komponenta součásti byla
potomkem komponenty Polotovar. Pokud nechcete, aby se model součásti automaticky
přenesl a změnil orientaci spolu s obrobkem, ujistěte se, že komponenta součásti není
potomkem komponenty Polotovar.
Komponenta součásti je potomek Komponenta součásti není

potomek
Pokud v prvním nastavení není model součásti viditelný, aplikace VERICUT jej (model
připojený k polotovaru) vyhledá následujícím postupem a přenese:
 Nejdříve se aplikace VERICUT pokusí najít komponentu, která je viditelná v pohledu
dílu.
 Potom se aplikace VERICUT pokusí najít komponentu, která je viditelná v pohledu
stroje.
 Nakonec se aplikace VERICUT pokusí najít komponentu, kterou by bylo bez ohledu
na aktuální nastavení viditelnosti možné zviditelnit (například má model).
Pomocí souřadnicového systému určeného pro „Použít pro posun obrobku“ (viz Použít
pro posun obrobku v části Nabídka konfigurace souřadnicového systému a také v části
strom projektu v nápovědě aplikace Vericut) automaticky orientujete obrobek a model
součásti pro Nastavení 2.
Červené rámečky na každém z následujících obrázků ohraničují část stromu projektu, na
kterou se zaměřujeme.
Nastavení 1 před začátkem zpracování
Na obrázku vlevo je
část stromu projektu
pro Nastavení 1 před
začátkem
zpracování.
Všimněte si, že
komponenta
součásti je
potomkem
komponenty
obrobku.
Nastavení 2 před začátkem zpracování
Na tomto obrázku je
část stromu projektu
pro Nastavení 2 před
začátkem zpracování.
Nastavení 1 na konci svého zpracování
Na tomto obrázku je
Nastavení 1 po
zastavení na konci
zpracování. Všimněte
si, že model obrobku
byl přidán do stromu
projektu pro
Nastavení 1.
V tomto bodě se
Nastavení 2
nezměnilo.
Nastavení 1 na začátku svého zpracování
Po spuštění
zpracování Nastavení
2 provedením
jediného kroku.
Všimněte si, že
komponenty a
modely obrobku a
součásti již nejsou
zobrazeny ve stromu
projektu pro
Nastavení 1.
Nastavení 2 na začátku svého zpracování
Zároveň si
všimněte, že
komponenty a
modely obrobku
a dočasné
součásti byly
automaticky
přidány do
stromu projektu
pro Nastavení 2.
Komponenta
dočasné
součásti
představuje
komponentu
součásti
z Nastavení 1
přeorientovano
u do pozice
požadované pro
Nastavení 2.
Podobně, pokud obrobek přeorientujete ručně pomocí funkcí v podokně Konfigurace

modelu (viz Nabídka Konfigurace modelu v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace
Vericut) poté, co byla jeho komponenta spolu s komponentou dočasné součásti
automaticky přenesena z prvního nastavení do dalšího, projeví se změny v orientaci
obrobku také v modelu součásti.
Tabulka nabídek stromu projektu
Následující tabulka obsahuje souhrn funkcí dostupných ve stromu projektu aplikace

VERICUT. Kliknutím na název položky v následující tabulce získáte další informace
o podokně, která se zobrazí po výběru jednotlivých větví. Výběrem položky větev – PTM
zobrazíte odpovídající místní nabídku zobrazitelnou kliknutím pravým tlačítkem myši.
Výběrem položky větev – Konfigurace zobrazíte odpovídající nabídku Konfigurace.
Tabulka nabídek stromu projektu
Název položky Zobrazení ve stromu projektu
Větev projektu – PTM

Větev projektu – konfigurace
Větev nastavení – PTM

Větev nastavení –
konfigurace
Větev CNC stroje – PTM

Větev CNC stroje –
konfigurace
Větev CNC řízení – PTM

Větev CNC řízení –
konfigurace
Větev stroje – PTM

Větev stroje – konfigurace
Komponenta Attach – PTM

Komponenta Attach –
konfigurace
Komponenta – PTM
Komponenta – konfigurace
Větev modelů – PTM

Větev modelů – konfigurace
Model – PTM
Model – konfigurace
Obrobek – PTM
Obrobek – konfigurace
Větev kolizí – PTM

Větev kolizí – konfigurace
Větev limitů pohybů – PTM

Větev limitů pohybů –
konfigurace
Větev souřadnicových
systémů – PTM
Větev souřadnicových
systémů – konfigurace
Souřadnicový systém – PTM

Souřadnicový systém –
konfigurace
Větev posunutí NC programu

– PTM
Větev posunutí NC programu
– konfigurace
Tabulka NC programu – PTM
Tabulka NC programu –
konfigurace
Záznam tabulky NC programu

– PTM
– konfigurace
Větev nástrojů – PTM

Větev nástrojů – konfigurace
Větev NC programů – PTM

Větev NC programu –
konfigurace
Soubor NC programu – PTM

Soubor NC programu –
konfigurace
CSYS NC programu – PTM
Větev NC podprogramu –
PTM
Větev NC podprogramu –
konfigurace
Soubor NC podprogramu –
PTM
Soubor NC podprogramu –
konfigurace
Větev uložených souborů IP –

PTM
Větev uložených souborů IP –
konfigurace
Soubor IP – PTM
Soubor IP – konfigurace
Informace o jiných místních nabídkách po kliknutí pravým tlačítkem myši ve stromu

projektu, naleznete v části Místní nabídky po kliknutí pravým tlačítkem myši ve stromu
projektu v příručce Začínáme v nápovědě aplikace Vericut.
Používání stromu projektu
Základní filozofií stromu projektu je možnost konfigurovat nastavení projektu pomocí

funkcí stromu projektu, které slouží jako průvodce, jako v následujících příkladech:
 Pomocí stromu projektu můžete projít stromovou strukturu a přitom
nakonfigurovat každou větev nastavení.
 Během konfigurace se v dolní části dialogového okna stromu volitelně zobrazuje
podokno Konfigurace.
 V podokně Konfigurace jsou zobrazeny nastavení a akce, které se nejčastěji
používají ke konfiguraci nastavené.
 Funkce v každém podokně Konfigurace jsou specifické pro větev nebo položku,
která je vybrána ve stromu.
 Pomocí pomůcek na panelu spustíte okamžitou akci. Není nutné klikat na
tlačítko OK, Použít atd.
 Méně často používané funkce jsou dostupné v místních nabídkách větví a
položek vybraných ve stromu nebo na pásu karet aplikace VERICUT.
Místní nabídky ve stromu projektu
Kliknutím pravým tlačítkem myši na každou položku ve stromu projektu se zobrazí místní
nabídka obsahující funkce specifické pro konkrétní položku.
POZNÁMKA: Jakákoli tučná položka v místní nabídce stromu projektu je také přímo
dostupná dvojitým kliknutím na položku (větev, komponentu, model atd.) ve stromu
projektu, na kterou jste kliknuli pravým tlačítkem myši. Například dvojitým kliknutím na
větev Projekt zobrazíte okno Otevřít projekt, stejně jako kliknutím na příkaz Otevřít
v místních nabídkách na obrázku níže.
Větev Projekt
Kliknutím pravým tlačítkem myši na větev Projekt na panelu stromu projektu zobrazíte
následující nabídku:
Nový projekt – Zobrazí okno Nový projekt VERICUT umožňující tvorbu souboru nového
projektu.
Otevřít – Zobrazí okno pro výběr souboru Otevřít projekt, pomocí kterého je možné
otevřít existující soubor projektu.
Uložit – Umožňuje uložení existujícího souboru projektu s aktuálním nastavením relace
aplikace VERICUT.
Uložit jako – Otvírá okno Uložit projekt jako, pomocí kterého je možné aktuálně
otevřený soubor projektu uložit pod jiným názvem nebo do jiného umístění.
Jednotky – Umožňuje změnit jednotky aktuálního souboru projektu. Zaškrtnutí označuje
aktuální jednotky (palce nebo milimetry).
Import nastavení – Otvírá okno Import nastavení, kde je možné zkopírovat nastavení
buď z uživatelského souboru verze starší než 6.0 nebo ze souboru projektu verze 6.0
nebo novější a připojit jej za aktuální nastavení.
Cykly APT – Otvírá okno Cykly , které umožňuje správu definic cyklů a modálních definic.
Odstranit odpojený polotovar – Zobrazí okno Odstranit odpojený polotovar umožňující
odstranit nebo ponechat části materiálu. Tento příkaz nabízí stejnou funkcionalitu jako
příkaz na kartě Projekt > Odstranit odpojený polotovar. Další informace naleznete
v části Odstranit odpojený polotovar v tématu Karta Projekt v nápovědě aplikace
Vericut.
Rozbalit všechny potomky – Rozbalí všechny větve stromu projektu.
Rozbalit komponenty – Rozbalí všechny podřazené větve vybrané (zvýrazněné)
komponenty.
Sbalit všechny potomky – Sbalí všechny větve stromu projektu.
Poslední – Zobrazí seznam naposledy použitých souborů projektu, ze kterých je možné
vybírat.
Zavřít – Zavře panel stromu projektu.
Pokud je tlačítko Konfigurace zapnuta, v dolní části stromu projektu se zobrazí nabídka
Konfigurace projektu.
Rychlý přístup: Dvojitým kliknutím na větev Projekt ve stromu projektu zobrazíte

okno pro výběr souboru Otevřít projekt.
Zpět na tabulku místních nabídek stromu projektu.

Nový projekt (okno Nový projekt aplikace VERICUT)
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve Projekt > Nový projekt
Karta Soubor > (Nový projekt)
Panel nástrojů umožňující tvorbu souboru nového projektu: (Palce) nebo

(Milimetry).
Kliknutím pravým tlačítkem na tlačítko můžete mezi oběma režimy přepínat.
Výběrem možnosti Nový projekt zobrazíte okno Nový projekt VERICUT. Funkce v okně
Nový projekt VERICUT umožňují tvorbu souboru nového projektu aplikace VERICUT
podle jedné z šablon dodávaných s aplikací VERICUT nebo podle vlastní šablony
projektu, kterou jste vytvořili.
Vytvořit nový – Nastaví aplikaci VERICUT do „nového“ stavu bez načtených souborů.
Aplikace VERICUT vymaže všechna data z paměti a otevře odpovídající soubor šablony
projektu VERICUT podle nastavení možnosti Palce/Milimetry popsané níže.
Palce – Vytvoří nový soubor projektu s palcovými jednotkami. Nový soubor projektu
bude založen na šabloně init.VcProject umístěné ve složce /library/ vaší instalace
aplikace VERICUT.
Milimetry – Vytvoří nový soubor projektu s jednotkami v milimetrech. Nový soubor
projektu bude založen na šabloně initm.VcProject umístěné ve složce /library/ vaší
instalace aplikace VERICUT.
POZNÁMKA: Možnosti Palce a Milimetry platí pouze pro příkaz Vytvořit nový. Při
použití níže popsaného příkazu Vytvořit ze šablony se jednotky pro nový soubor projektu
nastaví podle jednotek uložených ve vybraném souboru šablony projektu.
Níže zobrazený strom projektu aplikace VERICUT se v novém souboru projektu definuje
automaticky a bude pomocí něj možné konfigurovat aplikaci VERICUT přidáním modelů,
NC programů, popisů obráběcích nástrojů atd.
Strom projektu po novém stavu (možnost Strom projektu po novém stavu (možnost
Zobrazit komponenty stroje vypnutá): Zobrazit komponenty stroje zapnutá):
Vytvořit ze šablony – Tato možnost je podobná výše uvedenému příkazu Vytvořit nový,
ale s tím rozdílem, že nový soubor projektu bude založen na uživatelské šabloně
projektu a ne na některé z šablon dodávaných s aplikací VERICUT. Zadejte
/cestu/název_souboru šablony projektu, podle které chcete nový soubor projektu
vytvořit, do textového pole Vytvořit ze šablony nebo kliknutím na tlačítko
(Procházet) zobrazte okno Vyberte název šablony pro výběr souboru a
/cestu/název_souboru zadejte pomocí něj.
Název nového projektu – Zadejte /cestu/název_souboru nebo nový soubor projektu do
textového pole Název nového projektu nebo kliknutím na tlačítko (Procházet)
zobrazte okno Vyberte název projektu pro výběr souboru a /cestu/název_souboru
zadejte pomocí něj. Ujistěte se, že máte oprávnění pro zápis do zadané složky. Pokud
/cestu/název_souboru nezadáte, aplikace VERICUT přiřadí novému projektu výchozí
název unnamed.vcproject a uloží jej do pracovního adresáře.
OK – Vytvoří nový soubor projektu podle nastavení v okně Nový projekt VERICUT,
automaticky jej uloží do zadaného umístění a zavře okno Nový projekt VERICUT.
Storno – Zavře okno Nový projekt VERICUT bez vytvoření nového souboru projektu.
Tipy:
1. Změnou souborů init.VcProject nebo initm.VcProject můžete upravit způsob
nastavení nového stavu v aplikaci VERICUT. Změněné soubory uložte do pracovního
adresáře nebo složky CGTech /library/.
Další informace naleznete v části Tvorba vlastního souboru šablony projektu
v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
2. Pokud je to nutné, změňte následujícím způsobem jednotky pro novou relaci:
Klikněte do grafické oblasti pravým tlačítkem a v zobrazené nabídce vyberte příkaz
Strom projektu.
Na panelu stromu projektu klikněte pravým tlačítkem na větev projektu a
v zobrazené nabídce vyberte možnosti Jednotky > Palce (nebo Milimetry). Aktuální
jednotky jsou označeny zaškrtnutím.
Další informace naleznete v části Tvorba nového projektu VERICUT v příručce Strom
projektu v nápovědě aplikace Vericut.
Okno Otevřít projekt
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve Projekt > Otevřít
Strom projektu > podokno Konfigurace projektu: karta Soubory
Karta Soubor > (Otevřít)
Zástupce na panelu nástrojů k otevření souborů projektu:
Umožňuje otevření existujícího souboru projektu s aktuálním nastavením relace aplikace

VERICUT. V$zobrazeném okně pro výběr souboru Otevřít projekt vyberte požadovaný
soubor projektu. Většina funkcí v tomto okně jsou standardní funkce okna pro výběr
souboru, pomocí kterých je možné se pohybovat v adresářích, filtrovat soubory a
zadávat nebo vybírat cesty a názvy souborů. Popis funkcí specifických pro aplikaci
VERICUT je možné nalézt v části Úvod k oknům pro výběr souborů aplikace VERICUT
v příručce Začínáme v nápovědě aplikace Vericut.
Uložit projekt
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve Projekt > Otevřít
Karta Soubor > (Uložit projekt)
Zástupce na panelu nástrojů pro uložení souborů projektu: (Uložit projekt).
Uloží (aktualizuje) existující soubor projektu s aktuálním nastavením relace aplikace

VERICUT. Aplikace VERICUT soubor projektu uloží, pokud k tomu máte v aktuální složce
dostatečná oprávnění. V opačném případě se zobrazí okno Uložit soubor projektu jako,
pomocí kterého je možné zadat umístění, ve kterém máte oprávnění k zápisu.
Další informace naleznete v části Ukládání souboru projektu VERICUT v příručce Strom
Okno Uložit projekt jako
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve Projekt > Uložit jako
Karta Soubor > (Uložit jako)
Zástupce na panelu nástrojů k uložení souborů projektu jako: (Uložit projekt jako)
Zobrazí okno Uložit projekt jako, které umožňuje ukládání souborů projektů (další
informace naleznete v části Soubory projektů v příručce Začínáme v nápovědě aplikace
Vericut). Většina funkcí v tomto okně jsou standardní funkce okna pro výběr souboru,
pomocí kterých je možné se pohybovat v adresářích, filtrovat soubory a zadávat nebo
vybírat cesty a názvy souborů. Popis funkcí specifických pro aplikaci VERICUT naleznete
v části Úvod k oknům pro výběr souborů aplikace VERICUT v příručce Začínáme
v nápovědě aplikace Vericut.
Další informace naleznete v části Ukládání souboru projektu VERICUT v příručce Strom
Okno Import nastavení
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve Projekt > Import nastavení
Strom projektu > větev Projekt > nabídka Konfigurace projektu
Karta Projekt > (Import nastavení)
Umožňuje kopírování nastavení buď z uživatelského souboru verze starší než 6.0, nebo
ze souboru projektu verze 6.0 a jeho připojení za aktuální nastavení.
Okno pro výběr Soubor projektu – Pomocí okna pro výběr souboru Import nastavení
určete soubor projektu, ze kterého se má nastavení importovat.
Seznam nastavení – Po výběru souboru projektu se zobrazí seznam nastavení
obsažených v souboru. Vyberte jedno nebo více nastavení k importu. Pomocí kláves
Shift a Ctrl můžete vybrat více nastavení.
Import – Umožňuje import zvýrazněných nastavení do aktuálního souboru projektu.
Zavřít – Zavře okno Import nastavení bez importu nastavení.
Další informace o používání okna Import nastavení naleznete v části Import nastavení
z jiného souboru projektu v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
Okno Cykly
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve Projekt > Cykly APT
Karta Projekt > (Rozevírací nabídka nastavení) > Nastavení APT > možnost
Definice cyklů
Funkce v okně Cykly umožňují spravovat definice cyklů a modální definice použité při
interpretaci záznamů CYCLE. Tato funkce se hodí, zejména pokud se simulace pohybů
cyklů nezobrazují podle očekávání. Pokud aplikace VERICUT nenalezne definice
k interpretaci záznamu CYCLE, je vyvolána chyba podobná chybě „Neplatný záznam
CYCLE“. V těchto případech je třeba pro správnou interpretaci dat cyklů změnit definice
cyklů.
Panel nástrojů:
Položky na panelu nástrojů umožňují vyhledávání nebo nahrazení specifických položek

v seznamu souborů, tisk souboru nebo zavření okna. Přesunutím kurzoru nad tlačítko
zobrazíte název příslušné možnosti. Jednotlivé funkce (zleva doprava) jsou popsány níže.
Vyjmout Ctrl+X – Vyjme text zvýrazněný v seznamu souborů a vloží ho do

schránky.
Kopírovat Ctrl+C – Zkopíruje text zvýrazněný v seznamu souborů do schránky.
Vložit Ctrl+V – Vloží obsah schránky do umístění kurzoru v seznamu souborů.

Číslo řádku nebo hledaný text – Pomocí tohoto textového pole je možné zadat číslo
řádku nebo textový řetězec pro vyhledávání.
Přejít na číslo řádku – Přesune kurzor v okně obsahu na řádek s číslem zadaným
v poli Číslo řádku nebo Hledaný text.
Hledat vpřed – Prohledá okno obsahu směrem vpřed a najde textový řetězec
zadaný v poli Číslo řádku nebo hledaný text.
Hledat zpět – Prohledá okno obsahu směrem zpět a najde textový řetězec zadaný
v poli Číslo řádku nebo hledaný text.
Nový text – Pomocí tohoto textového pole zadejte textový řetězec pro nahrazování.
Nahradit jeden – Nahradí jeden výskyt textového řetězce zadaného v poli Číslo
řádku nebo hledaný text (nebo zvýrazněný text v seznamu souborů) textovým řetězcem
v poli Nový text.
Nahradit vše – Nahradí všechny výskyty textového řetězce zadaného v poli Číslo
řádku nebo hledaný text textovým řetězcem v poli Nový text.
Tisknout – Vytiskne soubor.
OK – Potvrdí změny a zavře okno Cykly.

Storno – Zavře okno Cykly bez použití změn.
Rychlý přístup: Kliknutím pravým tlačítkem v okně Cykly zobrazíte následující

nabídku:
Další informace naleznete v části Konfigurace simulace cyklu APT-CLS v příručce Strom
Použití větve Projekt
Tvorba nového projektu aplikace VERICUT
Pomocí níže popsaných postupů nastavte aplikaci VERICUT do „nového“ stavu. Touto
akcí vymažete všechny informace související s projekty (jako kdyby nebyly načteny
žádné soubory). Po provedení této akce konfigurujte aplikaci VERICUT přidáním modelů,
NC programů, popisů obráběcích nástrojů atd.
Jak zahájit nový projekt aplikace VERICUT pomocí dodávaných šablon:

1. Pomocí jednoho z následujících postupů zobrazte okno Nový projekt VERICUT:
 Ve stromu projektu klikněte pravým tlačítkem na větev Projekt a v zobrazené
nabídce vyberte příkaz Nový projekt.
 Na pásu karet aplikace VERICUT vyberte kartu Soubor > Nový projekt.
2. V okně Nový projekt VERICUT vyberte funkci Vytvořit nový a zkontrolujte, zda jsou
vybrány správné jednotky. V případě potřeby nastavení změňte.
3. Zadejte /cestu/název_souboru pro nový soubor projektu do textového pole Název
nového projektu nebo kliknutím na tlačítko (Procházet) zobrazte okno Vyberte
název projektu pro výběr souboru a /cestu/název_souboruzadejte pomocí něj.
4. Stiskem tlačítka OK vytvoříte nový soubor projektu podle nastavení v okně Nový
projekt VERICUT, automaticky jej uložíte do zadaného umístění a zavřete okno Nový
projekt VERICUT.
Jak zahájit nový projekt aplikace VERICUT pomocí vlastní šablony projektu:
2. V okně Nový projekt VERICUT vyberte funkci Vytvořit ze šablony.
3. Zadejte /cestu/název_souboru souboru šablony projektu pro použití v textovém poli
Vytvořit ze šablony nebo kliknutím na tlačítko (Procházet) zobrazte okno
Vyberte název šablony pro výběr souboru a /cestu/název_souboruzadejte pomocí
něj.
projekt VERICUT.
Další informace naleznete v části Nový projekt v příručce Strom projektu v nápovědě
aplikace Vericut.
Další informace o souborech projektů aplikace VERICUT naleznete v části Soubory
projektů v příručce Začínáme v nápovědě aplikace Vericut.
Tvorba vlastního souboru šablony projektu
Pomocí níže popsaných postupů nastavte aplikaci VERICUT do „nového“ stavu. Touto
akcí vymažete všechny informace související s projekty (jako kdyby nebyly načteny
žádné soubory). Potom upravte soubor šablony projektu dodávaný s aplikací VERICUT
podle potřeby a uložte vlastní soubor šablony projektu pod novým názvem.

2. V okně Nový projekt VERICUT vyberte funkci Vytvořit nový a zkontrolujte, zda jsou
vybrány správné jednotky. V případě potřeby nastavení změňte.
projekt VERICUT. V aplikaci VERICUT se zobrazí nový projekt založený na jedné ze
šablon projektů dodávaných s aplikací VERICUT.
5. Na panelu stromu projektu podle potřeby upravte soubor projektu (stroj, CNC řízení
a další) a určete, jak se má nový soubor projektu otevřít.
6. Po dokončení soubor projektu uložte.
Nyní jej můžete při tvorbě nového souboru projektu použít jako šablonu. Informace
o tomto postupu v případě potřeby naleznete v části Tvorba nového projektu aplikace
VERICUT v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
aplikace Vericut.
Otevření existujícího souboru projektu aplikace VERICUT
Nastavení relace aplikace VERICUT (nazývají se také „hodnoty uživatelské konfigurace“

nebo „uživatelské hodnoty“) je možné uložit do souboru projektu (.VcProject). Téměř
vše, co je možné v uživatelském rozhraní upravit, je možné uložit do souboru projektu.
Soubory projektu jsou relativně malé a minimalizují úsilí potřebné pro konfiguraci
aplikace VERICUT ke zpracování úloh s více nastaveními.
Jak otevřít existující soubor projektu:

4. Jedním z následujících způsobů zobrazte okno pro výběr souboru Otevřít projekt.
nabídce vyberte příkaz Otevřít.
 Na pásu karet aplikace VERICUT vyberte kartu Soubor > Otevřít projekt.
 Klikněte na tlačítko (Otevřít projekt) na panelu nástrojů aplikace VERICUT.

2. V zobrazeném okně pro výběr souboru vyberte nebo zadejte /cestu/název_souboru.
3. Klikněte na tlačítko Otevřít.
Soubor projektu se otevře. Název a systém jednotek měření aktuálního souboru
projektu se zobrazí v záhlaví okna aplikace VERICUT.
aplikace Vericut.
Uložení souboru projektu aplikace VERICUT
Nastavení relace aplikace VERICUT (nazývají se také „hodnoty uživatelské konfigurace“

nebo „uživatelské hodnoty“) je možné uložit do souboru projektu (.VcProject). Téměř
vše, co je možné v uživatelském rozhraní upravit, je možné uložit do souboru projektu.
Soubory projektu jsou relativně malé a minimalizují úsilí potřebné pro konfiguraci
aplikace VERICUT ke zpracování úloh s více nastaveními.
Jak uložit nový soubor projektu (nebo existující soubor projektu pod novým názvem):
5. Jedním z následujících způsobů zobrazte okno pro výběr souboru Uložit projekt jako.
nabídce vyberte příkaz Uložit jako.
 Na pásu karet aplikace VERICUT vyberte kartu Soubor > Uložit jako (projekt).
 Klikněte na tlačítko (Uložit projekt) na panelu nástrojů aplikace VERICUT.

2. V zobrazeném okně vyberte nebo zadejte /cestu/název_souboru.
3. Klikněte na tlačítko Uložit.
Soubor projektu se uloží. Později můžete soubor projektu otevřít a změnit konfiguraci
aplikace VERICUT. Další informace v případě potřeby naleznete v části Otevření
existujícího souboru projektu v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
Jak uložit existující soubor projektu pod stejným názvem:

Pomocí jednoho z následujících způsobů uložíte existující soubor projektu pod stejným
názvem.
nabídce vyberte příkaz Uložit.
 Na pásu karet aplikace VERICUT vyberte kartu Soubor > Uložit projekt.
 Klikněte na tlačítko (Uložit projekt) na panelu nástrojů aplikace VERICUT.

Soubor projektu se uloží. Později můžete soubor projektu otevřít a změnit konfiguraci
aplikace VERICUT. Další informace v případě potřeby naleznete v části Otevření
existujícího souboru projektu v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
aplikace Vericut.
Import nastavení z jiného souboru projektu

Pomocí níže popsaného postupu importujete nastavení buď z uživatelského souboru
(.usr) verze starší než 6.0, nebo ze souboru projektu (.VcProject) verze 6.0 nebo novější a
připojíte jej za aktuální nastavení v aktuálním souboru projektu.
1. Pomocí jednoho z následujících postupů zobrazte Import nastavení:

nabídce vyberte příkaz Import nastavení.
 Ve stromu projektu klikněte na větev projektu, aby se zobrazila nabídka
Konfigurace projektu a vyberte příkaz Import nastavení.
 Na pásu karet aplikace VERICUT vyberte kartu Projekt > Import nastavení.
2. V okně Import nastavení vyberte /cestu/název_souboru projektu nebo uživatele,
který obsahuje požadované nastavení.
Po zadání /cesty/názvu_souboru se v dolní části okna Import nastavení zobrazí
seznam všech nastavení v určeném souboru. U všech záznamů nastavení se
zobrazuje název, stroj, CNC řízení a knihovna nástrojů, které nastavení používá.
3. Klikněte na požadované nastavení, aby se zvýraznilo, a stiskněte tlačítko Import.
Aplikace VERICUT přidá importované nastavení za aktuální nastavení v aktuálním
souboru projektu.
4. Opakováním kroků 2 a 3 můžete importovat další nastavení.
5. Až import nastavení dokončíte, zavřete okno Import nastavení kliknutím na tlačítko
Zavřít.
Další informace naleznete v části Okno Import nastavení v příručce Strom projektu
Větev Nastavení
Kliknutím pravým tlačítkem na větev Nastavení na panelu stromu projektu zobrazíte

Aktivní – Určuje, zda je nastavení aktivní nebo neaktivní. Viz Aktivní/neaktivní nastavení
v části Úvod ke stromu projektu výše.
Vyjmout – Vyjme nastavení zvýrazněné ve stromu projektu a uloží jej do schránky.
Kopírovat – Zkopíruje nastavení zvýrazněné ve stromu projektu do schránky.
Vložit – Vloží obsah schránky za nastavení zvýrazněné ve stromu projektu.
Odstranit – Odstraní zvýrazněné nastavení ze stromu projektu.
Přejmenovat – Přejmenuje zvýrazněné nastavení.
Vlastnosti – Zobrazí okno Nastavení: kartu Vlastnosti (karta Projekt > Nastavení),
umožňující nastavit vlastnosti relace ověření, například: režim obrábění, rozlišení a
hodnoty tolerancí ovlivňující zobrazení formy, přesnost a simulaci pohybu.
Výpis >
Šablona výpisu > Upravit – Zobrazí okno Šablona výpisu, které umožňuje definovat
novou šablonu výpisu nebo upravit již existující.
Hodnoty uživatelských značek – Zobrazí okno Hodnoty uživatelských značek, které
umožňuje přiřadit k obecným uživatelským značkám informace specifické pro úlohu.
Seřizovací výkres – Zobrazí okno Vybrat pohled, které po výběru pohledu a kliknutí
na tlačítko OK otevře okno Seřizovací výkres umožňující přidávat do seřizovacího
výkresu nové kóty nebo poznámky nebo upravovat již existující kóty nebo poznámky.
NC program >
Upřesňující nastavení – Otevře okno Nastavení: karta Upřesňující nastavení NC
programu umožňující konfiguraci nastavení pro podporu zpracování souborů NC
programu.
Sledování proměnných – Zobrazí panel Sledování proměnných umožňující vybrat
proměnné, které se budou sledovat, a odstranit proměnné ze sledování.
Poslední proměnné – Zobrazí panel Poslední proměnné umožňující vytvářet,
přidávat a odstraňovat proměnné, které jsou specifické pro soubor projektu a jsou
uloženy v souboru projektu.
Proměnné projektu – Zobrazí panel Proměnné projektu umožňující vytvářet,
přidávat a odstraňovat proměnné, které jsou specifické pro soubor projektu a jsou
uloženy v souboru projektu.
Všechny proměnné – Zobrazí panel Všechny proměnné umožňující vybrat typy
proměnných, které se zobrazí, a informace, které se u proměnných zobrazí.
Možnosti výstupu – Otevře okno Nastavení: karta Výstupy NC programu umožňující
konfiguraci nastavení pro podporu zpracování souborů NC programu.
Nastavení APT – Zobrazí okno Nastavení: kartu Nastavení APT umožňující konfigurovat
nastavení k podpoře zpracování souborů programů NC APT-CLS.
Řezy – Zobrazí okno Řez umožňující určit roviny řezu pomocí modelu VERICUT v pohledu
obrobku.
Kontrola – Spustí modul kontroly aplikace VERICUT umožňující tvorbu nebo úpravu
kontrolního výpisu nebo tvorbu kontrolního programu.
Elektroerozivní hloubení – Zobrazí okno Simulace elektroerozivního hloubení
umožňující vybrat elektrody a simulovat postup elektroerozivního hloubení.
Načíst všechny polotovary – Při výběru možnosti Načíst všechny polotovary aplikace
VERICUT automaticky načte nové modely polotovarů pro komponenty polotovarů, pro
které jsou definovány modely, ale neexistují modely obrobku. Tento příkaz funguje
stejně jako příkaz na kartě Projekt > Načíst všechny polotovary. Další informace
naleznete v části Načtení všech polotovarů v tématu Karta Projekt v nápovědě aplikace
Vericut.
Rozbalit všechny potomky – Rozbalí všechny větve podřazené větvi nastavení.
komponenty.
Sbalit všechny potomky – Sbalí všechny větve podřazené větvi nastavení.
Pokud je tlačítko Konfigurace zapnuta, v dolní části stromu projektu se zobrazí nabídka
Konfigurace nastavení.
Zpět na tabulku místních nabídek stromu projektu.
Vlastnosti
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve Nastavení > Vlastnosti
Karta Projekt > (Rozevírací nabídka Nastavení) > Vlastnosti
Možnost Vlastnosti zobrazující okno Nastavení, kartu Vlastnosti umožňuje nastavit

vlastnosti pro relaci ověření, například: režim obrábění, rozlišení a hodnoty tolerancí
ovlivňující zobrazení obráběného modelu, přesnost a simulaci pohybu.
Úplné informace o okně Nastavení, kartě Vlastnosti naleznete v tématu Karta Projekt
Okno Šablona výpisu
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve Nastavení > Výpis > Šablona výpisu
Karta Projekt > (Nástroje) > (Rozevírací seznam Výpis) > Šablona
výpisu
Karta Výpis > (Šablona výpisu) > Upravit
Zobrazí okno Šablona výpisu, které umožňuje definovat novou šablonu výpisu nebo
upravit již existující. Také umožňuje zobrazit náhled výpisu, který bude vytvořen, stejně
jako vytvořit výpisy ve formátech HTML nebo PDF.
Na předchozím obrázku si všimněte, že se okno Šablona výpisu skládá ze tří hlavních
oblastí: z pásu karet, podokna obsahu šablony výpisu a podokna náhledu šablony výpisu.
Každá z těchto oblastí je dále podrobně popsána.
Více informací o používání funkcí šablon výpisu a tvorbě výpisů v aplikaci VERICUT
naleznete v části Použití výpisů aplikace VERICUT v příručce Strom projektu v nápovědě
aplikace Vericut.
Pás karet Šablona výpisu
Funkce na pásu karet
Otevřít soubor – Zobrazí okno pro výběr souboru, pomocí kterého je možné
otevřít existující soubor šablony výpisu. Aktuální soubor šablony výpisu je uložen
v souboru Předvolby.
Nový soubor – Zobrazí prázdné okno Šablona výpisu umožňující vytvořit

nový soubor šablony výpisu.
Uložit soubor >

Uložit soubor – Zobrazí okno umožňující uložení aktuálního souboru šablony výpisu.
Uložit jako – Zobrazí okno umožňující uložení aktuálního souboru šablony výpisu pod
jiným názvem nebo do jiného umístění.
Poslední – Zobrazí seznam naposledy otevřených souborů šablon výpisů.

Chcete-li otevřít soubor v seznamu, vyberte jej. Seznam naposledy otevřených souborů
je uložen v souboru předvoleb.
Text – Slouží k přidání záznamů souvisejících s textem do šablony výpisu.
Požadovanou možnost vyberte v rozevíracím seznamu. Možnosti v seznamu se budou
lišit podle toho, odkud jste okno Šablona výpisu otevřeli (v hlavním okně aplikace
VERICUT, v okně Správce nástrojů nebo v okně Sekvence kontroly).
Řetězec – Přidá záznam pro výpis zadaného textového řetězce. Text zadejte do pole
Obsah v záznamu.
Datum – Přidá záznam pro výpis data ve formátu vybraném v rozbalovacím

seznamu.
Krátké – „24/12/03“
Střední – 24.12.2003
Dlouhé – 24. prosince, 2003
Celé – Středa 24. prosince, 2003
Čas – Přidá záznam pro výpis času ve formátu vybraném v rozbalovacím seznamu.
Krátký – 10:49
Střední –10:49:48
Dlouhý –10:49:48 CET
Číslo stránky – Přidá záznam pro výpis čísel stránek ve formátu vybraném
v rozbalovacím seznamu.
# — "1"
Strana č. – Stránka 1
Strana č. z č. – Stránka 1 ze 3
Název souboru
Umožňuje přidání zápisu názvu souboru. V rozevíracím seznamu vyberte typ
souboru. Vyberte možnost Celá cesta (pro výpis názvu souboru ve formátu
/cesta/název_souboru) nebo možnost Název souboru (pro výpis pouze názvu
souboru) a poté v rozevíracím seznamu vyberte typ souboru.
Soubor projektu – Přidá záznam pro výpis názvu aktuálního souboru projektu.
Soubor stroje – Přidá záznam pro výpis názvu aktuálního souboru stroje.
Soubor CNC řízení – Přidá záznam pro výpis názvu aktuálního souboru CNC
řízení.
Soubor knihovny nástrojů – Přidá záznam pro výpis názvu aktuálního souboru
Soubor modelu součásti – Přidá záznam pro výpis názvu aktuálního souboru
modelu součásti.
NC program – Přidá záznam pro výpis názvu aktuálního souboru NC programu.
Záznamový soubor – Přidá záznam pro výpis názvu aktuálního záznamového
souboru.
Soubor optimalizovaného NC programu – Přidá záznam pro výpis názvu
aktuálního souboru optimalizované dráhy nástroje.
Data zpracování – Přidá záznam pro výpis dat vztahujících se ke zpracování typu
vybraného v rozevíracím seznamu.
Název nastavení – Přidá záznam pro výpis názvu nastavení.
Materiál – Přidá záznam pro výpis materiálu zadaného v okně Řízení OptiPath
na kartě Nastavení.
Stroj – Přidá záznam pro výpis stroje zadaného v okně Řízení OptiPath na kartě
Nastavení.
Celkový čas – Přidá záznam pro výpis celkové předpokládané doby obrobení
součásti (podle simulace aplikace VERICUT).
Celkový počet chyb – Přidá záznam pro výpis počtu chyb zjištěných aplikací
VERICUT.
Celkový počet upozornění – Přidá záznam pro výpis počtu upozornění zjištěných
aplikací VERICUT.
Celkový optimalizovaný čas – Přidá záznam pro výpis celkové předpokládané
doby obrobení součásti (podle simulace aplikace VERICUT) při použití
optimalizovaných souborů dráhy nástroje.
Celkový časový rozdíl – Přidá záznam pro výpis celkového časového rozdílu mezi
Celkový čas a Celkový optimalizovaný čas.
Celková vzdálenost – Přidá záznam pro výpis celkové vzdálenosti pohybu
nástroje.
Celková vzdálenost řezu (%) – Přidá záznam pro výpis celkového procenta
vzdálenosti pohybu nástroje, který se odehrál v režimu rychloposuvu.
Celkový odebraný objem – Přidá záznam pro výpis celkového objemu, který byl
odebrán.
Ohraničení polotovaru – Přidá záznam pro výpis hrubých rozměrů (X, Y, Z)
ohraničení polotovaru.
Ohraničení X polotovaru – Přidá záznam pro výpis hrubých rozměrů X ohraničení
polotovaru.
Ohraničení Y polotovaru – Přidá záznam pro výpis hrubých rozměrů Y ohraničení
polotovaru.
Ohraničení Z polotovaru – Přidá záznam pro výpis hrubých rozměrů Z ohraničení
polotovaru.
Data výměny nástroje – Přidá záznam pro výpis dat vztahujících se k nástroji

typu vybraného v rozevíracím seznamu pro aktuální nástroj.
Sekv. – Přidá záznam pro výpis sekvenčního čísla poslední události změny
nástroje.
Záznam – Přidá záznam pro výpis posledního zpracovaného záznamu změny
nástroje. Záznam zahrnuje sekvenční číslo řádku i text záznamu.
Popis nástroje – Přidá záznam pro výpis ID a popis nástroje načteného ze
souboru knihovny nástrojů aplikace VERICUT. Prázdné pole znamená, že pro
tento nástroj nebyl popis v knihovně definován nebo že tento nástroj nepochází
z knihovny nástrojů.
Informace o nástroji – Přidá záznam pro výpis dat o geometrii tvaru nástroje.
Zahrnuje metodu, pomocí které je tvar nástroje definován (zobrazena
v hranatých závorkách
"[ ]", například [Profil] znamená definování nástroje pomocí profilu) a hodnoty
parametrů, pomocí kterých je nástroj popsán.
Výška nástroje – Přidá záznam pro výpis výšky nástroje.
Délka břitu – Přidá záznam pro výpis délky břitu.
Upínací bod – Přidá záznam pro výpis hodnoty upínacího bodu nástroje.
Záznam OptiPath – Přidá záznam pro výpis popisu nástroje OptiPath a počtu
zubů nástroje.
Optimalizace dle – Přidá záznam pro výpis metody optimalizace, která byla
u nástroje použita.
Původní čas – Přidá záznam pro výpis očekávané doby obrábění (podle simulace
aplikace VERICUT) pro nástroj.
Čas optimalizace – Přidá záznam pro výpis očekávané doby obrábění (podle
simulace aplikace VERICUT) pro nástroj.
Časový rozdíl – Přidá záznam pro výpis rozdílu mezi optimalizovanou a
neoptimalizovanou dobou obrábění pro nástroj.
Vzdálenost – Přidá záznam pro výpis celkové vzdálenosti pohybu nástroje.
Vzdálenost (%) – Přidá záznam pro výpis procentuálního poměru vzdálenosti,
který nástroj strávil v režimu rychloposuvu.
Spotřebováno – Přidá záznam pro výpis objemu materiálu, který byl nástrojem
odebrán.
Chyby – Přidá záznam pro výpis počtu chyb pro nástroj zjištěných aplikací
VERICUT.
Upozornění – Přidá záznam pro výpis počtu upozornění pro nástroj zjištěných
aplikací VERICUT.
Min. prodloužení – Přidá záznam pro výpis minimální výšky potřebné k tomu,
aby se nástroj vyhnul kolizi se stopkou nebo držákem.
ID nástroje – Přidá záznam pro výpis ID aktuálního nástroje.
Řízený bod – Přidá záznam pro výpis řízeného bodu aktuálního nástroje.
Zubů – Přidá záznam pro výpis počtu zubů (břitů) aktuálního nástroje.
ID nástroje – Přidá záznam pro výpis ID nástroje aktuální sestavy nástrojů.
ID držáku – Přidá záznam pro výpis ID držáku aktuální sestavy nástrojů.
Průměr nástroje – Přidá záznam pro výpis průměru aktuálního nástroje.
Vyložení nástroje – Přidá záznam pro výpis hodnoty vyložení nástroje
(vzdálenost od špičky nástroje k nejnižšímu bodu držáku) aktuálního nástroje.
Korekce nástroje – Přidá záznam pro výpis hodnoty korekce aktuálního nástroje.
Komentáře – Přidá záznam pro přidání prázdného řádku umožňujícího zápis
komentářů po vytvoření výpisu.
Čas přejezdů vzduchem (%) – Přidá záznam pro výpis poměrné doby, kterou
aktuální nástroj při obrábění zůstává ve vzduchu.
Osová hloubka nástroje – Přidá záznam pro výpis hloubky řezu.
Radiální šířka nástroje – Přidá záznam pro výpis šířky řezu.
Maximální rychlost vřetena – Přidá záznam pro výpis maximální rychlosti
vřetena.
Minimální rychlost vřetena – Přidá záznam pro výpis minimální rychlosti
vřetena.
Maximální rychlost posuvu – Přidá záznam pro výpis maximální rychlosti posuvu.
Minimální rychlost posuvu – Přidá záznam pro výpis minimální rychlosti posuvu.
Komentář nástroje – Přidá záznam pro výpis komentáře nástroje z knihovny
nástrojů.
Poloměr rohu – Přidá záznam pro výpis hodnoty poloměru rohu nástroje
z knihovny nástrojů. Tato funkce je dostupná pouze pro plátky a parametrické
nástroje APT.
Popis nástroje – Přidá záznam pro výpis popisu nástroje z knihovny nástrojů.
Popis držáku – Přidá záznam pro výpis popisu držáku nástroje z knihovny
nástrojů.
Maximální rychlost vřetena nástroje – Přidá záznam pro výpis hodnoty
maximální rychlosti vřetena ze záznamu funkce OptiPath pro nástroj.
Minimální rychlost vřetena nástroje – Přidá záznam pro výpis hodnoty
minimální rychlosti vřetena ze záznamu funkce OptiPath pro nástroj.
Maximální rychlost posuvu nástroje – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje
hodnotu maximální rychlosti posuvu ze záznamu funkce OptiPath pro nástroj.
Minimální rychlost posuvu nástroje – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje
hodnotu minimální rychlosti posuvu ze záznamu funkce OptiPath pro nástroj.
Maximální osová hloubka – Přidá záznam pro výpis hodnoty maximální osové
hloubky vypočítané z NC programu pro nástroj.
Minimální osová hloubka – Přidá záznam pro výpis hodnoty minimální osové
hloubky vypočítané z NC programu pro nástroj.
Maximální radiální šířka – Přidá záznam pro výpis hodnoty maximální radiální
šířky vypočítané z NC programu pro nástroj.
Minimální radiální šířka – Přidá záznam pro výpis hodnoty minimální radiální
šířky vypočítané z NC programu pro nástroj.
Maximální rychlost odebírání objemu – Přidá záznam pro výpis hodnoty
maximální rychlosti odebírání objemu vypočítané z NC programu pro nástroj.
Průměr stopky – Přidá záznam pro výpis průměru stopky nástroje.
Uživatelské značky –
Přidat uživatelskou značku – Přidá záznam pro výpis hodnoty uživatelské značky
textového typu. Uživatelskou značku textového typu je možné vytvořit pomocí
příkazu Přidat uživatelskou značku nebo je možné vybrat existující značku
v rozevíracím seznamu.
Proměnné NC programu – Slouží k vypsání hodnoty proměnné NC programu do
výpisu aplikace VERICUT. Výběrem příkazu Proměnné NC programu zobrazíte okno
Název proměnné, které je na následujícím obrázku. Název proměnné NC programu,
jejíž název chcete vypsat ve výpisu aplikace VERICUT, zadejte do textového pole
Název proměnné.
Podsystém – Vyberte podsystém v rozevíracím seznamu.

Název proměnné – Slouží k zadání názvu proměnné, jejíž hodnota se má zapsat
do výpisu aplikace VERICUT.
OK – Kliknutím na tlačítko OK přidáte záznam o proměnné NC programu do
šablony výpisu a zavřete okno Název proměnné.
Storno – Kliknutím na tlačítko Storno zavřete okno Název proměnné bez přidání
záznamu o proměnné NC programu do šablony výpisu.
POZNÁMKY:
1. Tato funkce aktuálně podporuje pouze typy proměnných Text a Číslo (ne
Pole).
2. Tato funkce zapíše do výpisu aplikace VERICUT hodnotu zadané proměnné.
Pomocí této funkce je možné spolu s funkcí Uživatelská tabulka vypsat do
výpisu aplikace VERICUT srozumitelnější položky. Další informace naleznete
v PŘÍKLADU 2 v části Okno uživatelské tabulky výpisu v příručce Strom
Tabulka – Zobrazí okno umožňující přidat do šablony výpisu tabulku

vygenerovanou aplikací VERICUT nebo uživatelskou tabulku. V rozevíracím seznamu
Tabulka vyberte jeden z následujících typů tabulky. Každý typ je popsán dále
v samostatném tématu.
Uživatelská tabulka – Zobrazí Okno uživatelské tabulky výpisu, pomocí kterého je
možné do výpisu aplikace VERICUT vložit vlastní tabulku.
Tabulka shrnutí souboru – Zobrazí Okno tabulky výpisu shrnutí souboru umožňující
vložit do výpisu aplikace VERICUT tabulku shrnutí souboru vytvořenou aplikací
VERICUT.
Tabulka shrnutí nástroje – Zobrazí Okno tabulky výpisu shrnutí nástroje umožňující
vložit do výpisu aplikace VERICUT tabulku shrnutí nástroje vytvořenou aplikací
VERICUT.
Tabulka zachycených pohledů – Zobrazí Okno tabulky výpisu zachycených pohledů
umožňující vložit do výpisu tabulku vytvořenou aplikací VERICUT obsahující obrázky
zachycených pohledů podle nastavení na kartě Projekt > Nastavení > Automatické
ukládání: skupinový rámeček Zachycení pohledu.
Tabulka nástrojů – Zobrazí tabulku výpisu nástrojů, pomocí kterého je možné do
výpisu knihovny nástrojů vložit tabulku nástrojů vytvořenou aplikací VERICUT.
Tabulka výpisu nástrojů je dostupná, pouze pokud bylo okno Šablona výpisu
otevřeno z pásu karet Správce nástrojů (karta Projekt > Šablona výpisu).
Prvky kontroly – Zobrazí tabulku výpisu prvků kontroly, pomocí kterého je možné do
výpisu kontroly vložit tabulku prvků kontroly vytvořenou aplikací VERICUT.
Obrázek – Zobrazí Okno obrázku výpisu, pomocí kterého je možné do šablony

výpisu vložit obrázky vytvořené aplikací VERICUT nebo vlastní obrázky ze souboru.
Hypertextový odkaz – Zobrazí Okno odkazu výpisu umožňující do šablony

výpisu přidat odkaz na soubor nebo webovou adresu.
Nová stránka – Umožňuje ruční přidání konců stránek k ovládání

tištěného výstupu.
Začátek smyčky NC programu – Slouží k označení začátku

skupiny záznamů, která se vypíše pro každý NC program v souborech projektu
obsahujících více NC programů.
Konec smyčky NC programu – Slouží k označení konce skupiny

záznamů, která se vypíše pro každý NC program v souborech projektu obsahujících více
NC programů.
Začátek smyčky výměny nástroje – Slouží k označení začátku

skupiny záznamů, která se vypíše při každé změně nástroje.
Konec smyčky výměny nástroje – Slouží k označení konce
skupiny záznamů, která se vypíše při každé změně nástroje.
Začátek smyčky zobrazení – Slouží k označení začátku seřizovacího

výkresu s více obrázky.
Konec smyčky zobrazení – Slouží k označení konce seřizovacího

výkresu s více obrázky.
Začátek smyčky seřizovacího výkresu – Slouží k označení

začátku skupiny záznamů, která se vypíše pro každý seřizovací výkres v souborech
projektu obsahujících více seřizovacích výkresů.
Konec smyčky seřizovacího výkresu – Slouží k označení konce

skupiny záznamů, která se vypíše pro každý seřizovací výkres v souborech projektu
obsahujících více seřizovacích výkresů.
POZNÁMKA: Položky Nová stránka, Začátek smyčky NC programu, Konec smyčky NC
programu, Začátek smyčky změny nástroje, Konec smyčky změny nástroje, Začátek
smyčky zobrazení, Konec smyčky zobrazení, Začátek smyčky seřizovacího výkresu a
Konec smyčky seřizovacího výkresu není možné upravit. Je možné je pouze odstranit.
Upravit – Umožňuje upravit obsah zvýrazněného záznamu. Tato funkce je

dostupná pouze na kartě Rozvržení stránky.
Odstranit – Umožňuje zvýrazněný záznam odstranit ze souboru šablony výpisu.

Formát – Umožňuje zadat formát, ve kterém se má podokno náhledu šablony výpisu
aplikace VERICUT zobrazit.
PDF – Zobrazí podokno náhledu šablony výpisu aplikace VERICUT ve formátu PDF.
HTML – Zobrazí podokno náhledu šablony výpisu aplikace VERICUT ve formátu
HTML.
(Zobrazit obrázky) – Okno náhledu šablony výpisu může

zároveň zobrazit pouze asi 25 obrázků nástroje (podle jejich velikosti). Pomocí nástroje
Zobrazit obrázky určete skupinu obrázků nástroje, kterou chcete v okně náhledu šablony
výpisu zobrazit. Skupinu určete pomocí tlačítek se šipkami.
(Zobrazit prvních 25 obrázků) – Zobrazí prvních 25 obrázků v tabulce shrnutí
nástroje.
(Zobrazit předchozích 25 obrázků) – Zobrazí předchozích 25 obrázků v tabulce
shrnutí nástroje.
(Zobrazit následujících 25 obrázků) – Zobrazí následujících 25 obrázků v tabulce

shrnutí nástroje.
(Zobrazit posledních 25 obrázků) – Zobrazí posledních 25 obrázků v tabulce shrnutí
nástroje.
(Nastavit barvu zvýraznění) – Pomocí tlačítka Nastavit barvu zvýraznění určíte

barvu, kterou chcete použít při zvýraznění objektu v oknech obsahu a náhledu šablony
výpisu.
Pravá strana tlačítka Nastavit barvu zvýraznění zobrazuje aktuální barvu zvýrazněných
objektů. Chcete-li změnit barvu zvýrazněných objektů, kliknutím na tlačítko
(Nastavit barvu zvýraznění) zobrazíte okno palety barev jako na obrázku níže.
Kliknutím na barvu v okně palety barev určíte barvu zvýrazněných objektů. Okno palety
barev se zavře a pravá strana tlačítka (Paleta barev) na pásu karet okna Šablona
výpisu se aktualizuje, aby odpovídala vybrané barvě.
Chcete-li okno palety barev zavřít bez změny barvy, klikněte na tlačítko v horním
rohu okna palety barev.
(Obnovit) – Okno náhledu šablony výpisu se automaticky aktualizuje při novém

zobrazení okna šablony výpisu. Tlačítko Obnovit Umožňuje aktualizovat okno náhledu
šablony výpisu libovolně podle potřeby.
(Export do formátu HTML) – Zobrazí okno pro výběr souboru Uložit výpis VERICUT,
v němž je možné zadat úplnou cestu výpisu aplikace VERICUT vytvořeného ve formátu
HTML.
POZNÁMKA: Výpis aplikace VERICUT vytvořený v tomto okně je jiný než výpis
vytvořený pomocí příkazu na kartě Výpis > Vytvořit výpis. Zde vytvořený výpis je založen
na šabloně výpisu, která je aktuálně v paměti a vychází pouze z aktuálního nastavení.
(Export do formátu PDF) – Zobrazí okno pro výběr souboru Uložit výpis VERICUT,
v němž je možné zadat úplnou cestu výpisu aplikace VERICUT vytvořeného ve formátu
PDF. Vytváření výpisů ve formátu PDF je částečně založeno na produktu iText
(www.lowagie.com/iText).
POZNÁMKA: Zde vytvořený výpis aplikace VERICUT je jiný než ten vytvořený pomocí
příkazu na kartě Výpis > Vytvořit výpis na pásu karet aplikace VERICUT. Zde vytvořený
výpis je založen na šabloně výpisu, která je aktuálně v paměti a vychází pouze
z aktuálního nastavení.
(Zavřít) – Zavře okno Šablona výpisu.
Tabulky šablon výpisů
Funkce okna Uživatelská tabulka výpisu
Následující funkce jsou společné pro všechny typy tabulek, kromě těch, u kterých je to
uvedeno.
Tabulka – V rozevíracím seznamu Tabulka vyberte druh tabulky, který chcete přidat do
šablony výpisu. Vybírat je možné z následujících možností:
Uživatelská tabulka – Funkce v okně Uživatelská tabulka výpisu umožňují vložit do
výpisu aplikace VERICUT vlastní tabulku.
Tabulka shrnutí souboru – Funkce v okně Tabulka výpisu shrnutí souboru umožňují
vložit do výpisu aplikace VERICUT tabulku shrnutí souboru vytvořenou aplikací VERICUT.
Tabulka shrnutí nástroje – Funkce v okně Tabulka výpisu shrnutí nástroje umožňují
vložit do výpisu tabulku shrnutí nástroje vytvořenou aplikací VERICUT.
Tabulka zachycených pohledů – Funkce v okně Tabulka výpisu zachycených pohledů
umožňují vložit do výpisu aplikace VERICUT tabulku vytvořenou aplikací VERICUT
obsahující obrázky zachycených pohledů podle nastavení na kartě Projekt > Nastavení >
karta Automatické ukládání: skupinový rámeček Zachycení pohledu.
Prvky kontroly – Funkce v tabulce výpisu prvků kontroly umožňují vytvořit kontrolní
výpis.
Tabulka nástrojů – Funkce v okně Tabulka výpisu nástrojů umožňují vytvořit výpis
POZNÁMKA: Okno Tabulka výpisu nástrojů je dostupné, pouze pokud bylo okno Šablona
výpisu otevřeno z pásu karet Správce nástrojů (karta Projekt > Šablona výpisu).
Přidat – Přidá záznam do tabulky. Zvýrazněte záznam, za který chcete přidat nový
záznam, a stisknutím tlačítka Přidat jej přidejte do tabulky. Nový záznam se přidá za
zvýrazněný záznam. Pokud nejsou zvýrazněny žádné záznamy, nový záznam se přidá na
konec tabulky.
Odstranit – Slouží k odstranění záznamu z tabulky. Vyberte záznam, který chcete
odstranit, a stiskněte tlačítko Odstranit. Zvýrazněný záznam se z tabulky odstraní.
Funkce odkazu výpisu

Typ – Používá se k zadání typu hypertextového odkazu, který přidáváte. Možnosti jsou
Soubor nebo Webová adresa.
Soubor – Vytvoří hypertextový odkaz na soubor.
Webová adresa – Vytvoří hypertextový odkaz na webovou adresu.
Odkaz výpisu – Pokud je Typ odkazu výpisu nastaven na Soubor, zadejte do textového
pole Hypertextový odkaz cestu/ název souboru , na který má odkaz ukazovat, nebo
kliknutím na tlačítko (Procházet) zobrazte okno pro výběr souboru Hypertextový
odkaz a cestu/název souboru zadejte pomocí něj.
Pokud je Typ odkazu výpisu nastaven na Webová adresa, zadejte do textového pole
Hypertextový odkaz webovou adresu (například www.cgtech.com). Aplikace VERICUT
na začátek adresy automaticky připojí řetězec „http://“.
Šířka tabulky – Slouží k zadání šířky tabulky relativně k šířce okna nebo stránky. Šířku
tabulky zadejte v procentuálním poměru k šířce okna nebo stránky.
Velikost rámečku – Slouží k zadání velkosti rámečku uživatelské tabulky. Šířku rámečku
zadejte v pixelech.
Šířka náhledu – Používá se k zadání šířky obrázků v tabulkách. Funkci zapněte
(zaškrtněte) a do textového pole zadejte hodnotu výšky v pixelech.
Výška náhledu – Používá se k zadání výšky obrázků v tabulkách. Funkci zapněte
POZNÁMKY: Následující pravidla platí pro možnosti Šířka náhledu nebo Výška náhledu:
1. Pokud je zapnutý (zaškrtnutý) pouze jeden z rozměrů náhledu, použije se aktivní
rozměr a druhý rozměr se upraví tak, aby poměr stran obrázku zůstal zachován.
2. Pokud není zapnutý (zaškrtnutý) žádný z rozměrů náhledu, použije se původní
velikost obrázku.
Výška řádku – Slouží k zadání výšky řádku uživatelské tabulky. Funkci zapněte
POZNÁMKA: Tato funkce je dostupná pouze v okně Uživatelská tabulka výpisu.
Maximální počet řádků na stránce – Slouží k zadání maximálního počtu řádků na
stránce při tisku uživatelské tabulky.
Seskupit data dle nástroje – Pokud je tato možnost zapnuta, tabulka výpisu shrnutí
nástroje bude seskupovat sekvence pomocí stejného nástroje. Pokud je vypnuta,
tabulka shrnutí nástroje bude nástroje uvádět podle sekvencí.
POZNÁMKA: Tato funkce je dostupná pouze v okně Tabulka výpisu shrnutí nástroje.
Styl – Používá se k zadání stylu, který se použije pro položky tabulky. Požadovaný styl
vyberte v rozevíracím seznamu. Seznam bude obsahovat všechny styly, které byly
definovány pomocí podokna obsahu šablony výpisu: karty Styly pro aktuální šablonu
výpisu. Nastavení Styl zde odpovídá nastavení zobrazenému ve sloupci Styl v podokně
obsahu šablony výpisu.
Styl záhlaví – Pokud je funkce zapnuta (zaškrtnuta), umožňuje zadat jiný styl pro záhlaví
tabulky. Požadovaný styl vyberte v rozevíracím seznamu. Seznam bude obsahovat
všechny styly, které byly pro aktuální šablonu výpisu definovány pomocí karty Styly.
OK – Vytvoří v šabloně výpisu záznam tabulky podle zadání a zavře okno Tabulka výpisu.
Použít – Vytvoří v šabloně výpisu záznam tabulky podle zadání a nechá okno Tabulka
výpisu zobrazené k tvorbě dalších tabulek.
Storno – Zavře okno Tabulka výpisu bez vytvoření záznamu tabulky v šabloně výpisu.
aplikace Vericut.
Okno Uživatelská tabulka výpisu
Funkce v okně Uživatelská tabulka výpisu umožňují vložit do výpisu aplikace VERICUT
vlastní tabulku.
Tabulka – Uživatelská tabulka

TIP: Pole Tabulka je možné upravit, takže můžete vytvořit značku uživatelské tabulky,
pomocí níž tabulku naplníte obsahem textového souboru.
Počet sloupců – Zadejte počet sloupců ve vytvářené tabulce.
Počet řádků – Zadejte počet řádků ve vytvářené tabulce.
Po zadání počtu sloupců a řádků stiskněte tlačítko Použít a okno se rozšíří, aby bylo
možné definovat obsah tabulky, jako na následujícím obrázku.
Kliknutím pravým tlačítkem do kterékoli buňky v tabulce zobrazíte následující místní

nabídku:
Vložit řádek – Výběrem možnosti Vložit řádek vložíte do tabulky další prázdný řádek.
Vložit sloupec – Výběrem možnosti Vložit sloupec vložíte do tabulky další prázdný
sloupec.
Odstranit řádek – Výběrem možnosti Odstranit řádek odstraníte řádek, ve kterém se
nachází zvýrazněná buňka.
Odstranit sloupec – Výběrem možnosti Odstranit sloupec odstraníte sloupec, ve kterém
se nachází zvýrazněná buňka.
Vložit obrázek – Výběrem možnosti Vložit obrázek zobrazíte Okno obrázku výpisu, ve
kterém je možné do šablony výpisu přidat obrázky vytvořené aplikací VERICUT nebo
vlastní obrázky ze souboru nebo webové adresy.
Vložit tabulku – Výběrem možnosti Vložit tabulku zobrazíte okno Tabulka výpisu, ve
kterém je možné do šablony výpisu přidat vnořenou tabulku (tabulku uvnitř aktuální
tabulky) vytvořenou aplikací VERICUT nebo uživatelskou tabulku. Možnost vnořovat
tabulky umožňuje rozdělení jednotlivých buněk do dvou nebo více buněk.
Vložit hypertextový odkaz – Výběrem možnosti Vložit hypertextový odkaz zobrazíte
okno odkazu výpisu, ve kterém je možné do šablony výpisu přidat odkaz na soubor nebo
webovou adresu.
Vložit text – Požadovanou funkci vyberte ve vnořené nabídce. Každá z funkcí je popsána
výše v části Okno Šablona výpisu, tlačítko příkazu Úpravy.
Opakováním definujete obsah každé buňky v tabulce.
Zarovnání – Kliknutím levým tlačítkem myši do každé buňky v řádku zarovnání a
výběrem možnosti Doleva, Na střed nebo Doprava v rozevíracím seznamu zadáte
požadované umístění dat ve sloupci.
Zbytek funkcí v okně (Šířka tabulky, Velikost rámečku, Šířka náhledu, Výška řádku,
Maximální počet řádků na stránce, Styl, Styl záhlaví, OK, Použít a Storno) je společný
všem oknům pro tvorbu tabulek a je popsán dříve v části Společné funkce v okně
Tabulka.
Příklad 1
Použití uživatelské tabulky definované pomocí nastavení na předchozím obrázku vytvoří

ve výpisu aplikace VERICUT následující tabulku.
PŘÍKLAD 2
Použití uživatelské tabulky definované pomocí nastavení na předchozím obrázku vytvoří

ve výpisu aplikace VERICUT následující tabulku. Do levého sloupce přidejte textový
řetězec identifikující proměnnou NC programu a pomocí funkce Proměnné NC programu
(Vložit text > Proměnné NC programu), do pravého sloupce vložte hodnotu této
proměnné.
Okno Tabulka výpisu shrnutí souboru
Funkce v okně Tabulka výpisu shrnutí souboru umožňují vložit do výpisu aplikace
VERICUT tabulku shrnutí souboru vytvořenou aplikací VERICUT.
Tabulka – Tabulka shrnutí souboru

Seznam shrnutí dat souboru
Každý řádek v seznamu dat shrnutí souboru představuje sloupec, který se zobrazí
v tabulce shrnutí souboru ve výpisu aplikace VERICUT. První řádek v seznamu shrnutí dat
souboru definuje první sloupec v tabulce shrnutí souboru. Druhý řádek v seznamu
shrnutí dat souboru definuje druhý sloupec v tabulce shrnutí souboru.
Pořadí řádků v seznamu shrnutí dat souboru je možné změnit kliknutím na čtvercové
tlačítko na začátku libovolného řádku a přetažením tohoto řádku do požadovaného
umístění v seznamu.
Sloupec – Funkce v tomto sloupci jsou použity k určení typu dat, která se zobrazí
v tomto sloupci výpisu.
Typ souboru – Nastaví záznam tabulky shrnutí souboru na typ soubor (soubor projektu,
soubor stroje, soubor CNC řízení atd.).
Název souboru – Nastaví záznam tabulky shrnutí souboru na /cestu/název souboru.
Záhlaví – Definuje záhlaví sloupce v tabulce shrnutí souboru. Kliknutím na položku
Záhlaví ve zvýrazněném řádku přepnete řádek do režimu úprav, abyste mohli zadat
nejvhodnější popisek.
Zarovnání – Kliknutím levým tlačítkem myši do buňky Zarovnání ve zvýrazněném řádku a
výběrem položky Doleva, Na střed nebo Doprava v rozbalovacím seznamu zadáte
Šířka (%) – Určuje šířku pro každý sloupec jako procentuální část šířky tabulky.
Přidat – Přidá řádek za řádek zvýrazněný v seznamu shrnutí dat souboru.

Odstranit – Odstraní zvýrazněný řádek ze seznamu shrnutí dat souboru.
Tipy:
1. Také je možné kliknout pravým tlačítkem do seznamu shrnutí dat souboru a
zobrazit následující nabídku a pomocí ní přidat nebo odebrat řádky seznamu.
2. Kliknutím na čtvercové tlačítko na levé straně záznamu a přetažením záznamu do

požadovaného umístění je možné změnit pořadí záznamů v seznamu shrnutí dat
souboru.
Ostatní funkce v okně, Funkce pro práci s hypertextovými odkazy, Šířka tabulky,
Velikost rámečku, Šířka náhledu, Výška náhledu, Maximální počet řádků na stránce,
Styl, Styl záhlaví, OK a Storno, jsou společné všem oknům pro tvorbu tabulek a jsou
popsány dříve v části Společné funkce v okně Tabulka.
Příklad
Použití nastavení tabulky shrnutí souboru definovaných podle předchozího obrázku

vytvoří ve výpisu aplikace VERICUT následující tabulku.
Okno Tabulka výpisu shrnutí nástroje
Funkce v okně Tabulka výpisu shrnutí nástroje umožňují vložit do výpisu tabulku shrnutí
nástroje vytvořenou aplikací VERICUT.
Seznam dat nástroje
Každý řádek v seznamu dat nástroje představuje sloupec, který se zobrazí ve výpisu
v tabulce shrnutí nástroje. První řádek v seznamu dat nástroje definuje první sloupec
v tabulce shrnutí nástroje. Druhý řádek v seznamu dat nástroje definuje druhý sloupec
v tabulce shrnutí nástroje atd.
Pořadí řádků v seznamu dat nástroje je možné změnit několika způsoby. Kliknutím na
záhlaví některého ze sloupců (Sloupec, Záhlaví, Zarovnání) v seznamu dat nástroje
seřadíte řádky tabulky abecedně podle položek ve sloupci. Druhou možností je kliknout
na čtvercové tlačítko na začátku každého řádku a přetáhnout jej do požadovaného
v tomto sloupci výpisu. Kliknutím na položku Sloupec na zvýrazněném řádku zobrazíte
rozbalovací seznam datových typů, ze kterých je možné vybírat. V tabulce shrnutí
nástroje je možné použít následující datové typy.
Náhled nástroje – Zobrazí v záznamu tabulky shrnutí nástroje obrázek nástroje. Náhledy
soustružících nástrojů se zobrazují v rovině XZ. Všechny ostatní se zobrazují v rovině ZX.
Zachycení pohledu – Přidá obrázek na konec každé sekvence obrábění v záznamu
tabulky shrnutí nástroje. Funkce Zachycení pohledu na kartě Automatické ukládání musí
mít zapnuty možnosti Změna nástroje a Konec souboru: Konec každého souboru.
Další informace naleznete v části Karta Automatické ukládání: skupinový rámeček
Zachycení pohledu v nápovědě aplikace Vericut.
Sekv. – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje sekvenční číslo události změny
nástroje.
Záznam – Slouží k přidání zpracovaného záznamu změny nástroje do tabulky shrnutí
nástroje. Záznam zahrnuje sekvenční číslo řádku i text záznamu.
Popis nástroje – Přidá popis nástroje načteného ze souboru knihovny nástrojů do
záznamu tabulky shrnutí nástroje. Prázdné pole znamená, že pro tento nástroj nebyl
popis v knihovně definován nebo že tento nástroj nepochází z knihovny nástrojů.
Informace o nástroji – Přidá data o geometrii tvaru nástroje do záznamu tabulky shrnutí
nástroje. Zahrnuje metodu, pomocí které je tvar nástroje definován (zobrazena
v hranatých závorkách „[ ]“ , například [Profil] znamená definování nástroje
pomocí profilu) a hodnoty parametrů, pomocí kterých je nástroj popsán.
Výška nástroje – Přidá výšku nástroje do záznamu tabulky shrnutí nástroje.
Délka břitu – Přidá délku břitu do záznamu tabulky shrnutí nástroje.
Upínací bod – Přidá hodnoty upínacího bodu nástroje do záznamu tabulky shrnutí
nástroje.
Záznam OptiPath – Přidá popis nástroje OptiPath do záznamu tabulky shrnutí nástroje.
Optimalizace dle – Přidá metodu optimalizace použitou pro nástroj do záznamu tabulky
shrnutí nástroje.
Původní čas – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje očekávanou dobu obrábění
(vypočítanou aplikací VERICUT) pro nástroj.
Čas optimalizace – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje očekávanou
optimalizovanou dobu obrábění (vypočítanou aplikací VERICUT) pro nástroj.
Časový rozdíl – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje rozdíl mezi optimalizovanou a
neoptimalizovanou dobou obrábění pro nástroj.
Vzdálenost – Přidá vzdálenost pohybu nástroje do tabulky shrnutí nástroje.
Vzdálenost (%) – Přidá poměrnou vzdálenost pohybu nástroje, který se uskutečnil
v režimu rychloposuvu, do záznamu tabulky shrnutí nástroje.
Spotřebováno – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje objemu materiálu
odstraněného nástrojem.
Chyby – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje počet chyb zjištěných aplikací
VERICUT pro nástroj.
Upozornění – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje počet upozornění vypsaných
aplikací VERICUT pro nástroj.
Min. prodloužení – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje minimální výšku nástroje
potřebnou k tomu, aby se nástroj vyhnul kolizi se stopkou nebo držákem.
ID nástroje – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje ID nástroje.
Řízený bod – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje řízený bod.
Zubů – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje počet zubů (břitů) nástroje.
ID nástroje – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje ID nástrojů nebo plátků
použitých v sestavě nástroje.
ID držáku – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje ID držáků použitých v sestavě
nástroje.
Průměr nástroje – Přidá průměr nástroje do záznamu tabulky shrnutí nástroje.
Vyložení nástroje – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje záznam pro výpis
hodnoty vyložení nástroje (vzdálenost od špičky nástroje k nejnižšímu bodu držáku).
Korekce nástroje – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje hodnotu korekce
nástroje.
Komentář – Přidá prázdný sloupec umožňující zápis komentáře do záznamu tabulky
shrnutí nástroje po tvorbě výpisu.
Čas přejezdů vzduchem (%) – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje poměr doby,
kterou nástroj strávil obráběním ve vzduchu.
Osová hloubka nástroje – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje hodnotu osové
hloubky ze záznamu funkce OptiPath.
Radiální šířka nástroje – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje hodnotu radiální
šířky ze záznamu funkce OptiPath.
Maximální rychlost vřetena – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje hodnotu
maximální rychlosti vřetena použitou v NC programu.
Minimální rychlost vřetena – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje hodnotu
minimální rychlosti vřetena použitou v NC programu.
Maximální rychlost posuvu – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje hodnotu
maximální rychlosti posuvu použitou v NC programu.
Minimální rychlost posuvu – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje hodnotu
minimální rychlosti posuvu použitou v NC programu.
NC program – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje název souboru NC programu
(bez cesty) každého nástroje.
Komentáře k nástroji – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje komentáře k nástroji
Poloměr rohu – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje hodnotu poloměru rohu
Popis nástroje – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástrojepopis nástroje z knihovny
nástrojů.
Popis držáku – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástrojepopis držáku z knihovny
nástrojů.
Maximální rychlost vřetena nástroje – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje
hodnotu maximální rychlosti vřetena ze záznamu funkce OptiPath pro nástroj.
Minimální rychlost vřetena nástroje – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje
hodnotu minimální rychlosti vřetena ze záznamu funkce OptiPath pro nástroj.
Maximální rychlost posuvu nástroje – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje
hodnotu maximální rychlosti posuvu ze záznamu funkce OptiPath pro nástroj.
Minimální rychlost posuvu nástroje – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje
hodnotu minimální rychlosti posuvu ze záznamu funkce OptiPath pro nástroj.
Maximální osová hloubka – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje hodnotu
maximální osové hloubky vypočítané z NC programu pro nástroj.
Minimální osová hloubka – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje hodnotu
minimální osové hloubky vypočítané z NC programu pro nástroj.
Maximální radiální šířka – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje hodnotu
maximální radiální šířky vypočítané z NC programu pro nástroj.
Minimální radiální šířka – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje hodnotu minimální
radiální šířky vypočítané z NC programu pro nástroj.
Maximální rychlost odebírání objemu – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje
hodnotu maximální rychlosti odebírání objemu vypočítané z NC programu pro nástroj.
Průměr stopky – Přidá do záznamu tabulky shrnutí nástroje hodnotu průměru stopky
Záhlaví – Definuje záhlaví sloupce pro záznam v tabulce shrnutí nástroje Kliknutím na
položku Záhlaví ve zvýrazněném řádku přepnete řádek do režimu úprav, abyste mohli
zadat nejvhodnější popisek.
Přidat – Přidá v seznamu dat nástroje řádek za zvýrazněný řádek.

Odstranit – Odstraní zvýrazněný řádek ze seznamu dat nástroje.
Tipy:
1. Můžete také kliknout pravým tlačítkem myši v seznamu dat nástroje a zobrazit
následující nabídku a pomocí ní přidat nebo odebrat řádky seznamu.

požadovaného umístění je možné změnit pořadí záznamů v seznamu dat
nástrojů.
Ostatní funkce v okně (Funkce pro práci s hypertextovými odkazy, Šířka tabulky,
Seskupit data dle nástroje, Styl, Styl záhlaví, OK a Storno) je společný všem oknům pro
tvorbu tabulek a je popsán dříve v části Společné funkce v okně Tabulka.
Příklad
Pomocí nastavení tabulky shrnutí nástroje definovaných podle předchozího obrázku

vytvoří ve výpisu aplikace VERICUT tabulku podobnou tabulce na následujícím obrázku.
Okno Tabulka výpisu zachycených pohledů
Funkce v okně Tabulka výpisu zachycených pohledů umožňují vložit do výpisu aplikace
VERICUT tabulku vytvořenou aplikací VERICUT obsahující obrázky zachycených pohledů
podle nastavení v následujícím místě: Karta Projekt > Nastavení > karta Automatické
ukládání: skupinový rámeček Zachycení pohledu.
Tabulka – Tabulka zachycených pohledů

Seznam dat zachycených pohledů
Každý řádek v seznamu dat zachycených pohledů představuje sloupec, který se zobrazí
v tabulce zachycených pohledů ve výpisu aplikace VERICUT. První řádek v seznamu dat
zachycených pohledů definuje první sloupec v tabulce zachycených pohledů. Druhý
řádek v seznamu dat zachycených pohledů definuje druhý sloupec v Tabulce
zachycených pohledů.
Pořadí řádků v seznamu dat zachycených pohledů je možné změnit kliknutím na
čtvercové tlačítko na začátku libovolného řádku a přetažením tohoto řádku do
požadovaného umístění v seznamu.
v tomto sloupci výpisu.
Náhled – Zobrazí obrázek zachyceného pohledu.
Komentář – Zobrazí komentář k obrázku vytvořený aplikací VERICUT.
Záhlaví – Definuje záhlaví sloupce v tabulce zachycených pohledů. Kliknutím na položku
Přidat – Přidá v seznamu dat zachycených pohledů řádek za zvýrazněný řádek.

Odstranit – Odstraní zvýrazněný řádek ze seznamu dat zachycených pohledů.
Tipy:
1. Můžete také kliknout pravým tlačítkem myši v seznamu dat zachycených
pohledů a zobrazit následující nabídku a pomocí ní přidat nebo odebrat řádky
seznamu.

zachycených pohledů.
Příklad
Pomocí nastavení tabulky zachycených pohledů definovaných podle předchozího

obrázku vytvoříte následující tabulku výpisu aplikace VERICUT.
Okno Tabulka výpisu nástrojů
Funkce v okně Tabulka výpisu nástrojů umožňují vytvořit výpis knihovny nástrojů. Okno
Tabulka výpisu nástrojů je dostupné, pouze pokud bylo okno Šablona výpisu otevřeno
z pásu karet Správce nástrojů (karta Projekt > Nástroje > Šablona výpisu).
POZNÁMKA: Šablony výpisu obsahující tabulky shrnutí nástroje by měly být používány
pouze pro tvorbu výpisů knihovny nástrojů v okně Správce nástrojů. Použití k tvorbě
výpisů v jiných oknech aplikace VERICUT způsobí zobrazení nesprávných dat ve výpisu.
Seznam dat nástroje
Každý řádek v seznamu dat nástroje představuje sloupec, který se zobrazí ve výpisu
knihovny nástrojů. První řádek v seznamu dat nástroje definuje prvního sloupec ve
výpisu knihovny nástrojů. Druhý řádek v seznamu dat nástroje definuje druhý sloupec ve
výpisu knihovny nástrojů atd.
Pořadí řádků v seznamu dat nástroje je možné změnit několika způsoby. Kliknutím na
záhlaví některého ze sloupců (Sloupec, Záhlaví, Zarovnání) v seznamu dat nástroje
rozbalovací seznam datových typů, ze kterýchje možnévybírat. Je možné použít
následující datové typy.
Náhled – Zobrazí ve výpisu knihovny nástrojů náhled nástroje. Náhledy soustružících
nástrojů se zobrazují v rovině XZ. Všechny ostatní se zobrazují v rovině ZX.
ID – Zobrazí ve výpisu knihovny nástrojů alfanumerický text, který tento nástroj
identifikuje.
Popis – Zobrazí ve výpisu knihovny nástrojů popis nástroje.
Upínací bod – Zobrazí ve výpisu knihovny nástrojů umístění upínacího bodu sestavy
nástroje.
Řízený bod – Zobrazí ve výpisu knihovny nástrojů odsazení řídicího bodu nástroje nebo
řídicího bodu.
Typ – Zobrazí ve výpisu knihovny nástroje typy nástroje (fréza, soustruh, sonda atd.).
Délka břitu – Zobrazí ve výpisu knihovny nástroje délku břitu nástroje.
Geometrie nástroje – Zobrazí geometrii nástroje (například Zaoblená špička: 1.5,
0.0625, 3.25) ve výpisu knihovny nástrojů.
Popis OptiPath – Zobrazí popis ze záznamu OptiPath asociovaného s nástrojem.
Zubů – Zobrazí počet zubů nástroje.
Komentář – Zobrazí případné komentáře ze záznamu nástroje v knihovně nástrojů.
Korekce nástroje – Zobrazí hodnotu korekce nástroje.
ID nástroje – Zobrazí ID nástrojů použitých v sestavě nástroje.
ID držáku – Zobrazí ID držáků použitých v sestavě nástroje.
Průměr nástroje – Zobrazí průměr nástroje.
Výška nástroje – Zobrazí výšku nástroje.
Vyložení nástroje – Zobrazí hodnotu vyložení nástroje (vzdálenost od špičky nástroje
k nejnižšímu bodu držáku).
Poloměr rohu – Zobrazí hodnotu poloměru rohu nástroje.
Popis nástroje – Zobrazí popis nástroje.
Popis držáku – Zobrazí popis držáku.
Průměr stopky – Zobrazí průměr stopky nástroje.
Stoupání závitu – Zobrazí stoupání závitu závitníku.
Další informace o těchto datových typech naleznete v části Okno Správce nástrojů
Záhlaví – Definuje záhlaví sloupce záznamu ve výpisu knihovny nástrojů. Kliknutím na
položku Záhlaví ve zvýrazněném řádku přepnete řádek do režimu úprav, abyste mohli
zadat nejvhodnější popisek.
Přidat – Přidá v seznamu dat nástroje řádek za zvýrazněný řádek.
Odstranit – Odstraní zvýrazněný řádek ze seznamu dat nástroje.
Tipy:
1. Můžete také kliknout pravým tlačítkem myši v seznamu dat nástroje a zobrazit

nástrojů.
Příklad
Použití nastavení tabulky nástrojů definovaných podle předchozího obrázku vytvoří
tabulku výpisu knihovny nástrojů jako na následujícím obrázku.
Okno Tabulka výpisu prvků kontroly
Funkce v okně Tabulka výpisu prvků kontroly umožňují vytvořit kontrolní výpis. Okno
Tabulka výpisu prvků kontroly je dostupné, pouze pokud bylo okno Šablona výpisu
otevřeno z pásu karet okna Kontrola (karta Projekt > Šablona výpisu).
POZNÁMKA: Šablony výpisu obsahující tabulky prvků kontroly by měly být používány
pouze pro tvorbu kontrolních výpisů v okně Kontrola. Použití k tvorbě výpisů v jiných
oknech aplikace VERICUT způsobí zobrazení nesprávných dat ve výpisu.
Seznam prvků kontroly
Každý řádek v seznamu prvků kontroly představuje sloupec, který se zobrazí
v kontrolním výpisu. První řádek v tabulce prvků kontroly definuje první sloupec
v kontrolním výpisu. Druhý řádek v seznamu prvků kontroly definuje druhý sloupec
v kontrolním výpisu atd.
Pořadí řádků v seznamu prvků kontroly je možné změnit několika způsoby. Kliknutím na
záhlaví některého ze sloupců (Sloupec, Záhlaví, Zarovnání) v seznamu prvků kontroly
rozbalovací seznam datových typů, ze kterýchje možnévybírat. Následují datové typy
dostupné pro použití v kontrolním výpisu.
Značka – Zobrazí v kontrolním výpisu značku typu měření, kterou záznam reprezentuje,
například Tloušťka dna.
Funkce – Zobrazí v kontrolním výpisu velmi stručný popis typu prvku, který je záznamem
reprezentován, například Tloušťka dna.
Identifikátor – Zobrazí v kontrolním výpisu identifikátor prvku asociovaného
s kontrolním záznamem, například A1.
Nástroj – Zobrazí v kontrolním výpisu typ nástroje, pomocí kterého se kontroluje kóta,
například Ultrasonic.
Kóta – Zobrazí v kontrolním výpisu očekávané kóty.
Tolerance – Zobrazí v kontrolním výpisu přijatelnou hodnotu nebo rozsahu hodnot.
Geometrická Tolerance – Zadání geometrické tolerance, například ,

která je asociovaná se záznamem v kontrolním výpisu.
Měření – Slouží k zobrazení skutečného měření kontrolora v kontrolním výpisu.
ID nástroje – Zobrazí v kontrolním výpisu identifikátor nástroje, který obráběl prvek.
Další informace o těchto datových typech naleznete v části Kontrola aplikace VERICUT
v tématu karta Výpis v nápovědě aplikace Vericut.
Záhlaví – Definuje záhlaví sloupce záznamu v kontrolním výpisu. Kliknutím na položku
požadované umístění dat ve sloupci kontrolního výpisu.
Přidat – Přidá v seznamu prvků kontroly řádek za zvýrazněný řádek.
Odstranit – Odstraní zvýrazněný řádek ze seznamu prvků kontroly.
Tipy:
1. Můžete také kliknout pravým tlačítkem myši v seznamu prvků kontroly a zobrazit

požadovaného umístění je možné změnit pořadí záznamů v seznamu prvků
kontroly.
Příklad
Použití nastavení tabulky prvků kontroly definovaných podle předchozího obrázku

vytvoří v kontrolním výpisu následující tabulku.
Okno obrázku výpisu
Obrázek – Zobrazí okno, pomocí kterého můžete do šablony výpisu vložit

obrázky vytvořené aplikací VERICUT nebo vlastní obrázky ze souboru.
Obrázek výpisu – Slouží k zadání typu obrázku, který se má přidat. Vyberte jeden z typů
v rozevíracím seznamu.
Vlastní obrázek přidáte pomocí funkce:
Ze souboru – Přidá obrázek ze zadaného souboru.
nebo vyberte jeden z obrázků vytvořených aplikací VERICUT:
Graf využití nástrojů – Přidá obrázek Graf využití nástrojů.
Graf obrábění – Přidá obrázek Graf obrábění.
Obrázek začátku zpracování – Přidá obrázek na začátku zpracování. Pokud je záznam
zahrnut uvnitř smyčky změny nástroje, přidá se obrázek součásti na začátku
obrábění s aktuálním nástrojem. Pokud je záznam ve smyčce dráhy nástroje, přidá se
obrázek součásti na začátku aktuální dráhy nástroje.
Obrázek konce zpracování – Přidá obrázek na konci zpracování. Pokud je záznam
zahrnut uvnitř smyčky změny nástroje, přidá se obrázek součásti na konci obrábění
s aktuálním nástrojem. Pokud je záznam ve smyčce dráhy nástroje, přidá se obrázek
součásti na konci aktuální dráhy nástroje.
Obrázek nástroje – Přidá obrázek aktuálního nástroje. Pokud je záznam uvnitř
smyčky změny nástroje, přidá se obrázek aktuálního nástroje při každé jeho změně.
Seřizovací výkres – Přidá obrázek seřizovacího výkresu. Více obrázků seřizovacího
výkresu je možné přidat použitím záznamu Začátek smyčky seřizovacího výkresu
před záznamem Seřizovací výkres a záznamu Konec smyčky seřizovacího výkresu za
tímto záznamem.
Kontrolní obrázek – Přidá do výpisu kontrolní obrázek aplikace VERICUT.
Také je možné vybrat jednu z existujících (pokud nějaká existuje) uživatelských značek
typu obrázek v dolní části seznamu.
Soubor – Zadejte /cestu/název souboru pro soubor s obrázkem nebo kliknutím na
tlačítko (Procházet) zobrazte okno pro výběr souboru Obrázek a cestu/název
souboru zadejte pomocí něj. Tato funkce je aktivní, pouze pokud je možnost Obrázek
nastavena na hodnotu Ze souboru.
Seřizovací výkres – Požadovaný seřizovací výkres vyberte v rozevíracím seznamu.
Velikost rámečku – Přidá k obrázku rámeček. Šířku rámečku zadejte v pixelech.
Šířka – Slouží k zadání šířky zobrazeného obrázku. Funkci zapněte (zaškrtněte) a zadejte
hodnotu šířky v pixelech.
Výška – Slouží k zadání výšky zobrazeného obrázku. Funkci zapněte (zaškrtněte) a
zadejte hodnotu výšky v pixelech.
POZNÁMKY: Následující pravidla platí pro možnosti Šířka nebo Výška:
1. Pokud je zapnutý pouze jeden z rozměrů, použije se aktivní rozměr a druhý rozměr
se upraví tak, aby poměr stran obrázku zůstal zachován.
2. Pokud není zapnutý žádný z rozměrů, použije se původní velikost obrázku.
Funkce pro práci s hypertextovými odkazy
Hypertextový odkaz – Pokud je Type hypertextového odkazu nastaven na Soubor,
zadejte do textového pole Hypertextový odkaz cestu/ název souboru , na který má odkaz
ukazovat, nebo kliknutím na tlačítko (Procházet) zobrazte okno pro výběr souboru
Hypertextový odkaz a cestu/název souboru zadejte pomocí něj.
Pokud je typ hypertextového odkazu nastaven na Webová adresa, zadejte do textového
pole Hypertextový odkaz webovou adresu (například www.cgtech.com). Aplikace
VERICUT na začátek adresy automaticky připojí řetězec „http://“.
OK – Přidá do šablony záznam obrázku podle zadání a zavře okno obrázku výpisu.
Použít – Přidá do šablony záznam obrázku podle zadání a nechá okno obrázku výpisu
zobrazené k přidání dalších záznamů obrázků.
Storno – Zavře okno obrázku výpisu bez přidání záznamu obrázku do šablony.
PŘÍKLAD
Použití okna obrázku výpisu definovaného podle předchozího obrázku vytvoří ve výpisu
aplikace VERICUT obrázek podobný následujícímu obrázku.
Okno odkazu výpisu
Funkce v okně odkazu výpisu umožňují do šablony výpisu přidat hypertextový odkaz na
soubor nebo webovou adresu.
Text – Do textového pole zadejte text, který se má zobrazit u hypertextového odkazu.

Styl – V rozevíracím seznamu vyberte styl, který chcete použít jako text odkazu. Seznam
bude obsahovat všechny styly, které byly definovány pomocí podokna obsahu šablony
výpisu: karty Styly pro aktuální šablonu výpisu.
Funkce pro práci s hypertextovými odkazy
Hypertextový odkaz – Pokud je Type hypertextového odkazu nastaven na Soubor,
zadejte do textového pole Hypertextový odkaz cestu/ název souboru , na který má odkaz
ukazovat, nebo kliknutím na tlačítko (Procházet) zobrazte okno pro výběr souboru
Hypertextový odkaz a cestu/název souboru zadejte pomocí něj.
Pokud je typ hypertextového odkazu nastaven na Webová adresa, zadejte do textového
pole Hypertextový odkaz webovou adresu (například www.cgtech.com). Aplikace
VERICUT na začátek adresy automaticky připojí řetězec „http://“.
OK – Přidá do šablony výpisu záznam hypertextového odkazu a zavře okno odkazu

výpisu.
Použít – Přidá do šablony výpisu záznam hypertextového odkazu a nechá okno odkazu
výpisu zobrazené k přidání dalších záznamů hypertextových odkazů.
Storno – Zavře okno odkazu výpisu bez přidání záznamu hypertextového odkazu do
šablony výpisu.
PŘÍKLAD
Použití nastavení okna odkazu výpisu definovaného podle předchozího obrázku vytvoří
ve výpisu aplikace VERICUT hypertextový odkaz podobný následujícímu obrázku.
Podokno obsahu šablony výpisu
Funkce v podokně obsahu šablony výpisu zobrazeného na levé straně okna Šablona
výpisu umožňují definovat novou šablonu výpisu nebo upravit již existující šablonu.
Karty
Karta Rozvržení stránky – Funkce na této kartě umožňují zadat nebo upravit obsah a
rozvržení stránky šablony výpisu.
Karta Styly – Funkce na této kartě umožňují zadat charakteristiky zobrazení (styl a
velikost písma, barvu atd.) použité v šabloně výpisu.
Karta Uživatelské značky – Funkce na této kartě umožňují zadat obecné záznamy
v šabloně výpisu, které se v době vytvoření výpisu aktualizují pomocí informací
specifických pro konkrétní uživatelský soubor. Informace specifické pro uživatelský
soubor je možné asociovat s uživatelskou značkou pomocí okna Hodnoty uživatelských
značek. Pokud před vytvořením výpisu nejsou všechny hodnoty uživatelských značek
definovány, budete při vytváření vyzváni k doplnění všech chybějících informací.
Karta Nastavení stránky – Funkce na této kartě umožňují zadat nebo upravit
charakteristiku formátu stránky, například okraje, orientaci a velikost papíru. Funkce na
této kartě slouží především k použití ve výpisech ve formátu PDF, ale můžete je použít
také ve výpisech ve formátu HTML zobrazovaných v určitých webových prohlížečích.
aplikace Vericut.
Podokno obsahu šablony výpisu, karta Rozvržení stránky
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve Nastavení > Výpis > Šablona výpisu
Karta Výpis > (Šablona výpisu)
Karta Projekt > (Nástroje) > Rozevírací seznam Výpis > Šablona výpisu
Tabulka se záznamy
Každý záznam v tabulce se skládá z pěti sloupců s informacemi. Kliknutím na libovolný
sloupec v řádku vyberete záznam pro úpravy. Pořadí záznamů v tabulce je možné změnit
kliknutím na čtvercové tlačítko na začátku záznamu a přetažením záznamu do
požadovaného umístění. Každý záznam v tabulce se skládá z následujících informací:
Kategorie – Pomocí možností v tomto sloupci je možné určit, do které části výpisu se
záznam umístí. Zvýrazněte záznam, klikněte na jeho kategorii a vyberte ji v rozevíracím
seznamu (Tělo, Záhlaví stránky, Zápatí stránky, Záhlaví první stránky nebo Zápatí první
stránky).
Typ – Označuje typ záznamu. Zvýrazněte záznam a dvojitým kliknutím na možnost
Tabulka nebo Obrázek zobrazte odpovídající okno pro úpravu záznamu.
Obsah – Označuje obsah záznamu. Zvýrazněte záznam a dvojitým kliknutím na obsah
záznamu Tabulka nebo Obrázek zobrazte odpovídající okno pro úpravu záznamu.
Dvojitým kliknutím na obsah textového řetězce přidáte nebo upravíte text.
Zarovnání – Určuje, jak se informace ve výpisu zarovnají vodorovně. Zvýrazněte záznam,
klikněte na jeho kategorii a vyberte ji v rozevíracím seznamu (Tělo, Záhlaví stránky,
Zápatí stránky, Záhlaví první stránky nebo Zápatí první stránky).
Styl – Určuje styl, který se pro záznam použije. Zvýrazněte záznam, klikněte na jeho styl
a vyberte možnost v rozevíracím seznamu. Seznam bude obsahovat všechny styly, které
byly pro aktuální šablonu výpisu definovány pomocí karty Styly.
Rychlý přístup: Kliknutím pravým tlačítkem myši v tabulce se záznamy zobrazíte
POZNÁMKA: Tyto příkazy poskytují stejné funkce jako ty popsané výše v části Úpravy
na pásu karet Šablona výpisu. Každá funkce třetí úrovně (Datum, Čas, Číslo stránky,
atd.) obsahuje další vnořenou nabídku s funkcemi popsanými dříve v části Úpravy.
aplikace Vericut.
Zpět k části Podokno obsahu šablony výpisu

Podokno obsahu šablony výpisu, karta Styly
Umístění:
Tabulka se záznamy stylů

Každý záznam v tabulce se skládá z devíti sloupců s informacemi popisujícími konkrétní
záznam stylu. Kliknutím na libovolný sloupec v řádku vyberete záznam pro úpravy. Každý
záznam v tabulce se skládá z následujících informací:
Název stylu – Název používaný k identifikaci konkrétního záznamu stylu. Tyto názvy jsou
položky, které se zobrazí v rozevíracím seznamu Styl v tabulce se záznamy na kartě
Rozvržení stránky a také v podoknech tabulek šablony výpisu.
Písmo – Určuje typ písma, které se pro záznam stylu použije. Zvýrazněte záznam,
klikněte do pole Písmo a vyberte možnost v rozbalovacím seznamu.
Velikost – Určuje velikost písma, které se pro záznam stylu použije. Zvýrazněte záznam,
klikněte do pole Velikost a vyberte možnost v rozevíracím seznamu nebo zadejte
velikost ručně.
Tučné – Zapne nebo vypne tučné písmo v záznamu stylu.
Kurzíva – Zapne nebo vypne kurzívu v záznamu stylu.
Podtržené písmo – Zapne nebo vypne podtržení písma v záznamu stylu.
Barva písma – Zvýrazněte záznam a dvojitým kliknutím do pole Barva písma zobrazte
paletu barev. (Také je možné kliknout pravým tlačítkem myši do pole s barvou a paletu
zobrazit výběrem příkazu Nastavit barvu.) Klikněte na požadovanou barvu písma na
paletě. Kliknutím na X v pravém horním rohu palety paletu zavřete.
Barva pozadí – Zvýrazněte záznam a dvojitým kliknutím do pole Barva pozadí zobrazte
paletu barev. (Také je možné kliknout pravým tlačítkem myši do pole s barvou a paletu
zobrazit výběrem příkazu Nastavit barvu.) Klikněte na požadovanou barvu pozadí na
paletě. Kliknutím na X v pravém horním rohu palety paletu zavřete.
Velikost rámečku – Určuje velikost rámečku, které se pro záznam stylu použije.
Zvýrazněte záznam, klikněte do pole Velikost rámečku a zadejte velikost (v pixelech).
konec tabulky.
Rychlý přístup: Kliknutím pravým tlačítkem myši v tabulce se záznamy stylů zobrazíte
POZNÁMKY:
1. Příkaz Nastavit barvu je stejný jako dříve popsaný příkaz Barva písma.
2. Příkazy Přidat a Odstranit jsou stejné jako dříve popsané funkce.

Podokno obsahu šablony výpisu, karta Uživatelské značky
Umístění:
Uživatelské značky umožňují definovat obecné záznamy v šabloně výpisu, jejichž

hodnota bude zadána až při použití šablony k vytvoření výpisu. Hodnoty uživatelských
značek je možné definovat v okně Hodnoty uživatelských značek nebo pomocí dat
PPRINT v souboru dráhy nástroje.
Tabulka se záznamy uživatelských značek

Každý záznam v tabulce se skládá z názvu značky používané k identifikaci záznamu a
z typu (text, tabulka nebo obrázek ze souboru). Kliknutím na libovolný sloupec v řádku
vyberete záznam pro úpravy. Každý záznam v tabulce se skládá z následujících informací:
Název značky – Název používaný k identifikaci konkrétního záznamu uživatelské značky.
Po přidání záznamu uživatelské značky zadejte do textového pole Název značky její
jedinečný název.
Typ – Určuje typ informací, které značka reprezentuje. Po přidání a pojmenování
záznamu uživatelské značky klikněte do pole Typ a v rozevíracím seznamu vyberte
vhodný typ (Text, Tabulka nebo Obrázek ze souboru).
POZNÁMKA: Název značky a typ je možné upravit zvýrazněním záznamu, kliknutím do
příslušného pole a úpravou textu nebo výběrem požadovaného typu v rozevíracím
seznamu. Jakmile je Název značky odkazován v šabloně výpisu, není možné již záznam
této značky upravovat.
konec tabulky.
Rychlý přístup: Kliknutím pravým tlačítkem myši v tabulce se záznamy uživatelských

značek zobrazíte následující nabídku:
POZNÁMKA: Tyto příkazy Přidat a Odstranit jsou stejné jako příkazy, které byly
popsány dříve.
aplikace Vericut.
Podokno obsahu šablony výpisu, karta Nastavení stránky
Funkce na této kartě umožňují zadat nebo upravit charakteristiky formátu stránky,
například okraje, orientaci a velikost papíru. Funkce na této kartě slouží především
k použití ve výpisech ve formátu PDF, ale je možné je použít také ve výpisech ve formátu
HTML zobrazovaných v určitých webových prohlížečích.
Okraje – Slouží k zadání okrajů stránky výpisu aplikace VERICUT.

Doleva – Do textového pole zadejte velikost levého okraje v pixelech.
Doprava – Do textového pole zadejte velikost pravého okraje v pixelech.
Nahoře – Do textového pole zadejte velikost horního okraje v pixelech.
Dole – Do textového pole zadejte velikost dolního okraje v pixelech.
Orientace – Slouží k zadání orientace stránek ve výpisu aplikace VERICUT.
Na výšku – Výběrem této možnosti zobrazíte stránku v orientaci na výšku.
Na šířku – Výběrem této možnosti zobrazíte stránku v orientaci na šířku.
Velikost papíru – Slouží k výběru velikosti papíru, který se pro výpis aplikace VERICUT
použije. V rozbalovacím seznamu vyberte jednu z následujících velikostí: 11X17, A0, A1,
A2, A3, A4, A5, A6, A7, A8, A9, A10, ARCH_A, ARCH_B, ARCH_C, ARCH_D, ARCH_E, B0,
B1, B2, B3, B4, B5, FLSA, FLSE, HALFLETTER, LEDGER, LEGAL a NOTE.
aplikace Vericut.

Podokno náhledu šablony výpisu
Podokno náhledu šablony výpisu na pravé straně okna Šablona výpisu a okna Hodnoty
uživatelských značek zobrazuje náhled výpisu, který bude vytvořen pomocí šablony
výpisu zobrazené v podokně obsahu šablony výpisu. V případě okna Hodnoty
uživatelských značek umožňuje okno Šablona výpisu zobrazení zadaných hodnot
uživatelských značek v kontextu výpisu aplikace VERICUT.
Podokno náhledu šablony výpisu:
1. Zobrazuje pouze informace týkající se aktuálního nastavení.

2. Nepodporuje jazyky s dvoubajtovým kódováním (čínština, japonština, korejština).
V okně Šablona výpisu na následujícím obrázku si všimněte, že v podokně obsahu

šablony výpisu: na kartě Rozvržení stránky byl vybrán záznam shrnutí souboru a je proto
zvýrazněn. Také si všimněte, že tabulka shrnutí souboru zobrazená v podokně náhledu
šablony výpisu je zvýrazněna žlutě. Díky tomu je možné lehce zjistit, co se pomocí
vybraného záznamu šablony výpisu ve výpisu aplikace VERICUT skutečně vytvoří.
To platí také pro okno Hodnoty uživatelských značek, což umožňuje snadno zjistit, co se
pomocí vybraného záznamu uživatelské značky ve výpisu aplikace VERICUT skutečně
vytvoří.
aplikace Vericut.
Okno Hodnoty uživatelských značek
Umístění:
Strom projektu > Větev Nastavení > Hodnoty uživatelských značek
Karta Výpis > (Hodnoty uživatelských značek)
Zobrazí okno Hodnoty uživatelských značek, které umožňuje před tvorbou zprávy
přiřadit k obecným uživatelským značkám informace specifické pro úlohu (další
informace naleznete v části Okno Šablona výpisu: karta Uživatelské značky v nápovědě
aplikace VERICUT).
Na předchozím obrázku si všimněte, že se okno Hodnoty uživatelských značek skládá ze

dvou hlavních oblastí. Jsou to okna Uživatelské značky a okno Náhled výpisu.
Dvojitým kliknutím do pole Hodnota značky v okně Uživatelské značky můžete upravit
nebo zadat hodnotu značky.
Hodnoty uživatelských značek se po zadání uloží do souboru projektu. Pomocí
zaškrtávacích políček ve sloupci Globální určete, zda se hodnota uživatelské značky
použije na projekt nebo na konkrétní nastavení. Po zaškrtnutí se hodnota uživatelské
značky uloží na úrovni projektu. Po zrušení zaškrtnutí se hodnota uživatelské značky
uloží s nastavením.
Pokud uživatelská značka specifická pro nastavení neexistuje, použije se globální
hodnota uživatelské značky. Pokud uživatelská značka specifická pro nastavení existuje,
ale nemá žádnou hodnotu, globální hodnota uživatelské značky se nepoužije.
Pokud před vytvořením výpisu nejsou hodnoty uživatelských značek definovány, budete
při vytváření výpisu vyzváni k jejich doplnění.
Hodnoty uživatelských značek je možné určit také pomocí dat ze souboru nebo příkazů
PPRINT v souboru NC programu.
Okno Náhled výpisu umožňuje zobrazení hodnot uživatelských značek v kontextu

šablony výpisu, se kterou jsou asociovány. Okno Náhled šablony výpisu je popsáno výše
v části Okno Šablona výpisu.
aplikace Vericut.
Používání výpisů aplikace VERICUT
Tvorba uživatelské šablony výpisu
Pomocí dále popsaných postupů vytvoříte uživatelskou šablonu výpisu.
Tvorba uživatelské šablony výpisu úpravou existující šablony:

1. Otevřete okno Šablona výpisu z příslušného umístění podle toho, jaký typ šablony
chcete vytvořit.
Karta Výpis > Šablona výpisu > Upravit na pásu karet aplikace VERICUT.
Karta Projekt > Nástroje > Výpisy > na pásu karet aplikace VERICUT.
2. Na pásu karet okna Šablona výpisu vyberte příkaz Otevřít soubor.
3. V okně Otevřít šablonu výpisu vyberte jednu ze standardních šablon výpisů, které se
nacházejí ve složce library v instalační složce aplikace VERICUT.
4. Pomocí funkcí na kartě Rozvržení stránky v okně Šablona výpisu přidejte, odstraňte
nebo upravte položky vztahující se k obsahu a rozvržení stránky výpisu.
5. Pomocí funkcí na kartě Styly v okně Šablona výpisu přidejte, odstraňte nebo
upravte záznamy stylu vztahující se k formátu výpisu (styl a velikost písma, barvy
atd.).
6. Pomocí funkcí na kartě Uživatelské značky v okně Šablona výpisu přidejte nebo
odstraňte obecné záznamy v šabloně výpisu, které budou při vytváření výpisu
aktualizovány informacemi specifickými pro úlohu.
7. V okně Šablona výpisu zobrazte pomocí příkazu Uložit jako okno Uložit šablonu
výpisu.
8. Určete /cestu/ název souboru pro uživatelský soubor šablony výpisu a pak vyberte
možnostUložit.
Tvorba nové uživatelské šablony výpisu:

1. Otevřete okno Šablona výpisu z příslušného umístění podle toho, jaký typ šablony
chcete vytvořit.
Karta Výpis > Šablona výpisu > Upravit na pásu karet aplikace VERICUT.
Karta Projekt > Nástroje > Výpisy > na pásu karet aplikace VERICUT.
2. V okně Šablona výpisu smažte pomocí příkazu Nový soubor obsah okna Šablona
výpisu.
3. Pomocí funkcí na kartě Styly v okně Šablona výpisu přidejte záznamy stylu vztahující
se k formátu nové šablony výpisu (styl a velikost písma, barvy atd.). Dříve než bude
možné začít přidávat položky obsahu na kartu Rozvržení stránky, musí být vytvořen
alespoň jeden záznam stylu.
4. Pomocí funkcí na kartě Uživatelské značky v okně Šablona výpisu přidejte nebo
odstraňte obecné záznamy v šabloně výpisu, které budou při vytváření výpisu
aktualizovány informacemi specifickými pro úlohu.
5. Pomocí funkcí na kartě Rozvržení stránky v okně Šablona výpisu přidejte, přidejte
položky vztahující se k obsahu a rozvržení stránky výpisu.
6. V okně Šablona výpisu zobrazte pomocí příkazu Uložit jako okno Uložit šablonu
výpisu.
7. Určete /cestu/ název souboru pro nově vytvořený uživatelský soubor šablony výpisu
a pak vyberte možnostUložit.
Další informace naleznete v části Okno Šablona výpisu v příručce Strom projektu
Tvorba výpisu pomocí šablony výpisu
Šablony výpisu slouží k určení obsahu a formátu různých výpisů, které je možné
v aplikaci VERICUT vytvářet. Při vytváření výpisu se podle instrukcí o obsahu a formátu
obsažených v šabloně sesbírají informace vytvořené aplikací VERICUT během aktuální
relace a informace z dalších určených umístění a v zadaném umístění se vytvoří soubor
výpisu.
Soubor výpisu je soubor, který obsahuje informace o relaci aplikace VERICUT podle
zadání v šabloně. Podle toho, kde v aplikaci VERICUT je výpis pomocí šablony vytvářen,
je možné vypsat širokou škálu informací, například: soubory aktuálního NC programu a
projektu, obrázky součástí, doby obrábění, výsledky optimalizace nebo data knihovny
nástrojů a kontroly. Výpisy mohou být ve formátu prostého textu, HTML nebo PDF.
Různé výpisy je možné v aplikaci VERICUT vytvořit pomocí následujících postupů.
Jak vytvořit soubor výpisu obsahující přehled výsledků aktuální relace aplikace
VERICUT:
Tento výpis bude obsahovat informace stejného typu jako soubor s výsledky
v předchozích verzích.
6. Ujistěte se, že je aplikace VERICUT nakonfigurována k tvorbě dat požadovaných pro
výpis, například: automatické ukládání obrázků, optimalizace atd., a poté zpracujte
NC programy.
Jestliže například chcete, aby se obrázky dílu uložené při změněn nástroje objevily
v souboru výpisu:
 Klikněte na kartu Projekt > Nastavení > Kartu Automatické ukládání:
skupinový rámeček Zachycení pohledu.
 Klikněte na příkaz Vlastnosti – zkontrolujte, že je možnost Typ nastavena na
ukládání obrázků ve formátu JPEG, a klikněte na tlačítko OK.
 Ve skupinovém rámečku Automatické ukládání vyberte možnosti Změna
nástroje a Konec souboru, poté zadejte název Souboru stínové kopie
(přípona .jpg) a klikněte na tlačítko OK.
 Pokud má výpis obsahovat optimalizační data, zkontrolujte, že je zapnuta
funkce OptiPath.
2. Vyberte (Přehrát / možnosti začátku a konce) zpracujte NC programy.
3. Vyberte soubor šablony výpisu, který se použije.

Karta Výpis > Šablona výpisu > Upravit
4. V okně Šablona výpisu zobrazte kliknutím na příkaz Otevřít soubor okno pro výběr
souboru a pomocí něj vyberte soubor šablony výpisu (.xml). Vybrat je možné jeden
ze standardních souborů šablon dodaných s aplikací VERICUT
(vericut_xyz.VcTemplate), které se nacházejí ve složce „library“ v instalační složce
aplikace VERICUT, nebo soubor uživatelské šablony, který jste vytvořili, potom
klikněte na tlačítko Otevřít.
5. Pomocí možnosti Zavřít vypnete okno Šablona výpisu.
6. Zadejte všechny hodnoty uživatelských značek specifické pro úlohu, které jsou
požadovány vybranou šablonou.
Karta Výpis > Hodnoty uživatelských značek.
7. V okně Hodnoty uživatelských značek zadejte nebo upravte všechny potřebné
hodnoty uživatelských značek a kliknutím na tlačítko OK je uložte a zavřete okno.
POZNÁMKA: Některé nebo všechny hodnoty uživatelských značek mohly být
definovány již dříve, při vytváření dřívějšího výpisu. Hodnoty značek jsou uloženy
v souboru projektu. Pokud během tohoto kroku nezadáte všechny hodnoty
uživatelských značek, budete při vytváření výpisu vyzváni k doplnění všech chybějících
hodnot.
8. Vytvořte výpis.
Karta Výpis > Vytvořit výpis > formát výpisu (kde je "formát výpisu" Text, HTML
nebo PDF)
9. V okně Uložit výpis VERICUT, zadejte /cestu/název souboru k souboru výpisu, který
se má vytvořit. Pokud chcete, aby se výpis v prohlížeči zobrazil ihned po jeho tvorbě,
zkontrolujte, že je zapnuta možnost Zobrazit výpis, a potom klikněte na tlačítko
Uložit.
Aplikace VERICUT nyní soubor výpisu uloží v zadaném formátu do zadaného umístění a
pokud jste vybrali příslušnou možnost, zobrazí výpis v prohlížeči.
Jak vytvořit soubor výpisu knihovny nástrojů:

1. V okně Správce nástrojů,
Karta Výpis > Vytvořit výpis > formát výpisu (kde je "formát výpisu" Text, HTML
nebo PDF)
2. V okně Uložit výpis VERICUT, zadejte /cestu/název souboru k souboru výpisu, který
se má vytvořit. Pokud chcete, aby se výpis v prohlížeči zobrazil ihned po jeho tvorbě,
zkontrolujte, že je zapnuta možnost Zobrazit výpis, a potom klikněte na tlačítko
Uložit.
Aplikace VERICUT nyní soubor výpisu uloží do zadaného umístění a pokud jste vybrali
příslušnou možnost, zobrazí výpis v prohlížeči.
POZNÁMKA: Aplikace VERICUT ve výchozím nastavení použije šablonu výpisu
vericut_tools.VcTemplate, která se nachází ve složce „library“ v instalační složce aplikace
VERICUT. V případě potřeby vyberte šablonu výpisu pomocí příkazu na kartě Projekt >
Šablona výpisu (podle kroku 2 v předchozím postupu) nebo pomocí příkazu na kartě
Výpis > Hodnoty uživatelských značek zadejte nebo upravte hodnoty specifické pro
úlohu vztahující se k vybrané šabloně výpisu (podle kroku 3 v předchozím postupu).
Jak vytvořit soubor kontrolního výpisu:
V okně Kontrola vyberte příkaz na kartě Výpis > Vytvořit výpis > formát výpisu (kde
formát výpisu je Text, HTML nebo PDF). Výpis ve formátu HTML nebo PDF je možné
vytvořit také pomocí tlačítek (Export HTML) nebo (Export PDF), která se
nacházejí na panelu nástrojů Inspekce.
Aplikace VERICUT výpis zobrazí podle aktuálního souboru kontroly a soubor výpisu uloží
ve zvoleném formátu do stejné složky, kde se nachází soubor kontroly.
Pokud aktuální soubor kontroly nebyl uložen, zobrazí se okno Uložit výpis VERICUT.
Zadejte úplnou cestu k souboru výpisu, který se má vytvořit, a klikněte na tlačítko Uložit.
Aplikace VERICUT poté kontrolní výpis uloží a zobrazí jej ve výchozím prohlížeči.
POZNÁMKA: Aplikace VERICUT ve výchozím nastavení použije šablonu výpisu
inspektor.VcTemplate, která se nachází ve složce „library“ v instalační složce aplikace
VERICUT. V případě potřeby vyberte šablonu výpisu pomocí příkazu na kartě Projekt >
Šablona výpisu (podle kroku 2 v předchozím postupu) nebo pomocí příkazu na kartě
Výpis > Hodnoty uživatelských značek zadejte nebo upravte hodnoty specifické pro
úlohu vztahující se k vybrané šabloně výpisu (podle kroku 3 v předchozím postupu).
Uživatelské úpravy záhlaví v generovaných tabulkách aplikace
VERICUT
Výchozí záhlaví sloupců generovaných tabulek aplikace VERICUT (tabulky shrnutí

souboru, tabulky shrnutí nástroje a tabulky zachycených pohledů) je plně uživatelsky
přizpůsobitelné. Chcete-li upravit záhlaví v těchto tabulkách, použijte následující
postupy:
Jak přizpůsobit záhlaví generovaných tabulek aplikace VERICUT v existujících

šablonách výpisu:
7. Na pásu karet hlavní nabídky aplikace VERICUT zobrazte pomocí možnosti na
kartě Výpis > Šablona výpisu > Upravit okno Šablona výpisu.
8. Vyberte kartu Rozvržení stránky.
9. Pokud není aktuálně zobrazena šablona výpisu obsahující záhlaví tabulek, která
chcete modifikovat, otevřete příslušný soubor šablony výpisu pomocí příkazu Otevřít
soubor na pásu karet okna Šablona výpisu.
10. Pokud je zobrazena správná šablona výpisu, zvýrazněte záznam tabulky obsahující
záhlaví, která chcete upravit, a potom pomocí příkazu Upravit na pásu karet Šablona
výpisu zobrazte okno tabulky výpisu. (Také je možné kliknutím pravým tlačítkem
ve zvýrazněné tabulce a výběrem příkazu Upravit ze zobrazené místní nabídky,
případně jednoduše dvojitým kliknutím na zvýrazněný záznam tabulky zobrazit okno
tabulky výpisu)
11. V okně tabulky výpisu klikněte na text záhlaví, které chcete upravit, a zadejte
požadovaný text záhlaví. Stejným způsobem upravte jakékoliv jiné textové pole
záhlaví. Po skončení zavřete kliknutím na tlačítko OK okno tabulky výpisu a vraťte
se do okna Šablona výpisu.
12. Pomocí stejného postupu upravíte v okně Šablona výpisu záhlaví jakékoliv jiné
generované tabulky aplikace VERICUT a pomocí příkazu Uložit soubor > Uložit
(nebo Uložit jako) je možné přizpůsobený soubor šablony výpisu uložit. Pokud
generujete výpis pomocí přizpůsobené šablony výpisu, budou mít tabulky generované
aplikací VERICUT vaše vlastní záhlaví namísto výchozích.
Jak přizpůsobit záhlaví při přidávání generovaných tabulek aplikace VERICUT do

šablony výpisu:
Pomocí obecných postupů popsaných v části Tvorba uživatelské šablony výpisu přidáte
generovanou tabulku aplikace VERICUT s uživatelským záhlavím následovně:
13. V okně Šablona výpisu zvýrazněte záznam, pro který má aplikace VERICUT
vygenerovat další tabulku, poté příkazem Tabulka na pásu karet okna Šablona výpisu
(nebo kliknutím pravým tlačítkem na zvýrazněný záznam a výběrem příkazu Přidat
> Tabulka v zobrazené nabídce) zobrazte okno tabulky výpisu.
14. V okně tabulky výpisu vyberte v rozevíracím seznamu Tabulka výpisu typ
generované tabulky aplikace VERICUT, kterou chcete přidat.
15. Pro každý záznam v tabulce klikněte na text záhlaví, který chcete upravit, a poté
zadejte požadovaný text. Stejným způsobem upravte jakékoliv jiné textové pole
záhlaví. Po skončení zavřete kliknutím na tlačítko OK okno Tabulka a vraťte se do
okna Šablona výpisu.
Pokračujte s tvorbou uživatelské šablony výpisu podle postupu popsaného v části
Tvorba uživatelské šablony výpisu.
Použití dat ze souboru ve výpisu
Chcete-li přidat data z textového souboru a použít je ve výpisu, postupujte následovně.
V textovém souboru:
Připravte textový soubor podobný následujícímu příkladu, který bude použit ke vložení
obecných informaci záhlaví do výpisu. Všimněte si, že každý datový záznam je oddělen
mezerou.
OBECNÉ ZÁHLAVÍ PROGRAMU
Programátor: Fred Smith

Číslo oddělení: 123456
Evidenční číslo: 678
ABCD EFGH IJKL MNOP QRST

1234 5678 2468 1357 3456
Výsledkem takto připraveného textového souboru bude tabulka s jedním sloupcem. Viz
Výsledky příkladu 1.
Chcete-li vytvořit tabulku s více sloupci, uspořádejte textový soubor následujícím
způsobem:
Table Data Source:, text file, , ,
DATA:, , , ,
ABCD,EFGH,IJKL,MNOP,QRST
1234,5678,2468,1357,3456
Všimněte si, že data každého sloupce jsou oddělena čárkou (,). Počet sloupců tabulky
výpisu je závislý na počtu sloupců dat určených v prvním řádku. Všimněte si, jak jsou
prázdná místa (oddělená čárkou) použita k vytvoření prázdných buněk, které vyplňují
místo, aby měla tabulka dostatek sloupců pro uložení dat v nižších sloupcích tabulky.
Výsledkem takto připraveného textového souboru bude tabulka s více sloupci. Viz
Výsledky příkladu 2.
V okně Šablona výpisu:
16. Na pásu karet hlavní nabídky aplikace VERICUT zobrazte pomocí možnosti na kartě
Výpis > Šablona výpisu > Upravit okno Šablona výpisu.
17. Na pásu karet okna Šablona výpisu otevřete existující soubor šablony výpisu pomocí
příkazu Otevřít soubor nebo vytvořte nový soubor šablony výpisu pomocí příkazu
Nový soubor.
18. Klikněte na kartu Uživatelské značky.
19. Na kartě Hodnoty uživatelských značek klikněte na tlačítko Přidat. (Je také možné
kliknout v okně pravým tlačítkem a v místní nabídce vybrat příkaz Přidat).
20. V přidávaném záznamu zadejte název značky (v tomto případě generic_header) do
pole Název značky.
21. Klikněte do pole Typ a vyberte položku Tabulka v seznamu.
22. Klikněte na kartu Rozvržení stránky.
23. Klikněte v okně pravým tlačítkem a v místní nabídce vyberte příkaz Přidat >
Tabulka. (Také je možné na pásu karet okna Šablona výpisu vybrat příkaz Tabulka)
24. V okně tabulky výpisu klikněte na rozevírací seznam vpravo v poli Tabulka a
vyberte název uživatelské značky, kterou chcete nastavit pro tuto tabulku. V tomto
případě generic_header.
25. Pomocí dalších funkcí okna tabulky výpisu dále určete, jak se tabulka zobrazí ve
výpisu, a poté klikněte na tlačítko OK.
26. Pomocí příkazu Uložit soubor > Uložit soubor na pásu karet Šablona výpisu uložte
soubor šablony výpisu a poté vyberte příkaz Zavřít.
Jak vytvořit výpis:

27. Na pásu karet aplikace VERICUT vyberte příkaz na kartě Výpis > Vytvořit výpis >
formát, kde formát je Text, HTML nebo PDF.
28. V okně Uložit výpis VERICUT, zadejte /cestu/název_souboru vytvářeného souboru
a poté klikněte na tlačítko Uložit.
29. V okně Hodnoty uživatelských značek, zadejte /cestu/název_souboru textového
souboru, který se použije k vytvoření tabulky ve výpisu, do pole Hodnota značky.
OK.
Výstup právě přidaných tabulek (pomocí formátu Text) by měl být podobný
následujícímu (podle nastavení vlastností tabulky):
Příklad 1 – výsledky:
Příklad 2 – výsledky:
Použití informací PPRINT z NC programu ve výpisu
Komentáře aplikace VERICUT v souboru NC programu umožňují zadat hodnoty

Uživatelských značek nebo určit obsah tabulek pro použití ve výpisech aplikace
VERICUT. Chcete-li získat informace PPRINT z NC programu pro použití ve výpisu
aplikace, použijte následující postupy.
V okně Šablona výpisu:

30. Na pásu karet hlavní nabídky aplikace VERICUT zobrazte pomocí možnosti na kartě
Výpis > Šablona výpisu > Upravit okno Šablona výpisu.
31. Na pásu karet okna Šablona výpisu otevřete existující soubor šablony výpisu pomocí
příkazu Otevřít soubor nebo vytvořte nový soubor šablony výpisu pomocí příkazu
Nový soubor.
Jak přidat data tabulky přímo z dat PPRINT v NC programu:

2. Na kartě Uživatelské značky klikněte na tlačítko Přidat. (Je také možné kliknout
v okně pravým tlačítkem a v místní nabídce vybrat příkaz Přidat)
3. V přidávaném záznamu zadejte název značky (v tomto případě setup_info) do pole
Název značky.
6. Klikněte pravým tlačítkem na kartě Rozvržení stránky a v místní nabídce vyberte
příkaz Přidat > Tabulka. (Také je možné na pásu karet okna Šablona výpisu vybrat
příkaz Tabulka)
7. V okně tabulky výpisu klikněte na rozevírací seznam vpravo v poli Tabulka a vyberte
název uživatelské značky, kterou chcete nastavit pro tuto tabulku. V tomto případě
značka setup_info, která znamená, že data tabulky pocházejí z uživatelské značky.
8. Nastavte Šířka tabulky = 0%. To umožní, aby se šířka tabulky nastavila podle
příchozích dat.
Jak přidat data tabulky z textového souboru pomocí dat PPRINT v NC programu:
3. V přidávaném záznamu zadejte název značky (v tomto případě table_data) do pole
Název značky.
příkaz Přidat > Tabulka. (Také je možné na pásu karet okna Šablona výpisu vybrat
příkaz Tabulka)
7. V okně tabulky výpisu klikněte na rozevírací seznam vpravo v poli Tabulka a vyberte
název uživatelské značky, kterou chcete nastavit pro tuto tabulku. V tomto případě
table_data, která znamená, že data tabulky pocházejí z uživatelské značky.
8. Nastavte Šířka tabulky = 0%. To umožní, aby se šířka tabulky nastavila podle
příchozích dat.
Jak přidat obrázek ze souboru pomocí dat PPRINT v NC programu:

3. V přidaném záznamu zadejte název značky, v tomto případě ad_Picture, do pole
Název značky.
4. Klikněte do pole Typ a v seznamu vyberte položku Obrázek ze souboru.
příkaz Přidat > Obrázek. (Také je možné na pásu karet okna Šablona výpisu vybrat
příkaz Obrázek)
7. V okně Obrázek klikněte na rozevírací seznam vpravo v poli Tabulka a vyberte
uživatelský název značky, kterou chcete nastavit pro tento obrázek. V tomto případě
ad_Picture, která znamená, že data obrázku pocházejí z uživatelské značky.
8. Pomocí dalších funkcí okna Obrázek dále určete, jak se obrázek zobrazí ve výpisu, a
potom klikněte na tlačítko OK.
Jak přidat text pomocí dat PPRINT v NC programu:

3. V přidávaném záznamu zadejte název značky (v tomto případě ad_text) do pole
Název značky.
4. Klikněte do pole Typ a v seznamu vyberte položku Text.
6. Klikněte pravým tlačítkem do okna na kartě Rozvržení stránky a v místní nabídce
vyberte příkaz Přidat > Text > Uživatelské značky > add_text
POZNÁMKA: Pokud jste dříve nepřidali uživatelskou značku add_text na kartě
Uživatelská značka, je možné ji přidat i zde pomocí příkazu místní nabídky Přidat >
Text > Uživatelské značky > Přidat uživatelskou značku. (Také je možné na pásu
karet okna Šablona výpisu vybrat příkaz Upravit > Přidat > Text > Uživatelské značky
> Přidat uživatelskou značku.)
7. Klikněte na kartu Rozvržení stránky a vhodně nastavte ostatní charakteristiky
(Kategorie, Zarovnání, Styl atd.).
8. Pomocí příkazu Uložit soubor > Uložit soubor na pásu karet okna Šablona výpisu
uložte soubor šablony výpisu a poté vyberte příkaz Zavřít.
V souboru NC programu:
Nastavte příkazy PPRINT ve vašem NC programu podobně jako na následujících
příkladech. Příklady jsou zobrazeny ve formátu, ve kterém se mohou objevit v souboru
NC programu. Podobně mohou být nastaveny pomocí formátu „PPRINT/VERICUT-
...“ pro soubory NC programů typu APT a CLS.
Další informace naleznete v části Controlling VERICUT with Comment Records
v příručce Automating VERICUT v Cknihovně příruček CGTech.
Jak přidat data tabulky přímo z dat PPRINT v NC programu:
(VERICUT-BEGINTABLE setup_info)
( 1ST OP, METALDYNE PUNCH SLEEVE BODY )
( PART #,H0070-0243 )
( REV.,"A" )
( NC Program File,L1H0070-0243.TXT)
( DATE ORIGINALLY PROGRAMMED,10/24/03 )
( PROGAMMED BY,CHARLIE WILSON )
( STOCK,6-1/2 H-13 CUT +.150 )
(- ,CHUCK ON STOCK DIA. 3.00" DEEP )
(- ,WITH FULL CHUCK PRESSURE )
(- ,UNDERCUT YOUR JAWS FOR A GOOD GRIP )
(VERICUT-ENDTABLE)
Všimněte si prvního a posledního příkazu této skupiny. Příkaz VERICUT-BEGINTABLE
určuje konec skupiny příkazů PPRINT, které se mají vložit do výpisu. "setup_info" je
název identifikující tuto konkrétní skupinu příkazů. Příkaz VERICUT-ENDTABLE určuje
konec skupiny příkazů PPRINT, které se mají vložit do výpisu.
Jak přidat data tabulky z textového souboru pomocí dat PPRINT v NC programu:
(VERICUT-USERTAG table_data=/example/table_data.txt)
Obsah textového souboru příkladu (table_data.txt) je zobrazen níže.
Table Data Source:, text file, , ,
DATA:, , , ,
ABCD,EFGH,IJKL,MNOP,QRST
1234,5678,2468,1357,3456
Všimněte si, že data každého sloupce jsou oddělena čárkou (,). Počet sloupců tabulky
výpisu je závislý na počtu sloupců dat určených v prvním řádku. Všimněte si, jak jsou
prázdná místa (oddělená čárkou) použita k vytvoření prázdných buněk, které vyplňují
místo, aby měla tabulka dostatek sloupců pro uložení dat v nižších sloupcích tabulky.
POZNÁMKA: Další informace o přidávání dat tabulky z textového souboru naleznete
v části Použití dat ze souboru ve výpisu.
Jak přidat obrázek ze souboru pomocí dat PPRINT v NC programu:
(VERICUT-USERTAG ad_Picture=/hhelp/vericut/vericut.jpg)
Jak přidat text pomocí dat PPRINT v NC programu:

(VERICUT-USERTAG ad_text=This text was added using PPRINT data from the toolpath.)
Jak vytvořit výpis:

1. Vytvořte NC program obsahující příkazy PPRINT popsané výše.
2. Na pásu karet aplikace VERICUT vyberte příkaz na kartě Výpis > Vytvořit výpis >
formát, kde formát je Text, HTML nebo PDF.
3. Zadejte /cestu/ název souboru pro vytvořený výpis a pak vyberte možnostUložit.
4. Výstup právě přidaných záznamů tabulky (ve formátu HTML) by měl být podobný
následujícímu obrázku. (V závislosti na nastavení vlastností a obsahu použitého textu
a souborů obrázku.):
Seřizovací výkres
Úvod k seřizovacímu výkresu

Seřizovací výkres umožňuje vytvořit obrázek seřizovacího výkresu včetně poznámek a
kót, které mohou být vloženy do výpisu aplikace VERICUT.
Důležité pojmy
Pohled Seřizovací výkres – Pohled Seřizovací výkres definuje prostorové vztahy mezi
modelem a papírem a ovlivňuje, jak se obrázek zobrazí na papíře, například orientaci a
pozici modelu v obrázku jpeg. To je na obrazovce znázorněno prostorovým vztahem
mezi modely a obdélníkem, tvořeným hranami papíru (také označovaným jako výřez
výkresu).
Rovina kótování – Rovina kótování (také nazývaná plocha monitoru) je rovina, do které
se promítají všechny kóty. Ovlivňuje, jak se kóty zobrazí na obrazovce, jak jsou
vypočítávány hodnoty kót, určuje význam pojmů „vodorovný“ (osa X) a „svislý“ (osa Y)
atd.
Obrázek výřezu – Obrázek výřezu je orientace obrázku ve výřezu aplikace VERICUT,
který se ovládá pomocí ovládacích prvků pohledu aplikace VERICUT. Obrázek výřezu
neovlivňuje pohled seřizovacího výkresu ani rovinu kótování.
Okno Vybrat pohled
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve Nastavení > Výpis > Seřizovací výkres
Karta Výpis > (Seřizovací výkres)
Okno Vybrat pohled umožňuje určit počáteční pohled, ve kterém chcete vytvořit
seřizovací výkres. Volby pohledu budou obsahovat následující možnosti: Aktivní pohled
(Pohled, který je právě aktivní v relaci aplikace VERICUT. To je výchozí možnost.);
Standardní pohledy (XY, YX, YZ, ZY, ZX, XZ, V-ISO a H-ISO) a jakékoliv uživatelské
pohledy dříve definované v okně Vybrat pohled nebo v okně Vybrat/uložit pohled pro
aktuální nastavení. Další informace naleznete v části Okno Vybrat/uložit pohled
v nápovědě aplikace VERICUT.
POZNÁMKA: Výběrem některého ze standardních pohledů (XY, YX, YZ, ZY, ZX, XZ, V-
ISO nebo H-ISO) určíte pouze orientaci pohledu. Typ pohledu (Stroj nebo Obrobek) je
určen pohledem, který je právě aktivní v relaci aplikace VERICUT.
OK – Po výběru výchozího pohledu pro seřizovací plán klikněte na tlačítko OK. Stane se
následující:
1. Pohled 1 v aplikaci VERICUT se změní na vybraný pohled.
2. Výřez výkresu, představující výchozí velikost výkresu, se zobrazí na ploše monitoru
(rovina rovnoběžná s pohledem, se kterým je asociován záznam seřizovacího
výkresu) v daném pohledu. Viz následující obrázek. Výřez výkresu je zobrazen na
ploše monitoru v barvě Rámeček oříznutí určené na kartě Nastavení.
3. Pokud jste nevybrali existující uživatelský pohled dříve definovaný v okně
Vybrat/uložit pohled, vytvoří se nový pohled seřizovacího výkresu a přidá se do okna
Vybrat/uložit pohled. Pokud jste vybrali dříve definovaný pohled, jméno původního
pohledu se použije v záznamu Seřizovací výkres.
Nové pohledy se do oken Vybrat/uložit pohled a Vybrat pohled přidají, i pokud se pro
vybraný výchozí pohled záznam seřizovacího výkresu nevytvoří (kliknutím na tlačítko
Storno v okně Seřizovací výkres).
4. Zobrazí se Okno Seřizovací výkres, umožňující pokračovat v postupu tvorby
seřizovacího výkresu.
Pohled seřizovacího výkresu s výřezem výkresu
Storno – Tlačítko Storno Zavře okno Vybrat pohled bez jakékoliv další akce vedoucí
k tvorbě seřizovacího výkresu.
POZNÁMKA: Okno Vybrat pohled se zobrazí pouze po výběru příkazu na kartě Výpis >
Seřizovací výkres v případě, že v aktuálním nastavení neexistují žádné záznamy
seřizovacího výkresu. Pokud jeden nebo více záznamů seřizovacího výkresu již existuje,
zobrazí se hned okno Seřizovací výkres.
Okno Seřizovací výkres
Umístění:
Zástupce na panelu nástrojů: (Seřizovací výkres)
Funkce okna Seřizovací výkres umožňují přidávat do seřizovacího výkresu nové kóty
nebo poznámky nebo upravovat již existující kóty nebo poznámky. Kóty jsou umístěny
v rovině kótování (označovanou také jako plocha monitoru), představované rovinou XY
souřadnicového systému.
Jakmile je seřizovací výkres vytvořen, může být vložen do výpisu aplikace VERICUT. Další
informace o přidání informací seřizovacího výkresu do výpisu aplikace VERICUT
naleznete v části Přidání obrázku seřizovacího výkresu do výpisu.
(Aktivací povolíte sledování a vybírání myší, deaktivací to zakážete.) — Pomocí
tohoto tlačítka určíte, že okno seřizovacího výkresu je okno, na které se mají aplikovat
výběry myši v grafickém prostoru aplikace VERICUT. Po zapnutí se tlačítko zobrazí
barvou zvýraznění při výběru myší vybranou na kartě Konfigurace > v okně Předvolby.
Tabulka seřizovacích výkresů

Každý záznam v tabulce seřizovacích výkresů představuje obrázek seřizovacího výkresu,
který může být přidán do výpisu aplikace VERICUT. Každý záznam se skládá
z následujících datových sloupců:
Velikost plánu – Nastavuje velikost výřezu výkresu na ploše monitoru. V seznamu
vyberte (A, B, C, A1, A2 nebo A3). (Výchozí = A pro palce, A1 pro milimetry)
Orientovat – Nastavuje orientaci výřezu výkresu na ploše monitoru. V seznamu vyberte
položku Na výšku nebo Na šířku. (Výchozí = Na šířku)
Pohled – Určuje orientaci obrázku seřizovacího výkresu ve 3D prostoru aplikace
VERICUT. Vyberte požadovaný pohled v seznamu. Seznam obsahuje všechny pohledy
definované na kartě Pohled > Vybrat/uložit pohled pro aktuální nastavení.
CSYS – Určuje rovinu kótování představovanou rovinou XY souřadnicového systému a
význam pojmů „vodorovný“ (osa X souřadnicového systému) a „svislý“ (osa Y
souřadnicového systému). Výchozí hodnota je Zobrazit CSYS, souřadnicový systém, který
určuje pohled pro aktuální záznam seřizovacího výkresu.
Měřítko – Nastavuje velikost výřezu výkresu vzhledem k 3D prostoru aplikace VERICUT.
Zadejte požadovaný faktor zvětšení do číselného pole. (Výchozí = 1)
Oříznout – Aktivuje ořezávací obdélník obrázku, který určuje, co se zobrazí v obrázku
seřizovacího plánu ve výpisu seřizovacího výkresu.
Pokud je tato možnost zapnuta (je zobrazena značka), zobrazí se na ploše monitoru
obdélník oříznutí obrázku s měnitelnou velikostí v barvě rámečku oříznutí určené na
kartě Nastavení. Obrázek, který se zobrazí ve výpisu seřizovacího výkresu, bude oříznut
tímto obdélníkem.
Chcete-li změnit velikost a umístění obdélníku oříznutí obrázku, podržte kurzor nad
některým ze čtyř rohů nebo nad středem některé ze stran obdélníku, aby se zobrazil
červený bod jako na obrázku níže. Všimněte si také, že obdélník mění barvu na barvu
výběru, definovanou na kartě Nastavení.
Klikněte levým tlačítkem na bod a jeho přetažením změníte velikost obdélníku oříznutí
obrázku. Opakujte operace přetažení pomocí jakéhokoliv dostupného červeného
řídicího bodu, dokud nedosáhnete požadované velikosti, tvaru a umístění obdélníku
oříznutí obrázku.
Nabídka pravého tlačítka myši tabulky seřizovacích výkresů
Kliknutím pravým tlačítkem v tabulce seřizovacích výkresů se zobrazí následující
nabídka:
Obnovit pohled – Tato funkce umožňuje jednoduše vrátit otočený pohled v grafickém
prostoru aplikace VERICUT na orientaci pohledu určenou ve zvýrazněném záznamu
Upravit pohled – Umožňuje změnit typ a orientaci pohledu ve zvýrazněném záznamu
tabulky seřizovacích výkresů, aby odpovídal pohledu 1 v grafickém okně aplikace
VERICUT. Tato funkce je stejná jako příkaz Upravit v okně Vybrat/uložit pohled.
Velikost papíru – Slouží k přizpůsobení pohledu aplikace VERICUT podle velikosti papíru
seřizovacího výkresu. Viz obrázky níže.
Pohled VERICUT před použitím příkazu Velikost papíru

Pohled VERICUT po použití příkazu Velikost papíru
Velikost pohledu – Slouží k přizpůsobení výřezu výkresu podle velikosti aktuálního

pohledu. Viz obrázky níže.
Pohled aplikace VERICUT před použitím příkazu Velikost pohledu
Pohled aplikace VERICUT po použití příkazu Velikost pohledu
Po výběru záznamu v tabulce seřizovacích výkresů se stane následující:

1. Vybraný záznam se zvýrazní.
2. Zobrazení pohledu 1 aplikace VERICUT se změní na pohled asociovaný s vybraným
záznamem.
3. Obdélník představující velikost výkresu a jeho měřítko v pohledu je zobrazeno na
ploše monitoru v barvě Rámeček oříznutí určené na kartě Nastavení.
4. Pokud je políčko Oříznout v záznamu seřizovacího výkresu zatrženo, zobrazí se na
ploše monitoru obdélník oříznutí obrázku v barvě rámečku oříznutí určené na kartě
Nastavení.
5. Kóty nebo poznámky asociované se záznamem jsou zobrazeny na ploše monitoru.
Uložené pohledy – Zobrazí okno Vybrat/Uložit pohled (další informace naleznete v části
Okno Vybrat/Uložit pohled v tématu Karta Pohled v nápovědě aplikace Vericut).
Přidat – Přidá záznam seřizovacího výkresu do tabulky seřizovacích výkresů.
Odstranit – Odstraní zvýrazněný záznam seřizovacího výkresu z tabulky.
Obnovit pohled – Tato funkce umožňuje jednoduše vrátit otočený pohled v grafickém
prostoru aplikace VERICUT na orientaci pohledu určenou ve zvýrazněném záznamu
Upravit pohled – – Umožňuje změnit typ a orientaci pohledu ve zvýrazněném záznamu
tabulky seřizovacích výkresů, aby odpovídal pohledu 1 v grafickém okně aplikace
VERICUT. Tato funkce je stejná jako příkaz Upravit v okně Vybrat/uložit pohled.
Velikost pohledu – Slouží k přizpůsobení výřezu výkresu podle velikosti aktuálního
pohledu.
Karta Lineární – Pomocí funkcí na této kartě můžete přidat nebo změnit lineární kóty ve
zvýrazněném záznamu seřizovacího výkresu.
Karta Radiální – Pomocí funkcí na této kartě můžete přidat radiální kóty do
zvýrazněného záznamu seřizovacího výkresu.
Karta Úhlová –Pomocí funkcí na této kartě přidejte úhlové kóty do zvýrazněného
záznamu seřizovacího výkresu.
Karta Poznámka – Pomocí funkcí na této kartě přidáte poznámky do zvýrazněného
záznamu.
Karta Nastavení – Pomocí funkcí na této kartě určíte vlastnosti, které budou použity pro
poznámky a kóty (číselný formát, písmo, velikost písma, atd.).
OK – Uloží všechny záznamy seřizovacího výkresu a zavře okno Seřizovací výkres.

Použít – Uloží všechny záznamy seřizovacího výkresu a nechá okno Seřizovací výkres
otevřené pro další práci.
Přepočítat – Příkazem Přepočítat se přepočítají všechny hodnoty kóty a aplikují se
aktuální nastavení na kartě Nastavení na všechny kóty a poznámky ve zvýrazněném
záznamu seřizovacího výkresu.
POZNÁMKA: Jakékoliv ručně zadané textové hodnoty kóty, například kóty
neodpovídající skutečnému rozměru, budou při použití příkazu Přepočítat přepsány
hodnotami vypočítanými aplikací VERICUT.
Storno – Zavře okno Seřizovací výkres bez ukládání záznamů seřizovacího výkresu.
POZNÁMKY:
1. Data seřizovacího výkresu se ukládají pro každé nastavení v souboru projektu.
2. Obrázek (ne plocha monitoru) je ve výstupu HTML/PDF oříznut na základě stavu
políčka Oříznout v záznamu seřizovacího výkresu a velikosti a pozici ořezávacího
obdélníku obrázku.
3. Další informace o přidání informací seřizovacího výkresu do výpisu aplikace
VERICUT naleznete v části Přidání obrázku seřizovacího výkresu do výpisu.
Okno Seřizovací výkres, karta Lineární
Umístění:
Funkce na kartě Lineární umožňují přidat do záznamu seřizovacího výkresu lineární kóty
nebo upravit existující.
Typ kóty – Slouží k určení typu lineární kóty, kterou chcete vytvořit.
Vodorovná – Kótuje vodorovnou vzdálenost mezi bodem 1 a bodem 2.
Svislá – Kótuje svislou vzdálenost mezi bodem 1 a bodem 2.
Nejkratší – Kótuje přímočarou vzdálenost mezi bodem 1 a bodem 2.
Na následujícím obrázku byly všechny tři kóty vytvořeny pomocí stejných dvou bodů
(středových bodů hran). Každá ze tří kót na obrázku byla vytvořena pomocí různého
typu kóty.
Šipka – Slouží k určení typu šipky použité pro kótu.

Uvnitř – Umístí šipky mezi oba body.
Vně – Umístí šipky mimo měřené body.
Žádná – Šipky pro kótu nebudou použity. Zobrazí pouze čáru mezi dvěma body.
Následující obrázek ukazuje rozdíly mezi typy Uvnitř, Vně a Žádná.
Bod 1 – Chcete-li zadat bod na čáře určující jednu stranu úhlu, vyberte jednu z metod
konstrukce v seznamu, potom kliknutím na šipku vstupte do režimu výběru a

následujte výzvy pod oblastí zpráv (záznamníkem). K dispozici jsou následující způsoby
tvorby:
Bod – Vyberte bod.
Vektor/Rovina – Definujtebod pomocí průsečíku vektoru s rovinou.
3 roviny – Definujte bod pomocí průsečíku tří rovin.
Kruh – Definuje bod představovaný středem kružnice.
Počátek CSYS – Vytvoří bod daný počátkem souřadnicového systému (CSYS).
Jakmile dokončíte výběr geometrie potřebné k vybrané metodě konstrukce, aplikace
VERICUT zobrazí bod v pohledu 1 a zobrazí červenou značku vedle bodu 1 na kartě
Lineární (jako na obrázku karty Lineární výše), která značí, že bod 1 byl vybrán. Aplikace
VERICUT také automaticky aktivuje režim výběru pro bod 2.
Chcete-li znovu vybrat bod 1, opakujte předcházející kroky.
Bod 2 – Chcete-li zadat bod na čáře určující jednu stranu úhlu, vyberte jednu z metod
konstrukce v seznamu, potom kliknutím na šipku vstupte do režimu výběru a

následujte výzvy pod oblastí zpráv (záznamníkem). K dispozici jsou následující způsoby
vytvoření:
Lineární (jako na obrázku karty Lineární výše), která značí, že bod 2 byl vybrán. Aplikace
VERICUT také automaticky aktivuje režim výběru pro text.
Text – Aplikace VERICUT automaticky doplní kótu do textového pole Text, jakmile
vyberete bod 1 a bod 2. V pohledu 1 vyberte umístění textu kóty.
Chcete-li změnit pozici textu, zapněte režim výběru kliknutím na šipku a potom
vyberte nové umístění v pohledu 1.
Máte také možnost k textu něco přidat, například hodnotu tolerance. Pokud je
přidávaný text typický pro všechny lineární kóty, použijte funkci Číselný popisek na kartě
Nastavení, která automaticky přidá dodatečný text ke všem lineárním kótám.
Můžete také přepsat hodnotu, kterou zadává aplikace VERICUT, například vytvořit kótu
neodpovídající skutečnému rozměru.
Ve všech případech po dokončení úprav textu aktivujte režim výběru kliknutím na šipku
a potom vyberte umístění textu kóty v pohledu 1.
Přidat – Slouží k přidání kóty do záznamu seřizovacího výkresu. Kóta se zobrazí

v pohledu 1 v barvě kóty určené na kartě Nastavení.
Upravit – Tlačítko Přidat se změní na Upravit, když pracujete v režimu úprav. Pomocí
tlačítka Upravit přidejte změny do záznamu seřizovacího výkresu.
Chcete-li vstoupit do režimu úprav, jednoduše vyberte existující kótu nebo poznámku
v pohledu 1, které se zvýrazní barvou Upravit určenou na kartě Nastavení. Aplikace
VERICUT automaticky zobrazí správnou kartu pro úpravy vybrané kóty nebo poznámky.
Pomocí funkcí na kartě proveďte požadované změny kóty. Po dokončení změn přidáte
pomocí tlačítka Upravit změny do záznamu seřizovacího výkresu, upravená kóta se
zobrazí v pohledu 1 v barvě kóty určené na kartě Nastavení.
Další informace naleznete v části Tipy pro úpravy kót seřizovacího výkresu níže.
Odstranit – V režimu úprav slouží k odstranění vybrané (zvýrazněné) kóty ze záznamu
Storno – Zruší aktuální výběr kóty a vrátí ji do původního stavu. V režimu přidání se kóta
vrátí do nedefinovaného stavu. V režimu úprav se kóta vrátí do stavu před úpravami.
Postup vytvoření lineární kóty
1. Vyberte typ kóty.

2. Vyberte typ šipky.
3. Vyberte počáteční bod lineární kóty (bod 1).
4. Vyberte počáteční bod lineární kóty (bod 2).
5. Vyberte umístění textu kóty.
6. Pomocí tlačítka Přidat potvrďte aktuální volby a přidejte lineární kótu do záznamu
Okno Seřizovací výkres, karta Radiální
Umístění:
Funkce na této kartě umožňují přidat do záznamu seřizovacího výkresu nové radiální
kóty nebo upravit existující.
Typ kóty – Slouží k určení typu radiální kóty, kterou chcete vytvořit.
Poloměr – Zobrazí kótu pomocí hodnoty poloměru.
Průměr – Zobrazí kótu pomocí hodnoty průměru.
Uvnitř – Umístí šipku uvnitř kótované radiální entity.
Vně – Umístí šipku mimo kótovanou radiální entitu.
Žádná – Šipky pro kótu nebudou použity. Zobrazí pouze čáru vně kótované radiální
entity.
Následující obrázek ukazuje rozdíly mezi typy šipek Uvnitř, Vně a Žádná při tvorbě
poloměrových kót.
Následující obrázek ukazuje rozdíly mezi typy šipek Uvnitř, Vně a Žádná při tvorbě
průměrových kót.
Střed – Z rozevírací nabídky vyberte jednu z metod konstrukce, kliknutím na šipku

se přepněte do režimu výběru a podle pokynů pod oblastí zpráv (protokolu) definujte
bod představující střed kótované kružnice nebo oblouku. K dispozici jsou následující
způsoby vytvoření:
Jakmile dokončíte výběr geometrie, potřebné k vybrané metodě konstrukce, aplikace
VERICUT zobrazí bod v pohledu 1 a zobrazí červenou značku vedle středového bodu na
kartě Radiální (jako na obrázku karty Radiální výše), která znamená, že střed byl vybrán.
Aplikace VERICUT také automaticky aktivuje režim výběru pro bod na poloměru.
Bod na poloměru – Z rozevírací nabídky vyberte jednu z metod konstrukce, kliknutím na
šipku se přepněte do režimu výběru a podle pokynů pod oblastí zpráv (protokolu)
definujte bod na kótované kružnici nebo oblouku. K dispozici jsou následující způsoby
vytvoření:
VERICUT zobrazí bod v pohledu 1 a zobrazí červenou značku vedle bodu na poloměru na
kartě Radiální (jako na obrázku karty Radiální výše), která znamená, že bod na poloměru
kružnice nebo oblouku byl vybrán. Aplikace VERICUT také automaticky aktivuje režim
výběru pro text.
vyberete střed a bod na poloměru. V pohledu 1 vyberte umístění textu kóty.
přidávaný text typický pro radiální kóty, použijte funkci Číselný popisek na kartě
Nastavení, která automaticky přidá dodatečný text ke všem radiálním kótám.

Jak vytvořit radiální kótu

3. Vyberte střed kótované kružnice nebo oblouku (Střed).
4. Vyberte bod na kótované kružnici nebo oblouku (Bod na poloměru).
6. Pomocí tlačítka Přidat potvrďte aktuální volby a přidejte radiální kótu do záznamu
Okno Seřizovací výkres, karta Úhlová
Umístění:
Funkce této karty umožňují přidat do záznamu seřizovacího výkresu nové úhlové kóty
Typ kóty – Slouží k určení typu úhlové kóty, kterou chcete vytvořit.
Menší – Zobrazí menší ze dvou úhlů určených pomocí tří bodů popsaných níže. Tři stejné
body mohou například určovat úhel 30 stupňů i úhel 150 stupňů. K okótování úhlu 30
stupňů použijte typ kóty Menší.
Větší – Zobrazí větší ze dvou úhlů určených pomocí tří bodů popsaných níže. Tři stejné
body mohou například určovat úhel 30 stupňů i úhel 150 stupňů. K okótování úhlu 150
stupňů použijte typ kóty Větší.
Následující obrázek ukazuje rozdíly mezi možnostmi Menší a Větší.

Uvnitř – Umístí šipky mezi čarami určujícími úhel.
Vně – Umístí šipky mimo čáry určující úhel.
Žádná – Šipky pro kótu nebudou použity. Mezi čarami určujícími úhel se zobrazí pouze
oblouk.
Následující obrázek ukazuje rozdíly mezi typy Uvnitř, Vně a Žádná.
Bod 1 – Z rozevírací nabídky vyberte jednu z metod konstrukce, kliknutím na šipku

bod na čáře představující jednu stranu úhlu. K dispozici jsou následující způsoby
vytvoření:
Úhlová (jako na obrázku karty Úhlová výše), která značí, že bod na čáře určující první
stranu kótovaného úhlu byl vybrán. Aplikace VERICUT také automaticky aktivuje režim
výběru pro bod 2.
Bod 2 – Z rozevírací nabídky vyberte jednu z metod konstrukce, kliknutím na šipku
bod na čáře představující druhou stranu úhlu. K dispozici jsou následující způsoby
vytvoření:
Jakmile dokončíte výběr geometrie potřebné k vybrané metodě konstrukce aplikace
Úhlová (jako na obrázku karty Úhlová výše), která značí, že bod na čáře, určující druhou
stranu úhlu, byl vybrán. Aplikace VERICUT také automaticky aktivuje režim výběru pro
střed.
Střed – Z rozevírací nabídky vyberte jednu z metod konstrukce, kliknutím na šipku

bod představující vrchol úhlu. K dispozici jsou následující způsoby vytvoření:
VERICUT zobrazí bod v pohledu 1 a zobrazí červenou značku vedle položky středu na
kartě Úhlová (jako na obrázku karty Úhlová výše), která znamená, že bod určující vrchol
kótovaného úhlu byl vybrán. Aplikace VERICUT také automaticky aktivuje režim výběru
pro text.
Chcete-li znovu vybrat střed, opakujte předcházející kroky.
vyberete bod 1, bod 2 a střed. V pohledu 1 vyberte umístění textu kóty.
přidávaný text typický pro všechny úhlové kóty, použijte funkci Číselný popisek na kartě
Nastavení, která automaticky přidá dodatečný text ke všem lineárním kótám.

Jak vytvořit radiální kótu

3. Vyberte bod na čáře určující jednu stranu úhlu (bod 1).
4. Vyberte bod na čáře určující druhou stranu úhlu (bod 2).
5. Vyberte bod určující střed kótovaného úhlu (střed).
7. Pomocí tlačítka Přidat potvrďte aktuální volby a přidejte radiální kótu do záznamu
Okno Seřizovací výkres, karta Poznámka
Umístění:
Funkce na této kartě umožňují přidat do záznamu seřizovacího výkresu nové poznámky
Poznámka – Ze seznamu vyberte styl přidávané poznámky. Vyberte jeden z následujících

stylů:
Text – Slouží k přidání textové poznámky do seřizovacího výkresu.
Text s odkazovou čarou – Slouží k přidání textu s odkazovou čarou do seřizovacího
výkresu.
Textový soubor – Slouží k přidání textu z textového souboru jako textové poznámky do
seřizovacího výkresu. Zadejte /cestu/název souboru do textového pole Název souboru
nebo kliknutím na tlačítko (Procházet) zobrazte okno pro výběr textového souboru
a /cestu/název souboru zadejte pomocí něj.
Textový soubor s odkazovou čárou – Slouží k přidání textu z textového souboru jako
textové poznámky s odkazovou čárou do seřizovacího výkresu. Zadejte /cestu/název
souboru do textového pole Název souboru nebo kliknutím na tlačítko (Procházet)
zobrazte okno pro výběr textového souboru a /cestu/název souboru zadejte pomocí něj.
Značka – Slouží k přidání značky do záznamu seřizovacího výkresu. Zadejte /cestu/název
souboru do textového pole Název souboru nebo kliknutím na tlačítko (Procházet)
zobrazte okno pro výběr souboru obrázku a /cestu/název souboru zadejte pomocí něj.
Značka s odkazovou čárou – Slouží k přidání značky s odkazovou čarou do seřizovacího
výkresu. Zadejte /cestu/název souboru do textového pole Název souboru nebo
kliknutím na tlačítko (Procházet) zobrazte okno pro výběr souboru obrázku a
/cestu/název souboru zadejte pomocí něj.
Indikátor řezu – Slouží k přidání indikátoru řezu s popiskem do seřizovacího výkresu.
Následující obrázek ukazuje rozdíly mezi typy Text, Text s odkazovou čárou a Indikátor
řezu při tvorbě poznámek.
Text – Slouží k určení textu asociovaného s poznámkou nebo popisem indikátoru řezu.
Potom kliknutím na šipku vstupte do režimu výběru a vyberte umístění poznámky

nebo indikátoru řezu v pohledu 1.
Začátek odkazové čáry – Kliknutím na šipku vstupte do režimu výběru a vyberte

umístění začátku odkazové čáry poznámky v pohledu 1. Toto je zakončení odkazové čáry
s šipkou.
Při tvorbě indikátorů řezu se tato funkce používá k určení začátku indikátoru řezu. Vztah
mezi tímto umístěním a umístěním určeným pomocí konce odkazové čáry (popsáno
níže) se používá k určení délky a orientace lineární části indikátoru řezu.
Vztah mezi lineární částí indikátoru řezu a umístěním vybraným pro text odkazové čáry
řezu určuje směr šipek indikátoru řezu. Šipky budou vždy mířit pryč od umístění textu.
Konec odkazové čáry – Kliknutím na šipku vstupte do režimu výběru a vyberte

umístění konce odkazové čáry poznámky v pohledu 1. Toto je přímý konec odkazové
čáry.
Při tvorbě indikátorů řezu se tato funkce používá k určení konce indikátoru řezu. Vztah
mezi tímto umístěním a umístěním určeným pomocí začátku odkazové čáry (popsáno
výše) se používá k určení délky a orientace indikátoru řezu.
Vztah mezi lineární částí indikátoru řezu a umístěním vybraným pro text odkazové čáry
řezu určuje směr šipek indikátoru řezu. Šipky budou vždy mířit pryč od umístění textu.
Přidat – Slouží k přidání poznámky nebo indikátoru řezu do záznamu seřizovacího

výkresu. Poznámky se zobrazí v pohledu 1 v barvě Text určené na kartě Nastavení.
Odkazová čára poznámky nebo indikátor řezu se zobrazí v barvě kóty určené na kartě
Nastavení.
Chcete-li vstoupit do režimu úprav, jednoduše vyberte existující poznámkou nebo
indikátoru řezu v pohledu 1, které se zvýrazní barvou Upravit určenou na kartě
Nastavení. Aplikace VERICUT automaticky zobrazí správnou kartu pro úpravy vybrané
poznámky. Pomocí funkcí karty proveďte požadované změny poznámky nebo indikátoru
řezu. Po dokončení změn přidáte pomocí tlačítka Upravit změny do záznamu
seřizovacího výkresu, upravená kóta se zobrazí v pohledu 1 v barvách určených na kartě
Nastavení.
Jak vytvořit poznámku:
1. Vyberte typ poznámky (Text nebo Text s odkazovou čárou).

2. Zadejte text poznámky do textového pole.
3. Klikněte na tlačítko a vyberte umístění poznámky v pohledu 1.
Pokud vytváříte poznámku typu Text s odkazovou čárou, pokračujte následujícím

způsobem:
4. Klikněte na tlačítko Začátek odkazové čáry a vyberte počáteční bod odkazové

čáry poznámky.
5. Klikněte na tlačítko Konec odkazové čáry a vyberte koncový bod odkazové čáry
poznámky.
6. Pomocí tlačítka Přidat potvrďte aktuální volby a přidejte poznámku do záznamu
Jak vytvořit indikátor řezu:
1. Nastavte typ poznámky na Indikátor řezu.

2. V textovém poli zadejte text asociovaný s indikátorem řezu.
3. Klikněte na tlačítko a vyberte umístění textu indikátoru řezu v pohledu 1.
4. Klikněte na tlačítko Začátek odkazové čáry a vyberte umístění začátku

indikátoru řezu v pohledu 1.
5. Klikněte na tlačítko Konec odkazové čáry a vyberte umístění konce indikátoru

řezu v pohledu 1.
6. Pomocí tlačítka Přidat potvrďte aktuální volby a přidejte poznámku do záznamu

Okno Seřizovací výkres, karta Nastavení
Umístění:
Funkce na této kartě umožňují určit nebo upravit existující charakteristiky textu (formát,
písmo, barva atd.) použitého v seřizovacím výkresu.
Formát čísla – Pomocí funkce Formát čísla nastavte zobrazování čísel v seřizovacím
výkresu.
Počet desetinných míst – Určuje počet zobrazovaných desetinných míst.
Koncové nuly – Když je tato funkce zapnuta, budou zobrazeny koncové nuly.
Číselný popisek – Umožňuje přidat dané znaky na konec čísla (například in, mm, TYP,
atd.). Tato funkce přidává znaky pouze k hodnotám vypočítaným aplikací VERICUT.
Nebudou přidány k hodnotám zadaným uživatelem (například při tvorbě kót
neodpovídajících skutečnému rozměru).
Lineární – Určuje znaky, které se mají přidat na konec lineárních kót.
Radiální – Určuje znaky, které se mají přidat na konec radiálních kót.
Úhlová – Určuje znaky, které se mají přidat na konec úhlových kót.
Písma – Slouží k určení vlastností písma (písmo, styl a velikost) zobrazovaného
v seřizovacím výkresu.
Poznámka – Určuje vlastnosti písma poznámek.
Písmo – Požadované písmo vyberte v rozevíracím seznamu.
Styl – Z rozevíracího seznamu vyberte možnost Obyčejné, Tučné nebo Kurzíva.
Velikost – Z rozevíracího seznamu vyberte požadovanou velikost písma.
Kóta – Určuje vlastnosti písma kót.
Písmo – Požadované písmo vyberte v rozevíracím seznamu.
Styl – Z rozevíracího seznamu vyberte možnost Obyčejné, Tučné nebo Kurzíva.
Velikost – Z rozevíracího seznamu vyberte požadovanou velikost písma.
Barvy – Pomocí ikony palety barev určete barvu pro entity seřizovacího výkresu (Výběr,
Upravit, tec.).
Pravá strana ikony (Paleta barev) zobrazuje aktuální barvu entity. Chcete-li změnit
barvu entity, kliknutím na ikonu (Paleta barev) zobrazíte okno palety barev níže.
Klikněte na barvu v okně paleta barev, chcete-li určit barvu entity. Paleta barev bude
uzavřena a pravá strana ikony (Paleta barev) v okně Seřizovací výkres: Karta
nastavení bude aktualizovaná, aby odpovídala vybrané barvě.
rohu palety barev.
Výběr – Určuje barvy výběru (zvýraznění), ve které se zobrazí kóty a poznámky, pokud
nad nimi podržíte kurzor, čímž pomáhá při výběru existujících entit pro úpravy.
Úpravy – Určuje barvu, ve které se zobrazí kóty a poznámky v režimu úprav.
Rámeček oříznutí – Určuje barvu pro zobrazení rámečku oříznutí (viz funkce Oříznout
v okně Seřizovací výkres).
Kóta – Určuje barvu zobrazení čar kót, odkazových čar poznámek a značek řezů.
Text – Určuje barvu zobrazení textu v kótách, poznámkách a indikátorech řezu.

Na co je třeba pamatovat při práci se seřizovacím výkresem
Při práci se seřizovacím výkresem byste měli mít na mysli následující pravidla.
 Seřizovací výkres se vždy zobrazuje v prvním výřezu.
 Seřizovací výkres je vždy řízen uloženým pohledem. Buď vyberete existující, nebo se
automaticky vytvoří.
 Pokud v prvním dialogovém okně vyberete aktivní pohled nebo jeden z vnitřních
pohledů (XY, YX, atd.), vytvoří se uložený pohled automaticky. Obsah právě
zvýrazněného pohledu určuje typ pohledu seřizovacího výkresu a atributy automaticky
vytvořeného uloženého pohledu.
 Pro seřizovací výkres nepoužívejte pohled stroje s OpenGL.
 Všechny kóty jsou dvourozměrné a promítají se do roviny kótování. Jsou promítnuty buď
do roviny uloženého pohledu, nebo do roviny XY vybraného souřadnicového systému.
Záleží na hodnotě sloupce CSYS tabulky seřizovacích výkresů.
 Všechny kóty jsou mezi body. Nekótují prvky. Všechny jsou vytvořeny z bodů
promítnutých do roviny kótování. Každá kóta má různé možnosti vytvoření bodu.
 Textové pole kóty je textové, ne číselné. Do textového pole kóty můžete zadat jakýkoliv
textový řetězec. Pokud je kóta nově vytvořena, je do textového pole vloženo vypočítané
číslo. Hodnota textového pole je během změn přepočítána v následujících případech:
a. textové pole je vymazáno,
b. koncový bod byl přesunut,
c. bylo stisknuto tlačítko Přepočítat.
Nastavení seřizovacího výkresu se ukládají do souboru předvoleb (cgtech_xx_user.prefs, kde
xx je číslo verze aplikace VERICUT).
Tipy pro úpravy kót seřizovacího výkresu
Následující postupy vám mají pomoci začít s používáním okna Seřizovací výkres v režimu
úprav.
Jak aktivovat režim výběru:

Vyberte existující kótu nebo poznámku v pohledu a tím ji zvýrazněte. Aplikace VERICUT
automaticky zobrazí správnou kartu pro úpravy vybrané kóty.
Pomocí funkcí na kartě proveďte požadované změny kóty. Většina funkcí vyžaduje pouze
výběr jiné volby v seznamu. Následující funkce ovšem mohou být méně zřejmé.
Jak upravit bod:

V režimu výběru vyberte v pohledu kótu, která se tak zvýrazní.
Změna bodu kóty je stejná jako tvorba nového bodu. Chcete-li upravit bod, postupujte
následovně:
Z rozevírací nabídky vyberte jednu z metod konstrukce, klikněte na šipku a definujte

nový bod podle pokynů pod oblastí zpráv.
Jak změnit umístění textu kóty:

V režimu výběru vyberte v pohledu kótu, která se tak zvýrazní.
Klikněte na šipku vedle textu a potom v pohledu vyberte umístění, kam chcete
přesunout kótu. Kótu můžete přesunout blíže nebo dále od aktuální pozice v závislosti na
novém umístění, které vyberete. Také můžete přesunout jen text kóty na jiné místo podél
kótovací čáry aktuální kóty.
Jak přidat změny do záznamu seřizovacího výkresu:

Po dokončení změn kóty přidáte pomocí tlačítka Upravit změny do záznamu seřizovacího
výkresu.
Seřizovací výkres uložíte do projektového souboru pomocí tlačítek OK nebo Použít v okně
seřizovací výkres .
Přidání obrázku seřizovacího výkresu do výpisu
Následující postup poskytuje přehled kroků potřebných k přidání seřizovacího výkresu do
výpisu.
1. Pomocí příkazu na kartě Pohled > Vybrat/uložit zobrazte okno Vybrat/uložit pohled a
vytvořte v něm pohledy, které chcete přidat do seřizovacího výkresu.
2. Pomocí příkazu na kartě Výpis > Seřizovací výkres nebo kliknutím na (Seřizovací
výkres) na panelu nástrojů zobrazte okno Seřizovací výkres a vytvořte v něm záznamy
nebo obrázky seřizovacího výkresu, které chcete mít ve výpisu seřizovacího výkresu.
3. Pomocí příkazu na kartě Výpis > Šablona výpisu > Upravit zobrazte okno Šablona výpisu
a v něm vytvořte nové nebo upravte existující šablony výpisu, případně vložte obrázky
Seřizovací výkres s jedním obrázkem
 V okně Šablona výpisu na kartě Rozvržení stránky zvýrazněte záznam, pro který se má
přidat další seřizovací výkres.
 Na pásu karet okna Šablona výpisu zobrazte pomocí příkazu Obrázek okno Obrázek.
 V okně Obrázek vyberte v seznamu Seřizovací výkres a klikněte na tlačítko OK. Záznam
seřizovacího výkresu se přidá do šablony výpisu.
 Uložte šablonu výpisu.
POZNÁMKA: Pokud použijete tento postup pro seřizovací výkres s více obrázky, přidá
se do výpisu pouze první záznam v tabulce seřizovacích výkresů.
Seřizovací výkres s více obrázky

 V okně Šablona výpisu na kartě Rozvržení stránky výběrem zvýrazněte záznam, pro který
se má přidat další seřizovací výkres.
 Na pásu karet okna Šablona výpisu přidejte do šablony výpisu záznam začátku smyčky
zobrazení pomocí tlačítka Začátek smyčky zobrazení.
 Na pásu karet okna Šablona výpisu zobrazte pomocí příkazu Obrázek okno Obrázek.
 V okně Obrázek vyberte v seznamu Seřizovací výkres a klikněte na tlačítko OK. Záznam
seřizovacího výkresu se přidá do šablony výpisu.
 Na pásu karet okna Šablona výpisu přidejte do šablony výpisu záznam konce smyčky
zobrazení pomocí tlačítka Konec smyčky zobrazení.
 Uložte šablonu výpisu.
4. Pomocí příkazu na kartě Výpis > Vytvořit výpis > (formát) vytvořte výpis.
Upřesňující nastavení NC programu
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve Nastavení > NC program > Upřesňující
nastavení
Karta Projekt > (Rozevírací nabídka Nastavení) > Upřesňující nastavení NC

programu

Možnost Upřesňující nastavení zobrazí okno Nastavení: Karta Upřesnění NC programu,
která má funkce, které umožňují konfiguraci nastavení potřebných pro zpracování souborů
NC programu.
Úplné informace naleznete v části Okno nastavení, karta upřesňující nastavení NC programu
v tématu Karta Projekt v nápovědě aplikace Vericut.
Panel Proměnné
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve Nastavení > NC program > Proměnné
Karta Informace > (Proměnné)
Karta Projekt > (Proměnné)
Karta Stroj/CNC řízení > (Proměnné CNC řízení)
Zkratka na panelu nástrojů Rychlý přístup:
POZNÁMKA: Obrázek, který se zobrazí v horní části tlačítka Proměnné a zkratky na panelu
nástrojů Rychlý přístup, se mění podle toho, jaký panel Proměnné (Sledování, Poslední,
Projektu, CNC řízení nebo Všechny) byl naposledy zobrazen.
Funkce na panelu Proměnné se používají k sledování, inicializaci a správě proměnných NC

programu. Většina oken Proměnné jsou pouze ke čtení, protože pouze zobrazují informace. U
proměnných se předpokládá výchozí hodnota nula. Panel Proměnné projektu však umožňuje
inicializaci proměnných pomocí libovolné číselné nebo textové hodnoty. Proměnné se ukládají
do souboru .VcProject, pokud byla zadána počáteční hodnota nebo popis, případně pokud se
proměnná nachází na panelu Sledování proměnných.
POZNÁMKA: Výše uvedený obrázek zobrazuje všechny čtyři panely Proměnné jako panel
s kartami.
Panely Proměnné jsou ukotvitelné a umožňují změnu umístění. Další informace naleznete
v části Přizpůsobení hlavního okna aplikace VERICUT v příručce Začínáme v nápovědě aplikace
Vericut.
Následující seznam popisuje dostupné panely Proměnné a informace o proměnných v nich
obsažené:
Proměnné: Sledování – Umožňuje vybrat proměnné, které se budou sledovat, a odstranit
proměnné ze sledování. Pokud se toto okno zobrazí během zpracování, poskytuje
okamžitou zpětnou vazbu při nastavení nebo změně proměnných NC programem.
Proměnné: Poslední – Zobrazuje proměnné, které byly změněny nebo přímo odkazovány
v rámci posledních 1-100 řádků. Počet řádků zadáte. Seznam je určen pouze k zobrazení a
není možné jej upravit.
Proměnné: Všechny – Umožňuje vybrat typy proměnných, které se zobrazí, a informace,
které se u proměnných zobrazí.
Proměnné: Projekt– Umožňuje vytvářet, přidávat a odstraňovat proměnné, které jsou
specifické pro soubor projektu a jsou uloženy v souboru projektu.
Proměnné: CNC řízení – Umožňuje vytvářet, přidávat a odstraňovat proměnné, které jsou
Seznam proměnných:
Seznam proměnných zobrazuje všechny inicializované proměnné a proměnné, které byly
zaznamenány během zpracování NC programu. Data proměnných zobrazená červeným
textem označují, že hodnota proměnné se při zpracování aktuálního bloku změnila.
Název – Sloupec Název zobrazuje stromovou strukturu představující seznam všech proměnných
a vazeb každé proměnné v celkové struktuře NC programu (podsystému, NC programu,
podprogramů atd.). Strom je při zpracování NC programu průběžně aktualizován.
Popis – Popis proměnné. Toto pole umožňuje zadat popis proměnné NC. Tato funkce umožňuje
dokumentaci proměnných pro pozdější použití a usnadňuje sledování stavů. Místo zobrazení nic
neříkajícího označení 4001 může být přidán popis „Typ pohybu“. Popisy končící znakem „*“ byly
automaticky vygenerovány aplikací VERICUT. Automaticky generované popisy mohou být
výsledkem některé z následujících činností:
Nastavení proměnné v okně Zpracování NC programu.
Zavolání jednoho z maker Autoset….
Zavolání makra SetDynamicVars.
Typ – Typ proměnné (Číslo, Text, Číselné pole, Řetězcové pole, Frame, Pole Frame, Osa, Pole
osy, Celé číslo nebo Celočíselné pole); také označuje typ dat, který je možné k proměnné
přiřadit. Podrobnější popisy těchto typů proměnných naleznete v části Okno Přidání proměnné
Aktuální hodnota – Aktuální hodnota proměnné.
Počáteční hodnota – Slouží k určení počáteční hodnoty proměnné.
POZNÁMKA: U proměnných typů Číslo nebo Celé číslo je možné vytvořit prázdné proměnné
bez definovaných hodnot. To provedete tak, že necháte pole Počáteční hodnota prázdné. To je
důležité, protože aplikace VERICUT zachází s proměnnými různě, v závislosti na tom, jestli
proměnná existuje (je definovaná v aplikaci VERICUT) nebo má nedefinovanou hodnotu.
Pokud se pokusíte přistupovat k neexistující proměnné (proměnné, která se nezobrazuje na
panelu Proměnné), aplikace VERICUT zobrazí chybové hlášení: „neinicializovaná proměnná –
bude automaticky nastavena na 0“.
Při volání podprogramu G65 se proměnné 1-33 inicializují jako nedefinované nebo prázdné
kromě těch, které jsou nastaveny při volání podprogramu. Při přístupu k nedefinované
proměnné aplikace VERICUT nevypisuje chybové hlášení ani nenastavuje výchozí nulovou
hodnotu.
Přidat – Zobrazí okno Přidání proměnné umožňující zadat vlastnosti nové proměnné a přidat ji
do seznamu proměnných.
Odstranit – Odstraní zvýrazněnou proměnnou ze seznamu proměnných.
Odstranit vše – Zobrazí okno k potvrzení, zda skutečně chcete odstranit všechny proměnné.
Pokud vyberete možnost „Ano“, odstraní se „všechny“ proměnné v seznamu proměnných na
panelu Proměnné i všechny proměnné CNC řízení v seznamu proměnných na panelu Proměnné
CNC řízení. Pokud vyberete možnost „Ne“, okno se zavře a vrátí vás na panel Proměnné
projektu.
Panel Proměnné: Sledování
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve Nastavení > NC program > Sledování proměnných
Karta Informace > (Proměnné) > Sledování
Panel Proměnné: Sledování umožňuje jednoduše sledovat vybrané proměnné bez nutnosti
procházet všechny proměnné. Pokud se tento panel zobrazí během zpracování, poskytuje
okamžitou zpětnou vazbu při nastavení nebo změně proměnných NC programem.
Panel Proměnné: Sledování je jedním z panelů, které je možné v případě potřeby ukotvit
v rámci hlavního okna aplikace VERICUT. Další informace naleznete v části Ukotvitelné panely
v příručce Začínáme v nápovědě aplikace Vericut.
Pro všechny proměnné vybrané ke sledování se zobrazují následující informace:
Název – Sloupec Název zobrazuje stromovou strukturu představující seznam všech
sledovaných proměnných a vazeb každé proměnné v celkové struktuře NC programu
(podsystému, NC programu, podprogramů atd.).
Podsystém – Označuje podsystém (pokud existuje), se kterým je asociována sledovaná
proměnná.
POZNÁMKA: Termín Podsystém se v tomto případě týká podsystémů definovaných ve
stromu proměnných na panelu Proměnné, NE podsystémů definovaných strojem.
Podprogram – Podprogram (pokud existuje), se kterým je asociována sledovaná
proměnná.
Popis – Popis sledované proměnné.
Typ – Typ proměnné (Číslo, Text, Číselné pole, Řetězcové pole, Frame, Pole Frame, Osa,
Pole osy, Celé číslo nebo Celočíselné pole). Podrobnější popisy těchto typů proměnných
naleznete v části Okno Přidání proměnné v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace
Vericut.
Počáteční hodnota – Aktuální hodnota proměnné.
POZNÁMKA: Pořadí, ve kterém se sloupce zobrazí, je možné změnit kliknutím na hlavičku
sloupce a přetažením na požadované umístění.
Aktualizovat – Zobrazí okno Aktualizovat výstup umožňující určit proměnné, které chcete
sledovat, a přidat je na panel Proměnné: Sledování.
Okno Aktualizovat výstup zobrazuje všechny inicializované proměnné a proměnné, které

byly zaznamenány během zpracování NC programu.
Kliknutím na políčko u proměnných zapnete (políčko zaškrtnuto) sledování u těchto
proměnných. Jakmile zaškrtnete políčka u proměnných, tyto proměnné se přidají na
panel Proměnné: Sledování. Kliknutím na zaškrtnuté políčko u proměnných okamžitě
tyto proměnné odeberete z panelu Sledování proměnných. Kliknutím na tlačítko
zavřete panel Aktualizovat výstup a přidáte vybrané proměnné na panel Proměnné:
Sledování.
Chcete-li vyhledat konkrétní proměnnou, zadejte název proměnné do textového pole.
Na velikosti písmen nezáleží. Během zadávání znaků do textového pole dochází
automaticky k filtrování seznamu proměnných tak, aby byly zobrazeny pouze proměnné
odpovídající zadanému textu.
(Smazat text) – Pomocí tohoto tlačítka vymažete text v textovém poli a znovu
zobrazíte úplný seznam proměnných.
Odstranit – Odstraní jednu nebo více zvýrazněných proměnných z panelu Proměnné: Sledování.
Tip: Chcete-li zvýraznit na panelu Proměnné: Sledování více proměnných, použijte jeden
z následujících postupů.
1. Pomocí klávesy Shift je možné vybrat spojité rozsahy proměnných. Klikmutím na
první proměnnou v rozsahu zvýrazněte první proměnnou, poté podržte klávesu Shift
a klikněte na poslední proměnnou v rozsahu. Nyní by měly být vybrány všechny
proměnné mezi první a poslední.
Je také možné kliknout na první proměnnou v rozsahu a poté za stálého držení
tlačítka myši přesunout kurzor na poslední proměnnou v rozsahu.
2. Pomocí klávesy Ctrl je možné vybírat více jednotlivých bloků. Kliknutím zvýrazněte
první blok a potom se stisknutou klávesou Ctrl vyberte další bloky. Každý z bloků se
po vybrání zvýrazní.
Odstranit vše – Odstraní všechny proměnné z panelu Proměnné: Sledování.
Rychlý přístup: Kliknutím pravým tlačítkem na panelu Proměnné: Sledování zobrazíte

Definice na – Zobrazí panel NC program a na něm zobrazí soubor se zvýrazněným řádkem kódu
v tomto souboru, na kterém byla proměnná definována.
Poslední aktualizace – Zobrazí panel NC program a na něm zobrazí soubor a řádek kódu
v tomto souboru, na kterém byla proměnná naposledy aktualizována. Řádek, na kterém byla
proměnná naposledy aktualizována, se zvýrazní.
Po použití funkcí Definice na a Poslední aktualizace znovu zobrazte pomocí tlačítka (Zpět
do NC programu) na panelu NC program aktuálně běžící NC program. Další informace naleznete
v části Zpět do NC programu v tématu Panel NC program v nápovědě aplikace Vericut.
Popis zobrazení – Zaškrtnutím této možnosti zobrazíte na panelu Proměnné: Sledování sloupec
Popis. Zrušením zaškrtnutí této možnosti skryjete sloupec Popis na panelu Proměnné:
Sledování.
Typ zobrazení– Zaškrtnutím této možnosti zobrazíte na panelu Proměnné: Sledování sloupec
Typ. Zrušením zaškrtnutí této možnosti skryjete sloupec Typ na panelu Proměnné: Sledování.
Počátek zobrazení– Zaškrtnutím této možnosti zobrazíte na panelu Proměnné: Sledování
sloupec Počátek. Zrušením zaškrtnutí této možnosti skryjete sloupec Počátek na panelu
Proměnné: Sledování.
Počáteční hodnota zobrazení– Zaškrtnutím této možnosti zobrazíte na panelu Proměnné:
Sledování sloupec Počáteční hodnota. Zrušením zaškrtnutí této možnosti skryjete sloupec
Počáteční hodnota na panelu Proměnné: Sledování.
Panel Proměnné: Poslední

Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve Nastavení > NC program > Poslední proměnné
Karta Informace > (Proměnné) > Poslední
Panel Proměnné: Poslední zobrazuje proměnné, které byly změněny nebo přímo odkazovány
v rámci posledních 1-20 řádků aktuálního programu/podprogramu. Počet řádků zadáte.
Seznam je určen pouze k zobrazení a není možné jej upravit. Proměnné jsou seřazeny nejprve
podle rozsahu a poté podle názvu.
Panel Proměnné: Poslední je jedním z panelů, které je možné v případě potřeby ukotvit v rámci
hlavního okna aplikace VERICUT. Další informace naleznete v části Ukotvitelné panely v příručce
Začínáme v nápovědě aplikace Vericut.
Výběr podsystému/kanálu – Zobrazí proměnné, které byly aktualizovány nebo odkazovány
v posledních n řádcích u vybraného kanálu.
Pokročilé -- Ve výchozím nastavení toto okno zobrazí proměnné, které byly zaznamenány
v souboru NC programu. Zobrazí také proměnnou 1-33 při vstupování do podprogramu G65
Fanuc. Pokud je možnost Pokročilé zaškrtnuta, zobrazí se VŠECHNY proměnné, které byly
aktualizovány nebo odkazovány.
Zobrazit proměnné z posledních n řádků – Zadejte počet řádků, mezi 1 a 20, u kterých chcete
zobrazit proměnné, které byly změněny nebo odkazovány NC programem.
Změněno – Pomocí palety barev vyberte barvu textu, která se použije v zobrazení proměnných,
které byly aktualizovány NC programem.
Odkazováno – Pomocí palety barev vyberte barvu textu, která se použije v zobrazení
proměnných, které byly aktualizovány NC programem.
(Paleta barev) – Tlačítko Paleta barev umožňuje určit barvu textu, která se použije
k zobrazení odkazovaných a změněných proměnných. Pravá strana tlačítka Paleta barev
zobrazuje aktuální barvu proměnné. Chcete-li barvu proměnné změnit, kliknutím na tlačítko
(Paleta barev) zobrazíte okno palety barev zobrazené níže.
Kliknutím na barvu v okně palety barev určíte barvy proměnné. Okno palety barev se zavře a
panel Proměnné: Poslední se aktualizuje, aby odpovídal vybrané barvě.
Chcete-li okno palety barev zavřít bez změny barvy, klikněte na tlačítko v horním rohu okna
palety barev.
Rozsah – Rozsah platnosti proměnné. Existují tři možné hodnoty: Globální, Název podsystému,
Název podsystému – Název podprogramu.
Název – Název proměnné, která byla aktualizována nebo odkazována.
Popis – Popis proměnné.
osy, Celé číslo nebo Celočíselné pole).
Počátek – Určuje, kde byla proměnná původně definována.
Rychlý přístup: Kliknutím pravým tlačítkem na panelu Proměnné: Poslední zobrazíte
Definice na – Zobrazí panel NC program a na něm zobrazí soubor a řádek kódu v tomto
souboru, na kterém je proměnná definována.
Poslední aktualizace – Zobrazí panel NC program a na něm zobrazí soubor a řádek kódu
Přidat do sledování proměnných – Přidá vybranou proměnnou do okna Sledování proměnných
a toto okno zobrazí.
Popis zobrazení – Zaškrtnutím této možnosti zobrazíte v okně Poslední proměnné sloupec
Popis. Zrušením zaškrtnutí této možnosti skryjete sloupec Popis v okně Poslední proměnné.
Typ zobrazení – Zaškrtnutím této možnosti zobrazíte v okně Poslední proměnné sloupec Typ.
Zrušením zaškrtnutí této možnosti skryjete sloupec Typ v okně Sledování proměnných.
Počátek zobrazení – Zaškrtnutím této možnosti zobrazíte v okně Poslední proměnné sloupec
Počátek. Zrušením zaškrtnutí této možnosti skryjete sloupec Počátek v okně Poslední
proměnné.
Panel Proměnné: Všechny
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve Nastavení > NC program > Všechny proměnné
Karta Informace > (Proměnné) > Všechny
Panel Proměnné > Všechny umožňuje vybrat typy proměnných, které se zobrazí, a informace,
které se u proměnných zobrazí.
Panel Proměnné: Poslední je jedním z panelů, které je možné v případě potřeby ukotvit v rámci
Proměnné filtru – Umožňuje zapnout zobrazení (políčko zaškrtnuto) u proměnných, které se
mají zobrazit na panelu Proměnné: Všechny.
Soubor projektu – Pokud je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), zobrazí se všechny
lokální proměnné. Pokud tato možnost není zapnuta (není zaškrtnuta), všechny lokální
proměnné jsou skryty. Lokální proměnné se přidávají pomocí hlavního NC programu.
Soubor INIT projektu – Pokud je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), zobrazí se všechny
proměnné nastavení. Pokud tato možnost není zapnuta (není zaškrtnuta), všechny
proměnné nastavení jsou skryty.
Proměnné nastavení se přidávají pomocí souboru inicializace nastavení. Další informace
naleznete v části Soubor inicializace v části Nabídka Nastavení: karta NC program
Soubor CNC řízení – Pokud je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), zobrazí se všechny
proměnné CNC řízení. Pokud tato možnost není zapnuta (není zaškrtnuta), všechny
proměnné CNC řízení jsou skryty.
Proměnné CNC řízení se přidají pomocí panelu Proměnné: CNC řízení (Karta Projekt >
Rozevírací seznam Proměnné > Proměnné CNC řízení nebo Karta Stroj/CNC řízení >
Proměnné CNC řízení). Úplné informace naleznete v části Panel Proměnné: CNC řízení
Soubor INIT řízení – Pokud je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), zobrazí se všechny
proměnné CNC řízení přidané prostřednictvím souboru inicializace CNC řízení. Pokud
tato možnost není zapnuta (není zaškrtnuta), všechny proměnné CNC řízení přidané
prostřednictvím souboru inicializace CNC řízení jsou skryty.
Další informace naleznete u funkce Soubor inicializace na kartě Stroj/CNC řízení >
v okně Nastavení CNC řízení: karta Obecné v tématuStroj/CNC řízení v nápovědě
aplikace Vericut.
Doba spuštění – Pokud je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), zobrazí se všechny
uživatelské proměnné. Pokud tato možnost není zapnuta (není zaškrtnuta), všechny
uživatelské proměnné jsou skryty.
Uživatelské proměnné se přidávají pomocí okna Přidání proměnné.
Soubor ´INIT stroje – Pokud je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), zobrazí se všechny
proměnné obrábění. Pokud tato možnost není zapnuta (není zaškrtnuta), všechny
proměnné obrábění jsou skryty.
Proměnné obrábění se přidávají pomocí souboru inicializace stroje. Úplné informace
naleznete u funkceSoubor inicializace na kartě Stroj/CNC řízení: karta Nastavení stroje
v tématu Stroj/CNC řízení v nápovědě aplikace Vericut.
Zobrazit pouze použité proměnné – Pokud je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), panel
Proměnné: Projekt zobrazí pouze proměnné, které se aktuálně používají v programu aplikace
VERICUT.
Název – Název proměnné.
osy, Celé číslo nebo Celočíselné pole). Podrobnější popisy těchto typů proměnných naleznete
v části Okno Přidání proměnné v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
Změněno – Pomocí této palety barev je možné změnit zobrazovanou barvu změněných
proměnných v rámci panelu.
(Paleta barev) – Tlačítko Paleta barev umožňuje určit barvu textu, která se použije
k zobrazení odkazovaných a změněných proměnných. Pravá strana tlačítka Paleta barev
zobrazuje aktuální barvu proměnné. Chcete-li barvu proměnné změnit, kliknutím na tlačítko
(Paleta barev) zobrazíte okno palety barev zobrazené níže.
Kliknutím na barvu v okně palety barev určíte barvy proměnné. Okno palety barev se zavře a
panel Proměnné: Poslední se aktualizuje, aby odpovídal vybrané barvě.
palety barev.
Rychlý přístup: Kliknutím pravým tlačítkem na panelu Všechny proměnné zobrazíte
Definice na – Zobrazí okno Proměnné: CNC řízení a v něm zobrazí soubor a řádek kódu v tomto
souboru, na kterém je proměnná definována.
Poslední aktualizace – Zobrazí okno Proměnné: CNC řízení a v něm zobrazí soubor a řádek kódu
Přidat do sledování proměnných – Přidá vybranou proměnnou na panel Proměnné: Sledování.

Zobrazit nulové prvky – Pokud je tato možnost zaškrtnuta, zobrazí se nulové prvky ve velkém
poli. Velké pole je takové pole, které má více než 100 prvků pole. Pokud tato možnost není
zaškrtnuta, nulové prvky ve velkém poli jsou skryty.
Popis zobrazení – Zaškrtnutím této možnosti zobrazíte na panelu Proměnné: Všechny sloupec
Popis. Zrušením zaškrtnutí této možnosti skryjete sloupec Popis na panelu Proměnné: Všechny.
Typ zobrazení – Zaškrtnutím této možnosti zobrazíte na panelu Proměnné: Všechny sloupec
Typ. Zrušením zaškrtnutí této možnosti skryjete sloupec Typ na panelu Sledování: Všechny.
Počátek zobrazení – Zaškrtnutím této možnosti zobrazíte na panelu Proměnné: Všechny
sloupec Počátek. Zrušením zaškrtnutí této možnosti skryjete sloupec Počátek na panelu
Proměnné: Všechny.
Počáteční hodnota zobrazení – Zaškrtnutím této možnosti zobrazíte na panelu Proměnné:
Všechny sloupec Počáteční hodnota. Zrušením zaškrtnutí této možnosti skryjete sloupec
Počáteční hodnota na panelu Proměnné: Všechny.
Panel Proměnné: Projekt

Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve Nastavení > NC program > Projekt
Karta Informace > (Proměnné) > Projekt
Panel Proměnné: Projekt umožňuje vytvářet, přidávat a odstraňovat proměnné, které jsou
Panel Proměnné: Projekt je jedním z panelů, které je možné v případě potřeby ukotvit v rámci
Na panelu Proměnné projektu jsou zobrazeny následující informace:
Popis – Popis sledované proměnné.
Vericut.
Přidat – Zobrazí okno Přidání proměnné umožňující zadat vlastnosti nové proměnné a
přidat ji do seznamu proměnných.
Pokud vyberete možnost „Ano“, odstraní se „všechny“ proměnné v seznamu proměnných
na panelu Proměnné: Projekt i všechny proměnné CNC řízení v seznamu proměnných na
panelu Proměnné: CNC řízení. Pokud vyberete možnost „Ne“, okno se zavře a vrátí vás na
panel Proměnné: Projekt.
Rychlý přístup: Kliknutím pravým tlačítkem na panelu Proměnné projektu zobrazíte

Okno Přidání proměnné
Toto okno je možné zobrazit pomocí příkazu Přidat na panelu Proměnné: Projekt a funkce
v tomto okně umožňují určit charakteristiku nové proměnné.
Okno Přidání proměnné se používá k definování nové uživatelské proměnné a k jejímu
přidání do seznamu proměnných na panelu Proměnné: Projekt. Uživatelské proměnné se
automaticky přidají do okna Formát výrazů.
Název – Název přidávané proměnné.

Podsystém – Pomocí této funkce vyberte podsystém, se kterým je proměnná asociována.
POZNÁMKA: Podsystém v tomto případě se termín podsystém týká podsystémů
určených ve stromu proměnných okna Proměnná, ne podsystémů určených strojem.
Popis – Slouží k přidání informací popisu proměnné
Typ – V seznamu vyberte typ proměnné; tím také vyberete typ dat, která mohou být
proměnné přiřazena.
Možnosti:
Číslo – Proměnná je reálné číslo. Například pro hodnotu 0010 se použije číselná
hodnota 10.
Text – Proměnná je textový řetězec. Například pro hodnotu 0010 se použije textový řetězec
"0010".
Číselné pole – Proměnná je pole. Pokud je jako typ proměnné vybráno Číselné pole, přidá
se do okna Přidání proměnné pole Rozměr pole a tabulka pole.
Rozměr pole – Slouží k určení rozměrů pole, které proměnná představuje, například
hodnota „3, 4“ představuje pole 3x4.
Tabulka pole – Chcete-li inicializovat určité hodnoty pole, použijte tabulku pole.
Aplikace VERICUT automaticky nastaví velikost pole podle rozměru zadaného v poli
Rozměr pole a všem hodnotám nastaví výchozí hodnotu 0.
POZNÁMKY K POUŽITÍ PROMĚNNÝCH TYPU POLE:

1. Nečíselné proměnné musejí být definovány v okně Výrazy, aby se mohlo správně
provést zpracování.
2. Na panelu Proměnné musí být Typ nastaven na Pole a musí být také určen Rozměr
pole.
3. V souboru MCD musí být syntaxe ve formě: name[2,1]=5,kde hranaté závorky mají
levou a pravou nadřazenost a indexy jsou odděleny čárkami. Každý index může být
také definován jako výraz. Příklad: name[#7+1,1]=3.
4. Proměnné typu pole jsou také podporované jako nastavitelné proměnné v okně
Formát výrazu. Nečíselné proměnné není možné použít s hodnotami přepsání.
Řetězcové pole – Proměnná je pole. Pokud je jako typ proměnné vybráno Řetězcové
pole, přidá se do okna Přidání proměnné textové pole Rozměr pole a tabulka pole.
Frame – Jestliže je jako typ proměnné vybrán Frame, zobrazí se v okně Přidání
proměnné tabulka frame.
Tabulka Frame – Chcete-li inicializovat určité hodnoty frame, použijte tabulku pole.
Pole Frame – Proměnná je pole. Pokud je jako typ proměnné vybráno Pole Frame, přidá
se do okna Přidání proměnné pole Rozměr pole a tabulka frame.
Osa – Proměnná je název osy. Například u výrazu $P_AXN1 ="X" se použije textová
hodnota „X“. Používá se k definování proměnných osy Siemens 840D AXIS.
Pole osy – Proměnná je pole. Používá se k definování proměnných pole osy Siemens
840D AXIS. Pokud je jako typ proměnné vybráno Pole osy, přidá se do okna Přidání
proměnné textové pole Rozměr pole a tabulka pole.
Celé číslo – Celočíselné proměnné se podobají výše popsaným číselným proměnným, ale
s tím rozdílem, že vstupní hodnoty se automaticky zaokrouhlí na nejbližší celočíselnou
hodnotu. Například hodnota 1.3 bude zaokrouhlena na 1, hodnota 1.9 bude
zaokrouhlena na 2.
Celočíselné pole – Proměnná je pole. Pokud je jako typ proměnné vybráno Celočíselné
Proměnné celočíselného pole se podobají výše popsaným číselným polím, ale s tím
rozdílem, že vstupní hodnoty se automaticky zaokrouhlí na nejbližší celočíselnou
hodnotu.
POZNÁMKA: U proměnných typů Číslo nebo Celé číslo je možné vytvořit prázdné
proměnné bez definovaných hodnot. To provedete tak, že necháte pole Počáteční hodnota
prázdné. To je důležité, protože aplikace VERICUT zachází s proměnnými různě, v závislosti
na tom, jestli proměnná existuje (je definovaná v aplikaci VERICUT) nebo má nedefinovanou
hodnotu.
Pokud se pokusíte přistupovat k neexistující proměnné (proměnné, která se nezobrazuje na
panelu Proměnné), aplikace VERICUT zobrazí chybové hlášení: „neinicializovaná proměnná –
bude automaticky nastavena na 0“.
hodnotu.
OK – Přidá proměnnou do seznamu proměnných na panelu Proměnné: Projekt. Proměnná

se přidá také do okna Formát výrazů a okno Přidání proměnné se zavře.
Použít – Přidá proměnnou do seznamu proměnných na panelu Proměnné: Projekt.
Proměnná se přidá také do okna Formát výrazů a okno Přidání proměnné zůstane
zobrazeno, aby bylo možné zadat další proměnné.
Storno – Zavře okno Přidání proměnné bez přidání proměnné do seznamu proměnných na
panelu Proměnné: Projekt.
Panel Proměnné: CNC řízení
Umístění:
Karta Projekt > (Proměnné) > CNC řízení
Karta Stroj/CNC řízení > (Proměnné CNC řízení)
Tlačítko příkazu Proměnné CNC řízení zobrazí okno Proměnné: CNC řízení, které umožňuje
přidání a odebrání proměnných v rámci CNC řízení. Tyto proměnné budou definovány a
inicializovány, jakmile se načte soubor CNC řízení.
Panel okno proměnných CNC řízení je jedním z panelů, které je možné v případě potřeby
ukotvit v rámci hlavního okna aplikace VERICUT. Další informace naleznete v části
Přizpůsobení hlavního okna aplikace VERICUT v příručce Začínáme vnápovědě aplikace
Vericut.
Na panelu Proměnné: CNC řízení jsou zobrazeny následující informace:
Vericut.
Přidat – Zobrazí okno Přidání proměnné umožňující zadat vlastnosti nové proměnné a
přidat ji do seznamu proměnných.
Pokud vyberete možnost „Ano“, odstraní se „všechny“ proměnné v seznamu proměnných
na panelu Proměnné: CNC řízení i všechny proměnné CNC řízení v seznamu proměnných na
panelu Proměnné CNC řízení. Pokud vyberete možnost „Ne“, okno se zavře a vrátí vás na
panel Proměnné: CNC řízení.
Rychlý přístup: Kliknutím pravým tlačítkem na panelu Proměnné: CNC řízení zobrazíte
Přidat do sledování proměnných – Přidá vybranou proměnnou na panel Proměnné:

Sledování.
Okno Přidání proměnné
Funkce v tomto okně, které je možné zobrazit výběrem možnosti Přidat na panelu Proměnné:
CNC řízení (karta Stroj/CNC řízení > Proměnné CNC řízení), umožňují určení charakteristiky
nové proměnné.
Okno Přidání proměnné se používá k definování nové proměnné CNC řízení a k jejímu přidání do
seznamu proměnných na panelu Proměnné: CNC řízení. Proměnné ovládání se automaticky
přidají do okna Formát výrazů.
Okno Přidání proměnné bude vypadat různě podle typu definované proměnné.
Název – Název přidávané proměnné.

Podsystém – Pomocí této funkce vyberte podsystém, se kterým je proměnná asociována.
POZNÁMKA: Podsystém v tomto případě se termín podsystém týká podsystémů určených ve
stromu proměnných okna Proměnná, ne podsystémů určených strojem.
Popis – Slouží k přidání informací popisu proměnné
Typ – V seznamu vyberte typ proměnné; tím také vyberete typ dat, která mohou být proměnné
přiřazena.
Možnosti:
Číslo – Proměnná je reálné číslo. Například pro hodnotu 0010 se použije číselná hodnota
10.
Text – Proměnná je textový řetězec. Například pro hodnotu 0010 se použije číselná
hodnota 10.
Číselné pole – Proměnná je pole. Pokud je jako typ proměnné vybráno Číselné pole,
přidá se do okna Přidání proměnné pole Rozměr pole a tabulka pole.
hodnotu „3, 4“ pro pole 3x4.
POZNÁMKY K POUŽITÍ PROMĚNNÝCH TYPU POLE:

1. Nečíselné proměnné musejí být definovány v okně Výrazy, aby se mohlo správně
provést zpracování.
2. V okně Proměnné musí být Typ nastaven na Pole a musí být také určen Rozměr
pole.
3. V souboru MCD musí být syntaxe ve formě: name[2,1]=5,kde hranaté závorky
mají levou a pravou nadřazenost a indexy jsou odděleny čárkami. Každý index
může být také definován jako výraz. Příklad: name[#7+1,1]=3.
4. Proměnné typu pole jsou také podporované jako nastavitelné proměnné v okně
Formát výrazu. Nečíselné proměnné není možné použít s hodnotami přepsání.
Řetězcové pole – Proměnná je pole. Pokud je jako typ proměnné vybráno Řetězcové
Frame – Jestliže je jako typ proměnné vybrán Frame, zobrazí se v okně Přidání
proměnné tabulka frame.
Tabulka Frame – Chcete-li inicializovat určité hodnoty frame, použijte tabulku pole.
Pole Frame – Proměnná je pole. Pokud je jako typ proměnné vybráno Pole Frame, přidá
se do okna Přidání proměnné pole Rozměr pole a tabulka frame.
Osa – Proměnná je název osy. Například: $P_AXN1 ="X" => použije se textová hodnota
„X“. Používá se k definování proměnných osy Siemens 840D AXIS.
Pole osy – Proměnná je pole. Používá se k definování proměnných pole osy Siemens
840D AXIS. Pokud je jako typ proměnné vybráno Pole osy, přidá se do okna Přidání
proměnné textové pole Rozměr pole a tabulka pole.
Celé číslo – Celočíselné proměnné se podobají výše popsaným číselným proměnným, ale
s tím rozdílem, že vstupní hodnoty se automaticky zaokrouhlí na nejbližší celočíselnou
hodnotu. Například hodnota 1.3 bude zaokrouhlena na 1, hodnota 1.9 bude
zaokrouhlena na 2.
Celočíselné pole – Proměnná je pole. Pokud je jako typ proměnné vybráno Celočíselné
Proměnné celočíselného pole se podobají výše popsaným číselným polím, ale s tím
rozdílem, že vstupní hodnoty se automaticky zaokrouhlí na nejbližší celočíselnou
hodnotu.
POZNÁMKA: Pro proměnné typu Číslo nebo Celé číslo je možné vytvořit prázdné proměnné
bez definovaných hodnot. To provedete tak, že necháte pole Počáteční hodnota prázdné. To je
důležité, protože aplikace VERICUT zachází s proměnnými různě, v závislosti na tom, jestli
proměnná existuje (je definovaná v aplikaci VERICUT) nebo má nedefinovanou hodnotu.
Pokud se pokusíte přistupovat k neexistující proměnné (proměnné, která se nezobrazuje v okně
Proměnná), aplikace VERICUT zobrazí chybovou zprávu „neinicializovaná proměnná – bude
automaticky nastavena na 0“.
hodnotu.
OK – Přidá proměnnou do seznamu proměnných v okně Proměnné nebo v okně Proměnné CNC
řízení, podle toho, odkud bylo okno Přidání proměnné zobrazeno. Proměnná se přidá také do
okna Formát výrazů a okno Přidání proměnné se zavře.
Použít – Přidá proměnnou do seznamu proměnných v okně Proměnné CNC řřízení, podle toho,
odkud bylo okno Přidání proměnné zobrazeno. Proměnná se přidá také do okna Formát výrazů
a okno Přidání proměnné zůstane zobrazeno, aby bylo možné zadat další proměnné.
Storno – Zavře okno Přidání proměnné bez přidání proměnné do seznamu proměnných v okně
Proměnné CNC řízení.
Možnosti výstupu
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve Nastavení > NC program > Možnosti výstupu
Karta Projekt > (Rozevírací nabídka Nastavení) > karta Výstupy NC programu
Možnost Možnosti výstupu zobrazí okno Nastavení, kartu Výstupy NC programu, která má
funkce, které umožňují konfiguraci nastavení potřebných pro podporu zpracování souborů
NC program G-kód.
Úplné informace naleznete v části Okno Nastavení, karta Výstupy NC programu v tématu
Karta Projekt v nápovědě aplikace Vericut.
Nastavení APT
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve Nastavení > Nastavení APT
Karta Projekt > (Nastavení) > karta Nastavení APT
Možnost Nastavení APT zobrazí okno Nastavení, kartu Nastavení APT umožňující
konfiguraci nastavení potřebných pro podporu zpracování souborů APT-CLS NC programu.
Úplné informace naleznete v části Okno Nastavení, karta Nastavení APT v tématu Karta
Projekt v nápovědě aplikace Vericut.
Okno Řez
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve Nastavení > Řez
Karta Pohled > (Řez)

POZNÁMKA: Řez není možné nastavit, pokud je polotovar v průsvitném stavu. Pokud
nastavíte řez, jeho průsvitný stav bude ztracen.
Roviny
Funkce v okně Řez umožňují určit roviny řezu pomocí modelu VERICUT v pohledu obrobku.
Je také možné definovat klín řezu v modelu aplikace VERICUT v rámci pohledu obrobku.
Řezy je možné vytvářet s libovolným (rozumným) počtem rovin a klínů v libovolné orientaci.
Orientace a vzdálenost roviny řezu a klínu řezu jsou popsány vzhledem k aktivnímu
souřadnicovému systému.
Původní model je možné obnovit kliknutím mimo součást v pohledu obrobku nebo
kliknutím na možnost Obnovit v okně Řez. Můžete pokračovat v obrábění modelu s řezy
nebo obnovit původní model (bez řezů). Řezy stroje se použijí na celý model bez ohledu na
zobrazení po provedení řezů.

tohoto tlačítka je možné určit, že na okno Řez se použijí výběry provedené v grafické oblasti
aplikace VERICUT. Po zapnutí se tlačítko zobrazí barvou zvýraznění při výběru myší
vybranou na kartě Konfigurace > v okně Předvolby.
Řez výběrem myší – Okamžitě vytvoří řez modelu vedený bodem vybraným myší. Orientace
roviny a klínu řezu je určena charakteristikami roviny nebo klínu zvýrazněnými v tabulce.
Tip: Reprezentaci roviny nebo klínu zvýrazněného řezu je možné umístit také kliknutím na
ni a přetažením do požadovaného umístění. Výsledné zobrazení řezu se při přesouvání
reprezentace soustavně aktualizuje.
Tabulka rovin řezů:

Zapnout – Pomocí tohoto přepínače je možné aktivovat a deaktivovat určené roviny řezů
v tabulce. K určení části modelu, která se zobrazí po použití rovin řezů, se použijí pouze
aktivní roviny.
POZNÁMKA: Stav zapnuto/vypnuto tohoto přepínače se používá spolu s tlačítkem Řez
umístěným níže. Nemá žádný vliv na to, která rovina nebo vektor směru se zobrazí
v aktivním pohledu obrobku. Rovina nebo vektor směru zobrazený v aktivním pohledu
obrobku se určí podle roviny zvýrazněné v tabulce rovin řezů.
Typ roviny – Určuje orientaci roviny řezu. Mezi standardní možnosti patří šest orientací
kolmých k osám aktivního souřadnicového systému (Kladná X, Kladná Y, Kladná Z, Záporná
X, Záporná Y a Záporná Z). Předpony Kladná a Záporná určují směr normálového vektoru
roviny řezu vzhledem k osám souřadnicového systému. Vektor normály směřuje od části
součásti, která se po provedení řezu zobrazí. Pomocí možnosti Vlastní je možné určit rovinu
řezu s libovolnou orientací zadáním složek I, J a K požadovaného vektoru normály do polí
Normála I J K (viz níže).
Normála I, Normála J, Normála K – Určuje koeficienty I J K vektoru kolmého k požadované
rovině řezu. Když nastavíte typ roviny na jednu ze šesti standardních možností, nastaví se
tyto hodnoty automaticky a není možné je změnit. Pokud nastavíte typ roviny na možnost
Vlastní, je možné změnou hodnot určit vektor směru požadované roviny řezu. Zadané
hodnoty nemusí určovat jednotkový vektor (vektor o délce 1). Vektor normály je možné
určit zadáním libovolné kombinace hodnot.
Barva – Slouží k určení barvy řezu roviny v rozevíracím seznamu.
Vzdálenost – Vzdálenost ve směru vektoru normály (viz výše) měřená od počátku aktivního
souřadnicového systému do požadovaného umístění roviny řezu. Zadejte hodnotu nebo
myší vyberte bod na modelu. Kladné hodnoty se měří ve směru určeného vektoru normály,
záporné hodnoty se měří v opačném směru.
Začátek/Konec – Výběrem těchto možností můžete určit počáteční a koncové roviny pro
automatickou tvorbu řezů. (Viz následující část Funkce automatické tvorby řezů).
Následující akce je možné provést kliknutím na příslušné tlačítko v okně Řez nebo výběrem
položky v rozevíracím seznamu, který se zobrazí po kliknutí pravým tlačítkem v tabulce rovin
řezů.
Přidat – Přidá do tabulky přidat další roviny řezů.
Odstranit – Odstraní z tabulky zvýrazněnou rovinu řezu.
Obrátit – Obrátí vektor zvýrazněné roviny tak, aby se po provedení řezu zobrazila druhá
strana modelu.
Rychlý přístup: Kliknutím pravým tlačítkem v tabulce rovin řezů zobrazíte následující
nabídku:
Tyto položky nabízí výše popsané funkce.
Funkce pro automatickou tvorbu řezů:

Možnosti v této skupině zobrazují posloupnosti animovaných pohledů řezů začínající
rovinou s vybranou možností Začátek a končící rovinou s vybranou možností Konec. Aby se
mohla automatická tvorba řezů provést, musí vektor směru počáteční roviny mířit směrem
od koncové roviny a vektor koncové roviny musí mířit směrem od počáteční roviny.
Automaticky vytvořené řezy jsou rozloženy rovnoměrně.
Řezy – Počet rovnoměrně rozmístěných rovin řezů, které se automaticky vloží mezi
počáteční a koncovou rovinu řezu.
Prodleva – Délka prodlevy mezi zobrazeními automatických řezů v sekundách.
Automatický řez – Zahájí sekvenci automatických řezů. Chcete-li tvorbu automatických řezů
přerušit, klikněte na tlačítko (Pozastavit) nebo klikněte do hlavního okna aplikace

VERICUT a stiskněte klávesu Escape <Esc> .
Klíny
Tabulka klínů řezů:

Zapnout – Pomocí tohoto přepínače je možné aktivovat a deaktivovat určené záznamy
klínů v tabulce. K určení části modelu, která se zobrazí po použití klínů řezů, se použijí pouze
aktivní klíny.
POZNÁMKA: Stav zapnuto/vypnuto tohoto přepínače se používá spolu s tlačítkem Řez
umístěným níže. Nemá žádný vliv na to, které roviny klínu řezu se zobrazí v aktivním
pohledu obrobku. Roviny klínu řezu zobrazené v aktivním pohledu obrobku se určí podle
záznamu klínu řezu zvýrazněného v tabulce.
Klín definují hodnoty Hrana (bodem, směrem), Počáteční vektor a Úhel. Počáteční vektor
definujeprvní (počáteční) polorovinu klínu – je to polorovina procházející hranou a
počátečním vektorem. Druhá (koncová) polorovina klínu se určí otočením počáteční
poloroviny o daný úhel kolem hrany podle směru hodin z pohledu podél hrany. Viz
následující obrázek.
Řezání odebírá materiál mezi dvěma polorovinami klínu.
Graficky se vybraný klín zobrazí jako 2 obdélníky představující 2 poloroviny klínu. Počáteční
a koncové poloroviny jsou kresleny plnými nebo čárkovanými čarami.
Bod hrany – Slouží k určení bodu na hraně klínu.

Směr hrany – Slouží k určení směru hrany klínu.
Počáteční vektor – Slouží k určení vektoru definujícího počáteční rovinu klínu.
Úhel (stupně) – Slouží k určení úhlu ve stupních měřeného od počátečního vektoru.
Barva – Slouží k určení barvy řezu klínu v rozevíracím seznamu.
Číselné položky v tabulce klínů je možné zadat pomocí klávesnice nebo výběrem pomocí
myši. Hodnoty vybrané myší se zobrazí ve vybrané žlutě zvýrazněné buňce tabulky klínů.
Rychlý přístup: Kliknutím pravým tlačítkem myši v tabulce s klíny zobrazíte následující
nabídku:
Tyto položky nabízí výše popsané funkce.
Řez – Použije na model aktivní roviny řezů z tabulky rovin řezů a aktivní klíny řezů z tabulky
klínů. Výsledný rozřezaný model se zobrazí ve všech pohledech obrobku.
Obnovit – Zruší zobrazení řezů a obnoví model objemového tělesa. Model s řezy slouží
pouze k zobrazení. Pokud provedete řez se zobrazeným pohledem řezu, budou výsledky
stejné jako při zobrazení celého modelu.
Zavřít – Uzavře okno Řez.
Kontrola aplikace VERICUT
Posloupnost kontroly
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve Nastavení > Kontrola
Karta Výpis > (Kontrola)
Výsledným produktem modulu Kontrola VERICUT je zpráva nebo sada zpráv určující operace
kontroly, které se mají na součásti provést. Měření těchto kontrol se zpravidla provádí,
dokud je součást stále ve stroji (například po provedení aktivity každého nástroje), a
kontroluje, zda úloha probíhá dle předpokladů. Pokud je nalezena odchylka, nebude se
ztrácet čas dalším obráběním. Formát zpráv je možné značně přizpůsobovat, ale každá
zpráva obsahuje dva základní prvky; obrázek znázorňující kontrolované prvky a tabulka
obsahující jejich požadované rozměry a tolerance. Následující čtyři páry obrázků a tabulek
znázorňují požadavky kontroly po obrobení jednoduché součásti každým ze čtyř nástrojů.
Po provedení obrobení prvním nástrojem se jednoduše zkontroluje zbývající tloušťka
polotovaru u dna součásti.
Po obrobení druhým nástrojem zkontrolujeme tloušťku dna na koncích součásti a tloušťku
stěn dvou žeber.
Po obrobení třetím nástrojem zkontrolujeme znovu tloušťku žeber.
A po obrobení čtvrtým (posledním) nástrojem provedeme další určená měření. Všimněte si
použití vztažných rovin pro určení kót vzdáleností a úhlů a způsobu, jakým funkce přiřazují
kóty k příslušným vztažným rovinám.
Zprávy je možné generovat jako soubory HTML s obrázky GIF a JPEG nebo jako soubory PDF,
ve kterých jsou všechny obrázky vloženy. Nyní si však vysvětlíme, jak začít používat modul
Sekvence kontroly. Naleznete jej v nabídkách aplikace VERICUT, konkrétně na kartě Výpis >
Kontrola. Pokud tento modul spustíte ze souboru projektu, který nebyl v tomto modulu
ještě otevřen, zobrazí se následující dialogové okno.
Velikost tohoto okna je možné v případě potřeby změnit nebo můžete přeuspořádat
sloupce v tabulce a nastavit jejich šířku. Nastavení se uloží a použijí se i při příštím zobrazení
dialogového okna. Když umístíte kurzor nad tlačítko na panelu nástrojů, zobrazí se krátký
popis s vysvětlením této funkce. I když jsou všechny funkce dostupné i v nabídce
dialogového okna, použití panelu nástrojů je pohodlnější. Kromě toho jsou všechny tyto
funkce dostupné také kliknutím pravým tlačítkem v okně kontroly a výběrem jedné
z následujících položek v místní nabídce:
Níže je uveden seznam tlačítek a stručný popis předpokládaného použití.
Odstraní z tabulky záznamy a provede přípravu na zahájení nové sekvence

kontroly.
Zobrazí výzvu k výběru existujícího souboru sekvence kontroly a otevře jej. Tyto
soubory mají většinou příponu „.VcInspect“.
Uloží aktuální sekvenci kontroly do souboru. Pokud nebyla aktuální sekvence

odvozena z existujícího souboru, zobrazí se výzva k zadání názvu souboru.
Rozevírací seznam, ke kterému je možné přistoupit kliknutím na šipku dolů vedle
položky Uložit soubor, obsahuje také možnost "Uložit jako".
Umožňuje jednoduše otevřít jeden z naposledy použitých souborů.
Umožňuje vybrat bod tloušťky stěny.
Umožňuje vybrat bod tloušťky dna.
Umožňuje vybrat bod průměru díry.
Umožňuje vybrat bod referenční roviny.
Umožňuje vybrat bod vzdálenosti.
Umožňuje vybrat bod úhlu.
Umožňuje vybrat bod umístění.
Umožňuje vybrat bod hloubky díry.
Umožňuje vybrat bod poloměru.
Umožňuje vybrat bod drsnosti.
Umožňuje vybrat bod poznámky.

Umožní přesunout v pohledu obrobku symbol vybraného řádku. Kóta řádku se
vypočítá znovu a v případě, že byla hodnota tolerance vygenerována
automaticky, tak se také aktualizuje.
Obnoví výchozí tolerance.
Umožňuje ručně upravit geometrické tolerance.
Odstraní vybraný řádek z tabulky.
Provede aktualizaci všech řádků. Tento příkaz je stejný, jako kdybyste použili
tlačítko přemístění , na každý řádek a vybrali na obrazovce stejná umístění.
Způsobí opakovaný výpočet všech kót a neupravených tolerancí, jak je
podrobněji vysvětleno na konci této části.
Zobrazí další dialogové okno, které usnadňuje určení prvků polotovaru
obráběných jednotlivými nástroji.
Změní nástroj pro měření v aktuálně vybraném řádku na možnost Sonda.
Změní nástroj pro měření ve všech řádcích na možnost Sonda. Tato funkce se
používá většinou před provedením funkce následujícího tlačítka.
Zobrazí dialogové okno Programování kontroly a přenese všechny prvky, které

mají jako nástroj měření nastavenou možnost Sonda, do zvláštního
dialogového okna.
Zobrazí okno Uložit sekvenci kontroly, ve kterém je možné určit
/cestu/název_souboru pro soubor zprávy o kontrole, který se má vytvořit.
Kliknutím na tlačítko Uložit vygenerujete a zobrazíte výpis kontroly v textovém
formátu.

Kliknutím na tlačítko Uložit vygenerujete a zobrazíte zprávu o kontrole ve
formátu HTML.

Kliknutím na tlačítko Uložit vygenerujete a zobrazíte zprávu o kontrole ve
formátu PDF.
Zobrazí okno Šablona výpisu.
Umožňuje upravit uživatelské značky.
Umožňuje otočit obrázek.
Umožňuje změnit barvu popředí.
Umožňuje změnit barvu pozadí.
Umožňuje změnit barvu vybraného obrobku.
Organizace souborů
Soubor kontroly obsahuje všechny informace potřebné k opětovnému vytvoření tabulky
v dialogovém okně a příslušných značek na obrobku pro jednu zprávu. Z toho důvodu jsou
v příkladu na začátku této části použity čtyři soubory kontroly. Soubor není sám o sobě
zprávou. Zpráva se vygeneruje na požádání a má zpravidla příponu „.htm“ nebo „.pdf“.
Pokud při prvním uložení sekvence kontroly neurčíte explicitně název souboru, nabídne se
v dialogovém okně název souboru projektu s příponou změněnou na „.VcInspect“. Pokud
součást obsahuje více sekvencí, doporučuje se přizpůsobit názvy souborů doplněním
řetězců „1“, „2“, ... nebo „A“, „B“, ... nebo identifikátorů nástrojů na konec názvu.
Pokud si vyžádáte vygenerování zprávy, bude název souboru zprávy stejný jako název
souboru sekvence kontroly s příponou změněnou na „.htm“ nebo „.pdf“. U souboru PDF
jsou všechny požadované obrázky obsažené ve zprávě vloženy do tohoto souboru a zprávu
tak je možné snadno odeslat elektronicky. U souborů HTML se obrázky generují jako
samostatné soubory GIF a JPEG, což znesnadňuje poslání zprávy se všemi obrázky, pokud
neumístíte všechny soubory kontroly a zprávy dané součásti do zvláštní složky, která může
být pojmenována například identifikátorem součásti.
Vkládání řádků
U měření nevyžadujících vztažnou rovinu (například u tloušťky stěny nebo dna) je přidání
požadované informace do tabulky velmi jednoduché. Vyberte na panelu nástrojů příslušné
tlačítko, například pro tloušťku dna a potom v pohledu obrobku vyberte umístění, ve
kterém se má měření provést. Řádek se přidá do tabulky a v pohledu se umístí značka prvku.
Vedle značky bude identifikátor, který se nachází i v tabulce. Orientaci pohledu je možné
změnit, i když obsahuje více značek prvků, ale tato orientace se eventuálně může použít pro
obrázek ve zprávě, takže je vhodné najít orientaci zobrazující všechny kontrolované prvky
raději hned na začátku.
Podívejme se na jednotlivé položky v řádku prvku. Pokud jste nezměnili uspořádání sloupců,
obsahuje první sloupec vlevo název pohledu obrobku. Pokud k zobrazení požadovaných
prvků potřebujete více pohledů, může zpráva kontroly obsahovat stránku pro každý z nich.
Druhý sloupec obsahuje stejné značky, jaké jsou zobrazeny v pohledu. Třetí obsahuje velmi
stručný popis typu prvku, v tomto případě například „Tloušťka dna“. Pokud na tuto položku
kliknete, zjistíte, že typ prvku je možné přizpůsobit (v tomto příkladu například na řetězec
„Tloušťka stěny“). Po takové změně se značka aktualizuje, aby se změna projevila. Můžete
zadat také název jiného typu prvku, který tento software nepodporuje. V takovém případě
nebude ve druhém sloupci zobrazena žádná značka.
Čtvrtý sloupec obsahuje automaticky vygenerovaný identifikátor prvku. Jestliže první prvek
vložený v tabulce nevyžaduje vztažnou rovinu, bude identifikátor nastaven na „A1“. Další
bude „A2“, potom „A3“ atd. Pokud nastavíte identifikátor posledního prvku v sekvenci na
„B1“, budou další prvky pokračovat v této sekvenci jako „B2“, „B3“ atd. Pokud potom vložíte
řádek za poslední prvek s identifikátorem začínajícím „A“, bude jeho identifikátor
pokračováním sekvence „A“.
Pátý sloupec určuje typ nástroje, který se má použít pro kontrolu kót. Na počátku se zde
zobrazí vhodný typ nástroje, například Ultrazvuk u tloušťky dna nebo Třmenový kalibr
u tloušťky stěny. Podobně jako u typů prvků můžete položku typu nástroje upravit výběrem
v rozbalovacím seznamu typů nástrojů nebo zadáním vlastního popisu. Pokud se mají pro
měření prvků v obráběcím stroji použít cykly sondy, můžete použít tlačítko (Použít
sondu pro vybraný prvek) nebo tlačítko (Použít sondu pro všechny prvky).
Šestý sloupec se používá k určení očekávaného rozměru. U mnoha typů prvků (ale ne
u všech) vyplní je tento sloupec vyplněn systémem. V našem případě použijeme u tloušťky
podlahy měření k určení vzdálenosti skrz polotovar od vybraného umístění k následujícímu
volnému prostoru. Stejný výpočet se provádí u tloušťky stěny. Pokud při určování umístění
prvku průměru nebo poloměru vyberete válec, je možné tento sloupec vyplnit snadno. Bez
ohledu na to, zda je sloupec vyplněn automaticky, je možné vždy změnit jeho hodnotu.
Pokud rozměr vygeneruje při vložení řádku systém, vyplní se i sedmý sloupec. Je možné
využít pevně nastavené hodnoty výchozích tolerancí nebo zadat vlastní hodnoty. Ukázkový
soubor obsahuje vysvětlení dostupných přizpůsobení a formát, který je třeba použít. Jestliže
vygenerované tolerance neodpovídají požadovaným hodnotám, mohou posloužit jako
počáteční bod pro úpravy, protože tak můžete zadat toleranci, i když nevíte, jak pomocí
klávesnice zadat znak plus nebo mínus. U nesymetrických tolerancí můžete zadat například
„+0.010/-0.008“ nebo použít normy DIN a zadat znak „H“. Pokud chcete v systému Windows
zadat znak plus/mínus, podržte klávesu Alt a na numerické části klávesnice stiskněte
postupně klávesy „0“, „1“, „7“ a „7“ a potom klávesu Alt uvolněte. Jednodušší je však použít
funkce vyjmutí a vložení.
Osmý sloupec s názvem Geometrická tolerance bude vysvětlen na konci této části.
Do devátého sloupce vkládá kontrola provedená měření při generování záznamu, zda
součást vyhovuje podmínkám. Tato část se většinou provádí ručně na papírové kopie zpráv
vygenerovaných tímto modulem. Pokud však společnost využívá technologie pro ukládání
záznamů v digitální podobě a zpřístupníte kontrolorům VERICUT (což důrazně
doporučujeme), mohou zadávat hodnoty přímo do tabulky.
Desátý sloupec se vyplňuje automaticky (pokud je to možné) a obsahuje identifikátor
nástroje, který obráběl daný prvek. V případě potřeby je možné tuto položku upravit.
Nezapomeňte, že sloupce je možné přeuspořádat a nové uspořádání se uloží.
Vztažné roviny
U měření vyžadujících vztažnou rovinu (například měření vzdáleností a úhlů) je vhodné
přidat řádek roviny následovaný řádky jednoho nebo více měření využívajících tuto rovinu.
Vyberte příslušné tlačítko a následně na umístění v pohledu obrobku. Všimněte si, že
identifikátor roviny ve čtvrtém sloupci je dalším dostupným samostatným písmenem a
sloupce 5 až 10 jsou šedé, což značí, že se nepoužívají. Identifikátor můžete v případě
potřeby změnit, ale velmi doporučujeme zůstat u jednopísmenného pojmenování. Položku
ve třetím sloupci je možné také změnit tak, aby popisovala danou rovinu, například na
řetězec „Pravá stěna“.
Nyní klikněte na tlačítko pro vložení odsazeného řádku a v pohledu obrobku vyberte
další prvek. Když vyberete rovinu rovnoběžnou se vztažnou rovinou, není o zamýšleném
záměru pochyb a je možné automaticky vyplnit šestý sloupec rozměru. Pokud vyberete jiný
typ prvku, například nejbližší hranu válcového výčnělku, nemusí být vložená hodnota tou,
kterou potřebujete, a můžete ji upravit. Opakováním kroků uvedených v tomto odstavci
přidejte další měření využívající tuto vztažnou rovinu. Všimněte si, že všechny identifikátory
začínají písmenem roviny a jsou postupně číslovány.
U úhlových kót, , je hodnota uvedena ve stupních, úhel je vždy ostrý a je to úhel mezi
normálou povrchu ve vybraném umístění a normálou vztažné roviny. Pokud není vybraným
prvkem rovina, může být úhel přibližný a v případě potřeby jej můžete upravit. Pokud
chcete v systému Windows zadat znak, podržte klávesu Alt a na numerické části klávesnice
stiskněte postupně klávesy „0“, „1“, „7“ a „7“ a potom klávesu Alt uvolněte. Pro měření
úhlů nejsou dostupné žádné výchozí tolerance, pokud je neurčíte pomocí pravidel
v externím souboru.
Další informace naleznete v části Používání vztažných rovin v části Používání kontroly
v příručce Strom projektu dokumentace VERICUT Help.
Souřadnicové systémy
Když vložíte řádky umístění, , budou se rozměry vztahovat k aktivnímu souřadnicovému

systému. Žádný jiný typ měření není na souřadnicovém sytému závislý. Když vyberete první
umístění s určitým aktivním souřadnicovým systémem, bude před 2 nebo 3 řádky souřadnic
umístění vložen řádek obsahující název aktivního souřadnicového systému a identifikační
písmeno.
Můžete použít i více souřadnicových systémů, přičemž každému se přiřadí jedinečné

písmeno, které se použije v řádku souřadnicového systému a u všech řádků s umístěními
měřenými v tomto systému. Pokud název souřadnicového systému změníte jinde v rámci
VERICUT, je vhodné změnit jej i v tabulce sekvencí. Když změníte umístění nebo orientaci
souřadnicového systému, můžete rozměry a tolerance asociovaných řádků umístění
aktualizovat obnovením, , tabulky. Chcete-li některá měření umístění přepnout
z jednoho souřadnicového systému do jiného, můžete změnit název systému v tabulce a
následně použít funkci, , obnovení.
Osy souřadnicového systému se zobrazí v obrázcích zprávy o kontrole za předpokladu, že
jsou na obrazovce viditelné v pohledech obrobku. Řádky souřadnicových systémů
v tabulkách zpráv jsou jediným spojením mezi názvy systémů a identifikátory prvků.
Změna umístění značky
Když ze sekvence kontroly vygenerujete zprávu pomocí tlačítka Export do formátu

HTML nebo Export do formátu PDF, obrázky jsou založeny na pohledech dílu, ale
identifikátory prvků se přesunou na horní a dolní hrany. To se provádí kvůli snížení šance, že
bude nějaký z nich v přeplněném obrázku chybět. Použitý algoritmus však není zcela
spolehlivý, pokud se jedná o zajištění toho, aby se čáry vedoucí od prvků k identifikátorům
nekřížily. Po zobrazení obrázků se můžete rozhodnout, zda chcete změnit orientaci pohledu
nebo přesunout některé značky.
Chcete-li přesunout značku řádku, vyberte řádek a klikněte na tlačítko změny, . Zobrazí
se výzva k výběru nového umístění v pohledu dílu. Pokud systém dokáže přepočítat rozměr
s novým umístěním, aktualizuje se hodnota v šestém sloupci tabulky. Pokud tedy například
přesunete značku tloušťky stěny z jedné stěny na jinou nebo ji přesunete podél stěny, která
nemá jednotnou tloušťku, očekávejte, že se hodnota změní. Jestliže byla hodnota tolerance
vygenerována systémem, změní se také. Tolerance zadané ručně (úpravou původní hodnoty
nebo zadáním hodnoty do prázdné buňky) se nezmění. Takové hodnoty tolerance jsou
zobrazeny kurzívou.
Pokud přesunete značku vztažné roviny, rozměry závislé na této rovině se neaktualizují.
Jestliže však přesunete značku vzdálenosti nebo úhlu a existuje vztažná rovina
s identifikátorem stejným jako první písmeno identifikátoru značky, pokusí se systém
hodnotu daného rozměru aktualizovat.
Geometrická tolerance
Do osmého sloupce tabulky sekvence kontroly je možné vložit specifikace geometrických
tolerancí. Pokud nepoužíváte všeobecně mylně interpretovanou normu GDT, můžete šířku
tohoto sloupce v tabulce zmenšit na nulu a v šabloně zprávy jej úplně vynechat. Jestliže však
společnost geometrické tolerance využívá, vyberte řádek, který je vyžaduje, a klikněte na
příkaz Upravit geometrickou toleranci v nabídce Upravit nebo klikněte pravým tlačítkem na
tabulku a vyberte tento příkaz v místní nabídce. Zobrazí se následující dialogové okno.
Do 24 bílých polí můžete skládat prvky specifikace geometrické tolerance. U značky
(například pro možnost Pozice) klikněte jednoduše na požadované tlačítko dostupných
charakteristik a modifikátorů. Značka se umístí do pole, které je ohraničeno žlutě, a kurzor
se automaticky přemístí do následujícího pole. Totéž platí u oddělovačů a svislých pruhů.
Chcete-li do pole zadat text (hodnotu tolerance nebo referenci vztažné roviny), zadejte
požadovanou hodnotu do prázdného pole a stiskem klávesy Tab nebo Enter se přesuňte do
dalšího pole. Pomocí tlačítka Text je možné existující pole značky nebo oddělovače převést
na text. Při definování prvků specifikace geometrické tolerance se obrázek v horní části
dialogového okna průběžně aktualizuje.
Pomocí tlačítka je možné posunout prvky vpravo a vytvořit místo pro další prvek.
Tlačítka slouží k odstranění prvku a posunutí zbývajících prvků vlevo. Jakmile jste
spokojeni se složením prvků, klikněte na tlačítko OK. Dialogové okno se zavře a do tabulky
kontroly se vloží obrázek pole geometrické tolerance.
Omlouváme se, pokud kombinace rozměru a specifikace geometrické tolerance na tomto
obrázku nedává smysl. V úvodu této části bylo řečeno, že je tato norma často mylně
interpretována, a my se řadíme mezi zmatené. Software se nepokouší této normě
vyhovovat.
Další informace naleznete v části Přidání dat geometrických tolerancí v části Používání
kontroly v příručce Strom projektu dokumentace VERICUT Help.
Obnovení všech řádků

Při menší změně návrhu je možné, že se nahradí některé prvky, které byly předtím vybrány
pro kontrolu. Tlačítko pomáhá v této situaci tím, že označuje změněné prvky. Obnovení
je stejné jako kliknutí na tlačítko přemístění, , pro každý řádek v tabulce a následného
vybrání stejného umístění na obrazovce u všech prvků. Uvažme například měření tloušťky
stěny. V předchozím návrhu se tlačítko řádku nacházelo na straně stěny. Po zapnutí
možnosti obnovení software určí tloušťku aktuálního obrobku přímo pod umístěním tlačítka
na obrazovce. Tato tloušťka se vloží na řádku prvku do sloupce Kóta a hodnota tolerance se
aktualizuje za předpokladu, že nebyla upravena uživatelem.
Chcete-li zvýraznit prvky, které se výrazně změnily, je možné barvu buněk kót v tabulce
změnit na jeden z následujících odstínů, . Nejsvětlejší odstín označuje
změnu větší než 10%, potom následuje 20%, 30% a 40% až po nejtmavší odstín označující
změnu větší než 50%. Obarvenou buňku je možné vymazat pouhým výběrem příslušného
řádku. K ilustraci funkce obnovení použijeme opět příklad uvedený na začátku tohoto
dokumentu. Po obrobení součásti pomocí druhého nástroje jsme nastavili kontrolu dvou
tlouštěk stěn a dvou tlouštěk dna.
Pokud nyní budeme pokračovat v obrábění třetím nástrojem, obrábění stěn se dokončí.
Nyní můžeme pomocí tlačítka . Protože tlačítka tloušťky stěny B1 a B2 se stále nachází
na stranách stěn, jejich kóty se upraví.
Všimněte si, že barva změněných buněk kót je nastavena na třetí odstín, protože hodnoty se
změnily o 33%.
Nabídka Analýza v okně Kontrola, Identifikátor prvku

Je běžným zvykem provádět kontrolu prvního a posledního prvku obrobeného každým
z nástrojů. Měření prvního prvku potvrdí, že je zaveden správný nástroj, a měření
posledního prvku je kontrolou přílišného opotřebení nástroje. U složitějších součástí však
nemusí být zřejmé, kde jsou tyto dva prvky umístěny. Pro usnadnění je navrženo dialogové
okno přístupné pomocí této položky nabídky. Zobrazuje tabulku s řádkem pro každý nástroj,
který byl při obrábění polotovaru použit.
Při výběru řádku se pozadí buňky obsahující identifikátor nástroje změní tak, aby se
shodovalo s barvou obrábění
a v pohledu obrobku se zobrazí dvě značky označující první (1) a poslední (2) prvek obráběný
daným nástrojem. Barvy těchto dvou prvků se také změní tak, aby se shodovaly s barvou
v rozevírací paletě dialogového okna.
Pomocí tlačítek a je možné procházet prvky obráběné daným nástrojem, dokud

nenajdete vhodné prvky pro kontrolu. Při přidávání řádků a prvků do tabulky sekvence
kontroly není třeba zavírat dialogové okno identifikace prvku.
Další informace naleznete v části Používání identifikátoru prvku v části Používání kontroly
aplikace VERICUT v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace VERICUT.
Barvy
ikony prvků jsou v pohledech obrobku a zprávách ve výchozím nastavení černé. Tlačítko
odpovídající vybranému řádku tabulky bude v pohledu obrobku oranžová, což usnadní její
nalezení. Tyto barvy zobrazení na obrazovce je možné změnit, aniž by se změnil vzhled
zpráv. Nabídka Barvy obsahuje tři možnosti;
Před
Zde vybrané barvy se použijí pro všechny ikony prvků na stěně polotovaru, jejíž vnější
normála směřuje ven z obrazovky.
Za
Zde vybrané barvy se použijí pro všechny ikony prvků na ploše polotovaru, jejíž vnější
normála směřuje do obrazovky. Ponechání těchto tlačítek v pohledu při generování zprávy
není vhodné, protože uživateli nemusí být zřejmé, kde se měření prvků provádí. Jestliže
vytvoříte zprávu s prvky na zadní straně polotovaru, označí se místo vyplněné kružnice
nevyplněnou kružnicí. Na následujících obrázcích je tento případ zobrazen v zobrazení dílu a
ve zprávě. ikony vpředu jsou černé, ikony vzadu růžové a vybraná ikona je zelená.
Vybraný
Zde vybraná barva se použije pro vykreslení tlačítka jednoho prvku příslušejícího
k vybranému řádku v tabulce sekvencí.
Další informace naleznete v části Používání sekvence kontroly v části Používání kontroly
Programování kontroly
Výsledným produktem modulu Kontrola VERICUT je zpráva nebo sada zpráv určující operace
kontroly, které se mají na součásti provést. Měření těchto kontrol se zpravidla provádí,
dokud je součást stále ve stroji (například po provedení aktivity každého nástroje), a
kontroluje, zda úloha probíhá dle předpokladů. Pokud je nalezena odchylka, nebude se
ztrácet čas dalším obráběním. Tohoto cíle je možné rychle dosáhnout, pokud se kontrola
provádí ve stroji a je prováděna přímo strojem pomocí jedné nebo více sond.
Modul Programování kontroly vysvětlíme na třetí sadě kontrol dokumentu sekvencí
kontroly. Ta se skládá ze dvou měření tloušťky stěny po obrobení součásti třetím nástrojem.
Všimněte si, že aktivním souřadnicovým systémem je Počátek stroje.
Pomocí tlačítka (Použít sondu pro všechny prvky) je možné přepsat měřicí nástroje
u obou prvků tak, aby se používaly sondy.
Potom pomocí tlačítka (Cykly sondy programu) zobrazte dialogové okno

Programování kontroly. Před jeho zobrazením se zobrazí výzva k výběru souboru
postprocesoru, který má většinou příponu „.VcPost“. Pro tento příklad použijeme
postprocesor vyvinutý pro cykly sondy Renishaw v řídicím systému Fanuc. Název souboru je
„RenishawFanuc.VcPost“. Tento soubor naleznete ve složce \samples\ v instalaci aplikace
VERICUT.
Kliknutím na tlačítko (Upravit postprocesor) je možné zobrazit obsah postprocesoru a

v případě potřeby jej upravit. Vývoj postprocesoru pro programování cyklu sondy je popsán
jinde (viz část Nápověda postprocesoru CGTech v tématu VERICUT Development Tools
v knihovně nápovědy CGTech).
Zadejte cestu/název souboru pro NC program, který se má vytvořit, do pole Program sondy,
nebo klikněte na tlačítko (Procházet program sondy) a \cestu\název souboru zadejte
pomocí něj. Všimněte si, že když nezadáte název NC programu, který se vygeneruje, použije
se název souboru kontroly, přičemž přípona „.VcInspect“ se nahradí řetězcem „-
Probe.mcd“.
Do dvou prázdných růžových buněk v tabulce ve sloupci Cyklus je třeba vyplnit názvy cyklů,
které chcete použít. Protože se dvě žebra nachází v rovině YZ stroje, můžeme je změřit
pomocí cyklu WallX. Klikněte dvakrát na jednu z růžových buněk a vyberte v rozevíracím
seznamu název cyklu. Totéž zopakujte u druhého prvku. Názvy cyklů zobrazené
v rozevíracích seznamech jsou určeny postprocesorem a liší se podle cílového počítače.
Číslované sloupce v tabulce obsahují názvy parametrů cyklů. Každému řádku cyklu sondy
předchází řádek Přiblížení a následuje za ním řádek Zdvih. Tabulka začíná řádkem Inicializace
a končí řádkem Ukončení. Všechny tyto řádky mohou mít v očíslovaných sloupcích
asociovány parametry. Růžové buňky označují povinné parametry. Jakmile je upravíte tak,
aby obsahovaly číselné hodnoty, podbarvení zmizí. Volitelné parametry nejsou na počátku
podbarveny. Když kurzor myši umístíte na libovolnou buňku parametru, zobrazí se název
tohoto parametru jako popis, i když obsahuje číselnou hodnotu.
Všimněte si, že parametry X a Y ve dvou řádcích Přiblížení se vyplnily automaticky. Tyto

body budou uprostřed vybraných žeber, jak to vyžaduje cyklus sondy, ale nebyl zatím zadán
povinný parametr Z. Ten je nutný kvůli tomu, že přiblížení umístí sondu poblíž obrobku
(nikoliv na obrobek). Chcete-li hodnotu Z zobrazit v horní části prvního žebra, klikněte
pravým tlačítkem na růžovou buňku Z v prvním řádku Přiblížení a v místní nabídce vyberte
možnost Z.
Potom hodnotu upravte tak, že ji zvětšíte o několik milimetrů. Díky tomu by měla sonda
zůstat na konci přiblížení nad žebrem. Totéž opakujte u druhého žebra.
Před spuštěním postprocesoru, který převede obsah tabulky na NC program, je třeba

eliminovat všechny růžové buňky zadáním číselných hodnot povinných parametrů a
případně zadáním některých volitelných parametrů. Názvy parametrů a jejich interpretace
jsou funkcí postprocesoru a cyklů sond dostupných na cílovém počítači. Následující část je
tedy pouze ukázkou postupu.
Buňky ŠířkaX je možné vyplnit kliknutím pravým tlačítkem a výběrem možnosti Jmenovitá
kóta v místní nabídce. Hodnota se odvodí ze sloupce Kóta daného prvku v původní tabulce
sekvencí kontroly.
Stejným způsobem je vhodné vyplnit u všech prvků buňky Tolerance, i když jsou tyto
parametry nepovinné. Klikněte pravým tlačítkem na buňku Tolerance a v místní nabídce
vyberte možnost Maximální tolerance. Hodnota se přenese ze sloupce Tolerance v původní
tabulce.
Zbývají dvě růžové buňky s označením Hloubka, což je vzdálenost podél žebra směrem shora
dolů, o kterou se má sonda posunout před přiblížením a provedením měření. V rozevíracím
seznamu není dostupná žádná vhodná hodnota, takže je nutné ji pomocí úpravy buněk
zadat.
Co dalšího je třeba udělat před vygenerováním programu cyklu sondy, když již nejsou žádné
buňky růžové? Řádek Inicializace obsahuje tři parametry: Bezpečná vzdálenost, Pracovní
posuv a Snížený posuv. Tyto parametry se zobrazují i v řádcích Přiblížení a Zdvih, takže je je
možné přizpůsobit pro jednotlivé prvky.
Bezpečný prostor je vzdálenost nad bodem přiblížení, kam se má sonda umístit a která se
také používá jako vzdálenost zdvihu po dokončení cyklu.
FeedRate je normální rychlost posuvu, která se použije pro první část přiblížení.
SlowRate je mnohem pomalejší rychlost sondy na místě, kterou mohou v případě potřeby
cykly sondy nastavit ve výchozím nastavení. Zadejte tedy na řádku Inicializace příslušné
hodnoty Clearance a FeedRate.
Co ještě chybí? Bylo by rychlejší použít před všemi přiblíženími rychloposuv. Klikněte tedy
pravým tlačítkem na první buňku Přiblížení a v místní nabídce vyberte možnost Vložit
Rychloposuv. Nezapomeňte, že pokud se chcete vyhnout překážkám, je také možné vložit
pohyby při normální rychlosti.
Nahraďte obsah růžové buňky vhodnými souřadnicemi a stejný postup opakujte u druhého
žebra, pokud myslíte, že rychloposuv na tuto krátkou vzdálenost má smysl.
Existuje i alternativní a více automatizovaný způsob vložení pohybu mezi pohyb zdvihu od
jednoho prvku a pohyb přiblížení k dalšímu prvku. Chcete-li tuto možnost vyzkoušet,
klikněte pravým tlačítkem na druhou buňku Rychloposuv, kterou jste právě vložili, a v místní
nabídce vyberte možnost Odstranit. Když kliknete pravým tlačítkem na buňku Přiblížení, nad
kterou se nachází buňka Zdvih, obsahuje místní nabídka tři možnosti.
Výběrem možnosti Vložit přenos vložíte jeden až čtyři řádky Posunutí a Rychloposuv.
Relevantní jsou parametry Přenos umístěné podél dolní hrany dialogového okna. Směr
zdvihu je vektor IJK, který určuje, jakým způsobem se provede oddálení sondy od obrobku.
V tomto případě se sonda posune podél osy Z. Možnost Dolní bezpečný prostor určuje, jak
blízko se může sonda přiblížit k překážkám mezi prvky. Za překážky se považuje sám
obrobek i případné upínky. Možnost Boční bezpečný prostor určuje, jak blízko vedle
překážky se může sonda ocitnout. Pokud máte dlouhou sondu a nejsou příliš velké rozdíly ve
výšce obrobku, můžete použít velikost bočního bezpečného prostoru o trochu větší, než je
poloměr sondy. Při použití kratší sondy nebo obrobku obklopeného velkými upínkami je
vhodnější použít hodnotu výrazně větší, než je poloměr držáku sondy. Prvním vloženým
řádkem bude Posunutí, který umístí sondu nad předchozí prvek minimálně do výšky dolního
bezpečného prostoru. Potom se pomocí řádku Rychloposuv zvedne do takové výšky, aby se
vyhnula všem dalším překážkám v rámci prvku, další řádek Rychloposuv přesune sondu a
poslední řádek Rychloposuv sníží sondu na dolní bezpečný prostor dalšího prvku.
Některé sady cyklů sondy mohou ukládat výsledky měření a porovnávat je s dalšími
měřeními v pozdějších cyklech. Pokud chcete například zkontrolovat, zda se kóta Z jednoho
povrchu shoduje s kótou Z jiného povrchu, můžete výsledky měření prvního povrchu
pomocí sondy uložit a při druhém měření použít cyklus porovnávající nově naměřenou
hodnotu Z s uloženou hodnotou. I když v tomto případě nemá ukládání hodnot smysl,
protože nebudeme žebra vzájemně porovnávat, bylo by možné (pokud by byl postprocesor
vybaven touto funkčností) Uložit cyklus kliknutím pravým tlačítkem na příslušnou buňku
Zdvih a výběrem příkazu Vložit uložení v místní nabídce.
Nyní již můžeme kliknutím na tlačítko (Vytvořit program spuštěním postprocesoru)

spustit postprocesor a vytvořit NC program sondy. Vše by mělo proběhnout úspěšně bez
chybových zpráv v následujících dialogových oknech ladění.
Jakmile postprocesor dokončí zpracování, zobrazí se výsledný NC program v editoru NC
programu, ve kterém je možné soubor prohlížet a upravovat.
NC program sondy je možné kdykoliv zobrazovat a upravovat kliknutím na tlačítko
(Upravit program sondy), které zobrazí program sondy v okně editoru NC programu.
Komentáře v NC programu sondy jsou odvozeny z druhého, třetího a čtvrtého sloupce
tabulky jednotlivých prvků. Všimněte si, že první číslo bloku v programu pochází z pole
v horní části dialogového okna Programování kontroly. Pokud tedy chcete

program vyjmout a vložit jej do programu obrábění součásti, měli byste zvolit větší hodnotu.
Cyklus sondy je možné simulovat kliknutím na tlačítko (Simulovat program sondy)

v okně Programování kontroly. Tím přidáte název souboru nového programu na konec
seznamu NC programů ve Stromu projektu. Ostatní NC programy v seznamu se změní na
neaktivní.
Potom můžete zahájit v aplikaci VERICUT simulaci kliknutím na tlačítko (Krok /
možnosti podprogramu) nebo (Přehrát / možnosti začátku a konce).
Přizpůsobení kontroly aplikace VERICUT

Chování dialogového okna Sekvence kontroly je možné různě přizpůsobit určením jednoho
nebo více textových souborů a nastavením proměnné prostředí
CGTECH_INSPECTION_TOLERANCES, která na ně odkazuje. Pro každý typ měření můžete
určit výchozí hodnoty tolerance, které se umístí do tabulky v dialogovém okně. Můžete určit
výchozí nástroje, které se mají pro jednotlivé typy prvků použít, a určit další typy nástrojů.
Dále je možné určit ikony jednotlivých typů prvků, které se použijí v dialogovém okně a ve
vygenerovaných zprávách.
Výchozí tolerance
Existují pevně dané výchozí tolerance vyhovující normě DAN 11304. Když do tabulky
v dialogovém okně sekvence přidáte řádek nebo jej upravíte a systém doplní jmenovitou
hodnotu, vygeneruje se také výchozí tolerance. Pokud nechcete používat normu DAN
11304, můžete v případě potřeby definovat vlastní sadu výchozích hodnot s různými
strategiemi pro jednotlivé typy prvků. Ukázkový soubor obsahuje vysvětlení dostupných
přizpůsobení a formát, který je třeba použít.
Chcete-li pro všechny typy obrobků nastavit pouze jednu sadu výchozích tolerancí, se kterou
chcete pracovat, musí proměnná prostředí CGTECH_INSPECTION_TOLERANCES obsahovat
plnou cestu a název samostatného textového souboru. Pokud potřebujete více sad
výchozích tolerancí, musí se proměnná prostředí odkazovat na soubor obsahující seznam
souborů, z nichž každý obsahuje sadu výchozích tolerancí. Pokud například obrábíte součásti
pro dva zákazníky a jeden z nich stále používá kombinované jednotky, můžete použít tři
soubory výchozích tolerancí;
CustomerA-Inch-Tols.txt
CustomerA-MM-Tols.txt
CustomerB-MM-Tols.txt
V tomto případě vytvoříte jeden nebo více souborů obsahujících seznam těchto souborů.
Můžete jej nazvat například „Inspection-Tols.list“ a bude obsahovat například následující
seznam cest;
C:\CGTech\Inspection\Defaults\CustomerA-Inch-Tols.txt
C:\CGTech\Inspection\Defaults\CustomerA-MM-Tols.txt
C:\CGTech\Inspection\Defaults\CustomerB-MM-Tols.txt
Prostředí je možné určit pomocí dávkového souboru používaného ke spuštění VERICUT,

přičemž příslušný řádek bude vypadat takto:
set CGTECH_INSPECTION_TOLERANCES=C:\CGTech\Inspection\Defaults\Inspection-Tols.list
Když tímto způsobem nastavíte více než jeden soubor výchozích tolerancí, zobrazí se
v pravém dolním rohu dialogového okna Sekvence kontroly rozevírací seznam možností.
Pokud vyberete jiný soubor výchozích tolerancí a tabulka obsahuje nějaké řádky, přepočítají
se hodnoty tolerancí, které nebyly upraveny na základě obsahu vybraného souboru.
Nástroje
Každá buňka ve sloupci Nástroj v tabulce dialogového okna Sekvence kontroly nabízí
rozevírací seznam typů nástrojů.
Některé z těchto nástrojů jsou výchozími nástroji některých typů prvků. Proto se u každého
řádku tloušťky dna nabídne ultrazvukové měření hloubky a u tloušťky stěn třmenový kalibr.
Seznam nástrojů můžete rozšířit nebo zadat samostatný seznam pro každý typ prvku.
Pokud máte různé soubory tolerancí pro různé zákazníky, jednotky nebo typy součástí,
můžete u každého z nich přizpůsobit seznam nástrojů. Jestliže nemáte žádný soubor
výchozích tolerancí a používáte pevně dané hodnoty DAN 11304, ale potřebujete různé
nástroje, můžete vytvořit soubor obsahující pouze přizpůsobitelný text nástrojů.
Následující ukázka je příkladem takového textu;
Instrument Wall Micrometr

Instrument Wall Ultrasound
Instrument Wall Caliper
Instrument Floor Ultrasound
Instrument Plumb Line
Instrument Ruler
Každý řádek začíná klíčovým slovem „Instrument“. Pokud je následujícím slovem na řádku
jeden z typů prvků – Wall, Floor, Diameter, Length, Angle, Position, Depth, Radius nebo
Finish – je nutné zadat podobné řádky pro všechny nástroje, které je možné použít k měření
tohoto typu prvku. Název nástroje, který následuje po typu v prvním takovém řádku, se
stane výchozím nástrojem pro tento typ prvku. Seznam nástrojů pro daný typ prvku zcela
nahradí nepřizpůsobený rozevírací seznam. Jestliže pro některý typ prvku neexistují řádky
přizpůsobení, použije se standardní seznam. V případě, že druhým slovem na řádku není
jeden z typů prvků, považuje se všechno za klíčovým slovem „Instrument“ za název dalšího
typu nástroje, který se přidá k seznamu standardních nástrojů. Při použití výše uvedeného
textu přizpůsobení se nástroje Olovnice a Posuvné měřidlo přidají do seznamu nástrojů pro
všechny prvky kromě prvků typu Stěna a Dno. Na druhou stranu bude rozevírací seznam
prvku Stěna výrazně kratší.
Všimněte si, že nástroj Sonda je jako typ nástroje dostupný vždy bez ohledu na to, zda byl
seznam přizpůsoben. Tím je zajištěna kompatibilita s funkcí Programování.
Tlačítka
Ve výchozím nastavení se ve sloupci nejvíce vlevo v tabulkách v dialogových oknech

Sekvence kontroly a Programování kontroly a ve zprávách kontroly používá několik
černobílých ikon velikosti 24x24 pixelů, které označují typ měřeného prvku.
Typ prvku Tlačítko Název souboru
Tloušťka stěny InspectW.png
Tloušťka dna InspectF. png
Průměr díry InspectD. png
Vztažná rovina InspectS. png
Vzdálenost InspectL. png
Úhel InspectA. png
Pozice InspectP. png
Hloubka díry InspectH. png
Poloměr InspectR. png
Drsnost InspectT. png
Poznámka InspectN. png
Pokud vám tyto ikony nevyhovují, můžete je upravit, ale nedoporučujeme měnit jejich
velikost. Soubory ikon jsou obsaženy v souboru CGTech.jar, který naleznete ve složce
„classes“ v instalační složce CGTech. Soubor „jar“ je variantou souboru „zip“ a mohou jej
zpracovat běžně dostupné kompresní programy.
Doporučujeme vytvořit kopii souboru CGTech.jar a nazvat ji CGTech.jar.zip, aby ji rozpoznaly
různé programy (například WinZip). Potom můžete pomocí programu WinZip extrahovat
soubory tlačítek, které chcete upravit. Všimněte si, že v souborech tlačítek je bílá barva
pozadí ve skutečnosti průhledná. Ke zpracování průhlednosti je třeba použít program
podporující formát GIF verze 89a. Po provedení úprav nebo úplném nahrazení obrázku
uložte tento soubor pod stejným názvem a pomocí programu WinZip aktualizujte jeho
komprimovanou verzi v souboru CGTech.jar.zip. Jakmile dokončíte potřebné změny všech
ikon, odstraňte původní soubor CGTech.jar a přejmenujte soubor CGTech.jar.zip tak, aby jej
nahradil.
Použití kontroly aplikace VERICUT
Kontrola a postup obrábění

V následujícím tématu je popsáno, jak je možné pomocí modulu Kontrola určit požadavky
kontroly v postupu obrábění a zajistit, že se nebude ztrácet čas dalšími operacemi obrábění
u součásti, jejíž tolerance jsou již nevyhovující. V tomto jednoduchém příkladu byla
zdokumentována kontrola kritických prvků po obrobení každým ze čtyř nástrojů.
1. Po obrobení prvním nástrojem se před započetím další operace obrábění zkontroluje

tloušťka dna zbývajícího polotovaru.
2. Po obrobení druhým nástrojem se před započetím obrábění dalším nástrojem musí
zkontrolovat tloušťka dna na koncích součásti a tloušťka stěn obou žeber.
3. Po obrobení třetím nástrojem se před pokračováním zkontroluje tloušťka obou žeber.
4. A po obrobení čtvrtým (posledním) nástrojem se zdokumentují konečné požadavky
kontroly. Všimněte si použití vztažných rovin v tabulce sekvence kontroly pro určení kót
vzdáleností a úhlů a způsobu, jakým prvky přiřazují kóty k příslušným vztažným rovinám.
(další informace naleznete v části Používání vztažných rovin v příručce Strom projektu v
nápovědě aplikace VERICUT)
Používání sekvence kontroly
Pomocí následujících postupů vytvořte tabulku prvků, které se mají kontrolovat, a použijte ji
k vygenerování zprávy o kontrole:
Příprava na použití sekvence kontroly:

1. Otevřete soubor projektu a simulujte obvyklým způsobem obrábění součásti se
zobrazením dílu.
2. Kliknutím na (Kontrola) na panelu nástrojů nebo výběrem příkazu na kartě Výpis >
Kontrola zobrazíte okno Kontrola.
Přidejte do tabulky záznamy o kontrole:

1. V okně Kontrola vyberte jednu z možností Upravit > Vložit typ prvku Řádek:
Vložit řádek tloušťky stěny
Vložit řádek tloušťky dna
Vložit řádek průměru díry
Vložit řádek vztažné roviny
Vložit řádek vzdálenosti
Vložit řádek úhlu
Vložit řádky umístění
Vložit řádek hloubky díry
Vložit řádek poloměru
Vložit řádek drsnosti
Vložit řádek poznámky

Také můžete kliknout na příslušné tlačítko na panelu nástrojů okna Kontrola nebo kliknout
pravým tlačítkem v oblasti tabulky kontroly a vybrat příkaz v zobrazené nabídce. Některé
typy prvků (například Vzdálenost a Úhel) se měří vzhledem ke vztažné rovině. Příklady
použití vztažných rovin použít s těmito typy prvků naleznete v části Používání vztažných
rovin v části Používání kontroly aplikace VERICUT v příručce Strom projektu v nápovědě
aplikace VERICUT.
2. Vyberte v pohledu obrobku příslušný prvek.

Všimněte si, že se záznam přidá do tabulky a v pohledu obrobku se zobrazí značka
kontrolovaného prvku s příslušným identifikátorem. Dále si všimněte, že aplikace
VERICUT automaticky vyplní prvních sedm sloupců a poslední sloupec. Všechny položky
je možné potom upravit. Další informace naleznete v části Používání sekvence kontroly
v části Kontrola aplikace VERICUT v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace
VERICUT.
3. Opakování předchozích kroků přidejte do tabulky další záznamy kontroly. Nový záznam
se vloží za zvýrazněný záznam.
Odstranění záznamů z tabulky:

1. V okně Kontrola vyberte záznam kliknutím na jeho libovolnou položku.
2. Vyberte příkaz v nabídce Úpravy > Odstranit řádek nebo klikněte na tlačítko
(Odstranit řádek) na panelu nástrojů okna Kontrola nebo klikněte pravým tlačítkem
v oblasti tabulky kontroly a vyberte příkaz Odstranit řádek v zobrazené nabídce.
Při přidávání dalších záznamů do tabulky a přidávání značek prvků (ikon/identifikátorů) do

pohledu obrobku může být nutné změnit pořadí záznamů v tabulce kontroly nebo přemístit
značky prvků. To je možné provést následujícími způsoby:
Změna pořadí záznamů v tabulce kontroly:

1. Klikněte na tlačítko umístěné v levé části řádku a přetáhněte jej na požadované umístění
v tabulce.
Změna umístění značek kontroly:

1. V okně Kontrola klikněte na libovolnou část záznamu příslušejícího značce kontroly tak,
aby se tento záznam zvýraznil.
2. Vyberte příkaz v nabídce Úpravy > Upravit umístění značky nebo klikněte na tlačítko
(Upravit umístění značky) na panelu nástrojů okna Kontrola nebo klikněte pravým
tlačítkem v oblasti tabulky kontroly a vyberte příkaz Upravit umístění značky
v zobrazené nabídce.
3. Klikněte v pohledu obrobku na nové umístění značky kontroly. Značka kontroly se
přesune do vybraného umístění.
Pokud aplikace VERICUT dokáže přepočítat rozměr s novým umístěním, aktualizuje se
hodnota v tabulce ve sloupci Kóta. Pokud tedy například přesunete značku tloušťky
stěny z jedné stěny na jinou nebo ji přesunete podél stěny, která nemá jednotnou
tloušťku, očekávejte, že se hodnota změní. Hodnota Tolerance se nezmění.
Pokud přesunete značku vztažné roviny, rozměry závislé na této rovině se neaktualizují.
Jestliže však přesunete značku vzdálenosti nebo úhlu a existuje vztažná rovina
s identifikátorem stejným jako první písmeno identifikátoru značky, pokusí se aplikace
VERICUT hodnotu daného rozměru aktualizovat.
Uložení sekvence kontroly:

V okně Kontrola zobrazte kliknutím na příkaz Uložit soubor > Uložit soubor okno pro výběr
souboru. Také je možné okno výběru souboru zobrazit kliknutím na příkaz Uložit soubor >
Uložit jako nebo kliknutím na tlačítko (Uložit soubor) na panelu nástrojů okna
Kontrola. Pomocí zobrazeného okna výběru souboru Uložit sekvenci kontroly určete
/cestu/název_souboru pro soubor tabulky kontroly (.vcinspect), který se má uložit.
Tvorba zprávy o kontrole:

1. V okně Kontrola vyberte příkaz na kartě Výpis > Vytvořit výpis > formát výpisu, kde
formát výpisu je Text, HTML nebo PDF nebo klikněte na panelu nástrojů okna Kontrola
na tlačítko (Export do formátu HTML) nebo na tlačítko (Export do formátu
PDF).
VERICUT vytvoří zprávu o kontrole, která bude obsahovat záznamy kontroly a upravené
pohledy s automaticky umístěnými značkami identifikátorů. Zprávy typu Text (obsahující
pouze záznamy kontroly) a soubory HTML obsahující zprávu o kontrole se zobrazí ve
výchozím prohlížeči (například v aplikaci Internet Explorer). Soubor PDF se zprávou
o kontrole se zobrazí v aplikaci Adobe Reader.
Zároveň se tento soubor automaticky uloží do složky, do které jste uložili tabulku
sekvence kontroly. Pokud zprávu o kontrole vytvoříte před uložením tabulky sekvence
kontroly, zobrazí se okno Uložit sekvenci kontroly, ve kterém je možné určit
/cestu/název souboru zprávy o kontrole (.htm).
Když ze sekvence kontroly vygenerujete zprávu pomocí tlačítka (Export do formátu
HTML) nebo ( Export do formátu PDF), obrázky jsou založeny na pohledech dílu, ale
identifikátory prvků se přesunou na horní a dolní hrany. To se provádí kvůli snížení šance, že
bude nějaký z nich v přeplněném obrázku chybět. Použitý algoritmus není zcela spolehlivý,
pokud se jedná o zajištění toho, aby se čáry vedoucí od prvků k identifikátorům nekřížily. Po
zobrazení výsledného obrázku se můžete rozhodnout, zda chcete změnit orientaci pohledu
a zkusit to znovu nebo přesunout některé značky kontroly.
Další informace naleznete v části Úvod do výpisů aplikace VERICUT v příručce Začínáme
Kromě toho naleznete další informace také v části Používání zpráv aplikace VERICUT
v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace VERICUT.
Používání programování kontroly
Následujícími postupy je možné vytvořit NC program sondy a použít jej k simulaci sekvence
kontroly pomocí sondy v aplikaci VERICUT.
Příprava na použití sekvence kontroly:

1. Otevřete soubor projektu aplikace VERICUT.
2. Kliknutím na tlačítko (Kontrola) na panelu nástrojů nebo kliknutím na příkaz na

kartě Výpis > Kontrola zobrazíte okno Kontrola.
3. Pokud jste pro soubor projektu již dříve uložili jeden nebo více souborů sekvencí
kontroly, je možné v okně Kontrola vybrat příkay Otevřít soubor, čímž zobrazíte okno
Otevřít sekvenci kontroly, ve kterém je možné vybrat soubor sekvence kontroly, pro nějž
chcete vytvořit NC program sondy.
Jestliže jste pro soubor projektu ještě žádné soubory sekvence kontroly nevytvořili,
můžete je vytvořit pomocí postupů popsaných v části Používání sekvence kontroly
v příručce Používání kontroly aplikace VERICUT nebo v příručce Strom projektu
4. Chcete-li změnit aktuální měřicí nástroje sondy, v okně Kontrola vyberte příkazy
Program > Použít sondu pro všechny prvky nebo klikněte na tlačítko (Použít sondu
pro všechny prvky) na panelu nástrojů okna Kontrola nebo klikněte pravým tlačítkem do
oblasti tabulky kontroly a v místní nabídce vyberte příkaz Použít sondu pro všechny
prvky.
5. V okně Kontrola vyberte příkaz (Cykly sondy programu) na panelu nástrojů okna
Kontrola nebo klikněte pravým tlačítkem do oblasti tabulky kontroly a vyberte ze
zobrazené nabídky příkaz Cykly sondy programu.
V zobrazeném okně pro výběr souboru postprocesoru vyberte soubor postprocesoru,
který se má použít. Jakmile určíte soubor postprocesoru a kliknete na tlačítko Otevřít,
zobrazí se okno Programování kontroly. V okně Programování kontroly můžete zobrazit
obsah postprocesoru a v případě potřeby jej upravit kliknutím na tlačítko (Upravit
postprocesor).
6. Zadejte cestu/název souboru pro NC program, který se má vytvořit, do pole Program
sondy, nebo klikněte na tlačítko (Procházet program sondy) a \cestu\název souboru
zadejte pomocí něj.
7. Všimněte si, že všechny řádky v okně Programování kontroly mohou mít v očíslovaných
sloupcích asociovány parametry. Růžové buňky znázorňují povinné parametry, které je
nutné určit, než se vytvoří program sondy. Jakmile je upravíte tak, aby obsahovaly
číselné hodnoty, podbarvení zmizí. Volitelné parametry nejsou na počátku podbarveny.
Když kurzor myši umístíte na libovolnou buňku parametru, zobrazí se název tohoto
parametru jako popis, i když obsahuje číselnou hodnotu.
Konkrétní příklady manipulace s různými položkami naleznete v části Programování
kontroly v příručce Kontrola aplikace VERICUT a také v příručce Strom projektu
8. Jakmile vyplníte všechny povinné růžové buňky a aktualizujete libovolné nepovinné
buňky dle potřeby, můžete kliknutím na tlačítko (Vytvořit program spuštěním
postprocesoru) spustit postprocesor a vytvořit NC program sondy. Vše by mělo
proběhnout úspěšně bez chybových zpráv v následujících dialogových oknech ladění.
Jakmile postprocesor dokončí zpracování, zobrazí se výsledný NC program v editoru NC
programu, ve kterém je možné soubor prohlížet a upravovat.
Komentáře v NC programu sondy jsou odvozeny z druhého, třetího a čtvrtého sloupce
tabulky jednotlivých prvků. Všimněte si, že první číslo bloku v programu pochází z pole
v horní části dialogového okna Programování kontroly. Pokud tedy chcete

program vyjmout a vložit jej do programu obrábění součásti, měli byste zvolit větší
hodnotu.
9. Cyklus sondy je možné simulovat kliknutím na tlačítko (Simulovat program sondy)

v okně Programování kontroly. Tím přidáte název souboru nového programu na konec
seznamu NC programů ve Stromu projektu. Ostatní NC programy v seznamu se změní na
neaktivní.
10. Nyní můžete zahájit v aplikaci VERICUT simulaci kliknutím na tlačítko (Krok /
možnosti podprogramu) nebo (Přehrát / možnosti začátku a konce).
Konkrétní příklady manipulace s různými položkami naleznete v části Programování kontroly

v příručce Kontrola aplikace VERICUT a také v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace
VERICUT.
1. Co ještě chybí? Bylo by rychlejší použít před všemi přiblíženími rychloposuv. Klikněte tedy
pravým tlačítkem na první buňku Přiblížení a v místní nabídce vyberte možnost Vložit
Rychloposuv. Nezapomeňte, že pokud se chcete vyhnout překážkám, je také možné vložit
pohyby při normální rychlosti.
2. Nahraďte obsah růžové buňky vhodnými souřadnicemi a stejný postup opakujte u druhého
žebra, pokud myslíte, že rychloposuv na tuto krátkou vzdálenost má smysl.
3. Některé sady cyklů sondy mohou ukládat výsledky měření a porovnávat je s dalšími
měřeními v pozdějších cyklech. Pokud chcete například zkontrolovat, zda se kóta Z jednoho
povrchu shoduje s kótou Z jiného povrchu, můžete výsledky měření prvního povrchu
pomocí sondy uložit a při druhém měření použít cyklus porovnávající nově naměřenou
hodnotu Z s uloženou hodnotou. I když v tomto případě nemá ukládání hodnot smysl,
protože nebudeme žebra vzájemně porovnávat, bylo by možné (pokud by byl postprocesor
vybaven touto funkčností) Uložit cyklus kliknutím pravým tlačítkem na příslušnou buňku
Zdvih a výběrem příkazu Vložit uložení v místní nabídce.
4. Nyní již můžeme kliknutím na (Vytvořit program spuštěním postprocesoru) spustit

postprocesor. Vše by mělo proběhnout úspěšně bez chybových zpráv v následujících
dialogových oknech ladění. Chcete-li zobrazit výsledný NC program a případně jej upravit,
můžete kliknutím na (Upravit program sondy) zobrazit program sondy v okně
textového editoru programu.
Používání identifikátoru prvku
Níže popsaným postupem vytvořte tabulku prvků, které se mají kontrolovat, a použijte ji
k vygenerování zprávy o kontrole:
1. Otevřete soubor projektu a simulujte obvyklým způsobem obrábění součásti se
zobrazením dílu.
2. Kliknutím na (Kontrola) na panelu nástrojů nebo výběrem příkazu na kartě Výpis >
Kontrola zobrazíte okno Kontrola.
3. V okně Kontrola kliknutím na tlačítko (Identifikátor prvku) na panelu nástrojů okna

Kontrola zobrazte okno Identifikátor prvku kontroly.
4. V okně Identifikátor prvku kontroly zvýrazněte výběrem v tabulce obráběcích nástrojů
nástroj použitý k obrábění prvku, který chcete najít.
5. Pomocí příkazů První prvek (Krok zpět/Krok vpřed) nebo Poslední prvek
(Krok zpět/Krok vpřed), podle toho, na kterém konci seznamu prvků chcete
začít, můžete procházet prvky asociované s vybraným nástrojem, dokud neurčíte
požadovaný prvek. Pomocí příslušné funkce můžete v okně Kontrola přidat do tabulky
záznam kontroly.
Další informace naleznete v části Nabídka Analýza v okně Kontrola, Identifikátor prvku
v tématu Sekvence kontroly v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace VERICUT.
Přidání dat geometrických tolerancí
Ve sloupci Geometrická tolerance v tabulce kontroly můžete vložit specifikace

geometrických tolerancí (GD&T). Vložení je možné provést následujícím postupem.
V okně Kontrola:
1. V okně Kontrola vyberte řádek, k němuž chcete přidat specifikaci geometrické tolerance.
Řádek se zvýrazní.
2. Výběrem příkazů Úpravy > Upravit geometrickou toleranci (nebo kliknutím pravým
tlačítkem do tabulky Kontrola a výběrem příkazu Upravit geometrickou toleranci
v místní nabídce) můžete zobrazit okno Geometrická tolerance.
V okně Geometrická tolerance:

Do dvaceti čtyř bílých polí můžete skládat prvky specifikace geometrické tolerance.
Všimněte si, že je zvýrazněno první pole prvku, což značí, že se jedná o aktivní pole prvku.
Specifikaci geometrické tolerance můžete vytvořit přidáním značek, oddělovačů nebo textu.
1. Klikněte na značku Charakteristika pro Pozice. Všimněte si, že se značka zadá do

prvního pole prvku a automaticky se aktivuje druhé pole prvku. Dále si všimněte, že se
v horní části okna zobrazí značka tak, jak bude vypadat po přidání do tabulky Kontrola.
Tip: Když kurzor umístíte nad značku charakteristiky, zobrazí se text popisující význam
značky.
2. Klikněte na tlačítko Oddělovač . Všimněte si, že se oddělovač přidá do druhého

pole prvku a do zobrazení v horní části okna. Automaticky se aktivuje třetí okno.
3. Klikněte na značku Modifikátor pro Průměr. Všimněte si, že se značka zadá do
třetího pole prvku a do zobrazení v horní části okna a automaticky se aktivuje čtvrté pole
prvku.
Tip: Když kurzor umístíte nad značku Modifikátor, zobrazí se text popisující význam značky.
4. Zadejte do čtvrtého pole prvku hodnotu 0.50. Po stisku klávesy Enter se text přidá do
pole prvku, zobrazí se v horní části okna a aktivuje se další pole prvku.
5. Pokračujte v přidávání značek, textu a oddělovačů, dokud nedokončíte specifikaci
geometrické tolerance.
Pomoci vám mohou také následující uživatelské tipy:
Klikněte na (Vložit) umístěné pod polem prvku. Tím obsah posunete doprava a vložíte
další pole prvku.
Klikněte na (Odstranit) umístěné pod polem prvku. Tím prvek odstraníte a posunete
zbývající pole prvku doleva.
Kliknutím na tlačítko Text převeďte pole existující značka Charakteristika nebo

Modifikátor nebo Oddělovač na text.
Jakmile dokončíte určení specifikace geometrické tolerance, měla by vypadat podobně jako
na následujícím obrázku.
Kliknutím na tlačítko OK přidáte specifikaci geometrické tolerance zobrazenou v horní části

okna Geometrická tolerance do tabulky Kontrola a zavřete okno Geometrická tolerance.
Nová položka geometrická tolerance je zobrazena v následující ukázkové tabulce Kontrola.
POZNÁMKA: Omlouváme se, pokud kombinace rozměru a specifikace geometrické
tolerance v předchozím příkladu nedává smysl. Cílem bylo znázornit použití různých prvků
v okně Geometrická tolerance. Prvky v okně Geometrická tolerance umožňují sestavit
specifikaci geometrické tolerance, ale nekontrolují platnost vytvořené specifikace ani
nevyžadují shodu s žádnou normou.
Další informace naleznete v části Geometrická tolerance v tématu Sekvence kontroly

Používání vztažných rovin
U měření vyžadujících vztažnou rovinu (například měření vzdáleností a úhlů) je vhodné

vložit do tabulky kontroly nejprve záznam vztažné roviny a potom přidat jeden nebo více
záznamů vyžadujících měření vzhledem k této vztažné rovině.
1. Chcete-li změnit aktuální měřicí nástroje sondy, v okně Kontrola vyberte příkazy
Program > Vložit řádek vztažné roviny nebo klikněte na tlačítko (Vložit řádek
vztažné roviny) na panelu nástrojů okna Kontrola nebo klikněte pravým tlačítkem do
oblasti tabulky kontroly a v místní nabídce vyberte příkaz Vložit řádek vztažné roviny.
Všimněte si, že ve sloupci Identifikátor v záznamu vztažné roviny se identifikátor vztažné
roviny nastaví ve výchozím nastavení na následující dostupné písmeno a zbývající
sloupce jsou stínované, aby bylo zřejmé, že jsou nepoužívané. Identifikátor můžete
v případě potřeby změnit, ale velmi doporučujeme zůstat u jednopísmenného
pojmenování. Pokud chcete, můžete upravit i položku ve sloupci Prvek a použít
výstižnější název, například „Horní stěna“ místo výchozího „Vztažná rovina“.
2. Klikněte na tlačítko (Vložit řádek vzdálenosti) nebo použijte k přidání řádku

vzdálenosti do tabulky kontroly libovolnou metodu popsanou v kroku 1. Potom vyberte
v pohledu obrobku prvek znázorňující měřený prvek. Když vyberete rovinu rovnoběžnou
se vztažnou rovinou, není o zamýšleném záměru pochyb a aplikace VERICUT může
automaticky vyplnit sloupec Kóta. Pokud vyberete jiný typ prvku, například nejbližší
hranu válcového výčnělku, nemusí být hodnota vložená aplikací VERICUT tou, kterou
potřebujete, a můžete ji upravit.
3. Opakováním předchozího postupu přidejte další záznamy kontroly vyžadující měření od
této vztažné roviny. Všimněte si, že při přidávání záznamů kontroly začínají všechny
jejich identifikátory písmenem identifikátoru vztažné roviny a jsou postupně číslovány.
U úhlových kót, , je hodnota uvedena ve stupních, úhel je vždy ostrý a je to úhel mezi
normálou povrchu ve vybraném umístění a normálou vztažné roviny. Pokud není vybraným
prvkem rovina, může být úhel přibližný a v případě potřeby jej můžete upravit.
Chcete-li v systému Windows zapsat znak stupně °, podržte klávesu Alt, na numerické
klávesnici stiskněte klávesy 0, 1, 7 a 6 a potom klávesu Alt uvolněte. Pro měření úhlů nejsou
dostupné žádné výchozí tolerance, pokud je neurčíte pomocí pravidel ve vlastním souboru
tolerancí kontroly.
Další informace naleznete v části Vztažné roviny v části Sekvence kontroly v části Kontrola
Tvorba vlastního souboru tolerancí kontroly
Následující ukázkový soubor obsahuje vysvětlení dostupných možností a formát, který se

používá při tvorbě a používání vlastních souborů tolerancí kontroly.
POZNÁMKA: Prázdné řádky a změny písma v následujícím ukázkovém souboru slouží

pouze ke zlepšení čitelnosti.
! Ukázka výchozích tolerancí v milimetrech pro kontrolu aplikace VERICUT.

! Všechny řádky začínající vykřičníkem jsou komentáře.
! Chcete-li v aplikaci VERICUT používat takovýto soubor výchozích tolerancí,

! proměnná prostředí CGTECH_INSPECTION_TOLERANCES musí
! obsahovat plnou cestu a název souboru.
! Předpokládá se, že výchozí tolerance budou určeny

! pro vzájemně výlučné rozsahy jmenovitých hodnot kót.
! Různé typy kót mohou mít nezávislé sady
! výchozích tolerancí, takže hodnoty použité u průměrů děr
! se mohou lišit od hodnot použitých u tlouštěk stěn.
! Tolerance rozsahu kóty mohou mít různou horní
! a dolní hodnotu, jednu „+/-“ hodnotu nebo jeden textový
! řetězec, například „H10“.
! Formát souboru výchozích tolerancí je možné nejlépe vysvětlit

! na příkladu. Nezapomeňte, že parametry v souboru NEJSOU
! odděleny čárkami. Číselné hodnoty používají čárku (,) jako
! znak oddělující desetinnou část, takže parametry jsou odděleny mezerami.
! Následující tabulka určuje výchozí tolerance tlouštěk
! stěn a dna.
Wall Floor
0.5 0.2 -0.1
30.0 0.3 -0.2
120.0 0.5 -0.4
400.0 0.8 -0.6
1000.0
! Levý sloupec určuje rozsahy jmenovitých rozměrů.

! V tomto příkladu je první rozsah od 0.5mm do 30.0mm.
! Všechny kóty menší než 0.5 mm nebudou mít tolerance
! definovány. Střední a pravý sloupec obsahují horní
! a dolní hodnoty tolerance. Stěna nebo dno o
! jmenovité tloušťce 20 mm bude mít hodnoty tolerance
! „-0.1 / +0.2“. Všimněte si, že hodnoty v levém sloupci jsou
! ve vzestupném pořadí a poslední řádek obsahuje pouze
! horní hranici posledního rozsahu. V tomto případě nebudou kóty
! větší než 1 metr obsahovat výchozí
! tolerance.
! Existuje následujících osm kategorií typů kót; Wall, Floor,

! Diameter, Length, Angle, Position, Depth a Radius. Rozeznává
! se pouze anglická jazyková verze těchto klíčových
! slov. Není nutné určovat sady tolerancí v
! souboru pro všechny tyto typy kót. Ve výchozím nastavení se použijí pevně dané
! hodnoty obsažené v aplikaci VERICUT pro všechny typy (kromě typu Angle), které nejsou
! určeny v aktivním souboru nebo pro všechny typy, pokud se
! nepoužívá žádný soubor. Výchozí tolerance pro úhlové kóty NEJSOU
! obsaženy, pokud nedodáte vhodný soubor.
! Pevně dané milimetrové tolerance jsou určeny

! ve druhé ukázkové tabulce. Odpovídají normě DAN 11304.
Length Position Depth Radius
0,5 0,2
30,0 0,3
120,0 0,5
400,0 0,8
1000,0 1,2
2000,0 2,0
4000,0 3,0
8000,0 4,0
12000,0 5,0
16000,0 6,0
20000,0
! Všimněte si, že se v této tabulce používá pouze jedna hodnota tolerance

! pro každý rozsah. Ta se interpretuje jako tolerance „+/-“.
! Řádky se třemi hodnotami (spodní hranice rozsahu, horní tolerance,
! spodní tolerance) je možné kombinovat s řádky obsahujícími dvě hodnoty
! (spodní hranice rozsahu, tolerance +/-) i v rámci jedné tabulky.
! Poslední ukázka využívá u některých řádků třetí formát
! s textovou specifikací tolerance místo číselné hodnoty.
! Omlouváme se našim německým zákazníkům, pokud vzorek nedává
! smysl.
Diameter
0,5 H10
10,0 H12
30,0 -0,2 0,3
60,0 0,4
120,0
! Všimněte si, že když u průměru díry zadáte horní i dolní

! tolerance, může být v prostředním sloupci záporná
! hodnota, pokud je konvencí společnosti, že jsou tolerance
! v pořadí od „podmínky maxima materiálu“ po
! „podmínku minima materiálu“.
Další informace o přizpůsobení kontroly aplikace VERICUT naleznete v části Přizpůsobení

kontroly aplikace VERICUT v části Kontrola aplikace VERICUT a v příručce Strom projektu
Použití vlastního souboru tolerancí kontroly
Existují pevně dané výchozí tolerance vyhovující normě DAN 11304. Když do tabulky
v dialogovém okně sekvence přidáte řádek nebo jej upravíte a systém doplní jmenovitou
hodnotu, vygeneruje se také výchozí tolerance.
Pokud nechcete používat normu DAN 11304, můžete v případě potřeby definovat vlastní
sadu výchozích hodnot s různými strategiemi pro jednotlivé typy prvků. Část Tvorba
vlastního souboru tolerancí kontroly v části Používání kontroly aplikace VERICUT obsahuje
vysvětlení dostupných možností a formátu, který se používá pro tvorbu souborů výchozích
tolerancí kontroly.
Chcete-li pro všechny typy obrobků nastavit pouze jednu sadu výchozích tolerancí, se kterou
chcete pracovat, musí proměnná prostředí CGTECH_INSPECTION_TOLERANCES obsahovat
plnou cestu a název samostatného textového souboru.
Pokud potřebujete více vlastních sad výchozích tolerancí, musí proměnná prostředí
odkazovat na soubor obsahující seznam souborů, z nichž každý obsahuje sadu výchozích
tolerancí. Pokud například obrábíte součásti pro dva zákazníky a jeden z nich stále používá
kombinované jednotky, můžete použít tři soubory výchozích tolerancí;
CustomerA-Inch-Tols.txt
CustomerA-MM-Tols.txt
CustomerB-MM-Tols.txt
V tomto případě vytvoříte jeden nebo více souborů obsahujících seznam těchto souborů.
Můžete jej nazvat například „Inspection-Tols.list“ a bude obsahovat například následující
seznam cest;
C:\CGTech\Inspection\Defaults\CustomerA-Inch-Tols.txt
C:\CGTech\Inspection\Defaults\CustomerA-MM-Tols.txt
C:\CGTech\Inspection\Defaults\CustomerB-MM-Tols.txt
Prostředí je možné určit pomocí dávkového souboru používaného ke spuštění VERICUT,
přičemž příslušný řádek bude vypadat takto:
set CGTECH_INSPECTION_TOLERANCES=C:\CGTech\Inspection\Defaults\Inspection-Tols.list
Když tímto způsobem nastavíte více než jeden soubor výchozích tolerancí, zobrazí se
v pravém dolním rohu dialogového okna Sekvence kontroly rozevírací seznam možností.
Další informace o přizpůsobení kontroly aplikace VERICUT naleznete v části Přizpůsobení

kontroly aplikace VERICUT v části Kontrola aplikace VERICUT a v příručce Strom projektu
Okno Simulace elektroerozivního hloubení
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve Nastavení > Elektroerozívní obrábění
Karta Pomůcky > (Simulace elektroerozivního hloubení)
Funkce v okně Simulace elektroerozivního hloubení umožňují vybrat elektrody a simulovat

postup elektroerozivního hloubení.
Prvky zobrazení simulace
Polotovar – Umožňuje vybrat komponentu Polotovar, která se má použít pro simulaci.
Vyberte název komponenty polotovaru v rozevírací nabídce.
Zobrazit polotovar – Pomocí této možnosti je možné určit, zda se má během simulace
zobrazit model polotovaru. Model polotovarů je možné zobrazit v režimech Těleso nebo
Průsvitný. Během postupu hloubení zůstává model polotovaru zobrazený, pokud není
zapnuta možnost Zobrazit vyhloubený materiál. V takovém případě se zobrazení modelu
polotovaru vypne a po výběru příkazu Hloubit se na konci postupu hloubení zobrazí pouze
materiál odstranění simulovaným hloubením EDM.
Zobrazit elektrody – Pomocí této možnosti je možné určit, zda se mají během simulace
zobrazit modely elektrod. Modely elektrod je možné zobrazit v režimech Těleso nebo
Průsvitný. Modely elektrod se po výběru příkazu Hloubit vždy vypnou.
Zobrazit vyhloubený materiál – Pomocí této možnosti je možné určit, zda se má během
simulace zobrazovat materiál odebraný elektrodami. Vyhloubený materiál je možné zobrazit
v režimech Těleso nebo Průsvitný.
Animovat – Pomocí této možnosti je možné určit, zda se má během hloubení zobrazovat
animace elektrod. Rychlost animace je možné nastavit pomocí posuvníku. Když je tato
možnost vypnuta, zobrazí se pouze výsledek postupu hloubení.
Tabulka elektrod
Tabulka elektrod vybraných pro použití během Simulace elektroerozivního hloubení.
Zapnuto – Pomocí tohoto přepínače je možné aktivovat a deaktivovat jednotlivé elektrody
v tabulce. Během hloubení se použijí pouze aktivní elektrody.
Elektroda – Určuje název komponenty elektrody.
Propal – Tento sloupec umožňuje určit hodnotu propalu pro každou z elektrod. Hodnota
propalu se použije jako odsazení elektrody během hloubení.
Spotřebováno – Tento sloupec zobrazuje objem materiálu, který byl během postupu
hloubení odstraněn každou z aktivních elektrod. Hodnota „spotřebováno“ se v tabulce
aktualizuje, jakmile elektroda dokončí postup hloubení.
Kliknutím a přetažením tlačítka v prvním sloupci řádku můžete změnit pozici elektrody
v tabulce. Aktivní elektrody se budou zpracovávat postupně od začátku tabulky.
Přidat – Pomocí této možnosti je možné do tabulky přidat další elektrody. V rozevíracím
seznamu vyberte elektrodu, kterou chcete přidat, a klikněte na tlačítko Přidat. Rozevírací
seznam obsahuje všechny komponenty elektrod nalezené ve stromu komponent, které se
nenachází v tabulce.
Odstranit – Kliknutím na tuto možnost odstraníte z tabulky zvýrazněnou elektrodu.
Rychlý přístup: Kliknutím pravým tlačítkem do tabulky Elektroda zobrazíte místní nabídku
s příkazy Přidat a Odstranit. Tyto příkazy jsou stejné jako výše popsané funkce. Po kliknutí
na příkaz Přidat se zobrazí rozevírací seznam dostupných elektrod, které je možné pro
přidání do tabulky vybrat.
Nastavit vše – Pomocí této možnosti je možné aktivovat všechny elektrody v tabulce.
Smazat vše – Pomocí této možnosti je možné deaktivovat všechny elektrody v tabulce.
Funkce simulace elektroerozivního hloubení

Porovnat se součástí – Zobrazí okno AUTO-DIFF, pomocí nějž je možné porovnat model
polotovaru na konci postupu hloubení s modelem součásti.
Uložit model – Umožňuje uložit model polotovaru vytvořený pomocí hloubení jako soubor
tělesa VERICUT (.vct).
Použít – Pomocí této možnosti je možné uložit aktuální nastavení simulace

elektroerozivního hloubení.
Hloubit – Tímto příkazem je možné zahájit postup hloubení.
Obnovit – Obnoví model polotovaru do stavu, ve kterém byl před postupem hloubení.
Výpis – Používá se k tvorbě výpisu simulace elektroerozivního hloubení.
Kliknutím sem zobrazíte ukázkový výpis simulace elektroerozivního obrábění
Zavřít – Uzavře okno Simulace elektroerozivního hloubení.

Větev CNC stroj
Kliknutím pravým tlačítkem na větev CNC stroj ve stromu projektu zobrazíte následující
nabídku:
MDI – Zobrazí okno MDI, ve kterém je možné ručně zadat a zpracovat bloky dat NC
programu.
Rozbalit všechny podřazené položky – Rozbalí všechny větve podřízené větvi CNC stroj.
komponenty.
Sbalit všechny podřazené položky – Sbalí všechny větve podřízené větvi CNC stroj.
Pokud je tlačítko Konfigurace stisknuté, zobrazí se v dolní části stromu projektu podokno
Konfigurace CNC stroje.
Zpět na tabulku nabídky stromu projektu

Okno MDI
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve CNC stroj > MDI
Karta Projekt > (MDI)

Funkce v okně MDI umožňují ručně zadat a zpracovat bloky dat NC programu. Funkce MDI
(Manual Data Input) nabízí rychlý a snadný způsob ověření, že kombinace stroje a CNC
řízení odpovídá datovým příkazům NC programu dle očekávání.
Panel nabídek
Nabídka Soubor
Funkce v nabídce Soubor umožňují importovat, exportovat a tisknout bloky NC programu
vytvořené v tabulce NC bloků.
Možnosti:
Otevřít – Zobrazí okno pro výběr souboru umožňující vybrat textový soubor (.mcd), ze
kterého se má naplnit tabulka NC bloků.
Uložit – Uloží (aktualizuje) existující textový soubor (.mcd) s aktuálními NC bloky.
Uložit jako – Zobrazí okno umožňující uložit obsah tabulky NC bloků do nového souboru.
Tisk – Zobrazí okno umožňující tisk tabulky NC bloků.
Konec – Zavře okno MDI.
Nabídka Úpravy
Funkce v nabídce Úpravy umožňuje pracovat s bloky v tabulce NC bloků.
Možnosti:
Kopírovat – Pomocí této možnosti je možné kopírovat bloky zvýrazněné v tabulce NC
bloků do schránky systému Windows.
Vložit – Pomocí této možnosti je možné vložit zkopírované bloky za blok zvýrazněný
v tabulce NC bloků.
Odstranit – Pomocí této možnosti je možné z tabulky NC bloků odstranit zvýrazněné
bloky
Smazat vše – Pomocí této možnosti je možné z tabulky NC bloků odstranit všechny
bloky.
Hlavní okno
Odebírat materiál – Pomocí této možnosti je možné aktivovat nebo deaktivovat odebírání
materiálu v aplikaci VERICUT.
Když je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), zobrazí se odebírání materiálu i pohyb stroje.
Pokud je tato možnost vypnuta (bez zaškrtnutí), nastaví se komponenty stroje do určených
umístění, ale neprovede se žádné obrábění. To je vhodné v případě, že chcete nástroj před
obráběním nastavit do určitého umístění nebo zkontrolovat skutečnou pozici nástroje před
spuštěním nového bloku.
ID podsystému – Pomocí této funkce je možné určit, na který podsystém stroje se má
datový příkaz NC programu použít.
Krok pohybu stroje

Funkce Krok pohybu stroje umožňuje přírůstkově krokovat pozici stroje aplikace VERICUT
stejným způsobem, jakým se provádí krokování skutečného stroje.
Osa – Určuje aktuální osu, na kterou se bude používat funkce Krok. Chcete-li aktuální osu
změnit, vyberte ji jednoduše v rozevíracím seznamu. Seznam os obsahuje všechny osy
pohybu stroje a osu nástroje. Název použitý pro určité osy stroje se zobrazí v závorkách
podle následujícího příkladu:
(CSYS stroje) / (Lokální CSYS) – Toto tlačítko přepne mezi souřadnicovým
systémem stroje a místním souřadnicovým systémem umožňujícím určit souřadnicový
systém, který je vzhledem ke kroku pohybu. Kliknutím levým tlačítkem přepněte mezi
režimy.
Pokud je v režimu místního souřadnicového systému, předpokládá se, že pohyb osy sleduje
formát “Axis + Position”. Například, pokud je aktuální osa osa U a její pozice je 10mm, pak
příkaz pohybu je U10. Jestliže kontrola používá jiný formát, než je popsáno výše, objeví se
nežadoucí simulace.
Pokud v režimu souřadnicového systému stroje krok pohybu objede kontrolu, tak není
místní souřadnicový systém aktualizován. Pokud přepnete z režimu souřadnicového
systému stroje na režim místního souřadnicového systému při krokování, bude použita
předchozí místní pozice v kontrole, která neodráží aktuální místní pozici.
Aktuální pozice osy (lineární nebo rotační) vzhledem k nulové pozici osy se zobrazí
v textovém poli vedle nápisu Osa.
Pomocí tlačítek (snížit) a (zvýšit) posunete stroj o krok určený hodnotou

Vzdálenost kroku. Chcete-li stroj o určenou vzdálenost přesunovat opakovaně, můžete
tlačítko stisknout a držet.
Vzdálenost kroku – Pomocí této možnosti je možné nastavit vzdálenost, o kterou se pozice
na ose přesune jedním kliknutím na tlačítko zvýšení nebo snížení.
POZNÁMKA: Posunování os stroje pomocí příkazu Krok pohybu stroje nevytvoří blok
v tabulce NC bloků, dokud nestisknete tlačítko Uložit polohu jako NC blok.
Posuvník limitů pohybů stroje

Posuvník limitů pohybů stroje vám umožní přesunout určitou osu stroje přes celý rozsah
pohybu. Jakmile posunete posuvník v okně MDI, uvidíte v grafické oblasti určitý pohyb osy
v pohledu Stroj nebo Stroj/Obrobek. Kolize budou zobrazeny v grafickém prostoru. Kolize a
jiné chybové zprávy budou zobrazeny v záznamníku.
Čísla ve čtyřech polích, zleva doprava, představují následující:

Hodnota Minimální limit pohybu
Vzdálenost Minimální limit pohybu a aktuální pozice osy.
Vzdálenost Maximální limit pohybu a aktuální pozice osy.
Hodnota Maximální limit pohybu.
Hodnoty minimálního a maximálního limitu pohybu jsou automaticky nastaveny pro
vybranou osu podle nastavení limitu pohybu na Machine Settings window: karta Limity
pohybů.
Osa, kterou chcete přesunout, je určená pomocí prvku Osa popsaného výše v Krok pohybu
stroje.
Pomocí posunování přesuňte určené osy. Můžete kliknout na posunování a přetáhnout ho
doleva (směrem k Minimálnímu limit pohybu) nebo doprava (směrem k Maximálnímu limitu
pohybu). Můžete kliknout na posuvník doleva (směrem k Minimálnímu limit pohybu)
posunování nebo na posuvník do doprava (směrem k Maximálnímu limitu pohybu)
posunování. Pokaždé, když kliknete na posuvník, posunování přesune přibližně 10% celkové
vzdálenosti mezi limity pohybu vybraným směrem.
Posunování se vypne v následujících situacích:
Limit pohybu určený pro osu na okně Nastavení stroje: Karta Limity pohybu nejsou platné
nebo neexistují
Záznam limitu pohybu, v okně Nastavení stroje: Karta limity pohybu má pro určenou osu
možnost Ignorovat zapnutou (popsáno níže).
Určená osa je osa nástroje.
V každé situaci bude řádek nad posunováním (se čtyřmi poli) nahrazen zprávou vysvětlující
důvod, proč je posunování vypnuto.
Přesunout do vybraného umístění

Funkce Přesunout do vybraného umístění umožňují přesunout komponentu nástroje do
určitého bodu výběrem tohoto bodu na modelech a komponentách polotovaru nebo stroje
zobrazených v grafické oblasti aplikace VERICUT.
Vybrat bod – Umožňuje umístit nástroj do libovolného bodu v pohledu obrobku nebo
stroje. Aplikace VERICUT použije vybraný bod a normálový vektor k povrchu modelu nebo
polotovaru ve vybraném bodě. Při přesunu kurzoru v pohledu nad modelem se zobrazí bod
a vektor asociovaný s aktuální pozicí. Bod můžete vybrat kliknutím levým tlačítkem.
Vybrat vektor – Umožňuje snadno umístit nástroj do jednoho z šesti klíčových bodů
asociovaných s trojúhelníky znázorňujícími stěny neobrobeného modelu (stroj, komponenty
upínek a model polotovaru před obrobením). U každého z trojúhelníků se body skládají ze
tří vrcholů a jednoho středu na každé z jeho stran. Aplikace VERICUT vybere bod nejblíže
k místu, kam jste kliknuli. Při přesunutí kurzoru v pohledu nad modelem se zobrazí nejbližší
strana a bod trojúhelníku. Bod můžete vybrat kliknutím levým tlačítkem. Aplikace VERICUT
použije vybraný bod a normálový vektor k povrchu modelu nebo polotovaru ve vybraném
bodě. Pokud se myš nachází nad obrobkem, funguje příkaz Vybrat vektor stejně jako výše
popsaná funkce Vybrat bod.
Příklad výběru vrcholu

Vybrat kružnici – Umožňuje umístit nástroj do bodu ležícího na ose válce. Tento
prvek vyžaduje dva výběry. Prvním výběrem určíte rovinu, ve které se má bod nacházet.
Druhým výběrem určíte válcový prvek, na jehož ose má bod ležet. Aplikace VERICUT použije
bod, kde osa válcového prvku protíná rovinu. Asociovaný vektor je určen osou válce.
Vybrat počátek modelu – Umožňuje umístit nástroj do bodu znázorněného

počátkem souřadnicového systému modelu. Vektor se určí jako osa Z souřadnicového
systému modelu. Umístěním kurzoru nad model zobrazíte jeho souřadnicový systém. Model
je možné vybrat pomocí levého tlačítka myši.
Vybrat počátek CSYS – Umožňuje umístit nástroj do bodu znázorněného počátkem

libovolného zobrazeného souřadnicového systému. Aplikace VERICUT použije jako vektor
osu souřadnicového systému, která je vybranému bodu nejblíže. Přesuňte kurzor poblíž osy
souřadnicového systému a podél osy se zobrazí šipka znázorňující vektor. Kliknutím levým
tlačítkem vyberete bod počátku a vektor.
Příklad výběru počátku CSYS
Všimněte si, že černé směrové šipky přesahují osu Y CSYS, což značí, že bude použita jako
vektor.
Vybrat počátek komponenty – Umožňuje umístit nástroj do bodu znázorněného

počátkem souřadnicového systému komponenty. Vektor se určí jako osa Z souřadnicového
systému komponenty. Umístěním kurzoru nad komponentu zobrazíte její souřadnicový
systém. Komponentu je možné vybrat pomocí levého tlačítka myši.
Vybrat další boční rovinu – Když je tato funkce aktivní, můžete vybrat rovinu, do
které se má umístit boční stěna nástroje. Režim Vybrat další boční rovinu je možné
aktivovat následujícím způsobem:
1. Pomocí funkce Vybrat základní rovinu (viz níže) vyberte základní rovinu.
2. Nastavte přepínač Modální základní rovina (viz níže) do stavu Zapnuto.
3. Nastavte možnost Orientace nástroje (viz níže) na možnost Tečné.
4. Umístěte nástroj pomocí libovolné z výše uvedených metod. V této chvíli by měla být
tlačítko Vybrat další boční rovinu stisknuté.
Nezapomeňte, že je důležité pořadí provádění kroků.
Po provedení výše uvedených kroků je nástroj umístěn tečně k povrchu ve vybraném bodě.
Podél této roviny se je možné potom posouvat v dalším pohybu, pokud je další výběr
proveden v režimu Vybrat další boční rovinu. Po dokončení pohybu k další boční rovině se
předchozí boční rovina nahradí aktuální další boční rovinou a nástroj je připraven k posunu
na další umístění určené funkcí Vybrat další boční rovinu. Tímto způsobem je možné nástroj
posouvat stále dál, dokud pokračujete ve výběru umístění určených funkcí Vybrat další
boční rovinu.
Orientace nástroje – Pomocí této možnosti je možné určit vektor orientace nástroje
vzhledem k vybranému vektoru (pomocí libovolné z 6 výše uvedených metod). Na výběr
jsou možnosti Normální a Tečné.
Normála určuje, že se vektor nástroje nastaví na hodnotu vybraného vektoru. Možnost
Tečné určuje, že se vektor nástroje zarovná tečně k rovině vytvořené posledním vektorem
nástroje a vybraným vektorem. Umístění nástroje bude od roviny odsazené o maximální
poloměr nástroje. Při použití orientace Tečné s metodou Vybrat bod je možné nástroj
umístit tečně ke stěně pouze jedním kliknutím na stěnu. Kromě odsazení o poloměr nástroje
je možné použít i možnost Tečné posunutí nástroje.
Posunutí osy nástroje – Pomocí této možnosti je možné určit hodnotu znázorňující
vzdálenost odsazení nástroje podél vektoru osy. Kladná hodnota posune osu nástroje
směrem nahoru od vybraného bodu. Záporná hodnota posune osu nástroje směrem dolů od
vybraného bodu.
Tečné posunutí nástroje – Pomocí této možnosti je možné určit kromě odsazení o poloměr
nástroje ještě hodnotu představující odsazení nástroje v radiálním směru (kolmo k ose
nástroje), pokud je aktivní orientace typu Tečné. Toto odsazení je možné použít, aby se
zabránilo poškrábání součásti při umístění nástroje tečně ke stěně (kladná hodnota) nebo
k obrábění stěny (záporná hodnota).
Orientovat osu nástroje – Pomocí této možnosti je možné změnit orientaci osy nástroje.
Když je toto políčko zaškrtnuté a stroj umožňuje pohyb v 5 osách, nastaví se osa nástroje
podle hodnoty vybraného vektoru a metody Orientace nástroje. Jestliže políčko není
zaškrtnuté, vektor osy nástroje se při změně umístění do vybraného bodu nezmění.
Alternativy – Pomocí tohoto tlačítka je možné nastavit orientaci nástroje pomocí
alternativního řešení rotačních os. Když se vyhodnotí vektor osy nástroje ve vybraném
bodě, použije se u rotačních os nejkratší cesta. Pomocí tohoto tlačítka je možné zobrazit
alternativní řešení. Toto tlačítko je aktivní pouze po změně vektoru osy nástroje.
Opakovaným použitím tohoto tlačítka je možné přepínat mezi možnými řešeními.
Modální základní rovina – Pomocí tohoto zaškrtávacího políčka je možné určit modální
základní rovinu, která se má použít jako reference pro možnost Posunutí osy nástroje. Když
je toto políčko zaškrtnuté, odsadí se umístění nástroje pro všechny pohyby vygenerované
výběrem vzhledem k určené modální základní rovině. Pomocí funkce Vybrat základní rovinu
(viz níže) vyberte rovinu. Když toto políčko není zaškrtnuté, odsadí se umístění nástroje pro
všechny pohyby vygenerované výběrem vzhledem k aktuálně vybranému bodu.
Vybrat základní rovinu – Pomocí této možnosti je možné vybrat modální základní
rovinu (viz výše) a vytvořit tak společnou základu pro možnost Posunutí osy nástroje. Toto
tlačítko je ve stejné skupině jako ostatní tlačítka Přesunout do vybraného umístění (po
kliknutí na některé z nich se ostatní deaktivují), ale výběr je jednorázový (po každém
úspěšném výběru se deaktivuje).
Vždy ukládat umístění – Tato funkce zjednodušuje generování NC bloků. Když je toto
políčko zaškrtnuté, vytvoří se NC blok v textovém poli Položka NC bloku pro všechna
vyřešená vybraná umístění a uloží se do seznamu NC bloků. Pokud toto políčko není
zaškrtnuté, je k vytvoření NC bloku a jeho uložení do seznamu NC bloků nutné použít
v každém vybraném umístění tlačítko Uložit umístění do seznamu. Tuto funkci není možné
použít v případě, že používáte funkci Krok pohybu stroje, protože jeden krok nevytvoří
informace NC bloku pro uložení.
Uložit umístění do seznamu – Pomocí této možnosti je možné vytvořit z aktuálně
vybraného umístění NC blok a uložit jej do seznamu NC bloků.
POZNÁMKA: Tlačítko Uložit umístění do seznamu neprovede blok v textovém poli

Položka NC bloku. Vytvoří jednoduše další NC blok a uloží jej do seznamu NC bloků.
V režimu Krok pohybu stroje je důležité vytvořit NC bloky pro všechna požadovaná umístění
stroje před přesunutím stroje do dalšího umístění. V takovém případě se po použití příkazu
Uložit umístění do seznamu k vytvoření bloku a jeho uložení do seznamu NC bloků ujistěte,
že je nově přidaný blok zvýrazněný, a potom kliknutím na možnost Přehrát vybrané NC
bloky tento NC blok zpracujte a aktualizujte CNC řízení podle aktuálního umístění
komponenty stroje.
V režimu Přesunout do vybraného umístění se stroj přesune do vybraného umístění (po
kliknutí) a toto umístění se před skutečným definováním a umístěním os stroje zpracuje CNC
řízením a všemi možnými posunutími.
Seznam NC bloků – Tento seznam obsahuje sekvenci vytvořených NC bloků. V seznamu je

možné vybrat blok nebo sekvenci bloků, které je možné následně odstranit, zkopírovat,
vložit nebo vykonat. Po kliknutí pravým tlačítkem se zobrazí místní nabídka s funkcemi
umožňujícími úpravy nebo provedení bloků v seznamu. Obsah bloku můžete upravit
dvojitým kliknutím na blok, které zapne režim úprav, ve kterém je možné provést potřebné
změny.
Rychlý přístup: Kliknutím pravým tlačítkem na seznam NC bloků se zobrazí následující
nabídka:
POZNÁMKA: Příkazy Kopírovat, Vložit, Odstranit a Smazat vše jsou popsány výše v části
Nabídka Úpravy. Příkazy Přehrát vybrané NC bloky a Přehrát MDI do konce jsou popsány
níže.
Manipulace s bloky v seznamu NC bloků:
1. Pomocí klávesy Shift je možné vybrat spojité rozsahy bloků. Klikmutím na první blok
v rozsahu zvýrazněte první blok a potom podržte klávesu Shift a klikněte na poslední
blok v rozsahu. Nyní by měly být vybrány všechny bloky mezi prvním a posledním.
2. Pomocí klávesy Ctrl je možné vybírat více jednotlivých bloků. Kliknutím zvýrazněte první
blok a potom se stisknutou klávesou Ctrl vyberte další bloky. Každý z bloků se po vybrání
zvýrazní.
3. Pořadí bloků v seznamu NC bloků je možné změnit kliknutím na čtvercové tlačítko na
začátku řádku a přetažením řádku (stále se stisknutým levým tlačítkem) do
požadovaného umístění.
Položka NC bloku – Je textový buffer, ve kterém se zobrazují vnitřně generované NC bloky a
do kterého je možné NC bloky také ručně zadávat. Kliknutím na tlačítko Přidat do seznamu
přidáte blok zobrazený v textovém poli Položka NC bloku do seznamu NC bloků.
Přidat do seznamu – Přidá blok zobrazený v textovém poli Položka NC bloku do seznamu
NC bloků.
(Obnovit model a MDI) – Obnoví model aplikace VERICUT v grafické oblasti a zvýrazní
první blok v seznamu NC bloků.
(Pozastavit MDI) – Pozastaví provádění NC bloků.
(Jeden krok MDI) – Pomocí tohoto tlačítka je možné provést jeden NC blok nebo
sekvenci bloků vybranou v seznamu NC bloků.
Když NC blok v okně MDI zavolá podprogram (například příkaz M06 v následujícím příkladu),
zobrazí se tři další tlačítka.
Kromě toho se pod záznamníkem zobrazí zpráva vysvětlující přítomnost dalších tří tlačítek
jako na obrázku.
Další tlačítka (ovládací prvky kroků MDI) umožňují určit, co má aplikace VERICUT udělat při
zavolání podprogramu. Můžete si vybrat, zda chcete do podprogramu vstoupit, přeskočit jej
nebo z něj vystoupit, pokud v něm již jste.
Funkce tří tlačítek ovládání kroků MDI je stejná jako funkce tlačítek možností podprogramu,
které se zobrazí po kliknutí pravým tlačítkem na tlačítko (Krok / možnosti

podprogramu) v hlavním okně aplikace VERICUT. Tato tři tlačítka ovládání kroků jsou
popsána dále:
(Krok k podprogramu) – Jestliže je na vstupu začátek podprogramu, provede se krok

do něj a pokračuje se v krocích.
(Krok přes podprogram) – Pokud je na vstupu podprogram, neprovede se krok do něj,

ale podprogram se provede a pokračuje se krokem na další řádek volajícího programu.
(Krok na konec podprogramu) – Jestliže je zpracovávání uvnitř podprogramu, dokončí

se jeho provádění a pokračuje se krokem na další řádek volajícího programu.
Tip: Pokud nad tlačítko umístíte kurzor, zobrazí se popis obsahující popis funkce každého
tlačítka.
(Přehrát MDI do konce) – Pomocí tohoto tlačítka je možné vykonat všechny bloky
v seznamu NC bloků
Další informace naleznete v části Ruční přesunutí stroje pomocí MDI v tématu Používání
okna MDI a v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
POZNÁMKY:
1. Použití příkazů Krok pohybu stroje a Přehrát MDI do konce vyžaduje licenci modulu
Machine Simulation.
2. Nepokoušejte se MDI používat, dokud se nedokončí tvorba stroje. Pokud se v definici
stroje nenachází polotovar, nástroj a všechny komponenty pohybu, nemusí stroj
reagovat na příkazy pohybu dle očekávání.
3. Po přidání komponent typu pohybu do stroje stiskněte vždy před použitím MDI
tlačítko (Obnovit model), čímž vyzkoušíte pohyby stroje.

4. Volání podprogramů a NC maker nejsou v režimu Přesunout do vybraného umístění
podporována. Použijte místo nich krátký testovací soubor NC programu. Volání
podprogramů a NC maker jsou podporována v režimu Krok pohybu stroje.
Používání okna MDI
Ruční přesunutí stroje pomocí MDI
Jakmile určíte NC stroj a CNC řízení, můžete stroj ručně posouvat pomocí příkazů
zadávaných v konzoli MDI, jejíž okno je podobné rozhraní, kterým operátor testuje pohyby
stroje. Tento postup může být obzvláště užitečný při zkoušení nově vytvořených strojů.
POZNÁMKA: Pokud jste provedli nějaké změny konfigurace stroje nebo CNC řízení,
stiskněte před ručním posunutím stroje tlačítko (Obnovit model) v hlavním okně
aplikace VERICUT.
Chcete-li ručně zadat a zpracovat jeden blok dat kódu stroje:

1. Pomocí jednoho z následujících postupů zobrazte okno MDI:
2. Ve stromu projektu klikněte pravým tlačítkem myši na větev CNC stroje a v zobrazené
nabídce vyberte možnost MDI.
Klikněte na tlačítko (MDI) na panelu nástrojů VERICUT.

Klikněte na příkaz na kartě Projekt > MDI na pásu karet aplikace VERICUT.
3. V okně MDI zadejte blok dat do textového pole Položka NC bloku v dolní části oknaa.
4. Stisknutím tlačítka Přidat do seznamu přidejte blok do seznamu NC bloků.
5. Klikněte na tlačítko (Přehrát MDI do konce) zpracujte tento blok dat. Tímto
způsobem můžete zpracovat libovolné množství bloků.
Chcete-li použít krok pohybu stroje

Ve stromu projektu klikněte pravým tlačítkem myši na větev CNC stroje a v zobrazené

2. V okně MDI vyberte v rozevíracím seznamu Osa osu stroje, na které chcete provést krok.
3. Zadejte vzdálenost, o kterou se má stroj při každém kroku posunout, do pole Vzdálenost
kroku.
4. Pomocí tlačítek (zvýšit) a (snížit) posunete stroj o krok určený hodnotou
Vzdálenost kroku. Chcete-li stroj o určenou vzdálenost přesunovat opakovaně, můžete
tlačítko stisknout a držet.
Posunutí os stroje pomocí příkazu Krok pohybu stroje nevytvoří blok v seznamu NC bloků.
Chcete-li umístění do seznamu NC bloků přidat, použijte tlačítko Uložit umístění do
seznamu.
POZNÁMKA: Použití příkazu Krok pohybu stroje vyžaduje licenci modulu Simulace stroje.
Jak použít Posuvník limitů pohybů stroje

1. Pomocí jednoho z následujících postupů zobrazte okno Nastavení stroje:
Klikněte na tlačítko (Nastavení stroje) na panelu nástrojů VERICUT.

Klikněte na příkaz na kartě Stroj/CNC řízení > Nastavení stroje na pásu karet aplikace
VERICUT.
2. Klikněte na kartu Limity pohybů.
3. Ujistěte se, že hodnoty maximálního a minimálního limitu pohybů jsou určené pro
každou osu stroje.

5. V okně MDI vyberte v rozevíracím seznamu Osa osu stroje, na které chcete provést
přesun.
6. Pomocí posuvníku limitů pohybů stroje přesuňte určenou osu.
Můžete kliknout na posunování a přetáhnout ho doleva (směrem k Minimálnímu limit
pohybu) nebo doprava (směrem k Maximálnímu limitu pohybu).
Můžete kliknout na posuvník doleva (směrem k Minimálnímu limit pohybu) posunování
nebo na posuvník do doprava (směrem k Maximálnímu limitu pohybu) posunování.
Pokaždé, když kliknete na posuvník, posunování přesune přibližně 10% celkové
vzdálenosti mezi limity pohybu vybraným směrem.
7. Pohyb osy bude zobrazen v pohledu Stroj nebo Stroj/Obrobek v grafickém prostoru.
Kolize budou zobrazeny v grafickém prostoru. Kolize a jiné chybové zprávy budou
zobrazeny v záznamníku.
POZNÁMKA: Použití příkazu Krok pohybu stroje vyžaduje licenci modulu Simulace stroje.
Jak vytvořit NC bloky pomocí výběru umístění

2. V okně MDI klikněte na tlačítko představující metodu výběru umístění, kterou chcete
použít.
Další informace naleznete v části Okno MDI v příručce Strom projektu v nápovědě
aplikace Vericut.
Tip: Když umístíte kurzor nad tlačítko, zobrazí se popis metody, kterou toto tlačítko
představuje.
3. V grafické oblasti aplikace VERICUT vyberte příslušný prvek pro vybranou metodu
výběru umístění.
4. Chcete-li umístění do seznamu NC bloků přidat, klikněte na tlačítko Uložit umístění do
seznamu.
Tip: Když nastavíte přepínač Vždy ukládat umístění na možnost Zapnout, uloží se každé
vybrané umístění automaticky jako blok do seznamu NC bloků.
Jak zpracovat jeden nebo více bloků v tabulce NC bloků


2. V okně MDI přidejte pomocí některé z dříve popsaných postupů bloky do seznamu NC
bloků.
Jak zpracovat jeden NC blok nebo vybrané sekvence bloků:

1. V seznamu NC bloků vyberte jeden nebo více bloků tak, aby se zvýraznily.
Další informace naleznete v části Okno MDI v příručce Strom projektu v nápovědě
aplikace Vericut..
2. Stisknutím (Jeden krok MDI) zpracujete zvýrazněné bloky.
Jak zpracovat všechny bloky v seznamu NC bloků:
1. Kliknutím na tlačítko (Přehrát MDI do konce) zpracujte všechny bloky v seznamu

NC bloků.
POZNÁMKA: Použití příkazu Přehrát MDI do konce vyžaduje licenci modulu Simulace
stroje.
Kliknutím na tlačítko (Pozastavit MDI) můžete provádění NC bloků kdykoliv

pozastavit.
Kliknutím na tlačítko (Obnovit model a MDI) obnovíte model aplikace VERICUT

v grafické oblasti a zvýrazníte první blok v seznamu NC bloků.
Jak zpracovat blok v seznamu NC bloků, který volá podprogram:


2. V okně MDI přidejte pomocí některé z dříve popsaných postupů bloky do seznamu NC
bloků.
3. Když blok v seznamu NC bloků zavolá podprogram (například příkaz pro změnu
nástroje), automaticky se zobrazí tři další tlačítka umožňující určit, jak se
s podprogramem bude zacházet.
Klikněte na tlačítko (Krok k podprogramu) proveďte krok do podprogramu a

pokračujte kroky v blocích podprogramu. Bloky v podprogramu je možné vidět na panelu NC
programu (karta Informace > NC program).
Po provedení kroku do podprogramu je možné kliknutím na tlačítko (Krok na konec
podprogramu) dokončit jeho provádění a pokračovat v krocích od dalšího řádku volajícího
programu.
Pokud nechcete provádět kroky v podprogramu, kliknutím na tlačítko (Krok přes

podprogram) podprogram proveďte a pokračujte v krocích od dalšího řádku volajícího
programu.
Tip: Pokud nad tlačítko umístíte kurzor, zobrazí se popis obsahující popis funkce každého
tlačítka.
Další informace naleznete v části Okno MDI v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace
Vericut.
Větev CNC řízení
Kliknutím pravým tlačítkem na větev CNC ve stromu projektu zobrazíte následující nabídku:
Otevřít – Zobrazí Otevřít soubor CNC řízení umožňující otevření souboru stroje.
Uložit – Zobrazí okno Uložit soubor CNC řízení, ve kterém je možné aktuální soubor CNC
řízení uložit.
Uložit jako – Zobrazí okno Uložit soubor CNC řízení, ve kterém můžete aktuální soubor CNC
řízení uložit pod jiným názvem nebo do jiného umístění.
Kopírovat – Zkopíruje do schránky soubor CNC řízení zvýrazněný ve stromu projektu.
Vložit – Nahradí soubor CNC řízení zvýrazněný ve stromu projektu obsahem schránky.
MDI – Zobrazí okno MDI, ve kterém je možné ručně zadat a zpracovat bloky dat NC
programu.
Konfigurace CNC řízení.
Rychlý přístup: Dvojitým kliknutím na větev CNC řízení se zobrazí okno pro výběr souboru
Otevřít soubor CNC řízení, pomocí kterého je možné otevřít soubor CNC řízení.

Okno Otevřít soubor CNC řízení
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve CNC řízení > Otevřít
Strom projektu > podokno Konfigurace CNC stroje
Karta Stroj/CNC řízení > (Otevřít soubor CNC řízení)
Funkce v okně Otevřít soubor CNC řízení umožňují otevřít (načíst) soubor CNC řízení (další
informace naleznete v části Soubor CNC řízení v příručce Začínáme v nápovědě aplikace
Vericut). Soubory CNC řízení obsahují data popisující způsob, jakým CNC řízení zpracovává
data kódu stroje.
Většina funkcí v tomto okně jsou standardní funkce okna pro výběr souboru, pomocí
kterých je možné se pohybovat v adresářích, filtrovat soubory a zadávat nebo vybírat cesty
a názvy souborů. Popis funkcí specifických pro aplikaci VERICUT je možné nalézt v části Úvod
k oknům pro výběr souborů aplikace VERICUT v příručce Začínáme v nápovědě aplikace
Vericut.
Kvůli úspoře místa následuje popis možností, které se vyskytují pouze v tomto okně.
Nápověda ke vzorům – Zobrazí dokument hlavní nápovědy v aplikaci Vericut "Soubory
knihovny s CNC řízením". Pokud je nastaveno Zástupce=CGTECH_LIBRARY, je možné
požadovaný soubor najít v online nápovědě, zkopírovat jeho název a vložit jej do okna pro
výběr souboru a stiskem tlačítka Otevřít soubor otevřít.
Další informace naleznete v části Uložení nebo otevření konfigurace CNC řízení v příručce
Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
Větev Stroj
Kliknutím pravým tlačítkem na větev Stroj ve stromu projektu zobrazíte následující nabídku:
Otevřít – Zobrazí okno Otevřít stroj umožňující otevření (načtení) souboru stroje.
Uložit – Zobrazí okno Uložit soubor stroje, ve kterém je možné aktuální soubor stroje uložit.
Uložit jako – Zobrazí okno Uložit soubor stroje, ve kterém můžete aktuální soubor stroje
uložit pod jiným názvem nebo do jiného umístění.
Kopírovat – Zkopíruje do schránky soubor stroje zvýrazněný ve stromu projektu.
Vložit – Nahradí soubor stroje zvýrazněný ve stromu projektu obsahem schránky.
Nový – Tato funkce je v místní nabídce zobrazena pouze pokud je zapnuta možnost Zobrazit
komponenty stroje. Funkce Nový umožňuje odstranit všechny komponenty stroje, které
jsou v souboru stroje definovány. Aplikace VERICUT ponechá všechny komponenty
definované v souboru projektu a připojí je k základní komponentě.
Rozbalit všechny podřazené položky – Rozbalí všechny větve podřízené větvi stroje.
komponenty.
Sbalit všechny podřazené položky – Sbalí všechny větve podřízené větvi stroje.
Konfigurace stroje.
Rychlý přístup: Dvojitým kliknutím na větev Stroj zobrazíte okno Otevřít soubor stroje,
pomocí kterého je možné otevřít soubor stroje.

Okno Otevřít soubor stroje
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve CNC řízení > Otevřít
Karta Stroj/CNC řízení > (Otevřít soubor stroje)
Funkce v okně Otevřít soubor stroje umožňují otevřít (načíst) soubor stroje (další informace
naleznete v části Soubor stroje v příručce Začínáme v nápovědě aplikace VERICUT). Soubory
strojů obsahují data popisující konstrukci NC stroje, kinematiku a další vlastnosti stroje.
Vericut.
Nápověda ke vzorům – Zobrazí dokument hlavní nápovědy v aplikaci Vericut "Soubory
stroje". V seznamu jsou stroje z knihovny i ukázkové stroje. Najděte požadovaný soubor
v online nápovědě, zkopírujte jeho název a vložte jej do okna pro výběr souboru. U strojů
z knihovny nastavte možnost Zástupce=CGTECH_LIBRARY a stisknutím tlačítka Otevřít
soubor otevřete. U ukázkových strojů nastavte možnost Zástupce=CGTECH_SAMPLES a
stiskněte tlačítko Otevřít.
Další informace naleznete v části Uložení nebo otevření konfigurace NC stroje v příručce
Větev komponenty Attach
Kliknutím pravým tlačítkem myši na větev komponenty Attach ve stromu projektu zobrazíte
jednu z následujících nabídek. Zobrazená nabídka se liší podle toho, zda je funkce Zobrazit
komponenty stroje zapnuta nebo vypnuta.
Možnost Zobrazit komponenty stroje vypnuta
Vložit – Vloží obsah schránky do komponenty Attach.

Připojit – Připojí vybranou komponentu k větvi komponenty Attach (všechny informace
o každém z těchto typů komponent naleznete v části Typ komponenty v části Podokno
Konfigurace komponenty, společné funkce: karta Komponenta). Přesunutím kurzoru nad
v dolní části seznamu komponent zobrazíte další komponenty.
Rozbalit všechny podřazené položky – Rozbalí všechny větve pod větví komponenty Attach.
komponenty.
Sbalit všechny podřazené položky – Sbalí všechny větve pod větví komponenty Attach.
Možnost Zobrazit komponenty stroje zapnuta
Vyjmout – Vyjme větev komponenty Attach zvýrazněnou ve stromu projektu a uloží ji do

schránky.
Kopírovat – Zkopíruje zvýrazněnou větev komponenty Attach do schránky.
Vložit – Vloží obsah schránky do stromu projektu.
Odstranit – Odstraní zvýrazněnou větev komponenty Attach ze stromu projektu.
Přejmenovat – Přejmenuje zvýrazněnou větev komponenty Attach.
Viditelnost – Pomocí funkcí Viditelnost je možné určit, zda větev komponenty Attach bude
nebo nebude viditelná a ve kterých pohledech. Výběr položky v seznamu znamená
viditelnost v daném pohledu.
Žádná – Zvýrazněná větev komponenty není viditelná v žádném pohledu. Pokud je
viditelnost komponenty nastavena na možnost Žádná, ikona reprezentující tuto
komponentu se zobrazí ve stromu projektu šedě.
Pohled dílu – Zvýrazněná větev komponenty je viditelná pouze v pohledu dílu.
Pohled stroje – Zvýrazněná větev komponenty Attach je viditelná pouze v pohledu stroje
(Stroj nebo Stroj/Obrobek).
Oboje – Zvýrazněná větev komponenty Attach je viditelná ve všech pohledech.
Přidat model – Rozevírací seznam Přidat model nabízí typy modelů, které je možné přidat
do větve Připojit komponentu. Vyberte typ modelu v seznamu (všechny informace
o každém z typů modelu naleznete v části Typ modelu v části Podokno Konfigurace
komponenty, společné funkce).
Rozbalit všechny podřazené položky – Rozbalí všechny větve pod větví komponenty Attach.
komponenty.
Sbalit všechny podřazené položky – Sbalí všechny větve pod větví komponenty Attach.

Větev komponenty
Kliknutím pravým tlačítkem na Komponenta ve stromu projektu zobrazíte následující

nabídku:
Vyjmout – Vyjme větev komponenty zvýrazněnou ve stromu projektu a uloží ji do schránky.

Kopírovat – Zkopíruje větev komponenty zvýrazněnou ve stromu projektu do schránky.
Vložit – Nahradí větev komponenty zvýrazněnou ve stromu projektu obsahem schránky.
Odstranit – Odstraní zvýrazněnou větev komponenty ze stromu projektu.
Přejmenovat – Přejmenuje zvýrazněnou větev komponenty.
Viditelnost – Pomocí funkcí Viditelnost je možné určit, zda větev komponenty bude nebo
nebude viditelná a ve kterých pohledech. Výběr položky v seznamu znamená viditelnost
v daném pohledu.
Žádná – Zvýrazněná větev komponenty není viditelná v žádném pohledu. Pokud je
viditelnost komponenty nastavena na možnost Žádná, ikona představující tuto komponentu
se zobrazí ve stromu projektu šedě.
Pohled dílu – Zvýrazněná větev komponenty je viditelná pouze v pohledu dílu.
Pohled stroje – Zvýrazněná větev komponenty je viditelná pouze v pohledu stroje (Stroj
nebo Stroj/Obrobek).
Oboje – Zvýrazněná větev komponenty je viditelná ve všech pohledech.
POZNÁMKA: Funkce Viditelnost není dostupná v místní nabídce větví komponent
nástroje. Informace o ovládání viditelnosti komponent nástrojů získáte v částech Viditelnost
držáku a Viditelnost nástroje v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace VERICUT.
Rozbalit všechny podřazené položky – Rozbalí všechny větve podřízené větvi Komponenta.
komponenty.
Sbalit všechny podřazené položky – Sbalí všechny větve podřízené větvi Komponenta.

Větev Modely
Kliknutím pravým tlačítkem na větev Modely ve stromu projektu zobrazíte následující

nabídku:
Rozbalit všechny podřazené položky – Rozbalí všechny větve podřízené větvi Modely.
Sbalit všechny podřazené položky – Sbalí všechny větve podřízené větvi Modely.
Pokud je tlačítko Konfigurace stisknuté, zobrazí se v dolní části stromu projektu Podokno
Konfigurace větve Modely.

Model
Kliknutím pravým tlačítkem na Model ve stromu projektu zobrazíte následující nabídku:
Vyjmout – Vyjme model zvýrazněný ve stromu projektu a uloží jej do schránky.

Kopírovat – Zkopíruje model zvýrazněný ve stromu projektu do schránky.
Vložit – Vloží obsah schránky za model zvýrazněný ve stromu projektu.
Odstranit – Odstraní zvýrazněný model ze stromu projektu.
Přejmenovat – Přejmenuje zvýrazněný model.
Viditelné – Zviditelní nebo skryje zvýrazněný model v grafické oblasti aplikace VERICUT.
Ikona Viditelné znázorňuje stav viditelnosti modelu. znamená zapnutou viditelnost,
znamená vypnutou viditelnost. Kliknutím na tlačítko Viditelné je možné přepínat mezi

těmito dvěma stavy. Každý model s vypnutou viditelností se stromu projektu zobrazí šedě.
Pokud je tlačítko Konfigurace stisknuté, zobrazí se v dolní části stromu projektu Konfigurace
modelu.

Obrobek
Kliknutím pravým tlačítkem na Obrobek ve stromu projektu zobrazíte následující nabídku:
Uložit obrobek – Možnost Uložit obrobek zobrazí okno pro výběr souboru Uložit obrobek
umožňující uložit vybraný model obrobku jako soubor tělesa aplikace VERICUT (.vct). Tato
možnost je aktivní pouze v případě, že byl pomocí aplikace VERICUT vytvořen model
obrobku. Výchozí přípona souboru je .vct. (další informace naleznete v části Uložit obrobek
> Těleso VERICUT v tématu Karta Soubor v nápovědě aplikace Vericut)
Zachovat posun polotovaru – Vytvoří souřadnicové systémy potřebné pro posun
polotovarů z jedné pozice nastavení do jiné. Pomocí příkazu Zachovat posun polotovaru je
možné vytvořit souřadnicový systém pro každou komponentu polotovaru. Příkaz Zachovat
posun polotovaru je aktivní pouze v případě, že je vybrán model komponenty polotovaru.
Pokud je tlačítko Zachovat posun polotovaru stisknuto, vytvoří se a přidají dva
souřadnicové systémy s názvy název předchozího nastavení : název aktuálního nastavení :
název aktivní komponenty polotovaru“. Řetězce název předchozího nastavení, název
aktuálního nastavení a název aktivní komponenty polotovaru se nahradí názvy těchto entit
použitými v souboru projektu, například „Hrubý:Dokončený:Polotovar1“. Do aktuálního
nastavení se přidá jeden CSYS a připojí se k rodiči komponenty polotovaru vybraného
modelu. Vytvoří se zapnutou možnostíPoužít pro posun obrobku (viz část Definovat (okno
Souřadnicový systém)), což jej označuje jako souřadnicový systém, který se použije
pro posun obrobku z jedné pozice nastavení do jiné. Do prvního nastavení projektu se přidá
další CSYS a umístí se na počátek komponenty polotovaru, jejíž název se shoduje
s komponentou polotovaru aktuálního nastavení. Příkaz Zachovat posun polotovaru je
možné použít například v následujícím postupu:
1. Proveďte konfiguraci nastavení č. 1.
2. Proveďte simulaci.
4. Přesuňte obrobek na pozici a umístěte jej pomocí funkcí obrábění a modelování sestavy.
5. Stiskněte tlačítko Zachovat posun polotovaru.
8. Přesuňte obrobek na pozici.
9. Stiskněte tlačítko Zachovat posun polotovaru.
11. a tak dále...
Vyjmout – Vyjme model zvýrazněný ve stromu projektu a uloží jej do schránky.
Kopírovat – Zkopíruje model zvýrazněný ve stromu projektu do schránky.
Vložit – Vloží obsah schránky za model zvýrazněný ve stromu projektu.

Uložení nebo načtení tělesa aplikace VERICUT (.vct file)
Model obrobku aplikace VERICUT je možné uložit jako soubor tělesa aplikace VERICUT, poté
později načíst jako polotovar, upínku nebo komponentu součásti.
Jak uložit model obrobku jako soubor tělesa aplikace VERICUT:
Na pásu karet aplikace VERICUT

1. Kliknutím na příkaz na pásu karet aplikace VERICUT nebo na kartě Soubor > Uložit
obrobek > Těleso VERICUT > obrobek, kde obrobek je obrobek, který chcete uložit,
zobrazte okno pro výběr souboru Uložit obrobek.
2. V zobrazeném okně pro výběr souboru Uložit obrobek zadejte úplnou cestu k souboru
tělesa aplikace VERICUT, který se má uložit.
3. Nastavte možnost Uložit s prvky na zapnuto (zaškrtnuto) nebo Vypnuto, podle toho,
zda chcete, aby se do souboru tělesa aplikace VERICUT uložila data geometrie, databáze
s historií a databáze obrábění nebo jen data geometrie. Poté soubor tělesa aplikace
VERICUT uložte kliknutím na tlačítko Uložit v okně pro výběr souboru.
Načtení uložených souborů tělesa aplikace VERICUT je popsáno dále.
Ve stromu projektu
1. Kliknutím na tlačítko (Strom projektu) na panelu nástrojů nebo na příkaz na kartě

Projekt > Strom projektu na hlavním pásu karet aplikace VERICUT zobrazte strom
projektu.
2. V okně Strom projektu klikněte pravým tlačítkem myši na model obrobku a výběrem
možnosti Uložit obrobek v rozevíracím seznamu zobrazte okno pro výběr souboru Uložit
obrobek. (Pokud ve stromu projektu není žádný model obrobku, zpracujte NC program
pomocí tlačítka (Přehrát / možnosti začátku a konce).)

3. V hlavní nabídce stromu komponent klikněte na příkaz Soubor > Uložit obrobek.
4. V okně pro výběr souboru Uložit obrobek zadejte úplnou cestu k soboru tělesa aplikace
VERICUT, který se má uložit.
5. Nastavte možnost Uložit s prvky na zapnuto (zaškrtnuto) nebo Vypnuto, podle toho,
zda chcete, aby se do souboru tělesa aplikace VERICUT uložila data geometrie, databáze
s historií a databáze obrábění nebo jen data geometrie. Poté soubor tělesa aplikace
VERICUT uložte kliknutím na tlačítko Uložit v okně pro výběr souboru.
Načtení uložených souborů tělesa aplikace VERICUT je popsáno dále.
Jak načíst soubor tělesa aplikace VERICUT:
1. Kliknutím na tlačítko (Strom projektu) na panelu nástrojů nebo na příkaz na kartě

Projekt > Strom projektu na hlavním pásu karet aplikace VERICUT zobrazte strom
projektu.
2. Ve stromu projektu načtěte soubor tělesa aplikace VERICUT pomocí jednoho
z následujících způsobů:
 Ve stromu projektu klikněte pravým tlačítkem myši na komponentu, kterou chcete
přidat do souboru tělesa aplikace VERICUT, a poté pomocí příkazu v rozevírací
nabídce Přidat model > Soubor modelu zobrazte okno pro výběr souboru Otevřít.
V tomto okně pro výběr souboru zadejte úplnou/cestu k souboru tělesa aplikace
VERICUT (.vct), který chcete načíst.
 Ve stromu projektu kliknutím zvýrazněte komponentu, kterou chcete přidat do
souboru tělesa aplikace VERICUT.
V podokně Konfigurace komponenty v dolní části okna stromu projektu zobrazte
výběrem možnosti Soubor modelu v rozevíracím seznamu Přidat model okno pro výběr
souboru Otevřít.
V tomto okně pro výběr souboru zadejte úplnou/cestu k souboru tělesa aplikace
VERICUT (.vct), který chcete načíst.
Aplikace VERICUT přidá model ke komponentě.
Viz témata Obrobek a Nabídka Konfigurace komponenty v příručce Strom projektu

Viz také téma Těleso VERICUT v tématu Karta Soubor v nápovědě aplikace Vericut.
Větev Kolize
Kliknutím pravým tlačítkem na větev Kolize ve stromu projektu zobrazíte následující
nabídku:
Otevřít – Zobrazí okno Kolize a limity pohybů: karta Detekce kolizí umožňující zadat, kdy
dojde ke zjištění kolize mezi dvěma komponentami stroje, a určit chráněné komponenty a
tolerance používané pro zjišťování kolizí.
Detekce kolizí stroje – Zapne nebo vypne detekci kolizí stroje.
Další informace o určení podmínek kolize nástroje s polotovarem nebo upínkou, které má
aplikace VERICUT v průběhu zpracování kontrolovat, naleznete v části nabídky Kontrola
kolizí mezi, v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace VERICUT.
Pořadí událostí, které při zjištění kolize nastanou, závisí na nastavení posuvníku Rychlost
animace a možnosti Zastavit při max. počtu chyb. Úplné informace naleznete v části Co se
stane při zjištění kolize? v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace VERICUT.
Zpět na tabulku nabídky stromu.

Co se stane při zjištění kolize?
Posloupnost událostí, které se odehrávají při zjištění kolize, závisí na tom, jak jsou nastaveny
některé funkce aplikace VERICUT. Předpokládá se, že již byly nastaveny podmínky pro
kontrolu kolize a pomocí funkcí větve Kolize a podokna Kontrola kolizí mezi bylo zapnuto
zjišťování kolizí, což je také popsáno v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace
VERICUT.
Události při zjištění kolize závisí na nastavení posuvníku rychlosti animace (další informace
naleznete v části Posuvník rychlosti animace v příručce Začínáme v nápovědě aplikace
Vericut) a na tom, zdaje zapnuta nebo vypnuta možnost Zastavit na max. chyb (další
informace naleznete v částita Nabídka Konfigurovat projekt a Karta Spustit/zastavit
v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut).
V následujícím souhrnu jsou možné události, které mohou nastat při detekci kolize,
s různými kombinacemi nastavení posuvníku rychlosti animace a možnosti Zastavit při max.
počtu chyb:
1. Posuvník rychlosti animace je nastaven na 100% a možnost Zastavit při max. počtu chyb
je vypnuta.
 Aplikace VERICUT vypíše do záznamníku a záznamového souboru aplikace VERICUT
chybu kolize.
 Aplikace VERICUT bude pokračovat ve zpracování.
2. Posuvník rychlosti animace je nastaven na 100% a možnost Zastavit při max. počtu chyb
je zapnuta.
chybu kolize.
 Aplikace VERICUT se zastaví na konci bloku.
3. Posuvník rychlosti animace je nastaven na méně než 100% a možnost Zastavit při max.
počtu chyb je vypnuta.
podmínky přiblížení (pokud jsou nastaveny hodnoty Přiblížení).
chybu kolize.
 Aplikace VERICUT bude pokračovat ve zpracování.
4. Posuvník rychlosti animace je nastaven na méně než 100% a možnost Zastavit při max.
počtu chyb je zapnuta.
podmínky přiblížení (pokud jsou nastaveny hodnoty Přiblížení) a okamžitě přeruší
zpracování.
 Ve zpracování je možné pokračovat stisknutím tlačítka Přehrát.
chybu kolize a okamžitě přeruší zpracování.
 Ve zpracování je možné pokračovat stisknutím tlačítka Přehrát.
Větev Limity pohybů

Kliknutím pravým tlačítkem na Větev Limity pohybů ve stromu projektu zobrazíte
Otevřít – Zobrazí okno Kolize a limity pohybů: karta Limity pohybů, ve kterém je možné
zadat platný rozsah pohybu pro každou osu stroje a ovládat, kdy dojde ke zjištění chyb
limitů pohybu.
Zaznamenávat chyby přejetí – Přepíná kontrolu limitů pohybu stroje pomocí funkce funkce
Zaznamenávat chyby přejetí.

Okno Kolize a limity pohybů
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve Kolize > Otevřít
Strom projektu > místní nabídka větve Limity pohybů > Otevřít
Pomocí funkcí v okně Kolize a limity pohybů je možné určit nastavení zpracování souborů
NC programů souvisejících se zjišťováním kolizí mezi komponentami stroje a zjišťováním,
zda byl překročen limit osy stroje.
Karta Detekce kolizí – Funkce na této kartě určují, kdy dojde ke zjištění kolize mezi
komponentami stroje, které komponenty jsou chráněny, a tolerance, které se používají ke
zjišťování kolizí.
Karta Limity pohybů – Funkce na této kartě určují, jak daleko může každá osa zasahovat, a
ovládají, kdy dojde ke zjištění chyb limitů pohybů.
Použít – Použije změny a okno Kolize a limity pohybů ponechá otevřené.

Zavřít – Zavře okno Kolize a limity pohybů bez použití změn.
Okno Kolize a limity pohybů, karta Detekce kolizí

Funkce na kartě Detekce kolizí umožňují ovládat, kdy dojde ke zjištění kolize mezi dvěma
komponentami stroje, které komponenty jsou chráněné, a zadat tolerance používané pro
Kolidující komponenty jsou zvýrazněný červenou chybovou barvou a do záznamového

souboru se vypíší chyby identifikující bloky a komponenty stroje, které tuto kolizi způsobily.
Detekce kolizí stroje – Pokud je tato možnost zapnuta, provádí se detekce kolizí mezi
určenými komponentami.
Ignorovat kolizi mezi nástrojem a polotovarem – Určuje, kdy se kolize mezi nástrojem a
komponentou polotovaru ignorují. Tato funkce je užitečná, pokud je v pohledu stroje
vyžadována detekce kolizí mezi polotovarem a stopkou nebo držákem sestavy nástrojů, ale
ne kolizí s držákem.
Možnosti jsou:
Ne – (výchozí) Neignoruje kolize mezi nástrojem a polotovarem. Vypíší se všechny kolize.
Všechny nástroje – Ignoruje kolize mezi všemi nástroji a polotovarem, včetně neaktivních
nástrojů u strojů s více nástroji.
Aktivní nástroj – Ignoruje kolize mezi aktivním nástrojem a polotovarem. Kolize mezi
polotovarem a neaktivními nástroji však budou detekovány.
Výchozí přiblížení – Určuje výchozí toleranci kolize, která se použije u všech případů kolize
stiskem tlačítka Nastavit pro vše (viz následující popis).
Nastavit vše – Nastaví výchozí toleranci kolize pro všechny případy kolizí na hodnotu
Výchozí přiblížení. Nastavenou toleranci je u jednotlivých případů možné upravit.
Seznam kolizí komponent

V seznamu jsou případy kolizí mezi komponentami, které byly zjištěny při zapnutém
POZNÁMKY:
1. Záznamy zobrazené růžovou barvou se vytvářejí a upravují pomocí okna Nastavení
stroje: karta Detekce kolizí (karta Stroj/CNC řízení > Nastavení stroje > karta Detekce
kolizí) a ukládají se do souboru stroje.
Okno Nastavení stroje: karta Detekce kolizí a okno Kolize a limity pohybů: karta
Detekce kolizí (Strom projektu: Větev Kolize, místní nabídka > Otevřít) jsou
propojeny tak, že změny provedené v okně Nastavení stroje: karta Detekce kolizí se
aktualizují také v okně Kolize a limity pohybů: karta Detekce kolizí.
Růžové záznamy není možné upravit v okně Kolize a limity pohybů: karta Detekce
kolizí.
2. Bílé záznamy jsou součástí nastavení a je možné je vytvářet nebo upravovat v okně
Nastavení stroje: karta Detekce kolizí nebo v okně Kolize a limity pohybů: karta
Detekce kolizí a ukládají se s nastavením do souboru projektu.
Tato dvě okna jsou propojena tak, že změny provedené u bílých záznamů v jednom
okně se po kliknutí na tlačítko Použít nebo OK projeví v obou oknech.
Komponenta 1/Komponenta 2 – Pomocí těchto funkcí je možné určit případy kolizí
mezi komponentami, které se budou kontrolovat. Hodnota Přiblížení určuje, jak
blízko k sobě se komponenty můžou přiblížit před tím, než se vypíše kolize. Kliknutím
na pole komponenty v záznamu zobrazíte rozevírací seznam komponent, ze kterých
můžete vybírat.
POZNÁMKA: Nekonfigurujte zjišťování kolizí mezi komponentami, které se pohybují
(posunují se nebo se otáčejí) proti sobě, například spojené osy pohybu. V takových
případech se mohou při každém pohybu komponent vyskytnout chyby.
Podkomponenty – Zapnutím nebo vypnutím této možnosti zahrnete do kontroly kolize
podkomponenty komponenty 1 nebo komponenty 2.
Přiblížení – Určuje toleranci, která se použije pro kontrolu kolizí. Kladná hodnota zobrazí
upozornění, pokud se k sobě dvě komponenty přiblíží na zadanou vzdálenost, hodnota nula
znamená, že se komponenty nesmějí dotknout, a záporná hodnota určuje, že komponenty
mají kolidovat o zadanou hodnotu.
POZNÁMKA: hodnoty tolerance Přiblížení nejsou podporovány pro kontrolu kolizí
s obrobeným modelem. Přesnost kolizí s obrobkem závisí na toleranci obrábění.
Ignorovat – Pokud je možnost zapnuta (zaškrtnuta), aplikace VERICUT bude během kontroly
ignorovat určité záznamy kolizí. Možnost Ignorovat zůstane zapnuta pouze během aktuální
relace. Neukládá se do souboru projektu.
Přidat – Přidá do seznamu nový záznam případu kolize. Nový záznam se přidá za zvýrazněný
záznam.
Odstranit – Odstraní vybraný záznam případu kolize ze seznamu. Záznamy zobrazené
růžově pocházejí ze souboru stroje a není možné je odstranit.
Rychlý přístup: Kliknutím pravým tlačítkem v seznamu kolizí komponent zobrazíte

nabídku obsahující příkazy Přidat a Odstranit. Tyto příkazy jsou stejné jako výše popsané
funkce.
K tématu Okno Kolize a limity pohybů

Okno Kolize a limity pohybů, karta Limity pohybů
Funkce na kartě Limity pohybů umožňují určit, jak daleko může každá osa stroje zajít, a
ovládají, kdy dojde ke zjištění chyb limitů pohybů.
Chyby přejetí způsobí, že se komponenta stroje, která chybu způsobila, zvýrazní v barvě
přejetí a do záznamového souboru se zapíší chyby identifikující problémovou komponentu.
Zaznamenávat chyby přejetí – Zapíná zjišťování přejetí (kontrola limitů pohybů).
Komponenty, které se pohnou za určené limity, se zvýrazní pomocí barvy přejetí a do
záznamového souboru se zapíší chyby identifikující bloky a komponenty stroje, které
způsobily tyto chyby.
Povolit pohyb za limitem – Pokud je možnost zapnuta, osy se mohou pohybovat za
definované limity. Pokud je možnost vypnuta, nebude se osa nikdy moci pohybovat za
definovaným limitem.
Barva přejetí – Určuje barvu, ve které se zobrazí komponenty, které se pohnuly za jejich
zadané limity. Dostupné barvy jsou definovány na kartě Konfigurace > Barvy: karta
Definovat.
Tabulka se záznamy limitů pohybů

Seznam záznamů limitů pohybů, ve kterém se každý záznam skládá z čísla skupiny,
komponenty pohybu (a limitů její osy), podmínky limitu pohybu a přepínače pro ignorování.
Tyto záznamy pocházejí ze souboru stroje a není možné je upravit.
Skupina – Označuje aktuálně aktivní skupinu záznamů limitů pohybů. Určitá skupina limitů
pohybů se aktivuje pomocí makra TravelLimitsGroup. Informace o makru
TravelLimitsGroup a všech makrech aplikace VERICUT naleznete v příručce VERICUT Macros
v knihovně příruček CGTech.
Komponenta – Obsahuje komponentu pohybu pro kontrolu limitu pohybů.
Minimum/Maximum – Obsahuje hodnotu minimálního a maximálního limitu pohybů osy
pohybu, která je zadána v záznamu.
Další tři sloupce v tabulce se záznamy limitů pohybů obsahují podmínky, při kterých se
záznam limitu pohybů použije. Podmínku je možné vypnout, což znamená, že pro tento
záznam neexistuje žádná speciální podmínka, nebo nastavit na komponentu pohybu ve
stroji.
Po určení komponenty pohybu se záznam limitu pohybů použije, jestliže je osa podmínečné
komponenty mezi podmínečnou minimální a maximální hodnotou limitu.
Komponenta (C) – Určuje podmínku, kdy se záznam limitu pohybů použije. Podmínka je buď
vypnuta, což znamená, že pro tento záznam neexistuje žádná speciální podmínka, nebo je
podmínka nastavena na podmínečnou pohyblivou komponentu na stroji.
Minimum (C) / Maximum (C) – Obsahuje minimální a maximální limity pohybů pro
podmínečnou pohyblivou komponentu (Komponenta (C)), která způsobí, že se záznam
limitu pohybů použije.
Ignorovat – Pokud je možnost zapnuta, kontrola přejetí se pro odpovídající osu ignoruje.
K tématu Okno Kolize a limity pohybů

Větev Souřadnicové systémy
Kliknutím pravým tlačítkem na Souřadnicové systémy ve stromu projektu zobrazíte
Přidat nový CSYS – Přidá nový CSYS do větve Souřadnicové systémy ve stromu projektu.
Aplikace VERICUT souřadnicový systém automaticky pojmenuje jedinečným názvem.
Souřadnicový systém je v případě potřeby možné přejmenovat kliknutím pravým tlačítkem
myši na výchozí název a výběrem příkazu Přejmenovat v zobrazené nabídce.
Nové souřadnicové systémy se vytvoří s nulovými hodnotami posunu a rotace a připojí se
k základní komponentě. Nově přidaný souřadnicový systém se automaticky vybere ve
stromu projektu. Pokud je tlačítko Konfigurace zapnuto, v dolní části stromu projektu se
automaticky zobrazí podokno Konfigurace souřadnicového systému, které umožňuje
provádění potřebných úprav v nově přidaném CSYS.
CSYS ze souboru – Zobrazí okno pro výběr souboru, ve kterém můžete vybrat soubor
souřadnicového systému, který se má použít.
Funkce Vytvořit CSYS při simulaci v podokně Konfigurace souřadnicového systému musí při
používání funkce CSYS ze souboru být vypnuta (nezaškrtnuta). Tato funkce je také dostupná
jako možnost příkazového řádku csys_file.
Další informace o formátech souborů CSYS naleznete v části Soubor CSYS v příručce
Vložit – Vloží obsah schránky do větve Souřadnicové systémy.
Odstranit vše – Odstraní všechny souřadnicové systémy z větve Souřadnicové systémy.
Rozbalit všechny podřazené položky – Rozbalí větev Souřadnicové systémy a zobrazí tak
všechny souřadnicové systémy dostupné v nastavení.
Sbalit všechny podřazené položky – Sbalí větev Souřadnicové systémy.
Pokud je tlačítko Konfigurace stisknuto, zobrazí se v dolní části stromu projektu podokno
Konfigurace souřadnicového systému.
Souřadnicový systém
Kliknutím pravým tlačítkem na Souřadnicový systém ve stromu projektu zobrazíte

Přidat nový CSYS – Přidá nový CSYS do větve Souřadnicové systémy ve stromu projektu.
Aplikace VERICUT souřadnicový systém automaticky pojmenuje jedinečným názvem.
stromu projektu. Pokud je tlačítko Konfigurace zapnuto, v dolní části stromu projektu se
automaticky zobrazí podokno Konfigurace souřadnicového systému, které umožňuje
provádění potřebných úprav v nově přidaném CSYS.
Funkce Vytvořit CSYS při simulaci v podokně Konfigurace souřadnicového systému musí při
používání funkce CSYS ze souboru být vypnuta (nezaškrtnuta). Tato funkce je také dostupná
jako možnost příkazového řádku csys_file.
Další informace o formátech souborů CSYS naleznete v části Soubor CSYS v příručce
Vyjmout – Vyjme souřadnicový systém zvýrazněný ve stromu projektu a uloží jej do
schránky.
Kopírovat – Zkopíruje souřadnicový systém zvýrazněný ve stromu projektu do schránky.
Vložit – Vloží obsah schránky za souřadnicový systém zvýrazněný ve stromu projektu.
Odstranit – Odstraní zvýrazněný model ze stromu projektu.
Přejmenovat – Přejmenuje zvýrazněný souřadnicový systém.
Aktivní – Zobrazí seznam všech dostupných souřadnicových systémů, pomocí kterého je
možné nastavit aktivní souřadnicový systém. Aktivní souřadnicový systém je označen
zaškrtnutím.
Viditelné – Zviditelní nebo skryje zvýrazněný souřadnicový systém v grafické oblasti aplikace
VERICUT. Tlačítko Viditelné znázorňuje stav viditelnosti souřadnicového systému.
označuje stav „viditelný“, stav „neviditelný“. Kliknutím na tlačítko Viditelné je možné

přepínat mezi těmito dvěma stavy. Každý souřadnicový systém s vypnutou viditelností se
stromu projektu zobrazí šedě.
Zpět na tabulku nabídky stromu.

Větev Posunutí NC programu
Kliknutím pravým tlačítkem na Větev posunutí NC programu ve stromu projektu zobrazíte

Rozbalit všechny podřazené položky – Rozbalí všechny větve pod větví posunutí NC
programu.
Sbalit všechny podřazené položky – Sbalí všechny větve pod větví Posunutí NC programu.
posunutí NC programu.
Tabulka NC programu
Kliknutím pravým tlačítkem na Tabulka NC programu ve stromu projektu zobrazíte
Odstranit – Odstraní zvýrazněnou tabulku NC programu ze stromu projektu.
posunutí NC programu.

Kliknutím pravým tlačítkem na Záznam tabulky NC programu ve stromu projektu zobrazíte
Odstranit – Odstraní jeden nebo více zvýrazněných záznamů tabulky NC programu ve

stromu projektu. Pomocí klávesy Shift můžete vybrat Záznamy posunutí nulových bodů, aby
byly zvýrazněny. Pomocí klávesy Ctrl můžete vybrat více Záznamů posunutí nulových bodů
jednotlivě, aby byly zvýrazněny.
Pokud je tlačítko Konfigurace stisknuté, zobrazí se v dolní části stromu projektu Podokno
Konfigurace záznamu tabulky posunutí NC programu.

Větev nástrojů
Kliknutím pravým tlačítkem na větev Nástrojů ve stromu projektu zobrazíte následující

nabídku:
Otevřít – Zobrazí okno pro výběr souboru, pomocí kterého je možné otevřít soubor
Správce nástrojů – Zobrazí okno Správce nástrojů, ve kterém je možné vytvářet a spravovat
soubory knihovny nástrojů aplikace VERICUT obsahující popisy obráběcích nástrojů nebo
sestav nástrojů.
Viditelnost nástroje – Možnost Viditelnost nástroje určuje, zda a v jakých pohledech jsou
nástroje viditelné. Výběr položky v seznamu znamená viditelnost v daném pohledu. Toto
nastavení se vztahuje ke všem komponentám nástrojů v nastavení.
Žádná – Nástroje nejsou viditelné v žádném pohledu.
Pohled dílu – Nástroje jsou viditelné pouze v zobrazení dílu.
Pohled stroje – Nástroje jsou viditelné pouze v zobrazení stroje (pohled Stroj nebo pohled
Stroj/Obrobek).
Oba pohledy – Nástroje jsou viditelné ve všech pohledech.
Viditelnost držáku – Možnost Viditelnost držáku určuje, zda a v jakých pohledech jsou
držáky viditelné. Výběr položky v seznamu znamená viditelnost v daném pohledu. Toto
nastavení se vztahuje ke všem komponentám držáků v nastavení.
Žádná – Držáky nejsou viditelné v žádném pohledu.
Pohled dílu – Držáky jsou viditelné pouze v zobrazení dílu.
Pohled stroje – Držáky jsou viditelné pouze v zobrazení stroje (pohled Stroj nebo pohled
Stroj/Obrobek).
Oboje – Držáky jsou viditelné ve všech pohledech.
Průsvitný – Jestliže je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), viditelné nástroje a držáky se
zobrazí v režimu průsvitnosti. Jestliže je tato možnost vypnuta, viditelné nástroje a držáky se
zobrazí v režimu vyplnění.
Vyjmout – Vyjme knihovnu nástrojů zvýrazněnou ve stromu projektu a uloží ji do schránky.
Kopírovat – Zkopíruje knihovnu nástrojů zvýrazněnou ve stromu projektu do schránky.
Vložit – Nahradí zvýrazněnou knihovnu nástrojů knihovnou ze schránky.
Odstranit – Odstraní zvýrazněnou knihovnu nástrojů ze stromu projektu.
Rychlý přístup: Dvojitým kliknutím na položku Nástroje v okně stromu projektu zobrazíte
okno Správce nástrojů.

Použité nástroje
Funkce Použité nástroje umožňuje snadno zjistit, které nástroje se používají v aktuálním
nastavení. Při každé změně nástroje v simulaci se do větve nástrojů ve stromu projektu
přidá obrázek představující typ komponenty nástroje spolu s ID nástroje. Pokud má nástroj
ve Správci nástrojů vyplněné pole Popis, zobrazí se tento popis ve stromu projektu jako na
V seznamu se mohou vyskytnout následující typy komponent nástrojů.
Frézování Vodní tryska
Soustružení Ultrazvukový
nůž
Sonda Leštič
Tvorba děr
Nástroje se zobrazují v pořadí, ve kterém byly použity. Poslední nástroj v seznamu je aktivní
nástroj. Tato funkce je dostupná pouze pro nástroje obsažené v knihovně nástrojů. Nástroje
definované v rámci APT NC programu nebudou v seznamu použitých nástrojů zobrazeny.
Pokud kliknete pravým tlačítkem na nástroj v seznamu a potom na možnost Správce
nástrojů jako na obrázku 1 níže, zobrazí se Správce nástrojů se zvýrazněným a rozbaleným
nástrojem jako na obrázku 2.
Správce nástrojů můžete také zobrazit dvojitým kliknutím na nástroj v seznamu.
Obrázek 1
Obrázek 2
Klikněte na seznamu použitých nástrojů a zobrazí se 3D obrázek nástroje v oblasti nabídky
Konfigurace ve stromu projektu jako na následujícím obrázku.
Kliknutí levým tlačítkem na 3D obrázek a přesunutí kurzoru vám umožní dynamickou rotaci
nástroje.
Kliknutím pravým tlačítkem na obrázek zobrazíte následující nabídku:
Zoom na objekt – Přizpůsobí velikost pohledu objektům uvnitř oblasti. (další informace
naleznete v části Okno Orientace pohledu v tématu Karta Pohled v nápovědě aplikace
Vericut)
Přichytit k ortogonálnímu pohledu – Přichytí aktuální pohled k nejbližšímu ortogonálnímu
pohledu. Upravte orientaci pohledu, tak aby byla blízko k požadovanému ortogonálnímu
pohledu a pak v nabídce klikněte na Přichytit k ortogonálnímu pohledu a orientace pohledu
bude upravena do přesného ortogonálního pohledu.
Okno Správce nástrojů
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka položky Nástroje
Karta Projekt > (Nástroje)
Tlačítko na panelu nástrojů:
V okně Správce nástrojů je možné vytvářet a spravovat soubory knihovny nástrojů

obsahující popisy obráběcích nástrojů nebo sestav nástrojů. Nástroje knihovny se použijí
v případě, že je tak větev nástrojů nastavení konfigurována.
Přehled použití okna Správce nástrojů
Obecně můžete dvojitým kliknutím na komponentu nástroje tuto komponentu upravit nebo
do asociovaných datových polí zadat podpůrné hodnoty. Kliknutím pravým tlačítkem myši
na komponentu nástroje zobrazíte místní nabídku, jejíž funkce umožňují definovat a upravit
komponenty nástroje. Nástroje je možné definovat interaktivně v aplikaci VERICUT nebo
mimo aplikaci spuštěním příkazového souboru Správce nástrojů s názvem „toolman“.
Hodnoty tolerance použité při tvorbě nástrojů v okně Správce nástrojů závisí na tom, zda se
použije interní okno Správce nástrojů v aplikaci VERICUT, nebo zda se použije samostatné
okno Správce nástrojů.
1. Pokud se použije interní okno Správce nástrojů v aplikaci VERICUT, použije se při
tvorbě souborů polygonů VERICUT (.ply) hodnota Tolerance modelu určená v okně
Nastavení: na kartě Vlastnosti (nabídka Projekt > Nastavení).
2. Pokud se použije samostatné okno Správce nástrojů, tolerance je napevno zadána
v kódu jako hodnota 0.025 v metrických jednotkách nebo 0.001 v palcových
jednotkách podle určeného typu jednotek.
Typ jednotek (metrické nebo palcové) je definován pomocí proměnné prostředí
"CGTECH_DEFAULT_UNITS", která by měla být nastavena na hodnotu "MILLIMETER"
nebo na hodnotu "INCH".
Okno správce nástrojů se skládá z pěti různých oblastí Panel nástrojů, Oblast seznamu
nástrojů a oblast souřadnicových systémů, Oblast definice parametrů nástroje, Oblast
zobrazení nástrojů a Oblast zpráv. Každá z těchto oblastí je podrobně popsána
v následujících tématech.
V titulku okna je zobrazen aktuální soubor knihovny nástrojů. Velikost tohoto okna je možné
stejně jako u ostatních oken změnit přetažením titulku okna, okrajů nebo rohů okna.
Tipy:
1. Místní nabídky: Funkce pro práci s nástroji nebo sestavami nástrojů jsou k dispozici
v místní nabídce, která se zobrazí po kliknutí pravým tlačítkem myši v seznamu
nástrojů v okně Správce nástrojů.
Funkce pro práci s grafikou nástrojů jsou k dispozici v místní nabídce, která se zobrazí
po kliknutí pravým tlačítkem myši v oblasti zobrazení nástrojů v okně Správce
nástrojů.
Funkce pro práci se souřadnicovými systémy se nacházejí v místní nabídce, která se
zobrazí po kliknutí pravým tlačítkem myši v oblasti seznamu souřadnicových systémů
v okně Správce nástrojů.
2. Objekty v okně Správce nástrojů můžete přesouvat přetažením z jednoho
rodičovského nástroje do jiného nebo je kopírovat podržením klávesy <Ctrl> a
tažením.
Více informací o nástrojích aplikace VERICUT a o používání Správce nástrojů k tvorbě a

správě knihoven nástrojů naleznete v části Použití okna Správce nástrojů v příručce Strom
Okno Správce nástrojů, panel nabídek

Panel nabídek, který se nachází v horní části okna Správce nástrojů, poskytuje snadný
přístup k funkcím Knihovny nástrojů. Každé tlačítko se skládá z jedné funkce nebo skupiny
souvisejících funkcí. Kliknutím levým tlačítkem na libovolné tlačítko aktivujete funkci. Pokud
tlačítko zahrnuje , kliknutím na zobrazíte seznam funkcí dostupných v této nabídce.
Klikněte v nabídce na funkci, kterou chcete použít. Každá z těchto funkcí je dále podrobně
popsána.
Skupinový rámeček Soubor
(Otevřít soubor) – Zobrazí okno pro výběr souboru Otevřít, pomocí kterého je
možné otevřít existující soubor Knihovny nástroje.
(Nový soubor) – Vytvoří nový soubor knihovny nástrojů.
(Uložit soubor) – Uloží aktuální soubor knihovny nástrojů. Z rozevírací

nabídky vyberte požadovanou možnost, buď Uložit Soubor, nebo Uložit jako. Pokud máte
oprávnění pro zápis do umístění v aktuálním souboru knihovny nástrojů, zobrazte okno pro
výběr souboru Uložit knihovnu nástrojů, pomocí kterého je možné aktuálně otevřenou
knihovnu nástrojů uložit do jiného umístění. Kliknutím pravým tlačítkem na tlačítko Uložit
soubor zobrazíte tlačítko Uložit soubor jako popsané níže.
(Poslední) – Pomocí této možnosti je možné otevřít poslední soubory bez

nutnosti zobrazení okna pro výběr souboru Otevřít soubor.
(Pomůcky) – Kliknutím na tlačítko Pomůcky nebo na zobrazte místní
nabídku s následujícími možnostmi.
Sloučit – Zobrazí okno Sloučit knihovnu nástrojů, ve kterém je možné sloučit dvě knihovny
do jedné.
Uložit vybraný nástroj – Uloží vybraný nástroj do určeného souboru knihovny nástrojů.
Výběrem příkazu Uložit vybraný nástroj zobrazíte okno pro výběr souboru, ve kterém je
možné zadat úplnou cestu k souboru knihovny nástrojů.
Export vybraného nástroje – Slouží k exportu zvýrazněného nástroje v zadaném formátu
(STL nebo VRML). Výběrem příkazu Export vybraného nástroje zobrazíte okno pro výběr
souboru, ve kterém je možné zadat /cestu/název_souboru pro soubor, do kterého se uloží
exportovaná data nástroje.
Jednotlivé komponenty v sestavě nástrojů je možné exportovat výběrem této komponenty
v tabulce Správce nástrojů a výběrem možnosti Export vybraného nástroje:
Následující komponenta nástroje bude exportována do zadaného souboru.
Také je možné exportovat celý nástroj výběrem jeho ID a poté výběrem možnosti Export
vybraného nástroje.
Následující sestava nástroje bude exportována do zadaného souboru.
Původ exportovaného modelu STL odpovídá původu nástroje ve Správci nástrojů.
Přesnost exportovaného modelu řídí funkci Tolerance modelu umístěnou v okně Nastavení:
na kartě Vlastnosti (Karta Projekt > Nastavení > karta Vlastnosti).
POZNÁMKA: Aby se ve Správci nástrojů projevila změna tolerance modelu, je nutné po
změně okno Správce nástrojů zavřít a potom znovu zobrazit.
Použití funkce Export vybraného nástroje

Toleranci modelu exportovaného nástroje změníte takto:
1. Zkontrolujte, zda je okno Správce nástrojů zavřené.
2. Zobrazte okno Nastavení: kartu Vlastnosti (Karta Projekt > Nastavení), a všimněte si
aktuální hodnoty Tolerance modelu použité pro účely simulace.
3. Změňte hodnotu Tolerance modelu pro operaci exportu nástroje podle potřeby a
klikněte na tlačítko OK.
Jak exportovat nástroj do zadaného souboru:
1. Zobrazte Správce nástrojů, vyberte nástroj (nebo komponentu) pro export a vyberte
nabídku Soubor Správce nástrojů > Export vybraného nástroje > formát modelu (STL
nebo VRML)
2. V zobrazeném okně výběru souboru vyberte nebo zadejte \cestu\název_souboru pro
uložení exportovaných dat nástroje a klikněte na tlačítko Uložit.
Po skončení obnovte hodnotu tolerance modelu zpět na původní.
Odebrat zámek souboru – Umožňuje odstranění existujícího zámku souboru knihovny
nástrojů. Po výběru Správce nástrojů, nabídky Soubor > Odebrat zámek souboru se zobrazí
následující zpráva, kde „QA“ je přihlašovací ID uživatele, který soubor knihovny nástrojů
uzamknul.
Výběrem "Ano" zámek souboru odstraníte. Výběrem "Ne" akci zrušíte.

(Výpis) – Pomocí této funkce je možné vytvořit a zobrazit výpisy Správce
nástrojů a kliknutím na tlačítko Výpis zobrazit okno pro výběr souboru Uložit výpis nástroje
umožňující vytvořit a zobrazit výpis okna Správce nástrojů.
Kliknutím na tlačítko zobrazíte nabídku s následujícími možnostmi.
Text – Zobrazte okno souboru Uložit výpis nástroje umožňující vytvořit a zobrazit výpis
Správce nástrojů v textovém formátu.
HTML – Zobrazte okno souboru Uložit výpis nástroje umožňující vytvořit a zobrazit výpis
Správce nástrojů ve formátu HTML.
PDF – Zobrazte okno souboru Uložit výpis nástroje umožňující vytvořit a zobrazit výpis
Správce nástrojů ve formátu PDF.
Další informace o souborech šablon výpisů dodaných s aplikací VERICUT naleznete v části
Úvod do výpisů aplikace VERICUT v příručce Začínáme v nápovědě aplikace Vericut.
Šablona výpisu – Zobrazí okno Šablona výpisu, ve kterém je možné vybrat nebo upravit
existující výpis Správce nástrojů nebo vytvořit výpis nový.
Hodnoty uživatelských značek – Zobrazí okno Hodnoty uživatelských značek, ve kterém je
možné přiřadit nebo upravit hodnoty uživatelských značek, které používá aktuální šablona
výpisu Správce nástrojů.
(Importovat nástroj) – Použije import nástrojů z následujících umístění.

Klikněte na tlačítko Importovat nástroje na součást tlačítka Importovat nástroje
zobrazte místní nabídku s následujícími možnostmi.
Knihovna OptiPath – Zobrazí okno pro výběr souboru Otevřít soubor knihovny OptiPath,
pomocí kterého je možné importovat existující soubor knihovny OptiPath.
Nástroj Lemoine – Zobrazí okno pro výběr souboru "Otevřít soubor knihovny nástrojů
Lemoine", umožňující výběr požadovaného souboru knihovny nástrojů.
Přístup k TDM – Zobrazí Rozhraní TDM umožňující přístup nástrojů ze systémů TDM,
databáze systému TDM.
Databáze Zoller – Zobrazí okno Přístup k databázi Zoller, které umožňuje načtení dat
nástrojů z databázové služby Zoller a import vybraných nástrojů z listu nastavení v databázi
Zoller do Správce nástrojů VERICUT.
WinTool – Umožňuje spustit soubor WinTool přímo z nabídky Import v okně Správce
nástrojů aplikace Vericut. WinTool zůstane zakázán, dokud není určena správná Proměnná
prostředí (CGTECH_WINTOOL=%Cesta ke spustitelnému souboru WinTool’’).
Tabulka nástrojů – Zobrazí okno Import tabulky nástrojů umožňující import nástrojů
z tabulky do Správce nástrojů.
Nástroj NOVO – Zobrazí okno Import nástrojů NOVO umožňující přístup k modelům sestavy
nástroje a k datům aplikace z databáze nástroje NOVO/Kennametal.
Nástroj MachiningCloud – Zobrazí okno Import nástrojů MachiningCloud umožňující
import nástrojů MachiningCloud do okna Správce nástrojů.
Vytvořit z NC programu APT – Správce nástrojů se pokusí v souborech NC programu najít
příkazy nástroje (včetně CUTTER, PPRINT-VERICUT TC atd.), a vytvoří soubor knihovny
nástrojů s názvem <uživatelský_název_souboru>.tls. Aktuální obsah knihovny nástrojů bude
nahrazen nástroji s dráhou APT. Nástroje jsou číslovány sekvenčně, počínaje 1.
Skupinový rámeček Přidat
(Frézování) – Přidá sestavu nástroje Frézování po zvýraznění nástroje v seznamu

nástrojů. Sestava nástroje se bude skládat z Nástroje s výchozí komponentou Držák a
výchozí komponentou Nástroj jako na následujícím obrázku.
(Vrtací nástroj) – Přidá sestavu Vrtací nástroj po zvýraznění nástroje
v seznamu nástrojů. Sestava nástroje se bude skládat z Nástroje s výchozí komponentou
Držák a výchozí komponentou Nástroj jako na následujícím obrázku.
(Soustružení) – Přidá sestavu nástroje Soustružení po zvýraznění nástroje

Držák a výchozí komponentou Vložit jako na následujícím obrázku.
(Sonda) – Přidá sestavu nástroje Sonda po zvýraznění nástroje v seznamu

výchozí komponentou Sonda jako na následujícím obrázku.
(Vodní tryska) – Přidá sestavu nástroje Vodní tryska po zvýraznění nástroje

Držák a výchozí komponentou Vodní tryska jako na následujícím obrázku.
(Nůž) – Přidá sestavu nástroje Ultrazvukový nůž po zvýraznění nástroje v seznamu

výchozí komponentou Nůž jako na následujícím obrázku.
(Leštič) – Přidá sestavu nástroje Leštič po zvýraznění nástroje v seznamu
výchozí komponentou Nástroj jako na následujícím obrázku.
(Nástroj DXF) – Zobrazí okno Geometrie DXF, pomocí kterého je možné importovat
dvourozměrnou geometrii ze souborů, které odpovídají neoficiálnímu standardu systému
CAD (DXF – Data eXchange Format).
(Nástroj CAD) – Zobrazí okno Import nástroje CAD umožňující načíst, rozbalit a
identifikovat modely těles plátku a držáku nástroje ze systému CAD a importovat je do okna
Správce nástrojů aplikace VERICUT. Aktuálně jsou podporovány pouze formáty souboru
STEP a CATIA V5.
(Vytvořit standardní vrtací nástroj) – Zobrazí okno Standard Tool

umožňující výběr nástrojů ze standardní knihovny nástrojů. Další informace naleznete v části
Okno Standard Tool v tématu Karta Komponenta nástroje (vrtací nástroj) v hlavní nápovědě
v aplikaci Vericut.
(Přidat komponentu k vybranému nástroji) – Pomocí následujících

funkcí přidejte komponenty nástroje do seznamu Nástroj. Kliknutím na součást Přidat
komponentu k vybranému nástroji zobrazte místní nabídku s následujícími možnostmi.
Držák – Přidá komponentu Držák k zvýrazněnému nástroji.

Nástroj – Přidá komponentu Nástroj k zvýrazněnému nástroji.
Skutečné rozměry – Funkce Skutečné rozměry je dostupná pouze pro soustružící nástroje
používající plátky vytvořené v systému CAD nebo plátky STL. Tato funkce umožňuje aplikaci
VERICUT správně umístit a promítnout řezné plochy plátku v rovině soustružení.
Klikněte na soustružící nástroj, aby se zvýraznil. Kliknutím na tlačítko Přidat komponentu
k vybranému nástroji na panelu nástrojů v okně Správce nástrojů se zobrazí nabídka.
Výběrem Skutečné rozměry v místní nabídce zobrazíte kartu Informace o nástroji jako na
Také je možné kliknout na soustružnický nástroj pravým tlačítkem, aby se zvýraznil, a potom
kartu Informace o nástroji výběrem příkazu Přidat skutečné rozměry v zobrazené nabídce.
Pomocí pole Skutečné rozměry ve Správci nástrojů, na kartě Informace o nástroji určete
Skutečné rozměry. Další informace naleznete v části Skutečné rozměry v tématu Karta
Informace o nástroji v nápovědě aplikace Vericut.
OptiPath – Zobrazí okno OptiPath umožňující pro zvýrazněný nástroj definovat nový
záznam OptiPath.
Hledat OptiPath – Zobrazí okno Hledat záznam OptiPath, pomocí kterého můžete
v existujících knihovnách nástrojů nebo knihovnách OptiPath vyhledávat záznamy se
specifickými atributy.
Skupinový rámeček Úpravy
(Hledat nástroj) – Zobrazí okno Hledat nástroj, pomocí kterého je možné

v existujících knihovnách nástrojů vyhledávat nástroje se specifickými atributy.
(Zpět) – Pomocí tohoto tlačítka je možné vrátit zpět změny provedené ve správci
nástrojů. Dokud ve správci nástrojů neprovedete změnu, bude toto tlačítko neaktivní.
Jakmile provedete změnu, tlačítko se zobrazí jako na obrázku. Kliknutím na tlačítko vrátíte
poslední provedenou změnu zpět. Dalším kliknutím na tlačítko vrátíte zpět další změnu atd.
Počet změn, které je možné vrátit zpět, není omezen.
pomocí funkce Zpět. Dokud nepoužijete funkci Zpět, bude toto tlačítko neaktivní. Jakmile
funkci Zpět použijete, tlačítko se zobrazí jako na obrázku. Kliknutím na tlačítko znovu
provedete poslední vrácený krok. Dalším kliknutím na tlačítko znovu provedete další
vrácený krok atd. Počet změn, které je možné provést znovu po vrácení zpět, není omezen.
(Analýza) – Kliknutím na tlačítko Analýza zobrazí okno Nástroj měření

umožňující měření komponent nástrojů ve Správci nástrojů pomocí možností Měření.
Kliknutím na tlačítko Analýza zobrazíte místní nabídku s následujícími možnostmi.
Výběrem možností v nabídce zobrazíte okno Nástroj měření s aktivním vybraným prvkem.
Prvek – Zobrazí okno Nástroj měření s možností Prvek umožňuje získání důležitých
informací týkajících se vybrané komponenty nástroje.
Vzdálenost/úhel – Zobrazí okno Nástroj měření s aktivní možností Vzdálenost/úhel
umožňuje měření vzdálenosti nebo úhlu mezi dvěma vybranými entitami komponenty
nástroje.
Tloušťka – Zobrazí okno Nástroj měření s aktivní možností Tloušťka umožňuje měření
vzdálenosti nebo úhlu mezi dvěma vybranými entitami komponenty nástroje.
Vzdálenost ve vzduchu – Zobrazí okno Nástroj měření s aktivní možností Vzdálenost ve
vzduchu umožňuje měření vzdálenosti nebo úhlu mezi dvěma vybranými entitami
komponenty nástroje.
(Orientovat) – Kliknutím na tlačítko Orientovat nebo na zobrazte místní

nabídku s následujícími možnostmi.
Přichytit k ortogonálnímu pohledu – Přichytí aktuální nástroj v oblasti oblasti zobrazení

nástroje k nejbližšímu ortogonálnímu pohledu. Upravte orientaci pohledu, tak aby byla
blízko k požadovanému ortogonálnímu pohledu a pak v nabídce klikněte na Přichytit
k ortogonálnímu pohledu a orientace pohledu bude upravena do přesného ortogonálního
pohledu.
ZX – Změní oblast zobrazení nástroje na pohled ZX.
XZ – Změní oblast zobrazení nástroje na pohled XZ.
Orientovat – Zobrazí Okno Orientace pohledu Správce nástrojů pomocí kterého je možné
upravit orientaci pohledu nástroje nebo sestavy nástrojů. Funkce zahrnují: otočení,
přiblížení nebo oddálení, posun, obrácení atd.
(Nastavení nožové hlavy) – Zobrazí okno Nastavení nožové hlavy, pomocí

kterého je možné načíst nebo změnit nástroje nebo změnit umístění nástroje v nožové
hlavě.
POZNÁMKA: Funkce Nastavení nožové hlavy je aktivní pouze, pokud konfigurace stroje
obsahuje jednu nebo více komponent Nožová hlava.
(Sestavit) –Tlačítko Sestavit způsobuje, že VERICUT automaticky sestaví

komponenty nástroje aktuálního nástroje v horní části každého nástroje. Akce nastanou
okamžitě po kliknutí na tlačítko Sestavit. Pomocí tlačítka (Zpět) popsaného výše

zrušte akci.
POZNÁMKA: Funkce Sestavit je použitelná pouze na nesoustružící komponenty nástrojů
(Rotační nástroje, Vrtání, Špičky sondy, Vodní trysky, Nástroje nože a nástroje Leštič).
Funkce Sestavit není dále vhodná pro plátky fréz nebo jakýkoli typ nástroje s více
pracovními částmi (například sondovací nástroj s více špičkami).
(Automatická rot. osa) – Po kliknutí na toto tlačítko aplikace VERICUT

vypočítá nejvyšší bod osy Z nástroje a při každé úpravě komponenty nástroje jej použije jako
upínací bod. Tato funkce se použije pouze na frézovací nástroje.
(Automatický řízený bod) – Po kliknutí na toto tlačítko aplikace VERICUT

vypočítá hodnotu řízeného bodu nástroje, kdykoli je komponenta nástroje upravena.
Na kartě Informace o nástroji Správce nástrojů vyberte záznam řízeného bodu, který má
hodnotu, jež potřebuje být přizpůsobena a pak klikněte na tlačítko Automatický řízený bod
VERICUT vypočítá a přizpůsobí hodnoty v záznamu řízeného bodu, aby odrazil špičku
nástroje.
(Předvolby) – Pomocí tohoto tlačítka je možné zobrazit Okno Předvolby

Správce nástrojů.
(Nápověda Správce nástrojů) – Pomocí tohoto tlačítka je možné zobrazit

hlavní nápovědu aplikace Vericut na začátku dokumentu Správce nástrojů.
Okno Sloučit knihovnu nástrojů
Umístění:
Správce nástrojů: Panel nástrojů, Pomůcky > možnost Sloučit
Okno Sloučit knihovnu nástrojů obsahuje funkce umožňující rychle a jednoduše sloučit dva
soubory knihoven nástrojů.
Hlavní knihovna nástrojů – Zadejte /cestu/název souboru hlavní knihovny do textového

pole Hlavní knihovna nástrojů nebo klikněte na tlačítko (Procházet) a zobrazte okno
pro výběr souboru a /cestu/název souboru zadejte pomocí něj.
Aktuální knihovna nástrojů – Zadejte /cestu/název souboru pro soubor knihovny nástrojů,
který bude sloučen s hlavním souborem knihovny nástrojů, do pole Aktuální knihovna
nástrojů nebo klikněte na tlačítko (Procházet) a zobrazte okno pro výběr souboru a
/cestu/název souboru zadejte pomocí něj.
U duplicitních ID – Určuje, jak se má během operace slučování zacházet s duplicitními ID
nástrojů.
Zrušit vše – Pokud je tato možnost zapnuta, budou duplicitní ID nástrojů v aktuální knihovně
nástrojů zrušeny.
Přepsat vše – Pokud je možnost tato zapnuta, duplicitní ID nástrojů v hlavní knihovně
nástrojů budou přepsány pomocí ID z aktuální knihovny nástrojů.
Dotázat se – Pokud je tato možnost zapnuta, zobrazí se při výskytu duplicitního ID okno, ve
kterém bude možné určit, zda zrušit duplicitní ID nástroje v aktuální knihovně nástrojů
nebo přepsat duplicitní ID nástroje v hlavní knihovně nástrojů, případně operaci slučování
ukončit.
Sloučená knihovna nástrojů – Zadejte /cestu/název souboru sloučené knihovny nástrojů do
textového pole Sloučená knihovna nástrojů nebo klikněte na tlačítko (Procházet) a
zobrazte okno pro výběr souboru a /cestu/název souboru zadejte pomocí něj.
OK – Spustí operaci slučování a zavře okno Sloučit knihovnu nástrojů.

Použít – Spustí operaci slučování a ponechá okno Sloučit knihovnu nástrojů zobrazené pro
další slučování.
Storno – Zavře okno Sloučit knihovnu nástrojů bez provedení operace sloučení.
Další informace o použití okna Sloučit knihovnu nástrojů naleznete v části Slučování
knihoven nástrojů v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
Zamknutí souboru knihovny nástrojů
Mechanismus zamknutí souboru knihovny nástrojů je při výchozím nastavení zapnutý.
Pokud je zamknutí zapnuto, při otevření souboru knihovny nástrojů ve Správci nástrojů se
vytvoří soubor zámku. Pokud stejný soubor knihovny nástrojů otevře další uživatel, Správce
nástrojů zkontroluje, zda existuje soubor zámku. Pokud soubor zámku existuje, zobrazí se
následující upozornění:
kde „U:\QA\vericut.tls“ je \cesta\název souboru souboru knihovny nástrojů, který je již

otevřen, a „QA“ je přihlašovací ID uživatele, který soubor uzamknul.
Kliknutím na tlačítko OK otevřete verzi souboru knihovny nástrojů jen ke čtení.
Možnosti nabídky Soubor Uložit, Uložit jako, Uložit vybraný nástroj jsou vypnuté. Možnosti
zůstanou vypnuté, dokud nebude načten jiný odemknutý soubor nebo dokud nebudou
použity možnosti v nabídce Soubor Nový soubor nebo Zavřít.
Název souboru zámku = „~vc“ + název souboru knihovny nástrojů + „.lck“.
Příklad: ~vcvericutm.tls.lck.
Soubor zámku se vytvoří ve stejné složce, kde je umístěn soubor knihovny nástrojů.
Funkce zamknutí souborů knihovny nástrojů je možné vypnout nastavením proměnné
prostředí:
Nastavte CGTECH_TOOL_LIB_LOCK=FALSE.
POZNÁMKY:
1. Pokud je soubor knihovny nástrojů pouze pro čtení, soubor zámku se nevytvoří.
2. Pokud dojde k neočekávanému ukončení aplikace VERICUT, ale prostředí Java
Runtime Environment (JRE) bude ukončeno normálně, soubor zámku se odstraní.
Pokud však dojde k neočekávanému ukončení prostředí Java Runtime Environment
(JRE), nebude soubor zámku automaticky odstraněn a bude nutné jej smazat ručně.
Okno Import nástroje CAD
Umístění:
Karta Projekt > (Nástroje) > (Import nástroje CAD)
Funkce v okně Import nástroje CAD umožňují načíst, rozbalit a identifikovat modely těles
plátku a držáku nástroje ze systému CAD a importovat je do Správce nástrojů aplikace
VERICUT. Aktuálně jsou podporovány pouze formáty souboru STEP a CATIA V5.
Soubor CAD – Slouží k výběru souboru CAD obsahujícího data nástroje. Zadejte
/cestu/název souboru do textového pole Soubor CAD nebo kliknutím na tlačítko

(Procházet) zobrazte okno pro výběr souboru a /cestu/název souboru zadejte pomocí něj.
Aktuálně jsou podporovány pouze formáty souboru STEP a CATIA V5.
Typ nástroje – Výběrem možnosti Frézování nebo Soustružení určete typ nástroje
importovaného do Správce nástrojů.
Jednotky – Určete jednotky nástroje importovaného do Správce nástrojů. Vyberte možnost
Palce nebo Milimetry. Toto nejsou příchozí jednotky souboru modelu CAD, protože ty se
určují načtením nastavení jednotek v souboru CAD.
Normály – Výběrem možnosti Dovnitř nebo Ven určete směr vektorů normál plochy
vzhledem k materiálu. Pomocí možnosti Dovnitř určíte, že normálové vektory plochy
směřují dovnitř směrem k materiálu; pomocí možnosti Ven určíte jejich směr pryč od
materiálu.
POZNÁMKA: Nastavení Jednotky a Normály je nutné zadat před načtením souboru CAD.
Nástroj TDM – Při zapnutí této možnosti je povoleno načítání nástrojů TDM do funkce
importu nástroje CAD.
Pro tvorbu nástrojů v TDM pro import do okna importu nástroje CAD platí následující
pravidla:
1. Všechny plátky pro frézovací a soustružící nástroje budou mít kontury obarvené zeleně,
RGB = (0,1,0).
2. Kontury představující rotovaný profil pro frézovací nástroj, který není rotovaným
plátkem, budou mít barvu nastavenou na červenou, RGB = (1,0,0).
3. Všechny kontury pro plátky budou ležet na ploše plátku u frézovacích i soustružících
nástrojů.
Montážní poloha podle rotační osy – Při zapnutí této možnosti se frézovací nástroj bude
orientovat podle rotační osy. To je výchozí nastavení. Po zrušení zaškrtnutí se frézovací
nástroj bude orientovat podle definice v souboru STEP.
Tolerance držáku – Umožňuje určit toleranci držáku zadáním hodnoty tolerance do
textového pole Tolerance držáku.
Tolerance nástroje/plátku – Umožňuje určit tolerance nástroje a plátku zadáním hodnoty
tolerance do textového pole Tolerance nástroje/plátku.
POZNÁMKA: Při zadávání hodnoty Tolerance držáku a Tolerance nástroje/plátku budou

zadané hodnoty použity na předvolby Tolerance držáku a Tolerance nástroje/plátku v okně
Předvolby Správce nástrojů, v okně Import nástroje CAD a v okně Import nástrojů NOVO.
Načíst – Načte zadaný soubor CAD, určí a načte všechna pevná tělesa a potom vyplní
tabulku a zobrazí všechna tělesa v oblasti zobrazení nástroje ve Správci nástrojů.
Vybrat obráběnou plochu – Pro každou komponentu typu Plátek můžete pomocí
tlačítka Vybrat obráběnou plochu zahájit sekvenci výběrů. Vyberte jednu nebo více ploch
představujících řeznou plochu plátku. Po dokončení výběru ploch představujících řeznou
plochu klikněte znovu na možnost Vybrat obráběnou plochu a sekvenci výběrů ukončete.
Sekvenci je možné ukončit také stisknutím klávesy <Esc>. Tato funkce je aktivní pouze
v případě, že je v tabulce komponent zvýrazněna komponenta typu Plátek.
Obráběná plocha s jedním povrchem Obráběná plocha s více povrchy
Vybrat rotační osu – U každé komponenty s typem „Rotační" nebo „Držák” je možné
pomocí tlačítka Vybrat rotační osu zobrazit souřadnicový systém na nástroji zobrazeném
v oblasti zobrazení nástroje v okně Správce nástrojů, což umožňuje výběr rotační osy
rotačního nástroje. Aplikace VERICUT potom pro rotační nástroj vytvoří profil podobný
profilu vytvořenému pomocí skicáře profilu. Aplikace VERICUT následně pomocí profilu
vypočítá odebrání materiálu. Tato funkce je aktivní pouze v případě, že je v tabulce
komponent zvýrazněna komponenta typu „Rotační“ nebo „Držák”.
Přesunout CSYS rotace – Tato funkce umožňuje přesunutí CSYS rotace interaktivním
výběrem pomocí myši.
Vybrat rovinu řezu – Někdy použití možnosti Vybrat rotační osu vyústí v nejasný nebo
asymetrický profil, jak je zobrazeno na obrázku níže. Všimněte si dvou červeně
zakroužkovaných oblastí. Prvky na držáku nástroje způsobují dvě nepravidelnosti.
Funkce Vybrat rovinu řezu umožňuje otáčet rovinou "řezu" kolem vybrané rotační osy
dokud rovina řezu nevytvoří jasný symetrický obrázek. Viz obrázky níže.
Tabulka komponent –
Po zadání souboru CAD se v tabulce komponent vytvoří záznam pro každé pevné těleso
obsažené v tomto souboru. Kliknutím na tlačítko v prvním sloupci záznamu a přetáhnutím
do požadovaného umístění je možné záznamy v tabulce znovu upořádat.
Index – Představuje umístění tělesa CAD v souboru CAD. Například Index = 1
představuje první komponentu nástroje v souboru CAD, Index = 2 představuje druhou
komponentu nástroje v souboru CAD atd.
ID – Označuje ID tělesa CAD.
Typ – U každého tělesa v tabulce vyberte jeho typ.
Žádný – Typ Žádný Označuje, že s modelem se nebude nic dělat. Tělesa v tabulce
označená typem Žádný NEBUDOU přenesena do Správce nástrojů aplikace VERICUT.
Plátek – Typ Plátek se používá pro modely představující relativně „ploché“ plátky
upevněné v držáku. NE něco, co již bylo „točeno“.
Pomocí funkce Vybrat obráběnou plochu můžete vybrat křivky představující
„horní“ obráběné hrany plátku.
Nástroj se do Správce nástrojů importuje jako „Plátek“.
Model se importuje jako soubor 3D polygonu (přípona .ply).
Obráběná plocha se importuje jako 2D tažený profil.
Držák – Typ Držák se používá pro modely představující objekty, které drží jiné
objekty (obvykle jiný držák, nástroj nebo plátek).
Nástroj se do Správce nástrojů importuje jako „Držák“.
Rotační – Používá se pro modely představující „kulaté“ nástroje „otočené“ kolem
osy.
Osu otáčení rotačního nástroje vyberete pomocí funkce Vybrat rotační osu.
Aplikace VERICUT „prořízne“ model rovinou, která prochází osou otáčení a jednou
z dalších os zobrazeného souřadnicového systému, a vytvoří tak profil.
Nástroj se do Správce nástrojů importuje jako „Rotační nástroj“.
Prázdný – Pokud tato možnost není zaškrtnuta, v oblasti zobrazení nástroje ve Správci
nástrojů se zobrazí pevné těleso. Pokud je tato možnost zaškrtnuta, těleso se v oblasti
zobrazení nástroje ve Správci nástrojů NEZOBRAZÍ.
POZNÁMKA: Soubor CAD může obsahovat více těles CAD se stejným ID. Aby bylo možné
pevná tělesa CAD jednoznačně určit, používá se index výskytu tělesa CAD (Index) v souboru
CAD spolu s ID tělesa CAD.
Nastavit vybrané – Pomocí této funkce je možné nastavit možnosti Typ nebo Prázdný pro
celou vybranou skupinu těles v tabulce komponent zároveň.
Žádný – Pomocí této možnosti nastavíte všechna vybraná tělesa na Typ: Žádný.
Plátek – Pomocí této možnosti nastavíte všechna vybraná tělesa na Typ: Plátek.
Držák – Pomocí této možnosti nastavíte všechna vybraná tělesa na Typ: Držák.
Rotační – Pomocí této možnosti nastavíte všechna vybraná tělesa na Typ: Rotační.
Prázdný ne – Pomocí této možnosti vypnete (zrušíte zaškrtnutí) možnost Prázdný
u všech vybraných těles.
Prázdný ano – Pomocí této možnosti zapnete (zaškrtnete) možnost Prázdný u všech
vybraných těles.
Provést akci – Pomocí této možnosti použijete výše uvedené nastavení Nastavit vybrané
pro tělesa vybraná v tabulce komponent.
Příklad 1:
Následující příklad popisuje nastavení skupiny těles v tabulce komponent na Typ: Plátek.
1. V tabulce komponent vyberte tělesa, která chcete nastavit jako plátky.
2. Vyberte možnost Plátek z rozevíracího seznamu Nastavit vybrané.
3. Kliknutím na tlačítko Provést akci nastavte vybraná tělesa v tabulce komponent na Typ =
Plátek.
Příklad 2:
Následující příklad popisuje zapnutí (zaškrtnutí) možnosti Prázdný pro skupinu těles
v tabulce komponent, aby se NEZOBRAZOVALA v oblasti zobrazení nástroje v okně Správci
nástrojů.
1. V tabulce komponent vyberte tělesa, která chcete nastavit jako prázdná.
2. Vyberte možnost Prázdný ano z rozevíracího seznamu Nastavit vybrané.
3. Kliknutím na tlačítko Provést akci nastavte vybraná tělesa v tabulce komponent na
Prázdný = zaškrtnuto (zapnuto). Vybraná tělesa jsou nyní v oblasti zobrazení nástroje
v okně Správce nástrojů „prázdná“ (nezobrazují se).
Odstranit referenci na soubor CAD v uloženém nástroji – Pokud je tato možnost vypnutá
(nezaškrtnutá), importované komponenty nástrojů se ukládají ve stejném formátu CAD,
v jakém byly importovány. Pokud je možnost zapnutá (zaškrtnutá), importované
komponenty se ukládají jako soubory polygonu aplikace VERICUT.
POZNÁMKY:
Import nástroje CAD využívá stejné hodnoty tolerance jako zbytek okna Správce nástrojů.
Použitá tolerance se určuje podle toho, zda se použije interní okno Správce nástroje
v aplikaci VERICUT, nebo zda se použije samostatné okno Správce nástrojů.
1. Pokud se použije interní okno Správce nástrojů v aplikaci VERICUT, použije se při
tvorbě souborů polygonů VERICUT (.ply) hodnota Tolerance modelu určená v okně
Nastavení: na kartě Vlastnosti (nabídka Projekt > Nastavení).
2. Pokud se použije samostatné okno Správce nástrojů, hodnota tolerance je napevno
zadána v kódu jako hodnota 0.025 v metrických jednotkách nebo 0.001 v palcových
jednotkách podle určeného typu jednotek.
Typ jednotek (metrické nebo palcové) je definován pomocí proměnné prostředí
"CGTECH_DEFAULT_UNITS", která by měla být nastavena na hodnotu "MILLIMETER"
nebo na hodnotu "INCH".
Přidat nový nástroj – Vytvoří ve Správci nástrojů nový nástroj se všemi položkami v tabulce,
u kterých není definováno Typ = Žádný.
Připojit k nástroji – Připojí k vybranému nástroji ve Správci nástrojů všechny položky
tabulky, které nejsou definovány jako Typ = Žádný.
Storno – Zavře okno Geometrie CAD.
Další informace o použití okna Průvodce frézovacím nástrojem naleznete v části Import
modelů komponent nástrojů CAD pomocí okna Geometrue CAD v příručce Strom projektu
Okno Hledat nástroj
Umístění:
Karta Projekt > Nástroje: klikněte pravým tlačítkem do seznamu nástrojů > Přidat
nástroj > Hledat nástroj
Karta Projekt > Nástroje: klikněte pravým tlačítkem do seznamu nástrojů > Hledat
nástroj
Karta Projekt > Nástroje: Přidat nástroj > Hledat nástroj
Okno Hledat nástroj umožňuje hledat nástroje s určitými atributy v existujících knihovnách
nástrojů.
Skupina Knihovny:
Zahrnout aktuální knihovnu – Pokud je toto políčko zaškrtnuté, budou do výsledků
vyhledávání zahrnuty záznamy v aktuální knihovně odpovídající vyhledávacím atributům.
Soubory – Vyhledá nástroje splňující zadaná kritéria v jednom nebo více souborech
knihoven nástrojů.
Adresáře – Vyhledá nástroje splňující zadaná kritéria v jednom nebo více adresářích se
soubory knihoven nástrojů.
Procházet – Zobrazí výběrové okno, které pomůže při výběru souborů nebo adresářů, které
se mají prohledat.
Skupina Nástroj:
ID – Vyhledá zadaný ID nástroje.
Popis – Vyhledá zadaný textový řetězec v poli Popis nástroje.
Komentáře – Vyhledá zadaný textový řetězec v poli Komentáře.
Jednotky – Z rozevíracího seznamu vyberte možnost Jakékoliv, Palce nebo Milimetry.
Typ komponenty – Vyhledá nástroj obsahující určitý typ komponenty nástroje. Z
rozevíracího seznamu vyberte možnost Jakýkoliv, Rotační nástroj, Plátek, Špička sondy,
Závitník, Vodní tryska, Nůž, Leštič nebo Držák.
Zubů – Vyhledá nástroje obsahující nástroje s určitým počtem zubů.
Do – Spolu s předchozí hodnotou Zuby určuje rozsah počtu zubů. Například pro rozsah od 2
do 4 zubů zadejte do pole Zubů hodnotu 2 a do pole Do hodnotu 4.
Typ nástroje – Vyhledá nástroje určitého typu. Z rozevíracího seznamu vyberte možnost
Jakýkoliv, Frézování, Soustružení, Sonda, Závitník, Vodní tryska, Nůž nebo Leštič.
Skupina Rotační nástroj:

Průměr – Vyhledá rotační nástroje s určitým průměrem.
Do – Spolu s předchozí hodnotou Průměr určuje rozsah průměrů. Jednu hranici rozsahu
zadejte do pole Průměr a druhou do odpovídajícího pole Do.
Délka břitu – Vyhledá rotační nástroje s určitou délkou břitu.
Do – Spolu s předchozí hodnotou Délka břitu určuje rozsah délek. Jednu hranici rozsahu
zadejte do pole Délka břitu a druhou do odpovídajícího pole Do.
Výška – Vyhledá rotační nástroje s určitou výškou.
Do – Spolu s předchozí hodnotou Výška určuje rozsah výšek. Jednu hranici rozsahu zadejte
do pole Výška a druhou do odpovídajícího pole Do.
Poloměr rohu – Vyhledá rotační nástroje s určitým poloměrem rohu.
Do – Spolu s předchozí hodnotou Poloměr rohu určuje rozsah poloměrů. Jednu hranici
rozsahu zadejte do pole Poloměr rohu a druhou do odpovídajícího pole Do.
Skupina Plátek:
Typ plátku – Vyhledá určitý typ plátku (obecný, s drážkou nebo se závitem). Z rozevíracího
seznamu vyberte jeden z následujících typů:
Typ plátku Popis
Jakýkoliv
OBECNÝ 85 stupňů,
PLÁTEK A rovnoběžník
PLÁTEK B rovnoběžník
Palce Milimetry
PLÁTEK C kosočtverec
Palce Milimetry

PLÁTEK C 100 kosočtverec
Palce Milimetry
PLÁTEK D kosočtverec
Palce Milimetry
PLÁTEK E kosočtverec
Palce Milimetry
OBECNÝ
Šestiúhelník
PLÁTEK H
PLÁTEK K rovnoběžník
OBECNÝ
Obdélník
PLÁTEK L
Palce Milimetry
PLÁTEK M kosočtverec
Palce Milimetry
OBECNÝ
Osmiúhelník
PLÁTEK O
Palce Milimetry
OBECNÝ
Pětiúhelník
PLÁTEK P
OBECNÝ
Kruh
PLÁTEK R
Palce Milimetry
OBECNÝ
Čtverec
PLÁTEK S
Palce Milimetry
OBECNÝ
Trojúhelník
PLÁTEK T
Palce Milimetry
Obecný 35 stupňů,
plátek V kosočtverec
Palce Milimetry
Obecný 80 stupňů,
plátek W trojúhelník
Palce Milimetry
Obecný Uživatelský
plátek CD kosočtverec
Obecný Uživatelský
plátek CP rovnoběžník
Plátek Čtverec, dva

s drážkou S2 konce
PLÁTEK S Poloměr, dva

DRÁŽKOU R2 konce
Plátek 40 stupňů V, dva
s drážkou V2 konce
PLÁTEK S 45 stupňů úkos,

DRÁŽKOU C2 dva konce
Plátek Čtverec, jeden

s drážkou S1 konec
PLÁTEK S
Úkos, jeden konec
DRÁŽKOU C1
Plátek Kružnice, jeden

s drážkou O1 konec
PLÁTEK S Poloměr, jeden
DRÁŽKOU R1 konec
Palce Milimetry
Plátek se 55 stupňů,
závitem T55 trojúhelník
Palce Milimetry
Plátek se 60 stupňů,
závitem T60 trojúhelník
Palce Milimetry
30 stupňů,
Plátek se
lichoběžný
závitem TT
trojúhelník
Palce Milimetry
Plátek se
ACME, trojúhelník
závitem TA
Palce Milimetry
Buttress,
Plátek se
trojúhelník,
závitem TBR
pravotočivý
Palce Milimetry
Buttress,
Plátek se
trojúhelník,
závitem TBL
levotočivý
60 stupňů, dva
Plátek se
konce,
závitem A60
nesouměrný
Plátek se 60 stupňů, dva
závitem S60 konce, souměrný
Plátek se
ACME, dva konce
závitem DA
Plátek se Buttress, dva

závitem TDB konce
Velikost plátku – Vyhledá plátky s určitou velikostí.

Do – Spolu s předchozí hodnotou Velikost plátku určuje rozsah velikostí. Jednu hranici
rozsahu zadejte do pole Velikost plátku a druhou do odpovídajícího pole Do.
Tloušťka – Vyhledá plátky s určitou tloušťkou.
Do – Spolu s předchozí hodnotou Tloušťka určuje rozsah tloušťek. Jednu hranici rozsahu
zadejte do pole Tloušťka a druhou do odpovídajícího pole Do.
Poloměr rohu – Vyhledá plátky s určitým poloměrem rohu.
Do – Spolu s předchozí hodnotou Poloměr rohu určuje rozsah poloměrů. Jednu hranici
rozsahu zadejte do pole Poloměr rohu a druhou do odpovídajícího pole Do.
Skupina Špička sondy:

Průměr koule – Vyhledá špičky sond s určitým průměrem koule (nebo v rozsahu průměrů).
Do – Spolu s předchozí hodnotou Průměr koule určuje rozsah průměrů koule. Jednu hranici
rozsahu zadejte do pole Průměr koule a druhou do odpovídajícího pole Do.
Průměr stopky – Vyhledá špičky sond s určitým průměrem stopky (nebo v rozsahu
průměrů).
Do – Spolu s předchozí hodnotou Průměr stopky určuje rozsah průměrů stopky. Jednu
hranici rozsahu zadejte do pole Průměr stopky a druhou do odpovídajícího pole Do.
Délka sondy – Vyhledá špičky sond s určitou délkou sondy (nebo v rozsahu délek).
Do – Spolu s předchozí hodnotou Délka sondy určuje rozsah délek. Jednu hranici rozsahu
zadejte do pole Délka sondy a druhou do odpovídajícího pole Do.
Skupinový rámeček Držák:
ID – Vyhledá držák s určitým ID.
Hledat – Zahájí prohledávání zadané knihovny (nebo knihoven) podle dříve zadaných
atributů.
Seznam nástrojů:
Zobrazuje seznam nástrojů nalezených během hledání. Zobrazení seznamu nástrojů a práce
s ním jsou stejné jako u tabulky nástrojů ve Správci nástrojů s jedinou výjimkou, a to, že je
zde zobrazen také název souboru knihovny nástrojů.
Duplikovat – Vytvoří kopii vybraného nástroje v aktuální knihovně nástrojů.

Reference – Vytvoří odkaz na vybraný nástroj v aktuální knihovně nástrojů.
Zavřít – Zavře okno Hledat nástroj.
Další informace o použití okna Hledat nástroj naleznete v části Zkopírování sestavy nástrojů
nebo komponenty nástroje z jiné knihovny nástrojů v příručce Strom projektu v nápovědě
aplikace Vericut.
Používání okna Hledat nástroj
Zkopírování sestavy nástrojů nebo komponenty nástroje
z jiné knihovny nástrojů
Pomocí následujících postupů zkopírujete sestavu nástrojů nebo komponentu nástroje

z existujícího souboru knihovny nástrojů do aktuálního souboru knihovny nástrojů.
Následující postup předpokládá, že je již otevřeno okno Správce nástrojů, a že byla
otevřena existující knihovna nástrojů, do které bude možné přidat novou sestavu nebo
komponentu nástroje. V případě potřeby prostudujte následující témata:
Přístup ke Správci nástrojů

Otevření existujícího souboru knihovny nástrojů
POZNÁMKA: Po skončení nezapomeňte uložit soubor knihovny nástrojů se změněnými

informacemi. V případě potřeby naleznete informace v části Uložení souboru knihovny
nástrojů.
1. V seznamu nástrojů ve Správci nástrojů klikněte pravým tlačítkem na ID nástroje, za

který se má přidat kopírovaný nástroj, a výběrem možnosti Hledat nástroj nebo
Přidat nástroj > Hledat nástroj ze zobrazené nabídky zobrazte okno Hledat nástroj.
2. V okně Hledat nástroj zadejte soubory knihoven nástrojů nebo složky, které tyto
soubory obsahují a v nichž chcete vyhledat sestavu nástrojů. Zadejte /cestu/název
souboru těchto knihoven nebo /cestu/ ke složce se soubory nebo klikněte na tlačítko
(Procházet) a vyberte je v zobrazeném okně pro výběr souboru.
3. Všechny sestavy nástrojů obsažené v zadaných knihovnách jsou zobrazeny v dolní
části okna Hledat nástroj. Dvojitým kliknutím na ID nástroje nebo kliknutím na
značku „+“ rozbalte sestavu nástrojů v tabulce, aby byly vidět její komponenty.
Kliknutím na značku „-“ sestavu nástrojů sbalíte. Také je možné rozbalit všechny
sestavy nástrojů najednou kliknutím pravým tlačítkem myši a výběrem příkazu
Rozbalit vše. Kliknutím pravým tlačítkem myši a výběrem příkazu Skrýt komponenty
nástrojů sbalíte všechny sestavy nástrojů najednou.
4. Pomocí kritérií vyhledávání v horní části okna Hledat nástroj definujte sestavu
nástrojů, kterou hledáte, a klikněte na tlačítko Hledat. Tabulka nástrojů se
aktualizuje a zobrazí pouze nástroje, které splňují zadaná kritéria. V případě potřeby
pokračujte v přidávání vyhledávácích kritérií a klikáním na tlačítko Hledat snižte
počet sestav nástrojů zobrazených v tabulce nástrojů. Kdykoli během vyhledávání se
kliknutím na tlačítko Zobrazit vše můžete vrátit k úplnému seznamu komponent
nástrojů. Potom je možné hledání zopakovat s jinými kritérii vyhledávání.
5. Jakmile najdete hledaný nástroj, zvýrazněte jej v tabulce nástrojů a kliknutím na
příkaz Duplikovat vytvořte jeho kopii v aktuálním souboru knihovny nástrojů nebo
kliknutím na příkaz Reference na tuto sestavu nástrojů vytvořte v aktuálním souboru
knihovny nástrojů odkaz.
6. Vyhledejte další nástroje zopakováním předchozího postupu nebo zavřete okno
Hledat nástroj kliknutím na tlačítko Zavřít.
POZNÁMKA: Pomocí popsaného postupu je možné také kopírovat jednotlivé komponenty

nástrojů (nástroj, plátek nebo držák) ze sestav nástrojů v jiné knihovně.
Další informace naleznete v části Okno Správce nástrojů a v části Okno Hledat nástroj
Okno OptiPath
Umístění:
OptiPath
Karta Projekt > Nástroje: Panel nástrojů > rozevírací nabídka Přidat komponentu >
OptiPath
Zobrazí uprostřed okna Správce nástrojů okno OptiPath umožňující vytvořit a udržovat
záznamy OptiPath, které popisují, jak se mají optimalizovat rychlosti posuvů nebo rychlosti
vřeten pro různé nástroje a podmínky obrábění. Data OptiPath aplikace VERICUT používá
během optimalizace dráhy nástroje. Okno OptiPath zobrazuje hodnoty optimalizace
vybraného nástroje.
Data záznamu OptiPath
Popis – Zde se zadává popis záznamu OptiPath.
Materiál – Označuje materiál polotovaru, který se bude obrábět. Zadejte název nového
materiálu nebo kliknutím na šipku vyberte materiál v seznamu materiálů definovaných
v knihovně. Použít je možné libovolnou kombinaci textu a číselných znaků.
Stroj – Označuje NC stroj, pomocí kterého se bude obrobek obrábět. Zadejte název nového
stroje nebo kliknutím na šipku vyberte stroj ze strojů materiálů definovaných v knihovně.
Použít je možné libovolnou kombinaci textu a číselných znaků.
Zubů – Zobrazuje počet zubů nástroje.
Jednotkový výkon – Označuje výkon potřebný k odstranění jedné krychlové jednotky
materiálu za minutu. Specifikace výkonu se liší podle jednotek nastavených pro záznam
OptiPath (další informace naleznete v části Okno OptiPath: karta Nstavení v příručce Strom
projektu v nápovědě aplikace Vericut).
Zrychlit/zpomalit – Při provádění optimalizace NC programu použije tato funkce nastavení
Zrychlit/zpomalit z konfigurace NC stroje k úpravě optimalizovaných rychlostí pohybů.
Aplikace VERICUT prochází předem soubor NC programu, zpomaluje stroj před změnami
směru a současně mění rychlosti posuvu podle možností os nástroje pro zrychlení a
zpomalení.
Možnosti:
Vypnout – Neupraví optimalizované rychlosti pohybů pro zrychlení a zpomalení.
Přesně – Předpokládá, že všechny osy musí před zpracováním nového bloku zastavit a být
umístěny přesně na naprogramované pozici. Tato možnost je doporučena, pokud jsou mezi
pohyblivými bloky vyžadovány ostré rohy.
Souvisle – Dovoluje malé chyby při umístění, aby během rohů nebo změn směru zůstala
zachována stálejší rychlost.
POZNÁMKY:
1. Blok předcházející neoptimalizovanému bloku nebude zpracován logikou
Zrychlit/zpomalit.
2. Nastavení možnosti Zrychlit/zpomalit bude použito na všechny lineární a kruhové
pohyby včetně těch ve vzduchu.
3. Tato nastavení Zrychlit/zpomalit se použijí k výpočtu rychlostí pohybů a dob cyklů
OptiPath. Nesouvisejí s nastavením možnosti Zrychlit/zpomalit v okně modelu: karta
Atributy komponent.
Grafika tvaru nástroje OptiPath – Automaticky zobrazí tvar nástroje pro nástroj v knihovně
nástrojů, se kterým je záznam OptiPath asociován. Aplikace VERICUT odkazuje na tvar
nástroje, aby pomocí funkcí na kartě Posuv/rychlost ve Správci OptiPath vypočítala
odstranění materiálu a další data související s obráběním.
Karta Posuv/rychlost – Funkce na této kartě slouží k popisu a testování různých podmínek
obrábění kvůli optimalizaci a také řízení, jak bude pro vybraný nástroj optimalizace
provedena.
Tip:Po výběru funkcí metody optimalizace na kartě Posuv/rychlost se v bílé oblasti zpráv
uprostřed okna OptiPath zobrazí nápověda k jejich používání.
Karta Nastavení – Funkce na této kartě určují důležitá nastavení procesu optimalizace,
například: jednotky záznamů OptiPath, kdy přidat (interpolovat) více řezů, rozlišení,
nejnižší/nejvyšší optimalizované rychlosti posuvu, jak optimalizovat kruhové pohyby a
pohyby NURBS a další.
Karta Meze – Funkce na této kartě umožňují určit meze charakteristik obrábění pro frézy a
vrtáky (rychlost posuvu, hloubka řezu, rychlost odstraňování objemu, tloušťka třísek,
obvodová rychlost a ot./min.). To neplatí pro soustružnické nástroje.
Karta Tvrdý materiál – Funkce na této kartě umožňují upravit optimalizovanou rychlost
posuvu za nepříznivých’ podmínek obrábění (nesouslednost, tenká radiální šířka a boční
řezy) při obrábění tvrdých materiálů.
Karta Zanoření – Funkce na této kartě ovládají optimalizovanou rychlost posuvu při
pohybech podél osy nástroje, které se zanořují do materiálu nebo z něj vystupují.
Karta Nájezd/odjezd – Funkce na této kartě ovládají optimalizovanou rychlost posuvu pro
nájezd a odjezd z materiálu.
Karta Úhel – Funkce na této kartě upravují optimalizovanou rychlost posuvu pro 3osé
lineární řezy sestupující do materiálu.
Karta Tabulka hloubek – Funkce na této kartě řídí počítání optimalizovaných rychlostí
posuvů pro obrábění v různých hloubkách během optimalizace Optimalizovat dle tabulek.
Karta Tabulka šířek – Funkce na této kartě upravují optimalizovanou rychlost posuvu pro
řezy se šířkou menší, než je šířka celého nástroje během optimalizace Optimalizovat dle
tabulek.
Přidat – Přidá data OptiPath a optimalizační parametry do nově vytvořeného záznamu
OptiPath.
Upravit – Použije upravená data OptiPath a optimalizační parametry na existující záznam
OptiPath.
Zavřít – Zavře okno Správce OptiPath.
Další informace o použití funkcí v okně OptiPath naleznete v části Použití okna OptiPath
Okno OptiPath, karta Posuv/rychlost
Umístění:
OptiPath
OptiPath
Funkce na této kartě slouží k popisu a testování různých podmínek obrábění kvůli
optimalizaci a také řídí, jak bude pro vybraný nástroj provedena optimalizace. Po výběru
metod budou některé funkce uzamčeny (nedostupné pro úpravy). Ukazují však vazby mezi
rychlostí na zub, otáčkami za minutu, tvarem nástroje a rychlostí posuvu při různých
podmínkách obrábění. Obecně se jedná o proces o třech krocích:
1. Konfigurujte funkce ve skupině Podmínka obrábění tak, aby představovaly známé
úspěšné obrábění typické pro nástroj.
2. Vyberte požadované metody optimalizace.
3. Znovu pomocí skupiny Podmínka obrábění otestujte, jak bude optimalizace provedena.
Po nakonfigurování funkcí na této kartě se ujistěte, že jste věnovali pozornost také ostatním
kartám v okně OptiPath, aby byly dosaženy správné hodnoty optimalizace.
Skupina Podmínka obrábění:
Tato skupina funkcí slouží k popisu a otestování různých podmínek obrábění k optimalizaci.
Požadované hodnoty můžete zadat nebo je nastavit pomocí posuvníků. Při změnách hodnot
se grafika nástroje aktualizuje podle aktuální podmínky obrábění. Jednotky měření hodnot
se určuje podle jednotek vybraných na kartě Nastavení.
POZNÁMKA: Pokud některý posuvník není možné posunout k požadované hodnotě nebo
se barva hodnoty v odpovídajícím datovém poli změní na červenou, je vstup limitován jiným
nastavením optimalizace. Pokud jsou všechna nastavení na kartě Posuv/rychlost správná,
zkontrolujte hodnoty na kartě Nastavení, například maximální/minimální rychlost posuvu.
Osová hloubka/Radiální šířka – Označuje hloubku a šířku řezu.
Posuv za minutu – Označuje rychlost posuvu vypočítanou z posuvu na zub, rychlosti vřetena
a počtu obráběcích zubů na nástroji.
Posuv na zub – Tloušťka materiálu nebo množství třísek odstraněných každým zubem na
nástroji.
Skupina Metoda optimalizace:

Tato skupina funkcí řídí, jak bude pro vybraný nástroj provedena optimalizace. Všimněte si,
že všechny metody optimalizují řezy ve vzduchu (pohyby nástroje, při kterých se nedotýká
materiálu). Metoda Rychlost posuvu ve vzduchu však optimalizuje pouze řezy, které jsou
celé ve vzduchu.
Tipy:
1. Po výběru funkcí metody optimalizace na kartě Posuv/rychlost se v bílé oblasti zpráv
uprostřed okna OptiPath zobrazí nápověda k jejich používání.
2. Při kombinaci metod Tloušťka třísek a Odebrání objemu (obě jsou vybrány) aplikace
VERICUT vypočítá optimalizované rychlosti posuvů pro každou z nich a potom
použije nižší hodnotu rychlosti. Toto má ochranný účinek před nadměrnou tloušťkou
třísek nebo podmínkami objemu, které se mohou objevit při použití pouze jedné
z těchto optimalizačních metod.
Tloušťka třísek – Po výběru optimalizuje obrábění frézami s plochou, kulovou a zaoblenou

špičkou udržováním zadané tloušťky třísek. Tato metoda zvyšuje rychlost posuvu, pokud je
šířka řezu menší než 50% průměru nástroje, nebo pokud je hloubka řezu menší než poloměr
rohu nástroje. Tato metoda je vhodná pro optimalizaci vysokorychlostního obrábění,
operací před dokončováním a dokončovacích operací pomocí karbidových obráběcích
nástrojů, u kterých existuje nebezpečí zužování třísek. Je obzvláště efektivní pro obrábění
tvrdých materiálů v rámci modulu Mold and Die. Tloušťku zadejte do datového pole nebo ji
nastavte pomocí posuvníku. Pokud je neznámá, zrušte výběr všech optimalizačních metod a
vypočítejte ji pomocí posuvníků Podmínka obrábění.
Odebrání objemu – Po výběru optimalizuje podle stálého objemu materiálu, který se má
odebrat. Tato možnost je dobrá pro optimalizaci nástrojů, které se setkávají s širokou škálou
různých podmínek obrábění, například operace přerovnávání nebo hrubování, které se
provádějí při různých hloubkách a šířkách řezů. Míru odebírání objemu zadejte do datového
pole (v krychlových jednotkách) nebo ji nastavte pomocí posuvníku. Pokud je neznámá,
zrušte výběr všech optimalizačních metod a vypočítejte ji pomocí posuvníků Podmínka
obrábění.
Rychlost vřetena – Po výběru vypíše hodnoty rychlosti vřetena, které podporují
optimalizované rychlosti posuvů. Tato hodnota je také zahrnuta při výpočtu podmínky
obrábění (viz výše). Rychlost vřetena zadejte do datového pole (otáčky za minutu) nebo ji
nastavte pomocí posuvníku.
Obvodová rychlost – Po výběru optimalizuje rychlosti posuvů a rychlosti vřetena podle stálé
obvodové rychlosti (CSS). Tato metoda je dobrá pro optimalizaci dokončování pomocí fréz
se zaoblenou nebo zakulacenou špičkou a vysokorychlostní obrábění. Tato možnost používá
různé rychlosti vřetene k udržení stálé obvodové rychlosti při maximálním průměru
kontaktu nástroje. Rychlosti posuvů se upraví tak, aby udržovaly stálý poměr posuvu na zub
(objem třísek) v materiálu. Hodnotu CSS zadejte ve stopách za minutu (FM) pro dráhy
nástrojů v palcích nebo v metrech za minutu (MM) pro metrické dráhy nástrojů nebo ji
nastavte pomocí posuvníku. Pokud je neznámá, zrušte výběr všech optimalizačních metod a
vypočítejte ji pomocí posuvníků Podmínka obrábění. Pomocí funkcí na kartě Vřeteno
omezte kolísání otáček za minutu a zadejte velikost posuvu na zub, který se má udržovat.
POZNÁMKA: Optimalizace CSS je vhodná k použití na vysokorychlostních NC strojích
schopných rychlých změn rychlosti vřetena bez poškození motoru.
Výkon vřetena – Označuje výkon potřebný k odstranění materiálu. Zadaná hodnota se bude
lišit podle aktivních jednotek záznamu OptiPath:
Palce => počet koňských sil potřebných k odstranění 1 krychlového palce materiálu
Metrické jednotky => počet kilowattů potřebných k odstranění 1 krychlového centimetru
materiálu za sekundu
Rychlost posuvu ve vzduchu – Tato možnost je užitečná ke zkrácení doby osvědčených drah
nástrojů bez ovlivnění rychlostí posuvů obrábění a výsledných drsností. Po zrušení zaškrtnutí
políčka řídí tato funkce použitou rychlost posuvu používanou všemi ostatními
optimalizačními metodami pro optimalizaci řezů ve vzduchu.
Možnost Výchozí – Po výběru této možnosti se rychlost posuvu ve vzduchu určí následovně:
NC program typu G-kód = hodnota maximální rychlosti posuvu nastavení pro první lineární
komponentu stroje.
NC program typu APT = hodnota rychloposuvu nastavení.
Chcete-li zadat hodnotu rychlosti posuvu ve vzduchu, zrušte zaškrtnutí políčka Výchozí a
zadejte hodnotu do datového pole. Zadaná rychlost posuvu by měla odrážet maximální
rychlost, při které se osy stroje mohou pohybovat současně v režimu posuvu (např. G01).
Optimalizovat dle tabulek – Po výběru optimalizuje podle zadaných rychlostí posuvů pro
různé hloubky, šířky a úhly řezů. Tato možnost je vhodná pro optimalizaci nástrojů
používaných při operacích přerovnávání nebo hrubování, kde se vyžaduje větší kontrola nad
rychlostmi posuvů obrábění s různými hloubkami, šířkami nebo úhly. Nastavení pro tuto
metodu nakonfigurujete pomocí funkcí na kartách Tabulka hloubek, Tabulka šířek a Úhel.
Vyplnit – Automaticky vyplní datová pole tabulky hodnotami vypočítanými pomocí
posuvníků ve skupině možností Podmínka obrábění. Použijí se následující hodnoty:
Tabulka hloubek – Definuje pět hloubek řezu se stejnými mezerami podle výšky nástroje a
rychlosti posuvu obrábění pro každou z nich a podle objemu odstraněného materiálu.
Použije také vypočítanou rychlost odebírání objemu jako hodnotu pro Max. rychlost
odebírání objemu.
Tabulka šířek – Vypočítá poměrnou hodnotu rychlosti posuvu v procentech pro každou
hodnotu Šířka (%) podle objemu odebraného materiálu.
K tématu Okno OptiPath
Okno OptiPath, karta Nastavení
Umístění:
OptiPath
OptiPath
Funkce této karty určují důležitá nastavení procesu optimalizace, například: jednotky
záznamů OptiPath, kdy přidat (interpolovat) více řezů, rozlišení, nejnižší/nejvyšší
optimalizované rychlosti posuvu, jak optimalizovat kruhové pohyby a pohyby NURBS a další.
Upravit pouze existující řezy – Pokud je vybrána tato možnost, vypočítá se nejefektivnější
rychlost posuvu každého pohybu. Aplikace VERICUT používá hodnotu Rozlišení (další
informace níže) pro rozdělení každého pohybu na vzorky a vypočítává optimální rychlost
posuvu pro každý vzorek. Rychlost posuvu vypočítaná pro vzorek s nejnepříznivějšími
podmínkami obrábění je uložena jako optimalizovaná rychlost posuvu tohoto pohybu. Tato
možnost se doporučuje, pokud je omezeno místo na disku pro uložení optimalizovaných dat
dráhy nástroje nebo pokud jsou nástroje umístěny poměrně blízko k sobě. Dráhy nástroje
optimalizované touto volbou mají účinnější rychlosti posuvu a stejný počet nebo mírně více
záznamů než originál.
Vzorové výsledky optimalizace při použití možnosti Upravit pouze existující řezy:
Přidat více řezů – Tato možnost je podobná možnosti Upravit pouze existující řezy kromě
toho, že pohyby jsou při změně podmínek obrábění rozděleny. Dráhy nástroje
optimalizované touto volbou mají velmi efektivní rychlosti posuvu, ale mnohem více
záznamů než originál. Hodnota Minimální změna rychlosti posuvu (další informace níže) řídí
množství rychlostí posuvů vypisovaných do optimalizovaného souboru drah nástroje. Tato
možnost je doporučena při dostatečném místě na disku nebo při optimalizaci velmi
proměnlivých podmínek obrábění, například nespojité obrábění, hluboké a mělké řezy atd.
Vzorové výsledky optimalizace při použití možnosti Přidat více řezů:
Možnosti Palce/Milimetry – Určuje nastavení systému jednotek měření, ve kterém jsou

zadána optimalizovaná data. Pokud se jednotky záznamu OptiPath liší od jednotek relace,
budou během nahrávání hodnoty záznamů příslušným způsobem převedeny.
Rozlišení – Řídí frekvenci (vzorkovací vzdálenost), která se použije při analýze každého
pohybu dráhy nástroje. Každý pohyb řízený rychlostí posuvu se rozdělí na vzorky v závislosti
na této vzdálenosti. Vzorky jsou poté analyzovány během výpočtu rychlosti posuvu.
Možnosti:
Vzdálenost – Použije vzorkovací vzdálenost v odpovídajícím datovém poli. Vzdálenost je
měřena podél pohybu nástroje. Doporučuje se použít rozlišení o velikosti 1/2 až 1/4
průměru nástroje.
Automaticky – Vypočítá rozlišení na základě poměru velikosti obráběcího nástroje a
zobrazeného modelu. Tato možnost se doporučuje, pokud je známo málo informací
o dostupných metodách obrábění nebo rychlostech posuvu.
Příklad použitého rozlišení při optimalizaci pohybů dráhy nástroje:
Minimální změna rychlosti posuvu – Určuje nejmenší změnu aktuální optimalizované

rychlosti posuvu, která vyvolá výstup nové optimalizované rychlosti posuvu. Tato funkce řídí
množství rychlostí posuvů vypisovaných do optimalizovaného souboru drah nástroje.
Jestliže zadáte malou hodnotu, vypíše se více optimalizovaných rychlostí posuvu než při
zadání velké hodnoty.
Možnost Výchozí – Jestliže je vybrána, nastaví výchozí minimální změnu rychlosti posuvu =
1 in/min nebo 25 mm/min, podle potřeby.
Rychlost začišťování – Rychlost, která se použije, když nástroj přiléhá k materiálu, ale
neodebírá ho. Tento režim se obecně nazývá kalibrovací průjezd.
Možnost Výchozí – Pokud je tato možnost vybrána, nastaví výchozí rychlost začišťování
následujícím způsobem:
NC program typu G-kód = 50 % hodnoty maximální rychlosti posuvu nastavení pro první
lineární komponentu stroje.
NC program typu APT = 50 % hodnoty Rychloposuv.
Tip: Nastavte hodnotu Rychlost začišťování menší než Rychlost posuvu ve vzduchu,
protože skutečné obrábění zanechá malé množství materiálu vlivem odklonu nástroje.
Rychlost kruhového posuvu – Řídí, kdy a jak budou optimalizovány rychlosti nástroje pro
kruhové pohyby (například G02-3). Výsledkem optimalizace rychlosti kruhového posuvu je
jedna optimalizovaná rychlost posuvu pro celou kružnici nezávisle na nastavení možností
Upravit pouze existující řezy nebo Přidat více řezů.
Možnosti:
Programová – Použije původně naprogramovanou rychlost posuvu.
Pevná – Použije rychlost posuvu v odpovídajícím datovém poli.
Optimalizovaná – Vypočítá optimalizovanou rychlost posuvu podle největšího množství
odebraného materiálu během kruhového pohybu.
Rozdělit – Modul OptiPath se pokusí rozdělit kružnice, pouze pokud bude vybrána tato
možnost a zároveň možnost Přidat více řezů.
Pro typ APT je podporován pouze jeden výstupní formát:
CIRCLE/ xc, yc, zc, i, j, k, rad – určuje střed kružnice, rovinu a poloměr
GOTO/x,y,z,ijk – určuje koncový bod pohybu
Rychlosti posuvů kruhových pohybů se neoptimalizují za následujících podmínek. Těmto

kružnicím zůstane původní naprogramovaná rychlost posuvu.
 Šroubovité (spirálové) kruhové pohyby
 Kruhové pohyby, kde osa nástroje není kolmá na osu kružnice
 Kruhový pohyb NC programu programovaný v režimu rychloposuvu v inverzním čase
(například G93)
 Kružnice APT u typů drah nástrojů jiných než VERICUT APT se nerozdělují a nebudou
optimalizovány.
Řízení poloměru – Pokud je tato možnost zapnuta, modul OptiPath přizpůsobí rychlost
posuvu kruhovým pohybům. Během kruhových pohybů zjistí modul OptiPath nejvzdálenější
bod kontaktu od středové osy nástroje a přizpůsobí rychlost posuvu tak, aby v daném místě
byla dosažena požadovaná rychlost posuvu. Funkce Řízení poloměru je dostupná pouze
v případě, že hodnota možnosti Rychlost kruhového posuvu je Optimalizovaná nebo
Rozdělit.
POZNÁMKA: Pokud je efektivní poloměr obrábění R větší než poloměr kruhu r, modul
OptiPath přizpůsobí (sníží) rychlost posuvu poměrem r/R, který je menší než 1. Pokud R je
menší než r (r/R > 1), neprovádí se žádné přizpůsobení (modul OptiPath nezvýší rychlost
posuvu vypočítanou na základě středu nástroje).
Rychlost posuvu NURBS – Řídí, kdy a jak se budou optimalizovat rychlosti posuvu pohybů
NURBS (například G06, G06.2). Aktivní možnosti Upravit pouze existující řezy nebo Přidat
více řezů neovlivňují rychlosti posuvu vypočítané touto funkcí.
Možnosti:
Programová – Použije původně naprogramovanou rychlost posuvu.
Jedna rychlost posuvu – Vypočítá nejefektivnější rychlost posuvu pohybu NURBS. Jako
optimalizovaná rychlost posuvu se použije rychlost vypočítaná pro nejnepříznivější
podmínky obrábění.
Více rychlostí posuvů – Vypočítá více rychlostí posuvů pro pohyby NURBS při změnách
podmínek, které ovlivňují rychlost posuvu.
Redukce na opotřebení – Sníží vypočítanou rychlost posuvu na základě množství
odebíraného materiálu. Zadaná hodnota je redukční poměr v procentech, který se použije
po odebrání každé krychlové jednotky odebraného materiálu. Nula znamená žádné
přizpůsobení.
Příklad: předpokládejme, že hodnota Redukce na opotřebení=.2. Vypočtená hodnota
rychlosti posuvu je snížena o 0.2% po odebrání každé krychlové jednotky materiálu. Po
odebrání pěti krychlových jednotek je vypočítaná rychlost posuvu snížena o 1 % (0.2 % x 5).
Minimální změna ot./min – Určuje nejmenší změnu aktuální optimalizované rychlosti
vřetena potřebnou pro výstup nové rychlosti vřetena. Tato funkce řídí množství změn
rychlosti vřetene vypisovaných do souboru optimalizovaných drah nástroje. Nízké hodnoty
Minimální změna ot./min způsobí výpis více změn rychlosti vřetene než větší hodnoty.
Tip: Začněte s hodnotou, která umožní jen 3 až 4 změny v rozsahu otáček.
Možnost Výchozí – Pokud je vybrána, nastaví minimální změnu ot./min na hodnotu 1000.
Okno OptiPath, karta Meze
Umístění:
OptiPath
OptiPath
Funkce na této kartě umožňují zadat meze charakteristik obrábění (rychlost posuvu,
hloubku řezu, rychlost odebírání objemu, tloušťka třísek, obvodová rychlost, ot./min a
opotřebení nástroje) pro frézovací nástroje a vrtáky. To neplatí pro soustružnické nástroje.
Minimální posuv řezu – Určuje minimální optimalizovanou rychlost posuvu řezu, která se
může použít při odebírání materiálu.
Možnost Výchozí – Pokud je vybrána, nastaví výchozí minimální posuv řezu = 1 in/min nebo
25 mm/min, podle potřeby.
Maximální posuv řezu – Určuje maximální optimalizovanou rychlost posuvu řezu, která se
může použít při odebírání materiálu.
Možnost Výchozí – Pokud je tato možnost vybrána, nastaví výchozí maximální rychlost
posuvu následujícím způsobem:
NC program typu G-kód = 90% výchozí hodnoty rychlosti začišťování.
(Výchozí hodnota rychlosti začišťování = 50 % hodnoty
maximální rychlosti posuvu pro první lineární komponentu stroje.)
NC program typu APT = 90 % výchozí hodnoty rychlosti začišťování.
(Výchozí hodnota rychlosti začišťování = 50 % hodnoty rychloposuvu.)
Maximální hloubka řezu – Určuje maximální hloubku řezu, která se může použít při
odebírání materiálu.
Ignorovat – Pokud je zaškrtnuta tato možnost, bude mez Maximální hloubka řezu
ignorována.
Maximální rychlost odebírání objemu – Určuje maximální rychlost odebírání objemu, která
se může použít při odebírání materiálu.
Ignorovat – Pokud je zaškrtnuta tato možnost, bude mez Maximální rychlost odebírání
objemu ignorována.
Maximální tloušťka třísek – Určuje maximální tloušťku třísek, která se může použít při
odebírání materiálu.
Ignorovat – Pokud je zaškrtnuta tato možnost, bude mez Maximální tloušťka třísek
ignorována.
Tolerance objemu začištění – Možnost Tolerance objemu začištění vynutí u OptiPath
výstup začišťovací rychlosti posuvu pro řezy, které odebírají velmi malá množství materiálu.
Pokud je hodnota Tolerance objemu začištění kladná, OptiPath vytvoří výstup začišťovací
rychlosti řezu u bloků odebírajících materiál s objemem menším, než je zadaná hodnota
Tolerance objemu začištění. Výchozí hodnota je 0. Dříve metoda OptiPath prováděla
u bloků s malým odebíraným objemem materiálu hodnotu Maximální posuv řezu.
Hodnota Tolerance objemu začištění se používá pouze pro 3osé a kruhové řezy. Ostatní
nastavení OptiPath mohou novou logiku anulovat, pokud dojde k odpovídajícímu stavu:
nájezd/odjezd, zanoření a zrychlení/zpomalení. Nové nastavení se pro kruhové řezy použije
pouze v případě, že je možnost Rychlost kruhového posuvu na kartě Nastavení nastavena
na možnost Optimalizovaná nebo Rozdělit.
Hodnotu Tolerance objemu začištění je možné v průběhu simulace změnit pomocí makra
OptiSettings s přepisem textu = CLEANUP_VOLUME_TOL.
Maximální obvodová rychlost – Určuje maximální obvodovou rychlost, která se může
použít při odebírání materiálu.
Ignorovat – Pokud je zaškrtnuta tato možnost, bude mez Maximální obvodová rychlost
ignorována.
Minimální ot./min – Určuje minimální rychlost vřetena, která se může použít během
optimalizace.
Možnost Výchozí – Pokud je vybrána, nastaví výchozí minimální počet ot./min takto:
NC program typu G-kód => minimální rychlost vřetena nastavená makrem
SpindleSpeedMin, pokud není rychlost nastavena, bude rychlost 100 ot./min.
NC program typu APT – 100 ot./min.
Maximální ot./min – Určuje maximální rychlost vřetena, která se může použít během
optimalizace.
Možnost Výchozí – Pokud je vybrána, nastaví výchozí maximální počet ot./min takto:
NC program typu G-kód – Maximální rychlost vřetene nastavená makrem
SpindleSpeedMax, pokud není rychlost nastavena, bude rychlost 20000 ot./min.
NC program typu APT – 20000 ot./min.
Limity opotřebení nástroje

Funkce v této části umožňují určení limitů pro opotřebení nástroje podle času, vzdálenosti a
objemu odebraného materiálu. OptiPath sleduje tyto hodnoty pro každý nástroj a v případě
překročení odpovídajících nastavení maximálních limitů se do záznamníku a do souboru
záznamu zapíše upozornění.
Kontrola limitů opotřebení nástroje se aktivuje pomocí funkce Zkontrolovat limity obrábění
ve stromu projektu v podokně Konfigurace nastavení na kartě Pohyb.
Maximální doba řezu – Pomocí této funkce určíte hodnotu maximální doby řezu, která
způsobí zápis upozornění. Maximální doba řezu je celková doba, po kterou může nástroj
odebírat materiál.
Ignorovat – Pokud je zaškrtnuta tato možnost, bude mez Maximální doba řezu ignorována.
Maximální vzdálenost řezu – Pomocí této funkce určíte hodnotu maximální vzdálenosti
řezu, která způsobí zápis upozornění. Maximální vzdálenost řezu je celková vzdálenost ujetá
při odebírání materiálu.
Ignorovat – Pokud je zaškrtnuta tato možnost, bude mez Maximální vzdálenost řezu
ignorována.
Maximální objem řezu – Pomocí této funkce určíte hodnotu maximálního objemu řezu,
která způsobí zápis upozornění. Maximální objem řezu je celkový povolený objem
odebraného materiálu.
Ignorovat – Pokud je zaškrtnuta tato možnost, bude mez Maximální objem řezu
ignorována.

Okno OptiPath, karta Tvrdý materiál
Umístění:
OptiPath
OptiPath
Funkce na této kartě umožňují zadat koeficienty přizpůsobení rychlosti posuvu pro speciální
podmínky obrábění, na které se narazí během procesu optimalizace.
Rychlosti posuvu může být nutné přizpůsobit (obvykle snížit oproti hodnotám vypočítaným
modulem OptiPath za normálních podmínek) na základě následujících nepříznivých
podmínek při obrábění tvrdých materiálů.
Tyto nepříznivé podmínky obvykle nastávají při obrábění tvrdých nebo těžko obrobitelných
materiálů, jako jsou nástrojová ocel, nerezová ocel a vysokoteplotní slitiny. Protože
neexistují vědecké ani empirické informace ohledně těchto nepříznivých podmínek,
umožňují následující funkce přizpůsobit rychlosti posuvu za každé z těchto nepříznivých
podmínek.
Každá funkce se skládá z políčka umožňujícího zapnout a vypnout danou funkci a číselného
pole umožňujícího zadat koeficient použitý pro výpočet rychlosti posuvu pro každou
z těchto podmínek. Číslo představuje poměrnou hodnotu v procentech vypočtené rychlosti
posuvu.
Pokud je funkce zapnuta, koeficient je aplikován na vypočtenou rychlost posuvu vždy, když
je zjištěna odpovídající podmínka.
Protože se tyto podmínky obrábění navzájem nevylučují, může být současně zapnuta
jakákoliv kombinace funkcí a na vypočtenou hodnotu se aplikují všechny koeficienty, které
odpovídají podmínkám obrábění.
Po konfiguraci funkcí této karty zkontrolujte správné hodnoty optimalizace také na
ostatních kartách v okně Správce OptiPath.
Nastavit rychlost posuvu pro nesousledný řez –
Nesousledné neboli konvenční obrábění nastává, když zuby nástroje vstupují do materiálu
rovnoběžně se směrem pohybu. Podívejte se na následující diagram:
Podmínky obrábění se zhoršují se snižujícím se úhlem vstupu zubů. Pokud je úhel vstupu
zubů blízký nule a obráběná hrana dotyku materiálu je rovnoběžná se směrem pohybu, je
pro posunutí hrany do materiálu třeba nadměrné síly. Zuby nakonec vstoupí do materiálu,
když se tlak mezi nástrojem a materiálem zvýší a zuby začnou rotovat za tečným dotykem.
Na následujícím obrázku jsou zobrazeny nejhorší podmínky.
Nastavit rychlost posuvu pro úzkou šířku radiálního řezu –
V případě úzké šířky radiálního řezu pracuje obvykle v materiálu jen jeden zub. Pokud se
šířka materiálu sníží natolik, že se používá jen jeden zub nástroje, není nástroj dobře
podepřen a jinak přijatelná rychlost posuvu se stane příliš agresivní. Jak se vřeteno točí,
střídá se stav, kdy zub nástroje odebírá materiál, a stav, kdy zuby nástroje nejsou v kontaktu
s materiálem. To způsobí náraz zubu do materiálu při každém vstupu. Tyto nárazy způsobují
předčasné poškození ostří nástroje a zkracují životnost nástroje.
Počet pracujících zubů závisí na počtu zubů nástroje, axiální hloubce dotyku s materiálem,
šířce a umístění dotyku a úhlu břitu.
Nastavit rychlost posuvu pro boční řez –

Boční řez nastává, když je materiál pouze na straně sousledného obrábění.
Pokud nástroj obrábí materiál jen na pravé straně od středu nástroje (pro vřetena s rotací
ve směru hodin), tlačí obráběcí tlak nástroj k odklonu na opačnou stranu. Odklon vážně
ovlivňuje výkon obrábění, zvyšuje obráběcí síly a způsobuje předčasné poškození ostří
nástroje.

Okno OptiPath, karta Zanoření
Umístění:
Karta Projekt > Nástroje: Klikněte pravým tlačítkem do seznamu nástrojů > Přidat
OptiPath
OptiPath
Funkce na této kartě řídí optimalizovanou rychlost posuvu pohybů podél osy nástroje, který
se zanořuje do materiálu nebo se z něj zdvihá.
Rychlost zanoření – Řídí, kdy a jak jsou vypočítávány rychlosti posuvu pro zanořování podél
osy nástroje do materiálu.
Možnosti:
Vypnout – Vypne řízení rychlosti posuvu při zanořování.
Posuv/min – Použije rychlost posuvu v odpovídajícím datovém poli.
% z programu — Nastaví programovou rychlost posuvu na základě procentuálního poměru
zadaného v odpovídajícím datovém poli. 100 % použije programovou rychlost posuvu beze
změn, 50 % zmenší rychlost na polovinu atd.
POZNÁMKA: Rychlost zanoření přepíše rychlost posuvu v tabulce Úhel pro úhel obrábění
90 stupňů (zanoření) nebo Rychlost nájezdu pro vstup při zanoření.
Vzdálenost bezpečného prostoru – Určuje vzdálenost od materiálu, ve které se má použít

rychlost posuvu zanořování.
Rychlost zdvihu – Řídí, kdy a jak jsou vypočítávány rychlosti posuvu pro zdvih podél osy
nástroje ven z materiálu.
Možnosti:
Vypnout – Vypne řízení rychlosti posuvu při zdvihu.
% z programu — Nastaví naprogramovanou rychlost posuvu na základě procentního
poměru zadaného v odpovídajícím datovém poli. 100 % použije naprogramovanou rychlost
posuvu beze změn, 50 % zmenší rychlost na polovinu atd.
POZNÁMKA: Rychlost zdvihu přepíše rychlost posuvu v tabulce Úhel pro úhel obrábění -
90 stupňů (pohyb zdvihání).
Okno OptiPath, karta Nájezd/odjezd
Umístění:
OptiPath
OptiPath
Funkce na této kartě řídí optimalizovanou rychlost posuvu pro nájezd do materiálu a odjezd
z materiálu. Rychlosti posuvu se použijí v zadané vzdálenosti od materiálu a zůstávají
v platnosti, dokud je nástroj v zadané vzdálenosti od materiálu nebo dokud neskončí pohyb
nájezdu.
Následující obrázek ukazuje skutečné umístění možností zadaných na kartě Nájezd/odjezd
v sekvenci obrábění.
Přesnost, s jakou NC bloky pohybu dosáhnou skutečných hodnot v záznamu OptiPath, závisí
zcela na rozlišení funkce OptiPath a toleranci obrábění simulace. Výstup hodnot NC pohybů
pomocí funkce OptiPath je možné shrnout následovně:
 Bezpečná vzdálenost nájezdu je rovna nebo mírně větší než nastavení.
 Vzdálenost řezu nájezdu je rovna nebo mírně větší než nastavení.
 Vzdálenost řezu odjezdu je rovna nebo mírně větší než nastavení.
 Bezpečná vzdálenost odjezdu je rovna nebo mírně větší než nastavení.
Rychlost nájezdu – Určuje, kdy a jak se budou vypočítávat rychlosti posuvu pro nájezd do
materiálu.
Možnosti:
Vypnout – Vypne výpočet a použití nájezdové (nebo odjezdové) rychlosti posuvu během
optimalizace.
% z programu — Nastaví naprogramovanou rychlost posuvu na základě procentního
poměru zadaného v odpovídajícím datovém poli. 100 % použije naprogramovanou rychlost
posuvu beze změn, 50 % zmenší rychlost na polovinu atd.
% výpočtu — Podobné hodnotě % z programu, ale upravuje vypočítanou rychlost posuvu.
Vzdálenost bezpečného prostoru – Určuje vzdálenost před nájezdem do materiálu, kdy se
má začít uplatňovat zadaná Rychlost nájezdu.
Vzdálenost řezu – Určuje délku řezu materiálem, po kterou se má použít Rychlost nájezdu,
než se obnoví normální rychlost posuvu.
POZNÁMKY:
1. Pokud jsou nájezdy optimalizovány pomocí možnosti Upravit pouze existující řezy,
budou vypočítané rychlosti posuvu brány v potaz stejně jako ostatní podmínky obrábění
použité pro určení vhodné rychlosti posuvu pro nájezd do materiálu.
2. Rychlost zanoření přepisuje rychlost nájezdu při nájezdu pohybem zanoření.
Rychlost odjezdu – Určuje, kdy a jak se budou vypočítávat rychlosti posuvu pro odjezd
z materiálu. Možnosti jsou stejné jako možnosti popsané výše pro Rychlost nájezdu.
Vzdálenost řezu – Určuje vzdálenost před odjezdem z materiálu. Pro část pohybu, která je
uvnitř materiálu, ale ve vzdálenosti řezu od bodu odjezdu, se výstup rychlosti odjezdu
provádí POUZE proto, aby se nástroj zpomalil. Jinými slovy, ve vzdálenosti řezu dochází
k výstupu minima rychlosti odjezdu a vypočítané optimalizované rychlosti posuvu.
POZNÁMKA: Funkce OptiPath v současné době nepodporuje situace, které vyžadují více
než jeden blok pro přechod nástroje z materiálu do vzduchu.
Vzdálenost bezpečného prostoru – Určuje vzdálenost po odjezdu z materiálu, po kterou má

se má používat Rychlost odjezdu, než začne platit Rychlost posuvu ve vzduchu.
Okno OptiPath, karta Úhel
Umístění:
OptiPath
OptiPath
Funkce na této kartě nastavují optimalizovanou rychlost posuvu tříosých lineárních řezů
sestupujících do materiálu. I když se tyto funkce normálně používají pro omezení rychlosti
posuvu při sestupu, mohou být také použity pro ovlivnění vzestupných pohybů.
Nastavit rychlost posuvu pro úhel nájezdu – Pokud je zaškrtnuto toto políčko, budou
rychlosti posuvu pro pohyby sestupu přizpůsobeny na základě konfigurace tabulky.
Tabulka Úhel – Určuje tabulku úhlů řezu a odpovídajících procentuálních hodnot nastavení
rychlosti posuvu, které se použijí při sestupu nástroje do materiálu. Hodnoty mohou být
zadány nebo určeny přetažením řídicích bodů grafu. Přidání nebo odstranění položek
tabulky provedete kliknutím pravým tlačítkem na danou položku a výběrem požadované
možnosti (nebo použijte tlačítka Přidat/Odstranit pod tabulkou). Pro řezy pod úhly menšími
než minimum uvedené v tabulce budou použita nastavení zadaná pro minimální úhel.
Podobně při překročení maximálního zadaného úhlu řezu budou použita nastavení pro
maximální úhel.
Sloupec Úhel – Zaznamenává až pět úhlů řezu (v sestupném pořadí), které popisují rozsah
očekávaných úhlů řezu k nastavení. Hodnoty mohou být od -90 do 90, kde 0 znamená
vodorovné frézování, 90 znamená zanoření podél osy nástroje a -90 znamená zdvih.
Sloupec Rychlost posuvu v % – Zaznamenává nastavení rychlosti posuvu v %, která se
použijí na vypočtené rychlosti posuvu při sestupu do materiálu pod odpovídajícím úhlem.
100 % použije vypočtenou rychlost posuvu beze změn, 50 % zmenší rychlost na polovinu
atd.
Příklad tabulky Úhel:
POZNÁMKY:
1. Nastavení pro úhel řezu 90 stupňů je přepsáno rychlostí zanoření, pokud je tato funkce
aktivní.
2. Rovinné frézovací pohyby (úhel 0 stupňů) se nepřizpůsobí.
Okno OptiPath, karta Tabulka hloubek
Umístění:
OptiPath
OptiPath
Funkce na této kartě řídí způsob výpočtu optimalizovaných rychlostí posuvů při obrábění
v různých hloubkách při použití možnosti optimalizace Optimalizovat dle tabulek. Vypočtené
rychlosti posuvu mohou být použity beze změny nebo upravené pomocí tabulek Úhel a
Šířka, stejně jako funkce na ostatních kartách v tomto okně.
POZNÁMKA: Tato karta je dostupná pouze v případě, že je zaškrtnutá možnost
Optimalizovat dle tabulek na kartě Posuv/rychlost.
Seznam možností typu hodnoty rychlosti posuvu – Určuje, jak interpretovat rychlosti
posuvu v tabulce hloubek.
Možnosti:
Posuv/min – Rychlosti posuvu budou vypočítány na základě absolutních rychlostí zadaných
pro různé hloubky řezu. Určete posuv v jednotkách určených na kartě Nastavení.
% z programu — Rychlosti posuvu budou vypočítány na základě poměrné hodnoty
v procentech naprogramovaných rychlostí určené pro různé hloubky. 100 použije
naprogramovanou rychlost posuvu beze změn, 50 zmenší rychlost na polovinu atd.
Posuv/zub – Rychlosti posuvu budou vypočítány na základě posuvu na zub nebo zatížení
třísek zadaného pro různé hloubky řezu. Určete posuv na zub v jednotkách používaných
souborem dráhy nástroje (palec/ot nebo mm/ot).
Tabulka hloubek – Určuje tabulku hloubek řezu a odpovídajících rychlostí posuvu, které se
uplatní při obrábění v dané hloubce. Hodnoty mohou být zadány nebo určeny přetažením
řídicích bodů grafu. Přidání nebo odstranění položek tabulky provedete kliknutím pravým
tlačítkem na danou položku a volbou požadované možnosti (nebo použijte tlačítka
Přidat/Odstranit pod tabulkou). Pro řezy v menších hloubkách než minimum uvedené
v tabulce budou použita nastavení zadaná pro minimální hloubku.
Sloupec Hloubka – Zaznamenává až pět hloubek řezu (v sestupném pořadí), které popisují
rozsah obrábění nástrojem.
Sloupec Rychlost posuvu – Zaznamenává rychlosti posuvu, které se uplatní, když nástroj
pracuje v dané hloubce. Hodnoty rychlosti posuvu jsou interpretovány různě na základě
aktivní možnosti typu hodnoty rychlosti posuvu (další informace v části „Seznam možností
typu hodnoty rychlosti posuvu“ výše).
Příklad tabulky hloubek:
Tip: Zrušte výběr všech optimalizačních metod, pomocí posuvníků Podmínka obrábění
určete vhodné posuvy a rychlosti pro známé podmínky obrábění, potom vyberte možnost
Optimalizovat dle tabulek a stisknutím tlačítka Vyplnit automaticky zadejte hodnoty do
tabulky hloubek.
Možnosti nastavení rychlostí posuvů – Řídí, kdy a jak se uplatní rychlost odebírání
materiálu ve výpočtech rychlosti posuvu během optimalizace pomocí tabulek.
Možnosti:
Vypnout – Rychlost odebírání materiálu nebere v úvahu.
Konst. objem pod min. hloubkou – Určuje, že se má odebírat konstantní objem materiálu,
pokud hloubka řezu je menší než nejmenší hodnota v tabulce hloubek. Rychlost odebírání
objemu je vyjádřena v krychlových jednotkách, kde jednotky odpovídají jednotkám určeným
na kartě Nastavení. Pokud není tato rychlost známa, zrušte výběr všech optimalizačních
metod a pro výpočet použijte posuvníky Podmínka obrábění.
Níže je zobrazen příklad, jak možnost Konst. objem pod min. hloubkou ovlivňuje výpočty
rychlosti posuvu pro kulovou dokončovací frézu, pokud je nejmenší záznam v tabulce
hloubek stejný jako poloměr nástroje.
Max. rychlost odebírání objemu – Určuje maximální rychlost odebírání objemu pro nástroj.
Optimalizované rychlosti posuvu jsou omezeny tak, aby rychlost odebírání materiálu nikdy
nepřesáhla tuto hodnotu. Rychlost odebírání objemu je vyjádřena v krychlových jednotkách,
kde jednotky odpovídají jednotkám určeným na kartě Nastavení. Pokud není tato rychlost
známa, zrušte výběr všech optimalizačních metod a pro výpočet použijte posuvníky
Podmínka obrábění.
Okno OptiPath, karta Tabulka šířek
Umístění:
OptiPath
OptiPath
Funkce na této kartě nastavují optimalizovanou rychlost řezů, které jsou užší než celá šířka
nástroje, při použití možnosti Optimalizovat dle tabulek. Pokud nástroj neobrábí plným
průměrem, může být rychlost posuvu obvykle vyšší než pro řezy v plné šířce, takzvané
„obrábění v drážce“.
POZNÁMKA: Tato karta je dostupná pouze v případě, že je zaškrtnutá možnost
Optimalizovat dle tabulek na kartě Posuv/rychlost.
Zapnout – Pokud je zaškrtnuto toto políčko, jsou rychlosti posuvu nastaveny pro řezy různé
šířky v závislosti na konfiguraci tabulky šířek.
Tabulka šířek – Tabulka šířek řezů a odpovídajících nastavení rychlosti posuvu v procentech,
které se uplatní při odebírání materiálu se zadanou šířkou nástroje. Hodnoty mohou být
zadány nebo určeny přetažením řídicích bodů grafu. Přidání nebo odstranění položek
tabulky provedete kliknutím pravým tlačítkem na danou položku a výběrem požadované
možnosti (nebo použijte tlačítka Přidat/Odstranit pod tabulkou). Pro řezy s šířkami menšími
než minimum uvedené v tabulce budou použita nastavení zadaná pro minimální šířku.
Sloupec Šířka (%) – Obsahuje záznamy až pěti šířek řezu (v sestupném pořadí) popisujících
rozsah očekávaných šířek řezu, které je možné dále nastavit.
Sloupec Rychlost posuvu v % – Uvádí změny rychlosti posuvu v %, které se použijí na
vypočtené rychlosti posuvu při odebírání materiálu s danou šířkou řezu. 100 % použije
vypočtenou rychlost posuvu beze změn, 50 % zmenší rychlost na polovinu atd.
Příklad tabulky šířek:

Použití okna OptiPath
Přehled optimalizace NC programů
Toto téma popisuje optimalizaci NC programů frézování pomocí modulu OptiPath.

Modul OptiPath vytváří optimalizované NC programy přepočítáním rychlostí posuvů nebo
rychlostí vřetene. Optimalizace nemění rychloposuvy ani naprogramované dráhy nástroje.
Místo toho optimalizace zaručuje co nejrychlejší výrobu kvalitních součástí tím, že nastaví
v NC programu optimální rychlosti posuvu (nebo rychlosti vřetene). Modul OptiPath je
možné používat interaktivně, v dávkovém režimu nebo vložením záznamů „VERICUT-
COMMAND“ a „VERICUT-OPTIPATH“ do souborů NC programu.
Optimalizace NC programů odstraňuje nebo omezuje následující časté neefektivní

postupy:
 příliš konzervativní rychlosti posuvu,
 rychlost posuvu obrábění použitá pro pohyby ve vzduchu,
 žádná kompenzace rychlosti při frézování většího (nebo menšího) množství
materiálu, než se předpokládalo,
 žádná kompenzace rychlosti posuvu při měnících se podmínkách obrábění, jako jsou
například: změna hloubky řezu, šířky nebo úhlu zanoření,
 nadměrné opotřebování karbidových obráběcích nástrojů za podmínek obrábění
ztenčování třísek
Optimalizace NC programů obvykle přináší tato významná vylepšení:

 30-60% snížení času cyklu stroje (zdvojnásobení kapacity stroje),
 kvalitněji obráběné součásti s lepší povrchovou úpravou,
 hluk nástroje a jeho poškození jsou sníženy nebo zcela odstraněny,
 delší životnost nástroje snižuje náklady na rychle opotřebovávané nástroje.
Optimalizace je řízena uživatelským nastavením optimalizace a podrobnými znalostmi

obráběcích podmínek aplikace VERICUT. Nastavení optimalizace provedete v okně OptiPath
dostupném ze Správce nástrojů. Záznamy OptiPath jsou uloženy v souboru knihovny
nástrojů. Každý záznam je jednoznačně rozpoznatelný podle materiálu obrobku, obráběcího
stroje, popisu obráběcího nástroje a počtu zubů nástroje. Optimalizace se provádí pro každý
nástroj, takže záznamy OptiPath mohou být upraveny na míru určitým nástrojům a
podmínkám obrábění.
Optimalizace se zapíná a řídí pomocí funkcí okna ovládání OptiPath. Určete soubor pro
výstup optimalizovaných dat, typ obráběného materiálu a NC stroj, který bude součást
obrábět. Odkazy na záznamy OptiPath mohou být předdefinovány nástrojem v souboru
knihovny nástrojů, nebo můžete pomocí seznamu nástrojů spojit obráběcí nástroje NC
programu se záznamy OptiPath v knihovně.
Základní kroky optimalizace NC programu:

1. Připravte NC program pro optimalizaci:
 Nastavte aplikaci VERICUT pro zpracování souboru projektu: modely, název souboru
NC programu a orientaci, obráběcí nástroje atd.
 Před optimalizací zkontrolujte, že je NC program bez chyb.
 Pokud je k optimalizaci třeba neobrobený polotovar, obnovte model.
2. V okně ovládání OptiPath proveďte konfiguraci pro optimalizaci NC programů, včetně
nastavení souboru pro výstup optimalizovaných dat, obráběného materiálu a stroje,
který bude obrábět součást.
3. Výběrem optimalizace Dotazy při obrábění vytvoříte záznamy OptiPath za běhu nebo
pomocí okna OptiPath dostupného ze Správce nástrojů vytvoříte záznamy OptiPath
nutné k optimalizaci obráběcích nástrojů v NC programu. Ujistěte se, že optimalizované
nástroje mají v souboru knihovny nástrojů dostupný záznam OptiPath. Nástroje, které
nemají odpovídající záznamy OptiPath, nebudou optimalizovány.
4. Pouze neinteraktivní optimalizace – spojí záznamy OptiPath v souboru knihovny
nástrojů s obráběcími nástroji v souborech NC programu a potom zapne optimalizaci.
Existují dva způsoby tvorby spojení:
Metoda asociace knihovny nástrojů – spojte popis nástroje OptiPath s nástrojem v souboru
knihovny nástrojů, potom vyberte materiál a stroj v okně Řízení OptiPath.
Metoda asociace seznamu nástrojů – vyberte materiál a stroj v okně ovládání OptiPath,
potom vytvořte seznam nástrojů spojující záznamy OptiPath s obráběcími nástroji v souboru
NC programu, které se mají optimalizovat.
Optimalizace se provede během obrábění. Optimalizované pohyby nástroje (a jakékoliv
neoptimalizované pohyby nástroje) se zapíší do optimalizovaného souboru. Optimalizace se
automaticky vypne, jakmile se dosáhne konce posledního NC programu.
Úvahy optimalizace:
Proces optimalizace ovlivňují následující faktory.
Rozlišení obrábění – Tato možnost umístěná v okně Nastavení na kartě Vlastnosti ovlivňuje
přesnost obrobku a má přímý dopad na výsledky modulu OptiPath, stejně jako na modul
AUTO-DIFF, export modelu, kolize držáku, chyby rychloposuvu, rychlost dynamické rotace,
rychlost zoomu atd. Pokud se při optimalizaci používá nedostatečná tolerance obrábění,
mohou se výsledné rychlosti posuvu lišit (oscilovat) během relativně stálých podmínek
obrábění nebo může mít aplikace VERICUT problémy přesně zjistit, kdy nástroj najíždí do
materiálu nebo z něj odjíždí. Pokud toto nastane, obnovte model a snižte hodnotu rozlišení
obrábění, potom opakujte optimalizaci.
Neoptimalizovatelné nástroje – Následující typy nástrojů jsou neoptimalizovatelné:
závitník, vodní tryska, vrták, drátové řezání, sondy a nástroje rotovaných profilů se
„špičkou“. Optimalizace je pro tyto pohyby nástroje a rychlosti posuvu pozastavena a do
optimalizačního souboru jsou zapsána neoptimalizovaná data beze změny.
Ostatní podmínky způsobující pozastavení optimalizace – Optimalizace je pozastavena při
zpracování NC programu za následujících podmínek:
 operace soustružení,
 cykly vrtání,
 pevné cykly fixní osy nástroje (například záznam APT CYCLE, G-kódy G81-89),
 pohyb způsobený záznamem APT GODLTA,
 střetnutí se záznamem VERICUT-MODAL,
 zpracování záznamu „VERICUT-OPTIPATH off“,
 při právě zapnuté funkci 2D rotace. Zobrazí se následující upozornění: „Při aktivní 2D
rotaci je optimalizace vypnuta.“ U těchto pohybů se doporučuje pozastavit
optimalizaci.
POZNÁMKA: Pokud je zapnuto ladění optimalizace, vypíše se ladicí zpráva na každém
řádku, který byl z tohoto důvodu pozastaven.
V NC programech není možné optimalizovat:

 umístění nástroje programovaná v jiných stavech pohybu než G01, G02, G03 nebo
NURBS,
 pohyby programované v režimu konstantní obvodové rychlosti (CSS),
 kruhové pohyby programované v režimu inverzního času (IVT),
 posunutí umístění nástroje pomocí hodnot v tabulce Korekce nástroje, například
G41-42Dn,
 pohyby dráhy nástroje v otočených rovinách (např. Fanuc G68).
Optimalizace NC programů:
Ve výchozím nastavení optimalizuje aplikace VERICUT datové bloky NC programu obsahující
jakoukoliv kombinaci optimalizovatelných kódů uvedených v následujícím seznamu. Blok
není možné optimalizovat v případě, že obsahuje jiné kódy než kódy označené jako
optimalizovatelné.
Výchozí optimalizovatelné G-kódy:
 G01 – Lineární interpolace
 G02 G03 – Kruhová interpolace po směru a proti směru hodin
 G06 G06.2 – Interpolace NURBS
 F – Rychlost posuvu
 N – Pořadové číslo bloku
 X Y Z A B C – Umístění osy (v režimu G01)
 X Y I J – Data středu kruhu (v režimu G02 nebo G03 a v rovině XY)
 X Z I K – Data středu kruhu (v režimu G02 nebo G03 a v rovině ZX)
 Y Z J K – Data středu kruhu (v režimu G02 nebo G03 a v rovině YZ)
 BSPLINE P SD K PL R PW X Y Z – Data NURBS (v režimu interpolace NURBS)
 výraz „značka proměnné“, například „#“.
V následujících příkladech datových bloků NC programu jsou některé bloky

optimalizovatelné a některé ne.
G01 X1.0 Y2.0 F20.0 <= optimalizovatelné
X18.0 Y.2 A180 <= optimalizovatelné
G01 X12.0 Z1.5 M03 <= NEoptimalizovatelné: M03
G00 Y.5 Z3.0 <= NEoptimalizovatelné: režim G00
G41 X4.0 Y1.2 F30 D01 <= NEoptimalizovatelné: G41/
Použití makra Optimizable

Pomocí makra Optimizable je možné označit další NC kódy jako optimalizovatelné. Všechny
skupiny NC kódu vyskytující se v bloku určeném pro optimalizaci musí být nakonfigurovány
pro volání tohoto makra. Uvažujme například výše uvedený G-kód „M03“: G01 X12.0 Z1.5
M03. Tento blok může být optimalizován přidáním makra optimizable na následující skupiny
NC kódu: G 1, X *, Z *, M 3. Chcete-li například přidat makro optimizable do skupiny „M 3“
v konfiguraci CNC řízení:
Word=M Range=3, Condition=* *, Macroname=Optimizable, Scan=No, After=No
Pokud kterákoliv skupina kódu v bloku není nakonfigurována pro volání makra optimizable,
nebude blok optimalizován. Proto pokud ve výše uvedeném příkladu nakonfigurujete pro
volání tohoto makra pouze skupinu M 3, nebude blok optimalizován.
POZNÁMKY:
1. Kódy korekce nástroje – Pokud jsou v NC programu přítomny kódy CDC, ale
nepoužívají se (například když nejsou hodnoty registru kompenzace definovány nebo
jsou nastaveny na 0), a nastaví se možnost Zpracovat korekci nástroje v nabídce
Konfigurace nastavení ve stromu projektu na kartě NC programu na „Vypnout“
zapnuta optimalizace pohybů následujících za bloky, které řídí CDC. Chcete-li
optimalizovat i bloky obsahující kódy CDC (například G41-42Dn), použijte makro
Optimizable.
2. Optimalizace pohybů v absolutních a přírůstkových režimech zadávání kót –
Optimalizace se použije na pohyby programované v absolutním nebo přírůstkovém
režimu zadávání kót. Bloky obsahující příkaz NC programu pro změnu režimu
kótování (například G90/G91), však nejsou optimalizovatelné bez použití makra
Optimizable.
3. Optimalizace pohybů v režimu posuvu inverzního času nebo posuv za minutu –
Optimalizace se použije na pohyby v režimu inverzního času nebo posuvu za minutu.
Bloky obsahující příkaz NC programu pro změnu tohoto režimu (například G93/G94)
však nejsou optimalizovatelné bez použití makra Optimizable.
4. Optimalizace NC programů s podprogramy nebo makry – Aplikace VERICUT
podporuje obě rozšíření a optimalizaci podprogramů v NC programu.
Rozšíření podprogramů
 Volání makra OptiPathExpandSubs nastavuje nemodální příznak, který se při
každém bloku znovu nastaví na „nerozšiřovat“. Volání tohoto makra by mělo být
asociováno spíše s výrazem než se začátkem události zpracování. Například: záznam
M98 zavolá OptiPathExpandSubs a potom CallSub.
 Makro OptiPathExpandSubs podporuje následující hodnoty:
0 = nerozšiřovat
1 = rozšiřovat
2 = rozšiřovat, pouze pokud je aktuální nástroj optimalizován
 Volání, začátek a návrat podprogramu se označí jako komentáře. Příklad: řádek
příkazu „N5 O100 (Example sub)“ se převede na „(OptiPath Expansion: N5 O100)
(Example sub)“.
Optimalizace podprogramů
 Volání makra OptiPathOptimizeSubs nastavuje nemodální příznak, který se při
každém bloku znovu nastaví na „neoptimalizovat“. Volání tohoto makra by mělo být
asociováno spíše s výrazem než se začátkem události zpracování. Příklad: záznam
M98 zavolá OptiPathOptimizeSubs a potom CallSub.
 Každý optimalizovaný podprogram se vypíše do zvláštního souboru. Název souboru
se bude skládat z názvu podprogramu a přípony .opti. Zápis do zvláštních souborů
nezávisí na tom, jak nebo kde byly podprogramy umístěny v původním programu.
Uživatel je zodpovědný za vše potřebné pro vložení těchto nových podprogramů do
jeho programu.
 Makro OptiPathOptimizeSubs podporuje následující hodnoty:
0 = neoptimalizovat
1 = optimalizovat
2 = optimalizovat, pouze pokud se optimalizuje aktuální nástroj
Obecné poznámky k rozšiřování a optimalizaci podprogramů

 Volání maker OptiPathExpandSubs a OptiPathOptimizeSubs se vzájemně vylučuje.
 Rozšíření i optimalizace podprogramů s cykly jsou podporovány.
 Rozšíření i optimalizace volání makra NC jsou podporovány, je však třeba rozšíření
volání makra NC věnovat zvýšenou pozornost.
 Automatické řazení rozšířených podprogramů je podporováno. Pořadí však bude
založeno na hlavním číslování pořadí. (Předtím měl každý podprogram vlastní
množinu čísel pořadí).
 Řádky vstupního souboru před prvním zpracovávaným řádkem budou zapsány do
výstupního souboru.
 Řádky následující po M02/M30 budou zapsány do výstupního souboru.
POZNÁMKY:
1. Toto může způsobit problémy podle toho, kde je kód M02/M30 umístěn.
2. Podprogramy obvykle následují po kódu M30. Podprogramy budou vypsány,
i kdyby byly všechny rozšířeny nebo optimalizovány.
 Byly přidány kontroly, které se snaží zjistit, kdy je možné rozšiřovat nebo
optimalizovat podprogram. Obvykle se nevypíše žádná zpráva s důvodem, proč nebyl
podprogram rozšířen. Zobrazí se však ladicí zprávy, pokud je zapnuta logika ladění
smyček. Možné důvody, proč podprogram nemusí být rozšířen nebo optimalizován,
jsou následující:
modul OptiPath není zapnutý,
v tomto bloku nebylo před voláním podprogramu zavoláno makro
OptiPathExpandSubs nebo OptiPathOptimizeSubs,
s voláním podprogramu byl určen pohyb,
s voláním podprogramu byla určena proměnná makra NC,
podprogram je podprogram CNC řízení,
znak počátečního komentáře nebyl definován,
Podprogram je vnořený podprogram a jeho nadřazený podprogram nebyl
rozšířen.
makro OptiPathExpandSubs bylo voláno s přepisující hodnotou 2 a aktuální
nástroj se neoptimalizuje,
makro OptiPathOptimizeSubs bylo voláno s přepisující hodnotou 2 a aktuální
nástroj se neoptimalizuje.
Oblasti, na které je třeba dávat pozor

Následující seznam popisuje různé případy, kdy rozšířený výstup může být nesprávný. Ve
všech případech je za ověření výsledků zodpovědný uživatel.
 Začátek a konec podprogramu. Ve většině případů je začátek a konec podprogramu
určen jasně. V některých případech soubor určuje podprogram soubor, který
obsahuje podprogram. Software označí první a poslední řádek podprogramu jako
komentář, což nemusí být za těchto podmínek správné.
 Obecný formát komentáře je popsán výše. Pro některá CNC řízení může být
neplatný. Příklad: řádek musí začínat pořadovým číslem.
 Volání podprogramu bude označeno jako komentář. Pokud tento řádek obsahuje
cokoliv jiného než volání makra, může být rozšíření podprogramu neplatné.
Kontrolují se proměnné makra a pohyb. Mohou být ale přítomné jiné položky, které
mohou zrušit platnost rozšíření.
 Začátek a konec podprogramu bude označen jako komentář. Pokud tyto řádky
obsahují cokoliv jiného než začátek a konec, může být rozšíření podprogramu
neplatné. Aplikace toto nekontroluje.
 Rozšiřovaný podprogram nesmí obsahovat žádný typ logiky větvení. Pokud se za
běhu narazí na tuto situaci, bude vygenerována chyba.
5. Optimalizace programů Heidenhain nebo jiných NC programů omezených rostoucími

pořadovými čísly bloků – Pomocí nastavení ovládání OptiPath je možné přečíslovat
bloky optimalizovaného NC programu.
Problém ztenčování třísek
Ztenčování třísek nastává, když podmínky obrábění způsobí, že nástroj odebírá

naprogramovanou rychlostí posuvu užší nebo menší třísky, než očekával programátor. To
způsobuje řadu problémů při obrábění, například nekvalitní obrobení povrchu, zkrácení
životnosti nástroje nebo plátku nebo dokonce zlomení nástroje nebo poškození NC stroje od
nadměrných vibrací během obrábění.
Ztenčování třísek je trojrozměrný problém. Uvažujme následující příklady.
Šířka řezu – Pokud je dosažena požadovaná tloušťka třísky u širokého řezu jako na obrázku
níže (obrázek vlevo nahoře), budou se u užšího řezu při použití stejné rychlosti posuvu tvořit
třísky s jen poloviční tloušťkou (obrázek vpravo nahoře). V tomto příkladu zajistí aplikace
VERICUT konstantní tloušťku třísek zvýšením rychlosti posuvu na dvojnásobek.
Hloubka řezu – Pokud je dosažena požadovaná tloušťka třísek při hlubokém řezu jako na
obrázku níže (obrázek vlevo dole), budou u mělkého řezu (obrázek vpravo dole) za použití
stejné rychlosti posuvu tvořeny třísky s jen poloviční tloušťkou. Aplikace VERICUT zajistí
konstantní šířku třísek zvýšením rychlosti posuvu na dvojnásobek jako na obrázku vpravo
dole.
Aplikace VERICUT v každém okamžiku zná množství materiálu v kontaktu s nástrojem, může
tedy odvodit maximální šířku třísek při každém záběru. Modul OptiPath aplikace VERICUT
udržuje tuto požadovanou maximální šířku třísek změnou rychlosti posuvu pro každý záběr
do materiálu, bez ohledu na hloubku nebo šířku řezu.
Přidání nového záznamu OptiPath k nástroji v knihovně

nástrojů
Soubor knihovny nástrojů obsahuje data optimalizace pro použití modulem optimalizace
rychlosti posuvu OptiPath aplikace VERICUT. Chcete-li přidat nový záznam OptiPath
k nástrojům v knihovně nástrojů, použijte následující postupy.
POZNÁMKA: Nezapomeňte knihovnu nástrojů s novými informacemi uložit.
Pro snadnější pochopení je toto téma rozděleno na základní úlohy. Doporučuje se provádět
úlohy v uvedeném pořadí.
Tipy:
1. Místní nabídka: Funkce pro manipulaci s nástroji se zobrazí v místní nabídce po
výběru nástroje a kliknutí pravým tlačítkem na nástroj v okně Správce nástrojů.
Podobně se zobrazí funkce pro manipulaci s komponentami nástroje po výběru
komponenty a kliknutí pravým tlačítkem.
2. Objekty v okně Správce nástrojů je možné přesunovat přetažením z jednoho
rodičovského nástroje (složky) do jiného nebo je kopírovat přetažením se stisknutou
klávesou <Ctrl>.
Jak otevřít soubor knihovny nástrojů a vybrat nástroj:

1. Dvojitým kliknutím na možnost Nástroje ve stromu projektu, kliknutím pravým tlačítkem
na možnost Nástroje ve stromu projektu a výběrem příkazu Správce nástrojů v místní
nabídce, kliknutím na tlačítko (Nástroje) na panelu nástrojů aplikace VERICUT

nebo kliknutím na příkaz na kartě Projekt > Nástroje na pásu karet aplikace VERICUT
zobrazte okno Správce nástrojů.
2. V okně Správce nástrojů klikněte na tlačítko (Otevřít soubor) na panelu nástrojů a

v zobrazeném okně pro výběr souboru vyberte nebo zadejte /cestu/název souboru
knihovny nástrojů obsahující nástroje, ke kterým chcete přidat záznamy OptiPath, a
klikněte na tlačítko Otevřít.
3. Otevře se soubor knihovny nástrojů. První nástroj v knihovně je vybrán a zobrazen
v oblasti zobrazení nástroje okna Správce nástrojů.
4. V seznamu nástrojů ve Správci nástrojů klikněte pravým tlačítkem na nástroj, ke
kterému chcete přidat záznam OptiPath, a z nabídky vyberte možnosti Přidat OptiPath >
Nový, aby se zobrazilo okno OptiPath.
Jak určit nový záznam OptiPath:
1. V okně OptiPath zadejte nebo upravte Popis nástroje.

2. Určete Materiál pro nový záznam OptiPath výběrem v rozevíracím seznamu materiálů
nebo zadejte nový materiál v poli Materiál.
3. Určete Stroj pro nový záznam OptiPath výběrem v rozevíracím seznamu strojů nebo
zadejte nový stroj.
4. Nový záznam OptiPath musí být jedinečnou kombinací tří výše popsaných identifikátorů.
5. Chcete-li změnit jednotky záznamu OptiPath, klikněte v okně OptiPath na kartu
Nastavení a vyberte požadované Jednotky (palce nebo milimetry).
Jak vybrat jednu nebo více metod optimalizace:

1. Pro pomoc s výpočtem hodnot rychlostí posuvů, objemu nebo rychlosti vřetena
nakonfigurujete pomocí posuvníků Podmínka obrábění známé úspěšné podmínky
obrábění, na kterých se založí optimalizace. Další informace naleznete v části Výpočet
rychlostí posuvů, rychlostí vřetene nebo zkušební optimalizace v tématu Použití okna
OptiPath v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
2. V okně OptiPath na kartě Posuv/rychlost v poli Metoda optimalizace vyberte možnosti
optimalizace pohybů nástroje. Podle potřeby použijte posuvníky nebo zadejte podpůrná
data pro vybranou metodu optimalizace.
Tip: Po zapnutí optimalizační metody se podívejte na informace o metodě, které se zobrazí
uprostřed okna OptiPath.
Následující doporučení se týkají běžných scénářů obrábění.
Tloušťka třísek – Optimalizace vysokorychlostního obrábění, operací před
dokončováním a dokončovacích operací u karbidových nástrojů, u kterých je nebezpečí
ztenčování třísek. Je obzvláště účinné pro obrábění tvrdých materiálů v rámci modulu
Mold and Die.
Odebrání objemu – Pro optimalizování nástrojů, které pracují v různých podmínkách
obrábění, například operace přerovnávání nebo hrubování, které se provádí s různými
hloubkami a šířkami řezu.
Tip: Kombinace metod Tloušťka třísek a Odebrání objemu ochrání proti podmínkám
nadměrné tloušťky třísek nebo objemu, které mohou nastat při použití pouze jedné
z těchto metod optimalizace.
Obvodová rychlost – Pro optimalizaci dokončovacích operací obrábění pomocí kulových
a válcových fréz se zaoblenou špičkou a vysokorychlostního obrábění. Použitím prvků na
kartě Úhel omezíte kolísání otáček a určíte posuv na zub, který se má udržovat.
(Používejte pouze na vysokorychlostních NC strojích schopných rychle měnit rychlost
vřetene bez poškození motoru vřetena.)
Rychlost posuvu ve vzduchu – Tato možnost je užitečná ke zkrácení doby osvědčených
drah nástrojů bez ovlivnění rychlostí posuvů obrábění a výsledných drsností.
Optimalizovat dle tabulek – Pro optimalizaci nástrojů použitých při operacích hrubování
nebo přerovnávání, kde je třeba více kontroly nad rychlostmi posuvů obrábění pro různé
hloubky, šířky a úhly řezu, než poskytují metody tloušťky třísek a objemu.
Tip: Kliknutím na tlačítko Vyplnit se automaticky vyplní datová pole tabulky hodnotami
vypočtenými pomocí posuvníků Podmínka obrábění. Potom pomocí karet Hloubka,
Šířka a Úhel změňte hodnoty podle potřeby.
3. Zadejte potřebná data pro vybrané metody optimalizace.
Jak doplnit zbývající nastavení optimalizace:

Okno OptiPath nabízí mnoho možností, které jsou volitelné, následující kroky se zaměřují na
nastavení, která jsou podstatná pro optimalizaci, a na ta běžně používaná. Popisy všech
dostupných nastavení záznamů OptiPath naleznete v části Okno OptiPath v příručce Strom
Karta Posuv/rychlost:
1. Chcete-li přepsat naprogramované rychlosti vřetene hodnotami ot./min vypočítanými
modulem OptiPath odpovídajícími optimalizovaným rychlostem posuvu, zaškrtněte
políčko Rychlost vřetene.
2. Zadejte Rychlost posuvu ve vzduchu, která se použije, když je nástroj ve vzduchu.
3. Všimněte si, že pomocí této hodnoty je všemi optimalizačními metodami
optimalizováno obrábění ve vzduchu, i když není políčko zaškrtnuto. Výběrem možnosti
Výchozí se použije Max. rychlost posuvu osy X NC stroje (pro NC programy typu G-kód)
nebo hodnota Rychloposuv (pro NC programy typu APT).
Karta Nastavení:
1. Vyberte z následujících možností:
Přidat více řezů – Doporučuje se, pokud je dostatek místa na disku nebo se výrazně
mění podmínky obrábění.
Upravit pouze existující řezy – Doporučuje se, pokud je místo na disku omezeno nebo
pokud jsou umístění nástroje relativně blízko sebe.
2. Zadejte hodnotu Rozlišení. Pro analýzu pohybů nástroje použijte možnost Vzdálenost
(doporučena hodnota 1/4–1/2 průměru nástroje) nebo po výběru možnosti
Automaticky vypočítá tuto hodnotu aplikace VERICUT automaticky.
3. Výstupy nových optimalizovaných rychlostí posuvu omezíte zadáním hodnoty Minimální
změna rychlosti posuvu.
4. Výběrem možnosti Výchozí se použije hodnota 1 in/min nebo 25 mm/min.
5. Zadejte Rychlost začišťování, která se použije, když nástroj přiléhá k materiálu, ale
neodebírá ho (kalibrovací průjezd).
Výběrem možnosti Výchozí se použije 50 % Max. rychlosti posuvu osy X NC stroje (pro
NC programy v G-kódu) nebo 50 % hodnoty Rychloposuv (pro NC programy typu APT).
Karta Meze:
1. Zadáním hodnot Maximální posuv řezu a Minimální posuv řezu omezíte optimalizované
rychlosti posuvu při obrábění materiálu.
Výběrem možnosti Výchozí pro Minimální posuv řezu se použije hodnota 1 in/min nebo
25 mm/min.
Výběrem možnosti Výchozí pro Maximální posuv řezu se použije 15 % Max. rychlosti
posuvu osy X NC stroje (pro NC programy typu G-kód) nebo 45 % hodnoty Rychloposuv
(pro NC programy typu APT).
Konfigurace optimalizace pro speciální podmínky

(například kružnice, NURBS, nájezd/odjezd z materiálu,
sestupy atd.):
Následující text popisuje funkce OptiPath, které jsou použity pro řízení určených podmínek.
Optimalizace rychlostí kruhových posuvů – Nakonfigurujte možnost na kartě Nastavení:
Rychlost kruhového posuvu.
Optimalizace rychlostí posuvů NURBS – Nakonfigurujte možnost na kartě Nastavení:
Rychlost posuvu NURBS.
Úprava optimalizovaných rychlostí posuvů pro redukci opotřebení – Nakonfigurujte
možnost na kartě Nastavení: Redukce na opotřebení na hodnotu představující poměrnou
hodnotu v procentech, která se má uplatnit na vypočítané rychlosti posuvu po odebrání
každé krychlové jednotky materiálu.
Řízení rychlostí posuvů při zanořování do materiálu podél osy nástroje nebo zdvihání
z materiálu – Nakonfigurujte možnost na kartě Zanoření: Rychlost zanoření nebo Rychlost
zdvihu.
Řízení rychlostí posuvů při nájezdu do materiálu nebo odjezdu z něj – Nakonfigurujte
možnost na kartě Nájezd/odjezd: Rychlost nájezdu nebo Rychlost odjezd.
Úprava optimalizovaných rychlostí posuvu při sestupu do materiálu – Nakonfigurujte
funkce karty Úhel.
Jak vyzkoušet provedení optimalizace:
V okně OptiPath na kartě Posuv/rychlost: pomocí posuvníků Podmínka obrábění otestujte,
jak bude optimalizace provedena za různých podmínek obrábění.
1. Pomocí posuvníků Osová hloubka a Radiální šířka (nebo zadáním hodnot do
odpovídajících textových polí) popište testované podmínky obrábění.
2. Sledujte vypočtené hodnoty Posuv za minutu a Posuv na zub. Toto jsou plánované
optimalizované rychlosti posuvu.
Pokud se jakákoliv hodnota optimalizace změní, nezapomeňte kliknutím na tlačítko Upravit
v okně OptiPath aktualizovat záznam OptiPath a potom uložte soubor knihovny nástrojů
s novými informacemi.
Přidání záznamu OptiPath k nástroji:

Po definování záznamů přidejte nový záznam OptiPath s parametry optimalizace k nástroji
v knihovně nástrojů kliknutím na tlačítko Přidat.
Opakováním předchozího bodu přidejte záznamy OptiPath k ostatním nástrojům knihovny
nástrojů. Nezapomeňte nakonec uložit knihovnu nástrojů.
Další informace naleznete v části Okno Správce nástrojů a v části Okno OptiPath v příručce
Přidání místního záznamu OptiPath k odkazovanému

nástroji
Když je do aktuální knihovny nástrojů přidán odkazovaný nástroj, záznam OptiPath

asociovaný s externě odkazovaným nástrojem se zkopíruje do aktuální knihovny nástrojů a
označí se jako externí odkazy.
Jestliže jsou všechny nástroje ve Správci nástrojů, které se shodují se záznamy OptiPath,
externě odkazované nástroje, zobrazí se ikona hlavního uzlu OptiPath také černobíle
(stejnou ikonu používají neaktivní záznamy OptiPath) a v popisu bude text „Odkazovaný
záznam OptiPath“. Odkazované záznamy OptiPath není možné otevřít, upravit, vyjmout,
zkopírovat ani vložit.
Přidáním místního záznamu OptiPath je možné přepsat externí záznam OptiPath. Po přidání
místního záznamu se tlačítko hlavního uzlu OptiPath zobrazí barevně a místní záznam se
označí jako aktivní. Odkazované záznamy OptiPath budou nadále zobrazeny černobíle a
označeny jako neaktivní.
Výpočet rychlostí posuvů, rychlostí vřetene nebo zkušební
optimalizace
Okno OptiPath aplikace VERICUT se používá pro tvorbu a správu záznamů OptiPath, které
obsahují optimalizační data používaná modulem optimalizace rychlostí posuvu OptiPath.
Funkce také poskytují pomoc s výpočtem rychlostí posuvů a rychlostí vřetene, stejně jako
zkoušky provedení optimalizace za různých podmínek obrábění. Níže popsané postupy se
většinou provádí při přidání nebo změně záznamu OptiPath, aby se ověřilo, že optimalizace
pohybů nástroje bude probíhat podle očekávání. Záznamy OptiPath jsou uloženy
s nástrojem v knihovně nástrojů.
Jak vypočítat rychlosti posuvů a rychlosti vřetene:


nebo kliknutím na příkaz na kartě Projekt > Nástroje zobrazte okno Správce nástrojů.
2. V okně Správce nástrojů zvýrazněte nástroj, pro který chcete vypočítat posuvy nebo
rychlosti.
3. V seznamu nástrojů ve Správci nástrojů klikněte pravým tlačítkem na nástroj, pro který
chcete vypočítat posuvy a rychlosti, a z nabídky vyberte možnosti Přidat OptiPath >
Nový, aby se zobrazilo okno OptiPath.
4. V okně OptiPath na kartě Posuv/rychlost zrušte zaškrtnutí všech políček metod
optimalizace.
5. Pomocí posuvníků Podmínka obrábění nebo zadáním hodnot do odpovídajících
textových polí popište známou úspěšnou podmínku obrábění, na které bude
optimalizace založena. S touto podmínkou se nástroj setkává nejčastěji.
6. Pokud některý posuvník není možné posunout k požadované hodnotě nebo se barva
hodnoty v odpovídajícím datovém poli změní na červenou, je vstup limitován jiným
nastavením optimalizace. Pokud všechna nastavení na kartě Posuv/rychlost vypadají
v pořádku, zkontrolujte hodnoty na kartě Meze, například Maximální posuv řezu,
Minimální posuv řezu atd.
7. V případě potřeby pomohou funkce Obvodová rychlost, Rychlost vřetena a Výkon
vřetena pomoci s výpočtem požadovaných rychlostí posuvu nebo rychlostí vřetena.
8. Pomocí posuvníků Podmínka obrábění v okně OptiPath: na kartě Posuv/rychlost můžete
vyzkoušet, jak se optimalizace provede s novým nastavením za různých podmínek
obrábění.
Další informace naleznete výše v části Zkouška vykonávání optimalizace v části Přidání
nového záznamu OptiPath k nástroji v knihovně nástrojů.
Tip: Přetažení posuvníků ukazuje dynamiku odebírání kovu také ovlivněním umístění
souvisejících posuvníků.
Další informace naleznete v části Okno Správce nástrojů a v části Okno OptiPath v příručce
Úprava, kopírování nebo odstranění existujícího záznamu

OptiPath
Chcete-li upravit, kopírovat nebo odstranit záznamy OptiPath v souboru knihovny nástrojů,
postupujte podle následujících pokynů. Všechny následující úlohy předpokládají, že okno
Správce nástrojů je již zobrazeno. V případě potřeby dvakrát klikněte na možnost Nástroje
ve stromu projektu, klikněte pravým tlačítkem na možnost Nástroje ve stromu projektu a
vyberte z nabídky možnost Správce nástrojů, klikněte na tlačítko (Nástroje) na panelu

nástrojů nebo klikněte na příkaz na kartě Projekt > Nástroje a zobrazte okno Správce
nástrojů.
POZNÁMKA: Nezapomeňte uložit knihovnu nástrojů s upravenými informacemi.
Úprava existujícího záznamu OptiPath:

1. V seznamu nástrojů v okně Správce nástrojů najděte nástroj se záznamem OptiPath,
který chcete upravit. Dvojitým kliknutím na záznam OptiPath zobrazte okno OptiPath.
2. V okně OptiPath podle potřeby upravte identifikátory v tabulce nebo nastavení
optimalizace. Další informace o použití funkcí okna OptiPath naleznete v části Přidání
záznamu OptiPath k nástroji v knihovně nástrojů v části Použití okna OptiPath.
3. Po skončení klikněte na tlačítko Upravit.
4. Pomocí posuvníků Podmínka obrábění v okně OptiPath: na kartě Posuv/rychlost můžete
vyzkoušet, jak se optimalizace provede s novým nastavením za různých podmínek
obrábění.
Další informace naleznete výše v části Zkouška vykonávání optimalizace v části Přidání
nového záznamu OptiPath k nástroji v knihovně nástrojů.
Pokud se jakákoliv hodnota optimalizace změní, nezapomeňte kliknout na tlačítko Upravit a
potom uložit soubor knihovny nástrojů s novými informacemi.
Jak zkopírovat existujícího záznamu OptiPath:
Kopírování záznamu v aktuálním souboru knihovny nástrojů:

který chcete zkopírovat.
2. Klikněte pravým tlačítkem na záznam OptiPath, který chcete kopírovat, a v místní
nabídce vyberte příkaz Kopírovat.
3. Klikněte pravým tlačítkem na nástroj, do kterého chcete kopírovat záznam OptiPath, a
v místní nabídce vyberte příkaz Vložit.
4. Dvojitým kliknutím na nový záznam OptiPath zobrazte okno OptiPath.
5. V okně OptiPath upravte jeden nebo více následujících identifikátorů: Popis nástroje,
Materiál nebo Stroj. Nový záznam OptiPath musí být jedinečnou kombinací tří výše
popsaných identifikátorů.
6. V případě potřeby upravte nový záznam postupem popsaným v části Úprava existujícího
záznamu OptiPath výše.
7. Pokud se jakákoliv hodnota optimalizace změní, nezapomeňte kliknout na tlačítko
Upravit a potom uložit soubor knihovny nástrojů s novými informacemi.
Kopírování záznamů z externího souboru knihovny nástrojů nebo knihovny

OptiPath:
1. V seznamu nástrojů ve Správci nástrojů klikněte pravým tlačítkem na nástroj, do kterého
chcete zkopítovat záznam OptiPath, a z nabídky vyberte možnost Hledat OptiPath, aby
se zobrazilo okno Hledat záznam OptiPath.
2. V okně Hledat záznam OptiPath zadejte /cestu/název souboru knihovny nástrojů nebo
knihovny OptiPath obsahující záznam OptiPath, který chcete kopírovat, do textového
pole Knihovny, nebo klikněte na tlačítko (Procházet) a zadejte /cestu/název
souboru pomocí zobrazeného okna pro výběr souboru.
3. Výběrem atributů záznamu OptiPath určete záznam, který chcete kopírovat, a klikněte
na tlačítko Hledat. Záznamy OptiPath odpovídající hledaným atributům se zobrazí
v dolní části okna Hledat záznam OptiPath. Pokud nezadáte vyhledávací atributy a
vyberete možnost Zobrazit vše, zobrazí se v okně Hledat záznam OptiPath všechny
záznamy OptiPath dané knihovny nástrojů nebo knihovny OptiPath.
4. Kliknutím zvýrazněte požadovaný záznam OptiPath a klikněte na tlačítko Přidat/upravit.
Obsah vybraného záznamu se zobrazí v okně OptiPath.
5. V okně OptiPath upravte jeden nebo více následujících identifikátorů: Popis nástroje,
Materiál nebo Stroj. Nový záznam OptiPath musí být jedinečnou kombinací tří výše
popsaných identifikátorů.
6. V případě potřeby upravte nový záznam postupem popsaným v části Úprava existujícího
záznamu OptiPath výše.
7. Po dokončení klikněte na tlačítko Přidat. Záznam se přidá do nástroje v aktuální
knihovně nástrojů.
Nezapomeňte uložit soubor knihovny nástrojů s novými informacemi
Jak odstranit existující záznam OptiPath:
Aktivní záznamy OptiPath:

Chcete-li odstranit aktivní záznamy OptiPath, které můžete vidět v seznamu nástrojů v okně
Správce nástrojů, použijte následující postup:
který chcete odstranit.
2. Klikněte pravým tlačítkem na záznam OptiPath, který chcete odstranit, a v místní
nabídce vyberte příkaz Odstranit.
Záznam se odstraní. Pokud jste odstranili záznam OptiPath omylem, klikněte na tlačítko
(Zpět) na panelu nástrojův okně Správce nástrojů.

3. Uložte soubor knihovny nástrojů.
Neaktivní nebo nepoužívané záznamy OptiPath:

Chcete-li odstranit neaktivní nebo nepoužívané záznamy OptiPath, které můžete vidět
v seznamu nástrojů v okně Správce nástrojů, použijte následující postup:
1. Kliknutím pravým tlačítkem do seznamu nástrojů v okně Správce nástrojů a výběrem
možnosti Hledat OptiPath v nabídce zobrazte okno Hledat záznam OptiPath nebo je
zobrazte výběrem možností Přidat komponentu > Hledat OptiPath na panelu nástrojů
v okně Správce nástrojů.
2. Kliknutím na tlačítko Zobrazit vše v okně Hledat záznam OptiPath zobrazte všechny
záznamy OptiPath v aktuální knihovně nástrojů.
3. Zvýrazněte záznam OptiPath, který chcete odstranit.
4. Kliknutím na tlačítko Odstranit odstraníte záznam.
5. Další záznamy odstraníte opakováním kroků 3 a 4 nebo kliknutím na tlačítko Zavřít
zavřete okno Hledat záznam OptiPath.
6. Uložte soubor knihovny nástrojů.
Další informace naleznete v tématech Okno Správce nástrojů, Okno Hledat záznam
OptiPath, Použití okna Hledat záznam OptiPath a Okno OptiPath v příručce Strom projektu
Okno Hledat záznam OptiPath
Umístění:
Karta Projekt > Nástroje: Přidat komponentu > Hledat OptiPath
Karta Projekt > Nástroje: klikněte pravým tlačítkem do seznamu nástrojů > Hledat
OptiPath
Okno Hledat záznam OptiPath umožňuje vyhledávání záznamů s danými atributy

v existujících knihovnách nástrojů nebo knihovnách OptiPath.
Knihovny:
Zahrnout aktuální knihovnu – Pokud je toto políčko zaškrtnuté, budou do výsledků
vyhledávání zahrnuty záznamy v aktuální knihovně odpovídající vyhledávacím atributům.
Soubory – Určuje jeden nebo více souborů knihoven nástrojů nebo OptiPath, ve kterých
bude probíhat vyhledávání záznamů odpovídajících kritériím vyhledávání.
Adresáře – Určuje jeden nebo více adresářů se soubory knihoven nástrojů nebo OptiPath,
ve kterých bude probíhat vyhledávání záznamů odpovídajících kritériím vyhledávání.
Procházet – Zobrazí výběrové okno, které pomůže při výběru souborů nebo adresářů, které
se mají prohledat.
Atributy vyhledávání:
Popis – Umožňuje hledání existujících záznamů OptiPath obsahujících textový řetězec
zadaný v poli Popis.
Materiál – Umožňuje hledání existujících záznamů OptiPath obsahujících zadaný typ
materiálu.
Stroj – Umožňuje hledání existujících záznamů OptiPath obsahujících zadaný typ stroje.
Hledat – Začne prohledávání zadaných souborů nebo adresářů knihoven na základě

zadaných vyhledávacích atributů výše. Nalezené záznamy OptiPath odpovídající
vyhledávaným atributům se vypíší do seznamu záznamů OptiPath.
Zobrazit vše – Zobrazí všechny záznamy OptiPath nalezené v zadaných souborech a
adresářích knihoven v seznamu záznamů OptiPath.
Seznam záznamů OptiPath:

Zobrazí seznam záznamů OptiPath, které byly nalezeny během vyhledávání. Pro každý
záznam v seznamu se zobrazí materiál, popis stroje a popis nástroje. Sloupec Odkazovaný
nástrojem se používá pouze pro záznamy OptiPath v aktuální knihovně nástrojů.
Přidat/upravit – Zobrazí okno OptiPath s daty z vybraného záznamu OptiPath připravené

pro úpravy. Pokud nejsou třeba žádné změny, přidáte záznam OptiPath do aktuální
knihovny nástrojů kliknutím na tlačítko Přidat v okně OptiPath. Tato funkce je zobrazena
pouze pro záznamy OptiPath v aktuální knihovně nástrojů.
Duplikovat – Umožňuje duplikovat zvýrazněný záznam OptiPath v aktuální knihovně
nástrojů. Tato funkce je zobrazena pouze pro záznamy OptiPath v externích souborech.
Reference – Vytvoří odkaz na vybraný záznam OptiPath v aktuální knihovně nástrojů. Tato
funkce není aktivní pro záznamy OptiPath v externích souborech.
Odstranit – Umožňuje odstranit zvýrazněný záznam OptiPath v aktuální knihovně nástrojů.
Tato funkce není aktivní pro záznamy OptiPath v externích souborech.
Zavřít – Zavře okno Hledat záznam OptiPath.
Další informace o použití funkcí v okně Hledat záznam OptiPath naleznete v části Použití
okna Hledat záznam OptiPath v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
Použití okna Hledat záznam OptiPath
Funkce okna Hledat záznam OptiPath umožňují zobrazit všechny záznamy OptiPath uložené
v aktuální knihovně nástrojů, včetně neaktivních a nepoužívaných záznamů. Umožňuje také
zobrazení záznamů OptiPath souvisejících s každým nástrojem knihovny nástrojů. Pomocí
okna Hledat záznam OptiPath můžete také hledat záznamy OptiPath v souborech knihoven
nástrojů a v souborech knihoven OptiPath jiných než aktuální knihovna nástrojů.
Jak hledat záznamy OptiPath v aktuální knihovně nástrojů


možnosti Hledat OptiPath ze zobrazené nabídky zobrazíte okno Hledat záznam
OptiPath.
3. V okně Hledat záznam OptiPath zkontrolujte, že je zaškrtnuto políčko Zahrnout aktuální
knihovnu a výběrem možnosti Zobrazit vše zobrazte všechny záznamy OptiPath
v aktuální knihovně nástrojů.
4. Pokud je aktuální knihovna nástrojů rozsáhlá a obsahuje velké množství záznamů
OptiPath, určete vyhledávací atributy pomocí seznamů Popis, Materiál a Stroj a klikněte
na tlačítko Hledat. Záznamy OptiPath odpovídající zadaným vyhledávacím atributům se
zobrazí v okně Hledat záznam OptiPath.
5. Pokud výběrem zvýrazníte jeden ze záznamů OptiPath, můžete provádět následující
akce:
Přidat/upravit – Tato funkce zobrazí zvýrazněný záznam OptiPath v okně OptiPath, kde
můžete upravit existující záznam nebo zadat změny a přidat nový záznam do nástroje
zvýrazněného ve Správci nástrojů.
Reference – Tato funkce umožňuje vytvořit spojení mezi zvýrazněným záznamem
OptiPath a zvýrazněným nástrojem v knihovně nástrojů.
Odstranit – Pomocí této funkce odstraníte zvýrazněný záznam OptiPath.
Jak hledat záznamy OptiPath v externích knihovnách
nástrojů nebo knihovnách OptiPath


možnosti Hledat OptiPath ze zobrazené nabídky zobrazíte okno Hledat záznam
OptiPath.
3. V okně Hledat záznam OptiPath zadejte, ve kterých umístěních se mají vyhledávat
záznamy OptiPath.
4. Chcete-li prohledávat jeden nebo více souborů knihoven nástrojů nebo OptiPath,
vyberte příkaz Soubory. Zadejte /cestu/název souboru pro všechny prohledávané
soubory (oddělené středníky „;“) do textového pole Knihovny nebo klikněte na tlačítko
(Procházet) a vyberte soubory pomocí zobrazeného okna.
Chcete-li prohledávat jeden nebo více adresářů, které obsahují knihovny nástrojů nebo
knihovny OptiPath, vyberte příkaz Adresáře. Zadejte /cestu/ pro všechny prohledávané
složky (oddělené středníky „;“) do textového pole Knihovny nebo klikněte na tlačítko
(Procházet) a vyberte složky pomocí zobrazeného okna.
5. V okně Hledat záznam OptiPath zadejte typ vyhledávaných záznamů OptiPath.
Určete typ vyhledávaných záznamů OptiPath pomocí polí Popis, Materiál a Stroj a
klikněte na tlačítko Hledat. Všechny záznamy OptiPath v zadaných souborech nebo
adresářích odpovídající hledaným atributům se zobrazí v dolní části okna Hledat záznam
OptiPath.
Pokud nezadáte vyhledávací atributy a kliknete na tlačítko Zobrazit vše , zobrazí se
v okně Hledat záznam OptiPath všechny záznamy OptiPath v daných souborech nebo
adresářích.
6. Výběrem zvýrazněte jeden ze zobrazených záznamů OptiPath.
7. Kliknutím na tlačítko Duplikovat vytvoříte kopii vybraného záznamu. Všimněte si, že
zkopírovaný záznam je přidán do seznamu záznamů OptiPath aktuální knihovny nástrojů
a je označen jako nepoužívaný.
8. Zvýrazněte přidaný záznam a kliknutím na tlačítko Přidat/upravit zobrazte okno
OptiPath. Pomocí možností v tomto okně upravte materiál a stroj tak, aby odpovídaly
materiálu a stroji aktuálního nastavení, a proveďte ostatní potřebné změny. Výběrem
tlačítka Upravit přidáte upravený záznam do seznamu záznamů OptiPath aktuální
knihovny nástrojů a záznam se označí jako nepoužívaný. Kliknutím na tlačítko Zavřít
zavřete okno ID OptiPath.
9. V seznamu nástrojů v okně Správce nástrojů zvýrazněte nástroj, se kterým má být
asociován upravený záznam OptiPath. V okně Hledat záznam OptiPath zvýrazněte
upravený záznam a kliknutím na tlačítko Reference jej přidejte k vybranému nástroji ve
Správci nástrojů. Pokud je tlačítko Reference neaktivní, je to způsobeno tím, že nástroj
vybraný ve Správci nástrojů není optimalizovatelný (například vrtací nástroj atd.).
10. Souhrnně řečeno, chcete-li odkazovat na externí záznam OptiPath v aktuální knihovně
nástrojů, musíte jej nejdříve zkopírovat do aktuální knihovny nástrojů a poté vytvořit
odkaz na nástroj v aktuální knihovně nástrojů.
11. Uložte knihovnu nástrojů se změnami.
POZNÁMKA: Pokud jste během hledání zapnuli možnost Zahrnout aktuální knihovnu a
vybrali záznam OptiPath z aktuální knihovny, naleznete informace o tom, jak jej znovu
použít v aktuální knihovně nástrojů, v části Krok 4 v Hledání záznamů OptiPath v aktuální
knihovně nástrojů.
Další informace naleznetev tématech Okno Správce nástrojů, Okno Hledat záznam OptiPath,
Okno OptiPath a Použití okna OptiPath v příručce Strom Projektu v nápovědě aplikace
Vericut.
Okno Rozhraní TDM
Umístění:
Správce nástrojů > Panel nástrojů > (rozevírací nabídka Import

nástroje) > Přístup k TDM
Rozhraní TDM umožňuje přístup k informacím uloženým v databázi systému TDM Systems
Tool Data Management (TDM).
Účet – Sem zadejte ID účtu TDM.

Heslo – Sem zadejte heslo k účtu TDM.
Databáze – Pokud je databáze TDM nainstalována na místním počítači, je možné nechat
pole Databáze prázdné. Jinak zadejte název serveru, na kterém je databáze umístěna.
Připojit – Kliknutím na tlačítko Připojit se přihlásíte ke svému účtu TDM. Pokud dojde
k problémům, zobrazí se v textovém poli vpravo od tlačítka Připojit chybová zpráva.
Hodnoty zadané do polí Účet, Heslo a Databáze se uloží a automaticky znovu použijí při
příštím zobrazení tohoto dialogového okna, a proto by nemělo být potřeba klikat na tlačítko
Připojit znovu.
Seznamy – Databáze TDM obvykle obsahuje seznamy nástrojů pro konkrétní úkoly nebo
stroje. Chcete-li takový seznam vybrat, můžete pro názvy určit filtr. Pokud filtr nezadáte,
v tabulce se zobrazí všechny seznamy, kterých mohou být tisíce.
Filtry – Pomocí následujících filtrů můžete zadat seznamy nástrojů, které se zobrazí
v tabulce Seznamy. Ve filtru můžete používat zástupné znaky * a ? (normálním způsobem
jako v aplikaci VERICUT) nebo % jako v případě TDM.
Název seznamu – Sem zadejte název seznamu TDM, který se použije jako filtr.
NC program – Sem zadejte název NC programu, který se použije jako filtr.
Název součásti – Sem zadejte název součásti, který se použije jako filtr.
Načíst – Po zadání filtru kliknutím na tlačítko Načíst přidejte příslušné seznamy do tabulky
Seznamy jako na následujícím obrázku.
Vyberte požadovaný seznam nástrojů z tabulky Seznamy a nástroje v něm se zobrazí

v tabulce Nástroje jako na obrázku níže.
Záhlaví sloupců v tabulce Nástroje odpovídají názvům polí TDM, ale obsah sloupce Číslo
nástroje se použije jako ID nástroje ve Správci nástrojů a pole ID nástroje a Popis v TDM se
spojí do popisu nástroje v okně Správce nástrojů.
Sloučit data OptiPath z – Zobrazí okno pro výběr souborů, ve kterém je možné určit
soubory, ze kterých chcete sloučit data OptiPath.
Vytvořit seznam přiřazení nástrojů – Pokud je tato možnost zapnutá a v TDM jsou
definované nástroje s hodnotami „TURRETINDEX“ a „SPINDLE“, vytvoří se v souboru
knihovny nástrojů seznam nástrojů. Do protokolu Správce nástrojů se po importu zapíše
zpráva „Seznam nástrojů byl aktualizován.“.
Pokud nebude nalezen žádný odpovídající index komponenty nástroje se zadaným indexem
nožové hlavy, zobrazí se záznam v seznamu přiřazení tak, jako by šlo o systém s jedním
kanálem nebo jednou hlavou (bez názvu podsystému). Seznam nástrojů se vytvoří
nesprávně a uživatel bude muset problém opravit.
Odstranit referenci na soubor CAD v uloženém nástroji – Tato funkce určuje formát, ve
kterém se má importovaný nástroj uložit. Pokud je tato možnost zapnutá (zaškrtnutá), což
je výchozí nastavení, importované komponenty nástrojů se ukládají jako soubory polygonu
aplikace VERICUT. Pokud je tato možnost vypnutá (nezaškrtnutá), importované komponenty
nástrojů se ukládají ve stejném formátu CAD, v jakém byly importovány. Tato funkce platí
pouze pro import TDM a nastavení se ukládá do souboru projektu.
Připojit ke knihovně nástrojů – Pokud je zapnutá (zaškrtnutá), umožňuje možnost Připojit
ke knihovně nástrojů přidávání nástrojů z vybraného seznamu TDM k těm, které se
nacházejí v aktuální knihovně. Pokud dochází ke konfliktu mezi ID nástrojů, budou mít
přednost nástroje, které již jsou v knihovně. Když je tato možnost aktivní, nebudou soubor
projektu a seznam TDM nijak propojeny, protože sada nástrojů, kterou používá soubor
projektu, je úplnější než obsah seznamu TDM.
OK – Kliknutím na tlačítko OK přenesete data nástrojů do okna Správce nástrojů a zavřete

okno Rozhraní TDM.
Použít – Kliknutím na tlačítko Použít přenesete data nástrojů do okna Správce nástrojů a
okno Rozhraní TDM necháte zobrazené.
Po kliknutí na tlačítko OK nebo Použít budou data nástrojů přenesená do okna Správce
nástrojů a soubor projektu odkazovat na seznam TDM. To bude označeno tím, že v záhlaví
okna Správce nástrojů se místo názvu knihovny nástrojů aplikace VERICUT bude zobrazovat
název seznamu TDM (jako na obrázku níže).
Data nástrojů je možné uložit do knihovny nástrojů aplikace VERICUT a propojení mezi
souborem projektu a seznamem nástrojů TDM bude přerušeno.
Storno – Kliknutím na tlačítko Storno zavřete okno Rozhraní TDM bez přenosu dat do okna
Okno Přístup k databázi Zoller
Umístění:
Správce nástrojů > Panel nástrojů > (rozevírací nabídka Import

nástroje) > Databáze Zoller
Okno Přístup k databázi Zoller umožňuje načtení dat nástrojů z databázové služby Zoller a
import vybraných nástrojů z listu nastavení v databázi Zoller do Správce nástrojů VERICUT.
Na panelu nástrojů Správce nástrojů klikněte na tlačítko (Rozevírací

nabídka Import nástroje) a ze zobrazené nabídky vyberte možnost Databáze Zoller, čímž
zobrazíte okno Přístup k databázi Zoller jako na obrázku níže.
POZNÁMKA: Možnost Databáze Zoller se v nabídce Importovat nástroj zobrazí pouze
v případě, že máte licenci Zoller TMS Interface.
Uživatel – Do textového pole Uživatel zadejte své uživatelské jméno.

Heslo – Do textového pole Heslo zadejte své uživatelské heslo.
Základní URI – Do textového pole Základní URI zadejte základní URI pro webovou službu
Zoller (protokol, název hostitele, volitelně číslo portu a název služby).
POZNÁMKA: Hodnoty Uživatel, Heslo a Základní URI se ukládají do souboru předvoleb.
Stavová ikona – Barva stavové ikony označuje výsledek aktuální akce. Všechny barvy jsou
popsány níže.
Kliknutím na ikonu (Stav) vymažete seznam nástrojů v seznamu Nástroje a načtete

všechny tabulky nastavení v databázi a zobrazíte je v seznamu stavových listů bez ohledu na
nastavení filtrů.
Výsledek – Barva výsledku označuje výsledek aktuální akce. Všechny barvy jsou popsány
níže.
(Červená barva) – Chyba spojení
(Světle zelená
barva) – Úspěšné spojení
(Tmavě zelená Nebyl nalezen žádný

barva) – záznam
Tabulky nastavení – Zobrazí seznam všech tabulek nastavení nalezených v databázi.
Filtry – Pomocí následujících filtrů můžete vyhledat specifické nastavení. Všimněte si, že
všechny vyhledávací filtry odpovídají sloupcům v seznamu Tabulky nastavení.
ID tabulky nastavení – Do textového pole zadejte ID tabulky nastavení a kliknutím na
tlačítko (Hledat tabulky nastavení) zahajte vyhledávání.
Název – Do textového pole zadejte název tabulky nastavení a kliknutím na tlačítko

(Hledat tabulky nastavení) zahajte vyhledávání.
NC program č. – Do textového pole zadejte číslo NC programu a kliknutím na tlačítko

(Hledat tabulky nastavení) zahajte vyhledávání.
Součást č. – Do textového pole zadejte číslo součásti a kliknutím na tlačítko (Hledat

tabulky nastavení) zahajte vyhledávání.
Nástroje – Výběrem tabulky nastavení v seznamu způsobíte načtení všech asociovaných

nástrojů a jejich zobrazení v seznamu Nástroje.
Přidat – Umožňuje přidání záznamů nástrojů do seznamu Nástroje ručním zadáním ID

nástroje a načtením nástrojů z databáze Zoller bez použití tabulky nastavení.
Odstranit – Odstraní zvýrazněné nástroje ze seznamu Nástroje. Pomocí klávesy Shift
můžete v seznamu Nástroje vybrat více nástrojů. Pomocí klávesy Ctrl můžete v seznamu
Nástroje vybrat více nástrojů jednotlivě.
Import ID nástroje z – Určuje způsob přenosu identifikátoru nástroje Zoller do ID nástroje
aplikace VERICUT. Vyberte jednu z následujících možností:
Číslo nástroje – Přenese číslo nástroje Zoller jako ID nástroje aplikace VERICUT.
ID nástroje – Přenese ID nástroje Zoller jako ID nástroje aplikace VERICUT.
Připojit ke knihovně nástrojů – Při zapnutí této možnosti budou nástroje v seznamu
Nástroje připojeny k aktuální knihovně nástrojů. Při vypnutí se v aplikaci VERICUT vytvoří
nová knihovna nástrojů a nástroje v seznamu Nástroje se do ní přidají.
OK – Importuje všechny nástroje v seznamu Nástroje do Správce nástrojů aplikace VERICUT

a zavře okno přístupu k databázi Zoller.
Použít – Importuje všechny nástroje v seznamu Nástroje do Správce nástrojů aplikace
VERICUT a nechá okno přístupu k databázi Zoller zobrazené.
Storno – Zavře okno přístupu k databázi Zoller bez importu nástrojů do Správce nástrojů
aplikace VERICUT.
Viz téma Použití okna Přístup k databázi Zoller níže.

Použití okna Přístup k databázi Zoller
Pokud jsou všechny nástroje v seznamu Nástroje z tabulky nastavení (nedošlo k ruční
úpravě nástrojů v seznamu Nástroje po výběru tabulky nastavení v seznamu Tabulky
nastavení) a možnost Připojit ke knihovně nástrojů je vypnutá, vybraný ID tabulky
nastavení se importuje do aplikace VERICUT jako knihovna nástrojů Zoller: “ID tabulky
nastavení“, což je možné uložit do souboru projektu aplikace VERICUT a použít jako
dynamické propojení s databází Zoller.
Při příštím načtení souboru projektu zajistí “ID tabulky nastavení“ zajistí automatické
načtení všech nástrojů asociovaných s „ID tabulky nastavení“ a jejich přidání do Správce
nástrojů aplikace VERICUT bez nutnosti použití okna přístupu k databázi Zoller. Viz
následující příklad.
1. Ve stromu projektu klikněte pravým tlačítkem na větev Nástroje a v zobrazené nabídce
vyberte možnost Správce nástrojů, čímž zobrazíte Správce nástrojů aplikace VERICUT.
(Také je možné vybrat příkaz na kartě Projekt > Nástroje na hlavním pásu karet aplikace
VERICUT.)
2. Na panelu nástrojů Správce nástrojů klikněte na tlačítko (Rozevírací

nabídka Import nástroje) a ze zobrazené nabídky vyberte možnost Databáze Zoller, čímž
zobrazíte okno Přístup k databázi Zoller.
3. Za předpokladu, že stavová ikona označuje úspěšné spojení s webovou službou

Zoller, bude seznam tabulek nastavení obsahovat všechny tabulky nastavení nalezené
v databázi.
4. Zvýrazněte výběrem požadovanou tabulku nastavení v seznamu. Všechny nástroje
asociované s vybranou tabulkou nastavení budou načteny z databáze Zoller a uvedeny
v seznamu Nástroje.
5. Vyberte tlačítko OK nebo Použít. Všimněte si, že nástroje se zobrazí v novém souboru
knihovny nástrojů s názvem Zoller: “ID tabulky nastavení“, kde „ID tabulky nastavení“ je
ID tabulky nastavení zadaný v kroku 4.
6. Zavřete Správce nástrojů. Zobrazí se zpráva:
„Použije se název knihovny nástrojů „ID tabulky nastavení“. Chcete tuto změnu přenést
do aplikace VERICUT?“ Vyberte tlačítko Ano.
7. Všimněte si, že položka Zoller: “ID tabulky nastavení“ se přidá jako knihovna nástrojů
pro větev Nástroje ve stromu projektu.
8. Ve stromu projektu klikněte pravým tlačítkem myši na větev Projekt a v zobrazené
nabídce vyberte příkaz Uložit nebo Uložit jako. (Také je možné uložit soubor projektu
pomocí příkazu na kartě Soubor > Uložit projekt nebo na kartě Soubor > Uložit jako na
hlavním pásu karet aplikace VERICUT.)
Při příštím načtení souboru projektu zajistí “ID tabulky nastavení“ knihovny nástrojů Zoller
automatické načtení všech nástrojů asociovaných s „ID tabulky nastavení“ a jejich přidání do
Správce nástrojů aplikace VERICUT bez nutnosti použití okna přístupu k databázi Zoller.
Viz téma Okno Přístup k databázi Zoller výše.
Okno Import tabulky nástrojů
Umístění:
Správce nástrojů > Panel nástrojů > (Rozevírací nabídka Import

nástroje) > Tabulka nástrojů
Funkce v okně Import tabulky nástrojů umožňují import nástrojů z tabulky do Správce
nástrojů.

nabídka Import nástroje) a z nabídky vyberte možnost Tabulka nástrojů, čímž zobrazíte
okno Tabulka nástrojů jako na obrázku níže.
Soubor tabulky – Označuje původní soubor tabulky obsahující data nástroje.

Soubor šablony – Označuje soubor obsahující šablony použité k interpretaci dat v souboru
tabulky.
Pro soubor tabulky a soubor šablony jsou podporovány dva typy souborů:
1. soubory *.xlsx vytvářené aplikací Microsoft Excel verze 2007 nebo novější,
2. soubory *.csv (textové soubory s čárkou jako oddělovačem).
Jednotky – Označuje jednotky použité pro nástroje vytvářené z tabulky.
Pozice držáku – Následující možnosti umožňují určit umístění držáku a nástrojů:
Sestavit – Držák je umístěn na horní části nástroje.
V upínacím bodu – Nulový bod držáku je umístěn v upínacím bodu.
Ve špičce nástroje – Nulový bod držáku je umístěn v nulovém bodě nástroje.
Tabulka šablony mapuje sloupce v souboru .xlsx nástroje na parametry ve Správci nástrojů
definující nástroj následujícím způsobem:
Jsou podporovány následující typy nástrojů: vrtáky, válcové frézy, APT7, závitníky a sondy.
Podporovány jsou maximálně dva držáky: kužel pod modelem nebo referenční držák.
Tabulka šablony může být v samostatném souboru šablony nebo v jiném pracovním listu
v souboru tabulky. V souborech *.xlsx musí tabulka šablony mít název
CGTECH_TLS_IMPORT (nebo lokalizovanou verzi podle VcRes.local). Název listu tabulky
šablony a značky v tabulce šablony nerozlišují velikost písmen.
Podobně u souborů csv můžete mít tabulky šablon uložené v samostatném souboru šablony
nebo v jiném pracovním listu v souboru tabulky.
V případě, že je tabulka šablony definována jako pracovní list v souboru tabulky i jako
soubor šablony, bude soubor šablony ignorován. Soubor nebo list šablony může mít více
tabulek šablony.
Název sloupce – Označuje ID sloupce z původní tabulky. Jako názvy sloupců jsou
podporovány i vzorce. Vzorec vždy začíná znakem „=“. Znak „$“ označuje ID sloupce použitý
ve vzorci.
Například pro parametr „Diameter“ (Průměr) můžete použít „D“ (sloupec D v tabulce) nebo
„=$C*2“ (hodnota sloupce C * 2).
Pro textové sloupce (ID nástroje, Popis nástroje, Komentář nástroje, Referenční ID držáku,
Název souboru modelu držáku) je jediným podporovaným operátorem „+“ pro spojení
řetězců. Například Soubor modelu držáku může být „=$x+.stl“.
Název listu aplikace Excel – Označuje název pracovního listu v původním souboru tabulky,
který obsahuje data nástroje.
Začátek indexu řádku – Označuje číslo řádku v tabulce nebo v pracovním listu, kde začínají
data nástroje.
Konec indexu řádku – Označuje číslo řádku v tabulce nebo v pracovním listu, kde končí data
nástroje.
Podmínka řádku – [ID sloupce] = [hodnota buňky]. Například „I=CH“ znamená, že toto
mapování se týká pouze všech řádků, jejichž hodnoty sloupce I jsou „CH“, tedy pouze pro
úkosový nástroj. Pro každý typ nástroje může tedy existovat skupina řádků šablony.
Knihovna referenčních nástrojů – Hledá název držáku ve sloupci Referenční ID držáku a
odkazuje na něj v nástroji.
Tabulka importu uvádí všechny tabulky šablon načtené z listu šablony. Úpravy jsou povoleny
pro indexy a podmínky řádků. Tlačítko použije úpravy na všechny řádky v tabulce
šablony; tlačítko použije úpravy pouze na aktuálně upravovanou buňku.
Tabulka dat nástrojů představuje náhled toho, co bude importováno pro vybranou šablonu
v tabulce importu.
Import – Vytvoří nástroje pro všechny šablony, u kterých je zapnutý import, které jsou
v rozsahu Začátek indexu řádku/Konec indexu řádku a splňují podmínku řádku.
Import vybraných dat nástroje – Vytváří nástroje pouze z řádků vybraných v tabulceData
nástroje.
Nástroje se připojují v aktuální relaci Správce nástroje. První připojený nástroj je zvýrazněn.
Jedinečné ID nástroje jsou zaručeny přidáním podtržítka a čísla za existující ID. (Například
Nástroj 1_2).
Zavřít – Zavře okno Import tabulky nástrojů.
Viz vzorovou šablonu .xlsx
Viz vzorovou šablonu .csv
Okno Import nástrojů NOVO
Umístění:
Správce nástrojů > Panel nástrojů > (Rozevírací nabídka Import

nástroje) > Nástroj NOVO
Pomocí okna Rozhraní pro import nástroje NOVO/Kennametal je možné snadno stahovat 3D
modely nástrojů Kennametal z cloudového úložiště Machining Cloud a rychle je přenášet do
knihovny nástrojů aplikace VERICUT.

nabídka Import nástroje) a ze zobrazené nabídky vyberte možnost Nástroj NOVO, čímž
zobrazíte okno Import nástrojů NOVO jako na obrázku níže.
Soubor nástroje NOVO – Do textového pole zadejte \cestu\název souboru pro soubor, který
obsahuje seznam modelů nástrojů, které chcete importovat, nebo klikněte na tlačítko
(Procházet) a \cestu\název souboru zadejte pomocí zobrazeného okna Vybrat soubor
NOVO.
Tabulka nástrojů – Po zadání souboru nástroje NOVO se tabulka nástrojů vyplní seznamem
modelů nástrojů, které soubor nástroje NOVO obsahuje. Pomocí políček ve sloupci Aktivní
můžete určit, které nástroje chcete importovat.
Nastavit vybrané – Pomocí této funkce můžete určit následující nastavení pro vybranou
skupinu modelů nástrojů v tabulce nástrojů.
Žádný – Pomocí této možnosti nastavíte všechny modely nástrojů na možnost Žádný.
Možnost Žádný označuje, že s modelem nástroje se nebude nic dělat. Modely nástrojů
v tabulce označené typem Žádný NEBUDOU přeneseny do Správce nástrojů aplikace
VERICUT.
Aktivní vypnuto – Pomocí této možnosti vypnete (zrušíte zaškrtnutí) možnost Aktivní
u všech vybraných modelů nástrojů.
Aktivní zapnuto – Pomocí této možnosti zapnete (zaškrtnete) možnost Aktivní u všech
vybraných modelů nástrojů.
Provést akci – Pomocí této možnosti použijete výše uvedené nastavení Nastavit vybrané
pro modely vybrané v tabulce nástrojů.
(nezaškrtnutá), importované modely nástrojů se ukládají ve stejném formátu CAD, v jakém
byly importovány. Pokud je možnost zapnutá (zaškrtnutá), importované modely nástrojů se
ukládají jako soubory polygonu aplikace VERICUT.
POZNÁMKA: Při tvorbě souborů polygonu aplikace VERICUT (.ply) se použije hodnota
Tolerance modelu zadaná v okně Nastavení na kartě Vlastnosti (nabídka Projekt >
Nastavení).
Tolerance držáku – Umožňuje určit toleranci držáku zadáním hodnoty tolerance do
textového pole Tolerance držáku.
Tolerance nástroje/plátku – Umožňuje určit toleranci nástroje/plátku zadáním hodnoty
tolerance do textového pole Tolerance nástroje/plátku.
POZNÁMKA: Při zadávání hodnoty Tolerance držáku a Tolerance nástroje/plátku budou

zadané hodnoty použity na předvolby Tolerance držáku a Tolerance nástroje/plátku v okně
Předvolby Správce nástrojů, v okně Import nástroje CAD a v okně Import nástrojů NOVO.
Import – Pomocí této možnosti importujete označené modely nástrojů z nástroje NOVO do
aktivní knihovny nástrojů aplikace VERICUT a zavřete okno Rozhraní pro import nástroje
NOVO/Kennametal.
Zavřít – Zavře okno Rozhraní pro import nástroje NOVO/Kennametal bez importu zadaných
modelů nástrojů.
Okno Import nástrojů MachiningCloud
Umístění:
Správce nástrojů > Panel nástrojů > (Rozevírací nabídka Import nástroje) >
Nástroj MachiningCloud
Pomocí okna Import nástroje MachiningCloud je možné snadno stahovat modely nástrojů
z MachiningCloud a rychle je přenést do knihovny nástrojů aplikace VERICUT.
Na panelu nástrojů Správce nástrojů klikněte na tlačítko (Rozevírací nabídka

Import nástroje) a ze zobrazené nabídky vyberte možnost Nástroj MachiningCloud, čímž
zobrazíte okno Import nástrojů MachiningCloud jako na obrázku níže.
Soubor nástroje MachiningCloud – Do textového pole zadejte \cestu\název souboru pro

soubor, který obsahuje seznam modelů nástrojů, které chcete importovat, nebo klikněte na
tlačítko (Procházet) a \cestu\název souboru zadejte pomocí zobrazeného okna Vybrat
soubor MachiningCloud.
Tabulka nástrojů – Po zadání souboru nástroje MachiningCloud se tabulka nástrojů vyplní
seznamem modelů nástrojů, které soubor nástroje MachiningCloud obsahuje. Pomocí políček
ve sloupci Aktivní můžete určit, které nástroje chcete importovat.
Nastavit vybrané – Pomocí této funkce můžete určit následující nastavení pro vybranou
skupinu modelů nástrojů v tabulce nástrojů.
Žádný – Pomocí této možnosti nastavíte všechny modely nástrojů na možnost Žádný. Možnost
Žádný označuje, že s modelem nástroje se nebude nic dělat. Modely nástrojů v tabulce
označené typem Žádný NEBUDOU přeneseny do Správce nástrojů aplikace VERICUT.
Aktivní vypnuto – Pomocí této možnosti vypnete (zrušíte zaškrtnutí) možnost Aktivní u všech
Aktivní zapnuto – Pomocí této možnosti zapnete (zaškrtnete) možnost Aktivní u všech
Provést akci – Pomocí této možnosti použijete výše uvedené nastavení Nastavit vybrané pro
modely vybrané v tabulce nástrojů.
(nezaškrtnutá), importované modely nástrojů se ukládají ve stejném formátu CAD, v jakém byly
importovány. Pokud je možnost zapnutá (zaškrtnutá), importované modely nástrojů se ukládají
jako soubory polygonu aplikace VERICUT.
POZNÁMKA: Při tvorbě souborů polygonu aplikace VERICUT (.ply) se použije hodnota
Tolerance modelu zadaná v okně Nastavení na kartě Vlastnosti (nabídka Projekt > Nastavení).
Import – Pomocí této možnosti je možné importovat označené modely nástrojů z nástroje
NOVO do aktivní knihovny nástrojů aplikace VERICUT a poté je možné okno Rozhraní pro import
nástroje MachiningCloud zavřít.
Zavřít – Zavře okno Rozhraní pro import nástroje MachiningCloud bez importu zadaných
modelů nástrojů.
Okno Nástroj měření
Umístění:
Panel nástrojů v okně Správce nástrojů, (Rozevírací nabídka Analýza)
Funkce v okně Nástroj měření umožňují měření komponent nástrojů ve Správci nástrojů
pomocí možností Měření.
Okno Nástroj měření
Panel nástrojů – Funkce na panelu nástrojů Nástroj měření jsou společné pro všechny
možnosti, pokud není níže uvedeno jinak.

tohoto tlačítka určíte, že okno Nástroj měření je okno, na které se mají aplikovat výběry
myši v grafickém prostoru aplikace VERICUT. Po zapnutí se tlačítko zobrazí barvou
zvýraznění při výběru myší vybranou na kartě Konfigurace > v okně Předvolby.
nebo Nastavit jednotky – Přepíná tlačítko mezi palcovými a metrickými
jednotkami, podle toho, které chcete k zobrazení dat nástroje měření použít. Funkce
Jednotky není aktivní u možnosti Prvek. Jednotky budou odpovídat vybrané komponentě
nástroje.
Měřit – Vypočítá měření podle aktuální konfigurace okna Nástroj měření. Tato funkce
je užitečná, pokud chcete, aby nástroj měření vypočítal měření podle dat zadaných pomocí
klávesnice nebo podle dat upravených v okně Nástroj měření. Funkce Měřit není aktivní pro
možnost Prvek.
Smazat výpis – Vymaže výsledky z okna Nástroj měření.
Tisknout výpis – Zobrazí okno Nastavení stránky umožňující formátování stránky,

zadání tiskárny a tisk.
Uložit výpis – Vloží výsledky z okna Nástroj měření do souboru. V zobrazeném okně
pro výběr souboru zadejte cestu a název vytvářeného souboru.
Zavřít – Zavře okno Nástroj měření.
Možnosti – Vyberte požadovanou možnost nástroje měření z rozevíracího seznamu.

Dostupné jsou následující možnosti:
Prvek – Možnost Prvek umožňuje zjištění důležitých informací týkajících se vybrané
komponenty nástroje.
Vzdálenost/úhel – Možnost Vzdálenost/úhel umožňuje měření vzdálenosti nebo úhlu mezi
dvěma vybranými entitami komponenty nástroje.
Tloušťka – Možnost Tloušťka umožňuje měření tloušťky komponenty nástroje ve vybraném
bodě.
Vzdálenost ve vzduchu – Možnost Vzdálenost ve vzduchu umožňuje měření vzdušné
vzdálenosti mezi dvěma komponentami nástroje.
Souřadnicový systém – Rozevírací seznam Souřadnicový systém umožňuje výběr
souřadnicového systému, který chcete použít k uvádění výsledků měření. Vybraný
souřadnicový systém se zobrazí v oblasti zobrazení nástroje ve Správci nástrojů v barvě
popředí.
Tabulka výsledků – Zde se zobrazují výsledky operací měření.
Tip: Můžete vybrat libovolnou část řádku v tabulce výsledků nástroje měření a zvýraznit ji a
stisknutím klávesy Ctrl s klávesou C key (klávesová zkratka Ctrl-C) výběr zkopírovat do
schránky. Vybraný text nebo hodnotu je možné potom vložit jinam.
Okno Nástroj měření, Prvek
Umístění:
Panel nástrojů v okně Správce nástrojů, (Rozevírací nabídka Analýza) >

možnost Prvek
Možnost Prvek umožňuje získání důležitých informací týkajících se vybrané komponenty

nástroje.
Vzorové okno Nástroj měření, možnost Prvek:
v části Okno Nástroj měření výše naleznete informace o funkcích panelu nástrojů a
rozevíracích seznamech Možnosti a Souřadnicový systém.
Možnost Prvek umožňuje získání důležitých informací týkajících se vybrané komponenty
nástroje. Při pohybu myši přes oblast zobrazení nástroje ve Správci nástrojů bude
komponenta nástroje, která se v aktuálním umístění kurzoru vybere, označena hraničním
rámečkem. Po výběru komponenty nástroje zobrazí nástroj měření některé důležité
informace související s vybranou komponentou jako ve vzorovém okně nástroje měření
výše.
Pokud byla komponenta nástroje vytvořena pomocí profilu (těleso tažení nebo rotační
těleso), profil se zobrazí v oblasti zobrazení nástroje ve Správci nástrojů. Segmenty čar
v profilu budou zobrazeny fialově a segmenty oblouků červeně. Viz následující příklady.
Profil zůstane zobrazen, dokud nevyberete jinou komponentu nástroje nebo je neodstraníte
kliknutím pravým tlačítkem a výběrem příkazu Smazat zvýraznění v místní nabídce. Díky
tomu je možné změřit vzdálenost nebo úhel mezi body profilu.
K tématu Okno Nástroj měření
Okno Nástroj měření, Úhel/vzdálenost
Umístění:

možnost Úhel/vzdálenost
Možnost Úhel/vzdálenost umožňuje měření vzdálenosti nebo úhlu mezi dvěma entitami
komponenty nástroje (body, roviny, kuželové osy, počátky nebo osy souřadnicového
systému nebo hrany tvořené protínajícími se rovinami).
Obecně vyberete napřed entitu „Od“ a potom entitu „Do“. Nástroj měření označuje, co se
na komponentě nástroje měří, zvýrazněním bodu „měřit od“ (+) a bodu „měřit do“ (o) a čáry
označující vzdálenost (nebo vektory označující úhel) mezi nimi.
Vzorové okno Nástroj měření, možnost Úhel a vzdálenost:
Skupiny Od/Do – Každá skupina obsahuje prvek, umístění a směr, které určují, od čeho a
k čemu se měření provádí. Pomocí šipek Od/Do nastavte, která pole se vyplní daty
vybranými na obrazovce. Můžete vybírat prvky v modelu aplikace VERICUT nebo zadávat
číselné hodnoty (oddělené mezerami) přímo do polí. Po výběru funkce Od aplikace VERICUT
automaticky přesune řízení do skupiny Do. Po výběru funkce Do se v okně Nástroj měření
zobrazí data měření.
Prvek – Řídí typy prvků, mezi kterými se měření provádí. V rozevíracím seznamu vyberte typ
prvku.
Popisy prvků:
Bod – Určuje souřadnice X, Y, Z vybraného bodu nebo souřadnice X, Y, Z (oddělené
mezerami) zadané v textovém poli Umístění. S kurzorem se přesouvá znak + jako na
obrázku níže a označuje aktuální místo výběru. Po výběru bodu zůstane znak + zobrazen.
Rovina – Označuje neohraničenou plochu. Pokud je vybrána rovinná plocha, pohybuje se
s kurzorem trojúhelník představující rovinu a vektor představující normálu roviny v bodě
výběru a označuje aktuální umístění jako na obrázku vlevo níže. Po výběru bodu zůstane
zobrazen pouze vektor v bodě výběru.
Pokud je vybrána zakřivená plocha, pohybuje se s kurzorem trojúhelník představující rovinu
tečnou k ploše a vektor představující normálu roviny v bodě výběru, což označuje aktuální
umístění, jako na obrázku níže vpravo. Po výběru bodu zůstane zobrazen pouze vektor
v bodě výběru.
Osa – Vytvoří vektor kolmý na plochu v bodě výběru. S kurzorem se přesouvá vektor
představující normálu plochy v bodě výběru a označuje aktuální umístění jako na obrázku
níže. Po výběru bodu zůstane vektor v bodě výběru zobrazen.
Hrana – Určuje hranu tvořenou dvěma protínajícími se rovinami.
Vrcholy – Umožňuje snadný výběr jednoho z šesti klíčových bodů asociovaných

s trojúhelníky představujícími stěny komponenty nástroje. U každého z trojúhelníků se body
skládají ze tří vrcholů a jednoho středu na každé z jeho stran. Aplikace VERICUT vybere bod
nejbližší k výběru myší jako na obrázku vlevo níže.
Počátek souřadnicového systému – Umožňuje určení umístění bodu výběrem počátku osy
souřadnicového systému. Po výběru souřadnicového systému v oblasti zobrazení nástroje
ve Správci nástrojů zobrazí Nástroj měření znak + při umístění kurzoru do počátku
souřadnicového systému. Po výběru počátku zůstane znak + zobrazen a souřadnice X, Y, Z
počátku se zobrazí v textovém poli Umístění.
Pomocí možnosti Viditelné v místní nabídce v seznamu souřadnicových systémů v okně

Správce nástrojů nebo políčka Viditelné v okně Konfigurace souřadnicového systému v okně
Správce nástrojů zapnete nebo vypnete zobrazení dostupných souřadnicových systémů
v oblasti zobrazení nástrojů v okně Správce nástrojů.
Osa souřadnicového systému – Umožňuje určení vektoru výběrem osy X, Y nebo Z
souřadnicového systému. Zobrazí se vektor označující vytvářený vektor. Po výběru osy
zůstane vektor zobrazen a souřadnice X, Y, Z počátečního bodu vektoru (počátku
souřadnicového systému) se zobrazí v textovém poli Umístění.
Pomocí možnosti Viditelné v místní nabídce v seznamu souřadnicových systémů v okně

Správce nástrojů nebo políčka Viditelné v okně Konfigurace souřadnicového systému v okně
Správce nástrojů zapnete nebo vypnete zobrazení dostupných souřadnicových systémů
v oblasti zobrazení nástrojů v okně Správce nástrojů.
Střed kružnice – Umožňuje určení středu kružnice, který se použije jako prvek Od nebo Do.
1. Z rozevíracího seznamu vyberte možnost Střed kružnice a po kliknutí na šipku

vyberte geometrii v oblasti zobrazení nástrojů ve Správci nástrojů.
Postupem podle výzev v dočasné oblasti zpráv v dolní části okna Správce nástrojů
definujte střed kružnice.
2. Vyberte rovinu XY kružnice.
3. Vyberte válcovou nebo kuželovou plochu, která kružnici obsahuje.
Střed kružnice se zobrazí v oblasti zobrazení nástroje a souřadnice středu se zobrazí

v textovém poli Umístění v okně nástroje měření.
Ohraničující rovina – Umožňuje tvorbu vektoru ve středu a kolmo na ohraničující rovinu
komponenty nástroje. Ohraničující rovina představuje maximální a minimální hodnoty X a Y,
X a Z nebo Y a Z komponenty nástroje. Při přesouvání kurzoru přes komponentu nástroje se
ohraničující rovina komponenty zobrazí jako na obrázku vlevo níže. Po výběru komponenty
nástroje se ve středu a kolmo na ohraničující rovinu zobrazí vektor jako na obrázku vpravo
níže.
Řízený bod – Umožňuje výběr řízeného bodu nebo upínacího bodu. Nástroj měření vybere
řízený bod nebo upínací bod podle toho, který z nich je blíže k vybranému bodu.
Bod profilu – Označuje profil vytvořený pomocí okna Nástroj měření; možnost Prvek je
možné použít s možností bodu profilu pro úhel a vzdálenost. Při použití možnosti Bod
profilu je možné vybrat všechny důležité body profilu (koncové body segmentů a středy
oblouků, tak jak jsou zobrazeny na obrázcích níže).
Umístění – Představuje souřadnice XYZ vybraného bodu.

Směr – Představuje IJK normálového vektoru v umístění výběru na obrazovce.
Datová pole Umístění a Směr v aktivní skupině Od nebo Do budou vyplněna daty z výběru
na obrazovce. V případě potřeby můžete data v těchto polích upravit a potom pomocí
tlačítka Měřit získat měření.

Výsledky měření se zobrazí v okně Nástroj měření. Datový výstup obsahuje zadané hodnoty
Od/Do a změřenou vzdálenost nebo úhel.

Okno Nástroj měření, Tloušťka
Umístění:

možnost Tloušťka
Možnost Tloušťka slouží k měření tloušťky komponenty nástroje.
Vzorové okno Nástroj měření, možnost Tloušťka:
Umístění – Představuje souřadnice XYZ bodu, od kterého se měření provádí.

Směr – Představuje IJK vektoru směru měření do materiálu tělesa.
Datová pole Umístění a Směr budou vyplněna daty z výběru na obrazovce. V případě
potřeby můžete data v těchto polích upravit a potom pomocí tlačítka Měřit získat
měření.
Výsledky měření se zobrazí v okně Nástroj měření. Datový výstup se skládá z hodnot
Umístění a Směr, bodu XYZ, ve kterém směrový vektor vystupuje z materiálu tělesa, a ze
změřené vzdálenosti ve vzduchu mezi body Umístění a Odjezd.
Příklad:
1. Přesuňte kurzor na místo, kde chcete provést měření.
2. Zkontrolujte, zda zobrazený vektor ukazuje směrem, ve kterém chcete měřit.
3. Proveďte měření výběrem levým tlačítkem.
Změřte tloušťku plátku. Změřte tloušťku držáku.

Okno Nástroj měření, Vzdálenost ve vzduchu
Umístění:
Panel nástrojů v okně Správce nástrojů, (rozevírací nabídka Analýza) >

možnost Vzdálenost ve vzduchu
Možnost Vzdálenost ve vzduchu měří vzdušnou vzdálenost mezi dvěma plochami tělesa.
Vzorové okno Nástroj měření, možnost Vzdálenost ve vzduchu:
Umístění – Představuje souřadnice XYZ bodu, od kterého se měření provádí.

Směr – Představuje IJK vektoru směru měření od materiálu tělesa.
Datová pole Umístění a Směr budou vyplněna daty z výběru na obrazovce. V případě
potřeby můžete data v těchto polích upravit a potom pomocí tlačítka Měřit získat
měření.
Výsledky měření se zobrazí v okně Nástroj měření. Datový výstup se skládá z hodnot
Umístění a Směr, bodu XYZ, ve kterém směrový vektor opět vstupuje do materiálu tělesa, a
ze změřené vzdálenosti ve vzduchu mezi body Umístění a Nájezd.
Příklad:
1. Přesuňte kurzor na místo, kde chcete provést měření.
2. Zkontrolujte, zda zobrazený vektor ukazuje směrem, ve kterém chcete měřit (jako na
obrázku vlevo níže).
3. Proveďte měření výběrem levým tlačítkem. Nástroj měření vizuálně označí změřenou
vzdálenost ve vzduchu jako na obrázku vpravo níže.

Okno Nastavení nožové hlavy
Umístění:
Panel nástrojů v okně Správce nástrojů, (Nastavení nožové hlavy)
Funkce okna Nastavení nožové hlavy umožňují načíst nebo změnit nástroje nebo změnit
umístění nástroje v nožové hlavě.
Tabulka Nastavení nožové hlavy

Každý záznam v tabulce nastavení nožové hlavy představuje umístění v nožové hlavě.
Nožová hlava – Označuje název komponenty nožové hlavy. V tabulce nastavení nožové
hlavy se zobrazí záznamy všech nožových hlav v konfiguraci stroje.
Index – Označuje číslo indexu umístění nástroje v nožové hlavě.
ID nástroje – Označuje ID nástroje upnutého v tomto umístění nožové hlavy. Prázdné pole
znamená, že v tomto umístění není aktuálně upnut žádný nástroj.
Pokud vyberete záznam v tabulce nastavení nožové hlavy, tento záznam se zvýrazní.
Aktualizuje se oblast zobrazení nástroje Správce nástrojů zobrazením nožové hlavy se všemi
aktuálně upnutými nástroji. Nástroj představovaný vybraným záznamem se označí
v zobrazení nožové hlavy a také se zvýrazní v tabulce nástrojů Správce nástrojů. Viz
následující obrázek.
Chcete-li přidat nebo změnit nástroj spojený se zvýrazněným záznamem nožové hlavy,
klikněte do pole ID nástroje tohoto záznamu a vyberte požadovaný nástroj v seznamu.
Seznam bude obsahovat všechny nástroje v aktuální knihovně nástrojů a prázdné pole.
Pomocí níže popsaného tlačítka Pozice zobrazíte okno umístění nástroje, které můžete
použít ke správné orientaci nástroje v nožové hlavě.
OK – Kliknutím na tlačítko OK potvrdíte změny a zavřete okno Nastavení nožové hlavy.

Pozice – Zobrazí okno Umístění nástroje v nožové hlavě umožňující správně umístit nástroj
v nožové hlavě.
Storno – Zavře okno Nastavení nožové hlavy bez použití změn.
Okno Umístění nástroje v nožové hlavě
Okno Umístění nástroje v nožové hlavě je dostupné pomocí okna Nastavení nožové hlavy:
tlačítka Pozice. Funkce okna Umístění nástroje v nožové hlavě umožňují správnou orientaci
nástroje (nebo sestavy nástroje) v nožové hlavě podobně jako při orientaci modelů. Funkce
na kartách okna Nastavení nožové hlavy pracují stejně jako funkce odpovídajících karet
v okně Definice nástroje na kartě Sestava.
Karta Posun – Funkce této karty slouží k posunu vybraného nástroje výběrem bodů „od“ a
„do“.
Karta Otočit – Funkce této karty slouží k otočení vybraného nástroje okolo středového
bodu.
Karta Sestava – Funkce na této kartě umožňují sestavit nástroje v nožové hlavě pomocí
vazeb (proti sobě nebo souhlasně) jednoho ze tří rovinných povrchů s povrchy nožové hlavy,
podobně jako při sestavování sestav nástrojů nebo modelů.
Karta Matice – Funkce na této kartě pohybují vybraným nástrojem pomocí transformační
matice s dvanácti parametry.
Zavřít – Zavře okno Umístění nástroje v nožové hlavě.

Okno Umístění nástroje v nožové hlavě, karta Posun
Funkce na této kartě umožňují posunutí vybraného nástroje (nebo sestavy nástrojů)
určením bodů „od “ a „do“ podobně jako při přesunování modelů. Přesunutí se provede po
každém stisknutí tlačítka Posunout. Pokud použitý pohyb není správný, kliknutím na tlačítko
Zpět (v okně Umístění nožové hlavy) vrátíte objekt na předchozí umístění.
Funkce na této kartě pracují stejně jako funkce karty Posun v okně Definice nástroje na
kartě Sestava.
Funkce karty Posun:

Od/Do – Slouží k určení bodu Od a Do, pomocí kterých se vypočítá vzdálenost přesunutí
nástroje vzhledem k jeho počátku. Hodnoty XYZ mohou být zadány (odděleny mezerami)
nebo vybrány kliknutím v tomto poli a poté kliknutím na nástroj v oblasti Zobrazení nožové
hlavy. Při pohybu myší nad nástrojem se zobrazí nitkový kříž a vektor zobrazující očekávané
umístění vybraného bodu.
Posun – Posune vybrané objekty o vzdálenost přírůstku, která se určí jako vzdálenost mezi
body Od a Do.
Zpět – Posune vybrané objekty o vzdálenost přírůstku, která se určí jako vzdálenost mezi
body Do a Od.
K tématu Okno Umístění nástroje v nožové hlavě
Okno Umístění nástroje v nožové hlavě, karta Otáčení
Funkce na této kartě se používají k otočení vybraného nástroje (nebo sestavy nástrojů)
kolem středového bodu otáčení podobně jako při otáčení modelů. Posunutí se provede při
každém kliknutí na jedno z tlačítek směru otáčení: X+/X-, Y+/Y-, Z+/Z-. Pokud použité
otočení není správné, kliknutím na tlačítko Zpět (v okně Umístění nožové hlavy) objekt
vrátíte na předchozí umístění.
Funkce na této kartě pracují stejně jako funkce karty Otáčení v okně Definice nástroje na
kartě Sestava.
Funkce karty Otáčení:

Střed otáčení – Určuje souřadnice X, Y a Z bodu, okolo kterého se má nástroj otáčet.
Hodnoty XYZ mohou je možné zadat v textovém poli Střed otáčení (oddělené
mezerami) nebo vybrat kliknutím do textového pole Střed otáčení a následným kliknutím na
nástroj v oblasti zobrazení nožové hlavy. Střed otáčení zobrazíte kliknutím na tlačítko .
Značku středu otáčení odstraníte další kliknutím na toto tlačítko nebo zavřením podokna.
Přírůstek – Určuje přírůstek stupňů otáčení, které se použijí při kliknutí na některé z tlačítek
směru otáčení.
Tlačítka otáčení – (X+/X-, Y+/Y-, Z+/Z-) Použijí přírůstek otáčení ve stupních zadaný v poli
Přírůstek. Otáčení probíhá kolem středu otáčení vzhledem k počátku nástroje.
Okno Umístění nástroje v nožové hlavě, karta Sestava

Funkce na této kartě umožňují orientaci nástroje v nožové hlavě pomocí vazeb (proti sobě
nebo souhlasně) s jedním ze tří rovinných povrchů a povrchy nožové hlavy podobně jako při
sestavování modelů. Když vyberete nerovinnou plochu, vytvoří aplikace VERICUT rovinu
tečnou k této ploše v bodě výběru. Vztahu ploch umístěných proti sobě nebo souhlasně se
říká vazba. Pokud použitý pohyb není správný, kliknutím na tlačítko Zpět (v okně Umístění
nožové hlavy) vrátíte nástroj do předchozího umístění.
Funkce na této kartě pracují stejně jako funkce karty Sestava v okně Definice nástroje na
kartě Sestava.
Vazbu v sestavě je možné definovat pomocí následujících obecných kroků:
1. Vyberte typ vazby.
2. V oblasti zobrazení nožové hlavy vyberte povrch na přesouvaném nástroji.
3. Vyberte povrch na nožové hlavě, vůči kterému chcete provést pohyb.
Funkce na kartě Sestava:

Typ vazby – Určuje, jak se vybrané plochy mají během přesunu nástrojů svázat. Po výběru
dvou povrchů v oblasti zobrazení nožové hlavy definujících vazbu přesune aplikace VERICUT
nástroj a zvýrazní vytvořenou vazbu značkou.
Možnosti:
Proti sobě – Přesune nástroj tak, aby vybraný povrch přiléhal k povrchu vybranému na
nožové hlavě (normály povrchů proti sobě).
Souhlasně – Přesune nástroj tak, aby byl vybraný povrch zarovnán s povrchem vybraným na
nožové hlavě (normály povrchů míří stejným směrem).
Posunutí – Označuje vzdálenost a směr posunutí vázaných povrchů použité kolmo na
povrch.
Obnovit – Obnoví vazby, aby bylo možné zadat nová data.

Okno Umístění nástroje v nožové hlavě, karta Matice
Funkce na této kartě umožňují orientaci vybraného nástroje (nebo sestavy nástrojů) pomocí
transformační matice s dvanácti parametry podobně jako při orientaci modelů pomocí
matice. Pokud použitý pohyb není správný, kliknutím na tlačítko Zpět (v okně Umístění
nožové hlavy) vrátíte objekt na předchozí umístění.
Funkce na této kartě pracují stejně jako funkce karty Matice v okně Definice nástroje na
kartě Sestava.
Funkce karty Matice:

Tabulka Matice – Tato transformační matice je podobná jako matice používaná pro
programování drah nástrojů APT. Dvanáct parametrů zastupuje geometrické atributy
místního (transformovaného) souřadnicového systému (CSYS) z hlediska počátku souřadnic
stroje.
Formát tabulky matice je následující:
I J K D
X I1 J1 K1 D1
Y I2 J2 K2 D2
Z I3 J3 K3 D3
Každý řádek představuje osu místního souřadnicového systému. První 3 sloupce představují
vektor asociovaný s každou osou: I1, J1, K1 jako kladný vektor osy X; I2, J2, K2 jako kladný
vektor osy Y a I3, J3, K3 jako kladný vektor osy Z. Hodnoty D1, D2, D3 ve čtvrtém sloupci
představují souřadnice počátku místního souřadnicového systému.
POZNÁMKA: Jestliže dáváte přednost tabulce matice zobrazené s hodnotami I, J, K podél

svislé osy a X, Y, Z podél vodorovné osy, nastavte proměnnou prostředí
CGTECH_MATRIX_FORMAT=VERTICAL.
Aktualizovat – Aktualizuje umístění nástroje podle transformace tabulky matice.

Použít inverzní při aktualizaci – Tato možnost invertuje matici tak, že jejích dvanáct
parametrů bude představovat geometrické atributy počátku souřadnic stroje z hlediska
místního (transformovaného) souřadnicového systému.

Okno Orientace pohledu Správce nástrojů
Umístění:
Panel nástrojů v okně Správce nástrojů, (Rozevírací nabídka Orientace) >

možnost Orientace
Možnost Orientace zobrazí okno Orientace pohledu Správce nástrojů, které umožňuje
orientovat nástroj nebo sestavu nástroje zobrazenou v oblasti zobrazení nástroje ve Správci
nástrojů. Na nástroj se můžete dívat z jakéhokoliv úhlu nebo vzdálenosti a kdykoliv měnit
orientaci pohledu nástroje.
Většina funkcí okna Orientace pohledu Správce nástrojů je stejná jako funkce v okně
Orientace pohledu dostupném na pásu karet aplikace VERICUT, s tím rozdílem, že se
vztahují na oblast zobrazení nástroje Správce nástrojů místo pohledů v grafické oblasti
aplikace VERICUT. Všechny rozdíly jsou popsány níže.
Možnosti dynamického zobrazování:
Tyto možnosti dynamicky orientují nástroj v oblasti zobrazení nástroje pomocí akcí myši.
Potřebné akce myši se liší podle aktivní možnosti. Další informace naleznete níže.
(Dynamické otočení podle osy X) – Otočí nástroj okolo osy X. Otáčejte nástroj
přetažením myši nahoru a dolů.
(Dynamické otočení podle osy Y) – Otočí nástroj okolo osy Y. Otáčejte nástroj
přetažením myši doprava a doleva.
(Dynamické otočení podle osy Z) – Otočí nástroj okolo osy Z. Otáčejte nástroj
přetažením myši doprava a doleva.
(Dynamické otočení podle osy XY) – Otočí nástroj okolo osy X a Y současně. Otáčejte
nástroj přetažením myší nahoru, dolů, doprava a doleva.
(Dynamický posun) – Posune nástroj v rovině obrazovky. Přetáhněte myší nástroj ve

směru posunutí.
(Dynamický zoom) – Nastaví zoom nástroje. Přetažením myši nahoru provedete

k přiblížení, přetažením myši dolů oddálení.
Rychlý přístup:
1. Následující funkce myši umožňují manipulaci s nástrojem jedním tlačítkem myši.
Dynamické otáčení – Přetažení levým tlačítkem myši.
Dynamický posun – Přetažení pravým tlačítkem myši.
Dynamický zoom – Otočením kolečka k sobě můžete zobrazený obrázek zvětšit,
otočením od sebe zmenšit.
Pomocí příkazu na kartě Konfigurace > Předvolby: karta Zobrazení > skupinový
rámeček Dynamické ovládání > Změnit směr kolečka na hlavním pásu karet aplikace
VERICUT je možné obrátit směr této akce.
POZNÁMKA: Možnost Dynamické ovládání (Karta Konfigurace > Předvolby: karta
Zobrazení > skupinový rámeček Dynamické ovládání) musí být nastavena na
hodnotu VERICUT.
2. Následující klávesy umožňují ovládat dynamické zobrazování pomocí klávesnice
(stiskněte a držte klávesy při přetažení myši):
Dynamický zoom – <Ctrl>, přetažení
Dynamický posun – <Shift>, přetažení
Dynamický posun XY – <Ctrl> + <Shift>, přetažení
Akce myši jsou stejné jako výše popsané.
Tlačítka standardního výkresového pohledu – XY, YX, YZ, ZY, ZX, XZ, V-ISO, H-ISO –
Orientují nástroj ve vybraném standardním výkresovém pohledu a automaticky přizpůsobí
velikost objektu oblasti zobrazení nástroje.
Možnosti otáčení:
Úhly – Absolutní otočení kolem os X Y Z souřadnicového systému v tomto pořadí. Tři
hodnoty jsou odděleny mezerami.
Přírůstek – Přírůstek otočení ve stupních, který se použije při stisku tlačítka otáčení (další
informace níže).
Tlačítka otáčení (X+/X-, Y+/Y-, Z+/Z-) – Označují osu a směr otočení o přírůstek otáčení
určený hodnotou Přírůstek popsanou výše.
Nastavit střed otáčení – Určuje bod použitý jako střed otáčení během dynamického
otáčení. Kliknutím do textového pole Nastavit střed otáčení jej aktivujte, poté do textového
pole zadejte souřadnice XYZ (oddělené mezerami) a kliknutím na tlačítko Použít určete
střed otáčení. Hodnoty jsou aplikovány na oblast zobrazení nástroje.
POZNÁMKA: Výběr umístění středu otáčení v oblasti zobrazení nástroje není možné
provést kliknutím do textového pole Nastavit střed otáčení stejným způsobem, jako je
možné vybrat umístění středu otáčení v pohledu, jestliže je okno Orientace pohledu
zobrazeno pomocí hlavního pásu karet aplikace VERICUT.
Stisknutím tlačítka zobrazíte značku středu otáčení a aktivujete bod středu

otáčení v oblasti zobrazení nástroje. Chcete-li deaktivovat bod středu otáčení a odstranit
značku středu otáčení, klikněte na tlačítko ještě jednou. Po zavření okna Orientace pohledu
nebude zobrazena značka středu otáčení, ale aktivovaný střed otáčení bude nadále aktivní.
Pokud použijete výše popsané funkce dynamického otáčení v pohledu s aktivním středem
otáčení, bude tento bod použit jako střed otáčení místo počátku souřadnicového systému
nástroje.
Rychlý přístup: Rychlá změna umístění středu otáčení je možná kliknutím pravým
tlačítkem v oblasti zobrazení nástroje v místě, kam chcete umístit střed otáčení, a kliknutím
na možnost Střed otáčení v zobrazené nabídce. Střed otáčení bude umístěn ve vámi
vybraném bodě.
Možnosti statického zobrazování:

Tato tlačítka pomocí různých akcí myši umožňují přiblížení nebo oddálení, přizpůsobení a
obrácení nástroje zobrazeného v oblasti zobrazení nástroje. Další informace naleznete níže.
Dynamický zoom – Kliknutím a přetažením myši vyberete obdélníkovou oblast, která se
přiblíží. Stisknutím klávesy Esc operaci zrušíte.
Posun – Klikněte na nástroj a přetáhněte kurzor ve směru a vzdálenosti, o kterou chcete
přesunout nástroj v rámci oblasti zobrazení nástroje.
Přiblížit – Každým kliknutím se pohled přiblíží asi o 20 %.
Oddálit – Každým kliknutím se pohled oddálí asi o 20 %.
Zoom na objekt – Přiblíží nebo oddálí pohled tak, aby se v oblasti zobrazení nástroje zobrazil
celý nástroj.
Obrátit – Obrátí směr pohledu, jako byste se dívali z opačné strany.
Rychlý přístup:
1. Rychlý zoom na objekt, otočení nebo orientaci do jednoho z definovaných pohledů
je možné provést kliknutím pravým tlačítkem na nástroj v oblasti zobrazení nástroje
a výběrem možnosti Zoom na objekt, Obrátit nebo Vybrat pohled v zobrazené
místní nabídce.
2. Chcete-li provést Zoom na rámeček, použijte kolečko myši. Stiskněte kolečko a
přetažením myši definujte rámeček, který se přiblíží. Přiblížení se provede po
uvolnění kolečka.
POZNÁMKA: Možnost Dynamické ovládání (Karta Konfigurace > Předvolby: karta
Zobrazení > skupinový rámeček Dynamické ovládání) musí být nastavena na hodnotu
VERICUT.
Obnovit – Obnoví nástroj zobrazený v oblasti zobrazení nástroje do poslední orientace

potvrzené kliknutím na tlačítko Použít nebo do orientace po zobrazení okna Orientace.
Použít – Kliknutí na tlačítko Použít potvrdí aktuální nastavení okna a nechá okno Orientace
pohledu zobrazené pro další práci.
Zavřít – Zavře okno Orientace pohledu.
Okno Správce nástrojů, Oblast seznamu nástrojů a
souřadnicových systémů
Oblast seznamu nástrojů v okně Správce nástrojů obsahuje seznam všech sestav nástrojů a
komponent, které je tvoří, pro všechny nástroje v aktuálním souboru knihovny nástrojů.
Funkce v podokně Souřadnicové systémy umožňují tvorbu a úpravy souřadnicových
systémů, pomocí kterých je možné provést orientaci nástrojů a sestav nástrojů ve Správci
nástrojů. Obě funkce jsou umístěny na levé straně okna Správce nástrojů.
(Rozbalit/sbalit okno CSYS) – Kliknutím na tlačítko Rozbalit/sbalit okno CSYS skryjete
podokno souřadnicových systémů v okně Správce nástrojů. Dalším kliknutím na tlačítko
Rozbalit/sbalit okno CSYS toto podokno znovu zobrazíte.
Oblast Souřadnicové systémy je Oblast Souřadnicové systémy je skrytá

zobrazená
(Rozbalit/sbalit všechny komponenty nástrojů) – Kliknutím na tlačítko

Rozbalit/sbalit všechny komponenty nástrojů zobrazíte komponenty nástrojů v seznamu
nástrojů. Dalším kliknutím na tlačítko Rozbalit/sbalit všechny komponenty nástrojů toto
zobrazení skryjete.
Komponenty nástrojů nejsou zobrazeny Komponenty nástrojů jsou zobrazeny
(Třídit dle ID nástroje) – Tato funkce umožňuje třídění nástrojů v seznamu.

Kliknutím na tlačítko Třídit dle ID nástroje seřadíte nástroje v seznamu podle ID od
nejnižšího k nejvyššímu. Dalším kliknutím na tlačítko Třídit dle ID nástroje seřazení seznamu
obrátíte.
Kliknutím na tlačítko zobrazíte nabídku s následujícími možnostmi.
Třídit dle ID nástroje – Tato funkce je stejná jako výše popsaná.

Kliknutím na tlačítko Třídit dle ID nástroje seřadíte nástroje v seznamu podle ID od
nejnižšího k nejvyššímu. Dalším kliknutím na tlačítko Třídit dle ID nástroje seřazení seznamu
obrátíte.
Popis – Tato funkce umožňuje třídění nástrojů v seznamu podle popisů.
Výběrem možnosti Popis seřadíte nástroje v seznamu podle popisů. Dalším kliknutím na
tlačítko Popis seřazení seznamu obrátíte.
Typ použití nástroje – Tato funkce umožňuje třídění nástrojů v seznamu podle typu použití
nástroje (frézování, vrtání, soustružení, sondy a podobně).
Výběrem možnosti Typ použití nástroje seřadíte nástroje v seznamu podle typu použití.
Dalším kliknutím na tlačítko Typ použití nástroje seřazení seznamu obrátíte.
Hledat vpřed – Prohledá seznam nástrojů směrem vpřed a hledá textový řetězec
zadaný do pole hledaného textu.
Hledat zpět – Prohledá seznam směrem dozadu a hledá textový řetězec zadaný do
pole hledaného textu.
Oblast seznamu nástrojů
Oblast seznamu nástrojů zobrazuje seznam nástrojů nebo sestav nástrojů obsažených
v knihovně nástrojů. Každý nástroj nebo sestava má jedinečný alfanumerický textový
identifikátor (ID).
ID obvykle odpovídají číslům nástroje nebo kapsy, na který odkazuje záznam změny
nástroje, který bude volat nástroj z knihovny. Například ID by se normálně použil pro
nástroj volaný datovým blokem „T1M6“ NC programu nebo záznamem APT změny nástroje
„LOADTL/1“. Pomocí seznamu nástrojů ale můžete vytvořit křížové odkazy na nástroje,
které mají v knihovně ID odlišné od ID v záznamu změny nástroje.
Podrobnosti naleznete v části Panel Seznam výměn nástrojů, v příručce Strom projektu
Tip: Použitím ID a popisů usnadníte ostatním hledání potřebných nástrojů.
Každý nástroj nebo sestava nástrojů v tabulce nástrojů zahrnuje informace o nástroji nebo
sestavě nástrojů, komponentách nástroje (nástroje, držáky atd.) a ostatní záznamy
asociované s nástrojem (OptiPath, řízený bod a kompenzace nástroje).
Nástroje
Následující typy nástrojů jsou platné v souboru knihovny nástrojů aplikace VERICUT.
Frézovací nástroj – Frézovací nástroje mohou mít asociovány jednu nebo více
následujících komponent nástroje: plátky, rotační nástroje a držáky. Frézovací nástroje
mohou mít také asociovány jeden nebo více následujících záznamů týkajících se nástroje:
OptiPath, řízený bod a korekce nástroje.
Vrtání – Nástroje vrtání mohou mít asociovány jednu nebo více následujících
komponent nástroje: rotační nástroje, plátky a držáky. Vrtací nástroje mohou mít také
asociovány jeden nebo více následujících záznamů týkajících se nástroje: řízený bod a
korekce nástroje.
Soustružící nástroj – Soustružící nástroje mohou mít asociovány jednu nebo více
následujících komponent nástroje: plátky a držáky. Soustružící nástroje mohou mít také
korekce nástroje.
Nástroj sondy – Nástroje sondy mohou mít asociovány jednu nebo více následujících
komponent nástroje: špičky sond a držáky. Nástroje sondy mohou mít také asociovány
jeden nebo více následujících záznamů týkajících se nástroje: řízený bod a korekce nástroje.
Vodní tryska – Nástroje s vodními tryskami mohou mít asociovány jednu nebo více
následujících komponent nástroje: Vodní tryska a držáky. Nástroje vodní trysky mohou mít
také asociovány jeden nebo více následujících záznamů týkajících se nástroje: řízený bod a
korekce nástroje.
Nástroj nože – Nástroje nože mohou mít asociovány jednu nebo více následujících
komponent nástroje: Nůž a držáky. Nástroje nože mohou mít také asociovány jeden nebo
více následujících záznamů týkajících se nástroje: řízený bod a korekce nástroje.
Lešticí nástroj – Lešticí nástroje mohou mít asociovány jednu nebo více následujících
komponent nástroje: limity leštění, leštiče a držáky. Nástroje leštiče mohou mít také
korekce nástroje.
Komponenty nástrojů
Plátek – Plátky mohou být pro frézovací nástroje nebo pro soustružící nástroje.
Další informace o frézovacích plátcích naleznete v části Karta Komponenta nástroje
(Frézovací plátek) v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
Další informace o soustružících plátcích naleznete v části Karta Komponenta nástroje
(Soustružící plátek) v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
Rotační nástroj – Rotační nástroje jsou nástroje jako frézy.

Další informace o rotačních nástrojích naleznete v části Karta Komponenta nástroje
(Rotační nástroj) v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
Špička sondy – Komponenty špičky sondy se používají k definování oblasti snímacího

hrotu nástroje sondy
nebo sestavy nástroje sondy.
Další informace o špičkách sond naleznete v části Karta Komponenta nástroje (Špička
sondy) v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
Vrtací nástroj – Komponenty vrtacích nástrojů jsou například vrtáky, výstružníky,
navrtáváky a závitníky.
Další informace o závitnících naleznete v části Karta Komponenta nástroje (Vrtací
nástroj) v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
Vodní tryska – nástroj – Komponenty Vodní tryska – nástroj se používají k definování

oblasti řezu sestavy vodní trysky.
Další informace o komponentách typu Vodní tryska – nástroj naleznete v části Karta
Komponenta nástroje (Vodní tryska) v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace
Vericut.
Nůž – Komponenty nože se používají k definování ultrazvukových nástrojů nožů.

Další informace o závitnících naleznete v části Karta Komponenta nástroje (Nůž)
Lešticí nástroj – Nástroje leštiče se definují pomocí dvou komponent.
Limity leštění – Označuje vnitřní část sestavy lešticího nástroje, která slouží k detekci
oblastí, kde nástroj vyvinul na součást příliš velký tlak (proniknul příliš hluboko).
Leštič – Označuje vnější část sestavy nástroje leštiče, která slouží k leštění součásti.
Další informace o závitnících naleznete v části Okno Definice nástroje: karta Komponenta
nástroje (Leštič) v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
Držák – Komponenty držáku se používají k definování držáku nástroje nebo sestavy
držáku nástroje.
Další informace o držácích nástrojů naleznete v části Karta Komponenta nástroje (Držák)
Záznamy týkající se nástroje
Záznam OptiPath – Aplikace VERICUT jej používá ke zjištění, jak optimalizovat rychlosti
posuvu a rychlosti vřetene pro určitý nástroj za různých podmínek obrábění. Aktivní
i neaktivní záznamy OptiPath určitého nástroje se zobrazují v tabulce nástrojů. Aktivní nebo
neaktivní stav je odvozen od nastavení Materiál a Stroj v okně Ovládání optimalizace na
kartě Nastavení OptiPath (další informace naleznete v části Okno Ovládání optimalizace,
karta Nastavení OptiPath v tématu Karta Optimalizace v nápovědě aplikace Vericut.)
Aktivní záznam OptiPath – Pokud hodnoty Materiál a Stroj daného záznamu

OptiPath v seznamu nástroje obě odpovídají nastavením Materiál a Stroj v okně
Ovládání optimalizace na kartě Nastavení OptiPath, považuje se záznam OptiPath za
aktivní. Aktivní záznamy OptiPath jsou označeny barevnými symboly.
Neaktivní záznam OptiPath – Pokud hodnoty Materiál a Stroj daného záznamu
OptiPath v seznamu nástroje neodpovídají obě nastavením Materiál a Stroj v okně
Ovládání optimalizace na kartě Nastavení OptiPath, považuje se záznam OptiPath za
neaktivní. Neaktivní záznamy OptiPath jsou označeny šedými symboly.
Záznam skutečných rozměrů –

Další informace o použití OptiPath a dalších záznamů souvisejících s nástroji naleznete
v části Určení dalších vlastností nástroje v příručce Strom projektu v hlavní nápovědě
aplikace Vericut.
Rychlý přístup:
1. Dvojitým kliknutím na komponentu nástroje v seznamu nástrojů zobrazíte kartu
Komponenta nástroje umožňující úpravu komponenty nástroje.
2. Kliknutím pravým tlačítkem do seznamu nástrojů zobrazíte nabídku s následujícími
funkcemi. Dostupné funkce se budou mírně lišit podle zvýrazněné položky.
Přejmenovat – Umožňuje přejmenování zvýrazněného objektu v seznamu nástrojů.
Odstranit – Umožňuje odstranění zvýrazněného objektu ze seznamu nástrojů.
Vyjmout – Vyjme text zvýrazněný v seznamu nástrojů a vloží jej do schránky.
Kopírovat – Zkopíruje vybraný objekt ve stromu projektu do schránky.
Vložit – Vloží obsah schránky za vybraný objekt v seznamu nástrojů. Funkce Vložit se
aktivuje až po použití funkce Vyjmout nebo Kopírovat.
Přidat nástroj – Tato funkce umožňuje přidání nové sestavy nástroje do seznamu. V nabídce
vyberte typ nástroje. Aplikace VERICUT přidá jedinečný ID nástroje, který můžete případně
změnit.
Frézování – Přidá za zvýrazněný nástroj v seznamu nástrojů sestavu frézovacího nástroje
a zobrazí kartu Komponenta nástroje pro frézovací nástroje, pomocí které můžete
definovat komponentu v nové sestavě.
Vrtání – Přidá za zvýrazněný nástroj v seznamu nástrojů sestavu vrtacího nástroje a
zobrazí kartu Komponenta nástroje pro vrtací nástroje, pomocí které můžete definovat
komponentu v nové sestavě.
Soustružení – Přidá za zvýrazněný nástroj v seznamu nástrojů sestavu soustružnického
nástroje a zobrazí kartu Komponenta nástroje pro soustružnické nástroje, pomocí které
můžete definovat komponentu v nové sestavě.
Sonda – Přidá za zvýrazněný nástroj v seznamu nástrojů sestavu sondy a zobrazí kartu
Komponenta nástroje pro špičky sond, pomocí které můžete definovat komponentu
v nové sestavě.
Vodní tryska – Přidá za zvýrazněný nástroj v seznamu nástrojů sestavu vodní trysky a
zobrazí kartu Komponenta nástroje pro vodní trysky, pomocí které můžete definovat
komponentu v nové sestavě.
Nůž – Přidá za zvýrazněný nástroj v seznamu nástrojů sestavu nože a zobrazí kartu
Komponenta nástroje pro nože, pomocí které můžete definovat komponentu v nové
sestavě.
Leštič – Přidá za zvýrazněný nástroj v seznamu nástrojů sestavu leštiče a zobrazí kartu
Komponenta nástroje pro leštiče, pomocí které můžete definovat komponentu v nové
sestavě.
DXF – Zobrazí okno Geometrie DXF.
CAD – Zobrazí okno Import nástroje CAD.
Hledat nástroj – Zobrazí okno Hledat nástroj, pomocí kterého můžete v existujících
knihovnách nástrojů vyhledávat nástroje se specifickými atributy.
Přidat komponentu nástroje – Tato funkce umožňuje přidání nové komponenty nástroje do
existujícího nástroje v seznamu. V nabídce vyberte typ komponenty.
Držák – Přidá do zvýrazněného nástroje komponentu držáku a zobrazí kartu
Komponenta nástroje pro držáky, pomocí které je možné definovat novou komponentu.
Nástroj – Přidá do zvýrazněného nástroje komponentu nástroje a zobrazí příslušnou
kartu Komponenta nástroje, pomocí které je možné nástroj definovat.
Přidat OptiPath – Zobrazí okno OptiPath.
Přidat řízený bod – Zobrazí kartu Informace o nástroji, pomocí které je možné přidat jeden
nebo více záznamů řízeného bodu pro zvýrazněný nástroj.
Přidat korekci nástroje – Zobrazí kartu Informace o nástroji, pomocí které je možné přidat
jeden nebo více záznamů korekce nástroje pro zvýrazněný nástroj.
Přidat skutečné rozměry – Záznam skutečných rozměrů se přidá do sestavy nástroje
v oblasti seznamu nástrojů jako na obrázku níže. Po přesunutí kurzoru na záznam
skutečných rozměrů se zobrazí nápověda s aktuálními hodnotami záznamu jako na
Klikněte na soustružící nástroj, aby se zvýraznil. Potom vyberte nabídku Přidat > Skutečné
rozměry, čímž k nástroji přidáte záznam skutečných rozměrů jako na obrázku níže.
Také je možné kliknout na soustružící nástroj pravým tlačítkem, aby se zvýraznil, a potom
záznam skutečných rozměrů přidat výběrem příkazu Přidat skutečné rozměry v zobrazené
nabídce.
Umístění řízeného bodu a skutečných rozměrů se často shodují. Při přidávání záznamu
skutečných rozměrů se jako výchozí použijí stejné 3 hodnoty, jako má první řízený bod
(pokud existuje). Při přidávání prvního řízeného bodu budou jako výchozí použity stejné 3
hodnoty, jako má skutečný rozměr (pokud existuje).
Skutečný rozměr je možné upravit podle potřeby změnou hodnot ve sloupci Popis
v záznamu skutečných rozměrů.
Při přidání záznamu skutečných rozměrů se také vytvoří rovina soustružení. Výchozí rovinou
soustružení je rovina ZX orientace nástroje (podle způsobu umístění v komponentě
nástroje). Pokud je orientace 0,0,0, bude stejná jako rovina ZX počátku nástroje. Směr
roviny soustružení je určen osou Y osy orientace nástroje za přítomnosti hodnoty Y ve
sloupci Jednotky v záznamu skutečných rozměrů. V rozevíracím seznamu ve sloupci
Jednotky je možné vybrat i jinou požadovanou osu.
Příklady
Pro nástroj na obrázku níže rovina X-Y Pro nástroj na obrázku níže rovina X-Z
prochází bodem skutečných rozměrů a prochází bodem skutečných rozměrů a
směr řezné roviny bude podél osy Z směr řezné roviny bude podél osy Y
nástroje. nástroje.
Hledat nástroj – Zobrazí okno Hledat nástroj, pomocí kterého můžete v existujících
knihovnách nástrojů vyhledávat nástroje se specifickými atributy.
Hledat OptiPath – Zobrazí okno Hledat záznam OptiPath, pomocí kterého můžete
v existujících knihovnách nástrojů nebo knihovnách OptiPath vyhledávat záznamy se
specifickými atributy.
Otáčet kolem – Funkce Otáčet kolem je dostupná pouze pro vložené nástroje. Umožňuje
určit otáčení nástroje kolem osy nástroje (například pravoúhlý držák) nebo kolem osy
vřetene stroje.
Posunout komponentu po ose Z – Funkce Posunout komponentu po ose Z zobrazí okno
Posunutí Z, kde můžete zadat hodnotu posunutí zvýrazněné komponenty nástroje ve směru
Z.
Funkce Posunout komponentu po ose Z není dostupná za následujících podmínek:
 Zvýrazněná komponenta nástroje je součástí sestavy soustružících nástrojů.
 Zvýrazněná položka je záznam OptiPath.
Rozbalit/sbalit vše – Kliknutím na tuto funkci rozbalíte (zobrazíte všechny komponenty
nástrojů) všechny nástroje v seznamu nástrojů. Dalším kliknutím všechny nástroje
v seznamu sbalíte (skryjete všechny komponenty).
Zobrazit komponenty nástrojů – Pomocí této funkce zobrazíte všechny komponenty
zvýrazněného nástroje v seznamu nástrojů.
Skrýt komponenty nástrojů – Pomocí této funkce skryjete všechny komponenty
zvýrazněného nástroje v seznamu nástrojů.
Viditelné – Pomocí této možnosti je možné nastavit viditelnost komponenty nástroje.
Neviditelné – Pomocí této možnosti je možné nastavit více komponent nástroje najednou
jako neviditelné. Tato funkce je dostupná pouze v případě, že je v seznamu nástrojů vybráno
více komponent.
Okno Posunutí Z
V okně Posunutí Z dostupném pomocí místní nabídky v seznamu nástrojů ve Správci

nástrojů a funkce Funkce Posunout komponentu po ose Z umožňuje zadat hodnotu
posunutí zvýrazněné komponenty nástroje ve směru osy Z.
Posunutí Z – Určuje vzdálenost posunutí komponenty nástroje ve směru osy Z. Do

textového pole Posunutí Z zadejte vzdálenost posunutí.
OK – Kliknutím na tlačítko OK se použije zadaná vzdálenost posunutí Z a okno Posunutí Z se

zavře.
Zavřít – Zavře okno Posunutí Z bez použití zadané vzdálenosti posunutí Z.
Oblast seznamu souřadnicových systémů
Funkce v seznamu Souřadnicové systémy umožňují tvorbu a úpravy souřadnicových

systémů, pomocí kterých je možné nastavit orientaci nástrojů a sestav nástrojů ve Správci
nástrojů.
Oblast souřadnicových systémů umístěná pod seznamem nástrojů a nad oblastí zpráv se
zpočátku zobrazuje prázdná jako na následujícím obrázku.
Jakmile je přidán jeden nebo více souřadnicových systémů, změní se zobrazení podokna
Souřadnicový systém jako na následujícím obrázku.
V oblasti souřadnicových systémů se zobrazuje seznam všech vytvořených souřadnicových

systémů.
Rychlý přístup:
Kliknutím pravým tlačítkem v oblasti souřadnicových systémů bez definovaných
souřadnicových systémů zobrazíte místní nabídku s následujícími funkcemi:
Kliknutím pravým tlačítkem v oblasti souřadnicových systémů s definovanýmí

souřadnicovými systémy zobrazíte místní nabídku s následujícími funkcemi:
Přidat nový CSYS – Přidá do seznamu Souřadnicové systémy ve Správci nástrojů nový
souřadnicový systém. Aplikace VERICUT souřadnicový systém automaticky pojmenuje
jedinečným názvem. Souřadnicový systém je v případě potřeby možné přejmenovat
kliknutím pravým tlačítkem myši na výchozí název a výběrem příkazu Přejmenovat
v zobrazené nabídce.
Nové souřadnicové systémy se vytvářejí s nulovými hodnotami posunutí a otočení a jsou
přichyceny k počátku nástroje. Nově přidaný souřadnicový systém se v seznamu
Souřadnicové systémy automaticky vybere. Potřebné úpravy nově přidaného CSYS je možné
provést v podokně Konfigurace souřadnicového systému.
souřadnicového systému, který se má použít. Aplikace VERICUT soubor přečte a vytvoří
souřadnicový systém připojený k vybranému nástroji.
Vyjmout – Vyjme souřadnicový systém zvýrazněný v seznamu souřadnicových systémů a
vloží ho do vyrovnávací paměti pro vložení.
Kopírovat – Zkopíruje souřadnicový systém zvýrazněný v seznamu souřadnicových systémů
do schránky.
Vložit – Vloží obsah schránky za souřadnicový systém zvýrazněný v seznamu souřadnicových
systémů.
Odstranit – Odstraní zvýrazněný souřadnicový systém v seznamu souřadnicových systémů.
Přejmenovat – Přejmenuje zvýrazněné nastavení.
Viditelné – Zobrazí nebo skryje vybraný souřadnicový systém v seznamu souřadnicových
systémů v oblasti Zobrazení nástroje ve Správci nástrojů. Tlačítko Viditelné znázorňuje stav
viditelnosti souřadnicového systému. označuje stav „viditelný“, stav

„neviditelný“. Kliknutím na tlačítko Viditelné je možné přepínat mezi těmito dvěma stavy.
Další informace o použití funkcí oblastí souřadnicových systému naleznete v části Tvorba
souřadnicových systémů pro použití v okně Správce nástrojů v příručce Strom projektu
Okno Správce nástrojů, Oblast definice parametrů nástroje
V oblasti definice parametrů nástroje uprostřed okna Správce nástrojů mezi oblastí
seznamu nástrojů nebo souřadnicových systémů a oblastí zobrazení nástrojů se zobrazují
různá okna podle toho, co je v oblasti seznamu nástrojů vybráno. Pomocí těchto oken je
možné definovat nebo upravit komponenty nástrojů, definovat souřadnicové systémy a jiné
vlastnosti nástrojů, například řízený bod, hodnoty korekce nástroje a další. Okna a jejich
funkce jsou popsány v následujících částech.
Karta Informace o nástroji – Karta Informace o nástroji se zobrazí při zvýraznění záznamu
nástroje v oblasti seznamu nástrojů nebo při přidání nové sestavy nástroje.
Karta Výpis nástroje – Pomocí funkcí na kartě Výpis nástroje je možné vytvářet obrázky
výpisů nástrojů, které je možné přidat do výpisu aplikace VERICUT.
Karta Data nástroje FORCE – Pomocí funkcí na této kartě je možné zadat vlastnosti nástrojů
a optimalizace posuvu pro nástroje, které použije optimalizační modul Force NC aplikace
VERICUT.
Okno Definice nástroje – Pomocí funkcí v okně Definice nástroje je možné definovat tvar,
barvu, umístění a další atributy komponent nástrojů.
Okno Konfigurace souřadnicového systému – Okno Konfigurace souřadnicového systému se
zobrazí při výběru záznamu CSYS v oblasti souřadnicových systémů nebo při přidání nového
Okno Správce nástrojů, karta Informace o nástroji

Karta Informace o nástroji se zobrazí při zvýraznění záznamu nástroje v oblasti seznamu
nástrojů nebo při přidání nové sestavy nástroje.
Označit jako výchozí – Pomocí této možnosti je možné určit existující nástroj
jako výchozí nástroj pro danou kategorii nástrojů. Výchozí nástroje se stávají základním
nástrojem pokaždé, když je do okna Správce nástrojů přidán nový nástroj. Každá kategorie
nástrojů může mít většinou pouze jeden výchozí nástroj.
Pokud je zaškrtnuta možnost Označit jako výchozí, do uživatelských předvoleb v umístění
%APPDATA%/Roaming/CGTech’ se přidá soubor default_tools.prefs’. Soubor se
aktualizuje vždy, když je vybrán nový výchozí nástroj.
POZNÁMKA: Označení nástroje jako výchozí není možné vzít zpět. Vybraný nástroj zůstává
výchozím pro danou kategorii nástrojů dokud není vybrán nový výchozí nástroj, takže je
nutné při výběru výchozího nástroje postupovat opatrně.
Importované prvky nástroje (například CAD, SOR nebo Sweep) nebudou přeneseny do
souboru předvolby výchozího nástroje. Nástroje a plátky také nebudou přeneseny, což
znamená, že se nástroje a plátky nestanou komponentami výchozího nástroje ve své
kategorii. Pokud není zapnuta možnost “Nepřidávat držáky” (není zaškrtnuta) v dialogovém
okně Předvolby’ nebo v okně Správce nástrojů, držáky budou přeneseny.
Popis – Umožňuje zadání a zobrazení popisu záznamu nástroje nebo sestavy nástrojů. Do
tohoto pole je možné zadat jakýkoliv alfanumerický text. Speciální znaky nejsou
doporučeny.
Pole Popis se také používá k zadání a zobrazení hodnoty kompenzace nástroje u záznamů
kompenzace nástroje a k zadání a zobrazení hodnot souřadnic X,Y,Z řízeného bodu
u záznamů řízeného bodu.
Jednotky – Umožňuje zadání a zobrazení systému měrných jednotek (palce nebo milimetry),
ve kterém je nástroj definován. Pokud se jednotky nástroje liší od jednotek relace aplikace
VERICUT, budou hodnoty popisu nástroje příslušně převedeny.
Upínací bod – Umožňuje zadání a zobrazení umístění upínacího bodu sestavy nástrojů. Ve
výchozím nastavení je upínací bod umístěn v počátku nástroje. Zadáním hodnot je možné
posunout upínací bod vzhledem k počátku nástroje nebo je možné vybrat upínací bod
kliknutím do pole Upínací bod a následným kliknutím na nástroj v oblasti zobrazení nástroje
(další informace naleznete v části Správce nástrojů, oblast zobrazení nástrojů v tématu Okno
Správce nástrojů v nápovědě aplikace Vericut). Při pohybu myší nad nástrojem se zobrazí
bod a vektor normály zobrazující dočasné umístění vybraného bodu.
Aplikace VERICUT používá upínací bod při zpracování NC programů následujícími dvěma
způsoby:
1. Řídí, jak se nástroj upíná v NC stroji – Když se načte nástroj pro obrábění, upínací bod je
umístění v počátku komponenty nástroje NC stroje.
2. Pokud se tabulka posunutí rotační osy (další informace naleznete v části Tabulka
posunutí rotační osy v tématu Tabulky posunutí nástroje u okna Nastavení: na kartě
Upřesnění NC programu) použije k výpočtu řízeného bodu potřebného k řízení nástroje
metodami programování Špička nástroje a Korekce délky nástroje (další informace
naleznete v části Metoda programování v nabídce Nastavení konfigurace, na kartě NC
program), aplikace VERICUT použije hodnotu Bod upnutí k určení umístění řízeného
bodu (neboli řídicího bodu) relativně k bodu upnutí.
Chybějící nebo nesprávné hodnoty upínacích bodů způsobí nesprávné upnutí nástroje ve 3D
stroji a nesprávné obrábění.
Příklad upínacích bodů pro frézovací nástroje:
Příklad upínacích bodů pro soustružící nástroje:
Atribut pohledu Upínací bod zobrazí prázdný cílový symbol v místě upínacího bodu
(další informace naleznete v části Správce nástrojů, místní nabídka v oblasti zobrazení
nástroje v tématu okno Správce nástrojů v nápovědě aplikace Vericut).
POZNÁMKA: Zatímco tabulka Posunutí rot. osy může být stále používána pro určení
hodnot posunutí rotační osy potřebných pro výpočet řízeného bodu (další informace
naleznete v části Gage Offset Table v části Tables for Processing G-Codes v knihovně
příruček CGTech), doporučenou metodou určení řízeného bodu je přidat jeden nebo více
záznamů řízeného bodu do nástroje ve Správci nástrojů. Poté pomocí makra
GageOffsetDrivenPoint určete záznam řízeného bodu, který se použije pro pohyby
nástroje. Tato metoda nepoužívá tabulku Posunutí rot. osy.
Další informace o makru GageOffsetDrivenPoint a všech makrech VERICUT naleznete v části
VERICUT Macros v knihovně příruček CGTech Help Library.
Při používání tabulky posunutí rotační osy použije aplikace VERICUT posunutí rotační osy
k výpočtu umístění řízeného bodu (neboli řídicího bodu) vzhledem k upínacímu bodu. Při
používání záznamů řízených bodů používá aplikace VERICUT posunutí řízených bodů
v záznamech řízených bodů k výpočtu řízeného bodu vzhledem k nulovému bodu špičky
nástroje.
Orientace – Určuje a zobrazuje orientaci sestavy nástrojů, pokud je upnuta pro obrábění. Tři
zadané hodnoty (oddělené mezerami) určují úhly otočení X, Y, Z v daném pořadí. Hodnoty
úhlů jsou uvedeny ve stupních vzhledem k počátku nástroje. Otočení se provede kolem
upínacího bodu nástroje.
POZNÁMKA: Tato funkce je použitelná, pouze pokud je typ NC programu Data NC
programu.
Zubů – Počet zubů nástroje se zadává automaticky na základě hodnoty Zubů v aktivním
záznamu OptiPath asociovaném s nástrojem nebo sestavou nástrojů.
POZNÁMKA: Počet zubů je možné ručně upravit, ale pamatujte, že pokud zadaný počet
zubů nebude odpovídat počtu zubů v záznamu OptiPath, nástroj nebude optimalizován.
Komentáře – Toto pole umožňuje přidat komentář související s nástrojem nebo sestavou
nástrojů. Text komentáře se ukládá s ID nástroje.
Další informace o výše uvedených funkcích naleznete v části Určení dalších vlastností
nástroje v příručce Strom projektu v hlavní nápovědě aplikace Vericut.
Skutečné rozměry – Funkce Skutečné rozměry je dostupná pouze pro soustružící nástroje
používající plátky vytvořené v systému CAD nebo plátky STL. Když vytvoříte soustružnický
nástroj s tímto typem plátku, provedou se dva úkony. Zaprvé se přidá pole Skutečný rozměr
na kartu Informace o nástroji jako na obrázku karty Informace o nástroji na následující
stránce.
Zadruhé se do sestavy nástroje v oblasti seznamu nástrojů přidá záznam skutečných
rozměrů jako na obrázku níže. Po přesunutí kurzoru na záznam skutečných rozměrů se
zobrazí nápověda s aktuálními hodnotami záznamu jako na následujícím obrázku.
Tato funkce umožňuje aplikaci VERICUT správně umístit a promítnout řezné plochy plátku
v rovině soustružení.
Klikněte na soustružící nástroj, aby se zvýraznil. Kliknutím na šipku u tlačítka

(Přidat komponentu) na panelu nástrojů v okně Správce nástrojů se zobrazí nabídka.
Výběrem možnosti Skutečné rozměry v nabídce zobrazíte kartu Informace o nástroji.
Také je možné kliknout na soustružnický nástroj pravým tlačítkem, aby se zvýraznil, a potom
kartu Informace o nástroji výběrem příkazu Přidat skutečné rozměry v zobrazené nabídce.
Karta Informace o nástroji
Umístění řízeného bodu a skutečných rozměrů se často shodují. Při přidávání záznamu
skutečných rozměrů se jako výchozí použijí stejné 3 hodnoty, jako má první řízený bod
(pokud existuje). Při přidávání prvního řízeného bodu budou jako výchozí použity stejné 3
hodnoty, jako má skutečný rozměr (pokud existuje).
Pokud je první Řízený bod v seznamu upraven, Skutečné rozměry se nastaví na tytéž
hodnoty, avšak ne naopak. Změna hodnot Skutečné rozměry neovlivní hodnotu Řízený
bod.
Skutečný rozměr je možné upravit podle potřeby změnou hodnot v poli Skutečné rozměry.
Při přidání skutečných rozměrů se také vytvoří rovina soustružení. Výchozí rovinou
soustružení je rovina ZX orientace nástroje (podle způsobu umístění v komponentě
nástroje). Pokud je orientace 0,0,0, bude stejná jako rovina ZX počátku nástroje. Směr
roviny soustružení je určen jako osa Y osy orientace nástroje (podle přítomnosti hodnoty Y
v rozevíracím seznamu v záznamu skutečných rozměrů). V rozevíracím seznamu je možné
vybrat i jinou požadovanou osu.
Příklady
Pro nástroj na obrázku níže rovina X-Y Pro nástroj na obrázku níže rovina X-Z
prochází bodem skutečných rozměrů a prochází bodem skutečných rozměrů a
směr řezné roviny bude podél osy Z směr řezné roviny bude podél osy Y
nástroje. nástroje.
Řízený bod – Slouží k přidání jednoho nebo více záznamů řízeného bodu k zvýrazněnému
nástroji. Kliknutím na tlačítko přidáte do seznamu záznamy řízených bodů.
Chcete-li odebrat záznam ze seznamu, vyberte jej a klikněte na tlačítko .

Aplikace VERICUT přiřazuje výchozí ID, můžete jej ale v případě potřeby upravit (dvakrát na
něj klikněte a hodnotu podle potřeby změňte). Aplikace VERICUT přiřazuje také výchozí
hodnotu řízeného bodu 0 0 0, můžete ji ale v případě potřeby upravit (dvakrát na ni klikněte
a podle potřeby změňte).
Tato funkce slouží k určení posunutí řídicího bodu nástroje (neboli řízený bod). Materiál je
odebírán podle příkazů pohybu a tvaru nástroje vzhledem k řídicímu bodu. Pro frézovací
nástroje posunují kladné hodnoty řídicí bod v kladném směru osy nástroje (blíže ke
vřetenu), zatímco záporné hodnoty posunují řídicí bod v opačném směru.
POZNÁMKA: Odebírání materiálu aplikace VERICUT pro frézovací nástroje nepodporuje
řízené body s posunutím ve směru X nebo Y, jsou povolena pouze posunutí ve směru Z.
Pokud si přejete řídit stroj s posunutím řízeného bodu ve směru X nebo Y a mít správné
odebírání materiálu, měli byste pro nástroj definovat 2 řízené body. Chcete-li například řídit
stroj s posunutím X, vytvořte první bod (0,0,0) a druhý bod (6,0,0).
Pro soustružící nástroje jsou hodnoty XYZ (oddělené mezerami) zadávány vzhledem k ose
vřetene (Z) a příčné ose (X).
Příklad hodnot řízeného bodu pro frézovací nástroj:
Příklad hodnot řízeného bodu pro soustružící nástroj:
Pokud je řídicí bod definován, zobrazí se atribut pohledu řízeného bodu jako prázdný cílový
symbol v místě řídicího bodu. (další informace naleznete v části Správce nástrojů:
místní nabídka v oblasti zobrazení nástroje v tématu okno Správce nástrojů v nápovědě
aplikace Vericut).
Korekce nástroje – Slouží k přidání jednoho nebo více záznamů korekce nástroje ke
zvýrazněnému nástroji. Kliknutím na tlačítko přidáte do seznamu záznamy korekce
nástroje.
Chcete-li odebrat záznam ze seznamu, vyberte jej a klikněte na tlačítko .

Aplikace VERICUT přiřazuje výchozí ID, můžete jej ale v případě potřeby upravit (dvakrát na
něj klikněte a hodnotu podle potřeby změňte). Chcete-li upravit aktuální hodnotu korekce
nástroje, klikněte na ni dvakrát a podle potřeby ji změňte.
Okno Správce nástrojů, karta Data nástroje FORCE

Pomocí funkcí na této kartě je možné zadat vlastnosti nástrojů a optimalizace posuvu pro
nástroje, které použije optimalizační modul Force NC aplikace VERICUT.
Nástroj
Jednotky – Vyberte možnost Palce nebo Milimetry. Zbytek okna se aktualizuje podle
vybraných jednotek.
Vstupní nájezd – Umožňuje nastavit, že se má zadat vzdálenost nájezdu nástroje.
Vstupní úhel šroubovice – Umožňuje nastavit, že se má zadat úhel šroubovice nástroje.
Nájezd (PSIR) – Zadejte do textového pole hodnotu nájezdu. Tato funkce je aktivní pouze
v případě, že je vybrána možnost Vstupní nájezd.
Úhel šroubovice (FHA) – Zadejte do textového pole úhel šroubovice. Tato funkce je aktivní
pouze v případě, že je vybrána možnost Vstupní úhel šroubovice.
Radiální úhel sklonu (GAMF) – Zadejte do textového pole Radiální úhel sklonu radiální úhel
sklonu ve stupních.
Úhel sklonu u kulové špičky (GAMP) – Zadejte úhel sklonu (ve stupních) u kulové špičky
nástroje. Zadejte hodnotu úhlu sklonu ve stupních do textového pole Úhel sklonu u kulové
špičky.
POZNÁMKA: V případě přímých fréz bez kulové špičky zadejte stejnou hodnotu do pole
Radiální úhel sklonu a Úhel sklonu u kulové špičky.
Materiál – Určuje materiál, ze kterého je nástroj vyroben. Typ materiálu vyberte
z rozevíracího seznamu.
Typ hrany nástroje – Z rozevíracího seznamu vyberte typ řezné hrany nástroje. Vyberte
možnost Vroubkovaný nebo Rovný.
Optimalizace posuvu
Metoda – Z rozevíracího seznamu vyberte jednu z následujících metod optimalizace posuvu.
Žádná – Tato možnost označuje, že nástroj se bude ignorovat (nebude se optimalizovat).
Síla a tloušťka třísek – Při výběru možnosti optimalizace podle síly a tloušťky třísek je nutné
pomocí funkce Zadaný limit síly určit hodnotu limitu síly a pomocí funkce Limit tloušťky
třísek určit hodnotu limitu tloušťky třísek.
Výkon a tloušťka třísek – Při výběru možnosti optimalizace podle výkonu a tloušťky třísek je
nutné pomocí funkce Zadaný limit výkonu určit hodnotu limitu výkonu a pomocí funkce
Limit tloušťky třísek určit hodnotu limitu tloušťky třísek.
Pouze tloušťka třísek – Při výběru možnosti optimalizace podle tloušťky třísek je nutné
pomocí funkce Limit tloušťky třísek určit hodnotu limitu tloušťky třísek.
Zadaný limit posuvu (in/min nebo mm/min) – Určuje maximální použitelnou rychlost
posuvu.
Limit tloušťky třísek (palce nebo mm) – Určuje maximální použitelnou tloušťku třísek.
Zadaný limit síly (lb nebo newtony) – Určuje maximální použitelnou sílu při použití
možnosti optimalizace posuvu Síla a tloušťka třísek.
Zadaný limit výkonu (HP nebo kW) – Určuje maximální použitelný výkon při použití
možnosti optimalizace posuvu Výkon a tloušťka třísek.
Palcové jednotky => počet koňských sil potřebných k odstranění 1 krychlového palce
Metrické jednotky => počet kilowattů potřebných k odstranění 1 krychlového centimetru
Nastavení přísuvu – Když je možnost Nastavení přísuvu zapnutá (zaškrtnutá) modul
VERICUT Force vypočítá maximální pokles výstupu rychlosti posuvu jako procentuální část
rychlosti posuvu. Tato funkce snižuje rychlost posuvu podle množství materiálu
přisouvaného do středu nástroje. Úprava přísuvu určuje úhel vektoru nástroje a vektoru
dráhy nástroje.
Počáteční úhel (stupně) – Pomocí textového pole Počáteční úhel můžete zadat počáteční
úhel ve stupních. Počáteční úhel je úhel, pod kterým má software začít snižovat rychlost
posuvu podle detekovaného úhlu. Úhel v kolmé pozici má 90 stupňů.
Pokud je nástroj ve stavu zanořování, začne funkce Nastavení přísuvu snižovat rychlost
posuvu. Při zvětšování úhlu se bude snižovat rychlost posuvu až do zadaného limitu. Typické
hodnoty počátečního úhlu mívají přes 90 stupňů.
Max. pokles rychlosti v % – Zobrazuje maximální pokles rychlosti posuvu vypočítaný
výstupem modulu VERICUT Force jako procentuální část rychlosti posuvu.
Úprava řezu kanálem – Když je možnost Úprava řezu kanálem zapnutá (zaškrtnutá) modul
VERICUT Force vypočítá maximální pokles výstupu rychlosti posuvu jako procentuální část
rychlosti posuvu.
Tato funkce sleduje radiální zanoření nástroje do materiálu a postupně při něm snižuje
rychlost posuvu. Tato funkce byla zavedena pro drážkovací operace, kde je odstraňování
třísek problematické.
Počáteční úhel (stupně) – Pomocí textového pole Počáteční úhel můžete zadat počáteční
úhel ve stupních. Počáteční úhel je úhel, při kterém tato funkce začne určovat kontaktní
úhel a snižovat rychlost posuvu až do zadaného limitu.
Max. pokles rychlosti v % – Zobrazuje maximální pokles rychlosti posuvu vypočítaný

výstupem modulu VERICUT Force jako procentuální část rychlosti posuvu.
Výstup FORCE
Upravit pouze existující řezy – Pokud je vybrána tato možnost, vypočítá se nejefektivnější
rychlost posuvu každého pohybu. Aplikace VERICUT používá hodnotu Rozlišení (další
informace níže) pro rozdělení každého pohybu na vzorky a vypočítává optimální rychlost
posuvu pro každý vzorek. Rychlost posuvu vypočítaná pro vzorek s nejnepříznivějšími
podmínkami obrábění je uložena jako optimalizovaná rychlost posuvu tohoto pohybu. Tato
možnost se doporučuje, pokud je omezeno místo na disku pro uložení optimalizovaných dat
dráhy nástroje nebo pokud jsou nástroje umístěny poměrně blízko k sobě. Dráhy nástroje
optimalizované touto volbou mají účinnější rychlosti posuvu a stejný počet nebo mírně více
záznamů než originál.
Vzorové výsledky optimalizace při použití možnosti Upravit pouze existující řezy:
Přidat více řezů – Tato možnost je podobná možnosti Upravit pouze existující řezy kromě
toho, že pohyby jsou při změně podmínek obrábění rozděleny. Dráhy nástroje
optimalizované touto volbou mají velmi efektivní rychlosti posuvu, ale mnohem více
záznamů než originál. Hodnota Minimální změna rychlosti posuvu (další informace níže) řídí
množství rychlostí posuvů vypisovaných do optimalizovaného souboru drah nástroje. Tato
možnost je doporučena při dostatečném místě na disku nebo při optimalizaci velmi
proměnlivých podmínek obrábění, například nespojité obrábění, hluboké a mělké řezy atd.
Vzorové výsledky optimalizace při použití možnosti Přidat více řezů:
Rozlišení – Řídí frekvenci (vzorkovací vzdálenost), která se použije při analýze každého
pohybu dráhy nástroje. Každý pohyb řízený rychlostí posuvu se rozdělí na vzorky v závislosti
na této vzdálenosti. Vzorky jsou poté analyzovány během výpočtu rychlosti posuvu.
Automaticky – Vypočítá rozlišení na základě poměru velikosti obráběcího nástroje a
zobrazeného modelu. Tato možnost se doporučuje, pokud je známo málo informací
o dostupných metodách obrábění nebo rychlostech posuvu.
Vzdálenost – Použije vzorkovací vzdálenost v odpovídajícím datovém poli. Vzdálenost je

měřena podél pohybu nástroje. Doporučuje se použít rozlišení o velikosti 1/2 až 1/4
průměru nástroje.
Příklad použitého rozlišení při optimalizaci pohybů dráhy nástroje:
Minimální změna rychlosti posuvu (in/min nebo mm/min) – Určuje nejmenší změnu
aktuální optimalizované rychlosti posuvu, která vyvolá výstup nové optimalizované rychlosti
posuvu. Tato funkce řídí množství rychlostí posuvů vypisovaných do optimalizovaného
souboru drah nástroje. Jestliže zadáte malou hodnotu, vypíše se více optimalizovaných
rychlostí posuvu než při zadání velké hodnoty.
Možnost Výchozí – Jestliže je vybrána, nastaví výchozí minimální rychlost posuvu = 1 in/min
nebo 25 mm/min, podle potřeby.
Chcete-li zadat hodnotu Minimální změna rychlosti posuvu, zrušte zaškrtnutí políčka
Výchozí a zadejte hodnotu do textového pole Minimální změna rychlosti posuvu.
Minimální posuv řezu (in/min nebo mm/min) – Určuje minimální optimalizovanou rychlost
posuvu řezu, která se může použít při odebírání materiálu.
Chcete-li zadat hodnotu Minimální posuv řezu, zrušte zaškrtnutí políčka Výchozí a zadejte
hodnotu do textového pole Minimální posuv řezu.
Rychlost posuvu ve vzduchu – Tato možnost je užitečná ke zkrácení doby osvědčených drah
nástrojů bez ovlivnění rychlostí posuvů obrábění a výsledných drsností. Po zrušení zaškrtnutí
políčka řídí tato funkce použitou rychlost posuvu používanou všemi ostatními
optimalizačními metodami pro optimalizaci řezů ve vzduchu.
Chcete-li zadat hodnotu rychlosti posuvu ve vzduchu, zrušte zaškrtnutí políčka Výchozí a
zadejte hodnotu do datového pole. Zadaná rychlost posuvu by měla odrážet maximální
rychlost, při které se osy stroje mohou pohybovat současně v režimu posuvu (např. G01).
Další informace naleznete v části Poznámky k modulu VERICUT Force v části Poznámky
o speciálních tématech v knihovně příruček CGTech Help Library.
Použití karty Data nástroje FORCE
1. V oblasti seznamu nástrojů ve Správci nástrojů vyberte nástroj, ke kterému chcete přidat
data modulu FORCE.
2. Na kartě Data nástroje FORCE ve Správci nástrojů zadejte jednotky, se kterými pracujete
(palce nebo milimetry).
3. Na kartě Data nástroje FORCE ve Správci nástrojů určete, zda budete zadávat vzdálenost
nájezdu nebo úhel šroubovice nástroje, pomocí možnosti Vstupní nájezd nebo Vstupní
úhel šroubovice.
4. Pokud jste v kroku 1 vybrali možnost Vstupní nájezd, zadejte vzdálenost nájezdu (v
palcích nebo milimetrech) do textového pole Nájezd (PSIR).
Pokud jste v kroku 1 vybrali možnost Vstupní úhel šroubovice, zadejte úhel šroubovice
(ve stupních) do textového pole Úhel šroubovice (FHA).
5. Zadejte radiální úhel sklonu (ve stupních) do textového pole Radiální úhel sklonu
(GAMF).
6. Zadejte úhel sklonu u kulové špičky (ve stupních) do textového pole Úhel sklonu
u kulové špičky (GAMP).
POZNÁMKA: V případě plochých fréz bez kulové špičky zadejte stejnou hodnotu do pole
Radiální úhel sklonu (GAMF) a Úhel sklonu u kulové špičky (GAMP).
7. Vyberte vhodný materiál nástroje z rozevíracího seznamu Materiál.
8. Vyberte vhodný typ hrany nástroje z rozevíracího seznamu Typ hrany nástroje.
Vyberte možnost Vroubkovaný nebo Rovný.
Opakujte kroky 1 až 8 pro další nástroje, které se pro optimalizaci modulu FORCE použijí.
Spusťte modul FORCE v režimu Analyzovat v okně Ovládání optimalizace na kartě Nastavení
FORCE (karta Optimalizace > Ovládání optimalizace). Zkontrolujte výsledné grafy FORCE a
určete správné nastavení (Limit tloušťky třísek, Zadaný limit síly a Zadaný limit výkonu) pro
část Optimalizace posuvu na kartě Data nástroje FORCE.
9. V části Optimalizace posuvu na kartě Data nástroje FORCE určete metodu optimalizace
posuvu výběrem z rozevíracího seznamu Metoda.
Vyberte z možností Žádná (nástroj se bude ignorovat), Síla a tloušťka třísek nebo Výkon
a tloušťka třísek či Pouze tloušťka třísek.
10. Zadejte hodnoty limitů do odpovídajících polí.
Pokud jste v kroku 9 vybrali optimalizaci Síla a tloušťka třísek, zadejte následující
hodnoty:
Do pole Zadaný limit posuvu zadejte maximální použitelnou rychlost posuvu
(v in/min nebo mm/min).
Do pole Limit tloušťky třísek zadejte maximální použitelnou tloušťku třísek (v palcích
nebo mm).
Do pole Zadaný limit síly zadejte maximální použitelnou sílu (v lb nebo newtonech).
Pokud jste v kroku 9 vybrali optimalizaci Výkon a tloušťka třísek, zadejte následující
hodnoty:
nebo mm).
Do pole Zadaný limit výkonu zadejte maximální použitelnou sílu (v HP nebo kW).
Pokud jste v kroku 9 vybrali optimalizaci Výkon a tloušťka třísek, zadejte následující
hodnoty:
nebo mm).
11. Pokud chcete použít funkci nastavení přísuvu, zaškrtněte možnost Nastavení přísuvu a
zadejte následující hodnotu:
Zadejte počáteční úhel (ve stupních) do textového pole Počáteční úhel (stupně).
Modul VERICUT Force vypočítá maximální pokles rychlosti posuvu a výsledek zobrazí
v textovém poli Max. pokles rychlosti v % jako procentuální část rychlosti posuvu.
12. Pokud chcete použít funkci úpravy řezu kanálem, zaškrtněte možnost Úprava řezu
kanálem a zadejte následující hodnotu:
Zadejte počáteční úhel (ve stupních) do textového pole Počáteční úhel (stupně).
Modul VERICUT Force vypočítá maximální pokles rychlosti posuvu a výsledek zobrazí
v textovém poli Max. pokles rychlosti v % jako procentuální část rychlosti posuvu.
13. Určete, zda chcete vytvořit výstup modulu FORCE podle možnosti Upravit pouze
existující řezy nebo Přidat více řezů.
14. Pokud v kroku 13 vyberete možnost Upravit pouze existující řezy, zadejte rozlišení,
které se použije při analýze jednotlivých pohybů na dráze nástroje. Vyberte
požadovanou metodu ze seznamu Rozlišení. Pokud vyberete možnost Vzdálenost,
zadejte hodnotu do textového pole Rozlišení. Pokud vyberete možnost Automaticky,
není nutné zadávat žádnou hodnotu.
Pokud jste v kroku 13 vybrali možnost Přidat více řezů, zadejte hodnotu minimální
změny rychlosti posuvu do textového pole Minimální změna rychlosti posuvu.
15. Zadejte hodnotu minimální změny rychlosti posuvu (v in/min nebo mm/min) zadáním
hodnoty do textového pole Minimální změna rychlosti posuvu nebo zapněte
(zaškrtněte) možnost Výchozí.
16. Zadejte hodnotu minimálního posuvu řezu (v in/min nebo mm/min) zadáním hodnoty
do textového pole Minimální posuv řezu nebo zapněte (zaškrtněte) možnost Výchozí.
17. Zadejte hodnotu rychlosti posuvu ve vzduchu (v in/min nebo mm/min) zadáním
hodnoty do textového pole Rychlost posuvu ve vzduchu nebo zapněte (zaškrtněte)
možnost Výchozí.
Opakujte kroky 9 až 17 pro další nástroje, které se pro optimalizaci modulu FORCE použijí.
Okno Definice nástroje

Umístění:
Karta Projekt > Nástroje: karta Knihovna nástrojů > skupinový rámeček Přidat nástroj
Karta Projekt > Nástroje: oblast seznamu nástrojů > místní nabídka > Přidat nástroj >
tool
Pomocí funkcí v okně Definice nástroje je možné definovat tvar, barvu, umístění a další
atributy komponent nástroje. Funkce zobrazené na kartě Komponenta nástroje se budou
lišit podle typu komponenty vybraného pro přidání nebo úpravu. Jednotlivé varianty okna
pro definici nástroje budou podrobně popsány v následujících částech. Na následujícím
obrázku je znázorněno okno definice nástroje pro frézovací nástroje.
Karta Komponenta nástroje – Funkce na této kartě slouží k definování tvaru komponenty
nástroje v sestavě nástroje. Funkce zobrazené na kartě Komponenta nástroje v tomto okně
se budou lišit podle typu komponenty dvou nástrojů, kterou vyberete pro přidání nebo
úpravu.
Karta Sestava – Pomocí funkcí na této kartě je možné přesunout nebo otočit komponentu
v sestavě nástrojů nebo přesunout vybranou komponentu jejím sestavením (pomocí vazeb)
s ostatními objekty v sestavě nástroje.
Viz také: Karta Komponenta nástroje, společné funkce
Další informace o tvorbě komponent nástrojů naleznete v části Přidávání nástroje do

knihovny nástrojů v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
Karta Komponenta nástroje
Tuto kartu je možné zobrazit v okně Definice nástroje a její funkce slouží k definování tvaru
komponenty nástroje v sestavě nástrojů. Funkce zobrazené na kartě Komponenta nástroje
v tomto okně se budou lišit podle typu komponenty dvou nástrojů, kterou vyberete pro
přidání nebo úpravu.
Společné funkce
Rotační nástroj
Frézovací plátek
Fréza s tělem nástroje
Vrtací nástroj
Soustružící plátek
Špička sondy
Vodní tryska
Nůž
Leštič
Držák
Další informace o tvorbě komponent nástrojů naleznete v části Přidávání nástroje do

knihovny nástrojů v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
K tématu Okno Definice nástroje

Karta Komponenta nástroje (společné funkce)
Následující funkce jsou společné pro většinu typů nástrojů na kartě Komponenta nástroje.
Referenční funkce – Referenční funkce umožňují tvorbu referencí na komponenty nástroje

v jiném souboru knihovny nástrojů za účelem použití v aktuální knihovně.
Funkce souboru modelu – Funkce souboru modelu umožňují použití existujícího nebo
nového tělesa tažení nebo rotačního tělesa pomocí skicáře profilu, který definuje
komponentu nástroje.
Barvy zobrazení nástroje – Funkce barev zobrazení nástroje umožňují zadání barvy
zobrazení pro komponenty nástrojů (nástroje, plátky a držáky) ve Správci nástrojů.
K tématu Karta Komponenta nástroje

Funkce Reference
Funkce Reference umožňuje vytvořit odkaz na komponentu nástroje v jiném souboru

knihovny nástrojů pro použití v aktuálním souboru knihovny nástrojů.
Funkci Reference je možné spustit pomocí tlačítka (Reference) na kartě

Komponenta nástroje pro rotační nástroje, vrtací nástroje, vodní trysky, ultrazvukové nože,
leštiče a držáky.
Funkci Reference můžete spustit pomocí tlačítka (Reference) na kartě

Komponenta nástroje pro frézovací plátky a soustružnické plátky.
Funkci Reference můžete spustit pomocí tlačítka (Reference) na kartě

Komponenta nástroje pro špičky sond.
Rotační nástroje, frézovací plátky, sondy, vodní trysky, ultrazvukové nože a držáky
Vrtací nástroje, soustružnické plátky a leštiče
Funkce v okně Reference:

Vybrat – Pomocí tlačítka Vybrat zobrazíte okno Hledat nástroj, ve kterém je možné
v existujících knihovnách nástrojů vyhledat nástroje s určitými atributy, na které chcete
vytvořit odkaz. Další informace naleznete v části Okno Hledat nástroj v příručce Strom
Referenční soubor – Do textového pole zadejte /cestu/název souboru souboru knihovny
nástrojů obsahujícího komponentu nástroje, na kterou chcete vytvořit odkaz, nebo pomocí
tlačítka Vybrat zobrazte okno Hledat nástroj a soubor vyberte pomocí něj.
ID referenčního nástroje – Do textového pole zadejte ID nástroje komponenty nástroje, na
kterou chcete vytvořit odkaz, nebo pomocí tlačítka Vybrat zobrazte okno Hledat nástroj a
komponentu vyberte pomocí v tomto okně. ID referenčního nástroje v ukázkovém záznamu
nástroje na obrázku je 6.
ID komponenty referenčního nástroje – Do textového pole zadejte ID komponenty
nástroje, na kterou chcete vytvořit odkaz, nebo pomocí tlačítka Vybrat zobrazte okno
Hledat nástroj a komponentu vyberte pomocí v tomto okně. ID komponenty referenčního
nástroje v ukázkovém záznamu nástroje na následujícím obrázku je Cutter1.
Alternativy – Jestliže je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), určuje nástroj, který se pro
určitou sestavu nástroje vytvoří jako alternativní nebo vedlejší. Pomocí této možnosti je
možné přepínat mezi hlavním a alternativním tvarem nástroje a podporovat tak například
nástroje pro zpětné vyvrtávání.
Pomocí makra AlternateTool je možné určit, zda se má použít hlavní (hodnota přepsání = 0)
nebo alternativní (hodnota přepsání = 1) tvar nástroje. Další informace a příklady naleznete
v části Tvorba a použití nástrojů s alternativními pracovními částmi v tématu Použití Správce
nástrojů a v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
OK pro frézování – Pokud je tato možnost zapnutá (zaškrtnutá), předefinuje výchozí
kontrolu pouze pro osové řezy, což umožňuje obrábění s vrtacími nástroji, soustružnickými
plátky a leštiči jinak než podél osy.
K tématu Karta Komponenta nástroje (společné funkce)
Funkce souboru modelu
Funkce souboru modelu umožňují použití existujícího modelu nebo tvorbu nového tělesa
tažení nebo rotačního tělesa pomocí skicáře profilu, který definuje komponentu nástroje.
Zobrazené funkce se liší podle typu komponenty nástroje. Jednotlivé varianty jsou
znázorněny na následujících obrázcích.
Funkci Soubor modelu je možné spustit pomocí tlačítka (Soubor modelu) na kartě
Komponenta nástroje pro frézovací plátky, soustružící plátky, vrtací nástroje a modely
plátků vytvořené pomocí okna Import nástroje CAD.
Frézovací plátky
Soustružnické plátky, vrtací nástroje

Modely plátků vytvořené pomocí okna Import nástroje CAD
Funkci Soubor modelu je možné spustit pomocí tlačítka (Soubor modelu) na kartě
Komponenta nástroje pro rotační nástroje, leštiče a držáky.
Rotační nástroje
Leštič
Soubor modelu – Zadejte /cestu/název souboru pro soubor modelu nebo kliknutím na
tlačítko (Procházet) zobrazte okno pro výběr souboru a /cestu/název souboru zadejte
pomocí něj.
Skicář – Zobrazí okno Skicář profilu, kde je možné upravit nebo vytvořit soubor modelu
tělesa tažení (.swp) nebo rotace (.sor). Tato funkce je dostupná, pouze pokud je vybraný
soubor typu SOR nebo SWEEP. Chcete-li vytvořit nový soubor modelu typu SOR nebo
SWEEP, vymažte obsah textového pole Soubor modelu a stiskněte tlačítko Skicář.
Normály – Z rozevíracího seznamu vyberte směr normály. Vyberte možnost Dovnitř nebo
Ven. Tato funkce je k dispozici pouze pro komponenty držáku.
Barva – Barva, ve které se komponenta nástroje zobrazí v aplikaci VERICUT. Další informace
naleznete v části Barvy zobrazení nástroje v části Karta Komponenta nástroj, společné
funkce.
Směr otáčení vřetena – Slouží k zadání směru otáčení vřetena. Vyberte možnost Po směru
hodin nebo Proti směru hodin.
Neotáčet s vřetenem – Pokud je možnost zapnuta (zaškrtnuta), komponenta držáku se
nebude otáčet.
POZNÁMKA: Funkce Neotáčet s vřetenem je dostupná pouze pro komponenty držáků.
Korekce špičky nástroje –
Řízený bod – Umožňuje určení umístění řízeného bodu vzhledem ke středu poloměru.
Určete ID řízeného bodu podle číselného seznamu.
Určete střed poloměru špičky nástroje kliknutím do textového pole a zadáním souřadnic
středu nebo výběrem středu v oblasti zobrazení nástroje.
POZNÁMKY:
1. Jedná se o stejný řízený bod, který je zobrazen na kartě Informace o nástroji.
2. Pokud je první Řízený bod v seznamu upraven, Skutečné rozměry se nastaví na tytéž
hodnoty, avšak ne naopak. Změna hodnot Skutečné rozměry neovlivní hodnotu Řízený
bod.
Střed poloměru – Umožňuje výběr požadovaného umístění středu poloměru v rozevíracím
seznamu.
Poloměr špičky nástroje – Zadejte hodnotu poloměru špičky do textového pole Poloměr
špičky nástroje.
POZNÁMKA: Aplikace VERICUT vytvoří odsazení pro řízený bod, korekci nástroje a korekci
špičky nástroje pomocí nastavení hodnot Skutečné rozměry, Řízený bod a Poloměr špičky
nástroje.
Barvy zobrazení nástroje
Barva zobrazení komponent nástroje (nástroje, plátky a držáky) ve Správci nástrojů a všech
pohledech aplikace VERICUT je určena následujícími podmínkami:
1. Komponenty nástroje (nástroj nebo držák) s barvou nastavenou na určitou barvu (s
vypnutou možností Převzít) v okně Definice nástroje: na kartě Komponenta nástroje se
zobrazují touto barvou ve Správci nástrojů i ve všech pohledech v grafické oblasti
aplikace VERICUT při načtení do aktivního vřetena.
Barva – Pomocí tlačítka (Paleta barev) určete barvu pro komponentu nástroje.
Pravá strana tlačítka (Paleta barev) zobrazuje aktuální barvu komponenty. Chcete-li
barvu komponenty změnit, klikněte na tlačítko (Paleta barev), aby se zobrazilo níže
znázorněné okno palety barev.
Kliknutím na barvu v okně palety barev určíte barvu komponenty nástroje. Paleta barev
se zavře a pravé strana tlačítka (Paleta barev) v okně Definice nástroje na kartě
Komponenta nástroje se aktualizuje podle vybrané barvy.
rohu palety barev.
Řezy prováděné komponentami nástroje nebo plátku se také stínují touto barvou, pokud
je u možnosti Metoda barev v okně Barva na kartě Barvy řezů vybrána hodnota Barva
nástroje.
Dostupné barvy jsou definovány v seznamu Barvy stínování v okně Barva na kartě
Definovat.
2. Držáky nástroje s barvou nastavenou na možnost Převzít v okně Definice nástroje na
kartě Komponenta nástroje budou vždy zobrazeny s barvou číslo 5 v seznamu Barva
stínování v okně Barva na kartě Definovat. Toto se týká držáků zobrazených ve Správci
nástrojů i držáků zobrazených v grafické oblasti aplikace VERICUT při načtení nástroje do
aktivního vřetena.
3. Nástroje nebo plátky s barvou nastavenou na možnost Převzít v okně Definice nástroje
na kartě Komponenta nástroje budou zobrazeny s aktuální barvou řezu z tabulky barev
řezů v okně Barva na kartě Barvy řezů v grafické oblasti aplikace VERICUT při načtení
nástroje do aktivního vřetena.
Viz téma Okno Definice nástroje: karta Komponenta nástroje v příručce Strom projektu
Další informace naleznete také v části Okno Barva v části Karta Konfigurace v nápovědě
aplikace Vericut.
Nožové hlavy a zásobníky nástrojů
Barva zobrazení komponent nástrojů v nožových hlavách a zásobnících nástrojů se určuje
pomocí následujících podmínek:
1. Komponenty nástroje (nástroj nebo držák) s barvou nastavenou na určitou barvu v okně
Definice nástroje na kartě Komponenta nástroje se zobrazují v zadané barvě. Toto se
týká komponent nástrojů zobrazených ve Správci nástrojů i komponent zobrazených
v grafické oblasti aplikace VERICUT při používání nožové hlavy nebo zásobníku nástrojů.
Barva – Pomocí tlačítka (Paleta barev) určete barvu pro komponentu nástroje.
Pravá strana tlačítka (Paleta barev) zobrazuje aktuální barvu komponenty. Chcete-li
barvu komponenty změnit, klikněte na tlačítko (Paleta barev), aby se zobrazilo níže
znázorněné okno palety barev.
Kliknutím na barvu v okně palety barev určíte barvu komponenty nástroje. Paleta barev
se zavře a pravé strana tlačítka (Paleta barev) v okně Definice nástroje na kartě
Komponenta nástroje se aktualizuje podle vybrané barvy.
rohu palety barev.
2. Držáky nástroje s barvou nastavenou na možnost Převzít v okně Definice nástroje na
kartě Komponenta nástroje budou vždy zobrazeny s barvou číslo 5 v seznamu Barva
stínování v okně Barva na kartě Definovat. Toto se týká držáků zobrazených ve Správci
nástrojů i držáků zobrazených v grafické oblasti aplikace VERICUT při použití nožové
hlavy nebo zásobníku nástrojů.
3. Nástroje nebo plátky s barvou nastavenou na možnost Převzít v okně Definice nástroje
na kartě Komponenta nástroje budou zobrazeny s barvou číslo 7 v seznamu Barva
stínování v okně Barva na kartě Definovat při úvodním načtení do nožové hlavy nebo
zásobníku nástrojů ve Správci nástrojů.
4. Nástroje nebo plátky s barvou nastavenou na možnost Převzít v okně Definice nástroje na
kartě Komponenta nástroje budou zobrazeny s aktuální barvou řezu z tabulky barev řezů
v okně Barva na kartě Barvy řezů při použití nástroje k řezání. Aplikace VERICUT nezná
sekvenci nástroje, dokud není použit k obrábění. Nástroje se potom v nožové hlavě nebo
zásobníku nástrojů budou zobrazovat v této barvě.
Viz téma Okno Definice nástroje: karta Komponenta nástroje v příručce Strom projektu
Další informace naleznete také v části Okno Barva v části Karta Konfigurace v nápovědě
aplikace Vericut.
Karta Komponenta nástroje (Rotační nástroj)
Tato karta se zobrazí při přidávání nebo úpravě komponenty rotačního nástroje a slouží
k popisu tvaru vybrané komponenty pracovní části nástroje v sestavě frézovacích nástrojů.
Nabízené možnosti umožňují definovat nástroje pomocí parametrických tvarů, skicáře
profilu nebo vytvořením odkazu na nástroj v jiné sestavě nástrojů.
Typ komponenty – Určuje typ vytvářené komponenty. V tomto případě jde o rotační
nástroj.
Tlačítka tvarů nástrojů – Stisknutím tlačítka se mění možnosti v dolní polovině okna, kde
můžete definovat tvar vybraného nástroje.
Možnosti:
(Válcová fréza s plochou špičkou) – Zobrazí panel definice prvku Válcová fréza
s plochou špičkou
umožňující zadání vlastností nástroje.
(Válcová fréza s kulovou špičkou) – Zobrazí panel definice prvku Válcová fréza
s kulovou špičkou umožňující určit vlastnosti nástroje.
(Zešikmená válcová fréza s kulovou špičkou ) – Zobrazí panel definice prvku

Zešikmená válcová fréza s kulovou špičkou umožňující určit vlastnosti nástroje.
(Válcová fréza se zaoblenou špičkou) – Zobrazí panel definice prvku Válcová

fréza se zaoblenou špičkou umožňující určit vlastnosti nástroje.
(7 Parametrů) – Zobrazí panel definice prvku Nástroj se 7 parametry umožňující

zadání vlastností nástroje.
(10 Parametrů) – Zobrazí panel definice prvku Nástroj s 10 parametry umožňující

zadání vlastností nástroje.
(Rotační profil ) – Zobrazí okno Skicář profilu v režimu „rotovaného tělesa“

umožňující tvorbu komponent rotačního nástroje pomocí rotování definovaného profilu
kolem osy Z.
Další informace naleznete v části Okno Skicář profilu v tématu Nabídka Konfigurovat model
a v příručce Strom projektu v hlavní nápovědě aplikace Vericut.
(Reference) – Zobrazí Referenční funkce umožňující vytvořit odkaz

na komponenty nástroje v jiném souboru knihovny nástrojů za účelem použití v aktuálním
souboru knihovny.
Další informace naleznete v části Referenční funkce v tématu Karta Komponenta nástroje
(společné funkce) a v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut
.
(Soubor modelu) – Funkce souboru modelu umožňují použití existujícího modelu

nebo tvorbu nového taženého nebo rotačního tělesa pomocí okna Skicář profilu
k definování komponenty nástroje.
Další informace naleznete v části Funkce souboru modelu v tématu Karta Komponenta
nástroje (společné funkce) a v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut
.
Tipy pro definování frézovacích nástrojů:

1. Průměr se měří od průsečíků strany nástroje s dolní rovinou nebo úhlem.
2. Pokud D=0 a jsou zadány poloměr rohu (R) a boční úhel (B), vypočítá se průměr
automaticky. (Vhodné pro definování kuželových fréz.)
3. Parametry E a F se vypočítají automaticky, pokud jsou zadány průměr a poloměr
rohu.
Další informace o tvorbě rotačních nástrojů naleznete v části Definování rotačního nástroje
Informace o umisťování a orientování komponenty rotačního nástroje v sestavě frézovacích
nástrojů naleznete v části Okno Definice nástroje, karta Sestava v tomto tématu.

Rotační nástroj, válcová fréza s plochou špičkou
TIP: Umístěním kurzor do číselného pole v diagramu nástroje, zobrazíte popisek označující,
jakou hodnotu pole představuje.
Výška (H) – Určuje výšku nástroje.

Délka břitu – Pomocí této možnosti určíte délku pracovní části nástroje s břity nebo zuby,
které odebírají materiál. Tato hodnota se měří od dolního okraje nástroje. Nula znamená, že
celá délka nástroje má břity nebo zuby, které umí odstraňovat materiál. Pokud je materiál
odstraněn částí nástroje, která není určena k obrábění, zobrazí se chyba, že stopka
odstranila materiál. Odstraněný materiál bude stínovanou červenou chybovou barvou.
Průměr stopky – Určuje průměr stopky nástroje.
Délka vyložení – Určuje délku nástroje, který je vyložen z držáku. Tato hodnota se měří od
dolního okraje nástroje k dolnímu okraji držáku.
Průměr (D) – Určuje průměr nástroje.
funkce.
Směr otáčení vřetena – Slouží k zadání vhodného směru otáčení vřetena nástroje. Vyberte
možnost Po směru hodin nebo Proti směru hodin.
POZNÁMKA: U rotačních frézovacích nástrojů jsou možnosti Po směru hodin a Proti
směru hodin definovány, jako by se uživatel díval směrem dolů ve směru osy Z (záporné
hodnoty Z).
nebo alternativní (hodnota přepsání = 1) tvar nástroje.
Další informace a příklady naleznete v části Tvorba a použití nástrojů s alternativními
pracovními částmi v tématu Použití Správce nástrojů a v příručce Strom projektu
Na kartě Komponenta nástroje (rotační nástroj)

Rotační nástroj, válcová fréza s kulovou špičkou
funkce.
hodnoty Z).

Rotační nástroj, zešikmená válcová fréza s kulovou špičkou

Poloměr špičky (R) – Poloměr kulové špičky na konci nástroje.

Automatický průměr stopky –
B – Úhel zešikmení nástroje.
funkce.
hodnoty Z).

Rotační nástroj, válcová fréza se zaoblenou špičkou

Poloměr rohu – Určuje průměr poloměru rohu nástroje.
funkce.
hodnoty Z).

Rotační nástroj, 7 parametrů
D, R, E, F, A, B, H – Slouží k určení parametrů jako na následujícím obrázku.

funkce.
hodnoty Z).
Příklady tvarů nástrojů, které je možné definovat pomocí možnosti 7 parametrů:

Rotační nástroj, 10 parametrů
D, R1, E1, F1, A, B, H, R2, E2, F2 – Slouží k určení parametrů jako na následujícím obrázku.
funkce.
hodnoty Z).

Karta Komponenta nástroje (frézovací plátek)
Tato karta se otevírá při přidávání nebo úpravě komponenty nástroje frézovacího plátku a
slouží k zadání popisu tvaru plátku vybrané komponenty pracovní části nástroje v sestavě
frézovacích nástrojů. Je možné definovat plátek nástroje pomocí tvarů normy ISO, skicáře
profilu nebo vytvořením odkazu na plátek nástroje v jiné sestavě nástrojů.
můžete definovat tvar vybraného nástroje. Možnosti:
(Obecný plátek) – Zobrazí okno funkce Obecný plátek umožňující

definovat standardy ISO pro tvary plátků.
Další informace naleznete v části Okno Funkce obecného plátku v tématu Karta
Komponenta nástroje a v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
(Tažený profil) – Zobrazí okno Skicář profilu v režimu tělesa tažení

umožňující vytvořit komponenty nástroje definováním plátku nástroje určením profilu
taženého o danou vzdálenost.
Další informace naleznete v části Okno Skicář profilu v tématu Karta Konfigurovat model a
v příručce Strom projektu v hlavní nápovědě aplikace Vericut.
(Reference) – Zobrazí okno Referenční funkce umožňující tvorbu referencí na

komponenty nástroje v jiném souboru knihovny nástrojů za účelem použití v aktuálním
souboru knihovny nástrojů.
(společné funkce) a v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
(Soubor modelu) – Zobrazí funkce Souboru modelu umožňující použití

existujícího modelu nebo tvorbu nového tělesa tažení nebo rotačního tělesa pomocí skicáře
profilu, který definuje komponentu nástroje.
nástroje (společné funkce) a v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
POZNÁMKY:
1. U vložených frézovacích nástrojů se směr otáčení nástroje určuje podle směru
tloušťky plátku.
2. Aplikace VERICUT používá pro všechny plátky nástrojů vytvořené pomocí Správce
nástrojů předdefinovaný úhel podbroušení o velikosti 5 stupňů.
Další informace o tvorbě plátkových frézovacích nástrojů naleznete v části Definování plátků
pro frézu v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
Informace o umisťování a orientování komponenty frézovacího nástroje v sestavě
frézovacích nástrojů naleznete v části Okno Definice nástroje, karta Sestava v tomto tématu.

Funkce obecného plátku
Tyto funkce jsou dostupné pomocí tlačítka (Obecný plátek) na Frézovací plátek
kartě Komponenta nástroje nebo přidáním okna definice nástroje sestavy Fréza s tělem
nástroje, Funkce obecného plátku umožňují definici standardu ISO a vlastních tvarů plátků
nástroje.
Funkce obecného plátku pro Frézovací plátek
Parametry a diagram zobrazené na panelu obecného plátku se budou lišit podle typu plátku
vybraného v rozevíracím seznamu. Zobrazí se pouze parametry potřebné pro popis
konkrétního typu plátku. V rozevíracím seznamu vyberte typ plátku.
POZNÁMKA: Aplikace VERICUT používá pro všechny plátky nástrojů vytvořené pomocí
Správce nástrojů předdefinovaný úhel podbroušení o velikosti 5 stupňů.
Typ plátku Popis parametru
L – délka
W – šířka
Tloušťka
A – 85 R – poloměr rohu
stupňů,
rovnoběžník A – úhel náběhu
Barva
Alternativy
Pomůcky umístění
L – délka
W – šířka
Tloušťka
B – 82 R – poloměr rohu
stupňů,
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry
D – vepsaný průměr (in)

L – délka (mm)
Tloušťka
C – 80
stupňů, R – poloměr rohu
kosočtverec
A – úhel náběhu
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry

L – délka (mm)
Tloušťka
C – 100 R – poloměr rohu
stupňů,
kosočtverec A – úhel náběhu
Barva
Alternativy
L – délka (mm) Palce/Milimetry
Tloušťka
D – 55 R – poloměr rohu
stupňů,
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry

L – délka (mm)
Tloušťka
E – 75 R – poloměr rohu
stupňů,
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry

L – délka (mm)
Tloušťka
H– R – poloměr rohu
šestiúhelník A – úhel náběhu
Barva
Alternativy
L – délka
W – šířka
Tloušťka
K – 55 R – poloměr rohu
stupňů,
Barva
Alternativy
L – délka
W – šířka
Tloušťka
R – poloměr rohu
L – obdélník
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry

L – délka (mm)
Tloušťka
M – 86 R – poloměr rohu
stupňů,
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry

L – délka (mm)
Tloušťka
O– R – poloměr rohu
osmiúhelník A – úhel náběhu
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry

L – délka (mm)
Tloušťka
P– R – poloměr rohu
pětiúhelník A – úhel náběhu
Barva
Alternativy
D – vepsaný průměr
Tloušťka
R – kruh Barva
Alternativy
Palce/Milimetry

L – délka (mm)
Tloušťka
R – poloměr rohu
S – čtverec
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry

L – délka (mm)
Tloušťka
T– R – poloměr rohu
trojúhelník A – úhel náběhu
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry

L – délka (mm)
Tloušťka
V – 35 R – poloměr rohu
stupňů,
Barva
Alternativy

Tloušťka
W – 80 R – poloměr rohu
stupňů,
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry
Tloušťka
R – poloměr rohu
Uživatelský A – úhel náběhu
kosočtverec T – úhel špičky
Barva
Alternativy
L – délka
W – šířka
Tloušťka
R – poloměr rohu
Uživatelský
rovnoběžník
T – úhel špičky
Barva
Alternativy
funkce.
Tyto funkce jsou dostupné pouze pro plátky frézy. Umožňují snadno umístit plátek
s ohledem na průměr nástroje.
(Průměr) – Do tohoto textového pole zadejte průměr nástroje. Tato funkce není
dostupná v okně Fréza s tělem nástroje.
(Umístit dle jmenovitého průměru) – Umístí střed poloměru rohu plátku na

průměr nástroje.
(Umístit dle vnějšího průměru) – Umístí vnější hranu plátku na průměr nástroje.
Na kartě Komponenta nástroje, Frézovací plátek

Okno Fréza s tělem nástroje
Tato karta se otevírá při přidávání sestavy nástroje Fréza s tělem nástroje, toto okno
definice nástroje umožňuje rychle a jednoduše definovat vložené frézovací nástroje pro
knihovnu nástrojů.
Obecný plátek – Část Obecný plátek okna definice nástroje Fréza s tělem nástroje umožňuje
definici standardu ISO a vlastních tvarů plátků nástroje.
Tělo nástroje – Část Tělo nástroje okna definice nástroje Fréza s tělem nástroje umožňuje
definici těla nástroje pro určité plátky.
Přidat – Přidá definované plátky a těla nástroje do knihovny nástrojů a zavře okno Frézovací
plátek.
Zavřít – Zavře okno Frézovací plátek bez přidání plátků nebo těla nástroje do knihovny
nástrojů.
Další informace o použití okna Frézovací plátek naleznete v části Definování plátků pro frézu

Funkce obecného plátku
Funkce obecného plátku umožňují snadno definovat plátek podle normy ISO nebo
uživatelské tvary plátku nástroje. Parametry a diagram se budou lišit podle typu plátku
konkrétního typu plátku. Pomocí diagramu můžete určit, které rozměry představují
jednotlivé parametry.
Parametry a diagram zobrazené na panelu obecného plátku se budou lišit podle typu plátku
konkrétního typu plátku. V rozevíracím seznamu vyberte typ plátku.
L – délka
W – šířka
Tloušťka
A – 85 R – poloměr rohu
stupňů,
Barva
Alternativy
L – délka
W – šířka
Tloušťka
B – 82 R – poloměr rohu
stupňů,
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry

L – délka (mm)
Tloušťka
C – 80
stupňů, R – poloměr rohu
kosočtverec
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry

L – délka (mm)
Tloušťka
stupňů,
Barva
Alternativy
Tloušťka
D – 55 R – poloměr rohu
stupňů,
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry

L – délka (mm)
Tloušťka
E – 75 R – poloměr rohu
stupňů,
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry

L – délka (mm)
Tloušťka
H– R – poloměr rohu
šestiúhelník A – úhel náběhu
Barva
Alternativy
L – délka
W – šířka
Tloušťka
K – 55 R – poloměr rohu
stupňů,
Barva
Alternativy
L – délka
W – šířka
Tloušťka
R – poloměr rohu
L – obdélník
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry

L – délka (mm)
Tloušťka
stupňů,
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry

L – délka (mm)
Tloušťka
O– R – poloměr rohu
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry

L – délka (mm)
Tloušťka
P– R – poloměr rohu
pětiúhelník A – úhel náběhu
Barva
Alternativy
Tloušťka
R – kruh Barva
Alternativy
Palce/Milimetry

L – délka (mm)
Tloušťka
R – poloměr rohu
S – čtverec
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry

L – délka (mm)
Tloušťka
T– R – poloměr rohu
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry

L – délka (mm)
Tloušťka
V – 35 R – poloměr rohu
stupňů,
Barva
Alternativy

Tloušťka
stupňů,
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry
Tloušťka
R – poloměr rohu
Barva
Alternativy
L – délka
W – šířka
Tloušťka
Uživatelský R – poloměr rohu
Barva
Alternativy
funkce.
Na kartě Komponenta nástroje ( Fréza s tělem nástroje)

Prvky těla nástroje
Prvky těla nástroje umožňují snadno definovat tělo nástroje a umístit plátky.
Do textového pole u každého parametru zadejte požadovanou hodnotu. Pomocí diagramu

můžete určit, které rozměry představují jednotlivé parametry. Plátky umístěte pomocí
pomůcek umístění popsaných dále.
Umístit dle jmenovitého průměru – Umístí střed poloměru rohu plátku na průměr
nástroje.
Umístit dle vnějšího průměru – Umístí vnější hranu plátku na průměr nástroje.
Na kartě Komponenta nástroje (Fréza s tělem nástroje)

Karta Komponenta nástroje (vrtací nástroj)
Tato karta se otevírá při přidávání nebo úpravě Vrtacího násroje a slouží k zadání popisu
tvaru plátku komponenty pracovní části nástroje v sestavě vrtacího nástroje Nabízené
možnosti umožňují definovat nástroje pomocí parametrických tvarů, skicáře profilu nebo
vytvořením odkazu na nástroj v jiné sestavě nástrojů.
(Vrták) – Zobrazí panel definice prvku Vrták umožňující zadání vlastností
nástroje.
(Výstružník) – Zobrazí panel definice prvku Výstružník umožňující zadání vlastností

nástroje.
(Navrtávák) – Zobrazí panel definice prvku Navrtávák

(Závitník) – Zobrazí panel definice prvku Závitník umožňující zadání

vlastností nástroje.
(Rotační profil) – Zobrazí okno Skicář profilu v režimu „rotovaného tělesa“

kolem osy Z.
(Obecný plátek) – Zobrazí panel Funkce obecného plátku umožňující definovat

tvary plátku podle standardu ISO.

souboru knihovny.
Další informace o tvorbě plátkových frézovacích nástrojů naleznete v části Definování

vrtacího nástroje v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.


Vrtací nástroj, Vrták

Úhel špičky – Určuje úhel špičky.
Standardní knihovna nástrojů – Zobrazí okno Standardních nástrojů umožňující výběr
vrtáku z vrtáků Standardní knihovna nástrojů. Výběrem vrtáku ze Standardní knihovna
nástrojů automaticky zadá všechny z parametrů požadovaných k definici vrtáku.
funkce.
POZNÁMKA: U vrtáků jsou možnosti Po směru hodin a Proti směru hodin definovány,
jako by se uživatel díval směrem dolů ve směru osy Z (záporné hodnoty Z).
OK pro frézování – Pokud je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), funkce OK pro
frézovánípřepíše výchozí kontrolu pouze pro osové řezy (tvorbu děr), což umožňuje
obrábění s vrtákem jinak než podél osy (například provedení zkosení).

Karta Komponenta nástroje (vrtání)

Vrtací nástroj, Výstružník
Délka krčku – Určuje délku krčku nástroje.
Výška úkosu (CH) – Určuje výšku úkosu na konci nástroje.
Průměr krčku – Určuje průměr krčku nástroje.
Standardní knihovna nástrojů – Zobrazí okno Standardních nástrojů umožňující výběr
výstružníku z výstružníků Standardní knihovna nástrojů. Výběrem výstružníku ze
Standardní knihovna nástrojů automaticky zadá všechny z parametrů požadovaných
k definici výstružníku.
Maximální odebrání materiálu – Určuje maximální množství materiálu, které můžete
výstružníkem odebrat.
funkce.
POZNÁMKA: U výstružníků jsou možnosti Po směru hodin a Proti směru hodin
definovány, jako by se uživatel díval směrem dolů ve směru osy Z (záporné hodnoty Z).
OK pro frézování – Pokud je tato možnost zapnutá (zaškrtnutá), funkce OK pro frézování
předefinuje výchozí kontrolu pouze pro osové řezy, což umožňuje obrábění s vrtacími
nástroji, soustružnickými plátky a leštiči jinak než podél osy.


Vrtací nástroj, Navrtávák
Úhel úkosu – Určuje úhel kuželové zahloubení nástroje.
Délka vodicí části – Určuje délku vrtáku vodicí části.
Vodicí úhel (A) – Určuje úhel na konci vrtáku vodicí části.
Standardní knihovna nástrojů – Zobrazí okno Standardní nástroje umožňující výběr
navrtáváku z navrtáváků, které nabízí Standardní knihovna nástrojů. Výběrem navrtáváku,
který nabízí Standardní knihovna nástrojů, se automaticky zadají všechny parametry
požadované k definici navrtáváků.
funkce.
POZNÁMKA: U navrtáváků jsou možnosti Po směru hodin a Proti směru hodin
definovány, jako by se uživatel díval směrem dolů ve směru osy Z (záporné hodnoty Z).
OK pro frézování – Pokud je tato možnost zapnutá (zaškrtnutá), funkce OK to frézování



Vrtací nástroj, Závitník
Celková délka – Určuje celkovou délku nástroje.

Délka krčku – Určuje vzdálenost mezi stopkou a závitovou částí závitníku.
Délka závitu – Určuje délku závitové části nástroje.
Průměr krčku – Určuje průměr oblasti krčku nástroje.
Vedlejší průměr – Určuje vedlejší průměr závitu.
Hlavní průměr – Určuje hlavní průměr závitu.
Velikost závitu šroubu – Určuje hlavní průměr pomocí číselné velikosti závitu, například #6.
Průměr špičky – Určuje průměr, pokud je nástroj a špičce závitové části nástroje.
Závit – Určuje vzdálenost mezi přilehlými závity. Zadejte buď počet závitů na závit/palec
nebo pomocí stoupání závitu (vzdálenost mezi přilehlými závity v mm).
Styl – Určuje styl závitníku. Vyberte Ruční, Strojní nebo Dole v rozevíracím seznamu.
Směr – Určuje směr závitu. Vyberte možnost Doprava nebo Doleva.
Volitelné parametry – Následující parametry jsou volitelné, pokud definujete závitník.
Tolerance náběhu – Určuje toleranci náběhu jako procento.
Forma – Slouží k určení tvaru závitu. Vyberte tvar závitu v rozevíracím seznamu. Vyberte
jeden z následujících stylů: Unifikovaný (palce), ISO (metrický), Whitworth (britský
standard), Acme nebo Buttress.
Standardní knihovna nástrojů – Zobrazí okno Standardní nástroje umožňující výběr
závitníku ze závitníků, které nabízíStandardní knihovna nástrojů. Výběrem závitníku, který
nabízí Standardní knihovna nástrojů, se automaticky zadají všechny parametry požadované
k definici závitníku.
funkce.



Okno Standardní nástroje
Funkce Standardní knihovna nástrojů v oknech definice Vrtání zobrazí okno Standardních
nástrojů umožňující zobrazení souboru ze standardní knihovny nástrojů obsahující seznam
standardních nástrojů.
Výběrem nástroje z Standardní knihovna nástrojů automaticky zadá všechny z parametrů
požadovaných k definici nástroje v okně definice Vrtací nástroj.
Následující Standardní knihovny nástrojů jsou začleněny ve složce library v instalační složce
aplikace VERICUT.
centerdrill_inch.csv
centerdrill_metric.csv
drill_inch.csv
drill_metric.csv
straight_shank_reamer_inch.csv
straight_shank_reamer_Metric.csv
Taps-Inch.csv
Taps-Metric.csv
Můžete také vytvořit vaši vlastní Standardní knihovnu nástroje. Seznam Standardních
nástrojů z informace poskytnuté ve formátovaných souborech v CSV (Comma Separated
Values).
Záznam nástroje, s vyplněnými nezbytnými poli, musí být začleněn pro standardní nástroj,
který se objeví v seznamu nástroje. Začlení soubory knihovny nástrojů jako průvodce.
(Přidat soubor knihovny nástrojů) – Zobrazí okno výběru souboru Otevřít, které
umožňuje výběr souboru Standardní knihovny nástrojů a přidání k oknu Standardních
nástrojů.
(Odebrat soubor knihovny nástrojů) – Odebere zvýrazněný soubor Standardní

knihovny nástrojů z okna Standardních nástrojů.
Typ nástroje – Určuje typ Standardních nástrojů. Vyberte jedno z následujících (Vrták,
Výstružník, Navrtávák, Závitník) z rozevíracího seznamu.
Jednotky – Slouží k zadání jednotky nástroje. V rozevíracím seznamu vyberte položku Palce
nebo Milimetr.
Vrtací nástroj, Funkce obecného plátku
Tyto funkce jsou dostupné pomocí tlačítka (Obecný plátek) na Vrtací nástroje
karta Komponenta nástroje, umožňují definici standardu ISO a vlastních tvarů plátků
nástroje.
Funkce Obecný plátek pro Vrtací nástroje
Parametry a diagram se budou lišit podle typu plátku vybraného v seznamu. Zobrazí se
pouze parametry potřebné pro popis konkrétního typu plátku. V rozevíracím seznamu
vyberte typ plátku.
L – délka
W – šířka
Tloušťka
R – poloměr rohu
A – 85 stupňů,
rovnoběžník
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
L – délka
W – šířka
Tloušťka
R – poloměr rohu
B – 82 stupňů, A – úhel náběhu
rovnoběžník Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
Palce/Milimetry
L – délka (mm)
Tloušťka
R – poloměr rohu
C – 80 stupňů,
kosočtverec
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
Palce/Milimetry

L – délka (mm)
Tloušťka
R – poloměr rohu
C – 100
stupňů, A – úhel náběhu
kosočtverec Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
Palce/Milimetry
L – délka (mm)
Tloušťka
R – poloměr rohu
D – 55 stupňů,
kosočtverec
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování

L – délka (mm)
Palce/Milimetry
Tloušťka
R – poloměr rohu
E – 75 stupňů,
kosočtverec
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
Palce/Milimetry
L – délka (mm)
Tloušťka
R – poloměr rohu
H–
šestiúhelník
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
L – délka
W – šířka
Tloušťka
R – poloměr rohu
K – 55 stupňů,
rovnoběžník
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
L – délka
W – šířka
Tloušťka
R – poloměr rohu
L – obdélník A – úhel náběhu
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
Palce/Milimetry
L – délka (mm)
Tloušťka
R – poloměr rohu
M – 86
kosočtverec Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
Palce/Milimetry

L – délka (mm)
Tloušťka
R – poloměr rohu
O–
osmiúhelník
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
L – délka (mm)
Palce/Milimetry
Tloušťka
R – poloměr rohu
P–
pětiúhelník
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
Tloušťka
Řízený bod
R – kruh
Barva
Alternativy
OK pro frézování
Palce/Milimetry

L – délka (mm)
Tloušťka
R – poloměr rohu
S – čtverec A – úhel náběhu
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
L – délka (mm)
Palce/Milimetry
Tloušťka
R – poloměr rohu
T – trojúhelník A – úhel náběhu
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování

Tloušťka
R – poloměr rohu
V – 35 stupňů,
kosočtverec
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
Palce/Milimetry
L – délka (mm)
Tloušťka
R – poloměr rohu
W – 80
trojúhelník Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
Palce/Milimetry
L – délka (mm)
Tloušťka
R – poloměr rohu
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
L – délka
W – šířka
Tloušťka
R – poloměr rohu
rovnoběžník T – úhel špičky
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
Řízený bod – Určuje řízený bod plátku. Můžete určit více řízených bodů. Pomocí pole čísla
určete řídicí bod, který jste definovali. Na následujícím obrázku je definován řízený bod 2.
Vyberte umístění požadované řízeného bod u pro každý řízený bod z rozevíracího seznamu.
Tato funkce je k dispozici pouze pro soustružící plátky.
funkce.


Karta Komponenta nástroje (soustružící plátek)
Tato karta se otevírá při přidávání nebo úpravě komponenty nástroje soustružícího plátku a
slouží k popisu tvaru plátku vybrané komponenty nástroje v sestavě soustružících nástrojů.
Je možné definovat plátek nástroje pomocí tvarů normy ISO, skicáře profilu nebo
vytvořením odkazu na plátek nástroje v jiné sestavě nástrojů.
Typ komponenty – Určuje typ vytvářené komponenty. V tomto případě plátek pro
soustružící nástroj.
ID – Slouží k zadání ID vytvářené komponenty. Pokud není zadaný, aplikace VERICUT přiřadí
výchozí unikátní ID.
Možnosti:
(Obecný plátek) – Zobrazí funkce Obecný plátek umožňující definovat

standardy ISO pro tvary plátků.
(Plátek s drážkou) – Zobrazí funkce Plátek s drážkou umožňující definovat

standardy ISO pro tvary plátků s drážkou.
(Plátek se závitem) – Zobrazí funkce Plátek se závitem umožňující definovat

standardy ISO pro tvary plátků se závitem.
(Tažený profil) – Zobrazí okno Skicář profilu v režimu taženého tělesa


souboru knihovny.
nebo
tvorbu nového tělesa tažení nebo rotačního tělesa pomocí skicáře profilu, který definuje
Další informace o tvorbě soustružících plátků naleznete v části Definování plátku pro
soustružící nástroj v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
Informace o umisťování a orientování komponenty soustružícího nástroje v sestavě
soustružících nástrojů naleznete v části Okno Definice nástroje, karta Sestava v tomto
tématu.

Soustružící plátek, Funkce obecného plátku
Tyto funkce jsou dostupné pomocí tlačítka (Obecný plátek) na Soustružící plátek
karta Komponenta nástroje, funkce obecného plátku umožňují definici standardu ISO a
vlastních tvarů plátků nástroje.
Funkce obecný plátek pro soustružící nástroje
pouze parametry potřebné pro popis konkrétního typu plátku. V rozevíracím seznamu
vyberte typ plátku.
L – délka
W – šířka
Tloušťka
R – poloměr rohu
A – 85 stupňů,
rovnoběžník
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
L – délka
W – šířka
Tloušťka
R – poloměr rohu
B – 82 stupňů,
rovnoběžník
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
Palce/Milimetry
(in)
L – délka (mm)
Tloušťka
R – poloměr rohu
C – 80 stupňů,
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
Palce/Milimetry
(in)
L – délka (mm)
Tloušťka
stupňů,
kosočtverec
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
Palce/Milimetry
(in)
L – délka (mm)
Tloušťka
R – poloměr rohu
D – 55 stupňů,
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
Palce/Milimetry
(in)
L – délka (mm)
Tloušťka
R – poloměr rohu
E – 75 stupňů,
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
Palce/Milimetry
L – délka (mm)
Tloušťka
R – poloměr rohu
H–
šestiúhelník
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
L – délka
W – šířka
Tloušťka
R – poloměr rohu
K – 55 stupňů,
rovnoběžník
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
L – délka
W – šířka
Tloušťka
R – poloměr rohu
L – obdélník A – úhel náběhu
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
Palce/Milimetry
(in)
L – délka (mm)
Tloušťka
stupňů,
kosočtverec
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
Palce/Milimetry
(in)
L – délka (mm)
Tloušťka
R – poloměr rohu
O–
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
(in)
Tloušťka
R – poloměr rohu
P – pětiúhelník
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
Tloušťka
Řízený bod
R – kruh
Barva
Alternativy
OK pro frézování
Palce/Milimetry
(in)
L – délka (mm)
Tloušťka
R – poloměr rohu
S – čtverec
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
(in)
Tloušťka
R – poloměr rohu
T – trojúhelník
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
(in)
Palce/Milimetry
L – délka (mm)
Tloušťka
R – poloměr rohu
V – 35 stupňů,
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
Palce/Milimetry
(in)
L – délka (mm)
Tloušťka
stupňů,
trojúhelník
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
Palce/Milimetry
(in)
L – délka (mm)
Tloušťka
R – poloměr rohu
kosočtverec
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
L – délka
W – šířka
Tloušťka
R – poloměr rohu
rovnoběžník T – úhel špičky
Řízený bod
Barva
Alternativy
OK pro frézování
funkce.
Na Kartě komponenta nástroje (soustružící plátek)

Soustružící plátek, Funkce plátku s drážkou
Tyto funkce jsou dostupné pomocí tlačítka (Plátek s drážkou) na Soustružící

plátek karta Komponenta nástroje, funkce Plátek s drážkou umožňují definici standardu ISO
a vlastních tvarů plátků nástroje.
pouze parametry potřebné pro popis konkrétního typu plátku. Prvky plátku s drážkou jsou
dostupné pouze při definování soustružících nástrojů.
W – šířka
L – délka
Tloušťka
R – poloměr rohu
Čtverec, dva konce C
D
Řízený bod
Barva
Alternativy
W – šířka
L – délka
Tloušťka
R – poloměr rohu
Poloměr, dva konce
D
Řízený bod
Barva
Alternativy
W – šířka
L – délka
Tloušťka
R – poloměr rohu
40 stupňů V, dva konce C
D
Řízený bod
Barva
Alternativy
W – šířka
L – délka
Tloušťka
R – poloměr rohu
45 stupňů úkos, dva
C
konce
D
Řízený bod
Barva
Alternativy
W – šířka
L – délka
Tloušťka
R – poloměr rohu
Čtverec, jeden konec C
D
Řízený bod
Barva
Alternativy
W – šířka
L – délka
Tloušťka
R – poloměr rohu
C
Úkos, jeden konec
D
A – úhel úkosu
Řízený bod
Barva
Alternativy
L – délka
Tloušťka
R – poloměr rohu
Kružnice, jeden konec C
Řízený bod
Barva
Alternativy
L – délka
Tloušťka
R – poloměr rohu
C
Poloměr, jeden konec
B – Boční úhel
Řízený bod
Barva
Alternativy
funkce.

Soustružící plátek, Funkce plátku se závitem
Tyto funkce jsou dostupné pomocí tlačítka (Plátek se závitem) na Soustružící

plátek karta Komponenta nástroje, funkce Plátek se závitem umožňují definici standardu
ISO a vlastních tvarů plátků nástroje.
pouze parametry potřebné pro popis konkrétního typu plátku. Prvky plátku se závitem jsou
dostupné pouze při definování soustružících nástrojů.
Palce/Milimetry
(in)
L – délka (mm)
Tloušťka
55 stupňů, R – poloměr rohu
trojúhelník
E
Řízený bod
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry
(in)
L – délka (mm)
Tloušťka
trojúhelník
E
Řízený bod
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry
(in)
L – délka (mm)
Tloušťka
lichoběžný
E
trojúhelník
F – plochý
Řízený bod
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry
(in)
L – délka (mm)
Tloušťka
R – poloměr rohu
ACME,
trojúhelník E
F – plochý
Řízený bod
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry
(in)
Buttress, L – délka (mm)
trojúhelník,
Tloušťka
pravotočivý
R – poloměr rohu
E
F – plochý
Řízený bod
Barva
Alternativy
Palce/Milimetry
(in)
L – délka (mm)
Tloušťka
Buttress, R – poloměr rohu
trojúhelník,
E
levotočivý
F – plochý
Řízený bod
Barva
Alternativy
W – šířka
L – délka
Tloušťka
dva konce,
nesouměrný E
Řízený bod
Barva
Alternativy
W – šířka
L – délka
Tloušťka
dva konce,
souměrný E
Řízený bod
Barva
Alternativy
W – šířka
L – délka
Tloušťka
R – poloměr rohu
ACME, dva
E
konce
F – plochý
Řízený bod
Barva
Alternativy
W – šířka
L – délka
Tloušťka
R – poloměr rohu
Buttress,
E
dva konce
F – plochý
Řízený bod
Barva
Alternativy
funkce.

Karta Komponenta nástroje (Špička sondy)
Tato karta se zobrazí při přidávání nebo úpravě komponenty nástroje špičky sondy a slouží
k popisu tvaru vybrané komponenty špičky sondy v sestavě nástrojů sondy.
Možnosti:
(Sonda) – Zobrazí panel definice prvku Špička sondy umožňující zadání vlastností
sondy.
(Válcová sonda) – Zobrazí panel definice prvku Špička válcové sondy umožňující
zadání vlastností sondy.
(Polokulová sonda) – Zobrazí panel definice prvku Špička polokulové sondy

umožňující zadání vlastností sondy.
(Kotoučová sonda) – Zobrazí panel definice prvku Špička kotoučové sondy

umožňující
zadání vlastností sondy.
(Protažená sonda) – Zobrazí panel definice prvku Špička protažené sondy

umožňující zadání vlastností sondy.
(Reference) – Zobrazí Referenční funkce umožňující tvorbu referencí na

komponenty nástroje v jiném souboru knihovny nástrojů za účelem použití v aktuálním
souboru knihovny nástrojů.
POZNÁMKA: Na sestavy sond obsahující více špiček sond není možné vytvořit odkaz.
Další informace o tvorbě soustružících plátků naleznete v části Definování špičky sondy
Informace o umisťování a orientování komponenty špičky sondy v sestavě nástroje sondy
naleznete v části Okno Definice nástroje, karta Sestava v tomto tématu.
Nástroj sondy, Špička sondy
Délka sondy – Určuje délku sondy.

Průměr stopky – Určuje průměr stopky špičky sondy.
dolního okraje špičky sondy k dolnímu okraji držáku.
Průměr (D) – Určuje průměr koule na konci špičky sondy.
Maximální ot./min – Maximální rychlost, kterou se může špička sondy točit před tím, než se
zobrazí chyba zapnutí nebo vypnutí. Výchozí hodnota je 0.
Barva špičky – Určuje barvu špičky sondy.
Barva stopky – Určuje barvu stopky sondy.
POZNÁMKA: Další informace naleznete v části barva špičky nebo stopky, v Barvy
zobrazení nástroje v části Karta Komponenta nástroj, společné funkce.
Na kartě Komponenta nástroje (Špička sondy)

Nástroj sondy, Špička válcové sondy

Výška (H) – Určuje výšku špičky sondy.
Nástroj sondy, Špička polokulové sondy



Nástroj sondy, Špička kotoučové sondy

Posunutí kolíku – Určuje vzdálenost osy válce od osy nástroje sondy.
Disková sonda může mít volitelné válce - dvě malé polokoule připojené k horní a dolní části
kotouče. Tyto jsou použity na správné umístění sondy svisle, před sondování vodorovného
směru, například těsná vodorovná drážka. Velikost válce je určena parametrem Hloubka
válce, která je maximální svislou velikostí sondovací špičky.
Hloubka válce – Slouží k určení hloubky válce. Hloubka válce je stejná jako Hloubka kotouče
(H) zvýšená dvojitým poloměrem válce. Například, pokud je =0.3 a poloměr válce je 0.05,
pak je hloubka válce 0.4.
Průměr kotouče (D) – Určuje průměr koule na konci špičky sondy.
Hloubka kotouče (H) – Určuje výšku špičky sondy.
Průměr kolíku – Určuje průměr válce.

Nástroj sondy, Špička protažené sondy


Karta Komponenta nástroje (vodní tryska)
Tato karta se zobrazí při přidání nebo úpravě komponenty nástroje vodní trysky a slouží
k popisu tvaru komponenty vodní trysky v sestavě nástrojů vodní trysky.
Možnosti:
(Vodní tryska) – Zobrazí panel definice prvku Nástroj vodní tryska umožňující
zadání vlastností nástroje vodní trysky.
(Reference) – Zobrazí Referenční funkce umožňující vytvořit odkaz na nástroj

souboru knihovny.
Další informace o tvorbě nástrojů vodní trysky naleznete v části Přidání vodní trysky
k nástroji vodní trysky v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
Informace o umisťování a orientování komponenty vodní trysky v sestavě vodní trysky

Nástroj vodní trysky
D - průměr – Určuje válcový průměr vodní trysky, pokud je zapnuta.
L – délka – Slouží k zadání maximální délky vodní trysky.
Z1 - minimální zóna obrábění – Určuje minimální vzdálenost od počátku komponenty vodní
trysky k místu obrábění na ose Z této komponenty.
Z2 - maximální zóna obrábění – Určuje maximální vzdálenost od počátku komponenty
vodní trysky k místu obrábění na ose Z této komponenty.
funkce.
Další informace o tvorbě nástrojů vodní trysky naleznete v části Definování nástroje vodní
trysky v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
Informace o umisťování a orientování komponenty vodní trysky v sestavě vodní trysky
Na kartě Komponenta nástroje (vodní tryska)

Karta Komponenta nástroje (nůž)
Tato karta se zobrazí při přidání nebo úpravě komponenty nástroje nože a slouží k popisu
tvaru komponenty nástroje ultrazvukového nože v sestavě nástrojů ultrazvukového nože.
Možnosti:
(Nůž) – Zobrazí panel definice prvku Nůž umožňující zadání

vlastností nože ultrasonic.
(Reference) – Zobrazí Referenční funkce umožňující vytvořit odkaz na nástroj

souboru knihovny.
Další informace o tvorbě nástrojů nožů naleznete v části Definování nástroje nože v příručce
Informace o umisťování a orientování komponenty nože v sestavě nožů naleznete v části
Okno Definice nástroje, karta Sestava v tomto tématu.

Nůž
Délka (L) – Délka čepele nože. Toto měření nezahrnuje stopku.

Šířka (W) – Celková šířka nástroje nože.
Šířka špičky (D) – Šířka v případě nástroje nože na jeho špičce.
Výška stopky (H) – Výška části stopky nástroje nože.
Úhel zešikmení čepele (E: stupeň) – Úhel zešikmení nástroje nože.
Tloušťka (T) – Tloušťka nástroje nože.
Maximální povolený úhel – Maximální povolený úhel pro nástroj nože. Pokud se orientace
nože odchýlí od směru řezu o větší hodnotu, než je tato, do záznamníku bude zaznamenána
chyba a dráha řezu se zbarví červeně. Výchozí hodnota je 2 stupně.
funkce.
Jednostranný nůž – Jestliže je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), určuje nástroj, který se
vytváří, jako jednostranný nebo asymetrický nůž. Jednostranný (asymetrický) nůž je na
jedné straně plochý.
Strana 1 Strana 2
Jednostranný
(asymetrický) nůž
Strana 1 Strana 2
Dvoustranný
(symetrický) nůž
Další informace o tvorbě nástrojů nožů naleznete v části Definování nástroje nože v příručce
Informace o umisťování a orientování komponenty nože v sestavě nožů naleznete v části
Okno Definice nástroje, karta Sestava v tomto tématu.
Na kartě Komponenta nástroje (nůž)

Karta Komponenta nástroje (Leštič)
Tato karta se zobrazí při přidávání nebo úpravě komponenty nástroje leštiče a slouží
k popisu tvaru vybrané komponenty nástroje v sestavě nástroje leštiče. Leštič je možné
definovat pomocí parametrických tvarů, skicáře profilu nebo tvorbou odkazu na leštič v jiné
sestavě nástrojů.
Sestava nástroje leštiče
můžete definovat tvar vybraného nástroje leštiče.
Možnosti:
(Válcový leštič s plochou špičkou) – Zobrazí panel definice prvku Válcový leštič
s plochou špičkou
umožňující zadání vlastností nástroje leštiče.
(Válcový leštič s kulovou špičkou) – Zobrazí panel definice prvku Válcový leštič
s kulovou špičkou umožňující zadání vlastností nástroje leštiče.
(Zešikmený válcový leštič s kulovou špičkou) – Zobrazí panel definice prvku

Zešikmený válcový leštič s kulovou špičkou umožňující zadání vlastností nástroje leštiče.
.
(Válcový leštič se zaoblenou špičkou) – Zobrazí panel definice prvku Válcový

leštič se zaoblenou špičkou umožňující zadání vlastností nástroje leštiče.
(7parametrový leštič) – Zobrazí panel definice prvku 7parametrový leštič
umožňující zadání vlastností nástroje leštiče.
(10parametrový leštič) – Zobrazí panel definice prvku 10parametrový leštič


kolem osy Z.

souboru knihovny.

Další informace o tvorbě nástrojů leštiče naleznete v části Definování nástroje leštiče
Informace o umisťování a orientování komponenty nástroje leštiče naleznete v části Okno
Definice nástroje, karta Sestava v tomto tématu.

Leštič, Válcový leštič s plochou špičkou
Délka břitu – Určuje délku pracovní části leštícího nástroje, který může být použit pro
leštění. Tato hodnota se měří od dolního okraje nástroje. Při hodnotě nula se předpokládá,
že pro leštění je možné použít celý leštící nástroj. Pokud je materiál kontaktován leštícím
nástrojem, který není určen k leštění, zobrazí se chyba, že stopka kontaktovala materiál.
Oblast dotyku bude stínovanou červenou chybovou barvou.
naleznete v části Barvy zobrazení nástroje v části Okno Přidat/upravit nástroj, společné
funkce.
Limity leštění – Pokud je tato možnost zapnuta, komponenta je označena jako komponenta
limitu leštění, která slouží k detekci oblastí, kde nástroj vyvinul na součást příliš velký tlak
(proniknul příliš hluboko). Tyto oblasti se zobrazí chybovou barvou a zobrazí se chybová
zpráva podobná následující.
Chyba: Byl překročen limit leštícího nástroje „10“ načteného v komponentě „Tool“ na řádku
(7) N006 G01 X8.439 Y0. Z130.022 I0.7071068 J0.0000000 K0.7071068 F6000. Kolizní objem:
0.7198
Na kartě Komponenta nástroje (leštič)

Leštič, Leštič válcové frézy
funkce.
0.7198
Další informace o tvorbě nástrojů leštiče naleznete v části Definování nástroje

leštičedefine_a_polisher_tool v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.

Leštič, Zešikmený válcový leštič s kulovou špičkou

Automatický průměr stopky – Jestliže je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), průměr stopky
se vypočítá podle jiných zadaných parametrů nástroje.
Poloměr špičky (R) – Určuje poloměr špičky.
B – Určuje úhel zešikmení.
funkce.
0.7198

Leštič, Válcový leštič se zaoblenou špičkou
Poloměr rohu (R) – Určuje poloměr rohu.
funkce.
0.7198

Leštič, 7parametrový leštič
D, R, E, F, A, B, H – Slouží k určení parametrů jako na následujícím obrázku.

funkce.
0.7198
Příklady tvarů leštičů, které je možné definovat pomocí možnosti 7 parametrů:


Leštič, 10parametrový leštič
D, R1, E1, F1, A, B, H, R2, E2, F2 – Slouží k určení parametrů jako na následujícím obrázku.
funkce.
0.7198

Karta Komponenta nástroje (Držák)
Tato karta se otevírá při přidání nebo úpravě komponenty nástroje držáku a slouží k popisu
tvaru vybrané komponenty držáku v sestavě nástrojů. Držák je možné definovat pomocí
parametrických tvarů, skicáře profilu nebo vytvořením odkazu na držák v jiné sestavě
nástrojů. V sestavě nástrojů je možné použít více než jeden držák. Pokud je materiál
odstraněn částí nástroje, která není určena k obrábění, zobrazí se chyba, že držák odstranil
materiál. Odstraněný materiál bude stínovanou červenou chybovou barvou.
Tlačítka držáků – Stiskem tlačítka se mění možnosti v dolní polovině okna, kde můžete
definovat tvar vybraného nástroje.
Možnosti:
(Blok) – Zobrazí panel definice prvkuBlok umožňující zadání bloku jako držáku a
zadání dalších vlastností držáků.
(Válec) – Zobrazí panel definice prvkuVálec umožňující zadání válce jako držáku a
zadání dalších vlastností držáků.
(Kužel) – Zobrazí panel definice prvkuKužel umožňující zadání kuželu jako držáku
a zadání dalších vlastností držáků.

kolem osy Z.
(Tažený profil) – Zobrazí okno Skicář profilu v režimu taženého tělesa


souboru knihovny.
nebo
tvorbu nového tělesa tažení nebo rotačního tělesa pomocí skicáře profilu, který definuje
Další informace o tvorbě držáků nástrojů naleznete v části Definování držáku nástroje
Informace o umisťování a orientování komponenty držáku v sestavě nástrojů naleznete
v části Okno Definice nástroje, karta Sestava v tomto tématu.

Držák, Kvádr
Délka (L) – Určuje délku kvádru.
Šířka (W) – Určuje šířku kvádru
Výška (H) – Určuje výšku komponenty držáku.
funkce.
nebude otáčet.
Alternativy – Jestliže je tato možnost zapnutá (zaškrtnutá), určuje držák, který se pro
možné přepínat mezi hlavním a alternativním tvarem nástroje.
nebo alternativní (hodnota přepsání = 1) tvar držáku.
Na kartě Komponenta nástroje, Držák

Držák, Válec
Poloměr (R) – Určuje poloměr válce.
funkce.
nebude otáčet.
možné přepínat mezi hlavním a alternativním tvarem nástroje.

Držák, Kužel
Horní poloměr (R2) – Určuje horní poloměr kuželu.
Dolní poloměr (R1) – Určuje dolní poloměr kuželu.
funkce.
nebude otáčet.
možné přepínat mezi hlavním a alternativním tvarem držáku.

Karta Sestava
Tato funkce je dostupná zeOkno definice nástroje, pomocí funkcí na této kartě je možné
přesunout nebo otočit komponentu v sestavě nástrojů nebo přesunout vybranou
komponentu jejím sestavením (pomocí vazeb) s ostatními objekty v sestavě nástroje.
Karta Posun – Funkce v této skupině posunou vybranou komponentu nástroje označením
bodů „od“ a „do“.
Karta Otáčení – Funkce na této kartě slouží k otočení vybrané komponenty nástroje okolo
středu rotace.
Karta Sestava – Funkce na této kartě umožňují sestavit nástroje pomocí vazeb jedné až
třech rovinných ploch s plochami na jiných komponentách nástrojů, podobně jako když se
sestavují modely.
Karta Matice – Funkce na této kartě přesunují vybrané komponenty nástrojů pomocí
transformační matice s dvanácti parametry.
Karta Csys – Funkce na této kartě umožňují přesouvat vybrané komponenty nástrojů „od“
jednoho vybraného souřadnicového systému „do“ druhého vybraného systému.
Pozice – Určuje absolutní pozici komponenty nástroje v souřadnicích X, Y a Z relativně
k počátku nástroje. Hodnoty v tomto poli jsou odděleny mezerami.
Úhly – Určuje absolutní otočení komponenty nástroje v souřadnicích X, Y a Z relativně
k počátku nástroje. Hodnoty v tomto poli jsou odděleny mezerami.
K tématu Okno Definice nástroje
Karta Sestava, karta Posun
Tato funkce je dostupná z karty Sestava, funkce karty Posun umožňují posunutí vybraného
nástroje (nebo sestavy nástrojů) určením bodů „od “ a „do“. Přesunutí se provede po
každém stisknutí tlačítka Posunout. Pokud je použitý přesun nesprávný, je možné vrátit
objekt do předchozího umístění pomocí tlačítka Zpět (na kartě Sestava).
Funkce na této kartě pracují stejně jako funkce na kartě Posun pro modelování.
Funkce karty Posun:

Od/Do – Slouží k přesunutí komponenty nástroje pomocí umístění Od a Do vzhledem
k počátku nástroje. Hodnoty souřadnic X,Y a Z je možné zadat ručně (oddělené mezerami)
nebo vybrat kliknutím do pole a následným kliknutím na tvar komponenty nástroje. Při
pohybu myší nad nástrojem se zobrazí nitkový kříž a vektor zobrazující očekávané umístění
vybraného bodu.
body Od a Do.
body Do a Od.
K tématu Karta Sestava
Karta Sestava, karta Otáčení

Tato funkce je dostupná z karty Sestava, funkce karty Otáčení umožňuje otočení vybrané
komponenty nástroje okolo středu otáčení. Posunutí se provede při každém kliknutí na
jedno z tlačítek směru otáčení: X+/X-, Y+/Y-, Z+/Z-. Pokud je použité otočení nesprávné, je
možné vrátit objekt do předchozího umístění pomocí tlačítka Zpět (na kartě Sestava).
Funkce na této kartě pracují stejně jako funkce na kartě Otáčení pro modelování.
Funkce karty Otáčení:

Střed otáčení – Určuje souřadnice X, Y a Z bodu, okolo kterého se má komponenta nástroje
otáčet. Hodnoty souřadnic X,Y a Z je možné zadat do textového pole Střed otáčení
(oddělené mezerami) nebo vybrat kliknutím do pole Střed otáčení a kliknutím na
komponentu nástroje v oblasti Zobrazení nástroje. Střed otáčení zobrazíte kliknutím na
tlačítko Značku středu otáčení odstraníte opětovným kliknutím na toto tlačítko nebo
zavřením podokna.
směru otáčení.
Tlačítka otáčení (X+/X-, Y+/Y-, Z+/Z-) – Použijí přírůstek otáčení ve stupních zadaný v poli
Přírůstek. Otáčení probíhá kolem středu otáčení vzhledem k počátku nástroje.
Karta Sestava, karta Sestava

Tato funkce je dostupná z karty Sestava, funkce kartě Sestava umožňují sestavit
komponenty nástrojů zavazbením jedné až třech rovinných ploch s plochami na jiných
komponentách nástrojů, podobně jako když se sestavují modely. Když vyberete nerovinnou
plochu, vytvoří aplikace VERICUT rovinu tečnou k této ploše v bodě výběru. Vztahu ploch
umístěných proti sobě nebo souhlasně se říká vazba. Pokud je použitý přesun nesprávný, je
možné vrátit objekt do předchozího umístění pomocí tlačítka Zpět (na kartě Sestava).
Funkce na této kartě pracují stejně jako funkce na kartě Sestava pro modelování.
1. Vyberte typ vazby.
2. Vyberte plochu na objektu, kterou chcete přesunout.
3. Vyberte plochu, ke které se objekt relativně přesune.
Funkce na kartě Sestava:

Typ vazby – Určuje, jak se vybrané plochy mají během přesunu komponenty nástroje svázat.
Po výběru dvou ploch pro definování vazby aplikace VERICUT přesune komponentu nástroje
a zvýrazní provedenou vazbu zaškrtnutím.
Možnosti:
Proti sobě – Přesune komponentu nástroje tak, aby vybraná plocha byla naproti plochy
vybrané na druhé komponentě nástroje (normály ploch jsou naproti sobě).
Souhlasně – Přesune komponentu nástroje tak, aby vybraná plocha byla zarovnána
s plochou vybranou na druhé komponentě nástroje (normály ploch směřují stejným
směrem).
Posunutí – Označuje vzdálenost a směr posunutí vázaných povrchů použité kolmo na
povrch.
Obnovit – Obnoví vazby, aby bylo možné zadat nová data.
Karta Sestava, karta Matice
Umístění:
Karta Projekt > Nástroje: Nabídka Přidat > Přidat komponentu nástroje: karta Sestava
Karta Projekt > Nástroje: Nabídka Úpravy > Upravit: karta Sestava
Tato funkce je dostupná na kartě Sestava, funkce karty Matice přesunou vybranou
komponentu pomocí transformační matice s dvanácti parametry. Pokud je použitý posun
nesprávný, je možné vrátit objekt do předchozího umístění pomocí tlačítka Zpět (na kartě
Sestava).
Funkce na této kartě pracují stejně jako funkce na kartě Matice pro modelování.
Funkce karty Matice:

Tabulka Matice – Tato transformační matice je podobná jako matice používaná pro
programování drah nástrojů APT. Dvanáct parametrů zastupuje geometrické atributy
stroje.
I J K D
X I1 J1 K1 D1
Y I2 J2 K2 D2
Z I3 J3 K3 D3
vektor asociovaný s každou osou: I1, J1, K1 jako kladný vektor osy X; I2, J2, K2 jako kladný

Aktualizovat – Aktualizuje umístění komponenty nástroje podle transformace tabulky

matice.
Použít inverzní při aktualizaci – Tato možnost invertuje matici tak, že jejích dvanáct
parametrů bude představovat geometrické atributy počátku souřadnic stroje z hlediska
místního (transformovaného) souřadnicového systému.
Karta Sestava, karta Csys

Tato funkce je dostupná z karty Sestava, pomocí funkcí na kartě Csys je možné posunout
vybranou komponentu nástroje z jednoho souřadnicového systému (Csys) do jiného.
Nástroj přesunete výběrem souřadnicových systémů „Od“ a „Do“. Přesunutí se provede po
každém stisknutí tlačítka Posunout.
Od – Určuje souřadnicový systém, „od“ kterého se nástroj přesune. Vhodný souřadnicový

systém vyberte v rozevíracím seznamu. Seznam nabízí všechny souřadnicové systémy
definované v oblasti Souřadnicové systémy ve Správci nástrojů.
Do – Určuje souřadnicový systém, „do“ kterého se nástroj přesune. Vhodný souřadnicový
systém vyberte v rozevíracím seznamu. Seznam nabízí všechny souřadnicové systémy
definované v oblasti Souřadnicové systémy ve Správci nástrojů.
Posunout – Posune vybraný nástroj z orientace Csys Z do orientace CsysDo.

Okno Správce nástrojů, okno Konfigurace souřadnicového
systému
Okno Konfigurace souřadnicového systému se zobrazí při výběru záznamu CSYS v oblasti
souřadnicových systémů nebo při přidání souřadnicového systému.
Okno Konfigurace souřadnicového systému nabízí funkce umožňující definovat nebo upravit
souřadnicový systém, který se také zkráceně označuje jako CSYS. Změny v okně Konfigurace
souřadnicového systému se použijí na souřadnicový systém zvýrazněný v oblast
souřadnicových systémů. Název souřadnicového systému, který je upravován, se také
zobrazí nahoře v záhlaví podokna Konfigurace souřadnicového systému. Na obrázku výše se
všechny změny použijí na Csys 1.
Všechny funkce v okně Konfigurace souřadnicového systému a na jeho kartách jsou stejné
jako funkce podrobně popsané v tématu Strom projektu, nabídka Konfigurace
souřadnicového systému v nápovědě aplikace Vericut.
Několik funkcí v podokně stromu projektu Konfigurace souřadnicového systému není možné
použít ve Správci nástrojů a nejsou součástí podokna Konfigurace souřadnicového systému
ve Správci nástrojů. Těchto několik položek bude zmíněno v každém z popisů funkcí.
Okno Správce nástrojů, oblast zobrazení nástroje
Oblast zobrazení nástroje zobrazí nástroj vybraný v seznamu nástrojů. Držáky a komponenty
nástrojů jsou barevně odlišeny. Symboly terče označují řízený bod nástroje a upínací bod.
Chcete-li vizuálně manipulovat s nástrojem v oblasti zobrazení nástroje, použijte funkce
Orientace pohledu.
Frézovací nástroj
Soustružící nástroj s plátkem CAD/STL

Rychlý přístup:
1. Dvojitým kliknutím na komponentu nástroje v oblasti zobrazení nástroje zobrazíte

vhodnou kartu Komponenta nástroje umožňující tvorbu úprav na komponentě nástroje.
2. Kliknutím pravým tlačítkem v oblasti zobrazení nástroje Správce nástrojů zobrazíte
místní nabídku s následujícími příkazy:
Zoom na objekt – Přiblíží nebo oddálí pohled tak, aby se v oblasti zobrazení nástroje zobrazil
celý nástroj.
Obrátit – Obrátí směr pohledu, jako byste se dívali z opačné strany.
Vybrat pohled – Vybere pohled, který chcete z rozevíracího seznamu, a orientace nástroje
v oblasti zobrazení nástroje bude upravena do vybraného pohledu.
Přichytit k ortogonálnímu pohledu – Přichytí aktuální nástroj v oblasti oblasti zobrazení
nástroje k nejbližšímu ortogonálnímu pohledu. Upravte orientaci pohledu, tak aby byla
blízko k požadovanému ortogonálnímu pohledu a pak v nabídce klikněte na Přichytit
k ortogonálnímu pohledu a orientace pohledu bude upravena do přesného ortogonálního
pohledu.
Nastavit střed otáčení – Rychlá změna umístění středu otáčení je možná kliknutím pravým
tlačítkem v oblasti zobrazení nástroje v místě, kam chcete umístit střed otáčení, a kliknutím
na možnost Střed otáčení v zobrazené nabídce. Střed otáčení bude umístěn ve vámi
vybraném bodě.
Zobrazit rotaci nástroje – Pokud je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), nástroje se v oblasti
zobrazení nástrojů zobrazí tak, jako kdyby byly používány. Tato funkce zůstane aktivní,
dokud není opět vypnuta (zrušeno zaškrtnutí) nebo dokud není ukončena aplikace VERICUT.
Funkce Zobrazit rotaci nástroje je ve výchozím nastavení na začátku každé relace aplikace
VERICUT vypnuta.
Standardní pohled Možnost Zobrazit rotaci nástroje aktivní
Řízený bod – Přepíná zobrazení symbolu řízeného bodu , který označuje umístění
řízeného bodu.
Upínací bod – Přepíná zobrazení symbolu upínacího bodu , který označuje umístění
upínacího bodu.
Osy – Zapne (zaškrtnuto) nebo vypne zobrazení osy představující počátek nástroje.
Skutečné rozměry – Přepíná zobrazení symbolu skutečných rozměrů , který

označuje umístění skutečných rozměrů.
Souřadnicové systémy – Zapne (zaškrtnuto) nebo vypne zobrazení souřadnicových systémů
dostupných v seznamu souřadnicových systémů ve Správci nástrojů.
Smazat zvýraznění – Odebere zvýraznění z oblasti zobrazení nástroje.
Příklad:
Pomocí okno Nástroj měření, možnost Prvek: , pokud byla komponenta nástroje vytvořena
pomocí profilu (těleso tažení nebo rotační těleso), profil se zobrazí v oblasti zobrazení
nástroje ve Správci nástrojů jako na následujícím obrázku.
Pomocí Smazat zvýraznění odeberete profil po dokončení práce. Profil bude automaticky
odebrán při změně komponent nástroje.
Okno Správce nástrojů, oblast zpráv
Oblast zpráv, jinak nazývaná záznamník zpráv, se nachází v dolní části okna Správce nástrojů
a ve výchozím nastavení zobrazuje nejaktuálnější zprávy aplikace VERICUT. Aplikace
VERICUT zobrazuje chybové zprávy, upozornění a informační zprávy, které pomáhají při
práci se Správcem nástrojů.
Chcete-li si prohlédnout předchozí zprávy, klikněte na řádek zprávy. Nejnovější zprávy jsou
uvedeny jako poslední. Dalším kliknutím zavřete záznamník zpráv.
Okno Předvolby Správce nástrojů
Umístění:
Správce nástrojů > (Předvolby)
Tlačítko příkazu Předvolby zobrazí okno Předvolby, umožňující řídit, které informace se
zobrazí v okně Správce nástrojů. Následující obrázek zobrazuje okno Předvolby Správce
nástrojů při přístupu z okna Správce nástrojů v rámci aplikace VERICUT.
Následující obrázek zobrazuje okno Předvolby Správce nástrojů při přístupu ze
samostatného okna Správce nástrojů. Všimněte si, že se v části Zobrazení v dolní části
okna nachází několik dalších funkcí.
POZNÁMKA: Všechna nastavení v okně Předvolby Správce nástrojů se ukládají do

souboru cgtech_toolman_80_user.prefs.
Palce – Pomocí této možnosti je možné určit výchozí jednotky pro nástroje nově
vytvořené v okně Správce nástrojů jako palce.
Milimetry – Pomocí této možnosti je možné určit výchozí jednotky pro nástroje nově
vytvořené v okně Správce nástrojů jako milimetry.
Skupinový rámeček Grafické možnosti

Barva pozadí – Umožňuje určit barvu pozadí oblasti zobrazení nástrojů v okně
Chcete-li změnit barvu pozadí, kliknutím na tlačítko (Nastavit barvu

zvýraznění) je možné zobrazit okno palety barev jako na obrázku níže.
Kliknutím na barvu v okně palety barev určíte barvu pozadí. Okno palety barev se
zavře a pravá strana tlačítka (Paleta barev) na pásu karet okna Šablona
výpisu se aktualizuje, aby odpovídala vybrané barvě.
Chcete-li okno palety barev zavřít bez změny barvy, klikněte na tlačítko
v horním rohu okna palety barev.
Styl pozadí – Umožňuje vybrat mezi dvěma variantami (Ploché a Stínované) a

nabízí tak měnící se stínování pozadí. Výběrem možnosti Ploché se určí, že
zobrazená barva pozadí bude jednobarevná. Výběrem možnosti Stínované se
určí, že zobrazená barva pozadí bude stínování od světlé barvy po tmavou.
Skupinový rámeček Výchozí barvy komponent nástrojů

Držák – Umožňuje vybrat zobrazovanou barvu držáků, přičemž funkce Převzít je
zapnuta (zaškrtnuta).
Nástroj/Plátek – Umožňuje vybrat zobrazovanou barvu nástrojů a plátků,
přičemž funkce Převzít je zapnuta (zaškrtnuta).
Skupinový rámeček Možnosti nástroje

Přidat držáky s novým nástrojem – Pokud je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta),
veškeré nové nástroje budou přidány s komponentou držáku. Pokud je tato
možnost vypnuta (zaškrtnutí zrušeno), do nového nástroje se přidá pouze
komponenta nástroje.
Počáteční řízený bod – Umožňuje vybrat mezi dvěma možnostmi počátečního
řízeného bodu (Začít u číselného ID nástroje a Začít u 1).
Začít u číselného ID nástroje určuje, že počáteční řízený bod nástroje bude
pojmenován podle ID nástroje. U možnosti Začít u 1 budou další řízené body
pojmenovány tak, jak je uvedeno níže. Funkce Začít u číselného ID nástroje
platí pouze pro číselné hodnoty ID nástroje. Nástroje, jejichž ID nástroje mají
textovou nebo alfanumerickou hodnotu, budou pojmenovány tak, jak je
popsáno níže u funkce Začít u 1.
Začít u 1 určuje, že počáteční řízený bod nástroje bude pojmenován číselně
od 1. Další řízené body budou pojmenovány 2, 3 atd.
Vyjmout/kopírovat/odstranit vybraný režim – Umožňuje vybrat jednu ze dvou
možností režimu (Pouze vybrané a Hierarchie).
Pouze vybrané určuje, že při vyjmutí, kopírování nebo odstraňování bude
vyjmuta, zkopírována nebo odstraněna pouze zvýrazněná položka.
Hierarchie určuje, že při vyjmutí, kopírování nebo odstranění budou
kromě zvýrazněné položky vyjmuty, zkopírovány nebo odstraněny také
všechny podřazené komponenty pod zvýrazněnou položkou podle
hierarchické struktury.
Skupinový rámeček Možnosti importovaného modelu CAD

Tolerance držáku – Umožňuje určit toleranci držáku zadáním hodnoty tolerance
do textového pole Tolerance držáku.
Tolerance nástroje/plátku – Umožňuje určit toleranci nástroje/plátku zadáním
hodnoty tolerance do textového pole Tolerance nástroje/plátku.
POZNÁMKA: Při zadávání hodnot tolerance držáku a tolerance nástroje/plátku

se zadané hodnoty použijí na předvolby Tolerance držáku a Tolerance
nástroje/plátku v okně Předvolby Správce nástrojů, v okně Import nástroje CAD
a v okně Import nástrojů NOVO.
Skupinový rámeček Spustitelné soubory importu nástroje CAD

Coumat – Umožňuje určit \cestu\název_souboru spustitelného souboru Coumat
(například \cesta\coumat.exe).
Wintool – Umožňuje určit \cestu\název_souboru spustitelného souboru Wintool
(například \cesta\wintool.exe).
POZNÁMKA: Následující funkce jsou k dispozici pouze v případě, že bylo okno
Předvolby Správce nástrojů zobrazeno ze samostatného okna Správce nástrojů.
Skupinový rámeček Zobrazení

Dynamické ovládání – Možnost Dynamické ovládání umožňuje použití stejných akcí
myši v aplikaci VERICUT, jaké jsou vyžadovány k provedení dynamického posunu,
přiblížení nebo otáčení v každém podporovaném systému CAD. Tento parametr se
uloží do souboru předvoleb.
CATIA – K posunu, přiblížení a otáčení se použijí konvence akcí myši systému
CATIA.
EdgeCAM – K posunu, přiblížení a otáčení se použijí konvence akcí myši systému
EdgeCAM.
GibbsCAM – K posunu, přiblížení a otáčení se použijí konvence akcí myši systému
GibbsCAM.
hyperMILL – K posunu, přiblížení a otáčení se použijí konvence akcí myši systému
hyperMILL.
MasterCAM – K posunu, přiblížení a otáčení se použijí konvence akcí myši
systému MasterCAM.
NX – K posunu, přiblížení a otáčení se použijí konvence akcí myši systému
Siemens NX.
Power MILL – K posunu, přiblížení a otáčení se použijí konvence akcí myši
systému Power MILL.
Pro/E – K posunu, přiblížení a otáčení se použijí konvence akcí myši systému
Pro/Engineer.
Top Solid – K posunu, přiblížení a otáčení se použijí konvence akcí myši systému
Top Solid.
VERICUT – K posunu, přiblížení a otáčení se použijí standardní konvence akcí
myši systému VERICUT. Další informace naleznete v části Dynamický posun,
přiblížení a otočení v příručce Začínáme v nápovědě aplikace Vericut.
Wildfire – K posunu, přiblížení a otáčení se použijí konvence akcí myši systému
Pro/Engineer Wildfire.
Následující tabulka shrnuje, jak je která dynamická funkce implementovaná
u každého systému CAD.
Systém CAD Posun Zoom Otáčení
Držet prostřední Držet prostřední Držet prostřední

tlačítko myši, tlačítko myši, tlačítko myši,
táhnout myš. kliknout levým držet levé nebo
nebo pravým pravé tlačítko
CATIA tlačítkem myši, myši a táhnout
táhnout myš: myš.
Nahoru
k přiblížení, dolů
k oddálení
Držet kolečko Otáčet kolečkem Držet pravé

myši a táhnout myši: Otočení tlačítko myši a
EdgeCAM myš. k sobě oddálí, táhnout myš.
otočení od sebe
přiblíží
Držet klávesu Otáčet kolečkem Držet prostřední

Ctrl a levé myši k Přiblížení tlačítko myši a
tlačítko myši a / Oddálení. táhnout myš.
GibbsCam táhnout myš. Levé tlačítko
myši a tah myši
k přiblížení –
okno přiblížení.
Držet klávesu Držet klávesu Držet pravé

Ctrl a pravé Shift a pravé tlačítko myši a
hyperMILL
tlačítko myši a tlačítko myši a táhnout myš.
táhnout myš. táhnout myš.
Držet klávesu Držet klávesu Držet prostřední

Shift a Ctrl a prostřední tlačítko myši a
prostřední tlačítko myši a táhnout myš.
tlačítko myši a táhnout myš
táhnout myš (nebo držet levé
MasterCAM
(nebo držet a prostřední
prostřední a tlačítko myši a
pravé tlačítko táhnout myš).
myši a táhnout
myš).
prostřední tlačítko myši a táhnout myš.
tlačítko myši a táhnout myš
táhnout myš (nebo držet levé
NX
(nebo držet a prostřední
prostřední a tlačítko myši a
pravé tlačítko táhnout myš).
myši a táhnout
myš).
Držet klávesu Otáčet kolečkem Držet kolečko

Shift a myši: Otočení myši a táhnout
PowerMILL prostřední k sobě oddálí, myš.
tlačítko myši a otočení od sebe
táhnout myš. přiblíží.
Držet klávesu Držet klávesu Držet klávesu Ctrl

Ctrl a pravé Ctrl a levé a prostřední
tlačítko myši a tlačítko myši a tlačítko myši a
táhnout myš. táhnout myš: táhnout myš.
Dolů nebo
Pro/E
doleva
k přiblížení,
nahoru nebo
doprava
k oddálení.
Držet prostřední Otáčet kolečkem Držet klávesu Ctrl

tlačítko myši, myši k Přiblížení a levé tlačítko
Top Solid
táhnout myš. / Oddálení. myši a táhnout
myš.
Pravé tlačítko Otáčet kolečkem Levé tlačítko
myši, táhnout myši: K sobě myši a táhnout
myš (nebo držet k příblížení, od myš
klávesu Shift a sebe k oddálení (nebo držet
libovolné (nebo držet klávesy Shift a
VERICUT tlačítko myši a klávesu Ctrl, Ctrl a libovolné
táhnout myš) libovolné tlačítko tlačítko myši a
myši a táhnout táhnout myš)
myš: Nahoru
k přiblížení, dolů
k oddálení)

Wildfire prostřední tlačítko myši a táhnout myš.
tlačítko myši a táhnout myš ve
táhnout myš. svislém směru.
Změnit směr kolečka – Slouží k zapnutí nebo vypnutí obrácení směru akce pohybu kolečka
myši.
Velikost písma – Funkce Velikost písma umožňují změnit velikost písma u všech textů
v aplikaci VERICUT (nabídky, záznamník aplikace VERICUT, okna, zobrazované popisky atd.).
Vyberte požadovanou velikost písma z rozevíracího seznamu. Následující obrázky zobrazují
rozdíl mezi jednotlivými velikostmi písma u všech možností Velikost písma.
Výchozí –
Střední –
Velké –
Extra velké –
(Větší text) – Slouží ke zvětšení textu v nabídkách, záznamníku, oknech, zobrazovaných
popiscích atd. aplikace VERICUT. Po každém kliknutí na tlačítko Větší text se text o něco
zvětší až na maximální velikost písma, což je přibližně 24 bodů.
Maximální velikost písma –
(Menší text) – Slouží ke zmenšení textu v nabídkách, záznamníku zpráv, oknech atd.
aplikace VERICUT. Po každém kliknutí na příkaz Menší text se text o něco zmenší, až na
minimální velikost, což je přibližně 6 bodů.
Minimální velikost písma –
Použití Správce nástrojů
O popisu nástrojů pro aplikaci VERICUT
Aplikace VERICUT potřebuje k přesné k simulaci procesu odebírání materiálu popisy

nástrojů použitých k opracování obrobku. Aplikace VERICUT může získat popisy obráběcích
nástrojů zpracováním všech standardních záznamů APT CUTTER nebo můžete definovat
obráběcí nástroje pomocí Správce nástrojů aplikace VERICUT a uložit je v souboru knihovny
nástrojů. Pokud jsou držáky nástroje definované a použité v simulaci, aplikace VERICUT
detekuje kolize, které mohou nastat mezi držáky a obrobkem nebo upínkami. Souhrn
nástrojů použitých během simulace a čas cyklu stroje pro každý nástroj jsou zapsány do
záznamového souboru.
Pokud aplikace VERICUT nemá popis nástroje na začátku zpracování NC programu, použije
se předchozí nástroj. Pokud nebyl definován předchozí nástroj, je vyvolána chyba „Nástroj
nebyl definován - pohyb byl ignorován“.
Aplikace VERICUT podporuje různé nástrojů v závislosti na druhu obrábění:
Frézovací nástroje
Soustružící nástroje
Aplikace VERICUT také podporuje nástroje sondy, přestože se nejedná o nástroje sondy.
Vrtací nástroje
Nástroje vodní trysky
Nástroje nože
Leštiče
Frézovací nástroje
Sestava frézovacích nástrojů se skládá z následujících komponent:

Držák – Komponenta držáku svírá nástroj a drží ho v NC stroji pro řezání a je popsána
pomocí funkce Karta Komponenta nástroje (držák) ve Správci nástrojů.
Komponenta držáku se také používá pro detekci kolizí. Aplikace VERICUT umožňuje použít
více komponent držáku. Další neobrábějící komponenty, které se nalézají v sestavách
frézovacích nástrojů, například sklíčidla, prodloužení, adaptéry, atd. jsou v aplikaci VERICUT
popsány pomocí komponent držáku.
Nástroj – Obráběcí část sestavy nástroje, která má břity nebo zuby a která odebírá materiál
a je popsána pomocí funkce karta Komponenta nástroje (rotační nástroj) ve Správci
nástrojů. Obráběcí část sestavy nástrojů může být také popsána jako jeden nebo více plátků
pomocí funkce karta Komponenta nástroje (frézovací plátek) nebo pomocí funkce okno
Fréza s tělem nástroje ve Správci nástrojů.
Stopka – Část sestavy nástroje, která je prodloužením nástroje do držáku. Nemá břity a
nemůže účinně odebírat materiál. Aplikace VERICUT nabízí následující metody definice
stopky:
Metoda Nástroj + Délka břitu – Ve Správci nástrojů definujte nástroj, který obsahuje
stopkovou část sestavy nástrojů, a potom určete délku břitu a průměr stopky.
Metoda Držák – Kromě definice nástroje, definujte také samostatný držák (další informace
níže), který popisuje stopkovou část sestavy nástrojů. Délka břitu se u této metody
nepoužívá.
Metoda Stopka – Kromě definování nástroje použijte zvláštní nástroj nebo záznamy
VERICUT-TC popisující profil stopky. Délka břitu se u této metody nepoužívá.
Řídicí bod frézovacího nástroje
Řídicí bod nástroje (také nazývaný řízený bod), je bod vztažený k sestavě nástroje, jehož
pohyb je řízen NC daty. Materiál je odebírán na základě příkazů pohybu a tvaru nástroje
vzhledem k řídicímu bodu. Ve výchozím nastavení předpokládá aplikace VERICUT, že je
řízena špička nástroje frézy (dolní střed nástroje). Nicméně tento vztah může být změněn
vložením záznamu Řízený bod spolu pro nástroj v okně Správce nástrojů, na kartě
Informace o nástroji.
V případech, kdy je řízen upínací bod, jako například data NC programu pro stroje
předpokládající řízení stěny vřetene bodu otáčení, se často používá hodnota délky rotační
osy nebo posunutí rotační osy. Hodnota posunutí rotační osy zavádí předpokládanou délku
nástroje, která bude čnít z držáku. Aplikace VERICUT realisticky simuluje tuto programovací
metodu tak, že umožňuje zadat tyto hodnoty v tabulce posunutí rot. osy(další informace
naleznete v části Posunutí nástrojů v okně Nastavení: Karta Upřesnění NC programu nebo
vložením umístění Upínací bod pro nástroj v okně Správce nástroje, na kartě Informace
o nástroji.
Soustružící nástroje
Sestava soustružícího nástroje se skládá z následujících komponent:

více komponent držáku. Další neobráběcí komponenty, které se nalézají v sestavách
soustružících nástrojů, například náhradní bloky, prodloužení, adaptéry, atd. jsou v aplikaci
VERICUT popsány pomocí komponent držáku.
Nástroj – Obráběcí část nástroje se někdy nazývá soustružící plátek, je používán k odebrání
materiálu a popsání pomocí funkce Karta Komponenta nástroje (soustružící plátek) ve
Správci nástrojů.
Řídicí bod soustružícího nástroje

vzhledem k řídicímu bodu. Ve výchozím nastavení aplikace VERICUT předpokládá, že je
řízena špička soustružícího nástroje. Nicméně tento vztah může být změněn vložením
záznamu Řízený bod spolu pro nástroj v okně Správce nástrojů, na kartě Informace
o nástroji.
předpokládající řízení stěny nožové hlavy nebo středu, se často používají hodnoty posunutí
rotační osy. Tyto hodnoty stanovují umístění řídicího bodu NC dat vzhledem k aktuálnímu
řízenému bodu stroje. Aplikace VERICUT realisticky simuluje tuto programovací metodu tak,
že umožňuje zadat tyto hodnoty v tabulce posunutí rot. osy (další informace naleznete
v části Posunutí nástrojů v okně Nastavení: Karta Upřesnění NC programu nebo vložením
umístění Upínací bod pro nástroj v okně Správce nástroje, na kartě Informace o nástroji.
Nástroje sondy
Sestava nástrojů sondy se skládá z následujících komponent:

Držák – Držák svírá špičky sondy a drží ho v NC stroji pro sondování a je popsána pomocí
funkce Karta Komponenta nástroje (držák) ve Správci nástrojů. Komponenta držáku se také
používá pro detekci kolizí.
Další neobrábějící komponenty, které se nalézají v sestavách nástrojů sondy, jsou v aplikaci
VERICUT popsány pomocí komponent držáku.
Sonda s kulovou špičkou – Sondy se skládá ze špičky daného tvaru (koule, válec, polokoule,
kotouč a prodloužení), stopky o daném průměru a celkové délky. Je popsána pomocí funkce
karty Komponenta nástroje (špička sondy) ve Správci nástrojů.
Nástroj sondy neprovádí obrábění. Ve skutečnosti se na nástroj sondy vůbec nepoužívá

logika odebírání materiálu aplikace VERICUT. Je to především proto, že nástroj sondy –
narozdíl od frézovacího nástroje – nemusí být symetrický podle osy rotace. Aplikace
VERICUT proto může podporovat konfigurace nástroje sondy s více špičkami, například
sondy ve tvaru hvězdy. Tento návrh také umožňuje podporu nesymetrických špiček sondy
v některém z budoucích vydání.
Logika kolizí aplikace VERICUT nástrojů sondy je spíše podobná logice soustružících nástrojů.
Stejně jako u soustružícího nástroje se pro nástroje sondy používá algoritmus kolizí simulace
stroje pro detekci kolizí. Neodebírá se materiál, ale chybová hlášení se zapisují do
záznamníku a záznamového souboru a zvyšuje se čítač chyb. Pokud je zobrazen pohled
simulace stroje a simulace a kontrola kolizí je zapnuta, uvidíte obvyklé barevné zobrazení
chyby.
Vrtací nástroje
Sestava vrtání se skládá z těchto komponent:

více komponent držáku. Další neobráběcí komponenty, které se nalézají v sestavách vrtání,
například: přípony, prodloužení, adaptéry, atd. jsou v aplikaci VERICUT popsány pomocí
komponent držáku.
Nástroj – Komponenta nástroje sestavy nástroje (vrtáky, výstružníky, navrtáváky a
závitníky), je používán k odebrání materiálu a popsání pomocí funkce Karta Komponenta
nástroje (vrtání) ve Správci nástrojů.
Řídicí bod Vrtání
vzhledem k řídicímu bodu. Ve výchozím nastavení předpokládá aplikace VERICUT, že je
řízena špička vrtání (dolní střed nástroje). Nicméně tento vztah může být změněn vložením
záznamu Řízený bod spolu pro nástroj v okně Správce nástrojů, na kartě Informace
o nástroji.
o nástroji.
Nástroje vodní trysky
Sestava nástrojů s vodní tryskou se skládá z následujících komponent:

Držák – Držák nebo tryska svírá nástroj vodní trysky a drží ho v NC stroji pro řezání vodní
tryskou a je popsána pomocí funkce Karta Komponenta nástroje (držák) ve Správci nástrojů.
více komponent držáku. Další neobráběcí komponenty, které se nalézají v sestavách vodních
trysek, například: mísící trubky, ochrany, atd. jsou v aplikaci VERICUT popsány pomocí
komponent držáku. Komponenta držáku se také používá pro detekci kolizí.
Vodní tryska – Část sestavy nástroje používaná k vytvoření vodního proudu, který je použit
odebrání materiálu a pro popsání pomocí funkce Karta Komponenta nástroje (vodní tryska)
ve Správci nástrojů.
Řídicí bod vodní trysky
pohyb je řízen NC daty. Materiál je odebírán na základě příkazů pohybu a konfiguraci vodní
trysky vzhledem k řídicímu bodu. Ve výchozím nastavení předpokládá aplikace VERICUT, že
je řízena špička vodní trysky (dolní střed nástroje). Nicméně tento vztah může být změněn
vložením záznamu Řízený bod spolu pro nástroj v okně Správce nástrojů, na kartě
o nástroji.
Nástroje nože
Sestava nástrojů nože se skládá z následujících komponent:

Držák – Komponenta držáku svírá nástroj nože a drží ho v NC stroji pro řezání pro
ultrazvukové nože a je popsána pomocí funkce Karta Komponenta nástroje (držák) ve
více komponent držáku. Další neobráběcí komponenty, které se nalézají v sestavách leštičů,
například přípony, prodloužení, adaptéry, atd. jsou v aplikaci VERICUT popsány pomocí
nástroje komponent držáku.
Nůž – Část nůž sestavy nástroje používaná k řezání a popsaná pomocí funkce karta
Komponenta nástroje (Nůž) ve Správci nástrojů.
Řídicí bod nástroje nože

pohyb je řízen NC daty. Materiál je odebírán na základě příkazů pohybu a konfiguraci
nástroje nože vzhledem k řídicímu bodu. Ve výchozím nastavení aplikace VERICUT
předpokládá, že je řízena špička nástroje nože (dolní střed nástroje). Nicméně tento vztah
může být změněn vložením záznamu Řízený bod spolu pro nástroj v okně Správce nástrojů,
na kartě Informace o nástroji.
vložením umístění Posunutí rot. osy pro nástroj v okně Správce nástroje, na kartě Informace
o nástroji.
Leštiče
Sestava leštiče se skládá z následujících komponent:

Držák – Držák nebo tryska svírá nástroj leštiče a drží ho v NC stroji pro leštění a je popsána
více komponent držáku. Další neobráběcí komponenty, které se nalézají v sestavách leštičů,
například přípony, prodloužení, adaptéry, atd. jsou v aplikaci VERICUT popsány pomocí
nástroje komponent držáku.
Leštič – Část nůž sestavy nástroje používaná k leštění a popsaná pomocí funkce karta
Komponenta nástroje (Leštič) ve Správci nástrojů. Komponenta leštiče je popsána pomocí
funkce Přidat komponentu nástroje ve Správci nástrojů.
Limity leštění – Označuje vnitřní část sestavy lešticího nástroje, která slouží k detekci
oblastí, kde nástroj vyvinul na součást příliš velký tlak (proniknul příliš hluboko). Místo
komponent limitů leštění je možné použít zápornou přibližnou hodnotu, ale použití
komponent limitu leštění může být vhodnější, protože přípustný odklon se může lišit podle
bodu kontaktu nástroje. Komponenta limitu leštění je popsána pomocí funkce karta
Komponenta nástroje (Leštič) ve Správci nástrojů.
Řídicí bod nástroje leštiče
pohyb je řízen NC daty. Materiál je leštěn na základě příkazů pohybu a konfiguraci nástroje
leštiče vzhledem k řídicímu bodu. Ve výchozím nastavení předpokládá aplikace VERICUT, že
je řízena špička nástroje leštiče (dolní střed nástroje). Nicméně tento vztah může být
změněn vložením záznamu Řízený bod spolu pro nástroj v okně Správce nástrojů, na kartě
o nástroji.
Definování tvarů nástroje profilu
Použití tvarů nástroje profilu (také známých jako speciální nástroje) rozšiřuje možnosti
popisu tvarů nástrojů o nástroje téměř libovolného tvaru obrábění a o odlišení
neobráběcích částí sestavy nástrojů, například: stopky, prodloužení a držáky. Materiál není
odebírán neobráběcí částí sestavy nástrojů, ale okamžitě se označí chyba vystínovaná
pomocí červené chybové barvy.
Nástroje definované z tvarů profilu se obvykle vytváří pomocí Správce nástrojů aplikace
VERICUT. Nicméně mohou být také popsány pomocí zvláštních formátů záznamu dráhy
nástroje (další informace naleznete níže).
Formáty definice profilu nástroje záznamu CUTTER:

CUTTER/XCUT, ...popis profilu
CUTTER/SHANK, ...popis profilu
CUTTER/HOLDER, ...popis profilu
Formáty definice profilu nástroje záznamu VERICUT-TC v APT/CLS:

PPRINT/VERICUT-TC XCUT, ...popis profilu
PPRINT/VERICUT-TC SHANK, ...popis profilu
PPRINT/VERICUT-TC HOLDER, ...popis profilu
Formáty definice profilu nástroje záznamu VERICUT-TC v G-kódu (příklad CNC řízení Fanuc):
(VERICUT-TC XCUT, ...popis profilu)
(VERICUT-TC SHANK, ...popis profilu)
(VERICUT-TC HOLDER, ...popis profilu)
Profily speciálních nástrojů jsou definovány odlišně, v závislosti na typu nástroje. Specifické
informace naleznete v následujících tématech.
Profily frézovacích nástrojů

Profily frézovacích nástrojů jsou definovány pomocí 2D profilu, který se skládá ze segmentů
čar a oblouků v rovině ZX a jehož rotací je vytvořen rotační tvar nástroje. Profil každé
komponenty (nástroj nebo držák) je popsán ve svém vlastním souřadnicovém systému, kde
osa Z je středová osa nástroje Další informace o funkcích skicáře profilu naleznete v části
Okno Skicář profilu, v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
Aplikace VERICUT může být také nakonfigurována pro použití držáků profilu se standardními
nástroji, které se nachází v souboru NC programu.
Aplikace VERICUT předpokládá, že je řízen počátek komponenty nástroje. Tento vztah je
však možné změnit pomocí funkce Řídicí bod v nabídce Konfigurace nástrojů (další
informace naleznete v části Řídicí bod v nabídce Konfigurace nástrojů, v příručce Strom
projektu v nápovědě aplikace Vericut), nebo přidáním záznamu Řízený bod pro nástroj do
okna Správce nástrojů, na kartu Informace o nástroji.
o nástroji.
Příklad sestavy frézovacího nástroje s profily:
Entity profilu frézovacího nástroje

Entity používané k definování profilů frézovacího nástroje jsou uvedeny v následujícím
seznamu. Profil každé z komponent nástroje je definován vzhledem k vlastnímu místnímu
Bod X,Z – Definuje bod na profilu. Pokud bod následuje předcházející bod, vytvoří se
segment čáry spojující oba body. Pokud bod následuje oblouk, bude bod použit k omezení
oblouku.
Body X,Z, X,Z, ... X,Z – Používá se pouze s formáty záznamu dráhy speciálního nástroje. Tato
entita definuje řadu bodů na profilu, které jsou všechny spojené segmenty čáry.
Arc Xcenter, Zcenter, Radius [CW, CCW, Shortest] – Definuje obloukový segment. Řídí směr
oblouku pomocí možností CW, CCW nebo Shortest. Oblouk musí být omezen předchozím a
následujícím bodem. Profily nástroje nemohou začínat ani končit obloukovou entitou nebo
obsahovat dvě po sobě jdoucí obloukové entity.
Pravidla pro definování profilů frézovacího nástroje

1. Definice profilu musí začínat bodem na X=0 kdekoliv na ose Z (osa nástroje). Vzpomeňte
si, že počátek (X0Z0) profilu nástroje je považován aplikací VERICUT za řídicí bod.
2. Profil se musí skládat nejméně ze tří bodů.
3. Definice profilu obecně pokračuje proti směru hodin a končí bodem, který se ve směru
osy Z nachází výše než počáteční bod. Aplikace VERICUT automaticky uzavře jakýkoliv
profil, který nekončí na ose Z, přidáním koncového bodu na souřadnici X=0 v pravém
úhlu s osou nástroje.
4. Jediným omezením profilu je, že nesmí protínat sama sebe.
Aplikace VERICUT kontroluje platnost profilů za následujících okolností:
1. Při otevření souboru .tls buď přímo ve Správci nástrojů nebo při otevření souboru .usr.
2. Při tvorbě profilu ve skicáři.
3. Pokud aplikace VERICUT detekuje neplatný profil při otevírání souboru .tls nebo při jeho
tvorbě ve skicáři, pokusí se aplikace VERICUT opravit špatný profil, jestliže je to možné,
někdy to ale možné nebude.
4. Při obrábění aplikaci VERICUT.
5. Pokud aplikace VERICUT zjistí neplatný profil nástroje během obrábění, dojde k výpisu
zprávy, čítač chyb se zvýší a nástroj se nepoužije. Pokud aplikace zjistí neplatný profil
držáku, dojde k výpisu zprávy, čítač chyb se zvýší a držák se vypne.
Příklady definování profilu frézovacího nástroje:
Příklady definování profilu stopky:
Příklady definování profilu držáku:
Příklady profilů se zápornou osou Z:
Příklad profilu nástroje se zápornou osou Z:
Profily soustružících nástrojů

Profily soustružících nástrojů se používají pro popis komponenty nástroje (plátku)
i komponenty držáku. Profily soustružících nástrojů jsou definovány pomocí 2D profilu, který
se skládá ze segmentů čar a oblouků v rovině ZX a jehož následným tažením o danou
tloušťku podél osy Y se vytvoří prostorový tvar nástroje. Profil je popsán v místním
souřadnicovém systému, kde střed komponenty nástroje je považován za řídicí bod
nástroje.
Komponenty soustružících držáků je možné popsat pomocí 2D profilu, který se skládá ze
segmentů čar a oblouků v rovině ZX a jehož následným tažením o danou tloušťku podél osy
Y se vytvoří prostorový tvar stejně, jak je popsáno výše u komponenty nástroje.
Komponenty soustružících držáků mohou být popsány pomocí otevřeného 2D profilu
rotačního tělesa, který se skládá ze segmentů čar a oblouků v rovině ZX a jehož následným
rotováním kolem osy Z je vytvořeno prostorové těleso. Další informace o funkcích skicáře
profilu naleznete v části Skicář profilu.
Aplikace VERICUT předpokládá, že je řízen počátek komponenty nástroje. Nicméně tento
vztah může být změněn vložením posunutí řídicího bodu s nástrojem do Správce nástrojů.
Příklad profilu soustružícího nástroje:
Entity profilu soustružícího nástroje

Entity používané k definování profilů soustružícího nástroje jsou vypsány níže. Profil je
definován vzhledem k místnímu souřadnicovému systému. Všimněte si, že osa Z je osa
vřetene a osa X je příčná osa.
Bod Z,X – Definuje bod na profilu. Pokud bod následuje předcházející bod, vytvoří se
segment čáry spojující oba body. Pokud bod následuje oblouk, bude bod použit k omezení
oblouku.
Body Z,X, Z,X, ... X,Z – Používá se pouze s formáty záznamu dráhy speciálního nástroje. Tato
entita definuje řadu bodů na profilu, které jsou všechny spojené segmenty čáry.
Arc Zcenter, Xcenter, Radius [CW, CCW, Shortest] – Definuje obloukový segment. Řídí směr
oblouku pomocí možností CW, CCW nebo Shortest. Oblouk musí být omezen předchozím a
následujícím bodem. Profily nástroje nemohou začínat ani končit obloukovou entitou nebo
obsahovat dvě po sobě jdoucí obloukové entity.
Pravidla pro definování profilů soustružícího nástroje

1. Definice profilu musí začínat bodem kdekoliv na osách X a Z. Pamatujte, že aplikace
VERICUT považuje počátek (X0Z0) profilu nástroje za řídicí bod.
2. Profil se musí skládat nejméně ze tří bodů.
3. Definice profilu obecně pokračuje proti směru hodin a končí bodem, který je na stejném
místě jako počáteční bod (vytváří uzavřený tvar profilu). Aplikace VERICUT automaticky
uzavře profil, který nekončí v počátečním bodě, přidáním koncového bodu na toto
umístění.
4. Jediným omezením profilu je, že nesmí protínat sama sebe.
Příklady definování profilů obráběcího nástroje:

Správce nástrojů umožňuje vytvořit a spravovat soubory knihovny nástrojů aplikace
VERICUT obsahující popisy obráběcích nástrojů nebo sestav nástrojů, záznamy OptiPath a
další informace související s nástroji, které používá aplikace VERICUT. Aplikace VERICUT
nabízí několik způsobů spuštění Správce nástrojů, ze kterých si můžete vybrat ten
nejvhodnější. K dispozici jsou následující možnosti:
Jak spustit Správce nástrojů ze stromu projektu:
1. Dvakrát klikněte levým tlačítkem na větev Nástroje.

2. Klikněte pravým tlačítkem na větev Nástroje a v místní nabídce vyberte příkaz Správce
nástrojů.
Jak spustit Správce nástrojů z hlavní nabídky aplikace VERICUT:
1. V hlavní nabídce aplikace VERICUT vyberte příkaz na kartě Projekt > Nástroje.
Jak spustit Správce nástrojů na panelu nástrojů aplikace VERICUT:
1. Klikněte na , tlačítko Nástroje.
Jak spustit Správce nástrojů mimo aplikaci VERICUT:
Samostatného Správce nástrojů můžete spustit mimo aplikaci VERICUT pomocí souboru
toolman.bat umístěného ve složce \commands\ instalace aplikace VERICUT.
Tvorba nového souboru knihovny nástrojů
Soubory knihovny nástrojů obsahují popisy obráběcích nástrojů nebo sestav nástrojů.
Aplikace VERICUT používá data knihovny nástrojů, pokud je větev Nástroje nastavení ve
stromu projektu takto nakonfigurována. Následujícím postupem vytvoříte novou knihovnu
nástrojů.
Jak vytvořit nový (prázdný) soubor knihovny nástrojů:
1. Zobrazte okno Správce nástrojů jedním ze způsobů popsaných výše v části Spuštění
2. Klikněte na tlačítko (Nový soubor) ve Správci nástrojů Panel nástrojů.

Dojde ke smazání všech dat ze Správce nástrojů.
3. Pomocí funkcí Přidat skupinu v okně Správce nástrojů přidejte nové nástroje nebo
pomocí funkcí (Rozevírací nabídka Přidat komponentu) přidejte
nové komponenty nástroje. Obojí jsou umístěné ve Správci nástrojů Panel nástrojů.
4. Další informace naleznete v části Přidávání nástroje do knihovny nástrojů v příručce
5. Chcete-li uložit nový soubor knihovny nástrojů, klikněte na tlačítko

(Rozevírací nabídka Uložit soubor) na panelu nástrojů v okně Správce nástrojů a poté
vyberte možnost Uložit nebo Uložit jako.
V zobrazeném okně výběru souboru vyberte nebo zadejte \cestu\název_souboru nového
souboru knihovny nástrojů a klikněte na tlačítko Uložit.
stromu projektu takto nakonfigurována. Chcete-li otevřít existující soubor knihovny
nástrojů, použijte níže popsané postupy.
Jak otevřít existující soubor knihovny nástrojů:
1. Zobrazte okno Správce nástrojů jedním ze způsobů popsaných výše v části Spuštění
2. Klikněte na tlačítko příkazu na Panelu nástrojů v okně Správce nástrojů.

3. V zobrazeném okně výběru souboru vyberte nebo zadejte /cestu/název_souboru
knihovny nástrojů, který chcete otevřít, a klikněte na tlačítko Otevřít.
4. Otevře se soubor knihovny nástrojů. První nástroj v knihovně je vybrán a zobrazen
v oblasti zobrazení nástroje Správce nástrojů.
Tip: Pokud během otevírání dojde k chybě, navštivte fórum uživatelů aplikace VERICUT
nebo můžete kontaktovat technickou podporu CGTech kliknutím na odkaz podpory na
webových stránkách.
Uložení souboru knihovny nástrojů
Uložení nového souboru knihovny
Chcete-li uložit nový soubor knihovny nástrojů, klikněte na tlačítko

vyberte možnost Uložit nebo Uložit jako.
Uložení existujícího souboru knihovny
Chcete-li uložit existující soubor knihovny nástrojů, klikněte na tlačítko

vyberte možnost Uložit nebo Uložit jako. Kliknutím pravým tlačítkem na tyto ikony přepnete
mezi dvěma režimy.
Sloučení knihoven nástrojů
Chcete-li sloučit obsah dvou souborů knihovny nástrojů, použijte následující postupy. Dále
se předpokládá, že je již zobrazené okno Správce nástrojů. Pokud okno není zobrazeno,
zobrazte okno Správce nástrojů jedním ze způsobů popsaných výše v části Spuštění Správce
nástrojů.
1. Na Panelu nástrojů v okně Správce nástrojů klikněte na tlačítko (rozevírací

nabídka), z nabídky vyberte možnost Sloučit a zobrazte Okno Sloučit knihovnu nástrojů.
2. Zadejte /cestu/název souboru souboru hlavní knihovny nástrojů v textovém poli Hlavní
knihovna nástrojů nebo klikněte na tlačítko ( Procházet) a k výběru použijte

zobrazené okno pro výběr souboru.
3. Zadejte /cestu/název souboru knihovny nástrojů, obsahující aktualizované informace
nástrojů, v textovém poli Aktuální knihovna nástrojů nebo klikněte na tlačítko (

Procházet) a k výběru použijte zobrazené okno pro výběr souboru.
4. Určete, jak se má zacházet s duplicitními ID v aktualizovaném souboru knihovny nástrojů
během procesu slučování. Chcete-li zrušit všechna duplicitní ID v souboru aktuální
knihovny nástrojů, vyberte možnost Zrušit vše. Chcete-li přepsat všechna duplicitní ID
v souboru hlavní knihovny nástrojů těmi ze souboru aktuální knihovny nástrojů, vyberte
možnost Přepsat vše. Můžete také nechat aplikaci VERICUT dotázat se, jakou akci
provést pro každé duplicitní ID.
5. Zadejte /cestu/název souboru souboru knihovny nástrojů, do kterého se uloží sloučené
informace nástrojů, v textovém poli Sloučená knihovna nástrojů nebo klikněte na
tlačítko ( Procházet) a k výběru použijte zobrazené okno pro výběr souboru.

6. Kliknutím na tlačítko OK slučte soubory knihovny a zavřete okno Sloučit knihovnu
nástrojů nebo kliknutím na tlačítko Použít slučte soubory knihovny a nechte okno Sloučit
knihovnu nástrojů otevřené pro sloučení jiných souborů knihovny nástrojů.
Výběrem tlačítka Storno zavřete okno Sloučit knihovnu nástrojů bez sloučení souborů
Další informace naleznete v tématech Okno Správce nástrojů, Panel nástrojů a Okno Sloučit
knihovnu nástrojů v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
Přidání nástroje do knihovny nástrojů
stromu projektu takto nakonfigurována. Chcete-li přidat nové nástroje do knihovny
nástrojů, použijte následující postupy.
informacemi. V případě potřeby naleznete další informace v části Uložení souboru knihovny
nástrojů výše.
Pro jednodušší pochopení je toto téma rozdělené do níže popsaných základních úloh
potřebných k přidání jednotlivých komponent nástroje. Chcete-li popsat určitou
komponentu nástroje, podívejte se na příslušnou úlohu nebo provedením úloh v uvedeném
pořadí popište kompletní sestavu nástrojů.
Všechny úlohy předpokládají, že okno Správce nástrojů je již zobrazeno pomocí jednoho
z postupů popsaných výše v části Spuštění Správce nástrojů.
Funkce pro přidání sestav nástroje mohou být zpřístupněny pomocí tlačítka příkazu Přidat
skupinu na Panelu nástrojů v okně Správce nástrojů.
Podobně, funkce pro přidání sestav nástroje mohou být zpřístupněny kliknutím pravým
tlačítkem v seznamu nástrojů a pomocí funkce Přidat nástroj v zobrazené nabídce.
Přidání nástroje, určení informace související s nástroji
1. V seznamu nástrojů vyberte nástroj, který chcete přidat k nové sestavě nástroje, po té,
co jsou zvýrazněny.
2. Na panelu nástrojů v okně Správce nástrojů vyberte ze seznamu kliknutím na tlačítka
příkazů Přidat skupinu typ sestavy nástrojů, kterou chcete přidat.
Podobně, funkce pro přidání typu sestavy nástroje, které chcete přidat kliknutím pravým
tlačítkem v seznamu nástrojů a pomocí funkce Přidat nástroj v zobrazené nabídce. (v
části Přidat nový nástroj po aktuálním nástroji naleznete informace vztahující se ke
komponentám, které jste vytvořili, pro každý typ sestavy nástroje.
3. Pokud je sestava nástroje přidána, aplikace VERICUT vytvoří výchozí ID nástroje, ale
můžete ho změnit kliknutím pravým tlačítkem na nástroj v seznamu nástrojů a vyberte
položku Přejmenovat v zobrazené nabídce. Upravte ID nástroje, tak jak je požadováno.
4. Pokud je sestava nástroje přidána tool_manager_tool_information_tab automaticky
zobrazí ve středu okna Správce nástrojů, umožňujícího určit informace nástroje jako
Popis, Jednotky, Upínací bod, Řízený bod, Kompenzace nástroje atd. Pomocí těchto
funkcí definujte informace pro nástroj, který je právě přidán.
Pokračujte definicí komponent nástroje Držák.

Definování držáku nástroje
1. Jestliže jste právě vytvořili sestavu nástroje popsanou v tématu Přidat nástroj, určit
informace související s nástroji, klikněte na komponentu držáku v seznamu nástrojů a ta
se zvýrazní. Příslušné okno Definice nástroje by mělo být nyní zobrazeno ve středu okna
Správce nástroje.
2. V okně Definice nástroje vyberte kartu Komponenta nástroje.
3. Stiskněte pro držák příslušné tlačítko tvaru a typu držáku. Když kurzor umístíte nad
tlačítko, zobrazí se popis druhu držáku, který tlačítko představuje. Po stisknutí tlačítka se
dolní část karty aktualizuje tak, aby se zobrazily funkce příslušející vybranému tvaru
držáku. (další informace naleznete v části Karta Komponenta nástroje (držák)).
4. Zadáním dat v dolní části karty definujte držák. Stiskněte klávesu Enter po přidání
parametru, aby se projevil vliv na držáku.
Pokud je přidaná komponenta větší než oblast zobrazení, klikněte pravým tlačítkem ve
Správci nástroje na oblast zobrazení nástroje a vyberte v nabídce příkaz Zoom na objekt
a zobrazte celý nástroj.
5. V případě potřeby určete u držáku parametr Barva. Komponenty v sestavě nástroje
mohou převzít nebo přepsat barvu definovanou pro komponentu nástroje.
6. Přepněte možnost Neotáčet s vřetenem zapnutím (zaškrtnuto) nebo vypnutím (není
zaškrtnuto) určíte, zda se držák otáčí s vřetenem.
7. Přepněte možnost Alternativy zapnutím (zaškrtnuto) nebo vypnutím (není zaškrtnuto)
určíte, zda je držák alternativní nebo sekundární. (další informace naleznete v části
Tvorba a použití nástrojů s alternativními pracovními částmi.)
8. Klikněte na kartu Sestava. Pomocí funkcí na kartách Posun a Otočit můžete držák
posunout nebo otočit do správné polohy v sestavě nástroje. Dále je možné držák umístit
vzhledem k dalším objektům v sestavě nástroje (použitím vazeb proti sobě a souhlasně)
pomocí funkcí na kartě Sestava.
POZNÁMKA: Pomocí předcházejících kroků je možné také definovat komponenty držáku
nástroje nebo upravit exitující komponenty držáku nástroje.
Další informace o definování tvaru nástroje profilu naleznete v části Definování tvaru
nástroje profilu v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
Pokračujte definicí komponenty nástroje.

Přidání dalších komponent držáku nástroje
1. Zvýrazněte držák, který chcete přidat.

2. Přidejte další komponentu držáku kliknutím pravým tlačítkem v seznamu nástrojů a
pomocí funkce Přidat komponentu nástroje v zobrazené nabídce.
3. Pomocí postupu v předchozí části Definice držáku nástroje definujte vlastnosti pro nový
držák nástroje.
Opakováním předchozích kroků můžete dle potřeby přidat do sestavy nástroje další
komponenty držáků.
Definování komponenty nástroje
Následující části popisují definování komponenty nástroje v sestavě nástroje. Špičky sondy a
leštiče sice nejsou technicky komponentami nástroje, ale jsou zahrnuty v této části, protože
proces jejich definování je podobný.
Následující typy komponenty nástroje jsou dostupné:
Definice rotačního nástroje

Definice plátků pro frézu
Definice frézy s tělem nástroje
Definice vrtání
Definice plátku k soustružícímu nástroji
Definice špičky sondy
Definice nástroje vodní trysky
Definice nástroje nože
Definice nástroje leštiče
Definování rotačního nástroje
1. Jestliže jste právě vytvořili sestavu frézovacího nástroje popsanou předcházející části
Přidat nástroj, určit informace související s nástroji, zvýrazníte ji kliknutím na
komponentu držáku v seznamu nástrojů. Příslušné okno Definice nástroje by mělo být
nyní zobrazeno ve středu okna Správce nástroje.
3. Na kartě Komponenta nástroje vyberte kartu Rotační nástroj
4. Na kartě Rotační nástroj vyberte pro komponentu nástroje, kterou definujete, příslušné
tlačítko tvaru a typu nástroje. Když kurzor umístíte nad tlačítko, zobrazí se popis druhu
nástroje, který tlačítko představuje. Po stisknutí tlačítka se dolní část karty aktualizuje
tak, aby se zobrazily funkce příslušející vybranému tvaru nástroje. (další informace
naleznete v části Karta Komponenta nástroje (rotační nástroj)).
5. Zadáním dat v dolní části karty definujte nástroj. Stiskněte klávesu Enter po přidání
parametru, aby se projevil vliv na nástroj.
6. V případě potřeby určete u nástroje parametr Barva. Komponenty v sestavě nástroje
7. Určete Směr otáčení vřetena. Vyberte možnost Po směru hodin nebo Proti směru
hodin.
určíte, zda je nástroj alternativní nebo sekundární. (další informace naleznete v části
POZNÁMKA: Pomocí předcházejících kroků je možné také upravit exitující komponenty
rotačního nástroje.
Pokračujte určením dalších vlastností nástroje.

Definování plátků pro frézu
1. Jestliže jste právě vytvořili sestavu frézovacího nástroje popsanou předcházející části
komponentu držáku v seznamu nástrojů. Příslušné okno Definice nástroje by mělo být
3. Na kartě Komponenta nástroje vyberte kartu Plátek.
4. Na kartě Plátek vyberte tlačítko vhodného typu plátku pro plátek. Když kurzor umístíte
nad tlačítko, zobrazí se popis druhu plátku, který tlačítko představuje. Po stisknutí
tlačítka se dolní část karty aktualizuje tak, aby se zobrazily funkce příslušející definici
vybranému typu plátku. (další informace naleznete v části Karta Komponenta nástroje
(frézovací plátek)).
5. Zadáním dat v dolní části karty definujte tvar plátku. Stiskněte klávesu Enter po přidání
parametru, aby se projevil vliv na plátku.
6. V případě potřeby určete u plátku Barva. Komponenty v sestavě nástroje mohou převzít
nebo přepsat barvu definovanou pro komponentu nástroje.
8. Pomocí prvků typu Pomůcky umístění určete průměr nástroje a zda se má na průměr
nástroje umístit střed poloměru rohu plátku (Umístit dle jmenovitého průměru) nebo
vnější hrana plátku (Umístit dle vnějšího průměru).

plátku ve frézovacím nástroji.

Definování frézy s tělem nástroje
Okno Fréza s tělem nástroje se skládá se dvou samostatných částí. Část Obecný plátek
v horní části okna umožňuje definovat plátek. Část Tělo nástroje v dolní části okna
umožňuje definovat tělo nástroje a pozici plátku.
1. Pomocí jedné z následujících metod zobrazte okno Definice nástroje okno Fréza s tělem
nástroje středu okna Správce nástroje.
Na panelu nástrojů v okně Správce nástrojů klikněte na tlačítko příkazu
(Fréza s tělem nástroje) v zobrazeném seznamu.
Klikněte pravým tlačítkem na seznamu nástrojů a použijte v nabídce funkci Přidat
nástroj > Fréza s tělem nástroje.
Okno Definice nástroje Fréza s tělem nástroje by mělo být nyní zobrazeno ve středu
okna Správce nástroje.
2. V části Obecný plátek v horní části okna Definice nástroje Fréza s tělem nástroje vyberte
požadovaný typ plátku z rozevíracího seznamu. Po stisknutí typu plátku se dolní část
části Obecný plátek aktualizuje tak, aby se zobrazily funkce příslušející definici
vybranému typu plátku. (další informace naleznete v části Funkce Obecný plátek)
3. Zadáním dat v dolní části karty definujte plátek. Stiskněte klávesu Enter po přidání
4. V případě potřeby určete u plátku Barva. Komponenty v sestavě nástroje mohou převzít
nebo přepsat barvu definovanou pro komponentu nástroje.
6. Pomocí funkcí v části Tělo nástroje okna Definice nástroje Fréza s tělem nástroje
definujte vlastnosti těla nástroje (další informace naleznete v části Prvky těla nástroje).
Stiskněte klávesu Enter po přidání parametru, aby se projevil vliv na plátku.
7. Zvýrazněte nástroj v seznamu nástrojů, který chcete poté přidat.
8. V okně Definice nástroje Fréza s tělem nástroje výběrem možnosti Přidat přidejte nový
nástroj do seznamu nástrojů a zobrazte nástroje ve Správci nástrojů v oblasti zobrazení
nástroje.
Pokud je přidaná komponenta větší než oblast zobrazení, klikněte pravým tlačítkem do
oblasti zobrazení nástroje a výběrem příkazu Zoom na objekt zobrazte celý držák.
Výběrem možnosti Zavřít v okně Definice nástroje Fréza s tělem nástroje kdykoli zavřete
okno bez přidání nástroje.

Definování vrtacího nástroje
1. Jestliže jste právě vytvořili sestavu nástroje vrtání popsanou předcházející části Přidat
nástroj, určit informace související s nástroji, zvýrazníte ji kliknutím na komponentu
držáku v oblasti seznamu nástrojů. Příslušné okno Definice nástroje by mělo být nyní
zobrazeno ve středu okna Správce nástroje.
3. Na kartě Komponenta nástroje vyberte pro vrtací nástroj, který definujete, příslušné
tlačítko tvaru a typu nástroje. Když kurzor umístíte nad tlačítko, zobrazí se popis druhu
nástroje, který tlačítko představuje. Po stisknutí tlačítka se dolní část karty aktualizuje
tak, aby se zobrazily funkce příslušející vybranému tvaru nástroje. (další informace
naleznete v části Karta Komponenta nástroje (vrtání)).
6. Určete Směr otáčení vřetena. Vyberte možnost Po směru hodin nebo Proti směru
hodin.
určíte, zda je nástroj alternativní nebo sekundární. (Další informace naleznete v části
8. Zapnutím (zaškrtnuto) nebo vypnutím (není zaškrtnuto) možnosti OK pro frézování
určíte, zda předefinuje výchozí kontrolu pouze pro osové řezy, což umožňuje obrábění
s vrtacími nástroji, soustružnickými plátky a leštiči jinak než podél osy. Například vrták
k vytvoření úkosu.
9. Klikněte na kartu Sestava. Pomocí funkcí na kartách Posun a Otočit můžete nástroj
posunout nebo otočit do správné polohy v sestavě nástroje. Dále je možné nástroj
umístit vzhledem k dalším objektům v sestavě nástroje (použitím vazeb proti sobě a
souhlasně) pomocí funkcí na kartě Sestava.

vrtání.

Definování plátku k soustružícímu nástroji
1. Jestliže jste právě vytvořili sestavu soustružícího nástroje popsanou předcházející části
komponentu plátku v seznamu nástrojů. Příslušné okno Definice nástroje by mělo být
3. Na kartě Komponenta nástroje vyberte tlačítko vhodného typu plátku pro plátek. Když
kurzor umístíte nad tlačítko, zobrazí se popis druhu plátku, který tlačítko představuje. Po
stisknutí tlačítka se dolní část karty aktualizuje tak, aby se zobrazily funkce příslušející
definici vybranému typu plátku. (další informace naleznete v části Karta Komponenta
nástroje (soustružící plátek)).
4. Zadáním dat v dolní části karty definujte plátek. Stiskněte klávesu Enter po přidání
7. Zapnutím (zaškrtnuto) nebo vypnutím (není zaškrtnuto) možnosti OK pro frézování
určíte, zda předefinuje výchozí kontrolu pouze pro osové řezy, což umožňuje obrábění
s vrtacími nástroji, soustružnickými plátky a leštiči jinak než podél osy.
8. Klikněte na kartu Sestava. Pomocí funkcí na kartách Posun a Otočit můžete plátek
posunout nebo otočit do správné polohy v sestavě nástroje. Dále je možné plátek

soustružícího plátku.

Definování špičky sondy
1. Jestliže jste právě vytvořili sestavu sondy nástroje popsanou předcházející části Přidat
sondy v seznamu nástrojů. Příslušné okno Definice nástroje by mělo být nyní zobrazeno
ve středu okna Správce nástroje.
3. Na kartě Komponenta nástroje vyberte pro komponentu sondy, kterou definujete,
příslušné tlačítko tvaru a typu sondy. Když kurzor umístíte nad tlačítko, zobrazí se popis
druhu sondy, který tlačítko představuje. Po stisknutí tlačítka se dolní část karty
aktualizuje tak, aby se zobrazily funkce příslušející definici vybranému typu a tvaru
sondy. (Další informace naleznete v části Karta Komponenta nástroje (špička sondy)).
4. Zadáním dat v dolní části karty definujte sondu. Stiskněte klávesu Enter po přidání
5. Určete hodnotu Maximální ot./min.
6. V případě potřeby určete u sondy parametr Barva. Komponenty v sestavě nástroje
7. Vyberte u sondy Barva stopky.

rotačního nástroje.

Definování nástroje vodní trysky
1. Jestliže jste právě vytvořili sestavu nástroje vodní trysky popsanou předcházející části
komponentu vodní trysky v seznamu nástrojů. Příslušné okno Definice nástroje by mělo
být nyní zobrazeno ve středu okna Správce nástroje.
3. Na kartě Komponenta nástroje vyberte pro nástroj vodní trysky, který definujete,
příslušné tlačítko. Když kurzor umístíte nad tlačítko, zobrazí se popis druhu nástroje,
který tlačítko představuje. Po stisknutí tlačítka se dolní část karty aktualizuje tak, aby se
zobrazily funkce příslušející vybranému tvaru nástroje. (další informace naleznete v části
Karta Komponenta nástroje (vodní tryska)).
parametru, aby se projevil vliv na nástroj vodní trysky.

nástroje vodní trysky.

Definice nástroje nože
1. Jestliže jste právě vytvořili sestavu nástroje nože popsanou předcházející části Přidat
nástroj, určit informace související s nástroji, zvýrazníte ji kliknutím na komponentu nože
v seznamu nástrojů. Příslušné okno Definice nástroje by mělo být nyní zobrazeno ve
středu okna Správce nástroje.
3. Na kartě Komponenta nástroje vyberte pro nástroj nože, který definujete, příslušné
tlačítko. Když kurzor umístíte nad tlačítko, zobrazí se popis druhu nástroje, který tlačítko
představuje. Po stisknutí tlačítka se dolní část karty aktualizuje tak, aby se zobrazily
funkce příslušející vybranému typu nástroje. (další informace naleznete v části Karta
Komponenta nástroje (nůž)).
4. Zadáním dat v dolní části karty definujte komponentu nože. Stiskněte klávesu Enter po
přidání parametru, aby se projevil vliv na nástroj nože.
8. Zapněte (zaškrtnuto) nebo vypněte (není zaškrtnuto) možnost Jednostranný nůž podle
toho, zda je komponenta nože, kterou definujete, jednostranný nůž.


Definování nástroje leštiče
Nástroj leštiče se skládá ze dvou komponent. Komponenta Limity leštění označuje vnitřní
komponentu lešticího nástroje, která slouží k detekci oblastí, kde nástroj vyvinul na součást
příliš velký tlak (proniknul příliš hluboko). Místo komponent limitů leštění je možné použít
zápornou přibližnou hodnotu, ale použití komponent limitu leštění může být vhodnější,
protože přípustný odklon se může lišit podle bodu kontaktu nástroje. Metoda použití
komponenty Limity leštění a komponenty Leštič je popsána níže.
1. Jestliže jste právě vytvořili sestavu nástroje leštiče popsanou předcházející části Přidat
leštiče v seznamu nástrojů. Příslušné okno Definice nástroje by mělo být nyní zobrazeno
ve středu okna Správce nástroje.
3. Na kartě Komponenta nástroje vyberte pro leštič, který definujete, příslušné tlačítko
tvaru a typu leštiče. Když kurzor umístíte nad tlačítko, zobrazí se popis druhu leštiče,
který tlačítko představuje. Po stisknutí tlačítka se dolní část karty aktualizuje tak, aby se
zobrazily funkce příslušející definici vybranému typu leštiče. (další informace naleznete
v části Karta Komponenta nástroje (leštič)).
4. Zadáním dat v dolní části karty definujte komponentu nože. Stiskněte klávesu Enter po
přidání parametru, aby se projevil vliv na leštič.
6. Zapnutím (zaškrtnuto) nebo vypnutím (není zaškrtnuto) Limity leštění indikují, zda je
komponenta leštiče typem limitu leštění.


Určení dalších vlastností nástroje
Všechny následující postupy se vztahují k záznamu nástroje, který je zvýrazněn ve Správci
nástrojů, seznamu nástrojů a Správce nástrojů, karta Informace o nástroji se automaticky
zobrazí ve středu okna Správce nástrojů, umožňujícího určit informace nástroje.
Jak zadat posunutí rotační osy nástroje použitého v simulaci NC programu –

Ve Správci nástrojů, na kartě Informace o nástroji kliknutím na pole Upínací bod zvýrazněte
položku a zadejte do tohoto pole data nebo v oblasti zobrazení nástroje ve Správci nástroje,
vyberte umístění v sestavě nástroje určující hodnoty odsazení rotační osy. Nezapomeňte, že
při výběru bodů posunutí pomocí levého tlačítka určíte 3D data posunutí, ale posunutí
rotační osy frézovacích nástrojů používá obvykle pouze hodnotu Z, například: 0 0 6.5.
Jestliže vyberete bod posunutí se stisknutým prostředním tlačítkem myši, aktualizuje se
pouze hodnota Z.
Pomocí příkazu Orientace na panelu nástrojů okna Správce nástrojů zobrazte okno
Orientace pohledu (další informace naleznete v části Okno Orientace pohledu v tématu
Správce nástrojů v nápovědě aplikace Vericut) a pomocí funkcí tohoto okna změňte
orientaci sestavy nástroje v oblasti zobrazení nástroje tak, aby bylo možné vybrat bod
posunutí.
Jak nastavit orientaci nástroje na jiný než určený směr –

Ve Správci nástrojů, na kartě Informace o nástroji klikněte na pole Orientace a zadejte
hodnoty úhlů otočení X, Y a Z (oddělené mezerami), čímž nastavíte orientaci sestavy
nástroje vzhledem k počátku nástroje. Hodnoty úhlů jsou uvedeny ve stupních vzhledem
k počátku nástroje. Otočení se provede kolem upínacího bodu nástroje.
Jak posunout řídicí bod (řízený bod) nástroje –

1. Ve Správci nástrojů, na kartě Informace o nástroji kliknutím na tlačítko řízeného bodu
přidejte záznam řízeného bodu do tabulky řízený bod.
2. Aplikace VERICUT přidá výchozí ID, ale můžete ji změnit kliknutím v poli ID záznamu
řízeného bodu a zadat jiné ID záznamu řízeného bodu. Klikněte do záznamu řízeného
bodu do pole Hodnota a zadejte souřadnice řízeného bodu nebo kliknutím v oblasti
zobrazení nástroje ve Správci nástrojů zadejte umístění v sestavě nástroje, čímž určíte
hodnoty souřadnic řízený bod.
Pomocí příkazu Orientace na panelu nástrojů okna Správce nástrojů zobrazte okno
Orientace pohledu (další informace naleznete v části Okno Orientace pohledu v tématu
Správce nástrojů v nápovědě aplikace Vericut) a pomocí funkcí tohoto okna změňte
orientaci sestavy nástroje v oblasti zobrazení nástroje tak, aby bylo možné vybrat bod
posunutí.
POZNÁMKA: Můžete odebrat záznam řízeného bodu z tabulky řízený bod, kliknutím na
záznam zvýrazněte a pak kliknutím na tlačítko odeberte záznam.
Jak kopírovat existující záznam OptiPath –

Úplné informace naleznete v části Kopírování existujícího záznamu OptiPath v tématu
Použití okna OptiPath a v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
Jak vytvořit nový záznam OptiPath –

Úplné informace naleznete v části Přidání nového záznamu OptiPath do nástroje v knihovně
nástrojů v tématu Použití okna OptiPath a v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace
Vericut.
Jak přidat hodnotu korekce nástroje –

1. Ve Správci nástrojů, na kartě Informace o nástroji kliknutím na tlačítko kompenzace
nástroje přidejte záznam bodu kompenzace nástroje do tabulky kompenzace
nástroje.
2. Aplikace VERICUT přidá výchozí ID, ale můžete ji změnit kliknutím v poli ID záznamu
kompenzace nástroje a zadat jiné ID záznamu řízeného bodu. Klikněte do pole Hodnota
záznamu kompenzace nástroje a zadejte hodnotu kompenzace nástroje
POZNÁMKA: Můžete odebrat záznam kompenzace nástroje z tabulky kompenzace nástroje,
kliknutím na záznam zvýrazněte a pak kliknutím na tlačítko odeberte záznam.
Další informace naleznete v části Okno Správce nástrojů, oblast seznamu nástrojů v příručce
Tvorba a použití nástrojů s alternativními pracovními částmi
Funkce „Alternativní” nástroj umožňuje přepínat mezi primárním a alternativním tvarem

nástroje, což umožňuje podporu různých nástrojů, například nástrojů pro zpětné vyvrtávání,
které provádí přiblížení a zdvih nástroje pomocí určitého spínacího mechanismu.
V následující části se předpokládá, že již máte zobrazené okno Správce nástrojů a byla
vybrána nová nebo existující knihovna nástrojů, do které se nová sestava nástroje přidá. V
případě potřeby prostudujte následující témata:
Tvorba nové knihovny nástrojů

nástrojů výše.
V následujícím postupu je popsán způsob tvorby a použití těchto typů nástrojů.
Tvorba sestavy nástroje

1. Přidejte sestavu nástroje a určete informace týkající se nástroje. (další informace
naleznete v části Přidání nástroje, určení informace související s nástroji v příručce Strom
projektu v nápovědě aplikace Vericut).
2. Definujte držák nástroje (další informace naleznete v části Definování držáku nástroje
v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut).
3. V případě potřeby přidejte další komponenty držáku (další informace naleznete v části
Přidání dalších komponent držáku nástroje v příručce Strom projektu v nápovědě
aplikace Vericut).
4. Definujte "primární" nástroj (další informace naleznete v části Definování komponenty
nástroje v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut).
5. Vyberte "primární" nástroj v Oblasti seznamu nástrojů a poté kliknutím pravým
tlačítkem do Oblasti seznamu nástrojů a výběrem příkazu Přidat komponentu nástroje >
Přidat nástroj v zobrazené rozevírací nabídce přidejte "alternativní" nástroj do sestavy
nástroje.
6. Definujte "alternativní" nástroj. Ujistěte se, že je zapnuta (zaškrtnuta) funkce
Alternativy v okně Definice nástroje, na kartě Komponenta nástroje (další informace
naleznete v části Karta Komponenta nástroje v příručce Strom projektu v nápovědě
aplikace Vericut).
7. Uložte knihovnu nástrojů.
Další informace v případě potřeby naleznete v části Přidávání nástroje do knihovny nástrojů
Prohlédněte si sestavy nástrojů v následujících příkladech.
Použití "alternativní" sestavy pracovní části

1. V okně Formát výrazů zadejte výraz, který určí, zda se má zobrazit primární nebo
alternativní pracovní část.
Další informace v případě potřeby naleznete v tématech Okno Formát výrazů a Použití
okna Formát výrazů v tématu Stroj/CNC řízení v nápovědě aplikace Vericut.
2. V okně Přidat/upravit výraz/adresu nastavte možnost Výraz/rozsah určující zobrazení
primárního nástroje. Možnost Výraz/rozsah by měla zavolat makro AlternateTool
s parametrem Přepsat hodnotu nastaveným na hodnotu 0.
Další informace můžete podle potřeby najít v následujících tématech:
Okno Přidat/upravit výraz/adresu v tématu Stroj/CNC řízení v nápovědě aplikace Vericut.
Přidání, úpravy a odstranění skupin výrazů/adres v tématu Použití okna Zpracování NC
programu v části Karta Konfigurace v nápovědě aplikace Vericut.
VERICUT Macros v knihovně příruček CGTech Help Library.
3. V okně Přidat/upravit výraz/adresu vytvořte možnost Výraz/rozsah určující zobrazení
alternativního nástroje. Možnost Výraz/rozsah by měla zavolat makro AlternateTool
s parametrem Přepsat hodnotu nastaveným na hodnotu "1".
4. V NC programu volejte v příslušných časech určené hodnoty výrazu nebo rozsahu, čímž
sdělíte aplikaci VERICUT, zda má zobrazit "primární" nebo "alternativní" pracovní část.
Další informace naleznete v následujících příkladech.
Příklad 1: Zpětné vyvrtávání s ruční výměnou nástrojů
V následujícím příkladu je vysvětleno použití funkce "alternativní" pracovní části při ruční
výměně nástroje pro zpětné vyvrtávání.
Na následujícím obrázku je záznam sestavy nástroje s "alternativní" pracovní částí ve Správci
nástrojů. Rovněž jsou znázorněna zobrazení "primární" a "alternativní" pracovní části.
Nástroj 11: Cutter1 (primární nástroj) Nástroj 11: Cutter11 ("alternativní"

pracovní část)
Na následujícím obrázku je záznam výrazu „M“ v okně Formát výrazu, který určuje, zda se
má zobrazit "primární" nebo "alternativní" pracovní část.
Na následujícím obrázku je znázorněna konfigurace okna Zpracování NC programu použitá
u následujícího ukázkového NC programu. K zobrazení "primární" pracovní části se používá
označení M401 a pro "alternativní" pracovní část označení M301.
V následujícím NC programu je znázorněno, jakým způsobem se označení M401 a M301
používá k přepínání zobrazení mezi "primární" a "alternativní" pracovní částí.
Příklad 2: Zpětné vyvrtávání využívající směr otáčení vřetena k vysunutí a
zasunutí nástroje
Směr otáčení vřetena je běžně používaným mechanismem pro vysunutí a zasunutí nástroje.
Když se vřeteno otáčí ve směru pohybu hodinových ručiček (M03), nástroj se vysune. Při
otáčení proti směru pohybu hodinových ručiček (M04) se nástroj zasune.
V následujícím příkladu je znázorněno použití funkce "alternativní" pracovní části s využitím
směru otáčení vřetena k vysunutí a zasunutí nástroje.
Na následujícím obrázku je záznam sestavy nástroje s "alternativní" pracovní částí ve Správci
nástrojů. Rovněž jsou znázorněna zobrazení "primární" a "alternativní" pracovní části.
Nástroj 14: Insert1 - zasunutý Nástroj 14: Insert11 - vysunutý

(primární pracovní část) ("alternativní" pracovní část)
Na následujícím obrázku je záznam výrazu „M“ v okně Formát výrazu, který určuje, zda se
má zobrazit "primární" nebo "alternativní" pracovní část.
Na následujícím obrázku je znázorněna konfigurace okna Zpracování NC programu použitá

u následujícího ukázkového NC programu. K zobrazení "primární" pracovní části se používá
označení M4 a pro "alternativní" pracovní část označení M3.
V následujícím NC programu je znázorněno, jakým způsobem se označení M4 a M3 používá
k přepínání zobrazení mezi "primární" a "alternativní" pracovní částí.
Importování modelů komponent nástrojů CAD pomocí okna
Geometrie CAD
Pomocí následujícího postupu můžete načíst, získat, identifikovat a importovat objemové
modely plátku nástroje a držáku z CAD systému do Správce nástrojů aplikace VERICUT.
Aktuálně jsou podporovány pouze formáty souboru STEP a CATIA V5.
V následující části se předpokládá, že již máte zobrazené okno Správce nástrojů a byla
vybrána nová nebo existující knihovna nástrojů, do které se nová sestava nebo komponenta
nástroje přidá. V případě potřeby prostudujte následující témata:
Tvorba nové knihovny nástrojů

nástrojů výše.
1. Výběrem ID nástroje (v seznamu nástrojů) v okně Správce nástrojů zvýrazněte nástroj,

za nějž se má přidat nový nástroj, nebo existující nástroj, do kterého se mají přidat
importované komponenty nástroje.
2. Na panelu nástrojů v okně Správce nástrojů kliknutím na tlačítko (Import

nástroje CAD) zobrazte okno Import nástroje CAD.
3. Pomocí funkcí v okně Geometrie CAD je možné importovat komponenty nástroje nebo
sestavu nástroje.
4. V okně Geometrie CAD zadejte \cestu\název souboru souboru obsahujícího data
modelu CAD do textového pole Soubor CAD nebo kliknutím na ikonu (Procházet)
zobrazíte okno výběru souboru Vybrat soubor CAD a pomocí tohoto okna určete
\cestu\název souboru souboru obsahujícího data modelu CAD.
5. V okně Geometrie CAD určete typ nástroje importovaných komponent. Na výběr jsou
možnosti Frézování a Soustružení.
6. Určete Jednotky, ve kterých se mají importovat komponenty nástroje. Na výběr jsou
možnosti Palce a Milimetry.
7. Určete směr normál (normál ploch), ve kterém se mají importovat komponenty
nástroje. Na výběr jsou možnosti Dovnitř nebo Ven.
8. Kliknutím na tlačítko Načíst načtěte vybraný soubor CAD, identifikujte a extrahujte
všechna objemová tělesa a potom naplňte tabulku. VERICUT zobrazí v oblasti zobrazení
nástroje ve Správci nástrojů také všechna tělesa nalezená v souboru modelu CAD.
9. Po dokončení načítání by se měla být tělesa nalezená v souboru modelu CAD vypsat
v tabulce komponent v okně Geometrie CAD a graficky zobrazit v oblasti zobrazení
nástroje ve Správci nástrojů.
10. Kliknutím zvýrazněte první záznam v tabulce komponent. V oblasti zobrazení nástroje ve
Správci nástrojů se kolem této komponenty vykreslí ohraničující rámeček. Pomocí
zaškrtávacího políčka Prázdný u záznamu v tabulce komponent můžete zapnout nebo
vypnout grafické zobrazení v oblasti zobrazení nástroje a určit tak, které části budou
znázorněny záznamem komponenty nástroje a které ne.
11. Jakmile určíte, o jakou komponentu se jedná, klikněte do pole Typ u záznamu
komponenty a v rozevíracím seznamu vyberte příslušný typ. Na výběr jsou možnosti
Žádný, Plátek, Držák a Rotační. Možnost Žádný znamená, že těleso není komponentou
nástroje a aplikace VERICUT jej bude ignorovat.
12. Pokud jste jako typ objemového tělesa vybrali Držák nebo Žádný, přejděte ke kroku 13.
Jestliže jste jako typ vybrali položku Plátek, ikona Vybrat obráběnou plochu se
stane aktivní. Kliknutím na ikonu Vybrat obráběnou plochu toto tlačítko zvýrazněte
a v oblasti zobrazení nástroje vyberte smyčku (nebo hranu) představující obráběnou
plochu plátku představovanou záznamem komponenty.
Jestliže jste jako typ vybrali položku Rotační, ikona Vybrat rotační osu se stane
aktivní. Kliknutím na ikonu Vybrat rotační osu zobrazte souřadnicový systém na
nástroji v oblasti zobrazení nástrojů, což umožní určit rotační osu rotovaného nástroje.
Klikněte na osu souřadnicového systému zobrazeného na nástroji představující rotační
osu.
13. Opakujte kroky 9 až 11 u všech záznamů v tabulce komponent.
14. Po dokončení identifikace komponent v tabulce komponent určete pomocí funkce
Odstranit referenci na soubor CAD v uloženém nástroji, zda chcete ukládat
komponenty nástrojů v importovaném formátu CAD (nezaškrtnuto) nebo ve formátu
souboru polygonu aplikace VERICUT (zaškrtnuto).
15. Pokračujte jednou z následujících akcí:
 Kliknutím na tlačítko Přidat nový nástroj vytvoří VERICUT ve Správci nástrojů nový
nástroj ihned za nástrojem vybraným v kroku 1. Všechny komponenty typu: plátek a
držák se přidají do nového nástroje.
 Kliknutím na tlačítko Připojit k nástroji přidá aplikace VERICUT všechny komponenty
typu: plátek a držák do existujícího nástroje vybraného v kroku 1.
16. Tlačítkem Storno je možné postup kdykoliv zastavit a zavřít okno Geometrie CAD.
Například
Příklad 1 –Tvorba nástroje rotačního profilu

1. Vyberte soubor CAD.
2. Stiskněte tlačítko Načíst.
3. V tabulce komponent vyberte objekt a změňte jeho typ na Rotační.
4. Vyberte možnost Vybrat rotační osu a v zobrazení nástrojů ve Správci nástrojů vyberte
vektor osy. Správce nástrojů vytvoří rotovaný profil přes vybranou rovinu osy.
5. Vyberte možnost Přidat nový nástroj nebo Připojit k nástroji. Ve Správci nástrojů se
vytvoří rotační nástroj zadaný profilem. Pokud zobrazíte pro tento nástroj okno
Přidat/upravit, zobrazí se jako rotační nástroj zadaný profilem (SOR). Neexistuje žádná
reference na původní geometrii CAD bez ohledu na zaškrtnutí políčka Odstranit
referenci na soubor CAD v uloženém nástroji v okně Import nástroje CAD.
Příklad 2 –Tvorba nástroje rotačního polygonu

3. V tabulce komponent vyberte objekt a změňte jeho typ na Rotační.
4. Nevybírejte možnost Vybrat rotační osu.
5. Vyberte možnost Přidat nový nástroj nebo Připojit k nástroji. Správce nástrojů vytvoří
nástroj rotačního polygonu pomocí trojúhelníků z geometrie CAD. V okně Přidat/upravit
ve Správci nástrojů se nástroj zobrazuje jako rotační nástroj (soubor modelu).
6. Pokud před tvorbou nástroje zaškrtnete políčko Odstranit referenci na soubor CAD
v uloženém nástroji, je odkazovaný soubor modelu souborem polygonu aplikace
VERICUT, který se vytvoří z geometrie CAD.
7. V opačném případě je referenčním souborem modelu přímo samotný soubor CAD. To je
v zásadě stejné jako při přidání nástroje ze Správce nástrojů pomocí příkazů Přidat
komponentu nástroje > Rotační nástroj > Soubor modelu > výběr souboru CAD, s tím
rozdílem, že tato možnost importuje ze souboru celou sestavu.
Příklad 3 – Tvorba plátku CAD

3. V tabulce komponent vyberte objekt a změňte jeho typ na Plátek.
4. Vyberte plochy pomocí nástroje Vybrat obráběnou plochu.
5. Vyberte možnost Přidat nový nástroj nebo Připojit k nástroji. Ve Správci nástrojů se
vytvoří plátek CAD. Pokud zobrazíte pro tento nástroj okno Přidat/upravit, zobrazí se
jako Plátek (CAD). Pokud v okně Import nástroje CAD zaškrtnete políčko Odstranit
referenci na soubor CAD v uloženém nástroji, bude sloupec popisu ve Správci nástrojů
zobrazovat referenci na vytvořený soubor polygonu aplikace VERICUT. V opačném
případě popis obsahuje referenci na původní soubor CAD.
Příklad 4 – Tvorba polygonového plátku

3. V tabulce komponent vyberte objekt a změňte jeho typ na Plátek.
4. Nevybírejte možnost Vybrat obráběnou plochu a vyberte přímo možnost Přidat nový
nástroj nebo Připojit k nástroji. Správce nástrojů vytvoří polygonový plátek pomocí
trojúhelníků z geometrie CAD. V okně Přidat/upravit ve Správci nástrojů se nástroj
zobrazuje jako Plátek (soubor modelu).
5. Pokud před vytvořením nástroje zaškrtnete políčko Odstranit referenci na soubor CAD
v uloženém nástroji, je odkazovaný soubor modelu souborem polygonu aplikace
VERICUT, který se vytvoří z geometrie CAD.
6. V opačném případě je referenčním souborem modelu přímo samotný soubor CAD. To je
v zásadě stejné jako při přidání nástroje ze Správce nástrojů pomocí příkazů Přidat
komponentu nástroje > Plátek > Soubor modelu > výběr souboru CAD, s tím rozdílem, že
tato možnost importuje ze souboru celou sestavu.
Další informace naleznete v části Okno Import nástroje CAD v příručce Strom projektu
Tvorba souřadnicových systému k použití ve Správci nástrojů
V následujícím postupu se předpokládá, že okno Správce nástrojů je již zobrazeno pomocí
některého postupu popsaného v části Přístup ke Správci nástrojů.
Jak přidat nový souřadnicový systém:
1. Klikněte pravým tlačítkem do oblasti seznamu souřadnicových systémů a vyberte

v zobrazené nabídce příkaz Přidat nový CSYS. Nový souřadnicový systém se přidá do
podokna Souřadnicové systémy ve Správci nástrojů a zobrazí se podokno Konfigurace
souřadnicového systému se zobrazí ve středu okna Správce zařízení, kde je možné
souřadnicový systém definovat.
2. Chcete-li souřadnicový systém přejmenovat, klikněte pravým tlačítkem na výchozí název
souřadnicového systému a v místní nabídce vyberte příkaz Přejmenovat.
3. Pomocí funkcí na kartách podokna Konfigurace souřadnicového systému můžete nově
vytvořený souřadnicový systém umístit a určit jeho orientaci.
4. Kliknutím na tlačítko Přidat nový CSYS v podokně Konfigurace souřadnicového systému
můžete přidat další souřadnicové systémy.
Všechny změny provedené na kartách podokna Konfigurace souřadnicového systému se
použijí na souřadnicový systém zvýrazněný v podokně Souřadnicové systémy ve Správci
nástrojů. Existující souřadnicové systémy je možné měnit pomocí podokna Konfigurace
Další informace naleznete v části Oblast seznamu souřadnicových systémů v příručce Strom
Přidání nového souřadnicového systému ze souboru:
1. Klikněte pravým tlačítkem do oblasti seznamu souřadnicových systémů a vyberte

v zobrazené nabídce příkaz CSYS ze souboru.
Zobrazí se okno pro výběr souboru, v němž je možné vybrat soubor CSYS, který se má
použít.
Další informace o formátech souborů naleznete v části Soubor CSYS v příručce Začínáme
2. Když v okně pro výběr souborů vyberete soubor CSYS a kliknete na tlačítko OK, přidá se
do podokna Souřadnicové systémy ve Správci nástrojů nový souřadnicový systém a ve
středu Správce nástrojů se zobrazí podokno Konfigurace souřadnicového systému, ve
které je možné souřadnicový systém změnit nebo vytvořit další souřadnicové systémy.
3. Chcete-li souřadnicový systém přejmenovat, klikněte pravým tlačítkem na výchozí název
souřadnicového systému a v místní nabídce vyberte příkaz Přejmenovat.
Všechny změny provedené na kartách podokna Konfigurace souřadnicového systému se
použijí na souřadnicový systém zvýrazněný v podokně Souřadnicové systémy ve Správci
nástrojů. Existující souřadnicové systémy je možné měnit pomocí podokna Konfigurace
Další informace naleznete v části Oblast seznamu souřadnicových systémů v příručce Strom
Úpravy, kopírování nebo odstranění nástroje v knihovně
Pomocí následujících postupů je možné upravovat, kopírovat a odstraňovat nástroje

v souboru knihovny nástrojů. U všech úloh se předpokládá, že je okno Správce nástrojů již
otevřeno a je otevřena existující knihovna nástrojů. V případě potřeby prostudujte
následující témata:


nástrojů výše.
Tipy:
Místní nabídky:
1. Když v Seznamu nástrojů zvýrazníte záznam nástroje a kliknete pravým tlačítkem,
zobrazí se místní nabídka s příkazy pro manipulaci s nástroji.
2. Obdobným způsobem se při zvýraznění komponenty nástroje a kliknutí pravým
tlačítkem v Seznamu nástrojů zobrazí funkce pro manipulaci s komponentami nástrojů.
Chcete-li použít dříve definované komponenty nástroje v jiné sestavě, použijte výše
popsané příkazy Vyjmout, Kopírovat a Vložit v místní nabídce, která se zobrazí po kliknutí
pravým tlačítkem.
Úpravy existující komponenty nástroje v knihovně:
1. Zkontrolujte, zda jsou v tabulce nástrojů v okně Správce nástrojů zobrazeny komponenty
nástroje, plátku a držáku dané sestavy nástroje. Pokud nejsou zobrazeny, rozbalte
sestavu nástroje v tabulce dvojitým kliknutím na ID nástroje nebo pomocí znaménka
„+“. Také je možné rozbalit všechny sestavy nástrojů současně kliknutím pravým
tlačítkem v tabulce nástrojů a výběrem příkazu Rozbalit vše v místní nabídce.
2. V tabulce nástrojů zvýrazněte nástroj, plátek nebo držák, který chcete upravit.
Odpovídající okna definice nástroje se zobrazí uprostřed okna Správce nástrojů.
3. Upravte data v tabulce dle potřeby.
Další informace naleznete v části Okno Definice nástroje v příručce Strom projektu
Kopírování existující sestavy nástroje v rámci jedné knihovny:
1. V tabulce nástrojů okna Správce nástrojů vyberte a zvýrazněte tak ID nástroje sestavy
nástroje, který chcete zkopírovat.
2. Klikněte pravým tlačítkem na nástroj a vyberte ze zobrazené místní nabídky příkaz
Kopírovat.
3. Klikněte pravým tlačítkem na ID sestavy nástroje, za kterou chcete kopírovanou sestavu
nástroje vložit a poté vyberte ze zobrazené nabídky příkaz Vložit.
4. Kopie sestavy nástroje bude přidána do tabulky nástrojů za zvýrazněný nástroj a
Správcem nástrojů ji bude přiřazeno výchozí ID nástroje.
Klikněte pravým tlačítkem na nástroj a vyberte ze zobrazené místní nabídky příkaz
Přejmenovat.
5. Zadejte jedinečný ID nástroje. Doporučuje se zadat jedinečný Popis do Správce nástrojů
na kartu Informace o nástroji pro tuto novou sestavu nástroje, aby ji bylo možné odlišit
od kopírované sestavy nástroje.
6. Podle potřeby upravte komponenty nástroje v sestavě. (Viz předchozí téma Jak upravit
existující komponentu nástroje v knihovně)
POZNÁMKA: Pomocí výše popsaného postupu je možné také kopírovat jednotlivé

komponenty nástroje (nástroje, plátku nebo držáku) z jedné sestavy nástroje do jiné sestavy
v rámci stejné knihovny nástrojů.
Odstranění existujícího nástroje nebo komponenty nástroje

z knihovny:
1. Ve tabulce nástrojů ve Správci nástrojů klikněte pravým tlačítkem na sestavu nástroje
nebo komponentu nástroje, kterou chcete odstranit, a vyberte ze zobrazené nabídky
příkaz Odstranit.
2. Sestava nástroje nebo komponenta nástroje se odstraní. Pokud odstraníte sestavu
nástroje nebo komponentu nástroje omylem, klikněte na tlačítko (Zpět) nad

tabulkou nástrojů.
Další informace naleznete v části Okno Správce nástrojů a v části Okno Definice nástrojů
Větev NC programy
Dvojitým kliknutím na větev NC programy ve stromu projektu zobrazíte okno pro výběr
souborů NC programů, ve kterém je možné do nastavení přidat jeden nebo více NC
programů.
Kliknutím pravým tlačítkem na větev NC programy na panelu stromu projektu zobrazíte
Aktivní – Pokud je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), označí se všechny soubory NC

programů ve větvi NC programy jako aktivní. Jestliže je tato možnost vypnuta, označí se
všechny soubory NC programů ve větvi NC programy jako neaktivní. VERICUT zpracovává
pouze soubory NC programů označené jako aktivní. "Neaktivní" soubory NC programů jsou
ve stromu projektu označeny červeným textem.
Přidat soubory NC programu – Zobrazí okno pro výběr souboru NC programu, ve kterém je
možné do nastavení přidat jeden nebo více NC programů.
Vložit – Přidá obsah schránky do větve NC programu zvýrazněné ve stromu projektu.
Odstranit vše – Odstraní všechny NC programy z větve NC programy.
Rozbalit všechny potomky – Rozbalí větev NC programy tak, aby byly zobrazeny všechny
soubory NC programů.
Sbalit všechny potomky – Sbalí všechny větve NC programů.
Konfigurace NC programů.
Zpět na tabulku nabídky stromu projektu.

Soubor NC programu
Kliknutím pravým tlačítkem na soubor NC programu zvýrazněný ve stromu projektu

zobrazíte následující nabídku:
Aktivní – Když je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), označí se zvýrazněné soubory NC

programů jako aktivní. Pokud je tato možnost vypnuta, označí se zvýrazněné soubory NC
programů jako neaktivní. VERICUT zpracovává pouze soubory NC programů označené jako
aktivní. "Neaktivní" soubory NC programů jsou ve stromu projektu označeny červeným
textem.
Přiřadit CSYS – Přiřadí zvýrazněnému souboru NC programu souřadnicový systém (CSYS).
Požadovaný souřadnicový systém vyberte v rozevíracím seznamu. VERICUT připojí vybraný
souřadnicový systém k souboru NC programu ve stromu projektu jako na následujícím
obrázku.
Vyhlazení křivky – Zobrazí okno Nastavení vyhlazení křivek NC programu, ve kterém je

možné nastavit parametry vyhlazení křivek a spustit funkci vyhlazení křivek ve zvýrazněném
souboru NC programu.
Upravit – Zobrazí zvýrazněný NC program v okně editoru NC programu.
Nahradit – Zobrazí okno NC programy, ve kterém je možné vybrat jeden nebo více NC
programů, které mají nahradit NC program zvýrazněný ve stromu projektu.
Vyjmout – Vyjme soubor NC programu zvýrazněný ve stromu projektu a uloží jej do
schránky.
Kopírovat – Zkopíruje soubor NC programu zvýrazněný ve stromu projektu do schránky.
Vložit – Nahradí zvýrazněný soubor NC programu souborem NC programu uloženým ve
schránce.
Odstranit – Odstraní zvýrazněný soubor NC programu ze stromu projektu.
Rychlý přístup: Dvojitým kliknutím na soubor NC programu v okně stromu projektu

zobrazíte NC program v okně editoru NC programu.
Jestliže je ve stromu projektu zvýrazněno více souborů NC programů, zobrazí se po kliknutí

pravým tlačítkem následující nabídka:
Chcete-li výše uvedené funkce použít současně na více souborů NC programů, vyberte
jedním z následujících postupů požadované soubory NC programů:
Výběr více souborů v pořadí – Klikněte na název prvního souboru v pořadí, stiskněte a držte
klávesu <Shift> a klikněte na poslední soubor v pořadí.
jednotlivé soubory.
Při použití obou postupů je možné pomocí dalšího výběru se stisknutou klávesou <Control>
zrušit výběr jednotlivých souborů.
Všechny funkce předchozí nabídky se chovají přesně podle popisu pro jeden zvýrazněný
soubor NC programu s tím rozdílem, že se vybraná funkce použije na všechny zvýrazněné
soubory NC programů.
Aktivní – Změní všechny zvýrazněné NC programy na aktivní nebo neaktivní.
možné do nastavení přidat jeden nebo více souborů NC programů.
Přiřadit CSYS – Přiřadí vybraný souřadnicový systém všem vybraným NC programům.
Vyhlazení křivky – Zahájí postup vyhlazení křivek u všech zvýrazněných souborů NC
programů.
programů, které mají nahradit NC programy zvýrazněný ve stromu projektu.
Vyjmout – Vyjme soubory NC programu zvýrazněný ve stromu projektu a uloží jej do
schránky.
Kopírovat – Zkopíruje soubory NC programu zvýrazněný ve stromu projektu do schránky.
Vložit – Nahradí zvýrazněný soubory NC programu soubory NC programu uloženým ve
schránce.
Odstranit – Odstraní všechny zvýrazněné soubory NC programů.

Okno Nastavení vyhlazení křivek NC programu
Toto okno je přístupné kliknutím pravým tlačítkem na jeden nebo více souborů NC
programu zvýrazněných ve stromu projektu. Funkce tohoto okna jsou zaměřeny na 3osé NC
programy obsahující dlouhé sekvence relativně krátkých pohybů obrábění. Aplikace
VERICUT nalezne sekvence pohybů v rovině a vyhladí je pomocí oblouků (nebo NURBS),
pokud vyhlazený pohyb leží v určené toleranci. Oblouky se nahrazují pouze podél hlavních
os stroje (XY, YZ a XZ). Výsledné soubory NC programů mohou být menší, mohou dosahovat
lepší drsnosti povrchů a zpracovávají se v aplikaci VERICUT rychleji než původní soubor NC
programu.
Vyhlazení křivek provede jeden průchod NC programy a vytvoří nové soubory NC programů
obsahující upravené pohyby. Původní soubory NC programů se nezmění. Vyhlazení křivek je
možné použít selektivně na jednotlivé NC programy zaškrtnutím políčka vyhlazení křivek
v seznamu NC programů.
Tlačítko „Vyhlazení křivky“ zobrazí okno Nastavení vyhlazení křivek NC programu, ve kterém
je možné nastavit parametry a spustit vyhlazení křivek.
Vyhlazení oblouku – Pomocí této funkce je možné vyhlazovat oblouk během zpracování
vyhlazení křivek. Výběrem této možnosti zároveň aktivujete dále popsanou skupinu
možností Parametry vyhlazení oblouků.
Vyhlazení NURBS – Tuto funkci vyberte, pokud chcete provádět vyhlazení křivek pomocí
NURBS. Výběrem této možnosti zároveň aktivuje dále popsanou skupinu možností
Parametry vyhlazení NURBS. Vyhlazení křivek pomocí NURBS je podporováno u řídicích
systémů Fanuc G6.2 (obecné řízení), Siemens (formát BSPLINE) a Toshiba G6.
Výstupní NC program – Určuje název nového souboru NC programu, do kterého se má
uložit výsledek funkce vyhlazení křivek. Zadejte /cestu/název souboru soubor v textovém
poli Výstupní NC program nebo kliknutím na tlačítko (Procházet) zobrazíte okno výběru
výstupního souboru NC programu, kde můžete zadat /cestu/název souboru.
Název souboru výstupního NC programu se musí lišit od původního názvu souboru NC
programu. Funkce vyhlazení křivek nepovoluje přepsání původního souboru NC programu.
Jestliže provádíte vyhlazení křivek ve více souborech NC programů, vytvoří se výstupní
soubor NC programu pro každý ze zpracovaných souborů NC programů. Jednotlivé soubory
mají na konci základního názvu souboru připojena postupně rostoucí čísla. Příklad: že je
v textovém poli Výstupní NC program zadán název souboru „path.mcd“ (bez uvozovek).
Vyhlazení křivek ve dvou NC programech vytvoří následujících soubory:
path001.mcd => upravený NC program z prvního NC programu

path002.mcd => upravený NC program z druhého NC programu
Pokud je jako název souboru výstupního NC programu zadána tečka (.), přidají se uvedené
tři číslice k názvu souboru jako přípona. Pokud budeme pokračovat v předchozím příkladu:
předpokládejme, že je v textovém poli Výstupní NC program zadána cesta. Vyhlazení křivek
dvou stejných NC programů vytvoří následující soubory:
part.001 => upravený NC program z prvního NC programu

part.002 => upravený NC program z druhého NC programu
Když v názvu výstupního souboru NC programu použijete jako zástupný znak hvězdičku (*),
použije se místo hvězdičky jako název výstupního souboru název souboru původního NC
programu. Jestliže za hvězdičkou následují další znaky, nahradí se přípona názvu souboru NC
programu znaky následujícími za hvězdičkou.
Viz následující příklady:
Původní soubor NC Název souboru Název výstupního souboru:

programu: výstupního NC
programu:
adresář1/název_souboru.mcd adresář2/* adresář2/název_souboru.mcd
adresář1/název_souboru.mcd adresář2/*.filtr adresář2/název_souboru.filtr
adresář1/název_souboru.mcd adresář2/*cf adresář2/název_souboru_cf
adresář1/název_souboru.mcd adresář2/*cf.mcd adresář2/název_souboru_cf.mcd
název_souboru.mcd *.cf název_souboru.cf
Název souboru optimalizovaného NC programu může obsahovat nejvíce jednu hvězdičku,

s následující výjimkou: hvězdička tečka hvězdička („*.*“). V tomto případě se název zpracuje
stejně jako názvy souborů s jednou hvězdičkou popsané výše. NEJEDNÁ se o nahrazení
regulárního výrazu, všechny znaky před hvězdičkou se tedy ignorují a vynechají se. Pokud je
v názvu více hvězdiček, nahradí se pouze první z nich
Viz následující příklady:
Původní soubor NC Název souboru Název výstupního souboru:

programu: optimalizovaného
NC programu:
adresář1/název_souboru.mc adresář2/*.* adresář2/název_souboru.mcd

d
adresář1/název_souboru.mc adresář2/cf* adresář2/název_souboru.mcd

d
adresář1/název_souboru.mc adresář2/cf*.přípon adresář2/název_souboru.přípon

d a a
adresář1/název_souboru.mc adresář2/*cf.* adresář2/název_souboru_cf.*

d
Výběr roviny oblouku:

Vyberte jednu nebo více z následujících hlavních rovin, v nichž chcete provést vyhlazení
křivek.
Rovina XY – Když je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), provede se vyhlazení v rovině XY.
Rovina YZ – Když je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), provede se vyhlazení v rovině XY.
Rovina XZ – Když je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), provede se vyhlazení v rovině XY.
Parametry vyhlazení oblouku:
Následující možnosti jsou aktivní pouze v případě, že je vybrána možnost Vyhlazení
oblouku.
Tolerance vyhlazení – Maximální povolená odchylka oblouku oproti bodům NC programu,
který se vyhlazuje. Všechny body nahrazené kruhovým pohybem musí být v této
vzdálenosti od oblouku. Kromě toho musí být poloviny všech nahrazovaných segmentů
pohybu v rámci této vzdálenosti od oblouku.
Rovinná tolerance – Maximální odchylka od roviny tvořené testovanými pohyby. Body
v rámci této tolerance se přesunou do roviny určené sekvencí.
Minimální počet bodů oblouku – Dolní mez počtu bodů vyžadovaných k definici oblouku.
Nejmenší poloměr oblouku – Dolní hranice poloměru vytvářených oblouků. Menší oblouky
zůstanou zachovány jako sekvence bodů.
Největší poloměr oblouku – Horní hranice poloměru vytvářených oblouků. Větší oblouky
zůstanou zachovány jako sekvence bodů.
Parametry vyhlazení NURBS:

Následující možnosti jsou aktivní pouze v případě, že je vybrána možnost Vyhlazení NURBS.
Tolerance NURBS – Maximální odchylka, o kterou se může interpolovaná křivka NURBS lišit
od nahrazovaných segmentů lineárních řezů.
Minimální počet bodů NURBS – Minimální počet lineárních segmentů řezu vyžadovaných
k pokusu o vyhlazení křivky pomocí NURBS.
Řád křivky NURBS (3 nebo 4) – Slouží k určení řádku křivky NURBS. Vyberte možnost 3
nebo 4 podle toho, jaký „řád křivky NURBS“ podporuje řídicí systém stroje.
Zrychlit/zpomalit – Použije nastavení zrychlení nebo zpomalení z konfigurace NC stroje
k přizpůsobení optimalizovaných rychlostí posuvů. Aplikace VERICUT prochází předem
soubor NC programu, zpomaluje stroj před změnami směru a současně mění rychlosti
posuvu podle možností os nástroje pro zrychlení a zpomalení. Další informace o jednotlivých
možnostech naleznete v seznamu možností Zrychlit/zpomalit v části Okno OptiPath.
Odstranit kolineární body – Když je tato možnost zapnuta, odstraní tato funkce při
vyhlazování křivek kolineární body.
Možnosti výstupu NC programu – Zobrazí karty Obecné a OptiPath a vyhlazení křivky
v okně Nastavení CNC řízení.
POZNÁMKY:
1. Pokud necháte zobrazené okno s 12 kartami dostupné pomocí příkazů na kartě
Konfigurace > Nastavení CNC řízení a toto okno je skryto za ostatními okny, zobrazí
se při použití příkazu Možnosti výstupu NC programu všech 12 karet místo 2. Je to
kvůli tomu, že se jedná o stejné okno, které se zobrazuje různými způsoby
v závislosti na tom, odkud je otevřeno.
2. Pokud v okně Možnosti výstupu NC programu se 2 kartami zobrazíte nápovědu
pomocí klávesy F1, zobrazí se dokumentace pro okno s 12 kartami zobrazitelné
pomocí příkazů na kartě Konfigurace > Nastavení CNC řízení. Informace pro karty
Obecné a OptiPath a vyhlazení křivky jsou v obou případech stejné.
OK – Aktualizuje nastavení uložená spolu s úlohou a zavře okno Nastavení vyhlazení křivek
NC programu.
Zpracovat – Aktualizuje parametry a zpracuje soubory vybrané pro vyhlazení křivek. Při
zpracování více NC programů může být potřeba spustit vyhlazení křivek více než jednou,
pokud mají NC programy různé tolerance vyhlazení křivek. Jeden průchod se může například
použít pro NC programy hrubování s vyšší tolerancí. Druhý průchod se použije pro NC
programy dokončování využívající menší toleranci.
POZNÁMKA: Při použití vyhlazení křivek je nutné brát v úvahu tolerance použité
systémem CAM pro tvorbu původních NC programů. Použití větších tolerancí vyhlazení
křivek může způsobit odchýlení nástroje od požadovaného povrchu o větší než přijatelnou
vzdálenost.
Po dokončení zpracování se výsledky vyhlazení křivky zobrazí v následující zprávě:
Počet vytvořených oblouků = xxx
Počet přesunutých pohybů = yyy
Počet načtených bloků = nnn
Počet výstupních bloků = zzz
Chcete použít nové soubory jako aktivní soubory NC programu?
Možnost „Ano“ způsobí nahrazení seznamu NC programů aktuální úlohy upravenými
soubory NC programů vytvořenými vyhlazením křivek. Když vyberete možnost „Ne“, NC
programy v seznamu se nenahradí.
Storno – Zavře okno Nastavení vyhlazení křivek NC programu bez spuštění vyhlazení křivek
a uložení parametrů vyhlazení.
Vyhlazení křivek se seznamem nástrojů
Když možnost Změna nástroje z nastavíte na možnost Seznam, aktivuje se tlačítko Použít
seznam nástrojů. V okně Seznam změn nástrojů se zobrazí sloupce se zaškrtávacími políčky
vyhlazení křivek. Pro správné zpracování vyhlazení křivek je nutné zaškrtnout jedno nebo
více těchto políček. Pokud není sloupec Vyhlazení křivky vidět, upravte šířku viditelných
sloupců.
Výstup kvadrantu oblouku

Některé stroje vyžadují, aby kruhové bloky neprotínaly hranice kvadrantů. Chcete-li vytvořit
výstup tohoto typu kruhových bloků, použijte jako makro události Začátek zpracování
CircleCurveFitQuadrants. Ve výchozím nastavení mohou bloky protínat hranice kvadrantů.
Souřadnicový systém NC programu
Kliknutím pravým tlačítkem na souřadnicový systém (CSYS) přiřazený souboru NC programu
ve stromu projektu zobrazíte následující nabídku:
Odstranit – Odstraní zvýrazněný CSYS ze stromu projektu.

Editor NC programu
Umístění:
Strom projektu > místní nabídka větve NC programy > Upravit
Karta Informace > (NC Program)
Karta Pomůcky > (NC Program)
Pomocí karty Pomůcky > NC program zobrazíte seznam všech NC programů a podprogramů
v souboru projektu. Výběrem jednoho ze souborů NC programů/podprogramů zobrazíte
okno textového editoru s načteným souborem připraveným pro úpravy. K dispozici jsou
standardní nástroje pro úpravu textu, například: kopírování, vyjmutí, vkládání, hledání a
další.
UPOZORNĚNÍ: Úpravy souboru NC programu mohou mít nežádoucí následky, především
když upravujete části NC programu, které již byly zpracovány aplikací VERICUT. Tyto úpravy
mohou způsobit, že ukazatel na číslo záznamu NC programu nebude synchronizován se
souborem NC programu. V takových případech doporučujeme po dokončení úprav
převinout soubor NC programu zpět a spustit simulaci znovu od posledního neupraveného
záznamu předcházejícího před prvním přidáním nebo odstraněním.
Panel nástrojů:
Položky na panelu nástrojů umožňují vyhledávání nebo nahrazení specifických položek

v seznamu souborů, tisk souboru nebo zavření okna. Přesunutím kurzoru nad tlačítko
zobrazíte název příslušné možnosti. Jednotlivé funkce (zleva doprava) jsou popsány níže.
Otevřít soubor – Otevře soubor.
Uložit soubor – Uloží aktuální soubor.

Uložit soubor jako – Uloží aktuální soubor pod jiným názvem.
Vyjmout – Vyjme text zvýrazněný v seznamu souborů a vloží ho do schránky.
Kopírovat – Zkopíruje text zvýrazněný v seznamu souborů do schránky.
Vložit – Vloží obsah schránky do umístění kurzoru v seznamu souborů.

Číslo řádku nebo hledaný text – Pomocí tohoto textového pole je možné zadat číslo řádku
nebo textový řetězec pro vyhledávání.
Přejít na číslo řádku – Přesune kurzor v okně obsahu na řádek s číslem zadaným v poli
Číslo řádku nebo Hledaný text.
Hledat vpřed – Prohledá okno obsahu směrem vpřed a najde textový řetězec zadaný
Nový text – Pomocí tohoto textového pole zadejte textový řetězec pro nahrazování.
Nahradit jeden – Nahradí jeden výskyt textového řetězce zadaného v poli Číslo řádku
nebo hledaný text (nebo zvýrazněný text v seznamu souborů) textovým řetězcem v poli
Nový text.
Nahradit vše – Nahradí všechny výskyty textového řetězce zadaného v poli Číslo
řádku nebo hledaný text textovým řetězcem v poli Nový text.
Tisknout – Vytiskne soubor.
Zavřít – Zavře okno.

Rychlý přístup: Kliknutím pravým tlačítkem do okna editoru NC programu se zobrazí
následující nabídka:
Vyjmout, Kopírovat, Vložit a Obnovit jsou stejné jako funkce dostupné v nabídce Úpravy na
pásu karet.
TIP: Editor NC programu také podporuje funkce systému Windows pro šipky
nahoru/dolů/vlevo/vpravo, klávesy Home, End, Page Up a Page Down s případnými
modifikátory Ctrl a Shift. Chování jednotlivých akcí jsou popsána níže.
Bez modifikátoru:
Šipka nahoru – Přesune kurzor na předchozí řádek.

Šipka dolů – Přesune kurzor na další řádek.
Šipka vlevo – Přesune kurzor o 1 znak doleva. Pokud je kurzor na začátku aktuálního řádku,
přesune se na předchozí.
Šipka vpravo – Přesune kurzor o 1 znak doprava. Pokud je kurzor na konci aktuálního řádku,
přesune se na další.
Klávesa Home– Přesune kurzor na začátek aktuálního řádku.
Klávesa End – Přesune kurzor na konec aktuálního řádku.
Klávesa Page Up – Přesune kurzor nahoru přibližně o výšku okna.
Klávesa Page Down – Přesune kurzor dolů přibližně o výšku okna.
Klávesa Shift:
Při podržení klávesy Shift a stisku některé z výše uvedených kláves je chování stejné jako
bez modifikátoru s tím rozdílem, že se zvýrazní text od předchozí pozice (nebo od začátku
zvýrazňování) do aktuální pozice kurzoru.
Klávesa Control:
Při podržení klávesy Control (Ctrl) spolu s níže uvedenými klávesami se provede uvedená
akce.
Šipka nahoru – Pokud kurzor není na začátku aktuálního řádku, funguje jako klávesa Home.
Jinak funguje jako šipka nahoru.
Šipka dolů – Je stejná jako stisknutí dolů a poté klávesy Home
Šipka vlevo – Přeskočí na začátek předchozího slova na aktuálním řádku nebo na konec
předchozího řádku, pokud je kurzor na začátku aktuálního řádku.
Šipka vpravo – Přeskočí na začátek dalšího slova na aktuálním řádku nebo na začátek
dalšího řádku, pokud je kurzor na konci aktuálního řádku.
Klávesa Home – Přeskočí na první znak prvního řádku dokumentu.
Klávesa End – Přeskočí na poslední znak posledního řádku dokumentu.
Klávesa Page Up – Přeskočí na první znak prvního řádku v aktuálním okně.
Klávesa Page Down – Přeskočí na poslední znak posledního řádku v aktuálním okně.
Klávesy Control + Shift:

Při podržení klávesy Control (Ctrl) i Shift a stisku některé z výše uvedených kláves je chování
stejné jako s klávesou Control s tím rozdílem, že se zvýrazní text od předchozí pozice (nebo
od začátku zvýrazňování) do aktuální pozice kurzoru.
Úprava souboru NC programu
Aplikace VERICUT umožňuje rychlý a snadný způsob úpravy souborů NC programu.

Podporovány jsou všechny standardní nástroje pro úpravu textu, například: kopírování,
vyjmutí, vkládání, hledání a další.
Jak upravit soubor NC programu v aktuálním souboru projektu:

Níže popsaný postup předpokládá, že jste již určili soubory NC programů, které má aplikace
VERICUT zpracovat.
(Viz Podokno Konfigurace NC programů v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace
VERICUT).
Pomocí jednoho z následujících postupů zobrazte požadovaný soubor NC programu

v editoru NC programu:
 Nejsnadnějším a nejrychlejším způsobem je dvojité kliknutí na soubor NC programu
ve stromu projektu.
 Také je možné kliknout pravým tlačítkem na soubor NC programu ve stromu
projektu a v místní nabídce vybrat příkaz Upravit.
 Dále je možné kliknutím zvýraznit soubor NC programu ve stromu projektu a poté
kliknout na tlačítko (Upravit NC program) na panelu nástrojů.

 Poslední možností je výběr příkazů na kartě Úpravy > NC Program na hlavním pásu
karet aplikace VERICUT a výběr požadovaného NC programu v rozevíracím seznamu.
Upravte soubor dle potřeby.
Po dokončení úprav souboru uložte změny v existujícím souboru NC programu pomocí
příkazu Uložit soubor na pásu karet nebo pomocí příkazu Uložit jako na pásu karet okna
editoru NC programů zobrazte okno pro výběr souboru Uložit jako, ve kterém je možné
zadat /cestu/název souboru nového souboru NC programu, do kterého se upravený NC
program uloží.
Pomocí příkazu Konec na pásu karet okna editoru NC programů nebo kliknutím na
tlačítko (Zavřít) na panelu nástrojů okna editoru NC programů zavřete okno

editoru NC programů.
Další informace naleznete v části Editor NC programů v příručce Strom projektu
UPOZORNĚNÍ: Úpravy souboru NC programu mohou mít nežádoucí následky, především
když upravujete části NC programu, které již byly zpracovány aplikací VERICUT. Tyto úpravy
mohou způsobit, že ukazatel na číslo záznamu NC programu nebude synchronizován se
souborem NC programu. V takových případech doporučujeme po dokončení úprav
převinout soubor NC programu zpět a spustit simulaci znovu od posledního neupraveného
záznamu předcházejícího před prvním přidáním nebo odstraněním.
Větev NC podprogramy
Dvojitým kliknutím na větev NC podprogramy ve stromu projektu zobrazíte okno pro výběr
souborů NC programů, ve kterém je možné do přidat jeden nebo více externích souborů
podprogramů.
Kliknutím pravým tlačítkem na větev NC podprogramy na panelu stromu projektu zobrazíte
Přidat soubory NC podprogramu – Zobrazí okno pro výběr souborů NC programů, ve

kterém je možné přidat jeden nebo více souborů externích podprogramů.
Vložit – Přidá obsah schránky do větve NC podprogramů zvýrazněné ve stromu projektu.
Odstranit vše – Odstraní všechny NC podprogramy z větve NC programy.
Rozbalit všechny potomky – Rozbalí větev NC podprogramy tak, aby byly zobrazeny
všechny soubory NC podprogramů.
Sbalit všechny potomky – Sbalí všechny větve NC podprogramů.
Konfigurace NC podprogramů.

Soubor NC podprogramu
Kliknutím pravým tlačítkem na soubor NC podprogramy na panelu stromu projektu

zobrazíte následující nabídku:
Upravit – Zobrazí zvýrazněný NC podprogram v okně editoru NC programu.

Nahradit – Zobrazí okno NC programy, ve kterém je možné vybrat jeden nebo více externích
souborů podprogramů, které mají nahradit soubory NC podprogramů zvýrazněný ve stromu
projektu.
Vyjmout – Vyjme soubor NC podprogramu zvýrazněný ve stromu projektu a uloží jej do
schránky.
Kopírovat – Zkopíruje soubor NC podprogramu zvýrazněný ve stromu projektu do schránky.
Vložit – Nahradí zvýrazněný soubor NC podprogramu souborem NC podprogramu uloženým
ve schránce.
Odstranit – Odstraní zvýrazněný soubor NC programu ze stromu projektu.
Rychlý přístup: Dvojitým kliknutím na soubor NC podprogramu na panelu stromu
projektu zobrazíte zvýrazněný NC podprogram v okně editoru NC programu.
Jestliže je ve stromu projektu zvýrazněno více souborů NC podprogramů, zobrazí se po
kliknutí pravým tlačítkem následující nabídka:
Chcete-li výše uvedené funkce použít současně na více souborů NC podprogramů, vyberte
jedním z následujících postupů požadované soubory NC podprogramů:
Výběr více souborů v pořadí – Klikněte na název prvního souboru v pořadí, stiskněte a držte
klávesu <Shift> a klikněte na poslední soubor v pořadí.
jednotlivé soubory.
Při použití obou postupů je možné pomocí dalšího výběru se stisknutou klávesou <Control>
zrušit výběr jednotlivých souborů.
Všechny funkce předchozí nabídky se chovají přesně podle popisu pro jeden zvýrazněný
soubor NC podprogramu s tím rozdílem, že se vybraná funkce použije na všechny
zvýrazněné soubory NC podprogramů.

Větev Uložené soubory IP
Kliknutím pravým tlačítkem na větev Uložené soubory IP ve stromu projektu zobrazíte

Rozbalit všechny potomky – Rozbalí větev Uložené soubory IP tak, aby se zobrazily všechny
soubory IP.
Sbalit všechny potomky – Sbalí větev Uložené soubory IP.
Obnovit – Aktualizuje stav souborů IP v seznamu a umožní tak zobrazit stav souborů IP, se
kterými bylo manipulováno (byly odstraněny, přesunuty, přejmenovány atd.) mimo aplikaci
VERICUT. Soubory IP, které se nepodařilo nalézt, jsou v seznamu označeny červeným
písmem.
Odstranit vše – Odstraní z větve Uložené soubory IP všechny soubory IP.
Uložit jako – Zobrazí okno Uložit rozpracovaný soubor jako, ve kterém je možné uložit
soubor IP v aktuálním stavu zpracování.
Rychlý přístup: Dvojitým kliknutím na větev Uložené soubory IP na panelu stromu

projektu rozbalíte větev Uložené soubory IP tak, aby byly zobrazeny všechny soubory IP.

Soubor IP
Kliknutím pravým tlačítkem na Soubor IP na panelu stromu projektu zobrazíte následující

nabídku:
Otevřít soubor IP – Otevře (načte) zvýrazněný soubor IP.

Sloučit soubor IP – Sloučí zvýrazněný soubor IP s aktuální relací. (další informace naleznete
v části Sloučit (rozpracovaný soubor) v tématu Karta Soubor v nápovědě aplikace Vericut)
Odstranit – Odstraní zvýrazněný soubor IP ze stromu projektu.
Rychlý přístup: Dvojitým kliknutím na soubor IP na panelu stromu projektu otevřete
(načtete) soubor IP v aplikaci VERICUT.

Podokna konfigurace
Pokud je tlačítko v horní části stromu projektu stisknuto, zobrazí se v dolní části
stromu projektu příslušné podokno konfigurace pro položku vybranou ve stromu projektu.
Na následujícím obrázku je vybrána větev Projekt a v dolní části stromu projektu je
zobrazeno podokno Konfigurace projektu.
Všechna podokna konfigurace včetně svých funkcí jsou podrobně popsána v následujících
tématech.
Nabídky konfigurace se všechny zobrazují ve stejné velikosti, kterou však uživatel může
změnit, aby se ve stromu projektu lépe orientoval.
Změna velikosti nabídky konfigurace
Klikněte na horní okraj nabídky konfigurace a přetáhněte kurzor do požadovaného umístění
jako na následujícím obrázku.

Podokno Konfigurace projektu
Umístění:
Strom projektu > větev Projekt (tlačítko Konfigurace je stisknuto)
Pomocí funkcí v nabídce Konfigurace projektu na kartě Soubory je možné otevírat a ukládat
soubory projektů VERICUT (.VcProject) a ukládat, zobrazovat a obnovovat záznamové
soubory aplikace VERICUT.
Soubor projektu – Pomocí těchto funkcí je možné otevřít a uložit soubor projektu (další
informace naleznete v části Soubor projektu v příručce Začínáme v nápovědě aplikace
VERICUT).
(Otevřít soubor) – Zobrazí okno Otevřít projekt, ve kterém je možné otevřít soubor
projektu VERICUT (.VcProject).
(Uložit soubor) – V okně Uložit projekt je možné uložit existující soubor projektu
VERICUT (.VcProject) s nastavením aktuální relace.
(Uložit soubor jako) – Zobrazí okno Uložit projekt jako, ve kterém je možné uložit nový
soubor projektu aplikace VERICUT (.VcProject) nebo uložit existující soubory projektů pod
Záznamový soubor – Pomocí těchto funkcí je možné uložit, zobrazit a smazat záznamové
soubory (další informace naleznete v části Záznamový soubor v příručce Začínáme
v nápovědě aplikace Vericut).
(Otevřít soubor) – Zobrazí okno pro výběr souboru, pomocí nějž je možné uložit
záznamový soubor aplikace VERICUT.
Zobrazit záznamový soubor – Zobrazí okno Záznam VERICUT, ve kterém je možné zobrazit
záznamový soubor.
Obnovit záznamový soubor – Vymaže obsah záznamového souboru aplikace VERICUT.
Přidat nové nastavení – Možnost Přidat nové nastavení připojí za aktuální nastavení nové
nastavení. Všechna nastavení z aktuálního nastavení se zkopírují do nového nastavení. Po
přidání nového nastavení se toto nastavení stane aktuálním.
Importovat nastavení – Zobrazí okno Import nastavení, kde je možné zkopírovat nastavení
buď z uživatelského souboru verze starší než 6.0 nebo ze souboru projektu verze 6.0 nebo
novější a připojit jej za aktuální nastavení.

Okno Záznam VERICUT
Umístění:
Karta Informace > (Záznamový soubor VERICUT)
Karta Výpis > (Záznamový soubor VERICUT)
V okně Záznam VERICUT se zobrazí záznamový soubor aplikace VERICUT. Tento soubor
obsahuje informace relace, například chyby, upozornění a informační zprávy o relaci
ověření. V tomto okně je možné záznamový soubor zobrazit, tisknout, změnit jeho název
nebo vymazat jeho obsah.
Panel nástrojů
Otevřít – Zobrazí okno pro výběr souboru, pomocí kterého je možné otevřít existující
záznamový soubor.
Uložit jako – Zobrazí okno pro výběr souboru, pomocí nějž je možné uložit záznamový
soubor aplikace VERICUT.
Obnovit záznamový soubor – Vymaže obsah záznamového souboru aplikace VERICUT.
Kopírovat – Po zvýraznění požadovaného textu v záznamovém souboru aplikace

VERICUT je možné pomocí této funkce zkopírovat zvýrazněný text do schránky a následně
jej vložit do textového souboru, e-mailu atd.
Číslo řádku nebo hledaný text – Pomocí tohoto textového pole je možné zadat číslo řádku
nebo textový řetězec pro vyhledávání.
Přejít na číslo řádku – Přesune kurzor v okně obsahu na řádek s číslem zadaným
v poli Číslo řádku nebo Hledaný text.
Hledat vpřed – Prohledá okno obsahu směrem vpřed a najde textový řetězec zadaný
Tisknout – Vytiskne soubor záznamový soubor aplikace VERICUT.
Konec – Zavře okno Záznam VERICUT.
Kliknutím sem zobrazíte ukázkový soubor záznamu VERICUT .
POZNÁMKA: Jestliže nebyl definován žádný držák nebo v případě použití nástroje APT se
ve sloupci „Vyložení nástroje“ tabulky shrnutí nástroje v záznamovém souboru VERICUT
namísto hodnoty Vyložení nástroje zobrazí délka nástroje.
Podokno Konfigurace nastavení
Umístění:
Strom projektu > větev Nastavení (tlačítko Konfigurace je stisknuto)
Karta Pohyb – Funkce na kartě Pohyb umožňují určit důležitá nastavení vztahující se
k zobrazení pohybu během simulace, například jak často se zobrazení aktualizuje (kvůli
zkrácení doby zpracování), nastavení minimálního a maximálního rozsahu posuvníku
Rychlost animace atd.
Karta NC program – Funkce na kartě NC program umožňují určit důležitá nastavení simulace
NC programu, například: metodu programování NC programu, kdy se má zpracovat korekce
nástroje (CDC), prohledávání NC programů atd.
Aktivní – Když je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), označí se nastavení jako aktivní. Pokud
je tato možnost vypnuta (nezaškrtnuta), označí se nastavení jako neaktivní.
Přidat nové nastavení – Možnost Přidat nové nastavení připojí za aktuální nastavení nové
nastavení. Všechna nastavení z aktuálního nastavení se zkopírují do nového nastavení. Po
přidání nového nastavení se toto nastavení stane aktuálním.
Importovat nastavení – Zobrazí okno Import nastavení, kde je možné zkopírovat nastavení
buď z uživatelského souboru verze starší než 6.0 nebo ze souboru projektu verze 6.0 nebo
novější a připojit jej za aktuální nastavení.

Podokno Konfigurace nastavení, karta Pohyb
Umístění:
Pomocí funkcí na kartě Pohyb je možné určit důležitá nastavení vztahující se ke zobrazení
pohybu během simulace, například jak často se aktualizuje zobrazení (kvůli zkrácení doby
zpracování), nastavení minimálního a maximálního rozsahu posuvníku Rychlost animace,
jaké kontroly se mají provádět během obrábění a zapnout nebo vypnout režim FastMill.
Rychloposuv (FPM) – Práh rychlosti posuvu, při které se stává odebírání materiálu
nebezpečným (může způsobit zničení nástroje, selhání stroje nebo poškození součásti).
Pokud je například maximální povolená rychlost posuvu 180, měla by být možnost
Rychloposuv nastavena na hodnotu 181 nebo vyšší. Materiál odstraněný za těchto
podmínek je stínován chybovou barvou (obvykle červená barva) a způsobí chybu
rychloposuvu.
Rychloposuv (FPR) – Pokud je nastaven režim FPR a hodnota Rychloposuv (FPR) je
nenulová, hodnota rychloposuvu bude ověřena pomocí hodnoty Rychloposuv (FPR). V
opačném případě: Hodnota rychloposuvu bude ověřena pomocí hodnoty Rychloposuv
(FPM).
U závitování bude hodnota rychloposuvu ověřena pomocí hodnoty Rychloposuv (FPM).
Chcete-li použít více hodnot rychloposuvů, nastavte možnost VERICUT-MODAL FASTFEED =
"X.X," kde "X.X" je hodnota, kterou je potřeba nastavit.
POZNÁMKY:
1. Při závitování (i v režimu FPR) nepoužívá hodnotu FPR, protože toto nastavení je
většinou mnohem větší než běžné nastavení FPR.
2. Výchozí hodnota pro Rychloposuv (FPR) je nula. Pokud je nula, nebude použito a
existující zakázky tak budou moci pokračovat.
Vynechání pohybů – Určuje počet animovaných pohybů nástroje, které má aplikace
VERICUT před aktualizací zobrazení vynechat. Hodnota 0 určuje zobrazení všech pohybů
nástroje. Hodnoty 1 až 1024 představují počet drah, které se mají vynechat před aktualizací
zobrazení. Vynechání drah zvyšuje rychlost animace, protože zobrazení není třeba stále
aktualizovat. Obráběný model to neovlivní.
Tip:Pomocí posuvníku Rychlost animace je možné hodnotu Přeskočit pohyby nastavit
nebo změnit. Další informace naleznete v části Posuvník Rychlost animace v příručce
Začínáme v nápovědě aplikace VERICUT.
Cyklus vrtání – Určuje, kdy a jak se mají simulovat cykly s pevnou osou nástroje (například
G8n, „CYCLE“). I když aplikace VERICUT simuluje nejpoužívanější pohyby cyklů, je možné
přidat další cykly nebo změnit interpretaci existujících cyklů.
Možnosti:
Ignorovat – Ignoruje pohyby cyklů – nástroj se posouvá mezi pozicemi cyklů bez provádění
pohybů cyklů.
Pouze dno – Simuluje pohyby cyklů u díry s jedním pohybem v plné délce – pohyby
přerušení nebo přerušení třísek se nesimulují.
Plný pohyb – Simuluje všechny pohyby cyklu včetně pohybů přerušení a přerušení třísek.
Bez pohybu – Zpracuje cykly vrtání a zobrazí odebrání materiálu bez animace nástroje.
POZNÁMKA: Při použití možnosti Pouze dno nebo Ignorovat se některé pohyby (a
kontroly) ignorují. To znamená, že se nebudou provádět žádné kontroly rychloposuvu,
odebírání materiálu, kontroly hranic, kontroly kolizí, překreslení atd. Důležité pohyby typu
rychloposuv k rovině R jsou při použití možnosti Pouze dno zahrnuty, při použití možnosti
Ignorovat nikoliv.
Potřebujete pomoc při hledání chyb v pohybech cyklů? Při diagnostikování chybových
zpráv a podmínek vám může pomoci fórum uživatelů aplikace VERICUT nebo se můžete
spojit s technickou podporou společnosti CGTech na jejích webových stránkách, kde stačí
kliknout na odkaz technické podpory.
Minimální vzdálenost pohybu – Určuje minimální hodnotu vzdálenosti pohybu, která se má
použít při určení rozsahu posuvníku Rychlost animace (další informace naleznete v části
Posuvník Rychlost animace v příručce Začínáme v nápovědě aplikace VERICUT).
Aplikace VERICUT provede interpolaci mezi hodnotami Minimální vzdálenost pohybu a
Maximální vzdálenost pohybu a určí tak hodnotu posuvníku Rychlost animace pro vybrané
umístění posuvníku. Hodnota Rychlost animace je vyjádřena v procentech celkového
rozsahu.
Maximální vzdálenost pohybu – Určuje maximální hodnotu vzdálenosti pohybu, která se
má použít při určení rozsahu posuvníku Rychlost animace (další informace naleznete v části
Posuvník Rychlost animace v příručce Začínáme v nápovědě aplikace VERICUT).
Aplikace VERICUT provede interpolaci mezi hodnotami Minimální vzdálenost pohybu a
Maximální vzdálenost pohybu a určí tak hodnotu posuvníku Rychlost animace pro vybrané
umístění posuvníku. Hodnota Rychlost animace je vyjádřena v procentech celkového
rozsahu.
Bez animace – Umožňuje zkrátit dobu zpracování. Když je tato možnost zapnuta, grafické
zobrazení se neaktualizuje, dokud se zpracování nedokončí nebo dokud zpracování
nezastavíte příkazemZastavit. V tomto čase se obrobený model zobrazuje v koncovém stavu
nebo ve stavu, ve kterém bylo zpracování zastaveno. Možnost Bez animace je také možné
zapnout nebo vypnout pomocí tlačítka Bez animace na panelu nástrojů aplikace
VERICUT.
Vřeteno nástroje vždy zapnuto – Když je tato možnost zapnuta, předpokládá aplikace
VERICUT, že je vřeteno nástroje vždy zapnuto, a nebude kontrolovat jeho stav (zapnuto
nebo vypnuto) ani vypisovat chybové zprávy související s obráběním s vypnutým vřetenem.
Zkontrolovat směr vřetena – Když je tato možnost zapnuta, kontroluje aplikace VERICUT
směr otáčení vřetena vůči platnému směru nástroje.
U soustružících nástrojů je platný směr určen orientací soustružícího nástroje. Směr otáčení
vřetena (Po směru hodin nebo Proti směru hodin) se určí pohledem podél osy Z vřetena.
Předpokládá se, že otáčející se materiál polotovaru se blíží k plátku v kladném směru osy Y
komponenty nástroje. Pokud je směr vřetena chybný nebo není určena rychlost otáčení
vřetena, zapíše se do záznamníku VERICUT chyba. U všech operací zapínajících nebo
vypínajících vřeteno se pro každé vřeteno vypíše pouze jedna chyba.
Chyba se vypíše pouze v případě, že soustružící nástroj odebírá materiál z polotovaru. U
pohybů vzduchem se chyby nevypisují. Chyby se nevypisují ani v případě, kdy plátek odebírá
materiál pohybem příčným na osu Z vřetena (v takovém případě je jedna strana plátku vždy
správnou stranou, zatímco druhá strana je na špatné straně, takže neexistuje lepší směr
otáčení vřetena).
U soustružících nástrojů se směr otáčení vřetena nástroje (atribut komponenty vřetena
nebo komponenty nástroje) kontroluje vůči platnému směru nástroje ve vřetenu. Směr
vřetena nástroje (Po směru hodin nebo Proti směru hodin) se určí pohledem podél osy
nástroje (záporná osa Z). U monolitických frézovacích nástrojů se platný směr určí podle
nastavení atributu Směr otáčení vřetene (po směru nebo proti směru hodin) v definici
nástroje. U plátkových frézovacích nástrojů se platný směr určí podle směru tloušťky plátku.
Pokud se směr otáčení vřetena neshoduje se směrem nástroje, vypíše se při odebírání
materiálu nástrojem chyba. Nástroj odebírá materiál barvou chyby (podobně jako u chyby
směru otáčení vřetena při soustružení). Kontrola a výpis chyby se provádí pouze při
odebírání materiálu. Pohyby, které neodebírají materiál, chyby nevypisují.
Kontrola se provádí pouze u NC programů.
Zkontrolovat limity obrábění – Zaškrtnutím této možnosti zapnete kontrolu limitů v aplikaci
VERICUT během simulace. Hodnoty limitů obrábění je možné zadat v okně OptiPath: na
kartě Meze (další informace naleznete v části Okno OptiPath: karta Meze v příručce Strom
projektu v nápovědě aplikace VERICUT).
POZNÁMKA: Zapnutím možnosti Zkontrolovat limity obrábění se interně zapne logika
OptiPath. Běh režimu OptiPath na pozadí způsobuje určité zpomalení systému. S možností
Bez animace a bez kontroly kolizí a dalších náročných možností se jedná o zpomalení
v rozsahu 15-30 %.
Použití režimu OptiPath umožňuje aplikaci VERICUT vypočítat „skutečnější“ hodnoty Doba
obrábění nástrojem a Vzdálenost obrábění nástrojem. Pokud pohyb nástroje začíná ve
vzduchu a potom směrem do materiálu, přidá se k těmto hodnotám pouze ta část času
nebo vzdálenosti, ve které se nástroj pohybuje v materiálu. Přesnost výpočtu těchto
hodnotu je převážně určena nastavením Rozlišení v okně OptiPath na kartě Nastavení.
Režim FastMill – Po zaškrtnutí této možnosti se NC program zpracovává v režimu FastMill.
Režim FastMill je také možné zapnout pomocí tlačítka FastMill na panelu nástrojů.
POZNÁMKY:
1. FastMill:
 provádí odebrání materiálu s pevnou osou při libovolné orientaci nástroje.
 neprovádí podříznutí. Režim FastMill se v případě potřeby automaticky přepne
na standardní odebírání materiálu.
 je možné ho kdykoliv zapnout nebo vypnout.
 je možné ho používat s animací nebo bez animace nástroje. Zapnutím výše
popsané možnost Bez animace je možné urychlit zpracování.
 Je kompatibilní s funkcemi OptiPath, AUTO-DIFF, exportování modelu, měření a
dalšími funkcemi využívajícími databázi obráběného modelu.
2. Režim Fastmill není efektivní za následujících podmínek:
1. Osa nástroje se často mění.
2. Nástroj provádí podříznutí (například při použití rybinovací nebo korunkové
frézy).
3. Výška nástroje je menší než hloubka řezu, což způsobí podmínku podříznutí.
3. Při krocích zpět vrátit materiál (další informace naleznete v části Při krocích zpět
vrátit materiál v okně Nastavení: na kartě Vlastnosti (karta Projekt > Nastavení) a
režim FastMill se vzájemně vylučují.
Pokud je funkce Při krocích zpět vrátit materiál zapnuta, aplikace VERICUT vypne
režim FastMill a naopak, pokud je zapnut režim FastMill, aplikace VERICUT vypne
funkci Při krocích zpět vrátit materiál. Pokud dojde k této situaci, aplikace VERICUT
zobrazí upozornění.
Ignorovat podříznutí – Používá se s výše popsaným režimem FastMill. Když je tato možnost
zapnuta (ve výchozím nastavení), neprovádí aplikace VERICUT u všech pohybů kontrolu
podříznutí, což umožňuje rychlejší zpracování v případech, kdy jste si jisti, že v NC programu
se nevyskytují podmínky podříznutí. Pokud chcete, aby aplikace VERICUT kontrolovala
podmínku podříznutí u všech pohybů, můžete tuto možnost vypnout.
POZNÁMKA: Tato funkce je aktivní pouze v případě, že je zapnut režim FastMill.
TIP: Když umístíte kurzor nad libovolné textové pole, rozevírací seznam nebo zaškrtávací
políčko ve skupině možností Pohyb, zobrazí se popis této funkce.
Automaticky načíst polotovary při převinutí – Pokud je tato funkce zapnuta (zaškrtnuta),
způsobí spuštění makra LoadStocks při stisknutí tlačítka (Převinout NC program).

Automaticky načíst polotovary pro nové nastavení – Tato funkce automaticky funguje
stejně jako příkaz na kartě Projekt > Načíst všechny polotovary. Po provedení obrábění tato
funkce zajistí, že aplikace VERICUT automaticky načte nové modely polotovarů pro
komponenty polotovarů, pro které jsou definovány modely, ale neexistují modely obrobku.
Tato funkce se používá při simulaci série součástí obráběných ve více fázích. Tento typ
zpracování se nazývá stupňové obrábění.
Další informace naleznete v části Načtení polotovarů v tématu Karta Projekt v nápovědě
aplikace Vericut.
K tématu Podokno Konfigurace nastavení
Podokno Konfigurace nastavení, karta NC program
Umístění:
Funkce na kartě NC program umožňují určit důležitá nastavení simulace NC programu,

například metodu programování NC programu, zpracování korekce nástroje (CDC) a
prohledávání NC programů.
Metoda programování – Popisuje vztah mezi obráběcími nástroji a prvky řízenými příkazy
pohybu v souboru dráhy nástroje. (Dávejte pozor, abyste NEPOPISOVALI vztahy mezi
obráběcími nástroji a řízeným bodem, který je řízen systémem CAM.)
Možnosti:
Špička nástroje – Hodnoty XYZ znázorňující polohy špičky nástroje (středu špičky nástroje)
během celé doby.
POZNÁMKA: Kódy korekce délky nástroje (G43ZnHn/G49) se v naprogramovaných
dráhách špičky nástroje nezobrazí. Jestliže program tyto kódy obsahuje, použijte metodu
programování Korekce délky nástroje.
Délka rot. osy – Hodnoty XYZ znázorňující pozice upínacího bodu. Bodem upnutí je obvykle
čelo vřetene, kde osa nástroje protíná upínací rovinu stroje. Hodnoty délky rotační osy je
nutné zadat pomocí možnosti Posunutí rot. osy ve Správci nástrojů nebo pomocí položek
v tabulce Posunutí rot. osy.
Korekce délky nástroje – Pokud je korekce aktivní (např. G43ZnHn), představují hodnoty
XYZ polohu špičky nástroje vzhledem k nulovým souřadnicím programu. Když korekci
zrušíte, představují hodnoty XYZ polohu upínacího bodu stroje vzhledem k nulovým
souřadnicím stroje. V tabulce Nulový bod vstupního programuje možné zadat nulové
souřadnice součásti. VERICUT automaticky vypočítá hodnoty odsazení H nebo vyplní
hodnoty v tabulce Korekce délky nástroje. Aby se nástroje upínaly ve 3D stroji správně,
zadejte u metody programování Délka rot. osy hodnoty odsazení rotační osy podle
předchozího popisu.
Zpracovat korekci nástroje. — pokud je tato možnost zapnuta, použije se korekce nástroje
nebo odsazení CDC na naprogramovanou dráhu nástroje. Do tabulky Korekce nástroje
zadejte hodnoty odsazení CDC podle popisu v části Cutter Compensation Table v příručce
Tables for Processing G-Codes v knihovně příruček CGTech Help Library. Přesnost výstupu
(další informace naleznete v části Control Settings window: karta Pohyb) se používá k určení
přesnosti výpočtu CDC odsazení pozic nástrojů.
Možnosti:
Vypnuto – Ignoruje kódy v souboru NC programu, které se týkají CDC.
Zapnuto – výchozí na nulu – Zpracuje kódy v souboru NC programu, které se týkají CDC.
Pokud není určena hodnota korekce nástroje, ve výchozím nastavení se použije hodnota
nula.
Zapnuto – výchozí na celý poloměr – Zpracuje kódy v souboru NC programu, které se
týkají CDC. Když není zadána hodnota korekce nástroje, použije se ve výchozím nastavení
hodnota celého poloměru nástroje.
POZNÁMKA: NC programy není možné optimalizovat při simulaci odsazení CDC.
Prohledat soubory NC programů – Pokud je tato možnost zapnuta, provede se prohledávací
průchod souborů NC programů, při kterém se určí cíle skoků logiky smyček a větvení.
Jestliže má být simulace v aplikaci VERICUT správně provedena, je nutné NC programy
s tímto typem logiky prohledat.
Kontrola syntaxe – Pokud je tato možnost zapnuta, kontrola syntaxe je automaticky
spuštěna na začátku zpracování.
Prohledat soubory NC podprogramů – Pokud je tato možnost zapnuta, VERICUT provede
skenování souborů podprogramu NC projektu. Toto je výchozí možnost, která zajišťuje
kompatibilitu s existujícími zakázkami. Pokud je tato možnost vypnuta, VERICUT nebude
provádět skenování souborů podprogramu NC projektu.
POZNÁMKY:
1. VERICUT bude provádět skenování souborů podprogramu stroje a řízení.
2. Toto pole je možné vypnout, pouze pokud soubor neobsahuje žádné větvení (IF, DO,
FOR, WHILE, GOTO, ...) a pokud je název podprogramu stejný jako název souboru.
Ignorovat data za sloupcem – Pokud je tato možnost zapnuta, určuje číslo datového
sloupce v NC programu, po kterém se mají zbývající data v bloku ignorovat. Tuto funkci
použijte, pokud jsou ve vyznačených sloupcích dat NC programu povoleny neoznačené
komentáře. Do textového pole vedle této možnosti zadejte číslo posledního platného
datového sloupce NC programu.
Použít zrychlení na čas cyklu – Jestliže tuto možnost zapnete, použijí se parametry
Zrychlit/zpomalit nastavené pro daný typ komponenty na kartě Zrychlit/zpomalit
v podokně Konfigurace komponenty: Všechny osy pohybu (viz část Karta Zrychlit/zpomalit
v části Podokno Konfigurace komponenty, typ komponenty: Všechny osy pohybu v příručce
Strom projektu v nápovědě aplikace VERICUT) při výpočtu hodnoty Čas zobrazené v okně
Stav.
Inicializovat stroj/CNC řízení mezi NC programy – Určuje, zda se mají mezi zpracováním
jednotlivých souborů NC programů obnovovat stavy, proměnné atd. CNC řízení. Když je tato
možnost zapnuta (výchozí nastavení), obnoví aplikace VERICUT tyto hodnoty mezi
jednotlivými soubory NC programů. Tato podmínka je kompatibilní s předchozími verzemi.
Jestliže je tato možnost vypnuta, ponechají se hodnoty i mezi zpracováním jednotlivých
souborů NC programů.
Simulace stroje zapnuta – Pokud je tato možnost zapnuta, pohyby nástroje se simulují,
jestliže je v pohledu stroje zobrazen 3D pohled stroje.
Rychlý přístup: Možnost Simulace stroje zapnuta je možné rychle zapnout nebo vypnout
kliknutím na tlačítko Bez simulace stroje .

Soubor inicializace – Určuje soubor inicializace nastavení, který se má použít. Soubor
inicializace nastavení je textový soubor nebo soubor podprogramu, který se použije
k inicializaci proměnných použitých v nastavení. Soubor inicializace nastavení se zpracuje při
události Začátek zpracování.
Kliknutím na tlačítko (Přidat soubor inicializace nastavení) zobrazíte výběrové okno

Soubory inicializace nastavení, ve kterém je možné určit \cestu\název souboru souboru
inicializace nastavení, který se má použít.
Pomocí tlačítka (Smazat soubor inicializace nastavení) je možné vymazat obsah
textového pole Soubor inicializace.
Pomocí tlačítka (Upravit soubor inicializace nastavení) zobrazíte soubor inicializace

nastavení v okně textového editoru (informace o funkcích textového editoru naleznete
v části Textový soubor v tématu Stroj/CNC řízení v nápovědě aplikace Vericut), ve kterém je
možné soubor prohlížet a upravovat.
Další informace o sledování proměnných nastavení naleznete v části Panel Proměnné
Další informace o inicializačních souborech naleznete v části Inicializační soubor v příručce
Začínáme v nápovědě aplikace VERICUT.
K tématu Podokno Konfigurace nastavení

Podokno Konfigurace CNC stroje
Umístění:
Strom projektu > větev CNC stroj (tlačítko Konfigurace je stisknuto)
V podokně Konfigurace CNC stroje je možné vybrat soubory stroje a CNC řízení, které se
použijí v aktuálním nastavení.
Soubor stroje – Pomocí funkcí Soubor stroje je možné otevřít a uložit soubory stroje
obsahující data, která popisují konstrukci, kinematiku a další vlastnosti NC stroje (další
informace naleznete v části Soubor stroje v příručce Začínáme v nápovědě aplikace Vericut).
(Otevřít soubor stroje) – Zobrazí okno Otevřít soubor stroje, ve kterém je možné
otevírat soubory strojů (.mch, .xmch).
(Uložit soubor stroje) – Uloží (aktualizuje) existující soubor stroje (.mch, .xmch) pomocí
aktuálních nastavení NC stroje. Aplikace VERICUT soubor stroje uloží, pokud k tomu máte
pro aktuální složku dostatečná práva. Jinak se zobrazí okno Uložit soubor stroje, pomocí
kterého můžete zadat umístění, ve kterém máte oprávnění zápisu.
(Uložit soubor stroje jako) – Zobrazí okno Uložit soubor stroje, ve kterém je možné
uložit nový soubor CNC řízení (.ctl, .xctl) nebo uložit existující soubor řízení pod jiným
názvem nebo do jiného umístění.
POZNÁMKA: V některých prostředích se tlačítka Uložit soubor a Uložit soubor jako
nezobrazí. Je to proto, že proměnná prostředí CGTECH_MACHINE_CONFIG byla v souboru
vericut.bat nastavena tak, aby zakázala přístup k funkcím pro konfiguraci stroje aplikace
VERICUT.
Rozevírací seznam Soubor stroje – Klikněte na tlačítko šipky na konci textového pole
Soubor stroje a zobrazte tak seznam všech souborů strojů obsažených ve složce /library/
instalace aplikace VERICUT. V tomto seznamu můžete vybrat požadovaný soubor stroje.
Soubor CNC řízení – Pomocí funkcí Soubor CNC řízení je možné otevřít a uložit soubory CNC
řízení obsahující data, která popisují, jak CNC řízení zpracovává data kódu stroje (další
Vericut).
(Otevřít soubor CNC řízení) – Zobrazí okno Otevřít soubor CNC řízení, ve kterém je
možné otevírat soubory CNC řízení (.ctl, .xctl).
(Uložit soubor CNC řízení) – Uloží (aktualizuje) existující soubor CNC řízení s aktuálním
nastavením CNC řízení. Aplikace VERICUT soubor řízení uloží, pokud k tomu máte v aktuální
složce dostatečná oprávnění. Jinak se zobrazí okno Uložit soubor CNC řízení, pomocí kterého
můžete zadat umístění, ve kterém máte oprávnění zápisu.
(Uložit soubor CNC řízení jako) – Zobrazí okno Uložit soubor CNC řízení jako, ve kterém
je možné uložit nový soubor CNC řízení (.ctl, .xctl) nebo uložit existující soubor řízení pod
VERICUT.
Rozevírací seznam Soubor CNC řízení – Klikněte na tlačítko šipky na konci textového
pole Soubor CNC řízení a zobrazte tak seznam všech souborů CNC řízení obsažených ve
složce /library/ instalace aplikace VERICUT. V tomto seznamu můžete vybrat požadovaný
soubor CNC řízení.

Okno Uložit soubor stroje
Umístění:
Strom projektu > podokno Konfigurace stroje
Karta Konfigurace > (Uložit jako)
Zobrazí okno Uložit soubor stroje jako, které umožňuje ukládání souborů stroje (další
informace naleznete v části Soubor stroje v příručce Začínáme v nápovědě aplikace Vericut).
Soubory strojů obsahují data popisující konstrukci NC stroje, kinematiku a další vlastnosti
stroje.
a názvy souborů. Popis funkcí specifických pro produkty VERICUT je možné nalézt v části
Úvod k oknům pro výběr souborů aplikace VERICUT v příručce Začínáme v nápovědě
aplikace Vericut.
Jednotky k uložení – Určuje jednotky (palce nebo milimetry), ve kterých se mají uložit data
konfigurace stroje. Pokud se jednotky relace liší od jednotek k uložení, hodnoty se při
uložení do nového souboru příslušným souborem převedou.
Uložit šifrovaně – Uloží soubor stroje jako standardní šifrovaný soubor (X-File) s příponou
.xmch.
Standardní zašifrovaný soubor stroje:
 pracuje se standardní licencí aplikace VERICUT,
 je komprimovaný binární soubor,
 obsahuje všechny soubory odkazované souborem stroje (bez externích modelů),
 provádí simulaci stejně jako standardní soubor stroje (.mch),
 při použití v nastavení vypne příkazy nabídky Konfigurace,
 nemůže být rozšifrován ani rozbalen nikým jiným než společností CGTech, takže si
uschovejte původní (.mch) soubor stroje.
Id zákazníka – Umožňuje přidání ID zákazníka při tvorbě šifrovaného souboru. ID zákazníka
zadáte do textového pole ID zákazníka. Tato funkce je dostupná pouze v případě, že je
aktivní funkce Uložit šifrovaně,
Okno Uložit soubor CNC řízení
Umístění:
Strom projektu > podokno Konfigurace CNC řízení
Karta Stroj/CNC řízení > (Uložit jako)
Zástupce na panelu nástrojů pro ukládání souborů CNC řízení:
Zobrazí okno Uložit soubor CNC řízení, které umožňuje ukládání souborů CNC řízení (další
Vericut). Soubory CNC řízení obsahují data popisující způsob, jakým CNC řízení zpracovává
data kódu stroje.
Vericut.
Jednotky k uložení – Určuje jednotky (palce nebo milimetry), ve kterých se mají uložit data
konfigurace CNC řízení. Pokud se jednotky relace liší od jednotek k uložení, hodnoty se při
uložení do nového souboru příslušným souborem převedou.
Uložit šifrovaně – Uloží soubor CNC řízení jako standardní šifrovaný soubor (X-File)
s příponou .xctl.
Standardní zašifrovaný soubor CNC řízení:
 pracuje se standardní licencí aplikace VERICUT,
 je komprimovaný binární soubor,
 obsahuje všechny soubory odkazované souborem CNC řízení (bez externích
podprogramů),
 simulaci provádí stejně jako standardní soubor CNC řízení (.ctl),
 při použití v nastavení vypne příkazy nabídky Konfigurace,
 nemůže být rozšifrován nebo rozbalen nikým jiným než společností CGTech, takže si
uschovejte původní (.ctl) soubor CNC řízení.
Id zákazníka – Umožňuje přidání ID zákazníka při tvorbě šifrovaného souboru. ID zákazníka

zadáte do textového pole ID zákazníka. Tato funkce je dostupná pouze v případě, že je
aktivní funkce Uložit šifrovaně,
Další informace naleznete v části Uložení nebo otevření konfigurace CNC řízení v příručce
Podokno Konfigurace CNC řízení
Umístění:
Strom projektu > větev CNC řízení (tlačítko Konfigurace je stisknuto)
V nabídce Konfigurace CNC řízení je možné vybrat soubor CNC řízení, který se použije
v aktuálním nastavení.
Funkce v nabídce Konfigurace CNC řízení fungují stejně jako funkce Soubor CNC řízení ve
výše popsané nabídce Konfigurace CNC stroje.

VERICUT.

Uložení nebo otevření konfigurace CNC řízení
Konfigurace CNC řízení včetně pravidel interpretace kódů stroje, asociovaných

podprogramů a dalších položek je uložena v souboru CNC řízení. Spolu se souborem stroje
může aplikace VERICUT simulovat odezvu CNC obráběcího centra na soubory CNC
programů.
Chcete-li otevřít a uložit soubory CNC řízení, použijte níže popsané postupy. Všimněte si, že
v knihovně CGTech je k dispozici mnoho konfigurací CNC řízení. Další informace naleznete
v části Soubory knihoven s CNC řízením v příručce Začínáme v nápovědě aplikace Vericut.
Další informace získáte v části Soubory knihoven s CNC řízením v příručce Začínáme
Jak uložit nový soubor CNC řízení:

1. Jedním z následujících způsobů zobrazte okno pro výběr souboru Uložit soubor CNC
řízení:
 Ve stromu projektu klikněte pravým tlačítkem myši na větev CNC řízení a
v zobrazené nabídce vyberte možnost Uložit jako. Také je možné kliknutím na větev
CNC řízení zobrazit nabídku Konfigurace CNC řízení a kliknout na tlačítko (Uložit
soubor CNC řízení jako).
 Na panelu nástrojů aplikace VERICUT klikněte na tlačítko (Uložit soubor CNC

řízení jako).
 Na hlavním pásu karet klikněte na kartu Stroj/CNC řízení > Uložit jako (CNC řízení).
2. V zobrazeném okně Uložit soubor CNC řízení vyberte ikonu (Složka) v levém
horním rohu, čímž zobrazíte na levém panelu standardní stromovou strukturu adresářů
pro výběr souboru.
3. Ve stromu na levé části okna vyberte složku, do které chcete soubor uložit. Pomocí
tlačítka (O úroveň výše), které se nachází v pravém horním rohu okna pro výběr
souborů, se ve struktuře stromu složek můžete rychle přesunout o úroveň výše.
Složku je možné vybrat také v rozevíracím seznamu Zástupce v pravém horním rohu
okna, pokud se tam nachází.
Pokud chcete vytvořit novou složku, zobrazte okno Nová složka kliknutím na tlačítko
(Nová složka), které se nachází v pravém horním rohu okna pro výběr souborů.
Pomocí něj zadejte název podsložky, která se přidá. Kliknutím na tlačítko OK v okně
Nová složka přidejte do složky zvýrazněné ve stromu novou podsložku.
4. Po výběru složky ve stromu složek se soubory v této složce zobrazí ve střední části okna
pro výběr souboru. Pomocí funkce Filtr určíte typ zobrazených souborů.
5. Název souboru, který chcete uložit, zadejte do textového pole Soubor nebo vyberte
soubor zobrazený v prostřední části okna pro výběr souborů v případě, že chcete soubor
nahradit.
6. Klinutím na tlačítko Uložit v pravém dolním rohu okna soubor uložte a zavřete okno pro
výběr souborů.
Kliknutím na tlačítko Storno v pravém dolním rohu okna zavřete okno pro výběr souboru
bez uložení souboru. Soubor CNC řízení se uloží. Uložené soubory CNC řízení můžete
otevřít níže uvedeným postupem a znovu načíst konfiguraci CNC řízení.
Jak uložit nový soubor CNC řízení do oblíbené složky:

1. Jedním z následujících způsobů zobrazte okno pro výběr souboru Uložit soubor CNC
řízení:
v zobrazené nabídce vyberte možnost Uložit jako. Také je možné kliknutím na větev
CNC řízení zobrazit nabídku Konfigurace CNC řízení a kliknout na tlačítko (Uložit
soubor CNC řízení jako).

řízení jako).
 Na hlavním pásu karet klikněte na kartu Stroj/CNC řízení > Uložit jako (CNC řízení).
2. V zobrazeném okně Uložit soubor CNC řízení vyberte ikonu (Oblíbené ) v levém
horní rohu a zobrazte část výpisu oblíbených položek v okně oblíbených položek na
levém panelu.
Úplné informace naleznete v části Panel Oblíbené položky v tématu Karta Konfigurace
3. V seznamu oblíbených položek v levé části okna vyberte oblíbenou složku, do které
chcete soubor uložit.
Složku je možné vybrat také v rozevíracím seznamu Zástupce, pokud se tam nachází.
4. Jakmile vyberete v seznamu oblíbených položek oblíbenou složku, soubory dané složky
se zobrazí ve střední části okna a budou filtrovány podle nastavení funkce Filtr
vytvořeného ve chvíli, kdy byl vytvořen oblíbený adresář.
nahradit.
výběr souborů.
Kliknutím na tlačítko Storno v pravém dolním rohu okna zavřete okno bez uložení
souboru.
Chcete-li otevřít existující soubor CNC řízení:
1. Jedním z následujících způsobů zobrazte okno pro výběr souboru Otevřít soubor CNC
řízení:
v zobrazené nabídce vyberte možnost Otevřít. Také je možné kliknutím na větev CNC
řízení zobrazit nabídku Konfigurace CNC řízení a kliknout na tlačítko (Otevřít

soubor CNC řízení).
 Na panelu nástrojů aplikace VERICUT klikněte na tlačítko (Otevřít soubor CNC

řízení).
 Na hlavním pásu karet klikněte na kartu Konfigurace > Otevřít soubor CNC řízení.
2. V zobrazeném okně Uložit soubor CNC řízení vyberte ikonu (Složka) v levém
horním rohu, čímž zobrazíte na levém panelu standardní stromovou strukturu adresářů
pro výběr souboru.
Ve stromu v levé části okna vyberte složku obsahující požadovaný soubor. Pomocí
4. Ze souborů zobrazených v prostřední části okna pro výběr souborů vyberte požadovaný
soubor tak, aby se zvýraznil.
5. Klinutím na tlačítko Otevřít v pravém dolním rohu okna soubor otevřete a zavřete okno
pro výběr souborů.
Kliknutím na tlačítko Storno v pravém dolním rohu okna zavřete okno bez otevření
souboru.
Tip:
 Pomocí zkratky KNIHOVNA zobrazíte soubory CNC řízení dostupné v knihovně
CGTech.
 Pomocí funkce Nápověda ke vzorům přejdete do části nápovědy, která obsahuje
informace o dostupných souborech CNC řízení.
POZNÁMKA: Po provedení změn aplikaci VERICUT vždy obnovte kliknutím na tlačítko

(Obnovit model).
Chcete-li otevřít existující oblíbený soubor CNC řízení:
1. Jedním z následujících způsobů zobrazte okno pro výběr souboru Otevřít soubor CNC
řízení:
v zobrazené nabídce vyberte možnost Otevřít. Také je možné kliknutím na větev CNC
řízení zobrazit nabídku Konfigurace CNC řízení a kliknout na tlačítko (Otevřít

soubor CNC řízení).
 Na panelu nástrojů aplikace VERICUT klikněte na tlačítko (Otevřít soubor CNC

řízení).
 Na hlavním pásu karet klikněte na kartu Konfigurace > Otevřít soubor CNC řízení.
2. V zobrazeném okně Uložit soubor CNC řízení vyberte ikonu (Oblíbené ) v levém
levém panelu.
3. V seznamu oblíbených položek v levé části okna vyberte oblíbenou složku obsahující
požadovaný soubor.
Kliknutím na tlačítko Storno v pravém dolním rohu okna zavřete okno bez otevření
souboru.

(Obnovit model).
Chcete-li uložit existující soubor CNC řízení:
Některým z následujících způsobů uložíte existující soubor CNC řízení:

 Ve stromu projektu klikněte pravým tlačítkem myši na větev CNC řízení a v zobrazené
nabídce vyberte možnost Uložit. Také je možné kliknutím na větev CNC řízení zobrazit
nabídku Konfigurace CNC řízení a kliknout na tlačítko (Uložit soubor CNC řízení).

řízení).
 Na hlavním pásu karet klikněte na kartu Stroj/CNC řízení > Uložit soubor CNC řízení.
Podrobnosti o souborech strojů a CNC řízení knihovny CGTech a dalších vzorových

souborech, na které je možné odkazovat při simulování souborů NC programů, naleznete
v tématech Soubory knihoven s CNC řízením a Soubory knihoven strojů v příručce Začínáme
Podokno Konfigurace stroje
Umístění:
Strom projektu > větev Stroj (tlačítko Konfigurace je stisknuto)
V podokně Konfigurace stroje je možné vybrat soubor stroje, který se použije v aktuálním
nastavení.
Funkce v nabídce Konfigurace stroje fungují stejně jako funkce Soubor stroje ve výše
popsané nabídce Konfigurace CNC stroje.

VERICUT.

Uložení nebo otevření konfigurace CNC stroje
Konfiguraci CNC stroje včetně konstrukce, kinematiky a dalších vlastností stroje je možné
uložit do souboru stroje. Spolu se souborem CNC řízení může aplikace VERICUT simulovat
odezvu CNC stroje na soubory CNC programů.
Chcete-li otevřít a uložit soubory stroje, použijte níže popsané postupy. Všimněte si, že
v knihovně CGTech je k dispozici mnoho konfigurací stroje.
Další informace získáte v části Knihovní soubory stroje v příručce Začínáme v nápovědě
aplikace VERICUT.
Jak uložit nový soubor stroje:

1. Jedním z následujících způsobů zobrazte okno pro výběr souboru Uložit soubor stroje:
 Ve stromu projektu klikněte pravým tlačítkem myši na větev stroje a v zobrazené
nabídce vyberte možnost Uložit jako. Také je možné kliknutím na větev stroje
zobrazit nabídku Konfigurace stroje a kliknout na tlačítko (Uložit soubor stroje

jako).
 Na panelu nástrojů aplikace VERICUT klikněte na tlačítko (Uložit soubor stroje

jako).
 Na hlavním pásu karet klikněte na kartu Stroj/CNC řízení > Uložit jako (Stroj).
2. V zobrazeném okně Uložit soubor stroje vyberte ikonu (Složka) v levém horním
rohu, čímž zobrazíte na levém panelu standardní stromovou strukturu adresářů pro
výběr souboru.
3. Ve stromu na levé části okna vyberte složku, do které chcete soubor uložit. Pomocí
Složku je možné vybrat také v rozevíracím seznamu Zástupce v pravém horním rohu okna,
pokud se tam nachází.
Pokud chcete vytvořit novou složku, zobrazte okno Nová složka kliknutím na tlačítko
(Nová složka), které se nachází v pravém horním rohu okna pro výběr souborů. Pomocí něj
zadejte název podsložky, která se přidá. Kliknutím na tlačítko OK v okně Nová složka přidejte
do složky zvýrazněné ve stromu novou podsložku.
nahradit.
výběr souborů.
Kliknutím na tlačítko Storno v pravém dolním rohu okna zavřete okno pro výběr souboru
bez uložení souboru. Soubor stroje se uloží. Uložené soubory stroje můžete otevřít níže
uvedeným postupem a znovu načíst konfiguraci CNC stroje.
Jak uložit nový soubor stroje řízení do oblíbené složky:

1. Jedním z následujících způsobů zobrazte okno pro výběr souboru Uložit soubor stroje:
nabídce vyberte možnost Uložit jako. Také je možné kliknutím na větev stroje
zobrazit nabídku Konfigurace stroje a kliknout na tlačítko (Uložit soubor stroje

jako).
 Na panelu nástrojů aplikace VERICUT klikněte na tlačítko (Uložit soubor stroje

jako).
 Na hlavním pásu karet klikněte na kartu Stroj/CNC řízení > Uložit jako (Stroj).
2. V zobrazeném okně Uložit soubor stroje vyberte ikonu (Oblíbené ) v levém horní
rohu a zobrazte část výpisu oblíbených položek v okně oblíbených položek na levém
panelu.
3. V seznamu oblíbených položek v levé části okna vyberte oblíbenou složku, do které
chcete soubor uložit.
nahradit.
výběr souborů.
Kliknutím na tlačítko Storno v pravém dolním rohu okna zavřete okno bez uložení souboru.
Chcete-li otevřít existující soubor stroje:

1. Jedním z následujících způsobů zobrazte okno pro výběr souboru Otevřít soubor stroje:
nabídce vyberte možnost Otevřít. Také je možné kliknutím na větev stroje zobrazit
nabídku Konfigurace stroje a kliknout na tlačítko (Otevřít soubor stroje).
 Na panelu nástrojů aplikace VERICUT klikněte na tlačítko (Otevřít soubor

stroje).
 Na hlavním pásu karet klikněte na kartu Konfigurace > Otevřít soubor stroje.
2. V zobrazeném okně Uložit soubor stroje vyberte ikonu (Složka) v levém horním
rohu, čímž zobrazíte na levém panelu standardní stromovou strukturu adresářů pro
výběr souboru.
3. Ve stromu v levé části okna vyberte složku obsahující požadovaný soubor. Pomocí
Kliknutím na tlačítko Storno v pravém dolním rohu okna zavřete okno bez otevření souboru.
Tip:
 Pomocí zkratky KNIHOVNA zobrazíte soubory stroje dostupné v knihovně CGTech.
 Pomocí funkce Nápověda ke vzorům přejdete do části nápovědy, která obsahuje
informace o dostupných souborech stroje.

(Obnovit model).
Chcete-li otevřít existující oblíbený soubor stroje:
1. Jedním z následujících způsobů zobrazte okno pro výběr souboru Otevřít soubor stroje:
nabídce vyberte možnost Otevřít. Také je možné kliknutím na větev stroje zobrazit
nabídku Konfigurace stroje a kliknout na tlačítko (Otevřít soubor stroje).
 Na panelu nástrojů aplikace VERICUT klikněte na tlačítko (Otevřít soubor

stroje).
 Na hlavním pásu karet klikněte na kartu Konfigurace > Otevřít soubor stroje.
 V zobrazeném okně Uložit soubor stroje vyberte ikonu (Oblíbené ) v levém
levém panelu.
2. V seznamu oblíbených položek v levé části okna vyberte oblíbenou složku obsahující
požadovaný soubor.
Kliknutím na tlačítko Storno v pravém dolním rohu okna zavřete okno bez otevření souboru.

(Obnovit model).
Chcete-li uložit existující soubor stroje:
Některým z následujících způsobů uložíte existující soubor stroje:

nabídce vyberte možnost Uložit. Také je možné kliknutím na větev stroje zobrazit
nabídku Konfigurace stroje a kliknout na tlačítko (Uložit soubor stroje).

 Na panelu nástrojů aplikace VERICUT klikněte na tlačítko (Uložit soubor stroje).
 Na hlavním pásu karet klikněte na kartu Stroj/CNC řízení > Uložit soubor stroje.

(Obnovit model).
Podrobnosti o souborech strojů a CNC řízení knihovny CGTech a dalších vzorových

souborech, na které můžete odkazovat při simulování souborů NC programů, naleznete
v tématech Knihovní soubory řízení a Knihovní soubory stroje v příručce Začínáme
Podokno Konfigurace komponenty, společné funkce
V následujících částech jsou popsány funkce v podokně Konfigurace komponenty, které

jsou společné pro všechny typy komponent. Rozdílné možnosti jednotlivých typů
komponent budou popsány dále v části Podokno Konfigurace komponenty.
Na následujícím obrázku jsou znázorněny funkce, které se zobrazí ve všech podoknech
Konfigurace komponenty.
Jestliže je použitý pohyb nesprávný, vraťte objekt do předchozího umístění kliknutím na
tlačítko (Zpět) na horním panelu nástrojů ve stromu projektu.

Karta Komponenta – Pomocí funkcí na kartě Komponenta je možné definovat atributy
komponenty. Aplikace VERICUT s komponentami a jejich modely těles pracuje různě podle
typu komponenty a atributů. Většina atributů se vztahuje ke komponentám použitým při
tvorbě NC strojů.
Karta Posun – Posune vybraný objekt pomocí zadaných bodů „od“ a „do“. Přesunutí se
provede po každém stisknutí tlačítka Posunout.
Karta Otočit – Pomocí prvků na kartě Otočit je možné vybraný objekt otočit okolo středu
otáčení.
Karta Sestava – Pomocí funkcí na kartě Sestava je možné objekt přesunout sestavením
(s vazbou proti sobě nebo souhlasně) s dalšími objekty.
Karta Matice – Pomocí funkcí na kartě Matice je možné vybranou komponentu nebo model
přesunout z jednoho souřadnicového systému do druhého.
Karta CSYS – Pomocí funkcí na kartě Csys je možné vybranou komponentu nebo model
Připojit komponentu – Položky zobrazené v rozbalovacím seznamu Připojit komponentu se

liší podle právě vybraného (zvýrazněného) typu komponenty ve stromu projektu.
Jestliže je vybrána komponenta Attach nebo komponenta projektu (typy komponent
zobrazené, když je funkce Zobrazit komponenty stroje vypnuta), zobrazí se v seznamu jen
typy komponent, které jsou platnými komponentami projektu. Klikněte na tlačítko se šipkou
a vyberte jeden z následujících typů komponent projekt:
Deflektor – Představuje deflektory použité při obrábění vodní tryskou.
Návrh – Znázorňuje objemově nebo plošně teoretický návrh součásti.
Vztažný bod součásti – Představuje bodové znázornění teoreticky navržené součásti.
Elektroda – Představuje elektrody použité při simulaci elektroerozivního hloubení
(elektroerozivní obrábění).
Upínka – Při používání aplikace VERICUT znázorňuje komponenta upínky pomůcky použité
k upevnění obrobku při obrábění, například podkladní desky, upínky, šrouby, svěráky, palety
atd. Aplikace VERICUT předpokládá, že se upínky nemají obrábět, pokud není zapnuta
možnost Povolit řez do upínky v podokně Konfigurace komponenty: nabídka Upínka >
karta Komponenta. Řezy do upínky se zobrazí červenou chybovou barvou a chyba se zapíše
do záznamového souboru a záznamníku.
Polotovar – Komponenta polotovaru představuje obrobek, který se má obrábět. Tato
komponenta se musí nacházet ve všech simulacích.
Po dráze X – Používá se u strojů Electroimpact FlexTrack. Chová se jako komponenta
Lineární X.
Po dráze Y – Používá se u strojů Electroimpact FlexTrack. Chová se jako komponenta
Lineární Y.
Po dráze Z – Používá se u strojů Electroimpact FlexTrack. Chová se jako komponenta
Lineární Z.
Vybraná komponenta se přidá do stromu projektu za zvýrazněnou komponentu a je jejím
podřízeným prvkem.
Jestliže je vybrána komponenta stroje (typy komponent zobrazené, když je funkce Zobrazit
komponenty stroje zapnuta), zobrazí se v seznamu jen typy komponent, které jsou platnými
komponentami stroje. Klikněte na tlačítko se šipkou a vyberte jeden z následujících
typů komponent stroje:
Lineární X, Lineární Y, Lineární Z – Osy lineárního pohybu NC stroje. Osy pohybu jsou
rovnoběžné s osami X, Y, Z, ale je možné je změnit pomocí atributu komponenty Osa
pohybu.
Rotační A, Rotační B, Rotační C – Osy rotačního pohybu NC stroje. Bodem otáčení je bod
počátku komponenty. Otáčení se implicitně provádí kolem os X, Y, Z, ale toto nastavení je
možné změnit pomocí atributu komponenty Osa pohybu.
Lineární U, Lineární V, Lineární W – Osy kolineárního pohybu NC stroje. Osy pohybu jsou
rovnoběžné s osami X, Y, Z, ale je možné je změnit pomocí atributu komponenty Osa
pohybu.
Rotační A2, Rotační B2, Rotační C2 – Sekundární osy rotačního pohybu NC stroje. Bodem
otáčení je bod počátku komponenty. Otáčení se implicitně provádí kolem os X, Y, Z, ale toto
nastavení je možné změnit pomocí atributu komponenty Osa pohybu.
Hlava A, Hlava B, Hlava C – Hlava nástroje pro indexování, která se otáčí kolem os X, Y a Z.
Stejně jako u rotačních komponent je počátkem komponenty hlavy bod otáčení rotačního
indexování. Přítomnost těchto komponent způsobí, že se zobrazí všechny připojené nástroje
a umožní se tak hledání kolizí způsobených indexovací hlavou. Komponentou hlavy je
možné pohybovat pomocí příkazů změny nástroje (například Tn). Hlava provádí indexování
podle aktivování komponenty nástroje, která je k ní připojena. Orientace komponenty
nástroje určuje polohu indexu nástroje v rámci dané hlavy. Nastavení otáčení určuje způsob,
jakým se hlavy otáčí, například směr otáčení atd.
Hlava – Komponenta nožové hlavy nepoužívá osu a je určena k nahrazení komponent Hlava
A, Hlava B a Hlava C.
Skupinový upínač nástrojů – Komponenta skupinového upínače nástrojů upíná několik
nástrojů v řadě. Nejde o pohyblivou komponentu; neprovádí indexaci nebo otočení do
umístění. Pomocí komponenty skupinového upínače nástrojů je možné provést následující:
 Definovat komponenty uchycující nástroje. Komponenta skupinového upínače
nástrojů nepoužívá nožovou hlavu, což umožňuje přímou konfiguraci uchyceného
stroje. Komponenta skupinového upínače nástrojů se neotáčí (pouze nese nástroje).
 Definovat podsystém asociovaný s nástroji.
POZNÁMKA: Nástroje převezmou ID podsystému od nadřazené komponenty, kde
je podsystém definován.
 Pomáhat při definici posunutí. Pomocí posunutí bodu otáčení rotační osy (nebo
posunutí nožové hlavy ve starých CNC řízeních) je možné definovat posunutí od
aktivního nástroje do počátku skupinového upínače nástrojů. Posunutí nulového
bodu programu je možné potom definovat od skupinového upínače nástrojů do
nulového bodu programu součásti.
Vřeteno – Vřeteno NC stroje. Funkce této komponenty se liší v závislosti na tom, zda se
jedná o frézování nebo soustružení.
Vřeteno frézovacího stroje – Otáčející se komponenta stroje, do níž se zavádí obráběcí
nástroje.
Vřeteno soustruhu – Otáčející se komponenta, která otáčí obrobkem kolem osy Z
daného stroje.
Nástroj – Umístění, ve kterém se v NC stroji zavádí obráběcí nástroje. Každá definice NC
stroje musí obsahovat jednu nebo více těchto komponent.
Vodicí hlava – Vede drát v drátové řezačce.
Zásobník nástrojů – Určuje a modeluje velké mechanismy pro práci s nástroji asociované
s obráběcími centry.
POZNÁMKA: Umístění komponenty ToolChain nesmí v rámci stromu komponent
předcházet komponentám nástrojů. Pokud komponenta ToolChain předchází
komponentám nástrojů, bude se během načítání a obnovování zobrazovat chybové hlášení.
Attach – Pomocí komponenty Attach je možné připojit ke stroji komponenty nastavení
v souboru projektu.
 Komponenty nastavení se ukládají do souboru projektu a ne do souboru stroje.
 Komponenty nastavení jsou například komponenty polotovaru, držáku a součásti.
 Komponenty nastavení mohou být osami a mít kinematické vazby.
 Ke komponentě Attach je možné připojit pomocná zařízení.
Jak komponenta Attach funguje?
 Stroj musí mít alespoň jednu komponentu Attach, ale může jich mít více. Jestliže
není žádná komponenta Attach nalezena, jedna se automaticky vytvoří ve stromu
kinematiky stroje na konci první větve jiné než větve nástroje.
 Komponenty obsahuje stroj i nastavení.
 Nadřazená komponenta v nastavení odkazuje na komponentu Attach ve stroji.
Další – Všechny ostatní nepohyblivé komponenty, které není možné znázornit žádným
z předchozích typů. Tento typ komponenty se většinou používá k definování uložení,
převodovek, krytů atd.
POZNÁMKA: Základní komponentu není možné připojit, protože se přidává automaticky a
stroj může obsahovat pouze jednu základní komponentu.
Po dráze X – Používá se u strojů Electroimpact FlexTrack. Chová se jako komponenta
Lineární X.
Po dráze Y – Používá se u strojů Electroimpact FlexTrack. Chová se jako komponenta
Lineární Y.
Po dráze Z – Používá se u strojů Electroimpact FlexTrack. Chová se jako komponenta
Lineární Z.
Propojení – Definuje typ komponenty Propojení. Propojení znamená pasivní komponentu,
která nemůže nijak vytvářet pohyb. Její pohyb je způsoben nadřízenou komponentou a
typem propojení s připojenou komponentou.
Další informace o komponentách propojení naleznete v části Typ komponenty: Propojení
Tripod – Slouží k podpoře kinematických hlav typu tripod (Parallel Kinematics Machines
(PKM)) pomocí komponent propojení. Nová kinematika se aktivuje nastavením Ijk2AbcType
na hodnotu 33. Komponenty typu propojení byly rozšířeny a podporují logiku tripad.
Prozatím je podporována pouze zpětná kinematika.
Vybraná komponenta se přidá do stromu projektu za zvýrazněnou komponentu a je jejím
podřízeným prvkem.
Přidat model – V rozevíracím seznamu Přidat model jsou typy modelů, které je možné
přidat ke komponentě. Klikněte na tlačítko se šipkou a vyberte jeden z následujících
typů modelů:
Kvádr – Po výběru možnosti Kvádr se do stromu projektu přidá výchozí model kvádru a
zobrazí se podokno Konfigurace modelu (s možností Typ nastavenou na hodnotu Kvádr), ve
kterém je možné určit atributy a polohu kvádru.
Kužel – Po výběru možnosti Kužel se přidá do stromu projektu výchozí model kužele a
zobrazí se podokno Konfigurace modelu (s možností Typ nastavenou na hodnotu Kužel), ve
kterém je možné určit atributy a polohu kužele.
Válec – Po výběru možnosti Válec se do stromu projektu přidá výchozí model válce a zobrazí
se podokno Konfigurace modelu (s možností Typ nastavenou na hodnotu Válec), ve kterém
je možné určit atributy a polohu válce.
Soubor modelu – Po výběru možnosti Soubor modelu se zobrazí okno pro výběr souborů
Otevřít, v němž je možné vybrat soubor modelu, který se má přidat do stromu projektu. Po
přidání souboru modelu do stromu projektu se v podokně Konfigurace modelu zobrazí
v rozevíracím seznamu Typ umístění modelu zadané v textovém poli Soubor modelu.
Informace o různých typech souboru modelu, které je možné použít v aplikaci VERICUT,
naleznete v části Typ modelu: Soubor modelu v tématu Podokno Konfigurace modelu, karta
Model a v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.
Vytvořit rotaci – Po výběru příkazu Vytvořit rotaci se zobrazí okno skicáře profilu v režimu
rotačního tělesa.
Vytvořit tažení – Po výběru příkazu Vytvořit tažení se zobrazí okno skicáře profilu v režimu
tažení tělesa.
Příkazy Vytvořit tažení a Vytvořit rotaci zobrazí příslušné dialogové okno skicáře. Po
vytvoření skici se soubor uloží a po zavření dialogového okna se model přidá a vybere ve
stromu.
POZNÁMKA: Příkaz Přidat model není dostupný, pokud je ve stromu projektu vybrána
komponenta Attach a funkce Zobrazit komponenty stroje je vypnuta nebo není vůbec
dostupná.
Podokno Konfigurace komponenty, karta Komponenta
Funkce na kartě Komponenta umožňují určit atributy komponenty. Aplikace VERICUT

s komponentami a jejich modely těles pracuje různě podle typu komponenty a atributů.
Většina atributů se vztahuje ke komponentám použitým při tvorbě NC strojů. Následující
funkce jsou společné pro všechny typy komponent. Funkce specifické pro určité typy
komponent jsou popsány dále v části Podokno Konfigurace komponenty.
Funkce karty Komponenta

Typ komponenty – Umožňuje upravit nastavení typu komponenty, které určuje funkci
komponenty při simulaci. Požadovaný typ vyberte v rozevíracím seznamu. V seznamu jsou
dostupné následující typy komponent:
Barva – Pomocí této funkce určete barvu komponenty. Pravá strana tlačítka (paleta
barev) zobrazuje aktuální barvu komponenty. Chcete-li barvu komponenty změnit, kliknutím
na tlačítko (paleta barev) zobrazte okno palety barev zobrazené níže.
Kliknutím na barvu v okně palety barev určete barvu komponenty. Paleta barev se zavře a
na pravé straně tlačítka (paleta barev) v podokně Konfigurace komponenty: Karta
Komponenta bude aktualizována, aby zobrazovala vybranou barvu.
Chcete-li okno palety barev zavřít bez změny barvy, klikněte na tlačítko v horním rohu
palety barev.
Viditelnost – Určuje pohledy, ve kterých je komponenta viditelná. Následuje seznam
možností Viditelnost :
Žádná – Komponenta je ve všech pohledech skrytá.
Pohled dílu – Komponenta se zobrazí v pohledu dílu.
Pohled stroje – Komponenta se zobrazí v pohledu stroje.
Oboje – Komponenta se zobrazí v pohledu dílu i v pohledu stroje.
POZNÁMKA: Funkce Viditelnost není dostupná u komponent nástrojů Informace
o ovládání viditelnosti komponent nástrojů získáte v částech Viditelnost držáku a
Viditelnost nástroje v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace VERICUT.
Smíšený režim – Určuje, jakým způsobem se komponenta zobrazí ve smíšeném režimu
vykreslování. Následuje seznam možností Smíšený režim:
Stínování – Modely komponent se zobrazí jako stínovaná tělesa.
Čára – Modely komponent se zobrazí jako drátové modely.
Skryté – Modely komponent se zobrazí jako drátové modely, přičemž se nezobrazí čáry,
které nejsou v daném pohledu vidět.
Průsvitné – Modely komponent se zobrazí jako průsvitné (je skrz ně vidět).
K tématu Podokno Konfigurace komponenty, společné funkce
Nabídka Konfigurace komponenty, karta Posun
Funkce na kartě Posun umožňují posunout vybraný objekt pomocí vybraných bodů „od“ a
„do“. Přesunutí se provede po každém stisknutí tlačítka Posunout. Jestliže je použitý pohyb
nesprávný, vraťte objekt do předchozího umístění kliknutím na tlačítko Zpět na horním
panelu nástrojů ve stromu projektu.
Funkce na kartě Posun

Od/Do –Tyto možnosti určují umístění, od kterého a do kterého se má objekt posunout
vzhledem k počátku souřadnic stroje. Je možné zadat hodnoty XYZ (oddělené mezerami)
nebo je vybrat kliknutím do textového pole a potom kliknutím na model. Při přesunu myši
přes model aplikace VERICUT zobrazuje kříž a vektor očekávané vybrané umístění. Grafický
výběr umožňuje vybírat rohové body a středy u neobráběné geometrie modelu nebo téměř
jakýkoliv bod u obráběných prvků. Dostupné jsou následující možnosti funkce:
Vrchol – Umožňuje výběr jednoho z šesti klíčových bodů asociovaných s trojúhelníky
představujícími stěny modelu. U každého z trojúhelníků se body skládají ze tří vrcholů a
jednoho středu na každé z jeho stran. Aplikace VERICUT vybere bod nejblíže k místu,
kam jste kliknuli.
Střed kružnice – Umožňuje určit střed kružnice. Tuto funkci je možné zapnout
následujícím způsobem:
1. V rozevíracím seznamu vyberte možnost Kružnice a po kliknutí na šipku vyberte
geometrii v grafické oblasti.
2. Postupem podle výzev v dočasné oblasti zpráv nad panelem záznamníku aplikace
VERICUT definujte střed kružnice.
5. Střed kružnice se zobrazí v grafické oblasti a souřadnice tohoto středu se zobrazí
v textovém poli Umístění.
Počátek komponenty – Umožňuje vybrat počátek vybrané komponenty. Pomocí karty
Projekt > Osy je možné zobrazit osy počátků komponent.
Počátek modelu – Umožňuje vybrat počátek vybraného modelu. Pomocí karty Projekt >
Osy je možné zobrazit osy počátků modelů.
Počátek CSYS – Umožňuje vybrat počátek osy vybraného souřadnicového systému.
Pomocí karty Projekt > Osy je možné zobrazit dostupné souřadnicové systémy.
3 roviny – Umožňuje vybrat bod reprezentovaný průsečíkem tří rovin.
body Od a Do.
body Do a Od.
Zbývající funkce na kartě Posun (označují se jako funkce umístění) jsou společné pro
všechny následující karty podokna Konfigurace komponenty (Otočit, Sestava, Matice a
CSYS), zobrazují umístění a úhel vybraného objektu a je možné je použít k posunu objektu
nebo ověření jeho aktuálního umístění. Hodnoty se zobrazují vzhledem k počátku souřadnic
nadřazené komponenty, aktivního Csys nebo stroje podle toho, která funkce je vybrána.
Zobrazit umístění vzhledem k nadřazené položce – Pokud je tato možnost vybrána,
zobrazuje se umístění objektu vzhledem k počátku souřadnic nadřazené komponenty.
Zobrazit umístění vzhledem k aktivnímu Csys (název csys) – Pokud je tato možnost
vybrána, zobrazuje se umístění objektu vzhledem k aktivnímu Csys. Aktivní souřadnicový
systém je uveden v závorkách.
Pokud nejsou definovány žádné aktivní souřadnicové systémy, bude tento prvek zobrazen
podle možnosti Zobrazit umístění vzhledem k počátku stroje.
Pozice – Umožňuje určit absolutní pozici XYZ objektu (souřadnice jsou odděleny mezerami).
Tato funkce také umožňuje použití výběru podle prvku tak, jak je to popsáno pod položkou
Od/Do. Výběr podle prvku je dostupný pouze v případě, že je vybrána možnost Zobrazit
umístění vzhledem k aktivnímu Csys (název csys) nebo Relativně k počátku stroje.
Úhly – Umožňuje určit absolutní otočení XYZ objektu (souřadnice jsou odděleny mezerami)
Nabídka Konfigurace komponenty, karta Otáčení
Funkce na kartě Otáčení umožňují otočit vybrané objekty kolem středu otáčení. Posunutí se
provede při každém kliknutí na jedno z tlačítek směru otáčení: X+/X-, Y+/Y-, Z+/Z-. Jestliže je
použitý pohyb nesprávný, vraťte objekt do předchozího umístění kliknutím na tlačítko Zpět
na horním panelu nástrojů ve stromu projektu.
Funkce karty Otáčení

Střed otáčení – Umožňuje určit souřadnice X, Y a Z bodu, okolo kterého se má objekt
otáčet. Je možné zadat hodnoty XYZ (oddělené mezerami) nebo umístění vybrat
kliknutím do daného pole a následným kliknutím na umístění v modelu. Střed otáčení
zobrazíte kliknutím na tlačítko Značku středu otáčení odstraníte opětovným kliknutím

na toto tlačítko nebo zavřením podokna. Také je možné pomocí výběru podle prvku určit
střed otáčení. Další informace naleznete v části Od/Do v tématu Karta Posun.
směru otáčení.
Tlačítka směru otáčení – (X+/X-, Y+/Y-, Z+/Z-) Po kliknutí se provede přírůstkové otočení
o hodnotu nastavenou v poli Přírůstek. Otočení se provádí kolem středu otáčení vzhledem
k počátku souřadnic stroje.
Zbývající funkce na kartě Otáčení (nazývané funkce umístění) jsou společné pro všechny
následující karty podokna Konfigurace komponenty (Posun, Otáčení, Sestava, Matice a
CSYS). Jsou popsány výše v části Nabídka Konfigurace komponenty, karta Posun.

Podokno Konfigurace komponenty, karta Sestava
Funkce na kartě Sestava je možné použít k posunutí vybraných objektů přidáním vazeb
(proti sobě nebo souhlasně) s ostatními objekty. Objekty je možné sestavovat pomocí
umístění proti sobě nebo souhlasně jedné až tří rovinných ploch s plochami dalších modelů.
Když vyberete nerovinnou plochu, vytvoří aplikace VERICUT rovinu tečnou k této ploše
v bodě výběru. Vztahu ploch umístěných proti sobě nebo souhlasně se říká vazba. Jestliže je
použitý pohyb nesprávný, vraťte objekt do předchozího umístění kliknutím na tlačítko Zpět
na horním panelu nástrojů ve stromu projektu.
Funkce na kartě Sestava

Typ vazby – Určuje, jak se vybrané plochy mají během přesunu objektů svázat. Následuje
seznam možností Typ vazby:
Proti sobě – Přesune objekty tak, aby vybraná plocha ležela proti ploše vybrané na
druhém objektu (normály ploch směřují proti sobě).
Souhlasně – Přesune objekty tak, aby vybraná plocha ležela souhlasně s plochou
vybranou na druhém objektu (normály ploch směřují stejným směrem).
Souhlasně válcově – Pomocí této funkce je možné zarovnat komponentu nebo model
podle osy válce. Válec může být modelem STL (pokud je dobře definován) nebo
obrobeným modelem. Válcový povrch může být vnitřní nebo vnější.
Podle výzev v záznamníku vyberte společnou rovinu a dva válce. Všimněte si, že
orientace roviny musí být stejná jako osa válce.
Pokud je druhá vazba také definována jako Souhlasně válcově, komponenta nebo model se
otáčejí kolem splněné vazby, aby bylo dosaženo nejbližšího umístění nové vazby. Druhou
vazbu není možné splnit, pokud jsou vzdálenosti mezi povrchy různé.
Posunutí – Určuje vzdálenost a směr (+ nebo -), o kterou se zavazbené plochy vůči sobě
posunou. Posunutí se použije ve směru normály plochy.
Obnovit – Umožňuje obnovit vazby a získat tak nová data.
1. U všech vazeb klikněte na tlačítko a v rozbalovacím seznamu vyberte požadovaný

typ vazby (Proti sobě nebo Souhlasně).
2. V případě potřeby zadejte posunutí vazby.
3. Klikněte na tlačítko a přepněte se tak do režimu výběru, ve kterém je možné vybrat
plochy k definici vazby. Šipka se zvýrazní stejně jako na předchozím obrázku u druhé
vazby.
4. V grafické oblasti vyberte plochu na objektu, který se má přesunout.
5. V grafické oblasti vyberte plochu, vůči níž se má objekt přesunout.
6. Po výběru těchto dvou ploch určujících vazbu přesune aplikace VERICUT objekt a označí
vyhovující vazbu značkou zaškrtnutí jako na předchozím obrázku u první vazby.
U následujících příkladů uvažujte tyto počáteční podmínky.

Plochy zarovnané proti sobě – Levá strana fialového modelu se umístí proti pravé straně
žlutého modelu.
Plochy zarovnané souhlasně – Levá strana fialového modelu se umístí souhlasně s pravou
stranou žlutého modelu.
Zbývající funkce na kartě Sestava (nazývané funkce umístění) jsou společné pro všechny
Podokno Konfigurace komponenty, karta Matice
Funkce na kartě Matice umožňují přesunout vybraný objekt pomocí transformační matice
s dvanácti parametry. Pokud je použitý pohyb nesprávný, můžete kliknutím na tlačítko Zpět
v horním panelu nástrojů ve stromu projektu vrátit objekt zpět do předchozího umístění.
Funkce na kartě Matice

Tabulka matice – Tabulka transformační matice se podobá matici používané při
programování NC programů APT. Dvanáct parametrů zastupuje geometrické atributy
stroje.
I J K D
X I1 J1 K1 D1
Y I2 J2 K2 D2
Z I3 J3 K3 D3
vektor asociovaný s každou osou: I1, J1, K1 jako kladný vektor osy X; I2, J2,K2 jako kladný
Aktualizovat – Aktualizuje umístění objektu podle transformace tabulky matice. Po
aktualizaci můžete objekt posunout pomocí tlačítka OK nebo Použít.
Použít inverzní – Tato možnost invertuje matici tak, že jejích dvanáct parametrů bude
představovat geometrické atributy počátku souřadnic stroje z hlediska místního
(transformovaného) souřadnicového systému.
Zbývající funkce na kartě Matice (nazývané funkce umístění) jsou společné pro všechny

Podokno Konfigurace komponenty, karta CSYS
Funkce na kartě CSYS umožňují posunout vybraný objekt z jednoho souřadnicového

systému (CSYS) do jiného. Objekt přesunete výběrem souřadnicových systémů „Od“ a „Do“.
Přesunutí se provede po každém stisknutí tlačítka Posunout. Jestliže je použitý pohyb
nesprávný, vraťte objekt do předchozího umístění kliknutím na tlačítko Zpět na horním
panelu nástrojů ve stromu projektu.
Funkce na kartě CSYS

Od / Do – Určuje souřadnicové systémy, ze kterého a do kterého se má objekt přesunout.
Požadované souřadnicové systémy vyberte v rozevíracích seznamech.
Posun – Posune vybraný objekt ze souřadnicového systému v poli Od do orientace
souřadnicového systému v poli Do.
Zbývající funkce na kartě CSYS (nazývané funkce umístění) jsou společné pro všechny
Podokno Konfigurace komponenty: Attach
Umístění:
Strom projektu > větev Attach (tlačítko Konfigurace stisknuto)
Komponenta Attach je zvláštní případ, protože je uložena v konfiguraci stroje, ale zobrazuje
se ve stromu projektu, dokonce i tehdy, když je funkce Zobrazit komponenty stroje vypnuta.
Pomocí komponenty Attach je možné připojit ke stroji komponenty nastavení v souboru
projektu.
 Komponenty nastavení se ukládají do souboru projektu a ne do souboru stroje.
 Komponenty nastavení jsou například komponenty polotovaru, držáku a součásti.
 Komponenty nastavení mohou být osami a mít kinematické vazby.
 Ke komponentě Attach je možné připojit pomocná zařízení.
Jak komponenta Attach funguje?
 Stroj musí mít alespoň jednu komponentu Attach, ale může jich mít více. Jestliže není
žádná komponenta Attach nalezena, jedna se automaticky vytvoří ve stromu kinematiky
stroje na konci první větve jiné než větve nástroje.
 Komponenty obsahuje stroj i nastavení.
 Nadřazená komponenta v nastavení odkazuje na komponentu Attach ve stroji.
Podokno Konfigurace komponenty: Attach se zobrazí různě podle toho, zda je funkce
Zobrazit komponenty stroje zapnuta nebo vypnuta.
Možnost Zobrazit komponenty stroje vypnuta
Jestliže je funkce Zobrazit komponenty stroje ve stromu projektu vypnuta nebo je zcela
nedostupná:
 Ke komponentě Attach je možné připojit komponenty.
 Modely podřízené komponentě Attach se ve stromu nezobrazují.
 Ke komponentě Attach není možné přidat modely.
 Atributy komponenty Attach se v podokně Konfigurace komponenty: Attach nezobrazí.
Připojit komponentu – Rozbalovací seznam Připojit komponentu obsahuje všechny platné

komponenty nastavení. K dispozici jsou následující typy komponent: Polotovar, Upínka,
Součást, Vztažný bod součásti, Elektroda nebo Deflektor. Každý z těchto typů komponent
projektu je popsán výše v části Podokno Konfigurace komponenty, společné funkce.
Možnost Zobrazit komponenty stroje zapnuta
Jestliže je možnost Zobrazit komponenty stroje ve stromu projektu zapnuta:

 Ke komponentě Attach je možné připojit komponenty.
 Ve stromu se zobrazují modely podřízené komponentě Attach.
 Ke komponentě Attach je možné přidat modely.
 Atributy komponenty Attach se zobrazují v podokně Konfigurace komponenty:
podokno Attach.
Všechny karty pro typ komponenty Attach jsou stejné jako pro další typy komponent. Úplné
informace o všech uvedených kartách naleznete v části Podokno Konfigurace komponenty,
společné funkce.
Funkce: Typ komponenty, Barva, Viditelnost a Smíšený režim jsou společné pro všechny
typy komponent a jsou podrobně popsány výše v části Nabídka Konfigurace komponenty:
karta Komponenta.

Podokno Konfigurace komponenty
Umístění:
Strom projektu > větev Komponenta (tlačítko Konfigurace je stisknuto)
Mnoho funkcí a karet v podokně Konfigurace komponenty je společných všem typům

komponent popsanými v části Podokno Konfigurace komponenty, společné funkce výše.
Některé typy komponent mají na kartě Komponenta další funkce nebo nabízí další kartu.
Tyto rozdíly budou popsány v následujících tématech.
Jestliže je použitý pohyb nesprávný, vraťte objekt do předchozího umístění kliknutím na
tlačítko Zpět na horním panelu nástrojů ve stromu projektu.
komponenty. Funkce dostupné na kartě Komponenta se liší podle typu komponenty. Každá
z variant je popsána v následujících tématech.
Aplikace VERICUT s komponentami a jejich modely těles pracuje různě podle typu
komponenty a atributů. Většina atributů se vztahuje ke komponentám použitým při tvorbě
NC strojů.
Karta Posun – Posune vybraný objekt pomocí zadaných bodů „od“ a „do“. Přesunutí se
provede po každém stisknutí tlačítka Posunout.
otáčení.
Připojit komponentu – Položky zobrazené v rozbalovacím seznamu Připojit komponentu se

liší podle právě vybraného (zvýrazněného) typu komponenty ve stromu projektu.
Jestliže je vybrána komponenta Attach nebo komponenta projektu (typy komponent
zobrazené, když je funkce Zobrazit komponenty stroje vypnuta), zobrazí se v seznamu jen
typy komponent, které jsou platnými komponentami projektu. Jestliže je vybrána
komponenta stroje (typy komponent zobrazené, když je funkce Zobrazit komponenty stroje
zapnuta), zobrazí se v seznamu jen typy komponent, které jsou platnými komponentami
stroje. Klikněte na tlačítko se šipkou a vyberte požadovanou komponentu.
Přidat model – V rozevíracím seznamu Přidat model jsou uvedeny typy modelů, které je
možné přidat ke komponentě. Klikněte na tlačítko se šipkou a vyberte požadovaný typ
modelu.
Úplné informace o všech uvedených kartách naleznete v části Podokno Konfigurace

komponenty, společné funkce.

Typy komponent: Základní, Polotovar, Forma, Součást,
Vztažný bod součásti, Deflektor, Vodicí hlava, Elektroda a
Další
Následující obrázek zobrazuje kartu Komponenta, která se zobrazí přímo pro následující
typy komponent: Základní, Polotovar, Forma, Součást, Vztažný bod součásti, Deflektor,
Vodicí hlava, Elektroda a Další.
Prvky a karty jsou pro tyto typy komponent shodné s těmi, které jsou dostupné pro všechny
další typy komponent. Úplné informace o všech uvedených kartách naleznete v části
Podokno Konfigurace komponenty, společné funkce.
K tématu Nabídka Konfigurace komponenty

Typ komponenty: Součást
Na následujícím obrázku je karta Komponenta, která se zobrazí pro komponenty součásti.
karta Komponenta.
Následující funkce je specifická pro komponenty součásti.
Použít s konstantní kontrolou podříznutí/zbytku – Zapnutím (zaškrtnutím) této funkce
určíte, že aktuální komponenta součásti se použije pro konstantní kontrolu
podříznutí/zbytku bez ohledu na její stav viditelnosti. Výchozí hodnota je Zapnuto.
Použít s konstantní kontrolou podříznutí/zbytku je možné kdykoliv zapnout nebo vypnout.
Pokud je načten soubor projektu z verze starší než V7.2, možnost Použít s konstantní
kontrolou podříznutí/zbytku se nastavuje podle nastavení viditelnosti komponent součásti
v pohledu obrobku. Pokud je komponenta součásti viditelná, možnost Použít s konstantní
kontrolou podříznutí/zbytku bude zapnuta. Pokud není komponenta součásti viditelná,
možnost Použít s konstantní kontrolou podříznutí/zbytku bude vypnuta.

Typ komponenty: Upínka
Na následujícím obrázku je karta Komponenta, která se zobrazí pro komponenty upínky.

tvorbě NC strojů.
karta Komponenta.
Následující funkce jsou specifické pro komponenty upínky.

Povolit řez do upínky – Určuje, kdy je přípustné provést řez do upínky. Tato funkce je
aktivní pouze v případě, že je komponenta typu upínka. Jestliže je možnost zapnuta
(zaškrtnuta), kolize nástroje a upínky se vypíší následujícím způsobem:
Frézování a závitování
Pokud je možnost Povolit řez do upínky zapnuta a možnost Maximální hloubka
frézování (popsáno níže) je vypnuta, všechny kolize nástrojů a upínek se ignorují bez
ohledu na nastavení možnosti Maximální hloubka frézování.
Pokud je možnost Povolit řez do upínky zapnuta a možnost Maximální hloubka
frézování (popsáno níže) je také zapnuta, kolize nástrojů a upínek se hlásí pouze tehdy,
pokud je hloubka kolize větší než hodnota Maximální hloubka frézování (měřeno podél
osy nástroje).
Soustružení
Pro soustružící řezy se kolize nástroje a upínky nevypisují bez ohledu na hloubku kolize.
Jestliže je možnost Povolit řez do upínky vypnuta (není zaškrtnuta), jakýkoli kontakt
nástroje s upínkou způsobí chybu.
Maximální hloubka frézování – Určuje maximální hloubku měřenou podle osy nástroje,
kterou může fréza nebo závitník řezat do upínky. Pomocí zaškrtávacího políčka zapněte
nebo vypněte možnost Maximální hloubka frézování.
Všimněte si, že nulová hodnota maximální hloubky frézování již není neplatná. Při hodnotě 0
se v záznamníku objeví zpráva Maximální hloubka frézování musí být kladná a při výběru
možnosti Přehrát se funkce Maximální hloubka frézování sama vypne.
Tato funkce je k dispozici pouze v případě, že je možnost Povolit řez do upínky zapnuta.
Funkci Maximální hloubka frézování je možné použít pouze na frézovací nebo závitovací
řezy. Pro soustružící řezy se nastavení Maximální hloubka frézování ignoruje.
POZNÁMKY:
1. Funkce Povolit řez do upínky se vztahuje pouze pro platné frézovací, závitovací nebo
soustružící řezy. Jestliže například dojde ke kolizi frézovacího nástroje s upínkou
v neplatném stavu vřetena, bude se tato možnost ignorovat a kolize se vypíše normálně.
2. Výše popsané chování se vztahuje pouze na kolize nástroje a upínky. Kolize držáku a dalších
komponent stroje nejsou stavem zaškrtávacího políčka ovlivněny.
3. Obě nastavení jsou uložena v komponentě upínky.
4. Hloubka je měřena podél osy nástroje.
5. Pokud ve verzi V7.2 otevřete projekt z verze starší než V7.2, možnost Maximální hloubka
frézování se zapne pouze v případě, že je hodnota Maximální hloubka frézování kladná
(větší než nula). Otevření projektu verze starší než V7.2 s hodnotou Maximální hloubka
frézování = 0 bude mít za následek vypnutí možnosti Maximální hloubka frézování a
ignorování všech kolizí nástroje a upínky jako před V7.2.
Všechny karty pro typ komponenty upínka jsou stejné jako pro další typy komponent. Úplné
informace o všech uvedených kartách naleznete v části Podokno Konfigurace komponenty,
společné funkce.

Typ komponenty: Nástroj
Na následujícím obrázku je karta Komponenta, která se zobrazí pro komponenty nástroje.

tvorbě NC strojů.
Funkce: Pro všechny typy komponent jsou společné možnosti Typ komponenty a Barva,
které jsou podrobně popsány výše v části Podokno Konfigurace komponenty: karta
Komponenta.
Následující funkce komponenty Nástroj jsou specifické pro komponenty nástroje.

Index nástroje – Pomocí funkce Tool Index je možné zadat hodnotu indexu pro
komponentu nástroje. Jestliže definujete stroje s více pozicemi upnutí nástroje, například
vícevřetenovou frézku nebo soustruh s nožovou hlavou s nástroji uloženými v nožové hlavě,
je možné pomocí funkce Index nástroje definovat další komponenty nástroje s jinými
hodnotami indexu pro každou pozici upnutí nástroje. Zadané hodnoty jsou celá čísla.
Každou komponentu nástroje pro změnu nástroje aktivujete pomocí makra ActiveTool.
Například voláním makra ActiveTool2 aktivujete komponentu nástroje s indexem nástroje 2
apod.
Funkce nástrojů (Osa pohybu a Obrácený směr) jsou stejné jako stejnojmenné funkce
komponent osy pohybu popsané dále.
Všechny karty pro typ komponenty nástroj jsou stejné jako u ostatních typů komponent.
POZNÁMKA: ID podsystému komponenty nástroje se převezme z nadřazené komponenty
pohybu a není možné jej konfigurovat.

Typ komponenty: Zásobník nástrojů
Na následujícím obrázku je karta Komponenta, která se zobrazí pro komponenty zásobníku
nástrojů. Všimněte si, že se zde také nachází další karta Zásobník nástrojů. Obě tyto karty
jsou popsány dále.

tvorbě NC strojů.
typy komponent a jsou podrobně popsány výše v části Podokno Konfigurace komponenty,
karta Komponenta:
Následující funkce je specifická pro komponenty zásobníku nástrojů.

Podsystém – Podsystém, který řídí přesun komponenty lineárního nebo rotačního pohybu.
Je možné zadat název podsystému skládající se z písmen a číslic (včetně mezer), který bude
vždy považován za text. Pro osy pohybu zahrnuté ve všech podsystémech stroje zadejte
znak hvězdička (*). Podsystémy se používají ve strojích s více komponentami pohybu, jejichž
pohyb se řídí stejným výrazem NC programu, například „X“. Ve výchozím nastavení používá
stroj jeden podsystém pro všechny komponenty pohybu a předpokládá se, že jejich pohyb
je řízen jedinečnými výrazy NC programu.
Jestliže je stejným výrazem NC programu řízeno více komponent pohybu, což může nastat
na 4osých soustruzích nebo frézách s několika nezávisle řízenými hlavami, definujte různé
podsystémy, které budou řídit, která komponenta se má při zpracování příkazu pohybu
přesunout. Potom nastavte řízení tak, aby další kódy dráhy nástroje aktivovaly pro pohyb
příslušný podsystém. Pro podporu každého podsystému stroje je k dispozici celá sada
tabulek.
Karta Zásobník nástrojů – Pomocí funkcí na kartě Zásobník nástrojů je možné definovat
charakteristiky zásobníku nástrojů.
Všechny další funkce a karty pro typ komponenty: zásobník nástrojů jsou stejné jako pro
další typy komponent. Úplné informace o všech uvedených kartách naleznete v části
Podokno Konfigurace komponenty, společné funkce.

Karta Zásobník nástrojů
Pomocí funkcí na kartě Zásobník nástrojů je možné definovat charakteristiky zásobníku
nástrojů.
Počet kapes – Definuje počet nástrojů v zásobníku nástrojů. Aplikace VERICUT automaticky
vytvoří podél obvodové geometrie zásobníku nástrojů tento počet stejně rozmístěných
komponent nástrojů. Obvod zásobníku nástrojů je definovaný prvním souborem taženého
modelu připojeného ke komponentě zásobníku nástrojů. Tento soubor se kromě ladicích
účelů normálně nezobrazuje. Asociovanou strukturu zásobníku nástrojů je možné definovat
pomocí dalších modelů.
Tyto komponenty nástrojů jsou pojmenovány Pocket1, Pocket2 až PocketN. Vytvoří se vždy
při načtení souboru definice stroje, neukládají se a není možné je upravit. Umístění
komponentu Pocket1 je definováno počátečním bodem prvního segmentu hraniční
geometrie (čáry nebo oblouku). Komponenta Pocket1 je definována také jako místo výběru
nebo výměny nástroje. Měřítko obvodové geometrie je nastaveno podle Pocket1, aby se
dosáhlo vzdálenosti mezi kapsami zadané v GUI. Tato úprava by měla být obvykle malá.
Pořadí kapes – Definuje směr číslování kapes. V rozevíracím seznamu vyberte položku Po
směru hodin nebo Proti směru hodin.
Čas mezi kapsami – Definuje čas (v sekundách) potřebný pro přesunutí zásobníku nástrojů
o jednu pozici.
Čas výměny nástroje – Definuje čas (v sekundách) potřebný pro přesunutí vybraného
nástroje do vřetene nástroje a návrat předchozího nástroje do zásobníku nástrojů.
Vzdálenost mezi kapsami – Určuje vzdálenost mezi sousedními osami nástroje podél
obvodové geometrie.
Nahradit nástroj v jeho původní kapse – Určuje, kam se předchozí nástroj vyjmutý
z vřetena uloží v zásobníku nástrojů. Jestliže je tato možnost zapnuta, vyjmutý nástroj se
vrátí do původní kapsy. V opačném případě se předchozí nástroj vloží do kapsy uvolněné
volaným nástrojem.
Zobrazit kapsy ve stromu projektu – Určuje, zda se komponenty nástrojů asociované se
zásobníkem nástrojů zobrazí ve stromu projektu. Jestliže je tato možnost zapnuta,
komponenty nástrojů se ve stromu projektu zobrazí. Ve výchozím nastavení se komponenty
nástrojů nezobrazují, protože velké zásobníky nástrojů mohou obsahovat více než sto
nástrojů.
Kontrola kolize mezi nástroji – Slouží ke kontrole kolizí v případě, že se v průběhu výměny
nástroje do zásobníku nástrojů vloží nástroj. Jestliže je tato možnost zapnuta, provede se
kontrola kolizí předchozího nástroje a nástroje vraceného do zásobníku nástrojů s nástroji
ve vedlejších kapsách.
Kontrola délky nástroje – Jestliže je tato možnost zapnuta, délky nástroje se při prvním
vložení do zásobníku nástrojů kontrolují podle hodnoty Maximální délka nástroje. V případě,
že délka nástroje přesáhne hodnotu Maximální délka nástroje, vypíše se chyba.
Maximální délka nástroje – Definuje hodnotu maximální délky nástroje, pomocí které se
kontroluje délka nástroje.
Vytvořit kapsy – Přidá kapsy do zásobníku nástrojů.
POZNÁMKA: Před použitím funkce Vytvořit kapsy je nutné, aby komponenta zásobníku
nástrojů měla připojen soubor taženého modelu představující zásobník nástrojů.

Typ komponenty: Všechny osy pohybu
Na následujícím obrázku je karta Komponenta, která se zobrazí pro všechny komponenty
osy pohybu (Lineární X, Lineární Y, Lineární Z, Rotační A, Rotační B, Rotační C, Lineární U,
Lineární V, Lineární W, Rotační A2, Rotační B2, Rotační C2). Všimněte si, že se zde také
nachází další karta Zrychlit/zpomalit. Obě tyto karty jsou popsány dále.

tvorbě NC strojů.
karta Komponenta.
Následující funkce jsou specifické pro komponenty os pohybu, komponenty nožové hlavy a
komponenty dráhy.
Osa pohybu – Určuje pro lineární nebo rotační typ komponenty nebo komponentu nožové
hlavy osu pohybu vzhledem k souřadnicovému systému komponenty. Pomocí filozofie
přesunujícího se nástroje je možné určit osu pohybu a směr, přestože se komponenta může
ve skutečnosti pohybovat ve stroji a ne v nástroji.
Komponenta lineárního posuvu – Osa pohybu je osa, ve které dochází k lineárnímu posuvu.
Komponenty otáčení a nožové hlavy – Osa pohybu je osa, okolo které dochází k otáčení.
Kladný směr otáčení je při pohledu od kladného konce osy pohybu k počátku komponenty
proti směru hodin.
Komponenty nástroje a vřetena – Osa pohybu je osa zarovnaná s osou nástroje, obvykle
osou Z.
Strana součásti – Určuje, zda má aplikace VERICUT automaticky počítat, jestli je
komponenta stranou součásti, nebo zda chcete toto nastavení zadat ručně.
Jestliže je jedna z podřazených komponent komponentou polotovaru, je komponenta
považována za „stranu součásti". Jestliže je komponenta „stranou součásti“, aplikace
VERICUT na základě filozofie přesunujícího se nástroje obrátí směr pohybu.
Strana součásti – Jestliže je možnost Strana součásti nastavena na Automaticky (výchozí
hodnota), aplikace VERICUT automaticky spočítá, zda je komponenta při obnovení stranou
součásti.
Ano – Pomocí této funkce ručně určíte, že určitá komponenta je stranou součásti.
Ne – Pomocí této funkce ručně určíte, že určitá komponenta je stranou součásti.
Obrácený směr – Jestliže je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), směr pohybu komponenty
se obrátí.
Rychlost rychloposuvu – Rychlost posuvu pro komponenty pohybu v režimu rychloposuvu
(např. G0). Pro komponenty lineárního posuvu je zadaná hodnota jednotky/minuta, kde
jednotky představují jednotky souboru NC programu. Pro komponenty rotačního pohybu je
zadaná hodnota ve stupních/minuta.
Podsystém – Podsystém, který řídí přesun komponenty lineárního nebo rotačního pohybu.
Je možné zadat název podsystému skládající se z písmen a číslic (včetně mezer), který bude
vždy považován za text. Pro osy pohybu zahrnuté ve všech podsystémech stroje zadejte
znak hvězdička (*). Podsystémy se používají ve strojích s více komponentami pohybu, jejichž
pohyb se řídí stejným výrazem NC programu, například „X“. Ve výchozím nastavení používá
stroj jeden podsystém pro všechny komponenty pohybu a předpokládá se, že jejich pohyb
je řízen jedinečnými výrazy NC programu.
Jestliže je stejným výrazem NC programu řízeno více komponent pohybu, což může nastat
na 4osých soustruzích nebo frézách s několika nezávisle řízenými hlavami, definujte různé
podsystémy, které budou řídit, která komponenta se má při zpracování příkazu pohybu
přesunout. Potom nastavte řízení tak, aby další kódy dráhy nástroje aktivovaly pro pohyb
příslušný podsystém. Pro podporu každého podsystému stroje je k dispozici celá sada
tabulek.
Karta Zrychlit/zpomalit – Pomocí funkcí na kartě Zrychlit/zpomalit je možné definovat
nastavení použitá aplikací VERICUT při výpočtu hodnoty Čas zobrazené v okně Stav.
Všechny karty pro typ komponenty osa pohybu jsou stejné jako pro další typy komponent.

Karta Zrychlit/Zpomalit
Funkce na kartě Zrychlit/zpomalit umožňují definovat nastavení použitá aplikací VERICUT při
výpočtu hodnoty Čas zobrazené v okně Stav.
Zrychlení – Rychlost, na kterou může komponenta NC stroje zrychlit. Zadané hodnoty jsou
jednotky za sekundu na druhou, kde jednotky pro lineární osy mohou být palce nebo
milimetry podle jednotek stroje nebo stupně pro osy rotace.
Zpomalení – Rychlost, na kterou může komponenta NC stroje zpomalit. Zadané hodnoty
jsou jednotky za sekundu na druhou, kde jednotky pro lineární osy mohou být palce nebo
milimetry podle jednotek stroje nebo stupně pro osy rotace.
Max. rychlost posuvu – Maximální rychlost, kterou se mohou osy v režimu posuvu
pohybovat. Zadaná hodnota je v jednotkách za sekundu, kde jednotky pro lineární osy
mohou být palce nebo milimetry podle jednotek stroje nebo stupně pro osy rotace.
POZNÁMKA: U rychloposuvu bude použita hodnota komponenty pro rychlost
rychloposuvu.
Max. rychlost změny směru – Maximální rychlost posuvu pro pohyby, které způsobí
zpomalení osy na nulovou rychlost, což nastává například při soustružení v rohu.
POZNÁMKA: Nastavení Zrychlit/Zpomalit se používají pouze při výpočtu hodnoty Čas
zobrazené ve stavovém okně, pokud je zaškrtnuto políčko Použít zrychlení na čas cyklu.
Toto nastavení pro složky X, Y a Z se také použije pro výpočty zrychlení a zpomalení v rámci
režimu OptiPath, pokud zrychlení nebo zpomalení platí pro aktuální nástroj.

Filozofie přesunujícího se nástroje
Směr pohybů a způsob, jakým si stroj udržuje vazbu nástroje a obrobku, v aplikaci VERICUT
popisuje „filozofie přesunujícího se nástroje“. Tato filozofie se používá bez ohledu na to, zda
se komponenta nástroje nebo polotovaru skutečně pohybuje. Viz následující příklady.
Představte si standardní 3osou vertikální frézu, kde se nástroj pohybuje nahoru a dolů podle
osy Z a díl se pohybuje podle os X a Y.
Příklad 1
Příkaz Z+ způsobí, že osa Z nástroj přenese ve směru Z+ vzhledem k obrobku. Filozofie
přesunujícího se nástroje tedy kladný směr pohybu popisuje jako Z+.
Příklad 2
Příkaz X+ způsobí, že se díl posune podle osy X ve směru X- vzhledem k nástroji. V tomto
případě se nástroj pohybuje ve směru X+ vzhledem k dílu. Filozofie přesunujícího se nástroje
tedy kladný směr pohybu popisuje jako X+, i když se díl pohybuje ve směru X-.
Typ komponenty: Vřeteno
Na následujícím obrázku je karta Komponenta, která se zobrazí pro komponenty vřetena.

tvorbě NC strojů.
karta Komponenta.
Funkce vřetena (Strana součásti a Obrácený směr) jsou stejné jako stejnojmenné funkce
komponent osy pohybu popsané výše.
Všechny karty pro typ komponenty vřeteno jsou stejné jako pro další typy komponent.

Typ komponenty: Nožová hlava
Na následujícím obrázku je karta Komponenta, která se zobrazí pro všechny komponenty
nožové hlavy (Hlava, Hlava A, Hlava B, Hlava C).

tvorbě NC strojů.
karta Komponenta.
Funkce ovládající pohyb (Osa pohybu, Strana součásti, Obrácený směr a Podsystém) jsou
stejné jako výše popsané funkce komponent os pohybu.
Čas k indexaci (s) – Určuje dobu pro indexaci nožové hlavy. Tato hodnota se použije při
výpočtu času.
Pomůcka nožové hlavy – Zobrazí okno Pomůcka nožové hlavy, pomocí kterého je možné
určit charakteristiky komponenty nožové hlavy.
Všechny karty pro typ komponenty nožová hlava jsou stejné jako pro další typy komponent.

Okno Pomůcka nožové hlavy
Pomocí funkcí v tomto okně je možné definovat charakteristiky nožové hlavy.
Funkce v horní části okna Pomůcka nožové hlavy umožňují snadno vytvořit model tělesa
tažení nožové hlavy.
Počet stěn – Určí počet stěn na obvodu nožové hlavy.
Poloměr vepsané kružnice – Určí poloměr vepsané kružnice, pomocí které se určuje velikost
nožové hlavy.
Z min. – Pomocí této hodnoty určíte počáteční umístění podle osy Z, pomocí kterého se
vytvoří tažený model tělesa nožové hlavy. Vzdálenost mezi Z min. a Z max. určuje tloušťku
nožové hlavy.
Z max. – Pomocí této hodnoty určíte koncové umístění podle osy Z, pomocí kterého se
vytvoří tažený model tělesa nožové hlavy. Vzdálenost mezi Z min. a Z max. určuje tloušťku
nožové hlavy.
Název souboru – Určuje název souboru pro model tělesa tažení, který se má vytvořit.
Zadejte \\cestu\\název souboru do textového pole Název souboru nebo kliknutím na
tlačítko (Procházet) zobrazte okno pro výběr souboru a \\cestu\\název souboru zadejte
pomocí něj.
Přidat tažený model – Pomocí výše uvedených informací vytvoří model tělesa tažení a přidá
jej do stromu komponent.
Funkce v dolní části okna Pomůcka nožové hlavy umožňují snadno vytvořit komponenty
nástrojů pro nožovou hlavu.
Název komponenty nástroje – Určí základní název pro komponenty nástrojů, které se pro
nožovou hlavu vytvoří.
Počáteční index nástroje – Určí počáteční hodnotu indexu, která se má použít pro
vytvořené komponenty nástrojů.
Počátek počátečního indexu – Pomocí těchto funkcí popíšete umístění první komponenty
nástroje na nožové hlavě. Počátek počátečního indexu si představte jako umístění
v polárním souřadnicovém systému.
R – Určuje radiální vzdálenost od počátku nožové hlavy, na kterou budou vloženy
komponenty nástrojů.
A stupeň – Určí počáteční umístění polárního úhlu, ve kterém bude první komponenta
nástroje umístěna. Ve výchozím nastavení je výchozí hodnota polárního úhlu 0, jestliže je
počet stěn sudý. Jestliže je počet stěn lichý, polární úhel je 0.5(360/počet stěn). Tím se
výchozí umístění nástroje umístí do středu plochy v XY.
Z – Určí umístění Z pro komponenty nástrojů. Výchozí umístění Z je 0.5 (Z max. – Z min.).
Smět indexu – Určí směr kolem nožové hlavy, podle kterého budou od prvního umístění
indexovány komponenty nástrojů. Vyberte položku Po směru hodin nebo Proti směru
hodin.
Přidat komponentu nástroje – Vytvoří komponenty nástrojů a přidá je do stromu
komponent. Komponenta nástroje se vytvoří pro každou plochu nožové hlavy. Umístění
komponent nástrojů se otočí podle počátku nožové hlavy o počet ploch/360, umístí
v radiální vzdálenosti (R) od počátku nožové hlavy a indexují v určeném směru od úhlu
Počátek počátečního indexu (A). Komponenty se pojmenují „název komponenty nástroje“1,
„název komponenty nástroje“2 atd. podle vybrané hodnoty Počáteční index nástroje.
Model nožové hlavy a komponenty nástrojů v následujícím stromu projektu byly vytvořeny
pomocí informací v okně Pomůcka nožové hlavy zobrazeném v horní části tohoto tématu.
Zavřít – Zavře okno Pomůcka nožové hlavy.

K tématu Typ komponenty: Nožová hlava
Typ komponenty: Dráha
Následující obrázek zobrazuje kartu Komponenta, která se zobrazí pro všechny komponenty
dráhy (Po dráze X, Po dráze Y a Po dráze Z). Všimněte si, že se zde také nachází další karta
Zrychlit/zpomalit. Obě tyto karty jsou popsány dále.

tvorbě NC strojů.
karta Komponenta.
Následující funkce ovládající pohyb jsou specifické pro komponenty dráhy:
Rovina pohybu – Pomocí této funkce je možné definovat rovinu pohybu pro komponentu
dráhy. V rozbalovacím seznamu vyberte položku XY, ZX nebo YZ.
Posunutí – Definuje posunutí (vzdálenost od komponenty, na které leží komponenty dráhy,
k referenčnímu bodu na komponentě, která se pohybuje na dráze).
Z komponenty – Určí komponentu, na které leží komponenta dráhy.
Na následujícím obrázku je vazba výše zmíněných funkcí s komponentou dráhy X.
Funkce ovládající pohyb (Strana součásti, Obrácený směr, Rychlost rychloposuvu a

Podsystém) jsou stejné jako výše popsané funkce komponent os pohybu.
Karta Zrychlit/zpomalit – Pomocí funkcí na kartě Zrychlit/zpomalit je možné definovat
nastavení použitá aplikací VERICUT při výpočtu hodnoty Čas zobrazené v okně Stav.
Všechny karty pro typ komponenty dráha jsou stejné jako pro ostatní typy komponent.

Typ komponenty: Propojení
Následující obrázek zobrazuje kartu Komponenta, která se zobrazí pro komponenty
propojení.

tvorbě NC strojů.
karta Komponenta.
Následující funkce jsou specifické pro komponenty propojení.

Propojení ke komponentě – Pomocí funkce Propojení ke komponentě je možné určit jinou
komponentu propojení, ke které je tato komponenta propojení připojena. Komponenty
propojení vždy existují ve dvojicích.
Typ propojení – Tato funkce umožňuje definovat typ propojení mezi dvěma propojeními.
Podporované typy propojení jsou Lineární, Rotační a Posunování.
Lineární propojení
Propojení lineárního typu se pohybují souběžně se svou osou a zachovávají tak směr mezi
body počátku propojení.
Na následujícím obrázku jsou komponenty propojení zobrazeny v červeném obdélníku.
Podrobné informace o konfigurace lineárních propojení naleznete v části Použití
komponent propojení v tomto dokumentu.
Pohyb lineárního propojení
Pozice 1
Pozice 2
Rotační propojení
U rotačního typu se propojení otáčejí kolem zadané osy a zachovávají společný průsečík
určený délkou propojení.
Podrobné informace o konfigurace rotačních propojení naleznete v části Použití
Aby pohyby propojení fungovaly správě, je potřeba dodržet tyto přísná pravidla:
1. Osa otáčení propojení musí procházet bodem nadřazené komponenty.
2. Počátek komponenty propojení se musí nacházet na ose otáčení propojení.
3. Sekundární osa propojení musí směřovat vpřed:
Počátek propojené komponenty pro lineární propojení.
Průsečík propojených komponent pro rotační propojení
4. Komponentu propojení je možné připojit k jiné (nadřazené) komponentě
propojení pouze v případě, že je nadřazená komponenta připojená.
Propojení typu Posunování

Podrobné informace o konfigurace posunovacích propojení naleznete v části Použití
U posunovacího typu jsou propojení podobná jako u rotačního typu, ale nedochází k otáčení
kolem osy otáčení. Místo toho dochází k posunutí podél lineární osy, čímž se zachovává
vzdálenost mezi otočným spojem (s rotačním propojením) a středem komponenty rotačního
propojení (délka rotačního propojení). Propojení typu Posunování je možné spojit pouze
s rotačním propojením. Souřadnicový systém posunovacího propojení je nutné umístit do
spoje s rotačním propojením. Osa otáčení musí být stejná jako u spojeného rotačního
propojení. Osa pohybu je další osou matice komponenty po ose otáčení (poznámka: další po
Z je X).
Pohyb posunovacího propojení
Pozice 1
Pozice 2
Osa otáčení – Tato funkce umožňuje určit osu, okolo které může komponenta propojení
rotovat (v souřadnicovém systému propojení). Vyberte osu v rozevíracím seznamu. Možnost
Bod zatím není podporována.
Osa pohybu – Tato funkce umožňuje určit lineární osu, podél které se může komponenta
propojení pohybovat (v souřadnicovém systému propojení). Vyberte osu v rozevíracím
seznamu.
POZNÁMKY: Komponenta propojení je pasivní komponenta bez mechanických zařízení
pro provedení pohybu. Její pohyb je způsoben nadřazenou komponentou a typem propojení
s propojenou komponentou. Aby byly pohyby propojení správné, musí být splněna
následující přesná pravidla:
1. Osa otáčení propojení musí procházet bodem v místě na nadřazené komponentě, kde je
propojení připojeno.
2. Počátek matice komponenty propojení se musí nacházet na ose otáčení propojení.
3. Vedlejší osa propojení musí směřovat směrem k (nebo směrem od):
pro lineární propojení – počátek připojeného propojení
pro rotační propojení – průsečík nebo připojená propojení.
4. Komponentu propojení je možné připojit k jiné (nadřazené) komponentě propojení
pouze v případě, že je nadřazená komponenta připojená.
Všechny další funkce a karty pro typ komponenty: Propojení jsou stejné jako pro další typy
komponent. Úplné informace o všech uvedených kartách naleznete v části Podokno
Konfigurace komponenty, společné funkce.
Příklady a další informace naleznete v části Použití komponent propojení v příručce Strom
projektu v nápovědě aplikace VERICUT.

Použití komponent propojení
Následující příklady ukazují, jak je možné použít komponenty propojení.
Příklad 1 – komponenty s lineárním propojením

Další informace o konfiguraci komponent s lineárním propojením naleznete na horním

obrázku a stromu projektu na následujícím obrázku.
V horním příkladu si všimněte, že komponenta propojení „hydraulický válec“ (cylinder) a
komponenta propojení„pístní tyč“ (rod) vytváří požadovanou dvojici komponent propojení.
Příklad 2 – komponenty s otáčivým propojením
Další informace o konfiguraci komponenty s otáčivým propojením a propojení více dvojicí

propojení naleznete na horním obrázku a stromu projektu na následujícím obrázku.
1. Následující obrázky stromu projektu zobrazují, jak jsou komponenty propojení „táhlo“ (bar)
a „páka“ (crank) konfigurovány tak, aby vytvořily „dvojici propojení 1“.
2. Následující obrázky stromu projektu zobrazují, jak jsou komponenty propojení „táhlo“ (bar)
a „páka“ (crank) konfigurovány tak, aby vytvořily „dvojici propojení 1“.
3. Následující obrázky stromu projektu zobrazují, jak je více dvojic komponent propojení
konfigurováno tak, aby se spolu propojily. Všimněte si, že komponenta propojení „táhlo“
z dvojice propojení 1 je nadřazená komponentě propojení páka2. Tato vazba vytvoří
propojení mezi dvojicí propojení 1 a dvojicí propojení 2.
Příklad 3 – komponenty posunovacího propojení
Další informace o konfiguraci komponent s posunovacími propojením naleznete na horním

obrázku a stromu projektu na následujícím obrázku.
V horním příkladu si všimněte, že komponenta „Posunovací propojení“ a komponenta
„Rotační propojení“ vytváří požadovanou dvojici komponent propojení.
Další informace o komponentách propojení naleznete v tématu Typ komponenty: Propojení

Podokno Konfigurace větve Modely
Umístění: Strom projektu > větev Modelů (tlačítko Konfigurace je stisknuto)
Následující podokno Konfigurace se zobrazí, jestliže zvýrazníte ve stromu projektu větev

Modely.
Funkce Přidat model je stejná jako funkce popsaná výše v části Podokno Konfigurace

Nabídka Konfigurace modelu
Umístění:
Strom projektu > Model (tlačítko Konfigurace stisknuto)
Strom projektu > Obrobek (tlačítko Konfigurace stisknuto)
V podokně Konfigurace modelu je možné definovat modely přestavující objemová tělesa

použitá v simulaci.
Funkce na kartě Model se liší podle typu modelu. Tyto rozdíly budou popsány
Podokno Konfigurace modelu se zobrazí, jestliže ve stromu projektu zvýrazníte model nebo
obrobek.
Podokno Konfigurace modelu při zvýraznění modelu
Podokno Konfigurace modelu při zvýraznění obrobku
Karta Model – Pomocí funkcí na kartě Model je možné přidat nebo upravit modely
připojené ke komponentám a vytvořit tak 3D tvar. Tato karta je dostupná pouze při
zvýraznění modelu.
Karta Posun – Posune vybraný objekt pomocí zadaných bodů „od“ a „do“.
otáčení.
Karta Zrcadlit – Pomocí funkcí na kartě Zrcadlit je možné model zrcadlit podle vybrané osy
(roviny). Tato karta je dostupná pouze při zvýraznění modelu.
Přidat model – Po výběru možnosti Soubor modelu se zobrazí okno pro výběr souborů
Otevřít, v němž je možné vybrat soubor modelu, který se má přidat do stromu projektu. Po
přidání souboru modelu do stromu modelu se v podokně Konfigurace modelu zobrazí
v rozevíracím seznamu Typ umístění modelu zadané v textovém poli Soubor modelu.
Informace o různých typech souboru modelu, které je možné použít v aplikaci VERICUT,
naleznete v části Typ modelu: Soubor modelu v části Podokno Konfigurace modelu, karta
Model v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace VERICUT.

Podokno Konfigurace modelu, karta Model
Pomocí funkcí na kartě Model je možné přidat nebo upravit modely připojené ke
komponentám a vytvořit tak 3D tvar. Modely mohou být jednoduché parametrické tvary
nebo mohou odkazovat na externí soubory modelů.
Následující funkce jsou společné pro všechny typy modelů:

Typ – Určuje typ definovaného modelu. Aktivní volba určí, které funkce se na kartě Model
zobrazí.
Typ modelu: Vzhled ve stromu projektu:
Kvádr
Kužel
Válec
Soubor modelu
Viditelné – Zapnutím (zaškrtnutím) nebo vypnutím této možnosti určíte, zda se má model
zobrazit v grafické oblasti aplikace VERICUT.
Jestliže je možnost zapnuta, ikona modelu určuje stav viditelnosti modelu. Například ikona
ve stromu projektu označuje, že bude model viditelný v grafické oblasti aplikace
VERICUT.
POZNÁMKA: Jestliže je zvýrazněn obrobek, tato funkce není dostupná.
Barva – Pomocí této funkce určete barvu modelu. Pravá strana tlačítka (paleta barev)
zobrazuje aktuální barvu modelu. Chcete-li barvu modelu změnit, kliknutím na tlačítko
(paleta barev) zobrazte okno palety barev zobrazené níže.
Kliknutím na barvu v okně palety barev určete barvu modelu. Paleta barev se zavře a na pravé
straně tlačítka (paleta barev) v podokně Konfigurace modelu: Karta Model bude
aktualizována, aby zobrazovala vybranou barvu.
Chcete-li okno palety barev zavřít bez změny barvy, klikněte na tlačítko v horním rohu palety
barev.
Modely připojené ke komponentě mají možnost převzít nebo přepsat definovanou barvu
komponenty. Poté je možnost Převzít zapnuta a model převezme barvu z komponenty, ke
které je připojen. V tomto případě zobrazí prvek Barva barvu, která byla převzata, jak je
ukázáno na obrázku.
Pokud je možnost Převzít vypnuta (není zaškrtnuta), zobrazí se ikona (Paleta barev), která
umožňuje určit barvu modelu, jak je ukázáno na obrázku níže.
Další funkce dostupné na kartě Model se liší podle typu modelu. Každá z variant je popsána
Typ modelu: Kvádr
Na následujícím obrázku je karta Model, která se zobrazí pro modely kvádru.
Karta Model – Pomocí funkcí na kartě Model je možné přidat nebo upravit modely připojené ke
komponentám a vytvořit tak 3D tvar. Modely mohou být jednoduché parametrické tvary nebo
mohou odkazovat na externí soubory modelů.
Funkce: Typ, Viditelnost a Barva jsou společné pro všechny typy modelů a jsou podrobně
popsány výše v části Podokno Konfigurace modelu: karta Model.
Následující funkce jsou specifické pro modely kvádru.
Délka (X) – Určuje hodnotu kóty délky kvádru (podle osy X souřadnicového systému modelu).
Šířka (Y) – Určuje hodnotu kóty šířku kvádru (podle osy X souřadnicového systému modelu).
Výška (Z) – Určuje hodnotu kóty výšku kvádru (podle osy X souřadnicového systému modelu).
Blok podle velikosti modelu – Pomocí této funkce je možné vybrat soubor modelu představující
model součásti a pomocí aplikace VERICUT vytvořit blok polotovaru uzavírající vybraný model.
Kliknutím na tlačítko Blok podle velikosti modelu zobrazíte okno pro výběr souboru Blok podle
velikosti modelu, ve kterém můžete vybrat soubor modelu. V rozbalovací nabídce Jednotky
vyberte jednotky (palce nebo milimetry), které se mají použít.
Blok podle rozsahu NC programu – Jestliže vyberete jako typ modelu Kvádr, tato funkce
automaticky definuje a nalezne blok polotovaru podle umístění nástrojů v aktuálních souborech
NC programu. Umístění nástrojů Rapid a „FROM“ v NC programu typu APT-CLS se v průběhu
výpočtu ignorují. Velikost bloku a umístění zaručují, že NC program provede řez kvádru.
Posunutí – Určuje posunutí, které se má použít na blok vytvořený pomocí funkcí Blok podle
velikosti modelu nebo Blok podle rozsahu NC programu (viz výše). Toto posunutí se použije na
všechny kóty.
(roviny). Podrobné informace naleznete v části Podokno Konfigurace modelu: karta Zrcadlit.

Typ modelu: Kužel
Na následujícím obrázku je karta Model, která se zobrazí pro modely kužele.
Následující funkce jsou specifické pro modely kužele.
Výška (Z) – Určuje hodnotu kóty výšku kužele (podle osy X souřadnicového systému modelu).
Základní poloměr – Určuje hodnotu kóty poloměru na základně kužele.
Horní poloměr – Určuje hodnotu kóty poloměru na horní straně kužele.
Všechny ostatní karty pro Typ modelu: Kužel jsou stejné jako u ostatních typů komponent.

Typ modelu: Válec
Na následujícím obrázku je karta Model, která se zobrazí pro modely válce.
Následující funkce jsou specifické pro modely válce.
Výška (Z) – Určuje hodnotu kóty výšku válce (podle osy X souřadnicového systému modelu).
Poloměr – Určuje hodnotu kóty poloměru válce.
Všechny ostatní karty pro Typ modelu: Válec jsou stejné jako u ostatních typů komponent.

Typ modelu: Soubor modelu
Na následujícím obrázku je karta Model, která se zobrazuje pro modely v souborech modelu
(STL, Polygon VERICUT, VERICUT Solid, Sweep, SOR, IGES, CATIA V4, CATIA V5, STEP, ACIS, NX).
Následující funkce jsou specifické pro modely v souborech modelu.
Soubor modelu – Pomocí funkce Soubor modelu je možné určit soubor obsahující data modelu.
Klikněte na tlačítko (Otevřít soubor) a v zobrazeném okně pro výběr souboru Otevřít
vyberte soubor modelu.
Aplikace VERICUT podporuje následující formáty souborů modelu:
Polygon VERICUT – Soubor polygonu aplikace VERICUT, zkráceně soubor polygonu, je
textový soubor formátu ASCII popisující prakticky jakoukoli otevřenou plochu tvaru nebo
uzavřený tvar. Běžné přípony souboru: součást – .dsn, upínka – .fix, polotovar – .stk,
libovolný – .ply
Další informace naleznete v části Soubor polygonu aplikace VERICUT v příručce Začínáme
VERICUT Solid – Soubor tělesa aplikace VERICUT je binární soubor obsahující data
představující data obrobku. Běžná přípona souboru: .vct
Další informace naleznete v části Uložení nebo načtení tělesa aplikace VERICUT (.vct)
Další informace naleznete v části Soubor tělesa aplikace VERICUT v příručce Začínáme
STL – Soubor stereolitografického modelu, také známý jako soubor „STL“ nebo „SLA“, je
textový ASCII nebo binární soubor, který může popisovat téměř jakýkoli plošný nebo
objemový model. Běžná přípona souboru: .stl
Další informace naleznete v části Soubor modelu STL (Stereolithography) v příručce
IGES – Soubor modelu IGES (Initial Graphics Exchange Specification) je textový ASCII soubor
popisující téměř vše, co je možné v systémech CAD modelovat. Běžná přípona souboru: .igs
Další informace naleznete v části Soubor modelu IGES v příručce Začínáme v nápovědě
aplikace Vericut.
Tažení – Soubor lineárního tažení aplikace VERICUT je textový ASCII soubor, který popisuje
vysunutý tvar. 2D profil je definován v rovině XY a poté tažen (vysunut) podle osy modelu Z.
Běžná přípona souboru: .swp
Další informace naleznete v části Soubor lineárního tažení aplikace VERICUT v příručce
SOR – Soubor rotovaného tělesa aplikace VERICUT (zkráceně soubor rotovaného tělesa) je
textový ASCII soubor popisující rotovaný tvar. 2D profil je definován v rovině ZX a poté
rotován okolo osy modelu Z. Běžná přípona souboru: .sor
Další informace naleznete v části Soubor rotovaného tělesa aplikace VERICUT v příručce
CATIA V4 – Soubor modelu CATIA V4 je binární soubor vytvořený pomocí systému CATIA
V4 verze 2.5. To je poslední verze systému CATIA V4. Běžná přípona souboru: .model
Aby bylo možné tyto soubory v aplikaci VERICUT použít, je nutné mít licenci rozhraní modelů
CATIA V4 a instalované soubory rozhraní modelů CAD (také známé jako knihovny Spatial
Technologies). Další informace naleznete na webové stránce CGTech.
CATIA V5 – Soubor modelu CATIA V5 je binární soubor vytvořený systémem CATIA V5
(vyžaduje systém CATIA V5 verze R19 a aplikaci VERICUT verze 7.1). Běžná přípona souboru:
.CATPart
CATIA V5 a instalované soubory rozhraní modelů CAD (také známé jako knihovny Spatial
Technologies). Další informace naleznete na webové stránce CGTech.
STEP – Soubor modelu STEP je soubor 3D modelu formátovaný v ISO formátu STEP
(Standard for the Exchange of Product Data – standard pro výměnu dat produktu), pomocí
kterého je možné znázornit data trojrozměrného modelu ve formátu používaném více
programy. Soubor modelu STEP je textový ASCII soubor.
Další informace naleznete na webové stránce CGTech.
ACIS – Soubor modelu ACIS je soubor modelu vytvořený pomocí jádra 3D ACIS Modeler
(ACIS) vlastněného společností Spatial Corporation (dříve Spatial Technology). Je to textový
soubor ve formátu ASCII. Běžná přípona souboru: .sat
ACIS a instalované soubory rozhraní modelů CAD (také známé jako knihovny „Spatial
Technologies“).
Další informace o rozhraní modelů ACIS naleznete na webových stránkách společnosti
CGTech.
NX – Soubor modelu NX je binární soubor vytvořený pomocí CAD systému Siemens NX

(vyžaduje verzi NX6, NX7, NX7.5, NX8 nebo NX8.5 a aplikaci VERICUT verze 7.3). Soubor
součásti systému NX je možné v aplikaci VERICUT otevřít přímo, jestliže jsou splněny
následující podmínky.
1. V počítači se spuštěnou aplikací VERICUT musí být nainstalován systém NX6, NX7,
NX7.5, NX8 nebo NX8.5.
2. Je nutné spouštět 32bitový systém NX s 32bitovou aplikací VERICUT nebo 64bitový
systém NX s 64bitovou aplikací VERICUT.
3. Musí být k dispozici licence systému NX.
4. V prostředí aplikace VERICUT je nutné nastavit následující proměnné prostředí:
UGII_BASE_DIR
Proměnná prostředí UGII_BASE_DIR je nastavena instalací systému NX
do systémového prostředí a obvykle ukazuje na umístění, ve kterém je systém
NX instalován, například C:/Program Files/UGS/NX 6.0/.
UGII_ROOT_DIR
Proměnná prostředí UGII_ROOT_DIR je nastavena instalací systému NX
do systémového prostředí a obvykle ukazuje na umístění spustitelných souborů
systému NX, například C:/Program Files/UGS/NX 6.0/UGII/.
Proměnná prostředí UGII_ROOT_DIR musí být nastavena cesta ke spustitelným
souborům (proměnná prostředí „path“).
Protože soubor součásti NX může obsahovat více modelů, zobrazí se okno se seznamem
modelů v souboru součásti NX. Jestliže byl model v systému NX pojmenován, zobrazí se
v okně jeho název. Pokud model v systému NX pojmenován nebyl, zobrazí se v seznamu
jako „nepojmenovaný_“ následovaný číslem jako na následujícím obrázku.
Více modelů ve skupině můžete vybrat výběrem prvního modelu, podržením klávesy Shift a
výběrem posledního modelu. Více jednotlivých modelů můžete vybrat pomocí klávesy
Control (Ctrl).
Další informace o rozhraní modelů NX naleznete na webových stránkách společnosti

CGTech.
Další informace naleznete také v části Installing the Model Interface Modules v části
Installing CGTech Products v knihovně příruček CGTech Help Library.
Vztažné body součásti – Textový ASCII soubor, také nazývaný „soubor kontrolních bodů“,
obsahující umístění bodů, pomocí kterých se při provádění operace porovnání bodů AUTO-DIFF
kontroluje model aplikace VERICUT. Běžná přípona souboru: .pts
Další informace naleznete v části Soubor vztažných bodů součásti v příručce Začínáme
Skicář – Zobrazí okno Skicář profilu, kde je možné upravit nebo vytvořit soubor modelu tělesa
tažení (.swp) nebo rotace (.sor).
Kliknutím na tlačítko Skicář se zvýrazněnou položkou Typ modelu: SOR ve stromu projektu
otevřete okno skicáře profilu v režimu rotace.
Kliknutím na tlačítko Skicář se zvýrazněnou položkou Typ modelu: Tažení ve stromu projektu
otevřete okno skicáře profilu v režimu tažení.
Kliknutím na tlačítko Skicář s jakýmkoli jiným zvýrazněným typem modelu ve stromu projektu
zobrazíte okno Typ profilu v režimu rotace nebo tažení.
Okno skicáře profilu ve vybraném režimu zobrazíte výběrem typu profilu (rotace nebo tažení) a
kliknutím na tlačítko OK.
Pomocí okna skicáře profilu vytvořte nový soubor modelu tělesa tažení (.swp) nebo rotace
(.sor).
Zrušit zavře okno Typ profilu bez zobrazení okna skicáře profilu.
Všechny ostatní karty pro Typ modelu: soubor modelu jsou stejné jako u ostatních typů
komponent. Úplné informace o všech uvedených kartách naleznete v části Podokno
Konfigurace komponenty, společné funkce.

Okno Otevřít pro modely
Umístění:
Strom projektu > podokno Konfigurace větve Modely
Strom projektu > podokno Konfigurace modelu
Strom projektu > místní nabídka větve Modely > Přidat model > Soubor modelu
Strom projektu > místní nabídka modelu > Přidat model > Soubor modelu
Pomocí okna pro výběr souboru modelu Otevřít je možné přidat jeden nebo více souborů
modelu (další informace o podporovaných typech modelů naleznete v části Popisy souborů
aplikace VERICUT v příručce Začínáme v nápovědě aplikace Vericut).
Většina funkcí v tomto okně jsou standardní funkce okna pro výběr souboru, pomocí kterých je
možné se pohybovat v adresářích, filtrovat soubory a zadávat nebo vybírat cesty a názvy
souborů. Popis funkcí specifických pro aplikaci VERICUT je možné nalézt v části Úvod k oknům
pro výběr souborů aplikace VERICUT v příručce Začínáme v nápovědě aplikace Vericut.
Okno pro výběr souboru modelu má v pravé části okna některé další funkce. Tyto funkce jsou
popsány níže.
Normály – Tato funkce se vztahuje pouze na soubory modelů STL a určuje směr vzhledem
k modelu, kterým směřují normály plochy definované v datech STL. Vyberte položku Dovnitř,
Ven nebo Vypočítané (tato možnost nechá aplikaci VERICUT určit směr normál plochy).
Jednotky – Jednotky souboru modelu (palcenebo milimetry).
Typ IGES – Určí, zda soubor IGES obsahuje data profilu nebo plochy.
Sestava – Pomocí této funkce určíte, zda se má model STEP načíst jako jednotlivé komponenty
nebo jako sestava. Tato funkce se vztahuje pouze na soubory STEP.
Jestliže je tato možnost vypnuta (není zaškrtnuta), soubor STEP se načte jako jediný model.
Jestliže je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), soubor STEP se načte jako jednotlivé
komponenty. Pro každou komponentu nalezenou v souboru STEP se vytvoří model.
Odebrat referenci – Pokud je tato možnost zapnutá, vytvoří se pro soubory CATIA V5, NX a
STEP ASCII soubor polygonu aplikace VERICUT. Reference na soubor CATIA V5, NX nebo STEP se
přeruší a na model bude odkazovat nově vytvořený ASCII soubor polygonu aplikace VERICUT.
Okno Skicář profilu
Umístění:
Strom projektu > podokno Konfigurace komponenty > Přidat model Vytvořit rotaci
Strom projektu > podokno Konfigurace komponenty > Přidat model > Vytvořit tažení
Strom projektu > podokno Konfigurace modelu karta Model (Soubor modelu) > Skicář
Strom projektu > podokno Konfigurace modelu > Přidat model > Vytvořit rotaci
Strom projektu > podokno Konfigurace modelu > Přidat model > Vytvořit tažení
Karta Projekt > Nástroje > Přidat (Upravit) nástroj

> karta Komponenta nástroje:
Karta Projekt > Nástroje > Přidat (Upravit) plátek >

karta Komponenta nástroje:
(Rotovaný profil)
Karta Projekt > Nástroje > Přidat (Upravit) držák >
Karta Projekt > Nástroje > Přidat (Upravit) držák >

(Tažený profil)
Okno skicáře profilu nabízí jednoduchý grafický způsob popisu profilu ve 2D výkresovém
prostoru. Skici profilů je možné vytvořit propojením řady segmentů čar a oblouků. Můžete
vybrat body, zadat data bodu nebo oblouku do seznamu entit Profil nebo vybrat a upravit
hodnoty entit v seznamu. 2D geometrii také můžete importovat ze souboru DXF. Profil
zobrazený v okně skicáře se stále aktualizuje bez ohledu na způsob dodání dat entit profilu a
zjednodušuje tak zobrazení definovaných dat.
Okno skicáře profilu je možné zobrazit v režimu rotace, ve kterém se otevřený 2D profil otočí
okolo osy Z a vytvoří tak model tělesa, nástroj nebo držák.
nebo v režimu tažení, ve kterém je uzavřený 2D profil tažen o určitou vzdálenost podle osy Z a
vytvoří se tak model tělesa nebo plátek nebo držák nástroje.
Okno skicáře profilu je dostupné v nabídce Strom projektu > nabídka Konfigurace komponenty
> Přidat model > Rotace/Tažení, v nabídce Strom projektu > nabídka Konfigurace modelu:
karta Model (Soubor modelu) > Skicář a v nabídce Strom projektu > podokno Konfigurace
modelu > Přidat model > Rotace/Tažení k tvorbě profilů, jejichž rotací nebo tažením podél osy
je možné vytvořit modely tělesa. Toto okno je také dostupné prostřednictvím Správce nástrojů
kvůli přidání nebo úpravám nástrojů, plátků a držáků.
Možnosti dostupné ve skicáři profilu se liší podle toho, zda byly zobrazeny z jednoho z podoken
modelu nebo ze Správce nástrojů. Většina funkcí je společných bez ohledu na to, odkud bylo
okno zobrazeno, a má stejné funkce. Specifické funkce nacházející se v dolní části okna jsou
popsány v následující části Zvláštní prvky.
Společné funkce
Seznam entit – Zobrazuje entity bodů nebo oblouků, které definují profil. Seznam vytvoříte
grafickým výběrem nebo kliknutím na tlačítko Přidat a přidáním záznamů do seznamu. Existující
data je možné upravit přímo v seznamu entit.
Přidat – Přidá jednu entity do seznamu entit. Po přidání je možné změnit typ entity (Bod nebo
Oblouk) nebo hodnoty dat.
Odstranit – Odstraní zvýrazněnou entitu ze seznamu entit.
Odstranit vše – Odstraní všechny entity v seznamu entit.
Import DXF – Zobrazí okno Geometrie DXF, pomocí kterého je možné importovat geometrii 2D
nástrojů ze souborů, které jsou neoficiálním standardem systému CAD (DXF – Data eXchange
Format) a přidat (nebo upravit) tak jednotlivé komponenty nástroje (nebo držáku) v existujících
záznamech nástrojů.
Zaoblení
Poloměr – Toto textové pole určuje poloměr zaoblení, které se má vytvořit nebo upravit.
Používá se s možnostmi Vytvořit a Upravit popsanými níže.
Vytvořit – Vytvoří zaoblení ve vybraném bodě. Velikost zaoblení určíte pomocí textového pole
Poloměr popsaného výše.
Upravit – Umožňuje úpravu zaoblení. Vyberte zaoblení v seznamu entit a nastavte novou
hodnotu Poloměr. Nakonec zaoblení aktualizujte kliknutím na možnost Upravit.
Odebrat – Umožňuje odstranění zvýrazněného zaoblení ze seznamu entit.
Úkos
Úkos je možné definovat v rohu mezi dvěma segmenty čar. Chcete-li úkos vytvořit, je nutné
vybrat bod rohu a potom definovat dva parametry délky: (délka1 + délka2) nebo parametr
délky a úhlu, například (délka1 + úhel2). Viz obrázek na následující stránce.
Pokud určíte dva prvky úhlu, úkos nebude vytvořen, protože dva úhly nepředstavují dostatek
informací. V pravém dolním rohu okna skicáře profilu se zobrazí zpráva.
Definovaný úkos je možné upravit výběrem a změnou typu nebo hodnot definujících
parametrů.
Pokud například definujete úkos pomocí parametrů délka1 = 1, úhel1 = 30, můžete jej upravit
na úhel1 = 35, délka2 = 1.2. Při práci se skicou si aplikace zapamatuje všechny metody tvorby
úkosů a je možné je upravit. Po uložení výsledného profilu se však úkosy uloží jako segmenty
čar a podrobnosti o jejich tvorbě budou ztraceny.
Entita 1 – Vyberte jednu z následujících entit (Délka1, Úhel2, Úhel1) z rozevíracího seznamu a
zadejte hodnotu (vzdálenost nebo úhel) pro vybranou entitu do textového pole vedle vybrané
entity.
Entita 2 – Vyberte jednu z následujících entit (Délka2, Úhel1, Úhel2) z rozevíracího seznamu a
zadejte hodnotu (vzdálenost nebo úhel) pro vybranou entitu do textového pole vedle vybrané
entity.
Vytvořit – Vytvoří úkos podle informací zadaných pro výše popsané možnosti Entita1 a Entita2.
V rozevíracím seznamu vyberte možnost Entita1 a zadejte hodnotu do textového pole.
V rozevíracím seznamu vyberte možnost Entita2 a zadejte hodnotu do textového pole. Nakonec
úkos vytvořte kliknutím na možnost Vytvořit.
Upravit – Umožňuje úpravu úkosu. Vyberte úkos v seznamu entit a nastavte nový typ nebo
hodnoty entity. Nakonec úkos aktualizujte kliknutím na možnost Upravit.
Odebrat – Umožňuje odstranění zvýrazněného úkosu ze seznamu entit.
Příklad 1 – Tvorba 45stupňového úkosu pomocí délky a úhlu
1. Nastavte hodnotu Entita 1 = Délka1 na 0.5.
2. Nastavte hodnotu Entita 2 = Úhel 1 na 45.
3. V seznamu entit skicáře vyberte průsečík čar, do kterého chcete úkos umístit.
4. Vytvořte úkos pomocí možnosti Vytvořit. Viz následující obrázek.
Příklad 2 – Tvorba 30stupňového úkosu pomocí délky a úhlu

1. Nastavte hodnotu Entita 1 = Délka1 na 1.
2. Nastavte hodnotu Entita 2 = Úhel 1 na 30.
Příklad 3 – Tvorba úkosu pomocí 2 délek
Rychlý přístup: Kliknutím pravým tlačítkem myši v okně skicáře (rotovaného nebo taženého
profilu) zobrazíte následující místní nabídku:
Většina těchto položek funguje stejně jako položky popsané v části Společné funkce.
Funkce Vytvořit vnitřní smyčku je dostupná pouze v okně Profil tažení a je popsána níže v části
Společné funkce.
Okno Skicář – Podle seznamu entit zobrazí aktuálně definovaný profil nástroje (modrá čára).
Profil se v okně stále aktualizuje podle aktuálních dat v seznamu. V okně skicáře se mohou
zobrazit následující značky:
Počátek nástroje – Aplikace VERICUT předpokládá, že počátek nástroje je řídicí bod, řízený
bod nebo nástroj. Skici profilů nástrojů se obvykle tvoří relativně k počátku nástroje, aby nástroj
profily správně obráběl. Počátek nástroje je však možné kdykoli přesunout přetáhnutím bodu
počátku. Zobrazení počátku nástroje se řídí pomocí funkce Počátek na panelu nástrojů
skicáře (další informace naleznete níže).
(modrý bod) Bod entity – Tato značka určuje bod na profilu nebo střed oblouku. Tvar
profilu změníte přetáhnutím bodů entit do jiných umístění. Odpovídající entita se v seznamu
automaticky aktualizuje.
(zelená tečka) Vybraný bod entity – Tato značka určuje entitu vybranou pro úpravy. Také
odpovídající entita v seznamu se zvýrazní pro úpravy.
POZNÁMKA: Výběrem segmentu čáry v okně skicáře vyberete pro úpravy oba koncové body.
Přetažením segmentů čáry do požadovaného umístění automaticky aktualizujete oba koncové
body v okně skicáře i v seznamu entit profilu.
(červená tečka) Cílový bod entity – Tato značka se pohybuje spolu s ukazatelem myši a je
cílem grafického výběru. Hodnoty zobrazené u os skicáře pod oknem skicáře se mění podle
umístění cílového bodu entity.
Osy skicáře – Osy zobrazující souřadnicový systém, ve kterém se vytváří profil nástroje.
Hodnoty zobrazené u os se mění podle umístění cílové bodu entity vzhledem k počátku
nástroje.
(Šipka) – Šipka na profilu určuje směr.

Oblouk/bod – Pomocí grafického výběru řídí definovaný typ entity profilu.
Směr oblouku – Pomocí grafického výběru řídí směr definovaného oblouku.
Velikost mřížky – Jestliže je tato možnost vybrána, v okně skicáře se zobrazí mřížka. Pokud je
mřížka zobrazena, cílové a vybrané body se přichytí k nejbližšímu průsečíku čar mřížky.
Vzdálenost mezi čárami je možné určit v textovém poli umístěném napravo od popisku Velikost
mřížky a je možné ji kdykoli změnit. Zrušením zaškrtnutí zaškrtávacího políčka mřížku odstraníte
a body můžete v 2D prostoru výkresu vybrat nebo přetáhnout kamkoli.
Oblast zpráv skicáře – Toto neupravitelné textové pole umístěné pod oknem skicáře zobrazuje
chyby a informativní zprávy, které vám pomohou při definování profilů nástrojů. Jestliže dojde
k neočekávaným akcím v okně Správce nástrojů nebo skicáře, další důležité zprávy naleznete
v oblasti zpráv hlavního okna aplikace VERICUT.
Panel nástrojů Skicář – Pomocí tlačítek na tomto panelu nástrojů je možné přiblížit, oddálit,
provést zoom na objekt a posunout profil nástroje v okně skicáře. Podrobnosti naleznete
v následující tabulce. Tlačítka skicáře:
Rychlý přístup: Následující klávesy umožňují ovládat dynamické zobrazování pomocí

klávesnice (stiskněte a držte klávesy při přetažení myši): Dynamický zoom – <Ctrl>, Dynamický
posun – <Shift>.
Tlačítko: Název: Akce:
Přetáhnutím myši v požadovaném směru provedete

Posun
posun.
Přiblížit Při každém kliknutí přiblíží zobrazení asi o 20%.
Oddálit Oddálí zobrazení asi o 20% při každém kliknutí
Zoom na
V okně skicáře provede zoom na objekt.
objekt
Počátek Zobrazí počáteční bod nástroje.
Zpět Výběrem se vrátíte zpět k předchozí akci.

Zvláštní prvky
Následující funkce jsou k dispozici pouze v okně tažení profilu:
Vytvořit vnitřní smyčku – Slouží k tvorbě vnitřních smyček v hlavním profilu použitém pro
tvorbu tažených modelů těles. Vnitřní smyčky způsobí výskyt otevřených ploch v taženém
modelu tělesa. Tato funkce není dostupná, jestliže bylo okno Tažený profil zobrazeno ze
Příklad:
Následující okno Profil tažení zobrazuje hlavní profil se čtyřmi různě tvarovanými vnitřními
smyčkami.
Při uložení výše zobrazeného profilu jako souboru taženého modelu tělesa a načtení do aplikace
VERICUT bude výsledný model tělesa vypadat jako na následujícím obrázku.
Z min. / Z max. – Pomocí této hodnoty určíte počáteční a koncové umístění podle osy Z, pomocí
kterého se vytvoří tažený model tělesa.
Následující funkce jsou k dispozici pouze v případě, že je okno tažení nebo rotovaného profilu
zobrazeno ze Správce nástrojů. Dostupné specifické funkce se liší podle typu nástroje
(frézování, soustružení nebo sonda), typu komponenty nástroje (rotační nástroj, plátek nebo
držák) a typu okna profilu (tažení nebo rotace).
naleznete v části Barvy zobrazení nástroje v části Okno Přidat/upravit nástroj, společné funkce.
Neotáčet s vřetenem – Zapnutím (zaškrtnuto) nebo vypnutím (není zaškrtnuto) určíte, zda se
komponenta držáku otáčí s vřetenem. Držák frézovacího nástroje se například s vřetenem otáčí,
ale držák soustružícího nástrojem se neotáčí.
Délka břitu – Pomocí této možnosti určíte délku pracovní části nástroje s břity nebo zuby, které
odebírají materiál.
Směr vřetena – Určuje směr otáčení vřetena pro určitý rotační nástroj. Vyberte položku Po
směru hodin nebo Proti směru hodin.
Tloušťka – Určuje tloušťku plátku nebo držáku (pouze pro tažený profil).
Alternativy – Jestliže je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), určuje nástroj, který se pro určitou
sestavu nástroje vytvoří jako alternativní nebo vedlejší. Pomocí této možnosti je možné
přepínat mezi hlavním a alternativním tvarem nástroje a podporovat tak například nástroje pro
zpětné vyvrtávání.
POZNÁMKY:
1. Další informace o těchto funkcích Správce nástrojů naleznete u konkrétní komponenty
nástroje v části Okno Definovat nástroje.
2. Další informace také naleznete v části Definování tvarů nástroje profilu v příručce Strom
Okno Geometrie DXF
Umístění:
Okno skicáře profilu > Import DXF
Karta Projekt > Nástroje > (DXF)
Zobrazí okno Geometrie DXF, pomocí kterého je možné importovat geometrii 2D nástrojů ze
souborů, které odpovídají neoficiálnímu standardu systému CAD (DXF – Data eXchange
Format).
Okno Skicář profilu je přístupné v nabídce Projekt > Nastavení > Modely > místní nabídka >
Přidat model > Vytvořit rotaci/Vytvořit tažení > Import DXF nebo v nabídce Konfigurace
modelů > Přidat model > Vytvořit rotaci/Vytvořit tažení > Import DXF a slouží k tvorbě profilů,
které je možné otáčet kolem osy, nebo táhnout podél osy a vytvořit tak modely těles. Toto okno
je také dostupné prostřednictvím Správce nástrojů kvůli přidání nebo úpravám nástrojů, plátků
a držáků.
Možnosti dostupné v okně Geometrie DXF se mírně liší podle toho, zda bylo zobrazeno
prostřednictvím jednoho z oken Skicáře profilu,
nebo prostřednictvím Správce nástrojů.
Mnoho funkcí je společných bez ohledu na to, odkud bylo okno zobrazeno. Dále jsou popsány
funkce specifické pro okna zobrazená z podokna konfigurace modelu nebo ze Správce nástrojů.
Import dat profilu DXF:

Soubor DXF – Slouží k výběru souboru DXF obsahujícího data nástroje. Zadejte /cestu/název
souboru soubor v textovém poli Soubor DXF nebo kliknutím na tlačítko (Procházet)
zobrazíte okno výběru souboru DXF, kde můžete zadat /cestu/název souboru.
Frézování/Soustružení – (pouze Správce nástrojů) Výběrem možnosti Frézování nebo
Soustružení určete typ importovaných dat nástroje.
Palce/Milimetry – (pouze Správce nástrojů) Výběrem možnosti Palce nebo Milimetry určete
jednotky importovaných dat nástroje.
Řídicí bod na špičce / Řídicí bod v 0,0 (DXF) – (pouze Správce nástrojů) Výběrem možnosti
Řídicí bod na špičce nebo Řídicí bod v 0,0 (DXF) určete řídicí bod, který se má
v\~importovaných datech nástroje použít. Možnost Řídicí bod na špičce řídicí bod přesune na
špičku nástroje (předpokládá se, že špička nástroje je bod na profilu s nejnižší hodnotou Z).
Řídicí bod v 0,0 (DXF) přesune řídicí bod do bodu profilu se souřadnicemi.
Tabulka komponent –
Po výběru souboru DXF se v tabulce komponent vytvoří záznam pro každou hladinu v souboru.
Kliknutím na tlačítko v prvním sloupci záznamu a přetáhnutím do požadovaného umístění je
možné záznamy v tabulce znovu upořádat.
Hladina DFX – V tomto sloupci se zobrazuje název, číslo nebo identifikátor hladiny.
Profil – (pouze při tvorbě souboru modelu) Tento sloupec určuje použitý profil.
Nástroj – (pouze Správce nástrojů) Tento sloupec určuje importovaná data geometrie pracovní
části nástroje. Kliknutím na rámeček v příslušné hladině tento rámeček aktivujete (zaškrtávací
políčko je viditelné).
Držák – (pouze Správce nástrojů) Tento sloupec určuje importovaná data geometrie držáku.
Kliknutím na rámeček v příslušných řádcích hladin tento rámeček aktivujete (zaškrtávací políčko
je viditelné).
POZNÁMKA: Jestliže je okno Geometrie DXF zobrazeno prostřednictvím Správce nástrojů,

importují se pouze hladiny určené jako nástroj nebo držák. Jestliže je okno DXF zobrazeno
pomocí příkazu Přidat Nástroj DXF prostřednictvím Správce nástrojů, je možné importovat
pouze jednu komponentu nástroje, ale pro každý záznam nástroje je možné importovat více
komponent držáku.
Import – Importuje data geometrie do příslušného okna skicáře profilu nebo v případě příkazu
Přidat > Nástroj DXF ve Správci nástrojů do příslušného záznamu nástroje nebo komponenty
nástroje.
Zrušit – Zavře okno Geometrie DXF.
Požadavky na soubor DXF

Aplikace VERICUT kontroluje v souboru DXF pouze část ENTITIES. Protože část BLOCKS se
ignoruje, odkazy BLOCK v části ENTITIES se nerozbalí. Entity REPEAT se také ignorují. Zpracují se
pouze geometrické entity LINE, ARC, CIRCLE, POLYLINE, LWPOLYLINE, TRACE, SOLID, 3DLINE a
3DFACE.
Při tvorbě modelů těles

Chcete-li vytvořit rotační modely těles, importujte otevřené 2D profily, které se budou otáčet
kolem osy Z. Jestliže počáteční a koncové body profilu umístíte mimo osu Z, vznikne model
tělesa otevřený ve středu jako na následujícím obrázku modelu rotačního tělesa. Chcete-li
vytvořit model tělesa s plným objemem, zkontrolujte, že se počáteční a koncové body profilu
nachází na ose Z.
Otevřený
profil
Model
rotačního
tělesa
Model tělesa nebo plátek nebo držák nástroje vytvoříte importováním uzavřených 2D profilů
tak, aby byly taženy v určité vzdálenosti podle osy Z.
Uzavřený
profil
Model
tělesa
tažení
Tvorba nástrojů, plátků a držáků

Aplikace VERICUT v každém souboru DXF očekává pouze jeden nástroj. Každá komponenta
(nástroj nebo držák) nástroje by měla mít vlastní pojmenovanou nebo očíslovanou hladinu.
Nemůže se zde nacházet více než jedna komponenta nástroje, ale je povoleno více komponent
držáku. Soubor DXF může obsahovat další hladiny, které nesouvisí s definicí geometrie nástroje.
V každé hladině komponenty je možné profil nástroje definovat pomocí LINE, ARC, CIRCLE,
POLYLINE, LWPOLYLINE, TRACE, SOLID, 3DLINE a 3DFACE.
Souřadnice Y dat DXF frézovacího nástroje odpovídá ose otáčení nástroje, ve Správci nástrojů
aplikace VERICUT označované jako osa Z. Souřadnice X dat DXF odpovídá ose X Správce
nástrojů. Výjimkou je soubor DXF využívající názvy hladin, které jsou generovány systémy TDM
(Tool Data Management). V takovém souboru je osou otáčení nástroje osa X, špička nástroje se
nachází napravo a souřadnice Y je radiální vzdálenost od osy rotace.
Data DXF V aplikaci VERICUT
Data DXF z TDM

Souřadnice X dat DXF soustružícího nástroje odpovídá ose otáčení soustruhu, ve Správci
nástrojů aplikace VERICUT označované osa Z. Souřadnice Y dat DXF odpovídá ve Správci
nástrojů ose X.
Data DXF V aplikaci VERICUT
Nástroj v hladině 1
Držák v hladině 2
Podokno Konfigurace modelu, karta Posun
Funkce na kartě Posun umožňují posunout vybraný objekt pomocí vybraných bodů „od“ a „do“.
Přesunutí se provede po každém stisknutí tlačítka Posunout. Jestliže je použitý pohyb
nesprávný, vraťte objekt do předchozího umístění kliknutím na tlačítko Zpět na horním panelu
nástrojů ve stromu projektu.
Funkce na kartě Posun

Od/Do – Tyto možnosti určují umístění, od kterého a do kterého se má objekt posunout
vzhledem k počátku souřadnic stroje. Je možné zadat hodnoty XYZ (oddělené mezerami) nebo
je vybrat kliknutím do textového pole a potom kliknutím na model. Při přesunu myši přes model
aplikace VERICUT zobrazuje kříž a vektor očekávané vybrané umístění. Grafický výběr umožňuje
vybírat rohové body a středy u neobráběné geometrie modelu nebo téměř jakýkoliv bod
u obráběných prvků. Dostupné jsou následující možnosti funkce:
Vrchol – Umožňuje výběr jednoho z šesti klíčových bodů asociovaných s trojúhelníky
představujícími stěny modelu. U každého z trojúhelníků se body skládají ze tří vrcholů a
jednoho středu na každé z jeho stran. Aplikace VERICUT vybere bod nejblíže k místu, kam
jste kliknuli.
Střed kružnice – Umožňuje určit střed kružnice. Tuto funkci je možné zapnout následujícím
způsobem:
1. V rozevíracím seznamu vyberte možnost Kružnice a po kliknutí na šipku vyberte
5. Střed kružnice se zobrazí v grafické oblasti a souřadnice tohoto středu se zobrazí
v textovém poli Umístění.
Počátek komponenty – Umožňuje vybrat počátek vybrané komponenty. Pomocí karty
Projekt > Osy je možné zobrazit osy počátků komponent.
Počátek modelu – Umožňuje vybrat počátek vybraného modelu. Pomocí karty Projekt >
Osy je možné zobrazit osy počátků modelů.
Počátek CSYS – Umožňuje vybrat počátek osy vybraného souřadnicového systému. Pomocí
karty Projekt > Osy je možné zobrazit dostupné souřadnicové systémy.
3 roviny – Umožňuje vybrat bod reprezentovaný průsečíkem tří rovin.
Posun – Posune vybrané objekty o vzdálenost přírůstku, která se určí jako vzdálenost mezi body
Od a Do.
Zpět – Posune vybrané objekty o vzdálenost přírůstku, která se určí jako vzdálenost mezi body
Do a Od.
Zbývající funkce na kartě Posun (označují se jako funkce umístění) jsou společné pro všechny
následující karty podokna Konfigurace modelu (Otočit, Sestava, Matice, CSYS a Zrcadlit),
zobrazují umístění a úhel vybraného objektu a je možné je použít k posunu objektu nebo
ověření jeho aktuálního umístění. Hodnoty se zobrazují vzhledem k počátku souřadnic
nadřazené komponenty, aktivního Csys nebo stroje podle toho, která funkce je vybrána.
Zobrazit umístění vzhledem k nadřazené položce – Pokud je tato možnost vybrána, zobrazuje
se umístění objektu vzhledem k počátku souřadnic nadřazené komponenty. Je zde uveden
příklad.
Umístění modelu – Model se přesune vzhledem k počátku souřadnic komponenty.
Zobrazit umístění vzhledem k aktivnímu Csys (název csys) – Pokud je tato možnost vybrána,
zobrazuje se umístění objektu vzhledem k aktivnímu Csys.
Pozice – Tato funkce umožňuje určit absolutní pozici XYZ objektu (souřadnice jsou odděleny
mezerami).
Tato funkce také umožňuje použití výběru podle prvku tak, jak je to popsáno pod položkou
„From / To –“ výše. Výběr podle prvku je dostupný pouze v případě, že je vybrána možnost
„Zobrazit umístění vzhledem k aktivnímu CSYS (název csys)” nebo „Relativně k počátku
stroje”.
Úhly – Tato funkce umožňuje určit absolutní otočení XYZ objektu (souřadnice jsou odděleny
mezerami)
V podokně Konfigurace modelu na kartách Posun, Otáčení, Sestava, Matice, CSYS a Zrcadlit pod
položkou Úhly se může zobrazit popisek Zrcadlení jako na obrázku níže.
Tento popisek označuje, že v modelu byl proveden lichý počet operací zrcadlení a matice
modelu uložená v souboru projektu nebo stroje je levostranná.
Pokud není popisek Zrcadlení pod položkou Úhly zobrazen, znamená to, že matice modelu
uložená v souboru projektu nebo stroje je pravostranná.

Podokno Konfigurace modelu, karta Otáčení
Funkce na kartě Otáčení umožňují otočit vybrané objekty kolem středu otáčení. Posunutí se
provede při každém kliknutí na jedno z tlačítek směru otáčení: X+/X-,
Y+/Y-, Z+/Z-. Jestliže je použitý pohyb nesprávný, vraťte objekt do předchozího umístění
kliknutím na tlačítko Zpět na horním panelu nástrojů ve stromu projektu.
Funkce karty Otáčení

Střed otáčení – Umožňuje použít souřadnice X, Y a Z bodu, okolo kterého se má objekt otáčet.
Je možné zadat hodnoty XYZ (oddělené mezerami) nebo umístění vybrat kliknutím do daného
pole a následným kliknutím na umístění v modelu. Střed otáčení zobrazíte kliknutím na tlačítko
Značku středu otáčení odstraníte opětovným kliknutím na toto tlačítko nebo zavřením
podokna. Také je možné pomocí výběru podle prvku určit střed otáčení. Další informace
naleznete v části Od/Do v tématu Karta Posun.
Přírůstek – Tato funkce umožňuje určit přírůstek stupňů otáčení, které se použijí při kliknutí na
některé z tlačítek směru otáčení.
o hodnotu nastavenou v poli Přírůstek. Otočení se provádí kolem středu otáčení vzhledem
k počátku souřadnic stroje.
Zbývající funkce na kartě Otáčení (nazývané funkce umístění) jsou společné pro všechny
následující karty nabídky Konfigurace modelu (Otáčení, Sestava, Matice, CSYS a Zrcadlit). Jsou
popsány výše v části Nabídka Konfigurace modelu, karta Posun.
Podokno Konfigurace modelu, karta Sestava
Funkce na kartě Sestava je možné použít k posunutí vybraných objektů přidáním vazeb (proti
sobě nebo souhlasně) s ostatními objekty. Objekty je možné sestavovat pomocí umístění proti
sobě nebo souhlasně jedné až tří rovinných ploch s plochami dalších modelů. Když vyberete
nerovinnou plochu, vytvoří aplikace VERICUT rovinu tečnou k této ploše v bodě výběru. Vztahu
ploch umístěných proti sobě nebo souhlasně se říká vazba. Jestliže je použitý pohyb nesprávný,
vraťte objekt do předchozího umístění kliknutím na tlačítko Zpět na horním panelu nástrojů ve
stromu projektu.
Funkce na kartě Sestava

Typ vazby – Určuje, jak se vybrané plochy mají během přesunu objektů svázat.
Možnosti:
Proti sobě – Přesune objekty tak, aby vybraná plocha ležela proti ploše vybrané na druhém
objektu (normály ploch směřují proti sobě).
Souhlasně – Přesune objekty tak, aby vybraná plocha ležela souhlasně s plochou vybranou na
druhém objektu (normály ploch směřují stejným směrem).
Souhlasně válcově – Pomocí této funkce je možné zarovnat komponentu nebo model podle osy
válce. Válec může být modelem STL (pokud je dobře definován) nebo obrobeným modelem.
Válcový povrch může být vnitřní nebo vnější.
Podle výzev v záznamníku vyberte společnou rovinu a dva válce. Všimněte si, že orientace
roviny musí být stejná jako osa válce.
Pokud je druhá vazba také definována jako Souhlasně válcově, komponenta nebo model se
otáčejí kolem splněné vazby, aby bylo dosaženo nejbližšího umístění nové vazby. Druhou vazbu
není možné splnit, pokud jsou vzdálenosti mezi povrchy různé.
Posunutí – Určuje vzdálenost a směr (+ nebo -), o kterou se zavazbené plochy vůči sobě
posunou. Posunutí se použije ve směru normály plochy.
Obnovit – Umožňuje obnovit vazby a získat tak nová data.
1. U všech vazeb klikněte na tlačítko a v rozbalovacím seznamu vyberte požadovaný typ

vazby (Proti sobě nebo Souhlasně).
2. V případě potřeby zadejte posunutí vazby.
3. Klikněte na tlačítko a přepněte se tak do režimu výběru, ve kterém je možné vybrat
plochy k definici vazby. Šipka se zvýrazní stejně jako na předchozím obrázku u druhé vazby.
4. V grafické oblasti vyberte plochu na objektu, který se má přesunout.
5. V grafické oblasti vyberte plochu, vůči níž se má objekt přesunout.
6. Po výběru těchto dvou ploch určujících vazbu přesune aplikace VERICUT objekt a označí
vyhovující vazbu značkou zaškrtnutí jako na předchozím obrázku u první vazby.
U následujících příkladů uvažujte tyto počáteční podmínky.

Plochy zarovnané proti sobě – Levá strana fialového modelu se umístí proti pravé straně
žlutého modelu.
Plochy zarovnané souhlasně – Levá strana fialového modelu se umístí souhlasně s pravou
stranou žlutého modelu.
Zbývající funkce na kartě Sestava (nazývané funkce umístění) jsou společné pro všechny

Podokno Konfigurace modelu, karta Matice
Funkce na kartě Matice umožňují přesunout vybraný objekt pomocí transformační matice
s dvanácti parametry. Pokud je použitý pohyb nesprávný, můžete kliknutím na tlačítko Zpět
v horním panelu nástrojů ve stromu projektu vrátit objekt zpět do předchozího umístění.
Funkce na kartě Matice

Tabulka matice – Tabulka transformační matice se podobá matici používané při programování
NC programů APT. Dvanáct parametrů zastupuje geometrické atributy místního
(transformovaného) souřadnicového systému (CSYS) z hlediska počátku souřadnic stroje.
I J K D
X I1 J1 K1 D1
Y I2 J2 K2 D2
Z I3 J3 K3 D3
Aktualizovat – Aktualizuje umístění objektu podle transformace tabulky matice. Po aktualizaci
můžete objekt posunout pomocí tlačítka OK nebo Použít.
Použít inverzní – Tato možnost invertuje matici tak, že jejích dvanáct parametrů bude
představovat geometrické atributy počátku souřadnic stroje z hlediska místního
Zbývající funkce na kartě Matice (nazývané funkce umístění) jsou společné pro všechny

Podokno Konfigurace modelu, karta Csys
Funkce na kartě CSYS umožňují posunout vybraný objekt z jednoho souřadnicového systému
(CSYS) do jiného. Objekt přesunete výběrem souřadnicových systémů „Od“ a „Do“. Přesunutí se
provede po každém stisknutí tlačítka Posunout. Jestliže je použitý pohyb nesprávný, vraťte
objekt do předchozího umístění kliknutím na tlačítko Zpět na horním panelu nástrojů ve stromu
projektu.
Funkce na kartě CSYS

Od/Do – Tyto možnosti určují umístění, od kterého a do kterého se má objekt posunout
vzhledem k počátku souřadnic stroje. Je možné zadat hodnoty XYZ (oddělené mezerami) nebo
je vybrat kliknutím do textového pole a potom kliknutím na model. Při přesunu myši přes model
aplikace VERICUT zobrazuje kříž a vektor očekávané vybrané umístění. Grafický výběr umožňuje
vybírat rohové body a středy u neobráběné geometrie modelu nebo téměř jakýkoliv bod
u obráběných prvků.
Posun – Posune vybrané objekty o vzdálenost přírůstku, která se určí jako vzdálenost mezi body
Od a Do.
Zbývající funkce na kartě CSYS (nazývané funkce umístění) jsou společné pro všechny následující
karty nabídky Konfigurace modelu (Otáčení, Sestava, Matice, CSYS a Zrcadlit). Jsou popsány
výše v části Nabídka Konfigurace modelu, karta Posun.
Podokno Konfigurace modelu, karta Zrcadlit

Pomocí funkcí na kartě Zrcadlit je možné model zrcadlit podle vybrané osy (roviny).
Funkce na kartě Zrcadlit

Funkce na kartě Zrcadlit byly vylepšeny. Omezení pro operace zrcadlení platící před verzí 7.3
byla zrušena. Zrcadlit podle a Zrcadlit vzhledem k z verzí před 7.3 budou načteny a převedeny,
aby bylo možné používat rozšířené funkce.
Zrcadlit podle a Zrcadlit vzhledem k jsou nyní přechodné operace a již se neukládají
v souborech projektu nebo stroje.
Hodnoty Pozice a Rotace se do souborů projektu nebo stroje již nezapisují. Místo toho se
zapisuje matice modelu.
<ModelMatrix>
<MatrixXAxis X="float#" Y="float#" Z="float#"/>
<MatrixYAxis X="float#" Y="float#" Z="float#"/>
<MatrixZAxis X="float#" Y="float#" Z="float#"/>
<MatrixOrigin X="float#" Y="float#" Z="float#"/>
</ModelMatrix>
Hodnoty Pozice a Rotace z verzí starších než 7.3 budou stále načítány a podporovány.
Zrcadlit podle – Pomocí položek v rozbalovacím seznamu je možné vybrat rovinu, podle které
se bude model zrcadlit.
Rovina YZ (směr X) – Atribut Zrcadlit se nastaví na zrcadlení podle roviny YZ.
Rovina ZX (směr Y) – Atribut Zrcadlit se nastaví na zrcadlení podle roviny ZX.
Před operací
Po operaci
Rovina XY (směr Z) – Atribut Zrcadlit se nastaví na zrcadlení podle roviny XY.
Před operací
Po operaci
Zrcadlit vzhledem k – Určuje souřadnicový systém, ke kterému se zrcadlená rovina vztahuje.

Například rovina XY počátku modelu. Rozbalovací seznam obsahuje počátek modelu (výchozí) a
všechny dostupné souřadnicové systémy.
Zrcadlit – Po určení roviny a souřadnicového systému, ke kterému se vztahuje, proveďte
zrcadlení kliknutím na tlačítko Zrcadlit.
Zbývající funkce na kartě Zrcadlit (nazývané funkce umístění) jsou společné pro všechny
následující karty podokna Konfigurace modelu (Otáčení, Sestava, Matice, Csys a Zrcadlit). Jsou

Podokno Konfigurace kolize
Umístění:
Strom projektu > větev Kolize (tlačítko Konfigurace je stisknuto)
Pomocí funkcí v nabídce Konfigurace kolize je možné zapnout detekci kolizí stroje a určit
podmínky kolize nástroje s polotovarem nebo upínkou, které má aplikace VERICUT v průběhu
zpracování kontrolovat.
Detekce kolizí stroje – Zapne nebo vypne detekci kolizí stroje. Pokud je tato možnost vybrána,
provádí se detekce kolizí mezi komponentami určenými v okně Kolize a limity pohybů na kartě
Detekce kolizí.
Otevřít – Zobrazí okno Kolize a limity pohybů na kartě Detekce kolizí, kde je možné nastavit, zda
budou detekovány kolize mezi komponentami stroje, které komponenty budou chráněny, a
zadat tolerance použité pro detekci kolizí.
Viditelný polotovar a držáky aktivních nástrojů – Jestliže je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta),
aplikace VERICUT v průběhu zpracování kontroluje kolize mezi komponentami držáků aktivního
nástroje a viditelnými komponentami polotovaru.
Přiblížení – Tato hodnota řídí, jak se k sobě mohou dvě komponenty přiblížit, než se nahlásí
kolize. Chcete-li být upozorněni, když se k sobě komponenty přiblíží na určitou vzdálenost,
zadejte kladnou hodnotu; nula určuje, že se dvě komponenty nesmí dotýkat. Záporné hodnoty
se považují za nulu.
POZNÁMKA: Při zapnutí přepíší výše uvedená nastavení záznamy polotovaru nebo nástroje
v okně Kolize a limity pohybů (Strom projektu: větev Kolize, místní nabídka > Otevřít) a záznamy
polotovaru a nástroje v okně Nastavení stroje (karta Konfigurace > Nastavení stroje).
Další informace naleznete v části Okno Kolize a limity pohybů, karta Detekce kolizí a v příručce
Strom projektu v nápovědě aplikace VERICUT.
Informace o podprogramech stroje naleznete také v části Okno Nastavení stroje: Karta detekce
kolizí v tématu Karta Konfigurace v nápovědě aplikace Vericut.
Viditelná upínka a držáky aktivních nástrojů – Jestliže je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta),
aplikace VERICUT v průběhu zpracování kontroluje kolize mezi komponentami držáků aktivního
nástroje a viditelnými komponentami upínky.
POZNÁMKA: Při zapnutí přepíší výše uvedená nastavení záznamy upínky nebo nástroje v okně
Kolize a limity pohybů (Strom projektu: větev Kolize, místní nabídka > Otevřít) a záznamy upínky
a nástroje v okně Nastavení stroje (karta Konfigurace > Nastavení stroje).
Viditelná upínka a aktivní nástroje – Jestliže je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), aplikace
VERICUT v průběhu zpracování kontroluje kolize mezi komponentami aktivní nástrojů a
viditelnými komponentami upínky.
POZNÁMKA: Při zapnutí přepíší výše uvedená nastavení záznamy upínky nebo nástroje v okně
Kolize a limity pohybů (Strom projektu: větev Kolize, místní nabídka > Otevřít) a záznamy upínky
a nástroje v okně Nastavení stroje (karta Konfigurace > Nastavení stroje).
Konstantní kontrola podříznutí/zbytku – Umožňuje určení maximální hodnoty podříznutí,
minimální hodnoty zbytku a zapnutí nebo vypnutí konstantní kontroly podříznutí. Oblasti
podříznutí nalezené pomocí kontroly při zpracování NC programu se zobrazí přiřazenou
chybovou barvou.
Vypnout – Vypne funkci Konstantní kontrola podříznutí.
Maximální povolené podříznutí – V rozevíracím seznamu vyberte možnost Maximální
povolené podříznutí a zadejte hodnotu do textového pole. Potom zapněte konstantní kontrolu
podříznutí pomocí tlačítka Použít.
Minimální povolený zbytek – V rozevíracím seznamu vyberte možnost Minimální povolený
zbytek a zadejte hodnotu do textového pole. Potom zapněte konstantní kontrolu podříznutí
pomocí tlačítka Použít.
Konstantní kontrola podříznutí/zbytku je možné kdykoliv zapnout nebo vypnout.
POZNÁMKY:
1. Aby mohla konstantní kontrola podříznutí detekovat možná podříznutí, musí být ve
stromu komponent přítomen model součásti.
2. Konstantní kontrola podříznutí není kompatibilní s režimem FastMill. Při obrábění
v režimu FastMill použijte jednu z metod porovnání AUTO-DIFF.
Pomocí funkcí Tolerance porovnání na kartě Nastavení v okně AUTO-DIFF můžete určit hodnoty
tolerance pro konstantní kontrolu podříznutí. Zobrazí se pouze podříznutí větší, než je zadaná
tolerance. Možnost Konstantní kontrola podříznutí je možné kdykoliv vypnout, toleranci
změnit a znovu zpracovat NC program.
Další informace naleznete v části Okno AUTO-DIFF, karta Nastavení v tématu Karta Analýzy
POZNÁMKA: Při použití funkce Konstantní kontrola podříznutí k hledání podříznutí při
zpracování NC programu je možné pro model součásti použít soubor tělesa aplikace VERICUT
(.vct).
Další informace o určení podmínek kolize mezi komponentami stroje, které má aplikace
VERICUT v průběhu zpracování kontrolovat, naleznete v části Větev kolize v příručce Strom
projektu v nápovědě aplikace VERICUT.
Pořadí událostí, které při zjištění kolize nastanou, závisí na nastavení posuvníku Rychlost
animace a možnosti Zastavit při max. počtu chyb. Úplné informace naleznete v části Co se
stane při zjištění kolize? v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.

Podokno Konfigurace limitů pohybu
Umístění:
Strom projektu > větev Limity pohybu (tlačítko Konfigurace je stisknuto)
Funkce v podokně Konfigurace limitů pohybu umožňují zapnout a vypnout chyby limitů pohybu
stroje a zobrazit okno Kolize a limity pohybů na kartě Limity pohybů, kde je možné zadat platný
rozsah pohybu pro osy stroje a určit, kdy budou detekovány chyby limitů pohybu.
Zaznamenávat chyby přejetí – Přepíná kontrolu limitů pohybu stroje pomocí funkce funkce
Zaznamenávat chyby přejetí.
Otevřít – Zobrazí okno Kolize a limity pohybů: karta Limity pohybů, ve kterém je možné zadat
platný rozsah pohybu pro každou osu stroje a ovládat, kdy dojde ke zjištění chyb limitů pohybu.

Podokno Konfigurace souřadnicového systému větve
Souřadnicové systémy
Umístění:
Strom projektu > větev Souřadnicový systém (tlačítko Konfigurace je stisknuto)
Pomocí funkcí v podokně Konfigurace souřadnicového systému je možné do větve

Souřadnicové systémy přidat nový souřadnicový systém (CSYS). Všechny následující funkce jsou
také dostupné v podokně Konfigurace souřadnicového systému a jsou podrobně popsány
v dalším tématu.

Podokno Konfigurace souřadnicového systému
Umístění:
Strom projektu > Souřadnicový systém (tlačítko Konfigurace stisknuto)
Pomocí podokna Konfigurace souřadnicového systému je možné definovat nebo upravit

souřadnicový systém, označovaný také jako CSYS. Také umožňuje určit aktivní souřadnicový
systém.
Osy představující aktivní CSYS je možné zobrazit v grafické oblasti aplikace VERICUT pomocí
příkazu na kartě Projekt > Osy a zapnutím možnosti Zobrazit aktivní souřadnicový. Sys. .
Uživatelsky definovaný CSYS se obvykle používá k umístění NC programu typu APT nebo CLS,
aby měl správné vazby na díl. Pomocí uživatelsky definovaného souřadnicového systému je také
možné definovat roviny řezu nebo získat data měření.
POZNÁMKY:
1. Definování souřadnicového systému se nedoporučuje při umístění NC programů
simulovaných ve 3D stroji, protože to může způsobit posunutí dílu v pohledu stroje.
Jestliže se v souboru NC programu nachází posunutí nulového bodu, použijte místo toho
tabulku Nulový bod vstupního programu nebo tabulku Posunutí nulového bodu.
2. Aplikaci VERICUT je také možné nastavit tak, aby souřadnicový systém NC programu
nastavily následující záznamy NC programu typu APT-CLS: CATIA0, MSYS, VERICUT-
MATRIX.
Karta CSYS – Pomocí funkcí na kartě CSYS je možné vybraný souřadnicový systém připojit ke
komponentě, určit, že se souřadnicový systém použije pro posun obrobku, a předefinovat
viditelnost a barvy globálního souřadnicového systému.
Karta Posun – Funkce na této kartě posunou vybraný CSYS pomocí zadaných bodů „od“ a „do“.
Přesunutí se provede po každém stisknutí tlačítka Posunout.
Karta Otočit – Pomocí funkcí na kartě Otočit je možné vybraný CSYS otočit okolo středu otáčení.
Karta Vytvořit – Funkce na kartě Vytvořit umožňují tvorbu CSYS pomocí bodu představujícího
počátek CSYS a dvou směrových vektorů představujících jeho osy. Každou z těchto položek je
možné definovat pomocí bodů, rovin a vektorů.
Karta Matice – Funkce na této kartě pohybují vybraným CSYS pomocí transformační matice
s dvanácti parametry.
Funkce umístění
Funkce umístění jsou společné pro všechna podokna Konfigurace souřadnicového systému a
umožňují zobrazit umístění a úhel vybraného souřadnicového systému, obrátit směr určité osy
a určit aktivní souřadnicový systém. Zobrazené hodnoty jsou relativní k počátku dílu. Jestliže je
použitý pohyb nesprávný, vraťte objekt do předchozího umístění kliknutím na tlačítko Zpět na
horním panelu nástrojů ve stromu projektu.
Pozice – Určuje absolutní pozici XYZ objektu CSYS (souřadnice jsou odděleny mezerami).
Úhly – Určuje absolutní otočení XYZ objektu CSYS (souřadnice jsou odděleny mezerami).
Obrátit X – Obrátí osu X aktivního souřadnicového systému. (Viz následující poznámka)
Obrátit Y – Obrátí osu Y aktivního souřadnicového systému. (Viz následující poznámka)
Obrátit Z – Obrátí osu Z aktivního souřadnicového systému. (Viz následující poznámka)
POZNÁMKA: Při obrácení osy nastane následující, aby se zachoval pravotočivý souřadnicový
systém:
Jestliže se obrátí osa X, obrátí se také osa Z.
Jestliže se obrátí osa Y, obrátí se také osa X.
Jestliže se obrátí osa Z, obrátí se také osa Y.
Aktivní souřadnicový systém – Funkce Aktivní souřadnicový systém určíte, že souřadnicový

systém aktuálně zvýrazněný ve stromu projektu bude aktivním souřadnicovým systémem. Další
informace naleznete v následujícím tématu Aktivní souřadnicový systém.
POZNÁMKA: Tuto funkci není možné použít v podokně Konfigurace souřadnicového systému
Následující funkce jsou k dispozici ve všech podoknech Konfigurace souřadnicového systému a

také v podokně větve Konfigurace souřadnicového systému.
Přidat nový CSYS –
Strom projektu, nabídka Konfigurace souřadnicového systému –
Jestliže tento příkaz spustíte ve stromu projektu v nabídce Konfigurace souřadnicového
systému, do větve Souřadnicové systémy ve stromu projektu se přidá nový CSYS. Aplikace
VERICUT souřadnicový systém automaticky pojmenuje jedinečným názvem. Souřadnicový
systém je v případě potřeby možné přejmenovat kliknutím pravým tlačítkem myši na
výchozí název a výběrem příkazu Přejmenovat v zobrazené nabídce.
stromu projektu. Potřebné úpravy nově přidaného CSYS je možné provést v podokně
Jestliže jste na tlačítko Přidat nový CSYS kliknuli ve větvi Konfigurace souřadnicového
systému, automaticky se zobrazí nabídka Konfigurace souřadnicového systému, pomocí
které je možné provést libovolné potřebné úpravy nově přidaného souřadnicového
systému.
Správce nástrojů, podokno Konfigurace souřadnicového systému –
Pokud kliknete na tlačítko Přidat nový CSYS v podokně Konfigurace souřadnicového systému
ve Správci nástrojů, do seznamu Souřadnicové systémy ve Správci nástrojů se přidá nový
CSYS. Aplikace VERICUT souřadnicový systém automaticky pojmenuje jedinečným názvem.
k počátku nástroje. Nově přidaný souřadnicový systém se v seznamu Souřadnicové systémy
automaticky vybere. Potřebné úpravy nově přidaného CSYS je možné provést v podokně
Jestliže tuto funkci použijete ve Správci nástrojů v podokně Konfigurace souřadnicového
systému, aplikace VERICUT soubor přečte a vytvoří CSYS připojený k vybrané komponentě.
Možnost Vytvořit CSYS při simulaci (popsána dále) je nutné vypnout, jestliže používáte funkci
CSYS ze souboru. Tato funkce je také dostupná jako možnost příkazového řádku csys_file.
Další informace o formátech souborů CSYS naleznete v části Soubor CSYS v příručce Začínáme
Jestliže tento příkaz spustíte ve Správci nástrojů v podokně Konfigurace souřadnicového
systému, aplikace VERICUT soubor přečte a vytvoří souřadnicový systém připojený k vybranému
nástroji.
Vytvořit CSYS při simulaci – Pokud je tato možnost zapnuta (výchozí nastavení) a
v simulovaném NC programu se vyskytne příkaz matice, nepodmíněně se vytvoří souřadnicový
systém. Souřadnicové systémy se připojí k nadřazené komponentě polotovaru (komponentě
Attach). Při tvorbě vlastních souřadnicových systémů nebo při použití funkce CSYS ze souboru
(popsané výše) je nutné tuto funkci vypnout.

Podokno Konfigurace souřadnicového systému, karta CSYS
Pomocí funkcí na kartě Csys je možné souřadnicový systém připojit ke komponentě, určit, že se
souřadnicový systém použije pro posun obrobku, a předefinovat viditelnost a barvy globálního
Připojit souřadnicový systém k – Pomocí této možnosti je možné souřadnicový systém připojit
k určité komponentě tak, že při přemístění komponenty se přemístí také souřadnicový systém a
udržuje definovanou vazbu. V rozbalovacím seznamu vyberte komponentu.
Použít pro posun obrobku – Určuje, že se souřadnicový systém použije pro posun obrobků
z jednoho nastaveného umístění do jiného. Souřadnicový systém posunu obrobku je možné
vytvořit pro každou komponentu polotovaru.
Následující funkce umožňují předefinovat globální viditelnost a barvy nastavené v okně karta
Projekt > Zobrazit osy: Souřadnicové systémy pro jednotlivý souřadnicový systém aktuálně
vybraný ve stromu projektu.
Viditelný – Jestliže jsou souřadnicové systémy v okně karta Projekt > Zobrazit osy:
Souřadnicové systémy nastaveny, aby se zobrazovaly, je možné pomocí zaškrtávacího políčka
Viditelný na kartě CSYS zapnout nebo vypnout (zaškrtnutím) zobrazení jednotlivých
souřadnicových systémů.
(Barevná paleta) – Tlačítko Barevná paleta umožňuje předefinovat globální barvu

zobrazení souřadnicového systému. Pravá strana tlačítka Barevná paleta zobrazuje aktuální
barvu souřadnicového systému. Chcete-li barvu souřadnicového systému změnit, kliknutím na
tlačítko (Barevná paleta) zobrazte okno palety barev zobrazené níže.
Kliknutím na barvu v okně palety barev určete barvu souřadnicového systému. Paleta barev se
zavře a na pravé straně tlačítka (Barevná paleta) v podokně Konfigurace souřadnicového
systému: Karta CSYS bude aktualizována, aby zobrazovala vybranou barvu.
palety barev.
Zbývající funkce jsou společné pro všechna podokna Konfigurace souřadnicového systému a
jsou podrobně popsány výše v části Podokno Konfigurace souřadnicového systému .
K tématu Podokno Konfigurace souřadnicového systému
Nabídka Konfigurace souřadnicového systému, karta Posun
Funkce na kartě Posun umožňují posunout vybraný CSYS pomocí vybraných bodů „od“ a „do“.
Přesunutí se provede po každém stisknutí tlačítka Posunout.
Od / Do – Pomocí textových polí Od a Do určíte body „od“ a “do“, pomocí kterých je možné
CSYS přesunout. Je možné zadat hodnoty XYZ (oddělené mezerami) nebo je vybrat kliknutím do
textového pole a potom kliknutím na model. Při přesunu myši přes model aplikace VERICUT
zobrazuje kříž a vektor očekávané vybrané umístění. Pomocí grafického výběru je možné vybrat
rohové body a středy neobrobené geometrie modelu nebo téměř jakýkoli bod na obrobených
prvcích nebo prvcích sestavy nástroje.
Při práci v podokně Konfigurovat souřadnicový systém ve stromu projektu jsou body Od a Do
relativní k počátku dílu.
Při práci v podokně Konfigurovat souřadnicový systém ve Správci nástrojů jsou body Od a Do
relativní k počátku nástroje.
Posun – Posune vybrané CSYS o vzdálenost přírůstku, která se určí jako vzdálenost mezi body
Od a Do.
Zpět – Posune vybrané CSYS o vzdálenost přírůstku, která se určí jako vzdálenost mezi body Do
a Od.
Lokální posunutí – Jestliže je tato možnost zapnuta, hodnoty Od/Do se vztahují k aktuálnímu
POZNÁMKA: Tato funkce je užitečná při zarovnání souřadnicového systému se středem

obráběné díry.
Umístit CSYS do počátku komponenty – Pomocí této možnosti je možné počátek aktuálně
vybraného souřadnicového systému ve stromu projektu umístit do počátku vybrané
komponenty.
Klikněte na tlačítko a vyberte komponentu v grafické oblasti. Po kliknutí na tlačítko se žlutě

zvýrazní pole Pozice a jestliže ukazatel myši přesunete nad komponentu, v grafické oblasti se
zobrazí počátek komponenty. Výběr komponenty v grafické oblasti nastaví pole Pozice na
souřadnice počátku vybrané komponenty a počátek aktuálně vybraného souřadnicového
systému ve stromu projektu se přesune na dané souřadnice.
jsou podrobně popsány výše v části Podokno Konfigurace souřadnicového systému.

Podokno Konfigurace souřadnicového systému, karta Otáčení
Funkce na kartě Otáčení umožňují otočit vybrané CSYS kolem středu otáčení. Posunutí se
provede při každém kliknutí na jedno z tlačítek směru otáčení: X+/X-, Y+/Y-, Z+/Z-.
Střed otáčení – Určuje souřadnice X, Y a Z bodu, okolo kterého se má CSYS otáčet. Je možné
zadat hodnoty XYZ (oddělené mezerami) nebo je vybrat kliknutím do textového pole a potom
kliknutím na model. Střed otáčení zobrazíte kliknutím na tlačítko Značku středu otáčení
odstraníte opětovným kliknutím na tlačítko nebo zavřením podokna Souřadnicový systém.
směru otáčení.
o hodnotu nastavenou v poli Přírůstek. Otáčení probíhá okolo středu otáčení relativně
k počátku dílu.
Lokální otočení – Jestliže je tato možnost zapnuta, hodnoty přírůstkového otočení se vztahuje
k aktuálnímu souřadnicovému systému.
POZNÁMKA: Tato funkce je užitečná při zarovnání souřadnicového systému se středem
obráběné díry.

Podokno Konfigurace souřadnicového systému, karta Vytvořit
Pomocí funkcí na kartě Vytvořit, bodu představujícího počátek souřadnicového systému a dvou
směrových vektorů představujících osy souřadnicového systému je možné vytvořit
souřadnicový systém. Každou z těchto položek je možné definovat pomocí bodů, rovin a
vektorů.
Jestliže je karta Vytvořit aktivní, v grafické oblasti (viz následující obrázek) se zobrazí značka
zobrazující aktuální umístění a orientaci os vytvořených podle nastavení na kartě Vytvořit.
Zobrazení se aktualizuje vždy, když se hodnota na kartě Vytvořit změní. Jestliže kartu Vytvořit
zavřete, značka se automaticky odstraní.
Počátek (XYZ) – Pomocí této funkce je možné definovat bod představující počátek
Hlavní osa (IJK) – Pomocí této funkce je možné definovat bod nebo vektor představující směr
hlavní osy souřadnicového systému.
Vedlejší osa (IJK) – Pomocí této funkce je možné definovat bod nebo vektor představující směr
vedlejší osy souřadnicového systému.
Pro každou z výše uvedených položek je možné do textového pole zadat souřadnice bodu
oddělené mezerami nebo vybrat jeden ze způsobů tvorby a položku definovat výběrem
geometrie v grafické oblasti. Chcete-li zadat bod na čáře určující jednu stranu úhlu, vyberte
jednu z metod konstrukce v seznamu, potom kliknutím na šipku vstupte do režimu výběru
a následujte výzvy pod oblastí zpráv (záznamníkem). K dispozici jsou následující způsoby
vytvoření:
Vektor/Rovina – Definujte bod pomocí průsečíku vektoru s rovinou.
1. V rozevíracím seznamu vyberte možnost Kruh a po kliknutí na šipku vyberte

5. Střed kružnice se zobrazí v grafické oblasti a souřadnice středu se zobrazí v textovém
poli entity, kterou právě na kartě Vytvořit popisujete.
Počátek CSYS – Pomocí této možnosti je možné definovat bod představovaný počátkem
existujícího souřadnicového systému.
POZNÁMKA: Jestliže pomocí jednoho ze způsobů vytvoření bodu definujete hlavní nebo
vedlejší osu, směrový vektor představující osu se definuje odečtením souřadnic počátku od
vytvořeného bodu.
Vektor – Definuje osu souřadnicového systému výběrem vektoru. (není k dispozici pro počátek)
Rovina/rovina – Definuje osu souřadnicového systému pomocí vektoru určeného průsečíkem
dvou rovin. (Není k dispozici pro počátek.)
Pořadí os – Výběrem položky v rozbalovacím seznamu je možné hlavním a vedlejším osám
souřadnicového systému přiřadit X, Y nebo Z.
XY – Přiřadí hlavní osu k X a vedlejší osu k Y.
YZ – Přiřadí hlavní osu k Y a vedlejší osu k Z.
ZX – Přiřadí hlavní osu k Z a vedlejší osu k X.
Aktualizovat – Pomocí výše vybraných hodnot aktualizujete existující souřadnicový systém

nebo vytvoříte nový souřadnicový systém. Jestliže je tlačítko Aktualizovat stisknuto, stane se
následující:
1. Hlavní a vedlejší osa se protnou a určí tak třetí osu.
2. Třetí osa se protne s hlavní osou a zkontroluje se tak, že vedlejší osa je kolmá
3. Souřadnicový systém, který je právě aktivní v okně Souřadnicový systém, se aktualizuje
výsledným pravoúhlým souřadnicovým systémem a počátkem. Jestliže právě není žádný
souřadnicový systém aktivní, aplikace VERICUT vytvoří nový souřadnicový systémem a
automaticky mu přiřadí jedinečný název.

Podokno Konfigurace souřadnicového systému, karta Matice
Pomocí funkcí na kartě Matice je možné vybraný souřadnicový systém přesunout použitím
transformační matice s 12 parametry.
Tabulka matice – Tabulka transformační matice se podobá matici používané při programování
drah nástrojů APT. 12 parametrů této matice popisuje geometrické atributy místního
(transformovaného) souřadnicového systému (CSYS) počátku dílu.
I J K D
X I1 J1 K1 D1
Y I2 J2 K2 D2
Z I3 J3 K3 D3
Aktualizovat – Aktualizuje umístění CSYS podle transformace tabulky matice.

Použít inverzní při aktualizaci – Tato možnost invertuje matici tak, že jejích dvanáct parametrů
bude představovat geometrické atributy počátku obrobku z hlediska místního

Aktivní souřadnicový systém
Umístění:
Strom projektu > podokno Konfigurace souřadnicového systému: Aktivní souřadnicový
systém
Strom projektu > místní nabídka souřadnicového systému > Aktivní
Karta Projekt > (Aktivní souřadnicový systém)

Místní nabídka grafické oblasti aplikace VERICUT > Aktivní souřadnicový systém
Je možné řídit aktivní souřadnicový systém nebo souřadnicový systém, pomocí kterého aplikace
VERICUT simuluje pohyby NC programu, měření a provádí řezy modelů. Uživatelsky definovaný
souřadnicový systém se obvykle používá ke správnému umístění NC programu typu APT nebo
CLS vzhledem k obrobku.
Pomocí jedné z funkcí uvedených výše je možné existující souřadnicový systém nastavit jako
aktivní. Funkce ve stromu projektu nastaví zvýrazněný souřadnicový systém jako aktivní
souřadnicový systém. Funkce v nabídce Projekt a místní nabídce grafické oblasti aplikace
VERICUT zobrazí seznam dostupných souřadnicových systémů, ve kterém je možné výběrem
určit požadovaný souřadnicový systém jako aktivní.
Jestliže je možnost Zobrazit aktivní souřadnicový. systém, v okně karta Projekt > Zobrazit osy
zapnuta (zaškrtnuta), v grafické oblasti aplikace VERICUT se zobrazí souřadnicový systém
s názvem aktivního souřadnicového systému jako na následujícím obrázku. Značka podle
obrázku se zobrazí pouze v počátku aktivního souřadnicového systému.
Rychlý přístup: Aktivní souřadnicový systém je také možné změnit kliknutím pravým tlačítkem
v pohledu, výběrem příkazu Aktivní souřadnicový. Sys. systém výběrem požadovaného
souřadnicového systému v zobrazeném seznamu. Další informace naleznete v části Místní
nabídky v grafické oblasti v příručce Začínáme v nápovědě aplikace Vericut.
Další souřadnicové systémy vytvoříte v podokně Konfigurace souřadnicového systému.
Podokno Konfigurace posunutí NC programu
Umístění:
Strom projektu > větev Posunutí NC programu (tlačítko Konfigurace stisknuto)
Pomocí funkcí v podokně Konfigurace posunutí NC programu je možné do stromu projektu

přidat novou tabulku posunutí NC programu. Do tabulek posunutí NC programu se ukládají
posunutí nulového bodu specifická pro soubory NC programu v aktuálním nastavení. Tyto
tabulky posunutí NC programu jsou uloženy v souboru projektu (.vcproject, .vcsproject,
.vdafproject) a předefinují tabulky uložené v souboru stroje. Následující funkce jsou také
dostupné v podokně Konfigurovat tabulku posunutí NC programu a jsou podrobně popsány
v dalším tématu.
Podokno Konfigurace tabulky posunutí NC programu
Umístění:
Strom projektu > tabulka posunutí NC programu (tlačítko Konfigurace stisknuto)
Pomocí funkcí v nabídce Konfigurace tabulky posunutí NC programu je možné do tabulky

posunutí zvýrazněné ve stromu projektu přidat nový záznam tabulky posunutí NC programu. Do
tabulek posunutí NC programu se ukládají posunutí nulového bodu specifická pro soubory NC
programu v aktuálním nastavení. Tyto tabulky posunutí NC programu jsou uloženy v souboru
projektu (.vcproject, .vcsproject, .vdafproject) a předefinují tabulky uložené v souboru stroje.
Následující funkce jsou také dostupné v podokně Konfigurace posunutí NC programu, pomocí
kterého je možné do stromu projektu přidat nové tabulky NC programu.
Název posunutí – Určí typ tabulky posunutí, která se má přidat nebo upravit, jestliže již existuje.
V rozbalovacím seznamu vyberte jeden z následujících typů tabulky posunutí.
Základní posunutí nulového bodu – Pomocí tabulky Základní posunutí nulového bodu je
možné určit umístění, podle kterého se počítá posunutí nulového bodu. Tuto tabulku
využijete v případě, že soubor NC programu odkazuje na základní pracovní souřadnicový
systém (například G52), ze kterého jsou odvozena všechna ostatní posunutí nulového bodu.
(Viz téma "Tabulka Posunutí nulových bodů" nacházející se v tomto dokumentu).
Nulový bod stroje – Tabulka Nulový bod stroje (dříve tabulka vstupních nulových bodů
stroje) je zastaralá tabulka, která zůstala zachována pouze pro starší stroje a pro potřeby
uživatelských souborů. Namísto této tabulky použijte tabulku Vstupní nul. bod programu
(spec. Z).
Tabulka nulových bodů stroje/vstupních nulových bodů stroje je podobná jako tabulka
Vstupní nul. bod programu (spec. Z), kromě toho, že používá hodnotu Posunutí Z okamžitě
namísto po G43. Také nerozeznává "korekci délky nástroje".
Posunutí nulového bodu – Do tabulky Posunutí nulového bodu se ukládají hodnoty
posunutí nulového bodu nebo hodnoty "posunutí upínky". Tuto tabulku využijete v případě,
že simulujete programování posunutí nulového bodu (například G53-59). Zadané hodnoty
reprezentují hodnoty posunutí nulového bodu zadané do CNC řízení. Hodnoty posunutí
nulového bodu, které jsou automaticky načteny pomocí dat v souboru NC programu
(například G10L2Pn) nevyžadují toto zadání.
Posunutí – V tabulce Posunutí jsou uloženy hodnoty posunutí nulového bodu podobně jako
u tabulky Posunutí nulového bodu.
Nulový bod programu – Pomocí tabulky Nulový bod programu je možné určit
naprogramované umístění nulového bodu souboru NC programu s ohledem na hodnotu
Korekce délky nástroje. Tato tabulka je vyžadována v případě, že operátor stanoví jiné
umístění nulového bodu než nulový bod stroje. Tato činnost je také známá jako ustanovení
umístění "plovoucího nulového bodu".
Vstupní nul. bod programu (spec. Z) – Tato tabulka umožňuje určit naprogramované
umístění nulového bodu souboru NC programu. Tato tabulka je vyžadována v případě, že
operátor stanoví jiné umístění nulového bodu než nulový bod stroje. Tato činnost je také
známá jako ustanovení umístění "plovoucího nulového bodu".
POZNÁMKA: Doporučujeme, aby byla tabulka Nulový bod programu používána namísto
tabulky Vstupní nul. bod programu/Vstupní nul. bod programu (spec. Z). I přesto, že jsou se
tabulky v mnoha ohledech velmi podobné, tabulka Nulový bod programu zajišťuje lepší
zpracování hodnoty Korekce délky nástroje.
Posunutí bodu otáčení RTCP – Řídicí bod rotačního nástroje (neboli RTCP) způsobuje
rotační pohyb hlavy kolem určitého řídicího bodu – typicky kolem špičky nástroje. V aplikaci
VERICUT se simulace RTCP aktivuje přes nastavení CNC řízení Řídicí bod rotačního nástroje
(další informace naleznete v části Okno Nastavení CNC řízení: karta Rotační v tématu Karta
Konfigurace v nápovědě aplikace Vericut), nebo přes makra RotaryControlPointOnOff nebo
RtcpOn a RtcpOff. Informace o všech makrech aplikace VERICUT naleznete v části Makra
aplikace VERICUT v knihovně nápovědy CGTech.
Tabulka Posunutí bodu otáčení RTCP určuje posunutí mezi počátkem komponenty nástroje
a bodem rotace výklopné hlavy, přičemž je tato hodnota brána v potaz, pokud je aktivní
logika RTCP. Tuto tabulku využijete pokud má rotační komponenta nacházející se mezi
nástrojem a základními komponentami v tabulce Počáteční umístění stroje nenulovou
položku.
Posunutí bodu otáčení RPCP – Řídicí bod rotační součásti (neboli RPCP) posouvá součást
relativně ke špičce nástroje. V aplikaci VERICUT se simulace RPCP aktivuje přes makra
RotaryControlPointOnOff nebo RpcpOn a RpcpOff . Informace o všech makrech aplikace
VERICUT naleznete v části Makra aplikace VERICUT v knihovně nápovědy CGTech.
Tabulka Posunutí bodu otáčení RPCP určuje posunutí mezi počátkem komponenty
polotovaru a rotačním bodem tabulky otáčení, přičemž je tato hodnota brána v potaz,
pokud je aktivní logika RPCP. Tuto tabulku využijete pokud má rotační komponenta
nacházející se mezi polotovarem a základními komponentami v tabulce Počáteční umístění
stroje nenulovou položku.
POZNÁMKY:
1. Zde vytvořené tabulky posunutí NC programu se používají k ukládání posunutí
specifických pro soubory NC programů v aktuálním nastavení, jsou uloženy v souboru
projektu (.vcproject, .vcsproject, .vdafproject) a předefinují tabulky uložené v souboru
stroje.
2. Je také možné vytvořit Tabulky posunutí NC programu pomocí funkcí v okně Nastavení
stroje: na kartě Umístění v nabídce Konfigurace. Zde vytvořené tabulky posunutí NC
programu se používají k ukládání posunutí do souboru stroje (.mch). Další informace
naleznete v části Okno Nastavení stroje: karta Umístění, tabulky posunutí NC programu
v tématu Karta Konfigurace v nápovědě aplikace Vericut v knihovně nápovědy CGTech.
Následující funkce jsou společné u všech tabulek posunutí NC programu.

ID podsystému – Určuje ID podsystému stroje, pro který se tabulka definuje.
Registr – Číslo registru, pomocí kterého aplikace VERICUT přistupuje k příslušným datům
v tabulce. Číslo registru může odpovídat číslu registru posunutí nebo celočíselné hodnotě podle
požadavků dané tabulky.
Podregistr – Tato funkce je k dispozici pouze pro tabulky Posunutí nulového bodu a Posunutí.
Používá se pro CNC řízení podporující funkci podregistru, například CNC řízení Yasnac.
Přidat – Funkce Přidat se chová mírně odlišně podle toho, zda je použita v podokně
Konfigurace posunutí NC programu (ve stromu projektu je zvýrazněna větev Posunutí NC
programu) nebo v podokně Konfigurace tabulky NC programu (ve stromu projektu je
zvýrazněna tabulka NC programu).
Jestliže funkci Přidat použijete v podokně Konfigurace posunutí NC programu, do stromu
projektu se přidá nová tabulka posunutí se zvýrazněným výchozím záznamem tabulky.
Automaticky se zobrazí podokno Konfigurace záznamu tabulky posunutí NC programu, pomocí
kterého je možné zadat hodnoty záznamu. Jestliže tabulka posunutí stejného typu již existuje,
zobrazí se chybová zpráva.
Jestliže funkci Přidat použijete v podokně Konfigurace tabulky posunutí NC programu, do
zvýrazněné tabulky NC programu ve stromu projektu se přidá nový výchozí záznam tabulky.
Nový výchozí záznam tabulky se zvýrazní a automaticky se zobrazí podokno Konfigurace
záznamu tabulky posunutí NC programu, pomocí kterého je možné určit hodnoty záznamu.
Jestliže již stejná tabulka posunutí existuje, zobrazí se chybová zpráva.
Podokno Konfigurace záznamu tabulky posunutí NC programu
Umístění:
Strom projektu > záznam tabulky Posunutí NC programu (tlačítko Konfigurace stisknuto)
Pomocí funkcí v podokně Konfigurace záznamu tabulky posunutí nulového bodu NC programu
je možné určit hodnoty záznamů tabulky posunutí NC programu.
Funkce Název posunutí, ID podsystému, Registr a Podregistr zobrazují tabulku posunutí NC

programu zvýrazněnou ve stromu projektu, se kterou je záznam tabulky asociován. Tyto funkce
jsou popsány výše v části Podokno Konfigurace tabulky posunutí NC programu.
Posunutí VERICUT umožňují úpravu pozic os simulovaného stroje o určitou vzdálenost, aby se
nástroj dostal na správnou polohu určenou NC programem.
Aplikace VERICUT nabízí 2 způsoby zadání hodnot tabulky. Metoda Vybrat umístění z/do
umožňuje programátorovi NC součásti vybrat referenci Od na straně nástroje virtuálního stoje
kinematického zásobníku a referenci Do na straně součásti na straně součásti kinematického
zásobníku a VERICUT automaticky vypočítá hodnoty posunutí jednotlivých os. Hodnoty metody
Vybrat umístění z/do budou automaticky aktualizovány, pokud dojde ke změně konfigurace
stroje nebo umístění počátku CSYS.
Rovněž je možné pomocí metody Zadat posunutí určit posunutí přímo výběrem dvou bodů
v grafickém okně a nechat VERICUT, ať vypočítá hodnoty Posunutí mezi vybranými body, nebo
zadáním konkrétních hodnot posunutí, která mají být přiřazena jednotlivým osám. U metody
Zadat posunutí neprovádí automatickou aktualizaci hodnot při změnách konfigurace stroje
nebo umístění počátku CSYS. Tato metoda emuluje nastavení a použití posunutí v řízení CNC.
Vybrat umístění z/do – Pomocí této možnosti je možné určit hodnoty tabulky podle relačního
posunutí mezi bodem „od“ a bodem „do“. Body „od“ a „do“ určíte výběrem určité komponenty
nebo souřadnicového systému. Aplikace VERICUT jako bod použije počátek komponenty nebo
souřadnicového systému. Také je možné určit posunutí od počátku určené komponenty nebo
souřadnicového systému. Jestliže je již tato vazba vytvořená, po změně konfigurace stroje nebo
umístění počátku souřadnicového systému se hodnoty tabulky v průběhu provedení počáteční
funkce Krok nebo funkce Přehrát automaticky aktualizují.
Příklad: Po definování vstupního nulového bodu jako posunutí od komponenty nástroje do
nulového bodu programu souřadnicového systému je možné změnit konfiguraci stroje nebo
změnit umístění nulového bodu programu souřadnicového systému a hodnoty posunutí
vstupního nulového bodu se v průběhu provedení počáteční funkce Krok nebo funkce Přehrát
automaticky zaktualizují.
POZNÁMKA: Posunutí se vypočítají podle umístění příslušných počátků v okamžiku, kdy jsou
všechny lineární osy řízené k nulovému bodu stroje (nula bez posunutí).
Jestliže je možnost Vybrat umístění z/do zapnuta, rozevírací seznamy Od/Prvek/Název a

textová pole Posunutí se aktivují. Pomocí rozevíracích seznamů Od/Prvek je možné určit, zda je
bod asociován s komponentou nebo CSYS (souřadnicovým systémem). Pomocí rozevíracích
seznamů Od/Název je možné určit požadovanou komponentu nebo souřadnicový systém.
POZNÁMKA: V seznamech CSYS/název se zobrazí pouze souřadnicové systémy definované
s odkazem na komponentu stroje (např. takovou, která je viditelná v pohledu Stroj nebo
Stroj/Obrobek, jestliže je možnost Souřadnicový systém zapnuta). Další informace
o souřadnicových systémech aplikace VERICUT naleznete v části Karta Projekt > Aktivní
souřadnicové systémy.
Pomocí textových polí Nastavit umístění „z“ a Nastavit umístění „do“ zadejte 3 hodnoty
oddělené mezerami představující posunutí X, Y a Z od určeného počátku. Rovněž je možné
kliknout na tlačítko výběru a poté vybrat bod v grafickém okně. Bod je možné vybrat
v pohledu dílu nebo stroje. Aplikace VERICUT vypočítá hodnotu Nastavit umístění „z“ nebo
Nastavit umístění „do“ mezi vybraným bodem a zadaným počátkem prvku/názvu.
Vypočítat relativně k umístění – Pomocí této funkce je možné přepočítat relační posunutí
v umístění stroje, ve kterém se posunutí použije. Nové umístění se okamžitě vypočítá a uloží a
nezávisí tedy na umístění stroje v okamžiku, kdy se posunutí aktivuje.
Další posunutí – Pomocí tohoto textového pole určíte hodnotu dalšího posunutí.
Příklad metody Vybrat umístění Od/Do naleznete na další straně.

Příklad:
V tomto příkladu je posunutí vypočítáno provedením měření od komponenty vřetena po
souřadnicový systém v počátku programu součásti.
Ve výše uvedeném příkladu je komponenta vřetena speciální komponentou, která je

automaticky upravena při upnutí nástroje do vřetena. Vzdálenost od počátku vřetena
k řízenému bodu na nástroji je automaticky přidána do výpočtu posunutí. Tyto hodnoty jsou
samozřejmě odlišné při každé změně nástroje.
Možnosti Od i Do nabízí možnosti pro podporu velkého množství NC programovacích stylů. Nyní
je většina NC programů navrhována tak, aby umístila špičku nástroje na souřadnicová umístění
v NC programu. Tato souřadnicová umístění jsou relativní vzhledem k obráběnému obrobku.
Některé společnosti s bosými stroji se však rozhodli programovat od průsečíku rotačních os na
straně nástroje. Jiné se zase rozhodli odkazovat umístění na upínce místo obrobku na straně
součásti. Metoda Vybrat umístění Od/Do je dostatečně flexibilní a umožňuje tak přizpůsobení
mnoha různým požadavkům mnoha různých uživatelů aplikace VERICUT.
Metoda Vybrat umístění Od/Do rovněž nastavuje vazby mezi komponentou na straně nástroje
a komponentou na straně součásti. To je užitečné při změně referenčního rámce NC programu
v průběhu programu. Tato programovací technika se často používá při řízení stroje Siemens
840D. Dále je implikováno, kdy jsou na stroj v průběhu NC programu upnuty odlišné nástrojové
hlavy s dalšími osami nebo orientacemi.
Zadat posunutí (nebo vybrat 2 body ) – Jestliže je tato možnost zapnutá, aktivuje se textové
pole Hodnoty (XYZABCUVWABC), do kterého je možné zadat 12 číselných hodnot
vyžadovaných danou tabulkou. Zadané hodnoty je nutné oddělit mezerami.
Ve vzorovém okně na předchozím obrázku je aktuální tabulka Posunutí nulového bodu.

Aktuálním záznamem tabulky je registr 54, který obsahuje hodnoty „-17 -8 -16.5“. Tabulka je
použitelná pro podsystém 1 stroje.
Aplikace VERICUT podporuje 2 způsoby zadání hodnot do tabulky v podokně záznamu tabulky
NC programu. Oba způsoby používají textové pole Hodnoty (XYZABCUVWABC), ale jinou
syntaxi:
Tradiční formát: hodnoty zadané v určeném pořadí (XYZABCUVWABC) oddělené mezerami.
Formát VÝRAZ/HODNOTA: (X10 C45)
V obou případech bude výsledné zobrazení hodnot os ve formátu VÝRAZ/HODNOTA. Zobrazí se
pouze nenulové hodnoty. V případě, že jsou všechny hodnoty nulové, se zobrazí X0 Y0 Z0.
Pro formát VÝRAZ/HODNOTA platí následující pravidla:
1. Platné výrazy jsou: X, Y, Z, A, B, C, U, V, W, AA, BB, CC.
2. Smíšené formáty není možné použít. Lze použít buď tradiční formát nebo formát
VÝRAZ/HODNOTA.
3. Výrazy je možné zadat v libovolném pořadí.
4. Je nutné zadat pouze výrazy s nenulovými hodnotami.
5. Jestliže je výraz určen dvakrát, použije se poslední určená hodnota.
6. Jestliže jsou všechny hodnoty nulové, je možné pole ponechat prázdné. V tomto případě se
zobrazí X0 Y0 Z0.
Rovněž je možné kliknout na tlačítko výběru a poté vybrat bod v grafickém okně. Body je
možné vybrat v pohledu dílu nebo stroje. Aplikace VERICUT vypočítá hodnotu Posunutí mezi
vybranými body.
Následující část popisuje určité hodnoty textového pole Hodnoty (XYZABCUVWABC)

asociované s každým typem tabulky posunutí NC programu.
Tabulka Základní posunutí nulového bodu

Tabulka Posunutí nulového bodu/Posunutí
Tabulka nulového bodu programu
Tabulka Vstupní nul. bod programu (spec. Z)
Tabulka Posunutí bodu otáčení RTCP
Tabulka Posunutí bodu otáčení RPCP
Tabulka Základní posunutí nulového bodu
Pomocí jedné z následujících metod je možné definovat základní posunutí nulového bodu:
1. Zadejte hodnoty tabulky podle souvisejícího posunutí mezi bodem "od" a bodem "do". Body
„od“ a „do“ určíte výběrem určité komponenty nebo souřadnicového systému. Úplné
informace naleznete v části Podokno Konfigurace záznamu tabulky posunutí NC programu
výše.
2. Do textového pole Hodnoty (XYZABCUVWABC) zadejte hodnoty představující základní

posunutí nulového bodu tak, jak byly zadány do CNC řízení .
Hodnoty (XYZABCUVWABC): Xval Yval Zval Aval Bval Cval Uval Vval Wval Aval Bval Cval
kde lineární hodnoty posunutí Xval-Zval a Uval-Wval se měří v souřadnicovém systému
stroje od nulového bodu stroje. Hodnoty rotačního posunutí Aval-Cval se měří podle
odpovídajícího nulového bodu rotační komponenty a jsou vyjádřeny v desetinné hodnotě
stupňů. U os, které nemají základní posunutí nulového bodu nebo ve stroji vůbec neexistují,
zadejte hodnotu "0". U nezadaných posunutí osy stroje se automaticky předpokládá nulová
hodnota.
Následující příklady zobrazují formáty položek tabulky pro různé konfigurace NC programu.
Konfigurace stroje Formát položky tabulky
Xval Yval Zval 0 0 0 0 0 0 0 0 0 nebo 1: Xval Yval Zval

3 osy - XYZ (U os A B C U V W A B C se automaticky předpokládá
hodnota "0")
4 osy - XYZA Xval Yval Zval Aval
4 osy - XYZB Xval Yval Zval 0 Bval
4 osy - XYZC Xval Yval Zval 0 0 Cval
4 osy - XZUW Xval 0 Zval 0 0 0 Uval 0 Wval
5 os - XYZAB Xval Yval Zval Aval Bval
5 os - XYZAC Xval Yval Zval Aval 0 Cval
5 os - XYZBC Xval Yval Zval 0 Bval Cval
9 os - XYZABCUVW Xval Yval Zval Aval Bval Cval Uval Vval Wval
Také je možné kliknout na tlačítko výběru a poté vybrat bod v grafickém okně. Body je
možné vybrat v pohledu obrobku nebo stroje. Aplikace VERICUT vypočítá hodnotu Posunutí
mezi vybranými body.
Tabulka Posunutí nulového bodu/Posunutí
Pomocí jedné z následujících metod je možné definovat hodnoty Posunutí nulového bodu nebo
Posunutí:
„od“ a „do“ určíte výběrem určité komponenty nebo souřadnicového systému. Úplné informace
naleznete v části Podokno Konfigurace záznamu tabulky posunutí NC programu výše.
2. Do textového pole Hodnoty (XYZABCUVWABC) zadejte hodnoty představující posunutí

nulového bodu tak, jak byly zadány do CNC řízení .
kde lineární hodnoty posunutí Xval-Zval a Uval-Wval se měří v souřadnicovém systému stroje
od nulového bodu stroje. Hodnoty rotačního posunutí Aval-Cval se měří podle odpovídajícího
nulového bodu rotační komponenty a jsou vyjádřeny v desetinné hodnotě stupňů. U os, které
nemají základní posunutí nulového bodu nebo ve stroji vůbec neexistují, zadejte hodnotu "0". U
nezadaných posunutí osy stroje se automaticky předpokládá nulová hodnota.
Zadejte hodnotu pro každý lokální pracovní souřadnicový systém odkazovaný NC programem.
Obrázek níže zobrazuje vzorovou tabulku k podpoře souboru NC programu, který odkazuje na
posunutí nulového bodu: G54, 55, 56.
Následující příklady zobrazují formáty položek tabulky pro různé konfigurace NC programu.
Konfigurace stroje Formát položky tabulky
Xval Yval Zval 0 0 0 0 0 0 0 0 0 or Xval Yval Zval (u os

3 osy - XYZ A B C U V W A B C se automaticky předpokládá
hodnota "0")
4 osy - XYZA Xval Yval Zval Aval
4 osy - XYZB Xval Yval Zval 0 Bval
4 osy - XYZC Xval Yval Zval 0 0 Cval
4 osy - XZUW Xval 0 Zval 0 0 0 Uval 0 Wval
5 os - XYZAB Xval Yval Zval Aval Bval
5 os - XYZAC Xval Yval Zval Aval 0 Cval
5 os - XYZBC Xval Yval Zval 0 Bval Cval
9 os - XYZABCUVW Xval Yval Zval Aval Bval Cval Uval Vval Wval
POZNÁMKY:
1. Chcete-li určit počáteční posunutí nulového bodu, použijte funkce v okně Nastavení CNC
řízení: karta Posunutí (karta Konfigurace > Nastavení CNC řízení).
Další informace naleznete v části Okno Nastavení CNC řízení: karta Posunutí v nápovědě
aplikace Vericut.
2. Pokud se používá tabulka Základní posunutí nulového bodu, posunutí nulového bodu se
zavedou od umístění základního posunutí nulového bodu (běžně používaná metoda u CNC
řízení Phillips).
Tabulka nulového bodu programu
Pomocí jednoho z následujících postupů je možné definovat tabulku Nulový bod programu:
výše.
2. Do textového pole Hodnoty (XYZABCUVWABC) zadejte hodnoty představující Nulový bod

programu tak, jak byly zadány do CNC řízení: .
hodnota.
Hodnoty pro tuto tabulku jsou vypočítány jinak, podle programovací metody použité u souboru
NC programu. Níže jsou uvedeny všechny programovací metody s příkladem toho, jak jsou
hodnoty tabulky Nulový bod programu vypočítány pro danou metodu.
 U programovací metody Špička nástroje se hodnoty vypočítají z referenčního bodu stroje
bez žádných posunutí, například: korekce nástroje, posunutí nulového bodu, atd.
 U programovací metody Délka rot. osy se hodnoty vypočítají z referenčního bodu stroje bez
žádných posunutí, například: korekce nástroje, posunutí nulového bodu, atd.
 U programovací metody Korekce délky nástroje se hodnoty vypočítají z referenčního bodu
stroje do naprogramovaného nulového bodu, přičemž je aktivní korekce délky nástroje
(například G43).
POZNÁMKA: Tabulka Nulový bod nástroje je určena k nahrazení tabulky Vstupní nul.
bod/Vstupní nul. bod (Spec. Z). I přesto, že jsou se tabulky v mnoha ohledech velmi podobné,
tabulka Nulový bod programu zajišťuje lepší zpracování hodnoty Korekce délky nástroje.
Následující obrázky zobrazují vzorové položky tabulky, které určují naprogramované umístění
nulového bodu běhu souborů NC programů na různých konfiguracích NC stroje.
Tabulka Vstupní nul. bod programu (spec. Z)
(Dříve tabulka Vstupní nul. bod programu)
Pomocí jednoho z následujících postupů je možné definovat tabulku Vstupní nul. bod programu
(spec. Z):
výše.
2. Do textového pole Hodnoty (XYZABCUVWABC) zadejte hodnoty představující Vstupní nul.

bod programu (spec.) tak, jak byly zadány do CNC řízení: .
hodnota.
Hodnoty pro tuto tabulku jsou vypočítány jinak, podle programovací metody použité u souboru
NC programu. Níže jsou uvedeny všechny programovací metody s příkladem toho, jak jsou
hodnoty tabulky Vstupní nul. bod programu (spec. Z)/Vstupní nul. bod programu vypočítány
pro danou metodu.
 U programovací metody Špička nástroje se hodnoty vypočítají z referenčního bodu stroje
bez žádných posunutí, například: korekce nástroje, posunutí nulového bodu, atd.
 U programovací metody Délka rot. osy se hodnoty vypočítají z referenčního bodu stroje bez
žádných posunutí, například: korekce nástroje, posunutí nulového bodu, atd.
 U programovací metody Korekce délky nástroje se hodnoty vypočítají z referenčního bodu
stroje do naprogramovaného nulového bodu, přičemž je aktivní korekce délky nástroje
(například G43).
Následující obrázky zobrazují vzorové položky tabulky, které určují naprogramované umístění
nulového bodu běhu souborů NC programů na různých konfiguracích NC stroje.
Tabulka Posunutí bodu otáčení RTCP
2. Do textového pole Hodnoty (XYZ) zadejte hodnoty představující Posunutí bodu otáčení RTCP
tak, jak byly zadány do CNC řízení .
Hodnoty (XYZ): Xval Yval Zval

kde hodnoty Xval-Zval jsou vypočítány rozdílem umístění počátku komponenty nástroje a
umístění bodu otáčení se všemi osami v jejich počátečním umístění ve stroji. U os, které nemají
posunutí nebo ve stroji vůbec neexistují, zadejte hodnotu "0". U nezadaných posunutí se
automaticky předpokládá nulová hodnota.
Příklady případů užití této tabulky:

 U RTCP je potřeba 5osý stroj s výklopnou hlavou, jehož vzdálenost otáčení je 10 a počáteční
umístění osy B 180. Tato konfigurace nastaví osu nástroje do svislé orientace. U výpočtů je
možné předpokládat, že umístění bodu otáčení je (0 0 0). Hodnoty tabulky Posunutí bodu
otáčení RTCP by pak měly vypadat takto: 0 0 10. ((0 0 0) - (0 0 -10)) = (0 0 10)
 Pokud bylo počáteční umístění osy B 0 (osa nástroje ve svislé orientaci), pak tabulka
Posunutí bodu otáčení RTCP není potřeba. Pokud však byla tabulka definována, měla by
obsahovat tyto hodnoty: 0 0 10. ((0 0 0) - (0 0 -10)) = (0 0 10)
Tuto tabulku je také možné použít k podpoře stroje/CNC řízení, kde se o posunutí u vzdálenosti
otáčení stará postprocesor a kde ovladače řízení CNC zpracovávají posunutí u délky rotační osy
každého nástroje. V této situaci nastavte hodnoty v tabulce Posunutí bodu otáčení RTCP na: 0 0
0.
Tabulka Posunutí bodu otáčení RPCP
2. Do textového pole Hodnoty (XYZ) zadejte hodnoty představující Posunutí bodu otáčení RPCP
tak, jak byly zadány do CNC řízení .
Hodnoty (XYZ): Xval Yval Zval

kde hodnoty Xval-Zval jsou vypočítány rozdílem umístění počátku komponenty polotovaru a
umístění bodu otáčení se všemi osami v jejich počátečním umístění ve stroji. U os, které nemají
posunutí nebo ve stroji vůbec neexistují, zadejte hodnotu "0". U nezadaných posunutí se
automaticky předpokládá nulová hodnota.
Přidávání, úprava nebo odstranění tabulek posunutí NC
programu
Jak přidat novou tabulku posunutí NC programu:
1. Ve stromu projektu klikněte na větev Posunutí NC programu.
2. V podokně Konfigurace posunutí NC programu ve spodní části stromu projektu
vyberte z rozevíracího seznamu Název posunutí požadovaný typ tabulky.
3. V rozevíracím seznamu vyberte ID Podsystému pro data tabulky, která chcete definovat.
4. Pokud vytváříte jinou tabulku posunutí NC programu než Základní posunutí nulového bodu
nebo Nulový bod stroje, zadejte hodnotu Registr.
5. Pokud vytváříte tabulku Posunutí nulového bodu nebo Posunutí, zadejte hodnotu
Podregistr.
6. Kliknutím na tlačítko Přidat přidejte tabulku do seznamu tabulek. Všimněte si, že se do
seznamu tabulek přidala vybraná tabulka a výchozí záznam tabulky.
7. Pomocí jedné z následujících metod zadejte hodnoty záznamu tabulky posunutí NC
programu.
Pomocí funkce Vybrat umístění z/do vytvořte relační posunutí, které se automaticky
aktualizuje při změně konfigurace stroje nebo umístění počátku souřadnicového systému.
Je také možné pomocí funkce Zadat posunutí (nebo vybrat 2 body) určit posunutí přímo
výběrem dvou bodů v grafické oblasti nebo zadáním hodnot do textového pole Hodnoty
(XYZABCUVWABC): . U tohoto způsobu zadání se neprovádí automatická aktualizace.
Další informace o tabulkách naleznete v části Podokno Konfigurace záznamu tabulky
posunutí NC programu v příručce Strom projektu, Posunutí NC programu v nápovědě
aplikace Vericut.
8. Stiskem klávesy Enter aktualizujte záznam tabulky.
Jak přidat další záznam tabulky:

1. Ve stromu projektu klikněte na tabulku posunutí NC programu v seznamu tabulek, do které
chcete přidat záznam.
2. Z rozevíracího seznamu vyberte ID Podsystému pro záznam tabulky který přidáváte.
3. Pokud přidáváte další záznam tabulky do jiné tabulky posunutí NC programu než Základní
posunutí nulového bodu nebo Nulový bod stroje, zadejte hodnotu Registr.
4. Pokud přidáváte další záznam tabulky do tabulky Posunutí nulového bodu nebo Posunutí,
zadejte hodnotu Podregistr.
5. Kliknutím na tlačítko Přidat přidejte do seznamu tabulek další záznam výchozí tabulky.
programu.
Pomocí funkce Umístění vytvořte relační posunutí, které se automaticky aktualizuje při
změně konfigurace stroje nebo umístění počátku souřadnicového systému.
posunutí NC programu v tématu Okno Nastavení: karta Umístění v nápovědě aplikace
Vericut.
Jak upravit existující záznam tabulky:

1. Ve stromu projektu klikněte na záznam tabulky v seznamu tabulek, který chcete upravit.
programu.
Pomocí funkce Vybrat umístění z/do vytvořte relační posunutí, které se automaticky
aktualizuje při změně konfigurace stroje nebo umístění počátku souřadnicového systému.
posunutí NC programu v tématu Okno Nastavení: karta Umístění v nápovědě aplikace
Vericut.
Jak odstranit záznam tabulky ze Seznamu tabulek:

1. Ve stromu projektu klikněte pravým tlačítkem na záznam tabulky v seznamu tabulek,
který chcete odstranit, a poté kliknutím na tlačítko Odstranit, které se zobrazí, odstraňte
záznam.
Jak odstranit tabulku ze Seznamu tabulek:
1. Ve stromu projektu klikněte pravým tlačítkem na tabulku v seznamu tabulek, kterou
chcete odstranit, a poté kliknutím na tlačítko Odstranit, které se zobrazí, odstraňte
záznam tabulky. Všechny záznamy tabulky asociované s odstraněnou tabulkou budou
odstraněny také.
Další informace o tabulkách posunutí NC programu naleznete v části Podokno Konfigurace

posunutí NC programu v příručce Strom projektu v nápovědě aplikace Vericut.

Podokno Konfigurace nástrojů
Soubor knihovny nástrojů – Pomocí funkcí souboru knihovny nástrojů je možné otevřít
existující a uložit aktuální soubor knihovny nástrojů (další informace naleznete v části
Soubory knihovny nástrojů v příručce Začínáme v nápovědě aplikace Vericut). V tomto
podokně je zobrazena /cesta/název_souboru aktuálního souboru knihovny nástrojů.
(Otevřít soubor) – Otevře existující soubor knihovny nástrojů. V zobrazeném okně pro
výběr souboru vyberte požadovaný soubor knihovny nástrojů. Většina funkcí v tomto okně
jsou standardní funkce okna pro výběr souboru, pomocí kterých je možné se pohybovat
v adresářích, filtrovat soubory a zadávat nebo vybírat cesty a názvy souborů. Popis funkcí
specifických pro aplikaci VERICUT je možné nalézt v části Úvod k oknům pro výběr souborů
aplikace VERICUT v příručce Začínáme v nápovědě aplikace Vericut.
(Uložit soubor) – Uloží (aktualizuje) aktuální soubor knihovny nástrojů. Jestliže máte
dostatečná oprávnění k uložení souboru v aktuální složce, aplikace VERICUT soubor
knihovny nástrojů uloží. V opačném případě se zobrazí okno Uložit projekt jako, pomocí
kterého je možné zadat umístění uložení souboru, ve kterém máte oprávnění zápisu.
(Uložit soubor jako) – Zobrazí okno Uložit soubor jako, pomocí kterého je možné uložit
aktuální soubor knihovny nástrojů s novým názvem nebo do nového umístění. Většina
funkcí v tomto okně jsou standardní funkce okna pro výběr souboru, pomocí kterých je
možné se pohybovat v adresářích, filtrovat soubory a zadávat nebo vybírat cesty a názvy
souborů. Popis funkcí specifických pro aplikaci VERICUT je možné nalézt v části Úvod
Vericut.
(Nástroje) – Zobrazí okno Správce nástrojů, ve kterém je možné vytvářet a spravovat

soubory knihovny nástrojů aplikace VERICUT obsahující popisy obráběcích nástrojů nebo
sestav nástrojů.
Změna nástroje z – Řídí způsob, jakým aplikace VERICUT získá popisy obráběcích nástrojů.
Popis nástroje — zpracuje popisy parametrických nástrojů v souboru NC programu.
Například u záznamů komentářů CUTTER a VERICUT-TC.
VERICUT TC – Zpracuje popis podle příkazů nástroje PPRINT/VERICUT-TC v souboru NC
programu.
Číslo nástroje – Zpracuje záznamy NC programu, které odkazují na čísla nástrojů nebo kapes
a načítají asociované nástroje ze souboru knihovny nástrojů. Například TnM6 (NC
programy), LOADTL nebo LOAD TOOL a TURRET. Jestliže vyberete v rozevíracím seznamu
Změna nástroje položku Číslo nástroje, číslo nástroje se shoduje s číslem kapsy (například:
nástroj č. 5 je v kapse č. 5).
Seznam – Změny nástroje jsou prováděny odkazováním na seznam ID referencí mezi
události a nástrojem, které načtou příslušné nástroje ze souboru knihovny nástrojů. Tento
seznam je možné zobrazit pomocí tlačítka Seznam nástrojů při změně popsané dále v tomto
tématu.
Název souboru – Změny nástroje jsou prováděny nástrojem z aktuálního souboru knihovny
nástrojů určeného pro jednotlivé soubory NC programu v seznamu. Okno, pomocí kterého
je možné tento seznam vytvořit, je možné zobrazit pomocí tlačítka Výměna nástroje podle
souboru popsané dále v tomto tématu.
Název nástroje – Tuto možnost je možné použít pouze v případě, že je možnost Typ NC
programu nastavena na NX CLS. Název nástroje odkazuje na identifikátor nástroje v příkazu
TOOL PATH/ v souboru NX CLS.
Výměna nástroje podle seznamu – Pokud je výše popsaná možnost Změna nástroje při
výměně nastavena na Seznam, kliknutím na tlačítko Výměna nástroje podle seznamu
zobrazíte panel Seznam výměn nástrojů, který umožňuje vytvořit a udržovat seznam
referencí, které spojují události s nástroji uloženými v aktuálním souboru knihovny nástrojů.
Pomocí tohoto seznamu je možné dodávat nástroje z knihovny pro sekvenční změny
nástrojů nebo nahradit nástroje určené pro použití v souboru NC programu. Další informace
naleznete v níže uvedeném seznamu Panel Seznam výměn nástrojů.
Výměna nástroje podle souboru – Pokud je výše popsaná možnost Změna nástroje při
výměně nastavena na Název souboru, kliknutím na tlačítko Výměna nástroje podle
seznamu zobrazíte panel Výměna nástroje podle názvu souboru, který umožňuje vytvořit a
udržovat seznam referencí, které spojují soubor NC programu s jedním nástrojem uloženým
v aktuálním souboru knihovny nástrojů, který bude použit k obrobení NC programu. Pomocí
tohoto seznamu je možné dodávat nástroje z knihovny pro obrobení NC programu nebo
nahradit nástroj určený pro použití v souboru NC programu. Další informace naleznete
v níže uvedeném seznamu Panel Seznam výměn nástrojů.
Počáteční nástroj – Při zapnutí načte aplikace VERICUT počáteční nástroj z aktuálního
souboru knihovny nástrojů. Tato akce se provede automaticky při načtení souboru projektu,
převinutí NC programu nebo obnovení modelu. Vyberte ID požadovaného nástroje
z rozevíracího seznamu Počáteční nástroj.
Tato funkce je užitečná při simulaci NC programů pro stroje, které nástroj volají na začátku
zpracování nástroje a neobsahují tedy informace o prvním nástroji.
Pomocí této funkce je také možné výběrem počátečního nástroje a ponecháním příslušného
pole prázdné do frézy načíst více nástrojů (například zásobník nástrojů). Pokud zadáte číslo
nástroje, bude tento nástroj vynucen ve všech umístěních komponent nástroje.
POZNÁMKY:
1. Tato funkce by se neměla používat, jestliže používáte více souborů NC programu.
2. Tato akce se provede, jestliže je přítomna komponenta typu Nožová hlava, což je
časté například v nastavení soustruhu s nožovou hlavou.
Předefinování nástroje – Jestliže je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), aplikace VERICUT
přepíše popis aktuálního nástroje určeným nástrojem z aktuálního souboru knihovny
nástrojů. Tato akce se provede okamžitě. Vyberte ID požadovaného nástroje z rozevíracího
seznamu Předefinování nástroje. Aplikace VERICUT přepsaný nástroj používá, dokud
nevyberete jiné ID nástroje nebo nezrušíte zaškrtnutí políčka Přepsání nástroje. Zrušením
zaškrtnutí políčka se právě použitý nástroj stane aktivním nástrojem.
Min. výška nástroje – Výchozí výška, která se použije, jestliže popis aktuálního nástroje
neurčuje výšku nebo jestliže je určená výška menší než tato hodnota. Tato funkce se
vztahuje pouze na frézovací nástroje.
Řídicí bod – Nastavuje řízení frézovacích nástrojů. Ve výchozím nastavení aplikace VERICUT
řídí špičku nástroje. Materiál se odstraní vzhledem k řídicímu bodu podle příkazů pohybu NC
programu a tvaru nástroje.
Možnosti:
Špička nástroje – Bod umístěný ve středu dolní části nástroje.
Poloměr rohu – Bod umístěný ve vzdálenosti od špičky nástroje rovnající se poloměru
rohu nástroje. Pro válcové frézy s kulovou špičkou se tento bod běžně označuje jako
střed kulové špičky.
POZNÁMKA:Možnost Poloměr rohu se vztahuje pouze na APT.
POZNÁMKY:
1. Jestliže se možnost Poloměr rohu použije s válcovou frézou s jinou než kulovou špičkou,
posunutí se vypočítá podle osy od špičky nástroje ke středu prvního oblouku nalezeného
v profilu nástroje. Poloměr rohu se vztahuje pouze na APT.
2. Chcete-li určit jiný řídicí bod frézovacího nástroje než je špička nástroje nebo poloměr
rohu, pomocí Správce nástrojů definujte nástroje a ve vlastnostech nástroje určete
posunutí řídicího bodu.
Tuto funkci není možné použít na soustružící nástroje. Místo toho je možné pomocí Správce
nástrojů definovat nástroje a ve vlastnostech nástroje určit posunutí řídicího bodu.
Vypočítat min. prodloužení nástroje – Jestliže je tato funkce zapnuta, pro standardní režim
aplikace VERICUT a režim FastMill se vypočítá minimální výška nutná pro vyhnutí se kolizím
stopky nebo držáku s polotovarem a všemi upínkami v pohledu dílu.
POZNÁMKA: Tuto funkci je možné použít pouze pro obrábění frézováním. Není možné ji
použít pro řezy soustruhu.
Jestliže je tato funkce zapnuta, všechny držáky se pohybují směrem k dolní části nástroje.
První držák a všechny držáky nad ním se zpracují nezávisle tak, že se zobrazí pouze první a
následující držáky pohybující se ke stejnému umístění a nástroj se nezobrazí. Na začátku
obrábění se držáky pohybují podle potřeby nahoru tak, aby se vyhnuly kolizi s polotovarem.
Jestliže jsou v průběhu simulace zjištěny možné kolize držáku, aplikace VERICUT nástroj
prodlouží, aby se zabránilo kolizi, a toto prodloužení se přidá k vypočítané výšce. Vypočítané
prodloužení se automaticky použije na hodnotu Z upínacího bodu.
Všimněte si, že vypočítané minimální prodloužení nástroje může být kratší než výška
nástroje definovaná ve Správci nástrojů. Pokud není tato hodnota přípustná, pomocí funkce
Nezkracovat nástroj popsané dále zabráníte funkci Vypočítat min. prodloužení nástroje ve
vypočítání minimální hodnoty prodloužení, která je kratší než délka nástroje definovaná ve
Všimněte si, že při provádění těchto výpočtů se nehlásí kolize držáku nástroje, protože
aplikace VERICUT nástroj prodlouží tak, aby se kolizi zabránilo.
V případě potřeby je možné pomocí možnosti Bezp. vzdál. držáku (viz dále) do výpočtu
zahrnout další bezpečnou vzdálenost. Konečná vypočítaná výška každého nástroje se
zobrazuje v části Shrnutí nástroje v záznamovém souboru ve sloupci „Min.“.
Aktualizovat – Tlačítko Aktualizovat umožňuje kdykoliv během simulace zobrazit a uložit
hodnoty nástroje upravené funkcí Vypočítat min. prodloužení nástroje. Při simulaci se
zapnutou funkcí Vypočítat min. prodloužení nástroje kdykoliv simulaci pozastavte a
stiskněte tlačítko Aktualizovat. Aplikace VERICUT zobrazí všechny nástroje včetně
upravených hodnot, které byly vypočítány k aktuálnímu bodu simulace, v záznamníku
VERICUT.
Rovněž bude zobrazeno dialogové okno, která umožní uložit upravené hodnoty nástroje do
souboru knihovny nástrojů. Pokud vyberte možnost Ano, hodnoty budou uloženy do
souboru knihovny nástrojů a okno bude zavřeno. Jestliže vyberte možnost Ne, okno bude
zavřeno bez uložení.
V obou případech bude stisknutím tlačítka Přehrát obnovena simulace a výpočet hodnot
minimálního prodloužení nástroje od chvíle pozastavení simulace. Na konci simulace bude
nabídnuta možnost uložení všech upravených hodnot nástroje, stejně jako v případě, že jste
nestisknuli tlačítko Aktualizovat.
Bezp. vzdál. držáku – Určuje bezpečnou vzdálenost, která se přidá při výpočtu minimálního
prodloužení nástroje (viz výše). Hodnota bezpečné vzdálenost je zahrnuta také v hodnotách
minimální výšky v záznamovém souboru.
POZNÁMKA: Tato funkce je aktivní pouze v případě, že je zapnuta možnost Vypočítat
min. prodloužení nástroje.
Nezkracovat nástroj – Pomocí této funkce je možné řídit způsob, jakým funkce Vypočítat
min. prodloužení nástroje pracuje. Jestliže je tato funkce zapnuta (zaškrtnuta), funkce
Vypočítat min. prodloužení nástroje funguje stejně jako ve verzích starších než verze 6.2.
Výpočet minimálního prodloužení nástroje začne s výškou nástroje definovanou ve Správci
nástrojů. Jestliže jsou v průběhu simulace zjištěny možné kolize držáku, aplikace VERICUT
nástroj prodlouží, aby se zabránilo kolizi, a toto prodloužení se přidá k definované výšce.
Tento postup zabraňuje aplikaci VERICUT změnit výšku nástroje na kratší, než byla původně
definovaná výška ve Správci nástrojů.
Viditelnost nástroje – Možnost Viditelnost nástroje určuje, zda a v jakých pohledech jsou
nástroje viditelné. Výběr položky v seznamu znamená viditelnost v daném pohledu. Toto
nastavení se vztahuje ke všem komponentám nástrojů v nastavení.
Žádná – Nástroje nejsou viditelné v žádném pohledu.
Pohled dílu – Nástroje jsou viditelné pouze v zobrazení dílu.
Pohled stroje – Nástroje jsou viditelné pouze v zobrazení stroje (pohled Stroj nebo pohled
Stroj/Obrobek).
Oboje – Nástroje jsou viditelné ve všech pohledech.
Viditelnost držáku – Možnost Viditelnost držáku určuje, zda a v jakých pohledech jsou
držáky viditelné. Výběr položky v seznamu znamená viditelnost v daném pohledu. Toto
nastavení se vztahuje ke všem komponentám držáků v nastavení.
Žádná – Držáky nejsou viditelné v žádném pohledu.
Pohled dílu – Držáky jsou viditelné pouze v zobrazení dílu.
Pohled stroje – Držáky jsou viditelné pouze v zobrazení stroje (pohled Stroj nebo pohled
Stroj/Obrobek).
Oboje – Držáky jsou viditelné ve všech pohledech.
Průsvitný – Jestliže je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), viditelné nástroje a držáky se
zobrazí v režimu průsvitnosti. Jestliže je tato možnost vypnuta, viditelné nástroje a držáky se
zobrazí v režimu vyplnění.
Režim průsvitnosti Režim vyplnění

Panel Seznam změn nástrojů
Okno zobrazíte kliknutím na tlačítko Výměna nástroje podle seznamu v nabídce
Konfigurace nástrojů. Funkce v tomto okně umožňují udržovat seznam referencí, které
spojují události výměny nástroje s nástroji uloženými v aktuálním souboru knihovny
nástrojů. V seznamu je možné vybrat nástroje, které se mají použít pro sekvenční změny
nástrojů, nebo nahradit nástroje určené pro použití v souboru NC programu.
Okno Seznam výměny nástrojů je jedno z oken, které v případě potřeby umožňuje ukotvení
uvnitř hlavního okna aplikace VERICUT. Další informace naleznete v části Přizpůsobení
hlavního okna aplikace VERICUT v příručce Začínáme v nápovědě aplikace Vericut.
Okno Seznam výměny nástrojů se rovněž může zobrazit způsobem, jaký je ukázán níže,
pokud je ukotven v určité poloze.
Seznam nástrojů při změně – Určuje událost změny nástroje, při které se má vytvořit
seznam nástrojů. Vyberte možnost a kliknutím na tlačítko Vytvořit seznam nástrojů nechte
aplikaci VERICUT automaticky vytvořit seznam událostí změn nástrojů.
Možnosti jsou:
Popis nástroje — změní nástroje při načtení záznamů popisu parametrických nástrojů
v souboru NC programu, například: u záznamů komentářů CUTTER a VERICUT-TC.
VERICUT TC – Změní nástroje při načtení příkazu VERICUT-TC v souboru NC programu.
Číslo kapsy — změní nástroje při načtení záznamů NC programu, které odkazují čísla
nástrojů nebo kapes, například: TnM6 (dráhy nástrojů NC programu), LOADTL nebo LOAD
TOOL a TURRET.
Prog. Zastavit – Provede změnu při načtení kódů zastavení programu, například: M0 (dráhy
nástrojů NC programu) a STOP.
Počet kapes na soubor – Seznam Počet kapes na soubor je stejný jako Číslo kapsy, ale
v seznamu se vytvoří další záznamy pro duplicitní čísla nástrojů, která se zobrazují v různých
souborech NC programu.
(Zpět) – Pomocí tohoto tlačítka je možné vrátit zpět změny provedené v okně Seznam
výměny nástrojů. Toto tlačítko bude neaktivní, dokud není v okně Seznam výměny nástrojů
provedena změna. Jakmile v okně Seznam výměny nástrojů provedete změnu, tlačítko se
zobrazí jako na obrázku. Kliknutím na tlačítko vrátíte poslední provedenou změnu zpět.
Dalším kliknutím na tlačítko vrátíte zpět další změnu atd. Počet změn, které je možné vrátit
zpět, není omezen.
pomocí funkce Zpět. Dokud nepoužijete funkci Zpět, bude toto tlačítko neaktivní. Jakmile
funkci Zpět použijete, tlačítko se zobrazí jako na obrázku. Kliknutím na tlačítko znovu
provedete poslední vrácený krok. Dalším kliknutím na tlačítko znovu provedete další
vrácený krok atd. Počet změn, které je možné provést znovu po vrácení zpět, není omezen.
Seznam události změny nástroje / ID nástroje – Seznam očekávaných událostí změny
nástroje v průběhu simulace určené aktivní možností Seznam nástrojů při změně (viz výše)
a ID nástrojů, které se pro každou událost použijí. Text události musí přesně odpovídat textu
záznamu změny nástroje zobrazenému v souboru NC programu. Zadejte ID nástroje nebo
klikněte levým tlačítkem myši a vyberte jej v seznamu. Kliknutím pravým tlačítkem myši
můžete záznamy seznamu nástrojů přidat nebo odstranit. Pro možnosti Popis nástroje a
Prog. zastavení seznam představuje sekvenčně uspořádané změny nástrojů nalezené
v souborech NC programu a nástroje, které se použily pro každou změnu. Seznam Číslo
kapsy je seznam křížových referencí mezi čísly nástrojů nebo kapes odkazovanými
v souborech NC programu a ID nástrojů v knihovně nástrojů aplikace VERICUT. Seznam
Počet kapes na soubor je stejný jako Číslo kapsy, ale v seznamu se vytvoří další záznamy
pro duplicitní čísla nástrojů, která se zobrazují v různých souborech NC programu.
Seznam změn nástrojů obsahuje následující sloupce s informacemi.

Událost – Zobrazuje událost změny nástroje.
ID nástroje – Zobrazí ID nástroje asociovaného s události výměny nástroje.
Přidat – Tato funkce umožňuje přidat novou událost/ID nástroje výměny nástroje do
Seznamu výměny nástrojů. Vyberte požadovaný ID nástroje v seznamu ID nástroje.
Odstranit – Tato funkce umožňuje odstranit zvýrazněnou událost/ID nástroje ze Seznamu
výměny nástrojů.
Smazat vše – Smaže všechny záznamy události/ID nástroje ze seznamu výměny nástrojů.
(tlačítko (Obnovit model) v hlavním okně VERICUT).
Nastavení OptiPath – Zobrazí existující nastavení OptiPath, které je asociované se

zvýrazněnou událostí/ID nástroje v seznamu výměny nástrojů.
Soubor č. – Zobrazí počet souborů NC programu v seznamu NC program, se kterými je ID
události/nástroje zvýrazněný v seznamu výměny nástrojů asociován. Soubory programu NC
jsou číslovány v pořadí, v jakém se zobrazují v seznamu NC program.
Počáteční kapsa – Tento sloupec se vztahuje k použití zásobníků nástrojů. Zobrazuje počet
kapes, ve kterých bude na počátku umístěno ID události/nástroje, zvýrazněné v seznamu
Jestliže používáte seznam nástrojů při změně, výchozí počáteční čísla jsou přiřazena
následujícím způsobem. Prvnímu volanému nástroji se přiřadí kapsa 1 bez ohledu na číslo
nástroje. Druhému volanému nástroji se přiřadí kapsa 2 atd. V případě potřeby je možné
číslo kapsy pro každý nástroj změnit. Pokud provedete obnovení, nástroj se zobrazí
v přiřazené kapse.
Tato funkce je užitečná při použití velkých nástrojů, které spolu mohou kolidovat v případě,
že by byly umístěny v sousedních kapsách. Změnou umístění kapsy zajistíte, že jsou všechny
změny nástrojů bez kolizí.
Tuto funkci je také možné použít tak, že minimalizací doby výběru nástroje optimalizujete
dobu výměny pro velmi krátké operace.
Vyhlazení křivky – Tento sloupec je viditelný pouze jestliže je typ NC programu v okně
konfigurace NC programů nastaven na Data NC programu a jeden nebo více NC programů
v seznamu NC programů má zapnutou možnost Vyhlazení křivky.
Vyzvat k zadání nastavení OptiPath při tvorbě seznamu nástrojů – Jestliže je tato možnost
zapnuta, aplikace VERICUT se v průběhu interaktivní optimalizace dráhy nástroje dotáže na
nastavení OptiPath. Při každé události změny nástroje se zobrazí okno Nastavení
optimalizace. Sekvenci obrábění můžete optimalizovat nastavením konfigurace v tomto
okně nebo můžete zaškrtnout možnost Neoptimalizovat tento nástroj. V průběhu operace
se vytvoří soubor knihovny OptiPath obsahující definovaná nastavení optimalizace pro
každý optimalizovaný nástroj.
Přeskočit duplicitní popisy nástrojů – Jestliže je tato možnost zapnuta, aplikace VERICUT při
tvorbě seznamu událostí změn nástrojů přeskočí duplicitní popisy nástrojů. Tato funkce je
užitečná pro potlačení nadbytečných změn nástrojů, které systémy CAM pro různé operace
obrábění stejným nástrojem často vypisují.
Vytvořit seznam nástrojů – Vytvoří seznam nástrojů prohledáním souborů v seznamu dráhy
nástroje a hledáním událostí změn nástrojů určených funkcí Seznam nástrojů při změně (viz
výše) vytvoří seznam nástrojů. Jestliže existuje více souborů NC programů, vytvoří se úplný
seznam událostí změn nástrojů s veškerou aktivitou změn nástrojů ze všech zobrazených NC
programů. Na následujícím obrázku je zobrazen vzorový výstup.
Pokud ID nástroje v seznamu výměny nástrojů neexistuje v aktuálním souboru knihovny

nástrojů, zobrazí se červeně v horní části rozevíracího seznamu ID nástrojů. K této situaci
může dojít, pokud se soubor knihovny nástrojů změní nebo pokud byl konkrétní nástroj
odstraněn ze souboru knihovny nástrojů.
Rychlý přístup:
1. Kliknutím pravým tlačítkem na tabulku seznamu výměny nástrojů se zobrazí
následující nabídka:
Příkazy Přidat a Odstranit jsou stejné jako dříve popsané funkce.

2. Kliknutím pravým tlačítkem na panel seznamu výměny nástrojů zobrazíte jednu
z následujících nabídek, podle stavu ukotvení tohoto panelu:
Plovoucí panel Ukotvený panel Panel překrytí
Panel překrytí – Převede panel seznamu výměny nástrojů z aktuálního stavu ukotvení
na překrytí.
Připnout – Převede otevřený panel překrytí zpět do stavu překrytí, když již není aktivní
(kliknutím na značku překrytí nebo kdekoliv mimo otevřený panel překrytí).
Ukotvený panel – Převede panel seznamu výměny nástrojů z aktuálního stavu ukotvení
na ukotvený panel.
Plovoucí panel – Převede panel seznamu výměny nástrojů z aktuálního stavu ukotvení
na plovoucí panel.
Zavřít – Zavře panel seznamu výměny nástrojů.
Další informace naleznete v níže uvedených tématech Použití seznamů nástrojů, Tvorba
nových seznamů nástrojů a Přidání, úprava a odebrání událostí ze seznamu nástrojů.
Použití seznamů nástrojů
VERICUT může nástroje změnit podle seznamu událostí výměny nástrojů, kterému se také
zkráceně říká seznam nástrojů. V seznamu nástrojů je možné vybrat nástroje, které se mají
použít pro sekvenční změny nástrojů, nebo nahradit nástroje určené pro použití v souboru
NC programu. Všechny seznamy nástrojů obsahují reference, které spojují události výměny
nástroje s nástroji uloženými v souboru knihovny nástrojů. Informace o definici knihovny
nástrojů naleznete kromě tématu Tvorba nové knihovny nástrojů rovněž v příručce Strom
projektu.
Podmínky vyžadující použití seznamu nástrojů:
 Ruční změna nástroje při zpracovávání kódů zastavení programu. Tyto NC programu
většinou nemají popisy nástrojů, reference na ID nebo čísla kapes, s případnou výjimkou
komentářů.
 Změna nástroje při zpracovávání záznamů parametrických popisů nástroje v souboru NC
programu, kdy popisy neodpovídají skutečnému tvaru nástroje.
 Změna nástroje při zpracovávání záznamů dráhy nástroje, které odkazují čísla nástroje
nebo kapsy, ale čísla kapsy neodpovídají požadovaným ID nástrojů v knihovně nástrojů.
 Použití OptiPath k optimalizaci obráběcích sekvencí zadáním záznamů optimalizace pro
použití při událostech výměny nástroje.
Tvorba nového seznamu nástrojů
Seznamy nástrojů je možné vytvořit ručně přidáváním referencí do prázdného seznamu.

Pomocí funkce Tvorba seznamu nástrojů je však možné rychle a jednoduše automaticky
vytvořit seznam nástrojů zapnutím možnosti Seznam nástrojů při změně a použitím
aktuálního seznamu souborů NC programů, které mají být simulovány. Níže uvedený postup
používá právě tuto metodu.
Postup tvorby seznamu nástrojů:
1. V případě potřeby kliknutím na tlačítko (Strom projektu) na panelu nástrojů nebo

kliknutím na příkaz na kartě Projekt > Strom projektu na pásu karet zobrazte Strom
projektu.
2. Ve Stromu projektu určete souboru NC programu, které mají být simulovány při
nastavení.
3. V nabídce stromu projektu Konfigurace nástrojů vyberte možnost Seznam v rozevíracím
seznamu Seznam nástrojů při změně.
4. Kliknutím na tlačítko Výměna nástroje podle seznamu otevřete panel seznamu výměny
nástrojů.
5. Na panelu seznamu výměny nástrojů vyberte v rozevíracím seznamu Seznam nástrojů
při změně možnost, kterou chcete použít ke generování seznamu nástrojů. Další
informace naleznete v části Panel Seznam výměn nástrojů v příručce Strom projektu
6. zapnutím možnosti Přeskočit duplicitní popisy nástrojů nastavíte VERICUT, aby
vynechal další popisy nástroje se stejným tvarem. (doporučeno pro většinu souborů NC
programů typu APT-CLS.)
7. Kliknutím na tlačítko Vytvořit seznam nástrojů spustí vyhledávání aplikace VERICUT
v souborech NC programů uvedených pro simulaci v nastavení a vytvoří seznam
událostí výměny nástrojů.
Pro každou událost výměny nástroje v seznamu přidá VERICUT ID nástroje asociovaného
s události výměny nástroje. Pokud ID nástroje neexistuje v aktuálním souboru knihovny
nástrojů, zobrazí se červeně.
VERICUT rovněž přidá všechna Nastavení OptiPath asociovaná s nástrojem, dále číslo
nástroje asociované s událostí výměny nástroje, Počáteční kapsa nástroje a zda je
aktivní Vyhlazení křivky.
8. Kliknutím na tlačítko na kartě seznamu výměny nástroje zavřete panel seznamu

Přidání, úprava nebo odebrání událostí ze seznamu nástrojů
Seznam nástrojů po svém vytvoření obstará veškerou aktivitu výměny nástrojů během
simulace. Pokud byly provedeny úpravy souborů NC programu, může být potřeba upravit
seznam nástrojů. Pomocí níže uvedených postupů je možné přidávat, upravovat a odebírat
události výměny nástrojů v seznamu nástrojů pro příslušnou aktivitu výměny nástrojů.
Postup přidání události výměny nástroje do seznamu nástrojů:

projektu.
nástrojů.
Další informace naleznete v části Panel Seznam výměn nástrojů v příručce Strom
4. Na panelu seznamu výměny nástrojů klikněte na tlačítko Přidat pod tabulkou ID
události/nástroje. Bude přidána nová prázdná událost výměny nástroje.
5. Klikněte do pole Událost a zadejte přesně text odpovídající nové události výměny
nástroje, tak jak se zobrazuje v souboru NC programu.
6. Klikněte levým tlačítkem do pole ID nástroje a zadejte ID nástroje, nebo ho vyberte
v rozevíracím seznamu ID nástroje, čímž přiřadíte nástroj k nové události.

Postup úpravy existující události výměny nástroje v seznamu nástrojů:

kliknutím na příkaz na kartě Projekt > Strom projektu na pásu karet zobrazte strom
projektu.
nástrojů.
4. Na panelu seznamu výměny nástrojů kliknutím zvýrazněte na událost výměny nástroje,
kterou chcete změnit.
5. Upravte událost výměny nástroje podle potřeby.

Postup odebrání události výměny nástroje ze seznamu nástrojů:

kliknutím na příkaz na kartě Projekt > Strom projektu na pásu karet zobrazte strom
projektu.
nástrojů.
4. Na panelu seznamu výměny nástrojů kliknutím zvýrazněte událost výměny nástroje,
kterou chcete odebrat, a poté klikněte na tlačítko Odstranit pod tabulkou ID
události/nástroje. Událost výměny nástroje bude odstraněna ze seznamu.
Případně je možné kliknutím pravým tlačítkem zvýraznit událost a poté v zobrazené
nabídce výběrem příkazu Odstranit odstranit událost výměny nástroje ze seznamu.
5. Pomocí tlačítka Smazat vše je možné odstranit všechny události výměny nástroje ze
seznamu najednou.

Panel Výměna nástroje podle názvu souboru
Tuto funkci zobrazíte kliknutím na tlačítko Výměna nástroje podle souboru v nabídce
Konfigurace nástrojů a je možné ji použít při operacích obrábění, které používají více
souborů NC programu při nastavení a jednotlivé soubory NC programu používají pouze
jeden nástroj. Panel Výměna nástroje podle názvu souboru se používá k přiřazení ID
nástroje z aktuálního souboru knihovny nástrojů k jednotlivým souborům NC programu.
VERICUT přidá seznam všech souborů NC programu určených pro nastavení. Pomocí
rozevíracího seznamu vedle jednotlivých souborů NC programu určete nástroj, který má být
použit pro daný program. Každý rozevírací seznam obsahuje všechny ID nástrojů pro
všechny nástroje v aktuálním souboru knihovny nástrojů.
VERICUT změní nástroje podle názvů souborů NC programů a přiřazeného ID nástroje.
Změna nástroje probíhá na počátku zpracování jednotlivých souborů NC programu.
Okno Výměna nástrojů podle názvu souboru je jedno z oken, které v případě potřeby
umožňuje ukotvení uvnitř hlavního okna aplikace VERICUT. Další informace naleznete v části
Přizpůsobení hlavního okna aplikace VERICUT v příručce Začínáme v nápovědě aplikace
Vericut.
Další informace naleznete v níže uvedeném tématu Výměna nástrojů podle názvu souborů
NC programu.
Změna nástrojů podle názvu souborů NC programů
Pomocí níže uvedeného postupu je možné nastavit VERICUT k výměně nástrojů podle názvů
souborů NC programů.
POZNÁMKA: Tato možnost vyžaduje použití knihovny nástrojů. Informace o definici
knihovny nástrojů odkazované výměnami nástrojů naleznete v části Tvorba nové knihovny
nástrojů a rovněž pak i v příručce Použití aplikace VERICUT.
Postup výměny nástrojů podle názvů cest souborů:

projektu.
2. Ve Stromu projektu určete souboru NC programu, které mají být simulovány při
nastavení.
3. V nabídce Stromu projektu Konfigurace nástrojů vyberte možnost Název souboru
v rozevíracím seznamu Seznam nástrojů při změně.
4. Kliknutím na tlačítko Výměna nástroje podle souboru otevřete panel seznamu výměny
nástrojů podle názvu souboru. Panel seznamu výměny nástrojů podle názvu souboru
zobrazí záznam všech NC programů určených k nastavení.
Další informace naleznete v části Panel Výměna nástrojů podle názvu souboru
5. Na panelu výměna nástrojů podle názvu souborů kliknutím zvýrazněte první NC
program v seznamu.
6. Klikněte do sloupce ID nástroje a poté vyberte ID nástroje, který má být použit pro
obrábění zvýrazněného NC programu.
7. Opakujte šestý krok pro všechny NC programy v seznamu.
8. Kliknutím na tlačítko na kartě seznamu výměny nástroje zavřete panel výměny

nástrojů podle názvu souboru.
Podokno větve Konfigurace NC programů
Umístění:
Strom projektu > větev NC programy (tlačítko Konfigurace je stisknuto)
Podokno Konfigurace NC programů je možné zobrazit výběrem větve NC programy ve

stromu projektu. Umožňuje určit typ NC programu a přidat NC programy do větve NC
programy. Podokno Konfigurace NC programů se liší podle vybraného typu NC programu
jako následujícím obrázku.
Typ NC programu – Typ souboru NC programu, který má aplikace VERICUT simulovat. Ve

výchozím nastavení aplikace VERICUT simuluje NC program nebo NC programy neboli data
strojového kódu určené pro 3osou frézu s CNC řízením typu Fanuc. Pomocí této možnosti je
možné aplikaci VERICUT rychle nastavit tak, aby simulovala NC programy pro všechny často
používané systémy CAM.
Možnosti:
Data NC programu – Soubor NC programu. Jestliže je vybrána tato možnost, aplikace
VERICUT pomocí souboru stroje, souboru CNC řízení a nastavení NC programu interpretuje
kódy v souboru (další informace naleznete v nabídce Karta Projekt > Nastavení >
Upřesňující nastavení NC programu).
VERICUT APT – Obecný ASCII NC program typu APT z libovolného zdroje včetně formátu
ACL.
UG CLS – Soubor NC programu UG CLS.
CATIA APT – Zdrojový soubor NC programu CATIA APT. Tento soubor musí být zpracován
systémem CATIA pomocí funkce CATUTIL a běžně má příponu .APTSOURCE.
CV APT – Zdrojový soubor NC programu ComputerVision APT.
CADRA APT – Zdrojový soubor NC programu CADRA APT.
APT (RevPost) – ASCII NC program typu APT vytvořený zpětným postprocesingem dat NC
programu.
Pro/MFG APT – Zdrojový soubor NC programu Pro/Manufacturing APT.
NCL APT – Zdrojový soubor NC programu NCL APT.
Následující obrázek představuje nabídku Konfigurace NC programů pro všechny výše
popsané typy NC programů.
možné do seznamu přidat jeden nebo více souborů NC programů.
Siemens VNC 840D – Zobrazí následující podokno Konfigurace NC programů.
Soubor CNC řízení VNCK – V adresáři konfig.dir asociovaným se simulovaným strojem a

projektem vybere soubor DAT, ARC nebo INI. V popisu výše se doporučuje soubor SRAM
(.dat), ale je také možné přímo použít soubory ARC a INI.
Hlavní NC program (MPF) – Vybere simulovaný NC program. Hlavní program musí mít
příponu „mpf“ a jestliže najde o externí MPF, měl by se nacházet ve složce
„project.wpd“.
Externí MPF – Určuje, že se soubor MPF nenachází ve složce WPD. V souvislosti
s externími soubory má typ souborů 840D v dokumentaci Siemens uvedena další
omezení.
Pracovní adresář projektu – Určí složku WPD pro simulovanou aplikaci. Všimněte si, že
tato složka musí mít k názvu připojeno „.wpd“ a musí se nacházet ve stejné složce jako
složka „konfig.dir“.
Zastavit VNCK – Tímto tlačítkem proces VNCK ukončíte. Použijte jej pouze v případě, že
je komunikace mezi aplikací VERICUT a VNCK přerušena.
Další informace naleznete v části 840D Virtual NC Kernel and Interface (VNCK)
v příručce Converters and CAD/CAM Interfaces v knihovně příruček CGTech.
Převodník aplikace VERICUT kromě výše popsaných typů NC programů navíc umožňuje
simulovat NC programy z různých systémů CAM. Další informace naleznete v části Binary
Converter příručky Converters and CAD/Cam Interfaces v knihovně příruček CGTech Help.
Další informace naleznete v části Přidání, úprava a odstranění NC progamů v příručce Strom

Podokno Konfigurace NC programu
Umístění:
Strom projektu > NC program (tlačítko Konfigurace stisknuto)
Podokno Konfigurace NC programu se zobrazí po výběru NC programu ve stromu projektu a

umožňuje nastavení zvýrazněného NC programu na aktivní nebo neaktivní, přiřazení CSYS,
úpravu nebo nahrazení zvýrazněného NC programu a přidání dalších NC programů.
Aktivní – Když je tato možnost zapnuta (zaškrtnuta), označí se zvýrazněné soubory NC

programů jako aktivní. Pokud je tato možnost vypnuta, označí se zvýrazněné soubory NC
programů jako neaktivní. VERICUT zpracovává pouze soubory NC programů označené jako
aktivní. "Neaktivní" soubory NC programů jsou ve stromu projektu označeny červeným
textem.
Přiřadit CSYS – Přiřadí zvýrazněnému souboru NC programu souřadnicový systém (CSYS).
Požadovaný souřadnicový systém vyberte v rozevíracím seznamu. VERICUT připojí vybraný
souřadnicový systém k souboru NC programu ve stromu projektu.
Upravit – Zobrazí zvýrazněný NC program v okně editoru NC programu.
programů, které mají nahradit NC program zvýrazněný ve stromu projektu.
možné do seznamu přidat jeden nebo více souborů NC programů.
Okno Výběr souboru NC programů
Umístění:
Strom projektu > nabídka Konfigurace NC programů > Přidat soubory NC programu
Okno pro výběr souboru NC programu umožňuje přidat jeden nebo více souborů NC
programů (další informace naleznete v části Soubor NC programu v příručce Začínáme
v nápovědě aplikace Vericut. NC programy jsou textové ASCII soubory obsahující data, která
popisují umístění nástrojů, informace o stroji a další informace nutné pro řízení nástrojů NC
obráběcího stroje.
Vericut.
Je možné vybrat jeden či více souborů najednou. Chcete-li vybrat více souborů, vyzkoušejte
tyto postupy:
Výběr více souborů v pořadí – Kliknutím zvýrazněte první soubor v pořadí, stiskněte a držte
klávesu <Shift> a klikněte na poslední soubor v pořadí. První a poslední soubor a všechny
soubory mezi nimi se zvýrazní a je možné je přesunout jako skupinu.
Výběr dalších jednotlivých souborů – Kliknutím zvýrazněte první soubor, držte stisknutou
klávesu <Control> a výběrem zvýrazněte další soubory. Všechny zvýrazněné soubory je
potom možné přesunout jako skupinu.
Pro každou metodu platí, že opakovaným výběrem souboru se stisknutou klávesou
<Control> zrušíte výběr souboru.
Soubory se do stromu projektu přidají v pořadí, ve kterém se zobrazují v okně výběru
souborů NC programu.
Jakmile budou požadované soubory vybrány a seřazeny, kliknutím na tlačítko OK všechny
soubory přidáte do příslušného umístění ve stromu projektu.
Další informace naleznete v tématech Použití okna pro výběr souboru NC programu a
Přidání, úprava nebo odstranění NC programů v příručce Strom projektu v nápovědě
aplikace Vericut.
Použití okna pro výběr souboru NC programu
1. Ve stromu složek v levé části okna vyberte složku obsahující soubory NC programu,
které chcete otevřít. Pomocí tlačítka (o úroveň výše) nacházející se nad stromem
složek se rychle přesunete ve struktuře stromu složek o úroveň výše.
Složku je také možné vybrat v rozevíracím seznamu Zástupce umístěném nad stromem
složek.
3. Ve střední části okna pro výběr souboru výběrem zvýrazněte jeden nebo více souborů,
které chcete přidat do aktuálního nastavení.
Rozsah souborů vyberete pomocí klávesy <Shift>. Vyberte první soubor v rozsahu,
potom držte stisknutou klávesu <Shift> a vyberte poslední soubor v rozsahu.
Při výběru více jednotlivých souborů držte stisknutou klávesu <Control>.
4. Kliknutím na tlačítko OK v dolní části okna všechny soubory v seznamu Aktuální NC
programy přidáte do stromu projektu a zavřete okno pro výběr souboru.
5. Kliknutím na tlačítko Storno v dolní části okna okno pro výběr souboru zavřete bez
provedení jakýchkoli změn souborů NC programu.
Další informace naleznete také v části Přidání, úprava a odstranění NC progamů v příručce
Přidání, úprava a odstranění NC programů
NC programy jsou textové ASCII soubory obsahující data, která popisují umístění nástrojů,
informace o stroji a další informace nutné pro řízení nástrojů NC obráběcího stroje.
Jak do větve NC programů přidat soubor NC programu:

1. Soubor NC programu přidáte tak, že ve stromu projektu kliknutím na větev NC programy
zobrazíte nabídku Konfigurace NC programů a potom kliknutím na tlačítko Přidat
soubory NC podprogramu zobrazíte okno pro výběr souborů NC programů.
Také je možné kliknout pravým tlačítkem na větev NC programy a vybrat příkaz Add NC
Program Files ze zobrazené nabídky nebo dvakrát kliknout na větev NC podprogramy a
zobrazit okno pro výběr souboru NC programu.
2. V zobrazeném okně pro výběr souborů NC programů vyberte soubor NC programu,
který chcete přidat, a klikněte na tlačítko OK. Další informace v případě potřeby
naleznete v části Použití okna pro výběr souboru NC programu v příručce Strom projektu
v nápovědě aplikace Vericut
Nové názvy souborů NC programů se přidají do větve NC programy.
Jak ve větvi NC programy nahradit soubor NC programu jiným souborem:

1. Soubor NC programu je možné nahradit jiným programem tak, že pravým tlačítkem myši
kliknete ve stromu projektu na NC program, který chcete nahradit, a v zobrazené
nabídce vyberete příkaz Odstranit.
2. Kliknutím na větev NC programy zobrazíte nabídku Konfigurace NC programů a
kliknutím na příkaz Přidat soubory NC programu zobrazíte okno pro výběr souborů NC
programů.
Také je možné kliknout pravým tlačítkem na větev NC programy a vybrat příkaz Add NC
Program Files ze zobrazené nabídky nebo dvakrát kliknout na větev NC podprogramy a
zobrazit okno pro výběr souboru NC programu.
3. V zobrazeném okně pro výběr souborů NC programů zadejte nebo vyberte
/cestu/název_souboru náhradního souboru NC programu a klikněte na tlačítko OK.
Název souboru NC programu, kterým se soubor nahradí, se přidá do větve NC programy.
Jak z větve NC programů odstranit soubor NC programu:
1. NC program je možné z větve NC programy odstranit tak, že pravým tlačítkem myši
kliknete na příslušný NC program ve stromu projektu a v zobrazené nabídce vyberete
příkaz Odstranit. NC program se tímto odstraní z větve NC programy.
Všechny NC programy je možné z větve NC programy odstranit tak, že pravým tlačítkem
myši kliknete na větev NC programy ve stromu projektu a v zobrazené nabídce vyberete
příkaz Odstranit vše. Z větve NC programy se odstraní všechny podprogramy.
Všimněte si, že odstraněním souborů podprogramu z konfigurace aplikace VERICUT soubory
neodstraníte z počítače.
Úprava NC programu z aplikace VERICUT:

1. NC program je možné upravit tak, že pravým tlačítkem myši kliknete na příslušný NC
program ve stromu projektu a v zobrazené nabídce vyberete příkaz Upravit.
2. Obsah NC programu se zobrazí v okně textového editoru. (Další informace o okně
textového editoru naleznete v části Editor NC programu v tématu Karta Pomůcky
v nápovědě aplikace Vericut). Upravte obsah souboru NC programu podle potřeby. Po
dokončení úprav změny uložte pomocí příkazu na kartě Soubor > Uložit projekt (nebo
Uložit jako) v hlavní nabídce editoru NC programu.
3. Okno textového editoru zavřete pomocí příkazu Konec v hlavní nabídce textového
editoru.
Další informace naleznete v části Podokno větve Konfigurace NC programů v příručce Strom
Informace o podprogramech CNC řízení naleznete také v tématech Okno Pokročilé možnosti
CNC řízení: karta Podprogramy a Přidání, úprava a odstranění podprogramů CNC řízení
v tématu Karta Konfigurace v hlavní nápovědě v aplikaci Vericut.
Informace o podprogramech stroje naleznete také v tématech Okno Nastavení stroje: karta
Podprogramy a Přidání, úprava a odstranění podprogramů stroje v tématu Karta
Konfigurace v nápovědě aplikace Vericut.
Nabídka konfigurace větve NC podprogramů
Umístění:
Strom projektu > větev NC podprogramy (tlačítko Konfigurace je stisknuto)
Přidat soubory NC podprogramů – Zobrazí okno pro výběr souborů NC programů, ve

Další informace naleznete v části Přidání, úprava a odstranění NC podprogramů v příručce


Podokno Konfigurace NC podprogramu
Umístění:
Strom projektu > soubor NC podprogramu (tlačítko Konfigurace je stisknuto)
Upravit – Zobrazí zvýrazněný NC podprogram v okně editoru NC programu.

Nahradit – Zobrazí okno NC programy, ve kterém je možné vybrat jeden nebo více externích
souborů podprogramů, které mají nahradit soubory NC podprogramů zvýrazněný ve stromu
projektu.
Další informace naleznete v části Přidání, úprava a odstranění NC podprogramů v příručce

Přidání, úprava a odstranění NC podprogramů
Podprogramy obsahují další programy nebo příkazy stroje a mohou se nacházet v souboru
NC programu typu NC nebo v samostatných souborech mimo hlavní NC program. (Další
informace naleznete v části O simulaci podprogramů v tématu Karta Konfigurace
v nápovědě aplikace Vericut)
Chcete-li simulovat data v externích souborech NC podprogramů, pomocí následujících
postupů přidejte názvy souborů podprogramů a jejich umístění do aplikace VERICUT.
Jak do větve NC podprogramy přidat soubor podprogramu:

1. Soubor NC podprogramu přidáte tak, že ve stromu projektu kliknutím na větev NC
podprogramy zobrazíte nabídku Konfigurace NC podprogramů a potom kliknutím na
tlačítko Přidat soubory NC podprogramu zobrazíte okno pro výběr souborů NC
programů.
Také je možné kliknout pravým tlačítkem na větev NC podprogramy a vybrat příkaz
Přidat soubory NC podprogramu v zobrazené nabídce nebo dvakrát kliknout na větev
NC podprogramy a zobrazit okno pro výběr souborů NC podprogramu.
2. V zobrazeném okně pro výběr souborů NC programů vyberte soubory NC podprogramu,
které chcete přidat, a klikněte na tlačítko OK. Další informace v případě potřeby
naleznete v části Použití okna pro výběr souboru NC programu v příručce Strom projektu
Nové názvy souborů NC podprogramů se přidají do větve NC podprogramy.
Jak ve větvi NC podprogramy nahradit soubor podprogramu jiným

souborem:
1. Soubor NC podprogramu je možné nahradit jiným podprogramem tak, že pravým
tlačítkem myši kliknete ve stromu projektu na NC podprogram, který chcete nahradit, a
v zobrazené nabídce vyberete příkaz Odstranit.
2. Kliknutím na větev NC podprogramy zobrazíte nabídku Konfigurace NC podprogramů a
kliknutím na příkaz Přidat soubory NC podprogramu zobrazíte okno pro výběr souborů
NC programů.
Také je možné kliknout pravým tlačítkem na větev NC podprogramy a vybrat příkaz Přidat
soubory NC podprogramu v zobrazené nabídce nebo dvakrát kliknout na větev NC
podprogramy a zobrazit okno pro výběr souborů NC podprogramu.
3. V zobrazeném okně pro výběr souborů NC programů zadejte nebo vyberte
/cestu/název_souboru náhradního souboru NC podprogramu a klikněte na tlačítko OK.
Názvy souborů NC podprogramů, kterými se soubory nahradí, se přidají do větve NC
podprogramy.
Jak z větve NC podprogramy odstranit soubor podprogramu:
1. NC podprogram je možné z větve NC podprogramy odstranit tak, že pravým tlačítkem
myši kliknete na příslušný NC podprogram ve stromu projektu a v zobrazené nabídce
vyberete příkaz Odstranit. NC podprogram se odstraní z větve NC podprogramy.
Všechny NC podprogramy je možné z větve NC podprogramy odstranit tak, že pravým
tlačítkem myši kliknete na větev NC podprogramy ve stromu projektu a v zobrazené nabídce
vyberete příkaz Odstranit vše. Všechny podprogramy se z větve NC podprogramy odstraní.
Všimněte si, že odstraněním souborů podprogramu z konfigurace aplikace VERICUT soubory
neodstraníte z počítače.
Jak podprogram upravit v aplikaci VERICUT:

1. NC podprogram je možné upravit tak, že pravým tlačítkem myši kliknete na příslušný NC
podprogram ve stromu projektu a v zobrazené nabídce vyberete příkaz Upravit.
2. Obsah souboru podprogramu se zobrazí v okně textového editoru. (Další informace
o okně textového editoru naleznete v části Textový soubor v tématu Karta
Stroj/Konfigurace v nápovědě aplikace Vericut). Upravte obsah souboru NC
podprogramu podle potřeby. Po dokončení úprav změny uložte pomocí příkazu na kartě
Soubor > Uložit projekt (nebo Uložit jako) v hlavní nabídce textového editoru.
3. Okno textového editoru zavřete pomocí příkazu Konec v hlavní nabídce textového
editoru.
Další informace naleznete v části Podokno větve Konfigurace NC podprogramů v příručce

Informace o podprogramech CNC řízení naleznete také v tématech Okno Pokročilé možnosti
CNC řízení: karta Podprogramy a Přidání, úprava a odstranění podprogramů CNC řízení
v tématu Karta Konfigurace v hlavní nápovědě v aplikaci Vericut.
Informace o podprogramech stroje naleznete také v tématech Okno Nastavení stroje: karta
Podprogramy a Přidání, úprava a odstranění podprogramů stroje v tématu Karta
Konfigurace v nápovědě aplikace Vericut.
Podokno Konfigurace uložených rozpracovaných souborů
Umístění:
Strom projektu > větev Uložené soubory IP (tlačítko Konfigurace je stisknuto)
Uložit jako – Zobrazí okno Uložit rozpracovaný soubor jako, ve kterém je možné uložit
soubor IP v aktuálním stavu zpracování.
Rychlý přístup: Dvojitým kliknutím na větev Uložené soubory IP na panelu stromu

projektu rozbalíte větev Uložené soubory IP tak, aby byly zobrazeny všechny soubory IP.

Podokno Konfigurace rozpracovaného souboru
Umístění:
Strom projektu > Soubor IP (tlačítko Konfigurace stisknuto)
Otevřít soubor IP – Otevře (načte) zvýrazněný soubor IP.

Sloučit soubor IP – Sloučí zvýrazněný soubor IP s aktuální relací. (další informace naleznete
v části Sloučit (rozpracovaný soubor) v tématu Karta Soubor v nápovědě aplikace Vericut)
Rychlý přístup: Dvojitým kliknutím na soubor IP na panelu stromu projektu otevřete
(načtete) soubor IP v aplikaci VERICUT.

Strom Projektu

Uploaded by

Document Information

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Strom Projektu

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Přejít do knihovny nápovědy CGTech

NÁPOVĚDA APLIKACE VERICUT

Karta Projekt > (Strom projektu)

Zástupce na panelu nástrojů:

Úvod ke stromu projektu

Horní panel nástrojů:

(Myš aktivní k povolení sledování a vybírání myší, neaktivní k zakázání.) —

Konfigurace > Předvolby. Pokud je neaktivní, zobrazí se tlačítko .

Konfigurační nabídky včetně příkazů jsou podrobně popsány v části Konfigurace

(Zobrazit komponenty stroje) – Pomocí tohoto tlačítka zapnete a vypnete prvek

POZNÁMKA: V některých prostředích se tlačítko Zobrazit komponenty stroje ve

(Uzamknout modely) –Pomocí tohoto tlačítka je možné uzamknout modely na

místě. Pokud jsou modely uzamknuty, ikona tlačítka se změní na .

Pokud je tlačítko Uzamknout modely odemknuto, jsou k dispozici následující

1. Změnit připojení komponent

2. Změnit připojení modelů

3. Změnit umístění komponenty

Pokud je tlačítko Uzamknout modely uzamknuto, aktivity uvedené výše jsou

1. Změnit připojení komponent

2. Změnit připojení modelů

(Zavřít) – Pomocí tohoto tlačítka zavřete strom projektu.

Strom projektu zobrazuje všechna nastavení a jejich konfiguraci ve stromové struktuře.

Postranní panel nástrojů:

(Nastavení) – Kliknutím na tlačítko Nastavení zobrazíte rozevírací seznam

(Kolize) – Klikněte na tlačítko Kolize a větev Kolize v aktuálním nastavení se

(Limity pohybů) – Klikněte na tlačítko Limity pohybů a větev Limity pohybů

(Souřadnicové systémy) – Klikněte na tlačítko Souřadnicové systémy a větev

(Posunutí NC programu) – Klikněte na tlačítko Posunutí NC programu a větev

(Nástroje) – Klikněte na tlačítko Nástroje a větev Nástroje v aktuálním nastavení se

(NC Programy) – Klikněte na tlačítko NC programy a větev NC programy

(NC podprogramy) – Klikněte na tlačítko NC podprogramy a větev NC

Příklad stromu projektu 1: Nový projekt aplikace VERICUT s jedním nastavením.

Na obrázku vlevo je strom

Červené písmo znamená, že

Počáteční stroj je definován

Aktuální NC program se zobrazí modře jako na následujícím obrázku.

Manipulace s více objekty ve stromu projektu

1. Výběr více objektů umožňují pouze následující typy větví.

Pro každou metodu platí, že opakovaným výběrem objektu se stisknutou klávesou

Po dokončení výběru objektů budou dostupné akce záviset na jejich typu.

 Vybrané komponenty, modely nebo souřadnicové systémy je možné posunout nebo

Vybrané větve nebo objekty je možné přetáhnout z jednoho umístění do jiného.

 Chcete-li přesunout vybrané objekty, klikněte na zvýrazněné objekty, podržte levé

Přetažení souborů z Průzkumníku Windows do stromu projektu

Z okna Průzkumníku Windows můžete přetahovat soubory do stromu projektu a nechat

Podporovány jsou následující typy souborů:

Rozpracované (IP) soubory

Před operací: Po operaci:

Před operací: Po operaci:

Komponenta součásti je potomek Komponenta součásti není

Nastavení 2 před začátkem zpracování

Nastavení 1 na začátku svého zpracování

Podobně, pokud obrobek přeorientujete ručně pomocí funkcí v podokně Konfigurace

Následující tabulka obsahuje souhrn funkcí dostupných ve stromu projektu aplikace

Tabulka nabídek stromu projektu

Název položky Zobrazení ve stromu projektu

Větev projektu – PTM

Větev nastavení – PTM

Větev CNC stroje – PTM

Větev CNC řízení – PTM

Větev stroje – PTM

Komponenta Attach – PTM

Větev modelů – PTM

Větev kolizí – PTM

Data výměny nástroje – Přidá záznam pro výpis dat vztahujících se k nástroji