'>4&.

H& . ;

?•.'

árafc
j
 '

O (V

s5 Xt,

+*

.
 ZÁKLADOVÉ

DIALEKTOLOGIE
ESKOSLOVENSKÉ.

KTEREZ SEPSAL

ALOIS VOJTECH SEMBERA.

PROFESOR HECI A LITERATURY CESKE NA C. K. VYSOKÝCH SKULÁCH VÍDENSKÝCH, REDAKTOR
ESKÝCH ZÁKON RUSKÝCH V C. K. MINISTERIUM STATNÍM, RYT1R CÍS. RUSKÉHO RADU
SV. ANNY TÍDY DRUHÉ, POSLANEC SNMU ESKÉHO, DOPISUJÍCÍ LID KR. ESKÉ SPOLENOSTI

VDECK É V PRAZE, C. K. SPOLENOSTI VDECKÉ V KKAKOVE C. K. MOR. SL. SPOLENOSTI

:

PRO ZYFLEBF.NÍ ROLNICTVÍ, POZNANI PÍRODY A VLASTI, ODBORU BISTORICKO STATISTI-

I

CKÉHO TÉŽ SPOLENOSTI V BRN A PISPÍVAJÍCÍ ÚD SPOLENOSTI ESKÉHO MUSEUM.

S PÍKLADY
VŠECH RECI SLOVANSKÝCH A RUZNOREC1 ESKÝCH, MORAVSKÝCH
A SLOVENSKÝCH.

POMOCI CISAESKE AKADEMIE VDECKÉ.

VE VÍDNI.
NÁKLADEM SPISOVATEL VÝM,
1864.
Xco h
Co

Pedmluva.

JVaždý jazyk, který rozšíen jest po vtším okršlku zem,

dle položení a ponebí rozdílném, rozchází se na mnohá náeí
a rznoeí, ježto se od sebe liší jednak pízvukem, jednak
hláskami, formami mluvnickými a slovy. Týmž spsobem
dlí se i jazyk eskoslovenský na náeí arznoeí; však
kolikero jich jest, které zvláštnosti v sob chovají a ím
se od sebe rozeznávají, toho posud nikdo nevyhledal a
nenapsal.
Chtje dojíti zevrubnjší vdomosti o rznoeích na
Morav obecných, kdež podnes žijí vedle sebe kmenové dle
ei rozdílní: Hanáci, Laši, Valaši a Slováci, shledával jsem
sob na cestáclTlšvýcn, ped 20 léty za píinou mapy Mo-
ravské po této zemi konaných, zvláštnosti náeí moravského
potomn zjednal jsem sob piinním pátel svých literár-
ních známost nkterých zvláštností náeí eského a sloven-
ského, a dle toho sestavil jsem posloupn tuto dialektologii.
Mli jsem ovšem úmysl, ješt ji rozmnožiti a zdokonaliti, však
nemoha pro zkoumáním déle se zanášeti,
jiné pilné práce tímto
a poznav, že tém nemožno jest, abych sám jediný dílo pe-
rozsáhlé ku konci pivedl, upustil jsem od toho, a podávám spis
jmenovaný, aby déle bez prospchu ve stolku neležel, k vy-
zvání pátel svých v obecnost nedokonaný.
II

Prvé než poukáži k platnosti a užitku studií dialekti-

ckých vbec, dotýkám, že náeí a rznoeí eskoslovenská,
k nimž tento spis se vztahuje, nejsou snad novovká, alebrž
pvodu zajisté pedhistorického. Jakož jazyk polský od
pedvku rozeznává se od jazyka eského zvuky nosovými,
jichž v eštin není, a hláskou g, na jejímž míst mají
Cechové h; tak liší se dialekt slovenský od doby nepamtné
od dialektu eského a moravského hláskou r místo *), dia-
lekt pak moravský od eského ode dávna širšími hláskami
a, o, u místo užších e a i.
Již za nejstarších as rozeznávali se kmenové, na nž
dle letopisc národ eský a Moravský se dlil, netoliko jmé-
nem od sebe, ale i jazykem; rozdílní zajisté byli, co do ei,
Tuhoštané i Domaželici, Luané i Žatetí, Cechové (v Praž-
sku), Dúdlebané ( nynjší Lužniané) a jiní kmenové v echách;
též Rakušané na Dyji, a Brané (nynjší Horáci), Olomú-
ané (Hanáci), Perované (Laši a Valaši) a Holasovici (Opa-
vané) na Morav.
Známky rozdíl dialektických nalézají se již v nejdá-
vnjších památkách písemnictví eského a moravského. V Li-
bušin soudu, psaném v echách, píše se stiebro (stiebro-
nosný), v listu však o peložení biskupské stolice ke kostelu
sv. Vácslava v Olomouci z r. 1131 klade se sébro bez t

(Sébrnici. nynjší Stíbrníce u Buchlo va), a taktéž v Cisio-

janu Mnichovském asi z r. 1260 „švéda" (steda), jakž se
posud mluví na Slovensku.
V nekrologu Podlažickém z r. 1227, psaném blíže Chrasti
v Chrudímsku, tou se jména: ernice, Malice, Petruše a
p., z ehož zejmo, že v té krajin již tehda a ovšem již mno-
hem díve obecné byly úzké hlásky místo širokých (ernica,
Malica, Petruša), kteréž dle Rukopisu Kralodvorského (v nmž
psáno: duša, búa, máti božjá) jinde v Cechách prchod mly
ješt ku konci XIII. století.

l
) Vydavatelé ^Nejstarších památek literatury eské* (1840) jsou
v té vci mínní jiného, majíce za to, že Cechové a Moravané poali

r vyslovovati teprv asi v polovici XIII. století, když spisovatelé tento

zvuk poznaovali složeným rs.
 III

V Salomonov (Mater Verborum) z r. 1242

slovníku —
1252 teme slovo kámen ve dvojí form: „kámen" a
„kamy," nepochybn dle rozliných krajin, v nichž té neh
oné formy se užívalo.
Jedna z hlavních známek horského rznoeí Brnnského,
pídech h ped samohláskami, zachovala se v latinských
listech z toho kraje z r. 1200, kdež se píše Himram (Jimram,

Emeranus), a z r. 1235, kdež se jmenuje jisté místo blíž Brna:

Hu Malego (U Malého).
Taktéž zejmo ze slov zelená borka v Rukopise Kralo-
dvorském (Jde má milá na jahody — na zelená borka) , že již
ok. r. 1280 ve východních echách v nominativu jmen kolek-
tivních užíváno stedního a místo y, jakž se tam posud íká
„vrcha" za vrchy, „hájka" za hájky a p.
K rozdílm dialektickým zvlášt ukazuje hláska dz místo
íí v list moravském z r. 1286: Sardzicze (Sardice u Kyjova),
a hláska c místo i v Alexandru z konce XIII. století: rado-
sczi (radosti), dozdaczy (doždati). Ob tyto hlásky shledávají
se sto let pozdji opt v glosách Vácslava z Bzence z r. 1385
na p. Marczyn (Martin), poscziczi sye
: (postiti se), a v Pr-
povdech, psaných Martinem ze Strážnice r. 1390, nap.:
uczecha (útcha), uzywaczy (užívati), dzyed (dd), porodzyla
(porodila) a j., kteréžto zvláštnosti, bžné tehda ve Strážnici a
ve Bzenci, prchod mají posud v sousední krajin Holískéa u
Slovák rakouských.
Pídech v ped o v násloví, obyejný v Cechách, obje-
vuje se již v glosách žaltáe musejního ze XIII. století, na p.
vokolo, a ve spisech Tomy ze Štítného z r. 1370, na p.: vo la-
komství, vo poátku; pídech h pak v žaltái Witemberském
z poátku XIV. století, na p.:hohe (ohe), hobžn (obžn).
Že vbec za starodávna v Cechách byli rozdílové v ei,
vysvduje urit mistr Jan Hus, jenž v pedmluv ke své
Postile r. 1413 píše takto: „Aby, ktož budeš ísti, vyrozuml
mé ei eské, vz, žet sem psal tak, jakož obecn mluvím,
neb v jednom kraji Cechové jinak mluví a v jiném jinak. U
píklad, já píši: nižádný nevie, a jiní íkají: žádný nevie;
opt já diem: mušiem uiniti, a jiní kú: muším; opt já diem:
Ulestný, a jiní: tlesný; já: protiv a jiní: proti; ', )é,\ vzjeviti, a
IV

jiní: zjeviti; }á: popad ho, a jiní: pójja jej; já dieui bychme :

byli dobí, a jiní: abychom byli dobí; a jest jiných drahn

promn."
Nesklonná pídavná jména pivlastovací na ovo a ovic
byla v obyeji v západních echách již v XVI. století, jakož
vidti z Rady všelikých zvíat (tištné v Plzni r. 1528), v níž
psáno:
I ohlásí se hned jestáb:
Jsemt orlovo jediný dráb;
a z knih msta Písku, v nichž zaznamenáno k r. 1528: „Vác-
lav, syn nkdy
Ješka Hladíc ovic", a p.
Kterak Domažlické bul a dlouhé ú v koncovkách bylo
v polovici XVI. století i dále v západních Cechách rozšíeno,
vychází z listu knze Jana Saliusa, daného v Budjovicích v
pátek ped sv. Trojicí r. 1^59, jenž zní: „Já knz Jan, vyznávám
tauto cedulí, že poctivý Jíra Šenký v pedmstí za Písecka
branží u mne bul u spovdi,
i velebná svátost podb' obyeje

1
nehodných rukau pijímal " ).
církve svatý z rneych
O tom konen, jak vdrnhé polovici XVI. století na Morav
bylo bžné nynjší rznoeí hanácké i slovenské, zstavil
zprávu velmi pounou Jan Blahoslav ve své Gramatice eské
(z r. 1570), kterouž níže na míst náležitém klademe.
Co se dotyce užitku, jenž vbec vzchází jazykovd a
literatue ze zpytování dialekt, neteba, abych se o tom šíe
pronášel. Pivedu toliko slova slovutného J. 0. Schmellera, jenž

dí o dialektech: „Náeí jsou vedle spisovného jazyka to, co

bán na rudu bohaté vedle zásoby kovu již dobytého a vyi-
štného, aneb co nevymýténý les tisíciletý vedle ásti téhož
lesa, za píinou paliva prosekané a v rozkošný háj uprave-
né." výpovdi Schmellerov, prospch ze studium
Ku kteréžto
živého jazyka dostateu poznaující, doložím nkteré pí-
klady, jak již tímto mým ásteným bádáním mnohé staré
slovo objeveno jest mezi živými, kteréž se pokládalo za dávno
již vyhynulé, a jak se tu mnohému slovu starodávnému a
mnohé form posud temné dostalo v živoucích náeích e-
skoslovenských netušeného objasnní.

1
) U p. archiváe K. J. Erbena v Praze.
 Slovo ddina v Rukopise Zelenohorském (Vadita se

rodná bratry o ddiny otn), znamenajíc „pole spolená ili

majetnost nerozdlenou", podnes v tom rozumu jest v obyeji v
Domažlicku a na Orav; znamenajíc pak „vesnici," jak se pi-
vádí v Rukopise Kralodvorském (Kto sežže ddiny? Hoe
v ddinách a j.), prchod má posud po celé Morav a zde onde
v Boleslavsku v Cechách.
Zájmeno ce v Rukopise Zelenohorském (Aj Vltavo,
e mutíši vodu?) a slova i zhat pravdu (hledati právo) v témž
rukopise žijí po dnešní den v Dolní Orav; a taktéž v obyeji
jest dativ téhož zájmena „emu"=pro (Ach ty róže — emus
ran rozkvetla? R. K.) nejen v Orav, ale i u Plzn, na Hané
a v Opavsku. I neobyejná pemna hrdelky cli v s ve slov
Usi v Éulíopise Zelenohorském (Klanchu se lsi a vládyky)
ozývá se po dnešní dobu ve vzdáleném Hornotenansku ve
slovích: Polasi (Polaši), Valaši (Valaši) a p.
Rovnž zachovala se posud slova Kralodvorského Ruko-
pisu: deva (stromy lesní), rúeje (rouí, rychlý) *) a um (veš
svój um sbierajte), a to onano dv v západních echách (ruí
též ve východní Morav a ve Slovácích) a toto na Slovensku

(nepišlo mi na um). Na východní Morav slyšeti také ješt

minulý as na ch, na pí\: zašelch (zašel jsem), zanulech (za-
nul jsem), jak jej nalézáme v písni Róže v Rukopise Kralo-
dvorském (Veer sedech, dlúho sedech, nic doždati nemožech).
Slovo vdra, ježto se pivádí v písni Kytice (Zmilitka
ríabiera vody v kovaná vdra), došlo pravého výkladu, jak se
mu tuto rozumti má, jediné z dialektu, totiž z ruznoeí Do-
mažlického, v nmž vdra jsou „konve," do nichž ovšem
dívka vody z potoka nabírala, a nikoli, jak posavadní vy-
kladatelé Rukopisu Kralodvorského za to mli, do vder ili
do kulatých soudku.
Pídavné jméno lacno místo „lacino" v básních „Ale-
xandru" a „Jidáši" (Kakž pak jest v tu dobu lacno, všakž
jest pro novinu vzácno), jež mnozí pokládali za metrickou

i
) V posavadníeh vydáních Rukopisu Kralodvorského chybn tištno
jest: rucje zkrátka místo: rúje, Hana
a taktéž (i by prosta Hana Ta-
tar vrahov) ruisto: Haná, jak na Morav vbec se mluví a v listinách píše.
VI

zvli básníkovu pro rým, bžné jest potud v jihozápadních

Cechách, kdež nepochybn eené básn byly složeny, též
v Opavsku, na Ostravici a na Slovensku.
Dativ zájmen nem a vem na míst nám a vám, vyskytu-
jící se ve spisech XIV. století, nezachoval se sice již v lidu

nikde, vysvtluje se ale dobe z rznoecí Domažlického, v

nmž a asto se mní v e, na p. ve slovích: bhno místo
bahno, teky místo taky a j.

Vzácná památka staroeštiny obíhá na Jiínsku a na Lito-

myšlsku v slovích „po sou dobu" (po tu dobu), v nichž chová
se poslední pozstatek zájmena sjen, sja, sje, zašlého v písm
již v XV. století; v Zitíín pak a v nkterých jiných místech
u Jiína vyslovuje se podnes slovo „krve" a „krvi" jednosla-
bin, jako v staré eštin, na p. v Rukopise Kralodvorském:
Jaroslav veš ve krvi s oem zbrocen.
Po pilnjším vyhledání stejných slov a zvuk v kraji-
nách od sebe vzdálených snad se asem objeví, odkud za dávné
doby obyvatelé do té neb oné krajiny pibyli. Znamenitá jest

na p. podobnost ei Domažlické (t.j. ei Chod, nkdejších

strážc hranic proti Bavorm) a ei, obecné na Ostravici a
Opav, krajin krom zpvavého pízvuku v uží-
v kteréž obojí

p. tato slova, jinde v echách a na Morav ne-

vání jsou na
obyejná: devo (strom lesní), píloh (úhor), lože (poste]).
lichva (drbež, drobný dobytek), mil (ml), vidíl (vidl), poviz
(povz), vlasny (vlastní), tepiva(teprv), ptat (žebrati), kdabych
(kdybych), ovo za ov ve jménech místních: Stekovo (Ste-
kov), Krakovo (Krakov) ; též slova i jinde na Morav bžná:
mozika (muzika), psina (zimnice), bevá (bedná), smít se

(smáti se), pomyslil se (pomyslil si), nic t nedlám (nic ti

nedlám), sednite (sednte), vezmite (vezmte), hyn, hynle

(tam, tamhle) a v. j. Snad že byli Chodové u Domažlic
pi njakém vtržení nepátelském za dávné doby vyhubeni
a že byli v krajin zpustlé usazeni obyvatelé od hranic pol-
ských! Totéž domnní i k obyvatelm
vztahovalo by se (n-
kdejším Chodm) Stašským u Volyn, kteí mluví tak, jako
vzdálení od nich Domažliané a jinak nežli sousedé okolní.
Píklady rznoecí na konci tohoto spisu podávají velmi
platné pouení tm, kteí by rádi opravovali mluvnici eskou
 VII

aneb dlali nové ei spisovné. Nkteí gramatikové totiž vše-

lieo z mluvnice vy vrhají, ehož dle jejich zdání v národu již ne-
slyšeti ; zavrhují na p. hlásku i v 3. osob množného potu a-
soslov: oni nosí, chodí, ponvadž prý se tak již nikde nemlu-
ví; vyluují z mluvnice koncovky infinitivní ti (saditi) a

^'(péci, seci), chtjíce, aby sepsalo: sadit a péct; též zavrhují

genitiv a akkusativ zájmena mne, dativ a instrumenta!
ísel dvma, obma místo dvoum, obourn a dvouma, obouma:
substantivní koncovku adjektiv pisvojovacíeh: z pánova do-
mu; genitiv s negativními asoslovy: nechtl dáti almužny a
v. j.; však všechno toto, i také ísla „dvameeítma" a „time-
cítma", jak dále ve spise ukazujeme, jsou formy a spsoby
mluvení podnes v lidu zachované, a byly zajisté ondy obecné.
Jiní opravcové jazyka, majíce za to, že spisovná e
eská není dosti libozvuná a Slovákm srozumitedlná, odvá-
žili se a udlali z nkterých rznoeí slovenských z brusu
nové ei spisovné. A však každý, kdo pete v Pídavku
„Bajku o slunci a stromech" a píse „Louení," podanou tu
ve všech rznoeích eských, moravských a slovenských,
shledá, že texty slovenské, Tenansko-
zejména Trnavský,
Nitranský a Zvolenský, kterýmžto tem rznoeím se posud
dostalo cti, povýšenu býti na jazyky písemné, o nic více se
nevzdalují od textu, sepsaného v obecném jazyku spisovném,
nežli texty moravské, jmenovit Brnnský, Znojemský a Opav-
ský, a že tedy Trnavám Tenanín a Zvolenéan tak dobe
rozumí spolenému jazyku spisovnému, jako Bran, Znojeman
a Opavan : proež není ani té nejmenší píiny, aby se z kterého
koliv rznoeí na škodu veškerého národu a veškeré literatury
ei spisovné. Nmci, kteí mají výše 800
tvoily rozkolnické
spusob mluvení, a to tak rozdílných, že východní Frisan a
Lucmburan stíží rozumí Švýcarovi a Rakušanovi *), drží nic-
mén všichni pevn ke svému obecnému jazyku spisovnému, a
mají velkou a slavnou literaturu; ano J. Grimm, hled k prak-
tickému rozumu píbuzných Holandan a Flám, pedpovídá,
že i tito národové, na zeteli majíce prospch, vzcházející ze

i
) Viz J. M. Firmenich Germaniens Vólkerstimmen. Berlin 1843
1861. Ti díly.
 vru

spolené velké literatury, pidají se asem ke spisovné ei

nmecké. A za touto praktiností nmeckou nikdy ani Tyro-
lákovi ze Zilska, ani Bavorovi od eky Liky, ani Chebanovi
od Ohe, ani Braniborci od Havole na mysl nepipadlo, aby
ze svého náeí, jemu teba sebe milejšího a zvunjšího,
dlal krajanm svým Tyrolákm, Bavorm a d. t. jazyk
spisovný, to jest, onen jazyk, jenž má býti spoleným orgá-
nem vyššího duchovního života, orgánem vdy a správy
církevní i státní!

Týmž spsobem v zemi Moravské, kdež na Svitav, na

Opav a na Ostravici odedávna byli v ei obecné titéž rozdí-

lové, které tu shledáváme nyní, nikomu nepišlo na mysl, aby

svitavinu, hanáinu neb opavštinu povyšoval na jazyk spi-
sovný ili na jazyk vzdlanc moravských. Anobrž v Brn a
Olomouci, i ve vzdálené Opav av Krnov, psány jsou v století

XV aXVL, pokud jazyk národní v literatue kvetl, desky

zemské jiné spisy pirozeným bhem ne jina nežli jako
i

v Praze, akoli písai jich byli Moravané doma vzdlaní;

a rovnž varovali se Moravané i za nové doby bedliv té my-
šlénky neštastné, aby snad proto, že náeí moravské má o
nkolik plných vokál víee nežli eský jazyk spisovný, po-
rušili posvátnou jednotu spolené ei, a postavili na jejím
míst nkteré rozeí místní.
Spis tento, jak výše pipomenuto, nedokonaný a neúplný,
má ovšem mnohé vady do sebe. Jedna z hlavních bude zajisté
ta, že nkteré slovo, jež pokládám za zvláštnost toho neb ono-
ho okršlku, rozšíeno jest snad mnohem dále, a naopak, že jiné
slovo, jež kladu za obecné v celé zemi, obíhá snad jen
v okršlku menším. Tato vada bude se moci odvarovati tepna
ve spise ze spolka a systematicky prováleném, když se k tomu
konci prvé rozepíší otázky do všech krajin eských, moravských
a slovenských, a tím spsobem zevrubn se vyhledá, jak da-
leko to neb ono slovo jde a kde pestává.
Za jinou vadu budou mi snad nkteí pokládati to, zp
jsem každé náeí, eské, moravské slovenské, na tolik a i

tolik podeí a ruznoeí rozdlil, a ne jinae. K tomu odpoví-

dám, že toto rozvržení zakládá se na zprávách, jež jsem sob
jednak sám shledal, jednak odjinud obdržel, kteréž zprávy
 IX

ale velmi jsou nestejné, tu hojnjší, tu skrovnjší. I tuto vadu

bude lze odvarovati teprv budoucn ve spise dokonalejším.
Též snad shledají ti, kdož znají e té neb oné krajiny,
nkteré nedostatenosti a nedslednosti v pravopise, jehož
užito v píkladech rznoeí na konci položených; tyto
vady ale, jsouli tu jaké, omlouvám tím, že vbec nesnadno
jest, všeliké jemné rozdíly u vyslovování, jak je bystré, ucho
v rozliných krajinách rozeznává, viditedln písmem nazna-
iti, jednak i mi nevidlo radno, abych v píkladech
tím, že se

jazyka odjinud mi zaslaných, byt bych i njakou nedslednost

v nich byl znamenal, o své ujm nco jinail, ježto bych, sám
zvuku neslyšev, na místo opravení byl mohl spíše po-
chybiti.
Akoli spis v obecnost tu vydávaný jest skrovný a nedo-
statený, bylo k nmu nicmén dosti pilnosti potebí, i sesta-
ven jest v nynjší spsob jediné piinním mnoha pátel a
znatel národního jazyka. S vlasteneckou laskavostí propj-
ili mi svých hojných sbírek slov a zvláštností mluvnických,
na cestách po Cechách uinných, pan archivá K. J. Erben
v Praze a p.prof.A. V.Maloch v Jiín; paní Božena Nmcová,
bohužel píliš asn literatue naší odatá, podala mi platné
píspvky z krajiny Domažlické, Polenské a Náchodské, pan
fará Jos. Seidl též z krajiny Polenské, pan kaplan Jos.

Kouble z Podkrkonošská a pan Jan Lego z okolí Zbirožského.

Na Morav se sdlili se mnou o dkladné pomcky k rzno-
eí horskému nebožtík uitel Konický, p. Vácslav Tauber,
krznoeí hanáckému p. prof. Jan Lepa v Praze, k rzno-
eí dolskému p. dkan Fr. Škorpík v Kuerov, k rznoeí
Ostravickému pan Ignác Tká ve Fridku, k Opavskému p.

fará Cyprián Lelek ve Vodce a ke všem tém rznoeím p.

prof. Frant. Sušil v Brn. Na Slovenska pispli mi píhod-

nými zprávami fará Pavel Sloboda ve Vrbovcích, p. kaplau
p.
J. Ondrisík v Trenín, p. fará Ctiboh Zoch v Jasenové, p.
fará Ondej Braxatoris v Tesarech a p. uitel Stepán Stetz ve
Snin; kterýmžto pánm a pátelm za prokázanou mi laska-
vostsrdené díky vzdávám, jakož i všem tm pánm na míst
náležitém jmenovaným, jenž mi podali píklady eí slovan-
ských a rozmanitých rznoeí eskoslovenských.
 Nemén vroucí díky iním slavné císaské akademii v-
decké ve Vídni, kteráž mi znanou pomocí penžitou vydání
tohoto spisu velice usnadnila.
Prohlížeje k velké poteb a užitenosti zevrubné dialek-
tologie eskoslovenské, pronáším upímné pání, aby se k dílu
takovému co možná nejdíve pistoupilo, aby se za tou píinou
pi Matici eské zízeného otázky do všech
rozepsaly od sboru
konin eskoslovenských, a sbíraly se národní písn, povsti,
pohádky a písloví v rznoeí každého místa, kterýmžto
spsobem sešel by se hojný materiál k srovnávací mluvnici
eskoslovenské i ke slovníku dialektickému, a zdlalo by
se konen dílo, podobné tomu, jež podali Nmcm J. 0.
Schmeller (Die Mundarten Bayerns a Bayerisches Wór-
terbuch) a J. M. Firmenich (Germaniens Volkerstimmen). Jak
by se v tom s prospchem pedsejíti mlo, o tom širší nauení
dává K. Weinhold ve spise: Ueber deutsche Dialektforschung,
Wien 1853, str. 5—14,

r
V e Vídni, dne 14. ervna 1864.

A. V. Š.
 r

U v o d.

O reci eskoslovenské vbec. *)

Prvé než budeme rozebírati náeí a rznoeí eskoslo-

venská, vidí se býti píhodu o, abychom udali, v kterých
zemích a krajinách e eskoslovenská vbec jest obecná, a
krátce vytknuli, na kterém míst jest mezi emi slovanský-
mi postavena, a kterými hlavními známkami se od tchto eí
rozeznává.

Kde se mluví eskoslovensky.

e eskoslovenská obecná jest bez pítrže v Cechách,

v Morav a ve Slezsku, na Slovensku a v ásti Dolních Rakous.
Rozhraní její jde od Litomic v severních Cechách pes Tur-
nov, Vrchlabí aNáchod okolo Landskrouna do Moravy, kdež
postupuje severn od Olomouce a Hranic ke Krnovu, k Rati-
boi v pruském Slezsku a k Fridku v Tšínsku; níže Fridka
pechází na Slovensko, jde tu severním Tenanskem a Oravou
po Tatrách k Bardejovu, Uhváru a Humennému, dále okolo
Košic k Rimavské Sobot a ke Kostelním Moravcm, pak
vedle Komárna k Prešpurku a Dvínu a poíím Moravským
k Cahnovu v Rakousích, odkudž se toí vedle Dyje pes Znoj-
mo a Jemnici do Cech k Jindichovu Hradci, a jde pak na
západ od Budjovic k Domažlicm a okolo Plzn a Budyn
k Litomicm nazpt.

^.^-lato rozprava o ei eskoslovenské vytištna jest již za úvod k

Mjinám ei a literatury eskoslovenské, vyd. r. 1858 a 1859, str.l — 6.
 Vn tohoto souvislého okršlku mluví se esky v nkterých
osadách v Horních Rakousích u Lince, v Halii, v Dolních
Uhích, v Banát, v Charvátsku, Slavonsku a ve Hranici
vojensfcjé-^též v pruském-Slézsku blíž Opolí a v Braniborsku.
Lidu eskoslovenskétid\poítá se v echách 2,900.000,
v

v Morav 1,340.000, ve Slezsku rakouském 100,000, na Slo-

vensku 1,800.000 (dle konskripce, vykonané r. 1851 o nco
mén) a v Dolních Eakousích 93,000 duší (83,000 ve Vídni);
v Horních Rakousích jest Cechoslovan asi 300, v Halii 2200,
v Charvátsku a Slavonsku 1200, v Hranici vojenské 10,000 a
ve vojsku asi 100,000. Krom toho bydlí v Kladsku 2700
Cechoslovan, vHorním Slezsku pruském 52,500 (v pruském
Opavsku 48,000) a v Bramboích 2200. Vbec tedy jest
:^ov^n^c^sk^K v Rakousku 6,339.400, v Prusku 57,400,
dohromady 67406.800.

IVa kterém míst postavena jest e eskoslovenská

mezi ostatními emi slovanskými , a ím se hlavn od
nich rozeznává.

Vdomot, že kmen slovanský dlí se na kolikero národ,

z nichž každý ma svou zvláštní e spisovnou. Kteréžto ei
jsou dle položení zempisného tyto: 1. na severozápad:
a) eskoslovenská, b) hornolužická, c) dolnolužická, d) polská;
2. na východ: e) maloruská, f) velkoruská; 3. na jihu:
g) bulharská, h) srbskocharvátská a i) krajinskoslovenská.
e eskoslovenská, jsouc mezi devaterem tchto
svého nejvíce píbuzná jest
eí
eem soused-
nejzá-
padnjší, dle ústrojí

ním horno- a dolnolužické, polské a maloruské; mén pí-

buzná jest ei velkoruské, srbskocharvátské a krajinskoslo-
venská, nejmén pak ei bulharské.
K církevní ei slovanské ili k tak zvané ei staroslo-
vanské, kteráž jest matkou nynjší ei bulharské a ponkud
krajinskoslovenské, má se nynjší e eskoslovenská dle
pipodobnní asi tak jako net k ujky ni.
Tato píbuznost ei eské s jinými slovanskými jeví
se jednak v pízvuku a v asomrném dloužení a krácení hlá-
sek, v hláskách prvotních, ve formách mluvnických, v tvoení
 3

slov a ve skladb; jednak v tom, že jistá slova v ei eské

jsou a v jiných eech slovanských nejsou, aneb že se jich v
jiných eech v rozdílném rozumu užívá.
Hlavní známky, jimiž se e eská, co do pízvuku a
hlásek, od jiných eí slovanských liší, a naopak, jsou tyto:

1. Známky ei eskoslovenské.

Pízvuk jest na první slabice: Boleslav, do Prahy; na

východní Morav však pechází již na pedposlední slabiku.
Hlásky se asomrn prodlužují a krátí: zastává, zástava.
Blíž rozhraní ei polské na Morav a na Slovensku také
asomra mine.
h klade se místo g: hus (pol. ges), hrad (pol. grád);

c „ misto c, f, &št: noc (kraj. slov. no, srb. not, bulh.

nošt), pec (kr. si. pe, srb. pet, bulh. pešt);

d vsouvá se ped l: pravidlo (jihoslov. pravilo), kídlo (jihosl.

krilo);

r pisouvá se v sloví ch: rmoutiti (mútiti), rdousiti (dusiti);

t v infinitivu asoslov v ei obecné: íct (íci), síct (seci); to-

liko v Opavsku a u Slovák na pomezí rakouském a po

rznu v Cechách íká se: íc, séc.

2. Známky ei hornolužické.
Pízvuk jest na první slabice jako v eštin,
o klade se místo e: žona (žena), ramjo (rám);
o „ a: strowjo (zdraví), strona (strana);
s „ a r: páed (ped), ksiž (kíž), páavica (pravice);
h a v ped o: hokno (okno), hobr (obr), wobaj (oba), woko(oko);
h místo g: noha, róh, bohatý.
Duál jest ve všech ástech ei.
3. Známky ei dolnolužické.

Pízvuk jako v polštin.

Další ti známky výše položené, jakož i duál, má spolen
se eí hornolužickou. Zvláštní známky dolní lužiiny jsou tyto:
a neb ja klade se místo e: jaden (jeden), vjacor (veer);
g místo h: noga, rog, bogaty;
c místo : voci (oi), cas (as), init (inil).
l *
 ;

4. Známky ei polské.

Pízvuk jest na pedposlední slabice: z Krakova.

Hlásky se asomrn nedlouzí.
ja neb a klade se místo : piana (pna), ciato (tlo), las (les);

e a a nosové: wegorz (úho), wiazaé (vázati);

o místo a po l a r: mtody (mladý), proch (prach);
jo neb o místo e: biore (beru), lot (let), brzoza (beza);
samohlásky a, , % o, w kladou se ped lar: martwy (mrtvý),
pelny (plný), wilk (vlk), žótty (žlutý).

5. Známky ei velkoruské.
Pízvuk jest neurit rozložen. Dlouhých slabik není.
o klade se místo je: ole (jelen), ose (jese;
o se vkládá: votk (vlk), torg (trh), vichor' (vichr));

e vsouvá se ped i a r:djerevo (devo), beréza (beza), eto vk

(lovk);
místo t neb c: no (noc), pe (pec), choet (chce);
a zde onde místo o: varata (malor. voróta, vrata), gatava
(malor. hotova, hlava);
e vyslovuje se vesms jako je: dje (den), bjerjeg(bereh, beh).
Hrdelní hlásky g, ch, k nemní se: nog (noze), much
(muše), ruk (ruce).

6. Známky ei maloruské.

Pízvuk a pt prvních známek výše položených má e

maloruská spolen se eí velkoruskou. Mimo to má tyto
známky zvláštní:
i místo o: Lviv (Lvov), kin (k), podile (podolí);
i místo : misjac (msíc), bityj (blý):
u „ v, a ne všude: u lisi (v lese), uora (vera);
h „ g: hora, bih (bh), cyhan (cigán).

7. Známky ei srbskocharvátské.
Pízvuk jest neuritý.
i klade se místo y vesms mi (my)
: , sin (syn)
di,ni, ti tvrdé jako dy, ny ty: saditi (sadyty), hoditi (chody ty);

e místo y v koncovkách: seste (sestry), knjige (knihy);

o „ Z v koncovce: pepeo (popel), dao (dal);
ac místo ec v koncovce: Karlo vac (Karlovee), Požarevac
(Požáre vec);
dj „ z: medja (meze), zbudjen (zbuzen).

8. Známky ei krajinskoslovenské.

Pízvuk a první ti známky ei srbskocharvátské jsou

také v ei krajinskoslovenské. Krom toho klade se
o místo u a ú: sosed (soused), mož (muž), délajo (dlají);
u „ l: veseu (vesel), délou (dlal), dou (dl);
j „ z: rojen (rozen), sajen (sazen);

„ c: noc (noc), maoha (macocha), pe (pec);

pr „ pi: prhaja (pichází), prprava (píprava).
Duál zachován jest ve všech ástech ei.

9. Známky ei bulharské.

Pízvuk jest neuritý. Slabiky jsou vesms krátké.

št klade se místo c: mošt (moc), nošt (noc), pešt (pec);
zd místo z: mežda (meze), nažda (nouze);
ch slabé jako h: orehi (oechy), muha (mucha);
t místo d: grat (hrad), tvrt (tvrd);
e a a nosové agne (jehn),žena-ta (ženu tu), sgledna (shlédnu).
:

lánek pivšuje se k podstatnému jménu: maž- (muž

ten), ždrbe-to (híb to).

Rozdílnost reci eské a jiných eí slovanských patrnjší

bude ze slov tuto porovnaných.

Bh, slovensky bóh a buoh; hornoluž. boh; pol. bóg;

malorusky boh i bih; dolnoluž., velkorusky., srbskocharv. a
bulh. bog; kraj. slov. bog a dial. boh.
lovk, dial. lovk a ovek; luž. a pol. czlowiek, pol.
dial. též cztek; malor. olovik; velkor. elavk; srb. oviek;
kr. slov. lovk a louk; bulh. oljak i ljak.
Chléb, dial. chlíb a klíba; hornoluž. khlb; pol. chleb;

malor. chlib; velkor. chleb; srb. hljeb (neb kruh); kr. slov.

hleb (neb kruh); bulh. ljab neb hleáb.

Chlum, hornoluž. khotm; pol. chetm; malor. a velkor.
cholm; srb. charv. hum; kr. slov. hom.
6

Rozum; luž. a pol. taktéž; v jiných eech razum.

Zem, dial. zem; luz. zem' a zem'a; pol. ziemia; malor.
žemla; velkor. a srb. charv. zemlja; kr. slov. zemlja, dial. ze-
mlje; bulh. zemé neb zem'.
Hvzda, dial. vzda; luz. taktéž; pol. gwiazda; malor.
zvizda; velkor. a srb. charv. zvzda, kraj. slov. zvézda; bulh.
zvézd.
Bílý; luz. .bely; pol. bialy, malor. bilyj; velkor. bilij;

srb. charv. bieli; kr. slov. bli; bulh. bj.al.

Modliti se; d. luž. modliá se; h. luž. modlic so; pol. mo-
dlié sie; malor. moty ty sia; velkor. molitiá neb molit sja;

srb. charv. moliti se, kr. slov. moliti.

Padl; d. luž. panul, pol. pádí, malor. a velkor. upal,

srb. charv. pao, kr. slov. pádu, bulh. padn'1 i padnul.
Loven; luž. toyty, pol. íowiony, malor. lovlen, velkor.
lovlen, srb. charv. a slov. lovljen, bulh. loven.
 O náeích eskoslovenských.

Spisovná e eskoslovenská, jak se ustálila od doby

bibl^~Kía1íke~(r:"To79 — 1593), jest sice spoleným jmním
veškerého národu, a však nikde, ani v echách, ani na Morav,
ani na Slovensku zcela tak se nemluví, jak psáno nalézáme v
knihách. Nikde neíká se: já milujz, oni pracuj/, úrodná pole,
vázna slova *), za vysokými zdmi, ze th' stran, tyi lidé, ve
dvoe pánov, nemohu pomoc/ a p., rovnž jako v Nm-
já \hu.
cích ani v jediném míst tak se nemluví, jak se píše, anobrž
všude mluví se více mén od písma rozdíln.
Co e národu, jenz_od as nepamtných skládá se ze
tí kmen, dlí se e eskoslovenská na troje náeí: eské,
moravské a slovenské '").
tato pak náeí, rozšíena jsouce po
krajin výše 80 mil rozložené, rozcházejí se opt na kolikero
podeí a rznoeí. 3
) Rozhraní tchto náeí není spolu hra-

*) V Charvátech a v nkterých ástech Krajiny mluví se podnes : ze-

lena polja, namazaná kola, jako se za dávné doby také zajisté mlu-
vilo v zemích eskoslovenských. Též se v Charvátech po tu chvíli

mluví: iz gospodinova dvora, v gospodinovw dvoru a p.

z
) Dobrovský a jiní spisovatelé po nm rozdlovali e eskosloven-
skou toliko na dvoje náeí: eské a slovenskéTnáeí moravské pomí-
jejíce. Ze však v tom pochybili, vidti jednak ze známek moravštiny
ntzé~Tú položených, jednak z toho, že Moravané e svou domácí nazý-
vají » moravs kou «, jakožto od eštiny a od sloveniny obecné rozdílnou.
^V tomto spise rozeznává se v Cechách rznoeí troje, na Morav
osmero a na Slovensku jedenáctero, dle toho, jak jsme dle skrovné
sbírky naší shledali rozdíly v hláskách, ve formách mluvnických a ve
slovích. Bedlivjším však zpytováním ei objeví se, jmenovit na
Slovensku, ovšem ješt více odchylek a zvláštností.
 «

nií politickou zemí eskoslovenských, nébrž náeí eské za-

bíhá do Moravy, moravské do Cech a do Slezska a slovenské
do Moravy a do Rakous. Tmito náeími a rznoeími
blíží se e eskoslovenská dle položení zempisného více
mén sousedním eem slovanským, v severních echách po-
nkud lužické, na východní Morav, ve Slezsku a na sever-
ním Slovensku polské, na východním Slovensku maloruské a
na jižním krajinskoslovenské a srbskocharvátské. *)

Obyvatelé severních ech vyslovují v násloví pídech

h jako blízcí Lužiané, na p. huzda (uzda), a užívají s nimi
slov: calta (kolá), chvje (luz. chojce, borovice), slyšat, nhdy
(nkdy) a j. Ve východních krajích: Opavsku a Tšínsku,
v Orav, ve pipomíná pízvuk na ped-
Spiši a Saiši
poslední slabice, široké l a sykavky s, i, c, též slova: timac
(držeti), kuža (kovárna), gemba (huba), raz (jednou), teraz

(nyní), tvardy (tvrdý), do pána (k pánovi), ap., že na blízku jest

e polská; ve Zvolen pak, v Gemeru a v Abaujvaru proje-
vují slova: carstvo (císaství), rasti (rsti), žóíty (žlutý), p-
knaja džouša (pkné dve), ervenaja roba (ervená holka),
smerek (smrk), garada (ohrada), perekop (píkop), ereva
(steva), Ternava (Trnava) a j., že nedaleko odtud jest domo-
vem e maloruská.
Kterak e eskoslovenská za dávné doby v Rakousích
hraniila pímo se ei korutanskou (koroušskou), zejmo
jest nkterých slov a spsob mluvení slovenských, ježto
z

prchod mají v nkdejším severním Karantanum (Koroušsku,

*j O píbuznosti eštiny a moravštiny s vedlejšími emi slovanskými

a o rozdílných spsobech mluvení v Cechách a na Morav pronáší se
již Blahoslav (v Gramatice eské, str. 339) tmito slovy: » Cechové
mnohými spsoby jedni od druhých v ei rozdílní jsou V Praze a tu
okolo Nimburka ^ Boleslave, za to mám, nejpknjší a nejpravjší jest
eská e, ano v Králové Hradci a tém v Litomyšli. Hned potom
i

jinak mluví v Litomicích a tam v ipsku, jinak v Plzenšt.

Také na Morav velmi nejednostejn mluví. Okolo Mezíí jinak,
v Prostjov a vkol jinak, v Bystici potom v Tebíi jinak. Jinak i

okolo Brna a Znojma, rozdíln v Strážnici a v Brod. Nebo jakž kteí

bližší jsou Slezákm, jiní Slovákm a jiní echm, tak to také v n-
kterých slovích a spsobích k nim pipodobují, asto í mnoho s nimi
jako se sousedy initi majíce.
 9

t. j. nynjším Styrsku), jichž ale v krajích od eštiny vzdále-

njších již neslyšeti. Od Celí k Lutenburku ve Styrsku íká se:

nechodil jsem, nebyl jsem, jako v Cechách a na Slovensku,

kdežto v Korutanech a v Krajin mluví se dle spsobu char-
vátského: nejsem chodil, nejsem byl; ve Styrsku jest v obyeji
eskoslovenské prý (pre, praví), jehož v Korutanech a v Kra-
jin neznají, a taktéž gromada (shromážduí), kteréhož slova
neznají v Krajin. Slovenci poítají jako Slováci, ondy sou-
sedé jejich, stejn: dve sto, tri sto, pet sto, a užívají s nimi spo-
len slova: lichá suda (suda lichá, poet rovný a nerovný),
kteréž jinde na jihu jest neznámé; se Slováky pak Novohrad-
skými a Hontanskými mají spolená slova: jelša (olše), píliti

(pilou ezati), raven (rovný, srovnej jméno msta Ravenna) a

více jiných.

náeí eském.

1 . Kde náeí eské jest obecné.

Re lidu eského ili náeí eské rozšíeno jest po celých

Cechách, kde slovansky se mluví, vyjímajíc pruh zem od
Poliky k Bystrému a od Kruzburku k Pibyslavi a Polné,
kdež se mluví náeím moravským. Jde od Litomic z vtšiny
nmeckých k Roudnici a Mlníku, odtud okolo eské Dube k
Železnému Brodu, kdež nad Vysokým dotýká se hranic slez-
ských dále se toí okolo Králové Dvoru a Jarome k Polici,
;

pechází u Náchoda k Chudob do Kladska *), jde pak okolo

*) U Chudoby v Kladsku a u Schwarzbachu v Rakousích jsou

jediná dv místa, vyjímajíc hranice moravské, kde jazyk eský na po-
mezí zemském a za ním se ozývá, kdežto do poslední tvrti XU.
století ml prchod po veškerých hranicích zem eské, krom u Chebu.
V století XIII. a pozdji ustoupiv na hranicích nmin, jest nyní nej-
blíž hranic slezských u pramen eky Jizery nad Pasekami a Vyso-
kým, nejblíž hranic kladských u Klášterce nedaleko Žamberka a nejblíž
hranic bavorských u Trháno va na Pomazli cku.
 ;

10

Rychnova k Jablonnému a okolo eské Tebové a Litomyšle

až po msto Polika odkudž se po hranicích moravských za-
,

táí ke Kruzburku a k Polné, zacházejíc tuto kolem Jihlavy

do Moravy za Tel a Daice; pod Daici navracuje se rozhra-
ním ei nmecké k Jindichovu Hradci, pechází pak na zá-
pad k Suchdolu a k Lomm do Rakous, a jde odtud okolo
Krumlova a Prachatic k Domažlicm a okolo Plzn k Rako-
vníku a pes Louny nazpt k Litomicm. Vn krajiny této
mluví se esky ve Stíbe a v nkolika vesnicích okolních, ko-
lem od Nmc obklíených *). Naproti tomu jsou zase mezi

osadami eskými od Nm. Brodu k Jihlav nkteré osady n-

mecké.

2. Které jsou známky náeí eského.

a) Hlásky a formy mluvnické.

Úzké hlásky eai kladou se za široké a, o,u: rže (rža),
rži, (ržu), rží (ržú), mee (mea); toliko v pítomném ase
asoslov klade lid široké u a ou místo i a í: píšu (píši) ,
píšou
(píší), miluju (miluji), milujou (milují) a p.;

ej rozvedené klade se místo ý: dobrej lovk, bejt (býti),

a místo í\ lejtko (lítko), nožejek (nožíek), vozejek (vozíek);

zvlášt pak v 3. osob množn. potu asoslov: honci honjí
(honí), nosii nosejí (nosí)
e klade se za i v pítomném ase asoslov na (ti: leju

(liji), kreju (kryji), meju (myji), lej, (lij), krej, mej a t. d.;

ou vyslovuje se vbec za ú: ouad (úad), malounký (raa-

lúnký), dlouhou rukou. Toliko na Domažlicku zachovalo se po-
sud v koncovkách dlouhé ú;

y místo u v asoslov budu s pedložkami: nabydu (na-

budu), pozbydu, vybydu. Totéž slyšeti po rznu také na
Morav;
Nkteré hlásky v obecné ei se prodlužují, kdežto se v
písm krátí, a to: ave slovích: Ján, nadje, žába (v Morav žába),

*) Totiž v Tehlovicích, Ostroín, Milíkov, S vinné, Sytn, Sulislavi,

Vranov a Butov, kteréž osady mají obyvatelstvo smíšené, nmecké
a eské.
 11

kázání (kázaní), vydavatel, nakladatel, shromažovat, kralo-

vat, nikdá, tehda, posavad; é ve sloví ch: biéžet (bžeti), ležet,

bére, pere, céra (dcera); i v sloví ch: zeli (zelí), kniha, bicho,
ukižovat; o ve sloví ch: Bože, hoi (hoí), bóli, dole, nahoe
(slov. hoe); ú ve slov: túze.aj.;
i&ý (toto po d, n, t) místo é
4
líto (léto), mí (mén), mlíko
(mléko), srdýko (srdéko), stýblo (stéblo); zvlášt v asoslo-
vech na sti: kvíst (kvésti), míst (mésti), nýst (nésti) a p.;

v vsouvá se v násloví ped o: vondyno (ondyno), vosm

(osm), voj (oje), v yjímajíc slova otec a orodovati. U Velešína
však a u Kaplic v Budjovicku mluví se vbec bez pídechu:
ondyno, ošum;
h odmítá se v násloví ped v ešit : (hešiti) , mot
(hmot), eblo (heblo), vzdika (hvzdika), vozd (hvozd)

j se odmítá v asoslov jdu v Cechách íká se: du, deš, de, ;

déme, dete, dou, naMorav a na Slovensku :idu,ideš, ideatd; též

pudu (pjdu), pudeš, méno (jméuo), menovat, mnní (jmní);

j ped e sl i vbec se odsouvá: ešt (ješt), enom (jenom),

inej (jiný), íva (jiva); ve východních Cechách též: ich (ji cn )'

ím (jím), naí se (nají se);

c, ž a r za fc, /i a r v 1. os. jedn. p. a v 3. os. m. p. asoslov
na u: vleu, vleou (vleku, vlekou), mžu, mžou (mohu, mo-
hou), tu, tou (tru, trou) a j.;

I obojetné jako v písm vbec se vyslovuje: manžel místo

l
manže, hlava m. hlava ). Toliko v nkolika osadách u Do-
mažlic, u Vysokého a u Polné slyšeti podnes plné í;
m za n: pámbu (pán Bh), pampáter (pán páter), hamba,
homba a p;
mne za m (mje): posmnch (posmch), mnsto (msto);
s odmítá se v násloví ped t tém po celých Cechách
tíkat (stíkati), telit a zatelit (steliti a zasteliti), temcha
(stemcha), tíbro (stíbro) a j

Co forem mluvnických se týe, klade se:

*) Širokéí již za doby Husovy v stedních echách nebylo v oby-

eji, ježto Hus Pražanm vytýká, že íkají: tobolka za tobolka, líko za
lýko. V západních echách ale, odkudž Hus byl rodem, bylo nepo-
chybn tehda ješt obecné.
12

ma v instrum. mn. p. za mi: tenkýma prstama (tenkými

prsty), dlouhýma ulicema (dlouhými ulicemi), širokýma kí-
dlama (širokými kídly). Taktéž mluví se z velké ásti i na
Morav a dílem na Slovensku ');
ch pisouvá se k ou v duálu: nesla ho na rukouch, ml
pouta na nohouch, ránu na prsouch, šli po dvouch;
v adjektivech klade se v mužských a stedních pádech
ý za é: dohry dít, dobrýho muže, po dobrým to nejde; a v
ženských pádech ý neb ej za é: u dobrý neb u dobrej sestry,

k tý neb k tej zlosti, v jedny neb v jednej dob;

hrdelní hlásky ht ch, fc,téžc/, n, í, r v nom. množn. poctu ad-
jectiv nemní se v mkké; íká se: drahý brati, hluchý íšníci,
Prasky mštani, chudý chalupníci, silný pacholci, bohatý
kupci, dobrý stelci. Jen u Domažlic a u Vysokého mluví se
posud pravideln: drazí, hluší, dobí, silní atd;

e v 1. osob m. p. asoslov na u (i) vbec se odvrhuje:

ženem (ženeme), pletem (pleteme);
taktéž odvrhuje se l v pícestí minulém, když se konci na
dv souhlásky: von ek (ekl), nemoh (nemohl), zamk, tisk,

upad. Valaši na Morav vkládají naopak e mezi ty souhlásky,

íkajíce: nemohel, utekel, Opavané pak užívají plné formy:
padnul, sednul, zamknul;
v infinitive asoslov na ci vkládá se t: íct m. íci, piet
m. péci, vlíct m. vléci. Tak mluví vbec i Moravané a Slováci
a tak se mluvilo již v XVI. století, pipomíná J. Blaho-
jakž
slav (v eské gramatice z r. 1571) píklady z Klatovska a Plze-
ska: zvreti a pevreti;
adjektiva konkrétní kladou se za abstraktní: von byl vy-
slyšeny (vyslyšen), vona byla vyslyšena (vyslyšena).
Když se mluví k osobám vážnjším nebo o nich, klade se

asoslovo v množný poet: kde jste ráili býti velebný pane?

pan falá kázali, panímáma povídaly. Tak se mluví k osobám
váženým i na Morav.
b) Zvláštní slova.
V Cechách obecná jsou tato slova, od moravských a slo-
venských rozdílná: ted (mor. vil, slov. vil neb teraz), niní,

*) Koncovka ma v instrum. bžná jest v lidu také v Srbsku, kdež

mimo to i dativ a lokál tak se koní-
 13

ninkom, nejkon (nyní), arci (mor. ovšem), prkno (mor. de-

ska), pytel (mor. mch), hoch a holka (chlapec a dve), ho-
molka (mor. tvaržek neb syreek), podruh (mor. hofér), rákos

(mor. palach, slov. šáchor), bílit (mor. líiti, slov. mazati) a

více jiných. (Viz Náeí moravské.)

3. Kolikero rozecí obsahuje v sob náeí eské.

V náeí eském rozeznává se^ podeí troje: západní,
stední a východní. Podeí západní zavírá v sob dvoje r-
znoeí: Domažlické a Lužnické, a podeí východní rznoeí
jedno: Krkonošské.

I. Podeí západní.

Toto podeí, jež také zoveme Podšumavským, obecné

jest v Plzesku, v Písecku, Budejovicku a jižním Táborsku až
po Miliín. Známky jeho jsou:

a) Hlásky a formy mluvnické.

h v násloví ped a a o: Hanton (Anton), Hanka (Anka),

Hane (Ane), huzdá (uzdá). Tento pídech má vrch svj
naDomažlicku (viz Rznoeí Domažlické), a táhne se po rznu
až do stedních Cech ke Zbirohu, Rakovníku a k Roudnici;
cli pipíná se v genitivu plur. substantiv: haduch (had),
jelenuch (jelen), rakuch, mužuch, uších (uší), lidích (lidí);
zde onde i po r: vítrch (vítr), bratrch (bratr), putrch (putr).
Týž genitiv na uch a ich jest bžný také v stedních echách,
jmenovit na Zbirožsku;
adjektiva pisvojovací, ježto v písm se koní na v, ova,
ovo, koní se tu bud na ovo ve všem trojím pohlaví : sládkovo
syn, sládkovo dcera, sládkovo pole, nebo na ovic: sládkovic
syn, sládkovic dcera, sládkovic pole. Kteréžto ovic v Prachen-
sku zde onde se vyslovuje jako ouc: Zedníkouc dm (Zední-
kovic), nebo jako 6c: Blažkóc (Blažko vic); okolo Budjovic
jako oic: ezníkoic chlapec (ezníkovic), u Jindichova Hradce
14

pak klade se na míst nho u: Bartoš Karel, Bartoš Marie,

Bartoš vdro.

b) Zvláštní slova.

Slova v západních Cechách bžná ,

jichž jinde mén
1
slyšeti, jsou tato: loch (sklep) ), lšek (sklípek), deska
(prkénko), putr (máslo), funt (libra), vrduk (tvrt libry, vše
to jako naMorav), sosna (borovice, odkudž Sosny, nm Sohs,
les u St. Msta na rak. hr.). V
Budjovicku zvlášt: pažit
(trávník, na p. na návsí), zápaška (zápas), výezek neb b-
houn (vyezaný býek), havt (drbež), sad (zahrada u domu),
zpýiti se (pykati koup), píti vnce (slaviti námluvy), jíti na
kut (jíti spát, zvlášt za kamna) , odkorciti neb skoriti
se (pustiti se do hádky), chut bych t byl nepoznal (bez
mála, skoro), zab ho, zabte ho (zabij ho, zabijte ho), a pi pla-
vectví: voinanebhvoždj(nm. Durchschlagholz), slabé stihy
(nm. lockere Bánder), stída (prostedek pramenu), zadní
náklad (tetí díl prámu), zadák (poslední vor), penucení a
pevrtání (deva zvláštní), poláni (polení, velká polena), drva
(malá polénka, kopovky) a j. V Prachensku zase obyejná
jsou tato slova: smrka (smrk) , brusliny (brusiny) ,
pro-
ceství (jako u Jindichova Hradce a na Morav), kytka se
pijme (ujme), mládí (mladý les), pomnnky (nezabudky),
ervené svátky (velkonoce, v Klatovech), ddour (nadávka
starému lovku), páde sníh (padá sníh, staroesky) a místní
jména Dolana, Bukovana, Krchleba m. Dolany, Bukovany atd.

1. Rznoeí Domažlické.

Rznoeí Domažlické má prchod blíž hranic bavorských

okolo Domažlic, Nové Kdyn a Kout u lidu, jenž krom
zvláštní ei posud i zvláštní kroj zachoval. Rozeznává se od
eštiny obecné a od podeí západního vbec takto:

a) Hlásky a formy mluvnické.

Poslední slabika slova, kterýmž se v ei iní pestávka,
zvláštním spsobem se protahuje, a slabika pedposlední, jestli
') Již r. 1571 pivádí J- Blahoslav slovo loch co zvláštnost Plze-
skou (Plzáckou). Gram. eská, str. 278-
 ;

15

dlouhá, sama sebou se krátí, na p.: Mamo! zažite tu krav!

Kam pak deté? Co budete dlat? Tak mluví se zde onde i v
Prachensku a na Zbirožsku;
pídech h v násloví ped a a u jest obecný: han dl (an-
dl), hulice (ulice), hutíkal (utíkaly huzdá (uzdá), vyhuit
(vyuiti), huváz (uvázl), hale (ale), hudlá (udlá), háby (aby),
Hanton (Anton) a j. Mimo to klade se h ped h a r: hníže
(níže), hnízko (nízko), hrys (rys) a ped d místo k: hdo (kdo),
hdy (kdy), hdyž (když), hdyt (kdyt), kteréž h za k slyšeti
také na východní Morav a na Slovensku
% v 3. osob pítomného asu klade se pravideln místo
ejí: dti se modlí, šaty šumí (šustí), vojáci muší (musejí); zá-
rove ale chybn: voni shání (m. shánjí), zvoníci vyzváuí,
ano i voni ví (m. vdí) a voni jí (m. jedí). Jako na Domažlicku,
klade se i místo ej také u Bystrého a Vojnová Mstce na mo-
ravských hranicích a u Bystice pod Pernšteinem, u Ždáru, u
Tele a zde onde okolo Hranic na Morav;
a proti obyeji v jiných krajinách eských protahuje se
v nkterých slovích spál (spal), popád (popadl), vostál
: (ostal),

hnal (hnal), ás, tám, naši a vaši v akkus. sing. žensk. pohl.
a naše, vaše v nom. a akkus. plur.;
jakési ae, podobné Zvolenskému na Slovensku, klade se
za a: daem (dám), paen (pán), baet se (báti se), žaet (žáti),
maeso (maso);
e klade se za a: teky (také), meškery (maškary), bhno
l
(bahno), vzel (vzal), djí (dají) ); za é: dedek (ddek), nedle
(nedle), vedal (vdél), bží (bží); za i v subst. ž. p.: vece
(vci), radost (radosti); za o: dému (dom), dlu (dol) a za
y: kobela (kobyla), bélo (bylo). Též se vkládá e ped r co polo-
hláska: serce (srdce), sernec (srnec), kerk (krk), jak to iní
i Podkrkonošané u Vysokého;
i kl ade se místo e na e do Stráži (do
v genit. subst. ž. p. :

Stráže), do nedli (do nedle), a v množn. potu imperat. aso-

slov na u a ím, jako naMorav sednite (sednte), vezmite si chleba
:

a p.; vsouvá se ve slovích: híbet (hbet), hibitov (hbitov) a

*) S tím porovnej dativ není (nám) a vem (vám) ve spisech XIV.

století.
 ;

16

vysouvá se mezi dvma spoluhláskami : penze (peníze), séce

(svtnice), stolce (stolice), silce (silnice), pšence (pšenice),
pamáma (panímáma), pateta (paníteta), ml'ná (mlyná),
lacny (laciný). Kteréžto vysouvání hlásky i shledává se také
na Zbirožsku, v nkterých sloví ch ve východních Cechách a
v jiných ve Znojemsku na Morav;
i klade se za á v minulém ase: von se votís (otásl se),

smíl se (smál se), huvíz (uvázl), co se dílo (dalo); za e

též v min. ase: humíl (umel), pršílo (pršelo), von mil (ml),
chtíl (chtl), slyšil (slyšel), vdíl (vdl), držíla (držela), ležíli
(leželi), vidíli (vidli), jídli (jedli); i také v jiných slovích:
pína (pna), díví (dve), Hani (Ane), Kaínka; místo i v
zájmenech: jích (jich), jím, jimi
1
); konen místo é a ýv
jménech pídavných: pkní dít, eruí plást, mladí pán, kou-
pil to za pl zlatího;

jotované i zde onde po hláskách retních: deset mjil (mil),

pjit (píti), von ho zabjil (zabil); (Viz Rznoeí Lužnické.)

u za y v asoslov bul (byl), buli (byli) okolo Chodova 2 ).
V nkterých místech íká se také: buel, bel a bí. V Sobnov
v Budjovicku slyšeti i buol
ou za u v minulém ase asoslov: oboul se (obul se),

ohnoul (ohnul) ,
prasknoul (praskl) ,
jakož se mluví i zde
onde na východní Morav;
ú z& ou v koncovkách: klobúk (klobouk), voni sú (oni
jsou), za bílú zdí, sejdu se v húterý; také nkdy ve kmene:
kúsek (kousek) dlúho, slúžící;

ej v minulém ase za y\ mejl (myl), humejl se (umyl se),

krejl(kryl);

íza d: potad dotad (odtud dotud), dosi posid (posud

dosud);
t za d v imperativu: pot (pojd), potte (pojaté), nechot

*) Tuto zvláštnost pipomíná již také J. Blahoslav ve své Gramatice

eské.
-) Bul íká se v tchto vesnicích: v Újezd, Babylone, Boicích,
Draženov, Klíov,
Havlovicích, v eské Kubici, Chodov, Luženici,
Mrdákov, Nevoliích, Postekov, Petrovicích, Pažežnici, Spanov, Stráži
a Tlumaov. Obyvatelm tchto vsí pezdívají sousedé: Buláci.
 17

(nechod). Totéž slyšeti také jinde v západních a stedních

Cechách, jmenovit na Zbirožsku;
ché neb s za št: chestí neb scestí (štstí), nechestí
(neštstí), chebetat (štbetati), doš, dost neb deš (dešt). I

toto chc jde po rznu až ke Zbirohu;

ch stída ses k: vichý a viký, Chodov a Kodov, Cho-
roušky a Koroušky, skovat a schovat;
/vysouvá pedvokály: Kícovo (Klíov u Domažlic),
se
Tnmacovo (Tlumaov); klade se za v ve slovích: sloboda a
slobodný a za r vbec jako jinde v echách: lichtá (richtá),
falá (fará), levír (revír), lejstík (rejstík);
n klajje se za m: kan (kam), tan (tam), veznu (vezmu,
jako na Hané), ven (vem, vezmi), zankni (zamkni), sednnásob
(sedmnásob); též za ú\ za adra (za adra), nakej pantl (n-
jaká tkanice), nco (nco), nehdo (nkdo), a pesmykuje se ve
slovích: piuvice (pivnice), penvý (pevný) apimnút (pijmouti);
r místo ve slovích: paez (taktéž na Zbirožsku), ezat
a tratar (fraka);
v klade se za ch: levký (lehký), vlvký (vlhký), a odmítá
se ped š: šelijaký (všelijaký), šecko (všecko), šak (však);
ovo v místních jménech za ov, jako v Opavsku a zde onde
na Slovensku: Mnichovo (Mnichov), Stekovo (Stekov), ano i

Houjezdo (Újezd);
dativ množn. p. substantiv, vyjímajíc subst. na a a n-
které na<?, koní se na om: dubom, lidom,dtom,jeslom, vcom ;

bezživotná statná jména stedn. pohl. na e mají pírostek

jako životná: líce, lícete, líceti, slunce, sluncete, slunceti, a
statná jména na / skloují se podlé dnešní: psaní, psaního,
psanímu, kamení ;
kameního , huhlí, huhlího , což slyšeti i

na Zbirožsku;
instrumentál duálu mužských a stedních jmen koní se
na oma: prsoma, kolenoma, ramenoma, kídloma;
v nom. množ. p. adjektiv mní se široké souhlásky h,
ch, fc, r: drazí, hluší, vysocí, dobí; však v komparativu ne-
mní se: divokejší, hezkejší, suchejší, bystejší, dobrejší;

zájmeno je v akkus. sing. stedního pohlaví klade se

pravideln: kde jest dít? jdte pro n; víno jest dobrý, pijte
je. Tak mluví se také pod Jihlavou k Teli na Morav;
2
18

ped zájmeno ten, ta, to klade se tu: tuten, tuta, tuto,

tutoho, tutomu, tutej a t. d.;

pedslovce po klade se za pro: pichvát po kozu (po-

spíšil pro kozu), poslal po sedláka (pro sedláka);
pedslovce z zdvojnásobuje se: ze z pole, ze z Domažlic.

b) Zvláštní slova,

Slova zvláštní, obecná v Domažlicku i také v Klatov-

sku, jsou: devo (strom lesní), vdro (konev), muka (krupa),
tepiva (teprva) *), calta (houska), vodr, (odr, patro), mžiknút
(mrknouti), mladá hus (jako v Praze, kaltoun), vrko (rulík),

spolata (dvojata), škádlen (padénko), plecha (klempí),

dav lidu (houf), veselka neb svarba (svadba), odpolodne, do-
polodne, eáb (jeáb), krb (ohništ), heb (hebík), nastá-
dat (nashromážditi) , bedle (vedle) , chut (rychle) ,
píloh
(úhor, jako na Ostravici); v Domažlicku jsou slova obecná:
stoka (potok), tát (ítati), dráha(stezka), koky neb krákorky
(šišky neb šáchy), dvírce (dvíka), mochrka (mchrka),
vlasný (vlastní, jako v Opavsku), hemánek (rmen), kukalka
(žežhulka), Manka (Marie), kalouny (tkanice), plena (loktuše),
ovek, ouk (lovk), zandavaka (zátka u lahve), podvazek
(padeno), kopa (pásmo), chvje neb sosna (borovice), vycuknut
(vytáhnouti), tepnút (udeiti, tep ho do híbetu), od svitu
do mraku (od svítání do smrkání), šírá se (nastává soumrak),
ddina (pole v celosti, též vesnice), pole (jen malé rozdlené
kusy), suden neb mísník (polika na mísy), bitov (bitov,
hbitov), vejmluvy (výmnek), kolmaha (koleko), župan
(sedlský šerkový kabát), škorn (boty), popysk (tipec),

vje (oj), husman (houser), korec (strich), úvar (trávník), ru-

chat (makati, na p. papír), selný (silný), kálat paezy (ští-

pati), sednut na k (na kon), drahn asu (dlouho), zrovna

dost (velice, vysoce, na p. mám t rád zrovna dost), není mo-
žná (nanejvýš, plná míra, na p. taký capart (kik)bulmezi nimi,
až není možná), v hlav se mu popudilo, myšlénky mu spadly
(zbláznil se), jít hejtu (na návštv), kda jsi byl (kdes byl),

l
) Slovo tepiva, též slova klíba (chleb), chtíl (chtl), mil (ml)
a p., jsou také v obyeji u Volyn na Stasích, u tak eených Stacháku.
 19

nemám kda (nemám kdy), cintovat (tásti se zimou), strachno

(strašno), jou (ano, v Klíov), narodil se na ošklivci (t. nikdo
ho nemá rád), zvoní mu v uších (zní mu v uších, též jinde v
západních Cechách a na Slovensku); jedenmecítma, dvame-
cítma atd. po staroesku, však jen zídka, na p. v Domažli-
cích: zvoní timecítma (ve 3 hodiny), zvoní tyrmecítma (kle-
kání; v Prachensku užívá se týchž ísel pi poítání ryb); též

nkterá slova na Morav obyejná: lichva (drbež), krejí

(krejí), bevá (bedná), mhla (mlha), lože (postel), psina
(zimnice), smít se, rozesmít se (smáti se, rozesmáti se), hyn
(tam), hynle (tam hle), pre (pry), mozika (musika).

2. Rznoeí Lužnické.

Toto rznoeí, též Teboské zvané, bžné jest po ece

Lužnici v krajin od Sobslavi k Teboni, kdež obyvatelm
takto mluvícím íkají Blatané i Blatáci; od Lužnice pechází
dále do Táborská až k Miliínu a do Moravy k Teli, k Nové
Híši a Jemnici. Zvláštní známky toho rznoeí jsou:

a) Hlásky a formy mluvnické.

Mkké i (ji) po hláskách retních rozeznává se sluchem

od y: holubji (nominativ), holubi (akkus.) , pjít pjivo (píti

pivo), vjinen (vinen), mjísa (mísa). Tak mluví se na Tebosku,

na Hlubocku a Bechynsku, okolo Sobslavi, Veselí a Budjo-
vic, ve východním Písecku a v jihozápadní Morav od Daic k
Teli, k Nové Híši a Jemnici '). Vné tohoto okršlku vyslo-
vuje se toto mkké i po rznu u Domažlic a v Opavsku;
dvojhláska íe klade se za /: víec (víc), víem (vím), po-
víem (povím). Totéž íe má prchod také okolo Zábehu na
Morav, v Opavsku a vbec na Slovensku.
Jiné zvláštnosti jsou tyto:
Na Lužnici vysouvá se v mezí dvma hláskami: z Budjc
l
) Pokrajní osady za Daieemi, kde se vyslovuje mkké i, jsou:
Tebetice, Baoviee, Palovi ce, Menha^tice, Radotiee a Backoviee. V
Jemnici jest již i obecné.
2*
 20

(z Budjovic), strejkoj (strýkovi), motoidlo (motovidlo), ro-

vnž jako u Domažlic (ve Lhot a Španov), na Zbirožsku a
ve východních Cechách.
V krajin Sobslavské, eené naBlat '), klade se v nkte-
rých sloví ch e za 3/, jako na Hané: bot (boty), homolke (ho-
molky).
U Jindichova Hradce stídá se akkusativ mužských jmen
tvrdého zakonení nesprávn s nominativem: tu stojej vojáky,
podíváme se na vojáci; též se tam v genitiv mn. potu klade
nesprávn ách: mnoho vojákách, suknách, slepicách.
Okolo Daic na Morav pipíná se u k l v inném pí eští,
když se koní dvma souhláskami: táhlu (táhl), pádlu (padl),
ízlu, jedlu, pichlu, kouslu; avšak: byl, myl, nikoliv bylu,
2
mylu. )

b) Zvláštní slova.

Po Lužnici v krajin Jindichohradecké a Teboské

bžná jsou tato slova: krabuše neb rabuše (náhubek), proso
(jáhly, jako na Morav) , oškvarky (škvarky, též jako na Mo-
rav), tiroba (laný žaloudek), rejna (žlábek), žirné železo
(žhavé železo, v železných hutech v Rozkoši), kozy (chrousti),
pueka (mí), máselníky (houby jistého druhu), otápek (škra-
loub), polivaka (v Teboni kruchovka, houska jistého dru-
hu), seslík (židlice), syet (žebrati), imperativy: skov se (scho-
vej se), nehaž (neházej, od hážu, jako na Morav), proste
(proste), puštte (pustte), skroz (skrz, taktéž u Nm. Brodu),
jsem divný, jak to vypadne (rád bych vdl).

II. Podeí stední.

Tímto podeím mluví se ve stedních Cechách, totiž:

v Pražsku, v západním Boleslavsku, v Litomicku, v Ža-

tecku, pokud jest eské, ve východním Plzesku, Tábor-
sku, Cáslavsku a ve vedlejší ásti Chrudimská. Srovnává
se vbec nejvíce s jazykem spisovným, majíc tyto zvlášt-
nosti :

1
) Blata slov krajina od Sobslavi k Bechyni a k Veselí, Teboní
a ervené eici, obyvatelé pak té krajiny šlovou Blatáci (ženské
Blatky), jako na Blát u Olomouce.
2
) Táhlu, pádlu a t. d. íká se: v Hostkovieích, Urbanci,
Volféov.
ecicích, ve Vydi Myslvce a od Hradištka až ke Chlunci.
,
 ; ; ; ;

21

a) Hlásky a formy mluvnické.

Koncovky v Praze a v krajin Pražské zpvav se
protahují
h pisouvá se na severu a západu v násloví ped samo-
hlásky jako v echách západních: houbyt (ubytí, u Roudni-
ce), harmara (almara), hulice (ulice), harest, huzel, híva (jíva),

a místní jména: Hudlice (Údlice),Huhy (Uhy), Huncín(Uncín),

Hojníce (Ojnice), Hokov (Okov). Na Zbirožsku íká krom
se
toho: hemen (emen), hemesník (emeslník), hebík (e-
bík), a však: ebro (žebro) a bet neb ibet (hbet)
v mezi dvma samohláskami zde onde se vysouvá: be-
váoi (beváovi), uciteloic (uitelovic), Hooice neb.Hoojce
(Hoovice), Cerhoice neb Cerhojce a j.;

a klade se za e; cap (ep), však diminutivum ípek (v

západních Cechách též ápek), hablo (heblo), jáhla (jehla),

ešato (ešeto), kancalá (kancelá, taktéž i jinde), kastnout

l
(tasknouti, tesknouti, praštiti), chrastt (chestti) ) ;

e po v za é: vdt (vdti), povedít, erstvejc, devenej, a

naopak za e: otep (otep, otípka — otýpka), ctní (tení),
kvtu, kvct (kvetu, kvíst);

/za<? a za a: veír (píslovce), šístka (šestka), si dma (sed-

mika), zíbst a zíblo (zábst a záblo), uvíznout (uváznouti)

i po se vysouvá: pamáma (panímáma), vo (oni,

na p. vo tam nebyli), káza (kázaní), psa (psaní), zname

(znamení), snída (snídaní), koek (koníek), penze (peníze),
požen (ponížen) a p. V nkterých slovích na míst h klade
sej neb i: pajmáma, voj neb voi od sebe rozdílné (oni), poj-

žen, pojžeje a pojže prosím

u za o : sva (sova), ks (kos), vsma (osma), i také u za
o: vobuí (oboí), velkunoce, tulik (tolik);

b za v: bískat a beštt (vískati a veštti), beteno,

betýnko, betánko (veteno), zoubák a zubák (zouvák), pa-
bouk a pabuina (pavouk a pavuina) a p.;

*) Zvláštnost tato a níže tu položené zvláštnosti zvuko - a tvaroslovné

vztahují se nejvíce ke Zbirožsku, odkudž nám o nich zpráva podána jest,
 ; ;

22

czasT adjektivní koncovce ský: Plzencký pivo, Be-

rouncký koláe, Cerhovcká vž; též v infinitivech: vect (vésti),

kráct (krásti), kláct (klásti);

d (ja) za (/: votsujd (odsud), potsujd (podsud), votkujd
(odkud);
d za r: Kadlík (Karlík), pedlík (perlík), kedluben (Kohl-
riibe), vedliba (verliba - velryba);
h za k: hde (kde), hdy (kdy), nhdy, nihdy, nihdá
k za severn od Prahy klustej (tlustý), klouct (tlouci),
t :

klait (tlaiti), vyvrknout nohu (vyvrtnouti, na Zbirožsku);

n za n: paák (panák), paár (panár, parchant);
r za d: svarba (svadba), borejt a boret (bodejt, bohdejt),
a za r: paez (paez), Karez, Karízek (Karez, Kaízek, vesnice
na Zbirožsku);
chc za št, jako na Domažlicku: chcasnej a nechasnej
(štastný a neštastný) , též Chcekov (Cekov, vesnice na Zbi-
rožsku);
asoslov muset (musiti), muším, musejí; též ve
á za s v
slov skoápka a škála (skoápka a skála, toto po rznu);
t za t (na Zbirožsku): radost, bolest, a t zadnebjd:
bujt (bud), pote neb pojte (pojdte);
i po z a s mužských jmen za
v lokálu zde onde v *?,

Pražsku: v asi (v ase), v lesi (v lese), na paezi (na paeze).

Srovnej píse národní: Zezhulinka kuká na buku v lesi
v nom. množn. p. mužských jmen dlouhé /ve jménech:
drozdí, ptáci, jelení, chlapi, muži; ale krátké i ve jménech:
holubi, ápi;
eorodin, klade segenit.plur. na na p:u ševc,
jestli ?/,

u krej, u ková, a v dativu om\ ke kováom, k ševcom.

(Srovnej Podeí východní.)
:

Místo: Hrky, Kavalky a p. slyšeti také: Hrka, Kavalka.

(Srovnej Dolana, Krchleba a p. v Prachensku.)
Adjektiva pisvojovací na ovo jsou tu v obyeji jako v
Cechách západních: sedlákovo syn, sedlákovo dcera, sedlá-
kovo dít. Též se klade: ovic (oje a oicj, na p. : tam zstávají
uitelojc, krejojc. U Berouna však jest již v obyeji pravidelné
v (),ovtí, ovo, od jmen ženského pohlaví ale: ej, á, ý: mat-
inej šátek, matina kniha, matiny pole;
 23

dva, voba, th', štyn v nom. se prodlužuje, v akkus. však

se krátí: dva, voba, ti, štyry (toto nkdy i v nom.);

v mužsk. lok. zájmen klade se om za em: po com (po em).,

v nom (v nm), na našom neb vašom dvoe (našem, vašem), též
ve všom (ve všem); zídka ale v adjektivech: na vysokom
strom (u Benešova). Kteréžto om slyšeti také po rznu u
Domažlic Budjovsku
a v kdež se klade , i v instru-
mentálu substantiv: pod stromom (v Bežanech);
v píestí pasivním i místo v Pražsku a Boleslavsku :

odpuštíno (odpuštno), vyjasníno (vyjasnno). Totéž obyejno

jest zde onde v Jiínsku a Kralohradecku.

b) Zvláštní slova.

Babka (chroust), bevá (bedná), holouš (holub), pa-

ren (u Boleslavi pern, u Berouna perná, pírna), strich (korec),
modrák (charpa), droždí (kvasnice), radvanec (koleko na
vožení), plouh (pluh, u Slaného), nedvdice (polní ostružiny),
sosenka (špargl, u Rakovníka), hrabinka (oka), pšeno
(proso), chvje (borovice, na Zbirožsku), prodaj (prodej),
vaz (jilm), hušík (prase), hudáký (housata), jádra neb le-
dvinkový hrách (fazole, u Slaného), podblky (housky jistého
druhu, ve Slaném), kižalky, mandlovky a makoviky (rozli-

né housky v Praze), kalouch (kalová kaše, násada v pe-

puštném másle, na Zbirožsku), syrové a pepouštné máslo;
trepky, devenky adeváky (obuv s devným spodkem, toliko

že trepky nemají opatku); látra, plur., sáhy, chodí na látra t. na

sáhy, odtud láterník neb seká (drvovštp), dolejší n. dolejní

(dolní), hoejšín. hoejní (horní), záhy (asn), povlovn (ve

vých. Cechách povoln), opravda (vážnost, Ernst, do vopra-
vdy), skroz (skrze), jíti na návštvu (ve východních Cechách :

na návštv, u Vysokého: na pobyt, na Zbirožsku: na taky neb

na taka, v Budjovicích: na sedátka, u Sušice: na hrátky, u
Klence: na hejtu neb na hejtum); dodlati se neho (dojíti

neho), jukat (okolo školy choditi), ptát (žebrati, u Zbiroha),

bacit (udeiti, srovn. bacati dti), chejcet (chytati, na Zbirož-
sku), zdvíhat nco tžkého a zvedat (zvednout) nco lehkého;
chroupat, sníh pod nohama chroupá; išet (prouditi, když
24

studené povtí do teplé svtnice vráží); ouhat neb ouchat

(to to dnes ák ouchá, když studený- vítr venku vje), tetelit

se (zimou se tásti), kasatovat se (v blát neb v nepohod bez

píiny nkam jíti — kam se ten lovk kasatuje); a
zkráceniny, obyejné na Zbirožsku: pa místo pak; co pa (co
pak), hde pa (kde pak), hdy pa (kdy pak), esli pa (jestli pak),
ák (njak), Rokycká pota (Rokycanská pošta); též tato slo-
va, obecná na Berounsku: láhce (láce), kát (ekati), chalpa
(chalupa), drvo (díví na prámech naložené), prám (vor, pra-
men), pramice (lod, z nichž se staví lodní mosty), vrátný
(kormidelník), žula (granit), dejbí (srázné údolíko, podobné
výmolu), mýt (fem., paseka), mlází (mladý les); v Peruci: ješt
není stanuta (ješt nevstala), loub (pda); okolo Pelhimova
zase jsou bžná tato slova: kolinec (klna), slepouš (slepýš,
slepák), není doma ani kístka (skítka, t. j. není nikoho
doma), pak slova spíš a áív, kteráž se kladou v rozumu
opaném, na p. on jde : rychleji, bude spíš (m. díve) v mst;
pjdu k nmu, ale nejdív (ni. nejspíš) nebude doma.

l
III. Podeí východní ).

Toto podeí obecné jest ve východním Boleslavsku, v

Jiínsku, Kralohradecku a ve východním Chrudímsku, totiž na
Landškrounsku, Ustecku, Vysokomýtsku, na Litomyšlsku až k
Police a okolo Rudy a Zábehu na Morav. Poíná se u Hod-
kovic blíž eské Dube, jde odtud k jihu k Doubravici, minouc
Mnichovo Hradišt a Mladou Boleslav, dále k Lysé a okolo
Nimburka k Podbradm a ke Chlumci odkudž pechází ,

Pardubickem ke Stradouni u Mýta a jde na západ okolo Vra-

tislavi, Pšic, Temošnice, Libejciny, Píluk,Budislavi aBorové
k Bezinám na moravských hranicích. Známky podeí výcho-
dního jsou tyto :

) O Podeí východním podal zevrubnou rozpravu Jos.

l
Jireeek v
as. Mus. na r. 1863, IV. str. 323—345, kteréž rozpravy i tuto užito.
 25

a) Hlásky a formy mluvnické.

v po samohláskách a na konci slabiky vyslovuje se jako

u : kauka (kavka), prauda (pravda), due neb doue (dve),
stouka (stovka, stojka, jinde stotka), leu (lev),Kníou (Kníov);
však v genitivu: lva, Kníova. Týž pezvuk jest obecný také
v horním Tenansku;
v mezi dvma samohláskami mní se v j ili vysouvá se:
šeucoj (ševcovi), otcoj (otcoi, otcovi), pojdat neb poidat (po-
vídati), laje (lavice);

í v instrum. statných jmen žensk. p. rozvádí se v ej : šel

s mastj (s mastí), uhodil ho pstj (pstí); ve slovích abstrakt-

ních však nerozvádí se: s bolestí, s dychtivostí. Taktéž
rozvádí se , jako vbec v Cechách, v 3. os. mn. p. asoslov:
kauky letj (letí) nad vžej, voni nosej (nosí), slavj (slaví);

jinde vysouvá se *'po j: volaj (volají), hraj (hrají), kraje chleba,

zajc, vajko a p.; v koncovkách rádo se krátí: štsti, s pomo-
ci, kostelník, dnešni, chodi, chodíme atd.;

i se vysouvá v nkterých slovích: A nka (Anika), kanka

l
(tkanika );
e po retních hláskách klade se za : pro pet ran (pro
2
pt ran), bžet (bžeti), dve, kvetu ), frtoch, mice, netynka
(hntinka - placek). Tak mluví se i na Slovensku;
ej za ou: hlejbka (hloubka), hejrovati zvony (hourati), a
naopak ou za ej: konoušet (konejšiti);

y za u ve slovích: hlyboký (hluboký) a syrový (surový,

kteréhož slova vbec v Cechách neslyšeti)
o pechází v ve slovích: sva (sova), chvj (chvoj),
kt (kot), vsmá (osmá mše);
b klade se za m: darebný (daremný), písebný (písemný),
brabenec (mravenec), a za v: pabouk (pavouk), brabec (vra-
bec), probíslo (povíslo), nezbeda (nezveda), obroubit (o-
vroubiti); též se b pisouvá ve slov blízat m. lízati;

*) Slovo kanka pipomíná již také Blahoslav (r. 1571).

2
) Kvetu slyšeti také v Prachensku; jinde v echách íká se kvtu.
 ; ;

26

c zastupuje s: copouch (sopouch), kapca (kapsa);

d klade se za b: padrek (pabrek) a v krajin okolo V.
Mýta, Litomyšle aOastolovic, a nyní již zídka: dežet (bžeti),
von deži dehem dehoucim (on bží bhem bhoucím), straka
klude (klube), holoude je v troude na dýlej míse (holoub
jest v troub na bílé míse); též se d vkládá ve slovích: paždí
(paží), škudlina (skulina) a j

dn místo nn : vadna (vanna), padna (panna), povidnost

(povinnost)
h pisouvá se v násloví v nkterých slovích: hapatyka
(apateka), hoblátko (oblátek), hulice (ulice, u Jiína); v jiných
slovích se opt odsouvá: lomozit (hlomoziti), hlele (hle hle),

moždit se (hmožditi se), rozen (hrozen);

k za t: kekovat (tekovati, poskakovati), šentí (šen-
ké, Mýt), a u Jiína: krtina (ttina, srovn. ve Zno-
ve Vys.
jemsku Ktnice m. Ttnice), klustý (tlustý) a klouct (tlouci);
l klade se za r: korovlat (kolovrat), rolejk (rorýk), legruta
(rekruta), Rolenc (Lorenc), kornifel (kornifer), falá (fará),
toral (tolar) a j ; za v : korouhle (korouhev), sntle (sntev) a
za j: krahulec (krahujec); taktéž se l vkládá: slupina (šupina),
štlupe (stupe), šklubat (škubati);
m za Z : vembloud (velbloud) , Vambeice v Kladsku
(Albeice), Šimberk a Špimberk (Šilberk a Špilberk); za n:
pargáma (parkány) a za v: muk, mouek (vnuk, vnouek);
naopak zase klade se v za m: vochomrka (muchomrka),
zimouivy (zimomivý), luskoviny (laskominy);
n klade se za m: písmika (písnika), ný (min, mén),
sednáct (sedmnáct), osnáct (osmnáct), vejdunk (výdumek), i

také nesto (msto u V. Mýta); vsouvá se jako vbec v echách

v slabiku m: mnla (mla), pajmámn (panímám), a vysouvá
se mezi dvma samohláskami: sekajna (sekanina), nadivajna
(nadivanina);
r za d: herbábí (hedbáví), karlec (tkadlec), svarba
(svadba) *), svarební košile, a za /•':
poád (poád), dvíka
(dvíka);

*) Svarba íká se také na Domažlicku a jinde v západních echách;

na Hané: svaba, na vých. Morav: svajba.

 27

r za z: mláde (mládež), drbe (drbež), ebík (žebík),

rohoka (rohožka);
svnáslovípedvbec se odmítá jako jinde v Cechách: tep
(step), tízlík (strízlíek, tevíc, tešn, tedaaj.; jinde opt se
pipíná: do Stehový (do Tebové), ze Stenice(zeTtnice)ap.;
š za ch v množn. poctu slova hoch: hoš, hošm, s hošmá
(s hochy) a za í: šáhnout (sáhnouti);
t za,p okolo V. Mýta, astolovic a Jiína, však jen zídka:
patýr (papír), tekná etyce (pkná epice), tytetývo, sak je s

tenou (pijte pivo, však jest s pnou);

hlásky á, í a ú (ou) nezkracují se v instrum. sing. a v
dat., lok. a instrum. plur. jmen ženských: za bránou, ke brá-
nám, na bránách, k prácím, v prácech, s mírou, s mouchou,
s mouchama a j.; naopak ale zkracují se ve slovích: namáhat
(namáhati), zaínat, zapínat a j.;

a místo y ve jménech kolektivních: Snžný hora (Snžné

hory, Gesenke); hustý lesa (lesy), borka (borky), bóra (bory),
hájka (hájky), dola, vrcha (vrchy), chrba (pahrbky), luka (lou-
ky), studénka(studénky),zahrada(zahradyj,amístní jména : Be-
nátka(vLitomyšli, Benátky), Pecka (Pecky), Slatina (Slatiny);
nkterá jména kladou se v jiném pohlaví než jinde v
echách; na p. mužského pohlaví jsou: pout (pout), voj (oje),
Dunaj, lišej, ocel, rez, vos (vosa); ženského pohlaví jsou:
zášt (záští), píst (píští), houšt (houští), Oust (Ústí nad Or-
licí), zábež (zápraží), snídan (snídaní), podsí (podsíní), ná-
sila (násilí), sáhá (sáh);
hlásky A, ch\ k, r nemní se v nom. pl. nkterých jmen
životných : to sou pkný struhy (pstruzi), raky (raci), kapry
(kapi); ovšem ale: ptáci, slavíci a j.;

když se mluví o ní rodin nebo dom, klade se genitiv

množ. poctu u a dativ om, od píjmení adjektivních ejrh a ejm:
von vostává u ermák (v dom ermákov), šel kermákom
(zde onde také k ermákovm), byl sem u Tíchejch, pudu k
Tíchejm; též: Tíchejch dcera, a však: paní Tichá, paní Lib-
chavská; jinak: paní Brychtka neb Brychtová, paní Tasaka
neb Tasáková;
adjektiva pisvojovací na wv\ ova, ovo jsou v nom. a ak-
kus. v obyeji jako v písm: Zedniku dm, Zedníkova louka,
28

Zedníkovo pole; v pádech nerovných ale pijímají koncovky

Zednikovýho domu (zídka slyšeti
adjektiv konkrétních: ze
ze Zedníkova),k Zednikovýmu domu, v Zedníkovým dom,
zaZednikovým domem; v ženském pohl. uZednikovy louky, :

na Zedníkovy louce;
zájmeno ten, ta, to má v množném potu: ty (páni), tch,
tem, terna, a jeden: jedny, jednejch, jednejm, jednejma;

nkterá asoslova mají proti jazyku spisovnému v infi-

nitive eti místo iti: kvíleti, mysleti, museti, konoušeti;

zvláštnost jest také infinitiv jdouti místo jíti: pijdout,

obejdout, zajdout si, ujdout a p.

b) Zvláštní slova.

Ve Vysokém Mýt a jinde ve východním Chruclímsku a

Kralohradecku: ale (asi), boruky (erné jahody), brslenky
(kožené žluté spodky, v Rakovníku praštnky), erné maliny
(ostružnice), coudný (hezký, istý), doura (díra), dovírka (dír-
ka), dez (stež), fagule (pochode), handra (hadra), houska
(vánoka, v Jiín štdrovka, ve Vysokém štdrovnice), horní,
dolní (hoení, dolení), hrozný (silný, hrozn prší, siln prší),

hrdlo uživý (kdo v hrdlo lže, taktéž v Prachensku), charba

(charpa), jasan (jese), Jobeš (Josef), jilm (v Kouímsku jilma,
v Roudnici vaz), kadlátka (karlátky, švestky), kaltoun (mladá
hus, drobeky), kantný (liha v pivovae), kladka (zámek za-
všovací, jako na Slovensku), kloník (silná vtev), koauka
(koalka), korouhle (korouhev), krchov (hbitov), lejta (lejty,

sudy na vodu k ohni), mádlo (zábradlí), Mana (Marie), mast-

nice (bílý jíl), mecat se (metati se, žito se mecá), nešt (nechžt,
necht), pazderna (u Jiína sušírna), pernice (sedlská epice),

piliny (v Praze drtiny), prodej, prodejný (prodaj, prodaj uý),

pl paty (pl páté hodiny), pístodulek (perná), rampouchy
(karlátky rudou zkažené), rejsnit (vaditi se), epa (ípa), ro-

zen, rožníek (hrozen, hrozníek), seknice (svtnice), skoble

(skoba), slepák (slepýš), snte v (vtev, jeté v) srstky (an- ,

grešty), stežník (stezka), šáchy (šišky v lese), šísty (šestý),

sídmý (sedmý), vsmý (osmý) ; není m s to (nejsem s to, v

Kr. Hradci), šlohat (šlehati), šle (kšandy), špulec (pulec),

 ;:

29

stopka (stopka), takovný (takový), tedká (nyní), tráunice

(velkéervené jahody), tok (síto, ešeto), troník (trojník), týle
(tele),umrlí truhla (rakev), usatonit se (unaviti se), vejevný
(veejný), vonaí, vonaejší (jinaí, jinaejší), vepovice (cihly
egyptské), vopeslej (mlsný), vydrouka (vysoká epice z vy-
droviny), zábež (zápraží), zejma (ást roku), zima (studeno),
zvihnout (zvednouti, slovo toto jest tu neznámé), žbrouchat se
(broditi se, na p. blátem), a zkráceniny: ák (njak), ákej
(njaký), cák (copak), kdák (kdopak), udal (udlal), pála
(pravila, též na Rožnovsku v Morav), bodejt(bohdejž , bodejt
bych jel, pro bych nejel), dyt (vždyt), sak (však), do ví (kdo
ví), dyž (když), dyby (kdyby) a p.
l
NaRic/imbursku: rejší (radši) % píro (péro), erný holub
(kavka); u Náchoda: mladí se (mraí se), routi, ruje (rváti,
Blohrade tobuše (košík na hašení ohn) v N. Hrádku
rve) ; v : ;

na horách jest dymno m. mlhavo; v Pecce: klí trí m. jest

zastren, jako na Morav.
Okolo Jiína: bolák (nežit), drtek chleba (kousek), chrpa
charpa), bagouny (vepovice), suchodenník (nádenník beze
stravy), na úpadku (na stráni), na zátiší (za vtrem), kalý
(pkný), kohát (u Vysokého kohá, paez), stromy kohátit
(porážeti), záhrobec, záhrobe (zápraží), hoení, dolení (horní,
dolní), sušírna (pazderna), hrubý (velký, hrubá mše), asný
(nedokavý, všetený), po sou dobu (po tu dobu, staroesky)
krve, genitiv od krev, vyslovuje se zde onde jednoslabin
jako v staroeském.
Okolo Turnova: náboženství (nábytek, bohatství domácí),
brzník neb brzák (chroust), hejbadla (kvasnice), jahelníek
(jehelníek), Okrouhlík (hrnek na kvtiny, v Praze kvták),
belha, belhá vý (kulhavý, íz v Táborsku), vorhon (lávka
pes eku), títka (trojka), babka (len pipravený k pedení),
vrko cibule (pletenec cibule), skolky (díví rozštípané), kale-
nec (došek, obalený v kalu), edi (basalt), nekle (neas),
havt (zprostý lid), kalaba (bláto a dešt), zápražka (jiška), po
ty (potom), on m plel (plísnil), dynovat (na nkoho tlaiti),

namladit na zajíce (navnaditi), kdyby to na krásn udlal.

*) Dle J. Blahoslava íkalo se rejší tehda také u Pernšteína na

Morav.
 ;

30

Rftznoeí Krkonošské.

Pod Krkonoši od Vysokého a Držková nad Železným

Brodem k Semilm a Jilemnici a odtud až asi pod Pechovice
a Vrchlabí shledávají se mimo zvláštnosti podeí východ-
ního výše položené ješt mnohé jiné, proež v té krajin e
bžnou pod jménem rznoeí Krkonošského zahrnujeme,
známky její takto vytýkajíce: *)

a) Hlásky a formy mluvnické.

e vkládá se ped r a l mezi dvma souhláskami : herný-

ek (hrníek), perkýnko (prkénko), mel (ml), lenu (lnu),

etl (ti), pelný (plný), peršet (pršeti), pervé (prvé)

a za e: odlahlý (odlehlý), šeradný (šeredný), škaradý

(škaredý), dundal(dundel), telí(talí); e za i i selnice (silnice),
selný (silný), podse neb podsení (podsí); a za y (u Vyso-
kého) : meslim (myslím), bélo (bylo), kdebe (kdyby), me (my,)
ve (vy); též za o: štvík (štovík), ekoláda (okoláda):
i v 3. osob množn. p. asoslov na ím pravideln místo
ejí: voni se tší (tšejí), voni uí (uejí); ale také nesprávn:
voni vynáší (m. vynášejí), vodchází (odcházejí), jako u Doma-
žlic a u Bystice pod Peršteinem;
í za é: mino (jméno), líto (léto), díšt (déšt), dvíe (dvée).
Slízsko (Slezsko);
víla neb ila (vela), dcíra, círa (dcera), zíta (zet);
i za e:
u a u za o: ple (pole), vlni (vloni), kusá (kosa), nuh
(noh), lumcovat (lomcovati), vuklika (oklika);
on za u: tou knihu, a za o: kalhouty (kalhoty), mozoul
(mozol), citroun, meloun, kanoun, milioun;
u za y ve slov: bul m. byl (ve Vojtšicích);
b za m nejen ve slovích: darebný, písebný, ale i ve slo-
vích: upíbný (upímný), tebnost (temnost), tebný (temný); za
v: Bambe ie Vambeice), ( bidle (vidle), skyba (skýva), ta-

vák (tabák), kejbat(kývati), zabodat (zavodati, o závod bžeti);

*) Sie a tomto rznoeí píše Jos. Kouble v Casop. Mus. na r. 1864,

I. str. 49-
 31

c za s: Oicilije (Sicílie), Sacko (Sasko), zicknej (ziskný),

pulc (puls);
c za s: palek (špalek), punt (špunt), pulit (špuliti),
paek (špaek), epik (špik);
d vkládá se ve slovích : berdla (berla), kondejšit (konej-
šiti), kozdelec (kozelec) , uzdím (uzím), podmlázka (po-
mlázka) ;
h místo pedložky v: h Jablonci (v Jablonci), h Kopidn
(v Kopidln), h Vysokým (ve Vysokém), hluni (vloni);

ch za k: lochtuše (loktuše), prachtikant (praktikant),

vochabulá (vokabulá), a A: za ch: soukotiny (souchotiny),
krást (chást u zelí), zakubelit se (zachumeliti se), též za g:
kroš (groš) a krejcar (grejcar);
l se odmítá: mod se (modl se, modli se), poštá (pol-
štá, Skenáice (Sklenaíce);
široké l co pozstatek hlásky této ondy v Cechách obecné:
chlap, volal;
m za v: smtev (vntev), muk (vnuk);
r vkládá se ped n ve slovích : devrný (devný), m-
drný (mdný), soukerný, (soukený), a klade se za d ve slov
beruá (bedná);
t odmítá se v slovích: štasnej (štastný), zlášní (zvláštní),
mršnej (mrštný) a v koncovce st: rados (radost), dos (dost),
veselos (veselost);
v klade se za m : upívný (upímný) a za 1: vhá (lhá),
vžice (lžice);
hlásky se pesmykují ve slovích: netomorný (nemotorný),
penvej (pevný) , tmi (rtut) , ever neb evr (erv), palva
(pavla), stípit (tpytiti) a j

h,ch,lc mní se v nom. množn. p. adjektiv v sykavky: mno-

zej (mnozí), ubozej (ubozí), hlušej (hluší), velicej (velicí), širo-
cej (širocí);

koncovka é pi dvatech: Šilhané (dcera Šilháno va),

Kopale (Kopalo va), Kuíe (Kuerova); taktéž jména kestná:
Ane, Aneše, Bare a j

te sl se v dat. zájmen místo ti (sob): já te

(tob) a si

dám, já se uškodím. Toto slyšeti zvlášt v Pasekách a Skle-

naících;
 :

32

al v inném píestí asoslov místo el: slyšal (slyšel),

držal (držel), sedal, vdal, bežal, kleal, akal, pršalo
c v infinitivu bez t: íc (ícti), sic (sícti);

t v infinitivu za i: hádat (hádati), dlat (dlati) *); též v

substantivech žensk. pohl.: radost, kost a v íslech pt a šest.
V Pasekách a Sklenaících blíž Vysokého a v Doubravici a v

Krkovicích blíž Hrubé Skály zachoval se posud plný infinitiv

na Ui hádati, dlati, rovnž jako v nkolika osadách u Volyn
v západních Cechách;
já su a voni sú m. já jsem a oni jsou , a já chcu a voni
chcou m já chci a oni chtjí, íká se tu jako na Morav.

b) Zvláštní slova.

echel (rubáš),eelka (oka), ever (erv), drtina

(malý lovk), due (dve), duka (dvka), stroucí (lusky),
strumen (pramen), záet (záminka), zíta neb zítka (zet), mošna
(peháka dešt), prahut (prahnutí, velké parno), klubák (zo-
bák), kukle (veliký šat na hlavu), lžina neb vžina (lež), po-
hrobný (hrobník, v Boskov), nemrát (nemravný lovk), topi
(díví), hoenec a dolenec (hoejší a dolejší ást vesnice),
suška (souchotiny), silák (silný), šída (šejdí), šejdovec (ta-
není sukn), kandák (šosatá ka-
veselka), kanduše (ženská
zajka) hambous (nestydatý lovk) chlastory (obnošená
, ,

obuv), Javorník (chroust), umrlí kvítko (bílé zvonky), rybí

oko (pomnnka), volské oko (blatouch), vlásky p. Marie
(bylina horská), páteí (velká sedmikráska), bílé kvítko (malá
sedmikráska rozkvetlá), krev p. Ježíše (kohoutky), žežhulky
(kukaky, bylina), brlavý (nerovný), rozvezlý (rozpustilý),

cemesný (erstvý), asný (všetený, jako u Jiína), obidlý

(nezdvoilý), natrhlý (podobný nkomu), kalý (dobrý), ochy-
staný (obleený), vychoditý, na p. schod, po nmž se dobe
*) Osady, v nichž se vyslovuje v infinitive mkké t, jsou v Boleslav-
sku: Paseky, Jablonec, Vysoká, Hamry, Držkov , Semily, Bene-
šov, a od Železného Brodu kHodkovicm Ohrazeniee, Tatobyty, Hrubá
:

Skála, Vyske, Rovensko, Troskovice a imyšl (v Libuni jest již t); v

Bydžovsku v krajin Lomnické až po Kyje: Ústi, Doleni Rozškopov,
Nová Tample, Karlov, Roztoky, Kruh, Libštát, Bystrá, Kmidratice,
ves,
Miieno, Martinice, Kížl.ce, Ponikl, Jestábí a Hejlov. (Seznamenal p.
prof A. Maloch.)
 33

chodí, vyhýmený (poád se smjící, v Boskov), rozmanitý

(rozmazlený), potákevný (poslušný), oškmouený (zasmušilý),
dácný( štdrý), pojicný (kdo mnoho jí), netomorný (nemotorný),

dáselný (dábelský), kondejšeti (konejšiti), dejsnouti (pohnouti

ním), díví se na lou kele (štípa), stekovati (skákati),
bejhelit, belhat (kulhati), dubolit (potichu mluviti), nutkat
(nutiti), dynovat (usilovati), smít se, smíl se (smáti se, smál
se), pít (páti), to mne to smšilo (bylo mi to k smíchu, v
Zlaté Olešnici), síct (sekati), mrholiti (slab pršeti), vyhoulává
se, vyjasní vá se, usnábiti (uspati nkoho), horazditi (reptati),
jíti na pobyt (na návštvu), shniknouti se (spoliti se k zlému),
zkívati (ponkud churavti), jestmukuno (chce se mu kou-
iti), umlknouti nkde (opozditi se), pisláceti (hanlivá jména
dávati), harobiti (spoiti, jmní shánti), skoncovati (spoádati,
spoítati), hupkem bžeti (hopkovati), krutiti na nkoho (do-
léhati), skátal se (sesílil se po nemoci), ohemovati se nkomu
(vysmívati se, v Boskov), z nkoho ohem míti (z nhoho
smích míti), špatovati (tupiti ). nkoho (po nkom d-
souditi
lati nco, na p. po kulhavém), klosati do nkoho (týrati n-
koho slovy), klackovati neb klátiti se (potulovati se), brykati
(kieti), škvrkati (siln hmíti), rotiti (kleti), ml jsem rocení
(byl jsem kárán, vyhubován), smrení (sveírání), omejknouti
nkomu nco (nkomu rítío vytýkati), omrleti (meškati se).
chlápati (hltav píti), ochlápaný (opilý), dreboliti (breptati),
stejštse (stýská se), zvoní malém. t. j. malým (zvonem), zvo-
nilo (zvonili, jest zvonno), mód se (modli se), mi (ml),
vkruni tam (Vkro tam), znáuko (dosti málo), na vzichov
(po ruce, na snad), odsad (odsud), tas (tebas), není potá
(není poteba), minut (minule), venky (venku), hulovat
(hodn mnoho), jest hodn chycený (vzdlaný, na p. v e-
mesle), cejtit (slyšeti) a naopak zde onde poslouchat (cítiti),
na p. já rád poslouchám tavák kouit: hezký (dobrý), locho-
vist (ležení zajícovo), mrazovka (zimní epice), odrážeti (hrana
zvoniti), praskavice (kožené kalhoty). darák(kdo dar pináší),
kršnavice (levá ruka), uavazmo (na uzel svázané), zdvihadlo
(kvasnice) a j.
34

O náeí moravském.
í. Kde náeí moravské jest obecné.

e
moravská, pokud lid ji sám tak nazývá, jde od Po-
liky v echách k Borovnici nad Jimramovem tak, že na cípu
zem eské okolo Svojanova a Bystrého moravsky se mluví;
odtud postupuje podél hranic moravských k Vojnovu Mstci,
k Borové, k Pibyslavi a k Polné, vchází na východ od Jihlavy
opt do Moravy, jdouc na západ od Brtnice a Nové Híše až
tém po Daice ') a odtud rozhraním ei nmecké vedle hra-
nic rakouských mnohými okliky až k Podivínu, kdež se schází
s náeím slovenským.Odtud jde severn okolo ejkovic a Ky-
jova po horách Buchlovských a Zdouneckých k Napajedlm,
a odtud na jih od Zlína a Vyzovic k prosmyku Lisskému
na hranicích uherských,' odkudž se zatáí vzhru k Beskydu,
kdežto zabíhá za Moravku a za Fridek v Tšínsku, a jdouc
pak pímou arou pod Bohunín (polský) postupuje v pruském
Opavsku rozhraním diecése Olomoucké k Petrovicm (u Kete)
a k Bavorovu, odkudž se vrací k Bránici u Krnova, a jde roz-
hraním ei nmecké k Deštnému, Vítkovu a Fulneku, a okolo
Hranic, Velké Bystice, Šternberka, Šumberka a Šilberka ke
hranicím eským, kdež níže u Cotkytle pechází v náeí
eské; dále opt bží vedle ei nmecké okolo Zábehu, Mo-
helnice, Jevíka a Bezové k Police.
Uvnit krajiny, v které obecný jest dialekt moravský,
jsou nkteré okršlky nmecké na spsob ostrov, totiž: u Brna,
u Viškova, u Olomouce a u Konice; nejvtší z nich jest okršlek
Moravsko-Tebovský (s msty Mor. Tebovou, Mohelnicí,
Svitavami a Bezovou) na hranicích eských, a Kravasko (s
l

msty Novým Jiínem, Fulnekem a Odrami) na hranicích

Opavských. Naopak ale jsou zase v krajin nmecké jižn od
Pohoelic na hranicích rakouských 4 osady charvátské: Fre-
lichov. Nový Perov, Novosedly a Dobré pole, kdež služby
Boží konají se esky.
*) Msta Jihlava, Tel a Daice, též prameny eky Jihlavy a Dyje
leží v okršlku reci eské.
 ;

35

'2. Které jsou známky náeí moravského.

a) Hlásky a formy mluvnické.

Známky, jimiž se v ei rozeznává Moravan jednak od
echa, jednak od Slováka, jsou asi tyto :

Širší hlásky a* o, u kladou se místo úzkých

e a i v koncov-

kách obecn jako na Slovensku: slepica, slepicu, slepicou neb

slepicó, chcu (chci), chcou, chcú (chtjí); ve kmenech však
jsou obecnjší hlásky úzké, jako v Cechách: ekat (slov. cá-
kat), íša (slov. aša) , líto (slov. ljuto)

r na Morav vbec jest bžné jako v Cechách: hoký,

mica; na Slovensku r: horký, merica;

se za si jako v staroeském a jako na Slovensku : šípat

(štípati), ohniše (ohništ), ješe (ješt);
i za e v množném potu imperativu pošlite (pošlete), :

sednime si (sednme si), padnite na kolena (padnte);

b za v ve slovích: jabor (javor), klebeta (kleveta);

h za n ve slovích : jelen (jelen), kame, jemen, plamen,

den, Berú (Beroun); \)

i 7,2l j v pít. ase asoslova jíti: idu (jdu, v echách du),

ideš, ide atd.;

e za o v nerovných pádech sing. zájmen ten, onen, kdo

a íslovky jeden : teho, oneho, keho, jedneho; dat. ternu, ak-
kus. teho, lok. tem, po tem, instr. ém: s tém, (taktéž s

ém. s našem, s vašem otcem, s jedném; plur. y za : tych,

tym, tych, tyma. Zde onde prodlužuje se é: tého, tému atd.;

plná forma zájmen pisvojovacích mu], tvj a svj: mo-

jeho (mého), mojemu (mému), moja (má), mojej (méj, mé),
moju (mou), mojou (mou);
pechodník pítomného asu vbec na Morav obecný
jest, s jedním zakonením: pija vidl jsem, klepaja
však toliko
na okno, nedaja se pobízet, ona vezma šátek, pohledná (po-
hlednouce) nan odejdu;

*) Známka tato a jiné níže položené nevztahují se ke Znojemsku,

Jihlavsku a vbec ke krajin blíž hranic eských.
3*
 ; ;

36

ci v pít. ase asoslov na at?\ jíž v Cechách ne-

forma
slyšeti, vMorav posud jest bžná: šepcu neb šepco (šeptám).
on epce (reptá), tresce (trestá), ehce (ehtá), láce (látá,
šaty) a p.;
té, se v dat. místo ti, si: uškodil t (uškodil ti), sedli
se (si), hráli se, myslím se, schoval se peníze;
já su neb so místo já jsem;
ma v instrum. subst. a adj. místo mi neb */, jako v Ce-
chách: tlustýma tlama (tlustými tly); na Rožnovsku, na Ostra-
vici a zde onde v pruském Opavsku však dle písma: tlustý-
mi tly
d & t v nemní: probudn
píestí pas. asoslov vbec se
(probuzen), vypudn (vypuzen), obohatn (obohacen) na ;

Ostravici a v Opavsku ale: vypudžen, obohacen;

kmenová souhláska ped koncovkou sti v infinitive se
vyslovuje a e se krátí: pletst (plésti), vedst (vésti), lézt (lézsti),
též péct (péci), téct (téci);

píslovce na sky s pedložkou po místo lokálu: po esky

(po esku), po chudopacholsky (po chudopacholsku);
e v diminutivech na eek v stední a východní Morav
se vysouvá: chlapek (chlapeek), sloupek (sloupeek), kou-
šek (kouštiek); *)

nkterá jména místní jsou na Morav pohlaví mužského.

v echách a v písm pohlaví ženského: do Volomouca neb
Holomouca (do Olomouce), do Kroniíža, do Slavica, do Ho-
lía; však ženského pohlaví jsou: Tel, Tebí, Námšt, Medí
2
(Meziíí) ;
)

krátké a v sloví ch: bláto (bláto), žába (žába);

e misto i v infin. asoslov: mt (míti), met (míti), tet
(títi), vet (víti), chtt (chtíti)

si v komparativ píslovcí místo ji: silnjší táhnout

(silnji), rozumnjší mluvit (rozumnji). V rznoeí Zdárském
praví se ale jako v echách: silnjc táhnout, rozumnjc mluvit.

') Toto zkracování pipomíná již J. Blahoslav k r. 1571.

2
) Také staroeském teme: Nový Plze, Mladý Boleslav, a po-
v
sud se íká: ten Kouím. Podobné Nmci ve Slezsku íkají: Der Bre-
slau, der Brieg, der Bunzel Burizlau, Boleslav a p.
 37

b) Zvláštní slova.

Zvláštní slova na Morav obecná jsou: vil. vilky,vilka,

vilkom (nyní, jen na Zdárskuave Znojemsku: nynkom, nicky,
jako v Cechách), tož (tedy, pak, jako v staroeském), krom-
va, protiva, strany va (krom, proti, s strany), pec (pry),
deska (prkno, taktéž na Zdársku a ve Znojemsku), kidle neb
kidla (poklika), mch (pytel), peroutka (kosinka), rahuo
(bidlo), oploten (jinde perná, pístodlek), turkyn (turecká
pšenice),kominá (kominík), krejír (krejí), stola (truhlá),
sev panáek (knz), hofer (podruh),
(švec), (uedlník), ue
hody (posvícení), ddina (vesnice), desítka (desítník), dva-
dcítka (dvadcítník). epka (epice), jatky (masné krámy),
l
tihla (cihla), ) proso (jáhly), prosná kaše (jahelná kaše,
taktéž u Jindichova Hradce), bezák (beznový zajíc), odko-
rek (krajina, krajní prkno), izba, jizba (svtnice), síha (sáhá,
šata (šátek),pikopá (píkop), máka (omáka), oharek neb
oharka (okurka), ploštka neb stnka (štnice), vodenka (snt),
hrotek (dojaka), linda (topol, ne všude), palach (rákos), pu-
tra (máslo), funt (libra), vrduk (tvrt libry), vorkáv, orkáv,
tovar (zboží), bot (bota), vazký (vlhký), plýtký (mlký), hru-
bý (velký), hoe (na hoe, na vrchu) , skoro (asn, brzo), lá-

tat (záplacovati, na p. odv), látanina (vc záplacovaná), la-

ta (kdo látá), sezdat ženicha a nevstu (oddati), líit izbu

2
(bíliti svtnici), tret (vzeti, klí trí), budovat (stavti). )

1
) J. Blahoslav (v Gramát. eské, str-270) pipomíná, že se podob-
ným spsobem jako tihla za jeho asu íkalo také: tísa (císa) a vše-
mohoutí (všemohoucí).
2
) Jak se náeí moravské rozeznávalo od eského v XVI. století,
vypsal Jan Blahoslav, rodák Perovský, takto: (v Gramatice eské,
str- 338):
»Moravané, akoli eským jazykem mluví, však ne tak pkn a
slušn vyíkají slov nkterých. Jako sedláci prostí, zvlášt na Hané,
velmi ústa otvírají a naberouce nkteré litery hlaholu plná ústa, jaks
nezpsobn mluví: klaue (klíe), pacholejk, ejstej mauž, baude mít
au vás zejtra atd. Nkde píliš ukracují, diftong nezachovávajíce, a
nkdy pidávajíce liter nebo sylab, nkde literu píliš protahujíce jednu,
jako v Strážnici a vkol, kdež íkají : budu, súd, na sudu, klú^e (klíe) a u
 :

38

3. Na kolikero rozecí dlí se náeí moravské.

Re obecná na Morav rozchází se na dvoje podeí:

západní a východní. Podeí západní v sobe obsahuje r-
znoeí tvero: 1. Podhorské i Zdárské; 2. horské i Svitav-
sko-Svarcavské; 3. dolské i Litavské a 4. hanácké. Podeí
východní v sob zavírá též rznoeí tvero: 1. Dolnobeevské
i polohanácké; 2. Hornobeevské i valašské; 3. Oderské i
lašské a 4. Opavsko- Ostrá vické.

súsedových (u súsed), Janových, Vávrových, Ondrových; abychom ta po-

znali; bychom sa radovali; jedné sa varujme tých vcí; sebrali sa na
nás zlíludé. Okolo Tšína íkají: I vet já nemám, než tu jediná dceru

(vet, germ. doch).

Nkteré vci na Morav jinými jmény se jmenují, nežli v Cechách.
Moravci kou: sveepý semenec, Cechové ozimý; Moravci: konop ne-
poskoné, (echové hlavaté); Cechové kou pkným slovem: hlemejžá,
Moravci mrzut: slimák; Cechové jmenují podletí jaro, Moravci vesno
(z vesna), inepta vox. esky : hlavatice, moravsky : písada, esky
koštál, mor. hloub. Moravci nevdí, co jest to paez, než íkají tomu
pe. esky kroupy taslem
: proprchly, mor. meslem; echové íkají:' pt,
groš neb kolá, Moravci: pt groši neb kolái. Po esku: klíe'
mor. okolo Hulejna kloue, blíže k Strážnici klue; esku pupen
po
mor. pupenec; echové: nyní, nyniky, Moravci: viliky (po
vilí,
Strážniku vilé), a nemnoho lépe íkají:
Plzáci veas. echové: jilm,
mor. best; echové: záboj; esky: potkal jsem se s
pokrutiny, Mor.
ním, mor. potetí jsem ho: echové: snažn, Mor. snažn; echové:
ted, Mor. tot, totky, totejky a p. Staí echové: pnl na kíži, Mor.

inepte: strml (strmí nž v stn); ech dí: vážiti vodu, Moravec:

táhnouti vodu; lepší eské. —
Krom toho pivádí Blahoslav v gramatice
své na rozliných místech za zvláštnosti moravské tato slova a sp-
soby mluvení: Nechtjou tomu víry dat (nechtí víry dáti); spijou všemi
ústy (m. spí, okolo Hulína); manou (. maní) na to trefil; sukn láta-
ná (spravovaná); mám k tob nádbu (nadji, dvru); dti pjou pá-
te (modlí se otenáš); hy, henka (isthic); mosí být, také inepte mosejí
být (musí býti); sekyra (sekera); on pjde spšnjší, stoupá pevnjší,
koupí lacinší (m. spšnji, pevnji, lacinji); pán nejsou doma (m. není),
pán jeli pry (m. jel); budúc (partie, fut.) on mým súsedem, se mnou
se vadí (ve Strážnici); dy by chtl (m. kdyby); chcemli (chcemeli):
pinde, pejde (pijde); tepruv, tepruva (teprv).
 39

I. Podeí západní.

Tímto podeím mluví se v Cechách okolo Bystrého, Voj-

nová Mstce a okolo Polné, a na Morav : v Jihlavsku, až na
krajinu u Telce a Dacie, kde se mluví náeím eským, ve
Znojemsku, v Brnnsku, až na okolí Betislavské, kde obe-
cná jest slovenina, a v Olomoucku. Hlavní známky pod-
eí západního jsou

a) Hlásky a formy mluvnické.

Pízvuk jest na první slabice, jako v Cechách: z Prost-

jova, Buovice.
Samohlásky se prodlužují a krátí. V podeí východním
vbec jsou krátké.
Pídech h v násloví ped samohláskami po celé západní
Morav, Hanou vyjímajíc, jest obecný; nejsilnji slyšeti jej
v krajinách hornatých: hano (na Hané: ano), hábe (na Hané
abe), haž (až), hi neb he (i), hiné (jiný), hulica neb holica
(ulice), hojímal (ujímal), hohidá (ujídá);
v v násloví ped o jako v echách: vohe (ohe), vo-
mdlel (omdlel). Na Hané toho pídechu není
e a 4 místo y a ý dež (když) bestré (bystrý)
: ,
;

o a o místo u a ou (ú) na mó došo (na mou duši), s

: t-
lem i došó (dušou, duší): von kópil lóko (on koupil louku);
jou neb jó (též ou neb ó) v 3. os. pít. asu místo í: chodijou,
chodijó (chodí), tahajou neb tahajó (tahají). Okolo Zdaru a
Polné však mluví se správn: chodí, tahají;
d a t v asoslovech odvedených vbec nemní se v z a c
vychádt, vechádt (vycházeti), utrátt, hotrátt (utráceti),

kátt díví (káceti), vyplátt dlníky;

j místo v v pídavných jménech pisvoj o vacích: syn tát j

(m. tátv), Procházkj (Procházkv);

 ;

40

k místo t po rznu : klustý (tlustý), klóct (tlouci):

l neurité jako v echách; v nkterých místech však,

zejména v nkolika osadách u Polné, v Lažanech a Maršov

blíž Zábehu zachovalo se nic-
Tišnova a okolo Bludova a
mén široké Morav;
1, jako na východní
n místo j v asoslovech: pindo (pijdu), nando (najdu),
vyndo (vyjdu), vodendo (odejdu). Totéž n slyšeti po rznu také
na východní Morav, jmenovit u Fridka;
b, p, v, m nejotují se v sloví ch : holoubata, doupata, Mo-
ravané; na východní Morav: holoubjata, doupjata atd.
k místo g: cikán, kajdy a j.: na východ od Brna ale již
slyšeti: cigán, gajdy atd.;

sykavky san ponební l kladou se v nkterých slovích

za úzké: zlý ase (zlé asy), zasi (zase), velký mraze (velké
mrazy), na vozi (na voze) *), v kozi (v koze), ze špitále, ve
špitali, v Bruntáli;
e v 1. osob množn. potu asoslov: máme, dáme; u Olo-
mouce ale již po rznu: mámy, dámy, jako na východní Mo-
rav ;

jména pídavná na ý, á, é skloují se v pohlaví mužském t

a stedním takto: malé (lovk), malý (híb), malyho, ma-

lymo, lok. malým, instrum. malém; plur. malý (dobry, lidé)
maléch, malém, akkus. malý, lok. maléch, instr. maléma. V
ženském pohlaví gen. dat. a lokal: malej.

b) Zvláštní slova.

Slova zvláštní v západní Morav obecná jsou: hody (v

Cechách posvícení, na východní Morav krmaš, Kirchmesse);
vták (pták), silnica (hunica), Polák (na Hané a na vých.
Mor. Polach), habr (hrab), žádný (žáden), vdáti se (vydati se),

potkati (stetnuti), kmoch (kmotr), kmocháek(kmotíek)aj.

í . Rznoeí podhorské.
Toto rznoeí,
jež dle hor nazýváme také Ždárským,
bžné pohraniných Cechách od Korouhve pod Polikou
jest v
k Vojnovu Mstci, k Pibyslavi a k Polné, pechází tu do

*) Na vozi, v kozi, v misi a p. íkalo se na Morav již v 16- sto-

letí. Viz J. Blahoslava Gramatiku eskou, str. 350.
 41

Moravy k Brtnici a Nové Híši, jde pak vedle hranic Zno-

jemských k Námšti a Velké Biteši, dále arou mezi Doubra-
vníkem a Tišnovem k Lomnici, k Lisicm a Letovicin a
okolo Bezové a Svojanova nazpt k Police *). Za známky
rznoeí Ždárského klademe:

a) Hlásky a formy mluvnické.

i v 3. os. množn. potu pít. asu vyslovuje se pravideln

dle písma: páni jezdí, sedí, leží (u Bystrého lejží). Toto (
klade se i tu, kde má býti eji, rovnž jako u Domažlic: lidé
se schází (m. scházejí), pacholci vyvádí kon. Blíž hranic Br-
nnských však již se /rozvádí v jóu: ležijou, vycházijou;
ej místo ý a /jako v echách: dobrej pán, vejmluva, na-
lejvat;

v na konci slova neb slabiky jako u: Kosou (Kosov), Be-

ranou (Beranov), láuka (lávka);
ej místo ad v komparativech: rejší (radši), mlejší
2
(mladší) );
h, ch, k, r v množn. potu pídavných jmen nemní se:
drahý kupci, suchý lidi, Jihlavský mštani, rovnž jako v
echách.

*) Pro lepší poznání, v jaké míe v pohraniných echách po mo-

ravsku se mluví, klademe tu odtamtud nkteré píklady. Ve farních osadách
Polenské (msto Polnou vyjímajíc) a Nižkovské, též v Horní Vznici a
v Malé Vžnice takto se mluví: dobryho muža, slepica, slepicu, se
slepnicou, pentla, ulica neh hulica, ótery, po hlasi, zly ase, ze špitále,

póla (pole pl.), bratroj (bratrovi), všeci (všichni), vychádt, deska

(prkénko), scestí, sednite se (sednte si), voni chodí, palach (rákosí),
pt grosí, pudu k Martinkom (pjdu do Martinkova domu), psina (zim-
nice), vidl sem ju (ji), šel sem s ou (s ní), v om, na om, spíš
(díve), náš tatínek stuou. V Janovicích a v Dobroutov rozeznává se
posud široké i. V Horní Vznici vyslovují se všechny slabiky zkrátka
a íká se tam : rach m. hrách a naopak hrejší m. rejší (radši). V Polné
slyšeti toliko moravské: spíše (díve), rahno (bidlo) a pjdu doni.

Tém taktéž mluví se okolo Bystrého a Svojanova, však ponkud

již více po horsku: houterej (úterý), hulica (vesms), ze všeckyho, ke
všeckymu, vobá (oba), péct a p.: naproti tomu po esku: pere (pere),
bére (bere), biéžet, Bože a j.

2
) Srovnej staroecké dialektické mlajši (mladší), slajší (sladší).
 :

42

b) Zvláštní slova.
Plechý (istý, kloudný), pleše (jak náleží, na p. rado-
vati se), putru vrtti (máslo tlouci), jest ohavn (nanic), mn
zcu neb chcu (chci), zcou neb chcou (chtjí, na Richmbursku
vechách zcejí), jít dom(dom), loch(sklep), hrotek (dojaéka),
kraja (nádoba na mléko), jíti na tácky (na pástvu), vše to na
Polensku; šveca (švec), krejca (krejí), kadlica (tkadlec), do-
brýtro (tu a ve Znojemsku ,
jinde na Morav dobrý den),
drva (díví).

2. Rznoecí horské.

Má prchod v Brnnsku v poií Švarcavském a Svitav-

ském (proež je i Svarcavsko-Svitavským nazýváme), vyjmouc
krajinu od Pernšteina k Doubravníku a Letovicm, kde se
mluví podhorsky, krajinu od Ddic ke Svabenicm, kde domo-
vem jest hanáina, a krajinu odtud pes Ždanice a Pavlovice,
kde se mluví poloslovensky; mimote jest rznoecí horské oby-
ejné ve velké ásti Znojemska a v západním Olomoucku od
Plumlova ke Konici a Litovli a odtud k Lošticm, Zábehu
a Šilperku. Vrch horáiny jest v hornaté krajin erno-
Koímské a Ve-
horské, Rajecké, Proti vanovské, Rozstánské,
veské; v poií Zábehu a Rud a na jihový-
však Moravy k
chodu od Brna k Buovicm, Ždanicm a Pavlovicm již zna-
menit slábne proež vedlejší Horáci Zábežany nazývají
,

„Podhoráky" a Slavkovany a Buovské „Doláky". Známky

rznoecí horského jsou

a) Hlásky a formy mluvnické.

Zvláštní e místo y, rozdílné od hanáckého a podobné

nmeckému ae, na p. : rebe (ryby), von raesli (on myslí);
zvláštní é místo ý: dobré (dobrý) pán, s tžkém (s tžkým)
vozem, a místo ej: miléši (milejší), pkéši (pknjší);
e a é místo i a í po z, st c, z, š9 v, U ; zde onde i po
(I, t, : zema (zima), selné (silný), cétim (cítím); Zedi
(židé), Horáce (Horáci), eše (eši), nosele (nosili), pesil
(pišel), tVti):
 43

á v noniinutivu íslovek: vobá dvá; v akkus. zkrátka:

oba dva. Takto rozeznává se v Brnnsku a na Hané;
u zvláštní místo o: vuda (voda), z kupca (z kopce), buse
(bosý), vukno (okno), gualka (koalka), pochuvat (pochovati).
Toto u zvlášt slyšeti v krajin od Tišnova, Rajce a Protiva-
nova k Brnu a odtud až k Dolním Kounicm;
u v íslovkách: sedm, ošum. a sedumý, osumý, okolo
Dolních Kounic a Židlochovic:
pípona ka u píslovcí: vilka, semka, moka neb muka
(moc, mnoho), domka (dom), venka (ven).
Krom toho má rznoeí horské nkteré zvláštnosti,
ježto nejsou rozšíeny všude, nébrž jen v nkterých krajinách,
zejména ve Znojemsku, hornatém Brnnsku a okolo Zábehu.
Ve Znojemsku, od Jemnice a Domamile pes Hostím až
tém po Xámšt a Vladislav a odtud pes Rosice. Ivanice a
Dolní Kounice až k Obanm a Listní za Brnem, též od Brna
po rznu až k Tišnovu, mají prchod tyto zvláštnosti, jichž
vrch jest u Hostími a Morasic:
i po / a n se pohlcuje: meslTec (myslivec), fTnta (flinta),

slucko (sluníko), klaca (klaníce), r

pol b roko (polib ruku),

sn (syn), do Hornc (do Hornic);
#, r, i na konci slov a slabik taktéž se pohlcuje: de' m' to

(dej mi to), dé koov' sena (dej koovi sena), v stodol' (v

stodole), dva vol' (dva voli), na hule (na ulici), t' a tFcet (ti
a tidcet), hal' (ale), han' (ano), voni šT (oni šli);

h v násloví ped l a a se pisouvá: hl'ška (liška), hn'c

(nic), hl'pa (lípa), hrdé (lidé); v Hostími a jinde íká se také:
1'ška, n'c, Tpa, l'de;
a potoviaté místo i po <?, s, z, , s, f, d, , i okolo Mo-
rasic: zama (zima), ta (ti), sa (si), do Želetac (Želetic), tra
(ti), ve Skal"ca (ve Skalici);

e místo i po i okolo Miroslavi : v zlost (v zlosti), v hou-

skost (v úzkosti), skoet (skoiti), kopcet (kopiti, kupky d-
lati). Taktéž íká se u Polichna v Novohrad : robet (robiti),
napravet (napraviti):
g místo h v Hostími: gích (hích), gešit (hešiti). *)

*) J. Blahoslav (v Gramatice eské, str. 274) praví, že za jeho asu

okolo Ivanic kladli mnozí z místo * ve slovíeh: dzt neb dzea (dít),
 ; ; :

44

V Brnnsku, od Brna k Rajci a Plumlovu a odtud k Bou-

zovu, jsou tyto zvláštnosti:
u místo /i: Volomóc (Holomouc), Volomóane (Holomou-
any), Volšténsko (Holšteinsko), Vostrádky (Hostrádky).
levké (lehký), vlvké (vlhký);
statná jména na í skloují se urit jako na Hané a na
východní Morav: psaní, psaa, psau pl. psaa neb ,

psaata a t. d.

V poíí Horní Moravy od Šilperka a Rudy k Zábehu,

k Lošticm, k Litvoli a Úsovu srovnává se e obecná v n-
kterých zvucích a tvarech zvláštních s vedlejším rznoeím
eským, totiž :-

u klade se za v: Rimaou (Rimaov), biteu (bitva);

a kolektivní za.y: Snžný hora (Snžné hory, totiž Jese-
ník), pis hora (pes hory), studénka (studénky);
v minulém ase vysouvá se: vysch, vyschl neb vy-
l

schnul), zaved (zavedl), upad (upadl);

za o: krj (kroj), pestrj se (pistroj so).
Krom toho se tu shledávají tyto zvláštnosti
e místo mor. a slyšeti v nom. jmen ženských: sle-

pice (m. slepica) a v genit. jmen mužských: z konce (m. z

konca); však v akkus. jest široké u: slepicu;

krátké a místo dlouhého ve slovích: máslo, sádlo, mak,
dat (dáti) a v nkterých jiných
ié místo (: viéko (víko), viéra (víra), viéc (víc), jako na
Tebosku a v Opavsku
j místo d ped t: naj tém (nad tím); poj tém (pod tím),

jejte (jedte), též ve jmén vesnice: Ješov m. Dšov;

a místo e v pít. ase asoslov: trháma (trháme), trháta
(trháte), peema (peeme), vidíta (vidíte); též v imperat. : že-

hnéma se (žehnejme se);

široké 1 okolo Zábeha a Bludova: beta (byla), vl.

b) Zvláštní slova.
Na poií Moravském: koblók (klobouk), koblasa (klo-
bása), jú (ano, u Šilperka), kozák (deštník), kropan i zaviják

pzše (píše), dzvadlo (divadlo), což ale snad více se podobá v-ysouvání
i: dzice, dzi vadlo.
 45

(drobty do mléka), procótnót (procitnouti), bílé máslo (erstvé

m.), vaené máslo (pehívané m.), rodii (rodie), podlí písma
(podlé p.), krida (kida), pála (pravila), týle (tele, jako ve

vedlejších Cechách). V krajin Sloupské: závrtky (dutiny, do

kterých se potky tratí), brablec (vrabec) a j.

3. Rznoeí dolské.

Rznoeí, jež nazýváme „dolským" ili od eky Litavy

„Litavským", jde na jihovýchod od Brna neuritým pruhem zem
od rznoeí horského k hanáckému a slovenskému, po Boh-
dalicku, Buovicku, Zdanicku, Litencicku, Koryansku a Pa-
vlovicku. Jest velmi nestejné, blížíc se tu horskému a onde slo-

venskému. Obyvatelé tímto rznoeím mluvící šlovou v sou-

sedství Horák na východ od Brna „Doláci", na Litencicku a
Stílecku „Podlesáci", na Zdanicku a Koryansku „Slováci"
a na Pavlovicku (Slovákm) „Hanáci".

a) Hlásky.
Hlavní známky rznoeí dolského jsou istjší samo-
hlásky nežli v horštin, totiž:

horské o ustupuje pesnému u: žalobu místo žalobo;

dlouhé 6 ustupuje rozvedenému ok: s radostou m. s ra-

dostó, tšijou m. teši jú; blíže rozhraní sloveniny slyšeti též

isté ú: tšijú, radujú se m. tšijó, radujó se;

e ustupuje istému y alespo z ásti: byli neb bli
místo bele;
dlouhé c ustupuje rozvedenému slabému ej: teplejch m.
teplech, nejmilejší m. némiléší.

b) Zvláštní slova.
V krajin Politavské, zejména na Bohdalsku, slyšeti tato
slova bohdal (áp), halva (fladr na dev), mlat (stodola, tak-
:

též u Uh. Brodu), vn (vno), ryž (žito), kiv (krev), vorkaf

(zboží), tihla (cihla), dryný (bodrý, jako na Slovensku), potrn-
ené beleše (vdolky karlátkami posázené), pery (šišky, nadí-
vané povidlím), deska zuvíená (prkno horkem prohnuté), o
blízce (na blízku), zdoliti (staiti), doprášeti se neho (do-
prošovati se), obyti se (obvyknouti), krpti (vystupovati pes
46

míru urenou), sroniti (sraziti, na p. jablko se stromu), obo-

siti se (k se obosil, ztrativ ostruhy), kde idete (kam jdete,
jako ua východní Morav a u Slovák), dítte jest s unes (dít
lze unést), jsem vám za to (zaruuji vám to).

4. Rznoeí hanácké.
Rznoeí hanácké ili hanenské má prchod v stední
Morav na rovin, eené ode dávna Haná, ježto rozložena jest

po ece téhož jména a po ekách Blát, Oskav, Bystici až

tém po Dolní Beev (Bevu); totiž od Viškova a Plumlova
pes Kostelec a Námšt k Litovli, k Šternberkn a k Velké
Bystici, kdež v pohoí poíná nmina, dále k Tršicm, ke
Kokorám, Tovaovu a Kojetínu a okolo Morkovic, Švabenic a
Ddic ku pramenm Hané na západ od Plumlova.
Obyvatelé této krajiny šlovou vbec Hanáci a taktéž oby-
vatelé další krajiny od ústí eky Bevi k Drahotoušm, k By-
stici pod Hostýnem a k Napajedlm, ano Slováci u Beclavi
a Šardic nazývají také své sousedy na Pavlovicku, u Bosova
a Kobeic Hanáky ), Horáei pak u Písaova a Silperka jmenují
tak i obyvatele nížiny od Rudy k Zábehu a Litovli. Vedle
tohoto obecného jména mají však obyvatelé kraje eeného
nkterá jména zvláštní; praví Hanáci šlovou jen obyvatelé po
ece Hané od Viškova až ke Kojetínu; obyvatelé po ece Blát
u Plumlova a Prostjova a po levém behu eky Valové k To-
vaovu šlovou Blatané i Blatáci, sousedé jejich od Vro van
níže Dubu k Brodku a Citovu nazývají se Moravjáci; obyva-
telé na levém behu Bevi od Perova k Záii, Chropyni a

Skašticm Zábevané i Zábeváci, jejich sousedé u Kromíže

a Hulína Zámoravjáci a konen obyvatelé pahrbkovité kra-
jiny od Pestavlk a Staré vsi k Bystici a Holešovu Podhoráci.
Zvláštnosti rznoeí hanáckého jsou tytu:

a) Hlásky a formy mluvnické.

Dlouhého i a ý na Hané není, jen samohlásky a, e\ o, u se
rodlužují.

') Slováci v Uhích vbec Moravcm rádi íkají Hanáci a Rusíni

jmenují Hanákem každého, kdo mluví dialekticky esky-

 47

Na míst dlouhého i vyslovuje se 1. krátké i : mi sto (místo),

eisa (císa), bilé (bílý), díl (díl), vira (víra), snidat (snídati),

povídat (povídati); 2. krátké e: set (sít), set (šíti), met (míti),

sela (síla), lepá (lípa), beza (bíza), peza (píze), sleva

(slíva); 3. dlouhé é: bléž (blíže), slébit (slíbiti), est (ísti),

poétat (poítati), kéž (kíž), péloha (píloha), pépitek (pí-

péjem (píjem); 4. o neb ó: boch (bicho), kló (klí),
pitek),
dóra (díra). Jora (Jíra);
na míst dlouhého ý klade se: 1. krátké e\ medlo (mýd-
lo), deka (dýka), tlo (týlo); 2. dlouhé é: bék (býk), rél (rýl),
sér (sýr), Ténec (Týnec). 3. v koncovkách y; dobry (neb do-
bré), gen. dobryho, dat. dobrymo, akk. dobryho, lok. dobrým
(instr. dobrém), plur. dobry, dobrech atd.;
na míst krátkého i klade se po sykavkách a po l e:

žeto (žito), te (ti, též v Opavsku), pe (pi), nepešil (nepi-

šel), sedit (šiditi), vel (vil), šeroké (široký), všelejak, akole,
veleké, leška (liška), skalesko, kopeva, stoleka, hósleke
(housliky); ') po retních hláskách však a po d, , n se i ne-
mní: milovat, milé, pilné, fiflena, pist (jímž se prádlo pere),
hlavika, travika, soknika (suknika), ddina, šedivina, p-
tina a v. j.;
na míst krátkého y klade se e, ježto se zvláštním spso-
bem vyslovuje: sekera (sekyra), sen (syn), bel (byl), rechlost
(rychlost), do roke (ruky), rohe (rohy), vendo (vyjdu), veneso
(vynesu);

na míst u klade se o, však rozdílné od obyejného, a na

míst ou ili ú klade se ó, též rozdílné od horského, na p:
dobro došo sem to poznal (dobrou duši jsem tu poznal); toto
hroško nekópim proto (této hrušky nekoupím proto a t. d.);

taktéž lóka (louka), hlópé (hloupý);

na míst ej vyslovuje se é: nedražší (nejdražší), nehorši,

nedál (nejdál), dé (dej), rovné (rovnej), sháné (shánj), na é
(na nj), olé (olej);

j v násloví ped i jíž se klade, již se odsouvá: jidlo, izba;

x
) Toto e, na p. ve slovích: „debe decke tak bélo; dež zme vešle,
nebe bélo cesty" ponkud jinak se vyslovuje od Viškova a Ivanovic k
Dobromlicm (asi jako daebae daeckae tak baeio), a jinak od Dobro-
mlic k Moicm a k Tištínu.
 ;

48

jit, ide, di (jdi); jiné a iué (jiný); iva, itruiea (jitrnice), Jién
(Jiin), iskra, inde; též se klade za d: svajba (svadba);
i vysouvá se ve slovích: ocma (oima), ušma (ušima);
o v násloví vyslovuje se bez pídechu v. Olšany, ohe;
též bez pídechu h: ojidá (ujídá, horsky hohidá), ohli (uhlí,
horsky hohli);
u místo o: pokuj (pokoj), jak ide kruj, tak se struj (jak
jde kroj, tak se stroj);
h klade se místo k v nkterých slovích, jako na východní
Morav: hdo (kdo), hde (kde);
z místo s též v nkolika slovích: my zme (jsme), jezt
(jísti);

šc a cé za si a t v mužsk. nom. adjektiv: Prostjovší

sósedi, Hradeccí hofei;

o neb u místo Im v 1. os. pít. asu: vizo neb vizu (vidím,

vizeš, vize, vizeme, vizete, vizo), hážo neb hážu (házím), tak-
též: so (su, jsem);
statná jména stedního pohlaví na e srovnávají se v pá-
dech nerovných se jmény statnými na o: moe, do mora, k
moru, po moru, za moem;
plur. ruky klade se zhusta místo duálu ruce: vzala ho
na roke
koncovka sko: chlapisko, ódisko (úd) nožisko (noha);
koncovka ena: Pospíšilena, Pecechtlena, starší ženská
nevdaná.
Na ece Blát od hor Plumlovských k Litovli, k Olomouci
a k Tovacovu jsou krom toho tyto zvláštní rozdíly:
i v infinitivu asoslov místo t: omit (umiti), psát (psáti):

ý místo ej v superlativu a imperativu: nýmilejší (nejmi-

lejší), poký (pokej). Totéž slyšeti po rftznu i v horách okolo
Hartmanic a Protivanova:
X široké blíž ústí Blaty i Hané již zhusta se slyší.

b) Zvláštní slova.
Slova zvláštní na Hané jsou asi tato: žeto a rež (pšenice
a žito), bolaka (bolest, nežit), vitice (svíky), tin (stín), ste-
chélke (rampouchy a cukrkandl), kola (koule), šeška (kne-
dlík), potkán (nmecká myš), zástolí (místo za stolem), zakázka
 49

neb zákažka (zámluva, dlati na zakázku), trnka (sliva,

švestka, trnkový povidle), poloh (kout, padla do polohu, do-

stala se do kouta), zima (studeno), zima (ást roku,) ddou-
šek , staeek (dd , ddeek) , kmotenka , kestná máma
(kmotra), lžko (postel), kib (ke), vahan, vahánek (okín,
ošatka, též na Slovensku), náspa, na náspách (ást zvýšená
ped domem), obrovnávka (dolní ást domu, zvenku barvou
natená) pésenk (pístnek komrka)
, , , kalenice (vrch
stechy), seka (sekanina, ezanka), Polach (Polák), oškvarek
(škvarek), koar (konár, velká haluz), šóškat (šeptati), lóbat
(líbati), slešet (cítiti), casnovat sebó (trhati sebou), lapit si

(lapnouti se, chytiti se), oktiti (poktíti), ošádat se (skrbiti

s ním), vyróet (vyroueti, rukojemstvím zbaviti), piznót (o
zem ním prasknouti), pchát, pchání (píchati, píchání), bét na
odeito (býti na odchodu), chodit s litem (s májem), láco dó-
ravé bot (spravuji, látám diravou botu), hrzký (slušný), prám
(práv, prám vel, práv nyní), tehdov (tehda), negace neé
(byl doma? neé , opavsky ni , dle písma: nebyl), spolem
(spolu), kole (okolo) a j,

II. Podeí východní.

Podeí východní rozšíeno jest v poií ek Odry a

Bevi aneb v nkdejším Perovsku a Holasovicku (Opavsku).
Poíná se u Perova a Kokor, jde odtud k Chropyni, k Mor-
kovicm, Zdounkám, Kvasicm a Napajedlm, kdež se stýká
s náeím slovenským, od Napajedel postupuje pod Zlínem a
Vyzovicemi k vrchu Sulovu, zabíhá odtud do Slezska za Mo-
ravku, a jde tu vedle polštiny pes Vojkovice a Bludovice za
Fridkem k Bohunínu (polskému) a rozhraním diecése Olo-
moucké a Vratislavské k Bavorovu v pruském Opavsku, od-
kudž jde oklikem okolo Kete nmecké k Bránici pod Krnovem
a pes Holasovi ce, Mel a Klokoov ke Spálovu moravskému,
dále pak na jih k Drahotoušm a od Drahotouš pes Lipník
k V. Lazníkm, Kokorám a k Perovu.
Obyvatelé tímto podeím mluvící šlovou na Dolní Bevi
 ;

50

od Perova vzhru Bevácí (Hanákm Zábeváci neb Zámo-

ravci), na Horní Bevi v hornatém Krasensku, Vsetínsku a Lu-
kovsku, též v hornatém Ukvaldsku a Fridecku Valaši (Kra-
senští, Vsatsané a Lukovjané), od Štramberka a Píbora ke
Fridku a Bohunínu Laši *) a po obojím behu eky Opavice
Opavané (ondy Holasovi ci). Mezi Opavany a Lachy leží tak
eené Kravasko nmecké s msty Novým Jiínem a Ful-
nekem.
Podeí východní rozeznává se od západního hlavn t-
mito známkami:

a) Hlásky a formy mluvnické.

Pízvuk jest na pedposlední slabice: od Opavy, do

Rožnova.
Samohlásky vbec se krátí: tráva (tráva) , žila (žíla),

muka (mouka), byk (býk); okolo Devohostic a Holešova

však, taktéž v nkterých osadách u Hranic, prodlužují se;

ý a é v adjektivech pravideln se klade jako v písm:

dobry otec, urodne pole;
l široké jest obyejné: eto, moWa. V nkterých osadách
na sever od Hranic, na p. v Hodslavicích, též u Spálová a
po rznu v Opavsku, klade se místo širokého X u jako na Slo-
vensku: euo, mohua;
t v infinitivu místo t: chodit, nosit;

jv pedložkami složeném jako v echách:

asoslov jdu s

najdu, vyjdu, pijdu; v západní Morav: nando, vyndo, pindo;

v adjektivech posesivních; syn tát, Procházk; v zá-
padní Morav j Tátj, Procházkj
:

y místo ev 1. osob množného potu asoslov: mamy

2
(máme), dámy (dáme) );

Jméno Laši jde pak dále až do krajiny polské k Frištáku v T-

*)

šínsku a k Vladislavi v pruském Slezsku. Jak vdomo, šlovou Poláci

Rusm Laši a jazyk lašskij jest jim jazyk polský.
3
) Tuto koncovku pipomíná na východní Morav již J. Blahoslav
(Gramatika eská, str. 350), zejména pivádí, že se mluvilo: dopustímy,
musímy a pjdemy ve Slízanech blíž Morkovic.
 ;

51

jotované hlásky retní b, p, v, m: holubjata, dupjata, ze-

mjaky, Opavjané;

g místo k v nkterých slovích jako na Slovensku; mu-

ziga (muzika), Veroniga (Veronika)

i v genitiv množného potu po mkkých hláskách místo

: mnoho ohni (oh), pt groši (groš). Grenitiv groši slyšeti
po rznu i v západní Morav;
d, n, t místo de, ne, te všade, nemam, unst, tebe. Na
:

Dolní Bevi a odtud ke Zdounkám a Holešovu toho neslýchati,

ani v mstech Hranicích, Píbore a j.;

ni negace (starodávní) místo ne neb nic. Byls tam? ni.

V Píbore a na Dolní Bevi íká se ne;

mne v genitiv a akkusativ pravideln místo m: hnvá

se na mne, byl u mne. Dolní Bevané však mluví mé;
genitiv se zápornými asoslovy posud se zachoval nevi- :

dl jsem matky, neslyšela hlasu, nechcel deva daé (nechtl

díví dáti).

b) Zvláštní slova.

Slova zvláštní u srovnání s podeím západním jsou na

východní Morav : baran (beran), pták (fták), hunica (hlu-
nica) neb hradská (silnice), krmaš (z nm. Kirchmesse, po-
svícení, hody), Polach (Polák, též, na Hané), hrab (habr), žá-
den (žádný), vydat se (vdáti se), stetnut nkoho (potkati), ko-
sit trávu (sekati), švidrat (šilhati), švidravý (šilhavý), mamka
(maminka) a j.

1. Rznoecí Dolnobecevské i polohanácké.

Tak nazýváme e
obecnou na Dolní Bevi od Draho-
touš k Lipníku, Kokorám a Kromíži blíž ústí Bevi a odtud
ke Zdounkám, Kvasicm, Otrokovicm a Frištáku, odkudž jde
podlé rznoecí valašského okolo Holešova a Bystice pod
Hostýnem ke Kelci a dále k Hranicm a Drahotoušm.
Rznoecí toto nestejné jest; blíž ústí Bevi a dále ke
Zdounkám podobá se rznoecí hanáckému, s nímž má spo-
4*
 ; ;

52

léné dlouhé o a dlouhé é, u Bystice a Holešova blíží se r-

znoeí slovenskému a výše na Bevi odLipníka k Hranicm
rznoeí lašskému.
Nemnohé zvláštnosti toho rznoeí jsou;
Krátké samohlásky a, u, y místo dlouhých slyšeti již u
Kokor a u Perova
y místo hanáckého e: ryby neb reby místo rebe, dobry
lovk místo dobré lovk
u místo o ve slov; musím místo mosím;
é místo í (zejména v Sobchlebích) záleže místo ; záleží,

nepevalé m. nepevalí, prše m, prší [ étá m. ítá , kéž

m. kíž.
Okolo Bystice aKostelan zaZdounkami v krajin již pon-
kud hornaté obecný jest pídech v ped o a pídech h ped a a
u: vohe (ohe), hano (ano), ho nás (u nás); též se tam íká:
tolij (tolik), vilkej (vil), véža (vž).

2. Rznoeí Hornobecevské i valašské.

Rznoeím valašským rozumí se vbec e lidu pastý-

ského po obojím boku Beskyd, totiž hor Sulova, Knhyn,
Radhošt Trojaky a j. My však vztahujeme jméno toto
,

jediné k ei Valach, bydlících na jižní stran Beskyd v

poií Horní Bevi a jejích pítok aneb Valach Krasenských
a Vsatsan piberouce k nim i Lukovany, jichž všechnch
e e
,

blíží se více slovenin, kdežto Valach na severní

stran Beskyd, na Ukvaldsku a Fridecku, podobá se více
laštin a sležštin.
Zvláštnosti tohoto rznoeí, jehož rozhraní s lašským
a Hornobeevským jde od Beskyd pes Radhošt a Ostrý
vrch ke Krásnu a pes Javorník a Rusavu k Frištáku a Zlínu,
jsou tyto;

a) Hlásky a formy mluvnické,

a místo e: tela(tele), kota (kot), tobia (tob), sobia (sob);
 53

z místo s v slovích: zrny (jsme) jezt (jísti), vylézt (vylézti,

jako na Hané);
n místo m: vezmi (vezmu); totéž slyšeti na Hané;
st místo ct v íslovkách: jedenást, devatenást (jedenáct,
devatenáct);
och v lokálu množného potu: o drakoch (o dracích), na
bukoch (na bucích);
e vkládá se v minulém ase asoslov ped l: vy táhel (vy-
táhl), šekel (sekl), mohel (mohl), vylezel (vylezl) donesel (do-
nesl) ;

ú neb ou v minulém ase asoslov místo u: kleknul neb

kleknoul (místo kleknul neb klekl), piploul, nemlouvil;
á místo a v miuulém ase: povídal, oznamoval, zavázal.

b) Zvláštní slova*

Slova zvláštní, v krajin valašské obecná, jsou krom

mnohých jiných tato: ostec (bolest), sušice (suché devo),
raztok (potok), krdel (stádo ovcí), dda (dd), koželuha (ko-
želuh), tnút (ísti), vyradikovat sa (vysthovati se), roba
(dve), konar (vtev), može, može (ano, na Rožnovsku), zboží
(obilí), obilí (rež), stolvka (ubrus), etina (chvoj), etinka
(ratolest), župa (ženská halina), kopica (krátká punocha), ge-
vrec (epice starovalašská), zalúbit (zamilovati sobáit
k
si),

(oddati), poluba (vypálený strom), sedlový (podsební

k), suchar (suchá jedle neb buk), kib (mladý les), gygula
(vrch, apex), bila (bidlice), šáchor (rákos), eziny (drtiny)
hrable (hráb), závdanek (závdavek), Mach (Martin), vonika
(kyteka), parkán (ohrada devná), hra (hranice), poval
(strop), agan (obušek), hora (les), sanot (drak), kyjanka
(krátký kyj), lištvice (police, mísník), mlatevna (humno), kú-
ra (slepice), lávka (lavice), rýl (rý), kuzlí (arodjník), sol-
ný (kdo sl prodává), kestný otec (kmotr), drá (pohodný),
na rvá (na rvaku), statek (dobytek), cáp (kozel), palice (ty-
ka, rahenko), pažitka (ošlejch), ovlaky (emínky u kopice),
dokel, dotel (odtud, dokud), ptat (žebrati, totéž u Zbiroha v
echách), dotrakat (dotáhnouti, srov. trakar), poút (slyšeti),

rue (rychle), vary ti (ustoupiti, srovn. vary).

54

3. Rznoecí Oderské ci lašské.

Tímto rznoeím mluví se v krajin od stední Bevi u

Drahotouš a Hranic a od msta Kele až po eku Ondejnici
za Frenštátem,Trnávkou a Petvaldy, odtud po ece Ode
k Starému Jiínu a Hranicm a od Hranic vzhru k Bartulto-
vicm a pes Uhinov a Milenov nazpt k Drahotoušm. Roz-
hraní jižní iní Beskydy od Trojaky k Radhošti.
Za zvláštnosti, jimiž se rznoecí Oderské ponkud liší od
rznoecí Hornobeevského a Ostrá vického, pokládati lze tyto:

a) Hlásky a formy mluvnické.

ch v genitivu množn. potu mužských substantiv a pídav-
ných pisvojovacích: z dlníkuch (z dlník), oves sedlákuch
(sedlák). Naopak ale vysouvá se ch v lokálu substantiv: v
Milotici (v Miloticích);
e místo í, však jen po rznu: v knižkech (v knížkách);
/v 3. osob množn. potu asoslov dle písma: oni chodí,
oni umí, zpomínají (v Leštné blíž Hustope); jinde, na p. ve
Špikách: chodijú neb choda ;

d, , t místo d, n, t ve slovích: svatba, hanba, klatba.

Taktéž mluví se i okolo Zdounek;
ou v genitivu množn. potu: zemjakou (zemják); též
budou, vouz (vz), blíž Kele;
ai (aji) spojka místo i;

bul místo byl a sedmu, osmu místo sedm, osm na

Ukvaldsku;
dvma, obma dativ správný od dva, oba.

b) Zvláštní slova.
V krajin lašské výše popsané v obhu jsou tato slova
zvláštní: komorník (podruh), kopidol (hroba), zavitka (padlá
ženská), aha (ano), sirota (sirotek), ryl (rý, jakou Valach),
tolej (tolik), ranušenko (raníko), láva (lavice), na okole
(v okolí), drahší (dražši), siha dev (sáhá díví), henkaj (tam),
oditý (odný, srovnej uritý), robenek (chlapeek), on picho-
dí, provodí (pichází, provozuje), slunce zachodí (zachází),
kochanek (miláek), kaplun (kapoun), braný k (vraný k.),

vaecha, vaeška (vaeka), horno (horko), kasanice, kasanka

 ;

55

(zástra), holubi hrkajú (vrkají) a osobní jména participiální

na ala: Stahala, Váhala, Bumbala, Kotala, Prchla a p.

4. Rznoecí Opavsko-Ostravické.

Jest obecné v poií ek Opavy, Pštiny a Ostravice ili

v knížetství Opavském a Krnovském v Rakousku a Prusku až
po Bavorov a tém po Ratibo, okolo Spálová v Morav a po
obojím behu Ostravice až ku pramenm jejím. *) Obyvatelé
veškeré této krajiny, i v pruském Opavsku, nazývají tuto
svou e moravskou, toliko obyvatelé na pravém behu Ostra-
vice v Tšínsku ji jmenují slezskou. Rozeznává se od vedlejší
laštiny a valaštiny tmito zvláštnostmi:

a) Hlásky a formy mluvnické.

Hlásky polské z, s, c kladou se za ^, í, c: v koze neb v

koži (v koze), v leáe (v lese), ratolesé (ratolest), pisaé (psáti),
ichy (tichý). Tyto zvuky vyslovují se zvláštním spsobem
jmenovit é není ani eské c, ani d, ani dz;
dz za d neb d: džeca (dít), ludže (lidé), zvlášt v pru-
ském Opavsku; též místo z v participium passivi a v subst.
verbálním: idžen (ízen), chodženi (chodní), sedženi (sezení)
a ve formách od kmenného d odvedených: naidžovac (nai-
zovati), zradžovaé (zrazovati).
Na východ od Opavy, poínajíc od Kateinek, v Hluín,
v Polomi, ve Studenkách a t. d., vyslovuje se na místo: é, s, c

dz hlubší ž, s, c a z, na p. zima (zima), v lese (v lese), seno

(seno), ichy (tichý), eply (teplý), muvji (mluviti), džia
(dít), idžic (íditi), budže (bude), idže (jde);
a za e: akac (ekati), mja (m), éa (t);
ie místo i: viec (více), spieš (spíše). Vedle toho však: v-
ra neb vira (víra), mira (míra), penize, peniz (penz), penizam,
penizach, a to zvlášt okolo Opavy

J
) Pokrajní osady, kde se tímto rznoeím mluví, jsou na levém
behu eky Ostravice Petvaldy : , Brušberk, Staicí, Lysvky, Chlebovice,
Palkovice, Metylovice, Lhotka, Fridlant a Celadná; na pravém behu
ke Slezsku: Vrbice, Datyn, Buzovice, Nošovice a Moravka.
56

y za ei sedym (sedem, sedm), osym (osm, osem); na Ostra-

vicím mimo to: ohy (ohe), dyn (dže), amyn (amen), pynize
(peníze), sym (jsem), btazyn (blázen), darybok (darebák);
pe zsipro: pedavaé (prodávati), pebudžic (probuditi);
ú místo o pomuh (pomohl), pokuj (pokoj), Ratibu (Ratibo),
:

un(on),aspu (aspo), but (bota), str um (strom), muzk (mozek);

ia po retních za , však po rznu miakky (mkký), de-
:

viany (devný);
y vsouvá se ped Z a r, však neslyšeti ho úpln syrdeko :

(srdeko), myrkva (mrkev), vylek (vlek), pylny(plný). Valaši

Ukvaldští kladou toto y po r: pryv (prvé), hrynec (hrnec), sryp
(srp)
c v infinitivu místo cti pec (péci, péct), tec (téci, téct),

tíuc a zde onde tuuc (tlouci);

v v genitivu množn. potu vbec se klade : deset lesv

mnoho vozv;
och v lokálu množn. potu zde onde: na kamnoch, o mu-
žoch, o ržoch;
a místo e v pírostku subst. stedního pohlaví: kniža
(kníže), knižaca (knížete), knižacu, knižaéem; taktéž akaé
(ekati) a j.;

um za ú neb ou v instrum. subst. a adjektiv žensk. pohla-

ví: tum duuhum cestum (tou dlouhou cestou), s velkum rado-
scum (s velkou radostí); v pruském Opavsku též v dat. mn. p.
místo dmi rybum (rybám) a v. 3. os. mn. p. asoslov: chodžum
(chodí, chodijú), radujum se, (radují se), cešum se, (tší se);
genitiv a akkusativ mn. p. adjektiv jest stejný: je dobry
na chudobných místo na chudobné;
nul v píestí formy inné za li sednut (sedl), cisknul

(tiskl), též stanul (vstal), ponul (poal);

a v genitivu adjektiv pisvojovacích dle písma: do panova
domu; však v dativu: kpanovemu domu, lokal: v panovým dom;
pedložka do místo k dle polštiny: idže do tkaaneb tkoa
(jde ke tkadlcovi), do žida (k židovi), do tetky (k tetce).
Zvláštnosti Opavské jsou tyto:
v mezidvma samohláskami se vysouvá: prait neb prajil

taikoi (pravil tatíkovi), Držkoice (Drzkovice u Opavy), La-

štoiky ( Vlastoviky), Jarkoice (Jarkovice). Takto slyšeti okolo

Opavy;
 57

mkké i po retních hláskách b, p, v, m Mele

11 a Spálo-
vá, též u Paskova a na Dolní Ostravici: bjil (bil), huuši chua-
pji (hluší chlapi), mjily bratr, povjimto ap Naproti tomu: bil
neb biu (byl), akkusativ huuche chuapi (hluché chlapy), milý
(myly). Toto i vyslovuje se sice jina než ,y, není však zcela
mkké ji;
o místo e v Bránici u Krnova a v Boboluskách: Ion (len),

budžo pršot (bude pršeti), šot neb šut (šel);

th za t po rznu: mytho (mýto), letho (léto);

u neb v za l u Spálová a u Bránice, i jinde po rznu: biu

(byl), smoua (smla), my duo (mýdlo), tvusty (tlustý), byvava
(bývala);
im místo iju v pítomném ase asoslov, jako v staroe-
ském: pím (piju), vylím (vyliju);
z v 3. os. mn. potu asoslov odvrhuje se: ešu se (tšiju
se) , hažu (hažiju), poruu (poruiju);
koncovky ženských jmen: ula,ica a anka okolo Mor. Ostra-
vy: Bohdalkula, Bohdalica, Podešvjanka (žena Podešvova).
Zvláštnosti Ostravické:
Poslední slabika, když nkdo se volá neb táže, asi o kvin-

tu se zvyšuje: Jané! skoro budžeš hotový? Tatulk! skel idže-

ce? (Tatínku, odkud jdete)? Vidželi sce ho, jak uéekol pes ty
zohoný? Tak mluví se ve Fridku a dále po Ostravici. S ímž
porovnáno bud pizvukování u Domažlic v Cechách;
o klade se místo a jako v polštin: zomek (zámek), tko
(tká, tkadlec), Poloch (Polach), Voloch (Valach), mo miío
(má milá), jo (já), volom (volám), vykopol (vykopal), pedot
(prodal). V krajin Fridecké (msto Fridek vyjímajíc) a okolo
Bavorova v pruském Slezsku slyšeti také u za a: zumek (zá-

mek), jo dhrm (já dlám), jo mum (mám), byvum (bývám),

ndum (nedám), volume (voláme), Junovice (Janovice), Junek
(Janek);
ch v minulém ase asoslov za jsem : zašelch i zašelech
(zašel jsem), zanulch i zanulech (zanul jsem), nmohetch
(nemohl jsem), milo valach ce (milovala jsem t), ztracilach
(ztratila jsem); také se íká žech
: místo že já;
i klade se za e: vidil (vidl), utik (utekl), mil (ml), i-
mu (emu, pro), poviz (povz, toto i v Opavsku),
 58

Ve vesnici Beskyde, jejíž obyvatelé jsou z vtšiny osa-

dníci ze Slovenska, obecné jest r za r: emeslo, reka. I v
nkterých jiných místech slyšeti: kolar (kolá), mynar,
(mlyná).

b) Zvláštní slova.

Slov jinde na Morav neobyejných jest na Opav a na

Ostravici mnoho, z nichž jsme sebrali tato; baj (i také), bo
(nebot, enim), emu (na Ostravici imu, pro, jako u Plzn,
v staroeském a jihoslovanském), ernidlo (inkoust), eský
(groš), tvrtka (míra na obilí, Scheffel, v Bránici), uc neb
u dprem, dpro neb eprem (teprv), do kna nic (do
(cítiti),

konce devo (díví), dževucha, dževocha neb džeucha

nic),

(dve), hateky (šišky, knedle), hrábí (habí), hradský (správce

zámku), hiby (houby), hunica (silnice), huška (husika),
hevka (sem, semka), chebz (bez), chlop a roba (muž a žena),
choruba (korouhev), chrobak (erv)Jaky, taky (jaký, takový),
jale, jalenek (jelen, jelínek), jet po vli (zdlouhav), kaj (kde,
kam), kaplun neb kaplan (kapoun), kdžiž (když), klaky (ša-
ty), kobzole (zemiáky), kokot (kohout), koval (ková), koval-
ík (tovaryš kováský), kráva voluje (bhá se), kret (krt),
kiv (krev, taktéž na Hané), kúra (slepice), lata (záplata),

ležka (lžice), liic (poítati), lošov (stež, Schaff?), ludkové

ka neb mamulka (mamin-
(lidiky), luni neb loni (vloni), mai
ka),makyta (roky ta), masa (ezník), meškac (bydleti), mura
neb mula (zedník), murovac* (zdíti), nebohý (nebožtík), nnis
(nejsi), dnskajší dže (dnešní den).
Obecaé (obtovati), odštipenec (odpadlík), oruží (zbra,
v Benešov), oškomek (na oko), obak neb ovak (sic), panic
(mládenec), patrky (rženec), pecak (kamnovec) pivnica ,

(sklep), pjata (pata), pata(pátá, na p. hodina), pluta (deštivá

povtrnost), ostatní (poslední), pomalutky (pomalu), požac
(propjiti), pikac se (vaditi se), pilazek (pehrada na cest),
prvši (první), pukatnice (široké rukávy), pytac (ptáti se), a-
džié (mluviti), rachovac (poítati), aža neb aa (záe), ikac
modliti se), uvijac se (pospíchat), robic (dlati), robota (práce),
sivac (trhati,na p. kvítí), sklep (krám, kvelb), sluza (slza),
snaha (istota), snažný (istý), na snažno dodlati (na isto),
 59

stanuc (vstáti), stolek (stolice, v Mladotsku), stryk (strýc),

svak (švakr), áaha deva (sáh díví), šaslivy (štastný, v Meli,
jako na Slovensku), ševc a švec, široký (tolar, n.p.: za pt širo-
kých), škrtaka (chvost), lacny (laciný, jako u Domažlic), šum-
ny (pkný), švrk (smrk), škrobánek (skivánek), tatulek (tatí-
nek), tkac (tkadlec), to je klenota (není to pravda, u Mele),
chra (pal, utíkej), rušaj (zhurta utíkej), rue (rychle, však
(zídka), dyc (vždyt), tra neb teja (teba), tynuc (tonouti, v-
neek tyne), zaobcac a pislubic (pislíbiti), zápasnica (zá-
stra mužská), zarobek (výdlek), zbel (okov u studn), zblo
(stéblo), zboží (obilí), zly (špatný, zlé devo), zmudic as (maiti
as), uáatac (unaviti), vilejky, vilej (nyní), vcuci (nenadále),
vitky (hbitý), vlasny (vlastní, jako u Domažlic), vykruta (zá-
minka), vyadzac nkomu (s nkým zacházeti), žiié (páti),
žulty (žlutý), župan (kabát).
Nkterých slov užívají Opavané jinak než Moravci na
Hané a Švarcav a stejn jako Cechové: bilic (izbu, bíliti svt-
nici, na Morav líiti), pšenice a žito (u Bavorova pšenice a
rež, v Bránici a nkterých místech k Opav žito a rež,
jako na Hané), okurky (na Morav oharky), sosna (boro-
vice), máslo (na Morav putra), spušane máslo (pehívané
máslo), homolka neb homlka (mor. tvaržek) a j.
Zvláštní slova na Fridecku a vbec na Ostravici bžná
jsou: báchora (plur., steva), baovka (baina) brla (berla),
bydlo (rohatý dobytek), bratanc (bratranec), brovek (kanec
vymiškovaný), bitev (bitva), celina (žlutá hlína), cedzok
(cezák, cedík), cemyno (tém), cesa (tesa), ciso (císa), a-
va (kavka), epa (lebka), in (stín), unek (lunek), euvka
(oka), cygun (cikán, lhá), dževeka (milenka), dživka
(dveka, služka), dodžerky (poslední den pi dráni peí),
dizga (tíska) dik (di pohodný) džubok (zobák),
,
,
,

faculik (šátek kapesní), furtka (malé dvée u dvoru), grun

i gru (chlum, pahrbek), gymba neb gemba (huba), handra
hadra), hydbov (hedbáví), gloh (hloh), hody (vánoce), holu-
mek (hlída díví), hrozno (hrozen), hyrtu (hrtan, chtán),
chaboš (proutí), chabovec, chabovina, ochab (proutek kauze-
dlný),chajta, chata (chatr), chyba (škoda), chlebvka neb
stotvka (ubrus), chabryk (charpa), jahabina (jeabina), jer-
60

mak (výroní trh), jaširka (ještrka), juto (jitní mše),

kaina (kachna), kaptur (okap), karva (karabá), klamka neb
kluka (klika), klij (klih), kylbosa (klobása), kobyliha (kobliha,)
koltun (spletenina vlas, nemoc), byc pod kumory (bydleti
v nájmu), kšica (dlouhé vlasy), kudel (srst zvíecí), (kudžel
(koudel), Lach (pl. Laši, obyvatelé na Horní Ostravici), lach
(špatný lovk), ludžica (udice), 1'yžka (lžice), žabí lyžka
(mušle), lza (slza).
Maciga a mamulka (matka, u Valach), mlodync a ga-
lonka (mládenec a milenka), mocorka (moál), marijunek (ma-
joránka), madok (levák) mloducha (nevsta), muzg (mozek),
mrdek neb ocosek (cop), muelnik (muedlník), nobil (nábl),
nabožinství (velká mše), ac (nat), noáini (osení), na bok (na
levo), od ruky (na právo), obilí (rez i žito), obrus (ubrus),
obuch (hl se sekyrkou), oddovka (odvádní na vojnu), ohniv-
ko (lánek i kroužek), odkorek (deska od koruny, t. j. kry),
omylka (omyl), oraka (orání), oešina (strom oechový), os"

(náprava), osa (vos), ostrev (ebina), ostružina (erná malina),

palica (hlka na procházku), pašo (robotník), panské (ro-

bota), porubá i paruba (se), pašunek (pasinek), pocerky

(potrky, rženec), pjatro (patro ve stodole), pauz (pavza),
peetovka (peetidlo), pstunka (chva), pšo (pšky), pína
(pna), pivjunka (pivoka), plachta (velký šátek ženský na pe-
všení, okolo Moravky), plunky (planá jablka), pokiva (kopi-
va), piluh (úhor),podky (pástky), rum (rámek), rac (kopyto
rozpoltné), rza (rez), rula (roura), ryšok (stíbrný rýnský),
(rynskula, papírový rýnský), sekaní (ezanka), synek (chla-
pec), sino (seno), skura (vydlaná kže), koza (syrová kže),
škobrunek (skivánek), srsc (žín), staik (starec), staiek (d-
deek), stainka (babika), starosta a starula (pi svadbách),
svdik (nebozez), svinik (svícen), šipa (píd), škuéina neb
škuc (šttina), šur (štír), šob (štovík), struj (kroj), tyká
(tyka), tlolka (devo stýelé), uherky (jisté slivky), vajco,

dimin. vajko (vejce), vrtl (vrtel), zdadlo (zrcadlo), žaé (zet),

zgarda (zneuctní), zvyoj (obyej), žhrunt (žrout), župica
(starodávný kabát valašský).
Bidky (ohyzdný), špatný (škaredý) , hersky (hezký),
chyly (náchylný), kloánaty (klasatý), napokosy (šikmý), plosky
 61

(plochý), prám (práv), robsky (ženský), svny (svdící,

píhodný), širy (upímný), velansky (velikánský), zelia-
sty (nazelenalý).
Boškac (líbati, dac gyniby), brydnué (broditi se), ééic

(ctíti), uc (slyšeti), rozvidaé se (rozedníti se), huškac (hou-

pati se), jechac (jeti), klnué (jednoslabin vysloveno, kleti),
koslac se (kolibav choditi), napšivic (navštíviti), pimic oi
(pimhouiti), pškac (kýchati), škac (štukati), ecy (prý),
rynué (inouti), rozduchac (rozdychati), rozpažic (rozezati),
rušic se (hýbati se, na p. ani se neruš, odtud ruch), to se mi
zydže (toho mi bude poteba), shrbím (shrnu), scibié (striti),

chlašic, piznuc (udeiti), stihac se (spchati), šarpac (trhati),

šulaé (mísiti), utkac (utlaiti, zacpati), zabyé se (zdržeti se).

Coby (aby), choc, chocož (akoli), do teje (k tob), —kel

(— kud), dokel, dotel (dokud, dotud), odtel (odtud), po-
kel (pokud), nakel (nakdy), potel (potud), kj (kdy, na p.:
nmum kj, nemám kdy), kole (okolo), kla (kolik), tla (to-

lik), naozais(t) (zajisté), vsaj (všudy).

náeí slovenském.

1. Kde náeí slovenské jest obecné.

Náeí slovenské jest e lidu obecného v jihovýchodní

Morav a v severozápadních Uhích. Rozhraní jeho jde od hory
Beskydu blíž pramen Kysuce po hranicích moravských kpro-
smyku Lisskému, vchází tu do Moravy pes Lideko pod Vyzo-
vice a Zlín a pes Provodov a Bohuslavice k Napajedlm, odtud
postupuje pes hory Zdounecké a Buchlovské za Kyjov až k
Podivínu, kdež pechází u Lednice do Rakous k Valticm a
Cahnovu, bží pak od Stezenic eištm Moravy k Dvínu,
scházejíc se tu s nminou, dále pak k Prešpurku a vedle
ei uherské pes Diošeg k Novým Zámkm na jih až k Du-
naji u Komárna; odkudž se toí na sever k Tekovu, pes Le-
vice a Tesary na Luenec a Rimavskou Sobotu a odtud pes
 ; :

62

Plešivec a Rožnavu na jih pod Košice, kdež se schází se eí

maloruskou; vedle této ei jde na východ k Humennému a
Snin, obrací se pak ke Stropkovu a Bardijovu a na sever k
ece Danajci nad Lubovným na hranicích haliských; odkudž
vedle ei polské postupuje do Oravy nad Trstennou a Nám-
stem, od kterýchžto míst k severu se mluví polsky; pak do-
týká se nad Bysticí opt hranic haliských, od nichž zabíhá
pod Oštdnici a adci v Tenansku a dále po pravém behu
eky Kysuce nazpt k Beskydu a Bevi.
Vn tohoto okršlku zem, kde Slováci nepetržené by-
dlejí, jsou také domovem jinde v Uhích, jmenovit u velkém

potu ve stolici Peštanské, Komárnnské Sabolské za Ti- ,

sou , Aradské Torontálské Báské, ve vojenském Pomezí

, ,

aj. Naproti tomu jsou zase mezi nimi nejedny osady jiného
jazyka, a to nmecká msta Prešpurk, sv. Jií, Pezinek, Modra,
Štávnice, Kremnice a j., v Nitranské a Turanské stolici N-
mecké Právno a nkolik jiných vesnic, v Tekovské Velkopole
a Perg, v Gemerské Dobšina, ve Spišské tak eená Spišská
msta, Kežmarek, Levo, Smolník a j.; u Nitry jest v okršlku
slovenském nkolik osad uherských a na severozápad ve
Spiši od Kiván ke hranicím haliským a ke Kežmarku a u
pramenu Hronu nkolik osad rusínských, zejména Telhart,
Sumja a Vernart.

2. Které jsou známky náeí slovenského.

a) Hlásky a formy mluvnické.

Slováka rozeznati lze od Moravana a echa, co do ei,
zvlášt podlé tchto známek
Široké hlásky a a u jsou v slovenin mnohem obecnjší
nežli v náeí
moravském, zvlášt ve kmenech: zajac (zajíc),
aša (íše), jazero (jezero), hadbáv (hedbáví), zlahovat (zleh-
ovati), dorážat (dorážeti), pršat (pršeti), klu (klí), lubit

(líbiti se), út (iti) a j

r místo : re (e), pítel, prjatel (pítel). Moravští Slo-

váci ale vyslovují .

ý a ú prosté: býk (esky bejk, mor. bék), rýha(rejha), lú-
 :

63

ka (louka), volajú (volajou) ; toliko v instrumentálu ženském

vyslovuje se ve stedním Slovensku ou místo ú: silnou rukou;
a místo e v námstkách: mja (m), ta (t), sa (se);
ie místo i: viéra (víra), miéra (míra);
e místo po hláskách retních : v hrobe (v hrob), vru
(vru), v dome (v dom). Slováci moravští a z ásti Blohor-
ští kladou však mkké ;
o v násloví: omše (mše), Ostihom (Stehom);
j v násloví vbec vysouvá se: ihla (jehla), ircha (jireha>
iskra (jiskra), ikavec (jikavec), Izera (Jizera);
c místo st: revíc (stevíc), rep (step), renka (stenka).
Jen moravští Slováci íkají: stevíc atd.;
g místo k: Magura (Makura, hora), cingat (cinkati), go-
ralka (koalka);
pre místo pro: perazit (proraziti), pedat (prodati):
široké^: v Horním Tencansku, v Orav, dílem v Turci,
ve Spiši aŠaiši (však ve stedním Slovensku jest slabé); u mí-
sto X (byu, bou, m. byl): v Dolním Tencansku, vNitransku,
Prešpursku, ve Zvolen, Liptov a v ostatních stolicích;
e v diminutivech na ek se vysouvá jako na Morav: kú-
šek (kouštiek), syrek (syreek), Janek (Janeek), pupek
(pupeek);
om v instrum. sing. jmen. mužských místo em: s mužom
(s mužem), s pánom (s pánem), a och v lok. pl. místo ech: o mu-
žoch, o pánoch;
ma v instrum. adjektiv místo mi: tlustýma tly; u mo-
ravských Slovák však i v substantivech: tlustýma tlama;
íslo sto spojuje se s jinými ísly v singuláru: dve sto
(dv st), tri sto (ti sta), pet sto rýnských (pt set zlatých);
tetí osoba množn. potu klade se, když se k nkomu
mluví, za druhou, jako v nmeckém: posadnú si pan švager
(sednte si pane švake); jak semávajú? (jak se máte?); sak
vedjá (však víte);
nominativ místo vokativu, když se k nkomu obrací e
pán súsed ako sa majú (pane sousede, jak se máte), ó pkná
lípa! (ó pkná lípo!);

em místo u v 1. osob pítomn. asu: milujem (miluju),

pijem (piju), mazem (maži);
 á místo í v 3. os. množného potu asoslov na im: oni
choclá (chodí), iá (iní);
raz místo roz: razsocha (rozsocha), razvora (rozvora),
razporek (rozporek).

b) Zvláštní slova.
Arenda (nájem, pacht), arendovat (pachtovati), banovat
(litovati), ho (nebot), bošk (hubika), boskat, poboškat (líba-
ti), brnt (hueti, vely brná), cinter neb cmiter (coemeterium,
hbitov), dumbir (zázvor), durit sa (durditi se), gajdy (dudy),
gazda (hospodá), grof (hrab), hora (les), hrozno (hrozny,
collectivum), chyr (povst), káze (kázaní), ked neb ked
(když), keby (kdyby), kebysme (kdybychom), laný (laciný,
jako na Ostravici), lichva (drobný dobytek), mur (zed), mu-
rar (zedník), mro vat (zdíti), najme neb najma (jmenovit,
obzvláštn), nožnice (nžky), oblok (kulaté okno), osožiti, oso-

hovati (užitek pinášeti), osožný (užitený), ostatní (poslední),

páit sa (líbiti se), panština (robota), paterky (rženec), pílit

(pilou ezati), pit (vor), plvat (plovati), poút (slyšeti), pohár

(íše), požiat (pjiti), preo (pro), priuek (piuení, vý-
straha), ráz (jednou, krom Moravy a Rakous), dva rázy (dva-
krát), sto rázy (stokrát), robota (práce), rue (rychle), sobáš
(oddavky), šastlivý (štastný), šuhaj (mládenec, pacholek, též
na vých. Morav), thla, tehla (cihla), tovar (zboží kupecké,
jako na Morav), um (mysl, pišlo mu na um), vet, (zajisté),
výdaj (vdávky), výše roku (déle než rok) a j.

3. Na kolikero rozeí dlí se náeí slovenské. *)

Náeí slovenské obsahuje v sob troje podeí : zapad-

ni , stední a východní, z nichž první a druhé zase na

*) M. Hodža ve spise :Epigenes Slovenicus ili T e n t a-

men orthographiae slovenicae (v Levoi 1847, str. 17) dlí ná-
eí slovenské na tato podeí: 1. eskoslovenské, na Morav a ve sto-
licích Prešpurské, Nitranské a Tenanské; 2. Novoslovenské ve sto-
licích Turanské, Liptovské, Zvolenské, Tekovské, Novohradské a Hon-
tanské a 3. Polskoslovenské, v ásti stolice Oravské a ve stolicích Sa-
išské, Spišské, Zemnenské a Abaujvarské.
 ; :

65

nkoliko rznoeí se rozchází. Podeí západní zavírá v sob

1. rznoeí moravskoslovenské; 2. Blohorské; 3. Trnavské;
4.Dolnotenanske ili Tenansko-Nitranské a 5. Hornoten-
anske i Zilinské. Podeí stední v sob obsahuje: 1. r-
znoeí Hornovážské i Oravsko-Turansko-Liptovské; 2. Po-
hronské ili Zvolensko-Tekovské; 3. Hontanské; 4. Novohrad-
ské a 5. Gemerské. V podeí východním, dle toho, co nám z

nho podáno, takových rozdílností nenalezli jsme, abychom

z nich zvláštní rznoeí stanovili; jmenovit obecná e okolo
Humenného a Snin, již mnozí Sotáckou jmenují, tém v ni-
em od Šaišské se neliší.

I. Podeí západní.

Západní podeí slovenské jest obecné na Morav , po-

kud tu dle rozhraní výše vytknutého Slováci obývají , v
Rakousích od Valtic ke Stezenicm a na Slovensku v poií
Dolní Moravy, Dolního a Stedního Váhu a eky Nitry, aneb
ve stolicích Prešpurské, Nitranské , Tenanské a ásti 0-
ravské. Hlavní známky podeí západního jsou tyto:

a) Hlásky a formy mluvnické.

é nezmkené: chléb, tiché dti, holé vrchy; v stedním
Slovensku mkké je: chljeb, tichje dti, holje vrchy;

ú dlouhé vesms, také v instrumentálu jmen ženských:

tú velkú rybu. Ve stedním Slovensku vyslovuje se v instru-
mentálu ou: tou velkou rybou

íi neb ov v genitivu množn. potu: pán, pánov i pánuo,

Ve stedním Slovensku ou: pánou;
é v nominativu množn. potu: pánové, ludé neb ludje. Ve
stedním Slovensku ja pánovja. :

b) Zvláštní slova.

Bar (nebo, teba), vil neb vul (v stedním a východním

Slovensku teraz), lazit, lozit (iterativum od lézti), ozaj (opra-
vdu), volakdo (nkdo), volací (ní), sirota (sirotek), zmarnit
5
 ; ;

66

(zabiti), otvorit (otevíti), pomimo (okolo), ušipané (erný do-

bytek).

1. Rznoeí moravskoslovenské.

Toto rznoeí má prchod v Uherském Hradištsku a v

jižní ásti Brnnská od Ceje až k ústí eky Dyje. Rozhraní
jeho jde od prosmyku Lisského na uherských hranicích na jih
od eky Devnicepo ertov Hoe, Dúbrav, Tlusté Hoe, Ma-
lenisku a Kibech k Napajedlm, nad kteroužto arou bydlejí
Valaši Vsatsané a Luk ováné, od Napajedel po horách Zdou-
neckých a Hibcích za Kyjov a Bzenec k eji, Podivínu a
Beclavi, odtud podál eky Moravy až ke Strážnici, od Strá-
žnice ke Hroznové Lhot, Hornímu Nmí a Hrozenkovu a od
Hrozenkova po hranicích uherských k prosmyku Lisskému.
Na pruhu zem od Strážnice ke Hrozenkovu , t. ásti Suché
Moravy, mluví se po blohorsku. Obyvatelé krajiny od Bru-
mova k Pozlovicm, ježto za starodávna slula „Lucko", nazý-
vají se „Zálešáci", obyvatelé pak roviny od Hodonína ke Strá-
žnici z asti „Podlužáci". Hlavní známky sloveniny moravské
jsou:

a) Hlásky a formy mluvnické.

místo r, jako jinde na Morav; toliko ve sloví ch: ude-
it, stela a já reku (jáku) vyslovuje se r

po hláskách retních: pkný, msto, ob. V Rakousích

a Uhích: pkný, msto, obe;
u místo ?, vyjímajíc Buchlovany a obyvatele mst: byua
(byla), huaua (hlava), uuka (lúkaj;
co místo co, nic místo hist u Slovák uherských obyej-
ného ;

d místo Si a i místo c: ddina, propotn; po blohorsku:

dzedzina, propocen;
é místo í: chléb, želé (zelí), polévka. Tak mluví se na
Brumovsku
v krajin Luhaovické vysouvá se u v slovích: žity, tlstý

dlhý, tlct (tlouci), jako na Váhu, a ve slovích: dlhý a tlct

krom toho 1 se prodlužuje; též se tu vysouvá u v dativu sing.

 67

adjektiv a zájmen, na p. dobrém místo dobrému a mojem,

tvojem, svojem místo mojemu, tvojemu, svojemu.

b) Zvláštní slova.
Na Suché Morav (krajin pod Strážnicí) : erpák (nádoba
erpací, též jinde na Slovensku), hrud (zvýšenina), na p.
Habrovský hrud u Beclavi a j.

2. Rznoeí Blohorské.

Poíná se pod Javoinou u Strání v Morav, jde pes Ma-

lou Blatniku a Lipov k Radjovu pod Strážnicí a dále po
hranicích uherských až po Brodské, kdež zabíhá po ece Dyji
do Rakous k Poštorni a Valticm a vrací se nazpt okolo Ca-
hnova ke Stezenicm; odtud jde dále po ece Morav až
k Dvínu (nmeckému) a od Dvína vzhru po Bílých Horách
na východ od Senice, Sobotišt a Vrbovc, mezi Velkou a No-
vými Lhotkami pod Javoinou, kteréž náležejí k rznoeí Tr-
navskému, nazpt ke Strání do Moravy. Za známky rznoeí
Blohorského pokládají se:

a) Hlásky a formy mluvnické.

dz místo d a z: dzedzina (ddina), dzíéa (dít), núdza

(nouze);
é místo i: taéinek (tatínek), chodzic (choditi);
u místo l jako ve vedlejší Morav: vidzeu (vidl), moheu
(mohl); odkudž ono škádlivé: Odkud jsi? z Bou (z Boru); co
vezeš? srnou (smolu); pojdzeme spou (spolu).
e po retních hláskách zde onde: vrný, msto; okolo Se-
nice však a v Rakousích prosté e: vrný, msto;
r místo r jako jinde na Slovensku; blíž hranic morav-
ských ale slyšeti ješt r ve slovích: hoký a ka;
e místo y po h, A, k, r, zvlášt ve jménech místních: Le-
váre (íeváry), Gajare, Bre, Rybke;
c v infinitivu pravideln místo cti pec pécti), sec (sécti),

moc (mocti, moci);

mkké i ve zájmen oni a i v pídavných jménech
5*
68

z vtší ásti: na p.: ostatní, místní a p., kdežto vTrnavsku vy-

slovuje se: ony, ostatný, místný.

b ) Zvláštní slova.
U Slovák rakouských bžná jsou tato slova: canký neb
dryuý (pkný), fujavica (chumelice), hlave (uhel), chyba
(leda), kasanica (sukn), strmen (tmen), nahlednúé (navští-
viti), íéi do oného (nkam jíti), kosírek (péro za kloboukem),
pytaé (žádati).

3. Rznoecí Trnavské. ')

ára, ježto v sob zdržuje toto rznoecí, vbec » tvrdým"

nazývané , jde od Velké Javoiny na pomezí Moravském
k Vrbovcm a Senici, odtud po Bílých Horách dol k Mode
a Prešpurku a dále vedle ei uherské k Diosegu a Sted na
Váhu, odkudž se toí pohoím mezi Fraštákem a Radošinou
po levém behu Váhu na Tlustou Horu na východ od Temtína
a pes Beckov dolinou mezi Klanenicí a Bošací ke Strání
moravskému pod V. Javoinou. Hlavní známky trnaviny jsou:

a) Hlásky a formy mluvnické.

a místo , í & ié po l ar: mal (ml), zmaklý (zmklý),
najvác (nejviéc), výpravám (vypravuji), pálám (pálím), horám
(hoím), ina (oni iní);
y místo i Si ý místo i po d, n, i ; ony (oni, mužské život-

né), svítylo (svítilo), temnosty (temnosti), hlavný (hlavní),

ostatný (ostatní);
6 místo ú: hróza (hrza), z lóna (z lna), Bóh (Bh);
o vkládavé: som (jsem), unsol (unesl), mohol (mohl);
A, c/?, k bez zmny: na duhy (na duze), po macochy (ma-
coše), po matky (po matce). Tak mluví se í dále na Slovensku.

b) Zvláštní slova.
Beh (vrch, v Bzincích), širák (klobouk), knisat sa (hou-

i
) Toto rznoecí uvedl J. Bernolák r. 1790 dle jistých pravidel v

písmo, od které doby se v nm až do r. 1849 nkteré spisy vydávaly.

 69

pati se), kurii pec (topiti v kamnech), uhodnut nkam (nkam

trefit), žurit (zuiti), stávat (budovati), vul (vil) a j.

A. Rznoeí Dolnotenanské.
l

Rznoeí Dolnotenanské ili Tenansko -Nitranské

jest bžné v dolní ásti stolice Tenanské od prosmyku Vlá-
ského pod Brumovem moravským, kdež u Vlího vrchu zabíhá
do Moravy za Starý Hrozenkov, Bystici, Lopeník, Olšovec a
Bezovou, odkudž jde rozhraním Trnaviny mezi vodami Kla-
nenicí a Bošáckou k Novému Mstu nad Váhem a Temtínu,
odtud obloukem k Bánovcm. Bojné a Radošin a vedle po-
hoí, jdoucího po levém behu Váhu mezi Radošinou a Fra-
štákem dol.

á) Hlásky a formy mluvnické.

Toto rznoeí rozeznává se od trnavštiny zvlášt tím,
že má:
mkké d a i: ked, idm (jdu), djeta (dít), prjatel, nosit,

stažuvat (stžovati si), ludje robjá (trnavsky: ludé roba);

uo místo ú: puojdem (pjdu), pánuo (pán);
u místo l: bou (bol, byl), mohou (mohol, mohl);
je místo e: našjeho, dobrjeho;
ch místo k: chto (kdo), nichto (nikdo), chtorý (v Turan-
sku: ktorý), dochtor (doktor);
u po l vysouvá se jako v trnavštin a oravštin: slnko
(slunce), dlhý (dlouhý), tlstý (tlustý);
ou místo ú v koncovce v Nitransku : dlhou rukou. Tak
se mluví vbec v stedním Slovensku.

b) Zvláštní slova.
Jolša (olše), farba (barva), zverec (zajíc). Blíže Nitry
proskakuje mnoho slov uherských od blízkých obyvatel té-

hož jazyka.

5. Rznoeí Hornotenanské.
Toto rznoeí, jemuž také íkáme Žilinské, jest obecné

*) Z tohoto rznoeí chtli J. Hurban a L. Štur udlati e spiso-

tbou (r. 1843), kteráž ale v nkolika létech zanikla.

70

v horním Tencansku od prosmýkli Vláského podél hranic

moravských až ku pramenm eky Kysuee, v jejímž poíí
jest 14 osad polských, mezi nimiž msto adce a ves Oštd-
nice; od této vsi jde hranicemi haliskými až do Oravy, ')

vrací se okolo Vaína a Bajce k Valašské Blé a odtud roz-

hraním rznoeí Dolnotenanského k Bluši, k Pruskému a
k prosmyku Vláskému nazpt. V podstat podobá se rznoeí
Ostravickému v Morav, majíc tyto zvláštnosti:

a) Hlásky a formy mluvnické.

Pízvuk jest na slabice pedposlední : do Budatína. Sa-
mohlásky vesms se zkracují.
dz místo d a d: kedz (ked), idzem (jdu), sedzem (sedm).
V stední Orav však, kdež se jinak mluví hornotenansky,
klade se d: ked, idm;
é místo t & t: odec (otec), šesc (šest), maé (míti), majée
(mjte), prjadel (pítel), iaáín (Tšín);
ovo raisto ov ve jménech místních: Krakovo (Krakov), Be-
nešovo a j. Tato koncovka bžná jest pak odtud k východu
po Tatrách až do Spiše.
a místo e: nba (nebe), éia (t), sa (se), preca (pece);
h místo k: hdo (kto), nihdo (nikdo);
5 místo s: Polasi (Polaši, Poláci), Valaši (Valaši);
d ped n vysouvá se: dva ni (dni), žány (žádný);
um v instrum. jmen ženských zde onde: tum rukum (tou
rukou j.

6) Zvláštní slova.
Pálené (koalka, též jinde na Slovensku), pšeno (proso),
Polská, do. Pol skej (sousední Krakovsko), svetlica (svtnice),
lejša (olše), niš neb ništ (nic), vetkati (striti).

II. Podeí stední.

Jest obecné po Horním Pováží až ke hranicím stolice

Tencanské, po Horním a Stedním Pohroní, též po ekách

')' Osady Oravské, /"nichž se mluví hornotencansky. jsou tyto: Ná-

instovo, Trstná, Zubrohlava, Bobrov,- Hamry, Ústí, Klyn, Slanice

Lokce, Vaveka, Hruštín, imhová, Zábidov a j.
 ; ;

71

imav a Jelšav, ili t Dolní Orav, v Turci, v Liptov, ve

Zvolen, v Tekov, Hont a Novohrad a ponkud i v Gemeru.
Hlavní známky tohoto podeí jsou:
,
a) Hlásky a formy mluvnické.
je místo é: mljeko (mléko), chljeb (chléb), pljest (plésti),

mjest (mésti); taktéž v jménech pídavných: dobrjeho (dobré-

ho), kiv jeho (kivého) a v množn. potu: tichje (tiché), úrod-
nje (úrodné), holje (holé);
také jiné spoluhlásky se zmkují: žjadat (žádati), vy-
sjato (vyseto), tricjat (tidcet);

ou místo ú v instrumeutálu jmen ženských: se šedivou

bradou, svojou cestou, tou velkou rybou; taktéž v genit. mn.
potu: pánou (pán) a v pídavných pisvojovacích: rolníkou
(rolníkv)
te místo a : mseso (maso), tšse sse (tesá sa, tší se)
o místo e: rož (rež), som (jsem), zo dveí (ze dveí), vie-
nok (vínek), kostol (kostel), tisíc dosok (desk), ktorý (který),
štvoro (tvero);
ja místo ie neb í\ náreja (náeí), lúenja (louení);
ja v nom. plur. místo /neb e: oráa (orái), ludja (lidé)

pánovja (pánové);
uo v adjektivech stedního pohlaví : slovenskuo (sloven-
ské), panskuo (panské);
u místo o: spisuvatel (spisovatel), menuvat (jmenovati);
e se vysouvá v zájmenech: mojho (mojeho), našho (na-
šeho), vašho (vašeho);

j se vysouvá v násloví ped samohláskami: ako (j a ^ )'

ihla (jehla), istý (jistý), Ozef (Josef);

dlouhé é a r, jako zde onde u moravských Slovák: síce,
tlstý, pridžat sa, snc;
kt místo gd: kto (gdo), ktosi, volakto jako v staroeském;
št místo š zde onde: štdrý, štebotám;
h místo ch na stran východní: hládek (chládek), tihý
(tichý), nahávat (nechávati);
s místo z: s nho (z nho), s ní (z ní).
A
)

*) V tomto podeí, kteréž prof. M. Hattala, položiv za základ rzno-

eeí Zvolen ské, r. 1850 v jistá pravidla mluvnická uvedl, tisknou se nyní
noviny politické v Pešti a nkteré jiné asopisy na Slovensku.
72

b) Zvláštní slova.

Boženník (písežný), býka (býk), bar, bars, (teba), naen-

ka (matka), tatka (otec), nebohý (uebožtík), test (ve

(
Zvolen
svokor, švakr), testina (svokra, švakrová), ufnost (nadje),
pokonat sa (porovnati se), niét (není), okrem (krom), pravota
(rozepe), nakládky pravotnje (útraty právní), pravda (právo),
pravdu prislúžit (spravedlivé uiniti), obi dva (oba dva), z obích
stran (z obou stran), rataj (v Orav rolník), vravet (praviti),
vrece (mch), žochtar (hrotek).

1. Rznoecí Hornovážské.

Rznoeím Hornovážským nazýváme ec obecnou v Dolní

Orav od hradu Oravského na jih, v Turci a v Liptov, proež

by také slouti mohla rznoeím Oravsko-Turansko-Liptov-
ským. Spolené známky tohoto rznoecí jsou:

a) Hlásky a formy mluvnické.

d místo dz: ddina, dti, chodit; v Hornotenansku:
dzedzina, dzeci, ehodzié;
o místo e: štvoro dtok (tvero dítek), so synom (se sy-
nem), blázon (blažen). Taktéž mluví se ve Zvolen;
ch v lokálu ísel : v tridsetich rymskoch (Tur. Lipt. trid-
satich, ve tidceti rýnských), v psetich rokoch (Tur. Lipt.
petich);
u (ú) po l se vysouvá jako v trnavštin: stlp (sloup), dlhý
(dlouhý), slnce (slunce), tlstý (tlustý), klbko (klubko),

V Turci liší se e od liptoviny a oraviny takto:

é v nerovných pádech sing. a v nomin. a akkus. plur. ad-
jektiv: dobrého muža, zlé asy; v Liptov a v Orav: dobrjeho
muža, zlje asy Ve Zvolen zde onde v sing. ý: dobrýho, do-
brýmu;
ti v infinitivu zde onde jako v písm: nositi, máti (míti),

utíerati, choditi;
t v partie, passivi místo n: pravda uznatá (uznaná), ode-
bratá (odebraná), do arestu daty (daný);
V Liptov jsou tyto odchylky:
 ;

73

e a a místo Oravského a Zvolenského se velmi zhusta:

pet, oráa, sedliák místo : pset, oraae, sedlsek;
o v adjektivech stedního pohlaví místo é neb uo: mo-
ravsko pole, sedliacko pišlo vie; oravsky: sedliackuo, mo-
ravskuo,
Re v Dolní Orav má tyto zvláštnosti: *)

Zkrácené infinitivy: bst (bednouti), krást (krásti), past

(padnouti), sast (sednouti), skubst (škubnouti), lazt, hriebst aj.;

d se vysouvá ped l: sálo (sádlo), esalo (esadlo), zu-

balo (zubadlo, cak), zrkalo (zrcadlo), tažalo (tžadlo), rylo
(rádlo), šilo (šidlo), žalo (žihadlo);

t se vysouvá ped l a r\ omelo (ometlo), sreda (steda),

sretnem (stetnu), srebem (stebu), sriebro (stíbro);

g místo h a k velmi zhusta: stryga, galun (kaloun), ga-

leta (kaleta), gogol (hohol), gola (koule) a j.

koncovka^ v jménech obyvatelských: Dubovec (obyvatel

Dubové), Jasenovec, Zažkovec, Porubec, Oravec a p.;
oe krátké i dlouhé: mseso, pseta, laBhky; rsedok (ádek)
žsel, nosse. Dlouhé ae kromOravy slyšeti jen v Gemeru.
Slova zveliující na isko jsou velmi obecná: chlapisko,
žensko, kravisko, kosko.
Životná jména stedního pohlaví mají dvoji plurál: diev-
a, dievatá a dievence; štena, štata a štenence; prasa,
prasata a prasce; husa, húsatá a husence.
V íslovkách jsou tyto zvláštnosti: jména mužského po-
hlaví do pti berou se jen spolen: dvajá chlapi, trajá, šty-
riá chlapi, nikoliv: dva, ti, tyi chlapi; od pti ale, když e
jest o osobách, berou se spolen i zvlášt i oddlen, na p.:
pset rúbaov (drvoštp) a piati neb psetoria rúbai, sto vo-
jákov a stí vojáci, šiesti i šestoria chlapi; neíká se ale: dvajá
kon, ani dvajá krahy (džbány). Ve Zvolen, v Novohrad a
ve Spiši praví se: dvojmi chlapi, trojmi chlapi, t. j. my dvajá,
trajá chlapi. Jména stedního pohlaví berou se též spolen a
zvlášt, a to životná: dvoje dtí, troje neb paetoro húsat; v
duálu: dvoje koles (spolu) a dve kolesa (o sob); v množném

*j Viz Rozpravu Ctiboha Zocha o vlastnostech a zvláštnostech ei

slovenské v Orav. PriateP školy a literatury. V Budíne 1860, . 1—3-
 ;

74

potu ale jen spolen: troje hrabiel (hrábí), dvier, nohavic.

Jména ženská neberou se spolen a neíká se tedy: dvajá
ženy ani dvoje žen.

b) Zvláštní slova.
V Orav: besnt (blázniti), brehovat (oškliviti si), brost
(puky na buku), celiet (hojiti se), e (co), e chceš (co chceš,
v Párnici), ereslo (rádlo), cmar (podmáslí), svezky (svázané
plt na Váhu), dážd (dešt), dever (bratr mužv jest dever jeho
manželky), ddina (spolená majetnost), iskat (hledati), tužit
sa (stžovati si), krah (džbán), krieslo (vyvýšené místo, trn),
laskat sa (kochati se), mlazga (lýko), nao, nako (otec, rusky
nsenka-chva), obecat (darovati), ostrva (suchý strom s ha-
luzemi), ožiharen (pec hrníská), parobok (otrok), pelat (hnáti,
bžeti), plakat (umývati, vypírati), plznút (srst tratiti, peli-

chati), máslo nechce do gulí (nechce do koulí, nechce se stlou-

kati), podvih (trcha, tíže), ponevierat sa (potulovat se), pra-
vda (právo), presmradzat (zaháleti), slemse, sleme (vrchní
práh nade dvemi), svat (svadebník), škopit (klestiti), trnác
(týnec, dm na sloupech), trýznit (hovoiti), vet (hle), znoj
(pot), zolvica (sestra mužova jest zolvica jeho manželky), že-
rav (sloup u studn), žrielo (zídlo ve skále).

2. Rznoecí Pohronské.
Rozšíeno jest po ece Hronu ve stolicích Zvolenské a
Tekovské, proež také Zvolensko-Tekovským je jmenujeme, a
rozeznává se od obecného stedního podeí slovenského t-
mito známkami:

a) Hlásky a formy mluvnické.

e po h, ch k místo y\ ruke (ruce), nohe (nohy), slivke
(slivky), muche (muchy). V Novohrad a v Hont i po jiných
hláskách e se klade: ryb (ryby), huse (husy);

\) místo 'v nerovných pádech jmen pídavných: dobrý-

ho (dobrého), dobrýmu (dobrému), v dobrým (v dobrém). Tak-
též zde onde v Gemeru
i místo e v genit. jmen pohlaví ženského: z Bystrici (z By-
stice), z Viédni (z Vídn). Totéž proslýchá se v Gemeru;
 75

t místo t v infinitivu okolo Libtova: písat (psáti), vyná-

šat (vynášeti);
dz místo dzde onde: idze (jde), prijdze (pijde);
c miste t: cesto (tsto).

b) Zvláštní slova.

ela (vela), útre (jitní), jadrnica (jitrnice), preši-

baný (prohnaný, chytrý), patriky (rženec), kutat (hrabati),

semka (sem), tutoka (tuto), prvejka (prvé) a j.

3. Rznoecí Hontanské.
Obecná e ve Velkém Hont srovnává se vbec s ve-
dlejší eí Tekovskou, Zvolenskou a Novohradskou; v osadách
však, ježto prvé náležely k hradu Bzovíku v Dolním Hont,
poet jest asi 30
jichž na a mezi nimiž pední jsou Tesáry a
Rykynice, prchod mají tyto zvláštnosti:

a) Hlásky a formy mluvnické.

e místo y: te (ty), krave pile (krávy pily), žene pišle
(ženy pišly), kose (kosy), rebe (ryby);
o místo e: tode (tedy), kóde (kedy, kdy), kobe (keby,
kdyby), kod (ked, když);
e místo a v nomin. množn. potu: pánovje (pánovja);
o za o jako v Dolní Orav: razum (rozum), razga (rozha),
raven (roven), razvora (rozvora);
jména ženského pohlaví na a mají ve vokativu o jako ve-
chách a na Morav: mamo (matko, jinde na Slovensku a: ma-
ma), apo (ote, jinde apa).

b) Zvláštní slova.
V Dolním Hont bžná jsou tato slova: apa (otec), edon
(jeden), jat (chytiti, na p. jemi ho , chyt ho), oplasit sa
l
(plechtati se vo vod), vile (vidle) a j. )

4
) Zvláštnosti eí Bzovické patrný jsou v této prpovdi: Kobe se te
Martenko bou k nam prišou, kod naše žene dohnale tje naše krave
domou, bou be si sa raeudovau, ako susedovje do nich lúeali kamením,
akobe nemalé razumu. A kóde bude, tode bude — me za tch do škod
pridme.
 :

76

4. Rznoeci Novohradské.

Toto rznoeci, to jest, obecná e ve stolici Novohradské,

nkterých zvláštnostech na zápa-
nestejné jest, podobajíc se v
d rznoeci Hontanskému a Zvolenskému, na východ rzno-
eci Gemerskému. Hlavní rozdíly v jsou: nm
a) Hlásky a formy mluvnické.
Od Polichna k Hontu a Zvolenu rozvádí se ij v koncovce
vbec v j, j však slab se vyslovuje a v Hont zcela po-
míjí ; n. p. dobrej muž, osvícenej razum, husej (husy), kozej
:

(kozy), kobej ženej dobrej bolej (kdyby ženy dobré byly).

Na východ od Polichna ke Gemeru asi v . osadách okolo
Gace i Halie bžné jest v infinitivu asoslov e místo i: uet
(uiti), robet (robiti).
Na samém pomezí Gemerském v Uhorsku a Poltaru klade
se v 1. osob"množn. potu asoslov o místo e, jako v Gemeru:

my srno (jsme), urobimo (udláme).

Mimo to jsou v Novohrad tyto zvláštnosti

y za e a za o v adjektivech a íslech: kterýho (kterého),

jednyho (jednoho), všeckyho (všeckého, všeho), tych (tch);
n v asoslov jdu spojeném s pedložkami: vyndú du-
,

chovia (vyjdou duchové), dondú (dojdou), vynšli (vyšli);

i za <?: odišli (odešli), též za : obid (obd);
y místo u v asoslov museti: on myši (musí), myseli
(musili);
u místo l: pou (pl), potretou (potetí, potkal), mau (mal,
ml), dojšau (došel).

b) Zvláštní slova.
Dovica (vdova), bralo (bradlo, vrch), dosiau (dosud),
sladkan (kolá), blízo (blízko), iba (jen), ligotat (blýštti se).
Blíž rozhraní uheriny mísí obyvatelé v Novohrad jako jiní
sousedé Uhr nkterá slova uherská do ei, na p. dnglavý
(tenký), pajta (humno), varoš (msto), vodí ovát (vyznati) a j.

5. Rznoeci Gemerské.
Slovenina v Gemeru od obecné sloveniny stední ne-
málo se liší a jest i sama v sob rozdílná, majíc jiné zvlášt-
 77

nosti v Podmurání, jiné okolo Rybníka a Baloku, jiné v Štít-

nicku a opt jiné v Malém Hont okolo Tisovce. V Podmurá-
ní, u Dobšiny a jinde znamenati patrn, že na blízku jsou osa-
dy maloruské. Známky gemeriny vbec jsou asi tyto:

a) Hlásky a formy mluvnické.

o za e v 1 . osob mn. p. pítomného asu: idzemo (jdeme),
vedzemo (vedeme);
uo za o: vo huore (v boe, v lese);
6 za ú v instrum jmen ženských: pivnó ruko (pevnou
rukou); též v genit. množn. potu za u neb uv\ papršlekó (pa-
pršlk), synó (synv) a v adjektivech pisvojovacích: panó
(pánv);
c za t: da jes (dáti jísti), hrá (hráti), deci (dti);
š za c: slovese (love), ušeny (uený), parobšok (pa-
robek, chlapeek), nach sse paši (nech se páí, líbí), šert

(ert);
dz za d: chodži (choditi), Džuro (Dro, Jira), džedžina
(ddina);
d 1
??, t vyslovuje se tvrd: chodeu (chodil), na ne (na n),
teša sa (tší se);
ce jako dlouhé á: zvseu (zval), dseka (dika);
k za cli: kceš (chceš), kcete (chcete);
samohlásky «, e, u vkládají se ped I ar po rusinsku:
tvardy (tvrdý), smerek (smrk), perekop (píkop), žulty (žlutý);
rusinské aja za á: peknaja džouša (pkné dve);
dlouhé í i v Gemeru: díhja ruka (dlouhá ruka), testy
strom (tlustý strom).

b) Zvláštní slova.

Burian (koukol), frišky (krásný), koj (kecí , když), pra

(pe), rozopra (rozepe), miknu (umlknouti), pivny (pevný),
surina (práce náhlá), trpó (teprv), van (on), žmen (pehršt)

III. Podeí východní.

Toto podeí rozšíeno jest ve Spiši , Šaiši a ^e stolici

Zemnenské a Abaujvarské. V onch dvou stolicích blíží se

 :

78

velice blízké polštin, vtchto dvou maloruštin, kteráž v nich

jest spolu domovem. Za hlavní známky tohoto podeí ve
Sj-iši a Saisi pokládati lze tyto:

Hlásky a formy mluvnické.

Pízvuk jest na slabice pedposlední.
Samohlásky vbec se zkracují.
c, é, z šeplavé: éeply (teplý), cma (tma), lažié (lézti), v leáe.
z\ š, é místo z, s, t: želeny, osika, pošviim (posvítím),
esky (tžký);
dz místo d a d: budžeée (budete), dzivy (divý);
e nejotované v pídavných jménech: éiche hodziny (tiché
hodiny), hole brizky (holé vršky), dobrého pana;
e místo a jinde na Slovensku obecného: m, ce (t), áe,
sice;

u místo o zde onde: un (on), nus (nos, genit. nosu);

o místo e: omu (emu), sobu (sebou);
i široké: luka, vydat;
pedložka do místo k: do pana (k pánovi);
g místo h zhusta: gtupy (hlupý), glupak (hlupák);
vkládavé samohlásky: tarhac (trhati) , žarno (zrno),
ušmeréié (usmrtiti), Ternava neb Tyrnava (Trnava), žotty (žlu-
tý), puíny (plný);
bul, buli místo: byl, byli, zvlášt v Saisi;
a místo e v množném potu pítomného asu ve Spiši: tr-
hama (trháme), chodzima (chodíme);
u v instrumentálu jmen ženských: tu šilnu ruku (tou sil-
nou rukou);
vokativ jako v echách naMorav: ó pekna lipo! vy se-
dláku!
VZemnensku jsou tyto zvláštnosti

j vkládá se ped sykavky: maje (máti), majceri (matei),

hojscina (hostina);
e místo v infinitivu, jako v Gemeru robeé: (robiti);

pedložka proti s akkusativem: naproci otea svého (proti

otci svému), procivko mudre ridzeni bože (naproti moudrému
ízení božímu). Taktéž se mluví z ásti v Gemeru a v Novo-
hrad.
 79

Zvláštní slova: ava (hle), bym (bych, co bym se hn-

val),beh, bízek (vrch), bilic (bíliti, jako v Cechách), bruch
(bicho), dudek (groš), dryný (hezký, jako v Brnnsku), ka-
peluch (klobouk), skarha (žaloba), skaržic se (stžovati si),

trimac (držeti), leá (silva, jako v echách), velo ludzi (mnoho

lidí), pramen (papršlek), rucic, ruéac (hoditi, házeti), hutoric
(mluviti), perašin (petružel), net (není), ljem neb lem (jen),

sosna borovice), sielo

( i sielico (košile, tamtéž), valal (ves, uh.)

V krajin Humenské, totiž v msteku Snin a ve ves-

nicích Dlúhé, Blé, Udavském a Papine, shledávají se tyto
zvláštnosti:
s místo c v slov so (co), pro kteréž slovo obyvatelm té

krajinky prý dána jest pezdívka Sotáci;

c místo t: ceper (teprv), cirn (trní), cahajce (tahejte),
uceknul (utekl), mac (míti).

Zvláštní slova: koval neb ková (ková), kalab (klo-

bouk), postav (sukno), járek (eka), oblok (okno), šljub aneb
vesele (satek i kopulace), nohavky (nohavice), chtožka (kdo-
si), dva oi, dva uši (dv není obyejno), harek (hrnek), do-
hovarac sa , bešedovac sa (smluviti se), šleboda, šlebodny
(svoboda, svobodný), on nit (on není), sednice sebe (sednte
si), bul šmy tam (byl jsem tam) a v. j.

O polštin na Slovensku.
Rozebravše rznoeí slovenská, máme za náležité, aby-
chom tu vytknuli také nkteré známky a zvláštnosti ei pol-
ské, pokud na Slovensku jest obecná. Mluvit se polsky jak ,

svrchu uvedeno, v severním Tenansku okolo adce a v se-

verní Orav nad Námstovem. Osady polské v Tenansku jsou
krom adce: Hoelice, Oštdnice, Skalité, erné, Svrinoves,
Závodí, Raková, Staškov, Olešná, Podvysoká, Turzovka, Vysoká
a Makov. V Orav má e polská prchod v tchto osadách: v
Polhoe, Rabi, Rabici, Sihelném, Mutném, Veselém, Novoti,
Zákamenném. Erdódce, Podvilku, Harkabuzi, Sárn, Bukovin
a Podskli , Pekelníku, Jablonce, Orávce, Zubici, Dolní a
Horní Lipnici, Dolním a Horním Chyžném, v Suché Hoe a v
Hladovce.
 ;

80

Zvláštnosti polštiny v této krajin jsou tyto:

g místo h: gluche (hluchý); om místo a a on místo ?;

rz místo r: rzepa (epa); h místo ch hleb (chléb);
o místo «: jo (já), zomek (zámek);
z místo ž zeto (žito); se místo áifó seodre (šedrý);
c místo í neb <h iasto (tsto neb cesto); z místo : zem
(zem)
š místo 5: šinieré (smrt); c místo ;
c : cudné (cudný).
Zvláštní slova: cuska (halena), baba (žena), kroda
(kopa), spolnik (soused), karb (rováš neb vrub), dýmni ca (jiz-
ba, z které dým oblokami ili okny vychází); svtli ca (jizba,
v které jsou kachle).
Lépe ješt poznati lze polštinu v Cadansku av Orav z té-

to prpovdi:
Zli hlopi od rania v karemie šedzom, gorolké pijom a kie
przidom du domu, robiom krzik, tlucom baby i dzieéi, a co po-

chycom, psujom, 1'ecom hevok i tamok a dogadujom šie. Ciche

baby šedzom v izbie na pokoj a zvadlive krzicom a hlopom
dokucajom a v spol'stvie šie kamoskom zalujom. Oh! moje
mile kurcontka tak šie zlenkli tego pijáka, kie przišel du
domu a jo vierzciemi juž dobrze niezginem od žalu i cierpenia.

Rozdílnost náeí a rznoecí eskoslovenských

patrná jest zvlášt v tchto sloví ch :

Bílou mastí; v západních a stedních Cechách bílou

masti; domažlicky bílú masti; ve východních Cechách bílou
mastj v Morav horsky a hanácky bílou mastou a bílo mastó;
;

lašsky a valašskybilu mastu; Ostravicky a Opavsky belu

maáéu a blum mašum ; moravsko- a rakousko^slovensky bílú
mastú a mascú; trnavsky bílú mastú oravsky belov mastov;
stedoslovensky blou mastou a bílou mastou; gemersky blo
mascó a masió; na východním Slovensku belu mašéu.
Borovice; v západních echách sosna a chvje; na Mo-
rav podhorsky borovioa, horsky buruvica, opavsky sosna;
na Slovensku vbec borovica; tencansky bor, nitransky buor;
 81

Orav, ve Zvolen a Hote bóro vj a; novohradsky borovka; ge-

mersky a šaišsky sosna.
Býk; v echách bejk; na západní Morav bek; na vý-
chodní byk; na Slovensku západním a stedním býk; ve Zvo-
len býka, v Gemeru byko; na východním Slovensku byk.
Byl; na Domažlicku bul, buel, bel a M, u Budjovic po
rznu buol; v západní Morav bel, ve východní byl, zde onde
byu; na Slovensku blohorsky, tenansky a liptovsky bou;
v Trnavsku a ve stedním Slovensku bol, v Gemeru a na vý-
chodním Slovensku bul.

Co; v západním Slovensku co; v Orav e a uo; ve sted-

ním Slovensku vo a uo; v Hont švo. v Gemeru šva, v kra-
jin Humenské so.

Haluz neb haluze; v Morav podhorsky haluza, horsky

a hanácky haloza, na východní Morav haluza; ostravicky a
Opavsky hal udza a haluza; na Slovensku blohorsky haúza;
zvolensky halujza, ve Spiši haluza.
Když; v Cechách vbec dyž, v západní Morav kdež a
dež, ve východní Morav dyž, opavsky také kdžiž; na Sloven-
sku ked, trnavsky ked, hornotenansky kedz, hontansky (na
Bzovicku) kod.
Který; v echách kterej a kerej; v západní Morav
které a keré,na východní Morav kery; na západním Slo-
vensku který, ve stedním ktorý, v Gemeru kotrý , ve Spiši
chtory.
Lidé; v echách lidi; v Morav horsky a hanácky ledi;

znojemsky hrdé a l'de; na východní Morav lidi, lide a lude,

ostravicky ludze, opavsky lude a ludže; na Slovensku mor.
slovensky ludé , blohorsky ludé a ludzé; dolnotencansky
ludje; hornotenansky ludze; ve stedním Slovensku ludja
a ludja; gemersky lude, dále na východ ludze.
Nic; na Slovensku blohorsky ni, trnavsky ny, horno-
tenansky niš, zvolensky a gemersky ništ.

Nyní; v echách nini, nicky, ninky, nikom, ted; na

Morav vil, horsky také vilka, opavsky vilej; na Slovensku
západním vel a il; trnavsky ul; v Turci a dále na východ
teraz.

Olše; v echách vbec volše a volš; v západní Morav

 a

82

volša; na Hané a na východní Morav olša, na Ostravici také

olš; na Slovensku blohorsky jelša, trnavsky jelša a jalša,
dolnotenanskyjolša, hornotenansky lejša; v stedním Slo-
vensku jelša; novohradsky jauša, gemersky jelha, šaišsky ol-

cha, zemnensky olha.

Sedm a osm; v Cechách sedm a vosm; na Morav ve
Znojemsku sedm a vosm, na Hané a na Becvi sedm a osm; na
Ukvaldsku sedmu a osmu, v Moravce v Tšínsku sedem a osem,
jinde na Ostravici a v Opavsku sedym a osym, v Bránici u Kr-
nova sedm a ošum; u Slovák v Rakousích sedn a osn, u ji-

ných Slovák sedem a osem.

Slunce; v echách taktéž a slunýko; na Morav horsky
slonce, slónce, sloneko, sloniko, slony cko; hanácky slonce;
hornobeevsky slunko; lašsky slunce; opavsky slunco a slun-
ce; na Slovensku mor. slovensky suunko, stedoslovensky
slnce, geinersky slnko, dále na východ slunko.
Stín; v Morav na Hané, na Litav a na Becvi tín; va-
lašsky stín; na Ostravici ci a séiií, na Opav ti, éi a i;
moravskoslovensky tín, blohorsky scín, trnavsky stýn, ten-
anskonitransky cjé a tjén, gemersky stín, ve Spiši cje,
v Zemnensku a Abaujvarsku sci a ci.
Páni tší se; na Domažlicku a okolo Zdaru a Bystrého
v Cechách, též na Pernšteinsku a okolo Hranic na Morav tak-
též; jinde v Cechách tšeji se; na Morav podhorsky tšijou
se, horsky a hanácky tšijó se, beevsky tšijú a tše se, laš-

sky tša se, ostrá viky ceša se a cesum áe, opavsky ešu áe,

moravskoslovensky tšijú a tšá sa, trnavsky tesá sa, ten-

ansky a nitransky tešjá sa, v stedním Slovensku tesá sa a
tešja sa, gemersky tšá sá, dále na východ ešu se a eša se.
Umru; echách vbec umu, domažlicky humu; na
v
Morav horsky homo hanácky omo, na východní Morav
,

umu; na Slovensku umrem a umrjem.

Záe též zá; na Morav horsky záaaáza, dolno-
hornobeevsky žár a žáa, lašsky zaa; ostravicky aža a o-
ža; opavsky zaa a aža, mor. slovensky zaa, blohorsky a
trnavsky žára a žár, nitransky zjara, zemnensky zara.
 Píklady

eí slovanských a rznoeí
eskoslovenských.

6 *
 I. Bajka o slunci a stromech.

Ve všech eech slovanských.

(Str. 3—5).

1. esky dle písma. 4

)

Slunce a stromy.

Ztžovaly sob jednoho asu na slunce stromy v lese, zvlášt

duby, lípy, borovice, jívy, i olše, bízy, javory, osyky a plané stešn,
a hnvajíce se na n pravily: Ty, královno nebes, osvcuješ pkn
nluná msta, tiché vesnice a úrodná pole, na nichž se blýští zlato-
klasá pšenice, stébelnaté žito, bujná jaice a zrnatý jemen rolníkv;
z tvých teplých papršlkv tší a radují se také zelené louky, vinice na
hrozny bohaté a holé kopce, které až do nebe se vypínají; jen les
stromovím porostlých necháváš v smutné temnosti, ve vlhku a v chladném
stínu. I eklo na tuto žalobu slunce s výsosti své stromm, totiž
dubm, lípám, borovicím, jívám, olším, bízám, javorm, osykám a
planým stešním : Pohlednte vy nemoudí jenom pozornji okolo sebe
a najdete i uvidíte, že jste sami hlavní a nejvtší píinou všeho toho,
z eho mne nyní viníte, a nikoli já: nebot bych s velkou radostí asu
letního i zimního na vás svítilo, ale vy sami svými tlustými kmeny, ši-

rokými haluzemi a hustým listím papršlkm mým bráníte, že jejich

záe nemže do vašeho lesa proraziti.

A taktéž iní i mnozí lidé, podobni jsouce dtem nerozumným; i

oni byli a jsou nejvíce sami štstí svému na pekážku; nechtjíce toho
ale íci a piznati se k tomu viní z toho a z jiných vlastních hí-
chv radji pvodce všeho dobrého, a reptají proti otci a stvoiteli
svému a proti moudrému ízení božímu.

') Texty, pi nichž není pojmenován spisovatel, napsány jsou vy-

davatelem.
86

2. Hornolužicky.
Napsal pan M. Hórnik.

Síónco a štomy.

Wobcežowachu štomy we lesu na slónco, mjenujcy duby,

so junu
lipy, kliójny, wólše, wosycy, brzy a džiwje wišnje
jawory, jiwy,
a prajachu, hnwajo so na nje Ty, kralowa njebjes, wobswtluješ rje-
:

nje žiwe msta, ciche wsy a plódne póla, nakotrychž so blyšca zíoto-
klosata pšeca, stwjelcate žito, kcjace nalétne sywy a zornaty
jemjen rólnikow; na twojich coplych pruhach wjesela a zraduja so
tež zelené íuki , winicy, bohaté na kióach, a hole hory, kotrež so
pozbhuja ha mróelow; jenož
do lesy, zeštomami poroscene wostajiš
we zrudnej cmnosci, we mokroce a we khlódnym scinje. A rjekny na
tutu skóržbu slónco ze swojeje wysokosce k štomam, a to k dubam, li-
pam, khójnam, jiwam, wólšam, wosycam, brzam a džiwim wišnjam:
Wy njerozomne, pohladajce jenož kedžbliwje wokolo so a nandžece a
wohladace, zowy samé sce hlowna a najwjetša píina wšeho teho,
ehož ntko mje winice a nic ja; petož bych zawsce z wulkej ra-
doscu we lce a zymje na was swcito; ale wy ze swojimi toístymi
zdónkami, šrokimi wotnohami a hustým liscom mojim pruham wadžice,
zo jich swtto perazyc njemóže do wašeho lesa.

A tak inja tež mnozy ludžo, njerozomnym džcom podobni, a bchu

a su swojemu zbožu najbóle sami zadžwk; ale njechaja to rjec a so
k ternu piznac a tehodla dawaja winu teho a druhich samsnych swo-
jich hrchow radšo kužolej wšeho dobrého, a swarja na swojeho stwo-

ricela a na mudre zrjadowanje Bože.

3. Dolnolužicky.
Napsal pan H. Kopf.

Síynco a bomy.

Raz wobsžkowachu se bomy w lesu na slyco, wosebnje duby,

lipy, chójce, klony, wiwy, wólše, jaseny, brjaze, škrjoki wjerby
a lomy, a gronjachu na njo rozgniwane: Ty, kralowka njebja, wob-
swšujoš rdnje žywe msta, šiche wsy a plodné póla, na kótrychž se
biyšci zlotoklosata pšenica, chwejate žyto, tucna jarica azernaty jac-
mje rólnikow; na twójich šoptych prugaeh wjasele a raduju se tež

zelené luki, bogate winice, a góle górki , kótrež se až do mrokawow

znosuju, jano lsa7 z bomami wobroscone, wóstawijoš w tužnej šamnosci,
w mokosi a w ohlodneni senju. Slyco ze swójeje wyšyny bomam
 87

na taku skjaržbu wótgroni: Pogldajšo jano raz kradu wokolo se,

a nainakajso a dogldajšo se, až wy sami glowna a nejwíša wina
na tom wšom sco, cogoždla m nto peskjaržujoso a nic ja peto ,
;

ja by zawsce z wjelikej radoscu vv letném a zymskem oasu na was

swšiío, ale wy wobarašo z wašymi tlustými pjekami, šyrokimi galu-
zami a gustym listom mójim prugam, až jich swtlo do wašogo lesa
se pešišcas njamožo.
A tak cynje tež míoge luze, a su rowne njerozymnym žisam: tež
wóni bchu a su swójej gluce a strowju nejcescej sami na zažiwje,
njekse to pak wuznaš a wrno ms, ale wobskjaržuju wjele wc togo-
dla a dla samskich grchow nejlubjej založarja wšogo dobrego, a war-
caju pešiwo swójogo stwórisela', a pesiwo Bóžego mudrego wježenja.

4. Polsky.
Napsal pan J. ZaraskL

Stonce a drzewa.

Zalily si$ raz drzewa w lesie na sloce, zwlaszcza deby, lipy, so-

sny, wierzby, olsze, tož jawory, osiki, brzozy i dzikie czerešnie, i pra-
wiíy gniewajae sie^ na nie : Ty, królowa niebios, oswiecasz ludne miasta,
ciche wsi i urodzajne póla, na których s\q blyszczy zlotoklosa pszenica,
dlugoždzieblne žyto, bujná jarka i jedrny jeczmien rolnika; twemi eie-
plemi promieniami ciesza si^ takže zielone íaki, winnice w grona bo-
gate, tyse góry, które si§ až do nieba podnosza; tylko lasy drzewami
poroste zostawiasz w smutnej ciemnosci, w wilgoci i w chlodnym cie-

niu. Rzeklo tedy na te žale síonce drzewom, to jest, d^bom, lipom, so-
snom, wierzbom, olszom, tož jaworom, osikom, brzozom i dzikim cze-
resniom: Nierozsadne, pogladniejcie tylko uwažniej okolo siebie, a naj-
dziecie i ujrzycie , žescie samé glówna i najwieksza przyczyna tego
wszystkiego, o co mnie teraz obwiniacie, a nie ja; albowiem oswieca-
lobym was z wielka radošcia, ale wy samé przeszkadzacie waszemi
grubemi pniami, szerokiemi galeziami i gustym lišciem moim promie-
niom. že blask ich nie može do was przeniknac.
I tak tež dziala bardzo wiele ludz', którzy podobni sa do niero-
zumnych dzieci; oni takže byli i sa szczesciu swemu sami na prze-
szkodzie, lecz nie chca tego wyrzec i do tego przyznac sie, a obwi-
niaja o to i o inne wlasne grzéchy raczej sprawc^ wselkiego dobrego,
i szemrza przeciw ojcu i stwórcy swemu i przeciw rzadowi božemu.
88

5. Velkomsky.
Napsal pan Jan Holovaekij.

COJMIÍE H /JEPEBbfl.
JKa^iOBaaHCb oAHancAM Ha cojiw^e ^epesba bl vifccy,
HMeHHO p,y6vi , jihiim, cochw , hbm, oabXH aeopw, ochhbi,
,

6epe3bi h bhiuhh, h cepaaeb Ha Hero roBopH^iH: Tw

/j,hkíh
Bjia^bina Heóecb, ocB-Bmaeuib iuyiviHbie ropová, thxíh ccia h
iMOAOBHTbia noAíi, Ha KOTopbixb ójiHCTaerb y nocejiHH-b 30-
^lOTOKO^iocaa nmeHHii.a cTeóejmcTaa poatb óyHoe apoBoe
, ,

h 3epHHCTbifi aHMeHb TBOHMJb TerMMivrb ./lyHaM^ pa^ytoTCH

;

TaK«e 3e^ieHbie jiyra óoraTbie BHHorpa/i,HHKH h BepniHHhi

,

ropij B03H0cainHxca kt. Heóecaivi-b

, o/^hh TO^ibKO xfcca ;

nopoeiuie AepeBbHMH ocraB^iaeiub tw Bb nena^bHO tm!;,

,

Bb cwpo h xojioahoh t>hh. A C0.1HlJ,e OTB^a^o Ha 9jy

ma,Ao6y freyeBbHMh, t. e. Ayóaiviij, jiiinaMi, cocHaivrb, HBaivrb,
o^ibxaivii., HBopaivrb, ocnHaMij, 6epe3aMT» h ^HKHMb BHiuHHivrb :

B3r^»aHHTe bw Hepa3VMHbia JiHiiib npHcra^i.HO KpyroiwTb

ceóa h yBH/i,HTe, hto bm caMH rjiaBHOio npHMHHOio Bcero
,

xoro bi> HeMi> bm Mna Tenepb oónHHaeTe, a se a; a cb

,

ÓO^bUIOH) pa,3,OCTbK> CBliTH.lOÓ-b Ha BaCT> JI^TOJVTh H 3HM0K),

HO BM CaMH CBOHMH TO^ICTBIMH IIHaMH UIHpOKHMH B^TBHMH ,

h rycxbíMH jiHCTbaiviH npenaTCTByeie TOMy, htoóm cb-rtij

MOHXT, JiyMe MOri, Kb BaMT> npOHHKHyTb.
TaKi> /vB./iaK)Tb h MHOrie jik>ah, no^oÓHO Hepa3yMHbiivrb
/VBTHMTh h ohh óhviH h ocTaiOTca caMH npenaTCTBieivrb cBoeMy
;

C4aCTÍK), HO He XOTHT-b BT> TO.Wb IipH3HaTbCH, a OÓBHHBWT^ Bl>

tomt. Kaní, h bt> KHbixb rpbxaxi> oxoxirlie Haiaao Bcero ÓJiara h ,

poniL^yT-b Ha CBOero OTLi.a h TBOpu,a h Ha npoMbic/rb óoa;iíi.

Soince i drevja.
Zalavalis' adnaždy na sotnce drevja v lesu, imenna duby, lipy,

sosny, ivy, olehi, javary, asiny, berjozy i dikija višni, i serdjas na

nvo gavarili: Ty vladyka nebes, asvšaješ šumnyje garada, tiehija
sjola i pladavityja pala , na katorych blistajet u paslan zalatakalo"

saja pšenica, stebelisíaja rož, bujnaje jaravoje i zrnistyj jacmn;

tvoim tjoplym lucam radujutsja takže zelonyje luga, bahatyje vina-
gradniki i veršiny gor vaznasjašichsja k nbesam ; adni tolka lesa paros-
íyje drevjami astavlaješ ty v pealnoj tm, v syroj i chalodnoj
teni. A soince atvecala na etu žalabu drevjam, t j. dubam, lipani,

sosnám, ivam, olcham, javaram, asinam, berjozam i dikim višnjam : Vzglja-

nit vy nrazumnyja liš pristalna krugom sbja i uvidíte, sto vy sami
glavnoju priinoju vsvo tavo, v com vy menja tperj abvinjajet, a
n ja ;
ja s balšoju radastju svtiíab na vas ltam i zimoju, no
vy sami svaimi tolstymi pnjami, širokimi vtvjami i gustymí listjami
 89

prepjatstvujet tamu, štoby svt maich tuej mog k vam prani-

knut.
Tak dtajut mnogije ljudí, padobna nrazumnym dtjam; i
i

ani bylH astajutsja sami prepjatstviem svajemu sastju, no chatjat n

v tom priznatsja, a abviajut v tom kak i v inych grchach aehotnje
naala vsvo biaga, i ropšut na svajevo atca i tvarca i na promysl
božij.

6. Málo rusky.
Napsal pan Baz. Kowalskij

COJIHUE M* 4EPEBA.
Hía^OBa.uicH pa3i> AepeBa Haco^Hu,e, B^iacTH- bi» ji-kck
BO AyÓ bl JlHntl, COCHbl, HBbl, OAhXhí, TaKÍKe HBOpbl , OCHKH 6e-
5

pe3bi h ^hkh HepeniBH h po3npaB^ia^iH npo Toe, in,o ca Ha

Hero rHÍBa^iH. Tm Kopo^eBHO He6eci> ocBHin,aeiirb Ty4HH
MicTa, thxh ce^ia h ypoKaÍHbi no^ia, Ha KOTopbixTb ó^ecTa-
eTca 30^iOTOKOJioca niueHHi^a, CTeóeancTe jkwto óyfiHa apb ,

H 3epHHCTbJH HHMBHb pOabHHKOBt TBOHMH JiyH&MH Ten^lHMH ;

TBiiiaTca TaK?Ke 3e^ieHH ^iyKH BHHorpa^bi bl rpo3Ha 6ora- ,

th jibicbi ropbóbi, mo a>Kb #o He6eci> BcnuHaioTca

, T(Mb- ;

ko alíCbi ^epeBaMH nopociii 0CTaa./iHeim> bi> CMyTHofi tmí,

bi> BorKofi h xo^o^hoh tíhí. A co.iHii.e peK^io Ha TywTO
íKa.ioóy A^peBaMií t. e. Ay^aivii. ./iHnaivrb, cocHaMi*
, HBaaiií ,

OAhxawh, TaK;«e asopaivrb, ocHKaM^, 6epe3aivrb h nyeTUMb

HepeuiHaivrb: IIorviHHbTe bm HeAiy^pH jiHiub oko.io ceóe 110-
sopHtfíine a Hafi^eTe h o6a«íHTe, 111,0 caivia to^iobhok) npn-
,

hhhok) Bcero Tóro ecbTe noro mlh Tenepb oÓBHHaeie

, a He ,

a ; 60 a óbiivrb cb Be^iHKOio pa^ocTbio no^iacb aiTa h 3hmm

Ha Bacb cbíth^o a^ie bm caMH cbohmh tímcthajh nBa.MH,
,

niHpOKHMH ra^iy3aMH h cbohmi rycTbivri. .iHCTeMi Ayn&Mt*

MOHivib nepeniKOHíaeie mo hxl cbbt.io Kb BaMi» npo^ep-
,

thch HeMOHte.
A TaKi> to ^t^iawTi h MHorn aio&h kotoph cyTb no- ,

/\0ÓHbI ^BTeiWb Hep03yMHbIMl>; ÓO H OHH ÓhlAll h cyTb caMH

CMacTÍK) cBoeMy Ha nepeiuKO^-B, ho hoxotht^ toto penn h kt>
TOiviy npH3HaTHca, h bhhhttj 3a Toe akt. h 3a B.iacHH rpfcxH
pa^iue HCTOHHHK-b Bcero podporo, h pomaiOTT* npOTHBb cbo-
.v.y orný h coTBopHTe^iH) h npoTHB-b ypajKemio 6ojKo;vjy.

Soince i dereva.
Žaiovatysja raz dereva v lisi na soince, vlastyvo duby, íypy, sos-
ny, ivy, olchy, takže javory, osyki, berezy i dyki erešni, i roz-
 90

pravlaly pro toje, šo sja na nho hnivaly : Ty, korolevno nebes, osvišaješ
huni místa, tychi sela i urožajny póla, na kótorych blystajetsja zoío-
tokolosa pšenycja, stebelyste žyto, bujná jar i zernystyj jami rólny-
kóv; tvoimy luamy teplymy tišatsja takže zeleni luki, vynohrady v
hrozná bohati, lysi horby, šo až do nebes vspynajutsja; tólko lisy
derevamy porosli ostavlaješ v smutnoj tmi, v vohkoj i v cholodnoj
tini. A solnce eklo na tujuto žalobu derevam, t. j. , dubam, lypam,
sosnám, ivam, olcham, takže javoram-, osykam, berezam i pustým e-
rešnjam: Pohlante vy nemudri liš okolo sebe pozornijše, a najdete i

obayte, šco sami holovnoju pryynoju všeho toho šte, oho mja teper
obvynjajete, a ne ja; bo ja bym s vetykoju radostiju pódas lita i zymy
na vas svitylo, ale vy sami svoimy tolstymy pnjamy, šyrokimy halu-
zamy svoim hustým lystjem luam moim
i pereškožajete, šo ich svitlo
k vam prodertysja nemože.
A tak to dilajut i mnohi ljudy, kotori su podobny ditem nerozu-
mným; bo i ony byly i su sami šastju svojemu na pereškodi, no ne-
chotjat toho rey i k tomu pryznatysja, i vynjat za toje jak i za vlasni
hrichi radše istonyk všeho dobroho, i roptajut protiv svomu otc i

sotvorytelju i protiv urjaženju božomu.

7. Srbskocharvátsky.
Napsal pan Jakub Užarevic.

CYHIJ.E H APBA.
^pBa y uiyMH, HivieHHTo: xpacTOBH, ./mne, óopoBii, HBe,
ioiue, 3aTí»iivn> aBopOBH, acnne, 6pe3e h ahb^iIí TpeuiHi, Ty-
»<Hjia ce g/i,homi> Ha cyHii,e , h roBopH^ia iuy , 3amTO ce Han»
rHBBe Th Kpa^iHi^o Heóeca 0CB'BT./iK)6iin> xa./ia6y4He rpa^o-
:

Be THxa cejia h po^Ha nojia, Ha K0H\ia ce óahcth 3jiaT0-

,

K^iaca niueHHija CTaó^iOBHTa pajKb, 6yHa apHHa h apnaTbiii

,

6HaMi> paTapa a Tonai>iivn> tbohmb 3paKaivia pa^yio ce h 3e-

;

jiene jiyKe h BHHorpaflH

, rpoa^eivrb óoraTH h rojie xpn/M, , ,

Koe ce Kii neóy y3nHHK) 6^hho myiue, apbjtrmi* 3apaiiiTeHe, ;

ocTaB^auiT. y Hía^iocTHo TaiviH y B.iaiKiiriíi h x^ia^Ho cbhh. j

Ha Ty*6y Ty OArosopHJio cyHne apbjih), to ecTb xpacTOBH- :

ivia , jinnaivia, óopoBwvia iiBaMa, iouiawa 3aThi;vn» HBopoBH-

, ,

mr acHKaivia
, 6pc3aMa h ahb^bhmi, TpeuiHH.ua
, bh J\y/y,e, :

nor^ie^afiTe caivio no30pHÍe oko ce6e, naKT> fteTe HahH h bh-

A'Iíth #a r-Te caMO bh, a He a, íviaBBbi h HaiiHchiíi y3pOKh
,

CBeMy MHMt MeHe OKpHB^iweTe a 60 6w Bpb^io pa^o y ./irtiio

, ;

h mm o /\o6a chjio Ha Baci» a^iH bh ca»ia p,e6eAHM-h cbohmi>

311 ,

nairkBHAia, uiHpoKHiwb rpanaivia h rycTUMi cbohmi jmiiifceMi

 91

CMeTaie mohmi> 3paKaMa , #a cbítjioctb H>ioBa HeMOHíe ao

Bací. npo/i,HpaTH.
Heio TaKO h mho™ ./uo^h koh Havinne h He-
pa/^e , a^
pa3yMHo cy 6wau a h ecy caMH 3anpÍKa cpefcn
; h ohh
cboíoh aan Hehe hmi> ce Tóra pefea h npa3HaTH, Hero Boae
;

pa^H Tóra h pa^n apyri coóciBeHbi rp-fcxa kphbhth 3a4ex-

HHKa cBera A°6pa H ponty Ha OTii.a h CTBopHTeaa CBora h •>

Ha iviy^pe Hape^óe óoaíie.

Šunce i drva.

Drva u šumi, imenito hrasti, lipe, bori, ive, joše, zatim javori,
jasike, breze i divje trešnje, tužila su se jednom na šunce, i govorila
mu, zašto se nanj gnjeve: Ti, kraljico nebesah, osvietljuješ halabune
gradove, tiha sela i rodná polja, na kojih se blista zlatoklasa pšenica,
stablovita raz, bujná jarina i zrnati jeam težakah; a toplira tvojim
zrakam raduju se i zelené lúke, i vinograd i groždjem bogati, i góle
hridi, koje se k nebu uzpinju; jedino šume. drvjem zaraštene, ostav -
ljaš u žalostnoj tami, u vlažnoj i hladnoj sieni. Na tužbu tu odgovo-
rilo šunce drvju, to jest, hrastom, lipam, borom, ivam, jošam, zatim
javorom, jasikam, brezam i divjim trešnjam: V i lde, pogledajte samo
pozornije oko sebe, pak cete naci i vidieti, da stesamé vi, a ne ja,
glavni i najveci uzrok svega, iin mene okrivljujete; jabo bi vérlo rado
u lietno i zimno doba sijalo na vas, ali vi sama debelimi svojimi pa-
njevi, širokimi granami i gustim svojim listjem smetáte zrakam raojim,
da svietlost njihova nemože do vas prodírati.
Isto tako rad i mnogi ljudi , kóji nalie dieci nerazumnoj; i oni
su bili a i jesu sami zaprieka sreci svojoj , ali nece im se toga reci i

piznati, nego vole rádi toga i rádi drugih vlastitih griehah kiviti
zaetnika svega dobra, i roptju na otca i stvoit elja svoga i na mudre
naredbe božje.

8. Krajinsko slovensky.
Napsal pan Matouš Cigale.

Solnce pa drevje.
Tožile so nekdaj zoper solnce drevesa v gozdu, zlasti dobi, lipe,

bori, ive, jelše, tako tudi javorji, trepetlike, breze in divje rešnje,
ter so mu jezne govorile : Ti , kraljica nebes , razsvetljuješ šumne
msta , tihe vaši in rodovitne polja, na kterih se bliší zlato-
klasa pšeniea, stébelnatá rž, vrsta jarina pa zrnati jemen kme-
tiev; tvojih toplih žarkov veselé se tudi zelené trat , vinogradi
92

grozdja bogati ,
goli hribi , ki se k nebu spinjajo; samo gozde
z drevjem obrastene pušaš v žalostni tmi , v volhkem in v hládni
senci. Odgovorilo pa je solnce na to pritožbo drevesoni, namre
dobom, lipam, borom, ivam, jelšam, tako tudi javorjem , trepetlikam,
brezam in divjim rešnjam: samo pazljiveje
Poglejte, vi nespametne,
okoli sebe in našle ter uvidile boste, samé poglavitno in naj- da ste

vec krive vsega tega, esar me sedaj krivite, ne pa jez; kajti jez
bi mocno rado v letném in zimskem asu sijalo na vas. ali samé ste

se svojimi debelimi debli, širokimi vejami in gostim listjem na poti

mojim žarkom, da njih svetloba ne more k vam predreti.

Tako dla tudi mnogo ljudi, kteri so podobni otrokom nespamet-

nim; tudi oni so bili in so sami svoji srei na poti, ali noejo tega
reci in spoznati, temo rajši zavolj tega in zavolj drugih vlastnih
grehov dolžé zaetnika vsega dobrega, in godernjajo proti ocetu in
stvarniku svojemu in proti modrim naredbam Božjim.

9. Bulharsky.
Napsal pan Konst. Pavlovic

CJ^HUE-TO H APbBECA-TA.
OnjaKOBaviH ca Be#Ha?KAb /^pbBeca-Ta bb rop*-T* Ha
cjiJiHu,e-TO , ^^óobh jiHnn, iasopn, óopOBti. pa-
a HivreHHO :
,

KHTH a TaKH H IC/IXH 6p"BCTOBH Tp-BnepyiIlKH H /1.HBH MC-

, , ,

peiiiH, h roBop-fexa My cpb^hto tbi, HeóecHa Kpa^iHi^e, ocia- :

faBami* KpaMOJiHBbi rpa^OBHi, thxbi ce^ia h n^io/\Hhi no^ia,

na koh-to ca ji*iu,t*T'Jb KaTO 3jiato jkhthh KjiacoBH ctb6*ih- ,

cxa phWh, óyea japmj,a h 3p»>H BBMH "bhbmhkb opanoBí, ; h r

oti> ji^ibi-tbi th ca yT^uJhE&Th h pa^yBarB h 3ejieHH MOpa-

bh ,a03m Ha rpo3A"B óoraTH a h tojio Bpi.iirh koh-to ca , ,

Bf>3'BHacaTJ> p,o Heóe, a caivio ropw koh-to c* oóhpacjia ,

ci. ApbBeca, ocTaBauib bb t^jkh* TbM* bo B.iar* h bb ,

xjiaAH* cbhk*. Ha t^3h tkhjió* OTtronopH^io c/i'BHii.e otb

bbicohhh* ch Ha ApbBCca-ia, cnp-BHb Ha /\^6obw jihiibi, : ,

6opoBbi fc/ixbi
, Tpl;nepyiuKbi h ^,íire.i nepeiUH
, noo3bpneTe :

ca iieivj/KAPH no-npHJiB>KHO okojio ch, naKB iu,eTe bh/vb? «ie

Ha Bce to bbi CTe taubur h Haro^iBMa npHHHHa 3a kohí-to ,

ívieHe 6'hAHTe a He a3i>

, a3T» óbixt. bh BBp* cb Hafiro./iiíivi*
;

pa/^ocTb h shmí h .ibtb cbbthjlo a.ia BBI CB fl,e6eAM-TbI CH ;

TpyriOBBl H CB UIHpOKBI-TBl CH K.lOIIM H T^CTBI-TBI CH JIH-

 93

CTOBM nptHHTe Ha MOH-Tbl .l*4hl, Ta 3apH-TH HM-h HCMOr^TT*

Aa ^onp^Ti. #o Baiu&i-TBi ycon.
ToBa npaBhvTi> h MHOro .hoa-b, h e& no/^oÓHbi Ha MajiKw
Hepa3yMHM ^iija 3aiii.o-TO c* óbijih h c* HafiBene npiiHKa
;

Ha *íecTb-T* ch a^ia caMH Ha ceóe He THKaTi> h He ca Haóh-

,

A'hBaTi>, Ha 3a t*3h h 3a APy rfcI cboh norptniKw no-pa^o

KpuBf^Ti. HanhjiHHKa Ha Bce-TO /io6po h TflKarh OTijy h ,

CbTBOpHTe^ltO CH H M^/lpOiYiy ÓOJKHK) HapÍH«A eHHI0 -

Slnce i drvesa.

Oplakovali sa vednaž drvesa (strmí) v gora-ta na slnce-to, a ime-

no dabove, lipi, javori, borové, rakiti a taj i jelchi, brestovi. trepe-
ruski i divi ereši, i govorjacha mu srdito : Ty, nebesna kralice, osjaja-
vaš kramolivi gradovi, ticbi sela i plodní polja, na koi-to sa lštat kato
zlato žitní klosovi, stebljasta raz, bujná jariea i zrnjaty jamik ora-
eov ; i ot lai-ti ti sa utješavat i raduvat i zeleni moravi, lozja na groz-
dje bogati a i golo vrše, koi-to sa vznasjat do nebe , a samo gori,

koi-to sa obrasli s drvesa, ostavjaš v tažná taina, vo vlaga i v chlad-

na sjanka. Na tazi žalba otgovorilo slniee ot visocina si na drvesa-
ta, sire na dabovi, lipi, borovi, jelchi, treperuški i divi ereši: Poo-

zarnete sa nemadri po-priležno okolo si, pak štte vidja, e na vse

to ste vy glavna i n;ijgoljama píina za koje-to mene bedite, a ne
az; az bych vi vjara s naj goljama radost i zimja i letja svtilo, ala
vy s debeli-ti si trupoví i s široki-ti si kloni i s gasti-ti si listovi pre-
ite na moi-ti lai, ta zari-ti im nemogat da doprat do vaši-ti usoi.
Tova pravjat i mnogo ljudie,i sa podobni na ínalki nerazumni
deca; zašto-to sa byli i sa najvee preka na est-ta si, ala sami na
sebe ne tjakat nenabeždat sa, naj za tasi i za drugi svoi pogreški po-
rado krivjat náelníka na vse-to dobro, i tjakat otc i satvoritelju si

i madromu bošju nareždenju.

 :

94

V náeí eském.
(Str. 9—33).

Podeí západní.

1. V Kontech u Domažlic.
Slunce a deva.

Stžovaly si jednou deva v lese na slunce, zlášt duby, lípy, sosny,

hivy, volše, vosyky a piany kesne, a prajily, nebot se na n hnvaly:
Ty, královno nebeská, vosvicuješ hluný mnsta, tichy vesnice a úrodný
pole, na kerejch se leskne zlatoklasá pšence, steblaty žito, bujná ja a
zrnaty jemen rolníkovo ; z tvejch teplejch paprsk tší a radujú se teky
zeleny louky, vjinice na rožníky bohatý a holý kopce, kery se znášejí
až do nebe; jenom lesy devama porostly necháváš ve smutnejch tmách,
ve vlhku a v chladným stínu. I eklo na tuto žalobu slunce devom,
totiž duboin, lípám, sosnám, hívám, volšem, vosykám a planejm kešnm
Pohlednte vy nemúdry jen pozornjc vokolo sebe, a najdete huvidíte, i

že ste samy hlavní a nejví píinu všeho toho, z eho mn nicko vi-
níte, a ne já; nebot bych zajisté z velkú radostí asu letního i zim-
ního na vás svítilo; vy hale samy svejma tlustejma kmenama, širo-

kejma jetvma a hustým listím paprskm mejm bráníte, že záe jejich

nemže do vašeho lesa prorazit.

A taktéž iní i mnohý lidi, podobni súce dtem nerozumnejm; i

voni byli a sú sami nejvíc chestí svýmu na pekážku; nechtjí to

hale íct a k tomu se piznat, a viní z toho i z jinejch vlasnich ích

radj pvodce všeho dobryho, a reptají proti otci a stvoiteli svýmu a
proti múdrymu ízeni božímu.

2. VNové Kdyni.
Napsal pan J. ermák.

Slunce a deva.
Stžovaly sob jednou deva v lese na slunce, totiž duby, lípy,

chvje, hívy, volšiny, vosyky, bízy ,

javory a piany kešn, a pravily,
protože se na n hnvaly: Ty, královno nebeská, vosvcuješ hluný mn-
sta, tichy ddiny a hourodny pole, na kerych se blejská zlatoklasá
pšence, steblaty žito, bujná ja a zrnaty jemen rolníkovo; z tvejch
teplejch paprsk tší se taky zeleny louky, vinice na hrozny bohatý a
 95

holý kopce, až do nebe se znášejíci; jenom lesy devama porostly

necháváš ve smutnej trne, ve vlhkot a v chladným stínu. I eklo na
tuto žalobu slunce stromm, totiž dubm, lípám, chvjím, hívám, volšinám,
vosykám, bízám, javorm a planejm kešním: Podívejte se jen nemou-
drý pozornjc vokolo sebe a najdete i uvidíte, že ste vy samy hlavni
a nejví píinu všeho toho, eho mne nyko viníte, a ne já; nebot
z

bych jist z velkú radostí asu letního zimního na vás svítilo; ale i

vy svejma tlustejma kmenama širokejma vtvema a hustým listím

,

paprskm mejm pekážíte, že jejich záe nemže k vám do lesa prorazit.

A tak iní taky mnohý lidi, souce podobny dtem nerozumnejm; voni i

byli a sou sami nejvíc šesti svýmu na pekážku ; nechtjí to ale íct a
piznat se k tomu, a viní z toho i z jinejch vlasnych íchu radši p-
vodce všeho dobryho, a reptají proti otci a stvoiteli svýmu a proti
moudrymu ízení božimu.

3, Ve Záru blíž Plánice.

Slunce a deva.

Stžovaly si jednou deva v lese na slunce, obzláštn duby, lípy,

sosny, ívy, volše, i taky vosyky, javory, bízvy a piany kešn, a pra-
vily, hnvajíc se na nj: Ty, královno nebeská, vosvcuješ pkn hluný
mnsta, tichy vesnice a ourodny pole, na kterejch se svítí zlatoklasá
pšenice, stybelnaty žito, bujná ja a zrnatej jemen rolníkovo : z tvejch
teplejch paprsk tší a radujou se taky zeleny nárožn
louky, vjinice
bohatý a holý kopce do nebe se znášejíci; jenom lesy devama poro-
stly necháváš ve smutnej temnosti, ve vlhku a v chladným stínu. I e-
klo na tuto žalobu svj devm, totiž dubm,
slunce z vysokosti
lípám, sosnám, ívám, volšem, vosykám, bízvám a planým kešnm:
Podívejte se vy nemoudrý jen pozornjc vokolo sebe a najdete i uvi-
díte, že ste samy hlavni a nejví píina všeho toho, z eho mn ted

vjinite, a ne já; nebot bych zajist z velkou radosti asu letniho i zim-
ního na vás svítilo; ale vy samy svejma tlustejma kmenama, širokejma
jetvema a hustým listim paprskm mejm bráníte, že záe jejich nemže
do vašeho lesa prorazit.
A tak inj i mnohý lidi a sou podobny dtem nerozumnejm; i

voni byli a sou samji nejvíc štsti svýmu na pekážce; nechtj to ale
íct a k tomu se piznat, a vjinj z toho i z jinejch vlasnich hích radj
pvodce všeho dobryho, a reptaj proti otci a stvoitelovji svýmu a proti
moudrymu ízeni bóžimu.
96

4. V Radoticích pod Jemnicí.

Napsal pan Augustin Zoufal.

Sluníko a stromy.
Stžovaly si jednou strom)' v lesi na sluníko, zláštn duby, lipy,

borovjice a hivy, taky volše, beze, jabory, vosyky a piany tešn, a

povjidaly, proto že se na n hnvaly: Ty, královno nebes, vosvcuješ
hluný msta, tichy vsi a ourodny pole, na kterejch se blýská zlato-
klasá pšenca, zblovjity žito, bujná ja a zrnatej jemen sedlák; z tvejeh

teplejch paprsk tšijou a radujou se taky zeleny louky, vinohrady,

bohatý na hroznieky a holý kopce, co dosah ujou až do nebe jenom ;

lesystromama porostly necháváš v smutnej temnosti, ve vlhku a chlad-

ným stínu. A povjidalo na tuto žalovu sluníko z vysokosti svj stro-
mm, to jest, dubm, lipám, borovjicám, hivám a taky volšám, be-
zám, vosykám, jaborm a planejm tešám: Podívejte se jenom nero-
zumný pozornjší vokolo sebe a najdete a uhlídáte, že ste samji hlavni a
nejvi píinou všeho toho, z eho m tu vjinite, a ne já; nebo bych
zajist z velkou radostí asu letního i zimního na vás svjitilo, vy ale
z vašijma tlustyjma kládama, širokyjma vtvjikama a hustyjma lupe-
nima paprskm myjm bráníte, že jejich zá nemže do lesa vašeho
prorážet.
A tak dlají i mnohý lidi a sou podobny dtem uerozumnyjm : i

voni byli a sou štstí svymu nejvjíc samji na závadu: nechcou to ale íct
a piznat se k tomu, a vjinijou z toho a z jinejch vlasnich hích radši
pvodce všeho dobryho, a reptají proti otcovji a stvoitelovji svymu a
proti moudrymu ízení božímu.

Podeí stední.

5. Od Zbiroh a.

Napsal p. J. Lego.

Slunce a stromy.

Jednou stžovaly si na slunce stromy v lese, nejvíc duby, lípy,

chvje, jabory, nivy, i taky volše, vosyky, bízy a planý kešn, a
pály, protože se na nj hnvaly: Ty svítíš na hluný mnsta, tichý ves-
nice a ourodný pole, na kerejch se blejská sedlákovo (zlatoklasá) pše-
nice, (stébelnatý) žito, bujná ja a zrnatej jemen; z tvejeh teplejch
paprsk tšei a radujou se taky zelený luka, vinice, bohatý na rožn
a holý vrchy, co sahai (se vznášei) až do voblak; jenom lesy stro-
mama porostlý necháváš v smutnej temnosti, ve vlhku a v chladným
stínu. I eklo na tuto žalobu slunce z jeho výsosti stromm: du-
 97

bm, lípám, chvjem, hívam, volšem, vosykam, bízám a planejm

kešnm: Pohlednte jen nemoudrý pozornjc vokolo sebe, a uhlí-
dáte, že ste vy samy hlavní a nejvcí píina všeho toho, eo
mn nicky za vinu dáváte, a ne já ; dyt by já istotn z velkou radostí
v zimn v let (v let i v zimn) na vás svítilo, vy ale z vašema

tlustejma kmenama, velikejma sukama a z hustým listim mejm pa-

prskm bráníte, že jejich zá nemže do vašeho lesa prorazit.
A tak dlai i mnohý lidi, a sou podobný nerozumnejm dtem;
i voni byli a sou jejich chcestímu sami nejvíc na pekážku; ne-
chti to ale íct a se k tomu piznat, a proto dávai vinu z toho i z

jinejch híchu radši pvodcovi všeho dobrýho, a reptai

vlasních proti
pánu a stvoitelovi svýmu a proti moudrýmu ízení božímu.

6. V Rnndraticích blíže Prahy. *)

Napsal pan J. Vet.

Slunce a stromy.

Stžovaly si jednou stromy v lese na slunce, zlášt duby, lípy,

borovice, javory, ívy, i taky volše, vosyky, bízy a planý tešn, a pra-
vily, hnvajíc se na nj: Ty, královno nebes, vosvcuješ pkn hluný
msta, tichý vesnice a ourodný pole, na kerejch se skví zlatoklasá
pšenice, stybelnatý žito, bujná ja a zrnatej jemen rolník; z tvejch
teplejch paprsk tšej a radujou se taky zelený luka, vinice bohatý na
rožn a holý kopce, který se vypínaj až do voblak; jenom lesy stromo-
vím porostlý necháváš v smutný temnosti, ve vlhku a chladným stínu.

I eklo na tuto žalobu slunce z výsosti svý stromm, totiž dubm,

lípám, borovicím, javorm, ívám, v olším, vosykám, bízám a planejm
tešním: Pohlednte jen nemoudrý pozornjc vokolo sebe, a najdete
i uvidíte, že vy samy ste hlavní a nejvcí píinou všeho toho, z e-
hož ted mn viníte, a ne já; nebot bych zajisté z velkou radostí asu
letního i zimního na vás svítilo; vy ale svejma tlustejma kmenama,
širokejma vtlema a hustým listím paprskm mejm bráníte, že záe je-
jich nemže do vašeho lesa prorazit.

A tak inj i mnoho lidí, a sou podobny k dtem nerozumnejm;

i voni byli a sou štstí svýmu nejvíc sami na pekážku, nechtj to ale íct
a k tonau se piznat, a proto vinj z toho i z jinejch vlasních hích
radj pvodce všeho dobrýho, a reptaj proti otci a stvoiteli svýmu a
proti moudrýmu ízení božímu.

*) Taktéž zní tato bajka v Hostících v Táborsku, toliko místo ted

obyejnjší jest tam nyniko neb nynenko, místo vetle vtev a místo
svýmu a dobrýho svému a dobrého.
7
98

Podeí východní.

7. Od Vysokého Mýta. *)

Slunce a stromy.
Jednoho asu stžovaly si na slunce stromy v lese, menovit duby,
lípy, borovice, javory, ívy, i taky volše, vosyky, bízy a piany tesn,
a pály, protože se na nj hnvaly : Ty, králouno nebes, vosvicuješ pkn
(tekn) hluný msta, tichy vesnice a ourodn\ pole , na kerejch se
blejšti zlatoklasá pšence, stybelnaty žito, bujná jeice a zrnatej jemen
rolniku; s tvejch teplejch paprsku tšej a radujou se taky zeleny luka,
vinice, bohatý na rožn a holý vrcha, co se znášej až do voblak: enom
lesy stromovím porostly necháváš v smutnej temnosti, ve vlhku a v
chladným stínu. I eklo na tuto žalobu slunce z výsosti svj stromm,
dubm, lípám, borovicím, ívám, volšim, vosykám, bízám a planejm te-
šním : Pohlednte jen nemoudrý pozornjc vokolo sebe, a najdete uvi- i

vite, že vy samy ste hlauni a nejvci píinou všeho toho, s eho ted
mn vinite, a n já; nebot bych zajisté z velkou radosti v lít v zej- i

mn na vás svítilo; vy ale svejma tlustejma kmenama, širokejma klo-

nikama a hustým listim paprskm mejm bráníte, že jejich zá nemže
do vašeho lesa prorazit.
A tak inj tež mnohý lidi, a sou podobny nerozumnejm dtem; i

voní byli a sou nejvíc sami svýmu štstí na pekážku; nechtj to ale

íct a piznat se k tomu, a proto vinj z toho a z inejch vlasnich íchu

ra pvodce všeho dobryho, a reptaj proti ocoj a stvoiteloj svýmu a
proti moudrymu ízeni bóžimu.

8. Na Vysokém.

Napsal pan Josef Kouble.

Stuniko a stromy.
Stžovaly si jednou stromy v lese na sluníko, zlášt duby, lípy.

borovice a ívy (hívy), i taky volše, bízy, javory, vosyky a piany ste-
šn, a povdaty, protože se na nj hnvaly: Ty, králouno nebes, vosvicu-
ješ hluný msta, tichy ddiny a ourodny pule, na kerejch se blejstí

zlatoklasá pšenice, stybelnaty žito, bujná jarka a zrnatej jemen rol-

níkv; s tvejch teplejch paperšk tší a radujou se taky zeleny luka,

vinice na rožny bohatý a holý kopce (vrcha), co se znáší až do vo-
blak; jenom lesy stromovím porostly necháváš v smutný temnosti, ve
velhku a ve chladným stín. I eklo na touto žalobu sluníko z vy-

*) Doslovn jako u Mýta zní ta bajka v krajin Jiínská; jenom

místo slova »kloník« íká se tam »snteu.«
sosti svy stromm, to jest, dubm, lípám, borovicím, ívám, volším, i

taky vosykám, bízám, javorm a píanejm stešním: Podvejte se jenom

nemoudí pozornjc vokolo se, a najdete i uvidíte, že vy samotn ste
híauní a nejví píina všeho toho, z eho tejd mu a ne já;
viníte,

nebo bech zajisté z velkou radosti v lite i v zejme na vás svítilo vy ale ;

svejma ttustejma kmeny, širokejma smety a hustým listím paperškm

mejm bráníte, že zá jejich nemže do vašeho lesa prorazit.
A tak dlá taky moc kei sou podobny dtem nerozumnejm; voni
lidi, i

bli a sou nejvíc samotn štstí svýmu na pekážku, neschcou to ale

ne a piznat se k tomu, a viní z toho a z inšich vlasnich ích ra
pvodce všeho dobrýho, a reptají (horazdí) proti oci a stuoiteli svýmu
a proti moudrýmu ízení bojzkýmu.

V náeí moravském.
(Str. 34—61).

Podeí západní.

Rznoecí podhorské.

1. V Polnicce u Ždáru v echách.

Slunce a stromy.
Stžovaly sob vonekdy na slunce stromy v lesi, zlášce duby,
lípy, borovice, ívy, i volše, bízy, javory, vosyky a piany stešn, a pra-
vily, proto že se na nj hnvaly: Ty, královno nebes, vosvicuješ hluný
msta, tichy vesnice a ourodny pole, na kerejch se blejští zlatoklasá

pšeniea, styblovity žito, bujná jaica a zrnaty jemen rolníku; z tvejch

teplejch paprsk tší a radujou se taky zeleny louky, vinice na hrozny
bohatý a holý kopce, co se až do nebe vypínají; jenom lese stromovím
porostly necháváš ve smutný temnosti, ve vlhku a v chladným stínu,
I eklo na tuto žalobu slunce z výsosti svý stromm, dubm, lípám,
borovicám, ívám, i taky volšám, vosykám, bezám, javorm a planejm
stešám: Pohlednite jen vy nemoudrý pozornjc vokolo sebe, a najdete
i uvidíte, že ste samy hlavni a nejvi píinou všeho toho, z eho mn
ted vinite, a ne já; nebot bych z velikou radosti asu letního i zim-
ního na vás svítilo; ale vy samy svejma tlustejma kmenama, širokej-
ma haluzama a hustým listím paprskm mejm pekážíte, že záe jejich
nemže do vašeho lesa prorazit.
A tak iní taky i mnohý lidi, a sou podobny nerozumnejm dtem;
i voni byli a sou névic sami šesti svymu na pekážku; nechcou to ale
íct a k tomu se piznat, a viní z toho a z jinejch vlasnich ích radši
pvodca všeho dobryho, a reptaj proti otci a stvoiteli svymu a proti
moudrýmu ízeni bóžimu.
7*

LtfC.
 100

2. Od K u n s t a tu.
Napsal pan J. Sankot.

Sluníko a stromy.
Jednou si stžovaly stromy v lese na sluníko, vobzlášt dub}', lípy,

bory a hívy, taky bezy, jabory, vosyky a piany stešn, a po-

volše,

vídaly, proto že se na na nj hnvaly: »Ty, královno nebes, vosvcu-

ješ hluuý msta, tichý ddiny a ourodný póla, na kterejch se blýská
zlatoklasá pšenice, zblo vitý žito, bujná jama a zrnatej jemen sedlák;
z tvejch teplejch paprsk se teši a radujou taky zelený louky, vinice
na hrozn bohatý a holý kopce, co až k nebi dosahujou; jen lesy stro-
mama porostly necháváš ve smutnej temnosti, ve vlhku a chladným
Na tuto žalobu povídalo sluníko z vysokosti svj stromm,
stínu.

dubm, lípám, borm, hívám, taky volším, bezám, vosykám, ja-

totiž

borm a planejm stešain: Vy nemoudi podivte se jen pozornjc vo-

kolo sebe, a nandete a uvidíte, že ste sami hlavni a nejvi píina
všeho toho, z eho mn ted vinite, a ne já; nebo já bych jist z veli-
kou radosti v let i v zim na vás svítilo, ale vy z vašima tlustejma
tlama, širokejma haluzama a hustejm listim niejm paprskm bráníte,
že nemže jejich záhe do vašeho lesa prorážet.
A tak dlaji taky mnozi lide a sou podobny nerozumnejm dtm;
i voní byli a sou svymu štstí sami nejvíc na pekážku: ale nechceji
to íct a k tomu se piznat, a vinijou z toho a z jinejch vlasnich hi-
ch raci pvodce všeho dobryho, a reptají proti otci a stvoiteli svymu
a proti moudry ni u ízeni božímu.

3. V Kralicích u Námšt.
Napsal pan J. Mlejnek.

Slunce a stromy.
Stžovaly sob jedno stromy v lese na slunce, zlášt duby, lípy, boro-
vice, hívy, volše a piany stešn, a pravily, protože se na n hnvaly:
Ty, královno nebes, vosvcuješ hluný msta, tichy ddiny a órodny
pole, na kerejch se leskne pšeuica, žito a zrnatý jemen rolni-

kj; ano i loky a vinohrady na hrozny bohatý, holý kopce a jinši vci
na zemi tšijou se z paprsk, jen lesy necháváš v smu-
tvejch teplejch
tnej temnosti a v chladným stínu. I eklo na to slunce stromm,
dubiím, borovicám, hívám, volším a planejm stešním: Podívejte se jen
pozornjc vokolo sebe a najdete, že vy samy ste hlavní a nejvtší pí-
ino všeho toho, co mn nynko za vinu kladete, a žádnej jinej; ne-
bot vy samy svejma tlustejma tlama, širokejma vtvema a hustým
listem pekážíte, že my jasný paprsky nemžou k vám do lesa prorazit.
A skoro tak dlaji i mnozí lidi. I voní byli a só podnes sami
scestí svýmu na pekážku, nechcou to ale íct a k tomu se piznat, a
vinijou z toho a z jinejch vlasnich ích spíš pvodce všeho dobrýho, a
reptají proti otci a stvoiteli svýmu a proti moudrýmu ízení božímu.
 101

Rznoeí horské.

4. Od Zábeha.
Napsal pan K. Pivoda.

Slónce a strome.
Stžovale se jedno strome v lese na slónce, zláše dube, lipe, bore
a jive, e také volše, brize, jabore, vosyke a plane stešn, a povidale,
proto že se na n hnvale : Te, královna nebes, vosvcoješ hlone msta,
tiché ddin a órodne pole, na keréch se bléská zlatoklasá pšenice, sté-
blo vitá rez, bojná jaina a zrnaté jemen rolníku; z tvéch teplech papr-
sk tšijó a radojó se také zelené lóka, vinice, bohaté na hrozny a
hole kopce, co dosahujó až do nebe; jenom lese stromama porostle ne-
cháváš v smutné temnosti, ve vlhko a ve chladnem stíno. A pove-
dalo na toto žalobo slónce z vesokosti své k stromom, to je, du-
bom, lipám, borom, jivám a také vol sem, bízám, osykám, jabo-
rom a pianem stešám: Kóknte se jenom nemódi pozornjší vokolo
sebe, a nandete a ovidite, že ste sami hlavní a néví píino všecke-
ho teho, z eho vel mn viníte, a ne já; nebo bych zajist z velkó
radostó caso letního a zemního na vás svítilo; ve ale s vašema tlosté-
ma tlama, serokéma haluzama a hostým leštím mojim paprškom brá-
níte, že zá jejich nemože do lesa vašeho prorážet.
A tak dlajó také mnozí ledi, a só podobni dtom nerozumném; e

oni byle a só scestí svémo néviec sami v cest; nechcó to ale éct a
peznat se k ternu, a vinijó z teho e z jinéch vlasních ícho raci p-
vodce všeckeho dobrého, a reptajó proti otci a stvoiteli svémo a
proti módrémo ízení božímo.

5. V Opatovicích u Jevíka.
Napsal pan J. Smeral.

Sloneko a strome.
Stžovale sob jedno na sloneko strome v lese, zláše dob, lepe,
bore a jive, he také volše, beze, jabore, voseke a piany stešn, a
povidale, že se na n hnvale: Te, královna nebes, vosvcoješ hlony
msta, tichy ddin
a hórodny pole, na keréch se bléská zlatoklasá
pšenice, zblovity (stybelnaty) žeto, bojná jaena a zrnaté jecme rol-
ník; z tvéch teplech paprsk tšijó a radojó se také zeleny lóke, vi-
nice,bohatý na hrozne a holý kopce, co dosahojó až do nebe; jenom
lese stromovím porostly necháváš v smotne temnosti, ve vlhko a ve
chladným stíno. A
povedalo na toto žalobo sloneko z vesokosti své
stromm, dobum, lepám, borm, jívám, a také volšám, bezám,
to je,
vosekám, jaborum a planým stešám: Kóknite se jenom nemódi po-
zoréše vokolo sebe, a nandete a hovidite, že ste sami hlavni a né-
 -

102

vci peinó všeckyho toho, z eho vel mne viníte, a ne já; nebo
bech zajisté z velkó radostó aso letního a zemního na vás svítilo; ve
ale svéma klostéma tlama, šerokéma halozama a hostym lestim pa-
prškom mém bráníte, že zá jejich nemože do lesa vašeho prorážet.
A tak dlajó také mnozí ledi, a só podobni dtiim nerozomném;
he voní bele a só šesti svýmo névic sami v cest; nechcó to ale íct
a peznat se k terno, a vinijó z teho e z jinéch vlasnich ícho radši
pvodce všeckyho dobrýho, a reptajó proti otcovi a stvoitelovi svýmo
a proti módrémo ízeni božímo.

6. T Letovicích.

Slonce a strome.

Stžovale sob jedno na slonce strome v lese, totiž dob, bore,

híve, volše a plane tešn, a pravele v zlost na : Te, královno nebes,
hosvcoješ hlone msta, tiché ddin, he pole hórodne ; ano he lóke, vinice,

kopce a hine vci na zemi radojó se z tvéch teplech paprško; jen

lese necháváš v smotne temnosti. He eklo na toto žalobo slonce
stromom, dobom, borom, hívám, olšám a planém tešám : Hledte jenom
pozornjší vokolo sebe a naleznete, že ve samé ste hlavná a névi
peina všeckeho teho, co mn není za vino kladete, a nikdo hiné; ne-
bot ve samé svéma tlostéma pnma, šerokéma halozama a hostem lo-

pením bráníte, že moje jasné paprsky nemožó k vám do lesa prorážet.

Tak též inijó ledi, sóc podobni dtom nerozomném; he
he mnozí
voni bele a só névic samé šesti svému na pekážko, nechcó se ale k
torno peznat, a vinijó z toho radj pvodca všeho dobrého, a reptajó
proti otci a stvoiteli svému a proti modrému ízení božímu.

7. V Komíne u Brna.

Napsal pan Tomáš Šimbera.

Slonce a strome.
Stžuvaly sub jedno strome v lese na slonce, zláše dob, lipe,

buruvice, híve a také vulše, vuseke, beze, jabure a piany stešn, a

puvidaly, prutu že se hnvaly na n: Te, králuvnu nebes, vusvituješ
hlony msta, tichy ddin a horudny pla, na keréch se leskne zlatu
klasa pšenca, zbluvity žito, bojná jaina a zrnatý jemen sedlákj;
z tvéch teplech paprsk tešijó a radujó se také zeleny lóke, vinuhrade

na hruzne buhaty a huly kupce, cu se haž do nebe znášijó; jenum

lese stromuvím purustly necháváš v smotny temnusti, ve vlvko a v chlad-
ným stíno. A eklu na totu žalubo slonce z vysusti svy stromm,
 103

dobum, lipám, buruvicám, hívám, vulšám a také vusekám, bezám a

planém stešám: Puhlednite jenum nemódi a puzurujte vukulu sebe,
ne nandete a hovidite, že ve sami ste hlavni a névei píino všehu
tuhu, z ehu vilka mn vinite, a nikuliv já; nebu bech duzajista z velkó
radustó aso letnihu a zemnihu na vás svítilu; ve hale svéma klosté-
ma vodekama, šerukéma halozama a hostem listím paprskm mém brá-
níte, že ása jejich nemže k vám do lesa prurazet.

A tak dlajó také mnuzí ledi, a só pudubní dtum neruzomném;

he vuni bli a só nevíc sami šesto svymo na pekážko,
, nechcó hale
tuhu íct a peznat se k tumu, a prutu vinijó z tuhu, he z hinéch vla-
sních híchu raci puvudce všehu dubryhu, a reptajó pruti otci a stvui-
teluvi svymo a pruti módrymo ízeno bužimo.

8. V Písnoticích n Židlochovic.
Napsal pan Jan Fáborský.

Slunýko a strome.
Stžuvale sob na slunýko, vobzlášn dube,
jedno strome v lese
líp, bore, jív a také volše, beze, jabore, voseke a planý stešn, a
povídale, protože se na n
hnvale: Te, královno nebes, vosvcuješ
hluný msta, tichý ddin a hórodný rola, na keréch se bléská zlato-
klasá pšenca, zblovitý žito (též réž), bujná jaina a zrnaté jemen
rolník; z tvéoh teplech paprsk tšijó se a radujó také zelený ló-
ke, vinice, bohatý na hrozn a holý kopce, co dosahujó haž do
nebe; jenom lese stromovím porstlý necháváš v smutné temnosti, ve
vazko a v chladným stín. A povídalo na toto žalubo slunýko z vé-
sokosti svéstromm, to je, dubm, lípám, borm, jívám a také vol-
šám, bezám, vosekám, jaborm a planém stešám: Kóknite se jenom
nemódi pozornjší vokolo sebe, a nandete a hovidite, že ste sami
hlavní a néví píino všeckýho toho, z eho nicky mne viníte, a ne
já; nebo bech zajist z velkó radostó aso letního a zimního na vás
svítilo, ve hale svéma klustéma tlama, širokéma haluzama a hustém
listím paprskm mém bráníte, že zá jejich nemže do lesa vašeho
prorážet.
A tak dlajó také mnozí lidi, a só podobni nerozumném; e dtm
voni bele a só scestí svýmo nevíc sami v cest; nechcó to hale íct a
peznat se k torno, a vinijó z toho a z hinéch vlasních hích réší p-
vodce všeckýho dobrýho, a reptajó protivá otci a stvoitelovi svýmo
a protivá módrýmo ízení božímo.
104

9. V Nosislavi.
Slunýko a strome.

Stžuvale se jedno strome v lese na slunýko, zláš dube, líp,

bore, volve, a také volše, bíze, jabore, voseke a planý stešn, apo-
vidale, protože se na é hnvale: Te, královno nebes, vosvcuješ hluný
msta, tichý ddin a hórodný póla, na keréch se blýská zlatoklasá
pšenca, zblovitý žito, bujná jaina a zrnaté jemen rolníkj; z tvéch
teplech paprsk tšijo se a radujó také zelený lóke, vinice bohatý na
jenom lese stromama
hrozne, a holý kopce, co se znášijó haž do nebe;
porostlý necháváš v smutnétemnot, ve vazko a v chladným stín. E
povídalo na toto žalubo slunýko z vesokosti své stromm, to je,
dubm, lípám, borm, volvám, volšám, bízám, vosekám, jaborm a pla-
ném stešám Podivéte se jenom nemódí pozoréši vokolo sebe, a nan-
:

dete a huvidíte, že ste sami hlavní a néví píino všeckyho tehoty,

z eho vil mn viníte, a ne já; nebo bech zajist z velkó radostó
aso letního a zimního na vás svítilo, ve hale svéma klustéma tlama,
širokéma haluzama a hustém listím paprskm mém bráníte, že zá je-
jich nemže do lesa vašeho prorazit.
A tak dlajó také mnozí lidi, a só podobni nerozumném; he dtm
voni bele a só scestí svýmo névic sami v cest; nechcó to hale íct a
peznat se k terno, a vinijó z teho a z hinéch vlasních hích radši
pvodca všeckyho dobrýho, a reptajó protiva votcovi a stvoitelovi svý-
mo a protiva módrýmo ízení božímo.

10. V 8 i tb o i cích.

Napsal pan J. Sula.

Slonýko a strome.

Stžuvale se jedno na slonýko strome v lese, vobzláš dob, líp,

bore a híve, a také volše, beze, jabore, voseke a planý stešn, ha
povidale, protože se na n hnvale: Te, králuvno nebes, vosvcuješ
hloný msta, tichý ddin a hórodný rola, na keréch se blýší zlato-
klasá pšenca, zblovitá ryž, bujná jaina a zrnaté jemen rolníkj; z

tvéch teplech paprsk tšijó a radujó se také zelený lóke, vinice bo-
hatý na hrozne, a holý kupce, co dosahuje haž do nebe; jenom lese
stromama porstlý necháváš v smotné tomnosti, ve vazko a chladným
stín. A povídalo na toto žalobo slonýko z vesokosti své stromm,
t. j., dobm, lípám, borm, hívám, a také volšám, bezám, vosekám a
planém stešám: Kóknite se enom nemódí pozoréši vokolo sebe, a
nandete a hovidíte, že ste samé hlavni a néví píino všeckyho te-
hoto, s eho vel mne viníte, a ne já; leho bech histotn z velkó
radostó aso letního a zemního na vás svítilo, ne hale svéma klostéma
 105

tlama, šerokéma halozama a hostem listím paprskm mém bránite,

že záa jejich nemže do lesa vašeho prorážet.
A tak dlajó také mnozí lidi, a só podobni dtrn nerozomném; he
voni bele a só šesti svýmo nevíc na pekážko; nechcó to hale íct a
peznat se k temo, a vinijó z teho a z hinéch vlasních hích raci

pvodce všeckyho dobrýho, a reptajó proti ocovi a stvoitelovi svýmo a

proti módrýmo ízení božímo.

11. V Budkovicích blíž Ivanic.

Napsal pan Tomáš Procházka.

Sloniko a strome.
Stžoval' se jedno strome v lese na sluníko, totiž dob, borovice, hive,
volše a plane tešn, a ekle v zlosti: Te svítíš na msta, ddin a póla,
i na lóke a vinohrade; i hiné vece na zemi radojó se z tvéch teplech
paprško; jenomlese necháváš v smotné tm. E eklo na to sloniko
stromm, dobám, borovicám, hivám, volšám a planým tešám: Po-
divéte se a déte pozor vokolo sebe, že ve samé ste hlavní a né-
ví píino toho všeho, co mn hnke za vino dáváte, a nikdo hiné;
nebo ve samé svéma klostéma vodenkama, šerokéma halozama a hostem
listem pekážíte, že moje paprške nemožó jasn k vám prosvítt.
Rovn tak dlajó E voni bel' a só névic sam' svymo
mnozí lidi.

scestína pekážko; nescou se hale k tomu peznat, a vinijó z toho

radi pvodce všeho dobrýho, a reptajó proti stvoiteli svymo a proti
módrymu ídní božímo.

12. V Norasicích blíž Výmyslic.

Napsal pan J. Kandrnoška.

Slonce a strome.

Stžoval' sob jedno na slonce strome v lese, nevíc dob, hlpe,

borovice, híve, volše, voseke a piany stešn, a hnvaja se na n
povidale: Te vosvítuješ hlony msta, tichy ddin a hórodny roli, na
keréch se svítí zlatoklasná pšenca, žito, jemen a bojná jaica; z tvéch

teplech paprsk tšijó se také zeleny lóke, ryvonosny vinohrade a holý

kopce, až do nebe se zbíhající; jenom lese stromama porostly necháváš
v smutný temnosti, ve vlhkot a v chladným stín. I eklo na toto

žalobo slonce stromm, dobm, hlpám, borovicám, hívám, volšám,

vosekám a planém stešám: Hldnte ve nemódí jen pozornjc vokolo
sebe a hovidíte, že ste sami hlavnó a néví píino všeho toho, z
eho mn 'ky vino dáváte, a ne já; nebo bech z velkó radosti aso
 106

let'ho a zemiVho na vás svítlo : ve sami ale svéma klostéma pnma,

šerokéma halozama a hostem hlstím paprskm mém bráníte, že zá je-

jich nemže k vám do lesa prorážet.

A tak inijó také mnozí hldi, podobni sóc dtím nerozomném;
také vo' bel' a só sami névic scestí svymo na pekážce; ale neclicó
to íct a se k torno peznat, a dávají vino z toho a z hinéch vlasch
hích réš pvodcimo všeho dobry ho, a reptajó proti stvoitelovi svy-
mo a proti módrymo ízen' božímo

13. Ve Zvrkovicích blíž Hostími.

Napsal pan Pr. Valouch.

Slonecko a strome.
Stžova sob jedno na slonecko strome v lesi, zláše dob, hlpe,
borovice, hive e také volše, beze, jabore, voseke a plané stešn, hi

povídal', protože se na n hnval': Te, královno nebes, hosvcoješ hloné

msta, tiché vse a hórodné pole, na keréch se bléská zlatoklasá
pšen'ca, stébelnaté žeto, bujná ja a zrnaté jemen sedláko ; z tvéch te-
plech paprško tšijó a radujó se také zelené lóke, vinohrade bohaté na
hrozne e holé kopce, co sahajó až do nebe; jen lese stromama po-
rostlé necháváš v smotné temnost, ve vlhko a v chladném stíno. Hi
povídalo na toto žalobo slonecko (slucko) s vesokosti své stromm,
dobm, hlpám, borm, hívám e také volšám, bezám, vosekám, jabo-
rm a planým stešám: Hlidte jen nemódí pozoréc vokolo sebe, a
najdete a hohlidáte, že ste sam' hlavní a néveí píina všeho toho, z

eho nicko mn viníte, a ne já; nebo bech jist z velkó radostí aso
letního i zimního na vás svítilo, ve ale svéma klostéma tlama, šero-
kéma halozama a hostem hlstem paprškom mém bráníte, že záe jejich

nemože do lesa vašeho prorážet.

A tak dlajó také mnozí le, a só podobny dtem nerozumném:
he vo bel' a só šest svémo nevíc sam' na pekážko; nechcó to ale
íct a peznat se k torno, a dávajó vino z toho i z hinéch vlasnich
hieho (též gicho) ra pvodce všeho dobrého a reptajó 'prot otce a
stvoitelov' svémo a prot módrémo ízení božímo.

Rznoeí dolské.

14. Y Bodhalicích n Tisková.

Napsal pan Fr. Škorpík.

Sloníko a stromy.
Stžovaly sob jednou na sluníko stromy v lese, zláše duby, lípy,

bory a jívy, a taky olše, beze, javory, osyky a piany stešn, a po-
 107

vídaly, protože se na n hnvaly: Ty, královno nebes, osvcuješ hluný

msta, tichy ddiny a ourodny póla, na kteréeh se blýská zlatoklasá
pšenica, zblovitá ryž, bujná jaina a zrnatej jemen rolník; z tvejch
teplejch paprsk tšijou a radujou se taky zeleny luka, vinice bohatý
na hrozny a holý kopce, co dosahujou až do nebe; jenom lese stro-
movím porostly necháváš v smutný temnosti , ve vazku a v chladným
tín. A povídalo na tuto žalobu sluníko z vysokosti svj stromm,
to je , dubm, borm, jívám a taky olšám, bezám, osykám, ja-
lípám,
vorm a planejm stešám: Kouknite se jenom nemoudí pozornjší okolo
sebe a nandete a uvidíte, že ste sami hlavní a nejvcí píinou vše-
ckyho teho, zeho vil mn viníte, a ne já; nebo bych zajist z vel-

kou radostou asu letního a zimního na vás svítilo, vy ale svejma klu-
stejma tlama, širokejma haluzama a hustým listím paprskm mejm
bráníte, že zá jejich nemže do lesa vašeho prorážet.
A tak dlajou taky mnozí lidi, a sou podobni dtem nerozumnejm;
i oni byli a sou scestí svymu nejvíc sami v cest; nechcou to ale íct
a k ternu se piznat, a vinijou z teho a z jinejch vlasních hích radši
pvodce všeckeho dobrého, a reptajou protivá otcovi a stvoitelovi svy-
mu a protivá moudrému ízení božímu.

15. V Litenicích.
Napsal pan V. Lešetický.

Slunko a stromy.
Stžovaly si kdysi na slunko stromy v lesi, zláštn duby, lipy,

bory, hívy, volše, vosyky, beze, jabory a plané stešn, a povidaly,

protože sena n
hnvaly: Ty, královna nebes, osvcuješ hluný msta,
tichy ddiny a ourodny póla, na kerých se ligotá zlatoklasá pšenica,
stéblo vitá ryž, bujná jarka a zrnatý jemen rolník; z tvých teplých
paprsk tšijou a radujou se též zeleny loky, vinohrady na rozny bo-
hatý a holý kopce, kery se až do nebe vynášijou; jenom lese stromo-
vím porostlé necháváš v smutné temnosti, ve vlhku a chladným tínu.
I odpovdlo na toto žalobu slunko stromm, dubm, lipám, borm,
hívám, volšám, vosykám, bezám, jaborm a planým stešám: Pohlí-
dnite vy nemoudrý jenom vokolo sebe, a nandete a uvidíte, že ste samy
hlavní anejvší píina všeckeho teho, z eho m vil obviujete, a
na žádný spsob já; lebot bych s velikou radostí v lít i v zim na
vás svítilo, ale vy svojima klustýma pama, širokýma haluzama a hu-
stým listím paprskm mým bráníte, že záe jejich do lesa vašeho ne-
móže prorazit.
A taktéž inijou i mnozí lidé, sa podobni dtem nerozumným; ai
oni byli a sou hlavní píina svojho nešestí, nechcou to ale íct a
k ternu se piznat, a vinijou z teho a z jiných vlastních hích radj
 108

pvodca všeckeho dobrého, a reptajou proti otc a stvoitel svojmu a

proti moudrému ídní božímu.

16. V ILoryanech.

Napsal pan Kašpar Pivoda.

Slunce a stromy.

Stžovaly si jednu na slunce stromy v lesi, obzlášt duby, lípy, bo-

ry a jívy, i taky olše, beze, jabory, osyky a planý stešn, a poví-
daly, proto že se na n
hnvaly: Ty, královna nebes, osvcuješ hluný
msta, tichý ddiny a úrodný póla, na kerých se blýští zlatoklasá pše-
nica, steblovitá ryž, bujná jama a zrnatý jemen rolník; z tvých te-
plých paprsku tšijú a radujú se taky zelený luky, vinice, bohatý na
hrozny a holý kopce, co dosahujú až do nebe; jenom lese porostlý
stromovím necháváš v smutný temnosti, ve vlhku a ve chladným stínu.

I povídalo na tuto žalobu slunce z vysokosti své tromom, totiž du-

bom, lípám, borom, jívám, olšám, bezám, osykám, jaborom a planým
stešám: Pohlídnite jenom nemúdí pozornjší okolo sebe, a najdete
i uvidíte, že ste sami hlavní a nejví píinu všeckyho toho, z eho
vil m a ne já; nebo bych zajist z velkú radostí asu letního
viníte,

a zimního na vás svítilo; vy ale svýma tlustýma tlama, širokýma ha-

luzama a hustým listím paprškom mým bráníte, že žár jejich nemože
do lesa vašeho prorážet.
A tak dlajú taky mnozí lidi, a sú podobní dtom nerozumným: i

oni byli a sú štstí svýmu nejvíc sami v cest; nechcú to ale íct a
k tomu se piznat, a vinijú z teho i z jiných vlasních hích radši p-
vodca všeckyho dobrýho, a reptajú protiv ocovi a stvoitelovi svýmu a
protiv múdrýmu ízení božímu.

17. V Rakvicích blíž Podivína.

Napsal pan Fr. Schuster.

Sluníko a stromy.
Stžovaly sob jednou na sluníko stromy v lesi, zlášt duby, lípy,

bory a ívy, i taky olše, beze, jabory, osyky a piany stešn, a po-
vídaly, proto že se na n hnvaly: Ty, královno nebes, osvicuješ hlu-
ný msta, tichy ddiny a úrodný póla, na kerých se blýší zlatoklasá
pšenica, styblovatá ryž, bujná jaina u zrnatý jemen rolník; z tvých
teplých paprsk tšijou a radujou se taky zeleny louky, vinohrady 'bo-

hatý na hrozny a holý kopce, co dosah ujou až do nebe; jenom lese

stromovím porostly necháváš v smutnej temnosti, ve vlhku a ve chlad-

ným stínu. Na tuto žalobu povídalo sluníko z výsosti svj stromm,
 109

to jest, dubm, lipám, borm, ívám i taky olšám, bezám, osykám, ja-
borm a planým stešám: Pohlednte jenom nemoudré pozoréši ko-
lem sebe, a nandete i uvidíte, že ste samy hlavní a nejví píina
všeckeho teho, z eho vil m a ne já; nebo bych zaist z vel-
viníte,

kou radostí asu letního a zimního na vás svítilo, vy ale svýma klu-
stýma kmenama, širokýma haluzama a hustým listím paprskm mým
bráníte, že zá jejich nemže do lesa vašeho prorazit.
A tak dlajou taky mnozí
lidi, a sou podobní nerozumným; dtm
i oni bylia sou štstí svýmu nejvíc sami na pekážku nechcou to ;

ale íct a piznat se k tomu, a vinijou z toho i z jiných vlasních hí-

ch ra pvodca všeckeho dobrého, a reptajou proti otci a stvoiteli
svýmu a proti moudrýmu ízení božímu.

Rznoeí hanácké.

18. Od Studnic u Viškova.

Napsal pan Fr. Paleek.

Slonce a strome.
Stžovale si jedno na slonce strome v leso, zláše dob, lepe, bore,
hive, volše, voseke a piany stešn, a pravile, lebo se hnvale na é:
Te, královna nebes, vosvicoješ hlone msta, tichy ddin a hórodny
póla, na kterých se bléšti zlatoklasá pšenica, stybelnatá ryž, bujná
jarka a zrnaté jemen rolník; z tvých teplých paprsk tšijó a ra-
dojó se taky zelené lóke, vinohrady na hrozne bohatý a holý kopce,
co se znášijó haž do nebe; jenom lese stromovím porostle necháváš ve
smotne tm, ve vlvkot a v chladnem stíno. E eklo na toto žalovo
slonce z stromm, dobm, lepám, boro\icám, nivám, vol-
vesosti sve
šám, vosekám a planým stešám: Pohlednte jenom nemódri pozor-
éši vokolo sebe, a nandete e hovidiíe, že ve samy ste hlavni a névi
píino všeckeho toho, z eho mn vil vinite, a ne já; nebo bech za-
jisté z velkó radosti aso letniho a zemního na vás svítilo, ve hale
vašema klostéma vodenkama, šerokéma halozama a hostym leštím pa-
prskm mym bráníte, že zá jejich nemože k vám do lesa prorážet.
A takto dlajó e mnozi ledi, a só podobni nerozomnym dtem; he
voni bele a só nevíce sami šesti svymu na pekážce; nechcó to hale
íct a peznat se k terno, a vinijó z teho he z jinéch vlastních híchu
ra pvodca všeckeho dobryho, a reptajó proti otci a stvoitelovi svymo
a proti modrymo ízeni božimo.
110

19. V Olšanech u Olomouce.

Napsal pan Tom. Beák.

Slonce a strome.
Stžovala si jedno strome v leso na slonce, zlášee dob, lepe, bo-
rovice, ive, olše, oseke a piany stešn, a pravile, lebo se hnvale na
n: Te, královna nebes, osvicoješ hlony msta, tichy ddin a órodny
póla, na keréch se skvijó zlatoklasá pšenica, stébelnatý žeto, bujná
jarka a zrnaté jemen rolníku; z tvéch teplech paprsku tšijó a radojó
se taky zeleny lóke, vinice na hrozne bohatý a holý kopce, co se zná-
šijó až do nebe; jenom lese stromovím porostly necháváš vsmotnétm,
ve vlhkot a v chladným stíno. E eklo na toto žalobo slonce z ve-

sosti svoji dobom, lepám, borovicám, ivám, olšám, osekám

stromom,
a planém stešnm: Pohlidnte jenom nemódi pozorliviéši okolo sebe, a
nandete a ovizete, že ve sami ste hlavni a névi pecenó všeckyho
teho, z eho mn a ne já; leho bech zajisté z velekó radostí
viníte,

caso letního a zemního na vás svítilo; ve ale svéma klostéma pama,

šerokéma halozama a hostem leštím paprškom mém bráníte, že zá je-
jich nemože k vám do lesa prorážet.
A takto dlajó e mnozí ledi, a só podobni dtem nerozoraném; e
oni bele a só nevíc sami sesti svymo na pekážce, nechcó to ale íct
a k terno se peznat, a vinijó z teho e z jinéch vlasnich híchu ra p-
vodce všeckeho dobryho, a reptajó proti otcovi a stvoitelovi svymo a
proti módrymo ízeni božhno.

Podeí východní.
Rznoeí dolnobecevské.

20. V Lntopecnách u Kromíže.

Napsal pan Štpán Cholava.

Siunko a stromy.
Stžovaly si jedno stromy v lesi na slunko, zlášee duby, lípy, bo-
rovice, ivy, olše, jabory, osyky a planý stešn, a povídaly, hnvaja se
na n: Ty, královna nebeská, osvcuješ hluný msta, tichy ddiny a
úrodný póla, na keréch se skvje zlatoklasé žito, zblovitá ryž, bujná
jarka a zrnaté jemen rolník; z tvéch teplech paprsk tešijó a radujó
se taky zeleny loky, vinice na hrozny bohatý a holý kopce, co se do
nebe vznášijó; jenom lese stromovím porostly necháváš v smutné tem-
nosti, ve vlhku a v chladným stín. I eklo na tuto žalobu slunko z
vesosti svoji stromom, dubom, lípám, borovicám, ivám, olšám, jabo-
 111

rom, osykám a planém stešám: Pohlídnite jenom nemódí pozoréší

okolo sebe, i nandete a uvidíte, že sami ste hlavní a névi píino
všeho teho, z eho vil m viníte, já ale né; nho bych jist z velkó
radostó asu 'etního a zimního na vás
vy ale svojema tlustéma svítilo;

pama, širokéma haluzama a hustém léstím paprškom mojim bráníte,

že žáa jejich nemože k vám prorazit.
A tak inijó i mnozí lidi, a só podobní dtam nerozumném; i oni

byli a só nevíc šestí svojimu na pekážce; neehtja to ale íct a pi-

znat se k ternu, vinijó z teho i z jinéch vlastních hích raci pvoca
-všeho dobrýho, a reptajó proti oeovi a stvoitelovi svojemu a proti
módrýmu ízení božímu.

21. Ve Ylkoši blíž Perova.

Napsal pan Fr. Lorenc.

Slunce a stromy.
Stžovaly sob jedno stromy v lesi na síuuce, zláše duby, lipy,

bory a ivy, i taky olše, beze, jabory, osyky a planý stešn, a poví-
daly, hnvaja se na é : Ty, královno nebe, osvicuješ hluný msta,
tichý ddiny a órodný póla, na keréch se blíšé zlatokíasý žito, steblo-
vitá ryž, bujná jaina a zrnaté jemen rolník; z tvojich (tvéch) te-
plech paprsk tšijó a radujó se taky zelený loky,
vinice na hrozny
bohatý a holý kopce, co se znášijó až do oblak; jenom lese stromo-
vím porstlý necháváš v smutné temnosti, ve vlvku a chladným tínu.
Na tuto žalovu povídalo slunce z výsosti svoji stromm, to je, du-
bom, lipám, borom, ivám, i taky osykám, bezáni, jaborom a planém
stešám: Pohlednte jenom nemódi pozornjší okolo sebe, a nandete
i uvidíte, že- vy sami ste hlavní a névi píina všeckyho teho, z e-
ho vil m
viníte, a ne já; lebo bych já z velikó radostó asu letního

i zimního na vás svítilo; vy ale svojema tlustéma pama, širokéma

haluzama a hustém léstím paprškom mojim bráníte, že žáa jejich ne-
može k vám do lesa prorazit.
A tak dlajó taky mnozí lidi, sóc podobní dtom nerozumném; i

oni byli a só nevíc svojemu štstó na pekážku; nechcó to ale íct a

piznat se k ternu, a vinijó z teho a z inéch vlastních hích radši p-
vodca všeckyho dobrýho, a reptajó proti otci a stvoitelovi svojemu a
proti módrýmu ízeó božímu.

22. Y BoenoTicích blíž Holešova.

Napsal pan Jos. Malík.

Slunko a stromy.
Stžovaly si jednou stromy v lesu na slunko, obzláštn duby, lipy,
bory, ivy, olše, osyky, beze, jábory a piany stešn, a povídaly, proto
112

že se na ne hnvaly: Ty, královno nebes, osvicuješ hluný msta, tichy

ddiny a órodny póla, na kerych se blíští zlatoklasnaty žito, zblovitá
ryž, bujná jarka a zmaty jemen rolník; z tvojich teplých paprsku
tšijou a radujou se taky zeleny louky, vinohrady na hrozny bohatý
a holý kopce, kery se až do nebe vypinajou: jenom lese stromama po-
rostly necháváš ve smutné tm, ve vlvku a chladným tín. I povídalo
na toto žalobu sluneko z \ysosti svoji stromom, dubom, lipám,
borom, vám, osykám, bezám, jaborom a planým stešám: Podívejte
i

se vy nemoudrý jenom okolo sebe, a nandete a uvidíte, že ste samy

hlavni a nejvší píina všeckyho teho, z eho mne vil vinite, a na
žádny spsob já; lebo bych z velikou radosti v lite i v zim na vás
svítilo, vy ale svojema tlustýma pama, širokýma haluzama a hustým

listím paprškom mojim zavazíte, že zá jejich do lesa vašeho nemože

prorážet.
A tak dlajou i mnozí lidi, sa podobni dtom nerozumným; i oni

bylia sou nevíc svojemu štsti na pekážku; nechcou to ale eknout a

se k ternu piznat, a vinijou z teho a z jinyoh vlastních híchu raí
pvodca všeckyho dobryho, a reptajou proti otc a stvoitel svymu a
proti moudrymu ízeni božimu.

23. V PreroY.
Sloniko a stromy.
Stžovaly sob jednuc na sluníko stromy v lesi, zlaše duby, lípy,
bory aivy, i taky olše, beze, jabory, osyky a piany stešn, a po-
vídaly, proto že se na nehnvaly: Ty, královna nebes, osvcuješ hluný
msta, tichy ddiny a uroduy póla, na kerych se blyši zlatoklase žito,
steblovita ryž, bujná jaina a zmaty jemen sedláku z tvých teplých ;

paprsku tšiju a raduju se taky zeleny luky, vinice, bohatý na hrozny

a holý kopce, co dosahuju až do nebe; enom lese stromovím porostly
necháváš v smutnej temnosti, ve vlhku a ve chladným tinu. Na tuto
žalobu povídalo sluníko z výsosti svj stromom, to je, dubom, lípám,
borom, ivam, taky olšam, bezam, osy kam, jaborom a planým ste-
i

šám: Pohlednte enom nemudi pozornjší kolem sebe, a nandete i uvi-

díte, že ste sami hlavni a nejvi píinu všeckyho teho, z eho vil

mne vinite, a ne já; nebo bych zajisté z velku radostu asu letního a
zimního na vas svítilo; vy ale svýma klustyma kmenama, širokýma ha-
luzama a hustým listím paprškom mym branite, že za jejich nemože
do lesa vašeho prorazit.
A tak dlaju taky mnozi lidi, sa podobni dtom nerozumným; i

oni byli a su šesti svymu najvic sami na pekážku; nechcu to ale

íct a piznat se k ternu, a viniju z teho i z inych vlasnich ichu raci

puvodca všeckyho dobryho, a reptaju proti otci a stvoiteli svymu a

proti mudrymu ízeni božimu.
 113

Rznoecí Hornobecevské.

24. V Zubí n Rožnova,

Napsal pan Ondej Palacký.

Slunce a stromy.
Stžovaly sob jednu stromy v lesi na slunce, obzláštn duby,
lipy, bory, vrby (zlatolie), olše, javory, osyky, beze a plané stešn,
a pravily, proto že sa na hnvaly: Ty, královno nebeská, osvcuješ
hluné msta, tiché ddiny a úrodné póla, na kerých sa leskne zlato-
klasé žito. stébelnatá rež, bujná jarka azrnatý jemen rolník; z tvých
teplých paprsk tšá sa i zelené luky , vinohrady na hrozny bohaté
a holé kopce, co sa až do uebe vypínají! ; edem (edom, enom) lesy stro-
movím porostlé necháváš ve smutnej temnosti, ve vlhku a v chladném
stínu. I eklo na tuto žalobu slunce stromem, dubom, lipám, borom,
zlatolíom, olšám, javorom, osykám, bezám a planým (polním) ste-
šám: Pohlednte vy nemúdré enom pozornjší okolo sebe,
(pohlente)
a nandete i samy hlavní a najvší píinu teho všec-
uhlédnéte, že ste
kého, z eho mna vil viníte, a ne já; nebot já bych s veliká radostú
asu letního i zimního na vás svítilo; ale vy samy svými tlustými snty,
širokými haluzami a hustým listím paprškom mým pekážíte, že záa
jejich nemože k vám do lesa prorazit.

A taktéž iá i mnozí lud, podobní súce dtom nerozumným: i

oni byli a sú sami scestí svému na pekážku, nechcú to ale íct a k ternu
sa piznat, a viá z teho i z jiných vlastních hích radši pvodca
všeckého dobrého, a reptajú proti otci a stvoiteli svému a proti mú-
drému ízení božímu.

25. V RarloYicích.
Slunce a stromy.
Naíkaly si na slunce, zláše duby, lipy, bory
dysi stromy v lesi
a ívy, beze, javory, osyky a plané stešn, a pály, hnvaja
též olše,

sa na: Ty, královno nebe, osvicuješ hluné msta, tiché ddiny a ú-

rodné póla, na kerých sa blýší zlatoskvúeí žito, steblovitá réž, bujná
jaina a zrnatý jemen rolník: z tvojich teplých paprsk tšá a ra-
dnjú sa také zelené luky, vinice na hrozny bohaté a holé kopce, co

sa znášajú až do oblak; edem lesy stromovím porostlé necháváš v

smutné temnosti, ve vlhku a chladném tínu. Na tuto žalobu pálo
slunce s výsosti svoji stromom. to je, dubom, lipám, borom, ívám,
též osykám, bezám, javorom a planým stešám: Podivajte sa edem
nemúdí pozornjší okolo sebja, a najdete a uvidíte, že vy sami ste
hlavní a najvší píina všeckého teho, z eho vil ma viníte, a né

já; lebo bych já s velikú radostú asu letního ai zimního na vás sví-
8
 114

tilo: vy ale vašimi tlustými pfíami, širokými haluzami a hustým listím

paprškom mojim bráníte, že žáa jejich nemože k vám do lesa prorazit.
A tak dlajú ai mnozí ludé, súce podobní dtom nerozumným; ai
oni byli a sú najviec svojemu štstu na pekážku, necheú to ale eknút
a piznat sa k ternu, a viá z teho a z jiných vlastních hích raci
puvoca všeekého dobrého, a repeú proti otci a stvoitelovi svojmu
a proti múdrému ízenu božímu

26. V Rusavé pod Hostýnem.

Napsal p. Dan. Sloboda.

Slunce a stromy.
Stýskaly sob jednúc stromy v lese na slunce, menovit duby,
lipy, bory, jívy, osyky a plané stešn, a pravily, hnvajúc se na
olše,

n: Ty, královno nebes, osvcuješ hluné msta, tiché ddiny a úrodné

póla, na kterých se skví zlatoklasé žito, zbelnatá réž, bujná jarka a zr-
natý jaemen rolník: z tvých teplých paprsk tšijú se také zelené
láky, vinice na hrozná bohaté a holé kopce, do nebe se vznášející; je-
nom lesy stromovím porostlé necháváš v smutnej temnosti, ve vlhkosti
a v chladném stínu. Tož eklo na tuto žalobu slunce z výsosti svj
stromm, dubm, borm, jívám, olšám, osykám a stešnám
lipám,
planým: Podivte se jen nemúdí pozornjc okolo sebe a uvizete, že vy
sami ste hlavní a nejvší píina všeho toho, z eho mn vil viníte,
a ne já; nebo bych zajisté s veliká radostú asu letního aj zim-
ního na vás svítilo; vy ale svýma tlustýma pama, širokýma haluzama
a hustým listím paprskm mojim bráníte, že žáa jejich nemže k vám
do lesa prorazit.
Tak též inijú aj mnozí ludé, podobni súc dtem nerozumným; aj

oni byli a sú štstí svému najvíce sami na pekážce: nechtúc to ale

íct a se piznat k tomu, vinijú z toho aj z jiných vlastních hích

radjc pvodca všeho dobrého, a reptajú proti otci a stvoiteli svému
a proti múdrému ízení božimu.

27. Ve Všemin.
Napsal pan Jos. Vojtek.

Slunce a stromy.

Stžovaly si jednúc na slunce stromy v hoe, zlášce duby, lipy,

bory, makyty, olše, osyky, bezy, javory a plané stešn, a pravily,
protože sána n
hnvaly: Ty, královna nebes, osvícuješ hluné msta,
tiché ddiny a úrodné póla, na kterých sa blýší zlatoklasé žito, sté-
blo vitá rez, bujná jáka a zrnatý jemen rolník; z tvojich teplých

paprsk tesijá a radujú sa také zelené luky, vinohrady na hrozny bo-

 115

haté a holé kopce, co až do nebe sa vynášijú; enom hory stromama

porostlé necháváš v smutnej temnosti, ve vlhku a v chladném stínu. I

pravilo na tuto žalobu slunce stromom, dubom, lipám, borm, maky-

tám, osykám, bezám, javorom i planým stešám: Podivajte sa vy ne-
múdré enom okolo sebe, a najdete i uhlédnete, že ste samy hlavní a
najvší píina všeckého toho, z eho mna vil viníte, a na žádný
spsob já; lebo bych z veliká radostú asu letního zimniho na vás i

svítilo, vy ale svýma tlustýma sntama, širokýma haluzama a hustým

listím paprškom mojim bráníte, že žaa jejich do hory vaší nemože
prorazit.
A takhle inijá i mnozí ludé, súce podobní dtom nerozumným; i

oni byli a sú sami svému scestí éct a k tomu

na pekážce, nechcú to ale

sa piznat, a vinijá z toho a z jiných vlastních hích rad pvodce

všeckého dobrého, a reptajú proti oteu a stvoitel svému a proti mú-
drému ídu
božímu.

Rznoecí Oderské.

28. V Milenov u Drahotouš.

Napsal pan AI. Šrom.

Slunce a stromy.
Stžovaly si jednu na slunce stromy v lesí, zláš duby, lipy, bory,

jívy, olše, jakož i jabory, beze a plané stešn, a povidaly,

osyky,
proto že se na hnvaly: Ty, královno nebes, osvtuješ hluný msta,
tichý ddiny a úrodný póla, na kerých se blyší zlatoklásé žito, stébel-
natá ryž, bujná jarka a zrnatý jemen sedlák; z tvojich teplých pa-
prsk tší a radujú se ai zelený luky, vinohrady na hrozny bohatý
a holé kopce, co se až do nebe vypínajú; enem lese stromovím porostlé
necháváš ve smutnej tm, ve vazku (vlhku) a v chladným tín. A e-
klo na tuto žalobu slunce stromom stromm), to je, dubom, lipám,
(i

borom, jívám, olšám, taky jaborom, osykám, bezám a planým ste-

šám: Pohlidnte vy nemúdré enem pozornjší okolo sebe, a nandete a
nahlídnete, že ste samy hlavní a nejví píinu všeckého teho, z eho
m vil viníte, a ne já; lebo já bych s velkú radostú asu letního ai
zimního na vás svítilo, ale vy samy vašima tlustýma pama, širokýma
haluzama a hustým listem mojim paprskm pekážíte, že záa jejich
nemože k vám do lesa prorazit.

A tak dlá aí moc lidí, kei sú podobní dtom nerozumným; bai

oni byli a sú sami svojemu šestu na pekážku , nechcú to ale íct
a k ternu se piznat, a vinijú z teho a z jiných vlastních hích raci
pvodca všeckého dobrého, a reptajú proti ocu a stvoitel svému a
proti múdrému ízení božímu.
8*
116

29. V Hodslavicích.
Napsal pan Ondej Palacký.

Síunce a stromy.
Stžovaly sob ráz stromy v lesu na slunce, zvláš duby, lípy,

bory, jívy, olše, javory, osyky, beze a plané stešn, a pravily, proto
že sána o hnvaly: Ty, královno nebes, osvcuješ hluné msta, tiché
ddiny a úrodné na kerých sa blyší zlatokíasé žito, stébelnaté
póla,
obilé, bujná jarka a zrnatý jemen sedlákch; z tvých teplých papr-
skách tšá sa ai (aji) zelené luky, vinohrady na hrozny bohaté a holé
kopce, co sa až do nebe vypínajú; edem lese stromovím porostlé ne-
cháváš ve smuttié tm, ve vlhku a v chladném tín. A eklo na tuto
žalobu slunce stromm, dubm,
borm, jívám, olšám, javorm,
lipám,
osykám, bezám a planým stešám: Pohlet vy nmúdré edem po-
zornjší okolo sebe, a najdte a uhlédnt, že st samy hlavní a nai-
ví píinu všeckého teho, z eho uma vil viníte, a ni iá: lebo já
bych s velkú radosti! asu letního a zimního na vás svítilo, ale vy i

samy svými tlustými pni, širokými haluzami a hustým listem paprsk mu

mým pekážíte, že záa jejich nmože k vám do lesa prorazit.
A taktéž dlá a i hojn lidí, kei sú podobní dtm nerozumným:
a i oni byli a sú sami scestí svému na pekážce, nchcú to ale eknút
a k ternu sa piznat, a viá z teho a z jiných vlastních híchch radši
pvodca všeckého dobrého, a reptajú proti otc a stvoitel svému a
proti múdrému ízení božímu.

30. V Rozlo Ticích.

Napsal pan Št. Navrátil.

Slunko a stromy.
Stžovaly sebe jednuc (raz) stromy v lese na slunko, menovit
duby, bory, jivy, lipy, olše, osyky a plane stešn, a povdaly, proto
že se naho hnvaly : Ty osvicuješ šrainotne msta, tiché ddiny a
urodne póla, na kerych se bliši zlatoklase žito, rez, jame a bujná ja-
ma; ba i zelené luky a vinohrady a do nebe sahajuci vrchy tša se

z teplých paprsk v tvojich; eden lesy stromami porošcne necháváš v

smutné temnosti, ve vilhkot a v chladnem tin. 1 povdalo na tu žalobu
slunko stromm, borm, jivam, lipani, olšam, osykam a stešám
planým: Podivajt se edem hlupy pozornjší kole sebe a najdte, že
st samy ukrutnu a nejvtší piiní] toho všeckého, z eho m vil vi-

níte (co na mn ustrkujet), a ni já; nebo bych s velku radostu v let

v zim na vas svítilo; vy ale samy svojimi hrubými paini, širokými ha-
 1*7

luzami a hustými lištami zavazat mojim paprškam, že aža jejich n-

može ku vam do lesa pejíst.
Tež tak dlaju i všelijací lude, podobni dtam nerozumným: ba it

oni byli a su sami najviec svojimu štstu na protivenství, nchcu ale to

sami eknut a k ternu se piznat, a vina z teho, ba it z jiných vla-

stních hichv radši pvodca všeckeho dobrého, a reptaju (promluvaju)

proti ocu a stvoitel svojimu a proti mudremu ízeni božimu.

Rznoecí Opavsko-Ostravické.

31. Ve Fridku.
Napsal pan Ignác Tká.

Stunko a stromy.

Šežovaty sebe (také seje) roz strumy v lese na slunko, mynovie

duby, sosny, rokyty, lípy, olše, osiky a plane tešn, a povdaly, bo se

na hnvaly: Ty osvicuješ šrumotne msta, ciche džedžiny a urodne

póla, na kjerychž se blišci zlatoklose žito, obili, jacmy a bujno ja-
ina; ba i zelin tuky, vinohrady a k nebu povyšine vyrchy a kopce
raduju sez eplyeh paprsku tvojich; jedyn lesy stromami poroscyne

echovoš v smutné cimnošci, ve vylhkosci a v chladným inu. I pov-

dalo na tu žalobu slunko strumum, dubm, sosnum, rokytum, lipum,
olšum, osikum a tešum planým: Podživojce se jedyn vy hlupi pozor-
njší kole sebe, a najdžee, že še sami hlavfíu a najvi píinu
teho všeckeho, co na mn vil ukazujece, a n jo; bo bych z velku ra-
došcu asu letního i zimního na vas svicilo; ale vy samy svojimi hru-
bými pami, širokými haluzami a hustým liším pekažoe mojim pa-
pyrškum, že aža jejich nmcže k vuin do lesa peš.
Rovn tak ino i mnozy lude, podobni džeum nerozumným; i uni
byli a su eše podnes sami svojimu šesu na pekožce; nchcu to ale

povda a k týmu se pizna a vinu teho i jiných vlasnich hichuv

,

dovaju pvodcovi všeckeho dobrého, a reptaju proi otc a stvoitel

svojimu a proói mudremu ízenu božímu.

32. V Háji u Opavy.

Napsal pan A. Vašek.

Slunko a stromy.

Sežovaly se jeden raz stromy v lese na slunco, menovie duby

lipy, sosny, ivy, olše, osiky a plane stešn, a pravly, bo se hnvaly
118

na no: Ty, královno neba, osvicuješ huné msta, iche džedžiny a

urodne póla, na kerych se skviju zlatoklase žito, šebelnata rez, bujná
jarka a zyrnaty jarae rolníkv: z tvojich eplych papyrškuv ešu a
vinice na hrozny bohaté a hole kopce, co
raduj u se tež zelené tuky,
se vynašaju do neba; enem lesy stromovím porostle necháváš v smu-
tnej me, ve vylhkoe a chladným inu. I eklo na tu žalobu slunco

z vysoši svoji stromm, dubm, lipam, sosnám, (borovicam), ivam

olšam, ošikam a planým stešam: Pohlednice ene nmudi pozorlivjši
okolo sebe, a najdžee a uvidžie, že vy samé še hlavum a najvum
piinnm všeckeho teho, z eho vinice, a m
ja; bo bych zajiše n
z velkum radošum asu letného i zimného na vas svicilo, vy ale svo-

jima hrubýma poma (klapoma), širokýma hatužoma a hustým liším

papyrškum mojim bránice, že jejich zaa nmože k vam do lesa peraža.
A tak dželaju i mnozy lude, suc podobni džecum nerozumným;
i oni byli a su najvieo sami šešu svojemu na pekážce, ale nchcu
to ec (eknu) a pizna
a vinu z teho a se k ternu, ž jiných vlasnych
hichuv raí puvodca všeho dobrého, a reptaju proi otci a stvoitelovi
svojemu a proi mudremu idzeu božiemu.

33. V Milhostovicích u Opavy.

Napsal pan Vine. Prásek.

Síunco a stromy.
Sežovaly sob raz stromy v lese na slunco, menovice duby, lipy,

sosny, vrby, olše, osiky a plane stešn, a prajely, bo se na hn- o

valy: Ty, královno neba, osvicuješ hnne msta, iche džedžiny a urodne
póla, na kerych se bliši zlatoklase žito; zrnata rež, sebelnaty jame
a bujné jaré žito; z tvojich eplych paprškv ešu a raduju se zelené
luky, revnate vinice a hole kopce, kee až do neba šahaju; ene lesy
stromovím porostle necháváš ve smutnej em, ve vlvkošci a chladným
inu (chladnej iní). A eklo na tu žalovu slunco z vysoši svojej
stromám, dubam, lipam, sosnám, vrbám, olšam, osikám a planým ste-
šam: Pohlednice ene vy nmudre pozornjší kolem sebe, a najdžee a
uvidžie, že vy samé se hlavum a najvum piinum všeckeho teho,
z eho m vinice, a n ja; bo by išce s velkum radošum asu letnho
i zimového na vas svicilo, ale vy svoji ma hrubýma pama, širokýma
halužama a hustým lišim paprskm mojim bránice a pekažae, že je-
jich aža nmože k vam do lesa peraža.
A tak dželaju i mnozi lude, suc podobni džeam nerozumným; i

oni byli a su najviec sami svojemu šešu na pekážce, nchcu to ale

eknu a pizna se k ternu, a vinu z teho a z jinšich vlastnych hichv
raci pvodca všeckeho dobrého, a reptaju proi otc a stvoitel svo-
jemu a proi mudremu izeu boskemu.
 119

34. V Neplachovicích.

Napsal pan Jos. Kramný.

Slunco a stromy.

Stžovaly sob raz stromy v lese na slunco, menovice duby, lipy,

sosny, vrby, olše, osiky a plane stešn, a ekly, hnvajie se na o :

Ty, královno neba, osvicuješ huné msta, tiché ddiny a urodne póla,
na kerych se bliši zlatoklase žito, zrnata rež, stébelnatý jacme a
bujné jaré žito: z tvých teplých paprškv tešu se i zelené luky, re-
vnate vinice a hole kopce, kee se až do neba zdvihaju; jene lesy stro-
movím porostle necháváš ve smutné tm, ve vlhku a chladne tini. A
eklo na tu žalovu slimco stromám, dubam, lipam, sosnám, vrbám,
olšam, osikám a planým stešam: Pohlednit ene vy nmudi pozor-
njší okolo sebe, a najdte a uvidit, že st sami hlavum a najvjaum
picinum všeckeho teho, z eho mja vil vinit, a ni ja lebo ja bych ;

s asu
velkum radostum letního a zimního na vas svítilo, ale vy sami
vašima hrubýma pama, širokýma haíuzama a hustým listím paprskm
mojim pekažit, že raža jejich nmože k vam do lesa perazit.
A taktéž inu mnozi lude, suc dtam nerozumným;
podobni i

oni byli a su sami šestu svojemu na pekážce, nchcu to ale eknut

a k ternu se piznat, a viniju z teho a z jiných vlastnych hichuv radši
puvodca všeckeho dobrého, a reptaju proti otc a stvoitel svojemu
a proti mudremu izeni božímu.

35. V Benešove a Hlueina.

Napsal pan Cyprián Lelek.

Slunco a stromy.

Sežovaly sob raz stromy v lese na slunco, menovice duby, lipy,

borovice, jívy, olše, osiky a plane tešn, a pravly, hnvajíc se na o:

Ty osvcuješ huné msta, iche džedziny a urodne pcla, na kerych se
skvje zlatoklase žito, zrnata rež, šebelnaty jacme a buina jaica;
z tvých eplych paprškv ešu se tež zelené luky, revnate vinice

a hole kopce do neba se zdvihající; ene lesy stromovím porostle

necháváš v smutnej emnoši, ve vlhkoe a chladnej iní. I eklo na
tuto žalovu slunco stromm, dubm, lipum, borovicum, jivum, olšum,
ošikum a tešum planým: Pohlednice jen nmudi pozornjší okolo
sebe, a najdžee, že vy samé še hlavum a najvum picinum všec-
keho eho
teho, z m
vil vinice, a nikoliv ja ; bo bych zajiše s vel-

kum radošum asu letního zimního na i vas sviilo, vy ale svýma

 :

120

hrubýma poma, širokýma halužoma a hustým liším paprskm mym

pekažice, že aža jejich nmože k vam do lesa peraži.
A tak tež inu mnozi ludže, podobni sne džeum nerozumným; i

oni byli a su sami šeešu svojemu na pekážce, nchcejic to ale eknu

a k ternu se pizna , vinu z teho i z jiných vlastních hichv radši
pvodca všeho dobrého, a reptaju proi otc a stvoitel svojemu a proi
mudremu izeniu božimu.

36. Ve Todce za Opavou.

Napsal týž.

Stunco a stromy.

Scžovaly sob raz na shmco stromy v lese, menovic duby, lipy,

borovice, ivy, olše, osiky a plane tešn, a pravly, hnvajíc sa na o
Ty osvcuješ huné msta, iche dzdziny a urodne póla, na kerych sa
skvje zlatoklase žito, zrnata rez, šcebelnaty jacme a bujná jaina;
z tvých ceplych paprškv ešu sa tež zelené luky, revnate vinice a hole
kopce do neba sa zdvihajici; jene lesy stromovím porostle necháváš
cini. I eklo na tuto žalovu
v smutnej cmnošci, ve vlvkoc a chíadnej
siunco dubam, lípám, borovicam, jivam
stromám, olšam, osikám a ,

planým tešam: Pohlednice jen nm udi pozornjší okolo sebe, a na-

jdzc, že vy samé šc hlavum a najvkšum piinum všeckeho teho,
z eho m
vil vinice, a ni ja; bo bych zajišc s velkum radošeum
asu letního zimního nai vas sviciío, vy ale bvyma hrubýma pama,
širokýma hahižama a hustým liším paprskm mym pekažice, že aža.
jejich nmože do lesa k vam peraži.
A tak ciu i mnozi ludz, podobni suc dzam nerozumným: i

oni byli a su sami šeešu svému na pekážce, nchcu ale to eknu a

k ternu sa pizna, a vinu z teho i z jiných vlastnich hichv radši
puvodca všeho dobrého, a reptaju proi otc a stvoitel svému a proi
mudremu izeniu božimu.

37. TBavoroT.
Napsal týž.

Stuce a strome.

Zcežovale sob raz strome v lese na slunce, menovic dube, lipe,

borovice, jive, olše. ošike a plane tešn , a pravle, hnvajunc se na
n: Ty osvcuješ huné msta, ihe vsi a urodne pole, na kerych se
skvje zlatoklase žito, zrnato rez, šcebelnaty jeme a bujno jaica;
z tvech ceplech paprškv cešum se tež zelené hike, revnate vinice a
 121

hole kopce do neba se džvigajunce; ene lese stromo viní porostle ne-
eklo na tuto
cháváš v smutnej cemnoši, ve vlvkoce a chladnej ini.
I

žalovushice stromm, dubm, lipum, borovicum, jivum, olšum, oši-

kum a pianem tešum Pohlednice ene nmudi pozornjší okoto sebe a
:

najdžece, že ve samo še glavum a najvkšum picinum všeckego

tego, ego z teraz m vinice, a ni jo; bo bech zajiše s velkum
radošum asu letngo i zimnego na vos sviciío; ve ale svemi hrubemi
pami, širokemi haluzami a hustém lišim paprskm mem pekažice,
že aža jejich nmože k vum do lesa peražic.
A tak ium tež mnozi ludz, podobni sune džeum nerozumném;
i oni beíi i sum šešu svému na pekážce; nchcejunc to ale eknu
a k ternu se pizna, vium z tego i z jinech vlastnich gichuv radši
puvodca všeckego dobrego, a reptajum peživ otc a stvoicelu svému
a peiv mudremu izeu božiinu.

V náeí slovenském
Podeí západní.
(Str. 61—80.)

Rznoecí moravskoslovenské.

1. V Lanštoríé u Podivína.
Šunko a stromy.
Stžovaly sinegdy na šunko stromy v lesi, zuášce duby, lipy, bo-
rovice a ívy, i také olše, beze, jabory, osyky a puané stešn, a po-
vídaly, proto že sa na n hnvaly: Ty, královno nebeská, osvituješ
huné msta, tiché ddiny a úrodné pole, na kerých sa blyšcí zuato-
kuasá pšenica, stebuovatá réž, bujná jaina a zrnatý jacme sedlákv;
z tvojich teplých paprsk tšá a radujú sa také zelené úky, vinohrady,
bohaté na hrozny a holé kopce, co dosah ujú až do nebe; enom lese
stromovím porstlé necháváš v smutnej temnosti, ve vlhku a v chuad-
ném stín. Na tiíto žauobu povidauo šunko z vysokosti své stromom,
to je, dubom, lipám, borovieám , ívám, i také olšám, bezáin, osykám,
jaborom a piictným stešám: Podívajte sa enom nemúdré stromy po-
zornjší kolem- sebja, a nandete i uvidíte, že ste samy huavní a naj-
vtší píina všeckeho teho, z eho vil mja viníte, a ne já; lebo bych
isto z veliká radostú asu letního a zimního na vás svítiuo, vy ale
svýma tuustýnia sntama, širefcýma hauzama a hustým listem paprškom
mojim bránite, že záe jejáli nemože do lesa vašeho prorazit.
A tak duajú také mnozí lude, a sú podobni dtom nerozumným;
i svému najvjec sami na pekážku
oni byli a sú šestí nechci! tého ;

ale íct a piznat sa k tému, a viá

z tého i z druhých vuasnich hí-

ch raci pvodce všeckeho dobrého, a reptajú proti otci a stvoiteli

svému a proti múdrému ízenu božímu.
 :

122

2. V Kunovicích.
Napsal pan Jos. Vykydal.

Suunko a stromy.
Stžovauy sob jednu na suunko stromy v hoe, obvzuáštn duby,
lipy, bory, ivy, olše, osyky, beze, jábory a puané stešn, a praviuy,

proto že sa na n
hnvaný: Ty, královna nebes, osvcuješ huuné m-
sta, tiché ddiny a úrodné póla, na kerých sa blyši zuatokuasé žito,

stebuovitá réž, bujná járka a zrnatý jemen rolníku; z tvojich tepuých

paprsk tešijií a radujú sa také zelené úky, vinohrady na hrozny bohaté a
houé kopce, co až do nebe sa vynášajú enom hory stromama porstué ;

necháváš v smutné temnosti, ve vuvku a v chuadném tínu. I praviuo

na tuto žauobu suunko stromom, dubom, lipám, borom, ívám, osykám,
bezám ,
jaborom i puaným stešám : Podívajte sa vy nemúdré enom
okouo sebe, a najdte a uhlédnete, že ste samy huavní a najvtší pí-
ina všeckého toho, z eho m
viu viníte, a na žádný spsob já; lebo
bych já s veliká radostu asu letního a zimního na vás svítiuo, vy ale
svojima tuustýma sntama, širokýma hauuzama a hustýma listárna pa-
prškom mojim bráníte, že pauivost jejich do hory vaší nemože prorazit.

A takhle dlajú také mnozí ludé, súce podobni dtom huupým; i

oni byui a sú sami svému šestí na pekážku éct a sa ; nechcú to ale

piznat k tomu, a vinijú z toho a z jiných vuastních híchu radí pvodce
všeckého dobrého, a reptajú proti otci a stvoiteli svému a proti mú-
drému ídní božímu.

3. V Luhaovicích.
Napsal pan Fr. Brzobohatý.

Slnce a stromy.
Stžovaly sob negdy na slnce stromy v lesi, zlášt duby, lipy, bory

a ívy, i také olše, beze, jabory a plané stešn, a povídaly, hnvaja

sa na: Ty, královno nebe, osvicuješ hlné mnsta, tiché ddiny a
úrodné póla, na kerých sa bliší zlatoklasé žito, steblovitá réž, bujuá
jaina a zrnatý jame rolník; z tvojich teplých paprsk tšíja a ra-
dujú sa také zelené luky, vinice na hrozny bohaté a holé kopce, co
sa znášajú až do oblak; enem lese stromovím porostl'' necháváš v
smutnéj temnosti, ve vlhku a v chladném tínu. Na tuto žalobu povídalo
slnce z výsosti svojéj stromom, to dubom, lipám, borom, ivám,
je,

také osykám, bezám, jaborom a planým stešám: Pohlédnte enem

nemúdí pozoréj okolo sebe, a najdete ai uvidíte, že vy sami ste
hlavní a najví píina všeckého toho, z eho vil ma viníte, a ne já:
lebo bych já z velikú radostú asu letního ai zimního na vás svítilo
vy ale svojima tlstýma pama, širokýma haluzama a hustým listím pa-
prškom mojim bráníte, že záa jejich nemože do lesa k vám prorazit.
A tak dlajú také mnozí lude, súce podobní dtom nerozumným; ai
oni byli a sú najvjec svojém' šestí na pekážku, nechcú to ale éct a
 123
4
piznat sa k tom', a viníja z toho a z iných vlasních hích radši p-
vodca všeckého dobrého, a reptajú proti otci a stvoitelovi svojén a
proti múdrém" ízení Božímu.

4. V Kloboucích.
Napsal pan J. Polach.

Sluneko a stromy.
Stžovaly sa jednu na sluneko stromy v hoe, zlášte duhy, lípy,
bory, makyty, olše, osyky, beze, javory a plané stešn, a povídaly,
proto že sa na n hnvaly : Ty, královno nebes, osvcuješ huné msta,
tiché ddiny a úrodné póla, na kerých sa lihotá zlatoklasé žito, ste-
blovitá réž, bujná jarka a zrnatý jame rolník; z tvých teplých pa-
prsk tšíja a radujú sa také zelené luky, vinohrady na hrozny bohaté
a hlané kopce, co až do nebe sa vynášajú; enom hory stromovím po-
rostlé necháváš v smutné temnosti, ve vlvku a v chladném tínu. I po-
vídalo na tuto žalobu sluneko stromm, to je, dubm, lipám, borm,
makytám, osykám, bezám, javorm i planým stešám: Podivajte sa
vy nemúdrí enom okolo sebe, a nandete i uhlídáte, že ste samy hlavní
a najvtší píina všeckého toho, z eho ma vil viníte, a na žáden
spsob já; lebot bych s veliká radostú asu letního i zimního na vás
svítilo, vy ale svýma tlustýma pama, širokýma haluzema a hustým li-
stím mojim paprškom bráníte, že žáa jejich do hory vaší nemože prorazit.
A taktéž inijú i mnozí lude, súce podobní dtom nerozumným; aj oni
byli a sú svojemu štstu na pekážce; nechcú to ale íct a k tomu sa

piznat, a vinijú z toho a z híchu raéi puvodca všec-

jiných vlasnioh
kého dobrého, a reptajú proti otc a stvoitel svému a proti múdré-
mu ízenu božímu.

Rznoeí Blohorské.

5. Ve Strání na Morav.
Napsal pan Pavel Sloboda.

Slunko a stromy.
Stžovaly si jeden ráz na slunko stromy v horách , najvíc duby,
lípy, borovice, ívy, jelše, osyky a plané stešn, a povédaly, hnvajíc
sa na n: Ty osvicuješ hluné msta, tiché ddiny a úrodné póla, na
kerých sa ligotá zlatoklasé žito, steblovitá rež, zrnatý jame a bujná
jarka sedlákova; z tvojich teplých papršlek tšá sa také zelené luky,
vinohrady na hrozn bohaté, aj holé kopce, co sa až do nebe vyná-
šajú; enom hory stromovím porostlé necháváš v smutnej temnosti, ve
vlhku a v chladným tínu. I povédalo na tuto žalobu slunko stromom,
to je, dubom, lipám, borovicám, rokytám, jelšám, osykám a planým
stešám Podivajte sa vy nemúdrí enom okolo sebja, a naidetej
:
 124

i uvidíte, že ste sami najvetší a hlavá píina všeckého toho,

z eho ma obviujete, a na žádný spsob já: ne bot bych s ve-
likú radostú asu letního i zimního na vás sviíilo: vy ale sami
svojima tlustýma tlama, širokýma halu/ama a hustým listím papršle-
kom mojim pekážku dláte, že žár moja k vám nemože prorazit.
A tak siá mnohý lude, súee podobni dolom nerozumným; aj oni
i byli

a sú sami najvjec svému scestí na pekážce, nechcejú ale to rect a k tomu

sa piznat, a viá z toho i z iných vlastních hích rad pvodca všecké-
ho dobrého, a repcú proti stvoitel svému a proti múdrému rídu božímu.

6. V Holii.
Napsal pan Ondej Vacula.

Slunko a stromy.
Stžovaly si ráz na slunko stromy v lesi, zláše duby, borovice,
i vy, olše a planý stešn, a povedaly v svojem hnve na: Ty osv-
cuješ lidnaté msta, tiché dzedziny a úrodné póla: ano aj luky a vi-

nohrady na hrozno bohaté , vrchy a iné vci na zemi tšá sa z vo- t

jích teplých papršlek. Len lese necháváš v smutnej tm. I eklo na

to slunko stromom , dubom, borovicám, olšám a planým strešám: Po-
hlednite enem pozornjší okolo sebja, a uvidíte, že ste vy samy a nikdo
druhý hlavná a najvtšá píina všetkýho teho, co mi vil za vinu dá-
váte; lebo vy samy s vašima tlustýma pny, širokýma haluzama a hu-
stým listem prekážáte, že moje papršleky nemožú k vám prorazit.
Rovn aj tak robjá mnozí ludé; ai oni byli a sú podnes sami
svojimu šestu najviec na pekážce; nechcú sa ale k ternu piznat a
viá z teho radši pvodca všeckého dobrého, a repcú proti stvoitelovi
svojimu a proti múdrému rízeu božímu

7. Ve Strážích blíž Šaštína.

Napsal pan J. Šttina.

Simce a stromy,
Stžovaly si ráz na šunce stromy v lesi, zláše duby, lipy, bo-
rovice, rokyty, i také olše, javore, dsýkv a plané stešn, a ekly, hn-
vaja sa na: Ty, královno nebes, osvcuješ huné msta, ciché dze-
dziny a úrodné póla, na kerých sa skvje zuatokuasé žito, kuasnatá
réž, bujná jarina a zrnatý jame sedlákv: z tvých teplých paprsk
tesá a radujú sa též vinohrady na hrozny bohaté a houe kopce, co vzná-
šajú sa za do neba: enem lese stromovím porostué necháváš v smutnéj
tem nosci, ve vlhku a v chuadnóm scínu. i odpovidauo na tuto žauobu
šunko z vysosci svéj stromom, totiž dubom, lípám, borovicám, rokytám,
i také olšám, javorom, osykám a strešám puaným: Pohlédnite nemu-
drí lnn pozornjši okouo sebjá, a najdete a uvidzíte, že vy sami ste
huavnú a najví píinu všeckého teho, z eho mja vil viníte, a ni-
 125

koliv já; nebo bych zajisee z velkú radoscú asu letního aj zimního na
vás svíeiuo; vy ale svýma tustýma pámi, širokýma haúzámi a hustým
líscím papršlekom mojím hraníte, že žára jejich nemože do lesa vašeho
perazit.
A tak též robjá mnozí ludé, podobni súc dzetom nerozumným; i

oni byli a sú najvíeej šascu svému na pekážku, nechceja ale to rek-

nút a piznat sa k ternu, a viá z teho ai z jiných vuastníeh híchu raik
pvodca všeho dobrého, a reptajú proci otc a stvoitelovi svému a
proci mudrému rídzeu božímu.

1
8. V Ránšpurku v Rakousích. )

Šunce a stromy.
Stžovaly si nékedy stromy v lesi na šunce, zláše duby, lípy, bo-
rovice, rokyty, i také olše, javore, osyky a puané stešn, a povidaly,
proto že sa na hnvaly: Ty, královno nebes, svítíš na huné msta,
ciché dzedziny a úrodné póla, na kerých sa blišcí zuatokuasé žito, zbeu-
natá réž, zrnatý jame a bujná jarina; z tvých teplých paprsk tšá a
radujú sa také vinohrady na hrozny bohaté a houé kopce, vznášajuci
sa ža do neba; enem lesy stromovím porostué necháváš v smutnej tem-
nosci, ve vlhku a v chuadném scínu. I povidauo na tuto žauobu šunce
z vysosci svj stromom, tociž dubom, lipám, borovicám, rokytám,
i také olšám, javorom, osykám a puaným strešám: Podzivajte sa
vy nmúdrí enem pozornjši okouo sebja, a najdzete i uvidzite, že vy
sami ste huavná a najví píina všeckého teho, z eho mja vil vi-
níte, a nikolik já; nebo bych zaisce z velkú radoscú asu letního i

zimního na vás svíeiuo: ale vy sami svýma tustýma tly, širokýma

hauzami a hustým liším papršlekom mojim bráníte, že žara jejich ne-
može do lesa k vám perazit.
A taktéž dzevajú i mnozí ludé a sú podobni dzetom nerozumným;
i oni byli a sú sami šascu svému na pekážka; nechcú to
najvíeej
ale rect a piznat sa k tému, a viá z tého z mých vlasních hích i

radši pvodca všeckého dobrého, a repcú proci otc a stvoitelovi svému

a proci múdrému rídzeu božímu.

3. Rznoecí Trnavské.

9. Y Dobré Vod.
Napsal pan Martin Lakovic.

Slnko a stromy.
Ztažovaly sa jeden ráz stromy v hoe na slnko, najme duby, lipy,

borovice, ívy, jalše, osyky a plane erešne, a hovoily, hnevajúc sa

*) Srovnává se tém ve všem s textem ze Stráží.

126

na ne: Ty osvcuješ ludnaté msta, tiché ddiny a úrodné póla, na

kterých sa rodí zlatoklasé žito, rež, jamen a bujná jarina; z tvých
teplých paprškov tesá sa tež zelené luky, révy vininé a do nha sa
vynášající holé vrchy: len hory stromovím porostené necháváš v smut-
nej temnosti, ve vlhkosti a v chladném styne. I eklo na tuto žalobu
slnko stromom, dubom, lípám, borovicám, ívám, jalšám, osykúm a
planým erešnám: Pohládnite vy nemúdrí len pozornejše okolo seba, a
najdete, že ste samy hlavná a najvatšá píina všeho toho, s oho mna
vul viníte, a ne já, které bych z velkú radostú asu letného i zim-
ného na vás svítilo ; vy samy ale svými tlstými pni, širokými haluzami
a hustým listím paprškom mojim prekazujete, že žára jejich nemože
k vám do hory perazit.
A tak tež ina i mnohý lude, podobny súce detom nerozumným:
i oni boli a sú sami štastú svému na pekážce; nechcú ale to po-
vedat a k tomu sa piznat, a vina z toho i z iných vlastních hríchov
rádnej pvodca všeho dobrého , a reptajú proti stvoitelovi svému a
proti múdrému ízenu božému.

10. V Suché u Trnavy.

blunko a stromy.
Stažovaly sa raz stromy v háji na slunko, zláše duby, lipy, bo-
rovice, rokyty, olše, osyky a plané hnvajíc sa
erešne, a hovoily,
nan: Ty osvicuješ hluné msta, tyché dzedziny a úrodné póla, na
kterých sa stkveje zlatoklasé žito, rež, jamen a bujná jarina; z tvo-
jich teplých papršlekov sa tesá aj zelené luky, revonosné vinohrady a
holé kopce, co až do neba sa vznášajú; len háje stromovím porostnúté
necháváš v smutnej temnosty, ve vlhku a v chladném stýne. I eklo
na tuto žalobu slunko dubom, lipám, borovicám, javorom,
stromom,
olšám, osykám a planým erešnám: Pozrite vy nemúdrí len pozornjší
okolo seba, a uvidýte, že ste sami hlavná a najveá píina toho, z e-
ho mna vul vinýte, a né já; lebo bych z velkú radostú asu letného
aj zimného na vás svítylo, ale vy sami svojima tlstýma pnama, širo-

kýma halúzama a hustým listy m papršlekom mojim bránýte, že žára

jeich nemože k vám do hája prorazit.
A tak ina aj mnohý ludé, podobný súc dzetom nerozumným; aj
ony boli a sú sami šasu svojému na prekážke, nechcú to ale hovo-
it a k ternu sa piznat, a ina viného z toho a z jiných vlasných hrí-
chov radnej pvodca všeckého dobrého a , reptajú proty stvoitelovi
svojému a proty múdremu ridzenu božému.

12. Ve Fraštáku.
Napsal pan Michal Praznovský.

Slnko a stromy.
Stežuvaly sa ráz stromy v hoe na slnko, zláše duby, lipy, bo-
rovice, vrby, tak též jalše, javory a plané erešne, a reknuly, hneva-
 127

jic sa nan: Ty, královna nebes, osvicuješ veselé niestá, tiché ddiny a
úrodné polá, na kterých sa blyši zlatoklasné žito, stébelnatá rež, bujná
jarina a zrnatý jamen rolnikov; z tvojich teplých zárov tesá a radujú

sa také vinohrady na hrozná bohaté a holé kopce , tahajíce sa až do

neba; stromami poróstnuté nehávás v smutnej temnosti

len hory ve ,

vlhkot a v studeném chládku. A réklo na tuto žalobu slnko s výso-

sti svéj stromom, totižto dubom lipám borovieám ,
vrbám, taktéž, ,

jalšom, javorom, osykám a planým erešnám: Pohlednite len nemúdrí

pozornejši okolo seba, a najdete a uvidíte , že vy samy ste hlavná a
najvatšá píina všeckého toho, co mn za vinu pokládáte, a ni já;

lebo bych zajisté z velkú radostú asu letního a zimního na vás sví-

tilo; vy ale svojími tlstými penmi, širokými haluzami a hustým listom

žárom-mojim bránite, že nemóžu do hory vašéj perazit.
A tak též roba mnohý ludé, podobní detom nerozumným; i ony
boli a sú najvácej sami šasti svému na prekažke; nescejíc ale to
réknút a piznat sa k tomu, pokladajú vinu toho a jiných vlastních
hríchov raci pvodcovi všeckého dobrého, a reptajú naproti otc a stvo-
itelovi svému a naproti múdrému rídení božému.

12. V Pí stan ech.

Napsal pan Rud. Smeringa.

Slnko a stromy.
Stažuvaly sebe jedenráz na slnko stromy v hoe. zláše duby,
lipy, borovice, ivy, jalše, osyky a plané erešne, a hovoily, hnevajúc
sa na nho: Ty osvcuješ hluné msta, tiché ddiny a úrodné pole,
na kterých sa skvje zlatoklasá pšenica, žito, jamen a bujná jarica;
z tvých teplých paprškou tesá sa tež zelené luky, revonosné vinice a
holé kopce do nebe sa vznášajucí; len hory a háje stromovím poróst-
nuté necháváš v smutnej temnosti, ve vlhkot a chladném stinu. I po-
vedalo na tuto žalobu slnko stromom, dubom, lipám, borovieám, ivam,
jalšám, osykám a erešnám planým: Pohladnite vy nemudrí len pozo-
rnjší okolo seba, a najdete, že ste samy hlavná a najvatšá píina všec-
kého toho, z oho mna vul viníte, a žádným spusobom já; však bych
s velkú radostú asu letného zimného na vás svítilo; vy ale samy
i

svými tlstými pnami, širokými haluzami a hustým listím paprškom mo-

jim prekážáte, že žara jejich nemože k vám do hory perazit.
A tak tež ina i mnohý lude, podobni súce detom nerozumným; i

oni boli a sú sami šastu svému na pekážce: nechtejúce to ale pove-

dat a k tomu sa piznat, vina z toho i z jiných vlastních hríchov ra-
dši póvodca všeckého dobrého, a reptaju proti oteu a stvoitel svému
a proti mudrému rídenu božemu.
 128

13. V Lúce za Váheni.

Napsal pan Pavel Sloboda.

Sluko a stromy.
Sužovaly sa jeden raz na slnko stromy v hoe, najme duby, lipy,
rakyt, jalše, osyky a plané erešn, a povedaly, hne-
borovice, ivy,
vajúc sa na n
Ty, královna nebe, osvcuješ hluné msta, tiché dze-
:

dziny a úrodné pole , na kerých sa ligoce zlatoklasé žito , steblovitá

rez, zrnatý jame a bujná jarina sedlákova; z tvojich teplých paprškou
tšá a radujú sa také zelené luky, vinice na hrozno bohaté a holé
kopce, co sa až do nebe dvihajú; len hory stromovím porostlé nechá-
váš v smutnej temnosti, ve vlhku a v chladném cjeni. I povedalo na
tuto žalobu slnko stromom, dubom, lipám, borovicám, raky táni, jal-
šám, osykám a planým erešám: Pozrit vy nmudrí len pozornejšej
okolo seba, a naidete i uvidíte, že st samy hlavnú a najvatšú píinu
všetkého toho, z oho mna il viníte, a na žáden spósob já, keré by
som s velkú radostú letného asu aj zimného na vás svjecilo : vy ale samy
svojimi tlstými pni, širokými haluzami a hustým listím papršlekom mo-
jim pekážku robit, že žáre jejich nemóžu do hory vašjej perazit.
A podobné roba i mnohý ludje, súce podobny dtom nerozumným:
aj oni boli a sú štastu svojému na prekážke, nechcejú to ale povedat
a k tomu sa piznat, a vina z toho i z jiných vlastních brjechu ra-

ej púvodca všetkého dobrého, a reptajú proti otc a stvoitelovi svému

a proti múdrému rídu božímu.

14. V Bzincícli blíž Nového Msta.

Napsal týž.

Šunko a stromy.
Stažovaly sa jeden raz na šunko stromy v horách, najma duby,
lipy, borovice, rakyty, jalše, osyky a plané rešne, a povjedaly, hneva-
júce sa na ne: Ty osvcuješ huné msta, ciché dzedziny a úrodné
pole, na kerých sa ligoce zlatoklasé žito, steblovitá rez, bujná jarina a
zrnatý jamen sedlákou: z tvojich teplých papršlekou teša a radujú sa
také zelené luky, vinohrady na hrozny bohaté a holé behy , uo sa
až do neba dvihajú; len hory stromovím porostlé necháváš v smutnej
tmavosti, ve vlhku a studeném cjenu. I povjedalo na tuto žalobu .simko
slromom, dubom, lipam, borovicám, rakytam, jalšam, osykani a pla-
ným rešnam: Pozrite vy nemúdrí len pozornejšej okolo seba, a naidete
i uvidíte, že ste samy hlavnú a najvatšú píinu šetkého toho, z oho
mna vil na žáden spuosob já; lebo bych s velkú radostú
vinyte, a
asu letného zimného na vás svjecilo, vy ale samy svojimi tustyini pny,
i

širokými haluzami (chabinami) a hustým liscím papršlekom mojim pe-

kážku robíte, že žára jejich nemože k vám do hor perazit.
A podobné roba i mnohý ludé, a sú podobny dzetom nerozumným:
 j

129

Aj ony looli a sd najvác šeascu svojemu na pekážce, nescejú ale to

povjedat a k tomu sa piznat, a vina z toho i z jiných vlastných hrjechou
rajej púvodca šetkého dobrého a repcu proti mudrému ridzeu božímu.

Rznoeí Dolnotenanské.
15. V Rovárcích blíž V. Topolcan.
Napsal pan Fr. Hreusík.

Slnko a stromy.

Ponosuvaly sa ráz na slnko stromy v hoe, najyác duby, lipy,

javory, bóry, rakyty, též jalše, brezy, osyky a plané erešn, a
hovoily, hnvajúc sa na: Ty, královna nebeská, osvicuješ veselé msta,
tiché ddiny a úrodné polá, na kterých sa lisknú jako zlato žitné kla-
sy, trstnatá raž, bujná jarina a zrnatý jamen gazdov (rolníkov);
z tvojich teplých šugárov (slovo uherské místo paprškov) tesá a radujú
sa též aj zelené luky, vinohrady na hrozná bohaté a holé vrchy, které
zdvihajú sa do nba; len hory stromami porastné nháváš v smutné
trne, ve vlhkosti a v chladném tíni. Na táto žalobu odpovedalo slnko
z vysokosti svojej stromom, t. dubom, lipám, bórom, jalšám, osykám
a planým erešám : Poobzírajt sa len nmúdrý pilnjší okolo seba,a
najdte aj uvidíte, že vy samy st hlavni! a najvatšd toho píinu,
v om ma il viníte, a é já; lebo by som zaist z velká radostú
asu letného a zimného na vás svítilo; vy ale svojimi tlstými pámi,
širokými haluzami a hustnými lištami sugarom (bleskom) mojim bránit,
že žára ich nmóže do hája vašeho perazit
A mnohý ludá, súce podobny dtom nerozumným;
takto roba aj
aj a sú najvác sami šastu svojemu na prekážke, nehcú ale
oni boli
na seba to povedat a k tomu sa piznat, le viá z toho a z iných
svojich vlasných hríchov raéj púvodca všeckého dobrého, a repcú
proti otc a stvoitelovi svojemu a proti múdrému ridú božému.

16. V BánoYcích.
Napsal týž.

Slnko a stromy.
Stažuvaly sirázna slnko stromy v háj, najme duby, lip y, javory, buory,
jalše, brezy, osyky a plané erešne, a hovoily hnvlive na: Ty, krá-
lovna nebes , osvcuješ hluné mestá, tiché ddiny a úrodné polá, na
kerých sa skveju jako zlato žitné klasy, trstnatá raž, bujná jarica a
zrnatý jamen rolníkov; z tvojich teplých paprškov tešja a raduju sa
tjež aj zelené luky, vinohrady na hrozná bohaté a holé vrchy, keré
9
130

znášaju sa až do nba; len háje stromami porastné necháváš ve

smutnej trne, vo vlhkosti a v chladnom tjeni. Na takúto žalobu od-
povedalo slnko z vysokosti svojej stromom, dubom, lipára, bvorom,
jalšam, osykam, a planým cerešam : Poobizrajt sa len nmúdrý
pilnjšje okolo seba, a najdte aj uvidíte, že vy samy st hlava a
najvetšja príina všeckého toho, v om mna vil viníte, a nje já; lebo
by som zaist z velkov radostov v let i v zim na vás svjetilo; vy ale
svojimi pámi, širokými haluzami a hustými lištami paprškom
tlstými
mojim bráníte, že žjára jich nmuože k vám do hája perazit.
A takto robja aj mnohý lud, súce podobní dtom nerozumným;
aj oni boli a sú najvjac sami šastu svojemu na pekážce, nechceju
ale to povedat a k tomu sa piznat, a vina z toho a z jiných s vojích

vlasních hrjechov radej póvodca všeckého dobrého, a reptaju proti

oteu a stvoitelovi svojemu a proti múdrému ridu božjemu.

17. V Hradišti u Bánovc.

Napsal p. J. Kompánek.

Slnko a stromy.

Ponosovaly sa jeden ráz na slnko stromy v hoe, najme duby,

lipy, buory, rakyty, tjež i jalše, javory, osyky a plané eerešn, a pra-
hnvajúc sa na: Ty, krá^vna nebe, osvcuješ
vily, veselé mestá, tiché
ddiny a úrodné polá, na kerých sa mní jako zlato žitné klasy,

stébelnatá raž, bujná jarina a zrnatý jame rolníkov; z tvojich teplých

papršlekov tšá a radujú sa aj zelené luky, vinohrady na hrozná
bohaté a holé kopce, keré sa vyzdvihujú až do nba; len lesy stro-
movím porostnuté nchváš v smutnej temnosti, ve vlhkot a v chladnom
tjeu. A eklo na tuto žalobu slnko z výsosti svojéj stromom, totiž
dubom, lipám, buorom, rakytám, tjež jalšám, javorom, osykám a i

planým cerešam Pohlednit nmúdrí len pozornjšje okolo seba, a na-

:

jdte uvidíte, že vy samy st hlavná píina všeckého toho, za o ma

i

vul viníte, a na žjáden spósob já: lebo bych zajisté z velkou radostou
v ase letom zimnom na vás svjetilo, vy ale vašimi tlstými pami, ši-
i

rokými haluzami a hustými listy papršlekom mojim sa protivíte, že zjara

jejich nmože do hory vašej perazit

A tak tjež ina aj mnohý ludje, podobný súce dtom nerozumným;
aj oni boli aj sú sami šastú svojemu na pekážce; nchcejú ale to
povedat a k tomu sa piznat, a vina za to i za jiné vlastn hrjechy radšej
púvodca všeckého dobrého, a repcú proti otc a stvoriteu svojemu a
proti múdrému ridu božjemu.
 131

18. Ve Velkých Zuranech.

Slnko a stromy.

Ponosuvali sa jeden ráz na slnko stromy v hoe, najme duby, lipy,

borovice, vrby, tak tjéž aj jalše, brezy, javory osyky a planjé erešn,
a pravily, hevajúc sana: Ty, královna nebeská, osvcuješ hlunjé m-
sta, tichjé ddiny a úrodnjé póla, na kterých sa mní zlatoklasá pše-
nica, stébelnaté žito, bujná jarica a zrnatý jame rolníkov; z tvých
teplých blyskov tšá a radujú sa tjéž vinice na hrozná bohaté a holé
kopce, co sa znášajú až do neba; len hory stromovím porostlé e-
háváš ve smutnj temnosti, ve vlhkot a v chladném stín. A eklo na
tuto žalobu slnko s výsosti svj stromom, totižto dubom, lipám, borovi-
cára, vrbám, tak tjéž aj jalšám, brezám, javorora, osykám a planým
cerešám: Pohlednite len nmúdrí pozornjší okolo seba, a najdte i

uvidíte, že vy samy ste hlavná a najvatšá píina všeckého toho, pre

keré vil mna

a nikdy já; lebo já bych zaiste s velkou radostou
viníte,

v asi letném a zimném na

vás svjetilo; vy ale svojíma tlstýma pnámi,
širokýma haluzami a hustým listím blyskom mým bránit, že žára jejich
nmože do hája vašeho perazit.
A takto tjéž iá mnohý ludé, který sú podobny dtom nerozumným;
i ony boli a sú najvác sami štastu svému na pekážku; nechteju tu ale
o sebe rozprávat a piznat sa k tomu, a vina z toho a z jiných
vlastných hríchovraej púvodca všeckého dobrého, a reptaju proti otc
a stvoitelovi svojemu a proti múdrému rídeíui božému.

19. V Bošáci.

Napsal pan Pavel Sloboda.

Šunko a stromy.
Stžovaly sa jeden raz stromy v hoe na šunko, najma duby, lipy,
bóry, rokyty, jalše, osyky a plané erešn, a povedaly, hnvajúc
sa na n: Ty, královna nebes, osvcuješ hluné msta, tiché ddiny
a úrodné pole, na kerých sa ligoce zlatoklasé žito, stblovitá rez,
zrnatý jame a bujné jaré žito sedlákou; z tvojich teplých papršlekou
tšá sa také zelené luky, vinohrady na hrozny bohaté a holé vršky,
o sa až do nebe vznášajú; len hory stromovím porostlé necháváš v
smutnej temnosti, ve vlhku a v chladném cjeni. I povedalo na táto
žalobu šunko stromom, dubom, lipám, bórom, rakytám, jalšám, osy-
kám a planým cerešám: Pozrit vy nmudrí len pozornjšje okolo
že st samy hlavú a najvatšú píinu všetkého
seba a uznáte, toho,
z oho ma vil viníte, a na žáden spuosob já, keré by som s velkú
radostú asu letnjého i zimného na vás svjetilo; ale vy samy svojimi tu-
stými pni, širokými haluzami a hustým listím papršlekom mojim pe-
kážku robit, že žáre jejich nmožú do hory vašjej perazit.
9 •
132

A podobn roba i mnohý ludje a sú podobni dtom nerozumným;

aj oni boli a sú štastu svojemu na pekážce, nchtjú ale to povedat
a k tomu sa piznat, a viá z toho i z jiných vlastních hríohou racej
púvodca všetkého dobrého a reptajú proti mudrému rídu božjemu.

20. V Trenín.
Napsal pan Jan Ondrisík.

Súnko a stromy.
Stažovaly sebe jedenraz na súnko stromy v hoe, najme duby,
lipy, borovice, jivy, rakyty, jalše, osyky a plané erešne, a povedaly,
hnevajúc sa na ne: Ty, královna nebeská, osvcuješ hluné mestá, tiché
ddiny a úrodné pole, na kterých sa ligoce žito, rež, jame a jarica;
z tvojich teplých papršlekov tesá sa též zelené luky, revonosné vinice
a holé kopce, vznášajúce sa do nebe; len hory stromovím porostlé ne-
cháváš v smutnej temnosti, ve vlhkosti a v chladném tieni. I povedalo
na tuto žalobu súnko stromom, dubom, lípám, borovicám, rakytám,
jalšám, osykám a planým erešám : Pozrite vy nemúdrí len pozornej-
šej okolo seba, a uznáte, že ste samy hlavnú a najvatšú píinu vše-
ckého toho, z oho mna vil viníte,a na žáden spósob já; lebo b
som s velkú radostú letného i zimného asu na vás svjetilo vy ale sa- ;

my svojimi tustými pni, širokými haluzami a hustým listím žáram (pa-

pršlekom) mojim pekážku robíte, že žáre ich nemóžu k vám perazit.
A podobné iá i mnohý ludje, podobný detom nerozumným; aj

ony boli a sú štastú svojému na pekážce; nechcejú ale to povedat a

k tomu sa piznat, a viá z toho i z iných vlastních hrjechov rajej
púvodca všeckého dobrého, a repcú proti otcovi a stvoitelovi svojemu
a proti mudrému rídeú božjemu.

Rznoeí Hornotenanské.

21. V Rolárovicích.

Slunko a stromy.
Žalovaly jedneho asu na siunko stromy v hoe, návjecéj duby,
lipy, borovice, vrby, olše, javory, osyky, breze a divé erešne, a pove-
daly, že sa nan hnvaly : Ty, královna nebes, osvcuješ lidnaté msta,
ciché džedžiny a úrodné rolje, na korých sa ligotá zlatoklasé žito, sté-
belnatá rež, bujná jarina a zrnatý jamen rolník; z tvých ceptých
parprškov (vlasov) tesá a radujú sa také zelené luky, vinohrady na
hrozná bohaté a holé vrchy, co až do nebe dostanu; len hory stromo-
 ;

133

ma porostnuté necháváš ve smutnej cm, ve vlhku a v chladném cjen.

I povedalo na tuto žalobu slunko stroinom, dubom, lipam, borovi-
cám, vrbám, olšám, javorom, osykám, brezám a divým erešám:
Podívajte sa nemúdrí enom pozornišje okolo seba, a najdete i
vy
uvidíte, že ste samy hlavná a návjaja píina všetkého teho, z eho mna
šilej vinice, a já nlebo já bysom z veliknm radoscum asu letného
;

i zimného na vás svjeéelo; ale vy samy svými hrubými pnoma, širo-

kými konároma a hustým líscím paprškom (vlasom) mým zavadžáte,
že žára jejich nemože k vám do hory prerazi.
A tak robjá i mnohý ludja, a sú podobny dzecom nerozumným;
i vony boli a sú sami svojemu šascu na zavadžánje, nechcú to ale

povedac a k ternu sa priznac, a viá z teho i z jiných vlastních hrje-

hov radšej púvodca všetkého dubrého, a reptajú (hrešja) prodi otcovi
a stvoiteli svojemu a proci múdrému rídžeu božjemu.

22. V Novém Mst nad Kysucí.

Napsal pan J. Lottner.

Slunko a stromy.
Ztažovaly sebe jeden raz na slunko stromy v hoe, zlášt duby,
lipy, borovice, rakyty, tak aj jelše, osyky, brezy, javory a plane e-
rešne, a povedaly, preto že sa na no hnvaly: Ty, královna nebes,
osvcuješ hluné msta, tiché ddiny a urodne pole, na kterých sa
ligoce zlatoklase žito, stblovita rež, bujná jarina a zrnaty jamen
sedljakov; z tvojich teplých papršlekov tešja a raduju sa tež zelené

luky, vinice na hrozná bohaté a hole kopce, o sa až do neba vzná-

šaju; len hory stromy zarosnute necháváš v smutnej temnosti, ve vlhku
a v chladnom tjene. A povedalo na tuto žalobu slunko s vysokosti
svojej stromom: dubom, lipam, borovicam, rakytam, jelšam, jako aj

osykam, brezam a planým erešnam: Pohlednit len nemúdri, a pozo-

rujte okolo seba, a najdte i uvidit, že vy samy st hlavna a naj-
vatša píina všetkého tohoto, oho vul mna
z vinit, a nje ja ; lebo
by som dozajista s velku radostu asu letnjeho i zimného na vas svje-
tilo; vy ale se svojimi tlustými pni, širokými haluzami a hustým listom
papršlekom mojim bránit, že záe nemuožu k vám perazit.
jejich
A tak robja práv mnohý ludje, a podobny su detom nerozumným
aj oni boli a su najvjac sami štastu svojemu na prekážke; nechceju

ale to povedat a piznat sa k tomu, a preto vinja z toho i z jiných

vlastnich hrjechov radnej puvodca všetkého dobrého, a reptá ju proti otc
a stvoitel svojemu a proti mudremu rizeu božjemu.
134

Podeí stední.

Rznoecí Hornovážské.

23. V Éstí t Orav.

Napsal pan Augustin Koválík.

Slunko a stromy.
Ztžovaly sebe raz na slunko stromy v hoe, najme duby, lipy,

borovice, vrby, též i jelŠe, javory, osyky a divé erešn, a vravely,

hnevajúc sa na: Ty, královna nebe, osvcuješ hluné msta, tiché
ddiny a úrodné pole, na kerých sa stkví zlatoklasá pšeniea, steblo-
vato žito, bujný jarec a zrnatý jame sedlákou; z tvojich teplých pa-
pršlekov tešja i radujú sa tež vinice na hrozno bohaté a holé kopce,
co sa až do neba znášajú; len hory stromovím porostlé neháváš v
smutnej temnosti, ve vlhkosti a v chladnej tuoni. 1 odpovdlo na tuto
žalobu slunko z vysokosti svojej stromom, to je. dubom, lipám, boro-
vicám, vrbám, též jelšám, javorom, osykáin a divým erešnám: Pozrite
nemúdré len pozorlivjšej okolo seba, a najdete i uvidite, že vy samy
ste hlavou a najvatšou píinou všetkého teho, z eho mna teraz vi-
níte a njé ja; lebo bych naozaj z velkov radostov po as letní i zimní
na vás svjetilo; vy ale vašimi hrubými pami, širokými haluzami a
hustým listím papršlekom mojim bráníte, že zára jejich nemože do
vašej hory perazit
A tak robja i mnohý ludja, a sú podobní dtom nerozumným; aj

oni bolí a sú najvác sami šestu svojmu na pekážce; nechcejú ale to

povedat a k ternu sa piznat, a obviujú z teho a z jiných vlastných

hrjechov póvodca všetkého dobrého, a reptajú proti otc a stvoitelovi
svojmu a proti mudrému spravovánu božému.

24. T Jasenové v Orav.

Napsal p. Ctiboh Zoch.

Slnce a stromy.
Tužily sá (žalovaly sa) raz na slnce stromy v hoe, menovito duby.
lipy, borovice, rakyty, jelše, osyky a divje erešn, a vravely, hnvíi-
júc sá na: Ty svjetiš na velkje mestá, tichje ddiny a úrodnje polá,
na ktorých sá ligoce zlatoklasná pšenbá, žito, jame a bujná járicá,
z tvojich teplých papršlekóv tesá sá tjež zelenje luky, vinice na hro-
zno úrodnje a holje chopce, vypínajúce sá do nba; len hory struoinovini

zarastnje nehávaš v smutnej temnosti, vo vlhin z chladnej tuoni. Na

tuto žalobu rjeklo slnce stromom; dubom, lipám, borovicám, rakytáni,
v
jelšám, osykám a divým erešnám : Pozrite vy nmúdri len pozorn( 'jšje
 135

okolo sebá, a uvidíte, že st samy hlavá a najvátšá píina šetkjeho

toho, co na má žalujete, a nje já; lebo bych z velkou radostou asu
letnjeho i ziumjeho na vás svjetilo, ale vy samy svojimi hrubými pámi,
širokými haluzami a hustým listím papršlekom mojim pekážku robit, že
jejich raža nemnoze k vám do hory pejít.
A práv tak roba mnohí hulá, podobajúc sá dtom nerozumným; i
oni boli a sa štstú svojmu sami na prekážke; nchtác to ale rject a
k tomu sá piznat, obviuji! z toho i z iných vlastných hrjechov radšej
puovodca šetkjeho dobrjeho, a repcú proti otcovi a stvoitelovi svojmu
a proti mudrému rídzeú božjemu.

25. V Kláštere v Turci.

Napsal pan Emerich erný.

Slnko a stromy.
Stažovaly sebe raz na slnko stromy v hoe, obzvláštn duby, lipy
borovice, javory, i tak rakyty, jalše, osyky a divé erešne, a vravely,
protože sa na hnvaly: Ty, královna nebes, osvcuješ ludnaté msta,
tiché ddiny a úrodné polá, na ktorých sa ligoce zlatoklasá pšenica
(žito), stblatá raz, bujná jarica a zrnatý jamen gazdou; z tvojich
teplých papršlekou tšjá a radujú sa aj zelené luky, vinohrady na
hrozná bohaté a holé vrchy, které sa vypínajú až do nba; len hory
stromami porostené necháváš v smutnéj trne , ve vlhkosti a v chládku.
A povedalo na to slnce stromom, totyž duboin, lipám, borovieám,
rakytám, jelšám, osykám a divým erešám: Pozrit vy nemúdrí len
pozornjšje okolo seba, a najdte a uvidíte, že st samy hlavná a naj-
vátšá píina všeckeho toho, z oho ma teraz viníte, a na žáden
spuosob já; lebo bych zajisté z velkou radostou asu letnjeho aj zim-
ného na vás svjetilo; vy ale samy svýma hrubýma pama, širokýma
haluzmi a hustými líštami papršlekom mojim bráníte, že žjare jejich
nmože do vašej hory prezazit
A taktjež robja aj druhí ludja, a sú podobny dtom nerozumným,
i oni boli a sú sami najvjac štastu svojemu na pekážce; nchcejú to

ale povjedat a k tomu sa piznat, a vinja z toho a z druhých vlas-

ních hrjechou radšej púvodca všeckeho dobrého, a reptajú proti otc
a stvoitel svojemu a proti múdrému rídeu božjemu.

26. Ve Syarín v Liptoy.

Napsal p. A. Cebecauer.

Slnce a stromy.
Žalovaly sá ráz na slnce stromy v hoe, najme duby, lipy, bo-
rovice (svriny), vrby, tjež jelše, javory, osyky a divje erešne (trpký),
a vravely, hnevajúc sá na: Ty, královna nebeská, osvcuješ hlunje
136

mestá,ttichje ddiny a úrodnje polá, na ktorých sá bliskoce zlatoklasá

pšenica, stéblovituo žito, hustá jarina a zrnatý jarec rolnikou; z tvo-
jich teplých papršlekou tešjá a radujú sa tjež vinice na hrozná bohatje
a holje kopce, vypínajúce sa do neba; len hory stromami zarastenje
nehávaš v smutnej trne, vo vlhkosti a studeDom tuoni. Odpovedalo
teda na tuto žalobu slnce z vysokosti svojej stromom, to je, dubom,
lipám, borovicjam, vrbám, tak tež jelšám, javorom, osykám a divým
erešám: Pozrite len vy nemúdrí pilnejšje okolo seba, a najdete a uvidit,
že st vy hlavná a najvetšja píina všeckjeho toho, z oho ma obvi-
nujete, a nje já; lebo já by iste s velkou radostou za asu letnjeho a
zimujeho na vás svjetilo, vy ale svojimi hrubými pami, širokými ha-
luzami a hustým listím papršlekom mojim bránite, že ich žára nemože
do hory vašej perazit.
A tak tjež robjá mnohý ludja, podobni detom nerozumným; i oni
boli a sú najvjac sami štstu s vojínu na prekážke, ale nechcú to po-
vjedat a piznat sa k ternu, a raej obvinujú z teho a z druhých
vlastných hriechou puvodca všeckjeho dobrjeho, a reptajú proti mú-
drému rídu božjmeu.

Rznoecí Pohronské.

27. V Bezn ve Zvolen.

Napsal p. K. Kuzmany.

Slnce a stromy.
Ponosovali sa ráz na slnce stromy v hoe, obzlášt duby, lipy,

borovice a rakyty, tjež jelše, brezy, javory, osyky a divje erešn, a

hovoili, lebo sa na hnvali: Ty kráovna nba, osvcuješ grmotnje
msta, tichje ddiny a úrodnje pol'á, na ktorých sa svjéti zlatoklasjá

pšenica, steblatuo žito, bujná jarica a zrnatý jame sedljakou; z tvo-

jich teplých papršlekou tšjá a radujú sa tjež zelenje luky, vinice
bohatje na hrozno a holje kopce, ktorje sa vznášajú až do nba; len
hory stromovím porastlje naháváš vo smutnj trne, vo vlhku a v stu-
deom chládku. Na tuto žalobu povedalo slnce zo svojej výsosti stro-
mom, to je, dubom, lipám, borovicjam a rakytám (bjelým vrbám), tjež

jelšám, brezám, osykám a divým erešám

javorom, Popát len :

nemúdrje pozornjšje okolo seba, a najdte i uvidíte, že vy samje st

hlavná a najvátšja píina všeckého toho, z oho teraz ma obviujete,
a nje já ; lebo by som s velikou radostou v asu letnom zimnom na i

vás svjetilo, ale vy svojmi hrubými pni, širokými haluzjami a hustým

listím papršlekom mojim zastáváte, že svtlo ích nemnoze do vašej hory
perazit
 137

Tak robja i mnohý ludja ako dti nrozumnje ; aj oni boli a sú naj-
vjacej sami Štstu svojmu na pekážky; nechcútoale povedat a k tomu
sa piznat, a obviujú z toho a z druhých vlastních hrjechou radšej
púvodca šetkýho dobrýho, a repcú proti ocovi a stvoitel' u svojmu i

proti múdrýmu rízeú božímu.

28. Te Velkých KosmaloYcích v Tekovsku.

Napsal pan Ondej Trnka.

Slnce a stromy.
Tjažkaly sa raz na slnce stromy v hoe, obzlášt duby, lipy, bo-
rovice, bjele vrby, aj jalše, brezy, javory a planje erešn, a hovo-
ily, preto že sa hnvaly na n: Ty, královna nebe, osvtluješ veselje
mestá, tichje ddiny a úrodnje pol'á, na kerých sa ligoce zlatoklasnuo
žito, krásna rož, bujná jarina a zrnatý jame seliakov; z tvojich te-
plých papršlekov tešjá a radujú sa aj zelenje luky, vinice bohatje na
hrozno a holje kopce, kerje sa až do oblakov zvyšujú; len hory
stromovím porastenje nahávaš v smutnej temnosti, vo vlhku a vo hlad-
ku. A odpovjedalo na to slnce z vysokosti svojej stromom, totižto du-
bom, lipám, borovicjam, vrbám, ako aj jalšjam, brezam, javorom a
planým cerešnjam: Pozrite len nmudrí pozornejšje okolo sebe, a
najdete aj uvidíte, že st samy hlavnou a najvecou píinou šetkýho
toho, co ma cil a nje já; lebo by zaiste z velkou radostou
viníte,

asu letního aj zimního na vás svjetilo, vy ale z vašma tlstýma kore-

má, ze širokýma haluzjami a hustým listím papršlekom mojim bránit,
že žjare ich nmožú do hory vašej perazit.
A tak inja rovno mnohý ludja, súc podobní dtom nerozumným;
aj oni boli a sú štastu svojmu najvjac na pekážku; neksejú to

ale povjedat piznat sa k tomu, a vinja za to a za inšje vlastnje

a
hrjeche racej púvodca šetkýho dobrýho, a reptajú proti ocovi a stvo-
itelovi svojemu a proti múdrýmu rídu božímu.

Rznoecí Hontanské.

29. V Tesarech.

Napsal pan K. Braxatoris.

Slnce a stromy.
Raz sa stromy v hoe ponosovaly na slnce, najvjac dube, lipe,
borovice, jalše, osyke a planje erešne, a vravely, hnevajúc sa na :

Te osvcuješ hunje mestá, tichje dedinke a úrodnje poljá, na kterých

 138

sa lisne zlatoklasuo žito, rož, jacmen a bujný jarec; z tvojich teplých

bleškou tešja sa aj zelenje lúke, vinice a holje kopce, vznášajúce sa
až do neba; len hory stromovím porastlje nahávaš v smutnej trne,

v mokrot a v chladnej tvoni. Na tuto žalobu slnce odpovjedalo stro-

mom, dubom, jalšam, borovicjam, lipám, osykám a planým erešnjam:
Páte že vy nemúdrí pozornejšje okolo sebá, a uvidíte, že ste samy
najvátšja píina všeckýho toho, za o ma teraz obvinujete, a nje
ja, kteruo by som s velkou radostou letního aj zimnýho asu na vás
svjetilo; vy ale samy vašma hrubýma pama, širokýma haluzma a
hustým listím mojim bleskom bráníte, že jich zare nemuožu k vám
píst.
A takto robja aj vela ludja, podobni súc detom nerozumným; aj

oni boli a sú sami svojmu štastú na prekážke; nechtac to ale pove-

dat a k tomu sa piznat, obvinujú raej z toho a z druhých vlastních
hrjechov púvodca všeckýho dobrýho, a šomrú proti otcovi a stvoiteli
svojmu a proti ímídrýmu rízeú božímu.

Rznoeí Novohradské.

30. V Polichn.

Napsal pan J. Gasparides Vladár.

Slnko a stromy.
Ponosovaly sa volakodej stromej v hoe na slnko, najvjac dubej,
lipej, borovice, jauše, osykej a polnje erešne, a vravely vo hnvu
svojem: Nuž, královna nebes! tej osvácuješ veselje msta, tichje de-

dinej a úrodnje pole, na kerejch sa vidí krásnuo žito a požehnaná

jarica: z tvojich teplých paprškou radujú sa takej zelenje lúke, vinice
na hrozno bohatje a holje kopce, co sjáhajú až aj do neba; len horej
hustejmstromom porastenej nehavaš vsmutnomzátoní a vo vlhkosti. Aozva-
lo sa na takú žalobu slnce zo svojej výsosti stromom, dubom, lipám,
jaušjam, osejkam a polnjem erešnjam: Nože už no pozrit okolo sebá
a uvidíte, že ste iba samy najvátšja píina toho, o na ma žalujete ;

lebo bych já vet s velkou radostou i v let i v zim vás osvcovalo a

zahrjevalo; vy ale svojma hrubejma pami, širokejma haluzjaini a hustejm

listom paprškom mojim bráníte, že svtlo jejich nemnoze sa k vám

dostat.
A takto, hla! robja aj vela ludi, podobn ako dti; oni boli a i

sú najvjac štastu svojemu na pekážce; ale nchcú sa k tomu piznat

a skládajú potom vinu na druhejho, a brechajou i repcou proti Bohu,
stvoiteli svojemu.
 139

31. V Modrém Kameni.

Napsal pan Si Toth.

Slnce a stromy.
Ponosuvaly sa raz stromy v hoe na slnce, obzlášn duby, lipy,

borovke, vrby, aj jalše, brezy, javory a planjé cerešn, a hovoily,

preto že sa hnvaly na: Ty, královna nebe, osvtluješ veseljé mestá,
tihjé ddiny a úrodnjé poljá, na kerých sa ligoce zlatoklasnjé žito, krá-
sna rož, bujnjé jaríny a seljakov zrnatý jaine; z tvojich teplých paprskov
tšjá sa a radujú aj zelenjé luky, vinice bohatjé na hrozno a holjé kop-
ce, kerje sá až do oblakov vyvyšujú; len hory zo stromami porastenjé
naháváš v smutnej temnosti, vo vlhku a vo hládku. A odpovdalo
slnce z vysokosti svojej stromom, to jest, dubom, lípám, borovkám, vr-
bám, aj jalšjam, brezám, javorom a planým cerešnjam: Pozrit lem vy
nmudrí pozornjšjé okolo sebe, a uvidíte, že st vy samy najvejá
píina šeckýmu tomu, co teraz na mna uprávát, a ni já; lebo by já
zaist s velkov radostov v let aj v zim na vás svjétilo; ale vy s

vašima hrubýma korema, so širokýma haluzjáini a s hustým listom

nedopustíte, žeby žjary mojemohly do hory vašej perazit
A rovno tak ako dti nerozumuje; aj oni
robjá vela ludjá, a sú
boli a sú štastú svojmu najvjac na pekážku; ale nkcejú to povjedat

a piznat sa k tomu, a dávajú vinu za to a za inšjé vlasnjé hrjéhy

raej na púvodca šeckýho dobrýho, a reptajú proti oca a stvoritla
svojho a proti mudrýho ridnjá božího.

Rznoecí Gemerské.
32. V Rybníku.

Slnko a stromy.
Ponosovaly sá jedonráz stromy vo huare na slnko, obzlášn duby.
lipy, sosny, ívy, jalše, osyky a planje srešne (i erešne), a povedaly,
hnevajúc sá na ne : Ty osvjacuješ hlušná mestá, tichja dedžiny a
úrcdnja póla, na kotrých sá blyší zlatoklasá pšeniea, žito, jarec a
bujná jarina: z tvojich teplých papršlekó tesá sa i zelenja luky,
revonosnja vinice a holja kopce, kotrja se až do neba vypínajú; chyba
huory porosnútja stromy nahávaš v smutné temnosci, vo vlhkosi a
v chladnom stínu. I povedalo na tuto žalobu slnko stromom, dubom,
lipám, sosnám, ívám, jelchám, osykám a planým srešnom: Pohláet vy
nemúdrí len lepší okolo sebá, a uvidzít, že ste samy hlavná a naj-
vetšá príšina šitkyho toho, zo šoho mna teráz obvinujete, a ni já:
bo by som já s velkó radoscó v lete i v zim na vás svjacilo vy ale :
140

samy svojima hrubýma pami, širokým haluzím a hustýma listy mojim

papršlekom prekážát, že jieh pálšivost nemože ku vám prerazi.
A takto roba vele ludí (i ludží), podobní súc nerozumným de-
i

om; aj oni buli a sú sami svojmu šestú na prekážke; neehotcú to

ale poveda a ku tomu se prizna, a obvinujú z toho aj z druhých
vlasních hrjachó raší púvodca šitkyho dobryho, a repcú proti otc a
stvoitel svojmu a proti múdrymu ízenu božímu.

33. Ve Telké Revúci.

Napsal pan M. Marko vi.

Slnko a stromy.
Ponosovaly (tažkaly) sa raz stromy v huore na slnko, a to duby,
lipy, smreky, vrby, tak tjež jelhy, javory, osyky a poln erene, a po-
vedaly, hnevajuc sa nan: Ty, královna nebecka, osvcuješ huatje
msta, tichje ddiny a urodnje póla, na nichž sa blišti zlatoklasa pše-
nica, steblatje žito, bujná jarina a zrnaty jerec polnikov (ideji rolní-
kov); z tvojich teplých paprškoch tšá a radujú sa i vinice v hroz-
nu bohaté a holje vršky, vyvyšujúce sado nebe; jediné huory stromami
porostle nehavaš v smutné trne, vo vlhkot a v pozimnem chládku.
1 odpovedalo na tuto želobu slnko ze svojej vysokosti stromom, totiž
dnbom, lipám, smrekom, vrbám, aj jelhám, jávorom, osykám a ereš-
ám polnim : Hledt len nemudií a pozorujte okolo sebe, a najdte
i uvidit, že vy samy st hlavna a najvetša píina ternu všemu, v com
teraz mne žalujete, a nje ja; nebo by doista z velkó radostó asu let-

ního i zimního na vas svjetilo ; vy ale z vašima hrubýma pnemi, širo-

kýma konarami a hustýma lištami paprškom mojim bráníte, že jich
blesk nemože do hnory vašej perazit.
A takto tjež roba mnohý lude a su podobny dtom nerozumným;
i oni buli a su najvece sami štstu svému na prekážke, nechcu to ale
povedat a piznat sa k tomu, i vina (potikaju) z toho a z jiných vla-
snich hrichov radše puvodca všeho dobrého, a reptaju proti otca a
stvoritela svého a proti mudre rideni božje.

Podeí východní.

34. V Podhradí Spišském.

Slunko a stromy.
Zežovaly sebe raz na sluneko stromy v lese, najvjac duby,
lipy, borovice a rokyty, tjež olše, brezy, javory, osiky a dzive erešn,
a hvarely, preto že še naho hnvaly: Ty, královno nebeská, osvcu-
ješ živé msta, ciche dzedziny a urodne póla, na chtorych še bliska
zlatoklasa pšenica, scebolnate žito, bujná jarica a zernaty jarec rol-
 141

nikoch; z tvojich ceplych paperškoch ceša a raduj u še aj želené luky,

vinice na hrozná bohaté a hole kopce, chtore dosahuju až do neba;
lem lesy zo stromami zarostnute necháváš v smutnej ceninosci, vo
velhkoce a v chladným ojeu. I povedzelo na tuto žalobu slunko z vy-
sokosti svojej stromom, tocižto dubom, lipam, borovicam, rokytám a tak
aj olšam, brezam, osikám, javorom a dzivym erešam: Popaterce lem
nemudri okolo sebe, a najdzece i uvidzice, že sce samy hlavnu a naj-
vekšu priinu všeckeho teho, z eho teraz mne vinym uznavace, anjeja;
lebo by zajisce z velku radoscu v as letušni a žimušni na vas svje-
cilo, vy samy svojimi hrubými pami, širokými haluzami a hustými
ale
liscami mojim paperškom bránice, že žáre jejich nemožo do lesa vašeho
preražic.
A tak robja také velo ludze a su podobné dzecom nerozumným; i

oni buli a su seseu svojemu najvjac sami na prekažke; nechceju to

ale povedzec a priznac še k tomu, a vina z toho a z druhých vla-

snych hrichov radši puvodca všeckeho dobrého, a reptaju proci otc a
stvoitel svojemn a proci mudremu ridzeu božemu.

35. V Leyoci.

Napsal p. J. Pumpery.

Slunko a stromy.

Sežovaly se raz stromy v lese na slunko, najvjacej duby, lipy,

borovice, verby, jalše, brezy, javore, osiky a plane erešn, a chva-

rely s hnvom ku nmu : Ty, královno nebeská, osvcuješ vesele msta,
ciche dzedziny a urodne póla, na kterých se blyšta zlatoklasa pšenica,
steblovito žito, bujná jarina a zarnaty jamen sedlakoch; z tvojich

ceplych paperšlekoch ceša a raduju se také zelené luky, vinice bohaté

na hrozno a hole kopce, které se až do chmaroch vyzvichuju; len
horyso stromami porosnute necháváš vo smutnej tmav, ve vlhkosci a v
chládku. I odpovedzelo na totu žalobu slunko s vysokosti svojej stro-
mom, tociž dubom, lipam, borovkom, rakytom a tež jalšom, brezom,
osikom, javorom a planým erešom: Obzrice se len a okolo sebe
mudre pozorujce, a najdzece i uvidzice, že sce vy samy najvekša pí-
ina temuto všeckemn, co mn za vinu davace, a ne ja; lebo by ja
zaisce s velku radoscu asu letného i zimného na vas svtilo; vy ale
so svojimi hrubými pakmi, širokými haluzami a hustými lištami mojem
paperškom bránice, že svtlo jejich nemože do lesa vašeho dojsc
A tak velo ludze robja, a su rovné dzecom nerozumným: i

oni buli a su seseu svojemu najvjacej sami na pekážku; nechceju to

ale povedac a priznac se k tomu, a obvinuju z toho a inšich vlastních

hrechoch radej puvodca všeckeho dobrého, a reptaju proci oca a spa-
sitela svojeho a proci mudre rizene boske.
142

36. V GaboItoY v Šariši.

Síunko a stromy.
Skaržily se kediši na slunko stromy v Tese, najveeej duby, lipy,
sosny, rokyty, olchy, osiky. brézy, javory, a poln ceršn, a hutorely,
že se na nebo hnvaly: Ty, královna nebeská, pkn ošvícujeŠ hunc
msta, ciche valaly a urodne polja, na kterých se ligoce zlatoklasna
pseniea, stéblo vité žito, bujná jarína a zernovity jarec gazdov: z tvo-
jich ceplych pramenoch ceša a raduju se i žeene luky, vinice na hrozno
bohaté a hole verchy, které se vypinája až do nba: fem Tesy stro-
mami porostnte zochabjaš v smutnej cemnošci, ve vilhkošci a v chladnej
ceni. Na tu žalobu (skarhu) tak hutorito slunko z svojej vysokošei
stromom : dubom, lipam, sosnám, rokytám, oicham, osikám, brezam,
javorom a pólnym erešam: Popatrice 1'em vy klupe pozor-
livejši okolo sebe, a najdžeée a uvidžice, že sce sami hlavna a íiaj-

vekša priina všeckeho teho, o im vy mn teraz žalujece, a nje ja:

bo ja by zaisce z velku radoscu v ece a v žime na vas švicilo: vy
ale z vašima hrubýma drevami, širokýma konarámi a hustým lišcom
pramenom mojim preškadžujece, že jich bask nmože do vašeho
Fesa se prebic.
A tak robja aj velo ludzí, a sa podobné nerozumným dziecom: i

oni buli a sa svojemu šescu sami na pekážce: ale nchea to pove-

džec a ku ternu se priznac, a za to skarža o t\m a o inšich vlasnych
hrichoch radše tvorca všeckeho dobrého, a ruhaja se panu a stvoriceu
svojemu a mudremu ridzeu božiemu.

37. V PrešoT.

Napsal pan Jan Anderfy.

Slunko a stromy.
Sežovaly sebe raz stromy v Tese na slunko, najvjacej duby, lipy.

borovice, rokyty, ol'hy, javory, osiky a plane erešne, a hutorely, hn-

vajuc se na nho: Ty, kraovno nebeská, ošvicuješ huné msta, ciche

valaly a urodne pol'a, na kterých se blisci zlatoklasa pšenica, klasko-

vite žito, bujný jarec a zrnaty oves sedlákv: z tvojich ceplych papi-

skov ešu a raduju se aj vinice pre hrozná bohaté a hole brižky,

vyznašujuce se do nba: l'en Tesy stromami poiosnúte ochábjaš v smut-
nej temnosci, ve vlhku a chladným sciu. I eklo na to tu žalobu slunko
ze svj vysokosci stromom, tocižto dubom, lipora, borovicam, rokytám,
oHiam, osikám a planým erešnom: Popatrice Ten vy nmudre pozor-
njší okolo sebe, a najdzece i uvidžice, že vy samy sce hlavna a naj-
veksa priina všeho toho. z eho mn teraz vinice, a nje ja: 1'ebo by som

zaisce s velku radoscu asu 1'etneho ažimneho na vas švicelo: vy ale

svojima tlustýma pakami. širokýma haluzami a hustýma liscami pa-

prskem mojim bránice, že svtlo jich nmože do Tesá vašeho preražic.

 143

A taktéž robja veo ludze, a su podobné dzecom nerozumným ; i

oni buli a su šescu svojeniu na pekážce; nchcu ale to povedzic a

priznac se ku ternu,a vina z teho a z inych vlasnych hriehov radše
povodca všickeho dobrého, a reptaju proeivko otca astvoritea svojeho
a proeivko mudre ridzeni bože.

38. Ve Snin v Zenmnsku.

Napsal pan Štpán Stetz.

Slunko i stromy.
Zežovali sebe jeden raz na slunko stromy v lese, najvecej duby, lipy,
sosny, rokyty, olehy, osiky i poln erešn, a z hnvom na nho hu-
torili: Ty ošvicuješ živé msta, ciche valaly a urodne póla, na kotryeh
bliši se žoltoklasna pšenica, žito, jarec i bujná jarica: z tvojich
ceplych pramenoch raduju še také želené luky, rozkošné vinice i hole
hury, došahajuci do neba: len lesy zo stromami porosnute zohabjaš
v smutnej cemnosci, v mokrosci a v žimnym ciu. I hutorilo na totu
žalobu slunko ku stromom, dubom, lipam, sosnám, rokytám, olehom,
osikám a polnim erešnom: Popatrice vy nemudri len pozorlivejši okolo
sebe, a uvidzice, že sce samy perša a najvekša priina všeckeho teho,
z eho mne teraz sudzice, a ne ja; lebo jabychzaisce s velku radoscu
i v lee v žime na vas švicilo, ale vy samy zo svojima hrubýma
i

pakami, širokýma haluzami a hustýma liscami mojim pramenom pe-

kážku robice, že jich zara nemože ku vam preražic.
A taktéž robja velo ludze, a su podobné dzecom nerozumným:
i

i ony su sami svojemu šescu na pekážce, ale nechceju to hutoric

a ku ternu se priznac, a skladaju vinu teho radnej na puvodca všec-
keho dobrého, a hreša naproci oca a stvoritela svého a naproci mudre
ridzenie bože.

Rznoecí polskoslovenské.

39. V adci.
Napsal pan J. Lottner.

Stonko a strome.
Žcažovaté sebe kedéšik na slonko strome v lese, najme dymbé,
líp, sošné, rokyt, olše, osiky, brez, javore a ploné tešn, a povja-
dalé, na gévalé: Té. královno nebe, osvéncuješ živé
preto že še
mjasta, iche džedžiné a úrodné pole, na keréch še ligoce ztatoklasé žito,
šeblovito ež, bujno jarina a zarnyté jenme šedlokov; z tvojich epléch
paprskov ešu a raduju še tež želone lénky, vinogrode na grozna bogatje,
 144

a gote kopce, co %e vztiošo až do nebe; jacé lase stromim porostle

nchovoš v smutnéj émnoši, ve vilhku a v ehlodném céu. I povjadalo
na tomto žalob stonko z vésoši svojéj stroraom, duboin, lipam, šoš-
nom, rokytom, olšom, ošikom, brezom a ploném tešnom: Pohladnie
i

jacé nmúdri a pozoruje okolo sebe, a najdžee uvidžie, že vé samy i

še glavo a novéno priina všeckego tego, z ego teraz vinice, m

a nje jo; lebo bech doista z velkom radosom asu letngo žimnego i

na vas svailo; vé ale vašémi tíustémi pami, širokými galénžami a

hustém lisim paprskom mojim bronie, že žáre jejich nimožom ku vom
preraži.
A tak robjom tež mnoze 1'udže, a som podobni džeom nerozumném;
i oné som samé sašu svojému na pekožce: nchcom
bélé a
ale to povjada a prizna še ku tému, a preto chébé z tego a z jinéch
vtostnéch gréchov raéj puvodca všego dobrego, a reptajom proi
stvoitel svojému a proi mudrému ridzéu božému

40. Na Skalitém.

Napsal týž.

Solce a stromy.
Zenžovaty sebe roz stromy v lase na soíee, najma don by, bo-
rovky, olše a ptone rešn, a gvarily ve švem gnivu: Ty osviiš mja-
sta, džadžiny a póla, ba lonky a vinice, krapy a druge vci na zemi
i

ieša še z epta tvojego, jen laši nhovoš v šmutnej amnoši. I gva-

rilo na to solce stromm, donbom, borovkam, olšam a plonym re-
šnam Pate jen lepši kolo šeba, a uvidžie, že vy samy še gíovni
s

a najvetši píina všego tego, o

mn teraz za vinu dovoe, a nik
iny; bo vy samy svojimi tolstymi pami, širokými galonzmi a gonstym
liším robie pekožku, že moje eplo nmog še do vas dosta.
Tak i miogi ludže robio. I oni boli i son do džiš sami svojému
šenšu na pekožku, nchonc še ale ku tomu pizno, vinu skíodajon
radnej na tvurca všego dobrego, a reptajon proi tvurcu svojému a
proi mudremu idzeu božerau.
 : :

II. Píse Louení.

Ve všech eech slovanských.

esky dle písma.

Louení, louení, Umeš ty, umru já.

Jak jest to tžká vc, Umeme oba dva,
Když se musí rozlouiti A dáme se pochovati
S panenkou mládenec. Do jednoho hro ba.

Když jsme se louili, Dáine si napsati

Oba jsme plakali, Na jednu deštiku
Oba jsme si bílým šátkem Tuto ležejí
l
) dva lidé

Oi utírali. O jednom srdéku.

2. Horuolužieky.

Ach džlenje, ach džlenje, A wumrješ ty a vvumru ja,

Kak ežka wc to je, Moj wobaj wumrjemoj,

Hdyž ma so míodženc džliói A jenož rowk njech jedniki
Wot holki lubeje. Sej wobaj skazamoj,

Hdyž prajachmoj sej bože mje, Njech napisnu na desiku

Mój wobaj plakachmoj, Na jednu wobmaj
A z rnbiškom tym bluškim We wutrobicy jednej tu
Sej wócy wutrchmoj Dwaj wotpoujetaj.

3. Doíttolužicky.

Zlenje, žlenje, Gdaž smój se žlilej,

Ach kake tuženje, Woboj smój ptáka Jej,
Gdaž mložene žowcycce Z mbiškoui blem smj
Grdnis dej' bóžemje. Woéy wotrjewalej.

x
) Za píinou verše místo leží.
10
 :

146

Smój seb' jo zlubiíej Dajmoj seb' k spomnjenju

Na pece wostainej Na jednom kamjenju
W lubosci zawrnej W zlošanym napismu
Na nimjer zwzanej. Napisas na rowu :

Wumrjoš ty, *) wumru ja, Ten kamje kryjo dwa

"Wumrjomoj wobaj dwa, Lubeju clowjeka,
Dajmoj se zakopáš Kótrejuž wutoba
Do jadnog' rowcyka. Na nimjer jo jadna.

4. Polsky.

Rozlaczenie, rozlaczenie, Umrzesz ty, umre^ ja,

Cóž to za ci^žka rzecz, Umrzemy obadwa,
Gdy sie; musí roztaczyé I dámy sie pochowac
Z panienka mlodzieniec. Do jednego grobu.

Gdyšmy sie laczyli, Dámy sobie napisac

Oboješmy plakali, Na jednej deszczulce
Obojesmy biala chustka Tu lezy dwoje ludzi
Oczy obcierali. O jednm serduszku.

5. Velkorusky.

Pa3^iyKa, pa3./iyb'a, Razluka, razluka,

KaKi. Tbi Tamejia. Kak ty tjažela,
Kor^aHyaiHO pa3./iy4HTbea Kohda nužno razlueit sj

MoAOp,u,y cl ^bBHi4eio. Moiodcu s djeviceju.

KaKi> iMBi pa3^iywaj[HCh, Kak my razluališ,

Mm o6a n^iaKa^iH, My oba plakali.

06a njiaiKOivrb ó-bvibiivib Oba plat kom bjeiym

Ohh yTHpa^iH. Oi utírali.

jAipeuib tm, yivípy h h. (Jmrjoš ty, umru i ja,

Jiupeivib mm oóa, Umrjom my oba,

11 BbVIblftlJ, oeÓM 3api»?Ti. l ve lim sjebja zaryt
I3b Ofl,uy iviorH^iy. V adnu macrilii.

H bUhmi, i\ibi HanncaTb I veliin my napisat

Ha o^hoh aock b : Na adnoj daskje:
Hto Aem&Vh t)ti, A 8()e ?
Sto ležal (ut dvoje,
y KOTopbixi. o^ho cepíne. U katorych ad no serdce.

') Aneb: Humrjoš ty, humru ja

 147

0. Inlorusky.

Po3./iyKa, po3^iyKa, Rozluka, rozluka,

TaKKa pkwb,
flbaíK-b to Jakáž to tjažka ri,
Kojih MyCHTt p03^iyMaTHCJ> Koly musyt rozluatys
Cl. ^JkBMHHOH) MO^IO^ei^l,. S divcynoju molodec.

K(MH CbMO p03^iyMa^lHCb, Koly smo rozluatys,

06oe CbMO n./iaKa./iH 7
Oboje smo plakaly,
O6oe órjioio xycTKOH) Oboje biloju chustkoju
Ohh ch yTHpa^iH. Oey sy utyraly.

>Mpeuib Tbi, yiAipy 11 a, Umeš ty, umní i ja,

yiwpeiuo oóa, Umremo oba,

H KaaieMb ca noxOBaTH I kazem sja poehovaty
f
l,o o^Horo rpoóa. Do odnoho hroba.

KaaíeiMb co6i HanHcaTH Kazem sobi napysaty

Ha o^hoh frocu,^: Na odnij dosci
TyTb vieKaTT. ^bob p,yuii, Tut íežat dvoje dus
O o^HOMb cep^u/B. O odnim serdei.

7. SrbskocliaPYátsky.

Pa3CT«HaKb, pa3CTaHaKT>, Razstanak, razstanak,

Tea;Ka au e CTBapb, Težka li je stvar,
Ka^-b ce MOpa pa3CTaaTH Kad se mora razstajati
Cb A^BOKOMb i\L/iaArHail b. S dievojkom mladenae.

Ka^a cmo ce pa3CTaa.iH, Kada smo se razstajali,

06oe cmo ua&k&ah, Oboje smo plakali,

Góoe cmo 61* a omt. iNiapaMOMb Oboje smo bielini rubeem
Omh ch yTHpaviH. Oi si utírali.

.v<up];Ttieiii'b th, yvípBThy a. Umriet ceš ti. umriet cu ja,

.V)>ip]iTheMO oóa^Bqe, Umriet cemo obadvoje,

H /\aTheMO noKonarb ce 1 dat cemo pokopat se
y eAHOMe rpoóy. U jednome grobu.

J,aTheMO ch HanncaTH Dat cemo si napisati

r

Ha 6A H y A amHH ^y : Na jednu dašicu:

Ob^íí Aema #Boe ,/jM) T,i f
Ovdie leži dvoje ljudih
G^Hora cpAHiiu^a. Jednoga sérdašea.

10
 148

8. Rrajiiiskosloveiisky.

Loítev, loítev, Ci umeš ti, umel bom jez,

AI i je težka rec, Umrlá bova obadva.
Kedar se mora loiti ín se dava pokopati
Od dekleta mladenie V en grob.

Kedar sva se loila, Dava si napisati

Oba sva se jokala, Na etio dešíco:
Oba sva si z belu uto Tukaj leží dvoje Ijiuli

Oi brisala. Srca enega.

9. Bulharsky.

Jl^neHie, ji^neHie, Laenje, laenje,

Kojiko itbillo tT.íkko, Kolko njašto tjažko,
KaTO Tpli6a /ia ca Aym\ Kato trjaba da sa lai
M^lí^eil,'!. C/hCh MOMHMe. Mládec sas momie.

KoraTO ca ji^hcxmh, Kogato sa laechme,

H ^savia nviauexMH, I dvama plaechme,

H A^aivia ch ci> 61>^^\ KpBii* I dvama si s bjala kipa

Ohm OTpHeaxMM. Oi otrivachme.

yMpeiui> jih, #a y;vip^ h a3e, Umeš li, da umra i aze,

/S,a yivípeivii. h #Baivia, Da umrem dvama, i

^a phneiVHi /i,n aapOBh^Ti. Da reeme da zarpvjai

Bh ie^HHi. rpoói, h ^Baivta. V jedin grob dvama, i

H ^a pBHCMbi #a HanHuii^Ti. í da reeeme da napišaí

Ha ie^H^ AhCMHu,^: Na jedna ascica:
Ty KB CH BHxfc^TB #B'B
./l
fl,}'
LU HUBÍ Tuk si lézat dve dušici
1'hO'. Í 6,1 HO CpB/J,HHLie. Sas jedno saxdice.
 V náeí eském,
Podeí západní.

1. V Koutech u Do maž!
Louení, loueni, Huníes ty, humu já.

Což je to tžká \ ec, liumeme vobá dvá,

Dyž se muší rozlouit A dáme se pochovat
S panenku mládenec. Do jednoho hrobu.

Dyž sme se loueh, Dáme si napsat

Vobá sine pla.kali, Na jednu deštiku:
Vobá sme si bílým šátkem Tuto leží dva lidi

Voi hutírali Vo jednom srdeku

Podeí východní.

2. Od Vysokého Mýta.
Loueni, loueni, Umeš ty, umu já,
Jak je to tžká vec, Umeme voba dva,
Dyž se musi rozlouit A dáme se pochoval
S panenkou mládenec. Do jednoho hrobu.

Dyž sme se louili, Dáme si napsat

T
V oba sme plakali, Na jednu deštiku:
Yoba sme si bílým šátkem Tuto lézej dva lidi

Voi utírali. Vo jednom srdýku.

3. Ve Vysokém.

Loueni, loueni, Dyž sme se louili,

Což je to tžká vec, Voba sme plakali,
Dyž se musi rozlouit Voba sme si bílým šátkem
S panenkou mládenec Voi utírali.
150

Umeš ty, umu já: Dáme si napsat

Umeme vobadva, Na jednu deštiku:
A dáme se pochovat Tuto leží dva lidi

Do jednoho hrobu. Vo jednom srdíku.

V náeí moravském.
Rznoeí podhorské.

v V
l. V Polnice u Ždáru.

Louení, louení, Umeš ty, umu já,

Což je to tžká vc, Umeme voba dva,
Gdyž se musí rozlouit A dáme se pochovat
S panenkou mládenec. Do jednoho hrobu

Gdyž sme se louili, Dáme si napsat

Voba sme plakali, Na jednu dešiku:
Voba sme si bílým šátkem Tuto leží dva lidi

Voi utírali. Vo jednom srdeku.

2. Od Velkého Meziíí.

Lóení, lóení, Omeš ty, omo já,

Co je to tžká vc, Omeme voba dva,
Dež se mosi rozlóit A dáme se pochovat
S panenko mládenec Do jedneho hrobu.

Dež sme se lóile, Dáme si napsat

Voba sme plakale. Na jedno prkénko:
Vola sine si bílém šátkem Toto ležijó dva lidi

Voi otírale. O jednom srdeko.

Rznoeí horské.

3. V Letovicích.
Lóení, lóeni, Kdež sme se lóele,
Co je to smotná vc, Voba sme plakale.
Kdež se mosi rozlóel Voba sme si bílém šátkem
S panenko mládenec. Voe hotjíile.
 : :

151

Homeš te, hornu já, Dáme se napsat

Horaeme voba dva, Na jedno deštiko
A dáme se pochovat Tade ležijó dva lede
Do jednoho hrobo. V o jednom srdéku.

4. Od Bonzova.

Lóení, lóení, Homeš te, homo já,

Co je to tžká vc, Homeme vobá dvá,
Dež se mosí rozlócet A dáme se pochovat
S panenko mládenec Do jednoho hrobu.

Dež sme se lóile, Dáme se napsat

Vobá sme plakale, Na jedno dešeko:
Vobá sine se bílém šátkem Tode ležijó dvá ledi
Voe hotírale. Ho jednm srdeko.

5. V Kohoutovicích u Brna.

Lóení, lóení, Homeš te, homo já,

Co je to tžká vc, Homeme vobá dvá,
Dež se mosí rozlóit A dáme se pochuvat
S panenko mládenec. Do jedneho hrobu.

Dež sme se léili, Dáme si napsat

Vobá sme plakali, Na jedno dešiko
Vobá sme si bílém šátkem Tady ležijó dvá ledi
Voéi hotírali. Ho jednm srdýko.

6. V Komín n Brna.

Lóení, lóení, Homeš te, homo já,

Co je to tžká vc, Homeme vubá dvá,
Dež se mosí ruzlóit A dáme se puchuvat
S panenko mládenec, Do jednuhu hrubo.

Dež sme se lóili, Dáme se napsat

Vubá sme plakali, Na jedno dešiko:
Vubá sme si bílém šátkem Tade ležijó dvá lidi

Vui hotírali. Vu jednm srdíko.

7. T Bostími.

Dež sme se lóe.

1

Lóen , lóen\
Co je to sraotná vc, Vobá sine plakal',
Dež se mosí rozlócet Vobá sme se bílém šátkem
S panenko mládenec Voa hotíra
152

Homeš te, homu já, Dáme se napsat

Homeme vobá dvá, Na jedno deštiko:
A dáme se pochovat Toto ležijó dvoji hdi
Do jednoho hrobo. Ho jednom srdíko.

8. V Mnšovicích u Znojma.

Lóení', lóeni, Homeš te, homo já,

Co je to tžká vc. Homeme vobá dvá.
Dež se moši roztoit A dáme se pochovat
S panenko mládenec. Do jedneho -krobo.

Dež sme se lóili, Dáme se napsat

Vobá sme plakali, Na jedno deštiko
Vobá sme se bílým šátkem Toto ležijó dvá lidi

Voi h otírali. Ho jednm srdeko.

Rznoeí dolské.

9. V L i t e n e i c i c h.

Loueni, loueni, Umeš ty, umu já,

Co je to tžká vc, [meme vobá dvá,
Dyž se musi rozlouit A dáme se pochovat
S panenkou mládenec Do jedneho hrobu.

Dyž zme se louili, Dáme si napísat

Vobá zme plakali, Na jednu dešiku:
Vobá zme si bílým šátkem Tuto ležijou dvá lidi

Voi utírali. Vo jednm srdeku.

Rznoeí hanácké.

10. V Bresovicích u Prostjova.

Lóeni, toení. Omeš te, omo já,

Jak je to tžká v8c, Omeme obá dvá,
Dež se mosi roztoit A dáme se pochovat
S panenko mládenec. Do jedneho hrobu.

Dež zme se tóele. Dáme si napsal

Obá zme plakale, Na jedno dešeko
Obá /mu- si bitým šátkem Toto ležijó dva ledi

Oci otírale- O jednm srdéko

 :

153

11. V Olšanech,

Lóeni, lóeni, Oineš te, oino já,

Co je to tžká vc, Omeme obá dvá,
Dež se raosi rozlócet A dáme se pochovat
S panenko mládenec. Do jedneho hrobu.

Dež sme se lóele, Dáme si napsat

Obá sme plakale, Na jedno dešecko:
Obá sme si bílém šátkem Toto ležijó dvoji ledi
Oce utírale. O jednm srdeko.

Rznoecí dolnobeevské.

12. Y Lutopecnách.
Lóeni, lóeni, Umeš ty, umu já,
Což je to tžká vc, Umemy obá dvá,
Dyž se mosi rozlóit A dámy se pochovat
S panenko mládenec. Do jedneho hrobu.

Dyž srny se toili, Dámy si napsat

Obá srny plakali, Na jednu dešiku:
Obá srny si biíóm šálkem Tady ležijó dvoji lidi
Oi utírali. O iednem srdeku.

13. Ve Vlkoši.

Lóeni, lóeni, Umeš ty, umu já,

Co je to tžká vc, Umeme obá dvá,
Dež se mosi rozlóit A dáme se pochovat
S panenko mládenec. Do jednoho hrobu.

Dyž sme se lóili, Dáme si napsat

Obá sme plakali. Na jednu deštiku:
Obá sme si bílém šátkem Tuto ležijó dva lidi

Oi utírali. O jednm srdíku.

4. V ftyselovicích.

Lueni, lueni, Umeš ty, umu já,

Což je to tžká vc, Umeme oba dva,

Dyž se musí rozlúit A dáme se pochovat
S panenku mládenec- Do jednoho hrobu.

Dyž sme se luili, Dáme si napsat

Oba sme plakali, Na jednu deštiku
Oba sme si bílým šátkem Tuto ležijú dvoji lidi

Oi utírali. O jednom srdíka

154

Rznoei Hornobeevské.

5. Ve Vsetíne
Luení, lueni. Umeš ty, umru já.

Co je to tžká vc, Umemy oba dva,

Dyž sa musí rozhiit A dámy sa pochoval
S panenku mládenec. Do jedneho hrobu

Dyž srny sa híili, Dámy se napísat

Oba srny plakali, Na jednu dešiku:
Oba siny se bitým šátkem Tuto ležá dva lude
Oi utírali. O jednm srdeku.

16. V Zubí u Rožnova.

Luení, luení, Umeš ty, umu já,

Což je to tžká vc, Umeme oba dva,
Dyž sa musí rozlúit A dáme sa pochovat
S panenku mládenec. Do jedneho hrobu.

Dyž srae sa luili, Dáme si napsat

Oba sme plakali, Na jednu dešiku:
Oba sme si bílým šátkem Tudy ležá dva llidé
Oi utírali. O jednm srdeku.

Rznoeci Oderské.

7. V Hodslavicích.

Lueni, luení, Umeš ty, umu já,

Jak je to tžká vc,^ Umemy oba dva;
Dyž sa musí roztúit A dámy sa pochovat
S panenku Jmtádenc. Do jedneho hrobu.

Dyž srny sa híili, Dámy si napísat

Oba my plakali, Na jednu dešiku .

Oba siny si bitým šátkei Tuto ležá dva lidé

Oi utírali. O jednm serdeku

18. Ve Spálov.

Uueni. uueni, Dyž sme se uuili,

Co je to tžká vc, Oba sme puakali,
Dyž se niosi rozuuit Oba sme se binym šátkem
IS panenku muadenec Oi utírali.
 :

155

Zemeš ty, zemu ja. Dáme se napsat

Zememe oba dva, Na jednu dešiku:
A dáme se pochovat Tuto leza dva ludi

Do jednoho hrobu. O jednm serdeku.

19. V Kozlovicích.

Lueni, hiceni, Umeš ty, umu ja,

Jak je to tžká ve, Umemy oba dva,
Hdy se musi rozhiit A dámy se pochovat
S panenku mládenec. Do jedneho hrobu.

Hdy srny se luili, Dámy šeb napisat

Oba srny plakali, Na jednu dešulku:
Oba srny sebe bilu šatku Tuto leza dva lude
Oi utírali. O jednym sry deku.

Rznoecí Opavsko- Ostravické.

20. V Metelovicích.

Lueni, lueni, Umeš ty, umu jo.

Jak je to éežka vc, Umemy oba dva,
Hdyž se musi rozhii A domy se pochova
S panenku mlodženec Do jedneho hrobu.

Dyž zrny se luili. Domy sebe napisa

Oba zrny plakali, Na jednu dešolku:
Oba zrny se bilu šatku Tuto leza dva ludže
Oi uirali. O jednym srydeku.

21. V Moravce v Tšínská.

Lueni, lueni. Umeš te, umu jo.

Co je to ežka vc, Umemy oba dva,
Kdež se musi rozlui A domy se pochova
S panenku mladženc. Do jednoho hrobu.

Kdež zme se luili. Dome se napisa

Oba zme plakali, Na jednu deseku
Oba zme se bilu šatku Tu ležo dva ludze
Oi ucjerali. O jednm srdeku*
 156

22. Y Opav, *)

Lueni, lueni, Umeš ty, umu ja,

Co je to ežka vc, Umemy oba dva,

Dyž se musi rozlucic A dámy se pochova
S panenkum mládenec Do jedneho hrobu.

Dyž srny se hici li, Dámy se napisa

Oba srny plakali. Na jednu deseku:
Oba siny se bilum šatkum Tuto lezu dvojí lude
Oi uirali. O jednym syrdeku.

23. Y Neplaehovicích.
Lueni, lueni Umeš ty, umu ja.

Co je to tažka vc, Umemy oba dva,

Dyž se musi rozluit A dámy se pochoval
S panenkum mládenec. Do jedneho hrobu.

Dyž srny se luili, Dámy se napisat

Oba siny plakali, Na jednu deseku:
Oba srny se bilum šatkum Tu lezu dvoji ludi
Oi utírali. O jednym srdeku.

24. Y Bránici blíž Krnova.

Uueni, uueni, Umoš ty, umu ja,
Co je to cjažka vc, Umomy voba dva,
Dyž sa muši rozuui A dámy sa pochova
S panenkum muadnc Do jedneho hrobu.

Dvž siny sa uuili, Dámy še napisa

Voba siny puakali, Na jednu deseku:
Voba srny se biuuin šatkum Tuto ležje dva lude
Voi uirali. Vo jednym serdeku.

25. Y Bavorov.
Lueni, lueni, Umeš ty, umu jo,
Což je to ježko vec, Umeme obadvo,
Když še musi rozlui A dum se pochova
S panenkum mlodzne. Do jedneho hroba.

Když me'ch še luili, Dum še napisa

Oba 'chrne plakali, Na jednu deseku:
Oba 'chrne še bilum šatkum Tuto lež um dva ludže
Oi uirali. O jednym srdeku.

J
) Tak zní tato píse také v Benešove a ve Vodce za Opavou; toliko
že ve Vodce na míst »ežky« se praví »jažky« a na místo se »sa.
 157

V náeí slovenském,

Rznoecí moravskoslovenské.

1. V lanštorf n Podivína..

Luení, íúcéní, Umeš ty, umu já,

Jak je to tažka vc. Umeme obá dvá,
Dyž sa mosi rozlúit A dáme sa pochovat
S panenku muadenec Do jednelio hrobu.

Dyž sine sa luili, Dáme sob napsat

Obá sme puakali, Na jednu dešiku:
Obá sme si bíuým šátkem Tuto ležá dvá lude
Oi utírali. O jednom srdeku.

2. Y Kunovicích.

Uuení, uiieni, Zemeš ty, zemu já,

Jak je to tžká vc, Zememe obá dvá,
Dyž sa musí rozuuit A dáme sa pochovat
S panenku muádenee. Do jedneho hrobu.

Dyž sme sa uuili, Dáme se napísat

Obá sme puakali, Na vrch na truhliku:
Obá sme si bíuým šátkem Tuto ležijú dv tua '),
Oi utírali. Gauan z gauanekú. '-)

Rzuoeí Blohorské.

3. V Holii.

Lueni, lueni, Umeš ty, umru já,

Však je to tažká vec, Umeme oba dva,
Ked sa musi rozlúéit A dáme sa pochovat
S panenku muadenec. Do jedneho hrobu.

Ked sme sa luili, Dáme si napísat

Oba sme puakali, Na jednu deštiku:
Oba sme si s bíuým šátkem Tuto ležá dve dušiky
Oi utírali. O jednm srdeku.

') Tla. 2
) Galan s galánekou = milenec s milenkou.
 :

158

i. V €ahnové v Rakousích.

Uuení, uuení, Zemeš ty, zeinrem já,

Jak je to ažká vec, Zememe obá dYá,
Ked sa mosi rozuuic A dáme sa pochovac
S panenku muádenee. Do jedneho hrobu.

Ked sme sa uuili, Dáme si napísac

Obá sme puakali, Na jednu dešiku
Oba sme si biuým šátkem Tuto leza dvá lud/i
Oi ucírali. O jednm srdeku

3. Rznoeí Trnavské.

5. V Suché u Trnavy.

Luení, luení, Zemeš ty, zemrem já.

Však je to tažka vec, ^Zememe obidvá,

Ked sa mosí rozlúit A dáme sa pochovat
S panenku mládenec. Do jedneho hrobu.

Ked sme sa luili, Dáme si napísat

Obá sme plakali, Na jednu dešiku:
Obá sme si bilým runýkom Tuto ležá dvá ludé
Oi utýrali. O jednm srdeku

6. V Bezové.

Umeš ty, umrem já,

Což je to tažká vec, Umeme obá dvá,

Ked sa mosi rozlúit A dáme sa pochovat
S panenku mládenec. Do jedneho hrobu.

Ked sme sa luili, Dáme si napísat

Obá sme plakali, Na jednu dešiku:
Obá sme si bílým šátkem Tuto ležijá dvá ludja
Oi utjerali. O jednm srdeku.

7. V P í š t a n e c h.

Lueni, lueni, Ked sme sa luili,

Sak je to tažká vec, Oba sme plakali,
Ked sa mosi rozlúit Oba sme si bilym runikom
S panenku mládenec. Oi utjerali.
 159

Umeš ty, urarem já, Dáme si napísat

Umeme obidva, Na jednu deštiku:
A dáme se pochovat Tuto ležá dva lude
Do jedneho hrobu. O jednm srdeku.

RiizDoeí Dolnotenanské.
8. V Báuovcích.

Lúenje, lúenje, Umeš ty, umrem já,

Co to za tažká vee, Umeme obá dvá,
Ked sa mosí rozlúit A dáme sa pochovat
S panenkou mládenec. Co jedneho hrobu.

Ked sine sa luili, Dáme si napísat

Obá sme plakali, Na jednu doštiku:
Obá sme si blov šatkov Tuto ležja dvaja ludje
Oi utjerali. O jednm srdeku.

9. Ve Velkých Šuaueck.

Luení, luení, Umeš ty, umrem já,

Jak je to tažká vec, Umeme obidvá,
Ked sa mosi rozlúit A dáme sa pochovat
S panenkou mládenec Do jednoho hrobu.

Ked sme sa luili, Dáme si napísat

Obá sme plakali, Na jednu deštiku:
Obá sme si blým šatkom Tuto ležá d\ oji ludé
Oi utírali. O jednom srdeku.

10. VTrencíu.

Luení, luení, Umeš ty, umrem já.

Sak si ty tažka vec, Umeme obidva.

Ked sa musi rozlúit A dáme sa pochovat
S panenku mládenec. Do jedneho hrobu.

Ked sme sa luili, Dáme si -napísat

Oba sme plakali, Na jednu deštiku
Oba sme si bel šatku Tuto leza dvoje Indi
Oi utjerali. O jednm srdeku.

l
) Tak se zpívá ta píse také v Kovárcích u V. Topolan, jenže se
praví: mládenec, rozlúit, pochovat, utírali advojiludja. V Dobrá Vod
zase kladou na míst »bilým runí kom ^ —
belu šatku, a na míst dva
lude —dvaja ludé.
160

Ruznoecí Hornotfenanské.
11. V KolArovicích.

Lueni, lueni, Umeš ty, umrem ja,

Jak je to tažka vec, Umeme obidva,
Kedz sa musi rozlúic A dáme sa pochovae
Z devkú niladzenc. Do jedneho hrobu.

Kedž zme sa luili, Dáme si napísac

Oba zme plakali, Na jednu dešiku
Oba zme si bitm šatkum Tuto ležja dva ludzja
Oi ucírali. O jednm srdeku.

Podeí stední.
Ruznoecí hornovážské.
12. VJasenové.

Lúeá, luená, Umeš ty, umrem já,

Vet je to tážká vee, Umeme obadva,
Ked sá musi rozlúit A dáme sá pochovat
S panenkou mládenec. Do jedneho hrobu.

Ked sme sá luili, Dáme si napísat

Oba sme plakali, Na jednu doštiku:
Oba sme si blou šatkou Tuto ležá dvaja ludá
Oi utjerali. O jednom srdeku.

13. V Ústí v Orav.

Lúenja, lúenja, Umeš ty, umrem |a.

Jak je to tažká vec, Umeme obidva,
Ked sa musi rozlúit A dáme sa pochovat
S panenkov mládenec. Do jedneho hrobu.

Ked sme sa luili, Dáme si napisat

Oba sme plakali, Na jednu deštiku:
Oba sme si blov šatko Tuto ležá dva ludja
Oi utjerali. O jednom srdeku.

14. V Motorcích v Turci. *)

Lúenja, lúenja, Ked zme sa luili,

Ak je to tažka vec, Oba zme plakali,

Ked sa musí rozlúit Oba zme si blou šatkou

S panenkou mládene. Oi utjerali.

j Jako v Mošovcích zní píse Louení také ve Svarín v Liptov.

 161

Umeš ty, umrem ja, Dáme si napísat

Umeme obidva, Na jednu doštiku
A dáme sa pochovat Tuto ležja dvaja ludja
Do jednoho hrobu. O jednom srdeku.

Rznoeí Pohronské.
15. V Banské Bystrici.

Lúenja, lúenja, Umrješ ty, umrjern ja,

Ak je ío tažka vec, Umrjeme obidva
Ked sa musí rozlúit A dáme sa pochovat
S panenkou mládenec Do jednyho hrobu.

Ked zme sa luili Dáme se napísat

Oba zme plakali, Na jednu daštiku
Oba zme si blou šaikou Tuto ležja dvaja ludja
Oi utieralj. O jednym srdeku.

Rznoeí Hontanské

16. V Tesarech.

Lúenja, lúenja, Umrješ ty, umrjern ja,

Vet je to težka vec, Umrjeme obaja,
Ked sa musí rozlúit A dáme sa pochovat
S panenkou mládenec. Do jednýho hroba.

Ked sme sa luili, Dáme si napísat

Oba sme plakali, Na jednu doštiku:
Oba sme si bélou .šatkou Tuto ležja dvaja ludja
Oi utierali. O jednom srdeku.

R žnóecí Novo hra dské.

17. Y Polichné.

Luení, lnení, Umrješ ty, umrjern ja,

ak je to tažka vec, Umrjeme obidva,
Ked sa musí rozlúit A dáme sa pochovat
S panenkou mládenec. Do jednoho hrobu.

Ked sme sa luili, Dáme sebe napísat

Oba sme plakali. Na jednu tabliku:
Oba sme si blým šatkom Tuto ležja dvaja ludja

Oi utjerali. O jednom srdeku.

11
162

Rznoeí Gemerské.

18. V Rybníku.

Lúšenja, lúšenja, Umrjaš ty, umrjam já,

Aka to tažká vec, Umrjaino obi dva,
Koj sá rozlušuje A dámo se pochovae
S panenko mládenec. Do jednyho hrobu.

Koj srno sá lúšili, Dámo si napísac

Obi dva srno plakali, Na ednu desišku:
Obi dva srno si bjaló šatko Tuto ležá dva lude
Oši utjarali. O jednom srdjašku.

19. Ve Velké Revúci.

Lueni, lueni, Umeš ty, umrem ja,

Jak je to težka vec, Umeme obidva,
Ke sa musí rozluit A dáme sa pochovat
S panicko mládenec. Do jednoho hroba.

Ked sme sa luili, Dáme si napisat

Obidva sme plakali, Na jednu deštiku:
Obidva srny si blým hantuškom Tuto leza dvoji ludi
Oi utjerali. O jednom srdeku.

Podeí východní.

20. V Podhradí Spišském.

Lueni, lueni, Umeš ty, umrem ja,
Co je to ežka vec, Umeme obidva,
Když še muši rozlucic A dáme se pohrebac
S panenku mladzenc. Do jednoho hroba.

Když sme se luili, Dáme sebe napisac

Obi dvoje sme plakali, Na jednu dešiku:
Obi dvoje sme si s belu chusteku Tuto leza dvojo ludze
Oka ucjerali. O jednym srdeku.

21. V BardijoY.

Lueni, lueni, Ked zme se luili,

Co je to ežka vec, Obidva zme plakali,
Ked še muši rozlúic Obidva zme sobe z bilu chustku
S panenku mladzenc. Oi ucirali.
 163

Umeš ty, umrem ja, Dáme sobe napisac

Uinreme obi dva, Na jednu clešiku
A dáme še pochovac Tuto lezu dva ludze
Do jednoho hrobu. O jednym srdeku.

22. V Prešov.

Lueni, lueni, Umeš ty, umrem ja,

Což jest to ežka vec, Umeme obidva,

Když se imisi rozluie A dáme se pocl ovac
S panenku mladzenc. Do jedneho hroba.

Když sme se lueli, Dáme sebe napisac

Obidva sme plakali, Na jednu dešiko:
Obidva sme sebe z bilu šatku Tuto leza dva iudze
Oi ueirali. O jednom srdeku.

23. Ve Snin.

Lueni, lueni, Umeš ty, umrem ja,

Jak je to ežka vec, Umeme obidva,
Ked se muší rozluie A dáme se pochovac
S panenku mladzenc. Do jedneho hroba.

Ked sme se luili, Dáme &i napisac

Obidvojo sme plakali, Na jednu dešiku:
Obidvojo sme sebe s bilu hustk u Tuto leza dva ludze
Oi ueirali. O jednym serdeku.

.—^- <~k>š~

11 *
 *

III. Jiné píklady.

V náeí eském.
Podeí západní.

Od Domažlic.

Jirka s kozu. l

Bul jeden král a ml ceru, a vonnemoh žádnej rozesmít, vona

ji

bula dycky smutná. Tak ten král hudlá, háby se vona

poudali, hdo
zasmila, že mu ji djí. Tak von bul jeden pastý a ml syna, íkali
mu Jirka. Von poudá: »Tatíku! já teky pudu. esli bych ji rozesmíl.
Já na vás nic nechci jenom tu kozu.* A táta ekli: »No ták di. Ta
koza bula taková, hdy von chtl, tak vona každýho držíla, a ten o-
vek musel pi ní vostát.
Tak tu kozu vzel a šel, a potká jednoho, von ml nohu na
ramen. Jirka poudal: »Ty, co máš hen tu nohu na ramen ?« A von:
„Jáhdyž ji shundám, tak doskocím sto mjil.« — »A kám deš?« — Já
du na službu, hdo m veme.« — Tak pot se mnú.
Šli dálejc a potkali zas jednoho, ml prkýnko na voích. »Ty, co
máš hen tu na vocích prkýnko?* A von: »Já hdyž to prkýnko po-
zvihnu, tak vidím sto mjil.« A kam deš? — »Já du na službu, chceš
li m vzít.* Ba jou, vemu. »Pot teky se mnú.*
Hušli kus cesty, potkali tetího kameráda, von ml naši pod ra-
menem a místo zandavaky držíl v ní palec. »Ty co hen ten palec
držíš?* — Já hdy ho vycuknu, dotiknu sto mjil, a co chci, šecko
zatiknu. Chcešli, vem m teky do služby, mže tuto bejt tvy chcestí
a naše teky.* A Jirka mu na to: »No ták pot*
Potom pišli do msta, hde bul ten král, a nakupili si na tu ko-
zu pantlu. A pišli na jednu hospodu, avono táni už bulo pedpovdno,

') Vzato z ítanky slovanské K. J. Erbena. I, 34 — 36

 «

165

haž takoví lidi pídú, háby jim jíst a pjít dali, co budu chtít, že to ten
král šeeko zaplatí. Tak voni tu kozu samým pantlem vo vázali a dali
ji do sénci k vopatení, a von ji dal do pístnku, hde jeho
šenkýi
cery Von ten hospodskej ml ti díve, a ešte nespaly. Tak ta
ležíly.

Manka ekla: »Och, hdyby sem já mohla teky nákej takovej pantl mjít!
já pudu a vodvážu nákej s tý kozy.* Ta druhá, Dodla, poudá: »Nechót,
von to ráno pozná. « A hdy Manka dlúho nešla,
Hale vona šla pec.
ekla ta tetí, ta Káe: »Di tam pro ni.«
Tak ta Dodla šla a tepla
Manku po híbetu: »I pót, nech toho!« a už se vod ní nemohla vod-
trhnút. Tak ta Káe poudá:« I pote! nevodvažte je šecky.* Šla a tepla
Dodlu po sukni, a už teky nemohla pry, musela pi ní vostát,
Tak ráno von si ten Jirka pichvát a šel po tu kozu, a ved to
šecko pry, Kái, Dodlu i Manku. Šenký ešte spál. Šli skrze ves,
a von koukal liehtá z vokna: I fuj! poudá, »Kaínko, co to? co to?«
Šel a popád ji za ruku, chtl ji vodtrhnút, a vostál teky pi ní. Potom
hnal pastý krávy rejnikú a bejk šoust se vokolo, huváz, a Jirka
teky ho ved.
Tak potom ped
ten zámek, a voni ven vyšli slúžící a hdyž
pišli ;

takový vece a poudali tomu králi: »Och pane! hen tu máme

vidíli, šli

taková podívaná; už tu buly šelijaky meškery, hale to tu ešte nebulo.

Tak tu královo díví hnedle vyvedli na ten palác, a vona se podívala
a zasmíla se, haž se zámek votís. Tak íko za? Von:
se ptali, co je
že je pastýovo syn a že mu íkaj Jirka. A voni: že to nemže bejt;
že je ze sprostýho rodu, že mu tu díví nemužú dát, hale že jim muší
nco ešte hudlat. Von poudá: »Co? <<
A voni: že hen tám je studánka,
je tám sto mjil; esli z ní za minut pinese ten koflík vody, tak tu
díví dostane. Tak von ten Jirka poudal tomu, co ml tu nohu na
ramen: »Ty sirek, hdyžshundáš hen tu nohu, že doskoíš sto mjil.* A
von: »Ó to já snadno dokážu!* Shundal nohu, skoil a bul tám. Hale
potom maliko jenom, a už by tu bul as, že ml pijít.
už chybalo
Tak Jirka ek
tomu druhýmu: »Ty si poudal, hdyž pozvihneš hen to
prkýnko z voí, že hu vidíš na sto mjil: koukni se, co tám dlá.* Och —
pane! von tám leží. Och Jemináku! von tám husnul. ,>To bude zle,*
poudá Jirka, »už tu bude ás. Ty tetí, ty si poudal, hdy hen ten pa-
lec vycukneš, že dotikneš sto mjil: chut tikni tám, hat vstává. —
A ty, podívej se, esli támhejbá nebo co? »Ochpane! už vstává,
už se
hutírá se — už nabírá vodu.* Potom von skoil a už tu bul, a zrovna
v eas.
Tak potom voni poudali, že jim muší dokázat ešte jeden kus. Že
hen tám ve škále je takový zvíe, jednorožec, že jim moc lidi zhubí:
esli je zhladí ze svta, že tu díví dostane. Tak von si vzal ty lidi, a
do toho lesa šli. Tak pišli k takový smrin. A vono buly ti zvíata,
a buly takový lože vyšoustany, kerak ležíly. Dv nedlaly nic, ale to
tetí hubilo lidi. Tak voni si nabrali kameního a tch jedlovejch krá-
korek za adra, a vlizli na devo nahoru; a hdy si ty zvíata lehly,
 166

tak voni pustili dolíi kámen na to jedno zvíe, co bul jednorožec. A

vono to zvíe eklo tomu druhýmu: -Dej pokoj, neštochej m!" A vono
poudá: »Já t nedlám nic. A zas na toho jednorožce ze z hora pustili

kámen. »Dej pokoj! už si mi to hudlal po tetí. « Hdyt já t nic ne-

dlám !« Tak se popadli a páli se dohromady. A ten jednorožec chtl
to druhý zvíe probodnut ; hale vono huskoilo, a von kerak se pruce
po om hnal, tak zarazil tím rohem do deva a nemoh ho hnedle vyn-
dat. Tak voni hnedle skoili ze smriny dlu, a ty dv zvíata hutek y,
a tomu tetímu, tomu jednorožci, voni husekli hlavu a vzeli ji na ra-
meno a nesli ji do zámku.
Tu voni v zámku vidíli, že Jirka zas ten kúsek dokázal »Co, pej, .

b údem dlat? snad mu pec musíme tu díví dát?*

»Ne pane!« poudá jeden ten slúžící,« to nemže bejt; hdyt je
sprostej, háby von taková královská díví dostál; hale musíme ho ze
svta zhladit.« Tak von ten král jim ekli, háby vyšetili jeho e, co
bude mluvit. Tak bula tam nájemnice jedna, vona mu poudala: »Jirko!
s tebú nebude dnes dobe, chtj t zhladit ze svta. « Tak von poudá:
»Och já se nebojím: kterak mn tepiva bulo dvanáct let, já sem jich
zabjil jednu ranú dvanáct" Hale to bulo tuto, hdy mu máma hupekly
rozpíek, vono mil na nj vlítlo dvanáct much, a von je na jednu ránu
zabjil.

Tak voni hdy to slyšili, ekli: » Jina ne, než že ho musíme zatelit.*
»Tak potom si pišikovali vojáky a poudali, že mu hudlaj parádu, že
budu ho voddávat na paláce. Tak ho tám vyvedli a vojáci chtli už
do nho spustit A von ten Jirka ek tomu, co místo zandavaky palec
držíl: »Ty si poudal, hdy vycukneš hen ten palec, že šechno zatikneš;
chut vycukni!* — O pane! to já snadno dokážu.- Tak ten palec vy-
cuk a šecky je zatík, haž buli šecky slepí a žádnej nevidl.
Tak voni, hdy už vidíli, že jina není, ekli mu, háby šel, že mu
tu díví djí. Tak potom mu dali pkný šaty královský a bula svarba.
A já sem na tý svarb tekv bula: mli tam moziku, zpívali ,
jídliapjili;
bulo mesa, mochíirek a všcMO plný košinky, a vodiky plný vdra. Dnes
sem šla, vera sem pišla; našla sem meze paezy vejce, praštila sem
je jednomu na hlavu a hudlala sem mu pleš, a má ho doposavad.

Podeí východní.

Od Vysokého Mýta.

Pohádka vo mlsným šeucoj.

V isty usi nedaleko Vraolave byl jeden mlsnej švec. Jeho žena
upekla jednoho dne dve holoubata, jedno sobe a druhy jemu, postaila je
do troudy avodešla na chvilku ze seknice na zábež, gde si práv její
hoši Jobeš a Rolinek hráli na vojáci. Švec zatim šil na verpánku u
 167

lajce, pod kerou innl skovanej žbánek týva. Dyž mu holoubata v troude
zavonly, dostal na n luskoviny, zvih se z verpánku, položil šidlo a
drateu na laje, šel k troude, vodeuel ji a vytáh kuhan. Sak nežli
sáh po holoudeti, kouk díu vokynkern do kuchyn a dourou ve dvéích
do sín, esli tam nejni žena, nebo se ji tuze bál. Dyž tam bylo ticho,

pál sám k sobe: cák se budu rozmejšlet? dy nepude vo krk, ák to

vypadne; voehutnám holoude, dokud žena nepide. Potom holoude vytáh,

rozkrájel ho vostrym nožejckem, spolk nejdíu kidýlko, pak stehýnko
a konen ho snd tekn cely. »Mlsnej enom dyž voblízne a hladovj
dyž se naí«, praí starý písloví. Ale švec byl mlsnej a hladovj, ne-
mnl teda jednoho holoudete dost, a proto se taky pustil do druhyho,
a dyž ho mnl v sobe, vzal si k tomu ešt dve žlice zeli, co bylo na
dýly (bílé) míse v troude a vytyl skleei týva z podlajce. Na to sed
zaseje na verpánek a šil dál. Tu pišla žena do seknice, a že bylo
zrouna poledne, pistroila na stl a dávala vobd.
Šeeko se vedlo
dobe, poliuka se sndla, nadivajna taky, ale dyž pišlo na peínku,
tu byl vohe na tese. »Gdák snd holoude, co sem skovala do troudy?*
zala kiet šeucová a skákala, až pekotila korovlat u medence.
»Prauda, že tys ho snd, ty vopeslej?« a tu šeucoj zahrozila pstj.
»Mn se neptej,* ek na to švec a tas se, »já sem nic nesnd, dyt
sem ani nevdl, žes dala co píct.« Seucová rozlobená ptala se po
druhy po ftáku, ale švec zapíral zaseje, až konen ek, že vona sama
sndla holoude, a že ho nini na nm ubohým žádá. »I ty hrdlouživej,
kyž t straka poklude! Sak vem to nešt; nechme zatim tej hádky;
vod ninka nebudem ani jeden ani druhej mluvit. Kerej by díu pro-
mluil, na tom to vostane, že snd holoude.* Tak ekla šeucová, a dle
její vle muselo se stát. Vod tej doby bylo v šeucovym dome jako v
hrobe. Mrzelo je to sice dost voba dva; šeucová nemohla se vadit a
treperendit, a šeucoj se zaseje stejskalo, že nemoh vodpoidat a spívat;
i vru radjc by byl slyšel ženu hubovat, než aby to mrtvy ticho byl
dýle snášel. Ale první slovo nechtl peci vyknout ani ten ani vonn.
Tetího dne potom, koár a
co naposledy spolu mluvili, jel vokolo
zastail zrouna naproti šeucovy chalup. Sloužici, vida šeucovou ped
domem, skoil rounejma nohama dolu a volal na ni »Pozdrau Pámbu :

pajmámo, kudy pak tu de cesta do nesta?* Seucová dežela k nmu

a už mnla hubu vodeuenou, aby mu povdla, kudy se jede; v tom
ale se zpamatovala a vokázala mu enomejc rukou pod Hájka k Pau-
louskyho mlejnu — a šveo smek cetyci — a udal taky tak. Sloužici

dyž pišel nazpátek k vozu, pojdal svymu pánoj, že v chalup sou tej

dva nmi, kery na sebe poád škaredj, slova nemluvj a enom prsta-
ma šecko ukazujou. V tom vokamženi šak si šeucová nco vymyslela,
vybhla z chalupy a stechala k pánoj do koáru, jako by mu chtla nco
povedít. Pán jí udal místo, vona sedla vedle nj koí prásk
, do ko a
koár ujíždl. Tu kii švec z vokna: »Zeno, tekn
rozmilá ženo, t
prosím, nevodjíždj mn a vodpus mn, já sem snd holoude.* Tu se
168

dala šeucová do hlasityho smíchu a povdla ted' pánoj vobširn, pro

nemluvili. Pán se tomu vod sre smál a dal šeucovej toral, aby si

koutyla iny holoubata, z kee jdi ale nedostal její mlsnej muž ani na zub.

V náeí moravském.
Rznoeí hanácké.

Od Olomouce.
Napsal pan Jan Lepa.

Ztracené dít.
Bel jeden rebá a ten ml jedneho senka; potem ten rebá omel,
a jeho žena šla do lesa a bévala tam v jedné roztrhané chalópce,
proto že jo nechtl žádné vzi k sob. A v dlala saké,
té chalópce
lebo jinó práco neomla. A ten senek chodil bokve sbírat na olé.
Jedno šil taky do lesa a zas te bokve. sbíral. A bélo o teho lesa moe,
a ta matka terno senkovi deky íkala, aby nechodil k ternu moro.
Jedno pešla ta matka zas za ém do teho milyho lesa a penesla mo
mlíko a chlib na svaeno, a jak ten senek posvael, tak mo ekla
abe si lehl a spal, a spíš abe nestával, až ona pende.
Ale ten senek než ona pešla,
stal spíšvzal si svj košéek a
šil matka pešla, ož ho tam nebelo, a ona ekla
sbirat Dež potem
»Muj dobré Agostynek ož šil zas sbírat', « a odešla pry; a jak pe-
sil veír, cekala, jak brzo její senek pende, ale on nepešil. Ona do-
stala hrob strach, že ten senek do mora spadl, a ráno skoro stala,
hledala ho po celým leso a nenašla ho. Šla do te ddin, co ten les
k ni patel, ešle on tam nezašil. Ptala se každyho, keho vidla, ešle
nevidl hdo senka od pti let, a každé íkal, že neá. Na to šla hledat
k moro, ešle ba tam néni nehde na krajo, ale ho tam nenašla a toze
i

plakala, lebo ona ho mla toze ráda. A nemohla se ospokoji, že svy

dit stratila. A každé jo tšel, jak mohl. Tak jo jeden fará objednal
k sob a prémioval jo, abe ona to všecko trpla, že to je bozi vula, a
dal ji na památko obrázek sedmibolestné pann Marije, že ona víc stra-
tila, necha sena božího okežova, a že ona raosi stráto
že mosela i

senovo trpt, že to eše néni taková bolest, vidt sena se strati, jako
vid ho okežovat A ona ho hrob prosela teho faráa, abe ji napsal
na ten obrázek: »To je památka po mojein senko, keryho sem stra-
tila, dež mo teprva bélo pt let.« A ona vzala ten obrázek a povšela
ho na ten strom, pod kerém ona senka stratila.

Ten senek zatim pesil na jedno lo, co práv béla pe tem

leso, a z té lodi pešle dti a hrále si s ém, a potem ho zavedle na
vrch do néveššiho patra na lo, a ta lo s ém odjela a žádné ne-
 169

vdl, že je cezi dít na lodi, až na veír teprvá ten senek zaal pla-
kat' a chtl ji k matce, a žádnyho tam nebelo, hdo be se k nmo bel
hlásel, a potom ta jedna dveca povídala, že ona ho z teho lesa sebó
vzala; a ten pán, co tá dveca mo patela, bel toze bohaté; a ten
kapitán té lodi vhodi do vod, ale ten bohaté pán
chtl teho senka
ekl, abe ho jeho dveca vzala na lo, že on si ho vezne za vlast-
ního, a on si ho podržel, až mu bélo dvaadvacet let; a potom ten
pán omel, a on si tó dveco vzal, co ho zavedla na tó lo, a oni
spolo všecko ddile po tem páno, a k terno dostale deset lesu. A meze
terna desitima lesama bel taky ten, co on se v stratil. A ten nm
mladé pán bel toze dobré na chody, a tehdov bélo práv po vojn,
a on všeckem tem chodobném ledom nechal da divi, a pesil ba i do
teho lesa, co on se v nm
stratil, ale on nic nevdl, že je to ten samé

les. A
pešla jeho matka taky o to míly divi prose; ale ti chlapi
nechtle ji žádny divi da, že ož je všecko pry. A pesil ten pán
k terno a naporoel, dež žádnyho špatnyho divi néni, abe jeden pkné
strom skácele. A jak oni to odlale, tak se ten milé strom rozšipl a
vekólel se z nho obrázek, a na tem obrázko bylo napsaný : „To je památka
po mojem senko a t. d.« A ten pán chtl si ten obrázek podržet', lebo on
vdl, že taky straenám bel. Ale ta jeho matka pešla k terno a pro-
sela ho, že to je jeji obrázek, že se ji ped vojno jeji senek stratil. Tak
ten pán si spomnl, že to on je, a ekl k té matce :» Já so ten, co sem
se stratil; já so Agostynek, rebáu sen, ave ste moja matka." A hned
si jo vzal k sob a okázal jo své pani, že to je jeho matka. A ona
ož od nich ji nesmla až do jeji smrti.

Rznoeí Opavsko Ostrá vické.

Od Fridku.

Napsal pan Ignác Tká.

Rozprávky v hospod.
Jan. Naozáist, *) tak je týmu, jak sym ti pravil. Vera eše mi
muj sušid o tym mluvit.
Kuba. Ale mohlo by tež to byt? Jak sym jó byl v Junóvic, to
mi tame pravili, že tam budu na Šebestín grunt vykopóvat, a to sym
se myslil, že to bodej zvli rudy ta kopáka bud, ale spise zvli tyeh
pyniz, co tam prý su zakopané.
Jan Pambu ví, bo ti panóve vilka všecky kunšty a všecky kuzla
2
vynachódo, aby jedyn ) pyniz mnoho mli.

3
*) Zajisté. ) Jen.
170

Kuba. O vru! a prov na tyra miste budu velké pyníze, bo tam

každý veer tušim vidat, svtélka lita, a jak mi muj tata povdol, kaj
také modré plamynky litáju, že tam su prý pyníze zakopané. Je prav-
da, že ti panóve se z nas vysmiváju, jak tak míuvime, ale bodej by jich
ásek nežid, uni num to zapiráju, a sami vile jidu kopat — Šinkyrko
dejte mi eše kvortu Tšínského!
Jan. Nchme to raci tak, a starojmy se raci o naše, bo my vile
proti tym panm nic nzvzdorujémy. Uni dycky cosi nového vynacho-
dzáju, a po tichu se pec myslo: Tyn chlopsky chám l
) peea neni
tak híupy, jak se zdo.
Kuba. Porno 8 ) Panu Bohu! Jó se dycky myslim, že my na ostat-
ku peca zvítzíme nad tymi dryniámi, ale potym se tež možémy
postavit, jak ti k num se budu chtt pitúlit, a nas eše prosit, aby-
zmy jich mezy sebe vzjali.

Jan. Netrub hhipe. Ty se dycky mysliš, že se ti num budu chtt

pirovnat? Ani mak! Uni zstanu tak, jak su vile, ale naši rady pec
rádi budu aspu mlkym posluchat. Jako baj na piklod s tymi pyni-
zámi.
Kuba. Jó nvim, ale se mi dycky zdo, že by pec mil už tyn
as pišt, 3
co my budeme tak mštanami jako ti druzy. Ale potym
)

možné ješe bud horši, bo nkjei z tych chlopuv nebudu nic chtt
robit, a budu se jedyn na pany hrát.
Jozef (vstúpi). Chvalímbud! *)

Jan. Navk'amen. Ne, co povíte nového?

Jozef. E. nic takového. Prov idu z roboty z Junóvic, a vil se
musím kelišek goolky vypit, bo se mi tam šikovn podailo.
Kuba. Na cuž? Ci št tam našli pyniz, co kjejsi 5
) Undraš
zakópol ?

Jozef. O ni, ale pec už srny se dokopali teho mista, kaj mil pry
Undraš svoju skrýš, bo sym vykópol jeho fajfku.jó
Kuba. Na tuž ju tež ukož, abyzmy se na podívali! u
Jozef. O brate, jó sym ju pedoí. Jedyn študynt, co tež tam
byl se dívat, mi za u
dol rynskúlu, a jó sym mu ju rod dol, bo sym
se pomyslií, že se za rysky eše možu pknjšu kupit. Týmu °) tež
sym tu pišel se nska trochu popit.
Jan. Yhy! Týmu sym jó se tež divil, že ty pichodiš do hospody.
Bo to je vru velký div.
Kuba. Na, poviz num tež dále, co st tam všecko vykopali.
Jozef. Nic vice. Bylo tam znát, že tam kjejsi muselo byt dobré
pochovisko pro ty zbjníky, co tam okolo hauzyrovali. Ze by tam ale
byly jaké pyníze, jako ty mluvíš, o tym ani ei.

3
i
) To sedlské plemeno. 2 ) Porueno. ) Pijíti. *) Pochválen bud
5
) Kdysi. 6
) Proto; emu, týmu pro, proto. =
 171

Kuba. O bodej. Možno, že jich ti panóve už prve vybrali, ež vy

st se dali do roboty. Muj tata, pane Bože mu doj nebo, mi dyeky
pravit, že tam, kaj veer ohy vidat litat. že tam prý muši byt pyníze,
a že to pravda, vyktodoi mi o založiu kaple, eo je pi Tkaikóve roli.

Tamo prý tež bylo vidovat modré ptamynky, a každý prý, co okolo
teho póla To bylo prý ped šesdesatuma lety, jak jich
set, jich vidil.

potym jedyn Bo tyn huncfut byt chytrý, co jich dostot. Un prý

dostot.
vziot bitu šatku a hodit po tym plamýu, a utik prý, a se prý za
sebu ani nobhlidot. Bo dyby prý se obezdit, že by prý nic ndostot.
A na druhy din prý tam skoro ráno šet, a to prý tam bylo plno šatka
pyniz navozano, samých dvacetnikuv a dukotuv. Za to mít prý vysta-
vit kostel na tym miste, kaj ty pyníze ležety. A dyby mu eše —
chybilo, mu to prý pravilo, že prý mu eše do viee Un ale prý vy-
stavit jedyn kaplu, a ty druhé pyníze prý se schovot. Ale jak Buh prý

každého híšníka tresce, to se mu tež tak stato. Každý din prý k nimu
pišlo do jeho chalupy strašidlo, a to valo pes etu noc. A to prý
mu tak nedalo pokoja, až musit chalupu prý pedat, a jinu se kupit.

Ale to strašidlo prý za dva týdn zaš i do jeho nového bytu pišlo,
a zas ho prý tam strašilo
Jan. A co robilo to strašidlo pes ty dva týdn? i ho nmuhto
narišt? *)

Kuba. Jó nevím, ale tak to mi tata pravit, a co mi tyn vyktódot,

to mi je všecko svate, bo un to musit dobe vdt, dy teho znol, co
ty pyníze našel.
Jozef. Ale co un pravit, to tež nmusi byt všecko pravda.
Kuba. A ímu Dyt un máto coby nebylo pravda. Ale jó se
ni?
ndum íc, že by tyn ptamy nukazovot, kaj ležo pyníze. A že tam na
Tkokach musely byt, to už dokazuje, že tyn kopec, kaj ta rola Tko-
ikova leži, je akami vojinskymi nansyny, bo tam prý bylo ve Švéd-
ských vojnách tla 2 ) zabitých vojokuv, ež cely kopec urobili, a týmu
jich museli druzy vojócy pohrbit alebo aspu zakutat.
Jozef. Možné, že by tam muhly byt, bo jak sym byt u Tkoika
na robot, sym tam našel jedyn stiberoek, ale jak bylo poznat,
to

už hrub starý, bo mil na dobe jinau podobu než ty naše eské

l Illilhostovic u Opayy.

Napsal p. V. Prásek.

Stryk Píhoda.
hodn chudobný, anvdžet, jak se má kpenizam
Jeden chalupnik byl
pomoc. mu ert dobe dželac, šet a ukrad na zámku poktadnicu se
I nedal
všeckyma penizama. V noci se ich pines dom, a aby mu žáden na n
nepišel, vyvážit práh a pode ich položit. Roba se na nho dživata a ptala

l 2
) Najíti. ) Tolik.
 «

172

se ho, kdo mo telej peniz dal? Ale un vdžel, že ína hlupu robu, a tak
i neknul nic, že ich ukrad, nýbrž ene, že nesu jeho. »No, a emu
ich zakopuješ?-
»Pro stryka Píhodu,- odpo vdžel chalupnik. Ráno sob nco peniz
vzat, pravl rob, aby o tym žádnému npovdala a šel do msta.
Na zámku byl ráno kik, všeci šli ztodžejoi na stopu, ale nemohli se
nieho domaka. Bylo to k poledu, chalupnika sedžela na dvoe a
padla. Tu jedže kolem pan na ko; jak ho vidžela, myslela sob, že
to budže najspš ten stryk Pihoda, vola na nho: »Pane, pane!* i

nmenujee se Pihoda? »emu se ptae ?« »Ja myslela, že sce ten

stryk Pihoda, a že sobjedžee pro ty penize, co muj Hanyš pod práh
zakopal.*
Jezdec slyšet už o krádeži, i hned mu to napadlo, a eknul chalup-
nice, že se menuje » Pihoda.*

»No, tak poe (pojdžce) a vezmie se ich, mae ich schované.

Jezdec slez, chalupnika odtáhla práh, un penize vzal a jet s nima
prosto k zámku. Tam když ich poznali, hned šli se železárna pro cha-
lupnika. Ale roba pravla, že se ešt nvrail, ale až pidže, že ho
tam pošle.
V noci pišel chlop dom, a jak mu roba s poešenim vypravjala,
že penize strykoi Pihodoi odevdala, dostal taku zlos, žeby ju byl
hned zabil. Chvilu chodžil po izb a pemyšlal, jak by trestu ušel. Na
raz mu nco napadlo, i ek rob:
»Vil posluchaj ty motyko hlupa! slyšel sem v mšce, že budze
dnes v noci potopa svta, kdo se neskryje, ten se utopi. Ja vylezu
na stechu.*
»A kaj mam ja vyleze?* ptala se plaky chalupnika.
»Dži do kuchyky, ja zadželam každu džurku, a npidželi voda
až na stechu, tak i nbudže nic*
Chalupnika tam vlezla a chlop zabit každu škatbu, aby tam vo-
da nemohla. Potem pistavit ke steše heb a kominem lei vodu na
dl do kuchyn. Zpedy se žena modlila, ale im dal ji voda šla, tym
viec ji bylo úzko, a na ostatku zaslechnut chlop kik: »Utopim se, po-
mož Hanyše, mam vody po krk.« Hanyš pestal le, šel ku kuchyce
a poichu udželal matu dzuru, aby voda ubíhala. Brzo do božeho raná
stala v kuchyni, potem ji chlop otevel, všecko se ukludžito, a un ek :

»Až ti pani hev pidu, možeš eknu, že byla potopa svta.* Jak uad-
nici pišli, nchel se Hanyš k niemu pizna, eka, že nebyl doma,
že je roba btazen, kdo ví, kerak tam penize pišty. Zavolali robu, a
ptali se, »kdy muž penize zakopával.*
»Ped potopum svta,* odpovdžeta roba, a na tym pevn stala.

A dyž s ni nemohli pani nieho sveš, a chlop zapíral, nechali

teho, a tak ušel Hanyš trestu.
 173

V náeí slovenském.

Rznoeí Dolnotencanské.
Od BánoTC.
Napsal pan F. Hreusík.

Rozmluva dvou švagr pi navštívení.

Navštvující. Pochválen bud Jéžiš Kristus!
Domácí. Na veky Amen.
Navštvující. Saslive ráno vinšujem.
Domácí. Ponyžene dakujem: pkn vítám, pan švager! nch sa
lúbi, nech preidu a nech si posadnu.
Návštv. Djakujem pkn pan švager: postojím si, šak som ešt
neustav; nni mi na posednje, pan švager, lebo mám robotu doma..-
nuž ale hádám, nmuožu spávat? (Sadn si).
Dom. Vru lovk ledva peká tu noc: taká je dlhá jak rok —
nuž tak, a vru sme sedli do pou jedenástej lebo clovek až takto —
z veerom ndohááš, vo dn ništ nespravíš: dn je na obrátnje a —
oni jako že sa mávaju, i su dobré zdraví?
Navšt. Djakujem pkn, len tak po vuoli božej, len tak po mali-
ký: šak vedja, jako v ilejších easoch — po chd o chlapsky — nuž tak,
tot len aby lovk peazi mau vreco na šeljake výplacky.
Dom. Vru je tak — jaj jaj! co že už máme robit, už my tuším
lepšich asov nedožijeme.
Navšt. Porueno Bohu! šak lovk má sa takto trápit: raej
aby ta pán Boh zau. emesla zle idú, do emesla šecko draho: taktu
sa len groš za grošom miá, a dlh ti na krku ostane.
Dom. Vru máju pravdu, ono iná nni: a to zbožje len rastje a
rastje do ceny — ale o žeby aj nráslo: ked vozy tak idú jako
dašt! a ti židje násilu tisknu seljakovi do ruky peáze, že taký lo-
vk ani pristúpit nmuože — nuž tak —o to len bud dálej?
Navšt. o žeby bolo iné, psota! a keby už len lovk aspo
zdravý bou, — ale tá moia len strádá zo da na dn. Pán Boh vje,

o je len tej osob; už aj feljer aj dochtor bou pri nj — ništ — a

ked sa jej lovk pýtá, o jej je, o hu bolí? — ništ povedá — len som
slabá — a vladiky za dukát — už som jej povedau: »ale moja, iby
reku ta Trekviná studjénka, l
) ta Trekviná voda ti nepasirovala?«
vru, povedá, už som si aj já myslela na tu vodu, ale cože ked sa
len bojím.

*) Trekvicov volá sa háj borový u Bánovc, kde je ta studenka.

 174

Stará babka toho domu. .Taj! vru je to len za vodu; škoda

na sto rázy, že ten náš úad tu harajku nedau spravit, že to praj
malá voda až hen za rovno vže síkat nuž tak já som jej vru — —
jeden kus popila; pokel som bola mladšja, chodjevala som aj dvarázy
cez dn: ale už pravda hodná sahajda na šišky: aj tej vašej Marišce
dobré by bolo, daby tu vodu pila.

Dora. Probuju pan švagcr, za to ništ ndaju; já by mysleu, reku.

coby Mariška samy tam, takto ked je tplejšje, sa prešpaciruvaly, a
kolko by sa jim len lúbilo, tej vody napily.
Navšt. Pán Boh sám vje; sak už budeme probuvat; a daby len
dau Boh, že by ozdravla. (Vstane se stolice). No hádám já už puojdem
k nám. »Nech sa dobré mávaju.
Dora. No s pánom Bohom — nech pozdravuji! svojieh domácích.

Rznoeí Hornovážské.

Napsal pan Ctiboh Zoch.

Z Dolní Oravy.

Zlí chlapi od rána v krme sedá a pijú pálenku, ked sa vrata

domov, roba kik, mlatá ženy i dti, co len pochytá, tlcú, chodá
sem a tam, a vada sá; ženy tichje v izbe sedá a mlá; zpurnie kriá a
jáa, vytrýzajú mužom, bežá do súsedov, túžá sá svojim kmotrikám:
ach! kuátka moje, tie dti tak sá nalákali toho korhelá, ked prišieu
z krmy, a já od trápená a želu už dobré nezhyniem.

Ze stední Oravy.

Zli chlapi od raná v krme sedá a piju pálenku, ked pijdu do

domu, robia šture, tluu ženy a dti, a o dopadnu, sau a kmašu,
choda hev i tam a vada sa; ženy tiché sedá v izbe pri pokoji a zle

vreša, mužom na oi vyhadzuju, letia do susedov a tam sa bardzo

posonuju : o vy nebožatka, tie moje dti tak sa zlekli toho kornela, ked
pišel do domu, dobré sa de (kde) nepodeli, a ja od trapenia a žalu
už sa dobré nezajdem.

Rznoeí Pohronské.

Od Banské Bystrice.

Napsal pan Karel Kuzmany.

Chlapok a píštalka.
Na behu Hrona sedu chlapok malý, veda sebá mau prutá
z viby, a krútiu si z nich píštalke. Ako si vykriítin. zaau si pískat;
 175

ale tá píšalka takto narjekala: Braok muoj maliký, tymoja dobrota

dobrá, ked si už len tu traz sedaky za-
prišjou ko mn; ale cože
haraš? Vezmi nohe na plece, pebhni k maminky, ukaž ma jej len,
ukaž, a potom jej povez: Mamika moja, páte že len, páte, 1'al'a
prštok z mojej sestiky, z tej peknej Zuziky, o sa Vám tam utopila,
ked st šaty prali. Jej duša maliká vnišla do tj vrby, jej malje nuož-
ke sa tje haluzke, jej milje rúke sa tje konarýke, jej krásnje oka
sa tje kojetoke, o z vrby visja, žalosn plaú. Mamika moja, dajt
hu vykopat, a v cinterín ku krížu zasadit.
Tak zaspjevala tá píšalka z vrby, a ryby zastaly, nie naéúvaly
a.rake vyšli a na chlapca hadli. Poúu to ížik na bjelej osyky, v
žjali preletu na planu erešu; lebo on rozumeu, o píšalka vraví.
Zleteu s erešny na nižšú jelšu, a z jelši zaspjevau: Sestika moja,
kdeže je mamika! Ved ti tú zabili bezbožní zbojníci, na rovnej pustin,
vo velikej hoe, tam na tých dolnjakoch. Povedalo mi to jedno žrjebátko,
o ztadjal pišlo s Miškom Stukárovje pkným šuhajkom, Borové pa-
cholkom. Lebo Bórou Janko je vru chlap hodný. Oni ti boli na dolnj
zemi, ztadjal sa vrátili seci na vrchkoni. A to žrjebátko mi tak pove-
dalo, že ked oni šli tam po samu dubovú, idúcka
tej rovin ces horu velkú,
našli hodbavnú šatoku a stuhle z epca po nasej mamiky. Od toho
asu aj já tjež plakávam, lebo som ja nje íža ako íža, ale som ja
vru tvoj braok Martinko, o
som zoi skapau hned v prvoin pouroku,
ked ma npopl'úla súsedove tetka.
Ked ížatko tato otspjevalo, potom hned do lesa odletlo medzi
ljesky a kalinky, medzi hluoeh, šípá a tá, medzi drjen a maluo
tpá.
Chlapá hoe vyskoilo, domou cvalom piletlo, chlebíka si vy-
drankalo, potom šetko vyrozprávalo. Mamika mu povedala: Npoúvaj
djeta moje, ved sa to len takje ei; píšalka len o chce tára, pre-
hovára sprostých chlapcou, a ížatko pletje o chce, len švitoí bez
rozumu.

Rznoeí Novohradské.

arovná palica. •)

Kde bolo, tam bolo, hyn za jernym morom bývau raz v jednej
chudobnej dedine, nedaleko jednýho msta, v kterom jeden mocný
král' panuvau, jeden chudobný lovk a mau mnoho dtí. Tento chu-
dobný lovk zasjou bou raz žito, z kterýho on budúcn výživu pre
svoju eljadku oeakúvau, tu mu ale jeho žito nezchádzalo a pevné

*) Vyato z Povstí slovenských, vydaných A. H. Škultetym a P.

176

veriu, že mu ho zlí duchovja zo zemi odnesli. Vybrau sa tedy nás

chudobný lovk, že on ide u tých zlých duchov to jeho žito hádat, a
na cestu mu upjekla žena koláe, s kterou potravou sa potom na ne-
istú cestu vydau. Prišou do jednýho mlýna, kde jedna mlynárova do-
vica bývala, a to bola jeho kmotra, táto ho cez noc na hospodu pijala
aj opatila; ráno ako stáu, zobrau sa a išou alej.
Ako sa už dlho po neschodných cestách naštúlau, prišou raz do
jednej úzkej doliny, na jednu luku ; z obúch strá sa vysokje vrche
dubinou zarastenje dvíhali a tá dolina dlhuiká dlhá bola, tak že jej

už netrúfau na kone dójsti. Raz zazrje jednyho starýho šedivýho

lovka, so šedivou bradou a vel'kou železnou palicou, a ked sa k n-
mu priblížiu, zpýta sa ho ten šedivý lovk, že kde ide? Chudobný
lovk vyrozpráva, ako on žito zasjou a že mu nezišlo, tak že mu ho
len zlí duchovja myseli odnésti, a že si ho teraz ide Wadat. »Ci ale
vieš, kde ti zlí duchovja bývajú?* zpýta sa ho zas ten šedivý lovk.
Odpustte mi, povie chudobný lovk, ver ja to neviein, ale ma dobí
udja azda len naradja!? »No synku, povedá šedivý lovk, tu máš
tuto palicu, a i vidíš tam v tej stráni to bralo? Ked tam prídš, udi
trirázy na to bralo, otvorí sa ti, a vyndú všeci zlí duchovja von, iba
jeden kivý zostane v kúte o lavicu retazou chytený, vnídi dnu a pýtaj
si ten mlyuok od nho, o tam nad ohništom majú; nebude ti ho
chejet dáti, ale sa nedat odvraveti. Ked táto vec vykonáš, vrat sa
zase ztato.«
Ako mu bolo pevedanó chudobný lovk tak spraviu. Prišou k
bralu, udreu železnou palicou na trirázy, diera sa otvorila, a zlí du-
chovja vynšli, iba jeden tam zostau o lavicu retazou chytený, kivý.
Ten sa ho zpýtau, že o tu hadá? Ništ inšje, povedá chudobný lo- —
vk, len mi žito vrat, o si mi odnesou. »Ja ti tvoje žito nemám,
zamrmle tam ten, ale o žjadaš za ?« Nuž ja inšje nežjadam, len —
mi daj tenmlynok, o tam nad ohništom máte. »Ej, braek 1'ubý!
ten mlynok ti ja nemóžem dáti, lebo by som ja sám zle schodiu, ale
okolvek inšje budeš žjadat, to ti dám.* Ja ti ale inšje nechcem, len
mi ty mlynok daj. —
Co ked ten zloboh videu, že je chudobný lo-
vk neodbytný, dau mu mlynok, a tento s nim išou svojou cestou. —
Ked prišou do tej dlhej doliny, zas postretou šedivýho lovka, který
mu hned dau tú otázku, i mlynok má — a ked odpovedau,
že áno, zpýtau sa dalej, že o už teraz bude s ním robiti. Chudobný
lovk na to: »Budem na om mleti, a budem máti o« Na to šedi-
vec vzau svoju zeleznú palicu od chudobnýho lovka a poved.au um,
že je ten mlynok taký, a mu povie: »Mlynok mpl'« — bude sa-
muikje samje zlatje peaze mleti — as tým .šedivec z oú zmizou.
Tá kmotra mlynáka bývala práv na pou cest od toho brala,
kde zlí duchovja pebývali, až k píbytku chudobnýho lovka: tedy
sa tento zase ta usiluvau na noah, aj ho vdane pijali, a poprosili
si kmotru, aby mu tento mlynok do raná dakde schovala, ale žeby
 «

177

mu nepovedala: »Mlynok mel'!* — Mlynáka rzala mlynok a zo

žartu povedala v komoe: Mlynok mel'! Tu — jej zaau mleti zlatje
peaze, že jich už nemalá ani kde podievati Pomyslela si, že by to
dobré bolo, kdyby tento mlynok pre sebá zadržala — a hned rozkázala
tovaryšom, aby jej tomu to všeckom podobný mlynok vyhotovili do raná.
Tovaryšja neleniví urobili tak — a tento nápodobnený podhodila mlynáka
ráno kmotrovi, ten ho aj vzau a išou s nim domov. No žena moja!
neboj sa už hladu, vola ešte zo dveí, budeme máti všeekyho dost —
Položí mlynok na stol a povie: »Mlynok mei'!« Opakuje slovo dru-
hýraz, aj tretíraz; ale jeho mlynok ani v to nedau, a boli zas len
chudobní, ako dosiav.
Co by z toho mohlo byt? — trúdi sa, hlavu si láme; ale o ni,
to ni. Pozhovára sa so ženou, že on to žito ešte tajde hadati: aj
mu napiekla žena sladkáne a išou zase len tou cestou, o prvej. Pre-
nocuvau u kmotry mlynáky, odtiav prišou do tej úzulinkej dlhej do-
liny, aj zase postretou toho šedivýho lovka, so železnou palicou.
»Kde že bude, synku, najdalej kde?* opýta. sa ho zase šedivec.
»Ej! otík mój drahý! tajdem si ja ešte to moje žito hadati, nedostau
som ja za to ešte žjadnej náhrady, a kel'ko som sa ja už za napu-
tuvau!« — »Ty tvoje žito ani nedostaneš; ale na ti tuto palicu, urob
tak, ako pedešle a pýtaj si tú palicu s cepámi, o vo vreci na kline
visí, a vrat sa zase len ztato.*
Chudobný lovk vzau zeleznú palicu, prišou k tomu bralu, kde
zlí duchovja pebývali; udreu na trirázy; zlí duchovja povybehúvali,
iba toho krivýho o lavicu prikutýho tam nahali. Tento sa hned chu-
dobnýho lovka zpýtau , o tu hadá? — »Ni inšje, povedá, ved
vieš, že iba za to žito sem chodím, o si mi odnesou, a už mi ho raz
len daj!« — »Ja ti tvoje žito nemám, zamrmle tam ten, ale o žjadaš
za?« — »Inšje od tebá nežjadam, len mi daj tú palicu s cepámi, o
tam vo vreci na kline visí. « — »Ej! braok 1'ubý! som za mlyn-
už
ok zle prejšou; aby som ja tebe tú palicu s cepámi tadau, tak by
som sa ja tu neobstáu. Ale vieš o? — žjadaj okovek inšího, všecko
ti dám, a kým žit budeš, navky ti budem na dobrcj pomoci.
Chudobný lovk sa toho držau, o mu staiký naruiu. a na
všecko, o sa mu tu narádzalo, len ni a ni! o ked zloboh videu, že
je chudobný lovk do svojej žjadosti zaertuvaný, hodí mu vrece
z klina s palicou a cepámi ; a tento s nim išou, ani Ked
za neobzreu,
prišou do tej dlhej doliny, zas postretou toho šedivýho lovka, který
mu hned dal tu otázku; i to vrece s palicou a cepámi máš? »Ano, otík
mój drahý! — Cože už teraz budeš s tým robiti? »S palicou budem
za statkom choditi, a budem dakedy mat; cepámi si budem obilja

mlátiti a isto zrno do vreca sypati, pán Boh požehná. « a mi o —

Šedivec vzau svoju zeleznú palicu od chudobnýho lovka a povedau
mu; že v tom vreci taký spósob má, ked povie: »Fundži palica, cepy
von z vreca!« všecko,— o
mu škoditi chce, alebo sa mu sprotiví, o
12
178

zmláta. V tom okamžení, ako to vypovodau, šedivec zmizou, a nezostáu

šach ako? kam?
Že blízo mlýna, kde kmotra chudobnýho lovka pebývala, žjad-
nýho 1'udskýho píbytku nebolo, zas len tatam tahauna noc; aj štastne
dójšou, aj ho velmi vdane mali. Ze bon vemi unavený, aby mu vrece
s palicou a cepámi nevdojak neskapalo, ac by troska tuhšje traíiu za-
spat, poprosiu kmotru, aby mu to vrece s palicou a cepámi cez noc
zachránila; ale aby nepovedala: »Fundži palicá, cepy von z vreea!*
Milerada vzala mlynáka vrece s palicou a cepámi sebou do ko-
mory, a už rozmýsTala, že co to zas móže byt — a ledva že pospali.
zavolá: »Fundži palica cepy von z vreca!« Tu palica s cepámi vzala
niilú mlynáku do" roboty a mlátila ju, že len tak dudotalo. Pozobúdzali sa
všecja, lebo to išlo to mlátenja ako vo šestorky. Spustila kik a bežala ku
kmotrovi, že ho pe Boha prosí, aby ju oslobodiu: žemu ta dá mlynok, co si
u sebá bolapodržala; lebo že jej už o život ide. Ohudobnýmu lovku teraz
svitlo v hlav! Svoj spravodlivý mlynok si vzau a rozkázán: Fundži
palica, cepy dnu clo vreca!« — hned pestále mlynáku biti, která ale
málo na to zomrela. Chudobný lovk išou teraz so všeckým inom —
s inlyncokom, vrecom, palicou a cepámi — domov. Teraz mu už mlyn-
ok namleu zlatých peazí, — a mali všeckýno dost, šo jim len srdee
zažjadalo, i za to žito už bou uspokojený, o mu bolo skapalo.
 .

Obsah.

Úvod.

Str.

O ei eskoslovenské vbec 1

Kde se mluví eskoslovensky 1

Kterými známkami rozeznává se e eskoslovenská od jiných eí

slovanských 3

O náeích eskoslovenských 7

náeí eském.
1 Kde náeí eské jest obecné 9
2. Které jsou známky náeí eského 10
3. Kolikero rozeí obsahuje v sob náeí eské 13
I. Podeí západní 13
1. Rznoeí Domažlické , 14
2. Rznoeí Lužnické 19
II. Podeí stední 20
III. Podeí východní 24
Rznoeí Krkonošské 30

náeí morayském.
1. Kde náeí moravské jest obecné 34
2. Které jsou známky náeí moravského 35
3. Na kolikero rozeí dlí se náeí moravské 38
I. Podeí západní 39
1. Rznoeí podhorské 40
2. Rznoeí horské 42
3. Rznoeí dolské ,
45
II. Podeí východní 49
1. Rznoeí Dolnobeevské 51
2. Rznoeí Hornobeevské 52
3. Rznoeí Oderské 54
4- Rznoeí Opavsko-Ostravické 55
 .

180

Str.

náeí slovenském.
1. Kde náeí slovenské jest obecné 61
2- Které jsou známky náeí slovenského 62
3. Na kolikero rozeí dlí se náeí slovenské 64
I. Podeí západní 65
1 Rznoeí moravskoslovenské 66
2. Rznoeí Blohorské 67
3- Rznoeí Trnavské 68
4. Rznoeí Dolnotenanské 69
5. Rznoeí Hornotenanské 69
II. Podeí stední 70
1. Rznoeí Hornovážské 72
2. Rznoeí Pohronské 74
3. Rznoeí Hontanské 75
4. Rznoeí Novohradské .
%
76
5- Rznoeí Gemerské 76
III. Podeí východní 77
O polštin na Slovensku 79
Slova nkterá, z nichž patrná jest rozdílnost náeí a rznoeí
eskoslovenskýeh H()

Píklady eí slovanských a rznoeí eskoslovenských.

I. Bajka o slunci a stromech.
Ve všech eech slovanských 85
V náeí eském 94
V náeí moravském 99
V náeí slovenském 121

II. Píse Louení.

Ve všech eech slovanských 145
V náeí eském 1 49
V náeí moravském 1 50
V náeí slovenském 157

III. Jiné píklady.

V náeí eském 164
V náeí moravském 1 68
V náeí slovenském 173

Tiskem LeopoMa^Sommera ve Vídni,

•

Deacidified using the Bookkeeper process.

Neutralizing agent:Magnesium Oxide
Treatment Dáte: Feb. 2007

PreservationTechnologies
A WORLD LEADER IN PAPER PRESERVATION
111 Thomson Park Drive
Cranberry Township, PA 1 6066
(724)779-2111
 **

o o

++ V6

%. .é

+* >*

4>

1 <f>

^^^
 LIBRARY OF CONGRESS

00023(300^2

w
'^<;í;.'
-1 .

v. I '
H
:: -'í" •

i.J

/7 «'

1
!