2/1/2021 K předmětu diskuse o Františkově magisteriu - Distance

Prohledat tento web

Idea Distance Ročník 2018 > 4. číslo >

Úvodní stránka
Ročník 2020 K předmětu diskuse o Františkově magisteriu
1. číslo
2. číslo Antonín Steinhauser
3. číslo
4. číslo 1. Posun diskuse ze strany Marie Tejklové ve článku "Jedovatost muchomůrek" od
Ročník 2019 problematiky pravověrnosti papežského magisteria k otázce, zda se Církev za
1. číslo pontifikátu papeže Františka "ubírá správným směrem", je poměrně výmluvný - stejně
2. číslo jako její nereflektované opuštění většiny původních argumentů, které ostatně
3. číslo prováděla i v každé z jejích předchozích replik. Opravdu nevím, jestli se Církev za
4. číslo
Františkova pontifikátu "ubírá správným směrem" a coby teologa mě to vskutku ani
Ročník 2018
nezajímá, protože to na rozdíl od problému pravověrnosti není teologickým (ani
filosofickým nebo vůbec vědeckým) problémem. O "ubírání se" Církve bude muset
1. číslo
Marie Tejklová diskutovat s někým jiným. Možná se Církev "ubírá špatným směrem",
2. číslo
ale kritici papeže Františka a dalších církevních mocipánů by zaprvé neměli na svém
3. číslo
tažení bezuzdně hýřit teologickými nesmysly i vyloženými bludy, které místo tepání
4. číslo
potenciálních nešvarů nebo omylů útočí na samotnou Božskou konstituci Církve –
Ročník 2017
čímž v první řadě totálně diskreditují jejich autory. Zadruhé by tito lidé také neměli
1. číslo
dávat na odiv svou neposlušnost vůči učení Církve, pokud se přitom vydávají za
2. číslo katolíky. Z těchto dvou důvodů jsem jejich počínání vždycky kritizoval. Nesdílím obavy
3. číslo Marie Tejklové zrovna o Církev, která má daleko pevnější základ, než aby se dala
4. číslo zviklat přičiněním lidským. Souhlasím s ní ale v tom, že ta Františkova změna
Ročník 2016 svátostné disciplíny se dala oznámit přímočařeji. Dodávám ovšem, že papež nemá
1. číslo povinnost zdůvodňovat své změny disciplíny, natož pak své důvody nějak dodatečně
2. číslo obhajovat. Marie Tejklová navzdory posunu předmětu diskuse znovu připojila pár
3. číslo dalších komentářů, které jsou zaměřené teologicky a filosoficky, a proto považuji za
4. číslo vhodné na ně reagovat.
Ročník 2015
1. číslo
2. V kapitole "Pravděpodobnost pekla" Marie Tejklová nekonzistentně kombinuje
2. číslo
překážku skandálu (citací prohlášení kazašských biskupů o posuzování viditelného a
3. číslo
veřejného stavu) s překážkou postrádání milosti posvěcující. To jsou ovšem dvě různé
4. číslo
překážky (první je disciplinární, zatímco druhá je věroučná) a Marie Tejklová se
doposud odvolávala jen na tu věroučnou. Případná disciplinární překážka by se
Ročník 2014
ostatně sama automaticky zrušila do té míry, do jaké by byla neslučitelná s novějším
1. číslo
papežským právem. S prohlášením kazašských biskupů kromě toho nesouhlasím,
2. číslo
protože je zcela nedůvodné a jeho podpůrná argumentace neobstojí na triviálním
3. číslo
protipříkladu. Existují totiž hříchy – a to třeba právě proti svaté čistotě – které jsou
4. číslo
naprosto neviditelné, neveřejné a zvenčí nepoznatelné, a přitom jsou bezpochyby
Ročník 2013 materiálně těžké. Například úmyslné a vědomé fantazírování o nečistých skutcích je
1. číslo takovým hříchem. Pokud u nich není vada formální stránky nebo alespoň absence
2. číslo pokračovacího úmyslu, tak jejich pachatel nemůže platně přistupovat ke svátostem.
3. číslo Proklamovaná viditelnost svátostí na tom nemůže vůbec nic změnit. Nepřipuštění
4. číslo cizoložníků ke svátostem je proto navzdory citovanému prohlášení i soudem ohledně
Ročník 2012 stavu jejich milosti, ačkoliv nikoliv před Bohem. Navíc ten soud o stavu jejich milosti je
1. číslo nejdůležitější a z hlediska našeho sporu jediný relevantní, protože je jako jediný Translate
www.distance.cz/2018/4-cislo/k-predmetu-diskuse-o-frantiskove-magisteriu 1/4
2/1/2021 K předmětu diskuse o Františkově magisteriu - Distance
2. číslo doktrinálně podmíněný. Termín "pravděpodobné mínění" používám v tom smyslu, v
3. číslo jakém ho poprvé použil asi Bartolome de Medina v hlavní větě morálního
4. číslo probabilismu: "Je-li mínění pravděpodobné, je dovoleno jej následovat, i když opačné
Ročník 2011 mínění je pravděpodobnější". V témže významu jej později používali i Učitelé Církve
1. číslo jako například sv. Alfons z Liguori nebo sv. Robert Bellarmin, a dostalo se několikrát i
2. číslo do papežského magisteria – mnou minule citované odsouzení morálního rigorismu je
3. číslo jednou z takových zmínek.
4. číslo
Ročník 2010
3. Explicitně formulované dilema Marie Tejklové, že kněz má jenom dvě možnosti –
1. číslo
buď člověka varovat, že sebevražda je materiálně těžkým hříchem, nebo mu udělit
rozhřešení – je také velmi výmluvné, protože přesně inkorporuje jeden z jejích
2. číslo
klíčových omylů, na který dokolečka upozorňuji. Proč by ale kněz nemohl udělat
3. číslo
obojí? To je přece pointa mojí argumentace, že se tyto kroky vzájemně nevylučují, a
4. číslo
že tu tedy existuje i třetí možnost, která obě předchozí možnosti spojuje. Podobně její
Ročník 2009
věta: "Jde ale o to, jestli k takovému přesvědčení (spáchat materiální hřích) může
1. číslo
(kajícník) dospět oprávněně" je opět velmi ilustrativní, protože je opět úplně
2. číslo
bezdůvodná a zároveň irrelevantní. Bůh (z definice) nikdy nemůže požadovat ani
3. číslo materiální hřích a člověk materiálním hříchem nikdy nekoná objektivně dobro. Z toho
4. číslo ale neplyne, že člověk nemůže chtít v omylu spáchat materiálně těžký hřích, přičemž
Ročník 2008 takové jednání může být formálně toliko lehkým hříchem, a nemusí vylučovat jeho
1. číslo způsobilost přijímat svátosti. Nějaká "oprávněnost" jeho omylu pro posouzení formy
2. číslo hříchu nehraje naprosto žádnou roli a je s podivem, že Marie Tejklová pořád vkládá do
3. číslo formy hříchu tato materiální kritéria a na základě toho mi neustále podsouvá nesmysly
4. číslo typu Bohem objektivně přikázaných hříchů a podobně. Pro posouzení formy hříchu
Ročník 2007 má smysl posuzovat nanejvýš to, jestli může být daný omyl věrohodně zastáván v
1. číslo dobré víře. Bůh je částečně spokojen i s tím vrahem, který se rozhodne vraždit méně
2. číslo
lidí. Opačné tvrzení bylo odsouzeno coby heretické bulou Ex omnibus afflictionibus
3. číslo
papeže sv. Pia V. z roku 1567 (bod 1035 v Denzingerovi):
4. číslo
"35. Každý skutek hříšníka nebo otroka hříchu je hříchem."
Z téhož důvodu je každé zanechání hříchu skutečným pokrokem k duchovnímu
Ročník 2006
ideálu. Může se sice jednat o pokrok nedostačující k získání duchovního života,
1. číslo
pokud člověk dále páchá formálně těžké hříchy, ale formální stránka těchto
2. číslo
pokračujících hříchů je teprve eventuální konkluzí zpovědníkova soudu, takže ji nelze
3. číslo
používat jako jeho předpoklad. V opačném případě by se jednalo opět o logický kruh.
4. číslo
Ročník 2005
4. V kapitole "Hledá se Nemo" Marie Tejklová vaří z vody nepodložené hypotézy a
1. číslo zatvrzele přitom odmítá aplikovat svoji teorii na můj analogický protipříklad soudu o
2. číslo neplatnosti manželství z důvodu vady souhlasu. Měla by ve svých argumentech
3. číslo zpovědníkův soud o možnosti udělit rozhřešení nahradit církevním soudem o
4. číslo neplatnosti manželství pro nedostatek souhlasu a viděla by, kde všude se její kritika
Ročník 2004 logicky hroutí. Copak Církevní soudce disponuje zázračnou schopností vhledu do
1. číslo srdce člověka? Dostává od Boha požadovaný rozsudek faxem? Brání mu tyto
2. číslo deprivace ve vynesení rozsudku? Jedná pouze na základě pouhých dojmů nebo
3. číslo pocitů zaměňovaných za hlas svědomí? Nemá také žádný přístup ke skrytým
4. číslo okolnostem souhlasu s uzavřením manželství? Existuje analogický příklad putativního
Ročník 2003
manželství, které je s teologickou jistotou neplatné pro nedostatek souhlasu? Dalším
1. číslo
neméně absurdním argumentačním přemetem je její tvrzení, že příkazy víry
2. číslo
nepoznáváme rozumem, takže u nich nepřicházejí v úvahu kognitivní vady. Příkazy
3. číslo
víry lidé rozeznávají a interpretují rozumem úplně stejně jako příkazy přirozeného
zákona. Jediné, co se liší, je jejich zdroj. I tento zdroj (Boží zjevení) ovšem musí být
4. číslo
rozumem poznáván a interpretován. Při této interpretaci pochopitelně mohou
Ročník 2002
vzniknout tytéž kognitivní obtíže jako u příkazů přirozeného zákona: Stačí se pro
1. číslo
ukázku podívat třeba na názory tzv. "pravoslavných", kteří rozsah cizoložství
2. číslo
zdeformovali a chybně zúžili uznáváním možnosti rozluky i u některých dokonaných
www.distance.cz/2018/4-cislo/k-predmetu-diskuse-o-frantiskove-magisteriu 2/4
2/1/2021 K předmětu diskuse o Františkově magisteriu - Distance
3. číslo svátostných manželství, ačkoliv vycházejí z téhož Zjevení jako Církev. Tudíž kajícník
4. číslo může i po zpovědi a případném vysvětlení ze strany zpovědníka postrádat plné
Ročník 2001 vědomí jak o tom, že páchá cizoložství, tak o tom, že jeho cizoložství je proti lásce.
1. číslo Kromě toho strach sice nemůže (na rozdíl třeba od toho násilí) úplně zničit
2. číslo přičitatelnost, ale může vést k tomu, že materiálně těžký hřích bude formálně lehkým
3. číslo hříchem (a to mimochodem i v případě onoho zapření víry), pokud vede k
4. číslo nerozvážnosti hříšníkova souhlasu s dotyčným hříchem. Strach je navíc úplně
Ročník 2000
klasickou indicií, skrze kterou se analogicky tradičně prokazovala i výše zmíněná
1. číslo
neplatnost manželství - dokonce se například pro případy únosu na legislativní úrovni
2. číslo
otáčela přízeň práva ve prospěch předpokladu, že souhlas unesené nevěsty se
sňatkem nebyl kvůli strachu rozvážný a musel se (například skrze dodatečnou
3. číslo
konvalidaci) pozitivně prokazovat opak tohoto předpokladu - tedy zcela opačně vůči
4. číslo
obecnému principu, že v případě rozumné pochybnosti nesmí být manželství
Ročník 1999
prohlášeno za neplatné. Lze také zmínit, že například strach o osud svých dětí je
1. číslo
jiným druhem strachu a působí na lidskou vůli jinak než strach o vlastní život, a proto
2. číslo
u některých lidí nemusí platit argument a fortiori od druhého k prvnímu.
3. číslo
4. číslo 5. Ohledně tématu kapitol "Jedovatost muchomůrek" a "Nominalismus číhá všude"
Ročník 1998 jsem v předchozím článku porovnával právě tu individuální esenci "muchomůrky" s její
1. číslo individuální existencí. Redukcionismus individuální existence na druhovou esenci
2. číslo jsem opravdu nepředpokládal a nevím, jak na něj Marie Tejklová přišla, takže její
3. číslo kritika v těchto dvou kapitolách je mířená úplně vedle. Obecnina nemůže existovat,
4. číslo protože by to bylo zároveň jedno jsoucno (z důvodu své existence) a zároveň několik
Ročník 1997 jsoucen najednou (z důvodu své obecnosti). Existují pouze jednotliviny, které mohou
0. číslo být s obecninou spjaté skrze svou esenci tím, že jejich esence zahrnují esenci
Předplatné obecniny. V kritizované pasáži jsem reagoval na tvrzení Marie Tejklové z minulého
Redakce a kontakty
článku: "Kdyby opravdu nebylo možné oddělit subjektivní stránku hříchu od objektivní,
nebylo by adekvátní používat pojem „cizoložství“ a především „cizoložník“... Pokud by
Zajímavé odkazy
Steinhauser trval na používání pojmů „cizoložství“ a „cizoložník“, musel by tvrdit, že
cizoložství vůbec nemusí být hřích". Uvedl jsem rovnou dva různé protipříklady, kdy
cizoložství vůbec není hřích – přesně jak mě Marie Tejklová vyzvala – což pro
naprostou devastaci jejích filosofických konstrukcí bohatě stačí. Kromě toho ty účinky
nově uvedených "skrytých okolností" jsou nutně součástí formální stránky hříchu a
spadají do definice formálně těžkého hříchu v citovaném bodu Římského katechismu.
Marie Tejklová teď totiž nově fakticky tvrdí, že hřích má dvě formy, což je také
naprostý ontologický nesmysl. Nemohou existovat žádné skryté okolnosti, které by
ovlivňovaly přičitatelnost hříchu, pokud neovlivňují jeho kognitivní nebo voluntární
stránku. Přičitatelnost hříchu je přesným synonymem jeho formální stránky, protože
každé jsoucno má jen jednu formu.

6. Scestnost pojetí "esenciality", "objektivity" a "objektivní hříšnosti" cizoložství v

podání Marie Tejklové lze demonstrovat ještě zjevněji třeba na příkladu srážení
chodce autem místo onoho cizoložství. Tento příklad by si Marie Tejklová měla opět
dosadit do své kritiky mého údajného "nominalismu". Je mravně i právně velký rozdíl:
1) když řidič srazí sebevraha, který mu úmyslně skočí pod auto v brzdné dráze, 2)
když z nepozornosti srazí chodce nečekaně přebíhajícího silnici, 3) když z nedbalosti
vjede na chodník a srazí tam chodce, 4) když v těžké opilosti vjede na chodník a srazí
tam chodce a 5) když si s vražedným úmyslem vybere konkrétního chodce, úmyslně
vjede na chodník a záměrně ho srazí. Zabíjet lidi autem je také materiálně těžce
hříšné stejně jako cizoložství a zabíjení lidí autem je součástí individuální esence
každého z pěti vyjmenovaných skutků – ale k morálnímu i právnímu hodnocení
jednání řidiče je naprosto rozhodující formální stránka jeho jednání, jež je v každém z
pěti vyjmenovaných skutků odlišná. Tuto stránku přitom lze dovodit z okolností
(ačkoliv opět nikoliv s absolutní jistotou), které jsou neméně objektivní a poznatelné
www.distance.cz/2018/4-cislo/k-predmetu-diskuse-o-frantiskove-magisteriu 3/4
2/1/2021 K předmětu diskuse o Františkově magisteriu - Distance

než samotné zabíjení. Sekulární soudci posuzují tyto okolnosti také při každém zabití,
tak proč by na základě obdobných okolností nemohl zpovědník posuzovat formální
stránku cizoložství? Přesto jsou tyto okolnosti nezávislé na faktu, že se esenciálně
pokaždé jedná o zabití člověka, které je materiálně těžkým hříchem, a není o obou
těchto skutečnostech naprosto žádná pochybnost. Formální stránku pěti
vyjmenovaných skutků lze logicky oddělit od zabití člověka na úrovni esence, ale na
úrovni existence je se zabitím v každém jednotlivém případě neoddělitelně spjata.
Tohle je celá pointa redukcionismu, jehož reflexi Marie Tejklová nyní obchází
zdlouhavým omíláním úplně irrelevantních tezí o objektivitě obecnin.

7. V poslední zbývající části našeho sporu, která se týká rozdílů mezi materiálně a
formálně těžkými hříchy, a na kterou Marie Tejklová omezila svou poslední reakci,
jsme zkrátka zatím k žádnému posunu nedospěli. Jednou Marie Tejklová předvádí
jakousi situační etiku naruby – situační etikové redukují hřích na jeho formu, zatímco
Marie Tejklová ho redukuje na jeho matérii. Pak od toho občas ustoupí a implicitně
tvrdí, že trvající cizoložství člověka přistupujícího ke zpovědi nutně zahrnuje i celou
formu těžkého hříchu. Pak občas pro změnu připustí, že trvající cizoložství nezahrnuje
celou formu těžkého hříchu, ale zpovědník její vady nemůže poznat. Pak zase tvrdí,
že je zpovědník sice může poznávat, ale nikoliv s jistotou, takže podle svého nejistého
poznání nemůže jednat. Pak naopak tvrdí, že takto nemůže jednat nikoliv kvůli vlastní
nejistotě, ale naopak kvůli zákazu pohoršení skrze pomoc k omlouvání materiálně
těžkého hříchu kajícníka. Nakonec tvrdí, že zpovědník vlastně vůbec nepotřebuje a
nemá co poznávat formální stránku hříchů, protože podle kazašských biskupů
nevynáší soud ohledně stavu milosti kajícníka, ale o veřejné a viditelné části
materiální stránky jeho hříšného stavu. Každá její nová argumentace popírá všechny
předešlé a nikdy přitom nenapíše, že se minule zmýlila, a že by chtěla své předchozí
tvrzení opravit. Pod nánosy trivialit její argumenty zmatečně alternují z jedné pozice
do druhé, přičemž každá z těchto pozic je prokázaně chybná a logicky neslučitelná s
těmi ostatními. Marie Tejklová akomoduje pod tíhou mých protipříkladů a
protiargumentů svou kritiku, která se ale beztak logicky hroutí ze všech stran a
přidáváním nových argumentu se v ní jenom množí vnitřní rozpory. Kromě
vynalézavých dezinterpretací mých i papežových výroků k pokroku v diskusi po jejím
ústupu od magisteriálních argumentů už prakticky nedochází.

8. V kapitole "Je život větší?" Marie Tejklová arbitrárně dezinterpretuje papežův výrok,
který se cizoložství vůbec netýkal a ani z žádných jiných výroků (ať už papežových
nebo mých) neplynou ty její konkluze o (jím nebo mnou) tvrzené neobjektivitě
obecnin. Papež nikdy nepopíral samotnou možnost nebo validitu abstrakce.
Systematicky akorát kritizuje snahy redukovat realitu na tyto abstrakce, což je kritika,
pro kterou je Marie Tejklová osobně vzhledem k tomu jejímu neúnavnému redukování
hříchů na jejich matérii poměrně vděčným terčem. Filosofická platnost papežovy teze
je přitom odvozená přímo od toho, že člověk není vševědoucí. Žádný další předpoklad
není potřebný k jejímu důkazu.

Report Abuse | Powered By Google Sites

www.distance.cz/2018/4-cislo/k-predmetu-diskuse-o-frantiskove-magisteriu 4/4