Externality

Motivace

MP #6: „Trhy jsou obvykle dobrým způsobem organizace ekonomické aktivity.“

Pokud neexistuje tržní selhání, pak jsou výsledky dokonale konkurenčních trhů efek-
tivní – maximalizují celkový přebytek.

Za určitých okolností však trhy mohou selhávat – pak vzniká prostor pro vládní řešení.
MP #7: „Vlády mohou někdy zlepšit výsledky fungování trhu.“

Dnes prozkoumáme externality – jednu z příčin selhání trhu.


    
Co se dnes naučíte

co jsou to externality
proč jsou výsledky tržního procesu při existenci externalit neefektivní
jaké vládní politiky mohou vyřešit problém externalit
jak mohou lidé sami vyřešit problém externalit a proč soukromé řešení vždy
nefunguje

Přednáška odpovídá kapitole 10.


    
Externality

Externalita je nekompenzovaný vliv jednání jednoho člověka na blaho nezúčastně-

ného jedince.
Externalita může být pozitivní nebo negativní, podle toho, zda je vliv na nezúčastněnou
stranu příznivý nebo nepříznivý.
Sebezájmem pohánění kupující a prodávající ignorují externí náklady nebo prospěchy
svého jednání, takže tržní výsledky nejsou efektivní.
Proto v přítomnosti externality může vládní politika zvýšit efektivnost.


    
Příklady negativních externalit

znečištění vzduchu továrnou

sousedův štěkající pes
řev večírku ze sousedního pokoje na kolejích
hlukové znečištění ze stavby
zdravotní riziko způsobené pasivním kouřením
zvýšené riziko dopravní nehody způsobené tím, že ři-
dič za jízdy telefonuje


    
Příklady pozitivních externalit

očkování proti nakažlivé chorobě chrání nejen očkova-

ného člověka, ale i lidi v jeho okolí
výzkum a vývoj vytváří znalosti, které mohou využít
i ostatní
vzdělaní lidé páchají méně trestných činů a jsou lepší
voliči, což ostatním zlepšuje život
krásná zahrada či opravené historické budovy přináší
radost i kolemjdoucím


    
Pigouův pohled na externality

Negativní externalita znamená odchýlení společenských nákladů od soukromých nákla-

dů. Pozitivní externalita znamená odchýlení společenské hodnoty od soukromé hodnoty.

Společenské náklady = soukromé náklady + externí náklady.

Externí náklady jsou hodnota negativního vlivu na nezúčastněnou stranu.

Společenská hodnota = soukromá hodnota + externí prospěch.

Externí prospěch je hodnota pozitivního vlivu na nezúčastněnou
třetí stranu.


    
Opakování: ekonomie blahobytu

P
S Poptávková křivka odráží „hodnotu“ statku pro spotřebitele,
měřenou ochotou mezního spotřebitele platit.
Nabídková křivka odráží mezní náklady na produkci statku.
P∗ Na svobodném trhu cena vyrovná nabídku a poptávku způ-
sobem, který maximalizuje celkový přebytek (rozdíl mezi
„hodnotou“ statku pro spotřebitele a náklady statku pro pro-
D dejce).
Q∗ Q


    
Analýza pozitivní externality

Při existenci pozitivní externality neberou soukromé subjekty v úvahu veškeré pro-
spěchy své činnosti.

P Velikost externích prospěchů zobrazuje šipka.

Společensky optimální množství je Q ∗, trh však vyrá-
S bí QM , protože výrobci do kalkulace výnosů nezahrnuli
P∗ spol. externí prospěchy.
PM prosp. Při množství nižším než Q∗ je společenský prospěch vždy
vyšší než společenské náklady. Tržní množství QM je tedy
D příliš malé.
QM Q∗ Q


    
Analýza pozitivní externality (pokračování)

Podle Pigoua je při analýze třeba uvažovat i prospěch neplatících subjektů.

Světlá plocha: přebytek platících spotřebitelů a výrobců.

S Středně šedá plocha: přebytek černých pasažérů.
P∗ spol.
PM prosp. Tmavá plocha: ztráta mrtvé váhy.

D
QM Q∗ Q
Ztráta mrtvé váhy vzniká proto, že trh neposkytne dostatečný prospěch neplatícím spo-
třebitelům externality.


    
Analýza negativní externality

Při existenci negativní externality neberou soukromé subjekty v úvahu veškeré nákla-
dy své činnosti.

P spol.
Velikost externích nákladů zobrazuje šipka.
nákl.
Společensky optimální množství je Q ∗, trh však vyrá-
P∗ S bí QM , protože výrobci do kalkulace nákladů nezahrnuli
PM externí náklady.

D Při množství vyšším než Q∗ jsou společenské náklady vyš-

ší než společenská hodnota. Tržní množství QM je tedy
příliš velké.
Q∗ QM Q


    
Analýza negativní externality (pokračování)

Při analýze negativní externality je třeba vzít v úvahu škody způsobené třetí straně.

P spol. P spol.
nákl. nákl.

P∗ S P∗ S
PM PM
D D

Q∗ QM Q Q∗ QM Q
přebytek výrobců škoda způsobená
a platících třetí straně


    
Shrnutí efektu externalit

Pokud existuje negativní externalita, pak je tržní množství vyšší než společensky žá-
doucí.
Pokud existuje pozitivní externalita, pak je tržní množství menší než společensky žá-
doucí.

Řešením problému je internalizace externality = změna motivace tak, aby lidé brali
v úvahu externí efekty svého jednání.
Je třeba zajistit, aby účastníci trhu
nesli plné společenské náklady svého jednání
získali plný společenský prospěch svého jednání
Pak budou tržní množství a cena stejné jako společensky optimální, které maximalizuje
přebytky společnosti.


    
Hospodářská politika vůči externalitám

Dva přístupy:
Politiky přímé regulace regulují chování přímo, např.:
limity objemu vypouštěných škodlivin
požadavky, aby firmy přijaly nějakou konkrétní technologii k omezení zne-
čištění

Tržně orientované politiky poskytují takové motivace, že se soukromé subjekty

samy rozhodnou řešit problém, např.:
korektivní daně a dotace
obchodovatelné emisní povolenky

Ekonomové preferují tržně orientované politiky, protože jsou efektivnější = dosáhnou

stejného výsledku laciněji.


    
Pigouovy daně pro negativní externality

Pigouova daň (také korektivní daň) je daň nastavená tak, aby soukromé subjekty
vzaly při svém rozhodování v úvahu společenské náklady, které vznikají z negativní
externality.

P spol.
Ideální korektivní daň = externí náklady. To sníží tržní
nákl.
nabídku na úroveň společenských nákladů. (Šipka = ve-

P∗ S likost daně.)
PM Jiné daně pokřivují motivace a vychylují trh od spole-
čenského optima; tato slaďuje soukromé motivy se zájmy
D společnosti, nutí jednotlivce brát v úvahu externí náklady
a posouvá trh k efektivní alokaci zdrojů.
Q∗ QM Q


    
Proč Pigouova daň nevytváří ztrátu mrtvé váhy

Bez externality S negativní externalitou

ochota platit: 100 ochota platit: 100
mezní náklady: 60 mezní náklady: 60
přebytek z transakce: 40 externí náklad: 50
přebytek z transakce: −10

Při dani 50 transakce neproběhne a Při dani 50 transakce neproběhne a

společnost ztratí přebytek 40, společnost ztratí přebytek −10,
tj. vznikne ztráta mrtvé váhy 40 tj. celkový přebytek stoupne o 10.

Ztráta mrtvé váhy vzniká, když se kvůli daním nezobchodují jednotky, které mají celko-
vý přebytek kladný. Pigouova daň však vytěsní jednotky, které mají celkový přebytek
záporný.


    
Příklad Pigouovy daně: daň z pohonných hmot

Spotřební daň z pohonných hmot má eliminovat tři negativní externality:

znečištění – spalování fosilních paliv produkuje skleníkové plyny
zácpy – čím víc kdo řídí, tím víc přispívá k zácpám
nehody – větší auta (s větší spotřebou) při nehodě způsobě větší škodu


    
Odhad externích nákladů užití automobilu v USA

náklad centů za galon

skleníkové plyny 6
závislost na ropě 12
místní znečištění 42
zácpy 105
nehody 63
celkem 228

Zdroj: Parry–Walls–Harrington: Automobile externalities and policies, Journal of Eco-

nomic Literature, 45, 373–99, 2007.

To odpovídá cca 13.25 Kč na 1 l. Spotřební daň na Natural 95 v roce 2018 je 12.84 Kč

plus DPH ze spotřební daně 2.23 Kč, tedy celkem cca 15 Kč.


    
Pigouovy dotace pro pozitivní externality

V případě pozitivní externality je ideální korektivní dotace ve výší externích prospěchů.

P Dotace posouvá tržní poptávku vzhůru na úroveň spole-

čenského prospěchu.
S Jiné dotace pokřivují motivace a vychylují trh od spole-
P∗ spol. čenského optima; tato slaďuje soukromé motivy se zájmy
PM prosp. společnosti, nutí jednotlivce brát v úvahu externí prospě-
chy a posouvá trh k efektivní alokaci zdrojů.
D (Šipka označuje velikost dotace.)
QM Q∗ Q


    
Příklad Pigouovy dotace pozitivních externalit

Vláda subvencuje školství, protože vzdělání poskytuje pozitivní externalitu.

Vláda se snaží subvencovat efekt technologického přelévání.

Efekt technologického přelévání vzniká, když výzkum či výroba jedné firmy mají
vliv na přístup jiné firmy k technologickému pokroku.
subvencuje základní výzkum
zavádí patenty


    
Pigouovy dotace a efektivnost

Aby bylo možné vyplatit Pigouovu dotaci, musí vláda získat peníze.
To dělá typicky výběrem daní. Při výběru daní však také může vzniknout ztráta mrtvé
váhy.
Aby se vyplatilo pozitivní externalitu řešit, musí platit, že ztráta vzniklá kvůli externalitě
je větší, než bude ztráta mrtvé váhy vzniklá kvůli dodatečnému zdanění.
Část neefektivností vzniklých kvůli pozitivním externalitám se proto nevyplatí řešit.


    
Pigouova daň vs. přímá regulace

Různé firmy mají různé náklady na snížení znečištění.

Efektivní je, aby nejvíc omezily znečištění ty firmy, které to mohou udělat s nejnižšími
náklady.
Pigouova daň je efektivní:
firma s nízkými náklady na odstranění znečištění ho odstraní, aby snížila své da-
ňové břemeno
firma s vysokými náklady na odstranění znečištění má vyšší ochotu platit daň
Naproti tomu regulace, která nutí všechny firmy snížit znečištění o určitý objem, není
efektivní.


    
Pigouova daň vs. přímá regulace (příklad)

Při přímé regulaci každá firma odstraní 5 jednotek emisí.

Při dani ve výši 20
firma A odstraní veškeré emise
firma B neodstraní žádné emise

firma emise náklady odstraň. jednotky nákl. přímé regulace nákl. daně
A 10 10 5 × 10 10 × 10
B 10 30 5 × 30 0 × 30
P
20 200 100

V obou případech klesly emise z 20 na 10.

V případě Pigouovy daně jsou náklady na odstranění emisí poloviční (a vláda získá
výnos 20 × 10 = 200).


    
Další výhody Pigouovy daně

Pigouova daň je pro životní prostředí lepší, protože

dává firmě motivaci omezovat znečištění tak dlouho, dokud nejsou náklady na
odstranění znečištění vyšší než daň
když se objeví „čistší technologie“, firma má motivaci ji použít
Naproti tomu při specifické regulaci nemá firma žádnou motivaci jít za úroveň přesně
danou vyhláškou.


    
Výhody přímé regulace

Někdy jsou s vymáháním Pigouovy daně spojené příliš vysoké administrativní náklady –
na rozdíl od přímé regulace.

Srovnej:
různí motoristé mají různě olovnatý benzín a platí různě vysokou daň
zákaz olovnatého benzínu

První varianta je teoreticky efektivnější, ale má prohibitivně vysoké náklady na kontrolu

a výběr daně.
Druhá varianta je v reálném světě levnější.


    
Obchodovatelné emisní povolenky

V systému obchodovatelných emisních povolenek nesmí nikdo vypouštět znečištění,

pokud k tomu nemá povolení. Povolenky je možné obchodovat. Stát povolenky buď
rozdá nebo prodá.

Tento systém snižuje znečištění s nižšími náklady než přímá regulace:

firmy s nízkými náklady na snížení znečištění prodají všechny povolenky, které
mohou
firmy s vysokými náklady na snížení znečištění povolenky nakoupí

Výsledek: snížení znečištění provedou ty firmy, které to mohou udělat

s nejnižšími náklady.


    
Obchodovatelné emisní povolenky (příklad)

Každá firma dostane povolení emitovat 5 jednotek znečištění.

přímá regulace = neobchodovatelné povolenky – znečištění sníží obě firmy; cel-
kový náklad společnosti je 200
pokud jsou povolenky obchodovatelné, pak firma A prodá svoje povolenky fir-
mě B; znečištění sníží jen firma A, ale „za obě“; celkový náklad společnosti je 100

firma emise náklady odstraň. jednotky nákl. neobch. povol. nákl. obch. povol.
A 10 10 5 × 10 10 × 10
B 10 30 5 × 30 0 × 30
P
20 200 100


    
Poptávka po právu znečišťovat

Zavedením emisních povolenek vláda vytvořila nový vzácný zdroj: poukázky na znečiš-
tění. Firmy tento zdroj poptávají.
Každá firma se musí rozhodnout, zda je pro ni levnější znečištění odstranit, nebo koupit
právo znečišťovat, tj. poptávat je.
P

firma emise mezní náklady odstranění zfir.

}|B{
30
jednotky emisí
A 10 10 zfir.
}|A{
10 D
B 10 30
10 20 Q

Poptávka firem po právu znečišťovat je klesající funkcí ceny.


    
Emisní povolenky vs. Pigouova daň

Pigouova daň stanovuje cenu práva znečišťovat, emisní povolenky jejich objem.
S
P P

P∗ daň P ∗

D D
Q∗ Q Q∗ Q
Pigouova daň poukázky

Oboje má stejný důsledek: firmy platí za právo znečišťovat.


    
Rozdíly mezi emisními povolenkami a daní

Emisní povolenky mají oproti emisní dani tři výhody:

vláda může dosáhnout konkrétní výše znečištění, i když nezná poptávku po právu
znečišťovat
vláda může ovlivnit rozdělení příjmů: může povolenky
rozdat – firmy si je mezi sebou přerozdělí
prodat v aukci (ekologický důsledek je stejný)
v recesi klesá poptávka po právu znečisťovat, a tedy i cena povolenek ⇒ povolenky
automaticky podporují průmysl a zaměstnanost

Výhoda daně:
může být administrativně jednodušší


    
Vývoj cen emisních povolenek v EU

euro/t CO2; zdroj: https://markets.businessinsider.com/


    
Výhrady proti ekonomické analýze znečištění

Někteří politici a mnozí environmentalisté tvrdí, že nikdo by si neměl mít možnost

koupit „právo znečišťovat“. Životní prostředí je prý neocenitelně hodnotné.
Nicméně, lidé čelí nutnosti volby. Hodnotu čistého vzduchu a vody je třeba porovnat
s jejich náklady.
Tržně-konformní přístup snižuje náklady na ochranu životního prostředí, což by mělo
zvýšit poptávku společnosti po čistém životním prostředí.


    
Environmentální Kuznetsova křivka

Mnoho indikátorů životního prostředí vykazuje vůči bohatství společnosti obrácenou

„U“-křivku.
míra znečištění

Rozvojové ekonomiky berou malý ohled na životní

prostředí, což zvyšuje znečištění. Po dosažení určité-
ho životního standardu se zvyšuje důraz na kvalitní
životní prostředí.
Např. v USA mezi lety 1970 a 2006 vzrostl reálný
HDP o 195 %, počet aut se víc než zdvojnásobil,
ale emise oxidu uhelnatého, oxidu siřičitého, sirníku
bohatství národa dusíku atd. klesly.


    
Problémy Pigouova přístupu

Základní problém Pigouova přístupu spočívá v tom, jak má vláda stanovit úroveň zne-
čištění, která je společensky efektivní.
Ochotu platit za čisté životní prostředí nelze měřit.
Silné lobby (průmyslová i environmentalistická) vytváří tlak na vládu.

Při výběru Pigouovy daně nedochází ke skutečnému

odškodnění poškozených.
(Coase: neminimalizuje náklady a někdy vede ke
špatnému řešení.)


    
Coaseho pohled na externality

V tradičním Pigouově pohledu externalita znamená, že Adam škodí Bětce. Otázka zní,
jak mu v tom zabránit.

Podle Coaseho jde o reciproký problém: buď Adam škodí Bětce, nebo Adamovi zaká-
žeme škodit, čímž poškodíme Adama.
Skutečná otázka podle Coaseho zní, zda máme Adamovi povolit poškodit Bětku, ne-
bo Bětce poškodit Adama. Jde o to zabránit větší škodě. V důsledku je to volba mezi
Adamovou a Bětčinou produkcí.

Problém negativních externalit není v tom, jak jim zabránit, ale jak roz-
hodnout, zda větší škoda plyne z externality, nebo ze zastavení aktivity,
která ji působí.


    
Příklad: Stát Illinois vs. Milwaukee


    
Příklad: Stát Illinois vs. Milwaukee

Americká města Milwaukee, WI, a Chicago, IL, leží na břehu Lake Michigan. Z jezera
berou vodu a vypouštějí do něj odpad.
Chicago v 60. a 70. letech svůj dopad čistilo, Milwaukee ne.
V důsledku toho muselo Chicago čistit vodu, kterou bralo z jezera na pití.

Jak by se na problém díval Coase?

Pokud Milwaukee nečistí svůj odpad, Chicago má zvýšené náklady na čištění.
Pokud Milwaukee začne odpad čistit, pak bude mít zvýšené náklady Milwaukee.

Jde o to maximalizovat prospěch společnosti jako celku (zde minimalizovat celkové

náklady obou měst).


    
Stát Illinois vs. Milwaukee: společenské optimum

Někdo musí nést náklady na vyčištění vody:

Pokud Milwaukee přestane znečisťovat jezero, pak musí Milwaukee vynaložit ná-
klady na vyčištění odpadní vody.
Pokud Milwaukee nepřestane znečišťovat jezero, pak musí Chicago vynaložit ná-
klady na vyčištění vody z jezera.
Chceme, aby náklady pro společnost byly minimální, tj. chceme vodu čistit tam, kde je
to levnější.

Společensky je optimální:
pokud je levnější čistit vodu v Chicagu než v Milwaukee, pak by Milwaukee mělo
vypouštět odpad do jezera a vodu čistit až Chicago
pokud levnější čistit vodu v Milwaukee než v Chicagu, pak by Milwaukee mělo
odpad před vypuštěním do jezera vyčistit


    
Stát Illinois vs. Milwaukee: cesta k optimu

Dvě možnosti, podle toho, jak je rozdělené vlastnické právo:

Pokud má Chicago právo na čistou vodu, pak může u soudu žalovat Milwaukee
o náhradu škody a / nebo zastavení znečišťováni ze strany Milwaukee.
Pokud má Milwaukee právo vypouštět zplodiny, pak Chicago může Milwaukee
uplatit, aby Milwaukee začalo svou odpadní vodu čistit.

Podle zásad common law mělo Chicago právo na čistou vodu. Proto v 70. letech 20. sto-
letí žaloval stát Illinois město Milwaukee – aby přestalo znečisťovat jezero a zaplatilo
skutečně způsobenou škodu.


    
Stát Illinois vs. Milwaukee: situace 1 (skutečná)

Chicago má právo na čistou vodu v jezeře a je levnější čistit vodu už v Milwaukee.

Chicago žaluje Milwaukee o zastavení znečišťování a náhradu škody. Spor vyhraje.
Protože vodu je levnější čistit v Milwaukee než v Chicagu, Milwaukee se nevyplatí platit
Chicagu odškodné a raději začne vodu čistit.
Celkové náklady společnosti jsou minimální, takže výsledek je společensky optimální.


    
Stát Illinois vs. Milwaukee: situace 2 (hypotetická)

Chicago má právo na čistou vodu v jezeře, ale je levnější čistit vodu až v Chicagu.
Chicago žaluje Milwaukee o zastavení znečišťování a náhradu škody. Spor vyhraje.
Pro Milwaukee je ovšem drahé čistit vodu – raději se domluví s Chicagem na mi-
mosoudním vyrovnání, při kterém bude dál znečišťovat jezero, ale Chicagu zaplatí ná-
klady na čištění vody.
Celkové náklady společnosti jsou minimální, takže výsledek je společensky optimální.


    
Stát Illinois vs. Milwaukee: situace 3 (hypotetická)

Milwaukee má právo vypouštění odpadu do jezera, ale je levnější čistit vodu už v Mi-
lwaukee.
Chicago soudní spor prohraje – nevlastní právo na čistou vodu.
Protože je však levnější čistit vodu v Milwaukee, Chicagu se vyplatí zaplatit Milwaukee,
aby odstranilo znečištění.
Celkové náklady společnosti jsou minimální, takže výsledek je společensky optimální.


    
Stát Illinois vs. Milwaukee: situace 4 (hypotetická)

Milwaukee má právo vypouštění odpadu do jezera a je levnější čistit vodu až v Chicagu.

Chicago soudní spor prohraje – nevlastní právo na čistou vodu.
Chicagu se ani nevyplatí Milwaukee uplatit: Chicago musí strpět škodu a vodu čistit
samo.
Celkové náklady společnosti jsou minimální, takže výsledek je společensky optimální.


    
Stát Illinois vs. Milwaukee: obecně

Bez ohledu na to,

kdo má právo na využití vody v jezeře a
kdo má vyšší náklady na čištění vody,
soukromé vyjednávání povede k ekonomicky efektivnímu výsledku, tj. voda se bude
čistit tam, kde je to lacinější.

Jediný rozdíl je v tom, kdo je bohatší: právo na čistou vodu / na znečišťování vody je
vlastnictví.
Chicago je bohatší, pokud má právo na čistou vodu, než když je nemá. (Milwaukee
naopak.)


    
Zobecnění: tzv. Coaseho teorém

Tzv. Coaseho teorém: Pokud jsou transakční náklady nulové a vlastnická práva dobře
definovaná, pak alokace zdrojů nezáleží na jejich počátečním rozdělení.
⇓
Pokud mohou soukromé strany vyjednávat o alokaci zdrojů s nulovými transakčními
náklady, mohou vyřešit problém externalit samy.

Za těchto podmínek neovlivňuje rozdělení vlastnických

práv výsledek; ovlivňuje však rozdělení bohatství.


    
Stát Illinois vs. Milwaukee: Coase vs. Pigou

Coaseho přístup není jen „soukromé řešení externalit“, ale úplně jiný pohled na to, co
je externalita, co je společensky efektivní a jak efektivní situace dosáhnout.

Další rozdíly:
při Coaseho přístupu poškozený, který má právo na své straně a musí čistit vodu(ať
už Chicago, nebo Milwaukee) dostane skutečné odškodnění
Pigouovo řešení nezajistí minimalizaci celkových nákladů společnosti, pokud je
lacinější čistit vodu v Chicagu – „korektivní daň“ přinutí vždy čistit Milwaukee, ať
už je to tam jakkoli drahé


    
Stát Illinois vs. Milwaukee: dohra

Stát Illinois původní soudní spor v roce 1971 vyhrál. Milwaukee muselo začít čistit své
odpadní vody.
V roce 1972 zavedla federální vláda zákon o čistotě vod (Clear Water Act), tj. přímou
regulaci. Zákon nahradil působnost common law: pokud Milwaukee dodržela základní
standardy (nižší než původní standardy města Chicaga), mohlo dál volně znečisťovat
jezero Michigan.


    
Problém řešení na principu Coaseho teorému

Transakční náklady jsou náklady, které vznikají během vyjednávání a uskutečňování

dohody mezi dotčenými stranami.
Pokud jsou transakční náklady příliš vysoké, pak mohou zablokovat oboustranně pro-
spěšnou dohodu.
Problém je zhoršen, pokud jsou strany umíněné a pokud musí vyjednávat mnoho hráčů.


    
Možná řešení při vysokých trans. nákladech

subjekty spolu uzavřou dlouhodobou smlouvu

(např. vytvoří společnou firmu)
stát (např. soud) rozhodne o přidělení práv straně, pro kterou má vyšší hodnotu
...
problém se nechá být (náklady na řešení mohou být větší než problém)


    
Další typy soukromých řešení externalit

Pravidla chování (morálka, zvyky, sociální sankce, . . . ).

Charity, církve, . . .
...

Zlaté pravidlo:
„Nečiň jinému, co nechceš, aby on činil tobě.“


    
Vláda a externality

Vláda vytváří zákony, které mají řešit problémy s externalitami.

Vláda však také externality vytváří, když umožňuje, aby lidé nenesli plné důsledky svého
jednání.
v českém systému zdravotního zabezpečení lidé neplatí podle rizikovosti svého
života ⇒ sponzoring pití, kouření, obezity, . . .
pomoc obětem záplav ⇒ motivace stavět v záplavových oblastech
“too-large-to-fail” ⇒ banky nesou přehnané riziko
pomoc svobodným matkám ⇒ . . .

Vláda sponzoruje nežádoucí chování, které se následně snaží vyřešit další regulací.


    
Shrnutí základních myšlenek

Externalita vzniká, když tržní transakce ovlivňuje třetí stranu. Pokud je dopad na třetí
stranu negativní, tržní množství je vyšší než společensky optimální; pokud je pozitivní,
pak je tržní množství menší než společensky optimální.
Lidé mohou někdy vyřešit problém externalit sami. Coaseho teorém říká, že při nulo-
vých transakčních nákladech může soukromý trh zajistit efektivní alokaci zdrojů.
Pokud jsou transakční náklady vysoké, pak může problém vyřešit vláda zavedení ko-
rektivní daně nebo systému obchodovatelných povolenek. Tyto politiky chrání životní
prostředí s nižšími náklady než přímá regulace.


    
Domácí úkol

Přečíst Mankiw, kapitola 10.

Připravit se na seminář.
Doporučuji přečíst si další texty v ISu.