2 Rozdělení látek podle elektrické vodivosti / 1

Stavba hmoty

Hmota je tvořena jednotlivými dále nedělitelnými stavebními prvky - atomy. Mezi atomy
jsou různé typy vazeb, které způsobují, že atomy tvoří hmotu různého skupenství a tvrdosti,
základní skupenství jsou pevná, kapalná a plynná. Atomy tvoří buď krystalickou mřížku
u pevných skupenství, nebo se shlukují do molekul u kapalných a plynných skupenství.

Pro pochopení stavby hmoty je účelné vyjít z Bohrova modelu atomu.

Uvnitř atomu je jádro, které se skládá z těžkých částic, kladně nabitých protonů a neutrálních
neutronů. Okolo jádra obíhají lehké záporně nabité elektrony.

Počet protonů v jádře i elektronů v obalu atomu je shodný s pořadím prvku v Mendělejevově
tabulce prvků.

Elektrony obíhají okolo jádra ve sférách. První sféra je kompletní (uzavřená) při dvou
elektronech, další sféry jsou uzavřené při osmi elektronech. Poslední sféra může být
neuzavřená a nazývá se valenční.

Valenční elektrony se mohou účastnit vedení elektrického proudu, ovlivňují magnetické

vlastnosti látky a mohou být sdíleny několika atomy - ovlivňují molekulární a krystalické
vazby.

Bohrův model atomu

Jádro atomu je tvořeno z kladně nabitých protonů a neutronů bez náboje, kolem obíhají
záporně nabité elektrony tvořící elektronový obal. Elektrony mohou obíhat pouze v určitých
drahách v dané vzdálenosti od jádra a mohou tedy mít jen přesně dané množství energie.
Dráhy elektronů jsou pro zjednodušení zobrazovány plošně, přesnější prostorový model by
mohl vypadat například takto…

Pokud elektron obdrží dostatek energie zvnějšku atomu, může přeskočit na vzdálenější dráhu
nebo naopak může energii vyzářit a přeskočit na bližší dráhu.

U pevných látek jsou atomy uspořádány do krystalické mřížky a

elektronové obaly jednotlivých atomů se navzájem prolínají. To
způsobuje, že tyto elektrony mohou mít i jinou hodnotu energie
než u samostatného atomu. Dá se to popsat takzvaným pásovým
modelem.
 2 Rozdělení látek podle elektrické vodivosti / 2

Vodivostní pásmo: elektrony se mohou volně pohybovat mezi atomy

Zakázané pásmo: elektrony se na těchto energetických hladinách nemohou vyskytovat
Valenční pásmo: elektrony jsou pevně vázány na okolní atomy

Rozdělení látek podle elektrické vodivosti.

Pro vodivost látky je nejdůležitější valenční sféra elektronů, množství elektronů ve valenční
sféře a síly, kterými jsou tyto elektrony poutány (vazba na atom, molekulu a krystalickou
strukturu látky).

Čím menší silou jsou valenční elektrony poutány, tím snadněji (slabším elektrickým polem) je
lze z vazby vytrhnout. Uvolněné elektrony se mohou pohybovat ve směru elektrického pole,
vést elektrický proud.

Vodiče

Vodiče jsou materiály, ve kterých jsou valenční elektrony vázány velmi malou silou. Podle
současně uznávané teorie se mluví spíše o volných elektronech, které se volně pohybují
v meziatomárním prostoru (elektronový plyn). Vlivem přiloženého elektrického pole se dávají
tyto slabě vázané (volné) elektrony do pohybu směrem ke kladné elektrodě. Aby nevznikla
nerovnováha nábojů ve vodiči (nedostatek elektronů), doplňují se elektrony ze záporné
elektrody. Tím vzniká uzavřený tok elektronů - elektrický proud.

Kolem jádra je velké

množství elektronů, a ty,
které se nachází na
nejvzdálenějších
(kovalentních) drahách
snadno přechází do
prostoru mezi
jednotlivými atomy, kde
tvoří takzvaný
elektronový plyn.

Pokud na tyto uvolněné elektrony budou působit vnější přitažlivé síly,

budou se pohybovat a ve vodiči vznikne elektrický proud.

V pásovém energetickém modelu vodiče se valenční a vodivostní pásmo

dotýkají nebo překrývají.

Mezi vodiče patří kovy (měď, hliník, zlato stříbro), mnoho kapalin,
uhlík či vlhká zem.

Izolanty

Pokud jsou všechny valenční elektrony pevně vázány k látce (vazba na atom, molekulu,
krystalickou strukturu atd.) a nelze je běžným elektrickým polem z vazby uvolnit, mluvíme
 2 Rozdělení látek podle elektrické vodivosti / 3

o izolantech. Přiložíme-li ale dostatečně silné elektrické pole, elektrony se z vazby vytrhnou
(dojde k průrazu izolantu). Průraz izolantu vyvolá většinou propálení vodivé cesty. U pevných
izolantů tím dojde ke zničení izolační schopnosti, u kapalin a plynů se izolační schopnost
obnoví.

Elektronový obal je tvořen velmi pevně

vázanými elektrony v zaplněné poslední
dráze, které se nemohou volně
pohybovat mezi atomy.

V pásovém energetickém modelu

izolantu se mezi valenčním a
vodivostním pásmem nachází zakázané
pásmo energií, pro jehož překonání by
elektrony musely obdržet velké množství energie (více jak 5eV).

Působením vnějšího elektrického pole může dojít k vychýlení

elektronového obalu – takzvané polarizaci dielektrika.
1eV je jednotka práce – odpovídá kinetické energii, kterou získá
elektron (urychlený ve vakuu) napětím jednoho voltu. (1 eV =
1,602×10−19 J)

Mezi nevodiče (izolanty) patří vzduch, sklo, porcelán, umělá hmota či guma.

Polovodiče

Elektronový obal je tvořen vázanými elektrony, ale dodáním vnější

energie (teplo, světlo) se některé elektrony mohou vytrhnout z vazby
a volně pohybovat, takže může v polovodiči vzniknout elektrický
proud. Po vytrženém elektronu vznikne volná díra, která může opět
nějaký elektron přijmout - rekombinovat, přičemž přebytečná energie
se vyzáří ve formě tepla nebo světla.

V pásovém energetickém modelu polovodiče je mezi valenčním a

vodivostním pásmem zakázané pásmo široké méně než 3eV.

Hlavním polovodičem je křemík.