učebnice s.

80–84

Jan Hus (kolem 1470–1415)

 mistr pražské univerzity – ta nasává reformní hnutí
 1402 – kazatel v Betlémské kapli na SM pražském, hlásá
slovo boží v češtině
 vliv Johna Wyclifa – anglický náboženský myslitel: náprava
církve podle biblického vzoru, církev se má zbavit
pozemského majetku
 bojuje proti odpustkům (vysvětli pojem)

S Husem sympatizuje král Václav IV. – vydal 1409 Dekret kutnohorský – mění na univerzitě
poměr českých a cizích hlasů na 3:1, Husova skupina ovládla univerzitu, odchod cizinců,
z pražské univerzity se stává provinční škola

Katolická církev – proti Husovi, dala ho do klatby, vyhlásila interdikt nad Prahou
(Co je to klatba? Kdo to byl kacíř? Co je to interdikt?)

Hus odchází na venkov – Kozí hrádek, Krakovec (?) – dostal pozvání na koncil do Kostnice
(Co je to koncil? Vysvětli pojem.)

Kostnický koncil (1414–1418) – řeší schizma, chce napravit církev, řešit věrouku;
král Zikmund – záštita, koncil donutil k rezignaci úřadující papeže (3), zvolil papeže nového:
Martina V. – koncil schizma vyřešil, velký politický úspěch krále Zikmunda

Koncil se zabýval i kacíři (heretiky) – Wyclifem a Husem

Hus chtěl přesvědčit církev o správnosti své reformy;
Zikmund mu písemně zaručil bezpečnou cestu tam i zpět (glejt – vztahoval se pouze na
cestu, nikoli na jednání před koncilem) – po příjezdu do Kostnice Hus zatčen, uvězněn, tři
slyšení před koncilem – odsouzen jako kacíř (upálen 6. 7. 1415)
Zikmund nesměl do jednání zasahovat – riskoval by rozpad koncilu

30. 5. 1416 upálen i Jeroným Pražský – Husův spolupracovník z univerzity, zcestovalý

 Protest českých a moravských šlechticů proti upálení Jana Husa

Počátky husitské revoluce

Praha – 1414 zavedeno přijímání pod obojí způsobou (vína i chleba) – Jakoubek ze Stříbra –
znamená rovnost všech křesťanů, kalich symbolem přívrženců Husa

Čechy – roste popularita Husova učení – i mezi šlechtou, dosazují faráře pod
obojí, vyhánějí katolíky, radikalizace
Zikmund – nutí Václava IV. k nápravě, hrozí mu křížovou výpravou

Husité – scházejí se na horách (vyvýšená místa) – přijímají z kalicha, místům dávají biblická
jména (Tábor, Oreb), někdo očekává i konec světa, někdo čeká sestoupení Krista z nebes
a založení tisícileté říše (chiliasmus)

Pět husitských měst – Plzeň, Klatovy, Žatec, Louny, Slaný

1415–1419 roste napětí – radikalizace vztahů mezi husitským a katolickým obyvatelstvem;

Nové Město pražské – kazatel Jan Želivský, radikál, připravil útok na Novoměstskou radnici,
kam král předtím dosadil protihusitské konšely – dobytí radnice, převrat, dosazení husitských
konšelů (1419 první pražská defenestrace) – zřejmě podíl Jana Žižky – počátek revoluce
Václav IV. – dodatečně převrat schválil, ale 1419 umírá, v Praze chaos, obrazoborectví
Zikmund nepřijatelný – uznávají ho katolíci, Slezsko a Lužice – přijat až 1436
Husitské proudy
 táborité – 1420 zakládají Tábor – husitská obec v souladu s božím zákonem –
ve skutečnosti vojensko-řemeslnické středisko, v čele kněží, vojenská správa
čtyři hejtmani – zde i Jan Žižka, příchod obyvatel, odevzdávají majetek, Tábor
rozvíjí své panství v celém jihočeském regionu; radikální, důslední;
 orebité – východní Čechy, podle Orebu u Třebechovic, centrum v Hradci
Králové, radikálové, po odchodu z Tábora zde Žižka, po jeho smrti sirotci;
 pražané – nejvíce umírnění, spolupráce s husitskou šlechtou, vzdělaní,
z univerzitní půdy, největší husitští myslitelé – Jan Rokycana, Jakoubek
ze Stříbra

1420 čtyři pražské artikuly – společný program husitů (přijímání z kalicha, trestání
smrtelných hříchů, svobodné kázání božího slova, zákaz světského panování kněží – zábor
majetku církvi)

Hnutí zasáhlo celou společnost (i šlechtu).

Katolíci – zůstávají hlavně v pohraničí, v Lužici, Slezsku, v moravských městech.