1.1. Česká literatura od 2.pol. 9.st. do počátku 12.st.

(Konstantin a Metoděj, 11.st. Glosy - vytlačení staroslověnštiny, 12.st. příchod latiny,

Kosmas - kronika (bohemika)

Konstantin a Metoděj
862 - Velkomoravský kníže Rostislav vysílá k byzantskému císaři Michalovi poselstvo
s žádostí o vyslání slovanské mise
důvod: politický → upevnění církevní organizace a vytvoření hráze proti duchovenstvu
východofranskému
863 - na Velkou Moravu přicházejí dva učení bratři Konstantin a Metoděj, přišli ze Soluně,
v jejímž okolí žili slovanské kmeny hovořící obdobným jazykem jako byla staroslověnština
jejich činnost: 1) Vytvoření písma - HLAHOLICE - na základě malých písmen řecké abecedy
- CYRILICE - na základě velkých písmen řecké abecedy
(z cyrilice se později vyvinula azbuka)
2) Překladatelská činnost - překládají knihy potřebné pro náboženský život,
části bible, modlidby, breviáře, misály, také texty právnické povahy
3) Samostatná tvorba - proglas - je veršovaná předmluva k překladu
Evangelia, autor je Konstantin, který zdůrazňuje právo člověka na mateřský bohoslužebný
jazyk (je lépe říci pět slov v staroslověnštině než 10 tisíc slov v latině)
Vrcholem lit. činnosti jsou dvě prózy označované jako legendy Životy Konstantinův a
Metodějův - historické vypravování zachycuje životy bratrů od narození až po jejich smrt.

885 - zemřel Metoděj a jeho žáci byli vypuzeni z Velké Moravy. Nové útočiště si však našli
v Čechách.
973 - v Praze založeno latinské biskupství, zároveň i škola.
1032 - byl založen Sázavský klášter - byl centrem staroslověnské vzdělanosti
10. - 11st. - vedle sebe existuje tvorba latinská a staroslověnská a písemnictví má kněžský
charakter
10.st. - Život sv. Václava - první staroslověnská legenda, jedna z nejdůležitějších památek
Staroslověnské literatury
- Krystianova legenda - psána latinsky a pojednává o životě a utrpení sv. Václava a
jeho babičky sv. Ludmily, která byla zamýšlena i jako obrana staroslověnské
vzdělanosti

11.st. Glosy - vytlačení staroslověnštiny, 12.st. příchod latiny

11.st. - dochází k zápasu mezi Staroslověnskou a Latinskou kulturou
vzniká: druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu, která je překladem latiny do
staroslověnštiny.

Na rozhraní 11. - 12.st. končí užívání staroslověnštiny v literární tvorbě. O tom, že však
nevymizela úplně, svědčí glosy - z řečtiny → je to poznámka na okraj nebo mezi řádky. která
vysvětlovala nebo překládala slovo původního - latinského textu - originálu

Z roku 1100 se dochovali dvoje glosy: Staroslověnské glosy a Vídeňské glosy

Na rozhraní 10. - 11.st. vzniká krátká píseň v počeštěné podobě „Hospodine, pomiluj ny“

12. - 13.st. - velmi oblíbená česká píseň - Svatý Václave

1
KOSMAS - CHRONIKA BOEMORUM
Během 12.st. se rozvíjela latinská literatura, v písemnictví se i nadále nacházeli zájmy
duchovenstva. Latinská tvorba však byla obohacována o nové oblasti především o historii.
Počátkem 12.st. vzniká latinské prozaické dílo Česká kronika, od pražského kněze Kosmy
(1045 - 1125), který založil českou dějepiseckou tradici.

Kosmas o jeho životě nemáme mnoho zpráv. Získal značné vzdělání v Praze i v Litichu, pak
se stal děkanem svatovítské kapituly. Byl ženatý, měl ráznou ženu Božetěchu, rád poslouchal
vyprávění pamětníků.

Česká kronika - lit. žánr, v němž autor popisuje jednotlivé události tak, jak na sebe časově
navazovaly, je psána latinsky, zachycuje historii země od dob bájných (pravěku) až do roku
1125, má 3 části, čerpá z vyprávění starců, z národních pověstí a bájí a píše o tom, co sám
zažil, moderní bádání odkrylo na mnohých místech chybné datování událostí, nepřesnosti, má
však pro naši kulturu obrovský význam jak po historické, tak i po jazykové stránce, je psána
latinsky, ale obsahuje tzv. bohemika → jednotlivá česká slova vkládaná do latinského textu
Tato kronika má pro naší kulturu epochální význam, nejen jako historický pramen, ale i jako
dílo umělecké.

1.2. Slovo, slovní zásoba, aktivní a pasivní

slovo - jednotka slovní zásoby, má svůj věcný význam, který je srozumitelný všem
příslušníkům daného jazyka. Je to skupina hlásek, která má význam. Slova jsou
pojmenováním předmětů, jevů, dějů
Pojmenování jsou: 1) Jednoslovná - třída
2) Víceslovná (sousloví) - třídní kniha
Všechna slova daného jazyka tvoří jeho slovní zásoba. Počet slov ve slovní zásobě není
přesně určen, protože je to neuzavřený celek.

slovní zásoba aktivní - jsou to slova, která užíváme v běžném hovoru, obsahuje 3000 - 9000
slov. Rozsah slovní zásoby závisí na: vzdělání, věku, zálibách…

slovní zásoba pasivní - jsou to slova, jejichž významu dokážeme porozumět, obsahuje 9000 -
36000 slov (pavéza, palcát, řemdih = husitské zbraně). Závisí na: zájmech, věku…

2
2.1. Česká lit. od poloviny 13.st. do konce 14.st.
(laicizace a zčeštění, Alexandreis, Dalimilova kronika, Karel IV, soc. satiry)

Laicizace a zčeštění literatury

Na přelomu 13. - 14.st. dochází k novému rozvrstvení ve společnosti. Rozvíjí se město
a nejbohatší postavení tam získávají měšťané. Latinská lit. byla určena jen malé části tehdejší
společnosti. Do pol. 13.st. začíná duchovenstvo ztrácet v literatuře své výjimečné postavení a
o literaturu se začíná zajímat i šlechta - laik → dochází k tzv. laicizaci naší literatury.
Na přelomu 13. - 14.st. se opět objevují díla psaná česky - zčeštění
Nejstarší díla psaná česky představují duchovní lyriku: Kurhutina modlitba
Ostravská píseň
Apokrif o Jidášovi
Světská epika: na přelomu 13. - 14.st. vzniká rozsáhlá česká veršovaná báseň Alexandreis
(Alexandreida) - měla 9000 veršů, ale dochovala se asi jen ⅓. Zpracovává oblíbené téma o
životě a činech makedonského krále Alexandra Velikého.

Dalimilova Kronika: z počátku 14.st. získala ještě větší oblibu, než Alexandreida. Je to česká
veršovaná kronika, autor je neznámý. Název díla je tradiční, ale určení jména autorova je
historický omyl. Až v 17.st. byl jako autor označen kněz Dalimil Meziříčský. Autor čerpal
z různých kronik, hlavním podkladem byla Kosmova česká kronika. Své vyprávění začíná
od stavby Babylonské věže a končí rokem 1310 - nástupem Jana Lucemburského na český
trůn.
Středem zájmu autora jsou osudy českých panovníků, zajímá se i o nižší šlechtu a klade důraz
na národní problematiku.

Ukázka: O selské kněžně Boženě - když lovil kníže Oldřich u Postoloprd, potkal krásnou
selskou dívku Boženu. Velmi se mu zalíbila, a proto se rozhodl, že si ji vezme za manželku.
Jeho rádcové mu však doporučují Německou královnu. Oldřich jí odmítá, protože by
nerozuměla českému lidu a jejich syny by učila německy.

Vrchol feudální kultury

Částečně v 1.pol. a hlavně v 2.pol. 14.st. se začali na literatuře také podílet měšťané. Bylo to
způsobeno rychlým rozvojem hospodářského a politického života. Za vlády Karla IV se staly
české země centrem světové říše.
Kulturní památky: Karlův most, založení nového města pražského, chrám sv. Víta, Karlštejn,
založení Pražské university - 1348 - podporovala latinské písemnictví
Karel IV - tvůrce několika latinských děl překládaných do češtiny Korunovační řad - Vita
Coroli
Česká tvorba: největší zájem o epiku s duchovní tématikou - 2 směry
1. literatura směřující k exkluzivitě nebo-li výlučnosti - Život sv. Kateřiny
2. literatura, která se přibližuje potřebám člověka - Legenda o sv. Prokopu

Sociální satiry
v 2 pol. 14.st. (za vlády Václava) začínali autoři svými díly odhalovat přiostřující se sociální
rozpory ve společnosti. Bídu chudých studentů, pro níž byl příznačný šibeniční humor
zobrazuje píseň Veselé chudiny → přišla zima, studenti mají roztrhané šaty, v létě jim to
nevadilo, v zimě jdou do hospody, kde se jenom ohřejí, protože na jídlo a pití nemají…

3
Nejpokrokovější památky předhusitské doby byly vytvořeny v satiře v 70. - 80. letech 14.st.
vzniká Hradecký rukopis - autor neznámý, pravděpodobně měšťan

Dílo má dvě části: 1) Desatero kázanie božie

2) Satiry o řemeslnících a konšelích
Tyto skladby napadají ševce, krejčí, pekaře, řezníky, lazebníky a městské radní. Vyčítá jim
přestupky hospodářského charakteru a hrozí jim peklem.

Ukázka: O pekaři - přidá do mouky mnoho kvasnic, chleba je nakynutý, ale váží mnohem
méně…

V rukopise je zapsána také nejstarší bajka O lišce a džbánu, která poukazuje, že i chytrák
může doplatit na svou vychytralost. Koncem 14.st. vznikla satirická hádka Podkoní a žák

2.2. Obohacování slovní zásoby

1) Odvozováním příponami a předponami
2) Skládáním slov
3) Zkracováním - tvoření zkratek a zkratkových slov
4) Vznikem sousloví - spojování slov v sousloví
5) Přejímáním z cizích jazyků
6) Změnou slovního významu

1) Odvozování - lesní - les = kořen (největší část slova), n = kmen, í = koncovka

Při odvozování přidáme ke slovotvornému základu předponu nebo příponu.

2) Skládání - lesostep, ropovod

3) Zkracování - a) iniciální zkratky SPŠ - střední průmyslová škola

b) zkratková slova Čedok - Česká dopravní kancelář

4) Vznik sousloví - nové skutečnosti pojmenováváme pomocí výrazů dvoj a více slovních,
které získávají nový význam.
př.: kosmická loď, základní umělecká škola
Multiverbizace - z jednoslovných pojmenování vznikají pojmenování víceslovná.
př.: dohlížet - vykonávat dohled
Univerbizace - z víceslovných pojmenování vznikají pojmenování jednoslovná
př.: panelový dům - panelák

5) Přejímání z cizích jazyků

př.: software

6) Změnu slovního významu

př.: jádro (atomu), křídlo (letadla)

4
3.1. Husitská literatura
(Husovi předchůdci, Jan Hus, Husitská literatura,doznívání husitských ideálů v tvorbě Petra
Chelčického)

Husovi předchůdci
na přelomu 14. a 15.st. vyústila krize feudalismu. V 2.pol. 14.st. stoupal zájem o bibli a byl
pořízen její úplný překlad. Kazatelé a myslitelé poukazovali na rozpory ve společnosti a
snažili se přemýšlet možnost nápravy na náboženském podkladě. Šlo o tzv. Husovi
předchůdce.
1. Latinští a němečtí kazatelé své názory a myšlenky ukládali do latinských a německých
spisů, proto jejich činnost neměla ohlas mezi širšími masami: Matěj z Janova
Konrad Walthauser
2. Čeští kazatelé působili bezprostředně na chudiny. Jan Milíč z Kroměříže - jeho žáci pak
kázali v Betlémské kapli (postavena koncem 14 st.). Ta se stala centrem českého kazatelství
Jan Hus 1402 - 1412.
Tomáš Štítný ze Štítného - o jeho životě máme málo zpráv, byl příslušníkem chudnoucího
zemanstva, studoval v Praze, tam navštěvoval Milíčova kázání, po návratu na svou rodnou
tvrz začal psát pro své děti, pak i pro širší čtenářstvo.
Své traktáty tvořil metodou: 1) Překladatelskou - jeho překlady jsou volné
2) Kompilační - z převzatých poznatků vytvořil nový celky
Vytvořil řadu drobných traktátů - je to učené pojednání s filosofickým nebo náboženským
námětem (typické pro středověké náboženské úvahy).
Příklad: Řeči besední
Knížky šestery o obecných věcech křesťanských

Jan Hus (asi 1371 - 6.7.1415)

Narodil se v Husnici u Prachatic, studoval na Pražské Universitě (žák, bakalář, mistr
svobodných umění), stal se rektorem Pražské University. Roku 1400 vysvěcen na kněze.
Roku 1409 se zasloužil o vydání Kutnohorského dekretu. V letech 1402 - 1412 působil jako
lidový kazatel v Betlémské kapli, ve svých kázáních poukazoval na rozmařilý život církve,
musel opustit Prahu, odešel do Jižních Čech na hrad Krakovec a kázal na Kozím hrádku, pak
předstoupil před církevní koncil (sněm) v Kostnici, své učení zde neobhájil a 6.7.1415 byl
jako kacíř upálen.
Literární tvorba: 1) psaná latinsky - De ecclesia [de eklézia] → o církvi - Hus v něm
dokazuje, že příslušníkem církve je jedině ten, kdo nespáchal těžký hřích. Říká, že hlavou
církve je Kristus a ne papež. Tím popřel papežovo postavení a zaútočil na soudobou církev.
2) psaná česky - Knížky o svatokupectví - kritika prodeje odpustků
- Postila (z komolení latinských slov) - dílo vzniklo ve
vyhnanství a je to soubor traktátů

Pravopisná úprava → Hus zjednodušuje spřežkový pravopis a nahradil ho didaktickým.

Charakteristika husitské literatury

Se vyznačovala především zlidověním. V období 1419 - 1434 se rozvíjela duchovní píseň,
historický zpěv, kazatelství, traktáty, kroniky, polemiky a především bojová píseň.
Většina husitských písní se dochovala z 20 let 15.st. ve sborníku zvaném Jistebnický
kancionál.
Nejznámější píseň, která povzbuzovala a podněcovala husitské bojovníky byla → Ktož jsú
boží bojovníci

5
Literární obraz situace na počátku bojů, roku 1420, podává ve třech skladbách Budyšínský
rukopis: 1. Žaloba Koruny české
2. Porok Koruny české = domluva
3. Hádání Prahy s Kutnou Horou - alegorická skladba, v níž vítězí Praha jako
zastánkyně husitství

Doznívání Husitství
Ideály Husitství doznívají v traktátové literatuře Petra Chelčického (1390 - 1460) - o jeho
životě mnoho nevíme, byl to svobodný sedlák žijící v Jižních Čechách, odvrátil se od
husitských bojů. Odmítal jakoukoli formu tělesného boje a uznával jenom boj duchovní. Hájil
zásadu neodporovat zlu násilím (ty mě praštíš já ne)
Traktáty: O boji duchovním - odmítl jakoukoli formu tělesného boje
O trojiem lidu - je rozhodně proti rozdělení společnosti na stav rytířský, duchovní
a robotný
Postila - neuznává papeže jako hlavu církve, zamítá trest smrti, protiklady ve
společnosti vidí ještě ostřeji než Hus, napadá církev
Sieť viery pravé

3.2. Epické literární druhy

Epické literární druhy - jejich základem je děj, uplatňuje se v nich verš i próza. Kritérium
dělení je rozsah skladby.
1. malé - nejjednodušší příběh → příběh, bajka
2. střední - příběh je obohacen o charakteristiku, popis, líčení → báje (mýtus), pověst,
pohádka, povídka, novela
3. velké - rozsáhlé příběhy obohaceny o charakteristiku, popis apod. → román, epos

Epos (epopej)
- je rozsáhlé epické vypravování, které se soustřeďuje kolem společného jádra, vypravuje se
v tzv. epické šíři, pěstuje retardační (zpomalovací) motivy, autor ulpívá na podrobnostech,
Dělení podle vzniku: 1. národní → podle země kde vznikl
2. Umělé → jsou známí autoři
Dělení podle tematiky: 1. Hrdinský
2. Historický
3. Rytířský
4. Duchovní
5. Romantický

6
4.1. Renesance a humanismus ve světové a české literatuře
(vysvětli pojmy Romantismus a Humanismus, Italská 14.st., Francouzská 15.st., Španělská 16.
- 17.st., Anglická lit. 16. - 17.st, Česká lit. - latinsky a česky píšící)

Humanismus - z latinského slova humanus = lidský, nazýváme tak Evropské literární hnutí
15. - 16.st., které vzniklo ve 14.st. v Itálii
- humanisté zdůrazňovali ideál dobra, krásy, lidského vědění a vymaňovali se ze středověkých
církevních dogmat (poučka)
- tento směr byl obratem k slavné minulosti z doby římské říše
- autoři místo latiny barbarské prosazovali spíše latinu klasickou

Renesance - původ slova z francouzštiny (znovuzrození), je to název pro jednu z největších

kulturních epoch v Evropě
- počátky klademe do 13. - 14.st. do Itálie → odtud se se značným zpožděním šíří do Evropy,
je to mohutný umělecký proud, který soustřeďuje zájem na člověka, prosazuje rozvoj
přírodních věd a přiklání se k radostem pozemského života
- svůj výraz našla renesance v architektuře a ve výtvarném umění
Italská renesance - Michelangelo Buoanarroti - básník, architekt, sochař - náhrobky, socha
sv. Davida, malíř - vyzdobil v Římě Sixtinskou kapli
Čechy - např.: Zámek ve Velkých Losinách, Praha - Belveder, Zpívající fontána

Italská literatura 14.st.

Dante Alighieri (1265 - 1321)
- je autorem duchovního eposu sto zpěvech → Božská komedie - autor nás provází rájem,
peklem a očistcem, kde hovoří s dušemi významných historických osobností
Giovanni Boccaccio (1313 - 1375)
- vytvořil soubor sta novel → Dekameron - ve Florencii vypukl mor a majetní lidé prchají na
své venkovské statky. Deset mladých mužů a žen si po deset dní vypráví pro ukrácení dlouhé
chvíle příběhy.

Francouzská literatura 15.st.

Francois Villon (1431 - asi po roce 1463)
- pocházel z chudé rodiny, původně se jmenoval → de Moutcorbier a jméno Violin převzal od
kněze, který ho vychovával a umožnil mu studie na universitě
- žil nevázaným způsobem životem, toulal se, kradl, ve rvačce zabil kněze, byl odsouzen k
trestu smrti oběšením, ale nakonec na 10 let vysouzen z Paříže, pak se po něm slehla zem
- je autorem sbírek: Malý testament (závěť)
Velký testament (závěť)
v nichž píše o bídě lidského života, o strachu ze smrti a o lítosti z promarněného mládí
- je zakladatelem Villonské (francouzské) balady - je to lyrická báseň o 4 slokách, poslední
se nazývá poslání a její verš se opakuje v předchozích slokách

Ukázka: Balada o zobáčku Pařížanek - autor hodnotí výřečnost žen z různých Evropských
zemí a na závěr poslání konstatuje, že Pařížanky jsou nejupovídanější

7
Španělská literatura 16. - 17. st.
Miguel de Cervantes (1547 - 1616)
- všestranně nadaný autor, psal poezii (básně), dramata i romány, prožil pohnutý život,
v námořní bitvě přišel o ruku, pak 5 let v otroctví, v obchodním podnikání se nedařilo, tak
začal literárně tvořit a i když měl jeho román úspěch, žil v bídě, napsal dvojdílný román →
Důmyslný rytíř Don Quijote de la Manche - titulní postavou je chudý šlechtic, který se
zbláznil z četby rytířských románů a umínil si, že obnoví slávu potulného rytířstva,
Quijotovou protiváhou je jeho sluha Sancho Panza, který na rozdíl od svého pána neztrácí
smysl pro realitu. Původně byl román zamýšlen jako satira na rytířské romány, je obratem
věčné lidské touhy po ideálu pravdy, svobody a spravedlnosti.

Anglická literatura 16. - 17.st

William Shakespeare (1564 - 1616)
- je nesporně největším dramatikem nejen anglické, ale i světové literatury, o jeho životě
máme jen málo zpráv
- narodil se ve Stratfordu, v 18 letech se oženil, pak odešel do Londýna, kde působil
v různých divadelních společnostech, později se stal spolumajitelem divadla Globe
- připisuje se mu asi 37 divadelních her, u některých je jeho autorství sporné

Tematicky se jeho díla dělí na:

1) Pohádkové hry - Bouře, Zimní pohádka
2) Historické hry - Jindřich VI, Richard III
3) Tragédie - Romeo a Julie, Hamlet, Král Lear
4) Komedie - Sen noci Svatojánské, Zkrocení zlé ženy

Ukázka: Zkrocení zlé ženy - bohatá rodina, 2 sestry Kateřina (zlá) a Blanka. Blanka už měla
muže, ale nemohla si ho vzít, protože zlá Kateřina neměla nikoho. Nejlepší přítel Blančina
muže se obětoval a vzal si ji. Petruccio si jí doma převychoval a nakonec se stala spořádanou
a poslušnou ženou.
Náměty ke hrám čerpal ze starých kronik, italských a francouzských povídek a hry jsou psány
převážně ve verších.

- roku 1444 byl němcem Johanem Guterbergem vynalezen knihtisk

Humanismus v České literatuře 2 pol. 15. a 16.st.

- čeští humanističtí tvůrci projevovali odpor ke středověku, odklonili se od středověké latiny a
razili cestu latině humanistické
- na spisovnou češtinu působila tato latina jako vzor a tak vznikla humanistická čeština, která
se vzdalovala od živého lidového jazyka

1) latinsky píšící humanisté:

Jan z Rabštejna
- byl to katolický kněz, který hájil zájmy krále Jiřího z Poděbrad
- je autorem spisu Dialogus (rozhovor) - je to fiktivní rozhovor mezi 3 českými šlechtici, kteří
mají různé politické názory
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
- prozaik a básník, dosáhl evropské proslulosti → hodně cestoval pozemích jižní Evropy,
- vytvořil rozsáhlou knihovnu a z jeho tvorby je nejznámější báseň Satira k sv. Václavu

8
2) česky píšící humanisté:
Viktorin Korvel ze Všehrd (1460 - 1520)
- studoval práva, pracoval u zemského soudu, byl povýšen do šlechtického stavu, začal psát
latinsky, brzy však přechází k češtině a vytýčil si požadavek, aby se čeština dostala na úroveň
klasické latiny, soustředil se na práci překladatelskou - přeložil Knihy o napravení padlého,
dále se soustředil na spisy právnické povahy - vyšel ze své právnické praxe u zemského soudu
a vytvořil spis O právech O súdiech i o Deskách země české knihy desatery - toto dílo
však nebylo úspěšné a autor se vzdal veřejné činnosti

- první česky tištěná kniha roku 1468 v Plzni = Trojánská kronika

- inkunábule jsou prvotisky do roku 1500 včetně

Daniel Adam z Veleslavína (1546 - 1599)

- Jiří Melantrich z Aventina - tchán, vlastnil nakladatelství
- vystudoval historii na univerzitě, oženil se s dcerou slavného pražského tiskaře J. M., po
něm zdědil závod (tiskařství) a byl povýšen do šlechtického stavu
- především překládal a jeho přispěním vyšlo přes 30 knižních spisů - knihy jazykově
upravoval a snažil se o povznesení morálky, vlasteneckého cítění a hospodářské úrovně

Jan Blahoslav (1523 - 1571)

- představitel Jednoty bratrské
- po studiu na zahraničních univerzitách působí jako biskup v Ivančicích na Moravě a zaslouží
se o rozvoj vzdělání v Bratrských školách
- vytvořil jazykovou učebnici → Gramatika česká - která vychází ze starších spisů, ale není
to soustavná mluvnice
- zabýval se hudbou, v Šamotulském kancionále ustálil bratrskou píseň a sám jich asi 70
složil
- přeložil Nový zákon, který se stal součástí Kralické bible - vyšla v 6 dílech v Kralicích na
Moravě od roku 1579 (Starý zákon byl přeložen několika bratrskými učenci)

4.2. Lyricko - epické žánry

(balada a romance)

balada - rozsáhlá báseň smutného obsahu s tragickým zakončením, vystupují z ní

nadpřirozené bytosti
Vývoj balady: Od baladické písně v době Barokní k baladě klasické v době Národního
obrození (K.J. Erben - Kytice), pak balada sociální a národnostní z konce 19. a počátku
20.st. (Petr Bezruč - Slezské písně)

romance - svým původem lidová píseň, opěvovala hrdinské činy z bojů Španělů proti
Maurům. Dnes je to báseň, která je naplněna radostnou náladou, často i humorem.

9
5.1. Významné osobnosti české středověké literatury
(Konstantin a Metoděj, Kosmas, Jan Hus, J. A. Komenský)

Konstantin a Metoděj
863 - na Velkou Moravu přicházejí dva učení bratři Konstantin a Metoděj, přišli ze Soluně,
v jejímž okolí žili slovanské kmeny hovořící obdobným jazykem jako byla staroslověnština
jejich činnost: 1) Vytvoření písma - HLAHOLICE - na základě malých písmen řecké abecedy
- CYRILICE - na základě velkých písmen řecké abecedy
(z cyrilice se později vyvinula azbuka)
2) Překladatelská činnost - překládají knihy potřebné pro náboženský život,
části bible, modlidby, breviáře, misály, také texty právnické povahy
3) Samostatná tvorba - proglas - je veršovaná předmluva k překladu
Evangelia, autor je Konstantin, který zdůrazňuje právo člověka na mateřský bohoslužebný
jazyk (je lépe říci pět slov v staroslověnštině než 10 tisíc slov v latině)
Vrcholem lit. činnosti jsou dvě prózy označované jako legendy Životy Konstantinův a
Metodějův - historické vypravování zachycuje životy bratrů od narození až po jejich smrt.

Kosmas
O jeho životě nemáme mnoho zpráv. Získal značné vzdělání v Praze i v Litichu, pak se stal
děkanem svatovítské kapituly. Byl ženatý, měl ráznou ženu Božetěchu, rád poslouchal
vyprávění pamětníků.

Česká kronika - lit. žánr, v němž autor popisuje jednotlivé události tak, jak na sebe časově
navazovaly, je psána latinsky, zachycuje historii země od dob bájných (pravěku) až do roku
1125, má 3 části, čerpá z vyprávění starců, z národních pověstí a bájí a píše o tom, co sám
zažil, moderní bádání odkrylo na mnohých místech chybné datování událostí, nepřesnosti, má
však pro naši kulturu obrovský význam jak po historické, tak i po jazykové stránce, je psána
latinsky, ale obsahuje tzv. bohemika → jednotlivá česká slova vkládaná do latinského textu
Tato kronika má pro naší kulturu epochální význam, nejen jako historický pramen, ale i jako
dílo umělecké.

Jan Hus (asi 1371 - 6.7.1415)

Narodil se v Husnici u Prachatic, studoval na Pražské Universitě (žák, bakalář, mistr
svobodných umění), stal se rektorem Pražské University. Roku 1400 vysvěcen na kněze.
Roku 1409 se zasloužil o vydání Kutnohorského dekretu. V letech 1402 - 1412 působil jako
lidový kazatel v Betlémské kapli, ve svých kázáních poukazoval na rozmařilý život církve,
musel opustit Prahu, odešel do Jižních Čech na hrad Krakovec a kázal na Kozím hrádku, pak
předstoupil před církevní koncil (sněm) v Kostnici, své učení zde neobhájil a 6.7.1415 byl
jako kacíř upálen.
Literární tvorba: 1) psaná latinsky - De ecclesia [de eklézia]
- O církvi - Hus v něm dokazuje, že příslušníkem
církve je jedině ten, kdo nespáchal těžký hřích. Říká, že hlavou církve je Kristus a ne papež.
Tím popřel papežovo postavení a zaútočil na soudobou církev.
2) psaná česky - Knížky o svatokupectví - kritika prodeje odpustků
- Postila (z komolení latinských slov) - dílo vzniklo ve
vyhnanství a je to soubor traktátů

Pravopisná úprava → Hus zjednodušuje spřežkový pravopis a nahradil ho didaktickým.

10
Jan Amos Komenský (1592 - 1670)
Narozen 1592 v Nivnici. Latinským jménem Comenius, brzy mu rodiče zemřeli, vzdělání
získal v českobratrských školách doma a v Německu, po návratu se stal knězem a učitelem
(stoupenec Jednoty bratrské), působil v Přerově a ve Fulneku, události roku 1620 krutě zasáhli
do jeho života, jako nekatolík se ukrývá na různých místech (i Velké Losiny), v té době mu
zemřela žena a obě děti, roku 1628 opustil vlast a odešel do polského Lešna - zde se stal
posledním biskupem i písařem Jednoty bratrské, začal pracovat na velikém slovníku (shořel),
pak se věnoval reformám ve školství, odstěhoval se do Holandska, kde také umírá a je
pochován v Noordenu.

Přehled literární činnosti: 1) Díla filosofická a náboženská

2) Spisy pedagogické
3) Spisy pancofické (vševědné)

1) Díla filosofická a náboženská

Listové do nebe - je to 5 fiktivních dopisů, ve kterých si stěžují chudí na bohaté. Dopisy
jsou adresovány Kristovi. Komenský se tak pokouší řešit soc. otázky, ale k žádnému závěru
nedošel.
Labyrint světa a ráj srdce - dílo vzniká po bitvě na Bílé hoře 1620, je to rozsáhlá
alegorická (jinotajná) skladba, která znázorňuje autorovu pouť světem, který je zobrazen
jako veliké město

Ukázka: Poutník (sám autor) si jde prohlédnout svět, aby si vybral vhodné povolání. Na
cestě ho doprovázejí dva průvodci Vševěd a Mámení, kteří mu nasazují brýle
mámení. Ten je však posune tak, aby mu nepřekážely ve správném pozorování.
Žádné řemeslo se mu nelíbí a odevzdává se do vůle boží.

2) Spisy pedagogické
Komenský se domníval, že spory mezi lidmi je možné odstranit vzděláním…
Didaktika - tj. umění umělého vyučování, byla napsána česky, ale pro ostatní národy byla
přeložena do latiny jako Didaktica Magna (Velká didaktika). Komenský v ní podává teorii
vyučování, vzdělání žáka je rozloženo do čtyř stupňů po 6 letech.
1. 0 - 6 let = škola mateřská → výchova v rodině, hlavně matka, získávání hygienických
návyků a zvládnutí mateřské řeči.
2. 6 - 12 = škola národní → povinná pro všechny děti, ve vesnicích i ve městech,
vyučovací jazyk mateřský = český.
3. 12 - 18 = Gymnázia → jen pro nadané žáky, ve větších městech, vyučovací jazyk
= latina
4. 18 - 24 = University → jen pro velmi nadané žáky, jen v hlavních městech
královských (u nás: Praha - Karlova Univerzita), vyučovací jazyk latina

Informatorium školy mateřské - je určena matkám a chůvám, které se zabývají

předškolní výchovou dítěte.

Brána jazyků - jazyková učebnice

Svět v obrazech (orbis pictuc) - učebnice, která využívá ilustrací k výuce cizích jazyků

11
5.2. Lyrické žánry
(písně, óda, žalozpěv, epigram, satira) - K.H. Borovský

píseň - je součástí ústní slovesnosti, šíří se ústním podáním, její autor není znám, proto
existuje v řadě variant, klade důraz na přesný hudební rytmus a rým, často využívá refrén –
podle původu ji dělíme → lidová
→ umělá
žalozpěv (elegie) - báseň smutného charakteru, která se zabývá ztrátou někoho nebo něčeho

óda - báseň většího rozsahu, která oslavuje vážný předmět

epigram - krátké satirické čtyřverší, v němž autor vyslovuje úsudek k nějakému jevu ze
života

12
6.1. Francouzský klasicismus
(Moliere)
Česká barokní literatura
(oficiální, lidová, pololidová, emigrantská - J.A. Komenský)

Francouzský klasicismus
- doba 17.st. ve Francii, konec 18. - počátek 19.st. v české literatuře
- reagoval na mysticismus baroka, požadoval rozumovou kázeň, chtěl zobrazovat
charakterové vlastnosti člověka své doby a vzorem mělo být umění antické
- pravidla klasicismu v literatuře stanovil francouzský básník a dramatik Nicolas Boileau
Literatura se přísně dělila na:
1. Literatura vysoká: epos, óda, tragedie, žánry zobrazovaly život vysokých vrstev
společnosti, hlavní představitel tragédie byli: Pierre Corneille a Jean Racine.
2. Literatura nízká: bajka, satira, komedie, v žánrech vystupují neurozené postavy, hlavní
představitel komedie byl Moliere (1622 - 1673) → vlastním jménem Jean Baptiste
Poguelim, syn zámožného měšťana, zajímalo ho herectví, stal se členem herecké
společnosti, v této době si změnil jméno, byl hercem, režisérem, ředitelem, tvůrcem
divadelních her, dostal se do královských služeb, vystupoval proti církvi, která ho
proklela, zemřel náhle.
Problematika jeho her je velmi široká, píše v:
- postavení žen v rodině a ve společnosti
- náboženské pokrytectví
- snaha měšťáků o napodobení šlechty
- chorobná lakota
Přehled komedií: Lakomec, Don Juan, Měšťák šlechticem, Tartuffe

Barokní literatura druhá pol. 16. - 1.pol. 18.st.

- původ slova z francouzštiny, v překladu znamená nepravidelný

Výtvarné umění - na rozdíl od renesanční geometrie chce vytvářet optickou iluzi a tou
člověka ohromovat.

Stavitelství - většinou kostely např. Chrám sv. Mikuláše

Malířství - Karel Škréta, Petr Brandl

Sochařství - Matyáš Braun - tvůrce soch Neřestí a Ctností na zámku v Kuksu

Baroko v literatuře
- rozhodujícím momentem byl rok 1620 (bitva na Bílé hoře), dochází ke značné emigraci
nekatolíků a k úbytku vzdělaného obyvatelstva a k poněmčování

Literární produkce tohoto období se omezila na tvorbu:

1. oficiální
2. lidovou a pololidovou
3. emigrantskou

13
1) Tvorba oficiální
- spisovatelé si nekladli za cíl bezprostřední poznání skutečnosti jako u renesance, ale obraceli
se k nadpozemským silám, byly zdůrazňovány pověry a tajemno (mystika), hl. hrdinou se
stává světec
- v tomto období má hlavní vliv na literaturu Jezuitský řád (kněžský řád)
- v tomto období byl kladen důraz na:
- kazatelství
- duchovní básnictví
- legendy (tajemno, mystika)
- jezuitské drama
- snahy jezuitů narazili na odpor nejenom u lidu, ale také u vzdělanců, jedním z nich byl i
kněz → jezuita Bohuslav Balbín, který se snažil o povznesení českého jazyka, ale jeho spisy
vyšly až v době NO
- v této době se objevují snahy pečovat o český jazyk u tzv. puristů (brusiči jazyka)
např. salát = zelenochrupka, švagr = sestromuž, kapesník = nosočistoplena

2) Tvorba lidová
- tvoří protiklad oficiální literatury
- vznikala převážně na venkově
- zahrnuje epiku, lyriku, drama, verš i prózu
- vznikají sociální písně → lidové písně, které podávají otřesná svědectví o robotě a o
postavení nevolníka
- vznikají pohádky → je pro ni charakteristický lidový optimismus
- vznikají lidové balady → převažují motivy z každodenního života a objevují se již
fantastické prvky, tyto baladické písně tvořily podklad pro vznik klasických balad v době NO
Ukázka: Sestra travička - zlá sestra otrávila svého bratra, ale když se o tom doslechl její
snoubenec, opustil ji pro obavy z možného otrávení také
Tři dcery - otec dal dvěma svým dcerám velké věno, když se o něj pak měly
postarat, tak ho nechtěly, jen ta třetí mu pomohla
- vznikají pověsti - vracejí se daleko do historie, nebo vyprávějí o nedávných událostech

3) Tvorba pololidová
- tvoří přechod mezi oficiální a lidovou tvorbou
- tato díla vznikala hlavně ve městech
Interludia
- jsou krátké frašky (komedie) pro pobavení drobného měšťanstva, za terč posměchu se
braly sedláka a jeho ženu
- zachovalo se 7 frašek od učitele Václava Františka Kocmánka
Kramářské (jarmareční) písně
- byly tématicky velmi pestré
- vypovídaly o rozmanitých událostech, které lid zajímaly - o katastrofách a o mordech
Ukázka: Jistá a pravdivá novina o jednom mládenci mysliveckém, který si kvůli lásce
k chudobné dívce vzal život.

14
Jan Amos Komenský (1592 - 1670)
Narozen 1592 v Nivnici. Latinským jménem Comenius, brzy mu rodiče zemřeli, vzdělání
získal v českobratrských školách doma a v Německu, po návratu se stal knězem a učitelem
(stoupenec Jednoty bratrské), působil v Přerově a ve Fulneku, události roku 1620 krutě zasáhli
do jeho života, jako nekatolík se ukrývá na různých místech (i Velké Losiny), v té době mu
zemřela žena a obě děti, roku 1628 opustil vlast a odešel do polského Lešna - zde se stal
posledním biskupem i písařem Jednoty bratrské, začal pracovat na velikém slovníku (shořel),
pak se věnoval reformám ve školství, odstěhoval se do Holandska, kde také umírá a je
pochován v Noordenu.

Přehled literární činnosti: 1) Díla filosofická a náboženská

2) Spisy pedagogické
3) Spisy pancofické (vševědné)

1) Díla filosofická a náboženská

Listové do nebe - je to 5 fiktivních dopisů, ve kterých si stěžují chudí na bohaté. Dopisy
jsou adresovány Kristovi. Komenský se tak pokouší řešit soc. otázky, ale k žádnému závěru
nedošel.
Labyrint světa a ráj srdce - dílo vzniká po bitvě na Bílé hoře 1620, je to rozsáhlá
alegorická (jinotajná) skladba, která znázorňuje autorovu pouť světem, který je zobrazen
jako veliké město

Ukázka: Poutník (sám autor) si jde prohlédnout svět, aby si vybral vhodné povolání. Na
cestě ho doprovázejí dva průvodci Vševěd a Mámení, kteří mu nasazují brýle
mámení. Ten je však posune tak, aby mu nepřekážely ve správném pozorování.
Žádné řemeslo se mu nelíbí a odevzdává se do vůle boží.

2) Spisy pedagogické
Komenský se domníval, že spory mezi lidmi je možné odstranit vzděláním…
Didaktika - tj. umění umělého vyučování, byla napsána česky, ale pro ostatní národy byla
přeložena do latiny jako Didaktica Magna (Velká didaktika). Komenský v ní podává teorii
vyučování, vzdělání žáka je rozloženo do čtyř stupňů po 6 letech.
5. 0 - 6 let = škola mateřská → výchova v rodině, hlavně matka, získávání hygienických
návyků a zvládnutí mateřské řeči.
6. 6 - 12 = škola národní → povinná pro všechny děti, ve vesnicích i ve městech,
vyučovací jazyk mateřský = český.
7. 12 - 18 = Gymnázia → jen pro nadané žáky, ve větších městech, vyučovací jazyk
= latina
8. 18 - 24 = University → jen pro velmi nadané žáky, jen v hlavních městech
královských (u nás: Praha - Karlova Univerzita), vyučovací jazyk latina

Informatorium školy mateřské - je určena matkám a chůvám, které se zabývají

předškolní výchovou dítěte.

Brána jazyků - jazyková učebnice

Svět v obrazech (orbis pictuc) - učebnice, která využívá ilustrací k výuce cizích jazyků

15
6.2. Román
Název vznikl ve středověku ve Francii a byly jím označovány delší epické skladby světského
obsahu, které byly psány řečí lidovou - lingua romana → román 12.st. Později byla poezie
nahrazena prózou a jako umělecká forma se román vyvíjí od 16.st. Román zobrazuje osudy
hrdinů, ukazuje jejich vývoj, zachycuje historické události a jejich vývoj.

Stavba románu: Prolog - vysvětluje události, které románu předcházejí

Úvod (exposice) - seznámení s postavami a časovým rozvržením
Zápletka - dějové konflikty, které román obsahuje
Vyvrcholení děje - rozuzlení zápletek, uzavření děje
Epilog - doslov

Druhy románů: Historický román ( A. Jirásek - FL věk )

Společenský román ( H. de Balzac - Otec Goriot )
Vesnický román ( K. Světlá - Vesnický román )
Detektivní román ( A. Christie - Deset malých černoušků )
Dobrodružný román ( J. Verne - Vynález zkázy )
Utopický román ( K. Čapek - Krakatit )

16
7.1. Národní obrození 1 a 2 fáze
(doba, proč vznikla, Josef II, rozdělení do 3 fází. J. Dobrovský, V. M. Kramerius, J.
Jungmann, F. L. Čelakovský)

Národní obrození - poslední čtvrtina 18. - 1. pol. 19.st.

- velké společenské hnutí, které se projevuje snahou po hospodářském a kulturním
osamostatněním
- toto velké národní hnutí umožnilo významné hospodářské změny, ke kterým došlo koncem
18.st. za vlády rakouského císaře Josefa II. - osvícenský panovník (osvícenství =
„racionalismus“ bylo myšlenkové hnutí vzniklé ve Francii, které žádalo, aby se život jedince
řídil rozumem a zásadami přirozené rovnosti mezi lidmi.
Josef II. - 1780 - 1790
patenty: toleranční patent = každý mohl vyznávat své zvolené náboženství
zrušení Jezuitského řádu
zrušení nevolnictví roku 1781 (do poněmčených měst přichází z venkova české
obyvatelstvo, které začíná tvořit zárodek českého měšťanstva, je zatím ještě slabé, ale začíná
být nositelem obrozeneckých snah.

Etapy národního obrození (periodizace)

I. etapa - poslední třetina 18.st.

- je kladen důraz na rozvoj českého divadla a na vydávání českých knih (např. v Praze
v České expedici → Václav Matěj Kramerius).
- v tomto období byly položeny základy spisovné češtiny Josefem Dobrovským - ten o ni
psal německy a latinsky, nejdůležitější spis, podrobná mluvnice českého jazyka (v
němčině),je také tvůrcem dvojdílného německo-českého slovníku

II. etapa - od poč. 19. - do 30.let 19.st.

- generace Jungmanova využívá spisovnou češtinu v díle vědeckém (slovníky, učebnice) i
uměleckém
autoři: J. Jungman, F. L. Čelakovský, K. H. Mácha, František Palacký, P. J. Šafařík, J.
Kollár…

III. etapa - od 30.let 19.st. do r. 1848

- bylo zesíleno české národní hnutí a podporováno tvorbou spisovatelů, za to byli
pronásledováni pod policejním dozorem, nebo se dostali do vězení
např. B. Němcová, J. V. Frič, K. H. Borovský

Vývoj divadla
Obrozenci si uvědomovali význam českého mluveného slova. Za hlavní úkol pokládali zajistit
pravidelná česká divadelní představení a vytvořit vhodné hry pro lidové obecenstvo. Toto
divadlo mělo velký vliv na vývoj českého jazyka. Roku 1738 - stalé německé divadlo
V Kotcích. Roku 1771 - divadlo V Kotcích uvedlo první českou hru Kníže Honzík - přes
jazykovou nedokonalost měla hra obrovský úspěch, proto se vlastenci snažili o založení
českého divadla v letech 1786 - 1789 - na koňském trhu v Praze bylo založeno české divadlo
Bouda - v jejím čele stáli bratři Václav Thám, Karel Ignác Thám

Václav Thám - herec, organizátor, překladatel a tvůrce vlasteneckých a historických her

17
V. K. Klicpera
- další významnou osobností
- autorem několika desítek her - historické hry, rytířské, komedie, hry ze současnosti:
např.: Divotvorný klobouk, Veselohra ve městě, Rohovín čtvercový

Druhá etapa NO
Josef Jungmann (1773 - 1843)
- vystudoval gymnázium, pak filosofii a práva v Praze
- působil jako profesor, protože ještě čeština nebyla vyučovacím jazykem, tak ji Jungmann
vyučoval soukromě
- kulturní program své generace vyjádřil ve dvou statích Rozmlouvání o jazyce českém
- hlavní znak národnosti viděl v jazyce, říkal, že Čechem není každý obyvatel české země, ale
jenom ten, který českým jazykem hovoří

Přehled tvorby:
1) vlastní (básnická)
- napsal první českou romanci → Oldřich a Božena

2) překladatelská
- svými překlady dokázal, že čeština je schopna vyjádřit nejnáročnější myšlenky světové
literatury, musel řešit obtížné jazykové problémy, nedostačující slovní zásobu a vytvářet
básnická synonyma
např.: z angličtiny: J. Milton - Ztracený ráj (duchovní epos)
z francouzštiny: Fr. de Chateaubriand [šatobrijan] - Atala
z němčiny: Goethe - Heřman a Dorota (epos)
z ruštiny: Slovo o pluku Igorově

3) odborná činnost
Slovník česko-německý - 5 dílů, řada spolupracovníků
Historie literatury české - při zpracování vychází z německých dějin Josefa Dobrovského
Slovesnost - školská učebnice, která obsahovala teorii literatury a čítanku

Ohlasová poezie
František Ladislav Čelakovský (1799 - 1852)
- studoval filosofii v Českých Budějovicích
- profesorem slavistiky ve Vratislavi, pak Praze
- pracoval jako redaktor

Literární činnost:
1) vědecká (sběratelská)
- sběrem slovanských národních písní a přísloví → výsledkem byl 3 dílný soubor Slovanské
národní písně

2) původní básnická tvorba (ohlasová poezie)

- autor měl velký zájem o ruskou lidovou slovesnost (byliny), začal vytvářet její ohlasy
- roku 1829 - Ohlas písní ruských - vycházel z ruských bylin, ale některé básně tvořil podle
vlastních představ, sbírka obsahuje epické a lyrické básně, zobrazující život ruského lidu,
historické písně, zvířecí báje, vojenské písně, milostnou lyriku
Ukázka: epická báseň Bohatý Muromec

18
- roku 1839 - Ohlas písní českých - obsahuje satirické a výsměšné popěvky, převažuje lyrika,
hlavně milostná
Ukázka: balada Toman a lesní pana = Toman se chystá za svou milou a sestra mu radí, aby
nejel Doubravou. Toman přijíždí k hájovně a vidí, že jeho milá slaví zásnuby. Rodina mu dá
také najevo, že tam není vítán. Vrací se domů přes Doubravu a tam ho okouzlí lesní panna.
Domů se pak už vrátí jen samotný kůň.

7.2. Slova jednoznačná a mnohoznačná

Slova mají základní význam, řada slov má vedle základního významu i význam přenesený, na
základě vnitřní a vnější podobnosti:

slova jednovýznamová (jednoznačná)

- odborné názvy
- vlastní jména
- citoslovce
slova mnohovýznamová (mnohoznačná)
- mají několik významů a teprve podle souvislosti poznáme jejich význam:

např.: oko = orgán zraku,mastné oko, na punčoše, past, volské oko

list = papír, ze stromu, pila, úřední list, dopis, listové pérování

19
8.1. Romantismus v anglické, francouzské a ruské literatuře
(charakteristika, co zdůrazňují, Byroon, Walter Scott, Victor Hugo, A.S. Puškin)

Romantismus konec 18. - 1.pol. 19.st.

- široký umělecký proud z konce 18. - 1.pol. 19.st.
- slovo je odvozeno z francouzského pojmu román
- jako literární jev je tento směr značně rozporný, odmítá staré formy, ale obdivuje minulost,
klade důraz na cit, vášeň, svobodu a obraznost, neklade si za cíl zobrazit celou skutečnost,
vybírá si jen určité jevy

romantický hrdina - většinou splývá s autorem, je to člověk výjimečný, který není schopen
přizpůsobení, opovrhuje společenskými pravidly, uniká ze společnosti do samoty, do přírody

romantické žánry: Lyrickoepická poezie

Historické romány a povídky
Pohádky a báchorky
Veršované povídky

Anglická romantická literatura

George Gordon Byron (1788 - 1824)
- pocházel ze staré aristokratické (šlechtické) rodiny
- získal vysokoškolské vzdělání
- byl členem sněmovny lordů, kde obhajoval práva dělníků
- opustil Anglii a procestoval Španělsko, Itálii, Řecko, Malou Asii, žil hlavně v Itálii
- zúčastnil se osvobozeného boje v Řecku a předčasně zemřel
- své životní názory líčí v moderním eposu → Child Haroldova pouť = v rozsáhlém
básnickém díle opouští hrdina vlast, cestuje po Evropě, všímá si přírodních krás, ale také
nesvobody

Walter Scott (1771 - 1832)

- básník, sběratel skotských lidových balad, prozaik
- píše historické romány povídky, nejznámější je román Ivanhoe = který zachycuje dobu
panování anglického krále Richarda zvaného Lví srdce, který se vypravil ke svatému hrobu
do Jeruzaléma. Když panovník opustil zemi, někteří šlechtici začali zneužívat svou moc a
tyranizovali své poddané. Na jejich ochranu se postaví rytíř Ivanhoe, ale ocitne se v roli
člověka postaveného mimo zákon. Po panovníkově návratu vystupuje jako „černý rytíř“, je
bezpráví napraveno a statečný rytíř Ivanhoe odměněn.

Francouzská romantická literatura

Victor Hugo (1802 - 1885)
- básník, prozaik i dramatik
- byl odpůrcem Napoleona III., proto musel odejít do vyhnanství, kde strávil 20 let
- do Francie se vrátil po Napoleonově pádu, ujímal se obětí teroru a získal řadu post.

básnická tvorba (poezie): po celý život psal verše, vyvrcholením jeho básnické tvorby je 3
dílný cyklus Legenda věků, ve které zachytil vývoj lidstva za pokrokem, tímto dílem se
inspiroval Jaroslav Vrchlický.

20
 románová tvorba (próza): Bídníci (Ubožáci) - rozsáhlá románová skladba, která měla
okamžitý čtenářský úspěch, ústřední hrdina Jean Valjean, odsouzený pro krádež chleba
k práci, na galejích (žalář) se stane zásluhou biskupa vzorným člověkem, starostlivým
ochráncem osiřelého děvčátka, starostou města a podnikatelem, který pomocí svého majetku
zmírňuje bídu chudých, pak musí utéci do Paříže, během revoluce zachrání životy několika
lidí, nakonec umírá v bídě a jeho chráněnka (to děvčátko) poznává i jak dobrým byl člověkem

Další romány: Chrám Matky Boží v Paříži - děj se odehrává v 15.st. v Paříži za vlády
Ludvíka XI. Hugo barvitě líčí život u královského dvora, zachycuje prostředí církevních
hodnostářů, ale především nás zavádí mezi studenty, žebráky, cikány žijící v okolí chrámu
Notre Dame. Vytvořil postavu ošklivého a nenáviděného trubače Quasimoda, který je
schopen obětovat vlastní život, když pozná lidskou laskavost (Cikánka Esmeralda).
Devadesát tři
Dělníci moře

Ruská romantická literatura

- pro ruskou literaturu je příznačné prolínání romantismu a realismu
Alexandr Sergejevič Puškin (1799 - 1837)
- pocházel ze staré šlechtické rodiny
- účastnil se proti-carské vzpoury
- byl dvakrát ve vyhnanství, roku 1827 se definitivně vrátil do Petrohradu, kde žil pod
policejním dozorem, byl zabit v souboji
- básník, prozaik i dramatik
- nejslavnějším dílem je román ve verších → Evžen Oněgin = dílo bylo psáno velmi dlouho a
na konci už má rysy realismu. Oněgin je znechucený životem v Petrohradské společnosti,
odjíždí na své venkovské sídlo, kde poznává ušlechtilou Tatianu. Vzbudí v ní lásku, sám ji
však neopětuje, lehkomyslně vzbudí žárlivost u přítele Lenského a v souboji ho zabije!
Otřesen touto událostí odchází do ciziny, ale ani tam nenajde klid. Když se po letech vrátí do
Petrohradu, setkává se s Tatinou, která se provdala za staršího generála. Vášnivě se do ní
zamiluje, ale Tatiana ho odmítne. Obětin ztrácí poslední naději, že nenalezne smysl života.

8.2. Slovníky,slovo, slovní zásoba (aktivní, pasivní)

slovo - jednotka slovní zásoby, má svůj věcný význam, který je srozumitelný všem
příslušníkům daného jazyka. Je to skupina hlásek, která má význam. Slova jsou
pojmenováním předmětů, jevů, dějů
Pojmenování jsou: 1) Jednoslovná - třída
2) Víceslovná (sousloví) - třídní kniha
Všechna slova daného jazyka tvoří jeho slovní zásoba. Počet slov ve slovní zásobě není
přesně určen, protože je to neuzavřený celek.

slovní zásoba aktivní - jsou to slova, která užíváme v běžném hovoru, obsahuje 3000 - 9000
slov. Rozsah slovní zásoby závisí na: vzdělání, věku, zálibách…

slovní zásoba pasivní - jsou to slova, jejichž významu dokážeme porozumět, obsahuje 9000 -
36000 slov (pavéza, palcát, řemdih = husitské zbraně). Závisí na: zájmech, věku…

Slovní zásoba je zachycena a zpracována ve slovnících.

21
Rozdělení slovníků:
1) Překladové slovníky - tyto slovníky uvádějí k jednotlivým slovům (heslům) významově
shodná slova v jiných jazycích (např.: Anglicko-český slovník)

2) Výkladové slovníky
- a) jazykové - např.: slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost → tento slovník + jiné
jazykové, podávají informace o významu užívání a tvarech slov
- b) naučné (encyklopedické) - kromě výkladu připojují tyto slovníky ještě širší poučení o
jednotlivých pojmech (např.: Ottův slovník naučný 28 svazků).

Další typy slovníků:

Historický slovník
Dialektologický (nářečí) slovník
Slovník cizích slov
Etimologický slovník…

9.1. Romantismus v české literatuře

22
(vysvětlit pojem romantismus, K. H. Mácha, K. J. Erben, J. K. Tyl, přechod od romantismu
k realismu - K.H. Borovský, B. Němcová)

Romantismus konec 18. - 1.pol. 19.st.

- široký umělecký proud z konce 18. - 1.pol. 19.st.
- slovo je odvozeno z francouzského pojmu román
- jako literární jev je tento směr značně rozporný, odmítá staré formy, ale obdivuje minulost,
klade důraz na cit, vášeň, svobodu a obraznost, neklade si za cíl zobrazit celou skutečnost,
vybírá si jen určité jevy

romantický hrdina - většinou splývá s autorem, je to člověk výjimečný, který není schopen
přizpůsobení, opovrhuje společenskými pravidly, uniká ze společnosti do samoty, do přírody

romantické žánry: Lyrickoepická poezie

Historické romány a povídky
Pohádky a báchorky
Veršované povídky

Český romantismus 30 léta 19.st.

Karel Hynek Mácha (1810 - 1836)
- narodil se v Praze
- studoval na právnické fakultě
- měl řadu zájmů → četl starší, českou i evropskou literaturu, hodně cestoval, hrál v
ochotnickém divadle, tady se seznámil s herečkou Eleonorou Šomkovou, chystal se k svatbě,
ale z finančních důvodů odešel do Litoměřic (opustil studia), kde pracoval jako právnický
pomocník
- účastnil se hašení velkého požáru v litoměřických sýpech, nachladil se a předčasně zemřel,
pohřben byl v Litoměřicích a roku 1938 byly jeho ostatky převezeny do Prahy na
Vyšehradský hřbitov

Přehled literární tvorby:

1) lyrika
- jde o básnické pokusy psané v němčině

2. lyricko-epická
- báseň Máj duben 1836 - autor v předmluvě říká, že chtěl oslavit jaro a lásku
děj: Je to tragédie 3 lidí, Vilém má být popraven, protože se z otcovi viny stal loupežníkem
a pomstil Jarmilu tím že zabil otce. Za tento čin byl uvržen do vězení a příštího dne
popraven. Dějištěm tohoto skromného příběhu je okolí Doks.

3. próza
- většina děl je nedokončena - soubor povídek → Obrazy ze života mého
- jediným dokončeným dílem je román Cikáni = má obdobný námět jako Máj, mladý cikán
nalezne svou milou svedenou a v jejím svůdci poznává svého otce
- chtěl napsat rozsáhlý románový cyklus nazvaný Kat, který měl zachycovat život Václava
IV., napsal pouze 1.část, v níž byl Václav IV. zajatcem odbojné šlechty, měl mít 4 díly:
1) Křivoklát, 2) Valdek, 3)Vyšehrad, 4)Karlštejn

Karel Jaromír Erben (1811 - 1870)

23
- studium filosofie a práv v Praze, seznámení s Františkem Palackým → celoživotní
spolupráce, sekretářem českého muzea, sběr studijního materiálu ve venkovských archivech

- literární činnost rozdělujeme do dvou období:

1) Básnická tvorba 30. - 40. léta 19.st.
Kytice z pověstí národních, básně vznikaly postupně v rozmezí 20 let, vycházeli
časopisecky a jejich pokladem byly české, lidové báje
např.: Vodník, Polednice, Svatební košile, Kolovrat…
- roku 1838 - vyšla první báseň Poklad
Ukázka: Matka se svým dítětem šla na Velký pátek na procházku a otevřela se před nimi
skála. Ve skále bylo plno zlata a drahokamů. Matka dítě odložila a nabrala si co nejvíce
pokladu do klína a odnesla si ho domů, kde si ho prohlížela a zjistila, že v truhlici je kamení a
místo zlata je hlína. Pak se chtěla vrátit pro dítě,ale skála už tam nebyla. Rok dítě oplakávala.
Další velikonoce šla do kostela znovu, opět se před ní skála otevřela ale ona si šla jen pro své
děťátko…
- celá sbírka vyšla roku 1853
- Kytice je oslavou mateřství, většinou zde vystupují ženy - matky. Hrdinové jednotlivých
balad se nějak proviní, ale proti trestu se nebouří. Kytice se stala podmětem pro tvorbu
hudebních skladatelů: Zdeněk Fibich - melodram Vodník (mluvené slovo doprovázené
hudbou), Antonín Dvořák - kantáta Svatební košile (skladba pro sólový či sborový zpěv
symfonický orchestr)

2) Vědecká tvorba okolo 40. let 19.st.

- v této době koná časté cesty na venkov a zabývá se studiem národopisným a folkloristickým
- podařilo se mu pro tisk zpracovat písně a pohádky:
písně Národní v Čechách
sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských
- k vydání pohádek se vrátil ještě jednou, ale jeho soubor Českých pohádek vydal až roku
1905 Václav Tille, soubor obsahuje klasické pohádky: Zlatovláska, Pták Ohnivák, Otesánek,
Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Ukázka: Otesánek - chudý nádeník a chudá přádeníčina si přály děťátko. Jednoho dne
nádeník osekal ze dřeva malé děťátko. Žena byla spokojena a hýčkala malého chlapce. Když
se probudil, volal „mámo já mám hlad“ a po chvilce snědl mámu, tátu, ovčáka s ovcemi,
sedláka s koňmi, děvečku s ovšem, až přišel k babičce na zahrádku, ta ho však propíchla
motyčkou a z břicha všichni vyskákaly… A od té doby už děťátko nechtěli.

Josef Kajetán Tyl (1808 - 1856)

- narodil se v Kutné Hoře
- češtinu studoval na gymnázium pod vedením Josefa Jungmanna, pak přešel do Hradce
Králové, kde ho vyučoval Václav Kliment Klicpera, pak se věnoval divadelnictví u kočovné
společnosti
- v letech 1848 - 1849 působil u novin a pak se stává vedoucím kočovné divadelní společnosti
- zemřel náhle v Plzni

Přehled literární tvorby:

1)Publicistika (novinářská tvorba) - redaktor v časopise Květy, Pražský posel, Sedlské
noviny

2)Překladatelská činnost - překládal Shakespeara (pro divadlo) - Král Leare, Romeo a Julie

24
3)Prozaická činnost (povídková tvorba) - napsal řadu povídek s historickými a
vlasteneckými náměty, některé jsou méně náročné, výjimku tvoří Dekret Kutnohorský,
v povídce Rozervanec podrobil kritice dílo Karla Hynka Máchy

4)Dramatická činnost (divadelní tvorba)

a) Obrazy ze života - paní Marjánka, Matka pluku, Pražský flamendr, Paličova dcera,
Fidlovačka (slavnost ševců, poprvé zazněla píseň „Kde domov můj…“ - hudba František
Škroup
b) Historická dramata - Jan Hus, Krvavé Křtiny aneb Drahomíra a její synové
c) Dramatické báchorky - Jiříkovo vidění, Tvrdohlavá žena, Lesní pana (aneb cesta do
Ameriky), Strakonický dudák aneb hody divých žen - národní pohádka o třech jednání
Ukázka: Švanda nezná své rodiče. Vyrostl na vsi, naučil se hrát na dudy a chce si vzít za
ženu Dorotku. Hajný Trnka o tom však nechce ani slyšet. Švanda se vypraví do světa, aby
vydělal nějaké peníze. V poledne usne na lesním palouku a Lesana, na přímluvu Rosavy,
vdechne jeho dudám kouzelnou moc. Švanda se vydá do světa, začne vydělávat peníze, ale na
druhé straně také hodně utrácí. Podaří se mu rozveselit smutnou princeznu Zuliku, ale dostane
se do vězení. Z něj ho osvobodí jeho matka Rosava a on se náhle ocitá na palouku uprostřed
lesa nedaleko jeho vesnice. Je právě poledne a polednice ho mají utancovat k smrti. Z jejich
kola ho však zachrání Dorotka.

Počátky české realistické prózy

realismus - z latinského slova realis = skutečný, věcný
- v umění a literatuře bylo jako realismus nejprve označeno hnutí, které vzniklo ve Francii asi
v pol. 19.st. a žádalo, aby se umění odvrátilo od romantických snů ke skutečnosti.

Za předchůdce realismu byli považováni: Honoré de Balzac

G. Flaubert [flóber]
Stendhal [standel]
- termín realismus brzy přijaly i jiné evropské literatury jako označení pro směr, který se
snaží podat umělecky pravdivý a věrný obraz skutečnosti
- rozvíjel se v 2. pol. 19.st. a zasáhl i do 20.st.
- v české literatuře se začíná projevovat realismus od 30. - 40. let 19.st. v tvorbě K. H.
Borovského a Boženy Němcové
- plně se pak rozvinul v 2. pol. 19.st. počínaje Májovci (Jan Neruda)

Karel Havlíček Borovský (1821-1856)

- narodil se v Borové u Přibyslavi v zámožné, sice české, ale ne národně uvědomělé rodině
- vystudoval gymnázium, pak v Praze filosofii a vstoupil do kněžského semináře, myslel, že
prostřednictvím církve bude moci lépe oslovit lid, narazil však na nepochopení a kasárenský
způsob života, chtěl ze semináře odstoupit, ale byl úředně vyloučen
- odjel do Ruska jako vychovatel, ze začátku byl nadšen, ale pak si začal uvědomovat
nedostatky ruského absolutismu a vrátil se do Prahy
- v Rusku začaly vznikat první epigramy = krátká satirická báseň, většinou čtyřverší,
vyjadřuje v něm vtipně svůj úsudek k nějakému jevu ze života
- kniha Epigramy → má 5 částí, které jsou ironicky věnovány: církvi, králi, vlasti, múzám a
světu
- po návratu z Ruska se v Praze začal zabývat novinařinou: Pražské noviny, vlastní Národní
listy → byly vládou zakázány, Slovan = politická revue (opět zakázány)
- roku 1851 byl díky svým politickým názorům převezen do Tyrolského městečka Brixenu
- tady během pobytu vznikli 3 největší satirické skladby:

25
1)Tyrolské elegie - básnicky v nich vylíčil své zatčení (komisař Dedera) a odvoz do Brixenu,
zároveň se vysmívá vládě, policii, církvi… Vrcholem skladby je popis cesty přes Alpy, kdy se
splaší koně, policisté opustí kočár a K. H. B. přijede sám do první vesnice

2)Král Lávra - postavy: Král, mladý holič Kukulín, stařec v lese, basista Červíček, matka
Kukulína
děj: Král Lávra měl velké uši a když se nechal stříhat, holič viděl jeho uši a král ho nechal
pověsit. Jednou padla řada na Kukulína a tak šla jeho matka prosit o život. Kukulín se stal
dvorním holičem za podmínky, že si nechá tajemství pro sebe. Stařeček v lese mu poradil, aby
tajemství pošeptal do straé vrby. Basista červíček udělal z vrby kolíček a jakmile se basa
rozezněla, vypověděla, že král Lávra má oslí uši. Ale i tak ho měli všichni rádi.
Na první pohled pohádka, v níž je však ukryta ostrá kritika absolutistické moci, kdy jeden
člověk vládne nad životem a smrti jeho poddaných

3)Křest svatého Vladimíra - nebyla dokončena

Božena Němcová (1820? - 1862)

- narodila se pravděpodobně roku 1820 ve Vídni
- mládí strávila Barbora Panklová (vlastní jméno) v Ratibořicích, kde její otec sloužil ve
službách kněžny Kateřiny Zahánské
- Barbora P. získala pouze základní vzdělání, na její výchovu působily dva protichůdné vlivy,
jednak německá rodina, jednak česká babička Magdalena Novotná (z matčiny strany), která jí
seznamovala s českými kulturními tradicemi
- v 17 letech byla provdána za komisaře finanční stráže (celník) Josefa Němce, rodina se často
stěhovala - Východní a Jižní Čechy, Slovensko, Uhry, ale tak už B. N. muže nenásleduje a
s dětmi se stěhuje do Prahy, v této době se finanční situace rodiny velmi zhoršila a B. N.
začíná literárně tvořit:

1) Novinářská tvorba
- publicistickou činnost zahájila v roce 1845
- v Květech (Tyl) začala vydávat články, které si všímaly kultury a sociálních otázek na
Chodsku, vzniká soubor obrazy z okolí Domažlického

2) Povídky (próza)
- děj většiny povídek se odehrává na venkově, autorka si hojně všímá sociální problematiky:
Babička, V zámku a podzámčí, Karla, Divá Bára, Pan Učitel, Chýše pod horami, Dobrý
člověk

3)Pohádková tvorba
- její sběratelská činnost vyústila v letech 1845 - 1847, kdy vydávala sedm sešitů → Národní
báchorky a pověsti, které obsahují legendy, pověsti a pohádky, na rozdíl od dalšího sběratele
Karla Jaromíra Erbena jí nešlo o zachycení původních pohádkových motivů, ale spíše o
vlastní převyprávění pohádkové látky, opírala se o vlastní zkušenosti aktivní vypravěčky,
jedná se o klasické pohádky např.: Sůl nad zlato, Čert a Káča, Potrestaná pýcha, Sedmero
krkavců, Princ Bajaja, O hloupém Honzovi

26
 Ukázka: O hloupém Honzovi - otec měl syna, který chytrostí neoplýval. Poslal ho poprvé do
kostela, tam se mu nelíbil farář, u muziky se úplně vyděsil, pak šel sloužit na zámek, kde se
každému představil úplně jinak, večer navštívil princeznu, která začala křičet a musel odtud
utéci. Nakonec šel ke králi, kde mu měl dokázat, že lže, to se mu povedlo a jeho otec už ho
nepokládal za takového hlupáka.

9.2. Synonyma, homonyma a antonyma

synonyma (slova souznačná) = mají různou podobu, ale zhruba stejný význam
např. bezohledný, hrubý, netaktní, krutý

homonyma (slova souzvučná) = stejně znějí, ale mají různý význam

např. role: 1.svítek, kotouč ( z němčiny)
2. filmová role ( z francouzštiny)
3. orné pole-rolník

antonyma (oposita) = slova opačného významu

např. tma x světlo
vysoký x nízký

27
10.1. Májovci
(charakteristika, almanach Máj - Jan Neruda, V. Hálek, K. Světlá)

Májovci 60. - 70. léta 19.st.

- 50. léta 19.st. byla pro rozvoj české literatury velmi nepříznivá, revoluce v Praze roku 1848
byla poražena a byl utužen absolutistický režim → jeho hlavním představitelem byl ministr
Alexandr Bach = jeho zásluhou byli mnozí politici, literáti ve vězení nebo ve vyhnanství =
Karel Sabina, Josef Václav Fryč, Karel Havlíček Borovský
- v Čechách a na Moravě nastal germanizující tlak, přesto však dochází k rozvoji českého
kulturního života, poč. 2.pol. 19.st. vychází řada almanachů
1. 1855 - almanach Lada Nióla = přispěla starší autorská generace, nic nového,
nejhodnotnější byl příspěvek Boženy Němcové
2. 1858 - jarní almanach Máj
= organizátor: Vítězslav Hálek
redaktor: Josef Barák
přispěvovatelé: a) starší autorská generace - K. Sabina, J. V. Fryč, B. Němcová
b) mladší autorská generace - V. Hálek, J. Neruda, K. Světlá...
= byl to almanach mladých literátů, cílem bylo zachytit život v jeho úplnosti, nevyhýbat
se negativním (společenským) jevům, za svůj vzor si vybrali K. H. Máchu. Almanach
vyšel ještě 3x, ale jeho úroveň už byla nižší.

Jan Neruda (1834 - 1891)

- narodil se v Praze, většinu života strávil na Malé Straně (dům U Dvou slunců)
- krátký pobyt v Zásmukách
- nedokončené vysokoškolské studium
- krátce pracoval ve vojenské účtárně a jako učitel, pak se stal na celý život žurnalistou, toto
povolání hluboce ovlivnilo celou jeho literární tvorbu:
1) publicistika (novinařina)
2) dramatická tvorba (dramatik)
3) poezie (básník)
4) próza (prozaik)

1) Publicistická tvorba
- jako žurnalista začal působit v německých novinách, pak přešel do českých novin - Času,
Hlasu a do Národních listů, stal se divadelním a literárním referentem, psal o divadelních
premiérách a o nových knihách
- 30 let psal fejetony = je to menší publicistický útvar, v němž se vážně, humorně nebo
satiricky hovoří o aktuální události, napsal jich přes 2500, často byly označovány
trojúhelníčkem anebo znamením štíra ve zvěrokruhu, fejetony byly otiskovány pod čarou →
podčárníky = působil jimi výrazně na veřejný vkus a mínění
- soubory fejetonu byly vydány v knihách: Pařížské obrázky, Studie krátké a kratší, Žerty
hravé a dravé

2) Dramatická tvorba
- napsal několik komedií a jedinou tragédii, Francesca di Rimini, která však byla vypískána,
od té doby již žádnou divadelní hru nenapsal

28
3) Poezie (Básnická tvorba)
Přehled básnických tvoreb:
1. Hřbitovní kvítí 1858
2. Knihy veršů 1868
3. Písně kosmické 1878
4. Balady a romance 1883
5. Prosté motivy 1883
6. Zpěvy páteční 1896 - literární pozůstalost, uspořádal a vydal básník
Jaroslav Vrchlický

- první dvě sbírky neměly u čtenářů žádný úspěch, teprve třetí čtenáře zaujala, ti její
vydání ihned rozebraly, básně totiž vyhovovaly dobové náladě, Neruda v nich psal o
úspěších techniky své doby a píše o postaven malého národa

Balady a romance
- Neruda zachází s oběma žánry velmi volně, např.: pod pojmem romance nalézáme
baladu
Ukázka: Romance Helgolandská = Jon John způsobil ztroskotání korábu, aby
získal věno pro svou dceru, z lodi se ozval hlas volající o pomoc, Jon se však vrátil na
člunu na pobřeží a teprve ráno se vací zase zpět, první mrtvola, kterou spatří je jeho zeť
(balada)

4) Próza
- v pol. 70. let se Neruda vrátil k povídkám a napsal celý nový soubor, který vypovídal o
životě malostranských lidí, připojil ho k již existujícímu cyklu povídek Týden v tichém
domě a celý soubor vydal pod názvem, Povídky Malostranské = tento soubor 13 povídek
zachycuje malostranský život z Nerudova mládí, podává charakteristiky postav,
např.: Doktor Kazisvět, Přivedla žebráka na mizinu, O měkkém srdci paní Rusky, Jak si pan
Vorel nakouřil pěnovku, …

Vítězslav Hálek (1835 - 1874)

- rodiče z něj chtěli mít kněze, on však začal studovat na filosofické fakultě v Praze, tady
publikoval své verše ve studentských časopisech, fakultu nedokončil a rozhodl se stát
spisovatelem
Poezie:
1859 - básnická sbírka Večerní písně = obsahuje drobné lyrické básně písňové formy, všemi
verši prostupuje cit lásky, která se prolíná s probouzející se přírodou
- sbírka Pohádky z naší vesnice obsahuje básně rozmanitého charakteru → soustřeďuje se na
venkov, vypráví o tragických osudech lidí, zpracovává lidové pověsti a pohádky. Vzpomíná
na venkov svého dětství a mládí
Ukázka: Cikánská večeře - mladý cikán ukradl len a sele, jeho sestru při krádeži chytili,
starý cikán jeho čin odsoudil, mladý měl odejít od tlupy (skupiny), ale raději se oběsil
autor se soustředil na problematiku venkova, podává charakteristiky lidí, píše o jejich
tragických osudech, vypravuje pověsti a pohádky.

Próza:
- píše řadu povídek, především s venkovskou tematikou, které vypovídají například o
nešťastné lásce, o životě na výminku, o bídě na venkově:
Muzikantská Liduška, Na statku a v chaloupce, Na vejminku

29
Karolína Světlá (1830 - 1899)
- vlastním jménem Johana Rottová, přijala spisovatelské jméno podle podještědské vesničky
Světlá, kde se narodil její manžel
- pocházela z bohaté pražské rodiny, která byla více orientována německy než česky
- autorka byla vychovávána německy a teprve až ve 14 letech získala českého domácího
učitele, který ji seznamoval s českou literaturou a českými tradicemi
- její vlastní literární tvorba byla ovlivněna: 1) četbou francouzské literatury, 2) smrtí jediného
dítěte
- poprvé vstoupila do literatury roku 1858 povídkou Dvojí probuzení,
Literární tvorba:
1) Pražské prózy - označujeme tak povídky a romány, které čerpají látku z prostředí
měšťanské a aristokratické (šlechtické) společnosti → zachytila pokryteckou morálku,
sobectví rodičů a nesmyslnou výchovu dívek
např.: Černý Petříček, Zvonečková královna, První Češka

2) Podještědské prózy - zaujal ji život venkovského lidu, který byl podle jejího názoru na
vyšší úrovni, než život pražské smetánky, zachytila lidové zvyky
např.: Vesnický román, Kříž u potoka, Kantůrčice, Hubička

10.2. Rozdělení slovních druhů

Podstatná jména Skloňují se Substantiva

OHEBNÉ Přídavná jména Skloňují se Adjektiva
slovní druhy Zájmena Skloňují se Pronomen
Číslovky Skloňují se Numeralia
Slovesa Časují se Verba
Příslovce Neskloňují se ani nečasují Adverbia
NEOHEBNÉ Předložky Neskloňují se ani nečasují Prepozice
slovní druhy Spojky Neskloňují se ani nečasují Konjunkce
Částice Neskloňují se ani nečasují Partikule
Citoslovce Neskloňují se ani nečasují Interjekce

30
11.1. Česká literatura 2. pol. 19. st.
(Ruchovci, S. Čech, Lumírovci, Vrchlický, Sládek)

Ruchovci
- roku 1868 (položení základního kamene N.D.) vychází almanach Ruch, kde pod vedením J.
V. Sládka vystoupilo se svými příspěvky na 20 básníků. Nesdružovali je stejné umělecké cíle,
ale spíše situace kolem roku 1868. Nevytvořili tak umělecky vyhraněnou skupinu jako byli
Májovci. Někteří autoři brzy přestali tvořit, někteří emigrovali nebo zemřeli, někteří se dali na
vědeckou dráhu. Jedinou literární osobností byl Svatopluk Čech a jedinou kritickou
osobností byla Eliška Krásnohorská → napsala libreta (= text k opeře) k Smetanovým
operám Hubička, Tajemství…

opera = zpěvohra, vznikla v 16. st. v Itálii → nejstarší česká opera: Dráteník od F. Škroupa

Čeští operní tvůrci: 1) Bedřich Smetana = Prodaná nevěsta, Dalibor, Hubička

2) Antonín Dvořák = Rusalka, Jakobín, Čert a Káča

Ruchovci jsou označováni jako škola národní a položili ve své tvorbě důraz na národní
tematiku a navázali na myšlenku N.O. Blízko k nim měli tvůrci historických děl (próz) Alois
Jirásek, Václav Beneš Třebízský.

Svatopluk Čech (1846 - 1908)

1) politický básník
2) tvůrce tzv. broučkiád = jsou to dva romány,v nichž vystupuje pražský maloměšťák pan
Brouček
a) Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
b) Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století.
Staví do protikladu bezzásadovost pražského maloměšťáka proti zanícení a vlastenectví
husitských předků

Lumírovci
- je název pro české literární seskupení kolem časopisu Lumír - 70. - 80. léta 19.st.
- kromě J. V. Sládka byly vůdčími osobnostmi Jaroslav Vrchlický a Julius Zeyer.
- Lumírovci usilovali o světovost české literatury, hojně překládali významná díla současné i
starší světové literatury a ve svých dílech používali cizí náměty. Byli svými odpůrci =
Ruchovci, obviňováni z nedostatku vlasteneckého cítění
- mezi Ruchovci a Lumírovci docházelo ke sporům na rovině časopisů Osvěta a Lumír
- koncem 70. let se situace přiostřila, když Eliška Krásnohorská uveřejnila stať, v níž
poukazovala na nepůvodnost tvorby Jaroslava Vrchlického, až Jan Neruda poukázal na
umělost celého sporu a tím ho ukončil. V 80. letech pak boje mezi národním a světovým
směrem doznívaly

Jaroslav Vrchlický (1853 - 1912)

- vlastním jménem Emil Frýda.
- jeho otec byl zámožným kupcem a Vrchlický strávil svá dětská léta u strýce - faráře, začal
studovat v kněžském semináři, pak přešel na FF - UK, po studiích působil jako vychovatel
v Itálii, po návratu působil jako profesor literárních dějin

31
Přehled literární tvorby:
1. poezie (lyrika a epika)
2. dramata (divadelní hry)
3. překlady
4. literární studie

1) Poezie
a) lyrika - má dvě podoby = intimní lyrika → citově založené básně
= reflexivní lyrika → líčení přírody i historických událostí
např.: Hudba v duši, Jak táhla mračna, Pantheon - stavba ND

b) epika - v řadě básnických sbírek se pokusil zachytit myšlenkový vývoj lidstva od

pravěku až po svou dobu, na tu se dívá jako na úpadek a nejvýše hodnotí antiku a renesanci -
Zlomky epopeje
2) Dramata
- básnickou činnost doplňují četná dramata, největší úspěch dosáhla trilogie z Řeckého
dávnověku - Hippodamie → do formy melodramu ji zpracoval Zdeněk Fibich
- z komedií byla nejúspěšnější hra z české historie - Noc na Karlštejně = Karel IV. tu
vystupuje jako ne vladař, ale jako milující a milovaný manžel. Komedie pojednává o Karlově
žárlivé manželce (Elišce Pomořanské), která pronikne přes jeho zákaz do hradu
3) Překlady
- uskutečňoval Lumírovský program, především překlady z románských jazyků
- z italštiny = Dante - Božská komedie
- z francouzštiny = Victor Hugo - Básně

Josef Václav Sládek (1845 - 1912)

- přes značné finanční nedostatky studoval v Praze filozofickou fakultu a přírodní vědy, i když
rodiče z něj chtěli mít kněze
- věnoval se literatuře, začíná s básnickými pokusy, čte světové autory a učí se angličtinu, pak
odjel do Ameriky a stal se domácím učitelem,v rodině zámožného Čecha, v dalším roce
poznával tamější život a pracoval jako dělník, redaktor, lovec…, nejvíc na něj zapůsobila
krutost, s jakou byli hubeni původní obyvatelé země - indiánské kmeny, tento moment se
v jeho tvorbě odráží několikrát, nejpůsobněji v básni Na hrobech indiánských
- o problematice indiánů hovoří v próze Americké obrázky
- po návratu do Prahy působí jako vysokoškolský lektor angličtiny, konec života je
poznamenán těžkou nervovou chorobou.

První básnické sbírky byly poznamenány tragickým prožitkem smrti první autorovi manželky.
Nové rodinné štěstí vytlačuje pozvolna smutnou vzpomínku a stále častěji se v jeho poezii
objevují náměty domova, dětství a vesnického života:
1) Básně
2) Na prahu ráje
3) Selské písně a české znělky

Sládek je zakladatelem moderní dětské poezie, jeho sbírky jsou tvořeny: říkadly, drobnými
bajkami, které vytlačovali různé primitivní rýmovačky, dokázal, že je možné psát pro děti
básně umělecky cenné → Skřivánčí písně, Zvony a zvonky nebo Zlatý máj
Lumírovský program uskutečnil koncem svého života, kdy přebásnil 33 drama Wiliama
Shakespeara

32
11.2. Podstatná jména (substantiva)
- konkrétní - jsou názvy osob, zvířat a věcí
- abstraktní - jsou to názvy dějů a vlastností
- rozlišujeme tyto mluvnické kategorie: rod, číslo, pád a vzor

I. Rod
a) mužský (ten) - životný
- neživotný
b) ženský (ta)
c) střední (to)

Některá jména rodu mužského označující věci neživé mají v 1. p. č. mn. tvary životné i
neživotné.

rod mužský životný rod mužský neživotný

slanečci slanečky
uzenáči uzenáče
ledoborci ledoborce
ukazatelé ukazatele

II. Číslo
a) jednotné (singulár)
b) množné (plurál)

- podstatná jména hromadná mají tvary jen jednotného čísla, ale označují více věcí téhož
druhu (např.: uhlí, dříví, obyvatelstvo, lidstvo…)
- podstatná jména pomnožná mají tvary množného čísla, ale mohou označovat jen jednu věc
(např.: dveře, nůžky, kalhoty…)

III: Pád
1.pád = Kdo? Co?
2.pád = (bez) Koho? Čeho?
3.pád = (ke) Komu? Čemu?
4.pád = (vidím) Koho? Co?
5.pád = oslovujeme, voláme
6.pád = O kom? O čem?
7.pád = S kým? S čím?

33
4) Vzor

Životnost Koncovka
Zakončení v 1. pádě
Rod nebo 2.pádu Vzor
čísla jednotného
neživotnost jedn. čísla
tvrdá životný -a pán
(obojetná) neživotný - u (-a) hrad
souhláska
měkká životný -e muž
mužský (obojetná) neživotný -e stroj
-a životný předseda
samohláska
-e životný soudce
-a žena
samohláska
- e (-ě) růže
ženský
- e (-ě) píseň
souhláska
-i kost
-o město
- e (-ě) - e (-ě) moře
střední samohláska
- ete (-ěte) kuře
-í stavení

34
12.1. Evropská realistická literatura
(charakteristika, D. Defoe, J. Swift, Ch. Dickens, H. de Balsac, G. Flaubert, naturalismus - E.
Zola, L. N. Tolstoj)

Realismus
- 1. a 2. pol. 19.st.
- v 19.st. prožívala celá Evropa mohutný rozmach přírodních věd, lidstvo bylo naplněno vírou
v rozum a smyslové poznání, jedním z výsledků celkového snažení byl vznik a rozvoj
positivismu = byl to filozofický směr, který dokazoval, že skutečné je jenom to, co lze
dokázat smysly
- také spisovatelé začali chápat literaturu jako vědeckou analýzu člověka, tento přístup je
vlastní realismu, který dosáhl v 19.st. nadvlády ve všech Evropských literaturách, snažili se
přesně zobrazovat skutečnost, většina autorů považovala za svou povinnost upozorňovat na
společenské křivdy, kritizovat je a žádat o jejich odstranění, v souvislosti s tím hovoříme o
kritickém realismu

Evropské realistické literatury:

1) Literatura anglická - Daniel Defoe Přelom 17. - 18. st.!

- Jonathan Swift Výjimečně!
- Charles Dickens

2) Literatura francouzská - Honoré de Balzac

- Gustave Flaubert
- Emile Zola

3) Literatura ruská - Nikolaj Vasiljevič Gogol

- Lev Nikolajevič Tolstoj
- Fjodor Michailovič Dostojevsky

Daniel Defoe (1660 - 1731)

- je autorem dobrodružného románu s původním názvem Život a zvláštní podivná
dobrodružství Robinsona Crusoa, námořníka z Jorku, je to v 1. osobě (ich forma)
vyprávěný příběh trosečníka, který po 28 let obývá pustý ostrov. Robinson neposlechne
rodiče, nechce studovat, odejde z domova, vydá se na moře, dostane se do otroctví, z něhož
uprchne, ztroskotá a na pustém ostrově začne budovat svou existenci
→ východiskem pro vypravování byly snad zápisky skotského námořníka Alexandra
Selkirka, tento román byl velmi oblíbený a brzy přeložen do mnoha jazyků
→ do češtiny převyprávěl Josef Věromír Pleva pod názvem Robinson Crusoe

Jonathan Swift (1667 - 1726)

- je autorem dobrodružného románu Gulliverovy cesty = Gulliver byl ranhojičem (doktorem)
a protože se nemohl na souši uživit, vstoupil jako ranhojič na loď. Zažívá mnohá
dobrodružství, ztroskotal a dostal se na ostrov, kde žili liliputáni, při druhé cestě se dostává na
ostrov obrů.

35
Charles Dickens (1812 - 1870)
- jeho otec byl úředníkem, dostal se do vězení pro dlužníky a proto chlapec prožíval málo
radostné dětství. Jako dítě si musel vydělávat na obživu v továrně, a proto se ve svém díle tak
často zabývá příběhy nešťastných dětí bez domova.
románová tvorba: Malá Dorritka, Nadějné vyhlídky, David Copperfield,
Oliver Twist → děj románu se odehrává ve 30. letech 19.st. v malém městečku poblíž
Londýna, v bídných poměrech tu umírá mladá svobodná matka a zanechává sirotka Olivera.
Chlapec vyrůstá v chudobinci, pak se dostane jako učeň k mistru rakvářskému, odtud uteče do
Londýna, kde se ocitne, aniž to tuší, ve zlodějské partě, přesto si však zachovává čistou a
nezkaženou mysl, nakonec se setká s dobrými lidmi, kteří se postarají o navrácení jména a
dědictví po otci

Francouzská realistická tvorba

- ve francouzské literatuře se rozvíjí kritický realismus v těsné blízkosti s romantismem

Honoré de Balzac (1799 - 1850)

- vystudoval práva, byl zaměstnán u notáře, chtěl se stát spisovatelem, začal psát tzv. černé
romány, jimi nepronikl mezi čtenářskou veřejnost, proto se stal vlastním nakladatelem a
tiskařem, na celý život se zadlužil a odsoudil se k vysilující práci
- důležitým mezníkem v jeho tvorbě byl rok 1829, kdy vydal historický román Šuani
- pak následuje celá série vynikajících děl, v nichž podal celkový obraz soudobé společnosti
v románovém cyklu Lidská komedie, obsahuje asi 90 románů a povídek a v plánu měl napsat
jich 137, v cyklu vystupuje přes 2500 postav a řada z nich přestupuje z jednoho díla do
druhého
Patří sem romány: Otec Goriot, Evženie Grandetová, Ztracené iluze, Lesk a bída
Kurtizán, Sestřenice Běta, Bratranec Pons…

Gustave Flaubert (1821 - 1880)

- prozaik, který byl ostrým kritikem měšťanské společnosti, mistrně zobrazoval lidské vášně a
citové vztahy, tvořil pomalu a svá díla hodně propracovával
- nejvýznamnější romány jsou: Paní Bovaryová - psychologický příběh mladé ženy, která po
sňatku s venkovským lékařem nachází kolem sebe pouze ubohost, hledá skutečný život ale
ztroskotá a spáchá sebevraždu
Citová výchova - tentokrát se autor soustředil na život
mladého muže
- nedokončený román Bouvard a Pécuched, který byl zfilmován pod názvem Byli jednou
dva písaři → je to obraz hlouposti soudobé měšťanské společnosti. Dva pařížští písaři, jeden
získá bohatství, koupí si statek, na statku se jim nedaří, a proto musí statek zase prodat a
věnovat se znovu písařství

Naturalismus
- vznik ve Francii v 60. - 80. léta 19.st., z latinského slova natura = příroda, pronikl do všech
evropských literatur
- autoři chtěli ve svých dílech (románech) zachytit věrný obraz života i s důrazem na zápor.
Člověk je podle nich pojat bytost, jejichž osud je předurčen vlivem dědičnosti a
prostředí.

36
Emile Zola (1840 - 1902)
- hlavní představitel francouzského naturalismu, byl zakladatelem
- vytvořil mohutný 20-ti svazkový románový cyklus Rougonové Macquartové [rugonové -
makartové], jehož základní myšlenkou je zachytit osudy rozvětveného rodu, autor začíná
rodinou sedláka Rougona, která je symbolem zdraví a symbol špatného vývoje představuje
vdova Rougonová, která pak žije s opilcem Macquartem
Nejvýznamnější romány: Zabiják (alkohol), Germinál, Břicho Paříže

Ukázka: Zabiják - zabijákem se v tomto románu rozumí alkohol, kterému nakonec podlehne
pokrývač Coapeau [kupó], který si těžce zlomí nohu a nadlouho je vyřazen z práce. Propíjí
výdělek své ženy , která musí prodat svůj obchůdek. I ona podlehne alkoholu.

Ruský kritický realismus 2.pol. 19.st.

Lev Nikolajevič Tolstoj
- pocházel ze šlechtické rodiny a žil na statku v Jasné Polaně
- nejznámější romány: Vojna a mír - základem je válka s Napoleonem, jeho tažení do Ruska
roku 1812, a bitva u Slavkova
Anna Kameninová - román autorovi současnosti o manželské nevěře
Vzkříšení - příběh kajícího se šlechtice a služky

12.2. Přídavná jména (adjektiva)

- vyjadřují vlastnosti: osob, zvířat, věcí nebo jevů
druh rod mužský rod ženský rod střední
1 tvrdá mladý mladá mladé
2 měkká jarní jarní jarní
3 přivlastňovací otcův otcova otcovo
matčin matčina matčino

- u přídavných jmen určujeme: rod (životný x neživotný), číslo, pád a vzor

……jsme měli chléb s včelím medem
pád = 7.p.
číslo = jednotné
rod = mužský
vzor = jarní

Koncovky přídavných jmen

37
 I. st. II. st. III st.
základní míra vlastnosti větší míra vlastnosti největší míra vlastnosti
příponami přepona
ejší nej
jejší nej
ší nej
í nej
vlhký vlhčí nejvlhčí
snadný snadnější nejsnadnější
krátký kratší nejkratší
vysoký vyšší nejvyšší
tenký tenší nejtenší

13.1. Obraz venkova v dílech českých prozaiků 19.st.

38
 (1. pol. Božena Němcová - směr k venkovu, Divá Bára, Babička, V zámku a podzámčí, 2. pol.
kritický realismus - K. V. Rais,V. Hálek, K. Světlá)

Realismus
- 1. a 2. pol. 19.st.
- v 19.st. prožívala celá Evropa mohutný rozmach přírodních věd, lidstvo bylo naplněno vírou
v rozum a smyslové poznání, jedním z výsledků celkového snažení byl vznik a rozvoj
positivismu = byl to filozofický směr, který dokazoval, že skutečné je jenom to, co lze
dokázat smysly
- také spisovatelé začali chápat literaturu jako vědeckou analýzu člověka, tento přístup je
vlastní realismu, který dosáhl v 19.st. nadvlády ve všech Evropských literaturách, snažili se
přesně zobrazovat skutečnost, většina autorů považovala za svou povinnost upozorňovat na
společenské křivdy, kritizovat je a žádat o jejich odstranění, v souvislosti s tím hovoříme o
kritickém realismu

S kritickým realismem se setkáváme v české literatuře v 2.pol. 19.st. ve dvou liniích:

1) linie historická - českou historii začínají autoři zachycovat už v 1.pol. 19.st. v době
romantismu: Mácha, Tyl
Kritický realismus se rozvinul především v tvorbě A. Jiráska, V. B. Třebízského → zachytil
dobu husitskou v souborech povídek = V záři kalichu

Karel Václav Rais (1859 - 1926)

- vystudoval učitelský ústav, působil jako učitel na Hlinecku, pak odešel natrvalo do Prahy a
spolupracoval s Aloisem Jiráskem a Zikmundem Wintrem
- v 90.letech vychází rychle za sebou celá řada povídek: Rodiče a děti, Horské kořeny,
Výminkáři - ústředním motivem je rozpad rodinných svazků, konflikty mezi dobrosrdečnými
výminkáři a jejich chamtivými dětmi, povídky vyšly s ilustrací Mikoláše Alše na obálce a
staly se počátkem jejich vzájemné spolupráce
- prvním rozsáhlejším dílem - románem je Kalibův zločin - je vrcholem českého kritického
realismu, dílo končí nezvykle tragicky, sedlák Vojta Kaliba, dobrák od kosti, zavraždí svou
ženu a sám umírá v okamžiku, kdy pozná, že byl podveden
Ukázka: Vojta se vrací z trhu v Hradci Králové, doma přistihne vojáka, uvědomí si, proč se
žena k němu tak špatně chovala a zabije ji motykou
- v pol. 90.let vznikají idylické obrázky: román Zapadlí vlastenci - autor se v něm vrací do
období NO a vzdává dík všem neznámým učitelům a kněžím, kteří na venkově šířili národní
uvědomění, jako podklad pro román posloužily zápisky obrozeneckého učitele
- román Pantáta Bezoušek - starý sedlák (výminkář) přijíždí z venkova do Prahy na návštěvu
ke svému synovi, bohatému advokátovi, zezačátku si nemůže na odlišné prostředí přivyknout,
seznámí se s mnoha odlišnými lidmi a nakonec si sjednává úctu i u toho upejpavého panstva
- velmi smutnou idylou je román Západ - poukazuje v něm na životní podmínky venkovské
chudiny žijící v horách, ústřední postavou je farář Kalous

Vítězslav Hálek (1835 - 1874)

39
- rodiče z něj chtěli mít kněze, on však začal studovat na filosofické fakultě v Praze, tady
publikoval své verše ve studentských časopisech, fakultu nedokončil a rozhodl se stát
spisovatelem
Poezie:
1859 - básnická sbírka Večerní písně = obsahuje drobné lyrické básně písňové formy, všemi
verši prostupuje cit lásky, která se prolíná s probouzející se přírodou
- sbírka Pohádky z naší vesnice obsahuje básně rozmanitého charakteru → soustřeďuje se na
venkov, vypráví o tragických osudech lidí, zpracovává lidové pověsti a pohádky. Vzpomíná
na venkov svého dětství a mládí
Ukázka: Cikánská večeře - mladý cikán ukradl len a sele, jeho sestru při krádeži chytili,
starý cikán jeho čin odsoudil, mladý měl odejít od tlupy (skupiny), ale raději se oběsil
autor se soustředil na problematiku venkova, podává charakteristiky lidí, píše o jejich
tragických osudech, vypravuje pověsti a pohádky.

Próza:
- píše řadu povídek, především s venkovskou tematikou, které vypovídají například o
nešťastné lásce, o životě na výminku, o bídě na venkově:
Muzikantská Liduška, Na statku a v chaloupce, Na vejminku

Karolína Světlá (1830 - 1899)

- vlastním jménem Johana Rottová, přijala spisovatelské jméno podle podještědské vesničky
Světlá, kde se narodil její manžel
- pocházela z bohaté pražské rodiny, která byla více orientována německy než česky
- autorka byla vychovávána německy a teprve až ve 14 letech získala českého domácího
učitele, který ji seznamoval s českou literaturou a českými tradicemi
- její vlastní literární tvorba byla ovlivněna: 1) četbou francouzské literatury
2) smrtí jediného dítěte
- poprvé vstoupila do literatury roku 1858 povídkou Dvojí probuzení,
Literární tvorba:
1) Pražské prózy - označujeme tak povídky a romány, které čerpají látku z prostředí
měšťanské a aristokratické (šlechtické) společnosti → zachytila pokryteckou morálku,
sobectví rodičů a nesmyslnou výchovu dívek
např.: Černý Petříček, Zvonečková královna, První Češka

2) Podještědské prózy - zaujal ji život venkovského lidu, který byl podle jejího názoru na
vyšší úrovni, než život pražské smetánky, zachytila lidové zvyky
např.: Vesnický román, Kříž u potoka, Kantůrčice, Hubička

Božena Němcová
2) Povídky (próza)
- děj většiny povídek se odehrává na venkově, autorka si hojně všímá sociální problematiky:
Babička, V zámku a podzámčí, Karla, Divá Bára, Pan Učitel, Chýše pod horami, Dobrý
člověk

3)Pohádková tvorba

40
- její sběratelská činnost vyústila v letech 1845 - 1847, kdy vydávala sedm sešitů → Národní
báchorky a pověsti, které obsahují legendy, pověsti a pohádky, na rozdíl od dalšího sběratele
Karla Jaromíra Erbena jí nešlo o zachycení původních pohádkových motivů, ale spíše o
vlastní převyprávění pohádkové látky, opírala se o vlastní zkušenosti aktivní vypravěčky,
jedná se o klasické pohádky např.: Sůl nad zlato, Čert a Káča, Potrestaná pýcha, Sedmero
krkavců, Princ Bajaja, O hloupém Honzovi

Ukázka: O hloupém Honzovi - otec měl syna, který chytrostí neoplýval. Poslal ho poprvé do
kostela, tam se mu nelíbil farář, u muziky se úplně vyděsil, pak šel sloužit na zámek, kde se
každému představil úplně jinak, večer navštívil princeznu, která začala křičet a musel odtud
utéci. Nakonec šel ke králi, kde mu měl dokázat, že lže, to se mu povedlo a jeho otec už ho
nepokládal za takového hlupáka.

13.2. Zájmena
- podle významu rozeznáváme tato zájmena:

1) Zájmena osobní
- já, ty, on (ona, ono, oni, ony, ona), my, vy a zvratné se
- u zájmena já je možno užít ve 2. a 4. pádě vždycky tvar mě (i po předložce), tvar mne se
vyskytuje méně často. Ve 3. pádě je vždy správný tvar mně, kdežto tvar mi nelze užít po
předložce a v důrazném postavení.

2) Zájmena přivlastňovací
- můj, tvůj, jeho, její, jeho, náš, váš, jejich a zvratné svůj

3) Zájmena ukazovací
- ten, tento, tenhle, onen, takový, týž (tentýž), a některé jejich složené podoby, jako
tenhleten, tamten, takovýto apod.

4) Zájmena tázací
- kdo, co, jaký, který, čí

5) Zájmena vztažná
- kdo, co, jaký, který, čí, jenž (to je pouze vztažné)

rod
pád číslo mužský ženský střední
životný neživotný
1. jednotné jenž jenž jež jež
4. jednotné jehož, jejž jejž již jež
1. množné již jež jež jež
4. množné jež Jež jež jež

41
- zájmeno jenž se vyskytuje ponejvíce v projevech psaných, v mluvených projevech stává
místo něho zájmeno který
- tvar již se užívá velice zřídka, bývá nahrazován příslušným tvarem zájmena který

6) Zájmena neurčitá
- někdo, něco, některý, nějaký, kdosi, cosi, kterýsi, leckdo, ledaco, kdokoli, kdekdo,
kdeco, málokdo apod.
- lze k nim přidat i tzv. zájmena vymezovací, tj. každý, všechen, sám (samý)

7) Zájmena záporná
- nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný

14.1. Romantická a realistická historická próza 19.st.

42
(1.pol. 19.st. romantická → K. H. Mácha - KAT, 2.pol. 19.st. realismus → Zikmund Vinter, V.
B. Třebízský, A. Jirásek)

Karel Hynek Mácha (1810 - 1836)

- chtěl napsat rozsáhlý románový cyklus nazvaný Kat, který měl zachycovat život Václava
IV., napsal pouze 1.část, v níž byl Václav IV. zajatcem odbojné šlechty, měl mít 4 díly:
1) Křivoklát, 2) Valdek, 3)Vyšehrad, 4)Karlštejn

Alois Jirásek (1851 - 1930)

- narodil se v Hronově (Jiráskův Hronov), měl zájem o malířství a historii, ale z finančních
důvodů volil studium historie na FF - UK v Praze, působil 14 let jako středoškolský profesor
v Litomyšli, od roku 1888 pak v Praze (stal se ředitelem)
- během 1.svět.války politicky vystoupil a roku 1917 podepsal manifest, v němž se čeští
spisovatelé přihlásili k boji za samostatný český stát, v Praze začíná samostatně publikovat
Literární tvorba:
1. Historické povídky, pověsti
2. Historické romány
3. Divadelní hry

1) Staré pověsti české - původně byly napsány pro mládež, autor beletristicky zpracoval
nejznámější české pověsti, které se vztahují k dějinnému a předdějinnému vývoji národa,
kniha zpracovává:
a) nejstarší pověsti → O Čechovi, O Krokovi a jeho dcerách, O Bivoji
b) pověsti z doby křesťanské a staré Prahy → Staroměstský orloj, Zito
kouzelník, Ze židovského města, O ječmínkovi…
c) starobylá proroctví → Blaničtí rytíři, Slepý mládenec
2) Románové dílo - je velmi rozsáhlé, zachycuje velký úsek české historie, autorův zájem
začíná českým mýtickým pravěkem, pokračuje dobou Přemyslovců k husitství dostává se až
k době pobělohorské a obrozenecké
- především se však zabývá těmito obdobími:
a) doba husitská
- tato doba je zobrazena v trilogiích:
1) Mezi proudy - vznik reformního hnutí v době vlády Václava IV.
2) Proti všem - rozmach a vrchol husitského hnutí
3) Bratrstvo - obraz dohasínajícího husitství
b) doba pobělohorská
- romány: Skály, Temno, Skaláci, Psohlavci - po bitvě na Bílé hoře (1620) zakoupil Jižní
Čechy německý šlechtic Laminger [Lomikar], který začíná potlačovat odvěká práva
Chodů - psohlavců a ač byli svobodnými sedláky, nutí je robotovat. Ti se se sou stížností
obracejí až na císařský dvůr ve Vídni, ale marně. Do jejich čela se staví rozvážný Jan
Sladký - Kozina, dojde k povstání, ale to je násilím potlačeno. Pro výstrah je Jan Sladký
popraven.
c) doba obrozenecká
- pětidílný román F.L.Věk sleduje proces NO v poslední třetině 18. st. - do 20.let 19. st.
Podklad k napsání díla daly autobiografické vzpomínky dobrušského kupce Heka. Hlavní
postavou je František, který odchází studovat do Prahy, jeho klášter je však zrušen Josefem
II. a František díky stipendiu pokračuje ve studiu filosofie. Navštěvuje divadlo Boudu,
seznámí se s Thámem, zpívá v Mozartově opeře, ale pak se nepohodl s otcem a musí se
kajícně vrátit domů. Autor sleduje obrození v Praze, ale i na českém venkově.
Dalším dílem, které sleduje obrození na venkově, je Kronika u nás - 4 díly (Úhor,

43
 Novina, Osetek, Zeměžluč). Je to návrat do rodného kraje, Hronovsko. Hlavním hrdinou se
stává kněz Pavlovický - skutečná postava, který se zaměřil na zlepšení hospodářského
života venkovského obyvatelstva

14.2. Slovesa
- jsou slova, která vyjadřují děj přisuzovaný podmětu ve větě, tj. buď činnost podmětu (žák
píše), nebo stav podmětu (pes sedí), popř. změnu stavu (tráva schne), anebo děj na podmět
nevázaný (sněží)
- slovesné tvary, které vyjadřují všechny mluvnické kategorie slovesné (zvláště určitou
osobu a číslo), se nazývají tvary určité
- tvary, které nevyjadřují všechny mluvnické kategorie, zvláště ne určitou osobu, se
nazývají tvary neurčité
Tvary neurčité jsou tyto
a) infinitiv - nést, dělat
b) příčestí minulé - nesl, dělal
c) příčestí trpné - nesen, dělán
d) přechodník přítomný - nesa, dělaje
e) přechodník minulý - přines, udělav

Mluvnické kategorie sloves

1) osoba
- já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni

2) číslo
- jednotné
- množné

3) čas
a) přítomný (pracuji, pracuješ …)
b) minulý (pracoval jsem, pracoval jsi …)
c) budoucí ( budu pracovat, budeš pracovat …)

4) způsob
a) oznamovací - vyskytuje se ve všech časech
b) rozkazovací - vyjadřuje se jím rozkaz, přání
- vyskytuje se pouze ve třech tvarech:
a) v 2. osobě čísla jednotného (pracuj)
b) v 1. osobě čísla množného (pracujeme)
c) v 2. osobě čísla množného (pracujte)
c) podmiňovací - jsou složené a jsou dvojí, přítomné a minulé

44
a) Podmiňovací způsob přítomný
1. osoba dělal bych 1. osoba dělali bychom
jednotné množné
2. osoba dělal bys 2. osoba dělali byste
číslo číslo
3. osoba dělal by 3. osoba dělali by
b) Podmiňovací způsob minulý
1. osoba byl bych dělal 1. osoba byli bychom dělali
jednotné množné
2. osoba byl bys dělal 2. osoba byli byste dělali
číslo číslo
3. osoba byl by dělal 3. osoba byli by dělali

5) slovesný rod
- činný
- trpný

Hutníci taví rudu (ve vysoké peci).

- rod činný
původce děje
podmět předmět

Ruda je tavena (se taví) (ve vysoké peci).

- rod trpný
nyní podmět

6) slovesný vid
- dokonavý - skočí, přinese, koupí
- nedokonavý - skáče, přináší, kupuje

Časování sloves
- podle toho, jak se časují, třídí se obvykle na pět tříd, a to podle zakončení tvaru 3. osoby
čísla jednotného času přítomného:
I. třída: -e
II. třída: -ne
III. třída: -je
IV. třída: -í
V. třída: -á

45
Přehled slovesných vzorů
3. osoba
zakončení 3.os. jedn. 1. osoba příčestí
třída vzory množ.
čís. přít. času jedn. čísla minulé
čísla
a) tvrdé
nesu nes-l
nese
beru br-a-l
bere
-e
b) vz. měkký
I. (nepřechází-li mažu mažou maz-a-l
maže
-n nebo -j)
c) smíšené
peču pečou pek-l
peče
umřu umřou umř-e-l
umře
a) pravidelné
tisknu tisk-l
tiskne
-ne minu mi-nu-l
II. mine
(výjimečně také -me)
b) vz. nepravidelný
začnu zača-l
začne
kryje kryji, kryjí kry-l
III. -je
kupuje kupuji kupují kup-ova-l
prosí
prosí prosím pros-i-l
trpí
IV. -í trpí trpím trp-ě-l
sázejí i
sází sázím sáz-e-l
sází
V. -á dělá dělám dělají děl-a-l

46
15.1. České divadlo v době Národního obrození, historie Národního
divadla, drama poslední třetiny 19.st.
(Alois Jirásek, Vladislav Stroupežnický, Gabriela Preisová, bratři Mrštíkové)

Alois Jirásek (1851 - 1930)

- narodil se v Hronově (Jiráskův Hronov), měl zájem o malířství a historii, ale z finančních
důvodů volil studium historie na FF - UK v Praze, působil 14 let jako středoškolský profesor
v Litomyšli, od roku 1888 pak v Praze (stal se ředitelem)
- během 1.svět.války politicky vystoupil a roku 1917 podepsal manifest, v němž se čeští
spisovatelé přihlásili k boji za samostatný český stát, v Praze začíná samostatně publikovat
Literární tvorba:
2. Historické povídky, pověsti
3. Historické romány
4. Divadelní hry

1) Staré pověsti české - původně byly napsány pro mládež, autor beletristicky zpracoval
nejznámější české pověsti, které se vztahují k dějinnému a předdějinnému vývoji národa,
kniha zpracovává:
a) nejstarší pověsti → O Čechovi, O Krokovi a jeho dcerách, O Bivoji
b) pověsti z doby křesťanské a staré Prahy → Staroměstský orloj, Zito
kouzelník, Ze židovského města, O ječmínkovi…
c) starobylá proroctví → Blaničtí rytíři, Slepý mládenec
2) Románové dílo - je velmi rozsáhlé, zachycuje velký úsek české historie, autorův zájem
začíná českým mýtickým pravěkem, pokračuje dobou Přemyslovců k husitství dostává se až
k době pobělohorské a obrozenecké
- především se však zabývá těmito obdobími:
a) doba husitská
- tato doba je zobrazena v trilogiích:
1) Mezi proudy - vznik reformního hnutí v době vlády Václava IV.
2) Proti všem - rozmach a vrchol husitského hnutí
3) Bratrstvo - obraz dohasínajícího husitství
b) doba pobělohorská
- romány: Skály, Temno, Skaláci, Psohlavci - po bitvě na Bílé hoře (1620) zakoupil Jižní
Čechy německý šlechtic Laminger [Lomikar], který začíná potlačovat odvěká práva
Chodů - psohlavců a ač byli svobodnými sedláky, nutí je robotovat. Ti se se sou stížností
obracejí až na císařský dvůr ve Vídni, ale marně. Do jejich čela se staví rozvážný Jan
Sladký - Kozina, dojde k povstání, ale to je násilím potlačeno. Pro výstrah je Jan Sladký
popraven.
c) doba obrozenecká
- pětidílný román F.L.Věk sleduje proces NO v poslední třetině 18.st. - 20.let 19.st.
Podklad k napsání díla daly autobiografické vzpomínky dobrušského kupce Heka. Hlavní
postavou je František, který odchází studovat do Prahy, jeho klášter je však zrušen Josefem
II. a František díky stipendiu pokračuje ve studiu filosofie. Navštěvuje divadlo Boudu,
seznámí se s Thámem, zpívá v Mozartově opeře, ale pak se nepohodl s otcem a musí se
kajícně vrátit domů. Autor sleduje obrození v Praze, ale i na českém venkově.
Dalším dílem, které sleduje obrození na venkově, je Kronika u nás - 4 díly (Úhor,
Novina, Osetek, Zeměžluč). Je to návrat do rodného kraje, Hronovsko. Hlavním hrdinou se
stává kněz Pavlovický - skutečná postava, který se zaměřil na zlepšení hospodářského
života venkovského obyvatelstva

47
Dramatická tvorba - poslední třetina 19. století, kritický realismus
- roku 1883 bylo definitivně otevřeno ND a jeho reprezentativní scéna se stala střediskem
českého divadelního života, působila v něm herecká generace, která vyrostla v Prozatímním
divadle
- v ND byly hrány hry evropských dramatiků a začala se objevovat realistická tematika
v tvorbě: Ladislav Stroupežnický, G Preissová, Alois a Vilém Mrštíkovi

Ladislav Stroupežnický (1850 - 1892)

- dramaturgem v ND, uváděl hry ruských realistů
Tvorba:
a) zachycení historie - v 17.st., jednoaktovky = Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová
b) z venkovského prostředí vytěžil materiál pro → Naši Furianti = děj se odehrává
v jihočeské vesnici, kde se uvolnilo místo ponocného a začali se o něj zajímat vysloužilý
voják a místní krejčí

Gabriela Preissová (1862 - 1946)

- ve svých divadelních hrách zachycuje život na slováckém i slovenském venkově
- při uvedení způsobily její hry veliký rozruch
Gazdina roba - to příběh venkovské švadleny, která opouští muže a spolu se svým milencem
odchází za prací, nakonec spáchá sebevraždu → námět zpracoval J. B. Foerster - opera Eva
Její pastorkyňa - měla podobný ohlas, stejnojmenná opera L. Janáčka, stará kostelnička se
dopustí zločinu (utopí novorozeně), aby zachránila štěstí své zklamané nevlastní dcery →
pastorkyně

Alois a Vilém Mrštíkovi

- jsou autory divadelní hry Maryša - jde o naturalistické drama ze slovácké vesnice. Maryša,
která miluje chudého Francka, se musí provdat za staršího vdovce Vávru, Francek odchází na
vojnu, když se vrátí, schází se potají s nešťastnou Maryšou, ta jeho nabídku, aby spolu odešli
do Brna, odmítá. Vávra po Franckovi vystřelí. Maryša chce Francka chránit, a proto podává
Vávrovi při jídle jed.

15.2. Neohebné slovní druhy

6 - příslovce (adverbia) - určení okolnostního příznaku - místo, čas, způsob, podmínka
7 - předložky (prepozice) - dělíme je na: a) primární (vlastní) - v, na, u , pod, do, ...
b) sekundární (nevlastní) - kvůli, díky, ...
8 - spojky (konjunkce) - a) souřadicí
- b) podřadicí
9 - částice (partikule) - částice má více druhů částic - např. citové, modální, přací, přitakací
10 - citoslovce (interjekce) - a) emocionální - fuj, au, nono
- b) onomatopoické - chichi, haf, vrků
- c) apelové - viď, tumáš, vida

48
16.1. Prokletí francouzští básníci
(Baudelaire, Verlaine, Rimbaud)
Česká literární moderna konec 19. st.
Literární směry konce 19. století
(impresionismus, symbolismus, dekadence, mysticismus)
Počátek 20. století - anarchismus, antimilitarismus
(V. Dyk, F. Šrámek, P. Bezruč) Výběr jen nejdůležitějšího - napsal jsem VŠE)

Prokletí francouzští básníci

- nové umělecké směry se odrazili ve Francii u „prokletých básníků“, kladli důraz na
netradiční pojetí umělecké tvorby a na neobvyklou životní zkušenost, za jejich předchůdce byl
považován Charles Baudelaire

Charles Baudelaire (1821 - 1867)

- žil bohémským způsobem života v Paříži, provokoval měšťáky (např. svým milostným
vztahem k mulatce Jeane Duvalové, jeho černá Venuše se stala inspirací řady básní, které
vznikají ve 40.letech a byly vydány roku 1857 jako Květy zla - kniha byla prohlášena za
pohoršující a autor byl soudně stíhán za urážku veřejné mravnosti
- nevyhýbal se žádnému tématu, provokujícím způsobem vyjadřoval své intimní zpovědi,
zklamání, uctívání, krásy, krutost života a nad tím vším se vznáší stín smrti. Jeho sbírka se
stala podmětem pro mladší generaci francouzských básníků. Byl hojně překládán, u nás byla
přeložena Jaroslavem Vrchlickým společně s překladateli Karlem Čapkem, Františkem
Hrubínem, Vítězslavem Nezvalem

Paul Verlaine (1844 - 1896)

- stal se jedním z Ch. Baudelaireových následníků
- unikal ze spořádané rodiny k bohémskému způsobu života, toulal se s přítelem Arturem
Rimbaudem, nakonec ho postřelil a dostal se na 2 roky do vězení, po návratu se uchýlil
k alkoholu a toulání
- dovedl ve svých sbírkách napsat lyrické básně, které směřují k melodické písni, poezie mu
měla být především hudbou, city a nálady byly vyjadřovány náznakem slov
- stal se vyhraněným představitelem symbolismu
- sbírka Písně beze slov vznikla za jeho bouřlivého přátelství s A. Rimbaudem

Jean Arthur Rimbaud (1854 - 1891)

- byl největší osobností prokletých básníků
- bylo to téměř zázračné dítě, bouřící se proti tyranské matce utíkající z domova, propadl
dobrodružství, procestoval se svým přítelem Vulcinem Francii a téměř celou Evropu, své dílo
(84 básní a 2 cykly básnické prózy) napsal od 15 do 19 let, pak zanechal poezie, odjel do
Afriky a odtud se vrátil do Francie smrtelně nemocný
- budoval svou poezii na bezprostřednosti osobního zážitku, jeho verše jsou stejně
originální jako jeho život, známá je báseň Opilý koráb, která je s novým obrazem lodi
bloudící vichřicí a zároveň metaforou básníka, ve svých verších vyjadřoval odpor
k měšťákům, náboženství, k falešnému vlastenectví sb. Iluminace, Sezona v pekle

49
Česká literární moderna
- v 90.letech 19.st. dochází k ostré polemice mezi starší a mladší literární generací. Polemika
byla vyvolána kritickou studií Josefa Svatopluka Machara o Vítězslavu Hálkovi, Machar
v ní označil Hálka jako spisovatele II. řádu, který se vyznačuje nesamostatností a příkře jeho
tvorbu odsoudil
→ na základě toho byla rozpoutána kampaň, jakou česká literatura nezažila. Vystoupila mladá
generace proti starším autorům. Výsledkem těchto sporů bylo vytvoření krátkodobého
sdružení spisovatelů = Česká moderna
- roku 1895 - vydali Manifest České moderny, který obsahoval 2 části:
1) literární - namířena proti starší generaci, autoři vyžadovali svobodu slova a chtěli, aby
kritika byla samostatnou vědecko-uměleckou činností
2) politická - soubor ne zcela ujasněných politických požadavků
Veškeré tyto snahy přispěly k šíření nových uměleckých směrů z Francie:
- impresionismus
- symbolismus
- dekadence
- mysticismus

Literární směry konce 19.st.

impresionismus - název má svůj původ ve francouzském výtvarném umění, roku 1874 se
v Paříži konala výstava mladých umělců a tady Cloude Monet vystavoval obraz s názvem
Imprese → dojem vycházejícího slunce. Umělec se snažil zachytit bezprostřední dojem,
atmosféru a okamžitou náladu a to hrou Světel a stínů, obraz nemá pevné obrysy, skládá se
z barevných skvrn.
Český malíř impresionista Antonín Slavíček.
impresionismus v literatuře - autorovi jde o zachycení dojmu a o vyslovení nějaké nálady –
veselé, smutné, ironické… Nejlépe se tyto postupy uplatňovaly v lyrice. Když jde o prózu
nebo drama, pak je v nich příběh oslaben
např.: F. Šrámek - román Stříbrný vítr

symbolismus - základem je slovo symbol = náznak, která má vsugerovat náladu, myšlenku,

pocit. Objevuje se v malířství, obraz nemá být zachycením skutečnosti, ale pouze je
připomínat Malíř studuje přírodu, domýšlí námět a pak maluje to, co se zachovalo v jeho
paměti
symbolismus v literatuře - symbolické básnictví přímo nemělo zachycovat realitu, jeho
vztah ke skutečnosti byl volný. Básníci bohatě rozvíjeli své představy, kladli důraz na volný
verš a na hudebnost díla.
např.: Paul Verlain, Otokar Bezruč

dekadence - termín pochází z francouzštiny a znamená úpadek. Dekadenty byli nejprve

hanlivě nazýváni francouzští básníci poslední třetiny 19.st., kteří se odtrhli od dosavadní
tradice. Pociťovali odpor k současné společnosti, která v nich vzbuzovala zoufalství a nudu a
snili o umělých světech snů nebo fantazie

mysticismus - odmítá rozumové i smyslové nazývání skutečnosti a je přesvědčen, že smysl

věcí lze poznat bezprostředním zřením, v němž se člověk ztotožňuje s bohem

50
Anarchismus, antimilitarismus
- počátek 20.st. s revolučními událostmi přinášel sklony ke společenské nápravě v podobě
anarchismu a antimilitarismu

anarchismus - původ slova z řečtiny = bezvládí, anarchisté odmítají jakoukoli autoritu,

jakoukoli formu vlády, chtějí rychlou a radikální proměnu, která má proběhnout ze dne na
den, neměli však promyšlený budoucí program společnosti → nemohli být úspěšní
anarchističtí buřiči: František Kellner, Viktor Dyk, Fráňa Šrámek…
antimilitarismus - původ slova z latiny = proti válce, antimilitaristicky jednající lidé
odmítali vojenský výcvik, utrpení civilistů ale i zvířat, počítali s rizikem postihů, ale svědomí
odvážných lidí jim nedalo jinak

Viktor Dyk (1877 - 1931)

- byl to básník, prozaik, dramatik, aktivní politik i novinář
1) poezie - první básnické sbírky byly ovlivněny dekadencí a symbolismem
např.: A porta infern (Od bran pekelných) - verše vyjadřují únavu a zklamání
- další vývoj byl ovlivněn válečnými událostmi, kdy autor ve Válečné tetralogii (4 sbírky)
vyjadřuje obrany a osud národa
2) próza - úzce souvisí s básnickou i dramatickou tvorbou, vedle románů a povídek je
nejznámější novela Krysař - námětem je stará německá pověst o Krysaři, který přichází do
města Homeln, aby ho zbavil krys. Městští radní mu slibují odměnu 100 rýnských, krysař má
zvláštní píšťalku, která má velkou moc. Když na ní slabě zapíská, odvede všechny krysy
z města do propasti. Radní mu však nechtějí odměnu vyplatit, on se cítí podveden, zapíská na
píšťalku silně a odvádí obyvatele města do propasti.
V novele autor zesměšňuje na jednotlivých postavách špatné vlastnosti - hrubost, zneužívání
veřejných funkcí, lhostejnost k neštěstí druhých, maloměšťáckou počestnost…

Fráňa Šrámek (1877 - 1952)

- narodil se v Sobotce, gymnázium studoval v Písku, pokračoval na právnické fakultě,
nedokončil ji, protože se po zveřejnění prvních veršů dal na literární dráhu, byl členem
Neumanovy anarchistické družiny, přispíval do řady anarchistických časopisů, aktivně
působil na frontě během 1.svět.války, sblížil se s autory kolem Karla Čapka
Jeho tvorba obsahuje: poezie (lyrika), próza i dramata = divadelní hry
1) Lyrika - má ústřední místo v autorově tvorbě, v první sbírce se ještě odráží vliv poezie
90.let - Života bída, přec tě mám rád
- poč. 20.st. vychází sbírka Modrý a rudý - v ní se projevují dva příznačné rysy: a) bytostný
odpor k válce - např.: Report - vedle sebe v zákopu umírá člověk a kůň
b) projevuje výrazný vztah k lidovému čtenáři, velmi melodické básně, které byly zpívány na
melodie známých lidových písní
2) próza (románová tvorba) - nejvýznamnějším projevem českého impresionismu je román
Stříbrný vítr - vyšel roku 1910 a byl ještě jednou přepracován a vydán roku 1921, román se
stal velmi oblíbeným dílem u mladé generace, protože zachycoval citové a smyslové
probuzení gymnazisty Jan Ratkina, který objevuje tajemství, krásu i bolest života
Impresionismus se projevuje i v tvorbě dramatické, např.: v divadelních hrách → Léto, Měsíc
nad řekou

51
Petr Bezruč (1867 - 1958)
- vlastním jménem Vladimír Vašek
- narodil se v Opavě v rodině středoškolského profesora - národního buditele
- začal studovat klasickou filologii v Praze, ale v té době mu zemřel otec, musí opustit studia a
začíná pracovat jako poštovní zaměstnanec v Místku a Brně, tady začíná literárně tvořit a
jednotlivé básně, které byly inspirovány především sociálními poměry ve Slezsku posílá do
brněnského Erbenova časopisu - Čas
- autorova osobnost bývá utajena pod řadou pseudonymů: Petr Bezruč, Old ještěr, Kuba
Stopěruntik (kresba starého ještěra - autostylizace)
- konec života strávil v Kostelci na Hané
- 1903 - vycházejí jeho básně jako beletristická příloha Času
- 1909 - vychází sbírka Slezské písně - má 51 básní a později byla rozšiřována
→ autor se jednotlivými básněmi postavil na obranu slezského lidu, který byl vystaven
sociálnímu a národnostnímu útisku
→ ve sbírce se objevují básně s náměty: 1) národnostními
2) sociálními
3) milostnými
Náměty národnostní
- autor jako poutník prochází krajem, sleduje osudy lidí, vesnic, vliv polštiny a konstatuje
odnárodňování
Ukázka: Kantor Halfar - národní balada, mladý kantor učí ve Slezsku češtinu, i před místním
komisařem, ten ho vyhodí, dostane se do hádky v hospodě, to psychicky neustojí a pověsí se
na jabloni
Tošonovice - autor potkává na procházce děvče, dá se s ní do řeči, děvče mluví
polsky, autor se zeptá zda-li je polka, ona odpoví že ne, ale že mají polského učitele a ona si
polštinu ani neuvědomuje (pomalé a nenásilné působení polského učitele na mládež)

Náměty sociální
- v básních autor útočí na cizí šlechtu i na českou vládnoucí vrstvu, která je lhostejná k bídě
slezského lidu
Ukázka: Maryčka Magdonova - soc. balada, umírají oba rodiče, Maryčka zůstává sama a
musí se postarat o 5 sourozenců, nastává zima, jde do lesa pro dřevo a zde ji chytí policisté,
odvádí ji do Místku k soudu, nevidí jiné východisko a po cestě skočí ze skály do řeky
Moravice

Náměty milostní
- několik básní obsahuje tento námět
Ukázka: Jen jedenkrát - báseň má 2 části: první část má baladický charakter a druhá část
milostnou lyrickou báseň

52
16.2. Rozbor souvětí
Postup při rozboru souvětí:
1. stanovíme počet vět - podle počtu sloves
2. určíme věty Hlavní a věty Vedlejší
VH - nezávisí mluvnicky na jiné větě, a proto se na nemůžeme zeptat (jinou větou)
- může existovat samostatně - má logiku
VV - závisí na větě řídící, a proto se na ni řídící větou můžeme ptát
- zastupuje obvykle některý větný člen věty řídící
- vedlejší věta může být uvozena:
a) spojkami podřadícími: že, protože, když, aby
b) zájmeny vztažnými: kdo, co, jaký, který, čí, jenž
c) příslovci vztažnými: kde, kdy, kam, kudy, odkud
3. určíme druh vedlejší věty
4. určíme souvětí - souřadné
- podřadné
Souvětí podřadné se skládá z jedné věty hlavní a jedné nebo několika vět vedlejších.

Druhy vedlejších vět:

1. Vedlejší věta podmětná
1VV 2VH
Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí.
* to, nebo, ono (věta je uvozena vztažným zájmenem = kdo ve 3.pádě)

2. Vedlejší věta přísudková

1VH 2VV Pokud za jako následuje sloveso, píšeme , jako by zvlášť
Obloha byla, jako by ji vymetl. a před jako píšeme čárku!!! (Dělal jakoby nic)

vymetená
3. Vedlejší věta přívlastková
1VH 2VV
Lákala ho představa, že by se mohl proslavit.

uvozena spojkou podřadící

ot.: Jaká představa ho lákala?
jaký? který? čí?

4. Vedlejší věta předmětná

1VH 2VV
Poznal, kdo má pravdu.

uvozena zájmenem vztažným

ot.: koho? co? ot. pádové 1. a 5. pád

1VH 2VV přívlastková

Kladl si otázku, jak by měl postupovat dál.

1VH 2VV přísudková

Divadlo je, jak by nabil.

1VHa 2VV přívlastková 1VHb

Čas, který uplynul, se nevrátí.

53
 1VH 2VV podmětná
Zdálo se mi, že se od hor mračí.

5. Vedlejší věta příslovečná

a) místní - kde?
b) časová - kdy?
c) způsobová - jak?
d) příčinné - proč?
e) účelové - za jakým účelem?
- spojka aby
1VH 2VV příslovečná účelová
Uděláme všechno, abychom zvítězili.
f) podmínková - za jaké podmínky?
- spojka: jestliže, když, -li, kdyby
1VV příslovečná podmínková 1VH
Trváš-li na tom, pak ti to řeknu.
g) přípustková - spojka: ač, ačkoli, třebaže, byť, i kdyby, přestože
1VH 2VV příslovečná přípustková
Slib splním, ať se děje cokoli.

54
17.1. Odraz 1. světové války ve světové a české literatuře
(R. Rolland, E. M. Remargue, H. Barbusse, E. Hemingway, F. Kafka, J. Hašek)

Romain Rolland (1866 - 1944)

- nositel Nobelovy ceny
- francouzský prozaik, dramatik, působil mimo jiné jako profesor dějin hudby a umělecký
historik a kritik, ze záměru napsat soubor hrdinských životopisů vznikl, život Beethowenův
1903, život Michalangelův 1906, život Tolstého 1911, Beethowenův osud ho inspiroval
k jeho největšímu románovému dílu: Jan Kryštof 1904 - 1912 = moderní mýtus o umělci
z generace mezi Pařížskou komunou a první světovou válkou, do titulní postavy promítl autor
i svou cestu za poznáním
- z Rollandových menších prozaických prací vyniká rozmarný příběh životem kypícího
venkovana Dobrý člověk ještě žije 1919 a Křehká novela o lásce za války Petr a Lucie
1920 = zachycuje pouze dva měsíce roku 1918, v Paříži v metru se potkávají dva mladí lidé,
seznámí se a přestože zuří válka, ti dva ji nevnímají, poznávají krásy Paříže a při návštěvě
kostela dojde k náletu a oba při tom umírají

Erich Maria Remargue (1899 - 1970)

- narodil se v Osnabrücku, začal studovat učitelský ústav, ale roku 1916 opustil školu jako
válečný dobrovolník německé armády, po skončení války dokončil učitelský ústav a krátce
pracoval jako učitel, protože mu však toto povolání nevyhovovalo, začal se věnovat literatuře
- roku 1929 - vydal svůj první a nejznámější (nejslavnější) román Na západní frontě klid -
válka je tady obrazem naprosté degradace lidství, autor sám byl napaden jako vlastizrádce a
hanobitel statečného německého národa, nastupující fašisté knihu zakázali číst a celé vydání
spálili
- Remargue odešel do Švýcarska pak do USA, stal se Americkým občanem
Na západní frontě klid - podle motta je kniha „pokusem podat zprávu o generaci, která byla
ničena válkou, i když unikla jejich granátům“, většina textu je vyprávěna v ich formě (vypráví
to on sám), vypravěčem je Pavel Bäumer - sám autor - autobiografie. Opouští se svými
spolužáky jako válečný dobrovolník učitelský ústav a prodělávají v zázemí velmi tvrdý
výcvik, pak jsou nasazeni na západní frontu a autor líčí postupnou ztrátu všech svých
kamarádů, v krutých bojích padne také jeho přítel Stanislav Kaczinský, sám hrdina padne
v posledních dnech této nesmyslné války, v den, který byl na bojišti tak tichý, že se zpráva
vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě byl klid
1) Pavlu Bäumerovi umírá první kamarád - František Kemmerich, leží po průstřelu stehna
v nemocnici, pak je mu amputována noha a po několika dnech umírá
2) Vylíčení krutého boje a napadení nervovým plynem

Ernest Hemingway (1898 - 1961)

- patří do skupiny tzv. ztracené generace → byla to generační skupina básníků a
romanopisců 20.let 20.st., kteří byli poznamenáni duchovním otřesem 1.svět.války a pocitem
neschopnosti zakotvit v poválečné generaci
- zúčastnil se 1.svět.války jako řidič sanitky na italské frontě, byl těžce raněn a léčen
v Milánské nemocnici, pak byl dekorován za válečné zásluhy
- 2.svět.války se zúčastnil jako válečný zpravodaj, pak pracoval jako novinář, reportér a
věnoval se literární tvorbě, hodně cestoval - safari v Africe, býčí zápasy ve Španělsku, konec
života strávil na Kubě
- v roce 1961 zemřel, zastřelil se, snad nešťastnou náhodou, snad úmyslně

55
- román Sbohem, armádo! - je to autobiografie, těžil z vlastních zážitků z 1.svět.války:
italská fronta, řidič sanitky, nasazení do bojů, těžké zranění (výbuch granátu), dlouhodobé
léčení v zázemí, láska k zdravotní sestře
- román Komu zvoní hrana - dílo je soustředěno na 3 dny života lektora španělštiny Roberta
Jordana, který bojuje jako americký dobrovolník ve španělské občanské válce 1936, připojuje
se k partizánské skupině v horách a mají za úkol vyhodit do vzduchu most v průsmyku a tím
tak znemožnit postup nepřátelských posil, Jordan sám o zdaru celé akce pochybuje, most je
přece jen zničen, Jordan zraněn a posílá celou skupinu do bezpečí...
- novela Stařec a moře - (1952) - roku 1954 oceněn Nobelovou cenou, je to drobnější dílo,
poslední autorovo dílo, které je metaforou lidského života, smyslem životního štěstí není
materiální zisk, ale hloubka uspokojení, kterou přináší čestný boj. Starý kubánský rybář
Santiago vyjíždí po 84 dnech neúspěšného rybolovu na moře bez chlapce pomocníka, uloví
obrovského mečounovitého Marlina, kterého připoutá ke člunu, na úlovek však zaútočí
žraloci a stařec s nimi bojuje, do vesnice se vrací s kostrou obrovské ryby.

Franc Kafka (1883 - 1924)

- pražský, německý spisovatel židovského původu, vystudoval práva a pracoval jako úředník,
práce se mu nelíbila, zemřel na tuberkulózu
- za svého života uveřejnil jen několik drobných próz, z nichž nejznámější je Proměna →
která vypovídala o proměně člověka v hmyz
- vykonavatelem jeho poslední vůle se stal jeho přítel a spisovatel Max Brod, který
neuposlechl jeho rozkazu a jeho tři nedokončené romány nespálil
Amerika - hrdinou je 16-ti letý chlapec, kterého rodiče za trest poslali do Ameriky, přijíždí ke
svému strýci, který je velmi bohatý, začíná se učit angličtinu a strýc ho tam zasvěcuje do
chodu továrny a každý den chlapci přesně naplánuje. Protože však strýce neposlouchá musí
odejít pryč a dlouho hledá své místo v životě
Zámek - zeměměřič Kafka chce být přijat do zámeckých služeb, ale umírá dřív, než jeho
žádost projde všemi úředními instancemi
Proces - prokurista Josef K. je vyšetřován u neznámého soudu a popraven za neznámý zločin,
veškerá jeho snaha čelit této absurdní situaci se míjí účinkem

Jaroslav Hašek (1883 - 1923)

- narodil se v Praze, otec byl bankovním úředníkem, Hašek se učil drogistou, pak studoval na
obchodní akademii, úředníkem se však nestal, chtěl se oprostit od stísněných společenských
poměrů, toulal se bez prostředků po Slovensku, Maďarsku, Rumunsku a dostal se až na
Bajkal. Zážitky z cest zobrazil v knize Črty, povídky a humoresky z cest - hlavními hrdiny
jsou obyčejní lidé, většinou venkované, základem knihy jsou skutečné zážitky
- napsal řadu humoresek, které nemají na první pohled jiný úkol, než pobavit čtenáře,
poukazuje v nich na řadu zlořádů Trampoty pana Tenkráta - soubor humoresek, Můj
obchod se psi a jiné humoresky
- ještě před první světovou válkou vytvořil mystifikujícím způsobem svou největší prózu:
Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona, která nemohla být v této době vydána,
paroduje v ní soudobý politický život, volební systém
- během 1.svět.války působil v rakouské armádě na východní frontě, dostal se do ruského
zajetí, po válce se v Rusku podruhé oženil, pracoval jako redaktor časopisu
- roku 1920 se vrátil do Prahy a znovu volil bohémský způsob života, odstěhoval se do
Lipnice u Světlé nad Sázavou a tady roku 1923 zemřel

56
- v posledních 3 letech jeho života vzniklo jeho nejrozsáhlejší románové dílo Osudy dobrého
vojáka Švejka za světové války - dílo vycházelo i knižně, zůstalo nedokončeno (do 4.dílu) a
bylo ilustrováno Josefem Ladou, je to humoristický a satirický román, který začíná
Sarajevským atentátem, ústřední postavou je Josef Švejk (existující postava), který je líčen
jako usměvavý dobrák, který svou prostoduchostí způsobuje zmatek v rakouské armádě. Josef
Švejk byl obchodníkem se psi, chodíval do hostince U Kalicha, po atentátu byl zatčen, byl
prohlášen za notorického blba, musel narukovat, stal se sluhou (pucflkem) u polního kuráta
Otty Katze, pak se dostal k nadporučíku Lukášovi, pro něj ukradl psa jeho nadřízeného, proto
byli odveleni do Českých Budějovic a odtud vlakem putují na východní frontu. Zobecnění,
celé dílo využívá jako výsměch rozpadajícímu se pořádku habsburské monarchie a jako ostrý
protest proti válce

17.2. Rozbor souvětí

Postup při rozboru souvětí:
1. stanovíme počet vět - podle počtu sloves
2. určíme věty Hlavní a věty Vedlejší
VH - nezávisí mluvnicky na jiné větě, a proto se na nemůžeme zeptat (jinou větou)
- může existovat samostatně - má logiku
VV - závisí na větě řídící, a proto se na ni řídící větou můžeme ptát
- zastupuje obvykle některý větný člen věty řídící
- vedlejší věta může být uvozena:
a) spojkami podřadícími: že, protože, když, aby
b) zájmeny vztažnými: kdo, co, jaký, který, čí, jenž
c) příslovci vztažnými: kde, kdy, kam, kudy, odkud
3. určíme druh vedlejší věty
4. určíme souvětí - souřadné
- podřadné
Souvětí podřadné se skládá z jedné věty hlavní a jedné nebo několika vět vedlejších.

Druhy vedlejších vět:

1. Vedlejší věta podmětná
1VV 2VH
Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí.
* to, nebo, ono (věta je uvozena vztažným zájmenem = kdo ve 3.pádě)

2. Vedlejší věta přísudková

1VH 2VV Pokud za jako následuje sloveso, píšeme , jako by zvlášť
Obloha byla, jako by ji vymetl. a před jako píšeme čárku!!! (Dělal jakoby nic)

vymetená
3. Vedlejší věta přívlastková
1VH 2VV
Lákala ho představa, že by se mohl proslavit.

uvozena spojkou podřadící

ot.: Jaká představa ho lákala?
jaký? který? čí?

4. Vedlejší věta předmětná

57
 1VH 2VV
Poznal, kdo má pravdu.

uvozena zájmenem vztažným

ot.: koho? co? ot. pádové 1. a 5. pád

1VH 2VV přívlastková

Kladl si otázku, jak by měl postupovat dál.

1VH 2VV přísudková

Divadlo je, jak by nabil.

1VHa 2VV přívlastková 1VHb

Čas, který uplynul, se nevrátí.
1VH 2VV podmětná
Zdálo se mi, že se od hor mračí.

5. Vedlejší věta příslovečná

a) místní - kde?
b) časová - kdy?
c) způsobová - jak?
d) příčinné - proč?
e) účelové - za jakým účelem?
- spojka aby
1VH 2VV příslovečná účelová
Uděláme všechno, abychom zvítězili.
f) podmínková - za jaké podmínky?
- spojka: jestliže, když, -li, kdyby
1VV příslovečná podmínková 1VH
Trváš-li na tom, pak ti to řeknu.
g) přípustková - spojka: ač, ačkoli, třebaže, byť, i kdyby, přestože
1VH 2VV příslovečná přípustková
Slib splním, ať se děje cokoli.

58
18.1. Česká próza mezi dvěma světovými válkami
(charakteristika, Majerová, Olbracht, Pujmanová, Vančura)

- v české literatuře se po roce 1918 udržují tradice realismu z konce 19. a poč. 20.st.
- vychází díla starších spisovatelů:
Alois Jirásek - Husitský král
Karel Václav Rais - O ztraceném ševci
Jindřich Šimon Baar - trilogie: 1) Paní komisařka (o životě Boženy Němcové)
2) Osmačtyřicátníci
3) Lůsy

- zároveň se bohatě rozvíjí tvorba mladých spisovatelů: Marie Majerová, Božena Benešová,
Karel Poláček, Eduard Bass, Karel Čapek…

- 1.svět.válka otřásla všemi společenskými, mravními i estetickými hodnotami

- dochází ke změně charakteru české literatury, také ona se musela vyrovnávat s novými
skutečnostmi, hlavním žánrem se stává román
- v této době se objevují tendence po změně románového tvaru a ty se ubírají dvojím směrem:
a) oslabován příběh
b) rozmanité využívání lyrických prvků
- nové skutečnosti se snaží bezprostředně zachytit reportáž, v této době se stává samostatným
literárním žánrem, známe byly reportáže německy píšícího pražského žurnalisty Egona
Ervina Kische - tvůrce souborů, reportáží s detektivními náměty Pražský pitaval → Pitaval
původně příjmení francouzského advokáta ze 17.st.
- reportážemi se zabývali: Karel Čapek, M. Majerová, I. Olbracht

Marie Majerová (1982 - 1976)

- narodila se v Úvalech u Prahy, otec jí brzy zemřel a otčímem se stal Majer, přestěhovali se
do Kladna, kde se dobře seznámila s prostředím hutí, v 15 letech odjela k příbuzným do
Budapešti, tady si uvědomila význam vzdělání, a po návratu začala intenzivně studovat a
připravovat se na novinářské povolání, jako novinářka navštívila Afriku, Ameriku, SSSR a
tyto novinářské začátky ovlivnili její tvorbu:
1. Cestopisné reportáže - Africké vteřiny, Dojmy z Ameriky, Zpívající Čína
2. Knihy pro mládež - Robinsonka - je to příběh dívky, které zemřela maminka a
ona se musí starat o otce a celou domácnost. Nic neumí, a proto jsou pro ni ze začátku
všechny domácí práce velkým problémem. Svůj nový život si usnadňuje hrou na Robinsonku
a Pátka, domácnost je pustým ostrovem, kam nikoho nepustí. Život jí však v budoucnosti
poučí, že nelze žit osamoceně a, že musí využít rady jiných lidí
3. Povídky a romány - které zachycují sociální poměry, hlavní dělnickou vrstvu
- Siréna, Havířská balada

Ivan Olbracht (1882 - 1952)

- vlastním jménem Kamil Zeman (otec Antal Stašek)
- jeho matka byla židovského původu
- nedokončil vysokou školu, věnoval se novinářské činnosti, začal pracovat ve Vídeňských
Dělnických listech a pak v Praze přešel k Rudému právu
- po úvodním cyklu povídek O zlých samotářích (3 - triptych), následují psychologické
romány - často monografického typu, např.: Žalář nejtemnější
- píše také reportážní román Zamřížované zrcadlo - těží z autorových zážitků z pobytu
v ostravsko-slezské věznici

59
- vrcholné tvůrčí období představují podkarpatské prózy → patří sem reportáže, román
Nikolaj Šuhaj loupežník a soubor povídek Golet v údolí (soubor 3 povídek triptych) - které
zachycují život v židovské vesnici

Marie Pujmanová (1893 - 1958)

- narodila se v Pražské intelektuální rodině, otec byl profesorem na právnické fakultě, rodina
žila bohatým kulturním životem, M. P. se seznámila se spisovatelkou Růženou Svobodovou a
literárním kritikem F. X. Šaldou, kteří ovlivnili její literární počátky
- na své krásné dětství vzpomíná v knize Pod křídly, která však neměla ani u kritiky ani u
čtenářů žádný ohlas, po delší odmlce vydává svůj první úspěšný román Pacientka doktora
Hegla - je to studie měšťácké rodiny a hlavní hrdinkou je studentka, která se vzbouří proti
strnulým konvencím své společnosti
- M. P. navštívila sovětský svaz, seznámila se s dělnickou problematikou a rozhodla se podat
románový obraz světa velkého průmyslu trilogii: 1) Lidé na křižovatce
2) Hra s ohněm
3) Život proti smrti

- v posledních knihách se autorka vrací ke svému dětství např.: Předtucha

Vladislav Vančura (1891 - 1942)

- narodil se v Háji u Opavy, pak se jeho rodiče přestěhovali do Středočeského kraje, měl
problémy s dokončením gymnázia, pak vystudoval medicínu, praxi si otevřel na Zbraslavi,
jeho manželka o něm napsala vzpomínkovou knihu Dvacetšest krásných let, začal se
věnovat literatuře, za heydrichiády byl zatčen a popraven
Jazyk Vančurových próz:
- jazyk současné prózy mu připadal nevýrazný, inspiroval se renesanční češtinou (doba 1620)
a proto se v jeho prózách objevují složité větné konstrukce, výrazy ryze knižní, archaismy…
- na počátku své tvorby vydává soubory krátkých hraných próz Amazonský proud a Dlouhý,
Široký a Bystrozraký
- pak následuje první baladický román Pekař Jan Marhoul - který byl napsán pod vlivem
proletářské poezie. Autor se inspiroval skutečným příběhem a píše o pekaři, který díky své
dobrotě skončí ve vlastní pekárně jako obyčejný dělník
- k nejznámějším dílům patří novela Rozmarné léto - kde vznešeným slohem je vyprávěn
příběh, který se začíná odehrávat na plovárně u městečka Krokovy Vary, rozmlouvají spolu tři
přátelé o úplně obyčejných věcech, poklidnou atmosféru městečka naruší příjezd kouzelníka
Arnošta a jeho krásné partnerky Anny, po nějaké době odjíždějí, ale naši přátelé a celé si
městečko mají ještě dlouho co povídat
- následuje román Markéta Lazarová - který na první pohled vypadá jako historický,
nevystupují však v něm historické postavy, není zasazen do určitého období a nestará se o
věrnost dobových reálech, je zde zachycen příběh krásné Markéty Lazarové a zbojníka
Mikuláše
- v letech 1939 - 1990 vznikají Obrazy z dějin národa českého, zůstaly nedokončeny, dopsal
do poloviny třetího dílu, vycházejí z nejnovějších vědeckých poznatků českých dějin, svými
příběhy o dávných hrdinských dobách poukazoval na vysokou kulturu němci ponižovaného
národa, dílo je psáno krásným českým jazykem
- Předtucha - je studie 3 dětských typů, hlavně 15-ti leté Jarmily, která o prázdninách prožije
velké dobrodružství, její rodiče odjeli do ciziny a ona se vydá za démonickým trampem. Po
cestě uslyší rozhlasové hlášení o srážce vlaku v němž jeli její rodiče. Vrací se domů a prožije
chvíle úzkosti, kdy si uvědomí, jak jsou pro ni důležití

60
18.2. Rozbor souvětí
Postup při rozboru souvětí:
1. stanovíme počet vět - podle počtu sloves
2. určíme věty Hlavní a věty Vedlejší
VH - nezávisí mluvnicky na jiné větě, a proto se na nemůžeme zeptat (jinou větou)
- může existovat samostatně - má logiku
VV - závisí na větě řídící, a proto se na ni řídící větou můžeme ptát
- zastupuje obvykle některý větný člen věty řídící
- vedlejší věta může být uvozena:
a) spojkami podřadícími: že, protože, když, aby
b) zájmeny vztažnými: kdo, co, jaký, který, čí, jenž
c) příslovci vztažnými: kde, kdy, kam, kudy, odkud
3. určíme druh vedlejší věty
4. určíme souvětí - souřadné
- podřadné
Souvětí podřadné se skládá z jedné věty hlavní a jedné nebo několika vět vedlejších.

Druhy vedlejších vět:

1. Vedlejší věta podmětná
1VV 2VH
Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí.
* to, nebo, ono (věta je uvozena vztažným zájmenem = kdo ve 3.pádě)

2. Vedlejší věta přísudková

1VH 2VV Pokud za jako následuje sloveso, píšeme , jako by zvlášť
Obloha byla, jako by ji vymetl. a před jako píšeme čárku!!! (Dělal jakoby nic)

vymetená
3. Vedlejší věta přívlastková
1VH 2VV
Lákala ho představa, že by se mohl proslavit.

uvozena spojkou podřadící

ot.: Jaká představa ho lákala?
jaký? který? čí?

4. Vedlejší věta předmětná

1VH 2VV
Poznal, kdo má pravdu.

uvozena zájmenem vztažným

ot.: koho? co? ot. pádové 1. a 5. pád

1VH 2VV přívlastková

Kladl si otázku, jak by měl postupovat dál.

1VH 2VV přísudková

Divadlo je, jak by nabil.

1VHa 2VV přívlastková 1VHb

Čas, který uplynul, se nevrátí.

61
 1VH 2VV podmětná
Zdálo se mi, že se od hor mračí.

5. Vedlejší věta příslovečná

a) místní - kde?
b) časová - kdy?
c) způsobová - jak?
d) příčinné - proč?
e) účelové - za jakým účelem?
- spojka aby
1VH 2VV příslovečná účelová
Uděláme všechno, abychom zvítězili.
f) podmínková - za jaké podmínky?
- spojka: jestliže, když, -li, kdyby
1VV příslovečná podmínková 1VH
Trváš-li na tom, pak ti to řeknu.
g) přípustková - spojka: ač, ačkoli, třebaže, byť, i kdyby, přestože
1VH 2VV příslovečná přípustková
Slib splním, ať se děje cokoli.

62
19.1. Proletářská poezie, poetismus, surrealismus
(charakteristika směru, Jiří Wolker, Vítězslav Nezval)

Proletářská poezie
- byla reakcí na 1.svět.válku a začala se projevovat v pol. 20.let 20.st.
Společné rysy proletářských básníků:
- zdroj inspirace hledají v dělnickém prostředí
- poezie měla pomoci přetvářet společnost (básníci nechtějí, aby byl svět rozdělen na 2
části, na chudé a bohaté)
- poezie měla být přístupná nejširším vrstvám
- celá skutečnost byla posuzována pohledem proletáře
- přes tyto společné rysy byl obraz poezie značně různorodý, byla založena jednotná
organizace a byl vydáván časopis Proletkult
Představitelé proletářské poezie:
- Josef Hora
- Jindřich Hořejší
- S. K. Neumann
- Konstantin Biebl
- Jaroslav Seifert (Nobelova cena 1984)
- Jiří Wolker
- i některé prózy byly ovlivněny proletářskou kulturou:
- Ivan Olbracht - román Anna proletářka
- Marie Majerová - román Nejkrásnější svět
- Vladislav Vančura - román Pekař Jan Marhoul
- éra proletářské poezie končí v 20.letech a znamená významnou etapu ve vývoji českého
básnictví

Jiří Wolker (1900 - 1924)

- narodil se v Prostějově, byl vychováván v harmonickém prostředí měšťanské rodiny, dětství
často trávil na Svatém kopečku, vystudoval gymnázium, zájem o literaturu, sport a cizí
jazyky, rok pobýval v Šumperku, studoval práva a filozofii v Praze, stal se členem pražského
uměleckého sdružení Devětsil, během studií těžce onemocněl - tuberkulóza, léčil se v
Tatranské Polance - nemoc se však zhoršila a umírá počátkem ledna 1924
- epitaf - z řečtiny = nápis na hrob, který se snaží vystihnout životní osudy zemřelého
„ Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět“
Přehled tvorby: 1. Poezie
2. Divadelní hry
3. Próza
4. Překlady

1. Poezie - Host do domu

- básně této sbírky byly ovlivněny směry let 90. a vitalismem (vita = z latiny život, poválečný
směr, radost ze života)
- Wolker v nich vyjádřil svůj chlapecký ideál harmonického světa naplněného láskou a
porozuměním, má rád život a věci, které člověka obklopují
např.: Dláždění, Věci, Poštovní schránka, Kamna - vznikají na nich voňavé pokrmy a
básník je přirovnává k rozkvetlé voňavé jarní louce

63
- přechod mezi první sbírkou a proletářskou poezií (druhá sbírka) tvoří rozsáhlá báseň Svatý
Kopeček - má formu pásma → je to báseň založená na volném spojování tematicky
různorodých celků, které teprve ve větším rozsahu dávají smysl
- Wolker byl ovlivněn francouzským básníkem Gionem Apollinairem
Těžká hodina - 1922, nejvýznamnější dílo proletářské poezie, jeho základ tvoří 3 sociální
balady: 1. Balada o nenarozeném dítěti
2. Balada o snu
3. Balada o očích topičových - popisuje vztah dělníka s okolním světem, přikládá
uhlí, ztrácí zrak ale všude, kde se v domácnosti rozsvítí žárovka, rozsvítí se jakoby část
jeho očí (takže se kouká sám do sebe), původcem společenského zla je společnost, která
člověka zotročuje
→ sbírka není citově jednotná, část tvoří básně inspirované pobytem u Jaderského moře

Poetismus 1920 - 1928

- pojem odvozen ze slova poezie
- je to básnický směr v moderní české literatuře 20.let 20.st., vznikl v Čechách a rozvíjel se
výhradně v české kultuře, byl reakcí na 1.svět.válku, na poválečnou vážnost, přísnou morálku
a tendenční proletářskou poezii
- roku 1920 byla založena avantgardní (předvoj) pražská skupina Devětsil → jejími
zakladateli a teoretickými mluvčími byli Vítězslav Nezval a Karel Teige
→ nejvýznamnějšími členy skupiny byli Konstantin Biebl, Jaroslav Seifert
- vlivem poetismu prošly v ranné etapě své tvorby básníci: Vilém Závada, František Halas,
Vladimír Holan
- poetismus obdivoval rozvoj techniky, civilizace, přítomnost, odmítal sentimentální minulost
a hlásal veselí (radost), jako světový názor, za zdroj inspirace pokládal říši snů, básníci se
snažili o zvukovou dokonalost verše,
- poetismus se soustředil především na lyriku, epika byla téměř vytlačena

Vítězslav Nezval (1900 - 1958)

- narodil se v Biskoupkách u Třebíče v rosině učitele, po maturitě studoval filozofii v Praze,
podílel se na aktivitách Devětsilu, později založil surrealistickou skupinu, pobýval v Itálii a
Francii a zúčastňoval se spisovatelských sjezdů
- byl to především básník, ale tvoří také prózu, divadelní hry a překládá
- první básnická sbírka Most čerpá ze zážitků z mládí a dětství a vystavuje v ní důvěrný vztah
k lidem a věcem
- druhá sbírka Pantomima byla svým obsahem i vnější úpravou programovou manifestací
poetismu, je to členitě sestavený celek, obsahuje programové manifesty - Papoušek na
motocyklu - zavržení koncepční práce autorovi, drobné hříčky a kaligramy = je to báseň
upravená do obrazce, která je vnímána zároveň jako literární i výtvarné dílo, inspiroval se
kaligrafy francouzského básníka G. Apollinaira
- sbírka má dvě části: 1.Podivuhodný kouzelník - v jeho 7 zpěvech prochází čaroděj různými
dobami života a učí lidi chápat krásu jako proměnu; 2. Abeceda - tvar jednotlivých písmen
vyvolává překvapivé představy nebo vtipné nápady, např.: A - připomíná tvar střechy chatrče,
vidí chatrče rovníkové oblasti a přeje si, aby takové teplo bylo i u nás, šnek si nosí střechu nad
hlavou, někteří lidé nemají žádnou střechu nad hlavou…
Vychází z tvaru písmene A a myšlenky na sebe logicky navazují

64
Surrealismus
- ve 20.letech 20.st. se rozpadá jak proletářská poezie, tak i poetismus, mění se atmosféra
doby, nastává hospodářská krize, i krize v literatuře, v této době navázali někteří naši umělci
kontakty s francouzskými surrealisty
- surrealismus - vznikl roku 1924 ve Francii a poprvé ho učil ve svém dramatu G.
Apollinaire, pojem se stal označením pro literární a umělecký směr, který byl založen na
snaze spontánně a bez rozumové kontroly vypovídat o tom, co se děje v podvědomí
člověka
- surrealisté odmítali v umění logiku a chtěli osvobodit lidskou fantazii (fantazii člověka)
- zakladatelem francouzského surrealistického hnutí byl básník André Breton, se kterým se
roku 1933 při svém pařížském pobytu seznámil Vítězslav Nezval, ten roku 1934 založil
českou surrealistickou skupinu - hlavními členy byli např.: Karel Teige a Konstantin Biebl,
roku 1938 Nezval skupinu rozpustil

Surrealistická sbírky Vítězslava Nezvala

- píše (tvoří) surrealistické sbírky, protože si myslel, že surrealismus pomůže překlenout
vzpory v současné básnické generaci
- anonymně publikoval sbírku Villonských balad nazvaných 52 hořkých balad věčného
studenta Roberta Davida
- další surrealistické sbírky: Žena v množném čísle, Praha z prsty deště, Absolutní hrobař

19.2. Úvaha, její druhy, kompozice, jazykové prostředky

Patří k nejnáročnějším slohovým útvarům.
Můžeme se s ním setkat v charakteristice, ve výkladu, kritice, recenzi…
Mluvíme o úvaze 1) publicistické - objevuje se v úvodníku, reportáži, komentáři, kritice,
recenzi… Vtipně a citově zabarvená úvaha podaná hovorovým způsobem a vtipně ukončená..
2) vědecké - ve výkladu může autor uvažovat nad problémem.
3) umělecké - setkáme se s ní v beletrii
Bývá součástí autorské řeči, autor se zamýšlí nad jednáním postav.

65
20.1. Karel Čapek 1890 - 1938
- narodil se v Malých Svatoňovicích v rodině lékaře, měl dva sourozence, bratra Josefa (malíř
a spisovatel) a sestru Helenu, která na své bratry vzpomíná v knize Moji milí bratři
- vystudoval gymnáziu v Hradci Králové a v Brně, pak vysokou školu v Berlíně a v Paříži,
kde studoval vědy přírodní i humanitní (společenské)
- všestrannost zájmů ho přivedla k novinářské práci, od roku 1921 do roku 1938 působil jako
redaktor v Lidových novinách
Literární tvorba:
- publicistika = novinářská tvorba
- drobné prózy (pohádky, povídky)
- romány
- dramata = divadelní hry
- překlady

Novinářská tvorba - publicistika

- byl pokračovatelem Nerudovým, zestručnil fejeton a vytvořil tzv. sloupek, který se zamýšlel
nad denními událostmi, ale i nad obecnými otázkami vkusu, morálky a politiky
- autorův osobitý styl se projevil v knihách cestopisných fejetonů - Italské listy
- Anglické listy
- Výlet do Španěl
- Obrázky z Holandska

Drobné prózy
- svou literární dráhu zahájil Karel Čapek povídkovými knihami, které vydal společně
s bratrem Josefem: Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny - 1912, zkáza lodi Titanic
- první samostatnou knihou byly drobné filosofické detektivky Boží muka
- obdoba detektivky se objevuje v krátkých příbězích Povídky z jedné a druhé kapsy -
jednotlivé záhady často řeší inspektor dr. Majzlík, řada povídek byla nejprve publikována
nejprve v Lidových novinách, je pro ně typický živý hovorový styl
např.: Rekord, Tajemství písma, Zločin na poště, Ukradený kaktus, Básník

Románová tvorba
- Karel Čapek píše románové utopie, jde v nich o nějaký převratný vynález a o jeho neblahé
důsledky pro lidstvo, Čapek nevěří, že technický vynález může lidstvu otevřít skvělé
perspektivy
Továrna na absolutno - je román složený z fejetonů, byl vynalezen karburátor, který
dokonale spaloval hmotu a vyzařoval kolem sebe duchovno - absolutno, které způsobilo mezi
lidmi nedozíravý zmatek
Krakatit - je dramatickým příběhem vynálezce, který objevil neznámou třaskavinu nesmírné
síly, autor využil prvky lidové četby, milostné zápletky, záhadný svět přeludů, to vše
směřovalo k vážným problémům moderní společnosti k možnému zneužití technického
pokroku

V letech 1933 - 1935 vzniká volná románová trilogie, která se zabývá otázkami po hranicích
lidského poznání
1. Hordubal
2. Povětroň
3. Obyčejný život

66
Ukázka: Hordubal - je tragédií podkarpatského sedláka, který se vrátil z Ameriky s trochou
ušetřených peněz a dovídá se, že mu byla žena nevěrná s čeledínem. Těžkopádný Hordubal
prožívá svou citovou krizi velmi bolestně a smrtelně onemocní. Téměř umírající je zavražděn.
V druhé části románu je vyšetřován zločin a jako hlavní pachatelé jsou označeni
Hordubalova manželka s čeledínem.

Povětroň - v tomto románu leží v nemocnici umírající člověk, jediný pasažér letadla,
který přežil, když se zřítilo, je bez dokumentů, u jeho lože se střídají jeptiška, jasnovidec a
básník a okoušejí se zrekonstruovat jeho život. Do příběhů vkládají hlavně sami sebe.

Obyčejný život - v tomto románu vystupuje bezvýznamný železniční úředník na

penzi, který popisuje své životní osudy. Teprve odkrýváním minulosti se objevuje to, co
zůstalo zasuto stranou jako zdánlivě nepodstatné

- poslední Čapkova díla jsou varováním před nebezpečím fašismu: kniha Válka s mloky - je
fejetonní román s utopickým námětem. Mloci se stávají vážnou hrozbou lidstva, protože jsou
zneužitelní k jakýmkoli cílům. Za kritikou totalitní politiky i morálky se skrývá Čapkův odpor
proti fašismu
- posledními románovými díly je První parta a nedokončený tragický román o životě
slabocha, který si hrál na geniálního umělce Život a dílo skladatele Foltýna

Dramata - divadelní hry

- dramata začíná tvořit ve 20.letech 20.st., upozornil v nich na prostředí moderní civilizace,
uvedl vynálezy, diktátory, roboty a problémy utopicky rozvíjel
- hned první hra Čapka proslavila
R.U.R. ( Rossumovi univerzální roboti) - titul znamená zkratku firmy, která vyráběla
umělého člověka = robota - Čapků neologismus, roboti nahrazovali dělníka v práci, ale
chyběl jim cit, byla založena liga humanity, která požaduje, aby měly roboti lidské vlastnosti,
utopické představy o štěstí člověka, který bude zbaven práce, se nesplní, lidé zlenivěli tělesně
i duševně, nerodí se děti, množí se násil. Nakonec jsou vyrobeni roboti s citem, ale tímto
citem je nenávist k lidstvu → vzbouří se a lidstvo vyvraždí. Poslední naděje na obnovu lidstva
přichází, když mezi roboty Adamem a Evou vznikne cit lásky.

- společně s bratrem Josefem vytvořili komedii Ze života hmyzu - která obsahuje tři komedie
O motýlech, O chrobácích, O mravencích, prostřednictvím hmyzu kritizuje špatné lidské
vlastnosti: motýli = poživačnost a maloměšťáctví, chrobáci (hovniválové) = sobectví,
hromadění majetku, maloměšťáctví, mravenci = představují vládychtivost a dobyvačnost.

Věc Makropulos - opět utopický motiv, herečka Elina Makropulová je majitelkou receptu na
prodloužení života, je to však člověk hluboce nešťastný, unavený životy a neschopný se
z čehokoli radovat, lidem kolem sebe působí jen zlo, nakonec věnuje předpis na dlouhověkost
mladé dívce a ta jej spálí nad plamenem svíčky.

- během jednoho roku před Mnichovem vznikla 2 dramata (kolem roku 1938), jimiž se
uzavírá autorova tvorba, tato dramata jsou posledním Čapkovým varováním před nebezpečím
války
Matka - zachycení španělské občanské války, kdy matka ztrácí své syny nakonec pošle do
války i toho nejmladšího, je to odraz tragické události, kdy při bombardování zahynulo ve
škole mnoho dětí

67
Bílá nemoc - zemi napadla epidemie - bílé nemoci a doktor Galén proti ní vynalezl účinný
lék, lék vydá jenom tehdy, když se maršál zaváže, že nepovede zemi do vývojné války,
odmítne léčit i maršálova jediného přítele barona Krugra, protože maršál na Galénovi
podmínky nepřistoupí. Nakonec i sám maršál onemocní, chce Galénovi podmínku přijmout,
ale přicházející doktor je zabit zfanatizovaným davem a jeho lék je rozdupán

20.2. Určování větných členů

Druhy podmětů:
1) Holý - hlasatel
2) Rozvitý - mladý hlasatel
3) Několikanásobný - hlasatel a hlasatelka
4) Nevyjádřený - Čte zprávy z domova. (on)
5) Všeobecný - Říkali mu Čmaňa. (někdo, člověk, lidé)

Druhy přísudků:
1) Slovesný - Přs
Přs
Hlasatel čte zprávy.

sloveso

Po
(já) Včera jsem musel odejít dříve.
být
sponové sloveso způsobové (modální) sloveso
(bývat, stát se, stávat se) (moci, mít, chtít)

- pokud je ve větě sponové sloveso, nemůže být přísudkem, ale musí být doplněno
- způsobové sloveso musí být ve větě doplněno infinitivem

2) Jmenný - Přj
Po Přj
Mladost radost. podstatné jméno
(je)

3) Jmenný se sponou - Přjs

Po Přjs
Rodiče jsou zdrávi.

spona jmenný tvar přídavného jména

Rozvíjející větné členy:

Přívlastek shodný - Pks
Vstoupil na tenký led.
jaký?

- přívlastkem shodným jsou přídavná jména, zájmena a číslovky

- Pks se shoduje se svým jménem v rodě čísle a pádě

Přívlastek neshodný - Pkn

68
 Vzpomínka na domov jej…
jaká?

Přívlastek několikanásobný
Pks Pks Pks
… se promítaly české, anglické a italské filmy.
jaké?

Přívlastek postupně rozvíjející

Pks Pks
Byl to vynikající sportovní výkon.

- Pks sportovní je následně rozvit přívlastkem vynikajícím, mezi nimi neděláme čárku!

Předmět - Pt
Po Přs Pt
(Oni) Vzpomínali na domov.
na koho? co? 4.p (1. a 5. p)

Příslovečné určení místa - Pum

Pum
Na horách sněží.
kde?

Příslovečné určení času - Puč

Puč
Přišel brzy.
kdy?

Příslovečné určení způsobu - Puz

Puz
Práce mi šla dobře.
jak?

Příslovečné určení příčiny - Pupř

Pupř
Na radu lékaře zachovával dietu.
proč? jak?

Doplněk - Do
Po Přs Pum Do
(My) Vrátili jsme se domu osvěženi.
jak?
jací?

21.1. Vývoj české balady

69
balada - rozsáhlá báseň smutného obsahu s tragickým zakončením, vystupují v ní
nadpřirozené bytosti
vývoj balady - od baladické písně v době Barokní k baladě klasické v době N.O. (K. J. Erben
- Kytice), pak balda sociální a národnostní z konce 19.st. a poč. 20.st. (P. Bezruč - Slezské
písně)

21.2. Určování větných členů

Druhy podmětů:
1) Holý - hlasatel
2) Rozvitý - mladý hlasatel
3) Několikanásobný - hlasatel a hlasatelka
4) Nevyjádřený - Čte zprávy z domova. (on)
5) Všeobecný - Říkali mu Čmaňa. (někdo, člověk, lidé)

Druhy přísudků:
1) Slovesný - Přs
Přs
Hlasatel čte zprávy.

sloveso

Po
(já) Včera jsem musel odejít dříve.
být
sponové sloveso způsobové (modální) sloveso
(bývat, stát se, stávat se) (moci, mít, chtít)

- pokud je ve větě sponové sloveso, nemůže být přísudkem, ale musí být doplněno
- způsobové sloveso musí být ve větě doplněno infinitivem

2) Jmenný - Přj
Po Přj
Mladost radost. podstatné jméno
(je)

3) Jmenný se sponou - Přjs

Po Přjs
Rodiče jsou zdrávi.

spona jmenný tvar přídavného jména

Rozvíjející větné členy:

Přívlastek shodný - Pks
Vstoupil na tenký led.
jaký?

- přívlastkem shodným jsou přídavná jména, zájmena a číslovky

- Pks se shoduje se svým jménem v rodě čísle a pádě

70
Přívlastek neshodný - Pkn
Vzpomínka na domov jej…
jaká?

Přívlastek několikanásobný
Pks Pks Pks
… se promítaly české, anglické a italské filmy.
jaké?

Přívlastek postupně rozvíjející

Pks Pks
Byl to vynikající sportovní výkon.

- Pks sportovní je následně rozvit přívlastkem vynikajícím, mezi nimi neděláme čárku!

Předmět - Pt
Po Přs Pt
(Oni) Vzpomínali na domov.
na koho? co? 4.p (1. a 5. p)

Příslovečné určení místa - Pum

Pum
Na horách sněží.
kde?

Příslovečné určení času - Puč

Puč
Přišel brzy.
kdy?

Příslovečné určení způsobu - Puz

Puz
Práce mi šla dobře.
jak?

Příslovečné určení příčiny - Pupř

Pupř
Na radu lékaře zachovával dietu.
proč? jak?

Doplněk - Do
Po Přs Pum Do
(My) Vrátili jsme se domu osvěženi.
jak?
jací?

22.1. Česká literatura v době 2. svět. války

71
Literatura za nacistické okupace
- řada autorů se úplně odmlčela, protože válka pro ně nemohla být zdrojem inspirace
- nacistická cenzura zakazuje tvořit Marii Majerové, Ivanu Olbrachtovi, Vítězslavu Nezvalovi
a autorům židovského původu: K. Poláček - román Hostinec U kamenného stolu - vyšel
pod jménem Vlast Rady
- autoři, kteří zpracovávají okupační tématiku, ale díla nemohou vydat, píší tzv. do šuplíku a
čekají na příhodnou dobu (květen 1945)
- oběti fašismu:
1938 - Karel Čapek
1942 - Vladislav Vančura (zastřelen)
1944 - Karel Poláček (Osvětim)
1945 - Josef Čapek (epidemie koncentrák)

Poezie za nacistické okupace

- za nacistické okupace získává poezie v české literatuře přední místo, byla vydána ve velkém
nákladu 10 000 - 25 000 výtisků
- kladla důraz na krásný český jazyk a rychle reagovala na danou situaci, autoři v ní mohli
skrýt myšlenky
- aby jejich tvorby prošla cenzurou, soustředili se především na následující témata:
- milostná a přírodní lyrika
- připomínka velkých osobností české literatury - Němcová, Neruda
- tvorba pro děti - říkadla hádanky, pohádky
- do roku 1942 vydávají následující autoři:
S. K. Neuman - vydával do roku 1945 pod pseudonymem, pak musel opustit Prahu a
sbírku Zamořené léto vydal až po válce
V. Nezval - vydává alegorickou sbírku 5 minut za městem a divadelní hru na motivy
francouzského románu Manon Lescaut - uvedl na scéně E.F. Burian
F. Hrubín - kniha pro děti Říkejte si se mnou - např. pohádka „princeznička na bále,
poztrácela korále“

Česká próza v letech 1939 - 1945

- cenzura zabránila české próze pokračovat v dříve nastoupeném směru, autoři odkládají
rozepsané práce a pouštějí se do nových přiměřenější poměrů
1940 - situace v próze nebyla ještě tak kritická, romány si udržují značnou uměleckou úroveň
Vychází: J. Drda - Městečko na dlani - román
Jarmila Glazarová - Chudá přadlena
V. Řezáč - Černé světlo - román
1941 - z literatury mizí jména M. Majerová, I. Olbrachta, K. Čapka nebo spisovatelům
židovského původu např. K. Poláček vydává svůj román Hostinec U kamenného stolu, pod
jménem malíře Vlastimila Rady
1942 - 1943 - většina autorů se odmlčuje
Přehled témat, která procházela cenzura:
1) psychologická próza
2) próza oslavující pravdivost českého jazyka
3) historická próza

Psychologické prózy

72
 M. Pujmanová - Předtucha
V. Řezáč - Černé světlo

Jaroslav Havlíček (1896 - 1943)

- v literatuře se prosazoval velmi těžce, obtížně hledal nakladatele, jako autor vynikajících
psychologických próz byl oceněn až po smrti, jeho prózy končí většinou tragicky
Romány: Neviditelný, Petrolejové lampy - odehrávají se v Havlíčkově rodném městě,
ústřední postavou je Štěpánka, pošetilá, ale dobrosrdečná žena, nakonec se přece jen provdá
za důstojníka, má své představy o životě, ale ani jedna z nich se nesplní, po smrti svého
manžela zůstává činorodým člověkem

Prózy oslavující pravdivost českého jazyka

Jan Drda - Městečko na dlani

Eduard Bass (1888 - 1946)

- působil jako novinář v lidových novinách, byl také kabaretním zpěvákem a výborným
znalcem církevního prostředí
1941 - román Cirkus Humberto - životní osudy chlapce Vaška Karase, který se stane
ředitelem cirkusu Humberto, přivádí ho k rozkvětu, pak silná konkurence a prodej cirkusu,
návrat do Prahy - varieté

Historické prózy
- v době nebezpečí hledá člověk posilu a poučení v minulosti
Vladislav Vančura - Obrazy z dějin národa českého
František Kupka - Karlštejnské vigilie - na hrad Karlštejn odjíždí císař Karel IV, aby
se zotavil po těžké nemoci a ve společnosti přátel si vykládají 21 příběhů o životě královen,
ale i prostých dívek nebo žen

22.2. Indoevropské jazyky a jejich rozdělení

- ve světe existuje 3 000 - 5 000jazyků, některými, např. angličtinou, mluví po celém světě
miliony lidí, jiné, jako jazyk trumai, ve Venezuele použ. méně než 100 osob

- většina evropských jazyků se vyvinula z jednoho jazykového základu, tuto skupinu

označujeme jako indoevropskou, původní, jak předpokládáme indoevropský jazyk zachován
není

- tento předpoklad je potvrzen slovy

- dlouhým vývojem se původní jazyk rozpadl na různá nářečí, která se od sebe oddalovala a
pak samostatně vyvíjela

73
Dnešními indoevropskými jazyky hovoří lidé převážně na území Evropy, ale i Asie. K
evropským jazykům se řadí:
a) jazyk řecký
b) jazyky italické - z nich je nejvýznamnější latina, z níž se pak vyvinuly:
c) jazyky románské - francouzština, španělština, portugalština, moldavština, italština,
katalánština, rumunština, rétorománština
d) germánské jazyky - 1) západogermánské - angličtina, němčina, holandština,
vlámština
- 2) skandinávské - norština, dánština, švédština, islandština
e) keltské jazyky - irština, bretonština, velština
f) slovanské jazyky - 1) západoslovanské - čeština, slovenština, polština, dolní a horní
lužická srbština
- 2) východoslovanské - ruština, ukrajinština, běloruština
- 3) jihoslovanské - slovinština, makedonština, bulharština,
chorvatština, srbština
g) baltské jazyky - litevština, lotyština

Asijské indoevropské jazyky jsou:

a) arménština
b) jazyky indické a íránské

74
23.1. Česká poezie po roce 1945
(rozdělení do etap Hrubín, Kajnar, Zahradníček, poezie všedního dne)

Česká poezie se po roce 1945 rozvíjela v několika etapách

1) 1945 - 1948
- česká poezie byla násilně přervána 6-tiletou okupací a básníci se vracejí ve svých sbírkách
do minulosti a připomínají Mnichov, okupaci, rok 1942, koncentrační tábory, ilegální boj a
především květnové povstání a osvobození Prahy Rudou armádou.

2) pol. 1948 - 50. léta

- v tomto období nastupuje publicistický tendenční verš, který vede útoky proti třídnímu
nepříteli, bojuje za světový mír, nebo zavádí dělníky do továren nebo rolníky na polích
např.: Vítězslav Nezval - Zpěv míru
- autoři, kteří nepodporovali režim, se ve svých verších vraceli k období z dětství, pěstovali
krajinské motivy, psali o lásce - Jaroslav Seifert

3) 60. a 70. léta

- řada autorů zaujala pozice ve Svazu československých spisovatelů, mohli tedy oficiálně
vydávat a soustřeďovali se například na nostalgické vzpomínky
např.: Miroslav Florina, Jiří Taufer, Donát Šajner
- vedle této oficiální poezie tvořily také básníci zbavení možnosti publikovat, svá díla
vydávali ve strojopisných nebo rukopisných edicích
- tzv. samizdatech např.: Jiří Gruša, Karel Šiktanc

4) 80. léta
- čtenáři ztrácejí zájem o poezii, poezie se však snaží navázat kontakt s lidmi, prostřednictvím
protestních písní → zaznívala v nich obžaloba a výsměch totalitní moci
např.: Karel Kryl, Jaroslav Hutka, Jaromír Nohavica, Ivan Jirous...

František Hrubín (1910 - 1971)

- narodil se v Praze, dětství a mládí strávil v Lešanech, kam se v dílech často vrací (Lešanské
jesličky, Romance pro křídlovku)
- po studiích na F.F.U.K. pracoval jako redaktor a spisovatel
Jeho tvorba zahrnuje:
- poezie
- poezie pro děti
- divadelní hry
- próza - všechny až na jednu spálil
- překlady - překládal z francouzštiny (Verlaina), z ruštiny (Puškyna), z němčiny
Poezie
- začal tvořit v 30. letech a hned od začátku se projevoval jako výrazný lyrik, v roce 1945
vydal sbírky Jabova noc, Chléb s ocelí = ve které se vrací k okupaci a k osvobození Prahy
v květnu 1945, děkuje Rudé armádě, Sovětskému svazu a Stalinovi
- pak následuje řada lyrických sbírek a roku 1962 vychází lyricko-epická báseň Romance pro
křídlovku - děj se odehrává v Lešanech a student se zamiluje do jarmarečnice Teriny. Chtějí
spolu uprchnout, ale dojde mezi nimi k roztržce a Terinina rodina musí odjet na další štaci.
Retrospektivně se pak dovídáme, že se Terina provdala za majitele střelnice a brzy zemřela.
Souběžně s tím prožívá student smrt svého dědečka.
Kráska a Zvíře - na motivy staré francouzské pohádky o otci a 3 dcerách, otec přijde o
majetek…

75
- po 2. svět.válce píše skladby, které jsou příběhové: Hirošima, Proměna = varování proti
válce

Josef Kajnar 1917 - 1971

- narodil se v Přerově, už na gymnáziu se zabýval básnickou a písňovou tvorbou, studium na
F.F. byla přerušena rokem 1939, po osvobození se věnoval novinářství a literatuře
Přehled tvorby:
- publicistika
- poezie
- poezie pro děti
- rozhlásky
- dramata
- písňové texty

Poezie:
- řada sbírek: Český sen, Veliká láska, Člověka hořce mám rád
Nové mýty - ukázka: Stříhali dohola malého chlapečka - báseň vznikla v Brně, autor
doprovází svého přítele malíře, který vede poprvé k holiči svého malého synka. Zážitek je
nevšední, všichni chlapce litují, že mu končí bezstarostný život.

- v 70. letech vznikají rozhlásky - jsou to rozmarně vážné fejetony ve verších

Ukázka: Zedníci - kritizuje pracovní morálku zedníků

Jan Zahradníček (1905 –)- 1960)

- patřil do skupiny katolíků, ti se soustředily kolem časopisů s výrazným katolickým profilem
- je to básník moravský, do literatury vstoupil v době meziválečné a psal o rodné Moravě, o
přírodě, tvoři milostnou lyriku a hledal cestu k bohu - Svatý Václav
- v 50. letech strávil díky svému politickému přesvědčení 9 let v Mírově, i tady literárně
tvořil, napsal přes 100 básní, které po jeho smrti uspořádal do dvou sbírek literární kritik
Bedřich Fučík - Dům strach, Čtyři léta → obě sbírky vyšly roku 1982 v Torontu
u nakladatelů manželů Škvoreckých

Poezie všedního dne

- ve 2.pol. 50.let 20.st. začala vznikat tvorba básníků, kteří byli soustředěni kolem časopisu
Květen
Patřili sem: Miroslav Holub, Karel Šiktanc, a Jiří Šotola → protože jsou tito básníci často
inspirováni svým pracovištěm, byla jejich tvorba označena jako poezie všedního dne

Miroslav Holub (1923 - )

- je to lékař, vědecký pracovník v oboru imunologie, ve svých verších hledá sblížení básnictví
s vědou
např.: Denní služba, Kam teče krev
- v 70. letech nebyly jeho básně publikovány, kromě básnických sbírek vytvořil také několik
prozaických děl
např.: Anděl na kolečkách

76
23.2. Rozdělení slovanských jazyků a hláskové změny
slovanské jazyky
1) západoslovanské - čeština, slovenština, polština, dolní a horní lužická srbština
2) východoslovanské - ruština, ukrajinština, běloruština
3) jihoslovanské - slovinština, makedonština, bulharština, chorvatština, srbština
česky rusky německy anglicky francouzsky latinsky
matka mama Mutti mother la mere mater
máma mava Mutter - maman -

24.1. Tématika 2. svět. války v české próze

77
(J. Drda, J. Otčenášek, Ota Pavel, B. Hrabal)

Česká próza po roce 1945

- česká próza od roku 1945 do roku 1980 se vyvíjela v několika etapách:

1) 50. léta
- a) návrat ke 2. světové válce
- Mnichovská dohoda 1938, počátek okupace 3/1939, atentát na Heidricha 1942, koncentráky,
pouliční boje…
např.: Jan Drda - Němá barikáda
- b) budovatelská (výrobní) próza do 1958
- autoři nás zavádějí do továren nebo na venkov do JZD, kladnými postavami jsou
dělníci, rolníci, předsedové JZD a političtí pracovníci - proti nim jsou postaveny
intelektuálové
např.: Jan Otčenášek - Plným Krokem
c) historický román
- autoři se vraceli do minulosti - doba Karla IV, husitská, baroko - Komenský, Miloš Václav
Kratochvíl

2) 60. léta
- na významu začíná nabývat psychologický a životopisný román
- tématem se stává ideový a mravní případ intelektuála
např.: Jan Otčenášek - Občan Brych

3) 70. a 80. léta

- prózu členíme na oficiální a exilovou
- objevili se nové typy hrdinů, lidí z okraje společnosti
např.: Bohumil Hrabal - Malý český člověk, strůjce historických intrik

Jan Otčenášek (1924 - 1979 )

- během 2. světové války byl totálně nasazen v pražské Avii, pak redaktorem, dramaturgem na
Barandově
- budovatelská próza - Plným krokem
1955 - Občan Brych - román o životě kolísajícího intelektuála
1958 - novela Romeo, Julie a tma - Romeo - student Pavel, Julie - studentka Ester, rok 1942

Jan Drda (1915 - 1970)

- rodák z Příbrami, studium na VŠ nedokončil, pod vedením K. Čapka pracoval jako redaktor
v lidových novinách, po válce význačné funkce v kulturním i politickém životě.
Přehled literární tvorby:
- publicistika
- povídky
- romány - Městečko na dlani
- pohádky - České pohádky, Dařbuján a Pandrhola, O princezně Jasněnce a ševci,
který létal, Český Honza - zfilmováno Z pekla štěstí
- divadelní hry - Hrátky z čertem

Povídková tvorba

78
- během 2. svět. války vznikají povídky z protifašistickou tématikou, které mohou být otištěny
až roku 1945. Vychází časopisecky, roku 1946 vychází soubor povídek Němá barikáda →
obsahuje 11 povídek, některé jsou přesně časově určeny (1942 - 1945), jiné časově zařadit
nelze, např.: Včelař, Hlídač dynamitu, Vesnická historie, Pancéřová pěst…

Bohumil Hrabal (1914 - 1997)

- Brněnský román, své dětství prožil v Nymburce, kde byl jeho otec správcem pivovaru,
studoval na právnické fakultě v Praze, jen náhodou unikl zatčení při nacistických raziích na
studenty roku 1939, doktorát složil po válce, vystřídal různá zaměstnání, od roku 1962 se živil
jako spisovatel, vydával z části oficiálně, z části v samizdatech
Jeho literární tvorba:
- povídky
- novely
- specifické lyrizované prózy

Svou tvorbu zahájil knihami povídek: Perlička na dně, Pábitelé → sleduje v nich příhody
lidí z okraje společnosti, vagabundů, cikánů, pivních přeborníků, dělníků, umělecké bohémy
- Hrabal vytvořil neologismus = (nové slovo) → označuje jím člověka, který skoro nic nečetl,
ale za to hodně sleduje své okolí , následuje experimentální próza Taneční hodiny pro starší
a pokročilé - její text je napsán jen jedinou větou, příběh vypráví starý muž, který potřebuje
někoho, v jejích očích by získal uznání a obdiv, proto vypravuje mladé dívce, která trhá
třešně, ani ho moc neposlouchá, ale občas přikývne a slovem vyjádří své uznání. Tento text
má ukázat, jak je každý člověk složitý a jeho řeč plná obrazů a překvapení.

- zvláštní místo zaujímá novela Ostře sledované vlaky (1965) - autor nás zavádí do malé, ale
důležité železniční stanice v posledních týdnech druhé světové války. Hrdinou je mladý
železničář Miloš Hrma, který zrovna prožívá velké intimní trápení, které se pokusí vyřešit
sebevraždou.

Ota Pavel (1930 - 1973)

- vlastním jménem Oto Popper, syn židovského otce a křesťanské matky, stal se výborným
novinářem a uznávaným sportovním reportérem, podnikal cesty za reportážemi do USA,
Francie, Švýcarska, SSSR, po olympiádě v Insbrucku těžce onemocněl závažnou duševní
chorobou, v této době vznikla většina jeho próz

Sportovní reportáže: Dukla mezi mrakodrapy

Pohádka o Raškovi
Pohár od Pánaboha
Syn celerového krále
- v povídkách píše o známých i méně známých současných i zapomenutých sportovcích - o
jejich dřině a úspěších. Všímá si také lidí, kteří sportovce obklopují - lékaři, sportovní
funkcionáři

Autobiografické povídky: Smrt krásných srnců

Jak jsem potkal ryby
Výběr z předešlých povídek v knize Zlatí úhoři

Obě knihy obsahují autobiografické příběhy ze života autorovi rodiny v době před válkou a
během ní, dále se zde vyskytují lyricko-epické příběhy o rybách a řece.

79
Nejzdařilejší povídka Smrt krásných srnců - kde nás autor zavádí k řece Berounce
k převozníkovi panu Proškovi, který vycvičil svého psa Holana k pytláckým lovům srnců,
napřed jsou vybarveny idylické předválečné prázdniny v kruhu rodiny, pak přijde okupace a
oba starší synové jsou povoláni do koncentračního tábora. Otec rozhodne, že musí mít na
cestu maso, vydá se proto na Berounku k Proškovi, chce nalovit ryby, ale nepodaří se mu to.
Nakonec si půjčí Holana, který upytlačí srnce. Nebýt mnoha dobrých lidí, cela akce by se
nepovedla.
Kapři pro wehrmacht - otec s rodinou se přestěhovali do Buštěhradu → němci mu seberou
rybník → je povolán do koncentračního tábora → nechce jim nechat rybník s kapry, tak je
všechny vyloví. V létě němci chystají výlov rybníka, kde je velká slavnost, ale v rybníce
žádné ryby nejsou.

24.2. Vývoj českého pravopisu od 9. do 19. st.

- první zmínky o slovanském jazyku používaném na našem území jsou z 9. stol. n. l., podobal
se staroslověnštině - usuzujeme tak ze snahy přivést na Velkou Moravu  staroslověnštinu jako
bohoslužebný jazyk

- z konce 10. st. se dochovala píseň Hospodine pomiluj ny, která dokladuje vývoj češtiny,
většina textu byla již česky a jen některá slova pocházela ze staroslověnštiny

- v historii českého státu se český jazyk střídal (v úředním použití) se staroslověnštinou a

později s latinou. Víme, že ve středověku se čeština podobala sousednímu slovanskému
jazyku - polštině, tzn. používal se tzv. spřežkový pravopis. O nahrazení spřežkového
pravopisu diakritickým se pravděpodobně zasloužil M. J. Hus. Tím učinil bezesporu
největší zásah do českého jazyka. Zavedl tzv. nabodeníčko krátké (.) a nabodeníčko dlouhé
(´). Podrobně o tom pojednal v díle O pravopise českém.

- do českého pravopisu zasáhl také Jan Blahoslav, češtinu vybrousil do precizních tvarů,
podle jeho překladu Nového zákona Bible bylo češtině říkáno bibličtina (pouze tomuto jeho
způsobu vyjadřování).

- největší zásluhy o český jazyk a pravopis však můžeme připsat Josefu Dobrovskému, ten
pozvedl a připomněl český jazyk, provedl novou kodifikaci a rozpoutal tak nejen vědeckou
diskusi o ČJ a českém národu, ale i české NO.
Dobrovského dílo doplnil Josef Jungmann vydáním 5ti dílného slovníku Česko-německého.

80
25.1. Divadlo před 2. svět. válkou, Osvobozené divadlo, divadlo po roce
1945

81
25.2. Slang a argot
slang - mluva zájmových skupin
- emocionální zbarvení např. vojenský - bažant, lapiduch
studentský - bajle, koule, buro, matyka
sportovní - meruna, banán

argot - mluva společensky deklasovaných vrstev

- např. zlodějský - káča (pokladna), šplíchačka (pistole), bonzovat (udávat)

82
26.1. Osobnosti současné prózy

83
26.2. Vývoj nářečí
- místně a zeměpisně odlišné (obraz feudální rozdrobenosti), rozdíly ve slovní zásobě,
hláskosloví, tvarosloví
- v současné době se nářeční rozdíly stírají (jsou jen v mluvě starších, častěji na vesnici) pod
vlivem: hromadných sdělovacích prostředků, rozmachu dopravy a snadného pohybu obyvatel
- pozůstatky:
v Čechách v okrajových oblastech (chodské, podkrkonošské nářečí)
na Moravě jsou již zřetelnější rozdíly (větší vzdálenost od jazykového centra)
oblast: - hanácká (střední Morava)
- moravskoslovenská (jihovýchodní Morava)
- lašská (severovýchodní Morava a Slezsko)
např.:
česky hanácky moravskoslovensky lašsky
mouka móka múka muka
mlejn mlén mlýn mlyn
vozejk vozék vozík vozik
strejček stréček strýček stryk

84