MÁHABHÁRATA

Kapitola 1.: ZROZENÍ STARŠÍCH

KURUOVA RODU
Am ik i a l a p ohl la jak j l n k lil p tm
n o na at n lo . Na o m m m tk n t atila ni
k . J j ml n l pl t la po k nk . Vlnit la n
jako h l j mo al o lno t . O o po o n l k m kl n la na
nýma o ima t a ok tn h l tk loto . Ž ný i o n l
Vi it a ja tak amilo n a j n m lok o n o lo il. Dok j t il
o il ji l n ka ý p o p pa po n j j p n ato il.
K i Am ik op t na l kala p k a p k n at j j m l m tn
o hala o min lo ti o n kt t ila man l m. Jak i n j n n
p ipa alo h tat na tk n jiným m m k j p t m o j mal
iln pa toho lk ho h in !

Am ik t to p ta h p ala a o tl n n kli . P op tila

l n kt n ó n po hal kol m. Pot o ala ýt ama a mohla
p mý l t. K Vi it a ja tak p an m l ht la to pit na j ho
poh n h ani i a n l o at ho o n . B n ho i n ok ala j
i ot p ta it. Al Satja at k lo na matka j tom
a nila   —    Am ik toti kala j t j na po inno t. T a pol
p o ili tolik a o t a m l t man l t jim n na o ilo n t .
K l kt ý po o n an h i p oh an nm
p o a po inno ti. Jak potom mohl o hno t n ký h o la t ?

Satja at p ila Am ik i ho man lk Am lik o tom a

tal a plnil po inno t ho man la a t m aji til laho j ho i.
P ma mimo ný h p pa h o olo ala a na po ala ti
ta m at m ho man la pok t n m n mohl. Z k tako
it a i o lo. Am ik n hl tila mnoh m kli n ji. J j poj n
Bh mo n nam nalo a l k kt o k m man lo i tila
al naopak l j m i l m k lo t . P tala n kli n p h t
m a tam a o tý ha m o k n l hla na lo lono in . Bh ma
l mo ný a p a li ý m . K o l p mohl plo it o ho k l ? A
ona m la aji tit a j til po t n.

O alo akl p n na . Am ik t li hl la. D ot l

a o m tno ti to pil oký m . K j t hla il h. To n l
Bh ma. V j j lo ni i t l hlý o kli ý a pina ý a k ta. Spl t n la
m l mo al lo t a p al na ni i ok o i. Tma m l
j n o m lo tl j n k i a okolo pa pina o n o k j iný
k o . Za o tl t lo m pok ý al n no p n . B h n k n
p i to pil a po a il l n . Okam it t ti o tila n ot tila
o po ný pa h j ho t la. K o to l? Jin ho ag a n Bh m n nala.
Mo lila k oh m a om l la. Jak jinak mohla n t ot k toho
h o i ho m ? K polo il na j j at a la o i a j n
n j t m ú il m o potla ila ýk ik.

***

Satja at p i tala in o . N ýt hamti o ti j j ho ot Ha tin p

n n n o itl tak o fal it a i. S lil mo ný Bh ma n oh n
Gang n j t h ina l Z m . Jako n j ta n p a li ho k l
Š ntan a l p i o ným i m ha tin p k ho t n al p ni ý o
k lo t ma il Satja atin po tilý ot    —   k li n .

St l m la t lo ti i pam ti. Jako ka ho n kala na h

k na po tn a j p la. T to po inno t j p i lil ot p k
a l o po tným kala o n l h . P toho n
ak lo il l ký h l h la a l ho ta mo ný Š ntan a la
ho oko l j n kt lin la j j ho t la. K na l oj t
n k n j j k am a o ala. Z j ho pohl lo jm
n to o nit. Jakmil o l j o o o n p hal o
om j j ho ot a ho po al o Satja atin k .

K p i la om ahl la Š ntan a jak n opo t j ji h k omnou

hý i. Ot i m nil i ji Š ntan m t j n pok l t n
j jm no i. Al pano n k ho n ho n t p m l m no i
D a ato i kt ý l t o ji o a n n jako l no
p in . N ho lal j n p o la tn pot n po ko it ho tiho n ho a
milo an ho na. O lt m o aným to ho .

I Satja at t pila mnoho n a mo lila k oh m a k l m op t

tkala. Pak n hl j noho n    —   ani o tom Š ntan l   —   
j ji h hý i o j il D a ata a jm n m k l po al o j j k .
Satja atin ot opako al o po m nk a D a ata o hla il. Nik
n n na ha tin p ký t n   —   ko na p ipa n Satja atiným t m.
J j ot p to hal. Sl l toho o o n h int ik h o t na to, aby
l pok D a ata t n j ho ti pak mohl tit
po n a po ta it p oti no i Satja at . P k lo il t to
 po h no ti a k j D a ata l hl kl t a li ý li    —
   nik n o n naopak t o i otn m li t . V jm ot o a
t t l p ip a n t k ho o o n ho po itk . Satja at i n n
pomn la k D a ata p on l t nto li n pa al k t a
o al h m hla : „O n ka jm no at Bh ma   —   t n kt ý
lo il t a li ý li .“

Satja at t pohl la na Bh m kt ý l ti p n . O lo ila ho a

on hl l p ip a n konat j j pok n. Sna ho j t mohla
p it. V ji po lo hal a o l t po Š ntan o m ti.

„Milý Bh mo p o m a to j t j no “ kla k lo na a ak la i o
op pl t n la p m j mn ho h n ho . „S j li j i lo il
a o h nil jm ho ot a tak m la tn . N n t tohoto li
p o t ji. V j i n o h jn t al tno ti. P o m a na i
o a no it a i. Tak jako j i lo il li a p ok al l ta m
l n m o in n n jim m l po lo it t m j nat jm
na ti . To j t po inno t. U ni na ha tin p ký t n a taň ot m
mo ný h n kt o n aji t tom to ta o l m k lo t
o h an .“

Bh ma pop n a t l hla o . „Matko p o m n j m a h

op til t p a . Ch po mn n mo n . Sl n m t
o a mok p i o no ti a n k kt ý p n al Bh ma
nik n p a .“

Bh ma Satja at po al at m ú ah n o k an k i kt
k lo t po tihla m hl p in . Šlo o lo mo n ho o . Jak
jinak mohlo t t ik Satja at po o ila a mo n yny, oba
m li ani po o an hali n l n ka t n ? J j m n j ta m
no i Čit nga o i platili aň i hni k lo na t to Z mi. Po t o j ho
atno ti oji a n o h jn tno ti o hla n a mo ný k l
gan ha kt ý o n jm no al Čit nga a m a al j ho l
i t. Ž li ý gan ha a n mohl o olit a il j t n jaký jiný la ný
a mo ný Čit nga a. S to pil p oto na Z mi a al ho o p k
oji. T n t al l l ta al nakon n m atný n Satja at po l hl a
p ný gan ha a til na n a jako t .

Pot na t n l mo ný Vi it a ja al po pl n t po hý h mi l t
l po l hl n hl ho o . On ani j ho at po o n an hali n
potomky.
Bh ma lam o ným okn m pohl l n. M úplňk
o tlo al ah a pal a o t ito al al i ok p ko
t po ni h Vi it a ja tak po h l ými k lo nami.
O til p t k Satja at a pok a o al: „Matko n m m ým
n mo ln m ho n m m nit o . Ctno tný lo k j a h okolno t
po l ný l Boha. P ň o i t t op o j tno t
at m o m t kj a ným plo m h h . P oto m p o m n j
a h p til o ho li .“

Satja at la hl . Bh mo a o ano t p a a tno ti la

n ot it ln . M l p a . P iký la a on pok a o al: „V ka m p pa
matko n m o na n kt n n o po
n o n t m. Pok p o l lý Vj a a plo k lo nami potom t o
m a h n ni. Mo l m a p o hlo o .“

Satja at p itakala. To ona a olala mo n ho i iho Vj a ho

p o o n ho na. M la nalo it na no k o ah a o halila
taj m t . To tohoto m po o ila o k la j t
pannou. Ze strachu z jn ho o o n t to k t no t l ok tajila
al t l m la i pam ti jak n ký i i Pa a a j noho n
na to pil o j j lo i a j j m l n plo il n n ho Vj a .
Pa a a j kl j P o t lno t p ila la no o no t p oto
m t ý namn ho na kt ý tomto oh om j m p h h t
l ito úloh . Pa a a j pot lil po hn n i a ho pan n t
i po poj n n m a tak to l on k o ji po hnal n ko n kt
h tila Š ntan a.

Satja at olna k la po mo aiko po la . P o to no ň o tlo al

to k latý h ol jo ý h lamp. Na oký h h i l n h n
po o i n j j h p k n j ta ni h po h l a o mo n ho
k l K a. V i hni li mo nými l i l ho ta. N k o k
na ti t ji t n anikn . K lo na kla: „O o ho mý h n
tohoto ta j m mo lila a o k lo t . V m Vj a a
k ýt úto i t m n h. N p ň o kt na n opa
mn ak p to j o a .“

Satja at hl o tila k lo t m i lým Š ntan o ým o m. J j

j n n t l o li ňo ala l ka k pano n ko i kt ý ji op til t nto t.
To j Pa a a al na Vj a l aji t ah P o t lno ti.
Vj a a o hl alo ti ihn po m na o n a lo : „Mil matko
k n k o itla n n h ta k na m pom l a j k to
h n p ij at k koli “ o n p t o l.

K pol Bh ma a Satja at takto o mlo ali ot l

Am i in lo ni a ni h l Vj a a. Bh ma m poklonil
noho a Satja at ho hti ptala: „Po o p in na na
nikaj mi la tno tmi?“

K Bh ma po ta il m m po hnal i no ko a
o po l: „K lo n na o n ilný jako t ti lon a oplý aj
n m no int lig n mo o t a ú p h . B m t to n . K li
h matk ak l pý ó o n no.“

Satja at tala t t jako opa n . „Jak m ýt l pý k l m k o k

na ti ?“ ptala .

Vj a a j tlil p i l a k lo no Am iko p ip a n po t
na kt ý ka m ohl ho ným n t p m t n . K ho
ak Am ik pat ila t a h m a la o i. M o hla il t m
plo p t ho l po po m nko j j k lo na p ijm j ho
n p j mn m n . Satja at j j p i olala Him laj a on k n
o ta il p tako m ta jak m p il o p no a k i. To
n m l a l n p a ný lo o t j ho a k ti ký h li . Ř kl:
„Do ta il h k k lo n p ita li j po o o o ný
ahokam pok po o j noho ok o o ala li o no ti. T
j i al ala a po ala o kla n . P oto j m m to tohoto li
p lo il po m nk .“

Satja at p okl nala a o n t p li o t. N ht la kat. B n l n ka

t n lo toti k lo t ta no n t l m n p . V mi
l okon ani p a i ln n p lo a ani o i m n li p ni
naklon ni. P oto p o ila Vj a a k lo no pojil ihn .At
tako na   —    l pý n! Jak k mohl t t k l m?

„M tK o o al ho k l “ ap ahala ho. „P o m l hni

ho k lo no Am liko .“

Vj a a o itn pohl l na matk kt m ala ú ko t a m nil j j

o a .B op t t a plo il al t . Sta k ho a ol a
Am lik p ip a na j j p ijmo t. Pak nam t mi l. Satja at
oto ila a p oml ila k Bh mo i: „P toho j m la. T m m
po at Am lik a m p ijala. Mo l m a la ú p n j n
j j t a.“

***

B h mm op t po olali Vj a . Zno p i l tak jak p il o

ak i a m o p i m ta j il pal i. Satja at j j p i la
k Am li in lo ni i a m ihn to pil. Na o tom ji ta
a o ala o m kat la p in na o h om n h o k kn i ý
a k ta p i to pil. Z n m l la p to h m po t la o i
oko n. Vj a a pak n p in n kl: „J liko j i p i pohl
na m l la t j n tak l ý. P oto jm no at P n
l ý.“ Nato i i op til komnat . V nk tkal o matko kt
j j ptala na t . O til Am li na o lmi mo ný
hlap    —    ak l ý.

Satja at op t p opa la ú ko ti. D t l ? Co t m m l Vj a a na

m li? St l n o n lo po k . V ka m p pa ik t mto
t t m opa lo o j n m j iným p o ilým p in m
k lo t lo t l n ji t it a i. Vj a a o to t m l
pok it j t j no . Po ala ho a op t pojil Am iko . T ntok t
ji p in na t o ji k a m t o i ot n . Vj a a
m l a o til: „Stani . Zak tko t m a po o p n t .“

K na l j j a Am ik po o ila l p ho hlap kt ý o tal

jm no Dh ita t a. Am lik p i la na t l t kt p to ja n
ilo a j ho t lo o ila mnoh p ni nam n . V o la
Vj a o ými lo j pojm no ali P n . B pot m op t
na t il pal a Am iko plo il al t .

K lo n hl ka na al tk n i hl j m i im pol kala.
Šla a l no o no p t lk n a po ala ji a a jala j j
m to. Dala j p k o l kla ji o t h n jl p h at a n hala ji
lo ni i a tam po kala na m .

I k ii o m l to pil o komnat jako p t m. Jakmil

l n pat ila n n ho m ti tala poklonila j ho
noho a poho ln j j a ila. K m j mn om la noh na la m
po t laho ný h j l. Vj a toto p ij t pot ilo. Pot o n l hl
kl: „Ó p mn ko ji l n l no . S n o ný na ho
 poj n mo ý po hnaný a n jp n j h int lig ntn h
m na t to Z mi.“

Satja at op t kala p mi lo ni . Vj a aj lil: „K lo na

m po la a po lala m to l no . Ta p o t ka m p ijala
ú to a p oto tan matko po hnan ho t t . Ó matko t
odejdu, a h i na l no al a k i. V t m a m op t
pot o at al n al ti ji n plo m.“ Vj a a mi l a
an hal Bh m a Satja at p mý l t na j ho lo .

Sl n po o ila t kt o talo jm no Vi a. T n po ji tal

hla n m mini t m a mk o k na ti . V ho ali ho pol n
j ho ma at a i hni t i hlap i o tli jako i o i. V i hni li
ta tn k lo t j t p . V a l lo t t a laho t
n ot o i ah n li k lo t po hn n m. Zat m o hlap i o tali
l l jako g nt Bh ma.

Dh ita t a l i n j ta al l pota m a nila t t k l m. Na

t n n mohl no t ani Vi a n ot na o il l n . Al P n l
ka m ohl ho ným pano n k m a k op l l na
k o ký t n. V hn p o al ým m n m l ko t l a h i
okonal o ojil i ko o o t a iploma ii.

Bh ma m t m at m po k tl to n jl p l n a l k plno p i.
Po l Vj a o p po i Dh ita t a p oj o al n m no t l no
l a Vi a ji o útl ho t t o no mo o t. J ho o ano t
n o n t a mo l n m la o o . K op l i m ný Bh ma
na n j o a l o tmi o a . J noho n a n m p i l t mito
slovy: „Ó mo ý m li hom aji tit a na n n na ti
op t n o itla n p nik . O a p in o ji moho o nit. Sl l
j m o t h ho ný h p in n h kt mohl j o pojit
na m o m. Ř kni mi ó Vi o o i o tom m l .“

Bh ma jm no al p in n K nt Ja o a o l p in n
G n h k l ho S al a t t p in n M k lo t
Ma a. Na hl a po ali o k o k po P n a a t t po
Dh ita t .

Vi a pjal a o po l: „M j pan j i n ot o h n i it l.
V kon j to o n a ho n p o o o na na ti .“
V pal i Bh ma am l n p o h l po komnat . Sl l
G n h kala o Ši po hn n k kt m m t to n . To
n po h inilo ho no man lk p o Dh ita t kt m
po o ným p o m po hnal Vj a a. Sto n tohoto mo n ho
p in p o k lo t lo lkým p no m a a ilo t n
k o k na ti . Bh ma t ihn a il at k S alo i pa
poselstvo ot o k G n h .

K k l S ala l hl Bh mo o t a hal. Jak i mohla j ho

a t l p ho p in ? P to ak na to to mo no t am l l.
Dh ita t a pat il o la n ho K o a o kt ý l l t po ti
l t. S p ihl n t m k l n no ti a tno ti K o t
at o o hla il a al pok n m no i Šak nim a G n h
o l o Ha tin p . K p in na o l hla m p o at a
l p ho Dh ita t a ala i o i k m l tk n ot n ht la ho
p na ni m p o at.

Šak ni p al o k no t Dh ita t o i pol mnoha a kt

S ala po lal. Pot o m Bh ma al pat i no ú t l o lat ho
ko a til o ho k lo t . G n h la m man lo i ji
o po tk hl o o na. S ým la ka ým ho n m ho mo ným
p o m t ila nik ani n m nila o jiným m h a o i m la
n t l ak t l tko .

K o nil Dh ita t a Bh mo a m l a ala ao at P n o o

svatbou. Doslechl se, p in na K nt i ji at man la
p i l tn m o a an m ajam a a. B la p o l l o k o a
n kými o no tmi a na po h la n n ho Ja o a o .
Bh ma kl P n o i a ihn al na ajam a a na il kat
Kuntinu ruku.

K l o lal lk ho tma ho h a hl j l k jih o k lo t

kt m l l K nti hó a ot K nt . Do a n k ajam a a
o h ala to pil h jako l . K o tatn k lo h om n
lk m po t i li P n a j ho i oko h a o ima ho ýka
po a o ali ho a h ho In . P n o a t nil hn o tatn
pano n k tak jako h j l n a tn h .K K nt pat ila
jak na ni mo ný l Ha tin p p n hl n nila n
m li. Ro h l it k n m pomal k la a pla m na k k po ila
at n gi lan .
A koli tam lo mnoho k l a p in kt to ili kat K ntin k a
p to ajam a a t m kon ila oj m p tomn k lo a hli
jako koli m l nk na o oj o p in n mo ným P n m. J n
na li na kon a ko a tili t jno to o k p ij li. K l
K nti hó a to pil ho ý n ho m ta o a n a j ho t
ila a o t . L p n pa n k p o j ho n na l. Okam it
t ojil at a P n a ohat o a o al.

Po n kolika n h no oman l ali o Ha tin p op o o

po tn in n o po t a ný h laj k kt t potal
t . Voj i to k P n o hla n m m t no ali a hla it li
na la t . P n K nt j li o Ha tin p na m lat m ko
o klop ni hnaj mi hman .

Bh ma m l lko a o t P n o nil la ka o a k no
p in no al o ň til k l pot j j t j n k lo n .
G n h i o tala po hn n po o to n K nt ak n
tako po hn n n m la. Bh ma ht l aji tit a i t nto tno tný
pano n k l po hn n mo nými n . O o n al o k lo t
Ma a a p o P n a kal k M kt po ala o h an ho
at a k l Šalji.

K l Šalja p ijal Bh m i j ho in mini t hman a i i mi

po tami. U l na Gang o pal a na l m a lo l lono in
kl an nnými ahokam . Pot m o a n m l noh a na l m
a ghj . K t n kon ilo Bh ma k li Šaljo i kl: „Ó k li
j m p ij l p o n t . Do l hl j m m tno tno t
nikaj mi la tno tmi a p t j m al p o k l P n a. P o m
po mi a t m o hla .“

K l Šalja o til k o ký o j n ho ný k tom ýt

p n n j ho o m. V o in ak maj p a ta ý k ka
n m p o at pok a ni n pa n k n na n a .

Bh ma o t to klo ti ji l l p oto ahala a k amotn m

n n m B ahmo i. P ij l na to p ip a n a p oto Šaljo i o po l:
„Na t to klo ti n n ni patn ho n ot n o hla il i amo o ný
t o it l B ahm . P ijmi t p o m ým no a p in n a kt
j m ti p i l.“
Bh mo i m i pot p in li o pal h oma latý h min p l
ko l a ahokam ný h a a polo ili j p Šalj . Bh ma k l
o n o a o al to kami lon kon i ko .

Šalja hno ohat t a ot i p ijal. Pot al M Bh mo i

kt ý an lo ho til o Ha tin p k po al at n o a .

P n no al ka ý h man l k n h ný pal a o ma
o al a o nk m pal o ý h pa h a ah a h. V pa al p itom jako
n tan ma p k nými kami.

Kapitola 2: PÁNDU PROKLET A

POŽEHNÁN
A koli m l P n hmotn ohat t ho h o m lo ý po it k
j m n j il. Ji po k tk o t n a o nkami ými ma
man lkami j ho m l am ila na jin i. P to k o k
na ti l la l m t ji po ti l t a n n l o ala
n o nk a a ala j j na l a na o tatn mi k li po m ti
Š ntan a a o o j ho n l no t. N kt k l a ali ho at p n
a p k a o ali h ani ý h o o alo o po la hk l .

P n til po inno t j nat. P i l p oto a Bh mo a kl m : „M j

pan l a a n no t na na ti t p . S t a n o h lo at
t tno ti kt o t ili na i p ko . B o no t na t . Moj
po inno t i na m n n m o i amotn m N j m P n
j a nit t m kt takto p oh j j ji h j n n .“

Bh ma po m l. Ano to l p a ý potom k n n ho k l Bha at

j ho jm no n la i amotn Z m . O po l m : „T p n j ho n
na ho o a j ka m ohl h l ho n . P ijmi po hn n o
hman a pot j oj k m na l no ýp a . K t p o
v t t !“

P n hl h om il moh tno a m lo no p hot j na

kon h lon a l ný h o . K opo t l Ha tin p p ipom nal
k l oh o klop n ho ým n kým oj k m. V al na po ho
ý ho n m m m a po a il k l Da h kt ý p oti il ha tin p k
na l . Pot p n l na jih o Maga h j j mo ný k l D gha
napa al mnoh o n m . P n aúto il na k l j ho hla n m
m t R ag iha a a il ho.

Potom i po o il n kolik al h ojo ný h k l . P hnal lým

t m jako oh ň a j ho al kono n p a i ý l k j ho an
p ipom nal o lň j plam n . D k j ho o to m hla m
o tatn l o po ali oj . Zan lo ho j j i hni k lo ta
nali a n jmo n j ho la a na l Z mi klan li m pjatýma
kama a p in li m n j n j a .

Po kon n t to o n l n ýp a P n til o ho hla n ho

m ta na h om ným ohat t m. V i hni K o i l Bh mo
m li t na tano . Ra o tn l o ali p o lon ol
l lo kon a o nalo ný h ohat t m t hno m l n oko
ohl lo. P n pak ta m K o p lo il h oma ahokam
p l ko l lata i t a a milión k a kon a al h at. Ro lo il
p nimi i n tn mno t aho nný h p ik ý k ko a k
n ho n ho j l na nk .

P n pot o p l toto k ohat t poklonil Bh mo ý h

noho a Bh ma mla ho k l l ami o h o jal. O a m i
op o ni hman p on j mi mo lit a po hn n na li na
latý ko a ali o k lo k ho pal k j tal fanf
t k t o n la t a n n kotl .

P n aji til a o a j ho at i o tali na n ohat t . S m o

maj t k p li n aj mal a n hono ný i ot pal i ho p itaho al
l a pl n . Milo al k mohl no t na ho h a at na
lo h lo k ýp a . P oto n kolik m po n at o
Ha tin p o ho l it i t al lo na a h Him laj . Spol
o ma man lkami op til k o tný pal a p t ho al o p o t ho
p tk na ho k m ú o . M tn li pak ali pano n ka to lat po
l h ými man lkami. B l o n p k n m m n n a
o oj n l k a m i p ipom nal po Z mi k j ho oha.

Dh ita t a at m l l Ha tin p jako k l jm n m ho mla ho

at a. Na j ho pok n o ali o at l l P n o i o kýtalo
po it k. P n ak o l al m l a p to j ji h a o il
p ij mal il i na l p o t .
Jednoho n P n p a il na lo a ahl l o tl ho j l na lan p i
milo tn m akt . Jakmil k l pat ili a ili na út k al on a nimi
hl t lil p t p latým op n m. Za a ný j l n pa l n k m
k mi. K k lo p k ap n p oml il m aj j l n hla m plným
ol ti: „Ó jak han a! Dokon ani pokl l li kt j o l nk
ý h m l nik n j naj tak k t . Ú k n ho lo ka n m
nik p it na ý ok m p m. Jak j i t mohl t k l a potom k
n n ho Bha ato a o p o init p oti kým p ka m?“

P n toj na ho j m j l n m o po l: „Moj po inno t

k l j lo it. Tak ta m o l a aji t ji m m p .Z o ň
k tom i m k lo k m m n a h n an mi. Na i
n n m i min lo ti a j li j l n l k j po ali p i
o t h. P o m t k ó j l n ?“

J l n P n o i o po l m n t ho anil al to n al
ú ah p p . Ř kl P n o i k t no ti j i i Kin ama a
j l na p om nil a mohl o at pohla n m akt o
man lko l . N m l n o l a n mohl n pojit li k
po o p oto ho a to li o o ali. P oto i o man lk
p om nil oko a k l ho a il p okam ik k n h tal
po t potomka. Kin ama pok a o al: „Ž ný t o n m l ýt napa n
h m pohla n ho akt . T j in l n m n k tý a h ný a m t
p i t o p kla. J l t ot n j i k l m kt ý m t tat h n k
a o h aňo at n o n k a .“

P n na Kin am oh om n hl l a n l hop n lo a. Ano m l

pa . B lo n po h n h n a t lit j l na p i p n . Jak mohl
op tit a ho ň tak a l pila? A o m lo jt a it i iho? B la
to poh oma. K l ahan n il hla .

Kdy Kin ama i l P n o l to t kl: „N m o at h h a

a it hman n ot j i n nal mo p a o toto no t. Al p oto j i m
a il k j m o al o ko i i t tihn m t t jn m
okam ik .“

Ri i ht l P n a a it j ho h h . V l k k l p okl j P n a
po tihno n l k a j ho p oh k okam it a n m t t p t po
m ti. Jak m al m ý alo k Kin ama n maho kl h o i o
kletbu.
„A p t po li m to h pohla n poj o no nam t
m . Ó k li tak jako m tihla k a k j m a al t t tot
t jn m okam ik p iho i to .“

Pot j l n hl napo l . P n t l n kolik okam ik n hop n

poh a p i pohl na m t t lo j l na m po t h t kal ho k l .
K l o l l o n a til o ho p tk k man lk m
kl o p iho ilo. P mo ni m tk m i hni p op kli hla itý
n k a P n i no a no tal j in. S hla o lan h a
na kaj p oml il hla m plným ol ti: „Sl l j m m j ot
p to l n m tno tn ho m l ot ok m ht a n l k m toho
m l. J liko j m l po at l n man lk tako ho k l j m i j
ti n ht m. O al j m h h a ma m j i ot a j n m
n inný h t o . Boho m p oto op tili a tihla m kl t a.“

P n ip al t a k i. P ohl il o tohoto okam ik

p ij m li li t jako Bh ma. B ilo at o o o o n t m
pohla n o ko kt j lko p k ko p o ho n po n n .
P n lil ým ným man lk m: „Ohol m i hla a t lo i pot
p a h m. N o li o at m i m tk m a a o t . Pln m
hn a o m lah h to t . N p ij mat n a a
pot a k m n m. Tak p kon m alit tohoto ta a o p ji o
n j h o la t k l amotný P n.“

K l po al man lk a til o hla n ho m ta a o n mil

ta m o jaký m lo ti na al . Tak m l j ho jm n m
o a o at hman hojným ohat t m a t m j pokojit. On m
h tal okolk at o i o in a na op tit li ko pol no t.

K nt a M l n al m. N mohl o nat p ta o
o lo n o ho man la a úp nli ho p o il a jim o olil ho
op o t. O k lo n l p ip a n p ijmo t jako koli a k i j n
k o n m. Jm n m o o K nt kla: „P ijm m pol n
nap a tha   —    h lm o l a. B m ta tn k t o
po o m a k i. Pok n n op t ji n m hopn l t.“

P n na nimi lito al al al jim na o m no h t

po t t n jt a k i. J ho man lk to n o a ilo. J in o i
p l lo op o t j j at kamkoli .
P n o ho l a t i ot m a k t ihn a o m ta ji n tit.
Z a il h ý h k lo ký h o o a pol ým ohat t m j
no al hman m. Potom ým po o n k m kl: „V att o
Ha tin p a Bh mo i lt o talo.“

K lo i pol n i a hmano a mo n tili o Ha tin p .

K o an o li o P n o n t t hla it na kali. Z l t
Dh ita t a t pil. P ip ta P n o a a k ti k ho i ota l ho
ji n t ilo poho l kt kýtalo lo l n i i k lo k ohat t .
N t l na kal a n p t al na P n a m l t.

***

K hmano a po o n i o li P n op o o ý h
man l k al o l a. Mnoho n li t l na a nakon o a ili k
Sapta ót k ho t holk . Tam k l po ta il no hý i a
a al no at n m n n o n a k i. V on o la ti ilo mnoho i i
i h a an kt i P n a a j ho la tno ti   —   poko
o l n a o ano t ta m a Boh    —    o l ili. P oto a to
na t o ali j ho hý i a n m o mlo ali.

P n il na Sapta ót la p o t m l p no po na o o o n .
Ži il j n o o m a ko nk a pil p a no o ho ký h t in.
J ho man lk p ijal t jn li jako on a i hni t i tak na t to ho ili
ta tn po o ni n tan m to pi m h o la t .

P n o it a i t l p mý l l a j noho n j il o a
i i m: „Ó n m n n l lj m m kt ý n m na n m
o hno t n . P o t ni t m n pl l h p k m. Pok
m potomk moji p ko n po h n ah no n ot kon
o a ha. P oto m p on l j o a toho n moh plo it
ti.“

P n il ú ko ti. Ča to p o l o a ha jm ý h
m lý hp k .V j t to o ti j la oh m j ji h jm n m
jim n i a j t al t t . P n it lal ta o ti o talo
pok m l. J tli po o n an h n ti k o konat
o ti p k m a tak j m ? S pjal p o n    —   mohli i io
plo it ti j ho man lkami tak jako Vj a a plo il j ho a j ho
bratry?
J n ii m ú m m o po l: „D k na im il m kaným
ak i m po h m t ti po o n amotným oh m.
V k tk t potom t o pln m n tan . To ja n i me.
P oto m l pok it n jak plo it ti.“

P n a o al o j ho lo h. Z lo m m i li p t pn j ho
n h . Š l t a K nt a i n o k om p oml il. „Ó no
la ký h ú m to m po potom t al k li m m ni mn m
cho n j m p i l o hopno t j plo it. V tako ý h p pa h p ma
o ol j a jiný ho ný m plo il ti m j p o p h. P oto p o m
a p ijala jin ho m a po ala mi t .“

P n po k al na to i on m a j ho at i li plo ni t mto
zp o m. K nt p oto m la p ijmo t p o il ho hman kt ý j j
p o al a mohla m t t .

V n n K nt P n n h n l il. Sklopila o i a ti o po la:

„Ó tno tný p o m n j to po mn . J m t konit a na
o an man lka. Ani ý hp ta h n po m jin m . Ó k li
plo mno potomka. O j na n a t o .K j t n j n t
p o al?“

K nt p la m man lo i ta ý p h hi to i kt ý k i
l la. J no il mo ný k l kt ý m l potom t a. J ho na kaj
man lka o jala j ho m t t lo a ah m oh po ala ti. Z tohoto
poj n m t ým man l m j na o ili t i no n nými
la tno tmi. K nt po ala P n a a onoho k l napo o il.

P n o til tako o mo n m . D al p no t tom a po ala t

i im. Uji til ji to n p in ný h h. B lo to na j ho
o po no t n ot j to p ika o al jako man l a n m la p oto hat
j ho o ti ho t. Tak pano n k na il mnoha p o o
man lk p it.

Nakon K nt k i la man lo o ho lano t kla: „Po m ti o

po hn n kt j m kala j t jako panna. To mohla ýt na
p a. K j m jako mla ka ila om ho ot ta ala j m
o ho t . J noho n p i l mo ný m tik D . Moj p an t l
po o no t k m j ho po a a k m i iho lmi pot ila. P i o ho i
m a olal t ano a kl: Ó o n l m ti po hn n . Po lo h j
mant kt o n n p on . K ji lo p i ol kt hokoli
n tan i p t. At ht t i nikoli m t plnit t j
p ka .“

K nt ji ú ink t to mant k no t m la. Jakmil ji k i lo ila a

pom l la na Sú j h p n j il a pot n plo il na.
K nt t la m a olat i jin oh a n plo ili al ti.
N ht la ak toto taj m t p o a it p oto hala pojit okon i
oh nam to la tn ho man la. T al na tal mimo n okolno ti a
lo p i la ho n h l p o it D o mant .

P n a kt ý o tomto po hn n n l po l hn t K ntiný h lo
apla ila n m n a o t. B lo to n po h n n P na. S no oh
o mnoh m n n j n i hni kt mohli na o it
po m kým m m.

K nt t ptala man la kt o t m la a olat.

P n h li p mý l l a potom man l kl: „Ó p k n m la

a olat n n ho Dha m oha p a lno ti. J p o t hh h a
j ho n n po h n o a n mi nam nitými la tno tmi.“

K nt o hla ila P n o o o t . U la m ita i a p i p on n

mant kt o j al D m l la na Dha m . Za okam ik na
o lni m ko j il h jako l n . Po m l a kl K nt :
„Co p o t m m lat?“

K nt kt o oha naplnila n o po la t o m hla m:

„P ji i m t t tak nikaj o o o jako j i t .“

Dha ma n ihn pojil ho n po o a pak mi l. K nt

po ala a p a ý a po o ila. V o m m m i ok p li toho dne, kdy
lm úplňk a p ni h a D j th a n nt p i la na
t i ho na. Jakmil na o il n o al hla : „Toto t
n jl p a n j tno tn j li . B ho o it o ano t p a lk
la a p o la ht h t h. T nto hlap jm no at
J hi thi a a l no t Z mi.“

P n o o na n n nalo m . Boho ho t n op tili! B lo t

ho n n t pni t j ho n n na tii. Ji n m l toj j o .
Pak celou situaci zno o a o al. Vi l k D o po hn n
mohla K nt kat mo n j n na o n amotným oh m kt
K o m a laho t a tano lkými l i ta. Rok po
na o n J hi thi P n op t o til na K nt t mito lo :
„Mo p ohla j l m l oplý at ilo i p a lno t . P oto
p o m a ol j oha t V j a n j iln j ho oh . O n ho k m
na kt ý n jmo n j m m m na Z mi.“

K nt pjala a o hla n klonila. Op t la k m ita i a

t ntok t a olala V j a. B h m okam ik j il hj o na
o o k m j l n . U m l a h omo ým hla m kl: „Ó K nt o i o
m p j ?“

K nt t li o po la: „Ó n jl p n tan j mi p o m na
oplý aj ho n m no ilo kt ý poko pý h h.“

B h o hla il a o jógo o ilo plo il l n K nt t . K

V j potom k na o il n op t a n l hla kt ý p on l: „Toto t
n jl p h kt j o o a ni t l no ilo a mo .“

P n a K nt m li j t t a ot ho h ho na kt ho
na ali Bh ma. S ti l ko ho ali pol M a
pol no ti i i a i h o l hlý h a p k ný h l h na ú o ho .

N kolik m po na o n Bh m la K nt na ok aji ho k ho út
p m Bh mo na kl n . Naj no po l a al t g ona t a h
ko ila a t p k lilo p ok aj út . V ný P n ihn l l
ol a k o tal na no p opa ti i l Bh m l t na h oma
kam nný h úlomk j in ho k n t . P m na lko k l ji
o il na k . P n t ú a m l a o n l j p t K nt .

I k m l a n n p t al P n m l t na o no t
na ti . „Ú p h tomto t i na ú il al ú il j po no
osudu. I m o j ak o l n l N j ho P na. Jak t moh
kat na kt ý n jl p m o aný h P na?“

P n pom l l na In k l h oh a p o l l ho o an ho P na.
In a min lo ti p o l ti o t a pot il P na Vi n a a j ho moc,
h in t a l a n m l h ani . J ho n ji t p o al hn
o tatn .
P n p oml il m i a ti m po a ili a pol K nt o al li
ak po o j noho ok kt ým In pot ili. Po pl n t t to
o m la K nt p i olat boha svou mantrou.

Vla a a j ho na t p ijali li o t t na j n no o ý ho
l n o j ho pa a n o ni j t ani p t. S l m pot it In po
lý ok o ali m l m ita i a mo lit . Na kon i ok In a
p oml il k P n o i m ita i. „J m t o pokoj n ó k li. D m ti
na kt ý h nit n o n t a t tat h n k . P o p t l a
p n oj m a o ti a n p t l h it. T nto hlap
k tk n jl p m li .“

Na P n o o t K nt op t p on la oji mant . In a ihn

j il a j ho t l n alila lo k ajin . Mo ti iok ho In K nt
po ala a a a j na o ilo t tma o pl t . Pot t lo l t na
ho kými ú o mi n ký hla : „Ó K nt toto t ilo o n
In o i a okon i amotn m Ši o i. B jm no at A na a
o t oji l . Po o i mnoho mo ný h k l a lko m o
t laho t t na ti . S o l o pot Agniho Ši i In .
O aho m nik o n o n a p o la ht h t h.“

K i io na ho l hli toto i o tatn p o o t o A no

o n no ti naplnila j a o t a p on li po hn n at m o
n l n k n a o loh pa al p k k t . K nt j ilo
mnoho oh a n ký h m a t ti po hnali. K o j ili
ý h j mnohmotný h t l h toj na o h a hol h ho li j
hopni i t j in a k ti t i io kt a li na i j po ano a
t li tam pjatýma kama.

P n l na hol laha. N n m l t i n kt n m li o o n .
K i l ú a ný ý l k D o a po hn n o ho l K nt
po at po ij mant po t t a po ol j t al ho mo n ho oha.
K a n ak no p i l K nt o m tla. „Ó ný, ani v
mimo ný h it a h p mo n o ol j a m la na pohla n t k
n t mi m i. Zapomn l j i na t nto p ka ? K h op t po ala
jiným n i tila h .“

K l mlkl. K nt m la p a . Ro ho l o n al n at
neb a tan m milo n t l ými ma man lkami.
D k p i kt o no ali ým n m i hni t i o tli jako o .
J noho n M o tila ú t an na P n a. „M j pan n t ji i
na to mi n p oka j tako o p ň jako K nt . I k m m
n n j p o p to ni n nam t m. J in o m t p j to
mno n n n m .“

M hl ala po ta n n n it lným. Ž n p in n j jm
o j t n tal potom t a. K nt m la t i n . M
dosl hla Dh ita t o a na G n h Ha tin p p i la na t
okon to n . A ona konit man lka lk ho h in j tn .
Po ala P n a at pop o K nt a ji on mant na ila. M
tlila ji t po at p mo n ot K nt j j j ok n .

P n m l. So til o mla man lko . „Ó M mj mo

tom ji a o al. Z hal j m t ptat p oto j m i n l ji t jak
to p ijm . N n k m o i o tom m l it K nt p oml m.
Nemysl m i o m tn .“

Pano n k o til na K nt . Ř kl j o m tk M a po al ji a
j ho h n p ok ala la ka o t. P n j o jmil i tak p j
n kt l p aji tili laho j ho o tn j ho amotn ho i K nt .

K nt o hla ila ot ho man la a kla M : „Ó o n no

p n mant t j p o p h. M li p o m na n jak o t o
n m i p j m t t .“ M p li o mý l la. K nt j n j p
o ol po t mant po j no . K a olala o k oj ata
A in kt t o n o l no oji i kala a n naj no . J n
na o a oh pom l la p n j ili o klop ni n ko .
M j t li po ala a n plo ili ti a oni h n
souhlasili. Dva chlapci j li takto plo n na o ali j in no
k o a jm no ali Nak la a Saha a. P i j ji h o n o ký hla
p on l: „Tito tno tn a nikaj no o ino o o t a k o
p konaj i n k ot .“

Ri io p o li h p t hlap a j mi o a tt o
o p lo ti a oni o tli jako o . Ji j nom o pa ali jako p til t .
P n l p i pohl na ýjim no l k ino o o t a mo o t
ý h n na ý o t ta t n. V i hni hlap i tali o l n i i i a k
i h li pa ali jako p t gan ha to pi h na Z mi.

P n ak p mý l l j tli m M mohla t j t al ho na.

K al ptal K nt a M o olila no po t mant
K nt o lo ila a kla: „M j pan ta h n na m po la.
P to j m j ala mant j n j no kala n hn a. Boj m
k j ji po k tn no mohla mn po t t p tihno t.
P o m ji m o t to la ka o t nik n j.“

P n m il t m m t j n p t n al klam n o ho n
nebyl. Jeho chlapci rostli jako samotn o i. V i hni li li n jako h
m Sóma a iln jako In a. Stali ni h n oj n l i tn i hopn
ji an m ml lit o ným ho kým l m. Ri io p i j ji h
ý ho n n hali ný a p kt k ho po n n a p i pohl na to
jak hlap i hl o to jako k to loto na hla in j a
n h li ú a . P n a j ho man lk k mo lili k P n
Vi n o i a lk t t i na l ili Him laji a l ko ho ali
ti.

Kapitola 3: PÁNDUOVCI PŘICHÁZEJÍ

DO HASTINÁPURU
Dh ita t a pomo ohat t kt m P n no al konal
Ha tin p p t o t . O a o al tati hman a ými o tinami
pokojil oh . K lo t k talo a o an m li po m to ili.
B li o an tno ti o ti a p a ho ali k o j mno l k a
n klonno t a j ji h laho t k tal. Ha tin p p ipom nal o n
apln ný tnými pal i a l . V l i t lat o lo k a
k i t lo o ot k . M i i okými l nými tami o kl al
p k n ah a a h n la la k n o k tlý h
t om . Klapot koň ký h kop t a a ho n kol ko m il
t o n m lon a la t kt o namo alo a t k o tn h o a . S at
h mn p on n mno t m hman lin l o o lak t ha
o hami n h n o ný h h m kt po ti h k lil m to.
Ha tin p p ipom nal In o o n k hla n m to a nn o n ho
pi h l t t k l a .

Dh ita t a l l k lo t jm n m P n a a pomo Bh m . K
p o l hlo l P n p okl t a pot o l o ho l Dh ita t a
o l pot la no tn p ohl n l m. S m tk m pom nal
na ho at a a li m po n m tý kalo. Ni m n a j ho
n p tomno ti l o atn il hn t tn l ito ti.
Jednou o Dh ita t o a pal p i l hla m a n o ný Vj a a.
G n h m omit no ala a on n l pokoj n. P oto
po hnal: „B m t to n t jn mo ný h jako j t j man l.“
Po a G n h po ala. D a ok no ila o k m l n a j j
ú ko t o tla. J noho n ji a tihla p a K nt l po o ila
hlap ho jako ann l n . Pln klam n a hn na
lo hot aj t hot n t iln ila o i ha a pak po o ila
at lo h o ma a p ipom naj l no ko li. K j h kl o
n ú p n m po o a h til ji al a pom l la na Vj a a a j ho
po hn n .

M p n p t j il a ptal : „Co j i to lala?“

G n h m kla po l hla ti a klam n k o l hla

K nt po o ila J hi thi . S l ami o h p i nala: „U ila j m o
i ha a l m t nto k ma a. Jaký t m lo t po hn n m l?“

Vj a a o po l j ho lo a nik n moho j t nap no.

Po al l n k at p in o to n o napln ný h gh m. Pak h o
ma a po t kal t no o o a ta po t pn o lila na to a j n
t ka o liko ti pal . N hal j m tit o n o t ap tit a
lo it na k t m m t . Vj a a na il at j ot o a a a oky.
Pot o al o ho o am l ho ho k ho am .

P n po o l t h n o j n po h ot li. Z p n lo t
kt o talo jm no D jó hana. V okam ik kt m ho taho ali
n o o l halo hýk n ol k hot n p a t akal a
ihal p ký t . Po l m m t il po kt n o al
jak koli j n p in .

Z ný k l Dh ita t a po olal hman Bh m Vi i o tatn

mini t a . Z ptal ji h na ý nam t hto nam n . „N j ta m
p in m j po h J hi thi a a on m l it k lo t . O tom
n n po . Stan ak po n m k l m m j la tn n? Ó mo
p o m kn t mi o j p n a o la kon m.“

B h m Dh ita t o p oml a al o l hat i k .

K j Vi a a l hl o po l k li: „Dop o j -li na o n t t
tato nam n j jm tan ho o ho o . N laho t i
o no t i j j n na tom a ho kn m . Ó k li n h j. Toto
t m ýt okolk o no.“
Vi a Dh ita t o i kl mt t l j t a t t al h
n . Pok t a hn n to ný h h n ot p ma ja n
j j in m ýt a n jm ni ni jm
m ta a amotný t jm .

Dh ita t a al n mohl Vi o a p ijmo t. N ok al p ip tit

a n ho na. K l pomal a t l hla o a n kal ni . Pok n l
h kt t la po l t t m n m m k G n h a ona j
hlap p ala. Bh ma a Vi a na ml k po ali. Dh ita t a
l pano n k   —   to on t m l o ho j lo o.

B h m n l j ho m ot li hn n o a tlo ta
pat ilo to hlap a j no . V i hni hlap i n li nam n ni h
o to l l n i a l i. K l k lo no a o ali ho
t t . Spokoj n i ili Ha tin p Bh mo a Vi o po ok a l
nam n p tili hla .

***

Na ho Sapta ót p i lo ja o. P n o klop ný ými p ti mla i t ými

n til jako oml l i on m. H li i pol na kop h l li po
kaln h t n h a ojo ali l j ji h l j h. Pot p li a o li
ho ký h j k h a plhali na o tl t om . Z pa ili m li a na
a h po o tlý h m kko t o l li .

J no lP n M o l a a p in li ko nk a o o k
i. C to l m i li n tn h k to h t om a k .
V h lpo n j ji h n a n l j m hla k ka k i jiný h pt k .
Č n l ojil kol m p t o a ný h k t j ostly okolo jezer
plný h loto . Tato n k atmo f a p o ila P n o i
milo tný it. Hl l na k no M a j ho m l po l hla Amo o i. B l
ho ký n a M na o m la lo hý h ný o . V ja n m l n i
P n i l o j j n h n po ta kt o p ipom nala oh ni.
J mný n k j p imkl o k t l a o halil j j útlý pa a p n o l
ňa a.

P n n ok al oji to h potla it. O l al an t l t a na milo tný

pom ými man lkami n o il ani pom l t. St l m l na mysli
Kin amo kl t a li t o al o ho lano t i iho. Do a k
mohl napo l o at t l n l ými nami m la
 l n l k .An n P n m i op t po til t to pohn tk .
S mat no m l p i to pil k M a j mn j polo il k na pa i.

M okam it po hopila o P n o i j . Zmo nil j

o po pln po it . Jak j to mo n k n j j p n naj no takto
p i t p j ? V o a h kl t po lo ho o a o al i toho
n jm n ho t l n ho ot k jak n tak i K nt . I k ama to ila po
j ho o j t p li hý ala k ým it a m kt mohl j j ho
man la t pok n . Dokon n po ala ani l i la i pa f m .
K ji ak mo ný P n o jm l po tila jak j j o ho l n l n .
J j ho mo nil a o t a o ň t a h. O a t to po it n pol
pa il k t j j m l n hl t n la. Ta kl t a! J tli P n
n p tan ji t ho k k a. M m tom a nit.

M t na ila man la o t it. P n m l a j j o po ho

il j t . J ho iln pa o mahl l n m a po nam nan
ji ami o t ti l k okolo n o in l jako ha i. P mo n to ho ani
n l l jak m p ipom n on kl t . P iti kl t na j j a k no
k lo no kt o p n al n kl l na t a natý ah. Z ihl j
at a p n p iti kl k j j m m kk m t l . P ot t M j n
o n o al j ho ň.

Jako p n amotným p n m m ti pano n k j ho o l l ht úpln

t atil hla . K o al po itk o no tl pl ti na
Kin amo kl t i ani n pomn l. Jak al na il o hno t M
hol n i iho lo a plnila. P n o h la h o n ol t
a po t i m p l tl ný ý a . J ho t lo t hlo a pak o ha lo.

K P n o o t lo lo j j ho h la M al ol tný
ýk ik. J j n jho o a plnil . Na o k ým p ot t m j
n po a ilo a nit man lo m ti. Polo l n k lo na no a no
o j mala m t ho man la a hla it na kala.

K nt a l hla n k M a p i hla na m to k l la. K K nt

p i l ila l n M j kla at p ij ama t . K nt h n
po lala hlap p tk o am a pak p hala k P n o i. Jakmil ho
pat ila kl la k mi. Ihn i omila o talo a k ikla: „M j
pan !“ K o tila k M o i j alil l ami: „Ó n n jak
j i mohla o olit a k tom o lo? J j m la tak opat n a h
na ho p na p p t mto n p m o h nila. Jak t o mohl
ulehnout, k l o i iho kl t ? P o j i j j la k j t pol
 li o amot ? D k tom m l l na Kin amo a lo a l na
pol no ti n t l ný. Jak mohl t t tak n opat ným?“

M l kala n hopna o po i. K nt hla na m l n.O

k n n o jm l m t t lo ho man la a onil potok l . K nt
op t o tila na M : „Ó p in no Ma ji t j i mnoh m
ta tn j n j p oto j i i la t na ho p na o ja n no a o t
k t o milo tn pojil na tomto o am l m m t .“

M pamato ala a o po la: „Ó t o o ima plnýma l j m

m tom na ila a nit al on n ok al o l no t. V pa alo to
o ho l plnit i iho kl t .“

K nt mo lila o l . Ji t to l o pl n. C t P o t lno ti j o
n p tat ln . Co m ak lat t ? V m po j j po inno t?
J mn pohla ila o mla pol man lk po hla a kla: „Ó M
ý mi j in úto i t . P o m o ol mi a h to pila o n
na m p n m. V hop a ho j na ti. D j mi j ho t lo p n j
o jm a to p m o ohn .“

M a t la hla o : „Pano n k m l k pojil pohla n m akt

mno . J ho to ha n la koj na. N m la h to ýt j k o o j o
m t ý h a h j j t ila?“ nal hala na K nt . „St l j j o j m m a
n o ol m m o j t mn . Ó K nt o ol mi p o m j t!“

M tila ti ama ho at n ok . K nt jim la mnoh m

l p matko .M la mnohok t k m j j ho la ka ho j n n
hlap i. U it k m ho ala t jn . M p o ila K nt o
ol n a mohla to pit o ohn P n m. „Ó K nt k l o m
ilo al pln to h . Do ol mi t to j ho to h plnit. P ok mi t m to
n j t o o. S n an h m t p i jaký hkoli o a .“

K nt o itn hl la na M kt o j mala P n a a k p la ho
ými l ami. Šl h tn K nt tila jak ji ol . A koli ý a a
n l o at k l o p t ho ta n l la j jako to ta man l jak
mohla M o m tno t? V t p M P n a p itaho ala.
K M tala t t l m la pom nat na on k tko a
h o no h li. P on l o al ji m i ý po it in n la hopna
plnit po l n p n ho p na. I k to ila n l o at ho man la
n ok ala ýt k pol man l tak k t . J mn M otkla a
kla: „B i .“ Pot t kým m ala o am .
K hlap i o li o m ti ho ot j ji h m t k n nal m .
S pl m li na m to k l l pa li k mi a l li po n jako
mo n l i. M jim pl m po hnala a kla jim to p na h ani i
pol ým man l m. O a n po ala at tano K nt a
n j lo . Chlap i li tak ot ni ani n mohli na o po .
D ali jak i io ta j k lo a t la h ani i a a p on n mant na
ni pokl aj t lo. Pak po ali J hi thi at p to p a l ami o l p ný
p in h ani i a hl a poo to pil. K l hl plam n M pjala
a pa la na t lo ho p na. P n ho la plam n j t a o al
a h m n kolika min t li o a p .

Žal m n K nt ptala i i om lat. Po a ili j a i

hlap i o n j tila o Ha tin p . Tak j kli ji op o o a
pon o po tatk P n a a M .

V lk mno t i i i h a an t o ilo p o a kt ým k la
K nt n l o na ými n . Pomo m ti ký h il i i an lo ho
i hni o a ili o Ha tin p . K nt ohl ila n n a
po lo o tom hl li pa it k l .

K Dh ita t a Bh ma Satja at a i hni o tatn ta K o i

o l hli o j j m p ho po p hali k n . N l o al j lký a
o an kt o l hli o a il t p n tan . P i pohl na
m o klop n i h a an i hni a li. Li p i h li po
ti h j n a t to o k to ti pat ili.

Dh ita t a pol ými to n i i m poklonil. Bh ma i o tatn

jim o n ali ú t a k jim na li a la ami p n po a ili
na hedv n po lo k o lo n na mi. K a kon n ti il
Bh ma p to pil a m til o a ným m t m noho a
na n t m a ghji. Zo po l jim ota na laho t k lo t a
p ohl il j po k . Potom j n p n h i i po tavil a
o lo il ta K o . „Ctno tný l o l na ho Sapta óta
o o at li li t . D k P no n p tat ln m pl n a n
oh m ak na o ilo p t n .“

Ri i pak p ta il ka ho P n o ý h n a p o a il toto no t j ji h
o ký h ot . V p l jak li hlap i ho ni na kla
k ho po n n a o tli pol no ti i i a i h . Pohl m p l tl
o o ký a kt ý h om il p anami m ta a kl: „P n
to pil o h t l ný tno ti a an hal po o t to
 ti. Ctno tn M o la n m. J ho no m li ýt n n p ijati
jako p oplatn i o k lo t .“

Ri i k al na po l l m p ik t lo l tko . „Z j o o tatk
P n a a j ho man lk . V kon jt poh n o a a p ijm t j ho n
jako la tn . M t o j m .“

K i i oml il pol o tatn mi m i a n kými to tmi

nam t mi l a a l o an tili o ý h omo . Bh ma l
K nt a hlap o m ta a to al j k lo k m pal i. Dh ita t a
na il konat poh n o a a m t hl il an ti nn m t k.

K o i k li t t P n a l li al m. Tak i hni o an P n a
hl o milo ali a n n hla it t hlili. P t P n o ý h n n mý h
jako P n o i l lo lý h an t n na hol mi a ali m
m tk olný p ho . N p ijali k lo k poho l ani lo a na kali
pol ta mi K o i.

Na kon i o o m tk p o li K o i p o P n a o a ha. V
pop h kt o l o ali hman m oh omn mno t j la a
maj tk . Pot i ot Ha tin p til o n h kol j a P n o i
no a jali m to k lo k o in .

T h Vj a o ho l op t na t it m to a o k om i p oml il
t hl a a mo no Satja at . „Ó matko kaj n h o n a . Bl
t mný k Kali. H h n a n m t . O po n k tk K o
ni t j o a t a l n n m ný hao .“

P oto mat po a il at h n o o l a a tak n m ýt

k m ol t a h kt p ij o . Dopo il j at a n
no at jó a m ita i.

Po Vj o o ho Satja at p mý l la o j ho lo h a o ho la j ho
a po l hno t. O n mila o ma na h m m a po ala
al m no P n o matk Am lik at ji op o .O n
k lo k ho o t o l ol a a tam no al a k i. Ča m
op til t la a a o tn o l o h o la t . Am ik tala
Ha tin p ým n m Dh ita t o .
Kapitola 4: DURJÓDHANA ZAČÍNÁ
KOUT PIKLE
P n o i i Ha tin p a ali at i ota. H li i
Dh ita t o ými to n n mými jako K o i. P n o i no j
p ili h m h   —    ilo nalo tmi i a h n an mi.
Z l t lko ilo nikal Bh ma a t ilo ho p i po t po t
K o . Ni m m n ok ali o nat p oto jný Bh ma l po
m o k m ot i n p mo it lný. P i pa ani oji ho nik o
n p konal a na no o l útok jak hokoli po t K o . Z
hlap k o i o ti jim a to p o l n na h l a k
o lo ili a na ili m to oplatit j n m l.

Z jm na D jó hana n mohl Bh mo t a l t t. Jako n j ta

n l p ho k l po al K o o n j t no ti. Sta
K o i ho p li ho ali a i ili k lo ký h m n h p oto
n m pat o ali mo n ho o ho l ta. M li na pam ti
n p ni nam n kt o j ila p i j ho na o n a p oto l t
ali na to a ho na ili mo ln m a m. P in l ilný a nalý h
h an i m n politik a o na o n l klý ýt k lo k m
pal i t m po o no ti. S p ho m P n o al m nilo.
P n o i no li la ka k omn a o an ým ta m p ným.
Bh ma Vi a i o tatn ta K o i i j okam it o l ili. J ji h
ho n p ta o alo tano m n op oti D jó hano i a j ho at m
kt m li klon k o t a pý a a to ho ali p pn . D jó hana
a al i ým p ti at an m po ito at t. P i pohl na
Bh mo ko k j ho n a i o t o tla jako k o ohn p il ol j.

Po al m ni pln m pon n t an Bh m D jó hana til

n n . P oml il D ano hým n j ta m ta K o .
„Milý at t n Bh ma n m n t l p o pot . V h to najednou
n ý k oji a o ha j n kol m jako t la t . V ni m ho
n ok m p it. Zahan j n okon i j l t m toho m n
tolik jako n a t oh oma . M m n jak poko it j ho pý h .“

D jó hana h m i p imho il o i. M l l úm l . T hn l k
lo olným in m a j ho t ý Šak ni kt ý a il Ha tin p ho
tom j t po o al. P in G n h til ot n t m Bh ma
o ho l t j ho t l p m Dh ita t o i a n P n o i. N n to il
po pom t . Zapojil o o ký h int ik a p i l na to jak
Bh mo i pom t t. U l it P n o m kt li Bh mo i o i i n
a l j nm ú inný h p o . Z o ň tm amo jm
po po il jm n t . D jó hana l o hotným poj n m.
Chlap i l t ý i kt ý n t l t ojil n jak úkla ho it l .
K i k n m D jó hana p i l na Bh m t o at n lo p li t k
ho p it a P n o hlap i p o l n o patn ho.

D jó hana p o a il D ano i j o po ný pl n. „Z t a p lo m
Bh mo i oh omno ot no ho tin . A po j l pa n o om
po t m ho a ho m o Gang . B Bh m j o o tatn j ho at i
mo n a na no i nimi po a m . M m n ok na t n tak ji
n t t ni t .“

D ana o hla n po m l. Ani on n mohl t t Bh mo o ho n a

t jn jako D jó hana til j ho po ta n K o k m o po
p ho P n o na n ot lo. O jal at a a m h m pol
ali l n to p t o pal .

P t ho na D jó hana na hl a li i hni p in o pol n

po a it k . V p t t i hni na to pili na o kt
p ipom nal m ta a j ji h o o k kola a j a hot jako h om
ala o laka p a h . K oj li k h k iln mla i a m h
a to n to pili o a li o p o to n ho la kt po
j ji h a a o po in k n hal po ta it Dh ita t a.

T nto l gantn pal o mi po ho h l po ta n l ho m amo .

Na oký h latý h to h na t l l p apo mnoha a . B l
n m tk pokoj kt kýtal k poho l . Ka ý pokoj l
k n o n go l n k nými mal ami a n tk m lono in a
ko l po ným ahokam a pok tým latými po kami. K lo t
h n i a tan n i t li po l p ip a ni p in a it a k j ji h o h an
jim k l po k tl to aný h l n t .

U nit D jó hana po al hn k lk ho tin kt o p o n p ip a il.

P o l j om m a pak n o hla n h ah a . Chlap i pot n m
ali na o l hl j ka pln ný h a mo ý h loto j ji h h
pok ý ala h k t a. Z n k i t lo ý h o op m ilo p m
p t o a ný h i ok ajný h pt k . V h l na n opojno n
k t . Na t l l p ip a n o o n po k a lký po t
l nk kal a mo i ho tin po at.
D jó hana po a il l Bh m a po il l n k m at p in o
j lo. B lo nikaj . D jó hana p t m o Bh mo po oo n
p im hal j a pot m j lo na tal i na l. S p t ano l ko m j
la tno n kl al o ú t. B l tný Bh ma ni n t il a pokoj n n l
o o klo po i. D jó hana l h a ot k
Bh ma hla o po al ot n kol in l ha k n poj a al
pochoutky.

Po ho tin D jó hana na hl a li i hni po a it k . Chlap i k

n a o tn li jako o o a tam pa ili l li po mi a h li
j n h ho o p a n mo o . Bh ma jako o kl nikal
n j t ilo . N lo na n j j n jak ú inko al. P in kt ý o
hla a am na p o al h n m l pa o o n ho.
Ka ý k o k n m p i l il l t l p t o o . H a ý Bh ma
potom potopil a hlým poh m ý h pa al ok ln . O tatn
prince pak stahoval pod vodu.

Po o pol n a ali ýt hlap i na n . V li o o l kli o

lý h at a o o ili latými p k . Pak mo n ali p t o ho
la a tam t ili no .

Bh ma o m l tolik j to a ilo to m al m a al
po ito at j ho ú in k t p a .K p i la no n oha t
til tak na n o ho l l hno t na h k a i o po in l.
Pomal pa al o hl ok ho p nk .

K o tatn p in o tili p t o pal D jó hana til svou

p l ito t. Spol D ano po tali Bh mo i a noh ilnými
po a k a mo o hl li a hl k t l li l n ho p in o
k .

Bh ma potopil k n k ho a al n t po n p o . Gango
alo to pit o n k ho la o ký h ha n g a Bh ma l n n
po m ti k t p mo o j ji h t . Ha i a ali lo ka kt ý tak
n hl o j il m i nimi ihn ko at a k alo j ji h p ký j
p o jako p otil tka na D jó han j o tlin. Jak ú in k j l l
Bh ma a al pomal p o at. P o il na n n m m h k
o klop n ha h o mi m ými j o ými .
Bh ma p t hal p o a kt ými l po t n popa l ha a m til jimi o
m. N kt a l pl o m a jin o ho il o lk . K o tatn ha i
i li jak t t ni h a il om h o pla ili p .

N go hl o ali k m k li V kim a nými hla

m lili: „Ó k li o itl m i n mi lo k po taný p o a . Z jm
l ot n n ot l om . K j m ho tkli na l om a
p mohl n . M l a n m ihn at.“

V ki na al li ko po o l ho ahokam
o n ho t n a n no h a il ho pal . A ka
n g l n m. K i no il na Z mi m i li mi. B l p a m K nt
a Bh mo i okam it po nal ho p a n ka. S ú m m p in i
p ta il a o jal ho.

V kiho t nto pohl pot il a A ko i kl: „Jako l m m

p ok at tom to hlap i? O a jm ho hojno t ahokam a lata.“

A ka pohl l na mo n ho Bh m a o po l: „M l m hom p in i
n jl p po lo ili k hom m ali ok it na i a .“

V ki o hla il. V til Bh mo p t o ho pal a n hal p in t

n o n kým n poj m a o kt ý k al n ký h o tlin.
Sta ilo a lo k pil j n j iný poh a na kal l ti
lon . N go p Bh m po ta ili n tn n o a li ho at
napij . Bh ma po a il t k ý ho a tak jako p j l m i
pit m pomo lil k P n . Pak po lj n lký h n o a o a na
j n lok ji p nil.

N go oh om n p ihl li jak Bh ma pil o m n o o k ho lix

poka na j iný lok. Ani t n n jmo n j ni h n o tako ho
n ok al. K Bh ma o tat n napil a op t po til o palo t.
V ki m na l n k lo a p in na n l hl. V hl ok m p nk
t il o m n h m ni h j ho t lo t alo a . P o il
t ho n a til m n m no l . N go m p o a ili aa
m ala l titi lon . T oji n p mo it lný. V ki
Bh mo i kl at ko p po tný h o h l k k Man kin a
potom i o l kn at kt m k l n g p in l. Pak at hl t
om p oto j ho p n i o n ho laj lk ta o ti.
Bh ma ko pal n l n k pok m kt m na li n go
o l kl i at l ho h a o o il latými p k . N go ho pak
o li k . V to pili o n pol Bh mo a h m n kolika h il ho
li o po l m ta k o n l ho n. U a lý Bh ma
o hl p tk o Ha tin p .

V m t K nt i la j j no tili Bh m . O tatn p in
p k apilo tam j t n n . P pokl ali toti l nap .
D jó hana D ano p t ali n pokoj n al potaj a o ali
p oto Bh m po a o ali a m t ho.

Ctno tný J hi thi a po a o al h a t jn tn jako j on m. Ni

l ho n t mat kl: „Dlo ho j m Bh m hl ali ah a h i
pal i. Šli j m o l a olali j m ho. Nakon j m i a ali m l t
it o l.“

J hi thi p pa l o a . Mo n Bh m n k o a il. K nt o ala

t ho a po ala ho a at til p t o pal Bh m hl at.
K j j no o li a olala Vi a kla: „Ó mo ý oj m o
Bh mo o p . N til o tatn mi. V D jó hano ý h o h
m a to lý pohl .Vm i Bh mo i p k p j n a i o t .
Mo n ho a il.“

K nt o fala j Vi a po k tn út h n ot j ho lo a la
hl o li a kli ň j . Vi a ji n klamal. O po l:
„N p mý l j tak ó la ka no. V n ný i i Vj a a kl t oji
no o t lo ho. J ho lo a nik n moho ýt n p a i . Tot
plat i o lo h oh kt t ým n m p po li la no
o no t.“

P to Vi a n apomn l na l nam n kt op o la
D jó hano o na o n a a o al K nt at j o t a it . Zlo olný p in l
ho hopný.

O m n K nt a j j no ú ko tli kali na jak koli p o

Bh mo i. Pak ho no t ho n pat ili t k nim. J ho l
h n at m l l t . P i to pil p mo k K nt a poklonil j
noho . K tal ka ý j ho at ho l o jal. S l ami a o ti
o h ho i hni hti pt ali k l.
Bh ma nal okolno ti a jaký h o tal o k . K ji til j
po taný p o a om l l i to lal lom lný D jó hana. V ki
m j ho po n pot il. K l n g k m o k m ak i l
. Bh ma p l lý p h ým at m   —   jak o tal o
k lo t n g a jak kal a m a . B at i po hopili i k
K o i pl no ali Bh mo mt n m P o t lno ti m o talo
n m n ho po hn n .

J hi thi a l oko n k o l o n p t l k m po toji ý h

at an a p li lo it a i a o al. K ta o o li
o talo m i p in i a l lo ot n n p t l t a D jó hana
ji h ji t na il o n j a it. Po ta n P n o n lo nijak
p n . J ji h ot lmt ak l m l Dh ita t a kt ý l p milo al
D jó han i o tatn n a lo n p a po o n p oti nim
po ta il a o h nil no . J hi thi a t p ik al ým at m
a ml li. O tom k m o lo n m li nikom ani m nit.

K nt ak ila Vi o i kt ý j po a il at J hi thi o a
n h . P n o i t ni n p o a ili al o toho n a ali ýt
o t a it a n t l K o a l t D jó han D ano
sledovali.

K om ta n G n h Dh ita t a po al j t j noho na
l no kt m lo ila h m lo h ho t hot n t j ho n . Na
o l o ý h at t nto hlap J j t i P n o m no
t i n p t l t n til. J noho n J hi thi o i tajn lil
D jó hana kt ý l n a m ho pl n a t Bh m hl o
klam n op t am hal lk mno t m t ln j o at ho man o
Bh mo oh omn po j la.

Bh ma m l k t p o l. J liko pil n ký lix

n g n m l D jó han ný t a h. Po a il p nma l n l
hno ot n j lo. D jó hana a l to Bh mo i ani n jm n m
n ko ilo a n k ý ano n n i t al na P n o a na.

A koli k o t p in o P n o n n i li Bh ma Vi o j
milo ali a t ili t mito p ti tno tnými a la ka ými p in i mnoho a .
Z l t Bh ma k nim o t o o p i li l a til ot o k po to. M l
P n a a n n po ito al t jno n klonno t i i P n o ým n m.
Chlap i m j ho l k op to ali a mo n m lo ili.
P n o i tak t ili p ni ho it l oj n k ho m n K ip .
K ipa l n ný n hman kt ý p ijal po ol n l n ka. J no
P n o m p l j p h. J ho ot i i jm n m Ga tama
po o o al t ak i a i n oji an mi k n m t hn l.
Ga tamo a a k a m n oj l tak lik i m In a o al
ho i i mohl o mo p it a p ip a it ho o j ho po ta n n i.
Zn pokoj ný h p oto po lal k no ap a n ko l a o la
Gautamovu pozornost od ask . K p o i i pat il po o no
ap a p tal o l at o m l a p til m no. To opa lo o
k k a n j na o il ti. Ga tama po pat n ap a
p hl ani t il a ným p o m po al ti. B pot o
mi l na lo o ti n kolik k lo ý h oj k a p in lo j o
Ha tin p .

N jaký a pot Ga tama kt ý o m ti ko ilo po hopil p i l

o m ta a p l k li k m o lo. Ri i ho na na il k m
m oj n k m m n a K ipa po ji tal it l m p in .

Bh ma l K ipo o ý ko pokoj n. Z hlap t ali k t n

mi t i l ni k m m n . P l i ak a tak na ili taj m
a h n n kými an mi a li tak oji n po a it ln . K ipo i
toto po n n h lo a Bh ma t hl al ho n ho it l kt ý
mohl p in l l at m n oj . Ž ný t h kt i l m
ak n p ipa al p o j ji h ý ho o tat n p o ilý.

J noho n hlap i p i hli k Bh mo i po i no p o . H li i s

m m l k t jim m pa l o hl ok hl t n a oni j j
n ok ali o tat n. Jak tam tak t li t n a o pa it hl li j n
na h ho p i l k nim lo k tma pl ti. B l to poh lý a o i i n
h ý hmana. J ho t lo alo ja no i a o i m j n pl l .
P in o ho o klopili a ptali ho j tli jim n mohl pomo i.
B hmana l h po m l a kl: „Han a a po ti l n k . K m
jo o a o atn pa k ani n ok t kat p t t a ný
m ?K mi t n o k j l o tan p t n j n m al i t nto j
p t n.“

S t mito lo i p t n n al a ho il o t n . J hi thi a m kl: „Ó

hmano k -li p t m i p t n pak K ipo ým ol n m aji t m
a m l po lý i ot o i o t po ta no.“
B hmana hopil h t lo hý h t l t a kl: „Po jt jak tato
t la o a m ilo an p o o n jimi m a pak ho op t n
naho .“ P on l mant a ho il t la j no po h m o t n .P n
p o o lo m a ka al a o lo o p h j ho m t o il
lo hý t . A hmana m t n t hl.

P in o li oh om ni. „To j k t n ú an al ka n m jak k

p t p t n.“

B hmana i p j il o j noho p in l k a t lil o t n j iný

o t ý p. Pomo n ho o tal t n p t n a h ný na j ho h ot .
P in o kol m hman hl kli a po ali ho at jim p o a
jm no. Nik p t m tako m n n i li. B hmana jim kl a li
a Bh mo a pop ali m o i li. On ji t o koho j . Do al
na n po k l n t.

Chlap i li p t o m ta a o m kli Bh mo i. K l hl
j ji h p h o i m o il a o t . To n mohl ýt nik o jiný n
D óna k j ho la tn ho it l l n ho m n Pa a m . Bh ma
toho o D óno i l l p t o i i ho n . Ji t lo o n
P o t lno ti. P in o n mohli kat l p ho it l . Bh ma pol
hlap i al a hmano a k ji til j k t n o D ón jak
p pokl al ihn m na l m to k lo k ho it l . D óna na k
p ijal a al Bh mo o Ha tin p .

K li p t m t Bh ma n hal D ón at m p o
min lo ti. D óna pohl l na n o ka p ihl j p in . P li i to
tomto n o jn m hmano i . B l n m Bha a i mo n ho
i iho kt ý po ti l t lil hl ok m l aj np n no o o
o l o n . P to l hmana D ón p itaho alo m n oj .
K il po t n ho ot na il o an h o jin ho
mo n ho i iho Agni i. Z kal o n po n n o n ký h an h o
n n ho Pa a m . Na o t mto o hlým nalo t m ak tal
h ým hmano a t i il o o in . P oto al o
Ha tin p na ji am tn n jako it l p in .

Bh ma kl: „U a m t . B t it k m poho l
pol K o i kt o po l ni t ý h o ka . C l k lo t i
k ým ohat t m a n l o n k na ho o j o i t ými. Ó n jl p
hman t j p ho j p o n lkým t t m.“
D óna o tal p o to ný nam nit a ný m a ný m poho l m
a o aný mnoha l n k . Pak p i l o Ha tin p o man lk
a na a n m ili m i K o i a P n o iK o p ijal a
k .

D óna il p in m o l o oji i o an h a hlap i i ili

ka ý n o ú it o pa l n . K o n la p a o j ho
l ni k kol p i li k hla n m D óno i it i p in o o tatn h
k lo t . V i nio An hako a o tatn la n a mo n na ti
po lal p in k D óno i a on j hn p ijal a k .B ji h
m l na ti .

M i mi hlap i nikal A na. N t l l D óno i po ok

p n to ho po h tit i t n jn pat n j o no ti n o l tn t iky.
J ho hopno t m hlo ti t alo ti a o ho l n o tatn p in o
n ok ali p i l it. A na tal n jl p m a D óna lp n
m nik o n o n .

Z p i o n ot o k n klonno ti ht l it l D ón a ja po k tno t
l tn ý k tak m no i A atth mo i. V m p in m al
n o ú kým h l m a po al j a j k naplnili. Vla tn m
no i ak al n o i okým h l m a mohl tit jako p n a
kat tak n jako o ý k na . A na D ón m po hopil.
Naplnil t o n o pomo n k o n an a til j t
p A atth mo . K D óna i l j ho o ho lano t m l . J ho
to ha it o ho it l n m la o o . A na D ón
p li t al a li al ka ho j ho pok n . D k o ano ti
t i a m g o i tal D óno ým o l ným t nt m.

J no no i A na j l k t poj no ha la lampa a m tno ti

na tala nap o t tma. A na pok a o al j l jako ni n talo.
Tak i omil k k i ok lo it j lo o ú t i k ni
n i . Pak a al i it l ko t l no i a m il na n i it ln t .
K D óna i l j ho na n m l n m no a o t a A no i kl:
„U l m t ojo n ka kt ý n m t na l Z mi o p . Nik o
ti n o n .“

U il A n ojo at na h t kon i lona na ojo ý h o h i na

mi. Uk al m k o no ti oji k j m m m o t p m
kop m ipkami a al mi h an . Na il ho tak ojo at
jakýmkoli po t m o p o ň. Jak D óna l il j ho m n na
Zemi brzy nikdo nevyrovnal.

J noho n po al p in l n ho km n Ni D ón a ho il.
Jm no al Ékala ja. D óna o po l j ho kola j na po po
k l a p in a Ékala ja n o l. P oto i ak lmi p l
o hno t mi t o t l ný h h i il l m. Zhoto il
i po o D ón a nn ji t al a mo lil k D óno i o o no t
a h n an mi. Po t pn n ho tal k ný l ko t l .

J no ho p i i n il p kt ý a al po l hla it t kat. Ani

p a i l ihn t lil m p kt m p n a l tlam .

To o o l l A na ými at a i li p a tlamo
p o o ano p . Ža li na t m a i ili k o mohl n o tako ho
ok at. B nato potkali Ékala j a ptali tohoto tma ho Ni
pl t nými la a pok t ho p no o j a . O po l jim: „J m
Ékala ja km n Ni k D ón . C i m m l a to m t t
n jl p m l ko t l m.“

A no i lo ú ko t . T nto hlap p ohla o al a

D óno a ka p to j m l o m tn t. To lo la o po mi
n o n kými a ami. Nik o n mohl at a g o a ka ani
j m l jako k p ijat. A Ékala ja okon opo hl p ka m ho
tak an ho g a. D óna m kl j ho t nt m ýt n m . Ni a
o i i n po t al jako koli o ano t D óno i na o p t n
opak n ot D ón pok n n p ijal. Jak i t mohl o olit p ohla o at
a D óno a ka   —   a na p akti k n jl p ho h? J ho m n
lo i j al kal j na kla n po l no ti. A na okam it
o al a ým g m a ho o tom p a il.

K poklonil D óno ý h noho kl: „Ó mi t k j i m p i in l

na o h l il j i mi n jl p m h t ý h t nt .
T o milo t tak k t n talo. Al i m m j t jin ho ka
mo n ho ni k ho p in Ékala j j ho m n l m m . T nto
ojo n k i m l a t t po tn noh . Znam n to mi
o n ?“

D óna okam it po til n pokoj n . Pamato al i jak po lal Ékala j

p a h pal A no na k i o a . Na n kolik okam ik
zamyslel a pak kl: „Poj mno A no. Dn ji t m jakým k m
t nto p in j .“

D óna ihn al A no o l a. K j Ékala ja pat il

p i h t pa l k mi a otkl D óno ý h noho . Pak tal t t p
D óno pjatýma kama a kl: „J m t j k m j pan . P ika mi
o i p j .“

D óna p k ap n hl l na Ékala j i na o o h toj opo l.

P ipomn l i n k a n m l n p in p i l a k ho o m tl. To
t al a j ho ka D ón li o lo ilo. U it l K o n ht l
Ékala jo i p at n oj n k o no ti. P l n i km n na ni
pol n k ú o ni o kl po t ali tno ti l n k lo ký h o a
n n l o ali k n o n t . P at n o n m lo k p li
lko l no mo mohlo ýt n p n . D óna i lal ta o ti
l t k li Ékala jo i n ot km n Ni n pol p a o al tno tno
l o K o . D óna n p ij mal o kol ani p in K o m
n p t l ký h o .

D óna n jaký a o mý l l. J ho p n o ha Ékala ji l o i i n

p ný. Ni a p oj il n o tat k tno ti t m l i p ohla o al a
j ho ka. B lo jm m lo j n o po t t nta hla n ho it l
ani ho ak ht l oop a po lo hat.

S m ným ú m m nakon D óna Ni o i kl: „Ó h dino, jestli

k t n h ýt mým k m pak mi m t n jako ak in . Ž k
m l ýt p ip a n t m g o i okoli . P oto t mot jpa ý
pal .“

D óna l o Ékala ji ho n . Zt ta pal po ko ila j ho

l ko t l k m n . Pok ak ht l ýt n m jako D ón k n mohl
o m tno t. D óna i tak p l k at it l n l pot it a okonalo ti
o hno t n tn . T m i m Ékala j pal tak a
jak koli h o kt o on n o j ho km n mohl p o K ovce
p ta o at.

D óna hl l pln o k n na ni k ho p in kt ý okam it t hl

j lo ký n . A koli n l hop n p ijmo t D ón p n pok n
n ht l a l n m jako t n k o n l hop n t m g o i
ak in . V l tak k j ho po n n a m n p i lo na ma
k D óno o t o m tl. B m n ho h n it pal l
a po al j j D óno i.

D óna i pal al a p in i po ko al. Po hnal m n to ko

oto il a hl o l n l o n A no kt m i it ln
l ilo. S ým o ho ným ah m D óna n po h n po po il
n o nk a .

Kapitola 5: PŘEHLÍDKA VÁLEČNÉHO

UMĔNÍ
Ž k it l D ón Bh m a D jó han ok na i ot a na m t nik o
n p konal oji k j m J hi thi a nikal ho o t p m a pa
na l ný h o h Nak la a Saha a li n jl p mi m i a
A atth m p oj o al n j t na n o l n m ti ký h an .
A na ak po h t nk h p il ka ho. Stal ati atho
l n k m hopným ojo at ti ti i ojo n k naj no . To j n
t ilo n a i o t Dh ita t o ý h n kt o tili k A no i i k
j ho at o i mo n m Bh mo i.

J noho n D óna o ho l p o it hopno ti ý h k . V oko na

t om m til n ho pt ka olal hn p in a ka m ni h
kl: „Chop l k a ami tom pt k na oko. J noho po h m
k t l .“

P n ho al J hi thi . K i na t ti na a il p a am il D óna
p on l: „Ó p in i kni mi o i .“

J hi thi a o po l i at D ón t om i pt ka. D óna

ho no a no ptal o i a poka o tal t jno o po . D óna
ho nakon pok al a kl m at n t l a j po a it. „C l t jn
n t fil “ p on l m t .

Pak a olal D jó han . K l p ip a n k t l D óna m polo il

t t ot k . P in o po l jako J hi thi a a D óna i j m kl a i
l no t. D óna olal j noho p in a hým a i hni m
o po ali po o n . Nikom na pt ka ko n t om t lit n o olil.
Nakon a olal A n .K napn l l k a p ip a il k t l D óna
ho ptal: „Ř kni mi o i . Vi m at a t om?“
A na o po l: „Vi m j n pt ka. T at ani t om n i m.“
To D ón pot ilo. Po h il ho ptal: „K i pt ka tak mi
p o mt kni jak pa .“

A na na to kl: „Vi m j n j ho hla . T lo n i m.“

D óna til jak m a o t j il la a kl: „St l j!“

A na a hl t l ným p m n ho pt ka o oka a t n pa l
t om na m. D óna ho ka l ami a o ti o jal m
D jó hana a j ho at i lo t p ihl li.

Za n jaký a l D óna p in i ko pat o Gang . K to pil o

o h til ho h o i ý k oko ýl. A koli l hop n o o o it m
k ikl: „Ó p in o a ijt hl to a a h aňt m !“

P in o li oh om ni ol t k i li ho it l h n ho
k oko ýl m. Zt hli t a h m   —    i hni k om A n . Okam it
t lil p t p kt k oko ýla po o o a hl a o kal ho na
k . Tlama m ot la a olnila D óno noh . D óna o l na h
a al i A n t ano . Ř kl m : „Cht l h ti t t n jl p
an . P ijmi o mn nalo t ahm t t l o a n B ahmo o
ilo j ni n o ol . Tato aň m ýt po ita po p oti
na p i o ným n p t l m. Pok ji p t p oti n kom jin m m
ni it lý t.“ D óna potom A no i kl t l l k m ho
nik o nik n p kon . T l n p mo it lný.

K D óna hl al p in o o l aj an i l ni t p i l k
Dh ita t o i a kl m : „Ó k li t no a ili o ý k . S t ým
ol n m n n mohli nalo ti p t. Do ol mi po at
p hl k .“

Dh ita t a po ko al D óno i a ý k p in a kl: „Z i m t m

kt o mo i l o at h in t mý h n . J p hl k ú a tn m
op o o Vi kt ý tan mýma o ima. S j ho pomo ai
ó n jl p hman .“

D óna a Vi a pak j li m ta a ali p o to ný a o ný k m .

Po n m ta mo lit ami a o tmi oh m n hal D óna k n
a hit kt o at lký ta ión o l hlo plo ino t a
t i nami to paj mi o h t to ý h t an. Z mo n o ho n i
 aplatili ta n ti p k ný h k l an ho a a
kl aný h lono ino a p lami. Na k lo k t i n ta li a
latý h t n o lo ný h ko l a ahokam . St n ta ión ahal a o
n a l mo al j ok l to a nými lajkami t potaj mi
t .

V p ni ý n ný k lo kými a t olog aplnili ta ión li to

pat it p in p j o l . Bh ma a Vi a kt ý a k l
Dh ita t li l p o . Hn a nimi k li D óna a K ipa pol
o tatn mi l n k lo a op o o nap kla B hl ko a Sóma atto a
al mi k li okoln h k lo t kt p ij li na n t . D o n m
l m ta lo k o h at h a o o n p k op o o
mnoha l ný h. V to pal na k lo ko t i n po o n oh n m
to paj m na po tno ho M .

Z t p li h t ka t alil na ta ión a o i o al j ho k .
Ro hl ti l ho lata a h t po n ahokam ai ú ja
n o n n . Sta ión o ilo n ln p t ý h gi lan a ň p l.
Hala li aplň j h ta ión n l jako m n o n . Zn l t k a
n l n a to m ilo t o n m na ti la t a ným
hovorem.

K i hni a ili to pil o a n D óna ým n m

A atth mo . Na o m l lo ó a gi lan lý h k t a t lo m l
pot n lo ant lo o pa to . J ho la a o l o n l a
pol ým mo ným n m pa al jako M op o ný Ma m.
K D óna p to pil a a ti ila. D óna pak a n n hal
po tný t p hman p o t p ni o a . Sta ión m n l
mant . S n t oj o ň o li i o atn h n i a o
h o pot ili a kli nili n o ka p lik m.

Princo l J hi thi o k li o a n jako h a mo n l i

o ni h n n h a oj ni mi h an . D óna jim
p ik al a p li o no ti. Po naj J hi thi o
p t po ali p in o j n po h m. S lali h it kon na j ji h
h t h o atn k o ili po a n a a aho ali p n i poh li t
p na kt ý h la ta j ji h jm na.

Ti hlý h p l t l o h t an a n kt p ihl j h o an
hý ali t a h . Jin o ima ú a m oko n n m li na strach ani
pom l n . Sta ión m n lo: „Vý o n ! B a o!“ Um n p in
 a h n an mi j na koni a n l ný h o alo h.
Po p n h t hto hopno t t hli omo a l kno
m a pok ik m hli j n na h ho. Li ko hali pohl m na
p a hlo t i l h p in .

D óna pak n hal p to pit Bh m a D jó han a p li pa

k ji. O a a h ino p o o ali o ima a ali jako o n ý i. S
pohl m p ným j n na h ho k o ili t kými l nými k ji
oko na hla o . Vi a t n pop al Dh ita t o i   —   a K nt
G n h    —   tak o a p in o i ht j j mn nahnat t a h. J ji h
k j h motným a hot m na l o a o h ni h o l tala
p ka jisker.

Di i o lili. N kt po po o ali Bh m a jin a D jó han .

Výk ik : „Pohl na il ka Bh m !“ n o „J n po j na mo n ho
D jó han !“ aplnil ta ión. D óna po hopil pa a n ýt p li
ný a tak i l li j o m l tm n j . Ř kl m
no i at k o m i o o p a a ta j . A atth m po l hl
ho ot a hlým poh m p m po a ilo o a p in o
o lit.

K o Bh ma a D jó hana lili t l na lo tn aj
to pl i o t a n D óna. P il h n k a p oml il hla m
o l haj m jako h om: „N n pohl t na A no hopno ti. J mi
a n la tn n. Tom to In o no i n m h
oj n k ho m n nik o n o n .“

B h m D óno a p o lo o a n to pil n ný A na o n
lat m n n a o j mným latým to l m na h. V pa al jako m ak
o j pap k n ho l n o ný ho a l k tla.
N p mo it lný p in k l h l a ak o hl l po a n il
ka ho na koho pa l j ho pohl .

Z p lika h l a o tn ýk ik . Li t o ili na la t a
o n ali h n n t oj . „T nto pohl ný mla k j K ntin t t n
j n jl p h tno tný h m a h n j iln j “ kali j ni.
„J n m mo n ho In a n jl p m o h n m K o “ o ali
.Z a la l t am h la. K to l la K nt tila jak j
p o p ý t ml ko kt j pol l ami m lo h .
Dh ita t a ptal p o li tak a o tn pok ik j . K m Vi a
o po l j to k li tom a n o j il A na Dh ita t a
kl: „Jak j m po hn n t mi n K nt . J o jako t i o tn ohn a
K nt j jako o a n pali o.“

U nit al l lo t . P o takhl li n p o ol aj l j ho n m?
Co pak D jó hana A no i n o n ?K j n mohl i t o
j .

Vi a popi o al l p m k li n a n . A na p l j n
n ko aň po h . Agniho an h lil oh ň a Va no o p o
vody, V j o o an p til o o ký i h a an pa anja p ký
lij k pomo an ho ma t o il k m a an p atja t il
pot a n kop . A pak po it m an anta h na n hal hn
t to i op t mi t.

Zat m o li lapali po h p in p l hn h m ti ký h il.

V j n h li pa al jako o tl palma a po h l malý jako pal .
Ch li l na m oj n k m o a a okam ik t l na mi al ko o
n ho. D óna p til o a n m hani k ho l n ho kan kt ý
lko hlo t til na j j hý kon a A j na ho a hl o tlam p ti
p jako l j n. D a t p t lil o t ho k a k ho oh
kt ý to il na lan p ip n n m na t i. Pot o A na k al o
no t a h n l k m t hl m a k j a p l nimi mno t
o atný h poh .

P hl ka la t m kon . P tala h t h a a n p lika

opa lo. N hl i hni a l hli jak n ta ión k o i mo n tl k
kama a jako o l ný lon. Z jm p i l n jaký oh omný il k. Li
a ali o hl t k o t to k . „P kaj na k l ?Th
na Z m ?“ O tatn omn ali ji t p i l n jaký li ý h
a k al o mo a l .

D óna ko il a o klop n at P n o i po o al M i m i
ja nými h ami. D jó hana t l to ko ý h at jako In a
n tan . V i hni hl li k n . P i h l k nim ojo n k kt ý
pa al jako plano l n . Na o m l n n kt lo
p i o no o t j ho t la a o o n l n ni mi t mi jako
oh ň. Z m po j ho k ok n la a p ipom nal k j ho . Da tal
pohn t a p n l o al no ho p ho ho. K o j to?
T n h ký mla k k l p mo k D óno i. Pon k n al poklonil
jeho nohou a potom al ú t K ipo i. Oto il op t k D óno i a kl m
hla m kt ý o l hal o h ko t ta ión . „J m Ka na. S t ým
o ol n m ó hmano p t t hopno ti jako A na. A n j n
to hn ýkon kt p l K ntin n ji t p kon m. D jt
a a n t .“

Li naj no po tali jako j n k o l a a ali tl kat. A na

til ahan n a o lo n. S al a ot al p ti pok t h ni i p t
j t k . P i pohl na Ka n m o i pl l jako oh ň.

D óna o hla n p iký l a Ka na p l op o t a n k ihn a al

p t o o atno t. V m A no ým ýkon m o nal a
i i o hla n pok iko ali. K kon il p i to pil k n m D jó hana
a l ho o jal. Kon n t l n k o k o mohl po ta it tom
p pn m A no i. P n o t p in o li t m po o no ti ji
p li lo ho. Z m li o o n ho. U m aj D jó hana Ka no i
kl: „V t j ó mo ný k . Dn t m p i la ta tn n ho a. Ř kni mi
m t moh pot it. J i k o k k lo t ti j m k l m.“

D jó hana i l A n hn a m l na n j k l l Ka no
o po : „T lo a m to h ji plnila. J in o i p ji j t
n h no p t l t . Al j n o t m m   —    o ol mi p o m pa it
A no m p oti m i.“

A na t hl a hopil l k . J n o pat il o i i n p n ho Ka n
po til i n m ilno i alit . T a m na k tn an kon o at to
n m okam it .

D jó hana m l. „U ij i mno k i ota ó h ino “ o po l.

„B m pol o at a o nk m.“

A na toho l l o t. H omo ým hla m p il D jó han : „Ó

Ka no ta kt o k j n tan t l i a n an n i t
pat it to .“

Ka na o tnal jako hno a hl : „Ó P tho tato a na n n na

j n to . J ot n m h in m tn t h kt t p j.Po
p po lo ? Siln lo n plýt aj . P oml ými an mi a j ti
a mp o ima t ho g a hla .“
A na oto il na D ón kt ý m n pokynul hlavou. S pohledem
p ným na Ka n p i to pil P n n k pa . D jó hana o jal
Ka n kt ý p to pil p ip a nými an mi p A n . N
n hl pok l t k m ak a l k . O loh p kl n la In o a
lkol p ha. Na Ka no ak m ak o ptýlil a j ho t lo o ilo
ja n t l n . Za Ka no t li Dh ita t o i no at m o D óna
K ipa a Bh ma i to pli a A n .

P lik m na t i n h o lilo. Ani on m m i t mito

ma h in n mohl o ho no t. Jak tam tak p oti o t li K nt
om l la h o . Vi to p k apilo a j mn ji ihl k p j j j t
t no o o . Z ptal o l ho p iho ilo al K nt n o po la.
S la a ala hla lan h. Jak n kom mohla p o a it taj m t
kt tak lo ho k ý ? Pln t a h hl la o a n a po it m
mo i ti mo lila.

T n p t m n o a ojo n i a ali o oj p n po ta il K ipa

kt ý nal hna p a i la pa a kl: „T nto n P n aj t t m
K nt a po h k lo k ho o K o . N n i l hn m o
j ho o p jak ho j p o a o . A to P tha o m
o ho no t a i n ojo at.“ K ipa pohl l na Ka n . V
o oji mohli tkat j n o o n.

Ka na o pa it ml l. B lo ja n k lo k o in n po h . K
j ho o pak pat il D jó hana kl: „V n no t n l j n na p o .
H ino a oj n t o moho tak hl it l htilo t i k
n na o ili k lo ký h o h. Al pok h A una bojovat pouze s
jiným k l m pak hn m Ka no i k lo t .“

D jó hana na il p o l n p mo a n o a . Po lal p o
po no o a pok opil j Ka no hla . „Staň k l m Ang .“
Di i p o ol ali l k hmano p on li pat i n mant a
o to ali Ka no i ý i k tin a po tno o . Ka na l na latý
t n k ho o ali j i ja h oh n k. B l hl o pohn t p t l kým
g t m D jó han a tl m ným hla m p oml il: „Co p o t na opl tk
moh lat j ó k li? Na ti k l m.“

D jó hana m o po l: „Samotn t oj p t l t j m po m
to m.“
O a m i na j m o jali a li a ali ýt j t n j . Pak p
k to pa alo m i Ka no a A no oj k o oji o
a n n hl hl al m . T l k m a po p al hol . Zpo ný a
laj m o m am il k Ka no i. Ka na okam ik l t n a
polo il o hla j t mok o o ko no a k j ho noh m. Po ta il
a t a hl m D jó hano i kl: „To j m j ot A hi atha.“

A hi atha l p lik a ht l m no i po lahop t k ko no a i.

B l o ataj m o alo po nat po l jm na i o l n . P n ho
na o jal a o plakal t t m.

K to hno i l Bh ma kl l : „Ó n o ataj n a lo i
mt ko A n . Ra ji i m l t i a it . Ro ho n i
ang k k lo t n a lo o ni n p oh m no po tno
o t gh .“

Ka na o pa h klopil ak k mi. Ro hn aný D jó hana to pil

k h ý h at jako o ný lon j a pln ho loto . „Ó
Bh mo n m l kat tako lo a. Jak m ýt n k o tako ý n k ho
p o ? N jp n j tno t h in j la a o aha. A i hni j m n
Ka no hopno ti i li.“

D jó hana pak jm no al n oh a h in j ji h o n lo
n o kl . O amotn m D óno i kalo na o il n K ipa
t a lký h K ttik ja a k ko . V t i o n
P n o lo taj mn . „M laň po o it l a? Po j na toho m
j ho t l o tl n n a j ho p ni nam n . J ho a o ataj
n po a ji.“

D jó hana p n a al na P n o . „Pok n kom n l

j m ko no al Ka n at p to p a pa napn j l k.“

Da l n D jó hano ým h in kým p o lo m. P o ol al m
l a o k al al lo ti. N n k t n oj k lk m o oji
o mo ný h h in . A ak h m D jó hano i apa lo l n .
Spo m t o nat n k jin . D jó hana al Ka n a pa i a
odvedl ho z a n t o tl n ti i lamp. P n o i pol D óno
K ipo a Bh mo tak o li. Pak o ý h omo tili i i i.
N k o ml il o A no i jiný o Ka no i at m o o tatn a h in n
o na ili D jó han .
K nt P no i h po ko ala. K Ka na opo t l a n tila
m li k ni j ho na o n . J n ht la ko t D o o po hn n .
N t ila mant a tak mo n . K nt i pomn la jak l la na
l h tk a po o o ala n h ný ý ho l n na Gango . Co k
p i olala oha l n ? J n na mant pom l la a p t p n t l
Sú ja. K nt la p k ap n a pak n k j kl n o j
ani j al t . „J m t l j t panna “ oh a ila . „Co tom k o
kl?“ Sú ja m l. D k j ho hopno t m K nt ot hotn a p to
tan panno .

A tak i talo. B h o l a pat i ný a na o il hlap . K nt a la

na t t m o t la o tlým latým n n m a n ni mi t jnými
jak i la na Ka no i k k l o a n . Zno j bavilo, jak v
ann m l n i pan il k hlap ko k po t la p po o .
K nt op t o plakala p i pom n na to jak n mohla nikom i
j na o ilo t a jak n i p l m la t n hat napo pa
nm po . A hi atha ji t ko k na l a j j ho na ho al. K
Ka na o l pol D jó hano K nt o la G n h p t o pal .

Kapitola 6: NENÁVIST KURUOVCŮ

ROSTE
Pi l a k m li p in o op tit D óno kol . Na ho
ý ik j t m li t g o i o m n po o ak in kt o i g
ta i n o al m. D óna h om il p in a kl: „P ji i j n j no.
J t a ajm t k l D pa . P i t mi ho jako ajat .“

P in o o po li: „Jak i p j .“ V li o n p t l t j ji h g a
i k li. D pa a a D óna pol tali jako ti po o h ano i iho
Agni i. D pa a l il a j no k lo t polo in n j
n j m ah m p t li D óno i. Po ji k li o a o p l
l D óna a D pa o a p ipomn l m j ji h p t l t i li . K p
o D pa a i l t t h ho D ón kl: „Ó ohý hmano jak
m m po a o at a ho p t l ? Sta p t l t ni n nam naj .
P t li moho ýt j n o o n . J m mo ný k l a t n ný hmana k
n m t t oto ilo . N na k it ji no m t ý tah.“

D pa a pak D óno i m l a na l m nepatrnou alm n . Hl o

a ný D óna op til Paň l D pa o o o hl k lo t plný
m l n k na pom t . T p i l j j a . D óna o ima p l tl p in kt
na il ji o m l a l D pa a na to ti lito at.

P in o na li na ko a hl ali o Paň l . Dop o ni

po tným o l m j na kon h o j ili hla n ho la
D pa    —   m ta K mpilji. D jó hana a j ho at i p h n li
tom k o po útok. S ta nými an mi p ihnali k an m m ta a
l ným pok ik m a ili po hla n t o nit at m o n
o an ho ali o ý h om .

D óna P n o i at m kali p anami. A na at m na hl

a n úto ili pol n K o i. „Mo n ho D pa n p m o . A
D jó hana t n po no m li hom ah jit útok m .“

Drupada za l hl úto K o jak p o j j m t m a na m

oh omn m l m ko okam it a il pal . S a o tným j ot m
m p l ito t k oji a il l am nit m to. S
n p t l a pal mo nými p a poh o al tak hl a l h i
K o i m l li p oti nim toj mnoho D pa naj no . Na m
ko n oj n til m i n l k m n t l napn tým o k h a
lo hými pal j mi p j l tal o h t an.

Paň lo o n ali ti la t t ka n at n k p ipom nal

t a li ho l a. K o t p in o a ali po ah D pa o ý h
p o at. K o an i li l it ho k l opo t li
om a hali po K o h k j pal t a o t p . P in o klopil ti
úto n k a pomal a ali po l hat p il . S k ik m ali Paň l
pat h na út k m ta.

P n o i n nili m h . A na kl poh a J hi thi o i:

„Ta p i h j p n K o i kt o p il D pa a. M li j n iln
lo a. J na a t o oj . Z taň ta . J p j o tatn mi.“

J hi thi a D óno tali na m t a o tatn t i at i hnali k

K mpilji. Bh ma til lo hými kok k p oko nap a ným
k j m at m o A na h n l ko a n m Nak lo po j nom a
Saha o po h m ok . Paň lo na n ji kali a ata a ili m t k
n a o lon . Bh ma na n aúto il ým k j m. S o itými a k
o nými hla ami pa ali loni k mi jako út a a n l k m.
Bh ma m i paň l kými ojo n k k o il jako to n o. Sloni
ko ip i pa ali po ti h. P n o i ahnali n p t l k l p t
jako hon k no t o ka . A na hti ý pot it ho it l
p til na oh omn t p Paň l la in p . J ho p mo l t p
t o il n kon ný p o a n om ln a aho al n p t l k oj k .
A na p ipom nal pohl j oh ň kt ýpi h na kon i ka ho
k . Po o o o h h n n ými ma at ko il ti ojo n k .

D pa a p hal o la ý h oj k kt m p ipom naj m l

no h om ili k oji a po nm ho k l ah jili p oti
P n o m moh tný p otiútok. Š p ipk o t p a k j p l na t i
at al A na hn t l ými p o l. Paň lo ho
o ili ým i okým útok m a on ojo al ojn o no ilo . J ho
n p t l n li hopni po t hno t p o l m i ta n m p
to l a napn t m l k k t l . V o i li l n kon ný p o p
t h na n . Mo n paň l t ojo n i p oto ah no ali A n pro
j ho atno t o i nými ýk ik .

S m D pa a p hal ým hla n m g n l m Satja it m A no i

t . St jn jako k l l i Satja it hop n ojo at ti i jinými
ojo n k na . Za hl A n ti m p l t h p a hla it
a al. A na útok po ta il a a hl Satja ita ti p a o ň
m t mi al mi o il l k na k . P i pohl na t nto ú a ný in
p o ol ali o tatn ojo n i A no i l . Satja it popa l al l k a
p t po o l A no i kon i j ho o ataj . A na op t ni il
Satja it l k a il m kon a ko o t l l na ko k .

D pa a hl p i p hal m g n lo i na pomo . M i k l m a
A no pak n l o ala moh tn ým na p a jiný h t l. A na
po t pn D pa p mohl. Ro t til k l l k a n n a il m p apo
a a il kon . K i l D pa p k ap n ho a mat n ho o ho il l k
a popa l oh omno a li. S ko il ko a ihl na D pa
chytil ho a dal mu ji na krk.

Bh ma m it m p o il k m i D pa o ými oj k . A na na
n ho a olal at p tan ojo at. Do hli ho a ajali D pa . Voj i
i li n p ni o it a i n j ji h k l o itl a t a h m p hli.
A na pak p i l kl D pa na j ko a o j l p tk k D óno i.

K D óna pat il ajat ho k l m l : „Tak o mo ný k li i

p j o no it na ta p t l t ? Z t k lo t a maj t k t
pat mn .“
D pa j ho lo a otkla a n l. Klopil o i k mi at m o D óna
pok a o al: „O j i ot t n m n ot j m hmana a moj
po inno t j o po t t. Ji o o na ho t t j m k to ho al
n klonno t.“

D óna pak A n po al at D pa p op t . K l ti na lo hal

D óno ým al m lo m: „N t l to m po t m p t l t Drupado,
al jak m n k o k o n n k l m t t p t l m jin ho k l ?
Ro ho l j m p oto ti o ol m pon hat i polo in k lo t .
D ho i m j .“

V D pa o it a i n m lo m l o po o at. V l D óno a la
oji al p j j ho la tn    —    l t k m lt a k mo n
K o . Na j ho po k it n mohl ani pomý l t. Na nam n
o hla t ký l hla o . „T j n n o tom ji k t n
n n D óno “ o po l nalo n m k t p li o ti.
„V n n o o no ti jako t j o lko n . I j to m po t m
p t l t . Žijm m a ka ý l n m polo in paň l k ho
k lo t .“

D pa a n hal hman konat pot n o a a p al n t

ho k lo t D óno i kt ý pot o j l P n o i o Ha tin p .
D pa alo pon n . Za t a no t m l n jak pom t t.
Hl o am l n til o ho pal .

C to o Ha tin p j l D óna na A no ko a l k pln nm

rozmlouval. Miloval tohoto p in jako ho la tn ho na a l
n n ni o pon jA na n lal. D óna kl: „Ó h ino t j i
n jl p m l i tn k m na l m t . P to j i mi aplatil po ko
D pa j no i o t m j t j n ak in . B e mnou
m t ojo at a t j no p ij at.“

A na l p k ap n. Jak k mohl ojo at ým it l m? P to

h n o po l: „Jak i p j . J m t ým ným l n k m.“

***

K o i o l hli o ú a n lo ti Math o n m m t K nt .
K nt m la at a jm n m Va a kt ho nil lý k l Kan a.
T nto mo ný l ti ko al hman i o tatn k l . K Kan a
l hl o k p o o t ho o m Va o o t a ij Va i
 j ho no D ak nil. J ji h p n h t t pak a il ihn po
na o n . Na o Kan o o t a ito ti ak mý i o mý n Bala ma
a K i na m ti nikli. Jakým i m ti kým ah m l K i na o n n
Math o V in an mal ni o ý an pa t i k ho ho al
jejich Nan a. Vý namn i io p ohla o ali K i na j
k t no ti N j P n a o ho o V in an l o t J ho
la tn ho o k ho pl n . K o lmi p k apilo k o m
o l hli o n m k lo t Ja o j il amotný B h.

K K i na o p l til o Math a holýma kama Kan a il.

T nto oh om j in oko al hn kt m li k a pot il jim
K i no o o t . Kan a o al t a h i h oh a na Z mi
n lo j in ho k l kt ý m ok al po ta it. Al mla ý K i na
p to j t hlap a j ho at Bala ma Kan o oj k a g n l
p mohli a nakon k l i j ho lo innými mini t a ili. O a at i
pak tan li l ja o k na ti . S K o i Ha tin p ovali
p t lt a l t aj mali o laho t t K nt a j j h p ti n
kt tali ot .

Bala ma j ho i io tak o na ili a p oj N j ho Boha

p o la il jako ojo n k k j m kt ý n m l o o n ho. Na D óno
o t o hla il Bh m a D jó han tom to m n na . St il t
n jaký a Ha tin p k i iml a il ho n p t l t a ti
K o i ým at an m. K o tom o l hl K i na a al i
lat o K nt a j j n ta o t. Po al p oto j noho ý h
Ak ú a Ha tin p na t il po o il it a i a ji til j tli mohl
K i na n jak pomoci.

K o i p i tali Ak ú p t l k . K nt la a o t ho
i a ptala ho na p n a p t l Math . Z l t ht la t
hno o K i no i j ho po a o ala a N j ho P na. „M l m j
no K i na na mn i na m n ? V o tom tpm po t ý h
n p t l jako laň m i lk ?“

Ak ú a ji po al at m kn o it a i m t a ona m
lo ila. K nt la D jó hana a j ho at i k j n t l pikl p oti
j j m n m. K o i n mohli n t P n o i j o iln j . Pon n
kt n no t p li K mpilji j t ý ilo j ji h hti o t a it
P n o ý h n . K nt kla Ak ú o i l ami o h: „P ij m
K i na t it? N t l mo l m k tom to mo n m o h n i
m .P o a n jin úto i t op a n i m.“
K nt p Ak ú o hla it ý ala K i n . Ak ú a ji la ka ji til
K i na o n ml n t l a j ho m po lal a ho notil it a i. Ak ú a
i Vi a t o ali K nt a p ipomn li j a ný p o j j h n .
P n o i hlap i li xpan mi oh a lot il K o i j p mo i
nemohou.

Ak ú a tal Ha tin p n kolik m .K kal po it ji pln

po hopil lo m tn it a i o ho l k n at o Math . P
o ho m ak j t tkal Dh ita t o a m po k tl n kt
a . Vina a in k lo ký h n pa n nakon na j ji h l p ho ot .
K ht l n po h n jim mohl j ji h kon n a nit. Ak ú a kl:
„M j milý k li t n j i kal j n k tom t j at P n
p a n op til t nto t. P o a ý n ok na t n maj p oto P n o i
no . N m l jim ko it p o p h ý h la tn h n .“

Ak ú a Dh ita t o i tak po a il a k alo al nap o t m o la

mo ln mi a ami. V m po aným m l p i n at t jn p a o
P n o h la tn h no ha i h t n ani n ml . P li n
p ipo tano t k n j li m p ným o j n n omo ti. Ka ý t o
tomto t o m a tak m m po ýl k ý h
o ý h i patný h in a nakon opo t n n j t lo a p ijal al .
V a n k oj n p ný n n ni n po hý klam.

Dh ita t a ti na lo hal Ak ú o ým lo m. Do h pal j ji h

ý nam. Ak ú a m o ja nil p o j na t an P n o a -li
jim nit kli j n la tn al. P i po l n h Ak ú o ý h lo h klonil
Dh ita t a hla : „St an ým n m n omo ti ó l Z m .
Jak t m o fat jakýkoli p ni ý ý l k? N omo t
k m tk . P oto j n j tn a k P n o ým n m ho j jak
i po p a l h j .“

Dh ita t a i po hl: „Ó mo ý t lo a j o jako n m t lný

n kta oh . Mohl h jim na lo hat na k . O tom m pa
n n po h . Al t jn tak jako o o na pok aji m ti n a h n ný
n kta ani t pok n m m i lo ho n tano .“

Dh ita t a p i nal j n klonno ti k la tn m n m a jatý a n n

hop n tom nit. Tak jako K nt i k l h pal K i no o po ta n .
„V n po h n j po l l N j ho P na. Ž ný lo k
n m P no li o li nit. N n j il a Z mi l h il o j j ho
 m n a to o aji ta tan . Co t moh lat? O j k tk
mo ný.“

Dh ita t a l l p n m K i na p i l ni it mnoho
mon ký h k l kt ý h a alo na Z mi p i ý at. P n j ok al
t po kont olo al po j ho o ho o ú t an pojili a
o ali o o k a m o p ta o alo p o p ta
n t lo h o .

Ak ú a po hopil Dh ita t a al to na j j m kon i ho k

k a. P o a o n m la tn h n na úko P n o m i nimi
nakon o n t po kt ý po k nik k o k ho o . Ak ú a
til ji lat n m . Dh ita t a o m tal p ijmo t a j n n
o po no t. Ro lo il t k l ma al p t o Math .

Po Ak ú o o ho p m tal Dh ita t a o j ho lo h. B la p a a
P n o i no j o p oplatn i o t n . To n alo pop t.
Z l t lo jm n j ta ni h J hi thi a l p o ilý t t
k l m. K l l p in j p o l lý o tno t t p li o t
la ka o t a n o h jno o ano t ým po inno t m. Spol ými
at l m i li mi li o l n. O an milo ali P n a a p ipa alo
jim m in po o ý h n op t til. V a n al hla
li kt ht li a na k lo ký t n l J hi thi a. Za l hl j i
Dh ita t a: „U m m ho n ho n t p . P o m l na l k alo at
l pý Dh ita t a? U a m na t n o n ho J hi thi . Ji t
sp a li ým a la ka ým la a m.“

Dh ita t a a il Bh mo Vi o i hman . Spol n o ho li

J hi thi a m l ýt jm no n ko nn m p in m. O a k o n
a o ti p o hl.

D jó hana ak k p l t k . Jak to ho ot pomin l a ko nn m

p in m p ohl il J hi thi ? K na j ho ú t Bh ma t o il
po m no na k a inil tak p o n j lo it a i j t n n it ln j
l D jó hana Ka no a D ano a Šak nim a jim po a il jak
P n o ni it.

K D jó hana a o tatn ali p ho m hn Šak ni

p imho il o i a p i p mý l n k o ti kl pi k p t . „J iným
n m “ kl nakon „j o tat P n o Ha tin p n kam k j
 mo n n n a t. M li hom n jak m l t jak j a i a
up lit a to pa alo jako n ho a.“

D jó hana m l al Ka na i n l tak ji t. N l il m Šak niho

po l p o . „J n a l i h l j k po o a l t m. Mo n aj
p no t ot n m oji. J o -li P n o i na i n p t l pak
vydejm na oji t a tam o n jm na i p i.“

Šak ni ti kl t a pak l h po m l. „M j n j i mo ný al
po tilý. N j p ji apomn l na Bh mo na li ko l . A na
K mpilj i tak n pom n ? V i hni k o t p in o t o po
ok n ok ali D pa p mo i. Al ta ili t i oj j P n o i a
p li. J n p a po o n hom p i t tn t t mito p ti at
t ili. D j na m lo a.“

P ipom nka K mpilji Ka n o ila o t m nahn an k ikl.

Tam li a ko ni. D pa a l iln j n kali. P n o i m li
ýho n m t tli a pot o p ili o j ho k t n l .
K P n o i tkali K o i p mo lo jinak. Ka na
a t l hla o a op til pokoj. „D l j i o h al j nemohu na tak
a l m j n n po l t.“

P ohnaný Šak ni p li ho notil it a i. Nal hal na D jó han a l

a ým ot m a po al ho at po l P n o p . V l
Dh ita t a m no i ni n o m tn . D jó hana pomal p iký l.
V il Šak niho ú k . P ip a ili pol po o no ti pl n a pot
D jó hana al a k l m.

***

Dh ita t a o l o n n i ti ý h n i P n o m. V l
tak J hi thi o o jm no n ko nn m p in m lo p o D jó han
t pko no . K l p mý l l o tom o mohl p o n lat a
ho o il o tom Šak nim. J ho ag kt ý l Dh ita t a nik
n j n ani po a il m na hl at hl a Šak niho p t l
hman Kanik . Šak ni o n m kal li o n
t tni t a politi . Šak ni ho pak a Dh ita t o o o n p i l. Kanika
Dh ita t o i kl n m l m t ý itk om hla n n p t l
j t p tm n jim po a m ko it. Pok po a j P n o a
n p t l pak j m l h n ni it mi o t pnými
p o t k . J liko j o iln j n j ho no p mý t t n m l
 ýt ú p ný. L p po t n jak l ti. K l m l m it m i na l
t po at jako j ji h o o in a pak p i p n p l ito ti it.

Dh ita t a po ko al hmano i a j ho a a pok n l m m

o j t. Po n jako o pak tal t m komnat . M l nka na
a it P n o ý h n m n ala kli . Mo n j n jaký p o
jak j o tat Ha tin p . Dok t o j ho no n moho ýt
nik ta tn . D jó hana i na at an n t l t o al. T
m lo k lo t tit p t o P n o o o lini . Dh ita t t ilo
t na ha tin p k m t n jako l ta. P to l p o o ný
syn, a proto p n n l n k t n m l a to l pota m na a n
t t k l m. B h m l t po P n o o ho i al kl t mat ot
mo i. V t ji h n lo na n .

K Dh ita t a l pot mn l m tno ti p i l ho na t it

D jó hana. Sl l l t k k ok ho na a j ho h k
p nm l. La ka p in po a il a ptal ho o ho t p .

„Do t m k lo t patn p ot . M i o an to a n t.
Cht j a p al t n P n o m. P o hom m li m t l p ho
k l k J hi thi a j o p lý? kaj . Na t ani na mn n o
ný ohl .“

D jó hana p tal a a al p h t m a tam. J ho lat o o

p itom hla it h til . Za h il p t o lan .

„Zan lo ho tan m a al P n o . Oni o k li a po ni h

t n j ji h no . Na i o o o linii tak po tihn n t t . Zt at m
o no mo i t. Co n mohlo potkat ho ho? U a o al j m o
tom jak n a h nit. Po lo h j tl m ti o m napa lo.“

D jó hana n jp na hl at P n o po lo o n jak ho ho n
l n ho m ta. Po minko j o o la it tk j mohli
po lat o V an at k m la konat lkol p o la a na po t
Ši . M to lo p o l l ými pam tiho no tmi a P n o i j ji t
i na t ili. A jakmil j no op t Ha tin p mo n ji nik
n t.

Dh ita t a ihn po hopil o m j ho n na m li. Jak t m mohl

k o hla it? „P n l ný tno ti. Bohat t ho
n aj malo. M j o ný at mi l o n a al mi hno tn
tohoto o l hl ho a k taj ho k lo t . Jak h mohl l it j ho
n m? K om toho “ pok a o al Dh ita t a „li P n o mil j .
Rozzlobilo by je, kdyby je Kuruovci po lali p . Mo n p oti ým
l m i po tali a n il m ji h a ili. A Bh ma i al ta
K o i ji t t li p i P n o h.“

D jó hana l na t to n mitk p ip a n. P t m n K o i po lo
P n o p i m li nými p o kat p ň li .
Bohat t m a po tami i lo j ji h l k i . B h m
n p tomno ti P n o D jó hana mohl t t k l m. P in
pok a o al: „A m po ta n Ha tin p a p no K nt a
j j no mohli t a i tit. N o j o j ji h laho.“

Dh ita t a naklonil k m no i. „P na to j m m l l al
t to m l nk j m n lo il n ot j h n . St l m m po h no ti. A
o Bh ma Vi a D óna a K ipa? P n o mil j jako la tn
n .“

D jó hana m l. „Bh ma tan n t ln tak jako . D ón

n m n o h jn po po j a j ho ot p oti n m nik n po ta .
D óna i al K ipo t a t m j aji t na i K ipo a po po a. Vi a
j j iný kom n m m it. U it p iklon k P n o m al jak
n mm m ko it?“

D jó hana ap ahal ot a o hla il. J tli tano P n o i

Ha tin p n p ij to. S m jako plam ni a ij n t l
ú ko ti.

Dh ita t a l nit n o pol n. N jako o j n l a hal.

Nakon o hla il. V hno po ko P o t lno ti. Co mohl
on po hý m t ln k plný to h a o a mo i p oti o ? K l a olal
l n k a lo il k p nk .

Kapitola 7: VYLÁKÁNÍ PÁNDUOVCŮ Z

HASTINÁPURU
B h m n l j h tý n i a al D jó hana ými at po t pn
k at li . Št o al maj t k i po t a o an m po k to al
k o a a po itk . Dh ita t o i mini t i o a na k l pop
 o ň n p t ali ml it o V an at . P n o i j l li popi o at
p a m ta. „B a n t k Pa pata. Tam j m p o ný
jiný na t n o n . Sla no tn ý o a ahokam p k i
poho t n o j aj .“

To mla ým p in m l ilo. Dh ita t a k i l j ji h o to

a o t kl: „Po l n o o j m ho n l l o V an at . Napa lo
m m hlap i mohla n t a tohoto m ta lat lko a o t.
Po j j ok alo t n na t it? P ok t o o tamn m
o at l t a ami i o po in t . Pot o tam p j mn po a t
m t k koli t ht t tit p t.“

J hi thi a l ak int lig ntn    —    h pal j j n o ú kok kt ý j

m o tat p m ta. P o k l n po l o V an at n ?
J hi thi a i iml n o kl la ka o ti kt o D jó hana po l n
o o p oj o al li a l k j pikl . C til al a ný. Ro ho l
t p o t to h li l p n h k l ho t. J ji h po ta n
lo atk . N m li p li p t l ani p n a no k l jim
na ili n t l ko it jak j n mohli. Sna jim mohl n jaký a
t ný mimo Ha tin p p o p t.

Stano ili n o j P n o . D jó hana l a o t

P n o i o j m o hla ili a okam it a al p at pl n . P olal
i ho n ho P ó an al ho a k a kl: „T nto ta
hno j ho jm n pat t jn tak to jako mn . M l lat po
j ho o h an . Z h mý h to p n n j ji to a pln na
to i m. Po lo h j oj t a lat a to tajn . Nikom n j
t m o ti t kn .“

D jó hana po al P ó an a ihn al o V an at . A tam at

pomo k ný h a pol hli ý h m ln k n h po ta it p o
P n o p o to n lo. At j l gantn a pln ah ho a n al at
na ta po ij ýh a n ho la l tk . „Sm h j gh a ol j hl no a
lkým mno t m lak . T m om tni i kt pak p li p mal j.
D m pak t j a p o oň a nik o n m l n po n .“

P in tak P ó ano i na il a om n hal n o gh a ol j m.

Cht l m t ji tot m ho n kolika min t h na pop l. D jó hana
pak P ó ano i p o a il lý pl n kt ý Šak nim m l l. P ó ana
m l P n o i tkat ihn po j ji h p j o V an at a
k at jim j ji h o l . At ji t m lp on o n
na k l p ka . P ó ana tam m l l t nimi a m nil j ji h
po a o t. A pak k to o n jm n kat at om alo po
at m o oni o p t.

D jó hana ti kl mini t o k : „V hno l na to P ó ano.

V ti o m n m n p ným ohat t m k mi p ok t to
la ka o t. O j okam it p oto P n o i ji o a .“

P ó ana l il lat o l po n. Sh om il lk mno t

ý h m a hl m ko ta n m o l ihn o to al o
V an at . J n o o a ili ah jili p i na om .

V n o j P n o i p to pili p ta l n o in a
ú to jim poklonili. Dotkli Bh mo ý h a Dh ita t o ý h noho a
l ko o jali t n k . Ro lo ili nami a ti j o li
pjatými lan mi. Pak li na k n lat o . B h m p p a k
o j kol m ni h h m ili o at l m ta kt pak po li
j ji h o pomal opo t j m to. Mla p in o li m tn
opo t omo i t kt mil j . N kt li k i li j ji h al
p oml ili nahla . J n hmana p on l: „K l Dh ita t a n n
p a li ý. Z ýho ň j n p t mito tno tnými p in i. P n o i
no nik n p hali ný h h. J o n inn a n ka n a
n a lo i a j po lal p .“ N kt li han li Bh m p ip til
a n o tako ho talo at m o a ho ali k l a j ho
na. Mno ni h p ohla o ali a ji o li P nduovci do
V an at n a tali tak k tým pano n k m.

J hi thi a j al a l: „K l j n ot it l i na ný. V i
a l h j na i ú t a j ho o ka maj ýt kon n jaký hkoli
n mit k. Tak n ný p ka p m a m hom j m m li kli no
m l it.“ J no p ij a kl k o mo i j m i j ho at m
po lo it jinak. O an pak o li okola o a o ima plnýma l
lili.

Na k aji m ta P n o i tkali Vi o kt ý k ým
pal o ým p h m o l o D jó hano úkla . Cht l J hi thi
a o at ani ak j ho ka po o m l n k o jiný. Do l k p in i
t l j t o klop n m li mi a p oml il k n m ja k m omo o ý h
ml h a m nik o jiný n o m l: „Toho k o i an kt
n jo ko moho ýt o t a po anit t lo t to an n an . K o
po hop po a a a l m n o tihn toho k o na h
po mn ho út l t n p ij . B t h . Člo ka
kt ý o l m l ný n p t l nik n p m .“

Vi a ml il n kolik min t a J hi thi a hlý mnoha ja h

po hopil ý nam j ho lo a koli o tatn m lo j ho po l t
n o mit ln . K Vi a oml il J hi thi a m o po l:
„Ro m m.“ Vi a m l a pak p in ú to o l. Dal jim oh m
a til o ho om .

C to o V an at K nt ptala J hi thi o m to Vi a kal.

J hi thi a j o po l m Vi a p o a il j ji h m
V an at po p l n a p o út k j t o . „U ný
Vi a pak p ohl il t n k o o l m k l na
t m.“

K o at l V an at o l hli k j ji h m t l la n
at i P n o i po ti h j li n p i tat. Li pat ili p in
n J hi thi o po o n n tan m In o l . U tili a p i tali
prin a j ji h p ho o m ta op o l kt k n a la t .
B at i pomal k li po t a h m o l halo p o ol n l .
K o a ili k hla n m n m t li o a jako p n li po a it
hman . Po ni h po a ili p ta it l m ta pak ojo n k a
o ho n k a nakon ln k a l nk .

K t n kon ilo P n o p ijal jako ho t j n hla n h

p ta it l m ta. S Vi o ým a o n m na pam ti a po h no tmi
o m al m o t ili t n . Pak jim P ó ana kl j ji h
lo j okon n . O o n p in a K nt l o om kt ý
pojm no al „Po hnaný p t k.“ P i t p o om kl J hi thi a
Bh mo i ti hým hla m: „Po l pa h kt ý t m j ja n m l
po ta n lak a jiný h l t k nap t ný h gh m a ol j m. P ó ana m
po h úm l n ta p lit. J to p n tak jak mi kl Vi a.
D jó hana o i i n po il P ó an a n a il.“

Bh ma m na to o po l: „P o hom t m li t t to m t
pasti? V atm tam k jm li a opo .“

J hi thi a Bh m n pa n po a o al a mo ý: „Pok m
P ó ano i naj o ho po m m pok it o okoli j n a
n a il. O i i n n t t ni ho a j o ho n tý konat li
n l to tn ho D jó han . N m li hom t naj o m n n mk
toho jm i omi j ho o ný h úm l .“

K P ó ana o l at i pol ml ili ot n . J hi thi a kl

m li po om m kopat t n l a mohli p a ý a nikno t. To la
Vid o a a a. Bh m a A n p k apilo m li t ta h
D jó han . P o ho ot n n at? Z l t o lo ný l Bh ma
kt ý i j t pamato al jak ho D jó hana pok il ot it. Popl al
po al h na ko a ýh n kl: „J n po ahý at a j
K o m ik o t m holýma kama.“

N kl J hi thi a j ji h po ta n n m m n o n
po ta n j ji h at an . „Ji h j to a n p t. Maj po ta n mo
p t l poj n i ohat t . Dh ita t a yny nikdy nezavrhne a
Bh ma i D óna o k t t na t an k l . N m m K o
at p mo.“

D oj ata na hla a ihn V an at mi li. J hi thi a op t

n o hla il: „Jakmil D jó hana o tk m t a h po ij
p h a l il a n na li a a ili jakýmkoli po lým p o m.“

J hi thi a o l k j ji h n j t na j po tom
tano t om lak a o it oj m i n n p
n om j . Tak m li t it a lo m l a hl nm t kt
j o m ta. A P ó ana ap l m mohli p hno t ani
o tom k okoli o l. D jó hana j pokl at a m t a j
p on l o at n .

B at i n m o hla ili. Pot p ohl li m a na li m to ho n p o

kop n po mn ho . To o o p i l o om m kt ý
p ta il jako Vi p t l. Ř kl J hi thi o i jako ho n k m
k no ti kop n m po mn h ho a ho m po l Vi a kt ý
m p o a il t no k m no m P ó ana úm l
ap lit j ji h m.

J hi thi a i m po o n p ohl l. N lo t o al D jó han ú kok?

Kop ho kli nil t m m p ipom n l jak n m Vi a ml il n m
ml h . Pot ho J hi thi a l p i tal a kl: „J m t l po o h ano
l h tn ho Vi . M m t t j i m p ij l. B o ný a h ný
D jó hana n hal t nto m po ta it amý h ho la ý h l t k. S
mno t m ohat t a poj n n milo ti p on l j .“
Ho n k kl m l p o l n p tit o po mn ho . Za al ji
hlo it p o t om a j m ak l p kn a i okým ko m.

Zat m o no al p i P n o i t ili n to lkami p il hlý h

l h. B o j ili l n t kt la V an at . Zat m o ili
om p t ali k li P ó ano i kli a pokoj no t a j n a al
po at. V no i ak pali p ip a nými an mi a j n ni h
poka t al h p o p pa n kan ho P ó ano a tah . Nik o
k om kop o j ji h pl n h ni n l.

Tak hl lý ok. P ó ana l pokoj n omn n P n o i

n maj o j ho m h ani pon t . K J hi thi a i l mini t ni
n t a la jim j kl ým at m: „P j m P ó an
k t n n j ho m . M lm hom m li ami ap lit m a
t i.“

Po mn ho a la okon na. J hi thi a i l j ji h n j t na ji

oklam n D jó han k tom j ho pl n a il. To
at m mo nilo út k al ho p on l o n . M li pak a
p om l t i al k ok . K p oj nali hn okolno ti o ho li
m ap lit p t no i.

N l j n V an at la il t k. K nt o ala j lo a
ohat t hman m a mnoho h ý h li p i lo o la P n o
p o it o milo a . Ř n m P o t lno ti j na t ila tak omo o na
km n Ni ými p ti n . Sl n i K nt kt o po ali a
o n j la n i j j n a ili a on li jim j lo a lk mno t
na. Ča m opili a n li p mo na m t k j li. Sl ho j
n ok ali it a p oto o ho li n hat j tam p no o at p to
P n o i o tom n li.

K pa la no nk p kla o . P n o i pol n li m
pokoji a kali ok i n o ji ti P ó ana kt ý m l pokoj
nko n h n l. J hi thi a potom Bh mo i na il at m
po p l . Bh ma al po ho ň a ap lil a n kolik al h m t
at m o j ho at i a K nt p o h li po mn ho o . Pak hl
a il a nimi a m ik l lý m plam n h.

K a l hli h kot ohn i hni o at l V an at li n a

h o po o o ali plano lo. V li o o p n m i D jó hano a
P n o i a hn ho li o talo. „To j ji t D jó hano o lo “
 kali. „V il ho po l ho mini t a a ni il n inn a ni n t
P n o n . Han a tom h n ko i tak ným ú k m!“

Na kaj o at l m ta o klopili plano lo a tali tam po t k

no i. K p i lo no polili o tnaj ha hl k o o a p ohl ali
p l n t o k . Na li po tatk P ó an a tak ni k n a j j h
n . U o ili P n o i j o m t a a ali hla it o at a o ň
hanit D jó han i j ho ot . N kt ni h okon at a o ali i Bh m
D ón a o tatn ta K o a to p ip tili a tako h o n
mohla t t.

Kop kt ý l m i h om nými li mi po ta al o to a p i
p ohl oho lý h t o k nik o n ho o n o j il ú t po mn
ho . Nik o V an at t ani n t il P n o i j o na i a
to o o p na t t mným l m. M t t kon l pak o
Ha tin p lali po l p o o m ti P n o .

K Dh ita t a l hl po l V an at k ikl al m. „B a m j
at P n n m l po h p oto j ho h inn no a j ji h
la n matka li a iti. Jak k tý o ! A jak m m t lit i ot
mý h la ka ý h no ?“

Dh ita t a pak na il a k lo t hmano ihn p a ili o

V an at a konali tam p o K nt a j j n poh n o a . Spol
Bh mo D óno K ipo a o tatn mi ta mi o k l al k
Gan a o to al m lým po tno o . St li a olali: „Ó
J hi thi o! Ó Bh mo! Ó A no!“ O tatn olali jm na K nt a oj at.
Ti t hl h o at l o j l Ha tin p a po n konaly
o ti. O lo pln n k a t hl n . Z l t a mo ný l
Bh ma k i pomn l na p in kt m li t m jako la tn
no . J n Vi a n na kal p oto nal p a al p to o tom
nikom n kl. V l n m i ko at a po t to ani Bh mo i kt ý
l ný k li a Ha tin p .

***

P n o i a K nt no ili po mn ho notný k t o
V an at . K j ji h o i pomal p i kl tm pok a o ali m m
kt ý i na ili map . B li na n ton li o a h a p h jim lal
pot . Jakmil to po o o al n úna ný Bh ma hn j ihl a a il
na moh tn t lo. K ú a h i matk po a il na a oj ata na
 ok a na am na J hi thi A no a l nimi l m pi m
vyvracel strom a a p al o m k a o t in .

Za ú it o a ili k Gan k tkali al m Vi o ý h tajný h

po l . M l lo i a a olal na P n o k tam t li a m ili
hlo k k kam n m p i aným na li n . B at i p k ap n
o hl li. J hi thi a p i l k m i na lo kt ý jim kl m Vi a
nak al at t na n k .C l m t l ka o no a k al a
at i o j . M J hi thi p il o m po n opako n m
o ho o p in Vi o ja ml h . V tlil jim j pi l
p t p k a pomo i jim na j ji h t . Pak kl: „Vi a m
po l o j t a ka j na ými n p t li it t t . Ř kal
m t tat t h a i t na P n j ho nm
op o t t t . R hl na t pt o lo k a j a al ko o .“

Lo poh n n lo n m o m a pla htami hl poh o ala po

m m na jih. Po n kolika ho in h P n o i kon n p i t li
p ot j ho h po l i ok t kt la o l a. Lo n k jim pop l
mnoho zdaru a o pl l ka m k p o Vi .

B at i pok a o ali na jih. B li o h t ho l a k na n a

hla o po a ili. J hi thi a kl t p ným hla m: „Co ho ho n m
potkat? J m t t a ni hl ok m a t a i ln m l . N m j tli
h ný P ó ana n ho o n jakým p o m n p il a n p a il
D jó han o na m út k . Jak n p n t kaj ?“

K nt la pan a n mohla l. U la na ko n t om a li
o hl la. J j no hl ali t kt j a la hlo ji o
ngl . Ta ými oh omnými t om a k i p opl t nými h to t
li n la n p o t pn . V h m o ý al k ik pt k a at.
J hi thi a pohl l na p al a kl Bh mo i: „Ó mo ný n V j a m
n op t n t t mto t a ným l m. N i m jiný p o jak hom
mohli pok a o at.“

Bh ma klonil p ým ta m at m ti hla a op t na mo n
t lo a il matk i t i at . K ho i hni p n li
o hl o no o l a. V kako al oko o h a ho idly
l mal t om a tak i a il t . Na h t an h hla itým
p a kot m k l o tl k to t om kt ý h na m pa al
p k k t . Jak p in til l m o p hla o h t an.
V pa al jako o ný k l lon no ngl . Poh o al tak
 hl K nt i j j no t m t li om . S mi p ti na m
t l o n p pla al k a j a kt m k il t .

K na tal a ta ili na no úk t po lkým an n m.

Bh ma ňal matk a at a ti pa li k mi mo ni úna o
hla m i n . K nt po ala Bh m at j p in to h o .
O po l j : „N al ko o t l m la ký p o n ho pta t a. Bl ko
it j o.“

N úna ný Bh ma hn al po k a na j o na a il. K
ko pal a hl oka napil namo il hn o l n a k o il p t k
an n . N ak til j ho matka i at i pa li o hl ok ho
p nk . K j i l l t na hol mi h a o al: „Jaký pohl
m ýt ol ti j ? Moji t i at i kt V an at n mohli
no t ani na n j a h po t l h ta t p na hla n mi. M
n n matka j mn a jako t ink loto o ho k t l
pan na t l n p .“

Bh ma ol t a klam n m lomil kama. K tak j n m l K o

p o lito ali p o a no ti. J n o milo t m J hi thi a
n po il a j hn a il. Bh ma po al na ho p ho ta ho
at a. Ji t i a l h j l no t l m t . J tný a nikdy
n po l h hn . J n k tom li K o i t l j t na i .

Bh ma i po hl a o hl l kol m. U li l m ji mnoho kilom t .

Mo n j n al ko o t m to i ni . Z tan h a hl at
at . R no mohli pok a o at l. P in l na ko n an n
m l a m l t h p p pa ným n p m.

N al ko o m ta k at i a ta ili t la moh tn ama oň na kt

l l k a a jm n m Hi im a. P n pal a p o il p k
P n o i n li. Z al p otaho al i oj o o it n k a t il
no n m h . Ihn l ko ti til pa h lo ka. V m ik po a il
a a olal na o t kt l la na t jn m t om . „Hi im !
V t j! C t m li k ma o. J to lo ho o j m napo l ochutnali
na i o l no pot a . U mi haj lin . R hl t li i naj i a a j
a ij p in j m. S ými lo hými t k jim o h lo a nalok m
j ji h t pl p ni k . O a naj m k p a kn t a pak i la
atan j m .“
Sestra r k a poho ila ými lo hými a ými la a ot la k a
o i. Za hi hotala a po ala na lo h p t j j h
ný h p t . Hi im a j j at a to a j li a j li n ta tn po tn .
Zho pla t ol a po m kt ho tila ni lo in ti
p o ala m i t om . V n kolika min t h o a ila na m to k l li
P n o i. R k a hl la n p mo it ln ho Bh m kt ý l po l .
J n ho pat ila j pl lo to ho . P in pa al jako n jaký h.
J ho k m la a t k t ho lata a j ho am na po o ala l m. J ho
k k p ipom nal la t a o i m l jako n h n ok tn l tk loto .

Hi im ihn o ho la m t t j j m man l m. Pok ho

a ij pol at m i ij j n k tk ho pot n poj n ma a. K
n m al poj j j o ko al ko t . Ro ho la n at
at o a p ka a p om nila p k no n .O o n n kými
p k ao l n ka m no m h pomal p i to pila k Bh mo i a
n m lým ú m m kla: „Ó n jl p m k oj ia ot pi o
tohoto t mn ho a n p n ho l a? K o j o ti m i po o n oh m
kt l na mi a k o j ta na t an n nt ln k l ni h?“

Bh ma na n p k ap n pohl l. J na l n m o t m? Co tak k n
na l ama no i na tomto m t ? B li na lo hal Hi im kt
pok a o ala: „T nto l pat m m at o i Hi im o i mo n m
li o a m k a o i. Po lal m m a h a ila n ot o tal h t
na a ma o.“

K Bh ma p po ta il la k . „N oj . O okam ik k
j m t pat ila k n ho jako h aho la j m to ho . P ijmi m
po m a o n n ot j m tala o t Amo o ý h p .“

Hi im Bh mo i kla ho p ým at m a h n . Ponese ho
o loho al ko o Hi im . Pak i pol o mo i at o la ti
n ký h ho .

Bh ma op t po a il a ak o til hla o : „Ó k a jak j i mohla kat

op t m matk a at j n p oto a h pokojil j ht ?“

Hi im pohl la na p P n o a K nt . „V j . O
o hn .“

Bh ma op t ak o til hla o : „N it o matk a at

ta h n jak ho k a . Na t n n ný k a a jak a ani
gan ha a kt ý o olal m l .Ó no la ný h t a m tat
n o o j t. N o j tli h m na m ho li o a ho at a
po lat.“

Jak tam tak pol ho o ili Hi im a a al ýt n t p li ý. K j j ho

n o mn t a? P o j t n tila? S ko il t om a a il
m m o k lin la lo ina.

Hi im tila j j at l a n kli n la. Nal hala na Bh m :

„P o m n p i mno . P i h m j at . N ot l j a n tal
j ho pot a o . V o tatn a o ol mi a h hn a h nila.“

Bh ma j n a m l: „T n li o o t m n n pokoj j . V mi
ho ta p t ýma o ima a ij . N po a j m a o jno li ko
to t. Pa m m jako ho ot mo ný h lon a m t hna po o aj
l ným k j m. O aho nijak n ao t m a amotným In o .
Ni ho n oj m.“

Hi im ak la t l pln po h . V tolika p pa h ji i la o o it
k a p ok at na li mi o p ah . M li l k n tan m n k
li m. R k a mohl p mo i j n n o jný lo k.

Bh ma po al Hi im p am no a pat il j j ho at a kt ý k
nim l il. B l tma ý jako o ko ý m ak a pa al o p i . J ho i
pa al jako p a t apat la m t l o h t an. Mo n
t lo o n n o ko m l po o tl ými t m po o nými
hl p . R k a a l oký jako t om a m l i ok am na. J ho pa
iln jako km n t om m ahal a k kol n m. O o k o n
tlama o halo ala t a li t k . K i l o t t t li k
po o l Bh m ot l p k ap n m o a a n o i
oko n. Vi a ji tak k n o o no n kými p k okam it
po hopil aho la ht m k lo k . Ro lo n p oml il:

„K o j tak po tilý mi kla o t p k k k m m hla ? Ó

t o t atila j i o m n oj m ho hn ? Han a to ó t
n n no! J n k li ht i j i o hotn p hat na mn p a
o to at t na ho o . Za ij t pol t mito li mi.“

S atatými a nap a nýma kama Hi im a o hl k

t . Bh ma okam it po ta il a k o il k p . J ho hla a l:
„St j! Jak opo a j it pokojný p n k mý h at ? Ani t to
n inno n n m l napa at. T ni mo t ta t n o l
p oto po l hla Amo o i. P oto i t t n a l h j .“

Bh ma na li o o ta hl opo li ý ú m a al ho k pa lo :
„Dn to p o m ti. Ro ij ti hla na k . T tam i
l t t t lo po o n ho t jn jako l l lona. J t i pi i
akalo j pak h t o t haj . O n ka t nto l p o hn
po tn k p ný.“

Hi im a pl l hn m. Hla it m l o ti toho lo ka. Li o o t k

n m k o il a k i l: „P o tak h t ? N j mi to hno
p a pak ml . Po a j a il ka al n o pa .T
at i at m moho kli n p t. N j a ij t i t oj
n m hano h o . A a napij t k a ij i o tatn .“

R k a a hnal o p a nýma kama na Bh m . T n hn o a popa l

a a   —   p oto n ht l it p at    —   t hl ho p
o ý h patn t t m t po o ný l t hno m kolo ka.

Hi im a t hn t m o o o il Bh mo a n a o jal ho pa mi.
P n ho l a na il ho o tit. Bh mo i al n l il. I k ho
kaa p n al Bh ma ho t l l kl p a j ho h o i ý
n mohl it o tatn . Potom Hi im o i t hl a naopak l on j ho.
O a ojo n i p li o l k j n h ho n iln ha o ali
o ýk a li k mi. V li o jako a o o t loni oji o
o t . Ko at t om t kot m k l a o l tal na t k . Hl k
po il o tatn p in i j ji h matk . Po a ili a o hl li kol m. P i
pohl na n o jn p a no Hi im a li. K nt na ni o tila
anými lo :

„Ó n k ko k o j i? Kom n l ? P o j i p i la o tohoto l a?
J i l n o t o n o na n jak ap a a? Ř kni mi p o m hno.“

Hidim j tlila k o j a jak p iho ilo tam t toj . Uk ala na

o a ojo n k a kla: „V ala j m i t ho na lato pl t a
o o ko ilo a ho man la. To li o hn alo m ho at a
kt ý ho p oto napa l. Po j jak pol n n oj j a j ji h hla itý
o l h po l m l .“

J hi thi a a o tatn P n o i hl tali a hl li na Bh m . T n o

Hi im il p tmi a n lo to jako ú h om . R k a a pjal a
 ýma lkýma kama m nataho al po k k . J ji h pa ihal
o lak p a h kt ý j la ahalil. V pa ali jako a út ml .

A na k nim o hl a ú m m na t h m at o i kl: „Ó m i
mo ný h pa p o j i m n il? Vi m a n ýt na n oj m
t mhl p ným k a o . T i o po iň a j ho a ij . Nak la a
Saha a o h n na i matk .“

A na i ho at a o al j n p oto a j t o il j ho
hn a j ho lo a m la ký ný ú in k. Bh ma pl l i ot a
o po l: „T j n j ahý at . N oj . K mi t n
o po ný li o o t o tal o p i ý n nikn .“

A na Bh m po l at i po p . Bl il ú it a t h kao a
la ojn o . Bh ma ho m l a t hn n kaa
hop n po t oji m ti ký h il a p l .

Bh ma olal k to l ho ot V j a. Mo ným ýk ik m k a
ihl na hla . K n m pak h to il kl m : „Ó li o o t
l j i h ný a t ný i ot. P oto i a lo n la no m t. T t
a ij jako t kt o tak j i a h o o o il t nto l o j ho ýl .“

Bh ma ka o tok t ato il a p n m p a til o m. Hi im a

t a li ak i l a l m to a n lo jako ú o lik ho n .N n l
Hi im a p i om j n nap l. Bh ma ho op t ihl a m til n m o
km n o tl ama on m m o lomil a . Pak i to pl a
m l na at kt t li okolo n ho. O jali ho a pohl m na
kao o o t lo kt tam l lo i ota m lahop li k
n it ln m in .

Kapitola 8: NAROZENÍ GHATÓTKAČI A

BAKOVA SMRT
B pot o Bh ma ah il Hi im lo l n a at i l k
j ho pap k m op t o nali t k . Ro ho li pok a o at l na jih.
J no p m na a it na n jak m to. K o tamt K nt
m t o h li Hi im la a nimi. Bh m to n pokojo alo a
kl: „R k a o j o n m t m m t ým n p t l m. Po aj k
tom n ú kok a klam. P oto ó Hi im p j to ho at a.“
Výh n k Hi im oto il. Ani n jm n m j n l j n ji ht l
ahnat p n jim pok n o n kal ho p o t. J hi thi a ak
ho mla ho at a a a il: „Ó Bh mo nik n m l a t n a to
ani hn . Být a ka ý h okolno t tno tný j po inno t n
ochrana vlastn ho t la. Jak n m m tato na ko it? Ji j i a il j j ho
at a kt ý l mnoh m iln j n ona.“

Hi im pjala p J hi thi o a po ko ala m . P i to pila k

K nt a o ima plnýma l kla: „U o n pan ji t o jak t p
na o n to ho . B h l k m a hl ými p a pal j m to ha
po t m no i Bh mo i. Pok i mn n m a n n mo i t.
O tom n po h j.“

Hi im p o ila K nt a na n lito ala a olila k j j m ňatk

Bh mo . V hn j o n la o n k k mohli n jaký a
o po at. A ona tam Bh mo o amot mohla o at
a o nk m. Hi im l ila K nt p ip a na lo it
P n o m. Po ta a na ni pom l li a ona hn o j . Kl kla i
p K nt a kla: „P o m n a j j mn ým o m tn t m. M o tj
o la tno t a okon i a h n i ota jakýmikoli p o t k
po a j mo a tno tn . Samotn tno t o h aň j a po po j
i ot   —    p oto plň moji to h n ot na n n n ni h n ho.“

J hi thi a m l. N o n k nalo ti Hi im na n ho lal oj m.

B la Bh mo i ji t o o man lko a iml i tak j j ka m
pohl ko tk m o n n h al Bh m hla ným. J hi thi a kl:
„P oml ila j i p n . Ó p k n pan m ýt po t m. B
Bh mo o no . Za n n m a j po li o ti al na no m
tit m i n .“

T Hi im o ila t t m a hla na Bh m amilo aný pohl .

P in na ni m l a kl: „So hla m t mto a k m al m m j n
po m nk . Jakmil m t na o j a n h m t amotno . M
at i mn k ho n p a hom o li p t k lo t na ho
ot .“

Hi im o hla ila. Pak na o tla o oh omn ý k a hn j o n la k

ho k m j Sali ahana. V tom p k n m k aji l po ta ili at i
na h j a no hý i a ili tam m a pokoji. Hi im h m
n l tala Bh mo o n ký h kon in a ka o ala m tn k o tn
ah a na t o an i h a gan ha . Tam pol l h ali na p itý h
 h k i t lo ý h k pok tý h mo ými a nými loto . Hi im
ho tak ala o m g hjak na h o k ho j a M na a. Bh ma
i l n h n m ta pln h l a pal i h j k to h t om
an ký h k tin j ji h n la po maňo ala m l.

Hi im ila jako oh n . O o ila nými ahokam a latými

p k a n t l p la la k p n . Bh ma l Hi im n n a m
m po kt i pol n ali jim hlo jako m n . Na kon i
t hto mi m po o ila Hi im na jm n m Ghatótka a. S mý
n po na o n l hlap ji mla k a kal h o i o po o ka .
J ho o o it t lo nah n lo t a h m l lo it al hla holo jako
n i o i lo hý pi atý no a i o t jako p . M l
i oko h a oký l jako palma.

P to l Ghatótka a o p i o no t k a a t hn l k tno ti a tal

lkým o l n m P n o . O an jim lo il a oni na n ho
pohl li jako na ho mla ho at a. Po j ji h n m se rychle
na il o l at an a ojo at. Po n kolika m h i al ol n
o i a mohl o j t o k aj na k ij jak o a k a o .
P n o m l il ta k na n ho j n pom l a on t a
jim p ok al jako koli l . Dotkl noho matk a h
P n o a pak l tl na o loh a mi l jim ohl .

P i l a k m l Bh ma op tit Hi im . Ta l ami o jala P n o a

na a ptala a ho j t n k i . Bh ma ji ji til o n
a on a j ho at i olaj p k k na t a o tano mimo
n p o mo i op t j t.

P n o i K nt op t ali na t a Hi im an hali j ji h
ho k m l . P l kli a a k t    —    apl tli i la a o l kli i o
ze stromo k . Bh ma n l h m t po mnoha ný h m h o
matk . C to j noho l a o h ho p o li m mi Mat j T iga t a
Paň l ani j k o po nal. Po t po ali pomal p oto n li o
hno j m potkat a o k ali P no o nam n o m li lat l.
B h m t pol n t o ali k p ma a h p t at i o ojilo
o m a no ti a mnoh al t mata pop an V h.

J noho n k li l okolo po tn ho ohn j p i l na t it

Vj a a. K ho n l ito po to p i tali l a kl: „J m i
om n p a li ho ho n K o i m. I k pohl m na
K o i na n t ann t n klonno t t m k m at i p oto
 tihlo n t t . P oto j m p i l m a h m p ok al n jak
o o in .“

Vj a a jim kl o n al k ni i an Éka ak a a po a il jim a

tam na n jaký a a ili t m a nimi op t p ij a jim al
pok n . Pak a mo no K nt ji til j j no tano l i
ta. Ctno tný J hi thi a o h aňo n ými mo nými at
n po h n tan k l m. Ji kon jako pano n k l ho ta
n no o t a új .

M j oo n o l o Éka ak o om hman k li
p i t ni jako ho t . Potom nimi o lo il a op t jim p ipom n l
k no t.

P n o i i p ohl li no lo. V ni ka Éka ak a l la p o t

n h ný h l . B hmana at m la ka p n hal m om a
pokoj . K i p ijal li p ijm jak hokoli po tn ka kt ý to p o
j ho . B at i h m n o h li ni i a p o ili o j lo a k j ji h
la ka o ti a poko i j m tn li o l ili. V i hni j p ij mali jako
pot ln a k t nak tko po ý aj j ji h ni i a a ot j
o a o ali alm nami.

V o at i p ali mat o o tali a ona jim toho

p ip a o ala j lo. Polo in o tal Bh ma a t k i o lili o tatn
at i a K nt . K li at o j lo ka ý n j n ni h t al
K nt a ji h nil. J noho n la a a na Bh m . S l o
matko k tom a l hli om hla itý pl . K nt alo tn ho
n k alo a kla Bh mo i: „Ó n k la kavosti tohoto
hman ij m kli a m ta h D jó han a j ho
at . N t l m l m na to jak hom m to mohli oplatit. Ctno tný
lo k m l oplatit p ok an o o in j t t m. Mo n
n m n n na kýt p l ito t.“

K nt po hopila hman po tihlo n jak lk n t t a Bh ma j

na hl a pok ila ji tit j ho p in . On ji potom pok o t anit
ohl na to jak o t ný úkol to m ýt.

K nt poti h klo la o nit n h m tno t om k il hmana

o o ino . St la n po o o an at m o hmana j ho na i
ti tam li nými hla ami. B hmana kl man l : „Han a
tako m n m i ot kt ho m m j n t p n . Ž t n nam n ni
jin ho n ako t n mo a ol t. V jm o no ti ohat t a
po itk m lo k nalo it o o k ú il t t ak k p am lo. I
k to ko o o n j n o n o a it lný l. Ti kt to
po ohat t t p a ti o j maj t p j t .A h a p o la tn
iji?“

K nt ti na lo hala tom jak hmana p okl n m i n t t.

Ho o il o t a n m n p kt m h o . J ho man lka l kala a on
ji inil toho a j ji h o a n n n m j j p n tat
ni i n klonno ti k n n m lým p ným. B hmana i l
ú ko tn hla lan h: „Jak t moh op tit a h i a h nil la tn
i ot? Dali mi t t oji o i a j mo po inno t t h nit. V j i mi
lo ila a po o ila j i mi ti. V n m p pa t n moh n hat j t.
St jn tak n moh op tit ani m ho j in ho na a .P j j .N o
hom mo n m li m t i hni pol n .“

B hmana pa l na m a l kal. J ho na j j j mn ihla a kla:

„Tako ý n k n m lo k jako j i t n p l . Nik o n m l
na kat na n hn t lno m t . A tak n m l m t t ani na ti.
P j j . N j po inno t n j o to at i ot l man lo i.
T nto in mi n po h n a o ho o kon in n la no ti.“

K nt mo nila a o t. B hmano a na na l úp nli p o ila

ho man la a j o olil m t. T ila ani ona ani j j ti
n ho n mohl p t. K tala o o tala ko i t
n tný h m kt na ni hli jako n na k ma a an haný
na mi. Jak potom mohla o h aňo at j ji h mal ti a o at j
na t pa a tno ti? S pjala a p o ila man la o ol n a
mohla o j t. On pak mohl p ijmo t jino n at m o ona oj
po l n l o kala n h no o n l h .

B hmana l hla o lan h a n o po al. Pak p oml ila j ho

a: „Ó ot p o t p k m m ? Do ol mi j t a tak a h aň.
Po inno t t t j lo it o i i. P oto mo na ý aj potomka p t o
n oli t m k o a h aň j o i p kla. Mo po inno t k p k m j
po o it na kt ý jim o to al po tno h al milo t
P o t lno ti jim moh n n lo it t m a h nm ho ot . Ó ot
j noho n m m t op tit. P oto n h j tak init ji n .“

D ka plakala pol o i i. B hman malý n potom atla p on l:

„Nik o n m l plakat. Po l t m a j li o a ho k a m ik
 a ij .“ Chlap m l a po ihl t lo lo h t jako to la
aň.

P to li p mo ni al m i hni na hlap o ými lo

o m li. K nt ila n hl m n j ji h n la jako p l ito ti ptat
na p in j ji h o n . Mohla jim n jak pomo i? B hmana
o po l j ji h al j n li k to t a it n m . Z mi k
ij h n p n p t li mo ný k a a jm n m Baka. Dlo ho ji j
li kt ý n na l la ho k l no o h an . R k a a p i h l k
m a ht lo a a j l j jako o pot a . Nakon li a Bako
vydali a navrhli mu, k j p tan a j t jak m l ka ý
tý n m j n ni h p i lký nalo ný j l m. Na opl tk j
m l h nit p úto n k . Li o o t o hla il al po po m nko n
tak lo ka kt ý m j ho j lo o .

B hmana K nt kl na ka ho lo ka j ji h mi j a aa a
mnoho l t. Z t a l t na a on a n l o i po t. N mohl
zanechat svou mladou rodinu samotnou a nemohl je ani poslat na smrt.
P oto p j o a mon m i hni. Mo n Baka p oj o it a t j .
An o j po hn naj no .

K nt kla: „Zn m p o jak a it t a h . V m t j n ti

al j m m n p t. At t k a o i op a j ho aň j n ni h.“

B hmana il. „V n m p pa n moh p o it m t ho ta a

b hman a h i a h nil i ot. To n lal ani t n n j t h n k.
Člo k m l naopak o to at a hman i ti.“

K nt ml ila nap o to n . „J m t ho n o hmano m li

ýt h n ni al o m ho na t n m . R k a a ho a t
n ok . J ilný a n o mant h.“ K nt hmano i kla ji
i la ho na a t jin ho mo n ho k a . Baka p o n ho n
p ta o at ný p o l m. J n po ala hman a to nikom
neprozrazoval. Kdyby se ostatn o li o mo i j j ho na o t o ali
ho k li j ho po n n a mo mant m n ila k j p al
o tatn m.

B hmana li l o al ý a K ntina o li j . B lo jm ml
pa . J j n m m t ji t n jako ýjim no mo . S o ima plnýma
l t o hla il j j m n h m.
K nt la a Bh mo o mm kla a po ala ho at j a Bako .
Bh ma t m h n o hla il. O i m o il p i pom l n na to
mo i po t o l a o ň p oj it no t la ka m
hmano i i j ho o in .

P k K nt a Bh ma oml ili tili o tatn P n o i.

J hi thi a a h til Bh m pohl a lo m hn ja n j ho mla
at m a l m n o ýjim n ho. S l i l matk a ti j
ptal: „O m to Bh ma a j ? Z h t n jaký n o jný
in. Na ila j i m to t n o j to j ho la tn pl n?“

K nt lo ila m no i k m o lo. K J hi thi a o l

Bh ma h t na tk n Bako pol kal . „Ó matko ala j i
tom to hmano i n ný li . Nik ji t n n o ol no o to at
la tn ho na a na n koho jin ho. V hn m na j na p mo n
Dh ita t o ý h n a op to n k n k lo t i j j n na
Bh mo l .“

K nt l h m la a J hi thi kli nila. P ipomn la m Bh mo

na li ko l    —   jak ji jako n ml n o il lký al an na p a h
jak j hn n l l m a l p itom hlo t t a jak a il
n m n iln ho Hi im . „To j m to hmano i na la n la
n po tilo t. Po inno t l j h nit hman . Do hn m
tak o    —   o m n m hman a j ho la ka o t i n m a
k m lk mno t o ný h l h.“ K nt kla m no i
ji n jako o p mý l la o tom jak hmano i o it. Tato
p l ito t jim o i i n na k tla P no ým n m.

J hi thi a a o al o K ntiný h lo h. Pohl l na m j ho Bh m

a o po l: „M p a .T o ho n t j o n .Dk t m
o it hmano Bh ma a n a ij mona Bak al m
a it nik o n o to l on.“

J hi thi a i n l ji t a K o i n ho o n on i j ho at i
jo o na i . J ji h o jim h po aj p o Bako m ti a
K o mohlo na no napa no t ho a il Bh ma. Li hopn
a t tak mo n ho k a ali po tat na p t h j n k .

T no i at m o ni pala Bh ma ti op til hman maj l

o m nalo ným j l m k l k Baka il. V n j la ak la p li
po mani . Bh ma il j n toho m la o l al a o ok ali at
j ho at i tak lo ho lt po n hla o lý. P til t o
j la na o a to o l a k iko al Bako o jm no.

R kaa l l l ho Bh m a li o lo il. Hnal m em k

P n o no i a al: „J j m Baka!“

Bh ma ho pat il no o at po a t om . Z m po j ho k ok n la
a m l ohl j hla . B l o o ký m l o ia a o a la .
Ú ta m t hla o ha k h a k i l Bh m poj at j ho j lo
na l m to pil t i k . Za ta il o a ah mal: „K o j t n
po til kt ý opo a j j t p mno moj j lo a k i t m o to
a h ho ot l n po lal o la m ti?“

Bh ma po m n pohl l na ka a am l . J ho ý n no al
no po o no t a j l l.

Baka o n a al a nap a nýma kama a il p oti Bh mo i.

P n n ak t l j l. Baka il Bh m o a p tmi ilo
l k . Bh ma ani n pohn l a pok a o al j l p i m kao i
n no al ani pohl . Baka op t a al a t hl o o ký t om. K jm
to il na hla o Bh ma po ta il a m l i o o n kt ý
l na o . Pak ko il o a po ta il p oti o l n m mono i.

Baka ilo m til t om m po Bh mo i. T n ho ú m m a h til

l o ko a ho il p t. R k a a t h al j n t om a hým a hal
j na Bh m kt ý ka ý ni h h til a a l m j . B n tal
okol n t om . Baka n t l k ik j jm no hl na
Bh m a p n ho l. Bh ma tak hopil mona ými mo nými
pa mi. J n h ho pak l li m a tam a na ili na j m i
po a it noh . Pot pa li na m t l j mn m n . V l li po
zemi, a l t la. Bh ma lil j ti k a opako an tlo kl mona
l m o hla .

Baka po t pn na il. Bh ma p o til j ho n a il

mona p tmi. P itla il kol na na Bako h a t il m tak ti
n o t l m . Baka po l om a Bh ma ho p til na
i ho. J no kol no m polo il na a j no ko ho h til a k k a
ho a o pa . Pak m nalo n m o o k l lomil p t
.K Baka m al a lk a j ho t a li ý ýk ik o l hal
po l m l .
K Bako i p t l a p n a l hli j ho ýk ik li ý h om
a ú ko tn hl li na j ho t lo po o n ho l t atoli ti k . Bh ma
ji til n ka na n n aúto . „T nto aplatil a o
na m no h t na li k ma o. Zan ht a j n li . Jinak hn
k t jný o .“

R k a o ihn o hla ili. Pot o tamt t kli a an hali Bh m

Bako ým t l m. O t o i li Éka ak imli k nim k a o
a j maj m milo ný po toj.

Bh ma ihl Bako m t ol a polo il ji na . Nikým n i n ji pak

polo il an ni a til o hmano a om . J ho mat i
at m l ilo k ho i li a on jim pak l il o talo.

Kapitola 9: GANDHARVA
ANGÁRAPARNA
K lo l n li Éka ak na li Bako m t ol . Pohl na l
k o n t lo ú t a o ima oko n ni h il ú a . St li tam
hl p j nými po l m t l a ú t ot nými ú i m oko n.
Sh om il ti li a ka ý ptal k o mona a il. Pomalu jim
o h lo min l no i m l Bako i on t j lo on n hmana. P
j ho om m l hl t p. P n o i tali nit a
hmana p oml il k li m.

„V a k j m l t a na kal p i pom l n na n p ň o
kt po tihla m i mo o in l kol m hmana. K ji til p in
m ú ko ti l il mi m i m to tohoto n t l ho oh o n a . Znal
mant kt ými l ol at n k an a ji til m o
Bako i j lo m to m a a ij ho. A tomto n p ta it ln m in m l
o aji ta ú p h p oto Baka j t m t ý.“

P k ap n li ali j n na h ho. Pak o m li a a ali k i t

a o t . Sm t h o n ho k a a ali o la o at jako liký t k.

P n o i ili i na l hmano om jak jim po a il Vj a a. O

t o o nimi m napo l ml il pl n l ji l m .
Ka ým n m p oto o k ali j ho n at a t nto a t ili nm a
t i m ký h p m.
J noho n p i l o hmano a om pot lný a k ta a p ijal po n
a t il n kolik n . K ho hmana a j ho o ina n tili a
na tili p l jim p h ý h t a P n o i m pol
hmano o o ino po o n na lo hali. Tak o n ho o li
K mpilji m konat lký o a ajam a a p o D a pa
k l D pa . Tato p in na po l a k to ý h lo n o ila n
al    —    pol ým at m Dh i ta j mno    —    o tn ho ohn .

To ilo j m P n o . Z ptali : „P o m kni n m jak j

mo n D a pa a j j at mohli j it ohn . Ch m o tom
l t hno o .“

A k ta jim n jp a al p t o D óno i. M Bha a a j noho

n pat il Gh ita o k k no ap a a n l k m toho p til
semeno. Zachytil je n o a n ho na o il D óna. Jako t
p t lil D pa o kt ý p i l t o at o Bha a o po t n .

N jaký a pot o D pa a po t n o l D óna o l hl

n po a it lný hmana- ojo n k Pa a ma o h o ú t an o l a a
o h n j maj t k. D óna anmt al a po al ho o
milo a . Pa a ma m o po l: „I k j m k i po a il hn
la a a o l t to i o Z mi t n ohat t n m m. Ji j m j
o al hman m. Z talo mi j n m t lo a an . Co toho i p l
ó hmano?“

D óna po al Pa a m o j ho n k an pol nalo t jak j

po at. Ri i m j p al a on potom op t o l na t it ho p t l
D pa . V t o l D pa a ji k l m Paň l .

P n o i na lo hali a k t p h o tom o ji no li o
D ón    —   o tom jak D pa a t m n jho m p o m a il ho
p t l . A k ta kt ý n l m na lo haj p P n o i jim pak
po l jak P n o i po ji D pa na D ón p ka p mohli.

K D óna D pa poko il a t n t atil polo in k lo t m l l j n

na pom t . V l m ho nik n po a p mo i oji a p oto
o l ol a a hl al n kt ho mo n ho hman . B lo m ja n
D óno l mohla o nat po ho n mo hman .

Po n jak o D pa a potkal a at hman jm n m Ja a a

Upaja a potomk Ka jap mo n ho na B ahm .
K l o a hman n jaký a t al a lo il jim a pak j po al o
pomo . N jp o til na mla ho ni h Upaja o kt m l
j mo n j . D pa a ho pop o il at kon o t kt m na
hopn ho po a it D ón . D pa a m a to na l t ti k a al
hmana o po l: „N l m ni o m lo a l j n hmotný i k ani
m j ani nikoho jin ho.“

Zklamaný D pa a lo il Upaja o i l na ji po ol . Nakon

k pl n l lý ok na n m hmana lito al a kl: „J no j m
i l ho ta ho at a jak al m plo a n l ho ani
il j -li i tý n o n . K j m o a li j t hlap i a t o ali
jm om na ho g a a to j m ho al j t tk j l hý h
li . T n k o n ohl na i tot j nom p pa n na ni t
ohl ani jin m. O at p oto na n ho n ot on p o t t to o t ji t
kon .“

B hmana n mýlil a Ja a D pa o ým n h m o hla il.

U omo al i jak o t ný úkol po n m k l a pop o il p oto o
pomo ho mla ho at a. I k Upaja a o o n n to il konat
D pa o o t o t ta ho at a n mohl o m tno t. A tak o a
hmano ali o K mpilji p o t ohňo o o t kt m la
pokojit oh l P n m Vi n m. D k tom mohl D pa a kat
na hopn ho a t D ón .

K o t apo ala k l op t p oml il Ja o . V pomn l i na n

k ho A na p mohl a ptal kn j tli pol n m mohl
kat i k no kt o mohl A no i na no t a man lk .
D pa a i m l l k A na tan j ho t m j ho a o t
pak ji úpln . Ja a o po l: „Stani “ a D pa a a o tn l
o tn ho ohn o k lo no .

K o a l il k Ja a a olal D pa o man lk : „Poj

m hl ó k lo no. Z j t j nat a.“

K lo na o po la: „Ó hmano j m n i t . V ú t h m m af n a
t lo pot n oňa kami. N j m p ip a na p ijmo t gh o ti.“

Ja a na to kl: „At j i p ip a na n o n o a n l t to o ti
kt o p o m a kt o po til Upaja a n m ni p ka it.“
Potom o ohn lil o tin a plam n p t to pil hlap po o ný
oh m. Na o m l l kl lat n n a il jako oh ň. Na hla m l
t p ti o ko n a l lo hý l k a m . Š l n ho t a h a ohn
h l moh tným m. V to pil plam n na l na k l ko
a ihn a al j it kol m a p itom p l mo n h
l ni k ho m n .

Li K mpilji p i pohl na tohoto hlap kt ý m l plnit k lo

to h a a t j ho n p t l a o tn j ali. V o l hal j ji h
ta tný pok ik k tom ohn j ila n k na. M la tma o
pl t a m a o i po o n ok tn m l tk m loto . K to pila
ohn na a j pa al lo h lnit la n h m o mo a. M la
i n ňa a k lo it t hna a na kon h j j h p a ný h p t
l kl n ht jako m . Z t la j lin la la k n mo ý h
loto kt o lo tit na t i kilom t al ko. Tato o k na h tila
m l ka ho m kt ý ji pat il. M i oh n mi ani gan ha n m la
o o no .

A k ta pak ým po o ným po l ha m lil jak p i j n hlap a

k o loh a n l n ký hla p ipom naj h om: „Tato n
k ka n jl p h n a tan p ino k ojo n k
l ho ta. Chlap jm no at Dh i ta j mna a a ij D ón .“

D óna o tomto po o t o l hl al p oto o po a o al a

n m nit lný i p to olil D pa o a na it l n m
m n . V n ný D óna tak inil p oto a D pa o ko nil a to
m al polo in k lo t .

A k ta oml il. K P n o i l li m Dh i ta j mna a t

j ji h milo an ho it l j ji h jako p o o l p. K nt i la
j ji h mat k a pot o o li p t J hi thi o i kla: „Žili j m
mnoho m . M lm t lo mo o j t. J t i hni
n kli n . Tak t m h t jt o Paň l na D a pa in ajam a .“

K nt i la jak j j m n m o il o i k a k ta popi o al
D a pa in n ko k . P oto na hla a hý n ali o
Paň l . V h p t at o hla ilo a na t no o lo ili
hmano a j ho o ino . K li a K nt p o t al n to
m ili k Paň l .
P n ho a na t k li kol m ohn k nim p i l Vj a a.
Jakmil ho P n o i pat ili polo ili poko n na m k j ho noh m a
k jim po ji Vj a a hnal t li pjatýma kama. K
i hni li Vj a a kl: „Ó p mo it l n p t l n l j t t
tno ti po l p ika p m? U t t hman ? Do f m m t t al
ú t t kt i to a l h j .“

Ri i po n jako o al po o ným p in m n j n j a . S j
p o lo a ltm m li pok it kat k paň l k p in n .
J j ot p ip a j l ko t l ko ko k a p o ni nal l ho n ho
man la. A na m l t to ko k ú a tnit.

Vj a a potom tal a k op t p ijal o P n o poklon mi l

lese.

B at i kli n ni Vj a o ými pok n a o tn pok a o ali p t ho

n t . Šli n m i no n ot htili o a it o Paň l na
ajam a a.On kolik n po ji t n po pa l n o p li k
la n m tok Gang . A na l p po ho n a til na
t . V i hni at ti poklonili a potom ali po l j j ho
h a na li o .

Vtom tm a l hli ilný hla : „St j! K o i o ol j p i l it t to

o k ? No pat jak m gan ha m a k a m. O tatn m
to t m j o ol no ko pat j n h mp n ti no i a o m ak .
V pa t jako li k to ti a p oto att o k j t p i li.“

Z o no ila po ta a n la o h a to pila na
latý ko . Chopila o o k ho l k a l k nim ml ila h omo ým
hla m: „J m gan ha a Ang apa na p t l K t pokla
oh a p ko p . Ani oho ani moni n o ili p ij t
k t to o k n ko p j . Jak j t mo n li j t
tak t o fal ? R hl o j t n a ij . Nikoho n oj m.“

A na n mohl gan ha o a p n lo a t t. „T a k nik a

p o nikoho n xi t j ný ka t p o k a ho . Ni tako ho jako
l tn o a k hom n mohli to pit o t to at k n n a ani
na t oj h o n m t ný ohl . J n la mohli
al kno t n koho jako j i t . U t p p oto m t t to
vykoupem .“
Ang apa na pl l hn m. Napn l l k a t lil na at to p .
A na poh o al hlo t l k a hn j na no a il
po ho n kt o l . Gan ha o i m l: „N na l kat
toho k o o l m n oj . T oj an mi jako p na na o n k
j po t p oti mo n j m o p m. Ó l o loh m o
o aho p li k to ti. P oto i to po iji n ko t l .
Ohňo o aň kt o na t t p t m pop no al
Bha a o i m B iha pati. Bha a a ji pot al Agni o i
kt ý ji p al m m it li D óno i. O n ho j m ji o tal j . B aň j j
l ok -li to.“

A na p on l mant ol aj agn j t a o po ho ň o a il
j j t a li o ilo . Ro hn an j m til po Ang apa no i kt m
okam it p lila ko na h l. Gan ha a l ilo t l om n a pa l
ko ho ko po hla ol na m. A na ho hopil a la
o o n gi lan ami k tin a p i l kl ho a n p J hi thi .

Vtom o hla n k na a p to pila p J hi thi

kt ho pjatýma kama o lo ila: „Ó n ný j m K m hin
Ang apa no a man lka. P o m k mn milo ti ý a p op t ho.
Ž m t o o h an .“

Gan ha a p o al a po a il p J hi thi o kt ý m kl: „Ó

gan ha o k o a il n koho k o l po a n oji k o po l l
k o n ok nit a koho h n na? M j t.“

Ang apa na tal a lo il J hi thi o i poklon . S poko o hla

p oml il: „T j mla at o til mo pý h . M j n ký ko
ho l na pop l. B l j m n m jako Čit a atha n oli t n j m pat
n h ný ko al o n n j ka i kat Dag ha atha majit l
p l n ho o .“

Ang apa na po ko al A no i a to ho n a il i k k tom m l

p l ito t. Opl tko a A no milo t m na l n k po n n
kt la tn gan ha o a p n n ký h o . S ú m m m kl:
„Toto po n n n m jako ak i ti mo n i t t h t h
pol nit n po aho on i. P toto po n n gan ha m
mo kt j po j na li k to ti.“

Ang apa na m l ko m m k h k a P n o i tam pat ili

k pin i lý h kon . „T to kon ti h i no at. P j o tam kam
j n j ji h majit li a h . Ř k o ni h jo xpan In o a
h omokl n a pol hli pln t p n .“

A na kl: „Ó gan ha o h -li mi t toto po n n a t to kon

ým no a j i ot pak j n p ijm . B lo mo po inno t p op tit t
na pok n m ho at a. N moh p ijmo t milo a n ot to nik l no
t n p l .“

Ang apa na m l: „N m j t o milo a . Ó n jl p Bha ato a o

p ji i a m na il hat ohňo o aň pomo kt ji m
p mohl.“

A na to to ým no o hla il al m nil i h n jp t
p o j j a j ho at gan ha a al p to j o i hni tno tn
nal V a o n n n k lo k na tii.

Gan ha a o po l: „Ó A no l l j m o i iho N a o
ý namný h ú p h t ý h p k . Tak n m o o n a ot n ot
Dha ma V j In a A ino a okon i P n l n i. Sp lal j m
m i k m jt i hni lko n tno tn mo n a po l n
ý h li . Ž ný m kt ý m l a an p o no
n m l hý at t t m. Stal j m o t la tn ho hn .“

Ang apa na l tlil p o ho A na ok al p mo i i k j

n tan: „P oto j i o o al li li t ó h ino t la tala
n p konat lno . Pok ojo n k kt ý pokoj j t oj j
no i gan ha n j tako ho o oj i .“

Ang apa na kl i ojo n k kt ý n o j li t m po a it

mo n ho n p t l op o -li ho hmana. Na o al: „M i
nými kn mi kt j o i n o l n moho o ýt Z mi a
k t t a nakon o p t i o amotn ho n . P oto ó potomk
Tapat m l hl at p o il ho kn j n ti p o m.“

A na po o n na lo hal. B l a p o ho Ang apa na o lo il

jako potomka Tapat a ptal : „J liko j m no K nt j m n m
jako Ka nt jo . P o n m k Tapatjo ? Nik j m o tom ni
n l l.“

B l to lo hý p h. Ang apa na at l at poho ln po a na

h k a l il jim p h j ji h l n p n Tapat oha
Sl n . Tapat to pila n a p o ala a Sam a an k l
ný h po tk P n o k ho o . Gan ha a p l t nto p h
pol mnoha al mi kt n m o i l . Ho o il t m po lo no
a k kon il p n m oko l n at i po o o ali p n n pat ný
n nak ú it . A na m kl: „Ó gan ha o a k m
o k m ak tak i . P o m po n m k naj m
hman nal ho V kt ý mohl t t na m kn m.“

Ang apa na m o po l n al ko o tamt j l n am aný

Utka aka. Tam l hmana jm n m Dha mja mla at la n ho
i iho D al . At na n ho o t a po aj ho a tal j ji h
it l m.

A na i l gan ha o o p t l t i nim a til no t a j ho

a . Dal m t mant kt o mohl p i olat agn j t . Ang apa na
m na opl tk no al kon . A na o po l: „T o t n p ijm
ni . N to m po t m po n n a ani kon i o tn m m .Ó
n jl p gan ha ta n m t p t l t . Mo n p ij a k
m t to o pot o at   —   potom i j o t m m .“

Ang apa na a P n o i na j m ti o lo ili. Gan ha a

o no mi l na o lo a an hal P n o a li l o
cestou.

Ti p to ali po l h na m m k m t k m li po l
gan ha nal t Dha mj am. V lo l n a oni pat ili mnoho i i
kt j in m k o a la pl t nými o l ko pali .
B at i l li m p on t po tn k h mn . N kt o la o ali
oha Sl n Sú j jin t ali Ši mo n ho ni it l a al mo lili
k ho an mo n m P n Vi n o i. P n o i o n ko pali
Gan . Potom i po tným j l m n ho h o na ili t la nak
kt p o a o al j o ai na o o an Vi n a. K nt to pila o
o la o l n a potom ú t an p l kla. N t l m l la na
K i n a mo lila a jim pomohl j ji h n n h.

M i at m p o a ili k naj o Dha mjo po t n . K k

n m at i p i li pa li m k noh m a J hi thi a kl: „Ó nan j ý ný
j m P n o i no a t j m na matko K nt . Na gan ha o
a t hl m úto i t . P o m taň na m p o m a
o h n m. J m t oji l n i.“
Z Dha mja m l a pok n l jim a po a ili. J ho i jim
p in li l n a l n plo a o . K i i hl l na p t mla ý h p in
a la ka o K nt til jak k nim j ho i po o n klonno t.
Vi l t aj Vi n a j ho la tn Bo t o a to ho k nim o n
p itaho alo. P oto o hla il tan j ji h kn m. P n o i m li
lko a o t a tili jako ji kali p t ohat t k lo t a
tak D a pa . Dha mja j potom po l pol n ký h klo t p ijal a
k tm j a til kými mant ami.

Mnoho m Dha mjo am p in m po hnalo. P i pohl na

hlap po o n oh m tili at i k ým hopno t m
tano l i Z m . A pak P n o i i Dha mjo pok a o ali t
o Paň l .

Kapitola 10: DRAUPADINA

SVAJAMVARA
Po n kolika n h p to n o a ili P n o i Dha mjo po l n h
t k h na t o Paň l . P i h i po i ok kam nn ilni i potkali
k pin hman kt ji h ptali k o j o a kam j o . J hi thi a
o po l jo ahma ni t nti ij li t kt p i h j
pol ým it l m Éka ak . B hmano m p ti at m
na hli at ú a tn D a pa in ajam a . „Poj t n mi p tam
j m . Št ý k l D pa a hman m o at o o k ohat t
a po hnali j ho o k i.“

P n o i op t l li o n o jn m o n a k D a pa i o
po o no t h j j l ajam a . Sla it l K mpilja.
Zú a tn h i p ii k n p a i ta ý h ký h p h .
P o hn o t mo ný h pa n k a atl ti p o ú a no
po ano . B po at hojno t toho n jl p ho j la a pit . A na
o la i D a pa man la k l a p in kt tam p i h j e
h ko t ta. B hmano P n o m kli l li o tom jak
D pa a tano il p o m kt ý m l kat k j ho nan j ý
o t ný úkol. K lo kt p i h j o t it o o n o at
mnoho milo a hman m na ji i tak aji t p ni ý o a
ajam a t .
B hmano m h m po k ali na p o tý o P n o . „Z
hlap i m p i l ho no at . Poj t n mi. A o tan t
o pot j t m t tit n mi n o j t kam t ht t. K o ?
P in na i m at okon i j noho i hni j t k n jako
n tan .“ Uk ali na Bh m : „T nto mla k po o ný oh m m t lo
jako l k. Pok ú a tn o t pa ji t i o na n
ohat t .“

J hi thi a m l: „P j m mi o K mpilji. V t n p o m.“

P n pol n to ali a na no a ta o ali l h po l t

n o na hj . S o la ka o a p t l kým t po n m i
P n o i kali h kt potkali al nik o j n po nal. K
li m t na o ah o a ili o mal ni . O h li m a om m
a i na li to n a j po o t h p ijal j n h n
o o ino . B at i tam a ili a i ili n m tak jako
Éka ak . O ni an o li ajam a a konat ji a
n kolik n . K l tano il p o k n D a pa t o ko k . Na
hol ok ho lo p l malý t a po n m ot j ik
n pat ným ot o m. Š p m l ýt t l n tak a p ol tl ot o m
okam ik k l k t t m. K l tak il p i ko m
ýt po ito l tn ho l k kt ý ný lo k j n t l. Po
ýjim ný ojo n k mohl ko k l no t a kat tak k o k
D a pa .

A na a o al a mo lil k K i no i a o tal p l ito t h t

o p in n . Vj a o a lo a na na o ala j lo o no t t
no j noho ni h a t nto a k at m a il p t l t a
poj n t mo ným D pa o . To mohlo o no ti k at
jako u it n . A na o k al ajam a plný n t p li o ti.

***

D pa a na p p a h k o a n t il. N hal po ta it o o ký
ta ión j ho ma i n p ko o i m l to an o ný h lat m a
ahokam . V hn l o tat n i ok a jimi p o l po tn
t p li . Na ta ión l po ta n po olna a j ti n
ko l a la it . P nimi t l to k p k o ný h t n p o
ú a tn n l p o kt k l okol ta ión n hal o at
lo k o la. T to mnohopat o o p ipom nal holk ho
Kail otýkaj m ak . J ji h okna k lo ala o o n m lata a
 i l po n iamant a ma ag . M amo o po lah pok ý al
aho nn ko .

V n kon n ajam a li k lo po ni na ta ión. V to pili

n no a a ili na latý h t n h. V talo j t o n ti
t k a no n na t mp n o l haj ta ión m. Z t p i i
h jako l n to pil ý ho n no . T i n o o n
n tnými n i a gi lan ami aplňo ali o an Paň l . K p t
o n li nah n li na ta ión j ji h hala p ipom nal n o n .
V i hni a o ali na m ta a ta ión m n la n n alo a
ým onný h t in k.

P n o i li pol hman a nikým n po o o ni po a ili m i

n . Pak o hl li po a n . V l h h om ný h k l t nil
D jó hana ými at a i hni pol n p ipom nali plan t
o klop no to kami ja ný h h . V Bh mo i a al k p t hn al
J hi thi pohl ho a l. N mohli i ko at p o a n    —   al poň
p o at m.

O a a al. H i a tan n i a ili o nt o hmano p o li

ohňo o ti a D pa a o al milo a . To t alo po patn t n a
ka ho n o nt o o talo. P n o i p i pohl na
D pa o o ohat t j n a li. Paň l ký k l o al hman m k p
lata a ahokam . P to li P n o i o l ni jako hmano p o
a i n li al l t ali na ý h m t h o k aj n k
o j D a pa .

Š tn t ho n to pila o a n p in na at h i l t ho
h a o o n t p t mi p k . V ko la latý po no
n n m n m kt ý m la po it na k k m i kt ý ú p n p oj
ko ko j j ho ot . K k la k m a l l ot n la
p j mn m lo i fl tn nk a n . K k lo a p in o pat ili
j j k n hl i to pli m ali ými an mi a j n p hým
hla it hol ali: „J k m p in n !“ „Nik o mi n o n ilo ani
o aho !“ i „D a pa moj !“

Z t p p in kt t ali a hl ili o ilo p ipom nal

o o ný o n. Za a ni p oha l k a pohl m li p ným
j n na h ho pl ali o pa a ihali l k a m . P ipom nali
t o him laj ký h lon l ný h to ho o o j .N k ko
oh n o h n i t to ý h t an   —   Jama o In o
K o a V j m   —    n l na a no . Si ho ano
n go o Daitjo D na o a g hjako h om ili na
n k kl n a i na D a pa in o t a ý man la. V n n
i io l N a o Angi o a Pa ato t li na o lo m i oh a
ili jako l n .

K p t at P n o pat ilo D a pa in tma o a p a no t

tili jako j ji h p o o l p. V tali ý h a l a ali na
j j okonalo po ta k la n k la k m ot i. Na opa n
t an a n li Ja o i Math a pot ni h K i na kt ý i
iml toj h P n o . Po o n i h p t at p ohl l a o til
k Bala mo i lo : „Po l M ho n o t h p t m t mhle jsou
P n o i “ a k al na n l hkým poký n t m hla . „Za l hl j m
t Moji at an i p ili po V an at . N n ka j j
to p a a. Co i o tom m l R mo?“

Bala ma i p li p ohl l ka ho p ti at . N lo po h to
jo no K nt . O til k K i no i a na j m na m li
al nikom o m o j n kli. N n o i h p in i l j n na
D a pa a j j m ot i a nik o ni h i P n o m t ani
n iml. D pa a jim pok n l ko a oni po a ili ko aj o t
plni j mn ho hn a ti. K o loh a al pa at tn ký h
k t ta ión aplnil k ti la t a t mp n . D a pa in at
Dh i ta j mna po tal jako latý to t ný na o la In . Sta ión
zmlkl k o namo al jm na h p tomný h k l a p in . Jako p n
jm no al p in Ha tin p pak t Math a pot hn kt
p i li po to k h jiný h m a p o in i .

Dh i ta j mna hopil pa i t a p oml il hla m n m jako

h om: „T to p in n n k t n kom po a a hno t t “a
pok n l m m k o o k m l k l m na lat m tol . „Z j l k
a p kt m t po t. P ohla ji t n k o p o t l p ot o ma
a hn t k D a pa in k . Po j iný ojo n k na j
n ným p o m a n m no o no t toho hop n.“

K Dh i ta j mna oml il l po ot o ok . D pa a pok n l

m kn i a a hl o tn oh ň a ah jil tak o a ajam a a.
A n aplnil hla ti hman p on j h k mo lit . K l
pohl l na h om n p in . Nijak na n ho n ap o ili. Nik o
t hto p ný h l n pa al jako ho ný pa tn p o j ho .K l
pom l l na A n . K tak j n l t l na i . Sl l t
P n o i nikli ohni al k j jim kon ? T to ko k mohl l no t
j nn k o A no ými hopno tmi. D pa a ji h ln tano il tak
o t no a ji mohl ú p n konat j n A na a o fal
P n n o j . Ja a m l il k ým o t m k
kt tan A no o man lko . Jak mohla i iho lo a
n plnit? D pa a hl l ú ko t na ka ho k l a p in kt ý l
pi n a po o il ko .

K lo a p in o ko nami a latými n ni mi l kno mi

h ji i l n p i t po ali j n po h mkl k .J n nalo n m
na n n mah ok ali moh tno aň al poň no t tol . K
jim to nakon n jak po a ilo m li ji ohno t a na a it t ti . O
n m tako m ak t mto k l m n mohlo ani t. L k n pat n
ohn l a pak jako iln p ina til o p o n poloh . P in o li
ni k mi p o ili i tn o nin a j ji h ko n a gi lan l tal
kol m. K li j n po h m takto ahan ni a li k ým
latým t n m a to i o n ali i o o . Za ý han a
a n omanti k ho pal j n ti li a k o tili hla ami.

Pak p i la a a na Ka n . K ho i li k t k l k jako lato ho

t p j o a n P n o i po a o ali t a a a ný a k n
p in n a ji t . K al p i to pil k l k D a pa tala a nahla
p on la: „S na o ataj i a man la n m .“

J liko D a pa la Ka na j n m A hi ath út kt
li o kl o ataji ila ho ý a n ho p a a a nila m
ú a ti ko .

Ka na l a o tp n a m l. V hl pohl na l n oto il a
k l p t k m a l . Sk pal a al hn m al
n kl ni .

Mo ný k l Č i Ši p la l al m na a . S lkým ú il m ohn l l k
o p lo lo k al k pok il na a it t ti n l j j. Upa l na
a a n kolik okam ik tak pan l l n po a n til na
a lo. Potom k l k p i to pil D a an ha p n m Maga ha a
n p j mný p oti n k okon i p o oh . Ohn l l k a l j j j no
ko at m o ho na il na a it t ti . L k op t p l j ho
ú il a a il ho na kol na.
S poh a ým ú kl k m na la o t o tatn h k l k l k p i to pil
D jó hana. Na h om n o ho tilo ti ho k k l Ha tin p
poklonil D pa o i. K l n pat n poký l hla o a D jó hana ihl l k.
Z n m na a il t ti lo il na ni j n lat op ný h p a po
p li m am n t lil. Š p hla p ol tl ot j m ot o m al t o
la min l. P in o hn an o ho il l k a til na a lo.

Nik o ja o ký h k l tn K i n a R m ko k n ú a tnil
n ot li o m D a pa j p o at a A n . Po
p ihl li a m li k l k a il ka ho p in k mi a úl o i
o hli k D jó han p p o i t l kol m t . T n lo n i
n a lo il o m n jako la D a pa . K l al A na? J n K i na
a Bala ma n po ito ali n o a a ali m m k
h om ným hman m.

N n ji ko li m n i hni k lo a nik o n p l. D a pa
t l la ja n o gi lan na lat m t . Dh i ta j mna ohl il
a p to pili i hni ti kt j t ht j ú a tnit. A na pohl l
na Dha mj kt ý m l a poký l hla o . P in po tal a l
op o t a n . Sh om n hmano a o tn hala ili a m ali
ými j l n mi k mi. Mo n p o tý hmana p j tam k i p n a
mo n k lo Z m poho li. A l-li toho n jaký hmana hop n pak
to byl t nto. K A na l il k l k pa al jako t mný m ak a
k l jako l .

N i hni hmano t m al o hla ili. N kt ta ni h

po h o ali. O ali A na ým n ným in m n
hn hman a p ohla o ali: „Jak m n k o k o po t ý ik
ani a l p t tam k klamali i l i tohoto ta? Za ta t
toho mla ka! Po h tin k klo t i mali h no t ho pono k k tom
a pok il plnit t nto n mo ný úkol. V hn n t m m n .“
O tatn hmano p oti tom oh a ili. „J n na tohoto mla ka
po n po jt . J ho pa a t hna p ipom naj ho ot moh tný h
lon j ho a j o i ok a ýt ilný jako o ný l . Kli n
m p t. Ji t k ko n p to pil k m k n h la
la.“

N kt ni h popi o ali mo hman . At oplý ali t l no ilo i n

li mo n o ho n ilo . Ž ný hmana n m l ýt n
na l hko h .K i hn ojo n k Z m ni il Pa a ma kt ý
l o n hmano . V n ný i i Aga tja pil lý o n. N lo
ni o hmana n ok al. Tom to mla ko i nik o n m l j ho
pok nit. „Ano. N ht p to p . Sna no na a l k t ti a t l
t .“

Sta hmano o po li: „B i “ a op t po a ili. A na o l

o t a n ak klonil k li p oml il hla m kt ý o l hal
po l m ta ión . „J o ol no a t to ko k ú a tnil
hmana?“ D pa a na hman h li a hl l a pak olil. „P o
l n n nik pot po po l hat mo i hman “ o po l.
„Naopak tato mo j h n tak jako Vi n h n oh .“

A na oto il k l k pjal a hl o p n m poklonil. V

m li mo lil k K i no i. K pak l k t ik t ti o l hopil j j
o pa k a h m p okam ik m na a il t ti a p ilo il na ni
latý p. Sta ión ani n tal k A na t l la n hn t l k m
napjatým o pln ho o lo k . Pokl kl a am il na t . N hl p til p
kt ý a il o o ko hlo t h hla p ol t l ot o m a a hl
t t .

K t a o n tým p m in n m opa l na m ta ión hl

na n m. Li ko ili a p o ol ali m l ah n i o n li
n tn n t oj . O al k n t k a la t a p i nam t
skl ali n o la j A n in. Ro n o i A n l ili a
a p ali ho t m n ký h k t . B hmano po tali jako j n
m m ali ými o a n o ami na o a k kali a o t . K lo a
p in o ak mohli p opa no t han o a ýk ik ja o ali l to t a
o fal t . D pa a o ima o nýma a o t ú a m hl l na
ha n ho hman kt ý k l k k lo k m pó i . K o to l?
Mohl to ýt A na? K l i po iml o tatn pano n i a nali j it
n mk n kli . Zj n h lo alo k pot . D pa a oto il k
m hla n m mini t o i a p ik al a j ho oj ko p ip a ilo.
Potom kl D a pa at hman p ijm a man la.

P in na hl la na A n kt ý k l k pó i . Boh po o ný mla k
j mným t po n m ji okam it po tal. Mo n to l p j n
A na jak Ja a l il. I k tom tak n lo p o at a n ho
it n la n han a. B l to hmana a hmano li
po a o ni a na n t l k at ij . P to pa al jako
hmana ln o jn ilný a j n ok al o l at. Toto poj n
lo ji t po no p tomno t K i n mo n ho P na t o n .
D a pa p i to pila k K ntin no i a a ot m a ila gi lan
kolem krku.

To D a pa hman k t n p ijala p tomn k l j t

o nilo. J hi thi a o ho l j na a o j t. V tal pol ými
at a k o il k an m ta ión . A na D a pa j n l o ali.
K mj l hman p o ol ali m l a h lili ho. T ak
t p o ný h k l olal D jó hana: „Jak i t n D pa a mohl
o olit n takhl a it? Pomin l hn l Z m a al o
h m a n p o il m hmano i. B hman m n m lo ýt nik
o ol no ú a tnit ajam a kt j na j n k l m. Z
n m D pa a po al j n p oto a n pot pil.“

K lo o hla n pok iko ali a n kt ni h m ali an mi. Ši p la

potom kl: „Paň l ký k l j tak p ný im l m nik o n
ne o n . Za lo i t t. Po ta jm o to a o tatn ajam a
n opa l jako tato.“

K lo po tali p ip a nými an mi. Up n hl li na D pa a

pol n pohn li m m k n m . K D pa a i l jak p il l
ze strachu ustoupil.

J hi thi a lý ýj o n po o o al. K i omil D pa a

n n j ho t h n j n p na il Bh mo i a A no i a m
pomohli. B at i hl p i hli k pó i a po ta ili m i D pa a
o tatn k l . A na t l l o tn l k. Bh ma t hl t om ok aj
a n a lo tn j m m al. O a p in o pa ali jako In a a
Jama a l t p Daitj a D na . Sto k k l p i pohl na
o a a h in kt jim po ta ili o tn l p t.

K i na ani n pohn l. K l o al o a P n o n jak

p ip a j k oji naklonil k Bala mo i a ti kl: „V hn
po h no ti o toto no ti t hto p in t m l ýt o ptýl n . Nik o
jiný n Bh ma n ok al t hno t t ama oň a k o jiný n A na
by l hop n a hno t t ? Ó Sanka ano toto j o la ji t
P n o i.“

Bala ma pohl l na Bh m a A n kt p ip a o ali o a it

o l n k l . „J to it tak “ m l . „J lk t t Na t ta a
j j mla no nikli po V an at .“
Mnoho hman p halo po po it o a P n o n . M ali ými
n o ami na o a j l n mi k mi a olali: „N ojt !B m t mi
p nými pano n k ojo at.“

A na m l a j mn j a l. „St jt t ano a j n jt “ kl
jim. „S ými o t ými p j a m tak jako la mant a tk
ha .“

Ka na po ta il o la k l . Z olal: „I k k lo n m li
napa no t hman j to o ol no j o -li hmano o ho n t
ojo at.“

Ka na a ta il na n l no ti o A n a t lil na n ho
p .A na kt ý m l lk mno t p o D pa o ý h oj k j
ihn n ko nil ými. K l Šalja Ma m it m ojo al Bh mo .
P ipom nali p itom a o o k pa lon . D jó hana a o tatn
k lo l h potýkali o tatn mi hman kt j t l ý ali k
oji. A k ti k m na no o li al n anili j .

A na na Ka n t lil p k p kt m p o o al ú a
oh omil ho o ilo . Ka na p k ap n pohl l na ho o p .
Tako o ojo o o atno t a l o n ho n kal. Ch nil n n
p li ji a o po l to kami p al A na j op t o a il j t
n k n m ol t l . P i pohl na j ho no t m o tatn
k lo a ali p o ol at l . To Ka n o ilo a p til ti p
kt aplnil h jako h jno latý h pt k . P to j A na o a il.
P i olal n k an a p til oh omn mno t p kt alil
na Karnu.

O a o p i ojo ali i j o no t . P itom olali j n na

druh ho ja k m h in : „Pohl na l mý h pa !“ „B aň ok -li
to.“ „Vi jak l m t ým útok m?!“ „P ip a p oto p tmj t
m tono n j an !“

O tatn k lo p ihl li ot nými ú t a h lili o a ojo n k kt

p li m n.

Ka na i omil m oji n po a kat p ah a tak

a ta il j útok a ilným hla m A n o lo il. „Ó n jl p
hman t o aha m t . J i na o o n n ao an h? Mo n
j i Pa a ma n o In a i okon n om lný P n Vi n . K
o lo m n n nikoho k o mno mohl ojo at j n oni   —   n o
n K nt A na.“

A na m l. „N j m In a ani Pa a ma n j m ný h ani
o k to t. V j mpo tý hmana kt ý i o ojil a h n
an mi milo t ho g a. O l m po m k i n k an a
toj m p ip a n po a it t oji.“

Ka na il an a am l l . Toto n n o jný
hmana. B lo l p t oj . B hmano a ho n la
p j oj n ko l k at iji. Mo ný k l Vi mit a i k o l al
hn o k an n ok al p mo i i iho Va i th a hmana
Pa a ma m po a il hn k l Z m . Ka na ha n m
hmano i poklonil a an hal oj .

Na jin m m t a n pol Bh ma a Šalja t l ojo ali holýma kama.

S ali j n h ho ali a l li po a n jako a o n loni.
J ji h a k j ji h ú naplňo al lý ta ión. St a
p tla o ali l li j n h ho a li na j m k zemi s
n o ha j ilo . U l li i n ilo l k a hla it p i pa m li.
Poj no Bh ma ihl Šalj na hla ato il n m okola a o ho il ho
o lk k ho n hal l t om n ho na mi. V pomn l i j
at m M a l ji m útok n pok a o al. K lo a li na
t m jak Ka na i Šalja na li o o hman h p mo it l . S ú to a
o i m i p ohl li Bh m a A n kt t li l p ip a ni
lit al m útok m. „Tito a la ji t n j o hmano . K o by
k om D ón a A n ok al ojo at Ka no ? K o k om
mo n ho Bala m n o Bh m ok al po a it Šalj ? Nik o k om
n po a it ln ho K i n n l hop n lit D jó hano i. P t m n
m pok a o at oji ji t m j ji h p o .“

Ostatn k lo o hla ili. N lo mo ojo at hman i k

ami olali p i. Pok al k alo tito a pat k jin t oj
mohl pok a o at plno ilo .

K K i na i l haj p i l k nim a p oml il nimi. „Ó l i

tuto k i p a li ým a ú a ným p o m kal hmana. N n
pot a l ojo at. N po k ňm t to po tno lo t t ným
k p olit m a l t n napa n m hman .“
La ka ými lo a p i ými o K i no i po a ilo k l m
al útok o ml it a ti po t pn o lo ili an a op tili a n . Na
o ho pol plni ú a o mlo ali a htili o t k o j o oni
a mo n hmano .

Kapitola 11: PÁNDUOVCI SE ŽENÍ S

DRAUPADÍ
Bh ma A no an n a ak n it k li oto ili a ali
k ji n n ta ión . O klopo al j t p hman kt j a o tn
o la o ali. B at i i n maho a ili t n a m a n a pa ali
p itom jako l n a m h j po a m ak . N al ko o ta ión
na n t kali o tatn P n o i D a pa . K pat ili o a h in
a t oj po k o jali j a pol n pok a o ali o h n o a
domu.

Tam at m K nt kt n na ajam a ta h po a n
a ji n op o la t p la lko ú ko t . Sl n ji apa lo a j j
no t l j t n a li. Co j mohlo t? Mo n j K o i
po nali a n hali j a t an o p oti nim pojili k a o a
pom tili a m t Hi im a Bak . K nt i pomn la na Vj a o a
ji t n . Mohl n ný m mýlit?

K tak la n h n m nm h poh o n l k plný h

pom nk h na ti o hý n hl vstoupil A na a olal:
„Matko a m ú a nými milo a . J n po j jaký k o tný
kl not j m n kali!“

S n hla K nt olal po it úl a t t a o po la m ol n m:
„Ro lt o hno o j t kali.“ Z la o i a pat ila A n
kt ý D a pa h l o pokoj . P in na ihn poklonila j j h
noho . Ji po nala k o at i j o a la ta tn ji kal p
A na. Ctiho no k o ko k lo n po a ila lo plnými ú t .

K K nt i la jak p n l o n p in na klan n
k ikla: „Co j m to p o la! Jak m t i hni po lit o j n
n ?“ K nt hopila t l m aj D a pa a k a la a
J hi thi o . „V k j m ml ila j npa . V k t no ti n ok
l ani lo it. K A na kl p in l milo a n t ila j m
m na m li p in n a tak j m kla: Ro lt o to m i o .
P oto to m plnit. Co m m t lat?“

K nt tila j j n o nk a j o oh o n . P a i nila nade

a nik n lhala ani t . B la n n j j tno t t p la a p oto
ú ko t pohl la na J hi thi . „Po mi milý n jak moho m lo a
tat i na l p a i a o ň a p in na tala n ot na
h h m.“ Nik o j t nik n l l o tom na p o ala a
n j noho m . A t i ji h o no p t lo n lý han .

J hi thi a pa al am l n . Ut il matk a ji til ji ona i D a pa

tano h h m n ot n . O til na A n lo : „Milý
Ph lg ni t j i t to k h l. J t p n a n m i
ho n ho o a o nil. Za hni po tný oh ň a po hn n m hman
p ijmi j j k .“

To A n p k apilo. „Ó k li n h j mn na t lot ilý h.

M lm t j pok n n n o la tno t . Jak h mohl t
p tomno ti p ijmo t t to p in n at m o t tan o o ný? Ji t
m lj j k p ijmo t t . Potom pok tak p ik i ji m t
Bh ma a t p pot j a oj ata.“

K o tatn P n o i po lo hali A no a ti lo a pohl li na

D a pa . V i hni o k ali tan A no o no al k na
ni ali paň l k p in na j ji h pohl op to ala a i hni at i
tili jim o t p j l ka. Nik p t m no tako o ku
n i li. V pa ala jako j j m t l al t a m St o it l. Z ila jako
oh n Lak m Vi n o a n pol ni .

J hi thi a po nal o o h m li j ho at a pomn l i na

Vj a o a lo a. P to m A no i po a il at pok kat
D a pa in k lo na na o al D a pa m la t t
man lko ji h h. P to to lo n o kl n m lo j t n tn o in
o po p m pok ho h lila a to ita jako Vj a a a l t
pok lo o a ho n jin ho ho o n ho m . K
D a pa tala man lko j n j noho ni h ji t to m i nimi
olalo o p n a o kol. A tak K ntina lo a la nap no.
Z lo j o o pl n. K J hi thi a o ho l kl: „S
po hnano D a pa o nm i hni.“
J hi thi o a lo a naplnila at a o t . J hi thi a p o n l jako
j ji h ot P n    —   j ho o ho n t lo kon n a j ho lo o p o n
m lo t jno h jako pok n amotn ho N j ho P na. D a pa
ji t m t t j ji h man lko . N n na ni i hni hl li ji an a
ona t li klopila o i. K p m tali o ý nam J hi thi o a p ka
p i l jim h n o n mit maj n t    —    t li K i na
Bala mo .

O a ja o t h ino li o pokoj a pat ili J hi thi t na

po la pot ý h at . Pohl ný p in ými i okými am n
a ilnými pa mi p ipom nal In ho m i p n mi oh . K i na
pjal a kl: „J m K i na a toto j Bala a M j ta at .“
P n o i m li o o ko a o t i at an . Okam it tali a
K i na ti otkl J hi thi o ý h noho . Potom o jal Bh m
A no a p ijal ti po a oj at. K i na i Bala ma tak
otkli noho K nt at m o j o kan l l t t na t m J op t
i .

K i hni po a ili ohl m na j mn po ta n

P n o i pohl li na K i n . Ža li na t m jak o tom j
N j mP n m k ho t o n p ijal úloh li k to ti a t j
j ji h p ným a p t l m. K i na ptal jak jim a a J hi thi a
o po l: „V i hni m m o ó K i no al kni mi jak j t n
na li?“

K i na po m l: „Oh ň n taj ani k ak j . K o jiný n

P n o i p i ajam a ok al to o ? Ó p mo it l n p t l j n
k p ni o j t p hli p ohn m a t jn p ňo aji tila
D jó hano h n pl n p i l ni . B t po hn ni. Žijt
laho t t jn jako oh ň j k ni po t pn na ý na l a
kol m.“

Kri na pot kl n jl p k o j j t p t m n na at
po o n a p o a j ji h p t oj n . Ti t Bala mo tali a
o li. P n o i po n jako o j n li a m l li na K i n . J ho
po po a a po n jim o ala o ah . B li i ji ti ji op t
a jmo Ha tin p po ta n j jim p l .

Ani o tom at i li Dh i ta j mna j l o al tak a n n l l

k t po l hý . P k ap n po o o al jak p i li a op t o li K i na
Bala mo . K o j o tito hmano i o a mo n ja o t
h ino tili pot j na t it? U it n j j n o o jn a k t .
Dh i ta j mna opat n p i l il a nahl l okn m o nit . K nt tam
p D a pa tlo ala jak m P n o m p ip a o at j lo. Ř kla
p in n po o to n j la P n a p lo n j ho ti hman m
m t k o lit na polo in . J n ni h at pak Bh mo i a t
ho at o l m i o tatn t i at a j .

Dh i ta j mna po o o al jak j ho ta a ot lala o j K nt

kla a polo in j la ala moh tn m mla ko i kt ý a n a il k
mi Šalj . Z t k potom o lila o tatn m. K i hni naj li
l hli k p nk hla ami m m k jih na l k h j l n h k
o p o t ný h na m kk t . K nt l la po l j ji h hla a D a pa
j ji h noho . Dh i ta j mna i l jak ta tn m k p ijala
no o i i n poko n po ta n . K at i l hli a ali pol
o mlo at. Z ho m ta okna j p in l l ho o it o n kých
an h ko h lon h l h am h. Ba ili o oji k li na
ta ión a m li tom jak Bh ma A no na hla po a ili
oj hti l .

P in toho ji i l i l l o t. B lo jm tito m i j o mo nými

ojo n k . N po h n to li p t oj n l no k lo k ho o .
Poti h t lil a til o hla n ho m ta a ot p a il o
m ho l k m.

***

K l D pa at m Paň l ala ú ko t. J ho milo an aj p

a on ani n k o i ji o l. P mý l l o lo t h l ho n . K o l
on n m kt ý a hl t ? B l to op a hmana? Mo n to
ko p l lo j n o jn t t . Sna to l ai ja i okon
ú a a tak po ko il po t n n ho D pa o a o . N o to l
mo n lký h ina k lo k ho p o . Al p o potom p l kal
a hman ? Sna to l oop a A na kt ý n jak p il t n
h o ný po V an at . Do fat to ak lo jm p li t o fal .

K k l poh o ný m l nk h l to pil o komnat j ho n.

Pot o poklonil ot o ý h noho pop al m o i l.
Dh i ta j mna l p n o tom D a pa h li P n o i a
ta tn l il jak j l o al a o hý na p m t jak j na t ili
K i na a Bala ma a jak j l l ml it ojo n k .
„Ti a hmano kt ojo ali a n o li a p ipojili k t m
al m. V pa aj jako at i. Up o t ni h la na jako oh ň.
V m j to j ji h matka. Ml ili pol hla hl okými jako h om
t mný h m a h. Tito li po h n j o ani ú o ani ai jo .
Z la ji t pat k k lo k m o . Po l m ho n o to j o
P n o i kt o ho út k V an at ij taj n .“

D pa lo a j ho na n m n pot ila. Jakmil o nilo a olal

ho kn a po al ho at j ohn o hý a ji t toto no t t h
hman . Kn ihn al na t ak p i l o hý po h lil
P n o a j ji h o ah . Potom kl: „Ó tiho n n ný k l
D pa a i p j n t a jm na. P o m lt mi j i o kt ho
po h t . N j t na n ho o P n o i? K lo ým p n m lo
a j ho a pojila A no . J tli k tom o lo pak ni ji
n m p i p t k na l a tno ti.“

J hi thi a o til k ým at m a kl jim: „P in t o a m jt

tom to hmano i noh . Za lo i a hom ho tili. V hl m k
tom j to D pa k lo ký kn m li hom ho ho at
l tn ú t .“

Bh ma okam it plnil pok n ho ta ho at a. Poho ln kn a il

a p lo il m a ghj . J hi thi a pak kl: „Ó hmano k l il a
k n ji to n . N o tali j m ji o n j a a mo. P oto
n m k p o m kt ý ko o t l o i. V hn j ho
ot k týkaj o j j ho o ho man la l o po n
na a n m t ti na l k a t l n m t .“

J hi thi a m l. Uji til hman D pa a n m lito at. J ho

n p n ji pln . D a pa o i i n oplý p ni ými nak
n kt po a k l . P n n pok a o al: „Kt ý m
n k ho p o i n nalý a h n an mi ok al t lit t ?
Do lo k tom po ti ým p o m a n n nikoho k o to mohl tit.
At k l n t p .“

B h m J hi thi o i o a il al po l a jim o n mil m t

j p ip a na lk ho tina. Po al P n o a n m li o
k lo k ho pal k mo i ýt n kon n at n o a .

J hi thi a o hla il a po l j o l k ma latým ko m kt

po lal D pa a. K a ili K nt a D a pa o j noho ni h
na to pili o h ho a i hni ali o K mpilji. B lo i ap a n
o ko j ak tko o li o D pa o a pal . K P n o i
t po ali ko tali j k lo i mini t i kt j li o l k j
kala ho tina. B at i J hi thi o l to pili o o l hl n j j
po lah pok ý al n j n j ko . Po l t n o ný h
n tnými ahokam t l tk lo hý h tol . Na j n t l k l
m til n j n j pom k hman    —   n in p o o ti at knih a
gi lan . Na al m l l an n n tt t l a o tatn l n
n t oj . Ro n tam n hal p lo it aho nn o lat o o a
jin an p m t .

K at i k o ili o l o i h al j n na n . Pohl na t to
mo n m o n ný h j l n h k h   —   k ok n k otný h l
i ok am na lo h a alnat pa po o n ha m a o i h
ýk    —   k l i j ho p n mini t a l n k pot il. H ino
kt li po a po l ho k h n a n oj n li na
lat a la pota n h m po no kami. Do o n l ni t o
a alo ihn no it tk h laho ný h pok m na latý h a t ný h
po no h. B at i i a o t po h tn ali na ohatý h j l h kt jim
la p lo na a kt la ho na k l .

K oj li po ta ili a ali k tol an mi a k lo kým

n in m. P li i hn p m t p ohl li a o mlo ali o ni h.
D pa o i a j ho n m i m lo ja n at i pat k
k lo k m o .

D pa a p i to pil k J hi thi o i a kl: „Pan m m po a o at a

hman i k at iji k lo k ho o ? J t ai jo n o na okon
ú o ? Mo n j t n tan kt ho po Z mi p t oj ni za
hman . P o m o po t n m po p a . P a a p l l m
j t n o ti a o n milo a . A ji t m t k kt
pat t m mo i aji tit o po aj at n o a .“

J hi thi a pohl l na k l m l a pak p oml il hla m hl okým

jako h m n m a h: „Ó k li m a it ý h po h a a o at
. N n po h o tom t p n plnilo. N p t pat o
k lo k ho o jm no p o l l ho P n a. J j m J hi thi a.
T oji h l A na kt ý pol n Bh mo ojo al p oti
o tatn m k l m. D a pa j jako loto p a ný j noho j a o
h ho. Spol n o ý m ko komnat na matka K nt .“
J hi thi a pjal a kl to j o lo t a i. O klop n
ými at pak o al: „Ó k li j i n tiho ný ta a na ný. N n
t p ij m m úto i t . Ř kni n m o m m lat?“

D pa a l n m n ta tný. Z o m t kl l a n l hop n
j in ho lo a. N kolik okam ik j n t l a h l po l m t l .
Nakonec m lkým ú il m po a ilo a o t potla it a kl: „Ó h ino
o a o t n ok i ani j it lo . Dn plnil ú l m ho o n a
m n tal k t no t . T nto n j op a p ni ý. Ř kni mi jak
j t p hli p ohn m V an at ?“

D pa a a j ho a no Dh i ta j mna Šikhan m na lo hali

J hi thi o p n. K kon il a ali D jó hano i a j ho
la o k m ot i p lat. D pa a J hi thi o i l il p o n ho k
p t j ho p oplatn po ta n k l Ha tin p . Ubytoval bratry ve
m pal i a ah n l j ú to a ú ko tli o p .

D h ho n i D pa a op t p oml il J hi thi o : „Ó l n k
mo ný h pa n j po ta n h p ni . N ht A na
p o t ni t m h o po aj h o a p ijm k m .“

J hi thi a o til: „Ó k li m -li m j mla at n o nit

m t p ijmo t n t i j n ot tak n n o n k na n .“

D pa a h pa p iký l. „M t p ijmo t D a pa in k
po tn m at n m o a . N o ji j kt m koli ý h at
po l ho p n .“ J hi thi a kl: „P in na tan man lko n
h. Tak n m to na ila na matka. Dhanan aja h l t o
po o no kl not al m m m a o hn kl not kt
k m p a li l m . P oto m D a pa p ijmo t kt hokoli
n j noho po h m po l k .“

D pa a poo to pil o a o ima p k ap n m i o oko n. „Ó

h ino mo ný h pa l lj m m m p ijmo t mnoho man l k
al nik na mohla p ijmo t n j noho man la. J i
p o l lý o tno t . Jak t m o hla it in m kt ý j tako m
o po t a i a tak p ka p m?“

K l o klopo ali j ho no a mini t i a i hni p li na lo hali

p in o o po i. Ř kl jim mo ln a jo li j mn po ah
a j ji h po it i na okolno t h. J t t a n l o at
p ta n . J ho matka jim m p ik ala a i ali p in n a t nto
p ka nal l J hi thi o m li kt nik i ot n p i la o t k
h no m l nko kla n p ij t . P in i l ji t pok i D a pa
m h p t at o ný h h n p j .

D pa a ak t l j t p n n l. Cht l na o m l no
a . B lo n lý han a na mohla naj no t a m .
Z ptal J hi thi j tli i o tom mohli j t poho o it K nt
Dh i ta j mno a nými hman na j ho o . J hi thi a o hla il a
lk o p a k lo po a n ni.

Ml ili j n h li a t pal o l n i ohl ili p ho Vj a .

K m li o nit i hni p tomn m lo ili k noh m ti
poklon . Vj a a j na opl tk o n po a il a D pa o i a
P n o m po hnal. K a ili D pa a ho ptal: „Ó p o l lý
j mo n a j na na p o ala a mnoho m ani ji n i til
h h? P o m po mi p a .“

Vj a a o po l n o tako ho j aji t p otikla p ka

V i t a i . A koli to p lý h hn k t alo n to ji
no pat min lo ti. M pohl l na D pa a J hi thi ao o
ptal na j ji h n o . D pa a p oj il po h no ti. N i l ný
p o jak mohlo t t D a pa inými man l h p t at .
Znam nalo to ta at o o al man lko mla ho at a.
P mo n o tako ho p i o n ko o n o .

J hi thi a o po l j ho kt nik n mohlo p iklonit k

h h n t i na ho an at n po h . Z hi to i l
p kla hman k k D atil kt p o ala hn a m ii
naj no . A tak t l p pa la ný h a k t n mý h jako P a to . Ti
jako at i o n p ijali j n n a pol no man lk . T to p kla
na h l V h a n l po a o n a h n . Za itý h
okolno t moho ýt jm a ho n ho n o n k ho p ik n
po na i tano n p a i la.

K nt o hla ila ým n m a ptala m jak mohla

a h nit p l . Vj a a j o po l: „Ó la ka no la ji t
p h h m h n na. Toto j n tno t.“

M o til na D pa a kl: „P ji i t o p oml it o amot ó

k li.“ Vj a a tal a hopil k lo k . O li o k lo komnat
 at m o i hni o tatn kali nk . K li ami Vj a a k li
tlil p o toto man l t n n n m o po tno t . D a pa
la min l m i ot o i iho a mo lila k Ši o i o man la. V
mo lit po ala o t o o mo n ho man la lk m p tk t a Ši a j
o po l: „J liko j i m po ala p tk t p t m i ot mtp t
man l .“ A Ši a p n mohl na it ni h n ho.

Vj a a l tlil p in na j xpan oh n Lak m . Zj ila

o tn ho ohn a tala man lko P n o kt li ami
min lý h i ot h oh . M m o ja nil i hni at i li
ný h h inka na mi In .

Vj a a k li p op j il o ký ak a mohl pat it P n o
min lý h i ot h. D k tom D pa a i l i o po o In kt o
ka ý at m al   —   j ji h n k t la o o n latými korunami a
girlandami.

U a lý D pa a pjal am i kl: „Ó lký i i n n ni o

n nal n o n ok al. M m l j ji kli n . P ka n tan m
plnit. V i hni j m j n n t oj m o . N ht m a p ijm a
man l h p t at .“

K l m m p ipojili k o tatn m a o n mili jim D pa a m nil

n o . Vj a a kl: „Dn M to pil o p ni ho o h
P j . P n o a m l ýt kon n o kla n a J hi thi a m
p ijmo t D a pa in k .“

D pa a p ik al mini t m i kn m a p ip a ili. V o l hl m
nit n m n o k lo k ho pal l a hn t po tný oh ň. O tn
a n plno hman p on j h h mn o klopo al po t laj k
m ol oh . St l tam n h ný olt ko l a lata po ný
mi ahokam . V i l on gi lan a n o m n la
n ný h onný h t in k.

K l ými p nými a p t li a jali m ta o l n m p o t an t

o l hl ho j a pok t ho loto . O an ht h om ili na
n o a p ihl li o a    —    hmano hla ami p ik tými
p o tými l tkami ohat o ho n i kt p pap k ja n ho
l n h nili o nými l n n k a ú o ý h n jl p h
at h. V i hni p ihl li tom jak p t at o l ný h h a
o o ný h mi latými n ni mi t p j o oh a n ho
p o t an t jako mo n ý i h j o oh a . V j ji h l k l
Dha mja j ho t l n o nala l n i. U l k ohni a lil o
n ho jako o tin gh . K l hl plam n p on l mant ý aj
Vi n a a p n o t a. Pot a olal J hi thi a p i to pil a p ijal
D a pa in k . Sn p in na o l n ja n l t m h
o o n mnoha ahými p k a lo hými lnitými la k l nými
k t i to pla a J hi thi p ijala. N ta ni h m o li k
mk t po tný oh ň a pot ili tak j a k.

V n l j h n h po J hi thi o at paň l ko p in no
o nil ka ý at . Vj a a k l po il ah m oh j ho a
ka ho n po at a p al at o no na la pan n t . K
lo po no h p t at lp po tným ohn m D pa a a
o al at m milo a . Ka ho ni h o a o al to ko latý h
ko ta ný h t p m l htilý h kon to ko o p lý h lon a
to ko l ný h o o ami a k tino ými gi lan ami. Dal jim tak
na n mno t lata p k ahý h kam n a po t aho nný h
o . B at i pak t ili n a o nkami k lo hla n m m t
K mpilji jako n tan . D pa a kt ý m l n n a poj n P n o
ji n l ani amotný h oh .

K i na po m n at o Math n hal P n o m po lat a m

o o k ohat t . Do K mpilji o a il lk h oma
ne p a o aný h latý h ih l a ahý h kam n tn mnoha ahokam
ai ú ja n m n n a l p n at m. Do tali t h oma
ahý h ko at p ik ý k a k . K i na jim o n po lal ti
l ni j l hn mla k n a lan . Na o tali o
i n lon kon a to k ko .

J hi thi a l k k K i no i ohat t la ka p ijal a po lal p t opi

plný k . V i hni at i p ni o K i no p t l t a po hn n
tili j ji h t t j t ka m m aji t no.

Kapitola 12: DHRITARÁŠTRA SE

VZDÁVÁ POLOVINY KRÁLOVSTVÍ
S ajam a a kon ila a k lo a j o ý h m a li na t m
ho li k . P o l l P n o i j o t l na i ! To A na
t lil t a kal p in n a Bh ma n jm n ho t a h lil
k l m a po a il mo n ho Šalj . K lo o o ali Bh m
Dh ita t o a to p ip tili p on l o n P n o i to li
p ip a ni o k lo t kt jim p m n l lo.

D jó hana l ý oj m lo t nap o to ný. C to p t o

Ha tin p o l it a i p mý l l. Jak j nom mohli j ho at an i
nikno t po ?T li j t mo n j n k jin . V poj n t
D pa o a K i no p ta o ali l kt o lo t a po tat. I j ji h
la tn mo la o i i n ýjim n . D a at i ami ú p n li
D a pa o kl n to k k l . Dokon i n po a it lný Ka na na l
n o no nn ho o p . Po D jó hano ý h t h t kal ho k
l . D ana po j ho ok kon j i po nam nal: „N t ap at .
P n o m po a ilo kat D a pa j n k p t oj n . V hn n
tak a ko ili. J ja n o n m n a hna li k naha j k
ni m . Na o na m ú il j o P n o i na i a a jim
n o .“

D jó hana am a il. „Za hno m t n n hopný P ó ana.

Ho n klamal. Al poň m ho l.“

K o i to pili o ho hla n ho m ta kl n a ahan n . D pa a

l mo ný n p t l. D jó hana to pil o ho pal a potkal Vi .
Jakmile Vidura l l no ink Paň l t m o ila a o t .
Na o D jó hano ým úkla m P n o po t t . P n t to
tno tn p in la ji t o h aňo al.

Vi a h n al a Dh ita t o a kl m : „Šta tno ho o

okolno t p o lK o ú p ha a jim ý o n .“

Sl pý k l a o tn o po l: „Jak t t ! Jak t t !“ N l
Vi a ml oP n o h am l l i D a pa na kal okon
D jó hana. Ihn p ik al a p o D a pa o ili p k a po al
at ji i D jó hano lko l o o o pal . Pak m ak
Vi a o n mil jak j k t no t   —   D a pa i a p n ala
P n o a h p t h in j t p n m poj n t D pa o a
mnoha j ho p nými a p t li. Dh ita t a p k ap n m popo l
op . „To j ú a n p a. Ti hlap i j o mi a n li
P n o i. Moj n klonno t k nim j n n j t t n k p t m.
J ji h ú p h a t t j o i m .“
Vi a m l: „Ó k li k ti t n n j po it to l t.“ Potom
o l lit t to o p Bh mo i.

K l tal m D jó hano a Ka no . K ho o il Vi a o a ml li
al jakmil o l ihn ko ili na noh a a ali k li hla it p lat.

D jó hana hopil jm o n po h a ný ok a kl:

„Ó n jl p li jak m po a o at ú p h na i h n p t l a
t t ? To j po til . P n o m m o la it a p ip a it j o j ji h
ohat t a n n ho a o at. Jinak n o aji ta pohlt i na imi
p nými oj k p t li a jm n m.“ Ka na o hla n am l a pol
D jó hano t li p k l m a kali na j ho o po .

Dh ita t a n jako h li ml l. Nakon pjal a kl: „P ji i

tot o . N ht l j m ak Vi o i p o a it po it . Ani m ho
cho n n m l o po nat o i m l m. P oto j m p nmP n o
h lil.“

K l D jó han ptal jak ht j on a Ka na it a i it. P in

o po l k tom a p i o ili p P n o m li po t
k o iploma ii i ú kok . Na hl at m i at t o o kol
pomo tajný h p h i at na ko ohat t D pa i j ho mini t
o a o po po P n o . Mo n p oti nim mohli o tit i
D a pa k n jak k n na at la. N o mohli n hat
tajn a t Bh m    —   to on l hla n opo o mo i P n o a n ho
j na no p mohli.

D jó hana na kl: „Ó ot po ij jak koli p o t k kt

n a n j ho n j . Tak i onak i m m P n o po o it a to
hn . S ka ým no ým n m j ji h la o t .“ K o ký p in oto il
k Ka no i a ptal ho na j ho n o . Ka na l k atato p ta
ah mal: „Ó D jó hano po l mn n j o t n h o p om l n .
N m lm i p oti P n o m p j jak koli l k . Ji on pi
ný h p l ito t h pok il a poka n ú p n . T to nah j o
la ji t op t nap no.“

Ka na po k al na to P n o i p t m ili nimi Ha tin p . A

li j n tmi poj n i p t l D jó hano ú kok p to lhal .
T at i o p li kali mo n poj n a o lo n j l it j m li
ji p K o i na po o . Ro po nali a hatili jakýkoli
D jó han pl n. K o m tak n m po a it lomit D a pa in
l k k ým man l m. V ala i j k pa ali jako h
hmano . Jak j t mohla a hno t t k j o ú p n? A
tno tný D pa a j k li ohat t tak n op t    —   ani k m
K o i na li l k lo t .

K Ka na ml il o i m j n pl l . J ho lat n n kt lo o t
j ho t la ilo pap h l n p onikaj h okn pal . O til k
k li a pok a o al: „Ó pan m li hom lat n o jin ho. N at i
la p n o mo o tm j na oji ti. M m j at j t
p tm n m t D pa a a h om it poj n a j
po po ili oji a n K i no i a Bala mo i po a p i t moh tn
t p Ja o Math .“

Ka na i h alo al l a o ah jako n jp n j la tno ti

k at ij . N l il m D jó hano a Šak niho k n m to a a ji
il tným oj m. To l j iný l htilý p o jak
P n o i kon n po at. O tatn t i iplomati k p o t k    —   
m po pla n i o kol   —   k ú p h n po o . At K o i
okam it h om oj ko aj na po ho k D pa o hla n m
m t a o t o ň j ho i P n o . Pak j ji h l na
t mn nilo ni .

Dh ita t a po h lil Ka n a j ho o no . O til n i om

o i k k li Ang a kl: „T lo a pln h in t a l t j o aji t
ho na ó h ino al n okoli po nikn m po a m Bh mo
D óno a Vi o . Ti n m po a to o j na m n jl p m jm .“

Dh ita t a po olal . Bh ma D óna K ipa a Vi a p i li j n

po h ma li na lat a la po l k lo a t n . K li na
m ta k l jim p n l D jó han i Ka n n o a ptal ji h
o i o tom m l . P n p oml il Bh ma: „Ó Dh ita t o nik n moh
olit k oji P n o i. P n o i a t oji no j o mi t jn a a
a lo i t jno o h an . P n o i m li o tat polo in k lo t
o tom n n po h . Tak jako t po a j toto k lo t a j majetek,
po a j j a j i oni. A n maj -li i n p o oni jak ho k m
m t t ? J ji h n ok p h t j. P oto nimi a i mlo ap j
jim polo in k lo t . U iň tak jm ho la tn ho o a.“

Bh ma pak tlil o K o m talo k P n o i

o m tli a t m    —    o t ili a i hni p a li li jim to
tali. S t to po ti j ji h i ot po l m l . Bh ma
 h m i o hl l po n mo n ni. „M m t t K nt i j j
syno j o t l na i . J tak t t m h ný P ó ana kon il tak
jak kon il. O n k j m o l hl K nt ými n
ah n la ohni j m n ok al po at na no i o to t.“

Z ptal Dh ita t j tli n mý l n o an . Ti m ti P n o

in k l . To at i p ili mohlo j ho po t nap a it. Dh ita t a
m l t t to ta tn o h okolno t t a P n o o ko nit
j ji h k lo t m. J o tno tn j notn a po t lo o h ano
N j ho P na. Ani m In a mi oh j n m p ip a it o j ji h
p a. „Pok i p j p a lno t laho h a h -li m pot it
potom j t mto hlap m polo in k lo t .“

Bh ma po a il a pohl l na D jó han ho nap oti j n t ka

ý hal a k pal .K po ta il D óna a h tal p oml it p in
klopil ak. „Ó pan k o m li poka kat j nom to
oj p n pa i a o k lah a l j ji h k l . M j n o
ho j Bh mo ým. V at k lo t P n o m. Po li k D pa o i
po la hl ho iploma ii mnoha a a kni m jak poj n t j ho
o k o kým ý ilo t o mo a tojno t. To n po h n
t m n jl p m jm ó k li.“

D óna a il at D pa o i o n m jak ta tnými inilo Dh ita t a j ho

na o talo. P n o m m lo ýt na no j ji h po ta n
Ha tin p a pot p na l a k lo t j ji h ot . To i p l li .
P n o i n j o o ni m n Dh ita t o ými n n j ho la tn
synov . P oto m i nimi n m l init o l.

D óna oml il a Ka na ko il ho a la. V ji n n l. S

t kým h ma a t lým o o m ah m l: „Jak p k ap n tito
a tak an mini t i na j t to a ! I k jij o al ó k li, o
t o o jim n j . V ý h h k ý aj lom lno t a p itom kaj
lo a kt ú ajn po po j t jm .“

Ka na optil. Bh mo a a D óno a a a la k ni m . Št t a t p n
lo ka i po na o . Nikoho n moho o li nit in n koho
jin ho. V j no o m. Pok nm o kal Dh ita t a
t n k o p oti tom mohl po ta it? Po t m li P n o
t? Dh ita t a tal k l m l o a pok tak o o ho n
tan j m ohl na to o k o kn n o l .
Ka na oml il a pln hn pohl l na Bh m D óno . „Ti a
p oml ili ta h P n o n o p oto jim t an . Ó k li m
po pohn tk ý h mini t a pak iň o n a p n .“

Dh ita t a ml l al D óna i al op t lo o. „Ka no ml t

n n i t k P n o m. K li t o anno ti D jó hano i i n p j ni
jin ho n P n o m ko it. V to o j m kl j la ji t
jm tohoto o . B m -li j nat jinak pak po l m ho m n n oj
k ni n K o .“

Vi a po o n l o al it a i. T la a a na n m a p oml il. Z
Dh ita t o a ho n a ml n tala n ji tota. Mo ý mini t
po ta il a o lo il k l : „Ó pan po kla n m n m n napa
nik o jiný k o l t ým l p m p t l m n Bh ma a D óna. Ř kli to
o ti lo k o al t j ji h a n p ij m . Po tilý Ka na nimi
o hla it n m al j ji h lo a j o j n t m jm . Nik j t
n talo ti po a ili patn . J o k n mo a nal p m. O a
o naj R mo i no i Da a ath . Pohl j t jn na t i na P n o
n .P o t j ji h a n p ij m ?“

Vi a pak lo il j la tn pohl na lo it a i. Dh ita t o o

t an n ým la tn m n m po j n k j ho k . P n o i jo
mo n a n o h jn tno ti. Silo j n l p mo i p oto it
ok o o at i amotným oh m. V l mo n ho D pa m i j ji h
poj n pat i K i na a Bala ma. K j K i na tam j i t t    —    o
tom n n po h .

Vi a toj p Dh ita t o o ho lan p oml il. „Ó k li m j

po k n po o patn po ti kt o p o ila lo t
V an at . Pot o an tohoto t t . U iň o j p a li a p n a
j P n o m to o jim p m n l . B -li na lo hat h ným
a m D jó han Šak niho a Ka n t k lo t a t t ji toji t
anikno .“

Dh ita t a po n kolik min t ani n hl l. Tak jako i p l po ý n

la tn h n na P n o tak tak n mohl pop t p a i o t
Vi o ý h lo . Polo il k na lo a p on l: „U ný Bh ma i i
D óna i t m ó la ný Vi o j t kli p a o tom o j p o m
p o p n . P n o i o aji ta j o mými n a toto k lo t jim
n l . J n j i ó Vi o a p i j m pol j ji h matko . P i i
n ko k k D a pa . P n o j o P n o i na i . A p n
o kali D pa o a man lk . P n o t na la
o tla a p n o j lot ilý P ó ana po m ti.“

Pak Dh ita t a h om n o p til. D jó hana a Ka na tili n

a t n m a nimi a il D ana a o tatn k o t p in o .
Vi a a al ihn p ip a o at na t o K mpilji at m o l p ho
k l o li l n i p t o j ho komnat.

***

P t n an no Vi a o j l o k lo t Paň la. V l o
mno t ahokam a ohat t n j n j ho h p o D pa
P n o a D a pa . P i j ho p to n po o o aný h l n h
t h ho op o lo po tn ina Dh ita t o ý h oj k . Vi a
o l hl o K mpilji o j l P n o na t it i K i na a p i
pom l n na to pat t to mo no o o no t i J j h p t at an
til lk n.

K o a il o K mpilji D pa a ho p ijal ú to a P n o i li
na n m ho op t i . Z a ili ho l ami o h a otkli
j ho noho . Sta ý mini t hn at l o jal. Potom k Vi o i
p i to pil K i na a poklonil m . Vi a Ho o jal a apla ila ho lna
xtati k l k . N kolik okam ik n po t l K i n o i a J a a na
n ho la ka m al. Potom Vi a p al D a pa t p t lat
p k po t iamant a n a D pa o i h oma i ý h
ahokam .

K i hni li D pa o po a n ni Vi a kl: „Ó k li
l hni i p o m pol ými n a mini t p kt o
p in m o Dh ita t . On i j ho no a mini t i t l ptaj jak ti
a . T j milo aný p t l D óna t h o j m a po l ti
n j l j po a . V i hni ta K o a o a j na ho
no ho poj n t . Maj po it jako kali no k lo t . S
om m toho ho p o m ó pan o ol P n o m o j t o
Ha tin p . K o i j ht j op t i t.“

Vi a pop al o o ko to h li Ha tin p pat it at jak

vrac j o no o n to . Do fal ami P n o i to op t
i t j omo . Do ol jim D pa a to pit o j ji h la tn ho m ta?
D pa a m l: „Ó mo ý Vi o j ji t p n a tito hlap i
tili o k lo t ý h p k al n n p n a h jim p ik al
o j t. At o ho no ami. Po a m tak K i no n ot On h
p oP n o j n to n jl p .“

Nato p to pil J hi thi a a p ohl il on i j ho at i t i j na

D pa o i a laj o jim k l po . K i na kl: „Po l Mn
P n o i m li at o Ha tin p al i hni hom m li it
n o m D pa n ot k l j k ným nal m h a p kt tno ti.“

D pa a o hla il K i no . „Tito p in o j o mi n n a t jn jako

V o i. Nik o n n j ji h t m o o in m n K i na a J ho a a
j jim k p o p h . N ht aj na t o Ha tin p .“

N t alo lo ho a P n o i li p ip a ni k o j . L k pln
o lo ili D pa o a j ho n a ta ý k l man lko onili l k
j ji h a pol K nt na la na ko . S o tatn mi na nými
K o t li p pal m a pohl m p o li P n o kt
pomal ali po k lo k t k m tk n . K i na j l na m
m lat m o nimi a i hni a o tn m ili o Ha tin p . Do
m ta to pili jako t pn tan t p j h o Ama at In o a
lkol p ho m ta.

O an apla ili li . Ka ý i p l P n o op t pat it. Z t p

o klop j at pomal n l hla n li m m k Dh ita t o
pal i. P n o i l li ýk ik li . „N jl p li J hi thi a
kon n til! Tato n n n a tno ti. Po a j n a
n j li p n . Dn n m p ipa jako l a til amotný
li mi milo aný P n . J tli j m k kom no ali milo a j tli
j m konali o ti i m m -li jak koli l h pl no o k n    —
   pak at P n o i ij to l t.“

B at i m ali a po ali hnaj h g t h. Z o jim p ý til

potok l p i pohl na m to a j ho o at l . B pat ili
Dh ita t Bh mo kt li na t a j tali. K l a j ho
mini t P n o o jali a ti na opl tk a ili ta ho o ú to
j jim n l la otýkali j ji h noho a klanili p nimi
pjatýma kama. J hi thi a potom ot al na laho k lo t a j ho
o at l a o talo m o po i j n k t .P o po t pn
p n l o Dh ita t o a pal . K i na t n ta mi K o i j
n l o al.
D jó hano a t a D al tkala D a pa a K nt a op o o ila j
o G n h iný h komnat. K G n h o jala D a pa pom l la na
p o o ký hla kt ý o al k D a pa to pila ohn . Ř kl
p ino m ti k at ij l ho ta. K lo na a anýma o ima
kala k a k i mo ný nit n ak. Po hopila D a pa p o
i k j j h n . P to k n n tila no tao ala se tomu, co
m lo p in t. D jó hana j lot ilý a o ký a j ho at i ho l p
n l j . Zaji t kli to o jim po p n l . V mo n
P o t lno t a li j o po j j mi n t oji po ni to a
n n i ti. K lo na po hnala D a pa a pak l p i tala o
no p t lk n K nt .

V Dh ita t o po a n ni k l o h l p oml il k P n o m:
„J mi pot n m n m pol n n P n a. Boho
li k K o m ji t milo ti p oto t hto p t h inný h at j
t l na i . A m i n mi n nikal n al o p h i
P n o m t polo in k lo t . Ó J hi thi o m t j i o
Kh n a ap a th    —    to a polo ina k lo t . Žijt tam m a
pokoji.“

Bh ma a Vi a na pohl li al n kli ni . K i na kt ý l na
lkol p m a l lata a ahý h kam n a p ipom nal l n
o tl j h om n po l hn t k lo a n h m l. Znal
ú m kt k l P n o m tak t al. Kh n a aprastha byla
o l hl o la t la ji t polo ina k lo t al n la ni m jiným n
ngl a po t m t i jak hokoli o l n . P to tam k i
ý alo hla n m to K o j n i i toto ú m p nými a
p okl l k til a n k o kým k l m. T to la j n p tina.

J hi thi a hl l ú to na Dh ita t . N til ný t k ani n li o t

n p a li ho o n n . Sta l no o p ta o ali
N j ho   —   j ji h pok n lo t a n mit k plnit. P inc
pohl l na K i n ho nap oti n m . T n t l m al. J hi thi a
i l ji t J ho pomo jim po a p om nit o la t Kh n a a
o at lno mi. P n a a t pjatýma kama p ijal Dh ita t
a : „Jak i p j m j pan .“

P t ho n k l po al J hi thi o ko no a i. P in tak
k o l o tal k l m Kh n a ap a th a p tomno ti Vj a
kt ý o j il p a a p o lo a .
Po la no tn m n na t n P n o i p ip a ili k o j .K
uctili oh a o lo ili ta mi K o a o op tili m to pol
K i no j o m l j ji h p o . Na t o n ti
Kh n a j op o lim Vj a a. S j ho pomo at i ali
ú m p ni p o alo n m ta a on p o l p l n k o a
a p i olal oh . Potom K i na l pol i im a p i olal In . B h
jako oh ň p t j il poklonil K i no i a ptal : „Co p o
t m m lat m j Pan ?“ K i na ho po al at aji t ý ta m ta
p o P n o . Ř kl In o i at ono ú m pok op ým n kým
n kta m a tak talo op t ohatým a ú o ným. In a o til: „Jak i
p j “ a a olal Vi aka m a hit kta oh . K i l hl In o
pok n a al ý ta o m ta.

Okolo l ho ú m o tl lo ia on . Vi aka m ta l
lo tn pal a la j ji h okna p ipom nala o p o t n p t
o k ho o la Ga . M to h nil moh tn tma n kt
po o al m ak m a j n ok ala p o a it n aň. Na rcholku
o ann ho al l m tono n o a kop . St l k o a ilo
mno t ilný h m n jl p m oj n kým ý ik m kt m li k
i po i i k an . M to o klopo al n h n l pln
k to h a li on h t om . V o p o t ala j a po t
la t mi a loto . Uli m ta l i ok a o napl no an
o j mi pa k a ah a ami l mi m i nimi. Na o hlý h
jný h p o t an t h na h l om n p o k lt a a i
n tn h m Vi n a a n ký h oh . Vla tn pal P n o
p ipom nal n ko ho M . V l n h j mal p o t
m ta o klop ný po kami oj k .

M to j talo n mým jako In ap a tha a alo p itaho at

hman . Ti ot li ú ta kt ý h ili k ým kým m.
P i h li i p n ai jo kt o fali laj p o j m ho
o . Po t pn o a ili tak m l i a m ln i a h m k tk o
lo m to o l no o nými o an . P ipom nalo n k Ama at .
J liko na In ap a tho p a li a o itn l l J hi thi a ými
at m li j ho o at l o i j n p li. P n o tak po a o ali
a mil j ot .

Zp t lt P n o i t al K i na m t n kolik n . A na a
K i na i li o l t l a t ili pol po t a . I D a pa
 ila ka p l ito ti a mohla K i no i lo it a tala M tak
velmi drahou.

***

N kolik n po K i no o ho In ap a th na t il n ký m
N a a. K J hi thi a pat il p o l l ho i iho o n ho n j l n
k ia latými la pl t nými o l tal ho t n a poklonil
m . Potom N a o i na l n h n lat a lo o n ahokam
a tak po tno a ghj . K l i im om l noh a p i tal ho la ka ými
slovy. Na Judhi thi pok n p m p to pila pjatýma
kama D a pa . N a a panil k lo n po hnal a p op til ji.

K D a pa tila o ý h komnat N a a kl: „Tato nikaj

p in na j a pol no man lko . M t tano it p a i lo aby mezi
mi k li n n o h lo k o p m. Po l hn t i ta ý p ho o
a h jm n m S n a a Upa n a.“

O a a o n l li k mo n a D na n ký h mon . B li n
Nik m h n p t l oh na i ot a na m t. B at i li jako j na o oba
o l n o o t l. Žili pol j li pol a nik o
n o l o ali. V m li t jný l a li i o ni t t i n t t.
Z l ho lo ho o t ak kali n m no mo . J liko kali
B ahmo o po hn n moho m t j n ko toho h ho ni jim
n nilo tom a n milo n l li l m m . Boho j
n ok ali a ta it. Nakon B ahm m l l p o jak j ni it.
St o il n n pop at ln k kt o pojm no al Tilóttam . Na
B ahm pok n tato ap a a p i la j noho n k o ma at m k li
opil . Jakmil p o pat ili j j la n poh j okonal t lo
o a po n okam it ato ili a a ali h at. „Tato na mo
man lko a t o t o !“ „N at j j m ji i l jako p n . Je
moj !“ H ka p io t ila a na j mn aúto ili ými
h o i ými an mi. Nakon j n h ho o ň il ým
o o kým k j m a o a pa li m t k mi.

N a a o akon il lo : „Tak tito a a o i k li t l

spolu a pojo al j t t to h a ili na j m k li n . M li t
n jak a it a m i mi ný po o ný po n nikl.“

P n o i i iho p tomno ti na j m po a ili. Nakon oho li

ka ý t D a pa ito o o k om . K kt ýkoli
ni h ahl l jin ho k n l o amot n l o al t ý t t   —
   p o inil m l o j t na ok o l a a h m t to o D a pa
n týkat.

Pot o P n o i tano ili toto p a i lo N a a nimi o lo il a

zmizel jim p o ima. B at i p li o o ali o úml a l
pokoj n ili In ap a t .

Kapitola 13: ARDŽUNOVA POUTNÍ

CESTA
O n t i iho N a pl n l n ok. Mo a li P n o
o tl a po o ili i mnoho o tatn h k l . Vl li j n j iným
l m   —    o at j li na t o no ti a p a . Vla tn m
p kla m jim ka o ali t t op o tno tný i ot. V m o
lali n h ali t ho n pok o ilými hman . In ap a tha
k tala a o h ta Ha tin p n o nala. J hi thi a
n o h jn lp l na tno ti a k tom tal n mým jako
Dha ma a   —   k l o no ti.

D a pa t ila h p t man l ými n kými p a a k no

p . Po l úml m l ka ý at p i l ný a po kt ý n mohl
ýt o amot . J noho n k D a pa p o l ala J hi thi o p i l
o pal P n o hmana. Po ta il n a a al hla it olat:
„Ó k li lot il a opo n ho n li k a o maj t k hman . B a
jak j mo n k lo t tno tný h P n o n jo hmano
o h aňo ni? K l kt ý an al n h n o an j
po a o n a n jh n j ho li . Ó h ino m t m a k a
a t m t hto pal i ý h m k.“

Hn m a al m o aný hmana no a no k iko al

t p n.A na ho a l hl a a olal ol : „N oj .“ R hl al
po an a lo j pot tal al ji til J hi thi a j p
D a pa o amot pokoji k j t hla an mi. A na a hal.
Jak mohl po it o k om ho ta ho at a l t k a li
t oho ? B l ak t p hmana. K ho n o h nil
J hi thi o a l a ala a a po nam nal ho h h. A na
n mohl j n tak p ihl t tom jak j j ho at na n o no ti.
M l kat an i k to p o n ho nam nalo hnan t l .
C til ik l m l to l p n a ho po tihl h h.

A na o ho l o pokoj jt a an i t. Zat kal na a

to pil. Hl l p mo p a hl k l k t hl an mi.
J hi thi a p i pohl na ho mla ho at a po m l. V l
A na m m t p o j t p ný o .T nm tlil al
i l k a hl pal . Na l hmano na j ko a a il
p on l o at lo j o h n j hmano k . Jakmil j l
ahl l p til n om ln p a a il j k mi. K tak rychle a
p a li po al lo ji p al n m hmano i j ho
maj t k a til o m ta.

J hi thi a ho at a po j ho n at l p i tal a o tatn mi at

ho po h lil a h an hman . A na J hi thi o i poklonil a
kl: „Ó pan o ol mi p o m plnit li jak j m oho li.
B o kla n m o l a.“

J hi thi o i pi l hn t A no ý h lo lo
m tk m a okam it o po l: „P o m l ho it? Ó h ný
jsem-li t ým na ným pak n n po o n l hni m lo a. S ým
t p m o m tno ti j i m ani n jm n m n il. N n o a
o h l o l a.“

K l J hi thi a pohl l na ho panil ho k a ho at a l ami

o h. Jak mohl n t o lo n o t to tno tn a la ka ?
V tlil A no i p ma o ol j mla m at o i to pit o
pokoj k ta at man lko . Zaka j po ta m at o i
t jn it a i it mla ho. A na ak to pil o pokoj j n
proto, aby splnil svou po inno t a po lo il J hi thi o i.

A na ak tal n o lomný. „M j pan p o t j m l l

tno t m o o at h n a ýml . V i pa nik
n akol m. P a a j mo an a tno t mo ilo . Do ol mi o j t a j
j t n m o l a.“

Ani opako an p o o tatn h P n o n mohl A n iklat.

Nakon J hi thi a to pil a al m ol n . A koli i pom l n na
lo h hnan t mla ho at a lo ol tn m lo j t o n
P o t lno ti. P n m ji t n jaký n p tat lný m kt ý jim
nakon k p o p h . Sm tn al jak A na op o o
 hman opo t m to. B hmano p on li po tn h mn a
A no i l n i n li ohat t kt ht l h m t o at
jako milodary.

Mla ý p in al na . Ro ho l n jp l o at tok Gang k

Him laji a potom pok a o at na ý ho k po . Po po pak ht l
lkým o lo k m nakon tit o In ap a th .

A na to al pomal . Vi l oko l j l j a i ah a . B h
Gang l mo al n tn po t n m aA na ni h ka ý
a ta il a pol n nimi mo lil. Ro n na lo hal p a o n
p h ta o lý h p m o a hN j ho P na J ho mnoha
t l n h. Ča to po t m l l na at an a mil ho p t l K i n a
o fal Ho mo i na kon i ho hnan t na t it. P n n
po lo hal ýkla m o tom K i na j n o n p o n
O o no t Bo t kt j ila na Z mi a ni ila mon k li i a
ustavila v n n o n t i to l k k Boh .

A na to tak p o l ohňo o ti a pot il Vi n a i o tatn

oh . J noho a p k hmano apalo ali po tný oh ň
to pil o Gang a ko pal. U h tal j t o k t
n hl til ho jak i n i it ln la tah j po o . Na o
na o o it ho to t hlo o hl in a m ti ko ilo p m tilo
on k ho pal . Ro hl l a m tno ti i l ho t po tný oh ň.
P in p n j okam it l o plam n lil jako o tin gh a
n oj n p itom p on l mant .

K na tom po i n m m t okon o al n o a o m tno ti

to pila k n ka. Pohl la o tý ha na A n a m la .
Okam it n po nal k n l kn k a n g a ihn po hopil
o talo. N go maj mo p m tit li k to ti o n k .
On t to k o i i n p itaho al a p oto ho t hla o ho la.
Op to al j j ú m a kl: „Ó k a a i j i op a m l .K oj iak
na h tato n k o la t?“

D ka o po la j o k l n g Ka a ji a jm n j Ul p .
„K j i to pil o k a ko pal to ala j m o o
j mnohmotn po o . Jakmil j m t pat ila po o n ho oh a hl
m Amo p. Ó potomk K a j m t l o o n . P oto m n
p ijmi a man lk o j mi a pokoj m .“
A na kl j po o j noho ok n li m li t a p oto i
ji a n t n m . B lo m al ja n jako n gin to m la k
n k int lig n i t. N po ala ho a n o nil k
tato o t n la o la a ami tno ti. P ma p ika j
k at ija nik n m l o m tno t k kt ho poko n p o o úto i t .

A na j ptal jak m pokojit j j to h a o ň

n p on it p a . Ul p o po la: „V m o t m li ó h ino. T a
t oji at i j t tano ili p a i lo ohl n D a pa . To j oh m o
n mo. Toto p a i lo ak týk po t man lk . To n n m
po o p t ho ok týkat. P ijmo t al n po t ný h h
nam nat n .“

Ul p p k p j to ho po mo n m h ino i ho nal ha ala a ji

p ijal. V tlila m t nto in j a aný h okolno t j ho p n
po inno t . P in na o n g la A n mohl p im t k in
po tno tn pohn tk . Ř kla m pok i ji n m a ij .
Tm n o n j t a h n i ot. To j aji t t tno t n
o o at li t. I k j ho o no t t mto a k m pon k t p la
kal t l h h ano i ota mo n n kt j j po ala
o ochranu.

A na na t m kla n am l l. Nakon o lkp n

n gin ml pa ak ji p ijm a n nijak n p o in . U m l
a o hla n p iký l. Ul p hl p in la n k gi lan kt i
A no na j m m nili na ka toho j n h ho p ij maj .
K takto po l pok n p m t ili j a k A na n t il
no Ka a jo pal i. Ul p ho o l ho ala a na la m hn
druhy n ký h pok m a n poj . Pot pol n k m l l hli na
lat lo a plo ili t .

R no A na tal p ý ho m l n a Ul p ho p n la Gango
p t na m to k min l no i ko pal. J t p t m n ho op tila
m ala po hn n : „B o n p mo it lný a oji p m
hn o n t o .“

Pot o A no i o n mila k n m po ji   —   a p t

m k lo t    —    t mi la o h Gang a an hala A n
a ho p i tal j ho op o o . A k ti t hmano ým o kým
ak m i li jak l p in n n o n g . P i j ho n at m
po hnali a on jim p l o p iho ilo.
Sk pina pok a o ala k Him laji a o a ila k ho Bh ig k k i
m al po t n p o l lý i i Va i tha. Žil lký po t hman a
A na jim o al mno t milo a . K ko pal po tn m
j na ho Bh ig pok a o al t a na t il mnoh al at
m ta. Zam il k ý ho a to pil poho Him laj . Do p l o l a
an ho Naimi anja kt ý m o o na j a t m .O t
p k o il k Nan Upanan a la no Ka ik k ný h
o h no al po ti l t a k i n ný i i Vi mit a.

A na i p l t it o n l h a p oto ým op o o m
cesto al j noho po tn ho m ta na h po l p itom tn o a
a o al to k milo a . K o p l na h ani t t Kalinga na
ý ho n m po o lo il t ino ý h pol n k a to pil o
n j po n kolika l n k . C to al ngl mi l a mnohými
m t a ni mi. Min l moh tno ho Mah n a a o a il o
Manip k na t il k l Čit a han j ho m t Manal . K l
m l k no jm n m Čit nga . A na ji j no pat il
pal o ý h ah a h a mo nila ho to ha. Š l a k l m a po al ho
oj j k .

Čit a hana o po l m pot n m k j ho apo

a nikaj ho potomka K o . A na l la ný po l m t
jako h ina kt ý n m o o n ho. K l m l ak j n po m nk .
P mnoha l t j ho p ko mo lili k Ši o i o t . B h jim j ji h
o t plnil lo : „V a o n n j ka i i hni a i potom i o
m t t    —   al j n j in    —   kt pok a o at l m a ho o .“

Čit a hana m l po .K A na plo il j ho o na

m j j an hat a tal p t m k l m Manip . A na t to
po m nk a o t p ijal a p in no p o t ni t m n ho o a
o nil. Z tal m t po t i m a k i l Čit nga
ot hotn la o lo il n a k l m a op t al na t . P
o j m Čit nga j t l il p o ni t ao i ji om o
Indraprasthy.

Pot am il po l po na jih. K o a il k ji n m p po
nal l tam lk pol n t i i . Po al j a m k ali m tn
po tn m ta. Ri io m o n mili tomto k aji j p t j k kt ým
n l p i l it p oto j o amo n k oko ýl . Tato j a mohla
ka ho k o ni h ko p o a it mno t m o ný h luh, ale
jakmil o ni h lo k to p mo n ho n kt ý t ho mo ný h
pla .

A na tom i l p l ito t jak a k t m p ok at l . V pomn l i

na po hn n o Ul p . O lkj jm n m Aga tja   —   po la n m
i im kt ý k i il   —   a pono il o o . Za noh ho okam it
popa l o o ký k oko ýl. A na po til o ko l kt o ho Ul p
o a ila h til t hl o a m til j m na h. Vtom k oko ýl
o ha l a j ho t la la k n n tanka. K to A na i l
al ptal: „K o j i ó k a a i ? P o j i tomto j p hala
tako h h a mo ňo ala atý h a k t ?“

D ka t la p A no pjatýma kama. „Ó mo ný h ino j m

ap a a jm n m Va g K o a fa o itka.“

V tlila m k i la t mi p t lk n mi na t it K . Po
t o la t n ký h l na o l hl m m t pat il m ito at
hman . B l n m n li ný a j ho t la o tlo ala l . P t ap a
ho t m pok ilo m ita it. Tan il a p al p nm a
na il ho o j ho a k o tit. B hman p to j m ht
nepohn l j ji h ho n o lo ilo a p okl l j : „P oto n n ý it k
om napa t m tan t k oko ýl kt napa aj o tatn .“ D k
i ihn omil o h a l to ti p o il hman o lito n .
T n po olil a kl jim j j ji h k oko ýl h t l o o j n
mo ný m . V tom okam ik tam o a il n ný m N a a a kl
jim at to p o p ti po tný h j na ji n m po Bh at a
p o a il jim p ij A na kt ý j j ji h aj t o o .

Varg P n o no i poklonila a po ko ala m a to ji

o o il. Potom ho po ala at o o o i j j t i p t lk n kt ij
t h ý aj h j h. A na po m l a hl o al k
o tatn m po tným j m. V t hl ni h hn ý aj k oko ýl a
poka l o al jak h o i ho t la pla a la i k n ka. P t
ap a pol n alo A no i ú t a potom to pil o n .K
A na inil j a op t p nými op til m a pok a o al
t .

***

A na to al po l pa n ho po Bh at ok n o a il o
P a h . V mo i po l P a h n hal K i na po ta it k o tn
op n n m to an D aka. A na j ji lk pat il it jako
l n na o o . Do tat k n m lo mo n po p li
t ný mo t. Do l k mo t a po lal K i no i p o m p ho .
K i na okam it l m ta a pat il ho mil ho p t l . O a
a o tn o jali. Do D ak ji o a ila p a o A no hnan t
In ap a th a K i na o k al a N m p ij n t nto ok pl n .
V l A na aj m o k J ho t S ha . A na toho
l l o p in n ho n o Ga K i no a at an kt ý t o al po
n m D ón pol P n o i. Ga a ji pop al jako n an k no a
o a no m m na m p nit. Sta ilo a o n j n l l a
j ho k n a alo ýt p itaho no. Ji t h o ho l ji n jakým
p o m k a man lk . To t o ilo poj n t m i P n o i
a j ji h milo aným P n m K i no .

A na l il K i no i t po atý h m t h a h ina V niho

o m na to kl: „To j o . T oj o no t a tno t n t l
o to .“

P in hl to il ho o k S ha a ptal K i n jak ji mohl

kat. K i na m l. „Tato p in na j t ho n h ohl h ó
t g m i m i al k o jak j j ol a p i ajam a ? P o
h in j n jji t j m p o m jak kat k n ilný úno . To j
p o kt ý ol mo n a at p ma to o ol j .“

K i na o al J ho at Bala ma ji i l p o ano a
D jó han i k nikom jin m D a to p li n amlo alo.
Z l t K i no i t nto n pa n l il. Dal ko t p no t al
tom a ka J ho t p ipa la A no i. Bala ma ak l ot m
m ta a K i n ta at a K i na n ht l p oti it J ho p n m. Ř kl
A no i at j t p li ý. Spol n n jaký pl n m l . M it m
moho t it n jaký a poh oma . A no i t l ý al t i m
o kon hnan t kt mohl p o t D a .

K i na na hl at A na n o hal j o toto no t. K o m ta
to pil ot n n m l p l ito t S ha i t. Žila Bala mo
pal i a nik n ka o ala na jno ti. Pop m la ýt pat na a o
at . K ak A na p i l o m ta p l n a a k t
Bala ma ho ji t t na j lo. K i na l J ho ta at
ho t a k t a m a tak S ha poka n h a j
o l ho ala a tak kala po hn n a t ila o tno t. A na m l
t p t ojit a a k t l na annj a. K i pl tl la a
n hal i na t plno o a l t k i o l kl o an o o ho
annj na nik o ho n po nal. Pak mohl h m na h j h
m t D a a kat na p l ito t kat k no S ha . P
p i h lo o o t a lo k m pot ln a k to o ali
m t h ok t n pomino .

K i na til o m ta a A na kal n kolik n p anami n

to pil. K i n pl n n l o . P n n ilo al o p l ito t pat it
S ha a tak o to a ona mohla i t j ho. Jako o ný m ji n ht l
n t p oti j j li. K j n l il n n o al j . S al i la
o l a o l kl jako a k ta. S t ojito hol t a i n m at i t m
ai na ký h annj n t a Vi n a o k n pak to pil o
D ak . Ni n t t i n o olili a k to i to pit a k
kol m ni h p o h l ti pjali . P l po o o k m lat m
mo t po n m ahokam kt ý kl n l p o n o m ta. V
ji tý h o t p h mo t o i o al o o m ný h p o t an t hl aný h
o o oj nými oj k . Nik o ni h p o h j ho A n n po nal.

K o l o m ta oh omilo ho ým ohat t m. Okolo t m ta

lo o m n po ta no tn t ti lý h pal p o ka o
K i no ý h tn ti ti k lo n. Ka ý l o o n lat m a
ahokam a liko t a ohat t m o p il n ko ho o M . Na
h t an h t il lkol p h m a o l hal k
po tný h p . V h m n la p k n h aa n k o n l
ni ap l ný h t in k. S m a tam m t m p oj l ko a
p o h li moh tn loni. K n o l n o at l m ta k li po
i oký h t h mo aikami n m n nný h ma ag m i nimi
o p o t al ah a pln n ký h k t . Up o t n h ný h ah a
j h a o tlý h loto t l o ot k po n ahokam . Po l
t o tl t om k t h a . Kol m l ho m ta t hlo
moh tn op n n lo h to t kilom t kt ihalo mo .
A na to k t ti hman a l o hl l kol m .

K i na a il a J ho p t l o tal k o ý n p o to ný m. Ř kl m
Bala mo i o n m p ho ai na k ho annj na a m
o k at po n o Bala mo a pal k i S ha . A na
til jako to pil o In o a la na n ký h plan t h. D ak
na t o ali okon i oho a lo j j o at l la
n kon ný t k.
Jak K i na p pokl al Bala ma po al A n o ho pal a
n hal m p lo it mno t laho ný h j l. S t S ha na il
at annj no i lo a k tak j ho po hn n . P in na i po manila
A no m l. V o o n l l la p a a. B la k n jako
Vi n o a o k pol ni Lak m . S ými at mo ho h
latými n ni mi a p k a lo hými nými lnitými la
ok ala h tit okon i n tan . P i l a k to i okolo
n j poh o ala ú a no la no t a ji toto .

K A na p ij mal lat n o kt p n j ta la na il na ni
n at al p in na a h tila j ho pohl a imla i ji k j ho ok .
P ohl la i t annj na p li ji. N pa al jako ti o tatn a k to
kte Bala ma p i l o om . Sp p ipom nal p in . Po j ho
t nkým o m S ha i la i ok a mo n am na. K o n
p ij mal na n j la imla i j ho lo hý h alnatý h pa kt
p ipom nal p p tihla ý h ha . Zpo o o ala po plnovousem
mla ho annj na k ý n m n pohl n t . J ho tma o i
a o l o j j h a ona tila jak j pohn lo. B lo jm po n
to . Mo n i hl n t . V la Bala ma na p o at ji a
D jó han al mla ý m j p ipa al mnoh m l p n p ný
k o ký p in . S ha la a k om t nto a k ta ýt.

B h m na h j h tý n Bala ma po al A n o ho pal
p i mnoha p l ito t h. S ha m poka lo ila a j ji h j mn
p ipo tano t o tla. J noho n i K i na n p oml il o
to o j j at a ona m p i t p l ito ti kla o ý h it h k
i m annj no i. K i na m l a ptal j o k D jó hano i.
P in nina t k i ila poh n m. Potom K i na m nil A no o
jm no t m P n n i p j t t j j m man l m. Dokon p ý
p i l o D ak a kal j j k . S ha na n ho p n pohl la.
Naj no i omila o to k . T n pohl ný a k ta j A na. P o j
to n o lo hn ? T n tak aný annj kt ý k l jako mo ný l a
ml il hla m p ipom naj m h om mohl ýt po n ným l m.

S ha naj no mo nilo n.K mohla t t man lko

toho la n ho k o k ho h in . K i na ji ak a o al, aby o jeho
toto no ti poml la. K Bala ma o l pa na tal
pot . M ýt t p li . A na la ji t naj p o jak i ji t.

Mon no o o lo ji t m kon . Bala ma po al annj na o

pal na po l n n t . S ha ho op t o l ho ala a pohl a
úm p itom ala P n o no i naj o it . A no o
o ilo a j n t ok al o t it na j lo. Mo lil a
o tal p l ito t kat p in n a man lk .

K oj li Bala ma al annj no i lato a p k a po lal ho om .

A na o l matk m hla . M n jak kat S ha in k .V
po l n h tý n h o o t j ho m l ao ala po p in no .
D t kon n tal a A na t m l D ak op tit. Na t il ho
K i na a kl m na kop i Rai ataka l m j m po kol m D ak
po na o la a na po t j noho tk . Zú a tn ho i hni
Ja o i tn k n S ha . K i na na hl to mohla ýt
p l ito t na kt o A na k .

K i na l A n na poho m tlil j pl n. A no i
p itom o il o i. „Ó n jl p li n i m ný jiný p o jak
mohl kat S ha n ji n t pol no ti j j h p t l a
p ný h. O la a ti k tom p l ito t n ot mo n h ino
ja o k na ti o ta o tn a n o o k at n
n p j mno ti.“

O la a m la a t ji a n kolik n a K i na lal o l k In ap a th
hl po l . A na ht l p úno m S ha kat J hi thi o o
ol n . T nto in ji t ol hn mo n ho Bala m a mohl
okon p i o it m i P n o i a Ja o i oj al K i na ho ji til
n m t. A p ij a On Bala m kli n . „S ho pop li ho
at a p m o tom jak j poj n t t ým o m ýho n a
nam nit ó P tho. T m po mo nit k a o n j hl ji n
j t.“

K o a ilo J hi thi o o ol n A na p ip a il na úno

p in n . V n o la la S ha m ta o klop na ými
p nými. P tomn l hn ý namn o o no ti D ak    —
   k l Ug a na Ak ú a Ga a S ana Ba h S tjaki U ha a a mnoho
al h   —   a p ipom nal h om n oh . O j ili i gan ha o a
h li la ko n ko h at m o ap a tan il . O an D ak
j li m ta na latý h ko h a na h t h lký h lon . Na nimi
n l l taj t oj i h a an p on j h p ni k
h mn na o la K i n a Bala m kt pot h om n ili
jako l n a m . Boho ha o ali o loh n k k t a h li na
n k n t oj .
K p i l il A na n po o o an op til m to. P l kl a
al i n n . Rok j ho hnan t pl n l a p oto i o t hal la a
til k m o kl m hl . K i na n m tkal a al m
ko ta ný Šai jo a S g o ými ma n kými o i. K
Ja o i a ili on h l h na Rai ata A na na l na ko .
Potom pat il S ha o klop no ými p t lk n mi a l nými
Vi n o a h m . A na h n po l kon a a il k p in n .

S ha a l hla a hot hl l ho ko a i n hl la.

Ot t mal A na lkým l k m a ným na ham m
pa . S j n m po ko ilo. P in m il p mo k n hopil ji za
k a t hl ji o ko . V n t alo ani min t . D n k okoli
ta il okoli lat mi l m m na p t o In ap a th .

K i Ja o i omili o talo mo nil ji h hn . Jak i n k o

mohl o olit n t jim p mo p o ima j ji h p in n ? K o mohl ýt
tak opo li ý? N kt t ili to l A na In ap a th . Ja o t
ojo n i po hali m a tam a na ili naj t an a ko .
N j on ú nk D a t l na hla n m n m t m ta a
t o il na lato t mp t . B lo to ol n o an . Na ja o k m o
na hlo la l n a a. K mini t i a g n lo h atn a jali
m ta n mo n ni S ha ma p oml il Bala ma. S n n l
J ho o hn aný hla : „P o n A na takto a il? N po a o al n a
ho n m milo n ho j n n ? Uk a l S ha ani kýmkoli n
p oml il. To nam n j in    —    lk !“

Bala ma o hl l po h om n o ima ýma t k m. Ti

p tomný h ja o ký h ojo n k po talo jako k l hno
plam n ohn o kt ho p il j ol j. „P in t mi n n !“ „M
an !“ „Zap hn t m j ko a j m o p on l o n toho ho
P n o !“

Up o t a tal kli ný j in K i na kt ý l na mk n m
ahokam po n mt n l h om n . To po t hl Bala ma a
op t i al lo o. S o lo tno pl t mo ými at a gi lan ami
l n h k t p ipom nal lo ho pok to k t . S n op t a n l J ho
hla : „St jt ! Ó po til m i o to l t ? N i t K i na ni n k ?
P taňt k i t a p t m n a n m j nat i l hn m o i o tom
m l . J ho lo a j o na m n jji t j m o tk m.“
Bala ma pohl l na ho at a. „Ó D an ano A na j T j p t l
al n a il. T m Mi n l t polo il noh na Mo
hla . Ó Gó in o jak to moh n t? J t n m a m Z mi
K o . J ji h k nik n t na l hko h !“

B h m Bala mo a p o lo op t l h om n p op klo o hla ný

. K i na j n m al. K hl k ti hl kl: „N m l m i n
A na a il. Naopak j m p n ý il na i l . P tha
hom a na i p in n n p ijali n p n ani a . A kt ým
na Z mi p o al t jin m ? A na tak k n p ijal a m
jako la n jak . P oto i al p o kt m aj
p no t mo n h ino .“

K ml il K i na ni o ho tilo ti ho. P ohl il poj n t

P n o i a l t pak A no po a j a p n . A na
na o il n n m o Bha at . J n m p o l l K nt j ji h
la tn ho o . A ný m na Z mi ho oji n po a . N n j
K i no o o n m ko a lo o t n ho a ta it. S ha a
A na k o lmi o ho . L p lat hl po l a
ho m p i li p t a po at no at . T m p lo
pohan po o po k o A n a po lilo to man l t m nikl
poj n t . A na t ji n p ipa alo ú ah S ha p ijal
jiný m .

K i na oml il a pohl m p l tl h om n . N kt Ja o
j ili po h no ti al K i na m o atn o po l. Atmo f a
po t pn m nila. Ja o t h ino hl li j n na h ho a
pot o ali K i no a lo a. J ho a g m nt l p i .A na j
n jl p ojo n k na t a j ho na ti l n t . Sňat k
S ha o j n m P o t lno ti j n jm Ja o . B o kla n
t aA no lali po l . P i li ho p t a ti p i tali. M to
lo o no p apo a gi lan ami a konala la n at a. A na
p ijal S ha in k p po tným ohn m po hn n m i i a pot
j t n kolik n l m t . Nakon i al ol n Bala m
aK i n a til om . Po o na t h to il no pat it at
ap ta it jim S ha .

Kapitola 14: SPÁLENÍ LESA

KHÁNDAVY
Ja o i p ali A no i n m n ohat t a t n pak op o o
dlouh ka a an o lon a o n tati k a o o ný h h m
a lat m p a il D ak om . S ha j la n m na k n m lat m
ko ta n m tatnými lo i. Zan lo ho o a ili o In ap a th a
A na l okam it a J hi thi o . Dotkl j ho noho a pot ho til
po l ký h pok n . A na til i Dha mj a o tatn m na
k lo k m o . K o a n t n kon ilo l ami o h
n m o jali o tatn at i a po ali ho at jim p o h
o o t h kt a il.

Pot o nimi t il n jaký a o l na t it D a pa . K to pil

o j j komnat oto ila k n m a kla: „Ó A no o t m
t to o p i ?M l j t a o no oman lko . D a S t ato a
o t t ji t po t .“ D a pa lo ila. A n i h
P n o o l ila n j a o ala mohl at p no t
S ha . P n n ji opako an p o il o o p t n a ji to al ji
j ho l ka k n nijak n m n ila. D a pa ak t l t o ala: „D hý
a k o la t n p n t iln j .“

A na na il k no D a pa t it al ona t l j n ml la a
na l p n m hý ala pohl m. K i l ji n p op til
j j komnat a o l a S ha o . Po al ji at o l kn jako pa a ka
k a . Cht l tak D a pa p ipom no t S ha j ta Kin
D a pa ina milo an ho P na. K i na l t t pa k m k a mal
ni . A na o fal k S ha p D a pa k jako
pa a ka k a j j p i o n l ka k K i no i p o ao t k J ho
t .

Ja o ko p in n p i li o D a pa ina pokoj o l no pot m

n m h . Sl k kt ji l kl : „Tato ka po ala
a mohla t t t o l no .“ S ha D a pa okam it
poklonila a kla: „J m a h plnila t p ka .“ D a pa S ha
nik n i la a n omila i o koho j al k i la j j poko n
t po n a S ha in ni ký o j p ipomn l J j ho P na j
jihlo. Po la a po hnala j lo : „K tan man lko
h in a matko h in . K ti nik o n o n .“

S ha o po la: „Stani .“ Pak p ta ila: „J m S ha

K i no a t a.“ D a pa m la a o jala o pol man lk . J j
li o t a hn S ha ino la ka ho n o ptýlilo. Po ala ji at j
p o D a i o K i no i. Ml il pol l ho in a pak
D a pa ala S ha a k a l na t it K nt . O p n o k
k lo n tal nými p t lk n mi a t il pak pol ho n
a ho o m o a h K i n a J ho pol n k .

N kolik n po A no n at a tali o In ap a th K i na a
Bala ma. K i na op o o ý h n a mini t to pil o m ta
P n o l po tn a m a an Ho tali Nak la a Saha a.
Po p i t n mi n l itými po tami J ho p o pomal p oj l
hla n li k J hi thi o pal i. Po l t t l ti o an a
p o ol al jim l a t al j . Ja o i o hl li po m t . Uli
l okonal i t a pok op n na on no o o . Ši ok t l
l mo n plot o o nými i ými gi lan ami. Na t h h oký h
lo tný h l t t p tal n tn lajk a p apo . V h m
n la la k n p l n alo a n la h a to k n t oj .

K i na a Bala ma to pili o pal P n o a p to pili p

J hi thi a j ho at . J hi thi a o a no t til Bala m a
l ko o jal K i n . K i na til J hi thi a Bh m a potom po a il
n mo n ni. Mnoho l itý h o o no t D ak tn Ak ú
U ha S tjakiho K ita a m S an a K i no ý h n P a j mn
S m a Ani h tak a jalo m ta.

K i na pak A no i p al k at n a kt m po lali
S ha ini p n D ak . J hi thi o i al h oma latý h ih l a
ný h ahokam a tak ti ko o o ný h latými onk
ka ý t p m ným k ným o ataj m t ti k a ti
kon lo tný h jako m latými po t oji a ti lý h m l nými
h ami kt ok al h n t hlo t t . Spol t m al Bala ma
A no i at n m a m ti lon ni h ka ý p ipom nal ho a
l pok t latými o o ami a onk . P n o i o tali a m
n po tn mno t al h kt p n p lo ili K i no i
l n i. Bohat t a o an Ja o i a o m t n p halo
p ipom nalo mo o l aj o h t an.

J hi thi a l n p ijal a a potom na il at hn Ja o t j

j ho pal i. Ti pak pol n P n o i ta tn t ili mnoho n a
k na tal a j ji h o j P n o i jim na opl tk a o ali ti
i ý h ahokam . V l Bala mo pak ali p t o D ak
al K i na o ho l j t tat a mohl t it A no n jaký a o
amot .
J noho n A na na hl: „Ó K i no n j o lmi ho k . Poj m na
n jaký a k h Jam n . Po ta ili j m tam mnoho p kný h om
ný h k a ao h .“ K i na j ho n h m o hla il a tak
ali na t . Zan lo ho o a ili na oko l j m to m i h ji
o tlý h t om . B h k l mo ala lo tn la a p ipom nala m to
oh . K i na A no to pili o j noho ni h a tam jim p lo ili
mno t j l a n poj aný h h t . Ul hli na lat poho k pok t
h m a po n jak o k i o po ali o ho li j t i na
po h k o l . O a h ino k li po h k a ho o ili o
m n h oj a min lý h it h kt ojo ali.

K li k t po a ili na la i k lono in kt t la na
ok aji h t ho l a. Jak tak pok a o ali ho o l a naj no
no il hmana. P k ap n na n ho pohl li. P ipom nal ta o
ama oň pl t a t k t ho lata. J ho o a la l ja n l t a
il jako ann l n . O i p ipom nal li t loto a m l o ta n a
iln t lo. K k nim hmana jako oh ň o l K i na i A na
po tali a o k ali j ho p ka .

B hmana ným hla m kl: „V m a j t n jl p h

li . J m j m n na tný hmana kt ý toho ho n n . P oto j m a
mi p i l a h po al o j lo a milo a .“

K i na A no pjali a ptali hman jak j lo i p l.

O po l jim: „V t n jm o jn j lo. J m Agni h ohn .
D jt mi j lo jak mi p l . P o m pomo t mi po t l Kh n a a.“
Uk al na ngli n t li. I k j j mnohok t pok il p lit j ho
nah m opako an inil p t In a. B lo to p oto onom l il
In p t l n ga Tak aka. K koli Agni l hl a a al l po at
In a lal p al t a m tom a nil. B h ohn pok a o al:
„O a j t k n ojo n i. D k a o a t hopni In o i
a nit tom a m a ta il. Tak mo i kon n t nto o l hlý l
po t. Ó h ino p to j j lo kt po h i.“

K i na A no na p k ap n pohl li. Uji tili Agniho laj

o j ji h il h a m pomohli al li a po h
pohltit p t nto l . B h tlil l Kh n a a o t mnoho
h l i ý h lin kt pot j n ot t p n mo po it
na m n ho mno t gh . K l Š taki po al lko o t p i kt
lo o ohn o to no tolik gh Agni on mo n l. B hmana jim kl
a pok po l i lin kt o to l Kh n a a.
K m t l n a ilo l p lit B ahm m po a il mohl p t
pok m po a kat pomo K i n A no .

B ahm kl: „V p ho m t l n li tito a m o o kými a

n om lnými oh Na o a N jan m. Zj ili na Z mi a plnili
m oh . Po jt o pomo j .“

Agni nakon kl: „T i m j n na o . M m t nto l pohltit.

B ahm mi tak p o a il i to ti n m j o h n a a lo i
ýt ni n . P oto n m jt po h no ti. T nto in m o hla mo i.“

A na o po l: „M m mnoho n ký h an al ný l k
hopný n t j ji h mo . M m-li plnit úkol kt ý j i mi lo il
pot o at to l n pat lným mno t m p a ko ta ný
n kými koňmi. Dok -li mi to o ta at ji t pln m t oji to h .“

Agni m ito al o Va no i oh po t at n ihn j il a ptal

: „Co p o t m m lat?“

Agni l Va na h aň j hl in h o n mnoho n ký h
an . P oto ho po al at A no i a j n ký l k G n a a a
n pat ln to l p a tak at p i h t ko pat Sómo i oh
M . Va na o hla il a m tam o j ilo.

A na p k ap n hl l na l k G n a kt ý pa al jako ha
po t n kými ahokam . J ho lka o po ala ý lo ka a l
nap o to okonalý. P n n j j hopil a iln o n l j ho t ti .
Nato lým l m o l hl k po o ný ú h om a pla il
hn i t o . S l k m A na a o tn p i to pil k
o o k m lat m ko . B l plný o manitý h n ký h an a
l l n m i a to l n pat lno o o p kt i Agni
al. Do ko li latými po t oji ap a ni t n o i
gan ha . Tito kon li hopn poh o at h t h hlo t
t i m li. Na ko m l l p apo o a m Han m na R mo a
n n ho opi ho l n ka. Z lo Han m n pal j na
pohl n . Ko m l i al lajk o a a ý h at aj h
ho i ý .

A na ko o a n o l a pak na n j na l jako k tno tný

lo k t p j o n . Na l n m n k n n kt i o l kl. Jak
tam t l l k m G n a p ipom nal l n po po a
m ak . K ko m p oj l hla itý a hot j ho kol m na t i
lo il pokoj ný ú m .

Va na al K i no i k j jm n m Ka mó ak kt ý k nm
ato ilo al hla itý k a ok zal dokonce rozdrtit i Daitji a
D na . K i na pak na to pil o A no a ko tm m
lat o ataj .

A na op t o lo il Agniho: „Ó o ohn n n j m p ip a ni plnit

t o o t. V oj n G n o a K i no o pomo j m hop n lit
l am oh poj ný h a    —   o In o i ani n ml ! P oto
plaň po l li o ti a o klop t nto l .“

Agni ihn o il po l m l a a al j j t a o at mi h
plam n . P ijal i o po o kt o m na kon i k k ni .
K i na potom a al ko m o j t l . Poh o al tako o
hlo t to pa alo jako k l na h t an h l a o ň.
K koli A na pat il t o a kt ý na il po nikno t ihn ho
a t lil. T m j a il p tomno ti K i n N j ho Bo t a
i hni t o o m aj tomto l p ijali ho n po o a to pali
on j ho la t t an n n .

H kot ohn lo l t na kilom t al ko. R o an o a mo

plam n l hal oko o n j a a nk l m
pa o al a kam n ta il . Ž n to t n ok ala plano ho l a
Kh n a a nikno t a j ji h m il p a k n m ohn . T n p lil tak
il t a h okon i n tan h kt pol n ali k In o i
a ú ko t m lili: „Ó pan n m t lný h p o tam ol Agni pal j
hna t o n ? Na tal na a ni n ta?“

In a l o o n po at o to na Z mi j . S ta o t o o ho
p t l Tak ak ihn al oh ň a ta it. S lal ol pla t
kt pa al po h ilný h jako lon ho ot . D t ak m
ohn p om nil p j t p tm n opa l na l . Pak In a
o lo il a h om il na l m o o k m ak kt ojn o il
mno t t . Plam n a ko to paj h a l k a p al o
n inil l a i p klo.

A na i l In a na oh ň ha it a p n m ik lal na
l tati p .St p la jako oh omný tn k a pa aj t la
zastavila.
N ga Tak aka Kh n a n l al j ho man lka i n tali n ni
plam n h. R hl l tli h a tam j pat il A na. B okolk
lal p kt ým a il ha n hla . Potom am il al na Tak ako a
na A a n . K to i l In a l kol m A n p ký t
kt ý ho na a a il om . A a na nikl a mi l n i.

K A na p i l k o o lo il na In . Hla it na oha ak i l
a ými p pok l n . Tak In a na A n o lo il a p til
o t a li o h omo o aň. A na h n olal aň
V ja ja kt o o k n m ak o hnala. Tato mo n tn aň
la o ptýlila i n gii In o ý h h om a l k . O loha o ja nila a
a al fo kat l hký n k. Agni o mý h n nk m a i n t k m t l
ho h l j t o p lil a j ho a hot o l hal lým
nebem.

In a o oj A no po olal mnoho o tatn h n tan . Zj il

t p mo ný h n ký h ojo n k a a al na n ho i K i n
po t t an .

L t l jim t ha l n ko l k lk kam n a n po t p .
A na hn t l o l ými p a o ň l úto n k kt
m pa ali o ohn . A na kt ý t l na oji ti a po t l
m tono n p l n po a it lný a K i na o atn il j ho .

Indra pot na l na ho n k ho lona Ai at a pok ik m a il

na A n K i no : „V a j t ji no m t .“ Po ihl o aň
n mo jako Va a a po l lona. K o tatn p n o i i li In
útok a ili a n m. Jama a hopil j k j m ti K a j pal t
a Va na o m k . V lit l n k am Skan a po ihl o
aň akti a Sú ja o ta il ým m o t p m. O tatn o i
tili a In o ými an mi p ip a nými k útok . Vi a o
hjo o a o a ma to l ili jako j n m k
A no i a K i no i kt j kali n oj n po nimi.

Ani nalo n m k ý h il ak n tan m n po a ilo K i n

A no p mo i. Bo i a a ni A no ými m ti kými p li
nuceni to pit. In a m l. B l A no kt ý l kon kon
j ho n pokoj n a o n h pal K i no o po ta n . V l nik o
n n hop n po a it K i n ani kohokoli kom ot J ho po po .
K i na i o i i n p l a Agni l po l. Z o ň tak t il l
ho p t l A n .
In a ht l j t ko t A no hopno ti a p oto lal ol
h to pla al an . A na t to kam n ými p hl p om nil
pa h. In a pak t hl hol moh tn ho a m til j m po A no i.
A n to ani n jm n m n lo m a o t til l t hol ho
na ti ko k kt n l na l .

A no a o aha In pot ila. P ik al n tan m at to p a k

tak inil n o al n i it lný hla : „Ó In o t j p t l Tak aka
t l t jn n n . A po a it A n K i no oji ti tak jako tak
n po a . Ti a j o Na a a N jan n m t ln a n po a it ln i io .
Za lo i ýt t ni i amotnými oh . Zan h oj n ot p l n l a
Kh n a a lo l o .“

K o i a l hli t nto hla kt ý jak li pat il t o it li m

B ahmo i o ali o ý h l. Plný h patn t n Agni po al l i
j ho o at li. B h m j ho k n j n p hal ho ka
D na a n g a A na j a j l p al p . Nik o na n ho n l
hop n ani pohl no t jak tam t l a po t l pal j p .L
po t pn m nil na pop l a Agni l pokoj n.

V Kh n a lil a Maja. Sk l po m a t p hal l a a

na il nikno t. Agni ho p on l o al a K i na po ihl j ik
S a ana p ip a n ho a t. Int lig ntn Maja hl o hl k
A no i a pa l m k noh m: „Ó A no hl m t o h an .
Sna n t p o m   —    a h aň m !“

A na ihl k a o po l: „N oj .“ Tom k o n ho hl al
úto i t o h an o m tno t n ok al. O til k K i no i a po al
Ho at a i ot t . K i na p til o aň a tak Agni an hal
p on l o n .

K plam n l ha l In a op t j il p A no a
K i no Agnim po ok . In a p on l: „Ó P tho ó K a o o hli j t
toho ho n l hop n ný n tan. P o m jt o m
jak koli po hn n . J m lmi pot n.“

A na t In po al o hn j ho n k an . In a m
ú m m o po l m j    —   al t j t n . A Ši a
A no i oji aň Pa pata t h In a p n A n on a
m hn ohni a tn an . T nto a ak t p p ij .
Potom K i na po al at J ho p t l t A no t na k a In a
o po l: „B i .“

Nakon p oml il Agni: „Tak j m h i po hnat. Tak jako j

p o t p ji lým m m t k m mo i hop n o tat
tomto m kamkoli i p t.“ Potom o i tili na n a.

K K i na A no a li o ho la p i l a nimi Maja.
Poklonil A no ý h noho a kl: „Ó n K nt a h nil j i m
p o lo ným K i no a hla o ým Agnim. Po mi jak ti moh
o m nit.“

A na o po l: „Na opl tk i o t n moh ni t. To j m

p n a a. J n m j n na kla po inno ti. Moj po inno t t lo
o h nit a p oto mi ni n l . O j i pokoji.“

Maja l il A no tno t al t al na tom p o n ho m n o

lat: „J n i t p ji pot it ó P tho. N m to po a o at a pl tk
dl h .“

A na op t o po l o Maji n m ni p ijmo t. „N h i t ak
t to klamat. Ch -li m pot it l j n o p o K i n . To m
pot n okoli jin ho.“

Maja oto il a hl l o k n m na K i n kt ý l h m al. Na

okam ik am l l a potom kl: „J i a hit kt m n ký h mon .
Ch -li m pot it po ta J hi thi o i k lo n mo n ň   —
   tako o kt ni na t n o n . At m p k n k
a hit kt a nik o at ji n ok napo o it.“

K i na o nal a o hopno ti p oto Maja po ta il p o Daitji a

D na na h plan t h mnoho ú a ný h o . T n K i no o
o t o hla il a pol N m a A no o j l p t o In ap a th k
l p ta n J hi thi o i. N j ta P n n al k m
A na p l o p l n l a Kh n a . P ijal Maj ú to a ho o il
nmo o ni. Po lo hý h o ah h Maja na tl pl n. Potom a al
a o at k t pot n o in na j j ta . Ř kl P n o m
m at o Him laj . „Zan hal j m tam lk mno t o ý h
iamant a jiný h ahý h kam n tn tako ý h kt n j o na t to
Z mi k nal n . P in j .“
Maja tlil j j min lo ti najal V i apa k l D na a po
a po ta il o tn olt . Sh om il p oto mo n n k o in
kt ho al V i apa o pal i na ho Mainaka. B l tam tak
o o ký k j n m j no V i apa ojo al p oti oh m. Maja t nto
k j kt ý o n tati i o jný h k j a j Bh mo i. Z hl in
j a na ho Mainaka a p o A n p in n no n ko
la t D a att . A na n A na na oji ti at o j ho n p t l
ot o t a h .

S J hi thi o ým ol n m pak a a hl al na . Nal l

hno ohat t hl an jak i a k a a j ji h pomo j p n l
o In ap a th . K p al Bh mo i k j a A no i la t al o
p .

Kapitola 15: NEBESKÁ SÍŇ

B pot o Maja apo al p a na ni p i l a J hi thi o K i na a
po al ho o ol n k n at o D ak . B l p ji l m an n
ato il op t pat it p n . J hi thi a M al ol n j n
n a p oto l ho milo an ho p t l po t at. K i na
potom o lo il a to n jp K nt p i m ti otkl j j h noho .

Pla K nt K i n o jala a kla: „M j ahý K a o j i S ho an

D tohoto m . V ji k m la ka ý al l t h n
o an . O n k Ak ú a p ij l o Ha tin p j m la m l
na laho m i mý h n . J m pln p na hn o t kt
n moho kat n m p ip a ila P o t lno t nakon jm na ho
o a.“

K i na na K nt m l a potom ji op til li m an lo ho
op t t . Pak l na t it o aho t S ha a l k pln se n
o lo il. Na t il o n D a pa kt p i pom l n na J ho
o ho o plakala. St jn jako j j man l a t h n m l la na K i n
n t l . Poklonila M noho tila Ho a p itom mo lila a
til.

K K i na konal hn o a kt pat p o t p i o ho a
o al milo a hman m na l na j ko S tjakim kt ý n m
tal In ap a t a o A n na il l ko t l . K i na
o klop ný P n o i p ipom nal In pot oh . Pomal o j l
po k lo k t m mkm t k n .K o j l na m ko
ta n m Šai jo a S g o a n o m m ol Ga li aplnil
ti olaj h a m aj h o an . J hi thi a o o n hopil op at
ko .A na t l na ko a o al K i n ma o lato koj t .
Bh ma na K i no o hla o l lý l n n k a Nak la Saha o
k li p po o o t an h ko a a ili M t .

P n o i op o o ili K i n a t kilom t a m to a On jim potom

pok n l at t om . Poklonil J hi thi o i kt ý Ho l ami
o h ihl a l k pln kl: „M j milý K i no n m jak o n
inno ti j m m li min lý h i ot h konat j i k n m n n tak
la ka ý. Dokon i o o ka jog ni a m ti i T pat j n lkým
ú il m. M j m ak ho po i a ý aj politiko a t kými
l ito tmi. N h p p o j i k n m tak la ka ý.“

K i na m l a ptal J hi thi j tli m o j t o D ak .

J hi thi a olil a K i na lkým ú il m p il P n o a Ho
ji n n l o ali. Ř kl jim p ip a n jim pomo i k koli Ho
o pot o at. Sta k na N ho j n pom l . Potom po l kon a
p t at pol n po lo pohl m J ho ko mi j li. Nato
pomal tili o In ap a th m l poh o no m l nk h na
ho p t l D ak .

***

N kolik n po K i no o j Maja okon il n h a pl n a a al

ta t. V ho ný n k lo po ta n h p ni m il a a
ú m o an ti t h pa ti t n h m t h. N jp o al
milo a ti m hman a il a j na tili n j an j mi
pok m a nakon jim o al ohat t . Tak i p ah j n m p kal
j ji h po hn n .

Potom Maja t il ti latý h lo p na ni h po ta il k o tno

n mo n ň. Za t n t m la hoto a. P ipom nala hl k t
t o ný h m ak na o lo a lo j j n k a tiň j
l n n pap k . B la p o to n hla i n h n a pln ohat t .
S ými latými mi a kl n tými ho ami po nými n kými
ahokam a o n k i t lo ými ho i ti kl anými ko l m
p kon ala okon i ja o ko ň S ha ma. V j j m t lo
p k n m l j ko pln loto a l kn n tonk i ý h
drahokam a al h k t a li t lata a t a. J ho p a no o
 o il i i loto pln m k t . Po hla in pl li la t k an a a
ak a ko a na n o li lat l .B h j ka l lo n
nými m amo o ými kami po nými p lami a kol m
j mn m nk a h al n k k tin . S ň o il ah a pln t l
o k tlý h t om a h m lin la j ji h laho n n kt
m ila n loto j k .

Maja n hal ň t it o mi ti i mo nými k a n mými jako

Kinka o . Do oj n kao o o itými po ta ami h
nah n j mi t mi ima t a p a k a ýma o ima
nikým n i ni o ta ili kol m n a li n t l p ip a ni lit
n p . A a potom J hi thi o i o n mil ň j hoto a.

J hi thi a po a il hman a al p ni ý n k m l o n
pop to pit. Na til ti hman a o al jim milo a a ými
at til Vi n a a oh . P i h tal o a ah i n i p ia
pa n i p li p o po a n P n o m n . Potom a ala
ho tina p o hn o at l In ap a th . V p a pol n P n o i
n l o ni t p ii to pili o n oh omno lato no
ý ho n ho ho a a ili na t n h po ný h ahokam l
hla n o an . Kol m ni h li i io a tn k lo kt p ij li na
po n jiný h m . V tomto h om n lo i t mnoho la ný h
i i jako nap kla A ita D ala Vj a a Mait ja Pa ata
M kan ja D aimini Bh ig i to k al h. V i hni tno tn m i
pln o l ali m li a m l a pa ali jako mno t m úplňk
h pot h om n.

P n o i ti na lo hali i i m p j m k p h po
t o n p ni atmo f . Zú a tn n k lo potom j n po h m
p to pili a J hi thi o i p lo ili o tin a tili ho. Čit a na
gan ha o ta il ap a ami a pol an kt to pili
nebes, bavili shrom n n ko h o a p m. J hi thi a
t aný t mito to tmi p ipom nal B ahm ho ni na
n j ý polo n plan t m .

Poj no P n o i pat ili jak tam pomo m ti k l j il i i

N a a o ný n j l n k ia latými la anými na t m ni
hla o l . V pa al jako i l n h j ni. J hi thi a a
j ho at i okam it ti po tali a hl o N a o i kt ho
op o li t i al mo n m i   —   Pa i ta Rai ata a S m kha   —   
poklonili. J hi thi a m i i m na l a la a oni kli n po a ili a
P n o i j t ali po tnými o tinami a nnými ahokam a
p k . Spokoj n m i a o tn o hl li po ú a n n mo n ni.

N a a kl: „Ó k li j t ohat t n nakl no na o h an t ho

li ? J t m l am na na tno t? U i a o t i ota? V m
n o t j o no t hmotn m p o p h ani hmotný p o p h o no ti
ani o no t pol hmotným p o p h m o ko i kt li i tak na no
s .“

N a a J hi thi ptal na mnoho al h a j ho ot k h

a n al a k m n l no t. J hi thi a l pjatýma kama a
li na lo hal. Zat m o N a a n jp n j i i k n m takto
p omlo al nik o h om ný h ani n tal. S ým po n n m a
mo o t p o l l po l m m . N a a l pln o n m n
k ými a p kt k ho n a o il j j hla n n ho
o an ho a l n ka N j ho P na. Znal P no to h a j ho k ok a
in napom hal k t n n o ho pl n . K P n o
po o al p ali na n j ti pohl . J iným l m l tlil
N a a j o at o an na t ho n ho i ota pom hat jim
o hno t o o o n kon n ho i otn ho l a a it a jim
o t alo o h an a lo po ta no o hn j ji h hmotn pot .

K N a a kon il ými pok n J hi thi a m po ko al a kl:

„Ó n ný m i ptal m a j m ú p ný t i p ma
p ho ohat t a man l t . P o m po mi jak mohu v
t hto h o hno t ú p h .“

N a a kt ý kon il j p o lo p t mito t mi ot kami

o po l: „Po n n p ma j ú p n -li k poko a p n m
ho n ohat t p in ú p h j -li no i o no po o
milo a a a ú p h man l t po a j k j man lka oj m
a o ti a po o potom t o.“

Na ý h pok n i i l: „Ó mo ný k li po ta j o to a
l p o t p ti l kt napa aj li i   —   na m n ho p nk
ta h hn la o ti m li a ha o ti.“

J hi thi a N a o i op t poklonil a hopil j ho noh lo :

„Zaji t in m o j i kl. T mo lo a o ila m po n n .“
J hi thi a po o n o po l na hn N a o ot k . K
oml il m m po hnal lo : „K l kt ý n kon
po inno ti t it n ta tn a na kon i i ota n po h n
to p o n k la no ti.“

J hi thi a ht l o N a o t o n mo n h n h oh .
P mý l l a t o m po ta il Maja n kt ni h o n . V
p tomno ti mnoha k l a m ni t ptal: „Ó n ný i i
ok to at hlo t m li po l m m . P o m po mi o
h n mo n h n h kt j i pat il. V o n n kt ni h t
m ?“

P n n po al N a a po o n pop al o tatn n i t k o
ni h na h j . K o o l h j In j ho ni a k o Jama ? Kt
po hnan lo B ahmo i j ho ni? J hi thi ota l o al
itý l. Cht l o t kam o li j ho p ko l k lo
min lo ti. Z l t htil po tom a o l n o o m ot i
P n o i. Do hl P n n j hn ? J hi thi a n t p li o k al
N a o o po .

N a a pop al lkol p n pat m p n m oh m po naj

Ind o . In o a ň j to pa t jó an lo h n tn t t
kilom t a to jó an i ok a jako l n . Dok o ptýlit
m t k úna la o t i t a h. In a n n n
j mnohmotn po o o o n ko no a n amk a o n
lo tn m o h . Na k k m n k gi lan mnoha o t n . Po ok
m o o n n K a Sl a a V n no t. N a a jm no al
hn m a al o o no ti kt k li oh lo . Na j ho o j
p tomna V a Int lig n a U no t t jn jako O t Do o inno t
N o n t Zi k a Ro ko . J tam ak j n j iný po m ký k l n mý
hi to i k l-m Ha i an a.

N a a pak pop al Jama o ň. J j o loha in to t n h

jó an a j h ohl h n h n . N n n p tom n ný h
ol ti a o ah j po m moho jak li tak n tan to it. Na
p n ho majit l m to at po l m m . Po l m a p a m
ok Jama i o o n n Ča a Sm t a o klop j ho n tn i io .
Sh om n a h o a tan m gan ha o a ap a a h j
plný n n ký h pa f m . N a a jm no al o o no ti kt
Jama o l h j a t nto ý t ah no al hn l
J hi thi o o a po P n a.
Pot N a a pop al Va no ň a pak ň K l ohat t .
J ji h ohat t p kon alo hn p ta    —    l pln lata a
ahokam a o alo ni h mno t oh a i i ými mi
kami. N a a po l J hi thi o i i o B ahmo ni. P a o po o
t to m ti k n n l p i l it n ot m ka ým okam ik m na ýt
ný h n pop at lný h t a . J t o na n ký h ahokam kt
n t l m n j o t n a pa jako na o lo i la la tn ilo .
Tato ň la tn i n po l h li a a n t l mo ň j
t t t h k o n j . B ahm n o klop n o o n nými
po o ami M li P o to Po n n Z k Dot k T a Ch ti V n
P o h i l a P otn h P in m . P tomno j tak Sl n
M hn h a o h Ra o t O po A k Po o m n
T p li o t Mo o t O p t n Št t a hn V .

K N a a ho o il o n m n n h a p p h B ahmo n
J hi thi a a j ho at i li a na lo hali napjato po o no t .
V jm no al hn hla n pat ia h oh a oh n kt B ahmo i
lo .

K N a a oml il J hi thi a m polo il al ot k . Cht l t

po h n ný h k l min lo ti o hl In o a la po
Ha i an a. Tak i p l a m N a a po l o m tk n
P n m. Co m P n kl? Jak m n n Jama o h om n
a ?

N a a tlil Ha i an a o hl In o plan t p oto konal

lko o t a új . Tato o t nam n po o it i hn o tatn k l
a o at milo a tati m hman . To lo p ino Ha i an o a
ýh a n ho po ta n m i mi o tatn mi k l . N a a pot
J hi thi o i kl m p o n ho o P n a ka . Pok J hi thi a
o n kon o t a úja pak on i P n o hno In o a
k lo t . P n til j ho no j o n n p ip a ni t to j in no
o t konat. Pok o ú p n ot i no n i no tkaj .

N a o i i J hi thi o i lo ja n oho p o t ni t m
J hi thi o a úji l j la tn l . B la to o t o ho
pl n jak a it t mon ký h il. Na Z mi t o ilo mnoho lý h
k l a k at ij kt m J hi thi a p ah j n m o ti p mo i. A
pot m a új p o t a j n t h m po a tano it po l m
t o no t a tno t. N a a o hl l po p ti at h kt p nm
poko n li. V l jo a K i no i kt ý i j p l po t jako
n t oj k pln n to h op to n ta it na Z mi n o n t .

N a a na kl: „P oto ó k li m lpo to t a úja. J to

p ka n tan . V t m p i j j m ah j n . N n o h m o D ak
n ot i p ji na t it K i n j ho l j poh lý t nto
m .“

N a a tal a al na t a J hi thi a ho po al at K i n
pozve k op to n n t In ap a th . N a a o hla il a P n o i
j m i j ho pol n k m poklonili. Ri io pak o m ti ko ilo
zmizeli na obloze.

***

Po N a o o ho ili P n o i i na l pokli n In ap a t al
J hi thi a p m tal jak mohl o t a úja konat. V l
a j n m n ohat t a tak p o a n j ho k t n mo i na
mi o tatn mi k li. Jak to k mohlo ýt mo n ? B li t al ji t
k lo kt ho a ho an ho l nik n p ijmo    —   nap klad
mo ný D a an ha Maga h . B l lot ilý a ji o l hn o la ti
h ani j ho k lo t m. J hi thi a okon o l hl
D a an ha po a n k l nil úm l m o to at j Ši o i. B l
ti o ti ý a ji i pl no al jak mo n a k ho t n . N l to
l hký p oti n k. J hi thi a pom l l na K i n om m
a új m po a p o t po J ho pomo .

J hi thi o o k lo t po j ho p o j n k talo a o an li
o ni o no ti. M li o i j n p li a P n o i na hn o an
hl li jako na o o in . J hi thi a jim l n ot m a nik o
k lo t i n m n ho al n n p t l t . Ča m a al ýt n m
jako A ta at „t n kt ý n m n ho n p t l “. D k j ho o n
l li pokoj ni i oho a k lo t p oto n lo ti no ohn m
n mo mi ani nými jinými p o n mi kata t ofami.

J hi thi a kt ý t l a o al o o ti olal h om n mini t a

. K i hni li o l hl po a n komnat p n o k n
an Maja a ha J hi thi a j o lo il a j ho hla a n l jako hl oko
n j n: „P ji i konat a új . J liko m o to po al
n ný m N a a j mi ja n i to n po h n p j i oho .
N to m po l na to to Z m mpo al p ji i plnit m
oh a l t N j ho P na.“

J hi thi a tak p pokl al k k o ti po al K i n mohl

a it a l m i mi p tomnými t n jako n j ý po ta n
o o a. To p nilo P no l a po ta n po l m t . K i na j
na n i n j n n j m oh B ahmo i a Ši o i. J hi thi a
o k al j ho o ti ú a tn tak tito oho tak k j li
i li t at K i n jako ho an ho na a no t J ho po ta n i
t mto o t m mimo po h no t.

Potom p oml il Dha mja: „Ó k li j i ho n t t ho aným

l m tohoto ta. P oto kon j t to o t a a jmi toto po ta n . M
a hn m t ohň a m p on t po tn mant . N jp ti
ak m po olit l i ta. Pot n po h n tan n po ným
k l m l i Z m .“

S ol n m ho kn a J hi thi a o al p o jak
postupovat. V i hni ho li na tom m l n p o l n po a it
K i no n ot m ji t po k tn n om lno a . J hi thi a pak a al
m l t na K i n j t t o no t a mo lil a m p i l na
pomoc.

Kapitola 16: MOCNÝ DŽARÁSANDHA

K i na In ap a th op til a o j l hl o D ak k Ho p i
t p o m ta tali p n p t l an tn a o an . N jp
na t il k l Ug a n a m al ú t potom po a il Bala m a
nato l na t it man lk a n . Nakon to pil o pal
hla n k lo n R kmin a i o po in l.

B h mn l j h m K i na o l hl o j in n po a n ni
P n o . Sl l tak S ha na o il p n n kt ý o tal
jm no A himanj . Ra o al toho P n o m a a ato il j
op t na t it.

Ka ho n ho il o n mo n n S ha ma a Nm mohli
tkat o at l D ak . T to ň po ta il Vi aka m a hit kt oh a
m la t l tn la tno t ka ho k o o n to pil a ila esti
h hmotn ho t p n    —   hla n n k klam t a m ti.
Jakmil K i na to pil o n poklonil k li Ug a no i a pak l
na latý drahokamy kl aný t n. P to n l k l m D ak l
n n a n j l it j p tomný h o o . O an nali J ho o k
po ta n a po a o ali Ho a ho p i o n ho l t pot o
oo n hl p ho ho k l Kan Ug a no a k t ho na a a il
j j ho h o l .

K i hni a ili ni li po ol ni a i tan n iah n i

a Ja o a ili. B hmano ito ali k t xt a p on li
h mn a mo lit a n n la h a n m i ang fl t n a onk a tak
t o n na tk la t . K i na a Bala ma t ili ný h
p ta n a p ipom nali Sl n a M m i mnoha mi plan tami.

J noho n pot o K i na o tal p o ot n Maja a h

p i l o n S ha ma i in . K i na m o olil to pit a on l
pjatýma kama. P ta il jako k l l n ho ú m    —   j noho
t h kt o l D a an ha. V p l jak j k l Maga h t l
úto n j jak nil ti p mo ný h k l a jak j pot pný h
po m nk h o o n p ip a n j a t. J m po a ilo t i a
p i h jm n m o tatn h k l jako posel.

„Ó K i no ó n om ný p o m T o o o n na ho oh ho
po ta n . D a an ha j ilný jako t ti lon a p oto m
po a ilo n nit tak jako l mo n t a o . J i n jmo n j
oo a a ji la ka ý k t m kt T hl aj úto i t . Za a
p oto p o m o na t t .“

B lo o n mo K i na D a an ho ji mnohok t t tl a
poka ho po a il al lot il m pano n ko i n jakým p o m
po a ilo a h nit i i ot. D a an ha n n i l K i n a to a il
Kan    —   D a an ho a p t l a t . V na Kan pom t t
D a an ha opako an k l p oti Ja o m l oh omn a m
al ta la poka ni na a on til o t n o ho k lo t a
oj ko o no il. Z t i K i no i kt ho la j ho nit ak
nepolevovala.

K i na o itn pohl l na po la. K h tal o po t to pil

n hl o n i i N a a. M p to pil p K i n kt ý ihn tal
i ými mini t a m ali n poklony.
K i na na l m i a lo a o o n j j til a ghjo . Potom kl: „Ó
m i m i oh j p o n op a o ým po hn n m t n i m .
Dok n om n to at t a p oto n . Ř kni n m p o m
jak p a P n o m a jak j o J hi thi o pl n ?“

K i no a ot ka la l it . D k m ti k l l i
J hi thi a p j konat o t a úja o nam nalo po a it
D a an h .

N a a o po l: „M j milý Pan m Ti n n ni n n mo al
p to j n jako o jný lo k a p oto m pt . Moh Ti p oto
lit J hi thi o a l a j ho k lo t j t jn n o h jn jako
In o a Ama at . N n to konat lko o t a úja a apo al
p o ni n tn p p a . P mo l a p i l do Indraprasthy a
pomohl m . Po al m a h m p i l a po al T .“

K i na po ko al N a o i a t to p ao til k m hla n m
i U ha o i: „Co ht m l lat?“

U ha a o po l: „Z m o hno t o na . K
p j o In ap a th mo n m at an i konat o t a p i o it
D a an ho k . T n n n h om il tak o o k oj ko j iný
p o jak ho m m po a it j o oj m p oti m i. J n j iný
lo k j hop n m lit pa    —   Bh ma. Pok Bh ma p ij a
D a an ho p t oj n a hman m ho at k o oji.
D a an ha j n m t m hmano i nik ni n o m tn . M j milý
K i no m l Bh m o Maga h op o t. K m na l k
abys mu radil, zcela jist o oji p j .“

Sh om n alo naj o j o hla . Ja o i ji p t m hl ali

p o jak ý ojn ho D a an h a t. A toto lo ýt o la
o ým n m. K i na t o hla il o In ap a th .
Ukli nil po la n ný h k l po al o ol n k o ho k l
Ug a n a ho ot Va a a pak tal a op til h om n.

K i na o ho l o to at k o ok alo n h o a mi
l n o in o In ap a th a p oto a il Ja o kol m o
lo h ho p o . V i hni pak op tili D ak na ti h latý h
ko h o ný h p k h m a p apo a k oh n
t k a la t . Z h t an j o h aňo ali oj i o oj n m i a
o t p na moh tný h ný h kon h. V n n m l na
no tk h a a nimi n li ý i m l a o li o a pot n na
al ko t . K i na R kmin j li p o t p o na ko n m
D ko a D ait o K i no ými o o n mi l nk .

P oj li p o in i mi Ana tha Sa a a K k t a p k o ili k

D i a at a Sa a at a pok a o ali p Paň l a Mat j . Kon n
o a ili na ok aj In ap a th a nap lali po l t o j m lo
P n o m o n mit ji l .

K J hi thi a o l hl K i na j na t k ikl a o t a ihn

p hal ými at m ta a Ho po a ili. Na il k lo kým
h nk mh ta ným hman m ito at po tn h mn V .
P n o i potom K i no l k pln o jali a uvedli Ho do
In ap a th . K i na i l m to j la no tn o no gi lan ami a
f o .K j l P n o i o j ji h pal li aplnil ti o an .
P o Ja o kt ý Ho n l o al j n n maho p o al h tým
a m. V i hni li op o ni o k lo ký h t t p n mi o an a
mi o o no tmi In ap a th . K i K i na o po in l a o t il
a J ho o ina to ala p i l a n m J hi thi a a i pol
p oml ili o a úji. „M j milý K i no p ji i konat t to o t al
n m a p ji. Ř kni mi o j p o m n jl p . V m o kn
j n p o m o o. P oto p i o ho o n o tom o lat pln
pol hn na T lo a.“

J hi thi a l ni o klop n at . D ali na K i n v

o k n J ho a a t jim p itom o tlo ala mnoho a n
an ti i n ký h ahokam a a ný h h. Do na tal ho
ti ha pln ho o k n m a n al tl m ný m h mn p on ný h
hman kt ý o n ol hal n al ký h h m .

K i na l kli n kama kl n . Sl n o o n i ými latými

p k Ho l h o al ma ami a j i pa h p . O til k
J hi thi o i a kl: „J i h ohl h p o ilý p o t o t
a úja a t t ho aným l m l ho ta. N jp ak m
po a it mo n ho D a an h kt ý t o il mnoha al mi l i t m
n po a it ln poj n t . Ro il o l na t n t Z m a in
i l k na al . On j n j t p k ko t ý h pl n .“

K i na potom jm no al lo hý nam k l po po j h
D a an h . V i hni li K i no ými n p t li a mnoh ni h
pl n lý h l t h On i Bala ma n j n j h it h po a ili. N n
 j notili po D a an ho ým n m a poj no l j ji h oj k
nebude mo n p mo i. „Co t na h j ó potomk K ? Jak h
p mo i D a an h ?“

Bh ma ko il. „N lo mo lat a m a D a an ho i
po ta ila na j ho la tn m ú m . M li hom ho at k oji m
p oti m i. M m o t l na to a h ho po a il a T K i no j i
k ným iplomat m. A na a p in t t . V jm
t m t i o Maga h a m ho. J m i ji t ú p h m.“

K i na o po l: „To i m l m i J . A mo ý U ha a mi po a il tot .
J m p ip a n op o t Bh m a A n o Maga h a hom
h n m D a an ho i p i o ili m t.“

J hi thi a i n l ji t a n kli n popo l na t n . „Jak m moh

o olit o j t j n k li m jm ?“ ptal . „Jak moh i ko at
i ot Bh m a A n ? Oni j o m o i a T j i m m l ó K i no. B
kohokoli h n ok al l t. N ho t . M l m ani
Jama a n ok al D a an ho i lit. P o m p tt o a ho
o ho n t ojo at n m. V m to h po at a új . Z
ýt n o a it lným l m.“

Z J hi thi o a hla a n ala nal ha o t. J ho l ka k K i no i

a t ala hn m l nk na K i no o ko t a n p mo it lno t.

Potom p oml il A na: „Po h m o p o l l ho atno t a

o aho . Jak m m jako la o i o no t ta h p n p t l m?
J m k at ijo na po inno t j ojo at a j -li t a polo it it i
i ot . Ž ný in p o n n m ýt n n j n ojo at
D a an ho a pok it o o o it n n k l . Pok n p j m
li n m o lo it j m k ni m . Tako o t a la ho
n m t.“

K i na o hla il: „A na p oj il ha m o n ho o Bh at .
N m k n p m m t ani j m nik n l li
n m t lno ti k o hlo hý n m oji. Mo kaj n p t l m
j t a po ta it it m l a iploma i . St tn m t
D a an ho . B ho a ij m n o ami a iti to p m na n a.“

J hi thi a potom a al aj mat o po o no ti D a an ho

min lo ti. K i na m tlil na o il k li B iha atho i mo n m
 l i Maga h k m j n i i po hnal m t na. Ri i al
B iha atho i a o n mango p o j ho ta k lo n al k l j o lil
na polo in a tak mohl po t o j ho k lo n . Ka man lka
pak po o ila po polo in t t . T hl k lo n o polo in
poho il l k j ala k a jm n m D a . Spojila j a t
n hl k ik m o ilo. D a tila t k li kt ý j pojm no al
D a an ha n oli „t n kt ho pojila D a .“

K i na o al: „T p i l a tohoto D a an h ni it. Bh ma ho

po h o oji a ij . D a an ha ojo at n o m tn . P oto n m
ó k li o ol at na t .“ J hi thi a o hla il K i no o to ho .
„K i m T o m l am no na t nto l ó K a o D a an h
ji po a ji no a m t ho a hn n n k l a p op t n .
Z la ji t o Bh m A no k t t na t mto lo olným
l m. Ó K i no o j n mo n p o toho k o T m a p o ?“

T i h ino o ho li a it okam it . O l kli jako n tako

t nti kt an lo ho kon t ia a n n aj o milo a . K
opo t li In ap a th pa ali jako Sl n M a h ohn . Pl li
hn m i D a an ho i a j ji h t la jako hn la. K li i li
jakým o ho l n m k o ili m ta po a o ali D a an h ji p m
a m t ho.

P to ali po mnoho n m m na ý ho . Nakon o a ili k kop i

Gó atha o k mohli pat it D a an ho o hla n m to Gi i a .
Rozpro t alo pot l a j ho j a a pa o o t k m
o ali na k . P k n la a pal j ho t ila a m to
o klopo alo p t moh tný h kop po o tlý h o k tlými t om . K i na
kl o ma P n o m toto ú m p nými a a ta l
amotný Man ot li t a.

N j t p ti kop Čaitjaka h nil hla n m t ko n . Ti

h ino na n j to pili a a ali holýma kama o it j ho hol k.
V hali ol al an a j ji h p i in n m a ala o at p a. Na úpat
kop t l moh tný n k ka kt ho D a an ha k i
a il. J n ú o n n l po lý m a D a an ha na n j n hal
no at n t l . T m ht l a o at ka ho k o j n pom l l na to
m to napa n . A na K i no o ili buben na kusy.

S to pili kop a p l li h a t hno okolo m ta. St

tal p k ap n t t k tito t i nli hmano takto n o kl
 to pili o m ta. Bh ma j l li mi k k lo pal i. C to i li
mnoho l ka ý h a o o ný h o ho . K k li kol m
p o a a k tin ali i gi lan a po ili i j na k k. Vk li o
D a an ho a pal a nam ili i to na hla n n o k p k l
konal o t.

U n hmano Gi i a i po o o ali n ta tn nam n kt

n tila ni o ho. Po a ili p oto k li at po t a kon o t k
a hn n la. K D a an ha lp plano m ohn m pat il k
o p i h t t i mo n m o n tak a o o n gi lan ami.
Po a o al j a hman a ihn po tal a j po a il lo : „B t
t ni.“

K i na k li kl j ho a p t l li a o p lno i n p oml .
T h m l ú l n t . K i na l o k lo li
ka m hmano i okoli i p t ik p i l t a o p lno i.
D a an ha j to al m pal i a o n mil jim j o p lno i
na t .

T no i D a an ha to pil o j ji h pokoj a til t i ho t

p p anými o a a a o al jim k po k t j hojno t ml ka.

J ho ho t ak t n i a o m tli. K i na kl: „Ó k li p i li j m t
po at o l tn milo a . J i n m t m hman m o i
p j . P o n n ho lo ka n n ni o n mohl no at a m. I t lo
l o to at ho n m m . Splň t na i o t p o m.“

D a an ha i j p ohl l po o n ji. V ý h a ný h o h a
mi gi lan ami n p ipom nali n hman kt a o pat il.
J liko ak tomto p l k p i li a n m a ali ho o milo a n mohl
o m tno t. Ř kl: „D m m o po t . V t i ak ý h
o h a o o ni k t jako hmano n pa t . Va lo h pa
pot n on ant lo o pa to p ipom naj km n t om . Va
n o ji o t ti . St hli j t hol kop Čaitjaka a to pili j t o
m ta jako n p t l a hn li n . Tak j t o m tli m t n.
Tako ho n p l n p t li. M l m j t k at ijo . O po t mi
tn n ot p a a o i amotn k l .“

K i na na k l l o ý pohl o po l ú m m. „T po n mka j
ý ti n . N j m hmano . Sli n taka moho t k at ijo i
hmano . A p n omn j m n p t l . P oto j m
 to pili o t ho m ta n iln a o m tli t t ni. P i li j m
a hom t ali k oji m p oti m i.“

D a an ha l p k ap n. „N pom n m i h m k n jak
l il. Op a n p hal j m ný lo in. T n k o napa n
n inn ho lo ka a t nto h h o tan o p kla. V pln m
po inno ti pol n k t h n m o an a nijak jim n ko m.
Pro m po a j t a n p t l ?“

K i na o lo n o po l: „Ó k li a t p j m n koho k o i p j
a tat tojno ti k lo k ho o a l m t p nit n o n t .
Jak m po a o at a o n ho k n tolik k l ? Dokon j
amý l p lo it jako li k o ti R o i. Za h t t mito k li jako
at    —   k o k om tako ho h n ka jako j i t l n ho
tako ho hop n? Z la ji t kli n l k ý h h ný h inno t
n ot kon ka m j n om lný. I k im l ti nik o n o n
t o pý h o t m . P j m i a ajat k l p op til. V
j m K i na a tito a j o Bh ma a A na. N n plň o po inno t
k at iji a oj j n mi j t n . B p op t k l n o o
la Jama i.“

D a an ha o m l. „To j m i mohl m l t. M j ta ý n p t l
K i na p i h p t oj n na m a t a koli o to ji tolik t
ma n poko l. Jaký h h j m p hal n nmk l k tm h i
pot it Ši ? V hn j m tn po a il it . J t mým p m
nalo it nimi l li o ti. N p op t m j ta h T n o t h
o .B ojo at h om m oj ko o ojo ho ik n o
m t m po ta m m. N o p j t -li si, budu bojovat t m
k o n j to ah no t mýma kama.“

K i na pohl l na a p t l . „Ro ho ni m D a an ho. V

i kohokoli n k pa m p oti m i a t m at n po o n .“

D a an ha al p no t oji Bh mo . K i n A no n po a o al
a o p ho n l . Po Bh ma m l ýt o tat n ilný.

Bh ma lo tn m la l p ti. S a til o o a lo tn hl l na
D a an h . Doho li tkaj a ý ho l n ak l o l
p ip a it na pa .
D a an ha n hal hman at na n m p on j p ni k
h mn a pot l i t lo po tnými ma tmi o to anými oh m. Pak
po a il na t n ho na a al m la o p n ho l . S l kl i
k lo ký at a o l kl i j n n o k . S ý ho m l n op til
pol Bh mo m to. P o n ho p o l K i na o a k m n oh .
K l p ip a il a oh omn k j ojni . O a ojo n i ji h
hopili a to pili o o m n p o a o hnan a n p mo p
m t kými anami. V pa ali jako a mo n l i o n aj j n
na h ho. Na nam n an hman m hli j n na h ho a
ými k ok o h li mi.

O a mo n h ino ali p i t tn t moh tný . U t o ali i

mo n ú op o n i ými hl nými nami a o j ji h k j p i
n a h o l tal p k ji k . Jak tak to ili a hý ali p ipom nali a
tan n k na j i ti. Di k o lnilo j ji h m n m a h n k j m. Z
h il a aho ali j n h ho al ani j n n to pil. O a m li l
jako t ti lon a p i a h k j m j n m li. B l o ak j
napa t a p oto j o ho ili a pok a o ali oji holýma kama.

Ch tili j mn po k k m a l li po a n . Hl ali p l ito t jak

a it ho p oti n ka k mi. Bh ma ho n p t l l a na il j j
o tit pa mi. D a an ha p o til a kopl noho na t
Bh m o no h . M hali kama naho a ol a jin j a li
t la. Z i nými p tmi m ili ú na ito t p oti n ko a t la a pak
j naj no n hali opa no t úpln n kam jinam. A na n la j ji h
ýk ik a o nami n j n j h ú . O a li k nými pa n k a
no a no p li mnoho ú a ný h úh ný h man . S ali i
na j m pa a pa a oh omno ilo tili na j m. V ali k
p ipom naj h om o la h a ojo ali t al jako oji l ný h
lon .

Kol m a n hl kl po tný a . O an h t p i li po at
na pa a p i pohl na o a pol m ú a m ani n ý hali. Z k
h j a n p ipom nal n n h om i pa aj út . K
l li kol m j mn m n m i o t la. Ani j n
ni h n p oj o al n mk úna a tak oj pok a o al po lý n a o
pa l n . K tm lo pa l o al ho na p n.
D a an ha po al Bh m a j ho a p t l o ho pal a ta al se o
n jako o ý namn ho t . A koli li n p t l D a an ha til
a nj t t.
P t ho na pa pok a o al a op t t al po lý n ani n kt ý
o p kal ý a n j p ah . K na tal i hni no
tili o k lo a pal .

Z pa tak t al a t o m n . Bh ma a nal m t po it na ani

nik n kon . Z lo m n n ný p o jak D a an h
p mo i. I k l til i m p oti n ko i p kt. Nik p t m m
pa m p oti m i nik o n o nal al t to pa alo
P n n j n p mo it lný. D a t ho o m ho n K i na
am l l jak Bh ma mohl oj kon it. J liko D a an h po
na o n pojila k a K i na l tomto poj n j ho
la ina. Bh ma ho m l o t hno t .K l Bh mo on m
poli K i na al t k a po ln ji o t hl. Bh ma n nak po hopil.
Na l p l ito t k m po a ilo D a an h a it k mi a to pl
m na noh . Pak ho hopil a ho noh a p it hl ji k o . S
ohl j m m pak o t hl D a an h na a k o iti k hla .

K l m l ýk ik m kt ý o l hl po l m m t . O an j m li
ot ni a li po at o talo. Na li Bh m jak toj na ma
polo inami a it ho pano n ka a i hni a ali k i t: „B a!“ K i na
A no p i to pili k Bh mo i a ho o jali. V i hni t i pak tili o
m ta a na ili D a an ho no i D ajat no i a n ho h
p op til hn ajat k l . K lo p i li o m ta k ali K i no i
po t a t ali Ho.

K K i na o ma P n o i l D a an ho pal i i hni
ajat k lo kt ý h lo na ti jim poklonili. J n ni h jm n m
h o lo il K i n : „M j Pan h p m na tp n
D a an ho ý h k h j ý l k na i h h ný h in min lo ti. T
i om j m to jak n poko il lo k t no ti nmo
n ot n to p im lo t fal n l . B li j m p n na o l a
po ta n a j n j m o tatn mi k li ojo ali o ho ano t a ohat t a
tak p o ili m t mnoha li . T j m mo n a o fal a i m j n
na To . To j na lik t t .“

K i na p ijal j ji h poklon a a il at o tano j lo a o l n . Potom

jim kl at t o ý h k lo t a p ijmo J hi thi a l
ta. P n o i konaj o t a úja a oni i hni j m li
ú a tnit.
I D ajat na o hla il t m p ijm J hi thi o na l ak l
K i no mi n l ito tmi ko no n k l m Maga h a il p o N j
ipoP n o o o p t o In ap a th . Po n at K i na am il a
J hi thi o a kl m : „Ó n jl p k l k p ni o j
D a an ha m t a n n k lo na o o . Bh ma i A na j o
i a a .“

J hi thi a a o t o jal mla at i K i n a kl: „T oj milo t

milý K i no l o hno t hokoli . V k tk po p o t ni t m
T oj l m n k o p oj it o l . J m k li a l i j n pok to
o ol . A p to j i n om n S ho aný p o tý t ký h t a
n n i ti t p j na n k jako o jn li k to t.“

K i na m l a po al J hi thi o ol n k o j . J hi thi a pak

il at m ah j n a úji a K i na o hla il t o t.
N jp i ak P n o i o m t po o it o tatn k l Z m . Po
o lo n K nt a D a pa na to pil K i na o ko a al p t
o D ak .

Po K i no o j kl A na J hi thi o i: „Ó k li la tn m l k
G n a a to l n pat lným mno t m p pol hopno t
po t j l to . Cht l h at na ýp a a p im t k l
ta a ti platili aň. Do ol mi j t na a po o it i tam hna
k lo t .“

J hi thi a o til: „M m ol n ó Dhanan ajo. V j na t

p ni ý n a po hn n m hman . N po h ji o tom o
t t na mi.“

A na h om il lk mno t oj k a an lo ho a il na .
Bh ma op o o po o n ho po t o oj n al na ý ho
Saha a na jih a Nak la na pa .

Ju hi thi a l n hl kami na to mo i ji konat

a új . T m o hl mnoha naj no . J ho n ný ot l
po ý n o n j ho n on m t n o h jn l na t
n o nt a o lo n j l it j Kin t ali na mi
o tatn mi jako N j Oo . K l t a al a it Dha mjo a
o tatn mi n nými hman m k lo t o p p a h na o t a
o ta il i Vj a a a m po k tl al a .
Kapitola 17: OBĔŤ RÁDŽASÚJA
A na la il na m o at l k m ta n ú p h. N j po a il
k l K lin pak Ana t a Kalkatt . P mohl mnoho k l na o t o n m
ta l Sakala a pot t tl mo ným ojo n k m k l m
Bhaga atto . Bit a n m t ala o m n al k l nakon po l hl a p ijal
J hi thi o na l .

A na pok a o al na . Do a il k ho m a po a il mnoho
a a ký h km n . K o l o Ka m p mohl m tn k at iji a pak
p k o il Him laj. Na o n j l m o ý an kimp i
polo o kými to tmi o nými n o jak . P ho li k a m
j o il a p o oko al k l t m oji al nakon iA na po o il i
j . Potom o l mi g hjak al ho km n n ký h ojo n k i mi
o ý ano gan ha .

Nakon o p l o Ha i a i m o ý an n mi K o i. Na
h ani h m o t po ta il tk mo ný h a moh tný h t
lo : „Ó A no o t to m li to pit n moho . Pok o to
pok t m i ým oj k m ah n . I k l hop n
sem vstoupit, nic bys t n i l p oto li kýma o ima t to mi ani j j
o at l n pat . V at . N n ni o mohl o ýt. T l n
ta n j i tak o tat k ú p n . Pot il j i n a a o t ti m a .
Co i p l?“

A na o kým to t m ti poklonil a kl: „P ji i a

J hi thi a tal ho aným l m. P ij m t -li ho a l t to i
Z m pak mi p o m jt n jako aň.“ S n K o i h n
A no i no ali o o k mno t n ký h o a p k
lo : „V m t i t oji at i j t n n l n iN j ho P na.
J t na m po hn n m. K j t t n .“

A na potom k ým kaným ohat t m til o In ap a th

a p a il o m ú p h J hi thi .

Bh ma m it m al l moh tn a m na ý ho . N jp
na a il na Paň l kt a o t p ijali J hi thi o na l . Potom
oji po a il Gan ak Vi h a Da h . Tak j noho po h m po a il
tk ý ho n h k l . Pak o p l o Č i k ho l n p ijal k l
Ši p la a ptal ho: „M j milý n P n a o ho l lat?“
Bh ma m kl o a úji a Ši p la m l. P ijal po n a o hla il
J hi thi o i p aň. P to m i n m a K i no pano alo ta
n p t lt P n o til jako p a li a mo n l . Bh ma n j
tal jako ho t n kolik n a potom op t al na t .

B h m ni h p mohl k lo t K m a Kó ala i Ajó hja. Do a il a k

mok a m na úpat Him laj a hn k l tomto k aji ta i
podro il. Na t o tamt t tl mo nými o Mat j a Mala .
Tito o n k at ijo n po nali nik po k a p n na o l a
po t p li Bh mo po a a k at p ijmo J hi thi o na l
a koli iP n o m n n p t l t n tili. Nakon ak Bh ma
porazil i je.

Diploma i i ilo i Bh ma po o il tk k l . Mno ni h k

n m po ji p ipojili a J hi thi o i o In ap a th p in li aň. T
k l kt o m tli t P n n a il. O tatn ho o a o ali
na ným ohat t m tak na h om il o o k h oma lata t a
ahokam aho nný h l t k ant lo ho a pok ý k ko
ko l a lono in a to nalo il na h t lo h ka a an lon a o l .
Dokon po a il i mo n ho Ka n l Ang a hn o tatn k l t
o la ti kt Ka no i i D jó hano i a ho ali no t. K t il
na tkami a a ký h km n til nakon o In ap a th a
o kal p al J hi thi o i.

Saha a h m ho ta n na jih po a il mnoho k l jako li

Šú a na A hi a a Danta ak a. Do p l o K nti hó o a k lo t
k ho j ho l k pln p i tal. O tamt al p mo i k lo t
D am aka Š ka a A anti. P k o il k Na ma a o a il o
Bhó akót k ojo al lo ho it k l m Bh mako . P to
l Bh maka P n o m p ni naklon n a m l a o t j ho
a R kmin tala K i no o hla n k lo no ht l ko t j ji h
l . Po o n h oj p ijal Saha o ý h ko po k .

Po o n jako j ho at i i o n Saha a po o il mnoh k lo t

iploma i i ilo . Po p ho o Mahi mat t tl k l m N lo
p t l m oha ohn Agniho. K Saha a lil k li it pa alo to
jako on i l j ho a m a li j nom ohni. Z m l hl
plam n a o klopil j h t an. Ti oj k a ko ho lo na
pop l. K k Saha o i p i l il oh ň i l j oh o n i j ho
la tn i ot. Po hopil na n ho úto m Agni. R hl t to pil
ko a pokl kl mo lit k oh ohn : „Ó n ný j i ú t oh o
ni h kl aj hn o tin . V po j t l V aj i
o t amotn . Ó n j n n j oh p o m o a m oj mo . Ó
no it li h o tin n kla J hi thi o o ti o t n p k k .“

B h m Saha o mo lit plam n po t pn poha l . Potom p

n m j il amotný Agni a kl: „Ó potomk K a taň. J n j m t
ko l. Zn m t m i m t ho at a Dha ma i. J m
ným o h n m tohoto m ta al pomoh m o hno t a i h l .“

Potom l Agni a k l m N lo a kl m at p ijm Saha mi

po tami a p m aň p o J hi thi . K l tlil jak i j ho k n
a kala Agniho an n jo oji. P oto h n m to a k l na
j ho pok n o hotn J hi thi o l p ijm .

Saha a pok a o al l t a p mohl n km n li o o t

tn j noho mo n ho jm n m K lam kho . B li to k n i k a a
li . Tak l p tno it Vana nými Main o a D i i o
Ki kin hji a nakon o hla ili p ijmo p a li o l
J hi thi . Po l hli m tak Ni o Ja ano P n jo Da i o
An ho T la no a mno al . Nakon o o kým ohat t m
til o In ap a th .

Na pa i Nak la po o il ho nat ú m po ni h p i l po t a
po a il Mattamajú ak Ši i T iga t Am a t a Ka nat . Do a il o
Ma k ho j ho t ý Šalja l k pln p ijal a no al m p o o t
o hl ohat t . Potom al po o it i km n ml h a Ja an na
pa n m po .K na t to to t an pln p o a il J hi thi o
ho ano t tak til o In ap a th .

J hi thi a a o tn p i tal hn at p t j ji h ýp a . J ho
mo i t ji nik o n o o al a j ho pokla na la tak pln ji n lo
mo no p nit ani a to l t.

***

T m na l a a úji. K i na til o In ap a th jak l il

pol no ti ý h man l k a p ný h. S n m o a il i mo n a m
Ja o a V nio . K to pil o m ta aplnily je rachotem kol
ko a t o n m na la t . Ji tak n pat lný o n ahokam
k hP n o a al t m p t kat k jim p al a K i na.
J hi thi a K i n mi J ho p nými n p i tal a pak Nm
po a il po a n ni. Tam m kl: „Ó K i no j n k To mi
po a ilo po o it i lo t to i o Z mi. Stalo to j n T o milo t .
N n i p ji no at hno ohat t hman m a Agnim no it li
o tin. P o m o ol mi konat o t a úja.“

K i na po h lil J hi thi o tn tno ti: „N n po h o tom i

a lo ýt ho aným l m. V kon j t to o t. Pok
úp n to po a o at a j la tn ú p h. V il ji o t
o o a l m a h ti pomohl. P i l Mi n jako l j m
p ip a n po l hno t t ý h pok n .“

J hi thi a Vj a po al at jm po n o ti a t m ho tano il
hla n m kn m. Za J ho pomo n k jm no al m Jagja alkj
Só am Pail a Dha mj . Ti i hni pol n po ta ili na o l hl m
p o t an t na po tn m m t m ta t o tn h olt .

J hi thi a na il ý ta l p o ti ú a tn ný h k l i t t p o
o tatn t li . Do In ap a th p o ilo n tn mno t hman a
ka ho ni h kal a na p i tano a poho ln to n .

K Ha tin p o a ila k pina n Dh ita t o a Bh mo m

J hi thi a j l k pln p i tal. Poklonil noho ta h ho o a
kl: „V hno m ohat t i m pat m. P o m po o jt jak
m t p n .“

Bh ma D óna i K ipa J hi thi ihli a o jali ho. P i pohl na j ho

ohat t a ú p h jim kan l l t t. O h l k pop
o l hli J hi thi a amý l t to o t m li n m no a o t. I
Dh ita t a l ta tný a po lal J hi thi o i ol n . P n o i
kon kon o ali l na ti a p n t o ali po ta n
K o jako l ta   —   po ta n kt alo o P n o m ti
a .

Bh ma o jal J hi thi kol m am n a kl: „J op a o ým t t m

t n i m p ip a n ho konat lko o t a úja. N po h n
j o milo t N j ho P na. B o ým l m t to Z m . P o m
o ol n m t t t ými l n k a p i l n m n jako p i kt o
hom mohli po l t na p p a o ti.“
J hi thi a po po a Vj a o po al Bh m D óno at
ohl no na a p n o ti. D ano i p i lil o n j la a
A atth m po al at po ta o hman . D jó hana p ij mal
hn a kt J hi thi a o tal a Vi a tal pokla n k m.
K i na kt ý to il kat po hn n hman jim po j ji h p ho
o o n mý al noh .

O tn a n aplnili m o p on j h mn S ma
V .M im i kt pom hali p i o ti li Bha a a Ga tama
Asita, Va i tha Vi mit a Pa a ma Ka japa a mnoho al h kt
to pili h o la t m . Jakmil hmano a ali o ohn
l at latým n in m gh jako o tin na ý h h ko h
o ta ili i amotn n tan . P o ima h a jali oho l
B ahmo Ši o a In o m ta a n . Zlat t i n kol m o tn
a n apln n n tan a m i pa al t jn n h n jako o loha
po t milión m h .

Ri i N a a o ti ú a tnil tak a ú a m hl l na hn p tomn

o o no ti. M i ti i k l pat il K i n kt ý il jako ja n l n .
N a a i il tom p o n N j O o a j p tomna na Z mi
li k po o . Ri i l K i na t m ji t k t ň j n jaký o pl n.

Po mnoha n h l J hi thi a la no tn p ohl n l m ta.

Po l n ho n o ti p ip a ili hmano t o tlin óma. Ta m la
ýt p na n ným p tomným. N jp m li ýt t ni p l ným
o a m a potom po ni k pit o k ho n poj . Bh ma kl
J hi thi o i: „T m l h h om ný h at
n j ý namn j o o no t a t t ji a ghjo . Tako to t n i a lo
t o o    —   g kn p ný n taka p t l a k l. U ti p oto
hn t to k l a hman po naj t m koho po a j a
n jp n j ho.“

J hi thi a ptal ý h k o i to po l ni h a lo n j .
N ok ali ak o ho no t. N kt na ho ali B ahm jin Ši a
al Vj a . J hi thi a potom ot al Bh m : „Ó n jp n j z
K o koho h p tomný h po a j a n jl p ho? Kom
m lo pat it p n t n ag a-pú a?“

Bh ma o til: „K i na m i mi k li jako Sl n m i mi
t mi t l . J m h po h n j n l p n o tina.“
Judhi thi a pln o hla il t jn jako Saha a kt ý na Bh m pok n
tal a ohl il h om n : „Pano n k J hi thi a ht l no at ag a-
pú K i no i. I k j o p tomni p n oh i hni j o K i no i
po ni. On j kon ným l m h jog n a a k t il j h o
ali a i. P o m m al ml it o J ho l ? V i hni o n p tomn
i j o ji t o omi K i no a po ta n . K i na j Na h.
P oto k pokoj m J ho pokoj m hn t o n to ti.“

Saha a l il K i n j t n kolik min t a k oml il i io

n tan a h om n k lo ali hla it naj o j o hla .

K J hi thi a i l hmano a oho j ho o ho n t h lili

a al l ami o h t at K i n . K M na l a ghj a óma-
a n pa al p k k t a i hni j ali a t ali na nam n
ú t .

N kolik l ak lo p oti. Z l t o ho n l Ši p la a p i
K i no t n tal t a k p l t k m. K i na l j ho n p t l.
Ši p la k i h tal o nit k no R kmin al K i na ji o
at n m ni n l a al i ji a man lk m. O toho n j ho
n p t lt i K i no i j t o tlo. A toto t n na n ho lo
p li ! P ko il a a al o lo n k i t: „O nik n m n .
Jak jinak mohla t t tako n p a lno t? Jak mohla p tomn
o li nit lo a po til ho hlap ? S Saha o ými ý ok n moh
o hla it. J mnoho o o no t kt i t n a lo mnoh m
n K i na. J o n n i io oho a i hni k lo Z m .
K i na okon n n ani k l. N n ni n j n n pa t . N l
ji tit okon ani J ho t a pol n k po ta n . O i i n n na
k pok n a a . Jak Ho t m t na tomto h om n
t at?“

Ši p la am a il a o i a m i m ý a lý kal . „K i na
al ka n n ani n j ta ani n jmo j ani n jmo n j o o a m i
mi p tomnými. J mnoho jiný h h m h ho n j h
o o n j K i na. J hi thi a mohl t p no t kom koli ni h.“

K l Č i ko na lo h m m i i m m opa k nakon
o n p on l: „Platili j m J hi thi o i aň p oto j m ho
po a o ali a tno tn ho. T j jm to la h a. Dn n a il
tm t al K i n j n n hal a t D a an h nan j ý n tným
 p o m. T i m o j o J hi thi a a j ho at i a t jn jako
Bh ma kt ý t mto l no t m o hla il.“

Ši p la oto il na K i n : „Pok j o T K i no p o n h
takto t at? Po o p kt ý k a l gh n p o o t a ú t an
j oli j . T m m j man lka impot ntn m m i i k ný ýhl
l p i j toto t n To    —    t n j i ani k l m.“

Ši p la k o il k n a n n l o n n kolika al mi k li kt s
n m o hla ili. O tatn k lo po l hn t j ho lo o hn an
ko ili. N kt p laj k li Č i h om n op tili at m o jin
hopili m a tt a n m ali o oj .

Bh ma ihn tal a o p a lnil ol K i n . N oj no a ta il

Ši p l kt ý l na o ho . „T n k o n o hla t nmKi n
n jta o o m i n a lo no ú t . Ó k li Č i m
n t m Kin hmotný h pohn t k. Mnohok t j m l l o lmi
ný h li K i na j N j O o a n po amotný m .
Po til li jako t to n moho nik po hopit.“

Bh ma l tn o po m l ýt K i na t n. Pop al a
ú a ný h in kt K i na konal. Ji jako mal t po a j l mnoho
mo ný h mon j na N j po lal Kan a a Ho a ili a nakon a il i
amotn ho Kan . J no ihl K i na j n lký kop a l
ho n lý tý n. Bh ma al hn k l at o naj K i no
h in t oji a hn oh at p o ohat t n m On.
Nik o n m p ok at nalo t i mo o ti n K i na kt ý j
la tn k m h n ný h la tno t .

K Bh ma oml il tal Saha a a l l o noh . B l o hn n

a h mal: „J tli i n k o m l K i na n m l ýt t n at
p to p a j m polo m o l o noh na hla . K o mi o po ?“

P i Saha o i o loho n l hla olaj : „Vý o n !“ „Sp n

no!“ a na j ho hla pa al p k k t .

Potom p oml il N a a: „T n k o n t Kin m l ýt

po a o n a m t ho p to j t ý h . Nik o na n j n m l ani
pohl no t.“
Ši p la o lo il j t . O til k ým p n m a k ikl:
„J m p ip a n t. Co j t a j t ? D jm o oj p oti
Ja o m a P n o m.“

Ši p lo a p i la mnoho k l o a a ti t h om ili kol m

k l Č i. O ý alo in n ta ný h an a na l kan ho n n .
Ši p la na l o al p n : „J n jm hl at tato o t
n m ýt ú p n o na. Ka ý m l t j m t nm
Kin n o hla ili.“

K oji p ip a ili i to p n i J hi thi . Sh om n pano n k

p ipom nalo a úplňk o aj o n. J hi thi n pokojo alo
oh o n o ti i k ji p i l ila t m k amotn m . S ú ko t
o til k Bh mo i a kl: „Ó p aot tito k lo j o po hn
a hti oj . Co m m lat a h a nil ma n m o ti a újm mý h
po aný h?“

Bh ma a m l a o po l tak a ho Ši p la o l l: „Ó
n jl p K o n oj Ši p la mohl K i no p tomno ti
p o it n jako n p j mno t. On i j ho p ni i j o jako m ka p
t kaj h na p ho l a. S o o ah moho p oj o at j n ok
n a n M ha a j nat. On j t o it l a ni it l h to t m .
Ši p lo a int lig n j an at ln a po h m hn t to
k l o o la Sm ti. Z K i na i n n p j t mo
kt o al Ši p lo i p t. P oto int lig n i k ho k l tak
hla.“

Ši p la n mohl Bh mo a lo a t t a a al: „Ó n jhan n j

a k ho o o pak n oj takto ml it p mi t mito
k li? S t o jako m K o i po o aj l p m ným jiným
l p m. V i hni m m o t t ho l n in toho mo n ho pa ka
K i n . J i p pný a po tilý a j j n po i m ti ja k n o kl na
to k .“

Ši p la na al a l Bh m i K i n . Po l j ho n o
n nam nal tak an ú a n in kt Bh ma pop al hola ni . To
ok al k okoli . Co lo tak ú a n ho na i n mal ho kop a j ho
n kolika nn m n i na a it p ý namný h mon ? „Ó
a k p to a tno tn ho a n ho i m t o
p a o po ah . J i h ný a n omý. S j la ný li li t j i p ijal
j n p oto ti h m n la. Za lo i ko t hto k l m t.“
K Bh ma l l jak j ho n n ho a tak oha n j o il
. J ho lk o i po o n ok tn m l tk m loto m hn m j t
o il a na l a m i. Na l m to pil t i k a
k pal . V tal a p ipom nal Sm t h taj na kon i j g po t
hn t o . Bh ma ho ak hopil a k a l ho a kli nil
la ka ými lo . Bh ma til n ok k o k ho ta in
neuposlechnout tak jako o n n ok lt h . Op t t l
a p n hl l na Ši p l .

Ši p la o m l. „P t ho Bh mo. At i hni tito k lo i jak ho

m h in t p l tak jako oh ň h hm .“

Bh ma op t ko il al Bh ma ho pohl m a a il. Up l na Ši p l
o hn an o i a a al p t o min lo ti i k ho l . Ši p la
na o il t ma o ima a t ma kama a hn po na o n hýkal jako
o l. N i it lný hla n p po l n j o t mo ný a
n oj ný m . J noho n ho ak a ij n ný h ina. K
Ši p lo a matka hla ptala k o to hla o po l a t
n na kl n o o kt ho m j noho n a t j ho na t n pa
a t t oko mi . To talo k mal ho Ši p l polo ili na K i n
kl n.

Ši p lo matk l kalo K i na j j ho na a ij a pop o ila Ho:

„P o m l mi po hn n ó K i no. P omiň m m no i k
kt ý h i To mohl op tit. P ji i j ho laho a lo hý i ot.“

K i na o po l: „Ó po hnan no i k i Ši p la a lo mt
o p t m m . Sn to j ho k.“ Bh ma na kl: „O m
tohoto a ka j m t ko K i n . J ho a naplnil. P oto tak a
n ani na n ani na n om ln ho a n po hopit ln ho K i n . Člo k
na pok aji m ti t l na ými m l a kn okoli .“

Ši p la op t napa l Bh m a p on l al n omal ný p o lo . Bh ma
po kal a kon a kli n o po l: „Ó k li Č i an h n n.
H k m n nik kon n ot na lo a l o po t lo .
Z j Gó in a. At N m ka ý k o j p oti N m t t tn oji.
T to p o J ho t an n nt ln ho t la a tak o hn
o o o n .“

Ši p la al jako o ný l . Potom p oml il K i na tak a Ho

ka ý l l: „T nto m k tým mj n m m t t a p to M i
Mým p ným p j j n to n jho . J no k j m lp
D ak p i l a ap lil m to. Za il mnoho o an a po t al h
o l kl t h. T nto pa o h okon n l n t Ak ú .

P i jin p l ito ti h t al p l kl a mo nil p in n Vi al

kt m la ýt n to k l K i. S j ným p n m k m ti
okon pok il mo nit n R kmin . T to a mnoh al k j m
n l j n k li li kt ý j m al t t . Sl il j m ak p omino t
m j n to k a t nto po t n n o il. P oto t p a imi
ak Ši p l a iji.“

K k lo l hli K i no a lo a ah n li Ši p l ýtkami al on
j n a m l a kl: „Ó K i no jak to ml o R kmin kt m la
pat it mn al T j i ji h t al a po o n k a l? N m
p ohla o at a m . D l j i o h ! At o hn aný n o p t l ký jak
mi m l it?“

B h m Ši p lo i K i na pom l l na o aň po o ik
S a ana ak . Ta ihn o j ila J ho a K i na ji po ihl na
hla . Potom ji p til lo : „Sli t t j m o l. Ši p lo
k n n p hl aný po t a p oto ho a iji.“

Čak a op tila K i no k a mihla m m k Ši p lo i kt ý po

j t nil. K l o fal pok il ta it m a j nil al mo ný
i k l p li hlý. Za hl ho o k k a m ik m a il hla . Mo ný
k l pa l jako út a a ný l k m a k opa l na m j ho t lo
op tila ú a n a pl n la K i no . Z m a n ho n pa al t,
o ý al h om a m t la. Nik o ani n hl l. Ši p lo i
p n i li o hn an al n o ili p ot to at.

M ak K i n in pot il a l ili Ho a n j. Sh om n
pomal kli ňo alo. J hi thi a pok n l ým at m at o kla n
konaj Ši p l poh n o a . Potom jm no al Ši p lo a na
k l m Č i a p o hl n o a a úji. J hi thi a pol
D a pa konal po l n o a n ko p l po tn Jam n a o t
kon ila.

Po n kolika n h k lo ali o ý h k lo t . P n o i j
op o o ili na ok aj In ap a th a pak nimi o lo ili. J hi thi a
ak pop o il K i n at l . So hla il a p to po lal o
in p t o D ak On ými k lo nami tal m t .
B h m ho po t In ap a t K i n o o n o l ho ala D a pa a
m i N m a p n o ko k lo no t o ilo l k pln po to. J noho
n k M p lo ila o o i j a al lo pat no m. Vtom M n
klo l a K i na l o p t . Z n t kla k ak to D a pa
i la okam it t hla p ho j mn ho a po ala M ho a ip t
o al. K i na al l tk m l a kl: „Ó la ka no t nto a ti
j no ji t oplat m.“ D a pa na K i n k omn pohl la a po ko ala
M . K i na i p h m h o al p t tal a op til m tno t.

Kapitola 18: DURJÓDHANOVA ZÁVIST

I D jó hana o ho l tat po n jako o pol n Šak nim
In ap a t . Ú p h P n o naplňo al p in a o i t. S o
mo a li m ho toti al p ili. N mohl t t J hi thi a t
l n l m t n ot l p n toto po ta n m lo
n l t j in j m amotn m . Oh om n i p ohl l n m n ohat t
nah oma n J hi thi o pokla ni i. Nik p tm n tako
jm n n i l.

D jó han l t oko lo ala Maja a ha a ht l i ji p ohl no t

l ka. N n ji t Šak nim po o n p o ko m ali. K o i l
n k a hit kt kt o nik jin n pat il. P i pohl na
okonalo m lno p i a n h pal j n a l. B lo to jako
o itl na n ký h plan t h. Po l p o to n ni ji k il i
ahokam a D jó hana til hla i ý n k n o m n ký h
n. U j k plný h loto la tka lono in a lata a t n
o il k l li f o a j oh a j ji h k .

D jó hana pomal p o h l n a tn lat ozdoby na j ho t l p i

h i hla it h til . K i l Majo lo ito a ú a no m lno
no t j ho it o tla j t . Hn i o k al pal o ým
l n k m kt li p n m. N al k l hla o lat p il
p n i no a na il n at naj o na n j okoli lalo
dojem.

Pomal o l k lk k i t lo n i pot pal . Vo a n la

okonal p a n a kli n . Na p n pohl lo to j t l ona
m amo o po laha kt k n la a D jó hana p t to h
lal. O l ný a o ima i o oko n k l p mo o o .
P n o i t li na lat m alkón na n . K Bh ma i l D jó han
 kama ok pa no t o n hla it o m l. B lo tam o n
mnoho K i no ý h k lo n kt m l tak .

K o ký p in Šak niho pomo l l j ka. Na P n o i

Kin J ho k lo nami ani n po al. J ji h m h l n n it lný.
J hi thi a i iml D jó hano ý h o pak a p ik al at m at
p tano m t. J hi thi a pak n hal o lo n m p i i p in t h
at . K i na po m l al n kl ni . D jó hana i j hl o l kl a
pok a o al p ohl pi m ilo n na il ak ýt po it . Ni
ta n mohl t t   —    lkol po t pal ani j in no k k lo n
kt n m p o h l a l t pak D a pa . N ú p ný pok kat
paň l ko p in n ho t l nit al. B la ahokamem mezi
nami a k pa l o j ka m la i ona. To la k t n m ka.
Poj no op t tal o t l n a hit kt pal    —    a il o
nli ot ný h a potom hn l al m p oto j po a o al
a a n ik tom tak n lo. Pal o l n i t potla o ali
m h. Zo t ný a o ný p in p t til n.

J hi thi a p i pohl na D jó hano ol t til l to t. Sna il ho

nými p o t it al D jó hana m j n m l. Ro lo il
P n o i a o j l o Ha tin p n l o n ým po tným
op o o m. J ho m l la pln m l n k na pom t .

Pot o ho l tit om i K i na. P ým o j m p oml il

la ka k J hi thi o i: „Ó k li p j o hn po an
n pol j lo t a t p li o t . M l ýt p o po an t jným
úto i t m jako j m t o m m ak i pt k m moh tný t om.“ Pak o j l
aP n o i ali a Vj a o kt ý o t al In ap a t .
J hi thi a

ho ptal a la o t ú p n . Ri i o po l: „Ó potomk K o
tato o t pon lkol p ý l k po t in t l t. B n po ným
l m t to o hl Z m al na kon i t o p ino lk
kt a Z mi k at ij .“

J hi thi tato lo a l kala. K Vj a a i l j ho ý a o al:

„N t ap . Nik o n ok p konat li a . N j jm
o an h. T to lk m t na om D jó hana nikoli t .
T m o ho al a m pot o at op t pol tk m .“
Ri i pak tal a pol mi o tatn mi m io l. Po j ji h o ho
J hi thi a ým at m kl: „M o a lo a n moho ýt l i al
n p ji i ap init t p n tohoto ta. O n ka nikom n kn
h ho lo a. B n t l o j t tno t a n lat o l m i
la tn mi n a n o tatn h li a tak m n ho h n
o o at pok n ta h. Tak hn n ho m n ot t ý aj
p ino lk .“

I na l ak p m tal na Vj a o ými lo . B lo jm P n
pl n ji a n n na h j o at. P to P n o i p o a ili
o l na lým t m k t no t lo oj Z m t l
ko i to alo mnoho o ný h k l . J hi thi a p i o ti i l pi
po K i no mno po po o ali Ši p l i k o ali postavit se
K i no i ot n .K o jak int ik i D jó hana ými at a
m l ? To l po h K i n pl n jak a it t o ný h
i l . J hi thi a t al poh o n m l nk h na K i n a J ho
ha n m .

***

C t p t o Ha tin p po l D jó hana o an a a man

m ko . Šak ni ho ptal: „Co t t p ó k li? P o n t l
h ?“

P in hl na Šak niho l ný pohl : „Ó t ý k i m t nto t

po P n o mo ň j m li o t. B l j m k m j ji h
ú h atn o ti a k j i m it jako oh na n h m
n m i no j n ho . V h m jako m lk kal na l tn m l n i.“

D jó hana t n l hl l ho ko na haj k ajin

o lanými poli a k to mi a . U t t l hlo k ni an a
hl l na p oj j k lo ký p o . P in pok a o al: „K Ki na
a il Ši p l ný k l ani n o il p ot to at. V i hni m li
po l hno t po tn ni p mo P n o p oto jak jinak by
mohli n t tako o n p a lno t?“

D jó hana p n l : „J to n t n ho l m. V to p m p oto o
ohn top m n o polkn j . Kt ý m j n m al poň kapk
o ah ok al n t pohl na to jak j ho n p t l m a o ?
Jak jim k moh o nat mo a n no t ? K o mi m pomo i
o hno t tako ho li ? O m n j mo a li k naha n n k
ni m . V k m ú il ni it P n o lo ma n . Ba naopak a
jim jako loto m j . P oto h m l m t. V m p m h al
o t ý ap o mt a o tom p a il m ho ot .“

Šak ni i p i l l k m no i: „Ó D jó hano n i
P n o m. Do t jim toho o jim po p pat k j ji h
la tn m in m. Maj oji polo in k lo t a k K i no pomo i a
D pa o poj n t ohatli. Č ho m l lito at?“

Vl G n h ú m m p oml il. L h p imho il o i a p t i

poh al ými p t n ahokam . „T oji at an i o li tan n
la tn n om n ohat t . P o mo t ? Toto ohat t t m ýt
t . Ř kl j i n n nikoho k o ti pomohl al t m n o hla m. M
to at a j o t n m n mo n D óna Ka na a n po a it lný ojo n k
na l n m o K ipa. Ro n moji at i l mo ným Sóma atto
j o p ip a ni po lo hat t o ka . Po maň i Z mi a l ni j jako
ho aný l .“

D jó hano o i o il a p ma po a il na ko n m alo n n m
a l . Sna m j ho t ý p a . Sl K o mohl ot a k o
vyro nat. D óna Bh ma K ipa Ka na   —   k o ok al lit t mto
m m toj m it ok po ok ? D jó hana hti p oml il: „Ó
k li j tli i m l j to mo pak P n o po a m. C lý t nto
ti lkol po Maja a ho pat it mn .“

Šak ni pomal ak o til hla o a poh al i ko tkami kt no il

o . „N j n j n hl n ó k li. K om it j mnoho jiný h
p o jak p mo i n p t l . V it n m P n o po a it
n po a l t k jo poj n K i no . Ani m In a mi
n tan to n ok al. Napa lo m n o jin ho.“

Šak ni na hl at o J hi thi k h ko tk . V l J hi thi a

m p o h la o t a tak to ji p li n o l . V ko tk h Šak nim
nik o na t n o nal. „J hi thi a t o ý po h
n o m tn “ pok a o al Šak ni pa polo no na D jó hano am ni.
„N ok h o olat a t o ho po n la ji t p oh aj h n
j maj t k. Tak p o t k m l j ho k lo t i hno
bohatst .“

K p ij li o Ha tin p D jó hana na hl at ihn aj a

Dh ita t o a kaj j ho ol n k k t n n tohoto pl n . Šak ni
l p m k li kl: „Ó n ný l j t j n D jó hana. J
l ý a poh lý al m. Z pt j ho na p in a pok p o n ho naj t
ho ný l k.“

Dh ita t a l p k ap n: „P o j i m tný m j n ? M o kýt

po it k o ni m n n maj o i. Oh omn ohat t n jl p o
n j an j pok m p k n n    —   to k j n na p l ito t
a ti po k tlo pot n . Jak j i t mohl po l hno t m tk ?“

D jó hana okolk p i nal ho m li o t na P n o .Ik

j ohatý ohat t j ho n p t l j mnoh m t .

K o pak ot i pop al o i l In ap a t : „B h m o ti no ali

J hi thi o i tolik a n kt m l o m tno t. Do tal a m milión
lon kon k a a l lo a h oma ahokam a latý h p k
ok jako ho . P n n ka m 88 000 p tomný h hman -
n tak a o al t i t l ni . V p h o ti aji til j lo to ti m
hman a poka k oj li a alo t o it na la t . Ó ot t
la t j m l l n t po lo o o ti.“

D jó hana lil k li na o ti a úja pat il i amotn oh . S m

Samudra, h o n a o al J hi thi o i n ko am ó ii po h j
hl in mo . T nto n poj p okon i óma- a kt i
In a. D jó hana n l hop n pop at m l p m ot i o i l.
K na to ak pom nal m t a o al oh ň i ti.

Dh ita t a ml l. Potom p oml il Šak ni: „Ó k li n m p o jak

m t j n hno toto ohat t kat. Na h ji a po al
J hi thi k h ko tk . V ko tk h m nik o n po a . Sna no
t m a tak k m h n J hi thi maj t k.“

„Ot p o m t o ol n m to. Po a m na n p t l a jm i t to
Z m .“

Dh ita t a l na o pa h: „Z pt m na a mo ho Vi .
Po a n m j n to o na m jm .“

„Vi a n pl n la ji t p ka “ nam tl D jó hana. „A pok k tom

oj m i i ot. Pak i t m t i Vi o pokoj n t. K
m m la tn pot j t ?“
Dh ita t lo a j ho n jmil j ho na a ol la. Jak j n mohl
o m tno t j ho o t? K l o ho l p oml Vi o a p
ho. Pak o k al at p o toto tk n po ta pal o o o an . At m ti
lo p a ti an pok ý ú m p ti kilom t t n h a at ji o
n tn ahokam . A hoto po t P n o k h .

Dh ita t a ak t l til n j. Znal lo poj n ha a m. Za olal

Vi a kl m : „Ro ho l j m po at P n o kp t lk h
ko tk mými n . Moho i t o h t ha a a tak pol n
po a it. P o j ji h a o t ta m k no o an .“

Vi a am a il: „S t m n o hla m ó k li. Ha a o

p in o p a oj. M l t po o na to at m i t ými n a
P n o i n nikn ný n ot to mohlo t k k .“

Dh ita t a na il ho at a kli nit: „J m t p t j Bh ma a

D óna   —   jak lo n m po tihno t? V ka m p pa l na
o . V o ila ho an mo tak tan . Co moho na
nah to o tit? U j m to tk n p o pot n ý h n a il.
P o m n na m o ho n t tit.“

Vi a i po hl: „O j ji t mo ný ó k li al m p to
k m ý l k na i h la tn h in . M m o o no li.
S ho an mo po o po na na to h . To n l k na i h in
j o n hn t ln nikoli t to in amotn . Ó l a p li
pohn tk k po n t to ha a n h .“

Dh ita t a ji n p oml il a Vi a t kým m op til j ho

komnat . Ch pal a n Kali-j ga t mný k h k a tp n.
Ha a n h a m la n po h n t o ho lo ti j po o k
k l ta. Vi a i pomn l na a új a na k l kt
po po o ali Ši p l p oti K i no i. B l i om h o ho n p al
til mo ný. A koli m k l po tilý n l po l hal m
hamti m a po l m no i. Vi o a a a p to la m n na
jm h na a ila na n po hop n .

***

B h m na h j h tý n k ta la o ana p m tal Dh ita t a

o Vi o ý h lo h. N a a hl a ho at a p oto l
Vi a m o j t nik patn n po a il. Bl tk n o
n po h n p in lo n p . K m lo t k it K o
P n o i la to kata t ofa.

K l j t j no pok il m nit n o ho na. K nm lo

amot komnat kl: „Ó n G n h n n t a a h l
ými at an i. Vi a t m n o hla a mn to tak n l . Ha a
n hn t ln k n ho . V ot m m mohlo ýt ni no.
Pok i p j ohat t jak maj P n o i pak po jm
po o no o t jako oni. Pak ti k lo l ho ta p in o a tak
jako J hi thi o i. P o m J hi thi p ip a it o j ho ohat t ? J
m milo ný a nik t n napa n ani ti n p o ol t. V j
i ti a n t ap . U j i i ota m o la tn t .“

D jó hana a ho ot o m tl. Ř kl m o p ho Maja a jak

m P n o i a l t D a pa m li. K i na to pomn l op t
pl l hn m a alkn tým hla m l il m ot i: „Vi l j m
n o o mj m lp n to j o al k t no ti to l
ma i n k k i t l a j p mo o n j na a il a p a til o hla . Jak
j m tam t l ot n p i to pila k mn oj ata a po p la m .
Saha a m l a k m al a n t l opako al: Toto j o
ó k li. Cht lo mi nam t m t.“

K o ký p in o n o h po o no t pop al ohat t
P n o . K o i m n mohli nik o nat i k konali to
o t . O mnoha h ahokam kt pat il J hi thi o pal i
D jó hana nik ani n l l. C l tý n p i h l o In ap a th
n kon ný t p k l a n ln k a ka ý p in l o o k mno t
a na p it o tatn . K D jó hana i l hno to lato
ahokam an ata o ko h l ni pa f m
a onn t ink a ilo m to h. K i l Sam p in t
Va no oh omno lato la t kt o potom K i na na o ti
po il k o a n ko p li J hi thi k o ký p in m l m t atil
om .

Dh ita t a m no i ml k na lo hal. „Ó ot P n o i okon

o ili pan t o al ký h n h k aj Ha i a i kam ný
lo k n o tan . O at l t to m jim ali to k n ký h la t
j ji h t o n j m l l h m o ti. P i a l hn t tohoto i ho
k mi j il hn hl p a la k lo om l ali.
K D jó hana nal hal na ho ot j ho hla n l t l n ú t pn ji:
„N moh t ok o P n o i la tnit tak j in n ohat t .
Umo n m -li jim tako ý ho po ký o oj j n ot ko a n
K o p moho . J o to na i n p t l a j p n a hom j
napa li a o j ji h ohat t p ip a ili. To j kon k at ij . B k m
l na Z m n o m . Toto tk n j n j p n j a n jji t j
p o jak o hno t ho l .“

Dh ita t a na n kolik okam ik am l l a pak o po l: „Ó n

tako n p t lt mi p oti l t k j nam no i mo ným
o o m. P in o k a j tak amo o o an p o j
ol t i k n n o li. U om j i to o na h j po
la ji t k i l ?“

D jó hana n t p li p h lp ým l pým ot m: „Jak n il

o ký o jn h a ko tk ? Pok J hi thi a o ho n h t a
p ij o ohat t jak n a to m k o init? N m m o t atit.
Šak ni h aj ka o h . Ó ot p o m o ol mi po at P n o k
tom to tk n .“

K l tal t n a a olal na l nk . K ho o li p
po nam nal: „T lo a n t m p ni ó p in i al iň o i p j .
S k ap no ti it po ji lito at n ot k tk po k n n
o no t nik n p in j laho t. Po m Vi at P n o
po .“

Za n kolik n o tal k l p o ana j o ta n . Za olal i

Vi a kl m : „V j p o m ihn o In ap a th a p i
J hi thi i j ho at . Po i j k p t l k h ko tk j ji h
at an i na no o an .“

Vi a j t napo l pok il k l p it at to n l : „Toto

tk n ap in nik na ho o . T m no i j o i i n po o
ohat t P n o a m l l t nto p o a j j mo nil. Ro kol
m i l n na o in p ino na k . Ó k li a ta to ok
k tom m j t p l ito t.“

Al Dh ita t a ji o ho l: „Ó at j t ko o . B -li
tom o ht t ni n m n tan . A j -li n m no t p t o m m ?
V j nmP o t lno ti. P oto po m j o In ap a th
a at n p mo it lnými n K nt .“
Vi a hl na l p ho l o falý pohl . Sna it ho o tit o j ho
m lo na jn . J ho p ipo tano t k D jó hano i la p li
iln . I k lo jm Dh ita t a k m po j ho po ol n
no i p to j ho pl n n o m tl. Vi a op til pal plný o a
n jho ho a p ip a il na t .

Kapitola 19: HRA V KOSTKY

Po a úji ohat t In ap a th n m n o tlo. Silni li a
t l nn k op n na on no o o . Po l i oký h al j t ila
o o k lo tn la. B n a po lo na m t ký h k i o atk h
o il ahokam a t l ni h lat n o na o . V i hni o an
li o l ni p t o a ný h h ný h o h a o il j gi lan
a lat p k . Po l o P n o tili p n . Ka ho n o
In ap a th p i h li al a al k lo o tatn h m aplatit aň.

J hi thi a l Maja a ými at . K n no ali t tn m

l ito t m t ili po l h ho n h pok n kt p n li
hmano . K tak j noho n li a na lo hali i i m kt
p li ta o l k p h p i la jim t o n mit Vi
p ho . J hi thi a okam it tal a ho tal. Vi a at m o
t t p oka o al mnoho p a J hi thi a ho milo al. S l ami o h
n n poklonil t ý o ý h noho . K tal iml i Vi o a ý a
a zeptal se ho: „Ó Khatt o t oj m l ýt n pokoj na. P in
m ?M k l o ? Po lo haj j ho no ho ta ho ot a j o
li po l ni j ho l ?“

Vi a po a il l P n o a o po l: „Sla n m aiaj ho
p ným a o . O klop n ými n a mini t j ho l a
po o In o . J m ak j n o po l n la tn mo i. K l mi na il
a h n jp ptal na a laho a potom p a il o tom
po ta il ň kt o n t a .P j i a t na ni p i li po at
a po a ili h o ko tk ými at an i.“

J hi thi a hl pohl na at a potom p t na Vi . Okam it

po til o a . „Ó Khatt o p op j m -li ha a p a po o n oj
k oji. Jak h mohl o hla it k lo ým n h m? Co i m l m m
lat?“
„Ha a j ko n m ho t p n “ kl Vi a. „Sna il j m o toho
Dh ita t o a it al n ok al p ijmo t mo a . P oto m m
po lal a h p i l o Ha tin p . Z D jó hana i p j
h n Šak ni m m n t ým. Sl pý k l k tom olil a h
at okolk o ta t .“

J hi thi a l po n po l m Dh ita t a a p oto til

a n j t. Slo il li nik n o m tn p ka ta h ho o . I
k l n n l m l ho ta Dh ita t a l j ho na ným
kt ý i a lo il ú t . Ř kl: „N p ji i h t ha a al n moh ý
o m tno t n ot tako j a a k at ij . T nto t po h hý
o la l n j P o t lno ti. V mo ný o n p ip a j o
rozum a my poh j m po l j ho ikt t jako hom li po t ni
p o a m. Do ta m o Ha tin p na pok n k l Dh ita t .“

J hi thi a l Šak ni j na aný h ko tk . Vl G n h

nal k taj t to h . J hi thi a al o n l h tm j n
tehdy, bude-li i to p t P n. Ni n pohn toho ani to
o po alo P no to . J tli i P n p j a J hi thi a p i l o
ohat t o na l ? M to p ijmo t jako o t o ho pl n kt ý j
kon kon p o j ho o o. P ik al t at m at p ip a na t .

***

D ina j la p t ho n . J hi thi a j l na lat m ko n l o n

ými at a p nm k li hmano . V i hni na o m li
k lo ký at a lat p k a takto li o Dh ita t o a pal . Tam j
p i tal k l ými n a tak Bh mo D óno Ka no K ipo a
o tatn mi k li kt Dh ita t a po al. U li j o n h n a ný h
pokoj k p o t nto to ali. Jako ka ý n no ali
t l n m i n a n o n kým o a m. K kon ili p lo ili jim
to n jl p j lo kt ho j a ili tan n i a p i. Potom
po hn n m hman lo ili k o po ink .

Ž n In ap a th l o n ký h komnat. V hn Dh ita t o
na h p i pohl na j ji h k a laho t p kal i t. K
D a pa a o tatn k lo n P n o p i tal k o kými nami
t il no na l k h lono in m kkými mat a mi pok tými i t
lým h m.
R no P n o p i li o no n mo n n . Za k n a
o tatn h n t oj a jali m ta na a l h po ný h ahokam a
pok tý h aho nnými p ho . S ň la pln k l mnoha
po o ný h ú m a j ji h l l Dh ita t a. D jó hana a Šak ni
li p oti P n o m a m ali . K J hi thi a a il
h om n ti hlo a Šak ni kl: „V i hni na t k m ó k li. S ň j
pln a m n m m o kat h ko tk .“

J hi thi a o po l: „Ó k li po o n h ko tk n po n
h in t . Po t jako koli m a no t. P o i t p j a hom
h li?“

Šak ni ihl o o . „N h m h t fal n ó J hi thi o. J j n o

p t l ko h . S k m m tano it tak a nik o n t p l no
újm .“

„V n ný i i D ala m po il n m h t p of ion ln m
ha a n m h m “ o til J hi thi a. „Ó Šak ni n na m p ip a it
o ohat t kt h i po t l hman m. Dokon ani n p t l
n m li ýt ni ni n i ými kami p i fal n h . A ani i n p ji
kat ha a n h o al ohat t tak p o h m l t o h t?“

Šak ni a m l. „Ó k li lo k amo jm h aj p oto a n o

h l. J tli m oj n o j i p n moj úm l n j o
tn potom n h aj.“

J hi thi a pohl l na ta K o . V i hni li ml k Bh ma a

Vi a klop nými hla ami. Po Vi o i i Bh ma n ú p n pok il
o a it k l o po n h a ú a tnil j j n n o hotn . Dh ita t a
l na m k o tn m t n a li na lo hal o ho o .

J hi thi a kl: „Ó Šak ni ý nik n o m tn . Tak n m j li .

O j mo ný. V i hni m po l h m a o m t t
n po h n tak tan . S kým tomto h om n moh h t? K o mi
o n ý k?“

J hi thi a l Šak ni p to ll p mh m m n mohl

o nat ohat t m a n l p oto p o n ho o no nným o p m.
D jó hana ak hl o po l: „J o m ahokam lato a al
ohat t ó k li. At Šak ni h ko tkami m to m .“
J hi thi a po ihl o o . Stalo p n to ho tolik o al. B lo
jm n j o p t l ko h . P ným hla m nam tl: „Nik j m
n l l o tom a j n m h l a hý l ó D jó hano. To
p a i la h n p ipo t j .“

J hi thi a op t pohl l na ta K o al ani t ntok t nikdo z nich

n p oml il. D jó hana h htl a opako al pok J hi thi a
oj h t n m . Šak ni po m l a a h til ko tkami lan h. Z k
ko t k lono in na j h na a n l o ti ha n . J hi thi a
i a Dh ita t ti hý o hla kl: „Pok i to p j D jó hano at
t h a a n .“

P n n ňal k k ň p ln m n n . „Ta j moj ka

ó k li. Co a p oti mn ?“

D jó hana o po l: „Moj ohat t po t na milión a tk

milión al n j m na n p ný. Do o n m o a . H j
ko tkami Šak ni at i m k o h aj .“

Šak ni kl lo a hl ko tk . K a ta il na l kt lo il
olal: „Po jt h l j m!“

J hi thi a kl: „V h l j i n tn h o no an j n p o mo
po k ó k li. J i t ta tný? N ht h a pok a j . M m mnoho
p k ný h n o ni h ka o ah j ti latý h min . To
moj al ka.“ J hi thi a olal lo ho il al ko tk opa l
jinak. Šak ni op t al ko tk a l p n o i a p on l lo o m.
Ko tk k t l l po na lý kan n a a ta il na o mi .

„Vi t op t j m h l.“ Šak ni k al na ko tk jako hti t a

j ho o m tý hla o l hal n .

J hi thi a a ho al kli . Na j po a Šak niho la j n mi i . P o

g n h k ho k l l ko tk m. V h l t mi n jl p mi. D k
D jó hano ohat t ho nik o n p il ani ý k. J hi thi a
kl: „V a m m j po tný t ný a ko kt ý o n ti i
jiný h. J ho lata a pok ý aj ho t g ko in . J ho kola a j
n jako h om o ho ti onk a t hn ho o m kon lo tný h
jako m n pap k a hl j h n t .“
T la a a na Šak nim a h l jako p n . V olal lo a ko tk
pa l jako na po l. „V h m!“ J ho hla pl n l m h m
D jó han a j ho at kt i J hi thi o ali: „Co a j t ó
pano n k ?“

J hi thi a l pot ý h at . V i hni lo tn hl li na

D jó han . A na ko otkl J hi thi o ý h am n. K k
n m j ho ta at oto il l h a t l hla o al J hi thi a kl:
„M m to ti l ni . V hn j o mla ohat o n
aho nnými at a latými p k a o l aj t t i m n l t
tan a p . Na m j pok n o l h j n tan hman i k l . T
o moj p t ko .“

„M j a to j m ji o o nal “ p on l ú m m D jó hana.
J hi thi o i op t n po a ilo ho it lo kt lo il al Šak ni
ko tk hl okonalo o no t a ho h l. „Ha op t h m!“

Na k lo k m pó i Dh ita t a naklonil p a hti ot al

Vi : „Jak la ka? Co h l?“ Vi a n pokoj n pohn l.
N mohl n t pohl na to jak P n o ol p j tak po o ným
p o m. Bol tn l o al jak J hi thi a p oh j n ho a
hým. V a il ti lon ko n ký h kon a po t al h
ta ný h at. Dal k tak tati oj k pln oji. J hi thi a
po l hl h k ho a a il ahokam lato i jin ah ko .
O ý alo j n J hi thi o o ol n ý k Šak niho ýk ik
„V h l j m!“ a potom hla itý m h K o .

Bh ma k p l hn m. O t o o ho D jó hana pok il ot it
to il j n po tom a k o k m p in i po ta il t t
ot n m a tn m o oji. T nto h l n ho a a l ho
n p t l t n mohl n t. B J hi thi o a ol n ak n mohl ni i
ani lat. Tak A na to il napno t t ti l k a at po l
at an k oji al i on til J hi thi a l p oti. N ý alo m
ni jin ho n t pn p ihl t la tn m poko n o po kl j ho
D jó han a j ho at .

Vi a n n l. Poj no tal a tak a to ka ý l l kl

Dh ita t o i: „Ó k li po lo h j po o n . Ř kn ti n o o ti
t jn n p j mn jako l k tom k o m . K t n h ný a k
D jó hana na o il a k l l jako akal kal j m ti at ho a hn . Moji
a j i n p ijal p to lo jm t j o pi o h .
N i jak t toto p o o t naplň j ?“

H a tala. V i hni k lo p n hl li na Vi . D jó hana

a hm il al j ho ot n kl ni . Vi a pok a o al: „V l hni i
p a ta o a n k ho i iho Š k . Ti kt na at m p li
oko natolik pno k m li i ani n imno h o ho
p . V to paj o n p ný h ý k a potom pa no a a ij .
T j n kt ý ha a l l j tm k o m . V t
n p t lt mo nými P n o i a tak n i ho k p .“

Vi a h m i hl l p mo na l p ho k l . P ipomn l m jak
l ho k l Kan a hli a a ili la tn li jm h an o .
K o i m li t jn tak a hno t D jó han . K l m l p ik at
A no i at ho okolk a ij . „Tak i ó k li ko p t to p
P n o a n t to n . N pokl ni o o n al k li j nom
n tn m l n o in . J no il pt k kt ý ho al lato. Z kal ho
po tilý k l a t n ho hamti o ti a il a i mohl t lata hl ji. A
tak p ip a il o n n j i o t t . Ó Dh ita t o n napo o j
toho k l t m P n o m k li j ji h ohat t n p j mňo at
i ot. Za ho j m to toho jako p o a a k tin kt ý l k pln
opat j t om a tak ni h m n t l t hat k t .“

Vi a a o al k l p n l k n p t lt P n o i. Ani
n tan jim n ok ali lit oji. „B -li ha a n h a pok a o at
oj k l kt o K o i a i hni j ji h poj n i ni ni.
T j j p ino ó k li p oto t j iný m mo ho na
a ta it. P to ml . Vi m a j j ho ú p h . Člo k kt ý
n l j jin ho i na o l p m la tn m ú k po l hn
t p n tak jako lo k kt ý na mo lo i n t t m. Ó
k li n n l j a ka o t a li ho ohn kt ý pl l. A ou
A ta at ými at olo p ni o k lo t a o hn aj k o
ti on ho in ho po k tn úto i t ? P o il j o j ji h ohat t ?
M kat kolik h i ha a . Z k j a ji t to t g m i li mi
j ji h na p ah j jak koli ohat t ! Po li Šak niho p t o
G n h .N h j o lk kt hn ni a k ko n m.“

D jó hana to n mohl l po lo hat a ko il. V hl m k tom

j ho ot n kl ni h na Vi o opil: „T i m t oji p avou
po ah . Za hl j i t kt t i a t an n p t l m. Ó Khatt o n n
t ho h h n ko it tom k o t po po j . Jak to tohoto
h h n oj ? J i n to ný n ný a n po l ný ta h. P o
o iň j m ? Č ho j m op til? Tak jako o a t m m ol i
j j n m o la o po aho kt o j m kal o N j ho.
To On in h li . J i kam ti l . N m m po k to at
p t n p t l m n o t m kt i la tn m o h n m. N n
na op t ho man la at n a h l p .“

Vi a o fal a t l hla o a op t o lo il Dh ita t : „Ó k li kni

mi po ti o i m l o t h kt a hno moji a ? S k l jo
ak n t l . V j nom okam ik po k t j o h an a p t m úto
an mi.“

Vi a o til na D jó han : „Ó p in i po a j m a po til ho

al p po a j a po til toho k o n na om a ho
o o in . T nto t j plný h ný h li kt ml p j mn al t n
k o k to o j i n p j mn al p o p n j ný. Tako ý lo k
j k t ný p t l k l n ot n na to o j p j mn a o n al
ho o a j n j n o la tno t .“

D jó hana j li a m l: „Han a ta m Khatt o i! K m n m

la tn j ?“

Vi a n al D jó hano k a k al na P n o : „Z j p t
o ný h ha j m o h. Ji l n t pň j j ji h o ho n . Ó
n ný k li pij to o pij tn a o m taj n tn    —   poko . Poko a
j t pký o t ý a p li ý l k kt ý a j opoj n a m n p j mno h t.
Pij ho ak hl okými o k a op t t li . Klan m ti a p ji ti j n
to n jl p . J n j hl a o til n t t p na imi mi.“

Vi a po a il po l Dh ita t al l pý k l t l n p on l ani
lo o. D jó hana a m l a o til p t k h . Ř kl Šak nim at
pok a j ak lG n h ptal J hi thi : „Ó k li t atil j i mnoho
ho ohat t . M t l j t n o o m a it?“

J hi thi a o po l: „Ó n S al m lato po t na titi

milión tk milión milia to k milia a j t . To
n n a m. H j no .“

Šak ni m l a ho il ko tkami. T jako o a o an pa l poka na

lo kt olal. J ho hla no a no p onikal ti h m n .
„V h m!“ J hi thi a h l jako po lý. Z lo h p ij t o
 hno. V a il hn k kon ko o a o tatn ata
kt ý h lo tolik ani n la po tat. K p oh l k ohat t
vsadil samotn k lo t . P oh l i to a Šak ni kl: „Z j ip i lo
hno ó k li.“

J hi thi a il hla a t m o o ila pot m. B lo n po h n na

a p tat h t al n o nit ho n tilo k tom a pok a o al.
Pom l l na K i n . K t j n l ji t lo it a i a h nil.
K i na j ak ho aným l m ho. Mo n t l j t a a
kal p t o t atil. Co ak j t ý a it? J hi thi a pohl l
na at .

S ň p i J hi thi o o po i Šak nim ti hla: „Z j mla ý Nak la

tlo pl t o o ný lat m a p k a jako n tan. T nto p in
mo ný h pa moj p t ko .“

O n kolik okam ik po ji op t o al Šak niho hla : „Hl h l

j m ho.“

J hi thi a t ka ý hal a k o til k Saha o i Bh ma a

A na po j ho ok li ti h i o ti p ti. „Sli ný p in
Saha a l j p a lno t p n jako Jama aa tomto t
p o la il o no t . V i n a lo ýt a n al p to o n ho
h t ik j mi tak ahý.“

Ho il ko tkami a no a n l j not ný hla : „Pohl t h lj mi

j ho.“

Šak ni pohl l na J hi thi p ohnaným ý a m o h. „Z

Bh ma A no j o ti a n no M n ot j i j o
n a il.“

J hi thi o o i l hn m. „Hl p k ! N na m a no t a na
m i n mi olat o kol p to j m i hni j n m m.“

Šak ni n ht l a h a kon ila a p oto hl o po l: „Ó k li

pal h m h i i kt jinak nik n lo il. Klan m
ti. P j m h ohl h. Pok a jm .“

J hi thi a pohl l na A n . K i na ji t n op til a l J ho

ahý p t l t a n. „T n k o n p jako lo na hý h it
 t na n p t li a j n j t m h ino tomto t    —   t nto
p in j t moj ko h .“

K Šak ni hl ko tk D jó hana hti naklonil k p .V l

n ho ti l Ka na. M l a o t j ho p t l h al a ji al
p no t tn m oji P n o i na oji ti. Ko tk a ta il a Šak ni
k ikl: „V h m!“ D ana a o tatn D jó hano i at i i ko oli
mnuli ruce.

Šak ni al ko tk a pohl l na J hi thi kt ý l lý kl lý a

ot ný. „P jm h li tohoto n jp n j ho l i tn k ó k li.
V a mo n ho Bh m j in ohat t kt ti j t ý .“

J hi thi a pot l hla o . N lo n t p t. Pomal o po l:

„P to i n a lo ýt a n n n h aji o tohoto p in kt ý j
na m m a kt ý oj j jako In a t maj h om. Tohoto p o l l ho
h in j l a kl n tým o o m a i okýma o ima kt ý n n k
j ho h in t n m tomto t o o a kt ý t hn n p t l
toho a m t . H j!“

Bh ma na D jó han po al p i nýma o ima. P l i h tit

kl ho p in po k k m al J hi thi o a ol n ni
n po nikal. Ko tk n úp o n ok t l l na lo kt Šak ni kl.
Bh ma l t a n.

Šak ni op t a m l a kl: „Ó k li p oh l j i lato p k ata

k lo t a okon at . J j t n o o mohl a it?“

J hi thi a ahl l na Šak niho. „Z tal j m j m n j ta at

a jimi mi milo aný. V h aj -li m l m o j po inno t
ot oka.“

Šak ni hl ko tk a olal: „V h l j m t !“ O til k mk l m

h om n a h tal jak P n o j noho po h m h l.
Potom m l na J hi thi a kl: „P oh l j i i m ó k li
o j in ho ný h n ka. K m t l ohat t n m l t .
J t ti ý j na to ah ka. V a D a pa paň l ko
p in n a n h aj m p t.“

J hi thi a k pal ti hý h m k h. J ho m l nk p opa l

zmatku. Jak by mohl vsadit Draupa ? Ni jin ho ak n ý alo. J ho
k lo t alo a a at okon i hl o ot o t . To la
t a li h a. Jak mohl n hat tak n t? D a pa t la j ho
j ino an jak tit. M l ji a it. Co jin ho mohl lat? Jak
úto i t j t ý alo k i hni j j man l li t a ni? P n
n mat ný a o n mo l k K i no i pohl l na m j ho
Šak niho.

„N n a m t j n n ani mal ani lk ani h n ani tl t m

namo al n k a la a j j o i p ipom naj ok tn l tk
po imn ho loto . Tato p in na j j t lo on po lili h k o
o n oh ni Lak m a oplý mi kla . Jako po l n l h a jako
p n t n ot o n hn p j a i hni po n to    —   ona
moj po l n ko .“

K to J hi thi a kl at a h tilo n . K o t ta
k iko ali: „Han a! Han a!“ C l h om n a alo t a p tomn
o n k lo al p ol ali l . Z Bh m D ón a K ip pot j n
in l. Vi a l a t ka ýpal jako ha . Al Dh ita t a kt ý til
i a o t n ok al k ýt po it a n t l pt al: „V h l t
k ?“

Šak niho t la n m. J t j no ko tk po l hl j ho
p ka a on k ikl: „V h l j m ji! V h l j m ji!“ D jó hana a Ka na
o h htali a na j m i tl kali o lan . Z m ň j m n ho
J hi thi Šak ni t l j li opako al: „J t ti ý j na to ah
ka. V a ji ó J hi thi o “ a h l p itom ko tkami.

D jó hana o til k Vi o i. „J i ó Khatt o a p i D a pa

aho man lk P n o . N ht j p in na am tat komnat . At ta
n ta tn na ij t l nými.“

Vi a o til: „Ó t lo n o pak n i i ými lo tah j

kolem k k m k ? N h p j i j n po hý j l n m k
t g ? Vlo il i na hla p t j o atý h ha . Ji j n i n o
o itn na t o la Jama i.“

Vi a o hl l po h om n a pok a o al: „D a pa n n mo n
pova o at a ot ok ni n ot ji J hi thi a p oh l a pot o p oh l m
. N mohl t p in n a it. Po tilý D jó hana h pokla
ko tk h tak jako am kt ý n plo t n p ým kon m. J
la opoj n a n i h kt tato h a p in .“
Vi a p to pil p Dh ita t . „M l t ho na a ta it ó
k li. J n n li p on j ol tn lo a kt j h . S no
K nt nik n po aj t nto h h ho ja o n kt m
D jó hana. U n li j ho ho n a h j . Kam n moho
n t na o a lo moho potopit al t nto po tilý p in nik
n po l hn o a .N i n tno t j j no i ý h an
p kla k kt o at i lý K o . Z la ji t tan
p ino na o k .“

D jó hana o m l. „Han a Khatt o i!“ kl poh n m. Ro hl l

a k pat il hla n ho pal o ho l n ka a olal ho:
„P atik min p i m D a pa . N m mt P n o t a h. To
jen Vid a t a h lo n .“

P n o i li nými hla ami. J hi thi a p tomno ti

Dh ita t Bh m a D ón ml l t jn jako oni. B l om n al m.
J ho n h lno t k ha a p o ila nap o to k . A t m la ýt p
o ima h o t na tno tn D a pa . Co ak mohl lat? K om
Vi j in ýjimk ta o ni n nam tali. Pok oni a l t
Dh ita t a h alo ali D jó hano o po n n l mo ný. J t
nik n p on il j ji h p ka m. J ho na n p o n ho li t jn
o jako B h. P ij mal j ji h pok n jako p i h l p mo o
N j ho P na. H o n lo ti kt t o j l m l n jakým
p o m a it P n. K at i i li J hi thi a ti tali
tak pohn t i k i to n p li p ka it D jó han m
a it D a pa .

Kapitola 20: DRAUPADÍ JE

PŘIVLEČENA PŘED SHROMÁŽDĔNÍ
P atik min hl am il o n ký h komnat. Sto pl i p D a pa a
h j m hla m p on l: „Ó k lo no t ho man la ohnala h a
ko tk k l n t a k ot D jó hano a il p oh l. P oto
mno poj p Dh ita t o o h om n k ti aj n jako po a no
p i.“

D a pa hl po ta ila a p op tila l no kt j p a o ala

la . P k ap n kla: „Ó p atik min jak n o tako ho mohla ýt
p a a? K o ha a n h a il la tn man lk ? K l m l ýt
opilý. N na l na ni jin ho o a il?“

„K ji p oh l hno ohat t tn ý h at a okon i

ama a il t ó po hnan p in no.“

D a pa o lo ila: „V at o n p atik min a pt j toho

ha a n ho h kt ý p oh l i m a l t l mým p n m k
m a il. A a n t o po m tk m ip j t o .“

Sl n k o hla il D a pa ino ot a til o n . K

D jó hana i l a m a al: „K j paň l k p incezna,
hl p k ?“

„Po lala m p t ot ko ó k li “ o po l p atik min. „D a pa

pt l J hi thi a p n k ji a il h ? P oh l nap n o
ji?“

J hi thi a n kal ni . J n ký al hla o t an na t an jako

pomat ný.

D jó hana l h po m l: „At D a pa p ij m a polo oji

ot k p mo J hi thi o i. Tak i hni l m j ho o po .“

P atik min op t n o l. Z o m kan l l k po h

to pil o D a pa ina pokoj . Z tal t t ti p k lo no n hop n
lo a. Z ptala ho jak n la J hi thi o a o po . Sl nk
p m h n m o po l: „Ó p in no h om n t ý a p i la.
Z k aK o j na l k . K i t t pý D jó hana p j
p olat p h om n ji n na l hop n h nit j
laho t.“

D a pa o itn pohl la na k o n ho l n ka. „Toto

n po h n na il t n k o tomto t ho an p ka . Št t
a t p n t a p i h j k mo ým i po tilým. Ř k ak
m a no t j tomto t tm n j m. Pok a ho m m a no t
p in n m to po hn n . K tato m a no t t K o n opo t . V at
ó úto a l tato lo a tno tným ta m K o a o . J m
p ip a na po l hno t ka ý p ka kt ý tito m a n a j m i
aj n ot n naj hn a tno ti.“
Sl n k pjal lan klonil op til k lo nin komnat a til
op t na h om n. P Dh ita t o opako al D a pa ina lo a.
Nik o n o po al. P i pohl na D jó hano n t p li o t a
Dh ita t o pol in li i hni nými hla ami. Pak
J hi thi a l n ko i kl: „J i a ho pla Paň l a kni j a
m p i la i k p l ú t an a j o l na j n o j noho k
o . J to D jó han p ka .“

P n o i pohl li na ta K o kt i po l hn t
J hi thi o ý h lo t l ml li. B at i n ok ali o ho no t o
m li lat. B li p ip a ni at D jó han a j ho to at k oji al
k J hi thi a l t l hl ani n pohn li. Bh ma ak j n
t o l al a A na ýpal jako ha a lo j n ho .

D jó hana am l a h tn al i ka ý okam ik t t . Op t
o lo il p atik mina: „J i ó úto a p i p in n . T j to po o
J hi thi a.“

Sl nk pa al mat n . V D jó han po lo hal al l

D a pa ina hn . V ha p on l: „Co m m i k lo n o t ti ?“

D jó hana i hn i o f kl a o til kD ano i: „Ó at t nto

hlo pý l nk oj Bh m . J i a p i m D a pa . Co t moho
P n o i lat k tali i lými na na li?“

D ana okam it tal a l p mo a D a pa jako p t p j o

l ho o p t . Ř kl j : „Poj ó p in no tn j m t h li. O ho
svo no t a p t p p ho no ho p na D jó han . Ó k n
no t m p ijmo t a p n K o .“

D a pa tala a a ala hla it na kat. R kama i ak la l o t a

o hla k G n h iným komnat m. D ana hn i a al a azil
a n . Ch til ji a lo h lnit la a n il m ji t hl a o .K ji
n to ný p in t hl a omo a l kno ka pomn l i jak
l t t la pok op n po no o o p i a úji. N aj na
j j alo tn ýk ik ji t hl o pal o ý h ho . D a pa k n m
p oml ila ti hým hla m: „T o t a k n m l m t
p h om n . Jak tam moh o j it takto o l na j n j nom
k o ?“
D ana a m l: „N l na tom ó Paň l a j i o l na
je nom k o n o j i nah . V h li j m t a t ti n ý n i
m i na imi l ni mi o ýt o n jl p po ta n .“

K o pak p i l kl na kaj D a pa o n mo n n . J n
úp nli mo lila k K i no i a A no i o pomo . D ana n m til
p D jó han . Dopa la na po lah o l tými at a o hanými
la . Sta K o na ni j n t ok ali pohl no t. Bh ma
D óna a Vi a n li hopni a ho at kli a an a ali na kat.
Dh ita t a ptal: „Co j ? J paň l k p in na ?“

Pot D a pa po ta ila jako k l hn plam n a hn i ým

hla m o lo ila h om n : „V i hni tomto h om n j o nal
p m a o an o ti. N kt j o mými ta mi p nými i g . Jak
p nimi moh t t tomto ta ? V lko ný Dha m n j n
j mnými p a i l m a no ti. Ta moho po hopit j n ti j ji h pohl j
ja ný. V o o m ho man la t n j m hopna p ip tit ani t n
n pat n j n o tat k.“

D a pa hl la m m k Dh ita t o i o ima alitýma l ami. Po

j ho ok i la Bh m D ón a Vi j ji h t l t han
n t ý n . Nik o n p oml il k j l pl nila: „Jak to nik o
ni n nam t k m m t nto a k p i l kl? N po h n i
t i hni m l t tot . Han a m! T nto in ni il oko ú o ň
mo lk K o . D óna Bh ma Khatt a a k l po li
n no ti n ot nik o ni h n o o il t nto nan j ý o po ný in.“

Potom pa la na po lah n a mo n a n ta tn na kala. Pojednou

p in na D a pa t hlým pa m pohl la na o n man l .
K ji i li tomto ta li o lo ni a j j pohl j o p lil j t
. Ani t ta j ji h k lo t a maj tk j n ol la tolik jako j j pohl
plný no ti a hn .

K i ak D ana iml D a pa hl na man l op t ji

p i l kl k K o m ýk ik : „Ot ok n ot ok n !“ D jó hana
Ka na i Šak ni D ano i tl kali a m li pol n m. K om t hto t
ak ka ho ni p mohl al p i pohledu na to, jak s princeznou
a h j.

Bh ma kt ý ilo potla o al l pot l hla o a kl D a pa : „Ó

po hnan no j liko m t n k on m n ohat t n m
 a it to o pat jiným al tak m man lk po l haj ým
man l m   —   p oto n j m hop n na t o ot k o po t. M a n
a jo li j mn . J hi thi a m op tit lý t plný ohat t
al nik n o t j a m a no ti. P n n h l Šak nim
t a on m l j ko tk h n po a it lný. V a il a p oh l jak
tak t ó p in no. P oto n m m t to l ito ti ja no.“

Bh ma pohl l na Dh ita t al k l i na l ml l. D a pa op t
p oml ila: „J hi thi po olal na toto h om n k l a p to
n o l h ko tk l p in n h t k ným po lým a
n tným ha a n m h m. Jak j t potom mo n kat
n o a il o o oln ? Spol n ú kok h ný h m ho a il
o m . T nto in j n o p a lnit lný a i hni mo li ho m j
o o it. V t to ni j mnoho Bha ato a o . N ht na mými
lo am l a o po mi mo ot k .“

D ana a al D a pa h t a ta alo tn na kala a hl la na

mo n man l . Bh mo o t p n p hlo úno no m . Nakon
t aj p ho m hn kl J hi thi o i: „V om h
ha a n h h j mnoho l hký h n al oni p i h ko tk ani t to
n nik n a . J o k nim la ka . A t j i a il a p oh l
k na ahokam p k lato n n ata an a hno
o tatn o n m pat ilo tn n amotný h. Ani na t m j m ak
n pl l hn m. Zato t j ha a D a pa po a ji a o po ný. Tato
n inn ka n o tala a man l a n a lo i takto t p t. J n k li
to ji n n o t j tito n opo n ho n k t a po l K o i.
A koli j i m j p n j n t o l m j hn i to .“

Bh ma o til moh tn am na k oj at m: „Sp l m J hi thi o

. Saha o p in oh ň.“

A na hl ho at a a l: „Ó Bh mo n ml tak. Z t ý h ú t
nik p t m tako lo a n la. Tito k t n p t l n po h n
ni ili t o m a no t. N plň p n na i h n p t l. N l j ho ano
tno t a a ho j i m ta m at o i po l no t. T n om i
povinnost k at ij n h l po na k l o ka a p oti li. T nto
in m ji t p in l .“

Bh ma kli nil. A no ý itk n mp o il t . „M p a

ó Dhanan ajo. N at aji t j nal o la o po inno t .
K h to n l ji no h ho h til a a p lil m j
plano m ohn m.“ O a at i pohl li na J hi thi j ho n t t .
V li til n p tomno t Dh ita t a Bh m . Pok tito a
ta ino ni n nam tali p oti tom o t lo pak neprotestoval ani
J hi thi a.

Op t o al D jó han hla itý m h. V al o pa h ho

at an a l t pak D a pa p i pom n na to jak m m la
Maja a .

D a pa a o ila hla o lan a tkala. J j man l i hl li na

n to n ho D jó han al ta K o i t l ml li.

Nakon p oml il Dh ita t n Vika na: „Ó k lo o po t na

D a pa in ot k . J tli na k lo k m h om n n o ho n m to
o n m j p lo no pak p j m o p kla. Dh ita t o Bh mo
Vi o   —    j t n j ta K o al na o tom ni n k t .
P o ml D óna a K ipa? N ht k lo kt t li h ko t
ta o lo j hn a D a pa o po .“

Vika na o hl l po h om n al p to nik o n p oml il.

Opako an al at j D a pa ina ot ka o po na   —    h li ji
n o n ? J t ot ok n K o ?

Ti ho ni na o al po D a pa in l k . K pl n la al
m i min ta Vika na kl: „Pok nik o n o po po m m o
po a ji a p a li a p n j . Ó n jl p li k jo t i
h h k kt ým m aj k lo klon   —   lo pit x ln n ano t a
ha a . Člo k kt ý p opa n t mto h h m tno ti. To o
n k o p h po li m kt hokoli t hto h h t n l t
n . J hi thi a a il p in n pomat ný ha a m a po n h ným
Šak nim. D a pa pat m P n o m a J hi thi a ji p oh l a
k p oh l m . Tak j p a a n h l o o oln . Po al ho
m k l a n mohl o m tno t h t n tno h . S ohl m na t to
k t no ti p ohla ji D a pa nik o n h l.“

K Vika na po a il h om n p op kla a a. T m i hni

m tl kali a Šak nim hla it p lali.

Vtom m til Ka na am al ýma moh tnýma kama a

h om n ti il a ah m l hn i ým hla m: „Ó Vika no tomto
h om n j m l k m mnoha n p a o t a t lo a j o
p kla m j n ni h. T j hn t t tak jako oh ň pol no
kt ho l hl. V hn n n o o no ti m i K o i ml . J t
jm po a j D pa o a h ano o la p a i l . Jsi
n k ný a p oto opt hn m ani nal a m a no ti a
ml jako hl p k. J hi thi a ji a il jako po ti o k a p oh l.“

Ka na i t jn jako D jó hana t l pamato al poko n k m

D a pa n mo nila o t it na j j ajam a . Bol t tohoto o m tn t
ho p lila o n . „Do “ pom l l i „p n p in na t ot oj
pat .“ O til na h om n a na il ok at p i t D a pa
o n j j m o a n m ta n l ný h h. V ala i kon kon
p t man l . Jak tno tno no t a i j ? Po l j ho n o j
n n .K ml il k al na D a pa : „P o tako o n n la
újma ani k ji na h om n p i l kli naho . T pat K o m a
m po lo hat na p ka . Ó D ano p o ji t n a it at ? A
a iP n o j ji h k lo k ho o n ot ji n j o k li.“

P n o i ni m a n mi a ami i pomal l kli j hn o

a o ho ili ho. K D ana p i to pil k pla D a pa li ml k .
Kuruovec uchopil j n kon j j ho a iln a n j at hl. D a pa j
p n la na nit al ma n . J j la n la p oti
D ano ni m. Op t hla pohl na ý h p t man l . B lo jm
j pomo i n moho . K D ana at hl iln ji o hl la po ni
jako ný j l n napa ný l m. Z ý ala j n j in o o a kt j
mohla a h nit   —   K i na. N j O o no t i a la j j m
úto i t m. D a pa o t ila m l na K i n la na hla a
k ikla: „Ó Gó in o! Ó K a o! Ó mil n góp a l V in an ! Ó
D an ano kt ý o t aň j k o n . Ton o n K o .
Ó Pan ó D m ó St o it li ta! Za h aň m n ot j m
o fal a toto l h om n m p ip a j o o m!“

K i na a l hl D a pa ino úp nli ol n k lp D a .
S o n po hopit lno mo xpan o al a hl p m til o
Ha tin p . Tam k m ti k l to pil o n k p o halo
h om n . Ani Ho k okoli pat il o al D a pa n kon ný p h
l tk a ji halila. D ana tahal a tahal a j j a p in na p itom
to ila okola al l kno t m ji n po a ilo. Z lo n m
kon . U a lý p in tahal j t iln ji al D a pa tala o l n . B
na po la l la o o k h oma a l tk .
K k lo i li t to ú a no lo t i hni l ili D a pa a
hanili D an . Toho ma ný pok l kno t man lk P n o
na il a lý po ný po a il. Bh ma ko il a ihl pa : „Ó k lo
ta “ ah m l „na lo h jt mým lo m! T lo m li kt ý
n po o n m min lo ti. A tako ý li n ji nik n ani
o no ti. J tli na oji ti n il m n o h tohoto h n ho
a ka a n napiji j ho k pak at j t ý h p k .“

K k lo l li Bh mo a t a n lo a tl kali m a na D an
op t n la pla a ý it k. C lý l naplnilo ol n „Han a han a!“

Vi a ň no ti il. O til na Dh ita t a Bh m : „Ó n

m i n o po t na D a pa in ot k a tak na tomto h om n tp
o no t. Zo fal o o a p i h na h om n tný h m jako t n
koho p l plano oh ň. Sh om n m lo j j oh ň ha it a
po k tno t j hla i ý al m p a a m a no ti. Zo falý lo k pt
na p a po l a mo lk a n l m o po . Ó k li Vika na
na D a pa in ot k na l j n o po po l ý h nalo t a
ú k .N n m l o po t tak t .“

Bh ma D óna a K ipa pohl li o k n m na Dh ita t . Ji n mohli

l n t D jó hano o j n n . Sl pý k l ak t l ni n kal. Vi a
pok a o al: „T n k o n mo ln a al p to na tomto
h om n ani n o po l na ot k tp t a j h h.
Po l hn t i ta ý p h o P ahl o i a no i i iho jm n m Angi a a.“

Vi a l il jak P ahl n Vi ó ana j no poh al i im

jm n m S han k li n t . O a li a P ahl m a ptali : „K o
n j l p ? O po n m po p a .“

P ahl a na o a pohl l al n kal ni . S han o lo il a kl:

„Pok n o po i o po n pa i t oj hla a o l t na to
k .“

P ahl a o t l t a h a pak po a il n kým m m

Ka japo : „Ó n ný kni mi kam o tan t n k o j ot n al
n o po i o po n p a i ?“

Ka japa kl: „T n k o n o po al po li m pok n hn i

t a h ji n lo j po t n ti m Va no ý h m k. Toho k o j
po ol n jako k al l tihn po o ný t t. A j na m ka
 oln t p t h k pl n lý ok. Ka ý m l p oto ml it
pa tak jak j m n ma. Do tan -li p h om n h h m
po o n t tno t j po inno t h p tomný h t nto p o t anit.
Pok tak n in o j m ami p o o n ti. Ka ho l na
h om n kt ý n pok in j n i to a l h j a hn h h.
V hn a m po tihn n t t .“

Po l hn t Ka japo ý h lo P ahl a m no i kl: „S han

j n po h n n n j n t t jn tak jako j ho ot Angi a a
p j m .“

Sudhan P ahl o i ihn po hnal: „J liko j i p oml il p a ani

t iklala n klonno t k t m no i n ht o ij ta l t.“

Vi a na kl: „K i hni p tomn l hli t nto ý namný

pok n o o no ti n ht o j t a init   —   D a pa m la
o tat o po .“

V l ak t l pano alo ti ho. K Ka na i l ta K o i ni

n kaj o po a o al a ti hý o hla D a pa ino it a kl
D ano i: „O l no o nit n h komnat.“

D ana t op t h til mo no D a pa a la a a al ji l i
p at m o t la a úp nli olala man l . Po a ilo j
manit j ho n a hla m plným pl o lo ila p tomn : „Po k j
h li ó n jho m . J t j m n ala ú t ým na ným.
P omiňt mi. N la to moj h a n ot m m p i l kl t nto po lý
a k tato han a K o . J ji h m a no t j o n ka na
t a na. J t nik p t m j m n l li o an n kt la
tomto ta pi na p h om n . Ta kt o nik n pat ili
n o no ani t i l n la t p mi o na na. V t m t
jn o t j lot il m i.“

Dh ita t a j na lo hal klop no hla o . „Co p o mn mohlo ýt

ho ho? P m j n ný p o a no t a p to j m man lka
P n o a K i no a p t lk n j m la p i l na na toto
h om n . Kam po la o no t h t hto k l ? Ó K o i
o po t mi p a i . M m ýt j Dha ma o a konit man lka
o n t jn a n jako on po a o na a l k n o n ?
Upo l hn a ho p ka . Ó K o i t nto opo n ho ný ni it l
k o k l mno o mýk . Ji to n moh l n t. Ř kn t
mi o m m lat a j a o t po l hn .“

P i D a pa iný h lo h Bh mo i t kl l . So itn na ni pohl l

a p on l: „Ó po hnan no kl j m a o no ti j o j mn a
t ko po hopit ln okon i p o mo li i. N k j to o n ný a
mo ný lo k p ohl a o no t jako tako p ijato i k tom tak
n n ý . Co ak kn la ý lo k to o kl pota n at
to pa mo ln ji. V hl m k l ito ti lo ito ti a lik tno ti
toho na pt ti n j m hop n o po t.“

Bh ma oml il a o hl l po ti hl m h om n . Pot oto il

p t k D a pa a pok a o al: „J ji t t m jak K o i tali ot ok
hamti o ti a po tilo ti n o ni n. Ó Paň l to ji i
a it a k kt n o lo o tila k o no ti ka j t o ho not
a dod l na m o . T oji man l i a lo t jno h l
p oto ani p o t tak lký h pot n o h l j o tno ti.
K o i ak klop nými t mi a pa aj jako m t .
N m lm i ti o po . S o ot k m la polo it J hi thi o i.
On amotný m l i a t p oh l i n p oh l.“

D a pa lkala jako ami ka o lo . K lo p to n p oml ili. Z lo

oj D jó hano mo i. K o ký p in n p tal m at
ani k l hl Bh mo a lo a. Pak po tal a kl D a pa : „Ó
Paň l o hla m Bh mo . O po na t o ot k i j n na t m
man lo i. N ht p o l lý J hi thi a kt ý p ipom n amotn ho In a
j o n tno ti p ohl j tli j nal p n i n . Pok p ohl
t p oh l n p m n ot t o ji n l t ým p n m p op t m
t . P op t m i j ho at j tli o ni h kn tot . At n m ak
J hi thi a n jp kn pi lo o hopno t ú k . A p oml
ó no útlým pa m pak m la p ijmo t a p n n n o
P n o . V i hni p tomn K o i top mo i t ho al . J o
pio n lko n a p oto p i pohl na t n ta tn man l t o
ot k o po t n ok .“

Sh om n op t hlo. Mnoho k l tl kalo D jó hano ým

lo m. Jin olali: „B a!“ a „Ó!“ Ka ý al n n a al na
J hi thi hti l t j ho o po .

Š m hla po t pn ti hl k t poj no tal Bh ma. J ho hla

o n l l m: „K n l lko ný Dha ma a na m p n m a
guruem, pak hom K o m n o p tili. On j ak p n m h
na i h l h po h j h o no ti a a k . Ano j k tk p n m
na na imi i ot . Pok n po a j a h an pak j m h an . A
j tli tom tak n lo kt m t lný h to t t to Z m i
ok ala a h nit i ot pot o otkla la paň l k p in n ?
Pohl t na m pa . J o to o lo k j . K o ok al nikno t
j ji h n ? Ani amotný In a. N l m ni j liko j m n tno t
a ú to k m ta m at o i a p oto m A na n t l
na a h ml l. Sta il J hi thi j iný pok n a j h
po hými pol k a il Dh ita t o h n n tak jako l a j t o
malý h at.“

Bh ma D óna a Vi a na Bh mo a lo a n pokoj n o po li:

„Za ho j kli ó Bh mo. V m p ot n n ni n mo n .“

Nato ho a la ko il Ka na: „Z Bh ma D óna a

Khatt a n aj ý h a k “ p ohl il t lo hn m. „V
j o p oti m p no i a nik i n p j j ho o o. Ř kn m oj
tomto p pa p n . Ot ok n a man lka j o i l.V h n
j ji h maj t k pat j ji h p n . Ó D a pa j i man lko ot oka kt ý
t ni la tnit n m . J i t o k lo ý h nit n h komnat a l
j ho p ným. V i jin ho man la tako ho kt ý t n p oh aj
ha a n h . T oji man l j o ot o i a n moho ýt t ými p n . J
jm J hi thi a n p ikl i ot a m no ti no ho not n ot
p t mto h om n m na l k D pa o .“

Bh ma p al na Ka n lo tný pohl . Zt ka ý hal a lo

ka ým okam ik m ko . P to a ho al i J hi thi o i po l no t
a n tno t n po nikl ni . Ro hl l kol m jako ht l ým
ha ým pohl m p lit na pop l oto il k J hi thi o i a kl:
„M j pan n moh o hn at na lo úto a na n ot j m n n
ot o i. Ó k li mohli na i n p t l p mno n k takto ml it
k n a il na i p in n ?“

Oh om ný J hi thi a l hl . D jó hana am l a kl:

„N ó k li po n mp a . V h li j m D a pa n o n ?“

D jó hana kt ý i h tn al m ka ho at an m l na
Ka n . A pak a Bh m j t a il a pop il o halil pa
t hno kt p ipom nalo lon ho ot a k al j D a pa . „Po a na
kl n ho no ho p na ó p in no. Co m t P n o i
pol n ho?“

Bh ma ji n n l a hl: „Po lo h j t a k ! J tli

n lom m toto t hno it at n o hn kon in ý h p k .“ P i
t hto lo h m h t t la l hal oh ň a moh tn h m
m la jako o n.

Vi a po ta il a o lo il hn h om n : „Ó k lo pohl t na
n p kt n m n n o Bh m h o . Na n o al poh oma.
Do lo k tom nmo . Dh ita t o i no h li fal n a t
o tali o po k li n . Blaho tohoto k lo t ji l m
kon i. B a! K o i ali p ho n p a o ti. C l toto h om n j
o t to h l po k n no h h m. Ó k lo m t i k i
rozho n t kt lo m   —   j liko J hi thi a n jp p oh l m
n mohl p oh t Paň l . N m ýt t po a o na a ot ok ni.“

D jó hana hl pohl na o fal P n o : „J m o hot n

po l hno t o ho n t Bh m A n a oj at. N ht p ohl
J hi thi a ji n n j ji h p n m a j D a pa p op t m.“

A na o kl: „J hi thi a l aji t p t m n a al h t na m

p n m. K na o t atil l at o ho no K o i p n j
t .“

B h m A no i l k Dh ita t o o tn m tno ti n hl
a l akal. O po m lo hýk n o l a po l m n i o l hal
k k h o i ý h pt k . Bh ma a D óna ú ko t k ikli: „M m!“
Vi a nal hal na k l at n o l n hn po tihn úpln
katastrofa.

Dh ita t a kon n p ip til i a l p li al ko. Ml l ji o t

lo ho. Z i nýma kama ti il h om n kt k li lým
nam n m po l hlo matk . Sl pý k l kl: „Ó po lý D jó hano t
ni mo k ji t a il man lk p n h K o    —   a l t
man lk P n o D a pa    —   j i ji p m m t ý.“

Dh ita t a l t l n m n p . K P n o
n kli nil pak poj n n po a it lným K i no K o m
i pom tili. Pok il t kli nit D a pa : „Ó Paň l po jm
p o m o jako koli la ka o t kt o i p j . Dk no ti a
n t l o ano ti tno ti j i n jp n j h mý h na h.“

D a pa pohl la na Dh ita t kt ý ni n nam tal k la na.

V la po olil j n t a h . P to to la p l ito t jak j nat
n p a . Poklonila p k l m a kla: „Ó n jl p o Bh at
j tli i p j p ok at mi o o pak p op t ot o t J hi thi . J
ot m m ho na P ati in hji. At li o tomto hlap i kt ý na o il a
l ho n jako p in n ml jako o n ot oka.“

Dh ita t a o til: „Ó po hnan ko tani . Po j o al

la ka o t. D t ti j n j no po hn n m n pokoj j .“

„Pak t p op t tak Bh m A n a oj ata a at jim j ji h ko

a an .“

Dh ita t a toto po hn n op t h n lil a potom kl D a pa

a i ala t t po hn n . T ntok t p in na p a ila: „Ó k li
hamti o t j ho o tno ti. N t o f m i po at o t t la ka ost.
P ma p ika j na k at iji n m po at o n po hn n .
Moji man l a n ot o t i ok kat laho t la tn mi
tno tnými in .“

Ka na o h htal: „J n pohl t jak t to lk h in a h nila na.

K topili o n t p n tato k n p in na tala j ji h
h anno lo . Nik p t m j m o ni m tako m n l l.“

Bh ma pl l lo t al A na ho op t a l. „P taň at . V n n
m i nik n aj na h lo a n po ta ný h li . I k jo
hopni jim to oplatit n o n p t lk j n n i o n n ot
i a ji p ipom naj i to m n o o kt jim j ji h n p t l k
p ok ali.“

Bh m A no a lo a p li n kli nila. Ti p oml il k J hi thi o i:

„V hn t to n p t l na m t a iji. K m j t a al h lo ? Ó
pan potom mo i n om n l no t l Z mi.“ Bh ma no a
no na K o hal lo tn pohl jako l na t o malý h at.
A na m tom a nil p o nými pohl a ko polo no na
at o o am no aj a kl aj po j ho t kým h m. K
Bh ma na il o l no t o ú t a no m h l ým ji k a
plam n . S am a ným o o m a ýma o ima pa al jako Jama a
 o ni n m . J hi thi a ho o jal a kl: „Kli at .“ Pak
oto il k Dh ita t o i: „Ó k li j i n p n. Po n m o t m m
lat.“

Dh ita t a o po l: „O j i pokoji A ta at . Oplý poko o a

lo ta m. P oto j i mo ý a mo apom naj na t ý h
n p t l. Vi ni h naopak j n to o . Po ti n jho li po aj
h h lo a at m o n n n h aj ý a na k
po imn t . J liko naj la tn po it o m j po it m o tatn h. P oto
j naj o itn i ými n p t li.“

Dh ita t a pak pop o il J hi thi at apom n na D jó hano

h o t a na m to toho pamato at na jako koli la ka o t kt o
m k l a j ho man lka G n h p ok ali. Ř kl J hi thi o i k h
svolil, aby zjistil iln a la t nk ý h t a P n o . Nakon
kl: „Ó J hi thi o na j tno t Bh ma o aho A na
t p li o t a oj ata nap o to ú to a l o i na ným. J t a
ijt i hni m . V att o ho k lo t . N ht m i mi a
mými n pan j at k l ka. V t n tno ti.“

P n o i poklonili k li a potom o li. Na to pili D a pa na

ko a ali o In ap a th . Sh om n o lo a i hni
k lo o ali o pal kt p o n Dh ita t a p ip a il. C to
n n kt h lili J hi thi a jin D jó han . Vi a o l l p ho
k l . Toho k i p ipomn l o po no k i kt o j ho no na
P n o h a l t na j ji h man l p hali a h til t a h. To
jim til j ji h maj t k mohlo j n t o init ko p o no
ko D a pa . Bh ma it nik n apom n na li a n n
po h p i p n p l ito ti pom t . S t mito po it to pil
haj k o ký l o ý h komnat a o al nm
mo lit m.

Kapitola 21: VYHNÁNÍ PÁNDUOVCŮ

H a kon ila a i hni o li. D ana kl D jó hano i: „Ó
n ný h ino t n ta til o j m tolik ilo ali. P n o
po lal p t o j ji h k lo t a m j m a tam k j m a ali.“
O a at i po a ili Ka no a Šak nim. O o ili l p ho k l a j ho
m kko t. Jak mohl ýt tak po tilý a p oj it l no t tak mo ným
n p t l m? To la o o k h a. J tli hl n o n po nikno
budou lit t a li m n p . Šp ho ji hl ili jak pa n at
p ti at o In ap a th . Bh ma to ým oh omným k j m A na
no a no o n t ti G n Nak la a Saha a m aj ými
moh tnými m i a J hi thi a t m nap a ný o t p. J o p ip a ni k
boji.

Na Šak niho n h m l D jó hana op t at a ým ot m a i

m j ji h j ino na j j al ha a n h a. T ntok t al m li
K o i n o h t. G n h ký l lo il j pl n a D jó hana
ihn am il o Dh ita t o ý h komnat. Na l tam k l o po aj ho
na lat poho . U l m k noh m a kl: „Ot m m p i olat
P n o p t k al h n po . V olali j m hn
mnoha j o atý h ha . Jak m m kat o n t k
man lk ? Mo ný n p t l m ýt ni n mi p o t k . Za ali j m
n o ot n m m a ta it.“

D jó hana ot i kl k lo P n o n jak po lat p kal

a naj t poj n a t it oji l . S pomo j ji h n m n ho ohat t
mohl po lit po ta n natolik l n p mo it lný. N jp
ak m J hi thi a j ho at o t anit n . D jó hana pop al
pl n kt ý Šak nim m l li. K l m l a olat P n o p tk
j in po l n h ko tk . J jm oni a K o i n m o t
l m . P oto t n k o p oh aj p o ij t in t l t hnan t
l . Po l n ok m i l a j t nik o ho ak n m po nat.
Bude-li o hal n t o l a na al h an t l t. To ka
t to po l n h .

Dh ita t a po l hn t no ý h lo n o po al. B la pa a
P n o i t p ta j k t no h o . K o mohl o ha no t
ý l k lk m i t mito mo nými at a j ho la tn mi n ? Al
al ha a n h a? Co kno Vi a a Bh ma? Sna mo j
n hat i tak jak j o . J hi thi a j tno tný a at na .

P i pohl na ot o o h n ho D jó hana ap ahal a k l til jak

j ho o po l n . N ok al m no i t m ni o p t. A k
D jó hana po l n h h l o lo p a po o n pak
K o i tali n po nými l i Z m . On m l j ji h l .
P to j J hi thi a l m ta k ko o hla il a p oh l
 it til n t a k t n ol ao l. K l il
j ko o a nakon D jó hano ým n h m o hla il.
P ik al a P n o p i li p tk a at h aj po l n
o ho j h .

K o tom o tatn ta K o i o li a n protestovali, ale

Dh ita t a j n po lo hal. N al j ji h a na om a Ha tin p
lal po l t o kt m lo P n o hl at.

K G n h i la jak j j man l l p p ijal D jó hano lo tn

pl n a h tila ji ú ko t. K o l hla o D a pa in o
n mo n ni tila ahan na. B lo jm D jó hana po t
k mo ln an . Jak ho m k l podporovat? Jak tam mohl jen
ti t k la la ka p n o k k lo na tak h n t na?
K l Dh ita t a m k lo na a anýma o ima a n m p i la.
„N pom n i na Vi o a k D jó hana na o il? Va o al
n pok t to pohan na ho o n a hn m aji t p o na i
k .Z k tom t h l j .Ó l li n kl j p o oji
h o o n n t t . N p ij m j a lom lný h li kt jo
na j n hlap i. K o no apalo al t n lký oh ň pot o l
ha n? K o l tak po tilý a op t p o oko al m milo n n
K nt ?“

V k lo n t n m ý a ni n m nilo. G n h la mo a
m l la na o o jak j ho amotn ho tak i l ho k o k ho o .
Tato j j a a ak p o n j p t la jako ho ký l k. N ok al j j
polkno t. Pok a o ala: „T j iný j i p o il n t t kt m n n
lm . V n po p n t . N p ihl j tom jak no
t m ti. Z kni D jó han . N klonno t kt o k n m ho
toto k lo t ni . N ht t oj m l na mo ými a ami
n l j j p i o ný klon a p j k m a laho t . Ji t
laho t kaný po lými p o t k j t a n at m o to o j
k no tným p o m jm a p pokol n na pokol n .“

Dh ita t a i po hl a l k o ho . „J tli o l a k
na ho o o moh lat? J -li to o l at tak tan a ni tom
n n . Jak moh o li nit lo ti kt na il o ? N ht
P n o i t a op t i ah aj mými n .“
K lo na ji ni n kla. B lo to na jn . Kon K o
ji toji t p i l il p oto nik o n ok al k li j ho n o m o ml it.
P i olala l n a t ji o l p t o j j h komnat.

***

P n o i a ili Ha tin p ji na ný k t k t k m
p k ap n pat ili jak k nim l k pina po l Ha tin p n
p atik min m. J hi thi a l ho ko a l nk k n m
p i to pil lo : „Ó J hi thi o t j t ý p ik al: Ó n jl p
potomk k l Bha at h om n t op t o k . V at k po l n
h ko tk .“

J hi thi a ihn po hopil Dh ita t m . O til k at m a

kl: „V hna t o n k aj o i l plo ý h in po l
na n N j ho. At h t op t ko tk i nikoli plo m ý h
j h inno t n hn . P to m K o i i m p j
ni it n moh p ol n igno o at. Nik o nik n i l no i o
to t lata a p to R ma p ip til a Ho o lil latý j l n. K
l n t t li k m l p opa n matk . C ta o no ti i n po h n
a j o tn po o n a j na ý o t o t n o po nat ln .“

J hi thi a til t jno to o Ha tin p . Po ito al o a .

Na o m n jl p m ú il n l o at pok n ta h a hno t
t tn t lka la n hn t ln . O m tno t Dh ita t o o p ol n
ot ný konflikt j n hlilo. Co ak ý l k m al h
ko tk D jó hano ?

P t at h tilo p t o Ha tin p . K n ý hp t la
o o in op t to pili o Dh ita t o lk n . A koli
J hi thi a lmi o l n m an i p t l k po l n h
ko tk Šak nim. K P n o i op t a ili ni Šak ni kl: „Ó
J hi thi o ta ý k l ti til ohat t . Do . N n h ajm o k .
Pok p oh aj m o j m o hnan t o l a. O l kn m i j l n
k a tan m tam an t l t. T in tý ok m t n jak m
m t i ni i na ap no . K m ak po a n o j it
t m hnan t l al h an t l t. P oh aj t -li t ými
at a D a pa p ijm t t t po m nk .“
Šak niho t k i ila lo tným ú m m. K popi o al k
lono ino ko tk j ho o hla itým h t n m na l .
Po a n t ana na t in t l t k lo t t i.

Po ohl n k i hni ni k ikli: „B a! Han a D jó hano ým

p t l m j tli ho n a j p n p m kt na t mto
p i ol !“ N kt ni h o tili na Dh ita t lo : „At
D jó hana h p po tilo t ho j n n n o n m l m p ik at
at toho n h . P i o i tak j n m t a k . N p o l n ho a ta . J to
t po inno t.“

Dh ita t a n kal ni a J hi thi a o po l: „Ó k li jak m n k o

jako j kt ý n l j po inno ti k at iji o m tno t t oji ý ? To
o mn ka ý . K om toho j to Dh ita t a m j ot a g k o mi
p ika j h t. Co moh lat jin ho n k p ijmo t?“

Hra a ala. Jak p i li o ala m n hn t ln m nik o ni

ani n ý hal. Nakon op t o l hlo Šak niho „V h l j m!“ a ýk ik
k o ký h ta h: „B a! Han a! Sta o lý o j o o n k
h !“

D jó hana o m l a p ik al a P n o m ihn p in li j l n
k . K i at i o l kli o a k t a h tali o jt o l a
lko a o t hla p oml il D ana: „T apo n D jó hano a
n om n l a kt n ji t t ni t . P n o i jo
p mo ni a k tk o an . A j tli j m j nali h n n o n na
tom n l . Ji t j n m oho p ok ali o milo t n ot j m
n kon n po a ili n p t l . S no K nt li p o a ni
t t a k lo t . Ti kt D jó hano i m li o j o t ho
k lo k ho at a n n o l a p nýma kama.“

D ana i on h li naplno h tn al a l P n o m m al
k tými lo . P i pohl na p t at kt ý h ný h j l n h
k h p ipom nali m kl: „I k P n o i pa aj jako mo
m i o ti t m li ýt po a o ni a n ho n p o t jako koli
o t.“

D ana potom o til k D a pa : „K l D pa a n a ho al

p n k al p in n P n o m kt j o jako m i n hopn .
Ó D a pa jako a o t ti p in l a t ým man l m l ? V
 i l p ho m a K o a tom to n t t hn la.
N t j l a o l ho n m P n o .“

Bh ma o o il na D an jako him laj ký l úto na akala. „Ó t

po lý a k a j lo kt p on j po h n i. Dn j i
h l j n k Šak niho o atno ti a p to tm o a j h tat.
Tak jako p o o na lo o t ými jako p p o o n j t oj
it a h ti p ipomn l t oj n n lo a. Pak t i t ými
n l o n k po l o la Jama i.“

D ana o ho il k ý t m l tan il m i K o i a p al: „Ó

k o ó k o.“

Bh ma j n o t mi o l l t m p l oji m l na tno t. Op t
o lo il kl ho D an : „Ó t a k jak i o ol j po at
tak k t lo a k j i h l j n k po o ? B ti oji o t hn
h a napiji t k n o at nik n k o m o la no ti. M j
hn n koj n o t o ok n a iji hn Dh ita t o
n .“

J hi thi a k o il k m n l o n ými at a D a pa .
D jó hana a ot k l l Bh m a po m n
napo o o al j ho h i l a. Bh ma k n m nap l oto il a kl:
„N m li i j i t na mno kal p ah . V t m a h a il
t i hn t to p n . Nik o n na n k nik n apom n .“

Dh ita t a t l ml l. Bh ma Vi a D óna a K ipa kt p i pohl

na P n o o h j o hnan t p ol ali ho k l olali:
„Han a! Han a!“ a mo n hl li na l p ho k l .

J t n P n o i op tili ň a ta ili p k l m a Bh ma no
p oml il: „Za iji D jó han a hn j ho at ó k li. A na
a ij Ka n a Saha a lo oln ho Šak niho. Boho pln m lo a.
A a m D jó han k j m k mi l pn m na hla .“

A na o al: „Sli l htilý h n j o p n lo a. U i jak

t n t ho ok pln . Za iji lom ln ho li ho h ho a
na t ho Ka n jak Bh ma na i j i hn k l kt mi po til
po ta it . Pok n pln m j li pak mo n pohn Him laj
n o hla no pap k l n . Dok i to. Doj k tom a t n t l t
pok n m D jó hana n t k lo t .“
A na i l ji t D jó hana jim j ji h k lo t nik n t a
lka p oto n hn t ln . To i hni at i li. K A na
oml il p oml il Saha a ýpaj jako ha o ima po litýma
t k m: „Ó Šak ni ni il j i l ho o . To m k ko tk
jo k t no ti o t p m na t . Z ý -li ti tomto i ot
j t n o konat l j to hn p oto a tm l a
po h t a iji it .“

Tak Nak la p on l li a Z mi h D jó hano ý h

to p n . Pot at i o tili k Dh ita t o i a J hi thi a p on l:
„Lo m t o ó k li a tak mi ta K o a o . Op t
mi mi i m po m n at . Klan m m a m o
po hn n .“

Sta ino li p li ahan ni na to a o po li. J n mo lili a

o o P n o . Po n jak h li p oml il Vi a: „Va matka
tiho n K nt j p in na k lo k ho o a n m la ýt n na
o jt ol a. J k hk a ta . N ht tato po hnan na tan po
o a n p tomno ti m m om .“

J hi thi a o hla il: „J i n t ý a na t jn ú o ni jako n ot . N ht

j to tak jak na h j ó ný. V i hni t po l hn m . B po h ji
n n jú t ho n j g . P ika n m p o m o m m j t lat.“

„Ó J hi thi o n jl p Bha ato a o “ o po l Vi a „n t ap

na t mto at m lo t . Být po a n h nými p o t k n nam n
no pohan . V p t at ta tn t l a na j m t it
pol no ti pol tno tno D a pa . Ji j t kali mnoho pok n
o ii a t . Toto hnan t m po k tn al p l ito t kat
ho n ý ik. U ný Dha mja a o ký i i N a a m h m a ho
p o t ho i ota l po k tno po n . O lo n o t ký h
l ito t a maj tk m k t no ti j n p o p j .“

Vi a jim pop l n jl p a mo lil a j ji h p ný n at.

Po hnal jim a o oh kali j ji h n j n j p no ti   —    t t
o In t p li o t o Jama i t o to K l na m l o
Va n l o V j a ho a o t o Z m a n gii o oha Sl n .
Nakon kl: „O j i na m ol n m ó n K nt . Nik o t n m
init toho k j nal h n . S oh m.“
J hi thi a po ko al t ý i a po hn n a hl o p n m poklonil a
t jn tak i p Bh mo a D óno . Ka ý at potom al
poklon ta m K o m kt jim na opl tk po hnali. Pak ň
opustili.

P tm n D a pa ala a ými man li la a K nt a ji

po ala o ol n o j t. K to pila o nit n h komnat hn
n p op kl hla itý n k. P i pohl na to jak paň l k
p in na h t o j t o l a j a h til al. D a pa j hn podle
j ji h po ta n po a ila a o jala. Poklonila K nt kt ji ihla a
objala.

S l ami o h K nt kla: „Ó t n t ap k li tom to lk m

n t t kt t po tihlo. S o ný h n n hn t lný li o
nik k o fal t n o n . Zn hn po inno ti a p oto
m la a o tným m n l o at man l a i na l jim lo it. J i
tno tn a hopn o o a ta o l ho K o a o . P o K o j
op a o ým po hn n m j n p lil t j hn . N n o j i pokoji, s
po hn n m po o mý h mo lit ó h n . Ch n na la tn
tno t o hn t t .“

K ntin hla alkl. Nik p t m o ý h n n o lo ila. Jak

t o n tm j n i lý h t in t l t? S hla itým n k m
po ala D a pa : „Ó t jm na po ta j o Saha . T n j mný
hlap a jm m m i l tn m to.“ D a pa j o po la „Jak
ip j “a l nýma o ima op tila nit n komnat t l o l n
j in m k o pot n n m k a o hanými la . K nt la
t n a n . V nk pat ila n a n k lo ký h at a o l n
j l n hk h. O klopo ali j j ji h a j n p t l i p t l kt j
lito ali. K nt p mo na mat ko l ko j o jala a j n o t mi
pronesla: „V i hni j t tno tn o ho an o an N j m P n
a n t l lo t ým na ným. Jak t mohlo po tihno t
tako n t t ? N m h h na opa l. N po h n j na in to
jt na o ili m ho l na a p oto n n l t t mto an m na o
ým mnoha nikaj m la tno t m.“

K nt hla it na kala na ými n . Jak p ij i o in ? M la

o ho n to ta tn j man lko n ot ji o hla o o o n . Ji t
p ala toto h o i n t t a l h n m to pila na P n o
poh n h ani i. K K nt la k n m tako m oj nik
n o Ha tin p ho n p i la.
K nt a ila m ný ýk ik. „Ó n ný t o it li! Zapomn l j i
na it moji m t? To j ji t o p o t l iji i t t tako m
n t t . Ó moji no kala j m po mnoha t ko t h. Jak t
m m op tit? Dop o o m o l a.“

S pjala a mo lila nahla k K i no i: „Ó K i no ó T j n l

D a k j i? P o m a m n n jl p li n a h n ?
Mo kaj h n toho k o na T m l.Po T lo a t
n aj nap no?“

K nt p lala k o kým ta m ok p ihl t tom jak jo j j

tno tn no h n ni o l a. S pl m o tila k Saha o i: „Ó
m j n n m l ho it. Z taň a k j plo tno ti po o
l mat . N h o n at at ami pln po m nk li .“

P n o pohl na j ji h a mo no matk n m n ol l. Uti ili ji

jak n jl p o li a potom o li. Vi a al K nt j mn a k a
o l ji o ho om . N k p opa la tak G n h i o tatn n
k lo k ho pal a ýma loto o ýma kama i ak ý al t .

B at i i j n o t mi a ili t p pln nými li mi Ha tin p .

Zp a o j ji h hnan t hl o ila a li aplnili t hl
o an . P n o i ni Dha mjo m to i t kt tolik milo ali
op tili a n ok ali p itom nikom i ani lo o.

Kapitola 22: ODCHOD DO LESA

Po o ho P n o Dh ita t a p opa l ú ko ti. M l l na n p
ho j ho n m a j ho m l n na h la kli . N jako o mal
ý h komnat h a pak i a olal Vi . K at p i l k l ho
o tý ha ptal: „P ji i l t jak J hi thi a a j ho at i opo t li
m to. Jak ho ala D a pa ? A o p i o ho lal n ný
Dha mja?“

Vi a o po l: „J hi thi a k l t ahal no l tko . Bh ma

hl l na mo n pa a A na a o p i h i t o il p k.
Saha a i pot l t hl no a Nak la pok l t lo pop l m. D a pa
loto o ýma o ima j n l o ala t m no l ami a
o hanými la . Dha mja l p nimi n l t k a a p on l
h nah n j mant S ma V týkaj Jama i.“
U Dh ita t t nto popi il a o t a tak ptal l : „Ř kni mi
p o t mto p o m k ý ali o toto no t ó Vi o.“

„A koli jim t oji no t p o ali i ot a po o m j p ip a ili o

j ji h k lo t mo ý Dha ma a n o hýlil t tno ti.
U a o al: K h na n inn o an pohl l o ima plnýma hn
mohl h j p lit a p oto i ak l t . Bh ma to m ta
opako an o taho al a m l l na to m ilo nik o n o n .
P j i nalo it ými n p t li tak jak p l j ho pa m. A na
kt ý ok t l t l k o ma kama t o il p k a tak al
m oli k naj o o it t l n po t p . Saha a i
pot l t m l nko t to ho in poh om m n m l nik o
po nat. A Nak la j m k o nik o n o n pok l pop l m
p oto i kal: a p j o hal n po jn t n m l h l mat
n.“

K l pý k l l l o Bh mo a A no oj hti o ti pol kal

j t . Co t D jó han a j ho at k ? Vi o l n
na lo hal o to m n pokoj n m.

„C n D a pa o l n o j noho k o a la n i t nými
D ano ým ot k m la lo : Man lk t h k o a inili m j
n n ta o a t n t l t na kat t jn jako n j . A a ým
m t ým man l m a n m k o t j o o m ta pak j o
o n to to to .

Ó Dh ita t o ný a o l n tý Dha mja l t la t k a

nam n k jih a p on l S ma V m l nko : A o i hni
K o i a iti j ji h kn o p at t t mant .“

Vi a lil k li jak ha tin p t o an a h j p n K o a

alo tn na kaj . K at i o h li i hni o an pat ili mnoho
n lahý h nam n . Z m a n ho n l hal l k a m
ot ala. Sl n atm lo a na m pa al m t o it . Z h to ý h
t an o ý al t kot akal a h m oh a k k p a ha an .
„V hna tato nam n t k na ho o ó k li. To j po
ý l k t ý h la tn h lý h t .“ Vi a pohl l na Dh ita t
kt ý j n l a ml k lomil kama.

P tom okam ik naj no o j il n ný N a a op o o

al h mo ný h m . Sto pl i p Dh ita t a ným hla m
 kl: „K li D jó hano h o n ka a t n t l t Bh ma a
A na ni K o .“

Po t hto lo h N a a o tatn mi m i n li o n a mi li.

V hn K o l t a h. N a o a lo a plnila. K
D jó hana Ka na a Šak ni i li lka j n hn t ln o tili na
D ón a m ili l n oj ka. D óna o po l: „B hmano
kaj P n o i jo o k ho p o a n moho ýt a iti. Z
ta h t hto h in j t ak hl ali úto i t m a j n moh
o m tno t. O m n j mo . U in m o mý h il h
a h o h nil i k j o P n o i poj ni D pa o j ho n
o il p oto a m a il. Sm t t k i mn . Ó K o i a jt
ok m t . Kon jt o ti a t o jt milo a . A pl n
t n tl t hn n tihn n t t .“

D óna ml il tak a ho Dh ita t a l l. K ta ý k l pom l l na

p a kt n l o po no t p opa al t l t ú ko ti. T m
j ho n o i p l al jak lo ho to m t at? N p t l t
P n o i lo n p n i amotným oh m. Dh ita t o
m l nk til o n k na o il D jó hana. P o t h j n
n po l hl Vi o a ? I t nk t m ak n klonno t k no i
a t nila k ý ú k a o m a t m l lit n l k m ho
sentimentu.

K l a olal ho taj mn ka Saň aj kt ý na o tom l

o ataj m a p o m ú a l k m Vj a a Dh ita t o ým
p t l m. Saň ajo i a to po a ilo Dh ita t kon j it o
mo o t . K pi l i l tam t haj k l klop no
hla o . Vo ataj ho kým ú m m kl: „Ó k li t ji kal lo
Z mi i j j m k ým ohat t m. P o t na k ?“

Dh ita t a a t l hla o : „Co n n o m k n k to n k

it a n jl p mi ojo n k P n o i?“

Saň aja p oml il ot n : „J to t h a ó k li. Zap inil j i

n p t lt kt ni t. P to Bh ma D óna i Vi a
D jó hano o ho n o o ili t j lot ilý n n hal o n p
hn p i l i milo ano a tno tno D a pa a k t ji l. P o j i
m tom n a nil? Člo ka j m oho p ili po k a pohan
ami p ip a n jp o o m. V m potom j po i n m tl .
K pi l k a j ho m l j n i t na h h m a lo pak pa
jako o o. To o j n p n j jako p n at m o to o je
p n j opa n .“

Dh ita t a l o amot ým taj mn k m a a mo n na lo hal

j ho lo m o ni h l j o m a n i p a i . Saň aja
pok a o al a k l p itom l a hla :

„P i l n m o n n a o ka Paň l na K o i
ni mno ti p i olali nap o to k . K o jiný n D jó hana ými
lot ilými poj n i mohl ta it D pa o o k ho p o
tako m tý n t m ji p i l o o n p k m la o o a
la pot n na k ? Tam pat ila man l a n ohat t
k lo t a okon i o a p in n t t ot ok . J n po ta tno ti
jim a nila tom a a ho ali jako h ino . B ak p ij
o a ó k li k m k j ji h l .“

Dh ita t o i p i o po i a h l hla : „Ó Saň ajo D a pa in

ol tn pohl moho ni it lý t. Jako an i p t m tij n
j iný mý h n ?K D ana h til D a pa hn k o k
n p op kl h o ný n k. J t t lkaj pol mými po anými.
B hmano kt o l tilo tý n D a pa o m tli konat ohňo o ti.
Po l m k lo t o j j n p ni nam n . Z na k a
j na o ah. Zaji t j to li m mo n ho o .“

Ro mlo ali tak pol n jaký a a pak k l Saň aj p op til. C lo no

potom p o l m komnat a m li i no a no p om tal
p h ha a n h .

***

P n o i op tili Ha tin p n ano op o o mnoha

l n k . J ji h o ho m ta p ihl l l t p a ot n
p lal ta m K o m.

„A o toto k lo t h t lot ilý D jó hana m i hni

t a ni. S na m ohat t m o inami omo i n mi amotnými
kon . Po l o toho h n ho tipln ho a h a i ho m j m
pom haj j n al h n i j m o o ni k h . Jak m m nal t
n jak t t ? N l jm t to tno tn h in o l a.“
Na J hi thi o tilo n kolik o an : „Kam t a n
op t t ? Zp a o a l n po n ol o fal t .
V m t n o .N h m ta it k tm m t
k lo t h n ho k l . Tako pol no t n n i t h h m at m o
a po n m na n j ú o ň tno ti.“

J hi thi a pjal a o po l: „J m op a po hnan n ot li

l hman n m p i j l h kt n la tn m . J mi
ými at h ht l jm l k kt o k n m ho t po at
o j n . K l pol na m p aot m Bh mo mo ým Vi o
na matko K nt a na imi p t li t aj Ha tin p . P o m
taňt i a ho jt j m i. To j in mn pot .“

O an ol tn k iko ali a a mo n a j n n a i a li o
m ta. J ji h m l nk p itom pat il j n P n o m.

K o an o li P n o i na li na ko a ali na .
Za o m ak o a ili k h Gang k nal li moh tný an n n mý
jako P am na. Ro ho li tam p no o at a tak to pili ko a
ko pali Gan . K tm lo hmano kt at
t p h n l o ali a hli po tn ohn a t hal o an o
pa l k o t mnot no i. S at i io kol m ohn a p on j
k mant m lo i kými hla P n o kli nili. J hi thi a a j ho
at i p o t t hto ali o aný h op t ili jako n tan .

R no at i p ip a ili k o ho o l a. U li p po tným ohn m

a mo lili k oh m o p ň. Pot po ali hman o po hn n a
ol n o j t. J hi thi a p oml il ol t hla : „B li j m
p ip a ni o na k lo t ohat t i o tatn . Ó n jl p li
n m hopni o po ta at tak jak j na po inno t . V l
m m t i it o o m a i o o to mi ko nk . L j o n
plný n p ný h at a ha . P oto p o m att o Ha tin p .
Ut p n hman m tit i amotn oh o n ani n ml . N p ji
i ýt p ino a ho t n ó t i.“

P ta ný hman Ša naka o po l: „Ó k li p j m t o .
N ta h j o to jak p ij m . Zaji t m i la tn j lo a na i
li j m a k ti k m i ot . Na mo lit a m ita m aji t
p o p ha m t it p n m po tný h p m.“
„N po h ji to tak jak k t “ o po l J hi thi a.
„Spol no t hman m t . T j m ak p o t k . Moji
at i k li m t p a j i a to p i t m in . Jak na kt itp t
n a lo at a t i it j l m kt i ami
opat t ? B a! Han a Dh ita t o ým po lým n m.“

J hi thi a l a lkal hla o lan h. V In ap a t ta al o

titi hman a n n n l hop n po k tno t j lo ani n kolika
m lo ni h.

K Ša naka i l k l tak kl n ho t il ho ú k V :
„N om t n a n m ti p in m tk a ta p in t a h al
n nik n p moho . Ó k li li jako t klam nik n po l hno .
Ži otn n t n moho m t n ot n okonal n pa V .Ó
J hi thi o p ipom ň i n n t to mo o t.“

Ša naka tlil p ipo tano t k hmot j ko n m t p n . I n pat n

p ipo tano t j -li i na m lo ka ni it tak jako oh ň tin
t om po t pn p l lý t om a k ko n m. T n k o p ipo tano ti
al i k t l ij tomto t a lý h n a t p n kt
plo .

J hi thi a li na lo hal a t il po n n kt l l ji tolik t.

Na lo h n ho ak nik n na ilo. Ša naka m kl to ha po
ohat t kt o n l nijak m nit j n jho m n p t l m lo ka.
N j t t po h pokoj no ti at m o ú il o maj t k l
n l o n k a pol no t milo aný h o o j j n p ino po tano ti a
nakonec bolesti.

„P oto ó k li n m l po ni m p ahno t. N na h oma o at

ohat t ani p o tiho n ú l . L p j nik e bahna ani nedotknout,
n ho pak mý at. P j -li i kat tno t a ht
po ohat t .“

J hi thi a l mat n: „Ó i i p o n h i ni . P ji i m t j n tolik

maj tk a h mohl po ta at o hman . K m j i ot ho po
k lo k n m opat o at a po po o at t j na n m i ?N n
na po inno t ho po i it jak l n o in tak ahma n a
a k t ? Ho po m l tak p ij mat ho t a po tn . To j p ý ta k
o n tno ti. Jaký j t j n o ó ný hmano?“
„B a t nto t j plný p otikla “ o po l Ša naka. „To o
ahan j o a tn t lot il . Li po li m n omo ti a
n j naj j n p oto a pokojili al k a pohla n o g n .
K m l p ij o o t k p m t m lo ho n m n i
o to ha at i ji h. To ho a l p n li po l hno ikt t m l
kt ý am ň j a k t n t t .“

Ša naka tlil i o n li moho t k t m a j ho

p m t po itk po l hno t to h m. J hi thi a ji o hl ú p h
i ot ho po .N n p ipo tano ti n o hmotný h t m l
am it na p aktiko n jóg a a k a o hl pln ho ho n ho
p o p h .S o ho n ilo pak hop n hman po po o at.

J hi thi a i im po ko al a a a l il ji h t. St l
ak to il naj t p o jak po ta at o t a k t kt i p li j t n m
o l a a p oto ptal na a Dha mji: „Ó lký m i n moh
op tit hman al o ň o n n ok i po ta at. Co m m lat?“

Dha mja o J hi thi o ot n kolik min t p mý l l a potom

o po l: „P nými a hn t o n to ti t p l hla m.
Sú ja na nimi lito al t al na Z m a ými pap k p itaho al
o . M pak o hla i o mo p om nil niklo p m ak .
Za alo p t a poj n m l n a t m o tla pot a a. Tak j o
hn to ti k t no ti i n l n m. P ijmi úto i t oha
Sl n ó k li a tak hop n plnit j m .“

Dhaumja J hi thi o i lo il jak i hni n n k lo min lo ti

h nili a o o o ali po an k a k ti k m ita i a
li m. P n n okam it po hopil   —   a aji til p o t k p o
o i hman m l p o t ni t m a k ti k ho li t at oha
Sl n . P oto m ptal jak m po t po at.

Dha mja J hi thi na il to o m jm n Sl n a k mo lit kt

m l p on t. J hi thi a potom to pil o Gang a o n l m k
Sl n i ito al tn mo lit Sl n i a t al j . N kolik n n j l ani
n pil a p o t ni t m p n j ma-jóg o l al h. V al p nk a
o h Gang n t l l il oha Sl n .

Po t h n h h Sl n J hi thi o i j il lo : „T
mo lit a a k m pot il ó k li. Do tan ti ho o ip j .
Po k tn ti pot a po an t l t t ho hnan t l .“
Po al J hi thi o i lký m ný tal t mto pok n m: „A Paň l a
j lo n ht j polo na t nto tal . Dok ama n naj tal m
posk to at n pat ln mno t j la. T mto p o m n ho
mo i nak mit jak koli mno t li ó k li.“

B h pak n l na o loh a mi l lo : „O n ka a t n t l t
k k lo t p t.“

J hi thi a l tal m o a hopil Dha mjo noh a j j til.

N m n ta t n o jal at a potom po al i ot o ný tal D a pa .
Ta okam it a ila j lo a polo ila j na n j. Po o to n j la P n
ho nými mo lit ami o lo ila hman . K j j m ú a a a o ti
i la j lo kt tal o ala okam it oplnilo. Tal
p nil t p pot o o lo ila man l a naj la i ona ama.

K P n o i oj li ali op o o to k hman ol a
K mjaka po hn ni p ni ými o a a kými mo lit ami.

Kapitola 23: DHRITARÁŠTROVA

ÚZKOST
V Ha tin p p opa al Dh ita t a t l t m m tk . Pot o al
út h a p oto i a olal Vi kt m kl: „Ó Khatt o t oj
mo o t ni m n ao t a mo o t n n ho Bh ga .
D n n i t n jj mn j konito ti ha m . N l m i K o i
n o l a p oto mi po o j p o m i p o n o . Co hom
m li lat k t lo ti in l t mto p o m? Jak m m
op t kat a l k o an ? A jm na mi kni jak hno t
nap o t k na ho o ?“

Vi a o po l: „Ó k li o no t i ho po ký o oj a m lo ý
po it k i j na tno ti. Na n i i laho k lo t . P oto ó n jl p
li mil j jak n tak i P n o . T m j i o olil ým n m
ným Šak nim h t ko tk J hi thi o j i ni il tno t. J iný
p o jak m n n toto lo o init a kat tomto t h l j
tit P n o m j ji h k lo t . Spokoj t m o ti p mn l a
n p ahni po maj tk hý h.“
Dh ita t a na m t n n kli n popo l. To n la a a kt o ht l
l t. Sp to il o t jak i moho K o i a p it
o a n po ta n . O jim p op j il mo l no t l Z mi. T m
po ta n po lit a tak j ji h l a la ú p n . Jak jim pom ,
k k lo t po to p ým n jmo n j m n p t l m? Dh ita t a
til jak h m Vi o i j ho hn ot .

„Ó potomk Bha at k i j m ti kl a D jó han a hl. K

m t h po l hl n m l t lito at. M to ak t l j t
init. O hni D jó han a p i J hi thi p t jako l . N ht
t oji no a j ji h to p n i P n o m lo . P im j D an a
D a pa p i jn m o n m p l n oml il. M l tak
oml it Bh mo i. To n m m p in pop h a o ň to a h n
k lo t p k o . Co jin ho ti moh t to h li po a it?“

Dh ita t hn p k p l. B lo jm Vi a t an
P n o m a j m a j ho n m nik n p j . Polo il k na lo
po n ahokam a kl: „Ó Vi o ho o j n p oto a pot il
P n o a moj o o t n aj m . N h al ji t lo a. Jak m
o k at op t m la tn t lo a k k li n kom jin m ? I k
j o P n o i t jn o jako moji no D jó hana na o il
m ho t la. Ž m a hp la tn m t l m p no tnil t lo n koho
jin ho. P to t ho m lk ú t n hl m t lo a
n tnými a p oto j a h ji. M tat n o o j t jak i p j .
Ji t a n pot ji. At n no no j n l p
ho man la op t .“

Dh ita t a n hl tal a o k l o ý h nit n h komnat. Vi a

m tn pot l hla o a kl: „T nto o j o o n k h .“ Ro ho l
n l o at P n o o l a a a al p ip a o at k odchodu.

***

P n o i a o an hali ko ali i j n an a
k o ili na pa . C to ali l a o l a p o li K k t o a p k o ili
k Jam n D i a at a Sa a at . Nakon na h Sa a at pat ili
o l hlý l K mjaka. Ř n h l mo al tk a k t kt tam
kon ali o ti a a k i. P n o i to pili o K mjak a po ta ili
i tam hý l m ko a palmo ý h li t . V pol no ti hman
potom a ali no at o t m a t i p m.
J noho a k li po tn ho ohn a na lo hali hman m
p n j mp h ký h jin a l hli p ij t ko . Pohl li
aným m m a pat ili jak k nim l Vi a. J hi thi a kl
p k ap n Bh mo i: „Co t l Vi a? Po lali ho a n p i l k
al h ko tk ? Ch n na lot ilý Šak ni p ip a it i o na
an ?“

P n o i tali o ohn a ú to Vi o po a ili. U a ili ho

m i a k ptali na j ho laho J hi thi a m na l
o t n a m to k o po ink . P t ho n Vi a at m lo il o
o h lo Ha tin p .

„Ó A ta at kl j m k li o j p o n ho p o p n al n no al mi
po o no t. K l p o t p no to n tak jako n no n
n n ho m n l p i t p t k tno ti. Nik ho n potk t t .
Moj a a na n ho n m la ný li tak jako o a j n klo n po li t
loto . Po lal m n a ými lo p .“

P n o i Vi t ili a on p ohl il: „T m kn o po l m ho

n o napom a m kon n m ú p h . M li t t p li kat
na o p l ito t a hl at p o jak t it oji l . Kon jt a k i a
t jt oh . To m pom kat al l . V ml t p a a
t la ka k ým po ným a to p n m. D lt nimi o j lo a
nik j ji h pol no ti n h t jt . Toto ho n j laho t
k l .“

J hi thi a Vi o i po ko al a j ho a a l il j t.
Potom a l hli p ij t al ko . T ntok t k nim p ij l Saň aja.
Dh ita t o ataj J hi thi o i poklonil a l la ka pi t n
l nými lo . K ho poho ln a ili tlil J hi thi o i p o
p ij l.

„O t o o k l po lal Vi k tými lo p ho kaj no t a

l to t. Dn no to pil o n mo n n a om pa l na
po lah . K p o al kl h om ným k l m: M j at Vi a j
jako h p a lno ti Jama a. K i na n ho pom n mi
pal j m i ú ko t a m t k.“

Saň aja pok a o al: „K l m po lal a h p i l Vi p t o

Ha tin p . Ř kl: J i hl ó Saň ajo a ji ti a j m j at
kt ho j m hn po lal n a ými lo p j t na i . Nik
mi ani n jm n m n ko il. Naopak i o m tp l .Pi ho
m n m .“

Saň aja o til na Vi : „Ó potomk K a at po m o

m ta a p i k l p t k i ot . Tak n p ka .“

Ik to pa alo Dh ita t a n n hop n no at po o no t

j ho o ým a m Vi a o ho l tit. S ho ta ho atra miloval
a l Dh ita t a j i p po til ho n int lig ntn . Vi a
til k l k li na l k a mohl m a it pak la al poň
n jak na j j t p ij k o m .

S J hi thi o ým ol n m Vi a til o Ha tin p a l a

Dh ita t o kt ý l j ji h hl n a o t . K l kl: „Ó
tno tný a h ný m m t t ji mi til. V j no i j m
n mohl p t n ot j m m l l j m ji t a n.“

Vi a o po l Dh ita t o i j ho k p omin l: „J i m j g a
a lo i moji n j ú t .K mi Saň aja kl o t m p n hl
j m til. Ó k li j j n p i o n ka ý tno tný m m klon
pom hat n ta tným. T oji i P n o i no j o mi t jn a ale
p oto P n o i n n t p o t m nimi .“

O a at i i j t n jako o m ňo ali oml n lo a a m li a o t

op to n ho hl n .

***

D jó hana ak Vi o a n at n a o al. Za olal i Šak niho

Ka n a D an a kl jim: „P ohnaný Vi a kt ý t an
P n o m til. Z a m o m m lat n m po a
p it k l a a olal P n o p t. K h m l j t n k
i t jak jim a o n p il h to.“

Šak ni a m l. „Co j to a po til i ó k li? P n o i ji o li

o l a a h m p t h t in ti l t n t . So hla ili po m nkami
k a nik o pa n o t.Ik j t j ot po al a
tili n o t m o hla it ok j ji h hnan t n kon . V
n m p pa n m m t. M m j n p t at o hla m
t ým ot m a kat na p l ito t a j no po a m .“
D ana Šak niho lo a po h lil: „L mi t oj a a t ý k .“

Ka na pohl l na D jó han kt ý t l til n j. „Ó k li m

i hni j m t oji p t l a o o in i. V t m po po o at
p oti P n o m. N m ho t. Al o hla m Šak nim. B at i
j li n po . Pok na tili naj m p o jak j no
po a it.“

D jó hana oto il k ým m . St l a m o ným okn m

hl l o p k ný h pal o ý h ah a . Zt ka o ho al a k pal
. Jak mohl ýt ta t n ok j o ti P n o i t l na i ?

Ka na kl: „V m na o m l ó l li . S l m t oj po it . M m
P n o j no p o a it. H a ko tk t to l ito t
n ila p oto j o o na i .“

Ka no a pohl n t k i ila t k m k pom l l na A n

ho n ho oka. P l i tkat nm it al t in t l t lo na
k n p li lo h o a. Ka na p h l m a tam a ni ým hla m
pok a o al: „J m o tom p mn p n ó k li. O l m i n n
hopm an na n m o ko a j m lk m po t o
l a. Naj m P n o a a ijm j . P t ok jo
p o t k a o la ni al m j k tom ho n o a. N maj ani l ani
li a p oto n m po a j na no po a it.“

Ka no a a n lo a hn ila. J ho n lo to p a .
D jó hana h n po olal jako op o o ilný o l a Ka no a
ými at po ok a il o l a.

C to m ta ak potkali Vj a .M ým ho n m ak m
D jó han úm l p ohl l a po il m at okam it t o pal e.
P in til poko n al n o il i iho p ka n po l hno t
o aj mo i j ho kl t .

Vj a a potom al na t it Dh ita t . Po n m pi t n a
t n kl: „Ó nan j ý mo ý Dh ita t o l hni i o m o j
pro Kuruo n jl p . N m m no a o t toho j t pomo
n tný h p o t k hnali P n o o l a. J tli jim j ji h
k lo t n t pak na kon i t in t ho ok na n p t lt
n apom no a po h K o po ij .“
Vj a a l na ý n m a l k o k m n m . Pohl l na
k l kt ý tam l o klop n ými mini t a i. V i hni m im
ti na lo hali a on pok a o al: „T j po tilý n t to P n o
a t. M l ho a ta it. Pok pok t to h in l m tit m
p ij o i ot. Ó potomk Bha at D jó hana hl na P n o
tako o t k m j ho pl n n p ka p o k l ho
k o k ho o .

Ó k li p o n po lat D jó han o l a a tam P n o m lo il?

Tak hn t k . Mo n i ho tno tn P n o i okon o l
ik o tom po h ji. Po aha kt o lo k k p i na o n nm
t po lý i ot. D jó hana it p P n o i ani
kýmkoli jiným poko it n ok al.“

Mudrc se rozhl l po h om n : „Co i m l Bh ma D óna a Vi a?

Jaký j t j n o ó k li? M l h n lat to o j p n
jinak t ým t t m kon .“

Dh ita t a l k pok to l ti ými p t n op l i o ni lo a

po h m kl: „Ó p o l lý t n n pa ha a n h o mi o a tk
n l il. M l m m k o hla p in til n o olat lný o . N l ila
ani Bh mo i ani D óno i ani Vi o i ani k lo n G n h .
N po h ji o tom k tom o lo li m P no mato n gi m ji.
V l j m o tom m ji t h al po li m ot o k l k j m
n l hop n tipln ho D jó han i.“

„Ó k li h p jak t . S n j lo k t m n j a m. P o ak
n i jako n tak P n o ? Ti p t p n n mi p o
nimi t n o t ? O lo ji t t jako ho la tn ho na. St jno
l k t m k mým o tatn m n m P n o i a Vi o i. M to a
j noho na a P n j n p t. K m l m na P n o n a ji j n
o tom, jak jim pomoci. Ó n jl p li h -li ho at hn
K o na i na i D jó hano i at P n o i a m .“

Dh ita t a pomal pot l hla o a j ho i ko na o la l n n

pap k p onikaj o nit okn . „Ó mo ý i i j to p n tak jak
k . Do to m t jn jako i hni tito k lo . T t a j m ji
l l o Bh m Vi i D ón . N jak ji ak n ok i n l o at. B
t p o m k K o m la ka ý a po m ho lot il ho na a
al p no to .“
Vj a a kt ý l hop n i t min lo t p tomno t i o no t
kl: „Zan lo ho t na t p o l lý i i Mait ja kt ý m p ij po
n t P n o a napom n t ho na p o o o K o .
N h j n l o at j ho a jinak t ho na p okl j .“ Pak Vj a a
tal a op til h om n.

Ri i Mait ja o a il jak Vj a a p po l. P t j ho a k t
kt ý i n l po h l a n o na o p i tal Dh ita t a a j ho
no ú to . U tili ho na n t m a ghji a o tatn mi o a .
Dh ita t a ho potom l at n na ahokam po ný t n
pot h om n.K m poho ln l k l ho ptal: „Ó
la ný la t oj ta l a poho ln ? Žij tam h ino p t at
P n o ta tn ? Z tano tam plný h t in t l t? Jak o no na
at k l ka m i mými n a no i?“

Mait ja o hl l po h om n . „B h m po tn t j mpi l
o l a K mjaka a potkal J hi thi a j ho at . Maj na o j l n
k pl tli i la a ij tam pol no ti m . Sl l j m o ni h
o a ný h h h kt ý h op til D jó hana i o t a li m
n p kt m k li tom t h o . P oto p i h m a h m
po k tl a . Moj l ka k m j lk a m p ji to n jl p .“

Mudrc se ptal jak j mo n k l p hl l D jó hano oha n

k tk . Jak m mohli Dh ita t a a Bh ma o olit a o po tal
P n o i tako n p t l t ?

„J i l m “ kl ným hla m i i. „M t mo t tat

lo in . Za to j i op til lot il in la tn n mo n ni ó
k li t m i a hli. N o n l k kt to m m t?“

Mait ja o til k D jó hano i kt ý na j ho lo a hm il.

M j mn p oml il: „Ó h ino mo ný h pa moj lo a j o n
j n p o t oj o o a tak p o o o K o P n o a la tn
l ho ta. N hl jh k P n o i. J ji h la o n l
ti mo ný h lon . J o tno tn a n m n tat n . Bh ma holýma
kama a il t i mo n k a    —   Hi im Bak a Ki mi    —
   n p t l n tan kt ok ali p ijmo t jako koli po o . Za il j
tak na no jako t g kolo ka. V pom n i jak t ntý Bh ma j in m
o oji a il n po a it ln ho D a an h ? K o j natolik po tilý a i
n p t lil tako h in kt maj a poj n K i n D pa a j ho
 n ? V mi i moji a k i ah t a a i nimi m .
N p i ol j na n p .“

D jó hana pohl l t ano a n o po al. O halil t hno hla it

o n ho pl l a potom il hla . Nat hl noh jako n il a m al
noho po mi. K Mait ja i l D jó hano ot o im l
hn m. Dotkl po n o hopil po tno ň kt m
i la na am ni a h omo ým hla m p on l: „Ó t n to n k j liko
opo h j mými lo a n m a kli ýl k ho
ho n . V lk l kt po tan p j ho op til ti
Bh ma k j m o t t t hno.“

To Dh ita t okam it n pokojilo. Sna il Mait j t it la ka ými

slo a po al ho at j k D jó hano i milo ti ý. Mait ja kl pok
D jó hana a P n o i m kl t a pomin . Jinak al n .

Dh ita t a po til ji to úl toho m po a ilo pon k m nit

Mait jo kl t . Potom kl: „Ó i i l li j m o tom jak Bh ma a il
Hi im a Bak al n Ki mi . K o l t nto mon? Jak mo ný l a
jak m l? P j m i o t o tom .“

Mait ja o til: „P t mto h om n m ji ho o it n p oto

D jó hana o m tl m lo a. Vi a ak p h o Ki mi o i o n .“
S t mito lo m tal a o l m ta.

K l a ný m p Dh ita t a po al Vi at jim t n
p h po . Vi a o po l: „Ó k li l hl j m ho o J hi thi
l .K P n o i o li Ha tin p to ali t i n a t i no i a
nakon o a ili o l a K mjaka. K jm h nah n j h no n h
ho in h p o h li na a ili na i ho k a plano ma o ima. B l
oký jako t om a l ho po ho ň. R kama a nohama
o ta nýma jako t moh tn ama on jim ata a il t . Z io
o n tlam m n lo o m t k a o i m l a m i. S j nými
mi a ými la p ipom nal ma m ak na ito l k m a
o o no h jn m j . S h omo ým m o t l ka
klamn p l a m tl m l P n o .

Sh om n nap t m po lo halo Vi o o p n . „V pa ali k

mi pt i i jin t o o ji p i po h m a l hn t mono ý h i ý h
ýk ik . J l ni oli l ha ti a m i t a n p hali o h
t an. D k m t m p haj m to t m lo al o poh
 lý l . Za al t p ký t a o il m a na p a h . Tak jako j n k
n j t m n p t l m p ti m l t jn t a li ý p ipa al k a a i p ti
P n o m.

R k a a l o al po l at o l n j l n h k h a n o
an a po ta il jim o t jako ho a Mainaka. K D a pa
pat ila t to h o i o to t a la o i a t la tam p o t ý h
man l jako o o n ka m i p ti ho ami. Dha mja h n
p on l k mant a lil m m n m mona na t tal a
pa h a il. K kaa i l j ho mo la lom na hn m
o l o i a pa al jako ama Sm t.

J hi thi a t o p on l: K o j i? Co o n h ?

R k a a o po l: J m Ki mi a Bak at . V tomto p t m l
mi o . Po m hn li i kt j o natolik po til m
p ij o . K o j t m n pi h t a t tali mo pot a o ?

J m p t n P n a o po l J hi thi a. B li j m po ni
na ho k lo t a p j m i t it o na ho hnan t tomto l
kt ý j t ým pan t m.

K la naj o j ji h toto no t k a a a al a o t . Ha! Jak t t.

O n plnil m n p n . Cho il j m na ji nal n
Bh m aha m ho at a. T t toj p mno p o t no i k j
m la n j t a na k m m hla . T nto a k p t oj n a
hman mi a il at a a n l t . T ho a to tihn m pom ta.
Zabiji ho a j ho k o t ji Bako i. Tak a m ho l h k
m mt m at o i. Po Bh m a t m ho jako Aga tja a
Vat piho.

J hi thi a k a pl nil: To nik n tan . Vtom mo ný Bh ma

t hl o o ký t om a a il ho t a A na m ik napn l l k a
t l tam p m p ip a ným k ý t l . Bh ma ak ho at a a a il a
m k o il k mono i. Ut hl i n o k a k ikl hn i o
ý : St j a oj j! O oj n t om m k n m a il a il j m plno
ilo ka o hla jako k In a h j h omokl n. St om
o t til na k al mon m to ani n pohn lo. M til po Bh mo i
o ho po ho n tak l t p ipom nala l k. Bh ma hl hl
k zemi a v letu ji odkopl levou nohou.
R kaa t a li ým m tak t hl o tlý t om a hnal na Bh m
jako Jama a n o m tono n lo. O a o p i t h ali
t om a t om m a oji j na hali a ml tili jimi o . Bit a
p ipom nala ta o ný oj m i Valim a S g o a lk t l a la
ji t om . Ro ný mon potom ihl a m til po Bh mo i
o o ký k m n. T n al an a h til a ho il p t. Ki mi a o hl k
Bh mo i nap a nýma kama tak jako R h l k Sl n i a j
pohltil. Pustili se do k k a l li po mi jako oji o ný h
ýk akl n tý h o oji na i ot a na m t.

B l to i oký a t ý oj a t al t m ho in . Bh ma p ný na o l
l ho D a pa l j . Vtom i pomn l na k kt ý h
D jó hana i p in n op til. Pohl l na mona jako to l
K o a j ho hn k p l. Ch til k a tak jako o ný lon
h t h ho lona. Ki mi a P n o a na tak hopil al Bh ma ho
ihl a m til j m ilo o m. Potom l mona pa a a al j m
t t jako k t t t om . D mon p itom ihl a h il
ti kl Bh m k k. Bh ma k a opako an ihal a il j m o m
p to ho mon al kama po o nýma o lo ým k m.

Z m ot ala a l m n la o na n a Ki mi o a t la o m. T n
p itom al t a li ý p ipom naj p onika ý k t k . Bh ma
ho ihl a o o ko ilo j m ato il okola. K i l kaa
t atil om p a til j m o m kl kl i na j ho h a a o il ho.
Bh ma m aj m mono i kl: Ó t h ný a k ji n m
ot at l Bako ý h a Hi im o ý h p ný h n ot k nim
p ipoj .

Bh ma n hal at a o o a n Ki mi o o t lo l t na t a p ipojil
k ým at m kt kol m n ho hl kli a h lili ho. S D a pa
op t m t potom i hni o li hlo ji o l a.“

Sh om n po l hn t tohoto p h a lo. Vi a na kl:

„Toto j m l hl o J hi thi . K j m p oj ll m i lj m
na la tn o i m t t lo k a n o top Bh mo ý h an.“

Dh ita t a i j n po hl al n kl ani lo o. J ho ú ko t na tala.

Bh ma l il a ij hn j ho n . K o n o o m k mohlo
a nit t nto li plnit? K lo o ho lo t a h m a m i o
ú ko t .
Kapitola 24: JUDHIŠTHIROVY POKYNY
O MRAVNOSTI
Jakmil K i na o l hl o hn n P n o o ho l j l
na t it. Po al Bala m Dh i ta j mn Šikhan ho a mnoho al h
k l a Ho pol S ha o a j j m n m op o li a i hni
a nimi o j li o l a K mjaka. K K i na Bala mo pat ili
J hi thi ými at j l n h k h a a n k lo t
o hn ali .

K i na kl: „Tako o n p a lno t n l t p t. Z m j noho

n napij k D jó han Ka n Šak niho i t t ho ni h D an .
A j i j ji h to p n i a ij m o a m na t n Dha ma . Tito
ú ko n m i i a lo m t. J to nap o t m o la ným
ma nm m.“

K i na pl l hn m. V pa alo to jako h tal po t l t o n .

A na Ho hl pok il kli nit p ipom n t m mnoha Jeho
ú a ný h in .

„Ó K i no n ný i i Vj a a mi kl jip ino t o n t m
k o poh j m l ka to ti a po tk m i kon m k ý h .
Spo To hna a k j i t l n nm h o t a no
N j O o o . V i hni oho i j na To a T tak po h
t o it l m B ahm . Ó K a o mo ný h pa mnohok t ji
j il na Z mi ný h t l n h.“

Ar na p ijal K i n jako p in okon i mo n ho Vi n a a pop al

n Vi n o a at kt j ili min lý h h. „Ó K i no jako
N i imha j i a il mo n ho a Hi anjaka ip a a jako A itin n
V mana j i t mi k ok p k o il lý m .Ó h to t l
t l Sl n a naplň j j o la tn kt pok ý n .“

A na pok a o al popi m K i no ý h in h m J ho o a n ho
j n : „Za il j i mnoho mon ký h k l kt li n l to tnými
n p t li amotný h oh . Ó D an ano na Z mi j i p oj il at a
n m to D ak kt oplý ohat t m a j pln i i . N m
o it l t ani k to t p oto j i ným p t l m ht o .
N a a mi kl na kon i j g o T ho t la to p poh li i
n h n . Ó K i no T l a j kon . P oml il j m j n o j j
n pat n ti.“

A na h m i til jak ho p m h t an n nt ln xt . Hla

m alkl a ji n l hop n j in ho lo a. K i n A n p oj
l k pot il a pokojil a tak m kl: „J i M j a J j m t j. V M j i
t . K o t n n i n n i tak M a k o t n l j o n
n l j i M . V min lo ti j i l Na a a J j m l N jan. I k jm
in i i alit j m jako j na to t. Na toto no ti a o a n o li no ti
n ok nik o po o m t.“

P Kin p to pila D a pa pjatýma kama. N h j j

t mn pl ti mo ňo al at j mn j l ni . Ř kla M : „Ó
n po a it lný i hni n n m i T popi j jako N j Oo .
C lý m po To a j i úto i t m hak t am . Tak
jako i ti h aj h a kami h aj i T n tan . Ti kt T
hl aj o h an nik n po l hno n m n t t . Ó h it li mon
jak j t mo n n k o jako j man lka P n o
Dh i ta j mno a t a a T oj p t lk n mohl ýt o K o tak
pohan n?“

D a pa p i t hto lo h alil o i l ami. S ha pa okolo

D a pa iný h am n na kala tak . P i pom n na h ko tk
D a pa mo nil hn . „P o ó K i no mý h p t mo ný h man l j n
ti lo k m poni o ali lot il a ý namn li ? Han a
Bh mo ým pa m a A no la n m l k G n a n ot ani j n
ni h n ok al o h nit n n n i a to ani la tn man lk . Hanba
Bh mo i a Dh ita t o i! P to j m j ji h na ha li p ip a ni
op tit a m lali ot ok ni.“

D a pa i ak la t kama j mnýma jako po pata loto . Ram na

j ot ala pl m. Po n jak h li no kli nila hl oka
na hla a nakon kla: „Ó K i no j i m j in úto i t . Za lo m i
T oji o h an t o    —   p o na i o inno p n no t na
p t l t ú t kt o k mn ho a k t no t j i P n.“

K i na o po l: „Ó panil no na la tn o i i man lk t h na
kt hn na kat jako t na k t a o j ji h man l l t
m t na oji ti t l po tými p a o nými k . N t ap . U l m
poP n o o mo i. B k lo no k l . Ml m p a .
N a moho pa no t a Him laj m pohno t Z m o t hno t a
o n hno t al ó D a pa Moj lo a n j o nik plan .“

K i no a lo a D a pa t ila. N po h o ala o tom j n j n

jm j j ho kon n ho o a. P in na pohl la na A n kt ý kl:
„Ó no loto o ý h o n pla . Co K i na kl to i tan . N m
tom ýt jinak.“

Dh i ta j mna toj po ok t kl: „Za iji D ón n at

Šikhan a ij Bh m Bh ma D jó han a A na Ka n kt ý t
n mo n ni tak n n it ln a il. Mil t o k R mo a K i no
pomo i n n m po a it ani In a. K k tom ali l
Dh ita t o i no ?“

V i hni p tomn t op t o tili k K i no i. T n pohl l na

J hi thi a kl: „Ó l Z m k h t h n l o na
an p n n oo n h p i l a t ha a n h a nil. Po k al h
na lo poj n ha a m a t m kal po po Bh m D ón K ip i
B hl k . Spol n hom l p ho k l o j ho n tn ho m
po h o a ili.“

P tomn hmano hl kli kol m a l li K i no a lo a a On na

n la ka pohl l. „Hol o n n o ol n m x ha a lo a
omamným l tk m j o t i la kt j li i a p ip a j je o jejich
laho t. Z l t ha a j poj n k o maj tk n t t m a
o ma ilým plýt n m ohat t m. Plo j n h lo a a n p t l t .“

K i na kl na to Dh ita t po o nil a k k l n po l hl
pi l ho k o m ilo . „A ka ho k o n omo ti
p i al na t an k l h ni il. To ji t talo ó k li k h
t o n l mimo D ak . A po M m n at M S tjaki p a il o
lo t h Ha tin p . Ihn pot j m p i l m. A k t
i m mo n o a n t t m ol M .“

J hi thi a K i n ptal k h m ha a n h l. K i na tlil

o l ojo at k l m Š l o Ši p lo ým p t l m. K Š l a
o l hl K i na Ši p l a il al o D ak a   —    at m o l
K i na In ap a t    —    aúto il na m to. Š l a m l oh omný l taj
ko kt ý pa al jako h m pl lo l m to. T nto a o
Ši po al it jako kla n n úto il na n p t l . S lal
n ho pla t l ho h a ý al K i n k oji ani m o lo
 D a p t n n.K po o D a an hal po t
til o ho m ta.

P oto J hi thi toto p n li a jalo K i na m opo o na

pop al oj kt ý o po tal m i Š l o a ojo n k D ak . Potom
P n o no i l il jak po n at o D ak k o lo
Š l o útok o o n al n m ojo at. V pl la t a li it a. Š l a
k ak i kal lko m ti ko l . V oji K i no t o il
klamno p ta kt nli p mo na oji ti a il K i no a ot
Va a. S o m ti ko ilo tak lal na K i n a J ho o l t
p k j ok l ný h ip k o t p h omokl n k l k ak t m
k a o tatn h an . Nakon K i na Š l a il a j ho ný ko
ni il S a ana ak o .

K i na kon il p n lo : „P oto j m ó J hi thi o n mohl

p ij t o Ha tin p . K h ko tk o lo p t pot o j m a il
Š l a l D ak o p o n ho ta . K h p i l D jó hana
t ji n l m i i ými a k t ha a n h nik n o lo. Co t
moh lat? J o t n a t p li k h p ot hla.“

K i na l k o ho . Dok n pl n t in t l t n m po
P n o hola ni lat. V l J hi thi a a j ho at i j o p li
tno tn na to a lo o po ili. V l n po h n t aj po lo
o . K i na jim p oto kl a nimi kon m j ji h hnan t j t
p ij po at. Pok jim D jó hana j ji h k lo t n t pak ji t
oj k it n K o i ými to p n i ni n.

P n o i ali K i no i a J ho in oh m a A na l k pln
o lo il S ha o a j ji h malým n m A himanj m. K i na o j l
na m lat m jako l n m ko n l o n Dh i ta j mno a
o tatn mi pano n k . K a hot kol ko p ipom naj h om anikl
l J hi thi a na il at m at o n p ip a k o ho . Cht l j t
hlo ji o l a K mjaka a nal t ho n m to k mohli t it a
hnan t .

B at i li o l a a n t l ho op o o to k hman . Za n jako
o p i li k lk m j an m D aita ana. Po j ho hla in pla ali
la t ak a ko a jin p a n pt i a h j a l h t po o tl
nými mo ými a lými loto . V h p o o ala j ji h t k
n . Okolo l ho j a o tlo mno t o o ný h t om o t kaný h
latými plo . V ko n h t om i a l n ho ito n h li p i
 ako k ka k a al pt i. B at i o n ahl li mnoho i h a
an n j h a o nk m l a na hj a n po t i i
n h n h m l p no na n j B ahman.

J hi thi a m l o o ko a o t. B lo tam p k n a o ho l tam

a it. B at i i o po in li po o lo itým an n m a pa ali p itom
jako p t moh tný h lon h úpat ho . Dha mja potom p o l
po tn o a a po til m to k i po ta hý a at i ali
o la.

P n o i tomto l a ili a p ipom nali n kolik In m i

n tan . Slo ili i i m a hman mtm j o ao ali h tným
o o m a ko nk . Dha mja a o tatn kn konali nn o ti na po t
oh a p k P n o . Ti po pom nali na K i n a a t ili
na lo h n m hman m p n j m k p ma.

Br po p ho k j D aita ana j na t il p a ta ý i i M kan ja.

O M kan jo i kalo pamat j po t k t o n a n o
jin h m o h lo. L k pln P n o po a il a p ijal
p oj j ji h ú t . Ri i j ho t lo ilo ho n m tl m a kt ý
pa al jako tn til tý mla k m al a o t na t m j i .
P ipom nali m R m a Lak man    —   i oni li p tati i l t
po ni o l a. Tak j m on h o h na t il.

O p ho o l a J hi thi a til ho a n p m hat m t k na

t m o p o il. Vi a M kan j ú m ptal: „Ó p o l lý i hni
j a k to j o na ho n t t m tn . P o t j iný pot n
m ?“

„J n a ji m t . Sp a n na t m nakolik a it a
po o i ot Da a atho a na R m . I on t p l k li n o h jn
p a oml no ti a tak t il n kolik l t hnan t l . Pamat ji
jak j m ho p ti i l t al to lat l k m po ho
Ri jam kha. R ma l lko ný a n inný tak jako a il l k li
no k po l no ti k m ot i. P oto m m. N hl na to jak
j k okoli n mo ný n m m hno t n t t kt pi h
nmo . Nik o t nik n m l j nat n p a li a m slet
i j mo ný.“
M kan ja pak J hi thi ji til i on tak jako R ma k o
K o k lo t p t a o a hnan t pl n . Pak jim l il
j h m j ji h po t l no na t a al na .

***

K P n o i p ý ali D aita an h m p t n lin l

k h mn . C l ú m lo t jn po tn jako lo B ahm . Z k
mant Ja Rig a S ma V oko l j a t m l m il
n n m t ti na l hP n o kt okonalo ali m n oj
lo m n p ný h l n h at. V o la p pi p m o ali
po t t g kan a ol l K mjaka úno ný h m h a h nili
tak p j ji h útok m n j m ita i a o t m.

J hi thi a milo al pol no t hman . K nimi n n il ok po

ok j ho m l la kli n a j ho m t k t ntam. K j D aita ana
ho p i li na t it i hni n j t m i ta   —   N a a Vj a a
Va i tha Bh ig Angi Ka japa a o tatn    —   a i hni J hi thi
t ali tak jako n t m i n i t aj In . J hi thi a jim j ji h
t n op to al a t il nimi j a o ho o o ho n h
t mat h. Ži ot l m a nal l it. V mnoha ohl h m al
p no t p o t nými a o a i t ými po inno tmi k l . La ka ý
Dha m n l ta tný m t p o tým al ho n am ným
i ot m t l ak m l na t li Boh m an po inno ti k at iji. T to
o po no ti n mohl j n tak o ma t   —   po inno t t a
n p j mn m ýt kon na n t l p o pot n P na. J hi thi a
t il l m nými po it a kal na n k mo i op t
jmo t ý h la a ký h po inno t .

D a pa ak t l mo tila. T n la lo ti kt l k j ji h
hnan t a ol lo ji pon n kt m j D jó hana hn ta il.
K j noho a la o amot J hi thi o j ila m
po it : „Ó k li k j n pom l m na to jak i lot ilý D jó hana a j ho
noh l i ta tn ij Ha tin p pot o t po lali o l a pal j mi to
. U it m a o t na ho n t t . K ji al o l a i hni
K o i k om po l ho D jó han Ka n Šak niho a toho
n m a n ho D an na kali.“

D a pa ala op t o pl . V pom nala na lo a jimi lo ila

K nt a G n h . O p itom plakal na j j m pon n m. Jak lo ho
j t t at n pom t na a p o inil i pot t ni?
„K t t i m t na po lo t a pom n i p itom na t j
t n lono in po tý ahokam t m tako o ol t na t
moh j n t pohl no t. T lo m poma an l t m n ho h
at m o k i lo pot no to n jl p ant lo o pa to . D j i no il
aho nný h ný o a t m na o j l n k i a k t om .
Jak mohu n t pohl na m o tatn man l kt ým k i lo ili tn
l n i a kt i t hl aj pot a l ?“

D a pa in m t k n hl m nil hn . „To j ý l k lo olný h

pl n h ný h li . Ó k li n p o o na to na t o n ta tno
it a hn ? P o j i tak kli ný? Po j na Bh m kt ý na t no
a no p n hl . Po l ka k to m n tom a
K o m po ta il a ni il j . Ct t j li a hn o . Pohl i na
A n . Zn Bh mo m l a n t l ho kon j . S la A no a l k
on tila ti k l lo it h m a úji hman m. N n t ntý
A na po l h m tk . Copak to to n hn ? A po j na
mla n M kt j o ti t jn a jako t mat K nt . T j o
n ni t t ým i ot m a k t . Ani to t n o lo ?

N ok i po hopit p o j i K o no n ni il. Po tom m o

talo tako o po la po h o la m a no t .
Zt na hopno t o li o at? K at ija m o lo it poka j -li
p h n h h a o tom K o i h h op tili n n po h . Jak
ta m t jako jim o p til? K k l n ok o po nat
k m o lo it a k m o p tit j t a n.

I j n m p mo. P n m D jó hana a j ho at i i a l h j
t t. Ř k o n poko n o o a kt m n t l j n o po t j
p hl na at m o t n k o j mo ný a p a ý a p oti o tatn m a hn
j t n jako k l.“

J hi thi a o itn pohl l na o n . Tolik i toho ji t p la a j tli

ho n o ok alo ojmo t pak to lo j j t p n a j ho p in
po a o al m . Ano m t l ho lo p i pom l n na to jak ji
p i l kli o n mo n n . Bol t toho okam ik ho po ta o
kon i ota. Na lk ak n la ho n o a. D a pa n h pala
hn o i lo ti. Vl n j o po l: „Ó mo no k hn
n k m m kat ohat t al kon n ho hl i ka j k o
li t a. Sk t ný laho t o toho k o hn p kon al toho k o
hn po l h potk n t t . Hn j ko n m ho ma . Ro hn aný
lo k j hop n a t ho it l a a it ta . N ok o li o at
m i tm o j o a o patn . N n ni o o lo ný lo k
n ok al i n o lat tn toho a m o la m ti.
D k tom to po n n n po l hn hn D a pa . Naopak ho
na it o l no t.“

D a pa ti na lo hala. V la h p n o no ti a m a no ti
j j m man lo i nik o n o n . Dok al po it i amotn oh .
J hi thi a na p o t po lo t k a pok a o al: „K
la ho lo ka j iln j n m l t p ho hn jinak i
p i o j n o la tn h . T k o ami ni o m
i ot n po hnan o la ti n kaj . Sla p oto m li j
hn o l at. J n po til i hn h l n ot ho po a j a o no nný
l . Mo i hn o t la. P o lo ka t a o an ho hn m n n
na n kat t o t tojno t o ah no t i jin la tno ti
ha akt n h li . Za ha akt n ho lo ka mo po a j toho k o
j hn o l . Z o n tako ho lo ka o la j p oto
t n k o m o po t t t . K o potla hn ik j p oti
n m p tm t a o at. P oto j no mo ý lo k
at ilný la ý n o i o t n it a i m l m p on l o at li
odpustit.“

J hi thi o i at i m it m h om ili a na lo hali. J hi thi a l

l il o p t n . „K tomto t n lo nikoho k o m
o po t t t a h til hao . K k lo a o tatn ý
po ta n ali p ho m hn pak o n li hl p opa li
k .K n po ta n n n o napom n t ý po ta ný h h h
ap t ko n a ni li t o. B ti ito at kt ý ný h
a h p on l i i Ka japa: O p t n j tno t o p t n j o t a
o p t n j o V . O p t n j i tota a a k . J to p a a o no t
n o n t a atý N jan. O p t n m j o n m a j ho
p o t ni t m m lo k o hno t o la t n la no ti.

Jak t moh t o p t n ó D a pa kt j kladem

ho no ti p a mo o ti a t t ? Člo k kt ý o po t pat
t nto i p t t. O p t n p oto po a j a n j tno t.“

J hi thi a m l na man lk . „Bh ma D óna Vi a K ipa i o tatn

ta K o i i p j m . Vj a a a o tatn i io tak l m
Paň l . P oto n j pok m o m o o n n . Pok Dh ita t a
po l hn pok n a na k lo t n m n t Bha at o
ni n. J ak n h i ýt p ino j ho k p in no. O p t n a
poko a j o la tno ti o l n tý h li a D jó hano i ni n kaj .
T o no tno t a p oto j p ijm a .“

D a pa ak m la t l po h . J tli tno t p in t t a
ú p h jak mohl ýt J hi thi a ta n tako m n t t ? Nik
p n o hýlil o tno ti. Dokon i h m ha a n h l j ho
úm l tno tn . A t l n o n t t at m o h ný D jó hana
i laho t . P in na kla: „Z mi ó k li ik n t l
h n tno t tno t n o h nila t . I n tan ij j n
o la tno t . J m i ji t p op til m a at n
tno t. V m o la tn lo hman m. Nik ji n ho al
p hl i k ta m o o ným al ani n po ta ným. P to j i
o l Z mi n po l hl j i pý . V konal j i lk o ti a o al n po t
milo a . Ani t h m i ota l pln ho út ap t oj tno t nijak
n t p la.“

D a pa h m i hl la man lo i o o . „Na o tom

m ji nm o t atil o no t a hno j i p oh l   —
    ohat t k lo t at a okon i m . Jak mohl n k o jako t
k omný la ka ý nli ý t ý a p a oml ný p opa no t
ha a ? Ha a j n t. J n n moh po hopit jak j to mo n .“

A koli D a pa h pala N j P n tila J hi thi o a

nli n tlit ln it a po ý j j .

„Ji t ó k li i hni t o o j naj po l pok n P na tak jako poh

lo t k o l lo tk . Nik o n m ýt ani na j n j iný okam ik
n i lý. B h j na t t a t p n po l ý l k na i h min lý h
in . V i hni i m na P n . S n k o a po n jako
n t oj k napln n na j mn ka m . P oto mi P n p o il
t oj n t t . Jak al mohl op tit tako p tako m o po
tno t a p a o ? A n n -li to J ho h a pak to nam n n jmo n j
j p in ip kt ý to . Pok n j o in poj n n l k anými
Boh m potom na k m na t mi kt n maj l .“

J hi thi a i l j ho na j mat na n k m a al m. „Ó l n no
o n o ti a koli j t la k a o o mit ln j la
o n . Nik o n m l nik n l o at tno t to ho kat j j
plo . Tako ý h ný o ho n k tno t n ý l k nik n kli .
Sna m ýt tno tný j n p oto h i n l o at V a pokojit
P na. V j tom k o po h ň j tno t j o no na o it
 m i at . T n k o po h j o o no ti tno ti a lo h i i j
k n o la t n m t lno ti a la no ti. Tako ý lo k j po a o n
a j t ni ho n j lo j.“

D a pa klonila hla a j j man l pok a o al: „Ó no t hl ho pa

na la tn o i j i i la ý l k tno ti na p kla tako ý h
n m t lný h m jako j o M kan ja Vj a a Mait ja a
n ký i i N a a. V i hni tito a n t l la n m i popi j
tno t jako n jp n j h po inno t . K o n in
tno tný h li n p in l n plo t nto t ji no ahalila
temnota. Nik o n ilo al o o o o n ani o po n n i okon
ohat t . V i hni li ili jako ata a t l n o matk .“

B hmano kt i n n tak p i li po l hno t J hi thi o

o hla n p iký li. S tm lo a na lk mýtin na kt li pl l
ohn . D a pa na lo hala j ji h p a kot i kot k . J hi thi a
pok a o al: „N po h j o tno ti p oto n i j j ý l k Paň l .
Plo po h a m p oj tak jako plo h h . Plo p a
tno ti j o n a n ni it ln a p i j lo ka o n j h o la t
t t . P oto n pomlo j Boha. Sna po o m t N j m P n J ho
to h m a M klaň ó D a pa . B to j n k t m la tn m
p o p h .“

D a pa o kan l l . V la j j man l ml pa .B hj
ji t n om lný a j p j mp t l m h i ý h to t . K o M
ak ok po o m t? J ho j n n j n p tat ln a nik o n ok
po hopit J ho pl n . O i i n n o kt po tihl tno tn
P n o    —    tn toho j nli p o ilo J hi thi o o
n tlit ln j n n    —    l n po hopit ln a nap o to n it ln .

D a pa i po hla: „P ij m m to o j i kl ó n jl p li . P n ji t
l m to t m plo j ji h la tn ho j n n . I k n potk n jak
n hl n t t n o t t m m i ýt omi j o ý l k in
n jak ho min l ho i ota. V l o j t ak i ú il . Člo k kt ý
n na nakon m ni . C t m m l n n na it kat p t
k lo t . I k n p j al poň hn pokoj t m ji
lal o j li ký h il h. A koli ýl k n jo na i h
k h p to hom n m li p tat j nat. N inno t mo
a h j.P o t n p oj j no nah ? To j moj po h no t.“
D a pa mlkla. Bh m j j lo a p im la k tom a p oml il. B l
p li o lo n a l p o n j l t m n n it lný. N a ila m a k
al pom l n na to jak i D jó hana a j ho at i aj n p m
na t ho maj tk . P o J hi thi a ti t p ? D a pa m p a . Na l
a j nat. Bh ma hl: „Ó J hi thi o o o f k i ot m
a k t ? N j i jog n al k l. M l t k t to k l . D jó hana
t olo pil o k lo t . Po o la m m in po aj m akalo i
kt ý k a l ko i t l m. Jak to m n t? Jak m op tit ohat t
kt lo oj m na tno ti i po itk ým no a t an at lno
tno t ano o n li ù? J ja n n i o m k t no
ho not .“

Bh ma al p ho m lo ho potla o an m hn al J hi thi a
tal kli ný. L m o l hala j ho lo a p on n hla m hl okým a
mo ným jako k t mp n . „Ó k li na k lo t j m t atili j n
t oj l hkom lno t . D jó hano i a j ho at m j m mo nili a n
p ip a ili o na ohat t a p o ili n m tako o ol t j n p oto
a hom t pot ili. Na t j p ka n n p o m ol t na im p t l m a
a o t na im n p t l m. B lo ji t po til j m K o n a ili ji
t nk t. M to toho j m poko n o li o l a   —   to j k t k ho ný j n
la o h . K i na t m n o hla ani A na oj ata n o j . Ó k li
p ip a ilo t t o fal t o o ah a ak ý to tno t ? J n a l i
p naj k o fal t n ot n ok kat p t to o t atili.“

Bh ma p ohl il tak an tno t j j m ý l k m j n t t n n

n tno t. K m j tno t p o tno t? K lo m li
n l o at tno t a p i li k lo t k laho t a o hli
po itk . V hn t i l    —    tno t i k i po it k   —    m l ýt
l o n t jno m o . O ný ni h n m lo ýt ilo no na úko
o tatn h. „Zt atil j i pon t o k t n po inno ti? J i mo ný ojo n k
po po o aný al mi mo nými m i. Po ij t to l k op to n mu
k n k lo t kt ti p m n l . A na tol oji l k j
n o n ký p o p h o no l o a o n m milo a hman m.
Tm li tat l a hn ni a jm ho
o a.“

Bh ma m nil a i: „B hmano a o tatn li i p j t oji

l . D jó hano i hni opo h j . J i hop n kat k lo t
p t a m k tom na pomo A n a m . K o n m it ok
o olat? V ijm t at gi a l k tom a hom o tali p t on m
pat . J to na po inno t.“

J hi thi a h li ml l a al t p li o t. Potom pohl l na Bh m : „Ó

potomk Bha at t lo a po o n p m kt mi p o ol t ti
n moh tat. J p a a j m na n toto n t t p i olal o
po tilo t . V l j m n moh Šak niho ko tk h po a it al p to
j m n hal t hno t o h . M l j m l p o l at. Ó Bh mo k
m l po l hn po it m l pý h a o ah n l ji o l at. Co j i kl
ti n týk m al po a ji to o n m p iho ilo a p m n .“

J hi thi a al ja n na o m no j li n po . „V pom n i
na po m nk p i po l n h ko tk ? Šak ni kl: T n k o p oh aj
t to h o j o l a a tan tam t in t l t. V t i p ipa n j ho
k lo t kt t a p o a hnan t . A j j m potom kl:
B i .“

J hi thi a p i pom n na t n n il hla a o ml l . Č m to

t h po l hl? M l l i j n po jm tno ti al ý l k m
lo tp n hj m ahý h. P to l o ho l n. At j j ji h n n j
it a ol tn j n n n t p t. S j li n po a oho
o .

J hi thi a l n ú t pný. „Jak moh ó Bh mo k li ohat t po it

lo o? P o m n n ni ho n p a a. P o ú t ho no o o j l p
m t n po it lo o. P o jm na n m . P ij o l p
a . Roln k o ha j m na a k na kli ň. St jným p o m tno t
ap a a a m p in o ý l k . O tom n po h j.“

Bh m to n p ilo. S m p k po alo lo o . O p ho o
l a n mohl ani p t. Tak n mohl n t p ta m kat j t
tolik l t n i mo i na K o h lt j hn . Jako tno t k
n l o ali? P o nimi t J hi thi a m l j nat jako n kým k o
i a lo ú t ? M l l i na oni i j ho tno ti a o ano ti p a
? Naopak po a j ho a la o ha a m aj m . K
J hi thi a p i l k o m a na il p p a k it . Bh ma ho no
pok il p it.

„Ó n ný k li jak m jakýkoli m t ln k init li kt ý i na

h a ? Nik o n k j ho i ot kon . Žij m tomto l ji
t in t m . N ht j o na imi t in ti l t . V pa a itý h
okolno t l m po a o at a ok. Poj m t a o tm na
n p t l .Ik hom m li toho n o j t o p kla p o n n m.
T a j m ti t to i j ili j n D a pa a j A na
oj ata K nt i na i tn poj n i l j t jn po it . Ml j n p oto
t ht j pot it. Po h la o t t n t lp t na t m li milý at . Za
t j la ka ý po toj k na im n p t l m t nik o n h l .“

Oh ň o tlo al Bh mo il t . J ho moh tn po ta a p ipom nala

plano ho . „Ó k li p to lp na tno ti n i pa tak jako
n omý lo k kt ý na il V na pam t ani nal j ji h
ý nam. J i k at ija a p to j n jako hmana. Po inno ti k l
o p in j n tno t j nat i n po ti a p ohnan . To o .“

Bh mo i lala ta o t al    —   jak jim po a t t in tý ok

taj n ? J o n mi po l m t a D jó hana m mnoho poj n .
Č tn k lo kt i P n o i o a úji po o ili n n
po po j K o . D jó hana l a po ni h p t ali.
V ni J hi thi o ým li m tak o t l napo . S la
i po ji t jn j iným n m. Bh ma ap ahal J hi thiru:
„P o m j o ka k oji ó h ino. K at ija n m no
po inno t. K hom p itom op tili n jak ho h h m to
po ji o init o t a o n m milo a .“

J hi thi a i no po hl al n kl ni . Bh ma po l hl ni m l l
i a n n hop n kla n it. Copak n h p j ji h t p n
n jak p il N j P n? V o moho t lat j o o at
n o n k po inno ti p p an Boh m a ý l k n hat na N m.
P na n moho pot it op t n m o no ti a pot it Boha j p o ka ho
p o a o po inno t . Bh ma to ji t .

B la t ak al a n . K J hi thi a j il o m l
Bh mo i j ho hla n l nap o to kli n . „Ó h ino mo ný h pa k
lo k opo t h ný h in a pol h p itom na o l t to in m
p in o j n ol t. Pok i ak p m p om l o hn ú p h .
Ř kn ti o p a po o n tan p i to p m -li na t j n h o ný
pý h a n kli m li. Po lo h j.“

J hi thi a potom jm no al mno t k l pol ný h D jó hano .

J t Bh ma D óna a K ipa kt o ji t tit a ni p i at na
j ho t an . A potom j o A atth m Ka na B hl ka Bhú i a a
D jó hano i at i. Po ok K o o ji t ojo at to k al h
k l p oto j min lo ti P n o i po a ili. D jó hano a pokla ni
j pln l t t k l n In ap a t . Sna no a hl ok al
h om it moh tno a m . Na h t an P n o i n maj n
po ta n ohat t ani oj ko a j n n kolik m lo poj n .

„D jó hano l j o p akti k n p mo it ln . P n K o i j o
mi t o l n n ký h an . Po h ji j ok al po a it i
m In a mi oh . Z l t o m Ka n kt ý j klý
o hn aný n p mo it lný a a ný mi an mi a
n p onikn t lným n n m.“

J hi thi a i pomn l jak Ka na na o il n n m jako o t

ho t la. I k l nli n m o ataj lo jm j ho p o
j ji t m ohl o ký. Z n jak ho o ho al k A no i
hl oko t. J hi thi a l j noho n Ka na A no
t tno l t m oji kt ý kon ným p o m j ji h n p t l t .
Pot ka h m D a pa in ajam a p oti tom n la ni m. Ka na
n ht l ino t k ú il oji p oti n kom koho po a o al a
hman al k nalo il hn o l k o j tli ho l
A na ok al po a it.

„P i pom l n na Ka n a n p kt p ta j n moh no i
p t. B toho a hom po a ili j ho a hn o tatn h in kt j m
m nil n m n po a D jó han p mo i. Ó n jl p li toto
p li a .“

K Bh ma l hl at o ý t ah n l. J hi thi a m
amo jm p a a on n m o tom n m p t. P to Bh ma
D óna K ipa a o tatn k lo Ha tin p li j ji h p t l a
o o in i t j úpln jin it a . K o lo k l ji t
po po ili K o . Pom l n na oj t mito n po a it lnými h in
lo kli j l t p oto k nim ho al tako o n klonno t. Bh ma
po a il a nal o po k .

Jak tam pol P n o i ti li n hl l a no il Vj a a.

Okam it po ta ili a poklonili m . K m a il na a lo
j ji h t kl J hi thi o i: „Ó h ino mo ný h pa n m t oj
m l nk . P i l j m p oto ti h i pomo i. Uti m ho k t m li
tm ti l m jak po a it Bh m D ón K ip Ka n D jó han a
hn j ho to p n . Po o n po lo h j.“
Vj a a potom al J hi thi t ano a ho o il n m m i t ma
o ima. Na il ho m ti k m m n an m p ati m iti a potom m
na il at tom to m n na o n A n . P ati m iti mo ňo alo
to at na lko l no t k tk o . Tak m jt A na o
Him laj o tit na oh a kat o ni h j ji h l tn an .

„D k j ho a k i a h in t j la j ho il h j t a n tan “ kl
Vj a a. „J kon kon N jano ým ným pol n k m. In a
R a a i hni p n oho ho la ji t o a j ými an mi a on
s nimi kon n it ln in .“

K al Vj a a J hi thi o i p ati m iti mant o l. T n

p tm m j t kl a p m tili o jin ho l a. Jinak mohli
at i ým na m ným lo m oh o it pop la i D aita an . Žili
tam ji l n ok a a t o a ili mnoho j l n t g kan a jin
i ok . V op o o hman o kt ta ali t J hi thi a
a j ho at i p n li o jin ti o l hl ho l a K mjaka t ntok t na
h k Sa a at .
Kapitola 25: ARDŢUNA SE VYDÁVÁ
NA NEBESA
Kdyţ bráhmanové určili příznivý den, Judhišthira naučil Ardţunu
pratismriti mantry. Král se snaţil svou výuku oddálit, protoţe vĕdĕl, ţe
hned poté, co se Ardţuna mantry naučí, odejde do Himálaje. Ţivot bez
nĕho bude tĕţký. Vjásadéva si ale přál, aby šel, takţe Judhišthira vĕdĕl, ţe
odloučení se nelze vyhýbat donekonečna. Koneckonců to byla
pravdĕpodobnĕ jejich jediná nadĕje, jak získat království zpĕt.

Judhišthira si vzal Ardţunu stranou, vzal ho za ruce a řekl: „Ó potomku

Bharaty, znalci čtyř částí vĕdy o zbraních jsou Bhíšma, Dróna, Kripa,
Karna a Ašvatthámá. Ti všichni obdrţeli boţské pokyny a umĕjí pouţívat
všechny druhy zbraní. Durjódhana je zahrnuje poctami, tĕší je a podporuje,
a proto vţdy usilují o jeho dobro. Nemĕli bychom pochybovat o tom, ţe v
bitvĕ podpoří jeho. Celý svĕt ted podléhá vlivu Durjódhany, který je naším
zapřisáhlým nepřítelem. Ty jsi naše jediná spása. Opĕtovné získání našeho
království od Durjódhany závisí na tobĕ. Ted poslouchej, protoţe ti řeknu,
co je třeba udĕlat.“

Judhišthira potom Ardţunovi předal Vjásadévovy pokyny. ekl mu, ţe by

se mĕl co nejdříve vydat do Himálaje a meditací pomocí manter, které mu
ted prozradí, usilovat o to, aby ho bohové vyslyšeli a dali mu své zbranĕ.
„Dovol mi tĕ dnes zasvĕtit, ó ctnostný, a ihned potom se vydej naklonit si
Indru. Aţ s tebou bude spokojen, vĕřím, ţe ti dá své zbranĕ a na jeho
pokyn ti je dají i ostatní bohové.“

Ardţuna plnĕ ovládl svou mysl a smysly a nato mu Judhišthira s

příslušnými obřady předal pratismriti mantry. Kdyţ Judhišthira skončil,
vstal se slzami v očích při pomyšlení na odloučení od Ardţuny a řekl: „Ted
jdi, milý bratře.“

Ardţuna si na paţe a ruce navlékl chrániče a rukavice z ještĕří kůţe, oblékl

si zlaté brnĕní, uchopil luk Gándíva a své dva toulce s nevyčerpatelnou
zásobou šípů a byl připraven k odchodu. Bráhmanové a siddhové mu
ţehnali a on, protoţe nevĕdĕl, jak dlouho bude pryč, se s velkou láskou
rozloučil se svými bratry.
Jiţ témĕř na odchodu před nĕho předstoupila Draupadí a řekla: „Ó
Dhanandţajo mocných paţí, kéţ se naplní vše, co si vznešená Kuntí přála
při tvém narození, a vše, co si přeješ ty sám. Necht se jiţ nikdo z nás znovu
nenarodí v této příšerné kšatrijské varnĕ. Vzdávám ctu asketickým
bráhmanům, kteří jsou odpoutáni od tohoto neštastného svĕta. Moje srdce
stále plane kvůli Durjódhanovĕ uráţce, ale dnes je můj zármutek ještĕ
vĕtší, protoţe odcházíš. Aţ budeš pryč, budeme myslet jen na tebe a z
našich ţivotů se vytratí všechna radost. Vkládáme do tebe všechny své
nadĕje, ó hrdino. Kéţ tĕ vţdy chrání Pán a všechny Jeho energie a kéţ jsi
spĕšný. Nyní jdi a dosáhni svého cíle.“

Ardţuna se usmál na Draupadí, obřadnĕ obešel své bratry a Dhaumju, a

potom se rychle rozbĕhl po cestĕ. Svou rychlostí plašil zvĕř v jejím okolí.
Díky pronášení manter, které mu Judhišthira dal, cítil, ţe se přes hory a
lesy pohybuje rychlostí mysli. Na konci prvního dne dorazil k vysoké hoře
Mandara. Tam se zastavil a rozhlédl. Hora z namodralého kamene tyčící se
aţ do oblak byla překrásná. Všude na ní rostly kvetoucí stromy, jejichţ
kvĕty nesčetných barev vytvářely bohaté, oku lahodící obrazy a jejichţ
vůnĕ si podmaňovala Ardţunovu mysl. Vzduchem se nesly hlasy pávů,
jeřábů a kukaček a na svazích hory vidĕl dovádĕjící čárany a siddhy.
Ardţuna se rozhodl na horu vylézt a tam započít svou askezi.

Kdyţ vysoko na hoře dospĕl na plošinu, najednou zaslechl hlas rozléhající

se oblohou: „Stůj!“ Ardţuna se rozhlédl a spatřil asketu sedícího u paty
stromu. Bráhmana se ţlutohnĕdou barvou kůţe mĕl jasnĕ zářivou auru.
Štíhlé tĕlo mu halila jelení kůţe a spletené vlasy mu padaly na ramena.
Asketa řekl: „Ó dítĕ, kdo jsi? Vypadáš jako kšatrija. Nevíš snad, ţe toto je
obydlí mírumilovných bráhmanů prostých hnĕvu? Jiţ to, ţe se ti podařilo
dostat aţ sem, svĕdčí o tom, ţe jsi dosáhl vysokého stupnĕ čistoty. Nyní
doved svůj ţivot k dokonalosti. branĕ tady potřebovat nebudeš. ahod
je.“

Ardţuna mudrci odvĕtil, ţe se zbraní vzdát nehodlá: „Potřebuji zbranĕ ke

sluţbĕ svému staršímu bratrovi Judhišthirovi, který byl záludnĕ připraven o
království. Své zbranĕ nezahodím, ó bráhmano.“

Kdyţ asketa vidĕl Ardţunovu oddanost povinnosti, odpovĕdĕl: „Ó hubiteli

nepřátel, potĕšil jsi mĕ. Vĕz, ţe jsem Šakra, král bohů. Poţádej mĕ o
jakékoliv poţehnání.“
Ardţuna byl radostí bez sebe. To je Indra! Se sepjatýma rukama řekl: „Ó
vznešený, přeji si, abys mĕ obdaroval všemi svými zbranĕmi.“

Indra se pousmál. „Ó Dhanandţajo, mohu ti dát ţivot v nebeských

oblastech blaţenosti. O to mĕ ţádej. Proč si přeješ jen mé zbranĕ?“

„Jak bych na sebe mohl přivolat opovrţení celého svĕta tím, ţe se

nepomstím nepříteli a opustím své bratry v lese?“ Kdyţ si Ardţuna
vzpomnĕl na Durjódhanovu proradnost, vzkypĕl v nĕm hnĕv.

Indra promluvil laskavým hlasem: „Ó dítĕ, aţ se setkáš se Šivou, dám ti

všechny své zbranĕ. Pokus se naklonit si ho, nebot je nejvĕtším z bohů. Aţ
spatříš tohoto tříokého nositele trojzubce, splní se ti všechna tvoje přání.“

Kdyţ to Indra dořekl, zmizel a Ardţuna osamĕl. Rozhodl se zůstat tam,

kde byl, a začít s askezí a uctíváním Šivy. Svlékl si brnĕní a poloţil zbranĕ
u téhoţ stromu, kde sedĕl Indra. Strom stál u řeky, v jejíchţ průzračných
vodách se Ardţuna vykoupal a potom se usadil k meditaci. Kdyţ tak učinil,
nebesy se rozeznĕly lastury a z nebe se snesl déšt kvĕtů. Ardţunu příznivé
znamení potĕšilo. Posadil se s přivřenýma očima, ovládl dýchání a začal
pronášet modlitby k Šivovi.

Bĕhem prvního mĕsíce svých meditací jedl kaţdý třetí den jen ovoce.
Druhý mĕsíc jedl ovoce kaţdý šestý den a ve třetím mĕsíci jednou za
čtrnáct dní. Čtvrtý mĕsíc ţil jen ze vzduchu a stál na špičkách se
vztyčenými paţemi. Koupal se třikrát dennĕ a dokonale ovládal svou mysl
a smysly. Výsledkem jeho askeze bylo, ţe začal zářit jako slunce.

V nebi začali být nebeští mudrci stále neklidnĕjší. Odebrali se za Šivou a

řekli mu: „Ardţuna začal díky své askezi v předhůří Himálaje velmi zářit.
emĕ začíná být jeho askezí rozţhavená a vypouští dým. Ó nejpřednĕjší z
bohů, mĕl bys ho zastavit dřív, neţ silou svého odříkání rozvrátí vesmírný
řád.“

Šiva odvĕtil: „Kvůli Phálgunimu si nemusíte dĕlat starosti. Neusiluje o

dosaţení nebes či blahobytu. nám jeho zámĕr a dnes ho uspokojím.“

Rišiové se Šivovi poklonili a vrátili se do svých sídel. Šiva se potom

zmĕnil ve vysokého, mocného lovce se zlatou barvou kůţe a sestoupil na
místo, kde Ardţuna meditoval. Umá, jeho druţka, ho doprovázela v
podobném boru. Následovaly je desítky zářivĕ oblečených skřetů, jeho
stoupenců, kteří přijali nejrůznĕjší podoby. Mnoho ţenských skřetů se
zmĕnilo v překrásné ţeny a zjevilo se tam také. Kdyţ se Šiva objevil na
bočí hory se svými stoupenci, hora jako by vzplála krásou. Celá příroda
však kupodivu utichla, včetnĕ zvuku pramenů a vodopádů.

Kdyţ se Šiva přiblíţil, uvidĕl, jak se jeden Dánava zmĕnil v kance a na

Ardţunu za točil. Démon ho chtĕl zabít a hlasitĕ zařval výzvu k boji.
Ardţuna zaslechl řev kance a rychle uchopil svůj luk a napnul tĕtivu.
Vloţil na ni smrtonosný šíp a zvolal: „Nijak jsem ti neublíţil. Jelikoţ mĕ
chceš zabít, nepochybuj o tom, ţe tĕ pošlu do sídla Jamarádţi.“

Ve stejný okamţik namířil na kance svůj šíp také Šiva a zavolal na

Ardţunu: „ adrţ! Tento tmavý kanec je můj. Vidĕl jsem ho jako první a jiţ
jsem na nĕho zamířil šíp.“

Ardţuna nevzal Šivovo prohlášení na vĕdomí a vystřelil šíp, který se

rozletĕl k obrovskému kanci. ároveň vypustil svůj šíp i Šiva a oba zasáhly
Dánavu najednou. Kdyţ narazily do démonova tĕla podobného skále, ozval
se zvuk připomínající der hromu. Démon nabyl své přirozené podoby a s
hrozivým výkřikem zemřel.

Ardţuna se podíval na lovce. Jeho tĕlo zářilo jako zlatá hora. Obklopovaly
ho stovky ţen. Ardţuna si ho pozornĕ prohlédl. „Kdo jsi? Oblečen jako
lovec se tu potuluješ tímto odlehlým lesem v doprovodu svých stoupenců?
Nebojíš se? Proč jsi střelil tohoto kance, na kterého jsem zamířil já jako
první? Nevíš, ţe je to proti všem zásadám lovu? Urazil jsi mĕ a já tĕ
ztrestám smrtí.“

Lovec s smĕvem odpovĕdĕl: „Ó hrdino, nemusíš si se mnou dĕlat starosti.

Jsem na ţivot v lese zvyklý. Ale co sem přivádí tebe? Očividnĕ jsi
královského původu a jsi zvyklý na ţivot v blahobytu. Jak to, ţe jsi přijal
ţivot askety?“

Ardţuna pevnĕji sevřel svůj luk. „Ţiji v tomto lese a závisím přitom na síle
svých paţí. Pohled, jak jsem zabil tohoto hrozivého rákšasu, který se mĕ
chystal zabít.“

Lovec se posmĕšnĕ zasmál: „To já jsem ho zabil, ne ty. Vidĕl jsem ho jako
první a můj šíp ho poslal do sídla Smrti. Jsi příliš pyšný na svou sílu.
Neobviňuj ostatní, kdyţ jde o tvoji chybu. Ó zlomyslný darebáku, křivdíš
mi, a proto odtud ţivý nevyvázneš. Postav se mým šípům. Braň se, můţeš-
li.“

Rozzlobený Ardţuna okamţitĕ zasáhl lovce shlukem rychlých šípů, ale on

se jen zasmál a přijal je, aniţ by jím to otřáslo. avolal: „Ó ty darebáku!
Vyšli svoje nejstrašlivĕjší šípy, ty, které dokáţí probodnout srdce.“

Ardţuna vyslal další salvu šípů. Šiva se rozzuřil a vystřelil zpĕt stovky
svých šípů. Rozpoutala se prudká bitva. Smrštĕ šípů podobných hadům
létaly sem a tam. Ardţuna odvracel lovcovy šípy, a přitom ho udivilo, ţe i
kdyţ byl jeho protivník zasaţen bezpočtem šípů, nemĕlo to na nĕho ţádný
vliv. Pánduův syn zesílil svůj tok, ale s lovcem to ani nepohnulo. Kdyţ
Ardţuna vidĕl, ţe nepřítelem nemůţe otřást, obdivnĕ zvolal: „Výbornĕ!
Bravo!“

Ardţuna hledĕl s divem na lovce. Bylo zřejmé, ţe to není obyčejný

človĕk. Nikdo by nedokázal čelit síle tisíců šípů vystřelených z Gándívy a
přitom zůstat nehnutĕ stát. Moţná, ţe je to nebeštan. Ardţuna se rozhodl
pouţít své mystické zbranĕ. At to byl kdokoliv — třeba i gandharva nebo
jakša — pokud to nebyl samotný Šiva, Ardţuna se ho rozhodl zabít.

Nato Ardţuna vyvolal zbranĕ, které chrlily tisíce šípů planoucích jako
slunce. Šiva je všechny s radostí přijal, tak jako hora přijímá záplavu deštĕ.
Vtom Ardţuna ke svému divu zjistil, ţe nebeské toulce jsou najednou
prázdné. Jak je to moţné? Kdo je ten lovec, který spolkl všechny jeho
šípy? A s čím má bojovat ted? Ardţuna pozdvihl svůj mohutný luk jako
kyj a hnal se na lovce. Uštĕdřil mu mnoho tĕţkých ran, ale Šiva mu luk
sebral a pohltil ho. Luk prostĕ zmizel. Ardţuna pak vytasil meč a vší silou
jím udeřil lovce do hlavy, ale meč se rozbil na kusy.

Ardţunu zachvátil strach, ale bojoval dál. Ted zvedal kameny a balvany a
vrhal je po lovci. Vytrhával stromy a metal je na nĕho. Přesto to na nĕho
nijak nezapůsobilo. Ardţunovi se hnĕvem začaly z st valit oblaka dýmu.
Rozbĕhl se ke svému sokovi a bušil do nĕho pĕstmi. Šiva mu rány vracel a
začal boj zblízka. asypávali se ranami a zuřivĕ zápasili, svírajíce jeden
druhého a naráţejíce do sebe plnou silou. jejich tĕl přitom vyletovaly
jiskry a stoupal dým.

Lovec nakonec Ardţunu pustil a on dopadl omráčen na záda, témĕř v

mdlobách. Pohlédl s ţasem na lovce. Nepodařilo se mu na nĕho učinit ani
ten nejmenší dojem. Jistĕ to být musí vznešený bůh Šiva. Nikdo jiný by
nemohl bojovat s takovou silou.

Ardţuna se vzdálil a rychle zhotovil z hlíny podobu Šivy. Uctíval ji

kvĕtinami a přitom spatřil, jak se na lovcovu hlavu snášejí kvĕtiny. Nyní uţ
nepochyboval. Toto byl bůh, kterého hledal. Padl mu k nohám, a kdyţ tak
učinil, cítil, ţe veškerá jeho nava je pryč.

Šivu byl spokojen a k Ardţunovi promluvil hlasem mocným jako hřmící

oblaka: „Ó Phálguni, dnes jsi mĕ potĕšil. Odvahou a trpĕlivostí se ti ţádný
bojovník nevyrovná. Ó nejlepší z Bháratovců, tvoje síla se témĕř vyrovná
mojí. Dříve jsi byl riši a nyní ses narodil, abys slouţil zámĕrům Nejvyššího
Pána. Brzy získáš zbranĕ, se kterými porazíš své nepřátele, i kdyby to byli
nebeštané. Obdaruji tĕ mojí neodolatelnou zbraní. Ted ti poskytnu boţský
zrak, kterým mĕ budeš schopen spatřit v mé původní podobĕ. Pohled!“

Ardţuna vzhlédl a uvidĕl Šivu se třema očima drţícího trojzubec. Kolem

namodralého krku se mu ovíjel boţský had. Ardţuna se poklonil a modlil
se: „Ó velký boţe, ó nanejvýš vznešený, jsi točištĕ všech nebeštanů.
Samotný vesmír povstal z tebe. Jsi Višnu v jiné podobĕ a jsi neporazitelný
pro bohy, démony i lidi. Ó Šankaro, prosím, odpust mi. K této hoře jsem
přišel jen proto, abych tĕ potkal. Prosím, odpust mi moji nerozváţnost, ţe
jsem s tebou bojoval. Hledám u tebe ochranu.“

Šiva zdvihl Ardţunu na nohy a objal ho. „Odpustil jsem ti. Jsi Nara, přítel
Nárájanův. V minulosti jste vy dva při Indrovĕ korunovaci ztrestali zástupy
démonů. Krišna je tento nejvyšší Nárájan a spolu s Ním opĕt potrestáš
zlotřilé. Ó Pártho, vezmi si zpĕt svůj luk Gándíva. Tvoje toulce budou opĕt
nevyčerpatelné. Ţádný človĕk na emi se ti nevyrovná. Poţádej mĕ o vše,
co si přeješ.“

Šiva podal Ardţunovi luk Gándíva a Ardţuna řekl: „Ó pane, jsi-li se mnou
spokojen, pak tĕ pokornĕ prosím, abys mi daroval svoji neodolatelnou
zbraň známou jako Pašupata. Touto zbraní ničíš na konci stvoření vesmír a
já s ní mohu zvítĕzit nad rákšasy, Dánavy, gandharvy, nágy, duchy a
přízraky. Umoţní mi vyjít vítĕznĕ z bitvy, ve které budu bojovat s
Bhíšmou, Drónou, Kripou a s tovým synem Karnou.“

Šiva odvĕtil: „Ó synu Kuntí, dám ti tuto zbraň. Ty ji dokáţeš drţet, vrhat i
odvolávat zpĕt. Indra, Jama, Kuvéra ani Varuna mantry k ovládání této
zbranĕ neznají — o jakémkoliv človĕku ani nemluvĕ. Musíš ji však
pouţít jen proti nebeským bojovníkům. Pašupata by nikdy nemĕla být
vypuštĕna proti slabším nepřátelům, nebot by mohla zničit vesmír. Tato
zbraň se vypouští myslí, očima, slovy či lukem. Ţádná z pohyblivých i
nehybných bytostí ve třech svĕtech její síle neodolá.“

Ardţuna se potom vykoupal, aby se očistil, a předstoupil před Šivu, aby

obdrţel mantry. Bůh dal Ardţunovi svoji zbraň, a ta mu od té doby slouţila
tak jako samotnému Šivovi. Kdyţ nebeštané spatřili hrozivou zbraň stojící
ve své zosobnĕné podobĕ Ardţunovi po boku, zemĕ se roztřásla a všemi
smĕry začal dout strašlivý vichr. Nebesy se rozeznĕly tisíce lastur a trubek.
Šiva řekl: „Nyní se vydej na nebesa a přijmi Indrovy zbranĕ.“ Potom s
Umou a mnoha svými následovníky odešel.

***

Kdyţ Šiva odešel, Ardţuna nĕkolik okamţiků jen stál a hledĕl na nebe,
uţaslý z toho, co se právĕ stalo. Vidĕl boha všech bohů. Nepoznatelný bůh
se ho dotkl vlastní rukou. Ardţuna ted povaţoval své nepřátele jiţ za
předem poraţené a své cíle za dosaţené. Vlastní Šivovu neodolatelnou
zbraň. I kdyţ nemohl Pašupatu pouţít proti lidským nepřátelům, jiţ
samotné její vlastnictví mu dávalo pocit neporazitelnosti.

Kdyţ tam Ardţuna stál pohrouţen v myšlenkách, zjevil se před ním

Varuna v doprovodu mnoha zosobnĕných řek a také mnoha nágů, siddhů a
dalších menších bohů. Doprovázel ho i Kuvéra obklopený bezpočtem
jakšů. Stáli před Ardţunou a celé okolí osvĕtlovali svojí září. Ardţuna také
spatřil na nebi boha spravedlnosti Jamarádţu, jak se k nĕmu blíţí na svém
kočáře s kyjem v ruce a zosobnĕnými podobami Smrti a Času po boku.

Na vrcholu nedaleké hory uvidĕl Indru s jeho královnou Sačí sedícího na

hřbetĕ nebeského slona Airávaty a připomínajícího vycházející slunce. Nad
hlavou mĕl bílý slunečník a obklopovali ho gandharvové a mudrcové, kteří
ho oslavovali védskými hymny.

Ardţuna na oslavu bohů pronesl mnoho modliteb a obĕtoval jim ovoce a

vodu. Kdyţ tam tak uţasle stál, Jamarádţa promluvil hlasem hlubokým
jako hřmĕní v podzimních deštových mracích: „Pohled, ó Ardţuno, ţe sem
přišli všichni lókapálové, ochránci svĕta. Poskytneme ti boţský zrak. Ó
bezhříšný, v minulosti jsi byl riši Nara a na Brahmův příkaz jsi se narodil
jako smrtelník. V bitvĕ mocného Bhíšmu a mnoho dalších nelítostných
bojovníků vedených Drónou porazíš. Nepřátelé bohů, Daitjové a
Dánavové, se ted narodili ve svĕtĕ lidí. Všichni budou zničeni ve velké
bitvĕ, v níţ připadne hlavní loha tobĕ. Tvoje sláva na emi bude vĕčná.“

Jamarádţa Ardţunovi nabídl svoji osobní zbraň, nebeský kyj, a Pánduův

syn ho převzal spolu s mantrami pro jeho vrhání a odvolávání. Poté mu
Varuna dal svoje smyčky Nágapáša, z nichţ není niku. Ardţuna také
přijal Kuvérovu zbraň antardhánu, která dokázala zmást a zbavit vĕdomí i
mocné asury. Potom promluvil Indra: „Ó přemoţiteli nepřátel, vykonáš pro
bohy významné dílo. Nyní musíš vystoupit na nebesa. Tam ti dám svoji
zbraň a další neodolatelné astry nebeštanů. Můj kočár, řízený mým
sluţebníkem Mátalim, tĕ tam brzy odveze.“

Poté lókapálové zmizeli a Ardţuna osamĕl. Kdyţ pohlédl vzhůru, spatřil na

nebi nĕco, co vypadalo jako druhé slunce. áře pomalu rostla a celé okolí
se chvĕlo. Ardţuna si uvĕdomil, ţe to k emi sestupuje Indrův kočár. Byl
obrovský a táhlo ho deset tisíc nebeských koní s nazelenalým a zlatavým
odstínem. Opratĕ drţel Mátali ve zlatém brnĕní. Kdyţ se kočár přiblíţil,
Ardţuna v nĕm spatřil nesčetné meče a kyje a také všemoţné střely. Po
celém kočáru byly rozmístĕny sekery, šipky, oštĕpy a kopí všeho druhu. Po
jeho stranách zářily nebeské hromoklíny a oslnivé blesky. Na kočáře sedĕli
ohromní, nelítostní nágové s planoucími sty a stála tam i mohutná stříbrná
dĕla opatřená koly a schopná vysílat nebeské střely na ţasné vzdálenosti.

Ardţuna uprostřed kočáru spatřil Indrovu tmavĕ modrou zástavu zvanou

Vaidţajanta. Stála zpříma jako bambus a byla vysoká jako mohutná palma.
Potom kočár zastavil a Mátali předstoupil před Ardţunu. Hluboce se mu
poklonil a řekl: „Ó poţehnaný, dostal jsem pokyn odvézt tĕ k Šakrovi.
Tvůj otec doprovázený nebeštany, mudrci, gandharvy a apsarami si tĕ přeje
vidĕt v nebi. Nařídil mi to také Šiva. Nastup do kočáru a pojedme do
nebeských oblastí.“

Ardţuna opĕt vykonal očistnou koupel a potom se pomodlil k hoře

Mandara: „Ó králi hor, jsi točištĕm zboţných mudrců usilujících
dosáhnout nebes. Poskytl jsi mi ochranu a já jsem zde štastnĕ ţil. Dĕkuji ti
a loučím se s tebou.“ Nato Mátali odvedl Ardţunu ke křištálovým schodům
vedoucím do kočáru.

Mátali pobídl oře, a ti s kočárem vyletĕli vysoko do nebe rychlostí mysli.

Kdyţ dosáhli nebeských oblastí, Ardţuna spatřil tisíce ţasných kočárů
vezoucích zářící a nesmírnĕ krásné bytosti. Vidĕl krále a bojovníky, kteří
byli zabiti v bitvĕ a získali zářící nebeské podoby. Kdyţ jeli cestou bohů,
Ardţuna vidĕl siddhy, čárany, mudrce, guhjaky a apsary. áře nebes
pocházela z jejich askeze. Uţaslý Ardţuna se zeptal, co jsou zač. Vozataj
mu odpovĕdĕl: „Toto jsou zboţné osoby, ó synu Kuntí, ţijící na svých
planetách. Na emi jsi jejich zářící sídla vidĕl jako hvĕzdy na obloze.“

Kočár projel bránou Indrovy planety, kde Ardţuna uvidĕl Airávatu,

velkého bílého slona se čtyřmi kly. Připomínal horu Kailás s jejími čtyřmi
vrcholy. Projeli boţskými oblastmi určenými pro zboţné lidi, kteří
vykonali velké obĕti a askezi, a nakonec dorazili do Amarávatí, Indrova
hlavního mĕsta.

Ardţuna na to ţasné mĕsto zíral s očima dokořán. Kvĕtiny všech ročních

období kvetly zároveň a nacházely se tam háje posvátných stromů. S jejich
zlatými listy si pohrával voňavý vánek a vytvářel tak kaskády zářícího
svĕtla. Do dálky se táhla nesčetná sídla a paláce. Ardţuna vidĕl slavné
zahrady Nandana, v nichţ si bohové uţívali s apsarami.

„Ti, kdo se v bitvĕ obrátí k nepříteli zády, toto místo nikdy nespatří,“ řekl
Mátali, kdyţ si všiml Ardţunova ţasu. „Tohoto sídla nemohou dosáhnout
ani zlotřilí lidé, ti, kdo neprovedli ţádnou obĕt, pili alkohol a jedli maso,
nevykoupali se v posvátných řekách a nerozdali ţádné milodary
bráhmanům.“

Jak projíţdĕli mĕstem, Ardţuna spatřil nebeské vozy řízené pouhou vůlí
svých cestujících. Kdyţ Ardţuna míjel gandharvy a apsary, oslavovali ho.
Slyšel nebeskou hudbu a tisíce lastur a bubnů. Vstoupil do Indrovy
velkolepé snĕmovní sínĕ a setkal se tam se sádhji, maruty, višvadévy a
dvĕma ašviny. Vidĕl áditji, vasuy, rudry a mnoho vznešených svĕtců v čele
s králem Dilípou. Přítomen byl i riši Nárada s vůdcem gandharvů
Tumburuem.

Ardţuna vzdal ctu všem shromáţdĕným osobnostem a pak předstoupil

před svého otce, krále bohů. Indra sedĕl pod svým bílým slunečníkem a byl
ovíván navonĕnými čámarami se zlatými rukojetmi. Mnoho ryzích
bráhmanů ho oslavovalo hymny z Rig a Jadţur Védy a gandharvové a
čáranové pro jeho potĕšení hráli na všemoţné nebeské nástroje.

Ardţuna se před Indrou vrhl na zem a Indra vstal z trůnu a objal ho.
Tisícioký bůh vzal Ardţunu za ruku a odvedl ho po zlatých schodech na
svůj drahokamy posázený trůn. Posadil ho na nĕj vedle sebe, kde zářil jako
druhý Indra. Navonĕnou rukou hladil Indra Ardţunu láskyplnĕ po hlavĕ a
paţích, které připomínaly zlaté sloupy. Bůh se nemohl pohledu na tvář
svého syna nabaţit. Kdyţ Ardţuna s Indrou sedĕli vedle sebe na trůnu,
vypadali jako Slunce a Mĕsíc zářící spolu na jasném nebi.

Indra Ardţunovi propůjčil boţský zrak, aby mohl spatřit boţskou nádheru
Amarávatí. Mĕsto bylo nepředstavitelnĕ honosné. Pánduův syn kolem
vidĕl mnoţství zářících mudrců pronášejících posvátné texty z Véd.
Skupiny gandharvů vedených Tumburuem zpívaly hymny hlasy, které
uchvacovaly mysl. Apsary při jejich zpĕvu předvádĕly vybrané tance plné
gest a kradmých pohledů. Potřásaly přitom ňadry a krouţily širokými
boky.

Nebeštané nabídli Ardţunovi posvátnou arghju a umyli mu nohy. Na

Indrův příkaz ho potom odvedli do jeho paláce, kde se ubytoval, a Indra ho
učil pouţívat nebeské zbranĕ, zvláštĕ neodolatelný hromoklín zvaný
Vadţra a své mocné blesky.

Přestoţe Ardţuna ţil uprostřed nádhery a bohatství, nemohl zapomenout

na své bratry v lese a touţil se k nim vrátit. Kdykoliv si na nĕ vzpomnĕl,
připomnĕl si i okolnosti, které je do lesa přivedly. Vzpomnĕl si na
Šakuniho, Dušásanu, Durjódhanu a Karnu a zmocnil se ho neklid. Jak
získával jednu mocnou zbraň za druhou, myslel jen na nevyhnutelnou
bitvu, která se mĕla v budoucnosti odehrát. Nyní mu nikdo nebude schopen
čelit a ti zlosynové budou potrestáni. Pomstí Draupadí a Judhišthirovo
království dobyde zpĕt.

Kdyţ uţ Ardţuna ovládl všechny zbranĕ, Indra mu řekl: „Mĕl bys jít za
svým přítelem Čitrasénou a naučit se od nĕho zpĕvu a tanci. Můţe tĕ naučit
hrát takovou hudbu, jakou ve svĕtĕ lidí nenajdeš a jakou znají jen
nebeštané. Tato znalost se ti bude v budoucnosti hodit.“

Ardţuna se naučil umĕní gandharvů. Pánduův syn nevĕdĕl, proč ho Indra

poţádal, aby tyto předmĕty studoval, ale byl si jist, ţe díky své boţské
inteligenci vidí, ţe mu toto poznání bude v budoucnosti nepochybnĕ
uţitečné.

***

Ardţuna proţil v Amarávatí pĕt let a přitom neustále myslel na své bratry.
Kdyţ se přiblíţila doba jeho odchodu, Indra si zavolal Čitrasénu a
promluvil si s ním mezi čtyřma očima: „Ó nejlepší z gandharvů, vidĕl jsem
Ardţunu vrhat pohledy na Urvaší. Jdi za ní a nech ji Pánduovu synovi
slouţit všemi jejími ţenskými půvaby a dovednostmi. Stejnĕ jako jsi ho
naučil všem hudebním umĕním, nyní ho nauč umĕní, jak se chovat ve
společnosti ţen.“

Čitraséna řekl: „Budiţ,“ a ihned odešel za Urvaší a popsal jí Ardţunovy

mnohé ctnosti.

„Ó ţeno oblých boků, vĕz, ţe přicházím na Indrův příkaz, abych tĕ poţádal

o laskavost. V nebi je právĕ jeden muţ, který je mezi lidmi proslavený
svojí milostí, chováním, sličností, sliby a sebeovládáním. Je slavný díky
svojí síle a odvaze a tĕší se ctĕ zboţných lidí. Je rovnĕţ obdařen
duchapřítomností, genialitou, a oplývá neodolatelnou energií. Tento mocný
hrdina umí odpouštĕt a není v nĕm zášti. ná všechny Védy s jejich mnoha
částmi, je oddaný starším, nikdy se nechvástá, povaţuje i malé vĕci za
důleţité a je vţdy točištĕm tĕm, kteří na nĕm závisejí. Jmenuje se
Ardţuna a jeho otec Indra ho přivedl na nebesa. Ó poţehnaná ţeno, zdá se,
ţe se Ardţunovi líbíš. Jdi prosím za ním a dovol mu získat si tĕ.“

Urvaší radostnĕ odpovĕdĕla: „Jak bych mohla zůstat k Ardţunovi lhostejná

poté, co jsem slyšela o jeho ctnostech? Při pouhém pomyšlení na toho
hrdinu se stávám obĕtí boha lásky. Ó Čitraséno, nyní jdi, kamkoliv si
přeješ, a já půjdu za ním.“

Gandharva, kterému se podařilo splnit svůj kol, odešel. Urvaší se potom

připravila na setkání s Ardţunou. Vykoupala se a potřela si tĕlo vonnými
mastmi. Oblékla se do průsvitného hedvábí, ozdobila se šperky, zlatem a
vonnými girlandami kvĕtů jasných barev. Byla pohrouţena v myšlenkách
na Ardţunu a její srdce proklály Amorovy šípy. Roztouţenĕ si
představovala, jak leţí s Ardţunou na mĕkkém, širokém loţi s hedvábnými
pokrývkami.

Kdyţ začal vycházet Mĕsíc, apsara se štíhlým pasem se vydala k

Ardţunovu sídlu. Dlouhé černé copy, jeţ si ozdobila trsy kvĕtů, se jí při
chůzi pohupovaly podél nádherné bĕlostné tváře. Při ladné chůzi
zahradami se jí chvĕla jemnĕ zahrocená ňadra ozdobená šňůrou diamantů a
perel a potřená vonnou santálovou pastou. Výrazné oblé boky pokryté
tenkou látkou a ozdobené zlatými řetĕzy se pohupovaly ze strany na stranu.
laté zvonky na kotnících jemnĕ cinkaly. astiňovala záři Mĕsíce v plňku
a bylo zcela v jejích silách zapříčinit porušení slibů i velkých asketů. S
radostnou náladou způsobenou trochou alkoholu a plná touhy vrhala
pohledy ze strany na stranu, a to jí činilo ještĕ svůdnĕjší. Kdyţ ji siddhové
a čáranové spatřili procházet kolem, povaţovali ji za ten nejkrásnĕjší kaz
na nebesích. Brzy dorazila k Ardţunovým dveřím a po dveřníkovi mu
poslala vzkaz.

Ardţuna ji ihned pozval do svého domu. Byl však zneklidnĕn tím, ţe ho

bohynĕ přišla navštívit ted, v noci. Kdyţ vidĕl její krásu, které se nic
nevyrovnalo, sklopil plaše oči. Uctil ji, jako by mu byla nadřízena, a řekl:
„Ó nejpřednĕjší z apsar, klaním se ti. Co poroučíš? Jsem tvůj sluţebník.“

Urvaší se po vyslechnutí tĕchto slov nesmírnĕ zaradovala. Její hlas znĕl

jako cinkání zvonků: „Ó nejlepší z muţů, povím ti, co mĕ sem přivádí.
Kdyţ jsi poprvé přišel na nebesa, sešlo se velké shromáţdĕní, bĕhem nĕhoţ
jsme oslavovali tvůj příchod. Byli přítomni všichni bohové a nebeštané a ty
jsi sedĕl Šakrovi po boku. Tehdy jsi mĕ vidĕl, jak tančím uprostřed
hlavních apsar. Tvůj pohled na mĕ nĕkolik okamţiků spočinul a Indra si
všiml tvého zájmu. Proto mĕ sem prostřednictvím Čitrasény posílá. Přišla
jsem ti slouţit, ó hrdino. Tvoje ctnosti si podmanily moje srdce a podlehla
jsem Kámadévovi. Mé přání zní — bud dnešní noci můj.“

Ardţuna si okamţitĕ zakryl zahanbenĕ uši. „Ó poţehnaná ţeno, ó

nejsvůdnĕjší ze všech, nehodí se, abych naslouchal tĕmto tvým slovům. Jsi
manţelkou mých nadřízených. Tím, co je pro mĕ slavná Kuntí nebo krásná
Sačí, Indrova druţka, tím jsi pro mĕ i ty, ó bohynĕ. Nepochybuj o tom, co
říkám. Ó ţeno sladkých smĕvů, vskutku jsem na tebe upřenĕ hledĕl, ale
ne pod vlivem touhy. Mĕlo to zcela jiný důvod.“

Ardţuna o Urvaší slyšel uţ doma na emi. Před tisíci lety se stala

manţelkou Pur ravy, jednoho z Ardţunových předků. Její syn se stal
zakladatelem Ardţunovy dynastie. Ardţuna Urvaší řekl, ţe to je ten důvod,
proč z ní nemůţe učinit svoji milenku: „Ó poţehnaná, kdyţ jsem na tebe
hledĕl, ţasl jsem nad tím, ţe vidím matku svého rodu. Nemĕla bys ke mnĕ
chovat jiné city neţ jako ke svému synovi.“

Urvaší se usmála: „Ó synu Indry, my v nebeské říši nejsme vázáni

pozemskou mravností. Nemusíš na mĕ hledĕt jako na výše postavenou.
Milovala jsem se s ostatními syny i vnuky P ruovy dynastie, aniţ bych
zhřešila. Bud mi příznivĕ naklonĕn. Planu touhou a cítím k tobĕ oddanost.
Neodmítej mĕ, nebot to není hodno ctnostných muţů.“
Ardţuna však nemohl zmĕnit svůj postoj. „Ó překrásná ţeno, poslouchej,
co ti řeknu, a necht naslouchají i čtyři svĕtové strany a všichni nebeštané.
Pro mĕ se nelišíš od Kuntí, Mádrí nebo Sačí. Klaním se ti jako své matce.
Prosím, chraň mĕ jako svého syna.“

Kdyţ Ardţuna takto promluvil, bylo Urvaší jasné, ţe jeho odhodlání je

pevné. Odmítnutá a uraţená apsara propadla hnĕvu. Se svraštĕným čelem a
třesoucími se rty prohlásila: „Protoţe jsi urazil ţenu, která k tobĕ přišla na
pokyn tvého otce a pod vlivem vlastní touhy — ţenu zasaţenou
Amorovým šípem — přijdeš o své muţství a budeš ţít mezi ţenami jako
tanečník. Staneš se kleštĕncem a pozbydeš veškeré cty, ó Ardţuno.“

S tĕmito slovy se Urvaší otočila a odešla.

Ardţuna se hluboce zamyslel. Indra jistĕ musel předvídat, ţe k tomu dojde.

Proč tedy poţádal Čitrasénu, aby k nĕmu poslal Urvaší? Ardţuna šel ihned
za Čitrasénou a řekl mu, co se stalo. Opakovanĕ se zmínil o kletbĕ.
Čitraséna se potom vydal za Indrou a zpravil ho o situaci. Indra si zavolal
Ardţunu a v soukromí si s ním promluvil.

„Ó nejlepší z lidí, Kuntí je nejslavnĕjší matka, protoţe jsi její syn. Svým
sebeovládáním a trpĕlivostí jsi překonal dokonce i mudrce. Neboj se.
Urvašina kletba ti prospĕje a ukáţe se jako uţitečná. Poslední rok svého
vyhnanství budeš muset strávit nepoznán. Tehdy se její kletba vyplní, a aţ
budeš ţít jako kleštĕnec, nikdo tĕ nepozná. Aţ strávíš celý rok bez muţství,
pak se ti tvá muţná síla opĕt vrátí.“

Ardţunovi se ulevilo. Přestal si dĕlat starosti s kletbou a dál ţil štastnĕ na

nebesích se svým otcem a Čitrasénou.

Kapitola 26: CESTA DO

BADARIKÁŠRAMU
V Hastinápuru sedĕl Dhritaráštra ve své komnatĕ a drţel si hlavu v dlaních.
Jak plynul čas, jeho zkost rostla. Co nastane, aţ Pánduovcům skončí
vyhnanství? Nevrátí se s planoucími zbranĕmi, aby se pomstili? Jak by to
mohl kdokoliv z Kuruovců přeţít? Kdyby se jen Durjódhana vzdal své
zášti. Judhišthira by jistĕ ţil se svými bratranci v míru, pokud by se chtĕli
podĕlit o království, ale to se zdálo nepravdĕpodobné. Vypadalo to, ţe
Durjódhanův postoj nic nezmĕní. Vţdyt se to nepodařilo ani jemu
samotnému.

Dhritaráštrova zkost se zdvojnásobila, kdyţ se od Vjásadévy doslechl, ţe

se Ardţuna vydal pro zbranĕ na nebesa. Král hledal tĕchu, a zavolal si
proto Saňdţaju. Kdyţ sedĕl před ním, řekl mu: „Ó s to, máš nĕjaké další
zprávy o Ardţunovi? Ten mocný hrdina vystoupil na nebesa ve svém
vlastním tĕle. Můj syn je Ardţunův zapřisáhlý nepřítel a jejich nepřátelství
nepochybnĕ zničí svĕt. S Ardţunovou pomocí můţe Judhišthira dobýt
všechny tři svĕty. Který smrtelník dokáţe čelit Ardţunovi chrlícímu své
smrtonosné šípy?“

králových slepých očí se řinuly slzy. Pokračoval: „Nemyslím si, ţe by

můj syn mohl uspĕt, a to ani s podporou Bhíšmy, Dróny a Karny. Nikdo z
tĕchto bojovníků se Ardţunovi, příteli neomylného Krišny, nemůţe
vyrovnat. Na svĕtĕ není človĕka, který by dokázal zabít Ardţunu, a ţádný z
tĕch, kdo se postaví do cesty jeho šípům, dlouho naţivu nezůstane. dá se
mi, ţe se naše armády jiţ rozprchly do všech stran, kdyţ zaslechly dĕsivý
hřmot kol jeho kočáru. Brahmá jistĕ stvořil tohoto hrdinu proto, aby se stal
záhubou našeho rodu.“

Saňdţaja neodpovídal. Podobné výroky od krále slyšel jiţ při tolika

příleţitostech, ale přesto Dhritaráštra proti svým synům nikdy nezakročil.
Bylo to, jako by doufal, ţe se Durjódhana a jeho stoupenci dokáţí vzepřít
nevyhnutelným následkům svých hříšných činů. Starý král nebyl pošetilý,
ale natolik ke svému synovi lnul, ţe připustil, aby toto pouto převáţilo nad
rozumem.

Po chvíli Saňdţaja řekl: „Ó králi, tvoje slova jsou naprosto pravdivá. Nic z
toho, co jsi řekl, není nesprávné. Kdyţ byli Pánduovci svĕdky uráţky svojí
manţelky ve snĕmovnĕ, začal je spalovat hnĕv. Nevidím moţnost, jak by
kdy mohli tvým synům odpustit. Od Vjásadévy jsem se doslechl, ţe
Ardţuna uspokojil nesmrtelného Šivu a získal od nĕho jeho zbraň. Tvůj
rod ted čelí zániku.“

Dhritaráštrův nářek pokračoval. Ted si byl jiţ zkázou Kuruovců zcela jist.
Pánduovci jsou ve spojení s Krišnou neporazitelní. Příčinami jeho
nynĕjšího neštĕstí jsou Durjódhana a Karna. „Ó s to, aţ uslyším, ţe moje
armády zničil Ardţuna s Bhímou, pak si já, trvale poslušný
Durjódhanových přání, vzpomenu na všechny dobré rady mých
dobrodinců, kterých jsem mĕl uposlechnout.“
Saňdţaja odpovĕdĕl s trpkým smĕvem: „Ó králi, opĕt jsi promluvil
pravdu. Nebereš ohledy na dobré rady. To, ţe ted naříkáš, je proto jen tvoje
chyba. Mohl jsi Durjódhanu zastavit, ale rozhodl ses tak neučinit. Nyní za
to budeme trpĕt všichni.“

Dhritaráštra zmlkl. Cítil, ţe události jiţ nemůţe nijak ovlivnit. Bylo to tak.
Příliš lpĕl na Durjódhanovi a nedokázal mu nic odepřít. Jeho polovičaté
pokusy Durjódhanu zastavit byly jen ztrátou času. Synové se mu pro tuto
jeho slabost vysmívali. Vĕdĕli, ţe ho nakonec pokaţdé získají na svoji
stranu. Slepý král se drţel za čelo a vzdychal. Uvidí nĕkdy svého syna
sedĕt na císařském trůnĕ? Právo na nĕj získal pouze Pánduovou smrtí. Kéţ
by si ho jen Durjódhana dokázal vydobýt pro sebe. Ale jak? Osud se zdál
být všemocný. Král s pocitem bezmoci celou noc ani oka nezamhouřil, tak
jako jiţ mnohokrát předtím.

***

Po Ardţunovĕ odchodu do Himálaje jeho bratři s Draupadí i nadále ţili v

Kámjace. Ardţunova nepřítomnost na nĕ bolestnĕ doléhala a netušili, jak
dlouho ještĕ bude pryč či zda se vůbec vrátí. Vĕdĕli však, ţe v boji o
znovuzískání království budou spĕšní jen s Ardţunovou pomocí. Proto se
modlili za jeho bezpečnou cestu do hor a za spĕch při získávání
nebeských zbraní.

vlášt Judhišthira velmi trpĕl. Bhíma mu často připomínal hazardní hru.

Mocný Pánduův syn si nepřál nic jiného neţ chopit se zbraní a Kuruovce
ztrestat. Navzdory radám svého bratra nevidĕl v čestném jednání s
nečestnými osobami smysl. Také si nedokázal představit, jak by kdy mohli
uspĕt mírumilovnými prostředky.

„Jakmile opustíme les,“ řekl Bhíma jednoho dne Judhišthirovi, „hříšný

Šakuni tĕ ihned vyzve k další hře v kostky. Ty neodmítneš, přestoţe hru
dosud neovládáš. Bezpochyby přijdeš o zdravý rozum a opĕt nás pošlou do
lesa. Ó vznešený princi, jen mi poruč a já Durjódhanu okamţitĕ zničím, tak
jako oheň spálí hromadu trávy.“

Judhišthira svého bratra upokojil. Nikdy nedopustil, aby v nĕm jeho slova
vzbudila hnĕv. Vĕdĕl, ţe pramení z lásky. Bhíma si nepřál nic více neţ
vidĕt svého staršího bratra na trůnu vládce svĕta.
Kdyţ spolu Pánduovci rozmlouvali, přišel k nim riši Brihadašva. Vynořil
se z lesa, jako kdyţ zpoza temného mraku vyjde slunce. Bratři se mu ihned
poklonili a nabídli mu sedadlo, arghju a další předmĕty.

Mudrc mĕl odĕv z jelení kůţe a spletené vlasy. Judhišthira sepjal ruce a
řekl: „Ó všemocný, zločinné plány zlotřilých hazardních hráčů mĕ
připravily o bohatství a království. Ted moji bratři trpí a moje manţelka
byla poníţena. Všichni jsme ve vyhnanství. Moje mysl plane při pomyšlení
na krutá slova mých nepřátel a na svou vlastní pošetilost a při vzpomínce
na své příbuzné a poddané cítím zármutek. A nyní jsem přišel o společnost
Ardţuny, který je mi milejší neţ vlastní ţivot. V jeho nepřítomnosti celé
noci nespím. Slyšel jsi nĕkdy o nĕjakém králi či princi, který by byl
neštastnĕjší neţ já?“

Brihadašva odpovĕdĕl, ţe zná starý příbĕh o králi, který vládl kmeni

Nišádů. I on prohrál v kostkách se svým bratrem a poté ho i s jeho ţenou
poslali do lesa do vyhnanství. Jmenoval se Nala a jeho ţena Damajantí.
Tento příbĕh, řekl mudrc, ničí zlo v lidských myslích a tiší jejich srdce.
Judhišthira ho poţádal, aby jej dopodrobna vyprávĕl. Ukázalo se, ţe osud
Naly a Damajantí byl ještĕ horší neţ ten, který nyní potkal Pánduovce.
Kdyţ král a jeho manţelka přišli o všechno a poslali je do lesa, jeden
druhému se navíc ztratili a po dlouhou dobu bloudili lesem sami, neţ se
nakonec opĕt setkali a získali své království zpĕt.

„Na rozdíl od nich ty, ó Judhišthiro, jsi zde se svými bratry a manţelkou a
doprovázejí vás bráhmanové. Nepropadej zármutku. Lidé tvých kvalit vţdy
vĕdí, ţe hmotné štĕstí a neštĕstí přicházejí a odcházejí v závislosti na
osudu. Není v lidských silách to zmĕnit.“

Riši Judhišthiru ujistil, ţe mu můţe pomoci, aby se jiţ nikdy nestal

Šakuniho obĕtí. „ nám vĕdu o kostkách, ó ctnostný hrdino, a toto poznání
ti předám.“ Brihadašva potom naučil Judhišthiru tajemství hry a odešel.

***

Pánduovci trávili celé dny hovory o duchovních tématech a umĕní vlády a

naslouchali bráhmanům přednášejícím z písem. Dennĕ také podstupovali
tĕlesná cvičení, aby se udrţeli v dobré kondici jako bojovníci. Draupadí
vařila divoké kořínky a zeleninu z lesa, potom vše poloţila na talíř od boha
Slunce a obĕtovala jídlo Pánu. tohoto nevyčerpatelného talíře potom
krmila stovky mudrců, po nich své manţele, a kdyţ všichni ostatní dojedli,
najedla se i ona.

Kromĕ bráhmanů, kteří sídlili nedaleko Pánduovců, Judhišthiru

navštĕvovaly desítky potulných bráhmanů. Od nich se dozvĕdĕl, ţe
Ardţuna v Himálaji provádí tvrdou askezi. Pánduovcům a Draupadí tato
zpráva způsobila bolest a modlili se, aby jiţ brzy splnil svůj kol a vrátil
se.

Jednoho dne před sebou Judhišthira spatřil zářícího rišiho Náradu. Kdyţ ho
Pánduovci uctili, mudrc jim poţehnal a zeptal se, zda pro nĕ můţe nĕco
udĕlat. Judhišthira se Náradovi poklonil a řekl mu, ţe si přeje navštívit
různá poutní místa. eptal se, která by pro nĕ byla nejprospĕšnĕjší. Nárada
Judhišthirovi řekl o mnoha svatých místech, která by mĕl se svými bratry
navštívit. Také mu navrhl, at poţádá mudrce ţijící s Pánduovci o
doprovod. „Tak, ó králi, získáš velké zásluhy. Cesty k tírthám, které jsem
popsal, jsou zamořeny rákšasy. Pouze ty jsi schopen tato svatá místa
navštívit, a tak umoţnit, aby je spatřili i tito bráhmanové.“

Nárada Judhišthiru ujistil, ţe návštĕvou svatých míst Pánduovci získají

příleţitost setkat se s tak proslulými mudrci jako jsou Valmíki, Kašjapa,
Atri, Vasištha, Márkandéja a další. „ anedlouho sem přijde mocný mudrc
Lómaša. S ním navštiv tírthy, ó králi. Tak dosáhneš vĕčné slávy
srovnatelné s tou, jaké se tĕší králové Maháviša, Jajáti a Pur ravá. ničíš
své nepřátele a získáš zpĕt vše, co ti právem náleţí. Budeš vládnout emi
jako Bhagíratha, Manu a sám Pán Ráma a zářit mezi králi jako Slunce mezi
hvĕzdami.“

Vzápĕtí po Náradovĕ odchodu se dostavil riši Lómaša. Mudrc jen zářil ve

své černé jelení kůţi a nesl si pouze nádobu na vodu. Pánduovci ho s ctou
přijali, sesedli se kolem nĕho a poţádali ho, at jim vypráví o svých cestách.
Lómaša odpovĕdĕl: „Ó hrdinové, při své cestĕ svĕty jsem přišel do
Amarávatí, Indrova velkého mĕsta. Tam jsem uvidĕl vznešeného krále
nebeštanů a k mému ţasu i vašeho bratra Ardţunu, jak spolu sedí na
trůnĕ. Indra mĕ poţádal, abych k vám šel a ujistil vás, ţe se Ardţunovi daří
dobře. Proto jsem přišel, jak nejrychleji jsem mohl.“

Lómaša řekl Pánduovcům o tom, jak Ardţuna získal nebeské zbranĕ včetnĕ
slavné Šivovy Pašupaty, jak se od gandharvů naučil zpĕvu a tanci a ţe se
brzy vrátí. „Váš bratr mĕ poţádal, abych vás doprovázel na cestĕ po
tírthách, abyste získali zboţné zásluhy. Poţádal o to také Indra a je to i
moje přání. Přestoţe jsem jiţ všechny tírthy dvakrát navštívil, půjdu s vámi
potřetí.“

Kdyţ se Judhišthira a jeho bratři doslechli o Ardţunovĕ spĕchu, nesmírnĕ

se zaradovali. Judhišthira řekl: „Ó vznešený bráhmano, tvoje slova
připomínají déšt nektaru. Kdo by mohl být štastnĕjší neţ ten, na koho
myslí král nebeštanů? Ted, kdyţ jsi naším průvodcem, je naše štĕstí plné.
Ukaţ nám laskavĕ, ó riši, všechna svatá místa.“

Judhišthira potom oslovil bráhmany, kteří s nimi ţili: „Ó nejlepší z lidí,

necht mĕ nenásledují sannjásíni, bráhmanové a jogíni, kteří nejsou schopni
snášet hlad, ţízeň, navu z cest a drsné podnebí.“

Judhišthira vĕdĕl, ţe cesta na tírthy bude obtíţná, a nechtĕl bráhmany

vystavit zbytečnému strádání. Dále řekl: „Všichni ti, kdo si přejí
pravidelnou a vařenou stravu, by mĕli zůstat zde. Nyní se můţete vydat ke
králi Dhritaráštrovi, at se o vás postará. Také král Paňčálů vás zaopatří. My
ted s vaším svolením vyrazíme.“

Mnoho bráhmanů se zarmoucenĕ vydalo k Hastinápuru. ůstalo jen

nĕkolik set asketických bráhmanů, aby šli s Lómašou, Dhaumjou a
Pánduovci. Pro začátek své poutní cesty si vybrali den s příznivým
postavením hvĕzd. Před odchodem si bratři na své šaty z jelení kůţe a kůry
oblékli brnĕní. Chopili se svých zbraní, nebot očekávali, ţe narazí na
rákšasy. Kdyţ vyšli, Judhišthira Lómašovi řekl: „Ó nejpřednĕjší z
nebeských mudrců, nemyslím si, ţe bych nemĕl ţádné zboţné zásluhy, ale
přesto jsem smutný. Na druhé stranĕ vidím, ţe moji nepřátelé postrádají
jakékoliv zásluhy, a přesto se jim daří dobře. Jak je takový do očí bijící
rozpor moţný?“

„Ó synu Kuntí, kvůli takovým vĕcem by ses nemĕl trápit. Hříšníkovi se

můţe na první pohled dařit, můţe se tĕšit z příznivých výsledků nebo
poráţet své nepřátele, ale nakonec je aţ do kořene zničen. Vidĕl jsem
mnoho hříšných Daitjů a Dánavů ţít v blahobytu, ale i to, jak podlehli
naprosté zkáze. Ó vládce emĕ, toto vše jsem vidĕl zvláštĕ v Satja-juze.“

Lómaša vyprávĕl, jak bĕhem Satja-jugy, prvního v cyklu vĕků, asurové

pyšnĕ odmítli provádĕt zboţné skutky, zatímco dévové rozvíjeli ctnost a
vĕnovali se obĕtem. Asurové, kterým šlo jen o bohatství, zpočátku získali
moc a majetek, ale ne nadlouho. „ nečestnĕ nabytého bohatství vzešly
všemoţné zlé sklony a z nich nemravnost. Všechno správné chování
zmizelo a bez nĕho a beze ctnosti asurové nadále nemohli projevovat
odpuštĕní a mravnost. Jejich blahobyt se vytratil, protoţe je opustila
bohynĕ štĕstí Lakšmí a odešla za nebeštany, zatímco je si našla bohynĕ
neštĕstí, Alakšmí. Nepřízní osudu postiţení asurové se rozzlobili a zmocnil
se jich Kali, bůh hádky a zmaru, který je vybízel ke stále vĕtším hříchům.
Jelikoţ neprovádĕli ţádné obĕti a náboţenské obřady, zanedlouho s nimi
byl konec.

ato ctnostní dévové navštĕvovali svatá místa a vĕnovali se obĕtem,

rozdávání milodarů a askezi. Prosperita, které dosáhli, byla trvalá.

Proto, ó nejlepší z lidí, si i vy získáte přízeň osudu návštĕvou tírth a svým

asketickým ţivotem v lese. Dhritaráštrovi synové propadli hříchu a budou
nepochybnĕ zničeni přesnĕ tak jako ti asurové.“

Ujištĕni Lómašovými slovy Judhišthira a jeho bratři spolu s Draupadí

rišiho následovali lesem. a nimi šli jejich sluţebníci vedení Indrasénou,
dlouholetým důvĕrným sluţebníkem bratrů, který s nimi odešel do lesa. a
sluţebníky šli bráhmanové a celá druţina se v podrostu seřadila do
dlouhého průvodu.

Postupnĕ navštívili mnoho svatých tírth a vykoupali se v četných svatých

řekách a jezerech. Obĕtovali předkům a vyslechli duchovní pokyny od
asketů ţijících na tĕchto svatých místech, jakoţ i ţasná vyprávĕní o
králích a mudrcích minulých vĕků, která se ke všem tĕmto svatým místům
vztahovala.

Kdyţ dospĕli do Himálaje, Lómaša druţinu varoval, at dále postupuje

obezřetnĕ. „Je zde hora Méru a vrcholy Kailásu, Gandhamádany, Trišringy
a Makaragiri,“ řekl a ukázal kupředu k zářivé hoře čnĕjící do oblak. „Sídlí
tu tisíce neviditelných nebeských bytostí. Po tĕchto horských hřebenech se
pohybují kimpurušové, jakšové, kinnarové, suparnové, nágové a rákšasové,
všichni rychlí jako vítr a silní jako tisíc mocných slonů. Hříšní lidé se sem
nedostanou, nebot je nebeštané zabijí.“

Kdyţ se Lómaša modlil k bohům o ochranu, Judhišthira řekl Bhímovi:

„Pečlivĕ střeţ Draupadí, milý bratře. Kdyţ ji zachvátí strach, vţdy
vyhledává tvoji ochranu. aslouţí si ji. Nyní půjdeme do tĕchto
posvátných hor. Díky naší askezi a zboţným zásluhám, které jsme díky
obĕtem získali, nám všem snad bude dovoleno vstoupit do této posvátné
oblasti.“
Lómaša bratrům sdĕlil, ţe se v horách setkají s Ardţunou, aţ sestoupí z
nebes na vrchol hory Gandhamádana. Rozhodli se tam tedy jít a čekat na
jeho příchod. Cesta na vrchol hory však s sebou přinášela nebezpečí.
Lómaša poţádal Judhišthiru, aby svým sluţebníkům a vĕtšinĕ bráhmanů
řekl, at zůstanou na místĕ. Bhíma si potom posadil Draupadí na ramena a
skupinka, jen s nĕkolika bráhmany, vyrazila strmými horskými stezkami
do himálajského pohoří.

Skály byly rozeklané a výstup namáhavý. Nakonec dorazili k řece

Alakanandĕ, o níţ se říká, ţe sestupuje na emi z nebes. Uctili tuto svatou
řeku a vykoupali se v jejích křištálovĕ čistých vodách. Bratři si prohlíţeli
nádhernou okolní krajinu náhorní plošiny. dálo se jim, jako by se dostali
na nebeskou planetu. kvetoucích stromů všech barev se linuly nebeské
vůnĕ. emi pokrývaly koberce hebkých namodralých trav a lučních kvĕtů.
Mezi háji ovocných stromů se rozlévala průzračná jezera plná modrých
lotosů, po nichţ plavaly desítky labutí a čakraváků. Vzduchem znĕly
líbezné hlasy kukaček, pávů a nesčetných dalších ptáků. Lómaša
Pánduovcům řekl, ţe do tohoto kraje svĕta dennĕ přichází Indra, aby se zde
vĕnoval svým obřadům a modlitbám.

Bratři v dálce spatřili nĕco, co vypadalo jako vrcholky mohutných bílých

hor, ale Lómaša jim řekl, ţe to jsou kosti Naraky, mocného asury, kterého
Višnu zabil v jednom z minulých vĕků. Riši jim tento příbĕh vyprávĕl
cestou ke Gandhamádanĕ. Kdyţ se přiblíţili k hoře, cesta začala být
mnohem náročnĕjší. Nebeské zemí nechali za sebou a ted se pomalu
pohybovali po zasnĕţených a kamenitých stezkách. Najednou začal vát
silný vítr a vzduch plný prachu a suchého listí Pánduovce oslepoval.
Bhíma drţel Draupadí, která byla strachem bez sebe, kdyţ všude kolem
slyšela padat k zemi mohutné stromy. dálo se, jako by samotnou horu
trhala vedví nĕjaká nebeská síla. Kaţdý si hledal jakékoliv dostupné
točištĕ pod skalami a obrovskými damaronĕmi. Kdyţ prašná bouře ustala,
spustila se průtrţ mračen. Všude se objevily potoky a proudy vody plné
pĕny a bahna. Jak déšt pokračoval, hukot vody stále sílil a její mohutný
proud mohutnĕl a začal odplavovat stromy a keře. Obloha byla temná,
zataţená černými mraky. nich šlehaly blesky, které navzdory síle bouře
vypadaly, jako by si jen ladnĕ hrály na bočí hory.

Bouře postupnĕ polevila a nebe se vyjasnilo. Rozzářilo se slunce a ze zemĕ

stoupala pára. Poutníci se vynořili ze svých skrýší a společnĕ pokračovali
ke Gandhamádanĕ.
Draupadí však byla vyčerpána a cítila, ţe dál uţ jít nemůţe. Omdlela a
padla k zemi jako banánovník vyvrácený vĕtrem. Nakula vyrazil vpřed, v
pádu ji zachytil a jemnĕ ji poloţil na jelení kůţi, kterou Sahadéva
rozprostřel na zem. Judhišthira řekl: „Jak můţe tato krásná ţena, uvyklá na
veškerý přepych, nyní spát na zemi? Její jemné ruce a nohy chladem
zmodraly a leţí tu zcela vyčerpaná. Bĕda, to vše je moje vina. Jelikoţ jsem
propadl kostkám, jednal jsem pošetile a tĕm, které miluji, způsobil velké
utrpení. Král Drupada nám dal tuto princeznu s nadĕjí, ţe bude štastná. A
ted leţí na zemi v této hrozivé divočinĕ.“

Lómaša a Dhaumja pronášeli mantry schopné zničit veškeré nemoci,

Nakula Draupadí jemnĕ ovíval a Sahadéva jí masíroval chodidla. Kdyţ
pomalu přišla k sobĕ, Judhišthira ji utĕšil. Potom se podíval na Bhímu:
„Jak budeme pokračovat, ó válečníku mocných paţí? Před námi je mnoho
kamenitých a zledovatĕlých stezek. Nemyslím si, ţe Draupadí dokáţe tuto
cestu snést.“

Bhíma navrhl, at zavolají Ghatótkaču: „Můj syn je mocný a můţe nás nést
po nebi. Ó králi, poruč mi a já ho pouhou myšlenkou přivolám.“

Judhišthira souhlasil a Bhíma usedl a meditoval o svém synovi. Jakmile na

nĕho pomyslel, Ghatótkača se před ním zjevil se sepjatýma rukama.
Poklonil se u otcových nohou a uctivĕ pozdravil ostatní Pánduovce. Po
srdečném přivítání řekl: „Ó bezhříšní, můj otec mĕ zavolal a jsem
připraven splnit vaše příkazy. Prosím, poroučejte.“

Bhíma svého syna objal: „Ó neporazitelný hrdino, ó dítĕ, jdeme na vrchol

hory Gandhamádana, kde se opĕt shledáme s naším bratrem Ardţunou.
Tvoje matka je unavená a nemůţe dál. Ani pro nás samotné není snadné jít
po tĕchto krkolomných horských stezkách pokrytých ledem a snĕhem.
Proto nás tam po nebi odnes.“

Ghatótkača se uklonil. „S radostí. Velím stovkám rákšasů schopným létat

po nebi. Ó otče, já ponesu matku Draupadí a ostatní rákšasové ponesou
tebe, tvoje bratry a všechny tyto bráhmany.“

Ghatótkača si jemnĕ posadil Draupadí na ramena. Pohlíţel na ni stejnĕ jako

na svoji vlastní matku Hidimbí. Vtom se objevili mnozí další obrovští
rákšasové a chopili se poutníků. Lómaša však vystoupil do nebe vlastní
mystickou silou a vypadal přitom jako druhé slunce.
Rákšasové letĕli rychle po nebi cestou siddhů. a letu druţina spatřila dole
pod sebou nádherná zemí obývaná vidjádhary, kinnary, kimpuruši,
gandharvy a dalšími boţskými bytostmi. Vidĕli rozsáhlé lesy, kterými
protékaly řeky, a ve kterých ţilo plno slonů, medvĕdů, opic, ruruů, krav
surabhi a buvolů. Prolétli nad zemím Uttara-kuruů a nakonec dospĕli k
hoře Gandhamádana. Rákšasové je zanesli vysoko na horu, do
Badarikášramu, starobylé poustevny rišiů Nary a Nárájana.

Pánduovci se udivenĕ rozhlíţeli kolem. Třebaţe byli vysoko v horách, celé

zemí krášlily nebeské stromy v plném kvĕtu. Spatřili mohutný strom
badarí, podobný ohromnému deštníku, podle nĕhoţ byl ášram pojmenován.
Šířil kolem sebe svĕţest a klid a pod svými vĕtvemi obtĕţkanými zralými
plody skýtal točištĕ. Na strom přilétali a zase z nĕj odlétali barevní ptáci
opojení medem prýštícím z plodů a vzduchem znĕlo jejich cvrlikání.

Pánduovci přistoupili ke stromu badarí se sepjatýma rukama. Obklopovala

ho hebká namodrale zelená tráva. Kolem stromu stály nesčetné chýše
mudrců. Celé zemí osvĕtlovala jejich záře, a proto tam nebylo třeba svĕtla
Slunce ani Mĕsíce a nebylo tam ani přílišné horko, ani zima. Bratři cítili,
ţe se jejich tĕlesná bolest i pocity zkosti vytrácejí. A kdyţ jejich mysli
naplnil hluboký klid, zmizel dokonce i pocit hladu a ţíznĕ.

Jak se tak rozhlíţeli kolem, všimli si mnoha obĕtních oltářů udrţovaných

askety a slyšeli melodické hlasy bráhmanů pronášející védské hymny.
Poblíţ plynuly chladivé a průzračné vody Gangy, která odtud po
sestoupení z nebes pokračovala na své cestĕ do Bháraty.

Nĕkteří z nejpřednĕjších mudrců z poustevny přišli poutníky uvítat. Díky

svému mystickému zraku jiţ vĕdĕli, kdo jsou jejich hosté, a po přijetí jejich
poklon je uctili čistou vodou, ovocem a kvĕty.

Judhišthira podĕkoval Ghatótkačovi a jeho stoupencům a poţádal je, at s

nimi zůstanou aţ do jejich návratu do Kámjaky. Lómaša a Dhaumja
Pánduovcům poradili, at bĕhem čekání na Ardţunův příchod ţijí s mudrci
a čas tráví nasloucháním jejich duchovním rozmluvám.

Kapitola 27: BHÍMOVO SETKÁNÍ S

HANUMÁNEM
Pánduovci zůstali v Badarikášramu šest dní a šest nocí. Sedmého dne se
zvedl severovýchodní vítr a přinesl jeden nebeský lotos, který dopadl na
zem přímo k nohám Draupadí. Princezna uţasle hledĕla na zlatý kvĕt s
tisícem okvĕtních lístků. Vůnĕ lotosu potĕšila její mysl a učaroval jí svou
krásou. Nikdy nic podobného nevidĕla. Ukázala ho Bhímovi: „Pohled na
tento kvĕt, ó bojovníku mocných paţí. Vidĕl jsi nĕkdy nĕco tak krásného?
Tĕší mé srdce a přeji si ho vĕnovat Judhišthirovi. jisti, prosím, odkud se
vzal, a přines další, abychom je mohli vzít s sebou do naší poustevny v
Kámjace.“

Draupadí se na Bhímu podívala svýma tmavýma očima zpoza dlouhých

prohnutých řas. Bhíma na sobĕ pocítil její pohled a přijal to jako příkaz.
Mĕl ohromnou radost, ţe ji můţe nĕjak potĕšit. a poslední roky si tolik
vytrpĕla. Jemná princezna nebyla zvyklá na ţivot v lese a ještĕ stále ji
trápily uráţky, kterým byla vystavena v Hastinápuru. Nyní kvůli
Ardţunovĕ nepřítomnosti trpĕla ještĕ více. Vţdy ho totiţ mĕla ze všech
Pánduovců nejradĕji. Bhíma řekl: „Spolehni se. Ó poţehnaná ţeno, uvidíš
mĕ vracet se s náručí plnou tĕchto zlatých kvĕtů.“

Bhíma se otočil proti vĕtru a začal šplhat na horu. Šel rychle a připomínal
rozzuřeného slona prodírajícího se lesem. Kdyţ uhánĕl vpřed s myslí
upřenou jen na Draupadí, všechna stvoření se ze strachu dávala na tĕk.

Oblast, kterou Bhíma procházel, byla stále krásnĕjší. Nejen, ţe stromy tam
byly v plném kvĕtu, ale skály tvořil černý kámen s vrostlými drahokamy.
Bhímovi se zdálo, jako by v podobĕ této hory zvedala bohynĕ emĕ svoji
paţi ozdobenou třpytivými šperky. Na tĕle ucítil chladivý vánek, a to mu
dodalo sil. Všude kolem vidĕl desítky gandharvů a siddhů, jak na horských
svazích dovádĕjí se svými druţkami. Krásné nebeské dívky otáčely hlavy,
aby se podívaly na Pánduova syna, jenţ spĕchal kolem.

Bhíma bĕţel po bočí hory a hledal lotosy všude, ale nenacházel je.
Stoupal stále výš a křičel přitom radostí nad svou silou a mocí. Kdyţ
zvířata v dálce zaslechla ten hrozivý hluk, dostala strach. Horští tygři
opouštĕli svá doupata a pobíhali kolem. Nĕkteří se snaţili Bhímu
napadnout, ale on je v bĕhu odráţel stranou. Do výšky zvedal slony a házel
je na jiné, a tak si razil cestu vpřed.

Potom se dostal do banánovníkového lesa. Vtrhl do nĕho plnou silou, a

kdyţ rukama a stehny narazil do nĕkolika vysokých stromů, porazil je.
Jeho řev nyní splýval s vydĕšenými skřeky lesních zvířat. Rámus, který
způsobil, bylo slyšet na kilometry daleko.

Najednou si Bhíma všiml vodních ptáků, kteří nedaleko vzlétli vyplašení

hlukem. Uvĕdomil si, ţe nĕkde nablízku musí být voda a na ní růst lotosy.
Vydal se smĕrem k ptákům a brzy spatřil nádherné jezero. Sešel k vodĕ,
kterou zdobily nesčetné lotosy a lekníny. Ponořil se do ní a dovádĕl jako
šílený slon. Osvĕţený a posílený se vynořil a hrozivĕ zatroubil na svou
lasturu. Kdyţ si však lotosy prohlédl zblízka, uvĕdomil si, ţe to nejsou ty,
po kterých touţí Draupadí. Opĕt tedy vyrazil horským bočím vzhůru po
cestĕ vedoucí od jezera.

Pak přímo před sebou zaslechl hlasitý zvuk. jeho ozvĕny, která se
rozléhala po celé hoře, se aţ Bhímovi zjeţily vlasy. Hnal se vpřed, aby
zjistil, co mohlo tento zvuk způsobit, a přes cestu uvidĕl leţet obrovského
opičáka, který šlehal dlouhým ocasem o zem, aţ se celá třásla. Opičák zářil
a připomínal planoucí mĕdĕný kopec. Mĕl široká ramena a tlý pas. Jeho
tvář zářila jako Mĕsíc v plňku a Bhíma si všiml, ţe za tenkými rty skrývá
řadu ostrých jako perly bílých zubů.

Kdyţ Bhíma vidĕl, ţe mu stojí v cestĕ jako nĕjaký kopec, zařval na nĕj. Na
opičáka to však očividnĕ nezapůsobilo. Pomalu otevřel narudlé oči a línĕ
se podíval na Bhímu. „Proč jsi mĕ vzbudil? Jsem nemocný a zaslouţím si,
abys byl ke mnĕ laskavý. Jako človĕk bys mĕl znát zásady zboţnosti a
prokazovat laskavost všem niţším tvorům. Ó hrdino, zdá se, ţe je ti ctnost
cizí, protoţe ses přihnal jako smršt a cestou zabil tolik zvířat. Kdo jsi?
Kam jdeš? Nevíš, ţe dál jít nemůţeš? Tato cesta vede na nebesa a lidé tudy
jít nemohou. Do nebeských oblastí mohou vejít jen ti, kteří uspĕli v askezi.
anech proto svého hledání a vrat se. Nebo si tu nejprve chvíli odpočiň a
občerstvi se sladkým ovocem a chladnou vodou. Ó nejpřednĕjší z lidí,
nesnaţ se vynutit si cestu dál, a tak zbytečnĕ zemřít.“

Překvapený Bhíma zdvořile odpovĕdĕl: „Kdo jsi, ó ctyhodný? A proč

máš podobu opice? Já pocházím z královského rodu, jsem potomkem
Kurua a synem krále Pándua. Narodil jsem se v dynastii Mĕsíce ze spojení
Kuntí a Vájua. Jmenuji se Bhíma.“

„Já jsem jen obyčejná opice, projít ti však nedovolím. Ted se vrat.
Nevydávej se zkáze vstříc.“
Bhíma cítil, jak v nĕm kypí hnĕv. Kdo je ten opičák? „Ó opice, neţádám tĕ
o svolení ani mĕ nezajímají tvoje vahy o mé zkáze. Uhni mi z cesty.
Nechtĕj se mi dostat do rukou.“

Opičák stále stejnĕ líným hlasem řekl: „Jsem nemocný a nemohu se ani
pohnout. Jestli musíš projít, tak mĕ překroč.“

Bhíma zavrtĕl hlavou: „Jak tĕ mohu překročit, kdyţ vím, ţe všudypřítomná

Nadduše, Pán všech, sídlí i ve tvém srdci tak jako v srdcích všech ţivých
bytostí? Nemohu Ho zneváţit.“

Bhíma se podíval na opici blíţe a vzpomnĕl si na Hanumána, oddaného

sluţebníka Pána Rámy. Mohl by to být on? Ale ten ţil v jiţ dávno
uplynulém vĕku. Jak by mohl být ještĕ naţivu? To by znamenalo, ţe ted
mu je témĕř milión let. Ne, to není moţné. Bhíma pokračoval: „Kdybych si
nebyl vĕdom Nadduše ve tvém srdci, tak bych tebe i celou tuto horu
přeskočil, tak jako Hanumán přeskočil oceán.“

Opičák se obrátil k Bhímovi a otevřel oči dokořán: „Kdo je ten Hanumán,

který přeskočil oceán? Jestli o nĕm nĕco víš, tak mi to povĕz.“

„Byl to můj bratr. Počal ho bůh vĕtru a byl obdařen inteligencí a silou. Byl
nejlepší ze všech opic a je oslavován v Rámájanĕ. Kvůli manţelce

Rámy Sítĕ skočil do dálky sto jódţanů přes moře na Lanku. Vyrovnám se
mu silou a hrdinstvím, a proto tĕ dokáţi ztrestat. Vstaň, ó opice, a ustup mi
z cesty. Jinak tĕ pošlu do sídla Jamarádţi.“

Opičák zachoval klid: „ estárl jsem a nemohu se pohnout. Prosím, odsuň

můj ocas a projdi.“

Bhíma k nĕmu přikročil. To jistĕ není Hanumán, nebot jeho síla byla bez
hranic. Tenhle opičák je pouze nĕjaká drzá a slabá bytost, která si zaslouţí
potrestat za to, ţe mu překáţí v cestĕ a odmítá uhnout. Moţná to je
dokonce nĕjaký převlečený rákšasa, který čeká na svou příleţitost k toku.
Bhíma se rozhodl chytit ho za ocas a točit s ním dokola, dokud nezemře.
Sklonil se a ledabyle ho popadl levičkou za ocas. Ke svému překvapení ale
zjistil, ţe jím nedokáţe pohnout.
Sevřel tedy ocas pevnĕ obĕma rukama a silnĕ zatáhl, ale přesto jím ani
nehnul. Vynaloţil veškerou svoji sílu. Tvář se mu zkřivila, silnĕ se potil a
koulel očima. Navzdory svému silí ho však odsunout nedokázal.

Pánduův syn si uvĕdomil, ţe tohle není obyčejná opice, a dokonce ani

démon, jak původnĕ předpokládal. ahanbenĕ se poklonil, postavil se před
toho tvora se sepjatýma rukama a řekl: „Promiň mi má hrubá slova. Jsi
siddha, gandharva či bůh? Jsem zvĕdavý. Kdo se skrývá v této opičí
podobĕ? Hledám u tebe točištĕ a ptám se tĕ jako ţák. Není-li to tajemství,
řekni mi to, prosím.“

Opičák se posadil. „Ó podrobiteli nepřátel, kdyţ tĕ to zajímá, řeknu ti to.

Vĕz, ţe jsem synem ţivota vesmíru, Vájua, a narodil jsem se z lůna Kéšarí.
Jsem Hanumán, o kterém jsi předtím mluvil.“

Hanumán mu stručnĕ vyloţil slavnou historii Rámájany, kterou Pánduův

syn jiţ dobře znal, ale přesto si ji znovu s ţasem vyslechl. Kdyţ Hanumán
domluvil, z Bhímových očí vytryskly slzy a padl na zem, aby se poklonil.
Kdyţ opĕt vstal, radostnĕ ke králi opic promluvil: „Nikdo není štastnĕjší
neţ já, nebot jsem potkal svého slavného a mocného bratra. Ó vznešený,
mám jen jednu jedinou touhu. Prosím, ukaţ mi tu podobu, ve které jsi
přeskočil oceán. Potom zcela uvĕřím tvým slovům.“

Hanumán odpovĕdĕl: „Tu podobu nemůţe spatřit nikdo, ani ty. Kdyţ jsem
přeskočil oceán, byla plnĕ jiná situace neţ ted. Byl jiný vĕk a vše bylo
vĕtší. Ted se blíţí začátek Kali-jugy a všechny vĕci se zmenšily. Jiţ
nemohu projevit onu obrovskou podobu, protoţe kaţdá bytost se musí
podrobit diktátu času. Ani já nejsem výjimkou. Proto mĕ, prosím, neţádej,
abych ji projevil.“

Kdyţ Bhíma slyšel Hanumána mluvit, probudila se v nĕm zvĕdavost. Chtĕl

se dozvĕdĕt o svém prastarém bratrovi více. „Prosím, řekni mi, ó
Hanumáne, jaké jsou způsoby a zvyky v kaţdém vĕku? Ţiješ přece jiţ
témĕř od prvního vĕku. Jak se lidé v kaţdé z jug vĕnovali zboţnosti,
ekonomickému rozvoji, poţitku a osvobození?“

Hanumán začal Satja-jugou. Tehdy byla kaţdá ţivá bytost seberealizovaná

a oddaná sluţbĕ Nejvyššímu Pánu. Počátkem kaţdého dalšího vĕku ale vše
slábne a upadá. Ctnost, která se v prvním vĕku projevovala v plné míře, se
v kaţdém následujícím zmenšila o čtvrtinu. Nyní, vysvĕtlil Hanumán, se
ctnost a zboţnost ze tří čtvrtin vytratily a do konce Kali-jugy zmizí docela.
Na závĕr řekl: „Jak plynou vĕky a ubývá ctnosti, postihuje padek i
povahu a schopnosti lidí. Vše se stává nepříznivým. Dokonce i vykonávání
zboţných činností v tomto posledním vĕku přináší opačné výsledky. Jak
bych tedy mohl ukázat podobu, v níţ jsem přeskočil velký oceán? A i
kdybych mohl, proč by mĕl moudrý človĕk jako ty ţádat o to, aby spatřil
nĕco tak zbytečného?“

Bhíma však trval na svém. Cítil, ţe navzdory svému zdráhání můţe

Hanumán svou nejmocnĕjší podobu projevit. Pánduův syn si velmi přál ji
vidĕt a prohlásil, ţe neodejde, dokud nebude jeho zvĕdavost ukojena.

Opičí král tedy nakonec povolil. ekl Bhímovi, at poodstoupí, a potom

vstal a svoje tĕlo zvĕtšil do obrovitánských rozmĕrů. astínil všechny
svĕtové strany a tyčil se nad Bhímou jako druhá hora Vindhja. Hlasem,
který dunĕl lesem, promluvil k uţaslému Pánduovu synovi: „Ó Bhímo, do
této míry jsi schopen spatřit moji podobu. Mohl bych se však zvĕtšovat
neomezenĕ. Moje velikost a síla vzrůstají mĕrnĕ síle mých nepřátel.
Rámovi oddaní sluţebníci nemohou být nikdy přemoţeni ţádným
nepřítelem.“

Bhíma cítil, ţe se mu zjeţily vlasy. Padl na kolena a řekl: „Ó pane, ó

nanejvýš mocný, pohled na tebe mĕ uspokojil. Připomínáš horu Mainaka.
Kdyţ jsi schopen projevit takovou sílu, proč se musel Ráma v boji s
Rávanou tolik namáhat? Proč musel s oním rákšasou bojovat, kdyţ jsi mu
stál po boku? dá se mi, ţe jsi mohl bĕhem okamţiku sám rozdrtit Lanku
se všemi jejími bojovníky, slony i kočáry.“

Hanumán se zmenšil do své obvyklé podoby a slavnostnĕ odpovĕdĕl: „Ó

mocný potomku Bharaty, je to přesnĕ tak, jak říkáš. Ten darebák Rávana
pro mĕ nebyl ţádným soupeřem, ale kdybych ho zabil, zastínilo by to slávu
Dašarathova syna. Tím, ţe zabil krále démonů a zachránil Sítu, si můj Pán
Ráma získal mezi lidmi slávu.“

Hanumán potom Bhímovi řekl, at se vrátí ke svým bratrům. Bhíma ale

vysvĕtlil, ţe nejprve musí najít lotosy s tisíci okvĕtními lístky, a Hanumán
mu ukázal cestu do lesa, kde rostou. „To je cesta do lesa Saugandhika, kde
uvidíš Kuvérovy zahrady hlídané jakši a rákšasy. Tam ve velkém jezeře
najdeš kvĕty, které pro svoji manţelku hledáš.“

Hanumán přistoupil k Bhímovi a srdečnĕ ho objal. Krátce ho poučil o

státnické vĕdĕ a potom řekl: „Ó Bhímo, tím, ţe jsem se opĕt setkal s
človĕkem, jsem v mysli pocítil přítomnost svého Pána Rámy, který je
vtĕlením Višnua a planoucím sluncem pro lotos, Sítu, a pro temnotu
jménem Rávana. Proto ti chci poţehnat. Poţádej mĕ o cokoliv. Přeješ-li si,
půjdu do Hastinápuru a zabiji bezvýznamné Dhritaráštrovy syny a jejich
mĕsto rozdrtím na prach. Nebo mohu svázat Durjódhanu a přivést ho sem.
ekni mi, co pro tebe mohu udĕlat?“

Bhíma odpovĕdĕl, ţe si je jistý spĕchem, pokud ho jen Hanumán podpoří

a poţehná mu. I pouhá jeho přítomnost na bojišti by zaručovala vítĕzství.
Hanumán odpovĕdĕl: „Aţ se budeš hnát do boje a řvát přitom jako lev,
posílím tvůj řev svým. Budu na vlajce Ardţunova vozu a svým strašlivým
řevem ochromím srdce vašich nepřátel strachem.“

Hanumán ještĕ jednou objal svého bratra a řekl mu, at se vydá do

Saugandhiky. Kdyţ si všiml záblesku v Bhímových divokých očích, vzal
Bhímu chystajícího se k odchodu za ruce a řekl: „Neber si kvĕtiny násilím,
dítĕ. Nebeštané by mĕli být vţdy ctĕni. Tak ti udĕlí svá poţehnání. Jako
kšatrija bys mĕl pokornĕ konat svoji povinnost — chránit ostatní ţivé
bytosti a krotit své vášnĕ. Jdi v pokoji. Loučím se s tebou.“

Hanumán zmizel a Bhíma vyrazil smĕrem k Saugandhice. Při chůzi

přemítal o Hanumánovĕ majestátní podobĕ, kterou mu ukázal. Kdo na nebi
či na emi by si dokázal představit takový pohled? Bhíma si také
připomnĕl Rámovu slávu a velkou bitvu, kterou s Hanumánovou pomocí
vybojoval kvůli Sítĕ. abili milióny rákšasů a Bhíma vĕdĕl, ţe podobný
boj čeká i Pánduovce. A opĕt se ho z častní všemocný Pán, původní
Svrchovaná Osoba. Potom bude svĕt zbaven neţádoucích ţivlů.
Durjódhana a jeho bratři nejsou o nic lepší neţ hříšní rákšasové, které
Krišna jako Pán Ráma zabil. Jak by tedy mohli vládnout svĕtu? Pán si
dozajista přeje jejich záhubu.

Brzy se Bhímova mysl opĕt vrátila ke krajinĕ, ve které se pohyboval.

novu se pohyboval obrovskou rychlostí, ale neušla mu krása okolních
lesů, hájů, sadů, jezer a řek. Chladný vánek stále nesl tu omamnou vůni
kvetoucích stromů. Stáda divokých slonů se potulovala kolem jako shluky
mraků a tu a tam vidĕl buvoly, medvĕdy, levharty a jeleny.

Bhíma pospíchal dál. Brzy po poledni konečnĕ dorazil do oblasti

Saugandhiky a tam spatřil jezero plné svĕţích zlatých lotosů, přesnĕ
takových jako ten, který vítr přinesl k Draupadiným nohám. Po hladinĕ
pluly labutĕ s dalšími vodními ptáky a sladce zpívali. Jezero napájely
horské bystřiny, které do nĕj dopadaly v malých, sluncem prozářených
vodopádech. Klenba zelených a zlatavých korun stromů, nĕţnĕ se
pohupující ve vánku, poskytovala stín podél písčitých břehů. Tu a tam
leţely hromady drahokamů. Vedle lotosů s tisícem okvĕtních lístků tu
rostly další okouzlující tmavĕ modré kvĕtiny se stonky z drahokamů
vaid rja. Jejich krása si podmanila Bhímovu mysl.

Bhímův příchod však neušel tisícům stráţných jakšů a rákšasů, které tu

Kuvéra nechal hlídat své jezero. Přiblíţili se k nĕmu a jejich vůdce zvolal:
„Kdo jsi, ó zářivý? Proč jsi sem přišel oblečený v jelení kůţi, a přesto
ozbrojený? Jsme Kródhavašové, stráţci tohoto jezera.“

„Já jsem Bhíma, Pánduův syn. Přišel jsem se svým starším bratrem
Dharmarádţou do Badarikášramu. Je tam i moje drahá manţelka Draupadí.
Vítr jí přivál zdejší nádherný lotos a ona mĕ poţádala, abych jí přinesl ještĕ
nĕjaký další. Ó vládcové noci, přicházím tedy, abych uspokojil tuto ţenu
dokonalých rysů, nebot její přání je mi vţdy rozkazem.“

Rákšasa poloţil svůj oštĕp na zem a odpovĕdĕl: „Ó nejpřednĕjší z lidí, zde

je Kuvérovo oblíbené místo radovánek. Lidé se tady nemohou bavit a
nemohou si odtud ani odnášet kvĕtiny a ovoce. Přístup sem mají pouze
nebeštané. Pokud se o to pokusí nĕkdo jiný, a zneváţí tak pána bohatství,
zaručenĕ to nepřeţije. Jelikoţ si přeješ odnést lotosy patřící Kuvérovi bez
jeho svolení, jak můţeš tvrdit, ţe jsi Dharmarádţův bratr? Nedopouštĕj se
bezboţného činu. Nejprve se dovol Kuvéry, a potom můţeš vstoupit do
jezera.“

Bhíma výstraze nevĕnoval pozornost. Rákšasy nebral příliš váţnĕ a docela

určitĕ si od nich nenechá nařizovat, co má dĕlat. cela zapomnĕl na
Hanumánovo varování, poloţil ruku na svůj kyj a zahřímal: „Ó rákšasové,
proslulého Kuvéru tady nevidím, a i kdyby tu byl, v ţádném případĕ bych
se ho o tyto kvĕtiny neprosil. Ţebrání nepatří mezi povinnosti kšatriji. Bud
jak bud, toto jezero vzniklo v tomto předhůří a patří všem. Kuvéra jezero
ani lotosy nestvořil. Proč bych se ho mĕl tedy dovolovat?“

Kdyţ to Bhíma dořekl, ponořil se do jezera a začal trhat lotosy.

Kródhavašové k nĕmu přišli blíţ a křičeli na nĕho, at toho nechá. Bhíma
jim však nevĕnoval pozornost. Pokud šlo o nĕho, lotosy byly majetkem
jejich stvořitele, Boha, a ne nĕjakého poloboha. Bhíma byl přesvĕdčen, ţe
na nĕ má stejné právo jako Kuvéra. Vĕdĕl, ţe Draupadí je předtím, neţ je
dá nĕkomu jinému, nejprve obĕtuje Pánu.
Kdyţ stráţci vidĕli, ţe Bhíma trhá kvĕty navzdory jejich varování,
za točili.

„Chytte ho!“

„Rozsekejte ho!“

„Svaţte ho!“

Rákšasové vbĕhli do mĕlké vody a Bhíma se postavil, aby jim čelil. Chopil
se svého kyje vykládaného zlatem, podobného tomu jaký nosí Jamarádţa, a
vykřikl: „Bojujte!“

Stráţci obklopili Bhímu ze všech stran. Ten roztočil svůj kyj a začal
blíţícím se rákšasům uštĕdřovat mocné rány. Hrdinný a statečný Vájuův
syn byl oddán ctnosti a pravdĕ, a ţádný nepřítel ho tedy pouhou odvahou
přemoci nemohl. abíjel Kródhavaše po stovkách, počínaje tĕmi
nejpřednĕjšími z nich. Mnoho z nich padlo do vody s přelámanýma rukama
a nohama. Bhíma se promĕnil v zuřící vĕtrnou smršt. Kdyţ bojoval,
rákšasové na nĕho stĕţí dokázali pohlédnout a strachy začali prchat na
oblohu.

Kdyţ Bhíma vidĕl, ţe stráţe ustupují, svĕsil kyj a pokračoval v trhání

lotosů. Napil se průzračné jezerní vody, která chutnala jako nebeský nektar
a vrátila mu energii a sílu. Lotosy bĕhem trhání v mysli předloţil Draupadí.

Kródhavašové vydĕšenĕ utekli ke Kuvérovi a řekli mu, co se stalo. Bůh se

jen usmál a řekl: „Nechte Bhímu, at Draupadí natrhá lotosů, kolik chce.
Vĕdĕl jsem, ţe přijde.“

Stráţe vyslechly slova svého pána, vrátily se k jezeru a spatřily Bhímu, jak
sám dovádí ve vodĕ a poblíţ na břehu leţí spousty lotosů. bezpečné
vzdálenosti ho jiţ jen tiše sledovali.

Kapitola 28: URÁŢKA KUVÉRY

V Badarikášramu začal tou dobou Judhišthira náhle pozorovat zlovĕstná
znamení. vedl se prudký vítr, který metal Pánduovcům do tváře písek a
oblázky, a z oblohy padaly meteority, Slunce zahalila temnota, zemĕ se
třásla, padala oblaka prachu a z nebe se ozývaly výbuchy. Všude kolem
sebe bratři slyšeli vydĕšený křik ptáků a zvířat.
Judhišthira se rozhlédl. Kde je Bhíma? Vydal se snad jeho bratr za
nĕjakým dobrodruţstvím? Tato znamení jasnĕ dokazovala, ţe se nĕkde
nĕco významného dĕje. Kdyţ Judhišthira nikde Bhímu nevidĕl, začal se
bát, ţe by právĕ on mohl být příčinou tĕchto znamení. S zkostí promluvil
ke svým bratrům: „Ó neporazitelní, chopte se zbraní. dá se, ţe nadešel
čas, abychom projevili naši odvahu.“

Judhišthira se obrátil k Draupadí: „Víš, kde je Bhíma? Chystá se provést

nĕjaký ţasný čin? Nebo ho jiţ provedl? Tato znamení jasnĕ svĕdčí o
bitvĕ.“

„Ó hrdino, dnes ráno jsem ti vĕnovala zlatý lotos. Poţádala jsem Bhímu,
aby tĕchto kvĕtů přinesl více, a on se ihned vydal po této hoře vzhůru.“

Judhišthira okamţitĕ pochopil, ţe Bhíma rozzlobil nebeštany tím, ţe se jim

pokusil lotosy vzít. Rychle odešel za Ghatótkačou a řekl mu: „Ó vládce
oblohy, hrdinstvím a schopnostmi se vyrovnáš nebeštanům. Potřebujeme
tvoji pomoc. Vypadá to, ţe můj mladší bratr odešel vzhůru, do oblasti
bohů. Vájuův syn dokáţe vyskočit do nebe a seskočit, kdy se mu zachce.
Pohybuje se rychlostí vĕtru a vydal se najít nebeské lotosy. Prosím, odnes
nás na místo, kde rostou, abych vidĕl, čeho se dopustil.“

Ghatótkača souhlasil a se svými stoupenci odnesl Pánduovce, Draupadí i

bráhmany do Saugandhiky. Ghatótkača tam byl jiţ mnohokrát, a cestu tedy
dobře znal. Kdyţ se snášeli u jezera k zemi, spatřili Bhímu, jak stojí s
kyjem na břehu a zdálky ho pozorují kródhavašové s velkýma očima.
Mnozí z nich leţeli na zemi i ve vodĕ s rozbitými hlavami a dy.

Judhišthirou tento pohled otřásl. Přistoupil k Bhímovi, objal ho a řekl: „Ó

synu Kuntí, co jsi to udĕlal? Bud poţehnán. Ale jestli mi chceš prokázat
dobrodiní, pak jiţ nikdy nejednej tak nerozváţnĕ, ţe bys urazil nebeštany.“

Kdyţ stráţní jakšové uvidĕli Judhišthiru, sepjali ruce a pokornĕ se mu

poklonili. Pánduův syn se omluvil za to, co provedl jeho bratr, a utĕšil je
laskavými slovy. Kdyţ vidĕl krásu onoha místa, zatouţil se tam se svými
bratry zdrţet. Poţádal stráţe, at pro nĕ od Kuvéry vyţádají svolení zůstat.
Kdyţ se Kuvéra doslechl, ţe tam přišel Pánduův syn, potĕšilo ho to a
svolil. Judhišthira se svou druţinou tedy nĕjaký čas zůstal na vysokých
svazích hory Gandhamádana a uţíval si tamního nebeského prostředí.
Po nĕkolika dnech si Judhišthira přál navštívit Kuvéru. Kdyţ jednoho rána
sedĕl na břehu jezera, řekl Bhímovi: „Ó bratře, s Lómašou a ostatními
bráhmany jsme navštívili všechna svatá místa. Navštivme nyní to
nejsvatĕjší z nich, Kuvérovo sídlo, které neustále navštĕvují siddhové a
mudrci. Napadá tĕ nĕjaký způsob, jak bychom se tam mohli dostat?“

Vzápĕtí poté, co Judhišthira domluvil, však oblohou zaznĕl nebeský hlas:

„Ó králi, tímto způsobem se do nedostupného Vaišravanova sídla
nedostaneš. Vrat se do Badarikášramu. Odtamtud půjdeš do Vrišaparvovy
poustevny a potom do Árštišénovy, odkud jiţ Kuvérovo sídlo sám uvidíš.“

Kdyţ hovořil nebeský hlas, chladný a voňavý vítr k nim zanesl spršku
kvĕtů. Dhaumja řekl: „Musíme dbát tohoto příkazu bohů. Mĕli bychom
odejít okamţitĕ.“

***

Posledních nĕkolik týdnů před Ardţunovým návratem trávili Pánduovci

čas ve společnosti mudrců, ale Bhíma se často toulal po hoře se svým
synem Ghatótkačou. Jednoho dne, kdyţ byli oba hrdinové pryč, se v
Badarikášramu objevil mocný rákšasa. Vlastnĕ tam byl celou tu dobu, ale
mĕl podobu bráhmany, a tak ho bratři nepoznali. Chtĕl unést Draupadí.
Kdyţ vidĕl, ţe se mu naskytla příleţitost, projevil svoji hrozivou podobu a
jednou rukou uchopil Judhišthiru a dvojčata a druhou Draupadí. mocnil
se také zbraní Pánduovců a potom vyrazil do lesa. Sahadévovi se podařilo
z jeho sevření vyprostit a popadl svůj meč zvaný Kaušika. ačal démona
pronásledovat a zároveň hlasitĕ volal Bhímu.

Judhišthira se na rákšasu obořil: „Ó ty hlupáku, tvoje ctnost se vytrácí, a

přesto na nic nedbáš. Co si myslíš, ţe svým odporným chováním získáš? V
tomto hmotném svĕtĕ závisí ţivot nebeštanů, pitů, siddhů, zvířat, a
dokonce i červů a mravenců, na lidech. To platí i o tvém rodu.“

Judhišthira poučil rákšasu o vzájemné závislosti všech ţivých bytostí. Lidé

obĕtmi a zboţnými činy uspokojují bohy i Nejvyššího Pána, a ti jim a všem
ostatním tvorům na oplátku dodávají vše potřebné. Pokud lidé trpí a
nemohou jednat zboţnĕ, má to vliv na všechny bytosti.

Judhišthira ho varoval: „Ó ty darebáku, jelikoţ jsi se k nám zachoval

nevdĕčnĕ navzdory tomu, ţe jsme se o tebe tak dlouho starali a nyní se
ještĕ pokoušíš unést naši manţelku, nepochybuj o tom, ţe spĕješ k
záhubĕ.“

Rákšasa pocítil, ţe Judhišthira nesnesitelnĕ ztĕţkl, a to ho donutilo ubrat na

rychlosti. Tak se ho Sahadévovi podařilo dohnat. Judhišthira zvolal:
„Neboj se tohoto rákšasy, bratře. Přinutil jsem ho zpomalit a cítím, ţe
Bhíma je jiţ nedaleko.“

Sahadéva se postavil před rákšasu a řekl: „Bojuj! Tuto ţenu se ti podaří

unést do lesa jen přes moji mrtvolu. Jinak zemřeš. Jsem Pánduův syn
Sahadéva a jsem zde, abych tĕ ztrestal.“

atímco se Sahadéva ohánĕl mečem, dorazil tam Bhíma třímající kyj.

Kdyţ spatřil své bratry a Draupadí v rákšasových spárech, vzplál hnĕvem a
zařval: „Ó ty hříšný darebáku, jiţ dávno jsem tĕ odhalil, kdyţ jsem tĕ vidĕl
prohlíţet si naše zbranĕ, ale protoţe jsem se od tebe ničeho neobával a byl
jsi v převleku bráhmany, nezakročil jsem proti tobĕ. Ten, kdo zabije svého
hosta, i kdyţ ví, ţe jde o nepřítele, se dostane do pekla. Také tĕ nešlo zabít,
dokud nenadešel tvůj čas. Dnes jsi vztáhl ruku na bezhříšnou Draupadí, a
tak jsi sám sobĕ zkrátil ţivot. Spolkl jsi háček připevnĕný ke šňůře osudu,
a tak jako ryba zahyneš. Nyní odejdi tam, kam jiţ odešli Hidimba i Baka.“

Rákšasa se vylekal a Draupadí a její manţele pustil. Rty se mu třásly

vztekem a osopil se na Bhímu: „To ty jsi hříšný. Vím, ţe jsi zabil ty
rákšasy. Ted jim obĕtuji tvoji krev. Pojd a bojuj. Čekám na tebe.“

Bhíma bez dalších slov vyrazil démonovi vstříc. Kdyţ vidĕl, ţe není
ozbrojen, odloţil svůj kyj a chytil ho holýma rukama. Démon se mu
postavil jako asura Vritra Indrovi. Bĕhem jejich divokého boje se zemĕ
pod jejich tĕţkými kroky otřásala.

Dvojčata mu šla na pomoc, ale Bhíma je zastavil: „Tomuto démonovi jsem

více neţ rovnocenným soupeřem. Při mých zboţných zásluhách, obĕtech a
mých bratrech přísahám, ţe ho dnes zabiji.“

Boj mezi človĕkem a rákšasou zuřil dál. mítali sebou sem a tam a
uštĕdřovali si hrozivé rány. Nárazy jejich pĕstí znĕly jako dery hromu.
Kdyţ se váleli po zemi ve vzájemném sevření, lámali obrovské stromy.
Potom je popadli a pouţili k boji. Vzduchem přitom létaly třísky z
rozštípaných stromů. Kdyţ uţ kolem nich ţádné stromy nezbyly, pouţívali
kameny a kusy skal.
Oba bojovali s plným nasazením na ţivot a na smrt, bez jediné chvilky
oddechu. Vypadalo to, jako kdyţ se s horou střetává shluk mraků. Kdyţ po
sobĕ metali balvany, zdálo se, jako by z nebe padaly meteority. I kdyţ se
znovu a znovu zasahovali kameny do hlav a tĕl, ani jeden ze soupeřů
neuhnul. ápasili jako pár rozzuřených slonů, skřípali zuby a řvali.

Strašný boj trval témĕř půl hodiny. Nakonec Bhíma zvedl pĕst
připomínající pĕtihlavého hada a strašlivou silou udeřil rákšasu do krku.
Ten omdlel a Bhíma ho v pádu zachytil, obĕma mocnýma rukama ho
zdvihl do vzduchu a praštil jím o zem. Potom svého mrtvého soupeře
promĕnil v beztvarou hroudu masa. Holýma rukama utrhl démonovu hlavu
a odhodil ji stranou. Krví potřísnĕná hlava s očima vytřeštĕnýma dokořán a
sevřenými rty se odkutálela jako obrovský plod chlebovníku.

Démonovou krví postříkaný Bhíma předstoupil před Judhišthiru a se

sepjatýma rukama se mu poklonil. Judhišthira a jeho bratři pak Bhímu
velebili, tak jako Indru v nebi velebí marutové.

Nato se bratři vrátili do ášramu.

***

Od Ardţunova odchodu uplynulo témĕř pĕt let a Lómaša Pánduovcům

prozradil, ţe ho mohou jiţ brzy očekávat. Proto jim doporučil, at se vydají
ještĕ výše na horu, kde se s ním setkají. Pánduovci si vzali svůj skromný
majetek a spolu s Dhaumjou, Lómašou a nĕkolika dalšími bráhmany
vylezli na vysoko poloţenou planinu na Gandhamádanĕ. Jak nebeský hlas
předpovĕdĕl, přišli do ášramů vznešených mudrců Vrišaparvy a Árštišény,
s nimiţ nĕjaký čas zůstali a získali od nich duchovní pokyny.

Árštišéna jim řekl, ţe výše uţ jít nemohou: „Nad tímto místem začíná cesta
na vyšší planety. Ţádný človĕk, který není zcela čistý a prostý hříchu, tam
nemůţe vstoupit. Podél této cesty leţí místa, kde si bohové uţívají
radovánek. I odtud je slyšet jejich tympány, bubínky a víny.“

Árštišéna bratrům řekl, ţe na vrcholu hory byl a na vlastní oči bohy vidĕl.
Vidĕl také gandharvy, vidjádhary, kimpuruši a další nebeské bytosti
doprovázené apsarami. Často tam bylo moţné spatřit vznešeného pána
bohatství Kuvéru uctívaného nejlepšími z jakšů. „V té dobĕ celá oblast zní
melodickým zpĕvem Sáma Védy. K uctívání slavného lókapály Kuvéry se
přidávají i Daitjové, Dánavové a siddhové.“
Riši bratrům navrhl, aby zatím v klidu a míru ţili v jeho ášramu, dokud se
Ardţuna nevrátí. Jeho pohled spočinul zvláštĕ na Bhímovi, jemuţ řekl:
„Ţij tady klidnĕ, spokojenĕ a bud trpĕlivý. Brzy přijde čas, kdy budeš moci
ukázat svoji sílu. Bezpochyby rozdrtíš svoje nepřátele a budeš vládnout
emi.“

Kdyţ si Pánduovci prohlíţeli okolí, cítili se, jako by jiţ byli na nebeských
planetách. Rostly tam všechny druhy stromů a kaţdý strom kvetl či byl
obtíţen mnoţstvím lahodných plodů. V bohatém listoví si hráli sladce
zpívající ptáci a pávi s roztaţenými ocasy připomínali koruny stromů.
Jezero se jen hemţilo vodním ptactvem, zdobily ho lotosy a vzduchem znĕl
bzukot opojených včel, které pily nektar vytékající z kalichů lotosů. Bratry
ovíval mírný vítr nesoucí nebeské vůnĕ a jemné kapky chladivé vodní
tříštĕ. V tom kraji ţily nesčetné druhy zvířat, všechny mírné a neškodné.

Jednoho dne, kdyţ Pánduovci a Draupadí sedĕli na břehu jezera, spatřili

obrovského orla Garudu snášejícího se k hladinĕ. Planul zlatou září a jeho
ohromná křídla zvedala vichr, kterým bičoval les a shazoval k zemi spršky
kvĕtů. Stromy nejblíţe k jezeru svým náporem při sestupu zpřelámal a hora
se otřásala. Letĕl rychlostí vĕtru a před očima Pánduovců odnesl mocného
hada nágu, který ţil v jezeře. Garuda chytil nágu do svých pařátů, vylétl
vysoko nad horu a zmizel v dáli.

Jak orel odlétal k severu, vítr vytvořený jeho křídly smetl z vrcholu hory
stovky kvĕtů, které dopadly na místo, kde sedĕli Pánduovci. Draupadí při
pohledu na pĕtibarevné nebeské kvĕty řekla Bhímovi: „Ó nejlepší z
Bháratů, pohled na ty nádherné kvĕty, které se snesly z vrcholů hor. Jistĕ
pocházejí z Kuvérova sídla. Ó hrdino, jak si přeji to nebeské sídlo spatřit!
Rákšasové, jakšové a další mocné bytosti ho však silnĕ střeţí. Kéţ by tu
byl Ardţuna! Kdyţ Agni pálil les Khándava, váš neporazitelný bratr drţel
v šachu celý zástup bohů i s jejich nebeskou armádou.“

Draupadí tak Bhímu rozpustile popichovala, ale ten se při jejích dalších
slovech zamračil: „Jistĕ i ty dokáţeš čelit jakémukoliv nepříteli, človĕku i
nebeštanovi. Ó Bhímaséno, rozpraš všechny rákšasy do deseti svĕtových
stran pouhou silou svých paţí. Vystupme všichni nebojácnĕ na tento
horský vrchol. Tuto myšlenku chovám v mysli jiţ nĕjakou dobu. Touţím
tento vrchol spatřit pod ochranou tvé odvahy.“

Bhíma vypadal jako zranĕný býk. Draupadina slova nemohl snést. Bez
otálení vstal, vzal zbranĕ a vyrazil po horském svahu vzhůru. Tento mocný
muţ pohybující se jako lev, vysoký jako mladá damaroň, s pletí barvy
leštĕného zlata, širokými rameny a krkem připomínajícím lasturu se hnal
smĕrem ke strmé skále vedoucí na vrchol hory.

Rychle nalezl zkou průrvu, kudy mohl vylézt na horu, která byla
obyčejným lidem nepřístupná. Chytal se keřů a štĕrbin ve skále a rychle
šplhal. Kdyţ dosáhl vrcholu, dostal se na rozlehlou planinu, na níţ spatřil
Kuvérovo sídlo. dobily ho zářící zlaté a křištálové budovy nebeských
tvarů. Nebeská sídla obklopovaly vysoké zlaté zdi posázené drahokamy
všech barev.

Bhíma se opřel o konec svého luku a s divem hledĕl na mĕsto. Kolem

dokola stály hradby a vĕţe a zdobily ho obrovské brány a řady vysokých
stoţárů, na nichţ se ve vĕtru třepotaly barevné vlajky. V zahradách vnĕ
mĕsta leţely velké hromady drahokamů a podél hradeb visely girlandy.
Stromy se vymykaly lidské představivosti a Bhíma kolem nich spatřil
mnoho krásných apsar tančících na melodie nebeské hudby.

Pohled na Kuvérovo bohatství Bhímu zarmoutil, nebot si vzpomnĕl na to,

které kdysi patřilo Judhišthirovi. Vzápĕtí ho popadl vztek při pomyšlení na
Durjódhanovy zločiny. Uchopil lasturu a zatroubil na ni z plných plic.
vuk se ozvĕnou rozléhal po vrcholu hory a všechny tvory zachvátil
strach.

Vystrašení stráţní rákšasové a jakšové z hradeb uvidĕli Bhímu s jeho

lukem, mečem a kyjem. Tisíce jich vyrazily ven a s hnĕvivým řevem se
hnaly proti nĕmu. S napřaţenými kyji, meči, oštĕpy, kopími a sekerami
vypadali jako by při toku planuli. Bhíma na nĕ vystřelil stovky šípů, které
jim rozbíjely zbranĕ a sráţely rákšasy pohybující se po zemi i po nebi.

Jakšové Bhímu sevřeli ze všech stran, takţe vypadal jako Slunce zahalené
mraky. Bhíma nebojácnĕ tasil meč a točníkům utínal ruce, nohy a hlavy.
Bĕhem boje se řvoucími jakši byl zmáčen deštĕm krve. Přestoţe na nĕho
nebeští bojovníci točili ze všech stran, neuhnul a ani odvaha ho
neopouštĕla. Poranĕni jeho zbranĕmi začali ve strachu ustupovat a zdĕšenĕ
křičeli zkostí. Odhazovali své zbranĕ a prchali do všech stran.

Velitel armády jakšů Manimán hnĕvivĕ oslovil své prchající oddíly: „Jak
vysvĕtlíte Vaišravanovi, ţe jediný človĕk zahnal na tĕk obrovský počet
jakšů?“ Mocný Manimán ozbrojený šipkami, kyji a oštĕpy stál neochvĕjnĕ
jako hora a jeho hlas hřmĕl jako zvuk bubnu: „Ó človĕče, bojuj! Přišel jsi
do sídla pána bohatství Kuvéry a nyní se ti poštĕstí spatřit i sídlo
Jamarádţi.“

Manimán se s dĕsivým řevem vyřítil na Bhímu, který okamţitĕ vystřelil tři

šípy a kaţdým z nich probodl Manimánovi bok. Manimán potom po
Bhímovi mrštil svým kyjem, který letĕl jako blesk. Bhíma vystřelil šípy,
které kyj zasáhly plnou silou, ale nedokázaly ho zastavit. Rychle tedy
zdvihl svůj kyj a udeřil blíţící se jakšův kyj silou blesku. Kdyţ Manimán
vidĕl, ţe se kyj zlomil, mrštil na Bhímu ţelezný kyj. Vzduchem letící kyj
se zlatou rukojetí hřmĕl a šlehaly z nĕho jasnĕ oranţové plameny a spršky
jisker. Bhíma uhnul, ale kyj ho zasáhl do ruky a tĕţce ho zranil.

Kdyţ Bhíma na okamţik zavrávoral, Manimán vyrazil vítĕzný pokřik, ale

Bhíma se brzy vzchopil. Opĕt pozdvihl svůj kyj zvaný Šaika a s hrozivým
řevem se vyřítil na Manimána. Jakša vrhl jako Slunce zářící obrovskou
šipku, která hlasitĕ svištĕla vzduchem. Bhíma zatočil kyjem a srazil ji
stranou.

Potom se rozhodl svého protivníka bez dalšího otálení zabít. Roztočil

Šaiku nad hlavou a hnal se na jakšu. S výkřikem, který se rozléhal po celé
hoře, mrštil po Manimánovi kyjem. Ten ho s dĕsivým zaburácením plnou
silou zasáhl do hrudi a srdce mu rozpůlil vedví. Jakša padl k zemi jako
palma vyvrácená hurikánem.

bylí jakšové a rákšasové při pohledu na mrtvého velitele uprchli. Bhíma

stál sám na náhorní planinĕ, rozhlíţel se kolem a očekával další tok.

Hluk bitvy dolehl aţ k Judhišthirovi a jeho bratrům. Kdyţ uslyšeli z

horských jeskyní ozvĕnu hlasitých válečných výkřiků a dalších zvuků,
zachvátila je zkost. Od Draupadí se dozvĕdĕli, ţe Bhíma se opĕt vydal na
horu. Judhišthira s sebou vzal dvojčata a rychle vyrazili za ním. Vystoupali
na horu a přišli na planinu, kde stál Bhíma. Vypadal jako Indra poté, co v
bitvĕ zabil všechny Dánavy. Kolem nĕho leţela mrtvá tĕla nesčetných
jakšů a rákšasů. Mnozí další leţeli na zemi s dy zpřelámanými od Bhímy
a ještĕ se hýbali.

Judhišthira a dvojčata přibĕhli ke svému bratrovi a objali ho. Čtyři

Pánduovci potom společnĕ usedli na vrcholu hory. Judhišthira se rozhlédl
po nebeské oblasti a káravĕ řekl: „Ó synu Kuntí, pro tvoje jednání zde není
omluvy. Nikdo by nemĕl uráţet krále ani bohy. Ţijeme v Kuvérovĕ
království a ty jsi ho svojí nerozváţností nepochybnĕ urazil. Takové
jednání tĕ není hodno, tak jako nepravda není hodna asketů. Cítíš-li vůči
mnĕ nĕjakou ctu, pak se jiţ takových činů nedopouštĕj.“

Bhíma zahanbenĕ sklopil oči. Bolelo ho, ţe je jeho bratr tak rozčílený.
Judhišthira přemýšlel, co udĕlat. Kuvéra je mocný vládce jakšů a jeden ze
stráţců vesmíru. Kdyby se urazil, dostali by se do opravdu svízelné situace.
Vševĕdoucímu bohu nemohou uniknout a o boji s ním nemůţe být ani řeč.
Lepší bude snaţit se ho nĕjak upokojit. Čtyři Pánduovci tiše sedĕli a sami
vypadali jako bozi, kteří sestoupili na tento horský vrchol.

Mezitím poraţení jakšové a rákšasové utekli ke Kuvérovi a oznámili mu,

co se stalo. Kdyţ bůh slyšel, ţe jeho velitel a přítel Manimán byl spolu s
mnohými dalšími bojovníky zabit, rozzuřil se a poručil svým společníkům,
at mu zapřáhnou kočár.

Kuvérovi sluţebníci ihned přivezli jeho kočár taţený stovkou koní barvy
temných mraků, z nichţ kaţdý byl ozdoben zlatými girlandami a
drahokamy. Konĕ hlasitĕ rţáli a zvedali hlavy, kdyţ boţský Kuvéra
nastoupil na kočár oslavován gandharvy a čárany. Kuvérův kočár letící po
nebi následovalo tisíc předních ozbrojených jakšů ve zlatém brnĕní, kteří
vypadali jako horské štíty.

Nebeský kočár při jízdĕ oblohou jako by polykal atmosféru a bortil nebe.
Pán bohatství cestou přemýšlel o Bhímovĕ druhém toku na nebeštany. Jak
to, ţe si ten človĕk dovoluje jednat s bohy tak drze!? Bhíma však
samozřejmĕ není obyčejný človĕk. Je to Judhišthirův bratr a Judhišthira je
samotný Dharmarádţa. On a jeho bratři se narodili jen proto, aby splnili
zámĕr bohů. Kuvéra si potom připomnĕl kletbu, kterou před dávnými časy
vyslovil riši Agastja. Ovšem! Jak jinak by mohl být mocný Manimán
zabit? Bhíma se stal nástrojem Agastjova prokletí. Jak se Kuvéra blíţil k
vrcholu, na kterém Pánduovci sedĕli, jeho hnĕvivý výraz se zmĕnil v
smĕv.

Pánduovci spatřili blíţící se nebeský kočár a se zjeţenými vlasy rychle

vstali se sepjatýma rukama, aby Kuvéru přivítali. Kočár zůstal stát ve
vzduchu nedaleko Pánduovců, kteří s obavami hledĕli vzhůru. Jakšové
doprovázející Kuvéru se snesli na vrchol hory jako hejno velkých ptáků.
Kuvéru potĕšilo, ţe na nĕho bratři hledí s ctou. Jakšovští bojovníci si
všimli Kuvérovy nálady a zůstali klidnĕ stát se sklonĕnými zbranĕmi.
Čtyři bratři předstoupili před Kuvéru a poklonili se mu. Kolem Kuvéry se
poté shlukly tisíce obrovitých rákšasů s ušima špičatýma jako oštĕpy.
Kuvéra vypadal jako svĕţí mladík. dobil ho vĕnec a girlandy nebeských
kvĕtů, v rukách drţel smyčku a meč a na rameni mu visel ohromný luk.
Bhíma, který stále třímal kyj, na nĕho hledĕl beze strachu. Kuvéra se na
Bhímu usmál a potom se otočil k Judhišthirovi se slovy: „Ó Pártho, jsme si
dobře vĕdomi toho, ţe vţdy myslíš na dobro všech tvorů. Setrvejte tedy
bez obav na tomto vrcholu hory. Také se nezlob na Bhímasénu. Jeho
zabíjení jakšů a rákšasů bylo předurčeno osudem. Od chvíle, co jsem to
pochopil, začínám z nĕho mít radost a můj hnĕv mizí.“

Kuvéra pohlédl na Bhímu a s smĕvem mu řekl: „Ó dítĕ, ó nejlepší z

Kuruovců, nezlobím se na tebe. Odloţ své zbranĕ. Pro Draupadino
potĕšení jsi jednal ukvapenĕ a zneváţil jsi bohy spoléhaje jen na sílu svých
paţí. Přesto jsem s tebou spokojen. Dnes jsi mĕ zbavil hrozivé Agastjovy
kletby. To, ţe mĕ takto urazíš, bylo předurčeno. Proto ti nepřičítám ţádnou
vinu.“

To vzbudilo Judhišthirovu zvĕdavost a poţádal Kuvéru, at jim onu kletbu

vysvĕtlí: „Jsem překvapen, ţe po rozhnĕvání proslulého Agastji jsi nebyl
okamţitĕ spálen na prach.“

Kuvéra Judhišthirovi vyprávĕl, jak jednou cestoval nebesy do Kušavatí,

kde se mĕlo konat shromáţdĕní bohů. Doprovázely ho statisíce jakšů
vedených Manimánem. Kdyţ překročili řeku Jamunu, spatřili na jejím
břehu sedĕt zářícího Agastju, který se tam vĕnoval askezi. Manimán mu z
pouhé domýšlivosti a pošetilosti plivl na hlavu. Kuvéra ihned předstoupil
před rišiho, aby se omluvil, ale Agastja plál hnĕvem a vyřkl kletbu:
„Jelikoţ mĕ tento zlovolný darebák urazil ve tvojí přítomnosti, spolu se
svými oddíly zahyne rukou človĕka. Budeš kvůli tomu truchlit, ale aţ toho
človĕka spatříš, tohoto hříchu budeš zbaven.“

Kuvéra řekl, ţe pohled na Bhímu ho nyní od Agastjovy kletby očistil.

Pozval Judhišthiru, aby se nĕkolik dní zdrţel v jeho sídle na vrcholu hory,
a sdĕlil Pánduovcům nejnovĕjší zprávy o Ardţunovi, který ted pobývá v
nebi — a to, ţe se jiţ brzy vrátí. Potom se znovu vrátil k Bhímovi a řekl:
„Ó Judhišthiro, mĕl bys zajistit, aby tvůj bratr nedával průchod své
prchlivosti příliš často. Pokud nezkrotíš jeho vznĕtlivosti, dříve či pozdĕji
ti to způsobí problémy.“
Bhíma sklonil zbranĕ a poklonil se Kuvérovi, který mu poţehnal: „Necht
zničíš pýchu svých nepřátel a zvĕtšíš radost svých přátel.“

Kuvéra se s Pánduovci rozloučil a kočár ho vynesl vysoko na oblohu. Jeho

společníci, jakšové a rákšasové, ho následovali. Nĕkteří letĕli sami a jiní v
drahokamy zdobených dopravních prostředcích s jemnĕ vyšívanými
poduškami. Tĕla bojovníků zabitých Bhímou byla odstranĕna a bratři
zůstali na vrcholu hory, kde je obsluhovali a uctívali jakšové.

Kapitola 29: ARDŢUNŮV NÁVRAT

Třebaţe synům Pándua jejich nebeští hostitelé na Gandhamádanĕ nabízeli
všemoţné poţitky, oni mysleli jen na Ardţunu. Nemohli se dočkat, aţ ho
opĕt spatří, a jelikoţ ho očekávali kaţdým okamţikem, dny jim ubíhaly
velmi pomalu. Jakšové přenesli Dhaumju a Draupadí na vrchol hory, aby
mohli být s Pánduovci a přivítat Ardţunu, aţ přijde.

Sedmého dne po bitvĕ Pánduovci na obloze spatřili Indrův zářící kočár,

který se blíţil k hoře podobný meteoru náhle se vynořivšímu zpoza mraků.
Na nĕm spatřili Ardţunu vyhlíţejícího jako samotný Indra. Byl odĕn v
zářících hedvábných šatech, ozdoben nebeskými šperky a girlandami a na
hlavĕ mĕl korunu se třpytícími se drahokamy.

Pánduovci vstali, aby ho uvítali. Kdyţ kočár taţený desetitisíci oři pomalu
sestoupil, všichni se cítili na vrcholu blaha. Kočár dosedl na zem, Ardţuna
z nĕho sestoupil a poklonil se u Dhaumjových nohou a potom u
Judhišthirových a Bhímových. Nato se dvojčata poklonila jemu a
on laskavými slovy pozdravil Draupadí. Přitom jí předal mnoho nebeských
drahokamů zářících jako Slunce, které dostal od Indry.

Judhišthira také jako samotného Indru pozdravil a uctil Mátaliho a zeptal

se ho na blaho bohů. Mátali s Pánduovci hovořil láskyplnĕ jako otec se
svými syny a potom usedl na kočár a vrátil se do Amarávatí.

Ardţuna se posadil uprostřed svých bratrů, kteří ho poţádali, aby jim

vyprávĕl o svých dobrodruţstvích. ačal mluvit o všem, co zaţil, počínaje
svým prvním setkáním s Indrou v podobĕ bráhmany aţ po svůj odchod z
nebes. ekl jim, ţe po svém výcviku musel Indrovi vĕnovat dakšinu. Indra
mu řekl: „Ve třech svĕtech není nic, čeho bys nyní nemohl dosáhnout. Jsi
mistrem v ovládání všech boţských zbraní a nikdo se ti v boji nevyrovná.
Přeji si, abys zničil mé nepřátele nivátakavači, rasu nelítostných Dánavů,
kteří sídlí v rozmĕrných pevnostech v lůnĕ oceánu. abitím tĕchto démonů
mĕ plnĕ uspokojíš a splatíš mi svůj dluh, ó hrdino.“

Indra poté dovolil Ardţunovi pouţít jeho kočár a dal mu neproniknutelné

brnĕní. Také mu vloţil na hlavu korunu a řekl: „Dobud vítĕzství!“

Ardţuna se potom s poţehnáním nebeštanů vydal v Indrovĕ kočáru na

cestu. Kdyţ odjíţdĕl, bohové mu vĕnovali lasturu zvanou Dévadatta, jejíţ
zvuk dokázal rozprášit jeho nepřátele. Kočár řídil Mátali a brzy se přiblíţili
k oceánu. Ardţuna svým bratrům popsal oceán takto: „Toho hrozivého a
nevyčerpatelného pána vod pokrývaly do sebe naráţející vzedmuté vlny,
které připomínaly pohyblivé kopce. Vidĕl jsem lodĕ plné drahokamů i
velryby, timingily, hady a další dravé vodní ţivočichy. Pod vodou jsem
spatřil lastury a hromady drahých kamenů. Vypadaly jako hvĕzdy v noci
zakryté lehkými mraky.“

Ardţuna vylíčil, jak Mátali řídil mystický kočár schopný cestovat všude po
třech svĕtech oceánem k mĕstu Dánavů. Kdyţ vstoupil do podsvĕtních
oblastí a přiblíţil se k mĕstu, celá oblast se rozeznĕla strašlivým rachotem
jeho kol. Jakmile Dánavové zaslechli ten hřmot, mysleli si, ţe s nimi
přijíţdí bojovat sám Indra.

„ avřeli mĕstské brány a obsadili hradby. Vidĕl jsem na nich stát tisíce
démonů s luky, meči, oštĕpy, sekerami a kyji. Jejich srdce zachvacoval
strach a celí se třásli. Uchopil jsem Dévadattu a mnohokrát na ni silnĕ
zatroubil, coţ všechny tvory vydĕsilo a zahnalo do krytů. Nato se
nivátakavačové po desetitisících vyhrnuli z mĕsta. Mĕli na sobĕ zářivá
brnĕní a svírali kyje, oštĕpy, šavle, sekery, rakety, pušky a meče zdobené
zlatem a drahokamy.

Mátali zručnĕ řídil kočár, a zmařil tak tok démonů. Jezdil s ním tak
rychle, ţe jsem vůbec nic nevidĕl. Moji nepřátelé rozeznĕli své roztodivné
hudební nástroje a vytvořili nervydrásající hluk, který zaplnil bojištĕ a
ochromil všechny ţivé bytosti.

Kdyţ na mĕ Dánavové točili a přitom vystřelovali statisíce šípů, na nebi

jsem spatřil mudrce sledující boj. Oslavovali mĕ vybranými védskými
modlitbami, a tím mĕ povzbudili. e všech stran mĕ obklopovala hradba
hrozivĕ vyhlíţejících šípů, ale přívalem svých oštĕpů a kyjů jsem je
odrazil.
Kočár se pohyboval rychlostí vĕtru. Útok jsem přestál a sám Dánavy
napadl. Přímo letícími šípy jsem je zahnal zpĕt a kaţdého probodl
desítkami smrtonosných střel. Mátali zároveň proti nepříteli pobídl mých
deset tisíc koní, a ti jich nesmírné mnoţství udupali. ídil vůz s takovou
zručností, ţe se zdálo, jako by v nĕm byl zapřaţen jen jeden jediný kůň.

Střílel jsem šípy s bezchybnou přesností a utínal napřaţené ruce démonů,

které pak, stále svírajíce zbranĕ, padaly k zemi. Jejich hlavy v helmách se
válely po zemi jako mnoţství zralých plodů setřesených ze stromů. Valila
se na mĕ jedna vlna Dánavů za druhou. Umocnil jsem své šípy
Brahmovými mantrami a sráţel je k zemi, ale jejich počet byl tak
nesmírný, ţe jsem začal pocitovat ze všech stran silný tlak. Potom jsem
uchopil Indrovu zbraň, mocný hromoklín, a vrhl ho proti démonům. Srazil
jsem je z kočárů a všechny jejich zbranĕ rozbil na kusy. Rychle jsem toho
vyuţil a vystřelil na kaţdého z točníků deset šípů.

Kdyţ Mátali vidĕl, jak šípy opouštĕjí můj luk podobny roji černých včel,
nešetřil chválou. Šípy posílené mantrami zatlačily nepřítele vzad a
vojákům působily tĕţká zranĕní. Krev tekla proudem jako potoky v období
deštů.

Rozzuření démoni pak začali v boji vyuţívat různých klamů a mámení.

Dánavové náhle zmizeli a z oblohy začaly pršet kameny. Mířil jsem vzhůru
a rychle se otáčel, a tak jsem kameny pomocí šípů s ostřím ve tvaru
půlmĕsíce zastavil a rozbil napadrt. Potom démoni seslali průtrţ mračen
doprovázenou divokým vichrem. Všechno kolem bylo zaplavené a nedalo
se rozeznat, kde končí zemĕ a začíná obloha. Vše pokrývala zdánlivĕ
nekonečná vodní stĕna. e všech sil jsem se snaţil neztratit vládu nad svou
myslí a vyvolal jsem planoucí zbraň Visóšana, kterou mi dal také Indra. Ta
vodu okamţitĕ vysušila a vzduch zaplnila mohutná oblaka páry.

Slyšel jsem strašlivé výkřiky démonů, přestoţe zůstávali neviditelní.

Vyslali proti mnĕ ohnivé jazyky a hřmící hurikán. Oheň jsem zastavil
nebeskou vodní zbraní a vítr zbraní, která tvoří hory. Potom jejich
působením nastala dĕsivá temnota, takţe jsem nevidĕl ani Mátaliho, ani
vlastní ruce drţící luk. hůry začal padat déšt ţelezných kyjů a Dánavové
vydávali strašlivý řev ozývající se ze všech stran. Konĕ začali couvat a
Mátali upustil bič a vykřikl: ,Kde jsi, Ardţuno? Co se stalo?
Oba jsme propadli strachu. Mátali řekl: ,Ó bezhříšný Ardţuno, přestoţe
jsem doprovázel Indru při mnoha střetnutích s démony, nikdy jsem nebyl
tak zmaten a neztratil jsem vládu nad koňmi. dá se, ţe tuto bitvu nařídil
sám stvořitel, který si nyní přeje zkázu tohoto vesmíru. Tak hrozivý boj
nepochybnĕ nemůţe vést k ţádnému jinému výsledku.

ůstal jsem nĕkolik okamţiků bez hlesu stát, abych opanoval svou mysl, a
potom jsem odpovĕdĕl: , achovej klid, vozataji. Ted pohled na moc mých
paţí a zbraní. Tento klam zničím svým lukem Gándíva.

Nato jsem vyvolal astry schopné zbavit nepřítele vĕdomí a mámivé přeludy
vytvořené Dánavy jsem rozptýlil. Přede mnou se pak opĕt objevili
Dánavové. Bez okolků vytvořili další iluze a vidiny, jimiţ ochromily moji
mysl a smysly. V jednu chvíli se zdálo, ţe zemi pokrývá temnota, potom se
zdálo, ţe ji zaplavila voda, a nakonec zmizela docela, takţe můj kočár
vypadal, jako by visel ve vzduchoprázdnu.

Vypustil jsem zbraň Šabdavédí a tuto vidinu rozptýlil, načeţ Mátali opĕt
obrátil kočár smĕrem k nepříteli. Démoni se ke mnĕ zuřivĕ hnali a já je
nemilosrdnĕ zabíjel obrovským přívalem jako břitva ostrých šípů. Pak opĕt
zmizeli a nikým nevidĕni pokračovali v boji. Pouţíval jsem nebeské zbranĕ
schopné je najít, a tak je dále zabíjel.

Nivátakavačové potom klamů a iluzí zanechali a ustoupili do mĕsta.

Najednou bylo vše opĕt vidĕt. Spatřil jsem zemi pokrytou jejich
znetvořenými tĕly, zbranĕmi, ozdobami, brnĕním a dy. Konĕ nemohli
udĕlat ani krok. Mátali je pobídl k letu a kočár se vznesl na oblohu.

Kdyţ jsem vidĕl, ţe nepřátelé jsou na stupu, nabral jsem dech, ale hned v
příštím okamţiku mĕ neviditelní démoni znovu napadli. Snesl se na mĕ
hustý déšt horských tesů a zespodu jsem cítil, jak Dánavové chytají konĕ
za nohy a stahují je k zemi. Padalo tolik kamení, ţe to vypadalo, jako by se
můj kočár ocitl v jeskyni. Opĕt se mĕ zmocnil strach. Kdyţ to Mátali vidĕl,
pronesl: ,Vzmuţ se, ó Ardţuno. Pouţij Indrův hromoklín, který ty kameny
rozbije.

Pronesl jsem mantry, abych vyvolal Indrovu zbraň a přitom na tĕtivu

Gándívy přiloţil ţelezné šipky, jeţ posílené silou Indrovy zbranĕ vyrazily
proti tesům a rozdrtily je na prach. Také rozptýlily přeludy a mámení
démonů a sráţely je z oblohy na zem. Démoni s řevem padali všude kolem,
jako kdyţ se z nebe řítí obrovské meteority. Mnoho z nich uprchlo a
vstoupilo do trob zemĕ a jiní zmizeli na obloze.

Kdyţ jsem pochopil, ţe démoni prohráli, vybídl jsem Mátaliho, at s

kočárem vjede do mĕsta. Uţasle se rozhlíţel po bojišti a řekl: ,Nikdy, ani u
bohů, jsem nevidĕl takové hrdinství. Aţ dosud nebylo moţné tyto démony
porazit, a to ani společnými silami bohů.

Mátali s kočárem zamířil k mĕstským branám a já jsem přemýšlel o bitvĕ.

Přestoţe tu leţely statisíce mrtvých Dánavů, kaţdý velký jako hora, Mátali
ani já jsme nebyli zranĕni. To bylo ţasné. Nepochyboval jsem, ţe to
mohla být jen Krišnova moc, která nás ochránila a umoţnila mi porazit
mocné nepřátele bohů.

Vstoupili jsme do mĕsta Dánavů a spatřili tisíce hořekujících ţen. Kdyţ

jsme projíţdĕli kolem, ustupovaly dozadu, vydĕšené hlasitým rachotem
kočáru. inčení jejich šperků a ozdob při tĕku připomínal zvuk krupobití
dopadajícího na horu. Vidĕl jsem je rychle mizet v jejich zlatých palácích
pokrytých nesčetnými drahokamy.

Ţasl jsem nad bohatstvím mĕsta a řekl Mátalimu: ,Toto místo se zdá být
bohatším neţ Amarávatí. Proč zde nesídlí bohové?

Mátali odpovĕdĕl, ţe kdysi bývalo Indrovým sídlem, ale získali ho démoni

poté, co askezí uspokojili Brahmu. Brahmá jim dal poţehnání, která je v
boji s bohy učinila neporazitelnými. Indra se potom odebral za Šivou a
poţádal ho o pomoc. Šiva mu odpovĕdĕl: ,Toto mĕsto získáš zpĕt v
budoucnosti, aţ přijmeš jiné tĕlo.“

Kdyţ Ardţuna vyprávĕl, jeho bratři na nĕho s ţasem hledĕli. Odvahou v

boji ted předčil i svého slavného otce, vládce bohů.

Ardţuna pokračoval: „Pak jsem opustil mĕsto Dánavů a vyrazil zpĕt k

Amarávatí. Na zpáteční cestĕ kočár minul další velké mĕsto, které se
vznášelo na obloze a zářilo jako druhé Slunce. Bylo plné stromů z
drahokamů a zdobily ho zlaté vĕţe a paláce. Na kaţdé jeho stranĕ stály
čtyři nedobytné brány posázené duhovĕ zbarvenými drahokamy, jejichţ
lesk se odráţel do všech stran. Nic podobného jsem ještĕ nikdy předtím
nevidĕl.
Mátali mi prozradil, ţe ono mĕsto patří kálakanjům, rodu nelítostných
Daitjů. Nazývalo se Hiranjapur a nemohli ho dobýt ani samotní bohové.
Proto tam ţili démoni zcela bez obav. Kálakanjům bylo Brahmou souzeno
zahynout rukou smrtelníka, a proto mĕ Mátali pobízel, abych na nĕ
za točil, a potĕšil tak Indru.

Odpovĕdĕl jsem: ,Okamţitĕ mĕ tam odvez. Bohové nemají ţádné

nepřátele, které bych nepovaţoval za své nepřátele také já.

Kdyţ jsme se blíţili k mĕstu, démoni z nĕj vyrazili ven jako jeden muţ,
nebot mĕli za to, ţe s nimi přijíţdí bojovat Indra. Neotáleli ani vteřinu a
zasypali mĕ šípy, kyji, meči, sekerami, šipkami a oštĕpy. Útok jsem odrazil
mocnými přívaly šípů vystřelených z Gándívy. Mátali řídil tak obratnĕ, ţe
Daitjové byli zmateni a ve snaze na mĕ za točit napadali jeden druhého.

Kdyţ si uvĕdomili, ţe mĕ jako nepřítele nelze podceňovat, stáhli se do

mĕsta a to se vzápĕtí začalo pohybovat do všech stran. Jednou se objevilo
na obloze, podruhé pod hladinou oceánu a potom zmizelo docela. Vzápĕtí
se neočekávanĕ objevilo přímo přede mnou, vyrazilo vzhůru a krouţilo
vzduchem z jednoho místa na druhé. Ačkoliv bylo obtíţné sledovat jeho
pohyby, zastavil jsem ho rovnĕ letícími šípy umocnĕnými mantrami.
Nesčetnými šípy jsem mĕsto rozstřílel na kusy a to v plamenech spadlo na
zem.

Daitjové vylétli na oblohu a pokračovali v boji. Mátali potom přistál na

zemi a mĕ okamţitĕ sevřelo ze všech stran více neţ padesát tisíc kočárů.
Bojoval jsem s nimi nebeskými zbranĕmi, ale mocní Daitjové je postupnĕ
odráţeli. Stáli přede mnou v zářícím brnĕní, s helmami a nebeskými
girlandami a jejich kočáry zdobily desítky vlajek. Moji mysl zaujal pohled
na Daitji v bojovém šiku a marnĕ jsem se je snaţil přemoci.

Jejich zbranĕ na mĕ tĕţce dotíraly. Topil jsem se v oceánu kálakanjů a

vtom jsem si vzpomnĕl na Šivovu zbraň. Dodal jsem si odvahy a vyslovil
mantry zasvĕcené tříokému bohu. Okamţitĕ se přede mnou zjevila obrovitá
postava se třemi hlavami, devíti očima, šesti paţemi a vlasy planoucími
jako oheň. Její odĕv tvořili velcí hadi s divoce kmitajícími jazyky.

Setřásl jsem ze sebe strach a poklonil se té hrozivé podobĕ vĕčného Šivy.

Potom jsem k luku přiloţil Rudra-astru a za neustálého pronášení manter ji
vypustil proti Daitjům.
Vystřelil jsem ji a po bojišti se rozlétly tisíce střel různých tvarů. Nĕkteré
připomínaly lvy, nĕkteré tygry a další medvĕdy a buvoly. Byly mezi nimi
střely podobné hadům a další, které vypadaly jako sloni, býci, kanci nebo
kočky. ároveň se bojištĕ zaplnilo Šivovými stoupenci — nesčetnými
guhjaky, jakši, pišáči, bh ty a dalšími strašidelnými bytostmi, a ti všichni
se s dĕsivými výkřiky vrhli Daitjům vstříc.

Kdyţ Rudra-astra vnesla do řad nepřítele zmatek, vystřelil jsem

nekonečnou záplavu šípů zářících jako oheň a zhotovených z kamenného
jádra. Daitjové utrpĕli poráţku a tĕch nĕkolik, co přeţilo, strachy uprchlo.
Vidĕl jsem, ţe na mém vítĕzství má zásluhy jedinĕ Šivova zbraň, a proto
jsem se mu poklonil přímo na bojišti. Mátali mĕ velebil a potom jsme se
vrátili do Indrova sídla.

Indru potĕšilo, kdyţ slyšel o mém spĕchu, a poţehnal mi, ţe si v bitvĕ

vţdy zachovám chladnou hlavu a moje zbranĕ nikdy neminou cíl. Také
dodal, ţe ţádní nebeští bojovníci — at Dánavové, Daitjové, nágové,
gandharvové, suparnové či jakšové — mĕ porazit nedokáţí. ekl mi, ţe
dobudu emi a předám ji Judhišthirovi. Dal mi toto neproniknutelné
brnĕní, které ted nosím, a na hlavu mi vloţil tuto korunu. Vĕnoval mi také
Dévadattu a potom mĕ dopravil zpĕt na tuto horu.“

Kdyţ Ardţuna dovyprávĕl, Judhišthiru jala posvátná bázeň. ekl: „Ó

Dhanandţajo, je opravdovým poţehnáním, ţe jsi se setkal s tĕmi
nejmocnĕjšími bohy a získal od nich všechny nebeské zbranĕ. Povaţuji jiţ
emi za dobytou a Dhritaráštrovy syny za přemoţené. Ó potomku Bharaty,
chtĕl bych vidĕt ty zbranĕ, s nimiţ jsi porazil démony.“

Ardţuna chtĕl vyhovĕt přání svého bratra a chystal se mu zbranĕ předvést.

Pánduův syn se postavil s Gándívou v ruce na zem, která mu poslouţila
jako kočár, a vybavil si mantry pro vyvolání různých střel. Ve svém
nebeském brnĕní a s královskou čelenkou na hlavĕ stál tváří k východu a
tiše soustředil mysl k modlitbám.

Právĕ kdyţ uţ chtĕl zbranĕ předvést, zemĕ se roztřásla a hora vypadala,

jako by se mĕla roztrhnout. Slunce zakryly mraky a vítr přestal vát.
Bráhmanové zjistili, ţe nemohou pronášet Védy, a na všechny tvory padla
tíseň. Najednou Pánduovci spatřili na obloze mocného čtyřhlavého
Brahmu v doprovodu všech bohů. Na horských bočích se objevili také
zpívající a tančící gandharvové a apsary a na uţaslého Ardţunu se snesl
déšt kvĕtů. Vtom se před ním zjevil boţský mudrc Nárada vyslaný bohy.
Nárada řekl: „Ó hrdino, nevypouštĕj nebeské zbranĕ bez čelnĕ, nebo zničí
všechny tři svĕty. Tyto zbranĕ by mĕly být pouţity pouze v bitvĕ proti
mocným nepřátelům. Nechovej se tak nerozváţnĕ.“

Nárada se otočil k Judhišthirovi: „Ó Adţátašatru, všechny zbranĕ uvidíš, aţ

je Ardţuna pouţije ve válce proti Kuruovcům.“

Bratři se Náradovi poklonili a on se spolu se všemi bohy vzdálil.

Kapitola 30: KRIŠNA NAVŠTĔVUJE

PÁNDUOVCE
Pánduovci proţili v Kuvérovĕ sídle další čtyři roky a v jeho nebeském
prostředí témĕř nepocitovali vliv času. Jednoho dne přišel Ardţuna s
Bhímou za Judhišthirou, aby si s ním důvĕrnĕ promluvili. Bhíma řekl: „Ó
králi Kuruovců, abychom neporušili tvůj slib, drţeli jsem se zpátky a
nezabili jsme Dhritaráštrovy syny. Naopak jsme proţili jedenáct let v lese
připraveni o své dĕdictví. Poslední čtyři roky nebyly obtíţné, ale ted
přichází doba, kdy budeme muset v souladu s tvým slibem odejít do nĕjaké
obydlené oblasti a ţít tam v utajení, aby nás nikdo nepoznal. Proto opustme
tuto horu a sestupme opĕt na em.“

Bhíma řekl, ţe jak on, tak Ardţuna jsou odhodláni potrestat Durjódhanu,
ale obávají se, ţe kdyby zůstali na vysokých náhorních planinách nebeské
Gandhamádany, mohli by zapomenout na utrpení, která jim Kuruovci
způsobili. To by oslabilo jejich odhodlání. „Proto si přejeme odejít hned
ted. My, tvoji bratři, ti s pomocí neomylného Krišny
nepochybnĕ pomůţeme získat tvoje království zpĕt. Všichni si přejeme
tvoje blaho a touţíme po střetnutí s tvými nepřáteli v bitvĕ.“

Judhišthira souhlasil, nastal čas k odchodu. Bratři spolu s Draupadí

naposledy navštívili různé háje a jezera v Kuvérovĕ sídle, aby jim vzdali
ctu a rozloučili se. Judhišthira se potom pomodlil k hoře Gandhamádanĕ:
„Ó králi hor, jsme připraveni odejít. Prosím dej, at tĕ po poráţce našich
nepřátel a opĕtovném získání našeho království můţeme na konci svých
ţivotů opĕt spatřit.“

Judhišthira myslel na dobu, aţ jednou přestanou vládnout a nakonec se

odeberou do straní, aby se tam vĕnovali askezi a získali duchovní
osvobození. V doprovodu svých bratrů a bráhmanů potom začal sestupovat
po bočí hory. Bhíma přivolal Ghatótkaču a jeho následovníky, a ti
druţinu Pánduovců přes obtíţnĕ schůdné horské průsmyky opĕt přenesli.
Pánduovci opouštĕli Kuvérovo sídlo jen neradi, ale kdyţ hledĕli zpĕt na
jeho vznešenou krásu, v duchu se radovali.

Bratři za krátkou dobu dorazili do Badarikášramu. Kdyţ je přivítali tamní

mudrci, Judhišthira Ghatótkaču propustil, protoţe se rozhodl pokračovat
dolů uţ po svých. Po mĕsíci stráveném s místními mudrci se vydali
smĕrem k Subáhuovĕ zemi. Setkali se se Subáhuem, přenocovali u nĕho a
potom pokračovali k lesu Višakajapa.

Šli v doprovodu nosičů a sluţebníků a cestou vidĕli okouzlující lesy,

jezera, řeky a pole. Kaţdý večer za soumraku se zastavili, rozbili tábor a
připravili si prosté jídlo z toho, co les dal. Postupnĕ dospĕli do Višakajapy,
který leţí stále ještĕ v himálajském pohoří, a to právĕ před blíţícím se
obdobím deštů. Rozhodli se zůstat ve Višakajapĕ, dokud deštĕ neustanou, a
potom se vrátit do Kámjaky.

První den jejich pobytu ve Višakajapĕ se Bhíma vydal na průzkum okolí.

Ozbrojen lukem a mečem nazdařbůh procházel lesy navštĕvovanými
gandharvy a siddhy. Stromy znĕly zpĕvem cizokrajných ptáků a po celý
rok byly obsypány kvĕty i ovocem. Bhíma vidĕl průzračné potoky tekoucí
z hor a vytvářející velká, průzračná jezera plná lotosů.

Na Pánduova syna točili divocí kanci a on derem ruky kaţdého zabil.

Ostrými šípy zastřelil také mnoho buvolů a jelenů. Bhíma, silný jako deset
tisíc slonů, hravĕ vytrhával a lámal desítky vzrostlých stromů, a mýtil tak
plochy, kde by pozdĕji mohli ţít mudrci a provádĕt tam své obĕti. Jak se
procházel, hlasitĕ se plácal do paţí a vesele pokřikoval. Sloni a lvi při
zaslechnutí jeho řevu utíkali strachem.

Celou oblohou znĕl křik hrdého a ne navného Bhímy. Kopanci rozbíjel

vrcholy hor. Kdyţ bĕţel po bočí hory, zahlédl velké hady, jak před ním
rychle zalézají do jeskyní, a podél skalnatých plošin je pronásledoval.
Pojednou narazil na dĕsivĕ vyhlíţejícího hada připomínajícího kopec.
Leţel svinutý v stí velké jeskynĕ a svým tĕlem kaţdému bránil ve vstupu.
Mĕl ţlutou kůţi posetou černými skvrnami a v široce rozevřené tlamĕ čtyři
zuby. Kdyţ se had rozhlíţel svýma mĕdĕnĕ zbarvenýma očima,
rozeklaným jazykem si olizoval koutky tlamy.
Bhíma se zastavil a hledĕl na hada, který vypadal jako krutý ničitel a svým
syčením jako by ho káral. Kdyţ se Bhíma přiblíţil, had se najednou
vymrštil a obtočil ho smyčkami svého tĕla. Bhíma cítil, ţe ztrácí sílu, a
navzdory veškerému silí se mu nepodařilo osvobodit. ačal se třást a na
nĕkolik minut ztratil vĕdomí.

Kdyţ se probral, zauvaţoval nad svou tísnivou situací. Co je to za tvora?

Jak se mu podařilo ho přemoci? Opĕt se pokusil vyprostit, ale zjistil, ţe se
nemůţe ani pohnout. Bylo zřejmé, ţe to není obyčejný had. Rozhodl se ho
zeptat, co je zač.

„Ó nejlepší z hadů, laskavĕ mi řekni, kdo jsi a co se mnou zamýšlíš udĕlat.

Jsem Bhímaséna, Pánduův syn a Dharmarádţův bratr. Holýma rukama
jsem v boji zabil nesčetnĕ lvů, tygrů, buvolů a slonů. Ani nebeštané se mi
nemohou postavit. Jak je tedy moţné, ţe se ti podařilo mĕ přemoci? Je
tvoje síla výsledkem nĕjakého umĕní či poţehnání?“

Hadův hlas znĕl váţnĕ: „Ó bojovníku mocných paţí, mám jiţ dlouho hlad.
Proto mĕ potkalo štĕstí, ţe jsi sem přišel. Ty musíš být ta potrava, kterou
mi předurčili bohové. Ted poslouchej. Povím ti, jak jsem přišel k hadímu
tĕlu.

Jmenuji se Nahuša a jsem vznešený mudrc. Kdyţ jsem dospĕl do nebe,

proklel mĕ riši Agastja a já poklesl na em v podobĕ hada. Jsi tedy mým
potomkem, ó hrdino, ale to mi nezabrání v tom, abych tĕ pozřel. Vše, co se
mi v poledne ocitne nadosah, at je to kráva, buvol nebo i človĕk, se stane
mojí potravou.

Agastja slíbil, ţe kaţdý, koho chytím, ztratí sílu. Nyní tĕ tedy přemohla
moc onoho mudrce. Také mi řekl, ţe se jeho kletby zbavím, aţ mi nĕkdo
zodpoví mé otázky o vztahu mezi duší a Nejvyšší bytostí.“

Bhíma pomyslel na Krišnu a řekl: „Ó mocný tvore, nejsem ani rozhnĕvaný,

ani si toto neštĕstí nedávám za vinu. Nĕkdy můţe človĕk ve své snaze
dosáhnout štĕstí uspĕt a jindy vyjde naprázdno. Výsledky ve svých rukou
určitĕ nemá, a proto by nemĕl nad svým neštĕstím naříkat. Kdo by kdy
mohl být mocnĕjší neţ osud? Osud je svrchovaný a všechno silí o hmotný
zisk je marné.“
Bhíma řekl, ţe netruchlí kvůli blíţící se smrti, ale je mu líto jeho bratrů a
matky. ávisejí na nĕm, a aţ zjistí, co se stalo, nepochybnĕ ztratí svou sílu
i chut do ţivota. A Durjódhana se bude radovat.

V táboře Pánduovců mezitím Judhišthira pozoroval zlá znamení. Šakali

vyli a nad hlavou mu krouţil dĕsivý pták vartika s jednou nohou, jedním
křídlem a jedním okem, který vydával strašlivé skřeky a dávil krev. Vítr
hrozivĕ vál a čtyři strany svĕta jako by byly v jednom plameni. Judhišthira
cítil, jak mu cuká v levém oku a paţi a buší mu srdce. Rozhlédl se po
ášramu, a kdyţ nevidĕl Bhímu, zeptal se Draupadí: „Kde je můj mocný
bratr?“

Draupadí odpovĕdĕla, ţe je pryč jiţ dlouho. Polekaný Judhišthira se

rozhodl, ţe ho půjde najít sám. Pokynul Ardţunovi, at střeţí Draupadí,
dvojčata i bráhmany, a začal Bhímu v lese hledat. Šel v jeho stopách a brzy
nalezl rozlámané stromy a zvířata, která Bhíma zabil. Vidĕl i pás keřů,
které vytrhal vzdušný vír způsobený Bhímovým tĕlem, kdyţ se lesem hnal
za zvĕří.

Judhišthira bĕţel, jak nejrychleji mohl, a brzy dorazil na nerovné místo,

kde Bhímovy stopy zdánlivĕ končily. emĕ tu byla suchá a kamenitá,
všude rostly trnité keře a trčely pahýly stromů. Korunami vysokých,
bezlistých stromů se prohánĕl silný vítr. Judhišthira začal šplhat po strmém
svahu na plošinu nad ním. Cítil, ţe bratr je nablízku, a stoupal po svahu
vzhůru. Netrvalo dlouho a dospĕl k hadí sluji. Tam u jejího vchodu nalezl
Bhímu ovinutého smyčkami hadího tĕla.

Kdyţ Judhišthira uvidĕl Bhímu v hadovĕ sevření, zeptal se: „Kdo je tento
nejlepší z hadů s tĕlem velkým jako hora? Jak ses dostal do jeho spárů, ó
synu Kuntí?“

„To je vznešený mudrc Nahuša v hadí podobĕ a chystá se mĕ pozřít, ó

ctihodný bratře.“

Judhišthira oslovil Nahušu: „Pust laskavĕ mého bratra, ó mocný.

Uspokojíme tĕ nĕjakou jinou potravou.“

Nahuša se nepatrnĕ pohnul. „Jako potravu jsem získal tohoto syna krále a
pustit ho nehodlám. Mĕl bys odtud odejít, nebo zítra sním tebe. Mudrc
Agastja mi dal poţehnání, ţe kaţdý, kdo mi přijde nadosah, se stane mojí
potravou. Ty jsi mi ted také nadosah. Dlouho jsem nejedl a tvého bratra se
nevzdám. A ţádné jiné jídlo ani nechci.“

Judhišthiru pohled na Bhímu v tak strastiplné situaci bolel, a proto se

hluboce zamyslel. Tato bytost není skutečný had, ale vznešený král a
předek Pánduovců. Judhišthira o Nahušovi mnohokrát slyšel. Vykonal
četné obĕti a stal se vládcem emĕ, neţ nakonec odešel na nebesa. Po tom,
co vystoupil do vyšších oblastí, musel být proklet, aby opĕt poklesl. Moţná
má ta kletba nĕjakou podmínku. Kdyby šlo Nahušu zbavit hadího tĕla, pak
by se mohlo podařit osvobodit i Bhímu.

„Ó hade, za jakých podmínek propustíš mého bratra?“

„Opojen pýchou z bohatství a moci jsem urazil bráhmany,“ odpovĕdĕl

Nahuša. „Proto mĕ Agastja proklel a já se ocitl v tomto ubohém postavení.
Mudrc mi však slíbil, ţe aţ najdu človĕka schopného odpovĕdĕt na moje
otázky týkající se duchovních námĕtů, budu osvobozen. To je tedy jediný
způsob, jak se tvůj bratr můţe dostat na svobodu. odpovĕz moje otázky, ó
bezhříšný, a osvobod jak Bhímu, tak i mĕ.“

„ eptej se na cokoliv chceš, ó hade. Pokusím se odpovĕdĕt co nejlépe.“

Judhišthiru pokaţdé potĕšilo, kdyţ mohl vést hovor o duchovních

námĕtech. Vyhnanství v lese mu poskytlo vítanou příleţitost naslouchat
mudrcům a vĕnovat se důkladnému studiu písem, aniţ by byl zatĕţován
státními záleţitostmi. Stal se takovým znalcem Véd, ţe témĕř nemĕl sobĕ
rovného. Ted Nahušovi pozornĕ naslouchal.

Had upřel na Judhišthiru své zké oči a řekl: „Jak můţeme rozpoznat
pravého bráhmanu, ó králi, a co je svrchovaným cílem poznání?“

„Bráhmana se vyznačuje čestností, čistotou, schopností odpouštĕt,

sebeovládáním, askezí, poznáním a zboţností. Svrchovaným cílem poznání
je Nejvyšší Brahman, jehoţ pozná ten, kdo překonal veškeré duality.“

„Vlastnosti, které jsi přisoudil bráhmanům, lze nalézt i u jiných tříd lidí,“
odpovĕdĕl pochybovačnĕ Nahuša, „a jak můţe nĕkdo ţít, aniţ by zakoušel
štĕstí a neštĕstí, základ veškeré duality?“

Judhišthira se usmál. Bylo zřejmé, ţe had jiţ mĕl značné poznání a zkoušel
ho. „Najdeme-li tyto vlastnosti u kteréhokoliv človĕka, pak by mĕl být bez
ohledu na svůj původ povaţován za bráhmanu. Štĕstí a neštĕstí ve vztahu k
hmotným předmĕtům je moţné překonat, zatímco ve vztahu k Nejvyššímu
je lze vnímat stále. Hmotné emoce jsou převrácené odrazy původních
duchovních pocitů.“

Nahuša byl s Judhišthirovou odpovĕdí spokojen a poţádal ho, aby ji dále

rozvedl. K čemu je dobré dĕlit společnost na třídy, kdyţ takové rozdĕlení
nic neznamená? Judhišthira vysvĕtlil, ţe vinou vzájemného promíchání
společenských tříd je obtíţné určit, do jaké kdo náleţí. Je to moţné jedinĕ
zkoumáním jeho skutečných vlastností. Společnost by mĕla být rozdĕlena
jen na tomto základĕ, nikoliv podle původu.

Nahuša řekl: „Ó králi, je vidĕt, ţe toho znáš hodnĕ. Jak bych tedy mohl
pozřít tvého bratra?“

Judhišthirovi bylo jasné, ţe Nahuša sám je vysoce učený. Koneckonců,

kdysi vládl emi a poté na radu mudrců vystoupil na nebesa. Napadlo ho,
ţe by stálo za to poloţit takové osobnosti také nĕkolik otázek. Postavil se
před Nahušu se sepjatýma rukama a řekl: „Domnívám se, ţe i ty jsi získal
vznešené vzdĕlání. Prosím, pouč mĕ, přeješ-li si. Jakými skutky lze
dosáhnout nebes?“

„Podle mého názoru, ó potomku Bharaty, je to moţné rozdáváním

milodarů bráhmanům, laskavostí v řeči, pravdomluvností a vyvarováním se
závisti vůči všem ţivým bytostem.“

„Co z toho povaţuješ za nejlepší a v čem spočívá nezávidĕní?“

„Kaţdou z tĕchto činností lze povaţovat za vyšší či niţší podle okolností.

Proto musíme poznat konečný cíl ţivota, abychom vĕdĕli, jak jednat za
všech okolností správnĕ. To jsi jiţ vysvĕtlil, ó králi. Všechny činy a
poznání by mĕly smĕřovat k dosaţení Nejvyššího.

Opak závisti je přát si neustále dobro a zdokonalení všech ţivých bytostí

namísto jejich vykořistování pro vlastní potĕšení. vlášt by mĕl človĕk přát
ostatním duchovní pokrok a pomáhat jim v jeho dosaţení.“

„Jak duše přijímá hmotné tĕlo, ó Nahušo?“

„Duše, neboli átmá, získává tĕla podle svého vlastního chování. Proto se
ţivot za ţivotem převtĕluje, pohánĕna svými hříšnými a zboţnými činy.
Nĕkdy odchází na nebesa a jindy má tĕlo zvířete. Konečné osvobození
dosáhne, kdyţ pozná Brahman, nejvyšší absolutno.“

Judhišthira přikývl. Hadovy odpovĕdi souhlasily s tím, co se naučil od

mudrců. Nahuša mĕl očividnĕ hluboké duchovní vĕdomí. Jak se tedy stal
hadem?

Nahuša odpovĕdĕl: „Díky obĕtem a askezi jsem získal takovou moc, ţe

jsem jezdil po nebesích na zlatém kočáře. Stal jsem se vládcem celé emĕ,
a dokonce i gandharvové, jakšové, rákšasové a všichni obyvatelé tří svĕtů
včetnĕ mudrců mi platili danĕ. Moje moc byla taková, ţe jsem mohl
pouhým pohledem kohokoliv připravit o sílu. Potom jsem ale podlehl pýše
a ztratil zdravý rozum. Moje poznání zahalila nevĕdomost zrozená z
pýchy. Přikázal jsem mudrcům, at se nechají zapřáhnout do mého kočáru, a
tak jsem je urazil.

Jednoho dne jsem se na nebesích dotkl nohou mudrce Agastji, který mĕ

proklel. Následkem toho jsem spadl na em a moje tĕlo se zmĕnilo v hadí.

V souladu s Agastjovými slovy jsi mĕ však ted této kletby zbavil.

Rozhovor s tebou znovu probudil moje poznání. Nyní si uvĕdomuji, ţe můj
skutečný zájem spočívá v rozvoji bráhmanských vlastností a duchovního
poznání, a nikoliv v hmotném postavení či bohatství.“

Nahuša Bhímu pustil a hadí tĕlo okamţitĕ skonalo. Oba bratři vidĕli, jak z
nĕho vystoupila zářící nebeská postava se zlatými ozdobami a překrásnými
girlandami. Poklonila se Pánduovcům, pak se vznesla do nebe a zmizela.

Judhišthira a Bhíma se vrátili do ášramu a vyprávĕli ostatním, co se jim

přihodilo. Kdyţ Judhišthira domluvil, bráhmanové pokárali nyní
sklíčeného Bhímu za nerozváţnost, s jakou se k hadovi přiblíţil, a varovali
ho, at se příštĕ uţ tak pošetile nechová.

***

Nĕkolik dní po jejich příchodu do Višakajapy nastalo období deštů.

Pánduovci rozbili na vyvýšeném místĕ tábor a dívali se, jak padající déšt
zaplavuje zemi. Slunce jiţ nebylo vidĕt. Blesky ozařovaly les a po zemi se
hnaly proudy zpĕnĕné vody a jejich hučení připomínalo svištĕní mračen
šípů. Všichni lesní tvorové se začali radovat a dovádĕli v lesích nasáklých
deštĕm.
Období deštů postupnĕ přešlo v podzim. Mraky se rozptýlily a obloha jen
zářila. Dny byly teplé a noci chladné. Pánduovci pozorovali osvĕţenou
lesní přírodu a usoudili, ţe nastal příznivý čas — posvátný mĕsíc
Kárttika — k návratu do Kámjaky.

a pár dní po jejich příchodu je přijeli navštívit Krišna se Satjabhámou.

Krišna se o jejich návratu do Kámjaky dozvĕdĕl díky své nepochopitelné
moci.

Kdyţ Pánduovci spatřili svého přítele, byli bez sebe nadšením a s očima
plnýma slz vstali, aby Ho přivítali. Krišna sestoupil ze svého kočáru a
poklonil se u Judhišthirových a Bhímových nohou a také u nohou Dhaumji
a bráhmanů, objal se s Ardţunou a přijal poklony dvojčat. Satjabhámá
objala Draupadí, a kdyţ se svým manţelem pohodlnĕ sedĕli mezi
Pánduovci, začali spolu všichni rozmlouvat.

Ardţuna vyprávĕl Krišnovi vše, co proţil od jejich posledního setkání.

Potom se zeptal na blaho Krišny a své rodiny, zvláštĕ Subhadry a syna
Abhimanjua. Krišna ho ujistil, ţe je vše v pořádku. Pak se obrátil k
Judhišthirovi se slovy: „Ó králi, moudří prohlašují spravedlnost za
nadřazenou dobývání království a říkají, ţe pro rozvoj spravedlnosti je
nutná askeze. Svoje povinnosti jsi vykonával tak, jak jsi mĕl, jsi vĕrný
pravdĕ, a tak jsi dobyl tohoto i příštího svĕta. Nelpíš na smyslových
poţitcích ani nejednáš sobecky. Přestoţe jsi dobyl bohatá království a ţil v
přepychu, neupustil jsi od rozdávání milodarů, pravdomluvnosti, askeze,
zboţnosti, odpouštĕní a trpĕlivosti.“

Judhišthira sklonil skromnĕ hlavu a Krišna pokračoval: „Kdo jiný neţ ty, ó
Dharmarádţo, by dokázal snášet násilí spáchané na Draupadí, které bylo v
tak příkrém rozporu s ctností? O tom, ţe své království získáš v pravý čas
zpĕt, nemůţe být pochyb. Aţ naplníš svůj slib a uplyne třináct let, udĕláme
vše, co bude v našich silách, abychom Kuruovce potrestali.“

Krišna promluvil laskavĕ k Draupadí. ekl jí, ţe jen díky přízni osudu
získala za manţele tak ctnostné muţe. Sdĕlil jí novinky o jejích synech,
kteří ţili v Drupadovĕ království a také strávili nĕjaký čas ve Dvárace.
Subhadrá je tam zahrnula svojí mateřskou láskou a Krišnův syn Pradjumna
je cvičil v umĕní boje.

Kdyţ se Krišna odmlčel, Judhišthira řekl: „Ó Kéšavo, není pochyb o tom,

ţe jsi naším svrchovaným točištĕm. Jsme neustále pod Tvojí ochranou.
Aţ přijde čas, bezpochyby udĕláš vše pro to, abys nám naše království
vrátil.“

Krátce nato pak uvidĕli přicházet rišiho Márkandéju. Tento nesmrtelný

mudrc, který vypadal jako šestnáctiletý mladík, se usmíval, na sobĕ mĕl jen
bederní roušku a v ruce drţel nádobu na vodu. Pánduovci, Krišna a všichni
bráhmanové povstali, aby mu vzdali ctu, a potom mu nabídli čestné
sedadlo. Uctili ho arghjou, sladkou vodou a lesními plody. Krišna pak řekl:
„My všichni si přejeme slyšet tvoje nejznamenitĕjší slova. Vyprávĕj nám
laskavĕ starobylé příbĕhy o ctnostných králích a mudrcích plné mravních a
duchovních pokynů.“

V tom okamţiku se objevil také Nárada a všichni ho přivítali. I on si přál

naslouchat Márkandéjovi v Krišnovĕ přítomnosti. Tyto dvĕ osobnosti
sedící mezi Pánduovci a mnoţstvím bráhmanů připomínaly Slunce a Mĕsíc
mezi planetami. Kaţdý čekal, aţ Márkandéja promluví. Všichni vĕdĕli, ţe
mudrc ţije jiţ od počátku hmotného stvoření, a je proto obeznámen s
nesčetnými příbĕhy o vznešených mudrcích a králích. Osobnĕ ho učil
Nejvyšší Pán Nárájan, a proto rozumĕl i hlubokým duchovním otázkám.

Judhišthira se zeptal: „Prosím, řekni mi, ó vysoce učený, jak človĕk

získává výsledky svých činů. Jsem zmaten, kdyţ vidím, ţe jsem přišel o
své království, zatímco Dhritaráštrovým hříšným synům se daří dobře.
Obdrţí človĕk výsledky svých činů bĕhem téhoţ ţivota, nebo ho potkají aţ
v dalším bytí? Jak človĕka následují výsledky jeho činů po smrti? Kde
spočívají, kdyţ opustí své tĕlo?“

Márkandéja chvíli mlčel a pohledem přelétl dav lidí shromáţdĕných na

lesní mýtinĕ. Vypadalo to, jako by Judhišthira byl stále v Indraprastĕ a
sedĕl ve své snĕmovní síni. Mudrc zvedl pravou ruku a odpovĕdĕl:
„Vtĕlená duše putuje z jednoho ţivota do druhého, coţ je výsledkem jejích
dobrých a špatných činů. Dokud se duše nachází v tomto svĕtĕ a snaţí si
uţívat smyslů, nikdy se tĕla nezbaví. V prvé řadĕ ji pokrývá jemnohmotné
tĕlo sloţené z mysli, inteligence a falešného ega. Jemnohmotné tĕlo v sobĕ
nese vzpomínky na všechno, co kdy duše zaţila, a podle toho přijímá různé
hrubohmotné podoby. To vše řídí Jamarádţa, který má přehled o kaţdé
duši v tomto hmotném svĕtĕ. Je zmocnĕn vševĕdoucí Nejvyšší Duší, jeţ
sídlí v srdci kaţdé ţivé bytosti. Jamarádţa tak udílí všem bytostem to, co
jim náleţí, a nikdy se v tomto ohledu nezmýlí.“
Márkandéja na chvíli přerušil tok své řeči, aby posluchačům umoţnil jeho
slova strávit. „Nĕkteří lidé si uţívají v tomto ţivotĕ, ale v příštím uţ ne,
nĕkteří v příštím, ale ne v tomto, a jiní v obou. A nĕkteří lidé si neuţívají
ani v tomto, ani v příštím ţivotĕ.

Bohatý človĕk, který tráví tento ţivot jen v radovánkách, bude v příštím
ţivotĕ trpĕt. Asketa, který se zříká rozkoše v tomto ţivotĕ, si bude v
příštím uţívat. Ti, kteří vstoupí do manţelství a ţijí jako hospodáři,
provádĕjí obĕti a rozdávají milodary, si uţívají jak v tomto, tak i v příštím
ţivotĕ. Ale pošetilý človĕk, který nenásleduje ţádné pokyny písem, ţivot
za ţivotem neustále trpí.

Co se týče vás bratrů, jste ctnostní a narodili jste se jen proto, abyste
uskutečnili zámĕry bohů. Jste vznešení oddaní Nejvyššího Pána, a
karmické reakce vás proto ovlivnit nemohou. Vaše zdánlivé nezdary
povedou nakonec k vaší vĕčné slávĕ a štĕstí. ískáte slávu ve svĕtĕ lidí a
na konci ţivota dospĕjete do nejvyššího sídla.“

Judhišthira se nad mudrcovou odpovĕdí zamyslel a potom se zeptal: „Ó

učený mudrci, naše ţivoty v tomto svĕtĕ jsou zasvĕceny sluţbĕ
bráhmanům. Pokud je ti libo, povĕz nám laskavĕ o vznešenosti a slávĕ
bráhmany.“

Riši nato vyprávĕl mnoţství starobylých příbĕhů, při nichţ jeho posluchači
ţasem ani nedutali. Popsal také stvoření vesmíru, které osobnĕ zaţil,
povahu zkázy, ke které dochází na konci kaţdého Brahmova dne, období
dlouhého milióny let. Vylíčil, jak se vznášel ve vodách příčin, z nichţ
povstává stvoření, kdyţ stoupaly a zaplavily niţší a střední planety.
Koncem této potopy spatřil zázračné dítĕ leţící na listu banyánu.

„Uţasl jsem. Nemohl jsem pochopit, jak mohlo to dítĕ přeţít, kdyţ celý
vesmír podlehl zničení. Chlapec zářil a Jeho tvář byla krásná jako Mĕsíc.
Oči připomínaly plnĕ rozkvetlé lotosy a tĕlo mĕlo načernalou barvu. Leţel
tam, smál se a cucal si palec u nohy. Potom jsem na Jeho hrudi spatřil znak
šrívatsa a pomyslel si, ţe to musí být Višnu, i kdyţ jsem si nemohl být jist.
Kdyţ jsem se k Nĕmu přiblíţil, řekl mi: ,Mé dítĕ, vím, ţe si touţíš
odpočinout. Ó Márkandéjo, vstup do Mého tĕla a na chvíli si odpočiň.
Jsem s tebou spokojen.

Kdyţ mĕ chlapec oslovil, ztratil jsem ponĕtí o své totoţnosti a zapomnĕl na

svá hmotná označení. Otevřel sta a já cítil, jak jsem do nich vtahován.
Najednou jsem vstoupil do Jeho břicha, kde jsem spatřil celou emi se
všemi jejími mĕsty a královstvími. Nĕjakou dobu jsem se toulal kolem a
vidĕl všechna známá místa, včetnĕ Gangy a jejích přítoků, Himálaje a lesů,
v nichţ jsem se vĕnoval askezi. Vidĕl jsem také rod nebeštanů vedený
Indrou, jakoţ i rody kšatrijů, vaišjů a š drů.

Přestoţe jsem se dlouho bez cíle toulal tĕlem toho chlapce, nikdy jsem
nenašel Jeho hranice. Byl jsem zmaten a začal myšlenkami a slovy uctívat
Nejvyššího Pána. Najednou jsem si uvĕdomil, ţe opĕt vystupuji z Jeho tĕla
ven, a znovu jsem Ho spatřil leţet na banyánovém listĕ. Uctíval jsem tu
nezmĕrnĕ mocnou bytost, která spolkla celý vesmír, a poloţil hlavu na Její
nohy. Zeptal jsem se, kdo je a co zamýšlí. Proč tam leţí a má ve svém tĕle
vesmír?

Dítĕ promluvilo takovým způsobem, ţe se všechen můj hmotný klam

naprosto rozptýlil. eklo, ţe je původní Nejvyšší Osoba, z níţ vše pochází
a do níţ se na konci vše vrací. Kdyţ jsem Ho slyšel popisovat svou vlastní
slávu, uţasl jsem. Je znám jako Višnu, Nárájan a Hari, ale má nekonečnĕ
mnoho dalších jmen. Tato vševĕdoucí osobnost mi potom řekla, ţe bych
mĕl zůstat v Jejím tĕle, dokud se Brahmá opĕt neprobudí a nestvoří znovu
vesmír. mizel mi před očima a já jsem zjistil, ţe se opĕt nalézám v
rozmanitém stvoření, které jsem v Nĕm spatřil.“

Márkandéja přestal vyprávĕt a pohlédl na Krišnu. „Králi Judhišthiro, ten

chlapec s lotosovýma očima, kterého jsem vidĕl na konci stvoření, se nyní
zjevil jako Krišna a stal se tvým příbuzným a přítelem. Nepochybuj o tom,
ţe je to odvĕká Nejvyšší Osoba, nepochopitelný Hari a původní Osobnost
Boţství. Poţehnal mi, ţe moje pamĕt nikdy neselţe a zemřu jen tehdy, aţ
si to budu přát. Kdyţ tu vidím Krišnu sedĕt ve ţlutém hedvábném odĕvu,
vzpomínám na toho chlapce. Nepochybuj o tom, ţe to byl On, koho jsem
vidĕl ve vodách zpustošení. Ó hrdino mezi lidmi, celé toto stvoření spočívá
v Nĕm, tak jako vzduch spočívá v éteru. Přijmi točištĕ u Krišny, nebot
nikdo vyšší neţ On neexistuje.“

Pánduovci se po vyslechnutí mudrcových slov Krišnovi poklonili. Krišna

se vlídnĕ usmál a promluvil k nim konejšivými slovy. Pohlédl také s
láskou na Márkandéju, který Mu láskyplný pohled oplatil.

Judhišthira potom Márkandéju poţádal, at jim vyloţí budoucnost. Blíţila

se Kali-juga, nejtemnĕjší z vĕků, a Judhišthira chtĕl vĕdĕt, co se v té dobĕ
stane se svĕtem. Márkandéja mu podrobnĕ vylíčil, jak bude vše postupnĕ
podléhat stále vĕtšímu padku. Lidé se stanou bezboţnými, a tak je bude
suţovat neštĕstí. Vĕk vyvrcholí zjevením avatára Kalkiho, který ve svĕtĕ
obnoví řád a nastolí Satja-jugu, zlatý vĕk.

Judhišthira a Márkandéja rozmlouvali celé hodiny a posluchači bedlivĕ

naslouchali Márkandéjovým podrobným odpovĕdím, plným popisů
různých králů, mudrců a nebeštanů, kteří ţili v průbĕhu vĕků. Teprve večer
přestal Judhišthira klást otázky a společnĕ se svými bratry Márkandéju
uctil. Potom se riši rozloučil a odešel. Tou dobou odešel i Nárada a
vystoupal vzhůru na nebeské cesty.

Kdyţ byl Márkandéja pryč, Krišna ještĕ krátce pohovořil s Pánduovci.

Satjabhámá vyuţila příleţitosti promluvit si s Draupadí a zeptat se jí, čím
to je, ţe se jí daří obslouţit a uspokojit pĕt manţelů. Krišnova ţena se
chtĕla poučit od paňčálské princezny, jeţ byla proslulá svojí cudností a
ţenskými dovednostmi, aby tak mohla zlepšit svoji vlastní sluţbu
Krišnovi. Draupadí jí tedy podrobnĕ popsala mnoho způsobů, jimiţ svým
manţelům slouţí.

Draupadí řekla: „Vzdala jsem se marnivosti, překonala touhu a hnĕv a

pozornĕ slouţím svým manţelům společnĕ s jejich dalšími manţelkami.
Svoje sluţebné postavení nepovaţuji za podřadné a oddaností omezuji
svoji ţárlivost. Nekoupu se, nechodím spát ani nejím dříve neţ moji
manţelé, a dokonce ani dříve neţ naši sluţebníci a stoupenci. Nikdy
nedovolím mysli spočinout na jiném muţi či jakémkoliv nebeštanovi. Moje
srdce nikdy neopouští moje manţele. Kdyţ je spatřím, ihned vstanu a
přivítám je nabídnutím sedadla a vody. Naše obydlí udrţuji trvale čisté a
provonĕné a všechno domácí náčiní a jídlo je v dokonalém pořádku.“

Satjabhámá, Krišnova oblíbená ţena, pozornĕ naslouchala. Draupadí

vylíčila, jak se neraduje z ničeho, z čeho by nemĕli radost její manţelé, a
také nedĕlá nic, s čím by nesouhlasili. Kdyţ odejdou, odloţí své ozdoby a
líčidla a vĕnuje se askezi. Kdyţ provádĕjí obĕti a další náboţenské
praktiky, vţdy se jim snaţí pomáhat.

„Vstávám z postele jako první a jako poslední uléhám. Neustále pozornĕ

plním svoje povinnosti a nikdy nepodléhám lenosti. Podle mého názoru je
sluţba manţelovi vĕčnou ctností ţen. Manţel je pro manţelku bohem a
jediným točištĕm. Sluţbou jemu tĕší dokonce i samotného Nejvyššího
Pána, a dosáhne tak nejvyššího sídla.“
Kdyţ Draupadí domluvila, Satjabhámá ji objala. Slyšela, jak ji Krišna volá,
a tak se rozloučila a slíbila, ţe aţ Pánduovci získají zpĕt svoje království,
přijede do Indraprasthy.

Krišna se rozloučil s Pánduovci a připravil se k odjezdu. Nasedl se

Satjabhámou na kočár, do nĕhoţ byli zapřaţeni Šaibja a Sugríva. Kdyţ
před sebou uvidĕl Draupadí tak pokornĕ stát, řekl: „Ó Draupadí, neboj se.
Nebude to trvat dlouho a staneš se manţelkou králů — aţ tvoji manţelé
rozdrtí své nepřátele a získají emi zpĕt. Ó tmavooká krásko, ţeny jako ty,
se všemi příznivými tĕlesnými znaky, nemohou nikdy trpĕt dlouho.
Kuruovci brzy sklidí plody hříchů, kterých se vůči tobĕ dopustili. Aţ
budou zničeni, uvidíš jejich ţeny, jak si zoufají stejnĕ, jako sis při odchodu
z Hastinápuru zoufala ty.“

Krišna ještĕ jednou Draupadí ujistil, ţe jejím pĕti synům se daří dobře a ţe
je brzy uvidí jako dospĕlé a mocné hrdiny. Potom Krišna pozdravil
Pánduovce, poklonil se bráhmanům, pobídl konĕ a vyjel z lesa.

Kapitola 31: BOJ S GANDHARVY

Počátkem dvanáctého, předposledního, roku vyhnanství se u Pánduovců
zastavil na návštĕvĕ bráhmana cestující do Hastinápuru. Strávil s nimi
nĕkolik dnů a pak pokračoval v cestĕ do mĕsta, kde ho přivítal
Dhritaráštra. Starý král si neustále dĕlal o Pánduovce starosti a chtĕl se o
nich od bráhmany nĕco dozvĕdĕt. Kdyţ slyšel, jak jsou jejich tĕla kvůli
skrovné potravĕ a neustálému vystavení vlivům počasí na kost pohublá,
cítil bolest. vláštĕ ho rozrušila zpráva o tom, jak je nyní Draupadí bledá a
vyzáblá, a nepokrytĕ před svými ministry bĕdoval.

Dhritaráštra vĕdĕl, ţe příčinou utrpení Pánduovců je on sám, a proto

naříkal: „Bĕda, jak je moţné, ţe Judhišthira, který nemá na emi nepřátel,
ted ţije v odlehlém lese a spí na chladné zemi? Jak dokáţe vţdy
rozhnĕvaný Bhíma snášet pohled na Draupadí oblečenou v kůře a leţící na
zemi? Jistĕ se ovládá jen z oddanosti ke svému staršímu bratrovi. A kdyţ
Ardţuna vidí Draupadí a dvojčata tolik trpĕt, jeho dech musí být horký
jako dech rozzuřeného hada. Nikdo z tĕch hrdinů ani jejich manţelka by
nemĕli takto trpĕt. Durjódhanova krutá slova při hře v kostky je musí pálit
dnem i nocí a dokáţi si představit, jak Bhímův vztek den ode dne roste
jako oheň ţivený ghí.“
Dhritaráštrova sklíčená slova se dunivĕ rozléhala snĕmovní síní. Vidura a
Bhíšma sedĕli poblíţ, ale zachovávali mlčení. Král pokračoval: „Bĕda,
moji synové spolu se Šakunim a Karnou vidĕli jen med v korunĕ stromu,
ale hrozící pád si neuvĕdomili. Okradením Pánduovců spáchali hřích. A já
rovnĕţ, nebot jsem jim to dovolil. Není pochyb o tom, ţe Kuruovci budou
brzy zničeni. Snad všechny tyto události předem zařídil všemocný,
nepřemoţitelný osud. Človĕk na popud vlastního neviditelného osudu
jedná způsobem, jehoţ pozdĕji lituje. Proto mi ted nezbývá neţ bĕdovat
nad tím, co je nevyhnutelné. Poté, co jsem slyšel, ţe se Ardţuna odebral ve
vlastním tĕle na nebesa a obdrţel nebeské zbranĕ, co mohu čekat, ţe moje
syny potká?“

Dhritaráštrův hlas přehlušily vzlyky. Král zvedl ruku a shromáţdĕní

rozpustil. Šakuni opustil síň a šel si ihned promluvit s Durjódhanou. Našel
ho sedĕt ve společnosti Karny. Tři přátelé, konečnĕ zbaveni Pánduovců, si
minulých dvanáct let uţívali. Ačkoliv na trůnu sedĕl jeho otec, skutečným
vládcem byl Durjódhana. To on se staral o všechny státní záleţitosti.
Dhritaráštra trávil vĕtšinu času o samotĕ, kde litoval svého jednání vůči
Pánduovcům. Durjódhana zatím vytrvale posiloval svoji moc vytvářením
diplomatických spojenectví po celém svĕtĕ. Na návrat Pánduovců z
vyhnanství byl připraven. Ovšem, pokud se vůbec vrátí.

Kdyţ do místnosti vešel jeho strýc, kuruovský princ sepjal ruce a lehce se
uklonil. Šakuni se posadil a řekl: „Ó vládce lidí, uţíváš si vlády nad emí
poté, co jsi díky vlastním schopnostem poslal Pánduovce do vyhnanství.
Není nikoho, kdo by se ti mohl postavit. Blahobyt, ze kterého se kdysi
radoval Judhišthira, je ted tvůj. Obrovské bohatství, které bývalo příčinou
tvého zármutku, je nyní tvým štĕstím. Všeho jsi dosáhl jen svou chytrostí.
Všichni králové svĕta jsou ti podřízeni a oslavuje tĕ bezpočet bráhmanů.“

Šakuni se zlehka usmál, kdyţ vidĕl, jak Durjódhana se zalíbením

naslouchá vlastní chvále. Přitiskl k sobĕ špičky svých prstů a pokračoval:
„Proč nenavštívit Pánduovce, kteří nikdy nepřijali tvoji vládu? V
doprovodu Kuruovců jako Jamarádţa obklopený rudry tam jdi a znič
Pánduovce pohledem na tvoji slávu. Blahobyt, který vidí přítel i nepřítel, je
skutečný blahobyt. At tĕ doprovázejí manţelky Kuruovců ve svých
nejlepších šatech a vidí Draupadí oblečenou v kůře. Jaké vĕtší štĕstí bys
mohl zaţít?“

Karna se smíchem souhlasil, ale Durjódhana vypadal zádumčivĕ. „Nejsem

si jist. Nemyslím si, ţe mi otec dovolí jít k Dvaitavanu. Moje zámĕry by
mu byly příliš zřejmé. Ten stařec se rmoutí nad tím, čeho jsme dosáhli, a
myslí si, ţe díky své askezi jsou ted Pánduovci mocnĕjší neţ my.“

Kdyţ Durjódhana pomyslel na Pánduovce v lese, po tváři mu přelétl

smĕv. Bylo by jistĕ příjemné pokochat se pohledem na jejich chudobu a
utrpení a vystavovat přitom na odiv vlastní bohatství. Jeho zlomyslnost
postupnĕ převáţila nad pochybami.

„Přesto se tvůj návrh tĕší mojí přízni, ó hrdino. Co by mohlo být vĕtší
rozkoší neţ vidĕt Pánduovce topící se v neštĕstí? Moţná se nám podaří
vymyslet způsob, jak přesvĕdčit krále, aby nám dovolil jít. Kdyby mĕ
Dharmarádţa, Ardţuna, a zvláštĕ Bhíma spatřili ozdobeného jejich
bohatstvím, dosáhl bych cíle svého ţivota.“

Tři Kuruovci se shodli, ţe musí nalézt nĕjaký vhodný důvod proč jít.
Přemítaje o tomto problému odešel kaţdý z nich do svého sídla. Příští ráno
řekl Karna Durjódhanovi: „Ó králi, myslím, ţe mám plán, který uspĕje.
Dozvĕdĕl jsem se, ţe naše stáda krav se právĕ pasou u Dvaitavanu. Je třeba
je zkontrolovat a spočítat a vţdy je správné, kdyţ na to dohlédnou
kšatrijové. Pokud řekneš otci, ţe se chceš tohoto kolu zhostit, určitĕ ti dá
svolení.“

Bĕhem jejich rozhovoru přišel Šakuni s tím, ţe totéţ napadlo i jeho. Byli si
jisti, ţe to je dokonalá záminka, a proto se smáli a vzájemnĕ si potřásali
rukama. Rozhodli se jít za králem.

Kdyţ předstoupili před Dhritaráštru, otázali se na jeho blaho a on jim na

oplátku poţehnal laskavými slovy. Kdyţ tam spolu tak sedĕli, přišel
pastevec, kterého Durjódhana předem poučil, a promluvil k Dhritaráštrovi
o jeho kravách. Karna vyuţil této příleţitosti a řekl: „Ó králi, dobytek se
ted pase v jednom nádherném lese a nadešel čas značkování telat. Pro
tvého syna je to také nejlepší období k lovu. Proč ho nepošleš ke
Dvaitavanu, aby zkontroloval dobytek? Šakuni a já ho tam doprovodíme.“

Král vypadal nerozhodnĕ: „Ó dítĕ, ačkoliv lov a dohled nad dobytkem se

pro vládce hodí, jedna vĕc mi dĕlá starost. Nĕkde v té oblasti prý ţijí
Pánduovci, a proto si myslím, ţe byste tam nemĕli chodit. Porazili jste je
nečestným způsobem a kvůli tomu ţijí ve vyhnanství v lese. Přestoţe se
Dharmarádţa nikdy nerozzlobí, nelze totéţ říci o Bhímovi. A Draupadí je
záře sama — obdařena velkými zásluhami z askeze je schopná vás zničit
svojí kletbou. Ve své pýše a pošetilosti ji nepochybnĕ urazíte a ona vás
spálí na popel.“

Dhritaráštra pokračoval a jeho srdce ţhnulo, jak si znovu vzpomnĕl na

Pánduovy syny a jejich cudnou manţelku. „Moţná vás sami Pánduovci
stráví ohnĕm svých zbraní. A pokud jim chcete způsobit jmu na základĕ
svojí početní převahy, bylo by to také nesprávné — a já vím, ţe
nemůţete nikdy uspĕt. Mocný Ardţuna se vrátil z nebes a nyní vlastní
všechny nebeské zbranĕ. I bez nich dokázal dobýt celou emi. Proč by vás
tedy nemĕl všechny zabít? Navrhuji, abyste tam místo vás vyslali nĕjaké
spolehlivé muţe. Nechte vĕci tak, jak jsou, a nerušte Pánduovce, kteří se
podobají spícím lvům.“

Šakuni se podrbal na bradĕ. „Ó potomku Bharaty, nejstarší z Pánduovců je

oddán ctnosti, a dokud plní svůj slib v lese, nemůţe nám uškodit. Jeho
bratři ho poslouchají a budou ho následovat. Ani my si nepřejeme vidĕt
Pánduovce — vůbec za nimi nepůjdeme. naší strany se nemusíš obávat
ţádných nepřístojností.“

Krále Šakuniho slova příliš nepřesvĕdčila. Kdyţ ale stále opakovali svou
ţádost, nakonec k Durjódhanovĕ cestĕ svolil. Princ rychle shromáţdil
velký oddíl muţů a se všemi svými bratry a tisíci ţen se brzy vydal do lesa.
Doprovázelo je osm tisíc kočárů, třicet tisíc slonů, devĕt tisíc koní a mnoho
tisíc pĕšáků. Následovali je povozy, stánky, altánky, obchodníci, zpĕváci a
lovci. Kdyţ se dal průvod do pohybu, znĕlo to jako temné burácení vĕtrů v
období deštů.

Poté, co Durjódhana dorazil k Dvaitavanu, utábořil se asi šest kilometrů od

jezera. Členové jeho početné druţiny mu postavili dům obklopený
ovocnými stromy poblíţ vydatného zdroje vody. Další domy postavili pro
Karnu, Šakuniho a Durjódhanovy bratry.

Potom se Durjódhana vydal obhlédnout velké stádo dobytka. Prohlíţel dy

zvířat a dohlíţel na pastevce, kteří je počítali a značkovali. Kdyţ byla
všechna práce hotova, kuruovský princ se radostnĕ procházel krajem a
uţíval si se svými přáteli a ţenami. Jeho druţina se po libosti potulovala
lesem, jako nebeštané uţívající si v hájích Nandana. Pastevci, jeţ umĕli
dobře zpívat a tančit, bavili své královské hosty, kteří jim na oplátku
rozdávali prvotřídní jídlo a pití.
Kdyţ se Durjódhana pobavil, rozhodl se jít na lov. Pohyboval se po lese v
doprovodu svých následovníků a zabíjel stovky zubrů, buvolů, kanců,
jelenů, medvĕdů a jaků. Lov mu dal příleţitost spatřit krásné lesní oblasti,
jimiţ se rozléhal sladký křik pávů a které byly plné včel opojených medem
omamnĕ vonících kvĕtů. Princ projíţdĕl lesem jako Indra v doprovodu
bohů a postupnĕ dorazil ke Dvaitavanu.

Na protĕjším břehu jezera provádĕl Judhišthira obĕt zvanou rádţariši.

Sedĕl s Draupadí po boku a podle pokynů bráhmanů vkládal do
posvátného ohnĕ obĕtiny. Durjódhana, touţící předvést Pánduovcům svoje
bohatství, přikázal svým lidem postavit podél břehu jezera domy slouţící k
odpočinku. Ti se ihned vydali k jezeru, aby vyhledali vhodné místo, ale
kdyţ se přiblíţili ke břehu, zaslechli hlas, který zvolal: „Stůjte! Kdo jste a
proč jste sem přišli? Vĕzte, ţe jsem Čitraséna, král gandharvů. Toto jezero
i s okolními lesy patří mnĕ.“

Durjódhanovi vojáci se rozhlédli a spatřili gandharvu obklopeného dalšími

nebeštany a apsarami. Uţíval si radovánek v jezeře a vojákům řekl, aby se
vrátili, odkud přišli.

Vojáci se vrátili k Durjódhanovi a podali mu o tom zprávu. Nato

Durjódhana povĕřil velký počet svých nejmocnĕjších velitelů, aby
gandharvy i s jejich stoupenci z jezera vyhnali. Velitelé předstoupili před
Čitrasénu a řekli mu: „Mocný Dhritaráštrův syn, král Durjódhana, se sem
přišel pobavit. Proto byste mĕli toto místo okamţitĕ opustit.“

Gandharvové se jim však vysmáli. Čitrasénova odpovĕd znĕla nevybíravĕ:

„Váš zlotřilý Durjódhana postrádá zdravý rozum. Jak jinak by ho mohlo
napadnout poroučet nám, obyvatelům nebes? Nejsme jeho sluţebníci. ato
vy jste hlupáci, kdyţ přicházíte s takovým poselstvím, a koledujete si tak o
svou vlastní smrt. Vratte se tam, odkud jste přišli, nebo se ještĕ dnes
ocitnete v sídle Jamarádţi.“

Vojáci se opĕt vrátili k Durjódhanovi a řekli mu, ţe jestli chce jezero pro
sebe, bude muset s gandharvy bojovat. V Durjódhanovi vzkypĕl hnĕv. Jak
se mu vůbec nĕkdo můţe opováţit vzdorovat? On je vládcem emĕ a tĕm
gandharvům dá za vyučenou. Vykřikl tedy na své muţe sečné rozkazy:
„Jdĕte a potrestejte ty darebáky, kteří mĕ tak urazili. Nestrpĕl bych, ani
kdyby se tam bavil sám Indra s nebeštany.“
Durjódhanovi velitelé vĕdĕli, ţe gandharvové jsou obávanými bojovníky, a
proto se vrátili k jezeru s tisíci tĕţce vyzbrojených vojáků. Lesem se
rozléhaly jejich hlasité výkřiky a při svém postupu drtili vše, co jim přišlo
do cesty.

Gandharvové jim opĕt zakázali přiblíţit se k jezeru, ale vojáci je

neuposlechli a přišli ke břehu s tasenými zbranĕmi. Rozzuřený Čitraséna
vydal příkaz svým stoupencům: „Potrestejte ty zlotřilé darebáky!“

Proti Durjódhanovým muţům vyrazily tisíce gandharvů. Vojáci zpanikařili

a rozprchli se. Pouze jediný bojovník neustoupil — Karna. Svými šípy
gandharvy zastavil a se svou příslovečnou lehkostí ruky sráţel nepřátele po
stovkách. Utínal jim hlavy a dy a postupnĕ zatlačil armádu gandharvů na
stup.

Ti se však přeskupili a vrátili se v ještĕ vĕtším počtu. S tův syn zuřivĕ

bojoval a zemi brzy pokryla tĕla zabitých gandharvů.

Durjódhana, Dušásana a další bratři zaslechli ryk boje a spĕchali Karnovi

na pomoc. Rachot kol jejich kočárů ţenoucích se do boje připomínal řev
Garudy. Rozpoutal se strašlivý zápas, v nĕmţ byli bojovníci gandharvů
postupnĕ přemoţeni. Ustoupili zpĕt k Čitrasénovi a Kuruovci vyrazili
hlasitý vítĕzný pokřik.

Kdyţ král gandharvů spatřil svoje vojsko tak zbídačené, nasedl na kočár a
vyrazil proti Kuruovcům. Ovládal všechny způsoby boje a pouţíval
mystické zbranĕ. Pomocí matoucích přeludů zbavil kuruovské hrdiny
smyslů. Kaţdému z nich se zdálo, ţe je obklíčen a napaden gandharvy,
takţe vykřikl strachy a v panice uprchl z boje. Pouze Durjódhana,
Dušásana a Šakuni bojovali dál, přestoţe všichni utrpĕli tĕţká zranĕní.

Gandharvové se zamĕřili na Karnu — obklíčili ho a zahrnuli přívalem

zbraní. Meči a sekerami mu rozsekali kočár a zabili konĕ i s vozatajem.
Karna z kočáru seskočil s mečem a štítem v rukou a nastoupil na Vikarnův.
Vikarna ze strachu o ţivot na Karnovu pobídku ihned z bojištĕ uprchl.

Potom uţ v boji zůstali jen Durjódhana a jeho bratři. Vrhali na gandharvy

zbranĕ, ale nebeštané se kolem nich semkli, roztříštili Durjódhanovi kočár
a on padl v bezvĕdomí na zem. Čitraséna okamţitĕ seskočil a zmocnil se
prince tak ráznĕ, ţe to vypadalo, jako by ho chtĕl zabít. Ostatní
gandharvové zajali Durjódhanovy bratry a další z nich spĕchali do tábora,
kde zajali jejich manţelky. Do zajetí padly stovky Kuruovců. Gandharvové
je spoutali řetĕzy a sehnali dohromady.

Nĕkterým z kuruovských vojáků se podařilo uprchnout. Utekli na opačnou

stranu jezera a předstoupili před Judhišthiru. Padli před ním na zem a
pĕnlivĕ ho prosili o pomoc: „Gandharvové zajali mocného Dhritaráštrova
syna. V zajetí drţí i jeho bratry a ţeny. Ó synu Kuntí, prosím, zachraň je.“

Bhíma hledĕl na plačící stoupence svého bratrance Durjódhany a smál se:

„To, co by nás na bojišti bývalo stálo velké silí, za nás snadno udĕlali
gandharvové. Máme štĕstí, ţe v tomto svĕtĕ jsou ještĕ stále ti, kteří nám
prokazují dobrodiní. Durjódhana sem přišel s očividnĕ zlými mysly, ale
podlehl nepředvídaným následkům. Nepochybnĕ si to zaslouţí za svoje
hříšné pohnutky. Ten zlosyn se chtĕl určitĕ kochat naším neštĕstím. Inu, to
utrpení mu patří.“

Judhišthira Bhímova sarkastická slova zarazil: „Ted není čas na projevy

krutosti. Ó dítĕ, proč mluvíš tak nevybíravĕ k tĕm vylekaným Kuruovcům,
kteří u nás přišli hledat ochranu? Můţeme dovolit, aby naše rodinné
rozepře převáţily nad ctí? Je-li to jen mezi námi, pak nás je pĕt a jich sto,
ale kdyţ se objevil nepřítel Kuruovců, je nás sto pĕt bratrů. Ten zlotřilý
gandharva ví, ţe tu ţijeme, ale nebere nás váţnĕ a urazil ţeny z naší
rodiny.“

Judhišthira pohlédl na ostatní bratry: „Ó nejlepší z lidí, připravte se k boji.

Jdĕte a osvobodte Durjódhanu i s jeho bratry a manţelkami.“

Kuruovští vojáci přijeli ve velkých válečných kočárech. Judhišthira ukázal

na kočáry a řekl: „Nasednĕte na tyto zlaté kočáry a vyraţte proti
gandharvům. I obyčejný kšatrija by se pokusil co nejlépe ochránit toho,
kdo u nĕho hledá ochranu. Co potom teprve ty, ó Vrikódaro? Co by nám
mohlo poskytnout vĕtší radost? Udĕlení poţehnání, narození syna a
svrchovanost jsou zdrojem radosti, ale radost pocházející ze záchrany
nepřítele v nouzi se vyrovná všem třem. Milý Bhímo, ţivot tvého
zapřisáhlého nepřítele Durjódhany nyní závisí na tobĕ. Mohlo by tĕ nĕco
více potĕšit neţ to, ţe ho zachráníš?“

Judhišthira řekl, ţe by šel sám, ale je vázán slibem týkajícím se obĕti,

kterou právĕ provádí. Proto poţádal bratry, aby šli osvobodit zajatce místo
nĕho. Ardţuna po vyslechnutí Judhišthirova pokynu sloţil slib: „Jestli
gandharvové Kuruovce nepropustí, zemĕ se napije jejich krve.“
Kuruovské vojáky Ardţunova přísaha povzbudila. Čtyři bratři si oblékli
brnĕní a nasedli na kočáry, které jim vojáci přenechali. S Bhímou v čele se
potom rychle rozjeli na druhou stranu jezera a vypadali přitom jako čtyři
planoucí ohnĕ. Kdyţ je ostatní Kuruovci spatřili přijíţdĕt připravené k boji,
vykřikli radostí. Gandharvové, kteří se chystali se svými zajatci odejít,
zaslechli výkřiky, otočili se a spatřili blíţící se Pánduovce.

Bojovníci gandharvů se okamţitĕ seskupili do bojového šiku. Kdyţ na

Pánduovce vystřelili první šípy, a ti jejich tok odrazili, vypukla bitva.
Ardţuna v nadĕji, ţe se jim podaří gandharvy přesvĕdčit bez zbytečného
krveprolití, však pozdvihl luk a vykřikl: „Ó gandharvové, propustte mého
bratra, krále Durjódhanu.“

Gadharvové se tomu zasmáli: „Posloucháme rozkazy pouze jediné osoby.

Pod jeho vládou ţijeme prosti utrpení. Ó potomku Bharaty, vţdy
nasloucháme jen jeho rozkazům.“

Ardţunu jejich ne cta rozzuřila a odpovĕdĕl: „Styk s manţelkami jiných a

boj s obyčejnými lidmi se pro nebeštany nehodí. Na Dharmarádţův pokyn
byste mĕli Kuruovce i jejich ţeny propustit. Jinak je budu muset osvobodit
násilím.“

Ardţuna vidĕl, ţe ho gandharvové neberou váţnĕ, a proto na nĕ bez váhání

vystřelil hrozivé šípy. Gandharvové se otočili a rychle odpovĕdĕli
vlastními planoucími střelami. Vzápĕtí Pánduovce obklíčili a zasypali je
tisíci šípy, sekerami, kyji a meči. Bratři, obrácení do čtyř stran, tyto zbranĕ
odráţeli a zároveň na gandharvy točili. Strhla se nevídaná bitva — tisíce
gandharvů bojovaly proti čtyřem lidským bytostem. Gandharvové se
snaţili zničit kočáry Pánduovců, tak jako v případĕ Karny a Durjódhany,
ale bránily jim v tom šípy Pánduovců — nedokázali se přiblíţit
dostatečnĕ blízko na to, aby jim mohli sebeménĕ uškodit.

Ardţuna plál hnĕvem a začal vyvolávat nebeské zbranĕ. Vypustil

agnéjástru, která zkosila tisíce gandharvů. Bhímovy mocné šípy zabily
nespočet dalších a statečnĕ bojující synové Mádrí jich napadli a pobili
stovky.

Gandharvové vyletĕli i se svými zajatci na oblohu, ale Ardţuna vystřelil

desetitisíce šípů a vytvořil z nich nad gandharvy sít. Ti potom na Ardţunu
zuřivĕ za točili vrhanými kyji, šipkami a meči. Ardţuna jejich zbranĕ
odrazil a a vypustil šípy s půlmĕsícovými hroty, které gandharvům
utrhávaly hlavy a dy. Pokusili se ho sice přemoci dĕsivým přívalem
nebeských zbraní, ale Ardţuna je všechny svými šípy odrazil. Vyvolal
různé mystické zbranĕ a způsobil mezi svými nepřáteli takovou spoušt, ţe
začali vydĕšenĕ ječet.

Čitraséna vidĕl, jak Pánduovci drtí jeho stoupence, a rozehnal se na

Ardţunu s napřaţeným kyjem. Ardţuna jeho ţelezný kyj rozsekal rychlými
šípy na sedm kusů. Král gandharvů stvořil šálivé vidiny, takţe se zdálo, ţe
na Pánduovce točí ze všech stran. Ardţuna vyvolal zbraň šabdavédí, která
rozptyluje přeludy. Čitraséna zmizel a nadále chrlil zbranĕ všeho druhu, ale
Ardţuna ho napadl šípy schopnými zasáhnout neviditelného nepřítele.

Čitraséna bojující s Pánduovci jen proto, aby zachránil svoji čest, se potom
objevil před Ardţunou se slovy: „Pohled, vţdyt s tebou bojuje tvůj přítel.“

Ardţuna při pohledu na Čitrasénu přicházejícího v míru odvolal své zbranĕ

a jeho bratři učinili totéţ. Král gandharvů a Ardţuna se jeden druhého
otázal, jak se mu daří, a Ardţuna pak řekl: „Ó hrdino, co sleduješ trestáním
Kuruovců? Proč suţuješ Durjódhanu a jeho stoupence?“

Čitraséna se usmál: „Ó Dhanandţajo, jiţ dávno vím, proč sem Durjódhana

přišel — vysmívat se vašemu neštĕstí a chvástat se svým bohatstvím.
Indra si toho byl vĕdom, a proto mi nařídil, abych se toho zlosyna a jeho
následovníků zmocnil a přivedl je k nĕmu v řetĕzech. Dovol nám odvést
je.“

Ardţuna zavrtĕl odmítavĕ hlavou: „Jestli mĕ chceš potĕšit, pak je nech jít.
Dharmarádţa to nařizuje. Jsou to naši příbuzní.“

„Hříšný Durjódhana je plný domýšlivosti. Nezaslouţí si svobodu. Podvedl

tvého bratra a ublíţil mu a také bolestivĕ urazil tvoji manţelku. Ó
Ardţuno, přišel se vysmát vašemu poníţení. Judhišthira neznal důvod jeho
příchodu. Nech nás, abychom mu to vysvĕtlili, a uvidíš, jak se potom
rozhodne.“

Ardţuna souhlasil a všichni odešli za Judhišthirou, aby mu oznámili, co se

stalo. Judhišthira řekl: „Váţený pane, je naším štĕstím, ţe jsi navzdory
svojí odvaze Dhritaráštrovy zlotřilé syny nezabil. Čest naší rodiny tak byla
zachránĕna a bude tomu tak i nadále, pokud je propustíš. Rád se s tebou
setkávám. Prosím, řekni mi, zda pro tebe mohu nĕco udĕlat a potom se v
míru vrat do svého sídla.“
Čitrasénu Judhišthirova slova nadchla: „Mám radost uţ jen z toho, ţe tĕ
vidím, ó vznešený. Kuruovce propustíme.“

Gandharva přivedl svoje zajatce k Pánduovcům. Potom se zjevil Indra a

postříkal zabité gandharvy nebeským nektarem. Všichni znovu obţivli a v
čele s Čitrasénou vzlétli do nebe a tam zmizeli.

Vţdy soucitný Judhišthira řekl laskavým hlasem Durjódhanovi: „Ó dítĕ, jiţ

nikdy se nedopouštĕj tak neuváţeného činu. Nerozváţný človĕk nebude
nikdy štastný. Ó kuruovský princi, bud se všemi svými bratry poţehnán.
Ted se vrat domů a jiţ se netrap.“

Durjódhana byl však zničen. Mohlo mu to srdce utrhnout. Dosáhl přesného

opaku toho, co zamýšlel. Namísto pokoření svých nepřátel byl naopak sám
zostuzen. Cestou zpĕt do mĕsta byl jako v mrákotách a bez vůle. Nikomu
nic neřekl. anechal Pánduovce uctívat posvátný oheň a bráhmany a svĕsil
hlavu.

Kuruovský princ nemohl z hlavy vypudit myšlenky na svoji poráţku. Kdyţ

urazil asi šestnáct kilometrů lesem, nadešel večer a on nařídil, at druţina
zastaví na noc. Rozbili tábor na travnatém břehu blízké řeky a Durjódhana
vešel do svého stanu. Vsedĕ, na svém lůţku barvy ohnĕ, vypadal jako
Mĕsíc při zatmĕní. Nemohl usnout a utápĕl se v bolestných myšlenkách.

Tĕsnĕ před východem slunce ho přišel navštívit Karna. Poté, co ho

gandharvové porazili, uprchl daleko z bojištĕ, a proto nebyl svĕdkem zajetí
Kuruovců. Kdyţ se vrátil, nikdo mu nedokázal říci, jak byl jeho přítel
poníţen. Proto předpokládal, ţe princ přemohl gandharvy vlastní silou.

Karna pochválil Durjódhanovu sílu a odvahu a řekl: „Ó potomku Kurua, je

skutečným štĕstím, ţe jsi naţivu a opĕt se shledáváme. Díky štĕstí jsi
porazil gandharvy obdařené velkou mocí a také silami iluze. Byl jsem
donucen uprchnout, abych si zachránil ţivot, nebot moje tĕlo bylo tĕţce
zranĕno šípy. Je velký div, ţe tĕ zde i s tvými bratry a manţelkami po té
nadlidské bitvĕ vidím v bezpečí. Který človĕk by svedl to, co jsi dnes
dokázal ty?“

Karnova slova jen posílila Durjódhanův zármutek. Odpovĕdĕl zalknutým

hlasem: „Ó Rádhéjo, nevíš, co se stalo, a proto se na tebe nezlobím.
Přestoţe si myslíš, ţe jsem gandharvy přemohl, pravda je taková, ţe jsme
všichni, moji bratři i já, utrpĕli poráţku. Po zuřivé bitvĕ jsme byli zajati a
unášeni oblohou.“

Karna uţasl. Durjódhana mu vyloţil, jak je na Judhišthirův pokyn přišli

osvobodit čtyři Pánduovci a jak král gandharvů odhalil Judhišthirovi pravý
čel, proč Kuruovci přišli ke Dvaitavanu. „Kdyţ jsem slyšel Čitrasénu
mluvit před Pánduovci, touţil jsem se propadnout do zemĕ. Bĕda, co
horšího mĕ mohlo potkat neţ být svázán řetĕzy a darován Judhišthirovi
před zraky všech našich ţen? Tyto bratry jsem vţdy pronásledoval. Jsou a
vţdy budou mými nepřáteli. Přesto mĕ právĕ oni osvobodili ze zajetí. Jsem
jim zavázán za svůj ţivot. Vĕz, ţe bych radĕji zahynul v bitvĕ, neţ trpĕl
takovým osudem.“

Durjódhana propukl v nářek a Karna se ho snaţil utišit. Po nĕjaké dobĕ se

princ ovládnul. Jeho hlas znĕl váţnĕ: „Poslouchej, příteli. Nyní zde zůstanu
a budu se postit, dokud nezemřu. At se všichni moji bratři a příbuzní vrátí
do mĕsta. Nepřítel mĕ urazil, a tak se nemohu do Hastinápuru jiţ nikdy
vrátit. Já, jehoţ nepřátelé uctívali a obávali se ho a jenţ zvyšoval ctu
svých přátel, jsem se ted stal příčinou radosti mých nepřátel a ţalu mých
přátel. Co bych řekl Bhíšmovi, Drónovi. Kripovi, Ašvatthámovi, Vidurovi
a ostatním předním Kuruovcům?“

Durjódhana si bolestnĕ uvĕdomil vlastní pošetilost. Jaké šílenství ho to

dohnalo k tomu, aby vešel do toho lesa? Vzpomnĕl si na mnoho
příleţitostí, kdy se mu Vidura snaţil dávat dobré rady. On tomu však nikdy
nevĕnoval ani tu sebemenší pozornost. Nepochybnĕ ted sklízí plody vlastní
hlouposti. Je to nesnesitelné. Jediným řešením je smrt.

Při pohledu na Karnu se mu oči zalily slzami a řekl: „Lidé jako já, pyšní a
nestoudní, nejsou nikdy poţehnáni, i kdyţ třeba získají blahobyt a poznání.
Bĕda, byl jsem hříšný a nyní za to trpím. Nechte mĕ tu zemřít. Jiţ nemohu
dál ţít. Který človĕk by mohl být osvobozen svými nepřáteli a potom
pokračovat ve svém ubohém ţivotĕ? Nepřítel se mi v mé pýše vysmál,
nebot mĕ spatřil připraveného o čest.“

Durjódhana poţádal Karnu, aby k nĕmu přivedl Dušásanu. Kdyţ princ

přišel, Durjódhana řekl: „Ó potomku Bharaty, slyš má slova. Přikazuji,
abys byl místo mĕ korunován vládcem emĕ. Staň se točištĕm svých
přátel a příbuzných a postrachem nepřátel. Vţdy rozdávej milodary
bráhmanům a vaţ si svých guruů. Svoje poddané bys mĕl chránit tak jako
Višnu ochraňuje nebeštany.“
Durjódhana svého bratra uchopil za ramena. „Jdi, milý bratře, a vládni této
širé emi. Já zde ukončím svůj ţivot.“

To Dušásanu hluboce zarmoutilo. Sklopil tvář a řekl: „Ó bratře, vzdej se,

prosím, svého odhodlání zemřít. To se nesmí stát. Nevydávej se touto
cestou. Jak se mohu místo tebe stát králem? emĕ se můţe roztrhnout
vedví, nebesa spadnout a Slunce pozbýt svého ţáru, ale já nemohu nikdy
vládnout emi bez tebe.“

Dušásana znovu a znovu vykřikoval: „Nedĕlej to, nedĕlej to,“ a padl k

nohám svého bratra. „Ty jediný budeš králem sto let a já tvým
sluţebníkem.“

Pak promluvil Karna: „Ó hrdinové, k čemu je toto vše dobré? Nářek ţal
nezaţene. Seberte všechnu svoji trpĕlivost. Nermutte se, nebot tím vaším
nepřátelům působíte ještĕ vĕtší radost.“

Karna poloţil ruku na Durjódhanovo rameno a pokračoval: „Pánduovci jen

konali svoji povinnost, kdyţ vás osvobodili, nebot povinností poddaných je
vţdy prokazovat svému králi dobrodiní. Pánduovci pod tvojí ochranou
štastnĕ ţijí na tvém zemí. Oni závisejí na tobĕ, ó králi, nikoliv ty na nich.
Nepropadej zármutku jako obyčejný človĕk. Ó Durjódhano, kdyţ tĕ
slyšíme mluvit o umírání, všichni trpíme. Bud poţehnán. Vstaň a vrat se do
mĕsta. Utĕš svoje příbuzné.“

Karna se ze všech sil snaţil svého přítele přesvĕdčit, aby zmĕnil názor.
Poukázal na to, ţe ačkoliv si Pánduovce podrobil, a dokonce zotročil,
nerozhodli se pro smrt. Na tom, ţe ho osvobodili, není nic ţasného. V
mnoha případech, kdy byl mocný král přemoţen nepřáteli, ho osvobodili
vlastní oddíly. Válečné štĕstí je nepředvídatelné. Nĕkdy človĕk vyhraje a
jindy je poraţen. Bojovník, který chce dosáhnout konečného spĕchu, se
musí naučit tyto zvraty v ţivotĕ snášet.

ranĕními pokrytý Karna se smíchem pokračoval: „Proto vstaň, ó králi.

Nestaň se terčem posmĕchu ostatních králů tím, ţe zemřeš takovou smrtí.
Ţij dál a získej si nehynoucí slávu. apomeň na tuto poráţku. Není pochyb
o tom, ţe tĕ čeká vítĕzství.“

Přestoţe na nĕho Dušásana i Karna opakovanĕ naléhali, Durjódhana

nevstal. Rozhodl se pro smrt.
Do stanu vešel Šakuni a slyšel Karnovy a Dušásanovy pokusy Durjódhanu
povzbudit. Kdyţ vidĕl Durjódhanovo odhodlání a s vĕdomím toho, ţe
nesnese ţádnou uráţku, řekl: „Ó potomku Kurua, vyslechl jsi Karnovu
nanejvýš moudrou řeč. Proč tedy pošetile odvrhuješ bohatství, které jsem
pro tebe vyhrál? To je dĕtinské a zbytečné. dá se, ţe jsi nikdy neslouţil
starším svého rodu a nenaučil se sebeovládání. Tak jako nevypálená
hlinĕná nádoba naplnĕná vodou teče, je ten, kdo neovládá sám sebe, při
setkání s ţalem či radostí ztracen. Toto není důvod k zármutku. Pánduovci
ti pomohli. Nyní by ses nemĕl poddávat ţalu — místo toho je odmĕň.“

Šakuni vţdy uznával, ţe Pánduovci jsou silnĕjší. Proto také Durjódhanovi

poradil, aby je porazil v kostkách a nemusel jim čelit v bitvĕ. Uznával také,
ţe tĕchto pĕt hrdinů je oddáno ctnosti a pravdĕ. Pro Kuruovce
nepředstavovali ţádnou hrozbu. Veškeré nepřátelství a odpor mezi obĕma
rodinami pocházely výhradnĕ ze strany Kuruovců. dá se však, ţe
neexistuje způsob, jak Pánduovce přemoci. Moţná bude lepší se s touto
skutečností smířit neţ být zničen při konečném střetnutí.

Tak uvaţoval Šakuni, který pokračoval: „Ó králi, tvoje chování je

nerozumné. Dluţíš Pánduovcům odmĕnu za jejich laskavost. Nenič nářkem
to, co pro tebe udĕlali. Radĕji se k nim vydej se vstřícným srdcem a vrat
jim království. Tím si získáš nejen ctnost, ale i slávu. Navaţ s Pánduovci
bratrské vztahy, a potom budeš štastný.“

Šakuni si myslel, ţe Durjódhana ted dostává příleţitost projevit svoji

ušlechtilost. Kdyby šel za Pánduovci a nabídl jim za svoji záchranu
království, zmĕnil by tím zcela situaci. Místo toho, aby vypadal jako
hlupák, působil by dojmem velkorysého a poctivého muţe. A Pánduovci
by navíc vypadali jako příjemci jeho milosti.

Durjódhana se sklonil a zvedl lkajícího Dušásanu. Po vyslechnutí Karny a

Šakuniho byl hanbou zdrcen. Propadl naprosté beznadĕji. „Jiţ nemám nic
společného s ctností, přátelstvím, bohatstvím, slávou, svrchovaností či
poţitkem. Nebraňte mi a nechte mĕ být — všichni. Jsem rozhodnut,
vzdám se ţivota! Vratte se do mĕsta a uctĕte za mĕ moje guruy.“

Karna řekl: „Ó králi králů, jak bychom tĕ tady mohli zanechat? Tvoje cesta
je i naší cestou. Všichni jsme spojeni ve štĕstí i v neštĕstí. mĕň svoje
rozhodnutí, nebo zemřeme i my.“
Durjódhana přesto ve svém odhodlání nepolevoval. Rozprostřel na zemi
trávu kuša, svlékl si královský šat, vzal na sebe roztrhané hadry, očistil se
dotekem vody a usedl v jógovém sedu. S touhou dosáhnout nebes přijal
slib praja, neboli půst aţ do smrti. Přestal mluvit, zanechal všech ostatních
vnĕjších činností a přivřel oči. Netrvalo dlouho a pohrouţil se do meditace.

V podsvĕtí se mezitím Dánavové a Daitjové dozvĕdĕli o Durjódhanovĕ

rozhodnutí. Tyto nebeské bytosti, které utrpĕly poráţku ve válce s bohy, na
Durjódhanovi závisely při maření zámĕrů bohů na emi. Mnozí démoni se
dokonce inkarnovali na Zemi jako králové a bojovníci v nadĕji, ţe se jim
podaří svrhnout zboţné vládce, kteří konají obĕti bohům. Nebeští démoni
se báli, ţe bez Durjódhany neuspĕjí, a proto započali ohňovou obĕt. Bĕhem
ní nechali bráhmany pronášet mantry schopné přivolat lidskou bytost z jiné
planety.

Kdyţ bráhmanové za recitace hymnů z Atharva Védy a Upanišad do ohnĕ

přilévali ghí, zjevila se z nĕho neznámá, zářivá bohynĕ a zeptala se: „Co
mám udĕlat?“

Potĕšení démoni jí přikázali: „Přived sem Durjódhanu, Dhritaráštrova

syna, který se právĕ postí.“

„Budiţ,“ odvĕtila a zmizela. Okamţitĕ se odebrala na místo, kde sedĕl

Durjódhana. V neviditelné podobĕ se ho v jeho jemnohmotném tĕle
zmocnila a dopravila k démonům do podsvĕtí.

Durjódhana se jako ve snách ocitl na shromáţdĕní Dánavů. Jejich vůdce s

očima dokořán radostí řekl: „Ó králi králů, ó zachránce Bharatova rodu,
vţdy tĕ obklopují hrdinové a proslulí lidé. Proč jsi tedy přijal tak unáhlený
slib? Sebevraţda vede vţdy jen do pekla. Ten, kdo se zabije, je na emi
zlořečen a nedosáhne ţádného příznivého cíle. Inteligentní lidé jako ty se
nikdy nedopouštĕjí činů, které odporují jejich nejlepšímu zájmu. Ó králi,
vzdej se svého rozhodnutí zemřít! Takové rozhodnutí ničí morálku, zisk,
štĕstí, slávu, hrdinství i sílu. Pokud spácháš sebevraţdu, udĕláš tím radost
pouze svému nepříteli. Ted poslouchej. Sdĕlíme ti pravdu o tvém
postavení, nebeském původu a moci. Potom se můţeš rozhodnout, co si
přeješ učinit.“

Dánava vylíčil, jak se Durjódhana narodil z askeze démonů, kteří ho získali

jako Šivovo poţehnání. Jeho tĕlo tvoří hrom a je prakticky nepřemoţitelný.
Podporují ho králové, kteří jsou sami mocní Dánavové vtĕlení na emi. Ve
společné bitvĕ nepochybnĕ zničí své nepřátele. Další mocní démoni bĕhem
bitvy posednou srdce Bhíšmy, Dróny, Kripy a dalších. Následkem toho
přední Kuruovci odhodí zdrţenlivost a soucit a zabijí kaţdého, kdo se jim
postaví na odpor, včetnĕ svých bratrů, synů, přátel, otců, ţáků — a
dokonce i dĕtí a starců. aslepeni nevĕdomostí a hnĕvem na bojišti
nemilosrdnĕ pobijí statisíce.

Durjódhana s ţasem naslouchal Dánavovi, jenţ pokračoval: „Ó hrdino,

Ardţuny se bát nemusíš. Jiţ jsme rozhodli, jak zemře. Duše mocného
Naraky, kterého zabil samotný Višnu, se zrodila jako Karna. Vzpomene si
na bývalé nepřátelství a zabije Krišnu i Ardţunu. Vládce hromu, Indra, to
ví, a pokusí se proto Karnu připravit o jeho přirozené brnĕní a náušnice —
oboje ho totiţ činí neporazitelným. Kvůli tomu jsme také zařídili, aby s
Ardţunou bojovaly statisíce mocných Daitjů, nyní přítomných na emi
jako Samšaptakové. Jestli se nepodaří Ardţunu zabít Karnovi, pak tĕmto
bojovníkům zajisté ano. Proto se netrap. Připadne ti vláda nad emí a
nebudeš mít sobĕ rovného. Vrat se a zruš svůj slib. Jsi naším točištĕm a
my jsme zde, abychom ti ve všech ohledech pomáhali.“

Dánavové a Daitjové přistoupili k Durjódhanovi a objali ho. Všichni ho

povzbuzovali a postupnĕ utĕšili jeho mysl. Nakonec prohlásili: „Jdi a
dobyj vítĕzství!“ Potom přikázali oné bohyni, at ho zase vrátí do svého
tĕla.

Kdyţ byl Durjódhana zpátky na svém sedadle na podloţce z trávy kuša,

otevřel oči. Setkání s Daitji mu připadalo, jako by to byl jen sen. Princ si
nebyl jist, zda se to skutečnĕ stalo, ale zmĕnil názor. To, jestli se s
nebeskými bytostmi setkal nebo ne, ted nebylo důleţité. Vzal jejich
předpovĕdi váţnĕ — jistĕ se vyplní a on Pánduovce porazí. Karna a
Samšaptakové zabijí Ardţunu a tisíce dalších kšatrijů mu v nadcházející
válce pomohou.

Kdyţ Durjódhana sedĕl a přemítal o slovech Dánavů, přišel k nĕmu Karna.

Durjódhana se okamţitĕ rozhodl, ţe o tom, co se stalo, nikomu neřekne ani
slovo. Jelikoţ Karna vidĕl, ţe Durjódhana přerušil svoji meditaci, řekl:
„Rád vidím, ţe jsi opĕt přišel k rozumu, ó králi. Mrtvý človĕk své nepřátele
nikdy neporazí. Ted není čas na zármutek. Proč chceš zemřít tak potupnĕ?
Vstaň a zabij svoje odpůrce, ó hrdino. Jdi a dosáhni vítĕzství a nesmrtelné
slávy. Přísahám, ţe aţ se Pánduovci vrátí z vyhnanství, porazím je a
učiním z nich tvoje otroky.“
K radosti svých bratrů a Karny Durjódhana odpovĕdĕl: „Staniţ se.“ Vstal,
ale neustále myslel na slova Dánavů. Postavil se do čela vojska jako
obvykle a vydal se zpĕt do Hastinápuru. Hlavou mu vířila jediná
myšlenka — musí před nastávající válkou shromáţdit co nejvĕtší
armádu.

Kapitola 32: MUDRC DURVÁSÁ

Kdyţ se Bhíšma doslechl o událostech u Dvaitavanu, rozhodl se, ţe si s
Durjódhanou promluví. Prince nalezl ve společnosti Šakuniho v jeho
velkolepém paláci. Přistoupil k nĕmu a řekl: „Ó dítĕ, opakovanĕ jsem tĕ
ţádal, abys vůči Pánduovcům nechoval nepřátelské mysly. Dostal jsi
radu, abys nechodil do lesa, ale přesto jsi šel. Nyní jsi jasnĕ vidĕl odvahu
Pánduovců i Karny. Před tvýma očima uprchl z bojištĕ. Na Pánduovcích
potom zůstalo, aby tĕ vysvobodili. Ó králi, co se týče umĕní boje, hrdinství
či mravnosti, nemá Karna ani čtvrtinu toho, co kterýkoliv z Pánduových
synů. Uzavři s bratry mír — pro dobro tvé i našeho rodu.“

Bhíšma vĕdĕl, ţe Durjódhana vkládá vĕtšinu svých nadĕjí na poráţku

Pánduovců do Karny. Od té doby, co se Karna objevil bĕhem přehlídky
bojových umĕní a vyzval Ardţunu, ho Durjódhana povaţoval za jediný
moţný způsob, jak Ardţunu přemoci. Ted tedy mĕlo být jasné, ţe Karna se
Ardţunovi rovnat nemůţe.

Bhíšma hledĕl na prince s nadĕjí, ale Durjódhana si vzpomnĕl na slova

Dánavů a zasmál se. Co tenhle stařec ví? Pánduovce čeká překvapení a
sám Bhíšma bude jeho součástí, aţ ho posednou démoni.

Durjódhana se ani nenamáhal odpovĕdĕt. Prostĕ najednou vstal a z

místnosti odešel. Bhíšma jen smutnĕ pokýval hlavou. Durjódhanova pýcha
ho nepřekvapovala. Ted se zdálo, ţe zkáza Kuruovců je za dveřmi. Bhíšma
se pomalu a smutnĕ vrátil do svých komnat.

Po Durjódhanovĕ odchodu od Bhíšmy se k nĕmu připojili Karna, Šakuni a

Dušásana. Princ pohlédl na své rádce a zeptal se: „Co mi zbývá? Jak si
mohu zajistit štĕstí? Dohodnĕme se na nĕjakém plánu.“

Durjódhana jim sdĕlil, co řekl Bhíšma, a Karna z toho nemĕl vůbec dobrý
pocit. Praotec Kuruovců mu stále nĕco vytýkal. Je zřejmé, ţe ho nemá v
lásce. Karna se však povaţoval za stejného dobrodince Kuruovců jako je
samotný Bhíšma. Moţná je na čase dokázat, ţe se v nĕm Bhíšma mýlí.
alomil rukama a řekl: „Ó mocný králi, Bhíšma nás haní a Pánduovce
chválí. Je jasné, ţe jim před tebou dává přednost. Protoţe vůči tobĕ chová
zlé mysly, uráţí i mĕ. Jiţ nemohu dále snášet jeho slova. Ó králi, dej mi
vojsko a já sám dobyji pro Kuruovce svĕt, tak jako to učinili Pánduovci
před obĕtí rádţas ja. At to ten zlotřilý kuruovský darebák, senilní Bhíšma,
vidí a lituje toho, jak se ke mnĕ choval. Jen poruč, a já se neprodlenĕ
vydám na cestu.“

Durjódhana radostnĕ poplácal svého přítele po zádech: „Jsem poţehnán,

protoţe jsi mi prokázal přízeň, ó hrdino. Co více bych si mohl přát neţ
vidĕt tvůj neochvĕjný zájem o moje blaho? Můj ţivot dnes nepochybnĕ
přinesl plody. Jdi, milý příteli, a znič moje nepřátele. Necht je ti osud
příznivĕ naklonĕn! Jen poţádej, a já udĕlám vše, co bude v mých silách,
abych ti pomohl.“

Karna okamţitĕ začal s přípravami na válečnou výpravu. Nashromáţdil

ohromnou armádu se zásobami na celý rok. Po poradĕ s bráhmany a s
Dhritaráštrovým svolením vybral příznivý den k odchodu. Bhíšma a
Vidura s Karnovým plánem sice nesouhlasili, ale rozhodli se nedat to
najevo. Snad ten pošetilec nĕkde utrpí poráţku, a to ho zbaví pýchy. Kdyţ
bude pryč, nebude alespoň nabádat Durjódhanu, aby přijal další neuváţený
plán.

S poţehnáním bráhmanů, kteří se modlili za jeho vítĕzství, vyjel Karna z

mĕsta následován tisícovkami vojáků. Nejprve napadl krásné mĕsto krále
Drupady. Drupada Kuruovcům neplatil poddanskou daň. Tak jako mnoho
králů, kteří přijali Judhišthirovu vládu, nebyl Dhritaráštrovi naklonĕn.
Nakonec však podlehl silnĕjší armádĕ z Hastinápuru a byl donucen
Dhritaráštrovi daň zaplatit.

Potom se Karna vydal na sever a podmanil si tam všechny krále. Porazil

Bhagadattu i všechny himálajské horské krále. Cestou na východ přemohl
mnoho kmenů. Kdyţ v bitvĕ vysílal smršt hrozivých šípů, nikdo ho
nedokázal porazit. S rjův syn nemĕl jako bojovník sobĕ rovného a na emi
mu mohlo čelit jen málo soupeřů, zvláštĕ kdyţ ho doprovázelo kuruovské
vojsko. Brzy porazil všechny krále na jihu a vydal se na západ. Cestou
přemohl a podrobil si všechny protivníky.

Bĕhem svého ročního dobyvatelského taţení Karna nashromáţdil obrovské

bohatství, které přivezl zpĕt do Hastinápuru v dlouhém průvodu volských
povozů. Durjódhana ho se svým otcem a bratry přivítali u bran mĕsta,
poblahopřáli mu a objali ho. Durjódhana řekl: „To, co jsem nezískal od
Bhíšmy, Dróny, Kripy ani od kohokoliv jiného, jsem získal od Karny. Ó
hrdino mocných paţí, mám v tobĕ svého ochránce. Všichni Pánduovci a
ostatní králové jsou v porovnání s tebou ničím.“

Při pohledu na Karnův spĕch se nĕkteří občané radovali, zatímco jiní,

kteří byli naklonĕni Pánduovcům, naříkali nebo mlčeli. Dhritaráštra byl
radostí bez sebe a láskyplnĕ Karnu objal jako vlastního syna.

Od toho dne, kdy Durjódhana vidĕl Karnovo hrdinství, povaţoval

Pánduovce jiţ předem za poraţené. Karnův spĕch ho povzbudil, takţe
začal uvaţovat o uspořádání obĕti rádţas ja. Kdyţ nyní ovládá celý svĕt,
chtĕl se ve všech ohledech vyrovnat Pánduovcům. Kdyby mohl uspořádat
rádţas ju, vyplnily by se tím všechny jeho touhy.

Kdyţ se však princ obrátil na svého hlavního knĕze s ţádostí, aby tuto obĕt
provedl, ten mu řekl, ţe to není moţné. „Dokud ţije Judhišthira,“ řekl
knĕz, „nikdo jiný na emi rádţas ju vykonat nemůţe. Můţe ji provést jen
jediný vládce v příslušném období. Také ji nelze provést v přítomnosti
vlastního otce.“

Knĕz poté vysvĕtlil, ţe existuje jiná, rádţas ji podobná obĕt, kterou by

mohl Durjódhana vykonat. Nazývá se obĕt vaišnava. Kromĕ nesmrtelného
Višnua ji ještĕ nikdo nikdy nevykonal a rádţas ji se v kaţdém ohledu
vyrovná. „Ó králi, ze zlata, které králové svĕta zaplatili jako daň, zhotov
zlatý pluh. Tímto pluhem zorej zemi a na tom místĕ zahájím obĕt.“

Durjódhana začal obĕt okamţitĕ projednávat se svým otcem a rádci a

všichni souhlasili. Potom jmenoval lidi pro různé koly nutné při
provádĕní obĕti a řemeslníkům nařídil vyrobit zlatý pluh. Všichni
kuruovští starší mĕli radost, ţe Durjódhana koná obĕt, o níţ doufali, ţe
posílí jeho zboţnost a slávu Kuruova rodu. Vyslali rychlé posly, aby k
obĕti pozvali krále celého svĕta.

Dušásana poţádal posly, at jdou i ke Dvaitavanu a pozvou Pánduovce, aby

mohli osobnĕ spatřit moc Kuruovců. Kdyţ Judhišthira vyslechl pozvání,
odpovĕdĕl: „Je opravdovým štĕstím, ţe Durjódhana pořádá tak velkolepou
obĕt. Velmi rád bych se z častnil, ale nebude to moţné. Dokud nesplním
svůj slib, nemohu opustit les. Durjódhana mĕ v Hastinápuru nespatří dříve,
neţ uplyne třináct let našeho vyhnanství.“
Bhíma však na posla upřel svůj pohled: „Král Judhišthira půjde, aţ budeme
připraveni uvrhnout Durjódhanu do ohnĕ zapáleného našemi zbranĕmi.
Vyřid Durjódhanovi toto: ,Po dovršení třinácti let Dharmarádţa, pán lidí,
bĕhem obĕti bitvy vyleje na Dhritaráštrovy syny ghí svého hnĕvu. Tehdy
přijdeme.“ Ostatní bratři neřekli nic.

Durjódhana se po vyslechnutí zprávy jen smál.

Do Hastinápuru dorazily tisíce bráhmanů a kšatrijů. Byli vřele uvítáni a

dostali jídlo, pití i odpovídající ubytování. Vidura se ujal vítání hostů a
zajištoval, aby byli po všech stránkách spokojeni. Kdyţ se občerstvili,
zavedl je k obĕtnímu areálu před branami mĕsta. Králové přinesli daň a
Durjódhana se svými bratry rozdávali bráhmanům milodary.

Na konci obĕti Durjódhana vstoupil do svého mĕsta obklopen bratry a

veleben dvorními básníky a pĕvci. Přátelé a příbuzní ho oslavovali a
prohlašovali, ţe tato obĕt předčila všechny, které pořádali jeho předkové,
jeţ se do jednoho odebrali na nebesa.

Nĕkteří nebojácní občané však prohlásili, ţe se nemůţe Judhišthirovĕ

rádţas ji rovnat. Přestoţe se to k Durjódhanovi doneslo, neřekl na to nic.
Vĕdĕl, ţe je to pravda. Rádţas ja byla tím nejhonosnĕjším a nejslavnĕjším
obřadem, který kdy spatřil, a jeho velkoleposti se ani v nejmenším
nepřiblíţil.

Karna si všiml, ţe jeho přítel zváţnĕl. Vzal ho kolem ramen a řekl: „Ó

nejpřednĕjší z Bharatových potomků, díky přízni osudu byla tvoje obĕt
spĕšná. To je však jen začátek. Aţ budou Pánduovci zabiti v bitvĕ,
vykonáš rádţas ju. Tĕším se, jak tĕ budu v té dobĕ opĕt oslavovat.“

Durjódhana objal Karnu a pomyslel na rádţas ju. „Ó Kurovci,“ pronesl,

„kdy budu slavit tu nejlepší z obĕtí, rádţas ju, po zabití zlovolných
Pánduovců?“

Karna se zastavil a s váţností promluvil: „Slyš moje slova, ó králi. Dokud

nezabiji Ardţunu, neochutnám maso a nebudu se ani oddávat ţádným
poţitkům. Kaţdému dám to, oč mĕ poţádá. Kdyţ mĕ nĕkdo poţádá o
milodar, nikdy neodpovím: ,To ti nemohu dát.“

Dhritaráštrovi synové při vyslechnutí Karnova slibu zajásali. Pánduovci

pro nĕ byli jiţ mrtvi. Kdyţ sličný Karna vešel mocným krokem do svého
paláce, tak jako vchází Kuvéra do svého sídla, všichni Kuruovci mu
provolávali slávu.

***

Pánduovci se o Karnovĕ slibu doslechli rovnĕţ. Bhíma s Ardţunou se tomu

vysmáli, ale Judhišthiru to znepokojilo. Pomyslel na Karnovo
neproniknutelné, do tĕla vrostlé brnĕní a vĕdĕl, ţe Karnu nelze zabít.
Hluboce se nad celou situací zamyslel. To on sám zapříčinil všechno jejich
strádání a nebezpečí. oddanosti k nĕmu jsou jeho bratři nyní vystaveni
utrpení, které si nezaslouţí. Brzy budou čelit velkému nebezpečí v bitvĕ s
kuruovskými hrdiny, kterým bude pomáhat Karna a další mocní bojovníci.

Judhišthira ve dne v noci tonul v zkosti. Kdyţ vzpomínal na hazardní hru

a Karnova a Durjódhanova hrubá slova, cítil se, jako by mu srdce
probodával oštĕp. Jeho bratry a Draupadí pohled na jeho rozpoloţení také
bolel. Hnĕvali se na Kuruovce a touţili po okamţiku, kdy se s nimi
konečnĕ budou moci střetnout v bitvĕ. Bratři kaţdý den tvrdĕ cvičili, aby
se udrţeli v bojové formĕ a zároveň tím dávali průchod svému hnĕvu.

Bĕhem posledních mĕsíců jejich pobytu v lese je opĕt přišel navštívit

Vjásadéva. Judhišthira ho s oddaností uctil a potom před nĕho usedl, aby si
vyslechl jeho slova.

Mudrce při pohledu na pohublé Pánduovce plné zkosti přemohl soucit.

Hlasem zalknutým slzami pronesl: „Ó nejpřednĕjší z lidí, nikdo nemůţe
nikdy zaţívat ničím nezkalené štĕstí. Kaţdého časem potká štĕstí i neštĕstí.
Moudrý človĕk se proto ani neraduje, ani nermoutí. Nelibuje si ve štĕstí a
také nepropadá ţalu, kdyţ se objeví. Podstupuje naopak askezi, aby dosáhl
vĕčného štĕstí zrozeného z duchovní realizace. Právĕ z askeze pochází
nejvĕtší štĕstí, nikoliv ze zlepšování hmotných pomĕrů. Pošetilé osoby
usilující o hmotný poţitek za kaţdou cenu se v příštích ţivotech narodí
jako zvířata. Nikdy nejsou štastni. Ó králi, tvá askeze, třebaţe obtíţná, tĕ
dovede ke svrchované blaţenosti.“

Po vylíčení mnoha dobrých vlastností, které človĕk díky askezi získá —

pravdomluvnost, osvobození od hnĕvu, sebeovládání, nenásilí —
Vjásadéva dále hovořil o rozdávání milodarů, které Judhišthira, kdyţ mĕl
majetek, provádĕl.
Kdyţ se Vjásadéva odmlčel, Judhišthira se zeptal: „Ó vznešený riši, co je
lepší — askeze, nebo rozdávání milodarů? Co přináší lepší výsledek a co
je obtíţnĕjší?“

Vjásadéva odpovĕdĕl: „Ó dítĕ, není nic obtíţnĕjšího neţ rozdávání

milodarů. Lidé ţízní po bohatství a získávají je aţ po velkém silí. Riskují
ţivoty a při honbĕ za bohatstvím vstupují do hloubi moří i lesů. Pro
zbohatnutí jsou ochotní udĕlat vše. Proto je nesmírnĕ obtíţné vzdát se tĕţce
nabytého majetku.

Poctivĕ získané bohatství, ó hrdino, má být s otevřeným srdcem vĕnováno

tĕm, kteří si to zasluhují. Nečestnĕ získané bohatství, i kdyţ je darováno,
však svého vlastníka od poklesnutí v příštím ţivotĕ neuchrání.“

Judhišthira poţádal Vjásadévu, aby dále pohovořil o prospĕchu z rozdávání

milodarů, a mudrc mu povĕdĕl starý příbĕh o jednom chudém človĕku
jménem Mudgala, který dosáhl nejvyššího duchovního sídla pouhým
rozdáváním milodarů bráhmanům. Pánduovci jen ţasli. Mudrc nakonec
řekl: „Ó synu Kuntí, netrap se. Štĕstí i neštĕstí se kolem človĕka točí jedno
za druhým jako na kole. Na konci svého vyhnanství zajisté získáš
království svého otce zpĕt. Díky svojí askezi a rozdávání milodarů
dosáhneš všeho příznivého. Ţij v míru. Odcházím.“

Kdyţ se riši zvedl k odchodu, Pánduovci se poklonili a cítili, ţe v jeho

slovech nalezli tĕchu.

***

Durjódhana neustále přemýšlel o tom, jak by mohl Pánduovcům ublíţit.

Radil se se svými bratry a s Karnou a snaţil se vymyslet způsob, jak bratry
přemoci ještĕ předtím, neţ se vrátí z lesa. Kdyţ uvaţoval o nejrůznĕjších
plánech, navštívil mĕsto asketa Durvásá. Doprovázelo ho deset tisíc ţáků a
přišel do královského paláce poţádat o jídlo pro všechny. Mudrc byl
známý svou zlostnou povahou — kdyţ nebyl řádnĕ obslouţen, okamţitĕ
dotyčnou osobu proklel. Také aţ do krajnosti zkoušel trpĕlivost svých
hostitelů, aby se přesvĕdčil, zda dostojí svým náboţenským závazkům za
všech okolností. Durjódhana se obával kletby, kterou by mohl vyvolat
nĕjaký neschopný sluţebník, a proto Durvásu obsluhoval sám. S veškerou
pokorou a laskavostí, jakých byl jen schopen, pečlivĕ plnil jakoukoliv
mudrcovu ţádost jako obyčejný sluţebník.
Durvásovo chování bylo nepředvídatelné. Nĕkdy poţadoval, aby mu
bezodkladnĕ připravili jídlo, ale kdyţ mu je přinesli, odešel se vykoupat.
Vrátil se aţ za dlouhou dobu a pak řekl: „Ted jíst nebudu. Uţ nemám
hlad.“ Vstával o půlnoci a doţadoval se jídla a jiných pozorností a krmi i
obsluhu často hanĕl. Durjódhana mu slouţil bez námitek a vĕnoval
pozornost kaţdému mudrcovu přání. Durvásá byl s princovou sluţbou
spokojen a tĕsnĕ před odchodem řekl: „Slouţil jsi mi dobře, a proto ti
splním přání. Poţádej mĕ o cokoliv. Nebude-li to v rozporu s
náboţenstvím, neprodlenĕ ti to splním.“

Durjódhana cítil, jako by se mu do ţil vlil nový ţivot. Jiţ dříve hovořil se
svými rádci, o jaké poţehnání by mĕl poţádat, kdyby se ho na to Durvásá
zeptal. Proto odpovĕdĕl: „Ó bráhmano, tak jako jsi byl hostem mým, jdi do
lesa navštívit Judhišthiru. Je proslulý dokonalým charakterem a chováním
a je to také vznešený král, nejlepší a nejstarší z naší rodiny. aslouţí si
tedy tvoje poţehnání. Mĕl bys k nĕmu přijít, aţ se celá jeho rodina nasytí a
připraví k odpočinku. Tehdy tĕ tito zboţní lidé přivítají, jak se sluší a
patří.“

Durvásá odvĕtil: „Udĕlám, jak ţádáš.“ Potom se svými ţáky odešel

smĕrem ke Kámjace.

Durjódhana vystřelil radostnĕ pĕstí do vzduchu. Pánduovci nebudou nikdy

schopni řádnĕ Durvásu a jeho ţáky přivítat poté, co se nají Draupadí. Bez
kouzelného talíře, který dostali od S rji, nenajdou způsob, jak nakrmit
deset tisíc bráhmanů. Durvásá je bezpochyby prokleje — a jeho kletba se
vţdy vyplní.

Durjódhana utíkal za svými přáteli. „Náš plán se podařil!“ volal.

„Pánduovci jsou ztraceni.“ Objal Karnu, který řekl: „Díky štĕstí jsi uspĕl a
splnil svoje přání. Díky štĕstí jsou tvoji nepřátelé uvrţeni do oceánu
utrpení, který je tĕţké překonat. Kvůli jejich vlastní chybĕ je ted čeká velké
nebezpečí.“ Durjódhana a jeho rádci se radostí smáli a potřásali si rukama.

***

Po nĕkolika dnech dorazil Durvásá do tábora Pánduovců tĕsnĕ poté, co

Draupadí dojedla. Své ţáky zanechal na kraji tábora a sám vešel dovnitř a
předstoupil před bratry. Ti okamţitĕ povstali se sepjatýma rukama a potom
padli na zem a vzdali mu uctivé poklony. Judhišthira Durvásovi nabídl
vybrané sedátko a s veškerou pozorností ho uctil. Potom Durvásá řekl:
„Jsem zde s mými deseti tisíci ţáky a potřebujeme se najíst. Šli jsme celý
den a máme hlad. Ó králi, zařid, prosím, abychom dostali jídlo. Nejprve se
vykoupeme a potom se vrátíme, abychom se najedli.“

Judhišthira řekl: „Jak si přeješ,“ a Durvásá odešel se svými ţáky k řece.

Kdyţ byl pryč, Judhišthira se zdĕsil. Jak by mohl nasytit tolik lidí?
Draupadí jiţ dojedla a kouzelný talíř aţ do rána ţádné další jídlo nevydá.
Judhišthira se zeptal manţelky, jestli by mohla nĕco udĕlat. Draupadí,
která vţdy myslela na blaho svých manţelů, se nad celým problémem
zamyslela. Její jedinou nadĕjí byla modlitba. Princezna pomyslela na
Krišnu a modlila se: „Ó Krišno, Pane vesmíru, ó ničiteli tĕţkostí svých
oddaných, ó neomezený a všemocný, vyslechni, prosím, moji modlitbu. Jsi
točištĕm bezmocných, dárcem neomezených poţehnání všem bytostem,
nepoznatelná a vševĕdoucí Nejvyšší Osoba. Laskavĕ mĕ zachraň. Hledám
u Tebe ochranu. Ó Pane, tak jako jsi mĕ v minulosti ochránil před
Dušásanou ve snĕmovnĕ, zachraň mĕ, prosím, i nyní z této obtíţné
situace.“

Krišna byl tou dobou ve svém paláci a leţel na lůţku s Rukminí. Krišna,
tato záhadná osoba, jehoţ jednání nikdo nezná, zaslechl Draupadiny
modlitby. Okamţitĕ vstal z lůţka od své manţelky a vybĕhl z paláce. a
nĕkolik okamţiků stál před Draupadí, která Mu s očima plnýma slz padla k
nohám: „Ó Krišno, hrozí nám obrovské nebezpečí v podobĕ Durvásovy
kletby. Co máme dĕlat?“

Krišna se usmál: „Udĕlám vše, co bude moţné, ale mám hlad. Prosím,
nejprve Mi dej nĕco k jídlu, a pak udĕlám vše, co bude třeba.“

ahanbená Draupadí odvĕtila: „Můj Pane, nádoba, dar Slunce, zůstává

plná, dokud se sama nenajím. Před chvílí jsem svoje jídlo snĕdla a další
jídlo ted uţ neposkytne.“

„Není čas na ţerty,“ řekl Krišna. „Rychle tu nádobu přines a Já se na ni

podívám.“

Draupadí přinesla Krišnovi talíř a On si ho prohlédl zblízka. V jednom

rohu našel přilepený zbyteček rýţe se zeleninou, který ihned snĕdl se
slovy: „At je Pán Hari, duše vesmíru, spokojen s tímto jídlem a kéţ je
spokojen Pán všech obĕtí.“
Krišna se obrátil k Sahadévovi a řekl mu: „Ted rychle přived askety a
nakrm je.“

Pánduovci se bojácnĕ rozhlédli. Nikde nebylo po jídle ani stopy. Vĕřili

však, ţe Krišna je na holičkách nenechá. Sahadéva odešel k řece, aby našel
Durvásu a jeho ţáky.

U řeky nic netušící Durvásá očekával, ţe Judhišthira pro nĕho a jeho ţáky
připraví jídlo, ale vtom ucítil, jako by právĕ snĕdl vydatnou porci jídla.
Podíval se na svoje ţáky, a ti vypadali rovnĕţ sytí — třeli si ţaludky a
hlasitĕ říhali. Asketové pohlédli jeden na druhého a uvĕdomili si, ţe nikdo
z nich nemá na jídlo ani pomyšlení!

Durvásá řekl svým ţákům: „ bytečnĕ jsme přimĕli Judhišthiru, aby

připravil jídlo pro deset tisíc lidí, a tak jsme se vůči nĕmu dopustili velkého
příkoří. Nezničí nás Pánduovci pohledem plným hnĕvu? Ó bráhmanové,
vím, ţe Judhišthira oplývá velkou mocí. Je oddán nohám Pána Hariho a
takových lidí se obávám. Svým hnĕvem nás dokáţí spálit jako oheň pytel
bavlny. Proto odtud rychle odejdĕme, neţ nás opĕt spatří.“

Ačkoliv byl Durvásá mocný mystický jogín, vĕdĕl, ţe jeho moc není ničím
ve srovnání s mocí tĕch, kteří jsou oddáni Nejvyššímu Pánu. Připomnĕl si
událost z minulých dob, kdy se dostal do sporu s jiným oddaným Pána.
Tehdy se ocitl ve velkých nesnázích a málem přišel o ţivot.

Durvásá bez dalšího slova vyšel z řeky a rychle kráčel smĕrem od tábora
Pánduovců. Jeho ţáci se rozprchli na všechny strany, daleko od
Pánduovců.

Kdyţ Sahadéva došel k řece, nikoho tam nenašel. Leţelo tam jen nĕkolik
nádob na vodu a kusů odĕvu, ale po asketech ani stopy. Hledal je po okolí
a potkal jiné bráhmany, kteří mu oznámili, ţe Durvásá a jeho stoupenci
náhle odešli. Sahadéva se vrátil ke svým bratrům a podal jim o tom zprávu.
Judhišthira byl znepokojen. „Asketové se vrátí v noci a budou chtít svoje
jídlo,“ řekl s obavami. „Jak můţeme uniknout tomuto velkému nebezpečí
způsobenému osudem?“

Krišna se usmál: „Ó Judhišthiro, nemusíš se bát. Durvásá a jeho ţáci utekli

ze strachu před tvojí asketickou mocí. Ti, kteří jsou vţdy ctnostní, se nikdy
nemusejí obávat ţádného nebezpečí. S tvým svolením se nyní vrátím
domů.“
Judhišthira odpovĕdĕl: „Ó Krišno, tak jako osoby topící se v nekonečném
oceánu zachrání lod, byli jsme my zachránĕni Tebou. Nyní jdi, jak si
přeješ.“

Krišna odešel a Pánduovci se shlukli kolem svojí ctnostné manţelky.

Dĕkovali jí za duchapřítomnost, s níţ se modlila ke Krišnovi, a
rozmlouvali o celé události. dálo se, ţe to vše mají na svĕdomí Kuruovci.
Naštĕstí tu vţdy byl Krišna, aby je zachránil, bez ohledu na to, jakému
nebezpečí byli vystaveni. S myšlenkami na svého přítele z Dváraky se
bratři odebrali do svých rákosových chýší a uloţili se na noc k odpočinku.

Kapitola 33: DŢAJADRATHŮV ÚNOS

DRAUPADÍ
Asi mĕsíc po události s Durvásou se vydali Pánduovci společnĕ na lov a
Draupadí zanechali v poustevnĕ v Dhaumjovĕ péči. V jejich nepřítomnosti
tudy cestou do Šaljova království projíţdĕl král Sindhu Dţajadratha. Na
královském kočáře přijel k ášramu Pánduovců a spatřil tam Draupadí sbírat
kvĕtiny. Král se do ní namístĕ zamiloval. Krásná Draupadí, jejíţ tmavou
plet lemovaly kadeře s modravým nádechem, ozařovala les kolem. Kdyţ se
sehnula pro lesní kvĕty, Dţajadratha byl uchvácen a svému společníkovi
Kótikovi řekl: „Jdi a zeptej se té ţeny na jméno. jisti, je-li to apsara či
dcera nĕjakého boha.“

Dţajadratha jel na svatbu s dcerou krále Šalji, ale kdyţ spatřil Draupadí, na
princeznu plnĕ zapomnĕl. Ţádná jiná ţena se nemohla nikdy vyrovnat
kráse této ţeny z lesa.

„Jdi, Kótiko, a zjisti, proč se tato ţena prochází po lese plném dravé zvĕře
a trnů. Přijme-li mĕ za svého pána, budu povaţovat svůj ţivot za spĕšný.“

Princ seskočil z kočáru a jako šakal blíţící se k tygřici došel k Draupadí a

zeptal se: „Ó krasavice, jeţ se zde opíráš o vĕtev stromu kadamba a
připomínáš zářící plamen, kdo jsi? Jak to, ţe se v tomto lese nebojíš? Jsi
bohynĕ nebo dcera nebeštana? Moţná jsi manţelkou nĕkterého z lókapálů.
ekni mi, urozená ţeno, kdo a čí ţenou jsi, jaký je tvůj původ a co tu
dĕláš?“
Princ se představil a potom ukázal na krále a dodal: „Onen muţ zářící jako
obĕtní oheň je král zemĕ Sindhu. V doprovodu mocných králů jede v čele
šesti tisíc kočárů a mnoha slonů, jezdců na koních a pĕších vojáků. Cestuje
uprostřed svých přátel jako Indra mezi maruty a upřenĕ na tebe hledí, ó
ţeno s tlým pasem.“

Draupadí poodstoupila a zakryla si hlavu cípem sárí. „Ó princi, není

vhodné, abych tu s tebou hovořila. Písma nařizují, ţe ţena by kromĕ svého
manţela nemĕla být nikdy o samotĕ s ţádným jiným muţem. a tĕchto
okolností ti však řeknu, kdo jsem. Jsem dcera krále Drupady a manţelka
pĕti hrdinných bratrů Pánduovců. Moji manţelé jsou ted na lovu, ale brzy
se vrátí. Mĕl bys říct vladaři zemĕ Sindhu, at sestoupí z kočáru a počká tu
na nĕ. Judhišthira rád přijímá hosty a nepochybnĕ vás přivítá
odpovídajícím způsobem.“

Draupadí se otočila a šla zpĕt ke své chýši, zanechávajíc Kótiku stát u

stromu kadamba. Kótika se vrátil ke králi a sdĕlil mu, co mu řekla. Král
odpovĕdĕl: „Proč ses vrátil, aniţ bys uspĕl? Musím tu ţenu mít. Od
okamţiku, kdy jsem ji spatřil, mi všechny ostatní ţeny připadají jako opice.
Podmanila si moji mysl.“

„Budeš se jí muset zmocnit násilím, můj pane. Dobrovolnĕ určitĕ

nepůjde.“

Dţajadratha sestoupil z kočáru a šel s Kótikou a nĕkolika dalšími králi k

poustevnĕ Pánduovců. Jako smečka vlků vstupující do lví sluje vešli do
ášramu a uvnitř zahlédli Draupadí. Dţajadratha promluvil sladkým hlasem:
„Ó královno, daří se tobĕ i tvým manţelům dobře?“

Draupadí odvĕtila, ţe je vše v pořádku, a pak řekla: „Daří se dobře vašim

královstvím, pokladnicím a vojskům? Vládnete spravedlivĕ vzkvétajícím
zemím Sindhu, Sauvíra a dalším, které jste si podmanili? Judhišthira se
brzy vrátí a nabídne vám pohoštĕní. Nyní, prosím, přijmĕte tuto vodu na
umytí vašich nohou a laskavĕ počkejte na moje manţele.“

Draupadí ukázala na nĕkolik velkých dţbánů s vodou stojících vedle

chýše. Dţajadratha se usmál: „Máme se dobře, ó ţeno spanilé tváře, ale
nemáme zájem ani o jídlo, ani o vodu.“ Bĕhem své řeči upřenĕ hledĕl na
Draupadí. „Přeji si vzít tĕ s námi. Proč lpíš na ubohých synech Kuntí?
Přišli o všechno svoje bohatství a jsou nuceni ţít v lese. Rozumná ţena se
neoddává pokleslému manţelovi. Tvoji manţelé ztratili důstojnost, i vše
ostatní. Nemusíš sdílet jejich utrpení. Ó ţeno krásných boků, vzdej se jich,
staň se mojí ţenou a sdílej se mnou království Sindhu a Sauvíra.“

Draupadí se zamračila a o nĕkolik kroků ustoupila. Dţajadrathova slova ji

bolestivĕ zasáhla. „Nestydíš se takto mluvit?“ odpovĕdĕla. „Jak si
dovoluješ mĕ takto oslovovat?“

Po tváři se jí rozlil rumĕnec, oči jí karmínovĕ zrudly a hlas přešel do

rozhnĕvaného křiku: „Ó ty darebáku, jak si dovoluješ uráţet proslulé
Pánduovce, z nichţ kaţdý je jako samotný Indra? Všichni konají svoje
povinnosti a nikdy nezaváhají v bitvĕ, a to ani tváří v tvář nebeštanům.
Moudří nikdy nemluví špatnĕ o lidech, kteří provádĕjí askezi s oddaností, a
to ani kdyţ jsou chudí. Tak mluví jen psi. Nevidím zde nikoho, kdo by tĕ
dokázal zachránit z jámy, kterou sis pod svýma nohama vykopal. Myslet
si, ţe porazíš ctnostného Judhišthiru, je jako doufat, ţe holí oddĕlíš
himálajského slona od jeho stáda. dĕtinskosti se snaţíš probudit spícího
horského lva, abys mu vytrhl z hlavy chlup. Aţ spatříš rozzuřeného Bhímu,
budeš muset prchat, jak nejrychleji dovedeš. A aţ se vrátí Ardţuna,
nebudeš vĕdĕt, kde ti hlava stojí. Tím, ţe vyzýváš tyto dva hrdiny k boji,
jsi jako hlupák, který šlape na ocas dvĕma rozzuřeným jedovatým kobrám.
Kdyţ na mĕ vloţíš svoje ruce, přivodíš si vlastní záhubu, tak jako bambus
či krab si působí svůj skon tím, ţe plodí.“

Dţajadratha se rozesmál, unešen pohledem na zuřící Draupadí. „Toto vše

vím, ó Paňčálí,“ odpovĕdĕl posmĕšnĕ. „Svými hrozbami mĕ nemůţeš
zastrašit. Pocházím z královského rodu oplývajícího bohatstvím a
vznešenými vlastnostmi. Pánduovce nepovaţuji za sobĕ rovné. Proto
nastup na můj kočár, pojed se mnou a přestaň se tak vychloubat.“

Draupadí zachvátila hrůza. „Proč mĕ ten pošetilec povaţuje za

bezmocnou?“ vykřikla. „Ani Indrovi se nepodařilo mĕ unést. A i kdyby se
o to pokusil, Ardţuna s Krišnou by ho na kočáře společnĕ pronásledovali a
zničili by ho. Co potom říci o slabém človĕku? Ó králi, aţ Ardţuna vypustí
svoje smrtonosné šípy, uvidíš, jak zničí celou tvoji armádu, tak jako oheň
spálí suchou trávu. Při pohledu na Bhímu řítícího se na tebe s napřaţeným
kyjem a na dvojčata točící ze všech stran a soptící hnĕvem budeš litovat
svého činu. Tak jako jsem svým manţelům nebyla nikdy ani v myšlenkách
nevĕrná, prohlašuji, ţe tĕ zničí. Nebojím se tĕ, ty bídáku.“
Draupadí odvrátila od Dţajadrathy oči. Vĕdĕla, ţe ho můţe svojí
asketickou mocí spálit na popel, ale nechtĕla, aby ji stáhnul k násilí. Její
manţelé se s ním jiţ brzy vypořádají.

Dţajadratha přistoupil blíţ a uchopil princeznu za paţi. Ta vykřikla:

„Neznečištuj mĕ svým dotekem!“ a zavolala Dhaumju. Dţajadratha ji
chytil za vrchní část odĕvu, ale ona ho odstrčila s takovou silou, ţe upadl
na zem. To ho rozzuřilo. Popadl ji a táhl ke svému kočáru.

Najednou se tam objevil Dhaumja a obořil se na Dţajadrathu: „Této ţeny

se nemůţeš zmocnit, aniţ bys porazil Pánduovce, ó králi. Mĕl by ses drţet
prastarých kšatrijských zásad. Není pochyb o tom, ţe aţ se hrdinní
Pánduovci vrátí, sklidíš plody tohoto podlého činu.“

Dţajadratha však nebral Dhaumju na vĕdomí. Posadil Draupadí na svůj

kočár a vyrazil pryč se svojí armádou v patách. Dhaumja se přidal ke
královým vojákům, zůstal tĕsnĕ za králem a stále ho ostře káral tvrdými
slovy.

Pánduovci byli v tu dobu dost daleko od ášramu. Cestou hustým lesem

začal Judhišthira pozorovat nepříznivá znamení. ekl: „Vidíte, jak tito
ptáci a zvířata prchají smĕrem ke slunci a přitom kálí? namená to, ţe do
lesa vtrhli nepřátelé. Vratme se do ášramu. nĕjakého důvodu mĕ bolí u
srdce a mysl se mi zatemňuje. Cítím se, jako bych mĕl kaţdou chvíli
vylétnout ze svého tĕla.“

Pĕt bratrů se ihned vydalo zpátky. Kdyţ uhánĕli mezi stromy a keři se
zbranĕmi vlajícími za nimi, spatřili odpornĕ kvílejícího šakala. Judhišthira
si začal dĕlat ještĕ vĕtší starosti a pobízel je ke spĕchu.

Najednou vpadli na mýtinu, kde stál jejich ášram. Na zemi spatřili hlasitĕ
naříkající Dhátréjiku, sluţebnou Draupadí. Všudypřítomný sluţebník a
vozataj Pánduovců Indraséna seskočil a rozbĕhl se k ní. „Proč naříkáš?
Doufám, ţe se princeznĕ Draupadí nepřihodilo nic zlého. Mohl by být
nĕkdo tak pošetilý, aby unesl tuto jedinečnĕ krásnou ţenu? Dharmův syn je
natolik zneklidnĕn, ţe je připraven jít za ní, i kdyby vstoupila do zemĕ,
vylétla do nebes či se potopila aţ na dno moře. Kdo dnes padne k zemi s
tĕlem probodaným a roztrhaným šípy? Neplač, urozená dívko, nebot
Paňčálí se dnes vrátí ke svým pánům.“
Sluţebná si otírala uplakanou tvář a řekla: „Dţajadratha nevzal na vĕdomí
pĕt Draupadiných manţelů připomínajících Indru a násilím ji unesl. Pohled
na tyto stopy, které ten darebák se svými následovníky zanechal. Není
tomu tak dlouho a nemohl se dostat příliš daleko.“

Dhátréjiká pohlédla na Pánduovce a řekla: „Rychle se dejte do

pronásledování, moji pánové, nebo bude Draupadí násilím přemoţena a
zbavena vlády nad sebou se vydá nehodnému muţi jako obĕtina vhozená
do popela. Nedopustte, aby se ghí vylilo na nehořící plevy nebo aby
posvátnou girlandu pohodili na pohřebišti. At se ţádný hanebný muţ
nedotkne svými rty zářící tváře vaší manţelky jako pes, který můţe vinou
nepozornosti knĕze olizovat štávu sóma.“

Judhišthira řekl: „Jdi do své chýše, ţeno, a ovládni svůj jazyk. Králové a
princové pyšní na svoji moc špatnĕ skončí.“

Bratři se bez okolků vydali za Dţajadrathou. Rozechvívali tĕtivy svých

luků a svými horkými vzdechy připomínali rozzuřené hady. anedlouho
spatřili prach zvířený Dţajadrathovou armádou. Kdyţ se přiblíţili k
vojákům, uvidĕli naříkajícího Dhaumju. Judhišthira vybídl Bhímu, aby se
pustil za Dţajadrathou, a sám rišiho utĕšil slovy: „Nyní se vrat, ó knĕzi.
Toho nevychovance brzy stihne trest.“

Pánduovci se s divokým řevem hnali proti Dţajadrathovĕ armádĕ jako

sokoli vrhající se na kořist. Kdyţ v dáli spatřili krále Sindhu s Draupadí na
svém kočáře, jejich hnĕv vzplál jako oheň ţivený ghí. avolali na nĕho, at
se zastaví a bojuje. Dţajadrathovi vojáci byli při zaslechnutí jejich
hromových výkřiků jako smyslů zbavení a zachvátil je dĕs.

Dţajadratha se ohlédl a uvidĕl, jak se k nĕmu ţenou Pánduovci na svých

pĕti kočárech. ekl Draupadí: „Blíţí se sem pĕt velkých hrdinů, ó
princezno. Myslím, ţe to jsou tvoji manţelé. ekni mi, který z nich jede na
kterém kočáře?“

Rozhnĕvaná Draupadí mu pohrdavĕ odfrkla. „Proč mi kladeš takovou

otázku, hlupáku, poté, co jsi spáchal čin, který tĕ bude stát ţivot? Přesto,
vzhledem k tomu, ţe se blíţí tvoje smrt, se patří, abych odpovĕdĕla. Kdyţ
zde vidím Dharmarádţu se svými bratry, uţ se ani trochu nebojím.“

Draupadí ukázala na nejlepší z pĕti kočárů. „Vidíš ten vůz, na kterém je

ţerd se dvĕma nebeskými bubny, které stále znĕjí? Můţeš na nĕm spatřit
štíhlého muţe s pletí barvy roztaveného zlata, velkýma očima a hrdým
nosem. To je Judhišthira. Je milostivý dokonce i k nepříteli, který u nĕho
vyhledá ochranu. Proto jestli chceš být v bezpečí, odloţ svoje zbranĕ a
padni mu k nohám.“

Princezna potom ukázala na kočár po Judhišthirovĕ pravici. „Ten, kdo sedí

na tomto voze, s dlouhými paţemi a vysoký jako damaroň, kouše se do rtů
a vraští obočí, je Vrikódara. Jeho síla je nadlidská a emĕ ho zná jako
Bhímu. Ti, kteří ho urazí, to nepřeţijí. Na nepřítele nikdy nezapomene, ale
vţdy se pomstí, a dokonce ani tehdy se neutiší.“

Draupadí dále ukázala na Ardţunu, který jel po Judhišthirovĕ levém boku.

„Ten, který plane jako oheň, je vţdy neochvĕjný v bitvĕ, nikdy nespáchá
ţádnou krutost, nikdy se pod vlivem strachu, chtíče či hnĕvu nevzdá
ctnosti a dokáţe čelit jakémukoliv nepříteli, je můj manţel Dhanandţaja.

a Judhišthirou vidíš dvojčata na zlatých kočárech. de je zboţný Nakula,

kterého bratři milují jako vlastní ţivot. Je zkušeným bojovníkem s mečem
a dnes uvidíš, jak bude kosit tvoje vojáky jako pšenici. Po jeho boku je
Sahadéva, nejmladší a nejoblíbenĕjší ze všech Pánduovců. Jeho moudrost a
výřečnost nemají obdoby. Tento moudrý hrdina, tak drahý Kuntí, by radĕji
skočil do ohnĕ, neţ aby řekl cokoliv v rozporu se zboţností a mravností.“

Dţajadratha vypadal vystrašenĕ a Draupadí se zasmála: „Nyní spatříš svoji

armádu, která bude jako lod s nákladem drahokamů ztroskotavší na
tesech. Pokud Pánduovcům unikneš ţivý a zdravý, bude to pro tebe
znamenat nový ţivot.“

Dţajadratha vykřikoval rozkazy na své generály, kteří rychle sešikovali

svoje jednotky k boji. Pánduovci minuli pĕšáky, kteří prosili o milost, a
vyrazili přímo k bojovníkům na kočárech obklopujícím Dţajadrathu. Při
toku hustým přívalem šípů zastínili nebe. Bojovníci Dţajadrathovy
armády, kteří je vidĕli blíţit se jako strašlivé tygry, pozbyli kuráţe.

Bhíma pozdvihl svůj kyj a hnal se s řevem k Dţajadrathovi. Kótika a

ostatní bojovníci na kočárech přispĕchali krále chránit a zasypali Bhímu
deštĕm šípů, šipek a kyjů, ale ten se neochvĕjnĕ řítil dál. Jediným
máchnutím kyje zabil obrovského slona i s jeho pohánĕčem, který bojoval
před Dţajadrathou. Nĕkolika dalšími ranami rozdrtil čtrnáct pĕšáků a
zároveň odráţel všechny proti nĕmu vypuštĕné zbranĕ.
 atímco se Bhíma blíţil ke králi Sindhu, Ardţuna zabil pĕt set bojovníků,
kteří stáli před ním. Judhišthira sám zabil stovky dalších a Nakula s mečem
rozhazoval hlavy vzadu bojujících vojáků, jako kdyţ rolník seje zrno.
Sahadéva ze svého kočáru vypouštĕl hrozivé ţelezné šípy, které sráţely
mnoho vojáků bojujících na hřbetech slonů, takţe padali k zemi jako ptáci
ze stromu.

Mocný král jménem Trigarta bojující proti králi Judhišthirovi najednou

seskočil z kočáru a zabil kyjem čtyři konĕ Pánduova syna. Judhišthira
proklál Trigartovu hrud ostrým šípem, takţe padl k zemi a zvracel krev.
Judhišthira se svým vozatajem Indrasénou potom naskočili na Sahadévův
kočár.

Nakulu napadl Suratha, mocný bojovník na slonu. Slon rozdrtil jeho kočár,
který pak vlekl po bojišti. Nakula seskočil se svým mečem a štítem a
nebojácnĕ se postavil nepříteli. Suratha pobídl slona a rozzuřené zvíře se s
rykem rozehnalo proti Nakulovi. Nakula švihl mečem a slonovi usekl
chobot i kly. víře odĕné ve zlatém brnĕní padlo po hlavĕ k zemi a přitom
rozmačkalo svého jezdce. Nakula pak rychle naskočil na Bhímův kočár.

Bhíma střílel šípy se smrtonosnou přesností. Šípem s hrotem ve tvaru

půlmĕsíce zabil Kótikova vozataje a jeho kočár promĕnil v hromadu
trosek. Kdyţ se zmatený Kótika snaţil zadrţet svoje konĕ, Bhíma vystřelil
překrásnĕ opeřený šíp a srazil princi hlavu. Ardţuna zároveň zabil dvanáct
dalších princů bojujících po Kótikovĕ boku. Pánduovci zabili tisíce dalších
bojovníků a bojištĕ pokrývala tĕla muţů a zvířat. Mnoho kočárů s
vysokými ţerdĕmi leţelo rozbito na zemi, spolu s brnĕním, přílbami, meči
a utatými dy. bytek Dţajadrathovy armády prchl. Shromáţdilo se
mnoţství radostnĕ krákajících vran a havranů a vyjících šakalů, aby
hodovali na mase mrtvých bojovníků.

Dţajadratha byl vydĕšen. Rychle vysadil Draupadí ze svého kočáru a

uprchl do lesa. Judhišthira přikázal Sahadévovi, aby ji vzal na svůj kočár,
zatímco Bhíma pokračoval v zabíjení prchajících vojáků. Ardţuna však
svého bratra zadrţel: „Co získáš zabíjením tĕchto ubohých vojáků, kteří ve
strachu o svoje ţivoty pobíhají sem a tam? Nech toho a pronásleduj
Dţajadrathu.“

Bhíma souhlasil. Obrátil se k Judhišthirovi a řekl: „Ó králi, vojsko bylo

rozprášeno a jeho vůdce uprchl. Jestliţe si přeješ, jed s dvojčaty a odvezte
Draupadí zpĕt do poustevny. Ardţuna a já se vypořádáme s Dţajadrathou. I
kdyby se uchýlil pod ochranu Indry, nepřeţije.“

Judhišthira odvĕtil: „Ó bojovníku mocných paţí, pamatuj na to, ţe je

manţelem naší sestry Dušaly, dcery Gándhárí. Proto ho nezabíjej.“

Draupadí Judhišthirova slova zneklidnila a řekla Bhímovi: „Jestli mĕ chceš

potĕšit, tak toho hanebného a ohavného krále Sindhu nešetři. Nepříteli,
který nĕkomu unese manţelku či ho připraví o království, by nemĕlo být v
bitvĕ nikdy odpuštĕno, ani kdyţ prosí o milost.“

Judhišthira Draupadí utĕšil a vrátil se s ní do poustevny. Bhíma s

Ardţunou ihned vyrazili do lesa za Dţajadrathou.

Král Sindhu jiţ urazil asi tři kilometry. Ardţuna uchopil čtyři šípy, a kdyţ
je přikládal na tĕtivu, pronesl mantry. Pak napnul Gándívu do plného
oblouku a vystřelil. Šípy letĕly nad korunami stromů celé tři kilometry a
zabily Dţajadrathovy čtyři konĕ. Král strachy spadl z kočáru, postavil se na
nohy a klopýtal podrostem hloubĕji do lesa.

Ardţuna ho rychle dohnal a zvolal: „Ó králi Sindhu, s jakým hrdinstvím

ses odváţil unést naši manţelku? Stůj a bojuj. Nesluší se, abys prchal a
nechal bojovat s nepřítelem své stoupence.“

Dţajadratha se ani neohlédl. Bhíma seskočil ze svého kočáru a vyrazil za

ním s očima rudýma vztekem. Vydĕšeného krále rychle dostihl a silnĕ ho
popadl za vlasy. Ardţuna vykřikl: „Nezabíjej ho,“ a Bhíma, který se
chystal zasadit mu mocný der, zastavil svoji pĕst. Mrštil Dţajadrathou o
zem a kopl ho do hlavy. Kdyţ se omráčenému králi s námahou podařilo
vstát, Bhíma mu uštĕdřil pĕstmi a koleny nĕkolik ran do hlavy a prsou.
Dţajadratha padl v bezvĕdomí na zem a Bhíma ho odvlekl k Ardţunovi.

Bhíma skrze zataté zuby procedil: „Spáchal odporný zločin a nezaslouţí si

ţít, ale protoţe nám to Judhišthira přikázal, co můţeme dĕlat? Král je vţdy
milostivý a odpouští.“

Hledĕl s opovrţením na Dţajadrathu, který přicházel k sobĕ. Pánduův syn

uvaţoval, jak ho nejlépe potrestat. Vzal z toulce šíp s hrotem ostrým jako
břitva a oholil Dţajadrathovi vlasy, přičemţ mu na hlavĕ nechal jen pĕt
chomáčů. Pro kšatriju se takové zacházení rovná smrti. namená to, ţe ho
porazil a pokořil silnĕjší nepřítel, ale nechal ho naţivu. Bylo lepší zemřít v
bitvĕ neţ být vystaven takovému poníţení a Dţajadratha se mohl hanbou
propadnout. Bhíma ho srazil k zemi a řekl: „Hlupáku, jestli si přeješ ţít, tak
mĕ poslouchej. Od tohoto dne se musíš všude, kam přijdeš, prohlašovat za
otroka Pánduovců, jak je zvykem.“

Dţajadratha sedĕl na zemi se sklonĕnou hlavou. „Budiţ,“ odpovĕdĕl a

přitom se třásl.

Bhíma krále zdvihl a postrčil ho k Ardţunovu kočáru. „Nastup,“ poručil.

„Odvezeme tĕ k Judhišthirovi, aby rozkázal, co s tebou.“

Jeli zpĕt do poustevny a nalezli tam Judhišthiru sedĕt mezi bráhmany.

Bhíma vytáhl Dţajadrathu z kočáru a přinutil ho, aby se před Judhišthirou
poklonil. „Tady je ten darebák, co urazil Draupadí. Můţeš princeznĕ
oznámit, ţe se tento odporný človĕk stal naším otrokem.“

„Propustte ho,“ řekl Judhišthira s smĕvem.

Draupadí vyšla ze svojí chýše a na zemi před Judhišthirou uvidĕla

zašpinĕného Dţajadrathu. Dobrosrdečná princezna pomyslela na svoji
sestřenici Dušalu a řekla: „Ano, mĕl bys ho ušetřit. Bhíma ho jiţ
dostatečnĕ potrestal a ted se stal naším otrokem. Pust ho.“

Bhíma Dţajadrathu vybídl, at jde. Král Sindhu, bez sebe zkostí a hanbou,
se poklonil Judhišthirovi a bráhmanům a potom vstal, aby odešel.
Judhišthira řekl: „Jsi volný. Tentokrát tĕ propustím, ale jiţ se nikdy
nedopouštĕj tak odporného činu. Navzdory vlastní slabosti a bezmoci ses
pokusil násilím unést cizí manţelku.“

Judhišthiru při pohledu na Dţajadrathův ţalostný stav přemohl soucit.

dvihl ruku v ţehnajícím gestu a řekl: „Kéţ v tvém srdci zapustí kořeny
ctnost. Nyní v míru odejdi se svými následovníky a jiţ nikdy neuvaţuj o
tom, ţe by ses dopustil podobné bezboţnosti.“

Dţajadratha odcházel od poustevny plný zármutku. Myslel jen na to, jak se

Pánduovcům pomstít. Chápal, ţe se mu nikdy nepodaří přemoci je v bitvĕ,
a proto se rozhodl přijmout slib askeze pro potĕšení Šivy. Kdyby mu tento
vznešený bůh dal sílu, pak by byl jistĕ schopen porazit jakéhokoliv
nepřítele, včetnĕ mocných Pánduovců. Král Sindhu se odebral na břeh
Gangy a usedl v meditaci.
Po dlouhou dobu se oddával přísné askezi, jedl pouze listy a setrvával
pohrouţen v modlitbách k Šivovi. Nakonec se mu bůh zjevil a zeptal se:
„Co si přeješ?“

Král radostnĕ odpovĕdĕl: „Kéţ bych byl schopen v bitvĕ porazit všech pĕt
Pánduovců na jejich kočárech.“

Šiva se usmál: „To není moţné. Pánduovci jsou neporazitelní, protoţe je

chrání Krišna. Dokonce ani já je nemohu zabít. Tvoje přání je tedy
nesplnitelné. Ale splním ti toto — kromĕ Ardţuny, který je vtĕlením
nepřemoţitelného Nary, budeš schopen kaţdého z nich jednou zadrţet v
bitvĕ.“

Šiva poté, co mu dal své poţehnání, zmizel a Dţajadratha se vrátil do

svého království a přemýšlel o tom, kdy nadejde den, aţ bude moci tohoto
poţehnání vyuţít.

Kapitola 34: JE ERO SMRTI

Pánduovci trávili v kámjackém lese uţ dvanáctý rok a Indra přemýšlel nad
tím, jak by jim mohl prokázat nĕjaké dobrodiní. Král bohů vĕdĕl, ţe
Judhišthira se obává Karny, především proto, ţe jeho boţské brnĕní a
náušnice mu poskytují nadpřirozenou ochranu před zbranĕmi. Indra se
rozhodl, ţe se promĕní v bráhmanu a Karnu o toto brnĕní poţádá.

Bůh Slunce vytušil Indrův zámĕr a ve snu se Karnovi zjevil jako sličný
bráhmana. Tvůrce dne laskavĕ řekl: „Ó mocný hrdino, můj synu,
přicházím, abych ti dal radu pro tvoje vĕčné blaho. Poslouchej pozornĕ.
Přijde za tebou Indra v podobĕ bráhmany a poţádá tĕ o tvoje brnĕní. Ví o
tvém slibu, ţe nikdy neodmítneš dát milodar. Musíš mu je nĕjak odepřít.
Nabídni mu místo toho nĕco jiného. Jestli se vzdáš svého brnĕní a náušnic,
jeţ pocházejí z esence nebeského nektaru, zemřeš v bitvĕ. S brnĕním a
náušnicemi tĕ však nedokáţí zabít ani bohové.“

Karna se ve snu zeptal: „Kdo jsi, ţe se tolik staráš o moje blaho?“

„Jsem bůh nekonečných paprsků. Radím ti z lásky a mĕl bys dbát na moje
slova.“
Karna nevĕdĕl, ţe bůh Slunce je jeho otec. Odpovĕdĕl mu: „Mám štĕstí, ţe
bůh veškerého jasu, jehoţ dennĕ uctívám, si přeje moje dobro. lásky k
tobĕ tĕ prosím — nezrazuj mĕ od dodrţení svého slibu. Takové zostuzení
by pro mne bylo horší neţ smrt. Ó S rjo, celý svĕt ví, ţe se vzdám i ţivota,
kdyţ o nĕj poţádá bráhmana. Kdyby ke mnĕ Indra přišel jako bráhmana,
nebudu schopen odmítnout nic, oč poţádá.“

Sláva byla pro Karnu vším — nikdy by neudĕlal nic, co by vedlo k

pohanĕ. Dodal: „Pokud dám Indrovi svoje brnĕní, získám v tomto svĕtĕ
nesmírnou slávu, zatímco Indra bude zostuzen. Sláva prodluţuje ţivot a
vede na nebesa. Slavný človĕk ţije dokonce i po smrti, zatímco neslavnĕ
proslulé lze povaţovat jiţ za mrtvé, přestoţe dosud dýchají. Ó S rjo, své
slávy se nevzdám ani za cenu vlastního ţivota.“

S rja odpovĕdĕl: „Milé dítĕ, moudrý človĕk neudĕlá nic, co by uškodilo

jemu nebo tĕm, kdo na nĕm závisejí. Není pochyb o tom, ţe vĕčná sláva,
po které touţíš, tĕ bude stát ţivot. K čemu je dobré obĕtovat své tĕlo pro
slávu, kterou můţeš vyuţít jen zaţiva? Mrtvému je sláva k ničemu. Je to
girlanda na mrtvém tĕle. Protoţe mĕ uctíváš, hovořím k tobĕ pro tvoje
dobro. Vezmeš-li rozum do hrsti, podaří se ti odvrátit Indru od jeho
zámĕru. Chceš-li se Ardţunovi postavit v bitvĕ, nesmíš se vzdát svých
náušnic a brnĕní. Bez nich mu nebudeš schopen čelit.“

Karnu však stále nepřesvĕdčil. „Ó boţe zářících paprsků, jsi mi draţší neţ
moje manţelka, synové, přátelé, a dokonce i já sám. Prosím, chovej mĕ ve
svém srdci jako toho, kdo tĕ s oddaností uctívá, a dovol mi jednat podle
svého přání. Nemohu se přiklonit k falši — to bych radĕji zemřel. Se
sklonĕnou hlavou a opakovanými modlitbami tĕ snaţnĕ prosím o
prominutí, nebot se nemohu řídit tvými slovy. Ardţuny se nebojím.
Parašuráma mi dal mocné zbranĕ. Aţ přijde čas, porazím Ardţunu v bitvĕ.
Prosím, dovol mi, aţ za mnou Indra přijde, dodrţet svůj slib.“

S rja vidĕl, ţe Karna zůstane neoblomný. Předpokládal to a jiţ zváţil i

náhradní řešení. Dále tedy ke svému synovi promlouval laskavým hlasem.

„Ó mocný, musíš-li dát svoje brnĕní a náušnice Indrovi, pak bys ho mĕl
poţádat, aby ti na oplátku dal nĕco i on. Ucti ho příjemnými slovy a vĕnuj
mu svoje brnĕní pouze výmĕnou za jeho neomylnou střelu. Tato zbraň
dokáţe zničit jakéhokoliv nepřítele. Budeš-li ji mít, zůstaneš
nepřemoţitelný. Poţádej ho o ni. Jmenuje se šakti.“
S rja náhle zmizel. Karna se probudil a přemýšlel o svém snu. Po koupeli
se obrátil čelem k vycházejícímu slunci se sepjatýma rukama. ekl slunci
vše, co se stalo v jeho snu, a z nebe se ozval hlas: „To vše je pravda.“
Uţaslý Karna se vrátil do svého paláce a kaţdým okamţikem očekával
Indrův příchod.

Po nĕkolika dnech vstoupil Karna v poledne do Gangy, aby tak jako kaţdý
den uctíval boha Slunce. Pokaţdé, kdyţ skončil uctívání, přicházeli k nĕmu
bráhmanové a prosili ho o milodary. Nikdy nikomu nic neodmítl. Ted k
nĕmu přišel v podobĕ bráhmany Indra. Kdyţ před sebou Karna spatřil
zářivého asketu, řekl: „Jsi nanejvýš vítán. Co ti mohu nabídnout? Jestli si
přeješ, mohu ti darovat vesnice, krávy a krásné dívky ozdobené zlatem.“

„Ţádný z tĕchto darů si nepřeji,“ odpovĕdĕl bráhmana. „Můţeš je dát tĕm,

kteří o nĕ ţádají. Ó bezhříšný, jsi-li vĕrný svému slibu, pak si z tĕla vyřízni
svoje brnĕní a náušnice a dej mi je. To je vše, co si přeji.“

Karna si uvĕdomil, ţe má před sebou Indru, a odpovĕdĕl: „S radostí ti dám,

cokoliv si přeješ, ale proč ţádat jen o moje brnĕní? Místo toho ode mne
přijmi dostatek bohatství, aby uţivilo tebe i ty, kteří na tobĕ závisejí, do
konce tvého ţivota.“

Karna se všemoţnými způsoby snaţil odvrátit Indru od jeho zámĕru, ale

bůh dal jasnĕ najevo, ţe chce pouze brnĕní. Nakonec Karna řekl: „Bez
svého brnĕní a náušnic, součástí mého tĕla stvořených z nebeského
nektaru, zemřu v bitvĕ. Proto se jich zdráhám vzdát. Přesto vím, ţe jsi
Indra a přicházíš, abys pomohl Pánduovcům. Jako pán bohů bys mĕl
naopak ty udĕlit poţehnání mnĕ. Proto, ó dévo, prosím, abys mi výmĕnou
za brnĕní dal své poţehnání.“

Indra odpovĕdĕl: „Neţ jsem přišel, S rja vytušil moje zámĕry a

nepochybnĕ ti všechno vyzradil. At je tedy po tvém. Kromĕ mého
hromoklínu poţádej o cokoliv.“

Karna poţádal o střelu šakti, o které se zmínil S rja. Indra se na okamţik

zamyslel a odpovĕdĕl: „Vyvolal jsem tuto zbraň a dám ti ji hned poté, co
mi dáš brnĕní, ale činím tak pod jednou podmínkou. Kdyţ tuto střelu
vypustím, zabije stovky mých nepřátel a opĕt se mi vrátí do ruky. Ty ji
však budeš schopen vypustit pouze jednou, abys zabil jediného mocného
nepřítele. Aţ bude tvůj nepřítel mrtvý, zbraň se vrátí do mojí, nikoliv tvojí
ruky.“
Karna zváţnĕl. „Přeji si zabít jen jediného mocného nepřítele.“

„ nám tvoji touhu. Ale toho, jehoţ chceš zabít, chrání vznešená bytost —
Pán Krišna, nepochopitelný Nárájan.“

„At uţ je to jakkoliv, dej mi svoji zbraň, nebot bude jistĕ schopna zabít
jakéhokoliv lidského nepřítele. Potom si vyříznu z tĕla brnĕní. Ale ţádám
tĕ, abys zabránil znetvoření mého tĕla.“

„Budiţ. Protoţe si přeješ zůstat vĕrný pravdĕ, tvoje tĕlo nebude zjizveno.
Opĕt získáš svůj nynĕjší sličný a zářivý vzhled.“

Karna si ihned začal ostrým mečem odřezávat brnĕní. Bohové i démoni,

kteří vidĕli, ţe se Karna i přes všechnu bolest usmívá, řvali jako lvi a bili
na nebeské bubny. Na Karnu, který si sňal brnĕní a náušnice a zakrvácené
je podal Indrovi, se snesl déšt nebeských kvĕtů. Potom dal Indra Karnovi
svoji zbraň se slovy: „Nepouţívej ji, dokud se neocitneš v nejváţnĕjším
nebezpečí. Jinak zasáhne tebe.“

Vzápĕtí nato bůh vylétl na oblohu. Byl přesvĕdčen, ţe splnil zámĕr

Pánduovců.

***

Pánduovci zůstali po zbývající období jejich vyhnanství v lese u

Dvaitavanu. býval jiţ jen krátký čas do doby, kdy se mĕli přestrojit a
ukrýt na poslední rok, třináctý. Přemýšleli, kam by mĕli jít. Jednoho dne,
kdyţ sedĕli a rozmlouvali ve společnosti rišiů, přišel za Judhišthirou
očividnĕ souţený bráhmana. Vysvĕtlil, ţe nĕjaký jelen zachytil dřívka,
která pouţívá k rozdĕlávání svého posvátného ohnĕ, a odnesl je do lesa.
„Dřívka, spolu s mojí nabĕračkou a dalším náčiním, byla svázaná v
uzlíčku, a ten se jelenovi nĕjak zachytil na parozích. Ó hrdino, musím je
dostat zpĕt, aby se moje obĕt nezastavila.“

Judhišthira bráhmanu uklidnil a okamţitĕ se svými bratry vstal, vzali si

luky a pustili se do pronásledování jelena. Přestoţe na nĕho vystřelili
mnoho šípů, nepodařilo se jim ho dostihnout. víře rychlými skoky
zmizelo v lese. Bratři se unavili a byli zklamaní. Přišli k velkému banyánu
a posadili se v jeho stínu. Nakula řekl s tĕţkým srdcem Judhišthirovi: „V
našem rodĕ nebyla ctnost nikdy obĕtována a nikdy jsme nepodlehli lenosti.
Také jsme nikdy nikomu nic neodmítli dát. Jak nás tedy mohlo postihnout
toto neštĕstí, ó králi?“

Judhišthira poloţil svůj velký luk na zem. „V tomto svĕtĕ nemá neštĕstí
konce, milý bratře. Ne vţdy jsme schopni zjistit jeho příčinu, protoţe to je
vznešený bůh Dharma, kdo rozdĕluje plody ctnosti i hříchu.“

Bhíma se zamračil: „Tato pohroma nás postihla, protoţe jsem nezabil

Dušásanu, kdyţ přivlekl Draupadí do snĕmovní sínĕ.“

„I já nesu vinu za naše současné neštĕstí, protoţe jsem Karnovi neoplatil ta

krutá slova, která toho dne vyřkl,“ dodal Ardţuna.

„Já jsem také vinen,“ řekl Sahadéva. „Mĕl jsem zabít Šakuniho při hře v
kostky, jakmile tĕ začal podvádĕt, ó králi.“

Judhišthira se otočil k Nakulovi: „V tomto lese je horko. Rychle vylez na

vysoký strom a rozhlédni se, jestli v okolí není nĕjaké jezero. Tvoji bratři
jsou unavení a ţízniví. Aţ se osvĕţíme, můţeme se rozhodnout, co dál.“

Nakula vylezl na nedaleký strom a rozhlédl se. „ dá se, ţe poblíţ je voda,“

zavolal. „Vidím nĕco, co vypadá jako jezero, a slyším křik jeřábů.“

Kdyţ se Nakula svezl po kmeni dolů, Judhišthira řekl: „Ó sličný bratře, jdi
a přines pro všechny vodu.“

Nakula vysypal z nĕkolika toulců šípy a zanechal svoje bratry o samotĕ.

Brzy přišel k rozlehlému, průzračnému jezeru pokrytému lotosy a lekníny.
Poklekl na břehu a chystal se napít, kdyţ vtom zaslechl hlas z nebe: „Ó
dítĕ, nepij tuto vodu. Toto jezero je moje a nikdo se nesmí napít jeho vody,
aniţ by nejprve zodpovĕdĕl moje otázky.“

Nakula se podíval kolem sebe, ale nikoho nevidĕl. Mĕl velkou ţízeň, a tak
na onen hlas nedbal a napil se ze spojených dlaní. Jakmile se voda dotkla
jeho st, padl mrtev k zemi.

Po nĕjaké dobĕ, kdyţ se Nakula nevracel, začal být Judhišthira znepokojen.

Poţádal Sahadévu, at se ho vydá hledat. Sahadéva sledoval bratrovu stopu
a také přišel k jezeru. Kdyţ na jeho břehu uvidĕl mrtvého Nakulu, přemohl
ho zármutek. Dotkl se bratra a hledal známky ţivota. Nakula vypadal, jako
kdyby hluboce spal. Neztratil svůj tĕlesný lesk, ale srdce mu nebilo ani
nedýchal. Sahadéva vstal a nevĕdĕl, co si počít. Pocítil nesnesitelnou ţízeň
a přistoupil tedy k vodĕ, aby se napil. Kdyţ poklekl, zaslechl z nebe stejný
hlas: „Nepij vodu z mého jezera. Napřed odpovĕz na moje otázky a potom
se můţeš napít.“

Sahadéva nedokázal tĕmto slovům vĕnovat pozornost. Jeho ţízeň byla

nesnesitelná. Napil se chladné vody a stejnĕ jako bratr padl mrtev na zem.

Kdyţ Judhišthira vidĕl, ţe se témĕř po hodinĕ ani jedno z dvojčat ještĕ

nevrátilo, řekl Ardţunovi, at jde zjistit, co se stalo. Ardţuna postupoval
obezřetnĕ, s lukem připraveným ke střelbĕ a taseným mečem. Našel
dvojčata leţet na břehu a zachvátila ho bolest. Přibĕhl k nim a poklekl u
nich. Nejevili ţádné známky ţivota. Ardţuna ţasl. Kdo je mohl zabít?
Nikde nebylo vidĕt stopy zápasu. Rozhlédl se a vidĕl jen stromy kývající
se ve vĕtru a vodní ptáky na hladinĕ jezera. Sešel k vodĕ, aby utišil svoji
ţízeň, a z nebe opĕt zaznĕl onen hlas: „Ó Pártho, nepokoušej se napít této
vody. Je moje a ty si ji můţeš vzít jen poté, co odpovíš na moje otázky.“

Ardţuna zavolal do nebe: „Ukaţ se mi a zabraň mi v tom! Aţ budeš

probodán mými šípy, jiţ takto mluvit nebudeš.“

Okamţitĕ vystřelil nespočet šípů, které, posíleny mantrami, dokázaly

zasáhnout neviditelný cíl. Ardţuna pokryl nebe šípy, šipkami a oštĕpy.
Hlas opĕt promluvil: „Tvoje námaha je marná, Ardţuno. Odpovĕz na moje
otázky, nebo po napití vody zemřeš.“

Ardţuna nevzal tato slova váţnĕ, napil se vody a padl mrtev vedle svých
bratrů.

Další hodina jiţ témĕř uplynula a Judhišthira pocitoval rostoucí zkost.

Nyní poslal Bhímu. „Ó trýzniteli nepřátel, sedíme zde uţ dlouhou dobu a
čekáme na své bratry. Myslím, ţe bys je mĕl najít a přivést je zpátky. Já
počkám zde.“

Bhíma přikývl, vstal a rychle se rozebĕhl stezkou k jezeru. Kdyţ tam

uvidĕl leţet své tři bratry, ohromilo ho to. To musí mít na svĕdomí nĕjaký
mocný rákšasa. Ardţunu a dvojčata by tĕţko mohla zabít nĕjaká obyčejná
bytost. Bhíma vzal v vahu, ţe bude muset brzy čelit hrozivému nepříteli.
Nejlépe bude napít se trochu vody a zahnat před bojem navu.
Pánduův syn sebĕhl k vodĕ a nebesy se opĕt rozlehl hlas: „Ó dítĕ, nesnaţ
se napít z mého jezera. Nejdříve zodpovĕz moje otázky.“

Bhíma si pomyslel, ţe hlas musí patřit tomu, kdo zabil jeho bratry, a
rozzlobenĕ se rozhlédl. Ta hanebná bytost bude svého podlého činu brzy
litovat. Nedbaje varování Bhíma ponořil obličej do vody a pil. A stejnĕ
jako jeho bratři padl i on mrtev k zemi.

Osamocený Judhišthira čekal a čekal, ale kdyţ se Bhíma s Ardţunou

nevraceli, jeho mysl naplnila neblahá předtucha. Nepovaţoval za moţné,
ţe by mohli být přemoţeni v bitvĕ. Kde tedy jsou? Moţná u jezera nalezli
nebeské slasti a společnĕ si jich uţívají. Ne, ti by určitĕ nezanedbali svoji
povinnost. Vţdyt přijali jeho pokyn a vĕdí, ţe je čeká. Také stále ještĕ
nezískali zpĕt bráhmanovo náčiní. Muselo se stát nĕco, co jim zabránilo v
návratu. Judhišthira se pln obav vydal po lesní stezce.

Cestou k jezeru míjel stromy obsypané modrými a červenými kvĕty a v

uších mu znĕlo švitoření ptáků a bzukot včel. Spĕchal a zakrátko dorazil k
jezeru, které mu připadalo, jako by sem bylo přemístĕno z Indrova sídla.
Pokrývaly ho lotosy a kolem rostly rozkvetlé stromy a mnoho různých
lesních kvĕtin. Na břehu onoho nádherného jezera však Judhišthira na zemi
spatřil svoje čtyři bratry. Připomínali čtyři lókapály, kteří na konci vĕku
spadli z nebes.

Judhišthira přibĕhl k bratrům a klesl vedle nich na zem, tĕţce dýchal a

ronil slzy. Hlasitĕ naříkal a jeho hlas se odráţel ozvĕnou od vysokých
stromů kolem jezera. „Ó Bhímo s mocnými paţemi, přísahal jsi, ţe v bitvĕ
zlomíš Durjódhanova stehna. Jakou cenu má nyní tento slib? Ó Ardţuno,
jak to, ţe tady leţíš? Lidské sliby mohou vyjít naprázdno, ale co sliby
bohů? Slyšeli jsme přece, jak ti všichni nebeštané provolávají slávu a
prohlašují, ţe dobudeš zpĕt naše ztracené království. ,Nikomu se nepodaří
porazit ho v bitvĕ, znĕla Indrova vĕštba. Jak se to mohlo stát? Moje srdce
je nepochybnĕ z kamene, kdyţ mi při pohledu na nĕco takého ještĕ
nepuklo.“

Judhišthira hledĕl na svoje nehybnĕ leţící bratry a byl ţalem bez sebe.
Nĕjaký čas naříkal a jeho mysl byla naprosto zmatena. Postupnĕ se mu
podařilo se ovládnout a zamyslet se nad celou situací. Kdo mohl zabít tyto
velké bojovníky? Nikde nebylo po bitvĕ ani stopy — jejich tĕla byla bez
jediného šrámu — a vypadalo to, ţe padli k zemi v nĕjakém hlubokém
bezesném spánku.
Judhišthira si pozornĕ prohlédl jezero. Moţná ho nechal vyhloubit
Durjódhana a naplnil ho jedem. Bhímu ale nemohl zabít ţádný jed. Moţná,
ţe se Kuruovci spojili s asury, aby Pánduovcům přivodili smrt. Ale který
asura by se mohl postavit Ardţunovi, který sám přemohl nivátakavači?

Judhišthira se rozhlédl. Nikde nevidĕl ţádné stopy. Ardţunovy šípy leţely

rozházené po zemi, ale nikde ani kapka krve. Bylo nepředstavitelné, ţe by
Ardţuna nezasáhl nepřítele, on, který nikdy nevystřelil šípy nadarmo.
Judhišthira uvaţoval, ţe bratry musela přemoci nĕjaká mocná bytost bez
hmotného tĕla. Prohlédl si je zblízka. I kdyţ vypadali jako mrtví, neztratili
barvu a jejich rysy se také nezmĕnily. Jejich duše byly jistĕ stále přítomny,
přestoţe ţivotní příznaky chybĕly. dálo se, ţe jejich ţivotní sílu odstranil
zevnitř samotný bůh smrti. Judhišthira o tom byl přesvĕdčen a napadlo ho,
ţe kdyţ vstoupí do jezera, přijde pravdĕ na kloub. Právĕ to jezero je
příčinou smrti jeho bratrů.

Judhišthira sešel k vodĕ, shodil ze sebe brnĕní a ponořil se do jezera.

Vzápĕtí zaslechl tentýţ hlas, který hovořil i k jeho bratrům: „Ó dítĕ, nepij
tuto vodu. Toto jezero patří mnĕ, a chceš-li se napít, musíš nejprve
zodpovĕdĕt mé otázky.“

Judhišthira se pátravĕ rozhlédl. „Kdo jsi?“ vykřikl.

„Jsem jeřáb ţivící se mechem a rybami. Tvoji mladší bratři nedbali na

moje varování, a tak jsem způsobil, ţe padli do spárů smrti. Ó králi, pokud
nezodpovíš moje otázky, staneš se pátou obĕtí.“

Judhišthira se udivenĕ rozhlíţel. Na vĕtvi stromu poblíţ jezera spatřil

jeřába. „Jsi Šiva nebo nejpřednĕjší z vasuů? Nebo jsi marut? Není moţné,
aby pták zabil tyto čtyři hrdiny podobné horám. Ó nejsilnĕjší ze silných,
dosáhl jsi toho, čeho nebyli schopni ani bohové, gandharvové či asurové.
Nevím, kdo jsi nebo co je tvým zámĕrem, ale chtĕl bych se to dozvĕdĕt —
a také se bojím. Moje srdce se trápí a mysl je zmatená. ekni mi, prosím,
proč zde ţiješ a co si přeješ.“

Vtom se jeřáb před Judhišthirovýma očima promĕnil v obrovitou, hrozivĕ

vyhlíţející bytost. Její velké rudé oči byly protaţené do špičky a zářila jako
slunce. Hromovým hlasem prohlásila: „Jsem jakša, nikoliv pták. Sláva
tobĕ! To já jsem zabil tvoje mocné bratry kvůli jejich vlastním chybám.
Přestoţe jsem jim zakázal napít se vody z jezera, nebrali mĕ váţnĕ. Ten,
komu je ţivot drahý, by se nemĕl pokoušet zmocnit této vody násilím.
Jezero je moje a jeho vodu si lze vzít pouze po zodpovĕzení mých otázek.“

„Ó jakšo, nechci si brát to, co je tvoje. Pokusím se odpovĕdĕt na tvoje

otázky, jak nejlépe dovedu. Prosím, ptej se, na co chceš.“

Jakša se začal Judhišthiry dotazovat:

„Co vysvobozuje duši ze zajetí ve hmotĕ? Kdo je jejím společníkem, kdo

průvodcem na duchovní cestĕ a na čem duše spočívá?“

„Duši povznáší poznání Nejvyššího Pána. Boţské vlastnosti jsou jejími

společníky, dharma průvodcem a spočívá na pravdĕ.“

„Co činí osobu učenou? Jak dosáhne toho nejvznešenĕjšího? Jak získá
druhé já a pomocí čeho, ó králi, zmoudří?“

„Osoba získá učenost studiem Véd. Díky askezi dosáhne toho

nejvznešenĕjšího. Inteligence je jako druhé já a sluţba starším ji obdaří
moudrostí.“

Jakša se potom ptal na všemoţná témata, od svĕtské moudrosti přes

poznání týkající se zboţnosti aţ po duchovní záleţitosti. Judhišthira je
všechny bez zaváhání zodpovĕdĕl. Nakonec jakša řekl: „Jsem spokojen.
Odpovĕz na moje poslední čtyři otázky a vrátím jednomu ze tvých bratrů
ţivot. Kdo je

v tomto svĕtĕ štastný? Co je nej ţasnĕjší? Co je v tomto svĕtĕ nového a jak

lze nalézt vĕčnou cestu zboţnosti?“

Judhišthira se sepjatýma rukama odpovĕdĕl: „Ten, kdo není zadluţen ani

není ve vyhnanství, kdo ţije skromnĕ a jí prosté jídlo ve vlastním domĕ, je
štastný. Nej ţasnĕjší je, ţe navzdory tomu, ţe kaţdý den odchází do sídla
Smrti nesčetné mnoţství tvorů, človĕk se přesto povaţuje za nesmrtelného.
Novinkou je, ţe v tomto svĕtĕ, který se podobá kotli, jehoţ ohnĕm je
slunce, dny a noci palivem, a mĕsíce a roční období dřevĕnou vařečkou,
jsou všichni tvorové vařeni časem. Vĕčnou cestu zboţnosti lze nalézt jen v
srdcích velkých mystiků.“

Jakša se usmál: „Všechny otázky jsi zodpovĕdĕl správnĕ. ekni mi,

kterému z tvých bratrů mám vrátit ţivot?“
„Ó jakšo, oţiv Nakulu, který je vysoký jako damaroň a zdobí ho široká
hrud a dlouhé paţe.“

Jakša byl překvapen: „Bhímaséna je pro tebe jistĕ důleţitĕjší neţ Nakula, ó
králi, a Ardţuna je tvojí hlavní oporou. Proč ţádáš, aby byl oţiven
Nakula?“

„Ten, kdo obĕtuje ctnost, je sám zničen,“ odpovĕdĕl Judhišthira, „a toho,

kdo ctnost chrání, na oplátku zase chrání ctnost. Proto ji vţdy pečlivĕ
zachovávám. Velkou ctností pro mĕ je vyhýbání se krutosti — to
převyšuje kaţdý svĕtský zisk. Prosím tedy o Nakulu. Kuntí i Mádrí jsou
pro mĕ stejné. Kuntí ve mnĕ má stále ještĕ jednoho syna, ale Mádrí ted
nemá ţádného. Touţím se zachovat stejnĕ k obĕma svým matkám, a ţádám
proto o Nakulův ţivot.“

„Ó synu Pándua, jelikoţ povaţuješ odmítání krutosti za nadřazené zisku i

touze, necht oţijí všichni tvoji bratři.“ Bĕhem jakšových slov ze zemĕ
vstali všichni čtyři bratři, jako by se probudili. Cítili se osvĕţeni a nemĕli
vůbec ţádný hlad ani ţízeň.

Judhišthira se potom zeptal jakši: „Kdo jsi, ó vznešená bytosti, která

přijímá podobu jeřába? Vyjev mi svoji pravou totoţnost. Jsi bůh? Moţná
jsi sám můj otec.“

Judhišthira hádal správnĕ a jakša odpovĕdĕl: „Opravdu jsem tvůj otec, ó

nejlepší z potomků Bharaty. Vĕz, ţe jsem Dharma. Přišel jsem, abych se s
tebou setkal. Sláva, pravda, sebeovládání, čistota, upřímnost, rozdávání
milodarů, skromnost, vytrvalost, askeze a celibát jsou moje dy. Lze mĕ
dosáhnout odmítáním krutosti, nestranností, mírností, askezí, čistotou a
pokorou. Všechny tyto vlastnosti máš, milý synu. Přízní osudu jsi ovládl
svoji mysl a smysly a následuješ ctnost. Chtĕl jsem tĕ vyzkoušet a jsem
plnĕ spokojen. Poţádej mĕ o poţehnání a udĕlím ti je. Ti, kdo jsou mi
trvale oddáni, nemusí nikdy zaţít neštĕstí.“

Judhišthira se svému otci uctivĕ poklonil a řekl: „Mým prvním přáním je,
aby agnihótra bráhmany, jehoţ zápalná dřívka se ztratila, nepřišla nazmar.“

„Ó synu Kuntí, to já v podobĕ jelena jsem odnesl ta dřívka. Vrátím ti je.

Poţádej o nĕjaké jiné poţehnání.“
Judhišthira se důkladnĕ zamyslel a řekl: „Dvanáct let našeho ţivota v lese
jiţ uplynulo. Třináctý rok musíme proţít v utajení. Prosím, zařid, at nás
bĕhem té doby nikdo nepozná.“

„Budiţ. I kdyby jste chodili po tomto svĕtĕ bez přestrojení, nepoznají vás.
Díky mojí přízni se vám podaří přeţít ve Virátovĕ mĕstĕ na zapřenou. Nyní
si vezmi tato dřívka na rozdĕlávání ohnĕ a poţádej mĕ o další poţehnání.
Nejsem spokojen s udĕlením jen tĕchto dvou. Ó Judhišthiro, mĕl bys vĕdĕt,
ţe jsem tĕ zplodil. Vidura, tvůj přítel a dobrodinec, je také mojí částí.“

Dharma podal Judhišthirovi dřívka, a ten odpovĕdĕl: „Ó boţe bohů, stačí

mi, ţe jsem tĕ spatřil. Abych tĕ však potĕšil, přijmu ještĕ jedno poţehnání.
Ó pane, zajisti, abych dokázal překonat hrabivost, pošetilost a hnĕv a aby
moje mysl byla vţdy naklonĕna rozdávání milodarů, askezi a pravdĕ.“

Dharma se usmál a řekl: „Tĕmito vlastnostmi jsi od přírody obdařen, ó

synu Pándua. Jiţ nyní jsi ztĕlesnĕním ctnosti. Ale tvoje přání splním.“

Bůh potom zmizel a zanechal pĕt Pánduovců stát na břehu jezera. Ti se pak
uţaslí vrátili s bráhmanovými zápalnými dřívky do svojí poustevny.

Kapitola 35: ODCHOD DO VIRÁTY

Kdyţ přišlo a zase pominulo období deštů, Dhaumja astrologickým
výpočtem zjistil, ţe se blíţí třináctý rok vyhnanství. Bratři se tedy začali
radit, co budou bĕhem nĕho dĕlat. Dharmovo poţehnání je povzbudilo a
byli plni nadĕje. Ačkoliv Durjódhana nepochybnĕ vyšle do celého svĕta
stovky a tisíce zvĕdů, aby po nich pátrali, nenajde je. Nechtĕli však nic
riskovat, a proto se radili, jak se co nejlépe ukrýt.

Judhišthira oslovil Ardţunu: „Ó vládce lidí, co si o tom myslíš? Jak

zůstaneme nepoznáni?“

„Díky Dharmovĕ poţehnání se budeme moci pohybovat nikým neodhaleni.

O tom nepochybuji. Posudme však pečlivĕ místa, kde bychom mohli v
klidu ţít. Uvedu jejich jména.“

Ardţuna vyjmenoval mnoho zemí, kde ţili jejich spojenci, a zeptal se

Judhišthiry, kterou z nich povaţuje za nejvhodnĕjší. Judhišthira bratrovi za
návrhy podĕkoval a odpovĕdĕl: „Milý bratře, to, co řekl Dharma, se jistĕ
musí stát. Usadíme se v Matsji, ve Virátovĕ království. Tento starý král je
mocný, štĕdrý, spravedlivý a je nám vţdy příznivĕ naklonĕn. Pojdme tam
jako jeho sluţebníci. eknĕte mi, ó synové Kuntí, jak by se mĕl kaţdý z
nás představit králi.“

Ardţuna odpovĕdĕl s pochybami v hlase: „Ó ctnostný, jak se můţeš stát

královým sluţebníkem? Jsi jako bůh mezi lidmi a vţdy jsi byl pánem
ostatních. Jak se podřídíš človĕku na niţší rovni?“

Judhišthira Ardţunu ujistil: „To nebude nijak obtíţné. Stanu se královým

partnerem ve hře v kostky a přítelem. Představím se jako Judhišthirův
bývalý osobní sluţebník a blízký přítel, zkušený hráč Kanka, a budu jemu i
jeho ministrům poskytovat různé příjemné sluţby. Nyní mi řekni, ó
Vrikódaro, s jakou totoţností vstoupíš do Virátova mĕsta ty?“

Bhíma se jiţ rozhodl. „Ó Bhárato, představím se jako kuchař jménem

Vallabha. eknu, ţe jsem pracoval v Judhišthirových královských
kuchyních. Ovládám vše, co je třeba v kuchyni znát, a budu pro králův stůl
připravovat vybraná jídla. Budu ho také bavit siláckými kousky a zápasem.
Budu poráţet slony, býky a nejlepší Virátovy zápasníky, aniţ bych je zabil.
Ó králi, neboj se o mĕ. Postarám se o sebe.“

Judhišthira souhlasnĕ přikývl a obrátil se k Ardţunovi: „Jakou práci přijme

Dhanandţaja, jenţ je obdařen nepřemoţitelnou silou, je zdrojem radosti
Kuruovců a jemuţ se zjevil bůh Agni jako bráhmana ţádající o laskavost?
Tak jako je Slunce nejpřednĕjší ze všech planet, bráhmana nejlepším ze
všech lidí a hromoklín nejlepší ze všech zbraní, je Ardţuna nejlepším ze
všech lučištníků. Jakou prostou sluţbu můţe přijmout, kdyţ odešel na
nebesa a poté, co potĕšil Mahéšvaru, boha bohů, získal všechny nebeské
zbranĕ? Myslím, ţe si Krišnův přítel nezaslouţí být vystaven takovému
příkoří.“

Ardţuna si nato vzpomnĕl na Urvašinu kletbu a následný Indrův pokyn. „Ó

vládce emĕ, stanu se příslušníkem třetího pohlaví — eunuchem. Abych
zakryl jizvy od tĕtivy na paţích, navleču si na nĕ spousty náramků. Před
krále předstoupím se zářivými zlatými náušnicemi a vlasy spletenými do
copů jako Brihannála a nabídnu mu, ţe jeho ţeny naučím zpĕvu a tanci.
Tĕmto umĕním jsem se naučil od gandharvů. Budu ţít v královĕ harému,
chovat se jako ţena a tĕšit krále a jeho ţeny svojí sluţbou a vyprávĕním
mnoha příbĕhů. Aţ se mĕ dotáţí na moji průpravu, odpovím, ţe jsem býval
sluţebnou v Judhišthirovĕ paláci. Ó králi, takto budu trávit své dny bĕhem
posledního roku, skryt jako oheň utajený v popelu.“

Judhišthira s divem pohlédl na Ardţunu. Eunuch! Jak ţasné jsou cesty

osudu.

Obrátil se k Nakulovi a zeptal se ho, jak se chystá Virátovi představit on.

Nakula odpovĕdĕl: „Budu podkoním jménem Granthika. Jsem plnĕ
obeznámen se všemi stránkami chovu koní a mám tuto práci rád. Ó králi,
konĕ jsou mi tak drazí jako ty. eknu Virátovi, ţe jsem se dříve staral o
Judhišthirovy konĕ.“

Nakonec se Judhišthira zeptal Sahadévy, jaký převlek zvolí. Nejmladší z

Pánduových synů odpovĕdĕl, ţe se stane pastevcem. „Tato práce mĕ tĕší, ó
králi. Ovládám krocení, dojení i chov dobytka. Rozeznám všechny znaky i
vlastnosti různých plemen krav a býků. Budu Virátovi slouţit pod jménem
Tantripála a řeknu mu, ţe jsem tuto sluţbu konal pro Judhišthiru.“

Judhišthira pohlédl na Draupadí, která sedĕla poblíţ bratrů. „ de je naše

milovaná manţelka. Je nám draţší neţ vlastní ţivot. Má být váţena jako
matka a ctĕna jako starší sestra. Jak se před Virátou objeví ona? Není
zvyklá být sluţebnou a od narození ji obklopovalo královské bohatství.“

Draupadí odpovĕdĕla: „Ó Bhárato, existuje třída sluţebných zvaných

sairindhrí. Je zřejmé, ţe ţádná váţená ţena by tuto sluţbu nepřijala, a tak
pro mĕ bude toto přestrojení dobrým krytem. eknu, ţe jsem bývala
Draupadinou sluţkou, a budu slouţit Sudéšnĕ, královĕ váţené manţelce.
Budu královnu tĕšit mistrnou pravou vlasů a zdobením. Neboj se o mĕ, ó
králi.“

Judhišthira se podíval na svoji oddanou manţelku. Pro sluţbu svým

manţelům byla připravena podstoupit jakoukoliv strast. Přestoţe je silná a
zkušená, nebude pro ni snadné přijmout práci obyčejné sluţebné nĕkoho v
niţším postavení a její pobyt bude plný nebezpečí ze strany chtivých muţů,
kteří si budou myslet, ţe nemá ţádného ochránce. „Promluvila jsi
správnĕ,“ řekl Judhišthira. „Jelikoţ jsi oddaná zboţnosti a cudnosti, ó
královno, je ti hřích cizí. Mĕla by ses ve Virátovĕ království chovat tak,
aby k tobĕ nemohl být přitahován ţádný hříšný muţ.“

Pánduovci probírali plány na poslední rok, který mĕli strávit na tajném

místĕ. Nechtĕli riskovat prozrazení místa pobytu ani svým přátelům či
sluţebníkům. Kdyţ se rozhodli pro svoje způsoby přestrojení, vrátili se
zpĕt do poustevny. Judhišthira pak řekl Dhaumjovi: „Ó učený bráhmano,
jestli s tím souhlasíš, jdi, prosím, do Drupadova mĕsta. Tam můţeš ţít v
míru a udrţovat ohnĕ naší agnihótry.“

Judhišthira přikázal sluţebníkům v čele s Indrasénou, aby šli do Dváraky a

ţili tam s Jaduovci. „Po příchodu všem řeknĕte, ţe vás Pánduovci
zanechali samotné u Dvaitavanu a ţe nemáte ponĕtí o místĕ jejich pobytu
ani o jejich zámĕrech.“

Dhaumja učinil všechny přípravy, aby se Pánduovci mohli vydat na cestu.

apálil posvátný oheň a obĕtoval jejich jménem, aby jim vyprosil přízeň a
poţehnání pro dosaţení vítĕzství. Bratři a Draupadí pak posvátný oheň
obřadnĕ obešli a poté, co se poklonili bráhmanům, opustili poustevnu.

Pĕt bratrů, pohublých a s plnovousy po dlouhém pobytu v lese, oblečených

v jeleních kůţích a nesoucích zbranĕ vypadalo jako pĕt mocných rišiů.
Ubírali se pĕšky k řece Kálindí. Procházeli různé zemĕ, zdrţovali se jednou
v divočinĕ a jindy v obydlených oblastech a vydávali se za lovce.

Bhíma nesl Draupadí a pohybovali se rychle ke svému cíli. Po mnoha

dnech cesty konečnĕ dorazili do rozlehlé zemĕ Matsja. Tam uvidĕli dobré
cesty a stezky vedoucí z lesa do hlavního mĕsta.

Kdyţ Pánduovci přišli na kraj mĕsta, Judhišthira jim pokynul, at se všichni

posadí na travnaté mýtinĕ, a řekl: „Ó nejlepší z lidí, přestoţe jste všichni
obeznámeni s vĕdou o diplomacii a politice, je vhodné, abych vám udĕlil
nĕkolik rad. Ve Virátovĕ přítomnosti bychom mĕli být opatrní. Králů je
třeba se vţdy obávat jako smrtelnĕ nebezpečného hada. Jako ochránci a
opatrovníci všech bytostí jsou boţstvy v lidské podobĕ a připomínají
mocné ohnĕ vyzbrojené všemi zbranĕmi. V přítomnosti krále je třeba se
chovat nanejvýš obezřetnĕ. Toho, kdo s ním jedná falešnĕ, král zabije —
o tom není pochyb.“

Judhišthira nĕjakou dobu udílel podrobné pokyny o všech stránkách

chování ve společnosti králů. Nechtĕl, aby se jeho bratři dopustili
jakýchkoliv chyb, nyní, kdyţ byli tak blízko k dovršení svého slibu. Jiţ jen
jeden rok a budou moci ţádat svoje království zpĕt.

Kdyţ Judhišthira skončil s pokyny, vedl je k mĕstu. Cestou řekl

Ardţunovi: „Pokud vstoupíme do Virátova mĕsta s našimi zbranĕmi,
vydĕsíme občany a budeme velmi nápadní. Tvůj Gándíva je znám po
celém svĕtĕ. Pokud nás nĕkdo objeví, pak budeme muset strávit ve
vyhnanství dalších třináct let.“

Judhišthira vĕřil Dharmovĕ poţehnání, ale nechtĕl zbytečnĕ riskovat.

Pánduovci se rozhodli zbranĕ ukrýt nedaleko mĕsta. Rozhlédli se a poblíţ
spalovištĕ mrtvol našli mohutný strom šamí. Bylo to pusté a opuštĕné
místo, daleko od cesty a blízko lesa. Ardţuna navrhl, aby svoje zbranĕ
zabalili do látky a ranec zavĕsili vysoko na strom. Kaţdý, kdo ten balík u
spalovištĕ uvidí, si bude myslet, ţe jde o mrtvolu, a nechá ho být. Bratři s
návrhem souhlasili, sňali z luků tĕtivy a poloţili je na Bhímův rozmĕrný
odĕv z kůţe. abalili do nĕj a zavázali luky, meče, toulce a šípy. Nakula
vylezl s balíkem na strom a připevnil ho k vysoké vĕtvi, která podle nĕho
poskytovala dostatečnou ochranu před deštĕm.

Potom se Pánduovci vydali do mĕsta. Cestou potkali nĕjaké pastevce a

řekli jim, ţe právĕ dali na strom tĕlo svojí matky. „To je náš dávný zvyk,“
řekl Judhišthira. „Tĕlo naší staré matky jsme povĕsili vysoko na strom.
Kéţ dosáhne poţehnaných nebeských končin.“

Kdyţ dospĕli k mĕstské bránĕ, Judhišthira se pomodlil k bohyni Durze.

Vidĕl v ní Krišnovu boţskou energii, jejímţ kolem je skrývat Pánovu
totoţnost před ateisty, a proto ji poţádal o ochranu. Bohynĕ, potĕšena jeho
modlitbou, se Pánduovcům zjevila. „Ó hrdinové, jiţ brzy zvítĕzíte v bitvĕ.
Aţ zabijete svoje nepřátele, budete se opĕt tĕšit z vlády nad emí. Díky
mojí milosti vás ani Kuruovci, ani obyvatelé Viráty před uplynutím
posledního roku nepoznají.“

Bohynĕ zmizela a Pánduovci vešli do hlavního mĕsta jménem Viráta.

Judhišthira šel jako první, ale neţ se se svými bratry rozešel, dal kaţdému
z nich tajné jméno, jímţ na sebe mohli v případĕ potřeby volat. Sobĕ říkal
Dţaja a ostatní byli Dţajanta, Vidţaja, Dţajatséna a Dţajadbala. Potom
vešel do mĕsta jako mocný lev. Šel přímo ke královskému dvoru a král ho
uvidĕl vcházet jako Mĕsíc nořící se zpoza mraků. Obrátil se ke svým
rádcům s dotazem: „Kdo je ten človĕk, který přichází k mému dvoru, jako
by byl králem? Nemůţe to být bráhmana. Myslím, ţe je pánem emĕ,
ačkoliv nemá ani otroka, ani jiné sluţebníky. áří jako Indra a přichází ke
mnĕ nebojácnĕ jako slon k lotosu.“

Judhišthira došel aţ k Virátovi a řekl: „Ó bezhříšný, vĕz, ţe jsem

bráhmana, který o vše přišel, a nyní u tebe hledá sluţbu. Přeji si s tebou ţít
a mít tĕ za svého pána.“ Viráta, který mĕl radost, ţe získal tak očividnĕ
způsobilého človĕka, odpovĕdĕl: „Ó ctihodný, klaním se ti. Jsi vřele vítán.
Udĕlím ti postavení, které ţádáš. e které zemĕ pocházíš a jak se
jmenuješ? Máš nĕjaké zvláštní schopnosti?“

„Býval jsem Judhišthirovým přítelem a jmenuji se Kanka. Umím hrát

výbornĕ v kostky a mohu tĕ bavit a tĕšit touto hrou.“

Král se pousmál a ani na okamţik mu nepřišlo na mysl, ţe tento takzvaný

bráhmana stojící před ním by ve skutečnosti mohl být samotný Judhišthira.
Přestoţe cítil, ţe novĕ příchozí je výjimečný, uvĕřil jeho vysvĕtlení. Ke
Kankovi, jehoţ výrazy a gesta byly jemné a příjemné, okamţitĕ pocítil
náklonnost. Jestliţe býval Judhišthirovým přítelem, pak se jistĕ vyznačuje
tím nejvznešenĕjším charakterem a zaslouţí si jeho ctu.

„Ţij se mnou v míru,“ řekl vesele Viráta. „Toto království je stejnĕ tak
tvoje jako moje. kušení hráči v kostky mĕ vţdy dokáţí potĕšit.“

Judhišthira poţádal, aby nemusel hrát s nízko postavenými lidmi a nebyl

zatahován do rozepří či půtek vyvolaných hrou. Král odpovĕdĕl: „ abiji
kaţdého, kdo ti zkřiví vlas na hlavĕ. Bude-li to bráhmana, vypovím ho z
království. Necht všichni poddaní slyší moje prohlášení — tento Kanka
je stejným pánem této říše jako já.“

Král se obrátil k Judhišthirovi a pokračoval: „Budeš mým přítelem. Budeš

jezdit na mém voze, nosit ty nejlepší odĕvy a uţívat si tĕch nejvybranĕjších
pokrmů. Moje dveře ti budou vţdy otevřené dokořán a staneš se mým
nejbliţším rádcem.“

Potom Judhišthirovi ukázali jeho komnaty v královĕ paláci, v nichţ začal

štastnĕ a nikým nepoznán ţít.

Příštího dne do mĕsta vstoupil Bhíma. Šel hlavní třídou ke královskému

paláci a vypadal jako mocný vládce slonů. V rukách drţel nabĕračku,
vařečku a také zářící, dokonalý meč azurové barvy. Oblečen jako kuchař
přišel ke králi a ozařoval královský dvůr svým tĕlesným leskem. Viráta na
nĕho uţasle hledĕl a zeptal se svých rádců: „Kdo je ten mladý a nanejvýš
sličný muţ s rameny lva? I kdyţ je zde nový, mám pocit, jako bych ho znal
odjakţiva. Nemohu si vzpomenout odkud, ale musí to být bud sám
Purandara anebo moţná král gandharvů. At si přeje cokoliv, necht to
okamţitĕ dostane.“
Jeden z Virátových rádců přistoupil k Bhímovi a zeptal se ho, co si přeje.
Pánduův syn pohlédl na krále a řekl: „Jsem kuchař jménem Vallabha.
Prosím, přidĕl mne do své kuchynĕ, nebot jsem znalcem kulinářského
umĕní.“

Viráta upřenĕ hledĕl na Bhímovy mohutné paţe a širokou hrud. „Nemohu

uvĕřit, ţe jsi kuchař. áříš jako tisícioké boţstvo a podle tvého šarmu,
sličnosti a odvahy usuzuji, ţe jsi nejlepším z lidí.“

„Ó králi, jsem tvůj sluţebník. Dovol mi pracovat v královských

kuchyních.“

Kdyţ Bhíma hovořil s králem, jeho hlas dunĕl královským dvorem jako
velikánský buben. „V minulosti mé kuchařské výtvory ochutnával samotný
Judhišthira, ale mám i jiné schopnosti. Jako zápasník nemám soupeře a
mohu tĕ bavit zápasem se lvy či slony.“

Stejnĕ jako v případĕ Kanky, pocítil král okamţitou náklonnost k tomuto

neobyčejnému příchozímu. „Budeš vedoucím mých kuchyní. Ale
nemyslím si, ţe je tĕ tento řad hoden. Spíše bys mĕl být vládcem emĕ.“

Tak začal Bhíma pracovat v kuchyních. Stal se velkým oblíbencem krále a

nikdo ho nepoznal.

Jako další vstoupila do mĕsta Draupadí. S lesklými černými vlasy

spletenými do dlouhého copu přehozeného přes pravé rameno a oblečena
do jediného zašpinĕného kusu látky šla ulicemi mĕsta a vypadalo to, ţe je
plná zkosti. Ihned se kolem ní shromáţdilo mnoho lidí a ptali se jí, kdo je
a co si přeje. „Jsem sairindhrí,“ odpovĕdĕla Draupadí. „Hledám nĕkoho,
kdo mĕ zamĕstná a postará se o mĕ.“

Lidé, kteří slyšeli její sladký hlas a vidĕli její jedinečnou krásu, nemohli
uvĕřit, ţe by mohla být sluţebná. Ukázali jí cestu ke královskému paláci, a
jak kráčela, uvidĕla ji královna Sudéšná, Virátova manţelka. eptala se jí:
„Ó urozená, proč tady chodíš tak sama?“ Draupadí zopakovala svůj příbĕh
a Sudéšná odpovĕdĕla: „To jistĕ nemůţe být pravda. Ó překrásná, připadá
mi, ţe bys mohla sama zamĕstnat stovky sluţebníků. e tvého zjevu
usuzuji, ţe jsi toho nejvyššího a nejvznešenĕjšího původu. Tvůj obličej září
jako Mĕsíc v plňku, tvoje tĕlo je soumĕrné, oči máš jako okvĕtní lístky
lotosu lemované zahnutými řasami, rty rudé jako plod bimba a tvoje plet je
hladká jako hedvábí. Krásou připomínáš bohyni a jistĕ jsi sestoupila z
nebes. ekni mi, prosím, kdo jsi, nebot sluţebná být nemůţeš.“

Draupadí si narovnala zmuchlané šaty a upřela na královnu svoje tmavé

oči: „Nejsem ani bohynĕ, ani nebeštanka. Jsem sluţebná ze třídy sairindhrí.
Umím pečovat o vlasy a připravovat masti. Dovedu zhotovit rozmanité
krásné girlandy z jasmínů, lotosů a leknínů. Dříve jsem slouţila u
Satjabhámy, Krišnovy milované královny, a u Draupadí, manţelky
Pánduovců. Jmenuji se Maliní. Právĕ ted nemám zamĕstnání. Prosím,
dovol mi slouţit ve tvém paláci, ó královno.“

Sudéšná upřenĕ hledĕla na jedinečnou krásu Draupadí, která byla očividnĕ

vznešená. Jak by mohla být sluţkou? Přesto by byla pro palác cenným
přínosem. Jak ale bude působit na krále a vlastnĕ na jakéhokoliv muţe,
který ji spatří? Královna se na Draupadí usmála, ale promluvila s
pochybnostmi v hlase: „Mohu tĕ zamĕstnat péčí o svoji hlavu, kdyţ ti
nevadí být mou sluţebnou. O tom nepochybuji. Přesto se však obávám, ţe
tvoje krása uchvátí královo srdce. Kdyţ vidím, jak se zde na tebe upřenĕ
dívají i ţeny, cítím, ţe není muţe, který by dokázal odolat tvým půvabům.
dá se, ţe se i stromy ohýbají, aby ti prokázaly poctu. Aţ tĕ král spatří,
jistĕ se do tebe zamiluje a mĕ opustí. Ó ţeno sladkých smĕvů, človĕk, na
nĕhoţ pohlédneš, se nepochybnĕ stane obĕtí boha lásky. Tím, ţe tĕ
zamĕstnám, si přivodím svou vlastní zkázu. Toho se obávám, přestoţe
bych se mĕla ze tvojí společnosti radovat.“

Draupadí si zakryla dlouhé vlasy cípem sárí a ujistila královnu: „Ani

Viráta, ani ţádný jiný muţ si mĕ nemůţe získat, spanilá ţeno, nebot mám
za manţele pĕt gandharvů. Tito neporazitelní hrdinové mĕ neustále chrání
a ani jediný můj pohled nespočine na jiném muţi. Pro ty, kdo by mĕ
zamĕstnali, však určili jisté podmínky. Moji manţelé si přejí, abych
nejedla ţádný pokrm, který jiţ jedl nĕkdo jiný, a abych nemusela mýt
jiným nohy. Tajnĕ mĕ střeţí a okamţitĕ zničí kaţdého muţe, který po mnĕ
zatouţí. Nikdo mĕ nedokáţe svést z cesty ctnosti, ó královno. Ţádám tĕ,
abys mĕ chránila před ostatními muţi. Proto se neboj.“

Sudéšná se rozhodla Draupadí zamĕstnat. Slíbila jí, ţe její jídlo bude vţdy
čerstvé a netknuté a ţe po ní nebudou ţádat, aby nĕkomu myla nohy.
Draupadí jí podĕkovala a královna ji odvedla do vnitřních komnat paláce,
kde od té doby ţila jako sluţebná.
Příštího dne po Draupadinĕ příchodu vstoupil do Viráty Sahadéva
převlečený za pastevce. Přišel na pastvinu nedaleko Virátova paláce, kde
král právĕ obhlíţel své stádo. Poslal pro nĕho a zeptal se ho, kdo je a proč
přišel do mĕsta. Sahadéva odpovĕdĕl: „Jsem vaišja jménem Tantripála.
Pracoval jsem s kravami patřícími Pánduovcům. Umím zacházet s
dobytkem a přeji si ti tímto způsobem slouţit.“

Viráta si prohlíţel Sahadévova široká ramena a dlouhé paţe. „Ty musíš být
bud bráhmana nebo mocný kšatrija,“ odpovĕdĕl. „Lépe by se k tobĕ hodilo
postavení vládce neţ pastevce. ekni mi, odkud jsi, ó trýzniteli nepřátel?
Jaké zamĕstnání a plat si přeješ?“

„Bydlel jsem v Indraprastĕ a staral jsem se o nespočet tamních krav,“

odpovĕdĕl Sahadéva. „Dokonale ovládám péči o nĕ. Ó králi, přeji si jen
střechu nad hlavou a to nejnutnĕjší k ţivotu a budu ti slouţit, jak nejlépe
dovedu.“

Král Sahadévovu ţádost přijal. „Mám sto tisíc krav, které budeš mít i s
jejich ošetřovateli na starost. Ţij zde v míru a já zaručím, abys dostal vše,
co si budeš přát.“

Den po Sahadévovĕ příchodu bylo vidĕt, jak se k mĕstu blíţí další nový
příchozí. Jeho obrovitou postavu halily ţenské šaty a ozdoby a zamířil si to
přímo ke královskému paláci. Pod jeho kroky se otřásala zemĕ, i kdyţ svojí
chůzí spíše připomínal ţenu se širokými boky. Stanul před králem zahalen
vrstvami barevného hedvábí. Paţe mu zdobilo spousta pozlacenými
perletových náramků a připomínal obrovského, nádhernĕ ozdobeného
slona stojícího na královském dvoře.

Viráta na nĕho překvapenĕ pohlédl a zeptal se dvořanů: „Co je to za

osobu? Nikdy jsem nikoho takového nevidĕl.“ Kdyţ ţádný z nich
nedokázal určit jeho totoţnost, král se obrátil na Ardţunu a řekl: „ dáš se
být obdařen silou nebeštana. Při svém mládí a tmavé pleti vypadáš jako
vládce slonů. Nosíš sice náramky a krásné zlaté náušnice a máš vlasy
spletené do copu, ale přesto záříš jako girlandami ozdobený bůh s brnĕním
a zbranĕmi. Bud jako můj syn, či dokonce jako moje vlastní já. Jsem starý
a unavený. Vládni tedy tomuto království místo mĕ, at se mohu odebrat na
odpočinek. Nemohu uvĕřit tomu, ţe jsi vykleštĕný.“

Ardţuna odpovĕdĕl hlubokým hlasem rozléhajícím se dvorem: „ pívám,

tančím a hraji na hudební nástroje. Výbornĕ ovládám všechna tato umĕní.
Ó boţe mezi lidmi, jmenuj mĕ učitelem tance svojí dcery Uttary. A prosím,
neptej se mĕ, jak jsem k této podobĕ přišel, protoţe by to jen umocňovalo
moji bolest. Ó králi, vĕz, ţe jsem Brihannála, syn či dcera bez rodičů.“

Viráta na Ardţunu uţasle zíral. „Aţ tĕ vyzkouším, s radostí z tebe udĕlám

učitele své dcery. Cítím však, ţe si místo tak prostého zamĕstnání spíše
zaslouţíš vládnout emi.“

Král nechal krásné ţeny vyzkoušet, zda je Brihannála prost chtíče. Také ho
poţádal, aby předvedl svoji dovednost ve zpĕvu a tanci. Ţeny oznámily, ţe
je vše v pořádku, a král ho poté, co se na vlastní oči přesvĕdčil o
Brihannálovĕ nebeském umĕní, s radostí jmenoval učitelem princezny
Uttary.

Od té doby ţil Ardţuna v podobĕ eunucha se ţenami ve Virátovĕ paláci a

učil je zpĕvu, hře na hudební nástroje i různým tanečním stylům, kterým se
naučil od gandharvů. Kvůli Urvašinĕ kletbĕ necítil v přítomnosti ţen
vzrušení a brzy se stal v jejich komnatách velkým oblíbencem. Nikoho ani
ve snu nenapadlo, ţe je to ve skutečnosti po celém svĕtĕ proslulý Pánduův
syn.

Ted uţ mĕl do Viráty přijít pouze Nakula. Stalo se tak nazítří po

Ardţunovĕ příchodu. Lidé ho spatřili procházet ulicemi jako Slunce
vycházející zpoza mraků. amířil ke královským stájím a začal si prohlíţet
konĕ. Kdyţ ho tam, zářícího jako nebeštan, uvidĕl král, nechal ho zavolat
ke dvoru. Nakula se představil: „Ó králi, přeji ti stálá vítĕzství. Jsem
podkoní a jmenuji se Granthika. Dřívĕ mĕ zamĕstnával Judhišthira a
ovládám všechny taje výcviku koní. nám jejich povahu a umím je
dokonale zkrotit. V mojí péči témĕř ţádné zvíře neonemocní, a dokonce
ani klisny nejsou jankovité. amĕstnej mĕ jako štolbu, ó králi, a já ti budu
slouţit ke tvojí plné spokojenosti.“

Viráta pohlédl na vysokého a silného muţe před sebou. Jeho vzhled

napovídal, ţe je urozeného původu. O tom, ţe uvedené schopnosti opravdu
má, nebylo pochyb. Král souhlasil s tím, ţe ho zamĕstná: „Budeš se starat
o moje stáje a o všechny, kdo v nich pracují, včetnĕ vozatajů. Připadáš mi
jako sám král a pohled na tebe mĕ tĕší právĕ tak, jako jistĕ tĕšil i
Judhišthiru. Jsem zvĕdav, jak si asi ten dokonalý Pánduův syn vede v
hlubokém lese bez takových sluţebníků, jako jsi ty.“
Kdyţ pĕt bratrů a Draupadí získali postavení, která si přáli, začali trávit
poslední rok vyhnanství, aniţ by ve svém okolí vzbuzovali sebemenší
podezření.

Kapitola 36: DALŠÍ URÁŢKA

DRAUPADÍ
Po dvanácti dlouhých letech v lese, bĕhem nichţ Pánduovci čekali na den,
kdy budou moci ţádat svoje království zpĕt, jim poslední rok rušného
mĕstského ţivota uplynul velmi rychle. Judhišthira hrál s Virátou v kostky
a díky dovednosti, za niţ vdĕčil Vrišaparvovi, na králi vyhrál značné
bohatství. Výhry tajnĕ rozdával bratrům. Bhíma zase bratrům zajištoval to
nejlepší jídlo a pití. Ardţuna dostával od ţen v paláci spousty odĕvů, které
dál předával svým bratrům, a dvojčata se také dĕlila se svými bratry o
bohatství, které od krále získala. Pánduovci si ţili tak štastnĕ, ţe jim to
připadalo, jako by byli opĕt v domĕ svojí matky. Také dávali pozor na
Draupadí a byli neustále ve střehu před nebezpečím hrozícím od
Durjódhanových lidí.

Čtvrtého mĕsíce jejich pobytu se ve Virátĕ pořádala slavnost k uctĕní Šivy.

Součástí oslav byl i turnaj v zápase. Ve mĕstĕ se shromáţdilo mnoho
silných zápasníků z celé Bháraty. Ti obrovití muţi byli omámeni svojí
mocí a silou a řvali jako lvi. Procházeli se po zápasnické arénĕ a plácali se
přitom do paţí a do prsou. Viráta jim prokazoval poctu a uspořádal mezi
nimi turnaj. ápasník jménem Dţimuta byl nejsilnĕjší a vyšel ze soutĕţe
jako vítĕz. Kdyţ stál v ringu a vykřikoval zuřivé výzvy, nikdo se mu
neodváţil postavit. Viráta pak zavolal svého kuchaře Vallabhu a přikázal
mu zápasit.

Bhíma se nemohl královu rozkazu vzepřít a neochotnĕ se připravil k

zápasu. Přestoţe zápasil rád, obával se, ţe kdyby dal najevo příliš síly,
mohl by ho nĕkdo poznat. S modlitbou ke Krišnovi, aby zůstal nepoznán,
předstoupil před řvoucího Dţimutu. Oba zápasníci vypadali jako rozzuření
sloni chystající se k boji o postavení vůdce stáda. Strhl se mezi nimi
divoký zápas. aklesli se do sebe a kaţdý z nich hledal protivníkova slabá
místa. Jejich rány znĕly jako dery blesku do skály. Dav na dĕní reagoval
střídavými vlnami naprostého ticha a nadšeného křiku. ápasníci se
navzájem sráţeli k zemi, smýkali sebou, silnĕ se svírali a oba se točili
dokola. Nesmírnou silou si uštĕdřovali mocné rány a kopance. Kolena
naráţela na kolena a hlava na hlavu, coţ znĕlo jako třesk při nárazu dvou
kamenů. Při zápase na sebe pokřikovali uráţky. Dav byl nadšený, nĕkteří
podporovali Bhímu a jiní Dţimutu. Nakonec se Bhíma rozhodl zápas
ukončit. Náhle svého soupeře zdvihl nad hlavu a zatočil jím stokrát dokola
takovou silou, ţe Dţimuta upadl do bezvĕdomí. Pak jím Bhíma mrštil o
zem.

Viráta mĕl při pohledu na bezvládného Dţimutu leţícího na zemi

nesmírnou radost. Okamţitĕ vĕnoval Bhímovi cenné dary a zeptal se, jestli
ho chce vyzvat ještĕ nĕkdo jiný. Kdyţ se nikdo nepřihlásil, přikázal mu, at
tedy bojuje se lvy, tygry a slony. Bhíma před zraky uţaslého davu přemohl
mnoho zvířat, ale nikdo nemĕl o jeho pravé totoţnosti ani potuchy.

Král byl spokojen se všemi Pánduovci. Ardţuna Virátu a ţeny z paláce

tĕšil svým nebeským umĕním. Nakula mu předvedl desítky dobře
vycvičených a rychlých koní a král také s potĕšením sledoval, jak
Sahadéva zachází s jeho kravami a býky. Draupadí však při pohledu na
svoje manţely konající tak podřadnou sluţbu bolelo srdce.

Paňčálská princezna obsluhovala Sudéšnu a trpĕla, ale chovala se tak, ţe

královna byla s její sluţbou spokojena a nemyslela na to, kým by ve
skutečnosti mohla být. Tak uplynulo jedenáct mĕsíců.

Jednoho dne, kdyţ se Draupadí pohybovala po paláci, ji spatřil velitel

Virátova vojska Kíčaka. Mocného Kíčaku při pohledu na Draupadinu
okouzlující krásu okamţitĕ zasáhly Amorovy šípy. Připomínala bohyni
sestoupivší na em. Jeho srdce vzplálo touhou. Šel za svojí sestrou
Sudéšnou a řekl: „Nikdy předtím jsem zde tuto sluţebnou nevidĕl. Kdo je
to? Její krása mĕ mámí jako vůnĕ vína. Tato čarokrásná dívka zmučila mé
srdce a zcela si mĕ podmanila. Hořím touhou a jen ona má na ni lék. ekni
mi, sestro, jak se stala tvojí sluţkou. dá se, ţe je na to příliš vznešená.
Necht zdobí můj palác a uţívá si se mnou veškerého přepychu.“

Bĕhem jejich hovoru vstoupila do královniny komnaty Draupadí. Kíčaka

nečekal na Sudéšninu odpovĕd, obrátil se přímo k Draupadí a řekl: „Kdo
jsi a komu náleţíš? Ó dívko spanilé tváře, pouhý pohled na tebe mĕ
připravil o rozum. Nikdy jsem u ţádné ţeny nevidĕl takovou krásu a
eleganci. Jsi samotná bohynĕ Lakšmí nebo snad Šrí, Hrí, Kírti či Kánti?
Musíš být nebeštanka, protoţe záříš jako Mĕsíc v plňku. Který muţ by po
spatření tvojí tváře zářící takovou nebeskou krásou nepodlehl Amorovi?
Tvoje nádhernĕ tvarovaná ňadra připomínající lotosová poupata a
soumĕrná postava ve mnĕ probudily planoucí oheň chtíče. Ó překrásná,
prosím, uhas tento oheň deštovým mrakem manţelství. Tvoje čarovná
gesta a pohyby mi proklály srdce. Mĕla bys mĕ zachránit z této tíţivé
situace tím, ţe se mi oddáš a dovolíš mi uţívat si tvojí společnosti. Budeš
mít vše, co si budeš přát, a doba, kdy jsi bývala sluţkou, skončí.“

Kíčaka hovořil dlouho ve snaze dvořit se Draupadí, ale dosáhl jedinĕ toho,
ţe ji zachvátila hrůza. Sklopila tvář, zakryla si hlavu a odpovĕdĕla: „Jsem
sairindhrí z nízké kasty a mám opovrţeníhodné postavení kadeřnice. Ó
hrdino, touţíš po nĕkom, kdo není takové pocty hoden. Navíc jsem jiţ
manţelkou jiných, a tvoje chování je proto nevhodné. Neupínej svoji mysl
k cizoloţství, nebot vede jen k hanbĕ a neštĕstí. Trvalou povinností
dobrých lidí je hřích zcela odvrhnout.“

Kíčaka, jehoţ smysly zcela ovládal chtíč, se jen usmál. Nedbaje následků
oslovil Draupadí sladkým hlasem: „Ó nesmĕlá, není správné, ţe mĕ
odmítáš. To kvůli tobĕ jsem se stal Amorovým otrokem. Pokud nepřijmeš
můj návrh, budeš svého rozhodnutí litovat. Jsem vládcem tohoto zemí a
závisí na mnĕ bezpečnost lidí. Odvahou se mi nikdo na emi nevyrovná.
Moji moc a blahobyt nelze k ničemu přirovnat. Proč mĕ odmítáš a dáváš
přednost ţivotu sluţebné? Dám ti království. Ţij se mnou štastnĕ a uţívej si
všeho, po čem budeš touţit.“

Draupadí byla znechucena Kíčakovou nestoudností a rozhnĕvala se: „Ó

synu s ty, nevzdávej se zbytečnĕ svého ţivota. Jsem pod stálou ochranou
pĕti hrdinů. Nemůţeš mĕ získat, protoţe jsem jiţ provdána za pĕt nesmírnĕ
mocných gandharvů. Ti tuto uráţku nesnesou, a kdyţ budeš pokračovat ve
svých pokusech získat si mĕ, nepochybnĕ tĕ zabijí. Nebudeš se mít kam
uchýlit, i kdybys sestoupil do podsvĕtí nebo vyletĕl do nebes. Moji
manţelé svoje nepřátele vţdy rozdrtí. Ó Kíčako, proč po mnĕ touţíš tak,
jako dítĕ na matčinĕ klínĕ touţí po Mĕsíci? Dbej na svoji bezpečnost a
nech mĕ být.“

Draupadí se otočila a rychle vyšla z královniny komnaty. Kíčaka byl

otřesen a zdrcen Draupadiným strohým odmítnutím. ekl Sudéšnĕ: „Ó
královno, udĕlej vše, co je třeba k tomu, aby mi tato dívka projevila přízeň.
Jestli mĕ nepřijme, zabiji se.“

Sudéšnĕ bylo zklamaného bratra líto. ekla: „Najdu vhodnou záminku a

sairindhrí k tobĕ pro nĕco pošlu. V soukromí tvého sídla ji budeš moci
nerušenĕ svádĕt. Pak si tĕ s nejvĕtší pravdĕpodobností oblíbí.“ Kíčaka s
návrhem sestry souhlasil a vrátil se do svého paláce.

Nĕkolik dní nato si královna zavolala Draupadí a řekla: „Ó sairindhrí, dnes

je svátek a já mám ţízeň. Můj bratr má vynikající vína. Prosím, jdi tam a
nĕjaká mi přines.“

Draupadí vylekanĕ odpovĕdĕla: „Ó královno, do domu toho hříšného muţe

nepůjdu. Sama jsi vidĕla, jak nestydatĕ se ke mnĕ choval. Ó překrásná
ţeno, kdyţ jsem sem přišla, poţádala jsem tĕ o ochranu před ostatními
muţi. Pokud mĕ ted pošleš ke Kíčakovi, zneuctí mĕ. Prosím, pošli
nĕkterou jinou sluţebnou.“

„Nemusíš se ničeho bát,“ odpovĕdĕla odmítavĕ Sudéšná. „Posílám tĕ přece

z královského paláce — můj bratr si vůči tobĕ nic nedovolí.“

Královna podala Draupadí zlatou nádobu a vybídla ji k odchodu.

Vystrašená a plačící Draupadí šla ke Kíčakovu paláci a cestou se modlila:
„At mĕ síla mojí vĕrnosti manţelům před Kíčakou ochrání.“ Pohlédla na
Slunce a poţádala boha Slunce o ochranu. S rja ze soucitu nařídil jednomu
rákšasovi, aby ji nikým nevidĕn chránil, a ten se od ní od té chvíle za
ţádných okolností nevzdaloval ani na krok.

Draupadí vstoupila dovnitř a Kíčaka se radostnĕ postavil. Se sepjatýma

rukama řekl: „Bud vítána, ó překrásná s nádhernými kadeřemi. Nĕjak se mi
podařilo přeţít tĕch nĕkolik dní, které uplynulých od doby, co jsem tĕ
spatřil naposledy. Nyní se staneš paní mého domu. Necht pro tvoje
potĕšení přinesou zlaté řetĕzy a nejrůznĕjší zářivé ozdoby. Očekává tĕ
mnoţství drahokamů, šperků a hedvábných šatů. Připravil jsem pro tebe
překrásné loţe. Napij se se mnou vína s medem.“

Draupadí se na nĕho ani nepodívala a řekla chladnĕ: „Sudéšná mĕ posílá

pro víno. Prosím, naplň tuto nádobu, at se k ní mohu rychle vrátit, nebot
má ţízeň.“

„At královnĕ odnesou víno jiní,“ řekl Kíčaka a přiblíţil se k Draupadí. „Ty
bys mĕla jiţ zůstat tady se mnou.“

Kíčaka uchopil Draupadí za paţi. Vykřikla strachy a plačtivĕ řekla:

„Jelikoţ jsem nikdy nebyla svým manţelům nevĕrná, a to ani v mysli či v
srdci, z moci této pravdy uvidím, jak budeš sraţen k zemi a potrestán za
tento hřích.“

Draupadí se Kíčakovi vytrhla, ale on se rozbĕhl za ní a chytil ji za horní cíp

sárí, který za ní vlál. Hnĕvem se třesoucí Draupadí se rychle otočila a vší
silou do nĕho strčila. Překvapený Kíčaka padl k zemi jako podtatý strom.
Draupadí utíkala ke královskému dvoru, aby vyhledala ochranu u krále.
Kíčaka ji pronásledoval a dostihl ji přímo před králem. Násilím ji k sobĕ
přitáhl a kopl ji tak, aţ spadla na mozaikovou podlahu. Neviditelný rákšasa
povolaný bohem Slunce potom Kíčaku udeřil silou vĕtru, ţe padl jak
dlouhý tak široký na zem.

Bhíma byl zrovna u dvora spolu s Judhišthirou a zlostnĕ na Kíčaku hledĕl.

Nemilosrdný Pánduův syn skřípal zuby a zatínal pĕsti připraven vyskočit a
Kíčaku namístĕ zabít. Oči mu potemnĕly a zamlţily se, čelo se mu hrozivĕ
svraštilo a vystoupily na nĕm krůpĕje potu. Bhíma si obrovitou rukou otíral
čelo a ve svém nitru bojoval s touhou vrhnout se na toho, jenţ urazil
Draupadí. Judhišthira vztáhl ruku a sevřel Bhímovu paţi. „Ó kuchaři, mĕl
bys jít radĕji po svých,“ řekl tiše. „V kuchyni tĕ jistĕ postrádají.“

Bhíma, zadrţen starším bratrem, pomalu vstal a s očima upřenýma na

Kíčaku odcházel pryč. Ten se sbíral ze zemĕ a udivenĕ se rozhlíţel, kdo ho
to udeřil. Draupadí, která vidĕla, ţe její manţelé před králem svoji
totoţnost chrání, stála před Virátou s blýskajícíma se očima: „Tento s tův
syn kopl mĕ, ctĕnou manţelku tĕch, jejichţ nepřátelé nemohou spát, ani
kdyţ se zdrţují na nebesích. S tův syn kopl mĕ, váţenou druţku tĕch, kteří
jsou pravdomluvní, oddaní bráhmanům a zvyklí neustále rozdávat
milodary. Kopl mĕ, milovanou manţelku tĕch, kteří oplývají energií, silou
a sebeovládáním a kdyby nebyli vázáni povinností, dokázali by zničit celý
tento svĕt. Bĕda, kde jsou dnes tito bojovníci? Jak mohou jako eunuši
snášet, ţe je jejich ţena vystavena takovým uráţkám? Kde je jejich hnĕv,
odvaha a moc, kdyţ nedokáţí ochránit vlastní manţelku před takovým
bídákem?“

Draupadí bĕhem řeči vrhla pohled smĕrem k Judhišthirovi, který se svíjel

bolestí. Potom opĕt upřela oči na Virátu a pokračovala: „Co mohu dĕlat?
Ţiji v tomto mĕstĕ a ten, který chrání ctnost, bezcitnĕ dovolil, abych byla
uraţena před jeho očima. Proč král s Kíčakou nejedná jako král? Ó nejlepší
z lidí, jak můţeš toto násilí trpĕt? Necht si všichni dvořané zapamatují
tvoje dnešní selhání. Kde je ctnost Kíčaky, Viráty nebo i jen tĕch mlčících
dvořanů, kteří byli svĕdky Kíčakova opovrţeníhodného chování?“
Draupadí propukla v pláč. Viráta odpovĕdĕl: „Neznám všechny
podrobnosti tvé hádky s Kíčakou. Jak bez toho mohu situaci posoudit?“
Král hledĕl na svého švagra, který se usmíval. Stárnoucí Viráta na nĕm
závisel při obranĕ mĕsta. Král nemohl říci nic, co by ho urazilo, ale
dvořané nyní velebili Draupadí a Kíčaku hanĕli: „Tato urozená ţena je jako
bohynĕ v našem středu,“ prohlásili. „Muţi, který ji má za manţelku, jistĕ
nic nechybí. Její uráţkou Kíčaka spáchal hřích.“

Sedící Judhišthira hnĕvem jen hořel a po tváři mu stékaly kapky potu.

Přísným hlasem oslovil Draupadí: „Ó sairindhrí, mĕla by ses vrátit do
Sudéšniných komnat. Manţelky hrdinů trpí za svoje manţele, ale nakonec
dosáhnou stejných poţehnaných končin jako oni. Myslím, ţe tvoji manţelé
gandharvové nepovaţují tuto dobu za vhodnou k tomu, aby projevili svoji
sílu. Nemĕla bys tu zůstávat a působit rozruch. Bud si jistá, ţe manţelé tvůj
zármutek v pravý čas utiší.“

Draupadí, jeţ padla s pláčem na zem, se utišila a vstala, aby odešla.

„Jednám zboţnĕ kvůli svým laskavým a odpouštĕjícím manţelům, z nichţ
nejstarší je vášnivým hráčem v kostky a všichni jsou neustále vystaveni
tlaku ze strany druhých.“

Potom se sklonĕnou hlavou od dvora odešla a vrátila se do královniných

komnat, sledována pohledem nic nechápajícího krále. Kdyţ Sudéšná
spatřila její uplakaný obličej, zeptala se: „Ó překrásná, kdo tĕ urazil? Proč
pláčeš? Ó urozená, čí štĕstí dnes dospĕje ke svému konci?“

Draupadí královnĕ s klonou odpovĕdĕla: „Kdyţ jsem šla pro tvoje víno,
Kíčaka mĕ uhodil přímo u dvora před královýma očima.“

„Coţe? Pak mu vyčiním,“ řekla hnĕvivĕ Sudéšná. „Ó ţeno s kadeřemi

spletenými do copů, jestli si přeješ, pak at je ten chtivý muţ zabit.“

„Nedĕlej si starosti, ó královno. Ti, kterým ublíţil, se s ním velmi brzy

vypořádají. Myslím, ţe se zanedlouho vydá do říše Jamarádţi.“

Draupadí odešla do svých komnat, vykoupala se a oblékla si čisté šaty.

Chtĕla se po Kíčakovĕ doteku očistit. Neustále myslela na svoji uráţku a
přemýšlela, jak se pomstít. Napadl ji Bhíma. Bylo na nĕm vidĕt, ţe je
připraven Kíčaku namístĕ zničit. Kdyby se na nĕho obrátila, určitĕ by její
přání splnil. Nemohla čekat na další den s vĕdomím toho, ţe Kíčaka je
stále naţivu. Kíčaka vidĕl, ţe ji král nedokáţe ochránit, a nepochybnĕ ji
bude dále obtĕţovat v domnĕní, ţe nemá ţádného ochránce. Draupadí se
rozhodla poţádat o pomoc Bhímu. Kdyţ obyvatelé paláce spali, vydala se
tiše do jeho komnat.

Kdyţ vstoupila do jeho pokoje, spal a chrápal přitom jako lev. Komnata
vlivem její krásy a Bhímova tĕlesného lesku jako by vzplála. Princezna
přistoupila k Bhímovu lůţku a objala Bhímu tak, jako popínavá rostlina
objímá damaroň. Hlasem sladkým jako zvuk víny pronesla: „Ó
Bhímaséno, vstaň. Proč spíš jako zabitý? Jak můţe hříšný darebák přeţít
uráţku manţelky toho, kdo je stále naţivu?“

Bhíma se posadil. „Proč jsi mĕ vzbudila, urozená princezno? Vypadáš

unavenĕ a zarmoucenĕ. Jistĕ za to můţe ta dnešní událost na Virátovĕ
dvoře. I já planu hnĕvem, kdyţ si na to vzpomenu. ekni mi, co ti působí
bolest, ó Paňčálí, a já udĕlám vše, co bude v mojí moci. Vţdy učiním vše
pro tvoje potĕšení a jsem připraven tĕ znovu a znovu vysvobozovat z
nebezpečí. Rychle mi řekni, co si přeješ, a vrat se na svoje lůţko, neţ se
probudí ostatní.“

Draupadí lkala: „Jak můţe ta, jejímţ manţelem je Judhišthira, být nĕkdy
prosta zármutku? Víš vše, ó Bhárato, a nemusíš se na nic ptát. ármutek,
který jsem cítila, kdyţ mĕ Dušásana přivlekl do snĕmu, mĕ stále pálí dnem
i nocí. Která jiná princezna by dokázala po takové uráţce ţít? Jak by mohl
nĕkdo přeţít to, co jsem vytrpĕla v Dţajadrathových rukách? Kdo jiný neţ
já by snesl kopnutí v přítomnosti krále zemĕ Matsja? K čemu je můj ţivot,
kdyţ dovolíš, abych trpĕla všemi tĕmito bolestmi, ó hrdino?“

Bhíma nĕţnĕ hladil svoji plačící manţelku po tváři. Hledĕla do jeho

rozhnĕvaných očí a pokračovala: „ lotřilý Kíčaka chce, abych se za nĕho
provdala. Kdyţ si vzpomenu na jeho slova, moje srdce puká jako přezrálý
plod. Ó ničiteli nepřátel, za veškeré moje utrpení můţe závislost tvého
staršího bratra na hře v kostky. Kdo jiný neţ on by dokázal obĕtovat
hazardu vše, včetnĕ sebe samotného? Přišel o nezmĕrné bohatství a nyní se
dokonce hrou v kostky ţiví. Vznešený král Judhišthira, jehoţ uctívaly
zástupy bráhmanů a podrobených králů, se ted, přemoţen neštĕstím,
strachy skrývá. Vládce lidí, který je prost krutosti, oplývá soucitem, je
trpĕlivý a pravdomluvný, se stal hazardním hráčem na dvoře krále Viráty.
Aby získal obţivu, závisí ted na milosti jiných. Nepochybnĕ proţívá
pekelné utrpení.“
Draupadí ze sebe vylila všechen potlačovaný zármutek. Čas ve Virátĕ jí
plynul pomalu. Bez moţnosti promluvit si se svými manţeli a získat od
nich tĕchu tiše trpĕla. Bylo pro ni bolestné vidĕt pĕt hrdinných manţelů v
roli sluţebníků a své vlastní postavení sluţebné témĕř nemohla snést.
Oporou jí byl jen její smysl pro povinnost a vĕrnost Judhišthirovi. Přestoţe
před Bhímou Judhišthirovi spílala, nikdy by ani na okamţik nepomyslela
na nevĕru. Myslela na Judhišthirovo nepříznivé postavení a dlouze
hovořila o svém smutku a Bhíma ji chlácholil.

Paňčálská princezna uchopila Bhímu za ruku a pokračovala: „Ó Bhárato,

řeknu ti o dalším velkém zármutku. Nezlob se, protoţe ze mĕ mluví jen
smutek v mém srdci, ale vidĕt tĕ jako sluţebníka a kuchaře mi působí vĕtší
utrpení, neţ mohu snést. Kdyţ tĕ Viráta s radostí nechal bojovat se slony a
ţeny z jeho paláce se u toho smály, moje mysl se utápĕla ţalem. Omdlela
jsem a královna mĕ musela křísit. ekla mi: , dá se, ţe k tomu kuchaři
nĕco cítíš. Oba jste přišli do Viráty spolu a často tĕ vídám pro nĕho naříkat.
Máš ráda sličného Vallabhu? Stále mĕ takto plísní, coţ jen zvyšuje moji
bolest.“

Draupadí pak Bhímovi popsala bolest, kterou cítila při spatření Ardţuny v
loze eunucha: „Mocný Dhanandţaja je metlou nepřátel a budí strach i u
nebeštanů. Nyní ţije v přestrojení opovrhovaném všemi lidmi. Ten hrdina
má na sobĕ nevkusné odĕvy a náramky a ţije v zármutku, obklopen pouze
ţenami. Kdyţ vidím toho hrozivého vládce luku pokrytého ozdobami a s
vlasy spletenými do copu, moje srdce plane mučivou zkostí.“

Bhíma bĕhem Draupadiny řeči nepronesl jediné slovo. Vyjevovala mu

všechnu bolest, kterou zaţívala při pohledu na kaţdého ze svých manţelů
ve sluţebnickém postavení. Na závĕr prohlásila: „To vše ti říkám jen proto,
aby sis byl vĕdom mého utrpení. Jsi mým vĕčným ochráncem a točištĕm
a já na tobĕ plnĕ závisím, ó synu Pándua. V nĕkterém minulém ţivotĕ jsem
jistĕ urazila nĕjakého mocného boha a ted za to trpím následky. Je tĕţké
porozumĕt lidskému osudu. Kdyţ vidím vás pĕt bratrů pohrouţených v
zármutku a sebe samu vystavenou tvrdým příkořím jako sluţku, povaţuji
to vše za řízení nevyzpytatelného osudu. Nevím však, jak dlouho to ještĕ
mohu vydrţet. Jen se podívej na moje ruce.“

Draupadí natáhla ruce a ukázala Bhímovi mozoly způsobené prací, kterou

konala pro královnu. Kdyţ Bhíma slyšel o jejím utrpení a vidĕl její stav,
zakryl si tvář a naříkal. a nĕkolik okamţiků se uklidnil a zarmoucenĕ řekl:
„Hanba síle mých paţí a hanba Ardţunovu luku Gándíva, protoţe nyní
vidím tvoje lotosové ruce zjizvené prací. Ó princezno, způsobil bych na
Virátovĕ dvoře spoušt, ale Judhišthira mi v tom zabránil. Jediným
kopnutím bych Kíčakovi rozbil hlavu. Ó Paňčálí, kdyţ jsem vidĕl, jak tĕ
udeřil, byl jsem připraven zničit rod Matsjů. To jen kvůli Dharmarádţovi
jsem se drţel zpĕt. I já tiše trpím, ó překrásná. To, ţe jsme byli vypuzeni z
našeho království, ţe jsem ještĕ nezničil Kuruovce a ţe jsme nuceni ţít zde
jako sluţebníci, mi spaluje dy a mé srdce trpí, jako by bylo probodnuté
šípem.“

Bhíma nabádal Draupadí, at je trpĕlivá a Judhišthirovi nic nevyčítá. Uvedl

příklady jiných vznešených ţen, které následovaly svoje manţele v
neštastných dobách. Nakonec ale všechny opĕt došly štĕstí díky svému
ctnostnému chování. Bhíma drţel Draupadí za ruce a řekl: „ našeho
vyhnanství zbývá jiţ jen necelý mĕsíc. Potom se opĕt staneš císařovnou. O
tom nepochybuj.“

Draupadí se vrhla na Bhímovu hrud: „Nemyslím si, ţe to tak dlouho

vydrţím. Ten zlovolný Kíčaka mĕ nenechá na pokoji. Nikoho se nebojí, a
pokud ho nepřijmu, bezpochyby se bude snaţit na mnĕ dopustit násilí. Ten
muţ nemá kouska ctnosti v tĕle. Je pyšný, krutý, nestoudný, bojechtivý a
zajímá ho jen uspokojování vlastních smyslů. Ani král nad ním nemá
ţádnou moc a on nebude váhat se mnou zacházet podle libosti. Ó Bhímo,
přestoţe vy Pánduovci dodrţujete svůj závazek na základĕ ctnosti, jistĕ
utrpíte její ztrátu, kdyţ budu zneuctĕna a vzdám se ţivota. Chránit
manţelku je první povinností zboţného manţela, protoţe z manţelky se
rodí jeho vlastní já v podobĕ syna. Přemoci nepřítele je pro hrdiny vţdy
ctností. Ó mocný, vzhledem k tomu, ţe jsi mĕ vţdy zachraňoval před
zlotřilými muţi, prosím tĕ, abys Kíčaku neprodlenĕ zabil. Kdyby mĕl ţít
byt jen jediný další den, spolknu jed a vzdám se ţivota.“

Bhíma se rozhodl. Draupadinu bolest nemohl snést. Vzal ji za ramena a

řekl: „Urozená, udĕlám, co chceš. Dnes zabiji Kíčaku a všechny jeho
stoupence. Poslouchej pozornĕ. Aţ vyjde slunce, mĕla bys jít za ním a
sladce se usmívat. ekni mu, ţe máš pro nĕho v srdci tajnou slabost. Pak si
s ním dej večer schůzku. Trochu stranou od ostatních sídel je jedna taneční
síň, která bývá v noci prázdná. Nech ho tam přijít a já ho přivítám a pošlu
ho za jeho předky.“

Draupadí Bhímu radostnĕ objala a odešla z jeho pokoje.

Ihned po svítání příštího dne ji Kíčaka v královském paláce vyhledal.
Přišel za ní do královniných komnat a řekl: „Ó plachá, včera jsi byla
svĕdkem mojí moci. Přestoţe jsem tĕ před králem srazil k zemi, nic neřekl.
Je totiţ králem jen podle jména. To já jsem zde skutečným vládcem. Přijmi
mĕ za svého pána a obdaruji tĕ hromadami zlata a drahokamů. Bude ti
slouţit sto sluţebníků a sto sluţebnic. Budeš jezdit v nejlepších kočárech.
Ó překrásná ţeno, vezmĕme se.“

Draupadí vrhla cudnĕ pohled k zemi. Lehce se od Kíčaky poodvrátila a

odpovĕdĕla: „Ó Kíčako, o našem spojení se nesmí nikdo dozvĕdĕt.
Obávám se svých manţelů. Budeme-li spolu moci ulehnout potají, budu
tvá.“

Kíčakova tvář se rozzářila štĕstím a dychtivĕ odpovĕdĕl: „At je po tvém.

Jsem ve tvé moci a podlehl jsem Amorovi. Ó ţeno s nádhernými stehny,
můţeme se sejít na nĕjakém osamoceném místĕ, kde nás nikdo neobjeví.“

Draupadí cítila vnitřní odpor, ale navenek se usmála: „Nedaleko odtud je

králova taneční síň. Princezna ji uţívá jen ve dne. Vydám se tam dvĕ
hodiny po západu slunce. Přijd tam za mnou, ó hrdino.“

Draupadí bez okolků odešla do vlastní komnaty. Myslela na nadcházející

noc a den ji připadal dlouhý jako celý mĕsíc. Pod záminkou, ţe jí není
dobře, zůstala celý den ve svém pokoji. Cítila se svým rozhovorem s
Kíčakou poskvrnĕna a klid jí mohla vrátit jedinĕ jeho smrt.

Kíčaka byl pln očekávání. Kdyţ se přiblíţil večer, pečlivĕ se oblékl a

ozdobil. Na krk si povĕsil voňavé girlandy a své tĕlo potřel parfémy a
santálovou pastou. Přemoţen chtíčem čekal na soumrak. Jak se ten čas
vlekl!

Jakmile zapadlo slunce, Bhíma se vydal do taneční sínĕ. Vklouzl dovnitř a

schoval se v očekávání Kíčakova příchodu. Přišla tam také Draupadí a brzy
vstoupil do potemnĕlé sínĕ i Kíčaka. avolal na Draupadí: „Ţeny v mém
domĕ chválily tvoji krásu, a proto jsem přišel s myšlenkami pouze na tebe.
Staneš se nejlepší z mých druţek a obdaruji tĕ nesmírným bohatstvím. Kde
jsi, ó krásná dívko?“

„Je mým štĕstím, ţe jsi sem dnes večer přišel, ó sličný,“ odpovĕdĕla sladce
Draupadí. „Tvůj dotek mi připadá spalující a ve dvornostech se ti nikdo
nevyrovná. Ţádný jiný muţ není pro ţeny tak přitaţlivý jako ty, ó hrdino.
Jsem zde.“

Kíčaka se pohnul k místu, odkud k nĕmu doléhal Draupadin hlas. Bhíma se

skrýval za hedvábným závĕsem u boční stĕny sínĕ. Kdyţ ho Kíčaka míjel,
náhle vystoupil ven a stoupl si před nĕho. Nato zahřímal jeho rozhnĕvaný
hlas: „Dnes tĕ tvoje sestra spatří sraţeného na zem s rozbitými dy za tvoji
ničemnost. Aţ tĕ zabiju, sairindhrí se bude moci beze strachu opĕt volnĕ
pohybovat. Pak budeme ţít štastnĕ i my, její manţelé.“

Bhíma okamţitĕ uchopil Kíčaku za vlasy ozdobené girlandami a strhl ho k

zemi. Kíčaka byl v šoku. Sairindhrí ho podvedla. Snaţil se ze sebe setřást
lehkou opojenost vínem, kterého se předtím napil, a vymanil se z Bhímova
sevření. Bhíma ho udeřil svými ţeleznými pĕstmi. Kíčaka chytil Bhímu za
paţe a snaţil se mu podrazit nohy. Oba mocní muţi sebou po síni ve
vzájemném sevření divoce smýkali. Vypadali jako dvĕ nebeské opice, Vali
a Sugríva, bojující spolu v dávných dobách. Odtrhli se od sebe a rozzuření
stáli proti sobĕ. Jejich zdviţené paţe připomínaly dva páry rozlícených
pĕtihlavých hadů. asahovali jeden druhého silou blesku. Prázdnou síní se
rozléhaly hlasité rány a stĕny se třásly.

Ve své zuřivosti spolu bojovali pĕstmi, zuby a nehty. Kopali se a vrhali

jeden druhým silou vichřice. Ţádný z nich neprojevoval známky navy, ani
nezakolísal. V obou muţích se probudila zbĕsilost a rány bez ustání jen
pršely. novu a znovu se sráţeli jako dva mocní býci. Jejich rány při
dopadu znĕly vzduchem jako praskající kmeny stromů. Kíčaka ţasl nad
silou svého protivníka. Ačkoliv bojoval s velkými hrdiny celého svĕta a
porazil je, ještĕ nikdy se nestřetl s takovým nepřítelem. Bylo to jako
bojovat s horou či samotnou emí. Kíčaka se ze všech sil snaţil srazit
neotřesitelného Bhímu k zemi, ale Bhíma ho sevřel v objetí, které ho drtilo
jako ocelový svĕrák.

Kíčaka se hluboce nadechl, nadmul svoji mohutnou hrud a osvobodil se.

Bhíma se na nĕho okamţitĕ znovu vrhl a udeřil ho do prsou. Potom
Kíčakou mrštil přes celou síň tak, jako hurikán metá stromy. Kíčaka sebral
všechny síly, rozebĕhl se k Bhímovi a sevřel mu krk. Strhl Pánduova syna
k zemi a veškerou silou mu přitlačil koleno k hrudi. Bhíma byl sraţen na
podlahu, rychle se převalil a vrhl na Kíčaku pohled svých planoucích očí.
Vstal ze zemĕ a hnĕvem jen hořel, připomínaje Jamarádţu s kyjem v ruce.
ařval na Kíčaku a vyrazil proti nĕmu jako šílený slon točící na jiného
slona. Oba hrdinové se opĕt vzájemnĕ sevřeli, smýkali sebou síní a přitom
hlasitĕ chroptili.

Přestoţe byl Kíčaka mocný bojovník a ovládal všechny druhy boje,

shledal, ţe Bhíma více neţ odolává všem jeho výpadům. Postupnĕ cítil, jak
ho opouští síla. Kdyţ to Bhíma vidĕl, začal bojovat s ještĕ vĕtším
nasazením. Uchopil Kíčaku a začal ho drtit ve svých palcátům podobných
paţích. Kíčakovi se jiţ nepodařilo nadechnout a padl v bezvĕdomí na zem.
Bhíma ho chytil za vlasy a zařval jako lev, který právĕ zabil nĕjaké velké
zvíře. vedl svého bezvládného protivníka nad hlavu a silnĕ s ním zatočil.
Potom jím udeřil o mramorovou podlahu a padl na nĕho. Klekl si na
Kíčakovu hrud, chytil ho za krk a uškrtil ho. Draupadí s radostí sledovala,
jak Bhíma Kíčaku zmrzačil k nepoznání. Paţe, nohy a hlavu mu zarazil do
tĕla a zmĕnil ho v beztvarou hroudu masa.

Bhímův hnĕv utišila aţ Kíčakova smrt. Vstal a otočil se k Draupadí:

„Pohled, co jsem tomu darebákovi udĕlal, Paňčálí. Vĕz, ţe kaţdý, kdo se ti
pokusí ublíţit, dopadne stejnĕ, ó ţeno s krásnými vlasy.“

Bhíma opustil síň a odešel zpĕt do svého pokoje. Draupadí se vrátila do

paláce a řekla stráţím, at jdou do taneční sínĕ. „Tam najdete toho, kdo
zatouţil po manţelce jiného. Leţí tam zbrocen krví, zabit mými manţely
gandharvy.“

Stráţe bĕţely do sínĕ a uvidĕly mrtvého Kíčaku. S ţasem hledĕly na jeho

znetvořené tĕlo. Postupnĕ tam přišly tisíce vojáků, aby spatřily svého
zabitého velitele leţícího mezi svými ozdobami rozházenými kolem.
Nikdo nevycházel z ţasu. Byl znetvořen k nepoznání. Kdo nĕco takového
dokázal? Kíčaka byl témĕř neporazitelný — přemohl nejlepší zápasníky a
bojovníky svĕta. Vojákům ten pohled vyráţel dech. Nikdo z nich
nepodezříval Vallabhu. Uţasle stáli kolem a ptali se: „Kdo to mohl udĕlat?
Kde jsou Kíčakovy paţe a nohy? A kde má hlavu?“

Kdyţ si Kíčaku jeho stoupenci prohlíţeli, zachvátil je strach. Rozmlouvali

mezi sebou a došli k závĕru, ţe jejich vůdce museli zabít gandharvové.
dvihli jeho tĕlo, které připomínalo ţelvu se zataţenýma nohama, a
vynesli ho před síň, aby provedli poslední obřady. Cestou ke spalovišti
spatřili Draupadí, jak je pozoruje. Jelikoţ vĕdĕli, ţe Kíčaka šel na schůzku
s ní, nĕkteří vykřikli: „Tam je ta necudná ţena, kvůli které Kíčaka zemřel. I
ona si zaslouţí smrt. Upalme ji spolu s naším pánem.“
Nĕkolik vojáků poţádalo krále o svolení popravit Draupadí tím, ţe ji vloţí
na hranici společnĕ s Kíčakou. Král, vĕdom si moci stoupenců svého
velitele, souhlasil. S tové se ihned rozbĕhli k Draupadí a zmocnili se jí.
mítající se princeznu svázali a poloţili ji s Kíčakovou mrtvolou na velké
máry. Kdyţ Draupadí nesli ke spalovišti, vykřikla strachem: „Kéţ Dţaja,
Dţajanta, Vidţaja, Dţajatséna a Dţajadbala slyší moje slova! achraňte
mĕ! S tové mĕ odnášejí pryč. Necht ti hrdinští gandharvové, jejichţ kočáry
a luky znĕjí jako hrom, zvĕdí, ţe jejich manţelka je ve velkém nebezpečí.“

Bhíma zaslechl její ţalostné výkřiky a bez váhání vybĕhl ze svého pokoje.
Pochopil, ţe Kíčakovi stoupenci vlečou Draupadí ke spalovišti. Pánduův
syn se tam vydal jinou cestou, nikým nevidĕn a s hlavou zahalenou látkou.
Přes zdi a zahrady se rychle dostal ke spalovišti, které bylo přímo za
mĕstem. Našel vzrostlou palmýru, okamţitĕ ji vytrhl a hodil si ji přes
rameno. Kíčakovi stoupenci dorazili na místo a uvidĕli tam stát Bhímu
jako zosobnĕnou Smrt s ţezlem trestu. Vykřikli strachem: „To je ten
gandharva, který zabil Kíčaku. Propustte sairindhrí, neţ nás zabije
všechny.“

S tové sundali Draupadí z már a rozutekli se do všech stran. Bhíma je

vytrvale pronásledoval a sráţel je stromem k zemi. Přitom s mohutným
rachotem kácel další stromy. Pánduův syn s řevem zuřivého lva pozabíjel
všechny s ty jednoho po druhém. Brzy bylo spalovištĕ pokryto více neţ
stovkou mrtvých tĕl. Všechna leţela kolem jako vyvrácené stromy. Bhíma
řekl Draupadí, at se vrátí do svých pokojů, a sám šel rychle zpátky stejnou
cestou, kterou přišel, aby ho nikdo nepoznal.

Lidé z Viráty zaslechli rozruch ze spalovištĕ a bĕţeli zjistit, co jej

způsobilo. Našli zabité s ty a spĕchali za králem, aby ho o tom zpravili: „Ó
králi, mocní s tové, Kíčakovi následovníci, jsou všichni mrtví. Leţí tam
poházeni po zemi jako vrcholky hor zasaţené blesky. Bezpochyby je to
dílo gandharvů rozzuřených Kíčakovým pokusem znásilnit sairindhrí. Ta
se ted vrací do tvého mĕsta nezranĕna. Bojíme se jí. Krásou se jí nikdo
nevyrovná, gandharvové jsou mocní a hnĕviví a lidé jsou bezpochyby plní
chtíče. Rychle nĕco udĕlej, aby naše mĕsto nebylo zničeno.“

Viráta ţasl: „At jsou Kíčaka a všichni jeho stoupenci spáleni na jedné
velké hranici s drahokamy a voňavkami. Já se postarám o sairindhrí.“

Král se obrátil na svoji manţelku se slovy: „Aţ sairindhrí přijde, řeknĕte jí

toto: ,Ó spanilá, prosím jdi s mým poţehnáním, kam si sama přeješ.
Obáváme se, ţe nás tvoji gandharvové zničí. Opravdu se bojím s tebou i
jen přímo hovořit.“

Kdyţ Draupadí vešla do mĕsta, lidé se rozutekli všemi smĕry jako jeleni
při zahlédnutí tygra. Nĕkteří dokonce zavřeli oči a zakryli si hlavy.
Draupadí šla zpĕt do paláce. Kdyţ se vykoupala, přišla za ní královna a
předala jí Virátův vzkaz. Draupadí odpovĕdĕla: „Ó královno, dovol mi
zůstat zde ještĕ dva týdny. Gandharvové ti budou za tuto laskavost
zavázáni. Potom mĕ odtud odvedou a udĕlají vše, co si budeš přát.“

Královna svolila a zbavila Draupadí jejích povinností. ekla jí, at zůstane

v paláci, dokud nepřijdou její manţelé, a odešla to oznámit králi.

Kapitola 37: KURUOVCI ÚTOČÍ NA

VIRÁTU
práva o Kíčakovĕ smrti se šířila z jedné zemĕ do druhé. Všichni, kteří se
doslechli o jeho záhadném zabití a následné smrti jeho sta následovníků,
jen ţasli. V Hastinápuru přišli ke dvoru Durjódhanou vyslaní zvĕdové a
oznámili vše, co vidĕli a slyšeli. Poté, co zpravili Kuruovce o tom, ţe po
Pánduovcích nenašli nikde ani stopu, řekli jim o Kíčakovĕ smrti.
Kuruovcům ta novina udĕlala velikou radost. Kíčaka jim byl trnem v oku,
nebot často napadal okolní zemĕ a poráţel jejich armády. Podřízení králové
se na Kuruovce mnohokrát obrátili, aby je před Kíčakou ochránili. Ted byl
on i jeho generálové mrtvi, zřejmĕ zásluhou neviditelných gandharvů.

Durjódhana se nad tím, co se dozvĕdĕl, zamyslel. Do konce vyhnanství jiţ

zbývaly necelé dva týdny. Přestoţe vyslal tisíce zvĕdů, ţádnému z nich se
Pánduovce najít nepodařilo. Schovali se dobře — pokud ovšem byli stále
naţivu.

Princ svolal dvořany a řekl jim: „Mĕli byste po Pánduovcích ještĕ

naposledy pátrat. At naši nejlepší lidé prohledají všechna mĕsta i mĕstečka.
Pokud jsou ti hrdinové stále naţivu, hrozí nám velké nebezpečí.
Očekáváme, ţe se z vyhnanství vynoří v plné vojenské síle. Naleznĕme je
předtím, neţ k tomu dojde, a pošleme je zpĕt do lesa.“

Dušásana souhlasil: „Určitĕ bychom mĕli vynaloţit veškeré silí na jejich

vypátrání, ale pochybuji, ţe se nám to podaří. Jiţ jsme všechna mĕsta
prohledali. Bud zahynuli, nebo překročili oceán. Myslím, ţe jsou navţdy
pryč. Nedomnívám se, ţe bychom se jich mĕli obávat.“

Kdyţ se Dušásana posadil, vstal Dróna a prohlásil: „Osoby, jako jsou

Pánduovci, nikdy nezahynou. Jsou hrdinní, důmyslní, inteligentní,
sebeovládnutí, zboţní, vdĕční a dodrţují sliby. Judhišthira je ctnostný a
nemá ani ţádné nepřátele. Je jejich vůdcem. Trpĕlivĕ čekají na den, kdy se
budou moci vrátit a překonat nepřízeň osudu. To je můj názor. Ó
Durjódhano, Pánduovce spatříš aţ na konci jejich vyhnanství, nikoliv
předtím. Nemrhej svojí energií jejich hledáním. Radĕji bys jim mĕl
připravit uvítání. Vrat jim jejich království.“

Bhíšma odmĕnil Drónovu řeč potleskem. Praotec Kuruovců touţil

Pánduovy syny opĕt spatřit. Jejich vyhnanství mu ubíhalo pomalu. Vina za
to, ţe Durjódhanovi nezabránil v jejich vypovĕzení, ho pálila dnem i nocí.
vlášt ostrá byla bolest při vzpomínce na Draupadino zneuctĕní. Bhíšma se
cítil bezmocný. Dhritaráštra na jeho rady nedbal a zlotřilý Durjódhana si
mohl dĕlat, co chtĕl. Ted se Pánduovci konečnĕ vrátí. Jistĕ si jiţ vytrpĕli
dost. Moţná by ted šlo přesvĕdčit krále, aby jim království vrátil. Jako
Mĕsíc v plňku objevující se na východĕ vstal v bílém hedvábí odĕný
Bhíšma ze svého sedadla, aby oslovil shromáţdĕní.

„Naprosto souhlasím s Drónou. Ctnostní Pánduovci vedení bráhmany a

vţdy kráčející po cestĕ spravedlnosti nezahynou. Ti, jejichţ přítelem je
neomylný a všemocný Krišna, nemohou podlehnout neštĕstí. Čistá duše
Judhišthira dokáţe zničit svoje nepřátele pouhým pohledem. Mĕli bychom
pečlivĕ zváţit, jak s nimi jednat, ted, kdyţ uţ je jejich vyhnanství u konce.
Pátrat po nich je nepochybnĕ hanebné. Mám jiný názor. Poslouchejte
pozornĕ, a já promluvím v zájmu vašeho dobra. Rádce by mĕl vţdy říkat
prospĕšnou pravdu, a nikdy nic zlého.“

Bhíšma se rozhlédl po kuruovské snĕmovní síni. V čele všech sedĕl

Dhritaráštra a po jeho boku Vidura, Dróna, Kripa, Báhlíka a také on sám.
Durjódhana a jeho bratři sedĕli po královĕ pravici spolu s Karnou a
Šakunim. Ostatní králové sedĕli ve shromáţdĕní, a kdyţ hovořil, všichni na
nĕho upřenĕ hledĕli. Ačkoliv bylo dobře známo, ţe Pánduovce velmi
miluje, shromáţdĕní králové vĕdĕli, ţe vţdy zůstane nestranný. V první
řadĕ myslel na blaho celého kuruovského rodu, nikomu nestranil a nepřál
si nic jiného neţ jejich štĕstí. Bhíšma poloţil ruku na zlatou rukojet svého
meče a pokračoval.
„Co se týče pobytu Pánduovců, řeknu vám, kde je lze nalézt. Hledejte
místo, kde nejsou ţádné pohromy ani neštĕstí. Tam, kde sídlí zboţný
Judhišthira, panuje ovzduší míru a bezpečí. Lidé tam budou naklonĕni
rozdávání milodarů, budou velkorysí, pokorní a skromní. S radostí budou
plnit svoje povinnosti a lpĕt na zboţnosti, pravdomluvnosti a čistotĕ.
Uslyšíte tam zpĕv védských hymnů a uvidíte provádĕní obĕtí. Mraky tam
budou sesílat hojné deštĕ a zemĕ dávat bohatou rodu. Všude uvidíte
příznaky bohatství a nikdo tam nebude trpĕt. Místo, kde ţije Judhišthira,
bude připomínat nebesa. Kdyţ toto vše víte, ó Kuruovci, zvaţte, co je třeba
udĕlat. Podle mĕ bychom mĕli zanechat malicherných pokusů je nalézt jen
proto, abychom je poslali opĕt do lesa. Uvítejme je zpátky a vratme jim
království jejich otce.“

Bhíšma se posadil provázen potleskem Dróny, Vidury a Kripy, který sám

povstal ze svého sedadla a pronesl: „To, co řekl starý Bhíšma, je
nepochybnĕ správné a je to mínĕno jen pro naše dobro. Jeho slova jsou
rozumná, pravdivá a v souladu s písmy. Navrácení království Pánduovcům
je bezpochyby to nejmoudřejší, co můţeme udĕlat.“

Kripa pohlédl na Durjódhanu a jeho bratry a řekl: „Ale pokud to

neudĕláme, pak bude nejlépe připravit se na válku. Aţ se ti mocní hrdinové
vrátí, budou plát energií a silou askeze. Proto nyní zvaţte, jak rozšířit svoje
vojenské síly. Vyhledejte si spojence a uzavřete s nimi mluvy. Postavte
ohromnou, neporazitelnou armádu. Pokud Pánduovcům upřete jejich
práva, vystavíme se tomu nejhoršímu z moţných nebezpečí.“

Durjódhana se zamyslel. Kripa mĕl pravdu. Jestliţe Pánduovcům jejich

království nevrátí, zcela určitĕ to povede jedinĕ k boji. To však nemá v
myslu. Boj je nevyhnutelný — leda ţe by se je podařilo do té doby najít
a poslat opĕt do vyhnanství. Kuruovský princ se hluboce zamyslel. aujala
ho zpráva o Kíčakovi. Údajnĕ ho zabilo pĕt gandharvů, manţelů jediné
ţeny. Shoda s Draupadí a Pánduovci byla témĕř neuvĕřitelná, zvláštĕ
proto, ţe je jen hrstka muţů, kteří by dokázali zabít Kíčaku v boji zblízka:
Balaráma, Šalja, Karna — a Bhíma. První tři to být nemohli, protoţe jaký
důvod by kterýkoliv z nich mĕl k tomu, aby šel do Viráty a potají zabil
Kíčaku? Uprostřed noci ho nĕkdo ubil na kaši. To podezřele připomínalo
Bhímu. A musel by to udĕlat v tajnosti. Důkazy se kupily. Kíčaka se
dopustil násilí na ţenĕ s pĕti manţeli a byl zabit způsobem, který nesl
nezamĕnitelnou Bhímovu pečet.
 atímco Durjódhana dumal, král Trigartů Sušarmá vyuţil nastalého ticha a
řekl: „Ó Kuruovci, jestli si přejete rozšířit svoje vojsko, můţete začít tím,
ţe si podrobíte krále Virátu. Ted postrádá Kíčaku a jeho stoupenci by pro
nás nemĕli představovat ţádný problém. Pojdme a zmocnĕme se jeho
bohatství. Tím, ţe ho porazíte, rozmnoţíte jak obsah svojí pokladnice, tak
svoji armádu přivlastnĕním si jeho vojsk. Přivedu vlastní armádu, abych
vám pomohl. Kíčaka přemohl Trigarty jiţ mnohokrát. Ted se Matsjům
pomstíme.“

Durjódhana cítil, ţe mu bohové — nebo snad Dánavové — odpovĕdĕli.

Kdyby šel do Viráty, mohl by najít Pánduovce. Kdyby tam nebyli,
nepředstavovalo by to ţádnou ztrátu. I tak by dobytím tohoto království
získal. Princ vstal a vydal pokyny: „Sušarmá přednesl výborný návrh. Mĕli
bychom se neprodlenĕ vydat do království Matsjů. Připravte naši armádu k
okamţitému odchodu. Sušarmá nás bude doprovázet se svými vojsky, jak
sám navrhl.“

Durjódhana dal rozkaz, aby vyrazili nazítří. ekl Sušarmovi, at jde se svojí
armádou napřed a začne odhánĕt Virátův dobytek. Durjódhana ho mĕl
následovat se svými vojsky a napadnout mĕsto. atímco ostatní kuruovští
stařešinové mlčky sedĕli, Dhritaráštra dal souhlas a přípravy k odchodu
započaly.

***

Po Kíčakovĕ smrti zachvátil obyvatele Viráty strach. Kíčaka byl sice krutý,
ale byl také dostatečnĕ silný na to, aby je chránil. Ted ţádného ochránce
nemĕli. Jak dlouho bude trvat, neţ se je nĕjaký výbojný vládce pokusí
přemoci? Král, zoufale hledající náhradu za svého velitele, přemýšlel o
Kankovi, Vallabhovi, Tantripálovi a Granthikovi. dálo se mu, ţe
kterýkoliv z nich by mohl vést jeho armádu a chránit Matsji.

Netrvalo dlouho a Viráta dostal příleţitost svoje nápady vyzkoušet.

Jednoho rána, kdyţ sedĕl u dvora, přibĕhl pastevec a vykřikl: „Trigartové
na nás točí a kradou nám krávy, ó králi. Přijd je rychle zachránit.“

Král okamţitĕ vydal rozkazy, aby se shromáţdila armáda. Nechal si přinést

brnĕní a zbranĕ a přichystal se postavit do jejího čela. Obklopovali ho jeho
čtyři synové, také připravení k boji. V krátké dobĕ se u dvora shromáţdily
stovky dalších mocných předních bojovníků a ulice zaplnila obrovská
armáda Matsjů připravená vydat se na pochod. Hluk kočárů, slonů, koní a
pĕchoty připomínal hukot oceánu.

Virátův mladší bratr Šatáníka stál po královĕ boku. Král řekl:

„Nepochybuji o tom, ţe Kanka, Vallabha, Tantripála a Granthika budou
bojovat. Dejte jim brnĕní a kočáry ozdobené vlajkami. Nepředpokládám,
ţe by se takoví muţi s tĕly jako hory a paţemi jako choboty slonů k bitvĕ
nepřipojili.“

Viráta vyšel nedočkavĕ ze sínĕ, aby sešikoval své vojsko, zatímco Šatáníka
dal pro čtyři Pánduovce přivézt kočáry. Nechal si je předvést, předal jim
brnĕní a zbranĕ a přikázal jim, aby bojovali. Pro Pánduovce byla myšlenka
na bitvu vzpruhou. Vybrali si tedy vhodné brnĕní a oblékli si je. Pak
nasedli na kočáry a vyjeli za králem z mĕsta.

Vládce Matsjů se řítil do bitvy na masívním kočáře obklopen svými syny a

Pánduovci. Ve svém naleštĕném brnĕní ozdobeném stem sluncí a stem očí
král zářil jako Slunce obklopené hlavními planetami. a nimi se hnalo tisíc
rozzuřených slonů a po nich následovalo osm tisíc bojovníků na kočárech a
šedesát tisíc jezdců na koních s napřaţenými zbranĕmi a s hrozivým
válečným pokřikem na rtech. Celá armáda připomínala nad zemí letící
shluk mraků nabitý blesky.

Trigartové stále shánĕli dohromady Virátovo ohromné stádo, kdyţ na nĕ

za točila armáda Matsjů. Trigartští bojovníci rychle zanechali krávy na
bezpečném místĕ a postavili se toku Matsjů. Na pastvinách se rozpoutala
divoká bitva. Kdyţ rozlícení bojovníci zabíjeli jeden druhého, boj
připomínal bitvu, která se kdysi odehrála mezi bohy a démony. pole se
zvedl hustý oblak prachu, který vše zakryl a zastínil i odpolední slunce.
Vzduchem svištĕlo nesmírné mnoţství šípů a válečníci padali po tisících.
Křičící bojovníci do sebe sekali meči a sekerami.

Kdyţ se krev zabitých bojovníků smísila s prachem pole, mrak ustoupil. Po

zemi se válely hlavy ozdobené helmicemi a náušnicemi. Svalnaté paţe,
jejichţ ruce v rukavicích stále svíraly meče, leţely na zemi jako hadi.
Všude byly roztroušeny rozbité kočáry a kusy brnĕní. Na tĕla mrtvých
bojovníků se slétli supi a začali z nich trhat maso. Bojištĕ obklopili šakali.

Sušarmá přijel na zlatém kočáře přímo před Virátu a vykřikl výzvu k boji.
Vzápĕtí vystřelil sto mocných šípů, které zasáhly Virátovo brnĕní a spadly
na zem. Oba králové vydávali řev jako rozzuření býci a krouţili kolem
sebe s napřaţenými zbranĕmi. Stříleli šípy jako mraky, jeţ vypouštĕjí
záplavy deštĕ. Sušarmovi bojujícímu s králem Matsjů přispĕchali na
pomoc jeho dva bratři. Dobře mířenými šípy zabili čtyři Virátovy konĕ a
vozataje a potom i bojovníky, jeţ ho chránili z boků a zezadu. Sušarmá
seskočil ze svého kočáru s vysoko zdviţeným mečem a hnal se proti
Virátovi. Potom ho se svými bratry zajal.

Judhišthira vidĕl, ţe je Viráta odváţen na Sušarmovĕ kočáře. Rychle se

přesunul k Bhímovi a zvolal: „Král Matsjů byl zajat a jeho armáda
poraţena na hlavu. Tento poslední rok jsme poklidnĕ ţili v jeho království
a jsme mu za to zavázáni. Bhímo, osvobod Virátu, a splat tak náš dluh.
Potom Trigarty zaţeneme na tĕk.“

Při vyhlídce na boj se Bhímovi zaleskly oči. Před zapojením do bitvy čekal
na Judhišthirův příkaz. „Budiţ,“ odpovĕdĕl. „Pohled na moji odvahu.
Chopím se tamhle toho obrovského stromu jako kyje a rozpráším celou
trigartskou armádu.“

Bhíma se pohnul smĕrem k ohromné damaroni rostoucí poblíţ, ale

Judhišthira ho zarazil: „Ó dítĕ, neukvap se. Pokud vyvrátíš tento strom a
projevíš nadlidské skutky, lidé budou ţasnout a řeknou si: ,To je určitĕ
Bhíma. Vezmi si nĕjakou jinou zbraň, aby tĕ nepoznali. Jed na svém
kočáře a dvojčata ti budou chránit kola. Osvobod krále.“

Bhíma dal pokyn svému vozataji a rychle vyrazil za Sušarmou, který se

vzdaloval se zajatým králem. Nakula a Sahadéva jeli po stranách jeho
kočáru a klestili si cestu trigartskými jednotkami. Kdyţ se Bhíma k
Sušarmovi přiblíţil, zařval: „Počkej! Otoč se a bojuj! Ted se dívej, jak se
zachází se zbraní, protoţe tĕ i s tvými stoupenci srazím k zemi.“

Bhíma vypustil nepřetrţitý proud šípů a Sušarmá se k nĕmu otočil čelem.

Kdyţ král Trigartů před sebou spatřil mocného Bhímu a dvojčata, zdálo se
mu, ţe s ním přichází bojovat Jamarádţa se Smrtí a Časem po boku. Spolu
se svými syny a generály se snaţili toku Pánduovců odolat, ale stovky
jich podlehly. Jejich kočáry byly rozbity a sloni zabiti. Konĕ se svými
jezdci padali jak bouří vyvrácené stromy. Mraky mocných šípů
vystřelených Pánduovci pronikaly Sušarmovými oddíly a působily v nich
zmatek. Bhíma seskočil ze svého kočáru a hnal se kupředu, točil kyjem a
kosil pĕšáky jako obilí na poli.
Sušarmá při pohledu na tu zkázu ţasl. Vypadalo to, ţe je tito tři bojovníci
zničí. Napnul luk aţ k uchu a vyslal na řvoucí Pánduovce dlouhé ocelové
šípy. Bhíma zasáhl letící šípy kyjem a dvojčata svými meči. Odvaha
Pánduovců povzbudila zbytek Virátovy armády, takţe se opĕt shromáţdila
a znovu za točila. V jejím středu jel Judhišthira střílející z velkého luku.
Nejstarší Pánduův syn svými ostrými šípy rychle poslal tisíc trigartských
bojovníků do sídla Smrti. Bhíma, opĕt na kočáře a po boku svého bratra,
jich zabil sedm tisíc. Nakula a Sahadéva, kteří se soustředili na ochranu
svých starších bratrů, zabili tisíc dalších statečných trigartských bojovníků.

Sušarmá začal ustupovat a Bhíma se rychle vydal za ním. abil čtyři

Sušarmovy konĕ a donutil ho zastavit. Viráta vidĕl svoji příleţitost, uchopil
kyj a seskočil z kočáru. Starý král Matsjů se s kyjem pustil do boje se
Sušarmovými oddíly a poskakoval přitom jako mladík. Sušarmá seskočil
ze svého kočáru a prchal pryč. Bhíma na nĕho vykřikl: „Stůj! Nehodí se,
aby hrdinové utíkali z bitvy. Kdyţ jsi tak statečný, proč jsi pomýšlel na
krádeţ Virátových krav? Proč ted opouštíš svoje stoupence?“

Vyprovokovaný Sušarmá se opĕt otočil k Bhímovi a vykřikl: „Postav se a

bojuj!“ Ohánĕl se přitom svým ţelezným kyjem.

Bhíma seskočil a rozehnal se proti řvoucímu Sušarmovi jako lev točící na

jelena. Bhíma nedbal na Sušarmovy rány, chytil ho za vlasy a mrštil jím o
zem. Pak ho opĕt zdvihl a uštĕdřil mu nĕkolik prudkých derů. Sušarmá
padl k zemi lapaje po dechu. Bhíma mu klekl na hrud a nĕkolikrát ho silnĕ
uhodil do hlavy. Sušarmá ztratil vĕdomí a Bhíma ho odvlekl do svého
kočáru. Vzal bezvládného krále Trigarty k Virátovi a řekl: „Pohled na
hříšníka, kterého jsem zajal. Jistĕ si nezasluhuje ţít.“

Král odvĕtil: „Pust toho ničemu.“

Bhíma postavil Sušarmu na nohy a zatímco se probíral, zavrčel na nĕho:

„Přestoţe bych tĕ mĕl zabít za krádeţ krav, propustím tĕ. Podle kšatrijské
zvyklosti jsi ted Virátův otrok. Musíš to prohlašovat všude, kam přijdeš.
Bude ti dovoleno ţít, jen pokud souhlasíš s touto podmínkou. Nyní jdi a uţ
se tak neuváţených činů nedopouštĕj.“

Sušarmá sklonil hlavu a slezl z kočáru. Poklonil se Virátovi a se zbytkem

svojí armády odjel.
Matsjové provolávali Pánduovcům slávu. Obklopili je a chválili je, ale
stále neznali jejich totoţnost. Viráta řekl: „Dnes jste mĕ vy čtyři hrdinové
zachránili. Veškeré bohatství tohoto království je stejnĕ tak vaše jako moje.
Daruji vám bohatĕ ozdobené ţeny a hromady drahokamů. eknĕte mi, co
si přejete, a je to vaše. Staňte se vládci mého království. Co více mohu
říci?“

Judhišthira řekl skromnĕ: „Ó králi, tvoje slova nás tĕší, ale nám stačí vĕdĕt,
ţe uţ ti nehrozí ţádné nebezpečí.“

„Pojd,“ řekl Viráta, „korunuji tĕ králem Matsjů. Jak mohu vládnout ve

tvojí vznešené přítomnosti? Jen díky tobĕ mohu nyní spatřit svoje
království a příbuzné.“

Judhišthira zvedl ruce v uctivém, ale odmítavém gestu: „Nemůţeme

vládnout Matsji. Prosím, odpust nám. Ó králi, ty sám bys mĕl nadále
vládnout tomuto blahobytnému království v míru a štĕstí. Vyšli posly do
hlavního mĕsta, aby oznámili tvoje vítĕzství. Podle zvyku vítĕzů musíme
tuto noc strávit na bojišti.“

Viráta se obrátil ke svým ministrům a přikázal jim, aby donesli zprávu o

vítĕzství do mĕsta. „Necht dívky a kurtizány s ozdobami a hudebními
nástroji vyjdou z mĕsta a baví vojsko,“ pronesl radostnĕ král. Ministři
ihned odešli a bojovníci se připravili na nadcházející noc na bojišti.

Kapitola 38: ARDŢUNŮV ST ET S

KURUOVCI
Nazítří za svitu dorazila kuruovská armáda k mĕstu z opačné strany, neţ
na které probíhala bitva s Trigarty. Kdyţ tam nalezli pasoucí se stáda
dobytka, ihned se jich zmocnili a vydĕšení pastevci při opĕtovném spatření
kuruovských praporů uprchli znovu do mĕsta. Přibĕhli ke královskému
dvoru a volali, aby je král ochránil. V královĕ nepřítomnosti sedĕl na trůnu
Virátův nejstarší syn Bh mindţaja. Předák pastevců před nĕho předstoupil
s tĕmito slovy: „Ó princi, ó mocný hrdino, závisíme jen na tobĕ. Mocní
Kuruovci v čele s Durjódhanou nám kradou krávy. Braň čest našeho rodu.
Král vţdy chválil tvoji odvahu a sílu. Vezmi si vojáky, kteří dosud zůstali
ve mĕstĕ, a ukaţ svoji moc. Jsi nejvĕtší oporou tohoto království.
Připomínáš samotného Ardţunu. Snaţnĕ tĕ prosíme, abys nás zachránil.“
Bh mindţaja, takto osloven před ţenami z paláce, s pýchou v hlase
odpovĕdĕl: „Jistĕţe dnes projevím svoji odvahu s lukem v ruce, ale
potřebuji zručného vozataje. Můj osobní vozataj byl nedávno zabit a
zatím jsem za nĕho nenašel náhradu. Najdĕte nejlepšího muţe, aby řídil
moje konĕ, nebot s nadutými Kuruovci vybojuji strašlivou bitvu. Proniknu
do jejich armády sloţené ze slonů, kočárů a jezdců na koních a zničím je.
Probudím strach v srdcích Durjódhany, Bhíšmy, Karny a Kripy a pak
přivedu krávy zpĕt. Shromáţdĕní Kuruovci uvidí moje hrdinství a bude jim
vrtat hlavou, zda s nimi náhodou nebojuje samotný Ardţuna.“

Princova odváţná slova se rozlétla po paláci a brzy se dostala k Ardţunovi.

Ten se zaradoval z příleţitosti bojovat s Durjódhanou a obrátil se na
Draupadí: „Jdi ihned k princovi a řekni mu, ţe Brihannála býval
Ardţunovým vozatajem. Ó princezno se štíhlým pasem, přesvĕdč ho, aby
mĕ nechal řídit svůj kočár do bitvy s Kuruovci.“

Draupadí šla přímo ke královskému dvoru, kde se Bh mindţaja ještĕ pořád

holedbal svojí odvahou. Jeho opakované poukazování na Ardţunu uţ
nemohla snést, a proto před nĕho předstoupila a řekla: „Sličný mladík
připomínající slona a známý pod jménem Brihannála býval kdysi
Ardţunovým vozatajem. Byl Párthovým ţákem a sám je mocným
lučištníkem. Vidĕla jsem ho, kdyţ jsem ţila s Pánduovci. To Brihannála
řídil Ardţunův kočár, kdyţ porazil bohy u Khándavy. Ţádný z vozatajů
není jako on.“

Bh mindţaja na ni překvapenĕ pohlédl: „Jak mohu poţádat eunucha, aby

řídil moje konĕ?“ zeptal se.

„At ho poţádá tvoje sestra, ó hrdino. Jistĕ ji poslechne. Neváhej ho

zamĕstnat. S Brihannálou jako vozatajem Kuruovce nepochybnĕ přemůţeš
a krávy zachráníš.“

Princ, který byl stále na pochybách, se obrátil ke své sestře Uttaře: „Jdi a
ihned přived Brihannálu.“

Virátova dcera přikývla a vzdálila se od dvora. Tato dívka s lotosovýma

očima, štíhlým pasem a oblými ňadry zdobenými perlami svou krásou
připomínala samotnou Lakšmí. Bĕţela do taneční sínĕ tak rychle, aţ jí zlaté
ozdoby zvonily. Našla Ardţunu a pokornĕ se mu poklonila: „Ó Brihannálo,
Kuruovci odhánĕjí naše krávy a můj hrdinný bratr se na nĕ chystá za točit
s lukem v ruce. Potřebuje však vozataje. Sairindhrí mu řekla, ţe jsi dříve
řídil Ardţunův kočár. ekla, ţe se ti v ovládání koní a řízení kočárů nikdo
nevyrovná. Proto se staň, ó Brihannálo, princovým vozatajem. Pospĕš si!
Není času nazbyt.“

Ardţuna se usmál a odvĕtil: „Uţ jdu.“ Okamţitĕ odešel z paláce

následován Uttarou, tak jako je slon v říji následován slonicí.

Kdyţ přišel ke dvoru, princ zvolal: „Á, uţ jsi tady Brihannálo. Slyšel jsem,
ţe máš velké zkušenosti s řízením kočárů. Tak jako jsi řídil do bitvy s
nepřáteli Ardţunův kočár, dnes ved do boje s Kuruovci ten můj.“

Ardţuna předstoupil před prince se sklopenou hlavou a pohrával si přitom

se svým dlouhým copem, který mu visel podél tĕla: „Kde bych já vzal sílu
na to, abych mohl být vozatajem? Kdybys mĕl zájem o zpĕv a tanec, pak
bych byl tím pravým. Jak ale mohu řídit konĕ do bitvy?“

Princ pohlédl na Brihannálu. Přestoţe byl eunuch, mĕl obrovitou postavu a

zdálo se, ţe má ukrutnou sílu. Jeho paţe pokryté náramky připomínaly
ozdobené hady a ramena zahalená bílým hedvábným šatem byla široká
jako brána paláce. S vírou ve slova sairindhrí Bh mindţaja řekl: „Ó
Brihannálo, at jsi kdokoliv, dnes řid můj kočár. Vyzveme zlotřilé
Kuruovce na bojišti.“

Princ nechal přinést Ardţunovi brnĕní. Ardţuna si ho jakoby pro zábavu

oblékal různými nesprávnými způsoby. Působil zmateným dojmem a
brnĕní upustil s hlasitým řinčením na zem. Ţeny z paláce se smály a
Bh mindţaja mu přišel pomoci s oblékáním lesklého brnĕní. Potom odvedl
Ardţunu ven ke svému kočáru, na nĕmţ vlál prapor s emblémem lva. Princ
vylezl na kočár a jeho brnĕní v ranním slunci jen zářilo. Ardţuna zaujal
svoje místo vpředu a chopil se opratí. Dívky z paláce na nĕho zavolaly: „Ó
Brihannálo, aţ princ porazí Kuruovce, seber jim jejich hedvábné odĕvy
jako doklad tvého vítĕzství. Přejeme si tyto odĕvy pro naše panenky.“

„Aţ princ přemůţe Kuruovce, určitĕ vám přinesu mnoho krásných šatů,“
odpovĕdĕl Ardţuna a hodil si vlasy dozadu.

Kdyţ se Bh mindţaja chystal vyrazit do bitvy, bráhmanové mu poţehnali:

„Necht dnes dosáhneš v bitvĕ s Kuruovci stejnĕ významného vítĕzství jako
Ardţuna u Khándavy,“ a obešli kočár s dlanĕmi otočenými vpřed.
Ardţuna pobídl konĕ a kočár se pohnul s dunivým rachotem vpřed. dálo
se, ţe konĕ se zlatými ozdobami a stříbrným brnĕním pod Ardţunovým
vedením letí vzduchem. V krátké dobĕ se kočár ocitl Kuruovcům na
dohled a Ardţuna zastavil. Nebyli daleko od spalovištĕ mrtvol, kde byly
uschovány jeho zbranĕ. Princ i Ardţuna v dálce spatřili kuruovskou
armádu. Připomínala ohromný oceán nebo les vysokých stromů
pohybujících se po obloze. Prach, který zvířila, stoupal jako obrovský
mrak a zakrýval slunce.

Bh mindţaja ţasem otevřel sta. Tak velkou armádu ještĕ nikdy v ţivotĕ
nevidĕl. jeţily se mu vlasy a upustil luk. „Jak mohu bojovat s tak silným
nepřítelem?“ vykřikl a roztřásl se. „Ani samotní nebeštané by jim
nedokázali čelit. Kuruovská armáda má ve svém středu hrdiny, jako jsou
Dróna, Bhíšma, Karna, Kripa, Ašvatthámá a statečný král Durjódhana.
Stačilo, abych je zahlédl z dálky, a naplnilo mĕ to dĕsem.“

Hlasitĕ naříkající princ nařídil Ardţunovi vrátit se do mĕsta: „Není moudré

střetnout se s touto armádou. Můj otec je se svojí armádou pryč a já jsem
sám. Necvičil jsem se v umĕní boje. Jsem pouhý chlapec. Nemohu přemoci
zkušené bojovníky. Ó Brihannálo, obrat zpĕt do hlavního mĕsta.“

Ardţuna se otočil k vystrašenému princi. „Proč zvĕtšuješ radost svých

nepřátel, ó princi? bledl jsi strachem, ještĕ neţ jsi vůbec začal bojovat.
Před muţi i ţenami jsi se hlasitĕ chvástal svojí silou. ekl jsi: ,Porazím
Kuruovce a krávy přivedu zpĕt. To byla jistĕ odváţná slova. Ó hrdino
mocných paţí, jak se ted můţeš vrátit, aniţ bys uspĕl? Budeš všem pro
smích. Co se mĕ týče, ovĕnčen chválou od sairindhrí a pod tvým velením
jsem zde, abych Kuruovce porazil. Nevrátím se, dokud tento kol
nesplním. Přestaň naříkat a pustme se do bitvy.“

Bh mindţaja stál v kočáru a třásl se: „At nás Kuruovci připraví o

bohatství, jak je jim libo. At se mi muţi i ţeny smĕjí. At jdou krávy
kamkoliv. At je mĕsto opuštĕno. Necht se obávám svého otce. Do bitvy
vstoupit nemohu.“

Princ seskočil ze svého kočáru a rozbĕhl se zpátky k mĕstu. Ardţuna na

nĕho křičel: „Statečný kšatrija z bojištĕ nikdy neprchá. Lepší je zemřít v
bitvĕ neţ ze strachu utéct.“

Bh mindţaja ale neposlouchal. V bĕhu se mu dlouhý meč houpal ze strany

na stranu a ani se neohlédl. Ardţuna seskočil z kočáru a vyrazil za ním.
Kuruovci si všimli blíţícího se kočáru a pohnuli se smĕrem k nĕmu.
ahlédli zdĕšenĕ prchajícího prince, jehoţ pronásleduje podivná postava s
dlouhým copem a bílým hedvábným odĕvem vlajícím ve vĕtru. Vojáci
Kuruovců se rozesmáli a ptali se jeden druhého: „Kdo je ta osoba, která
vypadá jako eunuch? Je jako oheň skrytý v popelu. Přestoţe je
vykastrovaný, postavou připomíná slona. Vskutku se podobá Ardţunovi,
nebot má stejnou hlavu, stejný krk a stejné paţe podobné kyjům. I svými
pohyby připomíná Pánduova syna.“

Kuruovci zírali na Brihannálu ţenoucího se za princem. Očividnĕ to nebyl

eunuch. Musel to být přestrojený Ardţuna. Kdo jiný by se odváţil sám
postavit kuruovské armádĕ? Bylo zřejmé, ţe princ z rodu Matsjů vyjel do
boje z pouhého dĕtinství. Vypadalo to, ţe se ho Ardţuna pokouší zadrţet.
Kuruovští bojovníci přihlíţeli, ale nebyli si plnĕ jisti, je-li to Ardţuna
nebo ne.

Ardţuna Bh mindţaju dostihl a chytil ho. Princ vykřikl: „Pust mĕ! Ó

Brihannálo, otoč kočár. Jen ţivý človĕk můţe dosáhnout blahobytu a štĕstí.
Kdyţ mĕ pustíš, dám ti po návratu sto mincí z ryzího zlata, osm zářivých
drahokamů vaid rja, skvĕlý kočár taţený nejlepšími koňmi a deset
zuřivých slonů.“

Ardţuna neodpovĕdĕl, ale táhl prince zpĕt ke kočáru. Potom řekl: „Ó

přemoţiteli nepřátel, pokud nechceš bojovat, vymĕňme si místa. Ty ved
konĕ a já budu bojovat s nepřítelem. Pod ochranou mých paţí můţeš bez
obav proniknout do hrozivého vojska Kuruovců. Proč jsi tak rozrušený, ó
hrdino? Jsi nejpřednĕjší z kšatrijů a vznešený princ. Spolu přemůţeme
Kuruovce a osvobodíme krávy. Chop se opratí a vyraţme do bitvy.“

Bh mindţaja byl stále vydĕšený, ale Ardţunova odvaha ho povzbudila.

Nasedl na kočár a vzal do ruky opratĕ. Ardţuna mu ukázal, aby zamířil s
kočárem ke stromu šamí u spalovištĕ mrtvol. Před střetem s Kuruovci si
chtĕl vyzvednout svůj luk Gándíva.

Kočár se rozjel, nyní jiţ s Ardţunou vzadu, a Kuruovci začali mluvit jeden
přes druhého. Všichni mĕli podezření, ţe takzvaný eunuch je ve
skutečnosti Ardţuna. V Durjódhanovĕ, Bhíšmovĕ a Karnovĕ doslechu
Dróna prohlásil: „Vidím mnoho nepříznivých znamení. Kolem nás se
zvedá prudký vítr a vrhá na naše vojáky prach a štĕrk. Obloha je zahalena
temnotou a nad našimi hlavami se tvoří obrovské černé mraky. Naše
nebeské zbranĕ jako by vyskakovaly ze svých pouzder a naši konĕ roní
slzy. Nedaleko odtud odpornĕ vyjí šakali. Všechna tato znamení vĕstí
neštĕstí. Braňte se a sešikujte dobře armádu. Očekávejte velké krveprolití a
dobře střeţte krávy. Ten statný lučištník v přestrojení za eunucha je
nepochybnĕ Pártha. Ó hrdinové, tento muţ v ţenských šatech je určitĕ
Kirítí, jehoţ kočár nese emblém Hanumána, ničitele zahrad na Lance.
Rozhořčený dlouhým pobytem v lese způsobí dnes v bitvĕ spoušt. Nevidím
zde nikoho schopného zabránit mu v tom, aby nás porazil a vzal si krávy
zpĕt.“

Drónova řeč rozzuřila Karnu: „Proč nás neustále znevaţuješ a Ardţunu

velebíš? Nevyrovná se ani šestnáctinĕ mĕ nebo Durjódhany.“

Durjódhana se však usmíval: „Je-li to Pártha, ó Rádhéjo, můj kol je

splnĕn. Objevili jsme Pánduovce před uplynutím jejich posledního roku.
Ted se budou muset vrátit do lesa. Skrývá-li se v přestrojení za eunucha
nĕkdo jiný, nebude dlouho trvat a srazím ho ostrými šípy k zemi.“

Ardţunův kočár brzy dojel ke stromu šamí, mimo dohled Kuruovců.

Ardţuna řekl: „Vylez na tento strom, ó princi, a snes dolů balík, který tam
nahoře vidíš. Jsou v nĕm zabaleny zbranĕ, které potřebuji. Tvůj luk a šípy
nevydrţí sílu mých paţí, aţ v návalu hnĕvu porazím naše nepřátele. de
jsou zbranĕ Pánduovců, včetnĕ luku Gándíva, obrovského jako palma a
zdobeného zlatem. Je to nebeský luk bez jediné vady a vydrţí i tu nejvĕtší
zátĕţ.“

Bh mindţaja pohlédl na balík vysoko na stromĕ: „Proslýchá se, ţe je k

tomuto stromu přivázáno mrtvé tĕlo. Jak se mohu já, princ, dotknout tak
nečisté vĕci?“

„Neboj se, ó princi. Není to ţádná mrtvola. V tom balíku jsou jen zbranĕ.
Přines je ihned dolů. Nenutil bych tĕ k ţádnému ohavnému činu, nebot
pocházíš ze vznešeného rodu a jsi dĕdicem krále zemĕ Matsja.“

Bh mindţaja neochotnĕ vylezl na strom, odřízl balík mečem a snesl ho na

zem, prohýbaje se pod jeho obrovskou tíhou. Ardţuna mu řekl, at ho
otevře, a princ rozřízl obal z jelení kůţe. Kdyţ se zbranĕ objevily na
denním svĕtle, zářily jako slunce. Bh mindţaja zalapal po dechu.
Lesknoucí se zbranĕ připomínaly syčící hady. Prince jala posvátná hrůza.
Vztáhl ruku, aby se jich dotkl, a zeptal se: „Kterému vynikajícímu hrdinovi
patří tento luk se sty zlatými ozdobami? A čí je tento s reliéfem zářících
zlatých slonů? Majitelem tohoto luku ozdobeného třemi zářícími slunci je
jistĕ nĕjaký mocný bojovník.“

Bh mindţaja opatrnĕ zvedl blyštící se zbranĕ. Ardţunovy dva

nevyčerpatelné toulce leţely vedle mečů patřících Nakulovi a Sahadévovi s
rukojetmi vykládanými zlatem. Oba meče byly zabaleny v tygřích kůţích.
Ardţuna vysvĕtlil, komu zbranĕ patří.

„Luk, na který ses zeptal nejdříve, je Gándíva. Vyrovná se statisícům

jiných luků a vzdávají mu ctu i samotní nebeštané. Nejdříve jej vlastnil
Brahmá, potom Indra a Sóma a nyní se přes Varunu dostal k Ardţunovi.
Luk ozdobený stem zlatých brouků vedle Gándívy je Judhišthirův a ten
obrovský u nĕho je Bhímův. Toulce s okřídlenými šípy ostrými jako břitva
patří Ardţunovi. V bitvĕ se stávají nevyčerpatelnými. Meč vedle toulců s
emblémem černé včely a ţihadlem je také Ardţunův.“

Ardţuna popsal uţaslému princi kaţdou zbraň a jejího majitele. Kdyţ

skončil, Bh mindţaja řekl: „Tyto zbranĕ jsou krásné i hrozivé, ale kde jsou

jejich vlastníci? Kde je Ardţuna a vznešený Judhišthira? Kde jsou dvojčata

a nejmocnĕjší z lidí, Bhíma? O tĕchto hrdinech, kteří jsou schopni zničit
všechny nepřátele, ale přišli o svoje království ve hře v kostky, není nic
slyšet. Kde je Draupadí, drahokam mezi ţenami, která je vĕrnĕ následovala
do lesa?“

Ardţuna pak princi vyjevil totoţnost svoji i všech svých bratrů. Princ na
nĕho hledĕl s naprostým ţasem. Nikdy to netušil, ale nyní to vypadalo
samozřejmĕ. Mocný Vallabha mohl být docela dobře Bhíma a Kanka se
vţdy vyznačoval jistou vznešeností a chováním, kterým zastiňoval ostatní
dvořany. Určitĕ to mohl být Judhišthira. Princ však stále ještĕ potřeboval
přesvĕdčit. Poţádal tedy Ardţunu: „Uvĕřím tvým slovům, pokud mi sdĕlíš
deset Ardţunových jmen, která jsem v minulosti slyšel.“

Ardţuna odpovĕdĕl: „Jelikoţ jsem dobyl mnoho zemí a shromáţdil jejich

bohatství, nazývají mĕ Dhanandţaja. Nikdy se nevrátím z bitvy, aniţ bych
porazil nepřítele, a proto jsem zván Vidţaja. Moji konĕ jsou bílí, a tak mĕ
nazývají Švétaváhana. Narodil jsem se, kdyţ bylo v ascendentu souhvĕzdí
Uttara Phálguna, a proto jsem Phálguni. Jelikoţ nosím zářivou čelenku,
Indrův dar, jsem nazýván Kirítí. V bitvĕ jsem hrozivý na pohled, a tak mi
lidé říkají Bíbhatsu. Moje jméno je Savjasáčí, protoţe umím střílet z luku
obĕma rukama. Pro svoji nepřístupnost a nezkrotnost jsem znám jako
Dţišnu. Moje jméno zní Ardţuna, protoţe neustále konám čestné, vysoce
čisté skutky. Můj otec mi z lásky k chlapci s černou pletí říkal Krišno. Toto
je mých deset jmen, ó princi.“

Bh mindţaja padl s nataţenýma rukama k Ardţunovým nohám. „Je mým

štĕstím, ţe jsem tĕ spatřil, ó Dhanandţajo. Prosím, promiň mi vše, co jsem
ti kdy v nevĕdomosti řekl. aslouţíš si moji ctu. Můj strach je pryč a jsem
připraven stát se tvým vozatajem. Prosím, čekám na tvoje rozkazy.“

„Budu bojovat s Kuruovci a získám zpĕt vaše zvířata. O tom nepochybuj,“

řekl Ardţuna, zatímco si připínal toulce. „Tento kočár se stane tvojí
pevností, jejímiţ hradbami budou moje paţe a obranným zařízením
Gándíva. Jen řid tento kočár a neboj se.“

Princ poloţil zbranĕ Pánduovců do kočáru. „Jak bych se mohl bát, kdyţ jsi
v kočáru ty? Ale nechápu, jak došlo k tomu, ţe ses přestrojil za eunucha.
Připadá mi neuvĕřitelné, ţe by nĕkdo tak statečný a silný jako ty mohl
přijmout takovou podobu.“

Ardţuna se usmál: „Plním slib, abych získal zboţné zásluhy a uspokojil

vůli jiného. Ten slib je ted dovršen, ó princi.“

Pánduovci vypočítali, ţe toho dne se právĕ završí doba jejich vyhnanství.

Proto Ardţuna princovi bez obav vyjevil svoji totoţnost. Nyní bude s
Kuruovci bojovat otevřenĕ. Podíval se na konĕ zapřaţené ke kočáru a
zeptal se: „Mají bojový výcvik?“

„Tito konĕ se vyrovnají čtyřem koním, kteří táhnou Krišnův kočár,“

odpovĕdĕl hrdĕ princ. „Já sám jsem zručný vozataj, o nic ménĕ neţ Dáruka
či Mátali. Prolomím nepřátelské řady s takovou rychlostí, ţe kočár bude
sotva vidĕt.“

Ardţuna přikývl, sundal si náramky a natáhl si rukavice z ještĕří kůţe,

které mu zakrývaly předloktí. Vlasy si vzadu svázal kusem bílé látky, usedl
na kočár a pomyslel na svoje nebeské zbranĕ. jevily se mu v mysli a
pronesly: „Jsme zde, ó synu Pándua, připraveny plnit tvoje rozkazy.“

„Setrvejte všechny v mojí pamĕti,“ řekl Ardţuna s potĕšením. Pomyšlení

na bitvu s Durjódhanou ho naplňovalo novým nadšením a energií. Třináct
let čekání byla dlouhá doba. Konečnĕ bude mít moţnost pouţít zbranĕ,
které získal od bohů. Napnul tĕtivu Gándívy a rozechvĕl ji. Ozval se zvuk,
jako by do sebe narazily dvĕ hory. emĕ se zachvĕla, roztřásla stromy a z
nebe padaly meteority. Kdyţ Kuruovci zaslechli ten dĕsivý zvuk, vĕdĕli, ţe
je to určitĕ Ardţuna se svým lukem Gándíva.

Ardţuna sňal prapor s emblémem lva a meditoval o Agnim. oblohy spadl

nebeský prapor ozdobený zlatem s vyobrazením Hanumána. Kdyţ ho
Ardţuna uctivĕ obešel, připevnil prapor na ţerd kočáru. Přikázal
Bh mindţajovi, at řídí, a kočár se pohnul k severu, smĕrem ke
Kuruovcům. Ardţuna ze všech sil zatroubil na svoji lasturu. Vydala
hromový zvuk, po jehoţ zaslechnutí konĕ padli na kolena a hrůzou
ochromený princ se zhroutil na podlahu kočáru.

Ardţuna ho utĕšil a řekl mu, at sebere všechnu odvahu: „Jsi kšatrija a syn
vznešeného krále. Proč se třeseš a ztrácíš nad koňmi vládu? Mnohokrát jsi
slyšel halas bitvy, troubení mocných lastur a trub. Proč máš strach jako
obyčejný človĕk?“

Princ vstal a chopil se opratí. Postavil konĕ na nohy a odpovĕdĕl: „Jistĕţe

jsem slyšel troubit mnoho lastur, ale nikdy ţádnou, jako je tato. Také jsem
nikdy neslyšel ţádný luk znít jako Gándíva. I ten nebeský prapor mĕ
naplňuje divem. Ta opice se zdá být ţivá a jako by se chystala z praporu
seskočit. Moje mysl naprosto ţasne.“

Ardţuna se zasmál: „Stůj pevnĕ na kočáru a drţ opratĕ ze všech sil,

protoţe znovu zatroubím na svou lasturu.“

Ardţuna ještĕ jednou zadul na lasturu a rozechvĕl luk. Jejich společný

zvuk se rozlehl do čtyř svĕtových stran a zdálo se, ţe roztrhne hory. Princ
jen s obtíţemi zůstal na nohou a ovládl vydĕšené konĕ.

V dálce Dróna slyšel hrozivé zvuky, jejichţ původcem byl Ardţuna, a

obrátil se k Durjódhanovi: „Není pochyb o tom, ţe s námi přichází bojovat
Savjasáčí. Jsou vidĕt ještĕ hrozivĕjší znamení, která Kuruovcům vĕstí
neštĕstí. Tvoji vojáci působí neradostným dojmem, jako kdyby naříkali.
Všichni naši vůdčí bojovníci stojí bez pohnutí, zbaveni energie. Nad
našimi šiky jako by se vznášel příkrov stísnĕnosti. Připravme se na bitvu.
Aţ se Pártha objeví, budete mít důvod litovat svých činů.“

Durjódhana se zachmuřil. Přišel k Bhíšmovi a řekl: „Ó praotče, zdá se, ţe

jsme nalezli Pánduovce před dovršením jejich vyhnanství. Podmínka znĕla,
ţe pokud budou v posledním roce objeveni, vrátí se do vyhnanství. Je-li to
skutečnĕ Bíbhatsu, budou muset strávit dalších dvanáct let v lese. Mĕl bys
pečlivĕ spočítat čas, ó Bhíšmo, aby byly odstranĕny všechny pochyby.“

Durjódhana se rozhlédl kolem. V dálce vidĕl oblaka prachu zvířeného

Ardţunovým kočárem. Kuruovec pevnĕ sevřel svůj luk: „At k nám přijíţdí
kdokoliv, Ardţuna nebo král Matsji, dnes budeme muset bojovat. Proč
tedy naši přední muţi sedí na svých kočárech zachvácení dĕsem? Je nás
mnoho a zde přijíţdí jediný bojovník. eč našeho učitele o znameních a
neštĕstích je nemístná. Naše dohoda se Sušarmou znĕla, ţe ho podpoříme v
bitvĕ proti Virátovi. Ted musíme náš slib dodrţet. Ó Bhíšmo, seřad naše
oddíly do bojového šiku. Bojím se, ţe Dróna podlehl své náklonnosti k
nepříteli. Jak nás můţe vést či chránit ve chvíli nebezpečí?“

Po Durjódhanovĕ boku se objevil Karna a promluvil tak hlasitĕ, aby ho

slyšeli všichni přední Kuruovci: „ dá se, ţe jste všichni při pouhém
pohledu na Ardţunu dostali strach. Nevíte, ţe pro mĕ není ţádným
soupeřem? Po dlouhé dobĕ v lese mu bude v boji chybĕt síla. Jiţ brzy v
tichosti obdrţí tisíce mých šípů, tak jako způsobilý bráhmana přijímá
milodary. abitím Ardţuny splatím svůj dluh vůči Durjódhanovi. Dnes
uhasím pánduovský oheň roznícený palivem zbraní a stravující všechny
nepřátele. Moje neomylné šípy probodnou Párthu jako hadi vnikající do
termitištĕ. Uvidíte ho leţet na zemi jako horu porostlou zlatým deštĕm.
Mocnými oštĕpy srazím vřeštící opici z jeho praporu a kočár mu roztříštím
na kusy. Všichni můţete bojovat po mém boku nebo, chcete-li, odejít s
kravami. Mohu se Ardţunovi postavit sám.“

Kripa pohlédl na Karnu s pohrdáním: „Ó Rádhéjo, tvoje zlotřilá mysl

neustále touţí po válce. Nechápeš vĕci v závislosti na času, místĕ a
okolnostech. Moudří lidé volí válku jen tehdy, kdyţ zklamaly jiţ všechny
ostatní prostředky a za příznivých znamení. Jak pro nás můţe být střetnutí
s Párthou příznivé? Sám zničil gandharvy a sám odolal i nebeskému vojsku
u Khándavy. Samotný také porazil mocné nivátakavači a kálakanji. Bez
cizí pomoci a beze strachu unesl Subhadru z davu Jaduovců, čímţ vzbudil
hnĕv neporazitelného Balarámy. Poté, co dodrţoval v lese celibát a získal
od bohů všechny jejich boţské zbranĕ, stojí ted před námi.“

Ardţunův kočár se v určité vzdálenosti zastavil. Kuruovská armáda se

seřadila do tvaru klínu namířeného k nĕmu. Kripa v jejím čele dále hovořil,
káraje Karnu. Ten soptil hnĕvem a stál na svém kočáře se svým velkým
lukem připraveným ke střelbĕ.
„Kdo chce sám bojovat s Ardţunou, ten to nemá v hlavĕ v pořádku,“ řekl
Kripa, kdyţ si natahoval rukavice. „Je jako človĕk, který chce přeplavat
oceán s kamenem přivázaným na krku. Ó Karno, vychloubáš se jako
pošetilé dítĕ. Chceš vytrhnout rozzuřenému hadovi zuby holými prsty nebo
projít planoucím ohnĕm s tĕlem natřeným olejem a oblečen do hedvábných
šatů. Pártha se bude pohybovat našimi šiky jako Jamarádţa se svým
ţezlem v ruce. Necht se naše v brnĕní odĕná armáda připraví. Ty, já,
Durjódhana, Bhíšma, Dróna a jeho syn stůjme při sobĕ. Kdyţ se spojí nás
šest a naše vojsko nás podpoří, snad budeme mít nĕjakou nadĕji, ačkoliv i
o tom pochybuji.“

Ašvatthámá přijel se svým kočárem za svého otce. Slyšel Karnovu řeč a

také promluvil opovrţlivým tónem: „ atím jsme ničeho nedosáhli, Karno.
Neodvedli jsme krávy, ani neporazili nepřítele. Proč se tedy chvástáš?
Velcí hrdinové dokonce i po mnoha vítĕzných bitvách a dobytí mnoha
království nevyřknou ani jediné slovo sebechvály. Sama mlčenlivost je
vlastnost skutečnĕ mocných. Oheň hoří tiše a tiše září také slunce. I emĕ
nese svoji obrovskou zátĕţ v podobĕ pohyblivých a nehybných tvorů beze
slova.“

Mocného Ašvatthámu, jehoţ vţdy rozčilovala Karnova arogance, zvláštĕ

rozzlobila jeho ne cta vůči Drónovi. Stál v kočáře s rukou poloţenou na
svém dlouhém meči a hlasitĕ Karnu pokáral. Vyjadřoval tak i pocity svého
otce: „Který kšatrija na emi by mohl být pyšný na to, ţe získal království
díky podvodnému hazardu jako zlotřilý a hříšný Durjódhana? Ve kterém
osobním souboji jsi ty nebo on kdy porazil Ardţunu nebo kteréhokoliv z
jeho bratrů? Ve které bitvĕ jsi dobyl Indraprasthu? Ve kterém střetu jsi
získal Draupadí, ó muţi podlých činů, abys ji mohl přitáhnout do
shromáţdĕní, právĕ kdyţ menstruovala a na sobĕ mĕla jen jediný kus
odĕvu? Podtal jsi kořen damaronĕ, která představuje kuruovskou dynastii.
Ardţuna a jeho bratři ti tvoji uráţku Draupadí nikdy neodpustí.“

Ašvatthámá vrhl pohled na Ardţunův kočár čekající v dálce. Vzpomnĕl si

na společnĕ strávený čas ve škole svého otce. Ardţuna byl vţdy Drónovým
oblíbencem, coţ ho velmi bolelo, ale o Ardţunových bojových
schopnostech nebylo pochyb. Ašvatthámá byl nucen neochotnĕ přiznat, ţe
jeho kvalit nedosahuje. Na emi nebylo válečníka, který by se dokázal
Ardţunovi v lukostřelbĕ vyrovnat. Karnova smĕlá slova se brzy mĕla
ukázat sotva nĕčím více neţ jen prázdným vychloubáním.
Ašvatthámá se otočil zpĕt ke Karnovi a pokračoval: „Dhanandţaja nikdy
neutíká z boje, ani kdyţ proti nĕmu stojí gandharvové, rákšasové nebo
asurové. Komu se postaví, ten je odraţen stejnĕ tak jako strom vyvrácený
silou Garudových křídel. Kdo by nechválil Párthu, který tĕ předčí odvahou,
jako lučištník nijak nezaostává za Indrou a v bitvĕ se vyrovná i samotnému
Krišnovi? Varování mého otce bys mĕl brát váţnĕ. Jeho náklonnost k
Ardţunovi bys mu nemĕl vyčítat, nebot moudří říkají, ţe ţák je totéţ co
syn.“

Potom Ašvatthámá pohlédl na Durjódhanu: „Ó pyšný, bojuj s Ardţunou

stejným způsobem, jakým jsi ho porazil v kostkách. Necht tvůj strýc
Šakuni nyní ukáţe skutečné hrdinství v opravdovém boji. Gándíva nevrhá
kostky, ale vypouští planoucí šípy. Tyto hrozivé šípy dokáţí roztrhnout
hory a proniknout zemí. Pán smrti, bůh vĕtru či bůh ohnĕ za sebou mohou
nĕco zanechat, ale rozzuřený Ardţuna nikoliv. Jestli chceš, můţeš ho s
podporou nadutého s tova syna vyzvat, ale co se mĕ týče, v boji s
Dhanandţajou ţádný smysl nevidím.“

Bhíšma naslouchal všem proslovům. Byl si jist, ţe ten, kdo se před nimi
objevil přestrojen za eunucha, je Ardţuna. Starý kuruovský válečník ho
touţil opĕt obejmout. Je tragické, ţe musí stát na bojišti proti nĕmu.
Kšatrijovy povinnosti jsou bezpochyby tvrdé a bolestivé. Tento boj je
nevyhnutelný. Ardţuna se svojí povinnosti bojovníka zcela jistĕ nevyhne a
Kuruovci budou muset spojit všechny svoje síly, aby mu dokázali čelit.
Jejich hádky je jen oslabí a usnadní Ardţunovi vítĕzství.

Bhíšma pohlédl k Ardţunovu kočáru a řekl: „Drónův syn promluvil

správnĕ, stejnĕ jako Kripa. Karna se vychloubá jen proto, aby nás podnítil
ke splnĕní našich kšatrijských povinností. Ţádný moudrý človĕk nehledá u
svého učitele chyby. Podle mého názoru musíme bojovat. Kdo by nebyl
zmaten tváří v tvář nepříteli mocnému a zářícímu jako slunce? Karnova
slova nás mĕla jen povzbudit. Ašvatthámo, odpust mu. Čeká nás
nebezpečný kol. Stojí proti nám syn Kuntí, a proto není na neshody čas.
Moudří prohlašují, ţe nejhorším ze všech nebezpečí, které armádĕ hrozí, je
rozkol mezi veliteli. Ašvatthámá má pravdu. Mĕli bychom vĕnovat
Drónovu varování pozornost, protoţe Ardţuna je nejlepší ze všech
bojovníků.“

Durjódhana sepjal ruce a řekl Drónovi: „Ó učiteli, prosím, odpust nám

naše pochybnosti. Budme svorní. Jsi-li potĕšen, je moţné dosáhnout
čehokoliv.“
Dróna stál na svém kočáře a zářil ve svém lesklém brnĕní: „Bhíšmova
slova mĕ uklidnila. Praotec promluvil správnĕ. Mĕli bychom se pečlivĕ
sešikovat a chránit Durjódhanu. Jsem přesvĕdčen, ţe je to Ardţuna, a
nemyslím si, ţe se spokojí s pouhým získáním Virátových krav. Jsem si
také jist, ţe by se neukázal před koncem svého vyhnanství. Ó Bhíšmo,
řekni nám svůj názor.“

Bhíšma čas jiţ vypočítal. Stejnĕ jako Durjódhana i on pečlivĕ uvaţoval o

zprávách hastinápurských zvĕdů a dospĕl k závĕru, ţe Pánduovci jsou s
velkou pravdĕpodobností ve Virátĕ. Kdyţ se díval na Ardţunův kočár, z
očí mu vyhrkly slzy. „Synové Kuntí nejsou chamtiví a nikdy neudĕlají nic
v rozporu s ctností,“ prohlásil. „Všichni jsou vznešení. Jelikoţ v jejich čele
stojí Judhišthira, není pochyb o tom, ţe dodrţí slovo. Nepřejí si získat
království nečestnými prostředky. Kdyby tomu tak nebylo, proč by
neprojevili svoji odvahu uţ bĕhem hazardní hry? Pánduovci by spíše
zvolili smrt, neţ aby se uchýlili ke lţi. Podle mého výpočtu doba jejich
vyhnanství skončila. toho vyvozuji, ţe brzy opĕt spatříme všech pĕt
bratrů. Pokud jim Durjódhana nevrátí jejich království, pak se naše setkání
odehraje na bojišti.“

Durjódhana doutnal hnĕvem jako olejem ţivený oheň. Vypadal, ţe kaţdou

chvíli vzplane. Upřel své tmavé oči na Bhíšmu a promluvil tichým hlasem:
„Pánduovské království nevrátím. Ó praotče, učiň všechny přípravy k
bitvĕ, prosím.“

Bhíšma byl váţný: „Mĕli bychom jednat opatrnĕ. Ještĕ jsem nevidĕl
ţádnou bitvu, v níţ by jedna strana mĕla vítĕzství jisté. A jedna strana je
navíc vţdy poraţena. Ted stojíme tváří v tvář Vidţajovi. Proto navrhuji, ó
králi, aby ses s polovinou armády vzdálil. Vezmi s sebou krávy a já s
ostatními kuruovskými vůdci zůstanu zde, abychom Ardţunu odrazili.“

Durjódhana souhlasil. anechal pod Bhíšmovým velením polovinu armády

a s druhou se vydal pryč. Krávy hnal před sebou. Kolem Bhíšmy se shlukli
Dróna, Kripa, Karna a Ašvatthámá. Bhíšma jim přikázal, aby před bitvou
zaujali různé pozice. Kdyţ se do nich přesouvali, spatřili blíţící se
Ardţunův kočár. Kdyţ Dróna slyšel zvuk podobný burácení hromu, jak
Ardţuna rozechvíval svoji tĕtivu, řekl: „Není pochyb, ţe je to Gándíva.
Ţádný jiný luk nevydává takový zvuk. Všimnĕte si pozornĕji praporu na
kočáru. Uvidíte na nĕm nebeskou opici, která vydává hrozivý řev. Budte si
jisti, ţe proti nám stojí Ardţuna.“
Bĕhem Drónova proslovu z nebe spadly dva šípy a snesly se na kočár k
jeho nohám. Ostatní šípy dopadly na Bhíšmův a Kripův kočár.

„Pártha po dlouhé dobĕ opĕt vidí starší svého rodu a vzdává jim ctu,“ řekl
Dróna a zdvihl ruce smĕrem k Ardţunovi v ţehnajícím gestu. „Pánduův
syn na bojišti září jako dobře udrţovaný obĕtní oheň. Stůjte pevnĕ, nebot
jeho příští šípy jiţ ctu vyjadřovat nebudou.“

Kapitola 39: BITVA U VIRÁTY

Jen asi kilometr od Kuruovců pokynul Ardţuna princi, at zastaví kočár, a
zatímco zjištoval rozestavení nepřátel, Bh mindţaja s ţasem hledĕl na
armádu před sebou. „Kdo jsou tito hrdinové připomínající hory uprostřed
mohutného oceánu?“ zeptal se.

„Prapor s emblémem zlaté nádoby zdobí Drónův kočár,“ odpovĕdĕl mu

Ardţuna. „Neustále ho ctím. Mĕl bys jeho kočár objet na znamení cty.
Pustím se s ním do boje pouze tehdy, kdyţ za točí jako první. Taková je
povinnost kšatrijů.“

Ardţuna ukázal na kaţdý z předních vozů. „Hrdina odĕný v tygří kůţi na

kočáře taţeném ryšavými koňmi je Kripa. Dnes mu ukáţi, jak lehce
dovedu pouţívat zbranĕ. Bojovník po jeho boku, jehoţ prapor nese
emblém luku, je Ašvatthámá. Je synem mého učitele. I on si zaslouţí moji
ctu. Ve zlatém brnĕní a s emblémem hada na zlatém pozadí je
Durjódhana. Vůči Pánduovcům chová trvalé nepřátelství. Přímo za ním je
hrdina zářící jako oheň, s emblémem silného provazu pro svazování slonů.
To je zlovolný Karna. Bud na pozoru, aţ se k nĕmu přiblíţíš, protoţe mĕ
neustále vyzývá k boji.“

Ardţuna ukázal rukou ke kočáru stojícímu hned za onĕmi čtyřmi, které jiţ
vyjmenoval. „Ten velký hrdina, jehoţ prapor je modrý, se znamením zlaté
palmýry a pĕti hvĕzdami a kterého zastiňuje bílý slunečník, je Šántanuův
syn Bhíšma, náš praotec. Kuruovci mu vţdy prokazují královskou ctu, a
proto následuje Durjódhanu. K nĕmu by ses mĕl přiblíţit jako k
poslednímu, protoţe mi nikdy nezkřiví ani vlas na hlavĕ.“

Ardţuna ještĕ nĕjakou chvíli pozoroval armádu a pak princi řekl, at vyjede.
Jak se pohnuli kupředu, uvidĕl, ţe se Durjódhana oddĕlil od vojska a
zamířil s jeho polovinou k jihu. Ardţuna nařídil Bh mindţajovi, at se vydá
za ním: „Pustím se do boje s Durjódhanou, nebot bude-li přemoţen on,
dosáhneme svého cíle.“ Ardţuna potom vyslal šípy ke třem starším
Kuruovcům, kteří se mu postavili na bitevním poli.

Kripa zpozoroval, ţe Ardţunův kočár zmĕnil smĕr, a ihned pochopil jeho

zámĕr: „Rychle vyjedme zastavit Pánduova syna,“ vykřikl. „Co budeme
dĕlat s obrovským bohatstvím Matsjů, kdyby se mĕl Durjódhana potopit
jako dĕravá lod do Párthovy vody?“

Ardţuna vypustil statisíce šípů, které pokryly kuruovské jednotky jako

hejno kobylek. Bojovníci nic nevidĕli a propadli zmatku. Nebyli schopni
ani uprchnout, a tak jen chválili Ardţunovu odvahu. emí a oblohou se
rozléhalo drnčení Gándívy a troubení Ardţunovy lastury. Virátův syn s
kočárem obratnĕ manévroval a odřízl Durjódhanovi cestu. Tak mu zabránil
uniknout s kravami. Jakmile se k nĕmu Ardţuna přiblíţil, krávy se daly na
tĕk zpátky k mĕstu a Durjódhana se rychle vrátil po bok ostatních
kuruovských vůdců.

Kdyţ Ardţuna zachránil krávy Matsjů, řekl: „Nechme zatím zbabĕlého

Durjódhanu být. Utekl, aby si zachránil ţivot. Vím, ţe zlotřilý Karna se
mnou chce bojovat, tak jako bojuje jeden slon s druhým. Najdi ho, ó princi,
a já zničím jeho pýchu. Pod Durjódhanovou ochranou se stal příliš
domýšlivým.“

Princ rychle otočil kočár a rozjel se do středu bojištĕ, odkud mohl vidĕt
všechny vůdčí Kuruovce. Vtom se Ardţunovi do cesty postavili čtyři
Durjódhanovi bratři. Vyslali proti nĕmu nepřerušované salvy šípů, ale
Bh mindţaja se šípům obratnou jízdou vyhnul. Ardţuna zároveň vystřelil
svoje planoucí šípy, které pokryly kuruovské kočáry. Pánduův syn si však
vzpomnĕl na Bhímův slib, ţe zabije všechny Dhritaráštrovy syny, a proto
je nechal naţivu.

Proti Ardţunovi se s řevem hnali další mocní bojovníci vystřelující záplavy

šípů. Jeden z nich, král jménem Šatruntapa, ho napadl s takovou silou, ţe
aţ zastavil jeho kočár. Ardţuna zmizel pod krupobitím šípů zuřivĕ
bojujícího Šatruntapy. ranĕný Ardţuna vzplál hnĕvem. Napnul Gándívu
aţ k uchu a vystřelil pĕt smrtících šípů, které zabily čtyři Šatruntapovy
konĕ a vozataje. Deseti dalšími přímo letícími šípy serval králi z tĕla
brnĕní i s rukama a hlavou. Šatruntapa padl k zemi jako vrchol hory
zasaţený bleskem.
Ardţuna se pak obrátil vstříc ostatním kuruovským bojovníkům, kteří se
stahovali kolem nĕj. Kdyţ vypouštĕl svoje zlatĕ opeřené šípy, zdálo se, ţe
na svém kočáru tančí. Od Ardţuny se na všechny strany táhly dlouhé řady
šípů. Kdyţ procházel kuruovskou armádou, vypadal jako lesní poţár
stravující suché dřevo na konci léta. Bojištĕ skýtalo hrozivý pohled na
roztrhaná tĕla bojovníků a zvířat rozházená všude kolem. Sloni strachy
troubili a konĕ rţáli. Hluk bitvy umocňoval křik bojovníků a troubení
lastur a trubek. A nad tím vším se rozléhal Hanumánův dĕsivý řev z
Ardţunova praporu.

Kdyţ se Ardţunův kočár přiblíţil ke Karnovi, Ardţunu napadl Karnův

bratr. Ardţuna mu okamţitĕ zabil konĕ a šípem s hrotem tvaru půlmĕsíce
mu přímo před Karnovýma očima srazil hlavu. Pohled na bratra, který padl
jako u kořene podtatá palma, Karnu rozzuřil. Rozehnal se tedy proti
Pánduovu synovi s hlasitým řevem. Dvanácti šípy zranil Ardţunu i
Bh mindţaju a také všechny jeho konĕ. Nato Ardţuna napadl Karnu plnou
silou jako Garuda vrhající se na hada. Ostatní Kuruovci si všimli, ţe se
schyluje k boji mezi obĕma hrdiny, a tak zůstali stát a přihlíţeli.

Ardţuna vyslal proti Karnovi mohutnou záplavu šípů, ale ten je svými šípy
odrazil a opĕtoval tok tisíci šípů. Se svým zářivým brnĕním a blyštivými
ocelovými šípy Karna připomínal oheň sršící jiskry. Ostatní kuruovští
bojovníci zahrnuli Karnu, který odráţel Ardţunův nápor, povzbuzujícím
pokřikem, tleskali a duli na lastury. Ardţuna nemohl tuto chválu snést a
zdvojnásobil svoje silí. Oba soupeři na sebe vystřelili statisíce šípů.
Přihlíţejícím se zdálo, jako kdyby za temnými mraky bojovaly Slunce a
Mĕsíc.

Karna se opakovanĕ snaţil zabít Ardţunovy konĕ i vozataje, ale Pánduův

syn jeho šípy pokaţdé odrazil svými vlastními. Oba bojovníci stříleli tak
oslňující rychlostí, ţe jejich ruce bylo sotva vidĕt. Karna vypustil
nekonečný proud šípů podobný slunečním paprskům ozařujícím emi.
Ardţuna však nad svým soupeřem postupnĕ nabyl vrchu. atímco odráţel
Karnovy šípy, začal mu probodávat celé tĕlo. Hbitými šípy ho zranil na
paţích, stehnech, hrudi a hlavĕ. Karnu zbaveného svého neproniknutelného
brnĕní Ardţunův tok tĕţce poranil. Nakonec zanechal boje a uprchl jako
slon poraţený jiným slonem.

Po Karnovĕ stupu napadli Ardţunu ostatní Kuruovci vedení

Durjódhanou. Ardţuna jejich toku ne navnĕ a s radostí čelil. Pouţil různé
nebeské zbranĕ a pokryl celou oblohu šípy. Ţádnou část bojištĕ
obsazeného Kuruovci nebylo pod záplavou Ardţunových šípů vůbec vidĕt.
Na rozlíceného Pánduova syna nebylo moţno ani pohlédnout. Vypadal
jako oheň bĕhem zkázy vesmíru. Ardţuna bojující jako nadlidská bytost
způsobil mezi svými nepřáteli zmatek. Jeho šípy dopadaly jen tam, kam
byly namířeny, a jeho luk byl neustále napnutý do oblouku. Kuruovská
armáda se strachy stáhla a její vojáci v mysli vzdávali Ardţunovi ctu.
Konĕ a sloni, kteří zůstali naţivu, prchali do všech stran, všude leţely
rozbité kočáry a kolem nich tĕla vozatajů a bojovníků.

Na nebi se shromáţdili bohové, gandharvové, siddhové a rišiové, aby

sledovali bojujícího Ardţunu. Vůnĕ jejich nebeských girland se linula po
bojišti, jako kdyţ na jaře rozkvetou stromy. Jejich odĕvy, ozdoby a třpytící
se dopravní prostředky zalévaly celou oblast jasnou září. Obloha jen plála a
skýtala nádherný pohled. Uprostřed všech nebeštanů stál Indra a se
zalíbením hledĕl na svého syna.

Ardţuna přehlédl na hlavu poraţenou armádu a spatřil Drónu. S pocitem

náklonnosti ke svému učiteli nařídil Virátovu synovi, aby k nĕmu zajel: „Ó
princi, Dróna si vţdy zaslouţí moji ctu. Inteligencí připomíná Šukru,
gurua démonů, a znalostí morálky nijak nezaostává za Brihaspatim.
Prostudoval všechny Védy a je točištĕm válečné vĕdy. Trvale ho zdobí
schopnost odpouštĕt, sebeovládání, pravdomluvnost a soucit. Přeji si s ním
bojovat, proto se přibliţuj obezřetnĕ.“

Princ pobídl konĕ a Ardţuna zadul na lasturu. Dróna ho uvidĕl přijíţdĕt,

vzal do ruky vlastní lasturu a mocnĕ na ni zatroubil. Souzvuk lastur znĕl
jako hlas tisíce trub. Drónovi ryšaví konĕ se vzepjali a rozjeli se s jeho
kočárem rychle kupředu. Ardţuna spatřil blíţícího se učitele a pocítil
velkou radost. Poloţil luk vedle sebe a zvolal: „Ó vznešený, završili jsme
dobu našeho vyhnanství v lese a nyní si přejeme vykonat naši pomstu.
Nemĕl by ses na nás zlobit. Ó nezkrotný hrdino, nezačnu s tebou bojovat,
pokud neza točíš jako první.“

Dróna se na svého oblíbeného ţáka usmál. Neodpovĕdĕl, ale pozdvihl svůj

pozlacený luk a vystřelil více neţ dvacet šípů. Ardţuna ihned vzal vlastní
luk a udivující rychlostí je odrazil. Dróna pokryl Ardţunův kočár ze všech
stran tisíci šípů. Bh mindţaja rychle otočil kočár a poodjel od Dróny,
zatímco Ardţuna obratnĕ sráţel jeho šípy. Oba bojovníci vyvolali nebeské
zbranĕ a rozestřeli sít šípů, coţ vzbudilo u přihlíţejících kuruovských
vojáků ţas. Jak oba soupeři pronášeli mantry zasvĕcené různým bohům,
na bojišti se začaly objevovat další zbranĕ. Drónův luk vrhal pochodnĕ a
planoucí disky, ale Ardţuna je všechny srazil a vyslal proti svému učiteli
ještĕ vĕtší mnoţství dlouhých šípů. Dróna, který se celou dobu usmíval, je
vzápĕtí všechny v letu srazil.

Kuruovci sledující odvahu gurua i ţáka jim znovu a znovu provolávali

slávu a ţasli nad přísnou povahou kšatrijské povinnosti, která je donutila
zkříţit zbranĕ.

Ani bĕhem boje s Drónou Ardţuna nepřestával točit na kuruovskou

armádu. Jeho šípy na nĕ dopadaly jako blesky. Kdyţ hrozivé, jako břitva
ostré šípy zasahovaly konĕ, slony a vojáky, vydávaly zvuk podobný
tĕţkému krupobití. Všude se válely paţe, které dosud v dlaních svíraly
zbranĕ a hlavy v přilbách. emi pokrývala zlatá brnĕní a kusy rozbitých
kočárů. S pokračujícím Ardţunovým tokem se vzduchem začal rozléhat
křik vydĕšených vojáků.

náklonnosti ke svému ţákovi Dróna projevil jen část svojí moci. Odrazil
Ardţunův tok a vyslal na nĕho příval zlatĕ opeřených šípů, které letĕly k
Ardţunovi v řadách a dotýkaly se svým opeřením. Ardţuna mu odpovĕdĕl
tolika šípy, ţe pod nimi Dróna i jeho kočár zmizeli. Ti, kdo Ardţunu
pozorovali, nedokázali postřehnout ţádnou prodlevu mezi uchopením šípů,
jejich přiloţením k tĕtivĕ a výstřelem. Ţasl i sám Indra přihlíţející z nebes.
Dróna byl zcela zahalen hustou masou šípů, které na nĕho bez ustání
dopadaly. Kuruovci proto začali křičet: „Bĕda!“

Ašvatthámá se rozzuřil, rozjel se prudce proti Ardţunovi a vykřikoval

výzvy k boji. Ardţuna se obrátil k nĕmu a dal Drónovi moţnost ustoupit.
Nanejvýš obratný Ašvatthámá vystřelil šíp, který přetal Ardţunovu
nepřetrţitĕ drnčící tĕtivu. Bohové na nebesích při spatření tohoto
nadlidského činu vykřikli: „Výbornĕ! Bravo!“ Ašvatthámovi se také
podařilo Ardţunu poranit mnoţstvím ostrých šípů s volavčím peřím.

Ardţuna se zasmál a nasadil na luk další tĕtivu. Mezi Drónovým ţákem a

synem se strhl zuřivý boj, při kterém se přihlíţejícím bojovníkům zjeţily
vlasy. Připomínal souboj dvou šílených slonů. asahovali se planoucími
šípy, které v letu vypadaly jako syčící hadi. Ašvatthámovi brzy došli šípy,
zatímco Ardţuna bojoval dál, nebot jeho zásoba šípů byla díky poţehnání
boha ohnĕ nevyčerpatelná.

Kdyţ Ašvatthámá odstoupil z boje, vrátil se Karna a rozechvĕl tĕtivu, jeţ

vydávala hromový zvuk. Ardţuna na nĕho upřenĕ hledĕl očima
zbarvenýma jako mĕd. S nadĕjí, ţe se mu ho podaří zabít, na nĕho vystřelil
tisíce šípů. Potom zvolal: „Ó Karno, nastal čas, abys dostál svému
chvástání. Mnohokrát jsi nabubřele prohlásil, ţe se ti v boji nikdo
nevyrovná. Dnes v boji se mnou poznáš svoji sílu a jiţ nikdy nebudeš brát
ostatní na lehkou váhu. Pronesl jsi mnoho ostrých slov, aniţ bys kdy bral v
vahu zboţnost. Pokus se nyní dokázat, ţe tvé uráţky, které jsi pronesl na
moji adresu ve snĕmu, byly oprávnĕné. Nemůţeš mĕ porazit. Ted sklidíš
plod tvé uráţky Draupadí. Jen ctnost mi toho dne zabránila ve vykonání
strašlivé pomsty. Dnes pocítíš sílu mého hnĕvu, zadrţovaného uplynulých
třináct let. Bojuj, ó hříšníku. Necht všichni Kuruovci přihlíţejí tvojí
zkáze.“

Karna se ušklíbl: „Ukaţ se v boji, Pártho. Celý svĕt ví, ţe tvoje činy
zaostávají za slovy. Kvůli tvojí slabosti a neschopnosti tĕ Kuruovci
donutili trpĕt. Nesnaţ se vymlouvat. Ted všichni uvidíme tvoji sílu, aţ na
tebe udeřím svými neodolatelnými zbranĕmi. I kdyby za tebe přišel
bojovat samotný Indra, mnĕ neunikneš.“

Ardţuna odpovĕdĕl s posmĕchem: „Vţdy jsi přede mnou utekl, a proto jsi
stále naţivu, abys mohl pronášet tato prázdná slova. Uprchl jsi dokonce i
dnes, kdyţ jsi spatřil konec svého bratra. Jakou sílu jsi tedy projevil?“

Ardţuna napnul Gándívu do polooblouku a rychle vystřelil tucty šípů

pronikajících brnĕním a zářících jako oheň. Karna je s smĕvem odrazil
svými vlastními. Oba bojovníci mezi sebou opĕt rozprostřeli sít šípů.
Karna vypouštĕl s neomylnou přesností ţhnoucí šípy a probodal Ardţunovi
paţe a ruce. Ardţuna Karnův tok nemohl nechat bez odezvy a přetal jeho
tĕtivu šípem s hrotem tvaru půlmĕsíce. Karna odpovĕdĕl mnoţstvím šípů,
které Ardţunovi vyrazily Gándívu z ruky. Ten se však rychle vzpamatoval
a vypustil na Karnu šípy s ostřím jako břitva, které mu roztříštily luk na
kusy. Karna se chopil nového luku a vystřelil hrozivý ocelový šíp podobný
oštĕpu, který ale Ardţuna srazil hned, jakmile opustil Karnův luk.

Karnovi přispĕchalo na pomoc pĕt nebo šest mocných bojovníků, ale

Ardţuna je všechny zabil. Pánduův syn napnul luk aţ k uchu a vystřelil
čtyři ocelové šípy, kterými zabil Karnovy konĕ. Dalším mocným šípem
zasáhl Karnu do hrudi, aţ se ozvala rána jako při výbuchu. Šíp prorazil
Karnovo brnĕní a pronikl mu do tĕla. Karna ztratil vĕdomí a spadl na bok
do svého kočáru. Nato ho jeho vozataj rychle naloţil do jiného kočáru a
odvezl pryč.
Ardţuna a Bh mindţaja zahrnuli poraţeného Karnu posmĕchem. Potom se
Ardţuna rozhlédl a řekl: „ avez mĕ tam, kde vidíš emblém zlaté palmýry.
Tam stojí náš praotec, Šántanuův syn, podobný nesmrtelnému nebeštanovi.
I on si se mnou přeje bojovat.“

Bh mindţaja byl vyčerpán. Lapaje po dechu odpovĕdĕl: „Nemyslím si, ţe

mohu dále vést tvoje konĕ. Moje mysl je zmatena a dy mi zeslábly. Mám
pocit, jako kdyby nebeské zbranĕ, které jsi ty a Kuruovci vypustili, svojí
mocí roztavily čtyři svĕtové strany. pohledu na maso a krev a z jejich
pachu se mi dĕlá špatnĕ. Nikdy předtím jsem takovou bitvu nevidĕl. Její
vřava mĕ ohlušila a cítím se omámen. vuk Gándívy podobný
opakovaným derům hromu a tvoje šípy jako blesky mi rozervaly srdce.
Bojím se. dá se mi, jako by se zemĕ pohybovala, a opouští mĕ ţivotní
síla.“

Ardţuna prince utĕšil: „Jsi princ z rodu Matsjů a tvojí svatou povinností je
čelit nepříteli v bitvĕ. Vzmuţ se, nebot nalezneš sílu ve Svrchované Moci.
Pána vţdy potĕší, kdyţ neochvĕjnĕ a odhodlanĕ plníme svoje předepsané
povinnosti. Ještĕ chvíli řid konĕ. Přeji si postavit se v bitvĕ praotci.“

Princ se cítil povzbuzen a pobídl konĕ. Kdyţ se kočár rozjel přes bojištĕ k
Bhíšmovu kočáru, Ardţuna pokračoval: „Tato bitva jiţ nebude dlouho
trvat. Kuruovské vojsko se pod náporem mých zbraní potácí jako kolo.
Nechám do onoho svĕta téci řeku s krví místo vody, kočáry namísto vírů a
slony místo vodních ţivočichů. Pokácím tento kuruovský les s hlavami,
paţemi a vzrostlými tĕly místo vĕtví. Od bohů jsem získal všechny
nebeské zbranĕ. Neboj se, ó princi, protoţe Kuruovce rozpráším a zaţenu
na tĕk.“

Jakmile se Ardţuna dostal k Bhíšmovi na dostřel, vypustil na nĕho

krupobití šípů. Bhíšma je trpĕlivĕ odrazil a přišli ho chránit čtyři
Durjódhanovi bratři. Dušásana na Ardţunu zuřivĕ za točil. ranil
Bh mindţaju velkou šipkou a další šipkou probodl Ardţunovi hrud.
Ardţuna okamţitĕ vystřelil zlatĕ opeřené šípy, které roztříštily Dušásanův
luk na kusy a tĕţce ho poranily na prsou. Dušásana ustoupil a zanechal v
boji s Ardţunou svoje tři bratry. Všichni však utrpĕli podobná zranĕní a
museli se stáhnout.

Na Bhíšmův rozkaz Ardţunu obklopily tisíce kuruovských vojáků a

za točili na nĕho. Pánduův syn se na kočáru otáčel dokola s lukem
neustále napnutým do oblouku a střílel chvíli levou a chvíli pravou rukou.
Planoucí šípy létaly na všechny strany a kuruovské síly byly roztříštĕny.
Ardţuna v bitvĕ připomínal ţhavé polední slunce se svými nesnesitelnými
paprsky. Kuruovští hrdinové seskakovali z kočárů a utíkali, odhazujíce
zbranĕ. Jezdci na koních se obraceli a vydĕšeni hnali konĕ pryč. Kuruovci
ustupovali s vynaloţením všech sil a zakopávali přitom o tĕla muţů, slonů
i koní.

Durjódhana, Karna, Kripa, Dróna a Ašvatthámá potom za točili na

Ardţunu společnĕ. aplavili ho tolika šípy, ţe nebyl vůbec vidĕt. Ardţuna
však zachoval klid i uprostřed tohoto náporu a vyvolal agnéjástru
obdařenou nepřemoţitelnou energií boha ohnĕ. Tato zbraň vychrlila na
Kuruovce statisíce planoucích šípů a šipek a zatlačila je zpĕt. Nato
Ardţuna spatřil před sebou na kočáru stát Bhíšmu. Syn Gangy se usmíval a
ve svém lesknoucím se brnĕní zářil jako bĕlostná hora za svitu. Pozvedl
svůj pozlacený luk a vystřelil tucet šípů, jeţ zasáhly řvoucí opici na
Ardţunovĕ praporu.

Ardţuna potlačil svoji náklonnost ke starému vůdci Kuruovců a vystřelil

obrovskou střelu, která zlomila bílý slunečník nad jeho hlavou. Vzápĕtí ji
následovaly šípy, jeţ srazily ţerd praporu a zabily dva bojovníky chránící
mu boky. Ardţuna zranil Bhíšmovy konĕ a zastavil jeho kočár.

Bhíšma se rozzlobil a začal vyvolávat nebeské zbranĕ. nebe se snesl

mohutný příval planoucích šípů, šipek a oštĕpů. Ardţuna okamţitĕ jeho
tok odrazil vlastními nebeskými střelami a sám napadl Bhíšmu
mnoţstvím šípů. Bhíšma přijal Ardţunův tok, jako kopec přijímá mrak.
Obratnĕ v letu srazil všechny šípy, takţe dopadly v kusech na zem.

Mezi Ardţunou a Bhíšmou se na určitou dobu za uţaslého přihlíţení

Kuruovců rozzuřila lítá bitva. Vypadalo to, jako kdyby Indra zápolil s
Balim, králem asurů. Ani jeden z nich v boji neustával. Ardţunův luk
Gándíva se stal ohnivým kruhem a Bhíšma uskakoval na kočáru jako
mladík.

Nakonec se Ardţunovi podařilo Bhíšmu vyvést z rovnováhy zbraní, která

vyslala nesčetné mnoţství zlatĕ opeřených šípů ve vlnách za sebou.
Bhíšma v kočáru zavrávoral a Ardţuna této příleţitosti vyuţil k tomu, aby
mu šípem ostrým jako břitva roztříštil luk. Ihned poté vystřelil deset
ocelových šípů s hroty podobnými telecím zubům. Tyto smrtící šípy
probodly Bhíšmovu hrud. Kuruovský vůdce byl omráčen a chvíli se ve
stoje opíral o ţerd svého kočáru. Jeho vozataj vidĕl, ţe je v bezvĕdomí, a
tak obrátil kočár a odvezl ho pryč.

Vĕtšina kuruovské armády byla přemoţena a ti, kteří přeţili, se rozprchli.

Jen nĕkolik jejích hrdinů dosud stálo na bojišti. Hnĕvem a pokořením
planoucí Durjódhana předjel s kočárem před Ardţunu a mrštil zlatou šipku,
která Ardţunu zasáhla do čela. rány se mu řinula krev a syn Kuntí
vypadal jako sopka chrlící proud rudé lávy. Ardţuna poté zasáhl
Durjódhanu šípy bodajícími jako jedovatí hadi. Oba bratranci zuřivĕ
bojovali s pouţitím veškerého svého válečného umĕní.

Durjódhanu přijel na slonu podpořit bratr Vikarna. ídil zvíře k

Ardţunovu kočáru, aby ho rozdupal, ale Ardţuna natáhl Gándívu do
plného oblouku a vystřelil ţelezný šíp, kterým slona zasáhl do čela. Šíp mu
vnikl do hlavy aţ po opeření a zvíře padlo s řevem na zem. Vikarna
seskočil a vydĕšenĕ utíkal plných osm set kroků ke kočáru svého bratra
Vivimšatiho.

Ardţuna vypustil podobný šíp, a ten zasáhl Durjódhanu plnou silou do

hrudi. Kuruovský princ padl na kolena, zvracel krev a jeho zářící brnĕní
bylo zprohýbané a proraţené. Durjódhana vidĕl, ţe proti Ardţunovi stojí
sám, a přikázal vozataji ustoupit. Ardţuna se zasmál a zavolal za ním:
„Proč utíkáš, ó hrdino? Jak se můţeš vzdát svojí slávy? Proč tvoje trubky
uţ neznĕjí tak, jako kdyţ jsi odjíţdĕl z Hastinápuru? Vĕz, ţe jsem
Judhišthirův poslušný sluţebník a Kuntin třetí syn. Upamatuj se na chování
králů, otoč se a ukaţ mi svoji tvář, ó bojovníku mocných paţí.“

Durjódhana a jeho bratři však prchali dál. cela zanechali pokusů ukrást
bohatství Matsjů. Ardţuna si vzpomnĕl na svůj slib ţenám Matsjů, objel
bojištĕ a posbíral drahocenné odĕvy padlých kuruovských bojovníků.

Cestou zpĕt do mĕsta Ardţuna řekl: „Jsi jediná osoba, která zná moji
pravou totoţnost. Moţná bude moudré uchovat to ještĕ nĕjakou chvíli v
tajnosti. Otci řekni, ţe jsi Kuruovce porazil ty.“

Ardţuna chtĕl počkat, aţ Judhišthira zvolí pravý okamţik, kdy všichni

odhalí svoji totoţnost. Bh mindţaja to pochopil a odpovĕdĕl: „Nebyl bych
s to dosáhnout toho, čeho jsi dosáhl dnes, ó Savjasáčí, ale bez tvého
svolení tĕ neprozradím.“
Ardţuna nechal prince zajet s kočárem zpĕt ke spalovišti. Kdyţ tam
dorazili, Ardţuna sepjal ruce k Hanumánovi na svém praporu. Ten vylétl
na oblohu a zmizel a Ardţuna opĕt vyvĕsil princův prapor se znakem lva.
Vrátil svoje zbranĕ do balíku vysoko na stromĕ šamí, zaujal místo vozataje
a vyrazili zpátky k mĕstu.

Kapitola 40: KONEC VYHNANSTVÍ

Den po vítĕzství vstoupil král Viráta před polednem opĕt do mĕsta.
Veleben dvorními básníky jen zářil mezi čtyřmi Pánduovci, jejichţ
totoţnost mu byla stále neznámá. Kdyţ dospĕl do paláce a posadil se na
trůn, zeptal se, kde je jeho nejstarší syn. Nĕkteré z dvorních dam mu řekly,
co se stalo. „ přehnané odvahy se princ vydal do boje s nejlepšími z
Kuruovců. Vyjel pouze s Brihannálou jako vozatajem a slibem, ţe porazí
obrovskou kuruovskou armádu a přivede krávy zpĕt.“

Krále zachvátil zármutek: „Jak můj syn uspĕje proti bojovníkům, jako jsou
Bhíšma, Dróna, Karna a Durjódhana? A kdyţ se Kuruovci doslechnou o
poráţce Trigartů, pravdĕpodobnĕ napadnou mĕsto. Bezpochyby nám hrozí
nebezpečí.“

Král nařídil svým ministrům, at připraví armádu k další výpravĕ: „Musíme

rychle zachránit Bh mindţaju a zabránit Kuruovcům v toku na mĕsto.
Nemyslím si však, ţe můj syn bude naţivu, kdyţ má za vozataje tak
neschopnou osobu.“

Judhišthira se usmál a usedl po královĕ boku: „Je-li jeho vozatajem

Brihannála, nemusíš se ničeho bát. Kuruovcům se ho porazit nepodaří. S
Brihannálou na voze by ho nedokázaly přemoci ani nebeské zástupy.“

Král pohlédl tázavĕ na Judhišthiru. Ted nebyl čas na ţerty. alomil rukama
a myslel jen na svého syna. Bh mindţaja je uţ jistĕ po smrti. Odváţit se
nĕčeho takového, a zvláštĕ s pouhým eunuchem, od nĕho bylo lehkováţné.

Právĕ kdyţ Viráta udílel rozkazy svým oddílům, aby se shromáţdily,

dostavil se ke dvoru posel se zprávou, ţe Kuruovci ustoupili: „Krávy jsou
zachránĕny a tvůj syn i jeho vozataj jsou v pořádku. Brzy dorazí do
mĕsta.“
„Na této zprávĕ není vůbec nic překvapivého,“ řekl Judhišthira. „Kaţdý,
koho doprovází Brihannála, má vítĕzství jisté.“

Král si Judhišthirovy poznámky nevšímal a radostnĕ pronesl: „Ozdobte

cesty prapory a girlandami. Uctĕte všechny bohy bohatými dary v podobĕ
kvĕtin a drahocenných vonných tyčinek. Moji ostatní synové a ministři by
mĕli jít princovi vstříc spolu s hudebníky a krásnými tanečnicemi. Přivedte
ho sem s veškerou okázalostí a posel na slonu necht objede s vyzvánĕním
mĕsto na znamení vítĕzství.“

akrátko se z mĕsta vydal velký průvod vybranĕ odĕných krásných dívek,

hudebníků hrajících na bubny, trubky, činely a lastury, bráhmanů
pronášejících příznivé hymny a dvorních básníků skládajících písnĕ
oslavující prince.

Král, radostí bez sebe, se otočil k Judhišthirovi a řekl: „Pojd, Kanko,

zahrajeme si v kostky, abychom si zkrátili čekání na mého syna. S radostí
vsadím kupy drahokamů, zlata a mnoho krásnĕ ozdobených ţen. Dnes
moje radost nezná mezí.“

„Ó králi, kdyţ má človĕk velkou radost, nemĕl by nikdy hrát hazardní

hry,“ odpovĕdĕl s smĕvem Judhišthira. „Hazard provází mnoho zla.
Vznešený král Judhišthira přišel při hře v kostky o celé své království,
bohatství a bratry podobné bohům. Proto se mi nechce hrát, ale je-li to
tvoje přání, hrát budu.“

Král se zasmál a posadil se s Judhišthirou k hracímu stolu. Bĕhem hry se

zeptal: „Co si tedy myslíš o této novinĕ, Kanko? Můj syn sám přemohl
neporazitelné Kuruovce.“

Judhišthira opĕt prohlásil, ţe nejde o ţádné překvapení, protoţe prince

doprovázel Brihannála. To uţ se ale král začal zlobit: „Proč pořád chválíš
toho eunucha jako by byl lepší neţ můj syn? Ó bráhmano, tĕmito slovy mĕ
uráţíš. Proč by můj syn nemĕl Kuruovce porazit? Je to nebojácný a mocný
bojovník.“

Judhišthira hodil na hrací desku safírovou kostku: „Kdyţ se Bhíšma,

Dróna, Kripa, Durjódhana a ostatní Kuruovci shromáţdí k bitvĕ, neznám
ţádného bojovníka kromĕ Brihannály, který by jim dokázal čelit. Nikdo v
minulosti ani v budoucnosti se mu nemůţe silou paţí rovnat. Mĕření sil mu
pokaţdé udĕlá radost.“
Král náhle vstal a zlostnĕ sevřel kostku: „ řejmĕ nerozeznáš správné od
špatného. a tuto opováţlivost bych tĕ mĕl potrestat.“

Viráta po Judhišthirovi mrštil kostkou a zasáhl ho do tváře, aţ se mu z

nosu spustila krev. Judhišthira spojil dlanĕ, aby ji zachytil. Pohlédl na
Draupadí, která sedĕla poblíţ, a ta mu okamţitĕ přinesla nádobu s vodou.
Judhišthira si na obličej přitiskl namočenou látku, aby proud krve zastavil.

V tom okamţiku předstoupil před krále druhý posel a oznámil, ţe jeho syn
je před branami paláce. Král zapomnĕl na svůj hnĕv a řekl poslovi, at
prince ihned přivede.

Posel se otočil, a kdyţ byl na odchodu, Judhišthira mu pošeptal: „At princ

přijde sám. ekni Brihannálovi, aby ke dvoru nechodil.“

Judhišthira vĕdĕl o Ardţunovĕ slibu, ţe pokud nĕkdo způsobí, ţe

Judhišthirovi poteče krev mimo bitvu, tak onu osobu zabije. Kdyby
Ardţuna svého bratra spatřil v této chvíli, Viráta by to nepřeţil.

a nĕkolik minut vešel ke dvoru Bh mindţaja ozdobený girlandami a

santálovou pastou. Poklonil se u otcových nohou a sepjatýma rukama
pozdravil Judhišthiru. Kdyţ ho vidĕl celého zakrváceného, zeptal se otce:
„Kdo to Kankovi udĕlal? Ó králi, kdo se dopustil takového zločinu?“

Král pohlédl rozzlobenĕ na Judhišthiru: „Tento lstivý bráhmana by si

zaslouţil daleko více. Kdyţ jsem chválil tvoje hrdinské činy, velebil
Brihannálu, jako by tĕ převyšoval.“

Bh mindţaja byl otřesen: „Spáchal jsi velký hřích! Ihned ho odpros, aby tĕ
nestrávil smrtící jed bráhmanovy kletby.“

Král se Judhišthirovi omluvil, a ten pokývnutím hlavy naznačil, ţe mu

odpouští. Viráta pak svému synovi řekl: „Ó potomku Kékaji, mám v tobĕ
opravdového syna. Nikdo se ti nemůţe rovnat. Sám jsi přemohl kuruovský
voj a přivedl zpĕt naše krávy, tak jako se tygr zmocní svojí kořisti.“

Princ zavrtĕl hlavou: „Já jsem krávy nezachránil, otče, a také jsem
neporazil Kuruovce. Vše udĕlal syn jednoho nebeštana. Kdyţ mĕ ten
mocný hrdina schopný vládnout hromoklínem vidĕl utíkat zdĕšeného
strachem, zastavil mĕ a nastoupil na můj kočár. Sám pak porazil
kuruovskou armádu pod vedením Bhíšmy, Dróny, Durjódhany, Kripy,
Karny a Ašvatthámy. Já jsem se na ty bojovníky stĕţí odváţil pohlédnout,
kdyţ vrhali svoje zbranĕ. Ten nebeský mladík je jednoho po druhém
porazil na hlavu. Přemohl tuto armádu lvů a poslal je vrávorající zpĕt do
Hastinápuru.“

Král ţasl a zeptal se syna, kam se ten mladík podĕl. Bh mindţaja však
odvĕtil, ţe to nemůţe říci. Judhišthira nepromluvil a ošetřoval si ránu na
tváři. Pohlédl na usmívající se Draupadí. Král se mĕl brzy dozvĕdĕt
pravdu.

Aţ pozdĕ večer Viráta rozpustil shromáţdĕní u královského dvora. Odešel

se svým synem a s ţasem naslouchal popisu bitvy s Kuruovci.

***

Příštího dne za svitu vstoupil Judhišthira v doprovodu svých bratrů do

trůnního sálu ještĕ před příchodem krále. Mĕli na sobĕ bílé šaty a zlaté
šperky. Jako pĕt zuřivých lvů přistoupili k vyvýšenému stupínku pro krále
a sami zaujali místa na trůnech vyhraţených králům.

Brzy po jejich příchodu vstoupil do sínĕ král se svými ministry a s

překvapením zůstal hledĕt na Kanku sedícího u jeho trůnu a čtyři
Pánduovce vedle nĕho. Stále ještĕ nepochopil, kdo jsou, a proto se
rozzuřenĕ rozbĕhl k Judhišthirovi: „Co to dĕláš? Jsi hráč v kostky a
dvořan. Proč sedíš na královském trůnĕ ozdoben šperky a s mým
kuchařem, podkoním a pastevcem po boku?“

Ardţuna odpovĕdĕl: „Tento muţ, ó králi, je hoden dĕlit se o trůn s Indrou.

Neustále vykonává obĕti, je uctivý k bráhmanům, sečtĕlý ve Védách a
pevný ve svých slibech — je vskutku vtĕlením ctnosti. Nevyrovnají se
mu ani nebeštané, asurové, nágové, gandharvové, jakšové, ani ostatní
boţské bytosti. Je prozíravý, odpouštĕjící, mocný, pravdomluvný a umí se
ovládat. Tento muţ je slavný po celém svĕtĕ a všichni ho milují. Je to
rádţariši jako sám vznešený Manu. Ó králi, toto je nejpřednĕjší ze všech
Kuruovců, zboţný král Judhišthira. Nezaslouţí si snad královský trůn?“

Viráta otevřel oči dokořán. íral na jednoho po druhém z pĕti bratrů a

odpovĕdĕl: „Je-li toto Judhišthira, pak kdo jsou ti zbylí čtyři? A kde je
mocný Bhíma a jeho neporazitelný bratr Ardţuna? Kde jsou Nakula a
Sahadéva a slavná Draupadí? Od té doby, co prohráli v kostkách, je nikdo
nespatřil.“
Ardţuna ukázal na Bhímu: „Tady ten, tvůj kuchař Vallabha, je Bhíma
oplývající hrozivou silou. To on zabil chtivého Kíčaku. druhé strany
vedle Judhišthiry sedí Nakula, tvůj podkoní, a vedle nĕho Sahadéva, tvůj
vrchní pastevec. Tito dva bojovníci dokáţí zničit nepřátelské šiky sloţené z
tisíců vojáků. Draupadí s lotosovýma očima tento poslední rok slouţila ve
tvém paláci jako sairindhrí, kvůli níţ byl zabit Kíčaka. Já jsem Ardţuna,
Kuntin třetí syn. Všichni jsme ţili ve tvém mĕstĕ štastnĕ jako bytosti
dlející v matčinĕ lůnĕ.“

Virátovy oči se zalily slzami. Vznešení a ctnostní Pánduovci si vybrali jeho

království, aby v nĕm strávili poslední rok svého vyhnanství. Proč je
nepoznal dříve? Ted je vše jasné. Kdo jiný neţ tito bratři by dokázal v
bitvĕ projevit takovou sílu? Král sepjal ruce a hluboce se Judhišthirovi
poklonil.

Kdyţ král opĕt povstal, Bh mindţaja ukázal na Ardţunu: „To on zabíjel

Kuruovce jako lev jeleny. On zachránil krávy a přemohl hrdiny z
Hastinápuru. Moje uši jsou stále ohlušeny neuvĕřitelným zvukem jeho
lastury.“

Viráta se hluboce stydĕl, ţe urazil a poranil Judhišthiru. Pokornĕ

promluvil: „Nastal čas, abych vám prokázal poctu. Co mám udĕlat? Jestli
chcete, vĕnuji Ardţunovi moji dceru Uttaru. Jsem vám všem nesmírnĕ
zavázán. Bhíma mĕ vysvobodil ze Sušarmova zajetí a Ardţuna nás
zachránil před Kuruovci. Ó vznešený králi, prosím, odpust mi, jestli jsem
se vůči tobĕ nevĕdomky dopustil nĕjaké uráţky. aslouţíš si moji ctu.“

Viráta nabídl Judhišthirovi celé své království se ţezlem, pokladnicí a

mĕstem. Nařídil bráhmanům, aby je uctívali, a opakovanĕ provolával:
„Jaké štĕstí!“ Pánduovci sestoupili z trůnů a objali starého vládce, který se
nemohl pohledu na nĕ nabaţit. Opĕt jim nabídl svoje království, otočil se k
Ardţunovi a dodal: „Ó hrdino, přijmi, prosím, ruku mojí dcery.“

Ardţuna poloţil králi paţi kolem ramen: „Necht se tvoje dcera stane mojí
snachou. To bude vhodné spojení mezi našimi dvĕma rody.“

Král působil překvapeným dojmem: „Proč nechceš přijmout princeznu za

manţelku?“

„Od té doby, co jsem k vám přišel, ve mnĕ tvá dcera vidĕla druhého otce,“
odpovĕdĕl Ardţuna. „Často jsme spolu byli o samotĕ a ona se mi
mnohokrát svĕřovala. Ó králi, pohlíţel jsem na ni jako na dceru a nechci,
aby si kdokoliv myslel nĕco jiného. Kdybych ji mĕl přijmout za manţelku,
ostatní budou pochybovat o její ctnosti. Chci její čistotu dokázat, a proto ji
i nadále budu povaţovat za dceru. Mezi dcerou a snachou není rozdíl. At se
provdá za mého syna Abhimanjua. Je to Krišnův synovec a ve všech
ohledech připomíná nebeštana. Bude pro Uttaru vhodným manţelem a pro
tebe synem.“

Král souhlasnĕ přikývl: „To jsou moudrá slova, ó nanejvýš ctnostný. Učiň,
co povaţuješ za správné. Kaţdému, kdo má jakýkoliv vztah s Ardţunou, se
jiţ všechny tuţby vyplnily.“

Judhišthira ke svatbĕ svolil a bylo ujednáno. Král potom nechal bratry

ubytovat v paláci. Vypravil posly k přátelům a spojencům Pánduovců s
oznámením, ţe jejich vyhnanství skončilo, ţe se jim daří dobře a ţe se
zdrţují v jeho hlavním mĕstĕ. Judhišthira je všechny pozval do mĕsta a
netrvalo dlouho a začali se sjíţdĕt ze všech stran. Krišna a Balaráma přijeli
z Dváraky s Abhimanjuem a mnoha dalšími členy svojí rodiny. Drupada
dorazil s obrovským oddílem vojáků. S další ohromnou armádou přijel
vznešený král Kášírádţa, Judhišthirův dobrý přítel, jehoţ dcera se provdala
za Bhímu.

Pánduovci je všechny po příjezdu do Viráty řádnĕ uctili. vláštĕ je

potĕšilo, ţe opĕt vidí svého přítele a dobrodince Krišnu, který s sebou
přivezl nesmírný zástup bojovníků. Krišna se poklonil Judhišthirovi a
Bhímovi, zatímco mladší Pánduovci se dotkli Jeho nohou. Potom se
všichni objali a usedli, aby si vymĕnili poslední novinky.

Svatba mezi Abhimanjuem a Uttarou se mĕla konat o příštím plňku a

Viráta začal s přípravami. Nechal mĕsto vyzdobit prapory a girlandami.
Kdyţ přišel den svatby, girlandy visely všude a ve Virátovĕ paláci
vyhrávali hudebníci. Ke svatební obĕti vedlo Uttaru mnoho krásných dívek
s náušnicemi z drahokamů a s Draupadí v čele. Kolem ohnĕ sedĕlo
mnoţství bráhmanů pronášejících příznivé hymny z Véd. Před zraky
Pánduovců, Krišny, Balarámy a ostatních králů přijal Abhimanju od Viráty
Uttařinu ruku.

Nevĕsta a ţenich zářili uprostřed bráhmanů a králů jako bůh a bohynĕ mezi
nebeskými zástupy. Viráta dal Abhimanjuovi vĕnem sedm tisíc koní, dva
tisíce slonů a velkou kupu drahokamů a zlata. Obřad zakončila hostina.
Čisté pokrmy obĕtované Višnuovi rozdali nejprve bráhmanům a poté
tisícům občanů, kteří se svatby z častnili. Všichni dostali dary a odcházeli
do svých domovů s radostnou náladou, chválili krále i jeho dceru a nového
zetĕ.

***

Po svatbĕ začali Pánduovci rozvaţovat co dál. Jak získají království zpĕt?

Hastinápuru nemĕli ţádné zprávy. Kuruovci ted vĕdĕli, ţe Pánduovci
spokojenĕ ţijí ve Virátĕ. Podle dohody z poslední hazardní hry nastal čas
vrátit jim jejich mĕsto a zemí. Vše ale nasvĕdčovalo tomu, ţe vyrovnání
nebude mírumilovné. Krišna navrhl, aby svolali snĕm a jednali o dalším
postupu. Den po svatbĕ se tedy všichni králové dostavili k Virátovu dvoru.

Na předních sedadlech sedĕli Viráta a Drupada, nejstarší z přítomných

králů, spolu s Krišnou a Balarámou, které všichni uznávali za
nejvznešenĕjší. Po jejich boku sedĕl Judhišthira se svými bratry a všude
kolem nich desítky dalších vládců. Tito mocní hrdinové zářili jako hvĕzdy
na jasném nebi, a kdyţ zaujímali svá místa, síní šumĕl jejich hovor. Kdyţ
byli všichni usazeni, hluk utichl a všichni zamyšlenĕ hledĕli na Krišnu.
Ten se laskavĕ usmál, pohledem přelétl všechny přítomné krále a
promluvil.

„Všichni vĕdí, jak byl Judhišthira nečestnĕ poraţen v kostkách a jak ho

Subalův syn připravil o království. Víte také, jak byl on a jeho bratři
přinuceni strávit v lese třináct let. Synové Pándua, kteří jsou schopni si
podrobit svĕt silou svých zbraní, jejichţ kočáry se neomezenĕ pohybují po
všech pozemských i nebeských končinách a kteří drţí slovo, nyní dovršili
svůj slib. Proţili nesnesitelné utrpení, zvláštĕ v posledním roce, kdyţ
museli přijmout podřadnou sluţbu. Ted usilují o království, které jim
právem náleţí.“

Krišna se rozhlédl po shromáţdĕní. Spočívaly na nĕm upřené zraky všech

králů sedících na zlatých trůnech posázených drahokamy. Pokračoval: „Ó
králové, zvaţte, co je správné a nejlepší pro syna Dharmy i pro
Durjódhanu. Ctnostný Judhišthira nepřijme nečestnĕ ani království bohů.
Dal by přednost řádné vládĕ i nad pouhou jedinou vesnicí. Přestoţe se k
nĕmu Kuruovci chovali nepřátelsky a podvedli ho, stále jim přeje jen
dobro. Durjódhana a jeho bratři se opakovanĕ snaţili Pánduovce zabít, ale
Judhišthira vše snášel s klidnou myslí. Všichni jeho bratři ho poslouchají a
nikdy by se nevzdali ctnosti. Vše, co rozhodne, přijmou za správné a on se
bude vţdy drţet Mých rad.“
Krišna pohlédl na Judhišthiru, jehoţ oči s láskou spočívaly na Krišnovĕ
tváři. Judhišthira si přál pouze potĕšit Krišnu a jeho bratři uvaţovali stejnĕ.
Vše, co jim Krišna poradí, bude pro nĕ zcela jistĕ to nejlepší. Dokonce i
Bhíma, přestoţe se touţil Kuruovcům pomstít, by se vzdal hnĕvu, kdyby to
Krišna povaţoval za správné. S rukou poloţenou na svém velkém kyji
poslouchal, jak Krišna pokračuje: „Domnívám se, ţe bychom mĕli nejprve
zjistit Durjódhanovy zámĕry vysláním spolehlivého posla do Hastinápuru.
Snaţme se všemi prostředky urovnat tuto záleţitost mírumilovnĕ a plnĕ v
souladu s vĕčnými zákony zboţnosti. Vyhnĕme se zbytečnému násilí.
Pokud však Durjódhana nevrátí Judhišthirova zemí dobrovolnĕ, pak
myslím, ţe válka bude nevyhnutelná. Pánduovci zabijí Durjódhanu a
všechny jeho stoupence. Jestliţe se domníváte, ţe spravedlnost je na stranĕ
Pánduovců, pak s nimi spojte svoje síly a vydejte se do bitvy. eknĕte Mi,
ó králové, zda se Moje slova setkávají s vaším souhlasem.“

Balaráma zvedl ruku na znamení, ţe si přeje promluvit, a shromáţdĕní se

otočilo k Nĕmu. Tmavĕ modrý hedvábný odĕv zdůrazňoval Jeho čistĕ
bílou plet. Hlavu Mu zdobila zářivá helmice a kolem krku Mu visela
girlanda bílých lotosů. Po boku Mu leţela Jeho zlatá zbraň, pluh. Kdyţ
hovořil, Jeho hlas dunĕl síní jako zvuk bubnu.

„Syn Dévakí promluvil správnĕ. Jeho slova jsou vţdy v zájmu Kuruovců i
Pánduovců. Necht se o kuruovské království podĕlí. Hrdinní synové Kuntí
budou ţít se svými bratranci v míru a kaţdý bude vládnout nad svojí
polovinou kuruovské říše. Souhlasím, ţe bychom mĕli do Hastinápuru
vypravit posla. Mĕl by oslovit vznešeného Bhíšmu, Drónu, Viduru, Kripu,
Karnu, Šakuniho a všechny Dhritaráštrovy syny. Všichni jsou to hrdinové
a dobře znají Védy. Po jejich vyrozumĕní o Judhišthirovĕ přání by nám
mĕl posel přinést jejich odpovĕd. Kuruovcům se však musí dostat příslušné
cty. Byla to koneckonců Judhišthirova chyba, ţe přišel o království. Přijal
výzvu obratného hráče Šakuniho, aniţ hru v kostky ovládal. Mohl hrát s
mnoha jinými přítomnými králi, ale zvolil si Subalova syna.“

Balaráma pohlédl na Judhišthiru a usmál se. Pánduova syna se Jeho slova

očividnĕ nijak nedotkla. Judhišthira vţdy pocitoval vinu za to, ţe svoje
království prohrál. Kdyţ Balaráma pokračoval, svĕsil hlavu. „Statečný syn
Pándua naneštĕstí prohrál na celé čáře. V zajetí chtíče a hnĕvu o vše přišel
a byl poraţen. Kdo tím můţe vinit Šakuniho? Proto musíme s Kuruovci
jednat smířlivĕ. Mĕli bychom se vyhnout válce za kaţdou cenu. To, čeho je
dosaţeno mírumilovnými prostředky, prospívá všem, zatímco to, co se
získá válkou, má opačný činek.“

Ačkoliv Judhišthira s Balarámovými slovy souhlasil, ostatní Pánduovce

ponĕkud zaskočila. Vĕdĕli, ţe jaduovský hrdina má pro svého ţáka v boji s
kyjem Durjódhanu slabost, ale kdyţ vidĕl Pánduovce naposled, krátce po
jejich odchodu z Hastinápuru, přiklánĕl se k tomu, aby pochodovali na
kuruovské hlavní mĕsto a Kuruovce potrestali. Bylo tĕţké pochopit, proč
svůj postoj zmĕnil. Moţná Ho Durjódhana ovlivnil svojí verzí toho, co se
stalo v Hastinápuru. At to způsobilo cokoliv, Pánduovci vĕdĕli, ţe v
Balarámovi mají svého stálého dobrodince. Kdyţ domluvil, i oni
zachovávali mlčení.

Vtom vyskočil Sátjaki, mocný jaduovský hrdina a jeden z Ardţunových

ţáků v umĕní boje. Balarámova slova ho popudila a jiţ více nesnesl.
Balarámu přerušil a všechny oči se obrátily na nĕho. „Človĕk vţdy odhalí
svoje nitro, kdyţ promluví. Tak jako v lese rostou stromy nesoucí ovoce i
ty ostatní, tak se v jedné rodinĕ rodí mocní hrdinové i slaboši a zbabĕlci. Ó
Ty, jenţ nosíš na praporu znak pluhu, nerad Tĕ nazývám zbabĕlcem, ale
proč projevuješ vůči zlotřilým Kuruovcům takovou opatrnost?“

Balaráma se tiše posadil, ale Sátjakiho tvář byla rudá hnĕvem. Pokračoval
a rozhlíţel se přitom po shromáţdĕní: „Jak zde můţete jen tak sedĕt a
naslouchat Balarámovým slovům? Všichni přece víme, co se v
Hastinápuru stalo. Judhišthiru mrzkým podvodem připravili o království.
Kdyby Kuruovci bývali šli do Indraprasthy a porazili ho tam, šlo by o
čestné jednání, ale povolali ho hrát do svého mĕsta a pak ho přinutili
přijmout Šakuniho výzvu. Jak můţe takové lidi provázet blahobyt? Proč by
se na nĕ mĕl ted Judhišthira obracet podlézavĕ? Kuruovo království mu
náleţí poprávu. Kdysi patřilo jeho dĕdovi a potom jeho otci. O tom není
pochyb. Dokonce i kdyby tento zboţný muţ nemĕl na království ţádný
právoplatný nárok, i tak si zaslouţí vládnout emi na základĕ svých
vlastností. Jestli mu Kuruovci dobrovolnĕ nevrátí jeho zemí zdĕdĕné po
předcích, pak je k tomu donutím. Přesvĕdčím je chladnou ocelí na bojišti.“

Sátjaki vykročil vpřed a svíraje rukojet svého meče zůstal stát na

mozaikové podlaze ve středu sínĕ, uprostřed obrazce zpodobňujícího
planoucí slunce. „Přinutím zlotřilé Kuruovce padnout k Judhišthirovým
nohám. Pokud odmítnou, budou se muset se svými ministry odebrat do
sídla Smrti. Kdo se můţe postavit Sátjakimu připravenému k boji? Vydrţí
hory zásah hromoklínu? Kdo snese tok luku Gándíva v Ardţunovĕ ruce
nebo sílu Bhímova kyje? Kdyţ se Pánduovci spojí s Drupadou a jeho
dvĕma syny, který človĕk, jenţ si cení ţivota, by se jim postavil? Co
udĕlají Kuruovci, aţ se vznešení jaduovští hrdinové vypraví do bitvy? Aţ
je všechny zabijeme, necht je Judhišthira vládcem svĕta. Ţebrat u nepřátel
je bezboţné a ostudné. Mĕli bychom se ihned vydat na cestu. Bud
Kuruovci vydají království, nebo zůstanou leţet na bojišti.“

Kdyţ dal Sátjaki průchod svému hnĕvu, vrátil se na svoje místo. Balaráma
byl stále klidný. Chápal Sátjakiho pocity. Potom promluvil starý král
Drupada: „Ó muţi dlouhých paţí, nepochybnĕ to bude tak, jak říkáš.
Durjódhana království nikdy nevydá. Dhritaráštra na svém synovi příliš lpí
a bude ho bez námitek následovat. Stejnĕ tomu tak bude i s Bhíšmou a
Drónou. Jejich vĕrnost je nemístná. Podle mĕ bychom se nemĕli drţet
Balarámova návrhu. Pokorný přístup na Durjódhanu platit nebude. Tento
mírný vzkaz si vyloţí jako slabost. Jediný jazyk, kterému rozumí, je síla.“

Všichni přítomní si váţili Drupadovy moudrosti a zralého sudku a

pozornĕ naslouchali. „Moje rada zní — připravme se na bitvu. Vyšleme
posly ke všem našim spojencům, at sem přijdou. Durjódhana určitĕ udĕlá
totéţ. Jiţ ted se jeho lidé vydávají i za tĕmi, které počítáme mezi svoje
přátele. Naši poslové by mĕli rychle vyrazit na cestu kolem emĕ, nebot
vznešený človĕk neodmítne toho, kdo ho poţádá o pomoc jako první.“

Drupada potom vyjmenoval krále a jejich zemĕ, kde by mohli nalézt

podporu. Vĕdĕl, ţe Durjódhana poţádá všechny, aby bojovali po jeho
boku, at jsou jeho spojenci či nikoliv. Bylo důleţité dostat se ke králům
jako první s vlastní ţádostí. Kdyţ Drupada vyjmenoval čtyřicet nebo
padesát vládců, kteří by jim mohli pomoci, na závĕr řekl: „ atímco
budeme shromaţdovat naše síly, necht jde nĕjaký spravedlivý muţ za
Dhritaráštrou. Navrhuji mého knĕze. Mĕli bychom ho pečlivĕ poučit, co
říci Kuruovcům. Příliš od toho ale neočekávám. Bitva je nevyhnutelná.“

Krišna zatleskal rukama na souhlas. „Tato slova jsou hodna vznešeného

krále Paňčálů, jemuţ se odvahou nikdo nevyrovná. Jsi učený a moudrý, a
proto jsi jako náš guru. Mĕli bychom následovat tvoje slova. Souhlasím.
Ale Můj vztah k Pánduovcům i ke Kuruovcům je tentýţ, bez ohledu na
situaci, která mezi nimi ted nastala. Přišel jsem a potĕšilo Mĕ přijetí krále
Viráty. Svatba je u konce a nyní se vrátím do Dváraky. Ve tvých rukách, ó
vládce, nechávám vedení tĕchto králů při vyjednávání míru mezi obĕma
stranami. Nebude-li moţné najít vzájemnĕ přijatelné řešení a pošetilý
Durjódhana kvůli své pýše a nevĕdomosti mír nepřijme, potom Mĕ opĕt
zavolej. Udĕlám vše, co bude v Mých silách, abych pomohl.“

Shromáţdĕní králové souhlasili s Krišnovým návrhem a vrátili se do svých

obydlí. Viráta Krišnu uctil a poslal Ho zpĕt do Dváraky. Pak začal s
přípravami na válku. Vypravil posly na rychlých koních do všech částí
svĕta a do Viráty brzy začaly přijíţdĕt početné armády. Vojáci se sjíţdĕli
ze všech stran a kolem mĕsta rozbíjeli své tábory. emĕ plná muţů a zvířat
vypadala jako by ji halila temná oblaka. Hluk doprovázející
shromaţdování vojsk připomínal hřmící oceán. Také do hlavního mĕsta
Kuruovců se sjíţdĕly obrovské armády na podporu Durjódhany. Vypadalo
to, jako by se Bohynĕ emĕ se svými horami a lesy pod tíhou tolika
bojovníků chvĕla.

Kdyţ se ve Virátĕ shromáţdila velká armáda, Drupada po poradĕ s

ostatními králi a bráhmany promluvil se svým knĕzem: „Ó bráhmano, ze
všech lidí jsou nejlepšími dvojzrození. Mezi dvojzrozenými je nejlepší
bráhmana a mezi bráhmany vyniká znalec Véd. Ti, kdo zrealizovali védské
poznání, jsou ještĕ lepší a mezi nimi jsou nejlepší ti, kdo se tímto
poznáním řídí v ţivotĕ. Jsem přesvĕdčen, ţe jsi nejlepší ze všech lidí, nebot
jsi zrealizoval nejvyšší Brahman. Poznáním a moudrostí se vyrovnáš
Brihaspatimu. Víš, jaký človĕk je Judhišthira a jak Kuruovci ukradli jeho
království. náš také situaci v Hastinápuru, jakoţ i povahu a rozpoloţení
Dhritaráštry a jeho syna. Durjódhana Judhišthirovo království dobrovolnĕ
nevrátí. Jeho starý otec zaslepený připoutaností k nĕmu ho bude
následovat.“

Drupada potom knĕzi vysvĕtlil, ţe i kdyţ by mĕl jít do Hastinápuru

poţádat Dhritaráštru o navrácení pánduovského království, je zde ještĕ jiný
zámĕr. Na Durjódhanu a jeho otce rozumné argumenty neplatí. Úkolem
knĕze tedy bude přesvĕdčit ostatní kuruovské vůdce o spravedlivosti
Judhišthirova nároku a o tom, ţe za válku bude moci Durjódhanova
pošetilost. Po třinácti letech naslouchání Durjódhanovi však asi jen málo
Kuruovců ještĕ rozezná pravdu od lţi. Na kruté a nečestné zacházení s
Pánduovci při hazardní hře moţná nakonec přece jen zapomnĕli. Kupodivu
i moudrý a vţdy ctnostný Balaráma se zdá být naklonĕn Kuruovcům.

„Ctnostnými a pravdivými slovy si získáš srdce čestných muţů. Vidura tĕ

podpoří, stejnĕ jako Bhíšma, Dróna a Kripa. Tak vytvoříš mezi Kuruovci
rozkol. Snahou o obnovení vzájemné jednoty ztratí čas, a to nám umoţní
další přípravy na válku. Moţná ţe tvoje slova pohnou i Dhritaráštrou, takţe
je bude následovat a zachová se správnĕ. V kaţdém případĕ nám však tvoje
cesta prospĕje. Neboj se o sebe, nebot Kuruovci ti jistĕ projeví ctu. Jsi
učený bráhmana a vyslanec a kromĕ toho i starý a ctnostný muţ.“
Knĕz Drupadovu ţádost vyslyšel a ihned se vydal do Hastinápuru.

Kapitola 41: KRÁLOVÉ SI VOLÍ

STRANY
atímco se Kuruovci i Pánduovci připravovali na válku, Krišna se s
Jaduovci vrátil do Dváraky. Durjódhana se doslechl o Krišnovĕ příjezdu a
rozhodl se jít Ho osobnĕ poţádat o pomoc. Kuruovský vládce mĕl od
svých zvĕdů zprávy o přípravách v táboře Pánduovců, a tak jiţ vypravil
posly do všech částí svĕta, aby poţádali o pomoc ostatní krále. Krišna je
však natolik mocný, ţe je třeba Ho poţádat osobnĕ. Krišna a Jaduovci jsou
nejlepší bojovníci na emi. Kdyby se Durjódhanovi podařilo zajistit si
jejich pomoc, Pánduovci by nemĕli ţádnou šanci. Krišna je jejich hlavní
oporou. Durjódhana v doprovodu jen nĕkolika tĕlesných stráţců nasedl na
svého nejlepšího konĕ a tryskem vyrazil do Dváraky.

I Ardţuna ve Virátĕ myslel na Krišnu. Po dohodĕ s Judhišthirou se rovnĕţ

rozhodl osobnĕ vyhledat pomoc svého přítele a v rychlém kočáře brzy
dorazil do Dváraky. Kdyţ přijel ke Krišnovu paláci, vidĕl palácové stráţe
vítat Durjódhanu. Oba princové se přátelsky pozdravili a společnĕ
se vydali do Krišnovy komnaty. Našli Ho spícího na prostorném lůţku.
Jedna z Jeho manţelek Ho lehce ovívala. Durjódhana si to namířil přímo k
hlavĕ postele a posadil se, ale Ardţuna zůstal pokornĕ stát se sepjatýma
rukama u Krišnových nohou a hledĕl na Jeho tvář očima plnýma slz lásky.

Krišna se po chvíli probudil. Kdyţ otevřel oči, spatřil Ardţunu, který se

Mu s láskou uklánĕl. Potom se Krišna posadil a u své hlavy uvidĕl
Durjódhanu. Okamţitĕ oba návštĕvníky přivítal. Kdyţ je uctil, zeptal se,
proč přijeli.

Durjódhana odpovĕdĕl: „Je všeobecnĕ známo, ţe jsi mnĕ i Ardţunovi

stejnĕ naklonĕn. Přišel jsem, abych poţádal o Tvoji pomoc ve válce, která
mezi námi jiţ brzy vypukne. Ó hubiteli Madhua, dorazil jsem dříve neţ
Ardţuna, a proto je spravedlivé, abys pomohl mnĕ místo jemu. Taková je
zvyklost mezi pravými muţi a Ty, Krišno, jsi z nich nejlepším.“
Krišna pohlédl s smĕvem na Durjódhanu: „Uznávám, ţe jsi dorazil jako
první, ó králi, ale já jsem jako prvního spatřil Ardţunu. Proto, myslím,
pomohu obĕma. Písmo přikazuje, ţe je třeba nejprve pomoci mladšímu, a
proto nejdříve nabídnu pomoc Ardţunovi. Mám armádu s jedním miliónem
vojáků zvaných Nárájanové, kteří se Mi v bitvĕ všichni vyrovnají. Jeden z
vás si vezmĕte je a druhý Mĕ samotného. Nebudu však bojovat. Mám v
myslu bĕhem celé bitvy ponechat své zbranĕ stranou. Ó synu Kuntí, jaká
je tvoje volba?“

Ardţuna si bez váhání zvolil Krišnu. Durjódhana stĕţí dokázal skrýt svoji
radost. Ardţuna příliš podléhá svým citům, a to mu zatemnilo rozum.
Vzdal se Krišnovy neporazitelné armády ve prospĕch Krišny samotného,
který ani nebude bojovat. Jaká chyba!

Durjódhana se lehce pousmál a řekl: „ dá se, ţe na mĕ zbyla armáda. S

Tvým svolením, ó Kéšavo, ted odejdu.“

Durjódhana Krišnovi podĕkoval za armádu a odešel. Vydal se přímo do

Balarámova paláce. Vĕdĕl, ţe Balaráma mu je trvale naklonĕn a jistĕ se ve
válce přidá na jeho stranu. Durjódhana nalezl Balarámu sedĕt na trůnĕ ve
svém paláci. Kdyţ Ho pozdravil láskyplnými a pochvalnými slovy,
přednesl Mu svoji prosbu.

Balaráma mĕl ruku poloţenou na zbrani v podobĕ pluhu a působil váţným

dojmem: „Ó synu Kurua, bĕhem Abhimanjuovy svatby jsem ve Virátovĕ
snĕmu promluvil ve tvém zájmu. Upozornil jsem Krišnu na to, ţe Naše
vztahy s tebou a Pánduovci jsou rovnocenné a ţe tvoje vĕc je stejnĕ

spravedlivá jako jejich. Ó hrdino, Kéšava Moje slova nepřijal. Já nemohu

ani na okamţik existovat bez Krišny, a proto jsem se rozhodl nepomáhat
ani jedné stranĕ. Nadcházející války se ţádným způsobem nez častním.
Bojuj podle kšatrijských zásad, ó nejlepší z muţů. At ti přeje štĕstí.“

Balaráma vstal a Durjódhanu objal. Vĕdĕl, ţe se Krišna přidal na stranu

Pánduovců, a Kuruovce jiţ povaţoval předem za poraţené. Durjódhana
opustil Balarámův palác a šel navštívit Kritavarmu, hlavního jaduovského
velitele. Poţádal ho o pomoc a Kritavarmá podle kšatrijského zvyku
nemohl odmítnout. Souhlasil, ţe bude bojovat na stranĕ Kuruovců spolu s
miliónem bojovníků, které jiţ vĕnoval Krišna. Shromáţdil tedy armádu a
připravil se odjet s Durjódhanou. Obklopen hrozivĕ vyhlíţejícími vojáky a
s Kritavarmou po boku zamířil Durjódhana s lehkým srdcem zpĕt do
Hastinápuru.

V Krišnovĕ komnatĕ Ardţuna s Krišnou osamĕli. Krišna se zeptal: „Proč

sis vybral Mĕ, kdyţ jsi vĕdĕl, ţe nebudu proti své armádĕ bojovat?“

„Nepochybuji o tom, ţe kdekoliv jsi Ty, tam bude i vítĕzství. Kdyby sis to
přál, mohl bys zabít všechny Kuruovce. Ve Tvé přítomnosti, ó nejpřednĕjší
z lidí, je budu schopen zabít i já. Jsi nejslavnĕjší a nejvýznačnĕjší osoba na
svĕtĕ a já dosáhnu vítĕzstvím v této válce podobné proslulosti. Ó Krišno,
jiţ dlouho si přeji, abys byl mým vozatajem. Splň, prosím, toto moje přání,
pokud s ním souhlasíš.“

„Je správné, ó synu Kuntí, ţe se pomĕřuješ se Mnou,“ odpovĕdĕl Krišna

tiše a poloţil svoji šperky ozdobenou ruku na Ardţunovo rameno. „Rád se
stanu tvým vozatajem. Necht se tvé přání vyplní.“

Oba přátelé spolu strávili nĕjaký čas ve Dvárace a potom se připravili k

odjezdu. Nato se v doprovodu mnoha jaduovských velitelů a bojovníků
vydali do Viráty.

***

Král Šalja z Madrásu obdrţel zprávu o blíţící se válce. Jako bratr

Pánduovy druhé manţelky Mádrí chtĕl pomoci svým synovcům,
Pánduovcům. Jiţ dříve navázal pevné přátelství s Judhišthirou a chtĕl ho
opĕt spatřit. Proto se vydal se svojí armádou do Viráty. Bĕhem přesunu
Šaljova armáda zabírala plochu deseti čtverečních kilometrů. S blyštivým
brnĕním a zářivými prapory připomínala valící se moře pokryté
drahokamy. Pomalým pochodem se sunula k Virátĕ, aţ se třásla zem a
zvedala se mohutná oblaka prachu.

Kdyţ se Durjódhana doslechl, ţe madráská armáda je na pochodu, cestou jí

připravil královské uvítání. Na okouzlujících místech nechal postavit
paláce nádhernĕ ozdobené drahokamy. Poslal umĕlce, aby je bavili, a
nechal pro celou armádu připravit ty nejlepší pokrmy a nápoje. K
odpočinku tam stála umĕlá jezírka s lotosy a vodotrysky a se skvĕlými
sedadly kolem. Kdyţ se Šalja přiblíţil ke kaţdému z paláců, zdravily ho
tisíce bráhmanů, jeţ ho uctili a oslavovali. Byl uveden do paláce, který by
byl hoden i bohů.
Přivítání s poctami hodnými Indry Šalju natolik potĕšilo, aţ si o sobĕ začal
myslet příliš a o to ménĕ si váţil krále bohů. Mĕl za to, ţe to vše přichystal
Judhišthira, a tak se sluţebnictva zeptal: „Kde jsou Judhišthirovi lidé?
Přivedte je, nebot bych je chtĕl odmĕnit.“

Sluţebníci působili překvapeným dojmem. Šli za Durjódhanou, který

zůstal před Šaljou skryt, a o všem ho zpravili. Kdyţ Šaljovo potĕšení
natolik vzrostlo, ţe byl ochoten dát i svůj ţivot, objevil se Durjódhana.
Kuruovský princ se svému strýci z matčiny strany poklonil a řekl: „Vítej.
Prosím, řekni mi, co pro tebe mohu ještĕ udĕlat.“

Ted byl zase překvapen Šalja. Objal Durjódhanu a odvĕtil: „Jsem spokojen
s tvým uvítáním. Ţádej ode mne, cokoliv si přeješ.“

Durjódhana sepjal ruce: „Udĕl mi příznivé poţehnání, ó proslulý. Staň se

velitelem mojí armády.“

Šaljovi došlo, ţe se stal obĕtí lsti, ale čest mu nedovolila Durjódhanovu

ţádost odmítnout. Odpovĕdĕl tedy: „Jako by se stalo. Co dalšího si
přeješ?“

Durjódhana řekl, ţe nemá ţádné další přání a s radostí stále opakoval

Šaljova slova: „Jako by se stalo.“

Šalja, zklamaný, ţe má nyní v bitvĕ stát proti Pánduovcům, řekl: „Ó králi,

ó nejlepší z lidí, vrat se do svého hlavního mĕsta. Brzy mĕ tam spatříš, ale
nejprve chci navštívit Judhišthiru. Potom přijdu a připojím se ke tvé
armádĕ.“

„Můţeš jít, ale rychle se vrat, prosím. ávisím na tobĕ. Nezapomeň na svůj
slib.“

Oba muţi se objali a rozešli se a Šalja pak pokračoval do Viráty. Tam se

setkal se všemi Pánduovci, kteří ho s ctou přivítali, objali ho a usadili na
překrásné sedadlo. Šalja hledĕl na svoje synovce s očima zalitýma slzami:
„Rád vidím, ó hrdinové, ţe jste všichni ve zdraví přestáli vyhnanství. Jak
jste tĕch poslednách třináct let strávili? Toho, kdo ztratil království,
neprovází nic jiného neţ neštĕstí. Nyní však vaše utrpení způsobené
Dhritaráštrovým synem skončí, aţ zabijete svoje nepřátele.“
Šalja pohlédl na Judhišthiru sedícího u svých nohou: „Ó vznešený oddaný
Boha, nikdo ve tvém charakteru nikdy nezpozoroval ţádnou stopu
chamtivosti. Stejnĕ jako dávní rádţarišiové jsi vzorem v sebeovládání,
odpouštĕní, pravdivosti, nenásilí a všech ostatních vlastnostech tak
vzácných v tomto svĕtĕ. Jsi mírný, štĕdrý, zboţný a lpíš na ctnosti. Ó
nejlepší z králů, je mým štĕstím, ţe tĕ mohu spatřit konečnĕ zbaveného
všech potíţí.“

Šalja potom Judhišthirovi řekl o svém setkání s Durjódhanou a slibu

kuruovskému princi.

Přestoţe byl Judhišthira zklamán, souhlasil, ţe šlo o vĕc cti. Šaljovi řekl:
„Ó králi, tím, ţe jsi udĕlil takové poţehnání, kdyţ jsi byl v srdci potĕšen,
jsi se zachoval správnĕ. Nemĕl jsi ţádnou jinou moţnost a já ti to
nevyčítám. Přesto tĕ chci o nĕco poţádat. V nadcházející válce s našimi
bratranci nám můţeš prokázat velkou laskavost. Je dobře známo, ţe jako
vozataji se ti nikdo na svĕtĕ nevyrovná. Nemám sebemenších pochyb, ţe
aţ se mezi Ardţunou a Karnou strhne konečná bitva, poţádají tĕ, abys řídil
Karnův kočár. Tehdy bys mĕl udĕlat vše, co bude v tvých silách, abys
Karnu zbavil odvahy a energie potřebné k boji. Ačkoliv není správné to po
tobĕ ţádat, ó hrdino, přesto tak činím ze strachu před s tovým synem.
Musíme toho zlotřilce porazit jakýmikoliv prostředky.“

Šalja mĕl radost, ţe i kdyţ byl donucen bojovat pro Durjódhanu, stále mohl
nĕco málo pro Judhišthiru udĕlat. Novina o vyhnanství Pánduovců ho
velmi rozčílila. Bylo ostudné, ţe Kuruovci takovou vĕc vůbec dopustili.
Kdyby ţil jeho švagr Pándu, ranilo by ho to. Jak mohli Kuruovci očekávat
jakoukoliv přízeň osudu, kdyţ způsobili jmu lidem, jako jsou Pánduovci,
a zvláštĕ kdyţ urazili ţenu, jako je Draupadí?

Šalja řekl: „Určitĕ se budu řídit tvojí ţádostí, ó vznešený. Nepochybuji o

tom, ţe mĕ Durjódhana nechá řídit Karnův kočár. Tehdy mu řeknu to, co
by ho mĕlo zbavit energie. Ó králi, všechny strasti, které jsi
Durjódhanovou a Karnovou zásluhou vytrpĕl, dají brzy vzniknout tvému
štĕstí. Tak to ve svĕtĕ chodí, ó hrdino. Nepřičítej vinu sobĕ. Vše podléhá
řízení svrchovaného osudu. Jen vůlí Pána trpí vznešené osobnosti, jako jsi
ty, strastmi. I bohové jsou nĕkdy nuceni trpĕt. Slyšel jsem, ţe dokonce i
Indra se svojí královnou musel snášet mnohá neštĕstí.
Judhišthira poţádal Šalju, at mu vypráví příbĕh o Indrovi a jeho utrpení, a
král Madry ho dopodrobna vyloţil. Šaljova moudrost a poznání byly
proslulé a přicházeli mu naslouchat i bráhmanové.

Strávil hovorem s Pánduovci mnoho hodin, aţ přišel čas jeho odjezdu.

Judhišthira ho opĕt řádnĕ uctil a připomenul mu jeho slib. Šalja ho ujistil,
ţe udĕlá vše, co bude v jeho moci, aby mu pomohl, rozloučil se s
Pánduovci a pokračoval v cestĕ do Hastinápuru.

Zanedlouho po Šaljovĕ odjezdu se z Dváraky vrátil Sátjaki. Přivedl s sebou

obrovskou armádu sloţenou z kočárů, jezdců na koních, slonů a pĕchoty. S
bojovými sekerami, meči, oštĕpy, kopími, palicemi, kyji a luky všeho
druhu vojsko vypadalo jako mračna, z nichţ šlehají blesky. Čítalo plnou
jednu akšauhiní a spojilo se s Judhišthirovými oddíly jako řeka vlévající se
do moře.

Jeden po druhém se k Judhišthirovi přidávali různí králové. Dhrištakétu,

král Čediů, přijel s další akšauhiní, stejnĕ jako král Magadhy Dţajatséna.
Dva králové, Pándja a Viráta, také dodali po jedné akšauhiní mocných
bojovníků. A konečnĕ Drupada přivedl svoji armádu čítající dvĕ akšauhiní.
Byla shromáţdĕna z různých zemí a vedli ji jeho dva synové. a pouhých
nĕkolik mĕsíců stálo ve Virátĕ sedm akšauhiní připravených bojovat za
zájmy Pánduovců.

Také do Hastinápuru přijíţdĕli Durjódhanovi na pomoc další různí králové

a shromáţdili tak jedenáct akšauhiní. Vojáci zaplnili Hastinápur a přilehlé
oblasti, takţe nikde nezbylo témĕř ţádné volné místo. Durjódhana
shromáţdil obrovskou armádu vaišjů a š drů, která počtem převyšovala i
samotné bojovníky, aby zajistila, ţe se vojákům dostane bĕhem čekání na
rozkaz k pochodu do bitvy náleţité péče. Uţ jen zbývalo setkat se s
Pánduovci nebo jejich vyslanci. Kdyby nebylo moţno dospĕt k ţádné
dohodĕ — a Durjódhana také nic takového neplánoval — mĕla začít
válka. Kuruovci vĕdĕli, ţe vyslanec je uţ na cestĕ, a netrpĕlivĕ ho
očekávali.

***

Drupadův knĕz dorazil do Hastinápuru brzy poté, co se tam shromáţdila

vojska. Kdyţ se z dálky blíţil k mĕstu, vidĕl všude tábořící vojáky jako
shluky mračen sestoupivší na zem. Po příchodu do Hastinápuru se skrze
davy dostal do Dhritaráštrova paláce, kde ho uvítal sám král s Bhíšmou a
Vidurou. Odvedli ho přímo ke královskému dvoru. Kdyţ ho uctili arghjou
a ostatními obĕtinami, vyzvali ho, aby oslovil snĕm.

Knĕz přelétl pohledem mnoţství králů a ministrů sedících v Dhritaráštrovĕ

rozlehlé síni a promluvil: „Jak všichni víte, Dhritaráštra a Pándu byli bratři.
Jejich nárok na otcovo království je proto rovnocenný. O pravdivosti
tohoto výroku nikdo nepochybuje. Přestoţe Dhritaráštrovi synové zdĕdili
svůj díl království, Pánduovcům byl jejich díl odepřen. Dhritaráštrovi
synové si násilím přivlastnili království a bohatství Pánduovců, kteří jej
nabyli prostřednictvím ctnosti. Jiţ předtím se Kuruovci pokoušeli svoje
čestné bratrance různými způsoby zabít. Protoţe ţivot Pánduovců stále
ještĕ není u konce, snaha Kuruovců nebyla spĕšná. Navzdory tomu všemu
jim Judhišthira nepřeje nic zlého a všechna souţení přijal bez námitek.
Nyní si pouze přeje vrácení svého právoplatného majetku. I kdyţ vytrpĕl ta
nejhorší příkoří — na tomto dvoře, v lese i ve Virátĕ — po válce
netouţí.“

Knĕz se odmlčel a pohlédl na Dhritaráštru. Slepý král si na trůnĕ neklidnĕ

poposedl. Sluneční paprsky vstupující mříţovaným oknem dovnitř ozářily
bolestný výraz jeho tváře. Bhíšma a Vidura po jeho boku zvolna
pokyvovali hlavami, kdyţ si vzpomnĕli na ten hrozný den, kdy byli
Pánduovi synové posláni pryč, a upřenĕ hledĕli na knĕze, který pokračoval.

„Pánduovci si přejí mírové urovnání. Nechtĕjí zpĕt svůj majetek za cenu

zkázy svĕta. Jsou připraveni zapomenout na strasti posledních třinácti let a
ţít se svými bratranci v přátelství. Musejí však dostat své království zpĕt.
Shromáţdili sedm akšauhiní a připravili se na bitvu. Přestoţe máte vĕtší
vojsko, nemĕli byste se povaţovat za silnĕjší. Pánduovci mají na své stranĕ
Krišnu, jehoţ moc je nepředstavitelná. Podporuje je také Drupada, Pándja,
Dhrištadjumna, Šikhandí a ostatní mocní panovníci. Kaţdý z bratrů
Pánduovců je maháratha. Sám Ardţuna silou převyšuje celou vaši armádu,
ó potomci Bharaty. Který muţ by se odváţil postavit Dhanandţajovi, kdyţ
vyjede do boje na kočáře řízeném nesmrtelným Kéšavou? Jednejte proto v
souladu s ctností. Vratte, co má být vráceno. Nepromarnĕte tuto
příleţitost.“

Kdyţ knĕz domluvil, shromáţdĕní ani nehleslo. Oči všech se obrátily na

Dhritaráštru a čekali odpovĕd. Kuruovský vládce však neřekl nic.
Durjódhana se usmál a pohlédl na Karnu. Tento starý knĕz tu marní čas.
Jejich armáda je témĕř dvakrát vĕtší neţ pánduovská. Jaká mohla být řeč o
vydání čehokoliv Judhišthirovi? Kuruovský princ se rozhlédl po
shromáţdĕní ztichlých králů a ministrů.

Ticho prolomil Bhíšma. Podĕkoval knĕzi a pochválil ho laskavými slovy.

Potom řekl: „Ó učený, to, ţe se Pánduovcům daří dobře a ţe si zajistili
pomoc mnoha králů, je štastná zpráva. vláštĕ to platí o skutečnosti, ţe se
k nim připojil Dámódara, Krišna. Štĕstím je i to, ţe si přejí jednat ctnostnĕ
a touţí po míru. Promluvil jsi pravdivĕ. Tvoje slova jsou ostrá, v souladu s
tvým postavením bráhmany. Všichni Pánduovci vytrpĕli mnohá příkoří a
není pochyb o tom, ţe mají nárok na bohatství svého otce. Ani vládce
hromoklínu by jim ho nebyl schopen upřít — o tĕch, kteří pouţívají luk,
ani nemluvĕ. O tom, ţe Ardţuna dokáţe sám porazit naši armádu, lze stĕţí
pochybovat. Mohl by se postavit na odpor třem svĕtům.“

Vtom se ráznĕ postavil Karna, který zachytil Durjódhanův pohled. Vyštĕkl

na knĕze, čímţ neomalenĕ přerušil Bhíšmu: „Ó bráhmano, jen tady ztrácíš
čas. Judhišthira byl čestnĕ poraţen a v souladu se svým slibem odešel do
lesa. Nevĕřím, ţe předepsaná doba jiţ uplynula. Proč tedy Pánduovci
poţadují svoje království? Durjódhana nevydá pod vlivem strachu ani píd
zemĕ, i kdyţ by na základĕ ctnosti mohl dát darem celou emi. Necht
Pánduovci nejprve dodrţí svůj slib a potom at se pokornĕ odeberou k
Durjódhanovi, který jim nepochybnĕ poskytne točištĕ. Jestli se však chtĕjí
vzdát spravedlnosti a vyhledávají boj, nemohou dopadnout jinak neţ
špatnĕ.“

Karna jen plál. On i Durjódhana odmítli uznat, ţe Pánduovci dostáli svému

slibu. Nevĕřili, ţe Bhíšmovy astrologické výpočty jsou správné. Podle
jejich vlastních odhadů zbývalo ještĕ nĕkolik mĕsíců. Durjódhanu by ani
nenapadlo s Pánduovci vyjednávat, a kdyţ jeho přítel mluvil, souhlasnĕ
přikyvoval.

Bhíšma se obrátil na Karnu: „Ó synu Rádhy, proč tolik řečí? Nepamatuješ

si uţ, jak Ardţuna v království Matsjů sám porazil všechny naše přední
bojovníky včetnĕ tebe? Dostatečnĕ často jsi byl svĕdkem jeho odvahy.
Pokud neudĕláme, co tento bráhmana říká, všichni zemřeme.“

Nĕkteří z přítomných králů souhlasili s Bhíšmou, zatímco jiní chválili

Karnu. Síní hučely jejich hlasy a Dhritaráštra zvedl ruku, aby přítomné
utišil. Pak vyplísnil Karnu, upokojil Bhíšmu a oslovil shromáţdĕní: „Podle
mého názoru promluvil Bhíšma správnĕ. asazuje se o naše zájmy a o
zájmy celého svĕta. Potřebuji čas na rozmyšlenou. Necht je snĕm odročen.
Ó bráhmano, vrat se k Pánduovcům a řekni jim, ţe brzy pošlu Saňdţaju se
svojí odpovĕdí.“

Dhritaráštrovi dvorní bráhmanové knĕze uctili a poté shromáţdĕní opustil.

Všichni se vrátili do svých obydlí a ponechali Dhritaráštru o samotĕ se
svými osobními sluţebníky.

Slepý král pevnĕ sevřel ruce. O moudrosti Bhíšmových slov nebylo jako
obvykle pochyb. Dhritaráštra nemohl nedbat jeho hodnocení celé situace,
zvláštĕ kdyţ se ztotoţňovalo s Vidurovým, Drónovým a Kripovým.
Všichni jsou to učení a ctnostní muţi a nyní ho zapřísahají, aby
Durjódhanu ovládl a Judhišthirovi jeho království vrátil.

Kdykoliv však hovořil se svým synem, cítil se bezmocný. I kdyţ se ho

snaţil poučit o spravedlnosti, Durjódhana se jen smál. Princova představa o
spravedlnosti nezahrnovala spravedlnost pro Pánduovce. dálo se, ţe vše
ovládá Prozřetelnost a všichni se nezadrţitelnĕ řítí vpřed podle jakéhosi
boţího plánu. Dhritaráštra vzdychl a uvolnil si tĕţké královské roucho.
Snad by mĕl být přísnĕjší a svého syna vyplísnit, či ho dokonce uvĕznit,
ale k tomu prostĕ nenacházel sílu. Vše, co můţe udĕlat, je dát synovi radu
pro jeho dobro. To, jak se rozhodne, uţ bude jen na nĕm a na jeho osudu.

Král si nechal zavolat Saňdţaju. Saňdţaja je moudrý a má Pánduovce rád.

Bude jistĕ tím nejlepším, koho za nimi můţe poslat. Bude vĕdĕt, co říci,
aby je upokojil. Snad se mu dokonce ještĕ podaří válce zabránit.

Saňdţaja vstoupil do místnosti, a kdyţ se ohlásil, Dhritaráštra řekl: „Ó

Saňdţajo, synové Pándua ţijí ted ve Virátĕ. Jdi, prosím, za nimi a vyřid
jim, ţe s nimi soucítím. Ó učený, nikdy jsem neslyšel, ţe by tito muţi mĕli
nĕjaké chyby. I nyní, kdyţ naší zásluhou tolik vytrpĕli, k nám zachovávají
přátelský postoj. Svým jednáním sledují pouze ctnost a nikdy nepodléhají
nevĕdomosti, pošetilosti či lenosti. Tito hrdinové si podmanili svoje
smysly a ţijí jen pro dobro druhých. Kromĕ toho velkého, slaboduchého
pošetilce, mého syna Durjódhany, a ještĕ ničemnĕjšího Karny nemají
nepřátel. Durjódhanova síla se projevuje pouze na počátku jeho činností,
protoţe se příliš oddává rozkoším. Přesto si myslí, ţe dokáţe Pánduovce
připravit o jejich právoplatný podíl. Kdo by si mohl dĕlat nadĕje, ţe se
můţe postavit Judhišthirovi, Kéšavovi, Ardţunovi, Bhímovi, dvĕma synům
Mádrí, Sátjakimu a ostatním vznešeným králům? Vskutku, Ardţuna
samotný s Krišnou jako vozatajem je schopen podrobit si tři svĕty. Oblaka
jeho šípů vydávají hromový zvuk a smetou vše, co se jim postaví do
cesty.“

Dhritaráštra znovu a znovu myslel na nadcházející bitvu. Vĕdĕl, ţe jeho

synové nemají nadĕji. Ačkoliv mají vĕtší armádu, Pánduovcům
podporovaným Krišnou ve vítĕzství nezabrání.

Dhritaráštra vyjevil Saňdţajovi svoje obavy: „Nikdo nemůţe doufat, ţe

přemůţe Krišnu, protoţe vţdy vítĕzí. Je nejlepší ze všech lidí a Pán svĕtů.
S Jeho podporou by se mohli Pánduovci určitĕ postavit nebeským
zástupům vedeným Indrou a Mahádévou. Spolu s Ardţunou jiţ ukázali
svoji sílu u Khándavy. Co tedy můţeme očekávat, kdyţ se spojí s Bhímou
a dvojčaty? S naší armádou je konec! Sílu Pánduovců nelze ani odhadnout.
Ó Saňdţajo, poslechni si, kteří další králové se shromáţdili na jejich
podporu.“

Dhritaráštra se jiţ od svých zvĕdů doslechl o tom, jak to vypadá ve Virátĕ.

Kdyţ vyjmenoval všechny krále podporující Pánduovce, stočil opĕt
rozhovor na Krišnu. Právĕ Krišny se nejvíc obával. Jak snadno zabil
mocného Šišupálu, Naraku, Kansu a mnoho dalších! „Jistĕ je vtĕlením
Višnua. Kdyţ pomyslím na Krišnovu moc a Višnuovy činy v minulých
vĕcích, nenacházím klid, ó synu Gavalgany. Asi jedinou osobou, z níţ
mám ještĕ vĕtší strach, je Judhišthira. Nikoho se nebojím tolik jako jeho.
Po dlouhou dobu provádĕl askezi a oddával se ctnosti. Na koho dolehne
jeho hnĕv, bude stráven jako rákos vhozený do ohnĕ. Spravedlnost je navíc
na jeho stranĕ. To mĕ také dĕsí.

Rozjed se proto na rychlém kočáře za velkodušným synem Pándua a

promluv s ním láskyplnĕ a laskavĕ. ekni mu, ţe si přeji mír a přistoupím
na všechny jeho poţadavky. eptej se ho, jak se jemu a jeho bratrům i
stoupencům daří. íkej vše, co budeš povaţovat za prospĕšné pro náš rod,
a nic, co způsobí nepřátelství.“

Aniţ by Dhritaráštra nabídl záruku, ţe Pánduovci získají svoje království

zpĕt, předal svoji zprávu Saňdţajovi a poţádal ho, at ihned vyrazí.

Kapitola 42: DHRITARÁŠTRŮV V KA

práva o Saňdţajovĕ příjezdu Pánduovce zastihla, kdyţ sedĕli o samotĕ s
Krišnou. Judhišthira poţádal, at ho ihned uvedou, a vřele ho přivítal.
Saňdţaja se Krišnovi a všem bratrům pokornĕ uklonil. Kdyţ se posadil,
řekl Judhišthirovi: „Jsem štasten, ó králi, ţe tĕ nacházím zdravého a mezi
přáteli. Uprostřed svých bratrů a proslulého Krišny vypadáš jako Indra.
Starý a moudrý Dhritaráštra se táţe na tvoje blaho i na blaho tvé manţelky
a ostatních příbuzných.“

Judhišthira mu odpovĕdĕl, ţe je vše v pořádku, a optal se na blaho

Kuruovců. Pak řekl: „Vzpomínají na nás Kuruovci stále v dobrém?
Pamatují na Ardţunovu bezpříkladnou odvahu a na to, ţe ze svého luku
dokáţe vystřelit šedesát šípů najednou? Mají na pamĕti mocného Bhímu,
kvůli kterému se třesou celé armády strachem, kdyţ se chopí svého kyje?
Pamatují na dvojčata, která silou svých paţí dobyla mnohé části svĕta?
Dhritaráštrovi synové jistĕ nezapomnĕli na poráţku u Dvaitavanu, kde je
Bhíma s Ardţunou osvobodili. Přestoţe bychom mohli být jejich přáteli a
ţít s nimi v míru, obávám se, ţe k tomu nedojde. Bĕda Saňdţajo, zdá se, ţe
tu není ţádná moţnost, jak Durjódhanu navzdory našemu nejlepšímu silí
přesvĕdčit.“

„Je to přesnĕ tak, jak říkáš,“ odpovĕdĕl smutnĕ Saňdţaja. „Kuruovcům se

daří dobře a jistĕ si na vás pamatují. Durjódhana je obklopen moudrými i
zlotřilými lidmi, ale nechává se inspirovat jen tĕmi druhými. Jeho chování
vůči tobĕ je nepochybnĕ hanebné. Jeho otec toho upřímnĕ lituje. Starý král
často sedí a vzdychá a lituje špatného zacházení, kterého se vám z rukou
Kuruovců dostalo. Radil se s bráhmany a ví, ţe klady proti přátelům
představují ten nejhorší ze všech hříchů. Chce pouze mezi námi všemi
nastolit trvalý mír. Ano, Kuruovci si na vaši sílu pamatují. Je záhadou,
proč jsou lidé jako vy nuceni vytrpĕt tolik příkoří, ale jsme přesvĕdčeni, ţe
se kvůli poţitku ctnosti nikdy nevzdáte. Ó ty, který sis nevytvořil ţádné
nepřátele, nyní ti přednesu Dhritaráštrovo poselství. Vyslechni si je.“

Judhišthira Saňdţaju poţádal, aby je přednesl přede všemi králi

shromáţdĕnými u Virátova dvora. Vozataj se postavil do jejich středu a
uklonil se. „Vzdávám vám svoji ctu. Dhritaráštra mĕ sem poslal se
vzkazem, ţe si přeje mír. Ptá se na vaše blaho a s veškerou upřímností
ţádá, aby mezi námi zavládl mír. Doslova řekl:`Všichni synové Pándua
jsou ctnostní. Nejsou schopni ţádného podlého činu. Judhišthira je mírný,
štĕdrý, zvyklý odpouštĕt a svým jednáním sleduje pouze blaho všech
bytostí. Jak by mohl být zodpovĕdný za čin, který by nás všechny zničil, je
hříšný a vede pouze do pekla — čin, který bude mít jen jediný výsledek
bez ohledu na to, která strana uspĕje. Poţehnáni jsou ti, kdo se zasazují o
zájmy svých bratranců. To jsou praví synové, dobrodinci a přátelé
Kuruovců, připraveni obĕtovat zájmům dynastie vlastní zájmy.“

Krišna se pousmál. Králové hledĕli jeden na druhého. Dhritaráštrovo

poselství bylo zřejmé. Naslouchali Saňdţajovi, který je dále ozřejmil.

„Jestli se vám podaří si Kuruovce podrobit, ó synové Kuntí, a nabýt zpĕt

vaše království, co tím získáte? Po zabití svých příbuzných se váš ţivot
nebude lišit od smrti. Jaký výsledek bude mít bitva, v níţ hrdinové jako vy
sami, Kéšava, Sátjaki, Čékitána a ostatní budou bojovat s Drónou,
Bhíšmou, Kripou, Ašvatthámou a dalšími kuruovskými bojovníky? Bude
to naprostá zkáza. Ţádná strana nic příznivého nezíská. Jen stĕţí mohu
uvĕřit, ţe by byli Pánduovci schopni způsobit takovou spoušt. Se
sepjatýma rukama padám k nohám Krišny a letitého Drupady. Spoléhám
na vaši ochranu a prosím, aby mezi Kuruovci a Pánduovci nepanovalo
ţádné nepřátelství. Kdyby vás o to nĕkdo poţádal, jistĕ byste se vzdali i
svých ţivotů. Proč byste tedy nemohli uchránit všechny tyto bojovníky?“

V síni zavládlo ticho. Judhišthira počkal, aţ se Saňdţaja posadí, a potom

klidným hlasem pronesl: „Co z toho, co jsem řekl, v tobĕ vzbudilo dojem,
ţe si přeji válku, Saňdţajo? Který bohy tak prokletý človĕk by volil válku,
je-li moţný mír? Synové Kuntí se budou řídit pouze ctností, a tak přinesou
štĕstí všem. Ten, kdo jedná pod diktátem smyslů, kráčí cestou vedoucí k
utrpení. Utrpení se zbavíme pouze tehdy, kdyţ se oprostíme od touhy po
uspokojování svých smyslů. Dhritaráštra a jeho pošetilí synové tuto pravdu
nedokáţí pochopit, a proto jednají způsoby, které ke štĕstí nikdy nevedou.“

Judhišthira pohlédl na Krišnu, který se souhlasnĕ usmál. Pánduův syn se

postavil a mluvil dál. Ve svém odĕvu a s ozdobami vypadal jako zlatý
prapor vyvĕšený na Indrovu počest.

„Král přijal radu svého omezeného, zlomyslného a hříšného syna a nyní

naříká. Proč nedbal na slova Vidury, který Kuruovcům nepřál nic neţ
dobro? Aby si Durjódhana získal vĕhlas, snaţí se o nĕj připravit jiné. Je
závistivý, nadutý, zlovolný a plný hnĕvu a chtíče. Dhritaráštra ví, čeho se
jeho syn dopustil, ale přesto ho následuje, a tak se vzdává ctnosti i blaha.
Své nečestnĕ nabyté statky nemůţe drţet dlouho, ačkoliv touţí po trvalém
blahobytu. On i jeho syn chtĕjí neomezenĕ vládnout emi. Neslyšeli jsme
nic, co by naznačovalo, ţe zmĕnili svůj názor, ó Saňdţajo. Ted povaţují
všechno bohatství, o které nás připravili, za právoplatnĕ své.“
Judhišthira ukázal na krále, kteří sedĕli v kruhu kolem sínĕ: „Všichni tito
panovníci dobře vĕdí, jak se Durjódhana zmocnil našeho království. On a
jeho bratři si spolu s pošetilým Karnou myslí, ţe nás mohou v bitvĕ
porazit. řejmĕ nevidĕli Ardţunu s naplno napnutým lukem Gándíva,
Bhímu vířícího svým kyjem ani dvojčata s meči v rukách. Saňdţajo, ty
znáš příkoří, která nám Kuruovci připravili. I přesto jim odpouštím. Necht
je mezi námi mír. At mi vrátí Indraprasthu a ponechají si Hastinápur.
Necht Dhritaráštra vrátí, co nám právem náleţí.“

Saňdţaja přednesl Dhritaráštrovo poselství, ale ted chtĕl mluvit sám za

sebe. Překvapilo ho, ţe obvykle mírný Judhišthira je natolik naklonĕn
válce. „Nemůţe být pochyb o tom, ţe lpíš na ctnosti, ó králi lidí. Proč si
přeješ Kuruovce zničit? Smrt můţe přijít kaţdým okamţikem. Patří se, aby
všichni lidé vytrvali na cestĕ pravdy. Nikdo by nemĕl ani uvaţovat o
hříchu, nebot to můţe okamţitĕ vést do pekla. Ó potomku Bharaty, pokud
ti Kuruovci nevrátí království bez boje, nebylo by lepší ţít jako ţebrák neţ
se je snaţit zničit? Vţdyt bys mohl štastnĕ ţít s Krišnou a Jaduovci. Touha
po majetku je nepřítelem ctnosti a moudrý človĕk by se jí mĕl bezezbytku
vyvarovat. Ten, kdo se vzdá tuţeb a ţije prostĕ, byt bez bohatství, září jako
slunce a proslaví se v tomto svĕtĕ. Kdo je ale otrokem touhy, propadne
zkáze, i kdyby získal celou emi.“

Saňdţaja jako Dhritaráštrův důvĕrný sluţebník si přál, aby se svým

posláním uspĕl — aby zavládl mír. Vĕdĕl, ţe Kuruovci nemohou válku
vyhrát, ale také pochyboval o Judhišthirových pohnutkách. Saňdţaja byl
Vjásadévovým ţákem a dostal od tohoto rišiho mnoho pokynů. dálo se
mu, ţe Judhišthira se poddává hmotným tuţbám, aniţ by uváţil, co je v
jeho duchovním zájmu.

Saňdţaja si zachoval uctivý tón: „Ó synu Prithy, prostudoval jsi všechny

Védy a provádĕl jsi askezi. Ovládl jsi svoji mysl a smysly a jsi oddán
konání obĕtí a rozdávání milodarů. Proč nyní dáváš průchod svému hnĕvu?
V tomto svĕtĕ jsi jiţ získal povĕst človĕka nejvyšších zásad. Stál jsi v čele
rádţas ji a obdaroval statisíce bráhmanů. Ó králi, nezahazuj to vše tím, ţe
se ted dopustíš velkého hříchu. Nejednej pod vlivem zloby, a nenič tak
výsledky veškeré své askeze a obĕtí. Ted pro tebe bude nepochybnĕ
nejlepší zůstat shovívavý, nikoliv usilovat o poţitek na kor ţivotů
vznešených lidí. Jaké štĕstí doufáš dosáhnout, aţ se svými bratry zabiješ
všechny svoje příbuzné? I poté, co získáš emi, budeš muset sklidit
výsledky svých dobrých i špatných činů. Štĕstí i neštĕstí se dostaví v pravý
čas a nakonec tĕ čeká sešlost vĕkem a smrt. Ó hrdino, pokud toto vše víš,
nemĕl bys bojovat. A kdyby tĕ k tomu tvoji rádcové nutili, mĕl by ses jich
vzdát. Neopouštĕj cestu vedoucí do svĕtů bohů i dále.“

Saňdţaja se opĕt posadil a Judhišthira se zamyslel. drahokamy

posázených vodotrysků v zahradách dovnitř doléhalo jemné šumĕní
padající vody. V dálce znĕly chrámové zvony a síní se vznášela oblaka
kouře z vonných tyčinek. Králové očekávali jeho odpovĕd.

Nakonec řekl: „Není pochyb o tom, ţe máš pravdu. Človĕk by se nikdy

nemĕl odchýlit od ctnosti. Neţ mĕ však obviníš, mĕl bys nejprve zjistit,
zda následuji ctnost či hřích. Ctnost můţe nĕkdy vypadat jako hřích a
naopak. Rozlišit mezi nimi lze jen po pečlivé rozvaze. Všichni lidé by mĕli
následovat povinnosti předepsané jim v závislosti na společenském
postavení. Bráhmanové se mohou ţivit ţebráním — kšatrijové však
nikdy! Králové a vládci by nemĕli přijímat almuţny ani v dobách nouze.
Stvořitel nařídil, aby naší obţivou byla vláda nad zemĕmi a ochrana lidí.
Nepřijal bych celou tuto emi, ba ani království bohů, na základĕ
nespravedlnosti.

Je tu Krišna. Ovládá všechny aspekty védského poznání a oplývá

dokonalou moudrostí. Necht rozhodne, co je správné. Jeho příkazy budu
vţdy následovat a nikdy neodmítnu Jeho radu. Kéšava je náš přítel a
dobrodinec — vyslechnĕme si Jeho názor a rozhodnĕme se, co dĕlat.“

Judhišthira se posadil a vstal Krišna. Jeho tĕlesný lesk jako by osvĕtloval

celou síň mystickou září. Barvu Jeho pleti připomínající načernalý
podzimní mrak ještĕ zvýrazňovaly jasnĕ ţluté hedvábné šaty a zlaté šperky.
Upřel na Saňdţaju oči podobné okvĕtním lístkům lotosu a řekl: „Ó
Saňdţajo, Pánduovcům i Kuruovcům přeji štĕstí a spĕch. Chci mír a jsem
štastný, kdyţ vidím, ţe si jej přeje i Dhritaráštra. Judhišthira jiţ projevil
vzácnou oddanost míru, protoţe to proti nĕmu se Kuruovci postavili a jeho
podvedli. Proč by si mĕl najednou přát vystupňovat spor se svými
bratranci? Jistĕ znáš stejnĕ dobře jako já povahu dobra a zla, Saňdţajo.
Proč tedy cokoliv vytýkáš Pánduovu synovi, který vţdy plnil svoje
povinnosti, tak jak jsou odedávna uvedeny v písmech?

Co se týče tohoto rozhovoru, mezi bráhmany existují dvĕ filozofické školy.

Nĕkteří uvádĕjí, ţe dokonalosti dosáhneme zřeknutím se svých povinností.
Jiní říkají, ţe človĕk by nemĕl své povinnost nikdy opustit, ale mĕl by je
vykonávat bez připoutanosti. Sdílím ten druhý názor, ó Saňdţajo. Človĕk
musí v tomto svĕtĕ konat svoje povinnosti jiţ jen proto, aby přeţil. Poznání
bez práce nepřináší ţádné plody.“

Krišna bĕhem řeči pozdvihl ruku ozdobenou šperky: „Pohled, jak bohové
na nebi září díky své práci, jak skrze čin vane vítr a jak Slunce, které nikdy
neusíná, rodí den a noc? Bohynĕ emĕ nese svoje břemeno bez
zamhouření oka a stejnĕ tak řeky unášejí svoje vody, aby uspokojily
všechny bytosti. Indra dosáhl svého vznešeného postavení tím, ţe se vzdal
rozkoše a smyslového poţitku. To platí i o všech hlavních bozích. Pokud to
víš, ó s to, proč tedy prosíš za Kuruovce a Pánduovce nábádáš, aby se
vzdali předepsaných povinností? Jsi moudrý a znáš pravdu. Uvaţ tedy, zda
je povinností krále bojovat či nikoliv. Jistĕ víš, ţe Stvořitel krále obdařil
mocí zastavit, a dokonce i zabít ničemy. Dhritaráštra Judhišthiru připravil o
jeho právoplatné vlastnictví. At nĕkdo krade potají nebo veřejnĕ, krádeţ je
stále hříšná. Nemĕl by snad Durjódhana a jeho stoupenci čelit následkům
svého hříchu? Není Judhišthirovým právem usilovat o znovunabytí
ukradeného majetku, i kdyby to mĕlo stát lupiče ţivot?“

Krišna pohlédl na Judhišthiru a jeho bratry, kteří sedĕli pohromadĕ jako

smečka lvů. Oči všech králů se obrátily na nĕ a Krišna pokračoval.

„Judhišthira si nepochybnĕ přeje mír, ale pokud mu nebude jeho království

vráceno, mám za to, ţe jeho povinností je vyhlásit válku. emřít v takové
zboţné válce je ctnostné i chvályhodné. Lépe, kdyţ Judhišthira získá zpĕt
království po svých předcích, neţ aby se zmocnil království nĕkoho jiného.
Ó Saňdţajo, ted jdi a přednes tyto odvĕké zásady Dhritaráštrovi, jeho
synům a shromáţdĕným vládcům různých zemí.“

Krišna se odmlčel. Jeho posluchači bedlivĕ přemítali nad Jeho pokojným

zdůvodnĕním. I Saňdţaja souhlasnĕ přikyvoval, zatímco Krišna
pokračoval.

„Můj milý Saňdţajo, chtĕl bych ti připomenout, ţe Kuruovci se dopustili

hříchu ve své vlastní snĕmovní síni. Nikdo z nich, dokonce ani Bhíšma, se
neozval, kdyţ v Dušásanových rukou naříkala ctnostná Draupadí. Ten
otrok chtíče ji ničemnĕ přivlekl před své tchány, aby ji vystavil týrání a
uráţkám. Kdyby Dhritaráštra svoje syny zadrţel, byl by mĕ potĕšil. On a
všichni ostatní Kuruovci na to však neřekli nic. Vlastnĕ aţ na Viduru a
jednoho čestného kšatriju. Ostatní králové také mlčeli. A ted chceš
Judhišthirovi kázat o spravedlnosti?“
Krišnovi blýskalo v očích, kdyţ onu událost popisoval. „Tehdy Karna
pronesl na adresu Draupadí tak hrubá slova, ţe ji ranila u srdce. ,Staň se
otrokyní Kuruovců, řekl ten hlupák. ,Tvoji manţelé jiţ nejsou tvými
manţely. Vyber si jiného muţe. Karnův šíp v podobĕ slov se také zabodl
hluboko do Ardţunova srdce.

Hříšný Šakuni opakovanĕ vyzýval Judhišthiru při hře v kostky: ,Uţ ti

zbývá jen Draupadí. Vsad ji, ó králi.

Kdyţ se Pánduovci oblečení v černých jeleních kůţích chystali k odchodu,

aby dostáli svému slibu, Dušásana řekl: ,Tito poraţení a zničení eunuši
odcházejí na dlouhou dobu do pekla.“

Krišna se opĕt odmlčel, aby se Jeho slova vryla do pamĕti posluchačů. Po

třinácti letech otřes z hrozivých událostí vyprchal, ale kdyţ je Krišna opĕt
vylíčil, Saňdţaja si připomnĕl hrůzu toho dne. Vĕdĕl, ţe se dopustil chyby,
kdyţ tiše přihlíţel, jak se Durjódhana a jeho přátelé dopouštĕjí zločinu.
vĕrnosti ke slepému králi s zkostí sledoval, jak vznešení Pánduovci a
zvláštĕ jejich urozená manţelka trpí nesnesitelnými uráţkami. Tehdy byla
nepochybnĕ zaseta semena současné katastrofy. Šípy, které Kuruovci
vystřelili, se jim nyní vrací jako planoucí šípy vyslané z Gándívy.
Odpovĕdí na mlčení starších onoho dne bude brzy hluk zuřivé bitvy.
Saňdţaja sklopil hlavu.

Krišna pokračoval: „Půjdu do Hastinápuru a Kuruovcům připomenu

všechny tyto události. Spor urovnáme. Podaří-li se Mi dojednat mír bez
toho, aby utrpĕly zájmy Pánduovců, půjde o ctnostný čin. Tím bych také
Kuruovce vysvobodil ze spárů smrti. Doufám, ţe Mĕ Dhritaráštrovi synové
přijmou s ctou, aţ k nim přijdu a budu hovořit o ctnosti a lidskosti. V
opačném případĕ si můţete být jisti, ţe tito lidé přijdou na bojišti o
všechno, stráveni vlastní ničemností. Bhíma s kyjem v ruce Durjódhanovi
v pravý čas připomene jeho krutá slova.“

Krišna se rozhlédl po síni a uzavřel svoji řeč nĕkolika básnickými

metaforami: „Durjódhana je strom plný zloby, Karna je jeho kmenem,
Šakuni jeho vĕtvovím, Dušásana se svými bratry mnohými plody a kvĕty a
slepý král Dhritaráštra jeho kořenem. Naopak Judhišthira je vysoký strom
oplývající ctností, jehoţ kmenem je Ardţuna, vĕtvovím Bhíma a plody a
kvĕty dvojčata. Já sám, spolu s Védami a bráhmany, jsme jeho kořenem.
Ó Saňdţajo, řekni svému pánovi, ţe uzavřít mír s Pánduovci je jediné
moudré řešení. Kuruovci jsou jako les a Pánduovci jsou tygři. Nebýt tygrů,
lidé by stromy pokáceli a bez lesa nemají tygři nikde ţádné točištĕ.
Navzájem se potřebují.

Kuruovci jsou liány ctnosti, zatímco Pánduovci jsou obrovské damaronĕ.

Liány nemohou bez opory stromu růst. Pánduovi synové jsou připraveni
bud být po boku Dhritaráštry, nebo se chystat k boji. Všechno nyní závisí
na královĕ jednání. Vrat se, ó moudrý, a vysvĕtli vše Dhritaráštrovi.“

Saňdţaja neodpovĕdĕl. Vĕdĕl, ţe Krišna má pravdu. Uctivĕ se Mu

poklonil, otočil se k Judhišthirovi a řekl: „S tvým svolením odejdu. Ó boţe
mezi lidmi, doufám, ţe jsem tĕ nijak neurazil. Aţ se rozloučím s
Dţanárdanou, Bhímasénou, Ardţunou, syny Mádrí i ostatními
shromáţdĕnými hrdiny, dovol mi, prosím, odejít. Přeji ti štĕstí a blahobyt.
Kéţ je ti král příznivĕ naklonĕn.“

Judhišthira pozdravil Dhritaráštrova tajemníka sepjatýma rukama a

odpovĕdĕl: „Ó Saňdţajo, víme, ţe jsi naším dobrodincem. Tvoje řeč nás
neurazila, nebot jsi hovořil s čistým srdcem. Tĕšíš se naší přízni a vţdy jsi
nám prokazoval velkou náklonnost. Kromĕ tebe by sem mohl přijít jen
Vidura. Ó moudrý, vyřid, prosím, naše pozdravy všem starším a přátelům.
Vyřid bráhmanům naše poklony a lidem, ţe je stále milujeme. Chrání je
král dobře? Ó Saňdţajo, platí dosud naše opatření přijatá v zájmu všech
našich poddaných? Doufám, ţe nikomu pod vládou Kuruovců nic neschází
a ţe nikdo netrpí.“

Judhišthira vyjmenoval Kuruovce jednoho po druhém a poţádal Saňdţaju,

aby jeho jménem za kaţdým z nich zašel a optal se na jejich zdraví. Na
závĕr řekl: „Jdi za zabednĕným, nevĕdomým, zlotřilým a na neřesti
lpĕjícím Durjódhanou a sdĕl mu, ţe touha po neomezené vládĕ trýznící
jeho srdce je neoprávnĕná. ekni mu: ,Neudĕláme nic, co by ti bylo
nepříjemné. Bud vrat Indraprasthu, nebo bojuj, ó vůdce Bháratů.“

Shromáţdĕní králové odmĕnili Judhišthirova slova provoláváním slávy a

Pánduův syn zvedl ruku, aby je utišil. novu se obrátil na Saňdţaju a řekl:
„Modlím se, aby Nejvyšší Pán tomu pošetilci Durjódhanovi poţehnal
moudrostí. Saňdţajo, řekni mu také: ,Pánduovi synové jsou připraveni
zapomenout dokonce i na obnaţení a uráţku své manţelky, aby Kuruovci
nemuseli být zabiti. Smíříme se i se všemi příkořími a uráţkami, jimiţ nás
zahrnuli, ale chceme to, co nám právem náleţí. Ó nejlepší z lidí, vzdej se
své chtivosti po majetku jiných. Jen poté zavládne mír. Přijmeme i jen
jednu jedinou provincii, abychom mohli vykonávat svoji Bohem
stanovenou povinnost v podobĕ vlády a ochrany lidí. Dej nám jen pĕt
vesnic, pro kaţdého z nás jednu, a ukončeme tento spor. At bratr následuje
bratra a otec se spojí se synem. Přeji si vidĕt, jak se Kuruovci a Pánduovci
s radostí v srdci setkají. Jsem připraven na mír i na válku, abych tak splnil
svoji povinnost. Volbu máš ve svých rukou.“

Kdyţ Judhišthira domluvil, kaţdý z jeho bratrů přednesl svoje vzkazy pro
Kuruovce. Kdyţ skončili, Saňdţaja slíbil, ţe je zopakuje přesnĕ tak, jak
byly vyřčeny. Potom se shromáţdĕným poklonil a odjel do Hastinápuru.

Kapitola 43: SKLÍČENOST SLEPÉHO

KRÁLE
Dhritaráštra sedĕl sám ve svých komnatách. Saňdţaja byl pryč jiţ mnoho
dní a mĕl se kaţdým okamţikem vrátit. Král přemítal nad tím, jak asi
Pánduovci jeho poselství přijmou. Mírumilovný Judhišthira jistĕ přednost
válce nedá. Jak by mohl omluvit zabíjení milovaných starších svého rodu?
Jistĕ však poslechne Krišnovy rady. A Krišna — to je opravdová záhada.
Dhritaráštra nebyl schopen proniknout do Jeho pohnutek či zámĕrů. Nĕkdy
to vypadalo, ţe je nestranný — či to alespoň prohlašoval — a přesto se
vţdy zdálo, ţe přeje Pánduovcům. Pak zase vĕnoval svoji armádu
Durjódhanovi a slíbil, ţe nebude bojovat. Nebylo snadné se v Nĕm vyznat.

Kdyţ Dhritaráštra sedĕl a přemýšlel, vstoupil do jeho pokoje posel se

zprávou, ţe se Saňdţaja vrátil. Král poţádal, at ho k nĕmu ihned uvedou.

Saňdţaja vešel do komnaty se sepjatýma rukama a stanul před

Dhritaráštrou: „Ó vládce emĕ, jsem Saňdţaja a právĕ přicházím od
Pánduovců. Judhišthira ti posílá svoje pozdravy a ptá se na tvoje zdraví i
na zdraví tvých synů a vnuků.“

„Bud poţehnán, Saňdţajo. Vítej zpátky. ekni mi, jak se Judhišthira, který
si nevytváří ţádné nepřátele, má. Daří se dobře jemu i jeho bratrům?“

„Pánduovcům nic nechybí. Judhišthira si přeje získat zpĕt to, co mu dříve

patřilo. Podle jeho názoru je ctnost nadřazena získávání bohatství a je
základem všeho štĕstí a radosti. Ten zboţný muţ má za cíl pouze ctnost a
přeje si opĕt chránit lidi v souladu s vĕčnými povinnostmi, které mu
Stvořitel přidĕlil. Není pochyb o tom, ţe lidé jsou loutky vedené boţí vůlí.
Jak jinak by mohli Pánduovci tolik trpĕt? Jsem toho názoru, ţe dokud
mocný muţ nedostane příleţitost k nápravĕ vĕcí, bude se jeho protivníkům
dařit dobře. Tvoje činy byly nepopsatelnĕ hříšné, ó králi, a brzy tĕ stihnou
jejich důsledky. Judhišthira odvrhl hřích jako had svlékající kůţi a ted mezi
ostatními hrdiny jen září.“

Dlouhý a důvĕrný vztah s Dhritaráštrou Saňdţajovi dovoloval být

otevřený. Kdyţ jeho tajemník pokračoval, král sebou trhl. „Pečlivĕ rozvaţ
svůj další postup, ó králi, protoţe tvoje pohnutky jsou sebevraţedné. Vůči
Pánduovcům ses zachoval nečestnĕ a nezískal jsi ani ctnost, ani bohatství.
Svými ničemnými a krutými činy sis u lidí vyslouţil jen hanbu a
odsouzení. Takové jednání lze pochopit u neurozených lidí s chabým
vzdĕláním, ale ty pocházíš z Bharatova rodu a radí ti tolik moudrých
ministrů. I ty sám oplýváš moudrostí a znáš rozdíl mezi dobrem a zlem.
Proč tedy usiluješ o zkázu svého rodu?“

Dhritaráštra si palcem a ukazovákem promnul oči. Cítil nesnesitelné horko,

přestoţe ho z obou stran čámarami ovívaly mladé dívky. Rozhrnul si šat a
poţádal o pohár studené vody. Saňdţaja ve svých výtkách neustával.
Nemohl snést pohled na to, jak na sebe jeho pán přivolává zkázu. Na
ţádnou dipolomacii jiţ nezbýval čas — všem hrozí strašlivá katastrofa.
bývá-li ještĕ nĕjaká nadĕje na její odvrácení, král musí slyšet pravdu —
a co nejdříve nĕco podniknout.

„Pánduovcům zcela jistĕ pomáhají boţské síly. Jak jinak by přece mohl
Ardţuna odejít na nebesa ve svém smrtelném tĕle? Bůh samotný odmĕňuje
lidi výsledky jejich činů. Dokud se nám nepodaří tuto pravdu pochopit,
naše silí bude marné. Budeme se snaţit jen o vlastní smyslový poţitek a
výsledkem nebude nic jiného neţ utrpení. Ó králi, ze současné situace
viním tebe, protoţe ses neohlíţel na boţí zákony. Pokud nezmĕníš svoje
rozhodnutí, poneseš zodpovĕdnost za nesčetné lidské ţivoty. Ardţuna zničí
Kuruovce jako oheň kupu suché trávy. Pod vlivem svého tvrdohlavého
syna si myslíš, ţe máš zaručen spĕch. Proto jsi nezabránil hře v kostky.
Nyní pohled na výsledek tohoto šílenství. Ó králi, jelikoţ jsi slabý, nebudeš
schopen udrţet si vládu nad touto rozlehlou říší, tak jako si pošetilý človĕk
nedokáţe udrţet náhle nabyté bohatství.“

Bylo pozdĕ a Saňdţaja byl unaven dlouhou cestou. Poţádal o

Dhritaráštrovo svolení, aby si mohl jít odpočinout, a dodal, ţe se ráno vrátí,
aby snĕmu předal Judhišthirovo poselství. Král svého sluţebníka s
laskavými slovy propustil. Vĕdĕl, ţe at jsou Saňdţajova slova sebeostřejší,
má na srdci jen jeho dobro.

Po Saňdţajovĕ odchodu Dhritaráštra osamĕl a jeho mysl trýznily bolestné

myšlenky. Vše ted závisí na nĕm. Jistĕţe by bylo spravedlivé vrátit
Judhišthirovi Indraprasthu, ale Durjódhana by s tím nikdy nesouhlasil.
Dokázal by ho zastavit? Od doby, kdy Dhritaráštra usedl na trůn, uplynulo
jiţ témĕř dvacet let. Ted je vládcem emĕ — tedy spolu s Durjódhanou,
svým zplnomocnĕným zástupcem. Vše by ukončilo předání království
Judhišthirovi. ářící Pánduovci by rychle obnovili převahu nad svými
bratranci. On i Durjódhana by byli zatlačeni do pozadí. Král cítil, jak se mu
chvĕjí dy. Poté, co získal takovou moc, by její ztráta byla horší neţ smrt.

I kdyţ bylo pozdĕ, Dhritaráštra cítil, ţe si potřebuje vyslechnout Viduru.

Nikdo mu nedokázal dát tak nestrannou a rozváţnou radu jako on. Král
poţádal svoje sluţebníky, at zavolají Viduru, a ten zakrátko vstoupil do
jeho komnaty. „Ó nanejvýš moudrý, jsem Vidura a přicházím na tvoji
ţádost. Rozkaţ mi, co pro tebe mohu udĕlat? Jsem tvůj sluţebník.“

Král ho vřele přivítal a usadil ho po svém boku. Pak promluvil sklíčeným

hlasem: „Ó Viduro, právĕ jsem mluvil se Saňdţajou, který mĕ zahrnul
tvrdými výtkami. Ještĕ mi ani neprozradil, co Judhišthira řekl, a tak trpím
zkostí. Mám tĕlo v jednom ohni a nemohu spát. ekni mi, jak se mohu
tohoto stavu zbavit.“

Vidura, jehoţ zavolali, právĕ kdyţ se modlil a meditoval, odpovĕdĕl:

„Nespavost přemáhá toho, koho napadl nĕkdo silnĕjší, slabé, ty, jenţ
nedosáhli svých cílů, oloupené, sţírané touhou a zlodĕje. Doufám, ţe
nepatříš do ţádné z tĕchto kategorií, ó králi, ani ţe neprahneš po majetku
nĕkoho jiného.“

Vidura královo dilema dobře znal. Nesčíslnĕkrát s ním o tom hovořil a

vţdy mu radil totéţ. Dhritaráštra však jeho rad nikdy nedbal. Vidura ho
opakovanĕ varoval před konečným výsledkem jeho činů, který se nyní
nebezpečnĕ přiblíţil. Dhritaráštra si tuto skutečnost očividnĕ uvĕdomoval.

Král otočil hlavu k Vidurovi: „Podĕl se se mnou o moudrá slova, milý

bratře, která pozdvihují mravnost a zároveň mají zajistit moje blaho.“
Vidurova láska k bratrovi navzdory jeho pošetilosti nikdy nepolevila.
Trpĕlivĕ mu radil v zájmu jeho dobra a modlil se, aby slepý král jednoho
dne přišel k rozumu. Snad se nyní, s blíţící se katastrofou, stane
rozváţnĕjším. Vidura mu řekl: „Judhišthira je král obdařený všemi
příznivými znaky a je schopen vládnout svĕtu. Mĕl sis ho drţet při sobĕ,
ale poslal jsi ho do vyhnanství. a tuto zaslepenost jsi odsouzen, ó králi,
přestoţe víš, co je ctnost. Protoţe je pokojný, laskavý, shovívavý a miluje
pravdu, je pamĕtliv tvojí svrchovanosti a trpĕlivĕ snáší příkoří, kterým jsi
ho vystavil. Kdyţ jsi svĕřil vládu nad svĕtem Durjódhanovi, který vůči
Judhišthirovi chová nepřátelství, jak můţeš ted očekávat mír a blahobyt?“

Vidura sám získal mnoho pokynů od rišiů a mudrců a kdekoliv to bylo

moţné, vyhledával jejich společnost. Připomnĕl si moudrá slova svĕtců a
při další řeči, která mĕla krále poučit, zaujal k Dhritaráštrovi laskavĕjší
postoj. Ten mu pozornĕ naslouchal.

„O osobĕ, kterou od jejích povinností neodvrátí hnĕv, radost, pýcha, chtíč

ani nevĕdomost a je stále zamĕřena na nejvyšší cíl ţivota, se říká, ţe je
moudrá. Moudří se také vyznačují připoutaností ke svĕtcům, opuštĕním
společnosti hříšných lidí a vírou a ctou ke starším. Moudrý človĕk jedná
zboţnĕ, a sleduje tak cestu, která mu přinese prospĕch v tomto i v příštím
ţivotĕ, na rozdíl od té, která nabízí jen okamţitý poţitek. Moudří lidé
nenaříkají nad ztrátou ani netouţí po nedosaţitelném. Mají potĕšení z
ctnostných činů a vyhýbají se hříchu. Chápou, ţe tento svĕt je dočasný a
plný utrpení. Uznávají svrchovanost Boha a svoje postavení Jeho
sluţebníků. Cílem všech jejich činů je potĕšení Pána a dosaţení Jeho
vĕčného sídla.

Pošetilec je naopak pyšný navzdory své nevĕdomosti, ješitnosti a ubohosti.

Snaţí se dosáhnout blahobytu prostřednictvím hříchu a touţí po majetku
ostatních. Uchyluje se k podvodům a násilí a nevadí mu, ţe kvůli dosaţení
svých ohavných zámĕrů poškozuje jiné lidi. Vzdává se toho, čeho by se
mĕlo dosáhnout, a touţí po tom, co by předmĕtem touhy být nemĕlo.
Postrádá víru, neobĕtuje předkům a uctívá jen sám sebe. Je nadutý, zlostný,
mluví hrubĕ, chybí mu schopnost rozlišovat a přátelí se s tĕmi, kdo by mĕli
být nepřáteli, zatímco nenávidí osoby hodné jeho přátelství. Své ne spĕchy
dává za vinu ostatním a trestá nevinné. Takoví lidé jsou nakonec zcela
zničeni.“

Vidura Dhritaráštru poučoval dlouho do noci. Snaţil se, jak nejlépe umĕl,
aby zamĕřil mysl starého krále na ctnost a pravdu. Nemĕl, co by mu řekl
nového. Kuruovský vládce slýchával tyto pokyny často. Se vším souhlasil,
a dokonce jim i naslouchal rád. Při poslechu Vidurových slov si král
uvĕdomil vlastní pošetilost a hříšnost a otevřenĕ je přiznal. Vybízel
Viduru, at mluví dál a kladl mu jednu otázku za druhou. Noc se přiblíţila k
ránu právĕ v dobĕ, kdy Vidura uvedl výsledky, které budou jistĕ
následovat, pokud se král nezachová k Pánduovcům čestnĕ.

Dhritaráštra však vĕdĕl, ţe v sobĕ nenajde sílu, aby podle Vidurových

moudrých rad jednal. Vĕdĕl, ţe i kdyţ si přeje jednat správnĕ, nebude mít
dostatečnĕ silnou vůli Durjódhanovi odporovat. Uvĕdomoval si, ţe aţ bude
příští ráno sedĕt s ostatními králi ve shromáţdĕní, nebude schopen na
Judhišthirovu ţádost přistoupit.

Vidura pochopil královo postavení. Vĕdĕl, ţe jeho slova na nĕho mají jen
pramalý činek, a došel k závĕru, ţe Dhritaráštra si potřebuje vyslechnout
nĕkoho duchovnĕ mocnĕjšího. Po nĕkolikahodinovém rozhovoru s králem
nakonec prohlásil: „Jsem š dra, ó králi. Dál tĕ uţ poučovat nemohu. Vím
však o nĕkom, kdo to dokáţe. Svatý riši Sanat Sudţáta mĕ mnohokrát učil
vĕčným védským pravdám. avolám ho a on se zjeví, aby s tebou hovořil.
Tento mudrc ţije v celoţivotním celibátu a jeho slova jsou mocná a čistá. S
tvým dovolením ho zavolám.“

Dhritaráštra svolil a Vidura usedl v meditaci s myslí upřenou na Sanata

Sudţátu. Riši díky svým schopnostem Vidurovy myšlenky rozpoznal a v
mţiku se dostavil. Jeho tĕlo vydávalo jasnou záři a v rukách si nesl jen
nádobu na vodu a hůl. Vidura ho přivítal příslušnými obřady a nabídl mu
vyvýšené sedadlo vedle krále.

Kdyţ mudrc pohodlnĕ sedĕl, Vidura řekl: „Ó pane, král má pochybnosti,

které nedokáţi rozptýlit. Přeješ-li si to, prosím, pouč ho o odvĕkých
pravdách podle toho, jak jsi je realizoval. Jen ty ho můţeš vysvobodit z
duality a pomoci mu zamĕřit se na cestu ctnosti.“

Riši, který byl oblečený v černé jelení kůţi a mĕl spletené vlasy, přikývl.
Vidura tedy vybídl krále, aby mu poloţil svoje otázky. Dhritaráštra řekl:
„Ó Sanate Sudţáto, poskytni mi, prosím, vedení. ekni mi, prosím, jak
mohu dosáhnout nejvyššího cíle ţivota. Pro všechny bytosti si přichází
smrt, ale slyšel jsem, ţe znáš tajemství, jak smrt přemoci. Jak bych mĕl
jednat, abych v tomto svĕtĕ nemusel vĕčnĕ podléhat zrození a smrti?“
Sanat Sudţáta odpovĕdĕl: „Ptáš se, jak se vyhnout smrti a dosáhnout
vĕčného ţivota. Poslouchej, ó králi. Poučím tĕ, jak nejlépe umím. Je
řečeno, ţe skutečnou smrtí je nevĕdomost. Tam, kde není nevĕdomosti,
není ani smrti. Ten, koho ovládá chtíč, hnĕv a chamtivost, podléhá
Jamarádţovi a opakovanĕ spatří tohoto vznešeného boha. Ve všech
moţných peklech bude vystaven nesnesitelnému utrpení. Pak se opĕt
narodí mezi zvířaty a lidmi v tomto svĕtĕ a kolobĕh začne nanovo. Ten,
kdo však ovládá smysly a nepodléhá jejich diktátu, je tohoto utrpení
ušetřen. Pro človĕka, který drţí mysl a smysly na uzdĕ, je smrt jen
slamĕným tygrem. Proto by ses mĕl vyvarovat všech ţádostí smyslů a
pĕstovat poznání o vĕčné duši, která existuje oddĕlenĕ od smyslů a liší se
od tĕla.“

Dhritaráštra se zeptal: „Jakých končin dosáhnou ti, kteří ovládají své

smysly? Jak takový človĕk jedná v tomto svĕtĕ? Ó mudrci, slyšet tĕ
promluvit jen jednou mĕ neuspokojuje.“

Sanat Sudţáta sedĕl se zkříţenýma nohama na zlatém sedadle, ruce mĕl

před sebou a kdyţ mluvil, spojil ukazováček s palcem. „Ó králi, je třeba
vykonávat obĕti a askezi s cílem potĕšit Nejvyšší Osobu. Budeš-li to dĕlat,
dosáhneš svrchovaných, vĕčných končin, z nichţ se jiţ nevrátíš. Je nutné
kráčet po cestĕ poznání krok za krokem, nikdy se nepovaţovat za hmotné
tĕlo a vţdy usilovat o duchovní pokrok.“

Dhritaráštra sebou bĕhem mudrcovy řeči trhnul. Starý vládce toto učení jiţ
znal. Uvĕdomoval si, ţe mudrc hovoří pravdu a také to, ţe jeho vlastní činy
jsou od podřízení se tĕmto pokynům na hony vzdálené. Ještĕ horší však je,
ţe není pravdĕpodobné, ţe se to zmĕní. Nepochybnĕ by pro odčinĕní svých
hříchů musel podstoupit rozsáhlou askezi. Moţná potom bude konečnĕ
schopen následovat svĕtcovy pokyny. dálo se, ţe ho prozatím
Prozřetelnost nutí jednat v rozporu s dobrými radami. Tváří v tvář své
slabosti se Dhritaráštra cítil bezmocný a kladl rišimu další otázky.

Sanat Sudţáta také vnímal královy niterné pocity, ale pro jeho konečné
dobro k nĕmu nepřestával hovořit. Bylo na Dhritaráštrovi, aby si zvolil
svoji cestu. Mudrc vĕdĕl, ţe vše, co můţe udĕlat, je objasnit následky
různých způsobů jednání, které se králi nabízejí.

Dhritaráštra naslouchal Sanatovĕ popisu, jak Nadduše prostupuje

vesmírem a sídlí v srdcích všech ţivých bytostí.

Král se otázal: „Jak lze tuto Nadduši poznat?“

„Nejvyššího, který je známý jako Brahman, můţe poznat jen ten, kdo
dosáhl stejné duchovní povahy jako On. Dosáhne se jí sluţbou
duchovnímu mistrovi, studiem Véd, dodrţováním celibátu, askezí a
vyvarováním se násilí vůči ostatním. Tak se osoba postupnĕ zbaví vlivu
hmotné přírody a zaujme svoje původní duchovní postavení. Potom můţe
poznat Nejvyššího meditací.“

Dhritaráštru to překvapilo: „Jakou podobu má nesmrtelná a všudypřítomná

Nadduše v tomto svĕtĕ? Je bílá, červená, černá, nebo má nĕjakou jinou
barvu? Jaké má vlastnosti?“

„Nejvyšší se můţe zjevit v jakékoliv barvĕ, ale naprosto se liší od všeho,

co nyní dokáţeš vnímat. Je podobou vesmíru, ale zároveň se zjevuje v
srdci ţivé bytosti o velikosti pouhého palec. Vše v Nĕm spočívá a v dobĕ
zkázy se do Nĕho vše opĕt vstřebá. Netýká se Ho dualita, a přesto z Nĕho
vzniká nekonečná rozmanitost stvoření. Jeho paţe a nohy jsou všude, ale
přesto je nehybný. Vidí a ví vše. Nejvyšší Osobĕ není nikdo neznámý.“

Mudrc se vrátil ke královĕ otázce jak poznat Nadduši a dále popsal

chování, jeţ osobu pozvedá na duchovní roveň. Líčil povahu Brahmanu a
stav, který osoba zaţívá při jejím dosaţení. Sanat Sudţáta mluvil a mluvil,
dokud královu komnatu neozářilo vycházejcí slunce. Kdyţ riši vidĕl, ţe
svítá, ukončil svoji řeč a zvedl se k odchodu. Vidura se dotkl jeho nohou a
spolu s králem mu podĕkoval za pokyny. Nato Sanat Sudţáta zmizel a
zanechal oba muţe, aby se připravili na shromáţdĕní.

Kapitola 44: PANIKA ME I KURUOVCI

V den shromáţdĕní vstal Durjódhana brzy. Vĕdĕl, ţe jim Saňdţaja má
předat Judhišthirovo poselství. Kdyţ se vykoupal a nechal se uctívat a
vychvalovat dvorními bráhmany a básníky, setkal se s Karnou a se
Šakunim. ekl jim, ţe Pánduovcům království vrátit nehodlá. Jeho přátelé
s tím souhlasili a zahrnuli ho chválou. Navíc ho povzbudili, aby zůstal
pevný, a ujistili ho, ţe pokud ve svém odhodlání vytrvá, jeho starý otec,
svázaný pouty lásky, ho k vrácení Indraprasthy nutit nebude. Bĕhem
rozhovoru všichni tři pomalu kráčeli do snĕmovní sínĕ, která zářila jako
hora Himavat v ranním slunci.

Dhritaráštra vstoupil do sínĕ v čele všech ostatních králů a Vidura ho

dovedl k trůnu. Podlaha sínĕ byla lehce pokropena voňavkami a poházena
okvĕtními lístky. Králové zaujali svá místa na sedadlech vyřezávaných ze
slonoviny a dřeva, ozdobených zlatými mozaikami a drahokamy. Kdyţ se
pohodlnĕ usadili na hedvábných poduškách, rozhlíţeli se, aby zjistili, kdo
je přítomen. V bezprostřední blízkosti Dhritaráštry sedĕli Vidura, Bhíšma,
Dróna, Kripa, Šalja, Kritavarmá, Dţajadratha, Báhlíka, Sómadatta,
Ašvatthámá a také Durjódhana se svými sty bratry. Síň zaplnĕná tolika
hrdiny připomínala sluj plnou lvů. Vynikající muţi ve svých zářivých
hedvábných odĕvech a se zlatými šperky zaplnili síň jasem a vypadali jako
shromáţdĕní bohů.

Kdyţ všichni sedĕli, dveřník ohlásil, ţe se dostavil Saňdţaja a čeká, aţ

bude moci doručit poselství. Dhritaráštra svolil, aby vstoupil do sínĕ.
Saňdţaja se poklonil u Dhritaráštrových nohou a jeho zlaté náušnice se
přitom rozhoupaly. Sepjal ruce, obrátil se ke shromáţdĕní a řekl: „Ó
synové Kurua, právĕ jsem se vrátil od Pánduovců. Ti ctnostní muţi vás
všechny zdraví mĕrnĕ vašemu vĕku a postavení. Vyslechnĕte si nyní
vzkazy, které skrze mĕ posílají.“

Saňdţaja pečlivĕ přetlumočil Judhišthirovo poselství přesnĕ tak, jak je

vyslechl: bud Kuruovci vrátí království Pánduovců — spokojí se
dokonce i jen s pouhými pĕti vesnicemi — nebo bude válka.

Dhritaráštra neodpovĕdĕl. Vypadal zamyšlenĕ. Po nĕkolika okamţicích

řekl: „Přeji si slyšet Ardţunovo poselství, nebot od nĕho nám hrozí nejvĕtší
nebezpečí. Krišnův přítel Ardţuna je nesmírnĕ mocný a připravili jsme mu
mnoho utrpení. Povĕz mi, Saňdţajo, co Dhanandţaja, ničitel hříšných,
řekl?“

Saňdţaja se králi poklonil a opĕt se narovnal. „Rozhnĕvaný a bojechtivý

Ardţuna s rudýma očima řekl v přítomnosti Judhišthiry a Krišny toto.“

Saňdţaja se vţil do Ardţunovy nálady a přednesl jeho přesná slova:

„Promluv k Dhritaráštrovu synovi ve shromáţdĕní Kuruovců a v doslechu
zlotřilého Karny, který vţdy touţí po boji, hovoří hrubĕ, je tupý a
nevĕdomý. Jeho čas nadešel. Promluv také před tĕmi králi, kteří z celého
svĕta přijeli bojovat s Pánduovci. Jestli Durjódhana nevydá Judhišthirovo
království, je jasné, ţe si přeje zaplatit za svoje dřívĕjší nepřátelství vůči
Pánduovcům. Pokud zvolí bitvu, my dosáhneme svého. Sdĕl mu, at nevolí
mír, ale boj se mnou, Bhímou, Nakulou, Sahadévou, Sátjakim,
Dhrištadjumnou a Šikhandím. Uţ se na to tĕším. Jelikoţ jsme tĕchto
posledních třináct let proleţeli na loţi bĕd, necht se Dhritaráštrovu synovi
dostane loţe nekonečných bĕd, aţ bude leţet mrtvý na bojišti. Ctnostného
Judhišthiru by nikdy nedokázal v boji přemoci, a proto se uchýlil k
skokům a podvodům. Pánduův nejstarší syn, jenţ plnĕ ovládá své smysly
i mysl, všechny strasti trpĕlivĕ snášel. Aţ zamĕří svůj hnĕv proti
Kuruovcům, bude mít Durjódhana čeho litovat.“

Saňdţaja pokračoval a Durjódhana se pohrdavĕ ušklíbl. „Ardţuna popsal,

jak vidí jejich vzájemnou bitvu: ,Judhišthira spálí kuruovskou armáda
pouhým svým pohledem, tak jako planoucí oheň v létĕ polyká suchou
trávu. Aţ Durjódhana uvidí Bhímasénu odĕného v ţelezném brnĕní na
kočáře, s kyjem v ruce a plivajícího jed hnĕvu, bude litovat, ţe k této válce
došlo. Aţ ten nafoukanec uvidí Bhímu sráţet slony po tisících a jejich
jezdce odcházet do příštího svĕta, zalituje. Aţ Nakula s mečem sestoupí ze
svého kočáru a bude kosit bojovníky jako obilí na poli, pocítí ten zlotřilec
lítost. Aţ bude Sahadéva svými dobře mířenými šípy utínat hlavy králů a
konečnĕ se střetne s ničemným Šakunim, Durjódhana se bude kát.

Ardţuna vyjmenovával jednoho po druhém všechny významné bojovníky,

kteří mĕli proti Pánduovcům bojovat, a vylíčil, jak se spolu se svými bratry
Kuruovcům pomstí. Dhrištadjumna zabije Drónu a Šikhandí potom
Bhíšmu. Bhíma jiţ přísahal, ţe zabije Durjódhanu a všechny jeho bratry.
Ardţuna bude zabíjet vojáky po deseti tisících a nakonec zabije Karnu a
všechny jeho syny a stoupence. Ardţuna popsal výsledek války v temných
barvách jako naprostou zkázu Durjódhany a jeho vojska. Nakonec
promluvil o Krišnovi.

,Při volbĕ svého vozataje jsem dal přednost Krišnovi před Indrou s jeho
hromoklínem. Pokud si Krišna přeje nĕčí vítĕzství, pak i kdyţ sám
nebojuje, ona osoba nemůţe neuspĕt. Naše vítĕzství bude snadné. Kaţdý,
kdo touţí přemoci Krišnu, chce přeplavat nesmírný oceán, uhasit planoucí
oheň holýma rukama nebo zastavit slunce a mĕsíc na jejich cestĕ po nebi.
Ten nejlepší z lidí, Pán všech svĕtů, jiţ zabil mocnĕjší démony, neţ je
Durjódhana. I neporazitelný Naraka, syn emĕ, který se mohl v bitvĕ
snadno postavit bohům, podlehl Krišnovým neodolatelným zbraním.
Durjódhana si přeje porazit Krišnu, svrchovaného Višnua, tím, ţe Ho
zajme nebo získá na stranu Kuruovců. Ten pošetilec brzy pochopí svoji
bláhovost.“

Pánduovci byli prostřednictvím svých vyzvĕdačů zpraveni o kuruovské

strategii. Ardţuna vĕdĕl, ţe Durjódhana se Krišny obává a přemýšlí, jak se
s Ním vypořádat. Kuruovský princ dokonce uvaţoval o tom, ţe Krišnu
zajme, aţ přijde do Hastinápuru jednat o míru.

„Ardţuna ukončil svůj proslov popisem znamení, která pozoroval: ,Luk

Gándíva se napíná, aniţ bych se ho dotkl. Moje šípy se samy vysouvají z
toulce. Můj nablýskaný meč mi sám od sebe vyskakuje z pochvy. U mých

škodolibĕ vyjí smečky šakalů a z oblohy se snášejí supi a vrány. Všechna

tato znamení zvĕstují krveprolití a potvrdí se, aţ na všechny strany
vypustím svoje nebeské zbranĕ. Po kuruovské armádĕ nezbude ani stopa.
Ó Saňdţajo, řekni vše Durjódhanovi tak, aby to slyšel král, Bhíšma, Dróna,
Kripa i moudrý Vidura. Budu jednat podle toho, jak rozhodnou stařešinové
rodu. Necht zlovolného Durjódhanu zastaví, nebo at začne válka.“

Shromáţdĕní ani nehleslo. Durjódhana se lhostejnĕ rozhlédl po síni a

samolibĕ se usmíval. Karna soptil a svíral slonovinovou rukojet svého
meče. Kdyţ Bhíšma vidĕl Durjódhanovu netečnost, oslovil ho váţným
hlasem.

„Ó princi, vyslechni starobylý příbĕh. Kdysi se všichni bohové vydali

navštívit Brahmu. Kdyţ dorazili do jeho sídla, spatřili dvĕ překrásné osoby
ozařující svým leskem i tyto jasné končiny. Brahmá řekl bohům, ţe to jsou
rišiové Nara a Nárájan. Navĕky se oddávají askezi pro dobro svĕtů a ţijí
proto, aby ničili démony. Bohové přišli za Brahmou ze strachu před asury
a v čele s Brihaspatim se obrátili na tyto dva mudrce s prosbou, aby jim
pomohli nepřátele porazit. Díky nepřemoţitelnosti rišiů Nary a Nárájana
bohové nad asury zvítĕzili. Nyní se tito dva boţští rišiové zjevili jako
Krišna a Ardţuna. Lidé tomu vĕří. Ardţuna jiţ prokázal svoji odvahu tím,
ţe zabil tisíce démonů na nebesích. Rovnĕţ Vasudévův syn zabil nespočet
démonů. Společnĕ přemohli bohy u Khándavy a společnĕ budou bojovat i
proti nám.“

Bhíšma upíral pronikavý pohled na Durjódhanu, který si na trůnĕ

znepokojenĕ poposedl. Nepřál si slyšet o síle svých nepřátel. Proč by si
však mĕl dĕlat starosti? Pomyslel na ujištĕní Dánavů a na to, jak posednou
jeho vojsko. Jiţ brzy uvidí jiného Bhíšmu a Pánduovci budou čelit silnĕjší
armádĕ, neţ očekávali.

Bhíšma nakonec řekl: „Nara a Nárájan se opakovanĕ narodili v tomto

svĕtĕ, aby zahubili ničemy a démony, jak nám řekl riši Nárada. Ó dítĕ, aţ
uvidíš ty dva sedĕt na jednom kočáře vyzbrojené do bitvy, pak si
vzpomeneš na moje slova. Touha po boji s nimi tĕ připravila o schopnost
vidĕt ctnost i zisk. Nebojuj s nimi. Pokud nevezmeš moji radu na vĕdomí,
uvidíš svoje bojovníky mrtvé.

dá se však, ţe jsi připraven naslouchat pouze radám tří osob — s tova

syna Karny, kterého jeho guru proklel, prohnaného Šakuniho a tvého
malicherného bratra Dušásany.“

Karna uţ byl ve varu kvůli řeči Ardţuny. Nyní se však rozzuřil. Vyskočil a
zvolal: „Je nečestné, ţe o mnĕ takto mluvíš, ó praotče. Plním kšatrijské
povinnosti a nevzdal jsem se ctnosti. Proč mi neustále spíláš? Přeji
Kuruovcům jen dobro. Dhritaráštrovi synové vládnou svĕtu čestnĕ. Proč by
mĕli vydat království svým nepřátelům? Abych poslouţil Dhritaráštrovi, v
této bitvĕ Pánduovce zabiji.“

Karna zařval a potom se posadil. Bhíšma na nĕho smutnĕ pohlédl a pak se

otočil na Dhritaráštru se slovy: „I kdyţ se tento s tův syn chvástá svojí
silou, nevyrovná se ani šestnáctinĕ Pánduovců. Vĕz, ţe tento pošetilec nese
velkou část zodpovĕdnosti za katastrofu, která zakrátko postihne tvoje
syny. Jeho prázdnými sliby povzbuzený Durjódhana je připraven bojovat
dokonce i s Ardţunou. Tvůj slabomyslný, na Karnu spoléhající syn
Pánduovce urazil. Předvedl snad ten nadutec nĕco, co by se byt i jen
přiblíţilo tomu, čeho dosáhl Ardţuna? Co zmohl, kdyţ mu Ardţuna zabil v
boji proti Matsjům bratra? Co udĕlal, kdyţ tvého syna vlekli pryč
gandharvové? A přesto ve snĕmu řve jako býk. Nemá potuchy o ctnosti a
zisku a říká prostĕ to, co mu přijde na mysl.“

Bhíšma se posadil. Karna mĕl svĕšenou hlavu a mlčel. Bhíšmova slova ho

hluboce ranila. Touţil po příleţitosti ukázat mu, ţe se mýlí. Čím dříve se
bude moci postavit Ardţunovi v bitvĕ, tím lépe. Příštĕ to bude jiné.
Indrova zbraň šakti spor vyřeší uţ jednou provţdy. Proč ji nemĕl s sebou u
Viráty? Prostĕ ho nenapadlo si ji vzít. Nečekal, ţe se tam střetne s
Ardţunou. Stejnou chybu ale jiţ znovu neudĕlá, a Bhíšmu tak umlčí.

Dróna pozornĕ naslouchal všemu, co bylo řečeno. Uvidĕl příleţitost

promluvit a vstal. Starý učitel válečnického umĕní stál čelem k
Dhritaráštrovi a řekl: „Dbej na Bhíšmova slova a drţ se jeho rady, ó králi.
Nemĕl by ses nechat vést tĕmi, kdo prahnou po majetku a jsou otroky
touhy. Mír s Pánduovci je bezpochyby tím nejlepším řešením. Pokud
budeme bojovat, pak se to, co nám Ardţuna prostřednictvím Saňdţaji
nastínil, určitĕ stane skutečností. Ve všech třech svĕtech nikdo nevládne
lukem tak jako on.“

Dróna, Bhíšma i Vidura hledĕli s očekáváním na Dhritaráštru. Starý král

však nepromluvil. Nevzal jejich radu na vĕdomí a poţádal Saňdţaju, aby
opakoval slova ostatních Pánduovců: „Co řekl snášenlivý Judhišthira, kdyţ
slyšel, ţe jsme shromáţdili velkou armádu? Kdo čeká na jeho rozkazy a
kdo se ho snaţí odvrátit od války? Co ten ctnostný muţ, jemuţ moji hříšní
synové ukřivdili, ted chystá?“

Saňdţaja, který bĕhem proslovů ostatních sedĕl, opĕt vstoupil do středu

shromáţdĕní: „Všichni Paňčálové nyní vzhlíţejí k Judhišthirovi, stejnĕ
jako Matsjové a Kékajové. Všechny tyto kmeny aţ po poslední pastevce
jsou připraveny poslouchat jeho rozkazy. Odĕn v brnĕní sedí mezi jejich
předáky jako Indra mezi bohy.“

„Povĕz mi více podrobností o Judhišthirových ozbrojených silách. Popiš,

prosím, také Dhrištadjumnovu armádu a vojsko Sómaků.“

Kdyţ si Saňdţaja vybavoval pohled na tyto oddíly, byl ohromen a odmlčel

se. Potom dlouze vzdechl, jeho mysl zachvátil strach a náhle omdlel.

Vidura pronesl nahlas: „Jak si Saňdţaja vzpomnĕl na mocné syny Kuntí a

jejich shromáţdĕné jednotky, ztratil vládu nad svými smysly. Není
schopen slova.“

Dhritaráštra poţádal sluţebníka, aby Saňdţajovi pokropil tvář studenou

vodou.

„Pohled na tygry mezi muţi ho naplnil hrůzou,“ opakoval Vidura. „Utĕš ho

uklidňujícími slovy, ó králi, a aţ se jeho mysl upokojí, necht pokračuje ve
své zprávĕ.“

Po nĕkolika okamţicích přišel Saňdţaja opĕt k vĕdomí. Dhritaráštra

Saňdţaju uklidnil, ten se napil vody a opĕt vstal, aby oslovil shromáţdĕní.
„Spatřil jsem, ó vznešený králi, ty mocné hrdiny v brnĕní seřazené jako
smečka rozzuřených lvů. V jejich čele stojí vţdy pravdĕ oddaný
Judhišthira, který se nikdy nevzdává ctnosti pod vlivem touhy či strachu.
Kdyby to bylo nutné, je připraven bojovat i s bohy. Po jeho boku stojí
hrozivý Bhímaséna, jehoţ síla se rovná síle deseti tisíce slonů a který zabil
rákšasy holýma rukama. Porazil i mocné jakši na hoře Gandhamádana a
zabil Kíčaku i se všemi jeho stoupenci.

Pak je zde Ardţuna, o jehoţ slávĕ jsme jiţ slyšeli a který plane hnĕvem.
Opakovanĕ napíná Gándívu a vydává válečný pokřik. Potĕšil nesmrtelného
Šivu, kdyţ s ním bojoval, a dostal nebeské zbranĕ.

Dále dva synové Mádrí, mocná dvojčata s horkým a tĕţkým dechem

připravená bojovat se svými strašlivými zbranĕmi.“

Saňdţaja hovořil o všech předních bojovnících na stranĕ Pánduovců.

mínil se o Šikhandím, který mĕl podle proroctví zabít Bhíšmu, a
Dhrištadjumnovi, jehoţ osudem bylo zabít Drónu. Kdyţ vyjmenovával
mnoho významných hrdinů stojících v šiku proti Kuruovcům, Durjódhana
s Karnou se tomu jen smáli. Dhritaráštru však zachvátil strach. Kdyţ
Saňdţaja skončil, král oslovil shromáţdĕní.

„Ó Saňdţajo, všichni, které jsi vyjmenoval, jsou mocní a odváţní

bojovníci, ale Bhíma se vyrovná všem dohromady. nĕho mám nejvĕtší
strach. Jsme jako jeleni stojící proti rozzuřenému a hladovému tygrovi.
Mnoho nocí jsem nezamhouřil oka, kdyţ jsem myslel na rozlíceného
Bhímu ţenoucího se s kyjem v ruce proti mým synům. V naší armádĕ
nevidím nikoho, kdo by se mu mohl postavit. Kdyţ se rozzuří, je z nĕho
nesmiřitelný protivník řítící se bojištĕm jako tornádo. O tom, ţe moje
zlotřilé syny zabije, ani v nejmenším nepochybuji. Aţ ho uvidí blíţit se k
nim, čeká je katastrofa podobná setkání s bohem smrti třímajícím svoje
ţezlo. Bhíma se bude mezi mými syny pohybovat jako dospĕlý lev stádem
jelenů. Od dĕtství nebyl Durjódhanovi ani jeho bratrům přátelsky
naklonĕn. A aţ se mu na bojišti naskytne příleţitost, nebude váhat je
všechny zabít. Ó Saňdţajo, je štĕstí, ţe dosud mé syny nezabil za zločiny,
kterých se proti nĕmu a jeho bratrům dopustili.“

Dhritaráštra pokračoval v líčení hrozby, kterou Bhíma pro jeho syny

představuje. atínal pĕsti a po tváři mu přitom stékal pot. Bhímův slib, ţe
zabije jeho syny, mu působil tu nejvĕtší zkost. Kdyţ domluvil, králové a
ministři v síni na nĕho hledĕli s lítostí.

„Osud je bezesporu všemocný. I kdyţ vidím nevyhnutelnou smrt mých

synů, přesto je od jejich myslů nezrazuji. Jelikoţ si všichni přejí ubírat se
vĕčnou, vznešenou a nebeskou cestou, rozţehnají se se svými ţivoty v
bitvĕ a zajistí si na emi trvalou slávu. Naše moţná jediná nadĕje ted
spočívá v podpoře našich tří zralých a moudrých hrdinů — Bhíšmy,
Dróny a Kripy. Ti nám nepochybnĕ oplatí projevovanou podporu a
laskavost tím, ţe budou bojovat proti Pánduovcům. I kdyţ jsou jim synové
Kuntí stejnĕ drazí jako moji synové, nevyhnou se svojí povinnosti. Smrt
při plnĕní povinnosti je pro kšatriju chvályhodná, jelikoţ vede do slavných
končin blaţenosti. dá se mi, Saňdţajo, ţe poznání strast nezničí. Naopak
zkost ničí poznání. Kdyţ uvaţuji o zkáze hrozící Kuruovcům, ţal mi mate
smysly a ochromuje mysl. Nejsem schopen se vzdát připoutanosti ke svým
synům, království, manţelce, vnukům a tisícům dalších vĕcí. Tato slepá
připoutanost má za následek jen utrpení.“

Dhritaráštra si povzdechl. Bhíšma a Vidura na nĕho hledĕli se zoufalstvím

v očích. Bylo mu jasné, co se stane, budou-li s Pánduovci bojovat, ale
přesto situaci nezachránil. Stačilo jen přikázat svým synům, aby s
nepřátelstvím skoncovali, a bylo by po válce, aniţ by vůbec začala.
Přestoţe vládl Durjódhana, na trůnĕ sedĕl jako hlava státu stále ještĕ jeho
otec. Kdyby král princi přikázal uzavřít s Pánduovci mír, musel by ho
poslechnout.

Dhritaráštra však neprojevoval ţádné známky toho, ţe se chystá takový

příkaz vydat. Vypadalo to, ţe vůči hrozbĕ smrti a zkázy všech a všeho, co
miluje, rezignoval. Král pokračoval a oba ministři s výrazem plným
beznadĕje pohlédli jeden na druhého.

„ a velké neštĕstí, které Kuruovcům nyní hrozí, můţe hra v kostky. Chyba
je na stranĕ mého syna, protoţe překypuje hrabivostí. Toto je dílo vĕčného
času. Jsem jím svázán, a tak jsem bezmocný tváří v tvář vlastní záhubĕ. Co
mohu dĕlat? Kam se podĕji? Ó Saňdţajo, čas zabije všechny pošetilé
Kuruovce a já s tím nemohu nic dĕlat. Vyslechnu zprávy o smrti mých sta
synů a poté uslyším hlasitý nářek ţen. Naţivu zůstanu pouze já. Jak potká
smrt mĕ? Bhíma a Ardţuna zahubí moji armádu, tak jako zuřící oheň stráví
vyschlý les.“

Potom král vylíčil odvahu Ardţuny, který nebyl v jeho očích o nic ménĕ
nebezpečný neţ Bhíma. Vĕdĕl, ţe Ardţuna miluje pravdu a nezabije
ţádného z jeho synů vzhledem k Bhímovu slibu, ale určitĕ se nebude drţet
zpĕt v případĕ zbytku kuruovských vojsk.

„Ačkoliv o tom přemýšlím ve dne v noci, nevidím na emi ţádného

bojovníka, který by se dokázal postavit luku Gándíva.“ Dhritaráštrův hlas
se témĕř zalykal. „Nĕkdo si můţe myslet, ţe mu mohou čelit Karna nebo
Dróna, ale já tento názor nesdílím. Karna je lehkomyslný a vášnivý a učitel
je starý a oslabený náklonností k Ardţunovi. Toho nedokáţe nikdo zabít a
bitva s ním také nepovede k ţádnému jinému výsledku neţ k jeho vítĕzství.
Mudrci nás o této pravdĕ ujistili a Kuruovci se o jeho síle přesvĕdčili na
vlastní oči. S Kéšavou řídícím jeho kočár a s Gándívou v ruce mu nebude
moţno odolat.

Hlupáci podléhající Durjódhanovi to nevĕdí. Kdyţ na nĕčí hlavu dopadne

hromoklín, můţe po nĕm nĕco zbýt. Po Ardţunových šípech však nezbude
nic. V duchu ho vidím pronikat našimi jednotkami, jeho šípy létat na
všechny strany a sráţet hlavy nesčetných bojovníků. Dokázal by se nĕkdo
postavit spojené síle Ardţuny a Bhímy a přeţít? Nikdo, koho chce
Prozřetelnost zničit, neunikne. Bĕda, čas zkázy Kuruovců se přiblíţil.“

Dhritaráštra se odmlčel. Jestli je jeho synům souzeno zemřít, pak se to

stane. Moţná však má osud jiný plán. Kdo mohl koneckonců předvídat, ţe
se vznešení Pánduovci budou muset vzdát svého království a odejít do
lesa? Snad není ani jejich vítĕzství tak jisté. Ve svoje vítĕzství se však král
doufat neodvaţoval. Jak by mohli být Pánduovci přemoţeni, kdyţ mají na
své stranĕ nevyzpytatelného Krišnu?

Dhritaráštra s opakovanými povzdechy a vzlyky pronesl: „I kdyţ jsi mi

řekl o mocné armádĕ Pánduovců, existuje nĕkdo, kdo se jim všem vyrovná,
a dokonce je předčí. Ten mocný by si mohl, pokud by si přál, podmanit
všechny svĕty. Tou osobou je Krišna. dá se, ţe rozhodl o vítĕzství
Pánduovců a moje strana nemá ţádnou nadĕji. Srdce se mi chvĕje, kdyţ
pomyslím na Judhišthirův hnĕv, Bhímovu odvahu, sílu Ardţuny a dvojčat
a Krišnovu nepředstavitelnou moc. Který pošetilec touţící zemřít by se
vrhal jako můra do neuhasitelného pánduovského ohnĕ? Ty hrdiny jsme
podvedli a moji synové za to budou muset zaplatit smrtí. Nebojujte, ó
Kuruovci. Jestli rozpoutáte válku, náš rod bude vyhlazen. Snaţme se
dosáhnout míru. Judhišthira mi vyhoví, zvláštĕ kdyţ uvidí moji zkost.“

Králův hlas se rozplynul v slzách. Shromáţdĕní na nĕho jen tiše hledĕlo.

Co mohl kdo říci? Dhritaráštra neřekl nic o vrácení Judhišthirova
království. Jeho touha po míru byla jen prázdnou, ze strachu zrozenou
nadĕjí. Nebyl však ochoten za mír zaplatit. Válka byla jistá.

Saňdţaja opĕt předstoupil před shromáţdĕní se sepjatýma rukama a řekl:

„Ó vznešený králi, stane se přesnĕ to, co říkáš. To, ţe luk Gándíva přivodí
kšatrijům záhubu, je jasné. Nechápu, proč se ty, který tuto pravdu zřetelnĕ
vidíš, necháš přesto ovládat svými syny. Ted není čas podléhat ţalu. Ty
jediný jsi zavinil toto neštĕstí. Přehlíţel jsi Pánduovce, kteří jsou jako tvoji
vlastní synové, a zachoval ses k nim hrubĕ. Při hře v kostky jsi dĕtinsky
vykřikoval: ,Co jsme vyhráli? Nyní se podívej, co jsi vyhrál, a smĕj se jako
tehdy, ó králi. Ted musíš čelit po pomstĕ prahnoucím Pánduovcům a jejich
příteli Krišnovi, Pánu všech bytostí. Kuruovci se potopí jako prodĕravĕná
lod v bezbřehém oceánu. Tvoje nadĕje na vítĕzství pochází jen z
bláznovství. Kaţdý, kdo pohrdá Pánduovci, bude zničen. Tvůj nynĕjší ţal
je nemístný, ó Bhárato. Mĕl jsi dostatek příleţitostí této katastrofĕ zabránit,
ale všechny dobré rady jsi opakovanĕ nebral na vĕdomí. Tvoje bĕdování
ničemu nepomůţe, ó nejpřednĕjší z králů.“

Saňdţaja se vrátil na svoje sedadlo u nohou králů a ministrů. Dhritaráštrovi

se třásla hlava, z očí mu tekly slzy a padaly mu do vousů.

Durjódhanu přepadly obavy, ţe by se král mohl rozhodnout Pánduovcům

vyhovĕt. Vyskočil a prohlásil: „Není se čeho bát, ó vznešený králi.
Nemusíš se pro nás rmoutit. Bitvu jsme schopni vyhrát. Kdyţ jsem se
doslechl, ţe Judhišthira shromáţdil armádu a rozhodl se bojovat, obrátil
jsem se na Bhíšmu, Drónu a Kripu. Poţádal jsem je o radu, zda bychom se
podle nich mĕli vzdát nebo bojovat. Vítĕzství nebylo vůbec jisté. Kaţdý z
nich mĕ ujistil: ,Nemusíš se bát ţádných nepřátel. At přijde kdokoliv, my
je ostrými šípy zbavíme pýchy. Nikdo nás v bitvĕ neporazí. Vyjádřili ti
svoji vĕrnost, ó králi, a tak mĕ uklidnili. Vĕřím jejich slovům. Bhíšma sám
přemohl všechny krále svĕta u Káší. Potom tento hrdina porazil i
nepřemoţitelného mudrce a bojovníka Parašurámu. Jak by ho potom mohli
porazit Pánduovci? Jakou mají moc? Nemají svoje království ani bohatství.
Vládci emĕ jsme my a je ted na nás, abychom trvali na naší svrchovanosti
a právoplatném postavení. Toto království je tvoje, ó nejlepší z lidí. Jak je
můţeme vydat nepříteli?“

Durjódhana jako obvykle strhl Dhritaráštrovu mysl na svoji stranu. Byla

pravda, ţe Bhíšma nemá jako bojovník soupeře. Také dostal poţehnání, ţe
zemře jen z vlastní vůle. Nikdo ho tedy nemůţe zabít. Kdyby prohlásil, ţe
bude bojovat celým srdcem, pak není vše ztraceno. Durjódhana pokračoval
a král zadrţel slzy.

„Proč podléháš strachu při pouhém vyslechnutí popisu nepřítele? Pohled

na naši, témĕř dvakrát vĕtší armádu. Ani Indrovi se nepodařilo nás porazit.
To, ţe Judhišthira ţádá o pouhých pĕt vesnic, ukazuje, ţe se bojí naší síly.
Co se týče Bhímy, neobávej se ho. Nikdo v tomto svĕtĕ se mi nemůţe
rovnat v boji s kyjem. Jsem rovnocenným soupeřem i mému učiteli
Balarámovi a pošlu Bhímu jedinou ranou do sídla Smrti. Jsem schopen
rozbít na kusy horu Himavat. Touţím se Bhímovi postavit v boji.“

Při pomyšlení na Bhímu se Durjódhana hnĕvivĕ zamračil. Nechal si

palácovými řemeslníky vyrobit ţeleznou figurínu Bhímy a kaţdý den do ní
mlátil svým obrovským kyjem. Brzy bude mít příleţitost, aby tyto rány
dopadly přímo na Bhímu.

„Pokud jde o Ardţunu, jak můţe zvítĕzit, kdyţ bude zároveň bojovat s
Bhíšmou, Drónou, Kripou, Ašvatthámou, Šaljou, Bh rišravou a
Dţajadrathou dohromady? I Dróna samotný je mu více neţ vyrovnaným
soupeřem. Kdyţ Dróna, syn nesmrtelného rišiho Bharadvádţi, bojuje ze
všech sil, nelze na nĕho ani pohlédnout. Pak je zde Kripa, zrozený z
dalšího mocného rišiho. Nemůţe ho zabít ţádný človĕk ani bůh. Dále je tu
Karna, jehoţ povaţuji za rovnocenného Bhíšmovi, Drónovi a Kripovi
dohromady. e strachu k nĕmu přišel i sám Indra a poţádal ho o jeho
brnĕní, součást jeho tĕla. Ten vládce bohů Karnovi daroval neomylnou
zbraň, s níţ určitĕ Ardţunu zabije.“

Durjódhana dál chválil svoje vojska a vysmíval se Pánduovcům.

Vyjmenoval všechny krále na kuruovské stranĕ a vzbudil ve svém otci
důvĕru. Není moţné, aby Pánduovci ve válce zvítĕzili. Dhritaráštra můţe v
klidu odpočívat.

Na závĕr se Durjódhana Saňdţaji zeptal: „Čeho doufá Judhišthira

dosáhnout se sedmi akšauhiními? Opravdu si myslí, ţe nás můţe
přemoci?“

Saňdţaja se usmál: „Judhišthira a všichni jeho bratři mají dobrou náladu.

Nevšiml jsem si u nich ţádného strachu. Kdyţ jsem odjíţdĕl, Ardţuna
nasedl na svůj nebeský kočár a řekl mi: ,Vidĕl jsem boţská znamení, která
vĕštila naše vítĕzství. Při pohledu na Ardţunu stojícího v brnĕní na svém
kočáře jako blesk v mraku jsem v jeho slovech spatřil pravdu.“

Durjódhana se posmĕšnĕ rozesmál: „Ty stále chválíš Pánduovce, které

jsme porazili v kostkách. Povĕz mi o Ardţunovĕ kočáru. Jaké má konĕ a
prapory?“
Durjódhana slyšel o Ardţunovĕ nebeském kočáru, který mu vĕnoval Agni.
Konĕ dostal darem od vůdce gandharvů Čitrarathy. aposlouchal se tedy
do Saňdţajova popisu onoho kočáru.

„Ardţunův kočár je nebeského původu a nic ho nezadrţí. Táhnou ho bílí

konĕ, kteří se pohybují rychlostí vĕtru po zemi i po nebi. Čitraratha mu
poţehnal, ţe bude mít stále sto koní bez ohledu na to, kolik jich zahyne.

Ardţunův prapor stĕţí dokáţi popsat. hotovil ho Višvakarmá a vytváří

nebeskou iluzi. dá se, jako by sahal dvanáct kilometrů na všechny strany.
Nelze zjistit, z čeho je vyroben, ale připomíná to smĕs kouře s ohnĕm. Má
všechny barvy Indrova luku. Je na nĕm hrozivý opičák Hanumán a jiné
strašlivé nebeské bytosti.“

Saňdţaja popsal kočáry i ostatních čtyř Pánduovců. Kdyţ skončil,

Dhritaráštra řekl: „Ó Saňdţajo, se kterými z mých bojovníků se střetnou
jednotliví pánduovští bojovníci?“

„ ohnĕ zrozený Dhrištadjumna si vyhradil Drónu. Jeho bratr Šikhandí si

vybral Bhíšmu, zatímco zboţný Judhišthira se rozhodl zabít svého strýce
Šalju. Durjódhana se svými sty bratry patří Bhímovi. Ardţuna jmenoval
Karnu, Ašvatthámu a Dţajadrathu. abije také všechny, kdo se v tomto
svĕtĕ prohlašují za neporazitelné. Se všemi tvými vnuky se střetne
Abhimanju, ó králi. rádný Šakuni patří Sahadévovi, zatímco Nakula bude
bojovat se Šakuniho synem Ul kou a zástupy horských bojovníků pod jeho
vedením. Ó vládce lidí, všechny panovníky a bojovníky ve tvojí armádĕ si
mezi sebou rozebrali Pánduovci a jejich stoupenci. Proto rychle učiň, co je
třeba, nebot bitva brzy vypukne.“

Dhritaráštru opĕt zachvátil strach. V jeho mysli se střídala nadĕje se

zoufalstvím. novu promluvil a celý se přitom chvĕl.

„Všichni moji pošetilí synové, kteří budou čelit Bhímovi, jiţ přestali
existovat. Všichni ostatní králové a vládci budou zabiti lukem Gándíva
jako můry, jeţ vlétnou do ohnĕ. Vidím svoji armádu rozdrcenou
Pánduovci, které jsem si znepřátelil. Judhišthirova vojska se podobají
hrozivému oceánu, který chce můj syn překonat silou svých dvou paţí.
Tĕmto hrdinům, kteří se vyznačují klidem a vyrovnaností v bitvĕ a jsou
schopni rozdrtit i Himálaj, neodolal ani sám Indra. Bĕda, můj zlotřilý syn s
nimi chce bojovat navzdory mým námitkám.“
Durjódhana vstal: „Na obou stranách jsou smrtelníci. Proč tedy připisuješ
vítĕzství jen jim? Pomysli znovu na hrdiny seřazené na naší stranĕ. Ani
všichni bohové dohromady je nedokázali přemoci, o titĕrných Pánduovcích
ani nemluvĕ. Ó veličenstvo, myslím si, ţe Pánduovci nebudou schopni na
naše jednotky ani pohlédnout. Králové a vládci, kteří mi přejí, se zmocní
Pánduovců tak jako jelenů chycených do pasti. Budou zničeni i se všemi
svými stoupenci.“

Dhritaráštra sedĕl a kroutil hlavou. Inteligence mu napovídala, ţe

Pánduovce podporované Krišnou porazit nepůjde, ale jeho srdce bylo
pevnĕ sevřeno připoutaností k synům. Síní se rozléhal jeho přiškrcený hlas:
„Pohled Saňdţajo, můj syn blouzní jako šílenec. Jak se mu kdy podaří
porazit Judhišthiru? Bhíšma určitĕ zná pravdu o síle Pánduovců, protoţe si
s nimi nepřeje bojovat. Povĕz nám znovu o jejich odvaze, Saňdţajo, at
nemáme sebemenší pochybnost o nebezpečí, kterému čelíme.“

„Dhrištadjumna neustále burcuje pánduovské oddíly. ekl: ,Jdi, Saňdţajo,

a řekni Kuruovcům, ţe jejich záhuba je nablízku. Sdĕl jim, ţe tuto
katastrofu mohou odvrátit jedinĕ tak, ţe k Judhišthirovi vyšlou čistého a
čestného muţe, aby mu vrátil jeho království. Nenech Ardţunu rozpoutat
proti Kuruovcům oheň svého hnĕvu. Chrání ho bohové na nebesích a sám
Nejvyšší Bůh. Nelze ho zabít. Ó Kuruovci, na boj s ním ani nepomýšlejte.“

Dhritaráštra vykřikl a zakryl si tvář. „Ó Durjódhano, můj synu,“ lkal,

„zavrhni myšlenku na válku. Polovina tohoto rozsáhlého království je pro
tebe a tvoje ministry víc neţ dost. Vrat Pánduovcům, co jim patří. Všichni
kuruovští starší v tom vidí jedinou ctnostnou cestu a ty bys ji mĕl přijmout,
mé dítĕ. Nemyslím si, ţe si tady kromĕ tebe a omezeného s tova syna
nĕkdo přeje válku. Karna, Dušásana a Šakuni tĕ vedou cestou zkázy.
Vzpamatuj se, milý synu, a nenech se zavést na scestí.“

Dhritaráštrova slova však nemĕla ţádnou váhu. Jeho ţalostné výkřiky

nebral nikdo ve shromáţdĕní váţnĕ. Očividnĕ se jiţ vzdal své moci ve
prospĕch Durjódhany a nakonec bude následovat všechna princova
rozhodnutí. Při Dhritaráštrovĕ projevu Durjódhana stál a vyzývavĕ se
rozhlíţel po snĕmu. Svoje rozhodnutí řekl jasnĕ. „Nezávisím na ţádném z
bojovníků shromáţdĕných na naší stranĕ. Karna a já jsme sami schopni
provést válečnou obĕt s Judhišthirou jako obĕtním zvířetem. Můj kočár
bude obĕtní aréna a moje zbranĕ obĕtní náčiní. Moje šípy nahradí trávu
kuša, zatímco moje sláva sahající široko daleko bude přepuštĕným
máslem. Tuto obĕt provedeme na počest boha Smrti a vrátíme se
korunováni svatozáří slávy. Necht válka začne. Bud budu po zabití
Pánduovců vládnout širé emi, nebo si budou po mojí smrti uţívat
království oni.“

Durjódhana se odmlčel, aby svým slovům dodal na důrazu. Snĕmovní síní

se rozléhal jeho hlas plný pýchy a drzosti: „Jsem připraven obĕtovat svůj
ţivot, bohatství, království, všechno, ó králi, ale nikdy nebudu s to ţít s
Pánduovci v míru. Nedám jim ani tolik zemĕ, do níţ by bylo moţno
zabodnout špičku jehly.“

Durjódhana zaujal svoje místo na trůnĕ a síň ani nedutala. Bhíšma a Vidura
na sebe pohlédli. Durjódhanova slova je nepřekvapila. Co na to mohli říci?
Pouze Dhritaráštra mohl zastavit svého syna a k tomu se navzdory svým
naléhavým prosbám vzbuzujícím soucit nechystal. Stále nevydal ţádný
rázný příkaz vrátit Pánduovcům jejich království a také nikomu jinému
nepřikázal, aby Durjódhanu zadrţel. Bylo zřejmé, ţe osud rozhodl o válce.

Dhritaráštra prolomil ticho: „Truchlím nad vámi všemi, ó vládci, kteří

následujete tohoto pošetilce do sídla Smrti. Navţdy se Durjódhany zříkám.
anedlouho se budou Pánduovci pohybovat v našich řadách jako tygři
stádem jelenů. Moje armáda padne jako bezmocná ţena sraţená zlotřilým
muţem. Aţ uvidíte Pánduovce blíţit se jako pohyblivé hory, vzpomenete si
na moje slova. Ó moji synové, jestli neuzavřete mír nyní, dočkáte se
vĕčného míru po zásahu Bhímova kyje.“

Durjódhana vrhl pohled na Karnu a Dušásanu. Jeho starého otce moţná

pomyšlení na bitvu dĕsí, ale on se jiţ nemůţe dočkat. Je připraven —
sám, nebo se svými oddíly posílenými Dánavy. Ţádné jiné řešení není
moţné.

Dhritaráštra poţádal Saňdţaju, at mu zopakuje Krišnova slova. Saňdţaja to

udĕlal a pak popsal svoje další setkání s Krišnou a Ardţunou.

„Pozvali mĕ, abych je navštívil v Ardţunových komnatách. S myslí

upřenou na posvátné předmĕty, se sklonĕnou hlavou a s rukama sepjatýma
v modlitbĕ jsem vstoupil do nejvnitřnĕjší komnaty v paláci. Oba vznešení
hrdinové mĕ však zbavili rozpaků. Sedĕli spolu na zlatém loţi posázeném
drahokamy, Krišnovy nohy spočívaly na Ardţunovĕ klínĕ a Ardţunovy na
Krišnovĕ. Draupadí a Satjabhámá sedĕly poblíţ jako dva zářící mĕsíce.
Ardţuna ukázal na sedadlo. Dotkl jsem se ho rukou a usedl vedle nich na
podlahu. Krišna s Ardţunou vstali a vypadali jako pár damaroní. Kdyţ
jsem nad sebou spatřil tyčit se ty dva hrdiny s tmavou pletí, pojala mĕ
bázeň. Připomínali Indru a Višnua. Uvĕdomil jsem si, ţe at je má na svojí
stranĕ kdokoliv, není moţné, aby prohrál.“

Kdyţ si Saňdţaja vybavil tu scénu, zavřel oči. Na nĕkolik okamţiků se

odmlčel a potom tlumeným hlasem pokračoval. „Kdyţ mĕ uklidnili a
nabídli mi jídlo a pití, dotkl jsem se sepjatýma rukama hlavy a sdĕlil jim,
ţe si přeješ mír. Ardţuna pak poţádal Krišnu o vhodnou odpovĕd, ó králi,
načeţ jaduovský vůdce promluvil. Jeho slova byla okouzlující a klidná, ale
dĕsivého významu. Mĕla probudit strach v srdcích tvých synů. ekl: ,Ó
Saňdţajo, vzdej Dhritaráštrovi a všem kuruovským starším naši ctu,
zeptej se na jejich blaho a potom jim řekni toto. Oznam jim, ţe by ted mĕli
provádĕt příznivé obĕti a rozdávat četné dary bráhmanům. Potom by se
mĕli radovat se svými manţelkami a syny, nebot je brzy stihne neštĕstí.
Myslím na svůj dluh vůči Draupadí, který dosud nebyl splacen. Ta
ctnostná ţena si Mĕ navţdy získala, kdyţ mezi Kuruovci, kteří jí působili
bolest, vykřikla: Ó Góvindo! “

Po Saňdţajovĕ tváři stékaly slzy, kdyţ pomyslel, jak se Krišna zcela dává
kaţdému, kdo u Nĕho hledá točištĕ. „Potom Krišna pronesl následující
slova: ,Kuruovci si znepřátelili vládce luku Gándíva a Mĕ jako jeho oporu.
Kdo by se nás odváţil vyzvat k boji, i kdyby jim pomáhali bohové, pokud
nenadešel jejich čas? Ten, kdo porazí Ardţunu, by mohl drţet ve svých
rukách emi. Dovedl by spálit všechny tvory a zničit nebesa. Mezi všemi
bytostmi ve třech svĕtech nevidím nikoho, kdo by se dokázal Ardţunovi v
bitvĕ vyrovnat. Boj v království Matsjů toho byl jistĕ dostatečným
důkazem, o jeho střetu s Dánavy v podsvĕtí ani nemluvĕ. V Ardţunovi, a v
nikom jiném, mají svoje stálé točištĕ síla, hbitost, odvaha, lehkost ruky,
nezdolná energie i trpĕlivost. Toto vše pečlivĕ zvaţte, ó Kuruovci, neţ
zahájíte nepřátelské akce.“

Saňdţaja potom oznámil Kuruovcům, ţe sám Krišna má v myslu přijet do

Hastinápuru, aby podpořil mír.

Dhritaráštra sedĕl se sklopenou hlavou. Mnoho dlouhých nocí přemýšlel o

Ardţunovĕ moci a zvaţoval, zda se jí můţe nĕkterý z kuruovských
bojovníků postavit. Bylo tĕţké to rozhodnout. Nyní, kdyţ se Ardţuna
spojil s Krišnou, se nadĕje dramaticky zmĕnily. Krišnovu moc nebylo
moţno odhadnout. Podle rišiů je Pánem všech bohů. Postavit se Mu by
určitĕ znamenalo čelit samotným bohům.
Slepý král promluvil ustaraným hlasem: „Tyto popisy Ardţuny a Krišny
mĕ ještĕ více utvrzují v mém přesvĕdčení o pošetilosti války. Ó
Durjódhano, rozmysli se ještĕ jednou. Pomysli, s kým budeš bojovat.
Vznešení lidé vţdy splácí svoje dluhy. Agni je Ardţunovi zavázán za jeho
pomoc u Khándavy a určitĕ mu ve válce pomůţe. Také bůh Dharma se
spojí se svým synem Judhišthirou. Bhíma je Vájuův syn a dvojčata se
narodila dvĕma bohům Ašvinům. dá se tedy, ţe budeme stát proti lidské i
boţské síle. Nevidím způsob, jak bychom mohli vyhrát. Synu, uzavři s
Pánduovci mír. Jinak je s Kuruovci konec.“

Durjódhanovi došla trpĕlivost. Tyhle srdcervoucí výlevy na nĕho uţ byly

příliš. Princ zlostnĕ vyskočil: „Ó nejlepší z králů, proč stále chválíš
Pánduovce? Jsou to smrtelníci jako my všichni. Jak by jim bohové mohli
přijít na pomoc? Bohové nikdy nepodléhají nízkým emocím. Vţdyt svého
nebeského postavení dosáhli právĕ proto, ţe jsou lhostejní vůči svĕtským
tuţbám a prostí chamtivosti, hnĕvu a nenávisti. Nezasahují do nicotných
lidských snah zaloţených na citovém lpĕní. Kdyby tomu tak nebylo, jak by
mohli Pánduovci zaţít tolik utrpení? A i kdyţ se bohové přidají na jejich
stranu, co na tom? Vyrovnám se kterémukoliv z nich. Svojí mystickou
mocí dovedu zabránit ohni v hoření, i kdyby chtĕl strávit tři svĕty. Jsem
schopen zaříkáním uvést vodu do tuhého stavu, a umoţnit tak kočárům a
pĕchotĕ po ní přejet. Dokáţu rozbít hory a způsobit krupobití kamenů
spolu s vichřicí, jaká vane v čase zkázy.“

Jak se Durjódhana holedbal, čím dál tím více se rozohňoval. Rozhazoval

paţemi a vrhal na krále ve shromáţdĕní planoucí pohledy. „Všichni víte, ţe
v mém království nedochází k přírodním katastrofám způsobenými bohy.
Díky mojí ochranĕ se v nĕm nevyskytují ani hrozivá zvířata či hadi, kteří
by ohroţovali moje poddané. Pod mojí vládou ţijí všichni občané ctnostnĕ
a v míru. Bohové ani asurové by se neodváţili chránit nĕkoho, koho bych
já nenávidĕl. Proč mi bohové nezabránili, abych poslal Pánduovce do
vyhnanství nebo se zmocnil jejich bohatství? Kdyţ si přeji, aby byl nĕkdo
štastný nebo neštastný, neomylnĕ se to stane. Moje plány nikdy nic
nezmaří, ó vládce, a má slova nevyjdou naprázdno. Jsem v tomto svĕtĕ
znám jako ten, kdo mluví pravdu. Celý svĕt je svĕdkem mojí slávy a
vznešenosti. íkám to jen proto, abych tĕ utĕšil, nikoliv kvůli sebechvále.
Bud si jist, ţe brzy uslyšíš o poráţce Pánduovců. Převyšuji je inteligencí,
mocí, odvahou i schopnostmi. ničím je.“
Durjódhana, který ted stál uprostřed sínĕ, se ráznými kroky vrátil ke svému
trůnu. Karna mu zatleskal a sám vstal, aby promluvil. Nebral přitom ohled
na Dhritaráštru, který zvedl ruku na znamení, ţe chce odpovĕdĕt. Karnův
hlas se rozléhal shromáţdĕním: „ abití Pánduovců si vezmu na starost
sám. Dostal jsem brahmástru od Parašurámy a šakti od Indry. S tĕmito
dvĕma zbranĕmi Pánduovy syny zničím. Všichni ostatní Kuruovci mohou
zůstat s Durjódhanou, aby ho chránili. Pánduovce přenechte mnĕ.“

Bhíšma se dlouze a hlasitĕ zasmál: „Co to říkáš, Karno? Tvoji inteligenci

očividnĕ otupila smrt, která se k tobĕ blíţí. Mĕl by sis vzpomenout na
spálení Khándavy a drţet se zpátky, ty pošetilče. Aţ tvoji zbraň šakti, na
níţ jsi tak pyšný, zasáhne Krišnův disk, spálí ji na popel. Nejvyšší Osoba
jiţ zničila mnohem významnĕjší nepřátele, neţ jsi ty, Karno. Setkání s Ním
a Ardţunou bude znamenat konec pro tebe i pro tvoje zbranĕ.“

Bhíšma Karnovi připomnĕl, jak ho Parašuráma proklel, aby si nedokázal

vybavit slova nezbytná k vyvolání brahmástry, aţ ji bude nejvíce
potřebovat. Karna mudrce podvedl, aby si myslel, ţe je bráhmana, a on se
od nĕho mohl učit. Kdyţ Parašuráma leţ odhalil, pronesl kletbu — Karna
nebude moci pouţít brahmástru, aţ bude čelit bezprostřednímu
nebezpečí — zatímco Ardţuna týţ problém jistĕ mít nebude.

Karna zavrčel: „Tvoje chvála Krišny je namístĕ, ó praotče. Vím, ţe je

vznešený — ještĕ vznešenĕjší, neţ uvádíš — ale nemohu jiţ déle snést
tvoje krutá slova na moji adresu. Ted si poslechni výsledek tvých
nevlídných soudů. Nebudu bojovat tak dlouho, dokud budeš přítomen.
Sloţím zbranĕ do doby, neţ budeš sraţen na zem. Potom svĕt uvidí moji
odvahu.“

Karna se vyřítil ze sínĕ. Bhíšma se znovu zasmál a otočil se k

Durjódhanovi: „S tův syn je muţ, který drţí slovo. Jak ted splní svůj slib,
ţe zničí nepřátelské oddíly? V tomto shromáţdĕní jsem ho slyšel prohlásit:
,Vy všichni zde mi budete svĕdky. Budu znovu a znovu pobíjet desítky
tisíc nepřátelských vojáků. Jak jej ted splní? Je plný vášnĕ a pýchy. V tom
okamţiku, kdy podvedl svatého rišiho Parašurámu, ztratil všechnu ctnost a
zásluhy plynoucí z askeze.“

Durjódhana byl zmaten náhlým Karnovým odchodem, ale zachoval klid a

opĕt trval na tom, ţe na nikom nezávisí. At mu Karna pomůţe nebo ne,
postaví se proti Pánduovcům a zvítĕzí. Kdyţ se princ konečnĕ přestal
vychloubat, Vidura vstal ze svého sedadla a začal vyprávĕt příbĕh.
„Kdysi ţil ptáčník, který v lese nastraţil sít na ptáky. Chytili se dva velcí
ptáci, ale vylétli na oblohu i se sítí. Ptáčník to vidĕl a bĕţel za nimi. Spatřil
ho asketa, který řekl: ,Jak podivné, ţe ten, kdo se pohybuje na nohou po
zemi, bĕţí za tĕmi, kdo putují po obloze. Ptáčník odpovĕdĕl: ,Tĕm ptákům
se spojenými silami podařilo odnést moji sít, ale aţ se začnou hádat,
spadnou na zem. A skutečnĕ — zanedlouho se oba ptáci pustili do hádky
a spadli na zem, kde je ptáčník chytil a zabil. Také bratři, kteří spolu
navzájem bojují, brzy podlehnou smrti. Ó Durjódhano, bratranci by se mĕli
společnĕ radovat ze ţivota, jíst a bavit se, ale nikdy hádat.“

Vidura potvrdil to, co jiţ bylo o síle Pánduovců řečeno ve snaze odvrátit
Durjódhanu od zámĕru rozpoutat válku. Princ na to neřekl nic. Vidurův
názor jiţ znal — očividnĕ stojí na stranĕ Pánduovců.

Bylo jasné, ţe shromáţdĕní uţ nemá co říci. Saňdţaja přednesl poselství

Pánduovců a Kuruovci na nĕ odpovĕdĕli. Dhritaráštrovo dojímavé volání
po míru je k ničemu, pokud Judhišthirovi nevrátí alespoň část jeho
království. Ani jednou však nenaznačil, ţe je ochoten to udĕlat. Jestli se
tedy Krišnovi nepodaří přimĕt ho ke zmĕnĕ názoru, bude válka. Králové a
ministři jeden po druhém opustili síň.

Nakonec tam zůstal Dhritaráštra sedĕt se Saňdţajou sám. Poté, co si

vyslechl názory všech, chtĕl nyní slyšet názor svého tajemníka. Myslí si, ţe
Kuruovci mají nĕjakou nadĕji na vítĕzství? Saňdţaja vidĕl obĕ strany a byl
schopen odhadnout jejich sílu. Ačkoliv jiţ prohlásil, ţe Kuruovcům dává
malou nadĕji, král přesto doufal, ţe mu v soukromí naznačí, jak by mohli
zvítĕzit.

Saňdţaja si dĕlal starosti, ţe kdyţ bude s králem hovořit o samotĕ, jeho

názor nemusí být brán váţnĕ. Vĕdĕl, ţe Dhritaráštra vycítil jeho náklonnost
vůči Pánduovým synům. Proto poţádal, aby smĕl zavolat Vjásadévu, který
byl tou dobou v paláci. Kdyby Dhritaráštra vidĕl, ţe moudrý riši souhlasí
se Saňdţajovým názorem, snad by ho přijal váţnĕji.

Král souhlasil a zavolal také svoji manţelku Gándhárí. Kdyţ se Vjásadéva

i Gándhárí usadili poblíţ krále, Saňdţaja oslovil svého duchovního mistra:
„Ó můj pane, dovol mi, prosím, promluvit ve tvojí přítomnosti ke králi.
ajímá ho moc Pánduovců.“

Vjásadéva zvedl pravou ruku v ţehnajícím gestu: „Ó Saňdţajo, řekni mu

vše o Krišnovi, nebot to On představuje skutečnou moc Pánduovců.“
Saňdţaja se sepjatýma rukama pronesl: „Ó králi, opakovanĕ ses ptal na
silné a slabé stránky Pánduovců. Jejich sílu lze mĕřit jen silou Góvindy,
protoţe ta nezná hranic. Kdyby se na jednu stranu postavil celý svĕt a na
druhou Dţanárdana, pak by svĕt svojí mocí předstihl. Je schopen promĕnit
emi a všechna její stvoření v jediném okamţiku v popel. Tam, kde je
pravda, spravedlnost, ctnost, skromnost a lidskost, najdeš Krišnu. A tam,
kde je Krišna, bude i vítĕzství. Je duší všech bytostí, která přišla do tohoto
svĕta, jako by si hrála. Pánduovci jsou pouhé nástroje Jeho přání. Ta
všemocná bytost si přeje zničit všechny zlotřilé a bezboţné v tomto svĕtĕ.
Ó králi, tvoji synové patří mezi nĕ.“

Dhritaráštra nahmatal ruku svojí manţelky a pevnĕ ji sevřel. Saňdţaja

pokračoval: „Kéšava je Pánem času, smrti a pohyblivých i nehybných
bytostí. Přichází do tohoto svĕta a vlivem svojí iluze vypadá jako obyčejný
človĕk. Ti, kteří Ho znají, nepodléhají klamu.“

Starý vládce toho chtĕl slyšet o Krišnovi víc. O tom, ţe jeho tajemník,
Vjásadévův ţák, přijímá Krišnu za Svrchovaného Boha, vĕdĕl vţdy. Sám
Vjásadéva Krišnu uctívá. Král nevĕdĕl, na čem je. Krišna je nespornĕ
neobyčejný. Bylo ţasné, jak zabil tolik mocných démonů, a všichni
rišiové Ho velebí jako Původní Boţstvo. Přesto však vypadá tak lidsky.
Král se zeptal: „Proč přijímáš Krišnu za Nejvyššího Boha? Jak to, ţe Ho
jako takového znáš, na rozdíl ode mĕ? Jestli to povaţuješ za vhodné,
vysvĕtli mi to, prosím, Saňdţajo.“

„Ten, kdo příliš lpí na hmotĕ, nemůţe tuto vznešenou osobnost poznat,“
odpovĕdĕl Saňdţaja. „Pro nĕho zůstává záhadou nebo prostĕ nepřijme, ţe
je Bůh. Neprahnu po hmotných vĕcech a svoje touhy drţím na uzdĕ.
ároveň pečlivĕ studuji Védy a s důvĕrou naslouchám svĕtcům, jako je
můj duchovní mistr Vjásadéva. Tak jsem byl Kéšavu schopen do jisté míry
poznat. Toto poznání můţeš získat i ty, ó králi. Přijmi točištĕ u Krišny,
nebot je tvým nejvĕtším dobrodincem. Neber Ho na lehkou váhu, ani Jeho
rady. Tvůj pošetilý syn nemá v Krišnu ţádnou víru a přivede tebe i
Kuruovce do záhuby.“

Gándhárí souhlasnĕ přikývla: „Náš hříšný syn nám jistĕ způsobí zkázu. Je
závistivý a nadutý a nikdy nenaslouchá radám starších. Poté, co zvĕtší
radost zlých lidí a můj zármutek, zemře Bhímovýma rukama. Aţ tehdy si
vzpomene na slova svého otce.“
Vjásadéva sedící na vyvýšeném sedadle s hedvábnými poduškami řekl: „Ó
králi, jsi Krišnovi drahý. Vyslechni si mojí radu. Naslouchej pozornĕ
Saňdţajovi. Můţe ti říci o způsobu, jak Krišnu poznat a přijmout Ho jako
svoje točištĕ. Lidem je odepřeno poznání Boha jen kvůli nadmĕrné
ţádostivosti a nenávisti. Témĕř všichni lidé v tomto svĕtĕ baţí po bohatství
a slávĕ, a jsou tak zcela v zajetí klamu. novu a znovu tedy podléhají
smrti. Moudrý človĕk se proto vzdá všech pout a vydá se po cestĕ
osvobození, která ho nakonec dovede ke Krišnovi.“

Dhritaráštra Saňdţaju poţádal, aby ji popsal. Ten se poklonil Vjásadévovi

a řekl: „Tato cesta začíná ovládáním smyslů. Provádĕní obĕtí bez ovládání
smyslů ti poznat Boha neumoţní. Vzdání se smyslových tuţeb pochází z
probuzení pravého poznání, které se rodí z moudrosti. Ta je získána
zkušeností a nasloucháním moudrým lidem. Skutečná moudrost znamená
ovládat smysly. Človĕk ovládající svoje smysly bude na cestĕ
seberealizace zaţívat vnitřní radost. Po ní můţeš dospĕt ke Kéšavovi, ó
králi. Následuj ji s opravdovou touhou poznat a potĕšit tohoto nejstaršího z
bohů a tvůj spĕch bude zaručen.“

Dhritaráštra svého tajemníka poţádal, at popíše další Krišnovy vlastnosti.

Saňdţaja mu povĕdĕl o Krišnových rozmanitých jménech a jejich
významech, které ho popisují jako stvořitele, udrţovatele a nakonec
ničitele všeho.

Dhritaráštra se po vyslechnutí tĕchto popisů pohrouţil do svých myšlenek

a poslal Saňdţaju pryč. Kdyţ odešel i Vjásadéva, starý král zůstal sám jen
se svou manţelkou. Byl zmaten. Krišnovu svrchovanost nemohl popřít.
Saňdţajovy popisy podpořené Vjásadévou byly jasné a dokonalé. Bylo mu
zřejmé, ţe stavĕt se proti Krišnovi a tĕm, které podporuje, znamená jistou
poráţku. Je-li však zničení Kuruovců Krišnovým přáním, co můţe dĕlat?
dálo se mu, ţe at udĕlá cokoliv, tváří v tvář Pánovu boţskému plánu je to
zbytečné. Dhritaráštra sedĕl a vzdychal s hlavou v dlaních. Opravdu si
Krišna přeje, aby všichni jeho synové, příbuzní a přátelé zahynuli? Proč se
tedy chystá přijet do Hastinápuru uzavřít mír? Tuto záhadu nebyl slepý
král s to rozluštit.

Kapitola 45: PÁNDUOVCI SE RADÍ S

KRIŠNOU
Ve Virátĕ Pánduovci obdrţeli kuruovskou odpovĕd — ţádné zemí ani
majetek jim nevrátí. Dhritaráštra ţádal o mír, ale chtĕl si ponechat vládu
nad svĕtem. Durjódhana jako obvykle nezapřel své zatvrzelé a hnĕvivé já.

Judhišthiru to nepřekvapilo. Ted zbývá uţ jen, aby se Krišna vydal do

Hastinápuru, jak slíbil. „Nadešel čas, abys dal najevo svoje přátelství, ó
Pane.“ Judhišthira při oslovení Krišny sepjal ruce. „Po celém svĕtĕ je
známo, ţe jsi vţdy oddán blahu svých přátel. Spoléhaje se na Tebe jsme
poţádali Kuruovce o navrácení našeho království. Kromĕ Tebe nevím o
nikom, kdo by nás dokázal z této nesnáze vyvést. Ó Mádhavo, jsi naše
jediné točištĕ.“

Krišna sedĕl o nĕco níţe neţ Judhišthira na zlatém trůnĕ posázeném

drahokamy. Usmĕvavý obličej Mu lemovaly černé kučeravé vlasy, na
hlavĕ Mu zářila koruna s diamanty, a kdyţ se obrátil k Judhišthirovi, Jeho
zářivé náušnice ve tvaru ţraloka se zablýskly. „Jsem zde,“ odpovĕdĕl
Pánduovu synovi. „Jsem připraven učinit vše, oč poţádáš. Co máš na
srdci?“

Judhišthira byl Krišnovou odpovĕdí pohnut. Co spolu se svými bratry

udĕlal, ţe si zaslouţí takovou Krišnovu podporu? de je nejvýznamnĕjší ze
všech osobností připravena doručit jejich poselství a zhostit se lohy
mírového posla. Všech pĕt bratrů upřenĕ hledĕlo na Krišnovu tvář a do očí
jim vhrkly slzy.

„Ó Krišno, slyšel jsi Saňdţaju popisovat Dhritaráštrovu mysl a pocity.

Chce mír, aniţ by nám dal, co nám patří. Ten chamtivý, svým synům
stranící muţ má hříšné srdce. Proţili jsme dvanáct let v lese a na jeho
příkaz další rok plný utrpení v onom království. Bráhmanové vĕdí, ţe jsme
dostáli svému slibu, ale on dohodu porušil. Poslouchá svého pošetilého
syna a přeje si vydat se cestou podvodu. Nedá nám ani pĕt vesnic. Myslí si,
ţe mu patří svĕt, a nezná stud. Kvůli jeho chamtivosti jsme o vše přišli a
nemůţeme plnit naše kšatrijské povinnosti. Bez bohatství je pro nás
obtíţné dosáhnout ctnosti. Askeze a ţebrota mezi povinnosti kšatriji
nepatří, ó Krišno. Je nám souzeno vládnout lidem a pečovat o rozsáhlé
poklady, abychom mohli podporovat bráhmany a chudé. Bĕda, co je vĕtší
neštĕstí, neţ kdyţ spĕšný človĕk ztratí bohatství? I smrt by byla lepší.“

Judhišthira pohlédl na svoje bratry, kteří sedĕli kolem nĕj v tichém

souhlasu. Na jeho pokyn by kaţdý přijal i vesnici, ale Dhritaráštra chce,
aby zůstali ţebráky. Návrh starého vladaře je neslýchaný. Bylo
nemyslitelné, aby mocný kšatrija ţebral. I to, ţe se museli u Kuruovců
doprošovat vlastního království, bylo bolestné a poniţující.

Judhišthira pokračoval: „Přestoţe vzít si království zpĕt násilím za cenu

usmrcení svých příbuzných je mrzký čin, nevidím ţádné jiné řešení. Boj v
pravý čas je pro kšatriji závaznou povinností, ale válka znamená utrpení
pro všechny. I kdybychom vyhráli, stihne nás lítost a budeme oplakávat
smrt svých příbuzných a přátel. V případĕ poráţky náš rod zanikne. Ale
bez království jsme jako mrtví. Ţádám tedy Dhritaráštru, aby nám v klidu a
míru vrátil to, co nám náleţí. V opačném případĕ je pro nás válka
spravedlivým řešením, třebaţe přináší utrpení.“

Judhišthiru vyhlídka na válku se staršími svého rodu nijak netĕšila. Podle

svatých textů je třeba se nadřízeným v hádce vţdy podvolit. Poţádal
Krišnu, aby rozptýlil jeho pochyby: „Jaký je tvůj názor, ó Kéšavo? Jaká je
cesta ctnosti, kterou bych se mĕl ted dát? Je vůbec správné, abychom
bojovali s Dhritaráštrou a jeho následovníky? Pochybuji, ţe přijme
jakékoliv mírumilovné řešení, protoţe příliš lpí na svých synech. Našemu
uctivému návrhu se prostĕ vysmĕje.“

„Ó Dharmarádţo, zda bojovat či nebojovat nezávisí na tvojí, ale na

Dhritaráštrovĕ volbĕ. Pro dobro vás obou půjdu a budu ţádat o mír. Bude-
li moţné se na nĕm dohodnout, pak jsem dosáhl nĕčeho ctnostného a
kuruovská a pánduovská armáda bude zachránĕna ze smrtící pasti.“

Na Judhišthirovĕ tváři byly znát pochybnosti. „Nepřeji si, abys šel ke

Kuruovcům, ó Krišno. I kdybys Durjódhanu přátelsky oslovil, nebude Ti
naslouchat. Jsem si jist, ţe se Ti bude snaţit nĕjak ublíţit. K čemu toto vše
bude, jestli se Ti nĕco stane?“

Krišna se rozesmál: „ nám Durjódhanovu podlou povahu, ale tím, ţe

půjdeme ke Kuruovcům a budeme se snaţit uzavřít mír, se vyhneme
moţné kritice. Nikdo nebude moci říci, ţe jsme neudĕlali vše, co bylo v
našich silách, abychom zamezili válce. Neboj se o Mĕ. Kdyţ se rozzlobím,
ani všichni vládci emĕ dohromady by Mi nemohli v bitvĕ čelit. Pokud Mĕ
Kuruovci urazí, kdyţ si přeji jejich dobro, zničím je.“

„Jak si přeješ, ó Krišno,“ souhlasil Judhišthira. „Jdi do Hastinápuru. At z

toho plyne jen dobro a kéţ Tĕ vidíme vrátit se ve zdraví a s dosaţeným
čelem cesty. Jako přítel jsi mi stejnĕ drahý jako Ardţunovi. Nebojím se,
protoţe spoléhám na Tvoje přátelství. Mĕl bys promluvit k Durjódhanovi
způsobem, který zajistí mír, i kdyby to znamenalo, ţe budeme muset
obĕtovat ctnost. Přijmu ménĕ, neţ mi právem náleţí, či dokonce svolím i k
další hře v kostky, bude-li to k odvrácení války nutné.“

Judhišthira byl přesvĕdčen, ţe další hru v kostky neprohraje, nebot se v

lese naučil jejím tajům od Vrišaparvy. Nepřímo také poukazoval na to, ţe
mírumilovnĕ přijme pouhých pĕt vesnic. Byl připraven k jakékoliv osobní
obĕti, jen aby nemusel bojovat proti svým příbuzným a učitelům. Dokonce
začínal uvaţovat, zda by nebylo lepší prostĕ ponechat království
Kuruovcům. Snad by mohl zůstat se svými bratry v zemi svých spojenců.
Byl si jist, ţe Krišna i Drupada by jim s radostí vĕnovali nĕjaké zemí,
jemuţ by mohli vládnout.

Krišnova tvář zváţnĕla. „ nám dobře tvoje i Durjódhanovy zámĕry. I

kdybys dal přednost míru za kaţdou cenu, vyhnout se spravedlivému boji
nepatří mezi kšatrijské povinnosti. Naopak, Stvořitel přikázal, ţe kšatrija
musí zvítĕzit, nebo zemřít. Nemůţe si vydĕlávat na ţivobytí
mírumilovným ţebráním či sbíráním ovoce a kořínků v lese. Kdyţ nadejde
čas, musí ukázat svoji sílu, a ne v duchu pokory ustoupit.“

Judhišthira byl aţ příliš pokorný a Krišna vĕdĕl, ţe pokud projeví mírnost a

snášenlivost, Durjódhana toho jen zneuţije. Pouze řeč síly a hrozeb mohla
tohoto Kuruovce odradit od jeho hříšných zámĕrů. Nikomu by neprospĕlo,
kdyby Durjódhanovi jeho krutost a vĕrolomnost prošla. Svĕt by přišel o
svého nejctnostnĕjšího panovníka a místo nĕho by mu vládl človĕk
propadlý sobectví. Krišna Judhišthirovi připomenul mnohé uráţky, jimiţ
Kuruovci Pánduovce zahrnovali.

„Durjódhana neprojevil ţádnou lítost nebo stud nad tím, ţe vás poslal do
lesa oblečené do jeleních kůţí. On a jeho bratři vás přitom naopak častovali
hrubými slovy. Starší Kuruovci jen přihlíţeli, kdyţ jsi byl při hře v kostky
lstivĕ připraven o svoje království. Potom zlomyslný Dušásana přivlekl
plačící Draupadí za vlasy do snĕmovní sínĕ.“

Krišnovi vzplály oči, kdyţ si vzpomnĕl na Draupadino zneuctĕní, a Jeho

přísný hlas se rozlehl síní: „Všichni přítomní králové prolévali slzy a
Durjódhanu odsuzovali, ale nepodnikli nic. a tento jediný čin si zaslouţí
smrt od kohokoliv, o tobĕ nemluvĕ. Bráhmanové a všichni ctnostní lidé ho
za to viní a zavrhují. Jiţ ted jako by byl mrtvý. Tak jako není hříchem zabít
hada, ani jeho smrt není hříchem. A kdo by ho následoval do bitvy, ten si
za podporu takového hříšníka zaslouţí smrt také.“
Krišna se odmlčel. Judhišthira Ho málokdy vídal tak rozzlobeného. Jakou
nadĕji Kuruovci mají, kdyţ v Krišnovi probudili takovou zuřivost? dálo
se, ţe pouhým pohledem pohltí celý vesmír. Judhišthira Ho vidĕl hledĕt na
Draupadí, v níţ se při Jeho připomenutí Dušásanova hrozného činu
probudil hnĕv. Kdyţ Krišna pokračoval, z očí jí tekly slzy a tĕţce dýchala.

„Odchodem do Hastinápuru odstraním všechny pochyby. Tvoje

dobrosrdečnost a Durjódhanova hříšnost budou zřejmé všem. Kuruovcům
připomenu veškeré zlo, jehoţ se vůči vám dopustili. Nikdo vás nenařkne z
hříšnosti, nebot ţádáte o mír. Svĕt bude vinit Kuruovce v čele s
Dhritaráštrou. Poţádám o mír, aniţ bych obĕtoval tvoje zájmy, ó vládce
lidí. Aţ si vyslechnu jejich odpovĕd a poznám jejich zámĕry, vrátím se.“

Krišna se rozhlédl po síni. Kdyţ se otočil k Judhišthirovi a slavnostnĕ

dokončil svoji řeč, spočívaly na Nĕm oči všech. „Vĕz, ţe to určitĕ skončí
válkou. Durjódhana ti ţádné ze tvých vzkvétajících zemí nevrátí. Na tobĕ
jen bude zabít toho, jehoţ jiţ zabily vlastní hříchy. A Já ti pomohu.“

Judhišthira s Krišnovými slovy souhlasil. Vĕdĕl, ţe Krišnovy skutky jsou

vţdy v zájmu všech ţivých bytostí. Jestli povaţuje válku za nutnou, pak se
jí nelze vyhnout — i kdyby to znamenalo zabít váţené kuruovské starší.

Krišna si chtĕl před odchodem vyslechnout všechny Pánduovce. Pohlédl na

Bhímu. Ten si uvĕdomil Krišnovu touhu a promluvil: „Myslím, ţe bys mĕl
říci vše, co bude pro dosaţení míru moţné, ó Madhus dano.“ Jeho hlas byl
ţasnĕ klidný. „Bud ale opatrný. Durjódhana je podráţdĕný, hnĕvivý,
domýšlivý a neschopný vyslechnout dobrou radu. Neoslovuj ho hrubými
slovy, nebo se uchýlí k násilí. Chovej se k nĕmu zdvořile. Dojednat mír
bude obtíţné, ale snaţ se ze všech sil, prosím. Přesto předvídám blíţící se
zkázu Kuruovců. Tak jako se Kali narodil mezi asury, narodil se tento
hříšný Durjódhana mezi Kuruovci. Snaţ se ho usmířit vlídnými slovy, ó
Krišno, nebo náš rod zanikne. Necht mezi námi zavládne mír, vyvarujme
se hříchu v podobĕ zabití svých příbuzných a ţijme spolu jako bratři.“

Krišna byl překvapen. Vrhl pohled na Judhišthiru a Ardţunu a dal se do

smíchu:

„Ó Bhímaséno, tvoje slova se podobají chladu v ohni či lehkosti v zemi.“

Bhíma se zamračil a Krišna pokračoval: „Co způsobilo tuto zmĕnu ve tvém

srdci? Dosud tvoje slova naznačovala pouze vůli k válce. Celé noci jsi
prosedĕl se sklopenou hlavou a z tvých st vycházely palčivé vzdechy.
Kdyţ pobíháš kolem a biješ do zemĕ, vypadáš nĕkdy jako šílený. Trávíš
čas o samotĕ a nic tĕ netĕší. nenadání se dáš do hlasitého smíchu a jindy
zas hořce naříkáš. Dlouhý čas prosedíš s hlavou mezi koleny a se
zavřenýma očima. To vše je projevem hnĕvu. Ó Bhímo, přísahal jsi, ţe
zabiješ Durjódhanu a všechny jeho bratry. Proč tedy tato náhlá
umírnĕnost?“

Krišna se usmál: „Bĕda, zdá se, ţe i mocní propadají strachu, kdyţ přijde
čas bitvy. Určitĕ vidíš nepříznivá znamení, a proto si přeješ mír. V zajetí
strachu se podobáš eunuchovi zbavenému muţnosti. Ó synu Kuntí, lidská
mysl je nestálá a snadno ovlivnitelná jako mladé stromky zmítané vĕtrem.
Bud pevný, ó hrdino. Nepoddávej se strachu. Kdyţ tĕ vidím v tomto
rozpoloţení, zcela ţasnu. Bez tebe se tvoji bratři potopí do oceánu
beznadĕje. Pomysli na svůj vznešený původ. Jako kšatrija závisíš na svojí
síle. Tato slabost srdce se k tobĕ nehodí, ó Bhímo.“

Bhíma rychle vstal jako ušlechtilý kůň pobídnutý jezdcem a hlasitĕ

pronesl: „Nemysli si, ţe moje mysl byla čímkoliv ovlivnĕna, ó Krišno.
vyhlídek na válku se raduji. To sám velmi dobře víš, protoţe jsme spolu
často ţili. Nebo mĕ moţná neznáš, tak jako ten, kdo plave v jezeře, nezná
jeho hlubiny. Proto na mnĕ vidíš chyby. Kteří z tĕch, jeţ mĕ znají jako
Bhímasénu, by mohli pronést taková slova? Ačkoliv sebechvála se vţdy
zavrhuje, promluvím o svojí odvaze, abych ulehčil Tvojí mysli.“

Bhíma pozdvihl paţe, které připomínaly dva sloní choboty. „Kdo by kdy
unikl ze sevření tĕchto paţí? I kdyby mu osobnĕ pomáhali Indra, oceán i
Himavat, zemřel by. Kdyby do sebe mĕly emĕ a nebesa najednou prudce
narazit jako dvĕ obrovské hory, dokázal bych je i se všemi jejich
pohyblivými a nehybnými bytostmi rukama udrţet od sebe. Rozdupu
všechny, kdo se Pánduovcům postaví. Ó Ačjuto, přestoţe mĕ nyní neznáš,
určitĕ mĕ poznáš ve vřavĕ bitvy. Tvoje slova mĕ bolí jako říznutí do
podebraného neţitu. Moje síla je ještĕ vĕtší, neţ jsem uvedl. Aţ přijde čas,
Ty i celý svĕt mĕ uvidíte kosit nejpřednĕjší bojovníky s jejich slony, koňmi
a kočáry. Nebál bych se, ani kdyby se na mĕ řítily tři svĕty. Hovořil jsem
jen z milosti, ó Krišno, a kvůli odvrácení záhuby Bharatových potomků
bych snesl jakoukoliv jmu.“

Kdyţ se Bhíma vrátil na svoje sedadlo, na Krišnovĕ tváři se rozhostil

široký smĕv. „Chtĕl jsem poznat tvoje pocity, a proto ze Mĕ mluvila jen
náklonnost. Nehledal jsem na tobĕ chyby, protoţe vím, ţe jsi schopen
všeho, co jsi zmínil, a ještĕ daleko významnĕjších činů. nám tvoji
vznešenost a sílu. Moje slova mĕla jen povzbudit tvoji odhodlanost. Brzy
bude zapotřebí rozhodných činů. Človĕk nemůţe v tomto svĕtĕ dosáhnout
svých cílů nečinností. Třebaţe je osud konečnou příčinou, sám o sobĕ k
tomu nestačí. Kdo jedná s plným poznáním příčiny a následku, bez lpĕní
na výsledcích, můţe uskutečnit svoje nejvyšší cíle. Nečinní, at uţ z
nevĕdomosti či ze strachu, ţádného spĕchu nedosáhnou.“

Krišna se obrátil k Ardţunovi: „Jaký máš názor ty, ó Dhanandţajo? a

svitu vyrazím do Hastinápuru. Chceš mi ještĕ nĕco říci?“

Ardţuna vše tiše sledoval. Rozhlédl se po rozlehlé síni. Kdyţ začal mluvit,
shromáţdĕní králové a bráhmanové mu pohled opĕtovali.

„Myslím, ţe Judhišthira řekl vše, co mĕlo být řečeno, ó Dţanárdano. dá

se mi však, ţe kvůli Dhritaráštrovĕ hrabivosti nebo snad naší slabosti
nepovaţuješ mír za snadno dosaţitelný. Bereš také v vahu, ţe lidské
touhy jsou marné, nejsou-li doprovázeny jednáním — ţe by nikdo nemĕl
spoléhat pouze na osud.“

Ardţuna uvedl, jak pochopil Krišnovu řeč, a pak přidal i svoji odpovĕd:
„Souhlasím. Podle mĕ, ó Kéšavo, není nic nedosaţitelné pro toho, kdo
jedná vyzbrojen poznáním. Vím, ţe jsi pro nás i pro Kuruovce tím
nejvĕtším dobrodincem. Přijmu kaţdé Tvoje rozhodnutí. Přeješ-li si mír,
bude mír. Pokud chceš válku, jsem připraven bojovat.“

Ardţuna se odmlčel a rukou spočinul na dlouhém meči zavĕšeném u pasu.

Byl nepochybnĕ zrozen pouze k tomu, aby vládl zbranĕmi v boji. Upřímnĕ
řečeno, na dosaţení míru ţádnou šanci nevidĕl, ani kdyţ se Krišna vydá do
Hastinápuru. Navzdory svojí moci Krišna ostatní nikdy nenutil jednat
podle svých tuţeb. Nabízel jim moudrost, logické argumenty a rozum, ale
nakonec bude všechno záviset na Dhritaráštrovĕ a Durjódhanovĕ svobodné
vůli. Jejich příznivé odezvĕ však nic nenasvĕdčovalo. S nejvĕtší
pravdĕpodobností se Krišna vrátí poté, co bude vystaven uráţkám.

Kdyţ na to Ardţuna pomyslel, jeho hlas zesílil hnĕvem: „ lotřilý

Durjódhana bezesporu zasluhuje smrt. Se svými bratry nás krutĕ a
podvodnĕ oloupil o království a urazil nevinnou Draupadí. Nevĕřím, ţe
bude přístupný nĕjaké dobré radĕ. Tvoje slova budou jako zrna vysetá do
ne rodné půdy. Jestli si myslíš, ţe by mĕl být zničen, pak to udĕlej hned, ó
Pane, nebot není o čem uvaţovat. Jinak necht vypukne bitva! Který kšatrija
by se vyhnul takovému boji, i kdyţ mu smrt zírá do očí?“

Krišna pomalu přikývl: „Je to přesnĕ tak, jak říkáš, Ardţuno. V Mých
rukou spočívají mír i válka, ale ani jedno nebudu prosazovat. Dokonce i
boţské síly, které stojí za následky činů, umoţňují lidem svobodnou volbu.
Kaţdý človĕk musí přijmout následky vlastních činů. Připoutaností
zaslepení lidé nevidí konečné následky svých činů, ale boţská síla tyto
následky vţdy přinese. Přednesu Kuruovcům Judhišthirovo poselství v
plném rozsahu. Jak říkáš, Ardţuno, Judhišthira jiţ vše, co mĕlo být řečeno,
řekl. Durjódhana je pravdĕpodobnĕ příliš ničemný na to, aby Moji radu
přijal. Nedokáţe se rozloučit ani s nepatrným kouskem zemí na krátkou
dobu. Proto dojde k válce. Budeš muset bojovat, Bíbhatsu. amĕř svoji
mysl na bitvu, nebot kaţdý, koho se rozhodneš porazit, je jiţ ted zničen.
Co se Mĕ týče, touţím učinit vše, co prospĕje Dharmarádţovi. Vţdy budu
následovat pokyny tohoto zboţného krále a vezmu také v potaz
Durjódhanovy hříšné činy.“

Krišna se obrátil ke dvojčatům. Oba bratři dali najevo ochotu bojovat.

Také Sátjaki vyjádřil své odhodlání k boji. O nevyhnutelnosti války stĕţí
nĕkdo pochyboval. Durjódhana se Krišnovi jednoduše vysmĕje.

Na shromáţdĕní sedĕla rovnĕţ Draupadí a tu řeč o míru znepokojila.

Třináct dlouhých let čekala na dobu, kdy se Durjódhanovi a jeho bratrům
dostane spravedlivé odplaty. Přála si, aby bitva začala okamţitĕ. Krišnovo
poslední mírovové poselství jí dĕlalo starosti. Co kdyţ uspĕje? dálo se jí,
ţe její manţelé včetnĕ Bhímy jsou připraveni přijmout mír, kdyby jej
Krišna dokázal nĕjak zajistit, aniţ by utrpĕly jejich zájmy. Jak by potom
byla pomstĕna za utrpení způsobené rukou Kuruovců? Jak by se očistila
její poskvrnĕná čest? S zkostí v hlase oslovila Krišnu:

„Ó Ačjuto, proč jdeš do Hastinápuru? Čeho tím doufáš dosáhnout? Nedal

Durjódhana jasnĕ najevo, ţe Judhišthirovo království nikdy nevrátí?
Judhišthira poţádal o pĕt malých vesnic, ale ten zloduch nesouhlasil ani s
tím. Našich cílů nedosáhneme ani mírovými prostředky, ani tím, ţe se
vzdáme. Království dostaneme zpĕt jen v bitvĕ. Ve Tvojí cestĕ nevidím
ţádný smysl, ó Krišno, pokud ovšem nechceš ty hříšníky zničit. Tentokrát
bys mĕl být nemilosrdný. Je řečeno, ţe hřích za zabití nevinného človĕka
se přičte na vrub vládce, který nezabije viníka. Nenech se poskvrnit
hříchem, ó Dţanárdano.“
Draupadí Krišnovi zalknutým hlasem připomnĕla svoji bolest v kuruovské
snĕmovní síni: „Hanba Ardţunovĕ umĕní lukostřelby a Bhímovĕ síle za
kaţdý další okamţik Durjódhanova ţivota. Ó Pane, zaslouţím-li si Tvoji
přízeň, jsi-li mi naklonĕn milostivĕ, pak zamĕř plnou sílu svého hnĕvu
proti Dhritaráštrovým synům.“

Draupadí vstala ze svého sedadla za Pánduovci, uchopila kadeře svých

temnĕ namodralých vlasů a přistoupila ke Krišnovi. „Ó Pane s lotosovýma
očima, toto jsou vlasy, kterých se dotkl Dušásana. Jestli jsou Bhíma a
Ardţuna tak hanební, ţe si přejí mír, pak budou za moji čest bojovat můj
starý otec a jeho synové. K pomstĕ za mĕ se připojí i moji hrdinní synové v
čele s Abhimanjuem. Jak mohu nĕkdy dojít klidu, nespatřím-li Dušásanovu
ruku odtrţenou od jeho tĕla? Třináct let moje mysl plála myšlenkami na
pomstu. Při pohledu na Bhímu naklonĕného umírnĕnosti mi mohlo
puknout srdce.“

Draupadí domluvila. Na prsa jí padaly horké slzy a tvář si zakryla svýma

nĕţnýma rukama. Krišna ji jemnĕ utĕšil: „Nebude dlouho trvat, Paňčálí, a
uvidíš kuruovské manţelky lkát tak, jako ted naříkáš ty. Ti, na které se
zlobíš, jsou jiţ se všemi svými příbuznými a stoupenci zničeni. To nařídili
bohové. Bhíma, Ardţuna, dvojčata, Judhišthira a Já je zabijeme. O tom
nepochybuj. Pokud nebudou Dhritaráštrovi synové dbát Mých rad,
zůstanou leţet na holé zemi a jejich tĕla se stanou potravou psů a šakalů. Ó
urozená ţeno, přestaň plakat. Jiţ brzy budeš svĕdkem toho, jak tvoji
manţelé zabijí svoje nepřátele a získají království zpĕt.“

Krišnova slova Draupadí uklidnila. Nebylo co dodat. Bylo pozdĕ

odpoledne a Judhišthira přerušil shromáţdĕní. Krišna mĕl odjet zítra brzy
ráno. Ted vstal, poklonil se Judhišthirovi a opustil síň. Vypadalo to, jako
kdyţ slunce zajde za mrak. Pánduovci Ho následovali a postupnĕ se rozešli
i všichni ostatní přítomní, přemítaje o Krišnových závaţných slovech.

Kapitola 46: KRIŠNOVO POSELSTVÍ

MÍRU
Tĕsnĕ před svitem se před loţnicí Krišny shromáţdili básníci a
bráhmanové. Pronášeli příznivé védské hymny a hudebníci hráli na loutny
a bubny. Krišna jiţ vstal a provádĕl svoje ranní obřady. Po koupeli a
uctívání Slunce a posvátného ohnĕ si oblékl ţluté hedvábné šaty a palácoví
sluţebníci Mu pomohli ozdobit se četnými zlatými šperky s drahokamy
nesmírné ceny. Kdyţ vzdával ctu bráhmanům a rozdával jim jako
milodary krávy a zlato, vstoupil Sátjaki. Krišna ho radostnĕ pozdravil a
řekl: „Ó hrdino, prosím, připrav Můj kočár a vyzbroj ho točnými i
obrannými zbranĕmi. Durjódhana postrádá veškeré zábrany a totéţ platí i o
Karnovi a Šakunim. Nepřítel by se nikdy nemĕl brát na lehkou váhu, i
kdyţ je slabší.“

Sátjaki povĕřil nĕkolik vojáků přípravou Krišnova kočáru. Vyvezli ven

kočár určený pro rychlé cesty se dvĕma velkými koly podobnými Slunci a
Mĕsíci. ářil jako oheň a byl ozdoben mĕsíci, hvĕzdami, vyobrazeními
ţraloků, zvířat, ptáků a různými kvĕtinami vyrytými do drahokamů. Kočár
pokrývaly tygří kůţe a spousty malých zvonků. Vysoká ţerd z lazuritu
nesla velký, tmavĕ modrý prapor s emblémem Garudy. Koţenými postroji
posetými drahokamy k nĕmu byli připřaţeni čtyři Krišnovi konĕ —
Šaibja, Sugríva, Méghapušpa a Balahaka, odĕní v brnĕní.

Krišna vyšel z paláce a nasedl se Sátjakim na kočár. Jeho vozataj Dáruka

pobídl konĕ a za hlasitého provolávání slávy davy občanů vyjeli. Krišna
vidĕl podél cesty bráhmany, kteří Ho uctívali za zpĕvného pronášení
posvátných védských hymnů. Jak projíţdĕl hlavní ulicí mĕsta k bránĕ,
obloha se vyjasnila a začal vát mírný vĕtřík. Na nebesích se shromáţdili
bohové, gandharvové a nebeští rišiové a modlili se ke Krišnovi. Pánduovci
a jejich spojenci pĕšky následovali pomalu jedoucí kočár. Občané házeli na
cestu před průvod kvĕtiny a rýţi a ze všech stran znĕly lastury, kotle,
trubky a další nástroje.

Na kraji mĕsta Krišna sesedl. Judhišthira Ho objal s přáním spĕchu. Se

slzami v očích řekl: „Ó Góvindo, zajdi, prosím, k té zboţné ţenĕ, která
trpĕlivĕ očekává náš návrat a tráví dny pohrouţena v ţalu — té, která je
stále připoutána k uctívání Nejvyššího Pána, jíţ jsou půsty a oddané činy
druhou přirozeností a která je dobročinnĕ naklonĕna všem bytostem.
Prosím, sloţ jí naše nejhlubší poklony. Ach bĕda, kdy budu schopen
prokázat svojí matce nĕjaké dobrodiní? Prosím, utĕš ji, ó Mádhavo, a řekni
jí o nás vše.“

Pánduovci vidĕli Kuntí naposled, kdyţ odcházeli do vyhnanství. Šla za

nimi po cestĕ, naříkala a klopýtala ţalem a bolestí. A ted to vypadalo, ţe ji
asi neuvidí dříve neţ po válce, pokud vůbec. Kaţdý z nich jí po Krišnovi
poslal dopis.
Judhišthira pokračoval: „Prosím, pozdrav také naším jménem praotce
Bhíšmu a učitele Drónu. Moudrého Viduru, který oplývá neomezeným
poznáním, láskyplnĕ objímáme. Tlumoč všem kuruovským starším naše
uctivé a láskyplné pozdravy.“

Judhišthira předal Krišnovi poslední poselství pro Dhritaráštru a potom Ho

se sepjatýma rukama uctivĕ obešel. Poté přistoupil ke Krišnovi Ardţuna,
aby se rozloučil. Objal Ho a řekl: „Ó Góvindo, bylo rozhodnuto, ţe pro nás
budeš ţádat polovinu království. Jestli Durjódhana odmítne, jistĕ kšatriji
zničím. O tom není pochyb. Nyní jdi, ó Pane. Neustále Tĕ budou provázet
naše myšlenky. Vše dopadne tak, jak si přeješ.“

Kdyţ Pánduovci Krišnu obřadnĕ obešli, nasedl opĕt na kočár. Konĕ

pobídnuti Dárukou vyrazili vpřed. Pánduovci sledovali, jak Krišnův kočár
rychle mizí v dáli. vedl se za ním oblak prachu a pĕt bratrů se dívalo za
Krišnou, dokud se prach neusadil a On jim nezmizel z dohledu.

Sátjaki se cestou do Hastinápuru rozhlíţel kolem. Pozoroval různá

znamení, pozemská i nebeská. Bezmračnou oblohou šlehaly blesky
následovány deštovými přeháňkami. eky tekly opačným smĕrem a zemĕ
se třásla. Sátjaki vidĕl, jak se ze studní valí voda a na obzoru šlehá oheň.
Setmĕlo se a z nebe se ozývaly hlasité výkřiky, třebaţe nebylo vůbec
nikoho vidĕt. Ačkoliv Sátjaki vnímal všechna tato hrozivá znamení, v okolí
kočáru panoval příjemný klid. Vál chladivý vĕtřík nesoucí voňavé okvĕtní
lístky lotosu a kapky vody. Cesta před kočárem vypadala stále upravenĕ a
byla prostá kamení a trní.

Projeli různými provinciemi a vítaly je a velebily tisíce bráhmanů, kteří

uctívali Krišnu arghjou a kvĕtinami. Překrásnĕ odĕné a ozdobené ţeny
stály podél cesty, radostnĕ vyluzovaly zvuky „ululu“ a házely na kočár
okvĕtní lístky a čerstvé zrní. Krišna zastavil, aby pozdravil lid a přijal jeho
uctívání. Koncem prvního dne cesty dojel do Brikasthaly, kde přijal
nabídku místních lidí, aby přenocoval ve velkém domĕ. Přinesli Mu
všemoţné druhy jídel a nápojů a On jim poţehnal. Potom se Krišna se
Sátjakim uloţili k odpočinku na velkých, pohodlných loţích, stále uctíváni
bráhmany.

***

Kdyţ se Krišna přiblíţil k Hastinápuru, zvedl se prudký vítr a ve mĕstĕ

nastala spoušt — z kořenů vyvracel obrovské stromy a bořil domy.
Objevovala se i jiná zlovĕstná znamení. Nebe zčernalo a opakovanĕ se
ozývaly dery hromu. Nad mĕstem krouţili supi a vrány a všude znĕlo vytí
šakalů.

Den před Krišnovým příjezdem Dhritaráštra svolal shromáţdĕní, aby

projednalo Jeho uvítání. Byl zpraven o Krišnovĕ příjezdu do Brikasthaly.
Starý král myslel na Vidurovy pokyny a řekl: „Jestliţe Ho potĕšíme,
Krišna nám můţe splnit všechna přání. Na Nĕm závisí bĕh svĕta. Je Pánem
stvoření, zdrojem veškeré síly, moudrosti a vznešenosti. V kaţdém ohledu
si zaslouţí naši ctu a uctívání. Pokud Mu neprokáţeme ctu, stihne nás
neštĕstí. Připravme Mu uvítání hodné bohů. Kdyţ Ho takto potĕšíme, po
Jeho příjezdu se nám vyplní naše touhy.“

Dhritaráštra navrhl, at Mu nabídnou nejlepší sídlo vybavené vším, co skýtá

poţitek. Rozhodli se Mu tedy nabídnout Dušásanův palác, nejbohatší v
celém Hastinápuru. Potom král poţádal, at Mu jako dary na uvítanou
připraví rozmanité bohatství. „Přeji si darovat Mu šestnáct zlatých kočárů,
kaţdý taţený zlatými koni, osm obrovských slonů s kly jako pluhy, sto
panen a stejný počet muţských sluţebníků. Přineste Krišnovi tisíc jeleních
kůţí, drahocenné pokrývky a hedvábí spolu s mnoţstvím zlata a
drahokamů. Necht Ho jdou uvítat všichni moji synové kromĕ Durjódhany.
Občané by se mĕli shromáţdit podél ulic a pro Jeho potĕšení at vystoupí
krásné tanečnice a herci. Vyzdobte mĕsto vlajkami a girlandami. amette
všechny cesty a pokropte je navonĕnou vodou. ítra vyhlásíme na
Kéšavovu počest svátek.“

Kdyţ Dhritaráštra domluvil, Vidura řekl: „Ó králi, poţíváš v tomto svĕtĕ

cty jako ctnostný muţ a jako starý a moudrý človĕk, který ví, co se sluší,
si přeješ potĕšit Krišnu. To je dobře, ale podle mého názoru tĕ k tomu
nevedou správné důvody. Chceš si naklonit vládce Jaduovců bohatstvím,
ale přesto nevyhovíš Jeho skutečné touze — vydat pouhých pĕt vesnic
Pánduovcům. Všechna tvoje péče a dary se ukáţí jako marné, pokud
nepostoupíš Judhišthirovi jeho práva. Všemocný Góvinda o tvoje bohatství
jistĕ ani okem nezavadí. Jestli Ho chceš opravdu potĕšit, vyhov Jeho
ţádosti. achovej se jako otec vůči svým dĕtem. Nepřivod svým synům
vlastní pošetilostí zkázu.“

Durjódhana pohlédl na Šakuniho a vstal, aby promluvil: „Co Vidura řekl o

Krišnovi, je pravda. Laskavá slova a dary Mu nezabrání v prosazování
zájmů Pánduovců. Proto mám pocit, ţe bychom Mu nemĕli nabízet
bohatství. I kdyţ je Krišna veškerého tohoto, a ještĕ vĕtšího uctívání
hoden, bude naši snahu povaţovat za projev slabosti. Dary v podobĕ
bohatství nás poníţí, ale Jeho odhodlanost k válce nezlomí. Můţe Ho to
dokonce rozzlobit.“

Bhíšma zavrtĕl hlavou: „At bude Dţanárdana řádnĕ přijat nebo ne,
nerozzlobí se. Nemůţeme Ho urazit, ani si Ho nemůţeme naklonit. Vše, co
si přeje, se stane a nelze tomu nijak zabránit. Jediné, co můţeme dĕlat, je
drţet se Jeho přání. Krišna jistĕ řekne jen to, co prospívá blahu všech
bytostí. Mĕli bychom následovat Jeho pokyny. O králi, uzavři s Pánduovci
mír, nebot to je Krišnovo přání.“

Durjódhana na to s očima doutnajícíma vztekem pronesl: „Nikdy se

nedokáţi dĕlit s Pánduovci o moc. Mám jiný nápad. Aţ Krišna vstoupí do
tohoto shromáţdĕní, zajmu Ho. Aţ bude mým vĕznĕm, budou mi podléhat
Jaduovci, Vrišniovci, Pánduovci a vlastnĕ celý svĕt. Mĕli bychom
promyslet nĕjaký způsob, jak tento plán uskutečnit tak, aby nic nevytušil.“

Durjódhana jiţ tento nápad projednal se Šakunim a Karnou a učinil

příslušná opatření bez ohledu na souhlas či nesouhlas dvora. ajmout
Krišnu mu připadalo jako nejlepší řešení. Kdyby mĕli Krišnu, Pánduovci
by se je nikdy neodváţili napadnout.

Kdyţ Durjódhana vyslovil tento šílený návrh, králové ve shromáţdĕní

zalapali po dechu. Dhritaráštra byl ohromen a hnĕvivĕ pronesl: „Ó dítĕ, tak
nemluv. To je proti vĕčné ctnosti. Poslovi by nemĕlo být nikdy ublíţeno, o
takovém jako je Krišna uţ ani nemluvĕ. Je naším příbuzným a nám všem
drahý. Co zlého kdy Kuruovcům provedl? Určitĕ by nemĕl být zajat.“

Potom se síní rozlehl Bhíšmův rozzuřený hlas: „Tvůj syn je na pokraji

vĕčnosti, ó králi. Volí jen zlo a nikdy dobro, přestoţe mu radí mnoho
dobrodinců. Ty ho na jeho hříšné cestĕ do jisté záhuby následuješ. Bude s
ním konec v okamţiku, kdy vystoupí proti Krišnovi, který bez
sebemenšího silí dokáţe vše, co si přeje. Ţádným dalším slovům této
hříšné osoby se neodvaţuji naslouchat.“

Rozlícený Bhíšma vyšel ze snĕmovní sínĕ. Dhritaráštra poté zasedání

ukončil a všichni se rozešli spílaje Durjódhanovi. Jeho návrh překročil
všechny meze slušnosti. Dhritaráštra ted určitĕ uvidí, jak pošetilá je jeho
podpora. Kdyţ králové a ministři opouštĕli síň, hledĕli na slepého krále,
který sedĕl a ani nehlesl. Co řekne, aţ Krišna příštího jitra přijede?
***

Po příjemné noci strávené v Brikasthale Krišna se Sátjakim vstali před

svitem a vĕnovali se rannímu uctívání. S východem slunce z vesnice
odjeli. a necelé dvĕ hodiny jejich rychle jedoucí kočár dosáhl předmĕstí
Hastinápuru. Davy lidí lemovaly silnice celé kilometry před mĕstem v
nadĕji, ţe spatří Krišnu. Bhíšma, Dróna, Kripa a ostatní kuruovští starší
Mu také vyšli vstříc, aby Ho přivítali. Všichni byli překrásnĕ oblečeni, a
kdyţ vidĕli přijíţdĕt Krišnu, zmocnila se jich radost. Krišna vjel do
slavnostnĕ vyzdobeného mĕsta obklopen zástupy lidí. Podél cest vidĕl
klenutá podloubí a další stavby posázené cennými drahokamy. balkónů
vysokých bílých sídel podél cesty shazovaly ţeny na kočár vonící kvĕty.
Hrálo mnoţství hudebních nástrojů a rozléhalo se troubení tisíců lastur.

Cesty byly přeplnĕné lidmi a Krišna sesedl z kočáru, aby mezi nimi prošel.
Před Ním šlo padesát vysokých a dobře ozbrojených vojáků, aby Mu
proklestilo cestu davem. Cestou po urovnané kamenné silnici se Krišna
rozhlíţel na všechny strany a rozdával lidem smĕvy. Všude se ozývalo
hlasité volání „Sláva Góvindovi!“ Krišna pomalu dospĕl k Dhritaráštrovu
domovu, který se skládal z četných rozlehlých paláců rozmístĕných kolem
prostorných zahrad. Vedli Ho vnitřními částmi paláců a procházeli mnoha
branami hlídanými mladými bojovníky s luky a oštĕpy.

Krišna byl uveden přímo k Dhritaráštrovi do královského dvora a okamţitĕ

ho zahrnul vhodnými slovy chvály. Král Ho přijal s nejvyšší ctou a
pokynul Mu, at se posadí na drahokamy posázený trůn, který svou
honosností nijak nezaostával za jeho vlastním. Po obou stranách trůnu stály
dvĕ mladé sluţebné a ovívaly Krišnu čámarami.

Krišna byl uctĕn tradičními obřady pohostinnosti a krátkou chvíli strávil

neformálním hovorem s Kuruovci, při nĕmţ nešetřil ţertovnými slovy.
Bylo rozhodnuto, ţe se nazítří sejde shromáţdĕní v plném počtu, aby
vyslechlo Krišnovo poselství. Krišna potom s Dhritaráštrovým svolením
opustil dvůr a šel do Vidurova domu navštívit Kuntí.

Vidura byl bez sebe radostí, kdyţ vidĕl, ţe se k jeho domu blíţí Krišna.
Oči mu zaplavily slzy a poklonil se u Krišnových nohou. Krišna ho zdvihl
za ramena a láskyplnĕ ho objal. Vidura se upřenĕ zahledĕl do Krišnovy
tváře a řekl: „Nemohu popsat radost, kterou při Tvém spatření cítím. Jsi
duší všech vtĕlených bytostí. Jsem nadmíru poctĕn.“
Vidura uvedl Krišnu do svého domu a se svojí manţelkou Ho láskyplnĕ
uctil. eptal se, jak se daří Pánduovcům, a Krišna mu sdĕlil všechny
novinky z Viráty. Vidura mĕl velkou radost, ţe se mají dobře a získali
mnoho spojenců.

Krišna chtĕl ihned vidĕt Kuntí, a tak Ho Vidura zavedl do jejích komnat.
Kdyţ vstoupil do jejího pokoje, Kuntí rychle vstala a bĕţela k Nĕmu.
Vzpomnĕla si na svoje syny a dala se do hlasitého pláče. Potom Krišnu
objala kolem krku a ronila slzy. Krišna ji konejšil a její pláč postupnĕ ustal.
avedla Krišnu do pokoje a posadila Ho na velkou pohovku potaţenou
bílým hedvábím. Kdyţ Mu nabídla arghju, všiml si, jak jeho teta z půstů a
ţalu pohubla. V jedné části jejího prostorného obydlí uvidĕl bráhmany
pečující o posvátný oheň a jejich hlasy pronášející mantry se rozléhaly
komnatou. Na velkém oltáři stálo překrásnĕ odĕné m rti Višnua s
čerstvými girlandami. Pokojem se linula příjemná vůnĕ tyčinek hořících na
oltáři.

Kuntí Krišnu nevidĕla od té doby, co její synové odešli do vyhnanství.

Sedĕla vedle Nĕho na pohovce a naříkala, hlas zalknutý ţalem: „ ekni mi,
jak se daří mým synům? Ó Kéšavo, ti zboţní chlapci jiţ od dĕtství lpĕli na
sluţbĕ starším, byli pokorní, laskaví a vţdy přáli jeden druhému dobro.
Byli však oloupeni o svoje království a vyhnáni do lesa. Jak je osud krutý!
Ovládli hnĕv a radost, jsou oddaní bráhmanům a hovoří pravdu a přesto
opustili svoje bohatství a přepych, aby ţili ve vyhnanství. To mi rozervalo
srdce. Jak ţili v lese, ó Krišno? Jak přeţili v divočinĕ, kdyţ je předtím v
palácích obsluhovalo tolik sluţebníků? Dříve spávali na nejlepších loţích v
honosnĕ zařízených pokojích. Jak mohli ulehnout na holou zemi? Bĕda,
moje dĕti proţily aţ příliš trápení. Jako malí chlapci přišli o otce a potom
museli opustit i matku a všechny přátele a příbuzné.“

Kuntin nářek nebral konce. Popsala kaţdého ze svých synů a přitom jí hlas
ţalem střídavĕ vypovídal sluţbu: „Uvidím je ještĕ vůbec nĕkdy? Ó Ačjuto,
řekni mi, jak se má Draupadí. Je mi draţší neţ všichni moji synové. Ta
vznešená ţena dala přednost svým manţelům před otcem a syny. dá se,
ţe človĕk nutnĕ nezíská štĕstí jako výsledek ctnosti, protoţe ona je ta
nejctnostnĕjší ze všech ţen, a přesto musela proţít nesnesitelné trapy.
Kdyţ si vzpomenu, jak byla přivlečena na to shromáţdĕní, srdce mi svírá
mučivá zkost. Nikdy mi nic nezpůsobilo vĕtší bolest. Kdyţ ji tam vlekl
ten podlý a chtivý darebák a Kuruovci tomu jen přihlíţeli, kromĕ Vidury
nenašla ţádného jiného ochránce. Ctnosti velkodušného Vidury jsou
ozdobou tohoto svĕta.“

Kuntin zalknutý hlas se utopil v slzách a ještĕ chvíli sedĕla a naříkala.

Krišna soucitnĕ hledĕl na její uslzenou tvář. I ve stáří byla stále krásná a
její jemné rysy zdůrazňovalo bílé hedvábné vdovské sárí, které jí zakrývalo
hlavu. Od Pánduovy smrti se nezdobila, ale stále z ní vyzařoval královský
lesk a její urozenost byla patrná na první pohled.

Kuntí se nĕkolikrát zhluboka nadechla, zklidnila se a pokračovala: „Kdyţ

se moji synové narodili, z oblohy promluvili bohové. ,Tento bude pánem
svĕta, řekli při Judhišthirovĕ narození. Při zrození Ardţuny nebeský hlas
předpovĕdĕl, ţe v bitvĕ zabije Kuruovce. O tĕchto proroctvích
nepochybuji. Přišel čas, aby moji synové projevili svoji odvahu. To je
okamţik, pro který se kšatrijové rodí. ekni Judhišthirovi, ţe jeho
zboţných zásluh kaţdým dnem ubývá. Dokud zůstanou hříšný Durjódhana
a jeho zlotřilý bratr, který poskvrnil Draupadinu ctnost, naţivu a
nepotrestáni, Judhišthira bude trpĕt bytkem ctnosti. Ó Kéšavo, nermoutím
se tolik kvůli prohře v kostkách, ztrátĕ království, či dokonce odloučení od
mých synů jako kvůli mladé Draupadí, jeţ byla přivlečena v jediném kusu
odĕvu před Kuruovce a zneuctĕna. Jak mohu zakoušet takový ţal? To je
opravdu udivující, zvlášt pokud uváţím, ţe mým ochráncem jsi Ty a
neporazitelný Balaráma a také Bhíma s Ardţunou.“

Kuntí upírala svůj pohled na Krišnu. Vĕdĕla, kdo je a ţe to nĕjakým

způsobem všechno zařídil. Přesto to bylo obtíţné pochopit. Proč dovolil,
aby byla ctnostná Draupadí uraţena? Proč smí zlotřilý Durjódhana
vládnout svĕtu? Jistĕ je za tím vším nĕjaký boţský plán sledující dobro
všech lidí. Kuntí si vzpomnĕla na přísloví, které často slýchala od Pándua:
„Človĕk míní, Bůh mĕní.“ Také ona obdrţela nejrůznĕjší pokyny od
vznešeného Vjásadévy a dalších rišiů, kteří ji obdařili transcendentálním
poznáním Pánovy povahy. Pán plní přání lidí podle jejich zásluh.
konečného hlediska všechny lidské činy přinesou odpovídající reakce.
Přestoţe se můţe zdát, ţe hříšnému človĕku se daří, zatímco ctnostný trpí,
hřích nakonec vţdy vede ke zkáze a ctnost přináší spĕch. Kuntí mĕla
pramalý důvod o tom pochybovat. káza Kuruovců je nablízku.

Krišna utĕšil svoji truchlící tetu: „Ó Kuntí, která ţena se ti v tomto svĕtĕ
podobá? Narodila ses ve vznešené rodinĕ, provdala za vládce emĕ a
porodila pĕt vznešených hrdinů. Tvoji synové připomínají zosobnĕnou
ctnost. Podmanili si spánek, lenost, hnĕv, radost, hlad i ţízeň. Netouţí po
ţádných nízkých rozkoších. Vše, co si přejí, je štĕstí tĕch, kteří oplývají
skutečnou mocí. Nanejvýš mocní usilují bud o naprosté štĕstí, nebo o
naprosté utrpení. Nic polovičatého nepřijmou. Bud vládnou emi, nebo se
vĕnují tvrdé askezi. Právĕ takto se rozhodli tvoji synové. Nyní nastal čas,
aby přijali vládu nad svĕtem. Brzy je uvidíš v plném zdraví a po spĕšném
dosaţení všech svých cílů se stanou krály obklopenými blahobytem.“

Krišna předal Kuntí všechny pozdravy od jejích synů. Jeho slova ji utĕšila
a ona odpovĕdĕla: „Vše, co si myslíš, je správné a vše, co si přeješ, aby se
stalo, by mĕlo být bez okolků učinĕno, ó Kéšavo. Bezesporu jsi nejvĕtším
dobrodincem svĕta. Ó hubiteli nepřátel, znám pravdu o Tvojí přirozenosti.
Jsi neomezený Brahman, původní a Nejvyšší Osoba, sídlo veškeré moci a
majestátu. Vše závisí na Tobĕ. Co jsi řekl, to se musí stát, nebot na Tobĕ
závisí sama pravda. Klaním se Ti a modlím se o moţnost Ti vĕčnĕ slouţit.
Ó Góvindo, prosím, bud ke mnĕ milostivý.“

Krišna se usmál a předtím, neţ vstal k odchodu, pronesl nĕkolik dalších

konejšivých slov. Obřadnĕ Kuntí obešel, vzdávaje své tetĕ stejnou ctu,
jaká náleţí matce.

Kdyţ Krišna opustil Kuntiny komnaty, vrátil se do Durjódhanova paláce.

Bez potíţí prošel silnĕ střeţenými branami a vešel do rozlehlého paláce
obývaného kuruovským princem. Vyrovnal se sídlu Indry, vypadal jako
shluk mraků a byl vysoký jako hora. Bílou mramorovou budovu pokrývaly
nesčetné drahokamy a zlaté rytiny. Krišna procházel širokými chodbami,
jeţ zdobily zlaté sochy bohů. Prošel třemi rozsáhlými částmi paláce, z
nichţ kaţdá byla navrţena a vyzdobena v jiném duchu, a nakonec dospĕl
do střední sínĕ, kde mezi tisíci králi a bojovníky nalezl Durjódhanu.
Vedle nĕho sedĕli Šakuni, Karna a Dušásana. Všichni vstali, aby Krišnu
pozdravili.

Durjódhana sestoupil ze svého vyvýšeného trůnu a vroucnĕ Krišnu přivítal.

Uvedl Ho k velkému trůnu pokrytému hedvábným kobercem a mĕkkými
bílými polštáři. Kdyţ se Krišna usadil, osobnĕ Ho uctil a obdaroval
tradičním darem v podobĕ krávy. Jeho bratři také předstoupili, aby Krišnu
uctili spolu s ostatními králi.

Po skončení obřadů sepjal Durjódhana ruce a řekl: „Jsme poctĕni, ó

Góvindo. Co pro Tebe můţeme udĕlat? Povaţuj toto rozsáhlé království a
všechno naše bohatství za svoje. Prosím, bud tak laskavý a přijmi pozvání
ke společné hostinĕ. Připravili jsme Ti Dušásanův palác, který převyšuje
dokonce i můj vlastní.“

„Nebudu s tebou jíst, ó hrdino, ani nezůstanu v Dušásanovĕ paláci.“

Durjódhana se usmál a promluvil s nucenou pokorou: „Proč odmítáš naše

pozvání, ó Dţanárdano? Nejsme Ti stejnĕ drazí jako Pánduovci? Jistĕ
nahlíţíš na obĕ skupiny stejnĕ. Tvůj vztah s Dhritaráštrou je stejnĕ zký
jako s Pánduovci. Ó Mádhavo, řekni mi, prosím, proč nepřijmeš naši
pohostinnost?“

„Jen poslové, kteří dosáhli svých cílů, by mĕli přijímat pohostinnost

příjemců zprávy,“ odpovĕdĕl Krišna. vedl svoji dlouhou paţi a nastavil
dlaň smĕrem k Durjódhanovi. „Aţ splníš Moje přání, můţeš Mĕ hostit i s
Mými stoupenci.“

Durjódhana snaţící se ovládnout hnĕv odpovĕdĕl: „Nezaslouţíme si takové

zacházení, ó Madhus dano. At jsou Tvoje zámĕry dosaţeny nebo ne,
snaţíme se Tĕ potĕšit naší pohostinností. Tuto příleţitost jsi nám bez
řádného důvodu upřel, ó nejlepší z lidí. Nechováme k Tobĕ ţádné
nepřátelství, a proto nechápeme, proč nás takto přezíráš.“

Krišna byl váţný. „Touha, hnĕv, nenávist ani připoutanost Mĕ nikdy

nepřinutí vzdát se ctnosti. Človĕk by mĕl jíst jídlo jiného človĕka, je-li
mezi nimi láskyplný vztah nebo je-li v nesnázi. Ó králi, ty Mĕ štastným
nečiníš a nouzí netrpím. Vůči Pánduovcům chováš bezdůvodnou zášt jiţ
od jejich dĕtství. Tvoji bratranci jsou ctnostní a oddaní dobru všech bytostí.
Kaţdý, kdo chová nepřátelství vůči tak bez honným lidem, chová
nepřátelství i vůči Mnĕ. Ten, kdo následuje ctnostné, následuje i Mĕ. Vĕz,
ţe jsem součástí Pánduovců a nelze Mĕ od nich oddĕlit.“

Krišna hledĕl na Durjódhanu upřenĕ, ale bez hnĕvu. Ten se mračil. „Ó

Bhárato, kaţdého, kdo se pod vlivem chtíče nebo hnĕvu stane nepřítelem
ctnostného človĕka, je třeba povaţovat za nejodpornĕjšího z lidí. Svůj
blahobyt si dlouho neudrţí. Na druhé stranĕ ten, kdo si sluţbami a
laskavými slovy získá přízeň ctnostných lidí, i kdyţ mu nemusejí být drazí,
dosáhne ve svĕtĕ velké proslulosti. Tvoje jídlo znečištuje hříšnost a Já se
ho nedotknu. Dávám přednost bydlení s Vidurou a jeho pokrmům.“

Krišna opustil vztekem soptícího Durjódhanu, odešel ze sínĕ a vrátil se do

Vidurova domu. Tam Ho navštívili všichni kuruovští starší. Kaţdý z nich
Mu nabídl vlastní sídlo, ale Krišna jim podĕkoval a odpovĕdĕl: „Jsem
poctĕn nabídkou, ale jsem spokojen s tím, ţe mohu bydlet u Vidury.“

Krišna a Sátjaki s radostí snĕdli všechny pokrmy, které připravila Vidurova

manţelka, kdyţ nejprve vĕnovali část bráhmanům. Po jídle Vidura řekl:
„Durjódhana nemá z Tvojí návštĕvy příliš velkou radost, ó Kéšavo. Ten
zlotřilý hlupák porušuje všechny náboţenské zásady. Nedokáţe přijmout
dobrou radu a řítí se do záhuby. Povaţuje se za moudrého, ale nenásleduje
nic jiného neţ svoje tuţby. Je nepřítelem dokonce i pro svoje přátele.
Opustil ctnost, oblíbil si leţ a není ničím jiným neţ otrokem svých smyslů.
Určitĕ nevezme Tvoji radu na vĕdomí.“

Bĕhem Vidurových slov vešla do pokoje jeho manţelka a nabídla Krišnovi

byliny a vonné koření pro očištĕní st po jídle. apálila vonnou tyčinku a
vzala do ruky čámaru, aby Ho ovívala. Krišna se na ni usmál a řekl jí, aby
se posadila vedle svého manţela.

„Durjódhana má plnou důvĕru v Bhíšmu, Drónu, Kripu, Karnu,

Ašvatthámu a Dţajadrathu. Jeho armády jsou připraveny k boji a na mír
nepomýšlí. Je přesvĕdčen, ţe Pánduovci nebudou schopni na jeho vojska
ani pohlédnout. Postrádá veškerou inteligenci a pevnĕ se rozhodl
Pánduovcům nevrátit nic.“

Vidurovi se nelíbila představa, ţe by Krišna mĕl jít do kuruovského

shromáţdĕní. Vĕdĕl, ţe tam bude jen vystaven uráţkám, a dokonce i
špatnému zacházení. I kdyţ vĕdĕl, ţe Krišny se uráţky nedotýkají, z lásky
si nepřál, aby k tomu došlo. Nechtĕl, aby Kuruovci byli za svoje uráţky
dále postiţeni hříšnými reakcemi.

„Durjódhana tuší Tvoje zámĕry,“ pokračoval Vidura, zatímco tiskl

Krišnova chodidla. „ a ţádných okolností nebude Tvému návrhu
naslouchat. Obklopen svými kočáry a slony se cítí neporazitelným.
Povaţuje království jen a jen za svoje. Myslí si, ţe nadrţuješ Pánduovcům.
Mnozí z králů, kteří ho následují, jsou jiţ ted Tvoji nepřátelé. e strachu z
Tebe se přidali k Durjódhanovi a všichni se radují z vyhlídek na boj s
Pánduovci. Jak můţeš jít mezi nĕ, ó hubiteli nepřátel? Přestoţe znám Tvoje
pravé postavení, moc a neporazitelnost, nevím, proč bys tam mĕl chodit jen
proto, aby Tĕ ignorovali. To říkám jen z lásky, cty a přátelství. Můj Pane,
k čemu je dobré popisovat radost, kterou při Tvém spatření zaţívám? Jsi
Nejvyšší Duše a samotný ţivot všech bytostí.“
Krišna vztáhl paţi a vzal Viduru za ruku. „Promluvila z tebe moudrost.
Hovoříš tak, jak by mĕl přítel hovořit s přítelem. Tvoje slova přispívají k
mravnosti a dobru svĕta jako rada otce nebo matky. Co jsi řekl, je pravda,
ale vyslechni si Mé důvody, proč jsem přišel. Vím aţ příliš dobře o
Durjódhanovĕ nepřátelství a hříšnosti, a proto jsem přišel učinit nĕco
ctnostného. Ten, kdo osvobodí tyto lidi ze spárů smrti, získá velký zboţný
prospĕch. Moudří řekli, ţe kdyţ se nĕkdo ze všech sil pokusí o ctnostný
čin, ale neuspĕje, přesto získá prospĕch odpovídající tomuto činu. Proto se
ve vší upřímnosti pokusím dosáhnout míru. Toto neštĕstí má svoje kořeny
v Kuruovcích, nebot je způsobili Durjódhana a Karna.“

Krišna vstal ze svého sedadla, pomalu přešel pokoj a jeho zlaté ozdoby a
šperky přitom ve svĕtle lamp vrhaly blyštivé odlesky. „Toho, kdo se
nepokusí zachránit přítele před hrozícím nebezpečím, nelze nazvat
přítelem. Přítel by mu mĕl zabránit v nesprávném chování, i kdyby to
znamenalo chytit ho za vlasy. Proto je namístĕ, abych se pokusil
Durjódhanu od jeho zámĕrů odradit. Jestli Mĕ nevezme na vĕdomí, alespoň
budu mít pocit, ţe jsem udĕlal vše, co jsem mohl jako přítel udĕlat. Jestli
ten hlupák Moji radu nepřijme, za následky můţe přičítat vinu jen sobĕ.
Lidé Mĕ navíc nebudou vinit z toho, ţe jsem se nepokusil zachovat mír.
Pokud se Mi podaří ustanovit mezi bratranci mír bez obĕtování zájmů
Pánduovců, pak jsem obĕma stranám prokázal dobro. V opačném případĕ
se Mi nebudou moci postavit ani všichni vládci svĕta dohromady, tak jako
malá zvířata nemohou čelit rozzuřenému lvu.“

Krišna strávil hovorem s Vidurou témĕř celou noc. Krátce si odpočinuli a

potom se jiţ schylovalo k svitu. Před Vidurovým domem se shromáţdili
pĕvci a pronášeli hymny ze Sáma Védy za doprovodu činelů, bubnů a
lastur. Jakmile Krišna zaslechl tyto zvuky, okamţitĕ vstal. Provedl ranní
koupel a obvyklé ranní obřady, kdy pronášel hymny k bohu ohnĕ a uctíval
vycházející slunce. Ještĕ kdyţ se vĕnoval svým ranním poboţnostem, přišli
Ho navštívit Durjódhana se Šakunim. Se sepjatýma rukama Mu sdĕlili, ţe
Dhritaráštra a ostatní Kuruovci jsou ve snĕmovní síni. „Očekávají Tĕ, tak
jako bohové na nebesích očekávají Indru.“

Krišna odpovĕdĕl, ţe bude brzy hotov, a Durjódhana Mu řekl, ţe počká

venku. Po Šakuniho odchodu rozdal Krišna bráhmanům milodary z mnoha
kočárů plných bohatství, které přivezl s sebou. Spoustĕ bráhmanům rozdal
zlato, drahokamy a jemné látky a potom se připravil k odchodu na
shromáţdĕní Kuruovců. Dáruka přivezl Jeho kočár, který k Vidurovĕ
domu dorazil s dunivým rachotem. Krišna uctivĕ obešel posvátný oheň a
bráhmany a opustil dům.

Krišna, Sátjaki a Vidura nasedli na kočár a vyjeli. Durjódhana se Šakunim

je následovali na vlastním kočáře. a nimi jeli Kritavarmá a další vznešení
bojovníci, nĕkteří na kočárech a jiní na slonech. Bráhmanové šli pĕšky,
pronášejíce příznivé hymny, a hudebníci hráli na svoje nástroje.
Následovaly je tisíce mladých bojovníků odĕných v brnĕní a nesoucích
meče, oštĕpy a sekery. Ulice byly přeplnĕné občany, kteří doufali, ţe
alespoň letmo zahlédnou slavného Krišnu, a balkóny obsadilo mnoţství
ţen, které shlíţely na projíţdĕjící Krišnův kočár. Jejich zásluhou vzduch
zaplnil neustávající příval pestrobarevných okvĕtních lístků.

Kapitola 47: DURJÓDHANOVA

ATVR ELOST
V síni se zatím shromáţdili kuruovští starší v očekávání Krišnova příjezdu.
Jakmile zaslechli, ţe se blíţí Jeho kočár, v síni to začalo hučet, a kdyţ
Krišna sestoupil z kočáru, zaznĕly výkřiky „Sláva Góvindovi!“ a „Sláva
Krišnovi, vládci Jaduovců!“

Krišna uchopil Viduru a Sátjakiho za ruce a vstoupil do sínĕ. Dhritaráštra

spolu s Bhíšmou, Drónou, Kripou a ostatními povstali. Krišna přišel aţ k
Dhritaráštrovi a uctivĕ ho pozdravil. Král Mu nabídl krásný trůn posázený
drahokamy. Krišna svým boţským zrakem uvidĕl na shromáţdĕní z nebe
přicházet spousty nebeských mudrců. ekl: „Shromáţdilo se tu mnoho
rišiů s nadĕjí, ţe budou svĕdky toho, co se tu dnes odehraje. Pohledte, zde
je Nárada Muni. Nabídnĕte jim vhodná sedadla, nebot jak můţe kdokoliv z
nás zůstat sedĕt, zatímco oni stojí?“

Dhritaráštra nařídil svým sluţebníkům přinést zlatá sedadla. Rišiové

vstoupili do sínĕ jako zářící planety sestoupivší z nebes a usedli. Kdyţ byli
uctĕni, sedl si rovnĕţ Krišna a sám byl Kuruovci uctĕn. Vidura usedl vedle
Nĕho na sedadlo potaţené bílou jelení kůţí a posázené drahokamy. Proti
Krišnovi sedĕli na jediném trůnĕ Durjódhana s Karnou. Kdyţ panovníci
zaujali svoje místa, bráhmanové začali pronášet védské hymny, aby
navodili příznivou atmosféru. Postupnĕ se všichni utišili a jejich pohledy
spočinuly na Krišnovi, který na trůnĕ vypadal jako tmavý drahokam
zasazený ve zlatĕ. Všichni čekali, aţ promluví, a v síni se přitom rozhostil
naprostý klid.

Krišna pohlédl smĕrem k Dhritaráštrovi a řekl: „Necht mezi Kuruovci a

Pánduovci zavládne mír, ó potomku Bharaty. Kéţ nejsou na ţádné ze stran
zabiti ţádní hrdinové. Jen kvůli tomu jsem přijel. Ó králi, nemám, co bych
k tomu dodal.“

Krišnův hlas připomínal shromáţdĕným tlumené hřmĕní ozývající se z

mraků při podzimních deštích. Oči všech se i nadále upíraly jen na Nĕho.
„Ó králi, příčinu současné situace znáš stejnĕ dobře jako já. Mír je ve tvých
rukou. Leţí na tobĕ velká zodpovĕdnost. Tvůj rod proslul ctností a
vznešeností. Kuruovci jsou zvláštĕ známi pro svoji znalost písem, náleţité
chování, laskavost, soucit, schopnost odpouštĕt a pravdomluvnost.
Nepřipust poskvrnĕní vaší vznešené tradice. Jsi vůdce Kuruovců a musíš
nést následky za kaţdý hříšný čin, který spáchají. Tvému rodu ted hrozí
neštĕstí způsobené jejich chováním. Pokud je od toho neodvrátíš, ó vládce,
tak zničí svĕt.“

Krišna pohlédl na Durjódhanu. Princ vypadal rozrušenĕ, vyhýbal se

Krišnovu pohledu a třel si tvář rukou ozdobenou třpytícími se drahokamy.

Krišna pokračoval: „Ó králi, tvoji synové neberou ohled na mravnost, a

dokonce ani na zisk. Jsou hříšní a chamtiví. Chovají se nečestnĕ i vůči
vlastním přátelům. Nemyslím si, ţe by mír byl tak obtíţnĕ dosaţitelný.
áleţí na tobĕ a na Mnĕ. Mĕl bys vydat rozkaz a tvoji synové by jej mĕli
uposlechnout. Pánduovci vţdy dají na Moji radu. Přived svoje syny na
cestu míru a já učiním totéţ s Pánduovci. Vše pečlivĕ zvaţ, ó králi. I kdyţ
si přeješ vládnout svĕtu, je stále lepší uzavřít s Pánduovci mír, neţ si je
znepřátelit. Nyní tĕ povaţují za staršího člena rodu, který je hoden cty.
Budou ti slouţit a chránit tĕ, takţe tĕ nebudou moci napadnout ani bohové.
Lepší spojence, neţ jsou Pánduovci, nenajdeš. Budeš-li je mít na své
stranĕ, povedeš vojska v čele s Bhíšmou, Drónou, Kripou, Karnou,
Ašvatthámou, Judhišthirou, Bhímou, Ardţunou a mnoha ostatními
vznešenými hrdiny. Který pošetilec by se pustil do boje s takovými
bojovníky?“

Slepý král sedĕl se sklonĕnou hlavou. Krišnova řeč byla přesnĕ taková,
jakou čekal — pronikavá a bolestnĕ pravdivá. Vyschlo mu v hrdle a
nechal si přinést vodu, zatímco Krišna pokračoval.
„Na druhé stranĕ, ó králi, co přinese boj s Pánduovci? Jakou zásluhu vidíš
v tom, ţe pošleš tolik muţů na smrt? Ó nejlepší z Bharatových potomků,
jen si představ, co budeš cítit, aţ uslyšíš o mrtvých na obou stranách.
Nepřipadá v vahu, aby přeţily obĕ strany. Tito králové zde se s krály z
Viráty pod vlivem hnĕvu navzájem nemilosrdnĕ pobijí. Ó císaři, vysvobod
je ze spárů smrti. achraň tento svĕt před katastrofou. Necht tvoje srdce
opĕt zaplaví náklonnost, kterou jsi kdysi vůči Pánduovcům choval. Přived
je sem jako svoje dĕti. Podle svĕtské ctnosti si takoví synové bez otce
zaslouţí tvoji ochranu, zvláštĕ v nesnázích. Nyní si vyslechni jejich
poselství pro tebe, které mám na jejich ţádost přednést na tomto
shromáţdĕní.“

Krišna zopakoval, co Judhišthira řekl tĕsnĕ před Krišnovým odjezdem:

„Na tvůj rozkaz, ó králi, jsme strávili třináct let ve vyhnanství v očekávání,
ţe dodrţíš svoje slovo. Tak jako jsme my pečlivĕ dodrţeli náš slib, ţádáme
tĕ, abys ty dodrţel svůj. Velmi jsme trpĕli a nyní si přejeme vrátit se do
našeho království. Ó Bharatův potomku, znáš zásady ctnosti. Jednej s námi
tak, jak by mĕl otec jednat se svými syny. Naše chování bude hodné tvých
synů. aslouţíš si ctu jako starší člen našeho rodu. Jestli shledáváš, ţe
zanedbáváme naše povinnosti, neváhej nás opravit, ó králi. Uved nás na
správnou cestu a sám tuto vznešenou cestu ctnosti následuj.“

Dhritaráštra si znepokojenĕ poposedl. Vina za špatné zacházení s

Pánduovými syny ho trápila víc neţ cokoliv jiného. Přivedli je k nĕmu jako
malé dĕti poté, co jejich otec, jeho bratr, zemřel. Je pravda, ţe se k nim mĕl
chovat stejnĕ jako k vlastním synům. To byl určitĕ jeho nejvĕtší hřích —
ţe nedbal tĕch, kteří si zasluhovali jeho ochranu, a dokonce jim způsobil
utrpení. atímco Krišna pokračoval, z Dhritaráštrových nevidomých očí
tekly slzy.

„Povinností členů shromáţdĕní, v nĕmţ neřest zastíní ctnost, je odstranit

neřest všemi prostředky. Jinak zabije všechny, kdo se na ní podíleli. Pokud
neřest převáţí nad ctností a leţ nad pravdou, budou ti, kdo to dopustí,
zničeni.

Co jiného můţeš udĕlat, neţ vrátit Pánduovcům jejich království? Přeji si

jak tvoje dobro, tak to nejlepší pro Pánduovce. Jsou-li Moje slova
pravdivá, necht je Kuruovci potvrdí a zbaví rod kšatrijů pout smrti. Učiň
velkodušného, ctnostného Judhišthiru svým spojencem. Nezabíjej tyto
krále v zájmu neřesti a mravnost kvůli takzvanému štĕstí. Nezamĕňuj
dobro za zlo a zlo za dobro. Ó vládce emĕ, zadrţ svoje syny, kteří
propadli chamtivosti. Synové Kuntí jsou připraveni ti slouţit a bojovat za
tebe. To je Má rada. Nyní se rozhodni pro to, co se ti jeví jako nejlepší, ó
králi.“

Nikdo ani nedutal. Králové Krišnu bedlivĕ vyslechli a nemĕli slov. Proti
tomu, co řekl, nemohl nikdo nic namítat. Jen Durjódhana s Ním
nesouhlasil a prohlíţel si Ho se zlomyslným šklebkem.

Mezi mudrci byl přítomen Parašuráma, a jakmile Krišna domluvil, vstal,

aby oslovil shromáţdĕní. Kdyţ se síní rozlehl jeho hlas, všechny oči na
nĕm jen visely. Byl oblečen v černé jelení kůţi a mĕl spletené vlasy.
Tmavé oči mu zářily a z jeho tĕla vycházel mystický jas. Vyprávĕl
shromáţdĕní příbĕh o dávném králi Dambhódbhavovi. Tento král oplýval
silou, které se nikdo nevyrovnal, ale posedla ho nesmírná pýcha a nadutost.
Neustále hledal protivníky, které by mohl porazit v bitvĕ. Jednoho dne se
doslechl, ţe dva rišiové, Nara a Nárájan, jsou nejmocnĕjšími lidmi na
emi. Okamţitĕ se vydal ke Gandhamádanĕ, kde se vĕnovali askezi, a
vyzval je k boji. Přestoţe odmítli, král na výzvĕ trval. Nakonec Nara řekl:
„Jestli musíš bojovat, tedy bojuj, ó kšatrijo. Přived celou svoji armádu se
všemi zbranĕmi. Tvoji ţízeň po válce brzy uhasím.“

Král za točil na rišiho veškerou silou. Nara vytrhl hrst trávy, obdařil ji
mystickou silou a mrštil ji na krále a jeho vojsko. Tráva se promĕnila v
ocelové šípy ostré jako břitva, které všem vojákům usekaly uši a nosy.
Sneslo se na nĕ tolik šípů, ţe se nedokázali ani pohnout. Dambhódbhava
padl k Narovým nohám a prosil o milost. Riši mu jeho drzost odpustil a
poučil ho, aby jiţ nikdy nikoho neuráţel, aniţ by si předtím ovĕřil sílu
protivníka.

Parašuráma se rozhlédl po shromáţdĕní. „Narův čin byl ţasný a Nárájan

je schopen ještĕ ţasnĕjších. Tito dva vznešení rišiové jsou nyní přítomni
jako Ardţuna a Krišna. Nesnaţ se jim jako nadutý Dambhódbhava čelit v
bitvĕ. Lidé trpí osmi hříchy, které jim zkracují ţivot — touhou, hnĕvem,
chamtivostí, samolibostí, drzostí, pýchou, záští a sobectvím. Pod vlivem
tĕchto zel jsou zmateni a chovají se jako pošetilci. Ó hrdinové, nestaňte se
obĕtmi tĕchto hříchů, nebo přijdete o ţivot. Nikdo ve třech svĕtech
nedokáţe Ardţunu porazit a Dţanárdana ho převyšuje. Usmiř se s nimi a
učiň, co je ve tvém zájmu i v zájmu celého svĕta.“

Potom promluvil jiný riši, Kanva. Potvrdil to, co Parašuráma řekl o Narovi
a Nárájanovi, a dodal: „Toho, kdo oplývá velkou fyzickou silou, nelze
povaţovat za silného. Skutečná síla spočívá v ctnosti. Pánduovci jsou
ctnostní a navíc mají na svojí stranĕ Krišnu, zdroj veškeré ctnosti. Tĕchto
pĕt hrdinů ve spojení s Krišnou nijak nezaostává za Dharmou, Vájuem,
Indrou a dvĕma bohy Ašviny spojenými s Višnuem. Ó Durjódhano, jak na
nĕ byt jen pohlédneš? Ihned uzavři mír, nebo je s tebou konec.“

Durjódhana ztĕţka dýchal a vraštil obočí. Upíral pohled na Karnu, a kdyţ

Kanva domluvil, hlasitĕ se rozesmál. Plácal se přitom do stehna a
vzdorovitĕ pronesl: „Jsem to, co ze mĕ Bůh udĕlal. To On mĕ stvořil a On
rozhodl o mém osudu. Udĕlám přesnĕ to, co určil, a nic jiného. Jaký má
toto rokování význam?“

Princ mĕl pramalou víru v jakoukoliv svrchovanou moc a z jeho hlasu čišel
sarkasmus. Pohlédl na Karnu a oba se usmáli. Rišiho slova je nezajímala.
Potom promluvil Nárada. Tak jako Parašuráma vyprávĕl i on starobylý
příbĕh o králi, který trpĕl za svoji tvrdošíjnost a nevĕdomost. Nakonec
řekl: „Ó vládce emĕ, poslechni radu svých dobrodinců. atvrzelost vede
ke zkáze. Vzdej se svého hnĕvu a pýchy a uzavři s Pánduovci mír. amysli
se důkladnĕ nad příbĕhem, který jsem právĕ vylíčil. Je plný moudrých
pokynů a souhlasí s ním učení lidé. Kdyţ jim človĕk porozumí a ovládne
touhu a hnĕv, můţe dosáhnout vlády nad svĕtem. Bude-li jednat jinak,
potká ho jen záhuba.“

Durjódhana na to nic neřekl. Dhritaráštra zvedl ruku a odpovĕdĕl: „Ó

Nárado, máš pravdu. Já si také přeji mír, ale v tomto případĕ nemám
rozhodující slovo.“

Dhritaráštra se obrátil ke Krišnovi, který sedĕl uvolnĕnĕ na svém trůnĕ,

jednu nohu na sedadle a druhou poloţenou na polštáři leţícím na zemi. „Ó
Kéšavo, přijímám Tvoje slova jako pravdivá. To, co jsi řekl, je určeno pro
naše dobro a dobro svĕta. Následováním Tvých slov můţeme dosáhnout
nebes.

Nejsem však svým pánem. Ó nejlepší z lidí, snaţ se přesvĕdčit mého

hříšného syna Durjódhanu, který přehlíţí všechny pokyny písem a nikdy
neučiní to, co mĕ tĕší. Mĕ neposlechne a Vidurovi, Bhíšmovi ani ţádnému
z jiných stařešinů také nebude naslouchat. Prosím, pouč Ho sám, ó Krišno.
Jestli se Ti podaří napravit pokřivený intelekt a hříšné srdce mého syna,
pak jsi se zhostil svojí povinnosti přítele.“
Krišna se otočil k Durjódhanovi: „Promluvím jen pro tvoje dobro, ó
nejlepší z Bharatových potomků. Přeji si tvůj blahobyt a štĕstí tak jako ty
sám. To, o čem uvaţuješ, ti způsobí utrpení. Moudří lidé v tomto svĕtĕ
svým jednáním sledují jen ctnost a zisk. Tak dosahují splnĕní svých přání.
To, co navrhuješ, tvoje touhy nesplní. Tvoje zatvrzelost je hříšná, dĕsivá a
ničivá. Ublíţí ti, a zcela zbytečnĕ. Vzdej se jí. Místo toho následuj cestu,
která prospĕje tobĕ, tvým bratrům, následovníkům a přátelům. Ó
přemoţiteli nepřátel, uzavři se svými bratranci mír. To potĕší tvého otce i
všechny kuruovské starší. Otec ti přikázal usilovat o mír. Dobrý človĕk
nikdy nepřehlíţí otcovu radu a rady přátel, kteří vĕdí, co je dobré. Toho,
kdo nevezme na vĕdomí pokyny starších a rady dobrodinců, potká záhuba,
tak jako zemře ten, kdo sní otrávený plod. Nikdy nedosáhne svého cíle a
nakonec se utopí ve špatném svĕdomí.“

Krišna se odmlčel. ahledĕl se upřenĕ na Durjódhanu, který zachovával

mlčení. Princ hledĕl na zem a nohou obutou v sandálu šoupal po podlaze.
Spočívaly na nĕm všechny oči v síni.

Krišna pokračoval rozváţným tónem: „Ten, kdo dává přednost radĕ níţe
postavených lidí před radou učených starších, se setká s nebezpečími. Kdo
jiný neţ ty by opustil příbuzné, kteří se v bitvĕ vyrovnají Indrovi, ve
prospĕch neschopných a nečestných cizinců? Mír s Pánduovci je ve tvém
zájmu více neţ spojenectví s hříšnými lidmi. I kdyţ ses k nim od jejich
narození choval lstivĕ a hrubĕ, jsou připraveni ti vše odpustit a ţít s tebou v
přátelství. Ó nejlepší z potomků Bharaty, nehnĕvej se na svoje vlastní
příbuzné. Ţij pro ctnost a ne pouze pro poţitek. Jen pak budeš schopen
dosáhnout toho, co si přeješ. Budeš-li ţít s Pánduovci v míru, dosáhneš
splnĕní všech svých cílů a tvoje sláva se rozšíří široko daleko. Jak můţeš
upřednostňovat točištĕ u Karny, Šakuniho a Dušásany před točištĕm u
svých vznešených bratranců?“

Karna se cítil Krišnovými slovy uraţen. Podíval se na Durjódhanu, který

stále sedĕl se sklopenou hlavou. Oba muţi jen stĕţí snášeli Krišnovu řeč.
Byli přesvĕdčeni, ţe jejich vĕc není o nic ménĕ spravedlivá neţ vĕc
Pánduovců. Oč menší je Dhritaráštrův nárok na trůn neţ nárok Pándua,
jeho mladšího bratra? Durjódhanovo právo na království je přinejmenším
stejné, ne-li vĕtší neţ právo Pánduovců. Je jasné, ţe spolu nebudou moci
ţít v míru. Proč by tedy mĕl být Durjódhana tím, kdo ustupuje? Pánduovci
opustili Hastinápur před dávnou dobou a vše šlo dostatečnĕ dobře i bez
nich. dá se, ţe Krišna je proteţuje, snad proto, ţe jsou blízkými přáteli.
Jak tedy mohl říci, ţe Mu leţí na srdci Durjódhanův zájem?

Karna upřel na Krišnu rozhnĕvaný pohled a Krišna, vida jeho a

Durjódhanův vzdor, řekl: „Ó hrdino, ukaţ Mi muţe, který je schopen
postavit se rozzuřenému Bhímasénovi.“

Nejprve přemlouváním, potom vypočítáváním výhod míru a nakonec

vysvĕtlováním pravdĕpodobných výsledků války s Pánduovci Krišna
doufal vnést do řad Kuruovců strach a rozkol.

„A kdo se můţe pustit do bitvy s Ardţunou a vrátit se domů ţiv? Proč

usiluješ o válku? Jaký prospĕch vidíš v zabití všech tĕchto muţů? U
Khándavy Ardţuna na hlavu porazil bohy, gandharvy, asury i nágy. Jakou
máš nadĕji? Bude to v nĕčem jiné neţ to, co jsi zaţil při svém toku na
království Matsjů? Podívej se na svoje příbuzné a přátele. Nedovol, aby
zemřeli kvůli tvojí pošetilosti. Nepřipust zkázu vzkvétajícího rodu
Kuruovců kvůli vlastním zájmům. Přived sem Pánduovce v míru. Určitĕ
korunují tvého otce císařem a tebe jeho místokrálem. To je tvoje jediná
nadĕje na dosaţení trvalého blahobytu a štĕstí. Ber ji váţnĕ. Aţ uzavřeš s
Pánduovci mír, budeš poţehnán.“

Durjódhana ani v nejmenším nenaznačil, ţe s Krišnovými slovy souhlasí.

Vypadal jako v jednom ohni, jako hromada řeřavého uhlí.

Bhíšma vidĕl, ţe s princem to ani nepohnulo, a proto řekl: „Krišnova slova

jsou slova přítele, milý synu. Následuj Jeho radu a nebud nevraţivý. Pokud
Ho nebudeš brát váţnĕ, nedosáhneš ani blahobytu, ani štĕstí. ekl ti, co
povede ke ctnosti a zisku — cokoliv jiného bude mít za následek zkázu.
Ó králi, nenič blahobyt Kuruovců. Nepřivod smrt všem tĕmto kšatrijům,
svým bratrům ani sobĕ. Neuvrhej svoje rodiče do moře zármutku. Přijmi
Kéšavovu radu.“

Kdyţ Bhíšma domluvil, vstal Dróna: „I já souhlasím s Krišnovou radou.

Oplývá ctností a bude nám všem ku prospĕchu. Durjódhano, uposlechni jí.
Neuráţej Mádhavu svým pokřiveným chápáním. Ti, kteří tĕ nyní vybízejí k
boji, ti příliš nepomohou, aţ přijde jeho čas. Naopak, tak jako ty se budou
muset spolehnout na jiné. Vĕz, ţe nikdo z nás v bitvĕ nedokáţe Ardţunovi
a Krišnovi vzdorovat. Pokud má slova zavrhneš, zanedlouho ti zůstanou
jen oči pro pláč. Toto vše jsi jiţ mnohokrát slyšel. K čemu je dobré to
opakovat? Udĕlej, co chceš. Uţ o tom s tebou nechci mluvit.“
Kuruovští starší přestali mít s Durjódhanou trpĕlivost. Vypadalo to, ţe mu
nic nedokáţe otevřít oči. Brzký konec všech tĕchto kšatrijů se zdál být
nevyhnutelný. Výsledek nemohl být jiný, neţ jak jej Krišna a tolik jiných
jiţ popsalo.

Po Drónovi promluvil Vidura. Dobře vĕdĕl, ţe mu Durjódhana nebude

naslouchat, ale chtĕl dát najevo svoji podporu Krišnovým slovům, jak si
přál Krišna. „Nermoutím se kvůli tobĕ, Durjódhano, ale jen kvůli tvým
starým rodičům. Jelikoţ jsi jejich jedinou ochranou, brzy jiţ nebudou mít
nikoho. Všichni jejich přátelé a ministři budou zabiti jako ptáci zbavení
křídel. Vzhledem k tomu, ţe zplodili tak ničemného syna, jejich osudem je
stát se v tomto svĕtĕ ţebráky.“

Kdyţ Dhritaráštra slyšel, ţe tři jeho hlavní ministři jsou zajedno s Krišnou,
naklonil se na trůnĕ dopředu: „Nadešel čas uzavřít mír, Durjódhano.
Velkodušný Kéšava říká pravdu v zájmu našeho dobra a konečného
osvobození. S Jeho pomocí můţeme dosáhnout našich cílů. Jed s ním v
míru do Viráty a zařid, aby Pánduovci přišli sem. Necht válečný stav
skončí. Necht ctnostný Judhišthira poloţí svoji ruku s červenĕ zbarvenou
dlaní láskyplnĕ na tvoje záda. At tĕ Vrikódara s širokými rameny důvĕrnĕ
obejme. At ti Ardţuna a dvojčata vzdají ctu a ty jim odpovíš poţehnáním.
Ty i oni si můţete uţívat vlády nad svĕtem společnĕ. Myslím, ţe k tomu
dozrál čas, milý synu. Poslechni mĕ. vol mír, protoţe bitvu vyhrát
nemůţeš.“

Durjódhana zuřil. Proč se všichni Pánduovců bojí? Snad mu nepřálo štĕstí,

kdyţ se s nimi v minulosti střetl, ale to se brzy zmĕní. Ted je díky mystické
síle Dánavů a spojené síle kuruovských hrdinů neporazitelný. Princ pohlédl
na svého otce. Co mu to ten stařec poroučí? Obejmout Bhímu? Bhíma je
jeho hlavní nepřítel! Durjódhana se při této myšlence otřásl. A jak od
nĕho můţe nĕkdo očekávat, ţe se poté, co vládl celé emi, ted pokloní
Judhišthirovi?

Durjódhana cítil, ţe je na čase, aby řekl, co si myslí. Ovládl se, vstal ze

svého sedadla a pohlédl na Krišnu: „Přestoţe hovoříš z obav o mĕ, ó
Madhus dano, terčem Tvojí kritiky jsem jen já. Proč, ó Kéšavo, chválíš
Pánduovce a obviňuješ mĕ, aniţ bys správnĕ pochopil situaci? Ty, Vidura,
Bhíšma, Dróna i můj otec mi stále nĕco vytýkáte, ale nikomu jinému ne.
Přesto v této vĕci neshledávám, ţe bych jednal jakkoliv nečestnĕ.
Nedopustil jsem se ani té nejmenší chyby. At na to pohlíţím ze všech
stran, nic špatného nevidím.
Pánduovci prohráli svoje království v kostkách. Ke hře je nikdo nenutil. I
pak, co jim bylo bohatství vráceno, souhlasili s poslední hrou, a tak odešli
do vyhnanství. Byla to moje chyba? Proč mĕ povaţují za svého nepřítele? I
dnes navzdory své slabosti a neschopnosti Kuruovcům vyhroţují.“

Durjódhana pohlédl na Karnu, který souhlasnĕ zatal pĕst. Kuruovský princ

pokračoval: „Jsme mocní kšatrijové a strach nás nedonutí, abychom se
nĕkomu klanĕli. Nevidím nikoho, kdo dokáţe v bitvĕ čelit kuruovské
armádĕ, ó Kéšavo. Proč bych mĕl Pánduovcům pod pohrůţkou války
cokoliv dávat? Naopak, mojí povinností je bojovat. Jestli v bitvĕ podlehnu,
dosáhnu v příštím ţivotĕ slavného cíle. Který kšatrija zrozený ve vznešené
rodinĕ by se vyhnul bitvĕ ze strachu z nepřítele? Ţádný vládce hodný toho
jména by se nepoklonil nikomu, kdo mu vyhroţuje ostrými slovy.
Pánduovců se nebojím. Ó Mádhavo, nikdy jim nedám ani část tohoto
království. Nyní náleţí Dhritaráštrovi, a tak to také zůstane. Jsme pouze
jeho sluţebníky. Ačkoliv kdysi daroval to, co darováno být nemĕlo, jeho
chybu jsme napravili. Kdyţ jsem byl dítĕ a závisel jsem na ostatních,
království dostali omylem Pánduovci. Stejnou chybu uţ neudĕláme.“

Durjódhana se odmlčel a podíval se na posluchače. Jednu ruku si dal v bok

a druhou poloţil na rukojet svého meče. Nakonec řekl: „Ó Kéšavo, toto je
moje odpovĕd — dokud budu vládnout tomuto království jménem svého
otce, nedám Pánduovcům ani tolik zemĕ, do níţ by se dala zabodnout
špička jehly.“

Pak se posadil s očima upřenýma na Krišnu. Karna zvedl svoji mohutnou

paţi potřenou červenou santálovou pastou a poloţil ji Durjódhanovi kolem
ramenou. Vidura pohlédl na oba muţe a smutnĕ potřásl hlavou.
Dhritaráštra byl jediný, kdo mohl blíţícímu se neštĕstí zabránit, ale starý
vládce nepromluvil — vše sice slyšel, ale nic nevidĕl. Pokud si král, jak
sám říká, přeje mír, musel by svého syna zastavit násilím. Durjódhana ho
neposlechne, pokud Dhritaráštra nebude připraven podepřít svoje slova
činy. Musel by nechat prince uvĕznit. Jinak jsou jeho slova prázdná.

Krišna se na okamţik zamyslel a řekl: „Očividnĕ touţíš po nekonečném

spánku hrdiny, a budeš ho tedy mít. Vyčkej ještĕ malou chvíli. Pak se
strhne masakr, po kterém prahneš.

Ó hlupáku! Myslíš si, ţe ses ničím neprovinil, ale všichni zde znají pravdu.
ávidĕl jsi Pánduovcům jejich blahobyt a spikl ses se Šakunim, aby
Judhišthiru porazil v kostkách. Kdo jiný by se dokázal zachovat k
manţelce svého bratra tak jako ty k Draupadí? Je ctnostná, vznešeného
původu a vyznačuje se dobrými mravy. Je Pánduovcům draţší neţ jejich
vlastní ţivoty. Přesto jsi ji přede všemi Kuruovci urazil.“

Krišna Durjódhanovi připomnĕl, jakým způsobem Dušásana oslovil

Pánduovce, kdyţ opouštĕli Hastinápur, a jak se k nim Kuruovci chovali
nepřátelsky jiţ před hrou v kostky. Prohlašovat se za nevinného je jen
důkaz jeho nadutosti a pýchy.

Krišna s přísným výrazem pokračoval: „Jestli jim jejich království nevrátíš

dobrovolnĕ, budeš je muset vrátit, aţ tĕ porazí v bitvĕ. Dopustil ses proti
Pánduovcům tolika zločinů a ted si hraješ na nevinného. Starší ti
opakovanĕ přikázali uzavřít mír, ale ty je nebereš na vĕdomí. Všem, včetnĕ
tebe, prospĕje jen mír. To, ţe se ti to jeví opačnĕ, svĕdčí o tvém chabém
rozumu.“

Krišnova řeč přesvĕdčila dokonce i nĕkteré z Durjódhanových bratrů.

vláštĕ Dušásana začal najednou upřednostňovat mír. Vzpomnĕl si na
Bhímův slib, ţe mu vyrve srdce z tĕla, a oslovil svého staršího bratra: „Jsi-
li tak pošetilý, ţe mír dobrovolnĕ neuzavřeš, Kuruovci ti spoutají ruce a
nohy a předají tĕ Judhišthirovi.“

Durjódhana se vyřítil ze sínĕ a za ním sto jeho bratrů se všemi ministry.

Kdyţ byli pryč, Bhíšma řekl: „Kdo pod vlivem hnĕvu opustí ctnost a zisk,
ten se brzy potopí do oceánu nesnází. Tomuto princi chybí moudrost a
poznání. Má na nĕho vliv jen hnĕv a chamtivost. Ó Dţanárdano, myslím,
ţe tomuto rodu kšatrijů hrozí záhuba, protoţe jeho bratři a ministři ho
pošetile následují.“

Krišna upřel svoje lotosové oči na Dhritaráštru: „Je to chyba všech

kuruovských vůdců. Mĕli jste Durjódhanu zastavit násilím. Ó bezhříšní, je
na čase, abyste jednali. Poslouchejte, co je ve vašem nejvyšším zájmu.

Všichni víte, jak Kamsu, krále Bhódţů a Ugrasénova hříšného syna,

příbuzní zavrhli. Nakonec jsem ho zabil. Díky tomuto jedinému činu se
všichni Jaduovci, Andhakové a Vrišniovci stali štastnými. Jeden človĕk by
mĕl být obĕtován ve prospĕch rodu, rod ve prospĕch mĕsta, mĕsto ve
prospĕch státu a emĕ ve prospĕch duše. Ó potomci Bharaty, aţ sváţete
Durjódhanu, Karnu, Šakuniho a Dušásanu, uzavřete mír s Pánduovci. Tak
mohou být kšatrijové zachránĕni.“
To Dhritaráštru ještĕ více znepokojilo. Od Durjódhanova narození jeho
rádci trvali na tom, aby svého syna zavrhl. Odmítl to. Ted sklízí hořké
ovoce svého špatného sudku. Příliš na svém synovi lpĕl a tato příchylnost
bĕhem let nijak nezeslábla. Durjódhana jeho slabosti zneuţíval a nebral ho
váţnĕ. dá se, ţe Durjódhanu zastaví jedinĕ poprava nebo alespoň vĕzení.
To ted Krišna navrhuje. Jak by však mohl o nĕčem takovém vůbec
uvaţovat? Vzpomnĕl si na Gándhárí. Moţná by princ poslechl svoji matku.

Rozhodl se ji poţádat, aby přišla na shromáţdĕní. „Ó Viduro, jdi a přived

sem, prosím, královnu. Pak poruč mému synovi, at se vrátí. Snad se
moudré Gándhárí podaří přesvĕdčit ho.“

Vidura opustil síň a za chvíli vešla Gándhárí. Sluţebnice odvedly královnu

se zavázanýma očima na její místo vedle krále. Kdyţ se usadila a byla
seznámena se situací, oslovila Dhritaráštru.

„Tvůj syn je plný chtíče a chamtivosti. Toto království, které si ničím

nezaslouţí, získal jen díky tvému poţehnání. Ó králi, přestoţe víš, ţe je
hříšný, láskyplnĕ ho podporuješ. Proto neseš za současnou situaci stejnou
vinu jako on. Nyní ho bude obtíţné zastavit.“

Kdyţ Gándhárí domluvila, Durjódhana se vrátil, rozhnĕvanĕ přešel síň,

lehce se uklonil rodičům a posadil se. Dosud tĕţce dýchal a mĕl rudé oči.

Gándhárí promluvila laskavým hlasem: „Můj milý synu, vyslechni si radu,

která je mínĕna jen v tvůj prospĕch. Mým nejnaléhavĕjším přáním je, abys
uzavřel s Pánduovci mír. Následuj rady starších, můj synu, a sklid ovoce
ctnosti. Chceš vládnout emi jen proto, ţe překypuješ smyslnou ţádostí a
hnĕvem. Nevíš, ţe človĕk můţe dosáhnout v ţivotĕ spĕchu jen
překonáním tĕchto dvou popudů. Je-li ovládán svými smysly, nemůţe
ovládat království. emi si můţeme podrobit jen poté, co překonáme sami
sebe. Jinak to není moţné. Neovládnuté smysly jsou natolik silné, ţe
dokáţí človĕka zabít, tak jako necvičení konĕ mohou zabít nezkušeného
jezdce. Blahobyt se vţdy drţí krále, který ovládl svoje vášnĕ a po pečlivém
uváţení je připraven potrestat zločince. Ten, kdo se poddává touze a
hnĕvu, přijde nakonec o všechno. Takový človĕk nemůţe dospĕt ani na
nebesa. Snaţ se tedy ovládnout smysly, protoţe v tom spočívá nejvĕtší
prospĕch, kterého můţeš dosáhnout.“

Gándhárí mluvila na základĕ svého vlastního poznání. Od odchodu

Pánduovců do vyhnanství se začala vĕnovat askezi. Cítila vinu za to, jak
Kuruovci urazili Draupadí, a proto se postila a konala neustálé obĕti.
Provádĕla pokání a modlila se, aby její nemravný syn dostal konečnĕ
rozum. To se však zdálo být nemoţné. Jeho srdce bylo plné chamtivosti a
závisti, ale on v sobĕ tyto vlastnosti nedokázal rozeznat.

Královna pĕnlivým hlasem pokračovala: „Spojíš-li se s ctnostnými a

sebeovládnutými Pánduovci, můţeš si nadlouho uţívat této emĕ. Co
získáš, budeš-li s nimi bojovat? de je Krišna, který s nepatrným silím
koná mocné skutky. Je schopen sám zničit všechny krále. Co se tedy stane,
aţ se spojí s Ardţunou? Tuto radu jsi slyšel jiţ mnohokrát. Toho, kdo
nebere ohled na osoby, jeţ to s ním myslí dobře, čeká pouze nářek. Jeho
nepřátelé se však budou radovat.

Ó dítĕ, tvůj otec dal Pánduovcům právoplatný podíl, nebot se obával

rozepří. Nyní si uţíváš plodů tohoto daru ty. Tito hrdinové si podrobili
svĕt. Polovina království jistĕ dokáţe uspokojit tvoje potřeby. Nepřivolávej
zkázu tím, ţe vyvoláš s Pánduovci spor. Bĕhem posledních třinácti let jiţ
vytrpĕli dost. Vrat jim, co jim patří, a zachraň svĕt před pohromou. Aţ se v
hnĕvu střetnou Bhíšma, Dróna, Kripa, Karna, Bhímaséna, Dhanandţaja a
Dhrištadjumna, všechny bytosti zahynou. Potlač tedy svoji chamtivost a
jednej moudře. Tak zní moje rada, milé dítĕ.“

Durjódhana si odfrkl. To vše jiţ v minulosti slyšel. Všichni chválili

Pánduovce a jemu spílali. řejmĕ nebylo nic, čím by je mohl přesvĕdčit o
opaku. Kdyţ vidĕl, ţe jeho matka skončila, opĕt opustil síň. Byl čas jednat.

Šel přímo do Dušásanova paláce. Jeho bratr tam sedĕl s Karnou a Šakunim.
Rozhnĕvanĕ se plácl do stehna a řekl jim: „ dá se, ţe Krišna ovlivňuje
mysl všech přítomných ve prospĕch Pánduovců. Vybízí krále, aby nás dal
uvĕznit. To mi dĕlá starosti. Krišna hovoří velmi přesvĕdčivĕ.“

Durjódhana pohlédl na Dušásanu: „Krišna v síni dokonce připravil o

rozum i tebe.“ Dušásana vypadal zahanbenĕ, zatímco jeho starší bratr
pokračoval: „Musíme rychle provést náš plán — zajmout Krišnu.
mocníme se Ho a spoutáme, tak jako Višnu zajal Baliho. Aţ se o Jeho
zajetí doslechnou Pánduovci, ztratí odvahu i sílu k boji tak jako hadi s
vylomenými zuby. Provedme to rychle, neţ jim ten stařec opĕt vše daruje.“

Dušásana a Šakuni souhlasili, ale Karna si nebyl jist: „Nevĕřím, ţe se nám

podaří Kéšavu zajmout, ó králi. Chceš-li se o to pokusit, pomohu, jak jen
budu moci, ale pochybuji, ţe Ho můţeme přemoci.“
Na rozdíl od Durjódhany Karna necítil vůči Krišnovi hnĕv, ale váţil si Ho
jako vznešeného bojovníka. Krišna zabil mnoho mocných válečníků. Podle
rišiů je inkarnací původní Nejvyšší Osoby. Karna tomu vĕřil. Ke spiknutí s
cílem zajmout Krišnu se přidal jen z přátelství k Durjódhanovi. Mĕl však
pramalou víru v spĕch.

Durjódhana se pochybnostem svého přítele vysmál: „Krišna nebude na náš

zákrok připraven. Přišel neozbrojen a boj nečeká. Můţeme Ho zaskočit,
nechat Ho spoutat a odvést dříve, neţ si vůbec uvĕdomí, co se dĕje.“

Princ o svém plánu nepochyboval. Můţe sice zklamat, ale nemá co ztratit.
Svoje otevřené nepřátelství vůči Pánduovcům jiţ vyhlásil. Boj mohl klidnĕ
začít okamţitĕ. A kdyby se podařilo zajmout Krišnu, vyhlídky by se
dramaticky zmĕnily v jeho prospĕch. Se stále nejistým Karnou pak odešel
zařídit vše potřebné.

***

V síni Sátjaki pozornĕ sledoval Durjódhanu. Všiml si, ţe kdyţ princ

odešel, vzdálili se i nĕkteří klíčoví kuruovští vůdci. Bylo zřejmé, ţe
Durjódhana má nĕco za lubem. Sátjaki vĕdĕl, ţe jiţ dal najevo svůj zámĕr
zajmout Krišnu. dálo se, ţe se o to pokusí.

Sátjaki se naklonil ke Krišnovi a zašeptal: „Myslím si, ţe se Tĕ nyní

Durjódhana pokusí zajmout. Odvedl s sebou ze sínĕ skupinu vojáků. Jsem
si jist, ţe se Tĕ pokusí připravit o ţivot. Ó Kéšavo, ten hříšník ztratil
veškerý pojem o tom, co je slušné chování.“

Krišna se usmál a Sátjakiho uklidnil: „Neboj se, Můj příteli. Ani všichni
králové na emi dohromady by Mĕ nedokázali zajmout. Promluv k
Dhritaráštrovi a zjisti, co se má podle nĕho udĕlat.“

Sátjaki oslovil starého krále: „ dá se, ţe tvůj pošetilý syn chce splnit svoji
výhruţku, ţe zajme Mádhavu. Ó vůdce lidí, on a jeho zlotřilí rádci se pod
vlivem touhy a hnĕvu pokoušejí o nĕco nesmírnĕ opovrţeníhodného.
Přesto nemohou uspĕt o nic více neţ dĕti, které chtĕjí chytit plameny
ohnĕ.“

Vidura také zpozoroval Durjódhanovy zámĕry. Vstal ze svého sedadla a

řekl: „Ó králi, čas tvých synů se nachýlil. Připravují se na nemoţné. Uţ jen
pomyslet na to je nadmíru hříšné. Aţ se postaví proti Krišnovi, zahynou
jako červi spadnuvší do ohnĕ. Pošle je všechny do sídla Jamarádţi, tak jako
lev zabíjí stádo ovcí.“

Krišna se rozesmál: „At se o to pokusí! Moţná je to způsob, jak tento

problém vyřešit. Ale neboj se. Neudĕlám nic, za co bych mohl být
odsuzován. I kdyţ bych je mohl všechny namístĕ zabít, neudĕlám to. V
kaţdém případĕ je jiţ zabily jejich vlastní hříšné touhy. ávistivé prahnutí
po Judhišthirovĕ bohatství je oslabilo a čeká je brzký konec. Ó králi, nech
Durjódhanovi volné ruce — at udĕlá, po čem touţí.“

Kdyţ Krišna domluvil, dvorem zahřmĕl Dhritaráštrův hlas: „Přivedte sem

ihned mého hříšného syna a s ním i jeho ministry. novu se ho pokusím
uvést na cestu spravedlnosti.“

Durjódhanu přivedli zpátky do sínĕ. Vešel s Karnou a Dušásanou v tĕsném

závĕsu. Opĕt přešel síň a zaujal svoje místo.

Dhritaráštra plál hnĕvem: „Ó ty nejhorší ze všech hříšníků nelidského

chování, podporovaný jen lidmi zanedbatelných činů, chystáš se spáchat
příliš závaţný a nade všechny meze ohavný čin. Touţíš se zmocnit Krišny
s lotosovýma očima, stejnĕ tak jako dítĕ, které chce polapit Mĕsíc. Všichni
ctnostní lidé tĕ odsoudí. Nemůţe se ti to podařit. Ani bohové by Kéšavu
nedokázali uvĕznit. Pust svoje nesmyslné představy z hlavy, ty hlupáku, a
okamţitĕ se vzpamatuj.“

Durjódhana kypĕl hnĕvem, ale neřekl nic. Jiţ přikázal svým lidem, aby
vstoupili do sínĕ, jakmile se Krišna zvedne k odchodu. Všichni ostatní se
mohou Jaduovce bát, ale jeho se to netýká. Princ vrhl pohled na Krišnu,
který tam uvolnĕnĕ sedĕl a usmíval se. Brzy se všichni stanou svĕdky jeho
moci.

Vidura si jasnĕ vybavoval, jak Kuruovci zneuctili Draupadí, a tak nemohl

snést pomyšlení na to, ţe by s Krišnou mĕli ve stejné síni zacházet
podobnĕ. Ve snaze ještĕ naposledy ovlivnit Durjódhanu opĕt promluvil.

„Ó potomku Bharaty, poslouchej. Ještĕ jednou ti připomínám mnoţství

démonů, kteří se snaţili Krišnu přemoci a neuspĕli. Nesmírnĕ mocný
Naraka, syn samotné bohynĕ emĕ, ţil tisíce let obklopen svým
obrovským vojskem. Krišna ho snadno zabil. Stejný osud potkal
pĕtihlavého Muru, který vzbuzoval strach i v srdcích bohů. Krišna jako
dítĕ zabil P tanu a zlé čarodĕje Arištu a Dhénuku. V sedmi letech jednou
rukou zdvihl kopec Góvardhan.“

Vidura vyjmenoval různé další asury a krále, které Krišna porazil. Nakonec
řekl: „Krišna je tím, kdo vše koná. Je příčinou všech příčin. Od Nĕho
pocházejí veškerá moc a vznešenost. Dokáţe cokoliv bez sebemenší
námahy. Ó Durjódhano, vůbec Góvindu neznáš. Jeho moci se nic
nevyrovná a promĕní tebe i tvé stoupence v popel. Snaha zajmout Ho je
smĕšná.“

Krišna pohlédl na Durjódhanu: „Ó Kuruovče, pošetile si myslíš, ţe jsem

sám a bezbranný. Ó človĕče mdlého rozumu, pohled, ted ti ukáţi pravdu.
Jsou zde všichni Pánduovci, Vrišniovci a Andhakové. Jsou tu i všichni
bohové, Áditjové, rudrové, vasuové a vznešení rišiové.“

Durjódhana uţ více nesnesl. Vyskočil a ukázal na Krišnu: „Ihned se Ho

chopte!“ Jeho vojáci začali okamţitĕ ze všech vchodů vbíhat do sínĕ a s
meči a luky připravenými k boji obstoupili Krišnu.

Krišna se rozesmál a v tom okamţiku Jeho tĕlo zazářilo jako blesk. ačal
se zvĕtšovat a vystupovali z nĕho různí bohové. Brahmá vystoupil z Jeho
čela a Šiva z Jeho hrudi. Lókapálové spočívali na Jeho paţích a z Jeho st
se zjevil Agni. Potom se objevili Indra, marutové a zástupy gandharvů,
jakšů a rákšasů. Jeho očí vystoupili Balaráma a Ardţuna a postavili se po
Jeho levém a pravém boku. a Ním stál Judhišthira, Bhíma a dvojčata a za
nimi pak Vrišniovci a Andhakové vedení Pradjumnou. Objevily se
Krišnovy jasnĕ zářící zbranĕ, kyj a disk. pórů Jeho tĕla vycházelo svĕtlo,
jiskry a oblaka kouře.

Pohled to byl příliš dĕsivý a témĕř všichni ve shromáţdĕní zavřeli oči. Jen
Bhíšma, Dróna, Vidura a Saňdţaja byli schopni na Krišnu hledĕt, kdyţ
projevil svoji vesmírnou podobu. Hledĕli na Nĕho také rišiové a se
sepjatýma rukama se modlili. Oblohou znĕly nebeské bubny a do sínĕ
padal déšt nebeských kvĕtin.

Saňdţaja popsal výjev Dhritaráštrovi, který řekl: „Ó Krišno, neustále činíš

pro svĕt dobro. Proto je správné, abys mĕ poţehnal očima a já jsem mohl
Tvoji podobu spatřit. Ó nejlepší z Jaduovců, modlím se o zrak, jímţ bych
Tĕ vidĕl.“
„Ó vůdce Kuruovců, necht tvoje oči prohlédnou,“ odpovĕdĕl Krišna a
Dhritaráštra Ho okamţitĕ spatřil stát ve velké síni. Vidĕl také početné bohy
přistupující ke Krišnovi a uctívající Ho védskými mantrami.

Venku se prohánĕl prudký vítr. V oceánu se zdvihaly obrovské vlny a

oblohou se rozléhaly dery hromu. emĕ se třásla.

Síň zachvátil zmatek. Krišna skryl svoji mystickou podobu a přijal opĕt
dvourukou. Se svolením rišiů opustil síň a drţel přitom za ruce Sátjakiho a
Kritavarmu. Ţasnoucí rišiové v čele s Náradou vstali ze svých sedadel a
zmizeli. Dhritaráštra opĕt oslepl a v tichém ţasu se posadil.

Kdyţ Krišna odešel, Kuruovci šli za Ním se sepjatýma rukama jako

bohové následující Indru. Jen Durjódhana a jeho ministři zůstali sedĕt. Byli
ohromeni a nedokázali nic udĕlat ani říci. Jejich plán zajmout Krišnu vyšel
naprázdno.

Venku před síní všechny přírodní pohromy ustaly a vál mírný vĕtřík.
Krišna nasedl do svého kočáru a připravil se k odjezdu. Kdyţ sedĕl na
svém zlatém kočáře pokrytém bílými tygřími koţešinami, vyšel ze sínĕ
Dhritaráštra. Veden Vidurou přistoupil ke Krišnovi a řekl: „Vidĕl jsi, jaký
mám vliv na svoje syny, ó Dţanárdano. Vidĕl jsi vše a nic Ti nezůstalo
skryto. Není namístĕ mĕ vinit, ó Kéšavo, nebot si přeji pouze mír. Nemám
vůči Pánduovcům ţádné hříšné mysly. Slyšel jsi mĕ mluvit k
Durjódhanovi i jeho odpovĕd. Udĕlal jsem vše, co bylo v mých silách.“

Dhritaráštru obklopovali kuruovští stařešinové. Krišna všechny přelétl

pohledem a řekl: „Vy jste byli také svĕdky všeho — jak ten nekulturní
človĕk odešel, právĕ kdyţ dostával pokyny sledující jeho dobro. Slyšeli
jste rovnĕţ vládce emĕ prohlásit, ţe je bezmocný. S vaším svolením se
nyní vrátím k Judhišthirovi.“

Krišna usedl do kočáru se Sátjakim a Kritavarmou, s kaţdým po jednom

boku. Dáruka pobídl konĕ a kočár se rozjel. Kuruovci sledovali Jeho jízdu
po široké ulici obklopené ze všech stran jásajícími zástupy občanů. Krišna
přikázal Dárukovi, at Ho zaveze zpĕt do Vidurova domu. Chtĕl si před
odjezdem do Viráty ještĕ jednou promluvit s Kuntí.

Krišna přišel se Sátjakim za svojí tetou, dotkl se jejích nohou a vylíčil jí, co
se stalo ve shromáţdĕní. Kuntí to nepřekvapilo. Nečekala, ţe bude
Durjódhana naslouchat. e strachu, ţe Judhišthira by mohl být příliš
smířlivý, poţádala Krišnu, aby ho vybídl k boji. Vĕdĕla, ţe nebude mít
chut bojovat se svými příbuznými a staršími jen proto, aby získal
království. Jako kšatrijská princezna Kuntí vĕdĕla, jak by se mĕli bojovníci
zachovat. Nĕjakou dobu hovořila s Krišnou, uvádĕla pravidla a
objasňovala, ţe válka je pro Judhišthiru jediné správné řešení. Její synové
by o tom nemĕli vůbec pochybovat.

Kdyţ Krišnovi připomnĕla prorocké hlasy, které jejím synům při jejich
zrození předpovĕdĕly velké vĕci, pravila: „Necht se vyplní vĕštba bohů. Ó
Krišno, moji synové ted musí naplnit svůj osud a získat vládu nad emí.
Mírovými prostředky toho nedosáhnou. Draupadina čest také nemůţe být
obnovena, nebudou-li bojovat. To je pro mĕ ten nejpřesvĕdčivĕjší důvod k
válce. Musí pomstít svoji manţelku. Tohoto závazku se nezbavili.
Nedokázali ji uchránit v hříšném shromáţdĕní bĕhem hry v kostky a nyní
musí tuto nespravedlnost napravit.“

Kuntí se uklonila a rukama se dotkla Krišnových nohou. Pak se opĕt

postavila a na rozloučenou řekla: „Ó Kéšavo, řekni mým synům, ţe se
mám dobře. Nyní se vydej na svoji příznivou cestu.“

Krišna vstal k odchodu. Uctivĕ svoji tetu obešel, rozloučil se s ní a vyšel z

pokoje. Venku potkal Bhíšmu a ostatní kuruovské vůdce, kteří čekali, aby
Ho mohli vyprovodit. Krišna se jim poklonil, s kaţdým se rozloučil a usedl
se Sátjakim do kočáru. Pak z Hastinápuru odjeli.

Kuruovci se dívali, jak kočár vyrazil k jiţní bránĕ. Krišnovi konĕ pobízení
Dárukou jako by vyskakovali aţ do nebes. Kdyţ Krišna po chvíli zmizel
kuruovským vůdcům z dohledu, otočili se a zamířili ke královu paláci.
Krišnovo poselství míru neuspĕlo. Válka je jistá.

Kapitola 48: NA KURUKŠÉTRU!

Brzy ráno v den Krišnova odjezdu Karna vstal, aby jako obvykle uctil boha
Slunce, který ho přitahoval jiţ od dĕtství. Nikdy nezameškal jemu určené
obřady a modlitby. Hodinu před rozbřeskem nasedl na kočár a rozjel se ke
Ganze doprovázen velkým počtem bráhmanů. Pouze v bederní roušce se
přebrodil na mĕlčinu, tam se obrátil čelem k východu a pronášel védské
hymny. Na břehu bráhmanové zapálili posvátný oheň a Karnovým jménem
obĕtovali S rjovi.
Dobře se vĕdĕlo, ţe Karna nikdy neodmítl milodar nikomu, kdo za ním po
uctívání přišel. Jeho slib dát kaţdému ţadateli cokoliv byl vyhlášený.
Vyuţil ho jiţ Indra, aby Karnu připravil o brnĕní, součást jeho tĕla.

Ted za ním přišla Kuntí. Hned, kdyţ mladého Karnu poprvé spatřila vejít
do arény bĕhem Drónovy bojové přehlídky, vĕdĕla, ţe je to její syn.
Vĕdĕla i to, ţe on vůbec nic netuší. Pohled na to, jak neustále soupeří se
svými bratry, jí působil bolest a při pomyšlení, ţe se brzy budou snaţit
jeden druhého zabít v bitvĕ, na ni šly mrákoty. Nastal čas říci Karnovi
pravdu. Snad se jí ho podaří přesvĕdčit, aby se přidal ke svým bratrům.

Při východu slunce se Kuntí vydala sama ke Ganze. Jak se blíţila ke břehu,
slyšela Karnu hlasitĕ pronášet modlitby. Pohlédla na nĕho jako matka na
syna. Stál čelem ke slunci s paţemi nad hlavou a rukama sepjatýma v
modlitbĕ. V této pozici vydrţel, dokud slunce nebylo vysoko na obloze.
Kuntí usedla na břeh a čekala, dokud Karna neskončí. Bylo parné léto a
tenká hedvábná látka, jeţ jí zakrývala hlavu, před horkem příliš nechránila.
Po více neţ dvou hodinách Karna dokončil uctívání a otočil se. Pohled na
Kuntí ho překvapil, ale řekl: „Bud srdečnĕ vítána, vznešená. Jsem Karna,
syn Adhirathy a Rádhy. Se vší ctou se ti klaním. ekni mi, co pro tebe
mohu dnes udĕlat?“

Kuntí vstala a nejistými kroky zamířila ke Karnovi, který mezitím

vystoupil z řeky a kapala z nĕho voda. Kdyţ se k nĕmu kuruovská královna
přiblíţila, všiml si, ţe její krásné tĕlesné rysy jako by nĕkdo vysál. Oči jí
nervóznĕ tĕkaly z nĕho na zem. Sevřela ruce a tiše ho oslovila: „Ó mé dítĕ,
nejsi synem Rádhy a Adhirathy.“

Hlas se jí třásl a na chvíli se odmlčela, aby nabyla klidu. „Milé dítĕ,

nenarodil ses jako s ta. Vĕz, ţe jsi můj syn, zplozený mocným S rjou.
Kdyţ ses narodil, planul jsi jako tvůj otec a mĕl jsi na sobĕ brnĕní a zářivé
náušnice. obav o svoji a otcovu povĕst, jelikoţ jsem byla stále ještĕ
panna, jsem tĕ v ţalu odvrhla.“

Kuntiny oči zaplavily slzy. Kaţdé pomyšlení na to, jak Karnu po narození
opustila, ji bodalo u srdce, ale nepřicházelo v vahu o tom nĕkomu říci, ani
toho dne kdy přišel do arény. Vĕdomí, ţe Adhiratha a jeho manţelka se o
jejího syna postarali, jí dĕlalo radost a myslela si, ţe pravdu není třeba
prozrazovat. Ted mĕl zemřít a ona se ho musela pokusit zachránit. Kdyby
nezemřel, zabil by Ardţunu, a Kuntí by neunesla ztrátu ani jednoho ze
svých synů.
 adívala se do Karnových doširoka otevřených, nevĕřících očí. „Jelikoţ jsi
neznal svůj původ, neuvĕdomil sis, ţe Pánduovci jsou ve skutečnosti tvoji
bratři. Ted slouţíš Durjódhanovi. To není správné, můj synu. Vedou tĕ
chamtiví a nečestní lidé, kteří ukradli Judhišthirovo království. Jestli je
budeš následovat i nadále, zahyneš. Místo toho následuj cestu ctnosti a
připoj se ke svým bratrům.“

Karna se svýma silnýma rukama chytil hlavu, jako by chtĕl zadrţet bouři
zmatku, který Kuntina slova vyvolala. Jak to mohla být pravda? Jestli vţdy
vĕdĕla, ţe je bratrem Pánduovců, proč mu to neřekla dříve? Jde snad o
nĕjaký trik, který ho má odradit od boje s Pánduovci? To se zdálo být
nepravdĕpodobné. Kuntí byla známa svojí ctností a pravdomluvností. Její
slova musí být pravdivá. Jak si postupnĕ uvĕdomoval jejich význam, mĕl
pocit, jako by vrůstal do zemĕ. Byl příliš ohromen na to, aby ze sebe
dokázal vypravit slovo.

Kuntí si osušila oči a pohlédla na slunce. Proč ji ten zářící bůh vystavil
takové bolesti? Prozradit svému prvorozenému synovi pravdu pro ni bylo
nanejvýš obtíţné rozhodnutí. Karnu milovala, ale on to určitĕ nedokáţe
přijmout. Kdykoliv uvaţovala, ţe mu to řekne, zabránil jí v tom strach z
jeho reakce. avrhne ji namístĕ tak jako ona tenkrát jeho? Ted na tom jiţ
nezáleţí. Pokud by to znamenalo záchranu jeho ţivota, byla ochotna
riskovat jeho zavrţení i hnĕv.

„Necht Kuruovci vidí, jak se přidáš k Ardţunovi. Aţ se mezi vámi probudí

bratrské city, Kuruovci se ti budou ve strachu a v ctĕ klanĕt. Čeho bys
nedosáhl ve spojení s Ardţunou tak jako Balaráma s Dţanárdanou? Ó
Karno, mezi svými pĕti bratry budeš zářit jako Brahmá mezi bohy. Jsi můj
nejstarší syn. Jiţ nikdy se nenazývej s tou, dítĕ.“

Kdyţ Kuntí domluvila, Karna zaslechl hlas přicházející od slunce: „Ó

Karno, Kuntí říká pravdu. Následuj její radu, nebot je to ve tvém nejlepším
zájmu.“

To Karnu přesvĕdčilo. Je synem Kuntí a Judhišthirovým starším bratrem.

Náhle to vše dávalo smysl. Adhiratha mu řekl, ţe ho před mnoha lety
nalezl plout v košíku po Ganze. Prý zářil jako nebeštan a Adhiratha si
myslel, ţe mu dítĕ poslali bohové, aby se tak naplnil nĕjaký boţský zámĕr.
Přinesl dítĕ domů a s láskou ho vychoval. Kdyţ se pozdĕji Karna od boha
Slunce dozvĕdĕl, ţe brnĕní, s nímţ se narodil, je nebeského původu,
uvĕdomil si, ţe Adhiratha má asi pravdu — musel ho zplodit nĕjaký
mocný bůh. Jaká je celá pravda, však nikdy netušil.

Karnův hlas přehlušil šumĕní řeky: „Nepochybuji o tvých slovech, ţeno,

ale nemohu se jimi řídit. Nechápu, jakou ctnost by představovalo moje
spojení s Pánduovci, a také si nemyslím, ţe ses zachovala ctnostnĕ, kdyţ
jsi mĕ po narození opustila. ničila jsi tím moji slávu a dobrou povĕst. Byl
jsem označen za s tu a byly mi odepřeny kšatrijské obřady, které mi
právem náleţely. Který nepřítel by mi mohl více uškodit?“

Karna klesl na kolena, pevnĕ zavřel oči a zatal pĕsti. vrátil hlavu dozadu
smĕrem ke slunci a tvář pokřivenou ţalem a hnĕvem mu zaplavily horké
slzy. Často si říkal, kdo asi je jeho pravá matka, a touţil ji jednoho dne
potkat. Ted tu stojí Kuntí. Kuruovská královna a matka jeho nenávidĕných
nepřátel, přesto však jeho vlastní matka. V Karnovĕ srdci vytryskly
láskyplné city, ale on je násilím potlačil. I navzdory S rjovým slovům bylo
tĕţké přijmout, ţe jí jde o jeho zájmy. Také se mu nelíbila představa
opustit Durjódhanu v dobĕ nejvyšší nouze. Kuruovský princ mu na rozdíl
od Kuntí prokázal skutečnou lásku a přátelství od samého začátku. Jak by
ho ted mohl náhle opustit a přidat se k Pánduovcům?

Karnova slova se přiostřila: „Nemohu uvĕřit, ţe ti jde o moje dobro.

Neprokázala jsi mi milost v pravý čas a nyní jsi za mnou přišla, jen abys
zajistila splnĕní vlastních zájmů. Nemohu se řídit tvým návrhem. Kdo by
mĕ nenazval zbabĕlcem, pokud v předvečer bitvy opustím Durjódhanu a
přidám se k Pánduovcům? Kuruovci mi splnili všechna přání. Uctívali mĕ.
Co bych to byl za človĕka, kdybych je nyní opustil? ávisejí na mnĕ jako
námořníci na svojí lodi. Ted musím Dhritaráštrovým synům dát najevo
svoji vdĕčnost.“

Karna si vzpomnĕl na svůj ukvapený slib Bhíšmovi v kuruovském

shromáţdĕní. Cítil se vinen, ţe i tímto způsobem nechal Durjódhanu na
holičkách. Ted nemůţe bojovat, dokud bude Bhíšma naţivu. Proroctví
říkalo, ţe ho zabije Šikhandí. Pak bude Durjódhana Karnu potřebovat víc
neţ kdy jindy. Opustit ho v tuto chvíli prostĕ nepřichází v vahu.

„Nyní se nemohu vůči svému pánovi zachovat nečestnĕ. Neopustím ho.

Ale tvoje prosba nebude marná. Kromĕ Ardţuny nezabiji v bitvĕ ţádného
ze tvých synů, ani kdyţ je přemůţu. Aţ zabiji Ardţunu, získám si slávu za
odvahu. I kdyby mĕ zabil, přesto budu znám po celém svĕtĕ. Tak budeš mít
vţdy pĕt synů, ó královno. Přeţije bud Ardţuna nebo já, ale ne oba dva.“
Kuntí vykročila smĕrem k nĕmu s rozpřaţenými paţemi a po tváři jí
stékaly slzy. Karna cítil, jak se jeho mocné paţe samy od sebe roztáhly a
objaly ji. Kdyţ se matka a syn poprvé v ţivotĕ objímali, Kuntí s ţalem v
hlase řekla: „Ó dítĕ, osud je velmi mocný. To, co říkáš, se určitĕ stane.
Kuruovci budou zničeni a já ztratím bud tebe, nebo Ardţunu, jestli ne více
svých synů. Aţ nastane čas vypustit zbranĕ, nezapomeň na svůj slib. Bud
poţehnán a necht se ti daří. Odcházím.“

Kuntí poodstoupila a ještĕ naposledy pohlédla na svého prvorozeného

syna. Potom se spĕšnĕ vydala do mĕsta. Karna nasedl na svůj kočár a po
nĕjaký čas sedĕl bez hnutí. Kuntina slova mu neustále znĕla v mysli jako
ozvĕna. Jak jiné mohlo všechno být, kdyby si ho nechala jako svého syna.

Osud mu však připravil jinou cestu. Jeho budoucnost je spjata s

Durjódhanou a Kuruovci. Nemĕlo smysl naříkat nad tím, co mohlo být.
Karna se rozhodl, ţe nikomu neprozradí, co se mezi ním a Kuntí odehrálo.
Jen by to celou situaci ještĕ více zamotalo a znemoţnilo by mu to dostát
svým slibům. S tĕţkým srdcem vyjel k mĕstu.

***

Před odjezdem poţádal Krišna Karnu o soukromý rozhovor. Kdyţ kolem

poledne přijel k hastinápurské jiţní bránĕ, uvidĕl tam Karnu, jak na Nĕho
čeká. Krišna zastavil a poţádal ho, at nastoupí k Nĕmu do kočáru. Vyvezl
Karnu z mĕsta a cestou smĕrem na Virátu s ním rozmlouval. Krišna Karnu
povaţoval za nejváţnĕjší hrozbu pro Pánduovce v nadcházející válce.
Karnův vozataj řídil jeho kočár za Krišnou spolu se Sátjakim, který
vystoupil z Krišnova kočáru, aby Mu poskytl soukromí, které si pro
rozhovor s Karnou přál.

Krišna poloţil ruku na Karnovo rameno a řekl: „Podle písma se dítĕ

narozené matce před svatbou stane dítĕtem jejího manţela. Ty, Karno, ses
narodil předtím, neţ se tvoje matka vdala, a jsi tedy synem Pándua.
Pánduovci jsou potomky tvého otce a Vrišniovci se nacházejí na stranĕ
tvojí matky. Jsi spříznĕn s obĕma tĕmito rody, ó nejlepší z lidí. Ó hrdino,
pojed se mnou a staň se králem. Pánduovci ti budou prokazovat ctu jako
staršímu bratrovi, stejnĕ tak Já i všichni jejich následovníci. Ţeny a dcery
králů tĕ pomaţou vodou ze zlatých nádob. V pravý čas se s tebou spojí
Draupadí jako ţena se svým manţelem. Tvých pĕt bratrů tĕ bude
následovat jako bohové Indru. Budu tĕ následovat i Já spolu s Andhaky a
Vrišniovci. Vládni nad touto emí, ó Karno. Necht tĕ oslavují básníci a
pĕvci. Potĕš Kuntino srdce a zaujmi svoje právoplatné místo v čele jejích
synů.“

Karna se zadíval do Krišnova smĕjícího se obličeje. Určitĕ ví vše, jak

mudrci říkají, ale přijmout Jeho radu bylo obtíţné.

Karna zavrtĕl hlavou: „Tvoje slova jsou nepochybnĕ určena pro moje
dobro, ó Kéšavo. Nyní jiţ vím, ţe jsem Pánduovým synem. Kuntí mi
všechno řekla. Ale opustila mĕ a vychoval mĕ Adhiratha a jeho ţena.
Milovali mĕ jako rodiče, vţdy ve mnĕ vidĕli svého syna a já zase v nich
svoje rodiče. Provedli všechny potřebné obřady v mém ţivotĕ. Poté, co mĕ
přijali za vlastního, mĕli ještĕ další dĕti, jímţ jsem se stal starším bratrem.
Dokonce mi vybrali manţelky, s nimiţ jsem zplodil syny a dcery. Ani v
zájmu získání nebes a emĕ nemohu tyto vztahy přerušit. A nepřeruším je
ani ze strachu, ó Mádhavo.“

Karna se cítil v právu. Následovat Krišnovu radu by znamenalo prohřešit

se proti správnému chování. S pohledem upřeným před sebe na zvlnĕnou
krajinu pokračoval: „Po třináct let jsem si uţíval vládnoucí moci jen díky
Durjódhanovĕ přízni. Dluţím mu mnoho. Spoléhaje na mĕ rozpoutal
nepřátelství s Pánduovci. Byl jsem vybrán, abych v boji čelil Ardţunovi.
Jestli ted couvnu, stanu se neblaze proslulým. Ó Kéšavo, nemohu dopustit,
abych byl označen za zbabĕlce, a také nemohu zradit Durjódhanu.
Kdybych dostal svĕt, abych mu vládl, okamţitĕ bych ho dal Durjódhanovi.
Jak bych mohl ţít s Pánduovci po tom všem, co pro mĕ udĕlal?“

Karna přemýšlel o pocitech, které k Pánduovcům choval. Judhišthiry,

Bhímy, a dokonce i dvojčat si váţil. Jeho nenávist k Ardţunovi začala v
den, kdy mu zabránili vstoupit do Drónovy školy. Kdyţ opĕt přišel do
Hastinápuru soutĕţit při přehlídce, Dróna v nĕm nepoznal chlapce, kterého
před lety odmítl. ekl mu tehdy, ţe do svojí školy přijímá jen prince.
Karna, syn vozataje, odešel zostuzen, se slibem pomsty na rtech. Porazit
Drónova nejlepšího ţáka Ardţunu by byl nejlepší způsob, jak ji provést.
Jakmile spatřil Ardţunu v arénĕ, v jeho srdci vzplála nenávist, která od té
doby nijak nepolevila. Brzy propukne naplno v boji na ţivot a na smrt. Nic
jiného mu nezbývá.

„Ó Krišno, nechovám příliš velkou nadĕji v naše vítĕzství, ale nyní se ke

druhé stranĕ nepřidám. Vím, ţe Judhišthira je ctnostný a čisté mysli. Bude
v čele nadcházející obĕti bitvy, v níţ budou Dhritaráštrovi synové obĕtními
zvířaty. Pánduovci jsou zboţní lidé, kteří si zaslouţí vládnout emi. Hrubá
slova, jimiţ jsem je a jejich manţelku v minulosti častoval, mĕla pouze
potĕšit Durjódhanu. Kdyţ si je nyní vybavuji, trápí mĕ výčitky svĕdomí.

Přesto budu s Ardţunou bojovat, ó Kéšavo — je to moje povinnost

mravného človĕka a kšatriji. Pravdĕpodobnĕ zemřu, protoţe nevidím
způsob, jak by Kuruovci mohli zvítĕzit. Naše rozepře skončí, teprve aţ
Ardţuna zabije mĕ a Bhíma Durjódhanu. Tato bitva bude tak obrovská, ţe
se na ni bude vzpomínat, dokud budou stát hory. Nelze jí zabránit.“

Krišna se zasmál: „Netouţíš tedy vládnout emi, ó hrdino? Nepřijmeš v

míru království tak, jak jsem uvedl? Vítĕzství Pánduovců bude nespornĕ
brzy následovat. Aţ uvidíš všech pĕt bratrů vyjíţdĕt do bitvy, vĕz, ţe se
blíţí hrozivý vĕk Kali. Mnoho muţů padne. Vrat se do Hastinápuru a řekni
Drónovi a Kripovi, at se připraví. a sedm dní nastane plnĕk. Necht bitva
začne v ten den. Králové pod Durjódhanovým velením brzy naleznou
vznešenou smrt pod ostřím zbraní.“

Karna nechápal Krišnův zámĕr. Proč ho nyní ţádá, aby přebĕhl? Vţdyt z
konečného hlediska by to mĕlo na výsledek bitvy pramalý vliv. Osud, jak
se zdá, jiţ stejnĕ vše rozhodl.

Karna pohlédl na sedícího Krišnu. Dlouhé, černé vlasy Mu vlály ve vĕtru.

„Proč mĕ mateš, ó Kéšavo? Proč bys mĕ nutil k nerozumnému jednání?
náš vše. Blíţí se zkáza svĕta, jejíţ původními příčinami jsou Durjódhana,
Šakuni, Dušásana a já. Bude to tak, jak říkáš, a nijak jinak. Ó Krišno, jiţ
jsme byli svĕdky zlých znamení vĕstících Durjódhanovu poráţku.
Dokonce jsem ve snu vidĕl Pánduovce vycházet z boje jako vítĕze. Vidĕl
jsem Judhišthiru odĕného v bílém hedvábí polykat emi. Se svými bratry
vstoupil do paláce o tisíci sloupech. Tys tam byl také, ó Mádhavo, po
Ardţunovĕ boku. Naopak Kuruovci se všemi svými stoupenci smĕřovali na
jih do Jamarádţova sídla v šatech zbarvených krví. Já a nespočet dalších
bojovníků brzy vstoupíme do ohnĕ Gándívy. To vím zcela jistĕ.“

Krišna se smutnĕ zahledĕl na Karnu. „To se nepochybnĕ stane, Karno,

protoţe očividnĕ nejsi připraven přijmout Moji radu. Kdyţ je nablízku
zkáza, Můj milý příteli, zlo se jeví jako dobro a setrvává v srdci. Co víc
mohu říci?“

Karna se lehce uklonil: „Jestli se mi podaří bitvu přeţít, opĕt se s Tebou

setkám, ó Krišno. V opačném případĕ se potkáme na nebesích. Ted mi
připadá, ţe Tĕ uvidím pouze tam, ó bezhříšný.“
Krišna pokynul Dárukovi, aby zastavil kočár. Objal Karnu, který pak
seskočil a nastoupil na svůj kočár. Krišna, nyní opĕt se Sátjakim, vybídl
vozataje k odjezdu a vyrazil pryč. Karna mířil zarmoucenĕ zpĕt k
Hastinápuru. anedlouho bude muset bojovat proti vlastním bratrům. A
také proti Krišnovi, svému nepochybnému dobrodinci, třebaţe Jeho radu je
obtíţné následovat. Karnovu mysl zatĕţovalo neustálé přemítání o
Kuntiných slovech a o rozhovoru s Krišnou. V tomto ţivotĕ mu zřejmĕ
není souzeno uţívat si štĕstí a blahobytu.

***

Krátce poté, co Krišna opustil Hastinápur, se Dhritaráštra rozhodl svolat

poslední radu, kde se mĕla probrat budoucí strategie. Válka je ted uţ
nevyhnutelná, ale slepý král trpĕl zkostí. Po spatření Krišnovy vesmírné
podoby mĕl zlou předtuchu. Ţádný človĕk jistĕ nemůţe bojovat proti
takové moci. Snad ale stále existuje moţnost se na poslední chvíli
dohodnout. Král se obrátil na svoje rádce: „Ó učení, všichni jsme slyšeli
Krišnovu řeč a vidĕli jsme Jeho nadpřirozenou moc. Pán všech svĕtů nyní
vyjede do bitvy s Pánduovci, z nichţ jsme si udĕlali nepřátele. Můj syn
Krišnu urazil a On nás ted v hnĕvu opustil. Není pochyb o tom, ţe stojíme
tváří v tvář tomu nejhoršímu nebezpečí. eknĕte mi, co lze učinit pro
odvrácení pohromy.“

Bhíšma zavrtĕl hlavou: „Náš osud je zpečetĕn, o králi. Urazili jsme

Kéšavu, jenţ si zaslouţí být uctíván i bohy. Ţádné štĕstí uţ nás nečeká.
Budeme se muset chopit zbraní v zápase, který emi zbaví bezpočtu
hrdinů. O čem máme ještĕ jednat? bývá jen připravit se na válku.“

Dróna a Kripa vyjádřili souhlas s Bhíšmou a Durjódhana se usmál.

Okamţik, na který čekal, se přiblíţil. Ted bude konec s moralizováním a
zbytečnými řečmi. Od počátku mĕlo být všem jasné, ţe jediný způsob, jak
se s Pánduovci vypořádat, je na bojišti. Krišna ukázal svou nadpřirozenou
moc. No a co? Vţdyt ani nemĕl bojovat. V kaţdém případĕ však na
kuruovské stranĕ stojí mnoho hrdinů, kteří jsou mistry mystických zbraní.
Nebál se ani v nejmenším.

Vidura vidĕl Durjódhanův samolibý smĕv a neudrţel se. Vyskočil a

upřenĕ se zadíval na prince. Uráţku Krišny mu nemohl odpustit. „Ted
musíš vrátit Judhišthirův právoplatný podíl na království. Judhišthira nemá
ţádné nepřátele a byl více neţ trpĕlivý. Čeká se svými mladšími bratry,
mezi nimiţ je po pomstĕ prahnoucí Bhíma sýpající jako had. Nepochybnĕ
z nĕho máš strach.“

Vidura se obrátil ke králi: „Ó vládce emĕ, svojí nečinností podporuješ jen

svého milovaného syna Durjódhanu, který představuje zosobnĕnou ne ctu
a nenávidí Krišnu. To tĕ připravilo o všechny příznivé vlastnosti. Co
nejrychleji se zbav tohoto neštĕstí tím, ţe ho potrestáš. Prokaţ tak dobro
celé svojí rodinĕ! Jinak jsme všichni odsouzeni k záhubĕ.“

Durjódhana jiţ více nesnesl. Od dĕtství byl svĕdkem toho, jak jeho strýc
upřednostňoval Pánduovce a Durjódhanu s jeho bratry zřejmĕ vůbec rád
nemĕl. Ted ale zašel jiţ příliš daleko. Durjódhana se vymrštil, hnĕvem jen
kypĕl a chvĕly se mu rty.

„Kdo sem pozval toho syna sluţebné? Prolhaný Khattva není ani v
nejmenším přítelem Kuruovců. Je tak zrádný, ţe pracuje potají v zájmu
nepřítele a osnuje spiknutí proti svým ochráncům. Vyţeňte ho uţ
projednou z paláce a ponechte mu jen jeho dech!“

Dhritaráštru výbuch hnĕvu u svého syna ohromil. vedl ruku, aby ho utišil,
ale Vidura se usmál a vstal. Bez jediného slova uchopil svůj luk, který
nikdy nepouţil v hnĕvu, a kráčel ke dveřím. Přemýšlel, jak se vyhne
povinnosti bojovat proti Pánduovcům, a zde se mu naskytla příleţitost.
Opřel luk o dveře na znamení, ţe v zájmu Kuruovců bojovat nebude, vyšel
ze sínĕ a zamířil k severní mĕstské bránĕ a ášramům rišiů. Jeho mysl se
zamĕřila na svatou poutní cestu.

Ostatní kuruovští starší Durjódhanu odsuzovali, ale on se jen smál. Potom

Dhritaráštra rozpustil shromáţdĕní. Byl čas připravit se na válku.

***

Kdyţ se Krišna vrátil do Viráty, Judhišthira a jeho bratři Mu přichystali

vřelé uvítání. Krišna potom popsal vše, co se přihodilo v Hastinápuru,
kromĕ soukromého rozhovoru s Karnou. Bylo Mu jasné, ţe kdyby se
Judhišthira dozvĕdĕl o Karnovĕ skutečné totoţnosti, odmítl by proti nĕmu
bojovat. Prozatím to muselo zůstat v tajnosti.

Pánduovce nepřekvapilo, ţe Durjódhana odmítl přijmout dobrou radu.

Nepřekvapilo je ani, kdyţ slyšeli, jak opakovanĕ opustil královský dvůr
jako vzteklé dítĕ.
Uprostřed Pánduovců a ostatních vládců Krišna řekl: „Vyuţil jsem všech
diplomatických prostředků od smíru aţ po vytvoření rozkolu. ekl jsem
jim, ţe pokud s vámi Kuruovci uzavřou mír, překonáte svoji hrdost a
stanete se Dhritaráštrovými sluţebníky. Oni si budou moci ponechat
království a vám dají jen pĕt vesnic. Kdyţ přesto odmítli, uchýlil jsem se k
hrozbám a projevil jsem svoji nadlidskou moc. Snaţil jsem se Durjódhanu
zastrašit, ale na jeho pošetilosti se nic nezmĕnilo. království vám nedá
nic. bývá tedy jen čvrtý způsob diplomacie — musíte je potrestat.
Jedinĕ tomu porozumĕjí. Bez války svoje království zpĕt nedostanete, ó
vznešení hrdinové. Durjódhanovy ozbrojené síly se jiţ přesouvají na
Kurukšétru, nebot toto místo Kuruovci vybrali pro bitvu. Všichni králové
budou povraţdĕni. Jiţ se nad nimi vznáší bledý stín smrti.“

Judhišthirův výraz obličeje byl váţný. Pohledem přelétl své bratry i

shromáţdĕné krále. „Ó hrdinové, vyslechli jste Krišnova slova. Ted nám
jiţ zbývá jen připravit naše vojska na válku. Nadešel čas vybrat generála,
který bude velet celé naší armádĕ. Vojevůdci našich jednotek jsme jiţ
jmenovali sedm bojovníků — Drupadu, Virátu, Dhrištadjumnu,
Šikhandího, Sátjakiho, Čékitánu a Bhímasénu. Kdo z nich by se mĕl stát
hlavním velitelem? Jaký je tvůj názor, Sahadévo?“

Judhišthira pohlédl na svého mladšího bratra. Jak bylo zvykem, chtĕl

vyslechnout jejich jednotlivé názory nejmladším počínaje a nejstarším z
nich konče. Sahadéva odpovĕdĕl: „Myslím, ţe bychom mĕli vybrat Virátu.
Je s námi svázán rodinnými pouty a je to vládce oplývající odvahou a
znalý ctnosti. Mocný král Matsjů je v bitvĕ tĕţko k poraţení. Dlouho jsme
na nĕho spoléhali a v nadcházející bitvĕ v tom můţeme pokračovat.“

Judhišthira se otočil k Nakulovi, který řekl: „Ten, kdo všechny ostatní

předčí zralostí, poznáním písem, trpĕlivostí, vznešeným původem a
ctyhodností, kdo je vţdy oddán pravdĕ, kdo si osvojil vĕdu o zbraních
pod Bharadvádţovým vedením, kdo vyzývá Drónu a podstoupil askezi,
aby ho zničil, panovník, který je obklopen svými syny a vnuky jako strom
nesoucí sto vĕtví — právĕ tento mocný Drupada by mĕl stát v čele naší
armády.“

Byla řada na Ardţunovi. „Ten, kdo díky svojí askezi a uspokojení rišiů
vystoupil z planoucího ohnĕ se zbranĕmi a ve zlatém brnĕní, on, jenţ sám
připomínal oheň a potom nasedl na nebeský kočár a objel arénu hřímaje
jako mrak, on, který se pyšní silou lvů a dokáţe zabít lva, protoţe má lví
srdce, hrud i šíji, on, který září jako slunce a je sličný na pohled, on, jenţ
mluví pravdu a ovládá svoje smysly, ten, který se narodil, aby Drónovi
přinesl smrt — to on, Dhrištadjumna, by mĕl vést naše voje. Nikdo ho
nezraní zbranĕmi a bude schopen postavit se na odpor Bhíšmovi, jehoţ
šípy dopadají jako blesky a nelze se jim vyhnout tak jako Jamarádţovým
poslům. Kromĕ Dhrištadjumny nevím o nikom jiném, kdo dokáţe
Bhíšmovi čelit. Necht je tedy naším velitelem!“

Bhíma řekl: „Mĕl by nás vést Šikhandí. Rišiové nám řekli, ţe se narodil,
aby zahubil Bhíšmu. Kdyţ je připraven bojovat se svými nebeskými
zbranĕmi, připomíná vznešeného Parašurámu. Podle mého názoru se
nenarodil človĕk, který by ho dokázal přemoci, kdyţ v brnĕní nasedne na
svůj kočár a pozdvihne zbranĕ. Pouze jemu se podaří zabít Bhíšmu.“

Poté, co Judhišthira vyslechl všechny svoje bratry, řekl: „Jedinĕ Kéšava

zná pravdu i nepravdu o všech vĕcech a jejich přednosti, slabiny a další
přirozené vlastnosti. Naším velitelem bude ten, koho jmenuje Krišna, pán
rodu Dašárhů, a nikdo jiný. Na Krišnovi závisí naše vítĕzství nebo poráţka,
naše ţivoty, království, spĕch, štĕstí či neštĕstí. Milí bratři, Kéšava je Pán
a ten, kdo vše určuje. Necht promluví a my uposlechnĕme Jeho rozhodnutí.
Je témĕř noc. Aţ jmenuje našeho velitele, odpočiňme si. Ráno, aţ uctíme
naše zbranĕ a bráhmany, se vydáme na pochod na Kurukšétru.“

Krišna prohlásil: „Všichni jmenovaní hrdinové jsou schopni vést naši

armádu. Jsou plnĕ způsobilí a dovedou vzbudit strach i v samotném
Indrovi — o Dhritaráštrových synech ani nemluvĕ. Přestoţe jsou
Durjódhana a jeho bratři vinou svojí hříšnosti slabí, povaţují se za silné.
Durjódhanův postoj se brzy zmĕní, aţ spatří náladu Ardţuny, Bhímy a
dvojčat. Aţ do boje zasáhnou Abhimanju a Draupadini synové spolu s
Drupadou, Virátou a všemi ostatními veliteli, Durjódhana a jeho bratři
budou litovat svojí pošetilosti. Usiloval jsem o mír, a tak jsme splatili náš
dluh vůči ctnosti. Nelze nás vinit za to, co se zanedlouho stane. Nadešel
čas války. Co se týče vedení naší armády, souhlasím s Dhanandţajou.
Necht se generálem stane mocný Dhrištadjumna.“

Kdyţ Krišna domluvil, shromáţdĕní králové a kšatrijové začali souhlasnĕ

pokřikovat. Vyhlídka na válku jim vlévala ţivot do ţil. Ţádný z nich
neváhal přijmout Krišnou zvoleného generála. Potom se všichni odebrali k
odpočinku. Nazítří se vydají na pochod smĕrem na Kurukšétru, coţ zabere
šest aţ sedm dní cesty.

***
S východem slunce nad Virátou se vzduchem začal rozléhat halas muţů a
zvuky zvířat. Bojovníci bĕhali na všechny strany a všude se ozývaly
výkřiky „ apřahejte!“ a „Naloţte zbranĕ!“ nĕlo troubení mnoha lastur,
jeţ naplňovalo muţe nadšením, a bráhmanové pronášeli příznivé hymny,
aby armádĕ zajistili přízeň osudu. Sloni troubili a kola kočárů rachotila.
Bubeníci začali tlouct do bubnů a obrovská armáda se vydala na pochod
smĕr Kurukšétra. V jejím čele kráčeli Bhíma a oba synové Mádrí v zářícím
brnĕní a za nimi Dhrištadjumna obklopen syny Draupadí s Abhimanjuem.

Vojáci mĕli dobrou náladu a radostnĕ pokřikovali. V jejich středu jel ve

zlatém kočáře Judhišthira oblečen ve zlatém brnĕní a třímající svůj
ohromný oštĕp. Po boku mu jel Ardţuna s Krišnou jako vozatajem. Na
velkém počtu kočárů okolo Judhišthiry se vezl obsah jeho pokladnice spolu
se sluţebníky a pomocníky armády. a vojskem jela dlouhá řada
zásobovacích vozů s potravinami, náhradními zbranĕmi a ostatním zboţím.
Doprovod tvořily také tisíce lékařů a ranhojičů.

Pánduovci zařídili rozdávání milodarů bráhmanům podél cesty. Míjeli

mnoho vesnic a kolonií, ale pečlivĕ se vyhýbali chrámům a poustevnám,
aby neznesvĕtili svatá místa, a nepřivolali tak na armádu neštĕstí.
Bráhmanové podél celého průvodu miliónů muţů neustále pronášeli
védské mantry.

Kaţdou noc za soumraku zastavili a rozbili tábor tam, kde právĕ byli.
Tímto způsobem pomalu postupovali vpřed. Šestou noc dorazili na
Kurukšétru, kde se utábořili poblíţ jezera Hiranvatí. Uprostřed leţení
sluţebníci vztyčili pro Pánduovce velký stan, který slouţil také jako
velitelské stanovištĕ. Kolem nĕho postavili stany pro Krišnu,
Dhrištadjumnu, Drupadu, Virátu a ostatní vojevůdce. Také potraviny
uloţili do dobře střeţených stanů ve středu tábora. Stohy brnĕní, zbraní a
součástí kočárů připomínaly velké kopce, stejnĕ jako hromady obilí, ghí,
medu a ostatního jídla.

Shromáţdili tisíce slonů, kteří vypadali jako pohyblivé hory v ocelových

brnĕních s bodci. Nacházely se tam i všechny druhy bojových strojů na
vrhání kamenů, ţelezných koulí, hořícího oleje, oštĕpů a rozţhavených
ţelezných střel.

Po poradĕ s Krišnou, Dhrištadjumnou a svými bratry Judhišthira armádĕ

přikázal usadit se a čekat na začátek bitvy. e vzdálenosti nĕkolika
kilometrů k nim doléhal hřmĕní podobný hluk vydávaný kuruovskými
vojsky. Nyní bylo jen třeba, aby se setkali vojevůdci obou armád a dohodli
se na dni, kdy začne boj.

***

Kdyţ Krišna odjel z Hastinápuru, Durjódhana šel za svými rádci a řekl:

„Krišna zmařil náš pokus zajmout Ho a vrátil se k Pánduovcům. Není
pochyb o tom, ţe je na nás rozzloben a bude Pánduovce navádĕt, aby
bojovali ze všech sil. Strhne se bitva, z níţ nám hrůzou budou vstávat vlasy
na hlavĕ. Nemĕli bychom ztrácet čas šikováním vojsk. Necht se ihned
vydají na Kurukšétru. At je cesta odsud aţ tam srovnána a zprůchodnĕna.
My sami bychom se mĕli připravit na odjezd.“

Ministři vedení Karnou, Šakunim a Dušásanou vstali ze svých sedadel a

nasadili si překrásné čelenky. Radostí z blíţící se bitvy se plácali do paţí a
smáli se. Přinesli si zbranĕ a naloţili je na svoje kočáry. Celý Hastinápur
jen vřel pohybem muţů připravujících se do bitvy. Mĕsto připomínalo
oceán, jehoţ vlny tvořily vozy, sloni a konĕ a pĕnu lesknoucí se zbranĕ.
Bubnování a troubení na lastury byly jeho hukotem a mĕstské paláce
horami na pobřeţí.

Durjódhanovi působil pohled na jeho hřmotící armádu radost. Osobnĕ

dohlíţel na nakládání zbraní na tisíce kočárů. Kromĕ luků, šípů, seker,
oštĕpů, kyjů a zahrocených holí zde byly obrovské dţbány se štávou z
cukrové třtiny a pískem, které se rozpálí a potom vrhnou na nepřítele. Stály
tam i velké koše plné jedovatých hadů. Naloţily se tisíce metacích zařízení
pro všechny druhy střel. Kočáry byly naplnĕny náboji, bombami a dalšími
výbušnými zbranĕmi. Pohled na všechny ty zbranĕ povzbudil hrdiny a
podĕsil bázlivé.

Shromáţdili se bojovníci v zářících, zlatĕ vyšívaných odĕvech ozdobených

drahokamy. Mocní muţi odĕní v brnĕní a mistři v ovládání zbraní byli
přidĕleni jako vozatajové ještĕ mocnĕjším bojovníkům. Kočáry byly
vybaveny všemi druhy zbraní a také léky a bylinami k léčení ran. Kaţdý
kočár táhli čtyři konĕ se zvonky a perlami kolem krku. Na vysokých
ţerdích vlály prapory a vĕţe kočárů nesly ozdoby, štíty a meče s ostřím
namířeným ven. Vypadaly jako pohyblivé pevnosti a bylo obtíţné se k nim
přiblíţit.

Brnĕní velkých bojových slonů zdobily šperky a šňůry perel. Na hřbetĕ

kaţdého z nich jelo sedm muţů — dva zkušení lučištníci, dva bojovníci s
meči, dva s háky a jeden s oštĕpem a trojzubcem. Sloni se při chůzi
kolébali ze strany na stranu. Následovali je tisíce obrnĕných a šperky
ozdobených praporečníků na koních. Konĕ patřily k nejlepším svého
plemene, všichni byli výbornĕ zkrocení a nemĕli ve zvyku hrabat předníma
nohama do zemĕ. Jezdce následovala ještĕ početnĕjší pĕchota, jejíţ
nablýskané brnĕní na slunci jen zářilo.

Kdyţ Durjódhana dozíral na svých jedenáct akšauhiní, kaţdou s více neţ

dvaceti tisíci slony, srdce se mu dmulo pýchou. Při pohledu na nekonečný
zástup muţů si říkal, jak na nĕ Pánduovci dokáţí byt jen pohlédnout. Pro
vedení kaţdé jednotky vybral prvotřídní bojovníky a veliteli akšauhiní
jmenoval Kripu, Drónu, Šalju, Dţajadrathu, Sudakšinu, Kambhódţu,
Kritavarmu, Ašvatthámu, Bh rišravu, Šakuniho a Báhlíku.

Kdyţ byly všechny přípravy v plném proudu, Durjódhana přišel za

Bhíšmou a pokornĕ ho poţádal: „Bez hlavního velitele se i velká armáda v
bitvĕ rozpadne jako hrstka mravenců. Velitelé jednotek se zřídkakdy
shodnou a obvykle nedůvĕřují jeden druhému. Určitĕ znáš ten příbĕh o
kšatrijích rodu Haihaja, jak i navzdory svému malému počtu dokázali v
bitvĕ porazit bráhmany spojené s vaišji a š dry. Kdyţ se bráhmanové
kšatrijů zeptali, co bylo důvodem jejich spĕchu, odpovĕdĕli jim: ,My v
bitvĕ posloucháme rozkazy pouze té nejmoudřejší osoby, ale vy jste se
rozdĕlili a následovali jste svoje vlastní rozmary. Kdyţ to bráhmanové
vyslechli, vybrali vhodného velitele a kšatriji přemohli.

I my potřebujeme velitele. Ó praotče, vyrovnáš se samotnému Šukrovi.

Vţdy mi přeješ a nikdy se neodchyluješ z cesty spravedlnosti. Staň se tedy
mým generálem. Pro Kuruovce jsi jako Slunce mezi svítícími tĕlesy,
Kuvéra mezi jakši, Indra mezi bohy, Méru mezi horami a Garuda mezi
ptáky. Budeš-li nás chránit, ani bohové na nebesích nás nemohou
napadnout. Kráčej v našem čele jako Kárttikéja vedoucí nebeštany a my tĕ
budeme následovat jako telata krávu.“

Vznešený Bhíšma vrhl strohý pohled na Durjódhanu, který stál s rukama

pevnĕ sepjatýma: „Můţe být po tvém, ó vládce lidí, ale stejný vztah jako k
tobĕ mám i k Pánduovcům. Mám stejnou povinnost pečovat i o nĕ. Přesto
budu bojovat na tvojí stranĕ, jak jsem slíbil.“

Bhíšma si vzpomnĕl, jak kdysi dávno dal slib svému otci, ţe bude vţdy
chránit krále v Hastinápuru, i kdyţ on sám se nikdy vládcem nestane. Kdo
mohl vĕdĕt, ţe to dopadne takto? Proto kdyţ ho Durjódhana před nĕkolika
mĕsíci poţádal o pomoc v této válce, cítil se zavázán k souhlasu.

Bhíšma se zadíval na velký trůn v síni, na nĕmţ sedával jeho otec, a

pokračoval: „Kromĕ Ardţuny neznám ţádného bojovníka, který se mi
silou vyrovná. Oplývá moudrostí a zná mantry pro vyvolávání všech
nebeských zbraní. Nestřetneme se však v otevřeném souboji. Mocí svých
zbraní dokáţi tento svĕt rychle zbavit lidí, bohů i asurů. Kaţdý den zabiji
deset tisíc bojovníků, ale ţádného z Pánduovců, ó králi.“

Bhíšma dodal: „To, jestli přijmu velení armády, závisí ještĕ na jedné
podmínce — bud bude bojovat Karna nebo já. S tův syn a já nemůţeme
bojovat společnĕ.“

Karna odsekl: „Jiţ jsem slíbil, ţe se zdrţím boje, dokud budeš bojovat ty.
Aţ budeš zabit, ó synu Gangy, budu s nositelem luku Gándíva bojovat já.“

Durjódhana svolal bráhmany a nechal je provést obřady, které Bhíšmu

potvrdily jako hlavního velitele. Kdyţ mu pomazali hlavu posvátnou
vodou, rozeznĕly se stovky bubnů a lastur. Shromáţdĕní bojovníci řičeli
radostí. Kdo by je dokázal pod Bhíšmovým velením porazit? Sám dokáţe
zničit celé armády a nelze ho zabít, dokud se sám nerozhodne zemřít.

Venku před síní se zatím objevila zlovĕstná znamení. oblohy pršela krev
a zemĕ se třásla. vedl se prudký vichr a padaly stromy. Ozývaly se
výkřiky nevtĕlených hlasů a vytí šakalů a po obloze se míhaly meteory.
Polekaní hastinápurští občané se uchýlili k obĕtem bohům.

Bhíšma vyšel ze sínĕ a vypadal jako Mĕsíc v plňku. Bráhmanové ho uctili

a on nasedl na kočár a vyrazil smĕrem na Kurukšétru v čele velké jednotky
vojáků.

Kuruovská armáda se rozloţila s táborem na západní stranĕ Kurukšétry.

Připomínala ohromné moře a vojáci v blyštivém brnĕní vypadali jako voda
jiskřící ve slunečním svitu. Bojovníci křičeli a neustále znĕlo troubení
lastur. Konečnĕ nastal čas, po nĕmţ kšatrijové neustále touţí. Bud zvítĕzí v
bitvĕ, nebo zemřou a dosáhnou nebes.

Konec první části

Kapitola 1.: PŘÍPRAVY VOJSK
Po o i ta la lit l J it ia a o
lo po a ili Ki o . o l li a a po al
a tal la lit l K o a a o la il.
J i t i a pa al A at p i lo i ta o ap o
po o. C tĕl a i tit a A o o i č ĕ lo it ĕ
pl ĕ ito. N l ĕ lo i i p o a po o
ý i lit l .

ĕ P o o o o o p pa p i l ala a. V l o
Judhi t i o a ta pol A o U a o S o Pa o a
o tat i p i oo ot i a . V o o ĕ a
i la o latý ĕt p o il t ĕ a t t o a o oa
Kail . K i a tal a Ho p i tal a i i lo či ili tot . S
l o Ho tili a J i t i a al ala a o ĕ Ho p i tal a
op o o il Ho ĕl a l .

Pot o ala a po a il ta i a o li pa a a Vi ta a il
a l: „ po a ĕ o o o . Ji tĕ to ta o tĕl a
l to o t. Na la o i a ti tĕ to at i . Z ĕ
po ĕ a o a tĕ a a . o f i o
t it i i a i. Opa o a ĕ Ki al a
K o iiP o i al t a ĕ al p o t il .“

K i a po l l a o ta o at a a l . ala a M po l
opĕto al a po ačo al: „K a a a ĕ il a a a l tĕ a
a a ao . Va tĕ t a č o p oto i p
K i a. Ni o at o l a Nĕ o. P oto l ý
p o ča t . a ai a o oi i oi
ao a o i t ĕ a .N o l o o at a i p oti o i .
P oto o o lo t o ta at a po t t po atý
t p oto o al to to a ĕ či ĕ
p i l t.“

ala a tal a a la i a a il p l . Po al K i aP o o
o ol ao l l o Ja o i t N p i li.

pot p i ali P o i al tĕ . l to R l
a aKi a o ta il lo a a i oo .
A potĕ il oi t o o l a o t po o t a ĕ o
a la. Ro a tĕti l č l o J i t i o a ta o
P o i ti ĕ p i ali. P o l il: „ ý l po o
l a l K o i a ti po o l. O a o i
i o o . T oi p t l o op i o l č lit. At i
p i ĕl t o oli č t i a a lap i o ĕ. N o i
po ta it a i a a i a a i K ipa. Po a K o ao
ti Z i.“

A a o lR op o č t ta a l : „Na o il
o o P a po i K a a.
Jak bych se o l t p t l ? K o l ý p t l i o
č lil a a ? K o i pi l a po o o o al
i ý i a po ĕt ? A o it ĕ K o i lo t
Mat ? N o R . N pot t o i po o . J i i am
o taň ta p -li i. V a p pa ĕ o o at
K o i a tĕ .“

K R i ĕl o tat oo i o la A o a ačil .
V al i l a i o lo a ta o l. Poto al o
oo a o i. K oP o i tĕ o o at a
t a ĕ K o . Al poň a l p po o J i t i o i. V
t č o ti p o ilo t o a o t o o at p o a .R i
t l pa ato al ti aa a tĕl a i olila Ši p l .
P i l al K i a a R i l. R Ho pa p o l o al a o o al
N al po l l a l po o . Mo t o l po t t.

a o i opa o al t lo a a o o o o J i t i o . „N o
P o o li ot a ti po o l.“

a a o ta o tl: „T o i po o pot i“ a l
. „Ja o
o a o t P o ĕo lop ĕt i o ĕta a
o ý oo ?“

R op til K o a til o o o t l ča t it.

J tli i o o o po o to poto o o at . At a
po i ĕ o.

***
Po R oo o olal a a o . Ša i o a Ul
p a il a o po la P o . l i it ý a a ý
po ta a ta tĕl ĕ it o p t l a p o it opo a
i ta a o a o .

a a l: „ Ul o i P o a po Ki o ĕ
ol tato lo a: J ča at. Ko č ĕ to ač ta lo o
č ali. S l i i o i l a a iT . o a
pa tĕ o ý li ý lo t i po Saň a o i
al. U a oi t č o o .“

a o č oči il . ĕ či po ta il a al a
Ul : „J i t i o i i toto: Ja at a t o t o
člo ĕ a poto a at li o at t ičit ĕt?
T o a o o at o ta ĕ a o oč a
o o ta la p ĕ .V l i it p ĕ t ý ot i
p ĕl i i N a a.

K i ila oč a t o ala Ga . Na po ta ila a

pt i ĕ ili a o o i ačali lit a o o t.

Koč a po ačo ala a i a a ča i i i i l o

ilo o o a lo ot a o o ti. Ro o l
p i o t toči tĕ p to lo la t ĕ o i pio o p t l :
Hl t o a .J i a a aa l p p t l. a o

pot i a i po o . A ĕ atoli o la ila o a i

po o t. P oto i ĕ t a ý po o i o t

M i o la il a ačal t l o ti. Ka ý i o o i
op o lo a oč a po a ala. Ta tlo tla a lila
at o ý alo. i o lo o ĕ . J a o
po ala a to i o o a o t
M i o p l a t a a ta po l oč a tila ta
o p i la. J it io t o ý p ý t ĕ. T o
lo a a a ĕ at o t o či o i po tat ĕ li .
O lo oi a o a i o člo ĕ a. Po a o a o
p a ý at i a. V tĕ t it ĕ o l o at o -li to.
V po ň a a i l p t lt — ap tĕ ý la
a pa . U a oi t č o o .“

a a o l. Po al P o ý i p o
ĕ ňo al i l a lil o i. P ipo al i i li
t ĕli t pl it.

a a i po ĕl a o po o t o i Ki a al
Ha ti p . „Ř i V o i J po il ĕ l . Mo
t ta o o po o al č to o ? K a o pi t to
ti po o ĕ a o i tĕ a i a to ĕ it a i. Z T oii
A o l .Z l G aiA o č pat l to l a
o i ý oč ý i p apo a A i o. I ta ý . Mo l
č lit ti Ki a to A a p to o p it a
t a . P to o o al ai o P o i p ip a
o ta o a lo t .“

Zat o a apo l o o ý li po l t ačal p t

a ta . Ka a a a a Ša i o o ý p o lo la itĕ lili
a li o at po ač . a a P o p ipo l
ot i i a t o t a lo il. „N tač to a o a o
a a o ti? lo a it t Vi to ĕ i
A a o il a a pl tal i la o op J i t i a tal
Vi to ý l — ta to at i a t t la . N o
P o Ki a i o tĕ l p t o o li o o at
po a o . o P o i t a it č t
lo t .“

Ul a i apa ato al a lo o i la lo p o o ač oli

a a o o il t ĕ o i . Na o l: „N t it a ač t a.
Pa i t o i po tilo t. N t t a poč t o o ta a o
a t i t o lo o . P t i po a it
a K ip t a o t t o t la o o či p pla at o . A
pat t o ĕ o l po o a o o oi a
to a po lo t i l a ĕto l o t ta . Na
to oto lo t t t o a ĕ i a o člo ĕ t ý i
 p a ti o al o a o t a p to to po i. Z t a i o ĕl
ýt p oplat ý l Z ĕ.“

a a pa Ul o i a il at p o la ĕ o č . Ul a
a l a oč a to t o P o la ĕ ĕla
a o a lo a. Vĕ ĕl o po l t P o t
a p i to pil p oto J i t i o i o a a i. „Po a ĕ po a
po o po la. J li o o ta a po l o lo a
l o lo a. Ř to o i a a a il a i .“

J it ia la l Ul a l ta . „N o .
Z o o it o o ĕ. Po ĕ o l o ý a ti ý a
po a ý a a.“

Ul a o l l po ta . li p to i i i lit l P o .V
l o ĕ a a ý ý at p ipo ali
pla t o o l . V i i a ĕ o l ĕli
oč o o a p .

K Ula o l il P o i očili ý a l. O ĕ ĕl
ĕ l ĕli a o pali a pla o i
p ipo ali o a . o i l oči a po l l a K i t ý
l a l: „ Ul o at p o ia i
l li o p a po opili ý a . At t po o. it a
ač t a.“

S o ĕ l po l t a o ý li ý lo
p ipo alo o o ýo . V tali ič li a pl ali o pa .

a ipo l a a al: „ l p l li t o lo a t
a o tit či o ti a o o li la a t č . Ul o o
p o i o i o po ĕ :

a o t a ta at o i tĕ t pĕli ta
lo o. Ct o t ý J it ia a l . O tl i. Vli la t o
o it p t at Ja a o . it a po ĕ ač t a.
Sl il tĕ a iia t o t o at . N po o to
o o it to li pl it. O lt a o
o o o poltit al o lo a ap o o . t t ý a i
o a a o o a i o o a o i tĕ po ý i ila i
a ili. Napi i a o a t K o a lap o
 ĕ. Ka ý o ĕ a ý at i a t ý ĕ pi l i
o o la S ti. P i la t ip a l pa .“

Pa p o ĕ p to pil Sa a a: „Ř i l p o i t ý ti
o a : T to po i l li to ĕ. Na o il a o o a
la t o o a l o ĕta. Po Ša i o li i i al
p t l ý i l . tĕ p it ý i oo a i i.“

a o a p a ol ala ta P o t l ĕt
po o . K lo a oo i ič li a o ili Ul o i a ĕ i.
A a a ti il a pa otočil o i lo : „ a o
t pĕli ý. S tĕ i o i tĕ p t lili o ec. Nic je
a . Ul t a at. J po l . Ja
op tit po l? Slo a t p o l la o la t .“

A a po l l a o ĕ l . „V i i t l li
a a ý p o lo a ý o o i p oti K i o i. S a
ol o po .“

T Ul a lý t l. A a l: „V a a o i: Z t a
o ta o i o po ĕ . o č i G a. Slo a po a po
o .“

A a po a il l J it i t ý pot l: „V l l lo a
t o p a Ul o. P t to o po ĕ : l p i i
al č t ĕ. P to ti la ý l . Po
o a p ito i ao a ý . P a ý at i a pol oi
p t li a la t l . J li o to o i op ač toli i ?“

Ja il Ul a i ĕl J i t i a o l il tal o a la a
o l. K i a o a a ta il. „Ř i a o i ta toto:
l i t to l ý a ý p oto
ča t o . V a ta o o o l . A o ý
o ata at i A a ta ičit t o ot a o
o ň p l o t . I op til t i ĕt o to pil o
po ĕt t a ta i A oč . Kli ĕ po a o
o a pla al p ta i a o apil.
J i t iaa i o at i tĕ a i o .T o la poč
lo .“
K K i a o l il očil A a t ý l o č o
o po ĕ a o i po o a p oto o al: „V i p o i:
o li ý la lit l i o al a ol
A aa o at i a ĕ o i a toč . a ý p
l .“

A la pĕl a o a ý t : „I t o ý p aot
o l o l olil i t o i t a at i o t. N at
a it a ĕ o o p . a o t o a ĕ o a . Ji
a tý ý li ý ý a atý a i t o t. a to
po l . K o lo a l Ki a o
t a ĕi a tĕ t ? N lo o t at a t o i p o
opla at t o i t. A tĕ a a i po i a oi
po tilo t.“

K A a po a il Ul a po lo il J i t i o i lý oč a ý
a o l o t. J i t i a o li il lo : „Ř i a o i ta
toto: T o ĕ l ý. N p i i o it a i č a i
a — o ý p ý a i l ĕ. l p oto
p ip a pi o tt a po ý pĕt i a t to l a il.
Toto tĕ t a ĕ o po t o č . Po li tč i
o al p i o t K i o a a p oto t a o l
a ý. K č o t o lo a o ? Po a o pol i
ý i p t li. tĕ t.“

a i čo itĕ l a tĕ ý al. I p i al ilo

po o l pop t a o t l a to o č ĕ t t
ý i K o i. Ul o o po l t p o ĕ ilo o lo o a o a ý
ĕ t ĕ l t . a t poč at o a. A to lo
o . a potlačil ĕ a o lo il Ul tĕ o t i: „Toto o
o č lo o a o i: taň Ha ti p
o o č p al . To o i o o ti t ti ý a .
P a pipa ĕ o lo a ĕ o ĕ pl . Napi i
a o a o t ti t a. Vĕ t
ita t o ý .“

K Ul a otočil a po lo il o ĕ ý l o val se hlas

i ta : „ Ul o i a o i a o il
o ĕ ĕ. O a i i o to p i a o o o . O to
po . Co to tĕ o at?“
Ul a l po p t ta p atý a a a a la ĕl a po p .
Pa o ĕ l oč a očil o ĕ o a al o ĕ pĕt o
t o aK o .

J i t i a ačal p o at oi a a po ta a o i ti.
i ta a po ĕ il la oo o t i ol . Ka ý
oo a oč ĕl it o l pĕ o p p t l ý i
oo a oč . V i i ĕli o o at o ĕ o ý i. V lit l
li p i ĕl i lit l a p t l t a ĕ. a ĕl o o at
a o Sa a a Ša i Na la A att o Ši a
o Utta a K ipo a i ta a o . A i a
o J i t i a po a o al a t ĕ il o a o A ĕl o o at
i li po po i a at o A a ĕl it lo
a .

P o l po t p ĕ i o al . o č a l a ý a
tĕ p ip a l o a po o o at o it .

***

a ap ĕ ĕl i i ý i l Ul a til a
o čil o po ĕ i P o . Pi po a ĕ l l a otočil
o i: „V l a ač t a p aotč . Co ĕlat t ?“

a t ý i il o at o t l a t atil a ĕ i
a a o l po l o t o po ĕ ĕl: „Po lo K o i o
l a t ý l .A o i po at a o i a pati.
Z p o to a o a po a li i o i o a
P o po a . o o at po l p a i l ta o ý atý
i t .N t t o o a o ptýl .“

Po o to ĕl t t a l l a a a . „N o
a i o po ý a . To ti pop a ĕ oo lo ý
pa . Oč ta i ý lit l a po o
? l p li l i t o a o ta ĕ
o t at a i lo t o .“

a a o lč l a a l l . J o a a po ĕ
po a it l l tĕ po o ý a o ý l al
P o lo a o o t p o i a to i po po a .
N o ili i i oo p ip a ý o o at a at i
 ĕ po a ý Ki o o o o at pl i ĕ . K i a o to
po ta . K o po l l t a ĕ a . „P i i o t l t o
il ý i la ý t p t l a ta a i .P o i i o
.“

ap a l počt o o a o ĕ ta l:
„ li l i i o o at o a at o a ati at o t o
a ĕ. Na t o t a ĕ o ti at a ý op ý a o o at
ti i o p i. J o ta poč t a at o op č lit ti
ti a o o ati at o o po ta it t ĕ o
počt p oti . T G i ati at a a i i t o i at i
o a at o . V i i t o at oo i a lo i o ata o a
ta iti o l a . a tp o l l .“

Poto a pop al l a o p o oo a a o
t a ĕ. K ita a Šal K ip A att a l o ačil a
ati at . K o pĕl Ka o i lo l po a o a ati at a
o ĕ o a a l al o a ĕ l: „K li Pa a o ĕ
l t ĕ a t tĕ o o ĕ il lo. P to t
o o a o a p i al i po ta i a lo l ý
ý a . V it ĕ o a a at a a p t l p li ĕ ý.
Po l ĕ to polo ič at a. A t tt t A o i
to o t t t i .“

a o la il: „J to ta . T o lo a o p a i .“

Ka a til o a la ĕ oč . „ p aotč t l
ĕ aň ý i o t ý i lo . Ja o op til ti
p o ta o potĕ t ĕ? S to i ĕ li a o i.
Po l o o i ta polo ič at a. N l i
p t l l o .Ji p t lK o p l č ý ap t l .K o
i ý ilo al o ot o t i a i i ila i a al i ii
a a lč i l ? P o la o ĕt
ý a la ĕ la t o o a po oo o a .
Po tĕ to a a i t.“

Ka la apl il lý ta . Ji o al t o a palči lo a
a atatý i pĕ t i otočil a o i: „ li i i
to oto lot il ! Ji a ič t o i a a t . K č
o o o a ? o ol i a t tl p o ý i o .
budou na la po a a a o ý i po t t . a t
 o o o at p oti l al o lo a o p .J
ta ý a il a o al o lap . O a itĕ o a ia ol i
ĕ. S o i a tP o i i ich stoupenci.

Al o a t l a o i ti. Sl a tĕ t p ipa lit li a

i oli otli ý oo . Na ý o l ia
p iči .T p a a it p o o i o i o a .“

a l a Ka opo li ý po l . „ a it a l. Ji o
ĕ ĕl toto tĕ t a ta . o t to it o o a o
o poč a ý . V to t t o ol
i ai i i. to i t l a i t .I i
sta ý a t la ý t l o al p o l ĕ ičit t o i to po o i a
p ip a it tĕ o i ot.“

K o ý
lit l til a o ĕ ot : „ o li al
l al t ĕ o p oto i o la t pĕli o t. K
ča t il a a a K p o l l a Z i.
Co i o al t ? P o tĕ p ň o a o t o p o t
K o tĕ t . o a o lo a it ĕ. T o i t č o l
po a tĕ i p at p A o i o i t li .“

a a očil: „U li i Ga . V to to o i pot i
t i Ka . O a ĕ po ĕ p o la t i ý i či .
Za t to oto ali o at at i po ĕ op ot i
la ý t o o ta . o i ač .“

a t l p a a a Ka ačal popi o at l P o :
„Z o ý lJ it ia o ý a at a. po o at po
o i ti a o a ot ý o ň. S la o at a a li o
p o a .V oi o p o ĕ o o. O a
o M o i č oo i. Pa ĕtli i o tp l
p t a a o ĕ . li pĕt P o o
l o o a N o P a. J o po a it l . V i i
ĕ o ali a i a o o i t o ti. O a o i i o o
a i i ĕl p o ĕt a a i po o ili Z i. U a o ĕti ti
p li o ýi č o l a t i či i pop a o l
i t . Po l o o i ĕl it ĕ o t.“

a ĕ či p al p t a ý po l a a : „Po o
A oči a a ĕ i o po N a
 ý at ý o o o o a ič o .N o p
a i i o a a a a i a i o li a i l ĕ.
M l G ý oč ta ý oň i t o l tat lo t
ĕt po i t l ĕ a a č pat l to l . Z
a ĕ. Zp o t o a ĕ po t li. J
n o o čit l ĕ p i l it. N xi t ý t t
oo op ý t t t t l o pla p .J
a la ý a o o i i at o aa ta a a .A
o i it K a o po o oč at.“

Vi i lo a o ĕ ta l li popi A a
po tili op tila la. a pop al o tat oo ap o
t a ĕ. Pot o o o ačil a ati at a a at p o l il o
Ši a . „V i i t l li o o ĕ a t. Na o il
a a o a a p oto it ĕ po ta .V l ĕt i o
p ĕ t ý i p ĕl i i N a a.“

Kapitola 2: ŠIKHAN ÍHO OSU

( HÍŠMOVO VYPRÁVĔNÍ)
Ja t i o l il at a i plo
ĕti t a ĕ o l t o . M ot Š ta i poto al
o Sat a at a ĕl a it a a Vičit a . Z l
p t o o pĕli a a ĕ lo a o ĕ po ta al.
it a a il it ĕ l a a a i ý ĕ i t tal
Vičit a a.

K o pĕl a o al a tal ča a t a l . Sl l
l K p ip a il p o o ti — A A i a
A li — aa a . Ro o l o K p a it a
oč p ip a o i. Na a a a p i li lo a p i o l o
ĕta a i i o fali a ĕ a po .

Po o o it a i po ĕl o al o o
at al p o at i o ĕ ta p i ĕt
o ĕ oo t po a . Poto l o il
o o l o t ti pi po o la o at a a
vyzval jsem je, aby mi v tom, je-li to i il a ili.
Pot ti alo il a oč a a il p č. K lo li
p p ap i al pa i o il t . C at ĕ i o l li
ĕ a li a oč a ĕ i p o l o al l to . Na
oč opa al ti p al o at ĕ l. Zat o
pi t l ta opil l a otočil l
č l . O a il p al i p la t i a o ň a l
o p oti . St l l ta l oi p t l li
ap o to at i a ý alo i lit o i o a . Nĕ t
a il a i ý o t til a ĕa o al ĕ . P oto to pili a o p li
o t an.

Š l a a po l o po ačo al. l o o t at i
a al a o : „St t !“

o til ĕ a po ta il. St la i o al t it a.
op o l a ičil oč al o o l o a t. Poto
til o Ha ti p it i a i.

Po p o Ha ti p a o p i la ta p i a A a
la: „Za a la i i olila Š l . I o ĕ p i al ia
ot ňat o la il. V ala i o ĕ a a a al
t i ĕ l a ta to ĕla p l ito t. alč t o ti
i i o ĕlat?“

Po al i a poč ala at o o to o lo al a .
o pĕli ĕ A ĕ ĕlo ýt o ol o o t o Š l o a
ĕ ta a a o t . S op o o ĕ a l i i t
po lali Š l o i. K i a pat il l :„ o ĕtl pl ti tĕ a
a l i p oto i tĕ i al i ý. P a o tat
l i tĕ a l o l p č. Ja i tĕ o t ý po
o tat ta o it o t t? ot l tĕ i ý . Po l atý i tĕ
a a l i pi o t o .“

A a ila ĕ it Š l o o ol a to i o
či il ta t o a pip p l ito ti o la a .K l l a
o lo ý a t al a to i i .Z la a p i ĕ a il
a tila o Ha ti p . Na ala a o a ič a o lo a a o ala:
„Kt o a ĕtĕ o lo po ti o t ĕt tĕ t to
pot alo ĕ? la a ap t l Š l a i i il o tit
o Ha ti p a ta o o a o a i a a o tit a i
o .“ K A p tala o p či ĕ ý pot o la a o
 ĕ i a tĕla i po t t. M to at o
Ha ti p o o la o t o po t t ila o . R o i
i io a li po o o a ptali o t p. V o i
l čila a po ala o po o . O i a o po ĕ ĕli: „Z li jsme se
ĕt či o ti. Ja ti t po o i?“

A p o ila a o olili tat i i a ĕ o at a i. la i

i ta tĕ t t i po ti lo l i lý i
o la a a it.

Ri io i o po a ili. Nĕ t o ali i ĕl Š l a
pi o t a i a o ali a i i al . Na o o o li
ĕla tit ot i p oto a ýt po o a o a la a
o ot . A to a o tla t o ot o a ĕ ta i
t p oto i ta č al i ot a ĕ.

Zat o i io ĕli a a o ali o po i o t o po t pi l

ý H t a a a. A l tĕ l lo p oto l
o o o ol o t ĕ atči t a . To ý
o ičil i ot o o ilo. Rt t o i t p o l: „
A o i i at pila o t. N o o o o ot p oto to t
t ý . S p pa ĕla p t
Pa a o i. J to o ýp t la o o i . K li ĕ tĕ čitĕ al
a . p ĕ č a i tĕ al o o a i it ĕ. Po
t to ĕt o o o tat il.“

O to tĕl Pa a a ĕl l o p i t o po t .
Dorazil brzy r o o l č č l i a o lop ý i .S
o a a i a l p o il o i ĕ. Na a a
plý al lo pl t la a oči pl l a o o ň. K l
o tat i i ĕ p i at a tĕ po a il H ta a o a
o ĕ ĕl o ĕ o o A i ĕ tĕ t . Za olal i i a l: „J i i t ĕ
a a o H t a a o i. Po ĕ i o pot ĕlat. J tli
o o i p i at a i tĕ al. Po po l ič oi
o i it it ĕ. N o a ĕ i po čit Š l o i? Ja
t o o t pi o.“

A o po ĕ ĕla: „Z p či o o o ča o t p
a. M l o ĕl a t. Z o ila ĕ ta o to a po
po tĕ i po č pa p i o it t. ý i
a i to o ti o a a o li ĕ.“
Pa a a al po t p oti ĕ aň a l: „Po i i o a ĕ
po o to po a a o . To li . Mo a p i tit
či Š l po l t o o a . Zvol si tedy jednoho z nich
ý a l o a po ta o t .“

A i o o la i p i i o oi t a opa o a ĕ
ala Pa a a ĕ al o i. P ĕ t o o it
A ĕ po al i al i i A ita a a a o o al. P oto to la ot
a Pa a a a o l: „ o p o i a po
to it ilo ĕ. Po lo a p i pa o la i tĕ
a i i.“

P t o al A o o Ha ti p .S o t o
til a pot i ĕ la l: „ o a ý ĕ o i
lA ? P to il o il a o i i po lal p č.
P ip a il i i o č t ot t i i ý i ý . P oto i
ĕl p i o t op o o at a.“

O po ĕ ĕl : „T to p pa ĕ o pi o t pĕt
p oto a l ila i . Ct o t ý i ta o o ĕl
i t. N o t o po i o ti po li ta
a ti o ti p ipo ta o ti o l to ti. To li o R o.“

M o l til: „Po it ý i po a i i tĕ a ta
t o i i t .“

Nĕ oli t to opa o al a o a il o a p o li it
po o la a ý lo . K po opil bojovat, zeptal jsem
: „P oč o o o at l p o o ? V ĕt t
lt ý a čil i ĕ o o ý ĕ .“

Pa a a o po ĕ ĕl: „I t čit l po l l i
p a . Exi t i ý p o a ĕ po o it — p i i t to
a a o o o p ip a a t.“

Slo a o a a i to al la. O po ĕ ĕl :„
pa to o i po o č o ĕlat. P oč o to ilo at? Kt ý po tilý
o o o p i al to po i ? Na lo il
la o t li i o . V t p a i o
t o t. V p o l il čit l l i po po tilý l
p t o o po i o ti. V to to p pa ĕ po a i
 a t o o o at a o l o po ol t p a . Na
ĕ č t t po p o pĕ . Staň ĕ l
ý pa i a li o a . Po aK t .A a it
ý i p o la ý o či t i a a lo il t
o i ý o at t o a o t.“

To l o i . o al : „C t ip o l lý
o at i al o i toto t p .K i po a il
t at i i tĕ l a ĕtĕ a i i o ĕ po o ý. Z ičil i
t . Al a o il t o o t ý lo a to o
o o at. T o i pý ič o to po .“

M l: „J tĕ t ip o o at o. Ta či t o
dr o ti p t . o o at a K t . Ta tĕ t o at a Ga
i l t a i a o pot a p . l Z ĕ t o at a i
ta o ý po l i a lo al to ta ýt ot i po tilý a
p p li p ý.“

Poklonil jsem se mudrci a o ĕtil: „ i .“ V o al č o a

i ĕl a i tit po a a l a oč a l ĕ ta.
Mĕl o a ĕ a oč a t ĕ ý lý l č
t li o i ĕlo i op ĕ t l a o t.Pio ĕ opĕ o ali
i a pĕ i. o a il a K t a pat il č a o R
a o o o ý l . li ta ti o to p a ol
o i tĕ t lo poč t i i . Na o lo i ĕl o č l I o .
Z ĕla aa o lo pa al ĕt .

Mo at a p i la a o a o ta a li po o ĕ a ptala :
„Co ĕlat ilý ?“

K to l po ala ĕ: „S a o o o at ĕl.
V a o a a a i o . J o la o Ši o ĕ a
vy la il o at i . To . P oč t pi o o at?“

V ĕtlil at o talo a al a ĕ a o
to p . Šla t a a pĕ li ĕ o p o ila a o
o o al. l o o o — t tot o o .

M o ĕtil o o l t i l i. Mat a o la a ta it
a i o o o a a io i ot o i tĕ op tila.
Po l l a Pa a a i ĕl oč a i ĕ . Z olal
: „Ja t o o o o at to a i R o? Na t p o
oč ao l i i ĕ ot p t o a ĕ.“

R a i o po ĕ ĕl: „Z ĕ oč V oi o ĕa
t o ata . A at V — G at S it a Sa a at — o
ý ĕ . o o at po i ta o tli o o a o pý o
K o .“

M ĕ o a itĕ l o a pal tý p al p .K o
p o a l i ĕl o a t po at o o oč po o o
ĕt . li ĕ ap a i t o ĕ a ilo o a o ilo lat
pa o a p . Po l at oč t o ý o l l a ý.
M a ĕ t l o ĕ ĕ a pa al a o Ja a a
o lop ý o o ĕ ý i a t a i. J o A ita a a t ý o l
oi tal o o ata ao at ĕ il oč . R a i l: „ o to o!
o to o!“

O a il al a p al p a poto to pil oč
o lo il a ĕa al i p t ý polo il a .
„At i i it ĕ o o ý o a a ý t o o o at
pa i i čit l. Po i a tĕ il.“

R a l: „ l p K o a o al p ĕ a potĕ il i
ĕ. K ĕ ta to pi l po l l tĕ. N o ti po at
a tĕ il p oto tĕ i po a it. J i a o č t ĕ a t al
i o.“

V til oč a at o il a la t a a ač t
bitvy. Vrhali jsme na sebe v a a p t ĕ o o ali
to o po tĕ t . S t lil p io ý ot
t opa o a ĕ t til ol a . al p p o i al o tĕl
opo tĕl pot ĕ a a ý al o ĕ a o č a i ale
o o ilo o al a i a il ĕi o
i.

K o ý R a t l oč a o op a l l .
O po ĕ ĕl i o t ý i p t ĕ a l a o l apo o l i
i ot ĕ l it o . T l a op l o la o .
Z o al o o ato t a po o a t li a
R t lil to to o ý p . Za a ý R a pa l o č a
po la o oč .

O a itĕ ĕ a tila l to t. „Co to ĕlal? Za il la t o

čit l t ot o a .“ P til a ĕ a til o fal a
la al R a opĕt tal ot o ata ĕ l p
tĕla a o t il o. Sl apa lo a po t a ali o .
V č li a o p t l .

Za it p t o p oti o ĕ opĕt t li a o i ti. R a t lil

pla o p ot po o ý i a tla a tĕ a l t
a il la t i p . M poto ýlil po ý
a t o a il ý i la t i. ĕ t p ý ĕ
a l a aa o i ip o ĕ a ila ĕ o .
Vo ata ĕ l o l it a i i R o i to p i pol
A o p o ol ali i l .

Po li p o al ot a a il o ata i tit o it . T
po l o ĕ. K li R o i pa alo to a o ta čili.
Ja il o pat il t lil to p ol t p t pi
l t la itĕ i tĕl al R a o t til a la t i p
ta opa l it a . V pĕt a R lal to
al p at oo t l o l po l to . T o a očil a
a il ĕ o a pa l oč . Z a o to p o alo la it
ol „ ĕ a!“

K pi a K pol o a o i ĕla a l a i
a o Sl pa ĕ li ĕ a o t ili o. Po opili
t t o o o a p o li p i . R a po al tal a
po l l a ĕ a a oč . Z i ĕ i l: „St o. Ji t
jsi t ý!“

J tĕ a to pil o oč t lil a ĕ p p ipo a lo o a

ti. Za l ĕ o p a o o a lý otočil o ola. K
pot l R a i a il o ĕ. Z o ň ĕ a pal ti i al
p . M o to a ot lo a o to o at ĕ o a il. Zat o
l o p o ata i l pi l č t o ĕ. H o i ý
o o po ačo al. Na p t al o o a
t al a tĕ a i pa l a . O lo po la t p
zast ila l . R a a ĕ t l l ti pa ti ti a a o
ili p t ča o a il ý i a ĕ i. Na i pl l
o o ý o ň t ý p lil o ol l a pop l. Zat o o ta to
po ačo al apa lo l a it a tala.

o o ali o o po a ý a a
o t popi V .R a po tĕl t l t l pop at tĕ .
Na ý al o a itý po o a p il tal ta . J
oč t l ot č l o l o a ĕ a a il o p oti to ý i
la t i. O a l ali p oti o ĕ o a ĕ a a i
p čli ĕ ili. it a t ala lý a o i o poč ali. o o a
a ĕ č pal.

a t o t t o it R a o o al o o ou silou.
Z a t lil o o o t p t opa l a o o ĕa
o ata a o o at a i. V a il a tal t t a
oč at o R a a ĕ t l l to o p . K
o l p til o o t l t ĕ a la o i a o l a
a ila oč . Na opa l pl ý pa t o o a o
oč .

R a t ý ĕ po a o al a t o a l a o o o ý a a
i i o to p i p o ol ali l . K o t ĕ
doprov li a til t .K ta ta o č l l i ĕl
l o a ý po o .Z i li ĕ
ĕ a la a ĕ ĕ po p li. Po opili i o lič t o o o a
li: „N o .T pĕ a l .“

Vstal o ĕ a po a pat il oč č t ý i oň i o
t ta ala o at a. ot l o o a til pa t
ý p . Poto a to pil o oč a po lal i p č. C opil
op at a po ačo al o i. Po a ilo iR a o t l i
o ý p t ý a o l l o o o tĕla. Kl l a ol a a
ĕ o pa al l pa l .

Pot pat il o o p i ý a . Z o lo p la a
t o . Na talo at ĕ l l il ý t a ĕ t la. R a l
a o č . Za t o opĕt po ta il a o a o po ačo al. O a
a ali o o i ĕ a ĕ o l apa lo.
T opĕt o ali a o o poči .

T o i l l al a po a ĕ tĕlo i o t o ali l a i ĕ
apa lo ta it a a i o č . Mo lil o a i
 ali ĕ a ý p o a R p o i. Po ĕ i p opĕt
pat il o ĕ o a t ĕ a t ili a o i ti. Z o i odali
o a lo : „N ĕ t a Ga . J i a la t tĕlo a
po t ti o o a .R i tĕ po a . Z aň t o
i al i l i otĕ. V o il i Vi a a
p a pa a i o aZ i i o o a i R a. V ol i li
ĕ t it a ti. R i a al a i .N ýt
a it al p a pa o p a a o ĕ o . T o pa o i
it a a a a.“

Z a o i li a a ot ĕpo il. V lo l a
it a po ačo ala. Po t ý a i o alo o o
l a ii o o . Po i o ý ĕ ĕ a po l l a
p a p . Ma t ii a il li al to o a i
a l l o li ý i ý la : „ o po pa p .“

A i al a ĕ o p ilo il aň a l a a il a R .
Na o p o o il i i N a a. „ o o to a a
a a ti po t t to aň. R a a ta a a a t čit l.
K a ta o ý p o po .“

Pa a a t ý i ĕl a l o olat l o p a p a ĕ ĕl
i lo a o i t lit i l: „ ĕ a o ič !“ a
p til l . Poto ĕ p i to pil o ot a a a i o tat i
ý i ia p i ali at p ta o o at. Ř li
l o i a a ĕ it ĕ a t. a a a i l:
„A a o ý I o o ti p či o o
ti. Ta p i al a .“

it a o čila. S tĕ ý i a ĕ i p to pil p o čit l a

polo il o . O poto o lo il A :„ pi o i ĕla i
a il po a it a p to i to po a ilo. P oto
t a ip .V i ĕlat o .“

at ĕ o po ĕ ĕla: „ i ĕtč . U ĕlal i p o ĕ o lo

t ý il a ti a to ĕč . V i a t l pla po ta.
Po to p a i a ta l o o ĕ p i o it o t.“

M o čit l l i potĕ ila o a a a po al i i it ĕ

i o o . K A po lo ila i ý i
l o o l.
A o la o l a. O ala Ja ĕ a ĕ o ala t a i.
Vĕ ĕl p oto po at o Ha ti p čil a i
t l l ali. J o t la a a po tila . St la
i ý a a a l lo o to l a
pl t ý i la .

Po o p ila p t t ĕ la ý li t. Pa t ala al o
po o a po p o ĕ. St la a o a pl la o o č .

Ta t ala a t l t. P a i i o i ý i o al p ĕ čit
a p tala. Poto o Ja o la to ala l li o ti a a tĕ o ala
at po t o a . C lo t o po ačovala v askezi,
o pala ti t ĕ ti ito ala a po tila . J l
la a o ĕ il l to t ý a ačala a o at a ti la.

J o o o pala Ga o at a la: „P oč
po ta o i o a i o?“

A o po ĕ ĕla: „P i i ičit t ý ta o ý o
o al p o i a i Pa a a. A i a ýt p o at l
l .“

Moji k oc pl o at lo a o lo ila: „ o t o
č t .T o l ti po a o o t p oto i la . o
K tli oo o l p o l i tĕ a tala o i o
o t č o a o o t .K i pl o o ýl a i ý
a ý o i oči .“

K to o at a o la a po ila o ĕ i la a a ala
A t t ý o . Pi a a p to tala. O ala
aopa tĕ t a i i la a i pila a o l ala o o i
. C to ala i a l a o pĕla o Vat a i pa la ia
p o ĕ ila .J o a Vat a it č po o o
t a li o t o o ýl a p č ý l
p i l it.

a i a p o ĕ ila polo i a o tĕla at o

ila t ĕ a o . Po ačo ala a i a po ĕ a o ĕ a
p i li i io Vat a i. Z ptali o i p a o po ĕ ĕla
li: „Mĕla l at Ma o p ň ot t to o
pl it a oli p .“
A o lila o Ši o i a o il a ptal o i
p .K o po ala o l ĕ a t o po ĕ ĕl: „Za i o.“ A
poto ptala a to o l to a. Šiva
o ĕtil: „Mo lo a i o o t ap o. po a ta
a a i it ĕ. V p t i otĕ i toto
pa ato at. Na o pa o ĕ o a ta a at o t ý
itĕ o l at a ĕa it ĕ o at ý a l to t ý. N to
lo o t at.“

Ši a lt i l i otĕ A . Na o il p a o aa
poto al o i o ča o po o . Po lo t a to o lo.

pa o a lo a la lo o ĕt . Spol č ĕ ý a l
te t ala Ši a ĕla tĕ. J o lil o o o a al
Ši a l o a l a po o t po ĕ i p o ĕ
. P to pa a o a p o il o a Ši a o po ĕ ĕl: „Sta
a l ot ta o o l o .“

pot pa o a lo a počala a p a ý ča po o ila .

pa a pa ĕtli Ši o ý lo o il a o il a al
po t o a č p o lap . N l ĕ i o i ĕl a
pa alo ĕ oli ĕ o ý l pal i.

pa a o al l o a čil i p a a ĕ . N al
i ta a ĕtit o l o t l a o tat ĕ o . K o pĕla
lo a po ala pa a a l o o ĕt . pa
o ila o t p oto o a t l tĕ p o ĕ ila a. Ž
Ši a l il p a ? J o a l a a p ĕ ĕ ila Ma
li t ap o. Ši a ta a ĕl i p oto
t .

K lo i a a pa p ĕ čila a ta a il at . V al dceru
Hi a a a l a a . T to l l po a it l ý a ĕl a o t
t pa o o i. ĕ at i o i t il.
Mla Ši a a o p i la o l č a o lap
ĕ . Pa ato ala i lo ti o i l o i ota a
Ši o a lo a a ta i a o ila a o a o ala a o .

lo a ot o ča Hi a a a o a a o pa .
V p a ila po l ot i a o ila pa
t č o ti a. Ot o il a po lal pa o i la t ý
 o p o l il: „T o t ato t ĕ a ila. Ja i o l
pi o t oi a o a l p o t o i la t ? C t
p i t a a t to či tĕ pot tat. tĕ i t ý i i i t a i i.“

pa a l p i ti a o lo ĕ . N l op i i. S a il
p ĕ čit a l Ši a „ a l“ ta al
a ĕ. či ot o il l o a a al a po o
K pil i. Z po o ý pa a l a l : „J l p i a p i olali
a a la l tĕ t . H o p č . Co o t
ĕli po l t ĕlat?“

pa a a o a o ili i i ý toči tĕ t o .
pa a p o il o a Hi a a a at l il k jeho zemi.

M it Ši a a o p č o ĕ o po l
o ĕ la op tila ĕ to. S o o t t i i ot to pila
o l a o la ti t la o o o o a i St a.
Na la o lo lý pal at ý p to pila o ĕ a la a
o ala a i. Za ĕ oli St a til a i ĕl i ta ĕt
lo p t . Ja a ĕl la a o po a a ta ptal a o
a . Ř l: „Po ĕ i tli ti o ĕ a po o i.“

Ši a o po ĕ ĕla: „Ni o i t to po č to .“

St a a o la il: „J ti čitĕ o t o i p
pi o. J K pol č a o l t po i ta o
t ĕ ĕ ĕlit l . Ř i i t o ip .“

Ši a po o ĕ lo ila lý p ĕ a a ĕ la: „J i ý
p o a a it o ča o it a i o
po la ý.“

Ja a o p ĕ o t ĕl a t ý til tla o ot
p čli ĕ il. Na o o po ĕ ĕl: „Op a ta t t. i
a po . T o p op pl it i ĕ ý ĕ o
o po la a t o al i po t o ĕ tit.“

Ši a o la ila St o i t a Hi a a a op t
K pil . Pa i ĕ ili po la a Ši a tila o ot o a pal .
K Hi a a a o a il a o o K pil i po lal o ĕ
pa o i tĕ ito lo : „Po o o o at i o. Po l i
.“ T a Ši a i til po o ĕ. pa a l:
„ o lo o l ĕtč . K l l l ĕ i fo o . P ĕ č o
po la o a.“

P ap ý Hi a a a po lal po t ý a i til
Ši a o t č po la . K o il pa
oop a o a il o K pil i a o t i. St il pa
ĕ a ý ča a a o til o o ĕ ta t ý o o po t
s Drupadou.

St a l pal i a č al a Ši a t.P ĕt
talo ol l tĕl K apo ĕ po o lo
oč . U i ĕl St ĕ pal o o ý a ý i p apo
a o a a i la a i. P i t l a p i l il pal i al o i o
pi l tat o lo ĕ ptal ý pol č : „Kt ý l p
ta i ? P oč ĕ t ?“

Nĕ t a poto K o i o ili o talo. Ř li

St a a a ĕ ý pal i. K a a il: „P i t to o
po til . Pot t o.“

St a l a tal o tý a ĕ t t p ý p K o
po o ĕ. „P oč i to ĕlal?“ ptal K a. „T al
o po la i po il a i. P oto tĕ p o l a i a l
o po la . Ta Ši a a o po o .“

O tat a St l lo. U ĕlal to o o la a o ti.

Po ali K a l t o il a St a ta l pot t a .

K a p o l il: „A Ši a St o i o po o a
t . At o f .“

Mo ý K a t ý o ao a i a it l l o ti pa
ý i l o o l. K t ato til Ši a . „ St o
ti t t o po la a o o li.“

St a o po ĕ ĕl: „ lo č o ti to to i otĕ ta ý.
V at la a ĕ o o la.“ Ja il to Ši a l l a ot
til o K pil i.
***

K a o p ĕl p ĕ o al: „A ta ĕ Ši a
A i al p oto p o ĕ a o il a o a i p oti
ĕ po aň. Toto l il — oo at a
p oti tĕ o a a a a i tĕ o pa a a o
. a o Ši a o o at a i ĕ apa
a ĕ a il.“

a a p i ý l a po l l ti ĕ a .I p aot ča to
al ĕ pi o l pop t o o t. a a polo il
a lo lo a l: „ Ga t t o o at
o o p o o a o . Oplý i t o a
ochr a t ĕo t ĕp o at l a oo .Ř i
i p aotč oli ča ti po l t o o a i ič ?“

čitý o l a ý o lič o o ý plý a lý o

o a il ĕ . „J p pt a o. V lit l p
apoč t o t il i la t p t l i o la t . Sl t
o o l t o t to l p o . Po a o č
a ĕ ao č o a a ĕ at o o l a o
den ĕ a t t ti pĕ a ti oo a oč .M to ýt i
. J tli ĕ pal o popa ĕ o a t o
. Vĕ a o o at č t ĕ.“

a p ipo ĕl a o i p a i la o t ĕl l
po it. H i o ap la i ĕli po t o a ĕ
a oo a i o i. o o at ĕli o o ý i.
I t o la t a ĕ ĕl o o ý p t l
o o at a ĕ a ta -li ta o it a .

a ot l o l .„ -li ta to o o at t lý
li o po t p t l o a a ĕ .“

a a p o olal o i l a otočil o i: „ čit li a o

t ? Ja lo o i l ti t alo p o i p t l ?“

a a a l t ĕ a o a: „J ta ý a č t o
l i t atil. P to il a it a palo at
p o o a o ĕ ý a . Ta i l o
oo ičit p i li ĕ a ĕ .“
K ipa l to a alo a ĕ a ĕl A att
p o l il to l l a t . Ka a al l t o l
p t l o o at a pĕt č a a l a l: „Ta
l it o t A o o a ĕ i la t o
aV o a o o ata . Ř i o R ot l it
a .“

Ka a a
ačil al l i . a a l pt al ý
l a lit l a i to al ta i l a o o la o t k boji.
K o i o ali o oo pl lo o o o i. K t po
o ĕla apoč t it a.

Kapitola 3: ZAUJÍMÁNÍ POZIC

P t o ča ĕ o J it ia o al po l p pa . J o
ĕ o ĕlili o i l o č a ĕlo a o ĕ ta .
S o t o lo il A : „Sl l i a a t o
po a t a i a a ĕ ? Tot l i a. V i i
o t i o ali a o o o o l . Ka a o o a ačil
op o a po a it a pĕt .Ř i i P l i a lo o i
l ti t alo a t.“

A a po l l a K i : „V i i o t oo i o l til
i o a o o l a al ĕl i ta o ti ilý
at . Na i p t l o t p l ito t a t. V o ti
p o la i K i o o po o o i o a i la it t i ĕt .
Vla t Ši o oo aň t a a op a ičit l t o .
Ni o K o i . N lo a o ĕ p i p oti i
po t al to a i pot a. Z tĕ po o ilo a i pa .“

A a t po al a o t p to ý l . „Na
o ta ĕ o ĕ ĕ l ý poč t i . A oč
po ĕt p t l ý i a a i p o l o .M a
ta t li. Ka ý a o o ĕ i ý po l i tĕ
ič a o li t o i. N i ý p o a K o i
o li t to l t.“

U li ĕ ý J i t i a po ačo al p pa a p it .
O lopili o o lo o ĕ ĕ . Vi i oči tili
po t ý i o a a o ali l o at t a . S o ý i
 či o pa i i pa pa li po ta a
o li o o l o o o o po ta . a a l o alilo
po l a o o o pl ň K t po t ĕ aa a i. V pa al
a o a l o pi o ĕ. V a a o apl ila a a o
l o ĕ a a po i .

K lo o o č o op til ta i J it ia l o ý i
at a K i o . Na ta i ĕli o a o l p ip a
a ĕ a oč . K P o i a K i a a t po ali o ý oč
t p a l il J i t i a o lil Ki o i.

Po l o o o o pl p o a a o a o a ila
o ý t a a p o ala o p oo po o i ti č
tla K o . Ti a to a o ali t o o l o ĕ ĕ
p o ali a P o i a o p o l li i pl to . P i
a o o o ý a po o i ti l o t ý o la p a
t ý a lo il a l . Ti lo p ipo a t a ý
po po o i ti o t l i. Út a oo a a lý a ý
latý oč o l a po a o l lo a o l
ý tĕl a oč i.

V a ao ĕ aa a i a ilo t al o t la i l t
ý i a a i ta ao o pa ala a o ĕ l ĕ ta. H ila
ai l a o o ĕ i ý či o t .
V i i oo io li o it t ĕla t at o pa l .

O ĕ a o ĕ po al p i li o al . V o l alo
to tati la t . o a pol i t lo ĕi i
li o č ý t o ĕ o a t t č lo . Z oč
t potal č t p apo a i o ĕ ý i ot a i p ipo al
l i ý a .

V lit l o o ta li a o o li a p a i l it . o o i
ĕli o o at o ĕ o ý i o p ia o o ý i a ĕ i. Ni o
ĕl i o o a o t ao — el ho nejprve vyzvat k boji.
T o al o p al o ĕl ýt a o a it.
U t i ĕli ýt o ĕ poč t l i a o i ti t li a ĕa
al a .

V lit l pol ĕ a ý ča o o ili. K la a p a i la tanovena,

i ta a a l l. a a a o to p i p a l o t
 i ali p li a ĕ o . P oč t p a i la o o ali
l tĕ it a la i p o pĕ ? K a a
o tat lo tali o o i ta a al a o o
po o ti: „ tt t to l al la i po .
Po K o i apo o a ai o o a o o o at o l
a p a i la i ýl ta ti t o a o o .
Po o a a op po .“

„ i “ o po ĕ ĕl a. Op til i ta a oo i tili
o ý po ta a p ip a ili a a it . To ĕli o l it o a
la lit l a t a la t .

***

ita t a ĕl pal i apl ĕ ý o ti. T o l ĕlat i

i o č at. Sta ý l tĕl o o po it ĕ ý po ĕlit a
Vi o ĕ p to o ti i a olal Saň a : „Ř i i o p ĕ ĕ
Saň a o. J o i o ĕ a aK t ?O il ĕ
li a . P to a il o a a ta it ot i
ĕ o l pĕl . P oč o ý Saň a o? I
a o po tilo t po a ilo i o a a it. O t to l i tĕ
o o li o o . K o ĕ to o p o at i la t it ĕ.“

Saň a a ĕl po it p li o i. M o o t a il po at
a to i a a tĕ t o K o pa a a o
la al i a a ot o l t ý to p to o al p i at. „ li
člo ĕ po ti ý tĕ t i t o ýl o či ĕl
i it o o či o o oli i o. Ka ý p a li
ýl la t či . K o t i al t o t ĕ.
P o i li p o l o t ý i a o fali a o
p a tol pa l o t. To i a či il. N ti ý
a lo at l č o a o ý i .“

ĕ Saň a o ý lo oo at l to pil V a a. Ri i
op ý i ĕt i lo t p to o t i o ot l: „ ý li
t oi o a i i o tat lo o pĕli o i ý i ot .
S o ili it ĕ a i i a po i . P ipo ň i ĕ
t t l ĕpi ča a t . tĕ tli i p it
i ĕt o ti to.“
 ita t a i po l: „N p i i i ĕt at ý
i. i o o top ĕ it a lo at.“

„Pa t ĕl op o t i ĕt i Saň a o i “ o po ĕ ĕl V a a.
„Mo ilo t i o o aK t .N ý a
i i t ĕ ia o ĕ o i. ĕ it po t a .
Po o tĕ t to p i lo a ta p a l o ti. o l a
to o tĕ a ĕl ĕ ĕt t ĕ i i oo i a o o
ta pa o . Ta p a a o .“

V a a pop al l a ĕt po i . Ti
a ý pt al a ol to a a ot ĕ alo. Vola
po i a ý i o l tal i ĕ . Sl lo a it i
soumraku za t ĕ o t o a ý i a . Po o o
potil t l a ĕ t ý p pa o o pa l a . „To
ĕ č o l p olit . M o o i ý l a o a
Z i a o o il .“

V a a ta pop al a lo ĕ t po ta a al pla t . Po ĕ a o
o i ta to o lo al a a o l: „Vĕ tato a ĕt
at i . O to ýt po .“

ita t a po l oi t i i : „O t to l i tĕ o o li
o o . i o o i i at i o o či a ý
i a a ta i o č tĕ t ? S t it ĕ čitĕ a
to to i otĕ l a p t i otĕ a o t.“

V a a o po ĕ ĕl i . So t il l ita i a poto l:
„ a ič a to ti ĕ . Ni to to ĕtĕ t ĕč ĕ.
Pot o lo o tat ič o p t po t o t. U a t
ý p o t .V i i t ĕli l o at K i o li.
Tato ĕč to t o o ĕ ala p a o t t o ti ale vy jste ji
p i ali. V a ĕ li l tĕ p ý i pi t i
o o. V a . To o t t t l tĕ
o tit al t o p ipo ta o t lo t ti to .
T o t ot l t . o olil i o i t ý a o il
a o o o ĕ S tt o o a lK o o .“

ita t a ĕ o la o po lo al t ýt o ot t
p o i al ý ti p o at . „Ja o lo t
a pot i t a pi po li? C aň
 o o oa o i t o t. Pa ti po a o o t .N t
a P o i o lo t a K o i .“

ita t a l p a o pa . Žalo t ý la a il
it: „ ĕ o ý i i t o lo a o .I ĕ o
to o t . Vĕ i p o lo . Mo i o ĕ
po l o . S a il a l p o l. N opo tĕ ĕ. T
o o it o i l i t o t. Po a ĕ ao č o člo ĕ a
o ý i l al o o ilo . ý i t a ý p aot
K o . ĕ ilo ti ý.“

V a o i lo a K o i i a po o i. V tal
a o l. „ li o . P i o ĕ apo l tĕ ĕ o
l t?“

„A o a ĕ . Ja a ĕt a ĕ tĕ t ?“

K l t l al a ĕ o o p o li ĕ a ý
p o tĕ it. C tĕl ĕ ĕt tli to ĕ o a ĕ č . K o
l o o o t ĕ a t poč t ĕ p o .

V a a po ĕ ĕl a a ĕt tĕ t . Po al a o
ita ta l a p oto l: „Na li o ti a p a lo l .
Ro ĕl o ap a l o a o t p pit. l itĕ
o a a a p t lt o . I pa t o ič ý t
o a a o o po a it lo a . V tĕ t
it ĕ i t . P oto l p at o . Vý l oa ý
l p ýl oa ý o ol p ĕ ý a
ýl a ý l o o . I tĕ po ti tĕ t t .“

Nato i i o l a o ato o l al lapot o ĕ ý a l a

a o o po la . Saň a a ačal popi o at lo ti a K t a
ita t a ovu a znovu dlouze vzdychal.

***

Na o i ti J i t i a o o il A o : „V po o p t l
ai o p . V ta o ý p pa i a pati opo č t a
t a l . R l t to p o a a l a a ao
nebo ta a a o .“
A a t lp ý at o ĕ o la patĕ po i t l
ĕ .V o lG t o la o . Po l
t l o oč a o ĕa a ĕ Ki a l op atĕ ĕlo t ý
o . Po l l a J it i t ý il l ti ĕ a p
o o p il ĕ. „S a a l o po i t l o t a a
t ý t o il I a. Na pi i po ta . J p i po po l a
ĕ o p t l o p a o t o ĕ ý at p i po l a l a.
N xi t člo ĕ op ý po l a o o Vi a .
a toči tĕ ta a o I a toči tĕ ta .“

A a a to pil o oč a l i o at a . V o o l
oč l po l p a pil ot a lo o bodce,
o pi i t o ili a i ta a Na la Sa a a a i ta t .
T to l op o l tati o t a č o tĕp a .
A a i ý a ot po la p o ĕ a l ý i
lo o lo ĕ . Za o o i o ala o ĕt pi
t o i a pĕ oto a a t a il Vi ta o a a i
o .

Na la a Sa a a ili po l a p a o at o
A i a a a pa i i o o t ili a . N al o a i i
l o al Ši a ĕ A o ap ĕo o l a t .
J i t i a a al po ta t a . Kol o ola o ilo
o o oo a oč a p ipo al Sl o lop i ý i
planetami.

Na ot a i č ĕl p apo oo a o pal o lat a

t . Na i i al A o o ý p apo a o
ol Ha al ĕ i ý l č ý po i . A a la
p a a točil ý a al. Z lo a o K o
palo al ý po l . Na ĕl t a i la t o .

Ja il p o o l a il a ta il a oč al o a .
O a lit l ĕli p a o at o it a la t . P o i
l ĕli ý o t a ĕ o i tĕ po l io o a a o o
o l lo t la o a a. Z l il ý t
ot a ao l a o lo a ĕlo p to lo i ĕt
a . Pa al t o a ĕ t la. Sl a t il tý o la
prachu.
 a p i po l a a P o a il o ot o
t a č o o a ĕ p oti . S o lo p il o lý p apo
lý l a lý l č a la o p ipo al lo o .
a a l pot a a lo a o o loto . S o a
a a l o il l ý lý l č . Na a o i polo il
l ý a o o op l l . Opĕ o ali o i a pĕ i a il o
tati o .

Vi i ita t o i o t o ili o č t ot po l a
o ĕ l a o oo o a ĕ. P oti P o po t po ali
č t lo a p i o č t ĕ o l o lop ý i
o . Za i o l a lat oč ta a ý i oň i
a.

J i t i a p i po l a o o a č l o opĕt
po til o a a o til aA :„ i o o ý pa i
a a il ot o po i t l o t a a i
ý p o a p aot p o i. P p o o ilo a
a o l o .K o ĕ it ĕ o p i l it? Ja
tĕ it?“

J i t i a p o il ý a lč ý o . A a ĕ
p o l il po i ý i lo : „Sl o li o to a p
o p o i o o o a . V ý o ta
o o ali o to ĕtlil i a pati. V tĕ t a č o a a al
p a a o it o o t a t o t. Milý at o ĕo tĕ t
ta p a l o t.“

Na J it io i l t l i ĕt po . la o ĕ
p a li ? Z lo p či o t to l je jen jeho touha po
lo t . A a til o po o ti a po ačo al: „M a a
ta ĕKi oo ĕ o pa l o tapa .N a a l tĕ t
a i to p ipa Ki o ia a J o t a ĕ. To P o ý
ĕč ý at i t . J o o o č . O p o o o a to
i o t to ot ý ĕt o o politi o a t p . N i
o p oč ĕl o tit a a t a ĕ t to P ta
ap ti pĕ .“

Po l aKi J it i li ilo. P l l o ot . „J to
p ĕ ta a A o. K i a i toto t t t p a o
t ĕli at. Ř i ai at o il č t ĕ a
to o o o t .“

J i t i a pa o al ilo a poč t ý a t o
op o li a o i tĕ. O lopo ali o i io t č li o
l o ti a p o li a o o la a p o a i tĕ p ĕ it ĕ.
O a o i lat a a i o o ĕt a o ĕ a o lit a i a
ý i a ta i a t pa op tili o i tĕ.

A oč pl o č la a .Ki a l: „Ta to o
o ý i a a t ý o al to o ĕt pal p t l
it ĕ a apa a o a ol .C o č t oo i
tak jako mraky zak ý a l . Z ol i a l o A o p oto
i o i ý po ta it .“

Ki a A l o lit ĕ o i a o o a ila ilo .

A a očil oč a po l l p atý a a a. S t
o o ý o po l V a i p o il po
o o ĕ ot i . ĕ o o lit o ĕ ila a
o lo a : „ P a tĕ t tĕ i . Po ti
p o it l ý N a . Ž ý p t l — a i o ý I a — tĕ
p o i o .“

i la a A a tal. Po a o al a po a o a ta
a ot i opĕt a to pil o o oč .

a i ĕl o ĕa a l o po i a oč a ač t
it a p oto po i l la t a o ĕ a i a l. o i tĕ o a itĕ
o ĕl to al la t ot ĕ p i ali i i p
oo i. Na o a ĕl pol i t a o a
i pol č ý p ipo al o i.

A aaKi a opili o la t a i t l a o to
o l lo o i tĕ . a o čata a i i o tat p p o t
oo i ta a li a o la t . K o i po a l t to oto
o tili a i a ĕla al to
po ilo. Ro po al la K i o t a t l la t a oči
alil l a i. St l t ĕč ý P ĕt p ip a ý it o
o a l oo ča t it ĕ. a po l l a A
oč . K tý o o po ta il p oti K i o i a P o . Po i o t
po ĕ o .
Kapitola 4: HAGAVA -GÍTÁ
Na it poli ačal o at p a it . A a
opil G a l K i o i: „ l a a po ý
oč io ĕ o a a i ĕl p t l a o o ta .J
Pane, abych i ĕl o i i p o o at. P o l ĕ i t
po til t tĕ potĕ it lo ol o ita t o a a.“

K i a po l o ĕ a ĕlý oč p til op o t pol . K i a

l: „J po l A o a o ĕ K o .“
A a oči a p l tl o i tĕ. K i a al o polo o li. Na l
lo o oč a ý o a i l — t a li at o a l .
N lo t pĕt. A a po o l a po l l a
p ap t l a p oti o ĕ — a t o li ýt o
ot i at a a ta a čit l t ý p t l t
a tĕ a o o i .

A p o l o it. Ja o l tĕ it a a la t
p ý a p t l? C til la o t a t o hlasem o lo il K i :
„M ilý Pa p i po l a o p t l ap t p o
to oo la ĕ t a i ĕ a i t .“

A a t lal pa l .K o p lila a il
l p .„ K a o l i o o o at. Zapo a o
l la a .Z i ýl t to it
lo a tĕ t . Ja a it la t p ý pi t o oli
o o? Ja o tĕ t o -li i i a i p t l a ilo a
p a iti?“

A a l l a ol a. O o i o lo ýt a i či. T t č lil
K o a Vi to ĕ poli to lo ĕ o i o. T ĕl
l a t. C tĕl i ĕlit l i. T to t a P o i
oK o i o t. K o al o i l K i o i oč
mu tekly slzy.

„ G i o to po lo t ý p ý . K p
o i o čit l ot a o o al a ý p ý
la ĕ opo t to a po o i. I i o p oi t
o po l t a to a il. a a o a il
a i ý ĕ o a t i ĕt o t to Z ia i l ĕ. N i tĕ t
t o lo t to it t.“

A o o o oč alil pot a tĕ ý al. Po l a al a t o

osob o ti a o li a a Šal a a l a t o ĕ
ilo al o aplňo al t . M o o la ý p i K o
a i po lo a o o la t o a ĕl o it i i i. Ta
ita t o i o i a lo ili lito a o i po tilo t. Ja
i a it o lo p ta o at ĕ a o t o t?

A a Ki ap a al: „Po l o o a ol
tli t to a o a i . N po ĕ a op a o o po i o t
i o p tit. T a po li a ti o ti t atili t o t ý po l
a i o ĕli a o a t ý p o
apo o t. Po a i č ta a o o t a ič o a
t p o o ý i ot o apo t . ta i l pol č o t
po t p ĕ p opa o o ti. T a i ta o
o a . T pa ta o o ĕt ý a ao i
tĕ a o ĕti. K o t to ĕti o at? K i o
po o po ĕ o t a t to pol č o l a a lo i
a t p l .“

A a i po ĕl a o i a ý o a po lo il o a t
ýo V . Za it la t p ý p ipa alo oči i ĕ
o l a to l tĕ a it ta t o po a a o
o ý ta i o o . U čitĕ l i a t l tĕ
li po ĕ at o at t a lo t .

A a l al: „ al p o t to ĕ K o i a ili
o o oa la o o o po a p oti i po l a ĕ
li la t tĕ t .“ O o il a ĕa l l o o oč .

Ki a a o a o o p t l t l l ĕl ý ĕ .
Toto l ta o i o oo a č a ý po li o ti. J o
o po ĕ A o i la p : „O t al t to či toty v
ta o o o li A o? lo ĕ a t ý o ot i ota o
o . N o a pla t al pa a a ĕ.
K t po t to o o o ti. N p l ti. O i t to
ali o la o t a po taň it li p t l.“
A a po l l p ap ĕ a Ki . Co t a li?
J o a tl o a t . Ki a i po tl
p o a o a t ĕla ata t of l l . l
oo ĕ o ý a .A a l at . P oč K i a
ĕ po o ot o ý o l t l? Sa o ĕ
p o at i o o po i o t o o at a a ta it loči al
toto o o č a i. a a K ipa a o o al o
vysoce t o i t p čli ĕ l o a t
i p ap pi .

St l t o A a ptal: „M ilý K i o ač oli p

a t p t l a o t l t p a t i a lo
a t al? Ra ĕ i tal a al t to ĕt
a i ot i ý . I p opa li a ti o ti t l o i a i.
Kt o a a i o ol a t? Po tĕ
č t ĕ a ý a t po ĕ i .Z i
tĕ t o i l p p o a. V tĕ t a p pa ĕ
i t al o o o . Ja o l t ĕ o
p o il t ý p ý ? P to p o to
po i ý i a ĕ i.“

A a i ĕl o it a ý o i a. K o i o po ĕ
o o ti a t o i o a o . I ta a o a oo at.
Na to pa a o o o o t . Al o o
a t aKi ia ap o il . Co t t o po i o t?
M po o i i o o a. V l l Ki o i t ý li ĕ ĕl
a a a a i al otĕ . K i o ĕ po o iA aa o
at i p t li toli t a t . N po o to O o
oo o a ĕ ĕt o ĕlat.

A a o o l po it o K i a po a . Ř l: „ K i o
o o po i o t a la o t ĕ p ip a ila o li .
Po l ĕ o a al o i p o at. V t to it a i Tĕ
— i i po o po ĕ l p .N t ý
a to ĕ o a o .Po po č ĕ. N a i o o lo
a at t to t . N o a i i ta o lo t
o o to a a o o . G i o o o at.“

A a o lč l. T lo a K i o i a op ĕ čil. Na
t a ĕ pol l ĕl a ao a o ýA oč i
o ĕ a a a i. P oč A a a tĕ? V pa to
 oč pa l. M i aKi o ĕ o ĕ . a l
a a l o o o l .U a a Ki a apo l
o o a o i ti po o at ? To i tĕ . La t i a ĕl a
o l il ač t o . At ĕlal K i a o oli a to o lal
respektovat. Rozhodl se tedy o a to č at o A
oč opĕt o .IJ it ia l o ot pĕt a lo t
t ai at.

Ki ĕ t o il. Potĕ ilo o A a J o a ýp t l

p ip a Ho p i o t a o čit l a .Z l a t
a l: „Ač oli p o č lo a p t l a a ĕč o
o o t . Mo ý člo ĕ t l a i a i ý i a i a
t ý i. T i i i tito o ĕ at i o xi to ali
a xi to at. J ĕč ap o o tĕla o
o. o o i to to i otĕ i a tĕlo ĕ p to
t t l t ý člo ĕ . A po o ĕ pi t
o ta tĕlo o . S o l t oo a to to ĕ o at a.“

A a l č Ki o ý o o po til o a ito l . K i a l
a o o l p o ĕ i. K i a po ačo al a A a po o ĕ
a lo al: „ K t tĕ t a tĕ t t l pi ao
t ĕ a o i a a l to. Po lo o ato a
t a ta ýt i i o . O o a to o op p o il ýt
o o o ao o tp .V l i t a pa lo ili
po p čli o o ĕ a o t č ot ĕ a
oča ot tĕlo o č o l i a la ĕč p a ĕ.
pot p tĕl a ičit l . Ni o ičit
ĕ it l o a ĕč o i al it tĕlo o pĕ i . P oto
o l to ti či tĕl ý p ý A o.“

A a po opil o o Ki a . i tĕ ĕč . J to a
o ý a t t a t? S t a l o o
o po i ol t it .

Zl A o ia po o ĕ o po ot Ki a l: „Ja
t o o i to t a ta i t o i l
a po t a po p oto la t a a i a ito.
i o a i .N i la o a ĕč a p oto
a ita a ito tĕlo. K to a ýt p či o
ĕč ti? S t tĕla o ol ip i o t o tĕlo ta a o i o o a
o l o at pot o o lo ila ta .“
A a po opil o Ki a it o ilo a p i
neztrat . Za it i tĕl A a a ol ti a t p p o o
i o ča o a o a i poto o ĕ o ý ač t
l p tĕl p a ĕpo o ĕ a pla t . A a i a ĕlal
ta o ti ý i a ĕ i t tal po t. O al
o l ĕ a po a it i i.

K i a a t to po o t o po ĕ ĕl: „N xi t aň at o ň
t či o a t o la po a it či o t o t i. ĕ a
o ol či ot ý či .V i popi a o iditelnou,
po opit l o a ĕ o . Tĕlo ĕ o ĕ ičit l .“

A a lč l. I p alo t to o aa a o ĕč
l a a i t p o ila t . K i a o i po čil
ta o tĕ t o t l a t t al to
a .

Ki a a o p t l la a ĕ l: „I i l l
toto tĕl p to o ĕ o at l č o ý pa .
Tĕlo ota a ot p ĕt o t o a ič . Kt ý
o ý člo ĕ ĕ po t l ĕ ot p o ča ?
At ĕ č oli li ča l a ta it. S t l o a
o t. P o tĕ o po i o t a a ot ĕ ča t ý
o č o p či o ti a o ĕ it.“

A a p ýl l o Ki o ý lo . Po opit xi t i
ĕlalo pot . lo a ičit l a al t č
po a a t ala ta t .

Ki a p o o čil o po o i: „Ti o i a ji
po a a a o . Ta i popi V . o o i oo t
l l popi o o po o ĕt a i .
Ni ĕ i i l a t poto a at . P oto p taň
t č ĕ o tit a ý ip ý i.“

Ki a ĕ il t a a a ĕ il po o ot a A o o a
a i ta o o po ĕ . „J i at i a A o a
t o p o a o po i o t t o o at po l o ý a .
N a aopa t to p l ito ti i li o ti ot t o .
N -li o o at ol a t a a po i o ti. Ta
pi o o i o o po ĕ t. Sta la p o l lý a p o o o
po a o ti o t a o t. Ni o i l t
vyhnul boji ze o it . o p ĕ č i i p l ta a ta
i oč po t . Co o lo ýt ol t ĕ o?“

K A a l l po ĕ a o ĕ o t po i o t
oo a po o ĕ i popo l. Po l a to o l at
ĕ p o ilo ol t a t ta o po ĕ ti la it l .
K i a po ačo al.

„ P t o t to
it ĕ ĕ o o ti — a it a ta
o o o p t l po a a Z i. P oto
o o la ĕ o . To ta Mo to a. o P t o p oto to t o
po i o t a a o tĕ t či tĕ t t tĕ či i tĕ t či
po . Ta a t i ol .“

A a po til a pi K i o ý po ot .
K i a o ptýlil o o a po ĕ o o a at t p a
.H aopa lo o o at.

„S ĕlil ti ĕ t xi t i l p a o i K t.N i
o ĕ l i o či o ti op o tĕ o to po ý l
pot i t apl t o a i ý a . Toto ta
o o o . Ja il a o it pa p t o p opa ti ot
xi t . Ti o o a t to tĕ i p po lo it N a
o o la ĕ pl o o po i o ti. Ti t il o ĕt
tĕ t a t l po l a ĕ o .

J i t li t li i p ita t č ti V t o o o ot tĕ t .
To po lo po it o o ti a o i a ta i l i
to i otĕ . Z at i tĕ ito to a i o p t l a
p a ti o . N op t a tĕ ĕ o to to ĕtĕ p ita o alo
P t o. po t p oti la tĕ t a tĕ t . S t a o i
o a a to po ot i a p č .“

A a po opil o p o a t l o al ot
tĕ t . P to o ol al a po o a o ti lo t l
a ĕ V a i o č ý l pl ĕ po opil. O a o al
a ap a a K i a po ačo al i ý la .

„V ĕ po a o o t ot o tĕ t A o al
po a ý ý po ý l ý a .T o
 o po o it o to to o a
a il po o it o ĕl ĕ ta a o t o p t p l
pot al t a i . N o l i ota člo ĕ
o to po plo či o p oto
to o po i o t. Ta poč at p ipo ta o ti
pĕ či pĕ o či o ti. T to p o ta
otč . Tato či o t ič i t o p o a i a .
Poto op o o t o l o la o a a
a o o o olo ĕ o a ti. A tĕ o
p ita o at li ot o tĕ t ĕ V a po o
po a o i la t o poči o ĕ o o
ĕč o o o .“

A a ptal: „Ja po člo ĕ o ý ĕ o K i o?

Ja ý i p a ač ?“

„Ta o oo a a ot ý po it P t o. J pl ĕ
po o a a ot .Ž t a ti a i ot tĕ t i o .J
p o ta p ipo ta o ti t a a ĕ a po a a alita i
to oto ĕta. J l o o o al o l t i t l tit
i to . J l a ĕ a a N o a li .
N l a p ĕt lo o po it t o t i l
o o a a ta ý apl t otĕ.
to to o l l i t li o a p oto li .
A o t o l o o l t po t li . Ja t
ýt ta t ý?“

A a l at . K i a opo č a o l l —
t at li — a o ň a o o al. Ja to
o o a ? „ K a o p oč apo it o to oto o o boje,
i l a a o po ta o t o l p ? o o ĕ p
a to po tĕ t . T o po ĕ ato . P o i i
a ĕ op o p o pĕ ĕ .“

„ ýA o o o o o ĕ t — a a
o a o o po at o ta pot ot ý t .
Sa ot ý o l o o t o o alo ti ot t člo ĕ
po p ta at t ĕ tat op o tĕ o a i ý a .
Ka o t o po a a a o a i at t li.
O it l al o olo at li a ý at lo ý i po it
ič A o. To po p t .M o l p člo ĕ
 t ý po o i i t li i o l t l a o ň
p ipo ta o ti.“

A a a l l a o la t it a . I po il it ĕ
o ta t ta o o l a ta ila. P a ĕpo o ĕ
i a l l l a a a o loči a a to a lJ it ia
p ip a o o lo t . T to l o či po ĕ i
pi til at — opit a a o o at. Ja al o o at
lp ?

„ i ot t a o at a o o ĕt Vi o i K t . To
či o t p o t lp . Ja oli i či o t t to to ĕtĕ pouta.
P oto p o J o po o . ta o o ĕti člo ĕ
o o t o o i otĕ pot a o ň ĕlat o po o .
Po člo ĕ t ý ap o to po o a o i la t o
t to p i o at.“

A ap ýl l a o al ýt po o a o i la t o .S
o a ita i ĕ a o ti ĕl. M op a at?

Ki a l: „S t č ĕ o po ta ý člo ĕ i o t ot
at al i ta t ot či o ti t. J po i o ti a
to po ý l . Ta a o o N o. Sta o ta
p ý p la p o o tat ot o oli ĕl l ý člo ĕ o
o č li l o at.“

Ki a a o al o A o ĕ pol č po ta . l to o
a ý a i a. K al o po i o ti i a
p po la to l p o ilý alifi o a li o
p la apo o o ali. K i a A o i p ipo l p ĕ la o l
a a . Ač oli l a a a p o l lý a o o ĕ po očil o obnost
a la op ý t at ita i o N p to t l pl il o i
po i o t l .

„Po li a M la t p la P t o. V N P
ĕt . Ja o J po i o t? P to a l i p čli ĕ pl
po i o ti l člo ĕ M po ta . K ta či il
ĕt po ti la a ot li l o ali M o
p la .“
A a ĕ ĕl K i a a o o po a čl lo o ta
ĕ o itĕ o po i o ti p p a tĕ to li V . yl to
o o alý p la .

„T o pa o o l i ot o či o t
oti o a o t a i l a či o t o a o p o potĕ
N o. J t to N A o. P oto o p o Mo
potĕ to po o o i o a ýl a
l ta i . Ti o po Mý i po a a Mĕ ap o to
o o pl o o o o . Ti o a Mý po ĕ
po o ot o o č l p ia o o a i o o alo ti a i tĕ t .“

To A o i alo l. V ĕ ĕl o K i o ĕ o o ti a toto
po o po lo ilo. S ý i at po al K i o
o a a o t to l l pol i i p ip a o o at p oti
p t l . P oč t i i li po ol K i o ý po ?
A a il o i po o t. „P oč ilý Pa li pl o
o po i o ti?“

„Po l a t či ĕt p t li to to ĕtĕ. K li a ĕ to
po ot ý p ĕt li p a či o ti p oto i
tp t i pl . C t č i pl ĕ o . Naopa p l
a oo ň a po o ĕ ĕ .K t člo ĕ
po t či la at . A o ĕl a ta it t
o l l . Ji a ič t o po a ali a i. N ti lo
ĕ o o ĕti a o l . Po lo .“

Ki a l A o i po o t t l ta o l a
p ĕlil o Sl p ili l t . Nato A a ptal:
„Ja to o ĕt K i o? Z a o il to to ĕtĕ
o.“

„T i J p o li o a o i A o. J i o i a
a it al t . V t č o ti i o a o o č li .
Mo tĕlo t a t l ĕ a a . P to li ĕ
o a ĕ .Pi a a tolil o t a či il
p t o o ti P t o. Ta to o o o i o a ič o .T
o t to p a o M ĕ t pi o t al ot
tĕlo. T o M ĕ ýl o o o o lp ta a ĕ a
o či t t a t l l M ĕ. S i li i po l
i Mĕ A o. Ka ý Mĕ o o t.“
Ki a ĕtlil ta ai pl ĕ ot ý t li a p ip a
t a to po č to — at to lo ý po it ol a
o .N ot ĕtĕ a po a a to li
po l i l .Ki a ta t l ot ĕt .
V o o o i lo ti al t to po a o l
o o alo ti. J al p o K i o o potĕ . Tato či o t p i
a li o O ta .

Ti a t li či o ti al p o J o potĕ t l po l a
a i. Co oli ĕl o la t o pop at oti o o
p ipo ta o t či o po o a i o a i.

Po lč ý o ĕt K i a l: „V o ĕt a
olit t a t l po oli ĕ o ĕ i la t
toto o ti ĕč o l a N o. To alý plo
ti a p l a pop l a o a ĕ a i a . lo ĕ
a t to po i i po ti a i a či .
V t o po o ti po tal ĕ o o ti A o. Z ič
a po .V o o taň a o ato.“

Zat o K i a l o a ňo al a at o a o t A a ač al
pat toto pa o . Op a o o po ta o ti l o o t
po a ĕ ý či o t potĕ N o P a. K i a
ĕtlil t to ĕ o člo ĕ a po t p ĕ p i t al
p li a N o oli a i. T to o
i ĕ či ý a a ita . V t č o ti a ot
o ta ito at a o l l tĕ p o ĕt o člo ĕ a
a o A a lo o t .KA o ĕ l ĕ K i a o a il to
t . Ta A i til a il o o it a tĕ
i i t at . I to to i otĕ o l pĕ p t
bude o ĕ o po ačo at o p tal.

Pot oK i ap o l t l l t aN o o a ý l
o a il o po ta : „To a Mĕ t a t l l t
P t o. N xi t pa a J . V a M ĕ poč a o
p l a l č a iti. J t o i a ĕt . Li o
at i ot ý i to a i a ta a Mĕ to a
ot ý ĕt . P ita li o t to to ot ĕt a o l a la
o t la p o at. J to o o M ĕ. N Mĕ
člo ĕ po to a at o o o a t pl ý il
. T to o o alo ti o . Vĕt i a li li
 o tat i t li po o t i o . Ji
po til li i l a M o a ĕa oo o a
xi t . K li l o a o ĕ ý ot ý to Mĕ tito l p i
o o i po at ač oli P a al i ý to t .“

A a til K i o po a li . C lý i ot a K i
l l a o a o o a ĕt o p t l . N Ki a
p ĕ to p ta o o alo t i ota. N i ot
pĕ po at aKi o a i ti a ta o o tJ o
ĕč o o o la.

To a a lo i ot p axi. A a it a lo al
K i o popi to o l p o p o a a Nĕ o t l l t.

„Toto l o po A o ta ĕ ta t
a o o alo t o t . Po Mĕ t a t at a l o Mi lo it.
Po til i o o po opit a o i p i o t li o po o a it
to to ĕtĕ. N a Mo i t a t l po a N o P a
o a. I t li t li Mi a o a ĕ a pl ý aa lo .
V opĕ Mo i l p ĕ o o ti Mĕ potĕ it la p
M o a l o Mĕ t a . Ta o o o oo ĕ .
J a a o Mi l o o ĕt t l t ĕt či
o o . P oto ĕl ĕlat a o o ĕt M ĕ K t . Ta o
do o alo ti. To po . V a Mĕ li taň Mý
o a ý l Mi po lo a t Mĕ. pl po o
l a Mĕ a č ĕ o pĕ li i ota M ĕ.“

N A a l ĕl a op t l o o al o .N P
tal o o ata . To ai t o la J o l pl ý ĕ
ý i o a ý i. K o to o al po opit? K i a al p o ta
li ý o . Ja o li op i p i out Jeho svrchovanou
o o t?

K i a opĕt po opil A o po a po ačo al: „T o Mi

o o M po ta i a t t po o ĕt. J li o i M
a ý p t l po ti o o ĕ . A i polo o i a i i Mĕ
nemohou dokonal t ot a o l i o .Z
Mĕ po ĕ i ot i o . V a Mĕ.
Mo t to o o al a pl ĕ ĕ či t o a l ĕ M ĕ.
J i l l Mĕ a a l potĕ o o o M ĕ.
Tĕ t Mi t l l o lo po i o
M ĕ o pĕt. Z la po po o pt l i o i
ĕ o o t.“

A a o K i o ĕ po ta po o al. S l i ĕ
Ki o o i i a t t a ta o i l l o o a ii . N to
K i a a ĕ popi o al a A apl ila po t ň. S p al
po l l p Ki o a l: „J i p o N Oo a o č
toči tĕ a A ol t P a a. J i o ý ĕč ý a t a t l
ĕt l ý a oplý i ý i la t o t i. Pot to
i t i pa a o N a a A ita ala a V a a a
i tot t T . Ki o ý a pi a opa o
i i l. Ni o Tĕ po at a i o o a i a o . Po T
pot i t la t i Pa to t
o o Pa !“

A a til apla l o o l a po al K i at
po ač popi o o : „Ř i i a pot p ĕt
Pa . Ja aT člo ĕ l ta a Tĕ l po at? P o po o ĕ
i popi oi ti o o a o t. Na lo tĕ to popi
ĕ i a a t l to t at ta T ý lo .“

„M a t t a i A o. P oto ti po o to
ý ač ĕ .“

Ki a ĕtlil i po J o i a o i i
poA ĕ t la a i la ĕ a Nĕ o l l t.
Ř l Vi i o Sl i pla ta i Ši a i udry a
M i o a i. Pop al o a p o a ta A o i il a
p to o A a i . Na ĕ l: „Vĕ
a la ýt o po t a po o lo Mo
. J t a ta po o o po o M ĕ? J i o o č t
p o t p i lý t to a i o.“

Z A o ý oč po il l . P ipo ĕl i a ča to K i o
a il a o o ĕ o ý a al tý la l: „J po li il
lp ĕ č i člo ĕ a o . T la it o ptýlil. J
p ĕ č o T o a po ta . M o a t to p a ĕ
ĕ ĕ o o o t. Z t po
o o ti. J i t to a t t po o po i a
podporuje ĕt ta p i i ĕt. J tli i op pat it Pa pa
i i po a .“
K i a o la il A o o o t : „Po l t a M ti ý
a t t K t.J o ĕ to a ti o a itý o ý a
p to a ý po o . M ilý A o o a tĕ o ý a
ot ý a ĕ a oči a Mĕ pat it . Po l l p
poto a at a o ip i ĕt a a o i
p t i ĕt o o ti. V po li a na jednom
tĕ.“

Zat o A a a p i l l K i a p o il o i o
po o . V Ha ti p al č t č ýpo al t to t i p o il
pl ĕ. A a pat il o o o po o o č ý počt t a oč .
Z o il i č t p la o o o ý a a ĕla
a o ĕ at a i la . la a o a
o p ala o t a . V pa alo to a o a o lo a l
tati l .

A a til a l p . S lo il la po la oč a
a l Ki o a o lit a i. V K i o ĕ o po o ĕ i ĕl
o č l a o a Ši o a i a .
l i ĕt t o ý to t a ĕt . Ni
ĕlo.

A o i či ilo o t a o po o l ĕt a l: „
č pat l ý toto T o o tĕlo a a o ň ĕi .
Vi p T o t t a o lit o a . Ta a o o i
o i ilý Pa . K i t to ĕ i ý p o t li
li a o a o t. N o t po l a ti T ý pla o
ti po o ý t .V i i o i ao o ta a o tili o
i o i ý t. Nič li i a ta o tat . V o
t p oT ý t a o pa a o o ĕ. T o t a pal
pap lý .“

A a t l. „ Pa p ta l to t o po o o po i
i o ia a T o po l .“

A o i lo a o Ki la ĕl t a : „J ča
P t o l ý ičit l ĕt . S ý i o t t ý at a ĕ oli a
al o i i a iti. o to at o o at o
A o. P oto o o i po i o t o o a a ta to Mo
to . a aa i i o t i o o i t . o a
o A o. Ta o la o tĕ t .“
***

Saň a a p ita t o i ĕl o i A o a
Ki o o alo. Po o ĕ to l p li popi o al p ĕ tĕ i
lo t o apo li. P i popi K i o a o o a t t l
al a. K Saň a a po o l pop at o po o
ita t a til a ĕ . Ja o li o o č lit
ta o o iap t? K i a t i i o t i o i li
o ý i. Mo la to ýt p a a? o Ki a t č ĕ
ta o o p po ĕ pl it? Z lo o J o il . Š l
o o o Ha ti p a ilo al o al po l
pĕl. Mo M ta po a pl it o p i ĕt P o
l tĕ it.

Saň a a li po ĕ ĕl o l A a K i o i pot l l
o i i oo i a iti: „A a pal K i o to .
O po ĕ ĕl: To p Pa . J i o o ý a
o o alý to t a ičit l at i t a o . To p o o o ot
i o i ta a o pi o o . o ý a ý Ti ĕl
l at ti po lo . J i o č toči tĕ i al oi o
o po at. Z o a o p T o la ta
Pa ! o To ĕ o al ti ĕ. P o o p t i. N al
T oi l a ta T o l al a po t li to al
T o a čitĕ Tĕ o o t po tilo ti ol a il. l a
po o p t i ta a ot o p til o i a il o
il .“

Saň a a ĕl a ý a oči a a a o al i t ý . Vi ĕl
la o A Ki o ý o o .K A a tal l: „
o ý po l a t to po o i p t i ĕl apl il
oi l ta .Po ĕ ilo ti ý a o ol i pat it T o i
o po o Vi a čt a a aa o ý io o a i.“

Ki a l: „S a o t ti p o t i t o o i
al t to o a o o po o . P t o i i o i ý
pat il a ta i ý p o i l pat it A o. M
t a li ý p o tĕ o il a po ĕ il. At t i .T o li ĕ
po l a Mo i po o N a a.“

Ki a l oi o po o a A a p o pat il
ilo ti o po o N a a čt a a a a la t i a
loto . Po ĕ oli a o a i tato po o a opĕt ĕ ila Ki o
p o o o po o o tat po o a .

A a o a l li a til po . Ki a l: „
A o i Mo i o po o o t pat it tĕ tĕ
po at Mo i p o po o . o o t l l a p l ito t i ĕt Mĕ
ta o o a pa t . Tato po o a il a l i po at i ĕ
ýl č o o a o l o . Po t to p o o po i o t o
ta t to o a Mi po o ĕt.“

Ja Saň a a opa o al K i o a lo a ita t o i l l l o ĕ ĕ

bhakti- oli o a l . Ki a p ĕtlil o a
ta tali t — ti t t a po ý N
a a ĕč o o ii la xi t a
ti t t a oo po o K i .

„T o a ĕ l a Mo i o o po o a t Mĕ o a
l o po a o a o o al o. P o o tat po o
o i otĕ o t ý ač oli i o i Mĕ a o — a i
ali a o a — ač o t at. A o to J la a
p o oo o a a . P oto t po Mĕ. T Mĕ o a ĕ
t a l o o o i o o o a ti. Poto
M o ĕč ĕ i o o al tĕ t .“

K i a poto ĕtlil a po t p ĕ ač t a ti- o . Po popi

la t o t o o al o a ti- o a l il o ot p o ĕ a ĕ o .
Pot i t popi al po a p ĕt po Ki a
po o ĕ ĕtlil a p o t p ot o ii a a Na a
i to ti. Ta A i til o o al op it a
osvobodit ty, kt Ho t a .

Z K i o ý po A a po opil i to t a a p či o
o tĕ t i tĕ t . K li o p o to o tit o o a
tĕ a o p o ot i . Pot t ý iap t
ot t l apl t ot i p ita po o ot o
po it . Ta a o it ý i oči ý . C lo t
o i op o Na a o ĕ či o t . P
ap i to ti a o ň i o ň i apl ĕ . Po se
o t pĕt P ýt o a itĕ a a po t ot .
K i a po ačo al: „Ti t o i ĕt o l i tĕl a a ta
Na i o p o il o o t o a o o o la. Ta o
oo to to ĕtĕ po l o t a o či .“

A a l ĕ a a pop pa la o p ot a K i a
to ĕ pop al. T to po o o p o tit ot
i . A a ptal a o la t o ti o o t o la
pl o o o o po t ot a K i a po o ĕ o al. Na
ĕ l: „K o Mi lo ap o to a ýl č o l a
o a o t o a itĕ p o ot o ii a ta ot a
ta t l o ň.“

A a po opil ýt o o o o ot a ap o to op tit
ot ý ĕt. Z a to ýt o p o t p ipo ta o ti a lpĕ a
ot ý ĕ a at p o potĕ P a. V t to la ĕ ĕl
A a o o at. K i a a ĕ a po o ĕ o l p o po
A o i o o at p ipo ta o ti otĕ.

Pot o K i a lA o iop i tĕ a ti- a la t o tech

oo a t to tĕ po ačo al popi at i ti ý o o t o
t l al : „T to o o o po o a oli o ti t o
pý o a fal o l o . Po tč a a ti o t a ĕ
po o o at l p oa o i ot t o t. K o at i
ý i o t i a po t i t il il ĕ p il o ot ý po it a
l a o p la. Poto o o ý ý a o po ý
o ýl i ý t .

T o ta o p a p a po l la t o o a
a o t p .“ K i a o o čil o po A o i
popi to o a oo a at o : „V t to la ĕ
o A o. T o o li ĕ fal ý — t
po a o al a tĕlo — a o i t li apl t a ot ý
al la i a t t i to to ĕtĕ a li i t č o ti
a a ta ý i či o t i po t . Na t a ĕt o a
la ĕ la t ot ý al la o o a t po l
fal a po t ý i a i.“

A a p i ý l. Po opil. J o o o ilo ĕ o o ti.

V o a l o . P i po l a o ilo a p
p o apo ĕl a o i t č o o po a a al
o li it ĕt ý it . T ĕ Ki apo il o i t li i.
O a i i tito lo a o i ti o ĕč l i o a. J i
po i o t p o a o at l pl o l P . P ĕ t to P
to p a o a o o al. N l o Ki o ý
po o o o alo ti a ot ý po t a o pĕ o
o o o la.

K K i a i ĕl A a J o po po opil l: „J li o i
M ĕ a ý p t l pl ĕ ti lo il o po .
la ĕ a a poto a ip . Mo o č a a a
Mi o o al a al p o Mo potĕ . To
a o t. N t a a ý at ý i i ý i o ý i či
o ý i po . -li ta to at tĕ it p
ý i a i. N o .“

K i a po l l a A o J o o o : „Ř i Mi
K t l l i po o ĕ? J t i t la o ptýl ?“

A a oč tal a opil G : „M ilý K i o o il

p čaT o ilo t i tila pa ĕt. N o ĕ ý a p o tý
po o t. at po l T ý o ý po .“

Saň a a p ita t o l: „V l l t to o o o
o l ý a o ý a ta l o ý a a ý i
l p a tĕl . S i ĕ .K po aKi o a o
po o o a o po a o t. K oli Ki a p
ti a A a l p l či t ta a i t ta a
o t tĕ t o č o a a o t. To o .“

ita t a lč l. Saň a o a p po ĕ i tĕ pl . Sta ý l

a o al a t a o o o li t tĕ ĕ a o a ĕ i al
p to i o al p t a i ĕa ý p o po a ilo l
t. lo to po i . T a o i t li p i ala oči i o
t č ot Ki a a a ý o pi a J o ta ýt
po a o p ipo ta o t i t li ip o la. V it o fli t
t ý p o al p ta o al o o ĕ l . N o l o poč at a i p t
ač oli til ĕ i tĕl ĕ č p . Na lo Ki o ý
po A o i o ĕa ý p o li ilo i po ta
o pa alo tĕ a ĕ ĕ i. S ĕl a l a la at o
Saň a a ačal l čit ač t l .
Kapitola 5: VÁLKA ZA ÍNÁ
V p ĕ A o a o o o Ki o oo i a p o
t a ĕ p i l li a č ali. A oči i ĕ p o la i tota. Po l a
ilo a o ĕ a a čit l ĕ po ĕ il o a . T lo
o a a tila. Opĕt t l oo po ta a oč
o o i ý G o . P o t oo i p tili o t ý
po i . T o ili a la t a ili o . Z ta t l
a alo la it t o o at .

Na o lo at o ili t p ii i a al ta .
V i i to ili ýt ĕ it . S a l ĕli a A oč a
ĕ ili ý oč K i a tal o o ata .

K J i t i a i ĕl it a o i ĕt ač l l i ĕ a
to pil oč . J o at i a o tat oo i p i l li a ĕ
K o . Co a l ? Ro o l a l
zachovat po o ĕ a p at a tĕ t o ý o l ?
Vi i o at i a ĕ o olali a ptali a o ĕ al l
o po al. N o o a i ý ĕ č l p o o ĕ
oč .

K i a po l A o l o ĕ a popo l oč a o čat.
Ř l i : „Z l a o at a. C po lo it ý
p t i i ač o o at. V ta ý i to i ý p ĕ
pa o a op po lo ý čit l a ta p t
i ip t o o tĕ .“

K J i t i a p i to pil o i p o t o i o ali
t t ta o i p oti o i o o l o o at a i a
a alo ol „ ĕ a!“ ita t o i o i l li
J i t i a o . „J po l t a to o o o a“ tali .
„C lý ĕ ý p o it o ilo t.“

J it ia al i po ĕ a ĕ o a ta l p o t ý
it to pil o oč . P po lo il a til
o ý o o . „ p o it l ý la ti. t o
o o at. P o to ol a po .“
 a la i lpa o :„ l Z ĕ ý li
ĕ ta to p i l po l l tĕ a p o l. Potĕ il i ĕ
ilý . o a o i tĕ t . Po ĕ o po
K t — o o oli . ĕ a li o ot o o at t al a o
o at t ot o i o o. S a ĕ o at t K o a a o
o o ti č l it ĕ p to t o ĕ p a li .
Ř i i il tĕ o i o ĕp .“

J i t i a til a o oč o l .„ o ý li o ti o
o o o po ta po o o . Ko o i po i o t a
o a K o . To o p .“

a p o il l lý o : „I o o at a t a ĕ t ý
p t l li i i op ot o ĕlat.“

J i t i a p al a po lo il : „ pa po o ĕ .Ř i
i a tĕ po a it i po a it l ý. J tli to pat
ĕ o o o ĕl i to p o o o o.“

a t la l l ý t o o ýl .T a
lo i p to l t a lý a lat a t ĕ
t l p o il i po a t o . Polo il aJ it io o a o.
„ poto a at i t ý ĕ o po a it it ĕ i
to l l ta . a o ti tĕ a l. P i a
o ĕ i a pt ĕ a tot o .“

„ i .“

J i t i a opĕt po lo il p aot i a o l. M il o i a a il
i p ito t a a i ĕ a ý o . Pot o ti ĕ o l o
oč l: „ po a it l ý i o i i a o o o at t o
ý t o ý čit l a i p al . ý
a o a i po a ičit p t l ?“

a t ĕ a o a l: „ li ĕ pi l po l l
tĕ a t pĕl po . Potĕ il i ĕ ý. K tĕ t
p i lo at oi ta .Ř i i po opot o ĕlat. P i i
t ti po . ĕ a o o o at a t o ta ĕ ot
ot o o o o at t al o lit a t tĕ t .“
J i t io ipi a l t o al pl ot la opĕt l
l o oč . Ja o tý o t o o at p oti
a l tit o i!

P o i a tĕ . Na o po očil ĕ
ta t ý a po ý a .Z o l ol
t l o t l t o č ý po p . J it ia i o al
p ta it i o o o ĕ o al it ĕ t i p i l it. S
to p o l: „ a o o li a ĕ a i i o po ĕ
p o pĕ . o aK o a o to o o o i l . To o
p .“

a po l l l o a o a. I l ta tĕl ĕ il ý a o
A aa a J i t i o a la poč ala op o ti o ĕ ĕ
t at a tĕ t o ti. a ĕ ĕl o o člo ĕ a
o t o t. Hl ĕl a A oč a p otĕ t a ĕ o i tĕ: „ li
t o tĕ t it . T ý Ki a o i opo t
pa l o t. K K i a ta ýt tĕ t . K t ia
o ap o to ĕ o . Co ti tĕ i?“

„ oo o ý pa po i i a tĕ l po a it “ ptal
J i t i a.

„ o o o at tĕ li. P oto p i li p l ito ti

il o o i t. N a i o o i o o i po ta it.
K o l a t a o č ý p al p i
č lit ý člo ĕ a i ta . ato a t ĕ ti po a
o lo a ĕa o l tý i l p ip a a t. Ta o
p a a. Po l ĕ o o o ĕa o p o
p o lo a ĕ a o o at p ta .“

J it ia čit li po lo il. P ta o o lo l K ipo ĕ

oč . Pot o ta a o i- o o po lo il l: „
čit li t ý ol o o o at a ýt ti .Po
o ol i o o at a po a il o p t l .“

K ipa t ĕ a o a a a o po ĕ ĕl J it i čitĕ
po l l a po l o p i l po at o ol . I o lito al
o a či K o . K p o l il o o at a
J i t i o ĕ t a ĕ ptal o i op o ĕ o ĕlat.
J i t i a to p K ipo til a o ĕlo o očit .
N p a poto a a t i K ipa — i i t i li p o ĕ o a
o at a o ot o . O i ĕt t pop p i li o
Ha ti p o ĕ tito ta i o to ĕt p č ta ali a čili .
N o l i po o t a i i t lo o o t .N
t a i i a pt t i a l a t. J it ia t l lo ĕ o
la o lo t lo a o l p a it a i lo o.

K ipa po opil o polo o li a l: „ li i o ĕ

a t. S t to ĕ o ia o i tĕ t .“

K ipo i l o ot i i Ga ta a po a it l ý it ĕ. P oto
K ipa J i t i o i po a il a t l ča a o po a it o. Z i l
a t a po ačo al: „Ka o po p o
o lit a t o tĕ t . To o t.T i a aplň o
t .“

Na o lJ i t i a a Šal o . Pot o o tý atči ta

po al o ol o o at tal t t p atý a a a a l ĕl
a ĕ o. Šal a a o ĕ o po ĕ ĕl: „K o o at t i ĕ
ot očilo. Co p o t o a tĕ to o ol o t ĕlat? C i ti t
po a to i a o po o ĕ p i l. Co i p ?“

J it ia p ipo ĕl o li a it Ka o a a o o
oi A o .

„Sta ta “ o po ĕ ĕl Šal a. „J i a o . o lit a t o

tĕ t .“

J i t i a Šal o i po lo il a til o a ĕ. Za to al
t ta o o o lili i K o i. M i o o o ta
l l t ý i „Vý o ĕ! a o!“ Vo i p i po l a
la t o ti J i t i a o at la itĕ a ali.

K J i t i a opĕt t l a oč o ĕ ĕ a p ip a
it ĕ olal ĕ K o : „J tli i ĕ o olit a i
ta po a o at a po .P i t .“

Na talo ti o a i o a i po l. Poto o ý a l
J t oč . „ o o at p o t “ i l. „P i ĕ
ý?“
„Po po “ o po ĕ ĕl J i t i a. „ o i p oti ý po tilý
at . J t pi tĕ o a i a . Z po ačo
ita t o a o i po o ĕti o čl ta o a to ĕ. p i i
pi i pi t . H ĕ i ý a po tilý a a p i .“

Za a či l J t p l a ta P o . V
a o i či o la t at o i pĕla ti lo t. J t
i al o pati P o a o. Al l i ta o ti
i ča tý o . Ja i a o ol op tit o i o i
o a i o ? S o po til o o o t lito at.

Ja il o o i ao o t a i ĕli a l o a i it ačali
at. T o a o po i a pla t o tĕ . Za
ti la t t a p oti o ĕ ali ta ý i a ĕ i.
Na po l a a po l p ipo ali a o o l a o .
Z ĕ o t la a o la o la a p a . a til
p p o ý i o i a al a o ý a p l il ala it . K o t
o i pi al t o ý i t p ý al o tat
ĕ ili. Ko ĕ a lo i ta očili l li a ĕ lopýtali. K
a p i l il ita t o ý kyjem nad hlavou,
a tila a. a a ý i pol a ý i o p i o l.
Ko č ĕ a tal o a i t ĕ o ýp o .

K o i i o ali o a a ili l č ý po i a a ali l

.O lopili a ačali a ĕ o t l t p po o a .
K p o l o o ĕ a l a o tat p
l . Ta o a il i to a pa o po ĕ ĕl ti i la t p
i i o pi o p il o ta .

A i a a o a pa pol Na lo Sa a o a
i ta o po t po ali pol č ĕ a p o i li o o ý a
l p o ta .

O ĕ ta a p al a ĕ ia p il a ol ala a i
to pila. V o l alo č tĕti a i a o o ý
ič lo t a a i .V l pl ý l l ta p . O tĕp
ip a l o l opa al po ti ao ĕa .To la t
oo po o ý l tĕ ý ot pĕ ot o i č
a a ot ol oč i ot o t ĕli lo i po ĕ ol
to i o ot a il a
t al la a la ĕ. o o i a a i ali a tili p .
A a o a itĕ p til o o o .Sl o t a ĕ o
t l l o č o t p al a o a il a a l
A o i po t i ý . T a A o p a l
a ol al. A i a po a ilo ý i to o ý i p ot t
o . O a i o po o ĕ a t l li a ol i ila
bitva.

Ro il l tý o . O lo o al a o l a č ý
ač a oi tĕ pa alo a o a . V l o i ý t t ý l
č t o l a a a o al o . Hla itĕ ĕl o
a i ičo al l .

Mo oo i a oč potý ali i ý i o o a oč
at o pĕ i o o ali i o a i o . oo i l ali
o p a o p . a apa l a Sa a a
Ša i o a i ta a . Ja i p i li a po o o tat
lo a at i o it a ĕ ila o o p oti a a ĕ
l tal a ta .

Vo o a po t po al p o l a . G at t ača lo l
a a p o ta ĕ a a ta ĕ K o o ý Ala a.
T to o i to ti p o il ý i a ia i i o t a li
p olit .

Vo i o o al ilo ti a o po l o . V o i at
ot o o ali at i at a i p t l o p t l . St ý o
a li o a at a i at a . M i o ali či a ili
o ý i a tĕ ý i i. Po it l po a l ač
tat . Koč o a l a t til a at o lo i
apa ali i lo a li o i l opat o lo ý i ot .

o i tĕ ačalo po o at Ja al l S ti. M i ič li ol t a o
o o o p la. Ka o o po l lo l l o a a itý
oo a at. V i tĕl a č pot ĕ .
N p t itĕ o ý alo la it ĕ tĕ ý a lý p
aa tĕla o .

a o o al l o i o t. J o o ý p apo pal o a pĕti

ĕ a i p o i al p o o a o a a t ala l tĕla a
o it oč . a ý i p t al la a o p i li
do t . K ta ý o ý i a l ot č l o ola ý
l pa alo to a o a oč ta čil. S t p t l l
ta o o ilo i o o ý lo po o al i ot ĕ l it o
a po lal oa i.

Abhimanju i ĕl po t t o a p o il a o al p oti ĕ
ý a o o i. ilo pĕt i ý a at al
A i a apa l. Š p t l tal o lň lo t o l
o o a o ň a ĕ o točil. J i ý o ý
p p tal l . al i t i p pa a il p apo a
t pa l a po la oč .

Po l aA i a o l o t tĕ il i ta . o o i t o
i ĕli a li o ič ao t a ý ot .J ol ĕl
p ĕ a oG aat a t l po tĕl p p ipo al o i ý
.K o po o ý p i ot č l oč lo p
opo tĕ ol a ta o ň.

Napa ý a opil a a il o p oti to . Z a il A o a

a ti p a poto t i al i a il p apo . K ita a Šal a
a K ipa t li i o ý i o i A i a a apa li al
t o o o i po a ilo. O a il a po ačo al
la t to a . V i i oo i l i t t t
olali: „ a o! Vý o ĕ!“

a a alil A o a a ti i p . K o to a l a
p o ti A i a o i p i lo a po o o o al p o ý
i č l o a i i a ili o a ĕ a . J o to
al a i li ilo a p til a o lo lat
p .

A i a a p i pĕ al po po it ta i t ýpi i a a. Šal a o
apa l a i o ĕ a oo o po tala i o . i aa
ĕl ao o lo a al p oti Šal o i o tĕp . Slo
l pl a o Šal o a oč a o ač al a a il čt i o ĕ. Šal a tal
t t a oč al l o l o ip a t lil i ilo a
i a . P o o la ĕ a a la o i. M t ý p i
pa l o lo a a a o tĕp pa l o . Šal a očil
oč po l ča l lo o i o ot. K o o it pa lo
t i Šal a l očil a K ita a oč . V i i
p to oo i p ito p o ol ali l a o a o t.
 i a at Š ta i ĕl a Šal a a il at a. Pl l ĕ a
til a l Ma a o o ý lo . C t a to pilo
o ý oo a o a ta it. Za pali o p t Š ta
o a il a i p io ý ot p l l toč .
K o t oo i a Š t o ĕ a ĕ tali ip t ĕ l tĕl
a o o i t o al p i a il p ot a o it a tĕ
p t ĕ ol tĕl . al i p toč a il a
oa ač a o a ý i p apo o p li o ta .

Š ta i a l l il Šal o i a to pa alo a o i po l
Ma p i la o o ĕ S t. a i o po t p i la l
po ta il i Š t a Šal . Š to i p i pĕ al a po o ti oo
a o a a oč a a ačal o o po t lo at
ý i o l ý i p . K Ga t l l poč t lat p
pa al a o l t l ý i paprsky. A jako slunce rozptyluje
t ot o ptýlil a p t l t o o lopo ali. Za lo o
ilo po o i ti l ĕ o o oč t p ip a il o o o .
Ja o it o ĕ li t la i l. Z i po ý al
stovk a itý oo o t tĕ ý ĕ a a ý i la a i a
pa i.

Ta a o a a l p o o Š ta till ý poč t
oo o a . Ro i o o al
po ta it. Po ĕ a o ĕ tali p oti o ĕ t t o a a. V li a
a o a o l l i. Po o lo l tal p al p a o pt i
latý i l . Na a ili. K Š ta a l
a ti pĕti p a poto ti p tal l . al i a il o
o ĕ a o ata e.

a opil al l očil oč a po ačo al oi

pi to a i. Š ta pa al lato ip a olal: „Poč
alo li o. V p t o a i tĕ a i i.“ V p til ip
l tĕla o i a o o ta. Poč t oo i p i l li oi
i li: „ ĕ a! a a it.“

a a a it l. V lal p oti ip o p a o t til i a .

Po ačo al oi pi t ý i ĕl a o ip a o čila
ačal it a o l a ý. Š ta opil o o o o o
a al p oti o i. S Ga a o oč t ý
p i li o po o i po a o al t to to a a it l ý. S očil
 ĕ op ĕ li a oč opa l p i . S la o tila
oč p apo o ĕ i o ata .

a a očil o al o oč a o a Š t a točil. P i
a to pil o la t o oč a a o l ĕ ĕ .K
o ĕo a oo i p i l ili p ič t l po tĕli a ĕ a
a l l o lo la : „ o oo o ý pa a l ča
Š to . o o ilo a o tĕ t .“

a po l l a Š t . Po o t lo o t p o ý
oo i i i a A i a a S t a i. Po o ý
la a Š t apa l o o ň o tat to . P i l il
i t pi i a opil p po o ý l ti. P ilo il t latý
a o a o o ý p l a at l tĕti a . O a il o
a o a ĕ a p til o a Š t a il.

Šp a l pi o i l a o pi a o o l a
p ol tĕl o tĕl . Za o l o ĕ a o a pla o a
o l o i i ot. Š ta pa l oč a o ol ĕ ý ol
o . P o i i li al ato po i K o l a ot ý.
a aa a a ta čili tĕ t a a la it o t a
opa o a ĕ alo ali.

Sl po al i lo a pa o o a i ta a o olal
o o .O ĕa a o o al o ý t o P o i
t ĕaK o i a ý i a o ti. Po t ĕ a o i ti
o il ti p a a al a i a t ilo la a
o oo .

Kapitola 6: JU HIŠTHIROVY O AVY

Saň a a o čil l č p o it . o a i č o a a
a t o p o ý i o lil a ita t o ĕ t i
ĕ . S a a o o o o p i ý. lo o t
p ta it i ĕ o o o o al it ĕ p o i .K l l
po til a ĕ i a l: „T o lo a o p p oto popi a
tĕ t . Sta ý K o a o ý a
o i t i . K i po a a po
či P o o t a . To a o o o ĕ a
ot .“
 ita t a opĕt a ĕ oli o a i o lč l a pa
po ačo al: „Ač oli l o a pĕ o l p o it
t o ap či il po tilý Saň a o. Co o o l a
o oli p i t? N l i o ĕ ý po tilý a
i t ĕ a ý ĕ o o la il.“

K lo a l tĕ ala i a ĕ po o a t p i po l
a t l o t K o . O ča i po ĕl a o a
t ot P o p opa al o fal t . A poto K i a.
p a o it ĕ la po i al A a t l tĕ p o il o i
o a t ĕ a o a a o tat p o t lo . N
o o o ýl o o . O to po o al. Ja o
o o li p t?

ita t a po lal p č l t o o ali a tĕl la o a l:

„V tĕ t po p i lo p a li ý Saň a o al a
ĕ op a ta p ? N ĕl t pat it ĕ? N a a
p oa ý o l o t a to i a J it i o ?“

Saň a a o po ĕ ĕl. Ji o lo p i o o to p oplat ý

l lP . ita t a a o il l pý a to o ňo alo
l o t lo t . P o i o t li p oplat ĕ i o
pi o polo i -li cel o. Saň a a ĕ ĕl ita t a
o i l pot p o l l a po a o al i a tý to t ý o p l
o p a. Saň a a l p ĕ č to a ýP pl . Ct o ti a
la a o ti P o i o o al. Z ĕ o la t l p
l — l tĕ o o o tp ta o al a aa o
at i.

ita t a p o al it o fli t a a o ĕ po ačo al: „P o

to t t oi o ta ili P o a i t ot o
a l a o l . pat a o i ti pl t o ň i
ĕ . Saň a o l a i ĕ t ý o til a a i
i o o li .“

Saň a a o o o p a p o l il ot ĕ al lo o t :
„Za ĕ it a i K o t . P oč i o a? T o
o ča l to t a o ta ĕ p a o a i o t la. Na lo
lč ý o lo t a K t . Za t o ta o ĕt
o a ĕl l to ti a tato l a ač at ý t l ý
 ĕ .“ ita ta l l a Saň a a opĕt po ačo al popi lo t
aK t .

***

Po at o t o a a o i p o o olal J i t i a l č o
po a . Ra il Ki o t ý ĕl po o o lat ĕ a
p il ĕ a o a . „ G i o po l a o ý a ta o
o a o o ň o t . Ja a ĕ o o t i
po l o t a po tĕt o a ĕ? K o oi o i
i a o i ti p a o t a . Mo o it ĕ po a it
Va o V a či o o o o Ja a al l
p o i .“

Z J i t i o a la ĕl t : „ K a o -li ý p t l
a l l p o t o l a. N p l i a o ĕto al
t to at i i o o ĕ o a o l . Po l a o
at ! V i i li ĕ t pĕli a ĕ . Na po oi l ĕ
p i li o tĕ t i o at t . Ja o o olit a t pĕli i a l ? St
p oto t ý a .“

K J it ia al p
ý it o Ki a l i . Vĕ ĕl
l l t o . P p o al po l o
p ta a l t p i o ĕ la l tĕ ĕl č lit ta o
oo o i a o a. Z tĕ it t to l a . To lo
i a .

J i t i a po ačo al: „Z A a t to it ĕ po o il
lo o po o o at l . J a pa at a o at i po i o ti a
o o la ĕ o . P oč Ki o T p t l A a
pi l a i a o ? Ř i i o o o
a ta it? M l t pl a o a a it ič lo a i
a . G i o T o ilo t po a it a i p t l
pĕt a lo t .“

J it ia ĕl lop o la o . K i a o po ĕ ĕl: „ l p z
a ato a o po t . O lop tĕ oo i
a oč i i i o a t p o pĕ . I J ti
a p o pĕt. M at a o i pa Vi t i ta
S t a i o Ši a oa o o al . V i i o to p o l l o o i
 t it ĕ i a ol a . Ši a i tĕ p a ý ča a i .
N o f .“

J i t i K i o o i tĕ po ilo. U čitĕ o al l t a lo
a ip a it a po ačo ala. o l a ýl i lo
a ta it. M po ačo at.

J it ia i ĕlal ta o ti a ý a o ý ýl al
o o a . Po l l p oto a i ta a l: „ i o l i
o lit l ý o .V ai a tĕ t ta a o
K tti a ta . V i o o a a it K o . S
ý i at a i o tat i at i i tĕ l o at.“

i ta a o po ĕ ĕl: „ P it č o a ii .T
o o at t ý oli K o i po ta o t .N t
i i ti p lo a a l p o o — o i
o .“

Vi i p to p o olali l . J i t i a poto p o al
o ta po p t it . J o a a ĕla a o t a ča-
fo a i t a pt a t o l l i a pati. Po č
po ta otli ý oo p o a a o ala
oč o poči . Ti i ta al al ĕ č it.

***

o it
po ý o l p o o o l
a il o t a a ča. P i po l a t to o i ý i ati at a
a at l čo ý po ta po al a a a
ý o t o il o a ý t a . a ta il o l o al
o . Za č t ý la t a t a o ĕ a
a točil . Úto K o l a o o ĕ. O a itĕ apa l
p ĕ p o oo i ta o
A i a o aA o .

Po o ý to p o a
a ol ala. o o i a
oč i i pa ali l l . o latĕ op p
i tĕl t p o t. P o o t ta ý
o ý i a t l a p al p al t a .
A t to aa o il: „J a a o ta p aot .
Z a o ĕ ič lo a ia . P oto o a i i.“

„Mĕ a po o “ a o al o K i a. „Za tĕ t o i.“

K Ki ap ĕl pol A a t l l p o ta a a l
o o l . č tĕti o o ič a
i t p opo tĕ ol plý al o i o . Ja ot č l
l to al o oč a ta o č ýpo p .

a o i ĕl p i ĕt. V l ý oč lý i oň i o o ý p apo
opi a o o al ý p apo lo a o po at. a
lal a A o t lo ý p . a a
o ň t lil al t K ipa pa ta a a t pĕt. Ta
o o al o ý oo po po a ilo a
A o p .

A o to a i po lo p to l aa t a . V t lil
a toč la t p a a o p o o l. K a ĕ il a
p i li a po o S t a i Vi ta i ta a a o a pa .
Ka ý p til o o či o ý i i a a ta
tal ĕ .

To o a lo a l p til al o t p t
A a il a oč a o al. K o i p tili a o t ý
po i a to A o l tilo. R l pa ato al a po al K i at
pi o ý i p ič apa l p ot
po o ý i t l . K o i po A o ý to
p ipo ali o ičo a ý o . T al i ĕ a opa o a ĕ t til
l . Ti i A a po a il a la a ĕ ĕ o p li.

a a at ĕ pi l o i t ý to a A
po ačo al. Z olal: „ p aotč po a t to o ý P o
o a o a o ol p i i. Ja to o olit? J li to ĕ
Ka a o lo il a ĕ. Vý l to o a A a
ič . J l a aň Ga .“

a po l l a o čil o pi . „Ha a at i po i o ti!“

o po ĕ ĕl a otočil oč ĕ A o i. N tĕl P o i
t at it ĕ al ĕ ĕl to o i o t. K l
A o i t K o i ali a t o ili a la t . Po o o ta a
zezadu ho op o li a a A att a a a.

O a ati at o aaA a p tili o ý ĕ p .

Ka ý t lil t poto to a poto ti p . A a
t lil a toli p pa al a o po t t al o ý
i a l o ptýlil la t i a a il p oti to . V o i o a tĕ ila
a o t p oti a. Ž ý o al a ýt .

Ki a l aa o it i p a a M t la .K o at ĕ
il o ĕ pa al a o to to i a a ĕč ý i ĕt .
N al oč la ý o ý po po t po at a t po at ta
l o i ĕlalo pot aA it. I o po o al po
poli ta l A o i a il .

Z ĕ po ol oč ĕla a pa ala a o ĕla o t o t.

Pi l a li. N o ali io ĕ a o p i a a at ý o l
a i ý o tat i t i o . Vĕt i o t ali i it l
a al i t p . N ta a o lo p o l ili: „Ti a o o ýt
pora i ý o p po ý a i ý . Tato it a i tĕ
t o .“

Zat o A a a a o o ali o ĕ a a l a
po l . aa i ta a ili a o a o l i. o i
a lo i po a o o A o .
O a i a p o a ili ĕ a t li ĕ a o Hi la .
i ta a ĕ o i o p č a t l al t l
p l ito t o p oti a tit al a o to opa o a ĕ a
o ĕ a il. Učit l o o ý ĕ pi t t pa o ý
p o il o i č op o ti.

V li i ta a i ĕl o i p l ito t a p til lo o
ip o o o lat a a o a ai a t l tĕla t o i
podobna blesku. V okam i la p tĕ a a a t lil t i
p ot a o it a t i l t o t til a . Spa la i
a o p a t o .

Ro ý i ta a a pal p al o ý oo
o a il a o a itĕ p l p p l ĕ o ý ot
i ta l . Pa a il o čt i o ĕ a o il oč .
 i ta a očil o o it o oč o o ý
. a o o a itĕ a l al o p a o t til o a al
o . i ta a ta il lo ý č a i ý tt
o o ý t latý ĕ al o i. J o to po o ý
to la o o l a a lo a a a ta il l o ý p .
i ta a o l či it al o al l p o t č
a tt . a i a o pot o t l a oč a l oo l
o a oa .

Pot o i ta a a to pil a o ý oč a til o o ý

o p a t tl l Kali K t at a o o
a o . Po po o al o al l Š t o l o al
ti i ý oo .O ĕa o lopil . Ja il a
i ĕl a ĕ o ta t lo i oč a i o l
a ačal t l t o ĕ . Šp t l o ý i o ý i
pa i oo o ol la p ol tal tĕl i o .

J ot Kali a Ni a l o . o i p i li a po o
o tat p o t o i. Mat o io a Ka o pol č ĕ apa li
a ol ĕ o. St l ĕ i ý o . Ři č a a i at
l o l . Vo i a la a la a p o ĕ ili pol p
po i tĕ pl aa a . Stĕ o ali o li it i p t l a
p t l a ĕ a li i o o a la t t a ĕ. Ni o o
o o i o t po t p ĕ atlačili i a Mat i a a tal a
oč t l o lč ti o a i o o . N o o ý
P a to pil a i o p . Zapla il Kali p al p a
o t ĕ a al. K t at a o Ša a a tili a a t l li
o t p . Ř o a l l ý l a a o o a il.
Ša a a t lil al p t a il o o ĕ. a tal
t t a oč a o a il Ša a to . R l opil l o
kyje a m til a p i . K l tĕl t ĕ p o a o p.
Za l Ša a o i o a itĕ o a il a a il oč a .

K K t at i ĕl o pa l o al p po po o
ý i o . a al lo ý č o a ý t l p o a o li
a o t ý tt ýč o o ý latý i ĕ a i a
p l ĕ i očil oč a al a K t ata o o i ý
č a ĕi o a i .

K t at i a p til ap tĕ o ip . P
a al č a l t i a il. V o o pal a al a o p t l
 a til t a . K t at ta li ĕ o il a t lil a čt t
al ip otý i a ý i ot . a o al ý
č a . ĕ to oto a o či p oti ĕ l
til K t at at at a l lo . a t to
l a a al tĕ la itĕ i. O a ý i po ĕ il o a i ata
a tĕ t la t a .

a til ato i a očil ĕ a lo a. Mo ý

t č o tal ata a ĕ polo i t pa l po o o
ta lo a a . a pa l ĕ ol a tal lo o i o ot.
Z pa alo a a o oa a a l . a očil a a
i i ĕ al. K o i ĕ ĕ l ĕli a V o a o l o aa
i o po a o ali a člo ĕ a.

a o točil a o o po o ň a a il i t p t l ý i
a a i ý č o ý . Ma a o al poč t
oo a i at a la a l tal ol . Pohyboval se po poli
lo t o ola. K o o tal o t to o o a itĕ a il. V pa al
a o a ot ý Ja a a o ĕ . K o o
a tila aa ič ta o t li o ta .

a točil ý al t a o al o ý op a pa o a a
p ipo al l o ta č a. C lo t o č lý al a
lo pl ĕ .Va ĕ p t l t o i ič li a ĕ ý
ič pa al to lo . a o l al o ali ý a
i ý a . Z ĕ ol ĕ o la po ta o itý ĕ a
a ĕ i. V l l a o tĕp l pali ip a . Pol
o il lat o t t lo pol i o ia
al i a ý i o o a i. V l lo l o t la a pa
oo a a i t p til i o o po t a o a .

lo a ta it. Z ĕ o ol ĕ p o ĕ ila l o o a i
a aa .Š t tĕl a it o oo api lp ĕ o a
oč ý o a t .I ato t lil a ĕ oP o a
a to o i ý p .H ĕ p o o a o p a o lo
al . J o o ata Vi a ĕ pi l o ý oč a a
a ĕ a očil. S i „Poč ! Poč !“ al a Š t t ý a
ĕ o t t l l ot p . a opil l a lal a
ali o l ĕt l ý p . T i o a l ilo o o l a
a il o t o i.
 a o a itĕ o til a K t ata a a il o po o ý
p o — o a lo ý i p t op til o l
p ipo a o .Z ý a Kali o o l čili po
tati a i i a o o a pali ý i a ĕ i. a t to
a ĕ o a il al a po ačo al o i a la t o o . Ra ami
o o o po lal Kali o la S ti. Po o al ta l
o i o o al ot o t. til p t l a ti pa ali a p ali.

P i po l ap a p oti t l a la t a opa o a ĕ a i
a l. N ĕ it l ý o l al pol a l iK o pa i .
T li a t ĕ t li ĕ o . K a l po o al i
ý a i Kali li a o t a . C l a a ĕla a o o
o č ali to a a i o til. J lit l l ý i pot i
o il t ý a o a til pĕt o o .

a opĕt a to pil a oč p ip a č lit al o t

p i li Kali a po o . Poto ĕ p i al i ta a
l ý počt p o ý oo . Sl p i l ilo pa
o o a o t l il. S o a a a ta il a t l
pol . Zat o p ĕ i tĕ p olit opĕt apl ili a ali a pi o i
ali pĕt o ý l .

Kapitola 7: HÍŠMA PŮSO Í SPOUŠŤ

T t o a ili K o i o o Ga a t a o
o la o ta ý i l . Na to oto o la t l aa o ĕ oči
t o ili a a K ita a . A att a K ipa t li a tĕ la
po po o o K a a V ta a . O tat o a t o ila ĕ la a
t a a a i ý i to p i p ta o ali o t a
ocas.

P o i p oti K o po ta ili i t a p l ĕ ot
a ý i ĕ p t li. a t l pol o a li a p a
ot i ta aao o paňč l a a t o ili t a a i i
t lJ it ia ĕ S ta i a o a al i o o a oč .
A a t l a l ot G at t ačo a o a ĕ i
a .
Za počt a la t o ĕa opĕt p i l il a o
a a plý a . Ja il t al o
se rozpoutala o o at a.

A a aKi po p o il pl o i o a . P ipo al
a ot o Ničit l a o i t o .K t l l p lo o
r o o i a ĕi i t o o l . Pa ali po ti
aA a i l til iK o i t .

a a ačal o at A a o l ičit l o o o a
i ý a po čil l a P o a a o l čili. S lukli se
t ol ĕ o t a a a p ali o ý i i ý i o tĕp
ip a i i o i oo ý i a i pali i a p . A a
pot to o p al a al l o l ý i p a
o ň po ačo al to a toč . Na o lo ta a li a
o i o o l ot a la itĕ o l ili.

Ta a oA a o o al č iK o i K o apa li i al
p o t i o . J i t i a a o čata i ĕ o o ali a atlačo ali
o o l o č ý p al p . a a G at t ača ot a
p ĕli ta o i t i t al la a la ĕ.

a a i ĕ atatý i al .P a ĕ o
o a itĕ t lil l ý p t ý o a l o i. hana se
o til a po la oč a o o ata o l o l p č. V i i
o i po o o o p li.

K pol č ĕ o o i G at t ačo i J i t i o i a o čat

p ipo il A i a . A a it po ačo al to a l t
a ĕ o ot ali. Úto p o ý i aK o ta p ipo al
o i t ila a l . P to a i a a ili p a
o l o o it po a ilo i to.

a a p o al a opĕt oč po ta il. P i po l a t
at i l a o pa i a o : „Ka po ĕ t l p i
a o a t oi l ?N t a o i. o ot a ačal.
Ja i o t tĕ t o t l a o o a o
aa a? Otočt a o t !“

Za a oo i a ta ili a o tili P o a p o ili

o i t . Opĕt o o o o a a po o ala
 oi o a a plň o o p li . K o a ili p oti
p t li a api l o i: „ p aotč poto a at
l po o lo a.“

a p til l a po l l a o o pi . lo
ĕ a a o l at o t ý t la . „ K o a o
l i P o ipot p ta o p . o p
po po o K ip A att a o a al a at . Ja
t o oi o ip a o ? Ji tĕ t a P o . P oto
i o po t a a . li ĕl i i i p it o
p oti P o oo at. Mo l po a it Ka o a
o o o t o t a ĕlat. l p li po i a lo
a ĕ op til poto o o l .“

Ro ĕ o ĕ a ý a ý ĕ ĕ o po ĕ ĕl: „ li l ti
a p i toli a p l ito t P o i o po a it l ? P to
ĕl o o i. Po l a oi l o i. P a
t t P o i i o ap ý i.“

a a l pĕ t a l . Po čil at ĕ a la t .K
ačalo l l at pa a il p oti P o l p i
Kuruovci po boku.

Ja il P o i i ĕli K o i a o a o
it p tili a o t ý po i a o po ĕ ĕli t o a la t . o
po ačo al. U at ý ti oo lil o o a a p ipo al
č o .V lo l t ý i „N t p !“ „U !“ „Otoč !“
„ t !“ a „Ta !“ a il pa .

oo i o ali tĕ p t o i tĕ ta tĕ lo po to t olami.
a ý ĕ t a a o o a i po t pol lo a o
oč o lo a a po i . oo i t a t l ĕ a ĕ ot
ali a o p t l . O tat t l li a ali olali a o
ilo a : „ otč at t ýč opo tĕ ĕ.“ Na ĕ t ý
t i o po al la t p i t ala .

V o la ý li t ý al a o i p t o il a
o i tĕ o a .J ol l t l ap t o .Z o p
l tal o ta o il o o po ti a i i l l.
Sta ý l K o a ĕ il a ĕ a p p o
i a pi t l ĕ ol al . J o oč po o al
 a ý p o . Z lo a a a o a
top . K o o pat il l l i ĕa ý p o o il
ti t o il. Ni o a ĕ o o al po l o t. V o i ĕli l
o č ýp o p opo tĕ ol .

P o ia i po i ĕ o ali. Ka ý at i a o tat č ĕ o ý
a to a o t tl o a itĕ a il o la S ti. K o oli
ĕ p i l il t li pa l i. J i ý lo ý p
p o o lt i o čt i a tĕ lo a a al a il a ot o
slona. Jezdc i pĕ ot tl a o li t i i .

P o a a t la t a a o p la a ta .J
o i li o p i ta o ý p o lo i ĕt a i a
po o a ĕ. S ý i „ !“ a „ ĕ a!“ ta o t li. M o o
o l tý i la a o ĕ ĕ ĕ p alo a o a o alo a ĕi ĕ .
o a o a a ot la i p o ý i lit li.

Ki a i i at i l a a ta il A oč lo : „
p ĕ li a a ot o. O o t oi
a . J o t a o. i o i lo ti i a
o ĕ l p o l il: Za i i o oo č l
o a o . at K t it li p t l o t
ý lo . Po ta o i t ý pa a o a ot ý Ničit l
io o ý i t a po ltil to ti.“

A a p l l po t ol . I la ič a o la t a a
til o i a a o t. o ý oo ý op o t o l i o
rovnat.

ala o a po i o t. a t l a a o ĕ t a ĕ. Po l
a o o pi A o i opĕt p o ilo ĕ . „Po o o
to oto o p t l ý o K a o a a oč
o i. to o p o it l o o o a po a .“

Ki ai po l t itĕ l o ĕ a oč a il o i.
Ni t lo tĕ. Z t p o a i ĕl A a
pi o o at o o o alo o a a o t il a al
boj.

a pat il p i ĕt A . Za al a o l a o a itĕ o a pal

č t ý i p . V pĕt A oč p apo a o ata i l
po lo o p . Nato K i a oč o o ĕ a t pĕli ĕ a p
a o al. K A ao il t lil G čt i p o
l t p a p l l . Ro ý a opil al a
i a a il tĕti .A a p ot a o it a
o al o ý l a . a a ĕ o po al ĕ olal: „ P t o
P a ý o ĕ ý o ĕ! T to a ý či i ĕ potĕ il.
N lo o o o l .“

a oč l otočil a o il al l .
V t lil a A l o t p al K i a i o at o
o l. Koč il lý a A a a ĕ
po o al ta a o p t atil .A aiKi a
li a ĕ i a p ipo ali o ý t a a li o .
a la itý o o p opĕt a alil p ta .
Na o ĕ a ilo a l i K i a.

i ta a i ĕl A oč a pa ý p a p i pĕ al
a po o l ý počt o . V po tĕl a al o ý
p t o il to a A . Z o ň a ĕ o o čata
la o a ĕ. A a a o a to lal a ĕ o i a
l t o po po o ali č t p . O tat o t oo i
p i pĕ ali a po o o i a o i i oo po t p ĕ
p o tl o o .

Zat o pol o ĕ a potý al l po ačo alo tĕ

a pa ĕ. Z o o al la t o i lo ili a ĕ a
po al op tili pol . O ĕ t a t pĕl tĕ t t l tĕ P o i
l o a i t .K o i tĕ apl ili ao a a ĕ
a pta t o o i o poč ali t t o a i lo o .

ita t o i o ala p a o t t i it o o la . Z lo
a iA a Ki o o o a o o o at i ĕ o
o i. A ta o ý a o tĕ il ĕ a —
o K ipo i A att o i a o tat a at a i l ĕ. I
P o ĕa ý p o po a ilo p o i t tĕ
Ka a t ý at it ĕ p i l po l.T tĕ o o at ta
a i a ý. o poK o li ĕ. Sta ý l l l
čt tý a ĕ .

***
 t t o a A a a il p o l o t a
o o ýla. Zpo l p ipo ala l a . Na ta ĕK o i
t o ili o a o fo a i a ali o po ĕ p t li. K
o ĕa a il ĕ ot la.

o o o p tili p oo i a oč a pĕ ota
oo ala p oti i a i. Opĕt p op la o t a a.
P o po o ĕ ič to o talo o K i
po a o o ali o o ilo . A a o o al o a l
o a at o i ta a a o tat oo i a li
o o p t l ý l a i o l .

a l o a li a t ita t o p til o i
l . K a ta i o al po poli a p o il a a il a
a oč . S oč a ta il opo l a po l a o t
a o ý at o ĕ ý ol o l lo il a o
t i ĕ . Ta a la p l ito t o o at i a o .

a a i ĕl p oti o ĕ. O a p t l a ao a i
p ĕ l ĕli. Poto al a a al a o l a
a .

a a po a i i a il l o l lo
a točit a l o . a i ol l t a očil oč
a ý l ý Šai a. S o i ý
pa o ĕ l p o p oti lo . Po o al ol tĕ o al lo
a o o po l i. o o i a lo t to
po o i o ali p i l it. Stačilo a o o ata a l la
o ĕi ý i a pĕt a ta ila a o t la ta .

l o ali A i a a o a pa a ta i ta aa
o čata. V i i t l li a o it a o t p oo a lo
l la . J i pa ali a o t o a o tý i o a i.

V lit l lo i i Ma a a a po l o o o it p oti
Abhimanjuovi. Podobalo se Indrovu lo Ai ato i. St l li ý
A i a t lil lo ý l ý p t ý a l lo a i oči a i l
a po op o l . K pa alo a o o oa
A i a p til al p t ý o lo i tal la .
 a po ačo al aa lo .S l i o a o a
pa ali o a ý i la a i. O tat ĕli lo l t a o .S
l ali ia a li . a i i i po o al a o
Ši a t a oi aň Pi a. P pa al p ĕ a o t to
o ý ta č i o ý ta a o i o ĕ .J o
pot ĕ ý at p i po č l a oo .

Slo ot a al o a o ptýlil a o o la a a o .
a i to a i i a itý tĕl p ipo al R to o
pot palo i tĕ t ol. Z o a o al a ý a oči a
o l l po al p t l .

a a ĕl pĕ t a a al a o o : „Za i t !“

V ot po po a otočil a al
o i. J i to olal a o t i lo ĕ t ý ĕ . l
a a ĕ o pĕla a o p li o l a al a t l p ĕ a
oč al . O tat p o t oo i po o ĕ o at o ili a
la t pol č ĕ a ali a i i a o t č lili toč K o
al a i a . Po o ali o t ý o ol o a
o i. a a ot ý a ta il p K o o
po al a ta . Opĕt ta l o a ý p t l at .
Hle ĕli a ĕ o a o l o oo M .Ž i a
a i l ila. Vĕt i a i la a a i o
. Na tĕ i t o a l l o .

P o l o č l til o o a a o lon shluk

o .J i o a o ičil oč o ata a oo a o
plo i ĕ. K al ol a o to o o t o i o ĕ o
ap o t ĕ o a li oči.

a a o lop o a at i l ý .P a ĕ o
p l lo ĕ t ý po l . K i ĕl p i a o at i to a oč
l po l o ata i at p i i o oč . Na očil a a il
a p t l .K p i l il a aa o at Na a a a ĕ o
t lili p i i i o ata Vi a ili. P tali l a
t pa l a po la oč .

a o lal i to taal i al l ý o o po al
člo ĕ . V t lil p ot po o a po o ĕ a p l
a l ol o o . Na o l ý a a
 opil al o l o a t l l o oč a o a itĕ
t lil a lo ý p ot t a la i a t ý p ipo al
. Za l t il a il pl o ilo o i. To o a a ila
ĕ o ta a ĕ oli o a i l l a ol a.

P o o l po po apla il a o č ý
p al p . Zat o K o o l i to a a l
ĕ o i l a pa l a po o l o i p . K
kol ĕ o l li a o i at i ol l i o t t a o la o ý
l . Na o o lopilo čt t ita t o ý a a palo o
oč č t ý i p a al i a ĕ i.

a pot i i o o to la l p ilo il a luk

p ot a o it a. T pa t p ot t l l a
ta a ý o p o po al la . a o i
at i li a i a o t o l l a o o ĕ p i l l.
J i p la p il o o latý i i i l l
a ĕ. Za t o lo čt t a ito a t otočil a p l.

a o i p i pĕ al a po o a a i l a ĕ o a :
„ a tĕ a lo p to o o a ý o ĕo l a
a ĕ. R l p tt P o ý o o po a
a p i .“

oo io o ta i oi ĕ ili o i o a a a ĕ a it a
p o tla o o .K č p o il i K o i al l
p olit G at t ača a o ao i la l o
vzrostla.

a i ĕl a o o i po a a at o il p oto a la t a
a il a ĕ a t la. Zat o o o t o i opo tĕli
o i tĕ tĕ P o i ali. K o i tili o o l
a a a lč .P o i a a o ý a ĕ a o ali
a tili o t oa o a G at t ačo č l . S ý ĕ a
i t a K o p o ili ta o o p o ol ali
l a t ali .

Kapitola 8: RÁKŠASOVÉ PŘE VÁ ĔJÍ

SVOJI SÍLU
K ita t a l l popi o at t ý p op l .„
Saň a o ta . o at ĕ o o a a ĕ a.A
l o po o ý ĕ o t. Ja tato l a
opa ? V po i po a Vi o p po ĕ i. V pa to ta
o lo a ilo o pl . P o t i o la pĕ
a o to a l o a o il ta
p o it l ĕ. Ja o a i o ali? Ja po o li? Ja ý
po i o talo? ĕ a o i o o t a i.“

ita t a al o pl č . Saň a a o tĕ o al al l tĕ ĕ a o
li l al. V ilo a o l o t l opĕ a la o lat o
t a po ačo al.

„O ĕ t t . Ř i i Saň a o p oč o oi o a i
at oP o ip a ?N i t to o tĕ t ĕ
t p ĕl ĕ a ý .J a o člo ĕ t ý p pla at o .
N po o to a a i o . Saň a o
i i a a a a o lo a a tĕ t
P o .“

Saň a a ĕl lo ý o o a ý a oči a. Vi ĕl o
o alo a o i ti o o t o . V a il i a o ĕ
ta a l: „Po lo po o ĕ li a pop i ti .Kč o
o fat tĕ t ? O po ta P o i i o o t l l. Tito
i o i p o K i o o potĕ a a J o li i a ot ý
. T oi o o a op tili či ý at a
o a lý ĕ .N l o plo .“

Pa Saň a a po ačo al lč p ĕ it .

***

a a l o ta tĕ ý . titi o o
l l a o i ti i ota a a a il čt t at . U l i
a po t i t al l t a la . O til
o i a p o l il la pl ý al .

„ p aotč a o ta ĕ t Šal K ip K ita a

A att a o o al po a it l ý oo . Vi i t
p ip a i polo it a ĕ i ot a poč t o p P o . Za
tĕ to o ol o t p a i p iči ĕ toli t pĕt. Ja
o po i o? Ja ta t i pĕ ?“

a polo il t o p il l otočil a po l l a
a .„ li tĕ o ĕtl p oč P o
po a it. P o t o o o ti o talo o a a a i i a l .
Ro o l at t to po a ĕ o . P oto t t pĕt a ti
i i t oi o p po ĕ ĕli. J ič l a o o aptĕ
a tĕ p i l o . Co o ĕ tĕ l t? P oto i a
p it o o oa o ot ý at či tĕ po .“

V o i po il o it t l a o t ý a al p i
l a at p ap t l t li ĕ li. P to
pi a a i ý o o i po al a o fal o tp
či p t p ĕ . K o ý lit l poč al o a ĕ o
o t po o o t p to ý l a poto il ý la
promluvil.

„ li l Z ĕ i lo ti p to o ti a i o o ti
i oo a t o ala a t P o
o aň K i a. Po ti ta ý p ĕ t ý l l o ĕ
il a o at o . K i ĕl a a o ĕ
o p i la a plač o ĕZ ĕ i. Ř la i
o a a t a a o ili a l t toči tĕ
o o t o it l . Mo lila : pa i i o a
ait o a a o t o o a ili it ĕ o ili a Z i
a o lo a o o i. Ji l o tĕ to tý
t lo p a pl o o at t p o o o potĕ .'

a ĕl i o it a op o o o o a itĕ o al a
o č o o l a a ĕ l po opit l ý Vi .
Po o lil N P o ia l M o to a Z ĕ t . Nato
a l l Vi a a ĕ p o lo o i P ĕč ĕ l
a o Na to t . P l aZ i a
o ičil. J o o o l i ĕli i a o at pol N .
Vi i o o ĕli xpa o at o ti o ilo a a o it
a Z i. S i po o P p o o ý pl a Z ĕ.“

a o lč l a po l l a a . Vĕ ĕl K o
pi l i to i ý lo t l ý ý a . I l p ip a
pi o t Vi o to t t po o o o
 a a o al p i o t Vi N P . V to to o l
l o ý člo ĕ . P to pl il o i o o po i o t
at i i o l ĕ a potĕ o a t ý ĕl a i po ĕt . Vĕ il
la t l . N o a i o lo a o la
o a o fal o l ot ĕ . le
a o pi i l:

„T to ĕč ý a pop at l ý P Vi il a o K i a. V
t č o ti K i a o Vi a. M i tĕ ito ĕ a o o o t i
ý o l. a o i i l l Ki aaA a o a
o ĕ i io N a a Na a. Vĕ ta o o l a at i
o po i o o xpa i o . Vi i P o i o
ĕ I o ý ĕ .J i p o t i t o Ki a
o ý pl a t o t o ili po o ĕ t o a
li. K i o a l o l . O o a ta t
toči tĕ a l a. N Ho al o — po a
Ho a o č o člo ĕ a. T to po oo ot o č ý i
i i ĕl t at. Mo a t oKi po a a
o č o člo ĕ a l p a .“

a o čil a a a ĕl po o l . lo o t
pi o t Ki a o N O o a. U čitĕ ýi č ĕ
o ý al ?M ĕa to t t it ta o o o ?J it
a poč ĕa l la či o al a to o la ýt o o a?
A a to o o o o l ýt K i a t ý t a o p t l ? J
o o o a a lK o op a ta o ý? Ka ý
o a o ta o o o al o pl il o po i o ti a a il
li l o t p a li ĕ. Exi t -li p oč ĕl p ĕ ĕ
o at p t l ? J -li a K i a ĕtlo alo to p oč
P o ta tĕ p o i. P oč a p ot i ?

a a l o a a l. „Ř i i o K i o i “ po al
l ti ý la . „V o Nĕ lý al o o it a o o
N to ti. p aotč p i i o J o po ta a l ĕ ĕ ĕt .“

Pot a pop al K i a t t a o ĕ l l o N a
V a M a i a Pa a . „V i i tito i pi a
Ki o o o t. Po a Ho a l a o at l to t . J
o o i a p t l al t Ho ta i li. Z to oto
o tĕ po a i a a ý a l . J i po o
ĕ o o ti ot a ý l a i a o tĕ t . P oto
 Ki po at. Po at Ho o o ti t o p o ti t č
a ti o ti a ĕ a ti t i ĕ o ili o J o ĕč l i.
li a i ĕt ĕ i t to p o ot po to po
ĕč tĕ t . U a i ý i at a i a i i i ta t ĕ. T to
l t. Vý l t o p t lt či K i o i a
P o t p a po a.“

K o lo o olo a l li lo o o it o
K i o i ačali po a o at Ja o a N Oo . o o i
a o i to ačalo tat la o . S a Ki a ĕ o
člo ĕ . Mo o o p i ta .

N a lo i p li po ĕ a at o . At Ki a o oli
P o i o a o i p t l a i i a . Po tĕ
lo t o o ĕ t o o at. I i a t o il
xpa o o ot o po l a i o o i
o o .

a a o p til o ĕ a o l p t. P l t
po lo il K i o i. J -li a o ý i a op a N o ilo
p o it M to t . Mo po l l i p i to o lo ĕ it
o l č tĕ t . a a il l a l č ĕ l po ý a
l li ý p .

***

K p t o lo l o ĕ a opĕt a il p oti o ĕ.
oo a itý p o o lo o ol o p ol t o a
l i a poto li a it p l i a pol p ip a ilo a al
den boje.

So p o i pal it opĕt a po li. Za ĕ

talo a i a o a i . A a p i po po poli p o il
i č o o a . L G a ĕ o l tal č t p a
ta p ipo al l . Ta o tat oo i a o
A i a a o čata S ta iaJ i t i a p o ili iK o i
po t.

a a al o oo i a o t a ĕ po ačo ali po
p o a . Ši a pi o a p l ito t o itl t t
o i a tĕl o a t al a o i po a l. Ta
 i ta a t l l al p l ito t a t al o ý čit l
o to o l a la t o olat l ý to atlačil i ta
pĕt. pa i l al la a apl o al ta
o a o ý al o i.

a ta t l l al p l ito ti a o ti o t ita t o .
lo o l a t ta l a to o .K p o ĕl
po o i ti pa al a o ti. Up o tňo al o p to
t ĕ o o al o l al l a ča to a p al K o al a i p .

P tý tý a ý pa lo o o al ý p
oo a o o ta . a a a o it t o
i o o p o il A a čil a o o al S a a o
a a Sa apta o . Tito o o i A poč t a o
ali a P i i ĕ o o al a ti i a il.

Na o i počt p o a a po al lo ila o po
p t l . a a opa o a ĕ tý al o i a o i ta
P o .O a o i o a o a ili p ĕ čit a p tal
lčit a a l al a a l o o t — o bude
po ačo at.

O o o a t tl al i ti a o ý i
at a a il . P to o o l čili l pi ĕ a a pali o
a ĕ i t al l ý i p . Ja ta t l a oč lo
a a o at a tĕ a t. Po
o ta il a a apla il o p po a ilo o a ta it. T a
t lil toli p i i la a alil o il a o ý
at p o t. a a o a to a il a opĕt
p o ĕl po o i ti a o l t o .

K a ičil o o a o tat p o t i o a li
oo i ý č t o i tĕ apo il o it A
I . l Ul p p i o a o ý ý
bo o . V l i i i oo a o a ý o o a ý
o o Hi la i. Ko ĕ a o ĕ ĕli o lo ĕ a lat ča a . Na
i o o a točili a K o ĕi ý i ý i ao ili
pot it a o o la t a la i ĕ o .

J ĕ a ta ĕ a t a ĕ po ta il l ýo l
o at o la ti G Ša i o ti la i at . O ĕ i
 ĕ a
o o ý po i tili a I a o o a l
p o a tĕ t o o a p o a ili i a .I
la itĕ a l a a olal a o to p : „Za i t t to
oo a ý i oli p o t .“

N o p
li o lň ĕ a o .J i o ĕ a o l tali
a i a ĕ opa al a p t l ta .G t
oo i li o i a oi tali Ša i o at i. V ali a
I a o tĕp a p o a ili ĕ . O tĕp tč l i a i
o t ý o o .

N o o ý I t l o tĕp a til pĕt a o p t l .

S očil o ĕa a p ý tila . V ta il a ĕ a li a
a il a S alo . Mo ý a pa al a o po oa
po t č ý i a . Ša l a t t al ta l
t a . P to a ĕ o t pi o t lili to p o
o a ĕ o ali al t i o li . O lopili o a li po ĕ
o lo o tĕp . T I a il a pa očil a al i i
o . Z ač opa l a i a ĕ i ĕ a tt .
I pot to o ĕ p ý i a l tal ý o p la .

Up l i ýp i V i a a t ý ĕ l a o i p o o
o ĕ ý o l . a a pl l t . Za olal
Ala o o it o a ĕi o . Ala a p i al
a o i p oto i ĕl t ý a il at a a .
K o ta il a o i K o l: „Po l a
p o o A o ý . Mi t a la a il I a
a ta it ĕ o t ĕ o ý. i o i op o tat a
i i a o lo . U li o ol ĕ ĕ it po o . J ia a i I a a
at a t o ap i l o p t l .“

R aao po ĕ ĕl: „ i “ al t a li ý l č ý po i a a il a
I a. S o ti o ilo t o il l ý o l o a o .
o t oo i li o tĕp o ý i ot a ali i
pot ĕ ý i .

K I pat il l l o Ala o il .
N o a ao a ili. O a o l l ič a I a
Ala a ta li t t a o ý o I a V it o .
K aa I o i p i l il t l a l a p tal o p
č.
Ala a l tl a o lo a a il I to . I o
ti l l o al a a a. O a o o i
ĕ p ipo ali ĕ pla t . I apa l a l o
ilo a l a o a il tĕlo al Ala a ĕa ý p o i l
ti. o o i o il o la tĕl . I o o a
o al o a l a oo o o al aa po a
o o al o tĕl . Ala a p o i a ĕ a al a to o l lo
lo o lo o . Na o p i al t a li o o o o po o a a il
I a tit.

P a ti oo pi l ola t o il I la t
p l . O il o o po o ĕ p ipo a A a ta- .
O lopo alo o o o al po o o i ĕ l
a . P i l ili Ala o i ili o at a pli ali .R a a
a o a i a l l p i al po o Ga l t la a
p oti a po l .

Ala o il I a tl . Ja il a opĕt p i al la t po o
Ala a a ĕ o a točil ý l ý č . Mo ý o a
tal I o i i i a ia o o o la a ta pa la a
a o ĕ pa a .

a a a o to p i la itĕ p o ol ali l a p tili o o

o o ý l . P o ot p til ĕ ý po i . Na
i tĕ pol A a o o al Sa apta a o o ĕ ti ĕ ĕl.

G at t ača a l ĕ I o ti a i ĕ ota ĕ
a al. J o o a il o l ý a ĕ ý i oa ia
ot la. K o i t li a potili. Ú i ta ĕ ĕl a
o l li a i ĕli o ta ĕ i o t ý a il l a
p o il o p li o ta a o t o l pla ý
lvem.

G at t ača po i l to a a il p oti K o
po po o o a i a t a i l ý po o .K tili o
it o p ili p t l o a o t o pa a t.

a a i ĕl a o l pi a l t a p a o .
V a il o o ý po i a o ĕ ĕ i po ta il č l . V al l a
t l o t lo ý p ot a o it a. Za t l poč t ý
o l oo a lo . V a ili a a a o a o ali
o o ý po i .

G at t ača optil al a pol ý i ĕ ý i l o t tl

a o ý i ot a i. Mo ao po o l t a
o ý o apa li lo . Š p ip a i a l i o tĕp palicemi
a oo ý i a i a li a i o oo a poto opili
al a a t o a a ili lo . Ro tili a po a ili lý o l a a ili
t i f l po i .

a a l t .N a a la t i ot a il p oti
G at t ačo i a o o . Mo ý K o lal a p t l
poč t p . T t i pa ali a i. K
p o ĕl po poli p l a o o a . J o p l tal a o l a
ĕ a o al .

Poto a a a točil G at t ača. P to til p a o

oo ĕ S t a a a ol al. R a a ĕ p i l il a
ačal p lat.

„ lo ol ý o l ý ot t i po lal o
a t . Olo pil i ta t ot a a il i poč t o
a l . a lo i t li o o o a t to a
o al tĕ t t t . St a o tli ti o a a.“

G at t ača o l o t a t lil a a al p .K o
p ipo al o po po o o o t al p a i
ot l a o l lo a ĕ o pa p a ĕt . O po ĕ ĕl
ao i a ti čt i p t opa l a o a i a o
Ga a a a. P o o a ý a G at t ača o o l a
a t. Zapo ĕl a li o ot a opil o t ý o tĕp op ý
p o a it l .K G at t ača po i l a a ičil o tĕp
pl l a o .

V lit l o l lo l a a i ĕl K o i o p č a
p oto po l o lo a. o tal i a a a p ĕ
li l o tĕp . Slo a a ý o tĕp pa l t a
l očil o t .

a a pĕl lo t . J o ot l po a ta .
T p to a o oa a . Ja o
 o l p o i? K o ý p i a apo al a o i at i o
po i o t a t l o ĕ ĕ a tĕ. V p til o o pla o p
t l tĕl G at t ačo i t a o o la o t.

R aa l po o al a ĕ p l. St l al
po o al t p t l t li.

Za l l o a a ačal t o a i ot. R l p i l
o ia l: „Po l G at t ačo ý ý i p l .
o a a to t po a . J t li po o i. V
o o a itĕ a it. K pĕ .“

a o a itĕ otočil ĕ o a al G at t ač
l o A att o K ipo l o S a atto Šal o
i a o a o tat i o ý i oo . Ja il o a il a to
i ĕl a a ý . R l p oto a G at t ač t lil
al p at o o tat K o i apa li a a p ip a i
a o tĕp . Ú tĕti o o ý ič ĕl a o p a ot o o
a pil po .K o i ali a a o tĕp a ti l tali
a o ti t l ĕ o atý a .

G at t ača p i po l a o o a a la to pil a i o
o . S al t a li ý ý i ap l o o ý l a p til p
ot t a p l ĕ t ý ičil l o i. al i p a l
p K o a lo il i p apo . Po o al ta l
K o it ĕ ĕli p l ito t a ĕ o a it a pĕt a l o
p . J i la i i ot la. M o o i o č ý a a ĕ ý
talo ĕt a plo i ý oč .

Ja il K o i to pili i o to G at t ača a ĕ il po o o t
a a a a točil a ĕ o o i ý č .K to
K o i i ĕli o ili a o o a apla ili p . Tĕ
apa ý G at t ača l a o lo a o o l. J o o l
J it io i t ý l o i: „To i tĕ t .O
apa o a o ý i p t li. p ĕ i
o a itĕ a po o .“

a po l l po o at a a al G at t ačo i op o
al i p o ý i oo a oč a l o pi o o .
K p i l il o i a il l č ý po i .
Po a l t o ý ý i l li K o i ta .K
i al o o i p lo al p K o i o li. M i i i
a G at t ačo o t lp ý o.

a a o il o o a ti tili o o — a
li po iti toč i p o ý i oo . Z ĕ po la il o
t o ač ý tĕl o o o o t a . Ři č a o ĕ
lo o l . o l tý o la opa a il
a ý l . V to to a ĕ a at t t t
a a o al p t l p t l ot o o al o li it o o p . Z i
po t p ĕ po lo ta o o t a o la p a opa l. O o
i it l o t o la t a li ý ý .

a a G at t ača i o ali po poli a o ĕt a a li ti

. a a i ĕl o ot po l a . P i al t
a a atto i li P ti i a a a o a a točil. T to
o ý oo l a l lo o i ĕ o Ai ata. S
po po o poč t o o l al oo a lo po t po al
o i a la itĕ o ý al o i. P o t oo i o pat ili l it
a o po o . O l čili o a apa li o lo a poč t ý i
p t ĕ a l o o o .

O o lo a ĕ o to a i p a po o alo op i
p ot a la i o p . Z i ĕ č lo a točilo a p t l
p ič o p alo l oč oň i o ata i a o o . I p to
l lo a ĕ lo o o a ta it.

Vl a K at a a po a il a al o lo a a o ĕ
rozjel a a a att . O a lo i a ili al a a att a ol al
at o K at a lopýtl a .V l l a ĕ o a a atta
til čt t o tĕp po tý a o a lo ý i o ý i ot .
P o a il lo o o ĕ a apot l. Slo l a
ol t ý o til a al o ĕ p ič til la t o o.
a a atta a o t ĕ a al a po l o t ačalo i o
po at po poli. N a it l ý lo p ito til o l o .P o t
o i li o p ia i pl ý ali o ta .

G at t ača poto i ý al a a att . Na l o o it

po o a til a lo a pla o to ĕ o a l t l al o ň.
a a atta o a itĕ t lil p p l ĕ o ý o t t ý t o zubec
o t til tĕ p t ĕ ol tĕl. opa l a a o
p t o pa lý . a a atta poto a a til o tĕp
t ý l t il.

G at t ača očil til o a o lo il o t a a o

P o i o po ĕ ĕli p o ol l . Ro l ý a a atta a točil
ap o oo po po o o o l lo a o po tala
i o . G at t ača l a a att a a a o tat i
oo it a a o ali p t l o .

Kapitola 9: HÍŠMŮV SLI

al o a i t a ĕ o i tĕ lčil A a Sa apta ý i
S a o . Tito o o i li o o a lo ili li i to p .
P o a a pl ĕ a ĕ t ali o al o o a o tat
p K o .

A a o o al č t ĕ. N po al a ĕ t al o o t a
t l o li p oti o al ičit. I o lý i
a ĕ i a a ĕl . Sa apta o a ĕ o točili l a
ali a ĕ o ip o tĕp a poč t p . To
A a l o l la t i p G . Opa o a ĕ a a o al
o o p l p t ý i i po l ĕ .S a ý to
i ti pa l al i po t al.

Po ĕ o pol A o i o ta il po l a o il I o
t. V pĕt A a i l a l o oč p o t .
K i a pot o l oč i o oa p t l .A a a o il la
o la a l al. Po ĕ oli a i t l: „ ĕ a Pa ĕ o i si,
a o ý l J it ia a il t to l a a o
o tit. Ta l čitĕ a ĕ i ĕla a t a o l a
a at p o li i. P oto al pĕt alý i . Nič ý a a
a o tl. N o li o at t a i č t at i o . K
i t to i l t a i ý a i ýčit . Ha a
po i o ti at i i! Ha a to po lo t a o at t ! V t to it ĕ
o al t potĕ .“

A a l ĕl l ý a oči a a č a Sa apta . O a
o o lo ýt či. lo a l a o č i ĕ ič
a o ý o o ý il a pol i i i a ot o a .
K A a po l l a a o at lo t o t
p o ĕ il ĕ . a o o i o l o ilo a ý .

Za ač ý a tĕ ý a A a l po l . „Na it
ča . Za oč a o i K a o. P o t to
p o at l ý o o . T o ilo t Pa t to l
o č .“

K i a po l o ĕ a oč o l p pol . A a l i ĕl
a a p apo . o o ali pol č ĕ po po o
K ip A att a a a att . Ja il pat ili p i ĕt A
p i tali o al a i p . A a i to al l it a o po ĕ ĕl
vlastn i p . Začal p o ĕt po poli t l p o t a . Ka ý
i o p ot a l l. o o i pa ali oč a o
al plo to aa ý i i .

Sl pĕlo pa a it a po ačo ala. o ĕ apadali

a o o l i o i o o i t. R ali o a la a t ali i
a la . o o ali a o l po ali a ĕ pĕ ti o a a
ta o a ĕ po li.

Na poli l l o o p l o lat a a o a .Z
ze ĕ il a o p a p ap tĕ ol o lo č
o t i lo o i a tt latý i li f pa l
o ý t ý a it l . V ol po alo al po la a
a o a po o tĕp ip oo a . M i l
p i o ý polo t l ali a ĕ. S o i o a ot ý a
oči a pa ali a o t l ili. O tat l li po it a po o
o ta ý a a a a o a a a t o o . V l
pa a p l o masa.

Na o i o po tal ĕi ý o i o a a o . a
t ý p ĕ po il lý o l o titi al l
a o ý : „St a o o o tli o ĕ
to o a ! o i a l o č o .T po
a ti a it p oti op a o oo o i!“

a l l ý a o o tĕl o tit a a l :
„Ho i a a t o ta ti ĕ č al . Po p ta
ta o o at ta tĕ a i i a ti al K t a a pa . T ý
a it it ĕ po t a t a ti t t pĕli l . l
pý o a p oto i al a l o . N li plo t to
po tilo ti. T lo al i a ĕ o o o a i o
Ki ač oli o o ĕ p i l o Ha ti p at o . S lo
a ot i po lal Ul ý i a ý i a . Za
t to či po l t it o p o la S ti.“

a po i l l a a a t lil t i t t p
po o ý o o l . Za il o o ĕ a il o ata i a
lo il l . a a i i l lal a p ot a o it a
a il a p apo a lý l č t č a o oč .
K o ĕlý p apo a lat o a a po tý a o a
a o til a a a t i f l ĕ a al.

a a l po i l al a o a l ti al i p .
K o a oč a o al. o o l o to
vyhnout. Jeho situace si i l a a at a a apa l pla o p .
K a o i o ň p i l K ipa a al o a to pit a oč .

K K ipa o l t ĕ l o a apa lo
o o al o ý oo . To ĕ i p i al A i a
a i i tĕ ito i t la i o it a. Z o apa lo l a
ĕ i tĕ o a l o i ti a alila t a. O ĕ a a
o t l a o i a alo ali o i či .

***

a a ta po al a l ĕ o . Tý ĕ ol t
a ĕ p o ý o a a o p o a o o ačal l t a
Ka . K a P o a t ĕl o to pit o a
o olit o o at Ka o i. K o ý p i o o l p o l it i ý
p t l t ý č al t o a p l ito t p ipo it it ĕ.

Ja il o Ka a pat il t o o ta a o a
po t opa očil a o al o. „Ja a K o ? V tĕ
a ý i p t li a o i o i l ?“

a a a tĕl la o . „N p t li it a po l
ai p ta . o o P o i t o a t a i ta
po . a t o ot . Ka o l a a
o a a t čila. S pt tli P o ĕ
po a .“
Ka o a t la a atal pĕ ti: „N t l p a ato ý
poto . ot l ĕl to o tĕ potĕ . At a ta it .
A t ta ý i a lo a ĕ o o ĕpi P o a it. a
P o ý o a ýa o a t. Po č
at o to p li. P a poto p a o
P o it ĕ ol .“

Ka a tĕl i to o a a l l. l i ĕ o a io
o a t P o — l il K t a aA
t . Al poň a o o at apl o a o a i A a
o p o at . To po ĕ lo tĕ t K o .

To a po ilo: „T o lo a ĕ aplň o ý a
ý i o. P a o . J tli t to o ý o o
o la it t ta a i P o t . Pa o i
o o at p oto p i ĕ i a o to pil o .“

a a op til Ka ta . Na l a ot a o o ĕao l o
o al .K a pat il o tĕ a ĕ al
či tit lo ý i l a i a poto a ĕ o o ĕ p ilo il l či li
t pi l a il . Po o i al a i li a a
Hi la i a o ol t ti il. ĕ o to o o il o ý
ý lit l .

„Z to P o o ia a it. Val p a
p ola a a pa . Tito o oo i po t a
po a a ta l a č t. o ili oo ý t a a
o p ili a o . Mĕ a ot o a a il a l a il.
l p li ĕ to P o a ta it o .Zta
ĕl alo it o oi l .St o ilo ti o po o i p i o ýt
tĕ t a a t P o .“

a po l l a a l to t . St l tĕ o lo o
a ĕ a ič P o a .A t ĕ a la a a to
ĕtlit. t po čit t o ti. a po l l a
K i . At K o i po o a oli pl či a t
o at ĕ Ki a po a . P to a a o lit l
o a ĕ ĕl o po i ot či it o o
il a po it P o po a it. Po i o t ol t .
Pi o a pi o t K i o a to ýt i
a ý o ol o t p i .
Po o č l a o o t a po a il a a lo po
a o ĕ o . „Ka ý o o al il.“ Sta ý
K o i l pa i č t ý i tĕti . „Za il
titi oo . P to op o it P o a i
p ĕ oo . C t ot a P t o ti. Co ta
il ?“

a a
p al la ĕ a o lo il : „Spol a at ičit li
p t l op i it ĕ po a it i po l ta a a . Co
t ioP o ? Ja o ĕ it o a t pĕt i
po po o ali i p a po i?“

Z a o ý oč a l l . „ Ga pa ĕ o
lito . Za i P o a oI a a . Splň li t ý i i
al ič p t l a .Po o o i l a a i tĕ
pĕt at i i to p i.“

a a o lč l a l o a a l. Za al o o ý
oč . „N o pa po o it i o i ti ĕ i
p a t pa p o o t p o a o ol o o at Ka o i. T
ý i a p a o o a it l il a t K t a
i po .“

a til a ý a a o ý lo p o o la .Pi
o o o ý ila o ol t p o o t
oo at. Z lo a o i o . N i ĕl a
a ilo ĕ o oo i lčili? Co po l ĕ o o l Ka a
o o t? a a o a i o lč l a o l l ĕ . Tĕ
dý a l o t o č a a o la ĕ p o l il: „P oč ĕ
aň to to o a o? V il a
o o t to o o pot o .I a la t o i ota. Ř
P o i o po a it l . N o tat č ý a to A a
potĕ il A i o K a a l t p ?N o tĕ o
a o at a ili p o ý i a a ?K lt t
?“

a ĕl p i o o a o i t l ĕt po it a o ti. P i
l a a a o tat . P oč o po opit o to to
p pa ĕ o ? U čitĕ o a l p it a t či
at a . Ta al to la t ot a p
oči a.
 a til pol a o t i o it. „M a po a i ti po ĕ
opo t o G . N i op i ĕt t l
l p t lt P o i t a ĕ o . Sto a poli
t l ý a o l ý K a o a ýl it ýt i ý.
J to t o lo. K č lo ? a a t ý i ta lo o č al p ĕ
a l. N o p t lt a i ý i či . P o a oi
lo o alo a o o a it ĕ a o či t to po .“

o ta to pili l i a o i a pi i o ili i
lo p ip a o. a a po p op til. N ĕl t.
O ač t it t ĕ i ĕ lao tal i o t o i i a toli
op al. M l l a P o a a to a a t. S ĕl
o ý o o a l ĕ po ĕ oči. K Ga
o o l P o i li i t ĕ t .

a l o a a l: „Mĕl ĕ ĕt l t a i
K o i op t . Ta o po i o t at i a o o o
o o t . K li to ĕ li alo l il a P o
t a a il. P olo p t l a a oo ĕ apa pot
it a . Vi i o pi o it o a itĕ a i i. K o ĕ
Ši a o i o o t .“

a l po l to l i po a o a t ý
l l po o a i l o. V t l pĕt i ý po la ý p
o o ý a o a . Mĕl lo ot a op ĕt . a a
i o lo il o l t a a i p čli ĕ polo il pĕt p . a a
p i l l to a a ĕ oli o a i l ita i a p o l
mantry.

Na o l: „O a il tĕ to pĕt p o ilo o a .
N i l i a i I a. Z t a i i a i i pĕt P o .“

la l o ot a po ý. Po ačo al a o oč p ito
vhrkly slzy: „Spi li ĕ li. R o o i t a li o it a o
tĕ i i o pat il. P o i i o . J Ki a
a it al l il po i a ĕ.“

a o t t po l. Nal Ki a p o a a it
svoje milo a l ? To lo op a a . Ji a
P o i o .J o a t o o ĕ p la o .
 a a lý o ý očil a pl al o pa . Poto
a l l. Po o ĕ a o a i ta la l ot a Ki a
pi t ĕa ý p o a t to pl a it. Po l l a p l
p o a l: „N t to p o o o ĕ.
p čli ĕ t it a p ti a poč t it .“

api ý la a a i p al. Po lo il o iao l

o o l i p čli ĕ polo il l l a. T o i
P o i i tĕ o o i ĕ. a a o
a ata po it l ý li . V pl ĕ li i a .
a a ta t ĕ l l p .N o l oč at al o it .

***

J it ia ĕl ta ý i at . Po o i it lo
o o o l a ý a p a . Mĕl a o t al o ň l
t ý alo toli .A l a o č Z ĕ pl o . Co
a o l ĕlat? Z il o a o o t . Vi a l a
at l a o i a o l p ot i. Ti t t p l o
o . li ta po til i o o al ĕ it o o a i
K i a. J i t i a po l l a K i . Ja o ý hrdina vypadal
a l ĕ. K i i a ili a o a la p o l il.

„V to to o i ač a it. S po po o a
A o t K o . Po l M o o ai p t l ýl
a oli o fal pot a it a i tili. I t t
ĕa ý p č ý pl .“

K i a po l l a A t ý ĕl t a o lo ĕ o la o a
l l aI a. P i o o o al l ot i.
A a i po ĕl a o pl lý I a plo il Ul p .
V o ala lap i al t o ča p i l A o
I ap a t a t it. Z A o ý oč a l l i po ĕl
a t ý . T l t to lap al i —
al o ĕt a o a ti o ti. A a i po l a po l l
ot o ta ot o i.

Ki a i pi l p t li a polo il pa i ol a . „
P t o o ĕ ĕ po i o ti at i i a a to oto t .
T i tĕ o l o či ĕč la o ti. Z a o al a a ĕ
l a o .“
A a i t l oči a otočil K i o i. Ja tĕ t P
to t o o ĕ p to a po o l t at t o ti. Po i ot
oo a o o ĕ a .

Ki a po i ĕ l a po ačo al: „J ĕ o o
č ĕlat A o. V po i a o i a il
a p a a a a pot l il ti t o i la a o t t?
J p ĕ č to a tal ča . K o pĕt p
a a tt at o at . A o i a a o p t l a po o
ĕ.“

A a i p ipo ĕl t l p op til a o
at . K o o l p opa o t a o al at i č t o tila
p i at A o i l la a o t. A a i po ĕl a t
a la l io i o o ti. M l l i t i
pi al a Ki a i ý o.

A a i ačal l at ĕ . „ a a o l o at
T o o o t.P a a o o a itĕ.“

N o o ýA a a l a l o o ĕao l o o o
t o a. Vĕ ĕl po l at i o o a ti p č
o . Vo i o o a po i t o o o t li
a o p t l . K o t p pi ĕ A o
o to pil . R l l o a o al al l p i
p ip a o p .

A li o it a a a p ap ĕ tal. „
P t o“ la al a a lo o po t l . „V t . Ř i i p oč
pi ? P i l i po at o lo t o ? J tli a o i ti o
.“

A a ĕ ĕl a a t . A a i o i p o il.
K ĕl pi o t lo t lo to a o i l po
ti p t l. lo a a ĕ o . a a a ĕ o ĕ a ĕ
l ĕl.

A a tal t t. „ i o pi l ot i po ĕl i
i a l la a o t. Pa at at li ?“
 a a a a ĕ o l i a t po ĕl. „A o
o i a to po .O o ĕ tĕl po at?“

„ o t pĕt p poto a at . T i
p l.“

a a a ĕ oo o ĕ t til oči al l ol p
l a ap č polo a ata ý a lA o i. „V i
i P t o al i i po a o i o ĕ ĕl.“

A a i p al po ĕ o al a o i a l o i
po ĕ ĕl K i a. Poto o lo čil a til oJ i t i o a ta . Za
o al a lo o ĕ a l a a. Za t
K i a! Mo la o a a Vi o a la p a i . Na to
Ja o i čitĕ ĕ o ý i č o. Z . a a l la
l ĕl o p a po o o o t o ta . J tĕ ĕ a
a ĕ a tĕ t ? Mo . Š p o o ýt p č al a p to
o o lP o a t.

Kapitola 10: KRIŠNA CHRÁNÍ SVÉHO

O ANÉHO
Za it p t o a l a po at a o p . K
o ĕ ĕl i aKi p a al A a l .N p apilo
o to. I i p po al K i a po ĕ al l ĕ a ý
p o a o pl p a it. o Ki a a A o ĕ
oč K o i o t a i. Ja lo o tĕ t to o t at?
o t i i t o č?

a ĕ o l ĕ l: „Z J a a li a il.
N o o a it t o ilo al pĕt p . P oto o i pĕt
at a t. P to a t i to il . U ĕl
o ý il . So t aA .I a il
o a ot o t ĕ pl ĕ .“

ĕ p pa a a o a po l l aKi li
po t it ĕ a ĕ. o t to li po o o .K o
a o ý i a p i ĕl po it li o t o Ki
k po la t o li . t o o at o ĕ
ti o ilo a o A .

a a to pil o oč a a il o č la a .V i o al po l a
a il K o o t a a o a a a a po o o o lu s
o ta ý i l . S K ipo K ita a o a a at o a o tat i li
po ta il p o a o i t . al o i o t li a
pa al l o ĕl i pĕ ot . a a t l
pot o lop ý i at a ĕ o a o .
Ala a a o ao t li a pol t a i ti o tat
o .

a a po l l a č l a . Sta ý i a il i
K o i a o ĕ .Pi til o a ĕ o to . K al a
do bo o oi l P o i li po i o
ap o t o at . P to o i tĕ po ipot a ta it. J
to o a op a a i o o a al poň a p a p o o t .

a a otočil a o i a i l: „ p aot it ĕ
a p t l a oo ňt . To po č po t
lo o to ili čitĕ ta . P oto po a i a a i o a o
po i o t it .Ř l o ĕ Ši a o a i a o o
it ĕ t . Mĕli o t a čit a l č lit
pa o o i. A Ši a o ĕli o olit a o a il
a o č a l o a ĕl o l a.“

Na a o a p i lo it o o o ý oo
a oč . Poto a a po la p a a ĕla.

Na t a ĕ pol t l it ĕ p ip a p o o o l
o ĕ ĕ . V o a t a al a po o p oti
p t li. A a o l i ta l: „ a
it p oto i l t o po li. N t t č l
Ši a . T o at a o .“

O ĕ a a il . J i t t l i o ý op o ý l č ý i
po i a č t ý to . Na o li ič
a pt i. Ša ali li. V ĕto ta a o pl l a o lo
p l a . Ko ĕ a o tat ata o ili l a ĕ lopýtali.
Na o tĕ to p i ý a t ĕ tila p olit
oo i ali o it pl o o . N ilo ĕ ali a
d o ali ali a o ali. o o i a oč po tĕli
pla p t pa al a o a at o
l talo č t o t o tĕp a o a i t ý i a latý i l .

Z p o ý a
l A i a a p o il a ĕ a l . S
oč ta ý o l ta a o ĕ a a ý i oň i a točil a
a a o o l. V t lil a p i a o to p p ta o o
ilo a lo t to o čilo a o ali it. J o o l
p a il o o i ý oo a oč oč o t til a
lo a il i. A i a o p l tal a o o at a i pli a
o ň. A i a o p il o o l a o t o la a. K
p o ĕl po poli l t l ap tý o o lo tĕ a ĕ o
o ali po l o t. K til o oo po a o ali o a
oA . Ni o ĕ o o al al t i o la i . Z tl
o o i K ip a A att t o po ili a ta it.
Kuruovci tedy zanechali boje a strachy uprchli.

a a p i po l a o o t i a olal Ala a
p i al : „S a i ič o o .N i ý i ý
p o a o a ta it t ý pot i t pi i a .
O a itĕ o a t. M it a a a a i
A .“

Ala a l
l o a po lo il a al o l t ý ot l
a oo i pi o al t t li a tĕ. A i a ĕl
aopa a o a to a o t. U opil lo ý l a l
vozataje, ab l t .K t l l a Ala a o to p
p pa al a o a oč ta čil.

R ao ačali tit o l po po A i a a. Ala a

po o al ta l a i i po il ti oo .J o
p pa al a o o atý t a t a o al p o o . Pĕt
a pa i ý i ĕlo a o o a a a točili a ĕ o a o pĕt
pla t a Sl .J it i P ati i a o t otý a
l t it p p o a il ĕ . Z aa a t ala
p ipo al t ý a po a o o a p o ta pap
l .S o P o p t ali a Ala t l t ta
o i p a tĕ o a a ĕ o il a o a t o ĕ o
opat ĕ opl. Po t o to o al pa ato at čil
oč a a ĕ oli o a i t atil ĕ o .
K a a p o al tal a pĕl ĕ . V t lil lo p
op ĕt t ý i p al l a p apo ý p oti .
V pĕt at to p oti ĕ t pĕlo a ĕ . Šl ý
Ala a t lo al o t p ta ĕ i o ilo a il
čt p t o oč a o o o p i i o ata i.
Z o a o at p o o al p po o ý i o i ý t o .

N t l t l Ala a o al p oti ý p t l a
a il al i p i l il a ta ila o al a p t l ý
A i a . R a a o til po o ot S a i o i a i
o ĕ a i o po tala i o it a. N p a ĕ oli
o a i l ĕli oči a ý a t . O a a ali a at o ol
ĕ o ili a oč li l . N l o a t lili p
al a ĕl a o o .R a a po il l il aA i a
o po ĕ ĕl ý i a ĕ i.

O lo a io ĕ a oo apl ila o la p a o o
a l a pa al a til i o ňa ý .O a oo i
l a la i o p oti a i p o o ali pa a o .
P to li a a i o ý i p t i tč l tĕl a o t o a
o ý i o l.

Poto A i a t lil p t la p ol tĕl a o ý tĕl a

a o l o ĕ a o a i pla o . Ala a ol t
alapal po a o til t . S o ti o ilo a alil o i tĕ
o t ta i o i i ĕl. Nato A i a olal a- a t
a tato i aň o i tĕ opĕt o ĕtlila. A i a poto a alil o
p oti a t latý p . R aa po t ý tla lo al
o a p l a al ý . N al at a o i ti o
po i to ti a a A i a a ta p l o pla o
a ĕ.

A i a a li l. Š li i i o ptýlil ý i ý i
a ĕ i. Ala a o ti l Ki o t ali o al
lp o očil oč a al a tĕ .

Po po a ačal A i a tit o o a o o ý
lo loto .J a o o l a ta it. K o o p aot
po po o alo o o al o ý oo a oč . M o t
p o ý oo a po alo A i a o i a t la e
o .
Na i tĕ o i tĕ a a a K ipa S a ati at
a a t tli A o .O ĕ ta ol al a ĕ a točil
a pl o ilo . aaA a o i p ipo ali Ši a Ja a .
Bojovali nemilosrd ĕ apo a a p ý ta .

T i a to A opa o a ĕ ý ali a ta o a p ali

p . P to l i il ý p al aa l ot o a il.
o o i ta lili o ĕ .

A to toli a o o a o o il a olal -a t . Tato

o olat l aň t o ila o i t o tala oo oč a
lo po l poli. a i p i po l a po t t o p o ila
o a il a aila. V t tal a o lo pa ali li a o ĕ.

A a po o lň lo t t lil poč t p t
ti at ý o l ot l . o o i a oč o p oti
A o i i pa ali ý o t tĕ ý oč . R l o
o l čili a a K ipa A att Šal a l a a a a al
o ý a at . a a atta a Š t o o l lo
o lopili o po po o al o la at .

Zat o poč t oo i li o a P o a a
p i l il J i t i o i. K o ý lit l ĕ ĕl a al
J it i lo po l . O l čil o t ti o a i oč a
. N ta P po po o i ta o S ta i
Ši a a al i i a o to o a il.

K ol a i ĕl o t lo ol l i o t ta l
.S l a očil oč . o o i a lo ol
ĕ o li a po ĕli ol a ata ý i . a pot
o l lo pa al a o l i t ý i a . Poto a o
o o pt l a ačal l po o at i ý i p oti .
Slo i a a o ý č li.

Slo i p i o i o ali ý i l . K t a o a
po o al to to a a. C tal lo a l t al i a
l č ata . P to tito lo i ĕli l i o ý ý i
a a a i o al po t lý o l. P i lo i
ĕ li a o l la t i a a i pĕt a o p ali p ito o i
oč .
A a it o a il o o t o o lopili. Kuruovci se
o p li. aiA a pa p i li a po o J it io i t ý t l
o o al o ĕ to . Ro l ý a o til l o pi
S a . Ač oli to li l t o o i o i č lit o ali.

Vi ta pa a a o a o p i li p ali o a
p o o li p po tý i a o a . Ši a l p i l ý a
t lil to p al a a ĕ o po ĕ ĕl. Ši a la
apa l pa a Vi t . i ta ap i l ý oč op a
t lil t i p t o i p o a il ĕ a a o l o i.
Ko pal la t i a a o i ti il tĕ p t .
N la i o a a l i ta a ti pĕti p a al p
p tal pa l .

V tom o a i ta o a ili a A o a it a ila l. O ĕ

a al t a . Vo i točili a o p oti i ý i
a ĕ i o o ti t a o i o a l a ĕ o a a.
M o o oo pa lo a . L li ta a ĕ ali. Ko ĕ
i o po ali a ta t ý i i i i l. o o i
pa ali ý oč o t tĕ ý ĕ a tatý i . Pa lo toli
lo a o po i t la a la pa
nohy a trupy. Hrdin t po l po o al a a ĕl ĕ il.

S ta p olit ačali lo a at i o p lat

a o i. „V tato a la po tilo ti to oto p i a o
l p o ot . P oč ita t a po i li a ĕ al p ý
a ti o t ý P o i ĕl?“

a a pi al t tĕ to ý i a il. Po l l a
a a olal: „N po lo t t i . O o la ĕ o t a
a it a p t l p t o i ič . p aotč p oč ?“

a otočil a o ia l ti o la . Ro l l
po poli. V i t l o ti pat il A p apo t č a it
a o a l l a ĕ t Ha a. a opĕt po l l aKi .
J a a pat o a op t l p č.S o po a o t
o l a it P o č a č al po A o
a l ĕlat . a pi t l a a o al. At
Ki a o o p o o oli to po ĕ p o o o o i ĕta.
 a a il o ata i tA o i t . Pa ĕtli o li a il
a o o a t o i ĕl. K o a il a to A a o a
o o al S a o a o a o a a o Ničit l ilo ĕ
po l i oo . Ni o p ĕ o o l a i a o a i
po ta it a i l a o p . M o o oo t t
o ol o o at A o ĕ ĕ p lo. Nĕ t opo tĕli
o o ĕ i oč a al lo a pa i t li. O tat ĕli
pl o lo t p č a i o l li. I S a a il o
o o pit ĕ o ali po o o t. Za lo o l it ĕ
po po o al i o at . a a i i l o tĕ it a a
p i pĕ al a po o . Spol o pa A apa li alvami
p .

O tat P o i po p ali A o i a po o a o i
o ň p i ali al o t oo i. N t alo lo o a t la
l it a i l p i oo o o t a . S t a i a K ita a
apo ĕli a o lo ol t p t l t a p tili o o . a o o al
pa o a l o a a a Ša i a ĕ oli a
al i ita t o ý i J i t i o a o čat .

a a l p o o a o l ý. Z lo ĕ
o p i l it a i o o ĕ S t. Na točilo t ti
o ý a it ĕ o ĕ ý oo a oč o i
K a Ka a al po a l.

T ala a tĕ p o a a. K to i ĕl K i a l: „
P t o o i a a t o i ta ti ĕ č al p i la. Splň lo a t i
po l Vi to ĕ pal i. P o ĕ ý i li i p o l il: Za i i
a o oo o a o . Splň o
lo a it li p t l. M li a po i o ti o ta a . o
a a i ič a i a .“

A a t l a oč lo ĕ o la o . Vĕ ĕl p i l ča
t po it a t o ĕ a. S l o ý t po l l a
Ki a o po ĕ ĕl: „T i po i o t at i i to to ĕtĕ. U il o
o at t a o a a p ito t t a iti ýt ĕli. A p to
a a o tĕ po l o t. To o o a po i o t. Ři
t o o ĕ to t ot i ĕ o o olat l
. a i i.“
Ki a opil op at a o ĕ l o ali J o li. P o t o i
p i po l aA o o o o o o i o ali.

a a il l č ý po i a a alil A oč o
p .Ki a oč to o at ĕ laA a t lil p
io ý ot t ý o t pl l a ĕ polo i . a
o a itĕ a a il tĕti al al p t a ĕ o l p ilo it p
o A a o ičil. a l a A po lil:
„Vý o ĕ ý o ĕ oo o ý pa .“

K o ý lit l lA o ý p al al l a otočil
a a p t l t lil a t p . K i a opĕt to a il o at ý
oč . Ž ý o ý p a l l a o ĕ
pros i tĕl ol . a to lil p a Ki o
a a a l Ho i A č t ý i p .Ki a A o po a ĕ
o ý i p pa ali t ĕ i po a t ĕ a o p la ý alo i
t ĕ po a il o . A a tok odrazil, ale
ĕ o il i ilo a o ĕ a o a o t pl o ilo .

a po ačo al a to a A a o ň apa l
p o o ol . č o l l alo i ý
p o a ý a o o i p l tal o t a . P ol tal tĕl
oo o a lo a l a poto a ý al o ĕ.

a o t il to a A oč . Za l K i o t p
a a o ý i api o a a l ot l. a
la itý apla il A ti o a i p . P to P
o o al la ĕ.

Kri a i l o al o o a . V pa alo to o ý
oo t po t t i ĕt . a t l it ĕ a o Ničit l
. K K i a i ĕl a p ĕ p o
oo aA a o il a l l .K to
i ilo a o al po a t po a o aa .
Po A a ĕ o ĕl po l o ý t p io .
Ji t la o it a .

Ki a i al: „Za i i . N o či ĕ p i l t
a o P o .A a t o i ĕl to o ĕl.
P oto l č P o i ĕ a it l p o t to
it ĕ.“
K K i a ta to a o al a lil to . Po it ý
a t lil toli p i i a alil ĕto ta ol
A . O lo ia i l lo i ĕt. J i t i o i o i li
i a atlač i pĕt o olat l o a o p . Nato očili ý
oč a ta p li. A oč i i l la a t a lo
i ĕt a i o a i Ki po o o o p apo .
i ta a i i l ý a p oto at o il a la t a
p i pĕ al a po o .

Ki a l otočil oč a po a ilo M o t o ĕ to .
K i ĕl p i ĕt i ta olal: „ i o ai i t p .
P aot a a o l l . Po l ! S a i i to o i
o ĕ ý li i o to p i a ita t o ý i .
l S t at o lo i o Mi i .S l o a ot
a i t A ta at o i tĕ t .“

K i a o o il op atĕ a očil oč . U opil po l l olo

oč a i l a la a o to la J o la t o l
aň S a a a-ča a. H al o i a ol toč a lo a. C p
J o l t o o ĕ l l pl pa a po o al l
ta č a t a . Kolo J o a o a o ilo a
pa alo t ĕ ĕ a o p ot loto ĕ o a o il a .
K i o a t a pa po o ala to o o o loto a J o o o l
t po t ap a i pot la o it .

P i po l aKi o o la o a t K o i tili i
o a l . K i a pa al a o ič a a ta a t ý
o a o i t o .

o i t l a oči alil l a i. Z P t ý
po il la t li a o il o o a o. K o ý i a
o o il a ĕ a o p l pa . K K i a p i l il i l: „Po
po Pa ! o a ý o Pa o la Ti.
K i a i po il li a a il op t l at
i i pl il o p po o . S a ĕ to oto oč
K a o. Za i -li ĕ a a o pot ĕ l tĕ t . Mo l a a
to o t o o la o ĕt .“

A po l a Ki po i o li o o at a a il. la to
o a. K oi o a il lo toto t .
O Ki li ĕl l po aň a olo lo tĕ
 o po a o at a aň al p to Ho o po til li a li ĕ
č t ý či o o at.

A a polo il l a očil oč . Ro ĕ l a K i o a o
ĕ po ĕ o pol l i lý alo. K i a a il t ĕ
polo i l o ti o i. P i ĕ ol a la o o
č to ĕ pa la o a a. Hl ĕl a oči a ý a t a
i l: „T i p či o to oto l o p olit . Mo ý i it t ý
po tĕ t o ti ĕl a ta it lot il o l ipo t .
N -li to o ĕl ta o o o l po at
o .“

A o i po a ilo K i o ti o t. V l p a a til
Ki o o . K i a a po ačo al ĕ ĕ o i i
A o J o t .

a po lo il a K i a p i l il o po ĕ ĕl M : „V
l pa Pa . Ř l ita t o i at a a
ta a o o Ka al po l l ĕ. O i tĕ o ý.“

A a l č ýKi o a l o o ĕa po al ti o
Ho p ĕ al il K i o č ĕ a ta il. A a
p til J o t a pa l M o . „Uti ĕ K a o. J i
po toči tĕ P o al po po li .
Pa T o lo a ĕla: N op a . N po ĕ
li . P a pi ý a at li o .U i
ĕ t o o at a o i p t . Ki o a T p a K o
o po ĕ ič .“

Po l t A o a li Ki a po o il a p til olo oč
ol . a a pi l l a Ki a A o otočili a č li
pĕt oč . T ta apa lo l a il o ti p o t
o čil . Na o o t a o al la t aa t l . it o
unave oo i ali o ý t o a o lo ali o a
lo ti i Ki o a o . S o ý lit l l l a
Ki o ĕl o o o l oč o poči . O a
a o o i ĕ o ĕ i ý ol a ta
v jeho srdci.
Kapitola 11: JU HIŠTHIRA PŘICHÁZÍ
ZA HÍŠMOU
Vp o t o i i i po ali o o i. P t
i tý it a o ý lit l t l ič i a .Z
p o a o a ta it. K Ki a al ĕ i o
la t o o l ýt a it o o i A a. U čitĕ
o ý oo t ĕt .

K P
o i a ili ý i po i J it i a l: „ K a o
a po po o i ti a o ič o ň. K to
po tý i a ĕ i a t pla o ĕ o a a
ĕ o a i po l o t. o ali o p o ii o a ti t a o
Va č o či I o o l a
i oli . K i o opĕt a i o to t to it o to p . Toli
i pa lo. J t to o i o p i . a a o
ič . J a o a o pl pola o o ĕ. P oto i t
a ĕi a at o a t it t ý a . Co i a
D a a o? Mo i l o o po a po .“

P to
K i a lý a l al l a oA o ata
l ĕ a po . Na i i la i la a a o
loto a l p l a a o a . Z l p a o a
o po ĕ ĕl: „ a po t .M a o ta ĕ
oo o o . V i i t o i at i o p ip a i pl it it ĕ
t o o a a i i o po a it l . I J a ti l
p o pĕ o ý l . J Mi po č a o o ĕ a i i. Co
pot ĕlal P a? Mo at a a t o p
a o ý a oči a. I A a al J at .
J tli po it a it o tĕ t pa a
o č o i ot.“

K i a p l tl P o l pl ý po l : „T o
p t l at i Mý p t l . T oi p t l o Mi a
a o la t p .A a M p t l p ýa .Po ĕ o
i l a a o al i la t a o. Ta o a Mĕ polo il i ot.

I p ip a ĕlat pot l A a ĕl
o t li . To o ĕl p aot a t J .J ta poo t o
Ši a t ý ĕa ý p o po l t a o ĕ ĕ.
Praotco a t l . Zt atil a ý o a i o o oo la.
P oto po ta o o t.“

J i t i a o po ĕ ĕl: „J to p ĕ ta a Ma a o. o
ičit lý i o po li ý i a ý it o .J i
ji t po o T a ot o po č to al o
op tit a T o lo a la li ĕ ap o. o t a to i
t ĕ po il li . a t . M l
po a a t ĕ a ý i ý p o Pa .“

J i t i o i at i o la ĕ p i ý li. K i a i . Ni
o ali a lo at M o oli o oli tý a a o Ho.
K i o a lo a a t li i. K po il li pa
o tat l o ali J o p la a lý ĕt a i l. Li ali J o
po ĕ a o čili p l .

J i t i a i po ĕl a to o a poč t it l a a
p o l: „ a a ot ý po a a o a t. ĕ a a o a
po i o t at i i a it a t to o o tal a
ot ot po t ali. To o o ilo al o a o oa
ilo al a o o la t to o ta o p aot it a t.“

Ki a o il l a oJ i t i : „V i o. S Ga
rozhodl l o at a a ta t to it ĕ ti
o t. P o l il i p ĕ. M i l o t o
a ot o a o l a t. Ta ĕl li t ý ti al. Po t a a
tĕ o o po o ĕ po . Po o pt čitĕ ti
pa . J it io l i i ĕ ap a t it a Ga .“

Sl i li P o ĕ a ti op o o ili K i o
o o t o a. li i o o a ta a po lo ili o
o o . o at p i po l a ĕ o a ila. „V t l p
V i i o poto .Vt t i i i o P a.“

a to l o ĕ il. Po l lo o pa
o a ĕlý latý a l a ý ol ĕ o a ý
o .K tĕ i po a ili lio a l: „Co o ĕlat
p o a potĕ ? Uči to l o i to lo ĕ
o t .“
J i t i a p al . P i po l a a il pol č ĕ
t o Ha ti p . S i lo a tĕ o al p o l it.
Po l l a K i a i o al l l o a a l a o lo il ta o
o o l :„ o o č ý po i a
to to o i tĕ it. Ja o čit t to a a ? pa
i po a tĕ po a it. V it ĕ a to ĕ pat a i
i la i a. T l t l la ap t. Ni o op i ĕt
p pi l l a t l .K o ti o l
o it po ta it oplý ta o o a ĕ a o t ? Ka ý
po ĕt č t o a a o i
o . P oto to ĕ opĕt p i a ĕl t po p aotč .“

o po l a J it i a o at po l. V i i li
po a i i a i t t pĕli it ĕ. V i i l ĕli to o
t . Ja li ili o a a o at ! a ĕ ĕl
t J i t io i l at a o a lo t p K o
po l l . N lo i o P o i ĕlali p o potĕ ta
čl o o . K ita t o i o li t a o tito
t ot at i — to to o p olit i o lo. J t
a Ki a. U čitĕ i p l a ta to ta a il a i i lo Z ĕ

a oo i a li. V t toli i ĕlo at i ti o a o o

o o po a . Oči i ĕ tĕl Z io o l čit.

Po ĕ oli a o a i a l: „ K t o a i
tĕ . To ti pop a ĕ. Za i ĕ a tĕ t t o . ti
ol K t a ĕ a il a ti l . A o
p o i i i i o tat a a t a ĕ.“

J it ia o t i p o l il: „P o popi po o ĕ a
o tit to oto li ĕ o o ol o ý. Mo
o o ali po a it I o o l o Ja a
o al t ýt po a it l ý.“

a po i l : „J to ta a li. K tĕ ato
a a a ĕa o i i o i o ol . o ĕ
p i l it t lo . Z li t ý po :
N po i a ĕ p oti o o to o ĕ a p apo
o o t tĕ o ta p o o o o
a p oti tĕl ĕ po ti ĕ o to o o.
P a ý i i o o at.“
 a polo il J i t i o i a a oa ĕtlil o a li:
„ pa a ýa o ĕ a ý t ý t o a ĕ a o
Ši a t o p o p . V i lo ti l o a
a o. P oto aa a i ĕ apa . Po ta
o o č la to a A a t to a . J a a aa o
la ýKi a ĕ o o it ĕ po a it. -li p oti ĕ t t Ši a
neb o o at. Poto ĕ A a op a t. Učiň to
J i t i o a tĕ .“

K a o l il P o i tali ý a l po
po lo ili ot li o o o a po ali o o ol
o t. Ta K i a polo il a o o a po lo il a
i. Poto i i op tili ta a a ali o a otĕ. C to o
o t o a p o l il A a K i o i. K o p t l o lo il
ot ala a la al l. „ V o i
ĕt t l l l l o o i a l a a pi il
at . V pl al a ĕ o a o lo il o otč . T i a i
la a ĕ o po ĕ ĕl: N t ot al ot t o ot poto
a at . Ja o o a t M a o? At po i a o . Za
ý o ol o t o op a t. Co i o to l K i o?“

Ki la l p ý: „ i i l il a i
it ĕ a to t o t a i p o ĕ il o
at i po i o ti? Po a o K t . J tli a i a Ga
it ĕ t to l i o fat tĕ t . o o čili
a o o la S ti. J t o p o i. N .

V l i i o Mĕ p a ta ý po i a pati o: J t a a t i ta
ta o čl a o o oo o a o i t o t i p i o -li
p t l ý i l a o o oli i o o o ta l a t.
To ĕč po i o t at i a a a o. o o a a po a ý a
po ĕ o ĕt — to č t ý l — o i at
po i o ti.“

A a č l pol a l ĕl p o t . Vĕ ĕl to to o i
o t l tĕ oK i a opa o a ĕ po . po
to o po i o t pl ĕ ito po to. M to
ĕ a p o at. S l op atĕ o l o o ĕ a o po ĕ ĕl a p tilo t
la : „ K i o Ši a i tĕ a o il p oto a p o il o
t. Ja il o a pat p t a ĕ. P oto a a l pi
 to a p aot po ta Ši a o o č la. J poto po ta o
pot .“

P o i tili o t o a ý i po it . N ĕ ĕli i
tĕ t a lo o č at al a o a i ota.
Sp la a o ia o ta ot i to pili o ý ta a i
p o o poči li.

***

Saň a a pop al ita t o i o i ýl la t o

a o lč l . Sl pý l al opĕt o pl č il op o a tal
o a l t ĕ. „ ĕ a o o a. P oč
a lo al Vi o i? K t č ý at ? Ka a to
o pĕ Saň a o? Ja toči tĕ ta ý a a ý t ýpi lo
i al p ?“

Saň a a po il a o o l o it. N o t alo

a lo . it a t l ý ĕ . ita t a o o t
l l o to a opa . N a a o o o po
ta a p a al. P i ĕ to a ita t to a i ĕ o il
svoji chybu? Jeho sebezat a o p i o o. Po a
K o po ti lo tĕ t p o o al l to t al t to po it l
p č a il ol l it ĕ o li tĕ t .

K lo l tal a Saň a a po ačo al popi it .

K popi o al a a it ĕ a o oo ĕ S t l to
po l oč po ilo. P lo il a li ĕ a lo al
Saň a o l č to o a p aot a la po p o o .

Poto Saň a a pop al to o talo o ĕ ta . ita t a

o il. „P oč p aot p o a il a t? Ja ĕ o
ta o o ýt o po i o t ? M l o it a a ila. o a i ta
p o tň P o p ý i. ĕ a l i
op p t a lo at o o i t ý pi t p ta o o
i .“

ita t o l opĕt apl il p o o at Saň a o

ĕl. Ro l al t li ĕ a Saň a a p ito p al po l a
o ýt a ĕ al a.
Kapitola 12: HÍŠMŮV PÁ
P i l ilo o t o a o ĕl ti či l la t a
t . oo i i o l li ĕ ali o a ĕa li o
it . P o i ali t č l o t a Ši a o. Po o o
ili a A o a a lA i a a a pa i i o .
Za i i o ta i o ĕ t li p ip a i o o at i i Paňč lo
i ta o S ta i a it o . O tat o at o a
a at o ili l čo ta a iti o t a . S a ot ý
a točili a K o .

a t l pot o fo a . a a a il ý
l p oo a o ili t a . Vĕ ĕl P o i
a ĕ a ĕ o. o a ta i pĕ i tý.
a a tal po l o ĕ a a po o ĕ l o al o
P o .

Ja il o ĕa a il o po tala at a. a i l ĕ o
to o apo l a al p oto o to oto o po l a
ol il . M -li pa o t pa at to to l p oi a o
op . V po tĕl a p o o o č al p a o
to po l l poč t o i lo . Ja a o il it o
lo .

V pĕt P o ĕ l ilo. Ža li p ito a o o a

mysli mu ali po t . Hl ĕli a ĕ o t ĕ t ĕ l č ĕ a o
o o a V it . St a o al i o o l a oo ňl .

Ši a to i o aA o a la al a t lil
a ĕ o t i p . Za l o o iapo o l ĕ . a til
a ĕ p t al l ý ĕ olal: „ Ši a to to
o i tĕ i apa . I t i t o o a a o tĕ p t či il
St o it l a ip o ĕ ý o p .“

Ši a o o a lo a o ila: „J i ičit l at i i o
o ý pa . Sl l ot o i Pa a o a o o a
la t oči i ĕl t o i o a . P to t o oo at. At
it o a i i tĕ. T i it t ý it li p t l. o
o o l i po to to ĕtĕ ot i i i .“
Ši a o a itĕ t lil pĕt al p t o i a o l o
a o lo . a o t l a o til o ĕ o a apa l
o ol oo .

K Ši a pi lA aa l: „Po ač to a p aot i o
o ý pa . N ti o i l it. O tĕ p i o tat i
oo t p i o a po o . olit o
č lit po ĕ la t .“

Ši a to il a a o o al. V lal a o o lit l

l lý p a a l o po l tĕl al a
o po ĕ ĕl. U ý al a a točil o ola a ta ý al Ši a a
o ň a p al p P o . Po po o al o o o ý o l
oo a lo a ti oo a oč . a aoo ĕ
a il o o o l ol a a čil ta
p čli ĕ ĕ .

A a l o it a č t ý i p i l til t i
K o i. K p o ĕl ol a al a o top
a to po o ilo a p i l o i: „ pa po l a
o ýA a t o o .T p G o a o pa t o
t o la . o ý i o i i toči tĕ t .“

a lo il l a po l l a a :„ l p li l o
lo a. P it o l il a ii t ti ĕ. Sli
o l. T p o po l li . a iiP o oo i
ĕ. T a o t l pot it plat
l a lo t o t o tal.“

a al o lo a lil a ačal i p o o
o at p . V i t ĕ p i l ili a il l ta
a o l ý i pap l o t. K a il t ti rychle se
po lo a t ti o i i i a o i pl ý to
ti pĕ tal t t a poli a o o ň o .P o i a ĕ o
o ili a i po l o t.

A a opĕt po il Ši a o: „J t o i i o a
o .S a oo t ý i p oč .“

Ši a opĕt al l o i ta o pa o a
Vi to . A a J it iaa o čata ili o a p ipo ili
 to .K o i a i po t p a li. M i o ý i oo
t la t a li .V l tal p o tĕp ip a a i
o t ý il i č a l it l ý.

A a o ĕ ĕ l il o i Ši a p o .K
i a a i l a o o la ĕ po t p praotci, zastoupil mu cestu a
al o p A a ta il. Z a il o i l ta a po ta il
P o o i a o po a o o ol a o p o i. O a
oo i potý ali a o I a a Ma a ý o a .
a aA a ta il a ti pĕti p a t i al i a l K i .
A to a Ki o il a pĕt t lil a a to
lo ý p t p o a il ĕ a apil o a ol t
alapal po . a po lal pĕt t i p t a l
A o č la. S t a po t i l A a a po l t ĕ
ý a o oaM ý i t č ý i po tý i ý
kamenem.

A a la itĕ o l a t i a t l ý i p
p l ĕ o ý ot p tal a l . Za i i o a itĕ lal
pa t al p ot t a la i a t o t til K o
oč . K a oč o pa al A a p til to al
p lo ý o t . a a t atil li a o a il A tok
la t i p ot a o it a t a il
A o ý i p . V i i oo i t t to a ý či i ĕli
p o ol ali a o i l . K o ý pi til po a
t lil a A al a t p . Za a ý A a pl l ĕ
a apla il a toli a p pi o til p o t. T
po o po l tĕl ĕ l t i ta o a a očil a oč .

P i o o ý ĕ o a o ĕ a i ý i p i
oo po ta il č l o ĕ. po po o al a a a
K ipa A att a i i o tat o t i o . P oti i t lo pĕt
P o po po o a ý i ta o Ši a S ta i
A i a a i o tat ip o ý i oo . o o ali a o
o o asury.

a l o p o l il o i po o : „Z ilý
A att o A a po i l to a ičil .
Po l a pol Ši a po o o a o a ĕ a
p aot . Vi o o lý a . Mo p a o pa al to l a
l p ilo it a l . C t a ĕ opo t a .V ol
 l a ý pt a at. I Z ĕ a o a ala ol t a
l po a lo. V a tato a a ač p o la ý ĕ
brzy pa .“

a l a at A : „T ta p a l
ĕli po a l t a o i ot . Za ĕ l a a ilý a
po ta o a a a o i. T to i a o o ý ia
t a a o a o o o . Na lo ý i a
t l p o tĕti . Po pĕ i a alo l a
a ta il o ot ič .“

A att i la Šal a K ipa a a a atta pol ti

al i o ý i a at .V t oo po t po alo a o
p oti A o i. a po opil i ĕ a al .
V t a ĕ ilo a ĕ a o oP o a a al i to
ot l. S a o t a o i apa l la t i p po o ý i
I o ý pla o o tĕp . K o t oo i l o itli pl ĕ
a ĕt a o o a ot ý t ý a ot ý i ý i
l a .

Zat o ol il al o A a a ĕ il a oč .
K o a il to S a a o at a it a a točil a
a o lo a a i o o i o a i i. a a atta l
po ta il o t o lo a al po al o lý p P o a
a a o alo. V p t o a i t l Ši a opĕt p o a
zaplavil je o oč č t ý i p . P to ao tal o o at.
M to to o t pĕli ĕ l o to a o ň po ačo al to a
o t po po o ali Ši a o. P ipo al R pi i
t o . Ni o tĕ o o itli a o t l i l. J A a
o al t o to a p i l it ĕ Ši a t ý l t l
a ĕ .

K p o tali t t A a a Ši a po o l
Ši a ti p io ý ot . a a ĕ o p al
pohled, jako by ho j tĕl p lit al a točil. A o po ý
Ši a to a t pňo al. Ta A a t l l a
p aot o p latý opĕ . a o o al A o a
Ši a o p o aňo al po l tĕl al a ĕ o .

K A a a Ši a i li a ti ý tla a a
opĕt p i pĕ al a po o a po o K o i o ol al p
o o o ý p oti . O tat oo i a oč p i li
po po it A al a a a il i. ita t ý
p o il o i o a a o olil ta a o i o ili o at o
a o o a .

A a il. Zt atil o t pĕli o t a t lil p a

a l a o o o l . Ro ĕ o t l ĕ t i č
pa lo a .K o pa l oč pa l a al a tĕ .
M it o ta il l ý o l o ý oo a o lopil
. Na A a točilo o t a a ý oo
o ĕ ý i o a o o ý i i a o tĕp . Ti al
o o o ý po i alo t p a alo o tĕp .
A a i to al a ĕ o a t lil pla o p o a
ti o ilo . P o p o i ý ot p al a a i
a a ta pa ali po ti a p o ili o i tĕ. Ti t li
a iti otočili a p li.

A a opĕt o til po o o t a o t po po o al
a a K ipa Šal a a o o al ita to ý .Vi i
tito o t i o a ĕ ili o p aA .

O tat čt i P o i apa li o o a ý i p a ili

o o o ý oo .

a A o
o o ali a o a l i. Ž ý a o al a t
li p oti o ĕ o a ĕ. Ka ý ol al
a ĕ t o o p t ali o al. Na ta oi lili
o p o o a .

A a a alil oč to a i p . To o ili o tat

p o t oo i a p i pĕ ali A o i a po o . a o čata
i ta a S ta i A i a G at t ača a o tat la
p o t oo i po po o i počt oč ali p a
a a l p i o ý i oo i po ta ili a o po .

a a il A o a to a apa l a o i t ý
ĕ p i l il. J p ot a o it a a il Šat Vi to a
ilo a o at a. Z pla a o to o ý p pa ičila lý
Šat o l oo a oč .Z o ňo lA to a
to o tat oo . K o ý lit l it ĕ to a i
p oti p o il o o a . Ta čil a plo i ĕ o
oč a o tilo l . S ý i l i po o ý i p
o pt lo al p o o o a o l a .

o ý to otč ý Ši a p i l il a o oč .
a a ĕ o ča o ča l po ĕ ý po l al o ii
o t il a po p o ý o . Vĕ ĕl P o i o
o o li a t. Tlačili a ĕ o t a . O lopili ta o
o o oo a a o a a ý a l a ali a ĕ o
a ĕ. Na opa al p ot a o la a it a o o
pali o tĕp a ip al o al. Mĕl o it
ĕ a p o o lo o o o p . N al a a ol t a o o al l
rozhodnut padnout jako hrdina. J o oč o il p o p o t
toč ao a ĕ l ot č l a t l l p o ta .

A a til p i l ča a t . Opĕt p po ta il
Ši a o a il p a o o al ý p o al o i
l . Zat o a at o o o t a polili A a a Ši a p i li
p a o a a ĕ t l li o p t p o il l o
a ĕ .A a a il o ĕ a o ata a a ta il o oč . Š p
p l ĕ o ý ot pa a il p apo .

a opil al l o ý lat a lo o i o al A a o
o a itĕ o il. a a i t i ot l l a til a A o tĕp
t ý a A a pĕti p io ý ot o lo il a t .
opa l a a o li at l .

A a o a il o a ĕ. a po l l a K i
t ý ĕ il A o lo o o ĕ. Vĕ ĕl o ta a
to čil o . N o l t it a opač t a ĕ to K i a.
P to K i a o o al a ot J o p to o t tačila to a
P o a i tila po a it l o t. a lo il a ĕ. V o
ĕ a la t l ič . Začal l t a t. Na
o ĕ i io o i pol o i a o lo ili: „I i p
abys zanechal boje. Odvrat o o it . J ča .“ Ni o i ý o ĕ
t to la l l.

Na o l la i ý a ĕl a o lo
pa al ĕt . Zat o a a l ĕ t l Ši a po i l l a
t lil ĕt p t o a l pl o ilo o i. V t ý
o a i p til A a a t pĕt t ý il ý p t
a l o o o ilo a l l a i i lal to o lo ý
 p . Ot ý a o o l aA apo l a točit. Pa
oi i t . V t lil al p a o a il A i Ši a o
to . A a l p l l . o oč al o l
al t lil ti p a o o t o po ta i i p o o al ta
a o a i l a o o ý ĕ.

P to a o ň t l li A a i Ši a o ý i a
po a o al po A o p a op p o i o. Za olal a
a t ý ĕ i p i pĕ al: „T to o o l po o
p poto a at p il ta ĕ o i l a ĕ pat
A o i a i oli Ši a . Ro p oto a ot
p ipo a a o l oI o aň a a. A i o o
i o olali. Po o a o i ot ĕ l it o a o o
a i oči a l o a l .J A a op a it ĕ i.
A i i i l i ĕta o o a ĕ o ali p i t o ý .“

a po l il i l o t ý o tĕp a ilo
o l a
A . A a o o il a to . Nap l G a oa a
t lil a o i l a t p . ap o i ĕl
Ši a o a p oto lo il a ĕaA o to il. Š p o
a l l . Na o tĕl talo to a i a o p t
t lo p o o o. P o o ý i a K o pa l po
la ĕ oč a la o ĕ ý o a po p A o ý i
p l l ta č t o tĕla otý ala ĕ.

K o o a a til t a pol o l al alo t

ý i . Z o lo o al ý la : „Ja t to i a la ý
Ga op tit tĕlo Sl a p i i č ti
o t ?“

a to to la o po ĕ ĕl: „J t l a i .“ Po o o al l č
a o la po o ot o o l t o lit o ud
Sl a . Z al po o to ĕl
op tit tĕlo po t Sl p t po t a ĕ Z ĕ. ot
o l t a o i ti a a oo a l a č at a po l
o a i o i ota. S t i o o i to p t.

a aa o to p i li ap o to at i. N ĕ ĕli o ĕlat a
a po t. Up tili a ĕ a a ali. Sl o pĕlo pa
o o a K o i t li a o i ti l č a a o .Ž ý i
o ĕ po ĕ a o o o al al t l a po l.
Na p o t a ĕ ĕl la t a o i ali. O ý al ti
t a o . Zp a o o ĕp ĕ oli a o a i
o la po l o i ti. o o io o ta a ali o a tali t t
ta li ot i to ĕ it l o p o . Nĕ t i la itĕ
a ali i i o po ali a ta a al o l li.

N t i io to pili po o la t a o a ĕo li
pa l o t ýl l l po o o o ita i. al
i i o a č a o o la o ali .K t ĕlo
lo a o Z ĕ i la: „Toto l p
alý V .“

a a l lo a tĕ .R l l a nou,
t ý p ĕ o lil o a po ĕ ĕl o o ĕ
p . api al t t to o i t atil ĕ o a pa l oč .
K p o al a il K o a t li. a a a
K ipa a i i o tat o t ta pa a o ĕ o ali a
to l l a.

K a i ĕl a o č ĕ po a očil oč a al
a o i ti o ta . A a a a o al o a a po al K i
a oč o l o lit li. S l ce sestoupil,
p i l pa l oo o i po l l o o a po al o: „P o
i i opot o ĕlat pa .“ P ito p al a po
li o to o t o l l la . „Po č i a po a
po a o a ý.“

a ot l oči a o t i p o l il: „ P l o po l a i
la a i ol . P i i o ý pol t i o. T i ý i to oto
ol o .“

A a po o ĕl o ĕ to i l l a t lil ĕ oli p
o a ý ý i a t a i. T a l o ĕ po o o
la o a t o il p o i opo . a l. Pa ĕl l
po o a a poč al a p al po i l p a o pĕ t a
A o i po al. „ P a p ĕ i po opil o i to .
Toto i ý o ý pol t p o o o a a it o a o i ti.“

a o l l. Kol ĕ o t li P o iiK o i p atý i

la ĕ i a l ĕli o t . a aa o at i li a a i.
N o ali o it o l p o oo a a lit l ý
oz o ý il — ta ý p aot a K o pa l. a o o
al ýčit . Tato l a a o a t l ýl o
t p o ti.

a i ĕl a a al K o a li il : „ o l l o
t ý i o il . Toto lo p o ĕ ič ao t a
ot ý l ĕ p a . Ji pat
o ĕč ĕ i p la i. P oč ĕl a at?“

Zat o a o o il o a ilo o o a itý l a l či ý i

li a i a al . a l la a p o l il al o
apla ý la o ilo tĕ p o al pot: „ lo Z ĕ lo t
po lo tĕ to a alý a t a poto o ĕ o
p op tt . Ji l a pot i. P i l o a a ĕ
p ip a . N po i at tĕ ito l a i o t o at. C i t
p o tĕ to p . N t ĕ l t o Sl o pĕ o
o l Vai a a a. Poto o o o či
.“ o a la a opa la o a a p a o a l oči.

a a po lal a p č. C li tĕ tal ti t t a l ĕl a
pa l o i . Pa ý i at a i li po po iK o
ti to a ĕo l. Pot po al ali pĕt o t o a. P
oči a ĕli i p tot ap ot .

P o i p at o t oa o i ta po lo ili. P i
o o l J it ia K i o i: „ a a o tĕ t člo ĕ
po ĕ p ipa T o ilo t a T ĕ a č o po .Ji
a i toči tĕ. S o o a it o ochranou. Toho, kdo se k
To ĕ ýl M a o i p ap .“

K i a o po ĕ ĕl: „Tato lo a p ĕ l Z ĕ i
o l p o t po t .“

P o i o i li o poč ali i ti i ý tĕ t .K o i
o aopa tali t .

Kapitola 13: VELENÍ PŘE ÍRÁ R NA

P o to o ita t o o o ato o l al o alo t ý la : „Ja
a pa l? Ja pa l t t ý ĕl to p to t l a to
 a a č t t ý it l p t l t ý i a il a
a o l ič t ot i a it ĕ p o it l ý a o o ý
I a t ý i o al po a it i a ot o t? Ja Ši a
A o p o ili o p ?“

K l al tĕ it. Za o l i Saň a a t ý ĕl
lo ĕ o la o ita t o ý o o . Plač l pý l
po ačo al: „Pot o t ičil p t l o a o al o at
it o t ĕ či apa l a o l .N l ý pat ý
a po tĕl t to a at poto č pat l o pla p a o
I a ta it ĕ a l tati oo .T l a ol i a o
o t ý to ý ĕt . Ja o l ýt o o o al
p o i a i Pa a a t to ati at a oplý a ilo a i po a
it ĕ? Saň a o l a pa l pa to to ĕtĕ i tĕ
i i po i o o !“

K l po al Saň a at po o ĕ pop a l ap o .
Saň a a toti ĕlil po p o o ĕ po a i oli
po o o ti a to o lo. ita t a ĕ ĕ a lo al Saň ao
lč lo t t l o ĕ p . Ja il i Saň a a o
a il t ý oč t l l .K o čil ita t a opĕt
p op l pl č.

„Mo i tĕ a i p po l t t to
p . P a a i t li a politi o ot l pol l
o i p to o .K o o o al p o i? Mo i
o t i tĕ alo t ĕ a a . M ĕ o at a o li
t tĕ p plo t o al i i lo potopila. Na a a
p ipo at pa i o a t o o t a t p i lo o pa tý .
Ja o a a i ot a i ili t a o o o
ot p ĕ o t o t ý li ?“

ita t a ti ĕl pot ĕl o atĕ. J o o o l i t li

po l č a a i pli l i i po i o . lo l t t
t li a a po ač po ý o lit
pal o .

Po ĕ oli a i t po al l Saň a at opa tail it :

„P i i t po o o ti o a po l o . K o o o al
po o o a o a ? A o po i li o i o a o a to oto
 i ?K a ý al o o lo at o a č lil P o ?
Nebudu-li t i t po l tail t li Saň a o.“

Saň a a o pop al a ita t a po o ĕ a lo al. K

o l il lo t ĕ o. K l a to il po l . Ř l: „J i t
ý p o o t ti. V o ý a a o po
to to ĕtĕ. Saň a o p o i i o ĕlali o i o po
o ĕ p . Ko o olili lit l ? Ja o ĕ al li l
po ačo at?“

S pi lo il Saň a a li o p i o ilo o
t o . Poto o a i o li a ĕ o ali a o p li.
ita t o li o l i o o p l . Po o o č
o ý o a a o lit tili o ĕ a Saň a a ačal l čit
lo ti t o .

***

K o o li i i lo Ka a ti op til ta a
o l p o i tĕ. Zat o a ý o o o o pl ĕ
po ĕl a a o i t a i l ĕ o ĕtl ý i ý .
S pi ali l a č l ol i p o ĕl t
l l a a l p .

To to lo a al t — o lopo alo to o o
o atý i po o ĕ i a o ali ata ti l o ti.

Ka a l a pa l o i o . Ho o il al tý la : „J
R p ĕ K o .J t a ĕ o i l ĕl
a o a p t l .“

a ot l oči a otočil Ka o i. P op til t a l a

p i l l . Poto la a ý la p o l il: „Po ilý .
V i t l p oti ĕ p oto ĕ a il p o at. K
pi l ič ti a ilo.“

a til či Ka o i ý ĕ . K al o op a o ta o ti
o ĕ o. Sta ý o ý ĕ ĕl o Ka a a i p l o
la o. L l la : „ i o o ý pa i K t
i oli R . A i at a t ot — plo il tĕ o ý Sl
i o. To l lo N a io V .N to ýt l . tĕ
 t či to ĕ o t. Ho o il ĕ p oto a tĕ
a ta il. Vi ĕl o ĕ lP o a p oto
a il či it p t o t tĕ o lo la ý o .“

Ka a l č l po o ĕ o a p i po l a ta a
a alil l . Na o o a ý i p aot il.
N o l pop t o o t a o a ĕ ĕl o lo a la
i tipl t a lo o t p i o t.“

a ol t a l oči a po ačo al: „ Ka o t o o po l

. N l to o la t o i t li a i to
la t o a. P oto tĕ a il o ĕ at i ap a it.
P to o a o a ilo o A o i. J i o a
po i o t o ta a ič ao t a ta .
o ĕ t ý či to ĕ i lo ti til. J tli
i p o pĕt p ipo ý at P o .N t ý
p o č a p t l t . U i pol a o
P o i at i l ĕta a o ti a p č .“

Ka o a la a po l la: „To i o o ý pa . V
K t. O a ĕ a a o a ala a o al ĕ
o ata . K ta lo o tĕ il a o a o at t a
p t lt a o la at o a ĕ ? ilo at o o o o a
to l a o o at t a l a o o a i tĕlo
o č t. Pop il P o p oti o ĕ a po lo il o
. Vý l t l ýa l t ĕ it. Kt ý člo ĕ
o p o at o la t il ?“

Ka a o l l po ĕ alit poli. lo po to tĕl . P t

o o at. al lo o. Ja lý al a ý o o i a o to oli
a o ý o lo a ito o la o tlo. To il at
p t li ĕč o t a o p o ĕ o ĕlal. T p i la o a .
S p al a l: „ p aotč o ta apo o t a p t lt
kt či P o t .I o p o it l ĕ i
Va o ý o ý p to p oti i o o at. i
po to ol a apo ň p o ta a a oli t lo a
t a lo il a t o i a .“

a a l ĕl o Ka o t a i ĕl o o o la o t. „J tli
o t p t lt či P o pa ti Ka o
ol . Za ĕ o i l a aa o i i il. A a tĕ
po l o la ý o či a ý i t oi i
t p .O o a to t pol i a o i o a a il o t
oo a. Co ýt p o at i la ĕ o? J i ý po .
Po ti lo a t ý i i ĕ o l ča to at.“

Pot a o a l oči. Ka a tal a a l a o ĕ. ĕ

ĕ oli a o a i i l t otĕ a a opĕt l t
o ita i.

***

I po ý o l t o li P o i i K o i a
o . Po lo ili a t li ĕ o at o l pot al č lo
a p a t lo o pa to . Sl i o ta po pali lý i
lo pa ý a a po ĕ ili oňa i la l al č
ĕt . Ti li t o p i l po at a l o al
p . Ža li a o o ilo a o o la o t . K o ý č al
a po l o a i a o ý a ta t ý po l t p t
o at i ot l ý ot .

Vo i o o a o lo ili ĕ a a ĕ a o ili ol
pa l o i . a ot l oči a o l l p ič l po l
la o . Z l a l: „P i t i p o o .“

Ja il K o i a l li a apla ý la o lo il
o a itĕ p i li t o a ta lo t p ĕ o
polo ili.

a a tĕl la o : „Ji pi p ĕt li o po it .
Op til li o pol č o t a l a lo i p o
a ta o ýo a i p o oi t. K A a?“

A ap to pil a tal t t p o p atý a a a: „Co

i p l a ĕlal p aotč ?“

„Mo tĕlo pla . J lý p o o a ý t ý i p a t o

ol t. Ú ta l a p i i ap t o t o o o ta at
po t .“

A a ňal a G a l: „A o o ta ti o .“ T i t
o l a poto p ilo il l i ý latý p. P o l o o
 ý a t o a il p ilo a ĕ pa a a a t lil o
o ĕ o la . I t la či t la i o a po o
nektaru, jej p a opa l p o o o ý t.

S o ĕ at i o p ap alapali po a ačali A o i
p o ol at l a at ý i o ĕ . K o i p i po l a
A o o ĕ ot li t a .

K a
a il ň l: „ i o o ý pa t či
ia a ý p oto i tĕl o Na . J i l p
l či t a pol Ki o i op či t p o a i
o o ti o . Vla t a ĕ.“

a po l l a a : „ ita t po l a
A o o a . Ni o o o po a it it ĕ a i a po o i
po ý il o a a . P oto t i i o a ta
p t l t . At l a o č ý p . polo i
lo t J i t i o i a i t pol . To pot at o lo
p o pĕ ĕ . Po li p oi a
ĕ lito at o po tilo ti.“

o i p o ila č o t . J o la t atil a o a l oči.

a a l i . Ka a t l po o o a l ĕl lo ĕ t ĕ a
A . lo a it a o č . K lo o po lo ili
o i a tili o ý t o . O l li i ĕ či tĕ a
al tĕ po p o i o a a li a o ĕ a oč . Poto pl i
li a o i tĕ l o i l a i pĕ ot ĕ a o
o tĕp a či. V l lo i ol ali p a i ĕ t o ili. K
o o a o il a ĕl la t a .

Ka o ta o l o alo o t l . P i li o i
ĕ po to a i a o a a l lo p il . Ka a ĕl
o o l p ĕ t . Nat l i a i tĕ a o
ič p lo t . Sl i alo ili o o oč ti aol o a ý
p l ý a o lo ý o t . P i ali i pa t l p l a ta
č ip a o tĕp .

Ka a a to pil o oč č l pot ý č o a t lo o pa to a
o ĕ č ý č t ý i ĕt . V ol a o p o ĕli
o a p o a i tĕ p ĕo .K l i ačali t o otl
a o ĕli t . Ka a to a i o plo i ĕ oč l
 o ata i: „Za ĕ i a to to A a. N i i i
o ila po l S t. St t it ĕ a o
po l o p t o ĕta o ta o ý top o .“

K Ka o i p ipo il a aao ap t l o li po ta it
o č la o ý o . O tat oo po l a ĕ atoli
po il ali a o ali tĕti l .

a a p i po l a Ka o a o o ň o til
o p t l o i p a iti. U l a l: „ p ĕ
li to ĕ al l o o lit l ý o .Ř i i o
po aia po a a p o pĕ . Po o ĕp po t
lit l . A a lit l ič a a o lo a ol oi a
o i la. Po ĕ i o po l t ĕl ýt la lit l .“

Ka a l pa ĕ p oo a oč : „P a ti
a ý tĕ to ý oo o l tt oia .Vi i
o l a ĕ o oi a o o ĕ a o t. P to ýt
a lit l .M ýt opat a o o a ili
t o o i. P oto o o ĕli olit
.J ta a ĕ .Va ta čit l o a i
t t to l o . P oti o l i o i a tat.
V lit l o a ĕl čit ta a o o o a ĕi
po a o olili ý lit l K tti .“

a a o la il a o l a o . Zat o o a t ali a
opĕ o ali i a pĕ i a a l: „ ý i o i o
l o to oto t p l ýt ta o ý o a ot .J i
a a a ý p o . Z V a t o ĕ la a
o ot a o o . Staň a la lit l a o I a
č l ta . K o ti a o i ti o ? Po -li o
p i l it a i A a.“

a a oč t čil o ý a o o i op al o t ý l . S
ý i lý i la a pl o o a t ĕ il a o ĕ
ač o i. Z l a t a o po ĕ ĕl: „Z V
a i t o at č t ĕ ĕ o a . P oto o o at
P o ý i . Po a o a Paňč l a S a a p o ĕt
po poli a a ĕt ai p t l . Po i a l
i po a a t i ta ot t to i a o il a
a il.“
 a a ĕ o al p o o t po o o t a al p o t o a
o lit l . O a a o l a i tit a
i ta a o i a i p i l il. V a p pa ĕ lo tĕ
ĕ it ĕl paňč l ý p i a it o tat il. O a i
t tli p i ý p l ito t a a po a p o al il ĕ .
Mo to ta a p o o t o pla či.

K o a o čil o t o i a ili po i a a o o ĕli

to . a opĕt a to pil o oč la o t l o o o
po t o po it p i o a a la o it . J tĕ ačal
o l: „ ý li t po tĕ t to po ta la o
lit l . C i ti to ĕ a oplatit. P o i i o ip a
ilo at a to o o l.“

a a a o a i a l l a o po ĕ ĕl: „ čit li tli i

p o at la a o t pa a iJ i t i ap i i o.“

a pa al p ap ĕ: „N ta K t tĕ t ip o
zajet a i oli t. J po ĕ a a it či ĕ o
o at t. P oč i o p a t pa o ? N o čila o
t t to po a p i la ti tĕ t ? N o i a to a it
P o i ip o o it at ý ta ?“

Na a o ý t o il pot t l ý ĕ : „J i t io a
t čit li i tĕ t p i la. K l a it A a
atoli o il ap o to ičil. Po opil a i t l
o a t pĕt tĕ to at . P oto i J it io o a t
a opot a i a i tit tĕ t . A i o po o l a o č.
Opĕt o ot a po l pĕt at p t ol . To
i po tĕ t .“

a a o a i a l ĕl a a o a . lo
oči i o i ĕ ĕ o lo. l p ĕ o o tý.
P to i a po l l o č po i o t. Z l o a a l.
„J tli i ýA a J it i it o po a o at a
a at — -li a A a t t p op to
p o t. o o a i I a i ta o al A
p o ia a o tJ it i p o oči a. Mo ýt o čit l
al o o o l t la a al a ĕ l p o .
M o ĕ a o ĕlit o J i t i a poto po l
a o t.“
 a a o i p o olal l
. S ĕ o ta P o
o ý o o il
li o tat lit l . C tĕl
a i tit a ý lo . K K o i o to to
pl o l li p tili a o t ý po i . Ji tĕ i i p ipa
tĕ t . K o o al o i o olat?

Zp a o a o ĕ ĕ o la J i t i o i. Za olal i
o ĕ A a l: „ p ĕ li a čit i
oi a o l . a l at o i p l ito t. V
o a i l a ĕ a toč a o l p o l o i t.“

A a t lp ý ta at o la patĕ o l č
nepro i t l ĕ .Z lG a o po ĕ ĕl: „N op t tĕ
l li . Ač oli i l po l a a it o o
ii o ol a tĕ a al. O lo a i ĕ a i
pa o t Z ĕ o t a al a tĕ o p to o ti
a . a pl a ý a to pol o t. V
a o t o li li. P oto o .“

A a a to pil o oč a a al o to č l a pol
i ta o a A i a . Zat o li o i o it a
ĕto ta o l l o l . J i t i a o lop ý
ý i o tat i at l tĕ ĕ a A o l o o o ý
paňč l ý o .

Kapitola 14: „JU HIŠTHIRA U E

ZAJAT“
J tý it a opĕt a il a K t . Ka a to pil
o o č t ý i ila i a p o ý i i i a il t .
K o o tĕ ilo i ĕli a p o i ý i p t li
at . „P o i i tĕ o p o . J Ka a o
roz tit a ta . a a l K ti ý i
a ič al Ka a t it .“

Hl it ĕl a ilo t al o a a ĕl ta ata
l ý l a tĕ . Z la o la a p a po o o a
l to ĕ o a a t ila l . Z a ĕ opa al tý
p al ao ĕa a opĕt o po talo ota p olit .
 a l t la a p o o a . St l l ti p otý
a o it a t t al o o to p a . Padali jako
o tl po po i i . a ol al a ĕa
ičil p t l a o I a a . P o a a ačala p
o t ý ol p o ĕl a o Ja a a ý to o ý
l t t ta .

J it ia l a ý o ý o o lo il i ta : „Za ta
to ! N t ča !“

i ta a l o o o čat A i a a o tat i
oo apa l . Vi i o lopili a o oč
a p ali p . a o ĕ a ĕ a o l l oči a a o l i ĕ lo
t l o l toč o a il a o o o a . Po o i ti a
ta o a ĕ po o ali i i oč . a il po poli
a o l ý a po tĕl a ĕ po o o i. Ja il P o i pat ili
t o a ĕ a o o ý Ja a a at a t a
rozprchli.

ĕi ý o tĕti ti al. a a a o al p o
o ta a o p t a. Z o ň o tat i o
i K o i potý ali ý i p otĕ .M ip i oo o o
a o alo o o i ý o o p oti i.

a l p o a li a ý a o i a ĕ il
p o a . J it ia t l i t ĕ o a
a at t o lopo ali o oč ta . A a po l
o o al o a o ý i oo a oč t o tali a ol
o t oo o at a.

K a p o a il a o p J it io t tl
K a paňč l ý p i ola J i t i o a oč . Zat o
J it ia t l l a o lo p til p oti ĕ
K a. P i a t lil al p t a ta ila o po t p.
Po o l o o čit l to a i p a p ito t l l a al.
a o to o lal t opil a p ilo il l p
i o ý o t . Nat l tĕti a t lil p t p ot a
tal K o i la . al paňč l ý p i Si a a pa a l
t o i ý i p po po o ý at V a atto t ý a
l ĕi ý o o ý po i . O a p o o li o pa a
ý i o lo ý i p . o to a i ot lo a ĕ a l po
 o ĕ t l ý i p ot a o it a i l la . T to p
la o o latý i i i a p il a i opa l a a a
l p o al ĕ J i t i o i. K o t o i o i ĕli l it
p o li a i li: „J i t i a a at!“

a p i l il J it io i tĕ a a p o a
a ĕl ot ý i .A a a al la a il o i
p ič ilo ĕ o il o o t t li tĕ. V o lo
A a o oč i ĕt ipo l t at o i la
t l o i t p .A a l ĕi ĕ o Ha
z praporu.

a a al o a ti oo a oč a točit a
A a ti o l a p č po t po ali p oti ĕ . o i tĕ
ol A p ipo alo i o a p .K o a o
t to p o i t l a l i a o l i oč . a
i til p i l it J it io i o . J o po p o l
o l i a po o i p oto ičil o l ýA a. Ti t o
a il o tili a t a p li.

V o ĕ A a o po tal o a ĕ t a li o
l ot lo pa oo o . a a l a la t a o o
t l. O ĕ a po t p ĕ a al o a til o ý t o
l a oio a .

***

S lč ý a a al ta o to po a o ĕ o .T
t A o ĕ a o ti l o ý. Za a op o t a t
o a a o i l: „Ji ti l po J i t i o ĕ
o to A a o op a o t. M l t ĕa ý
p o a A o o at a o ĕlit. Poto J it i o
ip a i ta a o tat o . i to po a
o a i i al poň o o ĕt p o ý oo —
o o oli opi J i t i o i a po o . T a a i tit a
lA a a p ĕ ĕ i .“

S a l l o č a l: „A a ĕ o o t pot pil.
C o či ĕi ý at t. K po l a o p t lt
tĕ o o i p t. Z t a t p t o o . S pa ti ti i
oo a oč t to p a A o i.
 pa a o i ti o Z ĕ a po o ĕ ý at
ĕi l a a .“

a a S a po lil a o tat lo p o olali l .

S a ý i čt i at lo il li p po t ý o ĕ
p t o o o at A o a i ot a a t. Pot o a o
po ĕtili o li a t a i a po t o o o tal a p o l il: „J tli
a i A či pa o o at o č a tĕ
a a a opil tĕ t op t o o
i l ala toči tĕ tĕ o o lo i a l o tĕ o
a o t tĕ t op t la t at a at i t . J tli t
it ĕp A o p a i t to o či . Ji a t
o o či ĕč o tĕ t .“

Po lo li S a ý i at o ali o poči a
a ali a a ot la ĕ a pl o a ĕ . I S a
o al A a t o lo p a ĕpo o al poň o i
o a o tJ it i . a a l a Ka . Mo p
tA a t. J o aS a li
po ta o i ý o l .K o p i i to lo o. J i a
č l a tĕ il a to a ý oli p o . V tal o
a la a a t t ĕ pl l o ĕ o i o la o .
Ka a a o t o io o č o l o al.

***

a ĕ o a t o J i t i o i opĕt o a ila p a a
o o t o a o t. O ý ĕ o l l i o S a o ĕ li .
K to o ĕ ĕl A a at o i l: „P to t
li. Z S ta i t ý i o l o .
N t l ta po t o . I p č o p to o ti
ýt a at.“

Upo o ý J it ia al o a po a it .
Za lo o o o a a o i t a o o ýla a ila do
o p ič ot ala a ala o la a p a .

Ja il p S a o to č l o a o il
A a S a o al. A al at i o a p oto
ý p i al a a točil. V pĕt o o lopilo t i t ti oč Sa apta
a T i a t . Zat o t p o ý il po o al pol a
 t tl o tat i o ý i o A a p til o l t it
tĕ ito o o ý i oo t p tili o l a ali a
ĕ o o a ĕ. J i o li ý i p i ĕl A a l
Ki o i: „Po l a a o tito i t pa o
it ĕ a ot t a t č o ti ĕli a at. N o o
o ta t p o i i o či o i
a ĕl i i o pĕt o o .“

A a lo i po la o o la t a o ĕ a i a l. T
o l l i ĕto ý i t a a i. Ko ĕ l li a i pa ali
ý oč . O tat o o il t a a ĕ oli o a i tali tĕ
t t. K ti l p i li opĕt o ĕ a o a ali. C opili l a
t lili ti p op ĕt . A a o a itĕ t lil p
a o a il p ý p oti . T pa l a .
Po o l p oo a oč t ĕ o i ĕ
l ili. S a a o at i o po ĕ ĕli o t ý i p t a l
A o pa a . O o ý p al al o lo ý p opa l a
A oč a o oč l l t o tl to .

K i a il oč ta to p t l a il. K Ki a po it
p o il A a lal p ot a o it a a a il p t l
p apo . Š p t l ý i l l a il p čt i o ĕ
S a a o o S a o ý at a potom mu usekl hlavu.
K p i pa al oč o čt i at i t pňo ali i o t to .
Na A ta a p al a ĕ i titi al
oo a oč a a o ň o o o i ý
la a aN a a .A a l ap o to a ĕ t it o
at o t p o ý oo it l o ti p til o
boje s Kuruovci.

K o i i o a ot a o la o l čili o p t l . a č l
t a i to a il J i t i o i. S t a i o o čit l
apa l to a i lý p a to al o a il o a o o ata
ĕ o . al i p po o l o ĕ a ta oč a ta il.

a il a p al a o p oti a po lit oči. Mĕl a to

S t a i o ča a l a t lil a t p po o ý a t
o t til l a p o o l ĕ . N ot ýS ta i opil al o l
a o po ĕ ĕl t i ti la t i p . a po i a o l
otočil a p til l .
O tat o t oo i i i li i čit l po S ta i o
tla a p i li a po o . Z o ň al p o t oo i
p ipo ili S t a i a o po tala i o it a p oti . a
l pa ato al a o o al ap o to i ot l. O lopily ho
ti o Paňč l a Mat i a o a il č t ĕ o
o ý pi Sat a ita a Šat .

i ta a i ĕl a o o o i o i a po ta il p ĕ
Ši a . Spol S ta i it o a o a al i p o ý i
i i po a ilo t a . Vo i o o t a
it ĕ pa ali l . o i tĕ p o ĕ ilo a i aaa . a
o o al a o po lý. V po tĕl a ĕ t a l
p o oo po ti .P o a a t la t a .
ap i til toč a o ĕ oo tili. Stĕ a ĕ o
lo o o po l o t a p o o ol o p il.

a a o l a p o l il Ka o i t ý t l po o o :
„Po l R o a tito o i p a it . V pa a a o t l
točili o ola a l a t p o p o t. M l
t atili o t o o . U čitĕ i p ipa pl o.
Ja t o o ? Co i a ot ý a p oti o o čit li?“

Ka o a la a la ĕ : „T p o ý i a i a
o o i . To plat i o o at . Pa ĕtli i p o t i i
p ip a il a o at a a a . P ĕt l o ý
a. N po ĕ a t a o o o počt . Po l
a S ta i a i ta a a o o pol o čat a o a
al i p t l ý i a at . V i i l ĕ o ý tla a
. P ip a ot l a o .“

a a o l l po poli. Vi ĕl a o i
oč ta ý čt i a ý i oň i. Po o ta li i ta a
a S t a i. K tito t i o o i p i l ili o lit li
a ali a o l i. Za i i l o ala o t l a oo a oč
a t p i to t l li al p . a a o ĕlil o Ka
a al p pol a o a a o o a . M i
o o čit l a toč po ta ilo o t o ý i
a o opĕt o o l pl l .

Ro ĕ a ý a ao o ĕ apa l a č l o t ot
lo al P o a a li ý i lo . S ĕ a t lil
 a lo p ot a o l . Nat l l ýl a a t l l p
ta o o ilo o il o o lo a a ý .K a til o
o olat l a ĕ o oč po o al ta a ta a o t.
Ro p il toč a o o a a . K o a po l tĕl
po o a lo i l li t ĕ at ĕ a o t a o
pap apa a o l .

Ro čil ý a a p i l il o i a po o l o o a p .
a o til o a ĕ oči a K o a ol l i t . N l
t lil t latĕ op ý p t ý i a l o a l.
Šp io ý ot a il č ý a o a po ý p apo
a a a t ý t potal a a o ý oč . al
poto p l a l a a al.

K l a a o o l lo i i l o ý l o
o a a o o it ti l p . a
a l lo a o ý p i oči t ý o a tĕ a ta il. t i
al i p p o il lo o til i. K pa al a o o a
aa l a a ý l po il očit al a p ito
p o t ý a o it a t l ý t p o t tal la .

Ja il o tat oo i a lo i ĕli i lit l pa l o p li

. a a a il opĕt o it al pĕ ĕ. V lil o
a i ĕl a a att t ý ĕ l l il a po o .
Mo ý o o a po a it l lo S p at o i til a
a o p o i tĕ l tĕl. a t lil a toč o
lo p al t o o tĕla o a il a i l ily. Slon v
o a i o pĕl o oč a o til o i oň i. a očil
stranou.

S p at a opa o a ĕ p al al i ý a o l l po
o i. P po ĕ l po a il o olý a a a. Slo
ol ti otočil a o č ý . a po ĕ o o il a lo
o l o ot . a o točil o o il č o ot a
opĕt l po č t t o a ilo a t.

J i t i a i ĕl a o al la t i i i lo a po o la.
S p at o po o o t o til to p t l ý lo a a i a
o i p l ito t l i l.
Poto o po tala it a i a a atto a p o ý i oo
a lo po l a . Ti a a att o lopili a a pali
o al a i p . a a atta a i p ý o a il.
Po l S p at p at o p al a til p t l o a o
i i ič l . O o it po alo po poli a o i a a alo
a o o it oč a po o ĕ a pĕ ot . Slo o ol al
a p t lap o il at p o ý a . Vo i p ali
a jejic ata t a ič la. P l o al o i ý S p at t ý
l po poli.

V l o o al A a Sa apta a a o N a a p ito
a l l S p at o o č . Po al t a l: „ Ma a o
a l P ti i ič a i a . Po i ĕ o o ĕ
o a ta it o lo a. Co t o po i ot K i o?
M l ĕl i p o t a to l t
a a att o o ý po i . Po l o i o t o la S ti a
potom to to o i t .“

K i a o la il a po lA o o ĕ ĕ t p o
a . R l alo ali al Sa apta o a i i olali: „P oč
t t o ? Otočt opĕt č l ot t tĕ po a ili.“

A a o itl p o t o ol o . C tĕl o i a o it p
a a atto al o l o t Sa apta . Ž ý at i a o ý
o a o l o t o t ý . N p po o ĕta l
o o Sa apta a t p poto po a a atto . Zat o
K i a o a l oč A a t l o l o t it. S a a o
a po po o al tati oo o to p ý po o l
o la ti a po a it a alo o i . M it o l a a atta a o
a it l ý lo p o it ý lo o o .

N l Sa apta o a točili a A i i pol č ĕ. Na o oč

l č t p a a l o i Ki . K Ki po l
o o lo p p til op atĕ a lo pa l a . Koč
a ta il a i l po po it p .A a t atil t pĕli o t a o o l
olat a t . P ilo il l latý p a p o l po t a t
a t a li o aň p i olal. S o o alo o at o t i a il a o
p t l a t l t lo al lo p o a ilo a stry.

P oti Sa apta l tĕla li t pla o p . oo i pa ali

i tatý a la a a a a i o a a. Koč l o t tĕ a
pa t a lo i o i a . Ko ĕ a i pa ali t po ti .C l
a a la a o o o i pot o i a l p al t
p p tĕ A o ý i ti ý i ila i.

Ki a p o al a l: „Vý o ĕ P t o. M l ta to a t
a ĕ i lo o t i po I K či o o a ot o
Ja a . Na i p t l o a la po a i. Ti t t a
oi o a i a o l ta o o ĕ.“

A a po al K i at l a a atto i. Po ĕ i
tit a po at t Sa apta a i po p ý a .
Koč l tĕl po o i ti a o t a o a il a to p o ala it a
a a atto . Ja il i a a i l o o apo il i
A a po ĕ il to a ĕ o l o pi oo a oč .
Ti ali a A a o a a p ali o p ip a i a
o tĕp . A a l to tat č ĕ a t l t l l G it
p a oo t ĕ p i l ili. K o t o i a
A točili po i a ta o i ot. P
a o il ý i p a o ol p ič pol .

K a a atta i ĕl a A a a o a il ĕ .
Zapla il A oč p al p a po l S p at a o
o pal. A a to li o a il al a i la t p ta a o
o ol o . O a oo i ali po poli o i a i ot a a
t. a a atta t lil a A iKi to p al K ti
a il tĕ p t ĕ o l ol tĕt. S p at a a točil
aA a o o a al po poli. K či A o ý p
o ol p i l ilo lat oč i ĕ a č lo. K i a oň i
it ĕ l a l ta to p t a ý to a l ý o
t . K A a l a a att o A a i ĕl p l ito t
ĕ o oo a o t a t al pa ĕtli p a i l o
to l.

a a att lo i ĕl a o A oč p opa l i o ti a
o ĕ l la a la a p o ý i i . Ro til to oč a
a il i oo o ĕ i o ata . A a a att ilo ý
to o l til. Popo l l p a t lil a ĕ o čt i p t
o il l . al i ĕ a p a il a oo t ĕli a
Bhagadattou.
Vl P ti i til a A l l čt t o tĕp . T to
a o a po o tĕp i ý i o lo ý i ot l t pl l a
o o alý o a i p ip ĕ ý p ĕ o ilo. A a
o a itĕ t lil p t o l a ý o tĕp a t i .K
pa l a p til al a t p o il S p at o o
ĕ . Spa lo o tĕla a o t o pa a .T a
p ipo alo o t l o ila a i alil .

a a atta po A o i til lo o ip ot ĕ il a l t
l i a i. A a i li o l a a i ý p
o t ý a o it a. Poto a il l lý l č a o o
la o . al i ti p p o o l a a att t ý o po ĕ ĕl a ti
čt i lo ý i o tĕp . J i a lA ia a a il
o la . A a i opĕt a a il p l a a a att l o ý po l
a i l: „Ro l i apo l po ĕtĕ li.“

a a atta l opil o ý l a a pal A iKi p al

o ý p .A a p til l p plo ý o t t li
o al l a a p o o al . a a atta al
latý a po l l a aň ai a a t o la t il. P o l ta o l
a a la a t to o olat l o aň olal o a il lo
ilo a til a A . V i i oo i pi l oi i
A o a a a atto pat ili a a A l t t la op a t
to ti a alapali po .

N l K i a tal o ta a oč o p l pa a a ta il
a i oi . K Ho a la p o ĕ ila i la ý
ĕt a a ĕ ila M ol .

A a l a a . P oč K i a a l? N po tĕl oči a a att

o o o ilo a K i a a l t l ai a a a l: „ Pa
loto o ý a oči a T li ĕl it o o ĕa o o
apo . P oč i a očil? Po opil ĕ
op o o i o p al to o a i
op o t i a a ĕ i. A i ta po a ĕ o ali
po a it. P oč i po a o al a t at ta a i p ĕ al?“

Ki a oč po al o l a a att a o po ĕ ĕl: „Sl

ý op o a ĕ t o a a atta p til t o ĕ.
P ý i ča po o ĕ Ma i a p o il
p p i la a M o o ĕ Z ĕ a Mĕ po ala o po .
J li o ĕ ĕla l t o ĕ a lo ĕ pl it p la: P o
o i Na a o i aň ai a a. At to t o
a t.

Odpo ĕ ĕl : o ĕ i . T p o it l ý
ĕ Mo a . Poto o la a o tal t to aň t o
po ĕ i p al a a atto i. Tato aň o a t a o to t
t ĕt č t ĕI aR . P oto i t a ta il
A o. T a t o p oti a a a att to oto
i it l o p t l o ta a o i lo ti l oi
a il Na a .“

A a po opil Ki a a il i ot. Up l a a a a att

a rychle ho a pal to a i p o l t p . Zat o a a atta t to
to o a l A a al lo ý latý o tĕp. Ro l olal
I o o a l o ilo a S p at . Za o il lo o i o la
a po lat op . S p at a a tĕ a ta il a o l .
P to o a a atta po l po al o til a a o
o o ý op ý l . Slo a č l a a a atta očil
o t .

N opa l a A a t lil p p l ĕ o ý o t t ý
mu roztrhl a o tal . Ja ĕ a ý t a pa l
la a o o ĕt l t loto o to l ta il .
K l pa l a o lat i la a o t la a ĕt o pal .
S o ta ý a a a a o a a pa al a o t ý pa l
o o l i č pal .

A a o o p to o a ĕ o l poto otočil oč
o a ĕa a il pĕt o it .

Pa A apa li o ý po i a Ša i o at i
po po o a ti o o ý . oo i li a
A a t l li to p . N ot ý A a al ĕ oli p
ot a o it a a o ĕ a p i a il la . Na A a točil
o ý Ša i. V olal ti o aň a a t t o ila olem
P o a a ĕ i ý la . K l o l a ip o
p pali č to a al a ĕ pa al a A
t a . Napa ala o i o la o ata pol a
a ý i pt a o . J o oč a alila t t ota o
po i a la a o al ýčit a i.
A a olal o aň o a o ti a a t ota
o ptýlila. V i i il t o toč i i li al o il o o
l o a alil a ĕ o. A a l p til aň it a a
il. Ja il Ša i i ĕl o i lo či otočil
a al o a a a a o a ĕlý ĕ . A a o til
o a po il a o l al ata.

o o tili o tat o t oo ia io ĕ aa a i
o po tala it a p oti . J it ia tal po l A
i ta o a S t a i po o . K o o l l p olo a
o p A o a o t o o ali o po o a o a
o o o .

A i a a ĕ t al o Ka at o i ta a a ĕ il
o a ĕ a . N p ĕ oo i ĕ potý ali a
A a p ito atlačil o o o a o a pĕt tati i
p . Na i to a točil o ola a ý p o il
p olit .

a ilo ĕ o o al al p l ito t a t J it i a t
o al. Za il č t o oo a p o il i o o o o
al po a it l ý S t a i J i t i la ĕ t il a po o
i ta a paňč l ý o l o al pat ič ý .

V pa pol a i ĕl K o i po a a o o l
p pit l . Zat o il t p a o l l o a pa
o a i pol t l i t o.

a a ĕ al: „ čit li p oč i pl il li ? N a al i
J it i a A a la ol ĕ p o po poli. V o t lo a
ap o?“

a til o t pĕli o t po o o a o : „N o a
o lo o al ta p ý i lo to o o ti a lo it. M o o t
ti l A o p o i i o . o o i
t o o Ma a ĕ t al o . N J it ia o ai
ĕ o t it. o t o a o t al ĕl p o
to . S lo o a ii o o o o i o . T
t o t a t ý p o a ili a i o o .Z ý a Sa apta o
ĕli A opĕt at a o t o o i č ti pol . Poto
po J it i tit o pa ti a p ito p ip a o i ot al poň
ĕ o o tĕ o opi o it.“

a p al po l a p o o a . K po a ilo a t
jednoho z jejich p oo a ilo to i oo o o l .
Ro o l K o a it o ča a o o t a . ĕ
p a ĕpo o ĕ po a tit o pa ti o o p o ý i
o o o a ot o J i t i . Po A a ta t
to oto t a . Ni o i ý P o o o olat či i p o a it —
a o ĕ po to A a ĕ o o a čil. a ačal l t
o a . to i t .

Kapitola 15: A HIMANJUOVA

JE INE NÁ MOC
Po o o t p pit K o a o al a S a o . Ř l
: „ li t li t pl ĕ . N po i A a t oi
ý o pi .J i ý i at a o to o i a i .M
opĕt po tit J it i o pa ti.“

S a ý it i ý a i at o a itĕ a il. N l o ali

p i Sa apta o T i a to a N a o . V i i oo i
at o ili a la t a a ali. J i l la p a a tĕ t o a
smrt.

K A a p oti o ĕ pat il S a a to a la t a ý
o o ĕlil o p o a a a il opĕt ĕ . Po t p
a o pi l i at o a pil
zbytek o ý il o ča a .

i l o ý t a o l čo ta t ili po a it l
o t p i. Vo i a po t po ali P o . a a
a o at i t li p o t Ka o a K ipo . V č l t a t l aa
o po po o i o a li a i o l t a i i
o ta o al o o o o .

a o to pil p t l a p til to o l ý p . P oti

p o a ĕ l l tĕla o t l a p pol o tĕp
 ip a i l ý i o l i a oo ý i a i. V l
ý i oo .

J i t i a i ĕl o p t l o ta ĕli o po i t l
ča a a a l l .J A a a t to t a p olo it. S ý
at o to il al p o a il i ta t t ý o
a čil. J it ia i a po ĕl a A a al o to o
o o il S a o a l l oA i a .Pi i i a ĕ .
J it ia o al a olat a l: „ o o ĕt
a a ĕ i o i ý op ý p olo it t a o t ý
t l . T ot Ki a a Pa a o i oo i a
Z i t a toto ta t — a t i o čt tý
al li o i l lo o ot . i ýpi i a i
i tĕ p p o a it to to p olo it l o fo a a a .A
at po ĕ a o t. Ř i i il tĕ o i
p o a it t t to o ?“

A i a t l ĕ a oč . Slič ý la o ĕ ý l l
ĕ l a la p apo pa al p ĕ a o o ý
i a i o . P to lo t t l t l i
p ĕ oo p o a ĕ. J o o po ĕ
J i t i o i a o alo ala i tot : „ li to o p a a.
Z p o a t to t a p olo it a to pit o ĕ o al l i
i po a o tat ĕ opĕt . To ĕ ot o
a čil. a o o ĕ o o ĕ. J tli ĕ pot
ĕa p č lap .“

J i t i a o li il: „N o i o o ý pa . Mo i at i a
p o a t o pol i ta o S ta i a i
Paňč l K a i Mat i a P a a a . tĕ it t a .“

a t ý o o o a l l o al: „ tĕ tĕ ĕ l o at
i o. Ja il o t fo a o ta o i i.“

U li ň lo a o t ý ila A i a o i ĕ .Z i l č
a l a la : „ o l o i o at i o ot .
P i i potĕ it o ot i t ý . V to ti i a i tĕ
Vi i t t p p t l. Po ĕ o ý t tnu, unikne
i o i po a o t a po i o t po a o at a
aP t a iS a .“
J i t i a p i i po al: „N t o t o lo a p a i
S a a tt o la t i o t to l o o .N i
a al o a t o o t ia ao t a a
ta .“

A i a po l l a po t p K o . P i al o ata i: „
S it o oň i p oti o ý o l . P olo o fo a i
tak jako slunce rozptyluje mra .“

S it a K i o a o ata l ĕ o i. Zat o
oč a otil p pol p o l il pl o a : „J o po i o t tĕ it
l p li . Z a p čli ĕ tĕ o t i al a a.
a it ĕo l a . Kol ĕ o o o
t a p i oo i t tĕ po ali po . Na ta ĕ
it tĕ o a p p . N po al i t ap tĕ ý o .
to i tĕ t o t ĕ it a.“

A i a a l: „ o ata i o t l a? K o o
i i ti at i o t o po po ? o o al I o a
Ai ato i po a ta . Co či t to p t l p o ilý i
o o at t po o o t ti o ? J o tý Vi t ý
p ĕt a ot la ý A a o t ta p
ý p t l t ĕt . J l S it o p o o i.“

S it a po l l a p o p t l ý o . S tĕ ý
po l o ĕ latý i a t ý i ča a a i. Koč til o ia
A i a a ĕ oa a oo po o o t l l al p .

Po l p apo a to a i a lat o tĕ a po al
A o a a. P i o a K o p ipo al la o l a
toč o a t o lo . a al o a a a il p oti to .

A i a S it p čli ĕ l a po o ý l p i l il
o ý a oč p o ĕl la a ta a ta .
l t ĕ točil a a o ň p til p a o o po o
o a a .K po o to to pili A i a l ĕ il
ĕ p a o. O čil t o lo ý i p p o al ol ĕ oa
p olo il t a a a l o p i l K o .

Po o pa ĕ oo a t a t l o i ý o.N p l it a
ipi a tĕ a a ač a ý i o p ipo ala t
 i a p i o to Ga o . Kol A i a a l l ý
poč t o o a lo o ata i pĕ a i i ič li
a o t.

S a i ačal o p t l t p a p o ĕl i i i
a o to o. K o lo o to a i A i a
a o . S ý to il ý i : „Za i
o!“ „ o o !“ a „Ka ?“ o o ý po i č tĕti a
i č a lo oo i ot o o a a ot ol oč
o o a t l o l o li ý l ĕ o il
l p a t al la a la ĕ.

A i a p o ĕl po poli a a l o oo po
tati .J o lo t a ito t ĕl o o . Vo i t č lili
po o ali l t o o ĕ. A i a po l i tĕl
t ý oo ta a o ĕ po l pi o ĕti a t a.
Utat pa o t ý i al o o a a latý i p ĕ t l
al a ĕ. al pa l l o ta ý i la ĕ i po o
pĕti la ý a t o l Ga a. P ita li ĕ l la
o o ĕlý i p il a i a pot l p i oňa a i l l po
i a o al plo pa l to .

Ja il A o itl o il o
t a . l ta lý a ĕ o i o o p o al a it. J o
p l tal a o p o latý l č pap . Ko il o o lo
i i ĕ a ýto t al l t la a la . J i
pa ali l a iti p t p ol tĕl i tĕl . J i o ĕ ta
p ali a A i a o č ý i al a i l i. Z at
ta al l al oči l a tla i i l
jazyky.

A i a po lal i ata o la ý o či pa lý i
o a o točil a al o i ý o o ý po i . P ĕl
t l il o ý i a ti o i ĕ ič li. Na o
i il a ĕ it a ĕ o o a ĕ o ali o
o a ĕ al t o li . Naopa ĕ p i l ili
a a o al t o p .

K o i po o ali a a ĕ S a o .S a i
i i i po o al o ĕ a l a a al a o top
. Ti o ý oo o o il a ĕ a p l o .
Op tili o a ĕ p ap t l a at ĕ ali a
ta . R č lo i a it o ĕ pl o lo t alo ali o
A i a aap a o ali pa l o t po li a lo .

a a il a o l a la t p č a točil a
A i a a. to ĕ ilo a i l a oo ol sebe:
„Za aňt l !“ A att K ipa Ka a Ša i Šal a a al t
oo a ĕ ilo a A i a a. Mla opi a alil tý p al
p . Ot č l a plo i ĕ o oč ao l la t i at o
S it a a oč ý al to . P o o l a o toč
palči ý i p t lo l t tĕ i ĕt.

K o t oo i apa li A i a a ta . tili a ĕ o
ti p al p i o a il o i o at ĕ l. Nĕ t
sice pronikly jeho obranou a p o o l ĕ al l a i o .
P čli ĕ a il a a ti p o il oč l A a o o
o o po . al i ti a il lo čt i o ĕ o ata i
l a ot o.

Ja il o t o i i ĕli l pa l otočili a p li. a a

Ka o o o ali o po o a p a A i a a al a i p .
A i a l a o o a p al tĕ a t lil a Ka o ý p
op ý p o a it o ĕ . Šp o a l o a a a l
l o o o tĕla. Ka a ol t ot l a o oapi ĕt a l l
lo o oč .

A i a pa o čil a t ti p a pĕt a il čt i
al l . Šal a a A att o apa li o o o a o .
A i a p o il lo t i o at ot o ot . V t lil a Šal p
o lo ý ot a Šal a oč a o al. A i a otočil a
lal a t al a A att . o ý i la ot la
a p i čil a plo i ĕ o oč .

K o i č l A i a o i p ali t l ĕt počt . Mo li
po ta it ti p ĕ i o a i ti po l li o i
to . P o ĕl a oč a i o a č a o o
o la o ali . Sl p o ol ali ta K o i t tili
o ča ĕ ň i ĕ o i č ĕ o a ĕlo a
t p.
A i a a il ti K o — a o o p o il.
Na A i a a t ý o al Šal o ĕ a ĕ a točil Šal la
at Ma a. V t lil a ĕ o a t pla o ip , ale princ je rozbil
a . Poto po i l p oti Ma o i p oti to lo ý i p t
o t til oč a o ň al pa o i la . K Ma a
pa l oč aA i a a i ĕ a točil ti o oa .
P i to olali o a a ič li: „ i ý i i to
ĕlo t t i ot.“

S a i i to č lil t al o p . V olal
t l t al o ot a t ý . K o a o ý oo
po lal l p ot t a po o a t l t t al a
o l p ipo al a l t l . Šp p l ĕ o ý a
o ý ot ilo ĕ til o p t l . Ni ý a o i
l til t i o l a o pt lo al a o l l .

a o al ýt o i A o o i. P i l ĕ
a a a čit l l: „J po l li a t to la ý p i
po t p p oti a i il a tĕ o p t l ap .N l i
ĕ a ý l či t o .K i to p l i tĕ o al ičit
lo a i a .“

a a a il. P to l a Ka o i t ý ĕ o a ta il
l: „J a čit l t lo o t či A o o i. P oč o
i a o a il? Ro ĕ a a o o o i it ĕ
o i o o olat. Š t to o la a l A o i. Po
o o o a o pa A i a p o o at o i o a . N
a l ča o a t. Ka o ot l a it to o o ý li o tĕt .
O a itĕ o ič!“

a a a l l lo a o at a a o po ĕ ĕl: „P to ĕ. Za i i
op oči a P o .A Ki aaA a ti a a to i l
to o lap a il i tĕ o o o o či lý .
V i p po ĕ a t a o
l o at. P i pĕ li. T to o p p li p o
S a i a a .“

a a aA i a a a točil la itý . V t lil pla p

op ĕt t a pal o oč . Mla ý p i l
po al o o p a o a itĕ o a l a ti čt i p . a a
i to al l it a aopa po lil la t to . V t lil a A i a a
 p a ip t l t a ĕ il . P i t l o a il a po lal pĕt
l ý poč t la t . O a o po i ali ý i oč
a ap ĕli ĕ t tĕ ilo p i l .K o i o ĕli
to a a ali a a a
A i a a a il o t ĕ ý to .

A i a o l to o p t l a p ito a ĕ o a olal: „ y
p i tĕ tĕ p o i a t oa t o oo a
p a l o t i — to o o t l t la t o a o a
či . S a o t i po o l J it i a ý i
lo l ý i lo . N a t loči aplat t . Tp a
o op til t ot a pa a la . S li t
plo o ĕ o o ti il ti o ti a p o l o i ý .N tĕ
p i tĕ ito o o tĕ t t a ta a
ĕ t ý či to ĕ t .“

ĕ ĕ oli a t i A i a p ilo il l i ý latý p a

ilo o t lil. Za l l o o o a o a a a a a
p til l . A i a o a l al i a ti pĕti p t p lil
a o o ň. K o p o o a ý a pa i a i ol t p i čil a
omdlel. Jeho vozataj ho pak rychle odvezl z boje.

P o a o i p i pĕ al a po o Ka a. V al
A i a a al a i o o al la o o o a po a it. A i a
o t a i p po t p ĕ atlačil pĕt. Ka a p a ý p apo
a o t tĕ ý ĕ t l a al a t p. Po po o ali o A i at o i
o t Ka a po a o al a at . J i A i a a
o ĕ apa l. V t lil a ĕ o to p a o o ĕ a al. Napa ý
otočil ĕtli oo o i č l . Mla ý p i o l la
p o ta ti a l Ka o a at a t i ti o ý i p . Zlo il
p apo a il o ĕ a o t til ola oč . K o p oti
ý l o po ĕ ĕl A i a tal la p p l ĕ o ý
ot .

K o t o i a o ĕ i li. Ni o i l op č lit
A i a o i t ý t l a poli a o pl pola o ĕt o ň. P i
at o il a la t a ačal p o ĕt i K o i po tĕ t
p o ta . ĕ o o t a a il ti .

J it ia a o čata i ta a pa a Vi ta a o tat
p o t i l o ali A i a p lo o o o t .
K to pil o a o lo a o l a al ĕ
a l o .P o i l a ili l l o at
lap o it .

Vto i l o t a a at a a al o i. K l Si
po ta il i ĕ a o pa lo a apa l o t p .
Ši o ý po po l ý a a at a o o ĕ o o al a
a ta il čt i P o . V o la po t Ši a
al l Si t tl A o t ý o o al l č ti
o i tĕ Sa apta . A o i at i pĕ a a A i a
o ali a a at p o i.

P o i a li. O po ĕ ĕli a p oto a a at o a op o t

t a o o ila. T a a ĕ o a ili a ĕ
o ali o p o i. V o ĕ p ĕ o a ili p t
K o i p pili. P o i o ĕ p i l li a ča a a
a la a A i a tal pa ti it .

a a at o i p i li a po o t o ý o ý i a
lili p ito o o a l P o ti
vz l o ti. Na a i o fo a t l o at o A i a
p o il it po t. T t po i t l ý a oo
a P o i i ĕli ý p o a A o o i o tat.

***

U it t a a a til t l ĕt o t. Ni o o al
A i a a a ta it. K o oli p o itl l o a itĕ a it
o pi t p . P o l o i
č t ĕ Ka K ip A att Šal i K ita a a l . S
a a l aa o p a lo o o a i a o
schopen zastavit.

K a a l ĕl a A i a a t o oo l a o
lo ý l pal o to tĕ Ša i l: „To oto p i e
po a p ip a it o i ot č t ĕ. Na i ĕ a ý i ý p o a o
a t. M o apa o t i i o o a po i .“

Ka a t to al la ptal :„ čit li i a
a tA i a a.“
 a aA i a a po l l to a o i . „Vi ĕl ĕ o
to o p i ĕa o la i ? P to t o i i o t ĕ apa li
i li t i a i t li o o a ĕ. J i o t i ĕli
l o l t l ap tý o ĕ o l ta pla o
p .T ičit l p t l ý i ip o l potĕ a o ň
o pla o i p .N i ý o l i a o
p o l lý ot .“

Ka a l l l a A i a č t a l t l t pĕli ĕ . Opĕt
a ĕl o la : „ a o i ĕ t to lap a il. Na o i ti ĕ
po ĕ o t po i o t at i i. T ĕ a il a ot o l a
ič a o .P o po ĕ a o a ta it.“

„A i a t o t ý a ĕ ý “ o po ĕ ĕl a. „J o ý a čil o
A a i K i a. A a al a o t po i t l ý
ĕ . Ni o o olit po a .“

a lo il la a po ačo al: „J a p o a o o
o li p o at. Po lo po o ĕ Ka o. o -li p o t o
l op atĕ o o a ola o oč pa o ň K ita a
a t o ĕ A att o ata a K ipa l a o i
apa o t p o o. K o t apa o ň o
o po a p o i.“

a ĕ ĕl o a a o la p a i l o al lo
i t . Ja o lit l K o o o po i o t it
a a ý i oli p o t . S tĕ ý t p ip a il to
a A i a a o tat i pĕti p i K o i. P i o lopili a
Ka a p tal l . K ita a pa a il o o ĕ a A att
o ata . a a K ipa o apa li p a o ň a a a .
K li o o ĕ a iti a oč po li ý p i očil č a
tt a a l č l p t ĕ p il tal .

Š t K o lo ol A i a a t ý o l i to
č a t t . U ĕ o il i o lč a l očil o o o
. S o ti o ilo t al a o lo . V lat ĕ
les o o pol l i pa al a o pol t o o ý o l.
Po i l a a o i a a i p o ĕl p
o at a o ĕl ý o o a l o č . K o
o po a til t a ot oč ali a ĕ a o li
vrhne.
 a l l a il a A i a ča p ot a o it a
o ti l. Z o ň Ka a čt i lý i p o lo il t t.
A i a opa l a ĕ a a i l olo oč .
V po ĕl i a K i a ĕ l o i ol oč a
a točil a . K o ý pi lo ý i la la i
ĕt lič o

t po to pa pol a ĕ ol i ý a la
pa al ĕ. P to Ki o t po l l poč t p il
al a o ý ta .

K lap ol o lo o o č l p i l il o ia
K ipo i o ili ý i p a o o alý o . A i a
popa l po l l tĕ ý a lo ý i o o ĕ l
A att o i. K p ito il a la o . A att o i ĕl a a
ĕ o toč a o t o ý Ši a a o i a očil oč . Ja il
opa l a A i a il a o pla o l o oč
o il o a a a il o ĕ i o ata .

Abhimanj točil o ola a č t tĕla tč l

a o t p . V ĕ oli a i t a il Ša i o at a Kali i
oo ti l o . Poto t oo a oč a t
lo a pa t a ý oo . a aa a il
p oti p i i a oč . A i a lý a il ao
čt i o ĕ a a a il o ĕ. aa očil . opa l a
po l A i a aa i l ý .

A i a ĕ lp o a o i. O a o p i p tili o i o
o ili o i a ali po o a o .
Na o pi o a a a li o la a pa li
ĕ o a .

a a po ĕ oli a o a i tal a opĕt i l . A i a

a ý lo ý o o a p oti po al po a il. K
al po o l t t aa o il ilo o t . Ú
ýA i a l l i ota iap a K o pa l
a a o ta ý i .

a a o tat p K o i o lopili po a o p i . P ipo al

i o o lo a a it o lo .S o il ol ĕ o ti o .
Hl ĕli a ĕ o a o to l l o ň t ý a l pot o l tĕ p lil
l o o t o tila č t o t to a poto ti la.
L l li ý ýa a lič t i a ý a oči a a a
o lo . I po ti il a o pl ĕ a po i .

K o i ali a o t . J i ol ý p oti l o č ĕ po a .
Ta čili po poli ali a ĕ i o ali a la itĕ li l o
neb p č po i lo.

Z o lo api l lo o o ii a i i p ipa al a o ĕ
pa lý . Hla itĕ a ali a olali: „ ĕ a pot o to oto i
apa lo t o ý a at a o t t l t ý. To lo
a ý č t .“

V ol
A i a a o p o t ala a ap o t .N č t
i a ata l li t i o itý i oč a ĕ i ĕ a
o o a i. Pol p pl ĕ t ý ia a i lo ta a p o .
R o a la l l a ĕti ol . o i tĕ a lo pl
po o t a ĕl ila t a .

Sl o pĕlo pa o o p ĕ li p i pa l.
K o t o i a o t op tili o i tĕ a ali A i a a l t
pot p olit t p o il.

J it ia l l ot K o a t il o talo. U i ĕl
a a at t ý o i at a l pĕt o al o o. A o
o a pot il ĕ o a ila p a o A i a o ĕ ti.
J it ia l al .M l l aA t ý t l o o al
Sa apta . t . Co a l o la o a
po lali o ča a a ot o? J i t i a ot l. P oč lap i
o olil t? J p oto l la t o a t . Za A i a o t
o .

J it i a otočil ý at a l: „S a i a ý t ý
it ĕ i al p t li a l a it a to pil a a. Za il
o o p t l a poto l o al. N po o to lap
t ý ilo o al K i o i a A o i o l I o a la
oplý a o o at t .“

P to J it ia t pĕl al a il ti it o at i
to p : „N ĕli o to o lap t ý o al o t
opla at. Ji tĕ o l o či t o ti t l a t ot
li .“

P o i ti t o
li. C to o ta po o ali
a o ĕ lo t . Z o tili a a la a p ĕ l ĕli o ĕ.
J it ial al:„P i ĕ tĕl potĕ it a p o a il o fo a i a o
l i a o t a o t a. o til to pit t l p K o
it a a o . Pot o K i o p o al o ý t a
po o ý o a a il o o i i o al o p t o ĕta.
Ja o i po at o oč A o i či po a S a t
t t atili o ilo a o a? Ja o i l lo a po t a
l K i o iaA o i a t ?“

J it ia i l la la . „Po lal to tĕ o it p oto

i lo o la t p č.T a il S a A iK a .
Po tilý člo ĕ il o la t i a i ol t l . J al
jsem sobecky a nedbal na to, co lo t l ĕ p i t. Ja o l
po lat tĕ t i a lo ilo ýp p a po it o a o t
it a ?T t l t a ol i. I ĕ
t p ipo it a a A po l pl ý al .“

Ju it i apl il lý ta . Ta i i p to oo i a
lo l ali. A i a l i i i l io l .I lo
t tl t al p ipo it l ot i. S ý lt ý a
lý o i a o al.

„Ač oli l to o t ý o al it p lý ý
t p l. T K o i i tĕ o tali t a . A o
č t a it o aa ič . Po lý a a i
a o oo l aa o a al la t o i ota. ĕ a
i A i a a t ý ĕl o ĕ o a l t a i tĕ ĕ
tĕ t lo t a o o a i a ot t l o t.“

ĕ J it io a o ta l to pil V a a. J it ia
ti il a tal a p i tal. S ý i at o til a a l
a lo i t .

Pot o V a a po o l ĕ a il J it ia l: „ ý ii
S a i l a it it ĕ o a ič ý i l či t t o
o l čili. l tĕ a po l l o i p il p t l. C tĕl p o at
 o o a p o a il p t l ý i al l a ilo ti a it at o
a o al l Si . ĕ a o a til it l ý al.“

V a o a o po ĕ la la a : „ li al i
po a ĕl ta to a at. Li a o t o tĕ t i
at i. H i ý A i a a il o o p t la o l . J o či
o p ý il o l ta a o l i o l . P oč o t ?
J it io ý t o po it o ti. S t i o
a a a i o tat ýi .“

P o V a
o a p to o t li ila a a lo ali o
o i ý lo .K o l il J i t i a l: „Toli l Z ĕ
l a ý pý a o i. U ilo ĕ o o ali a ĕ a tĕ t a
pa li o o ĕ ĕ p t l .T l ĕ a i. P i po l a
tato at a po opili ý a ti. č ý i p oč i t
o li i p č? O t po ? p aotč ĕtli m to,
p o .“

V a a a l oči. Ač oli l li ta ič a lý a
po tý l t al ti o i t ol ĕ o li la a o
ĕ č it. S ĕl ý a o a a a a a l a pa al
a o t a ý a o a aa ý latĕ. Po ĕ oli a o a i ačal
p ĕt ta o lý p ĕ o p o ti — a p i la a o o
l o a ĕt. M pot po ĕ ĕl P o o o a l
ĕi ĕta t po l li ti t a li o at a i o ý i
l a i.

Po o a o lý l a lč i o ĕt a
o ý či V a a a ĕ l: „K l t ta o
o o o ti i a o ot o p o ala p i ĕli
t po ĕ o o tit. T polo il i ot it ĕ o al o
o či i o o ti t p o ĕ t ý a ĕ o ĕti. Ta
t o č la o ti. Ž ý po it to to ĕtĕ o
o al o l at ta a t o l li. Z a o
ĕl o tĕl . Sp o ĕli a at a tĕ i t o i
a tĕ i t o li ta o o l .“

V a a al J it i at ta o ĕ ý a o o o
o . N ič o ĕ t t i tĕ t
po l a . Na o l: „Vĕ to p a a il tĕ. Po taň a
p ip a o i. Sl l io ti i o A i a o ĕ la o i a ta
a a o ĕ ĕ plň o i po i o t.“

J it ia ptal a a a at o i po lo t o i
at a aV a a po ĕ ĕl o Ši o ĕ po : „Ta lt
la ý l op to oto a o či . N ýt o l o ali t
lap a a ili i ot. O o a ý li. Ž ý člo ĕ
o ĕ it o t . K to a konej svoji
o a o po i o t. N po o to P o a p tat l
l l o o ĕta. Po o o J o li ča
o po op .“

V a a tal o lo čil P o ia i l. J it ia li il
al t l i ĕlal ta o ti a t to p o A o i. V t
a o li. Ni o o il t o o ĕ ti to pĕt o
ta . N a to a ĕ . K l l po l a A i a o o p
to o i t o p apo a tĕ ý p ĕ al a
o o ta la č .

Kapitola 16: AR ŽUNŮV STRAŠLIVÝ

SLI
Po pa l po al A aKi at o o pĕt o t o a.
K a il ti Sa apta to pil oč a pol Ki o
pomodlil k Sa i o i o a . Poto o a p t l a to pili o
oč a a ili o t o t o J i t i o ĕ ta . C to a o
A p pa la ĕtlit l o t. Ř l: „ G i o p oč
a o ta la t ? P oč i ĕ la ? V kolem sebe
i l a a i l o . O o lo l
tĕ t . K l ý t o ý a ý a o
l o po .“

K i a t ý o at ĕ il oč ĕi tĕ p olit to o o po ĕ ĕl:
„K i t a it K o p ĕ č t ý
at a i it i talo. N po lý l .
P a ĕpo o ĕ o lo ĕa po tat ta t lo ti.“

A a t l pl ý o a a il K i o a lo a p i o t. C to p
pol al i . Po l l a . Učit l o o l a o tJ it i .
Po a ilo to? P i t to l A a ot l. K ĕlo
J it io i o ĕ t at ĕ o t t p il to. I to
ĕlo ýt p o t o i al o i lo o o a a po il
i o po l o .

Za o i oa ili t o .K o ĕ o ĕli A a o l l
ol a l: „ a a o l p i a al
to o a pĕ . i a i pĕ i p a p ĕ
popi a tĕ t . V i i o a la ĕ i . Ni o ĕ
pi po a it a o o l . M a o talo ĕ o ý
at ? K i t to li i ta oči i ĕ ta t o l
li ĕ a. J pa a po ? Po ti lo l Vi t tĕ t ?
Pa o l o talo a i oo ?“

Pa A a ačal t it p a .A i a opi at o t o a
tal al po lap i lo a i i a i l . C to pĕt a l l
o ĕ t ý ý o a t o il ča a . Vĕ ĕl a
o i ti o a oo i t o li o to oto t a
po i o t — A i a ao .

Po p lo ta A a to pil oč a Ki o
po o l o it . O a itĕ i ĕl at a ta ta t ý i
ýa t .K l i o p o l il a i lo o. N li o
po l a po o ĕ i popo li.

Nato A a pat il o o a lo p . S a ta ilo.

P i to pil J i t i o i po lo il o o tal a po l l o
at o lč t . „J i l ý li. Ta i t
A i a a i o ĕ t . Sl l K o i t o ili
ča a .Ko ĕA i a a i o p to o ti i o p olo it
o al. O a ĕ ĕl a o tat . Po al i o a
a o t o i fo a p o i l? O al t l to t ý l či t
ičit l p t l ý i po i t o a p t l a a it ti
o o la S ti?“

A a al o pl č . Pa l a ol a a i l a J it i
pĕ li ý la : „Ř i i a pa l — t t ý ĕl o pa a
oči t ý a o il a o ĕ a ol o ý a oč o a
t ý po o al a ot I o i. Ja l it ĕ a it?“
Ard a pat il J i t i o ý oč l . J o la t oči i i ta
alil i ĕ o il to č o o al p a a.
J i t i o o lč to pot ilo. A a l o a a l a ilo ĕ
a il o l o t o i l. Hla a spadla na kolena a vzlykal. Po
ĕ oli a i t l l a lo ý la po ačo al: „Kt po til
oo i po li l o o o ili a t o a? Ja l
a it t la t ýo a o l o o t a po V p ipo al
a ot o l o o K i ? J tli i to o i t ý
o K a o l a ta l o ilo a ý K i o o
t o ta i o t Ja a o a la. J tli i po a pat it
to o o o lap či a la a ý či t a ý i a i
oči a la a l i o lo a a a o o l a
o a itĕ o o o S ti.“

K i a t l po A o ĕ o ao l o ol a .P
ĕa o o la itĕ a al a popi o al o la t o ti o a. J o
at i a po i ĕli l a i al t .

„I l la t lap ĕ p o al. l t ot ý ĕč ý
po l ý ta a i p l p o a o at o o. O l al l
po a a l o al po t o o ti a p a . l
ĕ ýa i ý i či o a ý l ĕ o . V it ĕ i il a o
p a i ta apa l o o p t l . l po t a
p t la toči tĕ p t l. Ja l ta o ý lap a it?“

A a o til a a olal o o o. Na o o t i
li il a l: „ l a ol i a o ĕ a ý t o ota
p to o t l o l o al t ĕ . To o l
t po o o ti l a t opĕ o ali o l
o lop a alo a po . J o t t i a lo ila ýt t ĕ a
lo ý i l č t po ta p a a l t . ĕ a! Ja ĕ
pot alo tĕ t tĕ t atil a a ta t o o o tĕ ali.
Ja a a I a K a a Va a t i tĕ p ip a t
t pot o tĕ p i ali a o ta o o ta.“

A a l l J i t i o i t ý a at a p l po l pl ý o it .
A a ĕl oči po lit a t č o l a i. Z ptal o:
„P o i l p li al a a? M l
o o at o a o o a i a polo it i ot pot o a l po
ti ? U čitĕ a ĕ l l. S o po lý a o a o ĕ
o Ka o K ipo a al i i o a i ta l l: M ot ĕ čitĕ
 a . o o i i tito t oo i a ili p ĕ
t ĕ olal. N o o o t ta o ý i a ĕl
li o l plo l ĕ i io pi .“

A a po
al. Ja to al o t i o la o?
J a a l l pl t ý a o al o
p to o t. P oč to p o l l? K to ta lo A i a
t l il. V a il o it a i o l l a a o o ý
p ý a o t t ý. A a i l: „Mo
ýt a o t t a . U čitĕ a p a l
S a a a pa . Co tĕ o ý ? Ja i o
po ĕ ĕt A i a t o la o i po o o la t ?
Co Utta o t ot a a l ? K o i o o
a o at ot o t a pol . Za a it o a o
tt lit a o t .“

A a otočil K i o i: „P oč i i l č o lo
M a o? Ji tĕ pa t K o o a itĕ p lil a pop l. Ja
o li a it o to o p a lap ta tl o ĕ o
p to o ti? N o o itl i tĕ i ič al l
ĕa oo . Ja i to o l op tit Ki o?“

Ki a o p t l ti il o ý i lo : „N po t .
Toto t l ý o i t i po l a t p. Z al i
V p o l ili toto a to ĕ l at i i t ý
o i po i o t. H i o p a o po ta o o i. P o o o a
xi t l p t pa o t it ĕ t t p t li. A i a
o l o o či i oa ti o ĕ li . N t ot
o at a l o t p al . V a l a
li il o p . V op a a to oto t .“

A a po al otočil J i t i o i: „ l Z ĕ i i
p ĕ a l loto o ý a oči a a it.“ J o la o la l. J o
t t al p ý al ĕ . „Ja o o al a i i ič ý i
p t li? V a i i lo oč a oň i. P oč i to
ĕlal at ? Ja l a it i l p to t
a o čata a o o al i ? N po ĕ o ĕ i o
a i o ao a .M o a a ili p o p a i a oči a.“

A a p al po l a p a lo po o i. K č o
i it A i a o o t? O to ta tĕl ta a o
p pa ĕ ti a i to ti. P to lo o t i ĕt a o lo
ýt o i a . P oč l po A i a o ĕ o o
pot o al? A a pot l la o a po ačo al: „Mĕl a ĕ i p ič tat
i o ĕ. O l p to ĕ ĕl t i i a ĕl i.
Copa o a a ĕa ĕ po o o ? Ma a o lo a
po ap o it a o ĕ ?A i i i o o a t o ali
o ao it.“

A a lo ý č o pa o a G o
o č l a l . Ni o p o l il. Oči pl l a po t i
t al o l .Z o a o al. Ni o a ĕ o o il
po l o t. Po J i t iaaKi a t A o i o ali
la a ĕ o ali ĕ o t. Po ĕ oli a o a i p o l il J i t i a:
„ oo o ý pa io l o o at Sa apta a
ĕ po il a o t. V t o il p o i t l o ča a a po t po al
p oti t l o i p o ta .T po al t o
a a t to fo a i p olo il a o il o to pit. C lap
a il a i l o a o Ga a o o . N l o ali o
a ĕ i p ip a ý i o i al pat ý l Si ĕa ý
p o o al t a . Poto l li o
V a a a at a al o Ma po
op a ta it. T l t a a o l čilo o t
o ý a at . Z ičili oč ĕ i a ĕ. Z o la o
a aa a o o a il ý l č — a .“

A a t al. J it ia o lč l a pa po ačo al: „P t a il

č t o t i i o li lo a a at o . T
vysto pil a a. N p tat l ý o o pĕl o i
t ý l o . Ta apla il t ý i ý al.“

A a l l po ia i o al: „ !“ V i i p to a
p ali p po l a at o al p o t
i ali. A a po t p ĕ li il a tal. T l a o o č
lo il a a a p o l il ti ý o l tý la p po al
t : „V o ti p o la i — t a a i i a a at tli
a op t ta o i ot. J tli ta it ĕ a l
toči tĕ K i o t li t a . K o oli o po
o it at to a K ipa o o oli i ý a ý i p .
Vl Si a i il t o a. Za t to il ý či či
A i a o ia ĕ .“
A a til oĕ a ĕ a a a at t ý i
o al to opo o ý ič a apa l a pa . T to t
i . P to A i a a apa lo t o ý oo
najedno a a o o a il aa i a to a a at a.
oo i ča to t o itali ý al i po iap i
o li p i t a it. A i a l i tĕ a ĕ
ĕ P o i o ali o tat. a a at či po lý a
o p tit l ý. A ap ĕ lG . Nič ý l Si a
oi t či P o o ta o pat .

A a o l l po ý at a po a po ačo al: „J tli

to o a a ta a i i pa at i o o či č ý
p a li ý . N t to to o o o p la a pĕ ti o
ilň la t at lo l ĕč a la o . At o o
t ý ĕt o ý a ý tĕ i t ilň a a a
ĕ ĕ i a l o l ot a po ĕ i .
J tli t a a a at a ii o p ĕ ta o ý.“

Z lo A la ot lo Z : „T i l ĕt tĕ
li . Po a a at a ii o t o pa l
to p o pla o o o ĕ. N ta a o t l i o l
to ti ao i io a i i po li či to t i
to a . At a a at a to p o po ĕt či ĕ a po a
vystoupit na nebesa, p to i o a a t la . A tato o
o č A i a p t l ĕ pat a o o i o o ĕ o S t at
po ĕ a oli .“

A a la o t ĕ p o l tato lo a a il ĕ o ĕl tĕti i č
ĕlo a o . Z o ň K i a ta o lo ý a l a la t .J
a o o ĕl lý .

K p aoA o ĕ li o l tĕla t o o alo o t a

al to pol i o ý i ý i o a oo . C lý t o
l pl ý a o t a . P t o K o i č lit i tĕ o
o po o ĕ. Ro ý A a p t l t o t a
op a o at.

***

V o t o pa o alo l. A i a l
p ĕ oo p o a ĕ. lo to a o a ili
samotn o A . T čitĕ t at o a i t o o at. T
pa l al o — t to t ilo a ý A i a —
t o p ip a o ii. a a lil a
l a o ĕ a o al t at ii a p t . St t o t
p t li a ý i o a ĕlo at a o a ĕ . Mo
lo o po t t ý t a a i ta po a ilo tit a a t
al o o o oo a.

K o i ĕ či a l li l t oaP o t ý p ipo al
č o .K o i a p ap ĕ po l li. Ja ý a P o i
o a o ti? N ĕli i p o fat?

N l o ta a il a a at a. Z o t či la a. St l p
a o ot a popa al a po t i t al pot. K o ý
lit l a ĕ i ĕl ĕ a o la ý t o o i. Z ptal o
o p o ilo o ta a a a at a o po ĕ ĕl: „T o plo il
l ĕP o ti ý I a l i t li lo il li ĕ
ta a i .K o p — t a o a i
a il i ot. Po ip t a tal t po ta at o o
p č. li t a K ipa Ka a a i i o tat p to
l i t po l o o op i a it i člo ĕ a t o
tila a a S t.“

a a at a o l l ĕ ý a oči a po o ĕ . Po o
Ši o lo at a o o a. V t al i o a i l
al t l to o o to o p č. A a
proslavil dodr o li a o ĕ a ý. K l Si po ačo al:
„K l a P o i a p opa o ti. Na i ĕ o i
li A a l il ĕ ta a i o to p o o ĕ. P oto
P o i to a . M l o po ĕ
tit o o ĕ. Ni o a i a ot o o o A o i
a it pl ĕ o li . at ĕt a ai
o .N t ĕt ta o ti o t.“

a a a l: „ p ĕ li o .K o tĕ
po it a t to i o ĕ ý i at i i? tĕ
it pol o K ipo Ka o A att o Šal o l o a
al i po a it l ý i i . Spol ai i o t t i
t o a A o . Zta to ĕ po a a i p i l it. V p
o t a .“
 a a i ĕ o o al a it A o i pl ĕ li
l ý ol. Z o ň to al t č p l ito t a tĕ it. K
A a pĕl čitĕ pa ato al a li t i i ot. Po
ti A i a a i A l P o i o . a a l l
a t o o a a at . Na o o a plat po t lo
a .

a a at a l o i. „Ja ý i o aA o o l ĕ
a a ĕ i? Učil i o a. ĕA ap ? Na
o i ĕl t po o a t a ač it a?“

a o po ĕ ĕl: „T i A čil t ĕ al o tĕ ý
po ĕ a a p čil. P to ĕl o ý
il a tĕ p o il. Z t a t o i ai i o
ta o ý t a A a a o o i o ta . A i o o
o op i p o at fo a i t o po ta p ot oio a .“

a l.
a a at a o l a oi p o it a i i it
. Ta a o a i o a lo o p i t či
t ot ý P o o . Polo il a a a at o o
a o: „K ĕl ýt ĕ a ý p o a it o .N o
ti. V o al i o ĕti a o t l i o at po i o ti at i i. P oto
o o a l p o a tĕ t o .“

P to a a a at li il a po opil a ĕ ĕ ĕl
a a at a i pa ti t . A a čitĕ l
op p o at lo o o a al . S Ki o
o oč o l p o at a p o t ol čt l ap l
a a l ta o . I o K i a čitĕ a p o a o
p t l o it. A t p oto p o ý i a p t o
o it p t ĕ o ý ol .

oo i po o p tili po i a a li a la t . P
K o i ačali pl o at t at ii p o al . a a at a til o
ta p č a o t il a it . Mo A li tĕ t
tĕ t . Ši o o po tĕ o lo at a o t č
po ap či ilo P o .

***
Po l t A o a li P o ia i to p i t ili li
o o o o t at ii a poto o ali o poči . O o o ý
pl a p t o o o o a o ĕ it a K o i
a a p oA o ĕ li .

A a ĕl ta a o l t a ĕ . Stĕ o al
č at a ač t it . P o i ĕl a l t t
la .K ta ĕl a o il l l K i a a po a il l ĕ o.
P o l il ti al a ĕ: „ P t o lo il i o t ĕ pl it l ý li a i
jsi M o p po a il. To lo . Vlo il i a o
a tĕ o. ĕ a a to a o tali
t č po ĕ ? Sl l o ĕ a l il a a at o i
o a . V t o o i ý i ĕ ý ta l p i
K o . Š t o ý a at o itĕ Ka a A att
i a K ipa V i a a a Šal a t t op a ĕ. a
t t ot fo a i a a a at a po o o . N p
p o i tĕ t i apo t tý t p oo
al poň p i l it li Si . Poto t o o at
čit l .“

A a o po ĕ ĕl. K i a polo il pa i ol a : „R o
po a t ý i at a po i. M l t t at ii a o
za i tili t li ýt pl ĕ . N to a a
P a.“

A a l la . J o la ĕl t ĕ a o a č : „Tĕ t
oo a oč o a i polo i ĕ o l . U i a
o ii a i a ĕ. K l Si t ý . P
oči a ot l l o a t la .I o
ila a a ta ip i o i l
o o at p oti o o ĕ ý o o Z i
ĕto ý ta i l a ý po li ý i ý
to t p to o i a it o ý i p . P a pi pa ĕ
a ot ĕ i a ta . Z l tĕ T o po o a a o
pĕ i tý.“

A a po ĕ oli i t a o al o o o l a odvahu. Byl

p ip a č lit i a ot o o ĕ S ti o o ý o olat l ý
l . „Z t a i a pla o i p o t p t l a a o
l o o . Z o G o l to at p
t l lo t li po titi . N a i
 t pĕt. V i i o ĕ l a t al o
Ja a i K Va I a Ma a . V p t a o
t l a ič a o o i po po ta it o t .Z ĕ
po ta tĕl o a lo il ĕ a a ý i ota.

A a tal a po ta il p Ki G o . l ý
o lič i a t t l : „H ý a a at a apo ĕl a oi
p ĕ ot ia i o t t. Z t a o a i a
a o t ta o p t l i to p .“

A a to il a it a ačala. J o p a o a i a o al
to l a G a ĕl . N pal K i o o a . Ja o
o ot o t t p o o ča o polo K o i a ?
Ulo il l o lat o po a o p l il o ĕ a ptal :
„ pa l l p oč ĕ a ?Z oio a a oi
la t o . Co po o pol ? a a at a i
ýt poč t i o ĕti it . J A a o ĕ ý
li a T i N a . Pa a l a po o a pat
o ý li la o t op o o ĕt a tĕ t K a o
T o . A pl tato o ĕl p ip a it oč a apl it o emi
a ĕ i. l ý ol.“

A a a Ki a ĕli a ý ali a o a o a i. Z t
o a ýA a o al o t. I K i a p o o al l o ý al. V
o ĕ ili P o i l po al A i a a o at a al
ý o a o il ot . C lap M l t l a l .
K i a o o o ĕ a čil o o o ĕ o a ča to pol t ili
ča lo a a o l ol a .

o o I o i ĕli A iKi pl t a ačali i ĕlat

starosti. K o a ali p o ĕ čitĕ o l ýt ič
lý . lo i ĕt o o lý a . V l ý t a
o lo ĕlo a a opa al l . Z ĕ t la t l
a p t a o l alo t a al a an.

A a po al K i at o č ti t o a a ta ti
S a . V i io pi a pol a pa a al i a i
lo ý o op o l o a l a o i tĕ. K i a p i l o
o ta a al l i a l a i a a a o a ič a o lo .
Po a il a a lo l a o i ĕ p o l il: „ oVi i o
o po to to al . A i a a pot al o o t ý
 i o il . Pot o a l p t l po ti to pil o
ý o či . P to l ta la ý o l l o t ĕ
o a it l o i p o i a o . To čitĕ o tĕ t . la a i
a l a i a i a at a i . J li o ta o ila
o i ĕla opla at to o o l i o t.J o
t a ta o plat . Z t a l A a l
a a at o i la . V taň a o i o č al . N ti it o i
a ilo a t o.“

S a po l la a K i ta l la. Mĕla a l oči a t

pot ĕ o a ao . J o o l l po a i ol a
po l po alo ala o ač a i la a. J lo a ča to p ý al
vzlyky.

„ ĕ a o ta t o p oč i l o l ? it ĕ
o o ý A o i a i o l t? Ja o t po l a
t o i t a o a lič o t po to p a a po a a o
at o l a la i? K o tĕ a il a o o o člo ĕ a
t ý i o i li P o i V i io i a Paňč lo ? Ha a
o ĕ l A o ĕ o a i o i Paňč l ! K č i o
o ali a it ti tĕt p la t a oči a? Z ĕ i
p ipa p a a p oto i o a. Oči
al p al a l ap o to ot o . o tĕ! lo i
a o po la t ý člo ĕ pat a a o ĕ t at . ĕ a
o to to ĕtĕ po i a t č a o pĕ a a la i ĕ
o .“

Zat o J o t a topila t K i a lč l. Z tala a

a o i po ý a po la ta . J at l
pa a č la o p tĕ a a a . S a ila o
p o a olala a o a it o a: „ o tĕ a ti Utta ?
Z a al p ipo p ip a o o o t l . C t o o
po ĕ ta ot i lt ý o K a a a ili tĕ
l li . ilo a ý o l o oa ti
o ĕ li ti t pl o t ĕ o li o l a
o o pa o l o a o o a o o a po i o ti. K
to p o ĕč ý o či t pat li ĕ ý o a ý
l ĕP ali o ý l a i po o o
o tat .“
K S a tala al a i o o ta la a pa
pol Utta o a ta pa l l S a .K t to t i
l l alo t ý i ý i po i p ipo al t i l to ti.

Ki a i l a i oč po t al t la o o o a o lo il
t o la :„ S a o o i t to t . Paňč l
Utta o pa at t . ĕ to o ĕli
o lit a i i čl o a o o o li t o ta a o
A i a . V i i o tat oo i o o a i o o at t
o či t it ĕ o al o .“

Ki a o lo čil a i a til o A o a ta . lo po
p l o ia l i a il ý o o lo ili l o p i t a
o o ĕti o ý i i la a ia po t a oňa o . K i a po o ĕ
l l ý i a ĕ i po o a la i polo il a pa i. a o
ta p o ĕli o lý oč o a p o ĕt it Ši o i a
o l p č ĕo t o i o o l .

A a Ki til ý i p ĕt a poto l l l Nĕ o a
la t l o. K i a l: „ P it t i o počiň. Z t a
t p o t o i či .“

K i o a ta o tli ot ila A t . L l a al o o o
t op . J o l tĕ ala iA i a a a a at o . T ý
a ĕl ýt a it i o — i t pop a il
a pa . T to t o a J it ia it . o plo
ý ič ý lo . K A a ta to l p tal p o l o
li ý p .

Kapitola 17: AR ŽUNA PO ÍJÍ

KURUOVCE
Nĕ a ý ča p it ti t o it J it ia tal o
l a po a pĕ i l i o l . P o ý l
p o ĕl o i a o p l po o to l t pi li
vodu latý o ý la a ti oňa a al ĕ i a p ito
ĕl lo i p ĕ. Pot li či to a t lo o pa to a
a o po li po t a t . Sl i poto
J i t i o i p i li op ý lý o ĕ a o o ili o girlandami z
oňa ý loto a ča pa .

V o pa ý a o l č ý l otočil ĕ ý o a til K i
ý i o lit a i apl ĕ ý l o . Pot p to pil p
po t ý o ň a o ĕto al Vi o ia o p o a i tĕ p ĕ a o lil
se za tĕ t it ĕ.

J it ia l ta a pat il t p l titý a ti o ý a .
Ti ta ý op o lo al o ti . Po li
po a l ili J i t i t ý i o al ilo a . K l
a o a o a o al latý i o a i a a i oň i o ĕ
o o a al i ý ip ĕt .

Poto to pil o po a ĕ a l a latý t po tý a ý

ý o .K po a il p i li o l i a o o ili o
p p l lata a a o a . Pa o il a o l
o la ĕ o l a a l . O ali o ĕ i ač o ĕ
lý a o latý i o t i. i o o opĕ o ali a
o lo ĕla a a la a a . P ta o ý al o t ý
a ot ol oč a ot oň ý op t a o tat lo a o o i
p i ĕli a po a . V o l alo t o a la t a t i ý
po o pĕ ot ot al o i a ili a pol .

Pot o lo J i t i o i po lo ili a a ali o ta o

po a i t o ila o a il K i a. J it ia a il a
Ho i li o it a a li M a lo po o o . Ja il
K i a to pil to pil t a l Ho J o a l .V al o
a a a til Ho. K i a po l S ta i at l
Nĕ o a o a Ja o i po ĕlili o t tý l ýt l J i t i .

K J i t i a po a il o lo il K i : „ Ma a o
ĕl i p o o ? O l ĕ tĕ t a ĕč o tĕ t i po
a To ĕ ta a o ta a ti io I o i. Z i a To ĕ a ot
a xi t . Po l -li to p oto a o Tĕ a ĕa
a il pl ĕ A o a li . Po o p o at t to o
t a ĕ . M a o taň a o a o to li
o i K o . Sl a To ĕ Ki o Vi Ha i
a a o. J i p ĕ li . N a a Tĕ p o l il a l p
a ta to t . V o o a l a
T t to o a l .“
K J i t i a o l il lo Ki potĕ il. O po ĕ ĕl
č ý la : „Ni ĕt č t ĕ ý l či t
o A o i. T lič ý i a a i a p t l .
it o oč a ĕl o Mo o i a
po o l. i t a a a at a p i at a t
i o a . S pi t i a a ali o č o o at a o
a . J it io i p i l a po o a ot ý I a a o o
A a p to o l o S ti. č ti tĕ ý A a
o l l Si a il. Za t a t tĕ p o
la o t li.“

ĕ K i o a p o lo to pil o o ĕ A a. P i l a
po lo il p J it io t ýi tal a o o al. l at a
č a p ito l: „J o a a ao o
la o tĕ t . T p o t to o a i to a ĕ č t ĕ
a oKi o o l a po .“

A a ot l at o ý o o ap l Ki o i l o
po lo il p atý a a a. Poto po a il a P o ipo ali
t at ii p o a .O ĕ o l li o o ý pl
t o it ol aa at fo a i ĕ o a a tĕ tĕ i
p ĕ i oo . P o i o o li a o o a
t a tali a ali o it .

Ki a o ĕ ý i lat ĕ pi l A oč
a il i a lo ta .A a l a
o a ĕ oč o l G o . Pot o ĕ o a to pil a o
l a ý o o .S ta i l l a a oč l.
A a ĕ a t a a at p ipo al I t ý
op o o Va aS i a ta .

Ro ĕl č t to a i pĕ i l ili
A o l a ali . H a po o o tat
oo to a o i tĕ A o i o al ĕ a o l
oč at o . o a fo al p ý o i ý
ĕti .

A a o lo il S t a i o: „ o o tĕ t i t .
V a tato a ol to a ĕ č a li t a .
po i a to to a a at a a p o p ito
hrdiny, t to pat it o i a o t a poto o at o
Ja a i. oo o ý pa apo ň a o i p o a o
po i o t it J i t i . Ni o tĕ o po a it a l t o
p č t ĕ a o o . -li t t po oku, budu moci
apa o t a a at li o l .“

S ta i l po op J it i op t . Zat o pol
o a i o o lo ali K i a il oč pl i K ta i
it ĕ o il ili oo .

***

S l ý o l al a po po oi o lo
fo a i. Za olal a a at a l: „Po ĕ Ka a tal po t
o . o po po o at Šal a K ipa a V i a a a i i to
ti t ti oč a t ti pĕ a čt t ti lo .
Tato čl ĕ ot a t o pot a t a l . i
it p o i t l fo a t a loto o č l .
l l ý i at a o o al o ý oo .
P t to a t a po ta polo o ý i oo t
to p . Na o pi i t a po o ý o t ý po lt a o
o atoli po tilý a to oto ĕ apa li.
o to ĕ o l o tat a i Ša a
o o l .“

U li ĕ ý a a at a al a o p i ĕl to. K l
o ali o o ý po i : „K A a? P i t
p ip a o o at!“ o o i ali ý i al tĕ ý i ia
či a l l pý o ali o o ý . Pl ali o pa t o ili
a la t a a o t ĕ po p ali a o i tĕ.

K o i po t p ĕ a ili o t at i o t a t ý a
l l p čli ĕ l o po o po .T l a ilo t
daleko a podobal se shluku a po ý a i. Ú a ý t a
pa al ta o i ĕ i i o o al p ta it a o lo
o o p olo it. Na o o i t l a a at a o t ĕ o aňo
ta .

a l ĕ a ý t a il ol a o al po l
p p a . Po l a o oč o a a ý i oň i a
p apo o a a o a l K o
vzbuzoval velkou radost.
Si o ač a o i l li o lo aK o o ta
t to o i fo a i. „U čitĕ po lt lo Z i i i oa i o a
l .“

a a l ĕl a oia po o . St l ý l ý
poč t pĕ oč a lo . Up l a a po t p p o
l . Ja o l A a pl it li ? U lil . o
pa l po l . U opil o ý l a p i al
o ata i at .U o l oč at ač t it .

Ja P o i p i l ili ý p t l a pat ili o

fo a i. Z lo o a po o ala o al a ĕ
p o i tĕ. N o o ý A a l: „ K i o po l i a
po a it li . l i a al poň t i t ilo t ap č a
lý t a ýt a t ta lo ý. V l a o la ta a
p olo o i ý i p .H o a a at ol o ip o
p oči a.“

K o ĕ a p i l il a o ý at
a a a l oč la K o a i ĕ a al: „Hl t a A
a ta a o po o ol o . At a ý i a o
a o ý a ot ý a a aa a o a la i a a
o . oo i taňt t o att a li o. Budu s
P o i o o at a ĕt il o i l .“

a a a al p pol a a il o . V l i ĕl A
oč Ha a o o č ĕ p apo . Ř opi
l la l o a a. M il A o la tury, na
t o p t al t o it l il p t l .O a apl il
K o ot i o p ipo ĕli a l to t ĕ
o ý A a o . a p i al t po i
lo i al pol i o l ala o l a a.

A a pat il a a o o a ĕ a l: „J l t
o p i i M a o. P i o ý a a oi
o o l a ol a.“

Ki a il oč p o o t fo a t a o č l o
a . Ja il A a a a o i po ta il i o o lopil
ti oo a oč . Po l l a o a a ačal ilo ti
po t. Ro a po tĕl p a t a a
 la p t l ý oo pa al a o loto o ĕt t
to . Po i l la lat ĕ o . V l
i ĕt o it oč a it lo i a o ĕ a . la pĕ i
po ali i o ol a t l ali o č o pa li t a
zem.

Po t oi A a a a a la po a il a a al a tĕ .
Pi ĕl o l o o p t l a ĕ po l tĕl
o a ý ĕ a lo o la o o .A a o t il
t o li .

Za alo li A
a po il ĕ oli ti p t l. J o oč ĕl ta
l o ý o lo p oti i o to
A a o a ta a at a a o ali a a li
o. Na o i ti l lo t atoli ti po t a i
ič t l ý ol t . K o oli A o ipi l il to o
pĕt p o o l t p . Ta čil a plo i ĕ oč l t l
ap tý o o lo a i o ĕ o o al a t o la i .
K i o o o ata ĕ ĕlo o o a t l ta a il to
K o .

a a o tat p K o i a li a t a A a ič i
o ta a o l o t aň t ot . Za it A i a a o
po ĕ ĕ ilo i o člo ĕ a. H o i ý l i p t al t
bojoval o č o p t lito . oo i ol ĕ o
a ali o a ali a tĕ .

a a i ĕl a A a a ĕpo o ý i a a i a
p oto oč ata a il t a al o o i. Po po o al o
o t ý o l lo t ý A l o lopil. C o ot at i ĕli
ol l o t i ĕ po poli o il .

A a a il i o ý o o ý po i a ačal a t lo o l ý i
p t i p o o al il o i. Ja o a o at a o o
o p o a il o l lo a o o lo a po a il i.
Ka o a l t p a pa ali a o t lo l . Z tĕl i
t al p o a o tili a . oo a i
t tl A o p t a p o o al aa t i i .

Ja il a a i ĕl o l lo po l l at p l. K l
A a t to la ĕ alo č lit. K o ĕl o ia
 l al ĕ o o a . a i ol l t a p o l ý i o l t
A o i. A a p i po l a čit l l o ĕ
po i ý i a ĕ i p al a po lo il . Z olal: „ a o
p i pĕ a po i. P i i p o i o t t to p o t p ý
i . J i p o ĕ tot o ot J i t i a či K i a. Za lo m si
t t oi o a t ĕ a o A att .N ĕ p o t. P i i a t
l Si . pa l p li po ta o to a li l
pl ĕ .“

„ at p o i a a at ti po a to o a i
p t po a il ĕ.“

Pot a aA l a o t lil to p . P
o at ĕ o a il a o po ĕ ĕl t la t i. a o to a o
o a il a l oiKi p o o l p po o ý i pla o o i ý
a . P tal A o tĕti a a pal o oč p .A a
oplatil to ti t p t l ý i ta l to pa alo a o
t lil i ý. Po i t lil al t pa ti a t
ti t l č oo po po .

a opĕt i ĕl a A a o l o t o ý o a
po o l o ý o ý p .T ý A o ot l
a o ĕt oo . R l a pa ato al a p t ý
a o l o ĕ lo il. Za ĕ il a a p til a ĕ o plavy
p . a o po ĕ ĕl t ĕ. P i o to č t ý i p opa a i
p o a ý a lo A Ki a i i oč i ĕt.

U ilo ĕ K i a o l oč oa o ý p a l: „
P t o ča a t. a a at a t l to al o o t . Tato it a
o o la t at lý . N o ýt a a pl o lo t
p .“

A a i ĕ o il Ki a pa . lo lo p a ĕpo o
po a a o o a a i tĕ il. Opĕt p al a
i l: „ pa t o . Ji čit l a p i i t o i
o o at. V ĕt člo ĕ a t ý tĕ o p o i it ĕ.
Po i p o . Po ač i l.“

K i a po l A o o ĕ a oč a il p . a tal po
pa t a ĕ. K o li i l: „Ka a a a o? Pol al
?“
Opĕt t lil al p al K i a il oč ta l o ý
i o ti l. A a til p č a al t l ola o l
a o . P i ali ĕ J a a Utta a a o
Paňč lo t ĕ p o o o ali. K al p o
p t l o i ili o o o t a .

a o til a A p o l o al a t o al
oi p o ý lit l i ta t . a ĕ otočil č l a
o a itĕ o a la al a i ta t o ý p . o o ĕ oč i
o ata i i li la a p i. a pl l a o o l ý o ý l
l po ý p a p til p o t a o it a t ý
p tal p oti l . i ta t i al al a o a i t lil to
al p . a to al a ĕ o a t lil čt i p
p l ĕ o ý ot t a il o p o o ĕ a a il o o ata .
i ta t očil po li o oč a al
o i. V ĕ atočil o ola a ilo til. T o l tĕl
o i a l al ĕ o ň. a o a itĕ t lil t p
la i o ý i ot t o il a . i ta t ĕ i l
lo ý o tĕp a p l al o ý čit l o opĕt
a il. Poto a p ilo il l lo ý p a ali a. O a il ilo
a t a t lil o pl ĕ ap t o l .Šp a l l i o i
p ol tĕl o tĕl a a o l a o ĕ.

a i ĕl a o
p t l pa i a o l l po A o i.
P it i l a . a o o l l i p o l tit
t a a at o i. Ta t a lo o po ĕ o
p l ito t t t o t A unou.

Pot oA a op til l iK o a p i ĕl o
p t l o ý o i ý i p a o o i tĕlo. S
a to a la t apa l K o a o l a ý. St l l
G pla o p a ý .T o l ĕ opa al a
o ĕ i lo a pot li. K ita a al A o l a
i lo o o p t l t . P o a V i io p tili o o .
K o li aň a l i i i t ý o l. V pa alo
to, jako Ja a a o o al o o ĕ o S t. Šp o ĕ
a ta i o t ý i ý t t al . O a i
o ili ol a i l l tal p t itý p o p . O a li
p o o i po l tĕl a l ali o p o la i .
K i a opĕt A o i p ipo ĕl: „N t i o. Zt p li o o ča .
Zapo ň a ta a o a itĕ o o t.“

A a popo Ki o ý apo t t lil a K ita a l

p t ý lo il l a l o o o .A a to o il
p o al ol ĕ o a t l o a K o . K K ita a
p o al apa li o a A o i o i t o li a
at o A ap o l p .

V pĕt A apa l Š t l Kali . Točil o o ý a

rychle l il P o o i. A a a ĕ o lal p t i t p .
K l opil la t l a oplatil pa ti p . Po ý ĕ ĕ p
očil Š t oč a al A o i o o i ý
.S Pa i o tal o Va po o i i o
o ol . o a a o al: „N toč a i o o o o i a tato
aň a i t .“

Š t a Va o o a o pal it apo ĕl. K o tal

A o oč o l a tĕ il K i o i t o .
Ki a p i al a io a a a i ot l ta a o o a
t ot a o i. V o la Va o ý i lo a
Š t p i al o t p oti K i o i otočil il o o
la a a il o. P i po l a i a it o la t a p op li
K o i .J oa a ĕ ý i o p la.

S a i a l K i al A a t lil a ĕ o to
p .A a o a il a S a i a til o i ý l ý o tĕp opat ý
o a lo ý ot . V l t i ĕ pl l a l ĕ o i .
Za a ý A a l l ĕ o a ol a. K i a l o il
oč o ola a A a it p i l o ĕ.

A a po ta il ol l i o t ta p ĕ aS a i a l ĕl.
Nap l G a a t lil al p t o il l
oč . Poto o a l o i p o a ý ilo o o l .K l
pa l po la ĕ a i o pa a to o oč a o to
tý o .

K A a a il l t tl a a iŠ a A Si i
a Va ti . V l o i t a o p il ý i a ĕ i. N al a
o o o t p t a ĕ o opa al . a il o
la t p o o a il o o po i t l o ĕ . Ničil
 oo a o o Ja a a po ĕ il at p i o o .N t l
al p a a at o i a a al a o top .Š t
ti o p oti pa lo a lo o i . Ti t p ili otočili a
p li o ol a a o a o o a .

Poto A apa li t i Š t o ý t o fali a

ot po t . li to o oo i a ĕ a ý ča lo A oč
po pla o i a tĕ i ĕt. Š p ip a o tĕp p l a
A iKi ta po o ali ĕ a ol l o ičo a
p o o . Po t p ĕ a A a t l p oti o a il a o
oč opĕt o il a o i ti. P ilo il a G lo ý latý p a
olal aň a a t l l o . P oti p i l tĕl ti
p a o l a a il i p a al t l . T to t
p a l t a li o ilo a al i pa o a la . Pa lo i
o o ti o ý oo t po po o ali.

Pot oA a tl t i p i Kali a il tĕ ý po i a til

o t o i K o i o a a a at o . Zat o o tat
P o ia i ot o o ali p i o ý i oo
A a p o al i a o a o ĕ o ň. P o o o al i
t i p t li a i i o tat p o t oo i tali al o
vzadu.

a a l l A a t al l l i Si a
p o l il o t ý opĕt a al o to po l o o
pi . a po a o al a l p tat a a at o i a l a
po po o at o l . S K ipo Ka o a A att o po o bude
t ĕt a i A a ta . P t o ĕlat a
p ĕ o opĕt o tal.

a a l ĕl a o lit l o a a i: „ čit li A a t
a o l .O ň a a a i po l ý ĕt o ĕ pol o
o a o ý pl l. o o i a a at t o ta .
Ji a i toči tĕ. V i i p tili o o p ĕ č
t t to ĕ A a i ý. p o l lý i a
P o lp a p oto at a o i l poč t.“

a la ĕl p o ĕ. P i o tli ĕ o l l po poli. K
o ĕ o t l Ka a a ĕ i p ip a ý i o i al i p o ĕ o
o t a ta it A o ĕ o polo . Po a to
ĕlat -li i to p t. V ĕt xi t oo
 op ý p o i it ĕ. Ja o A čit l o o
p o o a p pa ý la i . M xi to at i ý o
p oč tĕ A a il.

a a a ačil: „Po l ý l p op o t tĕ
a il potĕ it ý a o al i o l
. o ĕ o ý p to ti o i t a o
p l. Z aň ač oli l .N i i a o it a
po o . N ýt t o i tĕ il a a at o i
at o o lo t . J l p ti ĕ il a ta o p a ti
o ĕto al S ti. V t člo ĕ ĕ i o ti t S ti al
a a a at a i o l A o i lo .“

a a p ol al l i a po o o at i
pot to aA . Pot al l to o lo t opač ý
či apo l il la a ĕ i: „ i o p o iň i o ýl ot
ĕ o t . Pa ti o . Po a aň a a at a
la t ĕ lo ai a p o ý a p o it l ý
A o .“

a p o il a ý o . Koli t to t a a o i
opa o at? „T o lo a ĕ o l li . J i p o ĕ a o
la t . P oto ti a il i p o po o i. al ti
o o a al pop l i l . Slo il t p o pĕ li
t l o o t pl it. P i l il a
J it i al lo to i plat . l l il o
a a at al a to o č l A o i a Ki o i
to a o oč ? Mo il a it — a
ýl a li .O o č ý l a o li
il a P o po A o ĕ o .“

a a tĕl la o a p l tl po l t a oo
a a at . Za lo o o po i i t . A a
a a t l Si i o o t a K i a ĕl a o il
li o p t l . Ji to o tat č ĕ ča to p o al. a a a
po t a o t to o o pa po opit.

a al t a ot ol : „Tito o i o
po a a at po l o a o li i . O o ĕ A o i
t t ot ĕ t a . O o t ta o o at.
K o po o l at al ĕ p o tĕ t t a l l.“
 o i lo a it a o fal . P o i i o i t at ii o
po l li. J i ot al p aA o a at
t ý p o il. V i i p o t oo i li a p ĕ i
ý č t pol o o t t t o la ýt
a a at o o a o . Nĕ o A a ta it al
i ý ot p ý oo t a a.

a po ačo al: „ ý i o i o ý a at a oplý a

l o a op ý po t p t l .J a to to A a. V i
o a a ta o po t p.“

a a p l a a lý po l : „ čit li a oč at,
i po a A a ta it? Mo ýt op po a it I
o o o o o l č l t p o al po a it A
o . Ji p o lt i K ita a a ta a il l
Kali . Po il i poč t i o ý a a ý oo . Ja o
č lit? ý i a to ĕ. P o a aň o i č t.“

„To o pa a li. A i o po a it. Za

o lý o ol o t i o al a p oti ĕ o o al al o
t a li ata t ofa. P to t. Uči tĕ
p o it l ý i p o A . Na l ti ĕ ta o ý p o
o ol či li ý i ý a . I a t
po i l pol č ý to to ti t ĕt p to ič o o at.
A a t to o a al i o i ý a to to o i ti . S l i i
ĕ li a ti opĕt i apo ta o lý a t t
lo il a . Poto o a at p oti o
P o o i.“

a a i l t l lat ĕ . Pot o a ot l o a
oči til a pl l i ta opĕt p ip il a p ito p o l a t .
Na ĕ l: „N op t t ĕ po ta it a
p t li. Toto ĕ ola ý i o lit a i al p o ĕ
a I o i. I a ĕ o o al V it o t ýp o l
o tat ta a po a il o. li i a po ta A o i. a
a t.“

***

K l ti t o o pĕlo o o o a o lo i
a ý i i o o ta po alo o o o i ý it .
 i ta a t al p o al p a ĕi po a
t t o t o oi p oti i. a t l l al
ita t o at o J it ia potý al Šal o a o
o l oo . S t a i o o al l o Sa a a Ša i
G at t ača a o o a Ala o a op i a o tat
p p o t oo i i a li t ĕ il o p . V
oo i po ali li i a ĕ a t o ili a o i ti
p o a točili a ili alo o
o ĕ .

M it A a a l p o al tý t p o ý
o .K a a at a o l l o o po t p ot l ta .
Po o t li Ka a a A att a o a ĕli a o lič .
A a l l to t ĕ o o al t l tĕ ĕ a ý t i t ilo t al o.
S ý i pla o i p t l p lo p t l o a ĕ a Ki a
i i pa oč l po ĕl. V oč o il li
K o i atlač i a o t ota p i ý o l . A o p
a l to pl t i ilo t al o. J o ĕ a al a
a lý a o lo p pa al o lo a o p t o . Zat o
A a po l p t l o Ki a a il i to o at ý
oplý a ý i ý i a . Koč po o al
pĕt a o t a .

Nĕ lA po t p lý a i po alý al i o i ĕl
i a i ý o a i p tal o o at. L ĕl t l ap tý a p
ĕ o l to al o č ý po . J po ý po l a ĕ o
a o al l o o a . Útočil a ĕ o ti oo a a
o i ot a li a o pa a o o ĕ.

K l ačalo po o lo l at a A a točili Vi a a
An i a api o A a ti. N o o a at o a a o
a točili a A o o o a o to a i ý lo ý
p .

To o ili ta l A p apilo ta lt ĕ aa
ti p . St ý poč t p o o l K i a a o o
a t. Ro ý A a i p t l a a il a p oti
la t p p t a po i la i . Za l a i to a ta il. O a
pi o a ili o o ý po i a apla ili A p .T i to
ne al a ĕ o a ĕ a p čli ĕ ý i p io ý ot i
p tal l . ĕ a al i i a il p apo a a ti i ý i i pa
 a il o ĕ i o ata . To p o ĕ lo ĕ oli a o a i . N
pi o a ĕ o o li A a t lil p p l ĕ o ý ot
t ý Vi o i a il la .

A i a p i po l a a it o at a očil i ý
oč a al A o i. V ĕ lič o al o o l
po t t Vi o t. o ĕ l A o oč a ilo il
Ki o č la. K i a tal ot o A A i
to a K i ap o to o il a t lil pĕt t ý p t
l pa o a la . P i pa l a o al o t l ý .

Ja il a a A a ti i ĕla o a lit l pa li a točila a

A a o . P po l p t l ý i
G t p ipo al t i l t l o o ĕ. R l
oč ot č l a ičil a a oo ňl o l ta. Poto a ĕ o
l ti al o .J o oč a p t l pl ĕ t atil.
K i a i til o po o t ý ĕ . Up o t
it l: „ P t o t to o ta p ý i ai t o ĕ
ač a ýt a i. J tĕ o a a at o t al o a o i i
pot o poči o t.“

V o i pol A a o ĕtil: „ M a o t o i tĕ ito

p t li t . T poto oč po t p o t o ĕ a
op t i o poči . V t i i tĕla p at o t t to
oo ti l o ti.“

A a a il a p t l l ýpo p a o til to pit. Poto

očil t l t l č t p a K i a o l. K K o i i ĕli
A a i tili a p l ito t tĕ it. N a aKi a
oč a ili tĕ la itĕ a ĕ aA .T
p oti i o o al pĕ o. Ot č l a t l l a t a pla o
p .U al K o i a li oo a ĕ i o . P i l it
ĕ a alo o t p oti p i p .S i p
Ar o ý i t l a o lo o i lý o i ý p o . S t
Kuruovci ustoupili.

A a pĕ al a to K i a p til o ĕ. K i a l
pot o aA a o po ĕ ĕl: „O ta i.“ Nap l l latý
p po l a t po ol a t a t lil p o ĕ.
O a itĕ t o ilo l o a ĕ i loto a l pla ali
la tĕ a a al o pta t o. P ač o la p a
 ý o či a ĕla la o ap o o . Pof o al a
ý a a ĕli t i.

Po o al ti a ĕ A a po ta il a p t
a ý p .Ki a a l a atl al .O l o ĕ op t
po la apo l li a t a ato p . K i a i l
p a ĕ i a o al tĕla.

K o i opĕt o ili a o l čili A t ý a l o o al

pĕ o. opa al a ĕ o o t ý p al p ip a o tĕp o a t l
tĕ a o o a M a p i al o a o la p i ap tĕ. S
ičil o p t l ta a o i ý o tat po o ĕ a ti o ti
člo ĕ ič o la t o ti. K o o al p oti č t ý
oo a oč o a lo pa al p ĕ. N ta
ho velebili a sami Kuruovci tle ali o o a . P i po l a oa
p t t ý t o il a li. Na o t il o o ali
p o i p to l ý o ĕ t to oč . J o lo t č ot
a ito t l p li l . Zat o o l o ot Ki a
ap l o ĕ a p i l ĕ . V to o a i ti o i pt
o i i oči a i i lo.

A a opĕt a oč a l a la t . K i a po l o ĕ a oč
til op o t it a at o A a til to o p
a t a a p o il p t l ý a at a o o
ič o . K o i li o a i a o ali o po t p a ta it.
Nĕ t i i li: „Ha a a o i! J to o a Z i
t o ta o tĕ t ! Tito a i o i o o t .“ Ji
K o i li: „ ita t a ĕl ač t p ip a o at a a at o
po o a . K l Si pa .“

A a a ĕ p o al p . o pa l ý al čt i
o i a ý alo tĕ p o at lý pat t ilo t pl ý
o .N o ĕ K o a ĕ o točili al t ĕ ta a o
pl o o o i tili. O tat a ĕl o o i t ali o
a o at i t o a o p a a ta ta o ali o o a
.

Koč a o ĕ t ý il K i a pa al a o S oč ý
A o . O počat a o č t o ĕ ali o ý i a a i p a
lo a o li l t a o lo . A a K i o p ipo ali
ĕ o i l t la o ča ĕ a o i ĕ . K o i
p i l il to o p lil o ň A o ý a a pa l t i.
K o ič l A o i t atili o a o o at a tili a ĕ . Ma ĕ
a ili a it a o tal a a at o i — ĕ l
ho i l pat il p apo a o i. J a ĕ i l a
l: „Po l a čit l p apo M a o. M o l
li Si .N ýt l ĕ oli ilo t .“

Ki a A o i opĕt po a il at o i a t ča al
a o i pat il. St l l p p t i ilo t al o a p o o l i i
o i Ki . K li ý a pa ali a o a to
to a i a. K i a oč alo al o o a to ta
a i ĕ o tal t p o ý o . Poto o i i i
l ý o l. A a p t al t l t o pla o p
o č ý a a l o ĕ i lo o l .

K A a p i l il a ĕ oli ilo t a a at o i l
t al a o .K o ýpi o ĕ ý po i t l
ĕ o ĕ a al a a točil. P i l il oč p t li a i l
ý .

K i a a ta il a l: „Po l i a ita t o a o o a t ý
to o ĕp t o .V P o i ĕl a to i a
oo op ý a č lit č t ý o p . J p ĕ č
a tal ča a ĕ il l . Na ĕ to tĕ t i po a. V l
a ĕ o o ĕ P t o. Štĕ t ti o p i lo o t
sa ot o. P oč t to p o i i ot? Ji tĕ alit o
po tilo ti. S a to o ič ia po l . A o a i o
a ič o lot ilý K o .“

A a ĕ l ĕl a o o a .„ i .Pi l
tomu o i a o o l t tat o t ý i p . T po t
a i t ý op til a a pa .“

Ki a il oč a o i. K oo i i ĕli o ý
a o ý ta p to to o tat č ý o
m o p o ol ali l . O tat alo t ĕ i li ot a
po a o ali a lit č o o ĕt o i. „K l t !K l
t !“ ĕl i ĕ ý po i .

a i i o l: „Za ňt ta . t a po l
do la S ti.“
Začal A popi o at: „ P t o a i oi o a . V p t
o a ĕ i a čil o a t i al o
ta . Hl a o a t to . Poto ti t la pol
K i o o .“

H ato p o o l A t i p t ĕ i ý i ĕ
p il tĕl . t i al i p o o l a o o o a l i
ti a l K i . al o ý p p tal ič K i o ĕ
t ý pa l o a .A a ap l G a
uch a t lil čt i p o lo ý i ot t a i tĕl .
Po a a o a ĕ a pa l o ĕ a . A a
p til al t t p t opĕt o a il o o ĕ . V lal
al a t tĕ ĕt ilo al a i t p oti a o ĕ ĕ
o t l .

K i a p i po l a to p ap ĕ l: „Toto i p t
i ĕl. T o p op p o i o t Z či o o
a o a ĕ .J t o po P t o? Zt G a
svo i l ? P oč o o p t l p o o o t? T ča a
pĕ . Co to o p či o ?“

A a po opil. Po l l a ĕ o a a o po ĕ ĕl:
„M a to a o o ĕ al aa ĕ ta
o t ĕt . J a o ta t ao ĕ o a čil. Ž aň
toto ĕ p o a . To i tĕ K i o p oto T . P to
po a p o t l p to . J a o ao ĕ ĕ a
a o it a t. T a o po i t l ý tt
po a o. Hl a o ý to o o .“

a a t l ta a oč a po ĕ ĕ a ič l a
A : „Z to o P t o. M l tĕ opo t i tota.“
V t lil o t o al p t A i Ki pl ĕ a alil .
K o i l t to o o a a o ali a a o ol
A o to . Sp tili po i a ili o .

A a o a il a o p a o il . S ĕ a il
a o čt i o ĕ. Poto o il oč t p la i o ý i
ot . U opil al čt i p p o lo ý i ot o a il a ta i
a p čli ĕ a il a K o . Za l a o o č p t
i t č ti o tĕla p ĕ t l l o p .K
zaryly po t a al ol t . Up til l al po plo i ĕ oč a
ol t t pal o .

O tat o t oo i i ĕli i o tal o ý a

pĕ ali o a it. O lopili A oč lo a oň i. K ipa
t ýpi l a o i po o i o al a oč o a ý a
ao l o o p č.

A a opĕt p til o a o ý o .
po a ilo a it toč . K o oč o il
p t l o i o i K i a a li pl ý pli a la t . T to
o l l po l o i ti a K o ĕ il. V l o al l o ĕ
a a at a. Zt l oč a pol a ĕ l ĕl ĕ o t to
pi l.

V i ý č t pol o o ali o tat P o i a ičili ti p t l.

Zt t a o o t a l o o . Z ĕ opĕt a la po o
po ta tĕl a itý a at l i i t o a i oč ĕ
a a .

Kapitola 18: KRIŠNOVA MYSTICKÁ

MOC
J it ia l al l to A o a K i o la t . Pl
o a at ýt p č a ol o po o lS ta i :„
pa Si i o o a la o i a pl it
po i o t p t l . J i pl ĕ o a a l tĕ A o o .
i o t o p i o o i tĕl o oi a
p t l t ý ýl a ot o ĕ a t ilo a lo
Z i. A a o pot t o i po o p oto to pil o a o
do kuruovsk o i . P o i a . Ni o i ý op
po o i l p t .“

S ta i til it ĕ o pol . A a ý lo ĕ a il at ta
po J i t i o ĕ o a o po .T oJ it ia a
odjel. Co by se stalo, kdy a o p to o ti a točil a
J it i a al? To A a i o p til. V il o
po :„ l Z ĕ i o at po ĕlal. Ja
i p ĕ l o l ĕ A o i. J o o l
proniknout i o ý t p a po o l to to p ĕ
oo .M ti a p ipo o t o i A a ý lo ĕ
l: C aň J it i o po a it a a at t . Ja tĕ
o op tit? o a o a a t o t l p oto l il
tĕ a .“

S ta i J it i li il: „A a ýt p č
p oto Ki o .K o iK o i o o l ti o o it? Na
la t čitĕ at o il a a o l o tĕ t .
P a ĕpo o ĕ p i l il aa at o i. J i it po
al tli o o ptýlit o i o t po a . P to o
o t a i tĕ a al p či ĕ o o o tĕ o o it p
o . P oto i po č a i p li.“

Jud i t i a al a o t oo ol —
i ta o čata a pa i G at t ač a o al . Ti
o čitĕ to t ti l o ti a točil. V
a p pa ĕ čit l p a ĕpo o ĕ a p ĕ a o o it
a a at .

K S t a i i ĕl J i t i a o o l at aA o til
o t. Ko o o P t č ĕ pot po o ?
P to to A a o l t pot lo p a ĕpo o
S t a i til a l o ačili o a a ĕl . Ro l l
po p o ý oo t o o ali al o l a l: „V
o la t ý p a o . K ti p tĕ t li. Po o o
p t l a o p p o p ip a i a o tĕp a
o pĕ i čit li a po t ta o o po o a o
pot o at. N t t ta o ptýl .“

S ta i al a o a po al o a a al o to po
J i t i o ĕ o . Poto a il o ata i at o o o
i top A . N t alo lo o a pat il aa t ý
a o P a al. S t a i p o lp ý a o a
t tl K ita a o . M i o ĕ a i t l o i ý o. S ta i
bojoval i ĕ o o l o pĕt A o i o a a t o
o o p p o l. Ka o o o oo a t ý p oti
S ta i a il l a al a tĕ . C at ĕ po t po al
A o ý top a ĕ o i l a l lA oč s
t č o o a o i tĕ . U opil la t a o ĕ a i a l.
J it i o a op til a i pot o lal a A o S t a i o.
P o l il o : „Z la t o ti po lal Si i o a o
p t l o i t o o o . N o o ĕ o i o
A . oo o ý pa t i ý i op ta
a .R l p oto a ý at aS ta i .A i
o ta ao i o po o ĕ a i. Pa o l li . S
tebou po boku neb poA a o a i o . a a at
po a o at i a t o.“

a a l: „Ja p č A o i o it? J -li to a

t o p a . al . N t t o
l po o .“

P o a al i ta o i a l : „J t
a ý at . Pa ĕtli o a li t po lo ĕ o .
Na o il ĕ to oto a . V t o p to o ti
J i t i pot at p č .“

i ta a po o il a a i l o o ý a . St ĕ
a o p S t a i i ĕl p olit t p o il A a. J o
po t p top A a S ta i o l lý. Za t o p o l
oo t o ali a o tal at o i. Vi a
l A p apo a po l S t a i o oč al t a li ý .

A a t ý i t al S ta i l l o at a a l
K i o i: „U i o ý a a. N i p o a o
K o i op i p o a a at o it i po
at a S t a i.“

A p apilo i o a. N p o po al o a ĕ o
J it io o p č al S t a i o i til l tal o a .
Vi ĕl i a a ĕt o a o a a at ta J it io i
pot p č o .A a poto o ilo a o
a t ý o al a ĕ p o t a a i K o a ta t o o
o al. Po lil o o a a po al o at po o tat
a a at o i.

o pa l ý al ĕ o i .N A a o ta
a a at o i tĕ p o at Ka A att a o tat o
K o .I a po ĕ o o at il a l
Si o il. a a l čil a ĕ a opĕt til o o
mnoha ý i at . Vi i po ta ili i A a a a at .
N lo it a P li pl . T a
o ta il a K o i o t li a o l po po i o
i i .A a l tĕ ý o p al o pol o a
S ta i i o o a ta it o .

Tip o t i o po t po ali o l t ý t o il a a at o
po l o a o li ii. Ka a l p oti i a a o al. Ka a
a ĕ o a točil a o ĕ t l l to p . a je odrazil a
o po ĕ ĕl t la t i. O a o o i a l ĕli oči a po o ý a
a ý l . K o ili ol ý oč po tĕli
o oč a č ali a p oti ýpa . N l p oti o ĕ lali
pla to o ý p . J i tĕti ĕl a o o a p
a a o al ĕ po i a ĕ ĕ i a a i. Ž ý i po to
o p a ol al a p o il a i lito . O olo to o i
a p i l li. Nĕ t p i po l a Ka o o lň chlost
po a o ali a ta o at o i i ĕli
po ta ý ĕ tili a l Ka o .

a apa l Ka lo o ilo . Hl ĕl a ĕ o ý a ý
opo .M p o p ot p či t p P o .
To o pi o t ta l a p i al a pa a i a la i o
a la. l to o o a l a i l li. V p al K o i
pl a p i o il P o . J o po ĕ lo a
o li o l a tĕ t l ĕla o i . N p oti ĕ
o č ĕ to it ĕ. N o o ĕ p i l il Ka o i ap l latý
l a a p til a ĕ o p . lo i toli po i i Ka a
i l. Ka a a to o a il l o il pl ti p a p o o l
ti p o al o l t o l l tĕl a o
blesk.

N o ý a Ka o i p i l il tĕ a t l t l l o lo
p t l č ti Ka o a tĕla. P pi l
oč p o Ka o i l it o .K t ali
o č o ĕ a ali i l č ĕ l o ĕ p t l . U o tl
o ĕ o l pa ali t ĕp ĕ a o č a l
a plý a a o lo .

K o i p i po l a i o o o t o ičit Ka
ot i li. P l a Ka a l a ta il
la t . P i a o o l tla p a i a o ala o l
 a. Z l a o a a Ka a p ipo ali p o ý
o ý l pa a i ot a a t. J i o ata o p it li o ĕ
pĕt a o a oč opĕt o ĕlil . M i o opili l a t l li a
t p a pla o ip . K ol o ili a t l
lali a ĕ po o ali ĕ a a po tĕ t ĕ
o .J i po la p p ipo al o la tĕ o
po obloze.

K i aiA a tili a o i poč tĕ o. Ro ĕ a ý

Ka a o i ý p t l. I P o i ĕ oli t t tl i to
nebylo v ny ĕ o polo .T po o al p ti p i
ičit to ti. a a o to o at ĕ o a il. K
Ka o poč t p o il la t i i i p o ol ali
l . Zat o a a Ka a o o ali A a a S t a i epolevovali v
to a K o . V ol i pa ali t lo i o ĕ a i
p o o ti i o olat l ý i p .

N l a p tal p o t a o it a Ka l a a .
Poto a il o o o o ata a a po li o p t le vypustil
pa tp ol t p . Ka a t l opil o tĕp a l o
ilo a ta a o I a o o l . Zlat a a o a
o ý o tĕp l tĕl o lň a o ot l al o a o
pla . K a i ĕl o tĕp op til Ka o al
p p l ĕ o ý ot a t lil l a o . L tĕl a
ý a o tal o tĕp a o . al i a ti a l Ka o
i a o t ĕ a al.

Ka a t atil a i t i a a a il tĕti al l . V lal a t

lý p p ĕ a p i l al a l al . I ta
p apila Ka o a o at o t. o ata Vi a ý l oč
l ta a ta a l ta Ka o ý p t ol
P o a a o ĕ p o i tĕl . it a i o ĕ a i
po ačo ala a o o o o ý lo o č po ta t ĕ.
N a ĕ apa ali a lo o t a li ĕ ali. O ča o li
ĕ a o ali a ia i t o ili a la t . P i o i a
vrhali po a po l a a o ýp a l po tĕ t .

a opĕt p l Ka l a pot a il čt i o ĕ i o
o ata . S al o oi l a o i o pla o p Ka la
a alil. Ka a o o ĕi o ata o li t a t pĕl a ĕ
po l tĕl t ý t l p i ý alo l at a ĕ ĕl o i poč t.
 a a i ĕl o p t l ý a po čil at o i
o i a o a il. o ý p o a
hnal ke Karnovi a ry l o al a oč . K a Ka a
a a o al a oč a a il i o o ata a oň i.

O o ý Ka a l o a ĕo l t oK o a pa t al
oč al o o o a. Pot o p i li a po o o al
Du a o ý at o o il to a P o a a. K p o
a pat il o ap i l p t l l a ý il o il .
Za il al t i o pi a a il o o ý po i p i o
al t o tat o t li t a . V l J it ia al l
tĕ ý po i a l ilo . A o i a i o i po ĕ i
o .

to l ta i o ý i o o l o o at. al čt i
ita t o a il i ý p o al . Na o po l l i
Ka a. lp o o toli a p otočil a p l.

a a K o l i ot l . V al i a
a o at a ačal po t a ol l .Šp P o a a
opa al a K o a o o at a i. V po al a ap o
i či ĕ a o at op tili a ilo ti o il. K
p o ĕl po poli a a il a Vi a a po ĕl i a o ĕ o al
a a pa i o a pi ot . P o i ĕ ĕli i
Vi a a t t č o lo o t a to a i t a ĕ i p oti
at o i al po i o t o a o o tila o o at a o ĕ
.

a ĕl a pa ĕti li a i to at i o i po i o t
at i i a ta o pa o al Vi a i o at apa o t. Š p
latý op a il o o po a a o t i p i
Vi a . K p i pa l i a ĕ pi lao a ĕo l
o tĕlo. C til ĕ l to ti al po l l a po ta
t o po ĕ č alo opĕt a a o al. Ct o t ý o ý i a
pl il o o po i o ti a pa l it ĕ p oti p t l m.
po t o al o ý o či .

Pot o a al po l t Vi a o i opĕt l o to .
S ta i it po l atlačo al o o a po t po al
a ot čit li at o A a p o ĕ p o al
 a a at o i. o pa l ý alo p li ča atip o t
i o ali o o l .

***

a a l ta t ý. a p ĕ a il p ti t o at .
V po ĕl i a Vi o a a o . P oč i al? a i tĕ
li o p o a tot plat i o A o i. O a li o ot
a o I a a Ma a a . N al o S t a i po l ti at o
a .Z p o ý oo po o la.
Mo K i a op a N O o a. a a i po ĕl a
i tĕ a . I t to a li to ti po al p oti
p t li o a o t a ĕ to i plat . Na o
p il P o i oo l t l ič . V oa ĕ o l p
oo it ĕt al p oti P o o p o a it. A i o
a i i o ĕ I o ĕ po i t l
ĕ .

P i po l l a o lo . Sl lo al o o pa oo o .S a
tĕ ta o. A a t l tĕ o tat p a
o a. K po po ili al po a it l o t oo i
o li A pl p a it. a a po l o o ata at
l o i. J t a tĕ o o po l o t at i o
il . O a čit l o o po ta it oo a
po l op a a a a at ili. U čitĕ a i A a
ĕl o tat ča p o o o at p Ka K ip A att
Šal a a t al oo to o po o .

Zat o a a
al o i S t a i o o al o ý
o ý oo i a o .P i t t ĕli o a i
a pa ĕti ta p t lt i i ot i. S t a i o ot Si i o
po a il S a att i a o a ot oi ĕ aa a . Si i
S a att p to o ti o a l l č l a opal. Pot S a atta
po o il Ši a o tal po o ĕl tot Si i o o i.
T i o t tli pop it ĕ. St l li po o ĕ ti p al
a i o al a ý at p a . o o i ali ilo
o tĕp a op al li ĕ to o a o p o l ĕ o
ý i p . Ř ali a o ý i a o o ali p oti i. J i o ĕa
o ata o li t a oč to .
O a o o oo i očili ý o itý oč . Z po
o ý a o a ta ili č o a a o o lo a a tt ýč
l a ý i latý i a t ý i ti a i o po al o ili
ol . K o ĕ p i l ili po i ali o at po ,
opi o ali a l ý ali o t a . V a o ali o ali
ý i l ý i či a a a o ali ilo . Ři č i č
o l alo o i tĕ . P i a o i opa a ĕ p t l
l to al i .O a oo i a ali a li lo t
a ĕ t il a pi l . Ti o ĕ a p o ol ali
l a po o ali . N l pi i o o a č
o t til . M i o o ili a p tili o pa . ili ali en
o a č a ý i l li po i. Po ali
pa i o ĕ a o a li o o l i o p a t.

S t a i ačal po t p ĕ l at. o tat A o i a o alo

a li il a to ačalo p o o at. i a i ĕl o i
p l ito t opil p oti a a la a t l o p pol . P ito o o
a znovu kopal a bil.

N al o i K i a i l č l a l: „Po pĕ a a aň
o a t ý a il oi a t o la o. Po l a p č
t o .“

A a po al a S t a i o. i a l o o ý č a
i al o a p t li tal la . A a p i po l a p č
t S t a i o itl o a itĕ p ilo il l p ot a o it a.
V t lil o pl o ilo a l i a o i pa i p ĕ tal
o t. Pa t l a č pa la a a o pĕti la ý a pa a
. i a a p ý tila o ĕ a ĕ a
p ap ĕ o l l ol . K o o l po it p a i la o ta o oč
i p o ? Napa o t p t l ao lo
p ta it l .

i a i i lA to o po l a ĕ o il i to l o . V
o o a lP o a a pl : „ ĕ a K t a
o l op tit ta t oa it o či ? N o o al i o al
p to i i ao l pa i. To a čil o K ip o
a o I ?M l p oto tĕ to o o o t ta o ý
či o la i lit. T to po lý t i ta o l o at
la t o p ĕ č ot po o o . Sp
o to o lo po ĕt č t o K i . V i io i o
o ý a po lý li a ý o . P oč i i p t lil
A o? Po l a ýl .“

Ar a p i l il i a o ia i l: „J i o
o pa tĕla t p i i t l t p oto i a l toli a p ĕt ý i
ýt a i. V o o o al p a i la o i ý a
a a . Ja o l op tit o či ? K at i o
o p oti ý p t l po po o la t . P oč t
ĕl it S t a i o t ý o a o ta ĕa i i ot?
Mo p o a o po i o t po t o t o a .K t t l
a ča t ĕ ĕ p i l l a o a op til .“

i a pa l a ol a l a a ĕ a lo a A o i
a lo al: „ l i p ip a S ta i o a t l o o
a al l a i. K to i ĕl l postaral o jeho
a . Ta a o l S t a i p ip a a t to l i t
p ip a a . N ĕl t p lat ĕ al p o ĕ a to
o al a o i ti o it p to . Ř i i i o o ý
pa a a ta o ý o ol o t a o al la t po
t ?“

i a l ý alo o po ĕ ĕl. Ro o t t
ti ita i po il o l o a o t ll o p .S
o t i al p a polo il o ĕ a t o il ta p o i o a lo.
K ĕl a p oči a p ý a a l i i o tat
oo i a o i ti t p ili o . K o i pa ačali K i
A o o očo at.

A a o al i t a la itĕ i o po ĕ ĕl: „M
la o t li i o a o ta ĕ a it o
op o o it. po p a t ĕ o
i a o o ali a a o o o p o o ý
p oti . K o a o o il a it o o o A i a a
zba o oč pi o po o o ý oo a oč
i o ?“

i a a o al lč . Ji ĕ al. li A o
p t l a l l lo a P o a apo ti ĕ o il
i la t . Po opil a l o o p č ý o
a l oči a p l l a Vi a. C tal ta pl it po t ý li p a a
po o ĕ ita a o ti.
A a opĕt p o l il pa l i o i: „ ý l a t o
to ĕ t o t t o t la t at . S ý a
Ki o ý ol o a a.“

K i a o al: „ l i o o ĕti a t N o P a. P oto o i

o M o o lo t po ĕ to o o i a . Pi i
o po o a o J a i a t Ga t ý tĕ o
o to o ĕč o la.“

ĕ Ki o či S t a i p o al lo a tal. Ja il i ĕl
o p t l ĕt po l opil o o ý ča l a ĕ o.
V i i p to i i li a o a ta ili al o ilo l
č a l i a o i la .

Vi io o t atili č. S t a i o a a it i a t o i
p o l A a i o lil. Nĕ t o t o i i o
o lo ali: „S t a i l to ot o tohoto hrdiny
po ĕ čil o . S St o it l S t a i o po l a i a
a il a o ĕli p opa at ĕ t ý p či o
li o t .“

O tat K o a o a a a Ka a S t a i o a o či ali.
T otočil t l a ý č a i l ĕ i :
„V i o t o t o ti l it ot a či t ot i
o .K la a pa l ot l a it A i a ? Ji o
l il a ii a o o ĕ it ĕ a i a op . To
i a a i i i lo o o. R a o ý i li i. V
č poč o a? V ý o l V l i: lo ĕ
ĕl it ĕ at ta o ý i p o a p i o il p t li
ol t.“

Bylo ticho. Ni o a t a ĕ po a o al S t a i o či a ý
al i i lili i a ot o al o a
po t ĕ o či . Hl ĕli a o la l a i t la
ý i č a ý i a o alý i la a oči a č ý a a o a
ol i po ti.

Po li ti o ti a o o i o o t a a li a la t a it a
opĕt o o la pl l . A a opil G a l K i o i:
„Po i o ĕ M a o. Sl l l pa op .
Vl Si o p ĕ o t oo i. M ol
 a ý. oo o ý pa i o ĕ ta a to
lp a .“

A oč a il a a at o i o p apo t čil p o a
tý i o ý o . N l a ĕ o a točili a a
Karna Šal a A att K ipa a V i a a po po o t ti
oo a oč a lo . V i i o o i apa li A
a o o o o a a po . S ý i p ot a o
it a A a o a itĕ tal oo ol sebe. Jak se slunce
a ilo o a a ĕ o il o o . P to li po i
po o al po l a l t i t ĕ o lo o o . P
li čitĕ pl .

K ipa a A att aA a točili o o ta o o l i a t

o. tili a ĕ o i K i č t p a o ň o p Ka o
apa l a a po i t l ĕ . Za a al
ý Šal a a o a itĕ A a pal to a i p . A a
po o al o lň lo t . Roto al a plo i ĕ o oč a po tĕl
p a a o toč . Vi i li po o ti o i
A o p o t til l . a opĕt p til o o Ka o a
o ň po l o t o po po o ali. S ta i i al Šal a
Via a a l ti i o .

A a po al atlačil K o p o .T t o č
po pla o p o a ĕ a ili a t. A att i K ipa
p o ili i t o ĕ al A a o a il i a ĕ
ý i o ý i p a p o o l toč o i ý i t la i po tĕ ý i
G ilo . O lo a pa ala a o i o ĕtlo al t lý t
t o it . A a ĕ p ipo al ĕč o Ši ič oa
ý o ý l A a a a.

P oti A o i li č t l o a oo i l o tĕp i a
či. H ali t P o o i a po ĕ oli a o a i pa ali
po o o olat l ý i p . N t l č G p ipo alo
ĕ a t o a o i ĕ . oo po lal o
lo t S ti po titi .

K o i ačali pa i a it a p o t at a a a olali a
o. V l l o a po o ý a o ý tĕl.
Vý i a il a o o ý po i o i ý
oo . At po l li a oli i ĕli A p apo p o i a i
 a a i. J o p po o a pa al o lo a o t la ý
I o . o o a i a l a o to p oti A o i
l o o al a ta it. Za olal a o o t i o a li a
tĕ a a il o o it o i.

o pa l ý ala l p l o i a. a a il
o i K ipo i Ka o i Šal o i a o i a o a al
a at a A o i t ý ĕl a a at i na dohled,
po ta ili. V i i ačali a P o a a at a ĕ a a a at p
li. A a p to ta l o p t li ač al t t
a ĕ i. o pa l ý al i t a a a at a t l
a tý p al p ip a o tĕp p tĕ ý o ý i i .

K i a i ĕl J op t l t i. Z l p a o a a o iJ o
ata op t o a itĕ o ila S a a a ča a. V p til i a a l
l a o p i at ĕ . o i tĕ o a itĕ a alila tma. Kuruovci si
l li l apa lo a p op li ot. a a at a t l i . N
A a to p o o ĕ. O to po l po .

Z at ý A a o l l al K i a o i til: „ P t o tĕ ča .
Po l i to a a at a. K o i p tili a ĕ a l
Si ĕ . Za o a i o pat . P ilo a G p
o a ý a o o ilo a t i la .“

A a o a itĕ či il o lo č o. K ll
latý p Ki a l: „T to l i al o o ot
po . Sta ý l Si V i a at a po al t o
p o p o la a li o la a o oč a
to . V V i a at a t l o ita i ĕ oli
kilomet o t a Sa a tapa ča a. P oto o a p ta o o
ilo a a a at o la o l o l a o ot .“

K to K i a o l o olal o i ča . N l opĕt o a ilo a

l lo t l ĕ i ĕt tĕ ĕ a pa o o .A a o a itĕ
t lil. Š p l tĕl a o o ta p o a a a at t ý o ĕ t l
oč a oč lý o o l . Šp tal
la a l i o o a o lo o l oo . U a il
l o l o t a po a il la oVi a at o a l a. P ap ý
l l tal. V o a i o a la a pa la a o
la t o t tila a to a pa l t i.
K o i p op li . U ĕ o ili i t a la K i o o il .
a a pa l oč a ol a p til a ĕ a oč t l o
l .V i i o oo i o o po al opo tĕli o i tĕ.

K i a l p t lo a pĕ a ot aA o al: „Šta t ĕ
i a il a a at i o ič o ot o o la o p t l o .
o to o al a i K tti a. Za il i lo
a a i o .T o a o t po o R o ĕ. i a a
a o to p i i tĕ ĕ o l i o .“

A a t ý t l potil li o o o o il l:
„To o o lo o a o T o p i. Ki o i
t o o po po tĕ . J i t i a čitĕ lo t pĕt. Mo i
at i a Ti a ĕ l .“

Ki a o A o al a poto il o oč ĕ t o .
C to pĕt i p o l li l o t oo l po l poli.
Z ĕ la ýt pl o lo a oč . Z t o l ti
l al a a o t ili a ĕ t ta l li t ali a tĕl im
tč l p a o tĕp . Po i l o ti i ý p pol
o itý i i či a ĕ . M i lo o t tĕ ý oč
t p til l l lat o o .K t ĕlo ĕ ila a o po i
o lo a po t počt ĕ .

K i a la itĕ at o il a la t a potĕ il ta p o ý
oo .A api l J i t i o i p al a a ot i o
til. J i t i a to pil oč a l a i oč A o al.
K i a ta to pil oč a ot l ti ĕ J it io ý o o .
P o ý l Ho o al a l: „ G i o tĕ ili T o
ilo t . Na i p t l top oi t .Pot i p
i t .K T člo ĕ o l toči tĕ a č o
tĕ t . Ti o i Tĕ p potĕ it o i po ti i a i
p o o .“

J it ia t o ta t l tĕ t Ki tĕ li
l il. K o čil K i a o po ĕ ĕl: „Nič ý a a at a l p l
o ĕ t o ĕ . a o a poč t a p o a o po t p ĕ
ič a poto a at . H ý a a tĕ a il a o ĕ al a ta
č l ý i to p i . Ti o o o li t t t ý i
p t li o i po a i p to či i to ti o
t.“
K A o i p i li a a S t a i o a tĕl po tý i a ĕ i o
p a tali p t t. K o a o al l a i oč l:
„ p i o o a opĕt i .V li t o o
o ĕ a po a it l ý o o ýl a K ita a
ol ý alo . Ka K ip a Šal t ta t ĕ a ali a tĕ . J t
i o a a a o la t i ot. S a po po o a o a o ič o
o .“

P o i a ot ĕ ali o t oa to a la t a l i
a alo č .
Kapitola 19: KURUOVCI SE
PŘESKUPUJÍ
Po smrti Dţajadrathy dali kuruovští bojovníci volný průchod svému
zármutku. Vojáci, jeţ vidĕli tolik padlých, odsuzovali Dhritaráštru a jeho
syna. Vytýkali jim jejich hříšné jednání a chválili Judhišthiru s jeho bratry.
V zoufalství pohrouţený Durjódhana sedĕl cestou zpĕt do tábora na plošinĕ
svého kočáru se sklopenou hlavou. Na nikoho se nedokázal ani podívat a
jeho mysl se zabývala jen událostmi uplynulého dne. Ardţunovi se určitĕ
nevyrovná ţádný bojovník. Dróna, Kripa ani Karna mu nedokázali čelit.
Ani celé armádĕ se nepodařilo zabránit mu v zabití Dţajadrathy.
Durjódhana bolestnĕ lkal. Vešel do svého stanu a posadil se, následován
Drónou a ostatními generály. V táboře nehrála ţádná hudba a básníci
mlčeli.

Kuruovský princ se ze všech sil snaţil zachovat klid a oslovil Drónu

hlasem plným hoře: učiteli, pohled na krveprolití mezi králi, jeţ se k
nám připojili. I mocný Bhíšma leţí na bojišti. Pánduovci pobili sedm
akšauhiní našich vojáků. Dnes tvůj ţák splnil slib a zabil Dţajadrathu,
třebaţe jsi mu čelil s neproniknutelným šikem vojáků. Mnoho vládců
Zemĕ, kterým šlo o naše blaho, se odebralo do sídla Jamarádţi. Jak jim
mohu splatit svůj dluh? Zničil jsem svoje přátele a příbuzné, jelikoţ nejsem
nic víc neţ zbabĕlec. Zemĕ by mĕ mĕla pohltit, protoţe jsem chamtivý,
hříšný a vzpírám se ctnosti. Můj vlastní praotec leţí na loţi šípů kvůli mým
hříšným tuţbám. Co řekne, aţ mĕ potká v příštím svĕtĕ?“

Durjódhana přestal mluvit a dal se do nepokrytého nářku. Sloţil si hlavu

do dlaní a vykřikoval jména svých zabitých bratrů. Přišel k nĕmu Karna a
utĕšoval ho. Durjódhana se postupnĕ ovládl a posadil se. Nĕjaký čas zíral
přímo před sebe, lomil rukama a tĕţce dýchal. Jeho mysl tĕkala mezi
zoufalstvím a touhou po pomstĕ. Ještĕ není vše ztraceno. Kuruovci ještĕ
stále mají Drónu, Karnu, Ašvatthámu a další mocné hrdiny. Snad by ještĕ
mohli Pánduovce porazit nebo alespoň zajmout či zabít Judhišthiru. Vzdát
se však v ţádném případĕ nepřichází v úvahu. Bylo by lepší padnout do
posledního muţe, neţ po tom všem předat království Pánduovcům. To je to
nejmenší, co mohou přeţivší Kuruovci udĕlat   —   pomstít své padlé
druhy.
Durjódhana pokračoval a po tvářích mu stékaly slzy: nejpřednĕjší z
bojovníků, přísahám, ţe dojdu klidu jedinĕ tehdy, kdyţ zabiji Pánduovce
nebo oni mĕ. Vydám se cestou našich přátel a příbuzných. Kdyţ naši
stoupenci vidí, jak nás přemáhají nepřátelé, ztrácejí víru v naši sílu a
otevřenĕ chválí Pánduovce. Poté, co Bhíšma padl a ty, ó učiteli, do boje
nedáváš všechnu sílu, si naši vojáci myslí, ţe nemáme ochránce. Zdá se, ţe
jediný Karna si dĕlá starosti o náš úspĕch. Jako hlupák jsem se spolehl na
nĕkoho, kdo je přítelem jen slovy. Prahl jsem po bohatství, byl jsem hříšný
a moji mysl zaslepila touha, a tak jsem vloţil nadĕje tam, kde byly
odsouzeny ke zmaru. Výsledkem toho je, ţe Dţajadratha a mnoho dalších
vznešených králů leţí na bojišti. Dróno, dovol mi proto poloţit v bitvĕ
ţivot, tak jako učinili všichni tito muţi.“

Dróna si sundal přilbu a dlouhé rukavice a poloţil je vedle sebe. Jeho

šlachovité paţe byly rozdrásané ranami od šípů a zkušení lékaři je potírali
bylinnými mastmi. Durjódhanova káravá slova ho však bodala víc neţ
zranĕní. Otočil se k princi: Proč mĕ, ó králi, bodáš slovy ostrými jako
šipky? Opakovanĕ jsem ti řekl, ţe Ardţunu v bitvĕ nikdo přemoci nemůţe.
Kdyţ jsem vidĕl padnout Bhíšmu, přesvĕdčilo mĕ to, ţe jsme ztraceni.
Kostky, které vrhl Šakuni proti Pánduovcům, se nám vrátily jako planoucí
šípy. Vidura tĕ před tím varoval, ale nebral jsi ho váţnĕ. Ten, kdo se
neohlíţí na své dobrodince a jde vlastní cestou, je pošetilý a brzy se
dostane do ţalostné situace. Ty jsi na nás všechny toto neštĕstí přivolal tím,
ţe jsi přitáhl Draupadí do kuruovského shromáţdĕní a urazil ji. Takový
hříšný čin nemůţe zůstat nepotrestán.“

Dróna toho slyšel od Durjódhany jiţ dost. Připomnĕl mu kaţdý hříšný čin,
jehoţ se vůči Pánduovcům dopustil, a dával mu tak jasnĕ najevo, ţe
Kuruovci nemohou za svoje současné utrpení vinit nikoho jiného neţ sami
sebe. Byli mnohokrát varováni, ţe v boji s Pánduovci neuspĕjí. Dróna
pohlédl na Durjódhanu a jeho zbývající bratry. Bhíma jiţ polovinu z nich
zabil. Na zbývající, kteří se utápĕli v zármutku a zklamání, byl ţalostný
pohled. Dróna cítil, ţe je stále jeho povinností poskytnout jim veškerou
ochranu, ale nadĕje je malá. Vstal a s rukou na meči s rukojetí ze slonoviny
řekl: Kdyţ mĕ vidíš topit se v oceánu pánduovské odvahy, nemĕl bys
zvĕtšovat můj zármutek, ó králi. Nyní slyš moje poslední rozhodnutí.
Nesvléknu si brnĕní, dokud nebudou všichni Paňčálové zabiti. Můj syn
zabije Sómaky. Po zničení tĕchto dvou armád bude moţné Pánduovce
porazit.“
Dróna ukázal na Kripu: Zde je neporazitelný áčárja. Naši nepřátelé ho
nemohou zabít. Necht se snaţí ze všech sil zabít krále, kteří se přidali k
Pánduovcům. Durjódhano, uctívej bráhmany a vĕnuj jim mnoho darů.
Obĕtuj posvátnému ohni a uspokoj bohy. Ještĕ naposledy vynaloţíme
obrovské úsilí. Zítra pojedu v čele tvojí armády s planoucími zbranĕmi.
Uvidíš, jak prorazím pánduovské řady jako lev vnikající do stáda krav.“

Kuruovci povzbuzení Drónovými slovy se pomalu odebrali k nočnímu

odpočinku, unaveni celodenním bojem.

***

Dhritaráštra sedĕl na trůnĕ beze slov. Vedle stojící Saňdţaja mu jemnĕ

otíral čelo mĕkkou látkou namočenou ve studené vodĕ. Starý král ztratil
vĕdomí, kdyţ se doslechl, ţe Bhíma za jediný den zabil přes třicet jeho
synů. Kdyţ se probral, dozvĕdĕl se, ţe Ardţunovi se podařilo splnit slib
zabít Dţajadrathu. Onĕmĕlý zármutkem jen tlumenĕ sténal. Mají Kuruovci
nĕjakou nadĕji, kdyţ celá jejich armáda nedokázala zabránit Ardţunovi,
aby se dostal ke králi Sindhu? Slepý vládce promluvil hlasem jen nepatrnĕ
silnĕjším neţ šepot: nejlepší z mých sluţebníků, řekni mi, jak se daří
mým přeţivším synům poté, co byli svĕdky poráţky svojí armády a
Dţajadrathovy smrti. Moje sláva se den za dnem vytrácí. Mnozí mocní
bojovníci na mojí stranĕ podléhají smrti. Za vše můţe nepřízeň osudu.“

Dhritaráštra se odmlčel a zavrtĕl hlavou. Ardţuna pronikl do našeho

zástupu chránĕného Drónou a Karnou. Ani bohové by ho nedokázali
zastavit. Nedá se mu odolat, podobnĕ jako vzdouvajícímu se oceánu. A pak
je zde Bhíma.

Polovina mých synů je jiţ mrtvá a Bhíma nepřestane, dokud nezabije i tu

druhou. A Ardţuna mezitím s pomocí Dhrištadjumny a Sátjakiho zničí
ostatní kuruovské hrdiny. Tĕţko tomu uvĕřit. Na počátku této války naše
armáda počtem převyšovala Pánduovce v pomĕru dvĕ ku jedné. Nyní nám
zbývají jen čtyři z jedenácti divizí a Pánduovci mají tři. Šance se témĕř
vyrovnaly.“

Dhritaráštra se svĕšenou hlavou naslouchal Saňdţajovĕ líčení rozhovoru

mezi Durjódhanou a Drónou. Kdyţ starý král slyšel, ţe učitel opĕt slíbil
pobít pánduovské jednotky, cítil se povzbuzen. Válka ještĕ neskončila.
Dróna a Karna dosud ţijí, stejnĕ jako Kripa, Ašvatthámá a mnoho dalších
bojovníků. Budou plát hnĕvem a touhou pomstít Dţajadrathovu smrt.
Moţná bude také Ardţuna po tak nesmírné námaze unaven. Vše se můţe
ještĕ obrátit. Války se často vyhrávaly přeskupením vojáků, kdyţ se jiţ vše
zdálo být beznadĕjné.“

Saňdţaja na Dhritaráštrovi vidĕl, ţe si opĕt dĕlá nadĕje, a proto podotkl:

králi, nezapomeň, ţe rádcem a ochráncem Pánduovců je Krišna. To
díky Jeho pomoci byl Ardţuna dnes úspĕšný. Tvoji muţi nemají vůbec
ţádnou nadĕji, budou-li stát v bitvĕ proti Kéšavovi, neomylnému ochránci
spravedlivých a ničiteli démonských lidí. Tvoji synové, pohrouţeni v
hříchu a neznalí ctnosti, na sebe a svoje přátele přivolávají strašlivé
neštĕstí. Jejich jedinou nadĕjí je, ţe Pánduovcům vrátí to, co jim právem
náleţí. Obávám se však, ó králi, ţe příleţitost k tomu jiţ pominula. Je to
tvoje chyba. Výsledkem bude hromadná záhuba kšatrijů.“

Dhritaráštra si vybavil nepochopitelnou podobu, kterou Krišna projevil v

síni, kde právĕ sedĕl. Poté se doslechl o Krišnovĕ slávĕ od rišiů. Tyto
popisy znal jiţ z dřívĕjších dob. Rišiové chtĕli přivést krále k rozumu, a
proto mu opĕt připomnĕli, jak Krišna zabil četné asury, kteří dokázali
libovolnĕ mĕnit podoby a suţovali i samotné bohy.

Kdyţ Dhritaráštra pomyslel na Krišnu, pocítil zvláštní klid. Řekl: I kdyby

se nám nakonec podařilo Pánduovce porazit, stále ještĕ musíme bojovat s
Kéšavou. Kvůli nim vezme svůj neodolatelný disk a zaútočí na moje
oddíly jako všeničící oheň vesmírné zkázy. Po zničení Kuruovců vĕnuje
Zemi Kuntí. Nevidím ţádný způsob jak dobýt vítĕzství. Durjódhana nemá
o Krišnovĕ postavení a moci ponĕtí. Ten nevĕřící hlupák je otrokem svých
smyslů. Absolutní Pravdu nikdy nepozná. Je jako dítĕ, které chce rukama
uhasit oheň. Ardţuna a Krišna jsou spojeni jako jedna duše. Jejich cíle a
touhy jsou jedno, a nemůţe je zmařit dokonce ani mocný Šiva.“

Král si vzpomnĕl na svého syna a opĕt pocítil, jak se mu do srdce vlévá

ţal. Setká se s ním ještĕ nĕkdy? Zdá se to být nepravdĕpodobné.
Durjódhana nejspíš zemře v bitvĕ. Přesto jsou cesty osudu nevyzpytatelné.
Ani Krišna, jak se zdálo, nedokázal zabránit Abhimanjuovĕ smrti. Určitĕ si
nemohl přát, aby syn Jeho drahého přítele a sestry zemřel. Král, jehoţ
trápilo vĕdomí nevyhnutelného, a přesto doufal, ţe mu odolá, vstal ze
svého sedadla a sluţebníci ho odvedli. Řekl Saňdţajovi, at se druhého dne
vrátí, aby mu vylíčil všechny noční události i nový začátek bitvy.

***
Při východu slunce čtrnáctého rána Durjódhana, který při vzpomínce na
události předchozího dne kypĕl vztekem, promluvil s Karnou: Jak se
včera mohlo Ardţunovi podařit prorazit naše řady? Zabil Dţajadrathu
přímo před našima očima. Ani s Krišnovým pochybným trikem se mu to
nemĕlo podařit. Moji kdysi obrovskou armádu Šakrův syn zmenšil na
ubohou hrstku vojáků. To musí být jistĕ Drónovo přání. Nemohu uvĕřit, ţe
učitel bojuje naplno. Kdyby s Ardţunou včera bojoval ze všech sil,
Dţajadratha by přeţil. Ardţuna je ušlechtilému Drónovi nanejvýš drahý.
Ve svojí pošetilosti jsem mu vĕřil, kdyţ slíbil Dţajadrathu ochránit. A ted
si zoufám.“

Karna nesouhlasil: Nedomnívám se, ţe bys mĕl vinit učitele, který zuřivĕ
bojuje proti našim nepřátelům nedbaje o svůj ţivot. Není jeho chyba, ţe se
mu nepodařilo zabránit Ardţunovi, kterého vede Krišna, ve splnĕní svého
slibu. V neproniknutelném brnĕní a s Gándívou budí hrůzu. To, ţe Drónu
přemohl, mĕ nepřekvapilo. Učitel je navíc starý a ne tak bystrý a rychlý.
Jak můţe s Ardţunou bojovat jako se sobĕ rovným?“

Durjódhana s Karnou bĕhem rozhovoru jeli ve svých kočárech na bojištĕ.

Před sebou v dálce vidĕli pánduovské ozbrojené síly roztaţené po obzoru.
Jejich armáda vypadala v brnĕní a se zbranĕmi jako blýštící se moře. Na
jejich řev a dutí na lastury odpovídali bojovníci Kuruovců.

Karna si nasadil přilbu a pokračoval: Podle mého názoru je osud

svrchovaný. Navzdory našemu úsilí a počtu, a přestoţe se naše armáda
pyšní nejvznešenĕjšími hrdiny, naše snaţení vyznívá vlivem osudu
naprázdno. králi, človĕk stíhaný nepřízní osudu zjištuje, ţe veškeré jeho
úsilí je marné. Neustále jsme se k Pánduovcům chovali jako k nepřátelům,
ale oni vţdy vyvázli bez újmy. Nevidím, ţe by nás převyšovali intelektem
či silou, a ani nemám pocit, ţe bys je z neznalosti špatnĕ odhadl. Tím, co
vše řídí, je osud samotný. Kdyby osud rozhodl, ţe máme trpĕt, pak nic v
naší moci nemůţe tuto skutečnost zmĕnit.“

Durjódhana neodpovĕdĕl. Moţná má Karna pravdu. Štĕstí nepochybnĕ

přálo Pánduovcům. Je však odjakţiva vrtkavé. A je bezpochyby načase,
aby začalo přát také jemu. Dróna přísahal, ţe zničí Paňčály a Sómaky,
hlavní zbytek pánduovské armády. Kdyby slib dodrţel, mohli by stále ještĕ
zvítĕzit. Princ zatal zuby a pohlédl na Drónu, který byl zaneprázdnĕn
řazením vojáků do útvaru. Pokračovat v jeho kritice by nijak nepomohlo.
Durjódhanův kočár přijel k ostatním kuruovským velitelům a princ vydal
rozkazy a učinil všechna nezbytná opatření. Kuruovci se dohodli na
strategii pro tento den boje a postavili se do šiku ve tvaru ţelvy. Pánduovci
na to odpovĕdĕli seřazením vojáků do tvaru ţraloka. Obĕ armády se srazili
s jásotem a řinčením zbraní. Nad bojištĕ se vznesl obrovský oblak prachu.

Bhíma byl odhodlán ukončit konflikt co nejrychleji, a proto vyhledal zbylé

kuruovské prince. Kdyţ útočil na řady nepřátel, obklopili ho sloni a jezdci,
kteří řvoucího Pánduova syna zasypávali zbranĕmi. Rozpoutala se divoká
bitva a Dhrištadjumna s dvojčaty zaútočili na armádu Madraků. Sušarmá a
zbytek Samšaptaků pamĕtlivi svého slibu vyzvali Ardţunu. Sátjaki zůstal
poblíţ Judhišthiry a chránil ho spolu se Šikhandím a dalšími bojovníky na
kočárech.

Dróna se střetl s Paňčály a zaplavil je desítkami tisíc šípů. Vyvolal nebeské

zbranĕ a rychle sníţil jejich počty. Mocný král jménem Šibi útočící v čele
armády Sómaků vyrazil bojový pokřik a vyzval Drónu. Zasáhl ho třiceti
šípy a zabil mu vozataje. Dróna se rozlítil a odpovĕdĕl deseti ocelovými
šípy. Zabil Šibiho čtyři konĕ, srazil mu prapor a usekl hlavu.

Durjódhana přidĕlil na Drónův kočár dalšího vozataje a Dróna pokračoval

v boji s Paňčály a Sómaky zároveň.

Bhímu obklopoval velký počet kuruovských princů, kteří na nĕho útočili

šípy ze všech stran. Bhíma jejich útok nebral na vĕdomí, seskočil z kočáru
a bĕţel k jednomu z nich. Vyskočil na jeho kočár a udeřil ho nĕkolikrát
pĕstmi. Mrtvý princ se zřítil z kočáru s polámanými údy. Bhíma seskočil a
uhánĕl k dalšímu princi, kterého udeřil a zabil stejným způsobem. Karna
přispĕchal Kuruovce chránit a mrštil po bĕţícím Bhímovi planoucí šipku.
Bhíma se jí postavil čelem, chytil ji a okamţitĕ ji mrštil zpĕt na Karnu.
Kdyţ mu letĕla vstříc, Šakuni ji srazil šípem s ostřím jako břitva.

Bhíma nedbal na kuruovské šípy, chytil dalšího prince a zabil ho jedinou

mocnou ranou. Potom opĕt nastoupil na kočár a zadul na lasturu. Vzápĕtí
salvou zlatĕ okřídlených šípů zasáhl Durmadu, dalšího z Durjódhanových
bratrů. Durmada bĕţel ke kočáru svého bratra Duškarny a naskočil na nĕj.
Oba princové stáli vedle sebe a stříleli na Bhímu stovky šípů. Bhíma
zaútočil na Duškarnu a rozbil mu kočár jedinou ranou kyje. Princové
uskočili, ale Bhíma seskočil a udeřil je pĕstmi. Pod opakovanými ranami
padli oba mrtví s rozdrcenými tĕly.
Kuruovci, kteří vidĕli, ţe mezi nimi Bhíma řádí jako všeničící bouře,
vykřikli strachy: To je určitĕ sám Rudra, který přišel v podobĕ Bhímy,
aby nás zničil! Zachraňme se útĕkem.“

Vojáci se dali na překotný útĕk. Kdyţ prchali před Bhímou a neohlíţeli se

zpĕt, nebylo vidĕt ani dva pohromadĕ. Bhíma se vrátil ke svému kočáru a
pustil se sám do boje s Durjódhanou, Kripou a Karnou. Přidali se k nĕmu
četní další pánduovští bojovníci a rozpoutala se divoká řeţ.

Na jiném místĕ pole se střetl Sómadatta se Sátjakim. Kuruovský velitel,

rozzuřený smrtí svého syna, zařval: Proč jsi, ó hrdino z rodu Sátvatů,
zapomnĕl na náboţenské zásady boje a pácháš takové zločiny? Jak můţe
ctnostná osoba zasáhnout nĕkoho, kdo jiţ odloţil zbranĕ? To způsobí tvůj
pád, ty nečestný. Ted sklidíš plody svého odporného činu. Přísahám při
mých dvou synech, ţe tĕ dnes bud zabiji, nebo ti podlehnu. Jestli se to
nestane, pak at poklesnu do strašlivého pekla. Připrav se, darebáku, nebot
nyní vypustím svoje nejsmrtonosnĕjší zbranĕ.“

Sómadatta zadul na lasturu a zařval jako lev. Sátjakiho jeho řeč rozzuřila a
odpovĕdĕl mu z plných plic: potomku Kurua, nebojím se tĕ, ani tvých
prázdných slov. Proč by se mĕl ten, kdo zná kšatrijskou povinnost, před
takovými hrozbami třást? Bojuj ze všech sil, sám nebo se svými stoupenci,
a já tĕ zabiji. Zabil jsem tvého syna a mnoho dalších mocných Kuruovců.
Ve skutečnosti všechny zabil hnĕv ctnostného a vţdy pravdomluvného
Judhišthiry. Jelikoţ sis ho zvolil za nepřítele, ó vládce lidí, odebereš se
také jejich cestou. Braň se. Při Krišnových nohách a všech mých zboţných
činech z minulosti přísahám, ţe tĕ dnes zabiji.“

Oba muţi začali střílet salvy šípů. Z dálky jejich boj pozoroval
Durjódhana, který poslal svému starému strýci na pomoc velký oddíl
jezdců. Deset tisíc jich Sátjakiho obklíčilo a zasypalo ho šípy.
Dhrištadjumna vidĕl, v jaké situaci se Sátjaki ocitl, a přišel mu na pomoc s
velkým počtem pánduovských bojovníků. Střet obou armád doprovázela
ohlušující vřava. Sómadatta soustředil svůj útok na Sátjakiho a vyslal na
nĕho shluk krveţíznivých šípů. Vrišniovský hrdina mu odpovĕdĕl šípy,
kterými prorazil Sómadattovo brnĕní a zbavil ho vĕdomí. Jeho vozataj ho
pak rychle odvezl z boje.

Dróna se hnal do bitvy a doufal, ţe Sátjakiho zabije. Vydal bojový pokřik a

vypustil proti vrišniovskému bojovníkovi, který se potýkal s tisíci ostatních
bojovníků všude kolem sebe, mocné zbranĕ. Jakmile Judhišthira a dvojčata
spatřili, ţe se Sátjaki dostal pod Drónův útok, rozhnĕvanĕ zařvali a vrhli se
do boje. Napadli Drónu ze všech stran a jeho útok od Sátjakiho odvrátili.
Bhíma a Dhrištadjumna se k nim připojili a Durjódhana, Karna a Kripa
přispĕchali na pomoc Kuruovcům. Strhl se divoký a nepřehledný boj s
hrdiny na obou stranách podporovanými četnými vojáky. Vzduchem létaly
šípy, šipky, oštĕpy a další zbranĕ. Kyje a meče se sráţely ve sprškách
jisker. Rozzuření bojovníci do sebe sekali a vzájemnĕ se napadali. Zemi
pokryly hlavy, údy a vnitřnosti zabitých bojovníků. Ostatní se na sebe s
výkřiky a řevem vrhali zaslepení vztekem.

Opodál se přes pole blíţil Ghatótkača. Rákšasa jel na osmikolém kočáře z

černého ţeleza pokrytém medvĕdími kůţemi. Kočár byl vybaven všemi
druhy zbraní a při jízdĕ vydával hrozivý hluk. Byl to nebeský kočár a táhla
ho zvířata z podsvĕtí, jeţ se podobala slonům, ale mĕla rohy a planoucí
rudé oči. Na praporu mĕl velkého černého supa s roztaţenými křídly a
nohama, který vydával dĕsivý křik. Po stranách kočáru byly připevnĕny
rudé prapory a řady kostí. Ghatótkača stál na kočáře jako temná hora.
Pouhý pohled na jeho dlouhé tesáky, uši ve tvaru šípů, nepřirozenĕ
vyhlíţející oči a holou hlavu zahánĕl kuruovské vojáky na vydĕšený úprk.
Obklopovala ho akšauhiní rákšasích bojovníků vyzbrojených kyji, oštĕpy,
kameny a stromy. Do bitvy jeli s řevem, který otřásal zemí.

Ašvatthámá ho vidĕl přijíţdĕt a zastoupil mu cestu. Pyšný na svoje umĕní

v ovládání zbraní stál bez hnutí před blíţícími se rákšasy. Ghatótkača se
zasmál a pouţil mystické síly, aby Ašvatthámu a jeho vojáky zasypal
deštĕm kamení. S kameny padaly i šípy, oštĕpy, sekery a kyje. Ašvatthámá
vypustil šíp obdařený silou manter a příval zastavil. Ghatótkača pak
vystřelil padesát šípů, které se zaryly do Ašvatthámova brnĕní a tĕla.
Drónův syn zachoval klid a odpovĕdĕl dvanácti šípy, které se zabodly do
rákšasova tĕla a otřásly jím. Ghatótkača vzal do ruky kolo s tisíci paprsky a
okrajem ostrým jako břitva. Kolo zářilo jako oheň a bylo posázeno
drahokamy. Roztočil je a mrštil jím po Ašvatthámovi.

Ašvatthámá je roztříštil na kusy dvaceti šípy s půlmĕsícovým ostřím, takţe

spadlo na zem bez účinku jako zámĕry človĕka stiţeného nepřízní osudu.
Ihned poté Ghatótkača vystřelil salvu šípů, které Ašvatthámu zcela
zahalily. K rákšasovi se připojil jeho syn Andţanaparva a zaútočil na
Ašvatthámu stovkami dlouhých šípů s ozubenými hroty a napuštĕnými
olejem.
Šípy zahlcený Ašvatthámá připomínal horu Méru zalévanou přívalem
deštĕ. Jeho vozataj rychle obrátil kočár, a kdyţ se Ašvatthámá z útoku
vymanil, vypustil šíp, kterým srazil Andţanaparvův prapor. Dalšími dvĕma
šípy mu zabil oba vozataje, potom konĕ a dalším šípem s ostřím jako břitva
mu přesekl luk.

Andţanaparva seskočil z kočáru se šavlí zdobenou zlatými hvĕzdami. Stĕţí

však stačil na Ašvatthámu zamĕřit svůj pohled a Drónův syn mu jiţ zbraň
třemi šípy rozbil. Rákšasa se chopil pozlaceného kyje, který roztočil a
hodil na Ašvatthámu. Ten ho svými šípy rozbil na kusy. Andţanaparva se
vznesl na oblohu a zasypal svého soupeře kameny a stromy. V témţe
okamţiku Ghatótkača vystřelil na Ašvatthámu tisíce šípů s planoucími
hroty. Ašvatthámá ted zároveň odráţel Ghatótkačův útok a bojoval s
Andţanaparvou. Vystřelil do vzduchu šípy, které Andţanaparvu probodaly
po celém tĕle. Kdyţ se rákšasa snesl na zem, Ašvatthámá vystřelil vší silou
šíp se širokým ostřím posílený mantrami. Šíp utrhnul Andţanaparvovi
hlavu, a ta spadla na zem jako černý balvan, v nĕmţ se jako zlaté rýhy
leskly zářivé náušnice.

Ghatótkača se roztřásl zármutkem a hnĕvem a zařval: Stůj a bojuj! Dnes

mi ţivý neunikneš.“

Ašvatthámá sklonil luk a posmĕšnĕ mu odpovĕdĕl: nebesky mocný,

mĕl bys bojovat s jinými. Jelikoţ jsi Bhímův potomek, jsi jako můj syn.
Není vhodné, abych s tebou bojoval, a také se na tebe nezlobím. Odejdi
ted, kdy je můj postoj k tobĕ ještĕ laskavý, nebot človĕk vzrušený hnĕvem
je schopen zabít i sebe sama.“

Ghatótkača se rozzuřil ještĕ více. Kdyţ zařval, vypadal jako kdyby plál:
Coţe!? Jsem snad obyčejný človĕk, ţe se mĕ snaţíš svými slovy zastrašit?
Jsem vládce rákšasů a odvahou nijak nezaostávám za desetihlavým
Rávanou. synu Dróny, ještĕ okamţik setrvej v boji a ukončím tvůj
ţivot.“

K zuřivosti dohnaný rákšasa vystřelil na Ašvatthámu svoje dlouhé šípy, ale

Drónův syn je všechny srazil ještĕ předtím, neţ se k nĕmu vůbec mohly
dostat. Oba bojovníci vypouštĕli mračna šípů, které jako by spolu na
obloze bojovaly. Šípy se sráţely, aţ bojištĕ ozářily jiskry a oheň.
Ghatótkača svojí mystickou silou zmizel a náhle se promĕnil v nebetyčnou
horu s mnoha štíty a stromy. Na jejím vrcholu bylo zřídlo, z nĕhoţ bez
přestání vyletovaly šípy, šipky, meče a tĕţké kyje.
Ašvatthámá zachoval klid a vyvolal zbraň vadţra, kterou rákšasovy
přeludy rozptýlil. Ghatótkača se opĕt objevil na obloze s lukem. Se svými
četnými zlatými šperky připomínal modravý mrak ozdobený zářící duhou.
Vyvolal zbraň, která Ašvatthámu zasypala hustým přívalem kamení. Tĕţké
balvany svými dopady otřásaly zemí. Ašvatthámá pronesl starobylá
zaříkadla a vyvolal zbraň vájavja. Z jeho luku začalo vyletovat bezpočet
šípů a všechny kameny při pádu z oblohy roztříštily. S boţskou vĕtrnou
zbraní pak pokračoval v útoku na armádu rákšasů a tisíce jich pobil.

Ghatótkača se vrátil na zem a nastoupil do kočáru. Obklopen zástupem

rákšasů s hlavami lvů a tygrů jedoucích na hrozivĕ vyhlíţejících zvířatech
zaútočil na Ašvatthámu. Ten však tváří v tvář jejich hordám řítícím se na
nĕho s pronikavým řevem stál bez pohnutí. Tyto hordy vedené Bhímovým
synem se podobaly armádĕ ohyzdnĕ vyhlíţejících duchů v čele s Rudrou.

Ghatótkača vypustil deset šípů, které Ašvatthámu zasáhly jako hromoklíny.

Ašvatthámá se v kočáře otřásl, ale rovnováhu neztratil. Ghatótkača
vystřelil další šíp, kterým přelomil Ašvatthámovi luk, ale ten v nĕkolika
vteřinách nasadil tĕtivu dalšímu a prostřednictvím nebeských zbraní střílel
statisíce šípů se zlatými křídly. Tĕmito šípy suţované jednotky rákšasů se
podobaly stádu slonů napadenému lvem. Šípy jim dopadaly na širokou
hrud a paţe, probodávaly jim brnĕní a zabodávaly se jim do hrubé kůţe.

Ašvatthámá se podobal Šivovi, kdyţ zahubil mocného asuru Tripuru v

dávno minulém vĕku. Jeho nebeské zbranĕ si vyţádaly ţivoty nesčetných
rákšasů. Na bojišti se však objevovalo stále více démonů, kteří vystupovali
z podsvĕtí, aby se přidaly ke Ghatótkačovi. Řítili se na Ašvatthámu jako
jeden muţ s ozubenými palcáty, šavlemi, kyji, oštĕpy, sekerami a mnoha
zbranĕmi lidem neznámými. Vrhali je na Drónova syna a triumfálnĕ řvali.
Kdyţ Kuruovci vidĕli všechny tyto zbranĕ dopadat na Ašvatthámu, zoufali
si, ale Drónův syn útok brzy rozptýlil tisíci vlastních šípů. Vynořil se zpod
záplavy střel a ničil rákšasy nebeskými zbranĕmi. Ohnivé šipky z jeho luku
hubily rákšasí armádu, aţ zcela podlehla.

Ghatótkača hnĕvivĕ koulel očima a nařídil svému vozataji zaútočit na

Ašvatthámu. Vypustil na nĕho šípy podobné jedovatým hadům a
Ašvatthámův útok zastavil. Drónova syna pak zcela zahalil šípy, které se
podobaly dlouhým ozubeným kůlům, a mohutnĕ zařval. Do boje se vloţili
i ostatní bojovníci, nĕkteří na Ghatótkačovĕ a jiní na Ašvatthámovĕ stranĕ.
Ke Ghatótkačovi přijel Dhrištadjumna, zatímco Ašvatthámu podporoval
Šakuni se svými stoupenci. Drupada se svojí armádou napadl Kuruovce
obklopující Durjódhanu. Na kočáře ho následoval Bhíma, který se řítil do
bitvy s vířícím kyjem.

Mezi obĕma armádami se strhl zuřivý boj. Ašvatthámá náhle vystřelil šíp,
který se podobal ţezlu zosobnĕné Smrti a byl nabit silou Indrova
hromoklínu. Zasáhl Ghatótkaču do hrudi a srazil ho k zemi.
Dhrištadjumna, který ho vidĕl spadnout, ho rychle vzal na svůj kočár a
odvezl pryč.

Kapitola 20: NOČNÍ BITVA

Kdyţ se slunce přiblíţilo k západním kopcům, Sátjaki se ještĕ jednou střetl
se Sómadattou. Nařídil svému vozataji, at ho zaveze aţ ke Kuruovci. Jeho
čas nadešel. Z této bitvy se nevrátím, dokud ho nezabiji.“

Sómadatta se s ním nebojácnĕ utkal. Oba kšatrijové se probodávali šípy

podobnými hadům, za zuřivého řevu krouţili kolem sebe a ţádný z nich v
divokém útoku nepolevoval. Krváceli z mnoha ran a vypadali jako dva
stromy kinšuka v plném kvĕtu. Oba hrdinové po sobĕ vrhali zuřivé pohledy
a neúnavnĕ bojovali ve snaze najít soupeřovu slabinu.

Sómadattovi přijel na pomoc jeho otec Báhlíka. Všiml si toho Bhíma a

připojil se k Sátjakimu. Báhlíka ho uvítal salvou šípů. Bhíma setřásl šípy,
které jeho silné brnĕní odrazilo, a zvedl luk. Vystřelil na Báhlíku stovky
metr dlouhých šípů, ale starý bojovník je ve vzduchu okamţitĕ roztříštil a
na oplátku na nĕho vyslal dlouhý ocelový šíp s ozubeným hrotem. Šíp
vystřelený veškerou Báhlíkovou silou udeřil Bhímu do hrudi a prorazil mu
brnĕní. Bhíma se otřásl a upadl do mdlob. Báhlíka se k nĕmu začal blíţit,
aby vyuţil příleţitosti, ale to uţ se Bhíma probral, vzal ţelezný kyj a mrštil
ho na svého soupeře. Kyj letĕl vzduchem jako kulový blesk a zasáhl
Báhlíku do čela. Kuruovský generál byl namístĕ mrtvý a spadl po hlavĕ z
kočáru na zem.

Sómadatta, který stále bojoval se Sátjakim, v okamţiku otcovy smrti

zarmoucenĕ vykřikl. Zamĕřil šípy na Bhímu, ale Sátjaki ho zasypal svými,
a odvrátil ho tak od Pánduova syna. Sómadatta ted bojoval jako šílený.
Přetal Sátjakimu luk na dva kusy šípem se širokým ostřím a zasáhl ho
mnoha dalšími. Sátjaki vzal další luk a salvou šípů přesekl Sómadattův
prapor a zabil mu vozataje i konĕ. Sómadatta neustoupil a zasypal svého
protivníka šípy, které z jeho luku vyletovaly v přímých řadách. Sátjaki
zvedl oštĕp a mrštil ho ze všech sil proti Sómadattovĕ hrudi. Sómadatta
však tento ţelezný oštĕp šípy roztříštil, kdyţ se k nĕmu blíţil. Sátjaki
zlostnĕ vykřikl a opĕt roztal soupeřův luk. Zároveň mu rozbil mnoha šípy s
půlmĕsícovým ostřím brnĕní.

Sátjaki vidĕl, ţe jeho protivník je na okamţik omráčen. Uchopil dlouhý šíp

podobný zlatému oštĕpu, přiloţil ho k luku a posílil ho mantrami. Šíp
zasáhl Sómadattu do hrudi a rozpoltil mu srdce vedví, aţ spadl z kočáru
jako u kořene podtatá damaroň. Kuruovci spustili úzkostný nářek.
Pánduovské jednotky se chopily příleţitosti a zatlačily je tvrdým útokem
zpĕt. Pod vedením Bhímy, Judhišthiry a dvojčat se hnali na svoje odvahy
zbavené nepřátele s divokým řevem.

Durjódhana přijel ke Karnovi: bojovníku oddaný svým přátelům, přišel

čas, kdy u tebe hledají pomoc. Karno, zachraň moje vojáky. Pánduovci
řvou nadšením a drtí naše jednotky jako Indra asury.“

Karna zneklidnĕnému Kuruovci vrátil sebedůvĕru: králi, brzy

Pánduovce zničím. Přišel čas, abych zabil Ardţunu. Po jeho smrti bude s
jeho bratry konec a tvoje vítĕzství bude zaručeno. Pouţiji neomylnou
šipku, kterou mi daroval Indra. Zanech zármutku. Aţ ho zabiji, zničím i
tvoje ostatní nepřátele a předám ti Zemi.“

Karna se vzdálil od Durjódhany a zařval. Podíval se na šipku bezpečnĕ

uloţenou ve zlatém pouzdře vpředu na kočáře. Dosud nemĕl příleţitost ji
pouţít. Ardţuna zatím vţdy bojoval v nĕjaké jiné části pole. Události
dospĕly do rozhodujícího okamţiku. Válka spĕla k vyvrcholení a všichni
vznešení bojovníci se brzy utkají v rozhodujícím boji. Vyzve Ardţunu k
boji muţe proti muţi. Tak jako tak to bude jejich poslední souboj.

Kripa, který stál poblíţ, zaslechl Karnova slova a zasmál se: Výbornĕ,
synu Rádhy. Kdyby záleţelo jen na slovech, Durjódhana by se mohl
povaţovat za vítĕze. hrdino, dosud jsme nevidĕli, ţe bys svoje slova
podloţil činy. Kdykoliv ses utkal s Pánduovci, podlehl jsi.“

Kripa Karnovi připomnĕl událost s gandharvy v lese a bitvu na Virátovĕ

poli. Tvoje chvástání se podobá hřmĕní podzimních mraků, ze kterých
neprší. Skončí v okamţiku, kdy budeš stát proti Párthovi v bitvĕ. Řvi nyní,
kdy jsi stále mimo dosah jeho šípů, nebot aţ tĕ probodnou, zmlkneš
navţdy.“
Karnu Kripova slova rozčilila a odpovĕdĕl: Proč mi spíláš, ó bráhmano?
Moudří lidé, kteří znají svoji moc, řvou a netají se svojí silou. Tak
získávají inspiraci ke vznešeným skutkům. Brzy uvidíš důkaz mého
chvástání, aţ zabiji Ardţunu s Krišnou, Dhrištadjumnou a všemi jejich
stoupenci.“

Kripa hledĕl na Karnu s pohrdáním. Tvoje slova mají stĕţí vĕtší váhu neţ
blouznĕní šílence. Ardţunu nemůţe zabít ţádná bytost ve třech svĕtech a
ctnostný Judhišthira také nemůţe být přemoţen. Kdyby si přál, pouhým
svým hnĕvivým pohledem by mohl zničit všechny bytosti. Jen jeho soucit
a zboţnost nám dovolují ţít. Jeho i bratry vţdy chrání Krišna, kterého
nemůţe nikdo poznat ani ovlivnit. Pouze tvoje drzost ti dovoluje myslet si,
ţe můţeš Ardţunovi čelit v bitvĕ.“

Navzdory rostoucímu hnĕvu se Karna snaţil usmívat: O pravdivosti tvých

slov není pochyb, ó dvojzrozený. Pánduovci jsou toto vše a ještĕ mnohem
více. Přesto je převyšuji a nepřítele zničím. Nepodceňuj mĕ a nepovaţuj
mĕ za obyčejného človĕka. Stále vlastním Indrovu neomylnou šipku, jeţ
zabije kaţdého, na koho ji vypustím. To mi řekl sám Indra. Slova bohů
nevyjdou nikdy naprázdno. Chystám se ji zamířit na Ardţunu. Aţ ho
zabiji, připojí se ke svému otci na nebesích. Jeho bratři potom nebudou
schopni pokračovat v boji. Proto řvu, ó slabý bráhmano   —   vidím totiţ
naše bezprostřední vítĕzství.“

Karna se přestal ovládat a začal Kripu uráţet. Obvinil ho z nadrţování

Pánduovcům a pohrozil, ţe mu vyřízne jazyk, jestli tak ještĕ jednou
promluví. Zvýšeným hlasem pokračoval: V činech Pánduovců nevidím
ţádnou skutečnou chrabrost. My také pobíjíme jejich jednotky. Za to, ţe
vznešení hrdinové jako Bhíšma, Bhagadatta, Bhúrišravá, Sómadatta,
Dţajadratha a další ted leţí na bojišti, můţe pouze osud. Jak jinak by mohli
Pánduovci takové muţe zabít, zvláštĕ v přítomnosti Dróny, tebe, krále, mĕ
a ostatních hrdinů? Vinit z toho lze jen nepříznivý osud. Ty však, ó
nejhanebnĕjší z lidí, radĕji chválíš naše nepřátele. Brzy spatříš jejich
skutečnou sílu, aţ se utkají v bitvĕ se mnou.“

Ašvatthámá zaslechl Karnu uráţet svého strýce z matčiny strany. Drónův

syn se o Karnu, který vůči starším projevoval pramálo úcty, nikdy příliš
nestaral. Nyní však zašel příliš daleko. Kripa je bráhmana a učitel
Kuruovců. Nezaslouţí si, aby s ním vozatajův syn takto jednal.
Ašvatthámá vytasil meč, seskočil z kočáru a zařval na Karnu: Jak si
dovoluješ takhle mluvit, hlupáku? Áčárja řekl o Ardţunovi a jeho bratrech
pravdu, ale tys to kvůli svojí zášti neunesl. Ty darebáku mezi vozataji,
příliš se holedbáš a málo jednáš. Jiţ jsme byli svĕdky tvojí síly, kdyţ jsi ji
mĕřil s Ardţunovou. Ardţunu nedokázali přemoci ani nebeštané s asury.
Přesto doufáš, ţe ho sám nĕjakým způsobem porazíš. Ardţuna má kromĕ
vlastní síly za spojence neporazitelného Krišnu. Ty nejpodlejší z lidí,
nebudu přihlíţet tomu, jak uráţíš mého strýce. Postav se mi a já ti utnu
hlavu.“

Karna sestoupil z kočáru, aby přijal Ašvatthámovu výzvu. Kdyţ

Durjódhana vidĕl, jak se dva z jeho nejmocnĕjších bojovníků chystají k
boji na ţivot a na smrt, dostal strach. Bĕţel k nim, postavil se mezi nĕ a
poloţil obĕma ruku na rameno.

Karna vytáhl meč a řekl: nejlepší z Kuruovců, ustup. Tento muţ

zlotřilého rozumu ted pocítí moji sílu.“

Durjódhana, který oba muţe stále drţel, řekl: Ašvatthámo, odpust mu,
prosím tĕ. Nezlob se na Karnu. Pánduovci se na nás valí s bojovým
pokřikem ze všech stran. Pokud je máme přemoci, potřebuji vás oba.
Usmiřte se.“

Ašvatthámá se při pohledu na Durjódhanovo znepokojení ovládnul a řekl:

Karno, odpouštím ti. Ardţuna dostatečnĕ brzy rozdrtí tvoji nabubřelou
pýchu.“

Karna neochotnĕ odstoupil od Durjódhany a sklonil meč. Stále to v nĕm

vřelo a probodával Ašvatthámu pohledem.

Kripa, jenţ mĕl od narození mírnou povahu, řekl: hříšný Karno, já ti

také odpouštím. Je pravda, ţe Ardţuna zakrátko tvoji nadutost zničí.“

Zatímco kuruovští velitelé rozmlouvali, kolem nich zuřila bitva. Rozjařené

pánduovské oddíly se draly vpřed a pobíjely Kuruovce.

Karna, který následkem Ašvatthámovy kritických slov stále zuřil, se

rozhlédl po pánduovských vojácích. Nastal čas, aby projevil veškerou svoji
sílu. Opĕt nastoupil na kočár a vrhl se do boje. Napnul svůj dlouhý luk aţ k
uchu a začal střílet šípy, které létaly jako rakety s ohnivými hroty. Jak šípy
se svistem opouštĕly jeho luk, vozatajové a jezdci padali po stovkách.
Nĕkteří z pánduovských bojovníků vykřikli: Zde je Karna! Karno,
nejhříšnĕjší z lidí, bojuj s námi.“ Jiní řekli: Tento zvrácenĕ uvaţující muţ
je kořenem veškerého tohoto zla. Zasluhuje smrt z rukou kaţdého krále,
který si cení ctnosti. Je nadutý, hříšný a plní Durjódhanovy rozkazy.
Okamţitĕ ho zabijte!“

Judhišthira seřadil svoje vojáky do jednotky, která obklopila Karnu ze

všech stran. Tisíce bojovníků ho zasypali šípy, šipkami, oštĕpy a
ţeleznými koulemi namočenými v hořícím oleji. Karna napadený tolika
bojovníky projevil svoje umĕní boje. Otáčel se na kočáře a odráţel útok, aţ
tisíce zbraní padaly bez účinku na zem roztříštĕné na kusy jeho šípy.

Pánduovci s řevem vystupňovali útok a zahalili Karnu masou šípů, pod

kterou zcela zmizel. Karna však útok překonal vlastními šípy
vystřelovanými oslňující rychlostí. Vynořil se zpod záplavy zbraní a
zahájil protiútok, jímţ kosil pánduovské vojáky. Šípy posílenými mantrami
zabíjel najednou tisíce bojovníků. Kdyţ se prohánĕl kolem jako slunce
vysílající v poledne ţhavé paprsky, pánduovští vojáci vykřikli, rozhlíţeli
se, kdo by je mohl ochránit, a začali vydĕšenĕ pobíhat sem a tam.

Bhíma vyrazil vpřed a Karnu vyzval. Ten zatnul zuby a vystřelil mocný
šíp, kterým srazil Bhímův prapor. Kdyţ se vysoká ţerd kácela, vystřelil
další čtyři šípy, které zabily jeho konĕ. Dalšími pĕti probodl Višóku, jenţ
seskočil a utíkal k Sátjakiho kočáru. Z tĕla mu trčely šípy.

Rozlícený Bhíma uchopil dlouhý oštĕp s ocelovým hrotem, vyváţil ho v

ruce a vší silou ho mrštil. Karna ho však roztříštil deseti šípy. Kdyţ kusy
oštĕpu dopadly na zem, Bhíma se chopil zářícího meče a štítu ozdobeného
stem mĕsíců. Seskočil z kočáru a zaútočil na Karnu, který mu dvanácti šípy
s ostřím jako břitva štít rozbil. Bhíma neohroţenĕ hodil meč, který letĕl ke
Karnovi jako šipka. Zasáhl jeho luk a rozsekl ho na polovinu.

Karna si vzal další luk a zamířil na Bhímu stovky šípů. Bhíma vyskočil
vysoko do vzduchu a dopadl vedle Karnova kočáru. Karna, který ho vidĕl
objevit se jako samotného Jamarádţu, se v kočáře přikrčil. Jeho vozataj
pobídl konĕ a kočár se od Bhímy vzdálil. Karna se opĕt postavil na plošinĕ
kočáru a vypustil na Bhímu padesát ocelových šípů, témĕř jako by šlo o
jediný. Šípy probodnutý Bhíma se rozbĕhl doprostřed oddílu slonů.
Ranami pĕstí srazil mnoho zvířat, a obklopil se tak jejich tĕly, aby se
ochránil před Karnovým kočárem. Kdyţ vidĕl, ţe se k nĕmu Karna stále
snaţí dostat, zvedl jednoho slona a hodil ho po nĕm. Karna slona rozsekal
šípy na kusy a pokračoval v útoku záplavou šípů ve snaze zabít
neozbrojeného Bhímu. Bhíma se však Karnovým šípům hbitĕ vyhnul a
vyskočil do vzduchu.

Bhíma jako šílený vrhal konĕ, kočáry, sloní nohy a vše ostatní, co mohl na
bojišti najít, ale Karna vše rozbil šípy na kusy. Bhíma témĕř vydechoval
oheň. Vĕdĕl, ţe můţe sútova syna zabít holýma rukama, ale chtĕl ctít
Ardţunův slib. Proto dosud nenadešel čas Karnovy smrti. Bhíma se
rozhodl zanechat boje. Vybĕhl zpoza slonů a bĕţel k pánduovským
bojovníkům. Karna nepolevoval a zasáhl Bhímu stovkami mocných šípů,
které ho zastavily. Pamĕtliv slibu daného Kuntí se však nepokusil Bhímu
zabít. Vĕdĕl, ţe můţe zabít jen jediného Pánduova syna   —   Ardţunu.

Karna dojel aţ k Bhímovi, udeřil ho koncem luku do hlavy a zasmál se:

Ach, ty nevĕdomý a neschopný hlupáku, jdi bojovat s jinými. Pro
skutečného muţe nejsi ţádným soupeřem. Tvoje jediná silná stránka
spočívá v jídle. Bojištĕ není místo pro kluka jako ty. Spíše by ses mĕl vzdát
ţivota bojovníka a zůstat v lese. Ted jdi, dokud jsem ti stále ještĕ příznivĕ
naklonĕn. Najdi Ardţunu a Krišnu a poţádej je o ochranu.“

Bhíma se s obtíţemi ovládl a odpovĕdĕl: hříšný hlupáku, mnohokrát

jsem tĕ jiţ porazil a jen svému osudu můţeš vdĕčit za to, ţe dosud ţiješ.
Jak se můţeš oddávat tak prázdnému vychloubání? I kdybys mĕ porazil, co
by to dokazovalo? Staří byli svĕdky vítĕzství a poráţek i u Indry. Sestup z
kočáru a pust se do zápasu se mnou, nechybí-li ti odvaha. Ukáţi ti, jak
jsem zabil Kíčaku.“

Najednou se na bojišti nedaleko Karny objevil Ardţuna. Kdyţ ho spatřil

tyčit se nad Bhímou, který stál na zemi, vystřelil na nĕho mnoţství šípů.
Bhíma vyuţil této příleţitosti k útĕku. Karna vzhlédl a spatřil svého
protivníka. Olízl si rty a vrhl pohled na zbraň šakti. Pánduovci budou brzy
truchlit.

Ardţuna zasáhl Karnu salvou šípů, aţ sebou trhl a upustil luk. Rychle se
však probral a odpovĕdĕl sty šípy. Ardţuna je rozbil a bez ustání zasahoval
svého soupeře nesčetnými dalšími šípy. Zatímco se Karna usilovnĕ snaţil
znovu získat klid, Ardţuna vypustil dlouhý šíp podobný hadu posílený
mantrami, který letĕl rychlostí vĕtru přímo na Karnu. Ašvatthámá vidĕl šíp
určený ke Karnovĕ záhubĕ, upamatoval se na povinnosti kšatriji a slib daný
Durjódhanovi a roztal ho šípem s ostřím jako břitva posíleným mantrami.
Potom se otočil, aby napadl Ardţunu a odvedl ho od Karny, kterého unavil
boj s Bhímou.

S tím, jak se armády podporující přední bojovníky pohnuly vpřed, strhl se

boj všech se všemi. Karnovi zamĕstnanému bojem s ostatními
pánduovskými bojovníky se Ardţuna ztratil z očí.

***

Slunce zapadalo, ale ani jedna ze stran neodtroubila konec bitvy. Padl
soumrak a všichni nadále bojovali ze všech sil. Na obou stranách padly jiţ
přes tři čtvrtiny bojovníků. Bylo jasné, ţe válka brzy skončí. Setmĕlo se,
avšak obĕ armády ve snaze zvítĕzit bojovaly dál jako posedlé ve svĕtle
tisíců pochodní. Vojáci stĕţí dokázali odlišit spojence od nepřítele a divoce
napadali jeden druhého. Oblohu ozařovaly planoucí šípy a na pozadí
hořících trosek kočárů se rýsovaly siluety bojujících. Vyšel mĕsíc a zalil
svým tajemným svitem bojištĕ, jímţ se rozléhalo neustálé řinčení zbraní a
výkřiky bojovníků.

Ardţuna se po zabití témĕř všech Samšaptaků opřel plnou silou svých

zbraní do přeţivších Kuruovců. Uplatnil svoje dlouho procvičované umĕní
zasahovat neviditelné terče a ničil svoje nepřátele jako oheň suchou trávu.
Kdyţ jeho šípy vylétaly ze tmy a sekaly soupeře na kusy, Kuruovci řvali
strachy. Dali se na úprk a v chvatu padali jeden přes druhého.

Durjódhana svolal svoje prchající vojáky: Stůjte! Nebojte se. Zničím

Párthu se všemi jeho bratry. Zastavte se a bojujte, nebot nyní se stanete
svĕdky mojí odvahy, která nemá obdoby.“

Princ vykřikl rozkazy a vrhl se smĕrem, kde stál Ardţuna, následován

velkým oddílem bojovníků na kočárech a jezdců. Kdyţ to vidĕl Kripa,
přijel k Ašvatthámovi a řekl mu: Král ve svém hnĕvu ztratil všechnu
obezřetnost a neuváţenĕ útočí na Ardţunu. Jestli ho nĕkdo nezastaví,
Ardţuna ho spálí na popel. Jdi a zastav ho.“

Ašvatthámá vyjel za Durjódhanou a zvolal: synu Gándhárí, dokud jsem

naţivu, nemusíš bojovat. Já Párthu zastavím. Proč jsi mi to neporučil, kdyţ
jsem trvale oddán tvému blahu?“

Durjódhana sevřel luk a hrst šípů a vykřikl dozadu: Zdá se, ţe tvůj ctĕný
otec chrání Pánduovce jako vlastní dĕti. Ani ty jsi ještĕ v bitvĕ neprojevil
svoji plnou sílu. Jak jinak by mohli být moji nepřátelé stále naţivu? Hanba
mojí hrabivosti, kvůli níţ zemřelo tolik králů. synu Kripí, necht je po
tvém. Zabij moje nepřátele svými nebeskými zbranĕmi, které se vyrovnají
zbraním samotného Šivy. Kdo dokáţe setrvat v dostřelu tvých zbraní?
synu bráhmany, nepochybuji, ţe jsi schopen porazit Pánduovce a všechny
jejich oddíly na hlavu. Rychle vyjed do bitvy a prokaţ nám dobrodiní. Ted
závisíme na tobĕ.“

Durjódhana se zastavil v jisté vzdálenosti od Ardţuny. Vidĕl, jak Hanumán

na jeho praporu září v temnotĕ. Ardţunův kočár se hnal po poli a planoucí
šípy létající na všechny strany za sebou nechávaly stopu zkázy.

Ašvatthámá odpovĕdĕl: potomku Kurua, je pravda, ţe Pánduovci jsou

mému otci drazí, tak jako mnĕ. My jsme jim také drazí. V bitvĕ je to však
nĕco jiného. Veškeré přátelství je zapomenuto. Karna, Šalja, Kritavarmá,
Kripa, můj otec i já dĕláme vše, co je v našich silách, abychom je porazili.“

Ašvatthámu jiţ unavovalo naslouchat neustálým Durjódhanovým

obviňováním a zvláštĕ tĕm určeným jeho otci. Pohlíţel na kuruovského
prince jako na sobĕ rovného vĕkem a úspĕchy, ale z hlediska kasty níţe
postaveného, a tak ho pokáral: králi, jsi nepochybnĕ ničemný a tvoje
inteligence je zvrácená. Nikomu nevĕříš, protoţe jsi domýšlivý, hříšný a
hrabivý. Přesto se nevzdám svojí povinnosti. Dnes pouţiji v boji za tvůj
zájem veškerou sílu. Budeš svĕdkem naprosté zkázy Paňčálů, Sómaků a
Čediů. Kaţdého, kdo se mi postaví, pošlu do Jamarádţova sídla k
poslednímu soudu.“

Ašvatthámá se na kočáře vzdálil od Durjódhany a hnal se přímo doprostřed

bitevní vřavy. Vrhl se mezi paňčálské jednotky s výkřikem: mocní
bojovníci na kočárech, napadnĕte mĕ společnĕ a předvedte svoji odvahu.
Setrvejte smĕle v bitvĕ, protoţe ted projevím svoji sílu.“

Na Ašvatthámu okamţitĕ zamířily mohutné salvy šípů, on je však rychle

odrazil. Před očima Pánduovců začal decimovat vojáky kolem sebe.
Přiblíţil se k nĕmu Dhrištadjumna a vykřikl: učitelův synu, proč zabíjíš
obyčejné vojáky? Jsem zde. Jsi-li opravdu hrdina, pak bojuj se mnou. Brzy
tĕ pošlu do sídla Smrti.“

Dhrištadjumna pak zasáhl Ašvatthámu hustými salvami hrozivĕ

vyhlíţejících šípů. Probodaly mu tĕlo jako zuřivé včely nalétající na
rozkvetlý strom při hledání medu. Ašvatthámá se rozzuřil jako nakopnutý
had. Krvácel z mnoha ran, ale neohroţenĕ odolával Dhrištadjumnovĕ útoku
vlastními šípy. Zahrnul ho tvrdými slovy a poté i salvou ocelových šípů.

Dhrištadjumna se rozesmál: bráhmano se zvráceným rozumem, neznáš

můj původ a osud? Zabiji tvého otce a potom i tebe. Dnes můţeš ještĕ
bezpečnĕ odejít. Nezabiji tĕ, dokud tvůj otec stále ţije, nebot si zasluhuje
zemřít před tebou. Aţ zítra vyjde slunce, srazím ho svými šípy. Bráhmana,
který zapomene na svoji povinnost a chopí se zbraní, je hříšný darebák,
jenţ si zaslouţí smrt z rukou kaţdého ctnostného kšatriji.“

Ašvatthámá bez sebe hnĕvem vystřelil na Dhrištadjumnu bezpočet šípů.

Paňčálský princ stál nepohnutĕ na svém kočáře a Ašvatthámův útok
odrazil. Pokračující boj mezi obĕma hrdiny sledovali z oblohy uţaslí
nebeštané. Oba muţi pouţili mystické zbranĕ, které ozářily nebesa.
Ašvatthámá, jenţ nedokázal získat nad Dhrištadjumnou převahu, mu náhle
zabil konĕ i vozataje. Potom se přehnal kolem nĕho a pobíjel paňčálské
vojáky po tisících. Neţ mu v tom dokázal kdokoliv zabránit, poslal do
příštího svĕta deset tisíc jezdců i pĕšáků.

Judhišthira, Bhíma a dvojčata přišli rychle vojákům na pomoc a za svitu

stoupajícího mĕsíce se rozpoutala bitva všech proti všem   —   hrdinové
bojovali s hrdiny a vojáci s vojáky. Kdyţ tak bojovali dlouho do noci,
poznávali se jen podle výkřiků, kdyţ vyvolávali svoje jména. S příchodem
noci Ghatótkača pocítil, ţe se jeho síla zdvojnásobila. Vzpamatoval se z
Ašvatthámova útoku a vrátil se do boje. Kdyţ ho Krišna vidĕl opĕt na
bojišti, řekl Ardţunovi: Pohled na mocného Bhímova syna. Podle Mého
názoru je to kromĕ tebe jediný bojovník schopný porazit Karnu. Mĕli
bychom ho okamţitĕ poslat proti vozatajovu synovi. Jen se podívej, jak
Karna ničí naše vojáky. I v tuto ponurou hodinu připomíná vycházející
slunce a jeho šípy trhají naše vojáky. Hled, jak prchají do všech stran.“

Krišna ukázal na Karnův pochodnĕmi osvĕtlený prapor, který bylo vidĕt v

dálce. Karna rozhodnutý zničit zbývající pánduovské jednotky se prohánĕl
po poli s neustále napnutým lukem a vystřeloval nekonečné řady
planoucích šípů.

Krišna pokračoval: Nemyslím, ţe nadešel čas tvého střetu s Karnou. Stále

má Indrovu zbraň šakti, kterou si schovává pro tebe, ó Pártho. Pošli proto
pro Ghatótkaču a nařid mu, at nabubřelého sútova syna zastaví. Vládce
rákšasů zná všechny asurské zbranĕ a bude pro Karnu určitĕ velkou
hrozbou.“
Ardţuna pohlédl na Karnu. Touţil po okamţiku, kdy bude moci s
konečnou platností pokořit jeho pýchu. Vĕdĕl o jeho zbrani šakti, ale nijak
ho to netrápilo. V minulosti jiţ v bitvĕ čelil všem druhům nebeských
zbraní. Krišnovu neomylnou radu je však třeba poslechnout. Moţná je
šakti mocnĕjší, neţ si myslí. Ardţuna povolal Ghatótkaču a rákšasa se před
ním po chvíli objevil v brnĕní a s lukem a mečem připraven k boji.
Poklonil se Krišnovi i Ardţunovi a řekl: Jsem zde, ó vládci lidí. Prosím,
poručte mi.“

Krišna odpovĕdĕl: Přijmi Moje poţehnání, ó Ghatótkačo, a poslyš, co je

třeba vykonat. Přišel čas, abys ukázal svoji odvahu. Nevidím nikoho
jiného, kdo by svedl to co ty. Támhle stojí mocný Karna vrhající zbranĕ a
ničící naši armádu. Kromĕ tebe se mu nikdo nedokáţe postavit. Staň se
proto vorem, který nás přeplaví přes hrozivý oceán Kuruovců, v nĕmţ je
Karna ţralokem. Zachraň naše otce a strýce, nebot to je důvod, proč muţ
plodí syny. Jsi opravdu Bhímův syn hodný toho jména, ó rákšaso, jelikoţ
si vţdy přeješ jeho blaho. Pouţij svoje klamy a přeludy i moc k zastavení
nelítostného lučištníka Karny. Pánduovi synové vedení Dhrištadjumnou se
pustí do boje s Drónou a jeho oddíly.“

Ardţuna řekl Ghatótkačovi, ţe pošle Sátjakiho, at ho bĕhem boje s Karnou

chrání před ostatními útoky. On by mĕl pouze zamĕřit všechnu svoji sílu
na sútova syna a jeho stoupence.

Ghatótkača byl bez sebe radostí z příleţitosti slouţit svému strýci a

Krišnovi. Tento úkol zvládnu, ó potomku Bharaty. Jistĕ jsem vyrovnaným
protivníkem Karnovi i kterémukoliv jinému mocnému hrdinovi, který se
mi postaví. Dokud bude svĕt svĕtem stát, lidé si budou vyprávĕt o bitvĕ,
kterou dnes vybojuji. Budu bojovat po způsobu rákšasů a nikoho
neušetřím, ani ty, kteří budou prosit se sepjatýma rukama o milost.“

Ghatótkača se znovu poklonil Ardţunovi i Krišnovi, pak se vzdálil a

zaútočil na Karnu. Ze vzdálenosti tří kilometrů na nĕho vystřelil planoucí
šípy a zařval svoji výzvu. Jakmile Karna spatřil obrovitého rákšasu, který
se k nĕmu hrozivĕ blíţil, zanechal pobíjení pánduovských vojáků a otočil
se k nĕmu. Kdyţ se mezi nimi strhla prudká řeţ, obrátil se na Durjódhanu
Alambuša se slovy: Dovol mi bojovat s Pánduovci, ó králi. Přeji si je
zabít a obĕtovat jejich krev svým zesnulým příbuzným. Nĕjakým kouzlem
schopným zabíjet rákšasy se jim podařilo připravit o ţivot mého bratra
Baku a mého otce Dţatásuru, ale mnĕ neuniknou, nebot tato noční hodina
zdvojnásobila moji sílu.“
Durjódhana se na rákšasu usmál: Jdi a vyzvi Ghatótkaču. Je z tvého rodu
a vede strašlivou bitvu s Karnou. Je vţdy oddán zájmům Pánduovců a
působí mezi mými vojáky krveprolití.“

Alambuša pohlédl na Ghatótkaču a olízl si rty: Jdu ted hned.“ Nastoupil

na svůj ţelezný kočár, z jehoţ boků trčely bodce, a s ohlušujícím řevem
zaútočil.

Ghatótkača pokračoval s odporným řevem v útoku na Karnu a zároveň

ničil tisíce bojovníků, kteří ho podporovali. Kdyţ se k nĕmu Alambuša
přiblíţil, zasmál se a vyslal mocnou salvu dlouhých ţelezných šípů s
hořícími hroty. Planoucí šípy Alambušu zasáhly a zastavily jeho postup.
Ghatótkača pouţil svoje rákšasí schopnosti a způsobil, ţe se na bojištĕ
spustila mohutná záplava šípů. Padaly na Karnu, Alambušu a všechny
Kuruovce kolem nich. Alambuša projevil podobné umĕní a odrazil svými
šípy soupeřovy. Oba rákšasové po nĕjaký čas bojovali pomocí mystických
přeludů a mámení. Z oblohy padaly ohnivé kameny a oštĕpy a ze zemĕ
povstávala divoká zvířata a strašidelnĕ vyhlíţející přízraky a duchové,
jejichţ vřískot dĕsil kuruovské vojáky, aţ se dávali strachy na útĕk. I v
temnotĕ noci se náhle rozhostila ještĕ hustší tma, takţe nebylo naprosto nic
vidĕt.

Kdyţ jeden rákšasa vytvořil iluzi, druhý ji rozptýlil. Stříleli po sobĕ

nespočet šípů a vrhali šipky, kyje, ţelezné koule, sekery a oštĕpy.
Rozzuřenĕ řvali, aţ se zemĕ třásla. Ghatótkačovi se podařilo mnoha
ocelovými šípy vystřelenými v rychlém sledu rozbít soupeři kočár.
Alambuša seskočil a s napřaţenýma rukama se rozbĕhl na Ghatótkaču.
Udeřil protivníka holými pĕstmi a Ghatótkača se otřásl jako hora při
zemĕtřesení. Pozdvihl paţi podobnou kyji a uštĕdřil Alambušovi drtivý
úder, aţ spadl na zem s roztaţenými údy. Ghatótkača skočil na svého
soupeře a sevřel mu krk, ale Alambuša se vyprostil. Oba rákšasové
bojovali holýma rukama, aţ přihlíţejícím strachem vstávaly vlasy na hlavĕ.
Bili se, kopali do sebe a sráţeli se navzájem na zem. Oba mĕnili
podoby   —   jeden se zmĕnil ve velkého hada a druhý v orla, jeden ve slona
a druhý v tygra a potom oba dva v sarabhy. Vyletovali na oblohu a
podobali se dvĕma sráţejícím se planetám. Jejich boj, při kterém se
napadali palicemi, meči, oštĕpy, stromy a vrcholky hor, byl úţasný.

Postupnĕ se začala projevovat Ghatótkačova vĕtší síla. Kdyţ vidĕl, ţe

Alambuša umdlévá, chytil ho za vlasy, mrštil jím o zem a uštĕdřil mu silný
kopanec. Uchopil zářící šavli, zvedl mu hlavu a usekl ji. Ghatótkača
nastoupil na kočár stále s jeho hlavou v ruce, přijel k Durjódhanovi a
vhodil mu ji do kočáru. Kdyţ Durjódhana vidĕl krví zbrocenou hlavu se
zkřivenou tváří a rozcuchanými vlasy, byl ohromen. Pohlédl na
Ghatótkaču, který vykřikl: Jen se podívej na svého přítele, ó králi, jehoţ
velké odvahy jsi byl osobnĕ svĕdkem. Podobný konec je souzen Karnovi i
tobĕ samotnému. Písma praví, ţe človĕk by nikdy nemĕl předstupovat před
krále s prázdnýma rukama. Přijmi tedy tuto hlavu jako můj dar. Bud prost
úzkosti jen do té doby, neţ zabiji Karnu.“

Ghatótkača se odvrátil od Durjódhany a obnovil útok na Karnu, kterého

obklopili pánduovští bojovníci ve snaze udrţet ho v šachu. Rákšasa na
Karnu vyslal proud šípů a jejich boj s veškerou horlivostí pokračoval.
Zraňovali se oštĕpy, šípy a šipkami jako dva tygři trhající se svými drápy.
Jejich planoucí šípy osvĕtlovaly bojištĕ. Kdyţ vypouštĕli zbranĕ, nikdo na
nĕ nedokázal pohlédnout. Pokryti ranami a zbroceni vlastní krví se
podobali dvĕma kopcům z rudé křídy s potoky stékajícími po svazích. I
kdyţ se oba snaţili ze všech sil, soupeřem nedokázali otřást. Drnčení jejich
tĕtiv se rozléhalo čtyřmi svĕtovými stranami jako neustálé hřmĕní.

Ghatótkača si uvĕdomil, ţe svého soupeře šípy nepřemůţe, a vyvolal zbraň

rákšasa. Karnu okamţitĕ obklíčilo mnoţství démonů ozbrojených
obrovskými balvany, oštĕpy, stromy a kyji. Další rákšasové se objevili na
obloze a spustili na Karnu a kuruovskou armádu nekonečný příval oštĕpů,
bojových seker a ţelezných koulí, aţ se všichni dali na vydĕšený útĕk.
Zůstal jen Karna pyšný na svoji sílu, jenţ desítkami tisíc šípů rozptýlil
rákšasí přeludy a klam a odrazil jejich zbranĕ. Ghatótkača napadl Karnu
kyjem, kterým točil nad hlavou. Karna mu rozbil kyj na kusy dvanácti šípy
a probodl mu hrud dalšími dvaceti. Na místĕ zastavený Ghatótkača po
Karnovi mrštil drahokamy ozdobený jasnĕ zářící disk s ostřím jako břitva.
Karna ho opĕt rozbil na kusy témĕř vzápĕtí poté, co opustil rákšasovu ruku.

Ghatótkaču pohled na jeho na kusy rozbitý disk rozzuřil a vzápĕtí zahalil

Karnu šípy jako Ráhu zakrývající slunce. Karna jeho útok odrazil a vrátil
mu podobný počet šípů. Ghatótkača vylétl na oblohu a vznášel se nad
Karnovou hlavou. Shazoval na nĕho stovky kamenů a stromů, ale Karna je
rozbíjel na kusy svými šípy. Vyvolal nebeskou zbraň a probodal
Ghatótkaču po celém tĕle tolika šípy, ţe se podobal dikobrazu se
zjeţenými bodlinami.

Ghatótkača pouţil proti Karnovĕ zbrani vlastní iluze a potom zmizel.

Najednou začal ze všech koutů oblohy a ze všech svĕtových stran dopadat
na Karnu a Kuruovce déšt šípů. Karna vyvolal další boţské zbranĕ, ale
Ghatótkača se objevil v podobĕ s mnoha obrovskými hlavami a spolkl je.
Prohánĕl se po obloze a po zemi a zdálo se, ţe je na mnoha místech
zároveň. V jednom okamţiku ho bylo vidĕt v obrovité podobĕ a vzápĕtí
byl malý jako palec. Vstoupil do zemĕ a pak vylétl vysoko na oblohu. Byl
na hony daleko a pak se náhle objevil přímo vedle Karny.

Ghatótkača nechal objevit se na bojišti horu, která chrlila déšt zbraní.

Karna ji nato rozbil nebeskou střelou na kusy. Rákšasa potom nad Karnou
vytvořil hustý modravý oblak, z nĕhoţ pršel hustý příval balvanů. Karna
tento mrak odvál zbraní vájavja a nesčetnými šípy neustále ničil rákšasovy
iluze. Poté Karnu napadly tisíce démonů všemi druhy smrtících zbraní.
Karna všechny útočníky zastavil hbitými šípy vystřelenými takovou
rychlostí, ţe je nebylo před zasaţením cíle ani vidĕt. Suţované jednotky
rákšasů se podobaly stádu divokých slonů napadených zuřivým lvem.
Karna je kosil jako bůh ohnĕ spalující všechny tvory na konci stvoření.
Bĕsnícímu Karnovi střílejícímu svoje zbranĕ se dokázal postavit pouze
Ghatótkača.

Bhímův syn nato vytvořil silami iluze kočár. Podobal se kopci a bylo k
nĕmu připřaţeno sto oslů velkých jako sloni s hlavami skřetů. Přivezli
Ghatótkaču blíţ ke Karnovi a rákšasa po nĕm mrštil nebeský oštĕp, který
letĕl po obloze jako blesk. Karna všechny přihlíţející ohromil tím, ţe jej
chytil a hodil zpĕt na Ghatótkaču. Překvapený rákšasa uskočil a oštĕp
zasáhl jeho kočár. Roztříštil ho na tisíc kusů a zabil mu osly i vozataje. Po
výbuchu kočáru Ghatótkača vylétl opĕt na oblohu. Karna na nĕho zamířil
mnoho nebeských zbraní, ale on se jim všem díky svojí hbitosti a
iluzorním schopnostem vyhnul.

Rozmnoţil se do sta podob, takţe Karna nemohl rozeznat, která z nich je

ve skutečnosti jeho nepřítel. Potom nechal objevit se ze všech stran divoká
zvířata. Lvi, tygři, hyeny, hadi s ohnivými jazyky a supi se ţeleznými
zobáky se hnali s řevem na Karnu a ostatní Kuruovce. Smečky příšernĕ
vyhlíţejících vlků a levhartů utíkaly po bojišti spolu s mnoha duchy,
pišáči, dţiny a lidmi se zvířecími hlavami. Karna zůstal neochvĕjnĕ stát na
svém kočáře a všechny tyto bytosti zasahoval šípy. Zaklínal boha Slunce a
pálil útočníky po desetitisících. Kdyţ je zasáhly Karnovy mantrami
umocnĕné šípy, jejich tĕla padala na zem v zuhelnatĕlých a zohavených
kusech.
Ghatótkača zmizel a zahřímal na Karnu z oblohy: Tvůj konec je nablízku,
darebáku. Jen počkej a zabiji tĕ.“

Karna, jenţ svého soupeře nevidĕl, pokryl celou oblohu šípy. Náhle se na
ní objevil velký rudý oblak, který zalil bojištĕ načervenalým svĕtlem, a
vycházely z nĕho blesky a ohnivé jazyky. Mrak hřmĕl jako údery do tisíců
bubnů. Padaly z nĕho nesčetné zlatĕ opeřené šípy, oštĕpy, tĕţké a ozubené
kyje, disky s ostřím jako břitva a mnoho dalších zbraní. Zasáhly přeţivší
Kuruovce, kteří kvíleli bolestí. Z mraku vylétaly tisíce rákšasů s oštĕpy a
bojovými sekerami a prohánĕly se po obloze jako létající hory. Nestvůrní
démoni s planoucími obličeji a ostrými zuby zasáhli srdce Kuruovců
hrůzou. Snášeli se na bojištĕ a nemilosrdnĕ pobíjeli Durjódhanovy
jednotky. Jak tisíce statečných bojovníků přicházely o ţivot, v temnotĕ
noční bitvy se strhla zmatená vřava. Kuruovci se nedokázali útočníkům
postavit a dali se na útĕk. V bĕhu křičeli: Utíkejte! Vše je ztraceno!
Bohové s Indrou v čele nás přišli zničit.“

Jediný Karna, třebaţe pokrytý šípy, se nezalekl. Bránil se rákšasům,

odráţel jejich útok a střílel na oblohu a na všechny strany svoje planoucí
ocelové šípy. Ghatótkača se přiblíţil ke svému nebojácnému nepříteli a
čtyřmi neodolatelnými oštĕpy zabil Karnovy konĕ. Karna vidĕl, jak se k
nĕmu rychle blíţí s vysoko zdviţenou šavlí. Všude kolem slyšel nářek a
křik Kuruovců: Karno, pouţij k zabití tohoto obra Indrovu zbraň. Jinak
nás svými mocnými přeludy, klamem a mámením všechny zabije.“

Karna se zamyslel. Nemĕl na vybranou. Rákšasa polyká všechny jeho

nebeské zbranĕ a kromĕ neomylné šakti ho nic nezastaví. Jelikoţ vidĕl, ţe
by Ghatótkača zabil i jeho, zapomnĕl na Ardţunu a vytáhl zbraň šakti z
jejího zlatého pouzdra. Přiloţil ji k luku a zamířil ji na rákšasu pronášeje
mantry. Bojištĕ kolem nĕho se jasnĕ ozářilo, jako kdyby vyšlo slunce. Vál
hrozivý vítr a v nebesích hřmĕlo. Karna vypustil zbraň, a ta letĕla ke
Ghatótkačovi jako kulový blesk. Rákšasa vidĕl, ţe se blíţí jeho konec, a
náhle zvĕtšil svoje tĕlo do obřích rozmĕrů. Kdyţ se tak tyčil nad bojištĕm,
šakti ho zasáhla naplno do hrudi. Prolétla jeho tĕlem, vylétla na oblohu a
zmizela v nebesích vraceje se k Indrovi.

Na místĕ mrtvý Ghatótkača padl smĕrem ke Kuruovcům a jeho obrovité

tĕlo při pádu rozdrtilo celý oddíl bojovníků. S jeho smrtí zmizely i dĕsivé
přízraky a iluze. Při pohledu na zabitého nepřítele Karna zařval radostí.
Durjódhana a jeho bratři se k nĕmu přidali a Kuruovci bili do bubnů a
troubili na lastury. Obklopili Karnu a plni radosti ho chválili.
Kapitola 21: DHRIŠTADJUMNA BOJUJE
S DR NOU
Pánduovci při pohledu na zabitého Bhímova syna leţícího jako kopec na
bojišti ronili slzy zármutku. K úţasu všech však Krišna vydal hlasitý
bojový pokřik a rozesmál se. Tančil na plošinĕ Ardţunova kočáru, štastnĕ
tleskal a pak se slzami v očích Ardţunu obejmul.

Ardţuna na Nĕho nevĕřícnĕ hledĕl. Proč se, ó Madhusúdano, v takovýto

okamţik raduješ? Naši vojáci naříkají ţalem. I nás se zmocňuje zármutek,
kdyţ vidíme Hidimbina syna mrtvého. vševĕdoucí, řekni mi po pravdĕ,
proč ses pomátl. Tvoji nevypočitatelnost povaţuji za stejnĕ neuvĕřitelnou
jako vysychající oceán nebo kráčející horu Méru.“

Krišna poloţil příteli ruku na rameno a odpovĕdĕl: Dhanandţajo, opájí

mĕ pocit štĕstí. Kdyţ ted Karna vystřelil svoji zbraň šakti, můţeš ho
povaţovat jiţ za mrtvého. Kdyby bojoval se šakti v ruce jako samotný
Kárttikéja, nikdo by se mu nemohl postavit. Příznivý osud ho připravil o
jeho neproniknutelné vrozené brnĕní a ted i o střelu, kterou za nĕ výmĕnou
dostal. Nyní se podobá rozzuřenému jedovatému hadu omámenému
mantrami či vyhaslému ohni.“

Krišna řekl Ardţunovi, ţe od té doby, co se doslechl, ţe Karna dostal šakti,

si dĕlal starosti, protoţe zná strašlivou sílu té zbranĕ. Ani Ardţuna by ji
nedokázal zastavit. Ted byla její síla pryč a Karna ji podruhé pouţít
nemůţe.

Ardţuna pohlédl na Ghatótkaču. Šakti určitĕ musela být nĕco zvláštního,

kdyţ skolila tak mocného rákšasu. Proč ji tedy Karna proti nĕmu nepouţil
jiţ dříve?

Kdyţ Krišna vidĕl Ardţunův nechápavý výraz, poznal, nač myslí. Řekl:
Kaţdý den Dhritaráštrovi synové radili Karnovi, aby šakti pouţil a zničil
tĕ, ó Pártho, a on byl pevnĕ odhodlán tak učinit. To Já jsem jeho zámĕry
mařil. Tím, ţe jsem tĕ drţel v jiné části bojištĕ, jsem mu nedal témĕř
ţádnou šanci ji pouţít. Neustále čekal na svoji příleţitost a netrvalo by
dlouho a střetl by se tebou v boji muţe proti muţi. Ted uţ se tohoto
souboje obávat nemusíš, ó Pártho.“
Ardţuna si uvĕdomil, ţe ho muselo zachránit nĕco víc neţ jen Krišnova
taktika. Karnovi se určitĕ naskytly příleţitosti zbraň vypustit. Jeho
inteligenci a pamĕt musela zmást Nadduše v srdci. Pánduův syn hledĕl
uţasle na Krišnu. Kdyţ si přeje nĕkoho ochránit, jak by mohl být takový
človĕk zabit? A kdyţ si přeje nĕkoho zabít, kdo by ho dokázal ochránit?

Judhišthiru Ghatótkačova smrt zarmoutila. Sedĕl na plošinĕ svého kočáru a

lkal. Bhíma, přestoţe mĕl sám srdce rozervané zármutkem, se ho snaţil
utišit. Krišna přišel k Judhišthirovi a řekl: synu Kuntí, nepoddávej se v
tak osudnou chvíli ţalu. V této dĕsivé noční hodinĕ naši řvoucí nepřátelé
jásají a opĕt na nás útočí. Kdyţ tĕ naši muţi vidí sklíčeného, sami ztrácejí
odvahu bojovat.“

Judhišthira si rukama utřel slzy. Ty nikdy neztrácíš ze zřetele vznešenou

cestu povinnosti, ó Kéšavo. O tom, ţe musíme vytrvat v bitvĕ navzdory
nepřízni osudu, není pochyb. Kdyţ si však vzpomenu na tu spoustu úsluh a
laskavostí, které nám Bhímův syn prokázal, bolí mĕ srdce. Ten hrdina
mocných paţí nám byl oddán a poloţil ţivot v naší sluţbĕ. Náklonnost,
kterou k nĕmu cítím, nebyla o nic menší neţ ta, kterou chovám k
Sahadévovi. Zlotřilý sútův syn ho zabil před našima očima a také se
přičinil o Abhimanjuovu smrt.“

Judhišthira bĕhem svého hovoru s Krišnou upíral pohled do noci. Kolem

padlého Ghatótkači stále zuřila bitva. Bylo vidĕt Karnův osvĕtlený prapor,
jak se pohybuje v pánduovských řadách, a na všechny strany od nĕho
létaly ohnivé šípy. Výraz Judhišthirovy tváře ztvrdl. Král vstal a chopil se
svého luku z ručnĕ vyřezávaného rohu posetého zářícími drahokamy.

Kdyţ odjíţdĕl, vykřikl na Krišnu: Karna a Dróna ničí naši armádu jako
dva šílení sloni porost rákosí. Kéšavo, mám za to, ţe přišel čas, aby
zemřeli. Sám vyjedu Karnovi vstříc. Jiţ dále nesnesu pohled na jeho
odvahu. Zdá se, ţe Ardţuna ho zabít nechce, a tak to udĕlám sám.“

Judhišthira nařídil Bhímovi, aby se pustil do boje s Drónou a jeho

podpůrnými jednotkami, a pak poručil svému vozataji, at ho zaveze ke
Karnovi. Kdyţ s troubením na lasturu a drnčením tĕtivy odjel, Krišna řekl
Ardţunovi: Hle, tvůj úctyhodný starší bratr jede pod vlivem hnĕvu vstříc
Karnovi. Není správné, abys mu dovolil bojovat se sútou, jehoţ jsi přísahal
zabít ty sám.“
Ardţuna řekl Krišnovi, at pobídne konĕ a rychle následuje Judhišthiru, ale
právĕ v ten okamţik spatřili Vjásadévu, který se objevil na bojišti poblíţ
Judhišthiry. Král zastavil kočár vedle mudrce a sestoupil z nĕho, aby mu
sloţil poklonu. Vjásadéva se dotkl jeho hlavy, aby mu poţehnal, a řekl:
nejpřednĕjší z Bharatových potomků, jaké štĕstí, ţe Ardţuna stále ţije,
přestoţe se s Karnou v bitvĕ jiţ nĕkolikrát střetl. Šakti, s níţ Karna zabil
Ghatótkaču, byla určena Ardţunovi a jen díky příznivému osudu ji proti
nĕmu nepouţil. Kdyby mezi Karnou a Ardţunou došlo k váţnému souboji,
určitĕ by ji pouţil a tebe by stihlo velké neštĕstí. Ghatótkača tĕ před tím
dnes zachránil. Rákšasova smrt byla dílem osudu. Nepodléhej hnĕvu ani
ţalu. Všechny bytosti v tomto svĕtĕ musejí zemřít.“

Mudrc Judhišthiru utĕšil a řekl mu, ţe válka je témĕř u konce: Od

nynĕjška za pĕt dní vláda nad Zemí připadne tobĕ. Medituj o ctnosti.
Zamĕř mysl na trpĕlivost, dobročinnost, pravdu a askezi. synu Kuntí,
vítĕzství vţdy následuje spravedlnost.“

Mudrc utišil Judhišthiru a potom zmizel. Pánduovský král, jehoţ hnĕv

opadl, zavolal Dhrištadjumnu a řekl mu: Čas, pro který ses zrodil, je tady.
Jdi a zastav v bitvĕ mocného Drónu. Právĕ pro tento účel jsi vystoupil z
ohnĕ ozbrojen lukem a mečem a odĕn v zářícím brnĕní. Okamţitĕ zaútoč
na Drónu. Neboj se. Necht tĕ doprovázejí Šikhandí, dvojčata, tvůj otec,
Drupada, Viráta, Sátjaki a všichni Paňčálové a Kékajové. Sraţ učitele k
zemi a ukonči tuto příšernou válku.“

Ardţuna přijel k Judhišthirovi, který mu řekl: Dhanandţajo, nyní

vidím, ţe jsi byl zachránĕn před pohromou. Naším jediným ochráncem je
Krišna. Ted jdi a vynaloţ všechny svoje síly, abys zničil Karnu.
Dhrištadjumna vyjíţdí proti učiteli. Na poli zbývají jen čtyři nebo pĕt
akšauhiní. Tato válka jiţ nemůţe dlouho trvat.“

Oba bratři se rozhlédli po bojišti. Právĕ minula půlnoc a vojáci byli

unaveni. Nĕkteří ulehli ke spánku tam, kde právĕ bojovali, neschopni
pokračovat. Jiní bojovali dál a ohánĕli se zbranĕmi divoce kolem sebe,
přestoţe je oslepoval spánek. Bojovníci padali mrtví a jelikoţ únavou
témĕř ztráceli vĕdomí, ani necítili rány, které ukončily jejich ţivot.

Ardţuna, který vidĕl jejich stav, vjel mezi nĕ a zvolal: Všechny vás
přemáhá dřímota. Jestli chcete, můţete zanechat boje. Odloţte zbranĕ a
lehnĕte si. Aţ vyjde slunce, můţeme v bitvĕ pokračovat.“
Vojáci chválili Ardţunu za jeho soucit, přestali bojovat a ulehli k
odpočinku. Celé bojištĕ postupnĕ utichlo s tím, jak se muţi ukládali ke
spánku na zem nebo na hřbety svých podřimujících slonů a koní. Jiní si
lehli na plošiny svých kočárů s luky a meči poloţenými vedle sebe. Ve
svitu mĕsíce zářily šperky spánkem znehybnĕlých mocných bojovníků a
jejich zvířat. Pole vypadalo stejnĕ překrásnĕ jako dílo zručného umĕlce.

Obloha se postupnĕ zbarvila doruda a zpoza východních kopců vyšlo

slunce. Kdyţ ozářilo bojištĕ, vojáci se probudili a opĕt vstali, aby se pustili
do bitvy. Obĕ strany byly stále promíchány na místech, kde se odehrál
poslední boj. Vojáci se protahovali, protírali si oči, klanĕli se východním
smĕrem a modlili se k bohu Slunce. Poté nastoupili na kočáry, chopili se
zbraní, seskupili se do svých oddílů a čekali na rozkaz k dalšímu boji.

***

Durjódhana byl proti nočnímu odpočinku, ale ostatní kuruovští velitelé s

ním nesouhlasili. Chtĕl vyuţít výhody získané Ghatótkačovou smrtí. Obří
rákšasa totiţ svým pádem zabil tisíce bojovníků, čímţ vyrovnal šance obou
armád. Durjódhana zuřil, ţe Kuruovci nedokázali získat převahu, kdyţ k
tomu mĕli příleţitost. Odebral se k Drónovi a řekl ostře: S naším
oslabeným nepřítelem jsi nemĕl mít nejmenší slitování. Nemĕl jsi dovolit
našim vojákům, aby následovali Ardţunův příkaz. Opakovanĕ jsi
Pánduovce šetřil. V tom spočívá moje smůla.“

Dróna vrhl na prince hnĕvivý pohled: Jsem zde, stále odĕný v brnĕní a
snaţím se zabít tvoje nepřátele. Udĕlám vše, co síla mých paţí dokáţe.
Přesto nevidím ţádnou nadĕji, ţe Pánduovce a zvláštĕ Ardţunu porazíme.
Jestli se k nám přiblíţí v hnĕvu, všichni se rychle odebereme do sídla
Jamarádţi. Jak je moţné, ţe tuto pravdu nechápeš, ó králi, kdyţ ses o ní
tolikrát přesvĕdčil na vlastní oči?“

Durjódhana, rozhnĕvaný tím, ţe Dróna opĕt chválí Pánduovce, odpovĕdĕl.

Stĕţí přitom dokázal ovládat svůj hlas: učiteli, dnes s pomocí
Dušásany, Karny a mého strýce Šakuniho v bitvĕ Ardţunu zabiji.“

Dróna se zasmál: At je ti osud příznivĕ naklonĕn, ó potomku Bharaty.

Tvoje slova jsou hodná pošetilce. Který troufalý kšatrija by se odváţil
bojovat s Ardţunou stojícím s Krišnou po boku a s Gándívou v ruce?
Vrátil se nĕkdy nĕjaký muţ ţiv a zdráv poté, co ho vyzval? Bezpochyby ti
chybí rozum. Všechny podezíráš, jsi krutý a káráš i ty, kdo ti pomáhají. Jdi
tedy a bojuj. Prokaţ pravdivost svých chvástavých slov v bitvĕ. Mnohokrát
jsi prohlásil, ţe Pánduovce rozdrtíš. Dnes uvidíme, jak svoje tvrzení
dokáţeš. Vezmi svého strýce, který dává přednost boji kostkami, a
nadutého Karnu a postav se Ardţunovi a jeho bratrům. Támhle na tebe
čekají. Jdi a učiň, co se od odváţného kšatriji očekává. Uţil sis tohoto
ţivota dosyta a díky obĕtem a rozdávání milodarů tĕ netíţí ţádné dluhy.
Nic ti nestojí v cestĕ. Jdi a neohroţenĕ bojuj.“

Dróna se odvrátil. Nic ho nebolelo víc, neţ boj v zájmu tohoto

namyšleného prince. Jakých hříšných činů se v minulých ţivotech dopustil,
ţe ted musí stát na Durjódhanovĕ stranĕ proti Pánduovcům? Dróna přijel
ke zbývajícím Kuruovcům a vydal rozkazy k boji. Bojovníci zajásali,
zatroubili na lastury a rozeznĕli bubny. Potom se pohnuli jako jeden muţ
smĕrem k Pánduovcům, odhodláni poloţit v boji ţivot.

Patnáctého rána bojoval Dróna s Drupadou a Virátou. Oba panovníci stáli

v čele armád Paňčálů a Čediů. Dróna je nebral na vĕdomí a pustil se do
pobíjení jejich vojáků. Netrvalo dlouho a způsobil mezi nimi strašlivou
spoušt. Za ménĕ neţ půlhodinu zabil pĕt tisíc bojovníků na kočárech.
Pánduovcům připomínal oheň. At zamířil svoje zbranĕ na kteroukoliv
stranu, poráţel pánduovskou armádu na hlavu. Kdyţ vypouštĕl svoje
planoucí šípy, nikdo se mu nedokázal postavit.

Skupina tří paňčálských princů, synů Dhrištadjumny a Šikhandího, na

Drónu hrdinnĕ zaútočila. Zasáhli ho stovkami hrozivých šípů, jím to však
neotřáslo. Olízl si rty a všechny tři prince srazil šípy s ostřím jako břitva,
aţ padli po hlavĕ na zem.

Drupada a Viráta napadli Drónu z obou boků. Přivedli ho do úzkých

dlouhými šípy, které jím na plošinĕ kočáru otřásly. Drupada mrštil rychle
po sobĕ deset oštĕpů a poté vystřelil deset šípů s planoucími hroty. Dróna
je všechny roztal a zasáhl Drupadu třemi šípy do hrudi. Drupada po
nepříteli rozhnĕvanĕ mrštil pozlacenou a drahokamy posázenou šipkou, ale
Dróna ji svými šípy rozsekal na kusy.

Dróna se rozhodl zabít svoje protivníky, kteří sami zabili tolik Kuruovců.
Vytáhl nĕkolik ocelových šípů s půlmĕsícovým ostřím, pronesl mantry a
vystřelil. Šípy utaly Drupadovi a Virátovi hlavu. Kdyţ oba staří králové
spadli bez ţivota ze svých kočárů, Dróna se opĕt pustil do pobíjení jejich
armád.
Dhrištadjumna, který byl svĕdkem smrtí svých synů a otce, zařval na svoje
vojáky: Napadnĕte Drónu! At kaţdý muţ, který se dnes odvrátí od Dróny,
přijde o zásluhy za všechny svoje zboţné činy.“

Durjódhana povzbuzený tím, jak Dróna zabil oba pánduovské generály,

mu přijel s Karnou a Šakunim na pomoc. Durjódhanovi zbývající bratři
také obklopili Drónu, aby ho ochránili před útokem. Kuruovští bojovníci
vĕdĕli, ţe Dhrištadjumna ted vynaloţí všechny síly na to, aby naplnil
proroctví, které říkalo, ţe Drónu zabije.

Bhíma byl při pohledu na Drónu ničícího pánduovské jednotky bez sebe
hnĕvem. Přijel k Dhrištadjumnovi a ostře ho oslovil: Který muţ
povaţující se za kšatriju by stál stranou a přihlíţel smrti svých synů a otce?
Proč se nedrţíš svého hrozivého slibu proneseného na shromáţdĕní králů?
Támhle stojí tvůj zapřisáhlý nepřítel jako posvátný oheň, jehoţ palivem
jsou šípy a šipky a úlitbami tĕla muţů. Jestli ho nezabiješ, tak to učiním
sám. Ustup. Pošlu toho starého bráhmanu okamţitĕ do sídla Jamarádţi.“

Bhíma odjel od Dhrištadjumny a vrhl se mezi Kuruovce. Jeho přívaly šípů

smetly bojovníky, kteří se mu postavili. Dhrištadjumna, na nĕhoţ Bhímova
káravá slova zapůsobila, ho následoval ve snaze probojovat si cestu k
Drónovi, jehoţ nyní obklopoval značný počet Kuruovců. V zádech mĕl
pánduovské oddíly a obĕ armády se smísily v zuřivé bitce. S pokračujícím
bojem zahalil oblohu prach a všichni si mysleli, ţe opĕt nastala noc.
Bojovníci přelézali mrtvá tĕla, aby se dostali k nepřátelům, mávali meči a
útočili ostrými oštĕpy. Kočáry nemohli jet dál. Konĕ se vzpínali, nebot se
nemohli pohnout ani dopředu, ani dozadu. Muţi křičeli bolestí a pak padali
k zemi. Jak umírali, vykřikovali jména svých milovaných. Mnoho
chrabrých bojovníků leţelo se smrtelnými zranĕními a plni radosti
očekávali své povýšení do nebeských končin.

Ardţuna, který hledal příleţitost ke střetu s Karnou, narazil jako první na

Drónu. Bhíma s Dhrištadjumnou si probíjeli cestu mezi Kuruovci smĕrem
k učiteli a Ardţuna jel za nimi. Zatímco se Bhíma potýkal s Durjódhanou a
jeho bratry a Dhrištadjumnu zamĕstnával Ašvatthámá, Ardţuna vyslal na
Drónu tisíce svých zlatĕ okřídlených šípů. Mezi učitelem a ţákem se
rozpoutala pozoruhodná bitva, nad níţ přihlíţející ţasli. Vypadali jako dva
tanečníci na jevišti, kteří předvádĕjí svoje nejúţasnĕjší pohybové kreace.
Šípy létaly po obloze jako hejna labutí, ve výšce se střetávaly a
vybuchovaly ve sprškách jisker a ohnĕ.
Dróna vyvolával všechny nebeské zbranĕ, které znal, ale jakmile opustily
jeho luk, Ardţuna je zničil. Učitel se usmíval a chválil odvahu svého ţáka.
Siddhové a gandharvové na obloze s úţasem přihlíţeli a velebili oba
bojovníky. Kdyţ oba stáli a neustále vypouštĕli svoje zbranĕ, nenacházeli
mezi nimi ţádný rozdíl. Ani jeden nebyl schopen získat nad soupeřem
převahu. Bohům jejich boj připadal, jako kdyby se Rudra rozdĕlil na dva a
bojoval sám proti sobĕ. Tito dva nejsou ani lidé ani nebeštané,“ prohlásili.
Toto je střet energie Brahmanu, která převyšuje všechny pozemské síly.
Kdyby si tito bojovníci přáli, mohli by zničit vesmír.“

Zatímco Ardţuna bojoval s Drónou, Dhrištadjumna se k nim neochvĕjnĕ

blíţil s úmyslem Drónu zabít. Následovala ho dvojčata, jimţ zastoupili
cestu Kritavarmá a Kripa. Hrdinové bojovali a kolem nich probíhala
divoká řeţ mezi obĕma armádami.

Sátjaki jedoucí v Ardţunovĕ stopĕ napadl Durjódhanu. Kdysi dávno, kdyţ

Sátjaki přišel do Drónovy školy v Hastinápuru, byli přátelé. Přestoţe se
Sátjaki stal Ardţunovým ţákem, udrţoval s Durjódhanou dobrý vztah. Oba
muţi na sebe hledĕli přes pole a vzpomínali na společné zábavy v dĕtství.
Durjódhana vykřikl: Hola, drahý příteli. Jak prokletá je povinnost kšatriji.
Hanba moci a touze po bohatství. nejpřednĕjší ze Siniho rodu, v dĕtství
jsi mi byl draţší neţ sám ţivot. Bĕda, všechny ty dny plné přátelství nejsou
na bojišti ničím. Hnĕv a chamtivost nás přimĕly stát zde a usilovat si o
ţivot. Bĕda, kam se podĕly bezstarostné dny našeho mládí?“

Sátjaki sklonil luk a odpovĕdĕl: Povinností kšatriji vţdy bylo bojovat i se

svým učitelem. králi, neváhej. Jestli mĕ máš rád, pak mĕ bez okolků
zabij. Tak mĕ pošleš do končin spravedlivých. Projev veškerou svoji
odvahu. Jiţ nechci být svĕdkem násilné smrti svých přátel.“

Kdyţ Sátjaki hovořil, z očí mu kanuly slzy. Vĕdĕl, ţe dny přátelství s

Pánduovci a Kuruovci jsou pryč. Jejich přátelské souboje z minulosti nyní
nabyly váţné podoby. Napnul luk a vystřelil na Durjódhanu salvy
dlouhých šípů, a ten okamţitĕ odpovĕdĕl vlastními. Oba muţi se vzájemnĕ
znovu a znovu probodávali a vydávali hnĕvivý řev. Rozpoutala se bitva
podobná té mezi Ardţunou a Drónou. S tím, jak oba bojovníci vyvolávali
svoje nebeské zbranĕ, se obloha zaplnila šípy. Sátjaki postupnĕ nabyl nad
Kuruovcem vrchu a Karna ho přispĕchal zachránit. S Karnovou pomocí se
král Sátjakiho zbavil, tĕlo mĕl však rozdrásáno šípy.
Dróna nadále ničil pánduovskou armádu, jako kdyby ho jejich záhubou
povĕřila sama Smrt. Jeho útok nesčetnými planoucími šípy následovaly
výkřiky suţovaných vojáků. Judhišthira pozoroval Drónovu moc a cítil, ţe
nemůţe nikdy zvítĕzit. Setkal se s Ardţunou a Bhímou a vyjevil jim svoje
obavy: Zdá se, ţe nás Dróna zničí. Toho mocného hrdinu nikdo zastavit
nedokáţe.“

Krišna odpovĕdĕl: Máš pravdu, ó králi. Drónu nelze zastavit, dokud stojí s
pozdviţenými zbranĕmi. Pokud je však skloní, můţe být zabit. Jsem toho
názoru, ţe kdyby se doslechl o smrti svého syna, ztratí odvahu bojovat.
Řekni mu, ţe je Ašvatthámá mrtev. Poté skloní luk a zabijeme ho.“

Ardţuna byl ohromen: S tím nemohu souhlasit, ó Mádhavo.“ Bhíma se

však po vyslechnutí Krišnových slov okamţitĕ vzdálil a hnal se do
blízkého kuruovského oddílu slonů. V jejím čele jel Indravarma, vládce
Malavy. Bhíma vĕdĕl, ţe jeho slon se rovnĕţ jmenuje Ašvatthámá.
Pánduův syn zatočil svým ţelezným kyjem a zvíře i s jeho jezdcem zabil.
Potom spĕchal k Drónovi a zahřímal: Ašvatthámá je zabit! Ašvatthámá je
zabit!“ Kdyţ Drónu podvádĕl, hlas se mu třásl a srdce se mu chvĕlo, ale
vĕdĕl, ţe to byl Krišnův pokyn, a tak znovu a znovu oznamoval Drónovi,
ţe Ašvatthámá je mrtev.

Dróna při zaslechnutí Bhímových slov zanechal boje. Jeho údy jako by se
rozpadly stejnĕ tak jako pískovec ve vodĕ. Kdyţ si však vybavil odvahu
svého syna, došel k názoru, ţe to nemůţe být pravda. Bhímova náladovost
byla známá. U nĕho nebylo vyloučeno, aby v hnĕvu nebo ţertu vyslovil
nepravdu. Dróna se vzchopil a pokračoval v útoku na Pánduovce. Dojel k
nĕmu Dhrištadjumna a pustili se znovu do boje. Kuruovský generál si drţel
Dhrištadjumnu od tĕla a dál ničil pánduovské jednotky. Vyvolal strašlivou
Brahmovu zbraň a bojovníci padali k zemi jako stromy vyvrácené bouří.
Kdyţ Drónovy šípy dopadly na jeho nepřátele, hlavy a paţe létaly kolem.
V krátké dobĕ zabil Judhišthirovi před očima deset tisíc bojovníků na
kočárech, třebaţe na nĕho Dhrištadjumna útočil plnou silou. Dróna stál na
bojišti jako planoucí oheň bez jediné stopy kouře.

Kdyţ Dróna přehlíţel zpustošené řady nepřátel, na obloze nad ním se náhle
objevila skupina rišiů vedených Agnim. Jeho vlastní otec Bharadvádţa
spolu s Vasištou, Višvámitrou, Gautamou, Kašjapou a mnoha nebeskými
mudrci stáli na obloze ve svých jemnohmotných podobách. Společnĕ
oslovili Drónu hlasem, který slyšel jen on sám: Bojuješ nečestnĕ, ó
Dróno, kdyţ pouţíváš nebeské zbranĕ proti ménĕ zdatným bojovníkům.
Přišel čas tvé smrti. Odhod svoje zbranĕ. Jsi učený bráhmana a taková
krutost tĕ není hodna. Pouţitím Brahmovy zbranĕ pro zabíjení obyčejných
muţů jsi nabyl nechvalné povĕsti. Přestaň s tĕmito hříšnými činy a zanech
boje. Tvoje dny jsou sečteny.“

Dróna se rozhlédl. Dhrištadjumna byl stále poblíţ a hlasitĕ ho vyzýval.

Moţná nadešel čas, kdy se má naplnit ono proroctví. Svĕsil paţe podél
tĕla. Nedokázal pokračovat. Bhímova slova ho stále trápila a ještĕ více ho
bolelo to, co řekli mudrci. Mohl být Ašvatthámá opravdu mrtev? Koho by
se mohl zeptat a být si jist, ţe se dozví pravdu? Kuruovský generál
nedaleko spatřil Judhišthiru a vydal se k nĕmu. Jeho se zeptá, protoţe
Judhišthira nebude lhát.

Krišna vidĕl, ţe se Dróna blíţí k Judhišthirovi, a řekl: Zachraň nás před

Drónou, ó králi. Jestli bude bojovat jen o polovinu dne déle, tvoje armáda
podlehne. Za tĕchto okolností je podvod lepší neţ pravda. Lhát v zájmu
přeţití není hřích.“

Krišna citoval úryvek z písem, který za jistých okolností   —   včetnĕ

ohroţení ţivota   —   dovoloval lhát. Judhišthira se nad Krišnovými slovy
zamyslel. Nemohl je nebrat na vĕdomí. Za celý svůj ţivot nepromluvil
dokonce ani dvojsmyslnĕ a s myšlenkou na leţ bylo pro nĕj obtíţné se
smířit. Pokud však Drónu nezastaví, jeho oddíly budou poraţeny. Pánduův
syn si vzpomnĕl na Drónův vlastní prorocký výrok na počátku této
války   —   bude přemoţen, aţ z vĕrohodného zdroje uslyší nĕco
nepříjemného. Judhišthira s Krišnovým návrhem neochotnĕ souhlasil.
Kdyţ se k nĕmu kuruovský učitel přiblíţil, sdĕlil mu falešnou zprávu.
Ašvatthámá je mrtev,“ vykřikl a nakonec neslyšnĕ dodal slon“, jelikoţ
nebyl za ţádných okolností schopen pronést leţ.

Do té doby se zdálo, ţe se Judhišthirovi konĕ pohybují po poli bez doteku

zemĕ. Poté, co lhal Drónovi, sestoupili na zem. Přihlíţející mudrci se

divili, proč tomu tak je. Nĕkteří řekli, ţe příčinou je Judhišthirova leţ,
zatímco podle jiných za to mohla jeho neochota poslechnout Krišnův
pokyn.

Jakmile Judhišthira promluvil, Dróna cítil, jak mu srdce zalil nezmĕrný ţal.
Jeho muka ještĕ zvyšovala slova mudrců, z nichţ mĕl pocit, jako by urazil
Pánduovce. Rozptýlen zármutkem se od Judhišthiry vzdálil se sklonĕnými
zbranĕmi. Dhrištadjumna zaútočil. Dróna byl zasaţen po celém tĕle, ale
nebránil se. Tonul v zoufalství. Dhrištadjumna ho napadl ještĕ vĕtší silou.
Starý kuruovský předák vzplál hnĕvem a konečnĕ zdvihl luk, aby se bránil.
Projevil svoji jedinečnou obratnost a srazil všechny Dhrištadjumnovy šípy.
Pronesl mantry, aby vyvolal nebeské zbranĕ a Dhrištadjumnu zničil, ale jiţ
se mu nezjevily. Uţasl a vystřelil na svého nepřítele salvy obyčejných šípů.
Náhle si všiml, ţe jeho zásoba šípů, bĕhem posledních patnácti dnů
nevyčerpatelná, došla.

Zoufalý Dróna se rozhodl vzdát ţivota. Upustil luk a opakovanĕ

vykřikoval synovo jméno. Pohlédl na ostatní Kuruovce a zvolal:
Durjódhano, ó Karno, ó Kripo, bojujte ze všech sil. Já odkládám zbranĕ.“

Dróna usedl na svém kočáře v meditační poloze. Přivřel oči, natáhl paţe a
zamĕřil mysl na Višnua. Kdyţ upadl do tranzu, pronesl posvátnou slabiku
óm. Nebeští mudrci z nebes vidĕli, jak opustil svoje smrtelné tĕlo a stoupal
do vyšších končin. Kdyţ se ubíral vzhůru, zdálo se jim, jako by na obloze
vycházelo další slunce.

Dhrištadjumna, který nevĕdĕl, ţe Dróna jiţ odešel, spatřil svoji příleţitost.

Vzal jako břitva ostrou šavli, seskočil z kočáru a bĕţel ke kuruovskému
učiteli. Všichni přihlíţející bojovníci na nĕho volali, at se zastaví, ale jeho
to od jeho zámĕru neodradilo. Uprostřed výkřiků Bĕda!“ a Hanba!“
vyskočil na Drónův kočár s vysoko zdviţenou šavlí. Přitáhl si Drónu za
spletené vlasy a mocným rozmachem šavle mu usekl hlavu. Potom ji hodil
smĕrem ke Kuruovcům, radostnĕ zařval a mával krví zbrocenou šavlí ve
vzduchu.

Ardţuna před tím na Dhrištadjumnu křičel, aby Drónu zajal a přivedl ho k

Judhišthirovi ţivého. Dhrištadjumnova podlost se ho dotkla. Jeho srdce se
z krutého zabití milovaného učitele tavilo ţalem. Bhíma však jásal a utíkal
k Dhrištadjumnovi, aby ho radostnĕ objal. Judhišthira mĕl smíšené pocity.
Mĕl velkou radost, ţe válka brzy skončí, ale přesto byl plný obav, ţe
Drónovu smrt zapříčinil podvod. Stejnĕ jako Ardţuna byl smutný z toho,
ţe Dhrištadjumna tak nemilosrdnĕ zavraţdil jeho učitele.

Kuruovci propadli ţalu a strachu. Jejich vţdy vítĕzný vojevůdce je mrtev.

Nebyli schopni tomu uvĕřit a dali se na úprk. Durjódhanu, Karnu,
Šakuniho a kuruovské předáky přemohl ţal a utíkali spolu se svými
vojáky. Kdyţ se rychle vzdalovali od jásajících pánduovských jednotek,
potkali Ašvatthámu postupujícího opačným smĕrem jako krokodýl
plovoucí proti proudu řeky. Překvapilo ho, ţe Kuruovci ustupují, a proto
zastavil Durjódhanu a zeptal se: Proč vidím naši armádu prchat, ó králi?
Proč ty a všichni naši ostatní hrdinové utíkáte? Jistĕ nás postihlo nĕjaké
neuvĕřitelné neštĕstí.“

Durjódhana nebyl schopen Ašvatthámovi sdĕlit, co se stalo. Hledĕl do

zemĕ a neřekl nic. Po jeho boku se objevil Kripa a Durjódhana řekl:
synu Šaradvata, řekni Ašvatthámovi, proč utíkáme.“

Se slzami stékajícími po tváři mu Kripa řekl: S Drónou, nejpřednĕjším z

muţů v našem čele, jsme svedli velkou bitvu s Paňčály, bĕhem které zabil
přinejmenším padesát tisíc protivníků. Tvůj otec pronikl do pánduovských
řad a likvidoval naše nepřátele jako sám Ničitel. Nikdo se mu nedokázal
postavit. Proto se Pánduovci odhodlali pouţít k jeho zastavení nečestný
způsob. Oznámili mu, ţe jsi byl zabit, ó dítĕ, a tak ho zbavili smyslů a síly.
Kdyţ Dhrištadjumna vidĕl, ţe úzkostí přestal bojovat, hnal se k nĕmu s
vysoko zdviţeným mečem. Právĕ kdyţ učitel usedl v mystické meditaci a
mnoho bojovníků na Drupadova syna křičelo, aby se zastavil,
Dhrištadjumna mu utal hlavu. Tak tvůj otec padl rukou nelítostného
bojovníka. Proto naše oddíly prchají.“

Ašvatthámá vykřikl. Luk mu vypadl z ruky a padl na kolena. Byl hnĕvem

smyslů zbavený a třásl se jako strom v bouři. Tĕlo mu hořelo a nĕkolik
okamţiků klečel s hlavou mezi koleny. Postupnĕ se uklidnil, vstal a řekl:
Durjódhano, jak se ti takzvaní ctnostní Pánduovci dopustili takového
činu? Dnes sklidí jeho plody. Dhrištadjumna mĕ zneváţil a dopustil se
odporného zločinu. Přísahám při pravdĕ, ţe se zemĕ brzy napije jeho krve
jakoţ i krve Dharmova syna. Jestli nezabiji i toho posledního z Paňčálů,
skoncuji se svým tíţivým ţivotem. Všemi prostředky, čestnými či
nečestnými, přivodím zkázu Dhrištadjumny i jeho stoupenců.“

Ašvatthámova tvář ţhnula a vychrlil tato slova: Otočte se, ó hrdinové, a

bojujte s našimi nepřáteli. Zaútočím ve vašem čele a zničím kaţdého, kdo
se mi postaví do cesty. Dnes mĕ uvidíte vypouštĕt hrozivé zbranĕ, které se
vyrovnají Rudrovĕ i Višnuovĕ. Vlastním Nárájanovu zbraň, kterou mi dal
otec, jenţ ji dostal od Šivy. Tento neomylný bůh mu prozradil, ţe tato
zbraň zničí kaţdého, na nĕhoţ je namířena. Dnes ji pouţiji ke zničení celé
pánduovské armády. Lze ji vystřelit jen jednou a schoval jsem si ji pro
podobný okamţik beznadĕje. Ted svĕt uvidí její sílu.“
Ašvatthámův řev vlil Kuruovcům do ţil nový ţivot. Provolali mu slávu a
shromáţdili ustupující vojáky. Za zvuků bubnů a troubení tisíců lastur se
kuruovská armáda obrátila zpĕt k Pánduovcům.

Kapitola 22: NÁRÁJANOVA ZBRAŇ

Po kuruovském útĕku se Pánduovci shromáţdili, aby se dohodli na svém
příštím kroku. Ardţuna se zlobil na Dhrištadjumnu a bĕhem hovoru s
Judhišthirou jen doutnal. Drupadův syn se dopustil barbarského činu.
Hříchem jsi poskvrnĕn i ty, králi. Učitel ti vĕřil, ţe řekneš pravdu, ale tys
ho podvedl lţí, která se za pravdu jen vydávala. Hanbu za tento čin poneseš
navĕky, jako tu, kterou nese Ráma za zabití Valiho. Bĕda, já jsem také
vinen, ţe jsem pouze nečinnĕ přihlíţel, jak je můj učitel podveden a zabit
vlastními ţáky. V touze po svrchované vládĕ jsme nečestnĕ zabili vlastního
gurua. Myslím, ţe bude lépe, abych zemřel, neţ abych se podílel na
takovém hříchu.“

Ardţuna dlouho bĕdoval, ale nikdo mu neodpovídal. Krišna na nĕho hledĕl

se soucitem. Ardţunova láska k Drónovi byla příslovečná. Zármutkem
zkrušený Ardţuna padl na kolena a naříkal.

Kdyţ Bhíma vidĕl svého mladšího bratra v poutech smutku, pokáral ho:
Je opravdu podivné, ţe dnes káţeš mravnost jako riši ţijící v lese.
Zapomnĕl jsi, proč jsme vůbec do této války vstoupili? Kšatrijská
povinnost nás přinutila přijít potrestat Durjódhanu a jeho stoupence.
Nevzpomínáš si, jak v přítomnosti našeho učitele urazili bezhříšnou
Draupadí? Zapomnĕl jsi, jak nás poslali do vyhnanství v lese, zatímco
Dróna jen přihlíţel? Po léta jsme ţivili plamen nepřátelství, abychom
mohli naše nepřátele po právu potrestat. Nyní, kdyţ tak činíme, bĕduješ ve
jménu ctnosti. Jestli Drónovo zabití postrádalo ctnost, proč jsi pak přísahal,
ţe vypustíš svoje planoucí zbranĕ na Kuruovce vedené právĕ Drónou?“

Bhíma rozhnĕvanĕ zvýšil hlas a Ardţuna na nĕho hledĕl bez hlesu. Slova
jeho staršího bratra ho nikdy neurazila. S obtíţemi ovládl svoje city a dál
Bhímovi, který pokračoval, naslouchal: Milý bratře, svým úpĕnlivým
bĕdováním a káráním nám drásáš srdce. V dobĕ, kdy je namístĕ chvála,
nešetříš strohými soudy. Naši nepřátelé mají nepochybnĕ štĕstí, ţe ses nyní
upnul ke shovívavosti. Co se mĕ týče, vidím Drónovu smrt jako vhodnou a
správnou. Ted bychom nemĕli ztrácet čas, ale rozdrtit zbývající Kuruovce
nyní vedené pomstychtivým Ašvatthámou.“
Ardţuna zatal zuby a neřekl nic. Dhrištadjumna stál poblíţ, ale nevypadal
na to, ţe se chce kát. Ardţuna na nĕho pohlédl zarudlýma očima a
paňčálský princ ho oslovil smířlivým tónem.

Bíbhatsu, nemám pocit, ţe bych se dopustil nĕjakého hříchu. Dróna,

přestoţe bráhmana, porušil pravidla svého stavu, a tak si zaslouţil trest z
rukou všech ctnostných králů. S pouţitím svojí bráhmanské moci zabil
tisíce obyčejných vojáků nebeskými zbranĕmi. Tím se zachoval nečestnĕ a
výsledkem bylo, ţe sám padl pomocí podvodu. Jinak to dopadnout
nemohlo. Za jeho zabití bys mi nemĕl spílat, protoţe právĕ kvůli tomu
jsem se zrodil z ohnĕ. K zabití toho bezohledného bojovníka jsem pouţil
všechny prostředky, které jsem mohl. Jinak by nás všechny zničil.“

Bhíma souhlasnĕ přizvukoval a Dhrištadjumna pokračoval: Zabitím

Dróny jsem se zbavil dluhu vůči otci a příbuzným. Kdybych ho ušetřil,
spáchal bych hřích. Pártho, ty jsi zabil svého letitého praotce. Jestli to
nebyl hřích, proč odsuzuješ můj čin? Dróna byl hříšný darebák, který rád
slouţil hříšníkům. Nezaslouţím si tvoji hanu, Ardţuno, ale odpouštím ti
pro lásku, kterou k tobĕ jako k manţelovi Draupadí chovám. Zachovej
klid. Judhišthira jednal správnĕ a já téţ. Zabili jsme toho, jenţ zraňoval
vlastní ţáky. Ted bojuj a brzy ti připadne vítĕzství.“

Ardţuna při Dhrištadjumnovĕ uráţce svého učitele soptil, ale kdyţ vidĕl,
ţe Judhišthira ani Krišna neprotestují, ovládl se. Pouze po Dhrištadjumnovi
divoce blýskl očima a potichu přitom mumlal: Hanba! Hanba!“

Sátjaki, který sedĕl na kočáře vedle Ardţuny, nedokázal snést

Dhrištadjumnova slova. Náhle vyskočil a vykřikl: To zde není nikdo, kdo
tohoto hříšného, hrubého a prokletého darebáka sprovodí ze svĕta? Ach ty
ničemo, jak se opovaţuješ pronést taková slova? Je s podivem, ţe se tvoje
hlava neroztříštila na kusy, kdyţ ses chystal zabít svého učitele. Zaslouţíš
odsouzení všech zboţných lidí. Sedm pokolení před tebou a sedm po tobĕ,
hanbo svého rodu, poklesne do pekla zbaveno slávy. Obviňuješ Ardţunu
ze zabití Bhíšmy, ale nebyl to tvůj vlastní hříšný bratr Šikhandí, kdo
způsobil jeho smrt? Jistĕ není vĕtších hříšníků, neţ jsou Paňčálové.“

Sátjaki pozdvihl kyj a pokračoval ve výtkách určených Dhrištadjumnovi:

Pokud opĕt proneseš taková slova, urazím ti hlavu kyjem. Kdyţ na tebe
človĕk jen pohlédne, ó vrahu bráhmany, musí se očistit pohledem do
slunce. Jestli máš v sobĕ alespoň trochu odvahy, postav se mi se zbraní v
ruce. Tvoje uráţky mého učitele i jeho učitele nemohu dále snášet.“
Dhrištadjumna se zasmál: synu Madhuova rodu, odpouštím ti tato
slova, přestoţe jsi nejhříšnĕjší z lidí. Nikdo by nemĕl odpouštĕt nĕkomu
tak hříšnému, jako jsi ty, protoţe lidi tvého zrna odpuštĕní pouze utvrdí v
přesvĕdčení, ţe postrádám sílu. Zapomnĕl jsi uţ, jak jsi ty, který tak miluje
spravedlnost, zabil Bhúrišravu i poté, co tĕ porazil a přestal bojovat? Drţ
jazyk za zuby. Uţ nic neříkej. Jestli budeš dál takto mluvit, pošlu tĕ do
sídla Smrti.“

Dhrištadjumna potom Sátjakimu připomnĕl všechny nečestné a podlé

skutky Kuruovců. Byl to Dróna, kdo zařídil, aby Abhimanjua zabili na
bojišti nečestným způsobem. Ve válce nevyhnutelnĕ občas dochází k
porušení pravidel. Přesto nakonec o vítĕzství rozhodne spravedlnost.
Bojuj proto dál proti Kuruovcům, ó hrdino z Vrišniho rodu. Není pochyb
o tom, ţe budou zničeni a zabiti všemi prostředky, které jsou nám
dostupné.“

Sátjaki se třásl vztekem. Oči se mu podlily krví, sevřel kyj, seskočil z

kočáru a rozehnal se na Dhrištadjumnu. Jiţ s tebou nebudu plýtvat slovy.
Rozdrtím tĕ svým kyjem.“

Na Krišnův pokyn seskočil Bhíma ze svého kočáru a postavil se mezi oba

rozzuřené bojovníky. Chytil Sátjakiho, který ho vlekl ještĕ nĕkolik kroků a
vztekle řval. Sahadéva také seskočil ze svého kočáru a řekl:
nejpřednĕjší z lidí, nemáme lepších přátel, neţ jste vy dva. Vaše rody jsou
nám stejnĕ drahé jako náš vlastní. I navzájem jste si drazí. Vzpomeňte si na
povinnosti přátel k přátelům a odpustte si. Na hádky mezi námi není čas.“

Dhrištadjumna se zasmál: Bhímo, pust Siniho vnuka. Necht se se mnou

střetne jako vítr s horami. Brzy potlačím jeho bojechtivost a potom zničím
zbývající Kuruovce. Nebo to můţe udĕlat Ardţuna. Nech mĕ, at setnu
tomu muţi svými šípy hlavu. Plete si mĕ s Bhúrišravou s utatou paţí. Pust
ho. Bud já zabiji jeho, nebo on mĕ.“

Sátjaki se v Bhímovĕ objetí nadmul a zahřímal. Snaţil se vymanit, ale

Bhíma ho drţel pevnĕ. Nato Krišna oslovil oba protivníky uklidňujícími
slovy, jako kdyţ mĕsíc vyzařuje svoje chladivé paprsky. Judhišthira je také
utĕšoval a s Krišnou se jim nakonec podařilo jejich hnĕv zmírnit. Kdyţ oba
zchladli a opĕt nastoupili na svoje kočáry, Pánduovci náhle zaslechli
radostný řev Kuruovců. Překvapenĕ na sebe pohlédli. Jak to, ţe jsou jejich
nepřátelé tak nadšeni? Vţdyt po Drónovĕ smrti se celá jejich armáda
rozutekla.
Kdyţ ten zvuk zaslechl Ardţuna, usmál se a řekl: Ašvatthámá
nepochybnĕ shromáţdil naše nepřátele. Ten, kdo při svém zrození rţál jako
nebeský kůň Uččaihšravá, s rukama podobnýma sloním chobotům a s tváří
tygra, se na nás brzy zuřivĕ vrhne. Nenechá si líbit mrzké zabití svého otce.
Dhrištadjumnovi ted hrozí obrovské nebezpečí. Připravme se k boji.“

Pánduovci uvidĕli vzdouvající se oblaka prachu, jak se Kuruovci opĕt hnali

do útoku. Bojovníci zapomnĕli na svoje neshody a rychle zaujali svá místa,
připraveni čelit útoku. V čele postupujících kuruovských oddílů spatřili
plápolající Ašvatthámův zlatý prapor se znakem lvího ocasu. Bhíma a
dvojčata vyslali velkou skupinu bojovníků na kočárech, aby ho obklíčili a
napadli ještĕ předtím, neţ se dostane k Dhrištadjumnovi.

***

V dobĕ, kdy se Kuruovci hnali zpĕt do bitvy, aby pomstili Drónovu smrt,
se slunce přiblíţilo k západu. Ašvatthámá, který Durjódhanovi přísahal, ţe
zničí Dhrištadjumnu i s paňčálskou armádou, pomyslel na Nárájanovu
zbraň. Kdyţ se k Pánduovcům přiblíţil na necelý kilometr, přiloţil na luk
nebeský šíp a pronesl posvátné mantry k vyvolání této střely. Kdyţ Drónův
syn přivolal zbraň, z oblohy se ozvalo dunivé burácení. Na bojišti se
objevily desetitisíce ohnivých šípů a letĕly vstříc pánduovské armádĕ jako
sluneční paprsky. Z oblohy padaly nesčetné doruda rozţhavené ţelezné
koule jako zářící meteory. Vzduch se zaplnil disky s ostřím jako břitva,
sekerami, planoucími oštĕpy a ozubenými kyji. Pod přívalem střel zmizeli
Kuruovcům jejich nepřátelé z očí.

Pánduovce zachvátila úzkost. Zdálo se jim, ţe všude na bojišti se objevují

planoucí střely. Déšt zbraní se snesl z oblohy na jejich bojovníky, at stáli
kdekoliv. Pánduovskou armádu zahalila zmĕt šípů a šipek. Vojáci padali
po tisících, rozsekáni vytrvalým útokem na kusy. Pánduovští hrdinové se
pokusili útoku čelit, ale čím víc se snaţili, tím to bylo horší. S rostoucím
odporem jako by se síla nárájanástry zvĕtšovala. Judhišthira vidĕl, jak je
jeho armáda spalována, a vykřikl rozkaz k ústupu. Jeho vydĕšený hlas
přehlušil i hřmot padajících střel, které zasahovaly brnĕní a štíty jeho
vojáků. Zachraňte se útĕkem! Neohlíţejte se. Tuto zbraň nelze odrazit.
Jistĕ to je následek zabití našeho bezhříšného učitele. Já a moji bratři
vstoupíme do planoucího ohnĕ. bojovníci, vratte se do svých domovů.“

Krišna řekl Judhišthirovi, aby zachoval klid. Vĕdĕl, jak zbrani čelit. Stál na
Ardţunovĕ kočáře a zvolal: Všichni kšatrijové, okamţitĕ odhodte zbranĕ
a sestupte z kočárů a ze slonů. Lehnĕte si beze zbraní na zem. Nesnaţte se
proti ní bojovat, nebot to jen zvýší její sílu. Jestli jen pomyslíte na to, ţe se
jí postavíte, zabije vás to.“

Kdyţ bojovníci zaslechli Krišnova slova, odhodili svoje zbranĕ a vrhli se

na zem. Střely stvořené Nárájanovou zbraní jim pak proletĕly neškodnĕ
nad hlavami.

Bhíma vidĕl vojáky odhazovat zbranĕ a vykřikl: Nikdo at neodkládá

zbranĕ. Nebojte se této zbranĕ, kterou vypustil Ašvatthámá. Osobnĕ
zastavím její sílu vlastními rychlými šípy. Zasáhnu Drónova syna
nesčetnými šípy a pošlu ho na cestu, na kterou se jiţ odebral jeho otec.
Ardţuno, jak můţeš odloţit Gándívu a ztratit svoji povĕst i slávu? Stůj a
bojuj. Přijmu tíţi této zbranĕ na svoji širokou hrud. Dnes budete všichni
svĕdky mojí odvahy.“

Ardţuna odpovĕdĕl: Bhímo, můj slib zní, ţe nepouţiji Gándívu proti

bráhmanům, kravám a kterékoliv zbrani svatého Pána Nárájana. I ty bys
mĕl ulehnout, ó hrdino. Tuto všepohlcující zbraň nelze silou paţí zastavit.“

Bhíma nebral Ardţunu na vĕdomí a hnal se proti Kuruovcům. Nedbal na

hustý příval střel ve vzduchu, stál na svém kočáře a střílel na Ašvatthámu
hrozivé ocelové šípy. Drónův syn se usmál a odolával Bhímovu útoku,
přičemţ sráţel všechny jeho šípy, kdyţ k nĕmu přilétaly. Jelikoţ všichni
pánduovští vojáci leţeli na zemi, nárájanástra zamĕřila svoji plnou sílu na
Bhímu. Byl zcela zahalen planoucími střelami a vypadal jako obĕtní oheň,
který náhle vyšlehl na bojišti. Zářil pod útokem nárájanástry tak, ţe na
nĕho nikdo nedokázal ani pohlédnout. Ardţuna vidĕl, ţe bratr je v úzkých,
a vyvolal proto zbraň Varuny. Tato vodní zbraň Bhímu přikryla a chránila
ho před neustále rostoucí silou Nárájanovy zbranĕ. Ardţuna si však byl
vĕdom, ţe nebude dlouho trvat a jeho vznĕtlivý bratr podlehne.

Náhle Krišna seskočil z kočáru a rozbĕhl se k Bhímovi. Ardţunu poţádal,

at Ho doprovodí. Oba hrdinové se nebojácnĕ ponořili do ohnivé masy
obklopující Bhímu. Chytili ho a stáhli z kočáru. Bhíma zuřivĕ řval, kdyţ
mu Ardţuna rval zbranĕ z ruky. Krišna však naléhavým hlasem řekl:
synu Pándua, co si myslíš, ţe dĕláš? Kdyby bylo moţné této zbrani odolat,
tak bychom všichni bojovali. Zůstaň v klidu a nechovej se tak pošetile.“

Bhíma neochotnĕ souhlasil s Krišnovými pokyny a leţel v klidu se

zbranĕmi poloţenými vedle sebe. Nárájanástra ustoupila. Její četné střely
vylétly na oblohu a brzy v ní zmizely. Kdyţ se z bojištĕ vytratily všechny,
Pánduovci vstali a chopili se zbraní. Nastoupili na kočáry, vsedli na konĕ a
vyrazili bojový pokřik. Krišnova rada je zachránila před váţným
nebezpečím.

Durjódhanu rozzlobilo, ţe jeho nepřátelé unikli. Přijel k Ašvatthámovi a

řekl: Rychle tu zbraň vyšli ještĕ jednou, nebot Pánduovci se shromáţdili a
zaútočí ted plnou silou.“

Ašvatthámá zavrtĕl hlavou: Nárájanovu zbraň můţe človĕk pouţít jen

jednou. Kdyby byla vyvolána znovu, zabije osobu, která ji pouţívá. Krišna
zná tajemství, jak ji odrazit, a tak byl její účinek zmařen.“

Durjódhana klel: Tak pouţij kterékoliv jiné zbranĕ. Tvoje síla se vyrovná
síle samotného Mahádévy. Bez váhání zabij tyto vrahy svého učitele, ó
synu Dróny.“

Ašvatthámá se vřítil do bitvy, vyhledal Dhrištadjumnu a napadl ho tisíci

ozubenými šípy. V zápalu hnĕvu se na svého protivníka vrhl s dĕsivou
silou. Zabil mu vozataje a čtyři konĕ a rozbil mu kočár. Dhrištadjumna
sestoupil na zem a odrazil Ašvatthámův útok mečem a štítem.

Sátjaki byl nadosah a vidĕl, ţe se Dhrištadjumna ocitl v tísni. Vzpomnĕl si

na povinnost kšatriji a přispĕchal svému druhovi na pomoc. Zahalil
Ašvatthámu sítí šípů, které zabily jeho konĕ a vozataje. Drónův syn
seskočil z kočáru, stále suţován Sátjakiho šípy. Přijel mu na pomoc Kripa
a vzal ho na svůj kočár. Kripa s Karnou pak napadli Sátjakiho a
Dhrištadjumnu. Zároveň se do boje vrhlo mnoho dalších pánduovských i
kuruovských hrdinů.

Ašvatthámá nastoupil na nový kočár a opĕt vyjel proti Dhrištadjumnovi.

Sátjaki mu znovu zastoupil cestu a Ašvatthámá na vrišniovského bojovníka
vzkřikl: Siniho vnuku, znám tvoji náklonnost k tomuto vrahovi
vlastního učitele, ale dnes se ti nepodaří ho zachránit. Přísahám při
vlastním ţivotĕ, ţe zabiji všechny Paňčály s tímto hříšným darebákem v
čele. Pokud se ho pokusíš zachránit, padneš také za obĕt mým šípům,
stejnĕ jako všichni Pánduovci a celá jejich armáda. Nikdo mĕ nezastaví.“

Ašvatthámá pak probodl Sátjakiho salvou ozubených šípů. Kdyţ Sátjaki

zavrávoral, Ašvatthámá vzal dlouhý, jasnĕ zářící šíp a v okamţiku ho vší
silou vystřelil. Šíp probodl Sátjakiho brnĕní a zaryl se mu hluboko do
ramene. Otřesený vrišniovský bojovník podřepl na plošinĕ svého kočáru a
jeho vozataj ho odvezl z bitvy, aby se vzpamatoval.

Ašvatthámá obrátil svou pozornost na Dhrištadjumnu a na paňčálského

prince divoce zaútočil. Vší silou vypustil svoje mantrami posílené šípy a
probodal mu celé tĕlo. Dhrištadjumna podlehl čiré divokosti Ašvatthámova
útoku a musel se opřít o ţerd praporu. Ihned mu přispĕchalo na pomoc
mnoho pánduovských hrdinů pod vedením Bhímy a Ardţuny. Obklopili
Ašvatthámu a stříleli na nĕho šípy ze všech stran. Ašvatthámá je úţasnĕ
rychle a obratnĕ odráţel. Zasáhl všechny útočníky vlastními šípy a vydal
svůj strašlivý bojový pokřik.

Ašvatthámá bojoval jako šílený nedbaje na vlastní ţivot. Pohánĕn

myšlenkou na otcovu smrt zatlačil útočníky zpĕt. Nikdo ho ještĕ nikdy
předtím nevidĕl bojovat tak divoce. Drţel v šachu přední pánduovské
bojovníky a zároveň nebeskými zbranĕmi zabil velký počet paňčálských
vojáků. Králové a princové z různých zemí vyjíţdĕli proti Drónovu synovi,
ale všichni záhy přišli o ţivot.

Paňčálové se po Ašvatthámovĕ hrozivém masakru otočili a prchli. On je

však zabíjel i poté, co odhodili zbranĕ a strachy utíkali. Ardţuna vykřikl:
synu Dróny, přestaň se zabíjením obyčejných vojáků. Jsem zde,
připraven pokořit tvoji pýchu. Ukaţ veškerou svoji odvahu, muţnost a
poznání a také svoji náklonnost k Dhritaráštrovým synům a nenávist k
nám. Dhrištadjumna a já tĕ rozdrtíme. Jiţ zabil tvého otce a nyní je
připraven zabít i tebe.“

Ašvatthámu Ardţunova ostrá slova mučila. Jejich staré přátelství ze dní

strávených společnĕ v Drónovĕ škole bylo očividnĕ zapomenuto. Nyní
bojovali na ţivot a na smrt. Ašvatthámá upřel zrak na Pánduovce a
pomyslel na zbraň agnéja. Přiloţil k luku zlatý šíp, v hlubokém soustředĕní
pronesl mantry a potom ho s výkřikem vypustil. Z oblohy se okamţitĕ
snesl příval šípů, bojištĕ pokrylo husté šero a padaly ohnivé meteory. Ze
všech svĕtových stran vál prudký vítr a bičoval bojovníky kameny. Ze tmy
zaznívaly dĕsivé skřeky rákšasů a pišáčů a ze všech stran vytí šakalů.

Pánduovští vojáci suţovaní nebeskou zbraní křičeli strachem a bolestí.

Zasahovaly je planoucí šípy dopadající ze všech stran. Ašvatthámova
znalost tajných mystických vĕd obdařila zbraň agnéja hrozivou silou.
Muţi, konĕ i sloni umírali seţehnutí na popel, jako kdyby je zachvátil
poţár, který spaluje svĕty při zániku vesmíru. Agni si však vzpomnĕl na
událost u Khándavaprasthy a nechal svoji ohnivou zbraň neškodnĕ proletĕt
nad Ardţunou i Krišnou.

Ardţuna, který vidĕl neodolatelnou moc boha ohnĕ povolanou k záhubĕ

Pánduovců, uklidnil mysl a pomyslel na brahmástru. Touto nejmocnĕjší ze
všech zbraní okamţitĕ rozptýlil neproniknutelnou temnotu. Kdyţ
Brahmova zbraň zneutralizovala zbraň Agniho, obloha se vyjasnila a začal
vát chladivý vĕtřík. Na bojišti zůstaly leţet desetitisíce bojovníků s tĕly
spálenými k nepoznání.

Ašvatthámá ţasl, ţe se jeho zbraň minula účinkem a Ardţuna zůstal

nezranĕn. Jak přeţil útok agnéji, která zabila desetitisíce ostatních
bojovníků? Ardţuna s Krišnou jí stáli přímo v cestĕ, ale ani jednomu se nic
nestalo. Ašvatthámá podlehl beznadĕji. Nejprve nárájanástra a ted i Agniho
zbraň   —   obĕ Ardţuna s Krišnou zneškodnili. Jak mohl s takovými
nepřáteli bojovat? Jsou neporazitelní. V zoufalství odhodil luk, seskočil z
kočáru a utíkal z bojištĕ. Vykřikl: Vše je iluze!“ uprchl z boje a vbĕhl do
porostu stromů. Přemohl ho smutek kvůli otci. Cítil, ţe ho nikdy nebude
schopen pomstít. Ani jeho nejmocnĕjší zbranĕ proti Pánduovcům
neúčinkovaly. Proč proti nim bojovat?

Kdyţ Ašvatthámá bĕţel pryč, potkal Vjásadévu, který se blíţil k bojišti.

Drónův syn se zastavil a rišimu se poklonil. Pak se ho zeptal, proč jeho
zbranĕ proti Ardţunovi neúčinkovaly. Vjásadéva vysvĕtlil, ţe Krišna je
Nejvyšší Pán. Je to Nárájan neboli Višnu. Nesmrtelný Nárájan je ve
skutečnosti jen část Krišny. Neexistuje ţádná ţivá bytost schopná přemoci
Krišnu nebo toho, koho chrání. Dokonce i Šiva se povaţuje za sluţebníka
Krišny. I jeho Krišna kdysi v boji přemohl.

Po vyslechnutí Vjásadévových slov se Ašvatthámá nad Krišnou důkladnĕji

zamyslel. Jsou-li pravdivá, pak není ţádným překvapením, ţe jeho zbranĕ
byly odraţeny. Dokud má Ardţuna na svém kočáře Krišnu, nemá smysl s
ním dále bojovat. Odvahy zbavený a zarmoucený Ašvatthámá si uvĕdomil,
ţe vše z konečného hlediska řídí všemocný osud. Tváří v tvář osudu človĕk
nemůţe dĕlat nic, jen plnit svoji povinnost a výsledky ponechat na osudu.
Podle Vjásadévových slov to vypadá, jako kdyby mĕli Kuruovci
podlehnout. Kdo však můţe dopředu znát, co osud nakonec rozhodne?

Ašvatthámá se mudrci opĕt poklonil a obrátil se zpĕt k bojišti. Jeho

povinností je stále bojovat na Durjódhanovĕ stranĕ a především vzdát
poctu svému zabitému otci. Nepřátelé musí být potrestáni. Ted nesmí
opustit bojištĕ.

Kdyţ se Ašvatthámá vrátil, slunce jiţ zapadalo. Obĕ armády se stahovaly,

unavené bojem trvajícím témĕř dva dny a noc. Kuruovci zoufalí z Drónovy
smrti se do tábora vraceli zarmoucení, zatímco návrat Pánduovců provázel
zvuk trubek, bubnů a lastur.

Kdyţ Pánduovci dorazili do svého leţení, vidĕli, ţe přišel Vjásadéva.

Ardţuna sestoupil z kočáru a šel k mudrci. Poklonil se mu, dotkl se jeho
nohou a řekl: všemocný, dnes jsem vidĕl nĕco, co ve mnĕ vyvolalo
velký úţas. Kdyţ jsem na svoje nepřátele vystřelil šípy, spatřil jsem před
sebou osobu muţského pohlaví zářící jako oheň. Drţel planoucí trojzubec
a at se obrátil na jakoukoliv stranu, byli tam moji nepřátelé spáleni a
zničeni. Přestoţe svůj trojzubec ani ţádnou jinou zbraň nevypustil z ruky,
moje nepřátele jako by sprovodila ze svĕta samotná jeho energie. Kdo je ta
osoba, ó vznešený mudrci?“

Vjásadéva poloţil ruku na Ardţunovu hlavu, který před ním stále klečel, a
odpovĕdĕl: synu Kuntí, vidĕl jsi Šankaru, velkého ničitele svĕtů. Z
lásky a úcty ke Krišnovi kráčí před tvým kočárem a svojí neodolatelnou
energií pálí tvé nepřátele. Ani lókapálové, mocní ochránci vesmíru, se mu
nedokázali postavit. Pokračuj s důvĕrou v boji, ó Dhanandţajo. Toho, kdo
má po svém boku Dţanárdanu, ţádná poráţka nečeká.“

Vjásadéva Pánduovce ujistil, ţe válka jiţ brzy skončí, a odešel. Unavení

bojovníci se vydali přímo do svých stanů, aby si dopřáli nočního
odpočinku.

Kapitola 23: ARMÁDĔ VELÍ KARNA

Vládci a bojovníci, kteří se shromáţdili v Durjódhanovĕ stanu, tiše sedĕli a
upírali zrak na prázdné sedadlo Dróny. I sám Durjódhana podlehl
zármutku. Dlouze vzdychal a zíral do zemĕ. Nĕkolik přátel ho tišilo
védskými verši o vĕčnosti duše a dočasnosti všech hmotných vĕcí.
Utĕšovali také Kripu, který naříkal nad smrtí svého milovaného přítele a
švagra. Ašvatthámá odešel do svého stanu. Chtĕl být sám.

Po nĕjaké chvíli králové odešli a zanechali Durjódhanu samotného jen s

Karnou, Šakunim a svými bratry. Sedĕli, témĕř nic neříkali, vzpomínali na
utrpení, které způsobili Pánduovcům, a cítili hlubokou lítost. Kdyţ večer
pokročil, ulehli na drahocenná lůţka. Nemohli však usnout a úzkostí sebou
házeli sem a tam. Noc se vlekla dál. Durjódhana opĕt pomyslel na Dánavy.
Zdálo se, ţe dodrţeli svůj slib a pomohli mu. Dróna bojoval opravdu
démonsky, ale přesto podlehl. Jakou moc mají Pánduovci na svojí stranĕ?
To je opravdu nedokáţe nic zastavit?

Kdyţ se slunce konečnĕ přiblíţilo k východnímu obzoru, Kuruovci

apaticky vstali a vĕnovali se svým ranním obřadům. Poté se znovu sešli s
ostatními vládci a rozhodli se jmenovat velitelem svých vojsk Karnu.
Probĕhl jmenovací obřad, a kdyţ bráhmanům rozdali milodary, vyrazili na
bojištĕ. Čekal je šestnáctý den války.

Kuruovská armáda, jiţ velebili a které ţehnali bráhmanové, pochodovala

do boje s odhodláním pomstít Drónu. Karna jel v jejím čele v lesklém
brnĕní a zářil jako jeho nebeský otec na svém oslnivém kočáře. Kdyţ
vyjíţdĕl do bitvy a povzbuzoval Kuruovce řevem a výkřiky, opĕvovali ho
básníci. Po jeho boku jel Durjódhana a za ním ostatní bratři. Ze stran je
chránili Ašvatthámá, Kripa, Kritavarmá a Šalja. Tyto hrdiny následovali
ostatní mocní králové v čele svých armád, které sestavili do šiku ve tvaru
ptáka. Všichni bojovníci pustili z hlavy předchozí neúspĕchy a v nadĕji na
vítĕzství se hnali s hlasitým křikem do bitvy.

Pánduovci tváří v tvář nepřátelům blíţícím se v hrdinné náladĕ sestavili

svoje vojáky do tvaru půlmĕsíce. Obĕ armády se přiblíţily za bojového
pokřiku a troubení na lastury. Z původních šesti miliónů bojovníků jich
zbyl ménĕ neţ milión. Všichni dobře vĕdĕli, ţe válka skončí teprve tehdy,
aţ všichni padnou. Durjódhana bude bojovat do posledního muţe a
Pánduovci se nároku na svoje království nevzdají. Na obou stranách byli
stále přítomni neporazitelní hrdinové, kteří v bitvĕ nezakolísali. Bylo tedy
jisté, ţe obĕ armády budou zničeny a o konečné vítĕzství svedou boj
vznešení hrdinové obou stran.

Karna povzbuzen svým postavením hlavního velitele Kuruovců začal

pobíjet zbývající pánduovské jednotky. Kdyţ na všechny strany střílel
svoje olejem napuštĕné šípy, připadal svým nepřátelům jako planoucí
slunce se svými nelítostnými paprsky. Nerozlišoval, na koho střílí, a
stejnou mĕrou kosil vojáky, jezdce, slony i bojovníky na kočárech. Bhíma,
Nakula a Sátjaki spĕchali zastavit jeho postup. Zaplavili ho zbranĕmi a
postupnĕ ho zatlačili zpĕt. Ostatní Kuruovci přijeli Karnovi na pomoc a
mezi hrdiny obou stran se rozpoutala lítá bitva.
Ke strašlivému střetu došlo mezi Bhímou a Ašvatthámou, jemuţ s úţasem
přihlíţeli i nebeštané. Nakonec Ašvatthámá podlehl a v bezvĕdomí ho
odvezli z bojištĕ. Také Bhíma byl zranĕn. Zhroutil se vyčerpáním a vozataj
odvezl i jeho.

Karna se probojovával dál od svých protivníků a opĕt se vřítil do

pánduovské armády. Bezpočtem šípů drtil vojáky a pronikal jejich řadami
jako oheň suchým lesem. Prohánĕl se kolem pronásledován mnoha
pánduovskými hrdiny a působil v jejich řadách krveprolití.

V jiné části pole bojoval nemilosrdnĕ Ardţuna. Útočil na zbývající

Nárájany a nĕkolik přeţívajících Samšaptaků a tvrdĕ je kosil svými
neomylnými šípy. Kuruovské síly vystavené Ardţunovu útoku připomínaly
oceán zmítaný bĕsnící bouří. Ardţuna touţil po příleţitosti střetnout se s
Karnou v rozhodujícím boji a při zabíjení svých neústupných nepřátel
neztrácel ani trochu času.

Kdyţ Karna pobíjel paňčálské a sómacké bojovníky, zastihl ho a k boji

vyzval Nakula. Nebojácný pánduovský bojovník vrhl na Karnu mnoho
smrtonosných šipek, ten je však svými rychlými šípy roztříštil na kusy.
Vystřelil na Nakulu planoucí šípy a on je také rozbil svými vlastními. Po
určité dobĕ prudkého boje oba muţi poodstoupili a upírali na sebe palčivé
pohledy.

Nakula zvolal: Díky přízni štĕstí mám příleţitost s tebou dnes bojovat. Jsi
příčinou veškerého našeho utrpení a neseš také vinu za tuto velkou válku.
Kvůli tobĕ nyní leţí tolik vznešených hrdinů bez ţivota a svĕt je plný vdov
a sirotků. Nes tedy následky svojí zlotřilosti, ó hříšníku. Jsem zde, abych tĕ
ztrestal.“

Karna se ušklíbl: statečný, nejprve mĕ zasáhni a potom mluv. Hrdinové

pronášejí silná slova aţ po dosaţení velkých činů v bitvĕ. Ukaţ nám svoji
odvahu. Nepochybuj o tom, ţe tvoji domýšlivost zničím.“

Oba bojovníci se okamţitĕ probodli okřídlenými šípy vystřelenými

oslňující rychlostí. Řvali, krouţili kolem sebe a stříleli nesčetné šípy, které
ten druhý odráţel. Po vyvolání nebeských zbraní se obloha zaplnila šípy a
bojištĕ zahalil temný stín. Karna postupnĕ nabyl vrchu. Zabil Nakulova
vozataje a čtyři konĕ. Nakula uchopil meč a štít, ale Karna je rychle rozbil
na kusy. Pánduův syn potom vzal svůj ozubený kyj a seskočil, Karna však
rozbil kyj šípy. Se smíchem přijel ke svému odzbrojenému soupeři a udeřil
ho lukem. Nakula vystavený Karnovĕ výsmĕchu hanbou a zármutkem jen
plál.

dítĕ, jdi za svými staršími bratry. Nemĕl bys bojovat s mocnými. Tvoje
síla spočívá jen ve slovech.“

Karna si opĕt vzpomnĕl na slib daný Kuntí a ani se nepokusil Nakulu zabít.
Ten pak pokořen utekl k Judhišthirovi. Vylezl na bratrův kočár, ronil horké
slzy hnĕvu a tĕţce dýchal. Myslel na Ardţunu a Krišnu. Krutého Karnu
brzy stihne zaslouţený konec. Svoji moc můţe projevovat, jen dokud na
nĕho tito dva vznešení hrdinové s hnĕvem nezaútočí.

Karna pokračoval v útoku na pánduovské oddíly. Objíţdĕl pole s lukem

neustále napnutým, střílel planoucí šípy a připomínal ohnivý kruh. Vyjel
proti Srindţajům a pobíjel je po deseti tisících. Zatímco Karna ničil svoje
nepřátele, zuřily další boje. Kripa se potýkal s Dhrištadjumnou, Kritavarmá
se Sátjakim a Bhíma s Dhritaráštrovými syny, jichţ zabil dalších dvacet.
Judhišthira se střetl se Šaljou a mnozí další mocní hrdinové zkříţili zbranĕ
v zuřivé řeţi. Nebeštané z tĕchto střetů nevycházeli z údivu.

Ardţuna sám zničil armádu Nárájanů, přestoţe ho zároveň obklopovalo

mnoho mocných rathů a mahárathů. Šípy s půlmĕsícovým ostřím utínal
nepřátelům hlavy a údy, bez umdlení se prohánĕl kolem a drtil Kuruovce
nekonečným proudem šípů z Gándívy.

Kdyţ slunce dospĕlo k západnímu obzoru, bojištĕ skýtalo příšerný pohled.

Polovina bojovníků, kteří dnes vyjeli do boje, tam leţela bez ţivota. Zemĕ
byla poseta mrtvolami, troskami kočárů a brnĕní a tĕly spálenými zcela k
nepoznání. Hejna supů krouţila nad bojištĕm a šakali vyli a štĕkali. Karna
vidĕl, jak bojovníky halí temnota, a poručil kuruovské armádĕ ustoupit.
Nepřál si další noční bitvu. Vojáci se od sebe oddĕlili a chválíce odvahu
nepřátel vyrazili zpĕt do svých táborů.

***

Durjódhana sedĕl ve svém stanu, vzdychal a mačkal si ruce. Z jeho

jedenácti akšauhiní zbyla jen jediná. Bylo to témĕř neuvĕřitelné. Tolik
údajnĕ neporazitelných hrdinů padlo. Bojovníci, kteří nikdy předtím
neokusili poráţku, nyní objímají zemi jako muţi objímající svoje milenky.
Vĕtšinu škody mají na svĕdomí Ardţuna s Bhímou. Jak dlouho to můţe
ještĕ pokračovat? Tito dva nadutí Pánduovci musejí zemřít. On si vezme na
starost Bhímu, ale proč Karna stále ještĕ nezabil Ardţunu? Durjódhana
pohlédl na svého přítele.

Karna poznal, na co Durjódhana myslí, a řekl: Ardţuna je vţdy ostraţitý,

vytrvalý, obratný a chytrý. I kdyţ se naskytne příleţitost přemoci ho,
zasáhne Krišna a zachrání ho. Přesto mĕ nic nezastaví. Dnes mi unikl díky
různým lstím, ale zítra zmařím všechny jeho pokusy a určitĕ ho zabiji.“

Durjódhanu Karnova sebedůvĕra povzbudila. Budiţ.“ Rozpustil

shromáţdĕní a řekl všem, ţe se sejdou za úsvitu a dohodnou se na strategii,
jak zabít Ardţunu.

Příštího rána přišel Karna k Durjódhanovi sám. Kuruovský vůdce mu

pokynul, aby se posadil na skvostné sedadlo, zatímco mu jeho pobočníci
připevňovali brnĕní. Kdyţ si připínal koţené chrániče prstů, zeptal se:
Milý příteli, jsi připraven čelit Ardţunovi?“

Karna ponuře odpovĕdĕl: Dnes s tím slavným hrdinou vybojuji

nezapomenutelnou bitvu. Bud zabiji já jeho, nebo on zabije mĕ. Jestli se mi
ho dnes nepodaří zabít, z pole se nevrátím. Třebaţe jsem byl připraven o
zbraň šakti, nepovaţuji se za slabšího. Od Parašurámy jsem získal mocné
nebeské zbranĕ a rychlostí a obratností se Ardţunovi vyrovnám. Dnes mĕ
uvidíš bojovat s Ardţunou podobnĕ, jako bojoval Indra s Daitji. Celá tato
Zemĕ zbavená trnů bude brzy tvá. Není nic, co bych pro tebe neudĕlal, ó
králi, a neexistuje ţádný človĕk, který by mi mohl odolat, kdyţ jsem
rozhnĕvaný. Nĕco však od tebe potřebuji.“

Karna vysvĕtlil, ţe ho Ardţuna v jedné vĕci převyšuje   —   jeho vozatajem

je Krišna. Krišna řídí jeho kočár s nevídanou obratností. Potřebuji
nĕkoho, kdo se Krišnovi vyrovná v řízení kočáru. Myslím, ţe pro tento
úkol se hodí jedinĕ Šalja.“

Durjódhana vrhl na Karnu ostrý pohled. Šalja je jedním z nejmocnĕjších

hrdinů, kteří Kuruovcům zůstali. Byla by hanba ho ztratit. Také by se jistĕ
netvářil vstřícnĕ na ţádost, aby přijal podřadnou úlohu vozataje   —    a
zvláštĕ Karnova. Šalja je navíc příbuzný Pánduovců. Lze mu vůbec vĕřit?

Karna vidĕl Durjódhanův výraz zračící pochybnosti, a proto řekl: S

pomocí Šalji se vidím jako vítĕz. Svým umĕním řídit kočáry se proslavil
po celém svĕtĕ. Při posuzování silných a slabých stránek soupeře není
nikdo lepší neţ on. Zavázal se ti pomocí, ó králi, protoţe jsi ho potĕšil.
Jako muţ dokonalé ctnosti udĕlá vše, co bude v jeho silách, aby mi
pomohl. Jdi proto za ním a přesvĕdč ho, aby řídil můj kočár.“

Durjódhana vypadal zamyšlenĕ. Moţná to je jediná šance, jak vyhrát

válku. Bez Ardţunovy poráţky je prohra jistá. Přikývl. Přesvĕdčím vládce
Madry, aby úlohu vozataje přijal. Nechám ti přidĕlit mnoho kočárů, kaţdý
vybavený všemi zbranĕmi. Dám ti také stovky vozů plných šípů.“

Durjódhana vĕdĕl, ţe bitva s Ardţunou bude vyţadovat obrovské mnoţství

šípů, aby vyrovnali jeho nevyčerpatelnou zásobu. Vydal rozkazy svým
sluţebníkům, pak vstal a ze stanu odešel. Uvidĕl Šalju ve svém stanu a
přistoupil k nĕmu s podlézavým výrazem: mocný hrdino, nejlepší z lidí,
ó neporazitelný, přicházím s poníţenou ţádostí. Karna tĕ prosí, aby ses při
jeho dnešním souboji s Ardţunou stal jeho vozatajem. Není nikoho, kdo by
se ti mohl v řízení kočárů rovnat. Vyrovnáš se i Krišnovi. nejlepší z
bojovníků na kočárech, proto tĕ prosím o pomoc. Laskavĕ přijmi tuto
úlohu z náklonnosti ke mnĕ.“

Durjódhana dále chválil Šaljovy schopnosti a ujistil ho, ţe na celém svĕtĕ

není jiný bojovník schopný obratnou jízdou s kočárem zaručit, ţe Karna
Ardţunu přemůţe. Závisí na nĕm celá armáda. Pokud Ardţunu brzy
nezastaví, zkáza Kuruovců na sebe nedá dlouho čekat.

Šalja na Durjódhanu vydĕšenĕ pohlédl, pak náhle vstal a začal rázovat po

stanu. synu Gándhárí, takovou ţádostí mĕ uráţíš. Jak mĕ můţeš
povaţovat za ménĕ důleţitého neţ Karnu? Nedůvĕřuješ snad mojí vĕrnosti
a úsilí v bitvĕ? Dokáţi totéţ, co sútův syn. Přidĕl mi kterékoliv hrdiny. Aţ
je zabiji, vrátím se do svého království. Jestli chceš, abych s Pánduovci
bojoval sám, učiním tak. Tato ţádost mĕ však uráţí. Po takových slovech
bych mĕl této války okamţitĕ zanechat, ale vášeň či hnĕv mĕ nepřinutí
zříci se svojí povinnosti.“

Šalja zuřil. Jako kšatrija mĕl povinnost bojovat a ne řídit kočáry. To náleţí
šúdrům. Písma přikazují, aby šúdrové slouţili kšatrijům, ale nikdy naopak.
Karna pochází z rodiny šúdrů a on, Šalja, je korunovaný vládce velké
zemĕ. Šalja nasupenĕ hledĕl na Durjódhanu. Nevím, jak pro tebe mohu
ted dále bojovat. Po této uráţce se mi chce spíš vrátit se domů.“

Šalja se vyřítil ze stanu a Durjódhana bĕţel za ním. Princ ho zastavil a

natáhl ruku dolů, aby se dotkl jeho nohou. Prosím, pochop mĕ správnĕ a
neuráţej se. V ţádném případĕ jsem nechtĕl naznačit, ţe jsi nĕco ménĕ neţ
Karna. Také nepochybuji o tvojí upřímnosti. A uţ vůbec si nepřeji, aby se
král Madry poníţil konáním nĕjaké podřadné povinnosti. O ničem z toho
nemůţe být ani řeči. vládce Zemĕ, jsi pro mĕ tím, kdo je ve všech
ohledech Karnovi rovnocenný a nejen to. Prosím, nech mĕ vysvĕtlit ti moje
pohnutky.“

Durjódhana povĕdĕl Šaljovi, ţe ze všech bojovníků na poli se ţádný

nemůţe vyrovnat Krišnovi, který všechny dalece převyšuje, a přesto přijal
úlohu Ardţunova vozataje. Z toho důvodu pomyslel Durjódhana na Šalju,
který je jako druhý Vásudéva. Karna můţe bojovat s Ardţunou jako s
rovným, pokud jde o zbranĕ, ale potřebuje vozataje srovnatelného s
Krišnou. Princ řekl, ţe jeho ani Karnu nenapadl nikdo lepší neţ Šalja.

Kdyţ vládce Madrásu slyšel Durjódhanovu chválu Krišny, uklidnil se.

Krišnu miloval stejnĕ jako jeho synovci, Pánduovci. Vzpomnĕl si na slib
daný Judhišthirovi. To jistĕ osud stanovil, ţe má v tomto souboji řídit
Karnův kočár. Šalja se rozhodl a řekl: Tvoje oslava Dévakina syna
obmĕkčila moje srdce. Zváţím přijetí této úlohy, ale jen pod jednou
podmínkou   —    musí mi být dovoleno říkat v Karnovĕ přítomnosti, co se
mi zachce.“

Durjódhana vydechl úlevou: Budiţ. Pojdme ke Karnovi.“

Aby Durjódhana Šalju dále povzbudil, vyprávĕl starý příbĕh o tom, jak
Mahádéva kdysi bojoval s Dánavy a Daitji a jako vozataj mu slouţil
Brahmá. Pokud vyvstane nutnost, aby ji přijal, nepředstavuje tato úloha pro
mocného hrdinu poníţení. Po příchodu do Karnova stanu Durjódhana řekl:
Pohled na tohoto mocného hrdinu, ó panovníku. Je moţné, aby se narodil
sútovi? Podle mĕ je to potomek nĕjakého vznešeného boha. Jistĕ byl
zplozen v kšatrijském rodĕ a po narození opuštĕn. Podívej se na jeho
nezmĕrnou hrud, paţe jako kmeny stromů, sličnou tvář, ušlechtilou
postavu a chování. Svojí září se podobá slunci. Nemohu přijmout, ţe se
narodil ţenĕ z rodu sútů.“

Šalja pozdravil Karnu a řekl: Stanu se tvým vozatajem ve velkém souboji.

Mám však o výsledku pochybnosti. I kdyby se ti nĕjak podařilo Ardţunu
zabít, uvidíš, jak do boje vstoupí se zbranĕmi v ruce Kéšava.“

Šalja se otočil k Durjódhanovi: Nepochybuj o tom, ţe Krišna vyhladí tvůj

rod se všemi jeho spojenci i následovníky. K čemu tedy bude dobré zabít
Ardţunu?“
S tím si Durjódhana hlavu nedĕlal: králi, nebojím se Krišny, kdyţ mám
na svojí stranĕ tebe i Karnu. Jak se Kéšavovi můţe podařit přemoci tĕ v
bitvĕ? Karna Ardţunu jistĕ zabije. Potom budete ty i on pro Krišnu víc neţ
vyrovnanými soupeři, a to i s podporou Jeho stoupenců. A kdyby mĕl být
Karna zabit, budeme spoléhat jen na tebe.“

Šalja pohlédl na Karnu, který si pečlivĕ uvazoval brnĕní. Pravdĕpodobnĕ

naposled, pomyslel si madráský král. Budiţ, ó vládce Bháratů. Budu řídit
Karnův kočár.“

Karna Šaljovi podĕkoval a oba objali Durjódhanu. Potom spolu opustili

stan, aby se setkali s ostatními bojovníky. Po dohodnutí strategie Kuruovci
nasedli na svoje kočáry a konĕ, zařvali a zatroubili na lastury. Šalja se
chopil opratí Karnova obrovského kočáru a vyjel s ním do čela armády.
Deset tisíc bubnů a stejný počet trubek doprovázelo kuruovské jednotky do
bitvy. Kdyţ jeli na bojištĕ, Karna řekl: Odvez mĕ ihned na místo, kde stojí
Pánduovci. Bude-li třeba, pustím se do boje se všemi pĕti bratry najednou.
Řid konĕ rychle, ó vznešený hrdino, abych mohl zabít Ardţunu, Bhímu,
Judhišthiru i dvojčata. Dnes uvidí svĕt moji jedinečnou chrabrost.“

Šalja se rozesmál: synu vozataje, proč Pánduovce zlehčuješ? Tĕchto pĕt

hrdinů je neporazitelných a jejich rádcem i ochráncem je Krišna. Karno,
aţ je spatříš na obloze vytvářet klenbu z nesčetných šípů, uţ takhle mluvit
nebudeš. Aţ uslyšíš drnčení Gándívy, budeš bezpochyby litovat svých
pyšných výroků.“

Karna nebral Šalju na vĕdomí a vykřikl: Řid!“ Jeho kočár s rachotem

ujíţdĕl Pánduovcům vstříc.

Kdyţ se obĕ armády přiblíţily, objevila se hrozivá znamení. Hřmĕlo z

bezmračné oblohy a pršelo kamení. Prudký vítr vál Kuruovcům do tváře.
Vidĕli, jak je po pravici míjejí stáda zvířat, a slyšeli vytí šakalů. Jejich
konĕ ronili slzy a prapory se třásly.

Kuruovci na znamení nedbali a puzeni osudem se hnali do boje. Při

pohledu na Karnu zářícího jako oheň v čele armády cítili, ţe vítĕzství je
jejich. Kdyţ se řítili do bitvy, vydávali bojový pokřik a mávali zbranĕmi ve
vzduchu.

Karna na vojáky zavolal: Kaţdého, kdo mi ukáţe, kde stojí Ardţuna,

bohatĕ odmĕním. Tomu, kdo mĕ upozorní na Pánduova syna, dám zlato,
drahokamy a skvĕlé konĕ. Ukaţte mi, kde bojují Ardţuna a Krišna, a
zahrnu vás veškerým bohatstvím, které po nich zbude, aţ je zabiji.“

Durjódhana tato slova zaslechl a provolal svému příteli slávu. Zařinčely

činely a rozeznĕly se tisíce bubnů.

Šalja se opĕt rozesmál: sútův synu, pošetile rozdáváš bohatství, jako

bys byl Kuvéra. Neboj se, Ardţunu najdeš snadno. Není třeba rozdávat
bohatství a zvláštĕ ne nevhodným osobám. Dostatečnĕ brzy ho najdeš sám.
Tvoje chvástání je k ničemu. Ještĕ nikdy jsem nevidĕl lišku, která by
přemohla dvojici lvů. Nevidíš, co je třeba dĕlat a co ne, a proto je mi jasné,
ţe je tvůj ţivot u konce. Karno, zdá se, ţe nemáš ţádné skutečné přátele,
kteří by ti zabránili vrhnout se do ohnĕ. Jako tvůj přítel ti radím přiblíţit se
k Ardţunovi obezřetnĕ a s podporou velkého oddílu vojáků. Neútoč proti
nĕmu sám, jako človĕk snaţící se přeplavat oceán pouhou silou svých dvou
paţí a s kamenem uvázaným kolem krku.“

Karna se na Šalju zamračil: Jsi nepřítel vydávající se za přítele!“ vyštĕkl.

Ardţuny se nebojím. Střetnu se s ním a přemohu ho pouhou silou svých
paţí. Od tohoto rozhodnutí mĕ nikdo neodradí.“

Šalja opĕt posmĕšnĕ promluvil: Aţ ti ostré šípy s opeřením z kánĕte

probodají celé tĕlo, budeš své domýšlivosti litovat. Svou snahou porazit
Savjasáčího se podobáš dítĕti na klínĕ svojí matky, které chce chytit
slunce. Vyzýváš Ardţunu jako mladý jelen vyzývající zuřivého lva.
Neudeř z pošetilosti holou rukou černou kobru. Nekřič na Ardţunu jako
ţába kvákající na velký mrak, z nĕhoţ proudí přívaly deštĕ. Vyřváváš
sebechválu, dokud se nesetkáš s Ardţunou a Krišnou, tak jako se šakal
ţijící mezi zajíci povaţuje za silného, dokud nepotká tygra. Říkej si, co
chceš. Tvoji horu pýchy brzy rozbijí Ardţunovy šípy podobné
hromoklínům.“

Karnův dech nabyl podoby krátkých tĕţkých vzdechů. Šaljova tiráda ho

dopalovala. Přestoţe se madráský vládce přidal na Durjódhanovu stranu,
vypadalo to, ţe je ve skutečnosti vĕrný Pánduovcům.

Karna pevnĕ sevřel svůj luk a ostře odpovĕdĕl: králi, zásluhy ostatních
dokáţí rozeznat jen ti, co je sami mají. Jelikoţ ţádné nevlastníš,
nerozeznáš dobré od špatného. Jsem si plnĕ vĕdom Ardţunovy odvahy a
znám také svoji sílu. Pánduova syna jsem vyzval proto, ţe dokonale znám
svoji schopnost ho porazit. Jeho Gándíva, prapor s opicí a vozataj Krišna
mohou podĕsit bázlivé, ale pro mĕ jsou zdrojem radosti. Dnes mĕ uvidíš,
jak jediným šípem srazím Ardţunu i Krišnu. Budou se podobat dvĕma
perlám na šňůře. Dnes všichni poznají můj původ, ušlechtilost a sílu.
Nezesmĕšňuj mĕ, ach ty pošetilý.“

Karna se přestal ovládat a začal na Šalju křičet. Jeho hnĕvivý hlas se

rozléhal z kočáru, který jel po poli: Jsi zlomyslný a máš pochybný
charakter. Jelikoţ máš strach, chválíš nepřítele. Nebo to má jiný důvod?
Tak či tak, aţ zabiji svoje nepřátele, zabiji také tebe a všechny tvoje
příbuzné. Narodil ses v hříšné zemi a jsi podlý hříšník mezi kšatriji.
Nesnaţ se mĕ vystrašit svými prázdnými slovy. Mohl bych zabít tisíc
Krišnů a stovky Ardţunů. Drţ jazyk za zuby, ó synu hříšné zemĕ.“

Karna nepřestával Šalju uráţet. Popsal Madrás jako zemi obydlenou

podřadnými a zvrhlými lidmi. Uvádĕl spousty lidových rčení nepřátel
Madraků, a tak špinil Šalju i jeho rodnou zemi. To, ţe se ho strýc
Pánduovců snaţí zbavit odvahy, ho nepřekvapilo, ale nebyl připraven to
snášet. Pozdvihl kyj a řekl: králi Madrásu, jestli takto ještĕ jednou
promluvíš, rozdrtím ti lebku. Dosud jsem to neučinil jen z úcty k
Durjódhanovi. Jed k Ardţunovi. Bud svĕt uslyší, ţe jsem zabil
Dhanandţaju a Vásudévu, nebo ţe statečného Karnu zabili oni.“

Šalja Karnovi nevzrušenĕ připomnĕl Ardţunovy hrdinské skutky, včetnĕ

události, kdy přemohl všechny Kuruovce i s Karnou.

Karna mu odfrkl: Tvoje slova mĕ neovlivní, ó muţi se zlým zámĕrem.

Strach ve mnĕ neprobudíš. Jediné, čeho se obávám, je kletba bráhmanů.“

Karna vĕdĕl, ţe mu hrozí velké nebezpečí kvůli jedné dávné chybĕ.

Uvĕdomil si, ţe by to mohlo znamenat jeho konec, a řekl Šaljovi, jak před
mnoha lety při lovu shodou okolností zabil bráhmanovu krávu. Bráhmana
ho proklel slovy: Aţ budeš čelit svému nejhoršímu nepříteli, zemĕ pohltí
kolo tvého kočáru. Potom tĕ zachvátí strach.“

Poté, co Karna vylíčil onu příhodu, řekl: Přesto se nevrátím. Přijmu

bráhmanovu kletbu, postavím se Ardţunovi a srazím ho svými šípy. Ani
slova mého vlastního učitele vyřčená v hnĕvu mĕ dnes nezastaví.“

Karna mĕl na mysli Parašurámovu kletbu, ţe zapomene mantry pro

vyvolání brahmástry v dobĕ, kdy ji bude nejvíce potřebovat. Nedbal však
na obĕ prokletí a poručil Šaljovi, at jede dál. Vše spočívá v rukách osudu.
Vítĕzství ani poráţka není nikdy a pro nikoho jistá. Pokud tak osud
rozhodne, potom navzdory překáţkám zvítĕzí. V opačném případĕ i přes
sebevĕtší úsilí a lepší schopnosti v boji podlehne.

Karna a Šalja se cestou na bojištĕ i nadále častovali uráţkami. Durjódhana

slyšel jejich zvýšené hlasy a přijel k nim. Se sepjatýma rukama prosil
Šalju, aby Karnu nezastrašoval, a Karnu ţádal, at Šaljovi odpustí. Oba
muţi zmlkli a ujíţdĕli po poli. V dálce před sebou spatřili pánduovské
jednotky, které hrozivĕ nabývaly na velikosti.

Kapitola 24: KARNOVA CHRABROST

Judhišthira vidĕl Karnu útočit v čele Kuruovců. Otočil se k Ardţunovi a
řekl mu: Pohled, ó Dhanandţajo, na mohutnou formaci nepřítele, kterou
vytvořil Karna. Podnikni potřebné kroky k jejich zastavení. Dnes musíš
sútova syna zabít.“

Ardţuna se usmál. Konečnĕ dostane příleţitost zabít svého nepřítele na

ţivot a na smrt. Na tento okamţik čekal od turnaje v Hastinápuru. Kdyby
mĕl příleţitost, zabil by Karnu jiţ tenkrát. Tak by se moţná předešlo
veškeré této smrti a zkáze. Osud to však tehdy z nĕjakých důvodů
neschválil.

Ardţuna v dálce spatřil vlát Karnův prapor. Vše se stane tak, jak říkáš,
můj pane. Zabiji Karnu, a tak přivodím zkázu Kuruovců.“

Kdyţ Ardţuna pokračoval vstříc Karnovi, Judhišthira nařídil Bhímovi

bojovat s Durjódhanou a jeho bratry, Sahadévovi se Šakunim, Sátjakimu s
Kritavarmou a Pándjovi, králi jiţní Bháraty, s Ašvatthámou. Sám se
rozhodl bojovat s Kripou.

Obĕ armády se střetly. Ardţunu na Durjódhanův rozkaz obklíčily tisíce

vojáků. Pokud to jen šlo, Kuruovec ho chtĕl před střetnutím s Karnou
oslabit.

Karna se vrhl mezi Paňčály a zabíjel je na všech stranách. Dhrištadjumna,

Šikhandí a Draupadini synové ho vyzvali a vystřelili tisíce šípů. Tři z
Karnových synů, Bhánuséna, Sušéna a Vrišaséna, přišli otci na pomoc.
Všichni to byli mahárathové a svedli s pánduovskými vojáky mocný boj.
Brzy se do řeţe zapojil Bhíma a ke Karnovi se připojil Dušásana.
Bhíma zabil Bhánusénu šípem s ostřím jako břitva přímo před Karnovýma
očima. Potom napadl Sušénu, jemuţ probodl hrud třemi ţeleznými šípy.
Princ padl na kolena. Zuřící Karna zasáhl Bhímu stovkami šípů, Bhíma ale
na útok nedbal a vystřelil šíp s ostřím jako břitva, aby Sušénu zabil. Karna
jej však v letu srazil. Sušéna se z Bhímova útoku vzpamatoval a
rozhnĕvanĕ zaútočil na Nakulu, který ho vyzýval k boji.

Do boje se s radostným řevem vrhli další vznešení hrdinové obou stran. V

nastalém zmatku bylo tisíce bojovníků zabito či zmrzačeno smrtonosnými
šípy, které zaplnily vzduch. Karna prorazil nepřátelské řady a střetl se s
Judhišthirou.

Kdyţ před sebou Judhišthira uvidĕl Karnu, zvolal: Karno, synu

vozataje, slyš má slova. Ve své pýše a nadutosti neustále vyzýváš Ardţunu
a pošetile se povaţuješ za jemu rovného. Nyní tvou pýchu rozdrtím. Stůj a
bojuj se mnou. Ukaţ svoji odvahu a nenávist k Pánduovcům. Tvoji touhu
po boji brzy zničím.“

Karna neodpovĕdĕl a okamţitĕ vystřelil mnoho šípů, které Judhišthirovi

probodly hrud. Judhišthira, rozzuřený Karnovým pohrdáním jeho osobou,
uchopil dlouhý zlatý šíp schopný rozpoltit horu. Obdařil jej mantrami a
vystřelil z naplno nataţeného luku. Šíp probodl Karnův bok. Karna padl na
kolena a omdlel.

Kuruovci při pohledu na Karnův stav vykřikli, ale Karna po chvíli vstal a
upřenĕ se na Judhišthiru zahledĕl. Tĕţce dýchaje vystřelil v jediném sledu
šípy, které pánduovského krále zcela zahalily. Zabil dva bojovníky, kteří
chránili kola Judhišthirova kočáru, a zasáhl jeho vozataje dvanácti šípy.

Judhišthira útok statečnĕ odrazil a zastavil Karnovy šípy svými vlastními.

Karna se zasmál a vystupňoval útok salvami ozubených šípů. Obklíčili ho
četní pánduovští bojovníci, aby Judhišthiru chránili. Zaplavili Karnu šípy,
šipkami a oštĕpy, on však vyvolal nebeskou střelu, která zaplnila oblohu
planoucími šípy.

Karna se zbavil útočníků a zamĕřil svůj útok na Judhišthiru. Se smrtící

přesností připravil Pánduova syna o drahokamy posázené brnĕní, jeţ
spadlo z jeho tĕla jako z oblohy padající mrak zkrášlený bleskem.

Judhišthira po svém protivníkovi mrštil obrovskou ţeleznou šipkou, ale

Karna ji rozsekal na kusy dříve, neţ k nĕmu mohla doletĕt. Poté Judhišthira
vrhl čtyři ozubené oštĕpy, které probodly Karnovo brnĕní, aţ mu z tĕla
vytryskla krev.

Karna oštĕpy odhodil a napadl Judhišthiru nesčetnými šípy. Judhišthira

zbavený brnĕní a vozataje nedokázal útoku odolat. Seskočil z kočáru a
uprchl z boje. Karna ho pronásledoval a posmĕšnĕ na nĕho volal: Ve které
rodinĕ ses narodil, ó hrdino? Zdá se, ţe neznáš povinnosti kšatriji. Myslím,
ţe se lépe hodíš pro ţivot bráhmany v lese. synu Kuntí, příštĕ se vyhni
boji s mocnými bojovníky a nepouţívej ostrá slova. Jdi se vĕnovat askezi.“

Pokořený a rozhnĕvaný Judhišthira utíkal k Dhrištadjumnovĕ kočáru a

naskočil na nĕj. Jelikoţ nevĕdĕl o Karnovĕ slibu daném Kuntí, nechápal,
proč byl ušetřen. Dhrištadjumna ho odvezl do bezpečí uprostřed
pánduovských jednotek a Karnu napadli další bojovníci.

Bhíma byl svĕdkem poráţky a pokoření svého staršího bratra. Zachvátila

ho neovladatelná zuřivost a rozehnal se s bojovým pokřikem ke Karnovi.
Bojovníky, kteří mu vstoupili do cesty, okamţitĕ rozsekal na kusy svými
šípy nebo rozbil napadrt vířícím kyjem. Šalja ho vidĕl blíţit se a řekl: Zde
přichází druhý Pánduův syn a neovladatelnĕ zuří. V tak strašlivé podobĕ
jsem ho ještĕ nevidĕl. Vypadá to, ţe zničí tři svĕty se všemi jejich
pohyblivými i nehybnými bytostmi.“

Karna se usmál: Bez váhání ho zabiji, a tak přilákám Ardţunu k našemu

poslednímu a rozhodujícímu souboji.“

Karna vypustil shluk zahnutých šípů s hroty ostrými jako břitva, které se
vyznačovaly křivolakým letem. Nĕkteré se odrazily od Bhímova brnĕní,
ale jiné mu probodly ramena a paţe. Soptící Pánduův syn však necítil nic.
Odpovĕdĕl strašlivými šípy vystřelenými z naplno nataţeného luku. Karna
otřesený silou Bhímových šípů vypustil šíp se širokým ostřím, který přetal
soupeřův luk. Bhíma však okamţitĕ uchopil jiný a opĕt na Karnu zaútočil.

Karna zasáhl Bhímu sty šípy, jako kdyţ lovec v lese zasáhne pyšného a
rozzuřeného slona. Zuřivostí smyslů zbavený Bhíma vzal jediný dlouhý šíp
podobný oštĕpu a vystřelil ho z luku. Zasáhl Karnu jako hromoklín, který
udeřil do hory. Omráčený Karna usedl na plošinu kočáru.

Jakmile Šalja vidĕl, v jakém je Karna stavu, rychle ho odvezl z boje vĕdom
si svých povinností vozataje.
Durjódhana se začal o Karnu bát a nařídil svým bratrům, at mu pomohou.
Princové zaútočili na Bhímu jako hejno můr letících k ohni. Přes dvacet
jich obklopilo Bhímu s podporou velkého počtu bojovníků na kočárech a
zasypali Pánduova syna šípy, šipkami, oštĕpy a tĕţkými kyji.

Bhíma se při pohledu na Dhritaráštrovy syny kolem sebe usmál a začal je

jednoho po druhém zabíjet. Nĕkterým srazil hlavu šípy s půlmĕsícovým
ostřím a dalším probodl ţivotnĕ důleţité orgány dlouhými šípy. V nĕkolika
minutách zabil dvanáct princů a zařval tak, aţ Kuruovce vydĕsil. Pustošící
Pánduův syn podobný samotnému Jamarádţovi a odolávající zbraním se
řítil po bojišti a střílel šípy do všech stran.

Dhritaráštrovi přeţivší synové strachem prchli. Bhíma bez milosti pobil

jejich vojáky. Prohánĕl se mezi kuruovskými bojovníky, a kde se objevil,
tam kolem sebe šířil smrt a zkázu.

Karna přišel k sobĕ, vrhl se znovu do bitvy a zaútočil na Bhímu

nesčetnými šípy. Rozpoutal se mezi nimi další lítý boj a oba zároveň
pokračovali v zabíjení vojáků nepřátelské strany.

Daleko od nich vlál Ardţunův velký prapor. Obklopovaly ho tisíce

kuruovských vojáků. Ardţuna s Krišnou mezi nimi vypadali jako slunce a
mĕsíc za hustými mraky. Drnčení Gándívy a Hanumánův řev společnĕ
vytvářely tak dĕsivý zvuk, ţe ochromoval kuruovské konĕ.

Nespočtem planoucích šípů napadení kuruovští bojovníci se hnali smĕrem

k Ardţunovi jako muţi blíţící se vstříc bouři. Statisíce jich padly, ale
nadále se k Ardţunovi blíţili s vysoko pozdviţenými meči a kyji. Začali
šplhat na jeho kočár a uštĕdřovat Ardţunovi i Krišnovi mohutné rány.
Ardţuny se zmocnily desítky bojovníků, ale setřásl je a svojí šavlí z ocele
jim rány vracel. Shodil Kuruovce ze svého kočáru, vzal zlatý šíp posetý
drahokamy a vyvolal nebeskou zbraň nágů. Kuruovci náhle zjistili, ţe mají
svázané nohy a nemohou se ani pohnout. Velcí hadi, které nebeská střela
stvořila, je pevnĕ drţeli, přestoţe se snaţili vyprostit.

Ardţuna bez milosti pobíjel své znehybnĕné nepřátele, tak jako Indra kdysi
zničil démony zbraní vadţra. Kdyţ Sušarmá vidĕl svoje vojáky spoutané,
vyvolal zbraň suparna. Najednou se z oblohy snesly tisíce supů a pohltili
hady, kteří svírali bojovníky. Kdyţ se supi s roztaţenými spáry vrhli na
hady, rychle se odplazili pryč.
Kuruovci zbaveni pout opĕt napadli Ardţunu plnou silou. Pánduův syn
odolal jejich útoku a vyvolal aindrástru. Bojištĕm se přehnaly vlny
planoucích šípů. Tĕţce souţení Kuruovci vykřikli a v řadách padali k zemi,
jak se do nich zabodávaly hořící šípy.

Kdyţ Ardţuna vidĕl, ţe jsou jeho nepřátelé poraţeni na hlavu a prchají,

řekl: Zdá se, ţe tato armáda je přemoţena, ó Mádhavo. Utíkají jako jeleni
při zahlédnutí lva. Je nepochybnĕ načase, abych se střetl se sútovým
synem. Vidím jeho prapor, jak se rychle pohybuje v Judhišthirovĕ divizi.
Nechme tyto bojovníky být, a ty, ó Góvindo, mĕ zavez k tomu mocnému
hrdinovi. Bez okolků ukončím jeho ţivotní dráhu bojovníka.“

Budiţ.“ Krišna pobídl konĕ a kočár vyrazil ke Karnovi, který se nacházel

tři kilometry daleko. Ardţunovi se postavilo do cesty mnoho mocných
Kuruovců, aby mu zabránili v postupu, smetl je však svými zbranĕmi tvrdĕ
stranou. Pánduův syn se neochvĕjnĕ blíţil ke Karnovi a cestou kosil
bezpočet bojovníků na kočárech, jezdců a slonů. Ardţunovi brzy padlo za
obĕt dvacet pĕt tisíc bojovníků. Kdyţ se probíjel bojištĕm, zatlačil vzad a
rozdrtil divoké barbarské armády Kámbhódţů, Javanů a Šaků. Dalších
dvacet tisíc z nich rozsekaly na kusy jeho šípy.

Karna se odpoutal od Bhímy a zabíjel pánduovské jednotky tak jako

Ardţuna Kuruovce. Jeho šípy kosily nepřátele po tisících, jako by byly
napuštĕné jedem. Podporovali ho ostatní kuruovští hrdinové a dštili na
Pánduovce šípy. A ti jim nespočtem šípů opláceli.

Bojištĕ skýtalo příšerný pohled na haldy znetvořených tĕl. Z krků

bezhlavých tĕl, jeţ pobíhala kolem, tryskala krev na useknuté hlavy leţící
na zemi s vytřeštĕnýma očima a zatatými zuby. Bojovníci do sebe
nemilosrdnĕ sekali a klouzali a padali do krví nasáklého bahna.

Karna znovu napadl Judhišthiru. Kdyţ to vidĕli oba synové Mádrí, vyzvali
ho a okamţitĕ ho zahalili svými šípy. Karna se pousmál a nebojácnĕ
bojoval proti třem Pánduovcům najednou. Roztal Nakulův i Sahadévův luk
a zasáhl Judhišthiru do hrudi shlukem mocných šípů, které ho zbavily
vĕdomí. Dalšími dvanácti šípy zabil Nakulovy konĕ a vozataje. Vystavil
Nakulu i Sahadévu nekonečnému proudu šípů, a tak je přivedl do úzkých.

Šalja vidĕl, v jaké jsou jeho synovci situaci, a řekl: Proč ztrácíš čas? Ted,
kdyţ ses tolik chvástal svojí odvahou, máš bojovat s Ardţunou. Zdá se, ţe
se mu chceš vyhnout. Nevidíš ho, jak se k tobĕ blíţí? Jsi-li mocný, zamĕř
svoje zbranĕ na nĕho a nezdrţuj se tu s jinými.“

Karna pohlédl přes pole a nedaleko spatřil Ardţunův kočár. Vidĕl také
Bhímu bojujícího s Durjódhanou. Druhý syn Kuntí kuruovského prince
přemohl, a přivedl ho tak do tísnivé situace.

Karna si opĕt vzpomnĕl na slib daný Kuntí a uvĕdomil si, ţe nemůţe zabít
ţádného jiného Pánduovce kromĕ Ardţuny. Vyrazil tedy na pomoc
Durjódhanovi. Svému králi zároveň přispĕchali na pomoc Ašvatthámá,
Kripa a Kritavarmá. Bhíma podporovaný Dhrištadjumnou a Sátjakim
napadl kuruovské hrdiny šípy podobnými ocelovým oštĕpům.

Judhišthira postiţený Karnovým útokem opustil bojištĕ pod ochranou

dvojčat a zahanbenĕ odjel do tábora. Nebyl schopen pokračovat v boji. Mĕl
roztříštĕné brnĕní a tĕlo mu pokrývaly četné rány. Zatímco ho ošetřovali
zkušení lékaři, řekl dvojčatům, aby se vrátila do boje. Kdyţ tak rychle
učinila, zastihla Karnu, jak právĕ vypouští zbraň bhárgava. Tato nebeská
zbraň způsobila, ţe z jeho luku v proudech vyletovaly tisíce šípů s
opĕřením z volavek a pávů, které kosily pánduovské bojovníky. Kromĕ
husté stĕny šípů nebylo na bojišti vidĕt nic jiného.

Po tak lítém útoku spustili pánduovští vojáci pokřik a dali se na zdĕšený

útĕk. Opakovanĕ se modlili k Ardţunovi a Krišnovi, aby je zachránili.
Kdyţ Ardţuna zaslechl úpĕnlivý křik svých vojáků, řekl: Pohled na
mocnou zbraň bhárgava, ó Kéšavo. Nikdo jí v bitvĕ neodolá. Podívej se na
vozatajova syna podobného samotné Smrti, jehoţ činy budí hrůzu. Nastal
čas našeho konečného střetnutí. Smrt nebo vítĕzství   —   to je ted pro nás
pro oba jediná moţnost.“

Krišna s kočárem uhnul Karnovu krupobití šípů a odpovĕdĕl: Judhišthira

opustil pole s tĕţkými zranĕními. Domnívám se, ţe bys ho mĕl nejprve
navštívit a ujistit se, ţe je vše v pořádku. Pak zabij Karnu.“

Krišna podotkl, ţe bĕhem jejich návštĕvy Judhišthiry se Karna unaví

bojem s jinými. Také chtĕl Judhišthiru uklidnit, protoţe vĕdĕl, ţe si poté,
co vidĕl Karnou způsobenou spoušt, bude dĕlat starosti. Ardţuna s
Krišnovým návrhem souhlasil. Přijel k Bhímovi a poţádal ho, at armádu v
jeho nepřítomnosti ochraňuje. Bhíma odpovĕdĕl: Jed ihned navštívit
krále. Nevím, jestli přeţije. O nás se neboj. Zastavím všechny sútovy
zbranĕ. Aţ se vrátíš, můţeš ho snadno zabít.“
Ardţuna bratrovi podĕkoval a rychle vyjel k Judhišthirovu stanu. Kdyţ ho
nalezl v pořádku odpočívat, ulevilo se mu a sklonil se k jeho nohám. Kdyţ
vstal, Judhišthira, který si myslel, ţe Karna je uţ po smrti, řekl: Jsem
opravdu rád, ţe tĕ vidím, ó Ardţuno. Také mĕ tĕší vidĕt Kéšavu. To, ţe
jste oba ţiví a zdraví po střetnutí s Karnou, je s podivem. Súta se podobal
smrtelnĕ jedovatému hadovi s neustále vycenĕnými zuby. Oplýval energií
a silou a nikdo mu v bitvĕ nedokázal odolat o nic více, neţ lze odolat
oceánu. Ačjuto, ó Ardţuno, bojoval jsem s Karnou, ale dopadl jsem
ţalostnĕ. Oslovil mĕ hrubými slovy, a tal mĕ tak do ţivého. Nyní jste ho
díky přízni osudu zabili.“

Ardţuna onĕmĕl, a kdyţ k nĕmu Judhišthira dále radostnĕ hovořil,

překvapenĕ poodstoupil dozadu. Dhanandţajo, třináct let mi myšlenky
na Karnovu odvahu nedávaly spát. I v bdĕlém stavu jsem vídal přelud v
jeho podobĕ. Vypadalo to, jako by sám zaplnil celý vesmír. K útoku na
nĕho mĕ určitĕ přinutila sama Smrt. Porazil mĕ, ale pak mĕ propustil a
nechal jít. Bĕda, proč dál ţít po takové potupĕ? Úlevu mi přináší pouze
skutečnost, ţe jsi ho zabil.“

Judhišthira se na Ardţunu široce usmál a dál se ho nadšenĕ vyptával.

Zapomnĕl přitom na bolest způsobenou zranĕními. Řekni mi, jak jsi toho
hříšníka přemohl. Chci slyšet všechny podrobnosti. Povĕz mi, jak nyní leţí
potřísnĕn krví a znetvořen tvými šípy. Pošetilý Durjódhana nyní jistĕ
naříká a vidí svoji bezprostřední poráţku. To, ţe je zabednĕný Karna, který
tak ohavnĕ urazil Draupadí, ted mrtev, mi působí vĕtší potĕšení neţ
povznesení na nebesa. Dhanandţajo, popiš mi vše.“

Ardţuna se zhluboka nadechl. králi, nejsi obeznámen s pravou

skutečností. Byl jsem vystaven útoku hord kuruovských bojovníků. Mnozí
vznešení bojovníci na mĕ útočili s bojovým pokřikem. Všechny jsem je
poslal do Jamarádţova sídla a hnal se ke Karnovi. Kdyţ jsem k nĕmu
nakonec dospĕl, nalezl jsem ho, jak svými zbranĕmi masakruje naše
vojáky. Potom jsem se dozvĕdĕl, ţe tĕ přemohl a donutil ustoupit.
Okamţitĕ jsem tedy přišel, abych se před zabitím Karny ujistil, ţe jsi v
pořádku.“

Judhišthirovi spadla hlava na prsa. Bĕda!“ vykřikl.

Ardţuna poloţil ruku na rameno svého staršího bratra. slavný králi,

nezoufej. Tvoje vroucí přání okamţitĕ vyplním. Střetnu se s Karnou a
ukončím jeho ţivot, tak jako se Šakra střetl s Vritrásurou. Nepochybuj o
tom, nebot tak zní můj slavnostní slib. Pojd a sleduj boj. Prosím tĕ o
poţehnání, ó králi. Řekni mi jen ,Kéţ ti připadne vítĕzství a Karna je
předem mrtvý. Dovol mi vrátit se do boje.“

Judhišthiru, kterého stále trápilo pokoření z boje s Karnou, náhle zachvátil

hnĕv. Zavrtĕl hlavou a řekl: Tvoje zrození v lůnĕ Kuntí bylo k ničemu,
můj bratře. Jak jsi mohl opustit bojištĕ, aniţ bys zabil Karnu? Určitĕ jsi
sem přišel ze strachu, aby ses vyhnul sútovu synovi. Jak mohl tvůj slib
vyznít naprázdno? Kdybys mi uţ tenkrát v lese řekl, ţe Karnu zabít
nedokáţeš, nikdy bych odtamtud neodešel. Všechny naše nadĕje přišly
vniveč, jako kdyţ človĕk od stromu očekává plody a místo toho získá
kvĕty. Po celých tĕch třináct let jsme od tebe očekávali mnoho   —   stejnĕ
jako lidé, kteří zaseli a čekají deštĕ.“

Judhišthira vstal a pozdvihl hlas proti svému bratrovi. Bráhmanové

ošetřující jeho rány poodstoupili. Proč jsi, ó darebáku, nepředal Gándívu
Kéšavovi? On by Karnu zabil bez otálení. Jestli mu nedokáţeš čelit v bitvĕ,
pak dej svůj slavný luk jinému bojovníkovi, který na tento úkol stačí. Kvůli
tvému selhání svĕt uvidí, jak se všemi našimi příbuznými poklesneme do
bezedné propasti pekla. Bylo by lepší, kdybys vyšel z Kuntí v pátém
mĕsíci jako potracený zárodek, neţ aby ses narodil v královském rodĕ a
potom na bojišti ukázal nepříteli záda. Hanba tvému Gándívovi! Hanba síle
tvých paţí a tvým nespočetným šípům. Hanba tvému znaku Hanumána a
Agniho kočáru.“

Judhišthira se zhroutil zpĕt na lůţko a pohlédl na svého mladšího bratra

očima rudýma hnĕvem. Ardţuna neřekl nic. Vyráţel tĕţké vzdechy a
sevřel pĕst kolem rukojeti meče. Pak vytáhl jeho dlouhé lesknoucí se ostří,
aby bratra zabil. Krišna se rychle postavil před nĕho a uchopil ho za paţi.
Zabránil mu přiblíţit se k bratrovi a zvolal: Nevidím tu ţádného
protivníka, který by mĕl zakusit pevnost tvojí oceli, ó Dhanandţajo.
Přesvĕdčil ses, ţe je Judhišthira v pořádku, a nyní by ses mĕl radovat. Proč
ses tedy najednou chopil meče? Co v tobĕ náhle probouzí touhu bojovat?
Nebo ses pomátl, ţe podráţdĕnĕ tasíš meč bez zjevné příčiny?“

Ardţuna hledĕl přes Krišnu na svého staršího bratra. Vyráţel krátké a

horké vzdechy a odpovĕdĕl: Přísahal jsem, ţe srazím hlavu kaţdému, kdo
mi řekne, abych se vzdal Gándívy. Král vyřkl tato slova ve Tvojí
přítomnosti a já mu nemohu prominout. Proţenu svůj meč tímto zboţným
králem a dostojím svému slibu. Co jiného ted mohu udĕlat, ó Kéšavo? Víš
vše. Spoléhám na Tvoji radu.“
Ardţuna ted čelil tĕţkému rozhodování. Jeho hnĕv ustoupil, kdyţ zasáhl
Krišna, ale za ţádných okolností nemohl porušit slib. Jak ale mohl zabít
Judhišthiru? Sklonil meč a čekal, aţ promluví Krišna.

Hanba tobĕ, Ardţuno! Nyní chápu, ţe jsi nikdy neslouţil úctyhodným

starším, protoţe podléháš hnĕvu v nevhodnou dobu, ó nejmocnĕjší z lidí.
Ti, kdo znají jemné odstíny zboţnosti, by nikdy nepomysleli na to, co ty, ó
Pártho. Ten, kdo spáchá tak ohavný čin, je jistĕ ten nejodpornĕjší z lidí.
Nepochybnĕ nemáš vůbec ţádné ponĕtí o písmech, jelikoţ nerozeznáš
správné od špatného. Jak se můţeš vrhnout na svého staršího bratra, abys
ho zabil, a zapomenout na skutečnost, ţe je to tvůj pán hodný uctívání?
Není to útočník, a dokonce ani nepřítel, nebojuje a jako tvůj nadřízený u
tebe hledá ochranu. Z tĕchto a mnoha dalších pádných důvodů ho nemůţeš
zabít, aniţ bys upadl do hříchu.“

Krišna pokračoval a Ardţuna přitom vrátil meč do pochvy: Pártho, ten

slib jsi sloţil z dĕtinskosti. Ted ti povím o vyšších zásadách zboţnosti. Z
touhy uhájit pravdu jsi připraven zabít bratra, ale nevíš, ţe ani pravda by
nemĕla být pronesena tam, kde to povede k nepříznivému výsledku.“

Krišna uvedl védský verš, který popisuje případy, kdy pronést nepravdu
není povaţováno za hřích. V tĕchto případech je dokonce pravda
povaţována za nepravdu. Jedná se o ohroţení vlastního ţivota, ohroţení
ţivota bráhmany či ohroţení veškerého jmĕní. Tehdy není leţ povaţována
za hřích.

Krišna dodal: Ve všech tĕch případech, ó Pártho, spočívá nejvĕtší ctnost v

neubliţování jiným ţivým tvorům. Zabíjení ve spravedlivé bitvĕ a vraţda v
osobním zájmu se liší a jejich výsledky jsou naprosto jiné. Nepravdu, která
chrání před vraţdou, lze povaţovat za pravdu. Tvoje lpĕní na takzvané
pravdĕ v tomto případĕ jen ukazuje neznalost skutečné mravnosti. Kaţdý
čin zbavený pohnutky ublíţit jakékoliv bytosti představuje nepochybnĕ
pravou mravnost. Právĕ proto existují pravidla mravnosti. Mravnost nelze
zjistit logikou, a nĕkdy ani studiem písem. Aby se človĕk naučil jejím
jemným odstínům, musí vyhledat vedení zkušených a moudrých starších.
To vše jsem vyslechl od mudrců, ó Pártho.“

Ardţunovi klesla hlava. Jeho hnĕv zcela ustoupil. Krišna zvedl ruku
smĕrem k Judhišthirovi a řekl: Nyní mi řekni, ó hrdino, jestli máš pocit,
ţe si tento ctnostný král zaslouţí smrt tvojí rukou.“
Při Ardţunovĕ odpovĕdi mu z očí kanuly slzy: Krišno, promluvil jsi,
jak je hodno človĕka velké moudrosti a inteligence. Kdo zná jemné odstíny
pravdy lépe neţ Ty? Jsi jako náš otec a matka, naše jediné útočištĕ a Tvoje
slova jsou vţdy prospĕšná. Opĕt jsi nás zachránil před hrozným neštĕstím.
Připouštím, ţe spravedlivý Judhišthira nemůţe být zabit, ale ted nevím, co
mám dĕlat, ó Kéšavo. At byl můj slib správný nebo špatný, přesto platí.
Jak zařídit, aby moje slova nevyšla naprázdno? Kdyţ najdu důvod vyhnout
se byt jen jedinému ze svých slibů, budou bezcenné všechny. Zároveň
nemohu zabít Judhišthiru a sám zůstat naţivu. Jak potom mohu zachovat
svůj slib a také králův ţivot?“

Krišna poloţil paţi kolem Ardţunových ramen: chrabrý, Karna vystavil

krále trýzni, a ten tĕ s tĕţkým srdcem hnĕvivĕ oslovil. Také doufal, ţe tĕ
vyprovokuje, abys neotálel se zabitím sútova syna. Dharmarádţa nevidí
nikoho jiného, kdo by ho dokázal zabít. Proto ze zklamání pouţil ostrá
slova. Pártho, mĕl bys splnit jeho přání a hříšného Karnu zabít v bitvĕ.
Co se týče tvého slibu, zde je způsob, jak můţeš být zachránĕn.“

Krišna uvedl pokyn písem, který uvádí, ţe starší by nikdy nemĕl být
osloven neuctivĕ. O tom, jehoţ nĕkdo v podřízeném postavení takto osloví,
se říká, ţe v srdci zemře. Krišna řekl Ardţunovi, aby svého bratra urazil.
Tak ho zabiješ bez toho, abys mu vzal ţivot. Potom můţeš opĕt získat
jeho odpuštĕní tím, ţe padneš k jeho nohám a budeš ho uctívat.“

Ardţuna si uvĕdomil, ţe to je jeho jediné útočištĕ, neochotnĕ souhlasil a

Judhišthiru urazil. Nepříznivĕ ho srovnal s Bhímou, zesmĕšnil jeho sílu a
nazval ho zbabĕlcem. Obvinil ho ze závislosti na hazardu, ze zapříčinĕní
války a navrhl, aby se nestal svrchovaným vladařem. Kdyţ říkal slova,
která nikdy předtím nevyslovil, zmocnila se ho úzkost. Cítil se zdrcen,
zahanben a pokryt hříchem. Tĕţce dýchal a znovu vytáhl meč.

Jakmile Krišna spatřil opĕt v Ardţunovĕ ruce meč, překvapenĕ řekl: Co je

to? Proč zas vidím tvůj tasený meč zářící jako modrá obloha? Jestli máš
stále pochybnosti, pak je vyslov a Já ti je objasním.“

Ardţuna mĕl výčitky svĕdomí a odpovĕdĕl: Zničím svoje tĕlo, protoţe se

ohavnĕ prohřešilo proti zboţnému králi.“

Kdyţ Ardţuna namířil meč proti svému srdci, Krišna řekl naléhavým
hlasem: Zadrţ! hubiteli nepřátel, tento čin je stejnĕ zavrţeníhodný jako
zabití Judhišthiry. Nepochybnĕ se tĕ zmocnila nĕjaká falešná náboţenská
horlivost, ţes byl nejprve připraven zabít krále a nyní i sám sebe.
Nepoddávej se hříchu ve jménu ctnosti. Pártho, pokud nahlas vylíčíš
vlastní slávu, bude to stejné jako sebezničení, protoţe ţádný ušlechtilý
človĕk neoslavuje sám sebe.“

Ardţuna, kterého Krišna opĕt zastavil, znovu zasunul meč a udĕlal to, co
Krišna navrhl   —   vychválil sám sebe. Potom zahanbenĕ svĕsil hlavu a
řekl Judhišthirovi: králi, bud se mnou spokojen. Můj ţivot patří tobĕ.
Promiň mi moji pošetilost a neoprávnĕná slova. Nyní se vydám zabít
Karnu.“

Ardţuna padl na kolena a uchopil Judhišthirovy nohy. Prosím, poţehnej

mi úspĕchem,“ řekl a poloţil na nohy staršího bratra svou hlavu.

Judhišthira vstal ze svého loţe a promluvil beze stopy radosti v hlase:

Ardţuno, milý bratře, chyba je na mojí stranĕ. Kvůli mnĕ jsi byl vystaven
nebezpečí. Zachránil tĕ jen Kéšavův zásah. Zaslouţím si smrt. Kdo je
odpornĕjší neţ já? Jsem zabednĕný hříšník a zbabĕlec. Ihned odcházím do
lesa a přenechám trůn Bhímovi. Tvoje ostrá slova mi připadají pravdivá, ó
Pártho. Nejsem způsobilý, abych vládl Zemi. Nech mĕ odejít do lesa.“

Judhišthira vstal, aby odešel. Upevnil si odĕv a zamířil k východu ze stanu.

Krišna mu rychle zastoupil cestu a poklonil se u jeho nohou. Kdyţ
Judhišthira natáhl ruku, aby Ho zdvihl, Krišna řekl: králi, kam jdeš v
tak chmurné náladĕ? Ardţunovo pokárání bys nemĕl brát váţnĕ. Nikdy by
nedokázal chovat v srdci takové myšlenky a vyjádřil je jen proto, aby se
vyhnul nemyslitelnému činu   —   tvojí vraţdĕ. On i Já jsme se zachovali
nezpůsobnĕ, ó nejlepší z lidí. Prosím tĕ o prominutí. Zachovej klid. Dnes
se Zemĕ napije Karnovy krve. O tom nepochybuj.“

Uklidnĕný Judhišthira odpovĕdĕl: Góvindo, přijímám Tvoje slova.

Zachránil jsi i mĕ. Byl jsem pohrouţen v nevĕdomosti a Ty jsi mĕ
zachránil, protoţe Tĕ inteligence nikdy neopouští. Přenesl jsi Ardţunu i mĕ
přes oceán zármutku a lítosti.“

Judhišthira se otočil k Ardţunovi a řekl: hrdino, jdi a zabij sútova syna

svými neomylnými šípy. To určitĕ povede k našemu úspĕchu a potĕší to
Kéšavu.“

Ardţunu stále trápila hanba za to, co Judhišthirovi řekl, a pohled na tak

hluboce zasaţeného staršího bratra to ještĕ zhoršoval. Padl s nářkem k jeho
nohám a zalknutým hlasem ho prosil o odpuštĕní: králi, nic z toho, co
jsem řekl, není pravda. Chtĕl jsem se pouze zachránit před lţí. Nanejvýš
bolestnĕ jsem tĕ zranil. Jak mi můţe být kdy odpuštĕno?“

Judhišthira bratra zdvihl, objal ho a ujistil, ţe se neurazil. Ardţunova tvář

nabyla odhodlaného výrazu, který se promĕnil v hrozivý. Řekl chladnĕ:
Ten zlotřilec sklidí plody tvojí uráţky, milý bratře. Přísahám při pravdĕ,
ţe dnes padne v bitvĕ, sraţen mými šípy vypuštĕnými z Gándívy.“

Judhišthira zvedl ruku, aby Ardţunovi poţehnal. Necht dosáhneš

nehynoucí slávy a vĕčného ţivota, provází tĕ vítĕzství a bohové ti dopřejí
trvalý blahobyt. Jdi, mé dítĕ, a rozdrt Durjódhanovy nadĕje. I já se brzy
vrátím do boje.“

Ardţuna poţádal Krišnu, at mu připraví kočár, a rozloučil se s

Judhišthirou. Poté, co přijal poţehnání od četných bráhmanů, nastoupil do
kočáru a vyrazil na bojištĕ. Dĕsivĕ zatroubil na lasturu a znovu a znovu se
plácal do paţí. Kaţdý, kdo vidĕl toho mocného lučištníka odjíţdĕt v
hnĕvivé náladĕ, mĕl za to, ţe Karna je jiţ mrtvý. Ardţunu cestou na bojištĕ
provázela různá příznivá znamení. Letĕlo před ním mnoţství supů, jestřábů
a havranů v očekávání potravy. Ardţuna, celý nedočkavý střetnutí s
Karnou, sevřel Gándívu a upíral zrak vpřed, zatímco kočár nabíral na
rychlosti.

Kapitola 25: ARDŢUNŮV SOUBOJ S

KARNOU
Zatímco se byl Ardţuna podívat na Judhišthiru, Bhíma vášnivĕ bojoval s
Kuruovci. Nedbaje na vlastní bezpečí se pustil do jejich středu a do všech
stran střílel planoucí šípy. Sátjaki, Šikhandí a Uttamaudţá ho následovali a
divokým útokem odráţeli nepřátele.

Dušásana se Šakunim a oddílem horských bojovníků napadli Bhímu.

Pánduův syn se jim postavil čelem a na všech stranách je sráţel k zemi.
Uttamaudţu, který se potom přidal k Bhímovi, napadl Sušéna, Karnův
nejstarší syn. Uttamaudţá vší silou vystřelil šíp, který Sušénovi utrhl hlavu.
Kdyţ to spatřil Karna, zmocnil se ho zármutek a nĕkolik okamţiků
ohromenĕ stál. Poté se zamĕřil na pomstu. Obrátil pozornost na
Uttamaudţu a rychle mu zabil konĕ i vozataje. Salvou šípů pak roztříštil
jeho kočár a rozbil mu prapor na kusy.

Uttamaudţá odráţel Karnovy šípy vlastními, seskočil ze svého rozbitého

kočáru a utíkal ke kočáru Šikhandího. Oba muţi se potom pustili do boje s
Kripou a Kritavarmou. Bhíma se hnal před nimi a vrhl se na kuruovské
vojáky plivaje jed. Kdyţ pobíhal sem a tam jako mocný Rudra působící
zkázu na konci stvoření, stĕţí na nĕho dokázali pohlédnout. Z řad
Kuruovců zaznĕl zoufalý křik. Ve zmatku se dali na úprk a vznešený
Bhíma je trhal na kusy. Znetvořeni jeho šípy a drceni jeho kyjem s křikem
utíkali pod Karnovu ochranu.

Poté, co Bhíma rozprášil nepřátele jako vichřice mraky, řekl svému

vozataji: Višóko, bojím se o Judhišthirův ţivot. Ardţuna ho
jel navštívit a dosud se nevrátil, přestoţe Karna stále vypouští svoje
strašlivé nebeské zbranĕ. Jsme obklíčeni mnoha kuruovskými bojovníky,
kteří jsou připraveni nás při první příleţitosti roztrhat zaţiva. To vše mi
velmi zatĕţuje mysl. Kdy se Ardţuna vrátí?“

Bhíma nemĕl čas na odpovĕd. Blíţil se k nĕmu opĕt Dušásana se svými

bratry podporován tisícovkami bojovníků na kočárech. Zeptal se:
Višóko, dnes jsem proti nepřátelům pouţil velké mnoţství šípů a dalších
zbraní. Řekni mi, jak velká zásoba nám ještĕ zbývá? Mĕl bych napadnout
nepřátele šípy a šipkami nebo je prostĕ rozdrtit na kaši kyjem?“

Višóka odpovĕdĕl: hrdino, zbývá ti šedesát tisíc obyčejných šípů a

dvacet tisíc s širokými a jako břitva ostrými hroty. Proto svoje nepřátele
napadni beze všech zábran.“

Bhíma uchopil luk a vystřelil sto ocelových šípů na Dušásanu a Šakuniho,

kteří se k nĕmu hnali bok po boku tĕsnĕ následováni zbývajícími
Dhritaráštrovými syny. Kdyţ se Bhíma potýkal s bojovníky, Višóka řekl:
hrdino, slyšíš ten zvuk? To bude mocné troubení Dévadatty, které se
rozléhá čtyřmi svĕtovými stranami. Pohled k jihu. Kuruovské jednotky
prchají jako zvířata při spatření lva. Tam v dálce je Ardţunův prapor s
opičákem. Bohové nám dnes určitĕ přejí, protoţe se Dhanandţaja opĕt
vrací do bitvy.“

Bhíma zanechal boje a pohlédl jiţním smĕrem. A opravdu, spatřil tam

Ardţunův nebeský prapor. Oddechl si a řekl: Za tuto nanejvýš vítanou
zprávu, ó vozataji, ti daruji dvanáct vesnic, dvacet nejlepších kočárů a sto
sluţebníků. Judhišthira je jistĕ v pořádku, protoţe Ardţuna znovu a znovu
troubí na svoji vítĕznou lasturu. To značí konec Karnovy ţivotní dráhy.“

Bhíma se s radostí pustil do boje s novou silou a vnášel mezi Kuruovce

naprostý zmatek.

***

Ardţunův kočár opustil tábor a řítil se do boje. Kdyţ se Ardţuna blíţil k

bojišti, lámal si hlavu, jak by mohl Karnu zabít. Polovina odpoledne jiţ
byla pryč. Karna nepadne bez boje. Ardţuna vĕdĕl, ţe se s ním bude muset
brzy střetnout. Nemohl si dovolit nechat se rozptylovat ostatními
kuruovskými hrdiny, ale Durjódhana se jistĕ pokusí postavit mu do cesty
překáţky. Ardţuna před sebou slyšel výkřiky bojovníků a řinčení zbraní.
Karna se nepochybnĕ prohání mezi pánduovskými vojáky jako Mahádéva
mezi démony.

Kdyţ Krišna vidĕl svého přítele zamyšleného, řekl: Pártho, odvahou ani
ţivotní sílou se ti ţádný muţ nevyrovná. Vidĕl jsem mnoho hrdinů
statečných jako Indra, kteří se po bitvĕ s tebou odebrali do nejvyšších
končin. Nikde není bojovníka, který by boj s tebou přeţil. Syna Rádhy
nelze brát na lehkou váhu, ale neumím si ho představit jako vítĕze
nadcházejícího souboje. hrdino, zkrat dny toho nadutého hlupáka. Pro
Pánduovce má jen opovrţení. Zabij ho a udeř na kořen všeho zla. Zmař
touhy Dhritaráštrových synů a ukonči tuto válku. Jak můţe Karna přeţít
setkání s tebou, kdyţ drţíš v ruce Gándívu?“

Krišna řídil kočár doprostřed bitevní vřavy a dál Ardţunu uklidňoval.

Připomnĕl mu mnoho témĕř neporazitelných bojovníků, kteří jiţ padli   —   
Bhíšmu, Drónu, Bhagadattu a další. Po Krišnovĕ ujištĕní se Ardţuna svých
obav zbavil. Vytáhl lasturu a její zvuk se rozlehl čtyřmi svĕtovými
stranami. Potom nadoraz napnul luk a rozeznĕl tĕtivu. Ozval se hromový
třesk. Rozhlédl se po poli na vydĕšené vojáky a řekl: Moje nejvĕtší
záruka, ó Góvindo, spočívá v tom, ţe mám za svého rádce Tebe. S Tvojí
pomocí je moţné vše. S Tebou po boku se mohu postavit na odpor třem
svĕtům seřazeným v mohutném šiku a poslat je na vĕčnost, o Karnovi ani
nemluvĕ. Nepochybnĕ ho dovedu ke konečnému cíli jeho ţivota.
Durjódhana ho přijal jako svoji ochranu, ale já tuto nadĕji zmařím a on si
vzpomene na mnoţství svých hříšných činů, jichţ se vůči nám dopustil,
zvláštĕ na uráţku Draupadí. Ted sklidí výsledky toho neodpustitelného
hříchu.“
Ardţuna se v myšlenkách vrátil zpĕt ke hře v kostky a také k zabití
Abhimanjua. Cítil, jak jeho hnĕv roste jako oheň ţivený olejem. Přímo
před sebou spatřil Bhímu zcela obklíčeného kuruovskými bojovníky.
Svádĕl urputnou bitvu a střílel ohnivé šípy, které se zarývaly do jeho
nepřátel.

Ardţuna vjel přímo do boje a vlnami šípů Kuruovce odrazil. Nedaleko

vidĕl Karnův prapor na vysoké ţerdi a vyrazil k nĕmu. Okamţitĕ se s ním
střetli Kripa, Kritavarmá a mnoho Durjódhanových bratrů. Odrazil jejich
útok a neochvĕjnĕ pokračoval ke Karnovi. Z Gándívy létaly jeho dlouhé
šípy jako blesky a otřásaly útočníky. Šípy vystřelené na Ardţunu se
neškodnĕ odráţely od jeho neproniknutelného brnĕní nebo je Ardţuna
sráţel v letu vlastními šípy. Sešpulil rty, mhouřil oči na Karnu v dálce a
neúnavnĕ vjíţdĕl do kuruovských oddílů.

Ardţuna srazil k zemi mnoho slonů, které proti nĕmu Durjódhana poslal.
Proti Pánduovu synovi se hnaly řady bojovníků na kočárech, jen aby padly
pod tisícovkami šípů vystřelovaných v přímých řadách. Drtil svoje
nepřátele jako šílený slon rozdupávající jezero plné lotosů.

Po zničení čtyř oddílů vojáků, z nichţ kaţdý čítal deset tisíc odváţných
bojovníků, pohlédl Ardţuna smĕrem na Karnu a řekl: Kéšavo, nedaleko
odtud vidím Karnu. Chrání ho sám Durjódhana s mnoha dalšími
mahárathy. Řid můj kočár přímo proti nim, ó Krišno. Dnes se nevrátím z
boje, aniţ bych ho zabil. Jed rychle, neţ zničí celé naše vojsko.“

Krišna pobídl konĕ a velký kočár s rachotem vyrazil smĕrem ke Karnovi.

Kdyţ je Šalja vidĕl přijíţdĕt, řekl: Zde se konečnĕ blíţí Pánduův mocný
syn a z Gándívy silou hromoklínu střílí šípy podobné hadům. Zdá se, ţe
míří přímo k tobĕ, ó hrdino. Jestli to je ve tvých silách, zabij ho, a zachraň
tak naše vojáky. Tĕţce jsi zranil ctnostného krále Judhišthiru a přivedl do
úzkých všechny ostatní Pánduovce. Ardţuna bude překypovat hnĕvem a
pomstychtivostí. Jsi jediný lučištník na svĕtĕ, který se mu můţe postavit.
Blíţí se k tobĕ jako zuřící kobra kmitající jazykem. Všichni Kuruovci od
tebe očekávají ochranu. Karno, zachraň je z Ardţunova oceánu, do
nĕhoţ se rychle potápĕjí.“

Šalja vĕdĕl, ţe nadešel okamţik, kdy oba hrdinové musejí vybojovat

poslední bitvu. Na odrazování Karny není čas. Šalja přihlíţel, jak Krišna s
tmavou pletí obratnĕ řídí Ardţunův kočár řadami Kuruovců. Připomínal
načernalý mrak pohybující se po hvĕzdami poseté nebeské klenbĕ.
Ardţuna střílející šípy za Ním vypadal jako druhý černý mrak, z nĕhoţ
vyletují zářící blesky.

Karna se zaradoval: bojovníku silných paţí, zdá se, ţe ses zbavil svého
strachu z Ardţuny. Nyní s tvými slovy souhlasím. Dnes budeš svĕdkem
toho, co jsem se naučil od svých učitelů bojových umĕní. Brzy zabiji tyto
dva bojovníky s celou pánduovskou armádou. I kdybych však neuspĕl   —
    a vítĕzství v bitvĕ není nikdy jisté   —   moje sláva bude zachována díky
mojí hrdinné smrti.“

Karna zařval a přijel k Durjódhanovi. Pozdravil ho a řekl: králi, nyní se

střetnu s Dhanandţajou. Obklič ho ze všech stran, aby nemohl uniknout.
Necht ho naši nejlepší bojovníci napadnou mnoha zbranĕmi. Čeká mĕ
nemalý úkol a budu potřebovat veškerou pomoc, kterou mi můţeš
poskytnout.“

Durjódhana nařídil Kripovi, Ašvatthámovi, Dušásanovi a svým zbývajícím

bratrům, at Karnu podpoří. Všichni se vyřítili na Ardţunu jako jeden muţ
následováni tisícovkami slonů, kočárů a jezdců.

Ardţuna útočníky přivítal salvami svištících šípů. Bhíma zatroubil na

lasturu, radostnĕ se poplácal po paţích, postavil se vedle nĕho a na mušku
svých smrtonosných šípů si vzal Durjódhanovy bratry. Zbývalo jen nĕco
přes dvacet princů, a ti rozhnĕvanĕ napadli Bhímu veškerou svojí silou,
nebot chtĕli pomstít smrt svých bratrů.

Dušásana vybičovaný aţ k zbĕsilosti projevil v boji velkou odvahu. Zasáhl

Bhímu dvanácti šípy takovou silou, ţe to Pánduovým synem otřáslo a na
nĕkolik okamţiků upustil luk. Dušásana vyuţil jeho slabosti a vystřelil na
nĕho šíp zářící jako slunce posetý diamanty a dalšími třpytivými
drahokamy. Šíp mocný jako hrom udeřil Bhímu do hrudi a zbavil ho
vĕdomí. Bhíma klesl na kolena a opřel se o ţerd praporu.

Dušásana zařval a zatroubil na lasturu. Všichni jeho bratři zajásali a

zasypali ranĕného Bhímu šípy. Povaţovali svého úhlavního nepřítele za
mrtvého. V nĕkolika okamţicích však Bhíma opĕt stál na nohou. Mrštil na
Dušásanu šipku, ale Kuruovec ji v letu roztříštil a pak zasáhl Bhímu dalším
ozubeným šípem, který mu způsobil hluboké zranĕní.
Bhímy se zmocnil hnĕv a zahřímal: Zasáhni mĕ, dokud můţeš, darebáku.
V tomto boji jsi mĕ zranil, ale brzy tĕ připravím o ţivot a napiji se tvojí
krve. Nyní pocítíš sílu mého kyje.“

Bhímův kočár se s rachotem řítil smĕrem k Dušásanovi. Bhíma mával

svým obrovským ţelezným kyjem nad hlavou a zuřivĕ řval. Dušásana po
nĕm mrštil zářivou šipkou, ale Bhíma ji rozbil kyjem. Za nĕkolik okamţiků
byl u Dušásany a uštĕdřil mu strašlivou ránu do čela. Princ byl odvrţen
dvacet kroků od kočáru. Dopadl s ţuchnutím na zem a kolem tĕla mĕl
rozházené ozdoby a šperky. Nĕkolik okamţiků leţel zcela ochromen. Z
hlavy mu tekla krev a třásl se.

Bhíma si vzpomnĕl na svůj slib při hře v kostky, seskočil z kočáru a

přiblíţil se k padlému nepříteli. Kdyţ se Dušásana snaţil postavit, Bhíma
ho znovu udeřil a odhodil stranou. Dušásana padl na zem a lapal po dechu.
Bhíma stál nad ním a vytáhl meč. Kdyţ shlíţel na napůl bezvĕdomého
prince, připomnĕl si všechno zlo, které spáchal   —   zvláštĕ jeho
neodpustitelné zacházení s Draupadí a s Pánduovci, kdyţ odcházeli do
lesa.

Bhíma chytil vydĕšeného soupeře za paţi a táhl ho přes pole. Dušásana se

snaţil vytrhnout a zoufale kolem sebe kopal. Bhíma mu však zkroutil paţi,
aţ vykřikl. Pánduův syn pak máchl mečem, který vytvořil zářivý oblouk, a
utal Dušásanovi paţi. Bojištĕm se rozlehl jeho hlas: Toto je paţe, která
chytila Draupadiny posvĕcené vlasy. Hledte, jak se napiji jeho krve.“

Dušásana se zmítal v mukách, jak mu z ramene tryskala krev. Bhíma ho

kopl, aţ padl na záda, a klekl si na nĕho. Řev Pánduova syna se nesl na
kilometry daleko a bojovníci na obou stranách strnuli. Obĕma rukama
uchopil slonovinovou rukojet svého meče. Dušásanova krví zbrocená tvář
se zkřivila hrůzou. Bhíma se usmál, vychutnávaje si dlouho očekávaný
okamţik pomsty, a pak náhle vrazil meč do Dušásanovy hrudi. Kdyţ
Kuruovec s řevem zemřel, Bhíma mu rozpáral hrud a vytrhl mu srdce.
Sklonil se a ze spojených rukou se napil pĕnící krve, jeţ mu vytékala z
hrudi. Opĕt se postavil a zařval: Chut této krve je sladší neţ mléko mojí
matky, sladší neţ med, sladší neţ čistá voda.“ S obličejem potřísnĕným
krví pak Bhíma vrhl pohled dolů na Dušásanu a řekl: Ted uţ jsi v bezpečí,
protoţe jsi mrtvý. Nic víc ti udĕlat nemohu.“
Všichni Kuruovci, kteří vidĕli Bhímu pít Dušásanovu krev, se zhrozili.
Mnozí padli v hrůze na zem a ostatní utíkali pryč s křikem: To není
človĕk! Zachraňte nás před Bhímou!“

Bhíma se zasmál: Dušásano, byl jsi příčinou zla, jímţ jsme trpĕli. Ted
si poslechnĕme, jak s námi budeš opĕt s radostí pohrdat slovy ,ó krávò.“

Bhíma se obrátil k Ardţunovi a Krišnovi se slovy: hrdinové, dostál

jsem svému slibu zabít Dušásanu a napít se jeho krve. Draupadí je
pomstĕna. Brzy splním další svůj slib a rozdrtím Durjódhanu. Jen pak budu
mít klid.“

Deset z Dušásanových bratrů, kteří byli ještĕ naţivu, bylo ohromeno a

hnali se k Bhímovi s nadĕjí, ţe se jim ho podaří zabít. Bhíma opĕt rychle
nastoupil na kočár a s úsmĕvem se jim postavil. Obklopili ho a vystřelili na
nĕho stovky ozubených šípů. Bhíma vyslal na kaţdého prince zlatĕ
opeřený šíp s ostřím jako břitva a usekl mu hlavu.

Karna překvapením otevřel ústa. Zbranĕ mu vypadly na zem a zíral na

Bhímu s nezastíraným strachem. Krví zbrocený a řvoucí Pánduův syn se
podobal nestvůrnému rákšasovi. Jistĕ ho posedl zlý duch, jehoţ sílu nelze
ani odhadnout.

Šalja při pohledu na Karnův vydĕšený výraz řekl: Vzmuţ se, ó hrdino.
Tak to ve válce chodí. Smrt a zkáza jsou jejími všudypřítomnými rysy.
Neboj se. Durjódhana truchlí nad smrtí Dušásany a svých ostatních bratrů a
zbytek Kuruovců prchá. V této válce ti svĕřil velkou zodpovĕdnost. Snaţ
se toto břemeno nést, jak nejlépe dovedeš.“

Díky Šaljovu pobízení se Karna vzpamatoval a setřásl ze sebe zmatek. Je

to pravda. Není jiné cesty, neţ dovést boj do konce. Ardţuna je nablízku.
Na rozpaky není čas.

Karnův syn Vrišaséna vidĕl, jak je otec otřesen a váhá bojovat. Zatroubil
tedy na lasturu a pustil se do boje s Ardţunou. Vystřelil mocnou salvu
ozubených šípů, které zahalily Ardţunu i Krišnu. V udatném boji přemohl
Nakulu, který přispĕchal Ardţunu podpořit, a rozbil mu kočár. Bhíma
rozhnĕvanĕ zařval smĕrem k Ardţunovi: Mĕl bych ho okamţitĕ zabít, ale
přenechám ti ho. Okamţitĕ ho odprav.“
Ardţuna napadl Vrišasénu přímo Karnovi před očima. K princi letĕly
planoucí šípy jako syčící hadi vydechující oheň. Čtyřmi z nich mu zabil
konĕ, dalším srazil k zemi vozataje. Kdyţ se Vrišaséna snaţil seskočit ze
znehybnĕlého kočáru, Ardţuna vystřelil šíp s půlmĕsícovým ostřím, který
mu srazil hlavu. Princ spadl na zem jako strom vyvrácený bleskem.

Karna bolestnĕ vykřikl. Sevřel luk a vyrazil k Ardţunovi, který se otočil,

aby se s ním střetl. Zářící zlaté kočáry obou hrdinů pokryté tygřími kůţemi
vypadaly jako dvĕ slunce. Blíţili se k sobĕ, aby svedli souboj jako Indra s
Balim, a obĕ armády uţasle přihlíţely. Kdyţ na sebe vystřelili šípy, ostatní
bojovníci zařvali radostí   —   nĕkteří chválili Ardţunu a jiní Karnu. Obĕ
armády spustily válečnou hudbu z tisíce bubnů a trubek. Znĕly lastury a
bojištĕm se rozlehl ohlušující rámus.

Z nebeské klenby tomu všemu přihlíţeli nebeštané. Při pohledu na oba

bohům podobné hrdiny, kteří pozdvihovali zbranĕ a řvali, nedokázali
rozhodnout, kdo z nich bude vítĕzem. Připomnĕlo jim to dávnou bitvu
mezi Parašurámou a Kártavírjou. Siddhové a čáranové troubili na rohy a
zasypávali bojovníky kvĕty. Indra poţehnal svému synovi vítĕzstvím,
zatímco Súrja zaléval svojí září Karnu a přál úspĕch jemu.

Kdyţ se k sobĕ přiblíţili, přispĕchali je podpořit vojáci obou stran.

Dhrištadjumna se všemi pánduovskými jednotkami obklopil Ardţunu,
zatímco Durjódhana s Kuruovci se postavil za Karnu. Oba bojovníci kolem
sebe krouţili a stříleli první salvy a mezi okolními vojáky zatím zuřila lítá
bitva.

Hanumán náhle seskočil z Ardţunova praporu a přeletĕl na Karnův prapor,

který zdobil drahokamy posetý provaz na slony podobný Jamarádţovĕ
smyčce. Rozzuřený opičák provaz roztrhal na kusy zuby a nehty a přitom
dĕsivĕ řval. Konĕ obou bojovníků se vzpínali a zuřivĕ rţáli. Krišna vrhal
na Šalju zlostné pohledy, a ten Mu je opĕtoval.

Karna řekl: Šaljo, můj příteli, okamţik našeho střetu je zde. Řekni mi
po pravdĕ   —   co udĕláš, jestli mĕ Pártha zabije?“

Šalja odpovĕdĕl: Vrhnu se na Kéšavu a Dhanandţaju. Jaký vznešenĕjší

konec neţ podlehnout ostří zbraní můţe kšatrija očekávat?“

Ardţuna poloţil Krišnovi stejnou otázku a Krišna řekl: Dhanandţajo,

slunce můţe spadnout z oblohy, Zemĕ se můţe roztrhnout na tisíc kusů,
oheň se můţe stát chladným, ale Karna tĕ nezabije. Kdyby k tomu však
mĕlo dojít, pak vĕz, ţe je nablízku konec svĕta. Karna i Šalja se vydají do
Jamarádţova sídla s celým zástupem kšatrijů.“

Ardţuna se usmál: Kéšavo, neboj se. Karna ani Šalja pro mĕ

nepředstavují soupeře. Rozdrtím Karnu, jeho kočár, prapory, konĕ, brnĕní,
luky i šípy tak, jako slon v lese rozlomí strom. Mádhavo, Karnovy
manţelky se brzy stanou vdovami. Minulou noc se jim jistĕ zdálo o
blíţícím se neštĕstí. Kdyţ pomyslím na ukrutnosti, kterých se vůči nám
dopustil, zvláštĕ pak na uráţku Draupadí a hrubá slova, jeţ přitom pronesl,
nemohu zadrţet hnĕv. Dnes utiším Abhimanjuovu matku tím, ţe oplatím
nepřátelům jejich vlastní mincí. Dnes budeš moci i Ty utišit Draupadí, z
jejíţ očí kanuly velké slzy při vzpomínce na mnohá příkoří, která z rukou
Kuruovců utrpĕla.“

Ardţuna i Karna pak vypustili obrovské mnoţství šípů, které pokryly

oblohu a zahalily bojištĕ temným stínem. Oba bojovníci si navzájem
odráţeli útoky jako soupeřící východní a západní vítr. Kdyţ sráţeli
protivníkovy šípy, připomínali slunce a mĕsíc vynořující se zpoza mraků.
Mezi svými vojáky se podobali Indrovi a Balimu obklopeným bohy a
asury. Jejich zlaté luky neustále napnuté do kruhu vypadaly jako sluneční
koróny a jejich šípy jako paprsky. Snaţili se zničit jeden druhého, jako dvĕ
slunce, která vyšla, aby zničila vesmír na konci stvoření.

Bĕhem vzájemného boje zároveň pobíjeli tisíce vojáků, slonů a koní.

Zatímco zuřila bitva mezi nejpřednĕjšími hrdiny obou stran, ostatní
bojovníci se potýkali mezi sebou. Durjódhana, Kripa, Šakuni a Ašvatthámá
zasypávali Ardţunu šípy ve snaze odvést jeho pozornost a poskytnout
Karnovi výhodu, ale Ardţuna všechny jejich šípy obratnĕ rozsekal a
odrazil vlastními. Durjódhana a Ašvatthámá, které Ardţunovy palčivé šípy
zatlačily daleko zpĕt, se setkali, aby se poradili o další strategii.

Ašvatthámá byl stále hluboce zasaţen otcovou smrtí a Vjásadévovými

slovy. Vylezl na Durjódhanův kočár a řekl: králi, zachovej klid. Tuto
válku není třeba prodluţovat. Zemřelo jiţ dost muţů. Bhíšma leţí na poli a
byl zabit i tvůj vlastní učitel. Uzavři s Judhišthirou, který neustále usiluje o
blaho všech bytostí, mír. Jeho bratři přijmou jeho rozkaz. Co je pro tebe
nedosaţitelné s Pánduovci jako spojenci? Jak můţe nĕkdo přemoci
Ardţunu? K čemu je dobré s ním bojovat?“
Ašvatthámá sledoval boj Karny s Ardţunou. Z Gándívy létaly planoucí
šípy a osvĕtlovaly pozdnĕ odpolední oblohu. Ardţunův kočár se pohyboval
rychle ze strany na stranu a vyhýbal se Karnovým útokům. Krišna stál s
opratĕmi v rukou a tvář Mu pokrýval pot, jak křičel pokyny na konĕ a
obratnĕ řídil kočár.

Podle mého názoru bychom mĕli tuto válku zastavit. Přátelství s

Pánduovci bude jistĕ ve tvém nejlepším zájmu. Ukonči tento boj a nech
zbývající krále vrátit se domů. panovníku, hovořím jen jako tvůj přítel a
dobrodinec. Jestli chceš, mohu Karnu přesvĕdčit, aby zanechal boje. Prostĕ
mi to poruč.“

Durjódhana se na chvíli zamyslel a neodpovídal. Nakonec zavrtĕl hlavou:

příteli, řekl jsi svůj názor a já jsem tvoje slova zváţil. Nyní si
vyslechni, co si o tom myslím já. Tak jako hora Méru zastaví sílu bouře,
zastaví Karna Ardţunovu odvahu. At boj pokračuje. Pánduovci mi nikdy
nebudou vĕřit po všech tĕch potíţích, které jsem jim způsobil. Karnu bys
nemĕl zrazovat. Ardţuna je unaven z dlouhého dne boje a bude brzy
přemoţen. hrdino, bojuj s našimi nepřáteli. Závisím na tobĕ stejnĕ jako
na Karnovi.“

Ašvatthámá si povzdechl, pomalu se vrátil ke svému kočáru a odjel zpĕt do

bitvy. Durjódhana se rmoutil nad smrtí svých bratrů tak, ţe stĕţí dokázal
pozvednout zbranĕ. Sledoval hrozivý boj Karny s Ardţunou. Byl tak
strašlivý, ţe se k nim ţádní jiní bojovníci nepřibliţovali. Kdokoliv se
dostal na dostřel jejich šípů, byl okamţitĕ zabit. Oba muţi byli zle potrháni
protivníkovými šípy a z ran jim vytékala krev. Krišna a Šalja, kterým z tĕl
trčely šípy, manévrovali s koňmi a kočáry sem a tam.

Pánduovští vojáci volali na Ardţunu: Zabij Karnu okamţitĕ a zmař

Durjódhanovy nadĕje na vládu.“ Na druhé stranĕ povzbuzovali Kuruovci
Karnu: Rychle zabij Ardţunu a pošli Pánduovce navţdy zpĕt do
divočiny.“

Ardţuna se usmál, olízl si rty a vystřelil na nĕho spousty šípů s různými

hroty   —   nĕkteré ve tvaru půlmĕsíce, jiné ve tvaru kančích uší a další
podobné telecím zubům. Karna odpovĕdĕl podobným počtem šípů s ostřím
jako půlmĕsíc a břitva, které se srazily s Ardţunovy šípy.

Ardţuna náhle vyvolal mocnou nebeskou zbraň a vystřelil šíp tak zářivý,
ţe osvítil oblohu na všech svĕtových stranách. Z jejího ţáru se vznítili šaty
a kočáry poblíţ stojících bojovníků. Letĕla s praskotem podobným
hořícímu bambusovému lesu. Neohroţený Karna okamţitĕ vypustil
Varunovu zbraň, která Ardţunovu střelu ihned uhasila. Na obloze se
objevily obrovské mraky a z nich se spustily přívaly deštĕ, jeţ uhasily
oheň, který Ardţuna vytvořil.

Ardţuna Karnovi zatleskal a vyslal proti nĕmu další nebeskou zbraň, která
mraky rozptýlila. Potom se ztratil Karnovi z očí a vyvolal zbraň, kterou
dostal od Indry. Z Gándívy vyletovaly tisíce zářících šípů s opeřením ze
supů. Dopadaly na Karnův kočár a pokryly jeho, Šalju i konĕ. Karna
zakoulel hnĕvivĕ očima a vyvolal zbraň bhárgava, která srazila všechny
střely opouštĕjící Gándívu. Síla bhárgava astry se rozšířila po bojišti a
zachvátila pánduovské jednotky. Tisíce padly s tĕly rozsekanými na kusy.

Kuruovci jásali nad Karnovou odvahou a mávali zbranĕmi. Rozzuřený

Bhíma zakřičel na Ardţunu: Jak jsi mohl dovolit, aby ti ten bezboţný
ničema přímo před očima zabil tolik našich muţů? Samotní bohové tĕ
nedokázali zdolat. Jak je tedy moţné, aby Karna projevil takovou odvahu?
Savjasáčí, zamysli se hluboce nad strastmi, které tento hříšník způsobil.
Vzpomeň si na Draupadino utrpení a Abhimanjuovu smrt. Nezacházej s
tím darebákem jako v rukavičkách. Okamţitĕ ho zabij jakýmikoliv
prostředky.“

Také Krišna naléhavĕ promluvil: chrabrý bojovníku, vypadáš zmatenĕ.

Jak to, ţe Karna odráţí tvoje zbranĕ? Projev mocnou energii, kterou jsi
projevoval jugu za jugou, kdyţ jsi zabíjel rákšasy a asury pyšné na získaná
poţehnání. Vezmi si moji Sudaršana čakru s ostřím jako břitva a bez
váhání setni Karnovi hlavu. Tak vrátíš Judhišthirovi tuto Zemi se všemi
jejími mĕsty, vesnicemi a bohatstvím a získáš nehynoucí slávu.“

Vyprovokovaný Ardţuna zaskřípal zuby a upřel na Karnu planoucí pohled.

Vytáhl zářivý zlatý šíp a řekl: Nyní pro dobro svĕta a s Tvým svolením
vyvolám mocnou Brahmovu zbraň.“

Krišna odpovĕdĕl Budiţ,“ a Ardţuna přiloţil šíp k luku. Soustředil mysl,

vyvolal brahmástru a vystřelil šíp vší silou. Kdyţ si razil cestu oblohou,
vznikly tisíce dalších šípů, které samy vylétly z Gándívy. Podobaly se
hrůzným hadům s obnaţenými zuby a mířily přes bojištĕ přímo ke
Karnovi. Z Ardţunova kočáru se vznesly tisíce a tisíce zlatĕ opeřených
šípů a vlétly mezi Kuruovce. Na Durjódhanovy vojáky dopadaly šipky,
oštĕpy a bojové sekery dĕsivé velikosti i tvaru.
Karna odpovĕdĕl jinou nebeskou zbraní, která vyslala bezpočet šípů zpĕt
na Ardţunu. Dopadly na nĕho se syčením jako příval deštĕ. Šípy také
vlétly do řad Pánduovců a velký počet jich zabily.

Ardţuna ztratil veškerou trpĕlivost. Zasáhl Karnu do hrudi shlukem šesti

mocných ocelových šípů, potom dvanácti a padesáti. Zároveň zabil čtyři
sta slonů s jejich jezdci a tisíc jezdců i s koňmi. Potom sprovodil ze svĕta
osm tisíc pĕšáků.

Kuruovci vykřikli na Karnu: hrdino, zachraň nás! Zastav Pánduova

syna! Ničí nás.“

Karna ze sebe vydal všechny síly a vyslal záplavy krveţíznivých šípů,

jimiţ Ardţunu zcela zahalil, a zároveň zabil mnoho Paňčálů a
pánduovských vojáků. Ardţuna, jehoţ nebylo pod šípy vidĕt, se otáčel na
plošinĕ kočáru, odráţel Karnovy šípy a střílel nazpĕt další salvu ohnivých
šípů.

Zatímco Ardţuna s Karnou podnikali vzájemné útoky a protiútoky a

vymĕňovali si všechny druhy nebeských zbraní, Judhišthira se vrátil na
bojištĕ. Jeho zranĕní byla ošetřena a vyléčena mantrami a bylinami a opĕt
se objevil v zářivém zlatém brnĕní jako mĕsíc v úplňku vynořující se po
zatmĕní. Pánduovské jednotky ho vidĕly přihlíţet bitvĕ mezi Ardţunou a
Karnou a jásaly.

Ardţuna bojoval jako šílený a střílel nezmĕrné mnoţství šípů. Kuruovci

nedokázali unést sílu jeho zbraní a strachy prchli. Karna neohroţenĕ stál a
s neskonalým umĕním odolával Ardţunovu útoku. Zatlačil zpĕt všechny
vojáky podporující Ardţunu a brzy stáli oba muţi proti sobĕ sami.

Pánduovci a Kuruovci z dálky uţasle přihlíţeli vypouštĕní a odráţení

všech druhů nebeských střel. Nĕkdy se zdálo, ţe má převahu Karna, a jindy
to zase vypadalo, ţe vrchu nabývá Ardţuna. Bojovníci na obou stranách
jásali a troubili na lastury a nebeštané z oblohy provolávali slávu obĕma
bojovníkům a bili do bubnů.

Kdyţ zuřil ten strašný boj a Zemi jako by suţovala tíha vypouštĕných
zbraní, na bojišti se objevil nága jménem Ašvaséna. Tento nebeský had,
Takšakův syn, choval k Ardţunovi nepřátelství za to, ţe mu v lese
Khándava zabil matku a bratra. Vidĕl příleţitost k odplatĕ, a tak se
promĕnil v šíp a vstoupil do Karnova toulce. Ašvaséna, mysl zamĕřenou na
Ardţunovu záhubu, pouţil svoji mystickou sílu, aby v Karnovi vzbudil
myšlenku pouţít nágástru.

Karna vidĕl, ţe Ardţunu nemůţe přemoci silou paţí. Bylo by třeba zásahu
strašlivou nebeskou zbraní vnuknutého vyšší mocí. Pak pomyslel na
nágástru. Kdyby se mu ho podařilo zaskočit přeseknutím tĕtivy a zároveň
ho zasáhnout shlukem šípů, mohl by získat čas k tomu, aby ho zabil hadí
zbraní, dokud se neprobere.

Karna se přidrţel tohoto plánu a vystřelil šípy oslňující rychlostí. Na chvíli

Ardţunu omráčil a přesekl mu tĕtivu šípem s ostřím jako břitva. Potom
vytáhl z toulce nebeských zbraní zlatý šíp. Jako by mu skočil do ruky a
témĕř se přiloţil k tĕtivĕ. Karna pečlivĕ zamířil na Ardţunův krk a naplno
napnul luk. Dříve neţ Ardţuna stačil nasadit novou tĕtivu, vystřelil jej s
výkřikem: Jsi mrtvý, ó Pártho,“ aniţ by vĕdĕl, ţe do šípu vstoupil svou
jógovou silou Ašvaséna.

Kdyţ byl šíp vypuštĕn, nebeštané ţalostnĕ vykřikli. Šíp letĕl k Ardţunovi s
dĕsivým zvukem a zdálo se, ţe rozdĕluje oblohu, jako kdyţ si ţena dĕlí
vlasy uprostřed hlavy pĕšinkou. Krišna vidĕl, jak se zbraň blíţí, a v
předklonu stlačil kočár nohou. Konĕ byli sraţeni k zemi a kočár se zabořil
půl metru hluboko.

Hadí šíp přelétl Ardţunovi nad hlavou a zasáhl jeho diadém. Srazil mu ho
z hlavy jako slunce padající z nebes. Diadém spadl na zem rozbit silou
nága astry ještĕ zvýšené Ašvasénovou osobní silou a kouřilo se z nĕho.
Jeho zářící nebeské drahokamy leţely rozházené po zemi a připomínaly
hvĕzdy třpytící se na noční obloze.

Bohové jásali, ţe Krišna zachránil Ardţunu před jistou smrtí, a zasypali Ho

kvĕty. Ardţuna stál jako hora zbavená svého snĕţného vrcholu, dĕkoval
Krišnovi a chválil Ho. Krišna mu sdĕlil, co se stalo. Ardţuna si rychle
svázal rozpuštĕné vlasy bílým kusem látky a nasadil na Gándívu tĕtivu,
aby na Karnu zaútočil.

Ašvaséna, jehoţ snaha zabít Pánduova syna selhala, se vrátil ke Karnovi a

řekl: Nevĕdĕl jsi, ţe jsem vstoupil do tvého šípu. Vĕz, ţe jsem Párthův
nepřítel. Zabil mi matku. Vystřel mĕ ještĕ jednou a já ji pomstím a dosáhnu
cíle, po kterém touţíš.“
Karna hledĕl překvapenĕ na nágu a se zavrtĕním hlavy odpovĕdĕl: Nikdy
nebudu usilovat o vítĕzství prostřednictvím síly nĕkoho jiného a také
nevystřelím stejný šíp dvakrát. Zabiji Ardţunu ostatními zbranĕmi. Nyní si
jdi, kam chceš.“

Ašvaséna se znovu obrátil k Ardţunovi. Opĕt nabyl tvaru šípu a vyletĕl.

Ardţuna však na nĕho byl připraven a rychle vystřelil šest šípů s
půlmĕsícovým ostřím, které Ašvasénu rozsekaly na kusy. Nága spadl na
zem jako shluk hořících pochodní.

Krišna seskočil na zem a vlastníma rukama vytáhnul Ardţunův kočár ze

zemĕ. Pak rychle naskočil, pobídl konĕ a objel Karnu, zatímco Ardţuna
mířil smrtonosné šípy na jeho ţivotnĕ důleţité orgány. Naprosto rozzuřený
Ardţuna neúnavnĕ útočil na svého nepřítele ze všech stran, tak jak Krišna
řídil kočár. Jeho šípy prorazily Karnovo brnĕní a rozbily je na kusy. Srazil
mu také přilbu a čelenku, ponechávaje zranĕného Karnu stát jako sopku
chrlící proudy rudé lávy.

Ardţuna vidĕl, ţe je nepřítel omráčený, netečný a ţe mu vypadl luk z ruky.

Ctil tedy zásady boje a útok zastavil. Krišna překvapenĕ řekl: Proč se, ó
Pártho, dopouštíš takové chyby? Moudří nepřátele nikdy nešetří, at jsou
sebeslabší. Učení lidé získávají velké zásluhy zabíjením hříšných nepřátel,
i kdyţ jsou nepřátelé v úzkých. Neztrácej čas. Aţ se probere, opĕt pro tebe
bude představovat obtíţnou překáţku.“

Jako odpovĕd na Krišnovo pobízení Ardţuna vystřelil šípy s hroty

podobnými telecím zubům, které hlasitĕ narazily do Karnova mocného
tĕla. Kdyţ mu z četných ran prýštila krev, připomínal kvetoucí strom
ašóka. Rychle přišel k sobĕ, uchopil luk a vypustil na Ardţunu a Krišnu
salvy šípů. Ardţuna je srazil v letu a pokračoval v útoku na nechránĕného
nepřítele.

Karnu v úzkých napadlo opĕt pouţít bhárgavástru umocnĕnou silou

Brahmy. Tak mocné zbrani nedokázal čelit nikdo a jiţ zabila nespočet
pánduovských vojáků. Karna mĕl za to, ţe to bude patrnĕ jediný způsob,
jak odvrátit Ardţunovu pozornost a získat čas, který nutnĕ potřeboval k
ošetření ran a obléknutí si nového brnĕní. Začal pronášet posvátné mantry,
aby vyvolal zbraň, ale zjistil, ţe si na nĕ nemůţe vzpomenout. Znovu a
znovu se snaţil vyslovit mantry, které tak dobře znal, ale v mysli se mu
nezjevily. Smutnĕ si vzpomnĕl na kletbu svého učitele: Aţ bude tvůj ţivot
záviset na tvojí nejmocnĕjší zbrani, nebudeš ji schopen vyvolat.“
Karna, který nedokázal vyvolat bhárgava astru, začal odráţet Ardţunovy
šípy obyčejnými. Kdyţ stál a vypouštĕl šípy po stovkách, spatřil, jak se u
jeho kočáru objevila postava připomínající temný stín. Karna v ní poznal
Kálu, zosobnĕný Čas, který pronesl: Zemĕ pohlcuje kolo tvého kočáru.“

Karna se podíval dolů a vidĕl, jak se jeho kočár propadá do zemĕ.

Navzdory Šaljovĕ usilovné snaze se ho nepodařilo vyprostit. Karna
bĕdoval káraje ctnost: Říká se, ţe ty, ó ctnosti, vţdy chráníš ctnostné.
Vţdy jsem pečlivĕ vykonával své povinnosti. Jak to, ţe ted podléhám?
Proč je veškeré moje úsilí v této bitvĕ zmařeno?“

Zatímco dával průchod svému utrpení, Ardţuna ho napadl s ještĕ vĕtším

důrazem. Karna proklínal ctnost a zoufale odráţel útok. Ardţunovy šípy ho
hluboce zasáhly a třásl se jako vysoký strom v bouři. Dohnán k šílenství
vypouštĕl šípy v nekonečném proudu. Vyletovaly z jeho luku jako ohnivé
záblesky a sráţely Ardţunovy šípy. Nĕkteré prorazily Ardţunovu obranu a
zasáhly jeho i Krišnu.

Kdyţ Krišna vidĕl, ţe Karna navzdory nevýhodné situaci a tĕţkým

zranĕním stále zuřivĕ bojuje, řekl: Vystřel mocnĕjší zbranĕ, Ardţuno.
Pohled, jak se Karna nevzdává myšlenky na vítĕzství, sráţí tvoje šípy a
zasahuje nás veškerou svou silou.“

Ardţuna pronesl mantry, aby vyvolal Brahmovu zbraň, ale v tom

okamţiku Karna vystřelil šíp, kterým mu přetal tĕtivu. Ardţuna vzápĕtí
nasadil další, ale Karna ji ihned znovu přetal. Ardţuna ji opĕt nasadil, ale
Karna ji zase přetal. To se opakovalo dvanáctkrát   —   Ardţuna rychle
nasazoval na luk tĕtivu a Karna ji přetínal.

Karna ţasl nad Ardţunovou obratností a pokračoval v zuřivém útoku,

jehoţ silou soupeře na čas omráčil. Vyuţil příleţitosti, seskočil z kočáru,
uchopil zabořené kolo a vší silou ho zvedal. Svými mohutnými rameny a
silnými svaly na paţích připomínal damaroň se dvĕma mocnými kmeny.
Karna táhl plnou silou, aţ otřásl Zemí   —   zdálo se, ţe se celá vzedmula i
se svými pevninami, horami a moři. Kolo se však neuvolnilo.

Karna zklamanĕ zabĕdoval. Vida Ardţunu poblíţ, zvolal: Pártho,

počkej chvíli, dokud neuvolním svoje kolo. Nechovej v sobĕ myšlenky,
jimiţ se zaobírají jen zbabĕlci. Chrabří a zboţní nikdy nemíří šípy na
bezbranné. Jsi nejstatečnĕjší a nejzboţnĕjší ze všech bojovníků. Na chvíli
mĕ omluv, nebot jsem bezmocný. Brzy budu opĕt stát v bitvĕ. Do té doby
se zdrţ útoku, pamĕtliv ctnosti a pravidel boje.“

Krišna se při zaslechnutí jeho zoufalé ţádosti usmál a odpovĕdĕl: Je

opravdu štĕstí, ţe pamatuješ na ctnost, ó Karno. Lidé v tísni témĕř vţdy
spílají Prozřetelnosti a zapomínají na vlastní hříšné činy. Kde byla tvoje
ctnost, ó Karno, kdyţ byla plačící Draupadí přivlečena před kuruovské
shromáţdĕní? Kde byla, kdyţ byl Judhišthira oloupen o svoje království?
Kdyţ strávil třináct let ve vyhnanství, čímţ dodrţel svůj závazek, a pak tĕ
poţádal o jeho navrácení, navrhla snad tvoje ctnost, aby se tak stalo? Byla
to ctnost, která připravila zapálení domu ve Váranávatĕ napuštĕného
šelakem? Přimĕla tĕ ctnost k tomu, abys Draupadí se smíchem řekl: ,
ţeno, vyber si jiného manţelà? Byla to táţ ctnost, která Dušásanovi
nařídila, aby ji svlékl? Kdyţ jsi se šesti ostatními statečnými hrdiny
obklíčil chlapce Abhimanjua, mĕl jsi na mysli ctnost?“

Karna svĕsil hlavu a neodpovĕdĕl. Zoufale se namáhal, aby vyprostil kolo,

a Krišna pokračoval: Jestli ve všech tĕchto případech šlo o ctnost, pak ji
neváhej povolat nyní. Chceš, abychom se dnes drţeli zboţnosti, ale ţivý
odtud nevyvázneš. Aţ tebe a všechny ostatní nepřátele ctnostní Pánduovci
zničí, získají svoje království zpĕt.“

Karna nedokázal odpovĕdĕt. Třásl se hnĕvem, a jak zápasil s kolem, tvář

mu zaléval pot. Krišna s kočárem poodjel a řekl Ardţunovi: Ardţuno,
okamţitĕ Karnu skol nebeskou zbraní.“

Ardţuna, jenţ si připomnĕl mnohé Karnovy hříchy, zuřil. Z pórů jeho tĕla
jako by sálal ţár. Zvedl Gándívu a vyvolal agnéjástru. Karna, jemuţ se
nepovedlo kolo zdvihnout, vyskočil zpĕt na kočár. Chopil se luku a odrazil
Ardţunovu zbraň varunástrou. Zoufale pokračoval v boji a střílel svoje
mocné šípy po stovkách. Vzal obrovský pozlacený ocelový šíp s dlouhým
ozubeným hrotem. Jakmile ho za pronášení manter vystřelil z napnutého
luku, čtyři svĕtové strany náhle zahalila temnota. Vál prudký vítr a
nebeštané spustili nářek. Pánduovců se zmocnila zlá předtucha a modlili se
ke Krišnovi.

Karnův šíp vyletĕl z jeho luku jako hromoklín. Zasáhl Ardţunu plnou silou
do hrudi, aţ zavrávoral. Ardţuna byl hluboce zasaţen i přes
neproniknutelné brnĕní, prudce se otřásl a upustil Gándívu.
Karna opĕt seskočil z kočáru a uchopil zabořené kolo. Zuřivĕ se namáhal,
ale marnĕ. Zatímco rozhnĕvanĕ řval, Ardţuna se probral a vytáhl šíp
andţalika. Přiloţil ho k luku a obdařil ho nebeskou silou Indrovy zbranĕ

vadţra. Krišna se přiblíţil ke Karnovi a řekl: Ardţuno, okamţitĕ vypust

tento šíp a usekni nepříteli hlavu dřív, neţ opĕt naskočí na kočár.“

Ardţuna natáhl Gándívu aţ k uchu a pečlivĕ zamířil. Všichni bojovníci na

bojišti ztuhli. Nebesa jako by se otřásla a z nebes přihlíţející rišiové
vykřikli: Mír vesmíru!“

Kdyţ Ardţuna mířil, řekl: Jestli jsem se kdy vĕnoval askezi, jestli jsem
kdy ctil starší a naslouchal jejich moudrým radám, pak at tento šíp Karnu
zabije.“

Ardţuna vypustil šíp, který v letu zářil jako slunce a tato záře zalila celé
pole. Dĕsivý šíp Karnu zasáhl, kdyţ stále ještĕ zápasil s kolem svého
kočáru. Trefil ho do širokého a silného krku, usekl mu hlavu a srazil ji na
zem. Kdyţ jeho sličná hlava spadla na zem jako karmínové slunce
zacházející za západní kopce, trup se zhroutil a tryskaly z nĕho proudy
krve. Pak před očima všech z Karnova tĕla vylétlo do výše jasné svĕtlo a
splynulo se sluncem.

Pánduovci se radovali, bili do bubnů a troubili na trubky. Ardţuna s

Krišnou radostnĕ zaduli na lastury. Obklopili je bojovníci, kteří je chválili
a štĕstím tančili po poli. S úţasem hledĕli na Karnovo mrtvé tĕlo, které se
podobalo vyhaslému ohni či hoře sraţené nebeským bleskem.

Šalja pomalu řídil Karnův kočár zbavený svého hrdiny pryč z pole.
Kuruovci se při tomto ţalostném pohledu utápĕli v nářku a jejich nadĕje
byly zmařeny. Ze strachu se dali na útĕk a stále se přitom ohlíţeli na
Ardţunův zářící prapor.

Durjódhana propadl zármutku. Z očí mu tekly slzy a stále jen vzdychal. S

ostatními kuruovskými předáky šel ke Karnovi a stáli kolem nĕho. Přidali
se k nim i Pánduovci, aby padlému hrdinovi vzdali poslední poctu.

Bhíma zařval jako hrom. Tančil kolem a radostnĕ se plácal do paţí. Skákal
do výšky, metal ve vzduchu kotrmelce, smál se a vyráţel svůj bojový
pokřik. Pánduovští vojáci se objímali se slzami v očích. Ted je po válce.
Durjódhanova nejvĕtší nadĕje byla právĕ zničena.
Kapitola 26: KURUOVCŮM VELÍ
ŠALJA
Do západu slunce zbývaly necelé dvĕ hodiny. Judhišthira se rozhodl vyuţít
výhody a dal vojákům rozkaz k útoku na zmateného nepřítele. Ti,
povzbuzeni Karnovou smrtí, se s hlasitými výkřiky vrhli na zbývající
Kuruovce. Kuruovská armáda ztratila veškerou odvahu bojovat a rozprchla
se do všech stran jako býci se zlomenými rohy. Plni strachu se rozhlíţeli
kolem, nebot očekávali, ţe je Ardţuna nebo Bhíma začnou kaţdým
okamţikem pronásledovat. Zdálo se jim, ţe tito dva Pánduovci byli dnes
snad úplnĕ všude.

Potom se Durjódhana vzchopil a vyrazil do bitvy. S hlubokými vzdychy a

uslzenou tváří svému vozataji řekl: Zavez mĕ do boje. Pomstím smrt
svého přítele. Kuntin syn mi nebude moci odolat o nic víc, neţ můţe oceán
vyjít mimo své břehy. Zabiji Ardţunu a Góvindu, nadutého Vrikódaru i
ostatní svoje nepřátele, a splatím tak dluh Karnovi.“

Kdyţ Kuruovci spatřili svého vůdce, jak vyjíţdí do bitvy, opĕt se seskupili.
Dvacet pĕt tisíc bojovníků se společnĕ postavilo pánduovským jednotkám.
Bhíma dodrţující pravidla čestného boje sestoupil z kočáru, aby bojoval s
pĕšími vojáky. Ti se bez ohledu na svoje ţivoty hnali s bojovým pokřikem
na Kuntina syna s tasenými meči a zdviţenými kyji.

Bhíma se zasmál. Točil svým velkým ţelezným kyjem Šaikja a pohyboval

se mezi Kuruovci jako jestřáb. Ničil je, aţ kolem létaly hlavy, paţe a nohy.
Brzy jich padlo témĕř všech dvacet pĕt tisíc a zbytek uprchl. Témĕř
všechny zbylé Durjódhanovy bratry rychle poslal do sídla Smrti bud
úderem kyje, nebo useknutím hlavy šípy ostrými jako břitva.

Rozzuřený Durjódhana se hnal proti Pánduovcům a střílel do všech stran

ohnivé šípy. Okamţitĕ ho obklopily tisíce bojovníků na kočárech, kteří ho
zaplavili obrovským přívalem šípů. Kuruovský princ útok odrazil a zabíjel
je ve velkém. Rychle srazil stovky bojovníků a mohutnĕ zařval. Kdyţ vidĕl
svoje vojáky prchat před Bhímou strachy, vykřikl: Kam jdete, chrabří
bojovníci? Nevidím na Zemi, ba ani ve všech třech svĕtech, jediné místo,
kde vás, pokud utečete, Pánduovci nenajdou a nezabijí. Jejich armáda je
ted uţ docela malá. Pokud zůstaneme při sobĕ, zvítĕzíme. Splňte svoje
povinnosti a bojujte. Smrt, nebo sláva   —   to je ted jediná volba. Zabijte
svoje nepřátele, nebo jim podlehnĕte, a tak dosáhnĕte nebes.“

Vzdor Durjódhanovu nabádání však vojáci stále prchali. Přijel k nĕmu

Šalja a řekl: králi, pohled na ten strašlivý obraz. Zemĕ je pokryta
mrtvými tĕly a znetvořenými údy zabitých bojovníků. Tvoji vojáci strachy
padají jeden přes druhého, jen s obtíţemi se pohybují po krví nasáklé zemi
a dovolávají se nĕčí ochrany. Rozkaţ k ústupu, ó hrdino z Bharatova rodu.
Slunce zapadá. Pamatuj, ţe jsi příčinou veškerého tohoto zla. Vrat se do
svého tábora a poskytni svým muţům trochu oddechu.“

Durjódhana pohlédl na Šalju sedícího na Karnovĕ prázdném kočáře. Opĕt

se ho zmocnil zármutek a vykřikl: Karno! můj příteli!“

Bůh Slunce, který zaléval posledními paprsky tĕlo svého padlého syna, se
odebral se zármutkem za západní kopce. Padl soumrak. Obĕ armády se
stáhly a bohové i rišiové se vrátili do svých sídel. Bojovníci míjeli Karnu a
upírali na nĕho svoje zraky. Zdálo se, ţe i po smrti ozařuje pole. Vypadal
jako hromada ryzího zlata či oheň uhašený záplavou Ardţunových šípů.
Sama Zemĕ jako by křičela Bĕda!“ a Ach!“

Judhišthira se však radoval. Karna konečnĕ padl. Pánduovský král cítil,

jako by z nĕho spadlo velké břemeno. Kdyţ stál na poli obklopen bratry,
přijel k nĕmu Krišna a řekl: Přízní Štĕstĕny je ted sútův syn mrtev,
zatímco ty a tvoji hrdinní bratři jste v pořádku. Ardţuna splnil svůj slib a
Zemĕ se napila Karnovy krve. Ten darebák, který se smál Draupadí, dostal,
co mu patřilo. Tato zpráva jistĕ udĕlá vaší ctnostné královnĕ radost. Brzy ti
bude sedĕt po boku, aţ přijmeš vládu nad touto kvetoucí Zemí.“

Judhišthira Krišnu se slzami objal. Kéšavo, není divu, ţe jsme s Tvojí

podporou uspĕli. všemocný, moudrý riši Nárada mĕ zpravil o Tvojí
skutečné totoţnosti i o totoţnosti mého bratra Ardţuny. Vy dva hrdinové
neustále udrţujete ve svĕtĕ ctnost.“

Judhišthira nastoupil na svůj kočár a vydal se zpĕt do tábora. Na poli

spatřil leţící Karnovo tĕlo, nyní osvĕtlené tisícovkami olejových lamp a
obklopené zoufalými vojáky Kuruovců. Příštího rána vykonají pohřební
obřady, ale tuto poslední noc ho ponechají na lůţku hrdinů. Judhišthira na
nĕho znovu a znovu upíral svůj pohled. Témĕř nemohl uvĕřit svým očím.
Řekl: Díky Tvojí přízni, milý Krišno, jsme dosáhli svého cíle. Durjódhana
se ted jistĕ vzdá všech nadĕjí na vítĕzství, a dokonce i vlastního ţivota.
Třináct dlouhých let jsme trpĕli a znali jen úzkost. Dnes budeme klidnĕ
spát, zbaveni svého břemene.“

Ardţuna s Krišnou opustili bojištĕ jako slunce a mĕsíc klesající po obloze.

Zaduli na své lastury a strach nahánĕjící troubení se rozlehlo čtyřmi
svĕtovými stranami. Mířili v Judhišthirových stopách zpĕt do tábora jako
bohové následující Indru do Amarávatí, velebeni a uctíváni gandharvy,
čárany a siddhy.

***

Všichni Kuruovci opustili v zoufalství pole a vrátili se do tábora pod

vedením Kripy, Kritavarmy a Ašvatthámy. Durjódhana naříkal tak, ţe ho
nikdo nedokázal utišit, a dokonce se zhroutil s pláčem na zem. Ostatní
kuruovští předáci vstoupili do královského stanu a tiše se kolem nĕho
sesedli. Kdyţ hledĕli na krále, jak dává průchod svému ţalu, ronili slzy
všichni. Válel se po zemi a stále vykřikoval: Karno, můj příteli!“

Durjódhanův ţal však postupnĕ překonal hnĕv. Vstal a oči se mu vztekem

zbarvily jako mĕd. Posadil se na trůn, otřel si tvář rukama a chladným
hlasem řekl: Tuto krutost nemůţeme nechat bez odplaty. Ardţuna
nemilosrdnĕ zabil Karnu, nejlepšího z bojovníků, kdyţ bezmocnĕ stál na
zemi. Jak to můţeme snést? Vybereme našim jednotkám jiného velitele,
zaútočíme na hříšné Pánduovce a pomstíme se. Jiţ jsme jejich armádu
témĕř zničili a po mnoha dnech boje jsou oslabeni. Opustili ctnost, a tak
ztratí všechnu sílu. Určitĕ je brzy rozdrtíme. Bud je pobijeme do
posledního muţe, nebo poloţíme vlastní ţivoty a připojíme se ke Karnovi
v nekonečném spánku hrdinů. Dluţíme mu to.“

Durjódhana pomyslel na Karnu leţícího na bojišti a odmlčel se. Poklesla

mu hlava, rukama si zakryl tvář a chvíli tiše lkal. Zmučený princ se nemohl
se smrtí svého přítele vyrovnat. Nikdy se neodváţil pomyslet, ţe by
Ardţuna mohl jednoho dne Karnu zabít. Ode dne, kdy ho poprvé vidĕl, ţil
v očekávání, ţe Karna přinese Ardţunovi zkázu. Tato nadĕje je ted v
troskách. Durjódhana upíral nepřítomný pohled vzhůru a po snĕdé tváři mu
kanuly krůpĕje slz. Je Ardţuna opravdu neporazitelný? Moţná. Válku ted
však uţ zastavit nelze. Je třeba Karnu pomstít. Bud pomsta, nebo smrt.
Ţádná jiná moţnost není.“

Kdyţ se Durjódhana ovládl, Kripa mu laskavým tónem řekl: vznešený

králi, pečlivĕ zvaţ, co je pro tebe ted nejlepší. Uplynulo sedmnáct dní bitvy
a padlo tolik muţů. Všichni tvoji bratři jsou mrtví. U Ardţuny jsme dosud
ţádné známky slabosti nebo únavy nezpozorovali. Prohání se po poli jako
obrovský slon se čtyřmi kly a drtí naše oddíly, jak se mu zachce. Nyní
zabil Karnu a předtím Dţajadrathu, přestoţe se ho snaţila ochránit celá
naše armáda. Který z tvých vojáků by mu dokázal čelit, ó potomku
Bharaty? A kdo by dokázal čelit rozzuřenému Bhímovi? On a Sátjaki
působí mezi našimi vojáky takové krveprolití, ţe nám z toho hrůzou
vstávají vlasy na hlavĕ.“

Kripa napjatĕ hledĕl na sedícího kuruovského prince, který zíral přímo

před sebe a neříkal nic. Kripa se dal do pláče, ale pokračoval: Spáchal jsi
vůči Pánduovcům mnoho hříchů, jejichţ plody ted sklízíme. Tuto
obrovskou armádu jsi shromáţdil jen proto, abys dosáhl svých cílů. Hrozí
nám nebezpečí. Jsme slabší neţ Pánduovci. Zásady politiky nabádají
usilovat o mír diplomatickými prostředky. Judhišthira je vţdy milostivý a
jistĕ na základĕ vzájemnĕ vyhovujících podmínek mír přijme. Neztratíš
postavení krále, nebot Judhišthira, Ardţuna ani sám Krišna se pokynům
tvého otce protivit nebudou.“

Kripa Durjódhanu úpĕnlivĕ prosil, at uzavře mír. Myslel na všechny krále

a bojovníky, kteří přišli o ţivot v Durjódhanovĕ zájmu, a neubránil se
nářku. Svou řeč ukončil chvĕjícím se hlasem: Radím, abychom zastavili
nepřátelské akce, ó hrdino. To je v tvém nejvyšším zájmu. Neříkám to ze
strachu nebo s nĕjakou zákeřnou pohnutkou. Neber moje slova na lehkou
váhu. Budeš-li jednat jinak, vzpomeneš si, co jsem říkal, aţ budeš sám na
pokraji smrti.“

Durjódhana stále nic neříkal. Byl bledý ţalem, obrátil oči v sloup a silnĕ se
třásl. Pro vzlyky ani nedokázal nĕjakou chvíli odpovĕdĕt. Nakonec se s
obtíţemi utišil a řekl: Nepochybuji, ţe jsi promluvil jako přítel. Udĕlal jsi
pro mĕ vše, co můţe přítel udĕlat   —   bojoval jsi proti mým nepřátelům a
pro moje dobro jsi riskoval ţivot. Vím, ţe tvoje rada je mínĕná dobře a ţe
je prospĕšná, ale ani trochu mĕ netĕší. Tvoje slova jsou velmi hořká, tak
jako lék pro človĕka na pokraji smrti. Podle mého názoru mi Judhišthira
vĕřit nebude, i kdyţ ho půjdu ţádat o mír. Podvedl jsem ho a způsobil mu
tolik zla, kolik si lze jen představit. Podobnou bolest jsem způsobil i
Ardţunovi a Krišnovi. Od té doby, co se Kéšava doslechl o Abhimanjuovĕ
smrti, trápí se celé noci ţalem. Urazili jsme ho. Jak nám ted můţe odpustit?
Mír nepřichází v úvahu. Válka skončí jen tehdy, aţ budou bud Kuruovci,
nebo Pánduovci mrtví. Zašlo to příliš daleko. Naše střetnutí je
neodvratitelné.“

Pomyslel na Draupadí a řekl: Paňčálská princezna, jak jsem se doslechl,

se oddává přísné askezi, aby mi přivodila záhubu. Spí na holé zemi a jí jen
jedno jídlo dennĕ. Subhadrá odvrhla veškerou pýchu a slouţí jí jako
sluţebná. Kripo, vše je v jednom plameni a nelze to uhasit. Jak mohu já,
který vrhal na hlavy všech králů paprsky jako slunce, kráčet nĕkde daleko
vzadu za Judhišthirou? Nikdy bych nedokázal přijmout jeho svrchovanou
vládu. Poté, co jsem vládl této Zemi jako její neomezený panovník, se
nemohu smířit s ubohým ţivotem sluţebníka.“

Kuruovec dal jasnĕ najevo, ţe bitva je jedinou moţností. Kdyby byl zabit,
alespoň by si zachoval slávu a odešel by do vyšších oblastí. Stáhnout se
nyní by znamenalo, ţe je zbabĕlec, a přivodilo by mu to hanbu a poníţení.

Durjódhana pohlédl na Karnův trůn. Přemohl zármutek a odhodlanĕ

zakončil svoji řeč: Ţádný kšatrija si nepřeje zemřít doma v posteli. Smrt
za ním musí přijít v boji, jinak jeho sláva pomalu zanikne. Vykonal jsem
mnoho obĕtí a vĕrnĕ jsem plnil svoje povinnosti. Smrti se nebojím. Nechte
mĕ bojovat a dobýt slávy, nebo odejít cestou hrdinů, kteří v bitvĕ nikdy
neustupují. Tato cesta se zaplnila králi, kteří po ní radostnĕ spĕchají poté,
co v této válce jiţ odhodili svoje tĕla. Jak mohu zanechat boje, kdyţ jsem
vidĕl tak vznešené bojovníky vydat ze sebe kvůli mnĕ všechno? Nemohl
bych se radovat z království s jejich krví na svých rukách, kdybych se je ze
všech sil nesnaţil pomstít. Dosáhnu vítĕzství, nebo nebes. Jinak tomu být
ani nemůţe.“

Bojovníci pochválili Durjódhanovu srdnatou řeč. Setřásli ze sebe

zoufalství a odhodlali se bojovat aţ do konce. Rozhodli se, ţe ráno vyberou
nového velitele, potom se zvedli ze svých sedadel a odebrali se na noc na
loţe.

***

Kdyţ se Gándhárí doslechla, jak Bhíma zabíjí její syny jednoho po

druhém, a zvláštĕ o tom, jak krutĕ zabil Dušásanu, byla témĕř bez sebe. Od
začátku války se oddávala askezi a modlila se, aby nepřátelské akce brzy
skončily. Snad přijde Durjódhana k rozumu, aţ uvidí marnost svého
počínání. Jak by mohl přemoci ctnostné Pánduovce, jimţ pomáhá Krišna?
Gándhárí však znala jeho zatvrzelost. Je nepravdĕpodobné, ţe ukončí
válku, dokud nepadne poslední muţ jeho armády.

Přestoţe kuruovská královna chápala, ţe její synové umírají kvůli vlastní

hříšnosti, jako matka to nemohla unést. Kaţdý večer dostávala zprávy o
událostech uplynulého dne a srdce jí trýznila bolest. Všichni vznešení
kuruovští hrdinové byli jeden po druhém zabíjeni. Kdyţ se doslechla, ţe
Bhíma zabil témĕř všechny její syny, cítila, ţe víc jiţ nesnese. Musí nĕco
udĕlat. Její dlouhá askeze ji obdařila velkou mystickou silou. Kdyby šla na
bojištĕ, mohla by tuto sílu pouţít k tomu, aby své poslední, dosud ţivé
syny učinila nepřemoţitelnými. Pouhým pohlédnutím na nĕ by dokázala,
ţe jejich tĕla budou nezranitelná. Rozhodla se ihned odjet a nařídila
sluţebníkům, at připraví kočár.

Sedmnáctý den války spĕšnĕ vyjela a se západem slunce dorazila na pole.

Kdyţ vešla do stanu ţen, dostala strašnou zprávu, ţe všichni její synové
kromĕ Durjódhany jsou jiţ mrtví. Stará královna se v mdlobách zhroutila k
zemi. Sluţebné ji rychle zvedly, posadily ji na velkou pohovku a postříkaly
jí tvář studenou vodou. Kdyţ přišla k sobĕ, nĕjaký čas jen naříkala.
Nakonec se uklidnila a poţádala, aby k ní přivedli Durjódhanu. Mohla by
zachránit alespoň jeho. Snad jí osud dovolí ponechat si jednoho syna. Jistĕ,
zapříčinil válku, ale ted, kdyţ je Karna mrtev, se snad zmĕní. Šakuni
nepochybnĕ také brzy padne. To v jejich společnosti Durjódhana zosnoval
všechny svoje zlotřilé plány. Kdyby byl sám, mohl to být docela jiný
človĕk.

Po krátké chvíli vešel princ do stanu svojí matky a poklonil se jí. Tvář mĕl
strhanou a potemnĕlou zármutkem. Poţehnala mu a začala s ním mluvit
konejšivými slovy. Po chvíli řekla: Milý synu, doufala jsem, ţe by tato
válka mohla skončit dříve, neţ budou zabiti všichni moji synové. Bĕda, zdá
se, ţe tato nadĕje se nenaplní. Ty však dosud ţiješ. Milý synu, chci ti
pomoci. Svojí asketickou silou mohu učinit tvoje tĕlo nezranitelným. Přijd
ke mnĕ zítra ráno nahý. Já ti předám svoji sílu.“

Durjódhana odešel z jejího stanu povzbuzen. To, ţe přijela jeho matka, je

jistĕ znamení osudu. Snad se mu nakonec podaří svoje zuřivé nepřátele
překonat. Rychle se ubíral tmou zpĕt do svého leţení.

Příštího rána před východem slunce se Durjódhana vykoupal a vydal se

zpĕt do matčina stanu. Vstoupil dovnitř, svlékl si šaty a chystal se vejít do
vnitřní části toho velkého stanu, kdyţ vtom odtamtud spatřil vycházet
Krišnu. Jaduovský hrdina se doslechl o příjezdu Gándhárí a šel jí vzdát
poctu. Kdyţ před sebou uvidĕl stát nahého Durjódhanu, překvapením
otevřel oči dokořán: Co to je, ó hrdino? Proč tĕ tu vidím stát bez
jakéhokoliv odĕvu?“

Durjódhana vysvĕtlil, ţe se chystá navštívit matku, a Krišna odpovĕdĕl:

To ses od svých starších nenaučil ţádné kultuře, ó potomku Bharaty? Jak
můţe civilizovaný muţ předstoupit před vlastní matku nahý? To mĕ
překvapuje. Alespoň si zakryj bedra.“

Durjódhana se rozpačitĕ podíval na svoje nahé tĕlo. Krišna má pravdu.

Nemůţe stát před matkou nahý. Po Krišnovĕ odchodu ze stanu si uvázal
kolem beder látku a šel navštívit královnu. Kdyţ ho slyšela vejít, poţádala
ho, at se postaví přímo před ní. Potom si sňala látku, která jí zakrývala oči
a pohlédla přímo na nĕho. Durjódhana cítil, jak mu tĕlo zalévá energie
jejího pohledu, ale kdyţ Gándhárí spatřila látku, otřáslo jí to: Proč jsi,
milé dítĕ, nedodrţel mé pokyny? Ţádala jsem tĕ, abys přišel nahý. Zakryl
sis bedra, a přestoţe zbytek tvého tĕla bude tvrdý jako ţelezo, tvoje bedra a
stehna zůstanou zranitelná vůči útoku, nebot tyto části tvého tĕla jsem
nevidĕla.“

Gándhárí předtím, neţ pohlédla na svého syna, shromáţdila veškerou svou

sílu. Cítila, ţe podruhé jiţ nic takového nedokáţe. Kdyţ jí Durjódhana
povĕdĕl, co se stalo   —   jak po svém příchodu do stanu potkal Krišnu   —   
královna si povzdechla a pomalu si opĕt zavázala oči látkou. Její poslední
nadĕje zklamala. Syn dozajista zemře Bhímovýma rukama, jak to Pánduův
syn jiţ dávno přísahal na kuruovském shromáţdĕní. Uvĕdomila si, ţe proti
všemocnému osudu nic nezmůţe, a nakonec se usmála. Zase ten Krišna.
Dokud chrání Pánduovce, Kuruovci nemají ţádnou nadĕji. Královna svého
syna propustila. Nejlepší bude vrátit se do Hastinápuru a být se svým
zarmouceným manţelem. Válka nepochybnĕ brzy skončí.

***

Kdyţ osmnáctého rána vyšlo slunce, Kuruovci spálili Karnu a ostatní

zabité bojovníky a pak nastoupili do kočárů a seskupili se. Jejich zármutek
se promĕnil v netečnost, která pramenila z pohledu na všechnu tu smrt a
zkázu. Na bitvu se připravovali témĕř mechanicky. Durjódhana se rozhlédl
po zbývajících bojovnících. Který z nich by mĕl být hlavním velitelem
bĕhem pravdĕpodobnĕ posledního dne války? Jasnou volbou je Kripa, ale
ten zřetelnĕ projevuje nechut dál bojovat. Princ pomyslel na Ašvatthámu.
Jako učitelův syn je další moţností. Kdyţ se ho však zeptal, odpovĕdĕl:
Myslím, ţe bys mĕl vybrat Šalju. Původem, odvahou, silou, slávou a
všemi ostatními schopnostmi nás všechny převyšuje. Vzdal se náklonnosti
ke svým příbuzným, přidal se k nám a neúnavnĕ bojoval. Necht vede naše
vojáky tak jako Skanda nebeštany.“

Ostatní bojovníci zatleskali Ašvatthámovým slovům, obklopili ze všech

stran Šalju a křičeli: Vítĕzství! Vítĕzství!“ Durjódhana seskočil ze svého
kočáru, se sepjatýma rukama k nĕmu přistoupil a řekl: hrdino, opĕt tĕ
přicházím poţádat o laskavost. Staň se naším velitelem. S tebou v čele
vneseme do řad nepřátel strach. Nikdo mezi námi není tak chrabrý a mocný
jako ty. nejpřednĕjší z králů, ujmi se velení tĕchto jednotek, tak jako
Kárttikéja velí armádám bohů.“

Šalja, jenţ se vzdal veškeré nadĕje, ţe z bitvy vyvázne ţivý, Durjódhanův

návrh přijal. Sepjal ruce a odpovĕdĕl mu: králi mocných paţí, postavím
se Pánduovcům bez obav. Vytvořím mocný šik a porazím jejich
shromáţdĕná vojska. Neztrácejme čas a vyjedme do bitvy.“

Durjódhana Šaljovi provolal slávu a nechal ho prohlásit velitelem, přičemţ

mu osobnĕ lil na hlavu posvĕcenou vodu. Kuruovci zařvali jako lvi a
rozeznĕli tisíce bubnů. S novými nadĕjemi vyrazili na bojištĕ a pod
Šaljovým vedením se roztáhli do útvaru připomínajícího orla. Z původních
čtyř miliónů kuruovských bojovníků zbylo jen deset tisíc slonů, jedenáct
tisíc bojovníků na kočárech, stejný počet jezdců a pĕt set tisíc pĕšáků.
Roztáhli se do vĕjíře a odhodlanĕ pochodovali na bojištĕ, rozhodnuti
bojovat na ţivot a na smrt.

Judhišthira slyšel radostné výkřiky Kuruovců. Dostal zprávu, ţe velitelem

byl ustanoven Šalja, a řekl: Kéšavo, co je podle Tebe třeba udĕlat? Plnĕ
spoléhám na Tvoji radu.“

Krišna vypadal zamyšlenĕ: Znám Šalju jako nejlepšího bojovníka. Nelze

ho podceňovat, ó králi. Je zmocnĕn postavením velitele a nebude o nic
slabší neţ Bhíšma, Dróna, či dokonce Karna. Přesto si myslím, ţe ho
můţeš zabít. Nevidím nikoho jiného, kdo by toho byl schopen. Vzhůru, ó
hrdino, a zabij ho jako Šakra démona Šambaru. Nyní, kdyţ jsi překonal
nezmĕrný oceán Kuruovců, se neutop v malém rybníčku Šalji. Projev v
bitvĕ všechnu svoji kšatrijskou sílu a asketickou moc. Šaljův čas
nepochybnĕ nadešel.“
Judhišthira nastoupil na kočár a myslel přitom na Krišnova slova. Jistĕ se
vyplní. Vzpomnĕl si na slib, ţe zabije Šalju. Bylo příhodné, aby madráský
vládce skonal pod rukama svého drahého přítele a synovce. Bude to tvrdý
boj. Oba byli skutečnými mistry boje s oštĕpem a jiţ se střetli v nĕkolika
divokých soubojích. Ten příští bude jejich poslední.

Pánduovští vojáci pochodovali do bitvy s Dhrištadjumnou v čele. Boj

zanedlouho začal. Jakmile Šalja v dálce spatřil Judhišthirův bílý slunečník,
pobídl vozataje, aby jel přímo k nĕmu. Vzápĕtí se mu do cesty postavilo
velké mnoţství bojovníků na kočárech, kteří ho zasypali šípy a oštĕpy.
Král Madrásu zůstal neochvĕjnĕ stát a odpovĕdĕl salvami zlatĕ opeřených
šípů, které srazily desítky tĕchto bojovníků.

Zbývající dva synové Karny, Satjaséna a Čitraséna, zaútočili na Nakulu,

jako kdyţ v lese zaútočí dva tygři na slona. Zahalili ho ostrými šípy a
přesekli mu luk, Pánduův syn však nasadil tĕtivu dalšímu luku a útok
opĕtoval. Se smíchem zabil Satjasénovy čtyři konĕ a Čitrasénu zasáhl
třemi ostrými šípy do hrudi.

Satjaséna vyskočil na bratrův kočár a oba princové stáli bok po boku a

stříleli na Nakulu šípy. Neotřesený Nakula mrštil zářivou šipku napuštĕnou
olejem a podobnou strašlivému hadovi. Zasáhla Satjasénu a probodla mu
srdce. Jeho bratr zařval hnĕvem a zesílil svůj útok na Nakulu. Zabil mu
konĕ a rozbil mu kočár.

Nakulův syn Šatáníka vidĕl svého otce bez kočáru a pod útokem, a tak mu
přispĕchal na pomoc. Vzal ho na svůj kočár a Nakula pokračoval v boji.
Vypustil velké mnoţství šípů, které protivníka vyvedly z rovnováhy, a pak
vystřelil šíp s ostřím jako břitva ve tvaru půlmĕsíce. Zasáhl Čitrasénu do
krku a odsekl mu hlavu, která slétla na zem. Princ padal dopředu z kočáru
na zem jako podtatý strom.

Kuruovští vojáci sledovali, jak Nakula zabil dva Karnovy syny, a dali se na
ústup. Šalja je však opĕt seskupil. Stál neohroţenĕ v bitvĕ tváří v tvář
nesčetným pánduovským bojovníkům. Kuruovci vedení Kripou a
Kritavarmou zaútočili na Pánduovce s hlasitým řevem. Narazili však na
pevné řady vojáků pod vedením Dhrištadjumny a Sátjakiho. Obĕ armády
se srazily s ohlušujícím řevem. Vzduchem se vznášel kouř z ohnivých
zbraní vypuštĕných mocnými bojovníky na kočárech a také pach krve.
Šalja se probojoval hustými pánduovskými řadami a přiblíţil se k
Judhišthirovi. Napadl ho přívalem šípů, ale Judhišthira je všechny zastavil
vlastními. Zatímco se spolu potýkali přední bojovníci obou stran,
Judhišthira svedl prudký souboj se Šaljou. Vymĕňovali si šípy, které se
sráţely ve výšce, a vytvářely tak spršky jisker. Oba mocní hrdinové stříleli
planoucí šípy z luků podobných bleskům a podobali se Indrovi a Balimu
bojujícím o vládu nad vesmírem.

Judhišthira se zámĕrem zabít Šalju náhle vypustil šíp se širokým ostřím,

kterým srazil protivníkův prapor. Zuřící Šalja odpovĕdĕl tisícovkami šípů,
jeţ zasáhly Judhišthiru po celém tĕle. Zcela ho zahalily a s ním i jeho konĕ,
kočár i vozataje. Judhišthirovi přišli na pomoc bratři a zaplavili Šalju
dlouhými ozubenými šípy. Madráský král rozpoutal zuřivý boj s podporou
Kripy a Ašvatthámy. Pánduovci ho nikdy nevidĕli tak hrůzostrašného. Jeho
šípy nacházely slabiny protivníků, kteří padali vzad ze svých kočárů
ochromeni silou jeho útoku.

Šalja odolal spojenému útoku Judhišthiry, Sátjakiho, Bhímy a dvou synů

svojí sestry Mádrí. Durjódhana mu přijel na pomoc s Kritavarmou po
boku. Dlouhou dobu zuřila mezi obĕma mocnými hrdiny strašlivá bitva, ve
které se rozhnĕvanĕ snaţili jeden druhého zničit.

Mezitím byl Ardţuna obklopen zbývajícími bojovníky armády Trigartů.

Pánduův syn je nemilosrdnĕ pobíjel a oni spustili úzkostný křik.
Ašvatthámá je slyšel a hnal se k nim, aby jim pomohl. Kdyţ se mu
nepodařilo přesvĕdčit Durjódhanu, aby válku zastavil, rozhodl se bojovat
aţ do konce. Jeho otec a témĕř všichni přátelé byli zabiti. I kdyby byl
dohodnut mír, pro co mĕl ţít? Drónův syn nedbal na Vjásadévova varovná
slova a ze všech sil napadl Ardţunu. Oba kmotřenci zapomnĕli na dřívĕjší
přátelství a vrhli se na sebe jako dva rozzuření býci, kteří se snaţí
navzájem nabrat na rohy. Obloha byla plná jejich šípů a nad jejich bitvou
ţasli i nebeštané.

Ardţuna nabyl vrchu a zabil soupeři čtyři konĕ i vozataje. Ašvatthámá stál
nebojácnĕ na svém nepohyblivém kočáře a dál odolával Ardţunovĕ útoku.
I bĕhem boje s Pánduovým synem zasypával šípy další pánduovské vojáky
a stovky jich zabil.

Náhle se Suratha, mocný pánduovský bojovník na kočáru, s mohutným

řevem hrozivĕ přiblíţil k Ašvatthámovi. Ašvatthámá seskočil na zem s
lukem v ruce, na tĕtivu přiloţil ostrý šíp a napnul luk aţ k uchu. Vší silou
vystřelený šíp proletĕl přímo Surathovou hrudí, roztal mu srdce, vyletĕl
zády a zabodl se do zemĕ.

Ašvatthámá rychle přibĕhl ke kočáru zabitého soupeře a vyskočil na nĕj.

Mnozí další kuruovští bojovníci vedeni Šakunim a Ulúkou mu spĕchali na
pomoc. Pak se strhla hrozivá bitva mezi Ardţunou a kuruovskými
bojovníky, které podporovaly tisíce vojáků.

Nedaleko od Ašvatthámy dál s hrozivou silou bojoval Šalja   —

   povzbuzen myšlenkami na slavné vítĕzství nebo smrt a dosaţení
nebeských končin   —   proti všem pánduovským hrdinům. Stál na kočáře,
zářil jako bůh Slunce a nikdo jím nedokázal otřást. Jeho šípy létaly v
nekonečných řadách do všech stran. Tisíce statečných pánduovských
bojovníků přišly o ţivot ve snaze se k nĕmu přiblíţit.

Judhišthira si připomnĕl svůj slib a Krišnova slova a hnal se vpřed smĕrem

k Šaljovi. Madráský panovník stojící nedaleko Judhišthiry vypadal jako
planeta Saturn vedle Mĕsíce. Oba muţi zaduli na lastury a ovzduším otřásl
hromový zvuk. Upírali na sebe planoucí oči, pak se vzájemnĕ vyzvali a
jeden druhého zahalili vlnami šípů. Se zranĕními po celém tĕle připomínali
stromy kinšuka a šálmalí v plném kvĕtu.

Vojáci napjatĕ sledovali bitvu a nedokázali říci, kdo zvítĕzí   —   zda

Judhišthira zabije Šalju a získá Zemi, nebo jestli Šalja po zabití Pánduova
syna vĕnuje Zemi Durjódhanovi.

Šalja vystřelil ocelové šípy, které se zabodly do Judhišthirových koţených

chráničů prstů a roztaly mu luk vedví. Judhišthira se na kočáru rychle
otočil a uchopil další luk, nasadil mu tĕtivu a opĕt se obrátil čelem k
soupeři. Vyslal mnoho rychle letících šípů, které Šaljovi zabily čtyři konĕ i
vozataje. Pánduovský král potom zahalil Šalju stojícího na nehybném
kočáře stovkami palčivých šípů, které jím otřásly. Ašvatthámá přispĕchal
souţenému madráskému králi na pomoc a vzal ho na svůj kočár.

Durjódhana, jenţ souboj pozoroval, nechal v nĕkolika okamţicích Šaljovi

přivézt další mohutný kočár. Šalja nastoupil a zaútočil na Judhišthiru.
Obrovská ţelezná kola jeho kočáru znĕla jako hrom. Chránĕn z boků
dalšími bojovníky se hnal vstříc Judhišthirovým salvám zlatĕ opeřených
šípů. Šalju i kuruovské hrdiny, kteří ho podporovali, vyzvali rovnĕţ
Bhíma, Sátjaki a dvojčata.
Boj mezi Judhišthirou a Šaljou připomínal zápas dvou mladých tygrů v
dţungli o kus masa. Zraňovali se šípy v pýše nad svojí odvahou. Šalja
zároveň napadl Judhišthiru a Bhímu a zbavil je brnĕní. Dobře mířenými
šípy Judhišthirovi zabil čtyři konĕ i s vozatajem. Kdyţ krále i jeho bratra
omráčil, začal pobíjet pánduovské oddíly.

Bhíma bez sebe hnĕvem vystřelil dlouhé šípy, jeţ zabily Šaljovy konĕ a na
místĕ ho zastavily. Vyslal dalších sto šípů s ostřím jako břitva, které mu
roztaly brnĕní. Šalja vzal lesklý ocelový meč a štít ozdobený tisíci
hvĕzdami. Seskočil z kočáru a hnal se přes pole k Judhišthirovi jako jestřáb
vrhající se na kořist. Bhíma pečlivĕ zamířil a šípem se širokým ostřím
rozsekl Šaljův meč na dva kusy. Dalšími dvaceti mu rozlomil štít a
radostnĕ vyrazil bojový pokřik. Ostatní Pánduovci se rozesmáli a zatroubili
na svoje mléčnĕ bílé lastury.

Kdyţ Kuruovci vidĕli Šalju zbaveného brnĕní a kočáru, naplnila je obava.

Judhišthira setrvávající na svém kočáru bez koní vzal velkou zlatou šipku s
rukojetí vykládanou korálem a posetou drahokamy. Pánduův syn zdvihl
zářící šipku a rozhnĕvanĕ se zahledĕl na Šalju, jako by ho chtĕl pohledem
spálit. Pronesl mantry, vší silou vrhl zbraň a vykřikl: Jsi mrtev!“

Šipka letĕla k Šaljovi jako meteor padající z oblohy. Šalja vykřikl a snaţil
se ji při dopadu zachytit, ale proklouzla mu mezi rukama a zasáhla ho do
hrudi. Hladce jím prolétla a zaryla se do zemĕ. Ze Šaljových úst, nosu a uší
vytryskla krev, paţe mu vylétly vzhůru a padl k zemi jako horský vrchol
zasaţený bleskem. Kdyţ padal, Zemĕ jako by mu vyšla vstříc, tak jako
vstává drahá manţelka, aby objala svého milovaného chotĕ. Poté, co si
tento král tak dlouho uţíval Zemĕ, padl nakonec do jejího náručí a zemřel.

Judhišthira se svými bratry vítĕznĕ zařvali, zatímco Kuruovci vykřikli

úzkostí a zbaveni odvahy prchli z boje. Pánduovští vojáci se chopili
příleţitosti a s pozdviţenými zbranĕmi zaútočili na zoufalé nepřátele.

Judhišthiru napadl Šaljův mladší bratr. Zasáhl Pánduova syna shlukem

ozubených šípů, které se mu zabodly do tĕla. Judhišthira si útoku nevšímal,
rychle pozvedl luk a odpovĕdĕl šípy s ostřím jako břitva, které rozštíply
útočníkův luk. Jedním šípem mu srazil prapor a dalším hlavu. Sličný princ
stejnĕ jako jeho starší bratr padl po hlavĕ z kočáru na zem.

Durjódhana přihlíţel se zoufalstvím v očích. Všude kolem nĕho v hrůze

prchali jeho vojáci a nechávali ho, at s Pánduovci bojuje sám. V prudkém
záchvatu zuřivosti bojoval jako šílený, co mu síly stačily. Jeho šípy létaly
jako planoucí komety do všech stran. Nikdo se k nĕmu nemohl přiblíţit a
sám odolával všem vznešeným pánduovským hrdinům.

Jakmile Kritavarmá, Kripa a Ašvatthámá vidĕli Durjódhanův statečný

odpor vůči nepřátelům, přispĕchali mu na pomoc. Čtyři kuruovští
bojovníci zastavili pánduovskou armádu jako pobřeţí odolávající oceánu.
V posledním zoufalém pokusu tento den zvítĕzit se drali k Judhišthirovi,
který dosud stál na svém znehybnĕlém kočáře. Kdyţ to vidĕli Bhíma,
Sátjaki, Dhrištadjumna a pĕt Draupadiných synů, obklopili pánduovského
krále. Následovala výmĕna mezi tĕmito bojovníky a čtyřmi Kuruovci, při
níţ se obloha zaplnila planoucími šípy.

Šaljova armáda Madraků se s hlasitými výkřiky hnala zpĕt do boje: Kde

je Judhišthira? Kde jsou Dhrištadjumna a Bhíma? Okamţitĕ je zabijeme!“
Kdyţ se tito bojovníci vrhli do potyčky, přivítaly je salvy šípů vystřelené
Pánduovci. Padali po stovkách rozsekáni na kusy a zůstali po nich rozbité
kočáry a zabití konĕ. Jakmile řady statečných bojovníků padly k zemi, ti,
co je následovali, klopýtali a padali z kočárů. Konĕ rţáli, nebot jim
vozatajové tvrdĕ přitahovali uzdy ve snaze vyhnout se tlačenici. Déšt
ohnivých šípů neustával. Svalnaté paţe a hlavy ozdobené zlatými přilbami
padaly k zemi po tisících.

Ardţuna, který zničil zbytky trigartské armády spolu se Šakuniho

horskými bojovníky, zamĕřil svoje neomylné a neodolatelné šípy na
Madraky. Zakrátko zabil dva tisíce slonů i s jejich jezdci. Kdyţ vjel mezi
Madraky, spustili vydĕšený křik. Pánduův syn a jeho bratři je nemilosrdnĕ
kosili, a tak vzali nohy na ramena. Zjistili však, ţe před nimi stojí další
pánduovští hrdinové. Začali tedy křičet na Durjódhanu, aby je ochránil.

Šakuni slyšel jejich ţalostné výkřiky, přijel k Durjódhanovi a řekl mu:

Ardţuna pobil celou moji divizi a ted zabíjí statečné Madraky. králi,
shromáţdi naše jednotky a okamţitĕ jim jed na pomoc.“

Durjódhana upřel na svého starého strýce nepřítomný pohled. Jeho mysl se

utápĕla v zoufalství. Z jeho vojska jiţ nezbývalo mnoho. Ti, kteří nepadli,
utíkali. Ve snaze povolat je zpĕt do boje si vykřičel hlas do ochraptĕní.
Válka určitĕ nemůţe trvat jiţ příliš dlouho. Durjódhana pohledem přelétl
tento bezútĕšný výjev. Pánduovští vojáci s radostnými výkřiky
pronásledují jeho prchající vojáky. Přeţívá jiţ jen hrstka jeho
nejodváţnĕjších bojovníků   —   Kripa, Ašvatthámá, Kritavarmá a nĕkolik
dalších. Ty podporuje necelých dvacet tisíc vojáků.

Durjódhana plačtivým hlasem pronesl: strýče, v mysli neustále slyším

Vidurova slova. Jen z nevĕdomosti jsem nedbal jeho moudrých rad. Jen
pohled na bĕh osudu. Naše kdysi hrdá armáda je prakticky zničena. Bhíma
s Ardţunou způsobili mezi našimi muţi spoušt. Co dĕlat? Z této války se
nemohu vrátit poraţen. Mohu volit jen mezi vítĕzstvím a smrtí. Vydejme
se ještĕ jednou naposledy do boje a mĕjme na pamĕti nejvyšší povinnosti
kšatriji. Vynaloţ veškerou svoji sílu, ó synu Subaly. Moţná ještĕ dnes
zvítĕzíme.“

Oba Kuruovci rozkázali vozatajům, at pobídnou konĕ, a vrhli se s bojovým

pokřikem do potyčky. Pánduovci však byli připraveni. S vítĕzstvím na
dohled se pevnĕ postavili svým zoufalým nepřátelům a kosili je vlnami
smrtonosných šípů. Durjódhana s hrůzou přihlíţel, jak byli témĕř všichni z
jeho zbývajících bojovníků pobiti.

Krišna vidĕl, ţe Kuruovci jsou témĕř poraţeni, a řekl: Dhanandţajo,

tato válka je v zásadĕ u konce. Milióny bojovníků na obou stranách byly
zabity. Naše oddíly ted Kuruovce početnĕ převyšují. Vše, co je třeba pro
zajištĕní našeho vítĕzství, je Durjódhanova smrt. Pokud ho nezabijeme,
nebude tĕmto nepřátelským činům konec, protoţe poráţku nikdy nepřizná.
Pártho, pokus se ho zabít a ukonči tento strašlivý spor.“

Ardţuna se podíval na Krišnu drţícího opratĕ, který navzdory svému

zranĕní jen zářil. Mádhavo, máš pravdu. Zlovolný Dhritaráštrův syn
bude bojovat do posledního muţe. Vypadá to, ţe nikdo neunikne smrti.
Bhíma zabil všechny Durjódhanovy bratry. Určitĕ v souladu se svým
slibem zabije i samotného Durjódhanu. Tam stojí Sušarmá, můj starý
nepřítel. Jeho čas nadešel. Kéšavo, zavez můj kočár k tomuto králi.“

Ardţuna ukázal na Sušarmu, který na pánduovské vojáky vypouštĕl

planoucí šípy. Krišna pobídl konĕ a za nĕkolik okamţiků stál Ardţuna před
Sušarmou podporovaným čtyřmi trigartskými princi. Okamţitĕ ho jako
jeden muţ napadli stovkami šípů. Ardţuna, jenţ se pohyboval ladnĕ a
obratnĕ, zaútočil na prince jako hladový lev na jeleny. Šípy s ostřím jako
břitva je zabil všechny čtyři a potom se obrátil k Sušarmovi. Zasáhl
panovníka do hrudi třemi mocnými šípy a čtyřmi dalšími mu zabil konĕ.
Jiným šípem se širokým ostřím mu srazil prapor a nakonec dlouhým
zlatým šípem posíleným mantrami probodl Sušarmovi srdce.
Kdyţ se Sušarmá skácel z kočáru, Ardţuna se vrhl mezi vojáky, kteří ho
podporovali. Nedaleko řval Bhíma a mávaje kyjem zaútočil na
Durjódhanu. Kuruovec mu udatnĕ vzdoroval a drţel ho v šachu
tisícovkami šípů. Poblíţ bojoval také Sátjaki s Kritavarmou a
Dhrištadjumna a dvojčata s Kripou a Ašvatthámou.

Zatímco tyto hrdiny zamĕstnával boj, Sahadéva spatřil Šakuniho útočit na

pánduovskou armádu. Vzpomnĕl si na svůj slib, nechal Kripu Kripou a
hnal se k Šakunimu vyzývaje ho k boji. Kdyţ se k nĕmu Šakuni otočil,
Sahadéva vystřelil hrozivé šípy letící rychlostí vĕtru. Okamţitĕ přesekl
Šakuniho luk a zlomil mu ţerd praporu. Neohroţený Šakuni vzal jiný luk a
velmi energicky se bránil, přičemţ zasáhl soupeře salvou mocných šípů.

Sahadéva Šakuniho útok obratnĕ odrazil a odpovĕdĕl šedesáti ostrými šípy,

které Šakunimu probodaly celé tĕlo. Následovalo dalších osmdesát, které
Šakuniho na plošinĕ kočáru roztočily kolem své osy, a luk mu vylétl z
ruky.

Ulúka si všiml, ţe jeho otec je v úzkých, a zaútočil na Sahadévu desítkami

ozubených šípů. Sahadéva se okamţitĕ otočil k Ulúkovi. Vystřelil šíp s
ostřím ve tvaru půlmĕsíce, který prosvištĕl vzduchem a srazil Ulúkovi
hlavu. Mohutný bojovník spadl z kočáru a hlava se mu s vytřeštĕnýma
očima a náušnicemi zářícími z prachem pokryté zemĕ odkutálela pryč.

Šakuni vykřikl a z očí mu vytryskly slzy. Upamatoval se na Vidurova

moudrá slova. Chovat nepřátelství k Pánduovcům byla vţdy pošetilost.
Subalův syn stále vystavený Sahadévovu útoku si smutnĕ vybavil svůj
ţivot. Na svou původní zloba vůči Bhíšmovi za to, ţe dal jeho sestru
slepému Dhritaráštrovi, jiţ dávno zapomnĕl. Poté, co se spřátelil s
Durjódhanou, se zaplétal do stále vĕtších proradností, třebaţe si v srdci
uvĕdomoval, ţe to jednoho dne bude mít hrozné důsledky. Přesto se
nezbavil vlivu hnĕvu a připoutanosti, ani v nejmenším nebral na vĕdomí
pravdu a doufal, ţe se mu svojí prohnaností nĕjak podaří Pánduovce zničit.
A ted ponese následky. Oheň hnĕvu Pánduovců se rozhořel v obrovský
poţár. Celá jeho armáda i syn padli přímo před jeho očima.

Šakuni si vzpomnĕl na povinnost bojovníka a upřel na Sahadévu zlostný

pohled. Snad bude alespoň moci před vlastní smrtí pomstít syna. Zdvihl
luk a přiloţil k nĕmu hrozivĕ vyhlíţející šíp, ale ještĕ neţ jej mohl vypustit,
Sahadéva mu luk rozsekl třemi šípy s ostřím jako břitva.
Šakuni rozhnĕvanĕ vykřikl, uchopil šavli a mrštil ji na nepřítele. Sahadéva
rotující šavli okamţitĕ rozsekl na kusy, neţ k nĕmu vůbec stačila doletĕt.
Právĕ v ten okamţik na nĕho Šakuni vrhl hlasitĕ svištící hrozivý kyj.
Sahadéva kyj zasáhl shlukem šípů, které ho rozbily na kusy. Šakuni po
nĕm pak mrštil šipkou, ale Pánduův syn odrazil i ji.

Kdyţ Šakuni vidĕl, ţe jeho zbranĕ padají neškodnĕ na zem jako nadĕje
bezboţného človĕka, dostal strach a utekl z boje. Sahadéva si připomnĕl
slib, ţe Šakuniho zabije, a pustil se do jeho pronásledování. Křičel na nĕho,
at se otočí a bojuje, ale Šakuni ho neposlouchal.

Sahadéva ho dohnal a vykřikl: Proč se vzdáváš svojí povinnosti, ty

hlupáku? Vzpomínáš si, jak ses radoval na shromáţdĕní Kuruovců, ty
zlotřilče? Ty a hříšný Durjódhana jste poslední dosud ţiví z tĕch, kdo nás
zesmĕšnili a urazili naši královnu. Ne však nadlouho. Ted ochutnej plody
svých zločinů. Postav se mi v boji. Useknu ti hlavu, jako kdyţ se sklízí
zralý plod.“

Šakuni vyprovokovaný Sahadévou zastavil kočár a otočil se, aby bojoval.

Uchopil zlatem a drahokamy zdobený oštĕp, ale jakmile ho zvedl nad
rameno, zbyly z nĕho jen kusy. Sahadéva vystřelil palčivé šípy s ostřím
jako břitva, které Šakunimu utrhly paţe, a poté mu šípem zářícím jako
oheň srazil hlavu.

Šakuni padl a z tĕla mu vytryskla krev. Kuruovci propukli v nářek.

Durjódhana vykřikl a upustil luk. Všichni ostatní bojovníci kolem nĕho
odhodili zbranĕ a dali se na útĕk. Přeţila jen hrstka kuruovských vojáků, a
ti byli obklíčeni pánduovskými jednotkami. Bojovali dál bez moţnosti
uprchnout, ale brzy padli.

Kdyţ Durjódhana vidĕl, ţe je sám, otočil se a prchal z bojištĕ. Seskočil z

kočáru a hnal se do okolních lesů. Bĕţel tak dlouho, dokud nenarazil na
velké jezero. Ve zmatku a s nadĕjí, ţe si zachrání ţivot, vstoupil do vody.
Kdyţ se ponořil, díky jógové praxi udrţoval svůj ţivotní vzduch v obĕhu a
pouţil mystickou sílu, aby vodu kolem sebe přivedl do tuhého stavu.

Po Durjódhanovĕ útĕku zbyli jen Kripa, Ašvatthámá a Kritavarmá. Jelikoţ

byl jejich vůdce pryč, rozhodli se také utéci z bojištĕ. Cestou potkali
Vjásadévu, který jim řekl, kde najdou Durjódhanu, a pak zmizel. Tři
bojovníci se odebrali k jezeru a poblíţ si všimli Durjódhanova svrchního
odĕvu. Pochopili, ţe vstoupil do jezera, a padli s nářkem k zemi: Bĕda,
král neví, ţe jsme naţivu. V zoufalství se ponořil do tohoto jezera, aniţ by
vĕdĕl, ţe není ještĕ vše ztraceno.“

Pomalu vstali a šli se ke svým kočárům. Rozhodli se vrátit do kuruovského

tábora. Kdyţ přijeli ke stráţím, vidĕli, ţe naříkají. Tři muţi pokračovali dál
do tábora, kde je čekaly podobné scény. Slyšeli hlasitý nářek ţen z
královských rodů ve svých stanech, který znĕl jako křik hejn orlovců.
Stráţe vyvádĕly ţeny ven a usazovaly je na kočáry, aby se vrátily do
mĕsta. Šaty mĕly neupravené, vlasy rozcuchané a ozdoby odhodily. Byl na
nĕ ţalostný pohled. Mnoho muţů vyráţelo do Hastinápuru, jelikoţ
nedokázali déle setrvat v opuštĕném leţení. Ve spĕchu pobíhali sem a tam.
Báli se, ţe by kaţdým okamţikem mohli přijet Pánduovci a pozabíjet je.

Tři bojovníci nedokázali snést tuto truchlivou atmosféru a vrátili se k

Durjódhanovu úkrytu. Kripa se postavil na břeh jezera a hlasitĕ zvolal:
králi, vynoř se a postav se svým nepřátelům. Pohled, jak muţi ve tvojí
nepřítomnosti podléhají nářku. Pánduovci jezdí po poli a hledají tĕ. Jejich
armády byly zničeny. Bojuj s nimi a ovládni Zemi, nebo vystup na nebesa,
pokud tĕ zabijí. Proč tady otálíš? Ašvatthámá, Kritavarmá a já jsme zde,
abychom ti pomohli. Budeš-li pokračovat v boji, jistĕ zvítĕzíš.“

Durjódhana sedící na dnĕ jezera Kripu slyšel. Zvolal: Naštĕstí jste vy tři
hrdinové přeţili, ó nejpřednĕjší z lidí. Jen mĕ tu nechte chvíli se zotavit a
pak se určitĕ znovu pustím do boje. Jste také unaveni a mĕli byste si
odpočinout. Aţ se občerstvíme, můţeme se vydat do bitvy. bojovníci
mocných paţí, jste vznešení a vaše oddanost ke mnĕ je velká, ale ted není
vhodná doba k předvádĕní síly. Dnes si odpočiňme a ráno se k vám
připojím v boji. O tom nemĕjte ţádné pochyby.“

Ašvatthámá odpovĕdĕl: Vynoř se, ó králi   —   kéţ se ti dobře daří. Ještĕ

nepřítele porazíme. Přísahám při všech svých zboţných činech, darech a
samotné pravdĕ, ţe zbývající Pánduovce zabiji. Jestli uplyne tato noc a
mnĕ se to nepodaří, nebudu se znovu radovat z provádĕní obĕtí, coţ činí
potĕšení všem zboţným lidem. králi, dokud nebudou mrtvi, nesejmu si
brnĕní. To je jisté.“

Kdyţ Ašvatthámá volal na Durjódhanu, přišla k jezeru skupinka lovců.

Byli unaveni celodenním lovem a chtĕli uhasit ţízeň. Jakmile spatřili tři
mocné kšatriji, ukryli se ve křoví a poslouchali. Pak pochopili, ţe v jezeře
je ukryt Durjódhana. Naslouchali, jak se bojovníci bez úspĕchu snaţí
Durjódhanu přesvĕdčit, at vyjde ven a pokračuje v boji. Kuruovci je však
nezpozorovali.

Lovci přihlíţeli bitvĕ mezi kšatriji celého svĕta a vĕdĕli, ţe je Pánduovci

jistĕ bohatĕ odmĕní, pokud jim řeknou, kde je Durjódhana. Tiše tedy vstali
a vydali se do tábora Pánduovců navštívit Judhišthiru.

Kapitola 27: BHÍMŮV SOUBOJ S

DURJ DHANOU
Pánduovci se po bezvýsledném hledání Durjódhany vrátili zpĕt do tábora.
Vešli do Judhišthirova stanu a vyslali vojáky, at prohledají celé pole. Kdyţ
čekali na zprávy, stráţe přivedly lovce. Lovci padli Judhišthirovi k nohám
a řekli mu vše, co vidĕli a slyšeli. Judhišthira s úsmĕvem vstal a okamţitĕ
lovce obdaroval velkým bohatstvím. Poté je propustil a odešel s bratry k
jezeru, které se jmenovalo Dvaipájana. Všichni pánduovští bojovníci šli s
nimi a křičeli: Našli jsme Durjódhanu! Vyřidme ho jednou provţdy.“

Tři přeţivší Kuruovci, kteří se stále snaţili Durjódhanu přesvĕdčit, at vyjde

ven, zaslechli blíţící se Pánduovce a zavolali na nĕho: Přicházejí sem
pyšní a vítĕzní Pánduovci. Musíme odejít.“

Tři muţi nasedli na svoje konĕ a tĕsnĕ předtím, neţ Pánduovci dorazili k
jezeru, odjeli do lesa. Pánduovci vidĕli, ţe voda jezera je díky
Durjódhanovĕ mystické síle dokonale klidná. Při pohledu na tento
neobvyklý úkaz pochopili, ţe Durjódhana se skrývá v jezeře jako zbabĕlec.
Judhišthira řekl Krišnovi: Jen pohled, jak tento zrádný muţ pouţil svoje
síly klamu, aby se vyhnul poráţce, ale ted uţ mi neunikne. I kdyby mu po
boku stál sám Indra, dnes zemře.“

Krišna souhlasil: králi, znič Durjódhanův klam vlastními mystickými

silami. Ten, kdo si zahrává s iluzí, by mĕl být také jejím prostřednictvím
zničen. To je pravda. Mnoho Daitjů a Dánavů, jeţ byli všichni mistry
mystických sil, bohové zabili pomocí přeludů a mámení. Proto jednej
rychle, aby tohoto hříšníka potkal spravedlivý konec.“

Judhišthira na Durjódhanu zavolal: Proč jsi, ó nejlepší z lidí, očaroval toto

jezero a skryl se pod jeho hladinou? Jak to, ţe si ted chceš zachránit ţivot,
kdyţ jsi způsobil zkázu svojí rodiny, přátel i miliónů kšatrijů? Vynoř se a
bojuj! Kam se podĕla tvoje čest? Na všech shromáţdĕních jsi byl
popisován jako hrdina, ale myslím, ţe tyto popisy nebyly pravdivé. Nejsi
nic jiného neţ zbabĕlec. Jen pohled, jak se ted před námi schováváš, aby
sis zachránil ţivot. hříšný darebáku, vyjdi ven a postav se čelem
následkům všech svých zločinů. Nekrč se tady jako eunuch. Hrdinové z
bitvy nikdy neutíkají   —   před zneuctĕním dávají přednost smrti.
Nepošlapávej svoji čest a bojuj. Bud vládni této Zemi po dobytí vítĕzství,
nebo námi zabit ulehni ke spánku na holé zemi.“

Za Judhišthiru stojícího na břehu jezera se svými bratry a Krišnou se

postavili všichni ostatní pánduovští bojovníci. Čekal na Durjódhanovu
odpovĕd a rozhlíţel se kolem. Širé jezero poskytovalo úlevu od horka a
prachu bojištĕ. Leţelo uprostřed chladivé mýtiny stínĕné vysokými stromy
s kvĕty mnoha barev visícími aţ k hladinĕ. Na stromech sedĕla spousta
vodního ptactva překvapená náhlou promĕnou jezera. Listy stromů
pohyboval mírný vánek a naplňoval ovzduší uklidňujícím šumĕním
doprovázeným melodickými hlasy ptáků. Pánduovci se cítili osvĕţeni
pouhým pohledem na tuto malebnou končinu, oblíbené místo mnoha
jogínů a asketů.

Po nĕkolika okamţicích Durjódhana zvolal: králi, není nic divného na

tom, ţe se strach zmocňuje všech ţivých bytostí, ale já jsem do tohoto
jezera nevstoupil ze zbabĕlosti. Přišel jsem o armádu a zůstal v boji sám a
jsem unaven. Proto jsem v tomto jezeře vyhledal útočištĕ, abych si
odpočinul. synu Kuntí, mĕl by sis také odpočinout. Nepochybuj o tom,
ţe v pravý čas budu bojovat proti vám všem.“

Judhišthira se zasmál: Durjódhano, uţ jsme si dost odpočali. Nadešel

čas naší poslední bitvy. Pojd ven a ukonči válku tím, ţe nás bud zabiješ,
nebo zemřeš smrtí hrdiny.“

Durjódhana, stále zarmoucený smrtí Karny, Šakuniho a všech svých bratrů,

s úzkostí v hlase promluvil: potomku Kuruova rodu, jelikoţ postrádám
příbuzné a přátele, jiţ si nepřeji vládnout tomuto svĕtu. Všichni ti, kvůli
nimţ jsem touţil po svrchované vládĕ, jsou ted mrtví. Daruji ti tuto
prázdnou Zemi. Přestoţe si tĕ přeji porazit a pokořit tvoji pýchu, dokonce i
moje touha po boji je pryč, kdyţ pomyslím na Drónu, Karnu a našeho
praotce Bhíšmu. Myslím, ţe odejdu v jelení kůţi do lesa vĕnovat se askezi.
Jdi si, ó králi, vládnout Zemi zbavené panovníků, bojovníků a bohatství. Já
zůstanu zde.“
Z Durjódhanových slov zazníval kousavý tón, který však Judhišthiru nijak
neovlivnil. S rostoucí netrpĕlivostí odpovĕdĕl: Přestaň blouznit, ó
Durjódhano. Nijak tĕ nelituji. To kvůli tvojí chamtivosti jsou ted všichni
mrtví. Tuto Zemi jako dar nepřijmu, nebot to není moje kšatrijská
povinnost. A ty mi ani takový dar dát nemůţeš. Jiţ jsi o vše přišel.“

Judhišthira se usmál na svoje bratry a pokračoval: Proč jsi to, ó hrdino,

nenabídl, kdyţ tĕ o to Krišna ţádal? Jak to, ţe ty, který jsi mi kdysi upřel i
tolik území, do nĕhoţ by se dala zabodnout jehla, mi ted chceš dát celou
Zemi? Není tvoje, abys ji mohl rozdávat, a nikdy ani tvoje nebyla. Vynoř
se a získej svĕt, nebo se odeber do nebeských končin, aţ tĕ zabijeme. Za
všechny svoje zločiny proti nám a ctnostné Draupadí si zaslouţíš z našich
rukou smrt. Já tĕ šetřit nebudu.“

Ostatní Pánduovci pak na Durjódhanu zakřičeli, at vyjde z jezera, a znovu

a znovu mu rozhnĕvanĕ spílali. Všichni ostatní bojovníci vyrazili bojový
pokřik a mávali zbranĕmi.

Kdyţ Durjódhana slyšel ten halas a uváţil Judhišthirova slova, rozzlobil se.
Rozhodl se bojovat, ale mĕl obavy: Pánduovci, vy máte přátele, kočáry
a zvířata. Já jsem sám a bez kočáru. Jak se mohu postavit proti vám všem?
Nepovaţuji to za čestné ani ve shodĕ s kšatrijskými zásadami. Dovolte mi
bojovat vţdy jen s jedním bojovníkem a vynořím se. Nebojím se nikoho z
vás. Povstanu a jako vycházející slunce ničí svit hvĕzd, zničím já kaţdého
z vás. Dnes se zbavím dluhu, který mám vůči všem zabitým bojovníkům.“

Pánduovci při zaslechnutí jeho chrabrých slov propukli v jásot. Judhišthira

odpovĕdĕl: Štĕstí tomu chtĕlo, ţe ses upamatoval na svoji povinnost, ó
bojovníku mocných paţí, a rozhodl se pro boj. Vyber si kohokoliv z nás a
kteroukoliv zbraň. Zaručuji ti, ţe pokud nad kýmkoliv z nás zvítĕzíš,
můţeš se stát králem. Jinak se námi zabit odeber na nebesa.“

Durjódhana se v jezeře usmál. Sáhl po kyji po svém boku a řekl: mocní

a stateční, jestli mi dovolíte vybrat si zbraň, pak volím kyj, který drţím v
rukách. Necht se mi v bitvĕ postaví kdokoliv z vás, kdo si myslí, ţe se mi
vyrovná. Budu bojovat sám a pĕšmo, ozbrojen pouze kyjem. Nepochybujte
o tom, ţe vás všechny postupnĕ zabiji. Kdyţ jsem ozbrojen kyjem, nemůţe
mi čelit ani Indra.“

Uvidíme. Vynoř se a ukaţ, ţe jsi muţ. Čeká tĕ smrt. Bojuj, jak si přeješ.
Neunikneš.“
Durjódhana se jiţ více nenechal od Judhišthiry pobízet a vynořil se z vody.
Kdyţ stoupal ode dna, Pánduovci vidĕli, jak se hladina rozčeřila. Vynořil
se z vody s kyjem na rameni podobný horskému hřebeni vystupujícímu z
oceánu.

Jakmile Pánduovci a jejich stoupenci spatřili Durjódhanu vynořovat se z

vody, objímali se a křičeli radostí. Ted můţe být válka ukončena.
Bojovníci mávali zbranĕmi a troubili na lastury.

Durjódhana upíral na svoje nepřátele zlostný pohled, uraţen jejich

štastným voláním. Kousal se do rtů a tĕţce dýchal. Jak tam stál na břehu
jezera a crčela z nĕho voda, rozhlédl se a zahřímal: Budete muset nést
následky všech tĕchto uráţek. Všechny vás zabiji a pošlu vás do
Jamarádţova sídla.“

Bĕhem řeči spustil kyj z ramene a udeřil do zemĕ, aţ se otřásla. Zlostnĕ

zíral na Judhišthiru a řekl: Zde jsem, ó potomku Kurua. Dodrţ svoje slovo
a nech mĕ bojovat s jedním z vás. Mám jen svůj kyj. Vyšli kteréhokoliv
soupeře do boje za rovných podmínek. Mĕl bys souboj řídit, protoţe jsi
způsobilý posuzovat, co je správné a co špatné.“

Durjódhana pohlédl na Bhímu, který mu vrátil pohled plný nekonečné

nenávisti. Oba muţi vĕdĕli, ţe se poslední souboj odehraje mezi nimi.
Bhíma stál s kyjem po boku a myslel na svůj slib, ţe Kuruovce zabije.
Chtĕlo se mu okamţitĕ skočit a vší silou udeřit svým smrtonosným kyjem
Durjódhanu do hlavy. Ovládl se však a čekal na Judhišthirův pokyn.

Judhišthira se kysele usmál při Durjódhanovĕ poţadavku, aby souboj

rozhodoval. Moudrý Pánduův syn vĕdĕl, co tím má na mysli. Bhímův slib
znĕl, ţe mu rozdrtí stehna a v boji kyjem jsou rány pod pás zakázány.
Kuruovec byl varován dostatečnĕ. Bhíma dal svoje zámĕry jasnĕ najevo.
Chce Durjódhanu potrestat za jeho dávný zločin spáchaný na Draupadí   —
    rozdrtí stehno, které princ před Draupadí nestydatĕ odhalil ve snĕmovní
síni. Vykonání tohoto trestu nebude představovat ţádný hřích.

Judhišthira, jenţ se při vzpomínce na hru v kostky rozzlobil, odpovĕdĕl

stroze: Durjódhano, jak to, ţe jsi nebral ohled na dobré a špatné, kdyţ
jsi se svými stoupenci zabil Abhimanjua? Povinnosti kšatriji jsou
bezpochyby tvrdé a nemilosrdné. Jak jinak byste mohli to dítĕ zabít tak
nečestným způsobem? Proč nyní ţádáš, abychom s tebou bojovali jeden po
druhém? Lidé v potíţích mají vţdy sklon zapomenout na ctnost a nedbají
na následky svých činů. Já ti však, ó hrdino, dám slušnou šanci. Vyber si
jako soupeře kohokoliv z nás. Jestli se ti podaří ho porazit, staneš se
králem. Jinak se odeber na nebesa.“

Krišna pohlédl tázavĕ na Judhišthiru. Co ho to napadlo? Durjódhana je

díky svému umĕní v boji s kyjem slavný po celém svĕtĕ. Sám Balaráma,
jemuţ se v zacházení s kyjem nikdo nevyrovná, ho označil za svého
nejlepšího studenta. Bhíma by ho snad dokázal porazit, ale bylo by to
tĕsné. A kdyby si Durjódhana zvolil jiného soupeře, kdo ví, jak by to
dopadlo? Judhišthira očividnĕ zase jednou vsadil vše na jedinou kartu.

Durjódhana se zasmál a udĕlal krok vpřed. Pánduovští vojáci mu přinesli

zářivé brnĕní, které si rychle oblékl. Řekl: Judhišthiro, budu bojovat s
kterýmkoliv z vás bratrů. Jaký je v tom rozdíl? Kdo se mi můţe silou
vyrovnat? Zabiji vás jednoho po druhém. Nikdo z vás mi nemůţe v
čestném boji čelit. Není správné, abych se chlubil vlastní odvahou, ale
říkám pravdu. Do hodiny uvidíte, ţe se moje slova potvrdí. At se ten z vás,
který se mnou bude bojovat, chopí kyje.“

Durjódhanovi pýcha nedovolila vybrat si lehkého soupeře. Byl si jistý, ţe

nepodlehne, at s ním bude bojovat kdokoliv. Nebál se ani Bhímy a jeho
hluboká nenávist právĕ k tomuto Pánduovu synovi v nĕm vzbuzovala
nadĕji, ţe bude vybrán Bhíma. Bylo to pravdĕpodobné. Koho jiného mohli
Pánduovci vybrat? Durjódhana na tento den čekal jiţ v Hastinápuru, kde
strávil nesčetné hodiny mlácením do Bhímovy ţelezné sochy. Ted můţe
svoje umĕní pouţít proti Bhímovi samotnému.

Bĕhem Durjódhanovy řeči přišel Krišna k Judhišthirovi a tiše mu řekl:

králi, tvůj slib byl ukvapený. Co se stane, kdyţ se Durjódhana rozhodne
bojovat s tebou, Ardţunou nebo dvojčaty? S kyjem se mu dokáţe postavit
jen Bhíma, ale i pak je výsledek nejistý. Přestoţe je Bhíma silnĕjší,
Durjódhana ho převyšuje svým umĕním, a to má nad silou obvykle navrch.
Myslím, ţe ses dopustil váţné chyby. Kdo kromĕ tebe by se vzdal nároku
na království po vítĕzství v tak velké válce, kdyţ by zbýval jen jediný
protivník? Zdá se, ó králi, ţe Kuntiným synům není souzeno, aby se tĕšili
ze svrchované vlády.“

Bhíma stojící po Judhišthirovĕ boku zaslechl Krišnova slova a řekl:

Mádhavo, nermut se. Já tuto válku ukončím. Judhišthirovo vítĕzství je
jisté, protoţe přede mnou stojí připraven k boji hříšný Durjódhana. Dovol
mi s ním bojovat. Můj kyj je mocnĕjší neţ jeho a umĕním boje za ním
nijak nezaostávám. Ozbrojen kyjem bych mohl bojovat se samotnými
nebeštany vedenými Indrou, o Durjódhanovi ani nemluvĕ.“

Krišna Bhímu pochválil a řekl: Spoléhaje na tebe, ó bojovníku mocných

paţí, Judhišthira jistĕ znovu získá svůj blahobyt. Zabil jsi všechny
Durjódhanovy bratry a bezpočet jeho vojáků. Jdi a zabij i tohoto hříšníka.
Splň svůj slib, ale bojuj opatrnĕ. S kyjem ho jako soupeře nelze
podceňovat.“

Bhíma se pohrdavĕ zasmál a s kyjem na rameni vykročil smĕrem k

Durjódhanovi. Bratři mu provolali slávu a on zahřímal: Vyzývám k boji
tohoto nanejvýš nadutého hříšníka. Nedokáţe mĕ porazit. Dnes konečnĕ
vyvrhnu hnĕv, který mĕ tolik let spaluje v hrudi. Dnes, milý bratře, vytrhnu
šipku, kterou jsi mĕl tak dlouho zabodnutou v srdci. ctnostný, dnes pro
tebe získám zpĕt girlandu slávy. Dnes se Durjódhana vzdá svého ţivota,
blahobytu i království. Aţ se dnes Dhritaráštra doslechne o synovĕ smrti,
připomene si všechny svoje hříchy, které vůči nám spáchal.“

Bhíma zařval, zatočil kyjem a udeřil jím do zemĕ tak silnĕ, aţ se zatřásla.
Durjódhana nemohl výzvu snést a se zdviţenou pĕstí vykročil proti
Bhímovi. Upřel na Bhímu planoucí oči, a ten mu jeho pohled plný jedu
opĕtoval. Podobali se lvu a králi slonů stojícím proti sobĕ v lese.

Bhíma hledĕl do Durjódhanových doutnajících očí a pokračoval:

Vzpomínáš si, jak jsi urazil Draupadí, ó hříšníku, a jak jsi podvedl
zboţného krále Judhišthiru? Nyní přijmi následky tĕchto činů a dalších
křivd, kterých jsi se vůči nám dopustil. Ty můţeš za to, ţe Bhíšma ted leţí
na bojišti, ţe padl Dróna i tolik dalších chrabrých hrdinů. Všichni tvoji
bratři jsou mrtví, včetnĕ toho opovrţeníhodného, který chytil Draupadí za
posvĕcené vlasy. Ted se za nimi vydáš. Dnes rozdrtím tvoji pýchu i s
nadĕjí na svrchovanou vládu. Připrav se zaplatit za svoje zločiny.“

Durjódhana se ušklíbl: K čemu jsou tvoje smĕlá slova? Tvoji touhu po

boji zničím. Proč mĕ bereš na lehkou váhu? Pohled na můj kyj podobný
vrcholu hory Himavat. Ani Purandara, král nebes, mĕ nedokázal v čestném
boji porazit. Koho zajímají všechny moje takzvané zločiny? Co s nimi
můţeš ty nebo kdokoliv jiný udĕlat? Díky mojí moci jsi jiţ musel mnoho
vytrpĕt, včetnĕ toho, ţe ses stal kuchařem ve Virátovĕ domĕ, zatímco
Ardţuna se stal eunuchem. Zabil jsem vĕtšinu tvých spojenců a ty zemřeš
jako další.“
Bhíma byl připraven. Při pohledu na Durjódhanu jako by plál. Kuruovec si
vzpomnĕl na Bhímův slib a řekl: Nedobud vítĕzství nečestným způsobem,
ó Vrikódaro, nebot to by tĕ stálo dobrou povĕst. Bojuj čestnĕ s
vynaloţením všech sil. Pak, aţ tĕ porazím, dosáhneš nehynoucí slávy.“

Krišna navrhl, at souboj na ţivot a na smrt probĕhne u jezera

Samantapančaka, svatého místa vytvořeného Parašurámou. Bojovníci
souhlasili a odebrali se tam. Kdyţ procházeli bojištĕm, dorazil k nim
Balaráma, který se právĕ vracel z pouti po svatých místech. Judhišthira a
jeho bratři Ho s láskou pozdravili. Krišna se Mu poklonil a dotkl se Jeho
nohou se slovy: Bud svĕdkem umĕní Tvých dvou ţáků, ó Rámo. Právĕ
ted se ubírají k Samantapančace, aby tam spolu bojovali.“

Balaráma se svojí svĕtlou pletí podobal na bojišti vyšlému úplňku. Byl

odĕn v modrém hedvábí a ozdoben zlatými šperky, na hrudi mĕl girlandu
červených lotosů, a kdyţ objal Bhímu i Durjódhanu, kteří se Mu poklonili,
jen zářil.

Optal se na blaho všech králů a kšatrijů a vyslechl, jak témĕř všichni padli.
Pak řekl: O posledním dĕní ve válce Mĕ jiţ zpravil Nárada, který Mi řekl,
ţe se chystá boj mezi tĕmito dvĕma hrdiny. Proto jsem přišel. Před
nĕkolika týdny jsem se vydal na cestu, rozhodnut nepřidat se k ţádné
stranĕ. Svoje rozhodnutí jsem nezmĕnil. Boj budu sledovat jako
nezúčastnĕný divák.“

Balaráma se přidal k bojovníkům, kteří se vydali k nedalekému jezeru

Samantapančaka pĕšky. Bhíma a Durjódhana s tĕţkým dechem rozhnĕvanĕ
kráčeli s kyji na ramenou bok po boku vpředu.

Po příchodu k Samantapančace, kde Parašuráma vyhloubil jezero a naplnil

je krví zabitých kšatrijů, vytvořili kolem velkého kusu rovné a písčité zemĕ
kruh. Bhíma a Durjódhana stáli proti sobĕ uprostřed. Vyzývali se ostrými
hlasy a rozhnĕvanĕ řvali. Oba mĕli z nadcházejícího boje radost a
očekávali rychlé vítĕzství. Podobali se dvĕma mrakům z východu a
západu, které se na nebesích sráţejí a hrozivĕ hřmí. Zasypávali se uráţkami
a točili kyji připravenými k boji.

Tĕsnĕ před začátkem souboje se objevila zlovĕstná znamení. Zdvihl se

prudký vítr a z oblohy se snesl oblak prachu. Bezmračnou oblohou se
rozléhaly údery hromu. Padaly meteory a kolem slunce se objevil černý
kruh. Šakali vyli a ozývaly se skřeky supů a vran. V této hrozivé,
nelibozvučné zmĕti střídavĕ zaznívaly a utichaly dunivé hlasy.

Oba rozzuření bojovníci zlých znamení nedbali a vyrazili proti sobĕ s

vysoko zdviţenými kyji. Střetli se jako dva zuřící býci bojující svými rohy.
Oba kyje se srazily s ohlušujícím třeskem, aţ vylétla sprška jisker.
Povzbuzováni přihlíţejícími bojovníky ladnĕ uhýbali, vířili zbranĕmi a
otáčeli se.

Bitvu sledovali bohové, gandharvové i rišiové. Tyto nebeské bytosti ţasly

nad rychlostí a umĕním obou bojovníků, kteří hledali slabiny protivníka.
Nĕjaký čas nedokázal ani jeden z nich obranu soupeře prorazit a jejich kyje
se znovu a znovu sráţely se zvukem podobným úderům hromu.

S pokračujícím bojem si však začali zasazovat tĕţké rány do paţí a do

ramenou. Po silném zásahu protivníka zavrávorali vzad, potom se
vzpamatovali a vraceli nechránĕnému nepříteli rychlé rány. Oba znali
všechny úhyby a k údivu přihlíţejících předvádĕli plnou šíři svého umĕní.
Kaţdý, kdo boj sledoval, lapal překvapením po dechu a povzbuzoval oba
dva.

Bhímův letící kyj připomínal Jamarádţovo ţezlo smrti pozdviţené k

záhubĕ všech tvorů. Kdyţ dopadl na Durjódhanu, zaznĕlo to jako prudký
náraz vĕtru. Kuruovec se pohyboval s úţasnou obratností, uhýbal
Bhímovým úderům a prudce je odráţel. Jeho kyj se pohyboval tak rychle,
ţe ve vzduchu vytvářel ohnivé plameny. Díky pokročilejšímu umĕní začal
nad Bhímou nabývat vrch a opakovanĕ mu uštĕdřoval mocné rány.

Navzdory dalším a dalším úderům stál Bhíma pevnĕ a neochvĕjnĕ.

Rozlícen na nejvyšší míru se snaţil soupeři rány vrátit svým ţelezným
kyjem a točil jím dokola tak rychle, ţe ho bylo jen stĕţí vidĕt. Durjódhana
však Bhímův útok obratnĕ zhatil tím, ţe vyskočil do výšky a úderům se
vyhnul. Točil se ve vzduchu a Bhímovu krouţícímu kyji se vyhýbal salty.
Se smíchem dopadl zpĕt na zem a ohromnou silou udeřil Bhímu do hlavy.
S Bhímou to však ani nehnulo a všichni diváci úţasem vykřikli.

Durjódhana jako by na poli tančil, kyj neustále krouţil kolem nĕho a

chránil ho ze všech stran. Všechny Bhímovy útoky mařil a okamţitĕ je
následovaly jeho tĕţké protiúdery. Balaráma tleskal jeho umĕní, ale
Pánduovci a jejich stoupenci byli sklíčeni. S obavami přihlíţeli výprasku,
který Bhímovi uštĕdřoval kuruovský princ.

Durjódhanova úhybná taktika Bhímu dohánĕla k zuřivosti. Kdyţ ho opĕt

zasáhl Kuruovcův kyj, ustoupil nĕkolik kroků a pak se náhle roztočil,
kyjem přivázaným na dlouhé smyčce zakrouţil ve výšce pasu a pak jej
pustil. Kyj v letu vzduchem zaburácel, zasáhl Durjódhanu do boku, a ten
bolestí klesl na kolena. Pánduovci mohutnĕ zajásali, ale Durjódhana,
neschopen ten křik snést a posílen matčiným pohledem, se ihned postavil a
bolest setřásl. Se zuřivým řevem se hnal na Bhímu a náhlým výpadem
udeřil Pánduova syna do čela.

Bhíma stál nehnutĕ. Z čela mu stékala krev jako výmĕšek vytékající ze

spánku slona bĕhem říje. Durjódhana byl ohromen, ţe jeho soupeř stále
ještĕ stojí. Ustoupil o krok a Bhíma vyuţil příleţitosti a udeřil ho silnĕ do
ramene. Durjódhana padl k zemi jako vyvrácený dub. Okamţik leţel
omráčen a Pánduovci jásali a mávali zbranĕmi.

Bhíma čekal, aţ se jeho soupeř probere. Ţasl nad tím, ţe ho úder, který by
dokázal srazit horský vrchol, namístĕ nezabil. Za minutu Durjódhana
vyskočil na nohy. Byl nezranĕn a pásl se očima na Bhímovĕ údivu.
Královnina asketická síla byla opravdu velkolepá. Durjódhana se hlasitĕ
zasmál a pak náhle vyrazil vpřed. Uhnul Bhímovu vířícímu kyji, otočil se
kolem své osy a udeřil ho plnou silou do hrudi. Bhímovi prasklo brnĕní,
odlétl vzad a s ţuchnutím dopadl na zem. Nebeštané křičeli úţasem a
zasypávali bojovníky kvĕty.

Srdcí Pánduovců se zmocnil strach, kdyţ vidĕli Bhímu leţet na zemi, ale
ten za nĕkolik okamţiků vyskočil. Z tváře si setřel krev a upřel na
Durjódhanu krví podlité oči. Oba muţi opatrnĕ a uctivĕ obcházeli jeden
druhého a hledali příleţitost k úderu.

Kdyţ kolem sebe krouţili, Ardţuna řekl tiše Krišnovi: Koho povaţuješ v
tomto souboji za lepšího, ó Dţanárdano? V čem spočívají jejich
přednosti?“

Ardţuna, sám vynikající bojovník s kyjem, si dĕlal o Bhímu starost. Také

si všiml Durjódhanovy zdánlivé nezranitelnosti a nevidĕl způsob, jak by ho
mohl Bhíma přemoci. Zdálo se, jako by Kuruovec nabýval vrchu. Krišna,
který Ardţunu z podobných situací jiţ mnohokrát zachránil, však bude
jistĕ vĕdĕt, co dĕlat.
Krišna s lehkým úsmĕvem odpovĕdĕl: Tĕm dvĕma se dostalo stejného
výcviku. Bhíma je silnĕjší, ale Durjódhana lépe ovládá boj a mnohem více
cvičil. Byl také poţehnán matčinou asketickou silou, coţ mu v boji dává
výhodu. Čestnĕ Bhíma nevyhraje   —   pokud se však uchýlí k nečestné
taktice, zvítĕzí. Podvod v bitvĕ se lstivým nepřítelem je přijatelný. I sám
Indra pouţil podvodu, aby přemohl mocné asury Viróčanu a Vritru.“

Krišna přihlíţel dalšímu útoku obou soupeřů a připomnĕl Ardţunovi

Bhímův slib zlomit Durjódhanovo stehno, který pozdĕji podtrhla
Maitréjova kletba. Dal jasnĕ najevo, ţe to je jediný způsob, jak můţe
Bhíma zvítĕzit.

Pánduovci se chybou Judhišthiry opĕt dostali do svízelné situace,“

pokračoval Krišna. Učený Šukra prohlásil, ţe zbytku poraţené armády,
který se shromáţdí a vrátí do boje, je třeba se vţdy obávat, protoţe je
posiluje zoufalství a pevné odhodlání. Durjódhana o vše přišel a byl
připraven odejít do lesa. Judhišthira ho nemĕl vyzývat. Ted se Bhíma musí
uchýlit k nečestné taktice, aby boj ukončil, jinak bude království opĕt
ztraceno, ó hrdino.“

Krišna vĕdĕl, ţe Bhíma před splnĕním slibu zlomit princovo stehno

usiloval o Durjódhanovu poráţku čestnĕ. Ardţuna pochopil, co má na
mysli, zachytil Bhímův pohled a plácl se do stehna. Bhíma lehce přikývl na
znamení, ţe rozumí. To musí být vzkaz od Krišny. Nechtĕl Durjódhanu
udeřit pod pás, dokud nebude přemoţen, ale zdá se, ţe není jiná moţnost.
Kuruovec bojuje s démonskou zuřivostí, s veškerým svým umĕním a
neprojevuje ţádné známky únavy. Také se nezdá moţné na nĕho nĕjak
zapůsobit, at je úder sebesilnĕjší. Krišnova rada je tedy jeho jediná šance.

Bhíma se rychle pohyboval před Durjódhanou, uhýbal a odráţel soupeřovy

útoky. Durjódhana zase předvádĕl celou škálu pohybů popsaných v
prastarých písmech vĕnovaných boji. Oba muţi se divoce střetávali a jejich
kyje se sráţely se sprškami jisker a obrovskými třesky, které nakrátko
ohlušovaly diváky. Bojovali jako dva rozzuření tygři, z tváří se jim lil pot a
po tĕlech jim stékala krev.

Opĕt se od sebe oddĕlili a nĕkolik okamţiků se opírali o kyje, aby popadli

dech. Poté se na sebe s mohutným řevem vrhli. Navzájem si rozbili brnĕní
a nyní bojovali jen v bederních rouškách. Jejich svalnaté postavy se leskly
v pozdnĕ odpoledním slunci, zatímco se pohybovali sem a tam, útočili na
sebe a bránili se.
Bhíma ukročil vzad, jako by se chtĕl vyhnout Durjódhanovu kyji, a náhle
vymrštil svoji zbraň po Kuruovci. Stále ji však drţel za smyčku.
Durjódhana úder předvídal a uhnul do strany. Zastihl Bhímu s roztaţenýma
rukama a uštĕdřil mu mocný úder do boku. Bhíma mĕl vyraţený dech, ale
nedal to najevo, a kdyţ si přitahoval kyj, sbíral veškerou svoji odolnost.
Durjódhana si neuvĕdomil, ţe jeho soupeř je v nevýhodĕ a z opatrnosti ho
podruhé jiţ neudeřil.

Bhíma se vzpamatoval, přivřel oči a vyřítil se vpřed. Mávl kyjem, a jak

očekával, Durjódhana vyskočil do výše v manévru zvaném avasthána.
Bhíma se náhle zastavil před Durjódhanou a v rychlém oblouku mávl ve
výšce prsou kyjem. Kdyţ Kuruovec padal zpĕt k zemi, Bhíma ho zasáhl do
stehen. Ten úder v sobĕ mĕl moment překvapení Bhímova náhlého výpadu
i plnou sílu jeho paţí. Bhímův kyj, který zvedli jen tři silní muţi, udeřil
Durjódhanu do stehen jako hromoklín lámající dva mohutné stromy.

Zemĕ se otřásla a Durjódhana dopadl s řevem na zem, kde se svíjel bolestí.

Bylo jasné, ţe je po boji. Všichni pánduovští vojáci řvali radostí.
Judhišthira objímal bratry a Krišna tleskal Bhímovi.

Vzduch byl opĕt plný podivných znamení. Z oblohy padaly spršky prachu
a kostí. Zvedaly se prudké poryvy vĕtru a z útrob Zemĕ zaznívaly dĕsivé
zvuky. Oblohou se rozléhal strašlivý řev rákšasů, jakšů a Dánavů. Čtyři
svĕtové strany zahalila temnota a odevšad znĕly hlasy divokých zvířat.

Bhíma, stále popadající dech, přistoupil k padlému soupeři. Ach ty

darebáku, ted si vzpomeň, jak jsi urazil Draupadí a jaké mnoţství hříchů jsi
spáchal vůči bezhříšnému Judhišthirovi. Ochutnej plody svých činů.“

Bhíma do Durjódhany kopl levou nohou. S nohou poloţenou na hlavĕ

Kuruovce pronikavým hlasem pokračoval: Díky asketické síle Drupadovy
dcery tu nyní leţíš a tvoje armáda je rozdrcena. Necht jsou všichni ti, kdo ji
vidĕli přivlečenou do snĕmovní sínĕ, svĕdky tvojí poráţky. Všichni, kdo
urazili a zneváţili Pánduovce, jsou mrtví.“

Mnozí pánduovští bojovníci, kteří vidĕli Bhímu stát s nohou na

Durjódhanovĕ hlavĕ, byli ohromeni a volali Hanba!“

Balaráma sledující Bhímovo uráţlivé chování kypĕl hnĕvem. Jiţ předtím

ho zdĕsil způsob, jakým Bhíma Kuruovce srazil, a vykřikl: Hanba
Bhímovi! Jak mohl v čestném boji pouţít takový úder? Ţádná rána by
nemĕla nikdy mířit pod pás. To je staré pravidlo, ale tento darebák je
porušil. Takový čin nemůţe zůstat nepotrestán.“

Balaráma zvedl svoji zbraň v podobĕ pluhu a hnal se k Bhímovi. Podobal

se hoře Kailás řítící se proti hoře Himavat. Krišna se za Ním rychle rozbĕhl
a zachytil Ho. Objal svého staršího bratra silnými paţemi a zastavil Ho,
neţ se mohl dostat k Bhímovi. Oba jaduovští hrdinové nádhernĕ zářili,
podobni Slunci a Mĕsíci, kteří se spolu setkali na večerní obloze.

Zatímco se Balaráma snaţil vymanit z bratrova sevření, Krišna řekl:

hrdino, nemĕl bys takto jednat. Bhíma prospĕl i Našim zájmům. Pánduovci
jsou Naši přátelé. Jsou dĕtmi sestry Našeho otce. Durjódhana byl jejich
zapřisáhlý nepřítel, a tím i Náš nepřítel. O jeho smrt jsme mĕli usilovat
všemi prostředky. Navíc šlo o Bhímův slavnostní slib, ţe zlomí
Durjódhanova stehna a zabije ho. Dodrţování slibů je vţdy svatá povinnost
a Bhímův slib potvrdila slova neomylného rišiho Maitréji. Kvůli tomu
všemu, ó hubiteli Pralamby, v Bhímovi ţádnou chybu nenacházím. Vzdej
se svého hnĕvu a zachovej klid, ó nejlepší z lidí.“

Balaráma se suše zasmál. Krišna byl vţdy mistrem v předkládání

argumentů. Tentokrát Ho však nepřesvĕdčily. Stále ještĕ v Krišnovĕ objetí
odpovĕdĕl: Podle Mĕ Bhíma obĕtoval zboţnost v zájmu hmotného zisku.
To nikdy ke štĕstí ani k úspĕchu vést nemůţe.“

Nikdo nepochybuje o tom, ţe jsi znám svojí oddaností spravedlnosti,“

odpovĕdĕl Krišna, ale v Bhímovi se ţádná nespravedlnost nenachází.
Dodrţel svůj slib a splatil dluh, který vůči svému nepříteli mĕl. Vĕz, ó
mocný bratře, ţe se blíţí hrozivý vĕk Kali vyznačující se odpornými činy a
úpadkem zboţnosti.“

Balaráma povolil a Krišna Ho pustil. Stále rozzlobený však zvučným

hlasem prohlásil: Za tento nečestný čin bude Bhíma od nynĕjška znám
jako úskočný bojovník. Spravedlivý Durjódhana naopak prosluje jako
čestný bojovník. Kuruovský král vykonal obĕti a rozdal mnoho darů
bráhmanům. Nakonec obĕtoval svůj ţivot jako úlitbu do ohnĕ svých
nepřátel, a tak dosáhne končin vĕčného štĕstí.“

S tĕmito slovy Balaráma opustil dlouhými kroky Krišnu a nastoupil na svůj

kočár. Vozataj pobídl konĕ a Balaráma vyrazil pryč jako bílý oblak letící
po nebi.
Bhíma sepjal ruce a poklonil se svému odjíţdĕjícímu učiteli bojových
umĕní. Kdyţ se na nĕho Balaráma řítil, stál klidnĕ. Smrt z Jeho rukou by
byla slavná. Poté, co Bhíma sledoval Jeho rychlý odjezd, otočil se znovu k
Durjódhanovi, který témĕř omdléval bolestí. Opĕt zvedl nohu, aby ho kopl,
ale Judhišthira ho zadrţel slovy: Přestaň, ó mocný hrdino. Vykonal jsi
svoji pomstu a dosáhl svého cíle čestným či nečestným způsobem. Nech ho
být. Nejednej hříšnĕ. Durjódhana je král, tvůj příbuzný a vládce Kuruovců.
Je s ním konec   —   jeho bratři jsou mrtví, přišel o království, jeho vojáci
padli a sám je v ţalostném stavu. Jak ho tedy můţeš ještĕ dále uráţet? Lidé
vţdy říkají, ţe Bhíma je spravedlivý. Nejednej způsobem, který tĕ není
hoden, milý bratře.“

Judhišthira zadrţel Bhímu, poklekl vedle Durjódhany a řekl Kuruovci:

bratře, nermut se. Nyní trpíš hrozivými následky vlastních činů. Takový je
zákon vesmíru, ó králi. Nikdo se nemůţe vyhnout následkům svých činů v
tomto ani v příštím ţivotĕ. Vše nařídil Stvořitel podle našich vlastních
tuţeb. Toto neštĕstí tĕ postihlo za tvoji hrabivost, pýchu a pošetilost.
Jelikoţ jsi způsobil smrt všech svých bratrů, synů, společníků a stoupenců,
musíš ted zemřít i ty sám. Milióny hrdinů odešly do sídla Smrti. Musíš je
následovat, ó hrdino. Takový je osud.“

Judhišthira mĕl s Durjódhanou opravdový soucit. Hledĕl na nĕho jako na

pošetilého mladšího bratra. Chtĕl ho utĕšit, a proto pokračoval: Nikdo by
tĕ nemĕl litovat, ó Kuruovče, nebot tĕ potkala závidĕníhodná smrt v
čestném boji. To my si zaslouţíme slitování. Budeme muset dál ţít bez
přátel a bez příbuzných. Bĕda, jak snesu pohled na vdovy po svých
příbuzných utápĕjící se v zármutku? Ty, ó králi, odcházíš z tohoto svĕta do
končin blaţenosti. My však budeme muset v tomto svĕtĕ bolesti a utrpení
zůstat.“

Judhišthira si povzdechl a po tvářích se mu koulely slzy. Vstal a opustil

Durjódhanu, který neodpovídal. Judhišthirovy city byly vznešené, ale
Kuruovci jen způsobily další bolest. Nechtĕl být litován. Přivřel oči, leţel a
sípal.

Krišna, který také nesouhlasil s Bhímovým uráţením padlého Durjódhany,

přišel k Judhišthirovi a konejšivými slovy řekl: králi, dobyl jsi slavného
vítĕzství. Nermut se. To vše nařídil Čas. Durjódhanu pohltil oheň Bhímova
hnĕvu. Je po válce.“
Bhímův hnĕv slábl. Vzdálil se od Durjódhany a zůstal stát před
Judhišthirou, kterého oslovil se sepjatýma rukama: králi, Zemĕ je ted
tvoje a všechny její trny jsou odstranĕny. Ten, kdo byl příčinou tohoto
nepřátelství, ta ničemná a zrádná bytost, nyní leţí na holé zemi. Všichni
hříšníci, kteří ho podporovali a zahrnovali nás krutými slovy, jsou mrtví.
Zemĕ oplývající bohatstvím k tobĕ ted přichází jako ke svému pánu.“

Judhišthira svého bratra objal a odpovĕdĕl: Válka je za námi. Durjódhana

je přemoţen a my jsme pomocí Krišnových pokynů dobyli Zemi. Díky
štĕstí jsi splatil dluh svojí matce a svému hnĕvu, zvítĕzil jsi a tvůj nepřítel
je mrtvý.“

Všichni pánduovští bojovníci se rozkřičeli a mávali svrchními částmi

odĕvu. Nĕkteří drnčeli na tĕtivy a jiní troubili na lastury. Další bili do
bubnů a hlasitĕ se smáli. Poskakovali kolem, skotačili a chválili Bhímu.
Tleskali mu za to, ţe srazil Durjódhanu, i za to, ţe mu poloţil nohu na
hlavu.

Krišna zvedl v nesouhlasu ruku: králové, není správné zabíjet jiţ

mrtvého nepřítele takovými slovy. Tento hříšný, nestoudný a chamtivý
darebák obdrţel výsledky vlastní pošetilosti. Ted je po nĕm a podobá se
kusu dřeva. Nemĕli bychom ho povaţovat ani za přítele, ani za nepřítele a
ztrácet s ním další energii či myšlenky. Opustme neprodlenĕ toto místo.
Díky štĕstí byl hříšný a krutý Durjódhana se všemi svými ministry a rádci
zabit.“

Durjódhana slyšel Krišnova slova z místa, kde leţel, a vzepřel se na

loktech. S námahou se podpíral, svraštil obočí a hnĕvivĕ pohlédl na Krišnu.
Jako had plivající jed řekl: synu Kansova otroka, zdá se, ţe postrádáš
stud. Zapomnĕl jsi na hříšný způsob, jímţ jsem byl poraţen? Jak jsi mohl?
To na Tvůj podnĕt mi Bhíma uštĕdřil ten hříšný úder. Myslíš, ţe jsem si
toho nevšiml? Kvůli Tvým proradným čachrům bylo tolik hrdinů nečestnĕ
zabito. Bhíšma, Dróna, Karna a Bhúrišravá   —   ti všichni padli Tvojí
prohnaností. Bez Tvojí lstivé rady by Pánduovci ve válce nemĕli ţádnou
šanci.“

Durjódhana sípal bolestí a padl zpĕt na zem s tváří zalitou potem. Jak tam
tak leţel a sténal, Krišna odpovĕdĕl: Ty, ó synu Gándhárí, jsi byl zabit se
svými bratry, syny a příbuznými jen za svoje vlastní hříšné činy. Ty
hlupáku, to Já jsem tĕ ţádal, abys Pánduovcům vrátil jejich podíl na
království, ale ty jsi z čiré hrabivosti odmítl. Spáchal jsi vůči svým
bratrancům tolik hříšných činů. Kdyţ jsi urazil bezhříšnou Draupadí ve
snĕmovní síni, mĕl jsi být přímo namístĕ zabit. A za ten zločin umíráš ted.
hříšný darebáku, jsi zabit také za zločin napadení Abhimanjua v
nečestném střetnutí. Nikdy jsi nemĕl v úctĕ starší a nedbal jsi jejich rad. A
tak zde ted leţíš na holé zemi. Zbytečnĕ nikomu nespílej. Netrpíš ničím
jiným, neţ následky svých vlastních zločinů.“

Durjódhana v mučivých bolestech odpovĕdĕl skřípavým hlasem: Co je mi

do Tvých slov? Studoval jsem Védy, provádĕl obĕti, rozdával milodary,
vládl Zemi a ted umírám slavnou smrtí. Dospĕl jsem ke konci, po kterém
ctnostní kšatrijové vţdy touţí. Uţíval jsem si rozkoší hodných bohů a
dosáhl jsem nejvyššího blahobytu. Kdo je tak poţehnaný jako já? Se všemi
bratry vystoupím na nebesa, zatímco vy Pánduovci zůstanete zde rozerváni
ţalem a vaše utrpení bude pokračovat.“

Bĕhem Durjódhanovy řeči se z oblohy snesl déšt vonných kvĕtů.

Gandharvové a apsary hráli na hudební nástroje a zpívali, zatímco
siddhové volali: Budiţ pochválen král Durjódhana.“

Nebeštané s úţasem shlíţeli na ten výjev pod sebou. Durjódhanův pád před
Krišnou byl svrchovanĕ příznivý. Přestoţe Kuruovec svůj záporný postoj
ke Krišnovi nezmĕnil, samotná skutečnost, ţe přišel do styku s tímto
vĕčným Svrchovaným Bohem, mu přinesla vůbec to nejvĕtší poţehnání.
Kaţdý, kdo byl zabit v Krišnovĕ přítomnosti, nepochybnĕ dosáhl končin
vĕčného štĕstí.

Zatímco oblohou znĕla nebeská hudba, hlas shůry zvolal, ţe Durjódhana

byl zabit nečestnĕ, stejnĕ jako Bhíšma, Dróna, Karna a Bhúrišravá.
Pánduovci se při zaslechnutí tohoto hlasu zastydĕli. S výčitkami za způsob,
jímţ bylo tĕchto pĕt hrdinů zabito, upřeli zrak na Krišnu. Krišna vidĕl
jejich sklíčenost a uklidnil je hlasem hlubokým jako hrom: Nermutte se, ó
nejlepší z lidí. Ţádný jiný způsob, jak by tyto muţe bylo moţné zabít,
neexistoval. Pro vaše dobro a pro zproštĕní Zemĕ jejího břemene jsem
pouţil mystické síly, aby vítĕzství připadlo vám. V čestném boji by nebylo
moţné tyto atirathy zabít. Ani stráţci vesmíru by neuspĕli. Nekladte si za
vinu nečestný způsob, jímţ byli zabiti. Pro toho, kdo čelí mocnému
nepříteli a zvláštĕ, je-li tento nepřítel sám zrádný, je přijatelný. Všichni
Kuruovci byli koneckonců Durjódhanovi stoupenci, a byli tedy stejnĕ
hříšní jako on. Proto byli poraţeni a vy, ó ctnostní, jste byli korunováni
úspĕchem.“
Krišnova povzbudivá slova se setkala se souhlasným křikem
pánduovských bojovníků. Všech pĕt bratrů, kteří s Krišnou vţdy souhlasili,
cítili z jeho argumentů útĕchu. Vzhledem k tomu, ţe slunce jiţ zapadlo,
Krišna navrhl, aby se vrátili do tábora. Pánduovci v čele s Judhišthirou a
Krišnou pomalu odjeli a ponechali Durjódhanu na místĕ, kde leţel. S
rozdrcenými stehny dlouho nepřeţije. Leţící princ sténal bolestí a čekal na
smrt.

Kapitola 28: NOČNÍ KRVEPROLITÍ

Po odchodu z bojištĕ se Pánduovci odebrali do Durjódhanova tábora pro
válečnou kořist, jak bylo zvykem. Našli ho však aţ na nĕkolik málo
sluţebníků opuštĕný. Rozjeli se na svých kočárech k Durjódhanovu
královskému stanu, a tam vystoupili. Kdyţ se ze svého kočáru chystal
vystoupit Ardţuna, Krišna mu řekl: Vezmi si Gándívu a svoje dva toulce,
ó Pártho. Já sestoupím aţ po tobĕ.“

Ardţuna na Nĕho zkoumavĕ pohlédl, ale udĕlal, oč ho poţádal. Kdyţ stál

na zemi, seskočil z kočáru Krišna. V tom okamţiku Hanumán opustil
prapor a zmizel a kočár vzápĕtí bez jakékoliv zjevné příčiny vzplál. Bĕhem
nĕkolika okamţiků z nĕho zbyla jen hromádka popela.

Pánduovci s úţasem hledĕli na spálené a doutnající trosky. Ardţuna se

Krišny zeptal, co se stalo, a Krišna odpovĕdĕl: Kočár zasáhly ty
nejmocnĕjší nebeské zbranĕ. Jen díky Mojí přítomnosti neshořel jiţ dávno
předtím.“

Krišna došel k Judhišthirovi a s úsmĕvem ho objal: králi, díky štĕstí jsi

dobyl vítĕzství a ty i všichni tvoji bratři jste v pořádku. Nyní učiň, co je k
vládĕ nad Zemí třeba.“

Krišna poloţil paţi na Ardţunovo rameno a pokračoval: V minulosti Mĕ

tento Dhanadţaja, kdykoliv jsem přijel do Viráty, vítal a s láskou Mĕ uctil.
Řekl: , Kéšavo, jsi můj bratr a přítel. Ve skutečnosti jsi Pánem mého
ţivota. Proto bys mĕ mĕl vţdy chránit. Já jsem odpovĕdĕl: ,Budiţ! a slovo
jsem dodrţel.“

Při Krišnových slovech kanuly z očí Pánduovců slzy. Judhišthira

odpovĕdĕl zalknutým hlasem: O tom, ţe Ti dluţíme za své ţivoty,
bohatství i království, není pochyb, ó Dţanárdano. Vše je pouze výsledkem
Tvojí příznĕ. Kdo jiný neţ Ty by odolal zbraním Bhíšmy, Dróny a Karny?
Jen díky Tvojí ochranĕ dokázal Ardţuna přemoci tolik neporazitelných
nepřátel. Vznešený riši Vjásadéva mi řekl, ţe všude tam, kde jsi Ty, bude
vţdy spravedlnost a vítĕzství.“

Krišna se usmál. S paţí kolem Judhišthirových a Ardţunových ramen

vstoupil do Durjódhanova stanu následován ostatními Pánduovci. Prázdný
stan se podobal mĕstu, z nĕhoţ se vytratila veškerá zábava. Durjódhanův
zlatý trůn vypadal opuštĕnĕ. Kolem nĕho stála sedadla rádců. Dříve na nich
sedávali předáci Kuruovců oblečeni v hedvábí a se zlatými ozdobami. Nyní
se podobaly opuštĕným sídlům. Kdyţ Pánduovci procházeli stanem,
narazili na Jujutsua. Byl to jediný syn Dhritaráštry, který byl po této válce
ţiv a zdráv. Zarmoucenĕ sedĕl, a jelikoţ si uvĕdomoval, ţe zodpovĕdnost
za vládu připadla jemu, přemýšlel, co má dĕlat.

Kdyţ vidĕl Pánduovce, vstal a vzdal jim úctu. Judhišthira ho objal a

pronesl laskavá slova útĕchy. Řekl mu, aby se vrátil do Hastinápuru a
utĕšil otce a Gándhárí, kteří se budou jistĕ utápĕt v nesnesitelném
zármutku. Jujutsu se Judhišthirovi poklonil a opustil stan. Nastoupil do
kočáru a okamţitĕ odjel do Hastinápuru po mĕsícem zalitých lesních
cestách.

V jedné rozsáhlé části královského stanu Pánduovci nalezli nesmírné

bohatství, které Durjódhana přivezl z Hastinápuru. Zlato, stříbro,
drahokamy, perly, drahocenné šperky, přikrývky a kůţe leţely na
hromadách na hrbolaté podlaze. Kdyţ Pánduovci vše naloţili do svých
kočárů a na chvíli si ve stanu odpočinuli na mnoha hedvábím potaţených
pohovkách.

Jak večer pomalu plynul, Krišna řekl Judhišthirovi: králi, v souladu s

posvátnou tradicí bys ty a tvoji bratři mĕl zůstat bĕhem první noci po
vítĕzství zde. Zbytek armády se můţe vrátit do našeho tábora.“

Judhišthira souhlasil a svým muţům řekl, at se vrátí a odpočinou si. Se

svými bratry však zůstal. Kdyţ bojovníci odjeli, Pánduův syn opĕt
promluvil s Krišnou. Chtĕl, aby byl prvním z jeho druţiny, kdo se v
Hastinápuru setká s Gándhárí. Judhišthira se obával její asketické moci.
Vyjádřil svoji starost: Aţ se zboţná královna doslechne, jak Bhíma zabil
jejího syna, určitĕ dá průchod ohni svého hnĕvu. Svými nahromadĕnými
asketickými silami by mohla zničit tři svĕty. Aţ se ta poţehnaná ţena
dozví, co se stalo, spálí nás na popel. Kéšavo, myslím, ţe jedinĕ Ty ji
dokáţeš utišit. Jsi vĕčný a nekonečnĕ slavný stvořitel a ničitel všeho. Mĕl
bys rozptýlit její hnĕv rozumnými argumenty, ó Mádhavo.“

Krišna vyslechl jeho ţádost, z níţ zaznívaly obavy, otočil se k Dárukovi a

řekl: Připrav Můj kočár.“ Poté odjel do mĕsta. Dorazil za úsvitu a šel
přímo do Dhritaráštrova paláce, kde nejprve spatřil Vjásadévu. Okamţitĕ
se mu poklonil   —   natáhl se na podlahu s obličejem k zemi a chytil se
rišiho nohou. Potom s ním vešel do Dhritaráštrovy komnaty. Slepý král
tam tiše sedĕl s Gándhárí po boku. Krišna, jehoţ příchod ohlásil
Vjásadéva, přistoupil k Dhritaráštrovi, vzal ho za ruku a chvíli beze slova
naříkal.

Poté si Krišna umyl oči a tvář chladnou vodou, kterou přinesl sluţebník.
Stále drţel Dhritaráštru za ruku a laskavým tónem řekl: vládce
Bharatova rodu, znáš dokonale minulost i budoucnost. Znáš dobře bĕh
času. Vše stvořené čeká zánik. To nemůţe ţádný človĕk zmĕnit. králi, z
úcty k tobĕ se Pánduovci opakovanĕ snaţili uzavřít mír, aby této zkáze
předešli. Ctnostný Judhišthira snášel veškeré utrpení včetnĕ odchodu do
vyhnanství a ţivota v utajení. On a jeho bratři vytrpĕli všemoţné strasti,
jako by byli bezmocní, a doufali, ţe bude zachován mír.“

Krišna se rozhlédl po Dhritaráštrovĕ komnatĕ. Mříţí zdobenými okny

dovnitř vnikaly první paprsky slunce a ozařovaly mnohá prázdná sedadla.
Spirály kouře z vonných tyčinek byly polapeny jasnými proudy svĕtla. Z
palácových zahrad sem doléhal zpĕv rozmanitých ptáků. Sladké tóny
kontrastovaly se střídavĕ sílícím a utichajícím nářkem ţen ve vnitřních
komnatách paláce, které oplakávaly svoje padlé manţely a syny.

Krišna, jenţ sedĕl po královĕ boku, pokračoval: Pamatuj na to všechno a

také na to, jak jsi k tomu zavdal příčinu, ó mocný, a nechovej k
Pánduovcům zášt. O Judhišthirovĕ oddanosti vůči tobĕ víš. Suţuje ho
zármutek, protoţe si klade za vinu smrt všech svých příbuzných. Kvůli
hanbĕ se před tebou nechce ted ukázat, přestoţe sdílí tvůj ţal.“

Krišna pohlédl na Gándhárí, jeţ mĕla zavázané oči, a jemnĕ ji oslovil:

Subalova dcero, ó ţeno vynikajících slibů, slyš Moje slova. V celém svĕtĕ
není ţena jako ty. Vzpomínáš, jak jsi kárala svého hříšného syna, kdyţ jsi
mu řekla, ţe tam, kde je spravedlnost, následuje vítĕzství? Neposlechl tĕ.
Ted došlo přesnĕ k tomu, co jsi říkala. Proto bys nemĕla naříkat, ó štastná
královno. Neproklínej Pánduovce. Necht tvoje srdce není naklonĕno jejich
zkáze. Svýma rozhnĕvanýma očima bys jistĕ mohla zničit celý svĕt,
kdybys chtĕla.“

Zpod hedvábné látky uvázané kolem Gándhářiných očí vytékaly slzy.

Selhal jí hlas. Nakonec však pronesla: Co jsi řekl, je pravda, ó Kéšavo.
Moje mysl je zničena zármutkem, ale Tvoje slova mĕ konejší.
Dţanárdano, tento starý vládce nemá jiţ ţádné syny. Ty a Pánduovi synové
jste jeho jediné útočištĕ.“

Gándhárí zabořila tvář do látky a hlasitĕ lkala. Krišna ji i jejího manţela

utĕšoval moudrými slovy Véd. Strávil s nimi ještĕ chvíli, potom vstal a
řekl: Opĕt vás přijdu navštívit. Nyní mi, prosím, dejte svolení vrátit se k
Pánduovcům.“

Dhritaráštra i královna Mu vzdali úctu a dovolili Mu odejít. Krišna opustil

komnatu a setkal se s Dárukou, jemuţ přikázal, aby Ho odvezl zpĕt do
tábora Pánduovců. Před zraky tisíců jásajících občanů, kteří se doslechli o
Jeho příjezdu, Krišna rychle vyjel severní branou a zamířil zpátky na
Kurukšétru.

***

Kdyţ Pánduovci od Durjódhany odjeli, tři přeţivší Kuruovci opustili svůj

úkryt a přijeli k poraţenému princi. Podobal se obrovské damaroni
vyvrácené bouří. Byl zbrocený krví, tĕţce dýchal a očividnĕ trpĕl bolestmi.
Všude kolem nĕho pobíhala dravá zvířata jako lidé hledající bohatství u
krále. Obočí mĕl staţené vráskami zlosti a hnĕvem rudĕ podlité oči.

Jakmile tři bojovníci nalezli svého krále v tomto stavu, rychle sesedli z
koní, bĕţeli k nĕmu a s výkřikem padli vedle nĕho na zem. Durjódhana se
vzepřel na loktech a pozdvihl ruku v pozdravném gestu.

Ašvatthámá před ním klečel a po tváři mu stékaly slzy. V tomto svĕtĕ

opravdu není nic trvalého, ó králi, jelikoţ tĕ zde vidíme leţet na chladné
zemi pokrytého prachem. Ty, který jsi rozkazoval všem vládcům Zemĕ, jsi
ted v tomto ţalostném stavu. Bĕda, kde je Dušásana, Šakuni a Karna? Co
se stalo? Skutečnost, ţe jsi takto skončil, ó mocný vladaři, svĕdčí o tom, ţe
jednání Jamarádţi, vládce karmy, lze pochopit jen stĕţí.“

Všichni tři muţi naříkali a váleli se po zemi. Válka si vyţádala od kšatrijů

z celého svĕta strašlivou daň. Nyní je konec i se samotným kuruovským
vůdcem. Jeho smrt je očividnĕ nablízku. Válka skončila. Kdyţ se vytratila
jejich odpoutanost a z bitvy zrozená otrlost, došly jim hrozivé následky
dlouhotrvajícího konfliktu. Jsou jediní, kdo z kuruovské armády přeţil.
Vĕtšina jejich příbuzných a přátel byla zabita. Jak by mohli ţít dál? Co
řeknou svým ţenám?

Ašvatthámá pokračoval: Bĕda, tento vznešený král, který šlapal po

hlavách všech ostatních králů, ted polyká prach. Pohled, jaké poráţky
přináší čas. Kde je tvůj bĕlostný slunečník, ó králi? Kde jsou tvoji nesčetní
sluţebníci a jačí oháňky, kterými by tĕ ovívali? Kde jsou tvoje početná
vojska? Blahobyt všech smrtelníků je bezpochyby nestálý, jelikoţ jsi ty,
který se vyrovnal Indrovi, nyní skončil v tomto zuboţeném stavu.“

Durjódhana se s bolestivou grimasou převalil na bok. Zvedl hlavu ze zemĕ

a unaveným hlasem odpovĕdĕl: Všechny ţivé bytosti podléhají smrti. Tak
to Stvořitel nařídil. Ted si pro mĕ před vašima očima přichází Smrt. Štĕstí,
ţe jsem padl v bitvĕ, aniţ jsem ukázal nepříteli záda. Nakonec jsem byl
zabit lstí, sraţen nízko vedeným úderem Bhímova kyje. Štĕstí tomu chtĕlo,
ţe jste vy tři přeţili. Netruchlete nade mnou. Mají-li Védy vůbec nĕjakou
váhu, pak jsem dosáhl končin blaţenosti. Osud je všemocný. V souladu se
svým osudem zde leţím zbaven všeho majestátu. Nechte mĕ tady. Brzy se
ocitnu v náruči smrti a vystoupím na nebesa.“

Durjódhanovi klesla hlava vzad a tĕţce oddychoval. Myslel na Krišnu. O

tom, ţe je to nĕjaká mocná osobnost, nemohlo být pochyb. Pánduovci
uspĕli jen díky Jeho síle a důvtipu. Durjódhana si opĕt lámal hlavu, jestli
by mohl být opravdu Nejvyšší Pán. Byla-li to pravda, pak Jeho nadrţování
Pánduovcům budilo dojem nepatřičnosti. Bylo to tĕţko pochopitelné.

Jeho tĕlo sevřela bolestivá křeč, aţ vykřikl. Zhroutil se k zemi a po tváři

mu tekly slzy.

Ašvatthámá skřípal zuby a upíral zrak do dáli. Stále zuřil z toho, jak byl
zabit jeho otec, a ještĕ více ho rozzlobilo, kdyţ slyšel, ţe Bhíma zabil
Durjódhanu nečestným úderem. S tĕţkým dechem a očima rudýma
hnĕvem prohlásil: Slyš moje slova, ó králi, na nĕţ přísahám při pravdĕ
samotné a při všech svých zboţných činech. Krišnovi před očima dnes
pošlu Pánduovce do Jamarádţova sídla. Dej mi k tomu svolení, ó pane.“
Durjódhana se navzdory bolesti usmál a řekl: Kripo, rychle mi přines
nádobu s vodou. učiteli, jmenuj Drónova syna velitelem naší armády. At
válka skončí smrtí našich nepřátel.“

Kripa odvĕtil: Budiţ,“ odešel k jezeru a přinesl nádobu s vodou. Po

krátkém obřadu Durjódhana jmenoval Ašvatthámu kuruovským velitelem.
Poté Ašvatthámá zakřičel a nastoupil do kočáru.

Kripa a Kritavarmá zatroubili na lastury a i oni nastoupili do svých kočárů.

Vĕdĕli, ţe vítĕzství nad Pánduovci je nepravdĕpodobné, ale poté, co ostatní
bojovníci padli, by smrt jejich rukama byla lepší neţ ţivot.

Tři bojovníci zanechali umírajícího Durjódhanu tam, kde leţel, a vyjeli

noční tmou k jihu. Srdce jim svíral zármutek. Brzy dojeli na místo
nedaleko tábora Pánduovců. Vjeli mezi stromy, sestoupili a radili se o další
strategii. Všichni tři pak unavenĕ klesli na zem pod rozprostřené vĕtve
banyánu. Slyšeli, jak pánduovská armáda oslavuje. Rozhodli se vyzvat
bojovníky po východu slunce, pronesli svoje večerní modlitby a ulehli pod
stromem ke spánku.

Kripa a Kritavarmá brzy usnuli, ale Ašvatthámá byl příliš rozzlobený na to,
aby spal. Upíral zrak vzhůru do vĕtví banyánu, které se rýsovaly v
mĕsíčním svitu. Vzduchem znĕlo pištĕní netopýrů a houkání sov.
Ašvatthámá se převaloval a myslel jen na pomstu. Kdyţ vzhlédl, spatřil
nad sebou tmavá tĕla tisíců vran spících na stromĕ. Náhle z oblohy
střemhlav slétla veliká sova s blýskajícíma se zelenýma očima a
roztaţenými pařáty. Snesla se na vĕtve stromu a začala vrány tiše zabíjet.
Bĕhem nĕkolika minut zabila mnoho ptáků, kteří spadli na zem poblíţ
Ašvatthámy. Ostatní vrány se s vydĕšeným krákáním a tlukotem křídel
vznesly nad strom a odlétly pryč.

Ašvatthámá o tom začal uvaţovat. To musí být znamení osudu. Jak se lépe
vypořádat s přesilou nepřítele, neţ jej zastihnout, kdyţ spí? Přestoţe on i
jeho dva společníci dychtili po boji, mĕli jen malou nadĕji, ţe Pánduovce
přemohou. Slíbil však, ţe je zabije. I kdyţ zabít spící lidi je hřích, přesto by
to pro nĕ byl vhodný konec, jelikoţ se ve válce sami uchýlili k tolika
podvodům a úskokům. Mají-li mít nadĕji na úspĕch, nemají jinou moţnost,
neţ je napadnout ve spánku, kdyţ odloţili zbranĕ a vĕří, ţe jsou jejich
nepřátelé poraţeni.
Ašvatthámá se rozhodl ihned vydat do tábora Pánduovců a oba muţe
vzbudil. Ti se posadili, probrali a naslouchali Ašvatthámovi, který jim
vyloţil svůj zámĕr. Kdyţ domluvil, hanbou nedokázali odpovĕdĕt a jen tiše
sedĕli.

Jakmile to Ašvatthámá vidĕl, začal svůj plán obhajovat: Nemĕli bychom

váhat. Durjódhana byl zabit nečestnĕ, stejnĕ jako můj otec a kuruovský
praotec. Pánduovci neváhali pouţít nečestnou a hříšnou taktiku. Proč o tom
dále ještĕ mluvit? Jsme jediní z Kuruovců, kdo přeţil. Jestli nepouţijeme
lest, budeme i my následovat svoje druhy do sídla Smrti. Pánduovci řvali
radostí, bili do vítĕzných bubnů a nyní upadli do náruče spánku. Tohle je
naše jediná šance, jak je porazit. Co říkáte, ó hrdinové?“

Kripa pomalu zavrtĕl hlavou: Výsledek všech skutků ovlivňují dva

činitelé   —   úsilí a osud. Bez nich se ţádný úspĕch nikdy nedostaví.
Človĕk, který nepracuje, ale spoléhá pouze na osud, přijde na mizinu.
Nĕkdy však i přes to nejlepší úsilí osud přinese jen nepříznivé výsledky.
bráhmano, udĕlali jsme, co jsme mohli, a neuspĕli jsme. Je tedy zřejmé, ţe
nám osud nepřeje. Pošetilého Durjódhanu pohánĕla pouze chamtivost a
nedbal na ctnost ani rady starších. Tak ho potkalo neštĕstí a my, jeho
následovníci, se ted utápíme v ţalu. Podle mĕ bude nyní nejlepší vyhledat
útočištĕ a radu u nĕkoho jiného. Jedme do Hastinápuru a promluvme si s
Dhritaráštrou a Vidurou. Ti nám poradí moudře.“

Ašvatthámá se plácl do nohy a pohlédl na zabité vrány povalující se po

zemi. Hnĕv a zármutek mu bránily přijmout Kripovu radu. Vstal, chodil
sem a tam a svíral rukojet meče. Jeho hlas znĕl chladnĕ a bezcitnĕ:
Chápání různých lidí se nevyhnutelnĕ liší. Kaţdý vĕří ve správnost
vlastního názoru a odlišné názory ostatních povaţuje za mylné. A i tehdy
se mĕní v závislosti na zmĕnĕ okolností. Zjistit, co je nejlepší, je vţdy
obtíţné. Proto by se mĕl človĕk rozhodnout poté, co naslouchal moudrosti,
a pak jednat v souladu s vlastním chápáním ctnosti. Jsem pevnĕ
přesvĕdčen, ţe můj plán je v souladu s naší kšatrijskou povinností. S
nepřáteli bychom nemĕli mít slitování. Musíme je zničit jakýmkoliv
způsobem.“

Ašvatthámá dal jasnĕ najevo, ţe svůj plán uskuteční se svými druhy nebo
bez nich. Zvýšeným hlasem řekl: Budu se prohánĕt mezi Paňčály a
Pánduovci jako Indra pobíjející Dánavy. Budu je bez milosti kosit, a tak
splatím dluh vůči svému otci. Dnes se Pánduovci vydají stejnou cestou
jako on a všichni ostatní hrdinové, které tak zrádnĕ zabili. Pak budu
štastný, nebot budu povaţovat svoji povinnost za splnĕnou.“

Kdyţ Kripa vidĕl Ašvatthámovo odhodlání, odpovĕdĕl: Máme štĕstí, ţe tĕ

vidíme tak rozhodného. Je zřejmé, ţe tĕ od tvého zámĕru nic neodradí.
Kdyţ tvoje srdce takto buší pomstou, mám za to, ţe by ti v bitvĕ neodolal
ani Indra. Proto počkejme do svítání a pak vyjedme do boje s Pánduovci.
Kritavarmá a já tĕ doprovodíme. Ted si však svlékni brnĕní a odpočiň si.
Aţ budeš odpočatý a zotavený, nepřítele jistĕ přemůţeš v čestném boji.
Není třeba se uchylovat k podlé taktice, kterou budou všichni lidé jen
odsuzovat.“

Ašvatthámá Kripův návrh zamítl. Jiţ se rozhodl pro svůj temný plán. Čekat
aţ do rána nepřichází v úvahu. Probudil svého konĕ a řekl: Srdce mi
suţuje touha a mysl zase myšlenky na pomstu. Jak bych ted mohl spát?
Pomyslím-li na smrt svého otce, nemám stání. Neodpočinu si, dokud
Dhrištadjumna nezaplatí za svůj ohavný čin plnou cenu. dvojzrozený,
jak můţe osoba jako já vůbec ţít, kdyţ paňčálský princ stále ještĕ dýchá?
Jak můţe kdokoliv z nás odpočívat, kdyţ král se stehny zlomenými
hříšným Bhímou naříká v mukách? Na bojišti nad Pánduovci chránĕnými
Krišnou nezvítĕzíme. Zabijme je ve spánku. To je jediný způsob, jak
dosáhneme vytouţeného cíle.“

Kripa jen vydĕšenĕ přihlíţel, jak Ašvatthámá zapřahá konĕ do kočáru.

Tančící paprsky mĕsíčního svĕtla prosvítající vĕtvemi banyánu dávaly
vyniknout ztvrdlým rysům jeho tváře. Kripa se znovu pokusil Drónova
syna od jeho zámĕru odradit.

Milý synovče, dobře se rozmysli, neţ to udĕláš. Jen hříšná osoba by

mohla vůbec pomyslet na to, co navrhuješ. Ztratil jsi ze zřetele
spravedlnost? Pro toho, kdo nedokáţe ovládat svoje smysly, je mravnost
nepochopitelná, i kdyţ slouţí učeným starším, tak jako dřevĕná lţíce
nemůţe ochutnat polévku. Pokorný človĕk však ovládá svoje smysly a
dokáţe prostřednictvím sluţby starším ihned porozumĕt svým
povinnostem, tak jako jazyk, který polévku ochutnává. Jako tvůj
dobrodinec se ti snaţím zabránit v nĕčem, co povede jen ke tvému zavrţení
a čeho budeš posléze litovat. V tomto svĕtĕ jsi oslavován jako vznešený
bojovník. Nekaţ si svoji dobrou povĕst. Neklesej do neomezeného pekla za
zabití spících muţů, kteří uţ jsou v podstatĕ mrtví. Bojuj čestnĕ a získej
nehynoucí slávu. Bud si jist, ţe ti pomůţeme. To je můj názor, ó bojovníku
mocných paţí.“
Ašvatthámá nastoupil do svého kočáru a pohlédl na Kripu. Co říkáš, je
pravda, ó strýče, ale podle mĕ je vhodné, aby Pánduovce potkal takovýto
konec. Sami se zachovali odpornĕ a ted si nezaslouţí slitování. Nesnesu
pomyšlení na to, ţe se Durjódhana svíjí v mukách a ničemní Paňčálové,
kteří hříšnĕ sprovodili ze svĕta mého otce, klidnĕ spí. Já ty mrzké muţe
zabiji a je mi jedno, jestli se v příštím ţivotĕ narodím jako červ nebo hmyz.
Moje rozhodnutí nemůţeš zvrátit. Jedu, s tebou či bez tebe.“

Kripa a Kritavarmá na sebe pohlédli a kroutili hlavami. Nepodařilo se jim

ho zastavit. Zdálo se, ţe osud určil, aby k poslednímu válečnému aktu
došlo této noci. Oni jsou poslední ţiví Kuruovci a Ašvatthámá je jejich
velitel. Oba muţi to zváţili a nakonec se rozhodli jet s ním. Má-li dojít k
boji, pak je jejich povinností mu pomoci. Jiţ se zavázali Durjódhanovĕ
vĕci a zabili nespočet nepřátelských vojáků. Ted nemá smysl zanechat
boje, kdyţ na nich závisí poslední nadĕje Kuruovců. Odevzdanĕ zapřáhli
svoje kočáry a vydali se za Ašvatthámou, který mezitím jiţ odjel pryč.

***

Kdyţ se Ašvatthámá přiblíţil k severní bránĕ tábora, spatřil před sebou

podivnou bytost s tygří kůţí nasáklou krví obtočenou kolem beder. Její
svrchní odĕv tvořila černá jelení kůţe, kolem ramen mĕla jako posvátnou
šňůru ovinutého velkého hada, kolem bicepsů jako ozdoby dva hady a v
rukách hrozivĕ vyhlíţející zbranĕ. Ústa jako by jí plála a z jejího dĕsivého
obličeje na nĕj hledĕlo sto očí.

Jakmile Ašvatthámá, který neznal strach, tuto hrozivou bytost spatřil,

pozdvihl luk a vystřelil na ni nespočet nebeských zbraní. Ta bytost je však
všechny pohltila a stála před ním neotřesenĕ dál. Ašvatthámá na ni vystřelil
dlouhou ocelovou šipku, která k ní letĕla jako planoucí kometa. Kdyţ ji
však zasáhla, roztříštila se na kusy. Drónův syn po ní mrštil svojí šavlí a
potom i kyjem, ale i tyto zbranĕ splynuly s tĕlem oné bytosti.

Ašvatthámá vyčerpal všechny zbranĕ a vidĕl, ţe bytost před ním stále stojí.
Uvĕdomil si, ţe je to Šiva, jehoţ celý ţivot uctíval. Jen tento neomezený
bůh mohl odolat jeho nejmocnĕjšímu útoku. Ašvatthámá odhodil zbranĕ a
seskočil z kočáru. Poklekl před bohem a třásl se. Je jisté, ţe mĕl
poslechnout Kripovo varování. Mocný Mahádéva, který nepochybnĕ na
Krišnův příkaz střeţí Pánduovce, ho nyní za jeho hříšné zámĕry zabije.
Ašvatthámá sklonil hlavu k zemi a vĕnoval mocnému bohu mnoho
modliteb. Chvíli se k nĕmu modlil a předkládal prosby a pak Šiva
promluvil hromovým hlasem: dítĕ, po celou válku jsem chránil
Pánduovy syny. Z lásky ke Krišnovi jsem vţdy naklonĕn tĕm, kdo Ho
uctívají. Nyní jsou pánduovští bojovníci vystaveni útoku Času. Tím, ţe
zbavili svĕt jeho velkého břemene, vykonali přání a plán svrchované
Prozřetelnosti. Ted se přiblíţil také jejich vlastní předurčený konec. synu
Dróny, je určeno, ţe budeš nástrojem jejich zkázy. Já tĕ k tomu zmocním.
Vezmi si tento meč a pouţij ho k zabití zbývajících pánduovských vojáků.“

Šiva před sebou drţel obrovský meč, který jasnĕ zářil a jehoţ rukojet byla
poseta lesklými drahokamy. Podal jej Ašvatthámovi a zmizel.

Ašvatthámá v sobĕ náhle pocítil dĕsivou energii. Jeho tĕlo jako by plálo
silou a oči mu jen zářily. Právĕ kdyţ znovu nastoupil do svého kočáru a
rozjel se k bránĕ pánduovského tábora, dohonili ho Kripa a Kritavarmá.
Ašvatthámá mĕl velkou radost, ţe se k nĕmu přidali. Událost se Šivou,
která mu připadala témĕř jako sen, jim zamlčel. Řekl jen: hrdinové, je
dobře, ţe jste se upamatovali na svoji povinnost. Nyní tento spor ukončíme
tím, ţe ničemné Pánduovce zabijeme. Vstoupím do tábora a budu se v nĕm
prohánĕt jako sám Jamarádţa. Vy dva byste mĕli zůstat venku. Jestli se
nĕkdo pokusí uprchnout, zabijte ho.“

Dohodli se na plánu a Ašvatthámá se tiše vydal k táboru. Svíral Šivův

zářící meč, sestoupil z kočáru a přeskočil zed. Podle značení si to kradmo
namířil ke stanu Dhrištadjumny. Celý tábor byl ztichlý a klidný a unavení
bojovníci tvrdĕ spali.

Ašvatthámá opatrnĕ vstoupil do Dhrištadjumnova stanu a uvidĕl ho leţet

na bohatĕ zdobeném hedvábném lůţku. Rychle k nĕmu přistoupil a kopl
ho. Dhrištadjumna se probudil a posadil se. Ašvatthámá ho chytil za vlasy,
vytáhl ho z postele a stále ho kopal do hlavy a do hrudi.

Překvapený a stále napůl spící Dhrištadjumna nedokázal útočníka přemoci.

Ašvatthámá jím mrštil na zem a šlápl mu na krk. Dhrištadjumna ho drásal
svými nehty a křičel: Ašvatthámo, zabij mĕ zbraní. Nech mĕ tak svým
prostřednictvím dosáhnout poţehnaných končin vyhrazených tĕm, kteří
padnou v bitvĕ.“
Ašvatthámá se odpornĕ zasmál: Ty darebáku, vrahy učitelů ţádná
blaţenost nečeká. Ty si smrt bojovníka ani nezaslouţíš. Zabiji tĕ jako
zvíře, jímţ jsi.“

Ašvatthámá po Dhrištadjumnovi dupal patou a nemilosrdnĕ ho zabil.

Stráţe a ţeny ve stanu zaslechly křik paňčálského prince a přibĕhly tam.

Ašvatthámá rychle opustil stan a hledal samotné Pánduovce. Kdyţ dospĕl

k velkému stanu poblíţ Dhrištadjumnova, tušil, ţe je našel. Stan byl
ozdoben četnými prapory a girlandami a stály u nĕho ty nejlepší zlaté
kočáry. Ašvatthámá vstoupil a vešel do vnitřní části stanu, kde uvidĕl vedle
sebe spát pĕt bojovníků.

Ašvatthámá se zaradoval. Zde jsou ti bratři! Zvedl meč a tal jím do prvního
z pĕti muţů. Zabil ho jediným úderem. Podobnĕ zabil ostatní čtyři, dříve
neţ se kdokoliv stačil probudit.

Před stanem slyšel volání bojovníků, kteří ho hledali. Vyřítil se ven, svůj
hrozivý meč drţel vysoko zdviţený a řval jako rozzuřený lev. Jakmile
bojovníci vidĕli, ţe se blíţí jako zosobnĕná Smrt a z meče mu kape krev,
strachy ustoupili. Ašvatthámá se na nĕ vrhl a pobil je, jako kdyţ lev zabíjí
jeleny v lese.

Ostatní kšatrijové si oblékli brnĕní, vyrazili ze stanů a Ašvatthámu

obklíčili. Ten byl však obdařen Šivovou silou a překypoval hnĕvem, a tak
je rychle pobil. Vbĕhl do dalšího stanu a nalezl Uttamaudţu, jak právĕ
vstává překvapen hlukem zvenku. Ašvatthámá k nĕmu přibĕhl, kopl ho a
zabil stejnĕ jako Dhrištadjumnu.

Poté se střetl s Judhámanjuem, který na nĕho zaútočil s vířícím kyjem.

Udeřil jím Ašvatthámu plnou silou do hrudi, ale Drónovým synem to ani
neotřáslo. Útočníka chytil, mrštil jím na zem a mocnými kopanci a údery
ho zabil.

Ašvatthámu napadli mnozí další bojovníci, všichni však byli surovĕ zabiti.
Vytrvale sekal do pánduovských vojáků svým nebeským mečem a mnoho
jich zabil, kdyţ leţeli na lůţkách, a stovky dalších, kteří se mu snaţili
postavit se zbraní v ruce. Pohyboval se po táboře posedlý záchvatem hnĕvu
a krveţíznivosti a zabíjel kaţdého bojovníka, na kterého narazil.
Ašvatthámá rychle pobíhal táborem a nechával za sebou stopu smrti.
Vzduch naplnily ţalostné výkřiky ţen. Pánduovští vojáci byli zaskočeni a
ohromeni jeho divokostí a silou. Nikdo mu nedokázal odolat. Zbrocený
krví a s bojovým pokřikem se podobal mocnému Jamarádţovi
odhodlanému zabít všechny tvory.

Ašvatthámá pobil všechny dosud ţivé bojovníky. Prohánĕl se kolem se

svým blýskajícím mečem jako slon drtící lotosy v jezeře a odolával všem
pokusům ho zastavit. Táborem poletovalo mnoho neviditelných rákšasů,
kteří se radovali z čerstvé krve prýštící z tolika mrtvol. Jejich dĕsivý řev se
mísil se strašlivým vytím tisíců šakalů.

Vylekaní konĕ a sloni divoce pobíhali kolem. Zmatení bojovníci vybíhali

ze svých stanů a rozhlíţeli se ve tmĕ, aby zjistili, co se dĕje. Kdyţ vidĕli
Ašvatthámu mávat kolem sebe krví zbroceným mečem, mnozí nasedli na
konĕ a uhánĕli k branám tábora. Další se snaţili utéci po svých. Muţům
opouštĕjícím tábor však zastoupili cestu Kripa a Kritavarmá. Neozbrojené,
rozcuchané, neupravené a křičící strachy je krutĕ vraţdili bez ohledu na to,
ţe prchali a prosili o milost.

Muţi pobíhali zmatenĕ a vydĕšenĕ kolem a tři kuruovští bojovníci je bez

slitování kosili. Volali Pánduovce a padali k zemi rozsekaní na kusy
zbranĕmi Kuruovců. Kripa a Kritavarmá odvrhli stud a zabili do
posledního všechny muţe, které našli. Nato zapálili stany.

Kdyţ se začalo rozednívat, Ašvatthámá vidĕl, ţe jeho bĕsnĕní nikdo z

bojovníků nepřeţil, a rozhodl se odejít. Byl zbrocen krví a jeho meč
vypadal jako podivuhodné prodlouţení jeho paţe. Vypadal dĕsivĕ. Byl
přesvĕdčen, ţe zabitím všech paňčálských a pánduovských vojáků pomstil
smrt svého otce.

Tábor znovu utichl. Ţeny a nĕkolik sluţebníků, kteří přeţili, onĕmĕli

zármutkem a hrůzou a ukryli se, zatímco Drónův syn opĕt odjel severní
bránou. Jeho dva společníci na nĕho čekali. Oznámili mu, ţe nikdo
neunikl, za coţ je pochválil.

Ašvatthámá nastoupil do kočáru a přemýšlel, jak vše nejlépe oznámit

Durjódhanovi. Chtĕl poraţeného prince před smrtí potĕšit, ale Durjódhana
stĕţí uvĕří, ţe Pánduovci a všichni jejich vojáci byli pobiti. Ašvatthámu
napadlo, ţe by mu mĕl ukázat hlavy Pánduovců. To by ho přesvĕdčilo.
Rychle odjel zpátky do tábora, vešel do stanu, kde leţelo pĕt mrtvých
bratrů, a vytáhl meč, aby jim usekl hlavy. Stan zalévalo první svĕtlo úsvitu,
a kdyţ se přiblíţil k tĕlům, s hrůzou si uvĕdomil, ţe to nejsou Pánduovci.
Bylo to pĕt Draupadiných synů. Pánduovci v táboře vůbec být nemohli,
protoţe z nĕj ţádný bojovník neunikl.

Ašvatthámovi vypadl meč z ruky. Hluboce zklamán přemýšlel, co má ted

dĕlat. Pak se přesto rozhodl vzít tĕch pĕt hlav s sebou a přesvĕdčit
Durjódhanu, ţe to ve skutečnosti jsou Pánduovci. Alespoň můţe padlého
kuruovského vůdce před smrtí nĕjak potĕšit. Vzal hlavy, poloţil je na
kočár a odjel z tábora za Durjódhanou. Kdyţ k nĕmu jeho druţina dojela,
právĕ vyšlo slunce.

Tři muţi spatřili Durjódhanu obklopeného dravou zvĕří. Byl bledý a

očividnĕ na pokraji smrti. S obtíţemi plašil vlky a hyeny, kteří k nĕmu
přicházeli blíţ a blíţ. Ašvatthámá seskočil z kočáru, zahnal zvířata a
poklekl před Durjódhanou. Kripa také sestoupil a stál umírajícímu princi
po boku. Zarmouceným hlasem oslovil Ašvatthámu.

Pro osud jistĕ není nic obtíţné. Pohled, jak tu nyní leţí tento kdysi
vznešený král. On, který šlapal po hlavách všech ostatních králů, ted leţí v
prachu, sraţen nepřítelem a zalit krví. Jemu tak drahý zlatý kyj leţí po jeho
boku jako vĕrná manţelka vedle svého manţela. Toho, jehoţ dříve
obsluhovali bráhmanové usilující o bohatství, ted obklopují divoká zvířata
a ptáci, kteří se chtĕjí nasytit jeho masem. Pohled na poráţky, které přináší
čas.“

Ašvatthámá promluvil radostnĕji. Sdĕlil Durjódhanovi, jak pobil

Pánduovce a jejich bojovníky: Zabil jsem je všechny. Zde se podívej na
hlavy pĕti bratrů, ó králi.“

Kdyţ Ašvatthámá vystoupil na kočár, aby přinesl hlavy, Durjódhana

otevřel oči a vzepřel se loktech. synu Dróny, dosáhl jsi toho, čeho
nebyli schopni Bhíšma, Karna, a dokonce ani tvůj otec.“ Jeho hlas byl stĕţí
silnĕjší neţ šepot. To mĕ činí štastným. Nyní odejdu na nebesa, kde se
opĕt všichni shledáme.“

Ašvatthámá sestoupil z kočáru a za vlasy drţel pĕt hlav. Poloţil je vedle

Durjódhany a řekl: Zde jsou tvoji zapřisáhlí nepřátelé, ó králi.“

Durjódhana natáhl ruku a sáhl na hlavy. Nechtĕlo se mu vĕřit, ţe by to

mohli být Pánduovci. Vypadají jako oni, ale asi to budou jejich synové.
Durjódhana vĕdĕl, jak je rozlišit. Z posledních sil lebky zmáčkl svýma
silnýma rukama, a ty praskly. Pochopil, ţe jde o hlavy jejich mladistvých
synů.

Durjódhana se s povzdechem zhroutil na zem. To jsou Draupadini

synové, ó bráhmano, a nikoliv Pánduovci. Hlavy tĕch pĕti hrdinů jsou
tvrdé jako ţelezo, ale tyto hlavy jsem rozmáčkl příliš snadno, i kdyţ jsem
tak zesláblý. Bĕda, jak strašný čin jsi spáchal! Tito chlapci představovali
budoucí nadĕji kuruovského rodu. Ted je vše ztraceno.“

Durjódhana leţel, naříkal a oči mĕl bolestí zavřené. Přestoţe Pánduovce k

smri nenávidĕl, vraţda jejich synů ho nepotĕšila. Kdo ted bude pokračovat
v koneckonců jeho vlastní rodové linii? Všichni jeho bratři jsou mrtví.
Zabitím Draupadiných synů ted Ašvatthámá prakticky zničil kuruovskou
dynastii.

Vzdychaje Bĕda, bĕda“ Durjódhana zemřel a při posledním výdechu mu

klesla hlava stranou. Tři Kuruovci úzkostí vykřikli. Ašvatthámy se
okamţitĕ zmocnily výčitky svĕdomí, ţe zemřel hluboce zklamán místo
toho, aby se radoval, v coţ doufal.

Tři muţi na krále dlouho hledĕli očima plnýma slz. Pak postavili velkou
pohřební hranici, poloţili na ni Durjódhanovo tĕlo, pronesli modlitby a
provedli poslední obřady, přičemţ jeho tĕlo pokropili posvátnou vodou
přinesenou z Gangy. Hranici zapálili, a kdyţ ho oheň stravoval,
zarmoucenĕ lkali. Poté, co plameny vyhasly, sesbíral Kripa poslední
zbytky tĕla a odnesl je do řeky, kde je za pronášení védských manter
vhodil do vody.

Po skončení obřadů všichni tři bojovníci nastoupili na své kočáry a mlčky

vyrazili do Hastinápuru.

Kapitola 29: AŠVATTHÁMŮV TREST

V kuruovském táboře vstali Pánduovci ještĕ před svítáním, aby se
pomodlili a vykonali svoje ranní obřady. Právĕ kdyţ Judhišthira
dokončoval svoji obřadní koupel, do jeho stanu vrazil vydĕšený
Dhrištadjumnův vozataj. Poté, co se uklidnil, vylíčil noční události.
 králi, Draupadini i Drupadovi synové byli všichni zabiti. Ašvatthámá,
Kripa a Kritavarmá spáchali nanejvýš krutý čin   —   nemilosrdnĕ zabili
naše muţe ve spánku. Ašvattháma přišel jako zosobnĕná Smrt a sekal do
všech svým mečem hlava nehlava. Kaţdého, kdo se pokusil uprchnout,
zabily šípy tamtĕch dvou. Myslím, ţe jsem jediný, kdo to přeţil. Nĕjak se
mi podařilo z tábora uniknout a dostat se sem, abych ti o tom řekl.“

Judhišthira se zhroutil na zem a vykřikl. Ţalostný nářek svého bratra

zaslechli ostatní Pánduovci. Přibĕhli k nĕmu a on jim povĕdĕl, co se stalo. I
oni začali naříkat a zhroutili se na zem. Všechny přehlušil Judhišthirův
hlas: Bĕda, porazili jsme naše nepřátele a nyní jsme sami poraţeni. Jiţ tak
hořké vítĕzství dobyté za cenu ţivotů tolika příbuzných zhořklo ještĕ víc.
Jak můţeme být ted štastní, kdyţ jsou všichni naši synové, příbuzní i
stoupenci zabiti? Bĕda, zemřeli jako obchodníci na lodi, která přeplula
oceán a nakonec ztroskotala na říční mĕlčinĕ. Co bude s Draupadí? Jak
bude moci ţít, aţ se doslechne, ţe její synové byli tak krutĕ zabiti?“

Judhišthira se obrátil k Nakulovi a poţádal ho, at do pánduovského tábora

přivede Draupadí, aby jí mohl tu strašnou zprávu šetrnĕ sdĕlit. Po
Nakulovĕ odchodu ostatní bratři Judhišthiru utišili, a ten potom opustil
stan. Nastoupil do kočáru a v doprovodu svých bratrů a Sátjakiho, který s
nimi zůstal v leţení Kuruovců, vyjel do svého tábora.

Jakmile tam Judhišthira vstoupil, uvidĕl zemi posetou tĕly. Useknuté hlavy
a údy leţely rozházené kolem, ptáci do nich klovali a zvířata je trhala.
Kdyţ Pánduovci vidĕli, ţe muţi byli zabiti bez brnĕní a neozbrojeni,
chopili se zbraní a divoce se rozhlíţeli po stopách, které tu zanechali
útočníci. Ašvatthámu a jeho druţinu však nenašli, a tak se slzami v očích a
na tvářích vstoupili do stanu svých synů a na lůţkách našli leţet pĕt
bezhlavých tĕl. Zdĕsili se a propukli v ţalostný nářek. Judhišthira, jenţ se
cítil zodpovĕdný za všechny ztracené ţivoty, se roztřásl a zhroutil se na
zem.

Bratři se snaţili Judhišthiru utĕšit a mezitím přišel do stanu Nakula s

Draupadí. Jakmile spatřila neţivá tĕla svých synů, padla v bezvĕdomí na
zem. Bhíma jí postříkal obličej studenou vodou, zvedl ji a přidrţoval ji,
zatímco se nezvladatelnĕ třásla. Její jemná tvář ztmavla ţalem a podobala
se slunci zahalenému bouřkovými mraky.

Paňčálská princezna podpíraná Bhímou řekla: Díky štĕstí, ó králi, jsi

přemohl svoje nepřátele a znovu jsi dobyl Zemi. Štĕstí je i to, ţe se tvoje
myšlenky nezaobírají synem Subhadry   —   tím bojovníkem mocných paţí,
jehoţ Kuruovci tak krutĕ zabili. Nyní jsou to moji synové, kdo byl hříšnĕ
zabit. Kdyţ vidím, jak je Drónův ničemný syn zabil ve spánku, hořím
nesnesitelným zármutkem. Pokud ten darebák za svůj zločin nezaplatí,
zemřu. Přísahám, ţe sloţím slib praja a budu se postit aţ k smrti.“

Draupadí se posadila do jógového sedu s nohama sloţenýma podél tĕla a

paţemi nataţenými vzhůru. Nehnu se z tohoto místa, dokud mi
nepřinesete zářící drahokam z hlavy Ašvatthámy zabitého jako zvíře.“

Judhišthira plačící princeznu utĕšoval. Draupadí vzhlédla k Bhímovi a

zapřísahala ho: Bhímo, dbej své kšatrijské povinnosti a zabij toho
darebáka jako Indra Šambaru. Ţádný muţ na svĕtĕ se ti odvahou
nevyrovná. Zas a znova jsi mi byl útočištĕm a vlastnĕ i všem svým
bratrům. Pamatuj na tyto činy, zabij Drónova syna a bud štastný.“

Draupadin hlas se zalkl nářkem. Rukama si zakryla uslzenou tvář, hlava jí

klesla na prsa a úpĕla ţalem. Ze své mysli nedokázala vypudit obraz pĕti
bezhlavých synů. Neustále se bila do prsou a její hlasité vzlyky se
rozléhaly stanem.

Bhíma očima přelétl krveprolití způsobené Ašvatthámou. Oči mu plály a

jeho mohutná hrud se rychle vzdouvala a klesala. Zvedl kyj, stále
zkrvavený z boje s Durjódhanou. Poţádal Nakulu, aby mu dĕlal vozataje,
vybĕhl ze stanu a naskočil do svého kočáru. Bĕhem nĕkolika okamţiků jiţ
vyjíţdĕl tryskem z tábora. Vĕdĕl, ţe Ašvatthámá by nejdříve jel navštívit
umírajícího Durjódhanu a potom by si to namířil do Hastinápuru. A právĕ
k cestĕ do Hastinápuru ted Nakula se svým kočárem ujíţdĕl jako vítr.

Krátce poté dorazil Krišna a spatřil ten příšerný výjev. Kdyţ Mu sdĕlili, ţe
se Bhíma vydal pronásledovat Ašvatthámu, řekl: Judhišthiro, Bhíma je
ti draţší neţ vlastní ţivot. Proč tady nečinnĕ stojíš? Jistĕ víš, ţe Dróna dal
Ašvatthámovi brahmáširu, která dokáţe zničit všechny tři svĕty. Ačkoliv
mu otec zakázal pouţít ji proti lidem, jsem si jist, ţe v zoufalství ji proti
Bhímovi pouţije. Pouze Ardţuna, který ji od Dróny získal také, ji můţe
zastavit. Neváhej a nařid mu, at se vydá za bratrem. Pojedu s ním.“

Krišna připomnĕl Judhišthirovi příhodu, která se před mnoha lety udála ve

Dvárace a která svĕdčila o Ašvatthámovĕ bezostyšné povaze. Jelikoţ
vĕdĕl, ţe neexistuje mocnĕjší zbraň neţ Krišnův disk Sudaršana, jel do
Dváraky a poţádal Krišnu, aby ho vymĕnil za brahmáširu. Krišna s
úsmĕvem odvĕtil: Disk je zde po Mém boku, ó hrdino. Můţeš si ho vzít.
Nepřeji si výmĕnou tvoji zbraň.“ Ašvatthámá sice vynaloţil veškerou sílu,
ale nedokázal diskem pohnout. Kdyţ to vzdal, Krišna se zeptal, proč disk
chce. Ašvatthámá odpovĕdĕl: Kdyby se mi podařilo ho uchopit, vyzval
bych Tĕ k boji, ó hrdino jaduovského rodu. Aţ bych Tĕ porazil, s Tvým
diskem bych se stal nejmocnĕjším muţem na Zemi.“

Musíš ho ihned zastavit,“ řekl Krišna na závĕr. Je rozhnĕvaný, hříšný a

krutý. Vyjedme okamţitĕ.“

Judhišthira souhlasil. Krišna utĕšil konejšivými slovy Draupadí, poklonil

se Judhišthirovi a vyšel ze stanu. Ardţuna, který se Ho chystal následovat,
řekl Draupadí: urozená ţeno, aţ tomu bráhmanovi setnu hlavu, dám ti ji
darem. Potom ti setřu slzy z očí a utiším tĕ. Aţ spálíš tĕla svých synů,
můţeš se vykoupat stoje na jeho hlavĕ.“

Ardţuna slova tomu bráhmanovi“ pronesl s pohrdáním. Vĕdĕl, ţe je

zakázáno zabít bráhmanu, ale Ašvatthámá svým chováním prokázal, jak
hluboko jiţ poklesl ze ţivotní cesty bráhmany.

Krišnův vozataj Dáruka stál připraven před stanem. Do kočáru byli

zapřaţeni čtyři Krišnovi konĕ   —   Šaibja, Sugríva, Méghapušpa a
Baláhaka. Klidnĕ stáli a Krišna s Ardţunou nastoupili do kočáru. Na
Dárukův povel kočár vyrazil a plynule nabíral na rychlosti. Hnal se za
Ašvatthámou a nebeský prapor se znakem Garudy, pozlacený a posázený
drahokamy, se třepotal ve vĕtru.

Zakrátko dohonili Bhímu, který se nenechal od pronásledování

Ašvatthámy odradit. Myslel jen na souţící se Draupadí a hnal se vpřed s
vysoko zdviţeným kyjem.

Oba kočáry ujíţdĕly ke Ganze. Po příjezdu k ní spatřili Ašvatthámu

obklopeného mudrci. Drónův syn u nich vyhledal útočištĕ v nadĕji, ţe ho
ochrání před Pánduovci. Vĕdĕl, ţe nikde na svĕtĕ   —   ba ani ve třech
svĕtech   —   není místo, kde by se mohl před Ardţunou a Krišnou ukrýt.
Proto se vmísil mezi bráhmany, vĕda, ţe k nim Pánduovci mají úctu. Sedĕl
v jejich středu odĕn pouze v jelení kůţi.

Bhíma seskočil z kočáru a s řevem se řítil k nĕmu. Ašvatthámá zvedl oči a

uvidĕl, jak se k nĕmu ţene zuřivý Pánduův syn, a spatřil také Ardţunu s
Krišnou stojící poblíţ na kočáře. Šivovu strašlivou sílu pozbyl, jakmile
opustil tábor Pánduovců, a pohled na dva mocné Pánduovce a Krišnu ho
naplňoval dĕsem. Pomyslel na brahmáširu. Ta neodolatelná zbraň je jeho
jedinou nadĕjí.

Ašvatthámá uchopil stéblo trávy kuša a pronesl mantry pro vyvolání

brahmáširy. Jakmile to spatřil Krišna, zavolal na Bhímu, at se zastaví.
Pánduův syn Ho okamţitĕ poslechl.

Kdyţ Ašvatthámá svoji zbraň vyvolal, všechny strany svĕta zalilo oslňující
svĕtlo. Ardţuna se při pohledu na oslepující síly nejmocnĕjší ze všech
Brahmových zbraní, kterou ani on sám ještĕ nikdy předtím nespatřil, začal
modlit ke Krišnovi: Můj milý Pane Krišno, jsi všemocný Bůh. Tvoje
rozmanité energie nemají konce. Proto jen Ty dokáţeš zbavit srdce svých
oddaných strachu. Kaţdý, koho pálí plameny hmotné existence, můţe
nalézt cestu osvobození jen v Tobĕ. Jsi mimo iluzi tohoto svĕta a nic Ti
není neznámé. Proto mi laskavĕ řekni, co je toto zářící svĕtlo, které hrozí
vše pohltit?“

Vĕz, ţe to je všemocná brahmášira, kterou ve strachu o ţivot vypustil

tento hříšný muţ. Neumí ji však stáhnout zpĕt, ó Pártho.“

Krišna vĕdĕl, ţe Dróna o jejím pouţívání neřekl svému synovi vše, jelikoţ
si uvĕdomoval, ţe by ji pravdĕpodobnĕ zneuţil. Nyní ji v zoufalství
vypustil bez ohledu na to, ţe by mohla zničit celý svĕt včetnĕ jeho
samotného.

Krišna vybídl Ardţunu, aby ji zneutralizoval: Vypust svoji Brahmovu

střelu, ó Pártho. Ta se spojí s Ašvatthámovou a pak můţeš obĕ stáhnout.“

Ardţuna se ihned dotkl Krišnových nohou a vybavil si mantry pro

vyvolání zbranĕ. Vypustil střelu, a ta se na obloze střetla s Ašvatthámovou.
Nebesa zalil obrovský kruh oslnivé záře. Vypadalo to, jako by vyšlo druhé
zářící slunce a chystalo se spálit vesmír na popel.

Mezi mudrci na břehu řeky sedĕl Vjásadéva. Sledoval spojenou sílu obou
Brahmových zbraní a zmocnily se ho obavy. Bĕţel k Ašvatthámovi a řekl
mu: bráhmano, co to dĕláš? Proč jsi vypustil tuto zbraň? Vţdyt zničí
svĕt. Okamţitĕ ji odvolej.“

Ašvatthámá pohlédl na mudrce, ale neodpovĕdĕl. Nedokázal ji stáhnout,

ale mohl ji přesmĕrovat na jiný cíl. Vidĕl, ţe jeho pokus zabít Ardţunu s
Krišnou je zmařen. Jeho síly na Ardţunovo pokročilejší válečné umĕní
nestačily.

Ašvatthámá si uvĕdomil, ţe mu do tváře zírá smrt. Pánduovci s ním určitĕ

nebudou mít slitování. Zklamaný a zoufalý si vzpomnĕl, ţe Uttara,
Abhimanjuova manţelka, čeká dítĕ počaté ještĕ před princovou smrtí.
Nosila v lůnĕ posledního člena Kuruova rodu. Ašvatthámovi se hlavou
honila jedna myšlenka za druhou. To pyšní Kuruovci zabili jeho otce a
chystali se zabít i jeho samotného. Rozhodl se, ţe má-li zemřít, vezme s
sebou i poslední nadĕje dynastie Kuruovců. Soustředil se na Uttaru a
zvláštĕ na dítĕ v jejím lůnĕ. Pronesl mantry, aby zmĕnil smĕr brahmáširy, a
ta se rozletĕla k táboru Pánduovců, kam Uttará přišla s Draupadí.

Ardţuna, jenţ nevĕdĕl o Ašvatthámovĕ zlotřilé touze, pronesl mantry, aby

stáhl svoji zbraň, a oslnivá záře na obloze pomalu pohasla. Vjásadéva
vidĕl, ţe nebezpečí pominulo, a vrátil se na svoje místo mezi mudrce, kteří
právĕ konali obĕt Višnuovi.

V pánduovském táboře Uttará náhle pocítila nebezpečí. Neznala jeho

příčinu, ale cítila, ţe se nĕco blíţí. Krásná princezna, stále ještĕ mladičká
dívka, padla na zem. Údy se jí třásly a mĕla strach. Modlila se ke Krišnovi,
jehoţ povaţovala za svoje jediné útočištĕ. Sepjala ruce, sklonila hlavu a
řekla: Pane pánů, Pane vesmíru! Jsi nejvĕtší z mystiků. Prosím, ochraň
mĕ, nebot v tomto svĕtĕ duality mĕ nikdo jiný před spáry smrti ochránit
nemůţe.“

Krišna uslyšel její upřímnou modlitbu, kdyţ sedĕl na kočáru s Ardţunou.

Pochopil Ašvatthámovy zámĕry a okamţitĕ expandoval svoji osobní
energii, aby Uttaru ochránil. V mystické podobĕ vstoupil do jejího lůna a
dítĕ zakryl. Blíţící se brahmáširu zneutralizoval a poslal ji na oblohu, kde
nemohla uškodit. Uttará a ostatní pánduovské ţeny s úţasem hledĕly na
střelu, kdyţ se vznesla vzhůru jako planoucí kometa. Krišna je nepochybnĕ
všechny zachránil před jistou smrtí.

Poté, co Ardţuna stáhl svoji nebeskou Brahmovu zbraň, vystřelil na

Ašvatthámu další zbraň, která ho okamţitĕ spoutala silnými provazy.
Seskočil z Krišnova kočáru, bĕţel k Ašvatthámovi, chytil ho za vlasy a
vytáhl na kočár. Zdráhal se zabít syna svého učitele, přestoţe toho byl
schopen.
Krišna vidĕl, ţe Ardţuna ušetřil Ašvatthámův ţivot, a řekl: Pártho,
nemĕl bys s ním mít soucit. Není to ţádný bráhmana   —   zabil nevinné
chlapce ve spánku. To vţdy odporuje zásadám zboţnosti. Jeho hříchy byly
mimořádnĕ závaţné. Mĕl bys ho zabít pro jeho dobro. Jinak sestoupí do
pekla. Navíc jsi Draupadí slíbil, ţe jí přineseš hlavu vraha jejích synů.
Neváhej. Krutĕ zavraţdil členy tvojí rodiny a nepochybnĕ si zaslouţí
tvýma rukama zemřít. Zničil jméno vlastní rodiny a nepředstavuje nic
jiného, neţ ohořelé zbytky svojí dynastie. Okamţitĕ ho zabij!“

Ardţuna mrštil Ašvatthámou na podlahu kočáru a odpovĕdĕl: Necítím se

schopen ho zabít, ó Krišno. Jak bych mohl spáchat čin, který způsobí
takovou bolest srdci mého učitele? Je-li to Tvůj pokyn, pak se to stane   —
    pokud jde ale o mĕ, radĕji bych ho odvedl k Judhišthirovi, abych
vyslechl jeho soud. Také Draupadí můţe rozhodnout, co by se s tím
darebákem mĕlo udĕlat.“

Krišna přikývl. Dáruka pobídl konĕ a za chvíli dojeli do tábora. Tĕsnĕ za

nimi dorazil i Bhíma.

Ardţuna přivlekl Ašvatthámu před Judhišthiru a Draupadí a řekl: Zde je

vrah našich synů. Co s ním mám ted udĕlat?“

Draupadí mĕla díky mĕkkému srdci s Ašvatthámou, který sedĕl se

sklonĕnou hlavou, soucit. Jelikoţ byl bráhmana, sepjala uctivĕ ruce a řekla:
Propust ho, Ardţuno, protoţe je to syn tvého učitele bojových vĕd. Říká
se, ţe syn je totéţ co jeho otec, a proto je to, jako by zde byl sám Dróna.
Vţdyt Drónova manţelka nevstoupila na jeho pohřební hranici jen proto,
ţe má syna. Zabití Ašvatthámy jí, naší nadřízené hodné naší úcty, způsobí

zármutek a nemůţe být v souladu s náboţenskými zásadami. Můj pane,

nenech ji naříkat jako mĕ. Také bychom se nemĕli my, členové
královského stavu, prohřešit zbytečným zabíjením bráhmanů. Takový
hřích můţe spálit celou královskou rodinu na popel.“

Judhišthira souhlasil s Draupadinými slovy a řekl: Výbornĕ, výbornĕ.

urozená ţeno, tvoje slova jsou zcela v souladu s posvátným učením Véd.“

Ardţuna s dvojčaty také vyjádřili souhlas, Bhíma však nikoliv. S tímto

muţem nemusíme mít ţádné slitování. Nemilosrdnĕ zabil spící muţe jen
kvůli vlastním zájmům. Zabít ho je jediný vhodný trest.“
Bhíma se hrozivĕ blíţil k Ašvatthámovi se zatatými pĕstmi. Oči mĕl
rozšířené vztekem a skřípal zuby. Draupadí se rychle postavila mezi nĕho a
Ašvatthámu, který dosud nepronesl ani slovo a hledĕl do zemĕ.

Krišna vidĕl vznikající spor, vykročil vpřed a poloţil ruku na Bhímovo

rameno se slovy, aby zachoval klid. Otočil se k Ardţunovi a řekl:
Bráhmana, i kdyţ se prohřešil, by nemĕl být zabit. Je-li to však útočník,
musí být zabit. Všechna tato nařízení stojí v písmech. Mĕl bys podle toho
jednat. Musíš splnit svůj slib manţelce a musíš také jednat tak, aby byl
spokojen Bhíma   —   i Já. Oba chceme, abys tohoto viníka zabil.“

Ardţuna pohlédl na Krišnu, který vypadal, ţe má čtyři ruce, kdyţ udrţoval

Bhímu v patřičných mezích a tĕšil Draupadí. Chápal Krišnovy
dvojsmyslné pokyny. Ašvatthámá má být zabit i nezabit zároveň. Vytasil
svůj jako břitva ostrý meč, uchopil Ašvatthámův uzel vlasů a usekl ho i se
zářícím šperkem, který ho obepínal. Šperk v sobĕ skrýval Ašvatthámovu
mystickou sílu, a jakmile byl odstranĕn, Ašvatthámá se otřásl a zhroutil.

Ardţuna předal šperk Draupadí se slovy: Zde je drahokam, který sis přála,
ó krásná ţeno. Ašvatthámá je ted jiţ prakticky mrtvý, nebot useknout vlasy
mocnému bojovníkovi se rovná jeho zabití. Védy ve skutečnosti také
předepisují takový trest pro pokleslé bráhmany, ale nikdy neschvalují
zabití tĕla.“

Bhíma Ardţunu pochválil za moudré rozhodnutí, které všechny potĕšilo.

Odvedl Draupadí k blízké pohovce a posadil ji na ni, zatímco Krišna
promluvil k Ašvatthámovi: synu Dróny, všichni moudří lidé si tĕ budou
ode dneška pamatovat jako zbabĕlce a darebáka. Budeš si muset vychutnat
plody svých hříšných činů. Tři tisíce let budeš bloudit po Zemi suţovaný
nemocí a naprosto sám, neschopen s nikým hovořit. Budeš si zoufat,
páchnout a sídlit v hlubokých lesích a ponurých pustinách. Aţ tato doba
uplyne, budeš nakonec očištĕn od svých hříchů a vystoupíš do vyšších
končin. Ted jdi, ty bídáku.“

Ardţuna a Bhíma postavili Ašvatthámu na nohy, rozvázali ho a vyhnali z

tábora. Ašvatthámá, zbavený svého šperku, a tím i síly, a proklet Krišnou,
zmizel v lesích, aby započal svoje osamĕlé vyhnanství.

Po jeho odchodu se Judhišthira zarmoucenĕ dotázal Krišny, jak se

Drónovu synovi podařilo zabít bojovníky v jejich táboře: Nechápu, jak
bylo moţné, ţe hříšný Ašvatthámá mohl zabít Dhrištadjumnu a tolik
dalších mocných bojovníků. Řekni mi, ó Krišno, jaká síla ho posedla?“

Krišna vysvĕtlil, jak Ašvatthámá uctíval Šivu a získal od nĕho moc zabít
bojovníky. Vĕz však, ţe jejich čas nadešel. Vykonali Moji vůli a nyní
dosáhli končin vĕčné blaţenosti. Proto, ó králi, pro nĕ naříkat nemusíš.“

Krišna Judhišthiru utĕšoval védskou moudrostí a ostatní Pánduovci a jejich

ţeny naslouchali. Blíţilo se poledne a Judhišthira, který se cítil povzbuzen,
řekl bratrům, ţe by mĕli jít ke Ganze vykonat poslední obřady svých synů
a dalších příbuzných. Tĕla všech zabitých bojovníků zabalená do prostých
bavlnĕných látek nechali odnést na břeh. Následoval je truchlící průvod
Pánduovců. Ţeny kráčely v jeho čele a za nimi šly stovky bráhmanů
pronášejících védské mantry a rozhazujících po zemi trávu kuša.

Pomalu došli na břeh a započali tam pohřební obřady. Mnoţství sluţebníků

přivedených z mĕsta poloţilo tisíce tĕl na velké pohřební hranice postavené
podél břehu řeky. Zatímco se vzduchem rozléhal ţalostný nářek ţen,
bráhmanové vykonali obřady a hranice vzplály. Poté všichni vstoupili do
vody a vĕnovali zemřelým duším modlitby.

Po skončení pohřbů se Pánduovci a Krišna pomalu rozjeli k Hastinápuru.

***

Dhritaráštra a Gándhárí sedĕli sami ve své komnatĕ. Kdyţ je Krišna

opustil, opĕt propadli zármutku. Slepému králi poklesla hlava na hrud a
jeho dech se zmĕnil ve smutné vzdechy. Vypadal jako kdysi velký strom
zbavený vĕtví. Do komnaty vešel Saňdţaja. Kdyţ se ohlásil, Dhritaráštra
vstal, aby ho pozdravil, a pak se zhroutil.

Saňdţaja starého krále jemnĕ zvedl a řekl: Proč se rmoutíš, ó panovníku?

Ţal je k ničemu. Padlo osmnáct akšauhiní a Zemĕ přišla o stovky kšatrijů.
Ţádný z tvých synů nepřeţil, tak jako mnoho jejich příbuzných, přátel a
rádců. Nyní bys pro nĕ mĕl vykonat pohřební obřady. Nač zde leţet a ronit
slzy?“

Dhritaráštra vykřikl a znovu spadnul na hedvábný koberec rozprostřený na

podlaze jeho zatemnĕné komnaty. Saňdţaja odhrnul tĕţké závĕsy z
nejbliţšího okna a do pokoje vniklo slunce. Král i královna vypadali
neupravenĕ a zchřadle ţalem. Ani jeden z nich jiţ nĕkolik dní nespal.
Saňdţaja opĕt pomohl Dhritaráštrovi na nohy a starý král ztĕţka dosedl na
svůj trůn. Zalknutým hlasem řekl: Bez synů, přátel a rádců se budu muset
zoufalý potulovat po Zemi. Pro co ţít? Bĕda, nedbal jsem na slova rádců a
ted truchlím. Krišna mi řekl, abych s Pánduovci uzavřel mír a vládl Zemi
jako svrchovaný vládce. Bhíšma i Vidura souhlasili. Rozhodl jsem se
následovat svého hříšného syna. Ted je mrtvý a já se topím v oceánu
zármutku. Moje hříchy v předchozích ţivotech byly jistĕ velké, a proto ted
trpím. Kdo na Zemi trpí více neţ já? Osud mi uštĕdřil nesnesitelné rány.
Ukončím svůj ţivot. At sem Pánduovci přijdou a vidí mĕ soustředĕného na
poslední velkou cestu k vĕčnému Brahmanu.“

Saňdţaja zavrtĕl hlavou. Dhritaráštrovo prázdné bĕdování slyšel jiţ

mnohokrát. Vzal krále za ruku a odpovĕdĕl: Odvrhni svůj ţal, ó králi.
Dobře znáš védské pokyny o nevyhnutelnosti smrti a vĕčnosti duše. Vše se
dĕje, jak má. Všichni lidé dostávají náleţité výsledky svých vlastních činů.
Tvoji synové byli zničeni kvůli tvojí chybĕ. Svého syna, kterého vţdy
vedli hříšní lidé, jsi následoval jen z chamtivosti. Tak tĕ tvoje zvrácená
inteligence tala přesnĕ jako ostrý meč. Tolik lidí se tĕ snaţilo navést na
cestu ctnosti, ale nepopřál jsi jim sluchu. Navzdory svojí učenosti a
inteligenci jsi nebyl hoden být vladařem Zemĕ, protoţe jsi postrádal
schopnost rozlišovat.“

Tak jako jiţ mnohokrát předtím Dhritaráštrovi objasnil, ţe vinu můţe

přičítat jen sám sobĕ. Nyní je nucen litovat. Človĕk, který v záhybech
svého šatu přechovává ţhavý uhlík a potom naříká, kdyţ ho oheň spálí,
není nic jiného neţ pošetilec. Ty a tvůj syn jste mezi sebou udrţovali
pánduovský oheň a svými slovy a činy jste ho rozdmýchávali. Nyní do
nĕho tvoji synové spadli jako hmyz. Proč naříkáš?“

Od té doby, co Vidura opustil palác a vydal se na poutní cestu, Saňdţaja

stále více zastával úlohu králova rádce. Stejnĕ jako Vidura hovořil otevřenĕ
a beze strachu. Vstaň, ó králi, a vĕnuj se svým povinnostem. Proč naříkáš
pro to, čemu se jiţ nelze vyhnout? Všechny stvořené bytosti budou
zničeny, vše vysoké nakonec padne, jednota vţdy skončí rozdĕlením a
ţivot smrtí. Všichni tvorové jsou jako členové karavany smĕřující do stejné
zemĕ. Kaţdého z nich potká smrt a ţádný jí neunikne. Není tedy podstatné,
kdo půjde první. Tvoji synové se po slavné smrti uprostřed bitevní vřavy
jistĕ odebrali do vyšších končin. Písmo to uvádí jasnĕ. Pro kšatriju není
lepší smrti neţ v bitvĕ. Tvůj nářek pro syny je bezdůvodný a
bezvýznamný. Budeš-li se mu oddávat, jen poroste. Pouze ménĕ
inteligentní se nechávají přemoci bolem. Zarmoucenému z nĕho neplyne
ţádný prospĕch. Naopak, odvrací ho od povinností a brání mu v dosaţení
cíle ţivota.“

Saňdţaja nikdy nepřestal Dhritaráštrovi radit pro jeho dobro, přestoţe jeho
rady nebyly brány v potaz. Ted, kdyţ král o vše přišel, je mnohem
pravdĕpodobnĕjší, ţe vezme dobrou radu váţnĕ. Saňdţaja chvíli hovořil,
přičemţ opakoval moudrost, kterou slyšel od rišiů. Dhritaráštra pozornĕ
naslouchal, vybízel ho, at pokračuje, a z jeho slov čerpal úlevu.

králi, všichni lidé získávají jen výsledky svých vlastních činů.

Jednáním s touhou po zisku dosáhnou pouze opakovaných zrození v tomto
svĕtĕ se strastmi, které je doprovázejí. Moudří jednají jen v zájmu
osvobození. Tím, ţe odevzdají svoje činy Nejvyššímu, se osvobozují z
pout činů. Ten, kdo koná svoji povinnost pouze jako obĕt pro potĕšení
Višnua, jistĕ vystoupí do končin nesmrtelnosti, kde panuje vĕčná radost.
Ti, jejichţ srdce jsou posedlá chtíčem a touhou po hmotném poţitku, však
budou trpĕt dál.“

Dhritaráštra cítil, jak ho Saňdţaja kárá, a litoval svojí pošetilosti. Vstal z

trůnu a opĕt spadl na podlahu. Gándhárí tiše lkala, zatímco Saňdţaja mu
skropil tvář chladivou navonĕnou vodou.

Kdyţ starý vozataj utĕšoval krále, vešel do komnaty Vjásadéva. Vycházela

z nĕho duchovní záře, a kdyţ se blíţil ke králi, zdálo se, ţe se nad podlahou
vznáší.

Dhritaráštra zaslechl mudrce přicházet a vstal, aby ho přivítal. Řekl: Bĕda,

ó pane, jsem zničen. Hanba tomuto svĕtu a hanba lidstvu. Všechny naše
bolesti mají kořen v lidské existenci. Jak lze snášet bolest ze ztráty
bohatství a všech milovaných? Neštĕstí, které mĕ postihlo, skončí aţ s
mým ţivotem. Proto svůj bídný ţivot ukončím ještĕ dnes.“

Vzlykající Dhritaráštra se znovu zhroutil na podlahu. Kdyţ ho Vjásadéva

vidĕl v tomto stavu, řekl: mocný vladaři, slyš moje slova. Jsi učený a
moudrý. Znáš vše, tak nyní přijmi útočištĕ u této moudrosti. Proč se
rmoutíš pro to, co je ztraceno, kdyţ vše v tomto svĕtĕ je jen dočasné? Čas
samotný učinil z tvého syna příčinu a způsobil jeho zkázu. Osud nikdo
zmĕnit nemůţe. Znám jeho bĕh určený nebeštany a nyní ti jej objasním,
aby tvoje mysl nalezla klid.“
Vjásadéva vysvĕtlil, jak se před časem zúčastnil shromáţdĕní na Indrovĕ
dvoře. Vidĕl tam mnoho vznešených rišiů vedených Náradou a také
samotnou bohyni Zemi. Do shromáţdĕní přišel všemocný Višnu a Zemĕ
Ho snaţnĕ prosila: Můj milý Pane, slíbil jsi, ţe ulehčíš mému břemeni.
Necht se tak brzy stane.“

Višnu jí odpovĕdĕl: Nejstarší ze sta Dhritaráštrových synů tuto tvoji touhu

splní. Prostřednictvím tohoto krále dosáhneš svého cíle. Všichni králové,
kteří plundrují tvoje zdroje, se střetnou v nelítostné bitvĕ za jeho zájmy a
navzájem se pobijí. krásná dívko, vrat se a nadále nes tíhu všech bytostí.
Ta bitva zakrátko tvému břemeni ulehčí.“

Vjásadéva dále vysvĕtlil, ţe Durjódhana byl inkarnací Kaliho, boha

vládnoucího blíţícímu se vĕku hádky a utrpení. Ke krveprolití došlo právĕ
působením jeho temného vlivu. Dhritaráštra by nemĕl vinit Pánduovce. I
jim Nárada řekl o opatřeních, která nebeštané učinili. Zarmoutilo je, ţe
mají být součástí takového hromadného zabíjení, a proto se mu snaţili
zabránit, ale Durjódhanu se jim přesvĕdčit nepodařilo.

Vjásadéva nakonec řekl: Tímto jsem ti vyjevil tajemství bohů, ó králi.

Nemĕl by ses rmoutit. Všichni padlí bojovníci ted štastnĕ ţijí na vyšších
planetách. Zemĕ jiţ necítí jejich břemeno a vlády se ujal spravedlivý
vládce v osobĕ Judhišthiry. Svĕt tak bude veden cestou ctnosti. Odvrhni
svůj ţal. Pokud tĕ soucitný Judhišthira uvidí v tomto stavu, vzdá se ţivota.
Vzmuţ se. Proţij svoje zbývající dny v askezi a dosáhni cíle ţivota.“

Dhritaráštra si povzdechl. Se Saňdţajovou pomocí se postavil na nohy a

odvĕtil: nejlepší z rišiů, kdyţ pomyslím na svoje syny, utápím se v hoři
a témĕř ztrácím vĕdomí. Tvoje slova mĕ však přesvĕdčila, abych ještĕ ţil.
S vĕdomím, ţe vše nařídili bohové, se vynasnaţím odvrhnout zármutek.
Tak budu ţít dál.“

Poté Vjásadéva zmizel. Dhritaráštra a Gándhárí pocítili úlevu a odebrali se

do svých soukromých komnat k odpočinku po ţalem probdĕlé noci.

Kapitola 30: JUDHIŠTHIRŮV ŢAL

Tĕsnĕ před polednem Dhritaráštra přivolal svoje sluţebníky a poţádal je, at
ho odvedou ke Ganze, kde chtĕl vykonat pohřební obřady pro svoje
zemřelé příbuzné. O účast rovnĕţ poţádal kuruovské ţeny a sluţebníci je
šli přivést a připravili vše na cestu.

Ţeny opouštĕli svoje sídlo s pláčem. Při nastupování do kočárů, které je

mĕly odvézt k řece, naříkaly a bily se do prsou. Odešly ze svých domů s
rozcuchanými vlasy a bez ozdob, tak jako kamzíci opouštĕjí své jeskynĕ ve
skalách, kdyţ vůdce jejich stáda zemře. Cestou k řece vykřikovaly jména
svých manţelů a synů. Kdyţ lidé zaslechli jejich úzkostný křik, mĕli pocit,
ţe nastala hodina zkázy vesmíru.

Dhritaráštra a Saňdţaja jeli přímo za ţenami následováni mnoha

sluţebníky. Po třech kilometrech potkali Kripu a Kritavarmu, kteří králi
zalknutými hlasy sdĕlili, jak Bhíma zabil Durjódhanu. Dhritaráštru pak
zpravili o Ašvatthámovĕ nočním masakru. Oba bojovníci vyhlíţeli
zahanbenĕ.

Nakonec Kripa řekl: Jsme na útĕku. Ardţuna Ašvatthámu chytil a

propustil. Krišna ho proklel, aby se toulal po Zemi tři tisíce let ve
vyhnanství, a on odešel do lesa. Dovol nám, ó králi, vrátit se do našich
domovů.“

Dhritaráštry se zmocnila ještĕ vĕtší úzkost. Řekl obĕma muţům, aby se

vrátili do svých sídel, a nařídil, at průvod pokračuje v cestĕ. Zanedlouho
dorazili ke Ganze.

Zpráva, ţe jedou ke Ganze, dospĕla k Judhišthirovi, a tak se Pánduovci i s

Krišnou rozhodli, ţe se s nimi u řeky setkají. Draupadí a paňčálské ţeny
jely s tĕţkým srdcem také.

Kdyţ se Pánduovci přiblíţili ke Ganze, spatřili tisíce truchlících

kuruovských ţen. Judhišthira šel k nim a ony ho s pláčem obestoupily.
Nĕkteré mu spílaly: Kde je tvoje spravedlnost, ó králi? A kde je tvoje
pravda a soucit? Nemilosrdnĕ jsi zabil své dĕdy, bratry, učitele, syny i
přátele. K čemu ti ted je svrchovaná vláda, kdyţ jsou mrtví i tvoji vlastní
synové a spojenci? Bĕda, válka nikomu nepřinesla nic jiného neţ
zármutek.“

Judhišthira tiše prošel mezi ţenami k Dhritaráštrovi a poklonil se u jeho

nohou. Všichni bratři ho následovali a při poklonách pronášeli svoje
jména. Dhritaráštra s námahou objal Judhišthiru a poţehnal jeho bratrům.
Kdyţ však zaslechl Bhímovo jméno, jeho srdce vzplálo hnĕvem. Svoje
pocity ale skryl a zavolal Bhímu k sobĕ, aby ho mohl obejmout tak jako
Judhišthiru.

Krišna pochopil Dhritaráštrův zámĕr a dotkl se Bhímova ramene, aby mu

naznačil, at radĕji chvíli počká. Mystickou silou prápti přenesl ţeleznou
sochu Bhímy z Durjódhanovy tĕlocvičny v Hastinápuru a přistrčil ji
Dhritaráštrovi do náruče. Slepý král silný jako deset tisíc slonů a planoucí
zuřivostí sochu sevřel ze všech svých sil. Povaţoval ji za samotného
Bhímu a rozdrtil ji na tisíc kousků.

Socha se rozpadla, Dhritaráštra si váţnĕ pohmoţdil hrud a zvracel krev.

Vysílen námahou a zbrocen krví se zhroutil na zem jako kvetoucí strom
páridţáta. Saňdţaja poklekl u jeho boku a zdvihl ho se slovy: Nejednej
tak, ó králi.“

Ihned poté, co dal Dhritaráštra průchod svému hnĕvu, pocítil lítost. Myslel
si, ţe Bhímu zabil.

Krišna vidĕl, ţe králův hnĕv polevil, a řekl: Nermut se, ó potomku

Bharaty. Vĕdĕl jsem, ţe jsi rozzlobený, a proto jsem Bhímu zachránil před
jistou záhubou. Rozbil jsi jen jeho sochu. Kdo by mohl uniknout ze tvého
rozzuřeného objetí pevného jako objetí Smrti? Jak by ti však zabití Bhímy
prospĕlo? Tvoje syny nevzkřísí, ó králi. Zanech zloby a zachovej klid.“

Dhritaráštra zahanbenĕ sklopil hlavu. Sluţebníci mu pomohli na nohy a

odvedli ho k řece, aby ho převlékli a umyli. Kdyţ pak slepý král sedĕl na
skvostném koberci na břehu Gangy, Krišna řekl: Prostudoval jsi všechna
písma a znáš mravnost. Proč v sobĕ tedy chováš hnĕv vůči Pánduovcům?
Vše, co se stalo, způsobila tvoje pošetilost. Já sám jsem se tĕ snaţil před
bitvou varovat, ale marnĕ. Opakovanĕ jsi nedbal rad Vidury, Bhíšmy,
Dróny ani Saňdţaji. Pouze král, který vidí vlastní nedostatky, se můţe tĕšit
z blahobytu. Ten, kdo se řídí jen vlastním úsudkem a nenásleduje rádce,
kteří mají na zřeteli jeho dobro, musí trpĕt. Bhíma po právu zabil tvého
nečestného syna, toho podlého darebáka, který přitáhl Paňčálí před
shromáţdĕní. Pamatuj na jeho a svoje nepřátelství vůči Pánduovcům a
ovládni svůj hnĕv.“

Dhritaráštra to uznal. Je to přesnĕ tak, jak říkáš, ó Mádhavo. Otcovská

náklonnost mĕ svedla z cesty ctnosti. Jiţ se nehnĕvám. Dovol mi obejmout
Bhímu i Ardţunu s láskou. Ted, kdyţ jsou všichni moji synové mrtví,
závisí moje štĕstí na Pánduovcích, kteří ničím nezaostávají za mými
vlastními syny. Bĕda, vůči tĕm, které jsem mĕl vychovávat a chránit, jsem
se choval jako nepřítel.“

Dhritaráštra objal všechny Pánduovce a poţádal je, aby šli navštívit

Gándhárí. Neţ předstoupili před královnu, šel k ní Vjásadéva. Riši vidĕl do
srdcí a myslí všech bytostí a pochopil, ţe se chystá Judhišthiru proklít.
Řekl tedy: Neškod Pánduovcům, ó Gándhárí. Místo toho vyuţij této
příleţitosti k odpuštĕní. Vzpomeň si, ó královno, ţes to byla ty, kdo
Durjódhanovi poţehnal slovy: ,Vítĕzství vţdy provází spravedlnost. Tvoje
slova nevyšla naprázdno. Pánduovci jsou nepochybnĕ obdařeni všemi
ctnostmi. Zavrhni svoji hříšnou touhu.“

Zatímco Vjásadéva hovořil, přišli ke Gándhárí Pánduovci a vzdali jí úctu

tím, ţe se jeden po druhém dotkli jejích nohou.

Uslzená Gándhárí Vjásadévovi řekla: Nechovám vůči Pánduovcům

praţádnou zášt, ó mudrci, ale mým srdcem otřásl ţal. Pyšní a nadutí
Kuruovci bez pochyby zahynuli kvůli Durjódhanovĕ pošetilosti a
nerozumu jeho rádců. Nekladu za to vinu Pánduovcům, ale udĕlali nĕco, s
čím nemohu souhlasit. Bhíma zabil mého syna nečestným a podlým
úderem. To jistĕ nebylo v souladu se ctností.“

Bhíma, který se od Krišny dozvĕdĕl o posilujícím pohledu Gándhárí na

jejího syna, jí odpovĕdĕl: At uţ byl úder čestný či ne, byl to jediný
způsob, jak jsem mohl tvého syna zabít. To jistĕ víš, ó královno. Hříšný
princ vůči nám jednal zrádnĕ a bez myšlenky na ctnost při mnoha
příleţitostech. Zaslouţil si tedy smrt jakýmikoliv dostupnými prostředky.
Bez jeho zabití by Judhišthira nemohl ustanovit spravedlivou vládu. Proto
jsem udĕlal, co bylo v mých silách, a skolil ho v bitvĕ, přesnĕ jak jsem
slíbil. Kdyby mi v tom Judhišthira nebránil, udĕlal bych to jiţ dávno   —
   jiţ v den, kdy urazil Drupadovu dceru.“

Bhíma cítil, ţe zabití Durjódhany úderem pod pás nebylo hříšné z jediného
důvodu   —   jenom proto, ţe to nařídil Krišna. Koneckonců, ctnost má svůj
kořen v Krišnovi a je určena pouze k Jeho potĕšení. Bhíma vĕdĕl, ţe
Gándhářina víra v Krišnu není stejná jako jeho vlastní, a proto jí tento
důvod nepředloţil. Jen by to sníţilo úctu, kterou ke Krišnovi chovala.

Gándhářin hlas se zachvĕl: Zachoval ses nanejvýš nelidsky, Bhímo. Jak

ses jen mohl napít Dušásanovy krve? Nĕco takového by udĕlal jen
rákšasa.“
Bhíma necítil lítost, ale královnu uklidnil: ctnostná ţeno, vĕz, ţe jsem
jeho krev nenechal protéci mezi zuby. Kdyţ se Dušásana dopustil hříchů
vůči Draupadí, v hnĕvu jsem učinil hrozivý slib. Kdybych ho nesplnil,
moje povĕst by byla poskvrnĕna a moje pravdomluvnost ohroţena. Nemĕla
bys mi přičítat ţádnou vinu, ó Gándhárí. Jelikoţ jsi nezastavila svoje syny
dříve, nemĕla bys ted vinit nás nevinné.“

Gándhárí myslela na své syny a tiše lkala. Její křehké tĕlo se třáslo a
sluţebnice ji přišly podepřít. Po nĕjaké dobĕ se uklidnila a řekla: Proč jsi,
ó Bhímo, nemohl ušetřit ani jediného z našich synů? Jak v tomto svĕtĕ
přeţijeme bez opory?“

Královna, jejíţ hnĕv opĕt vzrůstal, se zeptala: Kde je Judhišthira? Chci

mluvit s Pánduovým nejstarším synem.“

Chvĕjící se Judhišthira stanul před Gándhárí se sepjatýma rukama. Řekl:

Zde je, ó královno, krutý ničitel tvých synů. Zasluhuji tvoji kletbu, nebot
jsem příčinou této obrovské zkázy. Okamţitĕ mĕ proklej, ó královno.
Nestojím o království, bohatství ani sám ţivot. Tím, ţe jsem způsobil
vyvraţdĕní příbuzných i přátel, jsem dokázal, ţe jsem hlupák a nepřítel
vlastní rodiny.“

Gándhárí se snaţila přemoci hnĕv. Jelikoţ vĕdĕla o manţelovĕ slabosti a

hříšnosti svých synů a myslela na Vjásadévova slova, zdrţela se vyslovení
kletby. Bylo zřejmé, ţe Judhišthira proţívá lítosti a bolesti víc neţ dost.
Přesto nemĕl Bhímovi dovolit, aby se vůči jejím dvĕma nejstarším synům
dopustil takových hříchů. Pod látkou ovázanou kolem hlavy jí plály oči
hnĕvem. Pouţila sice mnoho asketické síly, kdyţ poţehnala Durjódhanu,
ale ne všechnu. Nadzvedla lehce látku a pohlédla na Judhišthirovy nohy.
Judhišthirovy palce s dokonale upravenými nehty tak byly seţehnuty a
nehty mu zhnĕdly.

Jakmile to Ardţuna vidĕl, ustoupil za Krišnu. Judhišthira však nereagoval.

Gándhárí se ovládla a promluvila k bratrům uklidňujícím tónem. Řekla
jim, aby šli za Kuntí, která je touţí opĕt spatřit.

Bratři pak přišli ke svojí matce. Kuntí je spatřila poprvé od jejich

vyhnanství a chvíli plakala s tváří zakrytou látkou. Poté syny znovu a
znovu objímala a hladila a při pohledu na zranĕní a jizvy na jejich tĕlech
propukala v pláč.
Draupadí padla před Kuntí na zem a slzami jí smáčela nohy. ctihodná
ţeno, kam odešli všichni tvoji vnukové? Proč k tobĕ nepřijdou, kdyţ tĕ vidí
tak neštastnou? matko, jak mohu ţít a co mi je nyní po nĕjakém
království? Bĕda, moji synové jiţ nejsou.“

Kuntí zdvihla Draupadí a utĕšovala ji. V dobĕ, kdy hovořila s hořekující

manţelkou Pánduovců, přivedli k nim Dhritaráštru s Gándhárí. Kdyţ
Gándhárí slyšela Draupadin nářek, řekla: Nermut se tak, milá dcero. Tuto
strašlivou vraţdu způsobil neodolatelný bĕh času. Vidura a Krišna vše
předpovĕdĕli. Oba se marnĕ snaţili vyprosit mír.“

Gándhárí pomyslela na Krišnu a cítila, jak v ní opĕt stoupá hnĕv. Ačkoliv

se neúspĕšnĕ snaţil o mír, kdyby chtĕl, mohl ho dosáhnout násilím. Velel
přece obrovské armádĕ sloţené z mnoha nejmocnĕjších bojovníků Zemĕ.
Navíc se o Nĕm říká, ţe je vtĕlením Nejvyššího Pána. Určitĕ pro Nĕho
tedy není nic nemoţné. Gándhárí cítila, ţe z konečného hlediska za
všechno můţe Krišna. Rišiové dokonce prohlásili, ţe zkáza bojovníků
představovala Jeho boţský plán.

Gándhárí poţádala Krišnu, aby před ni předstoupil, a řekla: Pánduovci a

Kuruovci byli vyhlazeni, ó Krišno, a to dokonce před Tvýma očima. Proč
jsi k nim byl lhostejný? Tomuto vraţdĕní jsi přece mohl zabránit.
Mádhavo, jelikoţ jsi schválnĕ dopustil tuto všeobecnou zkázu, mĕl bys
nyní pocítit následky. Na základĕ tĕch sebemenších zásluh, které jsem
získala sluţbou svému muţi, Tĕ proklínám, ó nositeli disku. Jelikoţ jsi
bezcitnĕ dovolil, aby se Kuruovci a Pánduovci vzájemnĕ pobili, staneš se i
Ty zhoubcem vlastních příbuzných. Góvindo, ode dneška za třicet šest
let zabiješ členy vlastní rodiny v bratrovraţedném boji a sám nakonec
zemřeš hanebným způsobem. Ţeny z Tvojí rodiny budou lkát tak jako ted
ţeny Kuruovců.“

Krišna se poklonil a sepjal ruce: Tvoje slova se ukáţí jako pravdivá, ó

ctnostná ţeno. Vrišniovce a Jaduovce nemůţe vyhladit nikdo v tomto
svĕtĕ. Vyřčením této kletby jsi Mi pomohla, protoţe jsem uvaţoval, jak
svoje příbuzné z tohoto svĕta opĕt odvedu. Bohové, gandharvové ani
asurové je zabít nemohou. Pobijí se tedy navzájem.“

Pánduovci na sebe po vyslechnutí Gándhářiny kletby a Krišnovy odpovĕdi

onĕmĕle zírali. Byli ohromeni. Myšlenku na Krišnův odchod, byt vzdálený
třicet šest let, nemohli snést. Jak bez Nĕho budou ţít? Hledĕli na Nĕho se
slzami v očích.
Krišna na nĕ láskyplnĕ pohlédl a řekl: Vstaň, ó Gándhárí, a zbav se svého
zármutku. Tvůj syn Durjódhana, jehoţ jste ty ani tvůj manţel nezastavili,
byl zlovolný, závistivý a nadutý. Proč viníte za vlastní chybu jiné? Od
začátku jste svému synovi nemĕli dovolit ţít. Byl ztĕlesnĕním nepřátelství
a neposlušnosti vůči starším a potkal ho tedy správný konec. Zanechte
marného zármutku, nebot tím, ţe jej v sobĕ ţivíte, jen vzrůstá. Tak jako
bráhmanova ţena rodí dĕti, aby se vĕnovaly askezi, a vaišjova ţena rodí
potomky, aby se starali o krávy, manţelka kšatriji rodí syny z jediného
důvodu   —   aby padli v bitvĕ.“

Kdyţ Krišna domluvil, Gándhárí neodpovĕdĕla. Dhritaráštra se zeptal

Judhišthiry, kam podle nĕho v bitvĕ zahynuvší bojovníci odešli. Judhišthira
odpovĕdĕl: Milostí rišiho Lómaši jsem získal schopnost vidĕt, kam se tito
hrdinové vydali. Všichni dosáhli nebeských sídel bohů. I ti, kteří padli na
útĕku nebo kdyţ odvraceli tvář od boje, se odebrali vzhůru do končin
vĕčné radosti. Tím, ţe bojovníci padli v Krišnovĕ přítomnosti, všichni
bezpochyby dosáhli příznivých cílů.“

Judhišthirovým ujištĕním uklidnĕný Dhritaráštra vydal rozkazy, at jsou pro

jeho syny i jejich stoupence provedeny pohřební obřady. Podél břehu řeky
vzplály pohřební hranice a tisíce bráhmanů přitom pronášely hymny ze
Sáma a Rig Védy. Kuruovci vstoupili do řeky a stáli v ní po pás ponořeni,
aby obĕtovali posvátnou vodu svým zemřelým příbuzným. Vzduchem znĕl
nářek ţen a přehlušoval mantry bráhmanů.

Kdyţ se do řeky chystali vstoupit Pánduovci, aby vykonali pohřební

obřady, přišla k nim Kuntí a tiše řekla: hrdinové, obĕtujte Karnovi. Ten
zářivý bojovník byl Súrjův syn a moje provorozené dítĕ. Byl to váš
nejstarší bratr.“

Pánduovci byli ohromeni. Judhišthira s Ardţunou na sebe překvapenĕ

pohlédli. Jiţ dávno si mysleli, ţe Karna je boţského původu. Stĕţí bylo
moţné, aby takový bojovník pocházel z rodiny šúdrů. Ale syn jejich
matky? Jak to, ţe na to nikdy nepřišli? Proč jim to Kuntí neřekla?

Judhišthira hlasitĕ zanaříkal. Bylo zřejmé, ţe matka jako vţdy mluví

pravdu. Překvapenĕ promluvil: vznešená ţeno, byla jsi matkou toho
Karny, který byl jako moře se šípy místo vln, mocnými paţemi místo
ţraloků a zvukem tĕtivy místo šumĕní? Byla jsi matkou toho, který
přísahal vĕčné nepřátelství Ardţunovi a jemuţ nemohl nikdo kromĕ
Ardţuny odolat? Jak jsi tuto skutečnost skryla, jako človĕk ukrývající oheň
v záhybech svého odĕvu? Řekni nám, jak se stal tvým synem a proč jsi
nám to zatajila? Bĕda, tato zpráva mĕ trápí ještĕ více, neţ kdyţ jsem se
doslechl o Abhimanjuovĕ smrti.“

Judhišthira opĕt vykřikl. Kromĕ všech ostatních úctyhodných osobností

zabitých ve válce způsobil také smrt svého staršího bratra. Kdyby vĕdĕl o
Karnovĕ totoţnosti, bylo by moţné válce zabránit. Bez nĕho by
Durjódhanu ani nenapadlo bojovat. S Karnou by byli Pánduovci
neporazitelní.

Chvĕjící se Kuntí řekla: Bĕda, milý synu, toto tajemství jsem dlouho
skrývala, protoţe jsem je ze strachu nikomu nedokázala prozradit. Toho
mocného bojovníka jsem porodila ještĕ jako svobodná dívka. Občas jsem
myslela, ţe vám to řeknu, ale nĕco mĕ vţdy zviklalo. Ted vidím, ţe padl
spolu se svými syny a nemá nikoho, kdo by provedl jeho poslední obřady,
a tak nemohu pravdu dále skrývat.“

Kuntí se v duchu vrátila do onoho osudného dne, kdy do její komnaty

vstoupil Súrja. Hledĕla na Gangu, která plynula stejnĕ klidnĕ jako v ten
den, kdy do jejích vod ponořila košík s Karnou. Se štkaním se zhroutila k
zemi. Judhišthira ji zdvihl a otřel jí svojí chladnou rukou čelo. matko,
kolik bolesti jsi musela vytrpĕt. Karno! Kam jsi odešel, aniţ bys nás
pozdravil jako svoje mladší bratry?“

Judhišthirův zrak padl na Krišnu, který stál po pás ve vodĕ a obĕtoval

zemřelým duším. Pro to, aby jim o Karnovi neřekl pravdu, mĕl jistĕ svoje
tajemné důvody. Kuntí jim však mĕla vĕřit. Mohla vyjevit Karnovu
totoţnost jiţ dávno, a zabránit tak obrovskému krveprolití. Judhišthira,
jehoţ mysl byla zakalena zármutkem, řekl třesoucím se hlasem: matko,
řekni mi, jak se Karna narodil a proč jsi ho odvrhla. Tvým prostřednictvím
museli bohové jistĕ vykonat nĕjaký plán, ó urozená ţeno.“

Kuntí vyprávĕla synům ten příbĕh a oni uţasle naslouchali. Podivným

osudem byl on, nejstarší Pánduovec a syn nejmocnĕjšího boha Slunce, po
narození oddĕlen od svého dĕdictví a postaven do role nepřítele vlastních
bratrů. Všichni bratři hledĕli na Krišnu, který vycházel z řeky. Crčela z
Nĕho voda a v jasném odpoledním slunci zářil. Kdyţ přistoupil ke Kuntí a
k Pánduovcům, Judhišthira Mu oznámil, co jim Kuntí právĕ řekla. Pak
sepjal ruce a zeptal se: Pane, proč jsme se o tom nikdy nedozvĕdĕli?“
Krišna odpovĕdĕl: Toto tajemství jsem neodhalil z lásky k Mojí tetĕ.
Karna však pravdu znal, ó králi. Přesto ho nebylo moţné zviklat v jeho
vĕrnosti Durjódhanovi, i kdyţ chápal následky. S bratry bys pro nĕho mĕl
nyní vykonat příslušné obřady.“

Kuntí a její synové vstoupili do řeky a nĕjakou dobu v ní stáli, tiše

obĕtujíce Karnovi a všem ostatním mrtvým příbuzným. Kdyţ skončili,
Judhišthira zařídil, aby mohli nadcházející mĕsíc zůstat na břehu řeky. V
souladu s pokyny písem nařídil, aby tam kaţdý proţil třicet dní a dennĕ
obĕtoval mrtvým.

Kdyţ přišel večer, Pánduovci sedĕli v Krišnovĕ společnosti a kolem nich

četní rišiové v čele s Náradou. Judhišthira se Nárady zeptal na Karnu.
Chtĕl se o jeho ţivotĕ dozvĕdĕt všechny podrobnosti. Nárada tedy
vypovĕdĕl celý příbĕh. Řekl jim, jak Karnu vychovali Adhiratha a Rádhá.
Vzhledem ke svojí síle hledal nejlepší výcvik v umĕní boje. Jeho
nepřátelství vůči Ardţunovi vzniklo, kdyţ ho jako vozatajova syna Dróna
odmítl učit. Karna odešel od Dróny s odhodláním vrátit se a pokořit ho tím,
ţe porazí jeho nejlepšího studenta. Tehdy odešel k Parašurámovi, jenţ ho
učil. Pozdĕji ho však za jeho podvod proklel.

Judhišthira vyslechl Karnův příbĕh včetnĕ jeho slibu Kuntí, ţe nezabije

ţádného z jejích synů kromĕ Ardţuny, a dal se do pláče. Otočil se ke Kuntí
a řekl: Kdyby jen ke mnĕ Karna přišel jako bratr, jistĕ bych mu daroval
Zemi, a zabránil tak tomuto neštĕstí. Jako vůdce Pánduovců by v tomto
svĕtĕ zářil jako Indra na nebesích.“

Kuntí si přes hlavu přetáhla bílé sárí. Kdyţ odpovídala, z očí se jí řinuly
slzy: dítĕ, ó vznešený hrdino, takto bys nemĕl uvaţovat. Snaţila jsem
se Karnu přesvĕdčit o tom, co je v jeho nejlepším zájmu, jak nejlépe jsem
umĕla, ale nepopřál mi sluchu. I jeho otec, mocný Súrja, ho navštívil ve
snu a snaţil se ho přesvĕdčit, ale bez úspĕchu. Súrja ani já jsme nemohli
zmĕnit jeho nepřátelství vůči Pánduovcům. Kdyţ jsem vidĕla, jak pevnĕ
podléhá osudu a je rozhodnutý vám uškodit, vzdala jsem se úsilí zmĕnit
jeho názor a odešla jsem. Kdybych ti tehdy povĕdĕla o jeho totoţnosti, jen
by to vše zhoršilo.“

Judhišthira si zakryl tvář rukama a vzdychl: matko, já tĕ za tvoje mlčení

neviním. Nepochybnĕ tĕ řídil svrchovaný osud. Přesto cítím, ţe ses mi
mĕla svĕřit. Proto prohlašuji   —   od dnešního dne at ţádná ţena nedokáţe
udrţet tajemství.“
Při pohledu na truchlícího Judhišthiru Nárada řekl: králi, nepoddávej se
ţalu. Silou svých paţí jsi spravedlivĕ získal Zemi. Díky trvalé vĕrnosti
svým povinnostem jsi přeţil bitvu a ted jsi nesporným vládcem svĕta. Proč
se neraduješ? Doufám, ţe jsi spokojen. Vstaň a zaujmi svoje právoplatné
postavení. Potĕš přátele a ved tento svĕt po cestĕ ctnosti.“

Judhišthira byl však sklíčený. Rišiho slova ho nepovzbudila. Matčino

odhalení o Karnovi jen posílilo jeho výčitky svĕdomí. Zabití bojovníci
nepochybnĕ dosáhli vyšších končin, ale co jejich vdovy a sirotci, kteří se
počítali na milióny? Judhišthira pečoval o lidi jako milující otec. Svĕt je
ted plný zarmoucených ţen a dĕtí bez ochránců.

Rozváţným hlasem řekl: nejlepší z mudrců, spoléhaje na Krišnu, díky

přízni bráhmanů a síle Bhímy a Ardţuny jsem dobyl svĕt. Přesto moji mysl
trápí hluboký ţal. Zabil jsem všechny svoje příbuzné jen proto, ţe jsem
touţil po království. Poté, co jsem zapříčinil smrt syna Subhadry i
Draupadiných synů mi moje vítĕzství, ó svĕtče, nepřipadá o mnoho lepší
neţ poráţka. Zármutek tĕchto urozených ţen mi zraňuje srdce. Tolik
dalších ţen je na tom mojí vinou stejnĕ. Jak se mohu radovat z vlády nad
Zemí?“

Judhišthira dal průchod svojí úzkosti. Chválil odpouštĕní a sebeovládání a

proklínal kšatrijský ţivot, který vţdy doprovází násilí a hnĕv. Přestoţe
svĕdomitĕ plnil svoje povinnosti, povahou se mnohem víc podobal
bráhmanovi neţ kšatrijovi. Před Krišnou a bratry pak oznámil, ţe stráví
zbytek ţivota pokáním.

Válčili jsme jako psi rvoucí se o kus masa. Nyní o to maso jiţ nestojíme.
Odhodím je pryč. Všechno to úsilí bylo k ničemu. Ani my, ani naši
nepřátelé jsme nedosáhli svého cíle. Zlí Kuruovci podporováni pošetilým
králem Dhritaráštrou byli zničeni a nám zůstaly ohořelé zbytky. Odejdu do
lesa odpoután od svĕta. S myslí zamĕřenou na odříkání dosáhnu cíle, o
který vţdy usilují asketové a mudrci. At se králem stane Bhíma. Nebo
můţeš Zemi vládnout ty, Ardţuno, s Krišnou jako svým drahým přítelem.
Jiţ nechci být králem.“

Judhišthira zmlkl. Ardţuna pohlédl na Krišnu a potom zpĕt na Judhišthiru.

Olízl si koutky rtů a zamračil se. Byla noc a plameny posvátného ohnĕ, u
nĕhoţ sedĕli, vrhaly oranţové svĕtlo na jeho sličnou tvář, jeţ se při jeho
odpovĕdi zardĕla.
 Jak jsi mohl, ó pane, pronést taková slova? Přemohl jsi nepřátele a ted jsi
právoplatný vládce svĕta. Jsi kšatrija a tvojí povinností je chránit lidi.
Chudoba je vhodná pro mudrce, nikoliv pro krále. Králové naopak musejí
konat obĕti a potom rozdávat bohatství potřebným. Správným pouţíváním
bohatství zboţní králové zvyšují svoji ctnost a slávu. Svĕt potřebuje
vládce. Je tvojí náboţenskou povinností se této úlohy ujmout. Mĕl by ses
stát vladařem Zemĕ, stejnĕ jako Dilípa, Nahuša, Ambaríša a mnoho dalších
vznešených vládců z našeho rodu. Jak by se mohl nĕkdo jako ty vydat
jinou cestou?“

Judhišthira neříkal nic. Nepřesvĕdčilo ho to. Nakonec řekl: Nemohu

přijmout tvoji chválu bohatství a svĕtské připoutanosti. Zamĕř mysl na
svoje vnitřní já a pak pochopíš moje slova. Mojí jedinou touhou je vzdát se
materialistického ţivota a vydat se cestou ţebravých mnichů. Tento svĕt je
klam, po nĕmţ touţí jen pošetilci. Ode dneška budu přijímat jen to, co je
naprosto nezbytné k přeţití, a budu trávit čas askezí a meditací. Kdyţ na
takový ţivot jen pomyslím, cítím štĕstí zrozené z odpoutanosti. Nech mĕ
odejít do lesa a vydat se do vĕčného sídla Nejvyšší Duše.“

Potom promluvil Bhíma. Stejnĕ jako Ardţunu ho zklamala Judhišthirova

nechut vládnout, kdyţ vynaloţili tolik úsilí na opĕtovné získání království.
Jeho hlas zahřímal do ticha noci.

králi, tvoje chápání pravdy je v tomto případĕ nepochybnĕ stejné jako u

človĕka, který pošetile pronáší Védy, aniţ by chápal jejich smysl.
Odsuzuješ povinnosti králů a chceš ţít v nečinnosti. Kdybychom vĕdĕli, ţe
toto je tvůj zámĕr, nebojovali bychom. My jsme však bojovali. Jestli se ted
vzdáš svojí povinnosti, pak nemĕlo smysl zabíjet Dhritaráštrovy syny.

Přesto moudří řekli, ţe zabít naše nepřátele a spravedlivĕ vládnout je pro

nás správnou cestou. Kšatrijové se vyznačují odpouštĕním a
sebeovládáním a tyto vlastnosti uplatňují vykonáváním vlastních, nikoliv
cizích povinností. Svým odstoupením by ses podobal človĕku, který zabil
mnoho nepřátel a nakonec zemřel vlastní rukou, anebo tomu, kdo vylezl na
strom, aby získal med, avšak spadl ještĕ dříve, neţ ho mohl ochutnat, či
hladovĕjícímu, který dostane jídlo, ale pak odmítne jíst.“

Bhíma uvádĕl různá další přirovnání a odsuzoval odříkání, které zamýšlel

Judhišthira. Poukázal na to, ţe královy povinnosti stanovil sám Nejvyšší
Pán, a proto jim nelze nic vytýkat. Odříkání je povoleno jen starým a
poraţeným králům. Dokud je ctnostný kšatrija silný a schopný, mĕl by se
snaţit vládnout a chránit lidi.

Na závĕr Bhíma řekl: Kdyby, ó králi, bylo moţné dosáhnout dokonalosti

pouhým odříkáním, pak by byly hory a stromy dokonalé bytosti. Ţijí
odříkavĕ, nikomu neškodí a dodrţují celibát. Skutečné odříkání znamená
plnit svoji povinnost, jak si Nejvyšší Pán přeje. Svĕt se pohybuje tak, ţe
všechny bytosti jednají podle svých Bohem daných povah. Ten, kdo se
zříká jednání, nemůţe nikdy dosáhnout úspĕchu.“

Judhišthira svoje mlčení nepřerušil. Ardţuna řekl: králi, Védy uvádĕjí

starý příbĕh o srovnatelné hodnotĕ odříkání a jednání. Vyslechni si jej.“

Ardţuna vyprávĕl příbĕh o nĕkolika mladých bráhmanech, kteří opustili

svoje povinnosti a rozhodli se ţít v odříkání v lese. Dostavil se k nim Indra
v podobĕ ptáka a zeptal se jich, co dĕlají. Kdyţ mu to řekli, odpovĕdĕl:
Takové jednání písma neschvalují. Védy jasnĕ stanovují povinnost
bráhmany. Človĕk, který se vzdá svojí povinnosti, je zavrţen a zklamán.
Na druhé stranĕ ten, kdo koná svoji povinnost jen proto, ţe má být
vykonána, a ţiví se zbytky obĕti Nejvyššímu, příbuzným, předkům, bohům
a hostům, dosáhne cílů, kterých je obvykle obtíţné dosáhnout. Není vlastnĕ
nic obtíţnĕjšího neţ ţivot svĕdomitého hospodáře, který nakonec vede k
pravé odpoutanosti od svĕtských radostí. To je nejjistĕjší cesta
spravedlnosti.“

Ardţuna vysvĕtlil, jak potom bráhmanové zanechali předčasného odříkání,

vrátili se ke svým povinnostem a dosáhli úspĕchu.

Judhišthira stále mlčel. Také Nakula se pokusil povzbudit svého staršího

bratra, aby přijal povinnost krále. Pomocí védských pokynů popsal obĕti
určené kšatrijům. Králům je nařízeno vzdávat se svého bohatství v podobĕ
milodarů bráhmanům a obyčejným lidem při velkých obĕtech. Zanechat
všeho a odejít do lesa prostĕ není v souladu s védskými zásadami určenými
králi. Musí konat obĕti pro dobro lidí a chránit je. Kdyby se tĕchto
povinností ve jménu odříkání vzdal, výsledkem by byla jen pohroma pro
nĕho i pro jeho poddané. Opravdové odříkání je nĕco vnitřního, nikoliv
vnĕjšího. Ten, kdo plní svoji povinnost v náladĕ odpoutanosti, je skutečnĕ
odříkavý, nikoliv človĕk, který svoji povinnost opustí.

Pak promluvil Sahadéva, ve shodĕ se svými bratry, zatímco Judhišthira tiše

sedĕl mezi mudrci udrţujícími obĕtní oheň. králi, vzdát se hmotných
pout zanecháním činnosti je obtíţné. Kéţ naši nepřátelé dostanou zásluhy
toho, kdo zanechá činů, ale jeho mysl stále prahne po hmotných vĕcech.
Na druhou stranu necht naši přátelé dostanou zásluhy tĕch, kteří vládnou
svĕtu zbaveni vnitřních pout. Slovo mama, moje, je smrt, zatímco opak,
nama, je vĕčný Brahman. To Smrt a Brahman nutí všechny lidi k činnosti.
Moudrý človĕk, který se zbavil falešných pojetí vlastního já a uvĕdomil si,
ţe je vĕčná duše, však jedná bez připoutanosti k výsledkům. Tím je jeho
jednání duchovní a dosáhne Brahmanu. Človĕk, který však stále touţí po
plodech svých činů, setrvává v čelistech Smrti, i kdyby ţil v lese. Ve
skutečnosti, ó králi, je i nečinnost povaţována za činnost, pokud človĕk
touţí po výsledku. Proto konej svoji povinnost s odpoutaností a získej
vĕčnou ctnost.“

Judhišthira neřekl nic ani poté, co promluvili jeho bratři. To, co říkali, jiţ
vĕdĕl a nemohl popřít, ţe je to pravda. Přesto jeho srdce nebylo naklonĕno
vládĕ nad svĕtem. Soucitný Pánduův syn sedĕl, hledĕl do zemĕ a myslel na
Bhíšmu, který stále leţí na bojišti na lůţku ze šípů, na Drónu, jehoţ bez
milosti zabili, a na Karnu, svého bratra, kterého zabil ještĕ předtím, neţ
poznal jeho pravou totoţnost. Judhišthira myslel na Abhimanjua a
Draupadiny syny a na jejich mladé manţelky, které truchlily pro svoje
muţe. Kdyby se vzdal svojí touhy po polovinĕ království, nikdo z nich by
nezemřel. Durjódhana byl přes všechny svoje chyby schopný vládce. Proč
bylo třeba zničit tolik ţivotů?

Při pohledu na manţelovu zádumčivost Draupadí konejšivĕ pronesla:

králi, tvoji bratři se ti do ochraptĕní snaţí prospĕt, ale ty neodpovídáš.
pane, kdyţ jsme ţili v lese a trpĕli chladem, vĕtrem a sluncem, řekl jsi
bratrům: ,Brzy zabijeme Durjódhanu v bitvĕ a získáme království zpĕt.
nejlepší z ctnostných, to se ted stalo, a ty přesto zarmucuješ naše srdce
svým odmítavým postojem. Vy všichni bratři se vyrovnáte nebeštanům.
Kaţdý z vás je schopen vládnout vesmíru se všemi jeho pohyblivými i
nehybnými bytostmi. I kdybych se provdala jen za jednoho z vás, moje
štĕstí by bylo dokonalé. Jistĕ tĕ posedl nĕjaký druh šílenství. Proč by ses
jinak chystal vzdát svých předepsaných povinností? Nepodléhej této
pošetilosti. Chop se královského ţezla a ţezla trestu! Vládni spravedlivĕ
bohyni Zemi, uctívej bohy obĕtmi, rozdávej milodary a podmaň si
hříšníky. Tak, můj pane, dosáhni štĕstí a tĕš svoje bratry.“

Judhišthira stále nedával nijak najevo, ţe by nĕco slyšel. Pánduovci tiše

sedĕli a z blízkého lesa bylo slyšet cvrčky. V obĕtní arénĕ bráhmanové
pronášeli védské mantry a svatá jména Nejvyššího. Krišna soucitnĕ hledĕl
na Judhišthiru, ale neříkal nic. Bhíma však přestával mít se svým starším
bratrem trpĕlivost. Opĕt promluvil, aby zmĕnil jeho názor.

Prosím, promiň, ó králi, ale nemohu tiše snášet tvoji slabost. Vše, o co
jsme tak tĕţce usilovali, je ted ohroţeno tvojí pomateností. Zdá se, ţe jsi
ztratil zdravý rozum. Jistĕ rozeznáš dobré od špatného. Proč tedy váháš
splnit svoji povinnost? Takovou slabost srdce, aby ses nechal přemoci
citem, jsi nikdy předtím neprojevil. Zapomnĕl jsi na hříchy Kuruovců?
Zapomnĕl jsi na zločiny spáchané vůči nám a Draupadí? Nevzpomínáš si
na strasti, které jsme podstupovali ve vyhnanství v očekávání tohoto dne?
Jednu válku jsi vyhrál, ó králi. Nyní čelíš ještĕ vĕtší bitvĕ   —   se svojí
myslí. Jestli zemřeš předtím, neţ v tomto boji zvítĕzíš, budeš se muset
znovu narodit a pokračovat v nĕm, dokud nedosáhneš vítĕzství.“

Judhišthira znehybnĕl. Bhímova naráţka, ţe nedokáţe ovládat mysl, ho

zabolela. Zhluboka se nadechl a odpovĕdĕl: Bhímo, myslím, ţe to ty jsi
podlehl mysli. Nepochybnĕ tĕ suţují hříchy v podobĕ nespokojenosti,
svĕtské připoutanosti, chamtivosti, domýšlivosti a nevĕdomosti. Vybízíš
mĕ, abych přijal Zemi a vzdal se touhy po odříkání, ale jak to uspokojí
moji duši, a dokonce i moje smysly? Touhy po poţitku nelze nikdy
uspokojit a jsou překáţkami na duchovní cestĕ. Jen ti, kteří se jich
bezezbytku dokáţí vzdát, mohou dosáhnout dokonalosti ţivota. Človĕk
prostý všech tuţeb můţe vstoupit do končin vĕčné blaţenosti, ale ti, kteří
jsou stále zapleteni v marném hledání svĕtské rozkoše, jistĕ budou muset
zůstat v tomto svĕtĕ utrpení.“

Bhíma se cítil pokárán a neodpovĕdĕl. Znovu promluvil Ardţuna a

vyprávĕl starý příbĕh z Véd o slavném králi Dţanakovi. I on se jednou
rozhodl opustit svoje království a bohatství a vĕnovat se asketickému
ţivotu v lese. Tehdy k nĕmu jeho manţelka ostře promluvila a přivedla ho
zpĕt na cestu povinnosti. Řekla mu, ţe sice chce opustit království v náladĕ
odpoutanosti, ale kdyby byl doopravdy odpoutaný, pak by mu nezáleţelo
na tom, jestli je ţebravý mnich nebo král. Pokud stále ještĕ touţí po
hmotných vĕcech, pak by přilnul i ke svojí ţebrácké nádobĕ na vodu a holi.

Judhišthira s potĕšením naslouchal Ardţunovu příbĕhu, třebaţe jej slyšel

jiţ mnohokrát   —   jeho názor to však nezmĕnilo. Ve Védách je mnoho
různých pokynů, kaţdý určený pro jinou dobu a okolnosti. Judhišthira s
přihlédnutím k současné situaci zůstával přesvĕdčen, ţe odříkání je pro
nĕho jediná moţná cesta. Láskyplnĕ pohlédl na Ardţunu. Vím, ţe mi
chceš prospĕt, milý bratře, ale tvoje slova se nedotýkají mého srdce.
Přestoţe jsi mistr bojových vĕd, nejsi obeznámen s hlubokými duchovními
námĕty. Dokud neslouţíš seberealizované duši, nemůţeš porozumĕt pravé
cestĕ zboţnosti. Stejnĕ jako Bhíma povaţuješ bohatství a svĕtskost za
nadřazené askezi. I kdyţ má cesta svĕtských povinností svůj účel, slouţí
jen jako prostředek dosaţení vyšší cesty odříkání. Je třeba hledat duši a
nakonec Nejvyšší Duši. Obĕ jsou naprosto oddĕlené od hmoty. Veškerého
materialismu je tedy nutné se zcela vzdát.“

Rišiové strţení debatou mezi Judhišthirou a jeho bratry se usmívali a

pokaţdé, kdyţ nĕkterý z nich hovořil, souhlasnĕ přikyvovali. Hledĕli na
Krišnu, který si také vychutnával tento hovor, ale rozhodl se mlčet. Jeden z
rišiů, Dévasthána, Judhišthirovi vysvĕtlil, ţe ani ţivot v askezi není
nečinný. Naopak, asketové v lese vynakládají značné úsilí, aby provádĕli
obĕti a uctívali bohy. Ani oni však nemají jisté, ţe svojí činností dosáhnou
dokonalosti. Dévasthána řekl, ţe ţivot zboţného krále, který koná obĕti a
svĕdomitĕ plní svoji povinnost, není o nic ménĕ zboţný neţ ţivot
asketických bráhmanů a není o nic ménĕ pravdĕpodobné, ţe povede k
dokonalosti ţivota.

Judhišthira neodpovídal. Také Vjásadéva pronesl dlouhou řeč o

povinnostech a slávĕ kšatrijů a zavrhl krále, kteří nedostáli svým
povinnostem. Kdyby zůstalo království bez ochrany a lidé by trpĕli, král by
byl postiţen hříchy. Také by nesl vinu za zločiny v království spáchané.
Správné jednání pro krále představuje plnit úlohu vládce a ochránce a
odříkání se oddat aţ na konci ţivota.

Judhišthira nechtĕl neuposlechnout Vjásadévu či ostatní mudrce, ale přesto

nemĕl o úlohu vládce zájem. Sepjal ruce a Vjásadévovi řekl: Můj pane,
myšlenka na svrchovanou vládu se všemi souvisejícími poţitky mi nečiní
radost. Stále se rmoutím. Kdyţ slyším nářek všech ţen, které ztratily svoje
manţely, nenacházím klid.“

Nesmrtelný mudrc řekl: Nezaobírej se štĕstím ani neštĕstím, nebot obĕ

pomíjejí. Vlivem času človĕka potkává jedna radost či strast za druhou.
Rozkoš plodí utrpení a z utrpení vzniká znovu rozkoš. V tomto svĕtĕ jsou
jen dva druhy trvale štastných lidí   —   úplní blázni a ti, kteří ovládli mysl
a smysly. Všichni ostatní musejí trpĕt. Proto se moudrý človĕk vzdává
připoutanosti a odporu a jen plní svoji povinnost pro potĕšení Nejvyššího.
Tvojí povinností je vládnout této Zemi, ó potomku Bharaty. Kdyţ ji splníš,
získáš nehynoucí slávu a ctnost a nakonec po smrti vystoupíš do nejvyšších
končin.“

Judhišthira se cítil vnitřnĕ rozpolcen. Bylo mu proti mysli odmítat rady

mudrců, ale jeho pochyby trvaly. Jak by se mohl ujmout trůnu poté, co
způsobil tolik zkázy? Vzhlédl k Vjásadévovi se slzami tekoucími po tváři a
řekl: Jsem ten nejhříšnĕjší človĕk! Jen pohled na moje srdce překypující
nevĕdomostí! Toto tĕlo, které je určeno ke sluţbĕ ostatním, zahubilo
spousty bojových šiků. Přímo či nepřímo jsem zabil chlapce, bráhmany,
dobrodince, rodiče, učitele i bratry. I kdybych ţil milióny let, nebudu
osvobozen z pekla, které mĕ za tyto hříchy čeká. I kdyţ se hřích netýká
krále, který zabíjí v zájmu občanů nebo nĕjaké jiné spravedlivé vĕci, tento
pokyn pro mĕ v tomto případĕ neplatí.“

Judhišthira vĕdĕl, ţe zabíjet při výkonu svých povinností není pro krále
hříchem, ale on králem v dobĕ války nebyl. K veškerému zabíjení došlo jen
proto, aby se stal králem místo Durjódhany. Takové sobectví je jistĕ hříšné.

Cesta obĕti mĕ nezachrání z pekla, které mĕ ted čeká. Tak jako není
moţné přecedit bahnitou vodu skrze bahno nebo očistit vínem nádobu
znečištĕnou vínem, nelze odčinit zabíjení lidí obĕtováním zvířat.“

Krišna vidĕl Judhišthiru tonout ve výčitkách svĕdomí a přisedl k nĕmu.

Vzal ho za ruku potřenou santálovou pastou a podobnou mramoru a usmál
se: Nermut se tak, ó nejlepší z lidí, nebo onemocníš. Ty, kteří přišli o
ţivot, nářkem nevzkřísíš. Všichni jsou jako předmĕty získané ve snu, které
po probuzení zmizí. Byli očištĕni zásahem zbraní, odvrhli svoje tĕla a
vystoupili na nebesa. Kdo pro nĕ bude naříkat? Dokonce i jejich ţeny by se
mĕly radovat, ţe dosáhli tak vznešených cílů. A nyní bys mĕl přijmout
svoji zákonnou úlohu krále.“

Jako další promluvili Nárada a Vjásadéva. Dlouho se snaţili Pánduova

syna přesvĕdčit, aby odvrhl zármutek a přijal trůn. Ovšem ani poté, co bylo
vše řečeno, Judhišthira nemohl souhlasit. Vzal do ruky hrst hlíny a nechal
ji propadnout mezi prsty. Chtĕl potĕšit Krišnu a uspokojit mudrce, ale cítil
se poskvrnĕn hříchem. Nebyl přesvĕdčen o tom, ţe ho splnĕní povinnosti
očistí.

Jeho pohled spočinul na Vjásadévovi: vznešený mudrci, je nepochybnĕ

pravda, ţe ten, kdo koná svoje povinnosti v souladu s příkazy písem, není
znečištĕn hříchem. To chápu, ale mĕ pálí a ničí hříchy, kterých jsem se jiţ
dopustil. Jak se zbavím jich? Zabíjel jsem ve velkém, a tak bezpochyby
poklesnu do pekla. Myslím, ţe nejlepší bude je odčinit půstem, dokud mĕ
neopustí ţivotní vzduch. Jinak určitĕ nemohu být vysvobozen.“

Vjásadéva řekl, ţe za smrt kšatrijů můţe mnoho činitelů. Původní příčinou

byly především jejich předchozí činy, ale také vliv všemocného času
bĕţícího podle boţí vůle, která rozhodla, ţe musejí zemřít. Pánduovci
nebyli ničím víc neţ nástroji Prozřetelnosti.

Lidé jako ty neodcházejí do pekla. Následoval jsi cestu bohů a dosáhneš

vznešeného cíle. Nĕkdy ctnost vypadá jako hřích, zatímco jindy připomíná
hřích ctnost. Jen učení je dokáţí rozlišit. Ty by ses nemĕl bát, milé dítĕ. I
kdyby na bojišti došlo k nĕjakým výstřednostem, nemĕl by ses bát. Pouta
hříchu svazují jen toho, kdo úmyslnĕ hřeší bez výčitek svĕdomí či lítosti.
Proto padá do pekla. Ty jsi nebyl v takovém rozpoloţení. Bojoval jsi jen s
nechutí a nyní projevuješ lítost. Ta tĕ očistí. Přesto je můţeš, jestli si
přeješ, odčinit. I kdyţ je tvoje víra, ţe jsi hřešil, falešná, můţeš provést
usmiřující obřady určené králům.“

Judhišthira se na nĕ zeptal Vjásadévy a mudrc je popsal. Kdyţ skončil,

Judhišthira řekl: mudrci, svými pokyny jsi mĕ potĕšil. Rozumím tomu,
ţe existují způsoby odčinĕní, které mi pomohou. Přesto však mám
pochybnosti o tom, jestli se stát králem. Jak mohu zaručit, ţe se mĕ
nedotkne další hřích? Povĕz mi, prosím, podrobnĕ o povinnostech krále.
Potřebuji být poučen o tom, jak mohou být stále v souladu s ctností. Zdá se
mi, ţe činy, které musí král konat, jsou často hříšné a nebezpečné.“

Vjásadéva se podíval na Krišnu, který jako by svojí září prosvĕtloval noc, a

odpovĕdĕl: králi, jestli si přeješ zevrubnĕ slyšet o mravnosti a
povinnostech krále, mĕl by ses obrátit na Bhíšmu. Myslím si, ţe nikdo
nemá v tomto ohledu vyšší poznání neţ on. Na nebesích ho učil Brihaspati
a zde na Zemi rišiové Vasištha a Čjavana. Naslouchal také Sanatovi
Kumárovi, Márkandéjovi, Parašurámovi, a dokonce i Indrovi. Tvoje
pochyby určitĕ rozptýlí. Vydej se na bojištĕ, kde dosud leţí, nebot doba
jeho smrti ještĕ nenastala.“

Jakmile Judhišthira zaslechl Bhíšmovo jméno, pocítil ještĕ vĕtší zármutek

a z očí mu vyhrkly slzy: Jak mohu přijít za praotcem, kdyţ jsem ho tak
nečestnĕ zabil?“
Krišna poloţil ruku na Judhišthirovo rameno. Nepoddávej se zármutku.
nejlepší z králů, mĕl bys udĕlat, co svatý riši řekl. Jdi k Bhíšmovi a
vyslechni si od nĕho popis svých povinností. Aţ ten vznešený muţ odstraní
tvoje pochyby, mĕl bys potĕšit bráhmany a svoje bratry a stát se králem.“

Rozmlouvali tak spolu celou noc. Kdyţ se na obzoru objevily první

záblesky svĕtla, Judhišthira se rozhodl přijmout Vjásadévovu radu a
navštívit Bhíšmu. V zájmu dobra celého svĕta vstal a řekl: Budiţ.
Nechám se řádnĕ posvĕtit bráhmany a potom půjdu za moudrým
kuruovským praotcem.“

Judhišthira se stále zdráhal, ale Krišnovu přání by se neprotivil. Byl

připraven stát se vladařem, ale ještĕ si musí vyslechnout další pokyny od
Bhíšmy, neţ bude moci tomuto úkolu dát svoje srdce.

Jakmile ostatní Pánduovci konečnĕ vidĕli, ţe se Judhišthira postavil,

navzájem na sebe s úlevou pohlédli. Vydali pokyny, at všechny přepraví
do mĕsta a mohlo dojít ke slavnostnímu uvedení na trůn. Judhišthira
doprovázený Krišnou a bratry se ubíral k Hastinápuru jako Mĕsíc v
konjunkci se Sluncem obklopený hvĕzdami. Jel na bílém kočáře pokrytém
jeleními kůţemi a taţeném šestnácti bílými voly veleben básníky a pĕvci.
Bhíma drţel opratĕ a Ardţuna třímal nad Judhišthirovou hlavou bílý
slunečník. Po bocích mu stála dvojčata a ovívala ho čámarami se zlatými
rukojetmi.

Judhišthira nechal jet v čele průvodu Dhritaráštru. Starý kuruovský vládce

sedĕl s Gándhárí na zlatém kočáře. Přímo za Judhišthirou jel Krišna na
svém kočáře řízeném Dárukou a taţeném čtyřmi Krišnovými znamenitými
koňmi. Po Krišnovĕ boku sedĕl Sátjaki. Průvod uzavíral velký počet slonů
a kočárů. Opustili oblast lesů u Gangy a po rovné cestĕ se pomalu blíţili do
mĕsta. Kdyţ vstoupili do Hastinápuru, přivítal je zvuk bubnů a lastur a
rovnĕţ ovace tisíců štastných občanů.

Kapitola 31: BHÍŠMOVY POKYNY

Občané Hastinápuru se doslechli, ţe Pánduovci se vracejí, a rychle
vyzdobili mĕsto barevnými girlandami. Lemovali ulice a házeli na
projíţdĕjící průvod kvĕtiny a rýţi. Kdyţ lidé opĕt spatřili tĕch pĕt bratrů,
cítili, jako by se jim do tĕl vrátilo vĕdomí. Všem tváře skrápĕly slzy štĕstí a
radostnĕ na nĕ volali.
Jak se průvod ubíral po cestĕ, bohaté dámy shazovaly z balkónů svých
sídel hedvábné látky a drahokamy. Volaly také na Draupadí, která jela za
bratry na kočáře zakrytém hedvábným baldachýnem: Zasluhuješ chválu, ó
poţehnaná princezno, jeţ stojíš po boku tĕchto hrdinů jako Gautamí po
boku sedmi nebeských mudrců. Tvoje zboţné činy a sliby nepochybnĕ
přinesly ovoce.“

Judhišthira dojel ke kuruovskému paláci, kde ho přední občané uvítali

příjemnými slovy: Přízní štĕstĕny ses k nám po poráţce nepřátel vrátil.
nejlepší z králů, ctností a odvahou jsi získal svoje království zpĕt. Kéţ nám
ted vládneš sto let. Chraň svoje poddané, jako Indra chrání bohy.“

Kočár ho potom odvezl širokými branami do palácového komplexu.

Judhišthira sestoupil z kočáru a vešel do chrámu, zatímco bráhmanové
pronášeli védské mantry pro zajištĕní příznĕ. Poklonil se před Boţstvy a
uctil je drahokamy, girlandami a vonnými tyčinkami. Vyšel z chrámu a
spatřil čekající bráhmany s posvátnými předmĕty. Kdyţ se ubíral do
snĕmovní sínĕ, ţehnali mu a uctívali ho.

Mezi bráhmany byl přestrojený rákšasa jménem Čárváka, Durjódhanův

starý přítel. Přestoţe byl oblečen jako bráhmana, Judhišthirovi zlořečil:
synu Kuntí, všichni tito asketové mĕ jmenovali svým mluvčím. Říkají:
,Hanba Judhišthirovi! Je to hříšný král a zničil svoje příbuzné. Bylo by
lepší, kdyby se ted vzdal ţivota.“

Kdyţ bráhmanové slyšeli Čárvákova slova, spustili hnĕvivý pokřik a

potom zahanbenĕ ztichli. Nikdo z nich s Čárvákou nesouhlasil. Úzkostlivĕ
hledĕli na Judhišthiru, který sklonil hlavu a řekl: bráhmanové, budte
štastni. Je to přesnĕ tak, jak říkáte. Neprovolávejte mi hanbu, nebot se jiţ
brzy ţivota vzdám.“

To nejsou naše slova, ó králi. My jsme nic takového neřekli. Přejeme ti

všechen úspĕch.“

Nĕkteří z předních mudrců si Čárváku prohlédli důkladnĕji a svým

duchovním zrakem poznali, o koho jde. To je hříšný rákšasa Čárváka,
Durjódhanův přítel.“

Mudrci s očima rudýma hnĕvem uchopili svoje posvátné šňůry a pronesli

védskou slabiku Hun!“ Čárváka padl jako strom vyvrácený z kořenů
Indrovým hromoklínem.
Judhišthira, jehoţ velebili a uklidňovali bráhmanové, vstoupil do snĕmovní
sínĕ s radostnou myslí a zaujal svoje místo na zlatém trůnĕ. Na dvou
dalších zlatých sedadlech proti nĕmu sedĕli Krišna a Sátjaki, zatímco
Bhíma s Ardţunou se posadili po jeho bocích. Kuntí sedĕla na bílém trůnĕ
ze slonoviny s dvojčaty po obou bocích. Dhritaráštra a ostatní kuruovští
starší usedli poblíţ na sedadlech zářících jako oheň.

Síní se rozlehl zvuk posvátných hymnů a obřad započal. Judhišthira byl

pomazán svatou vodou ze zlatých nádob a také mlékem, medem, jogurtem
a ghí. Poté se oblékl do čistĕ bílého hedvábí, ozdobil se zlatými šperky a
zářivými girlandami a Dhaumja ho usadil na skvostné sedadlo potaţené
tygřími kůţemi. S Draupadí po boku pak obĕtoval do ohnĕ. Kdyţ skončili,
Krišna na závĕr obřadu postříkal Judhišthirovu korunovanou hlavu
posvĕcenou vodou z velké bílé lastury.

Judhišthira vstal, nyní jako král Kuruovců. Rozeznĕly se tisíce bubnů a síní
se neslo bouřlivé provolávání slávy a souhlasné výkřiky. Judhišthira
rozdával milodary mnoha přítomným bráhmanům počínaje Dhaumjou a
knĕţími, kteří provedli obřad. Rozdal kupy zlata a drahokamů a
bráhmanové mu znovu a znovu ţehnali a velebili ho.

Kdyţ rozdal hojné mnoţství milodarů, usedl na královský trůn a promluvil:

Muţ, kterému se dostane tolik chvály a uctívání od všech tĕchto učených
bráhmanů, musí být opravdu vznešený. Necítím se takových slov hoden.
Určitĕ jsme vaši oblíbenci, jelikoţ jsme toho podle vás tolik dosáhli. Král
Dhritaráštra je však náš otec a náš bůh. Jestli mĕ chcete potĕšit,
poslouchejte ho a dĕlejte, co si přeje. Je vládcem svĕta, vaším i mým.
Nechovejte se k nĕmu jinak neţ v minulosti.“

Vznešený Judhišthira se bál, ţe Dhritaráštra ted bude přehlíţen, či dokonce

vystaven špatnému zacházení. Vĕtšina lidí ho vinila zkázou. Kdyţ dal
Judhišthira najevo, ţe takové chování vůči slepému vládci nedovolí,
jmenoval ministry. Bhíma se stal princem regentem, Ardţuna velitelem
armády a dvojčata soudci. Dhaumja byl jmenován hlavním knĕzem a
Saňdţaja královským rádcem. Judhišthira pak nařídil Jujutsuovi, at pečuje
o Dhritaráštru a plní všechny jeho rozkazy týkající se státní správy, jeţ ve
svém postavení vládce Hastinápuru vydal.

Judhišthira potom nechal bráhmany vykonat obřady šráddha pro zemřelé a

nařídil, at jsou vdovy, kterých bylo velké mnoţství, přimĕřenĕ zaopatřeny.
Také poţádal, aby se jménem padlých bojovníků vystavily domy, kde se
bude rozdávat jídlo, veřejné láznĕ a pomníky. Dhritaráštra daroval jménem
svých zemřelých příbuzných značné bohatství bráhmanům.

Bhíma dostal skvostný palác, který dříve obýval Durjódhana, a radostnĕ do

nĕho vstoupil jako mocný horský lev vstupující do jeskynĕ. Ještĕ
nádhernĕjší Dušásanův palác připadl Ardţunovi a s Krišnou si tam odešel
po obřadu odpočinout. Nakula a Sahadéva dostali paláce Durmaršany a
Durmukhy. Všichni Pánduovci se při vstupu do svých nových sídel
radovali jako bohové na nebesích.

***

Ráno po nástupu na trůn Judhišthira opĕt pomyslel na Bhíšmu. Byl čas

vrátit se na bojištĕ. Pánduovský král se šel poradit s Krišnou. Kdyţ
vstoupil do Ardţunova paláce, nalezl Krišnu sedĕt na velké bílé pohovce
posázené drahokamy. Krišna s tmavou pletí odĕný ve ţlutém hedvábí a
ozdobený nebeskými šperky se podobal safíru zasazenému v ryzím zlatĕ.
Judhišthira řekl: nejpřednĕjší z moudrých osob, odpočinul sis dobře?
Načerpal jsi nových sil? boţský Pane, díky Tvojí přízni jsme znovu
získali svĕt a nezpronevĕřili se povinnostem našeho stavu. Prosím, řekni
mi, co je nyní třeba udĕlat.“

Krišna neodpovĕdĕl. Vypadalo to, ţe medituje. Překvapený Judhišthira

řekl: Je úţasné, ţe jsi pohrouţen v meditaci, ó nesmírnĕ mocný. Kdyţ
vidím, ţe ses stáhl ze svĕta a přijal čtvrtý stav pohrouţení ve vlastním Já,
uvádí mĕ to v úţas. Jsi klidný jako lampa v závĕtří, vypadáš nehybnĕ jako
skála a chlupy máš zjeţené. Jsem-li schopen pochopit příčinu, ó Góvindo,
laskavĕ mi ji sdĕl.“

Krišna se vrátil do vnĕjšího vĕdomí a odpovĕdĕl: Bhíšma, ten

nejpřednĕjší z lidí, který ted leţí na loţi ze šípů a podobá se ohni, jehoţ
vyhasnutí se blíţí, myslí jen na Mĕ. Proto je Moje mysl také zamĕřena na
nĕho, jehoţ drnčení luku a údery dlaní nedokázal snést ani Indra. Myslel
jsem na nĕho, jenţ unesl princezny z Kóšaly poté, co porazil krále celého
svĕta. Byl jsem pohrouţen v myšlenkách na toho, jenţ bojoval dvacet tři
dní s Parašurámou, neţ ten mudrc nakonec přiznal, ţe svého nejlepšího
ţáka přemoci nedokáţe. Syn Gangy ovládl svoje smysly a soustředil mysl
plnĕ na Mĕ a hledá u Mĕ útočištĕ. Proto jsem na nĕho upřenĕ myslel.“

Krišna Judhišthirovi řekl, ţe Bhíšma brzy odejde, a tak by ho on i jeho

bratři mĕli ihned odjet navštívit: Aţ ten vznešený muţ odejde, odejdou s
ním i všechny druhy poznání o mravnosti a povinnosti. Nikdo nedokáţe
udĕlovat pokyny srovnatelné s jeho, ani Já ne.“

Judhišthira potlačil slzy a odpovĕdĕl Mu: To, co jsi řekl o Bhíšmovi, je

pravda. Slyšel jsem o jeho vznešenosti jiţ od bráhmanů. A nyní jsi to
potvrdil i Ty, jehoţ slova jsou samotná pravda. Pokud nám chceš prokázat
laskavost, ó Mádhavo, doprovod nás, prosím, na místo, kde Bhíšma leţí.
Aţ se ode dneška za nĕkolik dnů slunce obrátí na severní dráhu, vydá se
podle vlastní vůle na nebesa. Necht Tĕ do té doby ještĕ jednou spatří, milý
Krišno. Jsi útočištĕm vĕčného Brahmanu a místem konečného spočinutí
všech bytostí.“

Krišna se otočil k Sátjakimu sedícímu poblíţ: At zapřáhnou Můj kočár.

Vyjedeme okamţitĕ.“

Judhišthira se dotkl Krišnových nohou a poté Krišna vstal a Pánduova syna

objal. Judhišthira vyšel z paláce a okamţitĕ nechal připravit vše k odjezdu
na bojištĕ. Nastoupil do svého kočáru a vyjel po hastinápurské hlavní třídĕ
následován bratry a Krišnou na svých kočárech. Zanedlouho dorazili na
Kurukšétru, kde opĕt spatřili dĕsivou scénu osmnáctidenní války. Pole bylo
poseto troskami zbraní a kočárů. Všude leţely lebky bílé jako lastury a
hromady zvířecích kostí. Podobalo se Ničitelem opuštĕnému lovišti.

Kolem Bhíšmy však stáli asketové a jeho tĕlo zářilo jako zapadající slunce.
Kdyţ ho Pánduovci a Krišna zdálky spatřili, sestoupili z kočárů a šli k
nĕmu pĕšky. Poklonili se mudrcům, modlili se o jejich poţehnání a potom
se posadili kolem Bhíšmy, který na svém loţi ze šípů leţel v dokonalém
klidu.

Krišna, jemuţ po tvářích tekly slzy, řekl: hrdino, jsou tvoje mysl a
porozumĕní stále tak jasné jako dříve? Doufám, ţe tĕ nezkrušila bolest či
ţal. Je nepochybnĕ úţasné, ţe jsi v takovém stavu dokázal zůstat naţivu.
Nemyslím si, ţe by toho byl schopen kdokoliv jiný ve všech svĕtech, a
také jsem neslyšel o nikom tak oddaném pravdĕ, askezi, dobročinnosti,
obĕti a ctnosti. Nikdo se ti nemůţe rovnat odvahou ani poznáním Véd či
mravnosti. Bhíšmo, bojovníku mocných paţí, bráhmanové tĕ popsali
jako vasua, ale Já tĕ povaţuji za mocnĕjšího neţ tito bohové. Jsi roven
samotnému Vásavovi, vznešenému králi bohů.“

Krišna řekl Pánduovcům, jak Bhíšma býval Djau, vůdce vasuů. Kvůli
kletbĕ Vasišthy, jehoţ vasuové urazili, byli nuceni narodit se na Zemi.
Přestoţe jim riši vyhovĕl, ţe se budou moci brzy vrátit na nebesa, přikázal,
aby Djau zůstal po nĕjaký čas na Zemi, protoţe byl jejich vůdcem.
Vasuové se narodili jako synové Gangy, ale ona kaţdého z nich po
narození vhodila do Gangy, aby se mohli rychle vrátit na nebesa. Kdyţ se
však narodil Bhíšma, do řeky ho nevhodila. Ostatní vasuové ho ještĕ
obdařili svojí silou, a on se tak vyrovnal všem dohromady. Proto byl na
Zemi nepřemoţitelný.

Krišna Bhíšmu dlouze velebil a pak ho poţádal, aby odstranil

Judhišthirovy pochybnosti o jeho povinnosti: Rozptyl ţal Pánduova
nejstaršího syna. Je suţován zármutkem, protoţe tolik jeho příbuzných
padlo v bitvĕ. Nikdo kromĕ tebe, ó nejpřednĕjší z řečníků, nedokáţe zničit
jeho pochyby týkající se povinnosti. Osoby jako ty ţijí jen ve prospĕch
ostatních. Utĕš ctnostného syna Prithy, který zaţívá tĕţká duševní muka.“

Bhíšma lehce nadzvedl hlavu a pohlédl Krišnovi do tváře: Klaním se Ti, ó

boţský Krišno. Jsi stvořitelem a ničitelem všech vĕcí. Vše hmotné a
duchovní z Tebe vĕčnĕ vyvĕrá a v Tobĕ spočívá. Nyní vidím Tvoji
vesmírnou podobu se všemi jejími boţskými atributy. Přijímám u Tebe
útočištĕ, ó Pane, a snaţnĕ Tĕ prosím o milost. Řekni mi, ó všemocný
Nejvyšší Pane, co pro mĕ bude ted nejlepší? Jediné, co si přeji, je
dosáhnout Tvého blaţeného sídla.“

Krišna jemnĕ pohladil Bhíšmu po hlavĕ: Znám tvoji oddanost ke Mnĕ, ó

nejpřednĕjší z lidí. Proto jsem ti dovolil spatřit Moji boţskou podobu, která
je zjevena jen Mým oddaným sluţebníkům. Máš čisté srdce a ve svojí víře
a lásce jsi nikdy nezakolísal. Proto dosáhneš tĕch končin, z nichţ se nikdo
nevrací. Ze tvého ţivota zbývá padesát šest dní, po jejichţ uplynutí
nepochybnĕ přijdeš ke Mnĕ, ó Bhíšmo. Aţ se slunce vydá na sever, opustíš
svoje tĕlo a vezmeš si s sebou svoje rozsáhlé poznání. Proto jsme ti všichni
přišli naslouchat. Laskavĕ promluv a odstraň Judhišthirův ţal.“

Bhíšmovi klesla hlava vzad a zavřel oči. Tvář mĕl zalitou slzami. Pohled
na jeho bolest Pánduovce rmoutil a sedĕli se sklonĕnými hlavami a
sepjatýma rukama. Bhíšma odpovĕdĕl: vznešený, ó Nárájane. Pane
všech svĕtů, moje srdce se raduje, kdyţ slyším Tvoje slova, ale jak mohu
nĕco říci ve Tvojí přítomnosti? Ty jsi zdrojem poznání. Ten, kdo můţe
hovořit na nebesích před Indrou, bude schopen hovořit o mravnosti a
povinnosti ve Tvojí přítomnosti. Navíc, ó Kéšavo, trpím příliš velkou
bolestí. Jsem slabý a stĕţí mohu mluvit. Opouští mĕ síla a můj rozum je
zastřený. Dĕlá mi potíţe vůbec nĕco rozeznat. Myslím, ţe ţiji jen díky
Tvojí moci. Ty bys proto mĕl hovořit v Judhišthirův prospĕch a ve
prospĕch svĕta. Jak mohu mluvit já, ţák před svým guruem?“

Podzimní slunce hřálo a Bhíšmu stínil velký slunečník. Skřeky supů a

hyen, jeţ se stále rozléhaly bojištĕm, přehlušovaly příznivé mantry
pronášené bráhmany. Kuruovský praotec ovívaný bílými čámarami při
pohledu na Krišnu cítil, jak ho přemáhá boţská láska.

Krišna se usmál: Tvoje slova ti sluší, ó mocný. Jsi vznešená duše a

nejpřednĕjší z Kuruovců. Co se týče tvojí bolesti, slyš poţehnání, které ti z
lásky udĕlím. Od ted aţ do smrti nebudeš trpĕt bolestí, hladem, ţízní ani
nebudeš zmaten. Tvoje vnímání a pamĕt zůstanou čisté a tvoje mysl bude
klidná. Tvoje poznání bude jasnĕ zřetelné jako ryby v klidném jezeře. Tak
budeš schopen zodpovĕdĕt Judhišthirovy otázky.“

Bĕhem Krišnovy řeči se z oblohy snesl déšt kvĕtů. Mudrci velebili Krišnu
a bohové hráli na nebeské nástroje. Vál chladivý a voňavý vánek a všude
kolem se rozhostil klid a mír. Ztichla i zvířata a ptáci.

Slunce zapadalo. Krišna řekl Bhíšmovi, ţe se s Pánduovci vrátí příštího

rána, aby mu naslouchali. Poklonili se praotci a odjeli na svých zářících
kočárech strávit noc ve svém blízkém leţení na břehu řeky.

***

Příští den vedl Dhaumja Pánduovce a Krišnu zpĕt k Bhíšmovi. Judhišthira,

jenţ vyjel z tábora na kočáře zářivém jako slunce, se podobal Kuvérovi
obklopenému guhjaky. Krišna s Ardţunou sedĕli na jednom kočáře a
připomínali dvojici zářících bohů. Všechny tři cestou uctívali bráhmanové.
Ty následoval Dhritaráštra s Gándhárí a tisícovky dalších občanů, kteří si
přáli ještĕ naposledy spatřit Bhíšmu, neţ odejde.

Kdyţ Pánduovci dorazili, sestoupili z kočárů a poklonili se mu i s Krišnou

u jeho nohou. Stovky mudrců kolem Bhíšmy se rozestoupily, aby mohli
Judhišthira a jeho společníci přijít blíţe. Pánduovci vidĕli, ţe se dostavili
témĕř všichni slavní mudrci ze všech částí vesmíru. Byl tam Parvata,
Nárada, Vjásadéva, Bharadvádţa, Parašuráma, Asita, Gautama, Atri,
Kašjapa, Angirasa a mnoho dalších. Všichni zářili jako obĕtní ohnĕ.

Bhíšma, který mudrce přijal a uctil svými slovy, přivítal rovnĕţ s úctou
Pánduovce a Krišnu, kdyţ se usadili poblíţ nĕho. Krišna se ho zeptal, jak
se cítí, a Bhíšma Mu řekl, ţe jeho bolest a únava jsou pryč: Skutečnĕ, ó
Mádhavo, Tvojí milostí je moje mysl dokonale klidná a jasná. Vidím
všechny vĕci   —   minulost, přítomnost i budoucnost   —   tak zřetelnĕ jako
plod, který bych drţel v ruce. Brzy odejdu z tohoto svĕta a budu přitom
myslet jen na Tebe, ó Góvindo.“

Pánduovi synové tiše sedĕli přemoţeni láskou k umírajícímu praotci. Kdyţ

to Bhíšmadéva vidĕl, i jeho přemohla láska. Do očí mu vhrkly slzy a třásl
se. můj milý synu Judhišthiro, jaké hrozivé trápení a nespravedlnost
jste vy dobré duše zaţily, i kdyţ jsi synem zosobnĕné zboţnosti. Podařilo
se ti přeţít jen proto, ţe tĕ chránili bráhmanové, zboţnost a sám Nejvyšší
Pán.“

Bhíšma promluvil uklidňujícím tónem ve snaze rozptýlit Judhišthirovu

malomyslnost. Poukázal na to, ţe poţívá boţské ochrany. Vše se dĕje
podle vůle Nejvyššího Pána a nikdo by se nemĕl kvůli nevyhnutelnému
rmoutit.

Bhíšma pokračoval a všichni uctivĕ naslouchali: Je zvlášt

politováníhodné, kolik strastí si vytrpĕla tvoje matka a moje snacha Kuntí.
Po smrti vznešeného krále Pándua se stala vdovou s mnoha dĕtmi, a tak
trpĕla. Pozdĕji trpĕla ještĕ více kvůli vašemu strádání. Podle mého názoru
za to všechno můţe nevyhnutelný čas, který unáší všechny bytosti na všech
planetách, tak jako vítr unáší mraky. Účinky času jsou nepochybnĕ
nezvratné a všemocné. Jak jinak by mohly v přítomnosti Judhišthiry, syna
Dharmy, a nepřemoţitelných bojovníků Bhímy a Ardţuny existovat takové
tĕţkosti? A především, jak můţe nĕkdo trpĕt, kdyţ je jeho dobrodincem
Nejvyšší Pán?“

Bhíšma lehce otočil hlavu a upřel zrak na Krišnu: To tento boţský a

nepoznatelný Krišna vše řídí. Čas je jen Jeho energií. Jistĕ ani ti
nejvznešenĕjší proroci a mudrci nechápou Jeho plány. Navzdory svému
důkladnému dotazování se na Krišnovy činnosti zůstávají zmateni.
Judhišthiro, nejlepší z Bharatových potomků, proto tvrdím, ţe veškerá tato
zkáza je v plánu Nejvyššího Pána. Jeho nepochopitelnou vůli musíš
přijmout a následovat ji. Nyní jsi hlavou státosprávy, a tak by ses mĕl
postarat o ty poddané, kteří se stali bezmocnými.“

Bhíšma vĕdĕl, ţe tento argument nejúčinnĕji přesvĕdčí Judhišthiru, aby

konal svoji povinnost. Všichni Pánduovci jsou oddaní Krišnovi, ale nĕkdy
kvůli svojí hluboké a důvĕrné lásce k Nĕmu zapomínali, ţe je koneckonců
Nejvyšší vládce nad veškerým dĕním ve vesmíru. Bhíšma pouze
připomínal Judhišthirovi to, co jiţ vĕdĕl. Kdyby byl Pánduův syn pevnĕ
přesvĕdčen o tom, ţe válka i její výsledek byl Krišnův plán, neváhal by
konat svoje královské povinnosti.

Díky Krišnovĕ poţehnání získal Bhíšmův hlas svoji dřívĕjší zvučnost.

Kdyţ hovořil, nespouštĕl z Krišny oči: Tento Góvinda není nikdo jiný neţ
svrchovanĕ mocná původní osoba. Z Nĕho pochází Nárájan i všichni
ostatní bohové. Přesto se zjevil mezi potomky krále Vrišniho a pohybuje se
tímto svĕtem jako jeden z nás. Tak nás mate energií, kterou sám stvořil.“

Bhíšma otočil tvář k Judhišthirovi. králi, jen vznešené osobnosti jako

Šiva, boţský riši Nárada a Kapila, inkarnace boţského mudrce, vĕdí o
Krišnovĕ důvĕrné slávĕ díky přímému vztahu s Ním. Judhišthiro, moje
milé dítĕ, ta osoba, kterou jsi z neznalosti povaţoval za bratrance z matčiny
strany, svého milého přítele, dobrodince, rádce, posla a příznivce, je ve
skutečnosti Nejvyšší Pán celé hmotné a duchovní existence.“

Bhíšma pokračoval v popisech Krišnova postavení. Vysvĕtlil, ţe je

přítomen v srdci kaţdé ţivé bytosti jako Nadduše. Je stejnĕ laskavý ke
všem a nepodléhá ţádnému falešnému rozlišování   —   nehledí na ostatní
tvory z hlediska tĕla, které obývají. Proto at udĕlá cokoliv, je to prosté
hmotných ohledů.

Bhíšma se na okamţik zastavil, nebot ho přemohla duchovní extáze. Po

tváři mu stékaly slzy a Judhišthira je jemnĕ utíral mĕkkou látkou. Bhíšma
znovu nabyl klidu a na závĕr řekl: A přesto, ţe nikomu nestraní, tentýţ
Krišna milostivĕ přišel ke mnĕ, kdyţ můj ţivot končí, nebot jsem Jeho
neochvĕjný sluţebník. Tato Nejvyšší Osoba, která se zjevuje v mysli díky
pozorné oddanosti a meditaci, osvobozuje svého oddaného z pout karmy
při opouštĕní hmotného tĕla. Kéţ mĕ můj Pán se čtyřma rukama a
překrásnĕ ozdobenou lotosovou tvář s očima načervenalýma jako
vycházející slunce v ten konečný okamţik mého ţivota laskavĕ očekává.“

Bhíšma promluvil hlasem, který se dotkl srdcí všech přítomných. Krišna

mu vrátil jeho láskyplný pohled a zvedl ruku v ţehnajícím gestu. Pohlédl
na Judhišthiru a lehce přikývl na znamení, ţe pánduovský vladař by mĕl
ted Bhíšmovi předloţit svoje pochyby.

Judhišthira se začal ptát na základní zásady různých náboţenských

povinností. Bhíšma podrobnĕ odpovídal opakováním védského poznání,
které přijal od nebeských mudrců a které sám zrealizoval. Na vysvĕtlenou
uvádĕl mnoho příkladů ze starých příbĕhů a přítomní napjatĕ naslouchali. I
bohové se shromáţdili, aby si vyslechli jeho pokyny, a den brzy uplynul.

Se západem slunce všichni odešli do svého tábora s tím, ţe se příštího dne

za úsvitu opĕt vrátí. Rozhovor pokračoval přes padesát dní. Bhíšma
nejprve vymezil veškeré roztřídĕní a povinnosti čtyř kast a stavů s ohledem
na předpoklady a znalosti jedince. Potom důslednĕ popsal, jak se človĕk
osvobodí z hmotných pout, i kdyţ dosud koná různé činnosti. Dále
vysvĕtlil dobročinnost, praktické povinnosti krále, a které činnosti vedou k
osvobození.

Bhíšma zodpovĕdĕl Judhišthirovy dotazy k jeho plné spokojenosti. Kdyţ

uplynulo padesát dní, Judhišthira cítil, ţe jeho pochyby a nejistota jsou
pryč. Slunce začalo pomalu vstupovat do té poloviny roku, bĕhem níţ
putuje po severní stranĕ Zemĕ. Kdyţ se přehouplo na severní polokouli,
coţ je čas, který dokonalí jogíni volí pro opuštĕní svĕta, Bhíšma zakončil
své pokyny Judhišthirovi a pomyslel na odchod. Jelikoţ byl zcela prostý
hmotných pout, odvrátil mysl ode všeho a upřel oči na Krišnu, který stál
před ním se čtyřma rukama v zářícím ţlutém odĕvu. Bhíšma zastavil
činnost smyslů a začal se modlit k vládci všech ţivých bytostí.

Nechte mĕ ted soustředit svoji mysl, city i vůli, které se tak dlouho
zabývaly různými námĕty a povinnostmi, na všemocného Pána Krišnu. Je
vţdy a za kaţdých okolností vnitřnĕ spokojený, ale nĕkdy si jako vůdce
oddaných uţívá transcendentální radosti tím, ţe přijde do hmotného svĕta,
přestoţe jej sám tvoří. Zjevil se na Zemi ve svém transcendentálním tĕle,
modrém jako strom tamála. Toto boţské tĕlo přitahuje všechny ve třech
planetárních soustavách. Kéţ mĕ Jeho lotosová tvář ozdobená santálovou
pastou neustále přitahuje a kéţ si za svoje činy nepřeji ţádné hmotné
výsledky.“

Bhíšma si vybavil svoje střetnutí s Krišnou ve válce a pokračoval: Na

bojišti řídil Krišna kočár svého důvĕrného přítele Ardţuny a Jeho vlající
vlasy mĕly barvu popela od prachu zvířeného koňskými kopyty. Z námahy
Mu tvář smáčely krůpĕje potu. Všechny tyto ozdoby Mu činily potĕšení,
ještĕ zdůraznĕné ranami způsobenými mými ostrými šípy. Kéţ na to moje
mysl nikdy nepřestane vzpomínat.“

Bhíšma dobře vĕdĕl, ţe Krišnovo působení v bitvĕ bylo pouze jedním z

mnoha rysů Jeho transcendentálních zábav. Krišna s radostí projevoval
lásku k Ardţunovi tím, ţe mu pomáhal způsoby, které odpovídaly
Ardţunovĕ touze. Podobného vztahu si uţíval s Bhíšmou, který si
vychutnával pohled na rozhnĕvaného Krišnu ţenoucího se k nĕmu. Bhíšma
si vybavil tu láskyplnou výmĕnu a zábavu převyprávĕl.

Splnil moji touhu, obĕtoval vlastní slib, sestoupil z kočáru, uchopil kolo a
hnal se ke mnĕ, jako kdyţ chce lev zabít slona. Ten výjev natrvalo zůstane
v mojí mysli   —   Krišnova překrásná načernalá tvář doutnající hnĕvem,
kdyţ se řítil ke mnĕ a část Jeho zářivĕ ţlutého odĕvu padající k zemi.
Brnĕní mĕl roztříštĕné mými šípy a tĕlo potřísnĕné krví z ran. Kéţ tento
Pán Krišna, Nejvyšší Osoba, jenţ udílí osvobození, je mým konečným
útočištĕm.“

Starý kuruovský hrdina litoval, ţe Krišnu napadl, přestoţe vĕdĕl, ţe šípy

Mu nemohou ublíţit. Na chvíli se odmlčel a hluboce o té události
meditoval. Kdyţ se k nĕmu rozhnĕvaný Krišna přiblíţil, proţíval silnou
extázi. Krišna sám očividnĕ zaţíval radost z rytířské nálady, která bojem
vznikla. Bhíšma se nořil do vzpomínek na ten pocit. Výmĕna s Krišnou
byla určitĕ nejvznešenĕjším okamţikem jeho ţivota. Nyní před ním
milostivĕ stojí táţ Nejvyšší Osoba, navzdory skutečnosti, ţe Bhíšma ve
válce útočil na Nĕho i na Jeho důvĕrného přítele Ardţunu.

Blíţilo se poledne a Bhíšma vĕdĕl, ţe nastává čas jeho odchodu. Ovládl

mysl a zamĕstnal ji myšlenkami na samotného Krišnu. Myslel na Krišnovy
mnohé boţské zábavy v dobĕ Jeho přítomnosti na Zemi a ještĕ naposledy
promluvil.

Nyní mohu meditovat s plným soustředĕním o tom jediném Pánu,

Krišnovi, kterého před sebou vidím, protoţe jsem překonal mylnou
představu duality. To tento Krišna je přítomný v srdcích všech bytostí a je
konečným cílem všech transcendentalistů, včetnĕ tĕch, kteří za absolutní
pravdu povaţují jen pouhý Brahman. I kdyţ mohou různí lidé v různých
částech svĕta vnímat slunce různĕ, slunce je pořád jen jedno. Proto se plnĕ
odevzdávám tomuto všemocnému, všudypřítomnému Krišnovi. Kéţ je se
svĕty vše v pořádku.“

Bhíšma se rozloučil s Judhišthirou a jeho bratry a poučil je, aby neustále

uctívali bráhmany a neochvĕjnĕ setrvávali v pravdĕ. Potom utichl a přestal
dýchat. Náhle jeho ţivotní vzduch vyrazil z temene hlavy a vylétl k obloze
jako planoucí kometa. Přítomní rišiové vidĕli, ţe opustil tĕlo v zářivé
duchovní podobĕ a vstoupil do Krišny, a tak odešel do vĕčného
duchovního prostředí, kde Krišna trvale projevuje svoje láskyplné zábavy.
Sepjali ruce a velebili Krišnu a potom se z úcty k Bhíšmovi ztišili.
Pánduovci vidĕli, ţe jejich milovaný praotec odešel, a tak tiše sedĕli a
ronili slzy.

Nĕkolik minut poté bohové rozeznĕli bubny na Bhíšmovu počest. I

kšatrijové zaduli na lastury a také rozezvučeli bubny. Všichni přítomní
projevovali Bhíšmovi čest a úctu a z oblohy padal déšt kvĕtů.

Pánduovci onĕmĕle upírali zrak na starého kuruovského vůdce a chvíli se

nedokázali ani pohnout. Nakonec přemohli slzy a osobnĕ nasbírali dřevo
na pohřební hranici. Na ni pak poloţili Bhíšmovo tĕlo zabalené v hedvábné
látce, ozdobené girlandami kvĕtů a potřené voňavkami a santálovou
pastou. Jujutsu stál u jeho hlavy a drţel zářící bílý slunečník. Bhíma s
Ardţunou ovívali Bhíšmu čámarami z obou stran a Judhišthira s
Dhritaráštrou ho ovívali u nohou.

Bráhmanové provedli Bhíšmovým jménem poslední obřady s úlitbami do

ohnĕ a pronášeli hymny ze Sáma Védy. Potom podali planoucí pochodeň
Judhišthirovi, který hranici zaţehl. Jak plameny stravovaly Bhíšmovo tĕlo,
ţeny v zármutku naříkaly.

Poté, co byl Bhíšma spálen, se Kuruovci a Pánduovci vrátili ke Ganze.

Bhíšmův popel vhodili do posvátné vody a všichni provedli obĕti. Náhle se
z řeky vynořila bohynĕ Gangá. Zářila ve svých bílých hedvábných šatech a
zlatých ozdobách a naříkala nad smrtí svého syna.

Bĕda, kam odešel můj syn? Mĕl chování i povahu krále, byl oddán ctnosti
a sluţbĕ starším. Ani vznešený Parašuráma ho nedokázal porazit. V Káší
sám přemohl krále celého svĕta a odvezl odtamtud princezny. Nyní ho
zabil bezcitný Šikhandí.“

Krišna promluvil k naříkající Ganze a ukonejšil ji. Ujistil ji, ţe Bhíšma

dosáhl nejvyššího cíle. Jeho sláva na Zemi potrvá navĕky a nyní odešel
tam, odkud se nikdo nevrací.

Utĕšená bohynĕ tedy smutku zanechala. Kuruovci ji uctili a dostali od ní

svolení k návratu do mĕsta.
Kapitola 32: KRIŠNŮV NÁVRAT DO
DVÁRAKY
Judhišthira začal vládnout Zemi jako pán Kuruovců. Obklopen svými
bratry připomínal Indru na svém trůnĕ v Amarávatí. Nařídil, at hlavním
správcem Hastinápuru zůstane Dhritaráštra. Slepý král, jenţ mĕl k ruce
Saňdţaju a Jujutsua, vydával rozkazy, které z úcty následovali i Pánduovci.
Draupadí, Subhadrá a ostatní ţeny se k Dhritaráštrovi s Gándhárí chovali
jako k otci a matce. Také Kuntí se chovala ke Gándhárí jako ke starší.
Kripa se vrátil do mĕsta a stal se Dhritaráštrovým spolehlivým rádcem.
Radili mu rovnĕţ Vjásadéva a ostatní rišiové.

Judhišthira však stále cítil hlubokou vinu a hanbu. Při pohledu na tisíce
truchlících ţen a dĕtí ve mĕstĕ ho suţoval ţal. Krišna, který na
Judhišthirovu ţádost souhlasil, ţe bude po nĕjaký čas ţít v Hastinápuru,
promluvil k truchlícímu králi: Nepoddávej se svému hoři, ó nejlepší z lidí,
protoţe tak jenom zvyšuješ zármutek svých občanů a navíc působíš bolest
zemřelým příbuzným. Mĕl bys oslavovat a konat obĕti. Čiň svým
poddaným radost. Konej bohaté obĕti svým předkům a rozdávej milodary
bráhmanům. Tak bude smyta kaţdá stopa hříchu způsobená válkou.
Vykonej obĕt ašvamédha, ó králi, a zanech tohoto zbytečného ţalu.“

Judhišthira s povzdechem odpovĕdĕl: Góvindo, vím, ţe mĕ máš rád.

Vţdy jsi mnĕ i mým bratrům přál. Dţanárdano, promluv opĕt o vĕčných
duchovních pravdách, jelikoţ moje mysl je stále tĕţká. Tvoje slova, která
přijímám jako nektar, mĕ uklidní a nadchnou do dalšího plnĕní svých
povinností.“

Krišna vţdy rád uspokojil Judhišthirovy touhy. Vĕdĕl, ţe pánduovský

vládce nemá ţádné jiné útočištĕ. Ačkoliv se chtĕl vrátit do Dváraky za
příbuznými, podvolil se jeho opakovaným prosbám, at zůstane v
Hastinápuru. Nyní, kdyţ Krišna vidĕl Judhišthirovu sklíčenost, ještĕ
jednou promluvil, aby zmírnil jeho ţal.

nejpřednĕjší z Bharatova rodu, ted musíš bojovat s tím nejmocnĕjším

nepřítelem ze všech   —   se svojí myslí. Tvojí jedinou zbraní v této bitvĕ je
poznání a nemáš na pomoc ţádnou armádu. králi, jiţ je ti vše známo.
Víš, ţe všichni tvorové jsou nesmrtelné duchovní bytosti, ţe tento hmotný
svĕt není nic víc neţ jen dočasný klam a ţe prvořadý cíl ţivota je hledat
duchovní osvobození. Neochvĕjnĕ se tohoto poznání drţ, ó Judhišthiro, a
konej svoji povinnost.“

Krišna vysvĕtlil, jak se ten, kdo touţí po osvobození, musí oprostit od

připoutanosti a odporu k hmotným vĕcem, k nimţ patří hmotné tĕlo a
všechny jeho vlastnosti. Judhišthira bĕduje, protoţe vidí jen vnĕjší situaci.
Naříká pro hmotu a nevidí duši. Všichni zabití dál ţijí v nových tĕlech. Ti,
kteří pro nĕ truchlí, také brzy zemřou a na svůj současný ţal zapomenou.
Prvořadou povinností kaţdého človĕka je uvĕdomit si svoji pravou
totoţnost vĕčné části Nejvyššího. Kdyţ si to uvĕdomí, dokonale ho to
osvobodí od hmotného utrpení způsobeného nevĕdomostí.

Pochopíš to, ó králi, plnĕním svých hmotných povinností jen pro potĕšení
Boha, jelikoţ takové činnosti jsou na duchovní úrovni a brzy tĕ povýší k
duchovnímu vĕdomí. Odhod nevĕdomost a udĕlej, co je třeba. Připrav se
na obĕt, potĕš bohy a Višnua, uspokoj bráhmany a soucitnĕ a spravedlivĕ
vládni tomuto svĕtu.“

Judhišthira, utĕšený a poučený Dhaumjou a ostatními mudrci, se svojí

úzkosti postupnĕ vzdal. Dĕkoval Krišnovi, který se ho potom zeptal, zda-li
můţe odjet do Indraprasthy s Ardţunou. Oba přátelé chtĕli strávit nĕjaký
čas spolu v tomto krásném mĕstĕ, zvláštĕ v nebeské Majasabĕ. Judhišthira
svolil a oni zanedlouho vyrazili v rychlém Krišnovĕ kočáře po široké
silnici vedoucí z Hastinápuru na sever.

Ardţuna a Krišna strávili v Indraprastĕ celé týdny. Po příjezdu je vítaly

tisíce rozjásaných občanů. Pak se oba odebrali do Majasabhy a také spolu
trávili čas v nádherných lesnatých oblastech kolem mĕsta. Hovořili o
mnoha bitvách, které Pánduovci vyhráli. Krišna vidĕl, ţe i Ardţuna se trápí
kvůli ztrátĕ svých synů a přátel, a utĕšil ho.

Po nĕkolika týdnech se chtĕl Krišna opĕt vrátit do Dváraky a poţádal

Ardţunu, aby Mu opatřil Judhišthirovo svolení: Mĕl bys vĕdĕt, ţe
nemohu udĕlat nic, co by se nelíbilo tvému bratrovi. Můj ţivot, bohatství i
následovníci jsou mu k dispozici. Myslím si však, ţe bych se mĕl vrátit,
abych navštívil svého stárnoucího otce Vasudévu a další příbuzné.
Judhišthirovi podléhá Zemĕ se svým pásem moří, hor, dolů i lesů. Utĕšil
jsem ho rozumnými a moudrými slovy a nyní je rozhodnut plnit svoji
povinnost. Proto si myslím, ţe nastal čas, abych odešel. Pojdme za
Judhišthirou spolu a poprosme ho o souhlas.“

Ardţuny se při myšlence na Krišnův odjezd zmocnila úzkost, ale vĕdĕl, ţe

je uţ načase. Krišna nevidĕl svoje příbuzné od války. Určitĕ budou truchlit
pro Abhimanjua a budou postrádat i samotného Krišnu. Ardţuna s
Krišnovou ţádostí neochotnĕ souhlasil. Časnĕ ráno příštího dne se tedy
vypravili zpátky do Hastinápuru.

Po cestĕ Mu Ardţuna řekl: Milý Mádhavo, poznal jsem Tvoji pravou

totoţnost ze Tvých hlubokých pokynů přednesených první den války, ale
dĕlá mi potíţe si na nĕ vzpomenout, můj Pane. Ted, kdyţ se nás chystáš
opustit, je moje mysl zmatena. Jestli s tím souhlasíš, zopakuj mi, prosím,
toto poznání.“

Krišna se láskyplnĕ usmál. Tvoje mysl je nepochybnĕ tĕkavá, ó synu

Pándua. Pravdy, které jsem pronesl, byly důvĕrné a neznámé dokonce i
bohům. Nemám radost z toho, ţe jsi je zapomnĕl, a nemyslím si, ţe je
mohu nyní zopakovat. Budu však vyprávĕt starý příbĕh se stejným
námĕtem. Soustřed svoji mysl a snaţ se ho pochopit, ó Pártho, nebot toto
poznání tĕ zbaví hmotných pout.“

Dáruka řídil kočár do Hastinápuru a Krišna cestou vyprávĕl příbĕh.

Ardţuna se topil v lásce ke Krišnovi a byl uchvácen Jeho výřečným
projevem. Kočár uhánĕl po rovné cestĕ, míjel různé vesnice a obdĕlaná
pole či louky s pasoucím se dobytkem. Témĕř na konci denní cesty Krišna
svoje pokyny zakončil slovy: Jestli Mĕ alespoň trochu miluješ, ó potomku
Kurua, budeš ţít v souladu s tĕmito pokyny. Vţdy pamatuj na svoji pravou
totoţnost   —   ţe jsi duše   —   a neochvĕjnĕ sluţ Duši Nejvyšší. Tak jiţ
nikdy neupadneš do klamu.“

Ardţuna odpovĕdĕl, ţe pokud se jeho týče, Nejvyšší Duší je Krišna.

Vzpomínat na Nĕho je vše, co k dosaţení dokonalosti ţivota potřebuje.
Jsem přesvĕdčen o Tvojí slávĕ, ó Góvindo. I kdybych ji mĕl neustále líčit
tisíci ústy po tisíc let, nikdy bych neskončil. Jsi jediný Pán všech tvorů a
lidé Tĕ znají rozličnými způsoby jen kvůli svému různorodému vnímání.
Vše, čeho jsme my Pánduovci dosáhli, je pouze výsledek Tvojí příznĕ.“

Krišna Ardţunu objal, a ten Ho ujistil, ţe pro Nĕho získá Judhišthirovo

svolení k odjezdu. Ačkoliv mi při pomyšlení na Tvůj odjezd puká srdce,
chápu, ţe se musíš vrátit ke svojí rodinĕ. Jiţ tak jsme byli dostatečnĕ
obdařeni Tvojí přízní tím, ţe jsi s námi strávil tolik času.“

Kočár vjel do Hastinápuru a míjel zástupy jásajících občanů, kteří se hrnuli

na kraj cesty, aby jej vidĕli projíţdĕt. Ardţuna s Krišnou se na lidi usmívali
a přijímali jejich uctívání tím, ţe jim ţehnali. Brzy dorazili ke královskému
paláci a rychle se vydali za Judhišthirou. Poklonili se mu u nohou a s
láskou ho pozdravili. Poté se poklonili Dhritaráštrovi a Gándhárí, kteří
sedĕli na trůnech poblíţ Judhišthirova.

Po obřadném přivítání Ardţuna s Krišnou usedli před Judhišthiru a

sluţebnice je ovívaly čámarami. Judhišthira vidĕl, ţe k nĕmu oba vzhlíţejí,
a řekl: Zdá se, ţe máte nĕco na srdci. Vyslovte to, ó hrdinové. At si
přejete cokoliv, vyhovím vám. Neváhejte vyjevit svoji mysl.“

Ardţuna, který očekával, ţe bratr řekne přesnĕ toto, se usmál: Kéšava,

pán Vrišniovců a Jaduovců, si přeje vidĕt svého otce a ostatní příbuzné ve
Dvárace. králi, jestli to povaţuješ za vhodné, pak Ho, prosím, nech
odejít. Dovol Mu odebrat se do svého mĕsta.“

Judhišthira a jeho bratři hledĕli na Krišnu, který s nimi strávil jiţ celé
mĕsíce. Jakmile se doslechl, ţe jejich vyhnanství končí, opustil Dváraku,
aby byl s nimi a vedl je zpĕt do jejich bývalého postavení vládců svĕta.
Všichni bratři vĕdĕli, ţe bez Krišny by rozhodnĕ nemohli uspĕt. Ted Jeho
práce skončila. Durjódhana a jeho armáda neporazitelných bojovníků
padli. Vládnoucí postavení Pánduovců nikdo nezpochybňoval a byli na
tom dokonce ještĕ lépe neţ před vyhnanstvím. Vládli ted Hastinápuru i
Indraprastĕ, dvĕma vznešeným hlavním mĕstům Zemĕ.

Pánduovci však nijak zvlášt o moc ani o bohatství nestáli. Pro nĕ byla
Krišnova přítomnost a láska cennĕjší neţ vláda nad celou Zemí. Judhišthira
přijal trůn, a dokonce i válku vyhlásil Kuruovcům nakonec jen tehdy, kdyţ
pochopil, ţe to je přání Krišny. Kdyţ ted Judhišthira slyšel, ţe se Krišna
chce vrátit do Dváraky, řekl: Pane s lotosovýma očima, ó Mádhavo,
dovolím Ti jít. Jdi a navštiv mého strýce z matčiny strany a bohyni Dévakí.
Byl jsi dlouho pryč. Vyřid jim a také Balarámovi, který si vţdy zasluhuje
být uctíván celým svĕtem, moje nejuctivĕjší pozdravy. Mysli na nás kaţdý
den, a jestli Tĕ to potĕší, vrat se, aţ budeme konat ašvamédhu. Vše, co
vlastníme, je pouze výsledkem Tvojí příznĕ.“
Judhišthira okamţitĕ vypravil do Dváraky rychlé posly, aby oznámili
občanům Krišnův brzký příjezd. Také nařídil, at Krišna dostane hojné
mnoţství drahokamů a zlata. Krišna dary laskavĕ přijal a řekl:
bojovníku mocných paţí, jsi pánem Zemĕ. Vše, co mám, je Tvoje, a můţeš
s tím naloţit, jak si přeješ. Nyní odjedu, ale určitĕ se vrátím, abych vidĕl
tvoji obĕt.“

Krišna se rozhodl odjet do Dváraky časnĕ ráno příštího dne. Vstal ze svého
sedadla jako slunce vycházející nad východní kopce a opustil shromáţdĕní
s Ardţunou a Sátjakim po boku. Judhišthira a ostatní Pánduovci ho
následovali, kdyţ nastoupil do svého kočáru a odjel se svými dvĕma přáteli
na noc do Ardţunova paláce.

Po východu slunce se Krišna připravil k odjezdu. Nastoupil na drahokamy

posázený kočár a jel k Judhišthirovu paláci, aby se naposledy rozloučil.
Kuntí a ostatní kuruovské ţeny slyšely, ţe se chystá odjet, a přišly Ho
navštívit. Vznešené ţeny zářící v hedvábí stály se slzami v očích a v mysli
se znovu a znovu klanĕly u Krišnových nohou.

Kuntí si připomnĕla, jak ji a její syny Krišna mnohokrát ochránil, stála

vedle Jeho kočáru se sepjatýma rukama a modlila se k Nĕmu.

Krišno, jsi původní osobnost, neovlivnĕná ničím v tomto hmotném

svĕtĕ. Existuješ uvnitř a vnĕ všeho, a přesto jsi pro všechny neviditelný.
Pošetilí lidé nedokáţí rozpoznat Tvoji totoţnost v podobĕ Nadduše ve
všech bytostech, jelikoţ Tĕ nelze poznat hmotnými smysly. Jen ti, kteří
jsou prosti chtíče a chamtivosti, se k Tobĕ mohou přiblíţit a poznat Tĕ,
nebot jinak zůstáváš skryt svojí matoucí energií. A přesto odpovídáš tĕm,
kteří k Tobĕ přicházejí s láskou, vedeni svým srdcem, abys je zbavil
klamu.“

Kuntí stála před velkým královským palácem, který se nad ní tyčil jako
bílá hora, a po nĕjaký čas Krišnu velebila. Popisovala mnoho příleţitostí,
kdy jí a jejím synům hrozilo nebezpečí, a jak je Krišna zachránil. Hlas se jí
chvĕl vznešenou radostí: Góvindo, přeji si, aby se všechna tato neštĕstí
znovu a znovu opakovala, abychom Tĕ mohli znovu a znovu vidĕt, protoţe
spatřit Tĕ znamená, ţe jiţ více nespatříme opakované zrození a smrt.“

Bĕhem vyhnanství synů se Kuntí vĕnovala půstům a askezi. Byla to

seberealizovaná duše a chápala, ţe konečný cíl ţivota je osvobození od
opakovaného rození v hmotném svĕtĕ. Uvĕdomila si, ţe její četné ţivotní
tĕţkosti ji nutily meditovat o Krišnovi, a cítila, ţe ty tĕţkosti byly velké
poţehnání, nebot tak poznala Krišnu jako konečný cíl všech duchovních
činností. Kuntí rozvíjela odpoutanost od hmoty a modlila se, aby Krišna
přesekl její poslední pouta ke svĕtu v podobĕ její náklonnosti k synům a
ostatním příbuzným. Vĕdĕla, ţe úplného osvobození dosáhne, pokud bude
na všechny ţivé bytosti včetnĕ vlastní rodiny pohlíţet jako na vĕčné duše.
Ten, kdo má skutečné poznání, vidí a miluje všechny tvory stejnĕ, protoţe
ví, ţe jsou částmi Nejvyššího. Tĕlesné přívlastky jsou dočasné a z
konečného hlediska bezvýznamné.

Kuntí popsala Krišnovy transcendentální vlastnosti a svoje modlitby

zakončila upřímnou prosbou: pane Madhua, kéţ jsem neustále
přitahována k Tobĕ a nic jiného mĕ nerozptyluje, tak jako Gangá neustále
volnĕ plyne do moře. Jsi jediné útočištĕ jak moje, tak i mých synů. Jak to,
ţe nás dnes opouštíš, i kdyţ na Tobĕ zcela závisíme a nemáme ţádného
jiného ochránce, zvláštĕ ted, kdyţ jsme si znepřátelili tolik králů?“

Kuntí vĕdĕla, ţe i kdyţ Pánduovci přemohli svoje nepřátele, brzy se budou

muset potýkat se syny a následovníky zabitých králů. Tito králové přivedli
na Kurukšétru jen nĕkteré svoje oddíly a v dobĕ svojí nepřítomnosti
nechali vládnout své syny a bratry. Proto po celém svĕtĕ existuje stále ještĕ
mnoho vládců, kteří velí armádám a pravdĕpodobnĕ budou mít k
Pánduovcům nepřátelský vztah.

S pohledem upřeným na Krišnův obličej dodala: Tak jako jméno a sláva

určitého tĕla skončí s odchodem ţivého ducha, také všechna naše sláva a
činnosti okamţitĕ skončí, pokud na nás nebudeš dohlíţet. Krišno,
vlastníš všechny mystické síly, jsi učitelem celého vesmíru, všemocný Bůh
a já se Ti uctivĕ klaním.“

Kdyţ Kuntí dokončila své modlitby, Krišna zdvihl svou ruku ozdobenou
šperky a červenou santálovou pastou v ţehnajícím gestu a okouzlil
všechny, kteří Ho vidĕli, svojí krásou a elegancí. Řekl Kuntí, ţe tak jako na
Nĕho neustále myslí ona, ani On na ni a na její syny nikdy nezapomnĕl.

Nastal čas Krišnova odjezdu. Sátjaki nastoupil do kočáru a Judhišthirův

královský doprovod s Ním vyjel z mĕsta. Judhišthira a bratři nastoupili do
Krišnova kočáru a objali Ho. Ţeny z paláce velebily Krišnu z balkónů a
zasypávaly Ho kvĕty. Ulice lemovali občané touţící Krišnu naposledy
spatřit. Pánduovci se rozloučili a sestoupili, Dáruka pobídl Krišnovy
nebeské konĕ a kočár vyjel.
Pánduovci stáli a hledĕli za kočárem jedoucím po cestĕ z červených
kamenů z mĕsta. Kdyţ zmizel z dohledu, pomalu a tiše se vrátili do paláce.

***

Krišna na svém kočáře osamĕl a Dáruka popohnal konĕ. Kočár rychle

dosáhl rychlosti vĕtru. Míjel jezera, řeky, lesy a kopce a také mĕsta a
vesničky a nakonec dorazil do Dváraky. Kdyţ se Krišna přiblíţil k mĕstu,
zatroubil na lasturu. Zaslechly Ho stráţe a s radostnými výkřiky otevřely
mĕstské brány. Oznámily Krišnův bezprostřední příjezd a občané vybĕhli z
mĕsta. Jakmile spatřili Krišnu vracejícího se po tak dlouhé dobĕ, připadalo
jim, jako by se probrali z dlouhého spánku. Obdarovávali Ho kravami,
zlatem a drahokamy, a kdyţ projíţdĕl kolem, jásali a bili do bubnů.

Střechy sídel lemovaly prapory na vysokých ţerdích a po zemi byly

poházeny okvĕtní lístky. Jak se Krišnův kočár pomalu pohyboval po cestĕ,
občané mávali ratolestmi palem, banánovníků a mangovníků. Ve všech
dveřích stály zlaté nádoby, koše s ovocem a cukrovou třtinou, nádoby s
mlékem a další příznivé předmĕty. Z kaţdého domu se linula vůnĕ
zapálených tyčinek a hořely v nich statisíce svíček.

Cestou k otcovu paláci Krišna vidĕl bohatství mĕsta   —   sady a kvĕtinové

zahrady, krásná jezera plná labutí a červených a modrých lotosů. Na kaţdé
křiţovatce stály zlaté brány posázené drahými kameny a cesty lemovala
bĕlostná sídla.

Početní bráhmanové Krišnu uctívali a Krišna slyšel jejich chválu, kdyţ

kolem nich projíţdĕl. Hlasy zaplavenými extází pronášeli: všemocný,
zaslouţíš si být uctíván i bohy a jsi konečný cíl ţivota všech
transcendentalistů. Jsi náš ochránce, průvodce a uctívaný Pán. Opĕt jsme
Tĕ spatřili jen díky štĕstí, nebot i obyvatele nebes navštĕvuješ jen
zřídkakdy.“

Bráhmanové se modlili, aby Krišna Dváraku jiţ nikdy neopouštĕl, protoţe

kaţdý den jeho nepřítomnosti jim připadal jako tisíce let.

Krišna přijal jejich modlitby a uctívání s láskyplným pohledem. Kdyţ se

kočár pohnul vpřed, šlo před ním mnoho silných muţů, aby Mu uvolnilo
cestu. Krišnův kočár následovaný průvodem slonů, kočárů a kráčejících
občanů postupnĕ projel hustými davy a dospĕl k Vasudévovu paláci. Na
nádvoří Krišna uvidĕl pestrobarevnĕ odĕné tanečnice a herce dovednĕ a
elegantnĕ ztvárňující Jeho zábavy, zatímco pĕvci a básníci Ho oslavovali
za doprovodu hudebních nástrojů.

Potĕšený Krišna sestoupil z kočáru a setkal se s předními občany. Podle

jejich postavení se před nimi bud poklonil, objal je, nebo jim poţehnal. Se
stovkami občanů si vymĕňoval pozdravy, potřásal si s nimi rukama a
ţehnal jim. Potom vstoupil do otcova paláce.

Dévakí Krišnu přivítala po Jeho vstupu do domu jako první. Poté, co

poloţil hlavu k jejím nohám, Ho objala, posadila si Ho na klín, hladila Ho
po hlavĕ a ţehnala Mu.

Krišna potom pozdravil všechny starší ţeny z paláce, na které pohlíţel jako
na matky, a potom předstoupil před Vasudévu. Dotkl se jeho nohou, přijal
jeho objetí a pak se posadil po jeho boku a povĕdĕl mu, co je nového v
Hastinápuru. Vasudéva toho o válce příliš neslyšel, a proto poţádal Krišnu,
at mu vypoví vše, co se od Jeho odjezdu událo.

Vasudéva obklopený ostatními vrišniovskými staršími naslouchal Krišnovĕ

vyprávĕní. Krišna se otci úmyslnĕ nezmínil o Abhimanjuovĕ smrti.

Kdyţ domluvil, zeptala se Subhadrá sedící po otcovĕ boku: Proč jsi, ó

Krišno, neřekl otci o smrti mého syna?“ Jakmile to dořekla, zhroutila se v
mdlobách na podlahu paláce.

Jakmile Vasudéva zaslechl její slova, i on se zármutkem zhroutil. Krišna je

rychle oba zdvihl a utĕšil je: Můj milý otče, nejmilejší sestro, jak jsem
mohl říci to, co by vám způsobilo jen ţal? Vĕzte, ţe hrdinný Abhimanju
zemřel uprostřed bitevní vřavy. Potýkal se s nepřemoţitelnými bojovníky,
ani jednou jim neukázal záda a nakonec v boji poloţil ţivot. Ten mocný
hrdina padl jen nevyhnutelným vlivem času. Nikdo ho nemohl zabít. Nyní
dosáhl končin vĕčného štĕstí. Odvrhnĕte svůj spalující zármutek a
vykonejme jeho pohřební obĕti.“

Krišna se odebral na posvĕcené místo v palácovém komplexu a s pomocí

Balarámy a bráhmanů vykonal Abhimanjuův obřad šráddha. Jménem
svého zemřelého synovce rozdal jako milodary miliónům bráhmanů kupy
zlata a drahokamů a statisíce krav. Obřadu se zúčastnili všichni přední
Vrišniovci v čele s králem Ugrasénou, všichni Krišnovi synové v počtu
mnoha tisíc i další příbuzní.
Po obřadu se Krišna odebral do svých osobních komnat v Rukmininĕ
paláci a občané Dváraky se vrátili domů se smíšenými pocity radosti i
smutku.

Kapitola 33: JUDHIŠTHIROVA OBĔŤ

AŠVAMÉDHA
V Hastinápuru se Pánduovci sţili se svým postavením vládců. Judhišthira
byl ztĕlesnĕním spravedlnosti a ctnosti. Nikdo na nĕm nemohl nalézt
chybu. Díky spolupráci bohů, které tĕšila zboţnost lidí v Judhišthirovĕ
péči, nebyl nikdy nedostatek deštů. Zemĕ rodila hojnost plodin a ţivila
nespočet krav, které smáčely půdu mlékem řinoucím se jim z plných
vemen. Lidé byli přesvĕdčeni o tom, ţe mají vše, co si přejí, a netrápila je
úzkost, nemoc, duševní muka ani nadmĕrné horko či chlad. Synové vţdy
přeţívali svoje otce a ţádné ţeny neovdovĕly.

Uttará, která ted ţila spolu s Kuntí a Draupadí, porodila nĕkolik mĕsíců po
Krišnovĕ odjezdu syna. Dala mu jméno Paríkšit. Bráhmanové v čele s
Dhaumjou vykonali obřady zrození a dávání jména a Judhišthira se jich
poté zeptal: bráhmanové, řeknĕte mi, prosím, jestli se toto dítĕ stane
svatým králem, tak proslulým a oslavovaným za svoje činy jako jeho
vznešení předkové.“

Dhaumja odpovĕdĕl, ţe chlapec, kterého Krišna zachránil před smrtí v

dobĕ, kdy byl dosud v lůnĕ své matky, se nepochybnĕ proslaví jako
vznešený oddaný Nejvyššího Pána: Bude znám jako Višnuráta, neboli ten,
jehoţ neustále chrání Pán. Bude obdařen všemi dobrými vlastnostmi a
bude pečovat o svůj lid stejnĕ jako Ikšváku, Manuův slavný syn. Pro svoje
dodrţování náboţenských zásad a oddanost pravdĕ bude přirovnáván k
Rámovi, synovi krále Dašarathy. Bude rozdávat milodary a chránit
bezmocné. Bude bojovník neodolatelný jako mocný oceán a jeho
lukostřelecké umĕní se vyrovná Ardţunovu. králi, rozšíří slávu svého
rodu jako sám Bharata.“

Judhišthira mĕl velkou radost. Zde je důstojný dĕdic kuruovského rodu.

Pánduovci stále truchlili nad ztrátou svých synů, ale pohled na Paríkšita je
utĕšil. Tĕlo mu očividnĕ zdobily příznivé znaky. Judhišthira nechal
chlapcovým jménem rozdat nesčetnĕ milodarů. Toto bohatství dostali
mudrci, kteří se zúčastnili obřadu zrození, ale ti ho z vĕtší části rozdali dál.
Potom odešli do hor s myslí soustředĕnou na svoji askezi.

Brzy po Paríkšitovĕ narození začal Judhišthira uvaţovat o obĕti, kterou by

rád vykonal. Stále si přál odčinit zabíjení na Kurukšétře a mudrci mu
doporučili provést ašvamédhu. Tato obĕt mu stejnĕ jako rádţasúja umoţní
opĕt prokázat svoje postavení vládce Zemĕ. Do všech jejích končin bude
muset vyslat obĕtního konĕ. Kaţdý, kdo nepřijme jeho vládu, bude nucen
bojovat.

Přestoţe nemĕl osobní ctiţádost vládnout Zemi, chtĕl zajistit, aby svĕt
kráčel po cestĕ míru a zboţnosti. Další Kurukšétra se jiţ nesmí opakovat!
Také Krišna si přál, aby se ctnostný Judhišthira a jeho bratři stali
nejpřednĕjšími vládci Zemĕ. Judhišthira se tedy pustil do příprav.

Vĕdĕl, ţe vykonání ašvamédhy vyţaduje nesmírné bohatství, a to mu

působilo úzkost. Válka závaţným způsobem vyčerpala pokladnici.
Pánduův syn vyjevil svoje obavy Vjásadévovi, který mu řekl o obrovské
zásobĕ bohatství na severu. Mudrc Judhišthirovi povĕdĕl o dřívĕjším vládci
Zemĕ Maruttovi, který vlastnil témĕř neomezené bohatství. Obĕtí potĕšil
Šivu a tento bůh mu vĕnoval horu z ryzího zlata. Z ní pak vyrobil obĕtní
oltáře a velké mnoţství zlatého nádobí i dalších předmĕtů. To vše ted leţí v
jedné jeskyni v Himálaji. Vjásadéva Ardţunu poučil, kde onu jeskyni
najde, a Ardţuna se tam hned vypravil. Vrátil se za mĕsíc s nesmírným
bohatstvím, které přiváţela zdánlivĕ nekonečná karavana volů a slonů.

Judhišthira potom pozval panovníky celého svĕta k účasti na obĕti. Chtĕl

se všemi králi navázat mírové vztahy, ale vĕdĕl, ţe po válce bude
přetrvávat mnoho nepřátelských pocitů. Mnozí králové se války na
Kurukšétře nezúčastnili, a budou proto pravdĕpodobnĕ neutrální, ale
nĕkteří, jejichţ otce nebo bratry Pánduovci zabili, vůči nim chovali
nepřátelství. Judhišthira to vĕdĕl a přikázal Ardţunovi, at obĕtního konĕ
doprovází. Kaţdý, kdo konĕ spatří a odmítne Judhišthirovu nadvládu, bude
muset Ardţunovi čelit. Pánduův syn si oblékl svoje zlaté brnĕní a
přichystal se k výpravĕ.

Bráhmanové mu poţehnali a on se vydal za konĕm. Spolu s ním vyšla

početná druţina bojovníků a bráhmanové, kteří mĕli konat posvátné
příznivé obřady a zaručit mu úspĕch. Judhišthira Ardţunu snaţnĕ prosil, at
nikoho nezabíjí, pokud to nebude zcela nevyhnutelné. Ardţuna to mĕl na
pamĕti, a tak se vţdy nejprve snaţil navázat mírové vztahy pomocí
diplomacie. V nĕkterých případech se však musel chopit zbraní. Bojoval s
Trigarty, kteří k nĕmu chovali nepřátelství za to, ţe ve válce zabil jejich
krále a jeho bratry. Kdyţ je přemohl, vybojoval další lítý boj s králem
Vadţradattou, Bhagadattovým synem. Bitva trvala tři dny, po nichţ
Ardţuna Vadţradattu nakonec porazil, ale jeho ţivot ušetřil. Kdyţ král
souhlasil, ţe přinese k Judhišthirovĕ obĕti daň, vydal se Ardţuna k jihu.

Mezi ním a Sindhy, kteří truchlili nad Dţajadrathovou smrtí, se strhla

ukrutná bitva. Do boje s Ardţunou vyjely desetitisíce bojovníků. Zaútočil
na nĕ však šípy z Gándívy, rozbil jim zbranĕ na kusy a přimĕl k útĕku.

V hlavním mĕstĕ království Sindhu ţila Durjódhanova sestra Dušalá. Kdyţ

vidĕla, ţe Ardţuna drtí její vojáky, rychle vyšla z mĕsta s dítĕtem v náruči.
Jakmile ji bojovníci spatřili přibíhat na bojištĕ, sklonili zbranĕ. S nářkem
padla před Ardţunou na zem: Zadrţ, ó hrdino! Nenič poslední z našeho
rodu. Pohled na toto dítĕ. Je to tvůj příbuzný, syn mého syna. Otec tohoto
chlapce si vzal ţivot z čirého ţalu nad Dţajadrathovou smrtí. A ted ty,
Dţajadrathův vrah, usiluješ o zničení zbytku naší rodiny a následovníků.
Ardţuno, zapomeň, prosím, na hříchy dĕda tohoto dítĕte a slituj se nad
ním.“

Ardţuna při pohledu na plačící Dušalu, kterou povaţoval za sestru, odhodil

luk. Zlořečil ţivotu kšatriji a vykřikl: Hanba hříšnému Durjódhanovi! Ta
ničemná osoba, tak chtivá království, způsobila smrt všech mých
příbuzných!“

Ardţuna sestoupil z kočáru a Dušalu utĕšil. Ta se otočila k sindhským

bojovníkům a řekla jim, at odloţí zbranĕ a uzavřou s Ardţunou mír.
Souhlasili. Ardţuna ji propustil a ona se vrátila do mĕsta. Ardţuna šel pak
dál svou cestou.

Kůň dospĕl k Manipuru, kde Ardţunu mírumilovnĕ přivítal jeho syn

Babhruváhana, jehoţ zplodil s princeznou Čitrángadou. Babhruváhana
zůstal v Manipuru, jak Ardţuna svolil v dobĕ jeho narození, vládl tomuto
království a do velké války se nijak nezapojil. Přišel za Ardţunou s
obĕtinami zlata a stříbra, ale Ardţuna byl přesto očividnĕ nespokojen. Jeho
mysl ovládl hnĕv a vykřikl na syna: Proč přicházíš v míru, ó dítĕ, kdyţ do
tvojí zemĕ vstoupil nepřítel? To vůbec není v souladu s kšatrijskými
povinnostmi. Zachoval ses jako ţena! Přicházím se zbranĕmi a ty bys mĕ
mĕl vyzvat chrabrými slovy. Ty ničemný chlapče, chop se zbraní a bojuj se
mnou.“
Babhruváhanu otcova reakce překvapila. Snaţil se ho všelijak uklidnit, ale
Ardţuna ho neposlouchal a opakovanĕ vybízel syna k boji.

Kdyţ spolu takto rozmlouvali, ze zemĕ se náhle zjevila Ulupí. Dcera krále
Nágů a Ardţunova manţelka se postavila před Babhruváhanu a řekla:
Slyš, ó princi. Jsem Ulupí, tvoje matka, a přišla jsem, abych prospĕla tobĕ
i tvému otci. Bojuj s ním, jelikoţ ho to potĕší, a ty pak získáš zboţné
zásluhy.“

Kdyţ princ uslyšel slova nevlastní matky a otcovy opakované výzvy,

souhlasil. Oblékl si svoje zářící brnĕní, nastoupil do kočáru a stanul před
otcem připraven k boji. Všiml si poblíţ stojícího obĕtního konĕ a vyslal
nĕkolik svých muţů, aby ho chytili a odvedli do mĕsta. Ardţuna se rozzuřil
a zaplavil svého mocného syna šípy.

Mezi otcem a synem se strhl strašlivý boj, kdy na sebe oba nemilosrdnĕ
vypouštĕli nesčetné šípy. Náhle Ardţunu zasáhl hluboko do ramene
ocelový šíp, aţ témĕř ztratil vĕdomí, a opřel se o ţerd praporu. Kdyţ se
probral, pochválil syna slovy: Výbornĕ! synu Čitrángady, potĕšil jsi mĕ
svojí odvahou a silou. Nyní nebojácnĕ stůj, nebot vypustím svoje hrozivé
šípy.“

Ardţuna neúnavnĕ bojoval. Svými šípy roztříštil synův kočár a zabil mu

konĕ. Princ seskočil na zem a neohroţenĕ stál před otcem. Bĕhem
okamţiku vytáhl dlouhý zlatý šíp posetý drahokamy s opeřením z kánĕte a
z plnĕ nataţeného luku ho vystřelil. Šíp zasáhl Ardţunu do hrudi a prorazil
mu brnĕní.

Ardţuna zasténal bolestí a spadl z kočáru na zem, kde zůstal leţet.

Babhruváhanu, jenţ byl sám probodaný po celém tĕle Ardţunovými šípy,
zachvátil při pohledu na mrtvého otce ţal a také se zhroutil na zem.

Čitrángadá se doslechla, ţe její manţel i syn padli na bojišti. Vybĕhla z

mĕsta, a kdyţ je tam spatřila, rovnĕţ omdlela. Kdyţ se probrala, spatřila
před sebou Ulupí. Protoţe vĕdĕla, ţe Babhruváhana bojoval s otcem na její
příkaz, řekla: Ulupí, pohled na našeho vţdy vítĕzného manţela. Padl
následkem tvých pokynů mému synovi. Neznáš chování úctyhodných ţen?
Nejsi snad oddána svému manţelovi? Jestli tĕ Ardţuna nĕjak urazil, mĕla
jsi mu odpustit. Proč se nermoutíš? ţeno z hadího rodu, jsi bohynĕ.
Snaţnĕ tĕ prosím, oţiv našeho manţela.“
Čitrángadá bĕţela k Ardţunovi a s nářkem padla na zem. Se šípem trčícím
mu z hrudi a krví vytékající z rány se podobal kopci se stromem na
vrcholku a s kameny protkanými ţilkami rudého kovu. Manipurská
princezna si poloţila Ardţunovy nohy do klína a její nářek nebyl k utišení.

Mezitím přišel k vĕdomí Babhruváhana, vstal a rozbĕhl se k otci. Začal

naříkat spolu se svou matkou. Zalknutým hlasem naříkal: Bĕda, co jsem
to udĕlal? Jak mohu odčinit zabití otce? Za takový hřích bych mĕl jistĕ
všemoţnĕ trpĕt. Nemohu dále ţít. Usednu po otcovĕ boku a budu se postit,
dokud si pro mĕ nepřijde smrt. Nechte mĕ jít cestou, po které jiţ kráčí
Ardţuna.“

Princ chvíli naříkal a potom zmlkl. Zaujal jógový sed vedle Ardţunova tĕla
a připravoval se na slib praja   —   půst aţ do smrti.

Ulupí vidĕla svoji spolumanţelku i nevlastního syna přemoţené

zármutkem a přistoupila k nim blíţ. Svojí mystickou silou přinesla z
království Nágů nebeský drahokam, který mĕl moc oţivovat mrtvé. S tímto
zářícím drahokamem, který hrál stovkami různých barev, šla k
Babhruváhanovi a řekla mu: Vstaň, ó synu. Ardţunu jsi nezabil. Ţádný
človĕk ani bůh ho nemůţe zabít. Je to vĕčný riši s nezničitelnou duší. Jeho
zdánlivá smrt je pouhý klam. dítĕ, vezmi tento drahokam, poloţ ho na
otcovu hrud a on vstane.“

Princ udĕlal, co mu řekla, a Ardţuna témĕř okamţitĕ otevřel oči. Rána se

mu zahojila, posadil se a rozhlédl se kolem. Babhruváhana si úlevou
oddechl. Poklonil se u otcových nohou a prosil o odpuštĕní. Na obloze se
rozeznĕly kotle a snesl se z ní déšt kvĕtů. Hlasy na nebesích volaly:
Výbornĕ! Výbornĕ!“

Ardţuna vstal a láskyplnĕ syna objal. Jakou příčinu mají všechna tato
znamení?“ zeptal se. Proč tvoje matka Čitrángadá přišla na pole? Proč tu
také vidím princeznu z rodu Nágů?“

Babhruváhana otci řekl, at se zeptá Ulupí. Ardţuna na ni pohlédl s otázkou

v očích: Co tĕ sem přivádí, ó dcero Nágů? Přišla jsi sem pro naše dobro?
Doufám, ţe ani já, ani můj syn jsme ti nijak neublíţili.“

Ulupí se usmála a ujistila Ardţunu, ţe ji nikdo neurazil. Vybídla prince k

boji, aby poslouţila jemu i Ardţunovi. Slyš moje slova, ó Ardţuno
mocných paţí. Bĕhem války jsi podvodnĕ zabil Bhíšmu. Kdyţ ses k nĕmu
blíţil, postavil jsi před sebe Šikhandího. Za tento hřích bys poklesl do
pekla, ale činy tvého syna jej smyly.“

Ulupí vysvĕtlila, ţe krátce po Bhíšmovĕ pádu vidĕla vasuy, kteří se přišli

vykoupat do Gangy. U řeky zavolali bohyni Gangu a řekli jí: Ardţuna
nečestnĕ zabil tvého syna. Za to ho stihne naše kletba, aby zemřel.“ Gangá
souhlasila. Ulupí vše vidĕla a v úzkosti se vydala za svým otcem. Řekla
mu, čeho byla svĕdkem, a její otec, král Nágů, se ihned odebral za vasuy.
Prosil je, at jsou k Ardţunovi, jeho zeti, milosrdní, a oni odpovĕdĕli:
Dhanandţaja má mladého syna, který je nyní králem Manipuru. Tento
král srazí otce v bitvĕ a zbaví ho naší kletby.“

Ulupí pokračovala: To je důvod, proč tĕ tvůj syn zabil. Nemohl tĕ zabít

ani Indra, ale říká se, ţe syn je otcovo vlastní já. Poté jsem tĕ přivedla k
ţivotu tímto nebeským drahokamem.“

Ukázala Ardţunovi zářící drahokam a on radostnĕ odpovĕdĕl: Se vším, co

jsi udĕlala, souhlasím, ó bohynĕ. Nedopustila ses ţádné chyby.“

Babhruváhana Ardţunu naléhavĕ prosil, aby strávil noc ve mĕstĕ se svými

dvĕma manţelkami, ale Ardţuna to odmítl   —   nemůţe si odpočinout,
dokud se obĕtní kůň nevrátí do Hastinápuru. Pak se s manţelkami i synem
rozloučil. Babhruváhana řekl, ţe se brzy objeví v Hastinápuru na
Judhišthirovĕ obĕti. Ardţuna ještĕ vybídl své manţelky, at se k nĕmu
pozdĕji v Hastinápuru připojí, a potom pokračoval dál v cestĕ za obĕtním
konĕm.

Přišel do Rádţagrihy, mĕsta, kam kdysi šel s Bhímou a Krišnou zabít

Dţarásandhu. Dţarásandhův vnuk Méghasandhi byl vĕkem stále ještĕ
chlapec, ale jiţ dodrţoval kšatrijské povinnosti. Vyjel z mĕsta a vyzval
Ardţunu k boji smĕlými a hrdinskými slovy. Zdá se, ţe tohoto konĕ
chrání jen ţeny,“ prohlásil a rozpoutal se velký boj. V jeho průbĕhu byl
Méghasandhiho kočár rozbit a on sám nakonec podlehl. Ardţuna řekl: Na
Judhišthirův příkaz nezabiji krále, které porazím, pokud se podvolí jeho
vládĕ.“

Méghasandhi souhlasil, ţe se zúčastní Judhišthirovy obĕti a přinese daň, a

Ardţuna pokračoval v cestĕ. Neţ se kůň nakonec dostal na cestu vedoucí
do Hastinápuru, Ardţuna svedl boj s nĕkolika dalšími panovníky a přinutil
je přijmout Judhišthiru jako vladaře.
Kapitola 34: VIDUROVY POKYNY
DHRITARÁŠTROVI
V Hastinápuru se Judhišthira od svých lidí dozvĕdĕl, ţe se k mĕstu blíţí
Ardţuna. Kdyţ slyšel, ţe je bratr v pořádku, radostnĕ zahájil přípravy na
obĕt. Jeho knĕţí určili, ţe se bude konat o úplňku v mĕsíci Mágha. Vybrali
příznivé místo na velké rovné pláni za mĕstem a posvĕtili je védskými
obřady. Nechali postavit zlatý oltář a desítky sídel pro krále, kteří mĕli
přijet na návštĕvu. Do všech koutů Zemĕ vypravili poselstva s pozváním.

Netrvalo dlouho a dostavilo se mnoho panovníků a tisíce asketů.

Pánduovci je všechny vřele uvítali a nabídli jim to nejlepší ubytování.
Kdyţ se přiblíţil den obĕti, vyjel z mĕsta i sám Judhišthira a vstoupil do
královského stanu. Cestou vidĕl obĕtní arénu podobnou Indrovu
nebeskému hlavnímu mĕstu. Stály tam vítĕzné oblouky a zemĕ byla
vydláţdĕna zlatými cihlami. Kolem ohňových oltářů obklopujících hlavní
oltář byly rozloţeny nádoby, dţbány, nabĕračky, sedadla a další potřebné
náčiní. Hlavní oltář zářil jako slunce. Judhišthira nespatřil nic, co by
nebylo zhotoveno z ryzího zlata.

Hosté nad tím bohatstvím ţasli. Tisíce sluţebníků je nasytily

nejvybranĕjšími pokrmy a poskytly jim vše, co si přáli. Judhišthira nechal
pokaţdé, kdyţ bylo nasyceno sto tisíc bráhmanů, zaznít činely a bubny.
Zvuk tĕchto nástrojů znĕl od rána do večera. Všude byly kopce jídla,
obrovské nádrţe plné ghí a jezera mléka. K obĕti přišli radostní občané
oblečení v barevném hedvábí a ozdobení lesklými zlatými náušnicemi.
Ţeny zdobily šperky a tváře jim zářily jako jasné mĕsíce.

Nĕkolik dní před obĕtí dorazil také Krišna se svým synem Pradjumnou, se
Sátjakim a s Balarámou. Doprovázeli Ho četní Jaduovci a Vrišniovci a
všichni vstoupili do obĕtní arény jako bohové sestupující z nebes.
Judhišthira s bratry uctili Krišnu a Balarámu a nabídli jim k ubytování ta
nejlepší sídla. Krišna se zmínil o Ardţunovi, který se ještĕ nevrátil z
výpravy. Ostatním Pánduovcům prozradil, ţe o nĕm dostal zprávu a ţe
dorazí příští den.

Pánduovci a jejich hosté strávili noc ve svých sídlech mimo mĕsto a

příštího dne šli v čele s Dhritaráštrou a s obrovským mnoţstvím bráhmanů
a občanů přivítat Ardţunu. Zakrátko spatřili obĕtního konĕ, krásného jako
nebeský kůň Uččaihšravá, jehoţ na zářícím kočáře následoval Ardţuna.

Judhišthira a bratři ho láskyplnĕ přivítali a velebili ho za to, ţe si podrobil

krále svĕta a v pořádku přivedl konĕ zpĕt. Krišna ho objal a odešel s ním
do svého sídla, kde spolu strávili příjemný večer.

Kdyţ nadešel den obĕti, přišel za Judhišthirou Vjásadéva a řekl: Je čas

vykonat obĕt. Knĕţí tĕ očekávají. králi, pouţij třikrát více obĕtin, neţ je
nařízeno, a nakonec rozdej knĕţím trojnásobné mnoţství milodarů, neţ
vyţaduje předpis. Tak dosáhneš prospĕchu za tři obĕti ašvamédha. To tĕ
jistĕ zprostí jakéhokoliv hříchu, který mohl vzniknout následkem války.

Obĕt, jíţ se zúčastnil Krišna a tisíce králů, byla řádnĕ provedena podle
pokynů Vjásadévy a Dhaumji. Pro nikoho z přítomných nebyla o nic ménĕ
velkolepá neţ rádţasúja před lety. Po jejím skončení, kdyţ nastal čas
rozdat dakšinu, Judhišthira vĕnoval Vjásadévovi celou Zemi se slovy:
vznešený mudrci, toto je vhodná dakšina předepsaná pro tuto obĕt. Vezmi
si tuto Zemi, kterou Ardţuna dobyl, a rozdĕl ji rišiům. Já odejdu do lesa,
jelikoţ si nemohu vzít majetek bráhmanů.“

Při Judhišthirovĕ oznámení dav vzrušenĕ zahučel. Všichni mu tleskali, a

chválili ho dokonce i bohové. Potĕšený Vjásadéva odpovĕdĕl: Zemĕ je
ted moje a já ti jí, ó králi, dávám zpĕt. K čemu potřebuje asketa tento svĕt?
Jak mu mohou bráhmanové vládnout? Vezmi si ho nazpĕt a vládni mu
podle příkazů písem.“

Krišna potvrdil Vjásadévova slova a Judhišthira odpovĕdĕl: Budiţ.“

Potom nechal rozdat bráhmanům všechno zlaté obĕtní náčiní a s ním i
kupy drahokamů a milióny krav dávajících hojnost mléka. Skromní
bráhmanové však přijali jen tolik, kolik potřebovali k přeţití. Obrovské
mnoţství bohatství zbylo a Judhišthira je pak rozdal kšatrijům, vaišjům a
šúdrům. Ţádný účastník obĕti neodešel bez cenného daru. Všichni se vrátili
domů a Judhišthiru velebili.

Krišna a Jeho následovníci se zdrţeli nĕkolik dní po obĕti a uţívali si

společnosti Pánduovců. Poté je Judhišthira uctil a oni se vrátili do
Dváraky. Judhišthira se ted cítil zbaven hříchu. Zařídil, aby svĕtu řádnĕ
vládli zboţní králové, a dál s bratry štastnĕ ţil v Hastinápuru.

***
Léta po obĕti Pánduovcům rychle plynula. Ačkoliv neustále mysleli na
Gándhářinu kletbu a obávali se dne, kdy Krišna opustí svĕt, chovali se k ní
a jejímu starému manţelovi s nejvyšší úctou. Dhritaráštra se cítil být
vládcem Zemĕ. Obsluhovaly ho stovky sluţebníků a poskytovaly mu vše,
po čem zatouţil. Všechny krále, kteří přinesli do Hastinápuru Judhišthirovi
daň, poţádali, at se mu pokloní a vzdají mu čest. Slepý vládce, s nímţ
jednali jako s Indrou na nebesích, zapomnĕl na svůj zármutek a štĕstím jen
zářil. Kuntí a Draupadí a také Ulupí, Čitrángadá a další ţeny Pánduovců
zase uctivĕ slouţily Gándhárí.

Judhišthira a bratři s výjimkou Bhímy se chovali k Dhritaráštrovi jako ţáci

ke guruovi. Díky jejich pokoře a poslušnosti jeho rozkazům je Dhritaráštra
povaţoval za vlastní syny. Kdyţ si však vzpomnĕl na Durjódhanu, cítil jen
stud. Jeho syn zničil svoji rodinu a nikdy se k nĕmu tak uctivĕ nechoval.

Bhíma však nedokázal zapomenout na zločiny, kterým Kuruovci

Pánduovce vystavili. Nedovedl slepému králi odpustit. Sice se mu
zdráhavĕ klanĕl, ale v jeho nitru to vřelo při pohledu na královské pocty,
jimiţ ho Judhišthira zahrnoval. Ani Dhritaráštra nedokázal Bhímu, který
zabil jeho syny, příliš milovat. Snaţil se Pánduovu synovi ţehnat, ale v
mysli vůči nĕmu stále cítil mnoho zášti.

Bhíma prostřednictvím svých sluţebníků udĕlal mnoho vĕcí, s nimiţ

Dhritaráštra nesouhlasil. Zařídil, aby rozkazy starého kuruovského vládce
nebyly plnĕny, a také hledal příleţitosti, jak mu způsobit bolest, a pod
vlivem hnĕvu pronášel v Dhritaráštrovĕ doslechu zraňující slova. Plácal se
po paţích a říkával: Tĕmito dvĕma paţemi podobnými kyjům jsem
rozdrtil všechny syny slepého krále. Jelikoţ se hříšní Kuruovci ocitli v
dosahu tĕchto paţí, všechny jsem je poslal do sídla Smrti.“ Uráţel
Dhritaráštru i jinými slovy.

Dhritaráštru sice Bhímova slova zraňovala, ale Judhišthirovi se o tom

nezmínil. Cítil se pánduovskému králi příliš zavázán na to, aby ho jakkoliv
obtĕţoval. Gándhárí také snášela Bhímovy bolestné výroky a povaţovala
je za nevyhnutelné důsledky svých i manţelových minulých činů.

Uplynulo třicet pĕt let Judhišthirovy vlády nad svĕtem. Pánduovci stále
mysleli na Krišnu a s blíţícím se dnem, kdy se mĕla vyplnit Gándhářina
kletba, si začínali dĕlat stále vĕtší starosti. Pohled na Paríkšita, který
vyrostl v mocného prince se všemi ctnostmi, je přimĕl k úvahám o
odchodu do ústraní. Vĕdĕli, ţe i kdyţ smrt v bitvĕ je pro kšatriju nejlepším
způsobem, jak se vzdát tĕla, smrt bĕhem askeze v lese je úctyhodná a je to
druhá nejlepší moţnost jak zemřít. Zboţní králové vţdy trávili svoje
poslední léta v lese a hledali duchovní dokonalost.

Jednoho dne se Pánduovci doslechli, ţe se do Hastinápuru vrátil Vidura.

Kuruovský ministr strávil mnoho let na poutní cestĕ a vĕnoval se askezi.
Přestoţe o nĕm Pánduovci občas dostávali zprávy, nevidĕli ho od té doby,
co odešel. Často však na svého strýce s láskou vzpomínali. Kdyţ se vrátil,
rozbĕhli se celí štastní k nĕmu. Všech pĕt jeden po druhém padli k jeho
nohám a sevřeli je rukama.

S Vidurou se setkali i Dhritaráštra, Kripa, Saňdţaja, Gándhárí, Kuntí,

Draupadí a všichni ostatní obyvatelé paláce. Kvůli dlouhé askezi byl
pohublý, ale zářil duchovní energií. Strávil dlouhou dobu ve společnosti
bráhmanů a vyslechl mnoho duchovních pokynů od mocného rišiho
Maitréji. Před koncem ţivota chtĕl ještĕ spatřit Dhritaráštru a Pánduovce, a
tak přišel na poslední návštĕvu do Hastinápuru.

Judhišthira s bratry ho uctili arghjou a dalšími příznivými předmĕty.

Nasytili ho vybranými pokrmy a usadili v královské snĕmovní síni, kde za
Dhritaráštry jako předseda jeho vlády vţdy sedával.

Judhišthira mu sedĕl u nohou a vzpomínal, jak jim Vidura v mládí, kdy

trpĕli Durjódhanovým nepřátelstvím, mnohokrát pomohl. Řekl: Můj
strýče, pamatuješ, jak jsi nás spolu s matkou vţdy chránil před neštĕstím?
Tvoje náklonnost nás zachránila před zkázou jako křídla ptačí matky
ukrývající ptáčata. Z čeho jsi ţil, kdyţ jsi cestoval po Zemi? Na kterých
svatých místech jsi slouţil Pánu?“

Díky vlastní rozvinuté duchovní síle Judhišthira poznal, ţe jeho strýc

dosáhl vysoké úrovnĕ duchovní realizace. Tak jako on sám i Vidura vţdy
rád naslouchal mudrcům a vĕnoval se askezi. Nelitoval, ţe opustil mĕsto,
ale přijal to jako řízení Prozřetelnosti, aby přivedl svůj ţivot k dokonalosti.

Judhišthira vidĕl, ţe starý kuruovský ministr této dokonalosti dosáhl, a se

sepjatýma rukama pronesl: Můj pane, svĕtci jako ty jsou zosobnĕná svatá
místa. Protoţe nosíš Osobnost Boţství ve svém srdci, promĕňuješ kaţdé
místo v poutní.“

Judhišthira se zeptal Vidury, co na své dlouhé poutní cestĕ vidĕl, a Vidura

vše postupnĕ popsal. Dosáhl seberealizace, zaţíval nejvyšší
transcendentální štĕstí a byl připraven vzdát se svého hmotného tĕla a
přijmout svoji vĕčnou duchovní totoţnost. Ze soucitu ke svému bratrovi
Dhritaráštrovi, na nĕmţ poznal, ţe je stále v zajetí hmoty, se však rozhodl
nejprve zůstat nĕjaký čas ve mĕstĕ. Vidura si uvĕdomoval, ţe konec ţivota
slepého krále se rychle blíţí a on stále ţije v duchovní nevĕdomosti. Chtĕl
ho tedy ještĕ naposled poučit, aby zlomil jeho pouta ke smyslovému
poţitku.

Za nĕkolik dní našel příleţitost s Dhritaráštrou promluvit. V přítomnosti

všech Pánduovců a jejich manţelek se na nĕho obrátil důraznými slovy:
Můj milý králi, mĕl bys odtud co nejdříve odejít. Neotálej. Jen pohled, jak
si tĕ podmanil strach.“

Vidura Dhritaráštru sarkasticky oslovil jako krále. Od návratu do

Hastinápuru pochopil, jak to tu chodí. Vidĕl, jak Dhritaráštru blaţí pocty a
váţnost, které mu Judhišthira prokazuje, a jak se povaţuje za krále. Ted,
kdyţ má před sebou poslední léta ţivota, se ho začínají zmocňovat obavy.
Smrt ho zbaví veškeré moci. Kam se jen podĕje? Za jeho vlády bylo
spácháno tolik hříchů. Vidura nic nezakrýval: Tuto hrozivou situaci
nemůţe napravit ţádná osoba v tomto hmotném svĕtĕ. Můj pane, přiblíţil
se k nám Nejvyšší Pán, Osobnost Boţství, v podobĕ svrchovaného vĕčného
času. Kaţdý, kdo mu podléhá, se musí vzdát svého drahého ţivota   —   o
bohatství, cti, dĕtech, zemi a domovu ani nemluvĕ. Tvůj otec, bratr,
dobrodinci a synové jsou jiţ všichni mrtví. Vĕtšinu svého ţivota máš za
sebou. Jsi nemocný a ţiješ v cizím domĕ. Rychle scházíš stářím, a přesto si
stále snaţíš uţívat ţivota na Bhímův účet.“

Vidurovi neušlo napĕtí mezi Dhritaráštrou a Bhímou. Zmínil se o tom,

protoţe chtĕl dát Dhritaráštrovi potřebný podnĕt, aby se vzdal svého
postavení a začal se vĕnovat askezi.

Vidura pokračoval ve snaze probudit v Dhritaráštrovi stud a také sebeúctu:

Tvůj ţivot není o mnoho lepší neţ ţivot domácího psa. Ţiješ díky
milodarům tĕch, které ses snaţil zabít ţhářstvím a jedem. K čemu je takový
ţivot? Urazil jsi jejich manţelku a zmocnil se jejich království a bohatství.
A ted na nich závisíš. vůdce Bharatových potomků, navzdory tvojí
neochotĕ zemřít a touze ţít i za cenu vlastní cti, tvoje ubohé tĕlo zaručenĕ
zchátrá jako obnošené šaty. V tomto svĕtĕ není nic vĕčné.“

Pánduovci tiše naslouchali. Vidura hovořil jako vţdy ostře. Judhišthira se

nad jeho hlubokou radou zamyslel. Jak se mohlo vše vyvíjet jinak, kdyby
byl Dhritaráštra dostatečnĕ moudrý a přijal ji uţ před lety. Nyní však jistĕ
vezme bratrova slova váţnĕ. Nezbývalo mu jiţ vůbec nic, pro co by mohl
ţít.

Klidným se nazývá človĕk, který odejde na neznámé vzdálené místo a

prost všech pout opustí hmotné tĕlo, které je jiţ k nepotřebĕ. Prvotřídní
človĕk se probudí a porozumí, bud sám nebo pomocí jiných, klamu a
utrpení hmotného svĕta, a tak opustí domov plnĕ spoléhaje na Osobnost
Boţství ve svém srdci. Odejdi tedy okamţitĕ do hor na severu, prosím.
Brzy nastane ţelezný vĕk Kali, který bude duchovnímu ţivotu nepříznivý.“

Vidurova slova Dhritaráštru hluboce zasáhla. Starý král tiše přemítal nad
tím, co mu řekl. Jeho moudrý ministr má jako vţdy pravdu. Proč
pokračovat v marném a rozvráceném ţivotĕ? O tom, ţe človĕka, který se
snaţí uţívat si smyslů do poslední minuty ţivota, nečekají nijak příznivé
končiny, není pochyb. Kam se podĕl jeho stud, jak správnĕ poznamenal
Vidura? Jak můţe dále ţít v domĕ Pánduovců po tom všem, co jim
provedl? A nemilosrdný Bhíma vyuţívá kaţdé příleţitosti, jak mu to
připomenout.

Dhritaráštra cítil, jak jeho připoutanost a strach střídá odpoutanost.

Rozhodl se k odchodu do lesa. Vĕdĕl však, ţe Judhišthira by nesouhlasil,
aby se vydal sám do divočiny jako asketa, a proto Vidurovi neodpovĕdĕl.
Svůj odchod musí utajit. Sepjal ruce, poklonil se bratrovi a zavolal
sluţebníky, at ho odvedou.

Vidura šel za bratrem a vedl Gándhárí zpĕt do jejich komnat. Rozmlouval s

nimi o samotĕ a určil den, kdy spolu odejdou do lesa. I on si přál ukončit
svoje dny askezí. Jelikoţ se chtĕli vyvarovat ţalostných scén a obtíţných
loučení, rozhodli se odejít tajnĕ o příštím úplňku.

***

Judhišthira ve svojí snĕmovní síni přemýšlel o Vidurovi. Od té doby, kdy

přednesl svoje pokyny Dhritaráštrovi, uplynuly jiţ celé mĕsíce, a ani
jednoho z nich za ten čas nevidĕl. Dhritaráštra vzkázal, ţe nechce být
rušen. Slouţil mu pouze Saňdţaja a jeden či dva další důvĕrní sluţebníci.
Judhišthira tušil, ţe chce být sám s Vidurou a získat od nĕho další pokyny.
Moţná bude uvaţovat o odchodu do lesa. Dnes je však výroční obřad
šráddha na počest jeho synů, jehoţ se bude chtít jistĕ zúčastnit.
Judhišthira se ho rozhodl jít navštívit a s bratry se vydal do
Dhritaráštrových komnat v zahradách paláce. Kdyţ kráčel mezi
udrţovanými trávníky a záhony, vlahý vánek nesl vůni cizokrajných
kvĕtin. Vzduchem se rozléhal líbezný zpĕv rozmanitého ptactva a krásné
sluţebnice posedávaly v hloučcích kolem jezírek plných lotosů.

Bratři vešli do Dhritaráštrovy komnaty, kde sedĕl Saňdţaja o samotĕ.

Pohled na jeho sklíčený výraz probudil v Judhišthirovi úzkost. Pochopil, ţe
Dhritaráštra odešel. Saňdţajo, kde je náš starý strýc? Kde je můj
dobrodinec, strýc Vidura, a moje matka Gándhárí, kterou stále suţuje smrt
jejích synů? Mého strýce Dhritaráštry se smrt jeho synů a vnuků také
hluboce dotkla. Ten vznešený muţ se o nás staral, kdyţ jsme jako dĕti
osiřeli. Jsem bez pochyby nevdĕčník, kdyţ jsem mu to oplatil zabitím jeho
synů. Přijal snad moje uráţky váţnĕ a nakonec se s manţelkou utopil v
Ganze?“

To, ţe Dhritaráštra odešel beze slova, ho zarmoutilo. Pánduovský král se z

pokory domníval, ţe to mohly způsobit jedinĕ jeho uráţky. Oči se mu
zalily slzami a pohlédl na Saňdţaju, který si zakryl tvář rukama a neříkal
nic. Starého vozataje přemohl ţal a nemohl mluvit. Jeho pán odešel a ani
jemu nic neřekl.

Saňdţaja pomocí inteligence postupnĕ uklidnil svoji mysl a utřel si slzy.

Pohlédl na Judhišthiru a řekl: Můj milý potomku kuruovského rodu, o
tvých dvou strýcích a Gándhárí nevím nic. králi, ty vznešené duše mĕ
podvedly. Přestoţe jsem zůstal Dhritaráštrovým poslušným a
nejdůvĕrnĕjším sluţebníkem, odešel, aniţ mi cokoliv řekl.“

Judhišthira se podíval na Dhritaráštrův oltář, kde kaţdý večer sedával s

Gándhárí a uctíval bohy. Obĕtní oheň vyhasl a boţstva byla pryč.
Judhišthira potlačil zármutek, přistoupil k rozrušenému Saňdţajovi a
vlídnĕ ho utĕšil.

Vtom se před nimi náhle objevil riši Nárada. Judhišthira s bratry a

Saňdţajou se poklonili u jeho nohou. Bylo zřejmé, ţe přináší nĕjakou
zprávu. Judhišthira mu nabídl sedadlo a řekl: boţský, nevím, kam
odešli moji dva strýcové. Nemohu také nalézt svoji tetu, která se oddává
askezi a jiţ trápí ztráta synů. Ty znáš určitĕ vše, dokonce i Pánův plán.
Prosím, zmírni náš ţal svými hlubokomyslnými slovy.“
Nárada odpovĕdĕl: zboţný králi, pro nikoho netruchli, nebot kaţdý
podléhá moci Nejvyššího Pána. Všechny ţivé bytosti by proto mĕly pro
svoji ochranu uctívat pouze Jeho. Všechny lidi pevnĕ poutají plány Boha,
tak jako je býk připoután za nos. Tak jako dítĕ podle svojí vůle staví a
rozebírá hračky, stejnĕ tak svrchovaná vůle Pána sdruţuje a zase od sebe
oddĕluje lidské bytosti. králi, at povaţuješ duši za vĕčný princip či ne,
anebo si myslíš, ţe vše existuje v nĕjakém neosobním absolutnu, či je to
nevysvĕtlitelná kombinace hmoty a ducha, pocity odloučení za všech
okolností vznikají pouze z klamné náklonnosti a z ničeho jiného.“

Nárada vrhl na Pánduovce soucitný pohled. Vĕdĕl, ţe jsou důleţitými

nástroji v Pánovĕ plánu, a proto je se svými pokyny často navštĕvoval.
Uklidňoval je vĕčnými pravdami Véd a bratři uctivĕ naslouchali. Řekl jim,
at se přestanou o Dhritaráštru bát, jelikoţ tato jejich obava se zakládá na
nevĕdomosti. Nyní nemohou pro slepého krále nic udĕlat. Kaţdá ţivá
bytost je řízena boţí mocí, a proto by mĕla spoléhat pouze na Nĕho. Z
konečného hlediska nemůţe ţádný človĕk ochránit nĕkoho jiného, není-li
to zároveň Pánova touha. I človĕk, který chce jinému poskytnout útočištĕ,
potřebuje sám ochranu, jelikoţ ho svírají čelisti nevyhnutelné smrti.
Všichni inteligentní lidé by proto mĕli uctívat Pána jako svoji jedinou
záruku bezpečí.

Nárada pokračoval: Nejvyšší Pán Krišna ted v masce všepohlcujícího

času sestoupil na Zemi, aby ze svĕta sprovodil ateistické démony. Jeho
práce je témĕř skončena a brzy odejde. Vy Pánduovci zde můţete vyčkat
jen tak dlouho, dokud Pán zůstane na Zemi.“

Mudrc pak oznámil Pánduovcům, ţe Dhritaráštra doprovázený manţelkou

a Vidurou odešel na jiţní úbočí Himálaje, na horu s mnoha ášramy. Vĕnuje
se tam mystické józe pomocí ovládnutí mysli a smyslů. Zakrátko dosáhne
samádhi a opustí hmotné tĕlo, jeţ spálí na popel roznícením vnitřního
ohnĕ   —   jednoho z elementů, z nichţ se tĕlo skládá. Do tohoto ohnĕ
vstoupí i Gándhárí a bude ho následovat tam, kam se odebere. Pak Vidura,
zachvácen radostí i zármutkem z bratrova odchodu, ono místo opustí, aby
učinil konec svým dnům.

Nárada domluvil a naznačil, ţe je připraven odejít. Pánduovci ho uctili a on

se vznesl na oblohu a zmizel. Judhišthira přemýšlel o jeho slovech. To, ţe
Dhritaráštra zvolil takový konec ţivota, je slavné. Nemá smysl bĕdovat a
není také třeba se obávat, ţe by se urazil. Starý král se vzdal pout k hmotĕ
a nebude se jiţ zabývat hmotnými vztahy a politikou, která s nimi souvisí.
Jak Nárada objasnil, Dhritaráštra medituje o své čistĕ duchovní totoţnosti
prost hmotných pout.

Cestou zpĕt do paláce potkali Pánduovci Vjásadévu. Řekl jim, ţe s

Dhritaráštrou odešla i Kuntí. Bratry tato zpráva zarmoutila, ale
nepřekvapila. Jejich matka se stáhla ze svĕta jiţ dávno. Od té doby, kdy se
modlila ke Krišnovi v den Jeho odjezdu do Dváraky, trávila dny meditací a
modlitbou. Jedla skromnĕ, aţ nakonec přijímala potravu jen jednou za
třicet dní. Ted odešla. Opĕt pomysleli na Náradovy pokyny a všechnu
moudrost, kterou vyslechli od ostatních mudrců, a to jim pomohlo
ovládnout mysl. Jejich matka se zachovala správnĕ. Odejít do lesa bez
ohlášení bývalo vţdy uznávaným zvykem. Smrt koneckonců také nikdy
svůj příchod neoznamuje.

Kapitola 35: PÁNDUOVCI ODCHÁZEJÍ

DO ÚSTRANÍ
Kdyţ se přiblíţil třicátý šestý rok Judhišthirovy vlády, Ardţuna navštívil
Dváraku. Vĕdĕl, ţe Krišnův odchod je nablízku, a chtĕl Ho ještĕ naposledy
spatřit. Bratři si mysleli, ţe by mohli Krišnu přimĕt k poslední návštĕvĕ
Hastinápuru. Moţná by se jim Ho mohlo podařit přesvĕdčit, aby také zrušil
Gándhářinu kletbu a zůstal na Zemi. Jistĕ to bylo v Jeho moci.

Ardţuna byl pryč nĕkolik mĕsíců a Judhišthira začínal pozorovat

nepříznivá znamení. Roční období přicházela nepravidelnĕ a lidé se
vzdávali svých předepsaných povinností. Mezi občany neustále vznikaly
rozepře a lidé se navzájem všemoţnĕ podvádĕli. Judhišthira vidĕl, ţe
podléhají pýše, hnĕvu a chamtivosti, a promluvil s Bhímou.

Milý bratře, od Ardţunova odchodu do Dváraky uţ uplynula nĕjaká doba.

Vidím mnoho zlých znamení, která svĕdčí o tom, ţe došlo k velkému
neštĕstí. Nadešel snad čas Krišnova odchodu, jak naznačil svatý riši
Nárada? Co jiného by vysvĕtlovalo tolik znamení bezboţnosti, které ted
pozorujeme? Veškeré naše štĕstí a vše příznivé pochází pouze od Krišny.
V jeho nepřítomnosti bude vše ztraceno.“

Judhišthira upozornil Bhímu na různá znamení, která pozoroval   —

   šakaly vyjící na vycházející slunce, psy, kteří na nĕho nebojácnĕ štĕkali, a
své konĕ, kteří vypadali, ţe roní slzy. Neustále slyšel krákání vran a
houkání sov a oblohou se neustále rozléhalo hřmĕní. Zemĕ jako by se
třásla a vál prudký vítr, který unášel oblaka prachu. Boţstva v chrámech
jako by naříkala a potila se. Zdálo se, ţe se chystají odejít.

Judhišthira nakonec pronesl: Myslím, ţe všechny tyto nepříznivé jevy

svĕdčí o tom, ţe Zemi postihlo velké neštĕstí. Svĕt byl štastný, ţe ho
poznačují otisky Pánových nohou. Tato znamení naznačují, ţe tomu tak jiţ
nebude.“

Bĕhem Judhišthirových slov dorazil posel se zprávou, ţe se Ardţuna vrátil.

Judhišthira ho nechal ihned vstoupit a Ardţuna se mu zakrátko klanĕl u
nohou a objímal ho. Judhišthira na nĕm vidĕl, ţe je také sklíčený. Z očí mu
tekly slzy a byl bledý. Stĕţí dokázal na bratra pohlédnout.

Judhišthira pocítil ještĕ vĕtší neklid a řekl: Milý bratře, řekni mi, prosím,
zda všichni naši přátelé a příbuzní ve Dvárace tráví svoje dny štastnĕ. Je
můj úctyhodný praotec Šúraséna štastný? Mají se můj strýc z matčiny
strany, Vasudéva, a jeho mladší bratři dobře? Je stále ţiv Ugraséna a jeho
mladší bratr? Jak se mají Hridíka a jeho syn Kritavarmá? Jsou Akrúra,
Dţajanta, Gada, Sárana a Šatrudţit štastní? Jak se má Balaráma, Osobnost
Boţství, a ochránce všech oddaných?“

Judhišthira vyjmenovával přátele v Dvárace a ptal se na jejich blaho.

Pánduovci Dváraku často navštĕvovali a strávili tam mnoho štastných dní.
Poté, co vyjmenoval přední obyvatele Krišnova mĕsta, zeptal se konečnĕ
na Krišnu: Uţívá si Pán Krišna, původní Svrchovaná Osoba, který vţdy
miluje svoje oddané, zboţného společenství ve Dvárace mezi svými
přáteli? Ta všemocná osoba spolu s Balarámou, který je prvotní Pán
Ananta, setrvává v oceánu jaduovského rodu pro blaho, ochranu a celkový
pokrok veškerého vesmíru. Členové jaduovského rodu chránĕni Pánovýma
rukama si uţívají ţivota jako obyvatelé vĕčného duchovního svĕta. Pod
Krišnovou ochranou ţijí beze strachu a svojí mocí a bohatstvím
překonávají i bohy.“

Při pohledu na Ardţunovu sklíčenou tvář se Judhišthira zeptal, jestli je v

pořádku. Přestoţe pánduovský král předpokládal, ţe Krišna a Jeho rodina
odešli, stále se Ardţuny ptal v nadĕji, ţe bratrova zasmušilost má nĕjakou
jinou příčinu.

Můj bratře Ardţuno, řekni mi, prosím, je-li tvoje zdraví v pořádku. Tvoje
tĕlo jako by ztratilo svůj lesk. Je to proto, ţe tĕ ostatní uráţeli a přehlíţeli
kvůli tvému dlouhému pobytu ve Dvárace? Oslovil tĕ nĕkdo nepřátelsky
nebo ti vyhroţoval? Nemohl jsi dát milodar tomu, kdo tĕ o nĕj poţádal,
nebo jsi nemohl dodrţet slib? Nemohl jsi ty, velký ochránce lidí, ochránit
nĕjaké bezmocné lidi, kdyţ se k tobĕ uchýlili? Zapletl ses se ţenou
pochybného charakteru nebo ses zachoval nevhodnĕ k ţenĕ, která si to
nezaslouţila? Porazil tĕ cestou nĕkdo v niţším nebo ve stejném postavení?
Spáchal jsi neodpustitelnou či ohavnou chybu?“

Judhišthira se odmlčel, protoţe nechtĕl vyjádřit svoji nejvĕtší obavu.

Bhíma a dvojčata ronili slzy, protoţe tušili pravdu. Po chvíli ticha nakonec
řekl: Nebo, milý bratře, ted cítíš vnitřní prázdnotu uţ navţdy, protoţe jsi
ztratil svého nejdůvĕrnĕjšího přítele, Pána Krišnu? můj bratře Ardţuno,
nenapadá mĕ jiný důvod, proč jsi tak zarmoucený.“

Ardţuna nedokázal odpovĕdĕt. Vyschlo mu v ústech a údy se mu třásly.

Zabořil tvář do dlaní a lkal. Nakonec se mu podařilo slzy zadrţet a řekl:
králi, Nejvyšší Pán, Osobnost Boţství, Krišna, který se ke mnĕ choval jako
k důvĕrnému příteli, mĕ opustil. Tak zmizela moje jedinečná síla, která
udivovala i bohy. Tak jsem ztratil Jeho, jehoţ odloučení na jediný okamţik
by učinilo všechny vesmíry nepříznivými a prázdnými jako tĕla bez ţivota.
Jedinĕ Jeho milostivou silou jsem dokázal přemoci chtivé prince
shromáţdĕné na svajamvaře na dvoře krále Drupady.“

Ardţuna popsal mnoho událostí, kdy díky Krišnovĕ milosti vykonal

neuvĕřitelnĕ odváţné činy. Vypočítával četné případy, kdy Pánduovci
unikli ze zoufalých a nebezpečných situací, a pokračoval zarmouceným
hlasem: Vojenská síla Kuruovců byla jako oceán, v jehoţ hlubinách se
skrývá mnoho hrozivých vodních ţivočichů. Byl nepřekonatelný, ale díky
Krišnovĕ přátelství se mi ho překonat podařilo. Všichni vznešení
generálové jako Bhíšma, Dróna, Karna a ostatní na mĕ mířili svoje
nepřekonatelné zbranĕ. A přece díky Pánovĕ milosti mi mohli stĕţí zkřivit
vlas na hlavĕ. Jistĕ jen z nedostatku úcty k Nĕmu jsem si Ho dovolil
zamĕstnat jako svého vozataje, nebot Jeho uctívali a slouţili Mu nejlepší
lidé, kteří usilují o osvobození.

králi, Jeho ţertování a upřímná slova byly příjemné a překrásnĕ

ozdobené úsmĕvy. Nyní si vzpomínám na Jeho láskyplná oslovení jako ,ó
Pártho, ó příteli, ó synu kuruovského rodù a všechny podobné důvĕrnosti a
jsem ohromen. Společnĕ jsme spávali, sedávali a procházeli se. Kdyţ jsme
se vzájemnĕ vychloubali svým hrdinstvím a On přehánĕl, káral jsem Ho
slovy: ,Máš vskutku pravdu, můj příteli. I tehdy, kdy jsem Ho znevaţoval,
snášel moje výroky a promíjel mi je přesnĕ tak, jako promíjí přítel příteli
nebo otec synovi.“

Ardţuna se odmlčel. Nedokázal pokračovat. Všichni bratři ohromenĕ

sedĕli a také nic neříkali. Nemyslitelné se tedy nakonec stalo skutečností a
Krišna odešel. Naslouchali Ardţunovi, který se opĕt uklidnil a dále
popisoval, jak ho v Krišnovĕ nepřítomnosti přemohla skupina pastevců,
kdyţ se snaţil chránit Krišnovy opuštĕné manţelky.

Ardţuna pohlédl na svoje ruce. Kam se podĕla moje úţasná síla? Mám
stejný luk Gándíva, stejné šípy, stejný kočár taţený stejnými koňmi a
pouţívám je jako týţ Ardţuna, jemuţ se klanĕli všichni králové. Bez
Krišny je to však všechno náhle k ničemu.“

Judhišthira svého rozrušeného bratra objal. Posadil ho na trůn a nechal ho

ovívat sluţebníky. Kdyţ se Ardţuna napil trochy vody, řekl bratrům, co se
stalo ve Dvárace: králi, jelikoţ ses mĕ zeptal na naše přátele a příbuzné
v tom svatém mĕstĕ, řeknu ti, ţe všechny stihla kletba bráhmanů. Jejím
následkem se opili vínem a pak spolu bojovali vyzbrojeni holemi
nepoznávajíce jeden druhého. Ted jsou všichni mrtví.“

Ardţuna vylíčil podrobnosti té strašné události. Před lety si pár chlapců ve

Dvárace udĕlalo legraci z nĕkolika mocných mudrců v čele s Náradou
bĕhem jejich návštĕvy mĕsta. Chlapci oblékli Krišnova syna Sámbu jako
ţenu a pod šaty mu schovali ţeleznou kouli, aby to vypadalo, ţe čeká dítĕ.
Potom se zeptali mudrců: Porodí tato ţena dĕvče, nebo chlapce?“ Mudrce
drzost chlapců rozzlobila a odpovĕdĕli: Porodí ţeleznou kouli, která zničí
váš rod. Přeţijí jen Krišna a Balaráma.“

Jakmile se jaduovský král Ugraséna o kletbĕ doslechl, nechal ţeleznou

kouli rozdrtit na prášek a vhodit do oceánu. Pozdĕji Jaduovci ve Dvárace
spatřili hrozivá znamení. Vidĕli, jak se mĕstem pohybuje vtĕlená podoba
Času, černá a dĕsivá. Mocní jaduovští a vrišniovští lučištníci na ni
vystřelili statisíce šípů, ale nikdo ji zasáhnout nedokázal. Den za dnem vál
silnĕjší vítr a v ulicích se hemţily krysy a myši. Hlinĕné nádoby praskaly
bez viditelné příčiny, studny chrlily vodu a tĕla lidí se třásla. Vzduchem
znĕly skřeky všech moţných nepříznivých tvorů   —   vran, sov a šakalů.
Kravám se rodili osli a slonům muly. Kdyţ se podávalo čisté a dobře
uvařené jídlo, bylo prolezlé červy. Neustále bylo slyšet tĕţké kroky
bĕţících lidí, ale bĕţet nikoho vidĕt nebylo. Občané se bezostyšnĕ
dopouštĕli hříchů. Nebrali ţádné ohledy na bráhmany, zapomínali uctívat
chrámová boţstva a uráţeli starší a učitele. Jen Krišna a Balaráma se tak
nechovali. Kdyţ pozorovali hrozivá znamení a slyšeli, jak se občanům
zdají dĕsivé sny, svolali shromáţdĕní.

Krišna přede všemi prohlásil: vůdci jaduovského rodu, všimnĕte si,

prosím, tĕchto strašlivých znamení, která se objevila ve Dvárace jako
prapory Smrti. Nemĕli bychom tady zůstávat. Ţeny, dĕti a starci by mĕli
opustit mĕsto a odejít do Šankhóddháry. My sami půjdeme do svaté
Prabhásy, kde teče na západ řeka Sarasvatí. Tam se vykoupeme kvůli
očistĕ, budeme se postit a zamĕstnáme mysl meditací. Potom uctíme bohy
a vĕnujeme jim bohaté obĕtiny. Pak bychom mĕli uctít bráhmany a štĕdře
je obdarovat. Tak se nám moţná podaří odvrátit to, co tato znamení vĕstí.“

Shromáţdĕní dalo najevo svůj souhlas a všichni se připravili na cestu.

Jaduovští bojovníci nastoupili do kočárů a vydali se do Prabhásy na
pobřeţí moře. Ţeny jely v jejich středu. Kdyţ průvod dorazil do
Šankhóddháry, na půli cesty mezi Dvárakou a Prabhásou, ţeny tam zůstaly
a muţi pokračovali dál.

Jaduovci dorazili do Prabhásy s hlasitým troubením na lastury a tisíce

trubek. Usadili se v palácích a honosných sídlech a vykonali obĕti pro
uctĕní bohů. Na konci druhého dne pod vlivem osudu vypili značné
mnoţství vína mairéja, které bylo připraveno pro obĕti. V opojení začali
ţertovat.

Sátjaki pak urazil Kritavarmu, jemuţ nikdy neodpustil pomoc

Ašvatthámovi při zabíjení spících pánduovských vojáků. Posmĕšným
hlasem řekl: Který statečný kšatrija by zabil muţe v náruči spánku?
Copak uţ nebyli mrtví? synu Hridíky, tvůj čin nelze strpĕt.“

Kritavarmá vzplál hnĕvem. Ukázal na Sátjakiho levou rukou, aby ho

zneváţil, a zahřímal: Kdyţ se prohlašuješ za hrdinu, jak jsi tedy mohl tak
krutĕ zabít neozbrojeného Bhúrišravu, který navíc sedĕl v meditaci a
zbranĕ odhodil stranou?“

Krišna vrhl na Kritavarmu hnĕvivý pohled. Sátjaki vyskočil, vytasil meč a

zařval: Přísahám při pravdĕ, ţe pošlu Kritavarmu na cestu, jíţ se vydali
Dhrištadjumna a Šikhandí. Jeho ţivot i sláva jsou u konce.“

Sátjaki se vrhl na Kritavarmu, jehoţ reakce otupilo víno, a máchnutím

meče mu utal hlavu. Kritavarmovi přátelé pak napadli Sátjakiho ţeleznými
hrnci na vaření. Pradjumna mu přišel na pomoc a oba muţi stáli zády k
sobĕ proti velké přesile bojovníků, kteří je obklíčili. Přestoţe bojovali
statečnĕ, brzy je přemohli a zabili.

Krišnu smrt Jeho syna Pradjumny rozzlobila a vytrhl hrst rákosí, které
rostlo poblíţ. Vyrostlo z ţelezného prášku, jenţ byl vhozen na Ugrasénův
rozkaz do oceánu, a podobalo se ţelezným holím. Krišna se s ním ohánĕl
jako se smrtícími zbranĕmi a rychle pobil všechny muţe, kteří Mu zabili
syna.

Ostatní Jaduovci a Vrišniovci vzali svoje zbranĕ a zapojili se do šarvátky.

Brzy se strhla prudká řeţ. Kdyţ se jim zbranĕ rozbily, chopili se rákosí.
Zmateni vínem a ovlivnĕni kletbou Gándhárí a mudrců se nelítostnĕ
navzájem pobili. Otec zabil syna, syn otce a bratr bratra. Zničili se, jako
kdyţ hmyz vlétne do ohnĕ. Za necelou hodinu zemřely milióny muţů. Jen
Krišna a Balaráma přeţili, spolu s Dárukou, který tuto zprávu doručil zpĕt
do Dváraky.

Ardţuna na okamţik přerušil vyprávĕní. Při líčení příhody jeho mysl

podlehla zmatku. Vĕdĕl, ţe to byla Krišnova touha. Pán chtĕl, aby Jeho
vlastní rodina i stoupenci opustili svĕt. S příchodem vĕku Kali by mohli
způsobit vĕtší pohromu neţ ateističtí démoni. Byli koneckonců mnohem
mocnĕjší. Nikdo by je nedokázal zastavit. Mohli být zabiti, jen kdyby se
povraţdili navzájem.

Ardţuna se zhluboka nadechl a pokračoval dál. Popsal, jak odešel sám

Krišna. Kdyţ všichni Jaduovci a další bojovníci zemřeli, Krišna přihlíţel
tomu, jak Balaráma usedl v meditaci na pobřeţí. Upadl do tranzu a z jeho
úst vylezl mnohohlavý boţský had Ananta Šéša. Uctíván Varunou a
ostatními bohy se odplazil do oceánu a zmizel.

Krišna sledoval Balarámův odchod a pak vstoupil do nedalekého lesa.

Usedl v meditaci pod smokvoň. Tehdy k Nĕmu přistoupili nikým nevidĕni
všichni hlavní bohové, jeţ si přáli spatřit Jeho poslední zábavu na Zemi.
Nedaleko od místa, kde sedĕl Krišna, byl jeden lovec. Chytil velkou rybu a
v jejím břiše našel kus ţeleza, poslední zbytek oné ţelezné koule vhozené
do moře. Z nĕho zhotovil hrot šípu, vydal se s ním na lov a narazil na
Krišnu. Díky Krišnovĕ klamné energii si při pohledu zdálky mezi keři
spletl Krišnovu nohu se zvířetem. Vystřelil šíp, trefil Krišnu do nohy a Pán
odešel ze svĕta uctíván bohy v čele s Brahmou.
Ardţuna povĕdĕl, jak se Dáruka vrátil do Dváraky. Bylo mu řečeno, ţe tam
nalezne Ardţunu a má ho poţádat, at odvede ţeny do Indraprasthy. Kdyţ
Dáruka přijel do mĕsta, šel ke Krišnovu otci Vasudévovi a sdĕlil mu tu
srdcervoucí novinu. Vasudéva s Dévakí se zhroutili v mdlobách na zem a v
mukách odloučení od Krišny oba zemřeli.

Ardţunu samotného, jenţ přijel do Dváraky jen nedávno, přemohl ţal,

kdyţ se doslechl, co se stalo. Snaţil se však vyplnit Krišnovy pokyny.
Nejprve zařídil pohřební obřady pro Vasudévu a Dévakí. Kdyţ vzplála
pohřební hranice, vstoupily do ohnĕ i ostatní Vasudévovy ţeny pohrouţené
v myšlenkách na Krišnu.

Potom Ardţuna odjel do Prabhásy, aby provedl pohřební obřady pro

všechny zabité bojovníky. Zemřely milióny muţů a Ardţunovi trvalo celé
týdny, neţ zařídil pohřební obřady pro ty, v jejichţ rodinách nezůstali
ţádní muţi. Ze Šankhóddháry přivezly ţeny a mnoho vdov vstoupilo do
ohnĕ, kde objaly svoje pány, a tak dosáhly stejných končin jako tito muţi.

Ardţuna nalezl tĕla Krišny a Balarámy a při pohledu na nĕ ţasl. Jejich tĕla
vydávala stejnou záři jako zaţiva. Ardţuna pochopil, ţe nemohou zemřít.
Jejich zdánlivá smrt byla pouze projevem Krišnovy klamné energie. Krišna
a Balaráma jsou podoby původního transcendentního Nejvyššího. Ardţuna
dospĕl k závĕru, ţe hmotná tĕla, která za sebou zanechali, slouţí pouze ke
zmatení nevĕřících. Pán je milostivý i k tĕm, kteří si přejí být ateisty.
Ardţuna, ochromený ţalem a pohybující se jako dřevĕná loutka, zařídil,
aby zkušení knĕţí spálili tĕla obou Pánů. Rukminí a Krišnovy ostatní
přední královny vystoupily na pohřební hranici a vzdaly se svých ţivotů.

Po skončení všech pohřebních obřadů se Ardţuna vrátil do Dváraky.

Zbývající ţeny, dĕti, bráhmany, vaišji a šúdry nechal odvézt v kočárech do
Indraprasthy. Krišna Dárukovi řekl, ţe mĕsto brzy zaplaví moře, a Ardţuna
si dĕlal starosti, aby z nĕho všechny dostal ven včas. Cestou z Dváraky
naříkali a volali Krišnova jména a na jejich průvod byl ţalostný pohled. Jiţ
při opouštĕní mĕsta začal pevnou zem zaplavovat oceán. Ohlédli se a
spatřili ohromné velké vlny naráţet do mohutné ostrovní pevnosti a vířit v
ulicích a v domech.

Průvod zbavený hrdinů pokračoval pomalým pochodem k Indraprastĕ. Po

nĕkolika dnech dorazili do provincie Paňčadţala. Ardţuna se tam rozhodl
na chvíli utábořit. Oblast byla zamořená lupiči, a ti, kdyţ vidĕli tisíce
bohatĕ ozdobených ţen z Dváraky, se rozhodli tábor napadnout. V
převlečení za pastevce se spojili do jednoho šiku a s hlasitým křikem se
vrhli na tábor. S kyji a luky napadli ţeny, vlekli je pryč a cestou je plenili.

Ardţuna nastoupil do kočáru a vyjel za nimi. Křičel: Vy hříšní darebáci,

okamţitĕ zastavte. Utečte odtud, je-li vám ţivot milý. Zdrţte se jen chvíli a
já vaše tĕla rozsekám na kusy.“

Vlivem osudu si lupiči Ardţuny vůbec nevšímali a pokračovali v

drancování. Ardţuna zvedl Gándívu, ale ke svému úţasu ho jen stĕţí
dokázal napnout. Jeho síla zmizela. S velkým úsilím ho nakonec napnul a
vystřelil šípy, ale ty ke svým cílům nedoletĕly. Pánduův syn se potom
pokusil vyvolat nebeské zbranĕ, ale neobjevily se. Zklamanĕ a rozhnĕvanĕ
se rozbĕhl za lupiči a bil je lukem, ale navzdory svému úsilí se mu
nepodařilo zabránit jim v odvlečení mnoha jaduovských ţen.

Ardţuna vzdychal zármutkem. Chápal, ţe to všechno je nĕjakým

způsobem Pánův plán. Nyní, po Krišnovĕ odchodu, je jeho obrovská síla
tatam. Naprosto skleslý pokračoval v cestĕ do Indraprasthy. Kdyţ dojeli do
mĕsta, Ardţuna korunoval králem Vadţru, syna Krišnova syna Aniruddhy.
Princ byl stále ještĕ chlapcem a neodešel se staršími kšatriji do Prabhásy.
Smrt všech jeho příbuzných ho hluboce zarmoutila, ale s pomocí rad
učených bráhmanů začal vládnout mĕstu.

Jakmile Ardţuna zajistil, aby vše bylo v pořádku, rozhodl se vrátit do

Hastinápuru. Zatímco se chystal k odjezdu, doslechl se, ţe v poustevnĕ
nedaleko mĕsta je přítomen Vjásadéva. Šel ho navštívit, padl mu k nohám
a neschopen slova jen proléval slzy.

Kdyţ tam Ardţuna leţel témĕř bez ţivota, Vjásadéva řekl: dítĕ, jakou
příčinu má tento ţal? Zabil jsi snad neúmyslnĕ bráhmanu nebo jsi podlehl
v bitvĕ? Zapletl ses s nedotknutelnou ţenou nebo ses jiným způsobem
zpronevĕřil náboţenským zvyklostem? Nic z toho nepovaţuji za moţné.
Řekni mi, co tĕ trápí, ó synu Prithy, pokud se toho cítíš schopen.“

Ardţuna nabyl klidu, poklekl před rišim a v mukách ze sebe vypravil:

vznešený mudrci, ten s pletí jako temný mrak a očima jako dva okvĕtní
lístky lotosu opustil spolu s ušlechtilým Rámou tento svĕt. U Prabhásy byli
zabiti všichni vrišniovští hrdinové prostřednictvím ţelezných holí
stvořených kletbou bráhmanů. Nikdo neunikl. Ti mocní muţi se navzájem
pobili v návalu hnĕvu.“
Ardţuna pomyslel na Krišnu a své mnohé přátele, zhroutil se a naříkal.
Krveprolití u Prabhásy mu připomnĕlo tu dĕsivou noc na Kurukšétře, kdy
Ašvatthámá zavraţdil spící Pánduovce. Ardţuna tehdy ztratil tolik
rodinných členů a přátel a nyní je po smrti i jejich zbytek. Uţ nemá pro co
ţít.

bráhmano, jen pohled na nepříznivý bĕh času. Při pomyšlení na tuto

tragédii nemohu nalézt klid mysli. Krišnova smrt je tak neuvĕřitelná jako
vyschnutí oceánu, pád nebes nebo rozpolcení hory Himavat. Bez Nĕho
nemohu dále ţít. A je zde ještĕ další neštĕstí, z nĕhoţ mi puká srdce.“

Ardţuna vyloţil, jak nedokázal ochránit jaduovské ţeny před lupiči.

Přímo před mýma očima lupiči z kmene Ábhíra odvlekli tisíce ţen.
Nemohl jsem nic dĕlat. Bĕda, za to jistĕ můţe Krišnova nepřítomnost. Jak
mohu pokračovat ve svém zbytečném ţivotĕ bez Nĕho? Jiţ nikdy neuvidím
toho, který řídil můj kočár, toho boţského neomezeného Góvindu
oplývajícího slávou a nepomíjející mocí. Jsem zoufalý a točí se mi hlava.
Bez hrdinného Dţanárdany si netroufám ţít. Jakmile jsem se doslechl, ţe
odešel, oči se mi zakalily a jiţ nejsem schopen nic vidĕt. nejlepší z lidí,
řekni mi, prosím, co je ted nejlepší pro tuláka s prázdným srdcem bez
příbuzných a přátel, jako jsem já.“

Vjásadéva odpovĕdĕl: Nermut se. Vše nařídil Pán. Krišna dovolil, aby se
to stalo, přestoţe tomu mohl zabránit. Góvinda by mohl zmĕnit bĕh
vesmíru, o kletbĕ ani nemluvĕ. Ten, který sedĕl na tvém kočáře a provádĕl
tĕ všemi útrapami, byl sám všemocný Nejvyšší. Ulehčil Zemi její břímĕ a
nyní ukončil svoje zábavy podobné lidským. Prostřednictvím tebe a tvých
bratrů úspĕšnĕ vykonal práci hodnou bohů. Jsi korunován úspĕchem,
jelikoţ jsi potĕšil nesmrtelného a nepochopitelného Kéšavu. Nyní jistĕ
myslíš na svůj vlastní odchod. Kdyţ nadejde hodina neštĕstí, je vše
ztraceno   —    včetnĕ odvahy, porozumĕní i schopnosti vidĕt. Můţe za to
jen vliv neodolatelného času. Netruchli, ó hrdino. Přišel čas, kdy byste
mĕli vy Pánduovci dosáhnout nejvyššího cíle. To povaţuji za
nejprospĕšnĕjší.“

Ardţuna utĕšený Vjásadévovými slovy se s jeho svolením vydal do

Hastinápuru.

***
Kdyţ Ardţuna domluvil, jeho čtyři bratři byli ohromeni. Mysleli jen na
Krišnu. Nikdo si bez Nĕho nedokázal svůj ţivot představit a po tvářích jim
stékaly slzy. Rozrušený Judhišthira řekl: nejlepší z lidí, mĕli bychom
pochopit, ţe čas ve svém kotli vaří všechny tvory. Dokonce i neporazitelní
Vrišniovci byli zničeni a Krišna odešel. Nyní bychom se mĕli zachovat
podle Vjásadévových pokynů. Nemá smysl zde zůstávat. Temný vĕk Kali
jiţ přichází. Jen pohledte, jak se občané pod jeho vlivem stávají hříšnými.
Mĕli bychom odejít, nebot mocný Paríkšit, jehoţ vţdy chrání Pán, je
způsobilý vládnout Zemi.“

Judhišthirovi bratři souhlasili. Vĕdĕli, ţe přišel čas, aby odešli do ústraní.

Paríkšit je mohl nahradit. Judhišthira se poradil s bráhmany a určil den,
kdy odejdou do lesa. Kdyţ se občané doslechli o jeho rozhodnutí, naříkali
a snaţili se ho od toho odradit, ale Judhišthira názor nezmĕnil. V příznivý
den jmenoval Paríkšita králem a Kripu jeho hlavním rádcem.

Pĕt bratrů rozdalo bohatství bráhmanům, provedlo obřady na počest Krišny

a rozdalo Jeho jménem kupy zlata a drahokamů. Po dokončení všech
obřadů si Judhišthira svlékl královský odĕv a šperky a oblékl se do
stromové kůry. Bratři následovali jeho příkladu. Všech pĕt jich vyšlo z
královského paláce jako pĕt asketů. Lidé zoufale naříkali a připomnĕlo jim
to ten hrozný den, kdy byli bratři posláni do vyhnanství.

Judhišthira nebral nářek lidí na vĕdomí a kráčel k severní bránĕ. Jeho čtyři
bratři šli tĕsnĕ za ním. Kdyţ Draupadí vidĕla odhodlanost svých manţelů,
spĕchala za nimi. Nikdy od nich nebyla odloučena, ani kdyţ odešli do lesa,
a kdyby ji opustili, zemřela by nesnesitelným zármutkem. Naposled se
rozloučila se slzami v očích se Subhadrou a ostatními pánduovskými
ţenami, které neustávaly v askezi a modlitbách, a zamĕřila mysl na
odříkání. Stejnĕ jako její manţelé i ona opouštĕla mĕsto na poslední velkou
cestu k severu s radostí.

Bratři i Draupadí jedli prostá jídla a pili vodu jen jednou dennĕ a kráčeli
vytrvale k Himálaji. S nikým nemluvili a setrvávali pohrouţeni v
myšlenkách na Krišnu. Po mnoha dnech cesty dospĕli k velkému jezeru na
úpatí hor. Kdyţ se k nĕmu přiblíţili, spatřili před sebou zářící postavu boha
Agniho, který je oslovil hřímajícím hlasem: nejlepší z kuruovského
rodu, slyšte moje slova. Jsem bůh ohnĕ, kterého Ardţuna potĕšil u
Khándavy. Tehdy jsem mu dal Gándívu. Nyní by ho mĕl vrátit. Necht jej
vhodí spolu s obĕma nevyčerpatelnými toulci do vody a Varuna si je
vezme zpĕt.“
Ardţuna se Agnimu poklonil a sejmul luk a toulce z ramene. Nedokázal je
nechat ve mĕstĕ, ale ted je na Agniho příkaz hodil do vody. Agni zmizel a
bratři pokračovali v cestĕ. V dálce uvidĕli mraky zahalený vrchol hory
Himavat. Minuli tuto velkou horu, přešli poušt a nakonec došli k hoře
Méru, kde sídlí bohové. Při cestĕ touto hornatou krajinou se k nim přidal
pes, který je neopouštĕl ve dne ani v noci. Zanedlouho dospĕli k úpatí

posvátné hory Gandhamádana, kde strávili vĕtšinu svého vyhnanství.

Poklonili se před ní a pomodlili se k ní, a pak zahájili výstup.

Bratři šli celé mĕsíce a jejich tĕla pohubla. Byli zesláblí a unavení a lezení
jim činilo potíţe. Kdyţ slézali strmý horský průsmyk, Draupadí náhle
klesla k zemi a zemřela. Bhíma, který kráčel přímo za Judhišthirou, řekl:
ničiteli nepřátel, přestoţe křehká princezna nikdy nespáchala ţádný
hřích, zhroutila se k zemi. Řekni mi, proč zde musela padnout.“

Judhišthira, aniţ by se zastavil či jen ohlédl, odpovĕdĕl: Přestoţe byla

Paňčálí provdána za všech nás pĕt, vţdy mĕla nejradĕji Ardţunu. Proto
padla.“

Poté, co vylezli o kus dále, padl a zemřel Sahadéva. Bhíma se opĕt zeptal
Judhišthiry, proč jeho ctnostný bratr padl. Judhišthira odvĕtil: Byl
obdařen poznáním a vţdy si myslel, ţe se mu moudrostí nikdo nevyrovná.
Proto padl.“

Čtyři bratři ponechali Sahadévu na místĕ a pokračovali vzhůru, stále

následováni oním psem. Zakrátko padl Nakula, jehoţ při pohledu na smrt
Draupadí a Sahadévy zkrušil zármutek. Ještĕ jednou Bhíma poţádal
Judhišthiru, aby to vysvĕtlil. Náš spravedlivý bratr byl nejinteligentnĕjší z
lidí. Myslel si však, ţe se mu krásou nikdo nevyrovná, a proto padl.“

Jako další klesl Ardţuna ze zármutku nad smrtí bratrů a Draupadí.

Zarmoucený Bhíma se dotázal Judhišthiry, proč padl vţdy pravdomluvný
Ardţuna. Tĕsnĕ před válkou Ardţuna slíbil zabít všechny Kuruovce za
jediný den. Za nedodrţení tohoto slibu, sloţeného pod vlivem pýchy, byl
nucen padnout k zemi.“

Zbývající dva bratři a pes pokračovali ve výstupu. Před vrcholem padl i

Bhíma. Kdyţ tak leţel na zemi a mĕl smrt na jazyku, zeptal se Judhišthiry,
v čem spočívala jeho chyba. Vrikódaro, byl jsi velký jedlík a při jídle
jsi nebral ohled na druhé. Proto jsi padl.“
Judhišthira zamĕstnal mysl jógovou meditací a pokračoval v cestĕ sám.
Kdyţ se přiblíţil k vrcholu, oblohou se rozlehlo mohutné hřmĕní. Vzhlédl
a uvidĕl, jak se k nĕmu snáší Indrův kočár. Nastup do mého kočáru, ó
potomku Bharaty, a já tĕ odvezu na nebesa.“

Judhišthira se bohu poklonil. Netouţím po nebesích, ó Šakro, a také

nemohu opustit bratry a ctnostnou Draupadí. Všichni padli na této hoře.“

Indra ho ujistil, ţe svoji manţelku a bratry brzy spatří v jejich původních

tĕlech, ale Judhišthira přesto odejít nechtĕl. Pohled na tohoto psa zde,“
řekl a ukázal na zvíře, které mu bylo stále v patách. Přijal u mĕ útočištĕ a
nemohu ho opustit. vznešený boţe, půjdu s tebou jedinĕ, kdyţ dovolíš,
aby šel také.“

Indra odpovĕdĕl, ţe na nebesích není pro psy místo. Řekl Judhišthirovi, ţe

kdyţ ho opustí, nebude to představovat ţádný hřích, ale Pánduův syn
nesouhlasil. Slíbil jsem, ţe nikdy neopustím toho, kdo je vystrašený, kdo
u mĕ vyhledá útočištĕ, kdo je oddaný, souţený, slabý nebo prosí o ţivot.
To zvíře zde nemohu zanechat.“

Judhišthira však psa i přes Indrovy naléhavé prosby neopustil. Vtom se

zvíře přímo před Judhišthirovýma očima promĕnilo v boha spravedlnosti
Dharmarádţu. Jakmile Judhišthira spatřil svého otce, padl k zemi a
poklonil se mu. Dharmarádţa ho zdvihl a řekl: králi králů, nikdo jiný na
Zemi se nemůţe pochlubit takovou ctností. V minulosti jsem tĕ podrobil
zkoušce u Dvaitavanu a dnes jsem se opĕt přesvĕdčil, ţe jsi ten
nejvznešenĕjší zastánce mravnosti. Pomineme-li Zemi, ani na nebesích se
ti nikdo nevyrovná. Čekají tĕ končiny nekonečné nebeské blaţenosti, ó
králi. Rychle nastup do Indrova kočáru.“

Judhišthira tak učinil, a kdyţ se kočár rychle vznášel vzhůru, Judhišthiru

obklopily nebeské bytosti, které velebily jeho i Indru. Vidĕl rovnĕţ
boţského mudrce Náradu, jak se vlastní boţskou silou vznáší v
meziplanetárním prostoru. Riši pronesl: Tento královský mudrc
Judhišthira překonal všechny ostatní krále na nebesích. Zahalil svĕty svojí
slávou a dosáhl tĕch nejvyšších končin ve svém lidském tĕle. O kom jiném
je známo, ţe nĕčeho takového dosáhl?“

Kočár se ocitl na nebeských planetách, a kdyţ se snášel do zářícího sídla,

Judhišthira spatřil Durjódhanu sedĕt na zlatém trůnĕ. Obrátil se překvapenĕ
k Náradovi a riši mu vysvĕtlil: Tento král dosáhl nebes díky svým
kšatrijským činům. Bojoval nebojácnĕ a opustil tĕlo v bitvĕ. Proto byl
povýšen do tohoto sídla, kde nĕjaký čas zůstane.“

Judhišthira se zeptal, kam odešli jeho bratři. Netouţil zůstat na nebesích,

protoţe ho nebeské rozkoše nelákaly. Jiţ na Zemi se vzdal pout k hmotĕ a
tuţeb po smyslovém poţitku a dával místo toho přednost transcendentální
sluţbĕ Nejvyššímu Pánu, Krišnovi. Tato sluţba mu poskytovala vrcholné
potĕšení tisíckrát převyšující hmotné štĕstí. Na nebeské bohatství, jehoţ si
uţíval Durjódhana, hledĕl s opovrţením. Jeho jedinou touhou bylo zůstat v
Krišnovĕ společnosti se svými bratry a s Draupadí. Tak jako on byli i oni
oddáni láskyplné sluţbĕ Krišnovi. Zatouţil být opĕt s nimi. Durjódhana si
můţe ponechat nebesa, pomyslel si Judhišthira. Bez Krišny a jeho
sluţebníků se nebudou lišit od pekla.

Indra přikázal nebeštanům, aby Judhišthiru zavedli k bratrům a Draupadí.

Vedli Pánduova syna po cestĕ vedoucí z nebes. Náhle je zahalila temnota.
Skrze ni Judhišthira spatřil pustiny pokryté hnijícími mrtvolami. Vzduch
byl plný smrdutého zápachu a kolem poletovaly mouchy, vosy a komáři.
Hranice tĕchto končin vymezoval planoucí oheň. Judhišthira vidĕl vrány a
supy se ţeleznými zobáky a zlé duchy s ústy ve tvaru jehly. Vidĕl řeku
vroucí vody plnou křičících lidí a další plnou výkalů a slizu. Cestu, která se
rozţhavovala, kdyţ po ní šel, lemovaly stromy s listy ostrými jako břitva.
Rozhlédl se a spatřil lidi vystavené mučení.

Judhišthira uţasl nad tím, co vidĕl, a zeptal se průvodců: Co je to za

místo? Proč jste mĕ přivedli do pekla? Přeji si vidĕt bratry a Draupadí.“

Poslové odpovĕdĕli: Přivedli jsme tĕ sem na Indrův příkaz, ó potomku

Bharaty, v souladu s tvojí vlastní touhou. Chceš-li se vrátit, odejdeme.“

Judhišthira poţádal, at ho odvedou zpĕt k Indrovi. Obrátili se tedy na

zpáteční cestu. Vzápĕtí zaslechl všude kolem sebe hlasy: králi,
neopouštĕj nás! Tvoje přítomnost nám ulevuje v našem utrpení. Náhle se
zvedá chladivý vánek a pohled na tebe uklidňuje naši mysl.“

Judhišthira vykřikl: Kdo jste a proč jste tady?“

Jsem Bhíma!“ Jsem Ardţuna!“ Jsem Nakula!“ Jsem Sahadéva!“

odpovĕdĕly mu hlasy. Judhišthira zaslechl Draupadino jméno a také
Dhrištadjumnovo a jména dalších ctnostných králů a princů, kteří ho na
Zemi následovali. Ohromenĕ se obrátil na průvodce: Co je to za zvrácený
osud, ţe jsou tito ctnostní muţi v pekle? Nevĕřím svým smyslům. To je
určitĕ přelud. Spím či bdím? Zešílel jsem nebo je to jen sen? nebeštané,
kdyţ slyším hlasy svých bratrů a přátel, nemohu toto místo opustit.
Poţádali mĕ, abych zůstal a utĕšil je. Vratte se proto zpátky do svého sídla
a nechte mĕ tady.“

Nebeštané doprovázející Judhišthiru zmizeli a ponechali ho jeho

myšlenkám. Nedokázal pochopit, proč jsou jeho bratři v pekle. Kdyţ tam
uţasle stál, náhle si všiml, ţe se k nĕmu blíţí Indra a další přední bohové.
Jejich tĕlesná záře rozptýlila temnotu v celé oblasti. Všechny příšerné
pekelné výjevy zmizely a nahradily je nebeské končiny. Judhišthira vidĕl,
ţe stojí v překrásných zahradách plných nebeských kvĕtin a kvetoucích
stromů. Vál chladivý a mírný vĕtřík nesoucí líbezné vůnĕ.

Indra oslovil Judhišthiru: nejlepší z lidí, zachovej klid. Ty ani tvoji

bratři nejste v pekle. Tu oblast jste spatřili pouze prostřednictvím klamu.
Kaţdý král a vpravdĕ kaţdá bytost ţijící ve svĕtĕ lidí spatří peklo, protoţe
nikdo nemůţe konat jen dobré skutky. Ti, jejichţ zboţnost je velká, získají
nejprve plody svých hříchů a potom si budou dlouho uţívat velkého štĕstí.
Tebe se dotkla jen slabá poskvrna hříchu, ó králi, kdyţ jsi zalhal Drónovi.
Za to jsi spatřil peklo, tak jako tvoji bratři a přátelé. Nyní si můţeš uţívat
nekonečného štĕstí.“

Indra Judhišthirovi sdĕlil, ţe vykonáním rádţasúji získal na nebesích místo

srovnatelné s tím, jehoţ si uţívá Hariščandra, slavný král z dávných dob,
který má nyní stejné bohatství jako sám Indra. Indra posadil Judhišthiru na
svůj kočár a odvezl ho do svojí snĕmovní sínĕ. Tam Judhišthira spatřil
bratry přesnĕ tak, jak je znal, zářící slávou a obklopené nebeštany   —   
maruty, vasuy, ašviny a rudry. Draupadí tam byla také, podobna samotné
bohyni Lakšmí.

Judhišthira vidĕl, jak všichni bojovníci, kteří padli na Kurukšétře, dosáhli

nebes. Se svým otcem Súrjou zde štastnĕ ţil Karna, a dokonce i Kuruovci
byli za svoje plnĕní náboţenských povinností obdařeni příznivými ţivoty.

Indra odvedl Pánduova syna k překrásné řece s průzračnou a klidnĕ tekoucí

vodou a řekl: Zde plyne Gangá, na nebesích známá jako Mandákiní.
Vykoupej se v její vodĕ, ó králi, a získáš zářící nebeské tĕlo.“

Judhišthira vstoupil do vody a vynořil se podobný zářícímu bohu. Všechen

jeho zármutek a úzkost zmizely. Kdyţ vycházel z vody, uctívali ho
siddhové a čáranové. Potom spatřil Krišnu, jak sedí v Indrovĕ paláci ve
čtyřruké podobĕ úţasné krásy a záře a Ardţuna Ho uctívá. Kdyţ Krišna
uvidĕl Judhišthiru, usmál se a zvedl ruku, aby mu poţehnal.

Judhišthira nedaleko zahlédl Náradu, přistoupil k nĕmu a zeptal se, jak

dlouho bude s bratry sídlit na nebesích. Mudrc odpovĕdĕl, ţe svými
zásluţnými činy si Pánduovci zajistili témĕř nekonečnĕ dlouhý pobyt. Vy
bratři jste však vĕční společníci všemocného Pána Krišny. Proto půjdete
tam, kam se půjde vĕnovat svým zábavám On. Krišna se navĕky zjevuje v
nĕkterém ze svĕtů, aby pro dobro všech bytostí projevil svoje činnosti
podobné lidským. Tak jako vy nedokáţete být bez Nĕho, i On si přeje být
vţdy s vámi. Proto váš pobyt v tĕchto končinách nebude mít dlouhého
trvání. Jste tu jen proto, abyste vidĕli, kam se odebrali ti, které jste znali na
Zemi. Čisté duše jako vy jsou vĕčnĕ s Pánem. Jen vlivem Jeho klamné
energie se nĕkdy zdá, ţe tomu tak není. Pán jako kouzelník tvoří hmotný
vesmír, na nĕjaký čas do nĕho vstupuje a potom ho opĕt ničí.“

Nárada vysvĕtlil, ţe jediným Pánovým úkolem je přivést všechny trpící

duše zpĕt do jejich vĕčného postavení Jeho láskyplných sluţebníků. Do
záleţitostí svĕta zasahuje jen zdánlivĕ, ale ve skutečnosti je nad nĕ vţdy
povznesen. Vlivem klamu jsou lidé zmateni a oddávají se hmotnému
poţitku, povaţujíce se za nezávislé. Ve skutečnosti jsou části Nejvyššího a
ve všem na Nĕm závisejí. Skutečného štĕstí mohou dosáhnout jedinĕ
tehdy, kdyţ se opĕt vzdají touhy po nezávislosti na Bohu. Boha samotného
však Jeho vlastní klam samozřejmĕ nikdy neovlivňuje. Zjevuje se ve svĕtĕ,
aby osvobodil lidi od jejich mylných představ a přivedl je zpátky k sobĕ.

Tomu, kdo příliš lpí na hmotĕ, je toto poznání nepochopitelné. Musí

zůstat ve svĕtech smrtelníků, přičemţ nĕkdy vystoupá na nebesa a jindy
sestoupí do pekla. Dokud neprobudí svoje původní, čisté vĕdomí a
neuvĕdomí si svoji vĕčnou duchovní povahu, je poután v kolobĕhu zrození
a smrti. Vy Pánduovci neochvĕjnĕ slouţíte Krišnovi a jste osvobození.
Tím, ţe vás Pán přivedl do hmotného svĕta, vás zamĕstnal jako svoje
nástroje. To pochopí jen ti, kteří nepodléhají klamu.“

Judhišthira se zaradoval a štastnĕ upíral zrak na Krišnu. Nic na nebesích se

určitĕ nevyrovná pohledu na Nĕho. A co teprve tomu, kdyţ Mu oddaný
pomáhá v roli sluţebníka, přítele, či dokonce příbuzného? V
transcendentálním štĕstí pohrouţený Judhišthira nedokázal od Krišny
odtrhnout oči. Jaké svĕty na nĕho čekají nyní? Na tom nezáleţí. Krišnu je
ochoten následovat kamkoliv.
KONEC
DODATEK JEDNA: KARNOVO
ZROZENÍ
Jednou vznešený mudrc Durvásá navštívil krále Kuntibhódžu. V královĕ
paláci pobyl nĕkolik dní, bĕhem nichž ho obsluhovala Kuntí, tehdy ještĕ
mladá dívka. Její vzorná obsluha a pokorný přístup mudrce potĕšily.
Daroval jí mantru, díky které mohla přivolat kteréhokoliv boha a přimĕt ho
splnit jí, cokoliv si bude přát.

Když mudrc odešel, Kuntí sedĕla sama ve svém pokoji. Dívala se ven
oknem a spatřila vycházející slunce. Náhle zjistila, že je obdařena zrakem
nebeštan . yla schopná vidĕt zosobnĕnou podobu slunce. Když hledĕla
na zářícího, nádherného boha, začal přitahovat její mysl. V mysli se začala
zaobírat mantrou. Skutečnĕ účinkuje? M že přivolat samotného boha
Slunce? Dívka pomyslela na Súrju a pronesla mantru. K jejímu úžasu se
před ní zjevil a zaplnil místnost svojí září.

h, jehož plet připomínala tekuté zlato a ozdobený zářivými náramky a

čelenkou, se na užaslou dívku usmál. „Čeho si ode mĕ žádáš?“ zeptal se.

Kuntí se před ním témĕř přikrčila. „ pane, vrat se, odkud jsi přišel,“
odpovĕdĕla stydlivĕ. „Přivolala jsem tĕ jen z dĕtinské zvĕdavosti. Snažnĕ
tĕ prosím o odpuštĕní za moji pošetilost.“

„ dívko útlých bok , vrátím se, jak mĕ žádáš, ale nejdříve pro tebe musím
nĕco udĕlat. Není vhodné, aby moje návštĕva vyšla nazmar. Činy boh
vždy přinášejí své plody. Zatoužila jsi po mnĕ. Proto ti dám nádherné dítĕ,
obdařené vlastním brnĕním a nebeskými náušnicemi, jež mu poskytnou
neomezenou sílu.“

Kuntí zdĕšením poklesla brada, když b h pokračoval: „ panno, odejdu

odtud až poté, co si s tebou užiji. Pokud se nepodvolíš mým slov m a
neuspokojíš moji touhu, prokleju tebe, tvého otce i toho bráhmanu, který ti
bláhovĕ tuto mantru vĕnoval, aniž znal tvoji povahu.“

Súrja Kuntí řekl, že by se mu všichni ostatní bozi vysmáli, kdyby vidĕli, v

jaké je situaci. Dívka ho přivolala s touhou v srdci a nyní ho odmítá.
Neodejde, dokud jí nedá syna.
Kuntí úpĕnlivým hlasem pronesla: „ vznešený pane paprsk , odejdi,
prosím, do svého sídla. Podobná ukrutnost se k tobĕ nehodí. Jsem panna a
nemohu se odevzdat žádnému muži, dokud nebudu řádnĕ provdána. M j
otec, matka či jiní nadřízení mĕ musí nejdříve nĕkomu dát. Ctnosti se
nezpronevĕřím. V tomto svĕtĕ je udržení čistoty tĕla považováno za
nejvyšší povinnost ženy.“

Kuntí opĕt vysvĕtlila, že mantru použila jen z dĕtinskosti a naivity, a

naléhavĕ žádala boha, aby jí odpustil a odešel.

Súrja se ale obmĕkčit nedal. „Jen proto, že jsi pouhá dívka, jsem tak
shovívavý. Tam, kde bych mohl druhé za takovou urážku ztrestat, ti místo
toho nabízím požehnání v podobĕ dítĕte mocného, jako jsem já. Jestliže
odejdu, aniž bych si s tebou užil, stanu se mezi nebeštany terčem
posmĕchu. Proto se mi odevzdej a získej syna, který bude veleben ve všech
svĕtech.“

Ze strachu, že se dopustí hříchu, se Kuntí opakovanĕ pokoušela boha od

jeho zámĕru odradit, ale nebylo to nic platné. yl neochvĕjný. Nakonec
řekla: „ pane svĕta, jak se zachráním před hříchem a odsouzením lidí? A
jak bude ochránĕna povĕst mého rodu? Zdá se, že moje odevzdání se tobĕ
je čin, který písma odsuzují. Prosím, pouč mĕ, jak to udĕlat, abych
neztratila svoji neposkvrnĕnost. V tobĕ nepochybnĕ spočívají ctnost,
povĕst a v podstatĕ i životy všech bytostí. Řekni mi, jak m že být tv j
návrh v souladu s ctností.“

Súrja ji ujistil, že pokud s ním bude mít pohlavní styk, nep jde o hřích:
„Jak bych mohl já, který si přeje dobro všech bytostí, zp sobit, aby se
kdokoliv dopustil hříšného jednání, jež vede pouze k utrpení? Neboj se.
Z staneš pannou i po spojení se mnou. Nemĕj žádné pochybnosti, ó dívko
svĕtlé pleti.“

To Kuntí uklidnilo, a když navíc vidĕla, že žádnou jinou volbu nemá, s

žádostí boha souhlasila. Okamžitĕ do ní vstoupil svojí jógovou silou a ona
klesla v bezvĕdomí na l žko zdolána jeho energií. Pak b h odešel. O deset
mĕsíc pozdĕji Kuntí porodila syna krásného jako nebeštan. Nikdo kromĕ
jednoho či dvou nejspolehlivĕjších služebník o jejím tĕhotenství a porodu
nic nevĕdĕl.

Když se chlapec narodil, Kuntí vidĕla, že ho zdobí zářivé náušnice a do

tĕla má vrostlé brnĕní. Jeho oči připomínaly oči lva a mĕl široká ramena,
přestože byl ještĕ novorozencem. Kuntí se poradila se svojí ch vou, co s
ním má dĕlat. Ta rozporuplná situace ji nadmíru sužovala. yl to její
prvorozený syn, potomek mocného boha Slunce, ale jak by si ho mohla
ponechat? Ačkoliv ji b h ujistil, že z stane pannou, kdo jí to uvĕří? Kdo
uvĕří tomu, že panna porodila dítĕ? A kdo by si ji vzal za ženu, když již
porodila?

Kuntí nakonec došla k závĕru, že bude muset dítĕ odvrhnout. Je synem

vznešeného Súrji, a ten ho dozajista ochrání. Za chlapcovo blaho se rovnĕž
modlila k Višnuovi. Potom společnĕ s ch vou odnesla dítĕ ve velkém,
proutĕném koši ke břehu Gangy. Tam se posadila a nĕjaký čas na dítĕ
upřenĕ hledĕla. Z očí jí kanuly slzy a sténala bolestí, když rozjímala nad
tím, že ho ztrácí. Nad vodou se nesl její zmučený hlas.

„ m j synu, kéž tĕ ochraňují všechna stvoření obývající zemi, nebesa i

vody. Kéž tĕ Varuna, b h vod, i Pavana, b h vĕtru, bezpečnĕ nesou pryč.
Kéž na tebe dává pozor tv j mocný otec, b h zářivých paprsk .“

Kuntí naléhavĕ žádala mnoho boh , at na jejího syna dohlédnou, a modlila

se, aby našel dobrého otce a matku. „O čem snívá ta, která tĕ přijme za
svého syna,“ plakala. „Požehnaná žena, která tĕ uvidí batolit se po zemi, se
zářící tváří pokrytou prachem a s rozcuchanými tmavými, kučeravými
vlásky. tastni budou ti, kteří uslyší tvoje žvatlání a uvidí tĕ vyr stat v
muže podobného lvu v lesích Himálaje.“

Kuntí dlouho a hořce ronila slzy. Nakonec košík zavřela, postrčila ho do

říčního proudu a přihlížela, jak po vlnách odplouvá pryč. A pak se, opíraje
se o svoji ch vu, vydala zpĕt do paláce.

Košík nakonec spočinul v klidných vodách nedaleko mĕsta Čampa. Tam k

řece přišel Adhiratha, předák rodiny sút , se svojí manželkou Rádhou. Ta
zahlédla košík a nechala ho vytáhnout na břeh. Když jej manželé otevřeli,
spatřili v nĕm ke svému překvapení ležet zářící dítĕ. Rádhá si kojence
okamžitĕ položila na klín a zeptala se svého muže, zda si ho m že vzít
dom . Modlila se k boh m o syna a domnívala se, že toto dítĕ musí být
jejich dar. S manželovým svolením si dítĕ odnesla dom a vychovala ho s
nĕhou jako vlastního syna. Dali mu jméno Vasuséna, ale pozdĕji proslul
jako Karna či Rádhéja.
DODATEK DVĔ: KARNOVO
PROKLETÍ
Když Karna dospĕl v muže, obrátil se na Drónu, at ho naučí tajemstvím
brahmástry. Dróna mu však odpovĕdĕl, že vĕdĕní, po kterém touží, m že
být předáno pouze zp sobilým zasvĕceným bráhman m či dokonalým
kšatrij m, kteří podstoupili askezi. „ Radhéjo, nejsi ani jedním z nich. Ve
skutečnosti pocházíš z šúdrovské třídy sút . Nebudu tĕ učit.“

Hnĕvem planoucí Karna se Drónovi poklonil a vydal se do pohoří

Mahéndra, kde vĕdĕl, že najde Parašurámu. Když mudrce nalezl, poklonil
se u jeho nohou a řekl: „Jsem bráhmana z hriguova rodu. Pouč mĕ
laskavĕ o vĕdĕ o zbraních. Přeji si znát brahmástru.“

Parašuráma ho vlídnĕ přijal a souhlasil s tím, že ho bude učit. Karna pak žil
v mudrcovĕ ášramu a naučil se od nĕj mnoha zp sob m boje a používání
r zných druh zbraní. Když pobýval na nebeské hoře, oblíbilo si ho mnoho
siddh i gandharv , kteří se tam chodívali bavit. Často se tam potuloval se
svým lukem a mečem a lovil divoká zvířata. Jednou při lovu nechtĕnĕ zabil
krávu jednoho bráhmany. yl z toho témĕř bez sebe a okamžitĕ se vydal za
oním bráhmanou, aby mu řekl, co se stalo. Padl před mudrcem na zem a
smutným hlasem pronesl: „ nejlepší z lidí, zcela proti své v li a přání
jsem zabil tvoji krávu. Odpust mi Prosím, dovol mi, abych to nĕjak
odčinil.“

Když ale bráhmana uvidĕl svoji milovanou krávu ležet na zemi mrtvou,
zahořel strašlivým hnĕvem. Zrudly mu tváře a uchopil svoji posvátnou
šň ru, což značilo, že má v úmyslu Karnu proklít. „ ty hříšníku, za tento
zločin zasluhuješ smrt. Za svoji pošetilost budeš trpĕt ještĕ v tomto životĕ.
Až se nakonec setkáš v bitvĕ se svým úhlavním nepřítelem, tv j kočár
pohltí zemĕ. Stejnĕ lehkomyslnĕ jako jsi skolil moji krávu, ti tv j nepřítel
setne hlavu. Ted odejdi, ty bídáku “

Karna se snažil bráhmanu upokojit, ale ten nemĕl slitování. „Moje slova
nevyjdou naprázdno,“ odpovĕdĕl. Nakonec Karna se smutnĕ svĕšenou
hlavou odešel.

Karna pobýval v Parašurámovĕ ášramu nĕjaký čas a dĕlal mudrci radost

svým talentem k učení i pokorným, služebnickým přístupem. Parašuráma
ho naučil o rahmovĕ zbrani vše, a stejnĕ tak i o dalších strašných střelách,
jako je například mocná bhárgavástra.

Jednoho dne se šel mudrc projít do lesa a Karnu vzal s sebou. Po nĕjaké
dobĕ pocítil únavu, a tak ulehl na travnatou stráň, aby si odpočinul. Hlavu
si položil Karnovi do klína. Když riši spal, Karnovi vylezl na nohu
obrovský pavouk a začal se mu zavrtávat do masa. Hluboko se zakousl a
pil Karnovu krev. Karna nechtĕl svého gurua vyrušit ze spánku, a proto se
ani nepohnul. Sedĕl, aniž by projevil sebemenší známky bolesti.

Po nĕkolika minutách začala jeho horká krev stékat Parašurámovi do tváře

a probudila ho. Když spatřil na Karnovĕ noze osminohého tvora, roztavil
ho svým pohledem. Náhle do nebe vylétl rákšasa, který se se sepjatýma
rukama obrátil na Parašurámu: „ nejlepší z asket , zachránil jsi mne z
pekelné existence. Dříve jsem žil na vyšších planetách, ale jednoho dne
jsem urazil manželku mudrce hrigua. Ten mĕ proklel, abych se stal
pavoukem. Když jsem ho prosil o smilování, řekl mi, že až se setkám s
Rámou, Džamadagniho synem, kletba pomine. Zachránil jsi mne. Dĕkuji
ti, ó mudrci. Nyní odejdu.“

Rákšasa zmizel a zanechal tam rišiho, který zlobnĕ hledĕl na Karnu: „ ty

mizero “ vykřikl. „Jak bys mohl být bráhmana? Žádný bráhmana by
nedokázal snést takovou bolest. Pouze kšatrija má takovou schopnost
snášet utrpení. Řekni mi pravdu   —   kdo jsi?“

Chvĕjící se Karna odpovĕdĕl: „ pane, jsem Karna a narodil jsem se v

rodĕ sút , vzniklém spojením bráhman a kšatrij . Když jsem za tebou
přišel, aby ses stal mým učitelem, ó potomku hriguova rodu, pohlížel
jsem na tebe jako na svého otce. Proto jsem se prohlásil za člena
hriguovy dynastie. Odpust mi, nebot jsem tv j pokorný služebník.“

Parašuráma se navzdory hnĕvu usmál. Pohlédl na Karnu, který ležel se

sepjatýma rukama tváří k zemi, a řekl: „Z lačnosti po zbraních jsi mi lhal.
Proto ti říkám toto   —   až budeš čelit tomu nejvĕtšímu nebezpečí a zoufale
budeš potřebovat svoji nejmocnĕjší nebeskou zbraň, nedokážeš si na její
mantry vzpomenout. Jinak se ti znalostmi zbraní nikdo nevyrovná. A ted
okamžitĕ odejdi, protože pro nikoho, kdo se chová proradnĕ, tu není
místo.“

Karna zahanbenĕ odešel a pozdĕji se v Hastinápuru připojil k

Durjódhanovi.
DODATEK TŘI: HÍ MŮV NE ESKÝ
PŮVOD
V dávných dobách žil král jménem Maháviša. ĕhem svého dlouhého
života vykonal vznešené obĕti a jejich výsledkem bylo, že se na konci
života odebral do sídla Indry. Jednou na shromáždĕní boh , kde byl i
rahmá, Maháviša spatřil božsky krásnou Gangu. Když na ni hledĕl, závan
vĕtru jí náhle odvál odĕv. Všichni nebeštané odvrátili zrak, jen Maháviša
na ní zíral i nadále, uchvácen její krásou. Za tuto neomalenost jej rahmá
proklel: „Příštĕ se zrodíš na Zemi, ale v dalším životĕ se sem znovu
vrátíš.“

Maháviša se na okamžik zamyslel a vzpomínal na všechny panovníky na

Zemi. Za nejzbožnĕjšího z nich považoval krále Pratípu. Proto se rahmy
zeptal, zda by se mohl stát Pratípovým synem, a rahmá souhlasil.

Gangá, když vidĕla, jak je k ní Maháviša nestoudnĕ přitahován, odešla ze

shromáždĕní s hlavou plnou myšlenek jen na nĕj. Cestou potkala vasuy,
kteří vypadali sklíčenĕ. Když se jich zeptala na příčinu jejich
malomyslnosti, odpovĕdĕli jí: „Proklel nás mocný riši Vasištha. udeme se
muset brzy narodit na Zemi jako lidé. Proto jsme tak smutní.“

Gangá slyšela, jak se osm vasu snažilo Vasišthovi vzít jeho nebeskou
krávu Nandiní. Manželka jejich v dce Djaua svého muže úpĕnlivĕ žádala,
at se jí zmocní, protože tato kráva mohla každému dát vše, co si přál. Djau
s žádostí své ženy souhlasil a s pomocí svých bratr krávu ukradl. Když
Vasištha krádež odhalil, strašlivĕ se rozzuřil. Díky své mystické moci
poznal, že krádež mají na svĕdomí vasuové. Dotkl se posvátné vody a
vyřkl kletbu.

Vasuové se o prokletí brzy dozvĕdĕli a přišli za rišim. Krávu mu kajícnĕ

vrátili a žádali ho o odpuštĕní. Vasištha však prohlásil, že jeho slova
nemohou vyjít nazmar. Znovu a znovu ho žádali o smilování, až nakonec
řekl: „Vás osm vasu se narodí na Zemi, ale brzy se od kletby osvobodíte.
Pouze Djau, hlavní viník, bude muset na Zemi z stat celý život. ude
ctnostný, mocný a znalý Véd, ale nezplodí žádného potomka. Ve
skutečnosti se bude muset zdržet rozkoše se ženami.“
Vasuové požádali Gangu, at přijde na Zem jako žena a stane se jejich
matkou, protože si nepřáli vstoupit do l na žádné ženy z lidského rodu.
Když se jich Gangá zeptala, koho si vybrali za svého otce, odpovĕdĕli jí:
„Žije tam král jménem Pratípa, který bude mít brzy syna ántanua. Tento
princ je předurčen, aby se stal naším otcem.“

To Gangu potĕšilo. ántanu bude vtĕlením Maháviši. Usmála se: „Určitĕ

se stanu vaší matkou. Nyní jdĕte, kam si přejete. rzy se opĕt setkáme.“

Za čas vasuové poklesli z nebes a Gangá se vydala na Zem. Krátce poté při
toulkách po březích Gangy bohyni potkal ántanu. Zasažen její krásou
cítil, jak se mu ježí vlasy. Její rysy byly dokonalé a zdobil ji jemný,
hedvábný šat, nádherný jako tyčinky lotosových kvĕt . Otevřel ústa
dokořán a nedokázal od ní odtrhnout oči.

Ganze se pohledný vladař také zalíbil a jeho upřený pohled opĕtovala. Její
temné oči se setkaly s jeho a ántanuovým tĕlem probĕhlo vzrušení.
Přiblížil se k ní a řekl: „ nádherná, at jsi bohyní, gandharví, Dánavou,
asurou či apsarou, prosím tĕ, staň se mojí ženou. Zdá se, že nemáš žádného
ochránce. Dovol mi stát se tvým útočištĕm.“

Gangá cudnĕ sklopila zrak: „ králi, stanu se tvojí ženou a podrobím se

tvým příkaz m, ale mám jednu podmínku   —   nesmíš zasahovat do mých
čin , at s nimi budeš souhlasit, či nikoliv. Nikdy mĕ také nesmíš oslovit
hrubými slovy. Pokud se budeš chovat tímto zp sobem, z stanu s tebou. V
opačném případĕ okamžitĕ odejdu.“

Král se nad její žádostí sotva zamyslel. „ udiž,“ odpovĕdĕl okamžitĕ.

Odvezl ji zpĕt do Hastinápuru a ještĕ téhož dne probĕhl svatební obřad.

Do nebeské krásy Gangy zahledĕný ántanu nevnímal, jak plyne čas. Po

společnĕ stráveném roce, který mu připadal jako nĕkolik dn , se Ganze
narodil syn. Pár dní po porodu však vhodila dítĕ do Gangy, jejíž vody ho
odnesly pryč. Ačkoliv byl ántanu vydĕšen, vzpomnĕl si na podmínku,
kterou mu dala Gangá, a nic neříkal, protože ji nechtĕl ztratit.

Po sedm let se jim každý rok narodil syn. Gangá pokaždé vzala dítĕ k řece
a hodila ho do vody. Králi se vždy podařilo ovládnout se, ale když se
Gangá chystala utopit jejich osmé dítĕ, již to nedokázal snést. ĕžel za ní a
křičel: „Přestaň ty ukrutnice, proč zabíjíš naše dĕti? Vražedkynĕ svých
syn , svými činy pácháš velké hříchy.“
Gangá se zastavila u břehu řeky a otočila se k ántanuovi: „Jelikož toužíš
po dítĕti, toto nezabiji. králi, vezmi si je a vychovej ho jako svého syna.
ezpochyby tvému rodu přinese slávu. Podle naší dohody však ted musím
odejít.“

Gangá pak nechápajícímu králi vyjevila svoji totožnost. Řekla mu o

Vasišthovĕ prokletí vasu . „Tak jsem zbavila tyto bohy rišiho kletby. Toto
osmé dítĕ je Djau, který bude muset z stat na Zemi po celý život.“

ántanu pochopil, o co jde, a došlo mu, že to všechno určil osud. Pokusil

se Gangu přemluvit, ale byla neoblomná. Král ji pak požádal, at s sebou
dítĕ vezme na nebesa. Až z nĕj bude mladý muž, m že se na Zem vrátit.
Gangá souhlasila. Držíce dĕcko u prsou zmizela v řece.

Zarmoucený ántanu se vrátil do svého hlavního mĕsta Hastinápuru.

Nadále vládl lidem a proslul ctností. Občané ho milovali a on vládl svĕtu
soucitnĕ a spravedlivĕ. Říkalo se, že když na nĕkoho jen položí ruku,
okamžitĕ ho tím zbaví všech hmotných bolestí a úzkosti.

Od té doby, co Gangá odešla, uplynulo nĕkolik let. Jednoho dne byl král na
honu nedaleko Gangy. Když po břehu řeky štval jelena, všiml si, že voda v
řece, předtím hluboká a tekoucí proudem, teče náhle tenkým pramínkem.
Krále to udivilo, a tak se vydal proti proudu, aby zjistil příčinu. rzy
narazil na bohu podobného mladíka, který připomínal samotného Indru.
Přívĕtivĕ vyhlížející chlapec držel obrovský luk a svými šípy vytvořil hráz,
která zadržovala říční proud. Krále nad tímto podivuhodným činem žasl a
upřenĕ chlapce pozoroval ve snaze zjistit jeho totožnost. Chlapec náhle
zmizel a král, který tušil, že je to jeho syn, promluvil k řece: „Gango, ukaž
mi moje dítĕ.“

Jakmile domluvil, z vod vystoupila bohynĕ, která onoho chlapce držela za

ruku. Přistoupila ke králi a řekla: „Zde je osmý syn, kterého jsme společnĕ
zplodili. Nyní si ho vezmi, ó vznešený králi. Pečlivĕ jsem ho vychovala.
Pod vedením takových mudrc , jako je Vasištha, ukra a Parašuráma, se
stal zbĕhlým ve všech aspektech védského poznání a znalcem zbraní a
vojenství.“

Poté Gangá zmizela a chlapce zanechala se ántanuem. Král ho vzal zpĕt

do mĕsta, kde se pozdĕji proslavil jako híšma.
DODATEK ČTYŘI: DHARMOVY
OTÁZKY JUDHI THIROVI
Následující otázky a odpovĕdi nejsou zahrnuty v hlavním textu:

„Co činí človĕka učeným? Jakým zp sobem dosáhne vznešeného

postavení? Co je jeho druhým já a čím človĕk zmoudří?“

„Človĕk se stane učeným studiem Véd. Do vznešeného postavení jej

povýší askeze. Jeho druhým já je inteligence a moudrost získá službou
starším.“

„Jaká je ohem daná vlastnost bráhman ? Jaká jejich ctnostná činnost se

podobá jednání zbožných lidí, jaký je jejich lidský rys a jaké jejich jednání
se podobá činnostem bezbožných lidí?“

„Studium Véd je ohem danou vlastností bráhman . Jejich askeze je jako

ctnostné jednání zbožných, smrt je jejich lidským rysem a urážlivá mluva
je jejich bezbožností.“

„Jaká je ohem daná vlastnost kšatrij , jaká je jejich zbožnost a

bezbožnost a co je jejich lidskou slabostí?“

„Podstatou jejich ohem daných vlastností jsou šípy a zbranĕ, obĕti jsou
jejich zbožností a opuštĕní tĕch, kteří jsou v nesnázi, je jejich bezbožností.
Jejich lidskou slabostí je strach.“

„Co je Sámou obĕti, co je její Jadžur a bez čeho nem že být provádĕna?“

„Život je Sámou obĕti, mysl je její Jadžur a je to Rig, bez čeho se

neobejde.“

Judhišthira chápal skutečný význam. Obĕtí mínil duchovní obĕt

vynaloženou pro získání čistého poznání. Při obĕtování předmĕt , což
človĕk vykonává obvykle s pomocí ohnĕ a manter, jsou nezbytné tři
Védy   —   Sáma, Jadžur a Rig. Při osobní, duchovní obĕti je nutné nabýt
pravého poznání, vedle ryzího života a mysli, stejnĕ tak jako jsou pro
obĕtování předmĕt nezbytné mantry tĕchto tří Véd. Duchovní obĕt pak
zvlášt závisí na modlitbĕ, kterou představují mantry z Rig Védy.
Jakša bez přerušení pokračoval: „Co má nejvĕtší hodnotu pro pĕstitele, pro
ty, kteří sejí, ty, kteří touží po blahobytu, a ty, kteří plodí?“

„Pro pĕstitele má nejvĕtší hodnotu déšt, pro ty, kteří sejí, to je osivo, pro
ty, kteří touží po blahobytu, to je kráva a pro ty, kteří plodí, syn.“

„O kom se říká, že nežije, ačkoliv dýchá, je obdařen inteligencí, lidé ho ctí

a užívá si smyslových požitk ?“

„O osobĕ, která neuspokojuje bohy, hosty, služebníky, předky ani vlastní já

předkládáním posvĕceného jídla se říká, že je mrtvá, i když třeba dosud
dýchá.“

„Kdo nese vĕtší tíhu než Zemĕ? Co převyšuje nebesa? Co je rychlejší než
vítr? A co je početnĕjší než stébla trávy?“

„Matka nese vĕtší břemeno než Zemĕ. Otec převyšuje nebesa. Rychlejší
než vítr je mysl a myšlenek je mnohem víc než stébel trávy.“

Judhišthira vĕdĕl, že službou matce človĕk získává Zemi a službou otci

m že vystoupit do nebes.

Jakša se dále ptal: „Kdo nezavírá ve spánku oči? Co se po narození

nehýbá? Co je bez srdce a co nabývá vlastní silou?“

„Ryby mají otevřené oči i ve spánku. Vejce se po narození nehýbá. Kámen

nemá žádné srdce a vlastní silou nabývá řeka.“

„Kdo je přítelem vyhnance, hospodáře, nemocného a umírajícího?“

„Vyhnancovým přítelem je jeho společník, přítelem hospodáře žena,

přítelem nemocného lékař a přítelem umírajícího dobročinnost.“

„Kdo je hostem všech bytostí? Co je vĕčným náboženstvím? králi král ,

co je životodárným nektarem a co prostupuje veškerým tímto vesmírem?“

„Agni je hostem všech bytostí. Kravské mléko je životodárným nektarem.

Obĕtování ghí do obĕtního ohnĕ zasvĕceného Pánovi je vĕčným
náboženstvím a celý vesmír je prostoupen životním vzduchem.“

„Co putuje v osamĕní? Co se opĕt narodí po svém zrození? Co je lékem

proti zimĕ a jaké pole je nejrozlehlejší?“
„Slunce putuje o samotĕ. Mĕsíc se rodí zas a zas. Lékem proti zimĕ je Agni
a Zemĕ je tím nejrozlehlejším polem.“

„Co je nejvznešenĕjším útočištĕm ctnosti, slávy, nebes a štĕstí?“

„Nejvznešenĕjším útočištĕm ctnosti je štĕdrost, slávy dobročinnost, nebes

pravda a nejvznešenĕjším útočištĕm štĕstí je řádné chování.“

„Co je duší muže? Kdo je jeho osudem daný přítel? Co je jeho hlavní
oporou a hlavním útočištĕm?“

„Duší muže je jeho syn a jeho žena je přítelem, kterého mu přidĕlil osud.
Mraky jsou jeho hlavní oporou a dobročinnost tím nejlepším útočištĕm.“

„Co je nejlepší ze všeho chvályhodného, ze všech druh bohatství a ze

všeho štĕstí? A jaký zisk je ze všech nejd ležitĕjší?“

„Zručnost je ze všeho chvályhodného nejlepší. Poznání je nejvznešenĕjším

bohatstvím. Zdraví je nejvĕtším ziskem a spokojenost je tím nejvyšším
štĕstím.“

„Co je v tomto svĕtĕ nejvznešenĕjší ctností? Které náboženství přináší

vždy své plody? Co človĕka, pokud to ovládne, nikdy nepřivede do
neštĕstí? A s kým se přátelství nikdy nerozpadne?“

„Nejvznešenĕjší ctností je neubližování žádnému tvoru. Plody pokaždé

přináší náboženství tří Véd. Mysl, je-li ovládnuta, človĕka nikdy nezavede
do neštĕstí a přátelství se spravedlivými lidmi se nikdy nerozpadá.“

„Co človĕku přinese oblibu u ostatních, když se toho vzdá? Když toho
človĕk zanechá, nikdy to nevede k neštĕstí   —   co je to? Co mu přinese
zisk, když se toho zřekne? A co ho dovede ke štĕstí, když se toho vzdá?“

„Oblibu u druhých získá, zřekne-li se pýchy. Zanechání hnĕvu ho nikdy

nepřivede do neštĕstí. Jestliže se človĕk vzdá touhy, získá velké bohatství a
vzdá-li se hrabivosti, dovede ho to ke štĕstí.“

„Proč človĕk dává milodary bráhman m, tanečník m, služebník m a

král m?“

„ ráhman m je dává, aby získal zbožné zásluhy, tanečník m kv li slávĕ,

služebník m pro jejich obživu, a král m proto, aby se zbavil strachu.“
„Co obklopuje tento svĕt? Co brání bytostem, aby objevily samy sebe?
Proč se opouštĕjí přátelé a co človĕku znemožňuje vstoupit na nebesa?“

„Svĕt obklopuje temnota. Překážkou sebepoznání je duchovní nevĕdomost.

Přátelé se opouštĕjí kv li lakotĕ a styk s tímto svĕtem človĕku znemožňuje
odejít na nebesa.“

„Kv li čemu je človĕk považován za mrtvého? Co je příčinou toho, že se

na království pohlíží, jako by bylo bez života, a co zp sobuje, že obĕt
postrádá život?“

„Chudý človĕk je zaživa považován za mrtvého. Království bez krále je

považováno za mrtvé a mrtvá je i obĕt bez dobročinnosti.“

„Jakou cestu by mĕl človĕk následovat? Co se označuje jako voda, potrava

a jed? Kdy je vhodná doba pro šráddhu?“

„Cesta v šlépĕjích spravedlivých je tou pravou. O vesmíru se ve védských

spisech hovoří jako o vodĕ. Za potravu je považována kráva, protože z
jejího mléka se získává ghí. Ghí se pak používá při obĕtech a díky tĕmto
obĕtem přichází déšt, který nám dává jako potravu zrno. Jedem je chtivost.
Vhodný čas pro šráddhu je vždy, kdy je dostupný zp sobilý bráhmana.“

Judhišthira si nebyl jist, zda jeho odpovĕdi jakšu uspokojily. Tázavĕ na

nĕho pohlédl: „Jaký je tv j názor, ó jakšo?“ Jakša ale pouze pokračoval v
kladení dalších otázek.

„Co je příznačné pro skutečnou askezi? Co je to sebeovládání? Co je

podstatou odpuštĕní a ostudy?“

„Drží-li se človĕk svých náboženských povinností, jde o askezi.

Sebeovládání znamená udržovat mysl ve vzpomínkách na Pána. Odpuštĕní
spočívá ve snášenlivosti v či nepřátelství a osvobození od hanby znamená
vyvarovat se všech podlých čin .“

„ králi, čemu se říká poznání? Co je klid? Co je známo jako nejvĕtší

laskavost a co je prostota?“

„Pravým poznáním je poznání rahmanu. Klid je pokojné srdce. Laskavost

spočívá v touze po blahu všech bytostí a prostota znamená vyrovnanost
mysli.“
„Co je nepřekonatelným nepřítelem človĕka? Jaká je jeho nevyléčitelná
choroba? Který človĕk je považován za čestného a který za nečestného?“

„Nepřekonatelným nepřítelem je hnĕv a chtivost nevyléčitelnou nemocí.

Čestný je ten, kdo je přítelem všech tvor , a krutý človĕk je nečestný.“

„Co je, ó vznešený panovníku, považováno za nevĕdomost? Čemu se říká

pýcha? Co se rozumí pod slovem lenost? A čemu se říká žal?“

„O nevĕdomost jde, když človĕk nezná svoje náboženské povinnosti.

Pýcha znamená považovat se za konatele čin v tomto svĕtĕ bez toho, aby
človĕk uznal, že tu je svrchovaná síla, která vše ovládá. Lenost je neplnĕní
svých náboženských povinností a žal je nevĕdomost.“

„Co rišiové znají jako stálost a co jako trpĕlivost? O čem se říká, že je to

nejlepší očištĕní, a o čem se hovoří jako o dobročinnosti?“

„Stálost znamená neochvĕjné lpĕní na svých náboženských povinnostech.

Trpĕlivost je ovládání smysl . Nejvyšším očištĕním je odstranĕní
veškerých nečistot z mysli a dobročinnost znamená chránit všechny tvory.“

„Kdo je považován za učeného? Kdo je ateistou? Kdo je nevĕdomý? Čemu

se říká touha a čemu závist?“

„Učený je ten, kdo zná svoje povinnosti. Nevĕdomý muž je ateistou, a tak
je také ateista nevĕdomým. Touha znamená dychtit po svĕtských vĕcech a
závist není nic víc než srdcebol.“

„Co je pokrytectví? Co je milost boh ? Čemu se říká špatnost?“

„Vydávání se za zbožného človĕka se říká pokrytectví. Milost boh je

výsledkem dobročinnosti. patnost je pomlouvání druhých.“

„Ctnost, zisk a rozkoš si vzájemnĕ odporují. Jak mohou existovat vedle

sebe?“

„Když jsou manželé štastnĕ spojeni za účelem vykonávání náboženských

povinností, potom mohou být tyto tři vĕci v souladu.“

„Kdo, ó nejlepší z haratových potomk , je odsouzen k vĕčnému

zatracení? Rychle mi odpovĕz na tuto moji otázku.“
„Ten, kdo přivolá bráhmanu s tím, že mu dá almužnu, ale pak mu nedá nic,
je odsouzen do vĕčného pekla. Do nekonečného pekla p jde rovnĕž ten,
kdo popírá pravdy Véd, bráhman , boh a náboženství svých předk . Také
človĕk, který navzdory svému bohatství odmítá dávat milodary, musí trpĕt
vĕčným zatracením.“

„ králi, řekni mi s určitostí, co dĕlá bráhmanu bráhmanou? Je to p vod,

dobrá povaha, učenost, či studium Véd?“

„Poslyš, ó jakšo, ó ctihodný, jaké jsou pravé vlastnosti bráhmany. Je to

jeho chování, podle kterého se rozpozná. P vod i učenost, dokonce i
znalost všech Véd jsou zbytečné, pokud nemá dobrou povahu. ráhmanou
je pouze ten, kdo vykonává svoje náboženské povinnosti, provádí obĕti a
ovládá smysly. Jinak nemá být považován za lepšího než kterýkoliv
šúdra.“

„Co človĕk získá příjemnou řečí? Co získá ten, kdo jedná až po pečlivé
úvaze? Co získá človĕk, který má hodnĕ přátel? A co získá ten, kdo se
oddává ctnosti?“

„Ten, kdo hovoří příjemnĕ, si získá oblibu všech. Opatrný človĕk dosáhne
všeho, oč usiluje. Človĕk s mnoha přáteli žije štastnĕ v tomto životĕ a
ctnostný človĕk v životĕ příštím.“

Zbývající otázky a odpovĕdi od tohoto bodu jsou obsaženy v textu.

DODATEK PĚT: STRUČNÉ

ŽIVOTOPISY HLAVNÍCH POSTAV
A HIMANJU: Syn Ardžuny a Subhadry. Je označován za vtĕlení syna
boha Mĕsíce Sómy. yl zabit v bitvĕ na Kurukšétře ve vĕku pouhých
šestnácti let. Oženil se s Uttarou, dcerou krále Viráty, a stal se otcem
Paríkšita.

ADHIRATHA: Předák sút , kasty zpravidla zamĕstnávané jako

vozatajové. Nalezl Karnu poté, co ho Kuntí odložila a v košíku pustila po
Ganze, a vychoval ho jako vlastního syna. Jeho manželka se jmenovala
Rádhá, a proto byl Karna znám jako Rádhéja.
AGNIVÉ A: Riši, který podstoupil přísnou askezi na hoře Mahéndra. yl
mistrem v používání zbraní a jeho žáky byli Dróna i Drupada. Od rišiho
haradvádži získal agnéjástru a předal ji Drónovi.

AKRÚRA: Krišn v strýc a proslulý člen rodu Vrišniovc . yl velitelem

armády Jaduovc a rovnĕž vystupoval jako jeden z Krišnových rádc .

ALAM U A: Rákšasa, který bojoval ve válce na Kurukšétře na stranĕ

Durjódhany. Nenávidĕl hímu, protože mu zabil bratra aku. Alambuša
zabil Ardžunova syna Irávána a sám byl zabit hímovým synem
Ghatótkačou.

AM Á: Nejstarší dcera krále Káší. híšma ji unesl z její svajamvary, aby

se stala nevĕstou jeho bratra. Protože se již předtím zaslíbila álvovi,
híšma jí dovolil odejít. álva ji ale jako manželku odmítl, protože se jí již
dotkl jiný muž. Začala proto híšmu strašlivĕ nenávidĕt. Uctívala ivu a
získala požehnání, že ve svém příštím životĕ híšmu zabije. Poté se znovu
narodila jako ikhandí.

AM ÁLIKÁ: Nejmladší dcera krále Káší. híšma ji unesl z její

svajamvary a vdala se za Vičitravírju. Pozdĕji se po spojení s Vjásou stala
matkou Pándua.

AM IKÁ: Druhá dcera krále Káší unesená ze svojí svajamvary híšmou.

Manželka Vičitravírji, po jehož smrti se spojením s Vjásou stala matkou
Dhritaráštry.

ANGÁRAPARNA: Nejpřednĕjší z gandharv , známý též jako Čitraratha,

který se setkal s Pánduovci, když byli na útĕku z Váranávaty po zapálení
jejich domu napuštĕného šelakem.

ARDŽUNA: Třetí syn Pándua a Kuntí, zplozený Indrou. Proslul jako

Krišn v nejdražší přítel a vyslechl od Nĕj hagavad-gítu. Je znám pod
dalšími devíti jmény   —   Dhanandžaja dobyvatel bohatství , Vidžaja
vždy vítĕzný , vétaváhana ten, jehož v z táhnou bĕlouši , Phálguna
narozen pod štastnou hvĕzdou stejného jména , Kirítí ten, kdo nosí
diadém , íbhatsu v bitvĕ strašlivý na pohled , Savjasáčí ten, kdo dokáže
třímat luk obĕma rukama , Džišnu nepřemožitelný a Krišna tmavé pleti .
Jméno Ardžuna znamená „človĕk čistých čin .“ Je označován za vtĕlení
dávného mudrce Nary.
A VATTHÁMÁ: Syn Dróny a Kripí. Když byl malý chlapec, jeho otec
zchudl. Nĕkteří Ašvatthámovi přátelé, kteří vĕdĕli, že ještĕ nikdy
neochutnal mléko, mu jednou dali pohár vody smíchané s moukou a řekli
mu, že to je mléko. Chlapec se napil a radostnĕ se roztančil se slovy:
„Ochutnal jsem mléko “ Otec to uvidĕl a do hloubi duše ho to urazilo. Tato
událost jej přivedla na myšlenku, aby se vydal za svým starým přítelem
Drupadou a požádal jej o almužnu. Ašvatthámá je považován za částečnou
inkarnaci ivy. Přežil válku na Kurukšétře.

A VINÍ KUMÁROVÉ: ožská dvojčata, která vystupují jako lékaři

nebeštan . Prostřednictvím Mádrí se stala otci Nakuly a Sahadévy.

A HRUVÁHANA: Syn Ardžuny a Čitrángady, který se stal vládcem

Manipuru.

ÁHLÍKA: Mladší bratr ántanua, híšm v strýc. Žil velmi dlouho a byl
Dhritaráštrovým rádcem. ĕhem války na Kurukšétře se stal velitelem v
Durjódhanovĕ armádĕ a nakonec ho zabil híma.

ALARÁMA: Syn Vasudévy a Róhiní. Védy říkají, že je vĕčnou podobou

Nejvyššího Pána a čas od času se zjevuje v hmotném svĕtĕ, aby se zde
vĕnoval svým zábavám. Více informací o Nĕm lze najít v hágavata
Puránĕ rímad- hágavatamu .

HARATA: Král v dynastii mĕsíčního boha všichni kšatrijové jsou

potomky bud Čandry, boha Mĕsíce, či Súrji, boha Slunce , který vládl
Zemi tisíce let. yla po nĕm pojmenována celá planeta Zemĕ a v dobĕ
Mahábháraty bylo obvyklé, že se jeho potomk m říkalo jeho jménem,
hárato. harata se narodil ze spojení krále Dušjanty a dcery rišiho Kanvy
jménem akuntalá. Příbĕh jejich svatby a haratovo zrození líčí Ádi parva
Mahábháraty.

HÍMASÉNA: Druhý syn Pándua a Kuntí, zplozený Vájuem, mocným

bohem vĕtru. Po velké válce na Kurukšétře ho Judhišthira ustanovil
korunním princem. Ve Skanda Puránĕ je příbĕh o tom, jak híma začal být
po této válce ponĕkud pyšný, protože si myslel, že to byla jeho vlastní síla,
díky níž v ní Pánduovci slavili úspĕch. Všichni jeho bratři však připisovali
sv j úspĕch Krišnovi. Krišna se rozhodl hímovu pýchu zlomit, a proto ho
posadil na Garudu a vydali se spolu daleko na jih, až se dostali k
obrovskému, na kilometry širokému jezeru. Krišna hímu poslal, at najde
pramen tohoto jezera. híma se rozbĕhl po celém obvodu jezera, ale
pramen najít nedokázal. Cestou se střetl s nĕkolika mocnými asury. híma
zjistil, že je sám neporazí, a utekl se pod Krišnovu ochranu. Krišna jezero
zvedl, odhodil pryč a asury rozprášil. hímovi pak řekl: „Toto jezero
spočívalo v lebce Kumbhakarny, rákšasy, kterého v předchozím vĕku zabil
Ráma. Válečníci, kteří na tebe zaútočili, byli z rodu démon , kteří bojovali
na stranĕ Rávany proti Rámovi.“ Tak byla hímova pýcha zlomena.

HÍ MA: Syn ántanua, proslul jako „praotec“ Kuruovc . Ačkoliv se

nikdy nestal králem, zastával úřad regenta, dokud Vičitravírja nedospĕl. Je
řečeno, že je vtĕlením Djaua, nejpřednĕjšího z vasu viz. Dodatek tři . V
p vodním textu Mahábháraty je celá jedna parva ánti parva vĕnovaná
híšmovým pokyn m o náboženství a mravnosti, které pronesl, když ležel
na loži ze šíp .

ČITRASÉNA: Král gandharv , který Ardžunu učil umĕní zpĕvu a tance,

když pobýval na nebesích. Pozdĕji zajal Durjódhanu, kterého Ardžuna a
híma osvobodili. Jméno Čitraséna nesl rovnĕž král Trigarty, který
bojoval s Kuruovci, a také se tak jmenoval jeden z Karnových syn .

DÉVAKÍ: Krišnova matka a manželka Vasudévy, předního z rodu

Vrišniovc . Podrobnosti o jejím životĕ lze najít v hágavata Puránĕ.

DHAUMJA: Asketický riši, který se stal guruem a rádcem Pánduovc .

Mladší bratr Dévaly, dalšího proslulého rišiho.

DHRI TADJUMNA: Syn Drupady, zrozený z posvátného ohnĕ. Ve

Védách je řečeno, že je expanzí boha ohnĕ Agniho.

DHRI TAKÉTU: Syn išupály, krále Čedi. Pomáhal Pánduovc m a pro

válku na Kurukšétře jim poslal jednu akšauhiní voják . yl zabit Drónou.
Po válce se jeho sestra vdala za Nakulu. Je považován za jednoho z
nebeských višvadév zrozených na Zemi.

DHRITARÁ TRA: Slepý syn mudrce Vjásadévy, který se narodil Ambice

po smrti jejího manžela Vičitravírji. Stal se králem Hastinápuru poté, co
Pándu odešel do lesa. yl otcem Kuruovc . V hágavata Puránĕ je řečeno,
že po praktikování jógy dosáhl na konci svého života osvobození
splynutím s nejvyšším rahmanem.

DRAUPADÍ: Dcera Drupady, krále Paňčály, a manželka pĕti Pánduovc .

V předchozím životĕ byla asketkou jménem Nálájaní, které iva požehnal,
že v příštím životĕ bude mít pĕt manžel . Je ztĕlesnĕním ženských p vab
a dovedností. Jednou dokonce radila jak sloužit svému manželovi jedné z
předních manželek Krišny, Satjabhámĕ. Je řečeno, že je expanzí bohynĕ
Lakšmí. Je známa také jako Paňčálí.

DR NA DR NÁČÁRJA : Učitel válečného umĕní Kuruovc . Mudrc

haradvádža jednou zahlédl apsaru Ghritáčí, a v d sledku toho z jeho tĕla
vyšlo semeno, které zachytil do nádoby. Z ní se pozdĕji narodil Dróna.
Jeho učiteli byli Agnivéša a Parašuráma. Je označován za expanzi
rihaspatiho, nebeského rišiho a učitele boh .

DRUPADA: Král paňčálské provincie v háratĕ. yl vĕrným spojencem

Pánduovc , ctĕný jako nejstarší král mezi jejich spojenci. Mezi ním a
Drónou vzniklo nepřátelství poté, co za ním Dróna přišel se žádostí o
milodar a Drupada ho odmítl. Nakonec jej Dróna zabil ve válce na
Kurukšétře. Drupada byl též znám jako Jagjaséna a je řečeno, že je expanzí
nebeských marut .

DURJ DHANA: Nejstarší z Dhritaráštrových syn a v dce Kuruovc . Od

dĕtství byl nepřítelem Pánduovc m, což pozdĕji vyústilo ve válku na
Kurukšétře. yl zabit hímou a odebral se na nebeské planety díky tomu,
že se pevnĕ držel kšatrijských povinností. Je označován za expanzi Kaliho,
boha vládnoucího tomuto temnému vĕku.

DURVÁSÁ: Mocný riši známý svou prchlivostí. Purány i Mahábhárata

obsahují mnoho příbĕh , v nichž vystupuje. Zejména proslul tím, že Kuntí
udĕlil požehnání, díky kterému si mohla přivolat kteréhokoliv z boh , což
mĕlo za d sledek zrození Pánduovc jako syn pĕti hlavních boh . Je
řečeno, že je expanzí ivy.

DU ÁSANA: Durjódhan v nejstarší bratr a člen jeho nejužšího kruhu

rádc . Ohavným zp sobem urazil Draupadí i Pánduovce, a híma proto
přísahal, že ho zabije a napije se jeho krve. ĕhem velké války tak rovnĕž
učinil.

DŽAJADRATHA: Král Sindhu, který se oženil s Dhritaráštrovou dcerou

Dušalou. Když se narodil, hlas z nebes oznámil, že se stane mocným
válečníkem, ale hlavu mu setne nepřítel obdařený jedinečnou silou. Jeho
otec, Vriddhakšatra, pak proklel každého, kdo by zp sobil, že synova hlava
spadne na zem, aby sám zemřel také   —   at se mu hlava roztříští na sto
kus . Na Kurukšétře ho zabil Ardžuna.
DŽARÁSANDHA: Král Magadhy a mocný nepřítel Krišny. Jeho otec,
Brihadratha, jednou vyhledal mudrce, aby mu dal požehnání, díky kterému
získá syna. Mudrc mu dal mango, které král rozp lil a rozdĕlil je mezi dvĕ
své ženy. Každé z nich se narodila polovina dítĕte a král obĕ poloviny
zahodil. Pozdĕji obĕ p lky nalezla rákšasí jménem Džará a spojila je, načež
tĕlo ožilo. Dítĕ dostalo jméno Džarásandha, což znamená „spojeno
Džarou.“ hágavata Purána popisuje historii jeho nepřátelského vztahu ke
Krišnovi. ĕhem zápasu ho zabil híma.

ÉKALAVJA: Syn Hiranjadhanua, v dce kmene Nišád . Stal se pomĕrnĕ

obratným lukostřelcem díky uctívání Dróny, ale ten ho nakonec proklel.
Zabil ho Krišna.

GÁNDHÁRÍ: Dcera krále Gándháry, která se stala manželkou

Dhritaráštry. Jednou svojí službou potĕšila Vjásadévu, a tento mudrc jí
požehnal, že bude mít sto syn . Po svatbĕ se slepým Dhritaráštrou si na
celý zbytek života zakryla vlastní oči šátkem. Je proto proslulá jako jedna z
nejctnostnĕjších žen ve védských dĕjinách. Zemřela v lese spolu se svým
manželem a Kuntí.

GANGÁ: ohynĕ, která se v tomto svĕtĕ zjevuje jako řeka Gangá. yla
matkou Bhíšmy viz. Dodatek tři . Její p vod je popsán v nejr znĕjších
védských textech, včetnĕ hágavata Purány a Rámájany. Voda této řeky
sestupuje z duchovního svĕta po dotyku nohy Pána Višnua, a proto je
považována za posvátnou.

GHAT TKAČA: Syn hímy a rákšasí Hidimbí. Stal se v dcem rákšas a

ve válce na Kurukšétře pomáhal Pánduovc m. Karna ho zabil Indrovou
nebeskou zbraní šakti.

INDRA: Král boh známý též jako Purandara a akra. Védy obsahují
mnoho příbĕh o tomto bohu, který se stal Ardžunovým otcem.

IRÁVÁN: Syn Ardžuny a Ulupí, dcery krále nág Kauravji. Na Kurukšétře

ho zabil rákšasa Alambuša.

JADU: Dávný král a zakladatel dynastie Jaduovc , ve které se zjevil

Krišna viz. genealogický strom v Dodatku pĕt . Podrobnosti Jaduova
zrození a života jsou v p vodním textu Mahábháraty a rovnĕž v hágavata
Puránĕ.
JUDHI THIRA: Nejstarší Pánduovec, který se narodil ze spojení Kuntí a
boha Dharmy. Vykonal obĕt rádžasúja, čímž potvrdil svoje postavení
vládce svĕta. Proslul vĕrností ctnosti a pravdĕ, a proto je rovnĕž znám jako
Dharmarádža a také jako Adžátašatru, což znamená „ten, kdo nemá žádné
nepřátele.“ Po válce vládl svĕtu třicet šest let a jeho nástupcem byl Paríkšit.

JUJUTSU: Dhritaráštr v syn s vaišjovskou služebnou . Před bitvou na

Kurukšétře opustil Kuruovce a přidal se k Pánduovc m. itvu přežil a
Judhišthira ho předtím, než se odebral do ústraní, jmenoval vládcem
Hastinápuru v zastoupení za mladičkého Mahárádžu Paríkšita.

KANSA: Krišn v strýc z matčiny strany, který se zmocnil tr nu, jež

náležel jeho otci Ugrasénovi. Zabil ho Krišna. Podrobnosti z jeho života
lze najít v hágavata Puránĕ.

KARNA: Prvorozený syn matky Pánduovc Kuntí po jejím spojení s

bohem Slunce viz. Dodatek jedna . Stal se hlavním oporou a nejlepším
přítelem Durjódhany, který ho ustanovil králem Angy. Na Kurukšétře ho
zabil Ardžuna a pak odešel na sluneční planetu. Další jména Karny jsou
například Vasuséna, Vaikartana a Rádhéja.

KRIPA KRIPÁČÁRJA : Syn mudrce aradvána, který jednou

podstupoval askezi v lese, když tu spatřil apsaru Džanapadí. Vypustil
semeno, které upadlo do trsu rákosí, a z nĕho se narodili chlapec a dĕvče.
Dostali jména Kripa a Kripí. Pozdĕji je tam našli a odnesli k ántanuovi,
který se posléze dozvĕdĕl o jejich p vodu od aradvána. Kripu vyučoval
dhanurvédĕ, vojenskému umĕní, vlastní otec a Kripa se stal jedním z
kuruovských učitel válečnictví. Přežil válku na Kurukšétře a stal se
rádcem Pánduovc , když vládli svĕtu. Pozdĕji se stal na jejich žádost
učitelem jejich vnuka Paríkšita.

KRI NA: Védy o Nĕm říkají, že je ohem, Nejvyšší Osobou, která je

zdrojem všech ostatních inkarnací oha, jako je Višnu či Nárájan.
hágavata Purána obsahuje rozsáhlé popisy Jeho vlastností a skutk . Na
počátku války na Kurukšétře přednesl Ardžunovi hagavad-gítu.

KRITAVARMÁ: Představený dynastie Jaduovc . Oddaný Krišny, který

byl velitelem jaduovské armády. Krišna nabídl tuto armádu pro válku na
Kurukšétře Durjódhanovi, a proto s ní Kritavarmá bojoval proti
Pánduovc m. Kritavarmá válku přežil, ale pozdĕji byl zabit v Prabháse
bĕhem bratrovražedného sporu mezi Jaduovci.
KUNTÍ: Matka Pánduovc , sestra Vasudévy, Krišnova otce. Její vlastní
otec úraséna ji jako dítĕ dal svému blízkému příteli králi Kuntibhódžovi,
který žádné dĕti nemĕl. Při narození dostala jména Prithá, ale pozdĕji, poté
co ji vychoval Kuntibhódža, se více proslavila jako Kuntí.

KURU: Dávný král a zakladatel dynastie Kuruovc viz. Dodatek pĕt   —   

genealogický strom . Díky jeho obĕtem a askezi na místĕ pojmenovaném
po Kuruovi Kurukšétra je toto místo považováno za posvátné.

KUVÉRA VAI RAVANA : h hojnosti a jeden ze čtyř ochránc

vesmíru neboli lókapál . Je známý jako nebeský strážce poklad .

MÁRKANDÉJA: Dávný riši, o kterém se říká, že žil tisíce vĕk .

Mahábhárata obsahuje mnoho příbĕh o tomto mudrci.

NAKULA: Jedno z dvojčat, syn Pándua a Mádrí, zplozených božskými

dvojčaty ašviny. yl válečníkem-mahárathou a proslul obratností v boji s
mečem. Před Judhišthirovou obĕtí rádžasúja dobyl západní oblasti háraty.
Kromĕ Draupadí se oženil i z princeznou z Čedi jménem Karénumatí.

NÁRADA: Nebeský mudrc, známý též jako dévariši čili riši mezi bohy. Je
proslulý jako oddaný Krišny a často je přítomen při Jeho zábavách na
Zemi. Védy se nesčetnĕkrát zmiňují o Náradových činech a učení.

PÁNDU: Otec Pánduovc , který se milostí Vjásadévy narodil vdovĕ po

Vičitravírjovi, královnĕ Ambálice.

PARÁ ARA: Mocný riši, vnuk Vasišth v, který se stal otcem Vjásadévy,
jehož zplodil se Satjavatí, když byla ještĕ neprovdanou dívkou. Jednou
Satjavatí převážela tohoto mudrce přes řeku a jeho velice zaujala její krása.
Požádal ji, zda by se s ní mohl spojit, a slíbil jí, že jí pomocí svojí mystické
síly zachová panenství. Souhlasila a na ostrovĕ uprostřed řeky se spojili.
Aby je nikdo nespatřil, Parášara ostrov zahalil závojem mlhy. Ihned po
spojení se narodil Vjásadéva a v mžiku vyrostl v muže.

PARA URÁMA: Riši označovaný za zplnomocnĕné vtĕlení Višnua.

Proslul tím, že zahubil všechny kšatriji tohoto svĕta poté, co jeho otce
Džamadagniho zabil král jménem Kártavírja. yl znalcem védského
vojenského umĕní a učil je híšmu, Drónu a Karnu. Mahábhárata obsahuje
mnoho příbĕh o jeho hrdinských činech.
PARÍK IT: Abhimanju v syn, který se narodil po smrti svého otce.
Pánduovci ho dosadili na hastinápurský tr n poté, co se vzdali vlády.
Dostal jméno Paríkšit, což znamená „zkoumající,“ jelikož bráhmanové
řekli, že bude zkoumat všechny lidi při svém hledání Nejvyššího Pána,
kterého vidĕl ještĕ jako plod v l nĕ svojí matky. Proslavil se jako
posluchač hágavata Purány přednášené mudrcem ukadévou Gósvámím.

SAHADÉVA: Nejmladší Pándu v syn. Jedno z dvojčat, syn Mádrí,

zplozených bohy ašviny. Před Judhišthirovou obĕtí rádžasúja dobyl jižní
háratu. Proslul svojí bystrostí a moudrostí, a proto byl po válce na
Kurukšétře jmenován osobním rádcem Judhišthiry. Kromĕ Draupadí se
ještĕ oženil s princeznou z Madry jménem Vidžajá.

SAŇDŽAJA: Dhritaráštr v vozataj a tajemník. Ačkoliv náležel do kasty

sút , byl duchovnĕ pokročilým žákem Vjásadévy, který ho obdařil
schopností sledovat dĕní na Kurukšétře v pr bĕhu války. Díky tomu
popisoval všechny výjevy bitvy Dhritaráštrovi.

SÁTJAKI: Hrdina z rodu Vrišniovc , který se stal Ardžunovým žákem ve

válečnictví. yl blízkým přítelem Krišny. Jako mocný maháratha bojoval
na Kurukšétře na stranĕ Pánduovc a přežil jak válku, tak následný
Ašvatthám v masakr spících voják . Zemřel v Prabháse bĕhem
bratrovražedného boje mezi Jaduovci.

SUBHADRÁ: Krišnova sestra označovaná ze vtĕlení Jógamáji, zosobnĕné

duchovní energie Pána. Její zrození je popsáno v hágavata Puránĕ. Vdala
se za Ardžunu a mĕli syna jménem Abhimanju. Na rozdíl od její
spolumanželky Draupadí, o konci jejího života p vodní text žádné
podrobnosti neuvádí.

SU ARMÁ: Král Trigart a bratr Durjódhanovy manželky hanumatí.

Stál v čele obrovské armády a bĕhem války na Kurukšétře se zamĕřil na
boj s Ardžunou, protože přísahal, že ho zabije. Ardžuna však zabil jeho.

AKUNI: Syn krále Subaly a bratr Gándhárí. Vystupoval jako blízký

d vĕrník a zkušený rádce Durjódhany. Ačkoliv byl mocným kšatrijou,
před otevřeným bojem dával přednost úskok m a podvod m. Je považován
za expanzi boha vládnoucího vĕku Dvápara třetímu v cyklu čtyř vĕk . Na
Kurukšétře ho zabil Sahadéva.
 ALJA: Vládce Madry a bratr Pánduovy druhé ženy Mádrí. Ačkoliv byl
přítelem Pánduovc a s Judhišthirou ho poutalo zvlášt blízké přátelství,
Durjódhana ho lstí přimĕl k tomu, aby na Kurukšétře bojoval na stranĕ
Kuruovc . Je řečeno, že je vtĕlením Daitji Samhlády a v této válce ho zabil
Judhišthira.

ÁLVA: Král Saubhy. ojoval s híšmou o ruku Amby poté, co ji híšma

unesl z její svajamvary. Kv li svému pevnému přátelství se išupálou,
kterého Krišna zabil, se stal Krišnovým nepřítelem. Napadl Dváraku v
obrovském letounu, který získal od ivy. Je označován za vtĕlení asury
Adžaky. Zabil ho Krišna.

ÁNTANU: Pradĕd Pánduovc a Kuruovc a híšm v otec po spojení s

Gangou viz. Dodatek tři . Poté, co se vzdal vlády, vydal se na horu Árčíku
v Himálaji, kde se oddával askezi a nakonec dosáhl osvobození. V
hágavata Puránĕ je řečeno, že jeho starší bratr Dévápi dosud žije na této
Zemi, na místĕ zvaném Kalápa, kde očekává začátek příští Satja-jugy
zlatého vĕku , kdy se stane králem.

IKHANDÍ: Syn Drupady a vtĕlení Amby. Narodil se jako žena a pozdĕji

se milostí jakši jménem Sthúnákarna stal mužem. Ze svého předchozího
života si pamatoval svoje nepřátelství k híšmovi a přísahal, že ho zabije.
Díky jemu se Ardžuna dokázal k híšmovi přiblížit a nakonec ho zabít.
Ašvatthámá ho zabil bĕhem svého nočního vyvraždĕní spících
pánduovských bojovník .

I UPÁLA: Král Čedi a zapřisáhlý nepřítel Krišny. hágavata Purána

popisuje jeho předchozí život v podobĕ Džaji, strážného u brány
Vaikunthy, duchovního svĕta. Kv li prokletí se musel spolu se svým
bratrem Vidžajou třikrát narodit v tomto hmotném svĕtĕ jako démon jeho
druhá dvĕ vtĕlení byla Hiranjákša a Rávana . Krišna ho zabil bĕhem
Judhišthirovy obĕti rádžasúja.

ULUPÍ: Dcera krále nág Kauravji, která se stala Ardžunovou ženou. Mĕli
syna jménem Iráván, který byl zabit na Kurukšétře. Ardžunu si vzala
bĕhem jeho ročního vyhnanství z Indraprasthy a po svatbĕ s ním strávila
pouze jediný den. Po válce se k nĕmu v Hastinápuru opĕt připojila.

UTTARÁ: Princezna z Viráty, kterou Ardžuna učil tančit bĕhem svého

posledního roku vyhnanství. Vdala se za Abhimanjua a jejich syn dostal
jméno Paríkšit.
VASUDÉVA: Krišn v otec, po kterém je pojmenován samotný Krišna   —
    Vásudéva. Podrobnosti z jeho života a předchozích zrození jsou podány
v hágavata Puránĕ.

VIDURA: Syn Vjásadévy a palácové služebné. Je řečeno, že je vtĕlením

Jamarádži, vládce spravedlnosti. Jednou byl riši jménem Mándavja
omylem obvinĕn z loupeže. Král ho uvĕznil a za trest ho nechal
probodnout kopím. Mudrc se pozdĕji vydal za Jamarádžou a zeptal se ho,
proč se mu to stalo. Dozvĕdĕl se, že v dĕtství sám probodl nĕjakého brouka
stéblem trávy. Když mudrc slyšel, že byl potrestán za chybu, které se
dopustil ještĕ jako nevĕdomé dítĕ, Jamarádžu proklel, aby se narodil na
Zemi jako šúdra. Tak se stal Jamarádža Vidurou.

VIRÁTA: Král Matsji, kde Pánduovci strávili poslední rok svého

vyhnanství. Ve válce na Kurukšétře se připojil k Pánduovc m a přivedl s
sebou jednu akšauhiní válečník . V bitvĕ ho zabil Dróna. Je řečeno, že je
expanzí nebeských marut .

VJÁSADÉVA: Autor Mahábháraty. Tento mudrc se narodil ze spojení

rišiho Parášary a Satjavatí a je znám jako Dvaipájana, protože se narodil na
ostrovĕ viz. Parášara . Sestavil Védy a je považován za zplnomocnĕné
vtĕlení Višnua. Jeho syn ukadéva je proslulým recitátorem hágavata
Purány.

@ch title fb2 = POZNÁMKA AUTORA

Jak jsem napsal již v úvodu, pokusil jsem se co nejvĕrnĕji předložit

p vodní text Mahábháraty. Pracoval jsem zejména s překladem rí
Manmathy Dutta kalkatské vydání severního rukopisu . Jsem tomuto
učenci velice vdĕčný za znamenité zpracování tohoto textu. Samozřejmĕ,
po pĕti tisíci letech a nejménĕ stejném počtu převyprávĕní lze očekávat, že
se tento příbĕh bude v maličkostech lišit. Je tedy možné, že čtenář slyšel
jiné podrobnosti. Přesto se domnívám, že lze s čistým svĕdomím říci, že
ústřední příbĕh je společný témĕř všem verzím.

Jedním z mých hlavních cíl bylo toto dílo zpřístupnit, aniž by ztratilo
svoje duchovní poselství, poselství, které nachází svoje nejúplnĕjší
vyjádření v hagavad-gítĕ. Rád bych každému doporučil, aby si přečetl
úplný text hagavad-gíty   —   v této knize jsem ji představil jen ve
zkrácené podobĕ. Vlastní odkazy k hagavad-gítĕ jsem čerpal z překladu
opatřeného výklady A.Č. haktivédánty Svámího hagavad-gítá taková,
jaká je .

Zjistil jsem, že v nĕkterých částech překlad Mahábháraty nesouhlasí s

hágavata Puránou, a v tĕchto případech jsem se přiklonil k puránské verzi
opĕt jsem jako zdroj využil překlad haktivédánty Svámího, vydaný jako
rímad hágavatam . Mahábhárata je vaišnavský text, jehož zámĕrem je
poskytnout nám co nejlepší poznání Nejvyššího Pána, zejména v Jeho
p vodní podobĕ Krišny   —   a to takovým zp sobem, aby nás začal
přitahovat. hágavata Purána pojednává zejména o mnoha vtĕleních Pána
a vrcholí popisem Krišnových zábav na Zemi. Snažil jsem se tento aspekt
Mahábháraty předložit odpovídajícím zp sobem, a byl jsem proto
přesvĕdčen, že verze hágavata Purány je nejvhodnĕjší a nejlepší. Rozdíly
jsou však velice malé a vyskytují se zejména v poslední kapitole.

Podobnĕ jako v mém dříve zpracovaném díle, Rámájanĕ, jsem použil

vševĕdoucí hlas. Tak je také předložen p vodní text. Knihu poprvé sepsal
riši Vjásadéva, kterého hágavata Purána označuje za „literární vtĕlení“
oha. yl zvlášt zplnomocnĕn Pánem k uspořádání védské literatury. Je
řečeno, že dokonce ještĕ dnes pobývá kdesi v Himálaji a oddává se tam
askezi.

Abych zachoval plynulost hlavního příbĕhu, nĕkteré úseky jsem zkrátil a

jiné vypustil. Mahábhárata například obsahuje dlouhé příbĕhy, které se k
vyprávĕní o Pánduovcích v bec nevztahují, jako je například proslulá
legenda o Sávitrí. Takové části jsem opominul. Možná v nĕkteré pozdĕjší
práci předložím tyto příbĕhy samostatnĕ. Rovnĕž je v ní celá jedna dlouhá
parva vĕnovaná híšmovým radám ánti parva , které přednesl na loži ze
šíp . I tu jsem vynechal. Jeho rady tvořily v mém překladu celé dvĕ knihy
a zaslouží si samostatnou studii.

Nejedná se o žádné akademické dílo. Pokusil jsem se předložit p vodní

text co nejsrozumitelnĕji, nemohl jsem se však vyhnout výkladu nĕkterých
postav a čin . Modlím se za to, aby milostí vznešených svĕtc v naší
učednické posloupnosti, která pochází od Vjásadévy, m j pohled
odpovídal jím zamýšlenému významu.

Doufám, že jsem ve snaze podĕlit se o Mahábháratu s ostatními nikoho

nevĕdomky neurazil. Jsem otevřený připomínkám čtenář , a pokud budou
nalezeny nĕjaké chyby, pak je v příštích vydáních opravím.
Dĕkuji vám za přečtení této knihy a doufám, že vám udĕlala radost.

KRI NA DHARMA