EVŽEN ONĚGIN – ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN

Téma
- Příběh nešťastné lásky Evžena a Taťány.
- Nenaplněná láska Evžena a Taťány odehrávající se na pozadí života ruské společenské
smetánky počátku 19. století.
Motiv
- Neopětovaná láska, zrazené přátelství, touha po životě na venkově a po klidu, motiv
poutníka, smrt, láska, pohrdání společností, souboj
Myšlenka díla
- Oněgin je zde ukázkou zbytečného člověka, cynika s pokřiveným pohledem na svět,
od kterého je odtržen. Jeho příkladem je citově založená a naivní Taťána (doku se
v Moskvě sama nestane chladnou, jakým se stal Oněgin v Petrohradě)
- Kritika „zbytečného člověka“ – neměl by život jen promarnit, ale najít hlubší smysl, jít
za svým životním cílem
Časoprostor
- První polovina 20. let 19. století na ruském venkově a posléze Moskva, Petrohrad,
Oděsa
Kompoziční výstavba
- Chronologická
- 8 hlav, každá uvedena citací známých myslitelů (Horatius, Petrarca, Žukovský, Byron,
…), je psán tzv. „oněginskou slokou“: 14 osmislabičných nebo devítislabičných,
pravidelně se opakujících veršů, pravidelný rým
- Zrcadlová kompozice = dílo nese nejen prvky romantismu, obsahující velké množství
kontrastů, ale i prvky realismu např. kritizování ruské společnosti, popisování města a
vesnice
Literární druh
- Lyricko-epické dílo
- Hlavně epika
Literární žánr
- Veršovaný román (poezie/próza – epika)
Vypravěč
- Er-forma
- Vypravěč se výrazně zapojuje do děje -> vševědoucí vypravěč?
- Autor je vypravěčem, vnější pozorovatel děje
Postavy
1) Evžen Oněgin – znuděný mladý šlechtic, lehkovážný, připadá si zbytečný, společenský,
vzdělaný, během díla se několikrát mění, nebyl vychován rodiči, chodil z jedné
společenské akce na druhou, hrál si se ženami, nezamiloval se do žádné, lesk plesů ve
městě ho později naplnil nudou a splínem, po zločinu, který spáchá je nešťastný
2) Taťána Larinová – romantická, citlivá dívka, upřímná, důvěřivá, uzavřená, hloubavá,
samotářská, skromná, nepřístupná řečem, zamiluje se na celý život do Oněgina
 3) Vladimír Lenskij – mladý básník, snílek, žárlivec, vášnivý a romantický, zamiluje se do
Olgy
4) Olga Larinová – mladší sestra Taťány, společenská, koketa, veselá, enenrgická
Vyprávěcí způsoby
- Přímá řeč v dialozích postav
Typy promluv
- Dialogy
- Dlouhé popisy krajiny
- Občas dlouhé monology jednotlivých postav (např. dopis Taťány Oněginovi)
Veršovaná výstavba
- Oněginská sloka (každá sloka obsahuje 14 veršů), 4stopá přízvučný (rýmovaný)
jambický verš
- 14 osmislabičných nebo devítislabičných, pravidelně se opakujících veršů
- pravidelný rým
Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku
- jazyk je spisovný se spoustou vložených francouzských slov a řadou básnických
prostředků
- text obsahuje řadu cizích slov a výrazů (speen = splín, belle Nina, Bordeauxské, …)
- jazyk je spisovný se spoustou vložených francouzských slov a řadou básnických
prostředků
- autor hodně pracuje s kontrasty: město x vesnice, Taťána x Olga, Taťána x Oněgin
- dlouhé popisy krajiny a dialogy
Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku
- Anafora: …tak dbalé na věrnost i čest, tak přesné v řeči očí, gest, tak postoupené
vznešeností, tak prosté sebemenších vin…
- Řečnická otázka: A co třpyt krásy od toalet? Co schůzky v zákulisí? Balet? Co vzkazy
pro primadonu?
- Personifikace: …a z nich zima zas vykouzlila sníh
- Častá zvukomalba, přirovnání, …
- Metafora: „…kdybych jen stín naděje měla.“
- Inverze: „V světě ráda nikoho nemohu mít já.“
- Apoziopeze: „Psaníčko již jest napsáno…“
Kontext autorovy tvorby
Alexandr Sergejevič Puškin
- *1799–1837
- Ruský básník, prozaik a dramatik, narodil se v roce 1799
- Měl šlechtický původ a studoval lyceum pro šlechtice, po škole se začal politicky
angažovat a začal být také literárně činný
- V roce 1820 napsal satirické verše proti caru Alexandrovi I. A hrozilo mu vyhoštění na
Sibiř. Musel proto odejít na jih Ruska. V roce 1824 se vrátil do rodné obce a brzy mu
car Mikuláš opět dovolil volný pohyb. Puškin žil v Moskvě, kde založil časopis
Moskovskij Věštnik, a později i v Petrohradu, ale znechutila jej cenzura. Proto se
raději oženil a hodně cestoval, stal se úředníkem ministerstva zahraničí.
- Zemřel v roce 1837 na následky pistolního souboje na život a na smrt s milencem své
manželky.
 - Byl jedním z nejvýraznějších představitelů ruského revolučního romantismu.
- Román Evžen Oněgin je jeho vrcholné dílo, které napsal ve vyhnanství na jihu Ruska.
- Navzdory začátečnímu pobouření si nakonec román našel cestu a byl velmi dobře
přijat v ruské společnosti a pak i mezinárodně.
- Bývá považován za zakladatele moderní ruské literatury
- Zobrazoval ruskou společnost 1. pol. 19. stol. – bídu a zoufalství chudých lidí a
znuděnou šlechtu (večírky, plesy, opera)
- Popisuje krásy ruské krajiny
Další jeho díla:
- Poemy: Ruslan a Ludmila, Bachčisarajská fontána, Poltava, Měděný jezdec
- Novely: Piková dáma, Kapitánská dcerka
- Drama: Boris Godunov, Malé tragédie (soubor čtyř jednoaktovek)
- Pohádky: Pohádka o popovi a jeho dělníku Baldovi, Pohádka o zlatém kohoutkovi
- Lyrické básně: Mnich, Volnost, Rusalka, Zimní večer, Slavík a růže, Z písní západních
Slovanů
Literární / obecně kulturní kontext
- Dílo bylo vydáváno postupně (jako seriál) v letech 1823–1831, autor tvořil dílo
v raném období své tvorby
- Období romantismu (1. pol. 19. století)
- Umělecký a filozofický směr a životní postoj euroamerické kultury konce 18. století a
začátku 19. století
- Rozrušoval myšlenky osvícenectví a klasicismu
- Postava jde proti společnosti – výsledek rozporu mezi sny a skutečností
- Základními kameny: cit, individualita (a individuální prožitek) a duše (zejména
trýzněná duše)
- Metoda kontrastu (nevinný vrah, hezký člověk je křivák, ohava je dobrý)
- Autoři ve svých knihách hledají únik, odklon od společnosti
- Znaky: důraz na city, subjektivita autora (subjektivní romantismus – autor se
ztotožňuje s hrdinou), rozpor mezi snem a skutečností, výjimečný hrdina, který
prožívá nešťastnou lásku a většinou končí tragicky
- Klade důraz na svobodu jednotlivce i národů, na výjimečnosti hrdiny, autoři
provokovali a nerozuměli si s okolím, jejich hrdinové taky proti něčemu bojovali,
velká citovost – láska obvykle nešťastná, nedostupná a dramatická
- Napoleonské války, probíhá Vídeňský kongres, vláda ruského cara Mikuláše I. (1825–
1855)
Další autoři
- Rusko: Lermontov – Démon, Hrdina naší doby
- Anglie: Walter Scott – Ivanhoe; George Gordon Byron – Childe Haroldova pouť
- Francie: Victor Hugo – Bídníci
- Česko: František Čelakovský – Ohlas písní českých; Karel Hyne Mácha – Máj Karel
Jaromír Erben – Kytice; Josef Kajetán Tyl – Fidlovačka
Děj