Vyučující: Mgr. Lucie Škarková, Ph.D. PhDr. Josef Lukas, Ph.D
Čestně prohlašuji, že jsem tuto práci vypracoval/-a samostatně a pouze za využití
pramenů, zmíněných v závěru práce. S humorem se ve škole setkáváme skoro každý den. Ať jde jen o humor mezi žáky, učiteli nebo mezi těmito dvěma skupinami. Faktem je, že se humor jen mezi žáky využívá jako zbraň k uchopení moci nad konverzací, či povýšení sociálního statusu ve třídě. To se projeví přijetím vtipu, který může klidně být i skrytým útokem, a opětovnáním smíchem. To je ovšem trochu bokem na téma humoru ve třídě. Tím je myšleno využívání a konfrontování učitele a žáka, jen zřídka dojde k procesu sblížení. V tomto případě se jedná o každodenní humor. Zdálo se mi zajímavé, když jsem si uvědomil, že v každém vtipu se nachází alespoň trocha agrese z obou stran. Tato agrese může být i neúmyslná, tím myslím, že není cílem vyvolat konflikt, ale jde jen o pokus pobavit obě skupiny. Nebo je právě v tom momentu cílem nastolit převahu učitele nad žáky nebo naopak. Opakem každodenního humoru je sváteční humor (Šeďová, 2014) popsaný v tomto článku. Zvláštní opravdu je, jak jedno slovo v daný sváteční den má ,,kouzelnou” moc a dochází s sblížení. Zaujal mě celkem kontrast mezi svátečním a každodenním humorem. Jeden je používán převážně k harmonizaci a budování lepšího vztahu mezi učitelem a kolektivem žáků a druhý se využije k nastolení převahy jedné strany nad druhou. Takový paradox, nemyslíte?
Šeďová, K. (2014, březen). Humor ve škole. Komenský, 138(03), 15-21.