Ztraceno v Éteru

Úvodem bych chtěl vysvětlit téma mé seminární práce, a její název. Má seminární práce se bude
zabývat, (jak už částečně vyplívá z názvu) tím proč jsou citáty často zapomenuté anebo mylně
zapamatované, občas by se tu mohla objevit poslední slova či citát s vícero verzemi, u těch bych se
snažil udělat rozbor, a dopátrat jaké slova nebo citát jsou pravdivé či jaké byli nejpravděpodobněji
vysloveny.

Poslední slova

Poslední slova jsou zkreslená, jsou hodně zkreslená, a to z mnoha důvodů například: „Jdu hledat velké
možná“ toto jsou poslední slova Francoise Rabelaise, teda já aspoň za jeho poslední slova uznávám
právě „Jdu hledat velké možná“. Ono totiž Francoisi Rabelaisovi se připisují čtyři různé verze
posledních slov: a) „Jdu hledat velké možná“, b) (když přijal poslední pomazání) „Mažu si boty na
poslední cestu“, c) „Spusťte oponu fraška je dohrána“, d) (když se zahalil do domina čili do pláště
s kapucí) „Beati qui in Domino moriuntur“. Vyloučil bych to poslední, protože si nemyslím že by
umírající Francois Rabelais byl schopen udělat fyzicky náročný vtip, navíc v latině. Nejčastěji je
Francoisi připisována možnost c) protože je vtipná a lidé mají rádi vtipná poslední slova, ale já osobně
nejvíce uznávám verzi a), protož jak napsal John Green „Přesto si myslím, že poslední slova Francoise
Rabelaise zněla „jdu hledat velké možná“ zčásti proto, že v podstatě směrodatný zdroj, totiž kniha:
Slavná poslední slova od Laury Wardové, se mnou v tom souhlasí, a zčásti proto, že v ně věřím.
Narodil jsem se do Bolívarova labyrintu, a proto musím doufat v naději Rabelaisova velkého Možná.“
(tady proběhne menší odbočka. Věta: „Narodil jsem se do Bolívarova labyrintu“ je odkaz na poslední
slova Simona Bolívara: Jak se, kdy dostanu z tohohle labyrintu!“ Tedy ono ve skutečnosti patrně
nebyla Bolívarova poslední (i když je doložené že je řekl). Ve skutečnosti (pravděpodobně) byla:
„Jose! Dones zavazadla. Tady nás nechtějí.“ Zdroj citátu: „Jak se, kdy dostanu z tohohle labyrintu!“ je
kniha Gabriel Garcií Márqueze: Generál ve svém labyrintu.) Teď bych konečně měl napsat ty důvody
proč jsou poslední slova zkreslená. Ve chvílích, kdy jsou poslední slova vyslovována, svědkové
zažívají pohnutí, čas je zkreslený, a lidé kteří tyto slova vysloví už asi nesrovnalosti neopraví.

Citáty

Citáty většinu svých problémů zdili s posledními slovy (mimochodem vím že poslední slova jsou také
citáty, ale dle mého jsou často natolik odlišné oproti obvyklým citátům že si zaslouží vlastní
kategorii), sice občas žijí lidé, kteří můžou nesrovnalosti vyvrátit či opravit ale stačí špatný překlad do
jiného jazyka, a Voilà máme tady nesrovnalosti které mnoho lidí bere jako originál. Vím že já sám,
často v citování slov jiných dělám chyby. Přesto však bytostně nesnáším, když někdo (pokud to
udělám sám tak mě to irituje mnohonásobně více) špatně cituje či recituje slova někoho jiného,
například známí útržek z Descartovy filozofie: „myslím, tedy jsem“ a tady nastává problém, špatný
překlad, originál zní: Dubito, ergo cogito, ergo sum. Já osobně překládám jako: Pochybuji, tedy
myslím, tedy jsem. Tedy Descartes předpokládal, že schopnost pochybovat ho činí reálním, ne
schopnost myslet.

Zdroje:
 ŠOFAR, Jakub. Poslední slova. Praha: Dybbuk,2009. ISBN 978-80-7438-004-4.
WARD, Laura. Famous Last Words. Chrysalis Books Group,2004. ISBN 1861057237.
BLASCHKE, Karel. Velká kniha citátů. Ilustroval Iva KARASOVÁ-TŘÍSKOVÁ. Ostrava: Knižní
expres,2004. IBN 80-7347-004-7.
GREEN, John. Hledání Aljašky. Vydání čtvrté. Přeložil Veronika VOLHEJNOVÁ. Praha: Euromedia
Group, 2019. Yoli. ISBN 978-80-7549-828-1.