Emma se obrátila hlavou dolů na pláž na pobřeží. To bylo ,to co viděla. Silueta proti vodě.

Říkala
si, jak dlouho tu stál, s rukama v kapsách džín.

"Came?" řekla.

Cameron Ashdown kráčel směrem k ní, vánek od oceánu cuchal jeho tmavě kaštanové vlasy. Jako
vždycky vypadal jako typický surfař, když rodina Ashdownů byla skotská, pokud si vzpomínala.
Měl široká ramena, modré oči a spršku pih na nose.

"Psal jsem ti," řekl. "Včera v noci. A dnes ráno."

"Já vím."

Položila ruce na boky. Cítila, že je moc odhalená, ani ne tak protože měla jen sportovní
podprsenku a kalhoty na běh, ale cítila se víc zranitelná. Nevadil jí trénink s Cristinou, Julianem
nebo kýmkoliv z Blackhtornů, ale kdokoliv jiný z lovců byl – jako by mezi nimi byla kamera. "Ale
rozešli jsme se, a tak –"

Krátce se zasmál. "Klasický, Emmo," řekl. "Rozela jsi se se mnou, takže spolu nikdy nemusíme
mluvit?“

"Myslím, že takhle to funguje. Technicky," řekla Emma. " Jestli spolu stále mluvíme jaký smysl by
měl rozchod?“

Zavrtěl hlavou. "Ve skutečnosti to něco znamená.“

Třela si ruce nahoru a dolů. Vánek od oceánu ji chladil pot po těle a chtěla se jen dostat pryč..
"Came, promiň. Nechtěla jsem zranit tvoje city."

Vzhlédla k obloze, jako by doufal v nebeskou podporu. "Já jsem tak hloupý," řekl. "To je potřetí?
A já myslel, že to bude jinak. Napadlo mě, proč by ses vracela zpět, pokud se ti skutečně nelíbím?"

"Mám tě rád. Budu tu vždycky pro tebe." Byla to pravda; měla vždycky ráda Cama – mnoho členů
Lovců, mezi nimi Cama, jeho hrozná sestra Paige, by mohla být brutálně šeredná na Blackthorny
a jejich spojení k vílám, ale Cam takový nikdy nebyl.

"Tak proč se mnou rozešla?"

Emma si zastrčila vlhké kadeře vlasů za ucho. "Nevím," řekla. "Myslím, že jsem myslel, že jsme
mladí.“

"Mladí?" opakoval. "A to znamená co?"

Cítila se sama prázdná "Že by to nemělo být vážné V pořádku?"

CAM se k ní blížil. Slunce bylo opravdu už teď, jeho stínem lehce proti písku. Natáhl se a nechala
ho, aby jí dotkl svými opálenými pihovatými prsty . "Emmo," řekl. "Máš pouze jeden vážný vztah,
a to je s Julian Blackthornem."
"On je můj parabatai ,"řekla. "Jistě je to vážný vztah." Podívala se do jeho modrých očí,
zamžoural proti vycházejícímu slunci. "Proč jsi tady?" řekla. "Já nevím, co bych mohla udělat
kromě omluvy, ale pro tu jsi nepřišel?“

"Ne tak docela," řekl. "Co se týče toho proč jsem tady – nechali jste mě sedět na zadku, přišel
jsem jen pro záznam. Myslím, že pokud chceš ukončit náš vztah měli bychom to udělat osobně.“

"Nikdy jste –"

"Měli," opakoval. "jen Julian bude vždycky první." pustil její předloktí. "Víš, že je to divné," řekl.
"On není větší než já, a já si ani nemyslím, že je lepší bojovník."

Emma chtěla protestovat, chtěla říct, že Julian by mohl zabít Camerona Ashdowna s kuší, chtěla
říct, že ne každý musí mít obrovské svaly, aby byl silný. Viděla Julese ohnout ocelové nosníky, byl
tak silný jako všichni Lovci stínů. Ale držela se zpátky, protože chtěla, vědět, co chce říct Cam dál.

"Ale má v tobě sakra jistotu" řekl Cameron. " Objeví se v Institutu a nějak se postaví mezi námi.
Myslíš, že jsem si nevšiml, že jsi mi zavolala a zeptala se jestli nechci jít ven den poté, co Julian
odjel do Anglie a nechala mě den předtím, než se vrátil?“

"Nevěděla jsem, že jsi tak důvěrně obeznámen s Julesovým cestovní plán," odsekla Emma.
"Možná bys ses s ním měl řádně seznámit, pokud ti záleží na tom tolik kde je.“

"Nezajímá mě, mám starost," řekl Cam. "Víš, že mám pravdu."

"Já vím, že žárlíš," Emma a okamžitě toho litovala.

"Ano," řekl Cam. "Žárlím na tvého parabatai. Je to trochu divný, ne? Myslím, že by pro tebe měl
být jako bratr. Ochrannářský, možná, ale to co je mezi vámi – je to jiné- Byl jsem s tebou sám a
s tebou, když byl kolem a jsi úplně jiný člověk. Jakoby zapnul světlo uvnitř tebe. Myslel jsem, že to
světlo co tě zapne bych mohl být já, ale -"odmlčel se a zavrtěl hlavou. "Nemyslím si, že kdokoli
jiný to zvládne.“

"Jsi blázen," řekla. "Není to takhle."

"Každopádně jsem přišel, protože jsem chtěl vidět, než se Julian vrátí a myslel jsem, že bys mohla
změnit názor.“

Začal příliv a ona začala lapat po dechu.

"Opravdu bych chtěla abychom byli přátelé.“ řekla Emma.

Jeho výraz se stal nečitelným. "To uvidíme." odvrátil se a pozoroval jí, jeho boty křupali na písku.
Pár kroků od ní se zase otočil. "Pozor na Juliana," řekl.

Podívala se na něj.

"Je v něm něco chladného,“ řekl T"Něco divnýho. Asi to nevidíš, ale všichni ostatní."
Pomyslela na Juliana, jak měl skvrny barvy v tmavých vlasech; Juliana jak zvedl Tavvyho a
houpal ho. Juliana jak ošetřoval Dru, když měla odřená kolena a jak se usmívá na Tye a jásající
Livy. Juliana jak se usmívá na ni jako na východ slunce.

"Julian není chladný," řekla a zasyčela každé slovo. "Už to nikdy znovu neříkej."

Jeho tvář ztuhla.

"Myslím, že vy dva si zasloužíte jeden druhého," řekl a otočil se.