Eukaryotická buňka

Obecná charakteristika
 Rostlinná, živočišná buňka a buňka hub

 Buňka oválného tvaru

 Základní stavební a funkční jednotka živých soustav
 Velikost – desítky mikrometrů
 Vývoj začal před 1,8 – 1,5 miliardy let, starohory (Proteozoikum)
 Složitější a větší než prokaryotická buňka (šroubovice DNA zabudována do složitějších
struktur, syntéza bílkovin probíhá složitěji než u prokaryot)
 Složitě organizované jádro oddělené od cytoplazmy
 Kostra buňky = cytoskelet; tvořena mikrofilamenty a mikrotubuly, v buňce tvoří svazky –
zkracování a natahování – pohyb cytoplazmy

Organely
Jádro
 Nukleus, karyon
 Zřetelně ohraničeno od okolní cytoplazmy
 Nese genetickou informaci – chromatin (heterochromatin – transkripčně neaktivní X
euchromatin – transkripčně aktivní)
 Obsahuje 1/více jadérek řídící vegetativní funkce
 Syntézy DNA
 Jaderný obal (karyolema) – v ní póry (40 nm) – průchod RNA
 Uvnitř karyoplazma, obsahuje chromatin - DNA + bílkovina – chromozomy
o Chromozom – dvě ramena, podélně rozdělen na dvě chromatidy spojeny
centromerou
 Tělesné buňky – diploidní jádro; pohlavní buňky – haploidní jádro
  Heterochromatin – spiralizované části chromozómu; euchromatin – despiralizované části
chromozomu
 V každé b (kromě pohlavních buněk a červených krvinek) 46 chromozómů
 Jaderný genom = jen jádro X genom = i mitochondrie a plastidy

Histony
 DNA- (protože fosfát je -) – histony+ = bazické
 46 chromozomů, 44 autozomů, 2 gonozomy (určení pohlaví)

Jadérko
 Satelitní DNA chromozomů
 U člověka chromozomy 13,14, 15, 21, 22
Mitochondrie
 semiautonomní
 V buňce několik set
 Probíhá v nich buněčné dýchání – energie potřebná pro
životní děje v buňce
 Vnější membrána - hladká propustná
 Vnitřní membrána - velmi málo propustná, vchlipuje se
dovnitř a tvoří tzv. kristy
 Vnitřní prostor mitochondrie – matrix
 V rostlinné i živočišné b

Endoplazmatické retikulum
 Membránový systém
 Na některých připojeny ribozomy (hrubé ER) – syntéza buněčných bílkovin
 Hladké ER – syntéza glykolipidů, úprava proteinů
 zásobárna iontů vápníku
 Proteiny – stavební látky, lipidy – zásobní látky

Golgiho systém
 Soustava plochých měchýřků
 Biochemické reakce látek přivedených z ER
 Vzniká z endoplazmatického retikula – kousky se utrhnou - kulaté váčky – zplošťování - vzniká
diktyozóm
o Tvořen diktyozómy – sloupec 3-7 plochých váčků – cisteren
 Funkce:
o Úprava bílkovin, především jejich glykolyzace (navěšení sacharidové skupiny)
o Tvorba polysacharidů (lapací slizy masožravých rostlin,…)

Lyzozomy
 Měchýřky tvořeny biomembránou
 U živočišných buněk a buněk hub (rostlinná má vakuolu)
 Odškrcení z Golgiho aparátu
 Obsahují trávicí enzymy = buněčné trávení
Vakuoly
 Typická pro rostlinou b
 Na povrchu tonoplast
 Uvnitř enzymy – metabolické přeměny
 Obsah vakuoly = buněčná šťáva
 Membrána – tonoplast
 Mladé buňky – velké množství malých vakuol
 Dospělé buňky – jedna centrální vakuola, až 90 procent objemu buňky – vakuom
 Obsahuje:
o Vodu
o Meziprodukty buněčného metabolismu (aminokyseliny, cukry)
o Ionty (K+, Na+, Ca2+, Cl–, NO3–)
o Rezervní látky (sacharidy, bílkoviny)
o Barviva rozpustná ve vodě (antokyany a flavony)
o Alkaloidy (nikotin, kofein, kokain, kodein, morfin)

Plastidy
 semiautonomní
 Pouze u rostlin, obsahují barviva
 Ohraničeny dvojitou membránou
 Vnitřek = stroma
 Stroma protkáno systémem membrán - plošné měchýřky = tylakoidy - granum
 Chloroplasty – místo, kde probíhá fotosyntéza – obsahují chlorofyl
 Na povrchu je dvojitá membrána
 Chloroplasty – zelené; chromoplasty –
barevné; leukoplasty – bezbarvé
o Chloroplasty
o fotosyntéza
o Chromoplasty
o Červená a žlutá asimilační barviva –
karotenoidy, xantofyly
o Hojně v barevných květech
o Leukoplasty
o v neosvětlených částech rostlin
o hromadění zásobních látek

Cytoskelet
 tvořen vlákénky – mikrofilamenty; a trubičkami – mikrotubuly; intermediálními filamenty
 tvoří svazky – zkracování a natahování – pohyby cytoplazmy uvnitř buňky
 podíl na vzniku dělícího vřeténka při mitóze
 ! prokaryota i eukaryota mají – jen jiná stavba (jiný typ vláken)!
 Mikrotubuly – jsou tvořeny bílkovinou tubulinem
o Mikrotubuly, kt se uplatňují při děleni buňky
o Mikrotubuly, kt určují tvar buněčné stěny a vytváří mechanickou kostru buňky
 Mikrofilamenta – tvořeny aktinem a myozinem
o až několik desítek mikrometrů
o spojují protilehlá místa plazmatické membrány
  Intermediární filamenta
o Funkce nebyla zjištěna

Bičík (flagellum)
o Podlouhlá buněčná stěna
o Slouží k pohybu
o Složeny z proteinů (mikrotubuly)

Řasinky (brvy)
o Směřuje ven z povrchu obrvených buněk
o pohyb buňky
o smyslová ústrojí
o Složené z proteinů

Mikrotělíska
o Kulovité organely ohraničeny membránou
o zpravidla spojeny s ER
o Peroxizomy – velký význam v metabolismu cukrů a detoxikaci řady látek
o Glyocozomy – obsahují enzymy nezbytné pro přeměnu tuků na sacharidy během
klíčení semen

Buněčná stěna
 na povrchu rostlinných buněk a buněk hub
 hlavní složka – buničina (celulóza), u hub chitin
 Primární stěna – tvořena hemicelulózou, pektiny, bílkovinami, je schopna růst s buňkou
 Sekundární stěna – jen u některých buněk, ukládá se v ní lignin, suberin, kutin, typická pro
buňky mechanických vodivých pletiv
 Střední lamela – společná sousedním buňkám
 Lignifikace – dřevnatění, suberinace – korkovatění, kutin – vosková vrstva
 Funkce:
o Mechanická pevnost buňky
o Příjem a transport látek v rostlině
o V místě, kde prostupují plazmodesmy (výběžky cytoplazmy) spojuje buněčnou stěnu
(není ztloustlá), tato místo se označují jako tečky

Cytoplazma
 Vyplňuje buňku
 Polotekutá
 U živých buněk v pohybu – cytoplazmatické proudění = cyklóza

Plazmatická membrána
 Základ: fosfolipidy a lipoproteiny (model tekuté mozaiky)
 Ohraničuje buňku a jednotlivé organely
 Semipermeabilní
 Propustná pro molekuly snadno rozpustné v tucích a malé molekuly jako jsou H2O a O2
 Nepropustná pro velké molekuly jako je glukóza a ionty (Na+, H+)
 Funkce:
o Transport látek mezi buňkou a prostředím
o Tvorba buněčné stěny
 o Reakce buňky na podněty vnějšího prostředí (dráždivost)

Rozdíly buněk rostlin, hub a živočichů

ROZDÍL ROSTLINNÁ ŽIVOČIŠNÁ HUB

velikost 0,01 – 0,1 mm 0,001 – 0,5 mm
(nervové až 1 m)
Buněčná stěna Z celulózy ne Z chitinu
Zásobní látky Škrob, olej Glykogen Glykogen, olej
Tvořený útvar Pravá pletiva Tkáně Hyfy
Specifické Vakuoly, plastidy Lysozomy Lysozomy, vakuoly
organely

Semiautonomní organely
 Endosymbiotická teorie
o Původně samostatné prokaryotní organismy
o Mají dvě membrány – zisk jedné po přechodu do buňky?
 Udržují se dělením stávajících organel
 Mají vlastní genetický aparát – DNA + ribozómy (DNA je kruhová a ribozómy jsou
prokaryotického typu)
 Jsou potenciálně schopny tvorby ATP
 Mitochondriální DNA – nese doplňkové informace, mají je pouze po matce
 Mitochondriální EVA – pramáti, máme od ní všichni DNA
Dělení buňky
 Dvě části:
o Dělení jádra – karyokineze
o Rozdělení ostatních organel a buňky – cytokineze
 Způsoby dělení jádra:
o Mitóza = nepřímé dělení jádra
o Meióza = redukční dělení jádra

Nepřímé dělení jádra = MITÓZA

 Dělení somatických buněk
 Z jednoho diploidního jádra (2n) vznikají dvě diploidní jádra (2n)
 Probíhá ve 4 fázích:

Profáze
 Spiralizují se chromozómy
 Centrozom se dělí na dvě centrioly
 Zaniká jadérko a jaderná membrána
 Vytvoří se mikrotubuly
 Mezi centriolami se tvoří dělící vřeténko

Metafáze
 Chromozomy se soustřeďují do ekvatoriální roviny
 Centromerou se přichycují k mikrotubulům dělícího vřeténka
 Podélně se štěpí na dvě chromatidy

Anafáze
 Chromatidy se rozestupují k opačným pólům
 Vytvoří se dceřiné chromozomy
 Ke konci anafáze může začínat cytokineze

Telofáze
 Chromozómy se despiralizují
 Zanikají mikrotubuly
 Vytvoří se jaderná membrána (dceřiné jádra)
 Vytvoří se jadérko
 V telofázi probíhá cytokineze: Rozdělení cytoplazmy a ostatních organel
o U živočichů – přeškrcení buňky od obvodu do středu – dostředivé dělení
o U rostlin – uprostřed se hromadí váčky z diktyozómů, vzniká destička = fragmoplast,
odstředivé dělení

Buněčný cyklus
 M – dělení buňky (mitóza)
 G1
o Zdvojení buněčné hmoty
o Buňka roste, tvoří se RNA a proteiny, připravuje se zásoba nukleotidů a
enzymů pro replikaci DNA
 S
o DNA se replikuje na dvojnásobné množství
o Každá chromatida na konci této fáze zdvojená
  G2
o Zdvojování organel, tvorba struktur potřebných pro dělení buňky – mitotické
vřeténko
 G0
o Buňka se nepřipravuje na dělení
o i desítky let (nervová či svalová buňka obratlovců)

Redukční dělení = MEIÓZA

 Chromozómy jsou v buněčných jádrech somatických (tělových) buněk vždy přítomny v párech
(2n)
o Každý chromozom v jádře somatických buněk obsažen 2x (1x od otce a 1x od matky)
o Párové chromozómy = homologické chromozómy
 V jádrech specializovaných pohlavních buněk (gamet) z každého páru homologických
chromozomů přítomen jen 1 chromozóm
o Počet chromozómů je poloviční oproti somatickým b
o Gamety jsou tzv. haploidní (1n)
 Ke snížení počtu chromozómů z diploidního stavu na haploidní stav dochází v průběhu
meiózy
 Dvě po sobě následující dělení:
o Meióza I. (heterotypické dělení)
o Interfáze
o Meióza II. (homeotypické)

Meióza I.
profáze
 Složitější než profáze mitózy
 Má 5 fází (leptotenní, zygotenní, pachytenní, diplotenní a
diakinezi)
o Spiralizace chromozómů
o Zánik jadérka a jaderné membrány
o Vznik centriol a mikrotubulů
o Homologické chromozómy se párují (tvoří tzv.
bivalenty/tetráda), jejich chromozómy se proplétají,
dochází k tzv. crossing-overu (při pachytenní profázi),
překřížení sesterských chromatid homologických
chromozomů = chiasma

metafáze
 Řazení všech chromozómů do ekvatoriální roviny
 Nedojde k rozštěpení na chromatidy
 Přichycení k dělícímu vřeténku

anafáze
 Celé chromozómy jdou k pólům buněk (na rozdíl od mitózy)
 Do nové buňky vždy jen jeden z homologických chromozomů, nezávisle na původní
příslušnosti k „otci“ či k „matce“

telofáze
 Vznikají 2 haploidní jádra
  Buňka se dělí na 2 haploidní buňky
 Zanikají centrioly
 Vzniká jadérko a jaderná membrána
 Chromozómy se despiralizují – euchromatin

Interfáze
 Růst buňky

Meióza II.
 jako mitóza, ale vstupují tam haploidní buňky