Uvězněná duše

Dole ve škole u třídy 1. A je zamknutá místnost s židlemi. Říká se o ní, že to není jen tak
obyčejná místnost. Před 40 lety sem do školy do školy chodil chlapec, jmenoval se Pavel
(ne)Navrátil. Nebyl na jiné lidi hodný. Vymýšlel si a pomlouval ostatní. Jednoho dne se však
stala příšerná věc, Pavel zapomněl vypracovat domácí úkol. Paní učitelka se naštvala a
poslala ho k ředitelovi. Tehdejší pan ředitel Marek Novotný ale nebyl hodný ředitel, byl
přísný a nelítostný. Hned co se dozvěděl, co se stalo, praštil Pavla do hlavy. Pavel omdlel a
pan ředitel ho odnesl do skladu se židlemi a připoutal ho ke zdi. Protože ale do té místnosti
nikdo nechodí, Pavel umřel hlady a jeho tělo se proměnilo v prach. Jeho duše je tam ale stále
uvězněná.
Říká se že pokud by se někdo posypal prachem ze školní jídelny, za modrého úplňku sebereš
ředitelovy klíče, o půlnoci ve třídě 1. A zakřičíte třikrát za sebou „Buchtičky se šodou!“.
Pavlova duše se ukáže, jelikož buchtičky se šodou jsou jeho oblíbené jídlo. To však nebude
bez následků. Přivolá k tobě domů stvoření známé jako „Jednotka Sociální Péče“ které vás
odnesou do svého úkrytu známého jako „Nápravný ústav“. Co se však bude dít dál to se neví
jelikož nikdo kdo to zkusil se už nikdy nevrátil. Proto ti nedoporučuji, aby ses o to pokoušel.
- Julius Caesar