SZZ Eko

Ekonomická teorie a ekonomika
1.Teorie racionální volby, rovnováha spotřebitele za předpokladu měřitelnosti a

neměřitelnosti užitku
2.Rozhodování firmy, Coaseho teorie, produkční funkce firmy, maximalizace zisku v
krátkém a dlouhém období.
3.Porovnání dokonalé konkurence a monopolu, efektivita v dokonalé konkurenci a v
monopolu.
4.Rovnováha oligopolu, kooperativní a nekooperativní strategie. Monopolistická konkurence
a její rovnováha v krátkém a dlouhém období
5.Poptávka po práci v krátkém a dlouhém období, nabídka práce, vliv státu a odborů na trh
práce.
6.Keynesovský model důchod výdaje, dvousektorový a třísektorový model, určení
rovnovážné produkce.
7.Vlivl fiskální politiky na rovnováhu ekonomiky, třísektorový model důchodu výdaje
8.Trh zboží a odvození křivky IS. Trh peněz (aktiv) a odvození křivky LM.
9.Makroekonomická rovnováha. Model IS-LM v ekonomice.
10.účinnost fiskální a monetární politiky v makroekonomické teorii. Aplikace modelu IS-LM
v ekonomice.
11.Charakteristika manažerského účetnictví v podniku a jeho význam v řízení podniku.
12.Podoba a specifikace nákladů v manažerském účetnictví.
13.Kalkulace a kalkulační systém jako prvek manažerského účetnictví.
14.Systém plánů a rozpočtů podniku.
15.Kontrolní mechanismy na bázi účetních informací.
16.Majetková a kapitálová struktur podniku, tvorba finančního plánu.
17.Investiční činnost podniku a postavení rizika ve finančním řízení.
18.Finanční analýza podniku.
19.Řízení krizí ve finančním řízení podniku, postup sanace.
20.Metody oceňování podniku a jejich podstata.
1) Teorie racionální volby, rovnováha spotřebitele za předpokladu měřitelnosti a
neměřitelnosti užitku.
Vilfredo Pareto (1906). Teorie racionální volby
Základem ordinalistického popisu chování spotřebitele je indiferenční analýza vycházející z teorie
racionální volby. Teorie racionální volby předpokládá, že spotřebitel obvykle volí mezi několika
různými statky. Hledá přitom optimální kombinaci statků, která mu přinese největší uspokojení.
- předpokládá, že spotřebitel obvykle volí mezi několika různými statky
- hledá přitom optimální kombinaci statků, která mu přinese největší uspokojení
Racionální volba je založena na dvou axiomech spotřebitelova chování:

1. Axiom srovnání – spotřebitel je schopen všechny varianty porovnat a je schopen říci, které
jsou pro něho více uspokojivé a které méně
- Má ve všem jasno, ví, co preferuje
2. Axiom tranzitivity – když spotřebitel preferuje A před B a zároveň preferuje B před C, pak
preferuje A před C (např.: preferuji Plzeň před Budvarem a současně preferuji Budvar před
Kozlem = mám radši Plzeň než Kozla; nemůžu tvrdit, že mi víc chutná Kozel než Plzeň)
- Má v tom zmatek, neví, co preferuje, je logický
- Spotřebitel má ve svých preferencí pořádek
Rovnováha spotřebitele za předpokladu měřitelnosti a neměřitelnosti užitku
Rovnováha spotřebitele podle kardinalistického přístupu nastává v okamžiku, kdy se MU poslední
spotřebované jednotky vyrovná s cenou, kterou za ní spotřebitel zaplatí.
MUx = P
Pokud spotřebitel nakupuje dva statky, poměřuje při tom získávaný mezní užitek nakupovaného
statku s obětovaným mezním užitkem statku, který nenakupuje.
Optimální kombinace dvou statků leží v bodě, kdy se získaný mezní užitek jednoho statku rovná
obětovanému meznímu užitku statku druhého. Podmínkou optimální spotřeby tedy je, že se poměr
mezních užitků poměřovaných statků se musí rovnat poměru jejich cen.
Indiferenční křivka – křivka znázorňuje všechny kombinace dvou statků, které přinášejí
spotřebiteli stejné upokojení
- Indiferenčních křivek nad sebou může být
nekonečně mnoho, čím výš = tím vyšší užitek
- Tohle je míra substituce
Poměr substituce statku A statkem B udává míra spotřebitelské substituce.

Mezní míra substituce (MRS) - poměr, ve kterém se nahradí úbytek spotřeby jednoho statku
přírůstkem druhého statku tak, aby celkový užitek ze spotřeby zůstal nezměněn
MRS – mezní míra substituce

Δ Qy – změna množství statku Y
Δ Qx – změna množství statku X
Mezní míra substituce MRS je dána sklonem tečny k indiferenční křivce, zvyšuje se tak, jak se
spotřebitel posouvá po indiferenční křivce nahoru.
- - Nahoře míra substituce největší
- Dole míra substituce nejmenší
- Má konvexní tvar
U ekonomických statků, které jsou vzájemně dokonalými

substituty (tj. mohou se vzájemně bezezbytku nahradit – např.
rohlíky a housky), je sklon tečny k indiferenční křivce konstantní.
Indiferenční křivka dokonalých substitutů je tedy úsečkou mezi
osami.
U ekonomických statků, které jsou navzájem dobrými substituty,

se mezní míra substituce zvyšuje pozvolna. Indiferenční křivka
těchto statků je tedy pozvolná. Spotřebitel je schopen substituovat
tyto statky plynule.
U špatných substitutů se mezní míra substituce zvyšuje prudce.

Spotřebitel je schopen tyto statky substituovat pouze ve velmi
omezeném rozsahu (resp. na náhradu malého množství jednoho
statku je potřeba velké množství druhého statku).
Spotřebitelská substituce - nahrazení jednoho užitku jiným užitkem; nemusí znamenat náhradu
jednoho statku příbuzným statkem
Většina statků si je navzájem dobrými substituty. Člověk je většinou konzervativním
spotřebitelem. Zvykne si na určitou strukturu spotřeby a mění ji pouze pokud přichází silné podněty
(např. výrazná změna cen).
Statky jsou si navzájem lepšími substituty, čím delší dobu uvažujeme. V tomto horizontu spotřebitel
dokáže seřadit různé kombinace statků podle toho, jak velké uspokojení mu přinášejí. Každá
indiferenční křivka pak představuje určitou úroveň uspokojení.
Indiferenční křivky racionálního spotřebitele se neprotínají. Pokud by se indiferenční křivky
protnuly, byl by porušen axiom tranzitivity a spotřebitel by jednal iracionálně.
Spotřebitel je obvykle omezen peněžní částku, kterou může za daný statek utratit. Tak vzniká
rozpočtové omezení, které je dáno důchodem spotřebitele a cenami statků. Znázorňuje jej přímka
spotřebních možností, na které leží všechny kombinace dvojice statků, které spotřebitel může při
daném důchodu a cenách koupit. Rovnice rozpočtového omezení:
I = Px *Q x+ Py *Q y
I – částka, kterou chce spotřebitel vydat na nákup obou statků (ROZPOČTOVÉ OMEZENÍ)
P – ceny těchto statků Q – množství statků
Poznámka:
Mezní –
poslední
spotřebovaná
Rozpočtové omezení a optimální kombinace spotřeby - spotřebitel porovnává mezní míru

substituce (MRS) s poměrem cen statků. Dokud je MRS odlišná od poměru cen - vyplatí se mu
substituovat jeden statek druhým. V okamžiku, když se MRS rovná poměru cen – nemůže zvýšit své
uspokojení další substitucí – spotřebitel dosahuje svého optima.
V bodě G – MRS statku X statkem Y je menší, než

poměr cen X a Y
V bodě F – MRS statku X statkem Y je větší, než
poměr cen X a Y
V bodě E – MRS statku X statkem Y je rovna poměru
cen X a Y
Spotřebitel však většinou nekupuje pouze dva statky. Svůj důchod rozděluje mezi velké množství
statků. Racionální spotřebitel rozděluje svůj důchod mezi statky tak, aby se mezní míra substituce
statků pokud možno rovnala poměru jejich cen.
Rozhodování o optimální kombinaci statků je zcela subjektivní – záleží na preferencích daného
spotřebitele. Rozdílné preference způsobují rozdílný tvar a polohu indiferenčních křivek.
Rozdílnost indiferenčních křivek lidí s různými subjektivními preferencemi můžeme ilustrovat na
následujících případech
Tato spotřebitelka preferuje tzv. zdravou stravu, neodmítá

však zásadně ani masité pokrmy. její indiferenční křivky
jsou proto posunuté směrem k obilným klíčkům, ale v
určitých případech připouští i náhradu rostlinné stravy
masem.
Značně odlišnou situaci pak zachycuje druhý graf:

Pan Špejlík jednoznačně preferuje masitou stravu. Ani on však není ve svém stravování zcela radikální
a za určitých okolností připouští ve svém jídelníčku také rostlinné produkty. Jeho indiferenční křivky
jsou proto výrazně posunuty směrem k masité stravě.
Zásadní otázkou však zůstává odvození křivky poptávky spotřebitele po jednotlivých statcích. Z výše
uvedených grafů není možné křivku poptávky přímo odvodit, neboť zachycují pouze kombinace
množství dvojic statků, zatímco poptávka představuje kombinaci množství a ceny.
Odvození křivky poptávky jednoho ze sledovaných statků je proto možné pouze zprostředkovaně
pomocí sledování změn optimálních kombinací statků (X a Y) při změně ceny jednoho z nich (X).
Cena druhého statku přitom zůstává konstantní. Změna ceny statku X (v našem případě její pokles)
vyvolá posun přímky spotřebních možností a tím i optimálního množství statku X (z Qx na Qx´). To
spolu se známou změnou ceny (z Px na Px´) umožní konstrukci křivky poptávky Dx v obvyklém PQ
grafu:
Rozhodování spotřebitele
- na konci 19. století
- spotřebitel má potřeby, který se snaží uspokojit
- teorie užitku - 2 přístupy: Kardinalistický a Ordinalistický
Kardinalistický – spotřebitel je schopen měřit své uspokojení, vychází z mezního užitku
Ordinalistický – spotřebitel není schopen měřit své uspokojení, vychází z indiferenční analýzy, umí
ho porovnat
Oba dva pracují s tím, že spotřebitel se chová racionálně a má k dispozici všechny relevantní
informace.
Kardnalistické chování
Podle kardinalsitického přístupu je spotřebitel schopen měřit (kvantifikovat) své uspokojení. Nastává
však problém stanovení ekvivalentní jednotky užitku, tj. čím vlastně velikost užitku měřit.
Přímo - V minulosti proběhly pokusy o zavedení přímé měřitelnosti užitku pomocí jednotky užitku.
Tyto snahy však zklamaly, neboť přetrvával problém se subjektivním vnímáním velikosti užitku i jeho
jednotky.
Nepřímo - Podle této metody spotřebitel měří užitek penězi, které je ochoten za daný statek zaplatit.
Mezní užitek (MU)

- S každou další spotřebovanou jednotkou mezní užitek klesá
- je přírůstek užitku, který spotřebiteli poskytuje každá další spotřebovaná jednotka
- je daný mezním užitku všech spotřebovaných statků
- Rovnováha spotřebitele podle kardinalistického přístupu nastává v okamžiku, kdy se MU
poslední spotřebované jednotky vyrovná s cenou, kterou za ní spotřebitel zaplatí.
- Celkový užitek (TU) – celková míra uspokojení potřeb
spotřebitele
TU = Ʃ MU
Spotřebytelův přebytek – rozdíl mezi cenou, jakou je

spotřebitel ochoten zaplatit a cenou, kterou skutečně zaplatí;
rozdíl mezi subjektivní hodnotou statku pro spotřebitele a tržní
cenou
- křivka poptávky je shodná s křivkou mezního užitku

- Pokud spotřebitel nakupuje dva statky, poměřuje při tom získávaný mezní užitek
nakupovaného statku s obětovaným mezním užitkem statku, který nenakupuje
- Optimální kombinace dvou statků leží v bodě, kdy se získaný mezní užitek jednoho statku
rovná obětovanému meznímu užitku statku druhého. Podmínkou optimální spotřeby tedy je,
že se poměr mezních užitků poměřovaných statků se musí rovnat poměru jejich cen
Ordinalistický chování
- spotřebitel není schopen měřit (přímo i nepřímo) své uspokojení, ale dá se porovnat
- spotřebitel je schopen určit vrchol jeho uspokojení, ale nedokáže ho popsat
- Ordinalistický přístup zavedl Vilfredo Pareto
Indiferenční analýza – spotřebitel bude respektovat teorii racionální volby

2) Rozhodování firmy, Coaseho teorie, produkční funkce firmy, maximalizace zisku v
krátkém a dlouhém období.
Rozhodování firmy
- Proč vzniká, existuje a co je firma, tomu se dříve nevěnovali, až v průběhu 20. století
- byly zde technologické teorie - firma je výsledkem technologického pokroku, který vyžaduje
dělbu práce a specializaci (jeden člověk bez druhého by nemohl pracovat). Tyto teorie však
nevysvětlovaly existenci firem důsledně (advokátní kanceláře, zemědělské podniky apod.).
- ekonomický subjekt
- nakupuje VF – firma něco produkuje
Rozhodování firmy v krátkém a dlouhém období může ilustrovat příklad zachycený na grafu
29:
V situaci 1 firma prodává zboží za cenu P1, její nákladové optimum je v krátkodobém horizontu
určeno ACS1 a MCS1. Optimální množství je dané průsečíkem P1 a MCS1 (množství Q1).
Krátkodobé mezní náklady jsou při tomto množství vyšší než dlouhodobé mezní náklady MCL.
V situaci 2 proto bude podnikatel navyšovat fixní výrobní faktory (nákup strojů, zařízení,
nemovitostí) aby dosáhl vyrovnání ceny s dlouhodobými mezními náklady MCL – toho dosáhne při
množství Q2. Při tomto množství je maximalizován zisk.
V situaci 3 však podnikatel nemůže v dokonalé konkurenci trvale setrvat na Q2 protože cena je zde
vyšší, než průměrné náklady ACS2 – firma dosahuje zisk, a to láká konkurenci. Na trh postupně
vstupují další výrobci – cena začne klesat. Pokles ceny donutí firmu zmenšit fixní výrobní faktory
(prodej). Rovnováha nastane při množství Q3, kde se cena P2 rovná množství Q3 a průměrným
nákladům. Při tomto množství firma nemá žádný
ekonomický zisk a na trh již nebudou vstupovat nové
firmy.
Tento případ platí, pokud je firma schopna navyšovat fixní
výrobní faktory rychleji, než vstupují další firmy na trh.
Pokud by toho firma nebyla schopna, potom se z množství
Q1 přesune přímo do Q3.
Ronald Coase
- vytvořil univerzální teorii firmy
- Hlavní příčinou vzniku firmy jsou podle něj transakční náklady podnikatele
- podstatný je podnikatel, ne firma
- Podnikatel by mohl všechny potřebné služby výrobních faktorů nakupovat na trzích
- Všechny transakce realizované na trzích však vyžadují transakční náklady
- Úspora transakčních nákladů je důvodem i k horizontální a vertikální integraci
Coaseho toerie
Universální teorii firmy vytvořil britský ekonom Ronald Coase. Hlavní příčinou vzniku firmy jsou
podle něj transakční náklady podnikatele. Podnikatel by mohl všechny potřebné služby výrobních
faktorů nakupovat na trzích. Všechny transakce realizované na trzích však vyžadují transakční
náklady.
Transakční náklady – náklady na vyhledání partnerů, na vyjednávání, na uzavírání smluv a zajištění
jejich plnění
Firma eliminuje některé transakční náklady – podnikatel nemusí se zaměstnanci neustále
vyjednávat o cenách prací a uzavírat smlouvy o jejich dodání. Jsou nahrazeny dlouhodobými
rámcovými pracovními smlouvami. Obdobné je to i u kapitálových statků (využití strojů). Úspora
transakčních nákladů je důvodem i k horizontální a vertikální integraci.
- HORIZONTÁLNÍ – SPOJENÍ SPOLEČNÝCH NÁKLADŮ FIREM -> SNÍŽENÍ
TRANSAKČNÍCH NÁKLADŮ
- VERTIKÁLNÍ – STAHOVÁNÍ EXTERNÍCH FIREM DO VLASTNÍ FIRMY
V pozdějších létech se objevila částečná kritika Coaseho teorie. Kritici tvrdili, že firma není pouze
prostor pro autoritativní rozhodování vlastníka (tzv. „bublina centrálního plánování“). Ve firmě
spolupracuje mnoho vlastníků výrobních faktorů. Podnikatel může vlastnit pozemky, stroje a další
kapitálové statky. Práci ale vlastní zaměstnanci, banky vlastní peníze, které si podnikatel půjčil apod.
Z tohoto úhlu pohledu je firma spíše „pletenec smluv“, které mezi sebou uzavřeli vlastníci
výrobních faktorů (nexus of contracts). Důvodem vzniku této situace je snaha vlastníků výrobních
faktorů o co největší snížení transakčních nákladů. Smlouvy účastníků firmy však mají jiný charakter,
než účastníků trhu – jsou dlouhodobé a pouze rámcové (nespecifikují zcela přesně nakupovanou
službu výrobního faktoru). Zaměstnanci nemohou ovlivňovat chod firmy, nenesou riziko, mají pevné
důchody (mzdy). Je nutné proto nutné jejich řízení a kontrola. To však přináší firmě další náklady.
Nákladově optimální velikost firmy

Aplikace Coaseho teorie však vyvolává nutnou otázku, proč se snaha o snížení transakčních
nákladů neprojeví neustálým růstem firmy až do podoby monopolu? Opovědí je existence
nákladů řízení
Náklady řízení – náklady na řídicí pracovníky a jejich vybavení, na přenos informací, na porady
apod.
Kromě zjevných nákladů řízení však existují i skryté náklady řízení (nepřímé) – neefektivnosti
plynoucí z byrokratického rozhodování a informačních zkreslení (šumy). Tím dochází k neefektivní
alokaci zdrojů uvnitř firmy.
Když se firma zvětšuje, klesají transakční náklady, ale současně se zvyšují náklady řízení.
Nákladově optimální velikost firmy nastává, když je dodatečná úspora transakčních nákladů právě
vyvážena přírůstkem nákladů řízení (mezní transakční náklady = mezním nákladům řízení). Firma tak
roste pouze do svých optimálních rozměrů. Hledání optimální velikosti je většinou intuitivní (metoda
pokus-omyl)
Nákladově optimální velikost firmy – nastává, když je dodatečná úspora transakčních nákladů právě
vyvážena přírůstkem nákladů řízení
Nákladově optimální velikost firmy = náklady na řízení
Proč však existují malé i velké firmy? Na tuto otázku odpovídají různé teorie. Podle některých velké
firmy představují efektivní jádro odvětví a malé firmy pouze doplňují jejich nabídku. Podle jiných
teorií záleží optimální velikost firmy na odvětví a použitých technologiích (průmysl x služby).
Existenci malých i velkých firem však lze efektivně vysvětlit také na základě transakčních nákladů.
Velké firmy poskytují obvykle diverzifikovanější produkt než malé firmy (diverzifikace nejen v
rozsahu sortimentu, ale také v doplňkových službách či lokalizaci). Diverzifikace je ale spojena s
mnoha transakčními náklady, které je možné šetřit právě zvětšováním firmy. Při úzké specializaci u
malých firem nevzniká tolik transakčních nákladů. Nákladově optimální velikost firmy je obvykle
tím větší, čím diverzifikovanější produkt poskytuje.
Cíl firmy
Na základě výše uvedených teorií je možné si firmu představit jako „pletenec smluv“ – každý
účastník (podnikatel, zaměstnanci, banky poskytující úvěry) z ní může vystoupit.
Zájmy subjektů, které tvoří firmu ale nejsou totožné - mohou být dokonce i zcela protichůdné.
Například podnikatel chce co největší zisk, ale zaměstnanci chtějí co největší mzdy
Všichni účastníci firmy mají na základě uzavřených smluv pevné důchody (mzdy, úrok), pouze
podnikatel jako nositel rizika pobírá „zbytkový důchod“ – zisk. Výše smluvních důchodů je
určována na trzích – např. mzdy určitých profesí. Cíl firmy však určuje podnikatel a je jím obvykle
maximalizace zisku (rozdíl mezi příjmy a náklady). Většinou se přitom nejedná o okamžitou
maximalizaci zisku, ale o dlouhodobý záměr.
Každý účastník firmy má vlastní cíl!
- Zaměstnanci – vyšší mzdy (to jsou pro firmu náklady)
Výroba a produkční funkce

- základní činnost produkce je firmy
- činnost, která uspokojí něčí potřebu, je produktivní
- výroba je poskytování služeb, které přinášejí přítomný nebo budoucí užitek
- základní výrobní jednotkou je firma
- firma přetváří vstupy ve výstup (produkt)
Produkt – nabídka pro zákazníka, finální produkt nebo meziprodukt
Vstupy do produkce
- výrobní faktory
- mezistatky (meziprodukt) – výsledky práce někoho jiného
Výstupem produkce
- Výrobky (hmotný ekonomický statek)
- Služby (nehmotný ekonomický statek)
Pokud se produkce firmy měří hodnotově (peněžně), nikoliv ve fyzických jednotkách, pak je nutné
odečíst velikost hodnoty mezistatků vstupujících do produkce.
Hodnota výstupů firmy je pouze její přidaná hodnota.
Produkční funkce – udává vztah mezi velikostí produkce a množstvím použitých vstupů
Q=F(ia,ib, ic,...,in)
Q – velikost výstupu (v kvantitativních ukazatelích)
ia... in - používané vstupy
V krátkém období se mohou měnit pouze některé výrobní
faktory, jiné zůstávají fixní. Je tak možné zkonstruovat
zjednodušený model, ve kterém se mění pouze množství práce
(L), ale nemění se množství kapitálu (K).
Podoba krátkodobé produkční funkce tedy je: Q = F(L)
V krátkém období tedy firma může zvětšovat objem produkce
pouze navýšením množství práce.
Po dosažení hranice produkčních možností již není v krátkém
časovém období možné zvyšovat objem produkce pouze
navyšováním množství variabilního výrobního faktoru (např.
práce). Pro další navýšení objemu produkce je nutné rozšíření
výrobních kapacit dalším investováním do nákupu kapitálových
statků – to je možné pouze v dlouhém období
Zákon klesajících výnosů z variabilního kapitálu - s růstem množství proměnného výrobního
faktoru se množství produktu nejprve zvětšuje, ale od určitého okamžiku se zase zpomaluje
- Je-li variabilním výrobním faktorem práce, tak s jejím rostoucím množstvím klesá vybavenost
práce kapitálem (fixní výrobní faktor) a důsledkem je nižší produktivita práce
- po nějaké době se začne produkt snižovat a nejsem schopná ho navýšit
V dlouhém období není žádný výrobní faktor fixní. Všechny vstupy jsou tedy variabilní. Je tak
možné sestavit zjednodušený model, ve kterém se mění jak množství práce (L), tak i množství
kapitálu (K). Vznikne tak tzv. dvoufaktorová produkční funkce
Q = F(K,L)
Produkce se však nemusí zvyšovat rovnoměrně v závislosti na zvyšování objemu L a K. Zpočátku se
projeví rostoucí výnosy z rozsahu a produkce roste rychleji, než L a K (klesají AC). Později klesají
výnosy z rozsahu a produkce roste pomaleji, než L a K
(AC rostou). Rostoucí výnosy z rozsahu se projevují,
dokud je úspora transakčních nákladů větší, než
přírůstek nákladů řízení. Když firma dosáhne své
nákladově optimální velikosti, jsou výnosy z rozsahu
konstantní. Pokud firma dále roste, začnou se
projevovat klesající výnosy z rozsahu, protože přírůstek
nákladů řízení je větší, než úspora transakčních
nákladů. Dlouhodobou produkční funkci Q= F(K,L)
můžeme znázornit pomocí trojrozměrného
produkčního kopce
- V dlouhém období není žádný výrobní faktor fixní.
- Všechny vstupy jsou tedy variabilní. Je tak možné sestavit zjednodušený model, ve kterém se
mění jak množství práce (L), tak i množství kapitálu (K)
- Vznikne tak tzv. dvoufaktorová produkční funkce
- V tomto období může firma měnit jak práci, tak kapitál, v tomto případě jsou subtituty
- Výnosy z rozsahu – klesají AC (průměrné náklady)
- Produkce se však nemusí zvyšovat rovnoměrně v závislosti na zvyšování objemu L a K
Izokvanta - křivka stejné produkce, udává všechny kombinace

vstupů (např. práce a kapitálu), které vedou k produkci stejného
množství výstupu
Technická substituce – firma může určité množství produkce

(Q) vyrobit různou kombinací výrobních faktorů (například práce
L a kapitálu K), ty je možné vzájemně zaměňovat
Mezní míra technická substituce – poměr, ve kterém lze

dělníky nahrazovat stroji tak, aby velikost produktu zůstala stejná
Mezní míra technické substituce (MRTS) je poměr, ve kterém

může výrobce nahradit jednotku jednoho vstupu jiným vstupem
tak, aby se celková produkce nezměnila.
MRTS – mezní míra substituce práce kapitálem

Δ K – změna množství kapitálu
Δ L – změna množství práce
MRTS je dána v každém bodě sklonem tečny k izokvantě v tomto bodě.
(změna kapitálu ku změně množství práce)
- Firma hledá takovou kombinaci výrobních faktorů, která jí přinese nejvyšší dosažitelný objem
produkce. Podmínkou dosažení maximální produkce je plné využití disponibilních zdrojů
Izokosta – udává všechny možné kombinace dvou výrobních

faktorů (např. práce a kapitálu), které představují stejné náklady
TC = w*L+v*K
TC – celkové náklady
L - množství práce
w – cena práce (mzda)
K – množství kapitálu
v – cena kapitálu
Maximalizace zisku firmy v krátkém a dlouhém období
- V krátkodobém období mohou mít firmy vyšší náklady,
než v dlouhodobém
- Krátké období = vyšší náklady, dosažení optimální
kombinacích vstupů
- Dlouhé období – nižší náklady, vstupy jsou variabilní, je
možné měnit její vzájemný poměr tak, aby byl optimální
Situace 1 – rovnovážný množství, při kterým dosahuje krátkodobě zisk, dlouhodobě je v nerovnováze
-> navyšuje produkci, dokud se krátkodobé a dlouhodobé náklady nevyrovnají
Situace 2 – vyrovnají se náklady, firma bude dosahovat krátkodobou i dlouhodobou rovnováhu, firma
ale nebude schopna si ji udržet, klesne cena do Q3
Situace 3 – firma sníží produkci, když bude při množství Q2 produkovat při ceně P2, bude na nule
Maximalizace zisku, tj. dosažení maximálního rozdílu mezi celkovými příjmy (total revenue,
TR) a celkovými náklady (total cost, TC)
Zdrojem zisků podnikatele je firma. Podnikatel však nemusí být vázán na jednu firmu stále – může jí
prodat Cílem podnikatele tedy je maximální tržní hodnota firmy. Hodnota firmy se měří tokem
jejích očekávaných budoucích výnosů:
P – tržní hodnota firmy
RE – očekávané výnosy firmy v každém z příštích n let její
exietence
r – úroková míra
Při dané úrokové míře podnikatel maximalizuje hodnotu své firmy, když maximalizuje tok jejích
budoucích zisků RE. S delším časovým horizontem vzrůstá v rozhodování nejistota – míra rizika.
Podnikatelské rozhodování proto není předem daný jednoduchý algoritmus.
Maximalizace zisku může být ohrožena v okamžiku, kdy si majitel najme pro řízení firmy manažera.
V této situaci může nastat tzv. problém zastoupení. Část podnikatelských funkcí přechází na
manažera – ten však není zainteresován na zisku a sleduje vlastní cíle. Řešením tohoto rozporu je buď
intenzivní kontrola manažera ze strany podnikatele, nebo jeho přímé zainteresování na zisku
(pohyblivá složka mzdy).
Obdobný problém nastává i u velkých akciových společností – velké množství vlastníků nemůže
efektivně vykonávat správu firmy – funkci podnikatele vykonávají manažeři. Dochází k odtržení
rizika od podnikání – akcionáři nemají přímou kontrolu nad firmou. Řešením je navázání výše mezd
manažerů na zisk firmy. Někdy je manažerům umožněn nákup akcií firmy – stávají se spoluvlastníky.
Manažeři však mohou i nadále sledovat vlastní cíle – maximalizace „okrajových výhod“.
Okrajové výhody – požitky plynoucí ze správy firmy: přepychová kancelář, služební auto,
letadlo, mobily, počítače, sekretářky
Místo zisku firmy mohou manažeři preferovat její růst. To je otázka osobní prestiže manažerů. Na
trhu práce bývá například hodnocen lépe manažer velké firmy. Firma se však díky tomu může dostat
do rozporu s optimální nákladovou velikostí – po jejím překročení prudce rostou náklady a klesá zisk.
V případě špatného managementu klesá hodnota akcií – hrozí nepřátelské převzetí firmy. Cizí firma
nabídne vlastníkům vyšší cenu za kontrolní balík akcií, než je aktuálně na trhu, ti rádi prodají. Po
převzetí kontroly nad firmou dojde k výměně managementu - cena akcií se zvýší. Finanční skupiny
specializované na nepřátelská převzetí firem se nazývají „i“ (raiders). Pojistka manažerů proti
okamžité výpovědi po změně vlastníka firmy jsou nepopulární „zlaté padáky“.
3) Porovnání dokonalé konkurence a monopolu, efektivita v dokonalé konkurenci a v
monopolu.
Dokonalá konkurence
- zjednodušenej model – popis základních ekonomických jevů
- Malé a střední firmy
- Cenu určuje trh
- Všichni mají stejné informace (žádné)
- Jediná informace je cena
- Homogenní produkt
- nejsou bariéry konkurence
Co je monopol
- na trhu je pouze jeden prodávající, který nemá blízký substitut
- na trh nemůžou vstoupit další konkurenti
Monopol a jeho rovnováha
Monopol je tržní situace, kdy je na trhu pouze jeden prodávající nabízející produkt, který nemá
blízký substitut. Tato situace může trvat pouze za podmínky, že na trh nemohou vstoupit další
konkurenti (existují překážky vstupu).
Monopol nabídky – situace, kdy je na trhu pouze jeden prodávající nabízející produkt, který
nemá substitut
3 typy monopolu
1) vlastnictví jedinečného faktoru
2) Přirozený monopol
3) Administrativní monopol
V dokonalé konkurenci se na trhu vyskytuje velké množství

nezávislých firem. Křivka nabídky na trhu S (všichni nabízející) je
totožná s křivkou mezních nákladů MC všech nabízejících
Rovnováha v dokonalé konkurenci je daná průsečíkem křivky
tržní nabídky (S) a poptávky (D). Výsledkem působení S a D je
stanovení rovnovážné tržní ceny PE a tržního množství QE
V monopolu je tržní poptávka D totožná s poptávkou po produktu
monopolní firmy d. Rovnováha monopolní firmy a současně i
celého trhu nastává při množství QM, kdy monopol maximalizuje
zisk.
Optimální množství monopolu je určeno průsečíkem MR a MC
monopolu. Množství QM spolu s poptávkou D určí monopolní
cenu PM.
Efektivita trhu v dokonalé konkurenci a v monopolu

Pro porovnání situace na trhu v dokonalé konkurenci a v monopolu je
důležité srovnání tzv. efektivity trhu. Ta je určena přebytkem
spotřebitelů (součet všech individuálních přebytků všech spotřebitelů na
trhu – rozdíl mezi průběhem křivky poptávky a tržní cenou) a
přebytkem výrobců (součet všech individuálních přebytků všech
výrobců – rozdíl mezi tržní cenou a průběhem křivky nabídky):
- efektivita trhu – určena přebytkem spotřebitelů a přebytkem

výrobců
- využity všechny tržní příležitosti až do bodu tržní rovnováhy €
Mrtvá ztráta – prostor, o který je snížena celková efektivita trhu v monopolním prostředí, je
způsobena skutečností, že monopol prodává méně statků, než by odpovídalo kumulované nabídce v
prostředí dokonalé konkurence -> nevýhodná pro spotřebitele, vyšší cena
4) Rovnováha oligopolu, kooperativní a nekooperativní strategie. Monopolistická
konkurence a její rovnováha v krátkém a dlouhém období
Co je oligopol
- situace, kdy na trhu působí malá skupna velkých firem, navzájem si konkurují
Proč existují firmy
- Na trhu v určité situaci existuje malá poptávka vzhledem k optimální velikosti firem, není
schopna uživit nákladově optimální firmy
- Důvody vzniku – administrativní opatření
Rovnováha oligopolu
Rovnováha firmy v oligopolní struktuře je obdobná, jako rovnováha
monopolu. Zásadní rozdíl však spočívá v tom, že jedna firma tvoří
v oligopolu pouze část nabídky (na trhu nabízí svůj produkt ještě
několik dalších firem). Poptávka po produkci firmy v oligopolu je
proto oddělena od celkové poptávky na trhu.
- podobná jako v monopolu
- v oligopolu tvoří jedna firma část nabídky, proto malý s, u
poptávky malé d
- poptávka po produkci firmy v oligopolu je proto oddělena od
celkové poptávky na trhu
Zisk oligopolu
- cena a zisk firmy jsou stanovy stejným způsobem jako
v monopolu
- rozhodující jsou její náklady
- optimální množství – průsečík MR a MC firmy
- Množství QO spolu s dílčí poptávkou po produkci firmy d určí
cenu PO.
Rovnováha oligopolu s vůdčí firmou

- Situace, kdy jedna firma dosáhne takové tržní síly, že může
určovat cenu v celém odvětí
- diktuje cenu pro celé odvětí na základě svého optima
Oligopolní lem – nucené akceptovat cenu vůdčí firmy, která vytváří

nabídky
Kooperativní a nekooperativní strategie

Strategické chování firem v oligopolní struktuře je možné zkoumat podle tzv. teorie her (John von
Neumann, Oskar Morgenstern: Theory of Games and Economic Behavior, Princeton 1944).
Rozeznáváme dva typy strategií:
Nekooperativní strategie – firmy nespolupracují, každá sleduje pouze vlastní zájem
Kooperativní strategie – firmy se snaží spolupracovat (např. rozdělení trhu, dohody o cenách)
V praxi většinou firmy dosahují většího profitu v případě kooperativní strategie.
Mezi nekooperativní strategie můžeme zařadit dva specifické typy oligopolu.
Cournotův oligopol je jedním z nejstarších modelů tržního chování. Popsal jej již Augustin A.
Cournot v roce 1838. Při rozhodování o množství vlastní produkce firma dle Cournotova modelu
vychází z produkce svého konkurenta. Ve výsledku pak budou firmy společně dodávat na trh větší
množství, než by dodával monopol a přitom budou dosahovat ekonomický zisk.
Druhým modelem chování dle nekooperativní strategie je Bertrandův oligopol. Firma se v této
situaci rozhoduje o své ceně s ohledem na cenu konkurenta. Tento model ústí do cenové války. Firmy
budou reagovat na stávající cenu konkurence nižší cenou, což vyvolá snížení ceny i u konkurence a
tak dále. Výsledkem je to, že na konci budou firmy prodávat za cenu rovnou AC a nebudou mít žádný
zisk. Vznikne tak situace obdobná dokonalé konkurenci.
Cournotův i Bertrandův model oligopolu vedou ke stabilní a jednoznačné rovnováze. Existuje však
velké množství jiných modelů oligopolu, které vedou k nestabilní rovnováze. V praxi se firmy chovají
spíše podle Cournotova modelu – bojí se cenové války.
Nashova rovnováha
Autorem této teorie je americký matematik John Forbes Nash (1928), nositel Nobelovy ceny za
ekonomii 1994, předloha hlavní postavy oscarového filmu Čistá duše (2002).
Nashův model vychází ze zjištění, že kartelové dohody jsou sice pro výrobce výhodné, ale v řadě
případů se rozpadají. Účastníci kartelu jsou v pokušení zvýšit svůj prospěch na úkor ostatních
partnerů. Porušení kartelové dohody je špatně sankcionovatelné, neboť kartely nejsou legální
(poškozený se nemůže obrátit na soud). Nikdo si tak nemůže být jistý, že partner dohodu dodrží. V
tomto případě je výhodnější dohodu porušit jako první. Pokud partner dohodu neporuší, porušitel
vydělá. Pokud partner dohodu poruší, ustaví se nová rovnováha na nižší úrovni (menší zisky pro
všechny zúčastněné)
Dominantní strategie – ta, která je pro firmu nejlepší bez ohledu na to, jakou strategii zvolí
ostatní firmy
Nashova rovnováha je důsledkem toho, že účastníci transakce (dohody) sledují své vlastní
dominantní strategie. U kartelu je Nashova rovnováha horším řešením, protože zisk firem je menší.
Nashova rovnováha je však na rozdíl od kartelové dohody stabilní (uplatnění dominantní strategie
nevede k jejímu porušení).
To však neplatí u státem vytvořených kartelů (kvóty), ty jsou naopak velmi stabilní. Nashova
rovnováha je pro firmy méně výhodná – snaží se proto kartely obnovovat, ty se však opakovaně
rozpadají – např. dohody OPEC o těžebních kvótách.
Po zkušenostech s rozpady a obnovením kartelů firmy dochází ke kooperativní strategii – pokud
partner neporuší dohodu, samy jí také neporuší. Podmínkou účinnosti kooperativní strategie je malý
počet účastníků dohody a uzavření trhu před novou konkurencí.
Cournotův i Bertrandův model vede firmy v oligopolní struktuře k tomu, že prodávají své produkty za
stejnou cenu. Existence stejná prodejní ceny není sama o sobě důkazem kartelové dohody.
U homogenního produktu je stejná cena typická pro oligopolní strukturu, může však dojít k cenové
válce (boj o podíl na trhu). U heterogenního produktu je rovnováha stabilnější a firmy si většinou
konkurují necenovými metodami (mobilní operátoři). Firmy se navzájem pozorují a reagují na svá
rozhodnutí. Cenová konkurence tak není pro oligopol typická. Cenové války propukají zejména při
změně struktury trhu (vstup nového velkého subjektu).
Monopolistická konkurence a její rovnováha v krátkém a dlouhém období

Monopolistická konkurence – situace, kdy firmy nabízí heterogenní produkt, ke kterému však
existují blízké substituty; spotřebitelé preferují produkt na základě jiných, než cenových informací
(dochází k segmentaci poptávky)
Existuje situace, kdy velké množství firem vyrábí podobný avšak nikoliv identický produkt.
Jedná se tedy o heterogenní produkt. Nabízené produkty na trhu jsou přitom blízkými
substituty. Spotřebitelé preferují v této situaci svůj oblíbený produkt, ale v případě změny situace na
trhu (vstup nového produktu apod.), jsou ochotni přejít k jiné značce. Podmínkou vzniku
monopolistické konkurence přitom je i skutečnost, že na trhu neexistují bariéry konkurence.
V krátkém období si firma „přisvojuje“ část celkové poptávky (spotřebitelé jsou přimknutí ke
značce). Vůči tomuto segmentu poptávky se může chovat fakticky jako monopol – krátkodobě
realizuje mimořádný zisk.
V dlouhém období není výsadní postavení firmy v rámci trhu udržitelné. Zisk firmy přiláká
konkurenci. Dochází ke snížení celkových příjmů (TR) a k současnému růstu celkových nákladů (TC).
V dlouhém období tak nemůže firma v podmínkách monopolistické konkurence dosahovat zisku.
Firma v monopolistické konkurenci dlouhodobě dosahuje nulového zisku.
V podmínkách monopolistické konkurence firma realizuje takový objem produkce, při kterém je cena
vyšší, než mezní příjmy (MR) a současně i mezní náklady (MC). Průměrné náklady (AC) nejsou v
této situaci v minimu. Ceny jsou tak vyšší než v dokonalé konkurenci. To bývá některými
ekonomy interpretováno jako neefektivita monopolistické konkurence ve srovnání s dokonalou
konkurencí.
Proč jsou ceny v monopolistické konkurenci vyšší než v dokonalé konkurenci: firma realizuje
takový objem produkce pri kterém je cena nižší než MR a současně vyšší než MC. AC jsou na minimu
5) Poptávka po práci v krátkém a dlouhém období, nabídka práce, vliv státu a odborů na
trh práce.
Poptávka po práci v krátkém a dlouhém období
Poptávka po práci je funkce, která vyjadřuje závislost množství této práce na více proměnných –
na ceně práce (mzdě), ale také na cenách ostatních výrobních faktorů, které jsou k práci substituty či
komplementy. Množství práce je měřeno v hodinách práce, nebo v množství lidí pracujících po
standardní dobu.
Funkce poptávky po práci:
L=F (w, va ... vm)
w - mzda
va ... vm – ostatní užívané výrobní faktory
Poptávka po práci je odvozena od produkční funkce. V krátkodobém období je odvozena od

krátkodobé produkční funkce. Množství poptávané práce závisí pouze na mzdě, neboť poptávající
(výrobce) nemůže měnit ostatní výrobní faktory. Krátkodobou poptávku po práci je tedy možné zapsat
vztahem:
L=F (w)
L – práce
w – mzda
- poptávka po práci je odvozena od produkční funkce

- Práce je určena nabídkou a poptávkou
- množství poptávané práce závisí na mzdě
Průměrný produkt práce - podíl celkového produktu ku

množství práce APL=TPL/L, popisuje, jaká část produktu
připadá na jednotku práce
Mezní produkt práce - jak se změní celkový produkt, když se

změní množství použité práce
MPL - mezní produkt práce
TPL - celkový produkt práce
L - množství práce
Poptávka po práci v krátkém období – krátkodobá funkce poptávky po práci, krátkodobá poptávka
na dokonale konkurenčním a na nedokonale konkurenčním trhu, křivka poptávky po práci v krátkém
období
Krátkodobá funkce poptávky po práci
L=F(w)
- je odvozena od produkční funkce
- změna prduktu je závislá na změně množství práce
- křivka je klasající
Krátkodobá poptávka na dokonale konkurenčním trhu
MRPL = MCL = w
MCL - mezní náklad na práci
- Firma tak nakoupí právě tolik práce, aby příjem z produktu posledního zaměstnaného dělníka
právě vyrovnal náklady spojené s jeho zaměstnáním
Krátkodobá poptávka v nedokonale konkurenčním trhu
- zde firmy většinou prodávají svůj produkt
- rozhodující je pro ně příjem z mezního poruktu práce (MRPL)
Poptávka po práci v dlouhém období – dlouhodobá produkční funkce, substituční a produkční efekt
Dlouhodobá produkční funkce
- je odvozena od dlouhodobé pordukční funkce
- VF variabilní
Při utváření poptávky po práci se projevuje substituční efekt (náhrada práce kapitálem a naopak),
stejně jako produkční efekt (zlevnění výrobních faktorů může vést k posunu produkce na vyšší
izokvantu). Oba efekty mohou působit současně.
L=F(w,v)
w-cena práce-mzda
v-cena kapitálu
Substituční – náhrada práce kapitálem a naopak

Produkční – zlevnění VF může vést k posunu produkce na
vyšší izokvantu, při změně cen VF může firma měnit produkci
(protože může změnit množství produktu, který produkují)
Oba efekty mohou působit současně
Nabídka práce
Nabídka může být ovlivněna změnami na blízkých (profesně či teritoriálně) trzích práce.
Nabízející zamíří na ty trhy, kde bude za práci placena vyšší mzda (např. práce v zahraničí apod.).
Vyšší mzda na blízkých trzích znamená zdražení obětovaných příležitostí a následně posun křivky
nabídky směrem doleva nahoru. Důsledkem bude vyšší mzda, ale nižší zaměstnanost (např. odchod
části zaměstnanců do zahraničí za vyššími mzdami).
Vliv odborů na trh práce

Odbory – sdružení zaměstnanců s cílem prosazovat jejich pracovních, hospodářských, politických,
sociálních a jiných zájmů
Odbory jednají jménem svých členů, mohou uzavírat kolektivní smlouvy, mohou kontrolovat
dodržování pracovněprávních předpisů ze strany zaměstnavatele. Činnost odborů se v ČR řídí
zákonem o sdružování – zákon číslo 83/1990 Sb.
Odborové organizace vznikají nezávisle na státu i na firmách a jejich počet není omezen jak v
rámci ČR, tak i v jedné firmě. Odborovou organizaci mohou tvořit minimálně tři osoby. Omezování
činnosti odborových organizací není ze zákona přípustné. Není však přípustné ani jejich
zvýhodňování. V případě ohrožení bezpečnosti státu, veřejného pořádku, práv a svobod dalších osob
však může být činnost odborů omezena zákonem.
Zaměstnavatel je s odborovou organizací povinen jednat o:
1. Ekonomické situaci zaměstnavatele
2. Množství a tempu práce
3. Změnách organizace práce
4. Systému odměňování a hodnocení zaměstnanců
5. Systému školení a vzdělávání zaměstnanců
6. Opatřeních k vytváření podmínek pro zaměstnávání fyzických osob (zejména mladistvých, osob
pečujících o dítě, zdravotně postižených) včetně opatření ke zlepšení hygieny práce a pracovního
prostředí, organizování sociálních, kulturních a tělovýchovných potřeb zaměstnanců
Zaměstnavatel je povinen informovat odbory o:
1. Vývoji mezd
2. Vývoji průměrné mzdy a jejích složek včetně členění podle jednotlivých profesních skupin
V ekonomické teorii existuje tradiční pohled na existenci odborů, který je chápe jako reakci na
asymetrii trhu práce. Vedení firmy má silnější pozici, protože stojí proti roztříštěným
zaměstnancům. Odbory vznikají proto, aby posílily vyjednávací pozici zaměstnanců a zajistily
koordinaci jejich postupu. Zaznívá však také kritika tohoto pohledu. Podle ní jsou zaměstnanci ve
skutečnosti v rovnoprávném postavení s vedením firem, protože mají možnost změnit zaměstnání
(najít si práci za vyšší mzdu).
Alternativní vysvětlení existence odborů vychází z teorie firmy. Odbory vznikají jako reakce na
vysoké transakční náklady mzdových vyjednávání ve firmě. Odbory snižují transakční náklady tím, že
nahrazují velký počet individuálních vyjednávání kolektivním vyjednáváním.
Problém působení odborů spočívá vtom, že překračují rámec firmy a postupují koordinovaně ve
všech firmách určitého odvětví. Tím ovlivňují tržní mzdy v odvětví (příkladem mohou být nedávné
mzdové požadavky lékařů v ČR). Odbory tak působí na trhu práce jako kartel na straně nabídky.
V mnoha zemích (mj. v USA) se proto na odbory vztahují antimonopolní zákony.
Na rozdíl od klasických kartelů však odbory nemají jasně definovaný cíl. Kartel se snaží
maximalizovat zisk, ale odbory nemají co maximalizovat. Odbory se snaží o zvyšování mezd svých
členů, avšak nemají určenu cílovou hranici. V chování odborů hrají často důležitou roli také osobní
ambice jejich představitelů či přímá provázanost na politické strany (destabilizace za jakoukoliv
cenu).
Existence odborů má vliv také na mzdu. Odbory usilují o zvýšení mezd svých členů. Jsou-li dost
silné, mohou zvýšení prosadit. Pokud mzda stoupne nad MPRL , zaměstnavatelé se budou snažit
reorganizací a změnou technologií substituovat práci kapitálem. Výsledkem růstu mzdy tak bude
pokles zaměstnanosti a část odborářů bude propuštěna. Propuštění zaměstnanci mohou hledat práci v
příbuzných odvětvích, kde jejich příliv vyvolá snížení mezd.
V odvětvích se silnými a agresivními odbory jsou mzdy vyšší, než v odvětvích, kde odbory nejsou či
jsou slabé (průmysl, zdravotnictví x služby, zemědělství, školství). Odbory tak jsou jednou z příčin
mzdových rozdílů v jednotlivých odvětvích. Důsledkem je snížení ekonomické efektivnosti odvětví.
Působení odborů vede k nestejnému tlaku na růst mezd v jednotlivých odvětvích a tím dochází
ke snížení společenského blahobytu.
Odbory brání poklesu mezd svých členů či v odvětvích své působnosti. Tím mzdy ztrácejí pružnost a
stávají se strnulými směrem dolů. Mzdy tak nemohou reagovat na strukturální změny v ekonomice
(např. pokles poptávky po produktu) či na změny technologií (substituce práce kapitálem). To
vyvolává strukturální nezaměstnanost.
Minimální mzda a trh práce

Minimální mzda – minimální přípustná cena práce v tzv. sociálních státech, obvykle bývá
stanovena zákonem
V České republice byla minimální mzda zavedena v roce 1991. Tehdy činila 2000 Kč. V současnosti
je minimální mzda určena zákoníkem práce (zákon č. 262/2006) a nařízením vlády č. 567/2006.
Od roku 2007 minimální mzda je stanovena na 8000 Kč za měsíc, nebo 48,10 Kč za hodinu.
Zaměstnanec ve věku 18-21 let v době 6 měsíců po zaměstnání pobírá 90 % minimální mzdy, 80 %
mladistvý zaměstnanec, 75 % poživatel invalidního důchodu 1. a 2. stupně a 50 % poživatel
invalidního důchodu 3. stupně.
Mnoho politiků tvrdí, že zvýšení zákonné minimální mzdy povede k poklesu nezaměstnanosti,
protože vyšší mzda bude motivovat nezaměstnané k hledání práce. Toto tvrzení však není zcela
pravdivé, protože se týká pouze nabídky na trhu práce. Poptávka po práci se chová nezávisle.
Zvýšení minimální mzdy povede na některých trzích k nárůstu nabídky práce, ale poptávané množství
se současně sníží. Důsledkem je nárůst nezaměstnanosti. Tento vývoj je možné pozorovat na
segmentech trhu práce s velmi nízkou mzdou, jako jsou nekvalifikovaní dělníci v zemědělství,
stavebnictví či prodavačky v supermarketech.
Za zvýšení minimální mzdy často bojují odbory. Důvodem je obava, že lidé s nízkými mzdami
(odborově neorganizovaní) budou na trhu práce konkurovat lidem s vyššími mzdami (odborově
organizovaným). Například odbory stavebnictví se bojí přílivu dělníků z Ukrajiny, určením dostatečně
vysoké minimální mzdy se tato konkurence oslabí.
Od května 2011 se pro osoby z „nových zemí“ EU (ČR, Slovensko, Polsko, Pobaltí) plně otevřely trhy
práce v SRN a Rakousku. Rakouská vláda stanovila pro zahraniční firmy povinnost vyplácet stejné
mzdy, jako vyplácí svým zaměstnancům v daném oboru rakouské firmy (tj. stanovení minimální mzdy
v oboru)
6) Keynesovský model důchod výdaje, dvousektorový a třísektorový model, určení
rovnovážné produkce.
Dvousektorová ekonomika
- domácnosti – spotřeba (Keynesova krátkodobá funkce spotřeby)
- firmy – investice (nakupují VF od domácností a mění je v produkci)
Spotřeba
Další faktory:
- úroková míra
- bohatství
- očekávání
Podstata-rovnováha leží na osy kvadrantu, na vertikální ose máme výdaje, není to poptávka, protože
jsou tam výdaje domácností, protože poptávka je funkce, na osu může vynášet pouze vektor, číslo
Spotřeba-autonomní, indikovaná
Spotřeba je závislá na důchodu a na úrokové sazbě
Investice
Investice Další faktory:

-plánovaná Ip -reálná úroková míra
-neplánovaná Iu -očekávání investorů
- Firmy nakupují výrobní faktory, kapitál

- Investice jsou citlivé na úrokovou míru
- Úroková sazba-obnovovací (abychom udrželi výrobní
kapacitu), rozšiřovací (zvyšují výrobní kapacitu)
- Když bude úroková sazba nižší bude úroveň investic vyšší
a naopak
Rovnovážný produkt
- AD=spotřeba+investice
- AD-degerovaná poptávka
- Y1-Výdej jsou menší než produkt
- Y2-nadbytek produkce, poptávka (výdaje) není schopna zakoupit celý produkt (skoupí stát)
- AD=A+cY –> funkce celkových výdajů
--> firmy vytvářejí neplánované zásoby
- AD=Y -> ekonomika jede na setrvalý

výkon bez výkyvů, výdaje se rovnají
příjmům
-
- ->investiční multiplikátor, označeno jako ALFA
Změna autonomních výdajů – multiplikátor
- jakmile zvýšíme hodnotu výdaje, zvýší se nám rovnovážný produkt a ten indukuje spotřebu
- součet nekonečných geometrických
Základní makroekonomická identita

Vstřiky - investice
- něco co ekonomiku roztáčí, investice tvoří
firmy
Úniky - úspory
- něco co ekonomiku brzdí, úspory tvoří
domácnosti
Rovnovážný produkt - rovnost vstřiků a úniků
- úspory se rovnají investicím
- Sa-autonomní úspory, mají u sebe záporné

znaménko – vybírají se z úspor při
nulovém důchodu, nejsou závislé na
velikosti důchodu a jejich výše je daný
velikostí autonomní spotřeby
Třísektorová ekonomika
- vláda ovlivňuje disponibilní důchod
- vybírá daně
- poskytuje transfery (jednosměrná platba, která narušuje ekonomiku)
- provádí vládní nákupy statků a služeb
Poplatek – má uhradit vynaložený náklad

Daně - tvoří příjem
Disponibilní důchod
Skuteční důchod-autonomní daně-důchodové daně+transfery)
Spotřební funkce
- nová je výš než stará, protože tam přibyli další autonomní výdaje v podobě vládních výdajů,
části transferu, je to snížený o část spotřeby, která unikla při platbě autonomních daních
Multiplikátory
Úniky - úspory, čisté daně

Vstřiky - investice, vládní nákupy
Úspory + čisté daně (daně-transfery) = investice+vládní nákupy

Čtyřsektorová ekonomika
Export (Xa):
- nominální měnový kurz
- produkt v zahraničí
- cenové hladiny
- cla, kvóty…..
Import:
Multiplikátor
Úniky - úspory, čisté daně, import

Vstřiky - investice, vládní nákupy, export
7) Vliv fiskální politiky na rovnováhu ekonomiky, třísektorový model důchod výdaje.
Třísektorová ekonomika
- vláda ovlivňuje disponibilní důchod
- vybírá daně
- poskytuje transfery (jednosměrná platba, která narušuje ekonomiku)
- provádí vládní nákupy statků a služeb
Poplatek – má uhradit vynaložený náklad
Daně - tvoří příjem
Disponibilní důchod
Skuteční důchod-autonomní daně-důchodové daně+transfery)
Spotřební funkce
- nová je výš než stará, protože tam přibyli

další autonomní výdaje v podobě vládních
výdajů, části transferu, je to snížený o část
spotřeby, která unikla při platbě
autonomních daních
Multiplikátory
Úniky - úspory, čisté daně

Vstřiky - investice, vládní nákupy
Úspory + čisté daně (daně-transfery) = investice+vládní nákupy

Čtyřsektorová ekonomika
Export (Xa):
- nominální měnový kurz
- produkt v zahraničí
- cenové hladiny
- cla, kvóty…..
Import:
Multiplikátor
8) Trh zboží a odvození křivky IS. Trh peněz (aktiv) a odvození křivky LM.
- do rovnice AD pro třísektor: AD = Ā + c.(1-t).Y
zavedem investiční poptávkovou funkci a funkci
poptávky po autonomní spotřebe —> AD = Cā -
b(Ca)i + c . (Y - TA -tY + TR) + Ī - b(I)i + G —> AD
= Ā + c . (1-t) .Y - bi
- z rovnice plyne —> AD je tím vyšší, čím nižší je i
ODVOZENÍ KŘIVKY IS
- chceme - li vypočíst rovnovážný produkt (YE),
tak dostaneme rovnici: Y = ā . (Ā - bi) - tato
rovnice je rovnice křivky IS
Sklon, poloha a body mimo křivku IS
Sklon křivky IS určuje:
- citlivost investičních výdajů a autonomních
spotřebních výdajů na pohyb úrokové míry -
čím vyšší pokles i, tím vyšší přírůstek I a Ca a
tím vyšší přírůstek Y - křivka bude plošší
- úroveň hodnoty výdajevého multiplikátoru ā -
čím vyšší je hodnota, tím je křivka plošší
- Shrnutí - křivka IS je tím plošší, čím strmější

je křivka AD:
- AD je tím strmější, čím větší je c
- čím větší je c, tím větší je ā
- čím větší je ā, tím větší je změna důchodu
vyvolána změnou úrokové sazby
- čím větší je ā, tím větší je citlivost autonomních výdajů I + Ca na úrokovou míru a tím
větší změnu důchodů lze při změně úrokové míry očekávat
Poloha křivky IS
- změna úrokové míry vede pouze k pohybu po křivce IS
- ostatní faktory, které ovlivňují úroveň AD, posunují celou křivku IS
- při dané i posunuje křivku AD nahoru a křivku IS doprava:
- zvýšení optimistických očekávání firem - zvyšuje autonomní investice
- očekávání domácností, že jejich budoucí důchod vzroste - zvyšuje autonomní spotřebu
- zvýšení státních výdajů v podobě dodatečných vládních nákupů ΔG a transferových
výdajů, které ovlivní agregátní poptávku o čisté transfery cΔTR a snížení autonomních daní
ovlivní AD o (-cTA)
- zvýšení čistého exportu
- shrnutí - zvýšení Ā při dané úrokové míře posouvá křivku IS doprava a naopak
Body mimo křivku IS
- v bodech mimo křivku IS je ekonomika v
nerovnováze
- body ležící nalevo od křivky IS —> přebytečná
poptávka
- body ležící napravo od křivky IS —> přebytečná
nabídka
Odvození křivky LM
- vychází z rovnováhy trhu peněz
- CB kontroluje nomiální množství peněz - peněžní zásobu (M) —> toto množství je stanoveno
na konkrétní úrovni (M*)
- cenová hladina je stála P*
- z toho vychází, že nabídka reálných peněžník zůstatků - M*/P*
- L = M*/P* —> M*/P* = kY - hi
- pro úrokovou míru —> i = 1/h . (kY - M*/P*) —> rovnice LM
- pro důchod —> 1/k . (M*/P* + hi) —> rovnice LM
ODVOZENÍ KŘIVKY LM
Sklon, poloha a body mimo křivku
Sklon
- závisí na k,h
- čím vyšší je sklon, tím větší změnu úroku způsobí změna důchodu
- jestliže L je relativně necitlivá na změnu úrokové míry, potom je při svém záporném sklonu
velmi strmá (relativně velká změna úrokové míry způsobí malé změny v poptávaném
množství peněž) - a naopak
Poloha
- je závislá na objemu reálné peněžní zásoby
- změna reálné peněžní zásoby se projeví posunem křivky LM
- růst nabídky peněz —> posun LM doprava
Body mimo křivku LM
- znázorňují nerovnováhy na trhu peněz
- každý bod napravo dole pod křivkou LM - přebytečná poptávka
- každý bod nalevo nad křivkou LM - přebytečný nabídka
9) Makroekonomická rovnováha. Model IS-LM v ekonomice.
Pokud se na rovnováhu budeme dívat z makroekonomického hlediska, tedy z pohledy agregátní
nabídky a agregátní poptávky, bod rovnováhy vznikne v bodě, kde se velikost nabízeného agregátního
výstupu rovná velikosti poptávaného agregátního výstupu.
Vzhledem k dvojí formě agregátní nabídky vzniknou dva rovnovážné body – v krátkém a v dlouhém
období.
Krátké období
Graf makroekonomické rovnováhy v krátkém období ukazuje rovnovážnou velikost agregátního
výstupu Y a rovnovážnou cenovou hladinu P. Ačkoliv agregátní veličiny podléhají jiným vlivům než
prostá tržní nabídka a poptávka, přesto zde platí tržní zákony, které způsobují tendenci k rovnováze.
Dlouhé období
Jinak je tomu u rovnováhy v dlouhém období. Tam se vertikální nabídková křivka ASd rovná
potenciálnímu produktu a slouží jen k určení situace, kdy produkce využívá stoprocentně všech
zdrojů. Skutečné množství agregátního výstupu osciluje podle makroekonomické situace buď vlevo od
Yn (ekonomika nevyužívá zdroje) nebo vpravo od Yn (nadměrná zátež ekonomických zdrojů, tzn.
„přehřátí ekonomiky“ nebo vysoká inflace). O tom, jakými vlivy se může bod rovnováhy přibližovat
k potenciálnímu produktu, bude hovořit kapitola o hospodářské politice státu.
Model IS- LM, současná rovnováha na trhu peněz a statků

- bod vnitřní (všeobecné) rovnováhy E* - ekonomické subjekty na trhu statků poptávají
přesně takový objem produkce / důchodu, který je na tomto trhu nabízen a současně na trhu
peněz nabízená reálná peněžní zásoba odpovídá poptávce po reálných peněžních zůstatcích
- rovnovážná úroveň důchodu a úrokové míry je určena interakcí trhu statků a peněz
- z hlediska stability modelu IS - LM nás zajímá, zda vývoj důchodů a úroku vždy směřuje k
jejich rovnovážným hodnotám
- rovnováha v modelu IS - LM se mění tehdy, když se posouvá buď křivka IS nebo LM
ROVNOVÁHA MODELU IS - LM
Dva závěry vyplývající z analýzy trhu statků a peněz
- produkt se zvyšuje vždy, když existuje přebytečná poptávka po statcích a snižuje pokaždné,
když je přebytečná nabídka statků - hromadění/čerpání zásob
- úroková míra se zvyšuje vždy, kdykoliv je přebytečná poptávka po penězích a klesá vždy,
když existuje přebytečná nabídka peněz
10) Účinnost fiskální a monetární politiky v makroekonomické teorii. Aplikace modelu IS-
LM.
Účinnost fiskální politiky
- FP je využití veřejných financí k
stabilizaci ekonomiky
- hl. nástrojem FP —> státní rozpočet
- změny FP vyvolávají posuny křivky
IS
- zvýšení G —> posun křivky IS
doprava
Fiskální expanze
- citlivost poptávky po penězích na
změny úrokové míry se blíží nekonečnu
- nedochází zde k vytěsňovacímu efektu
- past likvidity
Závěr
- sklon křivky IS je ovlivněn citlivostí poptávky po autonomních výdajích na změny úrokové
míry
- efekt fiskální expanze ovlivňije také citlivost poptávky po penězích
Účinnost monetární politiky
- provádí CB
- tři základní nástroje - diskontní sazby, stanovení povinných minimálních rezerv, operace
na volném trhu (prodej a nákup státních obligací)
- CB těmito nástroji ovlivňují - úrokovou míru a nabízené množství peněz
- růst peněžní zásoby —> pokles úrokové míry a naopak
- expanzivní MP - orientovaná na zvýšení nabídky peněz
- restriktivní MP - opak
- dilem MP - nemůže zároveň provádět expanzivní MP a restriktivní MP
Efekty monetární expanze
- důchodový efekt - zvyšuje úroveň rovnovážného důchodu
- efekt likvidity - snižuje
úrokovou míru
Mezi změnou nabídky peněz a jejím

konečným účinkem existují tři kritické
spojovací články:
Účinky monetární expanze

- změna nabídky peněz musí prostřednictvím vyvolané nerovnováhy portfolia aktiv vést ke
změně úrokové míry
- změna úrokové míry musí vést ke změně AD
- změna AD musí vést ke změně rovnovážného výstupu
Aplikace modelu IS – LM
- model IS - LM umožňuje určit takovou kombinaci důchodu a úrokové míry, při níž v dané
ekonomice vzniká současně rovnováha na trhu statků a na trhu aktiv
- vytvořený rovnovážný produkt Y odpovídá
své potenciální úrovni Y*, když:
- na trhu statků je nabízen přesně takový
objem produkce, který domácnosti, firmy a
dtát na tomto trhu poptávají
- firmy využívají plně VF, které mají v daném
období k dispozici
- na trhu peněz ek. subjekty drží přesně
takové množství reálných peněžních
zůstatků, jež je na tomto trhu nabízeno
PRODUKČNÍ MEZERA V IS - LM
- předpoklad nevyužitých VF - produkční mezera (Keynes)
- fiskální expanze - posun IS, monetární expanze - posun LM
Kombinace těch fiskální a monetární
- liberalisté akceptují pouze monetární politiku - obava z inflace
- intervencionicté doporučují kombinaci obou (větší váha - fiskální) - obava nezaměstnanost
a nevyužití disponibilních zdrojů
- z toho plyne dilema - inflace nebo nezaměstnanost
Investiční subvence
1. varianta jak překonat recesní mezeru

- posílení FP
- snížení daní pro firmy, které investují
- firmy neposuzují i
2. varianta
- monetární politikou
- peníze jsou všemocné, LM se přibližuje vertikále (monetaristé)
3. variata
- nalezení správné kombinace fiskální a monetární politiky
- jednostrané použití FP nebo MP není považováno za vhodné
- dochází k součinnosti fiskálních a monetárních zásahů
- např. monetární akomodace fiskální expanze - kombinace FP a MP, která znemožní vznik
vytěsňovacího efektu fiskální expanze
MONETÁRNÍ AKOMODACE FISKÁLNÍ EXPANZE

11) Charakteristika manažerského účetnictví v podniku a jeho význam v řízení podniku.
Pojem manažerské účetnictví
- je systém informací, který umožňuje řídícím pracovníkům ovlivňovat základní faktory
ekonomického vývoje podniku, podporovat jeho výkonnost a zlepšovat finanční pozici
- je součástí integrovaného informačního systému
- měří skutečně dosaženou výkonnost podniku
- zaobírá se zejména skladbou a vývojem nákladů
- důsledkem zavádění informačních technologií – změny v podnikatelském prostředí, boj o
zákazníka, boj o pozici na trhu
- systém/styl řízení, integruje systémy řízení na nejvyšší úrovní vedení (top management)
- není jednotně vymezen cíl, obsah, struktura, nepoužívají se ani jednotné pojmy
- zahrnuje prvky FÚ a NÚ, vnitropodnikové účetnictví, statistiky, data z podnikového okolí
- reflektuje vztahy uvnitř jednotky
- informační sytém orientovaný na rozhodování
- podat kvalitní a úplné info pro rozhodování podnikového managementu

- Zahrnuje prvky FÚ, nákladového účetnictví, reflektuje vztahy uvnitř jednotky
- Není právně kodifikováno
- měří skutečně dosaženou výkonnost podniku
- zaobírá se zejména skladbou a vývojem nákladů
- důsledkem zavádění informačních technologií – změny v podnikatelském prostředí, boj o
zákazníka, boj o pozici na trhu
- systém/styl řízení, integruje systémy řízení na nejvyšší úrovní vedení (top management)
- není jednotně vymezen cíl, obsah, struktura, nepoužívají se ani jednotné pojmy
- zahrnuje prvky FÚ a NÚ, vnitropodnikové účetnictví, statistiky, data z podnikového okolí
- reflektuje vztahy uvnitř jednotky
- informační sytém orientovaný na rozhodování
Cíl - zjišťování, třídění, analýza a prezentace, vykázání údajů, vstupních dat

- nabídnout uživatelům reálné info o skutečné ekonomické pozici podniku s vidinou
perspektivního vývoje
- odkrýt potencionální rezervy (možnosti) pro budoucnost
- kalkulace – výroba, zásobování a skladové hospodářství
- zobrazuje činnost podniku úplně a nepřetržitě včetně výsledků (neustálý a nepřetržitý
monitoring firmy)
zajišťuje:
hospodárnost – na základě vyhodnocování a analýzy zjištěných informací, maximalizace výsledků
s omezenými zdroji, dokážeme uspořit a z toho vytěžit další zdroje
efektivnost – základní cíl = zhodnocení výchozích pozic, zvyšování potenciální hodnoty, rentabilitu,
zavisí na tom, jak dokážeme naložit s aktivy (zboží, služby, výrobky)
optimalizaci činností – sortimentní skladba, jednotlivé činnosti v rámci určité technologie výroby,
maximálně eliminovat nehodnotvorné prvky a podporovat hodnototvorné prvky
strategické řízení podniku
zaměřuje se na rozhodující faktory úspěchu (SWOT)
Manažerské účetnictví poskytuje informace pro:
- vývoj řízení výkonů (výkonové účetnictví) – sledování nákladů z počátku vývoje, stlačení
nákladů na minimum
- řízení vnitropodnikových útvarů (odpovědnostní účetnictví) – hlavní aktivity se odehrávají
v útvarech firmy (nikoliv u ředitele), zdroj činnosti je výroba; motivování
- řízení aktivit, činností a procesů v podniku – vypuštění určitých činností, nezbytné činnosti
nezabezpečené na úkor svých nákladů, outsourcing
- strategickou analýzu hodnotového řetězce – články hodnotového řetězce - (např. strategický
marketing, výzkum a vývoj (nejnákladnější 90 % nákladů), příprava výroby, zásobování,
výroba (vlastní výroba 3 % nákladů), distribuce, služby zákazníkům, propagace, komunikace
se zákazníky) - umožňuje vymezit aktivity, činnosti a procesy nutné k uspokojení požadavků
zákazníka, rozpoznat konkrétní výhodu
Obsah a struktura, rozdělení MÚ dle obsahového zaměření
- výkonově orientované účetnictví – využití kalkulací výkonů – řeší výše nákladů, marže,
zisku a hodnoty výrobků, odpověď na otázku: jaké jsou náklady, marže, zisk finálních nebo
dílčích výrobků, prací, služeb
- odpovědnostní účetnictví – řešení účetnictví po linii útvarů, střediska mají samostatné účty
nákladů a výnosů, tj. jak přispívají k celopodnikovým výsledkům jednotlivé vnitropodnikové
útvary
- procesně orientované účetnictví – procesní řízení = v rámci řetězce tvorby hodnot se
vynaložené ekonomické zdroje neboli náklady podniku transformují prostřednictvím aktivit,
činností a procesů na výstupy podniku (výrobky a služby), jak k celkovým podnikovým
výsledkům přispívají jednotlivé vnitropodnikové útvary – jak je řídit k optimálnímu naplnění
cílů firmy, vzniklo v důsledku změn podnikatelského prostředí – potřeba koordinovat procesy
a činnosti v rámci útvarů
- pro řízení – nákladové účetnictví
O struktuře a využití si podnikový management rozhoduje sám ve vlastní pravomoci. Závisí na

hierarchii a návaznosti cílů operativního, taktického a strategického řízení
12) Podoba a specifika nákladů v manažerském účetnictví.
NÁKLADY – ZÁKLADNÍ POJEM MÚ
náklad = spotřeba hospodářských prostředků nebo cizích výkonů, opotřebení, úroky v bance, co
vstoupilo do výrobku
Náklady podle finančního a manažerského účetnictví
MÚ: představují hodnotové vyjádření účelně vynaložených ekonomických zdrojů podniku související
s racionálně probíhající podnikatelskou činností
- vznikají už při zaplacení např. nakoupeného materiálu, projeví se jako úbytek peněžních
prostředků
- rozhodující je účelnost a účelový charakter nákladů
- není podmíněn spotřebou nebo opotřebením, ale již zaplacením
Účelnost nákladů: hodnocení nákladů s ohledem na přiměřenost nákladů s ohledem na výsledek
činnosti
Účelový charakter nákladů: smyslem obětování nákladů je zhodnocení, vytvoření takového
aktiva, které přinese vyšší eko prospěch, než jaký byl původní náklad
Náklady a základní kategorie ekonomického řízení podniku

Cílem vnitropodnikového info systému je nejen zachytit reálnou výši, ale sledovat hospodárnost
vynaložené eko zdrojů. Jedná se o vrcholné kritérium racionálního obětování zdrojů.
Hospodárnost
- dosahování požadovaných výkonů s co nejnižším vynaložením nákladů
- smyslem je sledování přiměřenosti nákladů k výši vytvořených výkonů měření hospodárnosti:
v celkové výši (pro řízení celkových nákladů, výnosů a zisku)
na jednotku výkonu (důležité pro řízení po linii výkonu)
Hospodárnost lze vyjádřit ve formě úspornosti:
 absolutní snížení výše nákladů na konkrétní výkon, objem výkonu  projeví se jako
absolutní úspora výše nákladů (VA a FA)
 výtěžnost – zvýšení objemu vytvořených výkonů při konstantním vynaložení eko zdrojů,
úspora je pouze relevantní, jedná se o snížení průměrných nákladů na výkon vlivem vyššího
využití kapacity (především se jedná o FN)
Ekonomická účinnost vynaložených nákladů
- souměření dosaženého ekonomického prospěchu s rozsahem vynaložených nákladů
- srovnání nákladů vynaložených v závislosti na prodané výkony s výnosy z prodeje těchto
výkonů (výrobků)
- kvantifikace pomocí zisku
Zisk
- rozdíl mezi výnosy a náklady
- funkce zisku:
- kriteriální – kritérium úspěchu mého snažení – rozhodovací úlohy, volba správní
varianty (sortimentu trhu),
- reprodukční – zisk jako zdroj financování (makro a mikro), nadhodnocení a
podhodnocení zisku
- distribuční – přerozdělování zdrojů v rámci makroekonomie (daňová soustava) a
mikroekonomie
- stimulační – podíl na zisku, odměny
Kritéria řízení efektivnosti podnikatelského procesu:
RENTABILITA VLASTNÍHO KAPITÁLU (ROE) = čistý zisk / vlastní kapitál  zaměřeno na
hlavní výdělečnou činnost spojenou s tvorbou výkonů a prodejem 
 Rozklad výnosnosti VK
- Du pontova analýza: ČZ/VK  ČZ/V x V/A x VK/A = ROE
(ČZ – čistý zisk, VK – vložený kapitál, V – výnosy, A – aktiva)
 Jedná se o optimalizaci poměru zisku, obrátkovosti aktiv a způsobu financování
MANAŽERSKÝ EKONOMICKÝ ZISK (EVA) = stejný výpočet jako u ROE, akorát se jedná o
rentabilitu kapitálu v absolutní výši  vyjadřuje rozdíl mezi provozním ziskem po zdanění a
náklady kapitálu  měří zhodnocení vloženého kapitálu!!
OCENĚNÍ NÁKLADŮ
3 úrovně nákladů v MÚ (přístupy)
Finanční pojetí nákladů
- základem je zachování peněžního kapitálu v jeho nominální hodnotě
- očekávání návratnosti vynaložených nákladů realizováním výkonů
- realizovaný přebytek představuje zisk
Hodnotové pojetí nákladů
- vyjadřuje reálnou spotřebu nebo využití eko zdrojů v aktuálně probíhajících procesech,
nikoli v momentě jejich pořízení
- odvozeno z výrobní formy koloběhu prostředků podniku – kritérium zachování tzv. věcného
kapitálu
Ekonomické pojetí nákladů
- cílem je zabezpečit info pro řízení reálně uskutečňované procesy, ale zejména pro
potřeby výběru optimálních variant. Odpovídá to kategorii tzv. oportunitních nákladů =
ušlý efekt, který jsme obětovali využitím zdrojů ve zvolené alternativě.  výběr optimálních
budoucích aktivit
Zobrazení nákladů podle druhů, účelu, odpovědnostní členění

Druhové členění nákladů -> ZA CO BYLY VYNALOŽENY?
- z hlediska reprodukčního procesu se projevují prvotně podle druhů ekonomických
zdrojů
- vazba na účel, účtovou osnovu
- náklady prvotní z hlediska zobrazení – nákup na externím trhu, vstup od
dodavatelů
- náklady externí – tj. nakupované od jiných subjektů
- náklady jednoduché – z hlediska možnosti detailnějšího rozčlenění na složky
- význam tohoto členění
- zajištění proporcí, stability, rovnováhy z makroekonomického pohledu
- přílohy v účetní uzávěrce (základní členění ve FÚ)
- nevýhoda tohoto členění
- nelze hodnotit hospodárnost, účinnost, efektivnost podnikové činnosti -> pohled
je příliš jednoduchý, nejsou známy detaily
- nejsme schopni ze souhrnných informací zjistit, co se ve firmě děje
Účelové členění nákladů (náklady podle účelu vynaložení) -> PROČ?

- spořím nebo překračuji náklady? Čím jsou vyvolány? Jsme schopni náklady ušetřit? Proč
náklady překračují?
- účelový vztah na různé úrovni a v odpovídající podrobnosti
- hledáme věcného nositele nákladu
Prvotní členění
- spojeny se základními úkony
- výrobní náklady (byly spotřebovány -> mzdy, energie)
- náklady pomocných obslužných činností
Členění nákladů ve vztahu zabezpečení vytvářeného výkonu:
- technologické náklady (jsou vynaložené na tvorbu výkonů, jsou spojené s konkrétní
technologií (např. spotřeba konkrétního materiálu)
- náklady na obsluhu a řízení (souvisí se zajištěním podmínek podnikatelského procesu
(např. osvětlení dílny, plat mistra)
Odpovědnostní náklady
- někdo nese odpovědnost za to, že budou náklady přiměřené
- vazba na organizační strukturu – čím složitější struktura tím lépe lze definovat odpovědnost,
využití jako tlak na efektivní hospodaření s náklady (motivace)
- místo a druh nákladu je nutno identifikovat -> snaha náklady přiřadit konkrétní osobě
- úroveň odpovědnosti vedoucích středisek
- k řízení útvarů, úseků, středisek (výsledek hospodaření střediska není zisk, ale rozdíl mezi
plánovanými a skutečnými náklady), k motivaci
- náklady externí (náklady prvotní, jednoduché, vznikají pořízením vstupů pro výrobní proces,
jedná se o vstupy, které firma nezabezpečuje sama, ale musí je získat na externím trhu
za tržní ceny, oceňujeme je v reálných cenách)
- náklady interní (jedná se o druhotné náklady, vznikají přetvářením vstupních nákladů a jejich
doplněním v procesu tvorby výkonu daného útvarům vznikají dalším zpracováním, jsou
výsledkem vnitropodnikových činností, závisí na typu a rozsahu výroby, jsou oceněny
vnitropodnikovými cenami (př. náklady na vlastní polotovary apod.)
Kalkulační členění – náklady

- přímé jednicové
- přímé náklady (materiál, mzdy) a ostatní přímé náklady – stanoveny normou
spotřeby (např. časové odpisy, pomocný materiál)
- jsou stanoveny v naturálních jednotkách pro konkrétní technologický postup, druh
výroby
- jejich řízení spočívá ve sledování hospodárnosti
- mohou mít charakter i režijních nákladů, pokud jsou vyvolány konkrétně
vymezenou jednotkou výkonu
- náklady nepřímé
- představují různé režie, podle charakteru těchto nákladů, vznikají v útvaru, který nese
za tyto náklady odpovědnost (např. režie výrobní, zásobovací, odbytová apod.),
zajišťují vytvořená podmínek pro soubor výkonů, souvisí s řízením vyšších článků
organizační struktury
- výši nákladů k jedinci je nutno stanovit nepřímo
- mohou mít charakter variabilních a fixních nákladů
Členění nákladů z hlediska potřeb rozhodování
- oportunitní N = fiktivní N -> nejsou mnou obětované
- členění dle změny výše nákladů při změně objemu a sortimentu výkonů
- vyjádřit skutečnou ekonomickou hodnotu
- účelnost využití ekonomických zdrojů
- náklady oportunitní
- fiktivní
- nefinanční
Vliv rozhodnutí na náklady

- náklady relevantní
- budou variantou ovlivněny
- tzv. rozdílové relevantní náklady = rozdíl mezi nákladem před a po uvažované
variantě
- tzv. importované náklady a výnosy = ovlivňují hospodaření podniku v širších
souvislostech – např. přijatá varianta bude znamenat zvýšení daní
- náklady irelevantní
- novou variantou nedotčené
- změna varianty na jejich výši nemá vliv
13) Kalkulace a kalkulační systém jako prvek manažerského účetnictví.
Metodický prvek kalkulace v MÚ
Metoda kalkulací = způsob přiřazování nákladů
- souvisí s:
vymezením předmětu kalkulace – CO?
- co budu kalkulovat
Při stanovení objektu kalkulace je možno rozlišit:
- Kalkulační jednici – konkrétní výkon vymezený měrnou jednotkou a druhem a na něj se
stanovují náklady (1 m, 1 T, 1 Ks, 1 přenocování apod.)
- Kalkulované množství – zahrnuje určitý počet kalkulačních jednic  důležité pro výpočet
průměrného podílu fixních nákladů připadající na kalkulační jednici (Např. aplikací může být
přiřazení nákladů, které bezprostředně nesouvisí ani s kalkulační jednicí ani s množstvím
určitého výkonu, ale pro rozhodovací úlohy je třeba je přiřadit)
způsobu přiřazování nákladů předmětu kalkulace – JAK?
- matematické metody, chci najít vzájemnou souvislost mezi činností a náklady =
nejtěsnější vztah, jestli je náklad skutečně vyvolán tou aktivitou a do jaké míry může být tento
náklad využíván, hledání relevantních a irelevantních nákladů (ty jsou zbytné a nezbytné)
struktuře nákladů
- řeší odpověď na otázku, PROČ se přiřazují tyto konkrétně vytypované náklady na
individuálně stanovený výkon
ZÁKLADNÍ STRUKTURA ČLENĚNÍ NÁKLADŮ V KALKULACI tvoří náklady

- přímé jednicové
- přímé režijní
- nepřímé režijní náklady
Souhrn těchto nákladů odpovídá kalkulaci tzv. PLNÝCH NÁKLADŮ, která je považována za
historicky ověřený typů kalkulací. Základní členění nákladů pro účely kalkulací spočívá v dělení na
náklady PŘÍMÉ a NEPŘÍMÉ, které je založeno na principu přiřaditelnosti nákladů ke kalkulační
jednici
Přímé a nepřímé náklady (z hlediska kalkulací)
přímé N (PN) = bezprostředně přiřaditelné kalkulační jednici (výkonu)
dělení na náklady:
- jednicové – vyvolány každou kalkulační jednicí
- stanovené normou
- režijní N výkonu – vynaložené na zajištění druhu výkonu, řízeny rozpočtem
- variabilní a fixní režie
nepřímé N (NN) souvisí s vytvořením širšího sortimentu
- jedná se o společné náklady související s poskytnutím skupiny výkonů
- jsou vyvolány náklady nutnými na řízení střediska (mzdy řídících pracovníků apod.)
- představují náklady spojené se zajištěním kapacity (technologické náklady)
Přiřazováním NN se zajišťuje metodami kalkulace:
Metody kalkulace nepřímých nákladu

- cílem nalézt užší příčinný vztah mezi kalkulovanými náklady a výkony
- kalkulace dělením – prostá, s poměrovými čísly
(přičítání NN dle vhodně zvolené rozvrhové základny)
- kalkulace přirážková – sumační, diferencovaná
(příčinný vztah mezi rozvrhovaným nákladem a kalkulovaným výkonem)
rozvrhová základna:
- sumační – jedna stejná rozvrhová základna
- propočtení režijních nákladů – rozdělení mezi jednotlivé výkony – hledám 1 rozvrhovou
základnu, dle které to budu dělat, př. čas
- diferenciovaná – různé rozvrhové základny
- př. režijní náklady – zásobovací režie – 1 hodnota typická pro tento útvar
- diferencuji a volím rozvrhovou základnu
Přiřazení NN pomocí kalkulační přirážky se vypočítá:
- Procento přirážky (% PP) = Rozvrhované režijní náklady NRN / Rozvrhová základna
RZ(Kč) (x 100)
Rozvrhová základna může být stanovena v:
- jednotkách peněžních = je vypočtena v % sazbě přirážky RN, výpočet je snadný, rychlý,
ovlivňuje cenové vlivy, ceny nejsou stálé, základny podléhají změnám
- Jednotkách naturálních = vylučují se cenové vlivy, stanoví se výše Kč na 1 jednotku
Nejčastěji používané rozvrhové základny: hodiny práce, strojové hodiny zařízení, jednotky
množství zpracovávaného materiálu, úhrnné přímé náklady
Typový kalkulační vzorec

1) Přímý materiál
2) Přímé mzdy
3) Ostatní přímé náklady
4) Výrobní (provozní) režie
Vlastní náklady výroby (provozu)
5) Správní režie
Vlastní náklady výkonu
6) Odbytové náklady
Úplné vlastní náklady výkonu
7) Zisk (ztráta)
Cena výkonu
nedostatky:
- potřeba individuálního přístupu v podniku – členění je příliš universální – vzorec zahrnuje
přímé náklady, ale neřeší moc ostatní přímé náklady, kumulované náklady – nelze přiřadit
náklad k výkonu  nelze tak kontrolovat jednotlivé útvary jaké mají N
- vychází z propočtu plánovaných nákladů, se kterými chci pracovat v dané činnosti, neřeší,
zdali jsou náklady optimální a jestli jsou opravdu potřebné = průměrná výše nákladů
- s ohledem na uživatelskou funkci:
- deformovaná úloha v centrální ekonomice, direktivní přístup – deformuje kalkulace – neřeší
se, jak to bylo uděláno – zajišťuje srovnatelnost pouze průměrných nákladů – neřeší se
hospodárnost apod.
- syntetizuje náklady (ostatní nepřímé N)
- statické zobrazení nákladů ve vztahu ke kalkulační jednici (nebere ohled na změny ve vývoji –
trendy) – vychází ze standardu = průměru
Retrográdní vzorec – vzor

Základní cena výkonu (prodejní cena výkonu)
- dočasná cena zvýhodnění (kalkulované náklady výkonu)
- slevy zákazníkům (množstevní, sezónní)
Cena po úpravách
- náklady
Zisk (jinak vyjádřený přínos) výkonu
Retrográdní kalkulační vzorec (novodobý přístup)

- cílem již není stanovit náklady na výkon, ale na přínos (marže, zisk) = požadované náklady –
tento vzorec je víc směrodatný
vyjadřuje zásadní rozdíl mezi kalkulací nákladů a kalkulací ceny:
- vychází z kalkulace úrovně zisku (marže)
- přísně důvěrné informace o ziskovosti, hospodárnosti
- vztah mezi reálnou úrovní nákladů, průměrného zisku a dosažené ceny je rozdílný
priority:
- ziskovost – zajištění rentability podniku
- zohlednění externího trhu – zakomponování zisku do prodejní ceny nesmí vytvořit cenu
produktu, která by nebyla prodejná (tzn. moc drahá – dražší než konkurenční) = zabezpečení
prodeje
- tlak na hospodárnost, úspornost nákladů
Pokud bychom od prodejní ceny odečetli předpokládané zhodnocení, které vyžadují vlastníci
vloženého kapitálu, získáme přípustnou úroveň nákladů, které akceptují trh a požadovaný zisk.
Porovnáním limitních retrográdních kalkulací a propočtových nákladů získáme informace o úrovni
skutečně možného dosažitelného zisku
Podle Levičkové
Pc
- slevy
Cena po úpravách
- zisk
Náklady
Limitní náklady = max.náklady pro zachování požadovaných kritérií
Kalkulace variabilních nákladů

Cena po úpravách
- variabilní náklady výrobku
„přímé jednicové náklady
„variabilní režie
Marže (krycí příspěvek)
- fixní náklady v průměru připadající na výrobek
Zisk v průměru připadající na výrobek
Dynamická kalkulace
- (typické pro firmy např. s nábytkem)
- vychází z tradičního kalkulačního vzorce
- tradiční přístup dělení na přímé a nepřímé
- náklady podle fází reprodukčního procesu (každá změna nákladů vyvolá změnu objemu
uskutečněných výkonů)
možná varianta Dynamické kalkulace:
přímé náklady
ostatní přímé náklady (VN, FN)
celkové přímé náklady
výrobní režie (VN, FN)
náklady výroby
odbytová režie (VN, FN)
náklady výkonu
správní režie – nevýrobní, nevýdělečná střediska
úplné náklady výkonu
Srovnání postupů
Tradiční kalkulační přístup
- N rozdělené podle vztahu k útvarům (odpovědnostní přístup)
- N ve vztahu k objemu
- N jednotlivých produktů
Kalkulace podle ABC metody
- N podle vztahu k dílčím aktivitám
- aktivity ovlivňující vývoj N
- vztah aktivit k objemu prováděných výkonů
- N jednotlivých produktů
Kalkulace fixních a variabilních nákladů

Kalkulace plných a variabilních nákladů
- snaha o kalkulaci všech nákladů na 1 KJ (kalkulační jednotku)
- problém – omezení rozvržení společných nákladů, tj. skupin režie –> potřeba
diferencovat
- rozdíl mezi skutečným a předpokládaným objemem výrobků a objemem FN (= objemem
skutečné a uznané režie, tj. rozdíl ve FN) – neobjektivní v případě změny
Kalkulace plných nákladů (KPN)
- přiřazuje konkrétnímu výkonu náklady
- rostoucí objem výroby x pokles podílu FN – vliv na průměrné plné náklady na KJ
(kalkulační jednotku)
- statický pohled na výši průměrných nákladů – předpokladem je neměnný objem a
sortiment výkonů – slouží jako výchozí základna pro výpočet
- rozdílný přístup hospodárnosti FN VN
- VN – stanovení nákladového úkolu a eliminovat odchylky od výchozí základny
- FN – řízení optimálního využívání vytvořených kapacit
- více uspořím na FN než na VN, na VN pouze v případě, když změním výrobu
Kalkulace variabilních nákladů
- řeší nedostatky metody KPN
- pro členění kalkulačních položek je důležitá příčina vzniku nákladu
- FN – příčinně nesouvisí s výrobou, nutno oddělit, jsou vynaloženy jako podmínky
podnikání – náklady bez vazby na objem prodaných výkonů – z prodeje nutno uhradit
- VN – příčinné vynaložení na KJ, bezprostřední vliv na zisk/ztráta jako výsledek
podnikatelské aktivity (typické pro velké provozovny – sériová výroba)
Kalkulační systémy
- souhrn všech dílčích prvků, které se kalkulace dotýkají = propojení/kombinace všech
kalkulací, se kterými firma pracuje
- KS slouží pro řízení:
Hospodárnosti – především jednicových nákladů, cílem je působit minimalizaci VN (kalkulace
propočtové, plánované)
Efektivnosti – slouží k hodnocení přiměřenosti zisku při dané ceně výkonu a při dané výši nákladů,
slouží k ovlivňování využití FN, jsou nástrojem zajištění účinnosti vynaložených ekonomických
zdrojů a mají zajistit tržní schopnost v konkurenčním tržním prostředí (Kalkulace cen)
- prvky systému – liší se v:
- zobrazení plných a dílčích nákladů
- metodami přiřazení nákladů na KJ
- dobou sestavení – kdy se sestavují
- časovým horizontem využití v řízení – kdy se použijí
Kalkulace
- nákladů (vychází se z žádoucích/skutečných nákladů) nebo ceny (vychází se ze zpětné
návratnosti nákladů a ze zisku)
(5 typů kalkulací)
výsledná kalkulace
- sestavená na základě zjištěných skutečností v průběhu činnosti nebo po prodeji výkonů
- čerpají se informace z účetního informačního systému
- slouží ke kontrole hospodárnosti k mezipodnikovému srovnávání, zjištění skutečné
rentability, ke stanovení prodejních cen, ke kontrole předběžných kalkulací
- nižší vypovídací schopnost v hromadné, sériové výrobě
předběžná kalkulace
- sestavují se před zahájením tvorby výkonu
Členění předběžných kalkulací podle úkolů, které plní a podle způsobu sestavení:
propočtová kalkulace
- je to vize, předpoklad – sestavení v etapě výzkumu a vývoje
- hodnocení efektivnosti nově zařazeného výrobku
- není známo technické upřesnění výrobku
- k dispozici nejsou výkonové normy
- vyjadřuje nákladovou náročnost výkonu
plánovaná kalkulace
- sestavena první varianta výrobního plánu
- výroba výkonů se bude opakovat v delším časovém období (min. 1 rok)
- předpokladem je stanovení spotřebních a výkonových norem – dle konstrukčního řešení,
technologie
- slouží pro sestavení rozpočtení výsledovky
- nástroj řízení hospodárnosti jednicových N
operativní kalkulace
- odrážejí změny v průběhu výrobního procesu
- řeší úlohy, do jaké míry kalkulace zajišťují splnění nákladových cílů v přímých jednicových
nákladech
- slouží k porovnání skutečných nákladů a nákladového úkolu
- slouží k zadávání úkolu výrobním útvarům a při kontrole jejich plnění
4 metody evidence a kalkulace nákladů výkonů

- základní – útvar hlavní činnosti zajišťuje kompletní provedení jednoho druhu finálního
výkonu
- fázová – několik útvarů zajišťuje výrobu, proces s několika fázemi
- stupňovitá – předávání výkonů mezi útvary – výstupy mají podobu polotovarů  posílají se
do dalšího útvaru
- zakázková – zaměřena na sledování hodnotových parametrů jednotlivých výkonů (zakázek)
14) Systém plánů a rozpočtů podniku.
Systém plánu a rozpočtů – pojem, tvorba a využití + Cíle plánů a rozpočtů
Definice:
Plány jsou nástrojem prosazování podnikových politik
Rozpočty jsou informačními zdroji, jak budou plány zajištěny potřebnými prostředky
Plán
- Plánovací proces, který bere v úvahu organizaci jako celek a zvažuje její budoucí vývoj v
souvislosti s trhy, konkurenčním prostředím, legislativou, novými technologiemi atd.
- hlavním cílem podnikového plánování je rozvoj strategie společnosti, v níž jsou
zohledněny její silné stránky v kontextu příležitostí a hrozeb prostředí.
- odhalit možné rezervy pro splnění úkolu a použít ji v budoucnu
- stanovit takový plán, aby zefektivnil rozhodování  variantní přístup – hledat nejoptimálnější
varianty, zajistit dlouhodobý a perspektivní vývoj; analýza možných vzniklých problémů
- optimistický plán x pesimistický plán
typy
- krátkodobé, střednědobé, dlouhodobé
- operativní (1 rok); taktické (2-3roky), strategické (5 a více let)
Rozpočet
- stanovení hodnotového úkolu vycházející z plánu; maximální možná úroveň nákladů pro
jednotlivé útvary, aby dosáhly plánu
- konkretizace plánu, finanční pokrytí úkolu
- týká se vnitropodnikového útvaru – umožňuje kontrolu a stanovení odpovědnosti
- optimistický rozpočet x pesimistický rozpočet
- proces rozpočtování by neměl být pouze finanční vyjadřování
typy
- dlouhodobé = hlavním je finanční rozpočet, který zahrnuje dílčí rozpočty –
rozpočtovou rozvahu, výsledovku a peněžní toky; významné pro řízení režijních
nákladů (fixní), v krátkodobém období lze ovlivňovat pouze část těchto nákladů,
většina vzniká jako důsledek dřívějších rozhodnutí, vývoj mezinárodních trhů –
rozšiřování podnikových činností – nutnost snižování nákladů v důsledku snižování
cen
- krátkodobé = (pro 1 stanovené období), průměrně tak na 3-4roky
- klouzavé rozpočty = (rolling budgets) - rozpočet na určité základní vymezené
období (např. 4 roky) je stále stejný a je předáván na následující rok, když jeden
rok ubude, tím se zvýší vazba k ročnímu taktickému rozpočtu; nabalují se další
nové rozpočty – nikdy nekončící proces; má smysl, jestliže dochází k výkyvům ve
výkonech; naplňují charakteristiku dlouhodobého rozpočtu, ale po roce dochází ke
zpřesňování; zajištěna kontinuita rozpočtového cyklu, přidáván vždy další rok;
z dlouhodobého rozpočtu rozhodující fixní náklady  priorita z hlediska řízení a
rozhodování
- taktické rozpočty = zpravidla na 1 kalendářní rok – svázány se systémem MÚ, se
systémem dlouhodobých plánů a rozpočtů v návaznosti na tzv. podnikové politiky,
vznikají na základě analýzy dlouhodobých cílů, ekonomického prostředí podniku
- taktické rozpočty nejsou pouze rozpisem dlouhodobých plánů na kratší období,
jsou dílčím krokem dlouhodobé strategie
- Variantní rozpočty = jsou využívány pro vyhodnocení různých variant budoucího
rozvoje
- Rozpočty s nulovým základem = (ztv. Zero Based Budgeting). Při sestavení
rozpočtu se nedá opřít o údaje z minulosti, je vhodný např. pro útvary servisní, ale
také investiční (např. postavení nové výrobní kapacity). Často se spojuje s rozpočty na
mtg., výzkum a vývoj, kdy nemají náklady bezprostřední vztah k výnosům
- Limitní rozpočty = jsou stanovené jako absolutně nebo relativně nepřekročitelné u
vytypovaných cílových hodnot (Výdaje na reprezentaci, reklamu, vzdělávání apod.)
Jsou opodstatněné v období finanční tísně
- pevné rozpočty – fixní – strnulost, není schopen se přizpůsobovat neočekávaným
změnám
- orientace na celkový objem nákladů nebo výnosů útvaru, podniku
- nejsou informace o tom, jaké důvody mají za následek nedodržení rozpočtu či změny
- orientace na výsledek než na příčinu
funkce: plánovací = stanovuje cíl ve vazbě na plán

koordinační = na základě plánovací funkce koordinuje činnost středisek
motivační = motivuje pracovníky středisek ke splnění cílů v souladu s cíli podnik
měření výkonnosti = nástrojem kontroly, umožňuje měřit úroveň dosažených výsledků
Tvorba systému rozpočtů – rozpočtová výsledovka, rozvaha, peněžních toků

Proces sestavování rozpočtu předpokládá vhodné vstupy. Odpovědnost za sestavení rozpočtu
v podniku zpravidla přebírají odpovědnost pracovníci útvaru controllingu. Je vytvořen tým
odborníků, ve kterém jsou zastoupeni vrcholoví manažeři za všechny oblasti činnosti podniku.
Odpovědní vedoucí středisek předkládají své rozpočty a obhajují jeho úroveň tak, aby odpovídaly
záměrům podniku jako celku. Postupně dochází k jeho zpřesňování, úpravám nebo musí být předložen
rozpočet nový. Cílem je sestavit rozpočet REÁLNÝ!
Podnikový rozpočet je tvořen:

rozpočtovou rozvahou
- vazba na rozvahu ve FÚ, ale není tak podrobná
- zaměřuje se na rozpočet běžných aktiv a krátkodobých závazků  zaměřeno na zajištění
potřebné výše pracovního kapitálu
- má těsnou vazbu na solventnost a likviditu a je spojovacím článkem mezi výsledovkou a
rozpočtovým cash flow
rozpočtová výsledovka
- rozpočtuje ZISK nebo ZTRÁTU – základní rozpočtové kritérium – ztráta může být pozitivní
- je výchozím momentem pro sestavení krátkodobých podnikových rozpočtů
Základní etapy sestavení rozpočtové výsledovky:
 stanovení základního směru vývoje podniku dle schválené podnikové politiky
 definování faktorů ovlivňující výkonnost podniku
 stanovení rozpočtu výnosů z prodeje
 stanovení rozpočtu nákladů:
- rozpočet jednicových nákladů (odvozen z rozpočtu výroby)
- rozpočet přímých výrobkových nákladů (odvozen z rozpočtu nákladů)
- rozpočet režijních nákladů (oddělené rozpočtení fixních a variabilních
nákladů)
- sestavené plánové kalkulace
 příprava rozpočtů středisek
 projednání návrhu rozpočtu středisek
 dopracování, koordinace rozpočtů středisek a jejich přijetí
 sestavení a schválení podnikového rozpočtu a schválení finální podoby rozpočtů středisek
rozpočtový cash flow
- odkud a kam plynou peníze
- má 2 funkce:
- využívá se jako nástroj solventnosti a likvidity (vazba na běžnou platební schopnost
firmy)  rozpočet tržeb, materiálu, mezd
- informační podklad pro řízení vztahů mezi základními sférami zajišťujícími tvorbu
finančních zdrojů
Ostatní rozpočty
- rozpočet výnosů z prodeje a inkasa tržeb
- rozpočet spotřeba materiálu (jednicového) - vliv na rozpočet jeho nákupu
- rozpočet jednicových mezd, osobní náklady
- rozpočet variabilních nákladů a výdajů
- rozpočet fixních nákladů a výdajů
- transformace plánů a rozpočtů na nižší úrovni, limitní rozpočty, kontrola plnění apod.
Sestavení dílčích rozpočtů
Mezi dílčí rozpočty se řadí:
1. plán prodeje – odvíjí se od něj další rozpočty, je limitován výrobní kapacitou
2. plán výroby – je limitován stavem zásob
3. podpůrné rozpočty vyvolané výrobou – patří sem například materiál nebo práce a mzdy
4. krátkodobé útvarové rozpočty – úzce souvisí s rozpočty nákladů a výnosů celého podniku, které
zpodrobňují na úroveň středisek
5. rozpočty tokových veličin – tvoří jej rozpočty nákladů podniku a rozpočet výnosů podniku
6. finanční (peněžní) rozpočet – je tvořen dílčími rozpočty v oblasti investic, majetku, finančních
zdrojů a cash-flow. Je vázán k celkové činnosti podniku.
Z hlediska organizačních celků pak rozpočetnictví rozlišuje rozpočet podniku, jednotlivých

vnitropodnikových útvarů jako jsou střediska stavitele, stavby atd. Pro sestavení kvalitního rozpočtu je
nutné znát obsah jednotlivých režijních položek.
Mezi podklady, které slouží pro stanovení rozpočtu, patří:
1. výpočet spotřeby režijního materiálu
2. výpočet odpisů
3. výpočet spotřeby energie
4. výpočet režijních mezd a platů
5. výpočet ostatních položek režijních nákladů
Sestavení celkového rozpočtu

Sestavování rozpočtu obvykle probíhá na základě dojednání mezi vyššími a nižšími středisky a
předpokládá implementaci podnikových cílů do jednotlivých rozpočtů. Velkou roli při sestavování
rozpočtů hraje odpovědnostní středisko, které vyvolává dvě vzájemně související otázky, a to:
1. Které veličiny by z podnikové úrovně měly být převedeny do rozpočtů podniku?
2. Jak provázat systém ve vertikálních vazbách mezi podnikovou a vnitropodnikovou
úrovní?
Hlavní podnikový rozpočet je sestavován pro podnik jako celek, proto je nezbytné, aby na jeho
tvorbě spolupracovala všechna oddělení, resp. jejich řídící pracovníci. Způsob organizace
sestavování celopodnikového rozpočtu je tedy zásadní otázkou. Obecně lze definovat dva užívané
přístupy organizace:
 přístup „shora-dolu“ („top-Down“). Při tomto postupu sestavuje podnikový rozpočet
vrcholové vedení a deleguje stanovené cíle na řídící pracovníky na hierarchicky nižších
úrovních. Ti pak již provádí jen drobnější úpravy o případné
změny v oblastech svého působení.
 přístup „zdola-nahoru“ („botoom up“). Je protikladem prvního případu – spočívá tedy v
prvotní tvorbě rozpočtu na nejnižších úrovních, které jsou následně předkládány vrcholovému
managementu ke schválení. Vedení pak koriguje jejich podobu a nechává dílčí rozpočty
upravovat tak, aby jejich finální sumarizace korespondovala s hlavními podnikovými cíli.
Pro sestavování rozpočtu vznikla postupně řada metod:

1. metoda indexní – vychází z údajů výchozího období. Nedoporučuje se u rozpočtu nákladů a
výnosů, neboť v sobě prostřednictví předchozího období, může nést nehospodárnost. tj. nezkoumá
efektivní použití nákladů
2. metoda normová – využívá se v případech, kdy nelze zjistit přesnou výši nákladů, potřebných
pro provoz. Stanovení probíhá v absolutní částce, případně % přirážkou k určité rozvrhové základně
3. metoda rozpočtu s nulovým základem – sestavování rozpočtu vychází z přehledu činností,
které bude podnik provádět v budoucnosti. Tato metoda tedy nebere zřetel na údaje minulého
období, nýbrž na očekávané aktivity a s tím spojené náklady.
Srovnávání odchylek
- kontrola ve vztahu k absolutnímu rozpočtu (kontrola režijních nákladů, administrativy,
propagace)
Typy odchylek (dle příčin a odpovědnosti)
 kvalitativní – souvisí s oceněním a úrovní ceny
 kvantitativní – rozdíl mezi skutečnou a rozpočtovou úrovní spotřeby
 sortimentní – rozdíl mezi sortimentním složením nakupovaných a prodávaných
výkonů
Využití systému rozpočtu k motivaci na výsledcích hospodaření

motivují řídicí pracovníky k dosažení úkolů v souladu s cíli podniku působení na chování a
motivaci řídicích pracovníků
Hlavním cílem procesu transformace je odhalení takových faktorů, které limitují činnost podniku a
zároveň nalezení způsobů jejich odstranění. Pro odstranění tzv. úzkých míst volíme ze dvou
alternativ, a to, zda limitující faktor lze odstranit, či zda je neodstranitelný a je nutné změnit rozpočty.
V případě, že je limitujícím faktorem poptávka, řeší se tato situace snižováním nákladů. V případě,
že jako limitující faktor působí výroba, dochází k maximalizaci marže, která představuje příspěvek
na úhradu fixních nákladů a tvorbu zisku.
Podnikové rozpočty
- tvoří páteř části info systému, pomocí které se formuluje budoucí strategie a cíle
v hodnotovém vyjádření
- cíl – vyjadřují zájmy vlastníků
- zájem managerů na hodnocení plnění taktických, ročních rozpočtů
- měření výkonnosti na bázi EVA (economic value added)
EVA = Z – PNK (A – KZ)
- Z – zisk
- PNK – průměrné náklady kapitálu
- A – aktiva celkem
- KZ – krátkodobé závazky
- cílem EVA – vyjádřit náklady v ekonomickém pojetí
Flexibilita
- krátkodobé rozpočty – jednotné vymezení období
- dlouhodobé rozpočty – respektování přirozené délky řešeného projektu (životní cyklus
výrobku apod.), dlouhodobost závisí na oboru, firmě
Srovnávání odchylek
- kontrola ve vztahu k absolutnímu rozpočtu (kontrola režijních nákladů, administrativy,
propagace)
Typy odchylek (dle příčin a odpovědnosti)
 kvalitativní – souvisí s oceněním a úrovní ceny
 kvantitativní – rozdíl mezi skutečnou a rozpočtovou úrovní spotřeby
 sortimentní – rozdíl mezi sortimentním složením nakupovaných a prodávaných
výkonů
Využití systému rozpočtu k motivaci na výsledcích hospodaření

motivují řídicí pracovníky k dosažení úkolů v souladu s cíli podniku působení na chování a motivaci
řídicích pracovníků
15) Kontrolní mechanismy na bázi účetních informací.
Pojem, význam a obsah controllingu
- ucelený informační systém pro strategické řízení ekonomické, obchodní a výrobní
politiky
- metoda řízení
- informační podpora řízení = funkce manažerského účetnictví – je součástí controllingu
- orientuje se nejen na hodnotové řízení – finanční a nákladový controlling, ale také na
věcnou stránku řízení – neutrální controlling
Obsah:
- obraz skutečností
- řešení očekávaných ekonomických cílů
- registruje odchylky od vytyčených cílů
Význam:
- racionalizace výroby
- zvyšování produktivity
- snižovaní neproduktivních nákladů
- zrychlení a zkvalitnění rozhodovacích aktiv
Komu to je určený? Pro majitele a vrcholové managery

Vztah controllera a řídícího pracovníka
Controller
- připravuje podklady pro plánování a rozhodování
- informuje o odchylkách
- připravuje metodiku kalkulací, rozpočtování, systém kalkulací a rozpočtů
- informuje o změnách v okolí podniku
- je poradce managementu
Řídící pracovník
- plánuje, rozhoduje
- reaguje na zjištěné odchylky
- prosazuje a využívá informace připravených systémů kalkulací
- reaguje, aby udržel dlouhodobou rovnováhu s okolím
- akceptuje control. V procesu řízení
Přínosy
- výrazná časová úspora pro management
- účinná kontinuální regulace nákladů
- kontrola motivace zaměstnanců, sledování jejich výkonnosti a generování podkladů pro
jejich objektivní hodnocení
- generování podkladů pro tvorbu cen a limitů platebních podmínek
- průběžné ekonomické analýzy středisek, zakázek, projektů investic
- předpoklad vývoje ekonomiky, včetně alternativ
- plán cash flow s predikcí potřeb vnějšího financování
- modelování podkladů pro banku, investory
Implementace controllingu
Analýza firmy – zpracování koncepce – vytvoření programových modulů – praktické vytvoření
databázového controllingu
- začít používat přesně definované cíle, plány, rozpočty, pravidla, limity
- zavést MÚ
- optimalizovat organizační strukturu
- vytvořit standardy sběru informací, analýzy dat, proškolení zaměstnanců
- vytvořit metodiku mechanismů k regulaci nákladů a výkonnosti podniku
controlling je obsahově vymezen 2 subsystémy
↓ ↘
subsystémem plánování a kontroly subsystém zajištění informační základny
FÁZE SYSTÉMU ŘÍZENÍ

1. Stanovení úkolů pro budoucí období
- Jaké jsou cílové náklady a cena konkrétního výrobku?
2. Zjištění skutečnosti
- Jaké jsou skutečné náklady a reálné dosažená cena tohoto výrobku za hodnocené období?
3. Analýza rozdílů
- Co je příčinnou odchylek? Jaká je nákladová náročnost a cenová úroveň ve vztahu k ostatním
výrobkům?
- Jaká je nákladová náročnost a cena výrobků konkurence
4.Vyhodnocení informací
- pro přijetí nových rozhodnutí
- Jak je ovlivnilo výrobkové náklady a cenu zlepšení užitných vlastností, přijetí nového
konstrukčního a technického řešení výrobku?
formulujeme 7 základních skupin hledisek (shrnují podstatné principy a nástroje controllingového

přístupu):
- 1) cílovost
- 2) integrace
- 3) plánování
- 4) vyhodnocování ukazatelů v interakci s rozhodováním
- 5) výběr a aplikace manažerských nástrojů
- 6) standardizace a formalizace řídících postupů
- 7) učení se
Vztah manažerského účetnictví a controllingu

MÚ – historický rozvoj v anglosaské oblasti
Controlling – od 70.let rozvoj v germanofonní oblasti
- úče historicky spojováno se zobrazením skutečnosti
- MÚ je hodnotová informační součást controllingu
- úloha úče pro manažery – pouze analytické členěné nákladů a výnosů
rozdíly:
- MÚ se opírá o hodnotové charakteristiky
- controlling šířeji využívá i nepeněžní informace
2 typy zaměření controllingu (pro účely MÚ – potřeby řízení)
↙ ↘
nákladový controlling finanční controlling
-zaměřený na řízení faktorů, - zaměřený na řízení finanční a kapitálové
které ovlivňují výši zisku firmy, struktury firmy a na řízení jejich peněžních
tím také na náklady a výnosy toků
- controlling zdůrazňuje tu část informací, která je určena pro řízení

- zdůraznění potřeby manažerů získat informace pro rozhodování o budoucnosti
- poskytnutí podkladů pro zhodnocení variant budoucího vývoje
- chápání účetnictví jako vrcholového informačního nástroje
- konkretizace strategických cílů i analýza odchylek v zásadě vychází ze syntetických informací
rozpočtových, ve skutečné výši zpracovaných účetních výkazů = rozvahy, výsledovky a
peněžních toků
16) Majetková a kapitálová struktura podniku, tvorba finančního plánu.
Majetková a kapitálová struktura podniku
Hotel pro naplnění svého podnikatelského záměru potřebuje :
- Personál
- Hmotné prostředky, Nehmotné prostředky = MAJETEK neboli AKTIVA
Existence majetku je podmíněna existencí Finančních zdrojů – vlastní , cizí
- Majetek a zdroje jeho krytí (AKTIVA + PASIVA) jsou zachyceny v ROZVAZE podniku .
- Otevření hotelu – investiční příprava do DLOUHODOBÉHO MAJETKU HOTELU.
Forma jeho navrácení zpět do peněžních toků se jmenuje ODPISY.
Další součástí majetku jsou OBĚŽNÁ AKTIVA – např. zásoby a pohledávky
MAJETEK (AKTIVA)
- Dlouhodobý (neoběžný) majetek, stálá fixní aktiva
- Krátkodobý (oběžný) majetek – oběžná aktiva
- (Přechodná aktiva – náklady a příjmy příštích období tj. dohadné položky, kurzové rozdíly...)
Dlouhodobý majetek –
Hmotný : nemovitý např. budova hotelu, garáže, pozemky movitý např. inventář, technologie,
umělecká díla
Nehmotný: licence, SW, goodwill
Finanční: např. volné fin. prostředky vložené do dluhopisů (bond), akcií
Rizika – vandalismus, krádeže
Ochrana – péče, kontrola, inventarizace, pojištění
Financování – vlastní zdroje, leasing, úvěr nebo půjčka, kombinace
Oběžný majetek –
Ve věcné formě: surovinové zásoby
V peněžní formě: pohledávky, peníze na účtech, hotovost v pokladně
KAPITÁL ( PASIVA) –
- Vlastní kapitál (vklad podnikatele)
- Cizí kapitál (bankovní úvěr)
- (Přechodná pasiva... časové rozlišení, kurzové rozdíly..atd.)
Vlastní kapitál –
základní: vlastnický vklad podnikatele
kapitálové fondy ( rozdíly z přecenění majetku...)
fondy ze zisku ( FKSP, fond oprav...)
hospodářský výsledek minulých let a běžného roku
Cizí kapitál –
dlouhodobý ( dlouhodobé úvěry, dlouhodobé zálohy např. od CK)
krátkodobý (závazky vůči dodavatelům surovin, závazky vůči zaměstnancům)
- Důvody používání cizího kapitálu : Nedostatek vlastních zdrojů, Cizí kapitál je levnější než
vlastní (nízký úrok)
- Rizika nadužívání cizího kapitálu: zvyšuje se zadluženost , snižuje finanční stabilita podniku
další úvěry dražší a hůře dostupné, riziko vstupu věřitelů do podnikatelského rozhodování
- Finanční páka, daňový štít – Výnosnost aktiv je vyšší než náklady na cizí kapitál. Úroky z
úvěru tvoří náklad, o který se sníží základ pro výpočet daně.
OBĚŽNÝ MAJETEK V HOTELU

Charakteristika oběžného majetku
MAJETEK (AKTIVA) –
- Dlouhodobý (neoběžný) majetek, stálá fixní aktiva
- Krátkodobý (oběžný) majetek – oběžná aktiva
- Přechodná aktiva – tj. dohadné položky, kurzové rozdíly
FUNKCE OBĚŽNÉHO MAJETKU (Current Assets) :
- zajištění hladkého průběhu koloběhu majetku a kapitálu
- zajištění platební schopnosti podniku
- rezerva pro krytí rizik
- krytí závazků podniku
Oběžný majetek –
Ve věcné formě: surovinové zásoby ( všeho druhu)
V peněžní formě: pohledávky, peníze na účtech, hotovost v pokladně
Tvorba finančního plánu

Základní prvky plánu
Základní prvky finančního plánu jsou pro všechny typy podniků obdobné. Patří k nim:
- Odhad budoucího odbytu výrobků a s tím spojeného předpokládaného objemu tržeb – vychází
z důsledně provedeného marketingového průzkumu trhu.
- Požadavky na majetek – upřesňují plánované kapitálové výdaje zpravidla v podrobnějším
členění na obnovovací investice, investice na rozšíření majetku, na zavedení nových výrobků
apod.
- Potřeba finančních zdrojů – odvíjí se od požadavků na majetek.
Zásady finančního plánování
K dosažení co možná nejvyšší reálnosti hodnot
Zásady:
- Systematičnosti – sledování cíle
- Úplnosti – všechny činnosti a faktory
- Přehlednosti – snadná operativnost např. při kontrole
- Periodičnosti - pravidelně
- Pružnosti – aktualizace v průběhu
- Klouzavosti
- Časová a prostorová koordinace
o Časová koordinace vychází ze zásady klouzavosti
 Zásada klouzavosti
- Prostorová koordinace – vztah

mezi finančním plánem a ostatními
ekonomickými plány podniku
Finanční plánování
- Z dlouhodobého hlediska je důležité plánování
o Odpisů
o Zisku a ziskovosti
o Investic
o Změn struktur DM
o Změny externích vlivů (daně, sazby, CLA, …)
o Plánovat zisk (viz dále)
Zisk podniku a jeho význam ve finančním plánování
• Zisk podniku závisí na celé řadě faktorů, především pak na:
- velikosti realizované produkce (obratu)
- struktuře realizace (obratu)
- ceně realizované produkce
- nákladech na jednotku produkce
• Jednoduché modely zisku vycházejí z jeho závislosti na velikosti realizované produkce
(obratu). Nejjednodušší je zde lineární model zisku (vycházející z lineárního průběhu jak
výnosů, tak i nákladů)
Z = V – N = kx – ( a+ b x) … v případě obchodních podniků
Rozdělení hospodářského výsledku (na příkladu akciové společnosti)

• Postup při rozdělení zisku:
- povinný příděl do zákonného rezervního fondu
- statutární příděl do zákonného rezervního fondu
- příděly do statutárních fondů
- výplata přednostních dividend podle stanov společnosti
- podíl na zisku tichého společníka z účasti na podnikání
- ostatní použití zisku (úhrada ztráty z minulých let, výplata kmenových dividend, výplata
tantiem, dobrovolný příděl do zákonného rezervního fondu, příděly do ostatních fondů,
zvýšení základního kapitálu společnosti z vlastních zdrojů společnosti a zvýšení
nerozděleného zisku minulých let)
Model pro určení minimálně potřebného zisku
Finanční páka (financial leverage)

- Finanční páka zvyšuje míru výnosnosti vlastního kapitálu, a to za předpokladu, že míra
zhodnocení vloženého kapitálu podnikem je vyšší než úroková míra z cizího kapitálu
(zmenšená navíc úsporou nákladů – úroky se zahrnují do nákladů). Tato podmínka se dá
vystihnout nerovností:
ROA > IR
FP = pasiva (nebo aktiva) celkem / vlastní kapitál
- Daňový štít (daňový efekt)
- Páka provozní (operating leverage) : rozsah ve kterém podnik používá fixní náklady – čím
vyšší je podíl fixních nákladů na celkových nákladech, tím většímu podnikatelskému riziku je
podnik vystaven
Dlouhodobý finanční plán

- Zpravidla se jedná o plány delší než 1 rok
- Stejně dlouhé období, na které si podnik stanovil dlouhodobé cíle (3, 5 let)
- Plánuje změny vázanosti prostředků a změny ve struktuře jejich finančního krytí
- Jeho hlavním úkolem je zajištění dlouhodobé rentability podnikání.
Hlavní výstupy dlouhodobého finančního plánu
- Plánovaný výkaz zisku a ztráty
- Plánovaná rozvaha
- Plánovaný přehled o peněžních tocích
- Plánované rozdělení výsledku hospodaření
- Plánovaný rozpočet daně z příjmu
Plánovaný výkaz zisku a ztráty
- Plán tržeb za prodej zboží, vlastních výrobků a služeb
- Plán změny stavu vnitropodnikových zásob – z plánované rozvahy
- Plán nákladů spotřebovaných nákupů
o Spotřeba materiálu
o Spotřeba energie
o Prodané zboží
- Plán osobních nákladů
- Plán služeb
- Daně a poplatky
- Odpisový plán
Plánovaný propočet daně z příjmu
- Vychází z výsledku hospodaření
- Očekávaná sazba daně
Plánovaná rozvaha (ilustrativní příklad)
Postup tvorby dlouhodobého finančního plánu

- Sestavení výchozí ekonomické analýzy (finanční analýza)
- Predikce vývoje tržeb
- Trendové křivky
- Regresní analýza
- Desagregovaný přístup (stanovení časových řad prodeje)
- Plánování CF, rozvahy a výkazu zisku a ztráty
- Kapitálové plánování na základě investičního rozhodnutí
- Promítnutí změn do majetkové bilance
- Promítnutí vývoje tržeb a předpokládaných nákladů do výsledku hospodaření
- Sestavení plánu peněžních toků
- Zhodnocení dopadu plánu dle analýzy finanční výkonnosti
Analýza finanční situace
- Vychází z finanční analýzy
- Je nutné zohlednit také okolí podniku včetně ekonomického okolí a jeho prognóz
Plán tržeb a prodejů
- Problematika zejména marketingového oddělení
- Ovlivněno předpokládaným vývojem trhu
- Určit cenovou úroveň služeb a výrobků v daném odvětví
- Simulační přístupy
- Časté chyby
- Tendence přeceňovat (příliš optimistické odhady)
- Chybné určení sezónnosti
- Výpočty na základě aritmetických a nikoli vážených průměrů
- Ignorace životního cyklu výrobku
Postup tvorby dlouhodobého finančního plánu
- Sestavení výchozí ekonomické analýzy
- Predikce vývoje tržeb
- Kapitálové plánování na základě investičního rozhodnutí
- Promítnutí změn do majetkové bilance
- Promítnutí vývoje tržeb a předpokládaných nákladů do výsledku hospodaření
- Sestavení plánu peněžních toků
- Zhodnocení dopadu plánu dle analýzy finanční výkonnosti
Metody sestavení dlouhodobého finančního plánu
- Metoda procentního podílu na tržbách
- Hlavní jsou tržby, ostatní parametry se od nich vyvíjejí
- Statistické metody (regresní)
- Regrese, predikce
- Ekonometrické metody
- Vzájemná interakce statistických proměnných a cílových ukazatelů
- Simulační metody
- Předpokládaný vývoj na základě makro i mikroekonomického prostředí
Metody hodnocení dlouhodobého finančního plánu
- Rentabilita vlastního kapitálu (ROE)
- Úrokové krytí
- Finanční páka
- EVA
Ukazatel úrokového krytí
- Ukazatel, který monitoruje schopnost podniku dostát svým závazkům.
- Hodnoty ÚK by měla být vyšší než 1, protože v opačném případě se podnik nachází ve ztrátě,
což znamená, že v průběhu roku nevytvořil dostatek prostředků k úhradě úrokových nákladů
- Hodnoty < 1 však neznamenají platební neschopnost
Krátkodobý finanční plán

- Časově se jedná o období do jednoho roku
- Souvisí se zajištěním materiálu, hrazením závazků, prodejem hotových výrobků či služeb a s
inkasováním tržeb
- Vychází z dlouhodobého finančního plánu – jedná se vlastně o jeho zpřesnění na daný rok
- Měl by být spojen s kontrolou plánu běžného roku (za který je již známa skutečnost)
- Klíčový výstup je zabezpečení krátkodobé platební schopnosti podniku
- Základní formu představuje plán peněžních příjmů a výdajů
Struktura příjmů a výdajů
- Příjmy: jisté, nejisté
- Výdaje: odložitelné, neodložitelné, běžné, fixní, investiční, mimořádné
- Další členění dle plátců a dle jejich platební morálky
- Výchozím bodem sestavování krátkodobého finančního plánu je opět předpokládaný plán
odbytu výrobků či služeb a s tím spojený plán tržeb.
Kroky při sestavování krátkodobého finančního plánu
- Predikce tržeb a plánování inkasa
- Kalkulace nákladů a zisků
- Identifikace příjmů a výdajů za jednotlivé oblasti
- Sestavení výkazu o peněžních tocích
- Zjištění potřeby finančních zdrojů
Metody a postup
- Ve velmi krátkém časovém horizontu lze plánované příjmy a výdaje stanovit na základě
faktur, vykonané práce, splátkových kalendářů atd.
- V delším časovém horizontu složitější metody vycházející primárně z historické zkušenosti
17) Investiční činnost podniku a postavení rizika ve finančním řízení.
Investiční činnost
Investice lze považovat za ekonomickou činnost, při níž se subjekt vzdává své současné spotřeby s
cílem zvýšit svou produkci v budoucnosti.
„ Investice = Odložená spotřeba“
- Hmotné (věcné, kapitálové) investice Vytváření či rozšíření produkční kapacity podniku
- Nehmotné (nemateriální) investice Licence, software
- Finanční investice Dlouhodobé CP
Zdroje investic :
Vlastní zdroje
1) Odpisy
2) Zisk
3) Výnosy z prodeje majetku
4) Nově vydané akcie nebo vklady společníků
Cizí zdroje
1) Investiční úvěry
2) Vydané dluhopisy
3) Leasing
4) Dotace
Plánování investic - vychází z dlouhodobých strategických záměrů podniku.
Plán investic hledá cesty a způsoby, jak je splnit. Součástí plánu je hledání vhodných zdrojů, času,
příležitostí.
Strategický podnikový plán – definuje hlavní cíle podniku. Tento plán je dílem vrcholového
managementu a je odsouhlasen akcionáři, příp. dozorčí radou.
Strategický podnikový plán – definuje hlavní cíle podniku
Investiční plán hotelu má dvě roviny – Opex a Capex
Opex – provozní, jsou součástí provozních nákladů
Capex – mají vliv na výši kapitálu společnosti
Investiční cíle jsou vnímány jako komplex činností vedoucí k žádoucím změnám, převažuje však
racionální cíl :
- Maximalizace zisku společnosti
- Maximalizace tržní hodnoty společnosti
- Zlepšení cash flow
Typy investičních projektů:

1. Náhrada zařízení – nezbytná náhrada opotřebovaného zařízení, provádí se bez větších analýz a
rozhodovacích procesů
2. Výměna zařízení za účelem snížení nákladů – jedná se výměnu provozuschopného, ale
zastaralého zařízení. Výměna musí být zdůvodněna srovnáním investičních nákladů s úsporou
výrobních nákladů
3. Expanze dosavadního výrobku a rozšíření trhu - rozhodnutí vyžaduje rozbor trhu, odhad
poptávky budoucí ceny
4. Vývoj, výroba a prodej nového výrobku a expanze na nové trhy – vysoce nákladná investice,
která vyžaduje detailní analýzu top managementu. Velká rizika takovéto investice podléhají schválení
vrcholového řídícího orgánu.
5. „Nařízené“ výnosy nepřinášející investiční projekty – jedná se o investice, které musí podnik
provést z důvodu legislativních změn – bezpečnost práce, ekologie apod. Jejich realizace nepřinese
zlepšení hospodaření ani snížení nákladů, ale je prioritní pro fungování podniku.
6. Ostatní investiční projekty – další projekty jako budování parkoviště, výstavba administrativní
budovy apod. Jejich posuzování závisí na velikosti projektu.
KRITÉRIA HODNOCENÍ
Kritéria hodnocení porovnávají vložený kapitál a plánované příjmy z investice:
1) Rentabilita (výnosnost) investice – vztah mezi zisky (CF) a náklady
2) Rizikovost – stupeň nebezpečí nedosažení očekávaných výnosů
3) Doba splácení – doba přeměny investice zpět do peněžní formy
Ideální investice je taková, která má vysokou výnosnost, je bez rizika a co nejdříve se zaplatí.
METODY MĚŘENÍ EFEKTIVNOSTI

Za účelem měření efektivnosti byly vyvinuty následující metody:
Statické metody – Nepřihlížejí k faktoru času, používají se u méně u méně významných projektů s
krátkou životností
Dynamické metody – Zohledňují faktor času a jejich základem je aktualizace všech vstupních dat
Metody hodnocení investic:
1. Metoda rentability investic (Return on Investment)
2. Metoda doby splacení ( Payback Method)
3. Metoda čisté současné hodnoty ( Net Present Value)
4. Metoda vnitřního výnosového procenta ( Internal Rate of Return)
5. Metoda nákladová
Riziko v investičním rozhodování

- S peněžními příjmy je spojen problém jejich volatility (výkyvů), který je považován za jedno
z měřítek rizika projektu. Při měření rizika investičního projektu vycházíme z následujícího
algoritmu= stanovení očekávaného průměrného CF z investice – stanovení směrodatné
odchylky a stanovení variačního koeficientu.
- Nejistota – nelze ji měřit, je pro ni známa jen řada možných výsledků, nikoliv jejich
pravděpodobnosti.
- Riziko lze měřit - je možné kvantifikovat pravděpodobnosti vzniku odchylných alternativ od
požadovaného stavu.
- Riziko investičního projektu spočívá v nebezpečí, že dosažené kapitálové výdaje a peněžní
příjmy z projektu se budou lišit od předpokládaných.
Podnikatelské přístupy
1. Podnikatel s averzí k riziku (racionální podnikatel) preferuje projekty bez
rizika nebo jen s malým rizikem (výsledkem bývá často menší výnos).
2. Podnikatel s pozitivním sklonem k riziku
vyhledává riskantnější projekty s nadějí na vyšší výnosy, ale taky s vyšším nebezpečím špatných
výsledků.
3. Podnikatel s neutrálním postojem k riziku při rozhodování k riziku nepřihlíží a rozhoduje se dle
očekávaného peněžního příjmu z investice.
RIZIKO PORTFOLIA
= pravděpodobnost, že budoucí stav nebude takový, jaký jsme si naplánovali (ať pozitivní, tak
negativní)
Riziko a hodnota peněz
- Podnikání je vystaveno neustálým změnám
- Příčiny těchto změn
o Interní = můžeme ovlivnit a eliminovat je
 Přirozené: vnitřní dynamika podniku vyvolána životním cyklem
 Vyvolané: např. změny vyvolané managementem
o Externí = nedokážeme je ovlivnit, můžeme pouze snižovat jejich dopad
 Přirozené: změny nekontrolovatelné (populace, ekologie, geografické změny,
…)
 Vyvolané: změny realizované v důsledku změn okolí
Podnikatelské a finanční riziko

- Podnikatelské riziko představuje možnost, že skutečné výsledky podnikání se budou
odchylovat od předpokládaných výsledků
(v pozitivním i negativním smyslu slova)
- Faktory ovlivňující podnikatelské riziko
o Proměnlivost tržeb a nákladů
o Diversifikace výroby
o Postavení firmy na trhu
o Konkurenční prostředí, etc.
- Finanční riziko je chápáno jako riziko plynoucí z různého stupně zadluženosti (viz průběh
WACC a optimální struktura kapitálu)
- V širším pojetí navíc zahrnuje i rizika plynoucí z investování peněžních prostředků do
finančních a hmotných investic
- Při finančním investování je nutné ocenit rozdílnou rizikovost různých druhů cenných papírů a
na základě toho se rozhodnout o jejich optimálním složení – tedy o tvorbě portfolia
- Čím větší riziko investor podstupuje, tím vyšší výnosnost požaduje
o Základní předpoklad racionálního investora
o Požadovaná výnosnost obsahuje bezrizikovou výnosnost a rizikovou přirážku
Riziko a nejistota
- Riziko znamená, že se skutečné výsledky budou lišit od výsledků námi očekávaných a to jak
v pozitivním tak v negativním směru.
- Vznik rizika je způsoben existencí nejistoty – ta se váže na budoucnost. Opakem nejistoty je
jistota, která má nulové riziko. Někteří autoři pojmy riziko a nejistota neodlišují! Což je
chyba:
o Riziko je oproti nejistotě měřitelné.
- Riziko je tedy vyjádřená pravděpodobnost, že daný jev nastane (resp. nenastane). U nejistoty
víme, jaké jevy mohou nastat, ale neznáme jejich pravděpodobnost nebo neznáme všechny
možné jevy, které mohou nastat.
Riziko a nejistota – základy teorie pravděpodobnosti
- K vyjádření rizika se často využívají základy teorie pravděpodobnosti
- Procentuální vyjádření možnosti toho, že daný jev nastane
o Procentuální vyjádření, že investice bude ztrátová (2 jevy)
o 66% šance na úspěch => 34% šance neúspěchu
o V teorii portfolia se počítá s více jevy
- Součet celkové pravděpodobnosti musí být roven jedné
- Petrohradský paradox – D. Bernoulli, 1738
Pravděpodobnost:
- Buď v desetinných číslech nebo v %
- Něco je jisté – pravděpodobnost = 1
- Pokud se to nerovná 1 (ty jednotlivé pravděpodobnosti), tak je to nejistota!
Dělení rizik
Riziko:
- Systematické
- Přírodní, politická, geografická rizika
- Nedokážu ho eliminovat a vždy s ním musím počítat
- Nesystematické (specifické) – lze jej eliminovat řízením rizika – dokážu ho řídit
- Riziko likvidity, zadluženosti, kurzové a úrokové, ztráty, …
- Abych riziko mohla eliminovat, musím ho umět změřit
- Měříme riziko individuální investice nebo celého portfolia aktiv
Rozhodování v podmínkách rizika
- Volíme optimální variantu podle kritéria výnosnosti a rizikovosti
- Poměřujeme očekávanou a požadovanou výnosnost
o Očekávaná výnosnost je ta, kterou na základě kvantifikace finanční manažer očekává
u jednotlivých variant
o Požadovaná výnosnost je taková výnosnost, která zohledňuje i riziko spojené s
příslušnou variantou
o Optimální je taková varianta řešení, kde očekávaná výnosnost je vyšší či minimálně
stejná jako požadovaná
o U variant s vyšším rizikem řešení je požadovaná i vyšší míra výnosnosti
Měření rizika
- Založené primárně na pravděpodobnosti.
o Dp: <0; 1>
- Kvantifikace probíhá směrodatnou odchylkou (nebo rozptylem, který je druhou mocninou
směrodatné odchylky) σ.
o Jedná se o kvadratický průměr odchylek hodnot znaku od jejich střední hodnoty.
- Ta je založena na stanovení očekávané hodnoty:
-
 r – hodnota s kterou budu pracovat, p – hodnota kterou budu očekávat

- kde n je počet možných výsledků, r je pravděpodobný výnos a p je pravděpodobnost, že daný
výnos nastane.
PORTFOLIO
Vynakládání kapitálu je vždy rizikové. Některé investice je zcela nutné realizovat (obnova zařízení,
legislativa), některé ale plynou z potřeby umístit volný kapitál.
- Z logiky rozložení rizik je vhodné neumisťovat volné finance do jedné akce, ale portfolio
„ diversifikovat“ (cenné papíry, akcie, obligace) . Bankám je přikázáno zákonem.
Investor se řídí těmito pravidly ( příklad dvou akcií):
- Ze dvou akcií se stejným rizikem je lepší ta s vyšší výnosností
- Ze dvou akcií se stejnou výnosností je lepší ta s nižším rizikem
- Ze dvou akcií – jedné s vyšším rizikem i výnosností –je lepší ta, která více vyhovuje vztahu
investora k riziku
- Pokud lze snížit riziko bez snížení výnosnosti, je třeba to udělat.
18) Finanční analýza podniku
Podstata– vyšetřování finančního zdraví podniku na základě minulých výsledků
Účel finanční analýzy
- majitele podniku (speciální případ – pro akcionáře)
- management podniku
- banky a další dlouhodobé poskytovatele půjček
- příprava pokladů pro investování
- příprava pro rozhodování o fúzích
Zdroje finanční analýzy
- účetní výkazy
- podnikové plány
- cenové a nákladové kalkulace
- evidence zaměstnanců
- podniková statistika
- data o přímých konkurentech
Postup při finanční analýze
- výběr a shromáždění vhodných vstupních (absolutních) ukazatelů
- rámcové posouzení situace na základě vybraných ukazatelů
- podrobný rozbor, který buď potvrdí, nebo pozmění orientační poznatky z předchozí fáze
- hlubší analýza příčin negativních jevů, které mohly být zjištěny v předchozích krocích
- návrh na možná opatření a rámcové zhodnocení jejich předností a rizik
1. ANALÝZA ABSOLUTNÍCH UKAZATELŮ – VERTIKÁLNÍ A HORIZONTÁLNÍ

Horizontální analýza
Analýza vývojových trendů
- Cílem je změřit vývoj absolutních ukazatelů v čase (zpravidla jako procentní změnu tempa
růstu anebo na základě bazických indexů
- Základní hodnocení ukazatelů může vytvářet signál o jisté disproporci mezi nimi – důvody
této disproporce pak budou předmětem podrobnějšího rozboru vstupních (účetních) podkladů
– k němuž nám dala podnět právě horizontální analýza.
- Následovat musí návrh řešení, např. revize kalkulací, nastavení cenového limitu pro nákup a
prodej materiálu a zboží, případně organizační a personální opatření ve výrobě či prodeji.
Vertikální analýza
- Analýza struktury daného finančního výkazu
- Na jednotlivé položky účetních výkazů se pohlíží v relaci k nějaké jiné veličině
- Při analýze rozvahy bývají položky výkazu vyjádřeny jako procento z celkových aktiv, resp. z
celkových pasiv
V rámci ní bychom měli zjišťovat, jak se například jednotlivé majetkové skupiny podílely na bilanční
sumě a neměli bychom ani opomenout porovnání struktury majetku firmy s ostatními – obdobnými –
firmami stejné velikosti, odvětví, povahy, …
- Jedná se tedy o procentní vyjádření dílčí části daného výkazu ve vztahu k jeho nadřazené
položce (celková aktiva, celkový hmotný majetek…)
- Výstup z vertikální analýzy lze poměřit v čase.
Absolutní hodnoty na jednotlivých řádcích se zpracovávají trojím způsobem:

- stanoví se rozdíl mezi údaji za dva (zpravidla po sobě následující) roky, obvykle se odečte od
údaje za běžný rok údaj za rok minulý. Pozornost se věnuje největším kladným či záporným
rozdílům,
- vypočte se podíl (index) údaje za rok běžný a za rok minulý. Pozornost se věnuje relativně
značně vysokým či nízkým indexům, zejména když jde o položky s absolutně největšími
rozdíly, • každé položce se přiřadí její podíl (v procentech) na celkových aktivech či pasivech.
Pozornost se věnuje nápadně vysokým změnám procentního podílu na rozvahovém součtu.
Absolutní ukazatele - I. část
- A … aktiva celkem
- P … pasiva celkem
- SA … stálá aktiva
- OA …oběžná aktiva
- FM …finanční majetek
- CZ … cizí zdroje
- V … výnosy celkem
- T …. tržby celkem
- N ….náklady celkem
- ZK … základní kapitál
- VK … vlastní kapitál
- ZAS…zásoby
Absolutní ukazatele - II. část

- DL … dluhy
- D … daň z příjmu
- PK … pracovní kapitál
- PEN… peníze (peněžní prostředky)
- POHL..pohledávky
- U …. úroky nákladové
- Z …. zisk po zdanění (EAT – Earnings after Taxes)
- ZD … zisk před zdaněním (EBT – Earnings before Taxes)
- ZUD…zisk před úroky a zdaněním (EBIT – Earnings before Interest and Taxes)
- ZUOD.. zisk před odečtením odpisů, úroků a daní (EBDIT – Earning before Depreciation,
Interest and Taxes)
Modifikace zisku
 EBIT = zisk před odečtením úroků a daní
 EBT = EBIT - celkové úroky
 Čistý zisk (NI popř. EAT) = EBT - daň ze zisku
 Čistý zisk k rozdělení = Čistý zisk - dividendy prioritním akcionářům
 Nerozdělený zisk = Čistý zisk k rozdělení - dividendy z kmenových akcií
 Ekonomický zisk = zisk – oportunitní náklady
2. ANALÝZA SOUSTAVY POMĚROVÝCH UKAZATELŮ

Máme dva druhy poměrových ukazatelů
- pyramidová soustava – založené na funkčních vazbách
Vrcholný ukazatel se postupně rozkládá pomocí jasně definovaných matematických vazeb na dílčí
ukazatele
- paralelní – ukazatele tvoří skupiny, popisující vždy určitou oblast /viz ukaz. rentability,
obratovosti, likvidity, zadluženosti aj./
Stejná důležitost jednotlivých ukazatelů
Postupné řazení vedle sebe
Rozklad ukazatele ROA ( Return of assests) – rentabilita aktiv

Rentabilita celkového kapitálu (ROA) = EBIT / celková aktiva
Východiskem je ukazatel rentability ROE, který může být chápán jako součin tří poměrových
poměrových ukazatelů :
a) Ukazatel ziskového rozpětí tržeb pro zdanění
b) Ukazatel obratu celkových aktiv
c) Ukazatel finanční páky (finanční páka. efekt zvyšování rentability vlastního kapitálu použitím
cizího kapitálu v kapitálové struktuře podniku)
Ke změření intenzity vlivu analytických ukazatelů získaných rozkladem na změnu syntetického
(vrcholového) ukazatele slouží:
- Metoda řetězového dosazování – předpokládá postupnou změnu jednotlivých činitelů podle
zásady ceteris paribus (mění se vždy jeden činitel, ostatní zůstávají nezměněny).
- Logaritmická metoda – opírá se o indexy změn jednotlivých analytických ukazatelů.
- Funkcionální metoda – přiřazuje změnu syntetického ukazatele ∆X k jednotlivým
analytickým ukazatelům dělením.
Rozklad ukazatele ROE

- Ziskové marže zvýšeny zejména poklesem podílu výkonové spotřeby na celkových výnosech
- Aktiva neefektivně využívána
- Stabilní výše zadlužení
- Podíl krátkodobých závazků na cizích zdrojích se snižuje
- Vyšší podíl finančního majetku na aktivech – zvyšování likvidity (přesto stále nízké)
Finanční analýza – shrnutí

- Vstupní data představují primárně účetní výkazy
- Kromě samotných propočtů je důležitá správná interpretace výsledků
- Výpočty jsou individuální záležitostí každého podniku dle jeho charakteru, historie, velikosti,
oblasti, země ve které působí, …
- Finanční analýza může včas odhalit případné budoucí problémy • Důležitost srovnání (čas,
prostor)
- Obrat celkových aktiv = tržby/celková aktiva – obratovost aktiv
- Obrat fixních aktiv = tržby/celková aktiva
- Obrat oběžných aktiv = tržby/ oběžná aktiva
- Obrátka zásob = tržby/ zásoby
- Doba obratu zásob = zásoby/jednodenní tržba
- Prům. doba splatnosti pohledávek = pohl. za odběrateli/ jednodenní tržba
19) Řízení krizí ve finančním řízení podniku, postup sanace
Sanační proces v podniku
- pod pojmem sanace se rozumí soubor opatření přijímaných ze strany vedení podniku, jejichž
smyslem je zásadní ozdravení a obnova finanční výkonnosti a prosperity firmy
Znaky úpadku podniku
a) podnik je dlouhodobě ztrátový a je dlouhodobě platebně neschopný
b) podnik se vyznačuje sice dílčími, avšak závažnými problémy, které při zanedbání jejich řešení
mohou vést k likvidaci společnosti
c) podnik se zdánlivě jeví jako velmi úspěšný, avšak v důsledku extrémního růstu trvale naráží na
nedostatek kapitálu
- žádná z firem se nedostane do úpadku v krátkém čase natož třeba ze dne na den, ale jedná se o
dlouhodobý proces, ve kterém lze problémy rozeznat při přípravě a realizaci opatření směřující k
ozdravení je nezbytné definovat:
a) příčiny krize
b) povaha krize
c) vývojové stádium krize
Příčiny krize
- rozeznáváme dva okruhy příčin krize:
a) interní: jedná se o faktory, které podnik musí ovlivňovat tak, aby výše uvedeným situacím
předcházel (pokles výroby, chyby v řízení podniku, problémy s likviditou ….)
b) externí: jedná se o činitele, za které podnik sám nemůže, ale mají zásadní dopad na celkovou
hospodářskou situaci (ekonomika státu, měnová politika, politické vlivy ….)
Povaha krize
a) strategická krize: vyvolaná chybným rozhodnutím top managementu
b) krize vyvolaná hospodářskými výsledky: na základě finanční analýzy byli zjištěni špatní
ukazatelé
c) krize likvidity: vyvolaná porušením finanční rovnováhy podniku
Vývojové stádium krize

a) stádium ohrožení: momentální ztráta likvidity, přechodný pokles prodeje….
b) stádium středně hrozící bankrot: buď se zahájí konkurzní řízení nebo v likvidačních případech se
může stát. že podnik v pudu sebezáchovy postupně rozprodá majetkové části, aby získal prostředky na
úhradu závazků a tím se nalézá v situaci, kdy již nemá co prodat
Rozdělení sanace z hlediska časového horizontu

a) krátkodobý sanační program: okamžitý a radikální zásah do chodu podniku zaměřený zejména
na oblast financování
b) střednědobý program: zahrnuje opatření směřující k realizaci opatření vyžadující delší čas
c) dlouhodobý program: smyslem je předcházet krizovým situacím za vhodně koncipované
dlouhodobé strategii podniku
Fáze ozdravného procesu

a) analýza výchozí situace podniku: analýza by měla zahrnovat analýzu ekonomickou, výrobní,
personální, finanční a shrnutí hlavních poznatků analýzy
b) formulace cílů podniku: zjišťuje se ve všech základních oblastech a to především cíle ve
formování podílu na trhu, cíle v oblasti rentability, ….
c) ozdravný plán: konkrétní obsah závisí na výchozí situaci podniku
Turnaround
- obrat podniku od úpadku k prosperitě
Sanace podniku
- Soubor opatření, jejichž smyslem je zásadní
ozdravení a obnova finanční výkonnosti a
prosperity firmy
Řešení finanční tísně

- Změna obchodní strategie podniku
- Změna organizační struktury a systému
zainteresovanosti
o nutné vhodné zainteresování
zaměstnanců i na nižších pozicích 
odpovídající organizační struktura
- Zlepšení hospodaření s pohledávkami
o Zvolit vhodný způsob vamáhání
o Skonto při včasné platbě
- Zlepšení hospodaření se zásobami
o identifikace nepotřebného a nadbytečného materiálu
o vzájemné provázání obchodního, výrobního a materiálně-technického plánu 
reálnější a dřívější dokončení sortimentního plánu
- Prodej pro podnikání nepotřebných aktiv
o obchodovatelné CP, nepotřebný a nadbytečný materiál, pohledávky, …
- Získání dalších finančních zdrojů (od bank, od společníků, ...)
- Odložení ne nezbytně nutných výdajů
- Sjednání delší doby splatnosti závazků s dodavateli
- Podpora prodeje nabízením vyšších slev při nákupu v hotovosti
- Rychlý přísun peněz pomocí skont, faktoringu apod.
- Zpracování žebříčku priorit při vlastních platbách
o příklad žebříčku:
 a) Soudem nařízené platby
 b) Stát
 c) Banky
 d) Zaměstnanci
 e) Dodavatelé strategicky důležitého zboží
 f) Dodavatelé, s nimiž bylo sjednáno postupné splácení závazků
 g) Ostatní penalizované závazky
 h) Nepenalizované závazky
- pokud je podnik schopen hradit závazky skupin a) – e), má podnik ještě šanci
Insolvenční zákon
- Kdy je podnik v úpadku
o Neschopnost plnit své peněžité závazky
 Více věřitelů
 Peněžité závazky po splatnosti více než 30 dnů
o Předlužení
 Více věřitelů
 Součet závazků převyšuje hodnotu majetku podniku
- Insolvenční řízení
o Zahájení
 Návrh podá dlužník nebo věřitel
o Rozhodnutí o insolvenčním návrhu
 Podání přihlášek věřitelů
 Přezkum pohledávek
 Schůze věřitelů
o Rozhodnutí o způsobu úpadku
 Konkurs
 Reorganizace
 (oddlužení)
Konkurs
- Poměrné uspokojení pohledávek ze zpeněžené majetkové podstaty
- Soupis majetku dlužníka sestavuje insolvenční správce
- Metoda likvidační
Reorganizace
- Postupné vypořádání pohledávek v souladu s reorganizačním plánem
- Podstatou je obnova výkonnosti
- Podmínka, že očekávané uspokojení věřitelů bude vyšší, než v případě konkurzu
- Pouze i firem s obratem vyšším 100 mio. CZK a min. 100 zaměstnanci
o Metoda sanační
- Situace v roce 2017, 2018
o Od 1.7. 2017 účinná poslední novela
 Schůze věřitelů je obligatorní
 Možnost volit zástupce věřitelů
 Možnost odvolat insolvenčního správce (neodvolatelný pouze u
oddlužení – neplatí pro firmy)
 Možnost rozhodnout o řešení úpadku
 Pokud věřitelé (i firmy) nesouhlasí s oddlužením, musí vyslovit
nesouhlas odůvodněný.
o V roce 2019 novela „oddlužovací“
Krize a sanace
- Základní podmínkou pro trvalou existenci podniku, která je mimo jiné například obsažena i v
účetnictví nebo při oceňování podniku, je tzv. going concern princip.
- Trvale může existovat jen ten podnik, který permanentně reaguje na podněty a změny
přicházející jak zvnějšku, tak i zevnitř podniku
- management řízení změn
- Sanací (turnaround) se rozumí soubor opatření přijímaných ze strany vedení podniku,
jejichž smyslem je zásadní ozdravení a obnova finanční výkonnosti a prosperity firmy.
- Kdy hovoříme o úpadku podniku:
o podnik je dlouhodobě ztrátový a je dlouhodobě platebně neschopný
o podnik se vyznačuje dílčími problémy
 pokles objemu výkonů
 vznik nepříznivého sociálního klimatu ve společnosti
 trvalá platební neschopnost
o podnik naráží na nedostatek kapitálu
Úpadek probíhá dlouhodoběji a proto lez vypozorovat určité fáze úpadku:
1) pokles objemů výkonů
2) pokles rentability
3) zvýšená potřeba pracovního kapitálu
4) zhoršení kapitálové struktury
5) trvalá platební neschopnost - nedostatečná likvidita podniku
• Prvním krokem při sanaci podniku je stanovení anamnézy. Nejznámější jsou metody predikce
finanční tísně: Altmanův model, Kralickův Quicktest
• Možné příčiny krize
interní
- faktory, které podnik sám může a měl by ovlivňovat, důležitým předpokladem k tomuto faktu
je trvalá a důsledná analýza podniku
- trvale klesající objem výkonů
- chyby v řízení podniku
- problémy s likviditou
- snižování ziskové marže a rentability podniku
externí
- činitele, které podnik sám ovlivnit nemůže ale mají zásadní dopad na celkovou hospodářskou
situaci podniku
- politické faktory
- ekonomické faktory
- finanční faktory
- měnové faktory
- daňové a právní faktory
- sociální faktory
Zánik podniku
- ukončení podniku je spojeno se dvěma pojmy:
a) zrušení
b) zánik
Zrušení
- právním důsledkem zrušení firmy je zánik právní subjektivity firmy, což znamená, že firma
zaniká jako právnická osoba
- existují dva základní důvody na jejichž základě může dojít ke rušení podniku:
a) zrušení právnické osoby dohodou
b) uplynutím doby, na kterou byla společnost zřízena nebo splnění účelu, pro který byla založena
Zánik
- zánik podniku nastává v okamžiku, kdy je společnost vymazána z rejstříku
- zánik právnické osoby znamená ukončení její právnické subjektivity
- den zániku a den zrušení může, ale nemusí být totožný
- zrušení podniku je předpokladem jeho zániku
Zrušení a zánik obchodní společnosti
- zrušení obchodní společnosti může nastat v důsledku právních skutečností, které jsou
specifikovány v Obchodním zákoníku
jedná se o tyto skutečnosti:
a) smrt společníka
b) zánik právnické osoby, která je společníkem
c) zbavení nebo omezení právní způsobilosti
společníka
d) výpověď společníka
e) dobrovolné rozhodnutí příslušného orgánu
f) rozhodnutí soudu
g) rozhodnutí o sloučení nebo splynutí
h) prohlášení konkurzu
důvody dávající podnět k rozhodnutí soudu o
zrušení společnosti:
a) nečinnost orgánů společnosti
b) ztráta oprávnění k podnikatelské činnosti
c) zánik předpokladů pro vznik společnosti
d) porušení zákona při vzniku společnosti
e) společnost porušuje povinnost vytvářet rezervní fond
f) nekalá soutěž
g) prohlášení konkurzu
Zrušení a zánik akciové společnosti bez likvidace
- je možné tehdy, jestliže:
a) příslušný orgán rozhodne o splynutí
b) soud zamítl prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku ve společnosti
c) v případě, že po ukončení konkurzního řízení nezbyl ve firmě žádný majetek
20) Metody oceňování podniku a jejich podstata
Oceňování podniku
Základní pojmy
- Obchodní jmění - obchodní majetek + závazky
- Hodnota - není objektivní vlastností podniku – a proto ji nelze objektivně změřit
- je podniku subjektivně přisuzována lidmi a určená hodnotou práv a povinností, které vyplývají
z vlastnictví podniku
- odlišná od ceny (= to co bylo zaplaceno) X hodnota (částka, která by byla zaplacena za
určitých podmínek)
Důležité je vymezení účelu

Investiční hodnota - pro potřeby rozhodování konkrétního investora
Tržní hodnota - obecný účel, například při fúzíchm, odhad ceny, která by byla dosažitelná na trhu, k
určitému datu, vyjádřené v peněžních jednotkách po dohodě mezi kupujícím a prodávajícím, kteří
jednají opatrně, informovaně, a nikoliv pod nátlakem po dostatečném marketingovém zpracování trhu,
které zajistí dostatečnou informovanost a spolu s tím i přiměřenou konkurenci, bez ohledu na
individuální vlivy a okolnosti na straně kupujícího i prodávajícího
Základní metody
- Výnosové
- Tržní
Výnosové
- Jsou stanoveny na principu současného hodnoty budoucích očekávaných výnosů nebo příjmů
Výnos
- Diskontované CF
- Dividendový výnos
- Kapitalizovaný zisk
- EVA
Diskontní sazba
- Reálná IR
- WACC
- Očekávaná výnosnost akcií
Metody Výnosové:
1. Oceňování podniku – DCF = diskontované CF
- Peněžní toky jsou v rámci této metody chápány jako reálný užitek z daného podniku – tím se
více blíží k termínu „hodnoty“ podniku
- Metody stanovení hodnoty pomocí DCF
- Equity (volný peněžní tok pro akcionáře a věřitele – FCFF) - výpočet pomocí vlastního
kapitálu
- Entity (volný peněžní tok pro akcionáře – FCFE) - výpočet pomocí podnikové struktury jako
celku, diskontování WACC
- APV - výpočet pomocí tzv. upravené současné hodnoty
Doporučení postup aplikace DCF
- Analýza okolí podniku
- Tvorba finančního plánu
- Stanovení volného CF
- Stanovení WACC
- Diskontování CF
2. Metoda kapitalizovaných čistých výnosů

- Využití dividendového modelu – výnos zde představuje současnou hodnotu dividendy
- Jako diskontní faktor lze aplikovat WACC
- V případě konstantního růstu dividend:
𝐷1
𝑉𝑉𝐾 =
𝑖−𝑔
i – výnosnost požadovaná akcionáři
D – dividenda v následujícím roce
g – růst dividendového výnosu
3. Metoda kapitalizovaných čistých výnosů

- Tržní hodnota se pak stanoví jako poměr očekávaného čistého výnosu na výnosnosti
požadované akcionáři
𝐾
- Ve variantě EVA, by model vypadal takto: 𝐸𝑉𝐴𝑡
𝑁𝑃𝑉 = ෍
(1 + 𝑊𝐴𝐶𝐶)𝑡
4. EVA 𝑡=1
n - délka prognózovaného období
EVA - Ekonomická přidaná hodnota
Ct - investovaný dlouhodobý kapitál
Metody Tržní:
V případě, že hodnocený podnik se obchoduje na burze, lze hodnotu odvodit například pomocí
ukazatele tržní přidané hodnoty (MVA), která je určována primárně na základě tržní ceny akcie.
Případně lze použít komparativní metody, kdy se sleduje hodnota konkurenčního podniku v oboru a na
základě vhodně zvoleného multiplikátoru, se odhadne cena sledovaného podniku. Za multiplikátor lze
zvolit např. zisk nebo tržby
Srovnávací metody oceňování podniku
- Ocenění na základě srovnatelných podniků
- Ocenění na základě srovnatelných transakcí
- Ocenění na základě údajů o podnicích uváděných na burzu
Oceňování podniku – majetkové oceňování
- Je založeno na účetní evidenci. Používá se například účetní hodnota vlastního kapitálu (aktiva
– cizí zdroje) nebo substanční stanovení hodnoty podniku (oceňování veškerého majetku
v pořizovacích cenách). Vzhledem k podstatě se hodí spíše pro malé společnosti. V praxi se
pro stanovení hodnoty příliš nepoužívá.
Oceňování podniku – komparační metoda oceňování – příklad
- Na základě následujících výstupů z podnikového informačního systému proveďte ocenění
podniku a stanovte jeho hodnotu: Prodáváme podnik, který dosahuje ročního zisku 28 mil Kč.
V letošním roce došlo k prodeji již čtyř srovnatelných podniků, z nichž první dosahoval zisku
70 mil. Kč a byl prodán za cenu 500 mil Kč, druhý dosahoval zisku 35 mil. Kč a byl prodán za
150 mil. Kč, třetí podnik dosahoval zisku 8 mil. a byl prodán za 30 mil. Kč a nakonec čtvrtý
podnik dosahoval zisku 114 mil. Kč a byl prodán za 370 mil. Kč.
- Řešení: komparační metoda s využitím multiplikátoru. Multiplikátor bude poměrem tržeb k
zisku, jeho průměrná hodnota je
▫ M = (500/70 + 150/35 + 30/8 + 370/114) / 4
▫ M = 4,6075
- Výsledná cena = zisk prodávaného podniku * multiplikátor:
▫ 28 * 4,6075 = 129,01 mil. Kč

SZZ Eko

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

SZZ Eko

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Ekonomická teorie a ekonomika

1.Teorie racionální volby, rovnováha spotřebitele za předpokladu měřitelnosti a

Racionální volba je založena na dvou axiomech spotřebitelova chování:

- Tohle je míra substituce

Poměr substituce statku A statkem B udává míra spotřebitelské substituce.

MRS – mezní míra substituce

U ekonomických statků, které jsou vzájemně dokonalými

U ekonomických statků, které jsou navzájem dobrými substituty,

U špatných substitutů se mezní míra substituce zvyšuje prudce.

Rozpočtové omezení a optimální kombinace spotřeby - spotřebitel porovnává mezní míru

V bodě G – MRS statku X statkem Y je menší, než

Tato spotřebitelka preferuje tzv. zdravou stravu, neodmítá

Značně odlišnou situaci pak zachycuje druhý graf:

Mezní užitek (MU)

Spotřebytelův přebytek – rozdíl mezi cenou, jakou je

- křivka poptávky je shodná s křivkou mezního užitku

Indiferenční analýza – spotřebitel bude respektovat teorii racionální volby

Nákladově optimální velikost firmy

Výroba a produkční funkce

Izokvanta - křivka stejné produkce, udává všechny kombinace

Technická substituce – firma může určité množství produkce

Mezní míra technická substituce – poměr, ve kterém lze

Mezní míra technické substituce (MRTS) je poměr, ve kterém

MRTS – mezní míra substituce práce kapitálem

(změna kapitálu ku změně množství práce)

Izokosta – udává všechny možné kombinace dvou výrobních

V dokonalé konkurenci se na trhu vyskytuje velké množství

Efektivita trhu v dokonalé konkurenci a v monopolu

- efektivita trhu – určena přebytkem spotřebitelů a přebytkem

Rovnováha oligopolu s vůdčí firmou

Oligopolní lem – nucené akceptovat cenu vůdčí firmy, která vytváří

Kooperativní a nekooperativní strategie

Monopolistická konkurence a její rovnováha v krátkém a dlouhém období

Poptávka po práci je odvozena od produkční funkce. V krátkodobém období je odvozena od

- poptávka po práci je odvozena od produkční funkce

Průměrný produkt práce - podíl celkového produktu ku

Mezní produkt práce - jak se změní celkový produkt, když se

Substituční – náhrada práce kapitálem a naopak

Vliv odborů na trh práce

Minimální mzda a trh práce

Investice Další faktory:

- Firmy nakupují výrobní faktory, kapitál

--> firmy vytvářejí neplánované zásoby

- AD=Y -> ekonomika jede na setrvalý

- ->investiční multiplikátor, označeno jako ALFA

Změna autonomních výdajů – multiplikátor

Základní makroekonomická identita

- Sa-autonomní úspory, mají u sebe záporné

Poplatek – má uhradit vynaložený náklad

Skuteční důchod-autonomní daně-důchodové daně+transfery)

Základní makroekonomická identita

Úniky - úspory, čisté daně

Úspory + čisté daně (daně-transfery) = investice+vládní nákupy

Základní makroekonomická identita

Úniky - úspory, čisté daně, import

Skuteční důchod-autonomní daně-důchodové daně+transfery)

- nová je výš než stará, protože tam přibyli

Úniky - úspory, čisté daně

Úspory + čisté daně (daně-transfery) = investice+vládní nákupy

- Shrnutí - křivka IS je tím plošší, čím strmější

Model IS- LM, současná rovnováha na trhu peněz a statků

Mezi změnou nabídky peněz a jejím

Účinky monetární expanze