Člen dělivý

Člen dělivý (du, de la, de l', des) se používá k vyjádření neurčeného

podstatného jména nepočitatelného nebo abstraktního pojmu.
Dělivý člen se používá u:
1) podstatných jmen označujích látku či hmotu neurčitého množství
Voulez-vous du café? Je prends de l'eau. Il prend de l'heroïne. Je bois de
la bière.
2) abstraktních pojmů
Elle a de la patience. Il faut avoir du courage. Nous avons
encore du travail.
- Pokud je podstatné jméno rozvinuto přívlastkem, je zde člen neurčitý. Elle
a une patience incroyable.
- Pokud je podstatné jméno blíže určeno (např. infinitivem), je zde člen
určitý. Elle a la patience de m'écouter.
3) u počasí
Il y a du soleil. Il fera de la pluie. Il faisait du vent.
4) po výraze c'est u podstatných jmen látkových
C'est du lait. Ce n'est pas de l'eau, c'est du sirop.
U podstatných jmen látkových však může být i neurčitý člen - v tom případ ě
vyjadřujeme číslo jeden, jedna.
Un café, s'il vous plaît.
5) u jmen osob označujících jejich dílo
Je pense que ils vont jouer du Mozart.
6) podstatnému jménu s členem dělivým může předcházet přeložka (s výjimkou
de a sans)
Cela se fait avec de la farine et de l'eau. Pour de l'argent, il ferait tout.
- po předložce de člen dělivý zaniká Avez-vous besoin d'argent? Je n'ai pas
assez d'argent.
- po předložce sans člen dělivý zaniká, protože tato předložka vyjadřuje zápor
(ve francouzštině se po záporu neužívá ani členu dělivého ani neurčitého) Il
est sans argent. Elle prends du pain sans beurre.