MODERNÍ BÁSNICI PŘELOMU 19. A 20.

STOLETÍ
Paul Verlaine
- Francouz
- básník, esejista, prozaik; bohém
- představitel prokletých básníků, symbolismu
- alkohol → rozpad manželství také v důsledku bouřlivého vztahu s A. Rimbaudem (za postřelení
přítele strávil dva roky v žaláři)
- jeho poezie je lyrická a citově bezprostřední; pod vlivem Rimbaudovy poetiky se propracoval
k uvolněnému, výrazně melodickému verši plnému snivých obrazů, slovních sugescí (=
podmanivé působení na něčí myšlení) a smyslových vjemů (citové a náladové odstíny okamžiku,
který je spojen s obrazy a představami)

„Saturnské básně“

„Romance beze slov“

Stéphane Mallarmé
- Francouz
- symbolista; inspiroval se parnasismem, Baudelairovým pojetím a dílem Poeovým, pracoval
s mnohoznačností slov
- Mallarmé inspiroval C. Debussyho k „Předehře k Faunovu odpoledni“, P. Verlaina a A. Jarryho

Oscar Wilde
Narozen: 1854 Dublin (Irsko)
Zemřel: 1900 Paříž (Francie)

Oscar se narodil do rodiny předního očního a ušního chirurga, jeho matka Jane byla úspěšnou
spisovatelkou. Studoval filologii v Dublinu a na Oxfordu, kde začal psát verše a seznámil se s
dekadentními názory. Roku 1884 se oženil s Constance Lloydovou, jejíž finanční zázemí mu umožnilo žít
v relativním luxusu. Postupně se manželům narodili dva synové – Cyril a Vyvyan. Od roku 1891 se
datovalo Wildovo intimní přátelství s lordem Alfredem Douglasem. Čtyři roky poté byl obžalován z
homosexuality, která byla v Anglii od r. 1895 ilegální, a byl odsouzen na 2 roky těžkých nucených prací.
Jeho žena Constance se od něj odvrátila a změnila sobě a synům příjmení na Hollandovi. Oscar Wilde,
který se nechal přejmenovat na Sebastiana Melmotha, po návratu z vězení potuloval po Evropě, převážně
pobýval ve Francii. Zemřel v bídě s podlomeným zdravím na meningitidu.

- dramatik, žurnalista, prozaik, esejista, symbolistní prózy a moderní pohádky

- propagoval dekadenci a nezávislost umělce i jeho díla ve vztahu k realitě; jeho styl se vyznačoval
lehkostí a smyslem pro komiku situace (zvláště v dramatu); svými bonmoty, aforismy, jiskřivou
inteligencí, vtipem bavil salonní společnost
- bohém, dandy

„Šťastný princ a jiné pohádky“

„Strašidlo cantervillské“ – povídky, parodie gotického románu
„Zločin lorda Artura Sevilla“ – povídky s černým humorem, parodující aristokratický životní styl s jeho
společenskými konvencemi, tzv. bontonem
„Obraz Doriana Graye“ – román
„Bezvýznamná žena“ – komedie
„Jak je důležité míti Filipa“ – komedie
„Ideální manžel“ – komedie
- tyto komedie jsou založené na jednoduchém ději, který je rozvíjen prostřednictvím svěžích a
vtipných dialogů postav
+ informace v sešitě

Charles Baudelaire
Narozen: 1821 Paříž
Zemřel: 1867 Paříž
- považován za zakladatele moderní poezie, řazen mezi prokleté básníky (bohémský život,
protispolečenská revolta)
- předchůdce dekadence a symbolismu, stál u zrodu volného verše

Tento předchůdce symbolismu a dekadence se narodil v Paříži. Otec zanedlouho zemřel a matka se znovu
provdala za důstojníka a budoucího velvyslance. Charles svého otčíma hluboce nenáviděl, žárlil na něj a
považoval ho za největší křivdu, která se stala jeho rodině. Nenávist přerostla postupem času do
protispolečenské revolty. Po studiích na lyceu započal studia práv, díky svému bohémskému způsobu
života studia nedokončil a rozhodl se věnovat pouze literatuře. Rodina s tímto postojem nesouhlasila a
poslala ho lodí do Indie v domnění, že si vše rozmyslí. Po návratu nabyl otcovo dědictví, které z velké
části prohýřil, společnost provokoval svým vztahem s mulatkou a místo spisovatelské dráhy zapadl mezi
bohémskou společnost, která hledala inspiraci především v opiových a hašišových dýcháncích. Rodině se
jej nakonec podařilo dostat pod právní dohled a byl mu omezen tok financí. Přestože Baudelaire psal
básně a živil se uměleckou kritikou, žil na pokraji bídy. Časté užívání drog navíc způsobilo, že se u něj
projevily psychické obtíže. Začal trpět stihomamem, upadal do depresí, míval přeludy. Neléčená syfilida
k tomu přidala další zdravotní problémy. Ochrnul na polovinu těla, pokusil se o sebevraždu, později byl
stižen několika záchvaty a mozkovou mrtvicí. Roku 1866 ochrnul a rok poté umírá.

„Květy zla“ 1857

- 20 let práce, 6 básní vyřazeno cenzurou
- básně se vyznačují použitím nevšedních symbolů a metafor. Inspiraci hledal ve zvucích, vůních,
tedy vjemech, které dráždí smysly; relativizoval pojem krásy a ošklivosti, dobra a zla, lásky i
nenávisti, provokuje otevřeností
- skládají se ze šesti oddílů
• Splín a ideál – snaha povznést všední život k ideálu
• Pařížské obrazy, Víno – snaha nalézt východisko z nudy a konvenčnosti
• Květy zla, Revolta, Smrt – útěk autora k milostným požitkům, rouhání se, tvorba obrazů zmaru a
smrti
- cenzura ji označila za morálně pokleslou, a Baudelaire kvůli veřejnému pohoršení stanul před
soudem
- soudně stíhán pro urážku náboženské morálky, poškozování dobrých mravů
- vychází z úzkosti člověka, kterého obklopuje zlo, bezútěšnost, hledá ideál v kráse, erotice,
rouhání, vzpouře, nicotě, provokuje otevřeností
- pravidelný verš, alexandrin a sonet; spojuje symboly, metafory, dojmy, eufonii, obrazotvornost,
fantazie, cynismus
- nemožnost člověka dosáhnout štěstí a odtud pramení bolest; jediná pozitivní hodnota je umění
usilující o krásu; jediným existenciálním řešením bolestné zkušenosti je klidné spočinutí ve smrti

„Zdechlina“
„Malé básně v próze“
- 50 rytmických krátkých próz, tématem je velkoměsto, moderní člověk a jeho složité životní
podmínky

+ info v sešitě

Jean Arthur Rimbaud

Narozen: 1854 Charleville (Francie)
Zemřel: 1892 Marseille (Francie)
- prokletý básník, zakladatel moderní poezie
Rimbaudův otec byl kapitán pěchoty, dobrodruh, který rodinu opustil. Rimbaud byl nepřizpůsobivý a na
výchovu své matky reagoval výbuchy hněvu a útěky z domova. Matka konzervativní, nábožensky
bigotní.
Byl nadaný, leč svéhlavý. Když přišel do Paříže 1871, seznámil se zde s Verlainem, který kvůli němu
rozbil své manželství. Začali spolu žít, a to nejen jako přátelé, ale i jako milenci. Jejich život byl velmi
bohémský (pobývali nejprve v Paříži, později v Anglii a Belgii). Po rozchodu s Verlainem v roce 1873,
při kterém Verlaine Arthura postřelil, protože se pokusil zničit své dílo, které měl Verlaine naštěstí u
sebe, Arthur své dílo odsoudil, přestal psát a vstoupil do vojska. Na Jávě dezertoval, s cirkusem prošel
Švédsko a Norsko. Roku 1880 byl v Egyptě, potom na Kypru, odkud se vydal jako obchodní zástupce do
Adenu. Přešel celou somálskou poušť. Naučil se mnoho jazyků a zemřel na rakovinu (měl zhoubný nádor
v noze, amputace).

Jeho poezie je založena na subjektivních prožitcích, především pocitu rozporu mezi umělcem a
společností. Pro jeho básně je typická bohatá fantazie, odpor k měšťákům a náboženství a obdiv k
revoluci. Útoky proti povrchnosti, zbabělosti a všednosti společnosti postupně přerostly v nenávistnou a
totální revoltu proti všem hodnotám a tabu společnosti. Rimbaudovo dílo ovlivnilo moderní francouzskou
poezii, zejména symbolisty a surrealisty. Všechna jeho díla publikoval Paul Verlaine.

- odpor k soudobé společnosti, obrazotvornost, zvukomalebnost, smyslové vnímání reality

prostřednictvím snů a halucinací, synestézie, barevné asociace, fantazijní představy i dekadentní
prvky; prolíná se jeho dětství, rodný kraj, vztah s Verlainem, kritika společnosti

„Samohlásky“
„Spáč v úvalu“
„Opilý koráb“

„Iluminace“ – básně v próze

+ info v sešitě

WALT WHITMAN
Narozen: 1819 Long Island (USA)
Zemřel: 1892 New Jersey (USA)
- představitel civilizační poezie, inspirátor světové moderní poezie, průkopník volného verše

Pocházel z farmářské rodiny, z 9 dětí, ovlivněn myšlenkami náboženského hnutí kvakerů, od 11 let
pracoval, prošel řadou zaměstnání (poslíček, sazeč, učitel, novinář, tesař, ošetřovatel v občanské válce…).
Částečně ochrnul po mrtvici, dožil chudý.

Civilizační poezie (1. desetiletí 20. století) – obdiv k technickým vymoženostem (strojům, továrnám,
elektřině) a velkoměstům; poznamenala řadu směrů (futurismus, kubismus). Průkopníky byli Walt
Whitman, E. Verhaeren, S. K. Neumann.

Jeho díla vznikala ve stejné době jako díla prokletých básníků, ale byla jiná např. tím, že vyzývá k plné
účasti se všemi a vším. Odmítá program „umění pro umění“, dokonalé básně mají být prosté a musejí
vznikat svobodně. Obdivuje prosté lidi, farmáře, dělníky, souznění s přírodou.

„Listy trávy“ („Stébla trávy“)

- sbírka více jak 400 básní, psal ji celou svou kariéru, stylizuje se do role proroka, tlumočníka hlasu
ducha promlouvajícího k národu