Jakub Deml

MÉ SVĚDECTVÍ

O OTOKARU BŘEZINOVI

P L E J Á D A — P R A H A
 PŘED M LU V A

Přátelé O tokara Březiny, čtouce tuto kruhu, poro{u-

m ijí, kdy a ja k byla počata, proč byla psána a proč
{irovna tak a ne jinak.
„JeS tč nebylo propasti, a já již počata byltf* (P řisl.
V III, 24). Známe tyto propasti, o kterých pčje Žalm ,
(e se volají navzájem: abyssus abyssum invocat. Mohlo
by se, a snad i správněji, říci, (e se navzájem vzývají/
„ K a jd y má na dně své propasu je{irko, v němf se
shlíží, u M asaryka je tim jezírkem revoluce<{. Tak mi
řekl Otokar Březina.
Přátelé Otakara Březiny pochopí, cojest na dněpro­
pasti jeho a co je st na dně propasti mé: ja k ý obra{
v tomto nejspodnějším {rcadle, jaká nejtajnější touha,
ja k é vidění fivota a světa.
K d y í se mi do rukou dostala románovitá novela
Paula Verlaina, s fvpúvou dychtivostí ja l jsem se j i
číst, očekávaje {jevení na lidech tohoto světa, v atmo­
sféře této každodenní {emě. A le {klam al jsem se, nebot
všechny moje představy byly přichystány na konflikt
božské s lidskou Sagesse.
Jednou mi Bře{ina vypravoval, ja k nerad je {d í na
návštěvu k těm a k těm lidem, poněvadž p rý od něho
očekávají samě filosofické sentence. Slavík i skřivan
jsou neshlední ptáci, neliší se svým rouchem valně od
vrabce, ale stavějí své hni{do ještě níž: bud přímo na
{emi, nebo p ři samé {emi.

„Tisíce let jsem skládala bohatství svá jak královský

dar, a těm,kteří dovedou ničeho nežádat, celý ho dám“
(O . B řezna: Jsem jako strom v květuj.
 Strhujem se sebe roucho a k pohoršení všech chodíme
nap., pitracujem se do horoucích pekel, aje to upřímné;
před svůj vlastní soud voláme celý svét — a je to také
upřímné, poněvadj na prvním místé jsm e odsoudili
sami sebe. A ť se přihlásí a ať vystoupí mep námi ten,
kterýje hoden nějakého ohledu a nějaké šetrnosti! R ádi
bychom ho viděli, rádi bychom ho slyšeli a rádi bychom
ho poslouchali1 Kdeje st? A ť jenom přijde a ať se ukáje
našim nelítostným očím!
M ojná, je přichází, ba —jistě přicháp! A má-li náš
Život míti vůbec nějaký smysl, musí přicházet, jistě se
b liji apřichází a u j napřed jehná nám všem —jehná také
mně a u j z dálky slyším slova, která se týkají mne a
mněpodobných: „N eboj se, tvůj čas přijde a pochopí se,
je kniha,jako je tato, bude věčně nedokončena, takjako
v tomto čase nikdy nebyla \apočata, a je tvým bděním
aještě více tvými sny byla stotisíckrát psána, stotisíc-
krát proplakána, stotisíckrát prokleta a oslavena, ro­
zemleta, roztrhána, pohřbena a pokálena —potom kou­
síček po kousíčku sestavována a stmelována, teplou
krví stmelována; rozkopána, poplivána, roztrhána, vě­
domě a zúmyslně posviněna, rozdeptána, rozmělněna,
rozzničena, rozesmátá, rozjsoucněna, teplou krví {e-
jsoucněnaJuV

V Tasově t i. května 19 3 1. LD .
 Několik měsíců před svou smrtí, to jest v létě roku
1928, řekl mi Otokar Březina s velikou rozhodností:
„O ni se o nás klamou, básník není na to, aby poučo­
val !“ Těmito slovy udělal nejen přesnou demarkační
čáru mezi svým dílem a povoláním učitelským, nýbrž
i mezi svými soukromými hovory a mezi svým dílem.
Proto v roce 1925 řekl mi Otokar Březina: „Jest mi
velikou útěchou, že aspoň mé dílo jest katolické!" Aspoň
A jindy mně řekl: „Jaká lžice, podle toho se nabere."
O díle a osobě Otokara Březiny psali, píší a budou
psáti všelicí i všelijací lidé a budou zodpovídati vše­
liké a všelijaké otázky, pamatujme si však slovo
Březinovo: „Podle hloubky otázek měřte výšku
duše!"
Mám promluvit i já. Mnoho lidí to ode mne čeká,
jest to tedy i má povinnost. Když jsem jednou Oto-
karu Březinovi řekl, že „Šlépěje" nebudu již vydá- Šlépěje
vat, že svou osobu docela ztajím a soustředím jen do
uměleckého díla, jak to chce a očekává naše literární
kritika, odpověděl mi: „T o nedělejte! V y jste svými
„Šlépějemi" vytvořil kolem sebe jistou obec a k této
obci máte jisté povinnosti! V y nesmíte přestat k nim
mluvit! Je to vaše povinnost k národu! Vytvoří-li se
v národě takový krysřalisační bod, jakým" jsou vaše
Šlépěje, má to pro národ veliký význam. Čím více
takových pevných bodů národ má, tím lépe!"
Kdo se na mne bude sápat pro tuto mou knihu,
ukřivdí nejen pravdě a mně, nýbrž i lidskému obrazu
Otokara Březiny. Směji se, poněvadž Bůh nevezme Sm ěji se
mne se světa dřív, nežli vydám toto svědectví a po­
něvadž lidé zmohou proti Bohu mnohem méně nežli
smrt.

9
 Jediný český spisovatel, který po smrti Otokara
Březiny má nějaký vliv na mou zvědavost, jest Ja­
roslav Durych, který píše takto: „A le na vývoj prá­
ce nemají hlavní vliv soukromé osudy spisovatelo-
Řadný v y ; řádný spisovatel naopak se snaží, aby jeho sou-
spisovatel krom£ nálady zůstaly v jeho díle co nejvíce zakryty.
Velký vliv na práci má však postup jeho života.
Jeho lidský život se dělí na tři části. První, kdy se
snaží dosáhnout největších výšek rozjímání roz­
umového a citového, kdy se snaží nalézti nejvyšší
Spravedlnost zákony spravedlnosti a poznati jak jejich stkvělost
tak i jejich přísnost, kdy jest ochoten jiti sám, zříci se
všeho a opustit všecko. V druhé době však člověk
pociťuje nejen tíži osamělosti, ale i lítost nad svě­
tem; tehdy nehledá nejvyšší spravedlnosti, nýbrž
Milosrdenství nejvyšší milosrdenství; už nechce opustit všecko,
ale rád by byl se všemi a pomohl všem; sám se smi­
řuje a odměnou za to jest mu to, že i svět mu zjevuje
svou lidskou krásu, i smysly jeho jsou pak vníma­
vější pro skryté a porušené krásy těla i srdce, zkrát­
ka vidí, jak životem září trosky ráje a pro toto po­
znání doufá v milosrdenství pro celý svět. Pak přijde
třetí a poslední doba v té chvíli, kdy člověk pocítí,
že se již ocitl v katastru smrti; má třebas ještě daleko
k cíli, ale už ví, že smrt ho má v svém záznamu a že
už jest od ní pozorován. Od té doby nezbytně po-
Rovnováha ciťuje žalmistovu marnost nad marnost a vzdal by
smr“ se milerád každé ctižádosti, každé radosti, jména
i uspokojení, kdyby mohl nabýti jistoty, že jeho
vlastní bytost nebude marností nad marnost po skon­
čení všech věcí“ (Jaroslav Durych, „Ja k vykvetla
Sedmikráska**). — Kdo jest ještě tak mlád, ať pochy-

10
buje o tom, že autor této knihy jest právě v tomto
třetím a posledním období svého života. T o se ne­
klamně pozná.
Ponejprv píši o Otokaru Březinovi ve své knize
„Notantur Lumina“ , kterou jsem potom doplnila po
desíti letech znova vydal roku 19 17 v měsíci dubnu
v Jinošově pod názvem „První Světla“ . Básník není
na to, aby poučoval, nýbrž na to, aby tvořil věci nové
a těšil, což není jinak možno než v svobodě dítka
Božího, proto už v „Notantur Lumina" poslední
dva články pojednávají o mém poměru k Otokaru
Březinovi způsobem, jenž se nemůže zdáti obecně
srozumitelným, ale jest pro mé tehdejší styky s bá­
sníkem dosti výstižný. Otiskl jsem je znova v knize
„První Světla", jen jsem každému z nich předeslal P rv n í s v itla
nový odstavec. Zde jsou:

SEN JE D E N S V ÍT Í...

Běda mi, snad příliš pozdě mluvím o těchto vě­

cech, které, jako každá krása, mají v duších své jaro
a majíce býti souzeny spravedlivě, nežádají méně, než
opojení Věčnem. Což skutečně jest tomu tak, že při­
cházejíce do vyššího věku, víc a více zapomínáme na
smrt, která se blíží: na světlo, z něhož jsme vyšli a
které přece nás čeká? Jako neurvalec vstupující ná­
hle do společnosti s výlevy svého vzteku vydráždě-
ného bezprávím, řítí se mi z nitra Zvědavost, jediná
ze všech, co mi zbyly, dupající, rozhorlená: Což jest
tomu u všech tak? Což skutečně, vědouce, čím se
zabývati a čeho zanechati, z otrocké jakési umíně-
nosti a z proklatého citu pro „pořádek" a „povin-

II
 nost“ , vstříknutého do naší krve nepřítelem světla,
konáme, co dávno má zůstati nekonáno a trápíme se
tím, co dávno nás nemá trápiti, třeba-li mluviti
o svobodě synů Božích? Ach, vím a znám dílny těch­
to jedů Nudy! Upadli jsme skutečně hluboko, jestli­
že snášenlivost nebo soucit zaujaly naše duše místo
Kní(i lásky. Ale v y, jimž poslána jest tato nejbolestnější
výčitka, kde pro živého Boha! jste, že ani světla, ani
hlasu, ani polekaných krokův, ani lítosti, ani hanby
nelze znamenati kolem se smrtí zápasícího?
Chválíte Krásu, zatím co před vámi prchá, uraže­
na takovou chválou !Chcete-li ji však vidětiaz ní se
radovati, čiňte to, čeho jest třeba k obcování svá­
tých: nepodezřívejte jí! Neb je-li dětským úsmě­
vem, co se jí přidá aneb ubere tímto střihem, tímto
ušpiněním? A je-li surovým utrpením nalezence: co
se tolik přičiňujete zasaditi jí ránu? Bezpochyby věci
nejjednodušší jsou už nejzáhadnější. Zmatení ja­
zyků sotva kdy bylo tak naprosté, když svět tolik si
oblíbil houpavé kolísání. A průmysl. Pluh vypověděl
válku ouhorům, pila a sekera lesům; nikdy takové
úctě netěšila se alchymie jako v dobách, které si
přivlastňují název osvěty a pokroku: jen ten je dosti
P okro k vynikajícím, kdo hlínu, dřevo, kámen v zlato obrací.
Lakota jest netrpělivá, blouznivá a krutá jako dábel
a jako vše, co není z Boha a lakota není z Boha, pro­
tože zprznila práci a zavrhla míru věčnosti: Hle, co
jest nepochopitelno rouhačům Krásy: nález duchov­
ní není podmíněn ani výpočty, ani místem, ani ča­
sem, nýbrž životem a vůlí Nepodmíněného. Vše, co
jest v životě vzácného, přichází naprosto z Daleka.
Neptejte se, proč rozkvetla jabloň a nerozkvetl fík

12
nebo ořešák; proč byly deště a ne sucho, proč tento
bleskem byl zabit a onen zachráněn. Bezpochyby
každý přijal své. Což bychom pátrali ve vašem rodu
a ve vás samých! Otcové vaši řekli mnohou pravdu,
těžte z jejich odkazu: rozbití zrcadla stíhá se trestem Zrcadlo
sedmi let. Kdož ví, co v ustávajícím tepotu srdce
chtěli vám říci touto pověrou! Rcete však: kdy jste
rozbili zrcadlo?

Otto Erich Hartleben, vydávaje výbor z Angela

Silesia, za potřebno uznal připomenouti, že „potkal
tohoto Básníka jako ti princové v pohádce, kteří kde­
si v hlubokém lese zastihli poustevníka a uslyšeli od
něho zvěst o věcech tajemných**.
Blud jest chtěním okázalosti, ale člověk duchovní Okázalost
nemá této slabosti a proto Moudrost odjakživa zů­
stavena jest Prozřetelnosti. Bůh jako by nechtěl, aby
kdo jiný mísil se do jeho Štědrosti, protože by pak
neoblažovala. Nuže, zde se mlčí, ó zvědaví!

D iky hudci, jenž tedhousle vznesl do výše!

Tomu hudci s vášnivým kolébáním,
jenž své housle tisknul k hlavě skloněné,
struny zpívaly klasů uzrávánim. . .

Poslední píseň světa, zazpívaná pod mými okny

tak, že jsem se ještě zastavil a poslouchal, uvědomiv Antonín Sova
si tehdy všechnu výbomost tohoto nástroje, k ně­
muž se propůjčily žíně, dřevo a nerv. Z tohoto Smyč­
ce posedlého rukou jemných a silných větrů, zakví-
lely všechny přeludy smutné země a osiřelého srdce.
Stesk mechově sladkých doubrav, bělostné údy bříz,

*3
 vzlyk potoků s utajenými poustevnami raků, šiky
ryb-Amazonek. . .
Proč mlčíš, ó Země? zanaříkal jsem jednoho dne
pod letní oblohou. Zašuměly borovice, pod května­
tým břehem zacinkal potok, vyletěl pták, zaklátil se
v azuru a jako mrtvá věc, kýmsi vyhozená, znova
padl do lesní tmy. Daleko přede mnou, jako na nej­
hlubším dně země, pod oceánem světla ležela louka,
v popoledním slunci spaly v r b y . . .
„ A kdybys všechny mé pohyby a barvy i vůně
zachytil svým hlasem a pohybem a barvou i vůní:
mne nepoznaTs!"
Ó Země, kde jest tedy nesmrtelnost tvého úsměvu,
síla tvého obejmutí, hořkost a sláva tvých slz?

Poznávám Jedenkrát, asi v měsíci květnu, spatřil jsem obrá­

s v ů j rodný
k ra j zek a vedle něho text. Jedno z míst, jimž my venko­
vané říkáme strašidelná. Nějaká louka, nějaké past­
visko kdesi v odlehlé trati, nějaký plaňk, nějaké
křoví. Někde v dálce jest vesnice, někde napravo
les, ale to jen hádám, neboť jest noc, letní, teplá, bez
měsíce, sama ze sebe vydávající světlo... Odkud
přichází toto světlo? Ze stromů, z vody, ze země,
z oblohy. Ku podivu, jak se zdá všechno skutečněj­
ším v tomto nočním soumraku, v zálivech těchto ne­
konečných stínů . . . Hvězd nevidět; rozlily se do
všech věcí viditelných a z neviditelných hlubin všech
podstat vyzařují. Na bažině uprostřed palouku vychá­
zí ze země bílý plamének, vztýčený jako červ, nesly­
šitelných vln . . . Zrcadlí se dole v bahně. Není ni­
kterak nepřirozený, neboť místo, odkud vychází, jest
měkké místo země. A země má oheň v sobě. A vše-

14
chno viditelné má oheň v sobě. I vzduch hoří, i obla­
ka, i kámen a voda. Třeba jest, aby všechna ostatní
svěda pohasla. Není mou vinou, ani zásluhou, že den
stal se mi nocí a na západě vyšlo Svítání. . . Neuhasí­
te plamenů kolem hlavy malého Astyanakta, v y přá­
telé, vy nepřátelé!

Jde hudba jara modrým pološerem,

žeň červánků v ní kvete z vonných p a r. . .
Otevřte dálky! A ť nám podvečerem
klam její dechne mírem věčných jar!

Chci duši zmámit pozdravením žití,

jež letí od východu staletí,
ze vzdechu růží úsměv času piti
a jásající smutek početí.

Proud něhy věčné v svěda jiskří tocích,

z vln květů bouří dávných barev zpěv;
sen jeden svítí v nespočetných nocích
a jiskry hází v rozdmychanou krev:

V něm skrytá bolest dýchá opojením,

žen zhořklý půvab v novém zasmání;
v něm touha zpívá pýřící se chvěním
rozkoše jemné očekávání. —

Na lože růží den svůj položíme,

sad bílých ohňů nad ním zaplane,
v tajemství záření se pohroužíme,
tajemství soumraků nás ovane.

15
 A v rythmech vášní, sil a krví mladých
co jedné duše dissonanční hvizd?
Jak v píseň klasů nesměle by zadých
vadnoucí trávy utlačený list.
(Otokar Březina)

Co mi bylo zvukem, stalo se mi hudbou, co bylo

částí, stalo se celkem, slovo tělem. Místo malé vel­
kým, velké malým — a prostor lhostejně širokým —
a čas lhostejně dlouhým. . . Co máš, čeho bys byl
nepřijal? A co máš, čeho bys neměl?
Ku podivu, jak země najednou stala se mi známou:
viděl jsem ji, jak vidíme krajinu mřížemi oken, voněl
jsem ji, jak voníme hlínu a kořeny a květy a pel po
májové bouři s blesky, chutnal jsem ji jako chléb, po­
něvadž teprve nyní byla dosti sublimní, aby byla stra­
vitelnou . . . Potápěl jsem se do ní, jako do lázně éthe-
S lo va jso u ru. Slova pronešená ve vzdálenosti pěti, šesti hodin
viditeln á
sedala na větve parku, kterým jsem chodil, jako ptá­
ci, létala vzhůru jak rakety andělských křídel a ne­
bylo tvora prostřed tvorův, nebylo věci v náručí
Nekonečnosti, aby mi nezvěstovala poselství, jen
mně odeslaného. . . A všechna tato poselství měla
důvěrnost mého rodného kraje, světla dětství, oči
kolébky, královskou sličnost sm rti. . . Takže jed­
nou, za jasného dne, uviděl jsem město, které leželo
M ěsto přede mnou, jako město mrtvých. Nebylo lidí, ne­
blažených
bylo zvířat, rostlin, slunce. Všechno bylo strnulé ve
věčném zuhelnatění, všechno zlatově černé jako ně­
mé pohoří po vykonaném soudu všeobecném. . .
Neb tato Smrt prostírala se za všechny obzory, i vi­
děl jsem zemi dokonale prázdnou a dokonale tichou.

16
Obloha jakoby ustoupila a ze všech propastí Neko­
nečnosti lily se na zemi zlaté pruty světla všechno
přesně ohraničujíce. Všechen tuk a všechna šťáva
stvoření byly vyssáty do poslední krůpěje, ač vody
zůstaly na svých místech země. I viděl jsem, bude-li
země znova obydlena, že lidé nebudou stavětí pří­
bytků jako dosud, ani že nebudou oblečeni jako do­
sud. Domy jejich budou zcela pravidelné stavby
krychlové nebo obdélníkové, bez pater, oděv u všech
stejný, jednoduchý a docela černý, různé jazyky a
různá nářečí úplně vyhynou, nebude se vůbec mluvi-
ti, jako nebude potřeba slunce i hvězd. Rovněž pře­
stane střídání ročních počasí, déšť i mráz, noc i den.
Nebude vozidel, protože lidé nepocítí touhy stěho-
vati se jinam. Budou-li zvířata, nevím, neviděl jsem
jich na této zemi. Nebude slavností, protože náměstí
ustavičně bude osvětlováno zlatým světlem, v na­
prostém bezvětří.

Viděl jsem zemi jako nekonečnou rovinu, porost- v ráji

lou obrovským stromovím, podoby palem. Skal a
zvířat jsem neviděl. Ani slunce, ač asi svítilo velmi
vysoko a bylo jistě mnohem větší. Světlo bylo denní,
ale ne zlaté, nýbrž stříbrné jako měsíční a takové, že
při úplné a silné jasnosti jeho nebylo potřeba přiví-
rati oči. Země byla zcela rovná a mezi stromovím
byly cesty a cestičky, uspořádané jako v parku. T a­
kového parku jsem ani před tím ani potom nikde
neviděl. I chodil jsem po těch cestách zcela sám,
ačkoli jsem věděl, že nejsem osamocen, protože jsem
se nebál, odnikud nehrozilo nebezpečenství, protože
vše, co bylo živé, mělo duši, a lidé, byli-li jací, cho-

17
 dili jen po cestách, a světlo, zářící s celého nebe a
prostupující všechny stíny, nebylo jako světlo, nýbrž
jako něco živého, co jest plno přátelství. Duše má
byla plna zvědavosti, ale takové, která neznepokojo­
vala, nýbrž naplňovala jistotou a blažeností. Co bylo
nade mnou, bylo mi jasné, a všechno, co jsem viděl,
bylo takové. Zaujímala mne jen jedna myšlenka:
koho potkám, až přijdu tam,kde se cesta zahýbá? A co
uvidím? Neboť jsem věděl,že někoho potkám. Ale jako
ten, který se příliš těší, nikterak jsem nechvátal. Vůbec
se mi zdálo, že v tom kraji nikdo nechvátá. Kroků
nebylo slyšeti, ale cítil jsem, že jistě potkám člověka.
Podoba Podobu člověka, ale krásnou jako všechno ostatní,
člověka rozumgj{c{ v§emu jako já a klidně užaslou jako já
a jako všechno ostatní. Nečekal jsem přímo slova,
ale spíše smích, ne však podle tohoto slova, nýbrž
takový, který jsa smíchem, jest úsměvem a zazvoní
asi jako hlas hrdličky. A nečekal jsem ženy nebo
muže, čekal jsem podobu člověka. A všechna tajem­
ství Mistrových knih připadala mi jako věci, které
jsou tam „za rohem“ . A jakmile přijdu tam, kde se
cesta zahýbá, uvidím je. A uvidím je jako stromy,
Opora malé a větší — jenže jsem viděl všechny stromy stej-
stromu ný mj> nemýlím-li se. Ale sám netoužil jsem viděti
„tam za rohem“ , nýbrž jen tenkrát jsem tam šel,
když se mne někdo tázal na nějaký výklad. Tu pak
jsem říkal své vidění, jako bych se opíral zády o to
živé stromoví.
Slo vo A také jsem ho zde uviděl. Nešel po cestě jako já,
méZurJŽu a^e blížil se onou lučinou mezi stromy a ve svém
rouchu velmi se podobal mému pozdějšímu příteli,
který se mi zjevil po své smrti v onom podzemním

18
sklepení (zároveň se mnou byl vysvěcen na kněze
a velice mne miloval), vycházeje z otevřeného, čisté­
ho hrobu jako světlo uprostřed světla, byl utvořen
jako z bílého letního oblaku a byl v něm lehký mod­
ravý odstín jako v rozlomeném mramoru, vznášel
se nad prázdným hrobem, jenž neměl dna a obklo­
pen zlatožlutými paprsky, které pod ním vystehova­
ly jakoby ho vyzdvihujíce, ale byly průhledné, jen
na okrajích hrobu mohl jsem je pozorovati a hlína
těchto okrajů byla jako silně zlacená v ohni, ani pak
v těch paprscích, ani v té postavě nebylo viditelného
pohybu, nýbrž utkvívaly v pohybu a jakoby byly
neviditelně sunuty — ale postava člověka, který při­
cházel onou lučinou mezi stromy, bylapřece vláčnější
a neodlišovala se od světla, které bylo kolem ní.
Poznámka: Ale v knize „Hlas mluví k Slovu“
má tato kapitola tuto předmluvu:
V téže době po Vánocích řekl mi starší kolega,
Stránský — tuším tak se jmenoval —: „Otokar Bře­
zina vzkazuje vás pozdravovat a prosí, abyste ho
navštívil."
Dlouho a dlouho jsem se odhodlával, až konečně J e S t i dlouho
jednoho dne stanul jsem u dveří, za nimiž bydlel nel>uJeknííl
kněz, který byl naším, jak se hanebně říká, kateche­
tou. Ale snad je to správné.
Chvíli jsem tam stál; a než jsem přišel k těm dve­
řím, obraz šlépějí mých mohl se podobati šlépějím
zajíce, který při vysokém sněhu a za třeskutých mra­
zů obchází stavení člověka.
Nedotknuv se ani kliky, vrátil jsem se na ulici.
Bylo třeba, abych neměl naprosto nikoho.
A tu mi otevřel Bůh Zemi Tušení. Judem

19
 S počátku nebyla to krajina veliká. Byla to, aniž
jsem věděl, právě ta krajina, kde jsem se já nenarodil,
ale kde se oženil můj děd a narodil můj otec.
(Moje matka byla tehdy už mrtva.)
Světélko vystupovalo za večerního soumraku z ba­
žiny. Celá ta krajina světélkovala. O světle, které v y ­
stupuje z hnijících rostlin, těžko lze říci, že je to světlo.
Můj život podobal se této krajině. Něco v něm
trouchnivělo. A také v něm byla ta samota.
Velikou útěchou mi bylo, že ten kraj znám a nikdo
před tím mne neupozornil, že by byl tak krásný.
Panenská Hnijí-li rostliny na panenské půdě, která je vysoko
půda pod nebem a jejíž prsť je vytvořena ze zvětralých
prahorních balvanů, žádná nečistota se tam neudrží,
ba i to mrtvé, hnijící zvíře je tam jako v čisté koupeli
a vzduch je tak lačný, že v útrobách jeho všecko
mrtvé okamžitě se proměňuje v sílu, sluneční barvy
a ve vůni.
Tehdy tisíc a tisíckrát hlasitě jsem říkal tyto verše:
Jd e hudba ja ra modrým pološerem, atd.

B Á SN ÍK

Poněvadž přece nebylo dosti duší, které by byly

toužily dětsky po zvěstech z krajin, kde světlo věč­
né svítí nezakryto jako za prvních dnů země, ba na­
opak všechny společnosti a všechna zřízení tohoto
světa srážela myšlenku nadějí mých v tmu vichřicí
lhostejnosti a krupobitím politování i posměchu,
zapomínal jsem i sám na jasné a jedině žádoucí zdro­
je života, říkaje si v bolu: „až se Vám budu podobati,

20
teprve, ó běda, budete mne znáti“ , ale srdce mé už K d y mne
tehdy vědělo, za cenu jak strašnou lze se státi srozu- kuJete inat
mitelným tomuto světu. A protož, kdykoli se ústa
moje otvírala věcem svátým (a jak často a kolikrát
docela marně!), bývalo mé slovo jako těžký pták,
jemuž jest vícekrát poskočiti na zemi, prve než vzletí.
Ale kterak i potom rozdávat rozkoše výšin, nechce-
me-li také mluviti hněvem a jízlivostmi? Sevři svůj
zobák, okřídlenče,a žádost svého hladu ukojuj jen na
místech liduprázdných, neboť nemoha zraniti tvůj
sladký hlas, zasáhne svět jedovatou střelou aspoň Achillova pata
tvůj pohled! Což pak nevidíme?

Řekne-li se o někom, jejž není možno pominouti

mlčením, že jest nesrozumitelný, jest to tak, jako by
se řeklo o vodě, stromu a ohni, že jsou neužitečný:
a teprve tento oheň (připravující na příklad oběd),
tato voda (pohánějící mlýn), tento strom (poskytu­
jící právě ovoce nebo stín) že užitečný jsou. Ale což
víte, komu Básník připravuje oběd, komu pohání B á sn ík
mlýn, komu poskytuje ovoce a stín? Zdá se, že lidé
kromě toho, co jest jim tak blízko, že je může na- a stromem
krmiti nebo ošatiti, nežádají ničeho. Vždycky, když
se ukáže někde bída, svalují vinu na boháče, vládce
a jiné „činitele". V pravém smyslu však jedinou
věcí, kteráž ochuzuje člověka, jest majetek.
S věděním jest tomu jako s bohatstvím, obé nás
uvrhuje snadno v chudobu a smrt. Kterak v smrt?
Přestáváme se diviti a obdiv jest známkou života
a život sám. Jenom obdiv zasahuje střed země,
srdce, Boha. Týden Básníkův jest neděle plná ro-
zechvívajících slavností a práce. Toliko V y můžete

11
 mluviti o jakémsi klidu, protože nehledavše Všeho,
domníváte se nalézati vše. Vstupujete, vstupujete
V stupuje „do života*', naznačujíce tím, že se přestáváte diviti.
se do %ivota
Ba i vaše dětství, probůh! stalo se „přípravou** pro
život! „Jest dobře zachovati si ideály**, říkají vám ti,
kdož nevědí, co činí anebo ti, kteříž potřebují otroků.
Všichni proroci minulosti i přítomnosti varují od
nebezpečenství blahobytu, bohatství a vědy, a vše­
chny polnice dne rudým hněvem nadmuly se proti
těmto svátým hlasům. „Notre Science actuelle n’est
que l’édifice achevé de l’ orgueil“ (A. Blanc de Saint
Bonnet). „Zkamenělá a každý náš pojem zahalujíc
jako skořápka, obklopuje nás kůra podání, zkazek,
pouhých slov. Jmenujeme oheň černého, hřímajícího
mraku elektřinou, učeně o tom kážeme, ale co to
jest? Kdo to stvořil? Odkud to přichází? táže se
Thomas Carlyle, podotýkaje: „Věda učinila pro nás
mnoho, ale jest to ubohá věda, která nám zakrývá
hlubokou, posvátnou nekonečnost nevědy, na níž
veškerá věda plove jako svrchní škraloup. Tento
svět přes všechno naše vědění jest posud zázrakem.**
Ne, svět, dílo Boží nepozbývá tajemství a nestárne,
a Bůh mluví stejně silně mrazem jako vedrem: ale
člověk chabne. Blahoslavena věda, která není Vzpou­
rou!
Milujete-li život, toužíte-li po něm, milujte Básní­
ka a věřte mu, nebo on „ s tajemnou vlnou vidění
a vnuknutí přikvačivšími naň, sám sobě jest záha­
dou jakýmsi zděšením a podivem** smrtelně miluje
život zpívá život, zajíká se životem — ó věřte mi!
A chci-li Vám tlumočiti úžasné poselství Básníkovo,
jsem pln zmatku, jako člověk obklíčený plameny ho-

22
řícího veleměsta, jako dítě, které se dalo do pláče,
jako milující, který omdlévá a na jehož náhle bled­
noucích rtech třesou se slova: Matko,bratře, sestro,
Bože, ohni, vzduchu, země, nebesa . . . ! Jako poutník
do Země Svaté, jemuž zázrakem zmizela tato zem a
zjevila se země nová, čistá, zářící, jak vyšla z horeč­
ných dlaní Hospodinových. Květy srší, protože jim
do kořenů bijí sopečné vlny lásky. Květy se chvějí,
protože jim dáno mluviti tak jemně jako vůně a bar­
va a tvar. Květy se vymršťují jako tělo v slasti, bla­
hem se vzprohýbají a každý jest jako číše lásky a
smrti, jako kahan nepohnutého, zlatě azurového pla­
mene a jako obličej ztraceného dítěte: Máti!? — Ptá­
ci mají ve svém letu cosi tak podivného, jakoby obje­
tí útlých, zduchovělých loktů, a ve svém zraku po­
hled květin a pohled zarosených očí němých a ve
svém hlasu jiskření cukru a dlouhé vlasy větru táh­
noucího přes hory z Vlasti, vlasy paprsků z měsíce
a duhy — a jejich tělo jakoby právě odpovídalo je­
jich hlasu, a jejich hlas jakoby bylo jejich tělo, sra­
žené přílišnou něhou —. A co oči mé žasnou, co oči
mé se přivírají a otvírají jako východ a západ, co
srdce mé tichne jako ptáci v hnízdech a jako řeky
v mořích: ruce mé a celé tělo mé kymácí se jako
lodyhy lilijí v bezvětří— jako lilije, opřené o svůj
stín — jako to v náručí. . . a jako člověk v hudeb­
ním veletoku tvorstva, hvězd a Boha!— Země, trávy,
vody?Jestnanich taková tíha krásy, takové jiskření
světla a při tom takový hotový tvar—a ticho na těch­
to věcech, že se zdá, jakoby obnažil někdo uhelné doly,
a ony — silou, tisíce let zadržovanou— rozkvetly__ P ra dá vn é ,
a le nestaré
Pradávný svět rostlin!__ pradávné slunce!. . . slunce

23
 Světlo uklidněné po vulkanických bouřích — světlo
obrovských, zralých plodů na nebetyčných, světo-
šírých haluzích—světlo, jako niva květů na hřbitově
žárů: jitřní, vyzdvižené rumpálem ticha na pokraj
nebe křišťálového. Ticho plné jistoty, takové moud­
ré. Ne, rozhodně ne, květy se neprohýbají, nic se ne-
prohýbá, vše jest vzpřímené, i barvy. Básník pláče
stoje, protože nemůže ohnouti prostor mezi propastí
spodní a propastí vrchní, aby bylo viděti, že všechno
V o d y jest v klanění před Otcem, Synem a Duchem. Vody
netekoucí se tmějí a lesknoii jako pláty ichthyosaurůajako roz­
tavené stříbro, ponořené do dalekých hlubin . . .1 vi­
děl Bůh vše,což byl učinil, a bylo velmi dobré: hrsť
hlíny, větev, hmyz, žebračka i roucho Básníka a jeho
ruce. Hlas jeho jistě rozvlní kořeny jalovcův a hvězd,
zrak jeho, i když spí, jistě otevře poklady hor a skály
srdcí. Není skal srdcí, jest mnoho velikých zázrakův
a k smutku krásných drobností. I při práci i v slav­
í m lid i nostech lidé jsou si podobni světlem a hudbou. Při
vN ové Ř íši pr£cj jsou ja^Qprůvod slavnostní a při slavnostech
jako průvod pracovní. —Tváře jejich jsou zrovna tak
rozbrázděny jako tváře stromů. Na jejich pleti jest
zrovna takový stín, jako nad celým krajem. A v po­
hybu jejich rukou jest právě takové nalomení jako na
větvích. Jenže kráčejí poněkud rychleji než kameny
a stromy. Básník je vždycky miluje tyto lidi, jeho
matka byla zrovna tak oblečena. A lidé konají jinou
práci, než se mi zdálo včera. A přicházejí odjinud, než
všeckoje se mi zdálo včera. Jakoby nepřicházeli, ale jako by tu
hotovo byli. Jakoby nedospívali, ale jako by byli dospělí.
A nemluví (jak se mi zdálo včera), nač si právě vzpo­
menou: oni na nic nevzpomínají, ale každý mluví,
jako vítr vane, jako strom roste, jako slunce září —
zcela nenápadně. Řekl bych, že řeč jejich jest nevidi­
telná. A řekl bych, že není lid í. . . Všechno jest, jako­
by toho vůbec nebylo, a přece nic nemůže být živěj­
ší, skutečnější, hlasitější. Řekl bych, že ustoupil svět,
aby nastoupil Bůh. Protože Bůh jest, a já vidím, že
jest. A všechna tajemství, kdysi, včera, před tisíci
lety (což já vím kdy!), tak veliká a těžká mému roz­
umu, zdají se dnes (což já vím, kdy to jest!) příliš
nečetná a malá mému srdci. Srdce mé žádá tisíckrát
četnějších (ono je má!), tisíckrát těžších (ono je má):
srdce mé žádá věcí nemožných — a také je dostává! Jsem také

PRVN Í SETKÁN Í
Jak jsem se ponejprv setkal s Otokarem Březinou,
o tom jedná X X II. kapitola mé knihy „Hlas mluví
k Slovu“ . Zde jest:
Boje se i dosti málo prozraditi svoje tajemství
(vždyť i tomu Bosňákovi dal jsem všechny své pe­
níze jenom proto, že byla noc a že byl na ulici pod
tou svítilnou sám), nevěděl jsem, jak to učiním.
„P tá k y, kteréjsem lákala,plam eny poháním £pět. . . “
Mnoho neděl jsem přemýšlel sám u sebe, ale ne­
odhodlav se jiti sám, konečně ustálil jsem se mezi
svými přáteli na jednom, aby mne doprovázel. Byl
to František Jakub, jehož bytost i slova zdála se
mi jako dutou holí, v níž je možno přenésti tyč Dutá kal
zlatapřes hranice: jsa chůd, byl ze všech nejpokor­
nější. Mapu již jsem měl, konečně jsem prozradil
úmysl svůj i Jakubovi a on ochotně souhlasil, dá­
vaje najevo své potěšení, ke komu že půjde. Styděl

25
 jsem se tajně, že ho klamu, však také byl jsem po­
trestán za tento klam, neboř zajisté trestuhodno jest,
dělati z člověka hůl, ale ničeho mu o tom neříkaje,
chvílemi jsem si přál, aby si to rozmyslil. Stanovili
jsme si hodinu a přesně v tu dobu sešli jsme se na
určeném místě, nikomu toho neprozradivše, s nikým
K d y b y to se neporadivše. Já tu cestu na sebe bral přes všecku
u d ěla l někdo
l<a m ne!
svou nesmírnou touhu spíše jako rozkázanou po­
vinnost. Určitě si pamatuji, že jsme rozprostřeli ma­
pu a podívavše se ještě na hodiny — bylo to ráno, zdá
se mi, přesně v devět hodin— vykročili jsme z města.
Putovali jsme celý den, nikoho z počátku se ne­
ptajíce a potom už nikoho nepotkávajíce. Nastala
tma a mapa nám nebyla pranic platna, poněvadž
jsme ztratili orientaci. Dlouho jsme chodili velikým
smrkovým lesem, přejíce si potkati člověka. Svědo
z malého okénka přivedlo nás k neznámé lesní cha­
loupce a tam nám řekli, které cesty se držeti.
Zase dlouho jsme šli, sotva vidouce pěšinu. Da­
leko před námi vlevo ozval se štěkot psů a kmitlo
se světlo. Poněvadž jsme byli již náramně unaveni,
jdouce podle mapy cestou necestou a dbajíce jen do­
mnělého směru, opustili jsme naznačenou cestu a
dali se v tu stranu. Oba jsme si odhodlaně namlou­
vali, že to musí býti již zde. Já už sotva šel a strašily
mne dvě myšlenky: kde najdu ted v noci toho,
k němuž jsem šel a kde budeme noclehovat, když
jsem věděl, že máme oba dohromady myslím jen
čtyřicet krejcarů . . .
Nebylo to ještě zde. Ve vesnici nám řekli, že mu­
síme jiti ještě asi hodinku. A tak jsme šli dál, nemlu­
více již. Zoufal jsem, že přijdeme pozdě.

26
 Konečně přišli jsme na prostranné náměstí, z oken
trčely pruhy světla, srdce mi hořelo, nohy byly silné,
kdosi nám řekl, že je to zde. Ale „Zde“ je ještě veliké Veliké Zde
a máme tmu. ~
A takto jsme spolu uvažovali: „Jistě bude u ve­
čeře!"
A byly tu dvě hospody, obě jsme mnohokrát
obešli a prohlíželi, pokud možno bylo obcházet a
prohlížet, každé světlo a každý hlas z obou těch do­
mů vážili jsme na svých myšlenkách i slovech velmi
tichých. „ T a hospoda napravo," říkali jsme, „sotva
to bude, neboť je nízká, malá a jako zapadlá."
Vrátili jsme se, už po kolikáté, k hospodě větší a Dés hospod
vyšší, která měla v pozadí chrám a stála na rovině.
Okna obou hospod byla zastřena záclonami, proni­
kalo jimi světlo. Okna té menší více lákala, také bylo
slyšeti odtud hlasy, tajně jsme si říkali,že by to mohlo
býti zde — ale zaleknuvše se těch hlasův a malého
místa, které jsme mohli odhadnout a kde by člověk
byl příliš blízko tolika očím, dodali jsme si odvahy
a vkročili do hospody druhé, jejíž okna byla vysoko
od země a v níž se neozýval ani jediný hlásek. Také
jsme si umínili a řekli, kdyby „to nebylo tam", že
tam nemusíme zůstati.
Nálevna byla docela prázdná. T o nás zděsilo.
Hostinský se ptal, čeho si přejeme. My mu toho ne-
řekli, ale aby tajemství naše zůstalo skryté, cosi jsme
si objednali (měli jsme asi také hlad, neboť jsme si to
nepředstavovali tak daleko, umínivše si na jisto, že
ještě ten den se vrátíme) něco málo, snad malé pivo,
a každý snědl k němu nějakou housku, neboť dobře
jsme věděli, kolik máme peněz a na nocleh jsme ani

*7
 nepočítali. Hostinský stál opodál, ale my z dálky
mnohem větší a podobnými oklikami, jakou byla
K ladem e naše cesta, položili jsme před ním svoji otázku.
otázku z o jp o v g jj hostinského, zdrceni, jsme vyroz­
uměli, že dnes už se nedá nic dělat, neb raději bychom
se byli nechali zabít, nežli přijíti k hledanému člď-
věku tak, že by se to podobalo útoku. My si jen tou­
žebně přáli, aby tady vůbec nebylo útoku, ale ta
cesta aby se zakončila, jako se končí cesta řeky v mo­
ři, které je na rovině.
Hostinskému řekli jsme plaše jen tolik, kolik bylo
nejnutněji potřeba a konečně jsme se s velikou bázní
optali, zdali bychom dostali nocleh, ačkoli bychom
mu byli nejraději pověděli toto: „Pane hostinský,
my máme oba dohromady jen asi čtyřicet krejcarů,
mohli bychom za to u vás zůstati do rána?“ Ale my
měli také hrdost, neboť nám bylo dohromady 36 let
a podle toho citu zachovali jsme důstojnost při ve-
Důstojnosi čeři: ba myslím, že byla i masitá!
veíefí y ejmj brZo jsme se probudili. Konečně stojíme
v nálevně. „Pane hostinský, co jsme dlužni ?“
Spadl s nás kámen: čítalť za ten nocleh nějakých
10 krejcarů. Ještě jsme posnídali jako páni.
o ryháfkh Už jsme venku na náměstí. Žádný rybář na celém
světě nelovil tak lačně, jak na tomto náměstí lovily
naše oči každého člověka.
Naše nesmělost odpovídala našemu tajemství, ne­
znajíc hranic.
Řekli jsme si: lidé jdou na služby Boží, pojdme
také!
A tajně jsme si říkali: My jsme řekou a ten chrám
je mořem na rovině.
 Šli jsme na kůr. Nikoho se neptajíce, každého jsme
okamžitě odhadli, ale nebylo tam, koho jsme hledali.
Také dolů do kostela jsme se dívali, ale nemohou­
ce přehlédnout celého prostranství, před ukončením
mše rychle jsme sešli dolů, prozkoumali každou po­
stavu, ale nebylo tam, koho jsme hledali.
Vyšli jsme z kostela a stojíce několik kroků ode
dveří (ty kroky odměřila naše úcta a touha), prohlí­
želi jsme každého, kdo odtud vycházel, ale nebylo
mezi nimi toho, koho jsme hledali.
Smutně jsme se vraceli na náměstí, chodíce po té
horní straně tam i sem. Nějakému pánu bylo to ná-
padno, přistoupil k nám a zeptal se, koho hledáme.
Jako uštvaná zvířata vydali jsme ze sebe hlas a ten
pán sám si našel slovo, které jsme mu my sotva mo­
hli podati, ještě se snažíce zastřiti je.
Řekl: „Z a chvíli musí jiti tímto náměstím** a ode­
šel od nás.
Od tohoto okamžiku všecka svěžest a síla se nám
vrátila a naše oči obklíčily celé prostranství mezi
domy, od kostela až nahoru a po obou stranách ostat­
ních. A v duchu jsme si řekli: „Tecf nám nemůže nic
uniknout!“ Naše mysl měla pohotovost jako před
bitvou. Nehleděl jsem na svého druha a také jsem
o něm již nevěděl. Zmizel vědomí mému tak, že jsem
už ani nelitoval, že jsem ho s sebou vzal. Stál jsem tu
jak stojí člověk ve chvíli neodvratné smrti, docela D ocela sám
sám. Celý svět se mi ztratil a jestliže tu stály domy
a za mnou chrám, jestliže tu přecházeli lidé a mluvili,
byly to hroby bez mrtvol. Měl jsem potkati svou
Smrt a všechna má hrůza změnila se v radost a v oče­
kávání.

29
 Potom šel na horním konci náměstí jeden člověk.
Uzřel jsem jej zrovna tu chvíli, jak se jeho obraz uká­
zal na náměstí. On mne neviděl, on o mně ani ne­
věděl, možno-li tak říci. Jako když se těžká hora po­
hne, jako když měsíc do výše zdvihá moře, jako když
sama od sebe sune se údolím stěna mlhy—tak jsem se
blížil k tomuto člověku.
Ale on mne neviděl, on o mně ani nevěděl, mož­
no-li tak říci.
Totožnost A byl to člověk, jehož jsem poznal ze svého vidění,
dvojího vid ěn i se ke mng jjjfžil nad onou lučinou mezi stromo­
vím, podoben postavou a ve svém rouchu mému ze­
mřelému příteli, který byl vyšel z otevřeného, čisté­
ho hrobu jako světlo uprostřed světla a byl utvořen
jako z bílého letního oblaku, v němž by byl lehounký
modravý odstín jako v rozlomeném mramoru a jehož
splývající roucho tolik připomínalo samorostlé rou­
no beránků, okusujících nebeský azur.

D o Chýnova Ve svém deníku, který jsem si psal před 26 lety,

čtu: Dne 16. srpna 1903 odjel jsem do Chýnova.
Pan Bílek mne pozval „na radu přítele O. Březiny*1.
Březina mi z Chýnova dvakrát psal. Abych přijel
co nejspíš: „ v pondělí, nebo v neděli, nebo ještě
spíš.** A že touží, aby se mnou mluvil. Žádná bázeň
ve mně nevznikala, vzpomněl-li jsem na Březinu. Ne­
bylo mezi námi žádné překážky. On všechno odstra­
nil, psal mi jako bratru a příteli.
P rv n i dojem Pomyšlení na pana Bílka mne svíralo bázní. Před-
n ejd ů ielitíjH s ta y o v a l
jsem si jej velikého a přísného. To podle
jeho listů, které mi psal. I podle stručnosti, s kterou
mne pozval. Zvláště tento poslední jeho list mne za-

30
bolel. Tak úsečný a úplně podle běžného měšťanské­
ho stylu. Ten kontrast mezi listem Bílkovým a Bře­
zinovým. Zdálo se mi, že Březina svým návrhem
učinil panu Bílkovi násilí. Anebo že pan Bílek je také
si vědom mé malichernosti a vnitřní nehodnoty.
A přece jsem tam jel. Však jsem potom cestou z ná­
draží řekl panu Bílkovi: „Přání pana Březiny je mi
jako rozkazem.” V těch slovech byla všecka sklíče­
nost. A také proto chtěl jsem zůstat v Pelhřimově na
noc a teprve ranním vlakem úterním přijeti do Chý-
nova. Každá překážka a každé prodlení byly mi žá­
doucí a vítané. Byl jsem také na rozpacích o paní
Bílkové. Věděl jsem, že je z Prahy a pojem „Praha” P ra h a

vybavil vždycky v mých představách všechnu živost,

jemné anebo spíše příliš rychlé, příliš brzo hotové
postřehování osob velkého města, ovzduší nasycené
rafinovaností... a byly to obavy marné.
Bál jsem se svůj „úmysl” (t. j. vůli Otokara Bře­
ziny) říci panu faráři. Znal jsem jeho soud o těch
věcech . . . Březina a Bílek — choroba, nemoc moz­
ková . . .
Konečně jsem byl nucen déle neotálet. . . Optal
jsem se, zdali pan farář příštího týdne někam poje­
de . . . Pochopil a řekl, že je to nějaký útok na ně­
ho . . . Byl jsem tomu rád, že porozuměl a že to při­
jal žertovně — štěstí, že s námi obědval jeho bratro-
vec, v přítomnosti třetí osoby věci vazné a nepří­ D obro
třeti osoby
jemné se usmívají jako jemnou ironií. — Že bych rád
k Bílkovi, že mne zve — a ukázal jsem jeho a Březi­
nův list. Pan farář vztáhl ruku po dopisech a vida
bezpochyby na mém obličeji jakousi hrůzu, řekl, že
nebude číst, jen prý se podívá na Bílkovo písmo.

3*
 Druhého něho třetího dne na to prohodil pan fa­
rář: „ T a cesta bude stát nejmíň patnáct zlatých —
Bude tostát bude vám to stát za to?“ — Odpověděl jsem mlčením
ío t0‘ a snad slabým úsměveřn, do kterého přecházejí věci
vážné a příliš blízké naší duši v přítomnosti a před
rozsudkem cizincův.
Po 4. hodině odpoledne v neděli 16. srpna jsem
tedy vyšel z domu. Vzal jsem s sebou všechny své
peníze. Přes 30 zl. Byl jsem unaven. Snad po práci
právě minulé. V sobotu na Pannu Marii měl jsem
v Kučerově ranní, v Bohdalicích slavnostní kázání
a v neděli doma velkou.
V Brně jsem přenovoval ve Slavii. Zaplatil jsem
dole nocleh a pokojská mne vedla nahoru. Na ta-
játych bulce u dveří jsem četl, že se na pokojskou zvoní
nezvonil dvakrát, na sluhu třikrát. Zdály se mi ty osoby
jako znuděné a zotročené. Tiché a pokořené. K služ­
bě přikované.
U Minoritu jsem se vyzpovídal, u Dominikánů
S la dk o st sloužil mši sv. Mínil jsem potkat pana spirituála. Ne-
p o d ro in o sti pfjgej_ Ani pana regenta jsem se nedočkal. Je v tom

cosi příjemného, vidět osoby, pod nimiž jsme se před

rokem chvěli úctou nebo strachem.
V 7 hod. 45 minut ráno vyjel jsem z Brna. V témž
voze jela slečna Leopolda Tenorová ze Šaratic, farář
zTvarožné a ještě jeden kaplan. Dva. Jeden z nich
Podmíněnost si nenaříkal na trávení. Měl láhev borovičky. Po­
, , Bo^1. modlili jsme se, napili, pokouřili. Před rozloučením
jsem se zmínil o Bílkovi. Farář se tvářil apaticky jako
člověk, který všecko viděl, který již všecko zná,
i horší věci než Bílek! A ten, co si nenaříkal na trá­
vení, zmínil se o jedné postavě z Bílkova „Otčenáše"

32
(list 2), že prý je to Hanák, který leží na břuše
a bluje. A chtěl se sám sobě duchaplně smát. —
„Ó , Otčenáš je krásný!" pravila vážně slečna T e­
norová. Ona mluví tiše a přece plně, s takovým
prodloužením a s pružností posledního slova věty.
Potkal jsem ji už před rokem v Okříškách, když
jsem jel po své primici za Březinou. Byla s bratrem
Adolfem. V restauraci. Zvali mě k svému stolu blíž.
Věděla, že jsem psal do „Musea". Ona i bratři její P íš i do M usea

jsou z těch lidí, ke kterým máme hned důvěru.*)

Tito lidé se nediví, před nimi se nemůže stát nic
lživého. Jsou klidni jako země připravená k zasetí.
V Okříškách jsem čekal asi 3/4 hodiny. Uviděl
a poznal mne Dr. Reichert, bývalý ředitel gymnasia.
Na mé jméno už se nepamatoval. Snad si vzpomněl
na to, že mi kdysi zkonfiskoval Kosterkův „Sborník
pro filosofii, mystiku a okkultism". Tenkrát mi dě­
lal kázání. Dodnes se nezměnil. Několik slov se mnou
promluvil: „A , u Hlavinky, u Hlavinky? Německá
řeč vám nedělá obtíže?"*) Co mne dělá
obtíže
V poledne odjel jsem rychlíkem dojihlavy. V mém
oddělení byl jakýsi německý advokát s velikým
kufrem. Pomohl jsem mu jej dát nahoru. „D anke!"
— Prohlédnuv si trochu náměstí, šel jsem v Jihlavě
do Besedního domu. Vlak prý jede k Chýnovu až
o třech hodinách. Byl se mnou u stolu kterýsi absol­
vent paedagogia soběslavského. O Bílkovi a Bře- K ě ( je více
takových

*) A d o lf Tenora, tehdy farář v Šaraticích, dnes kanovník v Brně,

jeho bratr Jan, farář v Chvalkovicích, známý historiograf a nejmladší
z nich, Richard Tenora, tehdy kaplan v Náměští nad O slavou, pro­
slulý sběratel grafiky, dnes tamtéž děkan.
*) B yl jsem kaplanem v Kučerově u V yškova, kde byl farářem Alois
Hlavinka, známý spisovatel.

33
 zinovi pranic nevěděl. Pranic mí to nevadilo, na­
opak, člověk je šťasten, jde-li světem inkognito.
Mladýpedagog mluvil o svém katechetovi Lhotském,
měli prý ho rádi. Vyprovodil mne na nádraží
„města Jihlavy” .
Dále jsem jel už s jinými lidmi. V mém rodišti
Lidé obchodu jsou známi pode jménem „Č eši” , t. j. jako lidé ob-
FUoiog-sjova ch°du a jazyka. Jeden z nich si dobíral německého
Slovák mlynáře a tak ho nabral, že mlynář po krátkém čase
vystoupil. A to pro slova, že je mu Čech jako Ně­
mec a že s Němci drží a má je radši; mají prý vše­
chno pořádnější, obilí, koně i vůz.
Nemohl jsem se dočkati Chýnova. Samé Cerekve.
Řekli mi, že pojedu ještě dvě hodiny. Dávno jsem
anticipoval Matutinum.
Jedu už sám. Kraj tichý dokola. Jehličnaté lesy,
louky, podzimní pole. Klidně a mírně svítí slunce
skrze mraky. Déšť přestal po poledni — lidí skoro
nevidím.
Tento kraj je jako v mém rodišti. T y černé skupi-
D louhá ch víle ny lesů na obzoru. Tady chodili Husité. Zde zazníva-
o H u sité j y 2pěvy Táboritů. T o slunce jak by vjíždělo do
nebe, mraky pod ním a vedle tvoří bránu. Němo.
A ještě nejsem v Chýnově. Bude mě čekat? Ne­
psal jsem. Čekají mne zítra. Nádraží bude u samého
Chýnova, nikdo tam nebude, leda osoby cizí . . .
Tak je to dobře. . . Pomalu se podívám na Chýnov,
na jeho domy, ulice, lidi, zvířata__ a budu nezná­
mý . . . Optám se, kde bydlí František Bílek a ten,
koho se optám, nebude vědět, že mi na tom nějak
Výinam místa záleží. . . Den uhasíná__ A Chýnov prý je město
— tím lépe — nevěděl jsem to . . . tím více se člověk

34
ztrácí — to vědět dřív, polovici strachu byl bych ne­
měl . . .
Konečně. Už musí přijít Chýnov! Co řeknu? Že
jsem viděl kraj jak ve svém rodišti. Že jsem viděl ze­
mi starých Táboritů . . . Že jsem viděl slunce tak T ib o r
podivně sedět v oblacích. . . Pan Bílek musí mít ně- naíProsram
kde dům, jak jsem viděl u malíře Šichana v Brně. . .
Tak vedle jiných stavení, ale přece obrácený z města
a bydlí někde ve vysokém poschodí. . . jinak to ne­
může b ý t . . . A musí to být v tak blízkém soused­
ství s jinými domy . . . protože mi ta myšlenka skýtá
úlevu. . . nebudu s ním tak sám . . . půjdu ulicí, za­
stavím se u jednoho domu a řeknu některému člověku:
Tady bydlí pan Bílek, malíř? — „A n o !“ — A nebude Touha po
to nápadné. Pomyslí si ten člověk, že se chci dát fo- neinamostt
tografovat, nebo že chci něco některému nájemníku
nebo sluhovi toho dom u. . . Žádný nebude nic vě­
dět . . .
C H E YN O V .
Březina. Vidí mne. Kloním se. T o pan Bílek?
Sestupuji z vlaku. Utíkám se k Březinovi jakokbrat-
ru. Dívám se. Ruku podávám. Panu Bílkovi. Paní.
Má oči sklopeny. Květina. Nedívá se. Neslyší. Ne­
třeba se dívat, netřeba mluvit. Všechno ví. Je bílá
a skloněná jako kalich lilie. Je čistá a němá jako po
bouři. Živly mluvily. Ona nepromluví. Nikdo ne­
mluví. Jdeme. A ten, který jde vedle ní, oči sklopené
i hlavu, a také němý. Všichni jako z říše stínů.
Bílek mluví. Nezáleží na tom, co se praví. Vím, že
vítá! (Paní s bratrem Nečasem jdou před námi.) Kdy
jsem vyjel? Že jsem dostal Březinův list později, že K oktám

35
 jsem už nemohl psát. Že mne tedy dobře čekali, jako
by jim cosi pravilo, že přijedu — (měl jsem přijet až
v úterý). Že jsem musel přijeti dnes, Březinovo přáni
že jest mi rozkazem. . . však i kdybych o něm nevě­
děl, v Pelhřinově že bych sotva byl zůstal, jak jsem
měl dříve v úmyslu . . .
B íle k m lu ví „Četl jsem vaši práci o mých kresbách," řekl Fran­
tišek Bílek, „líbí se mi to — myslel jsem, že je ta věc
zapadlá a nečekal jsem, že si na to někdo ještě vzpo­
mene . . . jsem vám vděčen, dal jste si s tím takovou
práci. . . Dostál vám ji ještě stížil tím, že ty Prosby
očísloval. . . On je nešťastný člověk . . . nemáme
k němu důvěru . . . Kdybyste tak v y redigoval „N o ­
vý Život“ , my bychom vám pomáhali s přítelem
(Březinou) a nové bychom ještě přivedli (p. Flori­
ana a j.) . . . “
Zmínil jsem se o svém poměru k „Novému Ži-
votu“ a citoval jsem o sobě slova redaktorova:
Prd jsem se „Chaos — napíšete něco, jestli se nezblázníte!" —
ib U ím l g f e z jn a se rozhněval na Dostála pro tato slova. —

Zmínka o „Otčenáši" a o tom, co mne pohnulo k té­

to práci. . .
František Bílek pohnul pravicí jak by se pohnulo
těžké závaží a řekl: „Zde bydlí moji rodiče." — Oto-
B ře ý n a kar Březina pravil, když ponejprv uviděl ten nápis
napravuje
JA N B ÍL E K , K O L Á Ř ,
že ho to přivedlo do extase. . . Proč? ptá se František
Bílek. — Na to pravil Březina: „Vzpomněl jsem si,
jak se tady všechno ukončilo."— Všichni jsme mlčeli.
P říp ra v a na Bílek řekl, že půjdem cestou, přímo do atelieru.
dojem První dojem že je vždycky nejhlubší a rozhodný.

36
Vyhnuli jsme se tedy Bílkovým rodičům a jdeme do
dílny sochařovy. .
Jdeme po schůdcích, Bílek otevřel — první pohled
na Ukřižovaného, na téhož, ~jejž inspiroval Julius
Zeyer a jenž je dnes v katedrále sv. Víta v Praze.
Pan Bílek mne vybídl, abych šel s jeho švakrem
medikem nahoru, po cestě že bych si třeba chtěl Pokorná ruce
spláchnout ruce od prachu. . .
Potom až do tmy jsme se dívali na „Golgotu" a
na „Krista". Březina že tu celé hodiny prodléval. BU ek m lu ví
„Golgota" že je arcidílo. Se strany osvětlené vyraz
Panny Marie přechází v úsměv. Bílek pravil, že za
každým jeho dílem je život. Díla jeho prý žijí jako
lidé — a nikdo prý neví, co takové dílo stálo práce.
Sochař vypravoval, jak vznikla jeho „Golgota". Měl
zvláštní úctu k Panně Marii. Denně se modlíval rů­
ženec. Ta modlitba zvláště mu byla milá, v ní prý B y la
nacházel všecko. I učinil Panně Marii slib, že první
velká práce bude o Ní a věnována Jí a že ji daruje
chýnovskému kostelu. Odešel do Paříže. Zabýval se
myšlenkou Golgoty. Denně kreslí val aspoň 40—50
skizz ke Golgotě. Konečně se rozhodl myšlenku svou
uskutečnit plasticky. Jel s károu pro hlínu. Myslil, že
mu 9 pecnů stačí. Jel však ještě dvakrát, pořád se ne­
dostávalo ; nevěděl, že množství hlíny se musí počítat
obsahem krychlovým. S károu jel ulicemi pařížský­
mi, táhl ji sám, zastavil se u Zdenky Braunerové. Sám
Když na „Golgotě" pracoval, navštěvovali jej uměl­
ci Hynais, Mucha a také francouzští. Divili se, jak
obtížný námět si vybral. Nevěřili, že by na něj stačila
jeho mladost a nezkušenost. Sám ani nevěděl, že
části tak rozsáhlého díla musí se uvnitř zpodpírat a

37
 zpevnit železnými spojkami a opěrami. Příčné, vo­
dorovné břevno kříže vynechal, poněvadž prý by se
E stetická nevyjímalo krásně a bylo by estetickou závadou;
{ ávada
katolicism u
postavy Panny Marie a svátého Jana ztratily prý by
tím na své působivosti. Ale netroufal si zavést tu
novotu a příčné břevno kříže přece odstranil. Snad
Mucha nebo Hynais mu dodali k tomu odvahy.
Otokar Březina mluvil o „K ristu", té velké dře­
vořezbě uprostřed atelieru, jako by prý se nořil z vě­
ků. I ty symboly Krista, na dřevěném pozadí vypalo­
vané, i ony podle Březiny jsou podstatnou částí díla,
jenže prý je měl umělec vypracovat reliéfně. Tomuto
názoru Bílek odporoval, že prý by potom Kristus
pozbyl na své jasnosti a na svém dojmu.
K d y oživuje Čím více přibývalo soumraku, tím více „Kristus"
K ristu s
oživoval. V rozpětí jeho rukou znázorněno věčné
rozhodnutí.
K tomuto „K ristu" dodal Bílkovi odvahy Julius
Zeyer, Bílek si netroufal Krista zobrazovati, proto
G olgota také na jeho „G olgotě" Krista není. V celém díle
b ei K rista
Otokara Březiny ani jednou neozve se slovo Kristus.
Tady můžeme s úspěchem spasitelně vážiti a měřiti
tyto věty Jaroslava Durycha:
„Vidím, že téměř každý národ má jiné gesto mod­
litby. U nás příroda takové gesto odměřuje velmi
opatrně a přesně. Stálý boj s haeresí, skepsí, nevěrou
a podezíravostí vynutil si takřka od samé přírody
určitou zdrženlivost a opatrnost, zbavil je veškeré
G uth patetičnosti a okázalosti. U nás už tělo, srdce i duše
Ja rk o v sk ý
jsou si dědičně vědomy toho, že každý nedosti tlu­
mený projev zbožnosti by vzbudil v okolí ať slyši­
telný či neslyšitelný sykot, ať viditelný či neviditelný

38
úškleb a rouhání. Tím je tělo naučeno, aby výraz Po^r
zbožnosti tlumilo co nejvíce a nejlépe; ne snad z osty- na rouham
chu zbabělého, ale z ostychu cudnosti. Láska k Bohu Cudnost
má u nás půvab lásky tajné. Proto u nás gesto zbož­
nosti je velice diskrétní a svrchovaně ekonomické;
šetří každým centimetrem pohybu a šeptá v pianis- Centimetr
simu. Ale právě v té ekonomii nabývá soustředě- va tu„ ^ enstvi
nosti a zvláštní skvělé minuciésní dokonalosti a de­
likátnosti, která se zase nenajde tak snadno v náro­
dech, u nichž neomezenost projevů pobožnosti se
považuje za samozřejmost*' (Jaroslav Durych, „Pouť
do Španělska**, 1929). Kdybychom neznali Jaroslava K dybychom
Durycha, mohli bychom říci, že snad ani neví, co neiríalí
tady napsal a jaké světlo vrhl na českou zbožnost, na
českou blasfemii a na českou haeresi. A také na dílo
Františka Bílka a Otokara Březiny.
Bílek nám vypravoval o svém „Mojžíši**, o své
„Cestě** a o svém „Životě**, což je řada prací: „Ž í-
zním“ („Meteor**), „Tanec kol zlatého telete**,
„Adam a Eva“ , „Potopa**, „Ram a“ , „Sodoma**,
„Samuel**, „Daviď* a j. A poněvadž jsem byl pozván
vlastně jen proto, abych uviděl Bílkův „Otčenáš**
v originále a poučil se o něm, Bílek vypravuje po­
drobněji o tomto svém cyklu. Bílek totiž vypravuje
podrobněji o všem. Ale právě toto vypravování Bíl­
kovo o „Otčenáši** posloužilo mi velice nevhodně, O dlouiem
neboť já svou knihu o tomto díle založil — odpusťte naíe setkanim
mi tuto frasi: na předpokladech docela jiných t. j.
mnohem méně subjektivních, takže poučení Bílkovo
mne jaksi zmátlo a mou knihu vnitřně rozpoltilo,
tehdy aspoň jsem to tak viděl a cítil, a své návštěvy
u Bílka po této stránce jsem litoval.

39
 Bílek nám vypravoval, že u Kočího vydá za měsíc
cyklus svých obrazů „ Ž iv o ť . Pokud si pamatuji,
Cesta a (ivot jsou t o práce v tomto pořadí: Adam a Eva, Potopa,
bet Pravdy g0(j0ma^Mojžíš, Tanec kolem zlatého telete, Samuel
a David, Žízním, Ráma — jest to Cesta vedoucí do
chrámu. Chrám, svatyně, kde se obětuje — to jest po­
slední práce „Života“ a konečně i cíl člověka. Jed­
notlivé ty sochy stojí po obou stranách cesty jako na
Via Appia — „Cesta11. Silnice i polní cesta má pro
Bílka hluboký, mystický význam. T o není nic ná­
hodného, ty koleje, ty šlépěje. V tom je veliké ta­
jemství. Před Svatyní je síň, Bílek říká a píše po ně­
mečku Předsíň. Bílek nečte nic jiného než Bibli, tak
sám řekl, a jediná ještě jeho kniha jest „Grands
initiés“ , tuším od Churéa. Jistý profesor prý ho na
tuto knihu upozornil. Zdá se mi, že idea této knihy
měla veliký vliv na Bílkovo dílo; kde jinde by si byl
vzpomněl na Rámu a na takové pojetí dědičného
Duch Svatý hříchu? Podle Bílka i Bible prý má nebo může míti
tah^pravdu pravdu, ale hřích dědičný sahá prý ještě dál a má své
hlubší tajemství; první vinou už prý je samo stvoře­
n í . . . A vědomí té viny vtěleno jest v otázce I. Co
jsm e? Jest to i otázka prvního obrazu Bílkova „Otče­
náše". T o jest první otázka lidstva a bylo prý potře­
ba dlouhých věků, než si lidstvo dalo druhou otázku
a nežli se vzchopilo, vzpřímilo, vztyčilo a ruce na-
Předchůdce přáhlo k nebesům. Jenom jednotlivci cítili napřed
s d k u v tut0 (Ráma). Pod touto tíhou lidstvo úpí a
bloudil Potopa, Sodoma. Lidstvo je navštíveno dvě­
ma živly, vodou a ohněm, a zase bloudí: Tanec ko-
Co s teletem ř lem zlatého telete. Nevím určitě, jak to řekl Bílek,
ale druhá otázka lidstva: Odkud jsm e} Z tajemství.

40
I hledá lidstvo svou vlast, žízní, hledá Tajemné. Hle­
dá všemi smysly. I smysly mají svůj mystický vý­
znam, proto v „Otčenáši" slova: Vidíme, Slyšíme,
Chutnáme. Toť prý třetí stadium lidstva a člověka. Chutnáme
A stadiem čtvrtým je rozhodnutí: Půjdem do své
vlasti. V „Otčenáši" je to řečeno slovy: „Půjdem
a vtesáme v ty chrámy zpustlé našich obětišť země
spásy naší znamení." Kdož ví, pojímá-li Bílek Vtěle­
ní orthodoxně? Kristus podle něho asi přišel, aby
nám dal jistotu, aby utvrdil naši naději na vlast věč­
nou a ukázal nám jistou cestu: utrpení. „Křížem po­
níženu být dobré jest a jediným domova našeho
klíčem." Svatyně „Života" bude podle toho asi zná­
zorňován naše spojení s Bohem, dosažení cíle, konec
cesty — Nirvánu? Kresby „Otčenáše" Bílkova ne­
jsou tedy pevně připoutány k jednotlivým prosbám
Otčenáše Kristova: základem „Otčenáše" Bílkova
jsou ty čtyři otázky. — Bílek nikoho neodsuzuje, ani Ja k U t ís t t
největšího vyvrhele ne: my sami jsme vinni svými P ro m n e!
lotry! Bílek neodsuzuje ani Jidáše, apoštolé asi měli
málo lásky bratrské, oni zradili Krista svou nelaska­
vostí. Podle Bílka hřích sotva má význam církevní, jenomjidáí
význam viny. Proto i první list „Otčenáše" nemá svatý
obsahu, jaký jsem mu dal svým výkladem já, přes
to, že je tu i cizoložnice, hříšné vášně a pod. „Lidé
jsou vláčeni vášněmi", ale „všechno zlo pochází ze
tmy", je tedy bez viny, člověk neví, že se žene za
bludičkou . . . „U m ění mluví tisíci jazyky" a proto
mi řekl Bílek, že i to, co já vidím v jeho „Otčenáši", Iu>
je pravda . . . Ano, umění má právo mluviti tisíci ja­
zyky, ale rozhodně nemá práva vydávati se za Proro­
ka nebo dokonce za Mesiáše!

4i
Svatá Evoluce Slovo Františka Bílka: „Člověk po pádu jen žil,
aniž věděl.“ I když toho tak neřekl, poněvadž neumí
česky, tak to mínil.
Tehdy v rodině Bílkově modlil se hospodář před
jídlem nahlas, pamatuji se jen na tato slova: „Požeh­
nej nám svých darů— bud naším hostem!“ Poněvadž
s Otokarem Březinou byli jsme u Bílků hosty, velice
mne to dojalo.
V pondělí při večeři, dívaje se na mne, pravil Fran­
tišek Bílek: „Velebný pán bude myslím zítra sloužit
mši svátou? T o půjdeme do kostela?“ obrátil se
Můžeme k paní a Březinovi. Březina: „Můžeme jít.“ — Zdá se,
že se Březina stal Bílkovým geniem. Neviděl jsem, že
by byl kdy Březinovi pan Bílek odporoval: případ
s pozadím „Krucifixu" byl jediný. A zdálo se, že
Březina vždy mluví za paní Bílkovou. Seděla mu po
pravici. S každým svým slovem obracel se k ní jako
s otázkou. I s tím podivným úsměvem, v němž P.
F. B. Vaněk viděl ironii nebo sarkasmus: jako by
chtěl Březina ty malé ponížit a zahanbit. Nemyslím,
že by to bylo tak zlé. I Bílkovi hosté jsou jako čle­
nové jeho rodiny. Psalť mi Březina: „Jako k bratřím
byste přijel." V rodině a mezi bratry má ironie své
kouzlo i svou důvěrnost. Radost a mysl veselá jsou
kořením života. Jaký div, když člověk duchaplný
častěji a lépe vidí nepoměr slov, gest a událostí a tedy
i komičnost života a přátelsky tím obveseluje?
Spal jsem s bratrem paní Bílkové, medikem Neča-
cem, v jednom pokoji, nad atelierem. Brzo jsem vstal,
pomodlil se breviář a prohlížel si „Výklad slova Ma-
donna". Díval jsem se do zahrady. Potom jsme sešli
dolů do jídelny, oni už snídali, přál jsem dobré jitro

42
a šel napřed na faru a do kostela. Celebroval jsem
u Panny Marie Lurdské. Zatím už přišli i oni. Potom
byla mše figurální, byl den císařský. Zastavil jsem se 2<v<»kaplani
na faře u pana kaplana. Uvítal mne kouř. Pan kaplan
ukazoval mi rukopis Dějin Chýnova. Někde u Chý-
nova jest i jeskyně. Pan kaplan má v nohou pakost-
nici a choulostivý žaludek. Je hubený a v obličeji na­
žloutlý. Má daleko do škol a jednou prý se nachladil.
Šel jsem dolů za panem děkanem. Je to ten, který vrá­
til Bílkovi „Golgotu“ z kostela. Tu práci vótivní.
Už byla vysvěcena, dřívější děkan ji do kostela při­
jal a tento ji poslal Bílkovi zpět s těmito řádky: „V a­
še práce nevzbuzuje u lidí pobožnost, tudíž se vám
vrací." I paní Bílková zná prý všechny nepříznivé Přilni břevno
kritiky Bílkova díla zpaměti. Řekl mi to P. Vaněk. " vraci
A Bílek prý pravil: „Nebolélo by mě to tolik, kdy- K dybych b yl
bych byl sám, ale trpí se mnou žena." sam
Nepochybuji, že toto vše věděl i Otokar Březina.
Z kostela a fary vrátil jsem se k Bílkům. Šli jsme do
atelieru. Bílek mluvil o své nové práci „Ž ivo t". T o­
ho dne mi ukazoval své studie a skizzy krajinné.
Zvlášť kouzelné jsou jeho skizzy oblaků na okraji
ozářených, s tou dalekou perspektivou dole. Bílek
má rád západy a vodu. Už jak jsme šli od nádraží,
zastavil se na hrázi rybníka, plovaly tam husy, upo­
zorňoval nás, že oko husy je oko světice. Bílek skiz- O ko svítíce
zoval též zvířata ve zvěřincích. Alej. Skizzovalichrá-
my egyptské podle fotografií, s posvátnými ptáky
ibisy na cimbuří.
Druhého dne, t. j. ve středu odpoledne šli jsme do
Hrobů. Hrobský nadučitel je spřízněn s P. Vánkem.
Předložil nám trnky a řekl: „C o skýtá příroda!" Jím e trn ky

43
 Bílkovi se líbil starodávný relief „Večeře Páně“ . Za
to se mu protivila Špilarova „Madonna“ . Velmi jsem
se divil, že Bílek a jeho paní a Otokar Březina jedí ty
trnky a že se tímto pohostinstvím necítí uraženi. Já
jedl jen ze zdvořilosti a ještě zdvořileji jedl myslím
pan Březina, ale tvářil se velmi šťastně.
Umíní Ze školy šli jsme do kostela. Paní Bílková hrála na
íei bohoslužby var]iany z Beethovena a Chopina. Synovec P. Vaňka
provázel jiná cello. Šli jsme poslouchat dolů do kos­
tela, Bílek totiž, Březina pan řídící a já. Venku byl
modrojasný, parný letní den, v kostele prázdno, stín
a chlad a ta hudba měla tolik místa v kostele
a v našich duších, bylo mi to až podivné, jak mnoho
M noho m ísta měla místa. Březina snad viděl vše plnýma očima a
poslouchal tuto hudbu plným sluchem, ale já byl při
tom všem i zrakem i sluchem jen jako na kraji židle,
nikoli doma, nýbrž jen jako host, navždy host.
Potom byla prohlídka kostela; Bílkovi i Březinovi
se víc líbil než chýnovský. Bílek stanul u dřevěné
křtitelnice, podobala se stylisované makovici, nebo
velikánskému krystalu a na jedné z bočních ploch na­
malován byl chrám Církve na skále, dole tekla voda
a z té vody nahoru do výše lezly děti k tomu chrámu.
Bílkova plastika „Zloba času naše véno“ a jeho podi-
E cc lesía vuhodná kresba ,,Ecclesia“ — kdož ví? — snad právě
tímto primitivním obrázkem byly vyvolány k živo­
tu, neboť umělce, aspoň umělce českého, vždycky
spíše inspiruje obraz, krajina, děj, věc totiž viděná,
nežli nějaké dogma nebo nějaká pravda. Jako Felix
Jenewein, jediný předchůdce Bílkův, tak i sám Fran­
tišek Bílek, jediný žák Jeneweinův, žije a tvoří jenom
z toho, co vidél. Nic vyššího a nic jiného nemůžeme

44
od malíře a od sochaře žádati a dělá-li sám něco jiné­
ho, na př. řečníka nebo dokonce kněze, musíme ho
jen litovati.
Františku Bílkovi nelíbí se v našich kostelích ta
masitá těla andělů, říká: „ T o nám zavedl Rafael." Nelekaný
Rovněž se mu nelíbí to blyštivé zlato rámů, obraz Rafael
prý se v tom ztrácí a je prý to nedůstojno posvátného
místa. Co se týče tohoto zlata, o tom může býti spor,
neboť všechny věci mají chválit Hospodina tak jak
jsou (Mé jestiť stříbro a mé jest zlato, praví Hospodin K am se
zástupův, Agg. 2, 9) a do našich chrámů kromě Klatem?
umělců podobných Bílkovi chodí také děti a básníci,
kteří právě v tom lesku vidí velebnost a divý božího
slunce, neboť jejich smysly a čivy nebyly ještě na
smrt ochromeny a raněny.
Podle Františka Bílka naturalistické zobrazování Bůh
Krista, to tělo lidské, červené krví, jest prý rouhá- ať;e vysoko
ním. Ano, byl s námi i místní pan farář, Zachariáš
a ten řekl, že hrobský kostel není stavěn slohově, Slo h n a d B oha
jako by se za tento nedostatek před umělcem a před
pány styděl a omlouval. Na to odpověděl František
Bílek: „A ť každá doba mluví slohem svým! Každý
styl má svou krásu. Barok má svou bílou a zlatou
barvu." Podle Bílka docela nic nevadí, když v jed­
nom kostele je výtvarně zastoupeno více slohů, ne­
boť každá doba má prý právo, tam zanechat své slo­
vo.
Cestou do Hrobů vypravoval Otokar Březina
o mystiku Jakubu Boehmovi, ševci. Najednou uviděl Boehm e
svět v jiném světle; zdálo se mu, že všechny věci mlu­
ví a on píše De rerum natura. Pohnali ho na soud.
Prosí za odpuštění. Zase píše. Zase ho pohnali ksou-

45
 du. On že tím není vinen, co vidí a píše, to že jen
jeho zlý duch. Propustili ho s útrpností. Po jeho
smrti kterýsi amsterodámský nakladatel vydal jeho
dílo. Podle Březiny Jakub Boehme je philosophus
teutonicus, typ filosofa Němce: „Píše, jak se zdá,
pořád dokola a pořád totéž, ale přece se dostává
Neboli hloub a hloub, jako nebozez vrtá na jednom místě,
ale proniká dřevo."
Už jsme zase v Chýnově. Už jsme doma z ranních
služeb božích. Už máme po snídani a sedíme ještě
v jídelně. Venku je pošmourno, burácí a skučí vítr.
Vichřice „ T o mluví živly", řekl Březina — „co chtějí? Snad
a koíko c]1y tjt (j0 svých spárů slunce a hrát si s ním jako
s klubkem!" Březina se rozhlédl při této větě po nás,
hlavně však se zadíval na paní Bílkovou a s takovým
vzpřímením (ačkoli seděl!) a s pohledem tak otevře­
ným, že jsem se tomu až podivil a v této chvíli bylo
možno viděti finále „Ranní modlitby" nebo podivu­
hodně správnou inspiraci architekta Hoffmanna,
když portrétoval Otokara Březinu jako asyrského
krále v extasi. A co je ještě podivnější: tuto Březi­
novu podobiznu sekal Hoffmann na papír podle —
fotografie! Je to také jako ve vichřici. . .
Březina je pro to, aby se mrtvoly spalovaly (jsme
v Chýnově, v srpnu 1903!). Tělo prý se tak zahalí do
čistého pláste plamenů a je prý to důstojnější nežli být
pokrmem červů. Tak prý již pohřbívali pohané;
K rem ace s hlavou rodiny spáleni bývali i manželka a služeb­
na své výh njctv a Ani svati Otcové prý nejsou proti tomu.
Žádný z nás nic neřekl a Březina najednou praví:
„Ale konečně i v tom je poesie: pohřbívati do země!
Země jako matka přijímá tělo do svého klína a co ti

46
 červi vědí, kudy táhnou! — A jest otázka, není-li ne­
moc vlastně největším zdravím člověka! Člověk ne­
mocí zduchovní." Březina nám líčí souchotináře na
konci života — „a jak bují životem takové místo na­
kažené rakovinou! Takový vřed je jako květ na těle Chvála
člověka! A co se starají bacily, ničí-li život jiného! rakovm*
A jak se radují, když konečně zvítězily nad orga­
nismem lidským!" — Tento vítězný pochod smrto­
nosných bacilů líčil Březina na cestě za Chýnovem,
ve volné přírodě a ještě dnes vidím, jak se Březina
obracel očima hlavně na medika Nečasa a jak jsme se
této strašlivé ironii či vidině usmívali. . . Bůh
Ve svém deníku ze srpna 1903 mám tento odstavec p o ív ž vívou
o názorech Otokara Březiny:
Kněží bez vousů. T o prý je zvyk a konservatism Ncíea^mi
církve jako mnohé jiné věci a ostatní formy církevní Pommou
— to časem všechno pomine — praví Březina— i o po­
hřbívání i o narození — ceremonie na počátku a na
konci života. Namítl jsem, že Evangelium nám musí
býti základem a slova „Nenarodí-li se kdo znova
z vo d y. . . “ že nemožno obejiti allegorií. Březina jako Března
by mne neslyšel. A přece věří a má velkou víru — nesly!i
ale v Krista ZřoAo-člověka? Sotva. Zmínil jsem se
o tom, že mi Karel Dostál Lutinov ukládá psáti
o spiritismu a že za šest neděl mám s tou prací být
hotov. Březina uvedl všecku možnou literaturu spi-
ritistickou, celou řadu německých, francouzských
a jiných autorů, ptal se mne, jestli je znám a řekl:
„Ještě kdybyste něco dobrého přeložil, ale psátotom
sám? Co o nich psát? Co do toho nám, kteří věříme?
Když si ti lidé (spiritisté) zabředli svou skeptickou SpirUUm
methodou do nevěry, ať si z ní toutéž methodou sami

\ 47
 pomohou!" Březina poznamenal, že je to methoda
M a sa ryk Masarykovská a řekl: „ A možná, že se jim to časem
i podaří."
Střeni Bílkovi i Březinovi se líbí Stretti Takovou po­
známku mám ve svém starém deníku. Bílek vypra­
voval více o jiném umělci kolegovi: o Minaříkovi
a řekl: „O n byl tak nešťastný, že nepoznal Církve
M in a fik a odpadl k protestantismu. A říká (Minařík), že je
šťasten a že každé náboženství je dobré, když v něm
B íle k člověk najde klid." Bílek nám o Minaříkovi ještě vy-
n a s e ik lid pravova]^ £e žije jako žebrák, že maloval místodrži-

teli jakýsi plakát a oni že mu dali o 200 zl. méně než

bylo ujednáno, Minařík žaloval a při vyhrál a to prý
Minaříka těší, že vyhrál nad místodržitelem (snad
hrabětem Thunem).
Ve středu večer vypravoval Bílek o své cestě po
N eapol, Ř ím Itálii. Že nezná špinavějšího města než je Neapol.
Chrám Svatopetrský že je přeplněn samou nádherou,
až to zaráží. T o se Bílkovi protiví. A těch sloupů co
je před svatopetrským chrámem! A ty dva v portálu
že jsou třikrát vyšší než chýnovská věž. A dělník,
který uvnitř cosi opravoval, seděl andělovi za krkem
a dosahoval mu sotva po hlavu. Potom hledal Bílek,
asi k vůli Březinovi, cosi v Baedekru. A potom nám
ukazoval knížečku, starý rukopis z kláštera lnářského
a řekl o ní, že dýše zbožností.
Ve své dílně i v pokojích má František Bílek mno-
Přita(livost ho starých ornátů, štol a snad i jiných bohoslužeb-
omaiu nýcj1 rouch; dal prý za ně nové (tuším doLnářů). Ta
stará mešní roucha že jsou poctivá. Bílek nám řekl,
že chtěl vstoupiti do kláštera, ale rodiče mu bránili
a přes jejich kletbu že toho nechtěl učinit, nemělo

48
prý by to požehnání. Je prý dobře, rodičů poslech­
nout. A teď prý Bílek sám vidí, že by se klášterní ži­
vot nehodil jeho povaze, která potřebuje volnost. V olnost
Bílkovi jsou tedy církevní formy ohradou. Každá
forma je ohradou, i Bílkova, jinak by nebyla for­
mou.
Bílek mluvil o škole beuronské a o ztrnulosti.
Ztotožňuje-li Bílek, jak se zdá, umění beuronské ne- B e u ro n iti
bo renesanční s formami Církve římskokatolické, ne­
málo se mýlí.
Bílek nám vypravuje o klášteru lnářském. Jsou
tam Augustiáni. Jen dva kněží a jeden bratr. Poslou­
chal jsem se zájmem, poněvadž z úcty k Juliu Zeye­
rovi, jenž Lnáře miloval, já a přítel Josef Polák chtěli L n á ře
jsme do tohoto kláštera vstoupit. Tehdy jsme byli
v druhém roce bohosloví. A také jsme toho neučinili
jen z poslušnosti k svým otcům. Tady vlastně před­
bíhám: představený kláštera lnářkého (převor?) od­
pověděl nám takovým způsobem, že jsme se tomu
usmáli a po jeho klášteře vskutku nezatoužili. On,
chudák, se domníval, že chudičký klášter lnářský
si ztotožňujeme s bohatým, rovněž augustiniánským
klášterem starobrněnským a v tom smyslu nám do
Brna psal a ovšem odstrašoval nás. My věděli, že
klášter lnářský je chudičký a to nás právě přitahova­
lo. My toužili jen po životě kontemplativním, ale co
nám psal převor lnářský, že bychom de fakto byli
obyčejnými kaplany, kteří, zbaveni všeho kněžského
charakteru, jsou jen sprostými školomety, stlačeni ško lo m eti
na úroveň vesnických kantorů — to nám bylo dosta­
tečnou výstrahou a tak jsme do milých Lnářů, ač
pozváni, nejeli, ba myslím jsme panu převorovi už

49
 ani neodpověděli. Rok na to učinili jsme si na radu
našeho spirituála Dr. Aloisa Dvořáka vážnější zná­
most s mnichy beuronskými na Slovanech, ale na
zakročení svých otců jsme,"bohužel, i od ní upustili
a podle všeho právě tato okolnost byla příčinou Bíl­
I K io { í kova slova, že jest dobře, rodičů poslechnout. Řekne
p řik á zá n i
někdo, že bych byl na tento způsob ztratil smysl své­
ho života, Otokara Březinu. Snad já sám bych to
řekl. A když mně byla ponechána volnost, které tak
pro svou povahu se dovolával František Bílek: ne­
Z trá ta ztratil jsem přítele Otokara Březinu mnohem dřív
O tokara
B řezin y
a více? Neztratil on mnohem dřív a mnohem více
mne? On nepochybně a tudíž jistě byl poslán pro
mne, proto také já jsem byl poslán jemu a snad žádný
z nás obou jsme si této veliké povinnosti neuvědomi­
li: já aspoň, tak jako náhle zkrachovaný člověk, chápu
ji až po jeho smrti a jedinou útěchou mi jest, že v této
strašlivé a k pláči bolestné situaci nevidím se býti
sám. K Františku Bílkovi necítím této povinnosti,
poněvadž on neumí číst a Bůh mu dal strašnou schop­
nost: neschopnost pokory, která Otokara Březinu
mně tak zázračně přibližovala a oddalovala . . . Bůh
ví, podaří-li se mi kdy vypovědět, jak mně byl Oto-
kar Březina blízkým a zároveň vzdáleným, ale pod
sluncem nebylo člověka, který by se byl jako Otokar
Březina odvážil říci mi do obličeje tolik pravdy
o mém životě a pohladiti mou hříšnou duši s takovou
něhou! Nechvátám, abych to řekl, poněvadž je dnes
příšerně málo lidí, kteří by to pro Boha nezištně vy­
slechli. Bůh mi odpusť, vidím se velice sám a psáti
pro budoucnost je zaměstnání ze všech řemesel nej­
pomalejší. Popřávaje mi největší svobody, mohl býti

5°
ke mně Otokar Březina nejneúprosnější. Ke mně a ke
každému. To záviselo také od jeho píle a bylo za P íle
našich časů málo lidí, kteří svou pilností mohli se mu
postaviti na odpor. Všecko jest píle. A z vět Březino­
vých mohla by se sestaviti nová filosofie pilnosti.
František Bílek mluvil o lnářském knězi P. Josefu
a řekl, že se mi velice podobá. Knihovna v klášteře
lnářském je prý velice zanedbaná, tam že bych měl
svůj obor a své zaměstnání. A ti kláštemíci že prý
dostávají peníze. Toto slovo Bílek víckrát opakoval. Peníze
Březina toto vše vyslechl a radil mi, abych mezi
Němci nezůstal, že to zničí můj styl. A ta německá N ěm ci
kázání abych se naučil z tištěných předloh. Všecko
prý je už řečeno o člověku, který napsal „Bludy a lži
v dějinách". Máme prý vyhledávat to, co nás spojuje,
nikoli to, co nás rozděluje. Bludy a lži. Jako bychom
věděli pravdu dějin! Neznáme prý ani pravdu své D ějin y
současnosti! Tam prý se bijí v Macedonii, děje se
to před našima očima—a kolik novin, tolik odlišných
náhledů a domněnek si odporujících a z těchto novin
prý se budou psát jednou dějiny, historická „prav­
da"!
Na zpáteční cestě z Hrobů stavili jsme se u Bílko­
vých rodičů. Měli tam za rámečkem obrázek, jejž si
Bílek koupil, když byl ještě chlapcem. Všechny své
krejcary obětoval prý na obrázky. Rodiče ho za to
vadili a zakázali mu to. „K dyž jsem nemohl kupovat,
začal jsem obrázky kreslit sám", řekl Bílek. Březina
se ptal, nemá-li Bílek nějaké z těch kreseb. Bílek ne- B íle k nem ěl
měl.
Matka Bílkova podala nám chleba s máslem a solí
a skleničku piva. Jedli jsme to na koleně u okna. Otec

5*
 Bílkův seděl mi po pravici, jeho syn sochař po levici.
A byna mne Ve svém deníku z té doby čtu: „Staral se, aby na mne
netáhlo j^^hlo. g yj důvěrný.*' T o jest sochař Bílek. Toho
dne ráno zase jsem sloužil mši svátou. D o kostela
nikdo se mnou tentokrát nešel. Ostatní se chystali
k snídani. Bílek byl sám v atelieru, šel jsem mimo
něj a řekl jsem mu, kam jdu. Zadíval se na mne dlou­
ze a s jakousi bolestí, kterou jsem četl takto: „Jdeš do
kostela — my zůstali doma — mám zde ještě Březinu,
přítele, včera řekl: můžeme jít—nemohu ho obtěžovat
po druhé — ponejprv se dá všecko omluvit, i násilí
i hřích — ty jdeš do kostela, snad si myslíš, že já na
to nepamatoval — odpusť, že tebe hosta, tentokráte
opouštím — mám ještě jednoho . . .“ A dlouhým,
mlčenlivým, bolestným pohledem doprovázel mne
až ke dveřím. Byl to pohled, jaký vidíme na jeho
kresbě „ A tvé oči byly smutné tak, když jsem o tobě
snil“ , jenže ten smutek byl mírněn něžným úsmě­
vem, zlomeným kolem úst i v očích. Byl to typický
výraz jeho kvietistických, nerozveselitelných a jako
LouJavý těžké mraky pomalých (nechci říci loudavých) Kristů.
Kristus y elice jSem se zastyděl, pochopiv, že jsem se do­
pustil neslušnosti. Ale v mých představách o Bílkovi
bylo samozřejmo, že chodí každodenně na mši svá­
tou, jsa výtvarníkem svátých věcí a s velikým zahan­
bením srovnával jsem ve své mysli, že větší posvát­
ností nežli Bůh je v tomto domě Otokar Březina.
Slušnost tohoto světa. Nemohl jsem to dobře srov-
nati, jenom jsem si umínil, že po druhé odejdu do
kostela a žádný o tom nebude věděti. Pocítil jsem se
osamoceným v tomto domě jako se cítí osamoceným
člověk nevinně zahanbený a jediným útočištěm mým

5*
byla má zemřelá matka, nikdo druhý a nikdo třetí na
světě a takto ke mně promluvila: „Děkuj Bohu za
tento smutek a usmívej se, jenom největší ztráta při­
vádí tě ke mně a k Bohu, v němž se raduji. Noc tem­ N oc temnem
napaluje výše
nem zapaluje výše. Synu, tato hrdost ti sluší. Neza­
pomeň, mlč a jdi!“
Březina i Bílek museli něco tušiti. Padací most
mlčení byl vyzdvižen. Varujte se těch, kteří mnoho
mluví a kteří jsou ustavičně přívětiví.
Mohlo mne překvapiti (neb má duše byla tehdy
tak útlocitná), jak jsou ke mně všichni dobří. Nežli
jsem z Chýnova odešel, octli jsme se s Františkem
Bílkem sami na témž místě, kde se mi očima smutně
omlouval, že nejde na mši svátou. Řekl jsem velice
upřímně a tudíž velice stručně, že toho všeho neza­
sluhuji a až se vrátím na Moravu, že budu žít novým
životem. Bál jsem se říci: ctnostným a svátým; ne
že bych nebyl dostatečně rozhodnut, nýbrž že jsem
se necítil hoden svátých slov. Bílek na to odpověděl:
„ V y jste krásný. “ Jest mi líto, že o těchto věcech V y js te
krásn ý
mluvím ve svém pozemském životě naposled, po­
něvadž nemohu napravit to, co jsem řekl, anebo co
jsem si zapamatoval nedokonale.
Otokar Březina nám vypravoval o Josefu Floria­
novi. Seděli prý tam kdesi na kameně a mluvili o krá­
sách přírody. Přijde k nim Josef Florian, knoflíky K n o flík y
se k la n ějí
jeho kabátu obracejí se hlavičkami dolů, poslouchá
chvíli a potom řekne: „ A co, nechte toho a pojdte
se mnou!“ Toto vypravování Bílka unášelo. Sám na
toto thema zavedl potom řeč a rozveselil se, byl jaksi
docela přirozený, srdečně lidský. Ve svém deníku
z té doby hned na to mám napsáno: „ I milostivá paní.

53
 Vlastně jednou jako by se probudila k životu. V čemsi
odporovala, usmála se, slova i tělo její jako by se
vzpřímily. Ani jsem se nenadál.11 Tolik o paní Bertě
K d e js e m se
nenadál B í J k o v é _ -

Posledního večera byli s námi i Bílkův otec a Bíl­

kova sestra, také Bílkův bratr Josef, inženýr a ovšem
i Bílkův švagr, medik. Otec Bílkův řekl, že jde na
kousek řeči. Za soumraku hrála paní Bílková na kla­
vír. Bílkův otec nepromluvil ani slova, ale byl docela
klidný, ani rozpačitý, ani zvědavý. I při večeři. Zrov­
na tak Bílkova sestra. Nejvíc mluvil Březina a Bílkův
bratr Josef, inženýr, který mně byl velmi sympatic­
ký, stavěl tunely u Gorice. Kdysi později pobízel do
ja k bychom jídla slovy: „Kdybychom nejedli, jak bychom Bohu
B oh u s lo u jih > s|ou2ilj?“ A když jsem ho viděl po několika letech

naposled před jeho smrtí, byl ještě pln humoru a ži-

Slaviá vota a vypravoval nám o zpěvu slavíků, které prý
slýchá nedaleko mého rodného kraje na řece Oslavě.
Tehdy byl zaměstnán v Oslavanech u Brna. Když ho
potom ranila mrtvice, jeho bratr František až s ja­
kýmsi zalíbením nebo zadostučiněním mně a Březi­
novi vypravoval, jak umřel tiše a pokojně a mně při
tom docela spontánně a nevinně napadlo, že nejlépe
jest, umřít bez dlouhých okolků a bez pohoršení, čím
spíš, tím lip: Bílek v takovém smyslu to řekl (Leon
O d n á h lé Bloy má o této krásné, tiché smrti zvláštní kapitolu
a nenafn*ti v „Exegesi obecných rčení“ ) a mne se to velmi bo­
lestně dotklo, neboť tak se nemluví o bratřích a
o smrti. Jsem asi velice hříšný, neboř v mých očích
nejžádoucnější smrtí není zmizet co nejrychleji a co
nejnenápadněji.
Po večeři předloženo ovoce. Františku Bílkovi

54
chutnaly hrušky. Jako tenkrát v Hrobech chutnaly
mu trnky. Paní byla velmi pozorná. Bílek očima po­
kynul sestře, aby si také vzala. Bílek mluví vlastně M lu v í nejen
jen tvářemi a očima. Má tváře jemné a čisté. Jenom oíima
Švabinský by je namaloval. Bílek připomíná muže ze
„Splynutí duší“ . Rty zdravě červené, ale jemné. Oči
modré a dobrotivé. Hlavně ty oči jsou Bílek. Připo­
míná mi velmi silně mého bratra Josefa: i tvář i zbož­
nost a jakási vláčnost celé osoby; klid člověka jistého
v Bohu. Je mi to divné, vzpomenu-li si na „Ram u“
a vůbec na Bílkovy idee, šlehající (jak se mi tehdy
zdálo) z rámce katolicismu. Představoval jsem si
Františka Bílka přísně orthodoxního, ale spor těch
dvou představ přičítal jsem v sobě Březinovi a proto
jsem Březinu „nenáviděl" a Bílka „nemiloval". Tak
doslovně píši ve svém deníku z roku 1903 a ještě toto:
„Bílek mi zmizel v kouři slov Březinových. A tak
mi Bílek nedal ani jednoho slova a slovo Březinovo
znám. Březinovo slovo nejsou vody, kde by lodička
má byla bezpečna. Nemám toho pocitu. Kráse jeho
ohně se obdivuji a vykládám ji, ale „chlebem živ jest
člověk". Březina, jak jsem ho viděl po druhé, není mi
dnes. Dívá se a co že by neviděl? U nohou Církve C esta cílem ,
usnouti. Kdy se stane? Kam zabloudily pokora a
mlčení? Slova stávají se virtuositou — nástroj živo­
tem? Kde se vzaly toto podezření a ten smutek?
Měl jsem být s Bílkem sám.
Ale ani on už není sám.
Co by říkal Zeyer? Včas domluvil. Tak jsem si na­
psal do svého deníku v té době. A ještě toto: Březina
se loučil s Bílkem objetím. Chápu jeho pohled v díl­
ně, když jsem odcházel. I Bílek poznal, že to není

55
 dobře. Věděl to napřed. Proto mi psal: „N a radu pří­
tele O. Březiny zvu vás . . . “ Bílek mne pozvat ne­
mohl. Třebas by mne miloval. Toho nijak netvrdím.
Nemohu. Láska je práce a čistota a květ darovaný
U trh l k v it Bohem. Březina nečekal, utrhl květ sám. Příliš sám

sam všecko dělá. Co se se mnou stalo ? Kde má svoboda

a výbojnost? Dobrá, dobrá . . .
Ruku paní Bílkové nechal poněkud déle v ruce
své, jakoby mnoho mluvil, neslyšel jsem nic, jen ná­
hodou jsem viděl paní zesmutnět a do sebe se zavřít
jako květ, když po bouři má stopu rosy na svém ka­
lichu. Lodyha útlá, schýlená. Paní se oči zmenšily
a zalily. A jakoby se temně zardělý. Bylo před pole­
dnem.
Teprve ve vlaku se mi ukázal Březina. Teprv byl
to on. A začal jsem ho mít rád. Snad proto, že on
T ou(im , mne. K posledu mluvil důvěrněji. Teprve tehdy

ahych S i l v i i v z P o m n ě l jsem na jeho slova: „Toužím, abych s vá­

mi mluvil.1* A „pište mi, tolik jsem vám toho chtěl
v/ • (<
nci. . .
K olem „Kolem duchovního člověka je plno démonů —
ÍUch°lovéka a doufejme, i také andělu*, pravil Březina cestou
k nádraží: šli jsme, pan Bílek, po jeho pravici paní
a vedle ní pan Březina. Druhou polovici své věty
řekl vlastně jen paní a jaksi slavnostně a vztyčené se
na ni zadíval, nás svým pohledem jen lehce přeletěv.
Nepochybuji, že pravda byla jen v první polovici
věty a tu druhou vyslovil vlastně jen ze šetrnosti
k jemné ženě, tím slavnostně pevným pohledem za­
stíraje své nečekané opominutí. T o jeho „doufejme**
bylo odklizeno pohledem a pevným, rozhodným hla­
sem, jsouc vlastně jen projevem hluboké úcty, která

5<S
svou vlastní vinou byla nucena se, cudná, odhalit.
Odtud Březinova šetrnost nejen k ženě, nýbrž vůbec O hled
ke všem věcem: „K dyž to je, tak je toho jistě potře- Jnt^ ky
ba, jenže my právě toho nevidíme," takový asi je
smysl jeho veršů:
„před rozlomením pečeti list políbený s pokorou“ a
„ pro všechna čela poznamenaná polibek míru jsm e
m ěli. . . "
Březina umí velmi šetrně a zároveň velmi důrazně
a trvale poučovat. Bezpochyby František Bílek mlu­
vil o svém díle (já neměl o čem mluviti, i mlčel jsem)
a Otokar Březina potom řekl asi toto: „Myslíme,
když sami o něčem pracujem a věnujem se tomu celou
bytostí, že zároveň celý svět o tom ví, totéž myslí,
o tom také pracuje — a zatím jsme sami. Nikdo o nás Jam sami
neví. T o vědomí nám slouží k tomu, že se musíme
pokořit."
A hned na to mám ve svém deníku poznámku,
která mi dnes, po 26 letech, není dosti jasna:
Na témž místě, kde mu byla zásluha upřena, bylo
Březinovi zadostučiněno: N ový Život, Cižba. Chtěl
jsem tak učinit i ve „Vlasti" . . . zatím se nepovedlo,
Skrdle mne žádá: „vytkněte, co je v díle Březinově T o m á tš k rd u
dobré a co je špatné." — Bože můj, všechno je špatné,
všechno, důstojný pane, úplně všechno! . . .
V brněnském „Hlasu" ze dne 10. května a v olo­
mouckém „Našinci“ z n . května 1904 otiskl Karel
Dostál Lutinov toto provolání:
Jubileum Sušilovo oslaví „N o v ý Život" vydáním Sutu
illustrovaněho díla „Modlitba Páně" od Jakuba
Demla, kaplana v Kučerově. K dílu tomu má býti při-

57
 pojen zajímavý dodatek: Básně, statě, sentence sou­
časných spisovatelů na thema „Otčenáše“ nebo jeho
prosby některé. Redakce „N ov. Života" vyprošuje
si příspěvky do 25. t. m. Zevrubnější zprávu o tom
podává připojené „Zasláno českým spisovatelům".—
Pfeáplád se Na dílo se předplácí 5 K , po vydání 8 K.
Zasláno.
Českým spisovatelům.
Na oslavu 100 letého jubilea narozenin moravského
buditele F r. Sušila bl. paměti vyjde nákladem „N o-
U m U ecké vého Života" umělecké illustrované dílo o „Modlitbě
illu strované

Osm ělujem e se Osmělujeme se zváti všechny české spisovatele,

aby do díla toho přispěli prací na thema Otčenáše
nebo některé jeho prosby, veršem nebo prosou, sen­
tencí třířádkovou nebo odstavcem, jen prosíme, aby
1. práce byla pokud možná charakteristická pro
D uch slavn osti váš způsob tvoření a psaní, ale duchu slavnosti při­

měřená,
2. aby nepřesahovala jednu tiskovou stránku fo­
liovou,
3. aby každý příspěvek svůj laskavě zaslal nejpoz­
ději do 25 t. m.
Račte nám laskavě lístkem sděliti, zda prosbě naší
vyhovíte. Podotýkáme výslovně, že dílo to má po-
Úroveňčeské dat obrázek úrovně literatury české (zvláště nábo-
h teratu ry ženské) ioo let po narození Sušilově a že přispění do

díla nikterak neznamená přihlášení se k té neb oné

literární straně.
„N o vý Ž iv o ť ,
N ový Jičín.

58
 O tomto podniku Karla Dostála Lutinova dověděl
se i Otokar Březina a poslal mi tento dopis:

Můj milý,

spojení Vaší knihy s almanachem na oslavu Sušilova

jubilea je mi věc naprosto nepochopitelná. Vaše exe-
gese Bílkova vidění měla by vyjiti v úpravě, která
odpovídá přísnosti a askesi obsahu. Jsou mezi Bílko­
vými kresbami listy, které se zdají, jako by je do ko­
vu vyleptaly slzy a jiné, na jichž světlech leží slunce
čtrnáctého století. Škoda, že nemohl Bílek vžiti celou
věc do ruky sám! Proč mají býti s Vaší knihou spo­
jeny básně a aforismy na thema Otčenáše? Jak sou­
visí to všechno se Sušilovým jubileem? Co jsou krá­
lové národů, dobyvatelé, geniové a světci před ta­
jemstvími, o nichž hovořit na zemi je šílenství a mlče-
ti smrt? Nežádá zde soustředění duchovní, abychom
pustili se zřetele všechny starosti země? Jsou místa,
kde každá oslava člověka je němý, křečovitý pohyb O sla va člověka
rtů před vypuknutím v pláč . . .
Chcete-li otisknouti Úvod k Otčenáši, otiskněte.
Ale bylo by třeba ještě mocnějších slov, temnějších
a těžších ... Můj milý! Pozdravuji Vás bratrsky.
Děkuji vám za každou Vaši vzpomínku. Diepen-
brock, Geistlicher Blumenstrauss jsem obdržel. Phi-
lomena Sancti Bonaventurae! Jaké záření něhy! Jaký
vznešený chlad v žáru! C h la d v %dru

Pište mi, prosím, brzo. První polovici prázdnin

budu v Jaroměřicích. Váš
Otokar Březina.
26. V. 1904.

59
 První slovo, které mi Otokar Březina řekl o so­
chaři Františku Bílkovi, dříve než ho poznal osobně,
bylo tak podivné, že mne oslnilo a že si je pamatuji
až podnes: „Z a jiných okolností mohl z něho býti
N evšrec také nevérec!” Bílek tehdy výtvarně snil jen o Kristu,
o Panně Marii, o Církvi římskokatolické, o Bibli a
o Svatých a Otokar Březina vyslovil takové podivné
slovo! Bílek a nevěrec! Jak to Březinovi mohlo vů­
bec napadnout? Z čeho tak soudil? Léon Bloy, spa­
třiv Bílkovy „Modlitby“ a Bílkova „Krista” , řekl:
K a c íř „Bílek je kacíř,1” A básník Francis Jammes, jemuž
jsem Bílkovy práce kamsi do Pyrenejí poslal— v do­
bě, kdy vydal svůj „Kostel oděný listím” — napsal
K ristu s mně mezi jiným, že Bílkův „Kristus” není křesťan­
b e i K rista /
ský, poněvadž je smutný. . . Takto tři básníci, boží
chrti, větřili tu něco nezdravého. A nebýti Otokara
Březiny, jenž si toho jaksi přál a jenž z toho měl ra­
dost, já bych se byl nikdy neseznámil s Františkem
Bílkem, poněvadž jsem po tom netoužil. Mou jedinou
touhou byl Otokar Březina, jediný smysl mého ži­
vota. Už tisíckrát sám sebe jsem se ptal, proč mne
Březina vedl k Bílkovi a proč mne seznamoval s Jo ­
sefem Florianem? Má duše naprosto nepotřebovala
ani Františka Bílka, ani Josefa Floriana. Mou jedinou
touhou byl Otokar Březina! Neboť jsem žíznil jen po
samotě a takto jsem byl vyhnán na „Jarmark ži­
vota” . Není vyloučeno, ba jest velmi podobno prav­
dě, že bych byl vyhnán i tak, ale můj „Vanity fair”
nastal jenom skrze Františka Bílka a ještě více skrze
Josefa Floriana. Proč jen Otokar Březina mou duši
přesazoval mimo sebe? Proč lásku mou předával ji­
nam? Já jsem, věru, nepotřeboval ani Františka Bíl-

60
ka, ani Josefa Floriana. Otokar Březina napsal pro­
log k Bílkovu „Otčenáši” a když duch zlý navštěvo­
val mne jako Saula, myslíval jsem si toto: Láska
Františka Bílka byla Otokaru Březinovi obtížná,
i předal ji mně, aby nemusel sám psát více, neboť
každá láska je jako propast a jako krakatice, neúpros­
ně žádajíc všecko: a zrovna tak předal mne Otokar
Březina Josefu Florianovi . . . Potom mne léčil
i z Františka Bílka, i z Josefa Floriana. Řekl: „Bílkovo
dílo ctěte, ale filosofii jeho nevěřte!” A podobně: D ílo
a filo so fie
„Leon Bloy kazí váš styl! ” A radil mi, abych raději
četl autory anglické než francouzské.
„Slovo k Otčenáši Františka Bílka” psal jsem
vlastně tak, jak jsem je myslil, t. j. jako „Slovo k dílu
Otokara Březiny” , ale na radu Otokara Březiny všu­
de jsem zastřel svou lásku k básníkovi a nechal v y ­
staveno jen jméno sochaře. O deset let později do­
přál mi Bůh poznati týž blud: kdyby ti, které milu­
jeme, kdyby jen pochopili, že naprosto nevidíme ani
jejich stáří, ani jejich vad! Ba naopak, právě ten roz­
díl věku a zdraví mezi těmi, kteří se měli setkati, mů­
že býti zdrojem zvláštního světla a tajemné náklon­
nosti. Má-li nastati elektrický výboj, ba má-li po­
vstaň vůbec jakákoliv energie, potřeba jest rozdíl­ Cena
nosti. Ale bezpochyby oním udidlem, onou uzdou rozdílnosti
každé lásky jest velmi bdělé vědomí její časovosti a
tedy pomíjivosti a čím hlubší a jemnější duše, tím
méně chce tu lhát. . . Milovati až do zničení a sebe-
zničení— to mohou učiniti snad jen lidé mladí a zdra­
ví a šílení. . . Anebo svati.
Josef Florian měl tu sílu, že mne zachránil před
Františkem Bílkem. Před čtvrt stoletím vztyčil se

61
 František Bílek proti mně a řekl: „Já jsem právě tak
knězem jako v y ! Mezi náma jest jen ten rozdíl, že vy
Knii jste knězem na smlouvu a já beze smlouvy!” Toto
na smlouvu sjovo prantiška Bílka ke mně a k mé lásce bylo tak
nelogické, že i zakročení Bílkovy choti uviděl jsem
jen jako výjev na prknech činohry, odejel jsem z Chý-
nova a mnoho let ani ústně, ani písemně jsem se
s Františkem Bílkem nesetkal.
Když jsem byl u Otokara Březiny před maturitou
a velmi jemně a po velikých oklikách položil jsem
mu otázku o svém příštím povolání, odpověděl:
„Kdybych se ještě jednou mohl narodit, chtěl bych
jenom kněi být jenom knéiem!” A rozhovořil se o tomto povo­
lání a řekl, že nemůže být nic krásnějšího, než hlásat
lidem slovo Boží. Tu chvíli Březina zářil, gestikulo­
val rukama a byl jako kazatelem na kazatelně, pod
kterou do dálky se tísní žízniví posluchači. . . Ale
má otázka nebyla přímá, položilť ji sám Otokar Bře­
zina svým slovem: „ A kam půjdete po maturitě?”
Na to jsem odpověděl: „N a kněžství” , a básník
z mého obličeje a z mého hlasu sám vyčetl otázku,
ačkoli má odpověď byla tak afirmativní__ Já totiž
jsem se cítil naprosto nezpůsobilým ke kněžství, na­
prosto také nehodným kněžství a po této odpovědi
Březinově viděl jsem je jen jako kazatelství a jako to
nejvyšší povolání. . . Já bych byl šel na kněžství tak
jako tak, snad Březina to vyčetl z mého obličeje a
z mého hlasu, ale teprve po takovémto jeho schvá­
lení já byl pro kněžství rozhodnut a vyskytl-li se kdy­
koli potom zřejmý nesouhlas s tímto mým rozhod­
nutím, bylo to budto ze slabosti duše i těla („a ne­
přítel, jenž číhaje u našich usnul bran, jak unavený
posel tvůj byl od nás uvítán” ) a nejčastěji ze vzdoru,
abych proti pokrytcům za každou cenu projevil a do­
kázal svou svobodu, maje právem za to, že jest darem
Božím. I proti mému očekávání Bůh mi dal často za
pravdu, ne že bych byl pochyboval o svém právu,
ale že jsem se ho cítil hodným jenom tehdy, když se
mi příliš křivdilo, anebo když jsem byl bez výhrady
milován.
Bezpochyby právě při této příležitosti, aby mně
usnadnil rozhodnutí, také mi řekl Otokar Březina:
„Kdykoli jsem se octl na křižovatce a nevěděl, kte­
rou cestou se dát, volil jsem vždycky tu obtížnější!” TaobtiínijH
Podobně o mnoho let později, po vyjití „Rukou”
mně pravil: ,Jakm ile poznám, že jistou veršovou
formu jsem si osvojil a že by se mi v ní lehko praco­
valo, ihned ji opouštím.”

Na mé „Slovo k Otčenáši Františka Bílka” měl

mnohem větší vliv Prolog Otokara Březiny než Bíl­
kovo dílo samo a kdybych byl směl poslechnout
svého srdce a ducha, mnohem raději a lépe byl bych
psal o tomto Březinově Prologu než o Bílkově „O t­
čenáši” . Slovo bylo mně vždy mnohem bližší než Slovo
obraz a mimo to pro tuto svou práci o díle výtvar- a ohrai
ném já neměl ani přípravy, ani předchůdce, asi tak
jako Bílek sám, šel jsem na ni s holýma rukama, se
zdravými smysly a s otevřeným srdcem. A použil-li
jsem nějakého nástroje, jako na př. dogmatiky (par­
tie o hříchu a o milosti), učinil jsem tak spíše z roz­
paků a Otokar Březina mi na to poukázal v jednom
ze svých listů, nazývaje tyto stránky mé první knihy
„pískem a nánosem marné vědy” . Ale co jsem si měl Písek

63
 počít? Dopoledne a snad i odpoledne jsem vyučo­
val v německých školách a sotva jsem se pomodlil
breviář, už jsem musel se svým milým šéfem do pan­
K a sin o ského kasina na pivo, na taroky a v létě na kuželky.
Den co den, jak byl rok dlouhý, o čtvrté hodině
odpolední jsme vyšli, nesouce si v papíru večeři, a
před půlnocí sotva kdy jsme se dostali domů. Já
v prvním čase seděl u jednoho džbánku celé odpo­
ledne a celý večer a během dvou let jsem se zmohl
v téže lhůtě na tři. O tomto panském kasinu v Boh-
dalicích u Vyškova byla by zvláštní kapitola a zmi­
ňuji se zde o něm jenom proto, že se křižovalo s mou
prací o „Otčenáši Františka Bílka” . Někdo by řekl,
že jsem do té hospody chodit nemusel, ale to by ne­
znal
a) naší alumnátské výchovy, o které Josef Florian
v souvislosti se mnou potom řekl, že „se nemohu vy­
P o vija n y motat z těch alumnátských povijanů” ,
b) faráře Aloisa Hlavinku, mého šéfa, autora „B lu ­
dů a lží v dějinách” , u něhož se přede mnou vystří­
dali za rok tři kaplani a jenž byl tak energický a
temperamentní, že dovedl popadnout židli a prásk­
S to la řsk é nout jí o stůl, až se rozložila ve své stolařské prvky a
p rv k y
to pro jedno slůvko velmi bezradné a pokorné,
c) mé zvláštní povahy, kterou nikdy neoslnilo
právo a nezmátla nějaká rozbitá židle nebo popletená
hlava. Pan farář Hlavinka, můj šéf, byl člověk spra­
vedlivý a ušlechtilý, jenže já mu rozumím teprve
dnes, kdy mne minula padesátka, ač jsem ho ctil a mi­
loval už i tehdy, po 24. roku svého života. Byl jsem
obětí své doby, vychovávat nás neuměl nikdo, ani na
gymnasiu, ani v theologii: my jsme na oko byli v nej-

64
tužší kázni, vskutku, ani jsme nechodili do hospod,
ani jsme po nich netoužili, kouřit jsem se naučil te­
prve v alumnátě, ani jsme netančili, ale de fakto žili
jsme v naprosté svobodě, naprosto bez kontaktu se
svými představenými, tedy jaksi bez h lavy__ Každý Bej hlavy
z těch profesorů vykonal své přednášky (i spirituál!)
a jinak se o nás nestaral. . . Kolegové laikové byli
na tom lépe, po světsku řečeno, ti měli svého Masa­
ryka, my nikoho . . . A přece: Proti Masarykovi už M a saryk
tehdy, ač dokonale skryt, rostl tu v národě Otokar
Březina . . . Nebylo třetího táboru, nebylo třetí
fronty.
Velmi těžko a velmi nesnadno se mi psalo „Slovo
k Otčenáši Františka Bílka” : všechen klérus římsko­
katolický (a snad i protestantský, tam nevidím, ať
mladí protestanté, „českobratrští” , mluví sami za
sebe) byl přesvědčen o nepohnutelnosti „skály Pet­
rovy” a habsburskolotrinské říše, což bylo vlastně
jedno a totéž a člověk nikdy nevěděl, na čem je a
vždycky to bylo černožluté a vždycky byl u toho
četnický bodák jako poslední argument víry. Do P o sledn í
těchto dob vkročili jsme my, v takovýchto dobách a'?“ment
rozkvetlo dílo Otokara Březiny a napsán byl jeho
Prolog k „Otčenáši” Františka Bílka. Je to, žel, je ­
diná náboženská prosa Otokara Březiny, nejen pro
autora samého, nýbrž i pro tehdejší náboženskou
situaci národa českého velice příznačná . . . Má-li
se katolickýja^yk českého národa obrodit, musí vy- K a to lick ý
cházet z díla Otokara Březiny a hlavně z tohoto jeho
Prologu. . . O tom jsem byl vždy tak či onak do­
cela přesvědčen.
 P R O L O G O T O K A R A B Ř E Z IN Y
k „Otčenáši” Františka Bílka.

Chci, aby byla pojata má slova jen jako mocné

M lčen i mlčení před modlitbou a jako soustředění duševních
před modlitbou >tajemnou prací. A by byla bolestným se-
šeřením, v němž hasne žhavost pozemských světel
a v němž rozzařují se skryté lustry duševního zenitu,
jako při plném zatmění slunce, vedle krvavě prýštící
rány protuberancí, hoří na nebi prohloubeném v pro­
past, svátý pohyb bílých hvězd, v majestátních per­
spektivách kosmu.
Chci, abyste sestoupili až v místa, kde vaše duše
potkává se s dušemi nesčíslných bratří v jediné bo­
lesti, jako hořké kořeny, které se prostupují v tem­
notách, stisklé k sobě kamennou, vnitřním ohněm se
Pěst ;W svírající pěstí země. V místa, kde tisíce rtů spojuje se
v jediné rty, rozpálené a věky oddychující v úpění
touhy a kde z milionů a milionů tváří vystupuje jako
vyzařování skrytého světla, tah za tahem, paprsek za
člo věk paprskem, mystická tvář Člověka, bolestná, laskavá
a z hlubin času se rozjasňující jako hvězda, která se
blíží. Jsme zde v místech vnitřního bezvětří. Všechno,
co rozděluje duše, je daleko za obzorem. Jako lod
mlčenlivá pluje zde srdce tisíciletími, unášeno žha­
vými, rovníkovými proudy lásky.
Nové rozlohy života vynořují se na pobřežích.
A n a lo gie V nekonečno šíří se zářící perspektivy analogií.
Smysly Smysly rozpukávají jeden za druhým jako poupata
v květ poznání, otevřený slunci. Věci zdají se zde
zrcadly symbolů, odrážejícími do viditelného tajem-
P H roda ný pohyb událostí neviditelných. Každý kámen a kaž-

66
dý strom našich cest, každý pták, každý oblak a kaž­
dá hvězda letící v modru nad nimi, stává se zde po­
jednou ukazovatelem cesty, vedoucí tisíciletími.
A stkvoucí a bolestná vidění, která v těchto místech
navštěvují pokorné duše milujících, jsou jako obrazy
jednotlivých fásí závratného díla milosti, rozvíjejí­ D ílo m ilosti

cího se na zemi a v kosmu. Nesmírná touha po domo­

vě zachvacuje zde duše, ona věčná touha lidstva,
tisíckrát zklamaná a znovu každým jarem jako roz­
vodněné řeky zpívající, touha, která klade v budouc­
nost všechno, čeho přítomnost nemůže dáti, která
z každé roztříštěné hvězdy nechává vzlétnouti jako
z rozbitého úlu zlatý roj létavic, konejšivý úsměv
illusivních hvězd a která učinila z naděje proud, že­
noucí do květu všechny pupence života.
Z těchto míst vejděte do hořkých, tichých, za­
myšlených zahrad přítomného díla. Tajemství mod­
litby rozzáří se vám v novém světle. Poznáte, že
v sobě odráží celé dějiny lidské duše na zemi, od
prvního výkřiku zdrcení a bolestného zhořknutí po­
zemských věcí až k oddanému přijetí života a radosti
a až k posledním extatickým výším spočinutí v Ná­
ruči — před novou vítěznější a mlčenlivější cestou.
Celý jasný oblouk duchového letu, vzpjatý nad tisíci­
letími, rozkrouží se před vámi. Na každém jeho místě
chvěje se do věků zář duší plačících i jako hrdličky
zpívajících. Květem oslňující duhy zdvihá se, nepo­
hnutý v pohybu oblaků, které procházejí jeho sférou.
— Všechny tyto stavy naleznete zde odraženy a za­
chyceny rukou stejně bolestnou jako soucitnou a mi­
lující. Uvidíte zde gesta věčného, němého smutku,
přijatého pokorně jako úder smrtelné rány bez jedi-

67
 ného hlesnutí; mystické oči zmnohonásobené jako
hvězdy celého kosmu bolesti; ale také stříbrná sví­
tání a žhavé srpnové dny duchovních žní, kdy srdce,
rozpálené jako slunce, touží celý vemsír naplniti září.
Objetí nejvyšší lásky je zde symbolisováno ve vidění
tak hlubokém a smělém, že snad jediné výtvarné
umění je s to, aby je vyjádřilo ještě, neboť slovo na
těchto místech nenalezlo by nikdy odvahy promlu-
viti. — A dostoupili-li jste až sem, symbolický růst
těchto linií, les zmítaný vichřicí bolesti, v pokoře lá­
maný, z kořenů vyvrácený, zapálí se před vámi bles­
ky vašich hlubin a zahoří čistě, jediným, velkým, svá­
tým nepohnutým plamenem, smiřující oběť, věčný
oheň, po věky udržovaný milujícími.
A když se navrátíte k práci země, v řady dělníků je­
jích, k výhním svého díla, k nástrojům, které vypadly
z vašich rukou v zamyšlení, ke své setbě, ke kameni­
tým polím dědictví svého, vstanete jako procitlí po
snu posilujícím; na tvářích všech bratří, které potká­
te, uvidíte odlesk tajemné tváře, hrůzu a slávu věč­
ného záření a budete je milovati. Rány všech srdcí
budou vám jako lože růží, v nichž dřímá a z nichž
Duchový povstane duchový člověk. A budete trpěti novou,
íh v ík úrodnou bolestí, poněvadž pochopíte, jako pochopil

Hřeby básník těchto kreseb, že hřeby tajemného ukřižování

ukřivovaní pronjkají všemi věky a rukama všech spoutaných,
zakřiknutých, k zemi přitisknutých, po světle prah­
noucích, v žízni umírajících; ale také i všech milost­
ných, sladkých, bratrských, odvážných, nové obzory
otvírajících, příliš brzo narozených.
A bude-li k vám hovořiti toto dílo ještě jinými
slovy (silné umění mluví k tisíci duším tisíci jazyky),

68
vězte, že je nesčíslné množství cest, jimiž slouží naše
duše Životu. A že i v hlasech odmítnutí a odporu, Cena odporu

který vzbuzují naše slova, podporuje se nepřetržitá

práce pravdy na zemi. A že každá mocná, celou byto­
stí otřásající událost, jakou je potkání silného umě­
leckého díla, má skrytý svůj vliv na tajemná vrcho­
lení, slívání sil a tvoření duchového květu země.

Já jsem se bál, mluviti o osobě Otokara Březiny

přímo, ba prapodivným způsobem já viděl vlastně
vždy jen jeho dílo! Byli dva velicí básníci v té době,
Otokar Březina a Antonín Sova, ale u Antonína Sovy
i když začal po vzoru Otokara Březiny prorokovat
a mluvit o „Údolí Velkého Království" (ať mi od- So vafeín ík
pustí ti, kdož znají literaturu a její přesnou termino­
logii) bylo až příliš patrno jeho Já, kdežto Otokar
Březina vždy mluvil za celek a jménem celku, sku­
tečný, Bohem poslaný věštec národa, „žnec" národ­
ní nivy, vždy se ubírající „cestou v obilí (t. j. v celku
národní pospolitosti) skrytou" . . .
První má návštěva u Otokara Březiny byl úžas
nesmírné úcty. Otevřené oči a uši. Od té doby do­
konale jsem chápal, kterak Evangelisté mohli do­
slova napsat výroky svého Mistra. Pamatoval jsem
si věty Otokara Březiny s takovou přesností, že ještě
dlouho potom mohl jsem je reprodukovati v nejvěr­
nější posloupnosti slovo za slovem, ba i s původní
intonací a s veškerou vůní a s veškerým vyzařová­
ním, neboť slovo člověka není jen flatus vocis, nýbrž S lo vo sla vik a
má jako země svou atmosféru a mimo to, jako každá
realita, svou světelnou i tepelnou dynamiku. Není
fysického zákona, jejž by nebylo možno demonstro-

69
 váti na lidském slově. V budoucnosti nebude třeba
přísahy, dostačí, jako v minulosti, lidské slovo.
A rythmus Březinovy věty byl tak nápadný a charak­
teristický jak jeho chůze. Vzpomínám si na to, kte­
rak mi v originále i ve svém překladu recitoval Bau-
Aibatros delaireovy verše o onom albatrosu, jenž je krásný ve
svém letu nad mořem, ale maje poraněné křídlo, je
terčem posměchu plavcům na palubě. Já tehdy na­
prosto nechápal, proč mi Březina recituje a vykládá
tuto báseň, domnívaje se, že tak činí jen k vůli Bau-
delairovi a pro krásu těch veršů. Nepochybuji o tom,
že onen let Baudelairova albatrosa zachycen jest
Prolog v prologu k „Rukám“ . Moře je tu jako staletí. Kro-
„Rukou Otokara Březiny jistě jsme neměli básníka, jenž
by i svým mluveným slovem byl tak neustále v ryth-
mu svého díla jak Otokar Březina. Už i to slovo
rythmus zavedl do české řeči básnické právě Otokar
Rythmus Březina. Rythmus vesel a rythmus křídel je v pod­
statě totéž.

18. srpna 1904 přijel jsem o půl čtvrté odpoledne

do Jaroměřic. Bylo větrno. Prach se zvedal prudce.
Otokar Březina mi přišel naproti, věděl o mém pří­
jezdu. Šli jsme potom pěšinou, kudy Březina chodívá,
poněvadž je to cesta osamělá. Březina měl na sobě
černé, sváteční šaty a bílou, malou kravatu. Zmínka
o Josefu Florianovi. Z toho řeč o mistru Josefa Flo-
Léon B lo y riana, Léonu Bloyovi a o mistru Léona Bloy, Barbeyi
ďAurevilly. T o bylo thema po celou cestu. Mohl
prý by někdo myslit, že Bloy nejenže nehájí katoli­
cismu, nýbrž naopak, že jej persifluje a se rouhá.
Léon Bloy je věřící, ale jeho styl pohybuje se na sa-

70
mém ostří víry a blasfemie. Katolický anarchista. Ne­
trpí nikoho vedle sebe. Proto pohrdá Konvertity
(Copée, Huysmans, Brunetiěre). V jeho stylu šlehají
plameny hranic, na kterých zmírali kacíři. Míti moc,
činil by podobně. Jeho styl je temný. Překořeněný.
Začne větu, rozumíme, ale najednou zabočí tak, že
toho nečekáme a přestáváme rozumět. Má jakousi
mánii, opravdovou chorobu a sklon k obrazům
sprostoty a nečistoty, takže svým stylem, chtěje šo- Hůl o dvou
sáka, buržou pobouřit, dosahuje často opaku: směs- koncich
nosti, humoru (představa koštěte, jímž se vytřely
záchody. . .). Je to duševní porucha, známá léka­
řům a psychologům. Josef Florian to zdědil. Březina
mi vypravuje, jak se Josef Florian seznámil s Léo-
nem Bloy. Četl o něm v Mercure de France a psal mu
o autorisaci do Dánska. Bloy prý odpověděl: „První
má myšlenka byla, že mi posíláte peníze!" Florian Peníze
mu poslal 50 zl., vyprosiv je od svého bratra. Bloy
prý žádal ještě. Florian sbíral pro Léona Bloy peníze.
Sbíral je mezi učiteli ve svém okolí a v novoříšském
klášteře. V klášteře prý si dali lhůtu. Léon Bloy psal L h ů ta
klášterníkům o peníze sám, latinsky. Nadarmo. Sy- f ariseJska
nové Svatého Norberta byli a zůstali docela hluší
k Léonu Bloy, krajanu svátého Norberta. Otokar
Březina vidí v tomto sbírání a shánění peněz pro Léo­
na Bloy za našich časů cosi vzácného a velikého, ale
praví: „Florian měl zůstat sám, neměl k sobě při-
poutávat bytost druhou, byl by se vyhnul překáž­
kám svého vývoje. V oné básni, otisknuté v almana­
chu „Pod jedním praporem", je Florian celý; ryth-
mus, plnost, nic zbytečného. Florian začal tedy ver­
šem, Nejkrásnější je ve svých epištolách k překla-

7i
 dům. Březina ho pobízí, aby v těchto epištolách
pokračoval a vydal je samostatně'. Josefa Floriana
oslnila v „Mercure de France" ona věta o Leonu
Propasti Bloy, že dovede ozářit mystické propasti katolického
dogmatu c|0gmatu_ Tato věta Florianovi učarovala a stala se
navždy jeho osudem.
J o s e f Florian Josef Florian prý neumí perfektně francouzský, ale
to prý je dobře pro něj, neboť překládaje, vlastně sám
tvoří. Čte prý větu několikrát, mnohokrát a když ji
v sobě zažil, absorboval, píše svůj překlad, který činí
dojem originálu. Jenže prý by neměl překládat celé­
ho Léona Bloy, nýbrž jen výbor z jeho děl a raději
prý by měl přeložit Ernesta Helia.
Antonín C yril Dr. Stojan (Antonín Cyril) zachoval prý se k Jo-
Stojan sefu Florianovi velmi charmantně, ač mohl být dob­
ře uražen; Florian v jednom ze svých prologů hrubě
napadá Stojanovu politickou stranu, ale týž Florian
posílá Stojanoví poštovní poukázku, aby ji vyplatil
a poslal na udané knihkupectví do Paříže. Jednalo se
o jakousi knihu. A Florian Stojanoví píše: „Zakou­
pení této knihy má větší význam než všechna zase­
dání na říšské radě." Florian knihu dostal. Stojan ji
zaplatil. A po nějakém čase táže se týž Stojan Josefa
Floriana, co je dlužen za jeho překlady z Léona Bloy.
Březina v tom vidí Stojanovu vznešenost; že za své
dobrodiní ničeho nečeká. Váží si ho. Ale podotýká
Března Otokar Březina, že list, který Florian Stojanoví po-
obracipemi sja^ m£ svou literární cenu, tak velikou, že převyšuje
cenu oné knihy, kterou Stojan za Josefa Floriana
v Paříži zaplatil.
 Tehdy Marie Kavánóvá byla redaktorkou „E v y “
a připustila tam článek o Otokaru Březinovi, ve kte- Zena
rém, dobře-li se pamatuji, básníkovi se vytýká, že se
nezení a že prý ženou pohrdá. Březina byl tímto
článkem pobouřen a řekl m i: „T o je urážlivé, co ona
tam píše! Žena a muž, manželství je strašné tajemství!
Žena nechce být nikdy víc ani méně než matkou. M atka
Matka, toť mystérium ženy; dítě, ať fysicky nebo D ítě
aspoň mravně; nic víc než dítě!“ Tak prý se žena
dívá na muže. Ale muže čekají cesty jiné, jiný cíl má
člověk duchovní. Tím prý ženu nesnižuje, ale jiného N elen í
tajemství prý tu nikdy není. Její touhou, jejím cílem
jsou ti „ ne\To\ení“ , o kterých tak často mluví dílo
Březinovo. Tady prý je propast mezi ženou a mezi
člověkem duchovním, propast nepřeklenutelná. A ni­
kdo prý nemůže svůj osud spojovat s osudem ženy,
než komu to určeno od Boha. Žena prý vlastně jinak
ani jednat nemůže, než jak jest jí předurčeno. Nelze
prý říci: ten a ten bude tvým chotěm! T o prý nikdo
neví, ale ona jde a najednou potká muže a celá její
bytost zvolá: můj choť! Manželství není nic okamži- Manželství
tého, nic malicherného: je to strašná zodpovědnost
před Bohem. Nikdo prý bez viny, bez hříchu a bez
hrozného neštěstí nemůže si volit ženu, nemůže-li se
starat o dítě. Takový člověk prý se vůbec nemá ženit,
neboť dítě vzešlé z toho spojení může prý se potom
nevyvinout k životu duchovnímu a to podle Otokara
Březiny jest jediný cíl člověka na zemi i ve věčnosti. J e d in ý c il
Proto způsob, jakým o manželství v onom článku
píše „E va“ , nazývá Březina opovážlivostí a rozhoř­
čuje se na Kavánovou, na Boušku a na Modernu:
„ T i lidé mne umlčují, já se neodvážím psát! „Člověk

73
 andělský", „D ante"! Nikdo z tvůrců netvoří, než
Dante jak mu to určeno. Dante má celou škálu. Neboť ty
struny, na které hraje, ty nástroje tu pro něho byly.
Byly mu dány. On to vše, co píše, na vlastní oči vi­
děl, na vlastní uši slyšel, on to všecko znal, ty pape­
že, preláty, mnichy, zločince, světce, hrady, cimbuří,
kláštery, pekla, očistce, ráje. Ale co znamená člověk
Osamělý osamělý, co člověk proti věčnému Tajemství? A to
Tajemství se na zemi zjevuje a žije, bez naší vůle, bez
našich výpočtů, bez naší zásluhy. Je to orchestr.
A někdy, jako u Danta, rozehrá se celý sbor, celá
kapela, spousta nástrojů a tónů — a někdy je pausa,
někdy se musí mlčeti. A jak je to strašné, když někdy
celá skladba s celou tíhou a zodpovědností spočívá
v rukou a v hlase člověka jediného, jemuž je urče­
no hrát sólo, na jediné struně, zatím co dokola roz­
kládá se hrozné ticho! Ale jak možno tohoto je­
diného, jemuž nedáno víc než ten jediný tón, jak
možno srovnávati jej s Dantem nebo s kterýmkoli
Daltonism jiným! Toť daltonismus, porucha anebo nevyspělost
zraku, neschopného viděti a rozeznávati duchovní
perspektivu! A jsou takoví. Jisto jest, že i naše oko
musí se cvičit, aby vidělo. Je-li slepec od narození
šťastně operován, zdá se mu pak nejprve, že slunce
leží na jeho oku. Teprve časem naučí se rozeznávat
Katolická vzdálenost. Kavánová trpí dosud daltonismem. Vše-
Moderna je stejně veliké, jak dítěti. Ale ona má schop­
nost, viděti věci ve světle duchovním, má duchový
pohled a mohla by psát věci krásné, mohla by v sobě
pokročit, míti jen někoho, kdo by ji šťastněji vedl.
T o prý se dá ještě připustit, co napsala o Xaveru
Dvořákovi, to prý odpovídá nějak aspoň předmětu,

74
ale co píše o těch druhých? Březina je přesvědčen,
kdyby to byl Sigismund Bouška dostal do korek­
tury, že by to byl potlačil. (Březina tu mluvil o knize
„Naši básníci", kterou napsala Marie Kavánová a v y ­
dal Karel Dostál Lutinov, pod firmou „N ový Život".
Doufám, že se v titulu té knihy nemýlím.)
Březina pokračoval ve svém posudku o knize Ma­
rie Kavánové: „Bouška je aristokrat, má vystříbený
styl, jeho Legendy jsou pěkné, ale pravím to s plným
přesvědčením a v celém rozsahu a dosahu slova, že
počínaje Xaverem Dvořákem až k tomu poslednímu
z Katolické Moderny, jste v y jediný básník!" Dostál
Lutinov že je pokorný, dovede se pokořit, má i ně­
které pěkné básně, ale měl prý by se omezit jen na
překlady (Dante, Jacopone atd). „ V y pro N ový Ži­
vot pište kritiky a překládejte! V básních v prose po­
kračujte! „Znamení ve snu" je unikum, dá se srovnat
s Ed. AI. Poem, kterého vy neznáte. „Slova" nemají
páteře, je to množství ovoce na slabém kmeni. Líbí
se mi vaše psychologie dítěte. Ale nevydávejte to za­
tím, vy byste se pak k tomu nevrátil, ty kraje byly
by pro vás ztraceny a čekají vás tady vítězství. V y se
k tomu vrátíte a povíte to jasněji."
V úvodě k „Otčenáši Františka Bílka" líbí se Bře­
zinovi má věta: „Věci, které už dávno odešly." I věci
prý mají život. Dítě pláče nad rozbitou židlí. Březi­
novi se líbí i ten citát z papeže Lva (Sermo de Pas-
sione Domini). Při této příležitosti si vzpomínám,
že mi jednou později, snad při knize „Cesty věz" od
sv. Hildegardy, nebo při „Slavíku" sv. Bonaventu-
ry, Otokar Březina řekl: „P ři exegesi mého díla uží­
vejte co nejvíce těch citátů ze svátých Otců!" S v a t í Otcové

75
 O 24. stránce „Slova k Otčenáši Františka Bílka“
řekl Březina: „Jinak ani já bych to nenapsal.”
Na stránce 42. téže knihy cituji verše Xavera D vo­
řáka; Březinu pohoršil druhý verš sloky druhé:
Marně, mamě vzpínáme ruce,
střisněné blátem ropuší tělo,
marně my chceme rozkvésti v lilje,
jak lotos z vln se nořiti skvělo . . .
Březina se rozhorluje: „Žádny básník by to takhle
nenapsal, je to zcela chybné a špatné! Tělo lidské
srovnávat s ropuchou! „Chrámové Boží jste!“ praví
Krása ropuchy svaty Pavel. Jak možno chrám přirovnávat k ropu­
še? A kterak to zavinila ropucha? Její šerednost vů­
bec není šerednost, Bůh ji tak stvořil! A její bahno jest
jí živlem tak jako člověku vzduch!”
K aván ová O knize Marie Kavánové („Naši básníci” ) řekl
Otokar Březina: „Čeho se tím dosáhne? Kdo se tím
poučí? Odpůrcům je to na posměch, přátelům k lí­
tosti a ti třetí tomu nerozumějí po tom jako před
tím!”
Téhož dne mluvil Otokar Březina o sebezáporu,
o Světcích, o klášterech, o těle: „T e d se žádá jiná
N o vá askése askése: ne ve zdech kláštera, ale postavit se doprostřed
lidu a svítit a pomáhat. Dívat se na radost a polibky
jiných a sám po nich nezatoužit! Odříkat se, ale ne­
být při tom smutný a urputný!
Světci jsou dosud. Ne v klášteřích. Ale jako dříve
v klášteřích meditovali nad záhadami theologickými
Novísvětci a Písmy, ted žijí světci v laboratořích vědeckých;
ti žijí tak odříkavě a tak čistě jako světcové Středo­
věku. A na tom všechno záleží: na čistotě. Čistý vidí
víc, vidí tajemství.
 Tělo zdravé je stavba královská, je chrámem tajem- Z d ra v é t&lo
ství, oknem Tajemného. I tělo žije v Tajemném a je
cestou do něho. Zdravé víc než nemocné. Žít stříd­
mě. Nestřídmost zatemňuje ducha. Říkají, že víra je
chorobou — pravda, víra a mysticism bývají mnohdy
spojeny s chorobou těla, ale choroba není zdrojem
mysticismu a bylo by lépe, aby choroby nebylo."
Otokar Březina mluvil téhož dne i o Macharovi,
o Karáskovi a o jiných „aktualitách" dne:
„Machar trpí. Všechno na sebe povídá. Z toho mu Machar
roste nové utrpení. Vážím si každého člověka, který
trpí. Neboť utrpení může být jeho cestou k Pravdě.
Jiří Karásek dobře začal. Otvíralo se mu tajemství K arásek
hrobu. Ale podobá se člověku, který časně ráno vstal
a čekal na východ slunce, aby uviděl ten vzácný zele­
ný paprsek. Dlouho čekal. Pojednou se zadíval na
červánky oblohy, zatím však vyšlehl onen vzácný,
zelený paprsek o on ho nespatřil! Ted už je jinde. —
Ale co píše Jiří Karásek o svátém Františku, není
blasfemie, Jak se mu vyčítalo. Je to pokušení, které Pokušeni
může navštívit i světce, a právě v pozdním stáří, kdy starcu
od tohoto světa nemůže už ničeho očekávat. Mladý
věk se zapírá a podrobuje askési vesele. A zatím
uplyne doba, kdy mohl trhati květy a netrhal, a vidí,
že pro něj ta doba už minula. Ted přijde pokušení:
co z toho máš? Tento život jsi ztratil — a dostaneš
náhradou jiný? Možno to, co je ztraceno, nahradit?
A jak se to nahradí? A zdali vůbec se to nahradí?"
Co o Macharovi, totéž soudí Březina o Nezmarovi
a Svozilovi. Nechtějí prý být pokrytci jako jiní.
Březina souhlasí (tuším, se Sigismundem Bouškou
O. S. B.), aby kněz byl vysvěcen až po 30. roce.

77
 A má-li celibát překážet knězi v činnosti, ať prý je
zrušen. Později, jak uslyšíme, soudil Březina o kněž­
ském celibáte docela jinak.
Otokar Březina říká: „Pán Ježíš.“
Otokar Březina má mnoho práce, takže mu nezbý­
vá mnohdy času na tvorbu a aspoň jen čte, neboť
U(itek četby myslí, že i v tom jest užitek, „k d yí mu to táhne hla­
vo u ‘, i tak že plní svůj úkol, osvěcuje bratry a pro­
spívá jim.
„Dlouho jsem přemýšlel o tom“ , řekl mi téhož
P osláni %vířat dne Otokar Březina, „jaké poslání mají na zemi zví­
řata. Zstavil jsem se jednou u mraveniště a pozoroval,
to hnízdo. Jsou tam mravenci větší a menší. P odivno
T i menší mravenci připravují dílo, ve kterém větší
pokračují. A poměr obojích je týž, jako by jedni lidé
pracovali v přízemí a druzí byli tak velcí, že by mohli,
stojíce dole jak ťi první, pracovati a pokračovati v dí­
le prvních až ve třetím poschodí. I napadlo mi, že
zvířata jsou tu proto, aby nás učila. Nemohou tu být
snad pro maso. Tomu odporuje ta jejich přítulnost,
jistá inteligence, ten smutný pohled — Jsou to naši
učitelé. Proto nemohu vidět, jak se zvíře zabíjí. Mám
Řevnicí silnou antipatii proti řezníkům. Cítím k nim takový
odpor, že v jejich přítomnosti je mi nevolno a nejsem
schopen jediné myšlenky." T ak mluvil Otokar Bře­
zina o zvířatech.
Ve svém deníku jsem k tomuto místu připsal:
Březina, jsa učitelem, pojal myšlenku, že zvířata nás
Psánopřed učí. František Bílek nazývá zvěř družnou, snad proto
čtvrt stoletím zas^ge hledá v životě duši přátelskou. Řekl bych, že
Březina je ve znamení dnešní doby, která se koří
včdé — a Bílek, zrovna tak hluboce založený, ale kul-

78
turou dneška nezkalený, nezasažený, nestržený, se­
stupuje až k samé podstatě a nejvnitřnější bytosti
člověka. Březina je zakalen (jako ocel) na učence a
filosofa, Bílek na člověka. Březina přichází k přírodě
cestou vědy, Bílek se k ní tulí jako člověk. Oběma
je příroda a zvíře přítelem, ale Bílkovi přítelem po­
slaným, předstvořeným od Boha, neb se blíží pří­
rodě cestou duše, srdce, anima naturaliter Christiana.
U Březiny více Pravda, u Bílka více Milost a Pravda.
Březina přírodu ovládá intelektem, najímá ji do svých
služeb, vidí ji ve světle Tajemství, ale vidí ji přesně
sklem učence, vidí ji jaksi definitivní, bez velikosti
nadpřirozené, zázračné, neboť jemu již lákon je zá­
zrakem a stopou Boha. Bílek se dá od přírody ovlá­
dat sám, on s ní splývá a ona tvoří místo něho . . .
„Jeho díla rostou jako díla přírody", napsal jsem, ne­
věda ani, že mluvím v sousedství pravdy. V soused­
ství, protože je potřeba vynechat „jako“ . Podívejte
se na jeho ,,Svatou Annu“ . Nevidíte hlatě a hrany
krystalu?-„Svatá Anna“ je drůzou křemene či ame­
tystu. A návrh k pomníku Třebízského: není to sku­
pina balvanů tam na pastvisku či na návrší v mém
rodném kraji? Nejsou to skály probuzené k slovům?
Proč mi v domově mém tak přirostly k srdci? Proč,
opuštěn od světa, či vlastně z milosti Boží ztrativ
svět, proč jsem se zadíval na ty skály a proč mi srdce
naplnily takovou útěchou? Že ony nevedou pohledu
do věčnosti? Zdaliž nejsou tak trvanlivé, že jsem na
nich uviděl stopy příboje, jenž před tisíciletími hučel
mým rodným krajem? Příboje lidí! Mých předků,
jejichž krev a práci, myšlenky a bolest, snahu po tom
Jediném utišujícím žízeň a zraky vyčetl jsem z tvaru,

79
 složení i polohy těch skal! Co znamená kresba „Č a ­
su"? Nevyrostli z půdy, ze země a jejích šťáv na
„O rbě" bratří Solunští i Kristus-Oráč?
A jak nechává svědek náš ve svém díle růst a mlu­
vit kámen a zemi, tak nechal mluvit stromy v obrazu
„M atko!" a květiny v „Naší podobě za hrobem"
anebo v „Zahradníku Mariánském". V díle jeho mlu­
ví i oblaka, vody a světlo, všechny živly („Šílenci",
„Místa harmonie a smíření"). Člověk je u něho syn
Země, která žízní po apokatastasi. Jeho země je země
Boha Velikého. Chodí se tam mílovými kroky. Po­
hádky jsou projevením, třeba neuvědomělým, skryté
touhy duší a národů. Velké kontury bájí a legend,
které se vtělují v pozemském životě Krista a Svatých.
Slovo tělem stalo se a pro dávnou vinu stane se zas,
později se vším tvorstvem a především s člověkem.
Tyto kontury zná i Zeyer. Ať věděl, či nevěděl. Bíl-
O tevfenéneie kovy sochy žádají nové architektury, architektury
s otevřeným nebem, volného, otevřeného nebe —
tak nějak řekl Otokar Březina. Jeho pomník „T ře ­
bíčského"'*) je pomníkem celého národa a měl by se
postavit na Radhošti, na Hostýně, na některé naší
hoře posvátné . . . Bílek tvoří věci nesmrtelné, kos­
mické, aniž je si toho vědom. Tak asi řekl Otokar
Březina.
Německý A téhož dne pravil toto: „Německý jazyk je jed-
iaiyk nobarevný, monotonní, ale také se dal zpracovat
k formě plné živelních barev a tvarů v Goethovi a
Nietzschovi."
Březina se učí vlašsky podle gramatiky, ale kdyby
se byl dříve dověděl o methodě Toussaintově, anebo
*) Návrh pomníku na Bílou Horu, postavy českých dějin.

8o
kdyby tu knihu byl měl, byl by se učil vlašsky podle
ní. Jenže když Otokar Březina něco už jednou začne, Kdyjjednou
nepřestane a dokončí to jako otrok. T o jsou jeho níc0 laín‘
slova. A ještě řekl: „Žádný kompromis. Člověk to
učiní jednou (že si sleví) ve věci malé a potom i po
druhé ve věci velké. (K studiu jazyka) určím si ho-
dinuatuzachovávámdoma i na cestách,za všech okol­
ností. Je třeba duchovnímu člověku učinit kolem
sebe zákopy a postavit věže s cimbuřím a střílnami."
Tak pravil Otokar Březina.
A téhož dne mi řekl: „Má tvůrčí práce je agónie. Tvůrčí práce
Na mém díle je studený pot smrti. Jak tu možno
mluvit o mé osobě? Já nejsem nic, všecko dostávám.
Nic od této země nemám, nic od ní nechci. T o je
dostatečná odměna: až budu tam pod zemí, někdo
půjde mimo, zastaví se a řekne: Tady pod tím ka­
menem je člověk, který pracoval!" Tak řekl Otokar
Březina.
A v týž den pravil: „Nemiluji hru, všecko je mi H ra
/v ' ÍC
vazné.
A také mluvil o liturgii slavné, která se teprve N o v á liturgie
uskuteční a při které bude zúčastněna celá příroda,
především slunce, a bude i jazyk nový a hudba nová
a všechna ostatní umění nová a tato bohoslužba bude
vyžadovati nové architektury a bude se konati jen po
delší době, takže nezevšední. . . Tak mluvil Oto­
kar Březina v měsíci srpnu 1904.
Ve svém deníku hned za těmito výroky Otokara
Březiny mám tyto řád ky:.
„Kristus a P říro d a ', článek Františka Tretery K ristu s
v brněnském „Museu" 1904. „Kristus pronáší nej- apflro<la
důležitější nauku svou pod širým nebem."

81
 Trpěl. „Byla pak noc.“ — „Zatmělo se slunce. .
„Vstoupil na nebesa. Vánek a mraky svaté země
povolány k posvátné službě (liturgii), když podobny
jsouce nebeským průvodcům, přivinuly se k nohoum
Krista, jenž vše pozemské odlomil. . . “
„Nelze tedy Boha pozorovati jako Pána přírody
jen všeobecné a do jakési vzdálenosti od přírody Ho
odstrkávati. .
„ V Něm jsme, dýcháme__ “
„K dyž večer bývá, říkáte: jasno bude, neboť jest
červené nebe. A ráno: Dnes bude nečas, neboť se
červená zasmušilé nebe. Způsob tedy nebe umíte
rozsoudí ti, znamení pak časů nemůžete poznati?"
(Mat. 16, 2.) Takže podle Krista „Země mluví“ .
A tehdy v srpnu 1904 řekl mi Otokar Březina, že
vydá knihu s titulem „Zem ě“ .
A hned za tím ve svém deníku čtu: „Očekávání
všeho stvoření očekává zjevení synů Božích — “
(Ř í m. 8.) „Nového pak nebe a nové země podle za­
slíbení Jeho čekáme" (Petr II, 3).
A téhož dne řekl mi Otokar Březina: „M luví se při
Literatu ra knihách nových: Zas naše literatura obohacena! Co
je literatura? Co řeč, nemá-li sama v sobě svou
oprávněnost? Pak nezáleží na tom, je-li co psáno
anebo mluveno jazykem českým, není-li v tom pra­
nic z národního genia — ať je to i německé! Ať se ra­
ději česky nemluví, není-li řeč schopna života sama
v sobě! Není-li tu ducha!" Tak mi řekl v srpnu 1904
Otokar Březina.
A hned na to čtu ve svém deníku: „P o zvednutí
tíze tak velké, Sisyfe, bylo by třeba tvé zmužilosti!
Nechť by se ruce sebe statečněji k dílu přiložily,

82
Umění jest dlouhé a Čas jest krátký“ (Ch. Baude-
laire, Neštěstí).
A vedle toho textu z Baudelairea mám poznámku:
Bílkovo splývání s přírodou — Bílek tvoří věci nedo­
dělané . . .

Do 30. srpna 1904 dostal jsem od P. Františka

Vaňka z Křemešníka 1 1 dopisů, od Otokara Březiny
rovněž n dopisů, od sochaře Bílka 15, od P. Sigi-
smunda Boušky 5, od Marie Kavánové 4, od Karla
Dostála Lutinova 18 dopisů a přes 30 lístků. Do 5.
října přišlo mi od Františka Bílka 20 listů. Pokud si
pamatuji, všechny dopisy P. Sigismunda Boušky a
Karla Dostála Lutinova před 20 lety jsem spálil, vů- N a v a lu ji
bec vše, co se týkalo „Katolické Moderny'4, neboť na ref°rmaci
v každém z nás Čechů je kus Táboritství: zničiti,
zbořiti a vyhladiti vše, čeho již nemilujeme, zač se
už stydíme. Dopisů Otokara Březiny jistě už také
nemám všech, některé asi zůstaly ve Staré ftíši, jiné
jsem mohl ztratit při svém častém, nuceném i dobro­
volném stěhování a není vyloučeno, že některé z nich
jsem i spálil, když jsem bolestně toužil nejen všechny
své věci, nýbrž všecko kolem sebe na tisíc mil pro­
měnit v popel a prach.

„Také je tam takový zvyk,,že toho pokladu, který

zanechá král svému nejstaršímu synu, tento nejstarší
syn nikdy se nedotkne, neboť říká, že nechce stráviti
to, co mu zanechal otec, nýbrž naopak, že jej chce
rozmnožit; a každý jej rozmnožuje a jeden jej zane­
chává druhému a proto je ten král bohatý" (Marco Jak
Polo, „Milion"). -W a"

83
 Otokar Březina mluví o pochodních, které odchá­
zející, t. j. umírající vtiskují do rukou přicházejících.
„Bratři, z ruky do ruky podávejme víno silných
v své číši!“ Bible vypravuje o pokladu skrytém v poli
a o hřivnách rozdávaných duším. „C o máš, čeho bys
byl nepřijal ?“ (I. Kor. 4, 7.) Syn marnotratný roz­
mrhal statek přijatý.
Já si tehdy neuvědomil, co pro národ a pro mne
znamená Otokar Březina, ba co horšího, já naprosto
neviděl, jakou cenu má můj vlastní život. Seznámiv
se s Josefem Florianem, velmi brutálně přetrhl jsem
styky s Františkem Bílkem a s myslí lehounkou od­
cizil jsem se potom i Otokaru Březinovi. Od té chví­
le, kdy jsem byl jmenován kaplanem v Babicích
u Moravských Budějovic (srpen 1904), stal jsem se
vlastně kooperatorem Josefa Floriana a to trvalo asi
7 let. Tento oddíl mého života zahrnut je v knize
D o lepších „D o lepších dob“ . V této době nepsal jsem také
dob
žádného deníku: vše se hned tisklo a byly to dopisy
velice upřímné, často ironické a někdy pobuřující.
Bude třeba promluvit o tom zvlášť a v knize jiné.
Neboť čím je člověk starší, tím více potřebuje jasna
a spravedlnosti. Kdybychom pak věděli, jak žíznějí
po spravedlnosti ti, kteří milují Boha a kteří nás pře­
dešli na věčnost, nebáli bychom se žádného světské­
ho soudu a pohoršení.
Když jsem potom řekl Otokaru Březinovi, že jsem
se s panem Florianem rozešel, odpověděl: „ T o jste
měl učinit už dávno; tam může vydržet jen ten, kdo
sám nemá co říci, takový Tichý nebo Stříž." Ještě
podotkl, že tento rozchod s Florianem je pro mne
dobré znamení.

84
 Ať si nikdo nemyslí, že jsem tato slova Otokara
Březiny považoval za vyznamenání a že jsem se dal Nemám se
čím chlubit
oklamat! Březina v tomto případě nemluvil ironicky,
ale jeho odpověd měla tento smysl: „Neboj se, já
vím, čím ses prohřešil proti sobě, ty se bojíš, že to
bylo také proti mně, někomu by se tak moblo i zdát
— na př. tehdy, pamatuješ? jak jsi ke mně poslal toho
Otu Alberta Tichého, nebo Antonína Ludvíka Stří­
že, na jménu zde nezáleží, jak jsi ke mně poslal pro
onen kodex spisů Sv. Dionysia Areopagity, jejž jsi
mně kdysi daroval — bylo to, mohlo se to zdáti velmi
sprosté, ale já se na tebe nehněval. . . Bylo ještě více
věcí podivných, někdo na mém místě mobl se cítit
uraženým, ale já se neurážím, i když mně neomaleně
bereš, cos mně daroval: tys tehdy bojoval pod ko­
rouhví Josefa Floriana za Léona Bloy, za papeže Pia
X ., je to sice divné, že tolik let jsi mě neznal, ale div­
né je to jen tomu, kdo není básník a psycholog, pro­
sím tě, nestyd se, abych já se nestyděl, vždyť koneč­
ně, co je to sedm let a nemáš, tak jako já, kam j í t . . .
A styděl jsem se tak, jak se asi styděl marnotratný
syn vraceje se do domu otcovského. A když o tom
všem přemýšlím dnes, jasně vidím, že jsem potřebo­
val i Josefa Floriana, i Otokara Březinu, i Františka
Bílka, i Sigismunda Boušku, i P. Františka Vaňka,
i Karla Dostála Lutinova, i sestru Matyldu, i pana
auditora Josefa Ševčíka, i tu svou macechu a vůbec
všecky, s kterými jsem se kdy potkal v životě svém:
jenže s tímto pokladem přátel i nepřátel nedovedl
jsem nikdy hospodařit podle vůle Boží a proto se
musím omlouvat a stydět. Neomlouvám se: vysvět­
luji, stydím se a nebojím se! Vyznávám se.

»5
 Šestého července k ránu (Oktáva Sv. Petra a Pavla
S n y o Jo s e fu 1911) se mi zdálo, že jsem stál s panem Florianem
F lorian ovi
před průčelím jakoby větší kaple a na tom průčelí na
římse bylo postaveno nemluvně zavinuté. Bylo silné
a jako by chápalo nad svůj věk. Pan Florian mu po­
kynul, aby seskočilo, ale ono bylo zavinuto a mohlo
hýbati jen hlavou; poslechlo, počavši hýbati hlavou
napravo i nalevo, neb jen takto mohlo se dostati
s toho místa. A jakmile tak několikrát hlavou pohnu­
lo, s bolestí v obličeji, jako by se odlouplo od stěny,
letělo dolů (bál jsem se, aby si neublížilo) a padlo,
šťastně, rovnýma nohama, až se peřinka nárazem, po
kolínka ohnula. Ale poněvadž to bylo dítě, byť ne­
obyčejně silné a zdravé, chlapeček, a poněvadž (vlast­
ně jen proto) bylo pevně ovinuto povijanem, ne­
udrželo se na nohou, nýbrž padlo, ale již jen znenáh­
la, naznak. Pan Florian je potom, zdá se mi, vzal.
Hned na to zdálo se mi, jako bych byl v domě pa­
na Floriana, ale byl to dům prostrannější, na místě
odlehlém. A byli tam: pan Florian, jeho manželka
Františka, pan Stříž a myslím i Florianovy děti. Ale
Antonie, Florianovy sestry, jsem neviděl. Byli jsme
v síni (rovněž byla větší). Je večer. Pan Stříž jde,
flegmatický, spát, do kteréhosi oddělení domu. Pan
Florian mu praví, aby si vzal s sebou revolver. Málo
se mluví, jest veliké očekávání. Nevím, co mám počít
já. Starostí jest na všech víc, než aby se na mne hně­
vali. Ale tyto starosti nejsou rázu přirozeného, proto
jest na všech klid. Popatřiv náhodou oknem, vidím,
že nad krajinou plíží se a letí bouřlivá oblaka, temno-
hnědá, a na svých kotoučovitých, kulovitých vý­
běžcích žlutě prosvětlená, tak blízko nad zemí, že bys

86
jich snad dosáhl rukou, oblaka, mračna, která jsou
jistě hluboká až k nebesům a která zahalují celou
zemi. T o není slunce, co tak žlutě září na jejich va­
lících se a letících předvojích — toť světlo strašlivé,
vyrobené z vlastní krve těchto mraků hlubokých,
hutných a celé zemi osudných. . . Já však nebyl
zcela jist.

S neděle na pondělí (IX . post Pentecosten 1911)

se mi zdálo, že pan Florian přišel ke mně sám a tu
jsem ho zas poznával.
A potom jsem s ním přišel k jakési vesnici, kde
právě bourali veliký selský dům, neb tudy razili drá­
hu do Staré Říše. A spatřiv bourání tohoto dvorce,
řekl jsem si: „Můj sen, hle, nebyl jenom snem!“
Velikých rozměrů vlak už se rozjížděl, zavčas sko­
čil jsem do něho, uvědomiv si toto: vše, co podni­
kám, činím ve strachu, ale vždy se mi to podaří.
A tak jsme jeli do Staré Říše.

„Mezi dušemi rozprostírají se hvozdy tajemství.”

Takové je slovo Josefa Floriana. T o vím také já,
proto všechno, co zde říkám o Josefu Florianovi,
o Františku Bílkovi a Otokaru Březinovi (nemluvě
ani o jiných), jest velmi nedostatečné, velmi neúplné,
ba v jistém smyslu platí o tom výrok Otokara Bře­
ziny : „Jest to pravda jen tohoto okamžiku.” U F rantiš-
ka Bílka naučil jsem se myslit, cítit a mluvit jako sle­
pec, proto právě jeho „Slepci” dali mně nejvíc. Jo ­
sef Florian učil mne znáti cenu papežského primátu
a církve katolické: to on ukázal v národě našem na vý-.
znám častého a denního svátého přijímání i na ne-

87
 bezpečí „Katolické Moderny", ze které po převratě
se zrodila tak zvaná „církev československá". Sám
Otokar Březina před několika lety mi řekl: „Ž e cír­
kev katolická u nás po válce neutrpěla větších škod
a ztrát, o to má zásluhu jen Florian, on církvi zachrás.
nil naši inteligenci, že se za víru nestyděla, naopak,
byla na ni hrda, on také učil, že všechno, co je dobré,
je zároveň i katolické a má v tom pravdu." Ale sem
se ještě vrátíme.

V září 19 11 mám tuto poznámku ve svém deníku:

Loučím e se Přítel odjíždí. Tam cesta jeho, zde cesta má. Mezi ná­
mi prostranství a železné koleje. Toho jest třeba?
Smrti asi. Pojednou se mi zdá, že v jeho tváři vidím
svou vlastní podobu. Matka podobna dítku, dítko
matce. Láska je zrcadlem — víc: tvořením. Víc: pa­
třením na Tvůrce tváří v tvář. I chápu: v tváři Boží
budeme poznávati vše, co milujem.
A k této poznámce jsem si připsal verše Otokara
Březiny:
A podle blednoucího vyzáření aureol
jsme krásné hlavy jejich poznali. . .
V sobotu 9. září 1911 setkal jsem se v Okříškách
na nádraží s Otokarem Březinou.

,,R uce', Prolog: , , . . . jenž mimo smrti nepoznal

M im o smrt míru.“ Ve vydání druhém čteme: „ . . .mimo smrt... "
Gramaticky je to správné, ale rythmus porušen.
smrtelné „ Vedra ‘ : „smrtelně zvážněly zraky"; ve vydání
druhém čteme „smrtelné", což jest asi nesprávné.
„Chvíme se nad mocí vů le": „ve snů výstražných,

88
nepochopených jinotajích.” Cf. S. Hildegardu a svou
knihu snů. Tuto knihu vydal jsem o 17 let pozdějipod Sny
názvem „Můj Očistec” a už tehdy jsem ji měl na
mysli, Otokar Březina o ní věděl a říkal, že jest to
má nejvlastnější kniha. Když vyšlo první vydání
„Tance Smrti” , Otokar Březina řekl mi divné slovo:
„Ledačemu rozumím, ale musím se vám přiznati,
tuhle tomu nerozumím.” Ale jeho paměť byla do­
cela neobyčejná: když „Tanec smrti” po 13 letech
vyšel znova, řekl mi Otokar Březina: „ Já jsem tomu
tehdy nerozuměl — ale to je vaše nejlepší kniha . . . “

„ A žena, zbledlá náhle při zavolání svého skry- Jm én o

tého jména . . . “ (O. Březina, „Ruce” .) K tomu jsem
si připsal: „Christianae militiae nomen d ed iť (S.
Eustachii, Lectio IV.) a „ordini seraphico nomen dare
constituit” (S. Josephus a Cupertino) etc. Něco ji­
ného jest jméno dá ti a něco jiného jest jméno přijati
nebo dostati.

Pan auditor Josef Ševčík, farář v Babicích u Mo- J o s e f Ševčík

ravských Budějovic, můj přítel, zemřel 20. října 1911,
v pátek o půl dvanácté před polednem. Pohřeb jeho
byl v neděli dvacátou po svátém Duchu. Za rakví,
dosti vzadu, šel jsem z kostela na hřbitov s Otoka-
rem Březinou. Docela cizí lidé zmocnili se mrtvoly
P. Josefa Ševčíka. Malíř Knorr nebál se smrti: nama- K n o rr
loval mi akvarelem P. Josefa Ševčíka ležícího v rakvi
a přespal noc v tom malém pokojíku mezi sálem a
modrým pokojem, téměř u samé mrtvoly, která byla
vystavena v sále a onen malý pokojík oddělen byl
od sálu a od pokoje modrého jen skleněnými dveřmi.

89
 Já a Otokar Březina byli jsme v pohřebním prů­
vodu jen jako páté kolo u vozu a cestou z kostela
na hřbitov všiml si Otokar Březina panstva, t. j.
oněch pánů a dam, kteří byli v Lésonicích ve služ­
bách prince Ldwensteina a po pohřbu upozornil mne
Otokar Březina na paní ředitelovou, ptal se mne, kdo
je ta paní, řekl jsem, že je to manželka ředitele Lo-
wensteinova lesonického velkostatku; vystupování a
sebevědomí této dámy, Němky (v kraji ryze českém!)
Otokara Březinu\fejměpobuřovalo a řekl mi, že „(ád-
Naie {ena ná naše (ena takového vystupování a sebevědomí by
nebyla schopna'’. T a paní ředitelová měla všechny
vlastnosti Židovky, kromě toho byla nad celý po­
hřební průvod o celou hlavu vyšší, proto si jí Otokar
Březina všiml. My s Otokarem Březinou jsme byli
jeden svět a ten pohřební průvod byl druhý svět.
Tady všechno vedlo panstvo a my dva jsme byli
s lidem, vzadu mezi lidem, a nikdo nás nepohřešoval.
Babice Pokud si pamatuji, v Babicích byl Otokar Březina
před tímto pohřbem dvakrát. Ponejprv tehdy, když
tam byl i František Bílek, dnes je tomu už 24 let.
A František Bílek přijel, poněvadž měl v Babicích
práci. Stalo se to takto: sotva jsem byl v Babicích
ustanoven kaplanem, řekl mi pan auditor Ševčík, že
jistý lesonický řezník před svou smrtí odkázal větší
obnos peněz (tuším 2000 K ) na ten účel, aby se na
Kni, hřbitově babickém postavil hlavní kříž a do babic-
°T°iarnpy kého kostela aby se koupily dvě korouhve a dvě pře­
nosné lampy na žerdích; mimo to nad hrobem dár­
covým měla sp postaviti kaplička. Lesonice náležely
k farnosti babické. Řekl jsem „panu auditorovi" (tak
jsme říkali babickému faráři P. Josefu Ševčíkovi já

90
a moji přátelé), že by to vše mohl udělat sochař Bílek
a že se ho zeptám, jestli by to udělal. Přítel Bílek
ovšem ihned byl ochoten k té práci, ale peněžitý od­
kaz onoho šlechetného řezníka na to nestačil, í řekl
jsem panu auditorovi, že na ten účel vykonám po
farnosti sbírku. Pan auditor ihned byl pro to, i ohlá­
sili jsme sbírku s kazatelny a já potom chodil po celé
farnosti dům od domu a sbíral peníze. Farnost ne­
byla nikterak bohatá, ale lidé přijímali mne vlídně
a dávali peníze, jak kdo mohl a v neděli ohlašoval
jsem s kazatelny, co kdo dal. Takto jsem obešel vše­
chny domy a chalupy v Babicích, v Lesonicích,
v Cidlině, v Loukovicích, v Bulikovicích, na Hor­
kách a v Šebkovicích. Všady mne přijali vlídně,
všady mně něco dali, jenom v Šebkovicích v jed­
nom stavení byl jsem uvítán a přijat nepřátelsky,
já nevěděl, že jsem na výměnku a také jsem vůbec
nevěděl, kdo to je, ale obyvatel toho výměnku,
člověk starý, přijal mne nevlídně, rozčilil se a hrubě K a p itá l
urážky
řekl, že mně nic nedá. Ani nevím, kdy tento stařec
umřel, ale že i po své smrti byl živ a pracoval, pa­
trno je z toho, že o osm let později, po smrti pana
auditora Ševčíka, kdy jsem byl nejen v nemilosti,
nýbrž neměl ani kde bydlet, syn toho starce, potkav
mne „náhodou", t. j. z vůle a prozřetelnosti Boží
v Třebíči, tak srdečně a tak naléhavě nabídl mně ve
svém domě byt, že jsem se k němu z Třebíče odstě­
hoval a bydlel jsem právě v té světničce, kde otec
jeho, jediný z celé farnosti, tak nevlídně mne přijal.
A neměl jsem tu v Šebkovicích u Jana Pánka, rolní­
ka, jen byt, nýbrž i všechno ostatní zadarmo. Obědy
brával jsem si z hospody pana Prodělala, ale Pánkovi

91
 dávali mně snídaní a večeři, otop, prádlo a všecku
posluhu a lásku, jak se o tom kratince zmiňuji v „R o s­
ničce1* a v „Životě svaté Dympny“ . A Pánkovi ne­
ž iji byli výjimkou: staraly se o mne celé Šebkovice, lidé
í m k y B o( í mj bávali nejen na mši svátou, nýbrž potraviny,
vejce, máslo, ovoce a pod., že jsem nestačil to sníst
a dávat ještě chudším než jsem byl sám. Paní Pánko-
vá svou hubeností a svým srdcem připomínala mi
M á matka velice mou vlastní matku a její muž i děti mne milo­
vali. Večer jsem přicházel do kuchyně nejen na ve­
čeři, nýbrž také abych si s panem Pánkem vykouřil
dýmku míru. Cítil jsem se v Šebkovicích tak šťast­
ným, poněvadž mne všichni milovali a také proto,
B la h o že jsem tam byl tak ztracen a celému světu skryt; kro-
skrytostt mg t0j10 mgj jsem jen ^ 0 ^ ^ d0 Jaroměřic a týdně
aspoň jednou mluvil jsem s Otokarem Březinou,
který mne vždycky na polovic cesty vyprovázel, ba
někdy mi chodíval i naproti. Asi rok před svou smrtí
opět si vzpomněl Březina na ten můj pobyt v Šeb­
kovicích a řekl, že to byla nejkrásnější perioda mého
života, že to byla pro mne doba heroická a odtud prý
N ech a l všechna má díla vyrůstají, z „H radu Sm rti'1, tak jako

Jp‘Ttom František Bílek prý duchovně žije a tvoří jen { toho

vidění, které se mu stalo v Paříži. „Hrad Smrti** na­
psal jsem již v roce 1909, ale chtěje vydati jej, přinesl
jsem jej tehdy ze Šebkovic v roce 1912 Otokaru Bře­
zinovi, on jej dychtivě přečetl a poradil mi, že bych
jej měl doplnit nějakým úvodem nebo nějakými po­
známkami; jmenoval mi při tom nějakého anglické-
Quincey ho básníka, tuším Quinceyho, o kterém prý já nevím,
ale jemuž prý se velice podobám. Ze slov Otokara
Březiny jsem pochopil, že syrovou pravdu snu mám

92
transponovat do sféry uméní, i přišel jsem domů,
večer, a okamžitě (tak možno říci) přepracoval jsem
celý „Hrad Smrti“ , jedním dechem napsav tu před­
mluvu a všechny ty poznámky a ironie o nalezeném
rukopisu. Hned druhého dne přinesl jsem tento pře­
pracovaný „Hrad Smrti" Otokaru Březinovi, on to
přečetl a řekl: „A le v y jste mně dokonale porozu- Vyjste mně
měl!“ A měl z toho radost a dlouho mluvil o mé prá- Poro^umél
ci a když potom Josef Váchal dělal k „Hradu Smrti"
barevné dřevoryty, tak se o to zajímal, že jsem mu
otisky těch ilustrací musel donášet a on navrhoval
korektury. Ze všech těch dřevorytů nejvíce se mu
líbil třetí „Ó modlete se, přátelé, za duše bez porno- Bfeiina
ci!“ a jakkoliv při krajinách chtěl, aby byly co nejmé­
ně určité, aby ta města téměř neviditelně splývala
s krajinou a krajina s nebem, na obrázku onoho pod­
zemního bludiště přímo si přál, aby ta lidská kostra
na onom předním sloupu byla zřetelnější. Těžko říci,
je-li to kostra lidská, ale je to kostra, je to smrt petri­
fikovaná, je to biblická a neodvratná Smrt všeho, co
žije pod sluncem, strašný smysl věty, kterou čteme
u proroka Daniela: „Č as má svůj konec" (8, 19).
Naproti tomu měl Váchal tu Smrt pod královským
baldachýnem příliš blízkou a tedy určitou, i přál si
Otokar Březina, aby byla vzdálenější a neurčitá, dob­
ře pochopiv smysl mého textu, kde Smrt nebyla
vlastně Smrtí, nýbrž Životem a tudíž nevylíčitelnou
Krásou . . . Váchal naproti tomu, jako každý náš ma­
líř, přeletěl očima text a potom výtvarně reprodu­
koval literu, která zabíjí, ačkoli si nevzal ani tolik
práce, aby reprodukoval i tu literu, sice by musel
vědětí, že roucho mé „Sm rti" bylo černé jak její vlasy

93
 a brvy, splývajíc těžce po stupních trůnu a jsouc po­
sázeno černými diamanty, zvyšovalo její majestát a
sličnost její hlavy . . .
Březina poukazoval mi na to, že Josef Váchal má
M ystika barev dobrý čich pro mystický význam barev, proto v „H ra­
du Smrti“ převládá žluť a čerň . . .
Ale než jsem se nastěhoval do Šebkovic, bydlel
jsem na faře v Jaroměřicích a potom v Třebíči na
Jejkově u Drápelů proti kapucínskému klášteru.
Zrovna za týden po smrti pana auditora Ševčíka, t. j.
Stěhuji se v pátek dne 27. října 1911 odešel jsem z Babic do Ja-
dojaromenc rorngjfjC- £)en na to, t. j. 28. října večer přivezl mně
jaroměřický pan Brychta i nábytek. Pacholkovi f pa­
na auditora Ševčíka, Petříkovi zakázal pan Michora
jet. Pan Michora byl švagrem J- pana auditora Ševčí­
ka a po smrti svého švagra jaksi vládl v babické faře,
zároveň s mým spolužákem Eduardem Jedličkou,
jenž byl jmenován administrátorem babické fary. Já
viděl, že jsem v Babicích docela zbytečný, i odstěho­
val jsem se do fary v Jaroměřicích, ale pochopil jsem,
že jsem své situace nepochopil a snad už za týden na
Stěh uji se to stěhoval jsem se do Třebíče k Drápelům, bezdět-
do Třebíče ným manželům, kteří bydleli ve svém přízemním
domečku u samé silnice zrovna proti vysoké zdi ka­
pucínského kláštera, o kterém se zmiňuji i v „Hradu
Smrti". Pan Drápela byl obuvnický dělník a bydlel
jsem u něho před svou maturitou.
Proč jsem nezůstal v Jaroměřicích, ač mne k Oto-
karu Březinovi všecko táhlo? Poněvadž já nebyl sám
a Otokar Březina také nebyl sám. T o jsem ucítil te­
prve tehdy, když už jsem byl odstěhován v Jaromě­
řicích. Měl jsem takový dojem, že jsem vstoupil do

94
společnosti, do které nenáležím. Nedávám viny ni­
komu, těm věcem rozumím teprve dnes, s každým
člověkem přicházejí Andělé i Ďábli, ale ať si nikdo
nemyslí, že může být, kde chce! Dokud jsem do Ja- člověk
roměřic jen přicházel, bylo tam plné sluneční světlo,
ale jakmile jsem se tam nastěhoval, všechno sluneční
světlo obestřelo se neviditelným stínem (ale já jej vi­
děl!) a všechny zvuky a hlasy octly se pod sordi-
nou. Nastalo jakési bezvětří a všechny dobré duše
v Jaroměřicích, od pana faráře (dnes děkana) P. Jo ­
sefa Peksy až po Otokara Březinu přivedl jsem do
velikých rozpaků. Je-li člověk sedm let pod vlajkou
pirátskou, nemůže se z něho v pěti minutách stát
zvíře domácí. „Setkání naše odloučením jest a od- Zvíře domácí
loučení naše setkáním." A ku podivu, tehdy mému
bezradnému srdci, jako vždy, když člověk ucítí svou
isolaci, byl mnohem bližší takový přednosta koje-
tické stanice, Žid Max Lederer, než Otokar Březina,
o lidech jiných ani nemluvě. Ne proto, že byl Žid, ný­
brž proto, že nikdo nemůže býti už svým zrozením
tak opovržen jako Žid. A tak všichni, kdo jakkoliv N á ro d
zradili a zabili Ježíše Krista, ve strašlivé důvěrnosti v* volený
odhalují si svou špínu a tulí se k sobě. Prorok praví:
„ A zvířata lesní, která neokusila krve, nás přítulně
navštěvovala." Ale ti, kteří jakkoliv vylili Nejdražší
Krev, podobni Kainu, nemohou se přítulně blížiti
ke stanům lidským. Rozkoš sebezneuctění a sebe- Rozkoš
zničení je tu silnější než rozkoš zneuctívání a ničení. seievu!uctini
Já se v Jaroměřicích styděl. Ale teprve tehdy, když
jsem se tam nastěhoval. Mně není třeba poroučet, také
jiný trest je zbytečný, ba škodlivý, mnou vládne
stud. Ani mi nenapadlo, že bych mohl jiti do svého

95
 rodiště, k otci a bratřím, nebo do Jinošova ke své
sestře. A bůhví, jak mi napadlo (neboť já nikdy dlou­
ho nepřemýšlel), abych co nejvíce se přiblížil k mís­
tu, odkud vytryskl můj „Hrad Smrti“ . I šel jsem do
Třebíče do svého studentského, přízemního poko­
jíčku k Drápelům a byl jsem rád viděn a přijat. Tehdy
mne potkal otec Bohumíra Šmerala, vyptal se mne
na to a ono a řekl: „ V y chybujete, máte to dělat jak
B o k . š m e ra l Bohumír, on říká: Tati, nemysli si, že my to opravdu
tak myslíme, jak to děláme před lidem! My na oko
na sebe útočíme, ale potom se sejdeme a jsme jedna
ruka." Toto setkání se starým panem Šmeralem, kte­
rý mne znal z dob mých studií gymnasijních, bylo
i jinak dobré — poslalť mne pan Šmeral do Prahy
k svému synu a mému spolužáku Bohumírovi,
tomu jsem jako kolegovi všecko řekl, on zajel do
Bolševism us Brna k biskupské konsistoři (tak se mi aspoň řeklo)
od B o h a a y nejbližších dnech přiřklo mi c. k. vysoké místo­

držitelství roční gáži 420 K , neboť už přes rok nedá­

vali mně vůbec nic, poněvadž jsem nechtěl podati
písemnou žádost o pensi, do které mne biskup Huyn
dal proti mé vůli. „Právo Lidu“ a bolševismus jsou
přece jen k něčemu dobré. Tehdy bydlel Dr. Bohu­
mír Šmeral vskutku jako proletář, nebo řekněme ja­
ko student, to jsem viděl na vlastní oči a mé záleži­
tosti se ujal bratrsky. Bydlel tehdy na Král. Vino­
hradech, v Budečské 10.
Šťastný člověk, který si smí volit své místo, od
toho Bůh mnoho nepožádá! Z Třebíče jsem za ně­
kolik měsíců odešel, poněvadž dáma, která potom
Pro Ecciesia dostala řád Pro Ecclesia et Pontifice, na mne svědčí­
cíP om ifice ja^vg m£. p0 kyt v Třebíč dělá pohoršení a biskupská

96
konsistoř mi rozkázala, abych se odstěhoval jinam.
Tehdy také nařídil biskup Huyn třebíčskému Otci
Kvardiánovi, aby mne vzal do svého kláštera — byl
to P. Rubringer— ale páter Kvardián odmítl. Biskup
tedy povolal jej k audienci a znova mu to nařizoval, Kapucini
ale páter Kvardián odůvodnil své odmítnutí, řka, nePoslouchai‘
že prý bych všecko tiskl, co v klášteře uvidím.
A ze Šebkovic jsem se musel odstěhovat, poně­
vadž biskupská konsistoř mi nařídila, abych se od­
stěhoval do velkého města, že můj pobyt v Šebkovi-
cích dělá pohoršení. Tak jako v Třebíči. Šebkovice D ělám
náležely k farnosti babické a nástupce pana auditora PohorUm
Josefa Ševčíka, farář Svoboda (dej mu Bůh lehké od­
počinutí, už je také na pravdě Boží) pro lásku Šeb-
kovických na mne žárlil. Myslím, že v dějinách cír­
kve římskokatolické je to unikum, aby biskupská
konsistoř kaplanu v pensi dala ro^ka{: odstěhuj se do
velkého města! Racionalisty a lidi tohoto světa může
to pobouřit a zmást. Mne by bylo spíše překvapilo,
kdybych byl takového rozkazu nedostal. Člověk ať Volnost
mlčí! Bůh je strašný v tom, jak vede člověka, to jest,
Bůh koná své dílo a nedá se v tom mistrovat a mást
žádným žurnalistou, ani kanonickým právem!
Že jsem reptal, že jsem se bouřil, že jsem se i po­
smíval, to je pravda, však si to také odpykám, po­
něvadž jsem mátl duše, ale já sám v sobě nebyl jsem
zmaten a všecky tresty nad sebou jsem uznával, divě
se jen, že Bůh může být tolik milosrdný. Věru, na­
darmo jsem nechodil do školy Otokara Březiny, Sm ích,
autora „Nejvyšší Spravedlnosti". Bouřete a divte
se všichni, já se divit a bouřit nemohu! Já se smím,
bohudík, jen usmívat. A mám čas. Ne každý má

97
 čas! Píši své vzpomínky na Otokara Březinu a
mám čas. Čas nemá mne, já mám jej. A poznal jsem,
že Bůh pro své dílo používá i nemravů a zřejmých
hlupáků. Neboť naše oči soudí podle tohoto času, ne
K d e p a k jso u však o věčnosti. Že za apoštoly zvolil Kristus rybáře,
ry¥ r,\ tomu se nedivím. Ale že by ve svém díle mohl po­
třebovat i darebáků a ničemů, nad tím jsem se, po­
hříchu, někdy pozastavil.
Otokar Březina vždy se velice zajímal o všecky mé
Já se nikdy kroky a osudy. Já jemu nikdy nedal otázky, ctil jsem
netahal y ngm svého mistra, ale on někdy dal mi otázku, kte­
rá mne oslnila, a dal mně ji tak náhle a takovým způ­
sobem, že i při nejlepší vůli nedovedl bych ji věrně
opakovat. Jednou na př. mluvil o „Miriam“ a řekl
(opakuji jen smysl jeho otázky): „ A myslíte, že by
Jménoj e byla šťastna, kdyby nebylo žádné překážky ?“ Řekl
lhostejné jsem^ge ano_ Život je strašný. Ale Březina ptal se jen
na „Miriam“ , nikoli na autora té knihy, i mohl jsem
spravedlivě říci, že ano. Byla to pravda jen toho oka­
mžiku, já se totiž zastyděl jako člověk přistižený při
zločinu, i dělal jsem hrdinu, bylo to vlastně rouhání,
co jsem odpověděl, neboť žádné okolnosti nemohou
býti tak zlé, aby Bůh dal sankci hříchu, aniž nás stvo­
řil tak, abychom byli proti své duši bezmocní. Bře­
zina bezpochyby chtěl věděti něco docela jiného,
Mimprávo ale tak to řekl. Mám právo se domnívat, že Otokar
Březina nebyl k nikomu tak důvěrný jako ke mně.
Aby člověk mohl z celého srdce plakati, musí věřiti
v Boha a být daleko ode všech lidí, i od nejdůvěrněj­
ších přátel.
Jest jedno místo podivuhodné v Knihách Svatých:
„Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Oseášovi sy-

98
nu Bérovu, za dnů Oziáše, Joathana, Achaza, Eze- Puek
chiáše, králů judských, a za dnů Jeroboama, syna marné ví<ly
Joasova, krále israelského.
Počátek mluvení Hospodinova k Oseášovi: I řekl
Hospodin k Oseášovi: Jdi, pojmi sobě ženu smilství:
nebo smilníc smilniti bude země od Hospodina.
I odešel a pojal Gomerovu dceru Debelaimovu:
i počala a porodila mu syna.
I řekl Hospodin k němu: Nazvi jméno její Jezra-
hel; nebo ještě maličko a navštívím krev Jezrahel na
domě Jehu a odpočinouti učiním království domu
israelského.
A v ten den potru lučiště Israelovo v údolí jez-
rahelském.
I počala ještě a porodila dceru. I řekl jemu Hospo­
din: Nazvi jméno její Bezmilosrdenství__ I odsta­
vila tu, kteráž byla Bezmilosrdenství. A počala a po­
rodila syna.
I řekl Hospodin: Nazvi jméno jeho Ne-lid-můj,
nebo v y nejste lid můj a já nebudu váš . . . (OseášI).
V češtině není takového rozdílu, ale v latině jest rozdíl
mezi fornicatio a moechor. Jest podle všeho podstat­
ný rozdíl mezi fornicatio, moechatvo (sit venia verbo)
a adulterium, ale česká Bible tohoto rozdílu nečiní,
což je vina bud překladu, anebo českého jazyka, po- Vmu ««
něvadž rozdíl tu jest! toutpardomu
Březina mi nepoložil otázky druhé. Když mně bis­
kupská konsistoř rozkázala, abych se odstěhoval do
velkého města, byl to nesmysl, poněvadž na žádný
způsob nedá se to srovnati s kanonickým právem, ale
právě proto odpovídalo to mně. Galat. 2, 21
A ť už je jakýkoli rozdíl mezi fornicari a moechari,

99
 ale nesčetněkrát pozastavil jsem se nad tím, že Hos­
podin Bůh jedno z toho v k lá d á Prorokovi ! Zrovna
tak velmi často pozastavil jsem se nad slovem Kristo­
vým : Necesse est, ut veniant scandala: jest nevyhnu-
telno, aby přicházela pohoršení (Mat. 18, 7).
Není nikterak vyloučeno, že Otokar Březina byl
v Babicích na faře vícekrát, však já si pamatuji pří­
hody tři:
Ponejprv, na vlastní přání (neboť pan auditor chtěl
poslat naproti kočár) přišel z Jaroměřic pěšky, ale ne
sám, vyprovázel ho František Bílek a pan auditor,
podle všeho byli jsme domluveni a přišli jsme mu do
půl cesty naproti. Já se stále od společnosti trhal, ne
PoJoUnpsu nepodoben psu, který ustavičně předbíhá své pan­
stvo. Byl jsem netrpěliv a už jsem se nemohl do­
čkat, aby pan Březina byl v Babicích pod naší stře­
chou; jako dítě jsem se tajně bál, že by se mohlo něco
stát a že by tam taková vzácná návštěva snad ani ne­
došla. Obloha byla jasná, bylo tak krásně a šli jsme
Nevířím pěšky, takže se vlastně nemohlo nic stát, ale já tajně
k<^ £ n podezříval i Smrt a čas mně byl nesnesitelně pomalý.
Když si na to dnes vzpomínám, vidím, jak jsem byl
bláhový a dosti jasně rozumím onomu biblickému
příběhu o Martě a Marii: „Marto, Marto, příliš pečli­
vá j s i . . . “ Otokar Březina všiml si této mé netrpěli­
vosti, té mé roztěkanosti a v onom lese mezi Šebko-
vicemi a Babicemi mně řekl: „Nechvátejte! Proč
Nechvátejte! chvátáte? Dívejme se kolem sebe: to, co vidíme tuto
chvíli, už nikdy viděti nebudeme!" Tak nějak to
řekl, ostatně již před lety psal jsem o tom do „L íp y ",
kterou vydávala Růžena Svobodová. Jenže Březina
nerad viděl, když se psalo o jeho osobě a také mně to

10 0
tehdy velmi jemně, ale docela zřetelně vytkl: „O mém
díle pište, ale o mé osobě nepište!“ Teprve v posled­
ních letech, věda, že tu již dlouho nebude, sám se staral
o to, aby se napsalo i to, co se týkalo jeho pozemské­
ho života, jeho slova, jeho styky s přáteli a ostatními
lidmi a sám radil profesoru Františku Jechovi, na
koho se v té příčině má obrátiti. Bezpochyby si uvě­
domil a jasněji uviděl, že i pozemský jeho život, jeho
styky s lidmi, jeho slova, to všecko že náleží také
k jeho dílu, což je ovšem pravda. Řekl-li Březina
o Josefu Florianovi, že v našem národě zachránil
církev katolickou, je to pravda, ale nesmí se zapomí-
nati a později ještě jasněji se uvidí, že dříve než Josef
Florian a mnohem dokonaleji zachránil našemu ná­
rodu katolickou církev Otokar Březina. Proto po
světové válce napsal jsem do jedné své knihy tako­
véto věnování:
Otokaru Březinovi, O svotoM uU
který dal duši tělu naší republiky. národa
Nebereme a neupíráme nikomu zásluh, ať žije
a se raduje každý, kdo se přičinil o osvobození ná­
roda, ale z těchto osvoboditelů Otokar Březina za­
sloužil se nejvíce. Po celé čtvrtstoletí nevydal nové
knihy, ale jeho hotové dílo sytilo a sílilo duše čes­
kých lidí, tak jako Nietzscheův „Zarathustra" živil
a sílil duše německých vojáků... Otokar Březina,
tím už, že mezi námi žil, studoval, přemýšlel, mluvil
a trpěl, udržoval národ při životě a v důvěře, ve
víře, v lásce a v naději. Kolik lidí, kolik mužův a
žen z celého národa jej navštěvovalo, kolik básníků,
učenců, umělců, politiků, sociálních pracovníků, uči-

io i
 telů, kněží, kolik lidí nešťastných i šťastných jej v y ­
hledávalo, jako do D elf do Jaroměřic se putovalo
a ještě více bylo lidí, kteří pro velikou úctu básníka
ani nevyhledávali, ale každé jeho slovo žíznivě roz­
jímali a jeho myšlenkou, jeho životem se sílili;
byly matky, které při početí dítka na něj myslily,
byli továrníci, kteří ze Zahrady Gethsemanské hlínu
přinášeli, aby jí jednou posypali jeho hrob, ba v tom
jaroměřickém pokojíku podávali si ruce všichni: so­
ciální demokraté, národní demokraté, komunisti, ka­
toličtí kněží, pastoři, Židé, profesoři, úředníci, učitelé,
redaktoři, umělci, obchodníci, školáci, řemeslníci,
politikové, učenci, děti, ženy, ba i zřetelní blázni.
Žebráků ani jsem nejmenoval, neboť všichni tito lidé
Žebráci byli nějak chudí, všichni nějak byli žebráci. Březina
schvaloval, Březina radil, Březina povzbuzoval, Bře­
zina soudil a hlavně: Březina pomáhal. Ale k tomu
se ještě vrátíme. Z posledních let znám i případ, kdy
Otokar Březina pohnul vysokého státního úředníka,
aby se zase vrátil do církve římskokatolické. Ale
k tomu se ještě vrátíme.
D o Babic na faru jezdíval na prázdniny Otto Git-
Beim obenten tel, c. k. sekční rada u nejvyššího účetního dvora
Rechnungshof a ve Vídni v III. okrese v Traungasse č. i.
Nevěděl bych ani tohoto titulu, ani této adresy, ale
po smrti pana auditora Ševčíka jsem u tohoto pána
ve Vídni měl co dělat. Pan Otto Gittel byl nejen
sekčním radou, byl i Němec, pan auditor Ševčík stu­
doval s ním, jsa tehdy ještě klukem, ve znojemské
hlavní škole, ale to stačilo, aby pan Otto Gittel i s ce­
lou rodinou jezdil do Babic na letní byt a aby pan
auditor Ševčík jej miloval. . . Sedíme u oběda, náš

102
hostitel, pan auditor Ševčík, dále pan sekční rada
Otto Gittel, dále Otokar Březina a já. Neteř pana
auditora, slečna Anna, nosila na stůl pečené koroptve,
plzeňské jen teklo, vína také bylo dosti, hubený pan
sekční rada Otto Gittel byl v růžové náladě, odběhl
do kuchyně, přinášel „chod“ , napodoboval hote-
lierového sklepníka, přes levý loket visel mu bílý
ubrousek, pan sekční rada uctivě a přehnaně se hrbil,
šoupal nohama, nuceně se usmíval a nabízel panu
auditorovi, potom Otokaru Březinovi, potom mně
a my všichni měli jsme se usmívat, ba dokonce se
smát, neboť to vše měl být žert a vtip! Věru, nebe-
tyčný vtip, jestliže pan sekční rada, císařsko-krá-
lovský sekční rada „beim obersten Rechnungshof"
tolik se sníží, že dělá restauračního sklepníka! Bál
jsem se podívat na Otokara Březinu, on žádného ne-
zarmoutil, dělal, že toho nevidí, pan auditor i já nu­
tili jsme se do smíchu, ale pan sekční rada konečně si
sedl, načal svou koroptvičku, dal se do brusinek, na­
pil se plzeňského a aby učinil zadost i všemu ostatní­
mu, poněvadž každý důkladný Němec, jako Athéňa-
né ctí i Boha Neznámého, otázal se Otokara Březiny
velmi samozřejmě (selbstverstándlich), t. j. tak, že to
jinak býti ani nemůže: „ T o ovšem píšete verše, jen
když přijde inspirace?" Při tom i tělem obrátil se na
Otokaru Březinu. A tu jsme byli překvapeni: Otokar
Březina hrdě se vztyčil a řekl: „Někdy také se nesmí
čekat, až inspirace sama přijde, někdy se musí pra- inspirace
covat i bez ní a donutit ji!“ Tak asi to řekl a v té
chvíli byl jako dobyvatel a tak přísný, až mne to za­
razilo. Nemýlím-li se, pan rada položil svou otázku
německy a pan Březina odpověděl česky. Bylo na

103
něm patrno, že byl velmi nerad přepaden ve své skry­
tosti. Však pan rada už se potom neptal na nic. Bylo
to velmi trapné.
A když byl Otokar Březina V Babicích po třetí,
bylo to docela důvěrné. Seděli jsme dlouho u večeře
a před půlnocí vedl pan auditor svého hosta do mod­
rého pokoje, což byl pokoj mezi kanceláří, kde spá­
val pan auditor a mezi sálem. Pan auditor rozžal svíci
a vedl pana Březinu do modrého pokoje. A pan audi­
tor Josef Ševčík, člověk prostý jako dítě, stál s Oto-
karem Březinou ve dveřích toho modrého pokoje
v přátelském hovoru tak dlouho, až jim dohořela
svíce. Byly asi dvě hodiny po půlnoci. Dnes by nám
oba mohli říci, co si tehdy povídali a teprve dnes by­
chom tomu rozuměli. Nejnesnadnější ze všeho bylo,
s Otokarem Březinou se rozejít. V té příčině neznal
času. Antoním Josef Trčka a mnozí jiní by o tom
mohli říci více.

Ve svém deníku čtu: V sobotu ráno na Sv. Marti­

na i i . X I. 19 11 odešel jsem z Jaroměřic a přišed
pěšky do Třebíče, odejel jsem ihned vlakem do
Velkého Meziříčí. Přenocoval jsem „ U bílého ko-
níčka“ , časně ráno celebroval, odešel pěšky do Ta-
sova, doprovázen dvěma mlynářskými. V pondělí
na to, 13. X I. na Sv. Stanislava Kostku, jel jsem
poštou s oběma bratry do Meziříčí a odtud odpoled­
ním vlakem do Třebíče; večer téhož dne přivezli mi
sem z Jaroměřic nábytek.
Tak čtu ve svém deníku a jen já vím, co je v těchto
řádcích. Jít s těmi zamoučněnými krajánky uprostřed
listopadu a na Horáčku a tak nezvyklým směrem,

104
neboť ráno jde všechno k městu a my ráno šli z města
— a do města jsem zajel den před tím jen proto, abych
nemusel celebrovat v Tasově, kde byl farářem P.
František Florian, o němž čteme v „Mohyle“ . Jít
brzo ráno z města, uprostřed listopadu a na Horáčku,
když žulové balvany jsou tak obnaženy a pole jsou
tak prázdná, všecky obzory tak blízko, hlasy tak bolí,
břízy soustředily všechen život do své bělosti, která
proti azuru svítí, takže je vidět už z dálky každému
člověku až do duše a běda tomu, kdo nemá žádného
místa, ani úřadu, ani povolání a nesmí se hlásiti k těm,
které miluje, poněvadž vidí, že se za něho stydí —
člověk je tak vyřazen, že může dělati co chce, žádný
ho nenajal a nikomu rozumnému ani nenapadne, aby
ho najal, leda by tu šel nějaký krajánek proti vodě a
proti času, a prostor člověku takovému se vyhýbá
jako malomocnému, takže lépe by bylo zavři ti oči,
aby neviděly, co vidí Bůh a takový člověk, poně­
vadž v dálce pěti set mil ženu v černém závoji mohou
právě klásti do rakve. Byla zavražděna dlouhou te­
nounkou jehlou a v okolí tak počestném, že je každá
pochybnost vyloučena: pláče se dle všech pravidel.
Ale kdybych já šel a někoho zavraždil, bylo by to
jen jako ve snu a nikdo by mne nepřesvědčil, že jsem
něco takového udělal, poněvadž Bůh je spravedlivý
a někdy se to udělat musí a když je člověk bez místa
a bez práce a nikdo ho nenajímá, může míti docela
nevinně dlouhou chvíli a může se sejiti s lidmi, s ni­
miž by se byl jinak nesešel. Dnes, Otokare Březino,
vidíš to jinak, tys to vždycky viděl správně, ale ne­
pochybuji, kdybys to byl udělal věrně podle svého
vidění, že bys to byl udělal jinak. Především nikdy

105
bys byl nešel do Jaroměřic, aby ses nemusel za mne
stydět.
Otokar Březina měl velice dobrou, ba podivuhod­
ně dobrou paměť; dnes vám řekl: „Myslíte, že by
byla bývala šťastna, kdyby nebylo překážek ?“ A za
několik let na to docela jako Deus ex machina, náhle
a nenadále: „A ť se to okrašluje jakkoliv, je to přece
jen cizoložství!“ A zase nic. Jako blesk uprostřed
černé noci. „Sumě tibi uxorem fomicationum, fac
tibi filios fomicationum. Je to poněkud pohoršlivě, že
právě těmito slovy začíná se kniha Oseášova. I řekl
Hospodin k Oseášovi: Jdi, pojmi sobě ženu smilství
a učiň sobě syny smilství, neboť smilníc smilniti bude
země od Hospodina (Ose, i, 2).
15. června 1912 čtu ve svém deníku toto: Od pana
Březiny jsem se vrátil v 10 hodin večer. Teď jest už
půlnoc, ale nechce se mi spát. Chápu jednu věc: láska
nahrazuje spánek, pokrm, oděv, teplo, peníze, láska
odnaučuje neřestem, zlozvykům, nízkostem, sprosto­
tě, hlučnosti, světáctví, veřejnosti, láska činí člověka
asketou a prodlužuje život, dávajíc život, láska učí nás
milovati samotu a ticho noční i polední, láska pro­
svěcuje temnotu a způsobuje, že chápeme: nemoc a
blud a nenávist a hrůza smrti, to vše že znamená ne­
dostatek, nebo nepřítomnost lásky. Chápu velikost
přikázání: milovati budeš bližního svého. A chápu,
že teprve z tohoto přikázání vyrůstá, aspoň ve věku
mužném, přikázání druhé: Milovati budeš Pána Boha
svého . . . Chápu, co pěje Otokar Březina: „ A jenom
v radosti milionů se budete radovati“ . Ach, pan Bře­
zina snad ani neví, jak mne očišťuje a pozdravuje.
Vracívám se od něho vždy obrozen na duchu i na
těle, řekl bych, jako od zpovědi. Čím mne tak obla­
žuje? Tím, že se mnou mluví jako člověk s člověkem
a jako bratr s bratrem: nemusím se obávat, že mi
selže. A napsal-li, neb učinil-li jsem něco nesprávné­
ho, nedokonalého, zahanbujícího, špatného: on mi
to řekne. A tyto jeho soudy, tato jeho odsouzení jsou
mi mnohem, mnohem sladšími než jeho pochvaly.
Proč? Protože k vyřčení ortele smrti jest potřeba
mnohem více lásky, než k povýšení do stavu šlech­
tického. Jak ho miluji, když pozoruji, kterak v tako­
vých případech hledá do mé duše cestu nejpovlov­
nější. A mnohem více ho miluji, když vidím, že si
nadchází necestou a přímo s nejbližšího svahu vztáh­
ne na mne ruku svého soudu. Ví, že to snesu, a já,
věda to o něm, jsem šťasten; neboť takovéto chvíle
živě nám připomínají násilně přemáhanou exaltaci
prvního setkání, kdy jsme se uzřeli ve věčnosti.
V tom jest cena přátelství, že nás naučilo milovati
Smrt. Za smrtí není politiky, není škol, není družstev,
není kast, není ohledů světských. Až budeme v rakvi
ležeti sami, poznáme, kolik styků, gest, slov, grimas,
setkání a schůzek bylo z vypočítavosti, kolik dní a
let našeho života bylo nevlastních, cizích, umělých,
mrtvých, kolik vět, obrazů, metafor, rýmův a linií
bylo marných, živořících uměle z našeho sebepřelhá-
vání. Stoje vedle O. Březiny, stávám ve strašném stínu
Smrti,šťasten tím,že,,šat země se mne padá“ ,a žejsem
přece živ, ve věčnosti. A šťasten tím, že pokorou v y ­
volávám v bratru myšlenky nejtajnější, a bratr ví, že
netoužím jich znát, ale bratrsky je snesu a mlčky po­
hroužím do své duše, vděčen. Takovým asi předsta­
vuji si „obcování svátých” . Ach, kolik tajemství vy-

107
 růstá před námi, stojíme-li v lásce člověk s člově­
kem, dva lidé dobré vůle!
Mimo noviny, strany, cechy, dva lidé, kteří vědí,
že mezi osobou a osobou jest nepřeklenutelná rozdíl­
nost, bezedný hrob, nad kterým není jiného sblížení
a jiné útěchy, než láska. A zase odcházíme do svých
hrozných samot, s velikou nadějí, s nezapomenutel­
nou vzpomínkou, s jistotou vítězství, poněvadž jsme
vystoupili — z hrobu. Co bylo smrtelným, zetlelo.
Co bylo temnotou, zapadlo.

Ten pan rada Otto Gittel u Nejvyššího účetního

dvora byl beze vší pochyby člověk velice řádný,
neboť byl hubený jak šindel a když napodoboval
toho číšníka, dav si bílý ubrousek přes levý loket,
byl jak lilie před padesáti lety zlomená a jeho úsměv
B abice volal po pomstě. Otokar Březina, vida toto zlomení
a tento úsměv člověka hubeného, nepohnul ani brvou,
neřekl ani slova a vůbec se neusmál. A tehdy jsem se
obdivoval Otokaru Březinovi. Pan sekční rada Otto
Gittel, spolužák pana auditora Josefa Ševčíka ze zno­
jemské hlavní školy, od kteréžto doby uplynulo 40
let, ale účetní rada musí umět počítat, byl po celé
prázdniny hostem pana auditora P. Josefa Ševčíka,
někdy i s celou rodinou, a hospodyni pana auditora
Ševčíka, slečně Anně, odměnil se za ty husy, korop­
tve, kuřata, Bažanty a kachny šátkem na hlavu. Ale
slečna Anna byla neteří pana auditora P. Josefa Šev­
číka a dobře učinila, ža za rok po smrti svého strýce
faráře umřela.
Pan auditor Josef Ševčík, farář v Babicích, měl dva
psy, jeden se jmenoval Psica (pan auditor Ševčík byl

10 8
jednoročním dobrovolníkem a sloužil v Bosně zrov­
na v roce 1878) a ten druhý Ostuda. My jsme mu
říkali po horácku Vostuda, byl to ixkrát zkřížený
hedbávný pudl, šnůrpudl. Psica pošla spíš a když
Vostuda po smrti svého pána, jako člověk bez místa,
toulal se v lesích, zastřelili jej, což jest docela v po­
řádku, neboť ať se to okrašluje jakkoliv, je to cizo­
ložství.
28. listopadu 19 11 byl jsem při farní inventuře
v Babicích. Pan Michora, švakr pana auditora Ševčí­
ka, přijel pro mne se svým zetěm, panem Chromým.
Pan Chromý byl v Cidlině, odkud pochází i man­
želka Josefa Floriana.
29. X I. 19 11 byl jsem na pouti v Přibyslavicích.
Josef Florian, Antonín Ludvík Stříž a Otto Tichý JosefFlorian
jeli z Okříšek k Brnu.
2. prosince 19 11 dostal jsem intervencí říš. po­
slance dr. Bohumíra Šmerala „podporu z nábožen- šm eral
ského fondu, výnosem c. k. místodržitelství ze dne
22. X I. 19 11, č. 82273“ , celkem 910 K a po odčítání
kolkovného podle stupnice II o 5 K méně.

Otokar Březina „D ie Hande"; Moritz Frisch, DUHsnde

Kunstdruckerei, Verlag, Wien I, Goldschmiedg. 10.
Potom že Židé nemají zásluhy o český národ!

8. X II. 19 11 byl jsem v pražském „Sokole" na

přednášce dr. Čeňka Zíbrta „O pověrách". V Irsku Dr. Ziin
prý věřili, že jsou kachny, které rostou na stromech
jak ovoce a církev katolická prý prohlásila, že těchto
kachen možno v postě požívati. Pan doktor Zíbrt
velmi široce mluvil o kýchání a že Církev (sv.
Augustin) s počátku přísně zakazovala říkat kýchnuv­
ším „Pozdrav Pán Bůh“ , poněvadž podobný po­
zdrav pohanský považovala za téže okolnosti za
hříšnou pověru. Egypťané, Řekové a Římané prý
totiž věřili, že kýchnutí nastává vlivem duchů a vůbec
vyšších bytostí a jest příčinou neštěstí nebo štěstí.
Pan dr. Čeněk Zíbrt ironisoval Církev řka, že biskup
lozaňský zažehnával červy, jinde zase prý se sešli
obyvatelé sužovaní brouky, předvolali brouky na
soud, odsoudili je k vyhnanství, ale sotvaže se tribu­
nál soudní rozešel, brouci byli zas. Na konec své
přednášky sokolské prohlásil universitní pan doktor,
že spiritismus není pověra, nýbrž zjev, jejž věda ne­
rozluštila, jemuž věda nerozumí. Na zdar, pane dok­
tore, nedáte se zpopelnit? Velice bych Vám to dopo­
ručoval ! Církevnímu svěcení a žehnání a exorcismu
výborně Věda rozumí, prohlašujíc je za pověru,
kdežto spiritismus přesahuje schopnosti V ě d y . . .
A ť žije universitní extense a žabí roztahování huby!
Pan profesor ani netuší, že to, co on nazývá pověrou,
může někoho zajímati a oblažovati jako symbol a
jako mystérium lidského života mimo ráj. Tak na
př. A znamená oheň, V vodu, A vítr a V zemi.
Voda teče dolů. Oheň teče nahoru. Slunce = zlato
= srdce. Měsíc = stříbro = mozek.
„Píseň o slunci, zemi, vodách a tajemství ohně.“
Pohádky ruské, slovanské jsou mi jako slunce. Po­
hádky čínské a indické jako měsíc atd.

„Jednou, když mu bylo sedm let, probudil se malý

hoch v noci a spatřil dámu nad sebou sehnutou. V y­
právěl to druhého dne, ale všichni považovali to za

no
sen; až během dne jeho strýc Algemon byl přivezen
domů z Loboumesského hřiště se zlomenou nohou.
Tu se rozpomněli, že to byl rodinný duch, a ač nikdo
z rodiny nevěřil v duchy, přece nikdo by se byl ne­
vzdal takové okolnosti, jež dokazovala jeho existen­
ci; neboť míti rodinného ducha jest vyznamenáním
nad tituly" (Meredith).

Otokar Březina za nikoho se nestyděl, on se jen

styděl se stydícími a s jakou láskou a šetrností! On
sám našel to slovo: „P ro všechna čela poznamenaná
polibek míru jsme měli a tam, kde bratři odvrátili se
s hrůzou, my ještě milovali." Je směšné, že právě zde
mi to napadlo, ale sotva jinde bych si byl na to vzpo­
mněl: Když byl Josef Florian ve vězení, Otokar Bře- Jo s e f Florian
zina mu tam psal a takovým způsobem, aby těm ža­
lářníkům ukázal, že je tu jistě justiční omyl a že tu
trpí člověk nevinný. Březina, který mi tuto příhodu
vypravoval s nemalým humorem, dobře věděl, že
Josef Florian trpí docela jinak než mohou pochopiti
všichni jeho soudci a žalářníci a přece celým svým
jménem postavil se za „trestance", kde mohl. Březi­
na věděl, že korespondence vězňů prochází censu-
rou.
Proč tedy před chvílí jsem napsal, že Otokar Bře­
zina se za mne styděl? Bylo to těžké slovo pro velmi
složitou věc a tou tíhou chtěl jsem nahraditi složi­
tost,což je ovšem nesprávné. Byla 'to, podle slov Oto-
kara Březiny, „pravda jednoho okamžiku", tak jako
nad noční krajinou kmitne se blesk a zmizí. Chtěl
jsem tím říci a ostatně pro uši jemné také jsem řekl,
že pravé a vlastní místo Otokara Březiny byla Nová

ni
NováŘiíe Říše a jakmile přišel do Jaroměřic, stalo se v duši
Otokara Březiny něco, co mělo zhoubný vliv na jeho
dílo a co zřetelně zasáhlo i do našeho přátelství. Zmi­
zelo to, o čem mi Otokar Březina mluvil několik dní
před svou smrtí: zmizela „intimita, kterou může
dáti jenom tělo“ . Říkám věci velmi složité, pro které
není dnes ještě připraven český jazyk, můj totiž
jazyk. Nesnadno a nebezpečno jest holou rukou chy-
tati blesky. Snad přeceňuji Novou Říši a Jaroměři-
cím křivdím. Snad to vše byla jen otázka času? Lidé
stárli, i Březina stárl. Březina velice trpěl tím, čemu
říkají pokrok: stranictvím národa, nevěrou, ne­
mravností, novinářstvím, opovrhováním tradicí,zne­
užíváním filosofie, umění a vědy pro nepokoj a roz­
vrat v národě, zesměšňováním všeho, co bylo a ku-
revnickým vychvalováním a doporučováním „otví­
raných oken do Evropy". Do Nové Říše přijíždí
. denní kultura o 24 hodin později než do Jaroměřic,
ale možná, že toto zpoždění, které do roka dosahuje
v praxi nějakých 190 dní, po odchodu Otokara Bře­
ziny bylo zachváceno aspoň dvaceti procenty oné
akcelerace, jíž je zachvácen celý národ, letící nejen
zřetelně, nýbrž i vědomě a sebevědomě k čertu. Když
jsem psal „Miriam", říkal mi Otokar Březina: „Pište,
každý den pište, slavík zpívá nejkrásněji ze všech
ptáků, ale ne dlouho!" A tak není vyloučeno, že by
byl Otokar Březina přestal velmi brzo zpívat i v N o ­
vé Říši, jak umlkl v Jaroměřicích. Jedna věc je nade
vši pochybnost jista: Krajině novoříšské svou krá­
sou a tichostí nevyrovná se krajina jaroměřická.
A mimo to v různých krajinách jsou různí lidé. Před­
stavení Otokara Březiny v Nové Říši milovali jej

112
 pro něho samého a představení jeho v Jaroměřicích
už jej mohli milovat jen pro jeho slávu. Já všeho ne­
’ pochopil, ale jednou v Jaroměřicích se slzami v očích
důvěrně mi vypravoval Otokar Březina, kterak jeho,
šéf je k němu drzý a sprostý a žé mu vytýká drze a
sprostě i ten rukopis. Něco takového by se mu bylo
v Nové Říši jistě nestalo. V Jaroměřicích konají se
pravidelné trhy na dobytek a je při tom mnoho židů
a všelijakých rasů a cikánů. Jsou osmahlí, přitloustlí,
na bříškách mají silné řetězy, na lýtkách kožené ka­
maše, jakési tyrolské kloboučky, za kloboučkem
pírko a u pírka nebo na kravatě z jakéhosi mystic­
kého kance zuby.
Kterak Otokar Březina miloval Jaroměřice a jejich
lidi, o tom povím tehdy, až budu mluviti o jeho
smrti. Neboť on Jaroměřice a Jaroměřické miloval
jako nikdo druhý.
Musím spravedlivě vyznati, že Otokar Březina se
za mne nikdy nestyděl. Nestyděl se za mne, on je­
diný, v době, kdy se za,mne museli všichni stydět.
Řekněme, že nemuseli, ale styděli se. I mé nejbližší,
pokrevní příbuzenstvo. I přítel Bílek. Ale Březina
nikdy se za mne nestyděl, jako se nestyděl za žádného
ze svých přátel. Jak se zastával Františka Bílka nebo
Josefa Floriana, dá-li Bůh, o tom ještě povíme. Ane­
bo povíme něco hned. Říkal kdosi Otokaru Březi­
novi, že sochař František Bílek je sebevědomý a pyš­ F r . B íle k

ný až k zpupnosti, že každou čárečku své ruky a tuž­

ky považuje za evangelium a zjevení Boží, ale Oto­
V,*'*'"'
kar Břézina, -nevěda kudy kam, rozhorlil se a řekl:
„Ikg.johoto sebevědomí nebylo by jeho díla!“ A
k d p še mu vypravovalo, co o Florianovi píše Amo

IX3
 jos. Florian Sáňka, jak Florian získává peníze a jak v té věci drží
se bezohledně jen práva, řekl Otokar Březina roz­
hněván: „K do se bojí závratě, ať se nepřibližuje pro­
pasti!” Koho Otokar Březina považoval za přítele,
na toho nedal nikdy dopustit a hájil ho až do kraj-
nosti.
Svitová válka Otokar Březina nebyl zbabělý: za světové války
stav učitelský země moravské měl naporučeno vydati
jakýsi patriotický, t. j. černožlutý almanach. Sbíraly
se rukopisy. Na Otokara Březinu obrátily se jeho
nadřízené úřady nejméně dvakrát, aby napsal a po­
slal svůj rakouský, patriotický příspěvek. Březina
vždycky odmítl. Výslovně a rozhodně odmítl. Ne­
škodilo by, tento rakousko-patrioticko-učitelsko-
český almanach vyhledat, aby se vidělo, kdo a co tam
psal z dnešních sokolsko-pokrokářských apoštolů
čisté vědy a ještě vděčnější by bylo, kdyby se našly
písemné odpovědi Otokara Březiny, jimiž odmítl
jakoukoliv účast na této rakousko-uherské patrio-
tické komedii. Ten almanach učitelský se najde, ale
písemná odmítnutí Otokara Březiny zmizela jistě tak,
jak u četnických stanic a na okresních hejtmanstvích
náhle 28. října 1918 zmizely denunciace „českých"
Židů, kteří obratem ruky stali se členy, ba i prapo­
rečníky a vzdělavateli Sokola . . .
Otokar Březina se bál, že by příliš ovlivňoval mou
práci, kdybych mu byl nablízku. A to by pro nikoho
nebyl žádný zisk. Otokar Březina měl pravdu. Bo­
lelo mne to, ale já se odstěhoval z Jaroměřic, z téhož
důvodu, z kterého Otokar Březina se nenastěhoval
do Tasova. Ale o tom ještě později.
Kolem téže doby, t. j. bud v roce 1912 nebo 1913

íi4
řekl mi v Jaroměřicích Otokar Březina: „ U ženy žena
láska je vždycky chorobou." A byla to pravda toho
okamžiku. Když chtěl Březina někoho ze svých ná­
vštěvníků nebo přátel poučit, varovat nebo potěšit,
řekl obecnou pravdu, ale myslil právě na ten oka­
mžik a na toho jednoho člověka. Proto velmi často
obecné pravdy Otokara Březiny mají velmi lokální
a časem velmi omezený sm ysl. . . V takovéto větě
je obecná pravda, něco kategorického, ale jsem pře­
svědčen, že by takovéto věty nenapsal Březina tak,
jak ji řekl. Vždy dobře věděl proč a ke komu mluví.
V této jeho větě byla výstraha a byl i soucit: „Neod­
suzuj, ale dej si pozor!"
5. února 1912 navštívil jsem Dr. Bohumíra Šme- Sm eral
rala v Praze, čekaje na něho v bytě až do půlnoci.
6. února 1912 celebroval jsem u sv. Jindřicha vPra- Praha
ze.
7. února 1912 celebroval jsem u sv. Jakuba v Hoře
Kutné, kde jsem si prohlédl chrám sv. Barbory, Kutná Hora
Vlašský dvůr atd.
Jakmile člověk začne cestovat od místa k místu po
světě, zatěžte ho prací, neboť má lehké svědomí.
„A ni nevíš, jak mne obšťastňuješ svou odhodla­
ností," praví pastor Anderson své ženě Juditě v „P e­
kelníku" Bernarda Shawa.
„Větším hříchem než nenávist jest, jsme-li k osudu
svých bližních lhostejni; toť základ nelidskosti. . .
Nenávist je velmi blízka lásce . . . “ (Ibidem.)

Svatý Josef Kupertinský vroucně prosíval Boha,

aby své slavné dary od něho vzdálil; ale lidí se do-
prošoval, aby jeho mrtvé tělo hodili na takové místo,

" 5
 kde by po něm nezbylo ani památky. Otokar Bře­
zina měl přece jenom zůstat v Nové Ř íši!

Nová fiííe Když jsem mluvil s Otokarem Březinou ponejprv

ve svém životě, řekl jsem jen toto: „Jakub Deml“ —
vlastně, neřekl jsem nic, Otokar Březina mne poznal
a o mé osobě nebo ke mně neřekl také nic, jen se
na mne díval a mluvil, bez přestání mluvil a díval se
na mne, já se jenom díval a byl jsem jako ztrnulý a di­
vil jsem se, že Otokar Březina tak hlasitě a tak svo­
bodně mluví a nikdo si ho nevšímá! T o bylo v novo-
říšské hospůdce u Brabců. Kromě Otokara Březiny
několik jiných mužů tam obědvalo, dle všeho byli
to také učitelé, už měli po obědě a hráli kulečník
nebo cosi takového dělali. Jen Otokar Březina mlu­
vil nahlas, mluvil docela svobodně a docela svobodně
gestikuloval a nikomu to nebylo nápadné, každý byl
sám pro sebe a takové ticho bylo, t. j. každý mluvil
sám pro sebe a nikoho nevyrušoval a nikoho se ne­
musel bát, svět byl daleko a celá tato malá společnost
i s celou Novou Říší byla ponořena na tisíc mil do
hlubin ticha mimo č a s. . . Něco podobného viděl
Humpolec jsem vloni v Humpolci, bylo to v říjnu. Figurky Mi­
kuláše Alše byly chyceny v transu, Bílek se o to na­
máhá, ale Mikuláš Aleš to chytil. T o jsou lidé prosto­
rem a minulostí strašlivě determinovaní, lidé šťastní,
lidé dřevění, z přikázání Božích nevybočující a nevy-
bočitelní a tento konservatism jest jejich nejvnitř­
nějším, podstatným dobrem, jejich trváním; oni sami
jsou tak mravní, že do něho nezasáhnou, ale kdyby
někdo do něho zasáhl, odškrábne amalgámu na skle
a zrcadlo bude bez ceny, odbourá hlavní pilíř domu

116
a celý dům se zřítí. Otokar Březina byl malý člověk
a pro malého člověka: Otokar Březina byl docela vě­
domě, ba jaksi honosně: český člověk, asi v tom
smyslu, jak proti Barbeyi ďAúrevilly píše o něm
Jaroslav Durych. Je to věru podstatně a neskonale
víc než Hellův „Prostřední člověk", je to bytost
křesťanská, abych nemusil říci františkánská. Ale
k tomu všemu se ještě vrátíme.
Když si tak vzpomínám, musím říci, že Otokar
Březina byl nejšťastnějším přece jen v Nové Říši!
Právě tehdy žil a napsal tato slova: „ I těm, kteří si
této hudby neuvědomují, poněvadž se v ní narodili
a ustavičně je provází, zavane najednou v neočekáva­
ném poznání ve chvílích radosti a lásky jako píseň
vznešených nadějí a v okamžiku výstražného jasna
po hříchu jako úmluva blesků přicházejících za obzo­
rem" (Nejvyšší spravedlnost). Březina věděl, co je
hřích. T o je termín výhradně katolický. Výhradně a
výslovně římskokatolický.
Mluví-li básník, mluví jako věštec, který slyší
hudbu, jest u vytržení nad touto hudbou, i zpívá, ale
neuvědomuje si této hudby, neboť úkolem jeho jest
zpívat, a uvědomovat si tuto hudbu jest úkolem filo­
sofů a vědců . . . Proto v roce 1925 řekl mi Otokar
Březina: „Jest mi velikou útěchou, že aspoň mé dílo
jest katolické!" Březina nebyl ani filosof, ani vědec,
přes to, že málokdo z jeho současníků znal tak doko­
nale všecku filosofii a vědu: Otokar Březina byl
básník a pojímá-li někdo jeho ústní výroky jinak než
jako projevy básníka, rozhodně a jistě Otokaru Bře­
zinovi a jeho dílu křivdí; alespoň tak, jako by křivdil
mně a mému dílu ten, kdo by na tuto mou knihu šel

” 7
 s měřidly dnešní filosofie a vědy, byť stokrát lite­
rární, neboť o ješitnosti mé dnešní literární kritika
dosud ještě neví. Česká jistě ne.
Otokar Březina má ve svém díle tyto otázky a od­
povědi: „C o na tom, že rozhovor do výše vzepja-
tých plamenů láká k sobě v soumracích našich nocí
létající hmyz a zvědavě k ohňům se plížící zmije, zá­
keřné přítelkyně plamenů? Silný nebojí se jejich je­
du; nahýma rukama je chytá, aby vyčistil svou kra­
jinu od jejich lsti. Krev silných je imunní proti jedu;
neboť i jed je rozpuštěn ve skvostné její šťávě; při­
pravovali se k svému poslání tím, že poznali a v sebe
pojali vše, co rozmnožuje i co usmrcuje život" (Per­
spektivy).
Otokar Březina přeceňoval svou vlastní sílu a také
se mi z tohoto přeceňování vyznal. Toho jedu, který
usmrcuje život, bylo v životě jeho konečně víc, než
mohl snésti i jeho tak čistý a statečný duch. Proto
jsem řekl, ž e ,Jarom ěřice" mu nesvědčily.
V plné síle tělesného i duševního zdraví viděl jsem
Nová Rue Otokara Březinu jen v Nové Říši, kdy mi recitoval
Baudelairea a Verlainea, v onom přízemním poko­
jíku u samé silnice tam při západním konci náměstí.
V prvních letech naší známosti ani jednou nenavští­
vil jsem Otokara Březinu bez výslovného pozvání,
tolik jsem jej ctil a tolik jsem se cítil nehodným jeho
přátelství. Ale kdykoli jsem od něho odcházel, vždy­
cky zase mne zval, dívaje se na mne svýma velkýma
hnědýma očima a drže mou pravici oběma rukama.
Měl údé, nápadně dlouhé prsty a jeho ruka podobala
se rukám Andělů na ruských ikonách, nebo na stře­
dověkých illuminacích.

118
 Po druhé ve svém životě šel jsem k Otokaru Bře­
zinovi docela sám. V té době byl bych považoval za
svatokrádež, kdybych si byl zapisoval dojmy z ta­
kové návštěvy, anebo mistrova slova. Tehdy a po­
tom ještě několik let podceňoval jsem všecko tělesné
a viditelné a jestliže jsem duchovně žil, žil jsem je­
nom ve slovech a ze slov Otokara Březiny. Proto
také jsem byl naprosto bezradný ve volbě svého po­
volání. Světlo, vycházející z díla a osoby Otokara
Březiny docela mne oslepilo, i viděl jsem, že musím
být jenom veden.
Když tedy jsem přišel z Třebíče do Nové Říše po Nová Říše
druhé, byl jsem již více připraven, t. j. měl jsem o ně­
jakou korunku víc a přišel jsem za bílého dne. Tehdy
byly nějaké školní prázdniny, snad svatodušní svát­
ky. Zeptati se kohokoliv, kde bydlí Otokar Březina,
to se mi zdálo být takovou nemožností jako vědomě
porušit slavnou přísahu. Nikdo nesměl vkročiti mezi
mne a mistra, ani stín nikoho. I chodil jsem uličkami
Nové Říše i po náměstí a chodil jsem tak pomalu a
tvář jsem držel tak lhostejně, aby ani psu nenapadlo,
že nevím, kam jdu a že něco hledám. Ale pod tímto
ledovým povrchem lhostejnosti má duše zpovídala
se Bohu v dětském pláči a v očistcovém ohni slov
prostých a děsných. Ale tento děs nebyl děsem pří­
tomnosti, byl to jen stín minulosti, neb jsem věděl a
cítil, že mne vede Bůh, že také kromě Boha tu chvíli
nikdo o mně neví a toto vědomí působilo mi zvláštní
slast. Nikdo z mých příbuzných, nikdo z mých přá­
tel a známých nemá ani tušení, kde já jsem a lidé,
kteří se právě na mne dívají, zřetelně vidí, že jsem
nic neztratil a že nikoho nehledám . . . Vždyť

ÍIO
 i dnes ještě, prosím, v této knize, mluvím o Fran­
tišku Bílkovi, Josefu Florianovi, Bohumíru šmera-
lovi, Ottu Gittlovi, o Třebíči, o Šebkovicích, bůhví
o čem— neboť hle, já nechvátám . . .
Nová Ř iie Otokar Březina chodil tehdy do stravy do hospůd­
ky k Brabcům. Zdá se mi, že tak se tam říkalo. Byli
jsme tam spolu na večeři. Ale jako při první své
návštěvě, tak i tentokrát jsem pozoroval, že Otokara
Březinu nikdo nevidí. Hospůdka byla plná lidí, mož-
no-li tak říci — byla to většinou inteligence, ba byla
to samá inteligence, bylo to, čemu příznačně říká
venkov „lepší lidi“ , na prvním místě učitelé, potom
řekněme, nějaký pan správec, poštmistr, četník (jest­
li vůbec četník!) a jsme hotovi. Tehdy četník nepo­
čítal se ještě mezi inteligenci, pokud si pamatuji.
A mezi těmi večerními hostmi byl i jeden premon-
Poiátky strát, P. Evermod Petrů, rodák z Počátek, tedy
krajan Otokara Březiny, ale nikdo z těchto hostí ne­
všímal si Otokara Březiny, takže tam bylo docela
útulně, tak jako na poušti a při tom přece jako do­
ma . . . Já do té chvíle nebyl jsem vlastně vůbec
v hospodě, neboť hospodu a její duši poznal jsem
teprve zásluhou P. Aloisa Hlavinky, Bůh mu od­
pusť, svého prvního šéfa. Ale že to byl P. Evermod
Petrů, to jsem se dověděl až po letech. V tom bílém
řeholním rouchu byl mi nápadným, hrál s ostatními
několika pány kulečník a pěkně mu to slušelo. A by
nebylo nedorozumění: mně tenkrát líbilo se všecko,
co jsem viděl a slyšel v Nové Říši. Na mou duši,
všecko. Kdyby lidé milovali, neměli by Bohu a světu
co vytýkat. Nevím, jak se stalo, ale druhého dne
Otokaru Březinovi snad napadlo, že jsem se nad tím

12 0
 hrajícím premonstrátem mohl pohoršovat (Bůh mi
svědek, nic takového mi nenapadlo), i vzpomněl si
na něho a řekl: „Nevíme, jakým utrpením si toho
zasloužil!" A jestli jsem se kdykoliv později někte­
rým knězem mohl pohoršit, vždycky jsem se rozpo­
menul na Březinova slova: „Nevíme, jakým utrpe­
ním si toho zasloužil!" Teprve dnes vidím, že toto
slovo má smysl dvojí, ale je to strašné.
Bůh by musil učinit zázrak, aby ze zvířete udělal
člověka, ale člověk sám v jisté době je tak hloupý, že
se ničím neliší od zvířete. A obyčejně jsou to starší
lidé, kteří nás v tom podporují, nebo utvrzují.
Nemám žádných poznámek z té doby. Ale byl
jsem tehdy podle všeho v prvním ročníku bohosloví.
Otokar Březina mne pozval, i putoval jsem do Nové
Říše. A na té silnici mezi Starou a Novou Říší stalo Nová Rue
se mi něco podivného. Z letního nebe začalo po­
prchávat, i roztáhljsemdeštník.Iletělavlaštovka,vle­
těla až pod můj deštník a náhle zmizela. Ihned jsem
• se díval, kde by byla — kolem mne prostírala se ro­
vina — ale vlaštovky nikde nebylo. Kolem dokola
nikde. Ale dříve ještě, než jsem uviděl tuto vlaštovku,
krajina ke mně promluvila. Nikdy před tím krajina
ke mně takto nepromluvila. Měl jsem vidění krajiny,
to je pravda, ale bylo to jen vidění, třeba ne ve snu,
přece jenom vidění. Kdežto tentokrát krajina ke mně
promluvila. Nikoli slovy, ale svým způsobem. Na­
jednou totiž — na té silnici mezi Starou a Novou Říší
— jsem uviděl a cítil, že kráčím sice po pevné zemi,
ale tato země že není sama sobě účelem a že není
sama sobě dostatečná a sama sebou ohraničená! Viděl
jsem ji v prm é souvislosti s Bohem a mé tělo i má

121
duše byly v tu chvíli jako obilí, které se sklání vě­
trem. Tehdy jsem viděl, že celá země je v ruce Boží.
A právě tehdy a snad jenom tehdy jsem viděl, o čem
čteme v Písmě svátém v Knize Přísloví: „Hospodin
vládl mnou na počátku cest svých, prve než byl co
činil od počátku. Od věčnosti zřízena jsem a od sta­
rodávna, prve než země učiněna byla. Ještě nebylo
propastí a já již počata jsem byla, aniž ještě studnice
vod byly se vyprýštily, ještě hory u veliké tíži nestá­
ly, před pahrbky já jsem se zrodila: ještě byl neučinil
země a řek a stěžeji okrsku zemského. Když připra­
voval nebesa, byla jsem tu: když jistým právem a
okolkem ohražoval propasti, když povětří upevňo­
val svrchu a odvažoval studnice vod, když vůkol
kladl moři meze jeho a zákon ukládal vodám, aby ne­
přestupovaly končin svých, když odvažoval základy
země. S ním jsem byla všecko pořádajíc a kochala
jsem se na každý den, hrajíc před ním každého času,
hrajíc na okrsku země, a rozkoš má, býti se syny lid-
skými.“ Možná, že Březinova „Přítomnost" je inspi­
rována právě z těchto míst a že celé jeho dílo tkví
právě v těchto místech, odpovídajíc První Božské
Osobě — ale tolik vím, že právě tehdy Země promlu­
vila ke mně ponejprv, že mi zjevila tajemství svého
stvoření a vykoupení, země tehdy pro mé oči a pro
mou duši se vlnila, ale byl to pohyb v klidu, mne
z tohoto všeho potom rozbolela hlava, zvláště život,
stvoření totiž a vykoupení vod bylo mi velice jasné
a vynasnažil jsem se povědět to nějak ve svém článku
„Básník" ve své knize, která měla název „První
Světla". A když mne Otokar Březina druhého dne
doprovázel a podél cesty uviděl kvítka, řekl: „Každé

122
kvítko stvořil Bůh na to, aby nám zjevilo nějaké jeho
tajemství1', bylo to pro mne novým zjevením a právě
tehdy počal jsem ve své duši knihu „Moji Přátelé11. Mojí Přátelé
Ale právě tehdy uviděl a rozpoznal jsem dva světy:
svět tento a svět Boží, nebo jak tomu říká ve svém
díle Otokar Březina: tento břeh a onen b ř e h ...
A obyvatelstvo Nové Říše, kromě Otokara Březiny,
uviděl jsem tehdy jak obyvatelstvo města Humpolce Humpolec
v říjnu roku 1928, nevyjímaje ani premonstráta pana
faráře: jako stádo samo pro sebe a když se Bůh na ně
dívá, má smutek člověka, který ze dřeva, anebo z hlí- Nová Říše
ny udělal „Betlém11 a žádným zázrakem nemůže do­
cílit, aby ty ovce a ti lidé byli pohyblivější a větší,
poněvadž materiál toho nedovoluje. Ale co je horší:
žádný z těchto lidí nebude zatracen, ba nepřijde ani
do očistce, poněvadž toto nejsou ještě lidé, jsou to
jen figurky, velmi primitivní typy příštích lidí a
hraje-li někdo z nich biliár, je to velice krásné, po­
něvadž jej hraje zrovna tak, jak svátý Norbert klečí
před Velebnou Svátostí a svátý Vavřinec se peče na
rožni. Není v tom rozdílu. Je to dokonalé, poněvadž
se to neděje pro peníze, nýbrž proto, že ten člověk je
celý v tom a zde se skutečně jedná jen o dokonalý
náraz do té koule ze slonoviny. Nebudou-li do těchto
koulí ze slonoviny ťukat lidé tito, musí do nich ťukat
někdo jiný, neboť tyto věci jsou tady, aby se dály . . .
Otokar Březina jest ponořen do svého snu, já rov­
něž jsem ponořen do svého snu, a tito lidé ťukají do
koulí ze slonoviny, poněvadž jsou ponořeni do své­
ho snu, možno také milovati ženu, sport, umění,
pušku, vedu, alkohol: jak je to všecko podmíněné a
omezené! Jak je to všecko smutné a odpustitelné!

123
 A tehdy na náměstí v Nové Říši hrála hudba, sly­
šel jsem ji jako z jiného světa a bylo mi nesmírně líto
všech těch lidí, kteří se těšili na hovězí polévku, na
vepřovou pečeni a na vykrmenou husu. A ta hudba
jako by trčela v povětří, ty tóny byly jako dřevěné,
dávno udělané, předurčené a jako samy pro sebe a
nesmírně smutné. Jakoby Bůh pro své nejmenší an­
dělíčky udělal dřevěných figurek, aby si s nimi hráli:
některé pískají na klarinet, jiné troubí na troubu, jiné
vrzají na basu, jiné jdou z kostela do hospody, jiné
sedí u oběda a dranžírují husu a tak dále do neko­
nečna. Některé hrají kulečník, nebo ořou pole, nebo
prodávají v krámě, nebo káží na kazatelně. A bylo mi
nesmírně smutno, neboť jsem uviděl Boha ve veli­
kém osamocení a ve veliké bezradnosti. A Březinův
byt sám neomylně jsem poznal podle toho, že bylo
za oknem mnoho knih. A Březina ke mně mluvil,
Březina velmi mnoho mluvil a mne k prasknutí bo­
lela hlava, ačkoli jindy nikdy mne nebolela hlava a
nemohl jsem pochopiti, proč mne bolí hlava . . .
Červený Ale nejšťastnější byl Otokar Březina v oné mysliv-
Hmiek ng za Novou Říší, v oněch borových a smrkových
lesích u pana Otce. Otokar Březina býval tam o prázd­
ninách a také mne tam pozval. Já sice nemluvil
nikdy, nikdy totiž jsem se Otokara Březiny na nic
netázal, jen když sám se mne ptal, ale tehdy v Červe­
ném Hrádku u pana Otce v oněch borových a smr-
• kových lesích na výšině daleko na západ za Novou
Říší viděl jsem Otokara Březinu v největší blaže­
nosti. Otcovi byli lidé -mladí, měli asi tři malé děti,
byli .zdraví a šťastní, byli sami a přáli Otokara Březi­
novi, milujíce ho takovým způsobem, že je to dnes

12 4
téměř nepochopitelno, neboť tehdy Otokar Březina
nebyl ještě slavný. . . A pan Otec i jeho choť byli
tak šetrní a tiší, že si to nemohu vysvětlit, leda tím,
že oba tito lidé byli mladí, zdraví a šťastní a že je
osvítil Bůh, aby Otokara Březinu vzali mezi sebe.
T o však považuji za jisto, že Březina sám se nepo-
zval a že musel být vícekrát a velmi křesťansky zván.
Nikde jinde neviděl jsem Otokara Březinu tak šťast­
ného jako právě v Červeném Hrádku u Otců. Řekl
bych, že se tam zrovna v radosti popelil. Pamatuji se,
jak jsme s panem Otcem večeřeli, děti byly jinde a
paní jenom přinášela jídlo, šťastná a usměvavá, tak
zářila zdravím. Mluvil jenom Otokar Březina, seděl
v čele stolu, já po jeho levici a hostitel po pravici.
Po večeři pan Otec dal nám dobrou noc a nechal nás
samy. Teprve potom, když mistr mi naléval a s úsmě­
vem pobízel do pití, jsem si povšiml, že u stolu na
zemí stojí několik litrových láhví piva. Tehdy jsem
se viděl s panem Březinou už po třetí, i byl jsem jako
starý známý— tehdy ponejprv bylo mezi námi to, co
krátce před svou smrtí nazval mistr důvěrností těla,
ostatně ještě uslyšíme, jak to vlastně řekl.
Seděli jsme tak dlouho do noci ve spící myslivně
uprostřed lesů. Já měl ustláno v jídelně a mistr v po­
kojíku vedle, kdež byla i jeho pracovna, jak jsem
uviděl ráno. Ráno totiž po kávě vzal mne mistr do
svého pokojíku, který měl jedno okno k severu a
jedno k východu. Před oběma okny byla zahrádka,
ale před zahrádkou k východu bylo malé volné pro­
stranství a za ním borový a smrkový les. Když mistr
u stolu pracoval, byl obrácen k tomuto lesu. Také
tentokrát, hovoře ke mně, často utkvěl pohledem na
 cibulově červených kmenech borovic a na těžkém
rouchu smrků. Jistě jenom v těchto místech vzaly
Zvířata Usní svůj původ verše jako tento: „ A zvířata lesní, která
neokusila krve, nás důvěrně navštěvovala . . Na
těchto místech bylo hnízdo svaté důvěrnosti. Bylo to
daleko od světa, uprostřed lesů, blízko nebe, daleko
od země, ale i tam dole ve vesničce žil lid životem tak
nevědomým a skrytým v nebeském království chu­
doby a poslušnosti. . . Snad od toho dne, kdy na­
posledy ke mně mluvila matka, nezažil jsem takové
důvěrnosti a takového svátého pokoje jako zde
s Otokarem Březinou v těchto ztracených lesích. Oto-
kar Březina právě zde psal své nejspirituelnější verše
a aby odměnil mou pokoru a lásku, předčítal mi je
a nechal rukopis ležeti před mýma očima. Hovořil
o formě svých veršů, rozebíral jejich stavbu a řekl:
„Když člověk píše, neuvědomuje si těchto zákonů,
teprve až je dílo hotovo, nalézá je v něm.“ Nevím,
zdali tentokrát, či jindy na těchto místech (neb jsem
byl v Červeném Hrádku několikrát) ukazoval mi
Otokar Březina, že česká řeč není jen přízvučná,
časomíra nýbrž i časoměmá a dokazoval mi to na svých ver­
ších:

Síněmi Musí v paláci tvém němí a u\aslíjdem,

v^dy záhadnějšíje svět před naším pohledem . . .

Potom byla neděle, anebo byl nějaký svátek, pan

Březina šel § rodinou Otcovou do Nové Říše na
Služby Bo(í služby Boží. Ale ku podivu, tentokrát už jsem nevi­
děl své osamocenosti od tohoto kraje a od těchto
lidí, tentokrát právě naopak zároveň s Otokarem

126
Březinou viděl jsem a cítil (což je jedno a totéž) veli­
ké katolické mystérium Obcování svátých. A nevím,
bylo-li to tentokrát či jindy, velice mne osvítilo a ve­
lice jsem si všiml toho, že Otokar Březina klečí vzadu
v poslední lavici mezi „obyčejnými” věřícími, neboť
v mém rodišti a snad i jinde v téže době žádný pan
učitel nešel by v kostele jinam než na k ů r. . . A po­
něvadž Otokar Březina jest víc než učitel, tato jeho
pokora mne oslnila a o jeho díle víc poučila než nej­
kritičtější rozbor nejkritičtějšího českého kritika.
Česká kritika literární může promluviti o díle Oto-
kara Březiny teprve tehdy, až bude odžidovštěna.
Celé básnické dílo Březinovo vytrysklo z katolicis­
mu a bez katolicismu je vůbec nevysvětlitelno.
Ona vlaštovka, která při druhé cestě mé mezi Sta­
rou a Novou Říší se mi zjevila a zmizela, poněvadž
Zjevení Boží varuje se všeho přesčasného, byla zře­
telným poselstvím mé nebožky matky. Ona po své
smrti předala duši mou Otokaru Březinovi a učinila
to tímto způsobem, t. j. tak, abych tomu porozuměl.
Pan Otec již umřel. Ale nikdy na něho nezapo­ P a n O tec

menu. Byl jako voják. Byl ve službách starohraběnky

Salmové, ale to jsem se dověděl až tehdy, kdy sám
jsem přišel do styků se starohraběnkou Salmovou.
PanOtecnosil vždy svou uniformu,mnoho nemluvil,
byl ustavičně jako v pozoru a kdykoli mluvil anebo
jednal, mluvil a jednal jako na vyšší rozkaz. Bylo na
něm vidět, čemu se říká smysl a cit pro povinnost.
Pan Otec byl pravý lesník: zdravý, silný, přímý
jak ten smrk, tělem i duší přímý a v povinnosti zako­
řeněný jak ta borovice. Že byl Otokar Březina
u těchto krásných lidí, že byl v rodiné, tedy nikoli

127
 mezi vyděděnci lidské společnosti, to jistě přispívalo
k jeho blaženosti, k pocitu totiijistoty na této zem i. . .
Kdybych chtěl býti mnohomluvným anebo všed­
ním, řekl bych, že česká literatura nebo poesie „má
co děkovat4' Červenému Hrádku. Opravdu má, ale
navěky mu toho nezaplatí.
V Nové Říši chodil Otokar Březina každou neděli
a každý svátek do kostela, klekávaje tam v zadní la­
vici mezi obecný lid. Proto jsem řekl, že Jaroměřice
byly pro Otokara Březinu neštěstím. V Jaroměřicích
byla převaha „pánů" a Otokar Březina, ať již z ja­
kýchkoli důvodů, ale jistě proti svému přesvědčení
a proti své víře, této převaze podlehl. Bylť příliš
jemný a vyhýbal se „každé okázalosti", podle slov
Písma: „ T y , když se modlíš, vejdi do komůrky své
a Otec tvůj, kterýž vidí skrytě, odplatí tobě."
Kdykoli já jsem šel k Otokaru Březinovi v těchto
letech, vždy nejprve šel jsem ke svaté zpovědi a znám
mnoho lidí, kteří přicházejíce k Otokaru Březinovi,
nejprve šli ke svaté zpovědi.
V Tasově od roku 1921 až do roku 1928 inklusive
Otokar Březina, jsa u nás na letním bytě, vždycky
v neděli a ve svátek chodíval na služby Boží a oby­
čejně vypůjčíval si ode mne „Confessiones" Santi
S v. Augustin Augustini, jednou také vzal si Kempenského „Násle­
dování Krista". Že si koupil od Benediktinů Beuron-
ských z Prahy latinsko-české vydání „Římského
Římský missái Missálu", to vím, neb mi je i doporučil. Byl obzvlášt­
ním znalcem a ctitelem církevních hymnů a prosil
mne, abych mu nějakou takovou sbírku opatřil,
i koupil jsem mu antikvárně takovou jednu knihu
v Německu od Mussottra.

128
 „M y jsme téměř ztratili smysl a cit pro nenahradi­
telný význam hranic, pro význam osobnosti, pro v ý ­
znam nenavratitelného a jenom z tohoto smyslu a citu
vzniká tvorba a povstávají veliké skutky; my phi-
jem k chaosu.“ Je dnes velice málo lidí na celé zemi,
kteří by se zamyslili nad tímto slovem Chamberlai-
novým. Je to křesťanská nauka o tom, že Bůh tvoří
každou duši ivlášt a každá ta duše že má větší cenu
před Bohem, než celý fysický kosmos, poněvadž Syn
Boží k vůli ní se vtělil a na kříži umřel. Tato idea jest
páteří díla Březinova, právě z ní vyvěrá a vyzařuje
všechna úžasná útěcha jeho veršů i pros, ta vyrovna­
nost a jistota, která k nám mluví z Evangelia, ať ne-
dím zrovna z oněch vět v osmé kapitole sv. Matouše,
kde čteme:,, A když vstupoval na lodičku, šli za ním
učedníci jeho: a aj bouře veliká stala se na moři,
takže se lodička přikrývala vlnami, on pak spal:
A přistoupili k němu učedníci jeho a zbudili jej,
řkouce: Pane, zachovej nás, hyneme.
I dí jim Ježíš: Co se bojíte, malověrní? Tehdy
vstav, přikázal větrům a moři, a stalo se utišení ve­
liké."
On pak spal. Moře se vzdouvá, vichřice běsní,
hromy duní, blesky se křižují — On však spí.
Řeklo by se, že jest pokojný a klidný, poněvadž
spí a o nebezpečenství nic neví, ale učedníci už Ho
zburcovali a On té bouři a těm běsům vodních
i vzdušných živlů hledí tváří v tvář a přece praví do­
cela klidně: „C o se bojíte?”
T u es Petrus et super hanc petram aedificabo ecc-
lesiam meam. T y jsi Petr a na té skále vzdělám církev
svou (Mat. 16 ,18 ), ale skálou byl Kristus (I. Kor. io).

129
Jediný člověk Otokar Březina je věštcem papežského primátu.
Poslední sloka „Kolozpěvu srdcí“ :

Pro blížící se příchod, jasného člověka tajuplného,

jen(jediný v milionech bratří, co budou a byli,
nad prostorem vítě^,
promění pimi od pólu k pólu dle svaté tvé vůle
a myělenkou, která odposluSných sluncí
se učila lehkosti, tanci a písni,
usedne ve tvé tajemné radě
meý. knížata kosmu —
sladko je {íti.

Pro blífící se příchod — poněvadž kdo není viděn

a uznán, není ještě tu! A to je Kristus, spící skála
uprostřed rozbouřeného moře. Všechen smysl ves­
míru. Neboť vesmír musí mít smysl. Nemá-li vesmír
smyslu, můžeme se smát. Ale jsou věci už na této
zemi, kterým se nemůžeme smát, na příklad, když
docela nevinné děvčátko je od macechy utýráno
k smrti, anebo když kněz vystoupí z katolické Círk­
ve, anebo když syn zabije svou vlastní matku.
Všichni jsme náchylni k nesmyslu, kterému se říká
svoboda, volnost, rovnost bratrství. Ale v j istých okol­
nostech, t. j. když jsme dostali palicí do hlavy, se zasta­
vujeme,říkajícevduchu:Jsoupřecejenomjisté meze...
Ale řekneme-li jednou me\eyřekli jsme tím pravdy.
Otokar Březina na vrcholu své tvorby ucítil se
povinen výslovně nám říci:

„Existuje absolutnípravda,
jest mravní {ákon“ (Perspektivy).

130
Jakmile uznáme toto, musíme uznat i primát řím­
ského papeže, neboť jedno bez druhého je naprosto
nemožné !Uznáme-li totiž řád ve smyslu filosofickém,
musíme uznat i hierarchii ve smyslu theologickém,
neboť jedno bez druhého — absolutní pravda a mrav­
ní zákon—jest naprosto nemožné. BudMsm
Březina studoval budhismus, pokud si pamatuji,
už hned v Jinošově dal mu do ruky Čuprovu knihu
správce školy jasenické, proslulý sběratel motýlů,
pan Březina mi o tom vypravoval, ale po mnoha le­
tech, když poznal Solovjeva, budhismu se smál, t. j. Sobvjev
mluvil o budhismu s úsměvem jako o „překonaném
stanovisku", jako o nemožnosti a neuskutečnitel-
nosti pro lidstvo a řekl, že jediné katolicismus je
v držení pravdy. Nemýlím-li se, bylo to za světové
války, ne-li dřív. Snad o tom najdu určitější slovo ve
svých denících.
„Základní myšlenka budhismu jest úhlavním ne- Buihism
přítelem všeho vyššího duchovního života" (Dahl-
mann). U indoarijců jest principem: harmonie s pří­
rodou; u budhistů: popření přírody. Dříve než
Chamberlain všichni katoličtí visionáři a mystikové
(na př. Emmerichová) dobře věděli, že indoevropská
idea jest jediné spásonosná pro lidstvo: že harmonie
s přírodou obnoví ráj. A tato věta má svůj původ na
Himalaji!
Harmonie s přírodou obnoví ráj. Tato myšlenka
doprovázela Otokara Březinu až k jeho smrti. Asi
v roce 1927 dal jsem mu — proti všemu svému oby­
čeji—v důvěrné chvíli otázku, jakou knihu bych měl
ted psát. A on mi řekl: „Napište knihu o církevním
roku, ale tak, aby tam nebylo jen dogma, nýbrž Církevní rok
 i příroda \ tedy tajemství víry spojené s přírodou,
vyzařující z přírody a skrze přírodu. . . A nejen dřív,
nýbrž ještě týden před svou smrtí Otokar Březina
s jakousi radostí přede mnou mezi čtyřma očima si
připomenul, kterak církevní rok katolický je ve sty­
ku a v souladu s rokem slunečním a s přírodou; tak
V ánoce prý na př. zrovna o Vánocích, kdy země je pokryta
ledem a sněhem a kdy se zdá, že všechen život na­
vždy zanikl, Církev katolická slaví Narození Páně,
tedy svátek božského Dítka, Naděje, aby člověk ne­
zoufal, že život na zemi zahynul. . . Již asi deset
let před tím, ba dřív, tutéž, ale opravdu tutéž myš­
lenku a útěchu vyslovil jsem v básni „N ávrat", kde
apostrofuji Přírodu:

M é slovo tě^kéjest ja k tvé.

Nám oběma to srdce rve.
Tvé touhy tuhnou v krystaly
útlakem hor.

Nám stejný osud schystali,

jen na oko jsm e dva,
má láska jako tvá
přiila pod do^or.

Ó věř mi, sestro Země,

ten led mi nevadí,
já vím, (e mluvíS ke mně!
Nás oba mají neradi.

Jsm e jako dětí dvé,

jim { odumřela matka.

132
 Nem iň v ničem vůle své
jest ptráta,jen%e sladká.

V mých prsou jako v tvých

tá( velká pomsta vyrůstá,
dnes ovšem tlumíme svůj smích,
však píra vykřiknou ústa.

Je n stul se ještě víc

v ten rubáš lhostejnosti,
piám i paměti tvou líc,
a Boha také dosti.

On Jiynouti nás nenechá,

jsou útrapy M u naše plám y,
a v tom jest velká útěcha,
(e trpí věrně s námi.

Co druhdy Jem u činili,

, r r v* r
to nyní nam pas cini;
J e j £ neřestí všech vinili,
nás vinníky { nich rovně( viní.

J a k s Něho roucha drásali,

tak rvou je s našich plecí;
však marným vptekem já sa li,
pas o pi Pán všech věcí.

M y viděli J e j { mrtvých vstát

a v slávy stkvoucím ja su ,
jen { nepřestane nikdy plát
{ Ran jeho do všech časů.

1 33
V tom jejich světle tajemném,
ó Sestro, fijem spolu
a iivot nášje jako snem
a radujem se £ bolu.

Kdyby mne nebyl svět opustil,

ač mi to bývalo trýzní,
já sotva bych tak čistě snil
a v tvé bych nebyl přísni.

Kdyby mne nebyl svět opustil,

ačjsem se toho lekal,
já jistě bych ted jiným byl
a tebe marně čekal.

Málem u( bych byl přísahal,

fe js i mi neznámou \cela,
takový fa l se ve mně v{ňal,
duše mi krvácela.

J d nevěděl, co počít mám,

v kterou se obrátit cestu,
vyšeljsem sem a hned \as tam,
a( jsem dal sbohem Městu.

K dyijsem byl v noci vystoupil,

první tvé slovo bylo:
Věčně— a On nás vykoupil
hvězdami hlaholilo.

A vinouc mne k sobě, šeptalas:

Opři se o strom lití,

*34
 a uslyšíš tvorstva hodokvas,
lásky mé {ilobití.

A ja k js i to řekla, já uviděl
chorovod pářících světů,
a tichou nocí hymnus [něl
kořenů, poupat a květů.

A ja k js i to řekla, v loktech tvých

dvě srdcí zpívat se ja lo ,
a pod námi na všech vrcholcích
^osvítalo.

(14. ledna 1914.)

Pamatuji se, že tehdy v lednu 1914 řekl jsem v Ja-
roměřicích Otokaru Březinovi, mluvě ovšem sám za
sebe, za své náhlé vidění: „K dyby člověk zůstal
v městě, musel by ztratit víru/ “ Otokar Březina byl M ěsto

tak rozradostněn tímto mým slovem, jako zpovědník

upřímným vyznáním, nedíval se na mne a všecek
zjihl, což bylo patrno v jeho úsměvu, jenž delší dobu
trval a v jeho hlase. V té chvíli mohl jsem pochopit,
ale já si toho neuvědomil, že vlastně celým svým ži­
votem a všemi svými zkušenostmi jsem jako tápa­
jící rukou svého přítele Otokara Březiny. Nejen že
mi byl vděčným za to vyznání, ale uslyšev mou zpo-
věd a můj hlas a vida mou opuštěnost, které nikterak
nezavinila má láska, opuštěnost tedy docela nesmysl­
nou a lidsky nepochopitelnou, jaksi se všecek sám
v sobě a sám pro sebe zaradoval, že má potvr[enu
zase jednu pravdu, o které ještě neměl zkušenosti a
tedy jistoty.

135
 Já bych měl odvahu, říci všechno, ale když zemřel
Otokar Březina, nevidím pro to důvodu. Abychom
všecko řekli, musí k tomu býti v národě ucho. Ať si
nikdo nemyslí, že je možno mluviti pro budoucnost,
sice by na trní rostly hrozny a na bodláčí fíky. A ni­
komu ať nenapadne, že je tak snadné, uvidět hvězdy!
Já je viděl jen ve svém dětství, ještě za života matky
své a naposledy v lednu 1914, takže přes 15 let už
jsem jich neviděl a bydlím na venkově a dosti se na­
chodím v noci. Kdo této zkušenosti nemá, nemůže
rozumět dílu Otokara Březiny. Ze všech jeho dosa­
vadních kritiků literárních nejvíce se mu přiblížil
M iloS Dvořák Miloš Dvořák a ještě více svým tušením než svými
zkušenostmi, neboť jest mlád a život mu odepřel po-
znati důvěrnost a sladkost katolické liturgie.
Milenci nechávají si pro sebe, co si řeknou mezi
Čtyřma očima. Tím spíše to, co dělají. Citrony a po­
meranče v Čechách nedozrají a jistá slova musejí být
a zůstat nevyřknuta. Smějte se! Smějte se, kdož máte
oči k vidění! A s velikou láskou a s velikým smí­
chem nastavujte ruce své, aby vám je omotali řetězy!
Svobodni v hříchu, svobodni i v cizoložství, Bože
můj! T o by bylo zle, aby si Bůh nemohl dopřát toho,
čemu lidé nerozumějí! Takové katolické liturgie. . .
Kde smysly jsou přizvány k nejvyšším, ba k nej-
zazším metafysickým pravdám... Podle Otokara Bře­
ziny jest jenom jediná církev a to: římskokatolická.
„Učiniti poloviční slepotu naši extasí vidoucího
do dvou nekonečností, spojených nesčíslnými osnovami
souvislostí, není-liž to snem všech, kteří dovedou sly-
šeti v písni času hymnus budoucích svítání? Kdo
z nás nechtěl by býti dosti hrdým a silným, aby ho

136
dosnil až do konce, v celém jeho šílenství, bez bázně
a bez trestu?“ (Tajemné v umění.)
Otokar Březina sám chtěl, ale nebyl ani dosti
hrdým, ani dosti silným pro tento svůj vlastní sen.
Proto v roce 1925 mi řekl: „Jest mi velikou útěchou,
že aspoň mé dílo jest katolické!“ Kdybych odsuzoval
pro to jen Otokara Březinu, bylo by to velmi ne­
spravedlivé, ale o té věci ještě později.
Březina toužil, aby v liturgii zastoupena byla a
spoluúčinkovala i příroda. Zastoupena jest, přece
však dosud spoluúčinkuje jaksi jen náhodou nebo za
„šťastných okolností” , na př. když o Vzkříšení nebo
o Božím Těle je teplo a slunce svítí, nebo na Velký
Pátek když by bylo zatmění slunce . . . Otokar Bře­
zina, jako každý skutečný básník, touží, aby na zemi
byla taková liturgie, jaká byla v ráji a jaká je v nebi :
příroda nebo vesmír nikterak nejsou jen kulisami
a statisty v oné době, o které praví Isaiáš: „Ejhle, já
tvořím nebesa nová a zemi novou” (65, 17), nebo
apoštol Petr (II, 3): „N ových pak nebes a nové země
očekáváme!” — U Isaiáše je to přítomnost, u svátého
Petra budoucnost. Čekali bychom to naopak, jenže
u proroků není rozdílu v čase, všechno jest přítom­
ností u Boha a u těch, kteří vidí.
„Jako láska, i umění miluje ^emi. I nejspirituál­
nější umění uznává vděčné, že do jejího světla opíralo
svá křídla, než mohlo vzlétnouti do výší, kde vznáší
se rychlostí extatických pohledů. Země 1 ůstane v(dy
břehem, k němuž se vrací ze svých výprav” (O. Bře­
zina). A zase tu máme verš Apokalypsy (21, 1) :
„ A viděl jsem nebe nové a zemi novou” . . . Isaiáš,
Petr a Jan takto se doplňují. . .

137
 Právě v té době, když jsem bydlel u Pánků v Šeb-
kovicích, dal mi Otokar Březina čisti něco o bud-
hismu. Z té doby (1912) mám ve svém deníku po­
známky bibliografické, ale i kritické a také citáty, na
v
pr.:
P a u l Deussen: Die Sutra’s des Vedanta des Bada-
rayana nebst dem vollstándigen Kommentar des
BuJUsm Cankara, ein Band von 766 Seiten, das wichtigste
theoretische Werk Indiens uber die religiose Meta-
physik der Upanischaden — to vyšlo roku 1897 a té­
hož roku vyšel 90ostránkový svazek: „Sech^ig U pa-
nischaďs des Veda aus dem Sanskrit iibersetzt und
mit Einleitungen und Anmerkungen versehen.
A roku 1894 týž německy indiolog vydal: ,, D ie
Philosophie des Veda bis a u f die Upatiishaďs. „ A roku
1899 „D ie Philosophie der U paniskaď s“ . T o vše
vyšlo: F. A. Brockhaus, Leipzig.“
Populární, ale výborné dílo: ,, Indiens Literatur
und K ultur in historischer Entwicklung“ napsal Leo­
pold von Schroeders (50 přednášek), Leipzig 1887.
Knihy, které tuto uvádím i kritické poznámky
o nich měl jsem od Otokara Březiny. Neboť toto
vše psal jsem si až doma.
„Vězíme v systematice tak pevně jako rytíř 13.
století ve svém těžkém pancíři a můžeme vykonávati
jen těch několik málo určitých pohybů, na které je
naše umělé brnění vypočítáno" (Chamberlain). R ei-
Roium ner Verstandesunterricht fuhrt zur Anarchie (Goethe).
Der indoarische Metaphysiker ist der tastende Den-
ker! (Chamberlain). Indoarijský metafysik jest mys­
litelem tápajícím. Vlastně by se mělo říci: makajícím ,
což jest způsob, jakým se pohybují a myslí slepci.

13 8
 Maurice Maeterlinck jako František Bílek má své
„Slepce*1 a Rainer Maria Rilke svou „Slepou**. Slepci
František Bílek tvoří své „Slepce** sice na popud
„Slepců** Otokara Březiny, ale „ Hudba slepců *
u Otokara Březiny jest přece jenom jiná než hudba
slepců u Františka Bílka, ačkoli právě Bílkovi „Slep-
ci“ přiblížili se dílu Otokara Březiny ze všech výtvar­
ných děl nejvíce. Podkladem, nebo určitěji řečeno:
metafysickým kořenem obou jest idea a mystérium
peccati originalis, hříchu dědičného. Celé dílo Fran­
tiška Bílka vyrůstá z této ideje a v tom viděl Otokar F r . B íle k
Březina Bílkovu originalitu a velikost, přece však
jednou mi řekl, že Bílkův výtvarný doprovod jeho
„ R ukou *odpovídá je n { části této knize, neboť Bílek
vidí prý všude je n K rista . Tak mi řekl Březina dosti
brzo po vydání „Rukou**. Březina jistě neměl ničeho
proti Bílkovu vidění, ale jak patrno, měl námitky
proti jeho vidění výtvarnému , pokud se týká veršů
Březinových. V celém díle Otokara Březiny ani jed­
nou nenajdeme slova Kristus. Otokar Březina měl
asi ten pocit jako já, když jsem byl požádal Františka
Bílka o doprovod ke své ,, M iriam “ a on mi udělal
5 dřevorytů na téma „Matka Boží** a ani se neza-
červenal, domnívaje se asi, že má právo mne umrav-
ňovat. Otokar Březina také mi jednou, a nikoli bez
jakéhosi rozhořčení řekl, že dřevoryty, které Fran­
tišek Bílek nachystal k jeho „ Skrytým dějinám *, se
k tomuto dílu nikterak nehodí a z řeči Březinovy
musím usuzovat, že právě tento výtvarný doprovod,
na němž autor tolik lpěl, zavinil nevydání „Skrytých
dějin**.

13 9
 Felle potuš ecce languet,
spina, clayi, lancea
mite corpus perfirarunt,
unda manat et cruor:
Terra, pontus, astra, mundus,
quo lavanturflumine . . .

Anna Kateřina Emmerichová mluví o kletbě, která

spočívá na hvězdách, na měsíci, na slunci. I tělesa ne­
beská Kristus vykoupil.
Em m erichová Na dílo Anny Kateřiny Emmerichové upozornil
mne nejprve Otokar Březina a doporučoval mi je
v době, kdy jsem pro ně nebyl zralý; pokud si pama­
tuji, obzvláště Březinu rozradostňovalo, jak Emme­
richová vidí přírodu. V té době půjčil mi Březina
též knihu „D ie Seherin von Prevorst" a když jsem
mu pak řekl, jak je to smutné a beznadějné proti ta­
kové Emmerichové, docela mi dával za pravdu.
„Jasnovidka" Prevorstská byla protestantka a poně­
vadž dábel je opice Boha, mám ten dojem, ba nepo­
chybuji, že „Seherin von Prevorst" byla honem v y ­
slíděna a přistrojena, aby zachránila reputaci pro­
testantismu a paralysovala zázračnou činnost visio-
nářky dulmenské, katoličky Anny Kateřiny Emme­
richové. Podobně na sokolských sletech setkáváme
se i s „modlitbou", ale Bůh tím není nikterak vinen,
tak jako by nebyl svou vůní vinen tchoř, který by
v sakristii ukradl kadidlo.

F . M ax M iiller (Angličan): „Indien in seiner

weltgeschichtlichen Bedeutung", Leipzig 1884 (au-
torisierte Ubersetzung von C. Cappller).

140
 Díla obecně kulturně historická:
Heinrich Zim m er: „Altindisches Leben, die Kultur
der vedischen Arier“ , Berlin 1879.
M ichael H aberlandt: „D er altindische Geist in
Aufsátzen und Skizzen“ , Leipzig 1887.
R ichard Garbe: „Indische Reiseskizzen“ , Berlin
1889.
Hermann Oldenberg: „A us Indien und Iran“ , ge-
sammelte Aufsátze, Berlin 1899.
A lfred H illebrandt: „Alt-Indien“ , Breslau 1899.
R ichard G arbe: „Beitráge zur indischen Kultur-
geschichte“ , Berlin 1903.
Otto Boehtlingk: „Indische Spriiche, Sanskrit und
Deutsch“ , St. Petersburg 1863—1865, tři svazky.
PaulD eussen: „D ie Sutra’s des Vedanta“ , Lipsko
1887.
P a u l D eussen: „Allgemeine Geschichte der Philo-
sophie mit besonderer Beriicksichtigung der Reli-
gionen": I. B d „ I. A bt„ Allgemeine Einleitung und
Philosophie des Veda bis auf die Upanishaďs; Lipsko
1894; I. Bd., 2. Abt., Die Philosophie der Upani­
shaďs, Lipsko 1899.
P a u l D eussen: „D as System des Vedanta“ , Lipsko
1883.
R ichard G arbe: „D er Mondschein der Samkhya-
Wahrheit“ , Mnichov 1899.
Jo s e f Dahlm ann: „D ie Samkhya-Philosophie ais
Naturlehre und Erlosungslehre, nach dem Mahabha-
rata“ , Berlín 1902.
Otokar Březina si podtrhl tyto věty :„W as dieln-
dier ais gottlich verehren — ,jenseits vom Himmel
und in Herzens Tiefen' (Maha-Narayana-Upani-

141
Cham berlain shad) — hat eigentlich nichts, gar nichts gemeinsam
mit dem Jahve der Genesis und der christlichen
Kirchenlehre. Gerade jener Gott der Indoarier, ,der
nie bewiesen werden kann‘ (wie es in einer Upa-
nishad heisst), da er nicht durch áussere, sondem
durch innere Erfahrung gegeben wird, war aber in
Wirklichkeit der Gott aller innig religiosen germa-
nischen Christen zu allen Zeiten, gleichviel welcher
Konfession sie áusserlich anzugehoren genotigt wa-
ren; das lásst steh namentlich an den M ystikem tmd
Philosophen nachweisen, von Erigena und Eckhard an
bis i Bohme und K ant“ (Chamberlain, Arische
Weltanschauung, strana 78). A hned v odstavci dal­
ším :„Eine andere wichtige Folge dieser einzig wah-
ren— oder wenigstens einzig ,arischen‘ — Áuffas-
sung der Religion ist, dass die Grundlage der Sitt-
lichkeit nicht in zukiinftigen Lohn und zukiinftige
Strafe verlegt wird, sondem, wie Goethe es wollte,
in die Ehrfurcht des Menschen vor sich selbst, vor
dem Weltumfassenden, das er ,in Herzens Tiefen
birgť. Dies heisst die Erlosung aus den entwur-
digenden Wahnvorstellungen von Himmel und
Holle, gegen die so fromme christliche Priester
M eister wie Maeister Eckhard und der Verfasser der ,The-
E ck h a rd 0j0gja deutsch' schon vor Jahrhunderten mit der

Empomng echt germanischer Geister ihre Stimme

erhoben. Religion ist Gegenwart, nicht Vergangenheit
und Zukunft
Přítomnost M ů ž e m e tu m y s lit n a B ř e z in o v u „P ř íto m n o s t",
k d e v ý s lo v n ě se p r a v í: „ C í t í m e , ž e s o u d n ý d e n n e n í
v b u d o u c n o s t i , a le ž e je n e p ř e t r ž it o u p ř í t o m n o s t í
v k o s m u . Ž e k a ž d á h o d i n a je s o u d c e m v š e c h h o d in ,

142
každý z nás proti své vůli vykonavatelem spravedl­
nosti v životě lidí, žena v životě muže, muž v osudu
ženy a v životě obou dítě, které přišlo a usedlo, ta­
jemný host, u jejich stolu, i to, které jejich domu se
vyhnulo. .
Březina je poctivý, on neříká: „vím e“ , ani „věří­
me", nýbrž: Cítíme. Cítíme, že soudný den není v bu-
doucnosti.“ Březina je svědek věrný.
Sebrané spisy Jaku ba Boehma daroval jsem Oto- Bodám
karu Březinovi, pokud si pamatuji, kolem roku 1905.
Na stránce 82. téže knihy Chamberlainovy pod­
trhl si Otokar Březina toto:
„Zerrissene Seelen, ohne abgerundetes Ebenmass der Chamberlain
Anschauung, ohne fliigelsicheren Hochflug der Gesin-
nung sind bettelarm an dem , was erst dem Leben W ert
verleiht.“
Kniha Chamberlainova vyšla ve sbírce „D ie Kul­
tur", kterou vydává Bard Marquardt et Co, Berlín.
Pokud vím, kupoval Otokar Březina jen knihy
nové (z knih totiž novodobých), proto jen soudím,
že citované věty podtrhl on a nikdo jiný. Já bych byl
neměl odvahy, se ho na to ptát, neboť od začátku až
do konce viděl a ctil jsem v něm svého mistra a přijí­
mal jsem od něho jen to, co mi řekl z vlastní vůle
sám.
Ze sbírky „D ie Kultur" přečetl jsem 7. května
1912 knihu „U lrich von H u tte n '; napsal ji Georg UlrichHutten
Jakob Wolf, jistě Luterán, ne-li Žid. Die Gesprache
Huttens přeložil a vysvětlil David Friedrich Strauss,
Lipsko 1860.
K n i h u o H u t t e n o v i p ů jč i l m i O . B ř e z in a .

143
 D a lass ich jeden liigen
und reden, was er wilt,
hátt, W ahrheit ich geschwiegen,
m ir wáren Htdder viel.
N un hab ich's gesagt,
bin drum verjagt,
das klag ich cdlen Frummen.
(Ulrich von Hutten.)

Eine neue Ausgabe des „Gespráchbůchlein" nad

der von Hutten im 1521 selbst besorgten Verdeut-
schung veranstaltete Richard Zoozmann in „Anger-
manus Bibliothek fur Bibliophilen“ , Dresden 1905.
Erasmus Rotterdamský i Luther se Huttena zřekli,
posléze ujal se ho Zwingli a ošetřil ho do smrti. Na
jeho hrobě byl (ale už není) kámen s nápisem:

H ic eques auratus ja c e i oratorque disertus,

Hutenus vates, carmine et ense potens.

Zemřel pak Hutten, jsa 35 let stár, na nemoc vene­

rickou, humanista-rytíř německý. Jeho hlavní spis:
„Gesprách-Buchlein“ : Feber I, Feber II, Vadiscus
oder die romische Dreifaltigkeit. Die Anschauen-
den (Inspicientes). Knížka tato má motto: O divi
Ecclesiam malignantium. Na titulním listě po stra­
nách vyobrazen napravo Luther (s podpisem: Veri-
tatem meditabitur guttur meum; k tomu má poznám­
ka: Bůh nebývá posmíván, guttur je hrdlo: pravdu
rozjímati bude hrdlo mé:Luther se oběsil. . . ) , vlevo
Ulrich Hutten (s podpisem: Perrumpendum est tan­
dem, perrumpendum est,'česky: konečně se musí
prorazit, prorazit se musí, což se na Huttenovi rov­
něž vyplnilo, neboť zemřel na nemoc venerickou).
Knížka tato vyšla 1 521 a na témž listě titulním nahoře
Bůh Otec s úsměvem drží šíp (blesk) levicí, namířený
dolů proti Církvi Římské, a pravicí ukazuje, jako by
žehnal anebo jakoby sesílal svou moc,na Luthera a
na jeho „rytíře“ a král David drží proti Bohu desku
s nápisem: Exaltare, qui judicas terram, redde retri-
butionem superbis. A dole „rytířstvo" Reformace,
kopí dlouhá v rukou, žene útokem na papežence,
kteří ovšem zmateně prchají. Exaltare, qui judicas
terram, redde retributionem superbis (Ps. 93, 2), po
česku: „V yvyš se, jenž soudíš zemi, dej odplatu pyš­
ným". Ale i v tomto proroctví jé strašný ortel nad
veškerou Reformací: Exaltare, ano, vyvyš se a $bavíš
se oltáře: ex—altare — ty pyšný, jenž soudíš církev
římskokatolickou. . . Reddidit retributionem su­
perbis . . .
Otokar Březina půjčil mně i jiné knížky. Ve sbírce
„D ie Kunst" v knize „ Praxiteles‘\ kterou napsal
Hermann Ubell, na str. 22 podtrhl si Březina tuto větu:
„ Differervpert und stark empfinden, ober die Empfin- U b ell

dung wenig verraten, hat pj. allen Zeitenfiir aristokra-

tischgegolten\ po česku: Diferencovaně (rozmanitě,
odlišně, rozdílně) a silně cítiti, ale toto cítění ma-
lounko prozrazovati, platilo ve všech dobách za
aristokratické. K tomu jsem si před 27 lety pozname­
nal: Zajisté velmi charakteristické pro poesii O.
Březiny. Ale co mají takoví lidé jako Otokar Březina
mluvit a dělat v době demokratické, kde je všechno
jen diskuse, o tom Hermann Ubell (podle všeho Žid)
už nepraví.

*45
 H erm ann V knize Hermanna Bahra „D ialog vom Marsyas"
Bahr
zatrhl si Otokar Březina tuto větu: „ . . . wie furcht-
bar es biisst, wer nicht die K ra ft hat, sich die Gnade der
seligen Stunden auch {u bewahreri1 (pag. 69. Vyšlo
v Berlíně v knihovně „D ie Kultur", kterou rediguje
Comelius Gurlitt, nákladem Bard Marquardt). A kte­
In sp ira ce ré jsou ty „selige Stunden" ? Jsou to chvíle inspirace,
jak patrno z předchozích vět: „Aber glaube nicht,
dass ich, alternd, undankbar gegen den Rausch ge-
worden bin und die Lust der Wallungen nicht mehr
kenne. Ich weiss das Gliick der Ekstasen noch,
wenn plótzlich unsere Sinne schárfer sind, unser
Wille fester, unser Geist rascher, alles um uns ver-
sammelt und bereit steht und wir nun erst fuhlend zu
vernehmen glauben, was es mit uns und der Welt
auf sich hat: die Sonne scheint uns wie zum ersten
Male, die Erde gliiht, der Wind riecht, ein tiefes
Summen und ein helles Klingen ist um uns, in uns
und grosse Stimmen werden laut, máchtige Zeichen
glánzen."
A za onou hořejší, podtrženou větou (wie furcht-
bar es biisst. . . ) následuje: „Ihr verliert sie ( i. e. die
Gnade), das ist Euere Kunst, die mit wilden Hánden
nach dem Augenblick greift und nur einen Fetzen
behált. Ich aber will nichts, was ich nicht mir anzu-
eignen stark bin." Rovněž příznačné pro Otokara
Březinu.
M erefko vský V téže době půjčil mi O. Březina D . S . Mere%-
kovského , Juliana Apostatu", jenž vycházel ve „V ol­
ných chvílích", měsíční příloze Sokolovy „K ro ­
niky" (1906), v překladu Věry Čalounové. Vypsal
jsem si tento úryvek:

146
 , M y s l í š , A r s i n o o ,* p r a v i l A n a t o l i u s , „ ž e neyiám í
bratři {nova z v e d n o u n it n a še h o ž iv o t a a p o n í p ů ­
jd o u d á l e ? M y s l í š , ž e n e z a h y n e v š e c h n o v t é t o b a r ­
b a rsk é tm ě , v y c h á z e jíc í n a Ř ím a H e lla d u ? Ó , k d y b y
to m u ta k b y l o , k d y b y c h v ě d ě l, ž e b u d o u c n o s t . . . ‘
,A n o ,‘ z v o la la A r s in o a a p ř ís n é , te m n é o č i je jí
z a p lá ly v ě š t e c k ý m o h n ě m . — ,.Budoucnost j e v nás,
v našem utrpení. Ju lia n m ě l p r a v d u : v n e s la v n o s ti,
v m lč e n í, c i z í v š e m , o s a m ě lí, m u s ím e t r p ě t i a ž d o
k o n c e ; m u s ím e d o p o p e l a z a h r a b a t i p o s le d n í ji s k r u ,
a b y b u d o u c í p o k o l e n í m o h la r o z s v í t i t i n o v á s v ě t la .
T í m , č í m k o n č í m e m y , z a č n o u o n i. J e d n o u n ě k d y
b u d o u lid é v y k o p á v a t s v a t é k o s t i H e l l a d y , ú l o m k y
b o ž s k é h o m r a m o r u a z n o v a s e b u d o u m o d li t a p la ­
k a t n a d n im i;v y h le d a jí v h ro b e c h z e d e lé s tr á n k y n a ­
š ic h k n i h a z n o v u b u d o u ja k d ě t i r o z e b ír a t h a r m o n ii
sta rý c h d ěl H o m e r o v ý c h , m o u d ro st P la to n o v u . P o ­
to m se v z k ř ís í H e lla s — a s n í m y .‘
, A s p o lu s n á m i — n a š e u t r p e n í,* z v o l a l A n a t o l i u s .
,P r o č ? K d o z v í t ě z í v t o m z á p a s u ? K d y se s k o n č í ?
O d p o v ě z , S i b y l l o , m ů ž e š -li !*
A r s i n o a m lč e la , s k lo p i v š i o č i ; k o n e č n ě p o h lé d la n a
A m m i a n a ( M a r c e llin a ) a u k á z a la n a n ě h o A n a t o l i o v i :
, H l e , k d o ti o d p o v í lé p e n e ž já . O n t r p í z r o v n a
ta k ja k o m y . A l e z a t ím n e z t r á c í ja s n o s t i d u c h a . V i d í š ,
ja k n a s lo u c h á k lid n ě a r o z u m n ě / “
K t o m u js e m si p o z n a m e n a l: S r o v n e j t o t o fin á le
k n ih y M e re ž k o v sk é h o s b ásn í B ře z in o v o u : Věčné. Viiniinova
{n o va . . .
B ř e z in a m l u v í o h o ř í c í c h p o c h o d n í c h , k t e r é u m í­
r a jí c í n e b o o d c h á z e jíc í p ř e d á v a jí d o r u k o u p ř ic h á z e ­
jí c í c h . M e r e ž k o v s k ý , ja k js m e s l y š e li , h o v o ř í o jis k ř e

147
 ukryté v popelu a v II. knize Machabejské (kap. i.)
čteme:
Nebo když do perské země vedeni byli otcové na­
ši, kněží, kteříž tehdáž ctitelé Boží byli, vzavše oheň
s oltáře, tajně skryli jej v údolí, kdež byla studnice
hluboká a suchá a v té schránili jej, takže to místo
všem neznámé bylo.
Když pak mnoho let minulo a líbilo se Bohu, aby
poslán byl Nehemiáš od krále perského: poslal vnuky
těch kněží, kteříž jej byli skryli, aby pohledali toho
ohně: a jakž vypravovali nám, nenalezli ohně, než
vodu zhustlou. .
I kázal jim jí navážiti a jemu přinésti: a oběti, kte­
réž byly položeny, rozkázal kněz Nehemiáš pokro-
piti tou vodou, i dříví, i což bylo na ně vloženo.
A když se to stalo, a čas přišel, v němž iase slunce
posvítilo, které( prve bylo v mrákotě, zapálil se oheň
veliký, takže se divili všichni. . .
O tom, jak dílo O. Březiny souvisí s Biblí, pro­
mluvíme jindy.

Droste V knize „Annette von Droste-Hiilshoff“ od Gab-

H u ish o ff ráe ]yR eutrové (ve sbírce „D ie Literatur” , heraus-
gegeben von GeorgBrandes,Bard Marquardt, Berlin)
na str. 18, připsal O. Březina vykřičník modrou tuž­
kou vedle této věty:
„Und mitten in dem aus friedlichem Kinderschlaf
aufgestorten Fúhlen uralter Menschenschmerzen
blieb, ais innerster Kem der Personlichkeit, hier in
diesem einen besonderen Falle, das mystische Wis-
sen von einer Vorbestimmung, an der nicht zu riit-
teln und zu riihren war, von einer Bestimmung zur

148
Einsamkeit, zur Jungťrauschaft — die erfiillt werden
musste, mochte das Herz auch zeitweilig bluten und
stohnen."
K tomuto citátu jsem si tehdy (i 912) popsal do své­
ho deníku: Podle kontextu bych soudil, že „beson-
derer Fall“ jest ona láska, kterou poetka utajila ve
svém srdci; takže mystické poznání jako by bylo
předurčením pro isolaci. Srovnej s tím, co Březina
píše a mluví o ženách (a dnes, 1929, bych přidal:
ó celibátu).
A na str. 20 téže knihy podtrhl O. Březina celý
tento odstavec:
„Trotz dunkler Sterbensángste und demiitiger
Sterbensbereitschaft lebte Annette weiter — ohne je
das Gefiihl volliger Gesundheit kennen zu lemen.
Der Geist, der sie verzehrte, hielt sie zugleich auf-
recht, er war ihre Gefahr und ihre Starke, er war ihr
Verderber und ihr Erloser.“
A já si podtrhuji (1912) ze str. 23 toto:
„Sie konnte nie um eines theoretischen Begriffes
willen dichten.
Was sie geschaffen hat, entstand auf die Anregung
lieber Menschen hin, konnte nicht wachsen und
werden ohne den Sonnenschein unaufhórlicher Teil-
nahme und Mitfreude. Yielleicht ist die „Ledwina“
das einzige Werk, welches sie nur, um sich selbst zu
entlasten, begann— und siehe da, bald wurde ihr un-
moglich, es weiterzufuhren . . . “
Březina podtrhl si na str. 32, tento odstavec, od
věty „VieUeichť*.. . až do konce:
„E s war eine Lebensirrung diese Verlobung (An-
nettens) mit dem rheinischen Gutsbesitzer (der sie

149
unwurdig betrog). Und so wird sie Annette, ais
Leid und Enttauschung iiberwunden waren, auch
empfunden haben. Vielleicht sogar schamte sie sich
nachtráglich ein wenig, ihrem inneren Beruf der
Unberuhrbaren, der Stemenjungfrau untreu gewor-
den zu sein, um den Eintritt in die lockenden Ge-
filde von Freuden zu erzwingen, die ihr doch nun
einmal nicht beschieden sein sollten. Es ist ergrei-
fend und von typischer Bedeutung, festzustellen,
dass auch diese geniale Frau— deren leidender Kor-
per, deren scharfer, kritischer Geist kaum fiir die
Liebe geschaffen war — der Liebe nicht entbehren
konnte.
Básnířka byla krajankou a současnicí visionářky
Anny Kateřiny Emmerichové. Narodila se io. ledna
1797 ve Vestfálsku na zámku Hiilshoffu.
Na str. 58 téže knihy zatrhl si Otokar Březina tuto
větu:
„leh lag wie ein Igel auf meinem Kanapee und
furchtete mich vor den alten Wegen am See wie vor
dem T o d e . . . “ .
K tomu mám ve svém deníku poznámku: „T ak píše
Annette von Droste-Hiilshoff, když Levin Schiik-
king od ní odešel, jemu to píše, a toto involuntarium
rozchodu přerušilo její práci, tak jako zapadlé slunce
přerušuje radost země. Weshalb ich so spát wieder
an die Arbeit komme? Hor zu! In den ersten acht
Tagen war ich totbetrubt und hátte keine Zeile
schreiben konnen, wenn es um den Hals gegangen
wárej ich lag . .
Na str. 69 udělal Otokar Březina otazník vedle
této věty biografový:

150
 „Und nie verliert sie sich in dem rein artistischen
oder perversen Genuss am Grausigen wie Edgar
Allan Poe es so oft tut.“
Lewin se oženil, vzal si Luisu, rozenou Gall, též
literátku, a když Annette Droste je navštívila, tu te­
prve poznala v ní Levina jako v zrcadle— a obraz ne­
byl pěkný; Otokar Březina si podtrhl tuto větu:
„E s gieng Annette, wie es schon mancher Frau er-
gangen ist, die in der Illusion lebte, ein festes geisti-
ges Band verknupfe sie mit einem Manne, der ihr
wesenverwandt sei — und die an der W ahl seiner L e -
bensgefáhrtin erst erkennen musste, wie cdle Vorspie-
gelung irmerer Gemeinsamkeit eben nur eine holde
Táuschung gewesen . .
Tady můžeme vzpomenout na větu z Březinovy
„Přítomnosti'1:
„Každá hodina je soudcem všech hodin, každý
z nás proti své vůli vykonavatelem spravedlnosti
v životě lidí, žena v životě muže, muž v osudu ženy a
v životě obou dítě_íť A ne jednou řekl a dovozoval
mi Březina, že a kterak jedna jediná žena je mstitel-
kou, byť na jednom muži, všeho ženského pokolení...
Podle Březiny panuje tu jakési podvědomé, mystické
souručenství. . . Jenom takto možno po lidsku tušiti
význam hříchu dědičného. . . „Nepřátelství položím
mezi tebou a ženou a mezi semenem tvým a seme­
nem jejím, onať potře hlavu tvou a ty úklady činiti
budeš patě její. . (Genese 3.)
A na str. 74. podtrhl si O. Březina tři verše, které
tu podáváme písmem ležatým:

15*
 Du {weifclst an der Sympathie
einem Wesen dir \u eigen,
so sag ich nur, du konntest nie
%um Gletscher ernster Treue steigen,
sonst wiisstest du, dass a u f den Hóhn
das schnode Unkraut schrumpft iusammen,
und dass wir dort den Phonix sehn,
wo unsre liebsten Zedernflammen.

K tomu jsem si (1912) poznamenal: báseň tato,

jak patrno, jest tajemným posláním hluchému a sle­
pému, t. j. Levinovi.
A na str. 77 podtrhl Otokar Březina část věty:
„ E s i s t in t e r e s s a n t , d ie s e s G e d i c h t ( , L e b t w o h l ‘ )
m it je n e m f r iih e r e r w á h n t e n z u v e r g l e i c h e n , i n d e m
A n n e t t e a u s d e r E i n s a m k e i t u n d T r a u m e r e i ih r e s
lieben Menschen herausgelockt
N a t u r le b e n s d u r c h e in e n
und durch ihn %ur Teilnahme am warmen Menschen-
tum ůberhaupt erweckt wird.“
A na str. 82 připsal Otokar Březina vykřičník
vedle věty:
„ S i e s c h ild e r t ( v d o p is e ) f e m e r , w i e s ie s o n e r v e n -
s c h w a c h g e w e s e n s e i, d a B ih r je d e š W o r t g e k lu n g e n
h á b e w i e e in e P o s a u n e u n d z u w e i le n im S t o c k f i n s t e r n
ih r das Zimroer fiir einige Sekunden erleuchtet ge-
schienen hábe wie vom grellsten Sonnenschein, so dass
sie die kleinsten Gegenstande hábe unterscheiden kon-
nen . .
P o sled n í večeře Merežkovský: Leonardo da Vinci, pag. 70: „Jan
byl u Krista ze všech nejblíže; vlasy jak hedvábí, na­
hoře hladké, dole zkadeřené, víčka sklopená, jakoby
obtížená něžným snem, ruce pokorně sepjaté, obličej

152
p o d lo u h le o k r o u h l ý — v š e c h n o n a n ě m d ý c h a l o n e ­
b e s k ý m k lid e m a ja s n o s t í. J e d i n ý z e v š e c h u č e d n ík ů
n e trp ě l u ž , n e b á l s e , n e h n ě v a l se . V n ě m se n a p ln ilo
s lo v o U č ite le : A b u d o u v š i c h n i je d n o , a v te n d e n
p o z n á te , ž e já js e m v O t c i a v y v e m n ě a já v e v á s . “
( S r o v n e j m o ji p o z n á m k u o P o s l e d n í V e č e ř i v „ Ž i ­
v o tě sv a té D y m p n y : o p r a v d u , je d in é P á n a je h o
M ilá č e k n a n ik o h o se n e d í v a j í !
A so u časn ě, ja k o o s v ě tle n y b le s k e m , v y v s ta ly
p řed e m n o u v e rš e W h it m a n o v y :

. . . neříkaje slabiky o sobě,

o jiném hovoře, ale nikdy o sobě . . .

N e z d á se v á m té ž , ž e k r o m ě P á n a J e ž í š e a sv á té ­
h o J a n a v š i c h n i h o v o ř í o ji n é m ? C o z n a m e n á o t á z k a
Jid á š o v a ? N e m lu v í o n n e jv íc o jin é m ? N e d ív á se o n
n e jv íc ? R á d b y c h v ě d ě l, z d a i L io n a r d o d a V in c i m á
n a s v é m o r i g i n á le , c o s e m i z j e v i l o n a t é t o k o p i i .
P o d le t o h o : t r p ě t i, b á t i s e , h n ě v a t i se je s t r o v n o -
c e n n o , s o u č a s n o s d ív á n ím se . D í v a t i se , to ť i z v ě d a ­
v o s t ( t e d y n e d o k o n a lé , n e d o k o n č e n é p o z n á n í , a n e b o
h le d á n í s v ě t a , š ilh á n í p o n e d u c h o v n í m ) , v š e t e č n o s t ,
p o c it o h r o ž e n o s t i, v in y , vědom í s la b o s t i — neb
i z r a k je s t o p o r o u . . . N e b o ť p o h le d je s t t a je m n ý ja k o
h m a t , o k o ja k o r u k a , p o h le d j a k o p o h y b — k a ž d ý ú d
č lo v ě k ů v je b o h a t ý n a v ý r a z , n a s l o v o , n a t a je m s t v í.
J i d á š n e c h tě l b ý t „ j e d n o s e v š e m i “ , o n c h t ě l b ý t
sá m .
Ja n = k o n t e m p la c e ( d o k o n a l é d o b r o ) ,
J id á š = č in n o s t ( d o k o n a l é z l o ) ,
P e tr = r o z e z n á v á n í d o b r a a z la , s p r a v e d l i v o s t .

*53
 Ondřej, Jakub ml., Bartoloměj = činní kontem-
plativci; Filip = láska; Jakub Starší = víra; Tomáš =
rozum.
„Nebo je lidský osud takový, že musíme býti vi­
doucími, abychom poznali a slepými, abychom ko­
nali?" (Lionardo da Vinci od Merežkovského, II,
str. 338).
„Kruhy (léta stromová) obrácené na sever, jsou
silnější, ale střed pně je vždy blíže k jižní, sluncem
vyhřáté straně domu, než k severní" (tamtéž). Oto-
kar Březina mi jednou řekl, že války křižácké a boje
o investituru a obnovení císařství římského byly jen
Slu nce válkami a bojem o slunce. Všechno prý tíhne k slunci
a touží po slunci, ze tmy a zimy k světlu a teplu.
A poněvadž můj kritik a historik ještě se ani nena­
rodil, mohu beze studu otisknout zde tyto věty ze
„Svých přátel":
„Jeteli, není třeba, aby věděli čmeláci, že rekovnost
jejich těla, zbarvení a hlas vytvořilo slunce po tajné
úřadě s hromy a blesky . . .
Plavuni, přesvědčí někdo děti, že užovka je ne­
škodná? Ubohá bytost, když v nevinných srdcích
je takový smysl pro příkladnou tvořivost slunce a
pro tisíciletou pravdu!
Pampeliško, konečně, kterak užitečněji ztráviti
život? Dobýti co nejvíce světla a zachytit co nejvíce
rosy!
Petrklíči, není třeba ani tolik tvrditi, že matkou
všech barev je {áře sluneční
Atd. atd.
„Jak vlny na vodě od vhozeného kamene, tak
vlny zvukové šíří se ve vzduchu, protínají se, nesmě-

154
sují se, zachovávajíce středem svým místo zrození
každého zvuku“ (Lionardo da Vinci II, 387). „A le
střed pně je vždy blíže k jižní, sluncem vyhřáté
straně . . (ibid.). I strom, i kámen, i zvuk, i myšlen­
ka, tato země, tento vesmír i tento čas mají svůj
střed.
„W ir haben das Gefůhl fíir die unersetiliche Be-
deutung der Gren{en, fíir die Bedeutung der Persón— Osobnost
lichkeit (střed!), des Niewiederkehretiden (střed!),
aus dem allein (střed!) Schopfungen und grosse
Taten hervorgehen, fast verloren; wir steuern auf
das Chaos zu“ (Chamberlain), ale my tomuto už
příliš viditelnému a zřetelně smrdícímu chaosu ří­
káme přítulně a s bratrským porozuměním demo­
kracie . . .
V této době začal jsem psát druhou skupinu „Mých
přátel**, v měsíci květnu 1912.
V téže asi době řekl mi několikrát hořce Otokar
Březina: „Někteří živočichové, jako na příklad žáby ž á b y a m yti
a myši, jsou na světě jen proto, aby byli potravou
živočichům vyššího řádu. A tak se mi zdá, že my
Slované jsme na světě jen proto, abychom byli po- Slovan é
travou jiným národům.“
Na větu Otokara Březiny: „všechna bolest země
pochází ze tmy“ , našel jsem pěknou analogii: „P o - Nevědomost
patřmež v obecném životu na ty lidi, jimž se nešťast­
ně vede: zajisté shledáme, že pramen neštěstí jejich
obyčejně neznámost jest** (Jiří Pálkovič 1812,
„ C h v á l a m o u d r o s t i* * ). V

V sobotu 12. října 1912 byl jsem hostem slečny

Antonie Svobodové v Jaroměřicích a Otokar Březi-

*55
 na mne hledal. Spatřiv jej oknem, šel jsem za ním a
Moravské kolo on, mluvě o,,Revui mladých" a o „Moravském kole
spisovatelů", pravil, že básník nemůže tvořiti obec,
leda až po smrti v zemi; nýbrž každý prý chce vše­
chno pro sebe a sám. Když se to napíše, jest prý to
pýcha, když se to řekne, urážkou to není. Zmínil
S ta rá R iíe jsem se, že ve Staré Říši už jsem nemohl nic dělat, na
to odpověděl Otokar Březina jakýmsi podobenstvím
o brouku, který se staví mrtvým a pravil, že tímto
broukem je slovo, jako každá věc v přírodě; slovo,
jehož nelze říci jinak — ale učenci hledají prý místo
slova nervy.
Teprve dnes, v listopadu 1929 lépe rozumím, co
Březina chtěl tím říci. Slovo, toť svědomí, toť mravní
odpovědnost, toť závislost na Bohu, kdežto nervy,
toť „věda", toť „pokrok", toť naprostá nezávislost
na Bohu, toť „přírodní zákon", v nejhorším pak pří­
padě „dědičnost", což značí prase koupající se
v rajské čistotě a andělské nevinnosti__ Tehdy, t. j.
po 12. říjnu 1912 jsem si k tomu do deníku připsal,
co mi řekl onen krojovaný Bosňák: „Bratře Slova­
ne,hřebínek za korunu!" Kolika korun (anebo které
koruny) bylo by třeba, abychom se zbavili vší?
Bratře Slovane!

Stromv nocí „ V jehož černém ledovém listí zvoní tichem

hvězdy" — na to jsem si vzpomněl, když se Otokar
Březina, jda še mnou pozdě večer po silnici od Jaro-
měřic k západu, obdivoval korunám ovocných stro­
mů, mluvě o tušové kresbě. T o bylo v polovici října
1912.

156
 V knize filosofa Klímy „Svět jako vědomí a nic",
podtrhl si Otokar Březina větu: „Sen je aesthetiě- Sen
tější, poetičtější, jest intensivněli než bdění. Není snad
sen ycílem' animálního života?“
A na str. 52 (o zvířatech) v téže knize si podtrhl:
„V ývoj k vyššímu nešel parallelně s vývojem tělesné Vývoj
podoby — toho, co je vědě vývojem vůbec. . . —
ale často napříč! — a zevní podoba je jen maškarním
hávem pravého v ý v o je!... Pouze každému „druhu",
každému individuu specifické chemické složení proto-
plasmatu jest správným kriteriem somatické klassi-
fikace."
16. října 1912 setkal jsem se u Otokara Březiny
s dr. Emanuelem Chalupným. Vyprovázeli mne E . C halupný
večer do Popovic. Já šel domů, t. j. do Šebkovic.
A tehdy mluvil Březina o té tušové kresbě
stromů.
Podle Otokara Březiny z časů ročních jen pod- PoJpm
zim jest sběratelem, shromaždovatelem, hospodářem,
stavitelem, soustředovatelem. . .
29. října 1912 večer rozloučil jsem se s panem Bře- Loučím se
zinou a byl jsem do rána u Hambálků. Ráno 30. sMotavou
října stavil jsem se u slečny Antonie Svobodové. Pán­
kovi při mém odchodu plakali a Pánek mi dal 20 K.
Slečna Antonie Svobodová dala mi v obálce 10 K
„za knihy". Tonička Vodičková a můj ministrant
František Matyáš přišli se rozloučit se mnou 30.
října večer. Téhož dne pomáhal mi balit věci Ryvo-
la a Marie Vaštíková. 31. října rozloučil jsem se ještě
se Stázinkou Plichtovou, která umírá na souchotiny,
a také s Prodělalovými, Pánkovými, Vaštíkovými a
jinými přáteli a odejel jsem ze šebkovic do Prahy.
 Na nádraží do Kojetic zavezl mne Pánek sám. V Ko-
jeticích dal mi sbohem Max Lederer.
P ra h a Od 31. října 1912 bydlím v Praze.

F ilo s o f K lím aV knize filosofa Klímy „Svět jako vědomí a nic“

zatrhl si O. Březina na str. 77 tuto poslední větu:
„ Je - li,vzdělaný' člověk,hrubý', je to vždy dobré
znamení."
A na str. 78 toto:
„Nutno rozeznávat činnost od práce. Práce je násil­
ná, nepříjemná činnost. Samovolná, příjemná činnost
je hra.íl
Na str. 79 tento odstavec:
„H lavním elementem xpraktické činnosti‘ je fcbrác-
tví. Od nádenníka až k ministru a ještě výše: dopro-
šování, ohýbání se, podlézání, lichocení, tisíceré při­
způsobování se . . . Žebrácká,činnost' je téměř pleo-
nasmus. — Žebrání je každá žádost, která může býti
odmítnuta. — Podmínkou žebráctví jest otrocký ka-
rakter; — žebráctví jest otroctvím druhé potence. —
Podmínkou otroctví je podlost. Nechuť genia
k ,praktické „činnosti"ť není nechutí k činnosti, —
jen k podlosti. Jednat podle . . . , — k tomu je zapotře­
bí největší energie, — totiž u toho, kdo podlým není.
Chodit stále ve psí kůži. . . , toho nevydrží ani nej­
větší stoická moudrost. Epiktet vydržel být otro­
kem, ale je pochybno, byl-li by vydržel být úřed­
níkem."
ženy A na str. 80 za větou: „Se ženami je přece něco",
učinil Březina hvězdičku a dole na okraji připsal tuž­
kou:
„ B y l o b y t e p r v e n ě c o , k d y b y jim b y l o m o ž n o z b u -

158
dovát si myšlenkový svět na základě «esexuelním.“
Taková je poznámka Březinova. A celá Klímova
věta je takováto:
„Se ženami je přece něco, ale s muži nic: ti jsou pro­
tivní, nemotorní sloni a oslové, jejichž životním
účelem je pouze, aby byli od žen šizeni.“
A na str. 108 téže knihy zatrhl si O. Březina větu:
„ K málo čemu rozhodne se člověk tak těžko, jako
k ráznému vystoupení proti svému utrpení.“ Utrpení
Kniha Klímova vyšla tiskem a nákladem Em. Sti-
vína v Praze.
Březina, mluvě o Klímovi, řekl mi jednou: „Klíma F ilo s o f K lim a
je jediný český filosof a všichni ti Drtinové a Krejčí,
kteří přednášejí filosofii na našich universitách, ne­
jsou hodni rozvázati mu řeménky na obuvi1“

Pan R . Sojko napsal báseň „Č as“ (Večery č. i, R -B o jk o

24. X II. 1912), kde zemi nazývá „tajemným soustem,
jež velký Bůh z vesmírné pralátky urval a uhněť a na
výhni světové upravil nám“ . T o znamená, že R.
Bojko představuje si tu Boha jako pekaře, jenže lid­
stvo podle toho bylo by čímsi, co žije na pecnu.
Naproti tomu obraz původní má tuto neporušenou
perspektivu krásy:
„Zpívati budu tvé dějiny. . . v epickém toku všech
barev, v tisících tónů, v bizarních rozkvětech hmoty,
v prostoru smrtelných tiších, v nichž buší kladiva
skrytých tvých dílen, kde formuješ budoucí slunce pod
klenbami načernalými, a(jiskram i { kovadlin tvých do
návratných výší tříští se světy/"
Týž pan Bojko pěje o Čase, že panuje „nad tisí­
cem tisíců světů vířících nad námi v šíleném letu,

*59
krásných jak očička dítek v radostných hrách; nad
sluncem, nad touto zemí. .
Klimax v těchto verších se nezdvíhá, nýbrž klesá;
„básník" uchvátí nás a letí s námi „nad tisícem tisíců
světů" a v tom nevýzpytnou, dokonale nepochopi­
telnou příhodou uvidí „očička dítek v radostných
hrách", a jakousi zřejmou kletbou padá hned na
slunce a obraz jeho posléze upřímně klesá na tuto iemi,
vyšed ze sféry, která se prostírá „nad bohy všemi".
Dále nazývá pan Bojko zemi „ostrůvkem malým,
který pln květů po moři od věků pluje jak ztracený
prám". Postupoval-li prve, jak jsme viděli, básnický
obraz od velkého k malému, zde, poněkud přiroze­
něji, scvrká se z malého k menšímu, od malého
ostrůvku už jen ku prámu. Tento proces „básnické"
vise p. Bojkovy zdá se mi pro jeho „tvorbu" ka-
rakteristickým, a přirovnal bych jej, jakožto básníka,
když ne přímo ke zloději, tedy nanejvýš k synu
marnotratnému, jemuž nakonec tak málo zbývá na
živobytí. . . Konečně tedy — v této „básni" — oci­
tá se, řekněme, tvůrčí vidění páně Bojkovo, jeho
„Č as" „nad všemi úzkostně pobíhajícími tvory s jich
bolem a radostmi, hněvy a vzdory; nad opuštěnými
lomy, kde proklatci stiženi malomocenstvím o hladu
leží i nad svatebními ozářenými domy; nad hutě­
mi, nad továrnami, kde dělníci — mravenci lidstva —
s nahou a zpocenou plecí, jak červení ďábli běhají kol
žhavých pecí i nad hvězdárnami s odvážně vypjatou
věží, i nad hrady knížat a hrabat a kněží: nad tím
vším, od věků do věků, nehnuté, němě, přísně, a
temně panuje krůtě úsměvný, lhostejný, neporuši­
telný čas." (R. Bojko.)

160
 O d e č t e m e -li t y „ č e r v e n é ď á b l y " , c o ž je s t s a m o
0 s o b ě d o b r é , a č n i ja k o r g a n i c k y n e s o u v i s í s tě m i
„ m r a v e n c i " , v š e c h n y t y t o v e r š e s a m y s e b e n e c ít í a
js o u s le p o u p a r a fr á z í p o e s i e B ř e z i n o v y . Z d l o u h ý c h ,
p ln o d e c h ý c h v e r š ů B ř e z i n o v ý c h n a d ě la l B o j k o v e r š ů
k rá tk ý c h s d ý c h a v ič n ý m i r ý m y . D u k á t y m ěn í v ha­
líř e a p a p ír .
C e n u b á s n í p r o z r a z u je v ž d y je jic h c í l ; p r o s t ř e d k y ,
p o e t i c k ý m a te r iá l m o h o u někdy o s le p it , p r o t o se
p r a v í : P o o v o c i p o z n á t e j e ; t ím o v o c e m je z d e ja k o s t
1 v e lik o s t řešen éh o p ro b lé m u a n a m n e p a d á sm u te k
z p o s le d n íc h d v o u v eršů B o jk o v ý c h , k d e Č a s je
„ v y n á š e č m r t v o l , je n ž p ř e s r o d n ý p r á h je d n o u d o
b e z d n a v e s m íru p ř e h o d í n á s " .
T a k o vé to b á s n ík y jis t ě . K o lik je t o m u le t , c o
J i n d ř i c h V o d á k p r o h lá s il R . B ó j k a z a s p a s ite le a k n í - Jin d řic h
ž e te č e s k é h o P a r n a s u ? „ J a k s m ě š n ý a u b o h ý je p r o t i Vodik
ta k o v é m u B o jk o v i O to k a r B ř e z in a !" T e n b y l s m y sl
V o d á k o v y „ k r i t i k y " . T a k o v ý p r o r o k již s v ý m n a ­
r o z e n ím je o d s o u z e n k t o m u , a b y s e d ě l v m in is t e r ­
s t v u š k o l s t v í a p r o n á š e l s o u d y jm é n e m stá tu a b y l
b e z h l a v y jm é n e m n á r o d a .
B ř e z i n a v š e c k y t y V o d á k o v i n y o s v é m d íle č e t l,
je d n o u d o k o n c e d a l m i t o č í s t , b y l o t o v e l m i r e a lis ­
tic k é ( a b y c h n e ř e k l s u r o v é a b l b é ) , a le k d y ž js e m b y l
s t o u č e t b o u h o t o v , B ř e z i n a m n e v e lic e p ř e k v a p i l :
c o s i u r o v n á v a l n a s t o le , v e l m i k li d n ě , p o t o m z d v i h l
o č i, p ln ě o t e v ř e n é , a je š t ě k lid n ě ji ř e k l : „ A l e já m á m
V o d á k a r á d ! " K d y b y c h p o d o tk l, ž e se p ři to m p o ­
u s m á l, m o h lo b y s e m y s l i t , ž e i r o n i s o v a l , a le v ř e č i
a v p o u s m á n í O t o k a r a B ř e z i n y t e n t o k r á t ir o n ie n e ­
b y l o , n a o p a k , b y l o v t o m p l n o l á s k y a b y l t o ja k o

161
 monolog a bylo to řečeno mímounce a hlasem sní­
ženým.
Někdy se stane to, že mladý muž nějakým neštěs­
tím náhle ztratí majetek, dítě, ženu, ba i ruce a zrak
— ve válce se takové věci dějí — a ten muž nakonec
pokorně v srdci svém řekne: Bud vůle tvá jako v nebi,
tak i na zemi! T o neštěstí se stalo Vodákovi a básník
se modlí za něj a omlouvá ho: „Nevíme, čím si toho
zasloužil!“

jo s . V ách a l 31. prosince 1912 byl jsem s Josefem Váchalem

v Jaroměřicích.

Tajem né Otokar Březina; Tajemné dálky, Den výroční:

dalky „Dech vlastní zdál se mi cizí“ (to jest, jako by člo­
věk byl daroval duši). Takovou poznámku mám ve
své „Rosničce” . Otokar Březina tehdy v roce 1912
ji četl a když jsem ho navštívil, řekl: „A le vy umíte
vykládat verše!”

Otokar Březina mi doporučil knihu dr. Otty

W eininger Weiningra: „Uber die letzten Dinge” . Vydal ji ve
Vídni a v Lipsku Braumiiller 1907. Od téhož autora
je kniha: „Geschlecht und Charakter” . Toť se ví, že
jsem nečetl žádné z nich.
Suhba-Row „Gespráche uber Bhagavad-Gita. Lo-
tusbluten. W .Fridrichs(?)Lipsko/ť Také toto mám
od Březiny.
Sonnenschein Hugo Sonnenschein poslal Březinovi knížku veršů
„Geuze Einsam” . Pokud vím, je Sonnenschein ně­
mecký Žid z moravského Slovácká a žil ve Vídni.
Viděl jsem fotografii, na které byl tento Sonnen-

16 2
schein, tuším, i s Emilem Saudkem, ve společnosti Sauitk
českého slavisty Dr. Josefa Karáska, Miloslava Hýs- Hýsek
ka a Jaromíra Doležala. Hýsek je dnes profesorem Dolehl
(ne-li rektorem) Karlovy university a Jaromír Dole­
žal byl po převratě ve Vídni konsulem Č SR, dnes
pak je úředníkem v ministerstvu zahraničí v Praze.
Oba ti němečtí Židé v této české společnosti jsou
pozoruhodnější než si myslí i Jaroslav Durych,
v jehož pozoruhodném díle už dvakrát jsem četl
exegesi evangelického textu: „P ro strach židovský."
Mně takové věci neuniknou.
A jsme-li již tady — pochlubil jsem se jednou Oto-
karu Březinovi, kterak můj krajan Jaromír Doležal
(pseudonym: J. K. Pojezdný) oslavil mne feuilleto-
nem ve „Vídeňském Deníku", jehož byl redakto- Vídeňský
rem nebo aspoň velikým činitelem. Březina se usmál DtnSk
(bylo to v Jaroměřicích, někdy po vydání prvních
„Šlépějí", snad v roce 1 9 1 7 — ostatně to mohu na­
jít) a pravil: „T ak abyste příliš nezpyšněl, dám vám
přečíst také toto" a podal mi nejbližší číslo téhož
„Vídeňského Deníku", ve kterém jakýsi R. B. R . B . M icka
Mácha (dnes veliký sokolský pisatec!) docela upřím­
ně praví, že takového Jakuba Demla a Otokara
Březinu čtou jen pražská gigrlata. Březina mne upo­
zornil, že na ten oslavný feuilleton Jaromíra Doleža­
la (J. K. Pojezdného) najednou se vidělo, že je po­
třeba protiváhy. „Bez vědomí toho vašeho přítele a
ctitele Doležala to tam nemohlo přijít a dejme tomu,
že Pojezdný-Doležal o tomto výkonu R . B. Máchy
nevěděl: jistě jej četl, měl tedy příležitost se vás za­
stat, ale on dělá jakoby nic. Tak vidíte, že Bůh sám
se stará, aby stromy nerostly do nebe." Tentokrát

163
 mluvil Březina ironicky a když jsme později uviděli
Jaromíra Doležala (J. K. Pojezdného) z vlaku v Tře­
bíči na nádraží, řekl mi potom Otokar Březina:
„Všiml jste si těch důstojných, neposkvrněných
vousů ? A hlásí se k nám, jako by se bylo nic nestalo!“
To bylo v kterémsi roce po převratě, když Otokar
Březina jel k nám do Tasova. Jeli jsme tehdy z Jaro-
měřic do Třebíče vlakem (bylo to v létě) a odtud ko­
čárem do Tasova. Tehdy totiž nemohl jsem ještě
pana Březinu přimět, abychom jeli autem, bylo to
asi před pěti nebo šesti roky. Teprve snad od roku
1926 jezdíval do Tasova z Jaroměřic autem, za tím
účelem psal jsem tehdy dvěma sokolským Jednotám,
ve kterých, jak jsem bezpečně věděl, byli majitelé
osobních aut; jedna z těchto velkých sokolských Jed­
not mně vůbec neodpověděla (dnes už mají „Březino­
vu stezku", inu, pokrok!) a druhá posloužila bratru
Otokaru Březinovi (bratře Šabršulo, o tom členství
a přátelství Otokara Březiny kSokolstvu raději mlč­
me!) tak, že mne to stálo mnohem víc, než kdybych
byl zjednal auto a šoféra z F D T J, nebo z „O rla“ . Tehdy
se ovšem nevědělo, že Březina tak brzo umře!

Blatter fur die Kunst, Neunte Folge, 191'o.Begriin-

det von Stefan George. Vydává Karl August Klein,
Berlín. Také toto vím od Otokara Březiny.

Rovněž Otokar Březina mne upozornil na knihu

FieiM n g Fieldingovu „D uše národa" a na zjaponizovaného
L a fca d io anglického básníka Lafcadia Hearna. T o bylo v roce

Htam 1912 a stopy této mé četby patrny jsou v „Životě

svaté Dym pny".

164
 Tehdy jsem ještě nevěděl, že Ribadineira, autor
„Života svaté Dympny“ , byl přímým žákem svátého
Ignáce z Loyoly, znamenitá kniha Francise Thompso-
na „S v a tý Ignác { Loyoly“ dostala se mi do rukou Ignác
vlastně až letos, ale dobře si pamatuji, kterak Březi- 1
na mně doporučoval a chválil tuto knihu (vydal ji
Josef Florian ve Staré Říši na Moravě 1922 v pře-
kladě Jaroslava Skalického) a když byl přečetl legen­
du o svaté Dympně, jen zářil a řekl: „U ž to jméno
Dympna je tak krásné, že samo o sobě stačí na báseň!“ Dympna

M ilý příteli,
děkuji Vám vroucně \a vzácný V á l vánoční dar a tisknu
Vám ruce bratrsky.
Těším se, a£ si ústně pohovoříme o Vašem krásném
překladě svaté Hildegardy , škoda je n , (e nebylo mo(no Sv.
k němu připojiti j i ( dnes veškeré Vzše exegetické a HUdcsarda
kritické poznámky. T y, je { jste podal, náležejí k nej­
intensivnějším stránkám knihy. K rásný je také M igne,
vystihující podivuhodně ideovou strukturu vidění a Ž i­
vot Světice podle brevíře, tesqný ja k o v mramor.
A le o tom všem a( p ři m ilé V a lí návštěvě. Zatím
pozdravuji Vás oddané, p řeji Vám síly a duchovnipo­
hody v nastávajícím novém roce a děkuji Vám ještě
jednou \a věrnou vzpomínku.
V {dy V íš
Otokar Březina.
Jarom ěřice 30. X II. 19 11.

Tak mi poděkoval Otokar Březina za knihu Svaté

Hildegardy „Cestyvěz" (Scivias), kterou mi do- Cestyvii
tiskli Kryl a Scotti v Novém Jičíně 20. října 19 11 a
 Hugo kterou jsem předal Hugonu Kosterkovi, nakladateli
Kosterha na Vinohradech ve Vávrově ulici č. 17 n. Tehdy
jsem u pana Kosterky byl osobně, přijel jsem podle
všeho večer a pan Kosterka se mne ptal, mám-li noc­
leh a když jsem mu řekl, že ještě ne, sám mne zavedl
do hotelu Neptunu nad zemským museem a poně­
vadž jsem byl tehdy ještě příliš mladý zajíc, ne-
zkušenec světa a venkovský chasník, velice mně
imponovalo, že pan Kosterka, „můj nakladatel1',
jde se mnou, a do hotelu, a má na hlavě cylindr!
A jak mu to sluší, kdežto já bych něco takového ne­
dovedl na hlavě nosit, abych sám před sebou nebyl
směšný, poněvadž bych jistě cítil na hlavě jenom dře­
věný hrotek, ne-li putýnku! A ten pan Kosterka je
důvěrný přítel Arnošta Procházky a „Moderní Re­
vue", kde začaly vycházet verše Otokara Březiny,
ba Kosterka sám je vydavatelem knih Březinových.
To mi tenkrát všechno velmi imponovalo a mohu
poctivě říci, že jsem neměl ani tušení o tom, co je
velké město, neboť mne večerní Praha přímo osle­
povala, v celé své bytosti jsem se až zajíkal, byloť
to nejen oslepení, bylo to ještě více ohromení, oslně­
ní a ohromení! Takové budovy, takové město, tolik
světel, tolik bohatství, nádhery a krásy a já v tom
mohu jít! Já se smím na to dívat! A člověk, který
mne tím vede, je skutečný autochtón, rozený oby­
vatel velkého města, umí se zde oblékat, umí zde
chodit a vystupovat, má na hlavě cylindr, nosí ru­
kavičky, jde se mnou a nestydí se za mne, mluví se
mnou, jedná se mnou a vážně dává najevo, že by se
se mnou i zde mohlo opravdu počítat. Nikdo by mne
byl nepřesvědčil, že by se se mnou počítalo, naše

166
výchova na gymnasiu i v theologii takového sebe­
vědomí naprosto nepřipouštěla, ale už ta mo(nost, že
by se se mnou počítalo, naplňovala mne úctou a
vděčností. . . Dnes k takovému sebevědomí, ba
i k hrdosti docela dobře stačí, jen když si člověk po
28. říjnu přečte jména autorů poctěných státní cenou.
A kdyby si přečetl jména státních literárních porotců,
musel by puknout pýchou, od čehož nás Bůh za-
chrániti ráčiž. Dnes by nikdo ani nevěřil, jak jsem
byl naivní, když jsem se na rok 1913 odstěhoval ze
Šebkovic do Prahy, byť na rozkaz biskupské kon-
sistoře. Tehdy slečna Antonie Svobodová, loučíc se
se mnou jménem Šebkovic a Jaroměřic, řekla: „A ť
se nám tam neztratíte!“ A já se ztratil.
Když jsem bydlel již v Praze, uviděl jsem u Bačkov-
ského Jungmannův „Slovník". Všech pět dílů a vá- Jungmannův
zaných za 70 K. Ihned jsem zatoužil koupit jej a slovnik
také jsem jej koupil, podle všeho na splátky — ostat­
ně, jak to bylo doopravdy, o tom nás poučuje tento
dopis Otokara Březiny:

„ S velikou netrpělivostí, můj m ilý, cekaljsem den

po dni na V ašeiprávya děkuji Vám vroucněla Váš list,
dobrý, krásný, Váš.
Co se týče Slovníku souhlasím ovšem s Vaším přátel­
ským nabídnu tím, ale ('abych lachoval Vaši methodu):
1. ) dovolíte laskavě, abych Vám nahradil počínaje
3. prosincem, v době,ja k mi bude mojno nejkratší,celý
obnos, kterýjste s antikvářem ujednal, a
2. ) ponecháte si Slovník tak dlouho, ja k ho budete
potřebovali,lejměna dokud sám soběn eo p a tříte jiného
exempláře.
 Tisknu Vám ruce bratrsky a vytipuji přátelský poz­
drav od našeho Bílka, který mi v těchto dnech psal a
neví dosud, (e u%u nás nejste.
Také miléhopana Váchala [dravim oddané a těším se,
a( mu budu moci poslati na památku svou knihu %a
kresby, které mi věnoval.
O .B .
Jarom ěřice to. X I. 19 12 .

Z tohoto listu vysvítá, že Otokar Březina neměl

ani 70 K na Jungmannův Slovník a že si jej musel
opatřit měsíčními splátkami. Když bylo Březinovi
jubileum 50 let 2 cosi se strany národa (jak se to má vlastně
říci, když národ nepřijde vůbec k slovu a jménem
jeho mluví a jednají takoví Vodákové, Hýskové,
Novákové, Goetzové, Sedlákové, ne-li dokonce,
Bůh nás při zdravém rozumu zachovati ráčiž: Eduar­
di Benešové, Alfredi Fuchsové, A m i Laurinové, F i­
scherové a jiní Židé!) se Březinovi nabízelo, rozhor­
leně tenkrát mi řekl: „K dyž člověk byl mlád, něco
vykonat mohl a pomoci potřeboval, nikdo ruky ne­
podal! T ed toho nepotřebuju!“
T a naše vláda si to představuje velice krásně: bá­
sník, chce-li, aby se s ním vůbec počítalo, musí býti
členem některé literární organisace, „Syndikátu
českých spisovatelů", „Moravského kola spiso­
vatelů" atd., při čemž tento spolek vystavuje autoru
vysvědčení pilnosti a dobrých mravů. Nejsi-li v ce­
chu, jsi jistě mystik, nebo buržoa a nestojíš za nic,
poněvadž tvá umělecká práce hodnotí se přirozeně
podle toho, co jsi vykonal nikoli pro umění, nýbrž
pro organisaci! Jako by se řeklo: pro politickou

168
stranu. A není-li básník Josef Hora spokojen s ko­
munisty, ještě větším právem nejsem já spokojen se
Sokoly, ale výsledek je týž: v každé politické straně
vládne organisace a v každé organisaci politika, kdež­
to prospěch národa, spravedlnost, umění, krása a
pravda jsou směšné potvůrky, i kdyby pan Ema­
nuel Rádi v „Prager Tagblattu" na české básníky
sedmdesát hektolitrů pastorského oleje vylil! Jaro­
slav Durych má pravdu: básník v politické straně je
a vždy bude krásným pávím pérem v olysalé zadnici
starého, bezkaraktemího ptáka!

„Slovník, milý příteli, jsem obdržel; první poukáz­

ku zasílám současné s tímto listem; ostatek zašlu i.
ledna 19 13 . Z a radost, kterou jste mi způsobil, tisknu
Vám ruce bratrsky a vdéčně.
Probírám se v Slovníku s chvěním. Cítím vanutí
věkůp ři obraceníjeho listů; celé dějiny národa rozzařují
se přede mnou v ůjasném tajemství slova; skryté,
vnitřní, v pádných kronikách nenapsané dějiny a knihách
polního jeho tajení do řiče ducha.
A na Vás, můj m ilý, vzpomínám v soumracích pod­
zimních dní,v kosém záření polárního slunce; potkávám
Vás na všech cestách k V iš í vesničce, kde Vás měli tak
rádi. A nejednou, kdyfv nocisedávámnad svouprací,oče­
kávám, je zaklepete na méoknojako druhdy a (e Vám { ně­
hopodám svůj klíč vždypřipřipravenýk Vašemupříchodu.
Zatím však budte zdráv apřijměte mé diky za svůj do­
brý akrásný list;panu Váchalovipakpoděkujte,prosím,
mým jménem za vzácný jeho dar a pozdravujte ho
ode mne bratrsky. V jdy Váš O. B .
Jaroměřice 1. X II. 19 12 .“
 2. prosince 1912 poslal mi Otokar Březina poštov­
ní poukázkou 40 K jako první splátku na Jungman-
nův „Slovník". A co se mi za toto dílo naděkoval
ústně! A s rozhořčením mne upozorňoval, jak právě
realisté Jungmanna špinili, upírajíce mu karakter!
„Máme universitu, Akademii a Učené Společnosti,
ale všechny tyto instituce a organisace dohromady
nevykonaly toho, co Jungmann vykonal pro národ
sám! Kromě Jungmannova Slovníku nemáme vskut-
NaSeŘeí ku nic takového! Vychází ,Naše Reč‘, ale to není
pro nás, je to příliš učené, v tom se nikdo nevyzná,
sledujete nějaké to pojednání o některém českém
rčení nebo mluvnickém obratu a když to přečtete až do
konce, nevíte vůbec, na čem jste, a co je správné a co
je nesprávné, kdežto v Jungmannově „Slovníku"
jste hned jako doma.“ Tak asi a ne jednou mluvil mi
Otokar Březina.

,,A íilý příteli,

omylem byl mi dodán Váš dopis a já v pomyšleni ne­
všim l jsem si adressy a otevřeljsem je j. Teprve z textu
jsem poznal, (e náledí Vám a posilám je j současně.
Ostatek {a Slovník v únoru. Pozdravuji Vás a p . V.
vroucně a děkuji Vám \a radost,kterou jste mi způsobili
svou návštěvou. Čtu H rad Sm rti v nynější definitivní
stylisaci.
0 . B.
Jarom ěřice, 2 . 1. 1913.V

V tomto svém listu oním panem V . míní Otokar

Březina Josefa Váchala.
 „M ilý příteli,
dříve ne(li tni bylo mořeno stisknouti Vám vděčně ruce {a
krásná slova Vašich věnování, dostaljsem od Vás nový,
vzácný dar, nádherně váhané exempláře Hradu $m rti H rad Sm rti
a Domů. Nejraději bych Vám řekl svou radost ústně Domu
a pohovořil si s Vánu o Vaši nové práci v přátelské be­
sedějako druhdy. Ale {atím ne.f se {as uvidíme, po-
{dravuji Vás vroucně a děkuji Vám bratrsky {a
všechno, co mi podává Vaše láska.
Vaše slovo horečně {ráje. Cítím nad ním dech prvních
večerů letních jako nad oseními. N a všech stranách ob-
{oru křižují se blesky; neviditelné lípy voní v soumracích;
v{duch chvěje se ještě blí{kostí bouří, ale {emě je
mlčenlivá, soustředěná v tajemství svého mateřství,
šťastná a silná, a očekává požehnání nového slunce a
nebe{pečí příštích dní s nádhernou jistotou, fe všechno
je dobré, co přicháý s nebes a co ještě přijde.
Těším se, a f mi napíšete {as někdy několik slov
o svém (ivotě a o své práci. Pro antikváře {asílám
{bývající obnos na doplacení Slovníka; nebudete se
horšiti, {e Vás tím obtěžuji?
Překladp. A . F . (tvořený s pochopením a s láskou k
Slovu) ponechal jsem ještě, nepotřebujete-li ho, u sebe.
A ještějednou díky {a vše; v{pomínám na Vás krásně.
V{dy Váš
O. B .
2 . I I . ISH 3 -

Pan Březina mínil tu překlad Alfreda Fuchsa.

V březnu 1913 vyšlo první vydání knihy „M o ji
přátelé“ . Otokar Březina mně za ni děkuje:
 „M ilý příteli,
dříve ještě ne( přiletěli prvn íjarní ptáci, poslaljste nu
M oji P řá telé svůj tichý a sladký pozdrav básníkův. Stránky { nej­
krásnějších a nejčistšich, kteréjste napsal. Čtu je ja k é
důvěrnou { pověd Vašeho srdce a je m i radostno p ři
vzpomínce, (e Vašipřátelé jsou také mými přáteli a (e
mi budou vypravovali o Vás, a( je budu potkávati na
našich spoleěných cestách,jež Vašim odchodem osaměly.
Dedikaci krásné Vaší knírky p. Bílkovi jsem uvítal
s radostí.
Budte \dráv a nezapomeňte na mne.
Vždy váš
O. B .
Jaroměřice 13. I I I . 19 13 .

Fr. Bílek Ta dedikace sochaři Františku Bílkovi byla jako

na udobřenou, vždyť tolik let jsem s Bílkem nemlu­
vil a Březina potom ještě ústně mi to schválil. Březi­
na totiž trpěl každou rozlukou a proto někdy, i když
se vnitřně s někým naprosto rozešel, ještě dále mas­
koval tento rozchod přátelskými slovy a formami
společenskými. T o platí zejména o jeho poměru
k Bílkovi, k Židům, k Sokolstvu a k Moravskému
kolu spisovatelů. Stalo se na př. už jako tradicí, že
jezdíval k Bílkům do Prahy na svátky svatodušní.
Před několika lety mi řekl, že tam jezdí velice nerad a
že to dělá už jen ze slušnosti a jistě v souvislosti
s tímto jeho slovem byla také věta, kterou mi řekl za
P řá telství jiné příležitosti, že přátelství je možné jen mezi lidmi,
kteří mají jednu víru a stejný metafysický základ.
Bílek byl tehdy už mimo Církev. Před mnoha lety
vypravoval jsem Březinovi, jaké jsem našel dobré
přátele mezi dělníky a nádeníky, zvláště jednoho
z nich jsem mu popsal a Březina se zaradoval a řekl:
„ K přátelství není potřeba stejného vzdělání!"
Když jsem začal poznávat dobro římskokatolické
víry, řekněme od svého 2 1. roku, když jsem okoušel
sladkosti katolických mystiků, tajně jsem trpěl pro
Otokara Březinu, domnívaje se, že nemáme jedné
víry a tudíž stejného metafysického základu. Ale
vskutku dnes nevím, zdali jsem nalezl kdy odvahu,
abych toto své utrpení, ať už jakkoli, Otokaru Březi­
novi prozradil. Velice jasně jsem chápal, že tento boj
musím vybojovat sám v sobě. „Není to přesvědčení
hlav, nýbrž přesvědčení srdcí, co obyčejně lidi obra­
cí" (Francis Thompson), proto jesuita Favre, žák Thompson
svátého Ignáce, poučuje Laineza, jak má jednati s lu­
terány: „Hledejme jejich dobré vůle a důvěry přá­
telskou rozmluvou, hovoříce o věcech, v nichž se sro­
vnáváme, a vyhýbejme se hádce. Třeba je poučovati
nejdříve o tom, co by měli konati, a potom teprve,
več by měli věřiti; ne jak bylo zvykem v prvotní
Církvi, kde myslem lidí bylo přijmouti nejprve víru,
která vzniká posloucháním, a pak postupně byli ve­
deni ke konání dobrých skutků. Dnešního dne(i 544)
třeba se pokusiti, abychom je odvrátili od špatných
cest, dříve než učiníme útok ha jejich špatné učení.
Kdyby sám Luther mohl býti přiveden k životu
ctnostnému, bylo by snadno získati ho zase Církvi."
Také Březina byl vždycky přesvědčen a ne jednou
mi řekl, že kněz káže více životem než slovem. Ale Knif
už nyní upozorňuji na to, že Otokar Březina vyhý­
bal se ortelu smrti a kdykoli příliš provokativními
okolnostmi nechal se strhnout k příkrému soudu, Březinův soud

*73
 vždycky bud hned na to, anebo po čase bud přímo
ten svůj soud, anebo aspoň jeho dojem usiloval zmír­
nit, opravit, anebo dokonce převrátit. Velmi často,
tuto metafysickou anebo morální restituci zakon­
čoval větou: „Život je složitý!“ Myslím, že nikdy
nezasadil rány, aby jí potom s láskou neobvázal a ne-
nalil do ní oleje. Měli jsme příležitost pozorovati a
slyšeti to zvláště při jeho úsudcích o Masarykovi a
o Židech. Také ani dosti málo nepochybuji, že den
svých šedesátých narozenin odejel oslavit (recte: ne-
Chýnov chat oslavit) do Chýnova, aby takto „příteli44Bílko­
vi zaplatil nějaký svůj domnělý dluh, za který se jeho
nepřekonatelná láska hanbila. A tato jeho poslední
pozemská návštěva u Bílků jako vejce vejci podobá
se onomu trojímu políbení, které před svou smrtí po­
nejprv a naposled dal mně. Dluh první dal se splatit
tak jak byl splacen, ale mne si drahý přítel Březina
těsně před svou smrtí zmátl s někým jiným, možno-li
vůbec říci, že takový člověk se zmátl. Hlavně však:
já když něčeho nezasluhuji, také o tom nevím, i kdy­
bych jakkoli si přál, abych o tom věděl, ale v tom
případě já ani takového přání nemám a docela dobře
rozumím takové svaté Brigitě, která viděla, že hříšné
duše po smrti jejího těla nesoudí vlastně Bůh, nýbrž
že ta duše se odsoudí sama a možno-li tak říci, s ve­
likou rozkoší!
Kdo se spokojí tím, že ho Otokar Březina jednou
nějak poctil, je politování hodný žebrák, i kdyby byl
carem nebo presidentem. „Milosrdenství spravedl­
nosti nemůže býti jiné nežli milosrdenství vichřice,
když zalehla v lesy a spokojuje se jen vyvrácením
trouchnivícího uprostřed vonného dřeva. I kdyby

174
rty vyslovovaly chválu pomíjejícímu a zraky ne­
zvyklé viděti pravdu věcí spočívaly se zalíbením na
klamných zářích, duše nikdy se nemýlí“ (O. Březina).
Jednou jedinkrát psal mi O. Březina chvatně a
také nepřipojil data, bezpochyby můj posel na' od-
pověd čekal. Březina psal:

,yDíkuji vroucni. B y l bych Vám vděčen, kdybyste

pro mne (při příležitostí.) objednal č. 18 1 na str. 84
( Schlosser, odpor. Mussoterem.) Kromě toho ^popatřil
bych si rád Vmturi G li' inrtí della chiesa (3 . vyd. bylo
l roku 1880, bylo by tedy asi možno dostatí tuto knihu
novou). Snad by Mussoter dílo to obstaral aneb aspoň
vydavatele a cenu mi povědíl, abych si o ně napsal do
Itálie.
0 . B.
Bratrsky ruce tisknu.“

Otokar Březina ctil malíře Františka Zvěřinu, také Motif

proto, že „je to náš krajan", ale i jeho umění, námě- Zvífma
ty, tu chudobu, samotu a přísnost jeho krajin, ty
skály, kozičky, borovice, stráně a hory. Na jednom
lístku s kolorovaným obrázkem Františka Zvěřiny
(„Hajník a pasák" v Karpatech) mi píše:

,JM ilý příteli,

bylbyste tak laskav(dojde-li Vás tento lístek) a sdělil mi
svou adressu, kam bych Vám mohl pasiati svou knihu ?
Tisknu Vám ruce vroucně. Vždy Váš
0. B.
Jaroměřice 3. V II. 1913.

175
Z ám ecké Tento lístek mne hledal a našel pod touto mou
schody
novou adresou: Praha III-189. Bylo to pod hradem
v přízemí na Nových zámeckých schodech. Tento
byt mi našel přítel, mladý bankovní úředník, který
je dnes knězem v Emauzích. V tomto bytě, však asi
také o svátcích svatodušních, navštívil mne Otokar
Březina (přišli ke mně s Františkem Bílkem) a když
viděl ten klenutý, nízký strop, tu úzkou černou
kuchyň a za ní tu místnost, kam paprsek sluneční ne­
pronikl už 500 let, pravil se šibalským úsměvem:
„T ad y byl bud kriminál pro nejhorší zločince, čemuž
by nasvědčovaly v klenbě ty železné kruhy, anebo
zde byla královská konírna!“
Pro dnešní koně by se to už nehodilo, neboť si
myslím, že člověk snese někdy víc než kůň. Staloť
se tehdy, v roce 19 13, toto: došel jsem si pro přítele
Klementa (tak se, tuším, jmenoval), zavedl jsem ho
do tohoto svého bytu, dal mu různé pokyny a na­
posled i klíče, řka: „ Já na několik neděl odjíždím,
budte tak dobrý, zaskočte sem někdy — máte to na
cestě — a trochu zde vyvětrejte, aby mně knihy ne-
zplesnivěly.“
Za týden na to dostal jsem od pana Klementa psa­
níčko, ve kterém mně psal, že musel větraní na vždy
přerušit, neboť prý pro neslýchané množství blech,
štěnic, rusů, stonožek (sviněk) a švábů při nejlepší
vůli a největší statečnosti ani pět minut nemůže
v mém bytě vydržet. O těch švábech už sám jsem
věděl, neboť jednou v noci probudili mne svým
mlaskotem a když se svíčkou v ruce vstoupil jsem ze
své ložnice vedle do „kuchyně", pochutnávali si na
mých zásobách a na zemi, na stěnách i na stropě bylo

176
jich tolik, že si něco podobného dovedu představiti
jenom v pekle: ten strop byl jako z černé lesklé smo­
ly, světélkoval jako v šachtě kamenné uhlí a pohybo­
val se jak živy. V hrůze a ošklivosti popadl jsem
koště a mlátil na všecky strany. Musel jsem toho
brzo nechat, neboť mne přemohl hnus a také mi na­
padlo: vždyť jsou na to prostředky! Počkejte, švábi,
ráno koupím několik litrů piva a uvidíme, kolik vás
tu zůstane! Pivo jsem nalil do několika nádob a od
země vedl jsem k nim můstky, aby hmyz pohodlněji
dostal se k vražednému nápoji. D o rána zmizelo pivo
a švábi na stropě se olizovali. Koupil jsem půl kila
zacherlinu a nasypal jsem ho do postele, pod postel,
po celé zemi, až jsem z toho kýchal i kašlal, ale musel
jsem dát za pravdu panu Klementovi: o půlnoci
musel jsem se honem obléci a zbaběle utekl jsem do
hotelu. Z tohoto bytu, sedě u stolu, viděl jsem nohy
všech lidí a psů, kteří vystupovali a sestupovali po
Nových zámeckých schodech. Když už jsem tento
byt měl a neznal ještě jeho tajemství, velice jsem li­
toval, že ve své adrese nemohu psát: Na starých zá­
meckých schodech; od Šumavy až k Tatrám všecky
kolovrátky je opěvovaly. . .
Když jsem o tom svém bytě a o těch švábech v y ­
pravoval v Topolčiankách (1920) Jaroslavu Důry - Ja r . Durych
chovi, oči mu svítily fosforovým leskem jak ko­
couru v myším království.

Brzo na to oznamuje mi Otokar Březina, že již ne­

vyučuje a do nejdelší smrti budu litovat, že jsem
tehdy dosti neuvážil jeho touhu po jihu; zde jeho
vlastní slova:

177
Březinova „O prázdninách, milý příteli,pište jen doJaroměřic;
pense pošlou všechno \a mnou, kde budu. Školy jsem na nijaký
čas nechal, snad na půl roku, snad na rok a snadješté
na déle . . .
Těšil jsem se, (e se u nás stavíte na zpáteční cestě
l Luhačovic; chtěljsem s Vámi hovořiti, jestli by ne­
bylo dobře, abychom spolu je li k moři ( na břehy ně­
jakého tichého ostrova, Rabu nebo H varu, někdy v {áří,
a( hlavní proudy turistů ztěch krajin vrátí se do měst);
naslouchati zpěvu vln a světla a vlastního srdce . . .
Pozdravuji Vás zatím vroucně.
O. B .
Jaroměřice 16. V II. 19 13.

Já měl tehdy „Moje Přátele" a 520 K roční gáže:

jak jsem měl, jsa Jakub Deml, Otokaru Březinovi
odpovědět? A tak jsme k moři nejeli, neboť národ
tam posílal, posílá a bude posílati docela jiné bá­
sníky a lidi, kteří se mohou vykázati aspoň částečnou
protislovanskou obřízkou. Konečně, abychom do­
cela nezoufali, záhodno jest věřit v budoucnost, byť
komicky dalekou a — v Prozřetelnost B oží...
Potom se se mnou něco stalo. Březina mi na to od­
povídá:

Interdikt „N ěkolik řádek, můj m ilý; zůstanete-liještě následu­

jíc í týden v Praze, uvidíme se tam, neboť se chystám do
Prahy 12. října. Váš poslední list jsem obdržel; prosu,
kterou Vám zaslali, jsem četl. Všech těchto utrpeníje
třeba pro slovo, které ještě máte říci lidem. S jakou
jistotou a krásou zrajeme k životu a smrti, každý dle
Zákona svého!

178
 Pozdravuji Vás bratrsky. Příjezd můj zachovejte,
prosím, v mlčení.
Vždy Váš
O. B .
Jaroméřice g . X . 19 13 .“

T o mi psal Březina již na Žižkov do Lucemburské

ulice č. 7.
Potom jsem pozval Otokara Březinu do Jinošova, JinoSov
kamž jsem se z Prahy odstěhoval ke své vdané sestře,
Františce Kryštofové. Můj dobrý a milý švakr, Jan
Kryštof, měl tam hostinec a řeznictví. Březina mi
na to odpovídá:

„M ilý příteli,
čekáme Vás u( několik neděl, u Hofrů světničku pro
Vás uchystali, abyste si, a j k nám zavítáte, po cestě
odpočinul, těšíme se na Vás.
V2Šim milým a dobrým lidem děkuji vroucně za po­
zvání, které jste mi tak bratrsky sdělil. Víte, (e jsem
rád u Vás a proto přemýšlím o Vašem návrhu a na den
nebo na dva bych se k Vám podíval, dovolí-li mi zdraví;
ale zdá se mi, (e bude nutno počkati, až bude slunce
ještě zářivější, nebot máme-li se už vrátili na bojiště
svých dávných let, aťje uvidíme pokryto květy.
O tom však povíme si ústně, neb do tě doby se jistě
u nás ještě shledáme. Budte zatím zdráv a přijměte
bratrské mě díky za dobrý a laskavý svůj list. Tisknu
Vám ruce s oddaností. Váš
O .B .
Jaroméřice i 5. IV . 1914.“

179
 Potom jsem psal O. Březinovi z Tasova a. on mi
odpovídá lístkem, na kterém je červený obrázek
Telče, gotická věž, od H. Janků (?):

„ Zasílám Vám \atím, milý příteli, do Tasova bratr­

ský pozdrav z krásné samoty hrádecké, kde na Vás
všichni s upřímným přátelstvím vzpomínáme. D íky
Za milý dopis. V červenci budu zase v Jaroméřicích.
Věrni Váš
O .B .
Č. Hrádek 2 1. V I. 19 14 .“

Tanec Sm rti Na podzim roku 1914 vydal jsem „Tanec Smrti".

Knižní výzdobu nakreslil a do dřeva vyryl Josef
Marek. Dvoubarevný světlotisk, podobiznu paní
Alžběty Wiesenbergrové podle originálu Františka
Bílka zhotovila Unie v Praze. Podobiznu autorovu
nakreslil a do dřeva vyryl Slavoboj Tusar. S pomo­
cí České Akademie svým nákladem vydal Jakub
Deml v Tasově na Moravě a vytiskla knihtiskárna
Práva Lidu, J. Skalák a spol. v Praze ve 320 číslova­
ných exemplářích. Tak čteme v tiráži této knihy a
každé to jméno v ní je pro mne románem. Dá-li
Bůh, jednou ve svém životě budu o každém z těchto
jmen ještě mluvit. Ne, že bych dnes neměl k tomu
odvahy (až by se podivili i moji nepřátelé co vše­
chno dovedl bych veřejně na sebe říci!), ale nejprve
a především musí se mluviti o Otokaru Březinovi.
Zde jeho dopis:

Veliký dar byl Vám svěřen, m ilý příteli; odprvních

let dětství bylo Vám dáno žiti bohatým a podivně

180
krásným vnitřním pivotem. Je n vyvolený dovede viděá
a vysloviti věci, které tisknete ve svém Tanci Smrti. Tanec Smrti
A poněvad( u Vás není třeba míti obav, (e by tvůrčí
odvaha Vašeho srdce mohla \emdlíti a ichladnouti pi­
votem a pochybnostmi, radostnéperspektivy nové tvorby
otvírají se { V aří knihy na všechny strany a sílen, jist
své cesty a svého poslání, k němu(jste byl po léta tak
podivuhodní připravován, tvoříte dílo, které potrvá.
Vzpomínám na Vás vroucní, můj drahý; neviděli
isme se u( dávno, ale vím , a(přijde pravá chvíle, (e mi
lase ipůsobíte radost svou milou návštěvou. Zatím
budte \dráv a přijměte bratrské mě díky \a věnování
krásní své knihy a \a všechny vipom ínky, lístky, obra­
l y , dobrá slova, jim ií mne těšíte v mé samotě. V(dy
věrně Váš
O .B .
Jaroměřice 22. X I. 19 14 .“

„Tanec Smrti“ v 500 exemplářích v měsíci srpnu

1927 znova vydala Pavla Kytlicová v Tasově.
Tento Březinův lístek (ze 16. V II. 1916) týká se
asi prvního vydání „Miriam“ (litografický přepis
Františka Bílka):

„Zahrnujete mne dary, m ilý příteli! Chtěl jsem se

Vám poněkud odmíniti ia koupelnou Vašija rn í píseň, Miriam
l nejvroucnějších, kteréjste lapěl, ale nové vydání mých
spisů v menším formátě, na n ííjsem čekal, dosud mne
nedošlo.
Děkuji Vám tedy latím jen bratrským stisknutím
rukou. A ( knihy mé vyjdou, přijměteje ode mne,prosím,
vlídně.

18 1
 Do konce tohoto měsíce {ustanu v Jaroměřicích; na
Č ervený počátku srpna odjedu do Hrádku. I tam by bylo mofyw
H rádek
mne navštívili,jakojste mne navštívilpřed lety. J e tam
ticho, lidé jsou nevýslovně dobří, nikdo by nás nerušil.
V polovici srpna budu \ase doma a pak uvidíme, co se
dá podniknouti.
Vzpomínám na Vás vroucně a věrně.
O. B .
Jaroměřice 16. V II. 19 16 .“

Do Jinošova poslal mi Otokar Březina toto podě­

kování za „Slavíka svátého Bonaventury“ :

„M ilý příteli,
bratrské díky \a nádherný Váš dar; plný útěchy je
S la v ik Váš mystický Slavík, zpívající uprostřed bouře, ne\ma-
ten událostmi země, sesutím říší, příchodem a odchodem
krákat, zpívajícíjak zpívalpo věky ajak bude ipívati a(
k dovršení časů.
A krásnýjest i Váš českýjeho {pěv, bratrský dopro­
vod Bílkův, slova, kterájste připojil ke své kni{e, dedi-
kace a exegese,jakjen V y je dovedete psáti.
Tolik by bylo třeba ještě říci, milý příteli / Ale snad
Vám někde o prázdninách nadejdu pěšinou meý. (enci,
abychom šli zase jednou kus cesty spolu! Pozdravuji
vroucně, v\dy věrné Váš
O .B .
Jarom ěřice 29. V . 19 16 .“

O , N ovotný Oldřich Novotný také vydal „Slavíka svátého Bo-

naventury“ (s dřevoryty Josefa Váchala) a když vy­
šel ponejprv překlad můj, v úpravě pp. Kryla a Scot-

18 2
tího, pro šebkovické dětí a bez textu původního, ob­
vinil mne Oldřich Novotný, že jsem překládal z pře­
kladu německého. Můj překlad opravoval Otokar
Březina a když jsem se mu zmínil, jak mne podezřívá
Oldřich Novotný, řekl: „N a umlčení této pomluvy do­
konale stačí, vydáte-li svůj překlad zároveň s latinským
originálem. Vaše práce nečte se jako překlad, nýbrž
jako originál, vy jste z toho udělal národní píseň.“
Co je na tomto mém překladě dobrého, o to má
zásluhu Otokar Březina, který četl v rukopise můj
první pokus o překlad „Slavíka", ale zavrhl jej, upo­
zorniv mne, že styl této básně je prostinký a že tedy
i ve svém překladu musím býti docela prostý, žádné
šroubování, žádné stylistické násilnosti a rafinovano­
stí. Začal jsem tedy pracovat znova a když jsem byl
hotov, přinesl jsem práci Otokaru Březinovi, nechal
jsem mu ji, jak si přál, a když jsem se k němu po ně­
kolika dnech vrátil, odevzdal mi rukopis se svými
opravami a značkami. Kde byl po straně jeho v y ­
křičník, to znamenalo, že jsem to udělal dokonale.
Tu a tam přeškrtl rým můj a připsal svůj. Lituji, že
jsem tento svůj rukopis s korekturami Ot. Březiny
někomu daroval, dnes ani nevím, komu.
Na svou přechodnou adresu do jednoho pražského
hotelu dostal jsem tyto řádky:

,,A ( Vám bude mo(no, milý příteli, napište mi, pro­

sím, svou adressu. Knihu {ašlu, a( vyjde celá; vychází
po částech. Nádhernou M iriam obdržel a tisknu \atím
ruku bratrsky. Včrné Váš
O .B .
Jaroméřice u Znojma, 12. X I. tgtS.

183
 Je to psáno na pohlednici, kterou vydala Jednota
Kostnická v Praze a je to reprodukce pamětní desky
mistru Jeronýmovi Pražskému (bronz) od Františka
Bílka.
D o Jinošova adresoval mi Otokar Březina tento
dopis:

Miriam „ Raduji se bratrsky, milý příteli, { krásné Vaši M iri-

am a \ je jí tiché, vítězné práce v srdcích milujících. Více
ne(li kdy jin d yjest dnes třeba sluneční, čisté písn i, vra­
cející víru v nebeské dary (ivota; neboi teskný, %atí(ený
llým ipřízrakyje dnes fivot lidí.
Z a nádherný dar nového vydání Vaší knihy děkuji
Vám bratrsky. Do nastávajícího pak nového roku přeji
Vám pdraví a síly, abyste netříštěn věcmi, které se dějí
dnes kolem nás, mohl jit i \a svým dílem šťastně jako
dosud.
Novou edici svých veršů %ašlu Vám (jak jsem Vám
u{ do Prahy oznámil), a^ kniha bude v celku vydána
a váhána. Přijm ětejipak ode mnepřátelsky. Věrně Váš
O .B .
Jaroměřice i . I . 19 1 J . “

Ústně mi potom Otokar Březina řekl, že moje

„Miriam“ měla velikou cenu pro národ, vycházejíc
v době, kdy zklamalo všecko: Rusko bylo poraženo,
ústřední mocnosti vítězily, Slovanstvo kráčelo na
svou Kalvárii, zklamala politika, zklamaly i tak zvané
církve, nevyjímaje žádnou, i ta německá sociální
demokracie, matka a učitelka sociálních demokratů
českých, zradivši svůj vlastní program, ostentativně
sé prohlásila pro německý imperialismus, pro válku

18 4
a pro vraždění lidí. „ V této době naprostého zou­
falství vychází vaše Miriam a těší a učí národ, že
uprostřed toho moře krve přece jest ostrov naděje a
klidu, že jest možno věřiti aspoň v ženu.“ Tak mi
řekl Otokar Březina.
A rovněž do Jinošova poslal mi tento list:

„K a še P rvní S vitla , drahý příteli,jsou svědectvím, První Svitla

ja k é divý dovede tvořiti básnické srdce a láska. Stránky,
které jste připsal k některým písním svého mládí a j i ­
mi^jste ukázal na skrytéjejich bohatství, činí i tohoto
vydáni Paši knihy nové umělecké dílo. A dokazují
inovu,jako všechny vaše prosy, (e čím výše stoupáme,
tím prostší, čistší a dětsky vroucnější je nášja\yk; a (e
nejvyšším útvarem básnického výrazuje sin é a pravdi­
vé slovo, ja k se mluví v práci a v bolestech dokonalého
jívo ta, prosa, rythmovaná údery srdce, řeč evangelií a
ipovědpokorných lidi, dobrých a milujících.
Kdy^jsem četl Vaše P rvn í Světla a Vašeho Věštce, Pištec
vzpomínaljsem , dojat a vděčen, na všechny duchovní
cesty, kteréjsm e konali spolu a na všechny naše radosti
l pohnání společně pravdy. B yla vyšší vůle v každém
našem potkání a bylo ho třeba k našemu společnému
dílu. K é\ by nám té{, drahý příteli, bylo dopřáno, aby­
chom dokončil svou prácijako stateční (enci, kteří do­
dali celé své pole před večerem a uviděliještě, (e slunce
\apadá čistě a jasně nad plným i řadamijejich poseče­
ných h rstí!
Pozdravuji Vás bratrsky a \a Vaše krásná věnování
tisknu Vám ruku vroucně. V%dy věrně Váš
O.B.
Jaroměřice 8 . VI. 19 17 .

185
 Rovněž do Jinošova poslal mi Březina lístek, na
kterém je obrázek zámeckého parku a tištěný nápis:
Jaroměrice. Břehy řeky Rokytny.
Obsah lístku je tento:

,yDrahý příteli, tisknu Vám ruku vděčné a bratrsky.

O ro{košné Vaší kni{e budeme spoluještě mluviti. Od-
Chýnovjí(dím do Chýnova; nebylo by mo{no, abychom se tam
uviděli a je li spolu {as jednou domů jako p řed lity }
Neuvidíme-li se v Chýnově, budu psáti, a( se vrátím do
Jarom ěřic. Věrně Váš
O .B .
z. V III. 19 17 .“

Opět do Jinošova psal mi Otokar Březina tento

list:

„D rahý příteli,
milý Váš list obdrželjsem po{dě, kdy( všechno bylo
j i { připraveno k mému odje{du { Chýnova; v letošní
tísni nechtěl jsem návštěvu svou příliš prodlužovati.
A ni do Hrádku, ja k vidím, se letos asi nedostanu. N a
Vás se však vroucně těším a of mne, můj m ilý, budete
moci navštíviti, {ařídíme si své setkání tak krásně, {e
nebudeme nikým rušeni. Nebude snad ani třeba, abyste
se stavoval v hostinci, kdyby Vám to bylo nepříjemně.
Ranní vlak { Vaší strany přijíždí k nám před osmou
hodinou ranní a večer odjíždí.
Zatím tisknu Vám rukusvěmouoddanosd a s bratr­
ským po{dravem. V%dy Váš
O.B.
Jaroměřice to. VIII. 19 17.

186
 „M ilý příteli,
děkuji V ím \a krásný a dobrý Váš pozdrav. N a
prosy se nakladatelé u( hlásili. Chceme vydati knihu
společně s přítelem Bílkem a připojiti k n íi druhý samo­
statný svazek meditací. Čekámeje n , a j se poměry p ří­
znivěji utváří, abychom naja ře mohli obě knihy dáti do
tisku.
M ůj milý, vzpomínám na Vás vroucně. Co Vale
Šlépěje? Uvidímeje brzy na našich zasněžených, smut- Šlép ěje
ných políchř Nepůjdete sám; se všech stran ozývají se
bratrské hlasy.
Tisknu ruku oddaně. Vždy Váš
O .B .
Jaroméřice i j . X II. 191J.
 V létě roku 1918, když František Bílek tesal Pannu
Březina Marii nad hrobem mého milého švakra Jana Kryšto­
a Bílek
v JinoŠove fa, byl Otokar Březina v Jinošově, jak o tom svědčí
i lístek, jejž mi do Jinošova tehdy poslal a na kterém
je obrázek Fr. Bílka, šesté zastavení Křížové cesty,
Veronika podává roucho:
„ Zapomněljsem u Vás, m ilý příteli, dva svazky
Schellinga (\ Reci. Univ. B lb l.); lefí na prostředni
skříni, coje v ní Turgeněv a Kobrovy velké přírodopisy,
na levé strané, docela navrchu. A ( přítel B ílek pojede
domů, mohl by knírky v\íd s sebou.
Vzpomínám na Vás a pozdravuji Vás všechny
vroucné. A ještě jednou Vám, můj milý, i paní sestře
Vaší, dékuji \a krásnou přátelskou laskavost, s ní(
ste mne přijali. Váš
0 . B.
8. V III. 19 18 .

Přihlíželi jsme s Otokarem Březinou, jak Bílek ten

relief z pískovce tesal. Kámen, na radu Fr. Bílka, ob­
jednal jsem z Hořic. Nejprve poslal jsem Bílkovi kus
mramoru jasenického, ale Bílek mi odpověděl, že ja-
senický mramor je hrubozmný a příliš tvrdý, takže
jasenice prý se na práce sochařské nehodí. Jasenice, která leží
pod vysokou strání zrovna uprostřed mezi Jinošo-
vem a Tasovem, má ten mramor dvojí, bílý a černý
a jest nepochopitelno, jak se ten mramor tam dostal,
neboť v Tasově ještě jsou prahory a žula a v Jino­
šově je břidlice. Ostatně, v jasenickém potoce jsou
rezavé kameny těžké a tvrdé jak železo a cestou od
těch černých mramorových lomů k tomu prastarému
cyrilomethodějskému kostelíku nad strání našel jsem

188
i kus asbestu. Divná je ta naše krajina, máme všecko,
ale i kdybychom neměli všecko, máme kvítka, jaká
na celém světě nikde jinde nerostou, tak nějak řekl
i Otokar Březina. Jasenice je rodištěm Miloše Dvo- MUot
řáka. Otokaru Březinovi, třebas byl v Jinošově jenom Dvofák
rok, od i<$. září 1887 do 15. července 1888, Jasenice
nezůstala neznáma, neboť ne jednou vypravoval mi
o jasenickém správci školy, který měl čilé styky se
všemi díly světa, preparoval motýle, vyměňoval je
za cizozemské a nemýlím-li se, dorozumíval se s těmi
pronárody vědy esperantem. Zdá se mi, že se jmeno­
val Kříž a že jako každý vynikající člověk kromě
vášně dobré měl i svého anděla zla, alkohol. Otokar
Březina podrobně vypravoval mi životní román to­
hoto výborného entomologa a nepokrytě projevoval
při tom jistou radost z toho, že už tehdy nebyl sám,
nýbrž že v jedné farnosti s ním žil a působil člověk,
který měl styky s celým světem. Druhým takovým
člověkem v téže farnosti byla Anna Pammrová, která A. Pammtovd
Otokaru Březinovi půjčovala francouzské knihy, ale
k tomu se ještě vrátíme.
Abych nezapomněl: František Bílek už tesal Pan­
nu Marii nad hrobem mého švakra Jana Kryštofa a
my jsme šli za ním na hřbitov, stoupajíce od hospody
po těch kamenných schůdkách, které vedou se sil­
nice k obchodu Františka Kryštofa, bratra mého
švakra Jana. Už jsme nad těmi schůdky, tedy na po­
loviční cestě ke hřbitovní bráně a najednou Otokar
Březina mně povídá: „Všim l jste si, jak si to děv- Diviítko
čátko sedlo? Tak zlehounka jak ptáče. T o chlapec
nedovede, chlapec, když usedá, dopadne těžce.“
(Kecne jako knedla, řekl bych já po tasovsku.) Tato

189
 poznámka Březinova týkala se dcerky Františka-
Kryštofa, která s jinými dětmi si hrála zrovna pod
hřbitovní zdí, ba možno říci, u samé hlavy svého ne­
božtíka děda, pod jehož střechu tehdy v letech 1887
a 1888 Otokar Březina chodíval. Velká podobizna
Kryitof tohoto Kryštofa, jenž byl otcem mého milého švak-
ra Jana, ještě dnes visí dole v jinošovské hospodě.
Otokar Březina díval se na tu podobiznu a potom
mně řekl, že tento Kryštof velmi se lišil od svého
okolí, že to byl jemný a ušlechtilý člověk. Je to
ostatně vidět i na té velké podobizně, je tu sice
plnovous, ale přes to jako by každý ten vous dobře
o sobě věděl, není tu žádného nepořádku, ani plýt­
vání, také žádného úsměvu, tvář hubená (nebýti
této hubenosti, byl by to Svatopluk Čech), čelo vy­
soké, ba kdyby nebylo toho plnovousu, čelo by
v tomto obličeji nápadně převládalo, už i proto, že
oči jsou slovansky mírné. Za časů Březinova jino-
šovského učitelování Kryštofova rodina měla hos­
podu, obchod jak se říká koloniální a krejčovství.
Můj švakr Jan ještě si pamatoval, jak jeho otec Bře­
zinovi spravoval chudičké šaty. Hospoda byla sice
dole pod silnicí, ale páni, to jest farář s kaplanem,
fořt, učitelé a lidé od zámku Schónwaldu (klíčník,
zahradník, nějaký ten adjunkt atd.) chodili do sta­
vení druhého, které bylo na poschodí mezi hospo­
dou a hřbitovem, tak jako dnes a měli tam mezi ku­
chyní a kupeckým krámem zvláštní světničku. Oto­
kar Březina chodil do této společnosti jen z nutnosti,
jednak že u Kryštofu obědval a jednak že se podrobo­
val tradici, podle které podučitel neodlučoval se
příliš od nadučitele, třebas mu to nevynášelo. Za
oněch časů nebylo ještě demokracie a rovnopráv­
nosti, proto i kaplan i podučitel znali své meze a byli
rádi, že dýchali. Otokar Březina s jakousi láskou mi
vypravoval, kterak přilnul ke knězi, jenž tehdy byl
v Jinošově kaplanem a že jen u něho a s ním cítil se Jhmíovský
býti jako doma . . . T i ostatní byli páni a pro chůdo- kapUm
bu a malou gáži a hlavně pro naprostou životní ne­
zkušenost bylo nezbytno držet se od nich povzdál
i v takovém případě, když by mladičký učitel musel
za tmy svého nadřízeného pro jeho bud bezpečnost
nebo pro lásku křesťanskou doprovázet domů. Tehdy
totiž byla ještě v platnosti hierarchie, nadřízenost a
podřízenost a bylo to krásné, neboť mladí lidé, vy­
konávajíce na oko vše, čeho od nich žádali předsta­
vení jak světští, tak církevní, měli naprostou svobo­
du, poněvadž ti představení kromě pokory nežádali
ničeho a kromě poslušnosti ničeho neznali. Byly
to časy krásné, poněvadž země se nestarala o to, co
se z ní rodí a žila před očima člověka ve své rajské
prostotě. Knihy se nečetly, časopisy se nerozřezá-
valy, jestli se vůbec braly, a česká žurnalistika
byla bohudík ještě v povijanech. Byl to život idy­
lický, život chudoby, život zapadlé vesnice a to
všechno nemohlo zůstati bez vlivu na citlivou duší
Otokara Březiny. T o ohromné ticho, ta nesmírná a
jakoby nevysvoboditelná samota,,zakletých zámků",
jakými tehdy ještě byly naše moravské dědiny, za­
nechala zřetelné stopy i v Březinově díle. A taková
Nová Říše byla vlastně od světa mnohem dál než
Jinošov.
„Román Jana Brunera“ napsal Otokar Březina jen Román
na základě toho, co mu o hraběcí rodině Haugwitzů ^ana Brunera
 v Jinošově vypravoval zámecký klíčník, starý pan
Pfeifer.
Tehdy v roce 1918, v létě, když František Bílek
tesal ten náhrobek mému milému švakru Janu K ryš­
tofovi, doprovodil jsem Otokara Březinu i do toho
domku a do té světničky pod školou, kde před 30
U Gothartů roky u Gothartů bydlel, maje ve svém majetku jen
kufr a snad ještě skříň na šaty. Při této návštěvě,
snad že starý pan Gothartbyl tak laskavý, snad že tu
zapůsobil na jeho srdce kontrast časů, Otokar Březi­
na se červenal na tváři i v hlase, podobaje se ptáku,
jenž obletuje dávné hnízdo, ale bojí se usednout. Byl
zřejmě dojat, věda, že na tomto místě je už naposled.
Potom mně psal Otokar Březina do Šternberka
Šternberk (Šternberk) za Olomoucem:

„ Bratrské díky, drahý příteli, \a Vaše nové knihy

šlépěje ( Šlépěje 3 ,4 ) a ^a všechno, čím na mně pamatuje Vaše
láska. Těším se, můj m ilý, a( Vám budu moci ústně vy-
slovitisvou radost £ Vaší dobré a statečné práce. Zatím
posílám Vám nejvroucnější ja rn í pozdravy a prosím,
abyste vlídně přijal exemplář Hudby pramenů v novém
vydáni, kteréjsm e právě s přítelem Bílkem uspořádali.
Vzácným hostitelům Vašim, paní Pavle Kytlicové
a p . D r. Kytlicovi, ji{ na mne vzpomněli svými pod­
pisy na Vašem milém lístku, upřímný pozdrav!
Věrně Váš
0 . B.
Jaroměřice 3 1 . I I I . 1919.

Potom rovněž do Šternberka píše mi toto:

192
oněch časů nebylo ještě demokracie a rovnopráv­
nosti, proto i kaplan i podučitel znali své meze a byli
rádi, že dýchali. Otokar Březina s jakousi láskou mi
vypravoval, kterak přilnul ke knězi, jenž tehdy byl
v Jinošově kaplanem a že jen u něho a s ním cítil se JmoUmký
býti jako doma. . . T i ostatní byli páni a pro chůdo- kaplan
bu a malou gáži a hlavně pro naprostou životní ne­
zkušenost bylo nezbytno držet se od nich povzdál
i v takovém případě, když by mladičký učitel musel
za tmy svého nadřízeného pro jeho bud bezpečnost
nebo pro lásku křesťanskou doprovázet domů. Tehdy
totiž byla ještě v platnosti hierarchie, nadřízenost a
podřízenost a bylo to krásné, neboť mladí lidé, vy­
konávajíce na oko vše, čeho od nich žádali předsta­
vení jak světští, tak církevní, měli naprostou svobo­
du, poněvadž ti představení kromě pokory nežádali
ničeho a kromě poslušnosti ničeho neznali. Byly
to časy krásné, poněvadž země se nestarala o to, co
se z ní rodí a žila před očima člověka ve své rajské
prostotě. Knihy se nečetly, časopisy se nerozřezá-
valy, jestli se vůbec braly, a česká žurnalistika
byla bohudík ještě v povijanech. Byl to život idy­
lický, život chudoby, život zapadlé vesnice a to
všechno nemohlo zůstati bez vlivu na citlivou duší
Otokara Březiny. T o ohromné ticho, ta nesmírná a
jakoby nevysvoboditelná samota„zakletýchzámků“ ,
jakými tehdy ještě byly naše moravské dědiny, za­
nechala zřetelné stopy i v Březinově díle. A taková
Nová Říše byla vlastně od světa mnohem dál než
Jinošov.
„Román Jana Brunera" napsal Otokar Březina jen Román
na základě toho, co mu o hraběcí rodině Haugwitzů ^ana Brunera
 v Jinošově vypravoval zámecký klíčník, starý pan
Pfeifer.
Tehdy v roce 1918, v létě, když František Bílek
tesal ten náhrobek mému milému švakru Janu K ryš­
tofovi, doprovodil jsem Otokara Březinu i do toho
domku a do té světničky pod školou, kde před 30
U Gothanů roky u Gothartů bydlel, maje ve svém majetku jen
kufr a snad ještě skříň na šaty. Při této návštěvě,
snad že starý panGothartbyl tak laskavý, snad že tu
zapůsobil na jeho srdce kontrast časů, Otokar Březi­
na se červenal na tváři i v hlase, podobaje se ptáku,
jenž obletuje dávné hnízdo, ale bojí se usednout. Byl
zřejmě dojat, věda, že na tomto místě je už naposled.
Potom mně psal Otokar Březina do Šternberka
Šternberk (Šternberk) za Olomoucem:

„ Bratrské diky, drahý příteli, \a Vaše nové knihy

ŠUpije ( Šlépěje 3 ,4 ) a \a všechno, čím na mně pamatuje Vaše
láska. Těším se, můj m ilý, a( Vám budu moci ústně vy-
sloviti svou radost { Vaší dobré a statečnépráce. Zatím
posilám Vám nejvroucnější jarn í pozdravy a prosím,
abyste vlídně přijal exemplář Hudby pramenů v novém
vydání, kteréjsm e právě s přítelem Bílkem uspořádali.
Vzácným hostitelům Vašim, paní Pavle Kytlicově
a p . D r. Kytlicovi, j i f na mne vzpomněli svými pod­
pisy na Vašem milém lístku, upřímný pozdrav!
Věrně Váš
O. B .
Jaroměřice 3 1. I I I . 19 19 .

Potom rovněž do Šternberka píše mi toto:

192
 tyDrahý příteli,
pozdravuji Vás vroucni a tisknu Vám bratrsky ruku
\a nový vzácný VáS dar, kterým jste na mne pamato­
val; z<* krásnou Vaši poslední knihu, vydanou v Š li-
péjích*). Kdo dovede, můj milý, vytvořiá kouzelné verše
jakojest předposlední báseň ve Vaši knize (Jin d y která­ M ě verše
koli vše. . . ) jest vyvolen nejen vyjadřovati se zářnou
čistotou a nikou nejhlubší zkušenosti našeho srdce na
této zemi, věci sladké, teskné a nezapomenutelné, ale
i bratrským srdcím vládnouti a osvobozován,je .
Odjíždím právě do Chýnova, kde na Vás budeme
vzpomínat! Kdybyste pomýšlel vydati se ještě v těchto
prázdninách na Slovensko,pište m i: hledám tichý kout,
kde by bylo mo(no {íti zase nějaký časjinak nežli doma,
v zakletí známých věcí.
Vzácné hostitelce své, paní P . K . vyslovte, prosím,
mé díky zaje jí vlídný pozdravjakož i přátelské a uctivé
mé poručení. Věrně Váš
O. B.
Jaroměřice zy. V II. 19 19 .

Poněvadž kniha je dávno rozebrána a také vyšla

jen v malém soukromém nákladu, uvádíme zde verše,
o kterých se zmiňuje Otokar Březina:

Jin d y kterákoli věc

Žila, zpívala, dojala.
Nakonec
dojímají všecky. . .
Možno jest
spálili papír: hledíš, ja k řádky hoří,
*)šlépějeV.

193
 h led ii -----------
rozbije se d(bán,
klobouček někde le(í pohoden:
tě(ko je ^vednouti cokoliv,
svou duši p>edáš,
padají,
* / v
vzpomínáš.

N ikdy nebyls obklopen tolikerou láskou:

stojíš, nevidíš;
deset tisíc počinů ti vytýkají:
nevíš o ničem.
Tak tedy naučil ses otvírati oči dokořán,
aby pohltily prázdno,
ia kterým u (je
je n Bůh.

T o bylo napsáno bez korektury jako v magnetic­

kém spánku (těšme se!) někdy v březnu 1918 a kniha,
kde to možno čisti, vyšla v červnu o rok později.
Otokar Březina ke konci července 1919 odjel do
Chýnova a tyto verše citoval zpaměti a také je slovo
za slovem vykládal; byl prý jimi neobyčejně dojat.
Tak nějak řekl mi to potom František Bílek.
M oji Přátelé Když jsem v červnu 1917 vydal „Moje přátele*' a
navštívil potom Otokara Březinu, přivítal mne způ­
sobem u něho docela neobvyklým: hned jak mne
spatřil (bylo to v jeho jaroměřickém bytě v tom prv­
ním pokoji nad schodištěm), hodil hlavou dozadu,
rozpřáhl náruč, rozevřel oči a hlasem slavnostně po­
zdviženým, blíže se ke mně, citoval: „Borovice, já
zase bych řekl, že ze všeho nejlépe ti sluší veverka.

194
Onen pták, nevin, zda tetřev či bažant, jest arciť
vzácnější, tak jako básník indický, ale kráčíš-li, ne­
žnutá se na tvé hlavě jako ryba v síti ?“
Druhou polovinu této apostrofy recitoval Bře­
zina pravým ramenem mne objímaje a jako zajatce
mne veda do své pracovny. V jeho očích, pevně do
mého obličeje upřených, nemilosrdně upřených,
i v jeho jaksi theatrálním hlase i na jeho ústech a
v tom širokém rozpřáhnutí jeho rukou viděl a cítil
jsem výsměch, tím krutější, že byl tak jemný, přá­
telsky vroucí a dvojsmyslný. Já měl svědomí špat­
né, neboť tím „indickým básníkem" mínil jsem nikoli
módního tehdy Rabindranata Tagora, nýbrž právě
Otokara Březinu a on mne hned chytil a trestá:
kdyby byl citoval jen první větu, až za tu veverku,
byibych se sice zastyděl, ale přece nějak ukonejšil. Ale
že citoval dál, slovo za slovem, nemilosrdně až do konce
za tu rybu, nemohl jsem nevěděti,na čem jsem. Bylo
to pro mne kruté, ale zasloužené pokání a Březina viděl
můj zmatek, mou hanbu i můj ruměnec. Viděl a nepře­
stal. Tímto způsobem nejen „uhlí řeřavé shrnul na
hlavu mou“ , nýbrž vypálil i tajnou ránu v mém srdci,
aby nehnisala. Uměl člověka vyzpovídat i očistit.
A podle toho, jak citoval mé rukopisy nebo knihy,
nabyl jsem o Březinovi takové představy, že cokoliv
jen jednou četl, doslova a navždy utkvělo mu v pa­
měti. Totéž mi řekl František Bílek: „D říve než
jsme dostali knihu od vás, my už ji známe, Přítel
nám ji celou zpaměti citoval." Jakou hračkou musely
mu být věty mé, když v originále nazpaměť citoval
a vykládal zašmodrchané definice Kantovy nebo
celé strany z Odyseje nebo z Božské Komedie!

195
 4- března 1919 obyvatelé města Šternberku za Olo-
moucem na ulicích z oken stříleli na české vojáky.
Jednoho z těchto českých vojáků zákeřně na ulici za­
střelili a když on zmítaje sebou na zemi ve své krvi
umíral, jedna Němka po něm vztekle cupala. Já byl
tehdy v tom Šternberku a když jsem potom Otoka-
ru Březinovi vypravoval o té vzteklé ženské, které
nenasytila ani smrt (kde jest, ó smrti, osten tvůj, kde
jest, ó smrti, vítězství tvé?), byl Otokar Březina do
hloubi duše pobouřen a pravil: „Žádná naše žena by
toho schopna nebyla!" Takové mínění a přesvědče­
ní měl Březina o ženách českých.
Do Lubochně na Slovensko poslal mi Otokar Bře­
zina tento doporučený list:

„M ů j drahý,
posílám Vám i milým přátelům Vašim upřímný novo­
ročnípozdrav. Vaši cestu vítám a těším se, (e mi { L u ­
bochně napíšete dvě slova,ja k šťastnějste dojeli aja k se
Vám daří. Čtu Znova s bratrským zájmem Vaše po­
slední Šlépěje a jsem v nepřetržitém vnitřním spojení
Slovensko s Vámi. Vím , (e Vaše cesta na Slovensko má i svůj
hlubší duchovní smysl a (e jako v celém svém (ivotě
i tentokrát poslušenjste vnitřního hlasu, jen^ Vás volá,
abyste vydal své svědectví o pravdě.
Jakm ile mi bude mo(no opustiti Jarom ěřice, přijedu
\a Vámi. Z a nové krásné vydání Věštce a %a lístky
{ Lubochně vděčné stisknutí ruky. Janusa budeme
ovšem odbírati} sámjsem na to také pomýšlel, kdybyste
potřebovali anglických knih, pište mi. M ohl bych Vám
také posílatiLaN ouvelle Revue Francoise, v ní( tiskne
své práce Claudel,Duhamelamladí básnícifrancouzští.

196
 Ještě jedenkrát, m ilý příteli, oddaný pozdrav. V[dy
Váš
O .B .
Jarom ěřice 2 j. X II. 1919.

Ten „Ja n u s“ byla revue latinská a začala vycházet Janus

v Paříži v roce 1920 redakcí svého zakladatele
Andréa Lamberta na holandě a ve formátu 34 X 26
cm s původními dřevoryty a lepty (Parisiis, apud
A . L E P R IN C E in via Odei X X ; 20, Rue del’ Odéon,
Paris (VI). Na tuto revui upozornil mne Richard
Weiner, ale jak mne, tak Otokara Březinu zklamala:
u nás máme mnohem zdatnější grafiky než je takový
André Lambert, v podstatě zručný kopírovač starých
mistrů. 10 čísel stálo tehdy 90 franků, po česku asi
900 Kč a proto také do ročníku druhého jsme se už
nepustili.
Do Topolčanek u Zlatých Moravců (župa Tekov-
ská) na Slovensku psal mi Otokar Březina toto:

„M ilý příteli,
tisknu Vám ruku vroucně a přeji Vám radostných
svátků svatodušních. Těšil jsem se, (e Vás uvidím
ještě v tomto měsíci, ale není mi to m o{no,jak Vám vy­
světlím později ústně. Slíbiljsem našemu mistru Bílko­
vi, (e přijedu do Prahy k sokolskému sletu; pak bych
ihned odjel na několik dní do Luhačovic, abych se tro­
chu \otav 'd a budete-Rještě na Slovensku, mohli bychom
se v Topolěankách uviděti. V pražské Tribuně byl
ttštěn Váš dopis, [ něho\ by se dalo souditi, (e máte
slu přesídliti [ nova na M oravu. Je - li tomu tak,
bych Vás a j v novém Vašem domově.

197
 Vzpomínám na V is , můj m ilý, bratrsky a pozdra­
vuji Vás i p í K . s upřímnou oddaností. Váš
Jaroměřice 2 1. V . 1920.“ O. B .

Potom, rovněž do Topolčanek, poslal mi O. Bře­

zina tento rekomandovaný lístek (na kterém vidíme
obrázek a nápis: Villa Květinová— je to jednopatro­
v ý domek s jakýmsi obchodem a se dvěma nanejvýš
kletým i stromy):

Luhačovice ,^M ilý příteli,pozdravuji Vás bratrsky z Luhačovic,

kde se z<* účelem léčeníještě asi týden zdrtím. Napsal
byste mi laskavě, jste-li dosud v Topolčankách a kde
bychom se mohli snad uviděti? Vzpomínám na Vás
vroucně. Váš
0. B.
Luhačovice 29. V II. 1920
Adresa: V . Jeb a vý, lázeňský host v Luhačovicích,
villa Fortuna č. 202.u

Rovněž do Topolčanek (dnes se píše Topolčianky

a Březina, vida a slyše to, se zlobil, že k vůli těm
Pravopis Slovákům potvoříme i svůj pravopis) dostal jsem od
O. Březiny tento lístek, zase na té hnusné „Ville
K větinové":

„M ilý příteli, dnes ( ve středu 1 1 . srpna) odjíždím na

E . Chalupný Slovensko s přítelem naším p . dr. Chalupným, který
včera do Luhačovic zavítal. Těším se, (e Vás uvidím
Zítra ve čtvrtek nebo vpátek ( ráno). Pozdravujeme Vás
vroucně. Váš
n . V III. 1920.“ O .B .

19 8
 Inkoustovou tužkou připsáno:

„N a shledanou se těší V áš oddaný

E . Chalupný.u

Abych nezapomněl: Otokar Březina nenáviděl ty

autonomistické snahy Slovenska po převratě do té Autonomie
míry, že neříkal „slovenština" nebo „slovenský
jazyk", nýbrž: „C o chtějí ti dráteníci? Nebýt Čechů,
otročili by Madarům! A ať už se Češi prohřešili proti
nim jakkoliv, dnes právě Češi vynalézají jim sloven­
skou řeč a gramatiku, ba obětují pro ně svůj vlastní
jazyk a jejich děti už nebudou umět ani česky — co
ještě chtějí ti dráteníci?" Březina ve hněvu neříkal
slovenština, nýbrž dráteničtina a v politickém i kul­
turním počínání dnešních Slováků vůči Čechům
viděl černý nevděk a tupou { abedněnost. A když četl
verše pastora Martina Rázusa, hněval se a říkal: „O ni Manin Rá^us
stůj co stůj chtějí dokázat, že čeština a slovenština
jsou dva různé jazyky; ten Rázus jaksi schválně a
zúmyslně vyhledává slova, kterým bychom my ne­
rozuměli!" A vždycky s hnusem se odvrátil Březi­
na od této „slovenštiny". Otokar Březina nejen ne­
schvaloval, nýbrž přímo nenáviděl tento slovenský
separatism. Byl by tedy jistě odsoudil, ba byl by se
štítil takového dr. Alfreda Fuchsa! Neboť na př.
toho roku, kdy Stránský založil „stranu práce" Dr. Stránský
(Pracanty), vypravoval jsem Březinovi, že někteří
profesoři reálky velkomeziříčské, kteří dosud byli
členy národní demokracie, začínají kolísat a hodlají Národní
vstoupit do strany práce; Otokar Březina tehdy demokracte
hněvem přímo zrudl a řekl: „ Je vidět, že ti lidé ne­

199
 mají karakteru!44 Březina byl velikým ctitelem dr.
Z?r. K ra m á ř Karla Kramáře a říkal mi, že jen dr. Kramář má
skutečnou politickou nebo ideovou páteř, kdežto
všechny ostatní politické strany že tak nebo onak
čachrují, zvláště pak strana Klofáčova, strana národ-
NároJni nich socialistů že prý je ze všech nejbezkarakteř-
sociahsti ngjg^ ^ ge prý nem^ naprosto žádného důvodu pro
svou existenci. Ale pro „matičku44 Prahu a pro ny­
nější kulturní situaci národa jest karakteristické, že
právě tato politická strana dobývá největších úspě­
chů. Otokar Březina nikdy se nezpronevěřil národní
demokracii, jak dosvědčí nejen dr. Šlechta, nýbrž
i prof. Fr. Jech, ale v posledních letech zřetelně se
Stran a lid o vá klonil ke straně lidové. V katolicismu viděl totiž
Březina solidní základ a tedy i budoucnost národa;
proto mi jednou řekl: „K d yb y lidová strana neměla
ve vládě takové zastoupení, bylo by to s národem
ještě horší !44 ■
Břeiina D o Topolčanek přijel Otokar Březina ve čtvrtek
na Slovensku y nocj_ čekali jsme ho odpoledne i večer. Nádraží

topolčanské mělo jednu nepopiratelnou přednost a

krásu: celé průčelí peronu bylo obrostlé vzácnými
popínavými růžemi a mimo to honosilo se čekárnou
první třídy, ve které byla zrcadla a plyšová seda­
dla. V této arcivévodské čekárně, ze zvláštní mi­
losti a radosti nádražního zřízence, přespali jsme
za asistence tehdy ještě přítele inženýra Stanislava
D . Todta svou poslední (díky Bohu) topolčan-
skou noc. Topolčanky totiž zhnusily se nám tak,
že tu poslední noc ztrávili jsme raději na nádraží
než bychom se byli dusili ještě osm hodin v „kaš-
telu44 a v těsném sousedství páně Mičurova šoféra.

200
Ale to už je zase jiná kapitola. Tehdy totiž velmi
silně a proti své vůli také geograficky byli jsme nu­
ceni si představovati, co je to vyletět z kůže.
A představovali jsme si to jednak s naléhavou ná­
zorností a jednak s netrpělivou nedočkavostí. Ostat­
ně byl u nás na den a noc Jaroslav Durych, ať také
řekne slovo . . . Byl u nás na den a noc i F. X . Šalda,
ale ten už zapomíná i na věci pro člověka nesmírně
důležitější, jak by mohl vědět něco o Topolčankách?
Ani Jaroslav Durych, ani F. X . Šalda nebyli v T o- Durych
polčankách zároveň s Otokarem Březinou, ale byli ° ^alJa
tam skoro v téže době. F. X . Šalda přijel k nám
tehdy ze Sliače a jak ani nemohlo býti jinak, cestou
se pod ním rozvalilo auto. Tehdy v roce 1920 byla
totiž auta, tak jako naše republika, u nás ještě v plen­
kách. Ale o tom jindy, asi v té kapitole, kde budeme
mluviti o Miroslavu Vyčítalovi, ing. St. D. Todtovi
a o žalostných vyhlídkách českého výtvamictví.
Byla noc. Byl poválečný nedostatek svítivá a tu­
díž světla. Nádraží topolčianské anno Domini 1920
podle našeho skromného mínění bylo na nejnižším
stupni svého vývoje od svého založení až po naše
doby. Byl nedostatek petroleje. Ne, že by na světě
nebylo dosti petroleje, anebo že by příděl byl ne­
dostatečný, ale jisté okolnosti nezamezily sice pří­
dělu, přece však zapříčinily obecný nedostatek. Hol­
ky, alkohol, Vídeň, příležitost dělá zloděje, patentní
zámky a úřední plomby tak jako županský šofér
a vůbec poválečný člověk nebo umělec, jsouce dosa­
žitelnější, klesli v kursu a život byl svou lehkomysl­
ností a svobodou v přímém poměru k surovosti,
bezkarakternosti a sprostotě. Bylo to něco vídeň-

201
ského, vážíme-li Vídeň podle toho, jak byla před
válkou. Není vůbec zločinů, jest jen konec života a
neštěstí. Je to jako na jevišti: zmizí se za kulisami
nebo v propadlišti, protože to musí být, ale není to
nic nečestného, poněvadž nečestným by byl celý ži­
vot, dokud má hlemýžd něco zeleného, žere, když
zeleň zmrzne, nežere, a hlemýžd přece je tvor Boží,
když už mermomocí chcete, ale bez Pána Boha to
také jde! Co nám pomůže der liebe Gott, když už
není nic zeleného?
Bylo moc málo petroleje v tom roce 1920. Bylo
také málo cukru, takže jsme do kávy dávali židovská
cukrlata, cukru v tom bylo málo, zato dosti barvy.
Inženýr Stanislav D . Todt, tehdy ještě náš přítel,
prohlížel sice také cukrovary, ale byl tak poctivý, že
nám nepřinesl ani kostečky, natož krabice! Ale budiž
dán průchod pravdě: dvakrát po 10 kg přitáhl nám
na svých zádech bílé mouky. Byly tu i housenky,
neboť jeden člověk váží, má-li s sebou malířský
skizzář, při svém příchodu zrovna tolik, jako po
svém čtyřnedělním odchodu, zvláště když to těžší
pošle se dříve poštou a morální, jsouc neviditelné,
jest i nevažitelné, ale k tomu se ještě vrátíme, neboť
jsou ložiska hnusu, jejichž tepelné energie nedopustil
Pán Bůh zajisté nadarmo.
Byla noc. Nádraží topolčianské bylo osvětleno vel­
mi spoře, neboť za petrolej dostalo se tehdy mnoho
jiných potřebných věcí, také mouka nebo tabák nebo
čest a co kdo vůbec měl, pokud to měl: proč by tedy
petroleje bylo dosti?
D r. Chalupného už jsem osobně znal, navštěvoval
Jaroměřice i Chýnov, náležel tedy jaksi k rodině.
Ale Otokar Březina psal, že přijedou bud večer, nebo
až ráno, proto jsme šli na to nádraží už po' druhé a
ještě nazdařbůh. Byla noc. Vlak od Zlatých Moravců
se přihrnul. Zajel trochu dál, neboť ten vůz, ze kte­
rého vystoupili Otokar Březina a dr. Emanuel Cha-
lupný, zajel trochu dál. Díval jsem se od vozu k vo­
zu, zatím co Pavla Kytlicová čekala na peróně kdesi
za mnou. Otokar Březina mne uviděl. Já byl u něho
spíš než on u mne, tak to možno říci, neboť jsem ho
zahlédl, jak vystupoval z vlaku a už jsem tam letěl.
Dr. Chalupného sotva jsem viděl, jen jsem ho přivítal
jako starého známého, ale Otokar Březina, sotva
jsem se octl u něho, oběma rukama chytil se mne za
ramena a povídá: „ T o jsem rád, že vás vidím, ani ne­
víte, jak jsem rád, že vás vidím, neboť já myslel, že už
vás neuvidím!“
Chytil se mne oběma rukama jak tonoucí záchran­
ného prkna. Tehdy, po světové válce, po převratu a
po vpádu madarském na Slovensko (v roce 1919
i v Topolčankách tekla krev a vůdcem povstání byl
tam madarónský kaplan, však potom byl také vězněn
v Terezíně) nebylo tak bezpečno jet na Slovensku
drahou — Všude, kde jelo, stálo nebo šlo více lidí,
bylo nebezpečno. Vím to z vlastní zkušenosti. Což,
ve dne ještě to ušlo, před érou Dérerovou Židé tvrdo­
šíjně mluvili slovenský, ale v noci, když opilí děl­
níci vraceli se z měst ke svým krbům, ani pokorné
mlčení neposkytovalo cizinci, t. j. Čechovi, dosta­
tečné ochrany. Já přijel do Topolčanek několikrát
v noci, mluvím tedy z dobré vlastní zkušenosti. V té
době čeští přednostové, na Slovensku v župě tekov-
ské ustanovení, s hrůzou se mne ptávali, co soudím

203
 o politické situaci. Nečekalo se jen vyhnání, čekalo
se přímo krveprolití. Vím dobře, že i moravský Slo­
vák a možno říci naturalisovaný slovenský Slovák,
přítel ing. St. D . Todt, zapadl k nám do Topolčahek
vždycky jako do asylu nebo jako velbloud do oasy.
Přijel často nočním vlakem, dvě hodiny s námi po-
rozprávěl, nařechtal se a ráno za tmy zase odjížděl po
své úřední práci. I on tedy, rozený Slovák, cítil se
tehdy na Slovensku jako mezi barbary ! Což teprve
my? Otokar Březina, uviděv mne na tom topolčan-
ském peróně, chytil mne oběma rukama za ramena
a hleděl na mne očima zděšenýma a vděčnýma. N i­
kdy před tím a nikdy potom neviděl jsem Otokara
Březinu tak zděšeného: dr. Emanuel Chalupný byl
mu jen jako Baedeckrem, neposkytoval mu pražádné
lidské ochrany, žádné totiž vnitřní bezpečnosti, což
podotýkám pro budoucího literárního historika.
Cestou od Vrútek přes Kremnici ke Zlatým Mo­
ravcům na řece Hronu je železniční stanice, která na
mapě Republiky Československé, tehdy vydané (A.
Píša, Brno) má záhadný název Garam Šzollos. Mys­
lím, že jsou to Kozárovce, t& se dá ostatně zjistiti,
proto „čtenáři, jenž prahne po objektivním poznání
života a tvorby umělcovy, jenž chce býti poučen
o vztazích, smyslu a významu Březinovy tvorby
v českém umění na sklonku století, bude čekati na
knihu, která publikaci Demlovu doplní trpělivou
A. Matijtek prací vědeckou“ (A. Matějček, štencovo „U m ění",
ročník II., 1929, strana 3 58). Rád bych věděl, kdy­
bychom ještě my byli objektivní a trpěliví, co by po­
tom na světě dělali a čím by se živili Matějčkové,
Hýskové, Brtníkové, Žákavcové, Sedlákové, Goet-
zové, Záhořové a ostatní realističtí přežvýkavci školy
a míry Masarykovy ? Jak to povídá Rimbaud? „Ď áb­
lu se líbí na spisovateli nedostatek popisného a po­
učného nadání a neduživci a staříkové jsou tak cti­
hodní, že volají přímo po tom, aby byli uvařeni.**
Nechrne je tedy Bohu, tyto profesory, učitele a živ­
nostníky, když čert o ně nestojí.
V těch Kozárovcích bylo času dosti, i navrhl dr.
Chalupný, že by se mohlo jít na procházku. I šlo se
tedy k řece Hronu a sotvaže dr. Chalupný, věčný
mladík a sokol a skaut a eféb uviděl řeku, ihned mu
napadlo, že se bude koupat a řekl Otokaru Březinovi,
aby na něj počkal. Otokar Březina se ho nemohl
dočkat a cítil se v této krajině jako malé dítě v džun­
gli, opuštěn, cizí, neznám a na smrt ohrožen.
Otokar Březina za svého kratičkého pobytu v T o -
polčankách četl před vydáním, v rukopise skoro již
celou knihu „ Z mého okovu' a z jeho řeči jsem po- z mého okovu
znal, že mé vidění řeky Hronu a topolčanské kra­
jiny docela se kryje s viděním Březinovým, měl z to­
ho zřejmě radost, jen v kterési počáteční kapitole
téže knihy zadržel mi ruku a řekl: „T oto o té česko­
slovenské církvi vynechejte, oni vás mají rád i__ “ čti. církev
A tak jsem to vynechal, ale za několik let na to, jak
ještě uslyšíme, Březina mně dal za pravdu a „česko­
slovenskou církev** výslovně odsoudil.
Také byl uchvácen pátou kapitolou knihy „ Z mého
okovu** a oči jeho zrovna jiskřily, když si pochvaloval
ty parohy, roháče, slovenské panny ačardáš.. .
Tuto knihu psal jsem na popud Jaroslava Du- J a r . D urych
rycha, ba skoro jen pro něj, neboť jsem mu tyto věci
vypravoval a jemu se tak líbily, že mi domlouval,

205
 abych to napsal. Kdo nezná mého stylu a potřeby
mého srdce, ten ovšem neví, že bych raději nepsal a
že to dělám jenom za pokání, anebo z milosrdenství,
neboť nač bych psal sám sobě, co sám vím? Ale člo­
věk potřebuje milosrdenství i sám k sobě, proto do­
kud něco krásného vím, psát se mi nechce a když
jsem to zapomněl, jest mi líto, že jsem si to zavčas
nenapsal, neboť člověk potom vidí, že svou leností
ochudil svět a tedy i sebe o něco krásného. Řeklo by
se, že to vynahradí světu člověk jiný, ale nesmí se
zapomínat, že každé místo a každá hodina má svou
vlastní krásu a když člověk, postavený u nich na
stráž, zpronevěří se svým vigiliím a usne, na věky
pro tuto zemi ztracena jest krása a sláva jistého místa
a jisté hodiny.
Mezi jiným řekl Otokar Březina: „Dosud byli
Cymbál jsme zvyklí viděti Slovensko Heydukovo, Cymbál a
ahusU nejjQ jak nám je ukazovali Mánes a Aleš; toto
je vidění vaše a neškodí, když se to vidí zase jinak!"
T y „šakaly a Orient" obzvláště mi pochválil a asi
půl roku před svou smrtí mi řekl, že česká národní
píseň je mnohem krásnější, vtipnější, zdravější než
slovenská, na úkor písně české dnes tolik propagova­
ná. Slovem: Otokar Březina, ačkoli pomýšlel na
Slovensku zdržeti se déle, po několika dnech odtud
prchal, tak jako potom i my a jest to trochu i podiv-
Videň né, uvážíme-li, že na př. ve Vídni cítil se Březina
bezpečným a ještě po letech s velikým porozuměním,
šťastně a rozmarně o ní vypravoval, zvláště tehdy,
když přede mnou, před p. radou Čechem a p. in­
spektorem Lukšů mluvil o „Rodičích a dětech"
Pavly Kytlicové, to bylo na jaře 1928.

206
 Při tom nesmí se zapomenout, že Otokar Březina
vídeňskými způsoby a mravy našich služek a tova­
ryšů krůtě v sobě trpěl: ve Vídni je miloval a v Jaro-
měřicích pro ně trpěl; miloval je tam i zde, ale ve
Vídni ho těšili, kdežto v Jaroměřicích nebo v již­
ních Čechách a ve vlacích zakoušel z nich muka.
Otokar Březina prošel topolčanským zámeckým Topolianský
parkem,ale nijak se nepotěšil a později řekl: „D ivím park
se, že presidenta do těch Topolčanek štvou!“
Z Topolčanek ještě téhož roku vystěhovali jsme se do
Vrchběle pod Bezdězem a Otokar Březina mi tam píše:

„ Vzpomínám na Vás, drahý příteli, na krásné naše

setkání v Topolčankách o letošních prázdninách, na
nový Váš domov v Čechách a těším se, a j budu čisti
nové Vaše Šlépěje a uslyším { Vaši knihy \ase yiám ý
Váš hlas básníka a bratra.
Kdekoliv jste, můj m ilý, všudyjste stejné blízko mé­
mu srdci. Děkuji Vám, vzácné paní Kytlicové, panu
Pravdovi ajeho paní \a vzpomínku { Vrchběle a tisknu
Vám všem ruce oddaně.
A a j budete psáti někdy %ase na Slovensko, neopo­
meňte, prosím, vysloviti můj bratrský pozdrav p . in(.
Todtovi ap. Medveckému,jako%i mé díky %aradost, kte- Medvecký
tou mi ipůsobUi svýmipodpisy ve Vašich milých lístkách.

V(dy Váš
O. B.
Jaroměřice 18. X I. 19 2 0 “

Ve Vrchběli u Bělé pod Bezdězem zdrželi jsme se VrMH

jen několik měsíců, vydali jsme tam „Šlépěje" V II.,
ručně je kolorujíce a poněvadž dni byly krátké,

20 7
 dělali jsme to illuminování při karbidovém světle
dlouho do nocí, až ten plyn a to shrbení při práci
ohrozilo mé plíce. Také ostatní okolnosti ve Vrch-
běli byly krajně nepříznivý našemu zdraví a naší prá­
ci, proto jsme se ještě v zimě odstěhovali do Prahy _
k sestře paní Pavly Kytlicové, jsouce jisti, že v městě
tak velikém jistě najdeme příhodný byt. Řeknu ve­
liký eufemismus: konečně jsme se rozhodli, že už
trpět nebudem.Jaká to bláhovost! Jak vTopolčan-
kách, tak ve Vrchběli byli jsme ohroženi na životě.
O tom jindy, dá-li Bůh. Náš asi dvouměsíční pobyt
v Praze, po tolika poníženích, bojích a útrapách,
podobal se idyle. V Praze jsme se aspoň najedli,
což pod Bezdězem bylo bez boje nemožno.
Pod adresou Praha II, Mariánská 2a-b psal mi
Otokar Březina:

,,Především, drahý příteli, bratrské díky a vroucí

stisknutí ruky \a všechno, čím na mne pamatuje Vaše
přátelství: \a skvélé Vaše poslední Šlépěje a \a krásná
vydání M iriam a Přátel, která mi právě náš krajan,
akademik { M . Budějovic, doručil. A ni na péra, laska­
vý ,jste ne{apomněl.
F. X. Salda Vzácnému příteli našemu p . F . X . Šaldovi vyslovte,
prosím, bratrský můj po\drav. Vzpomínám na něj
v hlubokém dojmu { jeho Stromu bolesti a chystám se
mu v těchto dnech psáti. Edward Moore, Studies in
Dante nemám; mám jen L e Monnierova vydání Dan­
ta s komentářem Brunona Bianchiho, Giamb. Giulia-
niho Vita nuova e il canqoniere a de Sanctisova Danta
1 1. dílujeho Storia della letteratura italiana, věci, které
jsou příteli našemu spárny.

208
 Vidím V ís, máj drahý, u( v Tasově, šťasten { Va­
šeho návratu do domova a { radostné perspektivy, (e se
budeme častěji viděti, neboť \dá se mi, \ejsm e spolu ne­
hovořili po léta. Zatím vroucně Vás pozdravuje a útěš­
ných svátků velkonočních Vám a vzácnépaní Kytlicové
přeje
O .B .
Jaroměřice 23. I I I . 1 9 2 1 “

O Topolčankách dosti jsme řekli i napověděli

v V II. a VIII. „Šlépějích", o Vrchběli můžeme zatím
říci aspoň tolik, že jsme tam nebyli nadarmo, když
z tohoto našeho utrpení, třebas jen indirektně, v y ­
rostlo Jaroslava Durycha „Bloudění". A z našeho Blouzni
pobytu v Praze zrodil se náš dům v Tasově. Poku­
sím se to povědět co nejstručněji, neběží tady o pod­
robnosti, ani o přesnost fakt, to všechno se dá později
doplnit i opravit.
Za světové války spřátelil se se mnou architekt
Čeněk Vořech. Každou chvíli dostal jsem od něho čeněk Vořech
psaní ze Sarajeva a v těch dopisech b y ly i kresby, ob­
rázky a bosenské květy, také fotografie. Já nevím, co
mé knihy a listy znamenaly pro Čeňka Vořecha, ale
jeho dopisy a kresby v té době byly pro mne zjeve­
ním slovanské duše pravěké a nevyhubitelné. Tehdy
byl Čeněk Vořech na dobré cestě a podle všeho byl
mi poslán, aby mně nebylo tak smutno a abych ne­
ztratil souvislosti se životem a s nadějemi svých
předků. Josef Mánes a Mikuláš Aleš domluvili, ale
živý a života schopný národ nesmí domluvit a zdálo
se, aspoň mým očím, že nic jiného, nic dalšího tu už
není. Byl tu ovšem „Mythus duše" Otokara Březiny,

209
 ale to už také bylo a už také není, poněvadž národ ani
na chvíli nesmí se odmlčet. Jiráskova díla vůbec
nikdy jsem neviděl, četl jsem je sice, ale nemohu po-
chopiti, že by vycházelo z praduše národa a že by se
národ nemohl bez něho obejiti. Mám-li být pocti­
vým, musím upřímně říci, že věřím jenom tomu, co
vidím a pro mé oči dílo Jiráskovo nevyplňuje v ži­
votě národa docela žádné mezery, neboť duše národa
je něco docela jiného než kronika národa.
Čeněk Vořech měl neobyčejně dobrý čich pro
duši národa a ten nedobrovolný pobyt v Jugoslávii
jenom mu prospěl. Když se vrátil z vojny, začal hned
K oliba organisovat „Kolibu", jakési středisko slovanské kul­
tury, se sídlem v Brně. Byla to myšlenka velmi dobrá,
ale zradili ji všichni, neboť Eduard Beneš ukázal se
býti čipernějším a dnes ideu slovanskou drží a pěstují
v našem národě jenom římští katolíci. T o není žádná
politika, ani žádná náhoda, že před celým světem ve
prospěch trpících a vyvraždovaných pravoslavných
Rusů povstal a promluvil nikoli Jirásek, nikoli Masa­
ryk, nýbrž jediný římský papež a teprve k jeho pro­
testu přidávali se volky nevolky také někteří nosi­
telé „čistého" křesťanství, humanity, vědy, demo­
kracie a pokroku.
V Sokole se začali bránit komunistickým buňkám
jako člověk zachvácený španělskou chřipkou začne
čisti pojednání o této nemoci a za půl hodiny nato
zvoní mu umíráčkem. Po převratě bylo dlužno se
uživit, nebo „uchytit" a tak na svých širokých kří­
dlech, když vody potopy opadly, slovanskou ideu
a všechny „K o lib y" odnesli Tusar s Klofáčem.
Ale Čeněk Vořech měl spolubojovníka, archi-

210
tekta Bohuslava Fuchsa, také člena „K o lib y". A když
jsme byli v Praze, milý Bohuslav Fuchs se to dově- Bohuslav
děl, hledal mne, našel mne a řekl: „Povídali jsme si Fuchs
s kamarádem Štěpánkem, jak by bylo pěkné, posta­
vit vám chalupu!" A Bohuslav Fuchs mi líčil, jak by
na tu mou chalupu dělal kresby a plány, i řekl jsem:
„Proč ne? Tak mi nějaký takový plán udělejte!“
Já neměl ponětí, co znamená, udělat stavitelský
návrh na chalupu, tím méně jsem věděl, co takový
domek může stát, ale řekl jsem to, nepřemýšleje
0 následcích. V Praze jsem nemohl nic dělat, protože
v našem bytě i za pravého poledne muselo by se sví­
tit lampou, aby člověk dobře viděl — bylo to staré
skladiště a ani administrace „Národních Listů", kte­
rou jsme měli přes ulici hned naproti, nemohla nám
bytu najiti — i stalo se, že jednoho dne zatoužil jsem
po svém rodišti a rozejel jsem se do Tasova.
V Tasově jsem se zdržel několik dní, krajina mne
potěšila důvěrně, ale ostatní okolnosti mne vyháněly,
1 chtěl jsem se vrátit do Prahy. Ale zrovna v ten den,
kdy jsem mínil odejet, zemřel Rousů „kmotříček",
můj strýc, a můj bratr Antonín povídá: „Počkej až po
pohřbu," ale řekl to v mém rodném jazyku po ta-
sovsku: „Nevodjiždé, počké tade a zvostaň na fu­
nus." Snad i někdo od Rousů mi řekl, abych „po­
chovával" a tak jsem zůstal, ač velmi nerad, neboť
rád je člověk jenom mezi takovými lidmi, mezi kte­
rými může své představy uplatňovat, slovem, tam,
kde „se dá něco dělat*.
Bylo konečně po pohřbu, měl jsem za několik
hodin odjet do Prahy, už mne v samém Tasově do­
cela nic netěšilo, neboť není-li člověk v žádném úřadě

2 11
ani postavení, ba vůbec v žádné práci, vidí, slyší a
cítí se všech stran jen posměch, nemá-li tak silných
nervů, aby fackoval, pil, kradl, loupil a vraždil, neboť
na příklad obličeje jistých pitomců, kteří mají za se-
bou nějakou pedagogiku, dráždí živější letoru neodo­
latelně k štědrým kopancům — i nemohl jsem se už
dočkat chvíle, kdy odejdu. Stojím na tasovské poště,
za nějakou hodinu mám být už ten tam, bratr pošt­
mistr najednou povídá: „Poslóché, te be ses také
mohl podat žádost vo kósek nejakyho toho pansky-
ho pastviska, seš přece tasovské rodák . . . “
Za chvíli už jsem letěl k učiteli Závodskému, ten
mi řekl, že opravdu podle jakéhosi nového zákona
možno z panské půdy dostat za laciný peníz stavební
místo a že ta žádost se podává písemně tak a tak,
abych šel k starostovi, ten že má katastrální mapu.
Letím k starostovi Pavlíčkovi („vod parylně"), ten
mně půjčil mapu tasovských parcel, zanesl jsem ji
k bratru poštmistrovi a teď studujem, o které to sta­
vební místo bych měl zadat. Já tomu všemu sice ne­
věřil, ale konec konců rozhodli jsme se pro „Ja-
lovčí“ , jednak proto, že to byla neplodná ovčí past­
vina, takže nejsnáze bylo ji možno dostat, jednak
také proto, že tato pastvina byla posázena starými
břízami a poseta žulovými balvany. A bylo to za
městečkem, nikoli v obci. Honem jsem žádost na­
psal, okolkoval, zanesl k starostovi a už jsem letěl
do Budišova k vlaku.
V Praze potom řekl jsem Bohuslavu Fuchsovi:
„ S tou mou chalupou to může být pravda!“ A vy­
líčil jsem mu, jak jsem podal v Tasově žádost o sta­
vební místo z baronské půdy. A k mému překvapení
milý pan Fuchs za krátko na to už mi podal nákres
mé chalupy a já, věčný nezkušenec, byl nadobro
přesvědčen, že k takové chalupě dokonale stačí sta­
vební místo a stavební plán . . . Jak jsem byl překva­
pen a šťasten, když mou žádost o stavební místo
úřady vyřídily příznivě! Byla to pro mne ohromná
událost významu morálního. Ale abychom se ne­
zdržovali, o tom jindy.
Jsme tedy na poště v Tasově. Už nejsem bezze-
mek, už nejsem bez ceny v očích svých rodáků, ne­
boť v očích jejich čestný je jenom ten, kdo má poze­
mek, všechno ostatní je bud pán anebo lump, s tím
toliko rozdílem, že s pánem tu a tam musíš jednat,
kdežto lumpovi se vyhneš.
Nevím už, jak se to přihodilo, že o té své chalupě
a tedy i o těch plánech mluvil jsem dříve s architek­
tem Čeňkem Vořechem, on také zajel do Tasova a
měl v úmyslu, stavět zároveň se mnou tam v Jalovčí,
ale když došlo k věci, neměl dosti času, zdržel se
v Tasově jen několik hodin a potom mně poslal ná­
črty domů různého typu a řešení, ale podle těchto
geniálně nahozených kreseb já se nemohl pro nic
rozhodnout, proto přivítal jsem nabídku i návrh
architekta Bohuslava Fuchsa, jenž mi poslal hned
hotové, pro stavitele i úřady vypracované kresby
mé budoucí chalupy, její zevnějšek v průčelí, se
stran, i v půdorysu a průřezu. Přijal jsem tento ná­
vrh architekta Fuchsa, ukazoval jsem jej Otokaru
Březinovi zároveň s těmi letmými náčrty architekta
Vořecha a Otokar Březina, jak už byl vždycky a za
každou cenu jemný a spravedlivý, poznamenal, že
bych měl všecko svěřiti příteli Čeňku Vořechovi,

2 13
 když prvně jsem začal jednat o té stavbě s ním. Ale
pro okolnosti, o kterých zde nesmím mluviti, ne­
mohl jsem uposlechnout rady Otokara Březiny a
rozhodl jsem se pro plány a návrhy architekta Fuch-
sa. Předně, nemohli jsme déle čekati, aby náš majetek
nevyvětral a nezmizel jako kafr na volném vzduchu,
za druhé, patnáct tisíc korun už jsme ztratili jen tím
trojím stěhováním a to provisorní bydlení jí z jedné
mísy dvakrát s člověkem.
Mezitím přítel architekt Fuchs, člověk prakse a
činu, člověk tedy můj, vynašel a vystudoval, že na tu
stavbu mohu dostat stárni subvenci, nejméně 6o°/0
celého nákladu! T o byla voda na můj mlýn, neboť,
upřímně řečeno, já na hotovosti neměl ani haléře
a moje milá spolupracovnice a ,,spolustavitelka“ se
svým kapitálkem, který jí zbyl v rukách po celoživot­
ním sebeobětování a rozdávání, docela spravedlivě
mohla říci Otokaru Březinovi, který nás vybízel,
abychom ten domek udělali větší a prostrannější,
než navrhoval a nakreslil architekt Fuchs: „Mistře,
to my nemůžeme dělat, tolik peněz nemáme." Březina
se jaksi rozhorlil a řekl:,,O to se vám postará národ!"
Pavla Kytlicová se usmála a řekla: „Mistře, kdo je
ten národ?" A Otokar Březina odpověděl sebevě­
domě a rozhodně: „ T o jsem na prvním místě já !"
A později mezi čtyřma očima mně řekl, mnohem
později, kdy res ad triarios venit: „Mám na spoři-
Mecenáí tělní knížce deset tisíc korun, dali mně to jako čestný
dar, já bych se těch peněz nedotkl, uložil jsem je tedy
na knížku a chtěl jsem je věnovati chudým studují­
cím telečské reálky, ale dám-li to vám, je to zrovna
tak, jako kdybych to dal těm studentům, v y to ná-

2 14
rodu dobře vynahradíte: kdykoli budete těch peněz
potřebovati, přijďte jen ke mně a já vám tu knížku
dám!“
Trpěl jsem velice, ale když už nebylo pomoci, jed­
noho dne navštívil jsem Otokara Březinu v Jaromě-
řicích a on mi tu spořitelní knížku dal, aniž jsem o ni
řekl, ba aniž jsem se jí nadál, neboť se nepamatuji, že
bych byl do Jaroměřic jel k vůli něčemu jinému, než
k vůli Otokaru Březinovi, ale on mi na rozlouče­
nou knížku dal a já jsem jí neodmítl, poněvadž už
dávno před tím, když jsme řešili projekt té stavby,
byl jsem v Jaroměřicích u Otokara Březiny a na mou
otázku: „ A bydlel byste s námi?“ Otokar Březina
odpověděl jasně a rozhodně: „ V^dyt na to čekám / “
Jak vážně pomýšlel Otokar Březina na toto spo­
lečné bydlení se mnou a s paní Pavlou Kytlicovou,
patrno jest jednak z toho, že měl v úmyslu, trvale se
usadíti s námi v Topolčankách a jednak i z toho, že
mně v Jaroměřicích ukazoval stavby obytných dom­
ků se zahrádkami obehnanými se tří stran drátěným
plotem, řekl, že by něco takového bylo v Jaroměři­
cích na prodej, nebo že by se to mohlo vystavět, ale
ihned se přidal k mému mínění, že to není nic pro
nás, poněvadž je to v nejtěsnějším sousedství s cizími
lidmi a v krajině bez lesů, v krajině hnoje, bláta a
prachu. . .
„ V {d y ť na to č e k á m ! Toto slovo Otokara Bře­
ziny definitivně rozhodlo o stavbě mého domu v Ta-
sově. Slávu Otokara' Březiny neměřil jsem ovšem
podle novin a časopisů. T o je věc reklamy a Židů.
Pomník Březinovy slávy nejmíň zase 300 let bude
ještě v lomech: tak dlouho totiž, než se národ český

2 15
probudí sám k sobě; než si kajícně uvědomí, že od­
padnout od víry římskokatolické znamená také od­
padnout od národa. Nemám toho sám ze sebe: k této
myšlence a k tomuto přesvědčení zrál duch Otokara
Březiny vždy určitěji a určitěji. Ať jen všichni svěd­
kové jeho mluví poctivě!
Stavební místo jsme měli, návrh na „valašskou"
chalupu jsme měli, i slovo Otokara Březiny, zbývalo
jen začít. Ale když Pavla Kydicová uviděla to mé
stavební místo, pozdvihla hlasu svého a řekla, že pro
nás se to nehodí, poněvadž do půlkruhu bychom byli
těsně obklíčeni veřejnou silnicí. Hledali jsme tedy
místo jiné a já tehdy vyslovil své nejtajnější přání: být
co nejblíže u řeky. Nějak jsme o tom mluvili u Jelínků
vemlýněapanjelínek povídá: „A le kamenský staro­
sta Vrba tady zamostem bývám jistě místo odprodal,
vždyť je to jen pastvisko a z Kamenného má to sem
daleko, tak by mu na tom snad nezáleželo!"
Míti domek na řece Oslavě, mezi „panským" mlý­
nem a „papírnou", to bylo pro mne jako vyplněním
dávných vidění a proroctví a již právě proto považo­
val jsem to jako za jisté. Ale byl jsem ještě příliš ci­
zincem ve svém rodném kraji anno Dmni 1921, pan
Jelínek to na mně viděl, i těšil mne řka, že se u toho
kamenského starosty na to zeptá a že se za mne při­
mluví. Učinil pak to vskutku dokonale, pozval pana
starostu Vrbu i s jeho manželkou do mlýna, po­
hostil je a potom, jak to bývá, zdaleka začal svou
řeč. Toto první jednání dopadlo tak dobře, že jsem
panu architektu Fuchsovi do Prahy napsal, že už
máme to pravé místo stavební a že by se mohlo něco
začít. Milý Bohuslav Fuchs přijel, já vzkázal pro

2 16
pana starostu a jeho ženu do Kamenného, oba také
se dostavili, panu architektovi místo se líbilo, také je
aspoň dvakrát ofotografoval, výhodně nás do těch
skal a do toho pastviska postaviv, a tu najednou jako
z chlupatého pytle vylézaly překážky. Hlavní slovo
vedla paní starostová, oni jako že by kousek odpro­
dat mohli, ale ten „jazéček“ při řece za žádnou cenu
prý „pustit" nemohou, protože prý jenom „na tom
jazéčko rušte tráva“ a kam že by honili na pastvu
atd. Hlavním mluvčím na naší straně byl pan Jelínek,
ten všechny námitky paní starostové dobře a poctivě
vyvrátil, proto vyrukovala reserva: „C ož, me besme
nic neměli proti torno, ale dež bábička nesce! Bá-
bička řiká, že be se mělo ešče překópit a ne vodpro-
dávat!“ Do jednání platně zasáhla i paní Jelínková,
také ovšem pan architekt, já a pan starosta dělali
jsme v tomto dramatě vlastně jen statisty, já mimo to
kapitalistu(!), až konečně se nám řeklo, jestli si to
spravíme s bábičkou, že je to naše. Věc byla tedy
jako jistá a již druhého dne šel jsem do Kamenného
za bábičkou. Ale bábička přijala mne tak chladně, že
má duše ustrnula. Řekl isem to svým přátelům a bu-
dišovský pan farář P. Augustin Kratochvil mne ko-
nejšil a povídá: „N ic si z toho nedělejte, já vám to
spravím! Když já ne, tak už žádnej!" Když jsem
potom přítele Kratochvíla vyhledal, na první pohled
viděl jsem na něm změnu, kterou jsem si do svého
jazyka přeložil takto: „Tohle bylo mně ještě potře-
ba?“ A mnoho se ani nepřemáhaje, v jakémsi zou­
falství nebo spíše sebeponížení a jakoby nemluvil ani
ke mně, nýbrž ke komusi dole a vedle, pravil: „ T o se
mně ještě nestalo! T a mně dala!“

217
 V mém rodném kraji nezdvořilost ke knězi ještě
dnes cítí se jako svatokrádež a když se jí dopustí
osmdesátiletá babička, musí v tom býti něco bud
ďábelského, nebo božského. Tady ponejprv jsem
poznal, co je to pro moravského sedláka, vzdát se
i jednoho čtverečního metru půdy a teprve po letech
jsem pochopil a uznal, že to není chamtivost, nýbrž
že je to něco na výsost morálního.
Ve svém deníku mám o tom jednání tento zá­
znam:
V sobotu 9. dubna 1921 přijeli jsme po u . hodině
P řije li jsm e v noci do Tasova. Vezl nás Prokšů kůň na řeznické
do Tasova j3ry jce_ Mé švakrové, paní poštmistrové, bylo líto
koní a ještě více kočárku. Z Prahy vezli jsme teku­
tých stolařských barev na své budoucí dveře a oken­
ní rámy a těchto barev se drncáním na té řeznické
bryčce mnoho vyšplíchalo.
15. dubna 1921 v pátek odpoledne zjevil mi pan
Jelínek, mlynář, stavební místo na kamenské straně
vlevo za mostem. Chtěl prý je odkoupit inspektor
Vorel a po něm i pan Jelínek, ale kamenský starosta
Vrba nechtěl ho nikomu prodati. Čeká tedy na mne?
Byl by dnes v národě našem někdo tak osvícený jako
bohatý?
Dále čtu ve svém deníku: 19. dubna 1921 byl jsem
v Kamenném u starosty Vrby požádat o stavební
místo při řece Oslavě. On by byl Člověk, ale jeho
žena má pichlavé oči a ptá se tak nevinně drze jak
nezkažený Slovák. Ona by mně prstu nepodala, ani
chleba nám nenabídla. Byl tam se mnou bratr pošt­
mistr. Starosta nás vyprovodil až do Pekla k Sule-
rovi, který valil se svými syny veliký sloup a bakoval.

2 18
 7- května 1921 v sobotu kupoval jsem břeh u mos­
tu řeky Oslavy; přítomni byli: arch. Bohuslav
Fuchs, mlynář Jelínek, starosta Vrba z Kamenného,
jeho žena, bratr její Karel Smejkal 2 Klementic,
Pavla Kytlicová a já.
Starosta Antonín Vrba má 31 ha půdy ve svém
majetku a jeho žena titulovala ho před námi knedlou.
Mně jest po této stránce neznám, naopak dělá na
mne dojem křesťana, jemuž věci tohoto světa nepři­
rostly k srdci.
Také nám kdosi řekl, že majitel tasovské papírny
(lucus a non lucendo), tedy můj nejbližší soused in
spe, rozmlouval to Vrbovým, aby nám toho břehu
neprodali. Ve své slepotě připsal jsem k tomuto
místu svého deníku glossu: „Jestli na něj spadne ten
komín!“ Pavla Kytlicová, smířena dnes dokonale
s Bosnou a prozřetelností Boží, podotýká: „Tenkrát
ještě byl velkomyšlenkář!“ A vskutku, zasáhl-li do
této mé koupě Cyril Slabý tehdy záporně, byl zrovna
tak nástrojem vyšších duchů jako babička Vrbová.
A tím končíme svou řeč o stavebním místě mezi
„panským mlýnem" a „papírnou" na pravém břehu
milé a krásné řeky Oslavy.
Bylo potřeba obrátit se jinam. Bratr poštmistr po­
vídá: „ A nemohl bes stavět v Bosně na ty stráni? B osn a
Obec be ti tam kus ty stráně prodala." A tak jsme se
vypravili do „Bosny", ačkoli jsme se před tím ohlí­
želi i u „Hrádku" a „ U čertovy skály"; když jsme se
tak ptali, řeklo se nám: „ U Hrádku to patří Svobo­
dovi z domu a ten vám nic neprodá." A u „Čertovy
skály" tu nejlepší plochu už měl jaksi zajištěnu, po­
dav o ni žádost, legionář a stolař Svoboda, takže

2 10
opravdu nic jiného nám nezbývalo než ta „Bosna".
Šli jsme tedy do „B osn y" a když Pavla Kytlicová
tu skalnatou a sluncem vypráhlou stráň viděla, byla
všecka šťastna a povídá: „A le tady se cítím tak do-
ma!“ Na dvou místech v té stráni proti všemu oče­
kávání vyvěral i pramen. A bylo to stranou všech ve­
řejných cest a byla to země od samého stvoření světa
netknutá rádlem a motykou, jenom krávy a kozy a
před věky ovce okusovaly tu mateřídoušku, pupavu,
jalovec, šípky a krsy borovic. A já si dobře vzpo­
mněl, že právě na této stráni, jsa tehdy malým ško­
láčkem, konal jsem první křižáckou výpravu __
Ozbrojen dřevěným mečem, vedl jsem zástup „ry ­
tířů" té výšky jako já a byl mezi nimi Rousův Hon­
zík, můj bratránek s matčiny strany, chlapec tak
hodný a z takové rodiny, že od samého počátku byl
v mém životě velikým tajemstvím, byl totiž mladší
než já a kdykoli jsem slyšel nebo četl nebo pomyslil
na Jana Křtitele, vždycky jsem si vzpomněl na „Rou-
sovyho Honzíka". Ať nikdo nepodceňuje tajemství
svátého růžence: evangelium na věky se nedá od­
stranit a když katolické matky modlí se růženec,
podestýlají nejpravdivějším a nejkrásnějším snům
svých dětí.
Moje hrdinství na té první „křížové výpravě" zá­
leželo v tom, že dřevěným mečem usekával jsem
hlavy bodlákům a moje družina mne v tom následo­
vala; rekovství mého bratránka mne překvapovalo,
neboť on byl mladší než já a dobrý a milý, každý mu­
sel mít radost, kdo se na něho podíval. Táhli jsme
tehdy přesHavlcův kopec a dobře se pamatuji z té
výpravy ha slzičky Panny Marie; a když jsme vtrhli

220
na bosenskou stráň, zdálo se nám to tak daleko, že
jsme se cítili jako za hranicemi, v cizí, neznámé a
proto i nepřátelské zemi. Sám žádný z nás byl by se
v tato místa neodvážil a proto i ted jsme se povzbu­
zovali křikem a mácháním šavlí a vražděním bodlá­
ků. Tenkrát v tasovské „Bosně" nebylo ještě ani je­
diného domečku, byl tam jen rybníček napájený jen
táním sněhu a lijavci, a u toho rybníčku byla do stráně
zavrtána cihlová pec na sušení lnu a pod tou pecí stála
otevřená kůlna, pod kterou se usušený len na drhlenu
drhl, na mědlici mědlil a na vochli vochloval. Tuto
práci vídal jsem za svého dětství ještě na vlastní oči.
Tehdy ovšem nikomu nenapadlo, že právě ta cihlo­
vá pec bude jednou základem „B osn y", nejkrásnější­
ho tasovského předměstí. Ale o tom psal jsem již
v „Tepně".
Bratr poštmistr, přes všechno, co se mně na něm
nelíbí, má od Boha zvláštní dar, který je dnes na ven­
kově vzácný: lásku k předkům a k stromům, což je
jako totéž, neboť stromy přečkají více než jednu
lidskou generaci. Bratr poštmistr poradil mi tedy,
abych stavěl na té stráni v „Bosně" a k této radě
vedla ho právě láska k předkům, neboť duše předků
nezdržují se tam, kde se rok co rok rozhazuje super-
fosfát, kainit, Thomasova struska a čilský ledek,
nýbrž jenom na místech čistých, kterých se ještě ne­
dotkl pluh, anebo na místech, kde se hnojí jenom
přirozeným hnojem chlévským. Duše předkův
nemá a nechce míti docela nic společného s agrár-
nictvím, s bursou totiž a židovstvím. Jidáš se oběsil
a není moci na zemi ani na nebi, která by mu mohla
dáti smrt důstojnější. Bůh totiž respektuje svobodnou

221
 vůli člověka do té míry, že na ní a jenom na ní ne­
přestává stavětí své peklo a svůj ráj.
Byli jsme na rozpacích, neboť jisté okolnosti mlu­
vily pro „Bosnu" a jiné proti „Bosně". Mně vadilo,
že tady není řeka. Dále nám překáželo to, že stráň
sama nám nestačí, poněvadž je to samy kámen a my
toužili také po zahrádce. V „Bosně" už byla řada
chalup a kde kdo nám říkal: „ V y chcete stavět
v Bosně, mezi těmi zloději? Vždyť tam je samy zlo­
děj !“ A v našem úmyslu viděli slušní lidé takové po­
nížení veškeré důstojnosti, jako když mladá křesťan­
ská dívka má si bráti rasa, Žida, anebo kata. Nám
toto varování bylo zrovna k smíchu, neboť jsme ří­
kali: „C o nám může kdo ukrásti? A kdo nám může
co přidat na cti? Což pak chceme zbohatnout?"
B řezin a Za těchto okolností přijel do Tasova Otokar Bře­
v T asově
zina. Vodili jsme ho po všech místech, kde jsme
chtěli, anebo mohli stavět. Ukázali jsme mu také
místo za mostem u Panského mlýna na řece Oslavě
a on řekl: „Sám Bůh vnukl té stařeně, aby k vám
byla tak neústupná! T y dva, tři měsíce v létě byl by
tu krásný pobyt, ale nezapomínejte, že po celý pod­
zim a také na jaře leží nad tímto údolím mlha, u řeky
je vlhko a do roka byste tu byli zachváceni revma­
tismem. Mimo to, jaký tu máte rozhled? Po celý rok
museli byste se dívat do té blízké protější stráně a
slunce tu pozdě vychází a brzo zapadá!"
Ale když Březina uviděl „Bosnu", zaradoval se a
řekl: „N ic krásnějšího nemůžete nalézt, jenom tady
stavte! Máte tu po celý den slunce, nedaleko potok,
ve stráni pramen vody, v pozadí les, mimo to je to
spojeno s obcí,s řadou jiných domků a přece je to

222
o samotě — a tamhle naproti ta střízlivá, uklidňující
linie silnice, vroubené strom ky__ “
Slovo Březinovo rozhodlo. Bylo třeba jednati B řezin a
s obcí a s majitelem pozemku nad tou obecni strání, rozhodl
panem Jarošem. Bylo to jednání dramatické, diplo­
matické a dlouhé, ale konečně koupili jsme od obce
tasovské asi 3000 m2 té stráně a rovněž asi 3000 m2
pole od pana Jaroše, kus totiž onoho pole, které
sousedí nahoře přímo s tou strání; bylo to pole,
které ještě za mého útlého dětství obdělával můj
otec, bývala prý na něm nejlepší čočka, otec je potom
prodal prý za nějakých sedm stovek, bylo ho snad
deset měřic, srdce mu při tom krvácelo, jak o tom
píšu v „M ohyle". Já dal za nejhorší, hospodářsky
zrovna bezcenný kousek tohoto pole, za půl druhé
míry půl třetího tisíce korun a po jakém přimlouvá­
ní, prošení a slibování!
Jednou z nejšťastnějších hodin mého života byla
ta, kdy jsme konečně stáli na mém pozemku v Bosně,
na mém nej vlastnějším vlastnictví my čtyři: Otokar
Březina, Pavla Kytlicová, já a bratr poštmistr. Ne­
záleží na tom, kolik země se dobude, jen když se
vůbec kus země dobude. Zabít člověka není tak
těžké jako dohodnout se s člověkem, jednat s advo­
káty, notáři, soudci, okresními a zemskými úřady,
s poslanci, ministerstvy, samozvanými rádci a dob­
rodinci, aby si člověk konečně řekl: „Držím tento
kousek země plným právem!“ Ale já bych, na mou
duši, nebyl býval tak šťasten, kdybych byl tušil, co
všechno s tímto kouskem země na mou hlavu a na
mé srdce čeká. I když se blíží člověk k Abrahamovi,
může být ještě překvapen.

22 3
Měříme stráň Byli jsme my čtyři tehdy jako ve věšteckém opoje­
ní a já nepochybuji, že to byla chvíle z nejšťastnějších
v celém jeho životě i pro Otokara Březinu. Vůdcem
naším byl nejstarší z našeho rodu, dědic jistých ro­
dových tajemství, které se nepřejímají slovem, nýbrž,
očima, můj bratr poštmistr, a my tři ostatní docela
bezděky a jako u vytržení podrobovali jsme se jeho
rozkazům. Já byl komandován až naspod stráně
s dřevěnou tyčí, na jejímž vrcholku byla připevně­
na míra, druhý konec této míry nejen poslušně, nýbrž
nadšeně držel Otokar Březina, tak mu zářily oči a
v první chvíli kromě našeho velitele žádný z nás ne­
věděl, proč to děláme — poštmistr kontroloval naše
výkony, snad měl na to i zednickou vodní váhu,
potom nám poručil, abychom šli výš a tak jsme cho­
dili a měřili až nahoru a Otokar Březina se divil, jak
prostě, snadno a rychle změřil nestudovaný člověk
výšku té stráně. Já byl ovšem pyšný na bratra, neboť
18 let seděl jsem ve školních lavicích, ale nic tak jed­
noduchého a rozumného bylo by mně nenapadlo.
Dnes o tom přemýšlím a ptám-li se sám sebe, kde
vzal bratr tu odvahu, aby poroučel i Otokaru Bře­
zinovi, jenž při tom vyměřování mého stavebního
místa držel kulaté kožené pouzdro, z něhož se roz­
táčením soukala dvacetimetrová míra, musím se při-
znati, že se tomu nedivím, poněvadž Otokar Březi­
na byl pokorný celou svou povahou, proto se dovedl
ke každému snížit; mimo to, Otokar Březina každé­
ho člověka miloval, proto srdečně každému člověku
jeho vynálezů a štěstí přál, z každé dobré zkušenosti
člověka se radoval; a za třetí, my čtyři tu byli jako
spiklenci spojení souručenstvím na život a na smrt a

224
jednou se nám podařilo urvati kořist, které nám již
nemůže upříti ani Bůh, ani žádný člověk. Kromě
toho my čtyři byli jsme si dobře vědomi, že počínaje
touto chvílí na jednu stranu všechny dveře se nám
otvírají a na druhou stranu všechny dveře právě
touto chvílí jsou nám zavřeny. Právě nyní vstupo­
vali jsme v nové společenství a proto jsme byli ve­
spolek tak důvěrni. Slovo Březinovo: „Vždyť na to
čekám“ bylo dětským, tragicky nevinným a po­
sledním slovem všech jeho pozemských nadějí. Kdo
zavinil, že se toto jeho čekání nesplnilo, zavinil
i jeho předčasnou smrt a bude se za to zvláště od­
povídat Bohu.
18. května 1921 přijel jsem večer po 9. hodině do
Jaroměřic a byl jsem do 10 hodin u p. Otokara Bře- Ja ro m ífic e
ziny. Také 19. května byl jsem u něho. Odpoledne
19. května přijel jsem do Jemnice, ale Šalda tam ne- Jem n ice
byl, ačkoli ta schůzka byla smluvena. Téhož dne
o půl dvanácté v noci přišel jsem do Šebkovic.
20. května navečer už jsem seděl při řece Oslavě
u Jelínků v zahrádce a o devíti už jsem byl doma.
Otokar Březina mluvil o těch oslavách a propagan­
dě Vildraca a Duhamela v našem národě a řekl: „ T o Vitdrac
už dávno u nás máme, to není pranic nového, je to “ Duhamel
ve vašem díle, to zjevování velikosti a krásy ve vě­
cech zdánlivě malých a šeredných, je to ve vašem
díle, jenže vysloveno mnohem silněji, poněvadž
u vás je to spjato s životem! Ostatně už naši budite­
lé tak psali, již oni oslavovali lásku k lidem a věcem
„malým“ , „nepatrným*1, vidíme to u Rubeše, Hálka,
Šmilovského, u Boženy N ěm cové. . . Takový hodi­
nář mladík sedí při své práci u okna, zahlédne dívku,

225
 potom stále a stále o ní sní a vrývá do ornamentu ho­
dinkového pláště i to své snění. .
Otokar Březina také mi vypravoval, jak v Praze
v Lidovém domě v Hybernské ulici slyšel řečnit
D r. š m e ra l dr. Bohumíra Šmerala: „M á najednou několik že­
lízek v ohni, je rafinovaný, takže posluchači ani ne-“
pozorují, jak je balamutí."
Mezi jiným Otokar Březina také pravil: „Páni,
kteří svolali na tyto svatodušní svátky do Prahy
Agrárníci selský malý lid, aby manifestoval své požadavky,
tropí si z toho lidu blázny, vždyť je celá ta věc v je­
jich moci! Mají to v rukou a už dávno sami mohli
a měli velkostatky drobnému lidu rozparcelovat; ti
vůdcové lid klamou, takový Viškovský a ostatní.
Ale oni parcelují jen velkostatky lidí našich, lidí
českých, na př. takového Macešky, který byl jistě
řeznickým tovaryšem a svou přičinlivostí nabyl ja­
kéhosi jměníčka, takže nedávno koupil si panstvíčko,
dva dvory, ale ani se v nich neomžil, sotva rok v nich
pobyl, už mu je naše vláda bere, kdežto takovým
Schwarzenberkům, Lichtenšteinům a ostatním šlech­
ticům Němcům všecko nechává. . . “
„ Je naprosto nepochopitelno, jak se chová naše
vláda k projevům takových sjezdů a žurnalistiky:
Komunisti řeční komunisté, mluví se otevřeně proti státu a
vláda — mlčí! Nejen to: zločinci z Pankráce pošlou
na sjezd memorandum, které se veřejně předčítá a —
obecenstvo tleská! Zločincům, lidem, kteří v každé
řádné společnosti jsou beze cti a právem bez práva,
poněvadž tu společnost ohrožují a podvracejí — a
nejen to: jména těchto zločinců jsou uvedena ve
sjezdovém výboru a vláda k tomu všemu mlčí!"

226
 Ano, mistře, ale nebude mlčet proti Vám! Ne­
přátelům republiky a národa dá úplnou volnost slova
i akce, ale zakročí proti Otokaru Březinovi. Toť
k hanbě národa i republiky historický fakt.
Otokar Březina tehdy mně také řekl: „Anglie byla
by Francii obětovala, kdyby se nebála sama o sebe.
Ruský medvěd zachránil Francii, strčiv své tlapy R usko
do stroje německého; nebýti toho, byla by se Fran- aFranae
cie zatočila ve své krvi jako střelená veverka."
Rovněž tehdy, t .j.v druhé polovici května 1921,
řekl mi Otokar Březina: „Československá církev ať Csi. církev
nikdy neprohlašuje odluku od Říma! Vždyť i rodiče
mají děti, které nepřestávají býti dětmi, i když otec
se k nim nehlásí, nebo je zapírá; dnešek nerozhoduje,
Církev má i budoucnost, která jest jako přítomností
a tato budoucnost uzná, čeho neuznala minulost."
V téže asi době navštívil Otokara Březinu Karel
Dostál Lutinov, Otokar Březina mi o té návštěvě vy- D o stá l
pravoval a litoval, že ke Karlu Dostálu Lutinovu Lutmov
tak a tak mluvil. Myslím, že Otokar Březina vždycky
litoval, když od něho odešli žurnalisté, lidé povrchní
a těkaví, zákonníci a fariseové, nebo do třetice: lidé,
kteří měli za lubem svůj vlastní malinký zájem,
na příklad ten, aby jim mistr podepsal knížku nebo
pohlednici.
Na Karla Dostála Lutinova si mně Otokar Březina
stěžoval, že ho jaksi přepadl, takže překvapením
neměl pokdy, aby své odpovědi lépe uvážil. „T ak
jako v dopise, když píšu datum, napíšu 4, protože se
mi lépe píše než jiná číslice — co konečně záleží na
číslici?" řekl Otokar Březina, aby odůvodnil, proč
Karlu Dostálu Lutinovu mluvil o klášterech tak jak KUsury

227
 mluvil. Do kláštera mají prý choditi jen takoví, kteří
si chtějí vžiti život, anebo kteří by se museli zbláznit,
slovem: kláštery v budoucnosti jsou prý jen pro lidi,
kteří „jsou hotovi se životeín". A tito lidé v klášte­
řích mohou prý vykonati mnoho dobrého pro lidstvo.
Téhož dne, snad když byla řeč o Paulu Eisnerovi,
nebo Kamillu Hoffmannovi, pravil Otokar Březina:
M oji Přátelé „D o němčiny mohl by vaše,Přátele' přeložiti dobře
v nimíini jenom takový Rainer Maria Rilke, tady slovník ne­
stačí!" Důležitost básníka na takovou práci odůvod­
ňoval O. Březina také tím, že některé ty lidové názvy
květin, když se přeloží do němčiny botanicky správ­
ně, páchnou trivialitou, anebo mají docela jiný vý­
znam, než název český, se kterým je spjat text můj.
Něco jiného jest, řekne-li se Růže z Jericha, nebo
Kozí list, ač se tím míní jeden a týž keř. Velmi mnoho
záleží na associacích, které v nás vyvolává to neb ono
slovo a už proto překlad Paula Eisnera prý neodpo­
vídá mému originálu.
Ja r . Durych Durych by měl psáti tak, jak napsal „ T ři dukáty";
v posledních pracích choulí se příliš do sebe, stává se
nejasnějším, ale máme psát čím dál jasněji, prostěji,
srozumitelněji, jako Evangelium. „Cikánčina smrt"
jsou verše nové, Durych tu vychází z Erbena, ale
přece vytvořil něco docela nového. A Březina po-
Veríe dotkl: „Kdybych já psal ještě verše, ty by musely
být pedantský pravidelné, jednoduché, prostinké.
Verše dnešní mládeže nemají ceny, není v nich
myšlenky, není v nich kázně a řádu. Ale tak je tomu
dnes i v malířství: nedá se nic nového namalovat, už
je všechno namalováno, ted všichni malíři už jen na­
podobují staré mistry."

228
 Březina také pravil: „ T o , čemu se říká a může ří­
kat poesie, přišlo ze Severu, z kmene Keltů, je z toho Poesie
dosud mnoho v Irčanech a bylo i v jejich Světcích —
i náš Zeyer odtud šel. T akový Poe, jediný básník,
veliký/* A Březina řekl, co vyznačuje tyto Kelty a je­
jich bardy, co je činí tak velikými a krásnými: druhý
{irak.
Téhož dne vypravoval mi Otokar Březina o ředi­
teli telečské reálky, panu Mládkovi. Tento pán měl Ř e d ite l
obyčej, že z chudobných a nadanějších studentů zvo- MUJek
lil si na delší období jakéhosi pobočníka, nebo dů­
věrníka, jejž přátelsky zasvěcoval do svých ušlechti­
lých zálib a zásad. Takovým pobočníkem ředitele
Mládka byl po několik let i Otokar Březina. Ředitel
Mládek každou neděli a každý svátek putoval daleko
do kraje k starým zříceninám a jiným kulturním
i přírodním památkám a mladého Otokara Březinu
brával vždy s sebou, až mu manželka i dcery vyčí­
taly, že „toho hocha tak tahá**. Otokar Březina vy­
učoval Mládkovu dceru a celé hodiny denně sedával
v ředitelně při čtení knih. Mládek naučil jej polský,
začali hned Slowackim a Březina přečetl pak sám ce- siowacki
lou polskou literaturu v originále. Přišel-li někdo
cizí do ředitelny, Březina vzal si svěřený klíč od bi­
bliotéky a odešel do tohoto druhého ústraní, vybíral
si knihy, lezl k nim po žebříku a vášnivě četl.
Kromě ředitele Mládka také miloval profesora
deskriptivní geometrie, který byl takovým mistrem
ve svém oboru, že uměl docela názorně přednášeti
žákům mathematické pravdy i nejpomyslnější.
A rovněž 19. května 1921 tehdy v Jaroměřicích
Otokar Březina mi řekl: „ T y hymny našemu nové- Hymny

229
 mu státu zvolili velice nevhodně, je to plytké a vše­
obecné, neboť všude voda hučí, bory šumějí a květ
se stkví, nejen v Čechách; také je v tom nesprávná
čeština, bor šumí, ale bory šumějí, nemluvě ani o slo­
ce druhé, kde je ten ,vznik 'a zdar a vzdoru zmar*.
Hymnou’ našeho nového státu rozhodně měl býti
chorál,Svatý Václave*, hymna nejstarší, posvěcená
věky, hluboká, takže každý v ní najde smysl, i ten,
který si ji vykládá jinak, neboť je to píseň duchovní,
a člověk, slyše ji, vidí korouhve, zástupy a vojska . . .
A když už ne chorál svatováclavský, tedy aspoň
,Kdož jste Boží bojovníci*, i tato hymna byla by
dobrá a jistě mnohem lepší než ,Kde domov můj*,
při níž člověk nesmí mysleti na obsah, aby ji mohl
zpívat. Ale to se udělalo k vůli Židům, u nás je všecko
požidovštěno!“
Téhož dne mluvil Otokar Březina o literatuře
Vlašská vlašské a pravil, že má tři období: První období tvor­
literatura
by nejpůvodnější a nejsilnější, tvorby, která se po­
dobá stromům na jaře, když vyhánějí pupence a kůra
pňů se leskne, protože je napnuta mízou. A' tvorba
této doby je obsažena ve jménech: Dante, Petrarca,
Boccacio.
Období druhé, kdy je tvorba ještě veliká a silná,
ale přece už ne rudimentární, nýbrž zpracovávají se
více jen formy. Takový Ariosto ovládá formu doko­
nale a je veliký básník, jenže už sám nevěří tomu, co
píše, což se pozná z nadnášení barev a prozrazuje se
často jediným slovem . . . Ariosto honí své rytíře
celým světem, do Číny, na Island, do Španěl. . .
Období třetí už je dokončením období prvního, je
vidět, že květy už dostávají skvrny, černají, vadnou

230
i opadávají, také nastupuje ironie a ta je znamením
úpadku a konce, a veršuje i píše se vlastně už jen pro
formu, není co říc i. . . V této době kdekdo impro-
visuje znělky a terciny při hostinách na udané téma.
Slovo a podstata jeho už tak zvetšely, že vzniká
italská opera, kde slovo má význam jen potud, po­
kud je v něm pohyb, děj, potřebný pro jeviště . . .

„M ilý příteli,
nevyskytne-li se nijaká překážka, o ní\ bych Vám
dalje h é včas {právu, přijel bych {a Vám i do Tasova
ve čtvrtek (2. června). Podle V aří rady vyjel bych
{ Jaroměřic ve 2^44 odpoledne (podle nového jízdního
řádu, platného odpočátku příštího mésíce) ; v Budišové
bych vystoupil a očekával Vás. 0 ostatním, můj m ilý,
{ejména, ja k vše {aříditi, abyste mým pobytem v Pa­
sové nebyl vyrušován {e své práce ani omezován ve vol­
ném disponování časem, dohovoříme se ústné. Zatím
pozdravuji Vás a vzácnou paní Kytlicovou oddané a té-
Ším se bratrsky na šťastné naše setkání. V íš
0 . B.
Jaroméřice zy. V . 19 2 1.“

2. června 1921 přijel do Tasova Otokar Březina a Březina

odejel 1. července, v pátek. Z této doby mám ve svém v Tasoví
deníku několik záznamů. Zde jsou:
Podle O. Březiny každý národ má jistou hlavní,
převládající vlastnost a schopnost; národ český prý
je povolán k tomu, aby učil. Na doklad toho uvádí N árod uiiteia
Březina Komenského, české legionáře, české sládky,
české muzikanty.
Otokar Březina navštívil v této době i rodinu pro-

231
 fesora Antonína Prokše, jeho totiž rodiče, kteří tehdy
B řezin a ještě měli v Tasově hospodu. Starý pan Prokeš,
u ProkŠů
který umí německy a maďarský a žil za svých mla­
dých let delší dobu v Pešti, pohladil Otokara Březi­
nu po tváři a ptal se ho skromně, jak se mu u nás
líbí. Pan Březina měl radost z tohoto přivítání a když
jsme byli už doma a sami dva, ještě si na to vzpo­
mněl. Zač se člověk stydí, na to si před námi ne­
vzpomíná.
Byli jsme tehdy u Prokšů v hospodě na obědě.
Seděli jsme v té „zvláštní světničce'*, která měla
jedno okno, obrácené k severu na sochu sv. Josefa;
byla to světnička privátní, lepší, nehostinská, ale
muselo se do ní jen přes místnost hostinskou. Byli
jsme u těch Prokšů s panem Březinou ve všední den,
v červnu, hospoda byla tedy docela prázdná.
Při obědě i po obědě ledaco se vypravovalo. Hlav­
ní slovo měla paní Prokšová. Mimo jiné vypravo­
vala, jak byla na pouti na Vranově a že zrovna proti
kostelu je tam hospoda a celý kostel že páchl kulá-
šem: „Belo tam cétit jen kuláš." Pan Březina s úsmě­
vem podotkl, že v té hospodě bylo možná cítit zase
jen kadidlo. Paní Prokšová mluvila tak svobodně a
s takovým humorem, že jí dcera očima i slovy brá­
nila, ale právě tato důvěřivá otevřenost líbila se panu
Březinovi, také ovšem já i Pavla Kytlicová přidávali
jsme oleje do ohně, a doma potom řekl mi pan Bře­
zina, že za jiných okolností mohla být z paní Albíny
Prokšové Božena Němcová, má prý neobyčejný ta­
lent k vypravování. Vskutku, v celém svém rodném
kraji nepoznal jsem za všechna ta léta osoby, která by
si od svého dětství všecko tak dobře pamatovala a

232
která by o tom tak věrně a pěkně dovedla mluvit jako
paní Albína Prokšová. Ona je živou kronikou mého
rodiště a zazlívám jejímu synu profesoru, že si ne-
napsál, co všecko a jak od ní slyšel.

Když se panu Březinovi při jídle ještě něco nabí­

zelo, říkával: „Uctivě děkuji, jsem v tom dobře!“

Tasovským žulovým balvanům, hlavně těm v „Ja - Nau balvany

lovčí“ říkal O. Březina „velrybové mocní“ a nemý-
lím-li se, podotkl jednou, že je to z Chelčického.
Že Mácha převzal byronism z Polska, dostala jeho
básnická řeč mohutná křídla a hloubku, jaké před
tím v naší poesii nebylo: tóny varhanové, jejich
hloubku a šíři, neboť slovník polský byl tehdy už Mácha
vypracován, řeč polská měla dobu klasickou, dobu a PoUka
rozkvětu . . . Polština má sice ve svém slovníku mno­
ho germanismů, ale syntax její je neporušená, doko­
nalá, a o řeči rozhoduje jen syntax. Tak mluvil Bře­
zina o Máchovi.

Vypravoval jsem Březinovi o starém „kmotříčko- Kmotříček

ví Jelínkovi od kostela". Pod tímto jménem ho každý
u nás znal. Jeho rukopis byl krasopis, jeho hlavička
byla kulatá, vlasy stříbrné, paměť bronzová a srdce
zlaté.
Připomeňte mi, abych Vám někdy vypravoval, jak
„kmotříček Jelínků od kostela" byl jednou u mne do
rána. Kmotříček Jelínků byl se mnou v jakémsi du­
chovním příbuzenství. Někoho z nás držel na ru­
kou při křtu. Proto jsme mu líbali ruku a říkali
kmotříček.

233
 Tento člověk žil skrytým duchovním životem,
tedy docela jinak než paní Albína Prokšová, která
byla přikována k hospodě, k čemusi tedy odkrytému
a veřejnému. Ale tito dva lidé se doplňovali a v jedné
věci byli si docela podobni: že si všecko od svého
dětství až do své smrti tak pamatovali. Paní Albína
Prokšová byla realistka a proti kmotříčku Jelínkovi
mnohem temperamentnější. On byl proti ní jako du­
chovní proti laikovi.
Jednou jsem mu důvěrně povídal, co mně vyvedl
a jak mně ukřivdil jistý kněz. Kmotříček Jelínků se
poděsil a řekl: „A le, velebné pane, to žádnymo ne-
povidéte!“ A nepoděsil se k vůli tomu ničemnému
knězi, nýbrž k vůli mně. Já jsem kmotříčka Jelínko-
vyho neposlechl a také jsem tuto neposlušnost ška­
redě odpykal. Zrovna tak odpykal jsem neposlušnost
vůči onomu Slovákovi, tehdy před io lety.
Slovensko Když jsem tehdy přijížděl na Slovensko, bylo již
promluvilo tma a zrovna ve Vlárském* průsmyku stalo se mi
toto: unaven dlouhým seděním v železničním voze,
vyšel jsem na chodbu, vlak s námi uháněl dál, ale jak
tak jdu tou chodbou, abych narovnal a oživil ztmulé
údy, uvidím Slováka, pravého Slováka v kroji, zřej­
mě horala a z kraje dráteníků, neboť ihned mi při­
pomněl Schwaigrovy valašské kudličkáře, a také jeho
obličej byl jako starodávný lidový výrobek ze dřeva
— a tento člověk náhle mne vzal za ramena, což mělo
být obejmutím, a jako bychom byli na samém obvo­
du nepřátelského tábora a v noci, zašeptal mi:
„Mlčte, prosím vás, mlčte, jsme Slováci 1 “
Byl při tom zřejmě u vytržení, tváře i oči zapla­
nuly mu do šera, jenom jiskry lokomotivy osvěco-

234
vály tmu, a jeho obejmutí, snad také pro jeho přidu­
šený a horký hlas, cítil jsem jak dotyk medvědí, a
první jeho „mlčte" bylo jako ranou, po které sám se
vzpamatoval, neboť druhé jeho „mlčte" bylo jako
„odpusťte, já si nemohu pomoci", anebo: „ Já se
malounko zmýlil, přízvukem totiž, ne však ve věci."
V tomto svém přízvuku, abych neřekl útoku, tento
Slovák připomněl mi mého prvního šéfa, faráře a
spisovatele Aloisa Hlavinku, který v prvních dnech A lo is
H la vin k a
mého pobytu pod jeho střechou, tehdy v německém
Kučerově u Vyškova, pro jakousi malichernost, ba
hloupost, vyřítil se na mne jako Etna, a já, jsa tehdy
nezkušen jak zajíc březňák, já se dal do pláče. Pan
farář Hlavinka, autor „Bludů a lží v dějinách", zmý­
lil si mne patrně s některým dřívějším svým kapla­
nem a pravděpodobně se všemi. Poznav ihned svůj
omyl, jal se mne chlácholiti jako matka nemluvně,
hladil mi rukáv a řekl: „ Já nevěděl, že jste tak citli­
v ý !" Bylo to u oběda.
Cosi podobného postřehl asi na mém obličeji ten
Slovák, proto druhé jeho „m lčte" bylo jako „od­
pusťte, já si nemohu pom oci. . . “ Ve své „Kráse
světa" má O. Březina větu o trpících: „Spravedlnost
má pro ně chvějící se snížení hlasu, podobné padání
rosy v soumracích jitřních." Poznání této pravdy
doprovázelo mne po celý život. Snížení hlasu, toť
pokora, toť vyšší, často náhlé poznání.
„Odpusťte, já si nemohu pomoci, já se malounko
zmýlil, přízvukem totiž, ne však ve věci!" I pocho­
pil jsem, že první slovo toho Slováka bylo hrozbou
z hrůzy, ale ne ze zloby. Podobně, myslím, zarazí se
a zpokomí i medvěd, když svou oběť omráčí. Snad

235
 můj „B ílý medvěd*', jenž se mi zjevil před 20 lety ve
snu a jejž znáte z mého „Tance Smrti**, byl věštbou,
která se nyní vyplnila: „Jsem tvá Smrt, ale miluji
tě!“
Žádný člověk boží nejedná ukvapeně. Řekne-li
vám takový Slovák: „Prosím vás, mlčte,“ anebo ta­
kový kmotříček Jelínků: „A le toto žádnymo nepo-
vidéte!**, pokorně a mlčky uposlechněte, neboť ta­
kové slovo je ovocem staleté moudrosti, ne-li sva­
tosti, vykoupené zjevným, anebo skrytým mučed­
nictvím. Po případě je to poselství Boží, vložené pro
vás do prostých úst. Nepodceňujme ani blázna, ne­
boť může to býti jenom člověk, jemuž jazyk nestačí
na to, co oko vidí. Jazyk není gramatika. Otokar
Březina miloval i blázny a o jejich slovech vážně
přemýšlel.
Vypravoval jsem O. Březinovi o Jelínkovi, kmo-
třičkovi od kostela, jak mu stará Nekvapilka půjčila
Bohumila „Bohumilu** sv. Františka Saleského, jak ji četl od
večera až do rána, zatím co ostatní byli v hospodě
u muziky (byl masopust), a jak mě hned ráno, když
jsem šel z kostela, pozdravil slovy: „Velebné pane,
ale ve ’ste mě dostal!“ — Ptám se polekaně, co jsem
mu vyvedl, a dědoušek Jelínků povídá: „V e ste dál
Nekvapilce to Bohumilo a vona mně jo pučila, začál
'sem jo čist a nemohl ’sem se vodtrhnót, až sem jo
přečti celó!“
Otokar Březina poznamenal, že ten kmotříček ne­
četl „Bohumilu**, nýbrž sebe, 1. maje radost, že zdo­
lává slova a řádky, 2. spojuje květnatý slovník Sales­
kého se svými vlastními představami sekáče, žence,
rolníka — slovem, že čte v podvědomí.

236
 Březina vůbec myslí, že činnost, tvorba podvě­
domá jediné je životná. Soud tento má snad ze
Spenglera, kterého letos ve svých hovorech často
citoval, tak jako Einsteina. Podobně mluví o podvě­
domí již Ernest Hello ve svém výkladu o opilosti
a spánku Noemově: Spánek je otec (Paroles de Dieu,
1877).
Březina mi recitoval Erbenův „Štědrý den“ a v y ­ Erben

kládal mi první verše s velkým enthusiasmem, řka,

že forma té básně už ani nemůže býti dokonalejší,
a jak vysoká je prý v tom cudnost: nic osobního,
vše z lidu, a je prý v tom všecka zbožnost (celý
Advent i Štědrý den), ačkoli o ní není ani zmínky:

Tma jako v hrobě, mrá\ v okna duje,

v světnici teplo u kamen;
v krbu se svítí, stará podřimuje,
děvčata předou měkký len.

„T o č se a vrč, můj kolovrátku!

ejhle adventu j i ( na krátku,
a blízko, blizoučko Štědrý den!"

M ílo-tě děvčeti přísti, mílo

la smutných {imních večerů;
neb nebude darmo je jí dílo,
tu pevnou chová důvěru.I

I přijde mládenec \a pilnou pannou,

řekne: „P o jd \a mne, dívko má!
budi( ty mi (enkou milovanou,
věrným ti muýem budu já !

237
 J á tobě mulem, ty m ni lenkou,
dej ruku, divče robrnili! “ —
A dívka, co předla p ří{i tenkou,

svatební čije košile.

„T o č se a vrč, můj kolovrátku!
však je adventu j i l na krátku,
a přede dveřmi Štědrý d en !1'

Březina, tuším, soudí, že i Mácha i Erben tvořili

Mácha podvědomě, u Máchy o tom nepochybuje, neboť
v jeho době panovaly jen bezduché rýmovačky a on
ve svém „M áji“ přináší docela nový jazyk.
Čelakovského hymnus na Tvůrce „B u d vůle tvá“
(Časopis pro katolické duchovenstvo 1828) je podle
Ot. Březiny nejdokonalejším hymnem našeho ja-
čelakovský zyka, ani slovíčko prý v něm není zbytečné nebo
nepodložené hlubokou myšlenkou, a rýmy jsou bez­
vadné a nové, rytmus dlouhodechý:

B u d vůle tvá! T y, jenžto přesahuješ

s nadhvěqdných stanů světa končiny
a lásky okem po nich obljvuješ
i valnou šíř i tejné hlubiny;
ty ,je n l přebýváš v moci neskonalé
opásav svých se sluncíjasností,
ty, jen l tvorů všech řady dokonali
svátou, nestihlou řídíš moudrostí,
bud věčně vůle tvá !

B u d vůle tvá! Ta vůle, j í l se koří

nebeské tvorstvo světlem oděné,

238
 ta vůle, nebe která nebem tvoří
a blahem plni duchy {výšené,
ja k anděly a silami tam všemi
v (ádoucí říši tvé je slavena,
tak, Otče, {de od dítek tvých na {emi
ien postlána a vroucné plněna
bud véčné vůle tvá !

B u d vůle tvá! K dy {dře tvých milostí

a tvých darů (ivot náš ostkvívá,
v našem kdy srdci ples a mír se hostí
a blaženostmi duše oplývá:
však i kdy bouře nad námi se sbíhá,
bolest a nou{e nám dni podkalí,
kdy {lý nepřítel cesty naše stihá
a v truchlost mysl naši zahalí,
bud véčné vůle tvá !

B u d vůle tvá! Když na<^ hrobem stojíce

útéch se {hošťujeme nejblažších,
kdy sevřeným želem nám blednou líce
nad {trátou pokladů téch nejdražších:
ó dej, v té smutné dobé, by se sneslo,
kdy před tebou svět pustý spatřujem,
v duch náš, je j sílíc, ono sladké heslo:
tvůj, Pane, dar {de tobě vracujem,
bud věčné vůle tvá!

B u d vůle tv á ! a {ákonů tvých símě

v srdcích našich se stále ro{m áhej!
B u d od tebe nám milé každé břímě,
je nésti tvá milost nám pomáhej;
 slabitjsm e; ty rač Ja ti setrvání,
ty v pádu kroky nože podchycuj,
a tak v (ivotě, tak i ve skonání
děj, Slitovniče náš, se ro^ka[ tvůj,
bud věčně vůle tvá!

O. Březina tuto báseň Čelakovského zpaměti mně

citoval, vykládal a mezi jiným pravil: „ Je to jediný
Hymnus hymnus v české poesii, ve vlastním smyslu slova
hymnus, poněvadž má konstrukci dogmatickou, tak
jako na př. ,Pange lingua4; všechno ostatní, co se
u nás v tom oboru vytvořilo, jsou jenom invokace!“
O. Březina tu měl jistě na mysli své vlastní hymny,
neboť od Čelakovského až k němu žádných jiných
hymnů jsme neměli, ale sám pokorně vyznává, že
tyto jeho hymny jsou vlastně jen výkřiky srdce, in-
vokace, vzývání a sám mně tuto, abych tak řekl (kdo
čteš, rozuměj!) planost a jalovost a bezpáteřnost
svých veršů vysvětloval okolností, že kromě Tom y
štítný ze Štítného náš národ neměl dosud žádného theo­
loga, že tedy náš dogmatický jazyk nebyl dosud vy­
. v
tvořen.
Proto tím více oceňoval Březina hymnus Čela­
kovského a smutně a nikoli bez ironie podotkl:
Nové Stanky „T oto se z Čítanek vyhodilo a místo toho dali tam
Wolkery, Hory, Seiferty a ještě horší věci!“
Při té příležitosti řekl mi O. Březina: „A le i taková
,Cikánova píšťalka4je výtečná: jak vtipně a odvážně
řeší se tu náš nepřátelský poměr k Rakousku, k ar­
mádě:
 N áš tatíček neboftíček
ledacos viděl,
nám ubohým cigáňatům
mc nepověděl. . .
Z kapsy vyndal pišťaličku,
oheň rozdělal,
ja k popískal, všecky šváby
l domů vyvolal:
musil šváb %e vrátek
provrtá nebo nazpátek,
potom dostal ierveňouiký
kabátek.

K dy\ iapískal na píšťalku

po vsi, po městě,
hned £a ním německé myši
byly na cestě:
musely vandrovat,
podle něho tancovat,
s hrá^e chutě do rybníka
hopcovat.

Ach, tatíčku, nebofóěku,

kam js i roštím dal!
Kdybys nám byl pišťaličku
aspoň odkázal!
Máme ted nowý třít,
mohlijsm e se dobře mít,
v Čechách, také na M oravě
pansky %lt!

24 1
 Anebo J e to chůze po tom světě' — to je mistrov­
ské vtipem i formou, a ,Ohlas písní ruských' je doko­
nalejší než ruský originál!“
T a k s o u d il B ř e z i n a o d íle Č e l a k o v s k é h o .

Jsa u nás na letním bytě, pijával Březina k obědu

skleničku vína, asi 1/s 1 a k večeři půl litru piva. Ten
rok před svou smrtí piva už se vůbec netkl. Ze všech
vín nejraději měl sladká španělská, hlavně Lacrimae
Christi. Ale žádnými úskoky se nedal zlákat, aby
v pití přestoupil své minimum a svůj řád.
Chléb, ale jen sušší, byl mu jako cukrovím. Uždi­
buje a pojídaje ždibečky chleba, stále mluvil. Snad
tím chtěl zastřít jisté rozpaky, snad to byl projev jen
jeho veliké cudnosti, že mluvil a při tom jako ptáče
uždiboval chleba a dával do úst. Všiml jsem si toho
právě v červnu 1921 v Budišově na faře při odpoled­
ní svačině, kde nám dali ke kávě rohlík. Březina
tehdy vlastně sám se do Budišova na faru pozval a
odůvodňoval mi tuto svou návštěvu tím, že takové
národní pracovníky, jakým je budišovský farář
A ugu stin Augustin Kratochvíl, spisovatel vlastivědný, jsme
K ra to c h v il
povinni morálně podporovat, neboť není prý mnoho
lidí, kteří jejich práci, pro národ tak důležitou, oce­
ňují, a když my jim prokazujeme svou pozornost a
čest, že se necítí tak osamocenými a mají chuť k další
práci.
Myslím, že z téže příčiny, ať již přímo nebo ne­
B řezin ova přímo, projevoval Březina zvláštní pozornost všem
starost o lid i a
je jic h dílo
pracujícím na národa roli dědičné, takovému Fran­
tišku Bílkovi, Josefu Florianovi, mně, Rudolfu Med­
kovi, Františku Odvalilovi, Miloši Dvořákovi,

242
Františku Jechovi, ba i Židům a řemeslníkům, stu­
dentům a obchodníkům, žebrákům, umělcům, od­
padlíkům, nevěrcům, nádeníkům, i bláznům a vů­
bec všem, s kterými přímo, anebo nepřímo přišel do
styku. A všechny tyto lidi chtěl přivésti na cestu
Boží, všechny tyto lidi toužil poučit, potěšit a za­
chránit, ve všech těchto lidech viděl děti nebeského
Otce, své tedy bratry a sestry a cítil k nim osobní zá­
vazek a povinnost. Kdykoli přijel na letní byt k nám
a kdykoli jsem se s ním v Jaroměřicích setkal, vždy
se vyptával s velikým křesťanským zájmem, co je
nového: co dělají ti a ti přátelé, jak se jim daří, jsou-li
zdrávi a kam se obrací jejich život. Nikdy neopome­
nul žádného: co dělá inženýr Todt, co Mírek Vyčí­
tal, co Miloš Dvořák, co bratr poštmistr (Antonín
Deml), co pan Mastík, zdali slečna Lidka Kozáková,
neteř Pavly Kytlicové, už se vdala— „ale to je škoda,
to děvčátko by se mělo vdát!“ Tak a podobně o kaž­
dou duši, o každou věc a o každou maličkost v ná­
rodě, o všechnu práci a o všechen život v národě se
zajímal a staral Otokar Březina. Jako by byl za to
všechno před Bohem osobně odpovědným! Jaký to
příklad křesťanské lásky dal nám všem Ot. Březina
tímto bdělým vědomím skutečného a ustavičného
souručenství! Čím vzdělanější, čím duchovnější, čím
osvícenější, čím svědomitější, čím světější člověk,
tím přísněji a více je před Bohem odpověden nejen
za svou duši, nýbrž i za život svých bližních, svého
národa a svých současníků. „Č ím větší síla v duši,
tím určitější přesvědčení o její tajemné svobodě, tím
slavnější zamrazení a závrať zodpovědnosti*4 (O. B.
„Úsm ěvy času**). Tato odpovědnost, tato determi-

243
 nace svobody je čistě morální, ryze duchovní, a je
to „otroctví, které je jedinou svobodou země a bude
čím dále tím tužší a přísnější, neboť bude čím dále
tím vědoměji přijímáno" (Krása světa).
Jsem přesvědčen, že z nás této svobody a tohoto
vznešeného otroctví zodpovědnosti nikdo nepřijí­
mal na sebe s takovou přísností a tak vědomě jak
Otokar Březina.
„V řetěz y spjati [ajatcijdou,
nejposlušnější svobodnijso u ."
Není podstatného rozdílu mezi chůzí nohou a mezi
chůzí jazyka. Březinova chůze je pomalá, samé verše
dlouhé a rytmus chorálový, jedno zbarvení hlasu
jako píseň splavu nebo šumění lesů, takže často brá­
nil jsem se při tom usnutí... Je to píseň věčna.

V jistých věcech je Březina tak šetrný a cudný, že

svého úsudku neřekne přímo. Není to jen šetrnost
k přesvědčení druhého, není to jen cudnost, je to
často i opatrnost, matka moudrosti. Je to poctivost
a je to bázeň, abychom neublížili Pravdě, které jsme
dosud nepoznali, anebo poznavše, které jsme dosud
nectili a nepěstovali.
Březina na př. řekne: „Není možno zadržeti vý-
Cirkev v o j! Ale Církev svými koncily a dogmaty zastavila
svůj vývoj, pro ni zjevení je ukončeno. Církev si po­
máhá politikou a bohatstvím peněžním, avšak nejen
že jí to nepomůže, nýbrž ještě to uspíší rozklad její
moci. Že u nás inteligence má k Církvi úctu, o to má
J o s e f F lo ria n zásluhu jenom Josef Florian, ale Josef Florian je na
omylu, myslí-li, že je orthodoxní!“
Musí se uvážit, že toto slovo řekl Březina v roce

244
1921 a nikoli veřejně, nýbrž mezi čtyřma očima Ja­
kubu Demlovi, který už ví, kam co patří! Někdy
ovšem Otokar Březina mýlil se i v Jakubu Demlovi,
který vždycky nevěděl, kam co patří!
Ale uvážíme-li bedlivěji slovo, které kdy Otokar
Březina řekl o Církvi katolické, uvidíme a musíme
uznati, že toto slovo může býti sice nepřátelské tomu
a onomu knězi, tomu a onomu biskupu anebo pre­
látu, nikdy však Církvi římskokatolické! Každý za­
jisté člověk nepředpojatý a moudrý musí uznati, že
Církvi katolické nepomůže ani politika, ani bohat­
ství peněžní, nýbrž naopak, že tyto věci uspíší roz­
klad její moci! Ano, rozklad její moci, ne však roz­
klad její pravdy!
A říká-li Otokar Březina, že Církev svými koncily
a dogmaty zastavila svůj vývoj, jejž nelze zadržeti,
říká to v roce 1921 a opravuje tento svůj výrok po­
zději, neboť Otokar Březina byl tak poctivý, že
své výroky opravoval, poněvadž své pravdy pro­
žíval a co tu a tam řekl jednomu člověku, neplatilo
celému národu, mělo tedy své zvláštní poslání a svůj
zvláštní smysl. Ostatně Březina, který věřil ve vývoj,
musil především věřiti ve svůj vlastní vývoj. A kdo
věří ve svůj vlastní vývoj, kdo vůbec věří ve vývoj,
musí nezbytně věřit ve svou vlastní nekompetenci
a nevědomost! Neboť jakmile se řekne: „ Já věřím
ve vývoj“ , zároveň se tím řeklo: „ Já jsem hlupák!"
Neboť je-li vůbec vývoj, ten vývoj nezbytně musí
překonat i všechno mé vědění, sice by se musil za-
staviti ve svém vývoji a přestal by býti vývojem.
O t o k a r B ř e z in a p o d lé h a l b l u d ů m , k t e r ý c h p o z d ě ji
sá m l it o v a l.
 Josef Florian upozorňuje na to, čemu sám dobře
rozumím, ale čeho sám dobře říci nedovedu, že totiž
Otokar Březina ve svých rozhovorech podléhal své-
Rytmusřeii mu rytmu a že šel za svou myšlenkou, jen k vůli
rytmu, i tam, kde už sám nevěřil. Otokar Březina
vskutku šel za svou myšlenkou často a rád až na ko­
nec, často tedy až ad absurdum, a to jenom k vůli
rytmu! Proto ve svých hovorech, když viděl, že
svou myšlenku přivedl ad absurdum, náhle obrátil
a řekl: „A le obraťme peníz na druhou stranu!“ A
k údivu posluchačovu promluvil Březina druhou řeč,
ve které sám sobě odporoval. Otokar Březina velice
rád mluvil a velice rád sledoval každou představu a
myšlenku svou až na konec, někdy až ad absurdum,
jako by mluvil sám k sobě a chtěl účet vydati sám
sobě. Kdo odezírá u Otokara Březiny od tohoto způ­
sobu myšlení a řeči, není práv Otokaru Březinovi.
Kdokoliv chce býti Otokaru Březinovi práv, musí
dobře rozlišovati, ke komu Březina mluví, kdy mluví
a proč mluví.
Proto řekne-li Březina, jak mně řekl tehdy v červ­
nu 1921, „vidíme v dějinách, i dnes, že každý hlubší
Čech nezbytně stává se kacířem", bylo to řečeno
v rytmu jeho myšlenky o vývoji, kteroužto myš­
lenku on sám, jak uvidíme, pronásleduje sarkasmem
a vtipem.
Otokar Březina je v Jaroměřicích zakládajícím čle­
nem „Sokola". Otokar Březina je veliký duch, ale
malý člověk. Duše davů ho přemáhá. A tuto duši
davů vytváří velmi často nejblbější hlupák, jak svo­
bodné zednáře Léon Bloy nazval „spiknutím pi­
tomců".

246
 Podle samého Otokara Březiny české sokolstvo
je dfies pod komandem svobodných zednářů, s kte­
rými Otokar Březina nechtěl míti docela nic společ­
ného.
Profesora Antonína Prokše překvapilo, že Bře­
zina je tělem i duší republikán. Nesmí se zapomínat,
že jsme v červnu roku 1921.
Podle Otokara Březiny socialismu (i komunismu) Sodalhm
je potřeba, ale jen do jisté míry, t. j. aby bohatí sobci
nezezpupněli a netýrali chudých. Podle O. Březiny
u nás není buržoů a bohatců, každý náš bohatší člo­
věk dobyl si toho „bohatství” vlastní prací, anebo
prý jeho děd či otec byl řemeslnickým tovaryšem. Za
to v Asii má komunism a bolševism veliký význam:
osvobozuje ženu a otroky, rozbíjí kasty, a to je v ý ­
borné.
Internacionalism vlivem rychlejší a rychlejší ko- internách-
munikace bude se vzmáhat, hranice říší a národů bu- naltsm
dou čím dál imaginárnější a ilusomější, avšak není
třeba se bát, že na úkor národnosti, neboť národnost Národnosti
bude víc a více v duchu, tak jako už je.náboženství.
Katolicismus si prospěl, ale také uškodil řeckou
filosofií. Tomáš Akvinský vychází z Aristotela, ft.ec- S v .T o m .A k v h
ké umění (tedy i řecký duch) nezná prostoru, per­
spektivy (hloubky, dálky, snu, mysticismu), tvoří
uzavřený celek, kruh, kouli, vidí a pěstuje jen smysly,
bohové Olympu jsou zase jen lidé. Proto sv. Ber- S v . B ern a rd
nard a všichni Latiníci Církve nejsou mystiky, na­
proti tomu Germáni přinášejí do katolicismu nový
prvek, poesii ve vlastním smyslu, mystiku, tajem­
ství, možnost dalšího vývoje: nejvíce mistr Eckhart, M istr E ckhart
v jehož díle jsou sněžné vrcholky Himalájí (cos

247
 blízkého filosofii indické), také Hildegarda, Mech-
tilda Magdeburská, Tauler, Suso . . .
Březina pokračoval v těchto chválách ducha ger­
mánského a vyvrcholil svou visi touto větou: „ I ten
c ís a ř V ilém císař Vilém byl mystik, jsme-li spravedliví, je to vidět
v jeho plánech, pustil se v zápas pro sen (taj, ne­
známo) říše světové." Březina proti obecnému, zvláš­
tě českému mínění, nevidí v císaři Vilémovi zločin­
ce nebo tatrmana, který rád řeční a sám sebe rád
poslouchá, nýbrž hrdinu tragického. Každý vidí svý­
ma očima: jinak soudí politik, jinak sociolog, jinak
národohospodář, ale také mystik má právo na svůj
soud.
M istr E ck h a n Dominikán mistr Eckehart, květ X III. století, byl
dle učeného dominikána Jindřicha Denifla jako filo­
sof mnohem méně původním, než jeho dosavadní
pověst; srovnáváme-li věci velké s malými (neboť
mistr Eckehart je vskutku velký duch), je v této po­
věsti jakási analogie s mistrem Janem Husem. Ná­
zory Eckehartovy spočívají většinou na naukách Al­
berta Velikého a Tomáše Akvinského — téhož To­
máše Akvinského, proti němuž Březina Eckeharta
staví. V mystice následoval Eckehart DyonisiaAreo-
pagitu, tak jako latiník a vlastní zakladatel kato­
lické mystiky, církevní doktor, svátý Jan od Kříže.
S názory Březinovými o mystice možno vydatně
a úspěšně polemisovati, především ohledně sv. Ber­
narda, to však ponecháváme dominikánu Silvestru
Braitovi, jehož velmi dobrou řeč o mystice jsme ne­
dávno slyšeli.

21. června 1921 potkávám starého pana Prokše na

248
cestě z kostela. „Máte snad svátek, že jste byl dnes
v kostele ?“ Byl úterek, byl všední den. A pan Prokeš
zčerstva odpovídá, jako by najednou vysypal z ko­
šíku brambory: „A le je dneska ta památka Staro­
městsky popravě a tak jsem šel do kostela!“
V y p r a v u j i d o m a tu to p ř íh o d u p a n u B ř e z in o v i, zřej -
m ě h o t o d o ja lo a m e z i j i n ý m ř e k l , ž e je t o h lu b o k é .
Březina miluje květiny, mezi nimi zvláště Gallium GaUium
verum, svízel syřišfový, a vůbec květy barvy sytě verum
žluté, také vlčí mák, pro tu jeho červeň rumělkovou.
Ve svém „Poledním zrání“ o tom zpívá:

Chtivéjsem dýchal tvůj fár a celá má bytost se ^měnila

v fičení
Však nejdrobnéjšl byly mé klasy v úrodé chudých; jen
sirové kvéty
na vyprahlých mecích mne, melancholické, vítaly
obratem slunce.

Sám mi jednou řekl, že tento verš týká se Gallia

vera a že Sigismund Bouška napsal o tom báseň.

Gotické chrámy a vůbec staré stavby zachycovaly A rchitektura

co nejvíce tmy. Naproti tomu stavby budoucnosti
víc a víc budou zachycovati světlo, možná, že celé
budou ze skla. Tak řekl Březina. Proto když o prázd­
ninách v roce 1927 tam v tom pavilonku vedle Kra­
mářovy vily nad Prahou architekt Čeněk Vořech vy- Ceník Vořech
světloval Březinovi svůj projekt chrámu a říkal, že
tam chce použiti co nejvíce skla, i stěny aby byly ze
skla, Březina jevil o to veliký zájem a úmysl Čeňka
Vořecha schvaloval.
 Celibát Podle Otakara Březiny celibát je pro anděly.

„ Vzpomínám na Vás, drahý příteli, na vzácnou paní

Kytlicovou, na milé Vale bratry a na celý V áš dům
a všechny přátele Vaše a dékuji Vám {a lásku, s ní%
jste mne přijali.
Současné posílám, můj m ilý, \a p . Josefa Sedláka,
učitele v Daičicích, t. č. na prázdninách v Nové Ř íši,
předplatné na letošní ročník Šlépéjí. Budu Vám vdéčen,
[ášlete-li mu příležitostné poslední svazek s poznámkou
(na účet 0 . B .J. Budte zdrávi a zachovejte mne ve
vlídné paméti. Ruku Vám všem tiskne Váš
O .B .
Jaroméřice 4. V II. 19 2 1. “

jsem Ve středu 28. července 1921 byl jsem v Jaromě-

v Jaromiricich pjj§e(j tam ze svatby Mařenky Pánkové ze
Šebkovic, brala si Nečasa. Hned druhého dne na to,
tedy ve čtvrtek, vrátil jsem se domů. S této návštěvy
mám ve svém denníku poznámku, že Otokaru Bře-
Núrodnipíseň zinovi mnohem více se líbí národní píseň česká než
slovenská. T y mollové, protáhlé a melancholické me­
lodie se mu příčí, proto také projevil mi už dříve
zvláštní souhlas s oním odstavcem X I. kapitoly kni-
z mého okovu hy „ Z mého okovu", kde mluvím o slovenské písni.
Pan Březina mne vybízel, abych tuto knihu vydal
zvlášť, že je toho hodna, že je to docela nový a rovněž
oprávněný pohled na Slovensko. Březina si sliboval,
že kniha bude míti veliký ohlas, ale vydal jsem ji,
věnovav ji Jaroslavu Durychovi, který ji i zavinil,
a česká literární kritika, i tak zvaná veřejnost, přešla
tuto mou knihu mlčením jako všechny ostatní mé

250
 k n i h y . B ř e z i n a s e n e je d n o u p ř e p o č í t a l v e s v é m ú s u d ­
k u o k a p a c it ě č e s k o s l o v e n s k é h o d u c h a .
3. října 1921 v pondělí, ten den po Andělech Stráž­
ných, přišlo mně od zednického mistra Josefe Osmerý
(dej mu Pán Bůh nebe!) z Ořechová na stavbu 12
zedníků a položili jsme kámen úhlový. Pavla Kytli- Polom ilijsm e
cová první klepla kladívkem třikrát na tento kámen
a řekla: „A ť žije republika." Naše totiž. Potom já
klepl kladívkem třikrát na základní kámen našeho
domu a řekl: „Bůh žehnej všem, kteří v tomto domě
přebývati budou!"
Tak jsme položili v Tasově základ domu č. 162,
o nějž Otokar Březina měl takový zájem a ve kterém
potom každoročně prožil několik letních týdnů.
V neděli 23. října a v pondělí 24. října byl jsem
u Otokara Březiny a daroval mi svou vkladní knížku Mecenát
na 10.000 K č i s úroky.
P ř i té t o n á v š t ě v ě ř e k l m n ě O t o k a r B ř e z i n a n ě k o li k
s v ý c h n á z o r ů , o k te r ý c h m á m v e s v é m d e n ík u t y t o
záznam y:
Církev československá byla by jistě splynula s pro- Církevtd.
testantismem, což není náboženství, ale sama cítíc,
v že potřebuje náboženství (universality, tradice), spo­
juje se s církví pravoslavnou.
Čeští Bratří i Hus nechtěli se odtrhnout od Říma, Hus
od církve katolické, světové, universální, nevěřili,
že jsou mimo ni, a sám Komenský ještě věří a pro- Komenský
rokuje, že jeho církev česká se vrátí k celku, že bude
jeden ovčinec a jeden pastýř, že římská církev se
sjednotí se všemi a všechny s ní! Je mnoho heresí
a konfesí, ale to je tak, jako když poutníci přijdou Herese
do hor: dokud byli na rovině, šli v jednom houfě; P fatanou

251
 v horách se musili rozptýlit po různých cestičkách,
ale až ty hory přejdou, zase do jednoho houfu se
sejdou.
Úpadkový Řím zachvátili a pohltili barbaři. Dneš­
ní doba je také v úpadku, ale ti barbaři nepřicházejí
zvenčí, nýbrž ze spodu: proletariát, demokracie (lu­
za), dělnictvo, „lid“ zmocnili se vlády, a proto máme
tu hrubost a ten chaos— vidíme to i v umění: takový
Pkcasso Piccasso, hleďte, ty tlusté, býčí krky a plece na jeho
„Poslední večeři", to je večeře Titanů, bytostí tě­
lesných, hrubých, večeře spíše krvavá než duchovní!
A tváře jeho žen, podívejte se, jak jsou sprosté, prázd­
né a smutné! V jeho obrazech, všimněte si, mizejí
osoby a převládají věci; a tyto jeho osoby, muži
i ženy: vždyť to jsou divocí obyvatelé pralesů! Člo­
věk dnešní vrací se k divošství. Naproti tomu po­
dívejme se na díla českých mistrů malířů a sochařů
ze X IV . století: jaká ušlechtilost obličejů, pohledů,
gest, jaká duchovní hloubka a jemnost!

j a r . D urych Durych je tvrdohlavec, neposlechl, a já mu dobře

radil, aby v tom „Svatém Vojtěchu" vynechal ty
předbřeznové rým y! Těmi rýmy své knize uškodil.

Že se církev katolická modlí na Bílou sobotu za ty

ostiáře, lektory, exorcisty, katechumeny, toho jí ne­
smíme zazlívat: je dobře, uchovává-li se kontinuita
O b fa d y věků, tradice! Takovéto obřady, nebo ta církevní
roucha, to je jako kůra na stromech; osekejte tu
kůru, a strom vám uschne.
Nesmíme se urážet těmito pozůstatky věků a nesmí
se vidět podstata náboženství ve formulích; to jsou

252
je n z n a k y , z n a č k y , z n a m e n í, a le t o je h l a v n í a d ů le ­
ž it é , c o je z a n im i. A t o , c o je z a t ě m it o z n a k y , je
t a k v e l i k é , ž e p r o t o n e n í s l o v a : t o je Ž IV O T !
D n e s u ž s e n e c h á p e v e l i k á v ě c , n a p ř . t o , ž e m o d - M odlitba
l i t b a je d n o h o č l o v ě k a p r o s p í v á d r u h é m u . M o d l í - l i
se č lo v ě k za d ru h é h o č lo v ě k a , p r o s p ív á m u n a z d r a v í!
T a r e a lis tic k á š k o la m n o h o u n á s p o k a z i l a ! M a ­
s a r y k v e lic e c h y b il, ž e s v ý m k r it ic is m e m o d s t r a n il
v š e c h n a n á b o ž e n s t v í, n e je n k a t o lic k é , n ý b r ž vše­
chn a.
N e s m í s e z a p o m ín a t i, ž e t o , c o z d e p o tis íc ile t í je ,
m á s v o u o p r á v n ě n o s t , o d ů v o d n ě n o s t n e je n h i s t o ­
r i c k o u , n ý b r ž i f ilo s o f ic k o u , p s y c h o l o g i c k o u , s o c i o ­
l o g i c k o u , a d o b r ý f i l o s o f ž e o d t o h o n e je n n e o d e -
z ír á , n ý b r ž p r á v ě z t o h o v y c h á z í a p r á v ě n a t o m s t a v í !
A ta k o v o u v ě c í o d ů v o d n ě n o u je k a to lid s m , k t e r ý KatoticUm
ta k é n e p o v s t a l s á m z e s e b e a n á h le , n ý b r ž z n á b o ­
ž e n s t e v a filo s o f ií E g y p t a , I n d i e , V ý c h o d u , a S v a t í
O t c o v é , v y u č e n í a v y c h o v a n í O r i e n t e m , p ř e ja li d o
k a t o lic is m u z n á b o ž e n s t e v a filo s o fií O r i e n t u v š e c h n o
d o b r é a n a u k y V ý c h o d u ja k o s ít e m p r o s e li a k ř e s ­
ť a n s t v ím p ř e f i l t r o v a li ! D b a l i t r a d ic e a n e b o ř ili a n e ­
o d m ít a li š m a h e m v š e c k o j a k o M a s a r y k a je h o š k o la . V

V c e lé s v ě t o v é lit e r a t u ř e n e n a š e l js e m n i c t a k n íz ­
k é h o a s p r o s t é h o ja k o je t e n N o h e j l , k t e r ý v y š e l N otuji
u B e n íš k a v P l z n i . N o v á n a š e lit e r a t u r a je d e s o lá t n í,
j e t o c h a o s , je t o v i d ě t i n a u m ě n í v ý t v a r n é m ( k u ­
b is m u s ) : r o z k la d a s a m é s e s t a v o v á n í , n ik o li r ů s t , n i ­
k o li o r g a n i s m u s ! V e r š e t a k o v é h o A d o l f a V e s e l é h o : A M fV udf
r ý m y v n ě jš k o v é , n ič ím n e o d ů v o d n ě n é , a tě c h to v e r ­
š ů m ů ž e b ý t i v b á s n i m n o h e m v í c , n e b o m íň , l i b o -

253
 volný počet, kdežto v básni pravé musí jich býti
jen a jen tolik, protože pravá, dokonalá báseň je by­
tost nezaměnitelná a nezměnitelná. Ale to je to, že
u nás chce být každý originálním a proto napodo­
buje autory cizí, jde na to z vnějšku — a potom je
to na pohled nové, jiné, originální, ale de facto na­
podobenina, epigonství, mrtvola, studenou cestou
vymyšlená věc. Originalita je osobnost, nitro! Kdyby
obyčejný tovaryš dovedl podati pérem nebo dlátem
sebe: bude tak hluboký a originální, že ho budou
čisti a ctíti po celá tisíciletí, neboť vytvořil dílo ge­
niální; originalita spočívá v jedinečnosti osobnosti.
Otokar Březina, zřejmě narážeje na některé texty
mé (nechci říci: na texty Léona Bloy), pravil:
„Když věci nejsvětější uvádějí se v souvislost s nej-
nižšími a sprostými, rušíme a odstraňujeme oba póly
Bloyovsúna a tím ničíme expansi a vůbec smysl uměleckého díla
a života. Jisté věci musejí nám býti a zůstati svaté!11
Tak řekl Otokar Březina.

M a n želství Celibát je zřízení nepřirozené a kruté. Manželstvím

mizí předrážděnost, manželství očišťuje. Tak pravil
Březina.
Když jsme se vrátili z budišovské fary, mluvil
Březina o té budově a řekl: „Všim l jste si? V té bu­
dově straší! A to je proto, že tam není žena!“
Namítl jsem: „Je tam pana faráře sestra!“
„ T o není to !“ odpověděl Březina: „Není tam
manželka! Manželka je duše domu.“
Březina byl visionář a řekl-li o některém domě,
že tam straší, cítil hrůzu a viděl prokletí toho domu,
nebo řekněme mírněji: staleté zakletí toho domu.

254
Totéž by byl cítil, viděl a řekl o mnohých jiných
farách, které jsou zrovna tak veliké jako fara budi-
šovská, snad i větší, jako na př. fara jaroměřická, hum­
polecká, pelhřimovská a z jistých slov Březinových
musím uzavírati: čím větší tato budova, tím prázd­
nější . . . Kdyby byl Otokar Březina měl tu odvahu,
kterou měla na př. Anna Kateřina Emmerichová, t. j.
kdyby jeho vidění bylo zároveň svaté, spojené totiž
s milostmi katolické Církve, tak jako hrozen je spo­
jen s vinným kmenem: sotva bychom směli ted a na
tomto místě opakovati jeho slova, která by jistě řekl
o domě mém, anebo o domech jiných. Jestliže Církev
katolická jisté budovy světí, má to rozhodně roz­
umný a veliký význam pro všechny lidi, kteří do
těchto budov přijdou, poněvadž tímto svěcením
budto docela se odstraňují, nebo alespoň mrzačí a
ochromují vlivy a síly dábelské! Má-li rozum lidský
nějakou kompetenci, má-li vůbec nějaký význam pro
život člověka a této země, musíme se pokloniti tra­
dici a obecnému přesvědčení lidstva, že některá místa
na světě vinou jistých duší jsou prokleta a že v ně­
kterých budovách, hlavně ve starých hradech a zám­
cích, v sídlech totiž lidí bohatých a mocných, slyšeti
je o půlnoci dusot koňských kopyt na schodištích,
vzdechy bez těla, anebo možno viděti bílé přízraky
na pozadí věčné tmy, zjevy s rukama na prsou zkří­
ženýma, jako uhel černé postavy s bílým křížem na
zádech, anebo příšery s ohnivýma očima a s jazykem
němým, plameny svázaným.
Svěcení vody, svěcení ohně, svěcení vzduchu, svě­
cení země, svěcení ratolestí, praporů, zbraní, jídel,
zvonů, lodí a budov, jak je koná katolická Církev,

*55
 odůvodněno je nejen dogmaticky, nýbrž i viděním
všech věštců lidstva a tradicí všech národů; podle to­
hoto vidění a obecného přesvědčení každá nauka,
ať filosofická, ať vědecká, ať náboženská, která by
přímo nebo nepřímo popírala tajemství dědičného _
hříchu, nezbytně je plýtká a bludná!
Mluvě o celibátě a manželství, řekl mi v téže době
a při téže příležitosti Ot. Březina: „Středověk tomu
žena rozuměl: žena náleží a musí sloužit bud muži, anebo
Bohu. A tak Církev učinila z manželství svátost a
vystavěla kláštery, kde se hysterie regulovala a ovlá­
dala."
Březina mi ukazoval podobiznu muže od Piccassa:
Im potence ,,Jediná hrůza tohoto věku, jediné strašidlo je im­
potence, jak bylo v úpadkovém Řím ě!"
Dui Rovněž tehdy mi řekl: „D ítě je krásné, ale během
let neřestmi vlastními a rodičovskými zhrubne a ztrá­
cí svou krásu, a člověka to tak bolí, když to pozoruje!‘‘
Hlinka není tak nebezpečný našemu národu jako
Hlinka takový Bohumír Šmeral. Hlinka je vášnivec a snad
a Smetal j člověk, ale šmeral je bezzásadový, studený
vypočítavec.Neřest, zlo, hřích, vina ve vlastním smys­
lu slova je jenom to, co člověk páše po dokonalém
uvažování, po dobré přípravě, s rozmyslem, vypo­
čítavě, cestou studenou, s chladným rozumem. Proto
mně řekl ve Velkém Meziříčí jeden tesař, nejspíš pan
Kadela, že krytina vypálená ohněm je lepší a trvan­
livější než cementová. Zlo je studené. Ďábel je vtě­
lený chlad (E. Hello). Dante nechává Satana trčeti
v ledu. Kristus odpouštěl i cizoložnicím. Peccave-
runt magis mobilitate animi quam pravitate.
Knut Hamsun Severská literatura, takový Knut Hamsun, ne-

25 6
mohla nám mnoho dát, je nám cizí: ženě milence
takového Hamsuna nestačil ani Lohengrin, sebe do­
konalejší muž, „Pan“ ; nechá Lohengrina a chytne
se ožralého lovce velryb, hysterická!
Abych nezapomněl: o celibátě kněžském soudil C elibát
Březina později docela ve smyslu Církve katolické,
prostě: hájil a schvaloval jej. Ale z této doby, docela
jistě z téže Březinovy řeči (neboť já často neměl bud
tolik času, nebo tolik sil, abych si výroky a myšlenky
Březinovy zapsal ihned najednou) mám ve svém de­
níku hned za Nohejlem a Kurtem Wolfem ještě tuto
poznámku:
„N a našich farách straší. Není tam rodinného tepla.
Celibát je institucí Jihu, kde lidé celý den a většinu C elibát

roku žijí pod širým nebem. Ale my tady v těchto

chladnech a plískanicích jsme uvězněni přes půl
roku v domech“ ; u nás je člověk na člověka více od­
kázán, vyvinula se u nás větší družnost a něha, u nás
tak zvaný domácí krb fysicky i morálně mnoho zna­
mená. Poslední větu přidávám už jen ze svých vzpo­
mínek a jistě mi toho nezazlí nikdo, kdo zná, nebo
dokonce sám na sobě prožil Březinovu báseň „Moje
matka". Církev katolická je moudrá, přísně vyžadu­
jíc i panicův, i matek, neboť podle samého O. Březi­
ny společnost lidská jinak, t. j. bez celibátu nemohla
by trvat. Obecně se myslí právě a jenom naopak!
O té ž e v ě c i m á m p o 4 . 1 . 1 9 2 3 v e s v é m d e n ík u t u t o
pozn ám ku :
Otokar Březina: „ V našich krajích je půl roku zima,
náš člověk je odkázán na krb rodinný, proto u nás je
celibát nepřirozený, na jihu jsou lidé většinu roku ven­
ku v přírodě, tam je to jiné, ale pro nás se to nehodí."

257
 N o h ejl Mluvě o Nohejlovi, řekl Březina: „Nesmíme za-
pomínati, že lidé napodobují literaturu; znám ženy,
které nejen pohyby, tvářemi, nýbrž i řečí napodobu­
jí. Svobodová jí romány Růženy Svobodové — protože žádný člo­
věk nedovede a nemůže žiti bez stylu! Církev kato-
S t y i lická dává lidem styl, osvědčený a odůvodněný. Ne-
věrci gratulují si k svátku, ale nevědí, že tím akcen­
tují nebo vyznávají svůj katolicism; cosi podobného
je i ten vánoční stromek a kapr. Nesmí nás mýlit, že
nevěrec bývá někdy lepší než věřící katolík: tako­
výto nevěrec, aniž je si toho vědom, žije v praxi po
katoličku.
C írk evn í rok Ten vánoční kapr (po 21. prosinci) původně zna­
menal plodnost přírody, ale v tom právě je moudrost
Církve katolické, že tradiční (pohanské, ve skuteč­
nosti náboženské) symboly převzala, zdokonalila,
zduchovnila."
Takto od nešťastného Nohejla přešel Březina k umě­
leckému stylu a od styku k církevnímu roku, k nej-
vyšším mystickým pravdám. Něco podobného vel­
mi často se stávalo v jeho řeči: země zůstala břehem,
od něhož se odrážel do největších dálek a výšin a
k němuž se zase pokorně vracel. Také toto je asi
onen rytmus v Březinových rozhovorech, o kterém
mluví Josef Florian.
V Českých Budějovicích byl letos (1921) presi­
dent. Ve své uvítací řeči pravil starosta: „Máme tu
P acificism nepřátele44 (Němce), a president odpověděl: „Ne­

smíme mít nepřátele!" Březina odsuzuje tento pre­

sidentův pacifism a je v této věci proti Českým Bra­
třím a pro spravedlnost a b o j! Sám však nechává
K u n W o lf Kurta Wolfa v Lipsku loupežit, připsal jsem na tom-

258
to místě do svého deníku, neboť Otokar Březina si
mně stěžoval, že tento německý nakladatel jedná
sním nepěkně a nedůstojně. Březina ujednal sK ur­
tem Wolfem obšírnou a pevnou smlouvu, ale na­
kladatel jí v ničem nedodržel, autoru ani feniku ne­
dal a o vydání svých knih v němčině dověděl se Bře­
zina jen oklikou a čirou náhodou, t. j. tím, že kterýsi
Němec poslal mu tento tištěný překlad s prosbou,
aby jej ozdobil svým autografem...Tak mně vypra­
voval Otokar Březina. Později, dle všeho, ten Kurt
W olf panu Březinovi nějaké autorské exempláře po­
slal, nevím kolik, neboť pan Antonín Josef Trčka, A .J . Trika
právě v těchto dnech (září 1930), přišed k nám do
Tasova od paní Anny Pammrové, vlastně z Vídně, Pammrová
vypravoval nám, že pan Březina nějaké ty exempláře
dostal, ale na každém z nich bylo vytlačeno panem
nakladatelem razítko: „Rezensionsexemplar“ , aby
autor nemohl tohoto výtisku — zpeněžit!
Pan Březina prý se tehdy panu Trčkovi omlouval,
že nemá exempláře čistého a vlastní rukou to nakla­
datelské svinstvo vyškraboval a vymazoval, aby pana
Trčku mohl obdarovat. Pražští Židé takové Kurty
Wolfy omlouvají, nadhazujíce, že Otokar Březina
byl někdy, „arciť z neznalosti věcí“ , nespravedlivý,
ale to se opovažují říkat až po X III. „Šlépějích",
zajisté z dobré znalosti věcí.
Podle Otokara Březiny je němčina řeč abstraktní, Nim iina
řeč značek, filosofických, odtažitých pojmů, kdežto
řeč naše je konkrétní a souvisí s půdou, se zemí.
My nemůžeme, jako Němec, říci: obchodní kruhy
— my řekneme: obchodníci.
26. března 1922 byl jsem v Třebíči na župní schůzi
Jaroméřice sokolských vzdělavatelův, odtud jsem jel do Jaro-
měřic a nemýlím-li se, přespal jsem u bratra Skou-
mala. 27. března mluvil jsem s Ot. Březinou, ale jsa
tehdy v nejpilnější periodě stavební, zapsal jsem si
o této návštěvě velice málo. Zde to je:
Pan Březina opět mi říkal, budu-li mluvit s před­
e je v ís i. staviteli „československé církve", abych je upozor­
nil, že nemají řečnit proti „Ř ím u ". Že takovéto mlu­
vení a řečnění po 28. říjnu 1918 nemá smyslu! Do
tohoto dne že to mělo smysl, neboť „Ř ím a Habs­
burkové" tvořili jednu frontu proti národu našemu,
ale nyní prý musíme zaujmout stanovisko jiné ke
K atolkU m katolicismu a musíme prý se v té příčině přeoriento­
vat, neboť prý je důležito, abychom měli a udrželi
kontakt s celým světem. T o prý je, jak se říká, {ivotní
otázkou našeho a každého národa. Otokar Březina
tu akcentuje celý svět = všeobecnost, katolicitu.
Neomylnost Dogmatem o neomylnosti uzavřela Církev svou
stavbu. Není viděti, že by mohlo přijít ještě nějaké
nové dogma. Dokud je organismus živý, vždy jsou
na něm pupence nových možností a každé dogma
bylo viděti a cítiti v národech dlouho před jeho pro­
hlášením (Neposkvrněné Početí a j.), dnes však ne­
vidíme a národové křesťanští necítí pádného už do­
gmatu! Stavba je uzavřena jediným člověkem: pa­
pežem. T o by znamenalo konec světa. Ale kdo to
může říci? Jediné dogma, které by snad ještě bylo
Zvířata potřebné a možné: o zvířatech. Neboť zvířata trpí.
Jak patrno, již tehdy měl Otokar Březina správné
vidění organismu Církve. A pro budoucího (neboť
v přítomnosti nikoho takového nevidím) kritika a
historika Březinovy osobnosti a Březinova díla po-
dotýkám, že v této době už jsem byl pracovníkem
a činovníkem sokolským, ale měl jsem tolik citu pro
pravdu a spravedlnost, že ani v této době nepřizpů­
sobil jsem výroků Březinových ve svém deníku po­
třebám takových sokolských Pelikánů a Kočích!
30. dubna a 1. května 1922 byl jsem v lázních Podě­
bradech (u paní Petákové) za přítelem F. X . Šaldou. F . X . Salda

M ůj milý,
slíbil jsem přátelům Bílkovým , (e je o svatodušních
svátcích navštívím. Nebudu tedypříští týden a( do stře­
dy doma. Pojede-li k Vám p . Š.*) později a staví-li se,
ja k se těším i u nás v Jaroměřicích, mohli bychom vy­
dán se do Tasova společně.
Zprávu, (e stavba Vašeho domu blí%í se k šťastnému
konci, slyším s radostí, a %ejména, (e i lidé u naší vlády V lá d a Is l.

podali Vám pomocnou ruku, abyste mohl pokojně pra­

cován o svém díle. Vrátíte národu mnohokrát, co pro
Vás učiní. Vítězněji nefli ka(dá jin á moc chrání svo­
body národa a jeho duchovního {draví dobré slovo.
Bratrský pozdrav svatodušní a paní Kytlicové uctivé
a přátelské poručení.
Váš
O .B .
29. V. 1922.

V červenci dostávám do Tasova tento Březinův

dopis:

Četljsem dojat Vaše řádky o dokončení stavby Va­

šeho domu a přeji Vám, drahýpříteli, abyste v příbytku,
* ) F . X . Salda.

26 l
 kterýjste si ibudoval, nalehl útočiště pokoje, tvr{ ticha
a samovy, chráněnoujasným i duchy, dílnu dobrého díla.
Těším se, a f mi bude popřáno, po^draviti Vás pod
Vaším vlastním krovem. Z a bratrské porvání děkuji
vroucně i {a ochotu Vašeho vzácnéhopřítelě*)i myšlenka
o cestě do Skrejíje skutečně krásná, ale v tomto měsíci
{drhni mne doma některé ohlášené návštěvy. Také náš
F. X. Salda p . Salda píše, %e má v úmyslu {astaviti se v Jarom ě-
řickh, „nejraději s přítelem Demlem1‘y bude tedy snad
mo{no i ústně o návštěvě v Tasově se dohodnouti.
Zatím vzpomínám na Vás, na pani K ., Vaše bratry
a všechny přátele Vaše, s nimiž jsem se v Tasově se­
známil, oddaně. V\dy věrně Váš
O .B .
Jaroměřice 6. V II. 1922.

M ilý příteli,
budu připraven k odjezdu do Tasova v pondělí y . V III.
Nero{hodnete-lijin a k, použiji železničního spojem jako
loni ( odjezd z Jarom ěřic 14 '4 4 , příjezd do Budišova
17-04).
Čekám ještě, můj m ilý, Vašeho slova, těším se na
Vás a pozdravuji Vás, vzácnoupaní K . a všechny Više
přátele oddaně.
Bratrsky Váš
O .B .
Jaroměřice 3 . V III. 1922.V

V pondělí 7. srpna 1922 odpoledne přijel do Ta­

sova Otokar Březina.
15. srpna 1922 byli jsme já a paní Pavla Kydicová
*) Jana Jelínka, mlynáře v Tasově.

262
s Otokarem Březinou u Jelínků ve mlýně na večeři,
přečkávajíce bouřku; já tam přijel z Budišova, kde se
odhaloval pomník padlým. Já měl „slavnostní" řeč,
za kterou se dnes, jako za celou svou sokolskou „čin­
nost", stydím. O tom, dá-li Bůh, ještě jindy.
V neděli 27. srpna 1922 odpoledne přijel z Bítova
do Tasova F. X . Šalda. f.x . Salda
29. srpna 1922 odjeli z Tasova i Otokar Březina,
i F. X . Šalda. Jeli v kočáře na dráhu do Studence.
Také o tom ještě jindy. Je to vlastně úkol Pavly
Kytlicové: ať ji Bůh zachová ve zdraví!
28. října 1922 odpoledne i večer a 29. října do­
poledne byl jsem v Jaroměřicích u Otokara Březiny.
Odpoledne 29. října vyprovázel mne pan Březina
k Moravským Budějovicím, kdež jsem toho večera
byl na akademii Fugnerově, jsa hostem přítele Fr. F r.je c h
Jecha.

Drahý příteli,
[a laskavé porváni na svátky děkuji Vám a vzácné pard
Kytlicové vroucné.
B y l u m ní v těch dnech p. dr. Chalupný [ Tábora, D r. Chalupný
který miji ( dříve ohlásil svou návštěvu, a bratrskyjsme
na Vás vzpomínali. Tichý V á í dům v Tosové uvidím
tedy, dra[í přátelé, a j později, budou [ase zářivější
dni a Vzše [ohrádka pod mými okny v novém květu.
O ostatním, o lem jste se [m ínil v milém svém Ústě,
podám Vám vysvětlení ústně, [atím tisknu Vám ruku
s bratrskou oddanosti a do nového roku, do něho[ vstu­
pujeme, přeji Vám [draví a síly, pokoje a radosti [ dob­
rého díla.

263

mmhmí
 S uctivým přátelským poručením pani Kytlicové
v^dy vérně Váš
O .B .
Jarom lrtce 1 . 1 . 1923.

Podle všeho v roce 1922 Březina midůtklivě radil,

abych vstoupil do „Moravského kola spisovatelů**.
Toto pomyšlení bylo mi do nejhlubší duše protivné,
poněvadž do nejhlubší duše jsem viděl, co znamená
taková organisace; je to docela demokratické: nula
plus nula na kvadrát, plus nula na třetí= Něco. Řekl
jsem Březinovi upřímně, že to nemá smyslu, abych
do takového „Kola“ vstupoval, poněvadž po celý
svůj život byl jsem bez „Kola“ a mé dílo nemá a
nemůže míti docela nic společného s takovým „K o -
lem“ .
Březina mi odpověděl: „Má to smysl, abyste do
Kola vstoupil, protože budete dostávat peníze!“ A lí­
čil mi, že stát i země rozdává každoročně spisovate­
lům peníze, literární ceny, zemské dotace, ale jenom
takovým, kteří jsou organisováni v nějakém tako­
vém „K ole“ .
Jenom z této docela vnější příčiny jsem tedy do
„Moravského kola** vstoupil, ale později jsem pocho­
pil, že Březina cítil se v „Kole** přece jen osamoce­
ným a že jenom proto hleděl tam dostat i mne.
Že Březina nevstoupil do „Moravského kola** bez
osobního škemrání Adolfa Veselého, o tom nepo­
chybuji. Březina mnoho svých kroků udělal jenom
z milosrdenství, poněvadž jaksi nemohl vidět kolem
sebe žebráka.
Stal jsem se tedy k vůli O. Březinovi členem „Mo-

264
ravského kola spisovatelů*' a ve svém deníku mám
tento zápis:
7 . 1 . 1923 zvolili mne do výboru „Moravského
kola.“ Poznal jsem tam (ve vinárně Plzeňského dvo­
ra) Cyliaka, Jeřábka Viktora Kamila, Otakara Bys­
třinu, dr. Martinka, Beneše Buchlovana, Elgarta So­
kola, starého Sokola Tůmu, kterého jsem viděl již
v Syndikátě spisovatelů v Praze, tuším, v roce 1919,
Josefa Holého a ještě jakéhosi starého pána. V . K.
Jeřábek píše anonymně do „Moravské orlice**, prý
monarchistické, prý aby se uživil. Zuřil proti Holé­
mu, potáhnuv na sebe Holého návrh, aby členům
„Kola“ se zakázalo psát do listů monarchistických,
klerikálních a bolševických. Proti tomuto útoku vy­
tasil se Jeřábek ironickou poznámkou, on že není
z těch, kdož dělali metamorfosy.
Bystřina se mi líbí svým panickým usmíváním,
Elgart je „silný jedinec**, Martínek nikoli bez vášně
„chodí věci na kloub**, Beneš Buchlovan má na své
pleti a na svých rtech reflex „Posvátného Velehra-
du“ , A dolf Veselý je „bodrý muž“ , za to Cyliak jídá
toliko máslo a med, aby uměl zavrhnouti zlé a vyvo-
liti dobré.
Kolo nepřišlo na svět bez kováře, a to je Holý. Já
však nejsem Dr. Desiderius.
Tůmou jsem nadšen, jeť široký obličej znamením
prostoty ducha i srdce, proto se nedivím, že jeho
„Celibát** znásilnili v Americe třikrát.
Přes to vážně se bojím, že si zazpíváme: Kolo se
nám polámalo, udělalo bác!
Ano, byli tam také M. Jahn a Kramoliš. Pro Jahna
měl později Březina přece jen slůvko uznání, ne tak

265
 pro ty ostatní, vyjímaje ještě autora „Vašíčka Nejlů“ .
Čeho n árod Ubohý Břeněk Otýn! Ale ubožejší dr. Herben,
nsv‘ který, jsa i senátorem, nestydí se přijímati 12 tisíc
roční státní pense literární jako Březina a Mrštík.
Podle toho, co mi řekl prof. Jech, Březina neměl
tušení, že v té jeho pensi učitelské je zároveň pense
literární: okresní inspektor a okresní hejtman, ctitelé
Březinova díla, tak chytře to navlékli. Já sám oprav­
du nevím, kolik peněz Březina od státu na prvního
brával.
Literátu naší republiky, který by pro takovou li­
terární pensi mohl býti „brán v úvahu, má být zpra­
vidla 60 let“ — tak zní kterýsi paragraf či pokyn mi­
nisterstva národní osvěty - ale přes to kromě So-
kola-Tůmy navrhli jsme ministerstvu na tu pensi
i Sumína i Bezruče.
Martínek a já jsme se ptali, jsou-li ty literární pense
a subvence „K ola“ podporou, či poctou?
Nevím, jak se nám odpovědělo. Já bych navrho­
val, aby se všecky peníze, které „K o lo“ vymámí na
vládě, rozdělily vždycky mezi Cyliaka a Jeřábka a
zbytek aby se dal Břeňku Otýnovi. Byl by pokoj!
Na téže valné hromadě „K ola“ jsem navrhl, aby
se zakročilo u vlády i u Moravského zemského vý­
boru, aby pomník Komenského v Amsterodamě se
JFr. B ílek zadal sochaři Fr. Bílkovi. Bylo to ovšem zbytečné
a marné, neboť kdyby národ konal spravedlnost, co
by potom dělali jeho Gutfreundi?
Poměr O. Březiny k „Moravskému kolu spiso­
vatelů" stále víc a více, každou totiž publikací „K o ­
la", se napínal, až struna trpělivosti docela praskla.
Březina mi říkával: „Ž e se ti lidé nestydí! Je to vše-

266
cko podprostřední! A jaké sprostoty dávají lidu za
duševní stravu!“ Březina tu mínil hlavně Cyliaka,
pokud se pamatuji, byly to jakési verše, ukradené
„Tyrolským elegiím“ . A když jsem byl v Jaromě-
řicích v létě roku 1928, ukazoval mi Březina nejno­
vější knížku „Kola“ a s velkým, u něho nezvyklým
rozhořčením řekl: „A le tentokrát už jim to vrátím!"
Přes to, myslím, udělal to Březina s „Moravským
kolem" tak, jak to udělal se „Sokolem ": rozhořčoval Sokol
se nad jeho činností, zatracoval ji jako ničemnost a
zhoubu pro národ, a přece strpěl, aby se tito škůd­
cové národa chlubili jeho jménem. On ve své dob­
rotě neměl tolik odvahy, aby i zevně zpřetrhal jisté
styky, které v duši přetrhl již dávno. Když jsem mu
jednou řekl, zhnusiv šito obecné pokrytectví v „So­
kole", že ze „Sokola" vystoupím, polekal se a pra­
vil: „ T o nedělejte, oni se vám potom budou mstít!"
Dal jsem se do smíchu: „C o mě mohou udělat?
Nanejvýš to, že mně budou vracet knihy!"
Březina i v tom viděl škodu, škodu totiž morální,
škodu pro celek národa, neb se domníval, že mé
knihy lidem prospívají ke zdraví, proto mně radil:
„Dělejte to jako já: zůstaňte v „Sokole", ale nic tam
nedělejte, do jejich schůzí nechodte, jejich podniků
nenavštěvujte, příspěvků jim neplaťte, nechte své
členství umřít nenápadně, smrtí přirozenou." A tady
se Březina již usmíval.
Březina se těžko trhal i od hlupáků a od darebáků,
jeho moudrost znala soucit, a myslím, že i se mnou
často a dlouho poutal ho jenom soucit. Jinak není
ani možná.
Březina nestrpí tikotu hodin. Kdykoli k nám při-

267
 H o d in y šel, museli jsme nástěnné hodiny z jeho pokoje bud
odstranit, anebo zastavit. Sochař Fr. Bílek může o té
věci také něco vypravovat.
Soum rak Březinu dojímá soumrak bez lampy: „Člověk cítí,
že už je stár a zbytečný!” Tuto poznámku mého
deníku musí doplnit Pavla Kytlicová. Nechápu je­
nom toho, že ji mám ve svém deníku v lednu 1923.
Patří někam do léta!
23. dubna, v den sv. Vojtěcha 1923 přijel do Tasova
F r. Bdek Fr. Bílek, vraceje se z přednáškové cesty: z Ostravy,
z Vítkovic, Přerova, Kroměříže a z Brna. V úterý
24. IV . odejel z Tasova.

M ilý příteli,
oznámiljsem našemu mistru B ílkovi, (e podlejeho přání
přijedu do Prahy i 5. června ( vpátek, po 6. hod. več.J.
Odlofíte-li tedy, můj m ilý, svůj odjezd a( na pátek,
mohli bychom je ti spolu; je -li však Vaší přítomnosti
Průhonice v Pra^e aneb v Průhonicích potřebí ji ( dříve, uvidíme
se u přítele B ílka, jém wj jsem psal o Vašem příjezdu,
a mohli bychom navštíviti výstavu všichni tři společně.
O cestě lpět doroiumíme se a( v P raie ústně. Stavíte-li
se u mne ještě před odjeidem, budu Vás bratrsky oče-
kávati.
Uctivé a přátelské poručení paní Pavle a oddaný
poidrav. Váš
O .B .
Jaroměřice 7. V I. 1923.

Už nevím, jaká to byla tehdy výstava, na které

jsme byli s Bílkem a Ot. Březinou v Praze, myslím
však, že to bylo moderní malířství francouzské a při

268
tom český kubismus a stará německá grafika, neboť
vidím Březinu a Bílka před velkou rytinou Albrechta
Diirera, na které byli zobrazeni všelijací psi, tuším, A . D arer
chrti, a Březina pravil, usmívaje se: „ Je to tak do­
konalé, že to tady smrdí psincem!“ A potom, ne­
daleko od těchto psů, jen kousek vlevo, viděli jsme
ty české Piccassy, nějakého toho Fillu: kousek hous­
lí, nějaký výstřižek z novin a flašku s rumem. Nepo­
chybuji, že Březina tehdy čtverácky se ptal, jak ty hou­
sle souvisí v kubismu vždycky a neomylně s rumem?
Bylo to v pražském Obecním čili Representačním
domě a až najdu ve svých papírech katalog té v ý ­
stavy, jistě si na něco ještě vzpomenu, neboť nejsem
V. Štechem, abych uměl všecko nazpaměť.
V srpnu 1923 poslal mi O. Březina na kolorované
pohlednici s náměstím a chrámem novoříšským, ale
v zalepené obálce a doporučeně tyto řádky:

M ilý příteli,
laskavý Váš dopis a lístek obdržel jsem po svém ná­
vratu { Olšan ( u Strmilova v Čechách), kde jsem byl O lšany
návštěvou u svého spolužáka a přítele { mládí. Jakm ile “ Strmilova
se dostaví povol Z Jorom ěřic, který jsem právé ob­
jednal, vrátím se domů a přijedu ia Vámi do Tasova.
Datum a hodinu svého p řijed u oinámím Vám den
před tím telegraficky.
Zatím poidravuji V áša vláčnou pani Pavlu oddané,
s radostí vítám p říjeid drahých našich hostí, do našeho
kraje a těším se, a( na několik krásných drtí budu {ase
mefi Vámi. S bratrským stisknutím ruky Váš
O .B .
Sv. Magdalena 9 . V ili. 19 23.“

269
 8. srpna 1923 našel jsem v tasovských „Komáro-
Lanýi vech“ lanýž, velký jak přehoušlí. Byli při tom so­
chař Fr. Bílek, jeho choť i dcera a Miloš Dvořák.
14. srpna 1923 přijel do Tasova Ot. Březina.
17. srpna 1923 vypravoval nám Březina o Ver-
laineovi a Rimbaudovi.
Ryla Názory O. Březiny: Ryba je přizpůsobena svému
živlu; všechny znaky vody jsou na jejím těle; ploutve
podobají se slunečním paprskům. Supiny se lesknou
jako voda. Ploutve, toť rybí ruce a nohy. Ryba je ve
vodě jako neviditelná. Kdo je schopen výšky, tomu
jsou dána křídla. Kdo se odsoudí do hlubin, ten do­
stane ploutve.
Fuchsie Fuchsie, toť venkovská dívka; její krása je jedno­
duchá a jednotvárná. Podobně i řeřicha a jiné kvě­
tiny mají roucho „lněné“ , prosté, chatrné, kdežto
lilie už i svůj list a tím více květ má důkladný, po­
malu, složitě tvořený. Orchidea má tvary až pervers-
ní, ale krásné.
Jo s e f Holeíek Holeček, autor „Našich", je venkovan a nezná
města a jeho významu, tak jako nezná důležitosti
a významu šlechty. Je básníkem selství a řeší dnešní
sociální otázku a krisi tím, že chce každého člověka
proměnit v sedláka. (To je proti přírodě a proti Bo­
hu). Jihoslovan peče svého berana na rožni pod ši­
rým nebem, a ten si uřízne kus, ten také kus, a Josef
Holeček, člověk tělesně vysoký a silný, si myslí, že
by takto mohli a měli žiti všichni a že by potom na
světě bylo dobře. T o je naivní. Junáctví. T o je život
primitivní, hrubý, dnes však obecně nemožný. Kdo
má uši vychované hudbou, ten tu hudbu slyší, ten
v ní žije, ten ji potřebuje, toho hudba oblažuje, a

270
takový člověk už je de facto šlechtic, poněvadž ta
hudba je jeho (hraběcím) zámkem, panstvím, a kdo
jí nerozumí, ten jako by stál před mřížemi toho zám­
ku a nesmí dovnitř.
Jako nerozumí Holeček městu a aristokracii, po­
dobně nerozumí jezuitům a katolické Církvi a oběma
křivdí. Zrovna tak Alois Jirásek, kterého i s Holeč- Jirásek
kem přirovnává Březina síti, do které se mohou
chytnout ryby jen určité velikosti, ostatní, t. j. drob­
nější a nikoli méně důležité, propadnou. Nemo dat,
quod non habet.
Březina myslí, že šlechta se zpronevěřila svému
poslání, ale že je nutná, že musí být, že by měla být,
a že v jistých dobách, tak jako katolická Církev za­
chránila kulturu, myšlenku, krásu (parky, skulptura,
architektura, věda, malířství, hudba).
Zákony v Indii jsou vůči ženě (filosofie indická) Indie
velice přísné, ale v praxi chová se Ind k ženě velmi
něžně a šetrně.
Knihy Holečkovy, takoví „Naši“ podobají se ame- Holeček
rickým řekám, které daleko před svým ústím se pro­
měňují v močály. Čím dál tím do větší šíře a do
menší hloubky. Holeček dobře a krásně své knihy
začíná, ale konec jejich je rozbředlý. Holeček se roz­
ptyluje, rozlévá na množství podružných episod, od­
bočuje, stále odbočuje: nesoustřeďuje, nedramatisuje.
Proto miluje jihoslovanské Junáctvo, finskou Kale-
valu: národní, t. j. co nejširší epiku. Holeček chce,
aby na světě co nejvíce lidí bylo šťastno, a toho lze
dosáhnout jen a jen omezením potřeb, tedy omeze­
ním kultury! Chce a ukazuje, že se štěstím a spo­
kojeností lidstva lze začíti hned zítra, ba ještě dnes

271
 odpoledne, nenásilně, bez krveprolití, a v tom je Ho­
lečkovo přijatelnější plus proti bolševikům a komu­
nistům, kteří chtějí zavěsti na světě blaženost a ráj
tím, že se nejprve všechno, co souvisí s dosavadním
řádem, zničí.
Liturgie Dle O. Březiny i takový kněz, který koná liturgii
řemeslně, bez prožití, jen když důstojně, je společ­
nosti lidské platný, poněvadž těmi předepsanými ges­
ty spojuje nás s tisíciletou tradicí, a sama ta gesta
mohou v nás roznítit zbožnost, myšlenky totiž a city,
kterých je potřeba k dokonalosti duchovní.
Jesdiže v časopisech československé „církve" a pro-
Neřesú testantských vyzdvihují se neřesti a chyby dávno-
hurarchu vgkých papežů a představitelů katolické Církve, je
to nespravedlivé, poněvadž nesmíme měřítko dnešní
doby přikládat na jiné časy. V Anglii a v Německu
zavedli protestantism a protestantští císařové, krá­
lové a hierarchové nedělali pranic lepšího, ba někdy
život lidí, a především svůj, velmi zhoršili.
Březina je vlastenec a národovec a sice z toho
metafysického a mystického důvodu, že národ a ná­
rodnost znamená mu tvar, tvorbu, tvář, podobu, ži­
vot, vývoj, pokrok. Naproti tomu v kosmopolitismu
vidí chaos, reakdonářství, život vržený nazpět v do­
bu nekultumí, kamennou. Březina je pro princip ná­
rodnostní,proto ještě v roce 1923 měl tolik sympatií
Legie pro sokolství a pro naše legionáře: „C o legie vyko­
naly v Sibiři, to vykonaly jen husitstvím, přípravou,
výchovou v husitství; kdyby katolicism náš byl zů­
stal netknut, kdyby naši lidé byli mu zůstali ve svě­
tové válce věrni, národ náš byl by zanikl a se zger-
manisoval."

2 72
 Takto soudil Březina ještě v roce 1923, ale později,
když viděl u nás vývoj věcí, když se mu dostaly
k sluchu a do rukou jiné zprávy a prameny, soud
svůj o sokolství a o legiích podstatně změnil. Velmi
stručně řečeno (kdo čteš, rozuměj)! Otokar Březina
čím dál tím více a tím vědoměji odkláněl se od
„Hradu“ .
Kdo je chůd, je tím i sám vinen! Neumí vítězit, Chudoba
neumí pracovat, (nebo) se oddává neřestem a bo­
hatství nedosahuje, poněvadž je ztrácí. Čím kultur­
nější člověk a národ, tím je i šetrnější. Barbaři byli
vždy hýřiví a rozhazovační, plýtvali ve všem.
idea dnešního socialismu pomohla chudým, spra- Socialismus
vedlivě jim pomohla, ale ve své podstatě je nespráv­
ná, nefilosofická a nemravná, poněvadž v ní práce je
kletbou! Není divu, neboť původcem této ideje je
Žid.
Ve skutečnosti práce je požehnáním, blažeností,
rozkoší, tvorbou. Dnes vidíme, že lidé chtějí co nej­
méně pracovat, práci jen odbýt, nemají radosti z prá­
ce, nedělají práce dobře a dokonale.
Kdyby některému zahradníkovi nabídli dnes jmění
Rotschildovo a zahálku, on zůstane zahradníkem,
neboť práce ho těší, on ji potřebuje, a komunism
dneška, ta zahálka jde přes něj jako vlny, které se ho
netknou.
Dnešní socialismus chce každému určit místo, vy­
měřit práci, pojistit ho proti nemoci, proti úrazu,
proti ohni, proti starobě, vzít mu možnost chudoby,
katastrofy, neštěstí: vzít mu svobodu! Ale to je život
housenky nebo hlemýždě, jemuž se vykázalo mís­
tečko na kapustě, aby je ožíral. Zázrak a láska zmi-

273
 zely! T o znamená, že zmizel život! Krása! Hloubka!
Rozmanitost!
Vždyť i toho buržoy je potřeba, ani ten buržoa
nezahálí, svými penězi podniká něco většího, nad-
prostředního! Zahálet vlastně nemůže žádný! Neboť
nuda je každému tvoru nesnesitelná; tak i ten boháč,
i kdyby nechtěl, pracuje k rozmanitosti a k zdoko­
nalení, pokroku světa: vynálezy, hostinami, cesto­
váním, nebo tím, že budí obdiv a závist.
Po Masarykovi měl by být presidentem jen dr.
D r. K ram á ř Kramář, ale zabili by ho! A jen on by měl k tomu
způsobilost! Se světovými politiky a státníky on
v Paříži studoval, má světový rozhled a jeho idea
je jediné pro náš národ spasitelná.
Zpovídníci Kněží, zpovědníci měli by znát Verlainea, Rim-
bauda a vůbec každé dílo své doby, které dobývá
poslední místo myšlenky na zemi, místo obydlené
dušemi a ve kterém je možnost dalších objevů ducha
a duše a dalšího stěhování... Ale naši zpovědníci
mají na př. pro ženu jediný lék: Trp, neboť ta a ta
Svatá také trpěla! Jsou však případy, že by zpověd­
ník měl poslat ženu k soudu, ale doporučiv jí trýzeň
a bol, zaviňuje kněz i utrpení potomstva, degeneraci,
tedy nemoc, nemoc i duševní a tedy zpátečnictví
ve vývoji lidstva.
L id Lid, ženu a dítě nepřesvědčíte! I když jim ukážete
(e n a -Jíté a rg u m en tu rn ac} hominem, tuhle tuto věc, oni ji

ohmatají, uvidí, ale budou vás hned podezřívat, že

jste jim to nastrojil, narafičil. Kúsudku (přesvědčení)
je potřeba jistého cviku (a tedy i jisté doby).
Březina odejel z Tasova 29. srpna 1923. Po jeho
odjezdu poznamenal jsem si ještě toto z jeho hovorů:

274
 „Ctnost je doménou mládí." Ctnost
„Ten váš Kvik (pes) má oči (Soletého pensisty, K v ík
který odešel do pense v nemilosti."
A jindy, ale v téže době, vida, jak se ten náš pes Pes
pokorně k němu lichotí, řekl Březina: „ Já se na to
nemohu dívat! Jak ta němá tvář přijde k tomu, že
se před člověkem tak ponižuje? Co jsme jim tak
dobrého udělali, aby se před námi tak plazili?"
Žádné umělecké dílo není bez metafysiky. Metafysika
Radiové spojení mají lidé s Amerikou — a nemají
si co říci! Aeroplány lítají v povětří, aby shazovaly P o kro k
reklamní lístky! techniky
Železnice a lokomotivy jsou teprve v prvním sta­
diu vývoje; odpovídají rhinocerům a ichthyosau-
rům z doby třetihorní. Cosi podobného řekl Březina
už asi před 20 lety na chýnovském nádraží. Je prý
to obludné.
Na podzim téhož roku 1923 navštívil jsem Březinu
v Jaroměřicích. Přišla na cosi řeč, Březina mi roze­
vřel velký ilustrovaný přírodopis živočichů, ukazoval
mi v něm hmyzy lupenatky a kudlanky a nikoli bez Hmyzové
hrůzy pravil: „T ad y by člověk přisvědčil i těm, kteří
tvrdí, že při stvoření světa měl podíl a účast i ďábel!
T a zákeřnost je to ďábelské: vypadá to jako větvička,
jako kmínek, halouzka, lupen, člověk na to sáhne,
a ono se to začne pohybovat. . . "
Mluvilo se o jistých zjevech v životě a v literatuře
— tak si myslím — a Březina řekl: „Č lověk má být
ženě vděčen!" Vím, že také řekl: „Z a rozkoš!" Zena
Takové věci Březina někdy říkal, aby posluchače
od něčeho odvrátil, anebo aby skrze něho od něčeho
někoho odvrátil.
 D rahý příteli,
česn o uvítaljsem s radostí V a lí knihu*), vypravenou skvěle,
s krásným obrázkem našeho mistra Bílka. V ale slovo,
můj m ilý,jako v^dy,jiskří se pivotem a protoje schopno
v^nicovati a dávati nový fivot.
Z a m ilý dopis, kterýjste mi psal k 28. říjnu, tisknu
Vám ruku spřátelským pochopením. O věcech, o nich(
se v něm pminujete, povíme si více, a f mne navštívíte.
Tolik je však mo\no říci j t j dnes, (e V y i já náležíme
Kom unism k lidem, kteří o všechno, co m ají, dělí se bratrsky.
S uctivým a vděěným pozdravem vzácné pani P avle,
ja k o f i s díky ja přátelské věnování V aší kruhy vfdy
věrně Váš
O .B .
14. X I. 1923.

Navštívil jsem Březinu 1 1 . července 1924. Podle

všeho domluvili jsme se písemně, neboť už 12. čer­
vence 1924 přivezl jsem Březinu do Tasova. O půl­
noci téhož dne zabušila na dveře mého domu Puella
PuetíaCžassiea Classiča. Ani Březina, ani já jsme ji nespatřili. Paní
Pavle Kytlicové představila se jako Josefina Marečko­
vá, redaktorka a vydavatelka „Bratislavské Pošty.“
Jak jsem uslyšel to slovo redaktorka, okamžitě uza­
vřel jsem srdce své na sedmero zámků. Říká se: host
do domu, Bůh do domu, ale tentokrát jsem se zatvrdil
a té „Bratislavské Pošty“ do domu nepustil. Ona také
neřekla, že přichází ke mně, nýbrž že jde navštívit
Otokara Březinu. Byla by ho zařadila do „Duchov­
ných prúdů československej republiky", jistě mezi
Bedřicha Kočího a Maliárika. Když jsem o tomto noč-
*) Podle všeho „Česno“ .
ním přepadení vypravoval ráno Březinovi, začerve­
nal se a šetrně podotkl, že jsem tu ženskou přece jen
měl přijmout, protože „dům básníka" není obyčej­
ným domem. Básník nemůže jednat jako jiný člověk.
Velmi záhy se ukázalo, že jsem měl pravdu já, neboť
něco jiného je, přijde-li člověk k člověku jako člověk,
a něco jiného, jde-li k němu jen jako obchodník, ane­
bo jako zloděj. Ostatně Puella Classica přišla do mého
domu ještě dvakrát, byla přijata po křesťansku jako
host a počínala si tak, jako bychom byli my jenom
podnájemníky, ba vetřelci v jejím vlastním domě.
Přenechávám tuto zparchantělou Rasputinku doved­
nějším rukám ženským.
Z hovorů Březinových zapsal jsem si tehdy do
deníku toto:
„Č ím je člověk starší, tím je nestydatější.“ Stáři
„Máte tady cvrčka!" zvěstoval mi Březina, uka- C vriek
zuje na mou stráň, a hned si zaliboval: „ T o je píseň!
Kdežto zpěv vlaštovčí, to není žádná píseň: vždycky V la ito vk a
začne a hned toho nechá! A jako by se při tom haš­
teřila a zlobila! Brabec vyhledává samé dissonance Vrabec
a zobák má sprostý!"
Kultura našeho národa je katolická. „Navazovat
na reformaci" je lež, to je navazovat na nic, neboť Reformace
tak zvaná reformace, jak jí rozumí Masaryk a jeho
stoupenci, to je vytvořeno uměle, v naší minulosti
nemá to tradice, to vynalezli teprve dnes! Naše mi­
nulost byla věřící, náboženská, víra v tajemství, ve
svátosti, kult Matky Boží, kdežto lidé dneška (ti „na­
vazující") nemají vůbec víry a proto dílo jejich, to
„navazování", nemůže se jim zdařit. Národ náš ve N á ro d iesk ý
svém díle dobrém, v pohádkách, v písních, v poesii,

277
 v malířství, v pořekadlech je katolický (Erben, Aleš,
Jenewein, Bílek). Prvním skutečným básníkem čes-
Passionál kým byl skladatel legend v „Passionálu“ ; vzorem
byly mu církevní hymny a zrakem i sluchem je ra­
dost pozorovat, jak jeho verš se vzpíná, aby v kroku
vydržel svému latinskému vzoru.
On je neštěstím našeho národa, on není mu­
drc, filosof, on je žurnalista a ačkoli mluví o Bohu
a o víře, on víry nemá a pokud mohl, národu ji vzal.
Církev al. Československá církev není žádná církev, nemá
víry, nemá nic, jsou to ovce bez pastýře. Farský je
nevěrec.
Katoiícism Náš národ na katolicism v celé jeho kráse a slávě
dosud nestačil: hlupák a člověk nevzdělaný se do­
mnívá, že to, čemu nerozumí, ani neexistuje. Česko-
čeíti bratři bratrství je jenom řehole pro malý počet lidí, ale
pro celý národ to nestačí.
Ruština Slovo vzdor znamená v ruštině nejhorší, takřka
nepojmenovatelnou ničemnost, a tou je, když tvor
obrátí se proti Tvůrci.
A by národ před ostatním světem měl jakousi re­
presentaci, česká šlechta potřebovala světce a tak se
Sv.janN epom . přičinila o kult Jana Nepomuckého. Ale jediným čes-
Sv. Václav kým světcem je svátý Václav! Je to světec úplný, ne­
boť ti ostatní jsou jaksi jen částeční světci, ne v plném
smyslu toho slova.
Světec (jako sv. Václav) netahá nikoho za uši, ne-
mentoruje, nepoučuje po kantorsku, nemoralisuje,
poněvadž všichni jsou v něm! Všichni v něm trpí.
On za všecky trpí, všecky drží a nese! Svatý Václav
odpovídá duchu a podstatě našeho národa, jeho kme­
nové příslušnosti, jeho Slovanství: odpouštěním, vi-

278
t& jtf Ale to nebyla slabost, pasivita, pietism, to byla
moudrost, neboť věděl svaty Václav, že zavést národ
do boje s nepřítelem mnohem silnějším, znamenalo
by, národ zahubit. Ostatně i Boleslav konec konců
musel přijmout ideu svátého Václava a se podrobit.
— Anebo války husitské: zahájili jsme boj proti celé­
mu světu a nakonec přece jsme podlehli!
Žižka bojoval jen proti Čechům, dobýval českých
hradů a měst, „čistil“ zemi. Husitství je negativní. Husitství
O jazyku a o jeho dokonalosti rozhoduje život.
Lid má dobrý instinkt, co je dobré, trvá: Hálka H á lek ,
a Nerudu za čas nebude čisti nikdo, Vrchlického už Iy™jj£ký
dnes nečte žádný student, ale Čelakovského „Ohia- čela k o vsk ý,
sy písní“ , Máchův „Máj“ , Erbenova „Kytice“ tisk- Macha' Erím
nou se znova a znova. Ostatně i Neruda, v tom co
má nejlepšího, je katolíkem.
Hálkovy „Písně z přírody*' jsou dílo umělé, ne- H á lek
básnické, ledabylé, žumalistní. Nejlepší, jediné bá­
snické dílo Hálkovo jsou „Večerní písně", už svou
dokonalou formou; to on skutečně žil, je to upřímné.
Vrchlického Salda nepochopil. Vrchlického nesmí- F. x. Salda
me rozebírat, toho musíme vdechnout jako květinu.
Vrchlický má chyby, ale takové chyby může mít Vrchlický
jenom básník. Vrchlický vnímal a poznal (jako kri­
tik) velikost. Salda ne; Salda dovede ocenit jen ve­
likost ui objevenou. On sám není objevitel.
Dva největší kritikové dneška: Benedetto Croce, b . Croce
Vlach, a Eduard Gros, Angličan. Croce píše o Gio-
vanni Pascolim, nazývá jej „velikým malým básní- P a sc o ii
kem“ , rozebírá a sleduje v jeho díle verš za veršem...
Giovanni Pascoii není veliký myslitel, ani nevyniká
bohatstvím obrazů, ale v jeho díle je kouzlo zvlášt-

279
 ního smutku, který není nikde jinde a jejž nelze říci
a definovati kriticky...
E. G ros Eduard Gros pracuje v londýnských „Times“ jako
kritik, snad už 30 let, a ten určuje básníkům jejich
místo na stupnici, v hierarchii duchů a mimo to uka­
zuje, v čem ten a ten básník souvisí s věčností. My
nemáme takových kritiků jako je Croce a Gros, my
česk á k ritik a vůbec nemáme kritiků.
V mladosti milenců muž ztrácí rozum, ale u ženy
žena rozum tím více pracuje; později žena, chudák to
odpykává. . . Ano, spravedlnost pracuje až na sto-
tisícinu čísla!
ja ro m ific k ý Pavla Kytlicová ptá se na kocoura, kterého Bře-
kot zina živil, ačkoli mu nenáleží: „C o tak žere ten kot?“
A Březina odpovídá: „N o , žere semnou, to,co já!“
19. VII. 1924. Dnes ráno kolem deváté hodiny stál
Březina u okna s viržinkou a když jsem vkročil do
jeho pokoje, řekl: „Jak vidíte, zastavil jsem psaní!“
a ukázal na svůj stolek. Řekl jsem, že také já někdy
to nechávám. A Březina odpbvěděl: „Já nikdy ne-
inspirace přestávám psát z nedostatku inspirace! Naopak, u mne
bývá, jako když zástupové lidu hrnou se z kostela
a východ se zacpe, takže nikdo nemůže ven. A proti
jedné myšlence povstanou sta jiných a řeknou: ,Ty
nemáš pravdu!4 A tyto myšlenky jedna za druhou
musejí se odstřelit a nastane splendide isolation jako
kolem nedobytného hradu. A kolem toho hradu je
dokola mlčení a ticho a pokoj a mír a toto mlčení
a ticho a tento pokoj a mír trvají tak dlouho, dokud
žije hradu pán. Ale potom přijdou nepřátelé a roz­
boří hrad — boří a dobývají ho za života pánova,
anebo jej adaptují, sobě přizpůsobí, tu a tam něco

280
natřou jinou barvou, opraví střechu, doplní nějaký
šindel — ale dobře jim ještě slouží střílny a krimi­
nály!" Při posledním slově Březina ukázal dolů pod
zem.
Březina kladl velkou váhu na původ člověka a na
jeho dětství, na dobu totiž, kdy se tvoří člověkovy
názory o světě a kdy je duše lidská nejcitlivější.
Právě v této době, zřejmě narážeje na můj „Hrad
Smrti", na Františka Bílka (nás dva nejlépe poznal!)
a také na sebe, řekl Otokar Březina:
Každý má svou propast (vyššího, mystického, ab- Propast
solutního světa) a na dně té propasti jezírko, v němž
se zhlíží. Tou propastí pro něho je revoluce.
On je v podstatě revolucionář. Vyšel z panské ra-
tejny, z pokoření plebejce, z bídy a ústrků, neměl,
jako sedlák, důvěrného styku se zemí, proto není
duchem kladným, konstruktivním, a to dávné po­
nížení a osamocení patrno je v celém jeho díle: ta
odbojnost, to ustavičné reagování proti všem, t. j.
proti všemu kladnému, klidnému, selskému, proti
soukromému vlastnictví. . . Selské, toť pocit jistoty
a bezpečnosti. . . Bez soukromého vlastnictví, bez
sedláka není národa, není jazyka, není náboženství. Sedlák
(Sedlák, seděti.) Proto je komunista, říká jen, že
dosud nepřišla vhodná doba pro komunism, k ně­
muž prý, jako ke všemu, musí se přijíti evolucí,
„převýchovou", tedy revolucí povlovnou... On je
proti náboženství, a jazyk není mu nikterak pod­
statným znakem národa, nýbrž jen prostředkem do­
rozumívacím jako stenografie, esperanto. Nechápe,
v čem je podstata národa, proto také nechápe, co je ná­
boženství. On všecko odsvěcuje, všecko zbavuje

28 1
 tajemství, on je positivista, on je duch protikultumí,
stranický a ačkoli to zní paradoxně: je ve své pod­
statě naprosto nehumánní! On je humánní ke všemu,
jenom ne k Církvi katolické.
ja r . D urych Durych píše sám o sobě tak, že je to v naší litera­
tuře jediný případ. A jestliže učitelé nebo pokrokáfi
proti němu tu autobiografii citují, nejsou s to, aby
tomu porozuměli. Durych nelže, ale věty, kterými se
odhaluje a pokořuje, i ty jsou ještě zahalováním, je
to ironie na třetí a na desátou, a i v tom pokoření
a sebeobnažení je hrdost a pýcha — a je za tím zmu­
čené srdce básníka.
Apoštolská Když Březina četl o automobilu biskupa Vojtašá-
auta ka, řekl: „ Je těžko obhajováti katolicismus!“ Co te­
prve by řekl, kdyby byl četl dopis arcibiskupa Leo­
polda Prečana, jímž se vlastnoručně odmítá žádost
Jakuba Demla o 240 Kč pro olomoucké bohoslovce,
kteří ze svých prostředků si nemohli opatřiti „Dílo
Felixe Jeneweina” !
F . x. Salda Šaldy a Sovy použila „Tribuna” jen pro svou re­
klamu. Šalda neumí dělat básně, slyšte: „Jest těsné
před svatodušními svátky — “ T o je Šaldův verš!
Dokud Šalda sám nepsal veršův a románův, mělo
jeho kritické slovo nějakou váhu. On je a měl zůstat
literárním historikem; on dovede v objeveném, na
své místo postaveném, definitivně již určeném díle
a tvůrci najiti podrobnosti jak málokdo jiný. On
dovede výborně psát o Flaubertovi, Máchovi, Něm­
cové, ale talent nový poznati neumí. Je nepřeko­
natelný v tom, co má kolem sebe hotového od kri­
tických geniů.
jalovec Březina miluje jalovec: ten odpovídá našemu

282
kraji, naší půdě, našemu terénu. Je krásný a smutný.
Jezuité chodí v přestrojení a přizpůsobují se místu
a času jako jistí hmyzové se přizpůsobují svému byd-
liští. Ale nesmíme zapomínat, že i ti hmyzové mají
na světě účel, Bůh netvoří nic bez účelu, tak i Jezuitů
je třeba, už i proto, že svobodní zednáři, pokrokáři
a podobní zrovna tak lstivě se chovají k Církvi ka­
tolické.
Jezuité mají mezi sebou učence prvního řádu, spe- Jesuité
cialisty v biologii, v budhistice a ve všech jiných
oborech filosofie a vědy. Takový Jezuita napíše sil­
nou knihu o nirváně — a velikými oklikami dostane
se k obhajobě katolicismu. Není to poctivé. Člověk
s předsudkem, t. j. s nechutí blíží se k dílu, o kterém
napřed ví, kam dojde, o kterém napřed ví, že sleduje
určitý, skrytý, napřed položený cíl.
Březinovi by se mohlo namítnout, že není vědec­
kého a filosofického pracovníka, který by neměl urči­
tého, skrytého, napřed položeného cíle. Jinak není
ani možná! Ale já nechával Březinu mluvit, tak jako
necháváme vanout vítr, který vane, kam chce. K d y­
bychom mu odporovali, nemohl by vanout. Někdy
jsem s Březinou přímo nesouhlasil, ale nechával jsem
ho mluvit, neb jsem byl o deset let mladší a často
jsem poznal, že člověk po desíti letech klaněl se prav­
dám, kterým před desíti lety se ještě smál.
V „Přítomnosti*4mladého Stránského ze dne 17.
července 1924 pohněvala Březinu věta: „Čtenáři by
v těchto příkladech (z praxe grafologa Rafaela Scher- Scherm an
mana) mohli zpozorovati jedno: že jsou naprosto grafolog
pravdivé.“ Toto slovo Březinu pobuřuje, i řekl: „B ib­
li a Legendu (katolické světce a zjevení Boží) popí-

283
 rají a napadají, a šarlatánovi se naprosto věří! Čím
více ubývá víry, tím ochotněji přijímá se pověra.
Zdá se, že ten Scherman je Žid a že mu dělají obchod­
ní reklamu. Ale kdyby bylo pravda, co se praví a píše
o „proroku*4 Schermanovi, o tom, jak on z písma
předpovídá do nej menších podrobností budoucnost,
potom je člověk jenom strojem a svoboda lidské
vůle a mravnost stávají se nesmyslem. Připouštím
„proroctví44 Schermanovo jenom potud, pokud se
dají vysvětliti telepatií (resp. spiritismem: osoby,
které mu předkládají rukopis, jsou inspirátory a on
mediem), což však je proroctví do minulosti, do to­
ho, co je, ale ne do toho, co bude! Není to žádny
zázrak, poněvadž se to dá vysvětliti!
F r . B íle k Náboženství Františka Bílka je privátní, on ne­
pracuje kollektivně a proto někdy není mu vůbec
rozumět (v Domažlicích: „Změřil ho širokostí
svou . . . “ ) Březina citoval tuto domažlickou větu
sochaře Bílka.
Venkovanky M e z i n a š im i v e n k o v s k ý m i ž e n a m i j e t r o jí t y p :
s v ě t i c e , s a m ic e a š l e c h t i č n y . T y t o p o s le d n í t a k é p o d ­
lé h a jí ( r a n á m s p r o s t o t y ) .
Od 28. do 30. července 1924 byl u nás v Tasově
Durych Jaroslav Durych se svou dcerou Marií. Dr. Zdeněk
a Phbík pfjjjík 0(ivezl je svým autem do Budišova.
Katolicism Březina tvrdí, že teprve a jenom katolicism po­
zdvihl ženu. Postavil ji na oltář. I kníže a král musí
tu kleknout před světicí-pasačkou!
2. srpna 1924. Dr. Zdeněk Přibík z Prahy s rodi­
nou už je u nás týden.
 M ilý příteli,
chystá se k Vám , ja k víte, náš mistr B ílek s rodinou
a proto Sekám, a ( pojede, (e bych se k němu připojil.
A le Sas kvapí a já kolem zo. t. m. musím odjeti do
Luhačovic, kde mám j i ( namluvený byt. M o h l bych
V ás tedy, v\ácní přátelé, navštíviti asi na týden ještě
před svým odjezdem, aneb, aby má návštěva u Vás
mohla býti o nějaký den delší, p řije l bych k Vám a(
po svém návratu z lá\ní. '
H ledaljsem V ás, máj m ilý, v TřebíSi o sokolském Sokolský slet
sletě, fe bychom si o těchto věcech pohovořili, ale meýi v Tře^,ičl
Tasovským ijsem V ás neviděl. Pozdravuji V ás vrouc­
ně a zasílám uctivé a přátelské poručení paní Kytlicové.
J e - li u V ás p . prof. Prokeš, vyslovte mu, prosím ,
J* bratrskou mou vzpomínku. Těší se na Vás
V áš
O. B .
Jaroměřice y. V III. 1924.

Na pohledním lístku s inhalatoriem lázní Luhačo- Luhaiovice

víc (ale v zalepené obálce) dostávám tyto řádky:

M ilý příteli,
píše mi p . Rezek, (e zásilka s kniham i a ostatními
věcmi z Tasova do Jarom ěřic nedošla. Js o u -li ty věci
dosud u V í s , není žádné neštěstí. Je s tli však byly ode­
slány do Jarom ěřic, bylo by snad dobře se poptati, co
se s nimi na poště stalo.
Ostatní, m ilý příteli, ústně. Vzpomínám na V ás a na
vzácnou pan í Kytlicovou oddaně. Pana D .ý ) který se

*) Durycha.

285
 k Vám chystá v polovici tohoto měsíce, pozdravujte
ode mne přátelsky. V fdy Váš
O. B .
Luhačovice 8. V III. 1924.

S odesláním těch knih a toho prádla do Jaroměřic

jsme nechvátali, poněvadž jsme věděli, že Březina
není doma. Za 10 dní na to dostal jsem z Jaroměřic
tyto řádky:

D rahý příteli,
Pavel * Prahy v neděli bude u mne ještě p. A . P avel { Prahy, načež
v pondělí 22. IX . mohl bych se vydati k V ím . P řijel
bych, jako jsm e přijeli spolu na začátku prázdnin, ko­
lem páté hodiny odpoledne do Budišova. Povozu, bude-li
příznivé počasí, nebude snad ani třeba, poněvadž žád­
ných větších zavazadel s sebou nepovezu.
Těším se na Vás vroucně, můj m ilý, a pozdravuji
Vás a vzácnou paní Kytlicovou jako vždy s přátelskou
oddaností. Váš

O. B .
Jaromčřice, 18. I X . 1924.

2 1. září 1924 přijel O. Březina do Tasova.

Profesor Masarykovy university dr. Fr. Chudoba
Anglická vydal anglicky anthologii, ve které píše, že Antonín
anthologu s ova je v gtším básníkem než Shelley, který ve své
moudrosti nemohl dosládnout, záhy umřev. Březina
mi o tom vypravuje a podotýká, že není správné,
přirovnávat básníka k básníku; to je prý tak, jako
kdyby někdo řekl: „Hrušeň je jiná než kopřiva!"

286
A l e k d y b y k o p ř i v a m ě la z h r u š k o v a t ě t , m u s ila b y
z t r a t it s v o u k o p ř i v o v i t o s t ! K d y ž A n g l i č a n č t e v ý r o k
C h u d o b ů v a p o to m t y S o v o v y v e rše , p o k rčí ram en y,
u s m ě je s e a ř e k n e : „ T i v ý c h o d n í b a r b a ř i !“
K d y b y n ěk d e n a A lja š c e n e b o n a T a h iti v y s k y t l
s e t a k o v ý S h e l l e y , A n g l i č a n b y o n ě m v ě d ě l , a le k d y ž
č t e v ě t u C h u d o b o v u a je š t ě n e S o v o v y v e r š e , ř e k n e
s i : „ J a k j e t o m o ž n o , ž e js e m t o n e v ě d ě l ? "
P ř í r o d a n e s t r p í p o u š t ě . P r o t o n e m ů ž e -li v y t v o ř i t i
n a n ě k te r é m m ís tě lilii n e b o r ů ž i, v y t v o ř í ta m k o p ř i ­
vu a m y s lí s i : le p š í n ě c o n e ž n i c !
M a c h a r n e m ě l a n e m á a n i je d in é h o ž á k a a d n e s h o Machar
v ů b e c n ik d o n e č t e ; n a p r o t i t o m u t a k o v ý B e z r u č , a č - Be^ruČ
k o li je je d n o s t r a n n ý , p ř e c e m á n á s l e d o v n í k y , p o t o m ­
s t v o ; t a k o v í T ů m o v é a r ů z n í b á s n íc i ( b y ť n e B á s n í c i ) Tůma
b y li v zb u ze n i v e rše m B e z ru č o v ý m .
A m e N ovák o d s o u d il v á le č n é v z p o m í n k y J a r o - Ame Novák
s la v a D u r y c h a , a le ř e k n ě t e D u r y c h o v i , a b y n e p o - Durych
s le c h l N o v á k a , n e b o ť k d y b y h o p o s le c h l, n a p s a l b y
n ě c o z b y t e č n é h o . N o v á k D u r y c h o v i n e p o r o z u m ě l.
T a t o D u r y c h o v a k n í ž k a je ja k o j í d l o h o r k é , a h o r k é
se m u s í s n ís t . B ř e z i n a c it u je G o e t h e o v u v ě t u o B e -
g e is t e r u n g a H á r i n g s w a a r e . J s o u v D u r y c h o v ě k n íž c e
c h y b y , n e d o sta tk y , sn ad i n e s m y s l y , a le t o p a t ř í
k v ě c i , a k d y b y t o D u r y c h p s a l z a č a s p o d r u h é , jis t ě
b y t o o p r a v i l, a le t o b y u ž n e b y l o t o !
M á m e m la d o u f e n u , v l č á k a , jm e n u je se Z o r a . Z o r a človik a pes
r o z b ila z a s k v ě t i n á č a p o k o u s a l a a s t r y a c h r y s a n t é m y .
B ř e z in a j i b e r e v o c h r a n u : „ O n a je m la d á , n e v í , ž e
d ě lá š k o d u ! " P a v l a K y t l i c o v á o d p o r u j e : „ O n a v í
d o b ř e , ž e t o n e m á d ě la t , n e b k d y ž j í u k á ž i t u z l o m e ­
n o u a stru , h n e d u t í k á !" N a t o o d p o v ě d ě l B ře z in a ,

28 7
 usmívaje se: „A no, ví, ona ví, že to nemá dělat, ale
je to s ní jako s člověkem a s hříchy: takový mla­
dík v í: advokáti, soud, alimenty — a přece hřeší!"
Umele hnojivo Otokar Březina považuje umělé hnojení, práško­
vání půdy chemikáliemi za přípravu pro poušť. V y­
pravoval jsem mu, že můj otec koupil zalesněný ko­
pec „O u vary", že ten kopec potom přešel do cizích
rukou a dnes že po tom borovém lese už tam není
ani památky. Březina se zarmoutil a řekl: „Kdyby
tam byli nechali les, za dvě stě let mohli tam mít po­
le; takto tam nebude nic!“
Akát Březina nás upozorňuje, že akát je nepřítelem luk,
poněvadž za poledne spouští lupínky, všechna tráva
pod ním vyprahne.
Březinova věta: „Č lověk je to, co si o něm lidé
myslí."
Holič Březina si přál, aby tasovský holič přicházel k ně­
mu každou středu a sobotu. Přednesl jsem toto přání
tasovskému holiči, ale on řekl, že ve středu k nám
do domu přicházet může, v sobotu však nikoli, po­
něvadž toho dne prý má pilno. Podal jsem o tom
nezkrácenou zprávu Březinovi, on se zarmoutil a
řekl: „Špatný obchodník! Kdybych já dal ty čtyři
koruny Židovi, přiběhne čtyřikrát a ještě udělá ko­
trmelec! Špatný obchodník, neboť se mnou byl by
hotov hned a tam ten zákazník mu neuteče, protože
je to zákazník náhodný, a druhého holiče tu není.
Náš člověk je špatný obchodník!"
Je to pravda: milionáři mlynáři, nebo panu faráři
vyhověl by kterýkoliv den a třebas o půlnoci, neboť
ten první má peníze a ten druhý úřad; což teprve,
kdyby pro něho vzkázal pan vrchní strážmistr, nebo

288
dokonce pan baron! Z veliké uctivosti ještě nohy si
poláme a na otravu krve blaženě umře, že mohl po­
sloužit panu baronovi. Ano, Otokare Březino, ještě
v roce 1930 takový je „náš člověk*'!
Podle Březiny náboženství riedá se dokazovat, ani Náboženství
popřít a vyvrátit, ale můžeme je dobře ocenit z jeho
účinků, tak jako X-paprsky. A ty účinky jsou: Svět­
ci, dobré skutky, zázraky, elevace, statečnost, vnitřní
štěstí, klid v mukách atd.
O Jaroslavu Durychovi ještě řekl: „ Já vím, co Ja r. Durych
napíše, ještě dřív, než si to pomyslí; já ho znám,
ještě když byl takovýhle maličký", a Březina uká­
zal rukou maličké pacholátko.
O té anglické anthologii Františka Chudoby z čes- Anglická
ké literatury ještě řekl: „C o si ten Angličan pomyslí, antholo^ie
když to zde čte o Husovi! On má takového Wiklefa,
ale to byl architekt, člověk v theologické učenosti
honěný, dával látku k debatě a k přemýšlení — ale
náš Hus? Ten jenom říká, jak se má ctnostně žiti,
kdežto Angličan řekne: ,T o já vím, to víme všichni,
to nám nemusí teprve někdo povídat!" Co o Husovi,
totéž vlastně platí i o Komenském: jeho dílo, Truch- Komenský
livý‘ je samý citát ze starozákonních proroků, píše
tak o Kristu, ale tím Kristu křivdí, neboť psycholo­
gie Proroků byla jiná než Kristova!"
Březina mluvil i o díle a ideích Františka Bílka: Fr. Bílek
Kristologie Bílkova liší se od katolické: Bílek ne­
uznává kultu Srdce Páně, Bílek nikdy nezobrazuje
Kristovo Tělo zdrásané, podle Bílka Kristus také ne­
má zád. Bílkovo dílo směřuje k záhrobí a má mnoho
společného se záhrobím, je to jako proroctví o- zá­
niku našeho národa a jeden čas, v té době, kdy tvo-

-8 9
 řil „Podobenství velkého západu Čech,“ myslil Bí­
lek, že po Bílé Hoře méli jsme jako národ zaniknout:
že ta smrt byla by krásnější než další živoření. . .
Proto, t. j. pro tu prorockou výstražnou záhrobo-
vitost napsal Březina o Bílkově díle, že nikoli bez
Vyšší Vůle dostal je náš národ v této smutné době. . .
Tak mi to vysvětlil Březina sám 22. září 1924, ale
nevím, kde a kam toto slovo o Bílkově díle napsal.
Březina mluvil, v souvislosti s Husem a Komen­
ským, dále:
Kfištan „T ak i Křišťanův Život svátého Václava je složen
jenom ze slov Bible, ale my bychom chtěli věděti,
jak tehdy lidé žili, jak bydleli, co jedli, čím se odí­
vali: co nejvíc podrobností místa a času!“
N im ci Březina mluvil o Němcích: „ Já mám Němce rád!
Takový Němec má velkou hubu, ale myslí to dobře.
T o naše podlízání a hrbení, lokajství je mu z duše
nesnesitelné!“
Vzpomínám si na Huyna: ten nic neudělal kněž­
ským drzounům, neb je ztotožňoval s muži vědění,
práce a povinnosti — připusťme to. Ale přes tu svou
biskupskou hodnost byl to přece jenom hlupák.
Heslem jeho bylo: „leh will nicht geliebt, sondem
gefůrchtet werden!“ Ten člověk měl být a zůstat
u kavalerie a nenechat se strčit do řízení apoštolské
Církve!
NUtvcht Březina mně cituje větu, kde Nietzsche poučuje
Němce, jaké si mají volit nepřátele: ne kohokoliv!
„A le naše slovanství je měkké," stěžuje si Březina.
26. září 1924 pravím Březinovi: „Odpoledne chys­
tám se na rybolov!"
Na to Březina: „Jen chvátejte, na neděli chystá

290
s e d é š ť , v r á n y ř v o u v z t e k l e , m a jí z o b á k y o t e v ř e n y , Vrány
a ž se z n ic h jis k ř í!“ Ip s is s im a v e r b a .
Rus Savinov přeložil Březinovy „Ruce“ do ruš- Savinov
tiny a Březina mu řekl, aby si to nechal pro sebe a
netiskl toho, ale Savinov neposlechl a 27. září 1924
Březina si mně stěžuje, jak sprostě (slovo Březinovo)
se zachoval Savinov a že „velcí národové si myslí,
že s námi mohou dělat, co chtějí a že nám tím pro­
kazují ještě milost".
Ten S a v i n o v p ř e lo ž il n a p ř . o b r a z „ D i t h y r a m b
sv ě tů " „o d le s k na o stří n o ž e š tě p u jíc íh o * s lo v y :
„ O d l e s k n a n á s t r o ji s t a v i t e l o v ě " a t d .
Z r o v n a t a k n e s p r á v n ě p ř e k lá d á p r ý B ř e z i n u d o
n ě m č in y O t t o P ie k . T a k m i ř e k l s á m B ř e z i n a p ř i Ono Piek
té t o p ř íle ž it o s t i.
S a v i n o v , m la d í k , je š t ě n e u m ě je d o b ř e č e s k y , č t e Savinov
p o v r c h n ě a z a p o m ín á , ž e n ě k te rá s lo v a ja z y k a n a ­
š e h o a r u s k é h o js o u s t e jn á , a le m a jí r ů z n ý s m y s l , ja k
t o b ý v á v r ů z n ý c h ja z y c í c h je d n o h o p le m e n e . M i m o
to n ě k te rý č lo v ě k je sc h o p e n , b a k a ž d ý č lo v ě k m ů že
p ř e k lá d á n je n jis t é a u t o r y ! T a k n a p ř . M a c h a r p r o Machar
s v o u ž u r n a lis t ic k o u v ý m l u v n o s t b y l b y n a p r o s t o n e ­
s c h o p e n p ř e k lá d a t i R i l k e h o n eb o N o v a lis a ...
N á š O t o k a r T h e e r je b á s n í k n e p ů v o d n í , b á s n ík 0 .T h eer
o d v o z e n ý , a to m u C h u d o b a - S e l v e r p o p ř á li v e s v é
a n t h o lo g ii m ís t a , k d e ž t o v ů b e c v y n e c h a l i K a r á s k a , J i f i Karásek
a č k o li je p ů v o d n í a j e m n ý , a le S e l v e r b y h o n e m o h l
p ř e lo ž it — t y h r o b o v é v ů n ě . . .
Březina, říkaje mi to, snad ani nevěděl, že tento
Paul Selver píše sice anglicky a je v placených služ- P au i Selver
bách Č SR , ale je Žid. Proto ve své anthologii z české
literatury nejvíce místa popřál Husovi, Masarykovi

29 1
 a Macharovi: jsme před anglickým národem dobře
a krásně zastoupeni za své vlastní, krvavě vydělané
peníze, jen co je pravda! V těchto anglických antho-
logiích z české poesie Jakub Deml na př. je zastou­
pen básní, kterou napsal deset let před svým naro­
zením a hned vedle Miloše Jirka. Umějí to, ti Židé,
umějí!
3. října 1924 mluvil se mnou Březina zase o kato­
licismu a z jeho myšlenek zachytil jsem do svého
deníku toto:
Katoiuism Náš národ nevytvořil pro katolicism ničeho; jen
ty koledy, mariánské písně, verše a hry církevního
Folklor roku, legendy a obrázky: folklor! T o všechno dělal
lid (hálinka, slzička Panny Marie, říkanky při nošení
Smrtolky, anebo o mrskutě na „Červené pondělí")
to všechno je lidovost! Vždyť my vlastně nemáme
NaiiSvítci ani jediného Světce! Na př. taková svátá Ludmila:
co o ní víme? Být uškrcen, to samo o sobě ještě
není příznakem svatosti! Ani svátý Václav! — Křiš-
ťan a Breviář velebí ho jako panice, ale nejnovější
badatelé historičtí tvrdí, že byl ženat. (Březina asi
naráží na to, že svátý Václav měl za svobodna ne­
manželské dítě. Nesmí se podceňovati, že by to byl
po sv. Augustinu jedinečný případ v dějinách hagio-
grafie a nový doklad pro neohraničenost moudrosti
Boží a pro šířku i hloubku katolické Církve). T o,
co víme o svých Světcích, je tak obecného rázu, tak
neživotné, tak nekonkrétní, že na první pohled jedná
se tu o legendu podle cizích vzorů.
Katolicism Katolicism je dílo Románů a Germánů. Albertus
Magnus, Germán, byl učitelem Tomáše Akvinského!
Ale katolicism je de facto soubor všeho jemného, du-
chovního, co se kdy v lidstvu vyskytlo, a nejen sou­
bor, synthesa, nýbrž dovršení a dozrání. Je to pokra­
čování antické, staré kultury řecké a římské. Logos.
Románi, Italové, Francouzi, Španělé, avšak i An­
gličané a Germáni vytvořili theologickou koncepci,
stavbu katolicismu, jeho architekturu, hudbu, hym­
ny, obřady, roucha, barvy. Náš národ k těmto for­
mám nepřidal a nevytvořil nic. Nepřitvořil.
Co se katolicismu vytýká, na př. fanatism, inkvi-
sice, neřesti, zločiny atd., tyto věci jsou sice, dejme
tomu, historicky jisté, ale tyto výtky jsou nesprave­
dlivé, poněvadž jednostranné! Fanatism katolický Fanatismus
není o nic horší, než kterýkoli jiný fanatism, na př.
luteránský, kalvínský, zwingliánský, židovský, mo-
slemínský! Nebyl upálen jen Hus! Angličtí protes-
tanté vtrhli do Irska apovraždili tam 50.000 katolíků.
Zwingli dal upálit svého soupeře, s kterým se nesho­
doval o víře v Trojici atd.
Kult mariánský vytvořila Provence a koncil latě- K u lt
ránský jej definoval. Mariánský
V žádné jiné konfesi žena nebyla vysvobozena,
uctěna a zhodnocena tak jako v katolicismu. „O d po­
čátku ustanovena jsem a od pradávna, prve než ze­
mě učiněna jest, já již počata jsem byla!“ Co se tu
praví o Moudrosti, praví se v katolicismu i o Panně
Marii; ne jako o osobě historické, nýbrž ve smyslu
„das ewig Weibliche", t. j. o Ženě jako inspirátorce, D os ew ig
spolučinitelce tvorby. Wabluhs
Neštěstím katolicismu byla Reformace, vznik pro- Reformace
testantismu, tedy i vznik boje, kterým rozvoj katoli­
cismu se zastavil; odtud takový koncil tridentský
definuje: kdo kult Panny Marie vykládá symbolicky,
 anathema sit. Koncil tridentský nebyl dobrem, jsa
zastavením vývoje. Naproti tomu Církev prvotní,
Církev i budoucnosti (a dnešku) ponechávala (i po­
dávala) dětem výklad dětský, prostým lidem píseň,
obraz (Jezuité peklo), ale Světcům, hloubavcům, me-
tafysikům, kontemplátorům, extatikům popřála a dá­
vala výklad dogmatu vyšší a vyšší, i o Svátosti 0 1 -
tářní (chléb! cesta, pravda a (ivot) — ale aby člověk
byl k Církvi katolické spravedlivý, musí míti za se-
bou jistý počet let a zkušeností i utrpení, a mimo to
musí znáti alespoň pět jazyků, neboť každý jazyk má
své bludy, a známe-li jazyků více, můžeme si těch
bludů umenšit a opravit. . .
švabinský Švabinský, to je malíř pro Sokoly, ale Bílek ne, my
Sokohtvo také nejsme pro Sokoly. Úkol Sokolstva je ni(ší. Ale
ty hrazdy, kruhy, všechna akrobatika má zůstaň jen
v tělocvičnách a veřejnosti má Sokolstvo předvádět
jen sborový (chórový) tanec (ne valčík!), hru, laho­
du pohybů. . .
Tímto záznamem a těmito slovy končí se můj před­
poslední denník, týž denník velké osmerky, v bílém
plátně vázaný, jejž mi před devíň lety daroval přítel
Ing. Stanislav Todt. Nedaroval mi ho nadarmo. Ni­
kdo mně nic nedaroval nadarmo. Není člověka, který
by byl daroval něco bez užitku a nadarmo, i když sám
z toho docela nic neměl, poněvadž na svůj vlastní dar
nebyl ještě zralý.
Byl tehdy v Tasově mladý učitel, který ještě věřil
v sokolství a ten zakazoval dětem pozdravení křes­
ťanské, jak mu navykly z domu od rodičův a naváděl
Na %dar! je, aby každému říkaly „na zdar!" Pavla Kytlicová
byla s tímto nazdarováním brzy hotova; zastavila ta-

294
kového školáka, přísně se na něj podívala a řekla:
„Poslouchej! Na zdar můžeš říkat panu učitelovi a
takovým klukům jako jsi ty, ale mně hudeš říkat:
Pochválen bud Ježíš Kristus! Rozumíš?"
Za námi v cihelně pod vysokou, borovicemi po­
rostlou strání byl jeden školáček, kterému posluš­
nost k světským představeným vrostla jaksi do krve,
a tento školáček držel se dosti dlouho svého nazdaro-
vání, až jsem mu tento kantorský tipec otcovsky
i bratrsky s jazýčka sloupl. Stalo se tak na zakročení
Otokara Březiny, který se velmi zlobil, že hloupí uči­
telé berou dětem pozdravení křesťanské, opravdu vel­
mi se zlobil a řekl: „N a zdar! Co mi říká na zdar? Že
mi přeje zdaru? Ale co on mně může přát? Jenom to,
čeho si přeje sám. Kdyby mlčel a neřekl nic, bylo by
to uctivější. Já si přeji už jenom smrti!“
Mluvilo se o sokolství a Březina reagoval na sokol­ Sokolstvi
skou frázi o náboženství, které prý je proti rozumu:
„Tělocvik je také proti rozumu, jako ten obřad ná­
boženský, neboť pracuje estheticky, ideálně, pro cíl
dosud neviditelný, duchovní: pro krásu těla! Sedlák
řekne: Debe réši vázal snope!"
Náboženství — cit — sen. „Všechno velké bylo Sen
oznámeno snem" (Březina). Dantova „Božská ko­
medie" zjevena byla snem. Můj krajan, major Zim-
mermann v roce 1914 viděl ve snu krajinu, kde po­
tom v Polsku bojoval. Nikdy před tím tam nebyl.
Moje sny o sestře, o Praze. Já ve snách viděl v Praze,
co mne tam za několik let na to čekalo. Co tady zna­
mená „věda"? Jako vůl za automobilem a letadlem.
Nepopíráme vědy, nepohrdáme vědou, naprosto ne­
jsme proti rozumu a vědě, ale odkazujeme i vědu,

295
 i rozum, docela vědecky a rozumně, na místo jim pří­
slušné! Carlyle: „Věda je pouze ořechovou skořáp­
kou na moři nevědy, mystéria."
Otokar Březina mluvil se mnou o těchto věcech asi
těmito slovy: _
Život jednotlivce i národa řídí se obrazem, příkla­
dem, citem, smysly, zrakem, sluchem, legendou
(o Žižkovi, o Komenském, o Libuši), nikoli roz­
umem a vědou! Takový Mánes, Aleš, Třebízský,
Zeyer, Božena Němcová, Bedřich Smetana, Homér,
básníci, malíři, sochaři, stavitelé, hudebníci vykonali
pro národ mnohem víc než vědci a rozumáři. Vědcův
a rozumám je nezbytně třeba, ale říkám, že by Hu­
sité nebyli zvítězili v tolika bitvách, nebýti písně
„K d o jste Boží bojovníci!“
K o stel Chodit do kostela a k obřadům, toť vlastně spojo-
vati se s předky, jejichž duše a životy zanechaly vkos-
tele své stopy (modlitby; písně, touhy), a to tím spí­
še, jsou-li kolem kostela pochováni.
Paudla Classica O J osefíně Marečkové (Puella Classica) z Bratislavy
řekl Březina: „Mnoho zná, ale málo umí!“
So ko lské 30. listopadu 1924 byl jsem v Okříškách na župní
mimováni jjVzdělávacího předsednictva"; odpoledne by­
la schůze delegátů župních na valný sjezd sokolský
do Prahy.
Povolali nás do těch Okříšek, abychom za svou
sokolskou župu prodebatovali a zodpověděli jisté
otázky a tak pomohli utvořiti nový sokolský zákon-
ník, jakési Corpus iuris Sokolici. Jaký má býti po­
měr Sokolstva k socialismu, k politice, k nábožen­
ství atd. My se namáhali, přemýšleli, vážně debato­
vali kolik hodin, mnozí z nás za tím účelem museli

296
vyjít o čtyřech hodinách ráno z domu - a tu náhle
otevrou se dveře a jako Deus ex machina zjeví se
okrskový starosta D r. Karel Rosendorf a praví:
„Bratři, nechte toho, oni nám to poslali už tištěné!
Tady to nesul" - Nejspravedlivější a tudíž nejprostší
z nás, profesor František Jech rozevřel údivem oči,
podíval se, roven Saulu, nad našimi hlavami kolem
dokola a řekl: „T ak proč jste nás sem volali?" Dr.
Rosendorf mezi námi do té chvíle nebyl. Lid se musí
krmit demokracií, jinak by nebral na sebe a Stříbrní
Perglerové letí i v Sokolstvu za Gajdou, neboť blaho
národa a státu, ať si říká, kdo chce, co chce, tu a tam
se neobejde bez oktrojového majestátu! Upřímně
řečeno: my všichni (kromě snad profesora Fr. Je-
cha!) tak, jako pes, který se motá a chytá za ocas,
stále na jednom místě, byli rádi, že už je tomu konec!
Takový je smysl všech soudů: od jara do zimy, od
zimy do jara pětkrát, desetkrát člověka vyslýchají,
otázkami ho pletou a honí, až toho má po krk a pro­
hlásí: „A le ano, já jsem ten zločin spáchal!" Co je
snazšího než udělat nové sokolské zásady a stanovy?
Život jde dál od muziky k muzice!
Večer téhož dne byl jsem přes dvě hodiny u Oto-
kara Březiny v Jaroměřicích. Také dnes dopoledne,
i. prosince, byl jsem u něho a, jako vždy, doprovázel
mne na nádraží, ačkoli bylo nad kotníky bláta. V Ja ­
roměřicích je bud po kolena bláta, anebo po kolena
prachu. Tentokrát přítel Březina byl sice zdráv, ale
tělesně jako uvadlý a hubenější, zřetelně hubenější
než za svého posledního pobytu v Tasově. Mluvil
o „O brodu", o našem umění slovesném i výtvarném,
o celibátu, o Ženevě (Beneš), o brněnském „K urý-
 ru“ , o Bílkových dřevorytech pro mou knihu „Ses­
trám", o jeho návrhu na pomník Žižkův atd.
Březina mně řekl, že celibátu kněžského je potřeba
a vysvětloval: „K d o má ploditi pravdu a býti otcem
C elibát duchovním, musí býti mužem, t. j. musí býti schopen
(vir, virtus) ploditi děti tělesné, ale tělesně musí zů­
staň panicem, i v duchu a v myšlenkách a v žádostech
panicem. A na tento způsob pud pohlavní tvoří dítky
duchovní, pravdu, vidění, vyšší život; tady jedinec
je ve všech a všichni „nižší" jsou v něm; on je po­
zdvihuje, on za ně vidí, on je vede, on je jaksi jejich
spasitelem, on je prostředníkem jejich do sféry vyšší.“
O tom úvodním článku v posledním čísle „O b -
S o k o l rodu" (listopad nebo prosinec 1924), „Sokolstvo a
a náboženství náboženství", řekl Březina: „ Já bych to nenapsal ji­
nak, docela s tím souhlasím!" Profesor František
Jech (z Morav. Budějovic), když jsem mu řekl toto
slovo Březinovo, bez ptaní a bez mučení se mi vy­
znal, že tento článek v „O brodu" psal sám. Ale Jech
psal jenom to, co slyšel a věděl od Březiny; proto byl
Březina tak nadšen, ale já mu, z úcty a šetrnosti,
autora článku toho neprozradil.
O dnešním českém umění, ať slovesném („Host"
atd.), ať výtvarném, má Březina docela jiný soud než
Goetzové a Salda. Ukazoval mi obrazy a plastiky na-
N ejnoviju šich mladých: „Hledte, jak je to ohavné! Jak zvířecí
uméni tváře! Jaká sprostota je v tom, ty tlamy a kýty! Tady
je věrné zrcadlo této demokratické doby, zrcadlo
dnešní literatury, která nemá formy, nemá myšlenky,
páteře; ale i zrcadlo života doby poválečné: surovost,
hrubost, nízkost. Není ideí, není zásad, není autority:
vláda luzy! Ve středověku byla Světice, v X V III. sto-
letí byl kult šlechtičny, dnes je kult děvky! Pohléd­
něte na toto zvíře: ty nohy, lýtka, boky, ta vemena a
ten nízký, sprostý, tupý, bezduchý, bezmyšlenkovitý
obličej!
Gutfreundova,Babička*, v tom údolí u České Ska- Babaimo
lice, je stará Židovka, jeto něco tak sprostého, oš- uJoli
klivého, cizího, nečeského, neslovanského, a vidíte,
doba je taková, že se tento sochař u nás uplatňu­
je . . . T y tlamy! T o není obličej, to je tlama!“
Březina mne upozornil na to, proč Polák nenávidí Polák a Rus
Rusa a Rus Poláka: „Soused nenávidí souseda, ale
miluje hned to, co je za sousedem.** Tím se dá v y ­
světlit, proč Slovák miluje Němce, ale nenávidí
Čecha.
21. IX .—22. IX . 1924 Otokar Březina v Tasově mi
řekl: Pravda je cit. A čím mohutnější city, tím větší Cit
pravda. Říše povstávají citem; až ten cit vyprchá,
říše zanikne.
Durych má smysl jen pro prostor, nikoli pro čas; Dutých
jemu chybí souřadnice času.
Kacířství české bylo a je nevědomost. Naše příroda české
je drsnější, proto se u nás jedí těžší jídla: a kdo se na- kacifstvl
cpe hrachem, kroupami a šunkami, ten nemá mnoho
smyslu pro subtility thomistického nominalismu a
realismu, pro mystiku, církevní hymny a katedrály.
Husitský mythus vytvořil, zbudoval naši samo­
statnost. Mythus, to je ten cit. Ale pravda, skutečnost
byla docela jiná: naše nynější husitství nemá s tím Husitství
původním docela nic společného, neboť tam to spo­
čívalo na náboženství, kdežto na př. ,církev česko­
slovenská*, dovolávající se Husa, sestává z nevěrců.
 D rahý příteli,
k novému roku zasílám Vám a vzácné paní K ytlicové
srdečné své přán í {draví a sily. Z krásných knih, které
jste m i vénoval, můj m ilý, a do nich(jste mi napsal ně­
kolik svých dobrých slov, m ěljsem bratrskou radost a
Tepna tisknu Vám {a ně ruku vroucně. V ale planoucí, vysoko
šlehající v a tra ! D o {mateného hlaholu hlasů, které se
prou o p ra vý směr cesty, hlas básníkův, slovo Vidou­
cího! —
Pozdravuji oddaně. M ilé paní K ytlicové uctivé po­
ručeni. V (d y V áš
O .B .
Jarom ěřice 30. X II. 1924.

Dr. Karlu Čermákovi napsal jsem do „Česna“

toto věnování: »
„Před mnoha léty řekl mi Otokar Březina:,Přátelé,
T rá vn ík to je ten zelený trávník kolem stromu/ Ale teprve
kolem strom u tuto mjlý pane Čermáku, si uvědomuji, že tím
slovem mínil Březina klidný odpočinek (oku i srdci).
26. února 1925.“
P o kles Pokles, zhoršení národní duše a společnosti je vi­
národní du ie
dět v umění (kýty, Gutfreund), v literatuře (Šaldovo
„D ítě“ , anebo ty neorganické, nerytmické rýmovač­
ky), ve společnosti: komunism, bolševism, atheism,
v Sokolství lež, intriky, zuření, krematoria etc.).
B a rb ey d*A . Březina nám vypravoval, že Barbey ďAurevilly
měl bratra v klášteře řeholníkem. Často tam za ním
docházel. Jednou mu mnichové řekli: „Bratři (řehol­
ní) mají vás nevýslovně rádi!“ Na to on: „ A mne to
velmi těší. Jen si považte: oni se za mne modlí, a já za
ně hřeším!“

3OO
 14- května 1925 byl v Jaroměřicích. Vždycky spá- Jarom ífict
vám v hotelu u Hambálků, ale tentokrát jsem se dal
přemluvit a noclehoval jsem 13. V. u Hofrů. Měl jsem
k tomu dva, ne-li tři tajné důvody: že Březina před
lety u Hofrů bydlel, že se od nich stěhoval s krváce­
jícím srdcem, že jsem se cítil, jsa na tento nocleh
zván, s Březinou totožným, jaksi tehdy Hófrovým
dlužníkem a že jsem je nechtěl zarmoutit, tím méně,
že je mám rád. Snad toho bylo potřeba i z jiného dů­
vodu. Jsme-li na noclehu v hospodě, i kdyby to bylo
u sestry, anebo u přátel, vždycky na své duši a bytosti
něco ztrácíme, poněvadž v případě nejlepším, má-
me-li totiž duchovní život a čím jsme jemnější, t. j.
křehčí, tím snadněji a rychleji se přizpůsobujem, aby­
chom se zakryli, podobajíce se šnekům, kteří nad
svým choulostivým tělem už od svého narození bu­
dují vápennou budku. T i, kteří tomu nerozumějí, há­
zejí nás mezi sprosťáky, mluví o našem hospodském
smíchu, ale poněvadž nebyli pokorní a v srdci svém
neměli Krista, nebylo jim dopřáno, aby uviděli naše
zoufalství a uctili naši bolest.
Tentokrát Otokar Březina mne velice překvapil.
Nikdy před tím mne tolik nepřekvapil. V jeho duši
muselo se díti něco rozhodného. Podle všeho Bře­
zinovi zjevila se Smrt. Já, bohužel, nebyl na tako­
vouto Březinovu duši připraven, proto také nikte­
rak jsem nechápal, co to všecko znamená. Já přede­
vším nebyl jsem připraven na Březinovu smrt, a
jenom proto, že jsem v ni nevěřil. Já ji už tentokrát
měl vidět a já jí neviděl! Jenom tentokrát byla to
praváa vlastní Březinova Smrt. Bylo to 14. května 1925. ^lastnl
A Březina mně mluvil o věcech, na které já jsem Smn"°Va

301
 tehdy ani tak příliš nemyslil. Však mně Březina jednou
také řekl: „ V y máte ještě daleko do Smrti!“ T o mně
řekl, když byl přečetl jeden můj článek, anebo do­
konce jednu mou knihu. Při tom se smál a já to cítil
jako ironii.
Vraťme se k našemu 14. květnu 1925. Ve svém
deníku mám o tom tyto zápisy:
C írk ev katoi. Církev katolická dá se obhájit i dnes ve všech
svých posicích. Lidskému rozumu zdá se tak těž­
kým uvěřiti, že Syn Boží byl tu na zemi v určité
době a osobě. V bibli se praví: bohové jste. Také
u svátého Pavla máme podobné místo. Nietzsche
lituje, že v době Kristově nežil takový Dostojevský:
jak asi by prý Krista byl viděl! Ale to nemá významu.
Kristus Kristus zůstává osobností „nehistorickou" v době,
nehistorický j^ y uv jjjstorje se psala< Jeho lidská osobnost není
„kompromitována" člověčstvím.
Dejme tomu, že osobnost Kristova je neurčitá a
nehistorická, ale to nerozhoduje! Neboť jsou tu jisté
věci a zjevy, kterých bez Krista, cestou přirozenou,
rozumem a vědou nevysvětlíš, na př. láska k bliž­
nímu a obětavost až k smrti! Přirozené je: pít, jíst,
strojit se, užívat dober této země, povolovat všem
vášním, choutkám a smyslům; ale byly, jsou a budou
osoby, které dělaly pravý opak: milovaly a našly
v tom smysl života, v radosti umíraly. A tento ži­
votní názor a vůbec život nikterak nepovstal z vý­
počtů rozumu, ani z omrzelosti nebo ze zoufalství,
nýbrž jediné z Kristovy víry! Takoví byli mučedníci,
vyznavači, svati, řeholnice v nemocnicích.
Březina neříká tu ve všem svého kréda, nýbrž
uvádí mofnost apologie křesťanské i v této době „vě-

302
dy“ . Proto také podotkl, že Církev katolická dá se
obhájit i dnes ve všech posicích, ale kněží prý toho
neumějí! Uvádí tedy přede mnou některé takové
nové možnosti apologie. Také na př. řekl: „Zarážejí
tě některá dogmata? Zdají se ti ztrnulá? Církev má Dogma
právo na to a je dobře, že dosud nepřipouští výkladu
symbolického, neboť je potřeba kázně a většina vě­
řících ani by vyššího smyslu nepochopila a také ho
nepotřebuje: jsou národové barbarští v Africe, Asii,
Americe, kteří dnes věří zrovna s takovou naivitou
a s takovým vzrušením, jak se u nás věřilo ve X III.
století. Na tyto národy na př. právě ten a takový
kult, ritus má naprostý vliv a vede je k dobru a
k svatosti, není možno jim to brát, bylo by to kruté
i nesmyslné, ale u nás by se mohlo již ledaco zjedno­
dušit pro naši „mentalitu“ , pro naše zjemnělé, v y ­
tříbené smysly, neboť ,my‘ jsme nervosní a jistých
forem ,naše‘ oko a ucho nesnese; proto na př. an­
glický král dává si šít šaty u nejlepšího krejčího, co
nejjednodušeji a z nejlepší látky. Jednoduchost, pros­
tota, vkus. Všechno výstřední je vyloučeno. Kdyby
se dnes ukázal na ulici v úboru a purpuru Césarů,
byl by směšný. Ani generálové se dnes už tak ne­
odívají. Nosí polní šed. Pompa, okázalost ve starých
formách je dnes nesnesitelná. T y biskupské mitry
a ornáty vzbuzují dnes mezi námi docela jiné dojmy č e sk é gesto
než vzbuzovaly ve středověku. Dnešní člověk se za nwdlltby
takové formy stydí. Ale to ještě neznamená, že by
neměl víry.
Namítne někdo: obhajuješ Církev, ale sám neko­
náš, co ona předpisuje. Na to odpovím, že i v prv­
ních stoletích, i ve středověku byli křesťané, kteří

303
 nebyli nuceni ke všemu, všecko nekonali a přece ne-
Poustevnki byli z Církve vylučováni: na příklad poustevníci.
Dogma Dogma. Dogma. Vadí ti některé dogma? T o jen
tobě a některým podobným. Církev nemůže res­
pektovat kde koho, omezeného a nedovtípného; ne­
boť kdo a jak dokáže, že jsi pohltil všechnu vědu,
moudrost a učenost? A i kdybys byl neskonale moud­
rým a měl vážné námitky proti některému dogmatu,
může přijití nový papež, který mocí své autority
a neomylnosti toto dogma zruší, anebo mu dá jiný
výklad, jiným dogmatem je nahradí! Co tady zna­
mená jeden lidský věk, sto, tisíc let, běží-li o cíle
tak vysoké a veliké!
Námitka, že křesťanství je pokračováním nábo­
ženství Konfuciova, Budhova, slovem, že to bylo
už v Číně, v Babylonii, v Egyptě a že tam byli také
svati a mudrci a mučedníci — nic neznamená, neboť
Logos věčné Logos působilo už i tam!
Bez nadpřirozeného, bez té lásky ,nesmyslné', až
k smrti obětavé, neměl by lidský život vůbec žád­
ného smyslu: bez křesťanství! Bez katolicismu!
Profesoři, učitelstvo a Sokolstvo zavádějí u nás
náboženství židovské a zavádějí je s úspěchem. Ten
nízký názor o ženě! Proto u nás rodina se už roz­
padá . . . “
Podle Březiny příčinou té lhostejností u víře a těch
odpadů od Církve katolické je, že náš národ nedal
Církvi ani jednoho vynikajícího theologa. Tím po-
Husitism sledním byl prý Tóma ze Štítného. Hus neměl part­
nera, proto se všechno hrnulo za ním. Českobra-
trství a husitism jako mesiášská idea lidstva je histo­
rická lež! Vlachové a Francouzi o Husovi ani ne­

304
věděli a nevědí a přece nikterak nezůstali pozadu za
,pokrokem' lidstva, právě naopak!
Anglická literatura je prý cudná, kdežto francouz­
ská je nemravná, poněvadž je katolická. Březina tuto KatolUism
námitku Masarykovu vyvrací a jmenuje mně autory a mravnost
anglické, kteří jsou velmi nemravní a zároveň angli­
káni, naproti tomu autory francouzské, nadmíru
mravné! Myslí-li Masaryk, že Církev katolická má
neblahý vliv na mravnost národů a tudíž i jejich lite­
ratur, co řekne o literatuře národa nejkatoličtějšího:
o španělské? O takové svaté Teresii?
Březina jde ještě dál a dovozuje mi, že všecko to,
co národové protestantští v literatuře, v umění a
v životě mají dobrého a krásného, že jest jenom dě­
dictvím Církve katolické!
My jsme dosud neměli náboženského básníka ve
vlastním smyslu slova, poněvadž tradicí neměl na to
připravenou řeč; proto českému básníku nábožen­
skému daří se jen invokace, modlitby, přímá řeč
k Bohu, ne však, jako Tomáši Akvinskému, řeč do­
gmatická, ve vlastním smyslu theologická. Čelakov- čela k o vsk ý
ský byl velký básník, ale ten je z čítanek školních
vyhozen a místo něho je tam takový Wolker! Oč Wolker
dál byl ve své básnické řeči proti Wolkrovi takový
Vrchlický! A jaké hanebné kritiky o Vrchlickém Vrchlický
psával ten, který dnes jako Spasitele českého Par­
nasu vítá Wolkra! (Ptáčník-Salda.)
I v těch sektách protestantských, pokud je v nich
něco dobrého, pracuje Církev katolická!
Už tady upozorňuji, že všechny výroky Březinovy
v mém deníku nejsou přímo na svém místě, poněvadž
se mi nejednalo tak o jejich časovou posloupnost,

3°5
 jako o to, abych při zapisování na něco důležitého
nezapomněl, proto především zapisoval jsem vše­
chny Březinovy myšlenky, doufaje, že jejich časovou
posloupnost i později snadno určím. Že jsem při těch
zápisech usiloval zachovat i co nejpřesnější původní,
stylisaci, to mohou dosvědčit ti, kteří se vyznají ve
stylu a nestranně pracují v literární historii.
Zrovna 14. května 1925, louče se v Jaroměřicích
se mnou, v tom prvním pokoji hned nad schodiš­
těm, vzal Otokar Březina mou pravici do obou svých
dlaní a maje oči zamlžené pohnutím, nebo, jak ří­
káme, slzy na krajíčku, pravil: „Jsm e lidé smrtelní,
možná, že se již neuvidíme; co vám ted řeknu, při-
Bferinova jměte jako mou poslední vůli: Má-li mé slovo na vás
poslední vůle v iiVj má-li u vás vůbec nějakou váhu, prosím
vás, neopouštějte Církev! Říkám vám to dnes, poně­
vadž vždycky se nenaskytne příležitost, mluviti o ta­
kových věcech. Co se ted proti katolické Církvi
u nás děje a podniká, je tak ničemné a lživé a děje se
s takovou vehemencí a v takovém rozsahu, že se
musíme bát o svůj národ! Tak se pracuje ve škole,
v Sokole, v žurnalistice, ve spolcích, v politických
stranách, veřejně i soukromě. T i lidé na příklad v ú­
středí sokolském pracují dnes zřejmě na komando
svobodných zednářů."
Březina se odmlčel a sleduje svou myšlenku dál,
řekl: „Není lhostejno, co člověk čte. Církev katolická
počíná si moudře, když četbu některých knih a časo-
index pisů zakazuje a dává je na index. Já jsem tomu tehdy
tak nerozuměl, mnoho let odbíral a četl jsem ten
Herbenův ,Čas‘, ale dnes toho lituji. Člověk si
myslí, že může beztrestně čisti všechno, ale není to

306
pravda; vždycky něco uvázne, a kdyby při tom ne­
bylo nic horšího: už ta ztráta drahocenného času!“
Březina drže mou ruku v obou svých dlaních, opět
se odmlčel a nakonec pravil: „ Je mi velikou útě­
chou, že aspoň mé dílo je katolické! Není v něm nic, Březinovo ,
co by odporovalo dogmatům katolické Církve!"
Nikdy před tím neviděl jsem Březinu v takové
lítosti. Tuto chvíli, louče se se mnou, jako by se
loučil se svým pozemským životem, s celým světem
a hlavně se svým národem. Na takovéto loučení já
byl naprosto nepřipraven. Především vinou svou a
částečně také vinou, z které se dnes přede mnou v y ­
znával Otokar Březina. Já tím kdysi nesmírně trpěl,
že Březina není činným katolíkem. T o bylo v době,
kdy jsem pracoval s Josefem Florianem. Ale před Jo s e f Florian
tím snad ještě víc: neboť moje utrpení bylo tajné a
vycházelo jen z lásky; jak jsem pracoval s Josefem
Florianem, začalo prýštit i z pohrdání.
Březina ve své lítosti uváděl jen Herbenův „Č as“ ,
ale kdyby byl v této chvíli mohl být obšírnější, kdy­
by byl v této své lítosti šel dál, byl by musil se vy-
znati, že jeho největší, ačkoli osobně nezaviněnou
vinou byla jeho příslušnost k živnosti učitelské. Mož­
ná, že tato vina byla osobně i zaviněna. Když mu
tehdy — kolem roku 1903, nevím, zda později, či
dřív — Josef Florian řekl: „Nechte všeho a pojdte
se mnou!“ , měl Březina poslechnout. Teprve na kon­
ci svého života litoval a už nevěděl vlastně, čeho,
proto obecně litoval ztráty drahocenného času. . .
A já tu před ním stál ne jako kněz, nýbrž jako
Sokol. Březina byl také členem „Sokola". Já byl bez­
radný a vlastně jsem se styděl, když se mi Březina

30 7
 takto vyznával. On byl blízko smrti, on ji viděl a
cítil, já byl od ní daleko. On se tu vlastně modlil,
neboť se vyznával před Bohem v přítomnosti mé,
ale já byl daleko od modlitby: on měl slovanské, já
česk é gesto české gesto modlitby, které podle Jaroslava Hurycha
modlitby je sk OUp^ CU(}né5ba ve své cudnosti skoro neviditel­
né, takže žádného neuráží... Já byl daleko od „Hud­
by Pramenů*4, a O. Březina mohl míti ze mne dojem,
jaký asi mívají rodičové z dětí příliš chápavých a
poslušných v době, kdy tu chápavost a poslušnost
už sami zatracují. Mne také překvapovalo, ba skoro
ponižovalo a zahanbovalo, že Březina začal svou řeč
tak podivným způsobem. „Má-li mé slovo na vás
nějaký vliv, má-li u vás vůbec nějakou váhu. . . ! “
Znělo to v mém sluchu jako výčitka.
K dyby tak člověk vždycky poznal čas navštívení
svého! Ale doufejme, že Bůh přijímá naši lítost jako
náhradu za skutky opomenuté a že ji přijímá někdy
i několik let napřed jako závdavek na naši smrt!
Březina k nám potom přijel do Tasova v létě. Z té
doby mám ve svém deníku tyto poznámky:
Pavla Kytlicová: Všichni brouci se mně hnusí, jen
Cvríek cvrček ne!
Já : Protože je zpěvák.
O. Březina: Máte pravdu; u těch druhých člověk
ani se nenadá a ono se to bezhlasně hne . . .
Paní Hambálková prosila řezníka o maso pro Ot.
Březinu, ale on jí řekl: „K d yb y přišel nevím kdo, tak
nedostane; tedpřijelpan hrabě, já mám jenom pro pana
hraběte!** Stalo se 13. května 1925. Já myslím, že tento
jaroměřický řezník daroval také pět korun na Březinův
pomník, když k němu páni učitelé přišli vybírat.

308
 Březina také řekl: „ T i, co napadají katolicism pro KatolkUm
jeho nemravnost, jsou jednak bigotnější než Církev, a nemravmst
nepopřávajíce člověku svobody břichu, a jednak jsou
pokrytečtí, poněvadž ve svém vlastním táboře mají
té nemravnosti často ne-li více, tedy aspoň zrovna
tolik! (Březina mi to demonstroval přímo na jedné
rodině, kde také pravda vítězí.)
8. července 1925 řekl mi O. Březina: „Komunisté Komunisti
se dovolávají také mne, ale neprávem. Já sice mlu­
vím o ,vlídném pastýři živlťť a o ,příchodu jasného
člověka tajuplného, jenž jediný v milionech bratří,
co budou a byli, nad prostorem vítěz, promění zemi
od pólu k pólu. . .‘, ale nesmí se zapomínat, že dále
(kromě básně „Vedra‘,‘ kterou si citují) mluvím o lá ­
níku této země, potom že bude zase jiná země, ale
i ta zahyne a naposledy , odpuštěni, to jest konec
světa.“
Březina tu naráží na nejposlednější ze svých básní
v páté své sbírce, kde zpívá:

„Z drcen i nesmírností tvé slávy, čekáme stále, teskní

a tiší,
na sladké usmání sm íření tvého, skončení dní,
ichladnutí snéní ro^haveněho, na času zjasnění vyšší,
llom ení mystické va^by, odpuštění, a naše slzy, déšť
víčn ý, do srdcí štvoucích kanou,
v krůpějích ohně a touhy tam p á lí, vijykotem lásky
tam in í.“ V

V osmé kapitole proroka Daniele ve verši 19.

čteme: „Č as má konec svůj.“ Zrovna tak věří Oto-
kar Březina proti obecnému mínění o věčném vývoji.
 Z každé básně, z celého Březinova díla a z každé
jeho řeči můžeme se přesvědčiti o tom, čemu Bře­
zina věřil, o čem byl naprosto přesvědčen: že pro­
blém tohoto světa, národa i každého člověka není
Náboženství vědecký, sociální, nýbrž mravní a náboženský.
Březina dále se bránil proti tomu, aby se ho do­
volávali komunisté, i řekl mně: „Bůh stvořil svět
a tuto zemi dal nám na to, abychom se zdokonalo­
vali, což bez utrpení není možno; ale komunisté,
Utrpení (utopisté) hlásají, že utrpení musí ze světa zmizet a
blaženost že může a musí býti už zde na zemi, což
je nemožno. Neboť bez utrpení není vůbec žádné
tvorby, bez práce a bez utrpení (což jsou jako syno­
nyma) nelze nikterak dostati se k vyšším útvarům
života, krásy, blaženosti. V tom se mýlí i ten váš
t a . L essin g Theodor Lessing, hlásaje pro lidstvo blaženost pří­

rody, zvířat — ale i v přírodě a mezi zvířaty vidíme

formy nižší a vyšší, celou stupnici forem, když přece
k blaženosti podle představy těchto utopistů nejlépe
by stačil útvar prvotní, protoplasma, útvar bahna.
Tak řekl Březina.
V této době stavěl jsem si v zahradě besídku, a
jak to na vesnici bývá, přicházeli ze sousedství k té
práci lidé na besedu. Mezi nimi byl jeden roztomilý
ferina, který rád žertoval a vtipkoval, ale sám se při
tom nahlas nesmál, jen tak tak že se usmíval a jeho
úsměv byl spíše v očích než kolem úst. Nuže, tento
vtipkálek nám vykládal, jak šel z Třebíče jeden či-
kovský sedlák, zastavil se u Tasova při kterémsi poli
a povídá sedláku ženci: „Pomahé Pámbu! No, jaký­
pak to tade máte? Bode to sypat?“ A ten tasovský
se zastaví a odpovídá pomalu, jak se sluší na člověka,

310
bratra hroudy: „N o, vono je, ale abe bélo, néni!“ Vomje,
Vypravoval jsem tuto příhodu Ot. Březinovi, zá- bdo
roven doloživ, že je totožná s charakteristikou F. L.
Čelakovského:

T y český sedláčku,
vychytralý ptáčku!

Jem nost pan'-tatínku!

letos není loni —
jářku . . . toto vono . . .
bída nouý. honí.

Březina sice přisvědčil, že v té odpovědi je vro­

zená selská opatrnost nejen vůči pánům, nýbrž i vůči
celému světu: Vono je, ale abe bélo, néni — řekl
však: „ T o je jazyk našich předkův, oni si toho dnes
neuvědomují, ta moudrost jde z hlubin národa: ,ono
j e j pravda, ale toto býti, existere, je relativní, ne­
dokonalé, pomíjející, prozatímní, je to existence této
země oproti býti, esse Božímu: Sum qui sum.“
K tomu jsem podotkl: „Proto v církevní modlitbě
se praví: Deus, quem nosse vivere, cui servire reg-
nare est. Čím více se přibližujeme k býti, esse Bo-
zimu, tím více jsme, víme a můžeme.
Mluvě o nejmladší české poesii (Jirko, Kallista,
Biebl, Seifert), jak ji známe z „Hosta“ a jeho odnoží,
pravil Březina:
„ J e vidět, že v naší vlastí se opice nedaří. V Anglii, a
Francii ještě, ale u nás jsou smutné a hynou, to klima UskáP°esu
je pro ně příliš drsné.“
Naproti tomu přiznal Březina cenu veršům Zdeňka

311
 Přibyslava (pseudonym MUDr. Zd. Přibíka) a řekl:
„Má to formu!“ Však také Zdeňku Přibyslavovi,
autoru „Gotického chrámu“ , po mně něco pochval­
ného vzkázal.
F. x. Salda Šalda je hotov. Z jeho „Zástupů** již je vidět, že
je člověk barokní a on myslí a mermomocí chce být
„nejmladším**, bojí se stárnutí a zapomenutí — ale
Homér a Dante jsou věčně mladí.

církev čsi. Smutno je mi, když vidím toho mladého Františka

Bílka: on chce být knězem, ale nikdy nic nezkusil,
netrpěl a nikdy trpěti nebude. Jeho kněžství nemá
smyslu, ta církev československá, tento svět nepočítá
s utrpením, ba zatracuje je — ale bez přemáhání zla
není hrdinství, není vyšších forem života, ctností,
blaženosti...

Sokolstvo Sokolové razili heslo: „K d o nevěří, ať z Církve

“kaulici vystoupí!" Na to řekl O. Březina: Ale nesmí se za-
pomínati, že nevěrec je věc vzácná, nesmírně vzácná
a že jsou mnohé a mnohé stuprtš víry — a Církev
moudře ponechává některé hříšníky času a Boku;
takový Ludvík X V . do svého 60. roku statečně hře­
šil, i jako otec rodiny — potom se rozstonal na černé
neštovice, a tělo jeho se rozpadalo, hnijíc za živa,
takový puch z něho vycházel, že členové jeho rodiny
jen z dálky, z vedlejší komnaty se na něj dívali — po
celý svůj život do kostela nechodil, leda při oficiel­
ních, královských slavnostech — svátostí nepřijímal
— a potom královským hlasem pravil své milence,
která u něho setrvala: „Zanechal jsem ti zámky, po­
staral jsem se o tebe, život je skončen, o d e jd u Pak

3 12
přišel kněz. Ludvík vyskočil z lůžka, padl na kolena
uprostřed komnaty, rozpřáhl ruce a zvolal: „B ů h
můj ke mně přichází!"*)
Tak mi vypravoval O. Březina na obranu těch
špatných katolíků, docela podle sv. Matouše v ka­
pitole 7.: „Nesudte, abyste nebyli souzeni: nebo ja­
kým soudem souditi budete, takovým budete sou­
zeni: a jakou měrou měřiti budete, takovou bude
zase vám odměřeno" — však ve svých „Šílencích"
zastává se Březina, v duchu Kristova Evangelia,
i těch největších hříšníků a zpívá:

Knížata ^emě i otroci do krve ubičováni,

jak. bratří vcházeli v modliteb našich kathedrály:
pro všechna čela poznamenaná polibek míru jsm e m ilí,
snům \emě nejtíživějším ja k povzdechu matky jsm e
porozuměli
a tam , kde bratří odvrátili se s hrůzou, m y ještě
m ilovali.

8. července 1925 musil jsem vynést ze zahrady

užovku, měla svůj příbytek hned za mým domem Ufovka
ve stráni, dámy křičely, Březina jim vysvětloval, že
je to zvířátko užitečné a neškodné, nic naplat, musil
jsem zvířátko dostat do hrnce a vynést je ze zahrady.
Březina mne doprovázel a několikrát se domnívaje,

*) H illaire B e llo c : M arie Antoinetta. C itovanou partii z této

znamenité a jedinečné knihy pfednesl m i Březina ve svém vlast­
ním zpracování, a tak dojat a s takovým citem , že při tom zbledl,
a postava jeho jaksi královsky se tyčila, m yšlenka b yla určitá a
jasná jako země pod poledními paprsky slunce, nejostřejší světlo,
nejkratši stiň, a hlas jeho hřm ěl, doprovázen úctou, zbožností a
hrůzou.

3»3
 že užovku z hrnce pustím aniž by on viděl, co ona
při tom dělá, několikrát mne prosil, abych počkal,
až on přijde k tomu místu, kde ji pustím, že ji
chce vidět, jak ona se zaraduje ze své svobody: „Já
bych to rád viděl, ale v zahradě ji nemám rád!“ řekl
a podotkl: „ T o už je v Bibli: Nepřátelství mezi ha­
dem a ženou, to je pravda věčná!" Březina tím v y ­
světloval onen hnus a odpor Pavly Kytlicové k ubo­
hé užovce. Já se jí hnusím až do dna srdce též, ale
zároveň jsem byl hrdý na to, že ji mám ve své za­
hradě, neboť tajně si přeji, abych měl ve své zahradě
všecko, co měl Noe ve své arše.“
Plavuni, přesvědčí někdo děti, že užovka je ne­
škodná? Ubohá bytost, když v nevinných srdcích je
takový smysl pro příkladnou tvořivost slunce a pro
tisíciletou pravdu!
T o je právě ta pravda o nepřátelství mezi hadem
a ženou.
Březina mne doprovázel věrně až doprostřed lesa
za mou zahradou, kde jsem užovku z hrnce pustil.
Březina sledoval očima lačně všecky její pohyby, až
nám zmizela v „lenkrótí" a mlází.
špatníknžii Mluvilo se o špatných knězích a Březina mi řekl:
„ I ten nejšpatnější kněz přece jenom trpí!" Březina
zde mínil jenom kněze katolické. Nade vše je Bře­
zinovi cena utrpení. Podle něho žádné utrpení není
zbytečné a není nadarmo. Každé utrpení je spravedlivé
a každé je otcem a zdrojem pravdy, dobra a krásy.
Březina mluvil o Theodoru Lessingovi, autoru děl
„Europaund Asien“ , „Geschichte", „Blumen", „Mei-
ne Tiere", „Damonen", „Aussenseiter der Gesell-
schafť* (Haarmann) a j. a mezi jiným řekl:

3M
 „Lessing je proti dějinám; podle něho země záhy- Theodor
ne duchem; podle něho dějiny jsou nesmyslem a my Ltttav
do toho nesmyslu vkládáme smysl. Ale Ježíš Kristus
je středem dějin, a odstraníme-li dějiny, říkajíce jako
Lessing, že jsou smyslem nesmyslného, odstranili
jsme křesťanství!“
Tak řekl Březina 12. července 1925, a když jsem
mu potom po obědě odnášel se stolu prázdné nádobí,
docela svým zvláštním způsobem poděkoval mi za
tuto službičku, a tento jeho zvláštní způsob byl hu­
mor: ukázal totiž na talířek se zbytkem moučníku
a usmívaje se, řekl: „ T o by se také mohlo odnést —
aby mouchy, vidouce sladkost přílišnou, nenavštěvo- M ouchy
vály mého příbytku; mluveno genitivem!"
Březina s velikou rozhořčeností odsuzoval verše
St. K. Neumanna, kde se praví: „M y zapřem slávské St.K.Neum ann
pokrevenství!“ Myslím, že se v autoru nemýlím.
Březina mi vysvětluje slovo, kterého užívají v Po­
čátkách: maholný; to prý je tolik, jako netýkavka M aholn ý
choulostivý, nedůtklivý, háklivý.
Dr. Žilka, profesor (pastor) na Husově theolo- D r. ž ilk a
gické fakultě v Praze, napsal do „Národního osvo­
bození" článek, reagující na výrok Masarykův, ž e ,
katolicism je na postupu.V tom článku mluví i o Du-
rychoyi, Dostálovi, Demlovi. Březina 14. V II. 1925
mně o tom řekl, ironicky se usmívaje: „Pokrokáři
poslali na ty vyskakující katolické plaménky Žilku,
a on svou stříkačkou ,Made in Germania4 tady pra- M a de
cuje." Březina svýma rukama napodoboval při tom tn Germama
venkovského, nemotorného hasiče . . .
16. VII. vyvrací mou domněnku, že by měl v Ja- Bfe<inovi
roměřicích denně hosty; nebyla to má domněnka, hosté
 byla to jen má věta, a Březina řekl: „ T o je tak, jako
kdyby přišel někdo cizí do Tasova a uviděl zde letět
povětroň; potom řekne, že Tasov je krajina pově-
, v o (<
tronu.
Když byla řeč o tom Žilkoví, poznamenal jsem,
že takové názory o katolicismu má dr. Žilka a Masa­
ryk, a Žilka se chlubí, že poznal katolicism v Americe,
v Anglii a u nás. Na to odpověděl Březina: „Znám
L u stiteli jednoho slavného hádankáře“ — Březina potutelně
r-éiusu ge usmívá _ „který vidí všecko mřížemi rébusů a
křížovek; podívá se na láhev a už píše: Obrázek lva,
který nese písmeno H. Masaryk jinak nevidí: nezná
B lo y Florian pravdy života, tak jako Bloy a Florian! Florian ne­
zná selství, lidu, národa, leda z knih; nemá pozoro­
vacích katolických orgánů, zná ze selství jen nepatrný
díl.“
Březina mluví dále o katolicismu: Katolicism byl
Sv.H iU U garda dříve širší, odvážnější, obecnější, taková svátá Hil-
degarda na př. nebojí se žádného slova, ale katoli­
cism nakazil se protestantismem a kvietismem! R o­
diny katolické ve Francii žijí dnes tak puritánský
G uerinová jako protestantské. Eugenie Guerinová píše ve svém
deníku, jak jednou sáhla do knihovny svého otce,
vytáhla z příhrady knihu ze X V II. století: sáhla do
té příhrady jako mezi zmije, které se vztyčily a za­
syčely, Eugenie odtrhla ruku a zmije samy se roz­
lezly a prchly. Masaryk křivdí katolicismu.
M im la v 16. července 1925 odešel od nás Miroslav Vyčítal,
vJ Htal brzo ráno. Včera i předevčírem jsme spolu lovili ry­
by. Pavla Kytlicová ať sama popíše, jak tentokrát
odcházel od nás Miroslav Vyčítal, neboř především
s ní mluvil a jednal o tom Březina.

316
 O. Březina mi vypravuje o Ladislavu Havlovi,
jenž byl v Nové Říši lokajem preláta Haubera, jezdil
s prelátem do Badenu a do Vídně a pod pseudony­
mem psával do brněnského „Hlasu" a v Nové Říši
nikdo prý netušil, že pisatelem a autorem těchto
feuilletonů a článků je Ladislav Havel, lokaj preláta Prelátův lokaj
Haubera. Březina mi líčil, kterak při velkých hosti­
nách sedávali vedle preláta dvorní šaškové, faráři,
pro které se jezdívalo až šest hodin cesty . . .
U některé takové hostiny v klášteře novoříšském
byl asi také Otokar Březina, neboť mi řekl, kterými
slovy blahopřál tehdy prelát gratulantům: „Přeju
vám, pánové a přátelé, k novému roku, abyste vůli
boží poznali a poznanou vykonávali!"
Mluvili jsme o květinách našich zahrádek. Březi­
novi se nelíbí měsíčky (Calendula), ty květy žluté, M isiiky
jsou prý „plebejské, selské, mají příliš určitý tvar a
určitou barvu — za to amarant (laskavec) je zastřen Amarant
bolestným tajemstvím", má cosi tragického. Také
mezi květinami jsou bytosti jemnější a hlubší.
Amarant poznal Březina teprve v Topolčankách,
když nás tam navštívil s dr. Chalupným v roce 1920.
Zavedl jsem tehdy Březinu i na topolčianský hřbi­
tov a tam na jednom hrobě kvetl amarant. Březina
se zastavil nad tímto hrobem a ptal se mne, jak se to
kvítko jmenuje. „ T o je ten amarant?" divil se pří­
jemně překvapen, a vzpomněl si při tom na Karla
Hynka Máchu. Snad i proto řekl, že tato květina má
cosi tragického a snad vůbec v ní viděl jen básníka
„Máje". Neboť, a tomu svatosvatě věřte, nikoli Lin-
néové, Preslové, Formánkové, Velenovští, Warmin-
gové, Karstenové, Wiesnerové, Thoméové, Knu-

317
 thové a Leunisové, nebo Schlechtendal-Halierové a
Reichenbachové, nýbrž jenom básníci dávají květi­
nám jména. „Nebo jak nazval Adam každou duši
živou, tak jest jméno její.“ Teprve básník zjevuje
nám květinu, tak jako nám zjevuje krajinu. Ale bá­
sník není jenom ten, kdo umí psát, mnohem častěji
je to venkovská, docela neznámá matka, anebo do­
cela neznámý milenec. Slzička Panny Marie- kdopak
jiný mohl vynajít toto jméno než anonymní, věřící,
školami nezkažená, čistá, prostá venkovská matka?
Jenom láska může dávat jména a která jména ona dá,
ta jsou trvalá a nezaměnitelná. Celé školy, organi-
sace, university, a třebas po několik generací budou
usilovati o to, aby z duše národa vyleptaly a vyhla­
dily jména, jaká tam vryla nebo vpálila láska, ale
nepodaří se jim to! A právě toto vzteklé a marné
úsilí je zdrojem zvláštní básnické zbožnosti a vese­
losti.
Nejlepší u nás znalec filosofie Plotinovy, univer­
za. Hoppe sitní docent dr. Hoppe, napsal a vydal „Přirozené
a duchovní základy života". Kniha tato má 600 stran
a stojí 70 Kč. Tak jsem si zapsal po rozmluvě s Bře­
zinou, který mně tu knihu s jakousi radostí, ne-li
s jistým zadostučiněním ukazoval. Smysl jeho řeči
a radosti byl: „D ík y Bohu, není v našem národě
všecko a na věky realistické! Vystupují, a právě mezi
mladšími, na obzoru národa lidé, kteří nám zaručují
lepší budoucnost!"
Kdykoli Březina přijel do Tasova, ukazoval jsem
mu, co mám nového a především přinášel jsem mu
do jeho pokojíka časopisy a knihy, aby si mohl vy­
brat, kdyby z nich něco chtěl prohlížet a číst. Byly

318
mezi nimi často knihy, o kterých jsem věděl, že je
Březina už četl, ale také jsem věděl, že některá díla
dovedl Březina čisti vícekrát, ba, možno říci, usta­
vičně. Přesvědčili jsme se, že takovou knihou je na
př. „Vanity fair“ od W. M. Thackerayho. Březina Thacktray
měl toto dílo ve třech svazcích ze sprostého, t. j.
laciného vydání Tauchnitzova, i nabídla mu Pavla
Kytlicová výměnou své krásné vydání (z r. 1913?)
na indickém papíře a v původní anglické vazbě, v he­
bounké, měkké kůži. (Thomas Nelson and Sons,
London, Edinburgh, Dublin and New York), což
Březina velmi ochotně přijal, poněvadž v tomto v y ­
dání bylo celé dílo v jediném tenkém svazku a bylo
možno, vžiti si je na procházku pohodlně do kapsy.
Položil jsem na stůl Březinův i celého Cervantesa Cervmta
a Březina mi vypravoval, že ho přečetl již za svých
studentských let. Při této příležitosti si vzpomínám,
jak jsem, snad již před 30 lety, řekl Březinovi, že ne­
mohu číst Vrchlického, a on mi na to odpověděl, Vrchlický
že už ho nikdy nebudu číst, neboř nezaujme-li básník
duši hned, už nikdy jí nezaujme. Také později ně­
kolikrát mne upozorňoval, že básnické dílo, tak jako
ovoce, má svůj čas, který už nikdy se nevrátí. Když
jsem vydal „Miriam“ a „Moje přátele", říkal mi: Miriam
„Pište, jen pište, tato doba je pro vás velice důle­
žitá, slavík zpívá sice ze všech ptáků nejlíbezněji,
ale netrvá to dlouho!"
Březina mluvil mnoho o Cervantesovi a řekl, že
Sancho Panza je realista, a Don Quijote idealista. Don Quijou
Autor prý se chce Quij otovi smát, ale během práce
si ho zamiluje. „T en Quijot, to jsme m y," řekl Bře­
zina. Sláva idealismu je Quijot. Ale i toho Panzu

319
 prý si zamiluje! Panza= krása realismu = moudrost
lidu.
Ulam Jako ve středověku proti křesťanství byl Islám, tak
dnes a z těchže důvodů je proti němu náš „pokroko­
v ý svěť', který cení a chce znát jen smysly. Nejhrůz­
nější představou Mohamedánů: křesťanský klášter.
šum afí Vyhrávali u nás šumaři. Pavla Kytlicová řekla
s úsměvem: „Nejkrásnější bylo, když se vzdalovali.'1
Březina odpověděl a také s úsměvem: „A le to je
u všeho!"
Poiátky V počátecké záložně byl sluha, jménem Pěšina,
a ten byl zároveň městským knihovníkem. Protože
tento Pěšina byl přítelem domu Jebavých, dvakrát
týdně odnášel si školák Václav Jebavý domů náruč
knih z této veřejné bibliotéky, „aby maminka ne­
viděla".
Počátky U nás říkáme: šrůtka (uzeného), ale v Čechách,
v rodném kraji Březinově: párek masa.
Počátky Také na to mne Březina upozornil, že u nich v Po­
čátkách říkají: ten se zvetil, což znamená: spravil se,
zotavil se, už je mu lépe.
z Jeník Přihik Když jsem byl s dr. Zdeňkem Přibíkem (pseudo­
nym: Zdeněk Přibyslav) 30. V II. 1925 v Jaroměři-
cích, mluvil Březina o tom, že každé lidské plemeno
má jisté podstatné a odlišné znaky, tak na př. lebka
Asiatů že má vysedlé lícní kosti. Vzpomněl jsem si
Zdenka na olejomalbu, kterou jsem dostal od Zdenky Vor-
Vot-lová jov^ j povídám: „Dostal jsem od Zdenky Vorlové
obraz Slovenky a až mne to zaráží, jaký je to asiatský
typ: ty vysedlé lícní kosti, ty čínské oči, šikmé a
skoro bez obočí — ti Hunové, Tataři a Maďaři, jak
se zdá, přece jen zanechali na Slovensku nezahla-

320
ditelné stopy a tím si můžeme také vysvětlit onen
přímo živočišný odpor Slováků proti nám.“ O. Bře­
zina, narážeje na ty lícní kosti, odpověděl: ,Jak á
lžíce, podle toho se nabere." Víc na to neřekl, ale já Jaká tyče
od té doby častěji jsem si vzpomněl na jednoho inže­
nýra Slováka, kterému jsem ani za deset let a po
velké práci a po mnohých modlitbách nemohl do
lebky vpravit nejprimitivnější křesťanské zásady a
pravdy: ani ten nejrozumovější a do očí přímo třís­
kající argument na něj nepůsobil; ku podivu, jej při­
tahovala jen lež a ideologie sokolská. Dokud jsem ne­
četl v Sieroszewském o mongolských ďáblech a o je­
jich uctívání, nerozuměl jsem tomu inženýru Slová­
kovi, ale najednou se mi rozjasnilo: vždyť to není
Slovan, vždyť je to Mongol! Tento člověk cítil ne­
překonatelný odpor ke zjevenému náboženství, ale
naproti tomu byl schopen uvěřiti nejpošetilejší „zá­
hadě" spiritismu. „Jaká lžíce, podle toho se nabere."
Starosta jaroměřického „Sokola", bratr Krula, byl
přinucen svolat letos před otevřením sokolovny mi­
mořádnou valnou hromadu za tím účelem, aby čle­
nové „Sokola" vystoupili z Církve. Takový pokyn
vyšel z ČOS. Na této valné schůzi byla i Židovka
GisaPicková a jiný „bratr" Žid. Bratr starosta, klem- GUa Pieková
píř Krula, zahájil jednání asi těmito slovy: „Když my
máme vystoupit z církve katolické, vyzývám vás,
sestro Picková, abyste vy vystoupila z církve židov­
ské, poněvadž vy jí nevěříte!" Ale sestra Picková
odpověděla rozhodně a pevně, že z náboženství Moj­
žíšova nevystoupí. „P ro č?" ptá se bratr Krula. „T o
bych neměla charakter!" řekla sestra Picková, Ži­
dovka, která potom byla po několik let vzdělavatel-

321
 kou jaroměřické jednoty „Sokol" a psávala články
do župního věstníku sokolského.
Když jsem tento případ vypravoval potom Bře­
zinovi, rozhorlil se a řekl: „N ení to správné! Neboť
jediná církev není žádné židovské církve! Je jen jediná Církev řím­
skokatolická, kdežto ,židovské náboženství' je jen
organisace smluvní od osoby k osobě (conventus),
která nikdy nebude a nemůže být světovou, obec­
nou, všelidskou! Židé (jako konfese), to nejsou ještě
lidé, ti jsou ještě v takovém stadiu vývoje, že neumějí
AlfredFuchs ještě mluvit. Takový Alfred Fuchs židovství před­
běhl, a ke svému štěstí, neboť dokud byl Židem, byl
v sobě rozervaný, pesimistický, nervosní, kousavý—
a čtěte jeho články dnešní: vyrovnanost, klid, roz­
um, síla, pokrok." Ale toto mi řekl Březina až v září
1925, když byl v Tasově a zrovna před tím, než
mluvil o Panzzinim.
V ě ín í svitlo Doma v Jaroměřicích mluvil mi ještě o věčném
světle, které hoří před Svatostánkem v katolických
chrámech, a o modlitbě k svátému Michaeli arch­
andělu, kterou nařídil Lev X III. a kterou kněz se
modlí po každé mši svaté. Řekl to slovy: „Když se
jde mimo kostel, třebas je docela prázdný, a člověk
tam zahlédne to světlo: i to rudé světlo věčné lampy
je stráž proti úkladům ďábelským, pomáhá proti
ďáblu!"
Hned na to mi řekl, jak to bylo prozřetelné a roz­
umné od papežů, že v kostelích nařídili tu každo-
Sv. M ichael denní modlitbu k svátému Michaelu proti ďáblům.
A Březina mi to říkal tak důvěrně a s takovou hrů­
zou, jako by ty ďábly viděl, anebo cídí vedle sebe.
Papini Březina čte Papiniho „Život Kristův". Také mi

22 2
to doporučoval. Později jsem to četl, ale pro mne
to není: pro mne je v tom příliš mnoho Cicerona.
Ale Březina i později se o Papiniho zajímal.
23. září 1925 přijel Březina opět do Tasova. A právě
dnes mi řekl: „Náš národ není dnes před věčností
jako národ! Neboť národ je jako velká rodina, která Nejsme
večer po práci se sejde k jednomu společnému ohni, narod
k jedné vatře, jak krásně řekl jste to vy (u hrobu
Tyršova a Fiignerova), tam důvěrně si všecko poví
a posilní se na druhý den práce, a když by bylo po­
třeba, všichni společně umrou, držíce se za ruce -
a v tom je síla i útěcha i ve smrti! Ale národ náš nemá
dnes společného ohně, společného jednoho chrámu,
roztrhali jej na mnoho sekt a na mnoho táborů, roz­
ptýlili jej a zeslabili tímto rozptýlením a čekají na
kořist. Mezitím zradí nás i ta záloha, kterou jsme
dosud měli v lidu: lid už není náš, lid nás zradí,
neboť rozvrat a zkáza šíří se mezi lidem novinami,
tiskem těch různých stran, z nichž i agrární je na
straně zrádců. Druhým pomocníkem rozvratu je
dnes škola, učitelstvo, povolný nástroj profesorů
a ti zase jsou povolný nástroj Masaryka a realistů.
Ten, kdo toto vše na národě našem napáchal, nikdy
toho před Bohem nezodpoví.
Karel Čapek má pravdu, že největším nepřítelem
našeho národa je učitelstvo. A má pravdu i v tom, U čitelstvo
že náboženství je jako obora, do které se nemá střílet,
to ať si dělají komu to patří, odborníci kněží, ale
laikové mají při té věci zachovat naprostou neutra­
litu. Tak řekl Čapek Březinovi před týdnem v Jaro-
měřicích.
Březina pokračoval: „T u svobodu dostal náš ná-

32 3
 Svoboda rod předčasně. Ano, dostali jsme svobodu jako od­
souzenec, jemuž se také rozvážou pouta, i cigaretu
mu popřejí, i ženskou mu dají a potom ho oběsí. —
Svobodu dostal lid. Ale dáte-li nádeníkovi svobodu
a nepřijdete se na něj za celý den podívat, neudělá
vám nic, anebo to udělá na oko, anebo něco zkazí.
Durych napsal článek ,Bořitelé chrámů' (o ka­
tedrále magdeburské), a kdo to přečte, měl by se
autoru poklonit jako velikému básníku. Jenže do po­
litiky neměl by Durych mluvit, to není jeho obor,
tam on nevidí.
J a r . Durych Durych píše pořád jako v pubertě, která je jen
zostřena zkušenostmi muže.
„O brod " Kněží kolem ,Obrodu' seskupení jsou ti jediní,
kteří u nás v katolické Církvi mají pravdu: všecko,
co oni navrhují, se uskuteční. Březina měl na mysli
především Šimona Baara a Xavera Dvořáka, které
miloval pro jejich vlastenectví.
česká Tréval a Havlasa jsou členy České Akademie; to
Akademie je ^ sj toho nikterak nezasluhují, to jsou au­
toři podprostřední, pro národ naprosto bezvýznam­
ní. Proč není členem Akademie na př. takový B aar?
Jeho ,Cimbura‘ je dílo veliké, pro národ významné;
ale jedinou vadou takového Baara je, že je katolic­
kým knězem!
Březina téhož dne mluvil ke mně i o Masarykově
Světová knize „ Světová revoluce ‘ a řekl: „A le proč tomu
revoluce ne{jai název Osvobození národa? T o není dílo filosofa,
je v tom mnoho nesprávného i nelogického, také
mnoho frází, kterých by člověk od Masaryka neče­
kal. Je to žurnalism. Není v tom pokorného hledání
a přiznání pravdy; samé ,navazování na reformaci,
— jak nečeské! Uvazujeme něco ke stromu, k něče­
mu . . . A zvláštní je, že tuto knihu píše Masaryk tak,
jako by byl už před 30 lety věděl, že zrovna
v roce 1914 vypukne válka a že ta válka bude mít
takový a takový průběh. . . Píše na př., že už dávno
před válkou všímal si a studoval Hotzendorfa; ale
tehdy byl Hotzendorf malým důstojníčkem, a ani
rakouský generální štáb, tím méně rakouský císař -
neměli ani tušení, že vypukne světová válka a že
bude mít takový a takový průběh! Jak známo, císař
rakouský, despota, takřka každou hodinu, podle své
nálady měnil disposice a plány nejen vojenské, nýbrž
i diplomatické, takže u něho nedalo se nic předvídat
ani na jeden měsíc, natož na celé roky!“ Další část
této Březinovy kritiky na těchto místech zúmyslně
vynechávám, byv pro to půldruhého roku honén po
úřadech a soudech. Nějakých sto let musí se s prav­
dou u nás počkati, dokud ona vítězí.V

V téže době O. Březina mi řekl: „N á š český kato­ Katolicism

český
licismus měl se živě spojití s katolicismem polským!
Ale naši hierarchové, naše theologické ústavy, naše
školy byly docela odvislé od Němců! Němec si vše­
cko přizpůsobí, on svému duchu a cítění přizpůsobil
vědu a theologii všech národů; naši Kordačové jsou
česky mluvící Němci.
Poláci nás nenávidí, jako nenávidí Rusy. Raději Poláci
se smíří a spolupracují se zjevnými nepřáteli, než
s pokrevenci, od nichž je dělí nějaká nepatrná dis­
tinkce, která se potom ustavičně přiostřuje, brousí,
zveličuje na úkor národa a jeho budoucnosti. Je to
kletba sousedství. Vlastní bratři se nenávidí, na sou-

325
 sedu každá chybička do rozměrů nekonečných se
nafukuje, a jenom proto, že je to soused.“
25. září 1925 Březina mi řekl, že katolická Církev
Celiini měla to u nás udělat jako Benvenuto Cellini, který
odlévaje svého Persea a vida, že v tom varu nedostá­
vá se kovu, sehnal po domě kdejaký cínový talíř,
svícen, měděný džbán, vydrancoval celý svůj dům
a všecky ty kovy naházel do tavírny. Když to učinil
a kov do kadlubu natekl, padl Cellini jako mrtvý a
usnul tvrdým spánkem. A když se po té horečnaté
práci, při které zápasil se všemi živly, když se po té
práci probudil a kadlub potom rozbil, zazářilo tu
jeho dílo v plné kráse a slávě.
Ale naše hierarchie neučinila pro umění nic. I ten
Václav Kosmák a všechen ostatní tisk katolický vychází na
Kosmak tom nejp[0rgím papíře a v té nejsprostší úpravě, typy
otřískané, klišata obrázků už z kolikáté tiskárny
ošoupaná. . .
K arel Toman Téhož dne mluvil Březina o Karlu Tomanovi:
„Není-li v rudě zlato, nedá se z ní nic dělat. A v T o -
Ot. Theer manoví nic není. I Theera přeceňují, poněvadž on
je epigon, má jenom tu vůli a ve ,Faětonovi‘, což
je nejlepší jeho dílo, zachraňuje ho jen řecký mythos,
ten chór.£í
Kallista Kallista (tuším, Zdeněk) na státní stipendium ces­
tuje na Rujanu a potom třikrát opakuje:
„Vzpomenout zde na Kollára bylo by banální!"
Ku podivu — praví Březina: Mickiewicz, genius,
přednášel o Kollárově „Slávy dceři" v Paříži. Ať
napíší naši Kallistové takovou znělku jako Kollár!
Ale k tomu je potřeba karaktéru, krve, ducha, síly,
to se nedá vymyslit, to se musí napřed žít! Tak mi

326
řekl Březina, když byl zpaměti citoval celou Kollá-
rovu znělku, kde ke konci se praví, že aspoň čestně
padnout, i to že není bez ceny, ačkoli „nebe takým
vítězství rádo dává“ ; i když člověk vykonal všecko,
co mohl, přece ho nebe nemusí nechat zvítězit! Bře­
zina recitoval celou tuto Kollárovu znělku, verš za
veršem mi rozebíral a vykládal a řekl: „Jaká v tom
hloubka a životní moudrost! V Kollárovi vadí jen
ty slovákismy, ale Polák, který jich necítí tak jako
my, chutná Kollára v celé jeho slávě.“
Březina uvedl mi některé Kollárovy neoterismy a Kotlář
podotkl, že mají dnes jiný, často docela opačný
smysl, tak na př. Kollár „oči vlepil“ do dívčí krásy,
my máme při tom básnickém obrazu nechutnou
associaci už jen facky, kterou někdo někomu vlepil.
F. X . Salda odvozuje svůj umělecký původ od f . X. SatJa
Goetha a Flauberta. Jak falešné! Goethe, toť příroda.
Goethe miluje, studuje, zkoumá a zpytuje přírodu.
On před Darwinem objevil zákon, že květ, tyčinky,
ovoce, to že jsou také jen listy, jenže přeměněné
k jinému účelu, tak jako ruce, nohy, končetiny, podle
téhož zákona, jsou rovněž jen „listy“ , jsou téhož
zákona manifestací. A Flaubert je docela jiný duch
než Goethe! Není prostě možno, aby někdo měl pů­
vod od obou dvou! Tak řekl Březina.
Wolker básní o dělníku elektrárny, který pozbyl Wolker
zraku, zatím co celé město svým topičstvím osvítil;
a v srdci mu zbyla nenávist. T o je falešné, neboť
pračlověk troglodyt mohl též pozbýt očí, když lovil
medvěda a ten medvěd ho škrábl: také bude proklí­
nat kapitalism a buržou?
Tuto myšlenku musel by Wolker zbásnit docela

3 27
Josef Kalus jinak, a dávno před ním učinil to tkadlec Josef Kalus
verši naivními, prostými:

Tkám , tkám
plátno bílé
pro ci^í rolátka —
děti tkalce
chodí bei košile.
(„T kalcovské písně‘ l) .

Ostatně i kovářova kobyla chodí bosa, a ne zrovna

proto, že by ten kovář neměl podkovy. T o podo­
týkám já, ale jistě v rytmu myšlenky Březinovy.
Neboť Březina věřil v Krista a v jeho Evangelium,
které sociální otázku řeší vírou, nadějí a láskou a
nikoli revolucí, pomstou a nenávistí. Březina ještě
podotkl: „Kalusa dali potom páni na učitelský ústav
a tím ho zkazili. Wolker nebyl dělník, byl to pán
běloručka, pěstovaný v bavlnce buržoasní rodiny,
ale když poznal, že je pro svoje souchotinářství od­
souzen k smrti, začal psát bez kothumu, přirozeně,
krotce: jak Vrchlický.
,Lékaři, vezmi své sklo a podívej se mi na plíce,
na srdce' — jak lživé! Neboť kdo má choré plíce:
musí tím být vinen kapitalism?“
G. Pascoli Giovanni Pascoli. Březina o něm mluví a při tom
si vzpomíná, nechci říci stěžuje, že národ náš nemá
dnes žádné objektivní, pracné, poctivé kritiky lite­
rární. Nemáme kritika velkého stylu, kritika ve vlast­
ním smyslu toho slova.
Takovým kritikem velkého stylu, kritikem světo-
Croce vého jména je na př. Croce. Croce kritisuje básníka

328
Pascoliho, pronáší o něm své soudy a tyto své soudy
dokládá citáty z jeho díla, trpělivě zkoumá a váží verš
za veršem a dovozuje, že Giovanni Pascoli není bá­
sník první třídy, který by se mohl stavět vedle Danta
nebo Homéra, nýbrž že je poeta minorum gentium,
poněvadž básnickou nit dole, skrytě, pod tkanivem
uzlíkem, součkem navazuje. Není jednolitý, dochází
mu dech, začne látku, potom zase jinou látku, nemů­
že vzletět trvale. Tak soudí Croce, profesor filosofie,
Hegelian. Ale jakkoli je Croce kritik z největších,
přece nemusí všemu rozumět, na př. hned Pascolimu, P a sc o li
neboť verše Pascoliho mají jistý zvuk, jistou vůni, vů­
ni zvláštního smutku, jakého nikde jinde, ani v Itálii,
ani u jiného národa v poesii nenacházíme. Vůně to­
hoto smutku vychází a se koncentruje ze všech těch
vonných proudů jeho koberce-lučiny. Pascoli se ne­
rouhá, neklne, nevyčítá, spíše naopak: dokonalým a
harmonickým vidí tvorstvo a svět: a přece v jeho
verších ten smutek nesmírný, slovy ani nevyjádřený,
čímsi nedefinovatelným, nepostižitelným projevo­
vaný . . .
Když ani takový Croce na básníka nestačil, co
říci o kriticích našich? Nemáme žádných kritiků, česká kritika
máme jen náladové referenty, kteří si úlohu usnad­
ňují i tím, že svých soudů a tvrzení neopírají doklady
z básníků.
Šalda napsal výbornou studii o Máchovi. Ano, F. x. Salda
o básníku již zhodnoceném, zařazeném dovede Šalda
dobře psát, má na to jazyk, ale nového básníka ob­
jevit nedovede, tak se šeredně zmýlil ve Wolkrovi, Wolker
psal o něm nesmysly komické, o 22letém mladíku,
jenž neumí zacházet s básnickými hřebíky, přibíjeje
 podkovák (metafory) tam, kde stačí tenký, krátký
hřebíček, a naopak; někde mu ten hřebíček nedoleze,
je krátký, jinde zas je příliš tlustý, takže se prkénko
rozštípne.
Antikva Naprostá antierotika (Antieva, Anti-Eva paní
Anny Pammrové) je také nesprávná, neboť ani ce­
libát, má-li pracovat pro Boha, nemůže být bez ero­
tiky, kterou, jak říkal Josef Florian, dlužno nikoli
zničit (eunuch, kastrace), nýbrž zapřáhnout jako
koně. Bez té vyšší, zjemněné erotiky není otcov­
ství duchovní možno.
Definice pomluvy, jak ji doslova řekl Březina,
Pomluva usmívaje se: „Pomluva je nezřízená obraznost s osob­
ním zabarvením."
Karel čapek Karel Čapek odmítl členství Akademie, poukázav
na to, že ani Karel Toman, ani Petr Bezruč dosud
Toman členy Akademie nejsou. Ale v Tomanově rudě není
Beiruč zlata a Bezruč měl význam jen časový a již ho nemá.
Theer Podobně Ame Novák přecenil Otakara Theera, u ně­
hož je sice mnoho vůle, ale ne síla.
Když jsem 26. září 1925 přinesl Březinovi do jeho
podkrovního pokojíku oběd, ptal se mne, zdali jsem
objednal holiče, ale řekl to s úsměvem takto: „P ři-
A íu( střihači jde ten muž střihači? Střihači od toho jehněčí, ovčí!“
Pořádek, řád znamená utrpení. Ale bez řádu nedá
se nic dělat! Březina chválí pořádek a čistotu těch
Německé 30 německých vesnic na Jindřichohradecku, kde kaž-
najíndřicho- dý šindel není na střeše jen přibit, nýbrž každé jaro
hradecku i rukama znovu vyzkoušen, drží-li pevně. Co vidí­
me tady v Tasově, ty louže v ulici a tu děravou lávku
přes potok, toho v obci německé neuvidíme.
Ale na druhé straně je jisto, že náš lid není k tomu

330
veden, avšak je dosud tak dobrý, že by to dělal
zrovna tak dobře jak ti Němci, jen kdyby k tomu
byl ve školách veden. Vždyť se tomu od Němců ,
i naučil, a byl přece také tam, kde jsou dnes Slováci
proti nám, o 400 let pozadu. Jindřichovi z Hradce,
někdy ve X II. století, dělali Talijáni křídlo zámku
a naši čeští lidé se na ně dívali, jejich práci prohlí­
želi, a český kovář, jehož češství je dokumentováno
historickými listinami, z kovu vy tepal, jako umělé
loubí, kryt na zámeckou studni a je to dílo velké
umělecké ceny.
Dal jsem Březinovi čisti opis svého listu, který jsem
poslal panu presidentovi. Jednalo se o těch 20.000 Kč. 20.000
Březina řekl: „ K tomu je potřeba pokory; protože
člověk ztrácí svou svobodu a musí si jí v sobě znova
perně dobývat." Netušil jsem, že je to proroctví
o paragrafu na ochranu ne národa, nýbrž republiky.
Byl jsem churav. Mluvil jsem o tom s panem Bře­
zinou 27. září 1925 a on mi řekl: „ T y vaše nemoci
nejsou dnešního data, takový ,Hrad Smrtic se nevy- Hradsmrti
myslí."
V téže době mi řekl: „U nás je vina na pokroká-
řích, ale na kněžstvu také. Kdyby před 50 lety fran­
couzští libre-panséři byli vystoupili z Církve (nebo Action
byli vyloučeni z Církve), ve světové válce nebyla by Franfaise
měla Francie ochranu a musela prohrát. Právě kato­
líci již před válkou v ,Action* připravovali obranu
země vlastenectvím, a do boje šly francouzské pluky
pod korouhvemi Johanny ď A rc a Panny Marie."
A v téže době mi řekl: „B ýt dnes reakcionářem,
k tomu je třeba mnohem více pokrokovosti nežli být
pokrokářem. Takový básník Panzzini — mimocho- Pan^ini

33*
 dem řečeno, tento Panzzini se vám podobá, píše asi
tak jako vy své ,Šlépěje* —cestuje na velocipédu po
Itálii, zastavuje se s lidmi, píše, co slyší a vidí, a staví
proti „volné myšlence" a „pokroku" staré obecné
pravdy, a ten kontrast křičí ne proti těm starým
pravdám, nýbrž proti těm novým. V Itálii je to tak
zlé jako u nás. Jenže Taliáni mají proti nám jednu
velikou výhodu: kolem nich je všude plno památek
slavné minulosti, a stačí, aby takový Annunzio ne­
bo Mussolini vystoupil — a i kdyby ho s počátku po­
slouchali netečně nebo mrzutě: najednou při jeho
řeči davy vzplanou a cítí se potomky slavných Ří­
manů a jsou schopny žít a umírat pro vlast. Takový
vůdce a řečník ukáže rukou kolem sebe a řekne:
Římané! Vizte tyto svědky slavné minulosti! U nás
je to jinačí: nám ty památky zničili Husité; ještě zů­
stalo něco málo, zůstala i naše příroda, jenže u nás
nikdo k úctě těch věcí lidu nevede, naopak, vůdcové
našeho lidu, učitelé, profesoři a básníci učí náš lid
těmito věcmi pohrdat. Dnes by se u nás necítil nikdo
ani básníkem a umělcem, kdyby nebyl komunistou
Josef H ora a bolševikem. Máte takového Josefa Horu, který ná­
rodu pohrdlivě vrátil těch 5000 korun, tu cenu, kte­
rou mu dali; ale v tomto gestu je pýcha a mimo to
nedůsledná, protože od dělníků ,rudých' peníze při­
jímá a na druhé straně, národem pohrdaným, ,buržo-
asním' živit se nechává. Oslavují ho pro jeho ,Itálii',
ale klišata jako ,ulice', ,rudý stín', a podobná, jak je
čteme v H orově,Itálii', jsou již tak otřelá, opotřebo­
vaná a otlučená, že žádný opravdu básník jich ne­
použije.
Horovi se nelíbí dnešní řád. Dobrá, on v tom vidí

332
neřád, ale ať proti tomuto neřádu postaví jiný, vyšší,
dokonalejší neřád; ne jen kaleidoskopickými slo­
víčky, nýbrž i vnitřně odůvodněný; to je možno,
ale jenom skutečnému básníkovi, nikoli žurnalistovi.
Polska žije neřondem, Řím řondem. Aby dnes ně­
kdo byl u nás básníkem, na to už jsou recepty: dá
se do kaleidoskopu pár barevných střípků jako ,uli­
ce', ,periferie', ,rudý stín', a ted se tím pohne, za-
zamíchá a vytvoří se obrazec, kterému říkají báseň.
Hora oslavuje Katilinu a Spartaka; dobrá, ale což
kdyby byl takový Spartakus nebo Katilina zvítězil a
zavládl proletariát: nebylo by to potom jako dnes
v Rusku? Člověk má právo se ptát: co potom?
A máme právo pochybovat, že by potom byl na
zemi ráj. Kde je řád, tam je utrpení a bez řádu není
život možný.
Mít tak zvanou lásku k ženám, jak o ní píše Josef Láska
Hora, je jenom zrovna tolik, jako na příklad mít hu- k *enam
dební sluch, ale takový Hora mluví o tom jak o zjevu
obecném:
P lu je fena dnem i nocí
po snů našich zrcadle,
v * v •
posvěcuje rty a věci
smutkem práce uvadlé.

Pluje dnem i nocí po snů našich zrcadle. Jak to?

Po mém n e !“ Řekl rozhodně Březina. Jo s ef H
Březina citoval ještě tyto verše Horovy:
Dom a jsem m yslelje n na idice,
na rány nofem a na stráfnice;
krvavé stíny věcíjsem viděl
a nenáviděl a nenáviděl.

333
 Je to falešné už proto, že je to plagiát Březinových
„O dpovědí", kde tato myšlenka má docela jiný
smysl, poněvadž je v dialogu a nesena na křídlech
lásky, nikoli třídní nenávisti: '

Kleknout na {borcená prsa přemočeného usilujem,

a i kdy{ m ilovat toužíme, nemilujem, nemilujem.

Na toto slovo lidí nešťastných Březina hned odpo­

víd á :

Ja k ovoce nedozráléjste \tvrd lí; a odehnuti

tajemným létem , {rajete k slávě bratrských obejmuti.

V Horovi je jen otázka, negace, ale v Březinovi

hned odpověd a klad, tam nenávist, zde láska.
Na svátého Václava slyšel Březina v tasovském
Celfótr kostele předřikavače („ceífótra"), který předříkával
nešťastné sloky na svátého Václava, o němž nedo­
vedl říd nic jiného, než že je mocný a na invokad
„Václave" si odpustil rým a užil slov, jichž Březina
„se neodvažuje opakovat!, ačkoli dovede citovati
všecko" (ipsissima verba), a kde se zpívá o Panně
Marii (v písni svatováclavské!), že přebývá v Štýrské
zem i__ Tady je vidět pravěkou myšlenku lidstva
o božstvech lokálních: „Mocná je Diana efesská."
Kdyby takový Durych místo ,Panenek' tomu lidu
napsal píseň o svátém Václavu, udělal by víc. Divím
se, že hrdosti Durychů nenadchne ctižádost, aby je­
jich verše zpívaly davy tisíců o poutích a při boho­
službě." Tak řekl Březina a já se zastyděl.
V „Sokolském Věstníku*4 (asi čís. 31. z roku 1925)

334
č e t l B ř e z i n a d l o u h ý č lá n e k o s o c ia lis m u o d n ě ja k é h o
„ b r a t r a " d o k t o r a a ř e k l m i p o t o m : „ M e z i v a š í m v i - SokoUtvi
d ě n ím s o k o l s k ý m a t í m t o z d e je t a k o v ý r o z d íl, ja k o
m e z i h l a v o u v y s t a v e n o u s lu n c i a v z d u c h u a m e z i
h la v o u z a v ře n o u p o d v ý v ě v o u . T i t o d o k to ři zap o ­
m ín a jí, ž e j s o u v n á r o d ě c h l a p o v é , k t e r ý m n a p r o s to
n e s t a č í, c o t it o d o k t o ř i v i d í a d o p o r u č u jí a c o se h o d í
n a n e j v ý š p r o d ý c h a v i č n é s t a r c e , ji m ž k a ž d ý k r o k d o
k o p e č k a d ě lá v e lk é p o t í ž e ."
B o ž e , c o s r á č il. P o d l e p o l s k é h o p ř e b á s n il V l a d i m í r Bofe,
š ť a s t n ý . B ř e z i n a s l y š e l t u t o c y r i l lo m e t h o d ě js k o u p í - cos ráíii
s e ň k o s t e ln í a p o t o m m i ře k l: „ N á r o d u se n em á
k rá st! T o se n em á P o lá k ů m b r á t! T y v e tše šťa st­
n é h o js o u s i c e j a z y k o v ě k o r e k t n í , a le n e n í t o b á s e ň ,
n e n í v to m v z le t u !"
B ř e z i n a s l y š e l v n a š e m k o s t e le p o m š i s v a t é i „ K d e KdeAmm
d o m o v m ů j ? " a r o z h o v o ř i l s e o t é t o p ís n i t é h o ž d n e , mňj'
t . j. 2 8 . z á ř í 1 9 2 5 , h n e d p o ra n n í m š i, s l o v y t ě m it o :
„V k r a ji z n á š - l i b o h u m i l é m — t o bohumilém lid
z p ív á s ja k ý m s i d ů ra z e m a n a d š e n ím , c í t ě , ž e je n
v to m to s lo v ě je n ě c o věčného. — V l a s t e n e c t v í , k te r é
n e p ra m e n í z v ě č n o s ti, z B o h a , n e m á s m y s lu . N a p r o ti
t o m u P o lá c i n e p ře trh li v e s v é n á r o d n í h y m n ě , a n i
v p o e s ii a filo s o fii s v o u s o u v i s l o s t s B o h e m ; v š e c h n a
je j i c h t v o r b a j e i n s p i r o v á n a katolicismem a proto m á
te n volný, mocný, Široký d e c h . K d e ž to ta n aše h y m n a
je d e fa c to o s la v a š e v c o v s k é fid lo v a č k y , k o m p o n o ­
van á N ěm cem ( Š k r o u p ) , k t e r ý js a jen muzikantem,
k o m p o n o v a l n a v še ck o , i n a te x ty n ěm ecké a v N ě ­
m e c k u ta k é s v ý m m u z ik a n ts ťv ím se ž iv il. ( N e d á v n o
v „ P r . T a g b l a t t u " js e m č e t l d o k la d o t o m , ž e Š k r o u p
b y l r e g e n s c h o r im v ž id o v s k é s y n a g o z e v P r a z e .)

335
 „Kde domov můj“ je písnička umělecky be\cenná,
ale jakéhosi posvěcení se jí dostalo legiemi, které
s touto písní na rtech pro národ bojovaly a umíraly.
Ale dnes i toto posvěcení jest jí vzato, poněvadž vlaste­
nectví je ,humbuk kapitalistický* a naše legie ne­
bojovaly za vlast a národ, nýbrž ,za vítězství pro-
letariátu a socialismu* — a Březina se trpce usmál.
Později ještě jednou se vrátil k této myšlence a řekl:
„Naší státní hymnou měl být nejstarší český chorál
Svatý Václave. Už i píseň ,Kdo jste boží bojovníci*
byla by mnohem lepší než ,Kde domov můj ?* Ale
to udělali k vůli Židům. U nás je všecko požidov-
štěno!“
Březina mluvil o našich sousedech a řekl: „Ale
i ten 4omilionový německý národ má v sobě nepří­
tele, neboť Bůh nedopustí, aby stromy rostly do ne-
Némci be; a choroba, na kterou Němci hynou, která je skry­
tě hubí, to je židovstvo. Každý německý spisovatel
a učenec je Ž id: Marx, Einstein, Brandes, Stinnes**,
a Březina jich jmenoval ještě celou řadu a dodal:
„Letos mělo židovstvo ve Vídni kongres; haken-
kreuzleři povstali a bylo by došlo jistě k pogromu,
ale na rozkaz Anglie a Ameriky, kde Židé jsou vše­
mohoucí, němečtí policajti mlátili do lebek haken-
kreuzlerů a ti se museli podrobit.*4
Josef Hora nemá úcty ke „klasickým mramorům,
zubům vyžraným v ústech Itálie, jež přežvykují svou
slávu**. Březina cituje tyto verše a ukazuje falešnost
tohoto obrazu: „ T y zuby-mramory, aby mohly žvej-
kat, musejí mít proti sobě druhou dáseň a také se
zuby, ne oblaka a modré nebe! A dokud nebyly vy­
žrané, co kousaly?
 Hora miluje Itálii dnešní, ,jež promlouvá kladivy
v přístavech a továrnách (kopie Březinových „R u ­
kou" a „Veder"), jež vrhá do brázd oceánu ohnivá
semena železných lodí a ohmatává daleké obzory
štíhlýma rukama majáků*. T o je mělké! A by tato
myšlenka měla něco v sobě, musela by se říci obra­
zem, v němž by byly na př. ruce slepců, ale — ruce
a maják?"
Žena Gumilevova, tuším, Achmatová.
Skoro všecky nemoci jsou z duše. Proto lékařům Nemoci
se u jednoho pacienta vyléčení podaří a v témž pří­
padě u jiného nic léčení nepomáhá, neboť když svět
duši už nic nemůže dát, ona to ví a už. nic nepřijímá,
nespolupůsobí s lékem, a tu už lékař nic nesvede.
Tak soudil Březina.
Albert Vyskočil píše studii o Josefu Florianovi, AU>tn
ale nestačí na to, poněvadž nerozumí theologii, a y*skoíil
potom všecko píše fortissimo, samé superlativy, ne­
zná distancí a jemných rozlišení.
Když jsem Březinovi dal čisti svůj dopis, adreso­
vaný presidentu Masarykovi, vlastně jen opis toho Masaryk
listu a vylíčil mu všechny okolnosti, za kterých pre­
sident Masaryk daroval 20.000 Kč, řekl Otokar Bře­
zina: „ Z toho je vidět, že je to veliký člověk. Kdykoli
jedná, je veliký člověk. Je to gesto ruky, která něco
takového neudělala ponejprv. Takové gesto se ne­
může udělat najednou, bez přípravy, taková ruka se
musela cvičit k této síle. Ještě za 500 let bude se
o tom gestu mluvit. Mám z toho radost k vůli Masa­
rykovi a teprve nyní rozumím jeho slovu: J á se
peněz nelekám !* A mám radost, že se to stalo právě
vám, člověku, o kterém ví (Masaryk), že se mu ne-

337
může odsloužiti, že ho nikdo nekoupí. Jeho lidé ječí
proti Živnobankám, Preissům, buržoům, ale Masaryk
v tom jeku sahá do příhrad a dělá (bez ohledu na ty
lidi, proti nim, jako by toho jeku potřeboval). Také
je vidět," řekl Březina, „že Masaryk má kolem sebe
ušlechtilé lid i." A 28. září 1925, na Březinovu otáz­
ku, píšu-li presidentovi odpověd, řekl jsem: „Jak­
mile se mi stane něco takového, mám ihned odpo­
věd hotovou: z vašeho díla některé věty se vznesou
jak z klece ptáci a ti za mne odpovídají.”
N a to pravil O. Březina: „ A někteří říkají, že to
vůbec není klec: Prostor!“
Ukazoval jsem Březinovi dopis Dr. Emanuela
Chalupného, kde mi oznamuje, že pojede do Francie.
Březina řekl: „A ť jede do Francie, to je dobře, aspoň
tam ztratí tu českou, protikatolickou sugesci!“
Březina mi vypravuje o jednom německém Židu,
,,vědci“ , který celou knihou odůvodňuje a ospra­
vedlňuje homosexualitu a chce ji mít chráněnu i zá­
konem - i staré Řecko cituje. A tady je nebezpečí
Německa, doložil Březina: Židovstvo! A by stromy
nerostly do nebe, infikuje se jim choroba!
„ M ravní význam socialismu.“ Přednáška univer­
sit. prof. D r. Fr. Krejčího. Věstník Sokolský, 3. září
1925. Březina to četl a 28. IX . 1925 mi o tom řekl,
nikoli bez ironie: „ T o bylo napsáno a objednáno,
aby vytvořen byl sokolský program!"
Březina znal dokonale francouzský, německy, an­
glicky, vlašsky, polský, ruský, latinsky a řecký, po­
kud bezpečně sám vím. Pravím-li dokonale, není to
nadsázka, neboť Březina znal nejen gramatiku těchto
řečí, nýbrž i literaturu. Tak na př. z Danta, nebo

338
z H o m é r a m i c i t o v a l d lo u h é t e x t y z p a m ě t i v o r i g i ­
n á le a v e r š z a v e r š e m m i v y k l á d a l . P o d o b n ě , h n e d
u ž v N o v é Ř í š i , d o k u d t a m je š t ě u č i l , z p a m ě t i m i
r e c i t o v a l v o r i g i n á le B a u d e l a i r a a d á v a l m i k t o m u
sv ů j v ý k la d .
■řj ■ SfÍQig, ecog i . s e n s u a c t i v o : in s o le n t ia , p e tu la n t ia ,
a c t io insolens a tq u e a lic u i i g n o m i n i o s a ; 2 . sen su p a s-
s i v o : in ju r ia a t q u e i g n o m i n i a q u a q u is a b a lio inso-
lenter a f f ic it u r , c o n t u m e l i a a li c u i illa t a . S v a t ý P a v e l
v t o m t o s m y s l u lib u je s i v p o h a n ě n í c h ( 2 . K o r . 1 2 ,
10 ). Solet z n a m e n á t o , č e h o je t ř e b a ja k o s o l i , c o je
n e p o s t r á d a t e ln é , c o t e d y m á a m u s í b ý t . P r o t o solitus
zn am en á o b v y k lý , c o o d p o v íd á o b y č e ji a t e d y n e -
z b y t n é p o t ř e b ě , ja k o soka, c o ž je s t o b u v , s a n d á l. N a ­
p r o t i t o m u in s o le n t ia , vfiqig, j e v š e , c o je p r o t i z v y k u ,
p r o t i o b y č e j i , t e d y p ř e m r š t ě n o s t , u p ř íliš n ě n o s t , n á ­
p a d n o st, p ře h n an o st, n e sk ro m n o st, v y p ín a v o s t , fo u -
ň o v s t v í, d rzo st, v fa i& iv zn am en á b ý ti d o tě rn ý m , n e­
z b e d n ý m , p r u d k ý m , o tr lý m , d r z ý m , s a m o p a š n ý m ,
n e s to u d n ý m . A r is t . rh e t. 2 , 2 :
iatLv vpQig to nqáxxeiv xai Xéyeiv ég>’ Olg alayvvrj i m l
reji náoxovTi:
vfigig je s t č in it i a ř ík a t i t o , z č e h o t e n , k o m u s e vfigig
d ě lá , t r p í p o t u p u , i g n o m i n i a m . N o m e n j e jm é n o ,
i g n o m i n i a n a p r o t i t o m u je č i n n o s t , k t e r á m á z a n á ­
s le d e k z t r á t u d o b r é h o , t . j . v l a s t n í h o jm é n a . V to m
s m y s lu t o t i ž , ž e jm é n o z n a č í p o d s t a t u . „ J s e m , k t e r ý
js e m “ , o d p o v ě d ě l H o s p o d i n M o j ž í š o v i , je n ž s e h o
p t a l n a jm é n o . „ K a ž d ý č l o v ě k m á n ě ja k o u p o d o b u ;
i č lo v ě k p rů m ě rn ý . K a ž d ý č lo v ě k v y š e l z R u k y B o ž í
s n ě ja k ý m r a ž e n ím " (R o m a n o G u a r d i n i ) a t o je s t
o z n a č e n ím je h o p o d s t a t y , t o je s t je h o v l a s t n í , je h o

339
p o d s t a t n é jm é n o , v fiq ig p a k je v š e c h n o , c o s m ě ř u je
p r o t i t o m u t o B o h e m d a n é m u jm é n u , p r o t i p o d s t a t ě
v še h o , p ro ti Jm é n u B o ž ím u , p ro ti p o d sta tě B o ž í,
p r o t i T o m u , je n ž J e s t a v ů b e c p r o t i v š e m u , c o z v ů l e
a m o u d r o s t i B o ž í je s t . J e t o n ě c o s a t a n s k é h o a d á b e l -
sk éh o. P ro to vPgigzřjs n e n í o b y č e jn ý h říš n ík , k te r ý
h ř e š í je n z e s la b o s t i t ě la , n ý b r ž je t o h ř í š n í k , k t e r ý
o p o v á ž liv ě , p r o ti v š e m u o b y č e ji a řá d u n a p a d á p r á v o
a č e s t , jm é n o j i n é h o ; t o p r á v ě js o u t i u t r h a č i, B o h a
n e n á v i d í c í , h a n l i v c i , p y š n í , n a d u t í a n a lé z a č i z la ,
o k te r ý c h m lu v í s v á t ý P a v e l ( Ř ím i , 30 ).
O . B ř e z in a , a č k o li n e s tu d o v a l th e o lo g ii a ř e c k ý n a ­
u č i l s e je n s á m , p ř e c e p r o k a ž d ý j a z y k m ě l s m y s l
n e je n f i l o l o g i c k ý , n e b o e s t e t i c k ý , n ý b r ž i é t i c k ý , b a
p řím o t h e o lo g ic k ý . O n v ě d ě l, že m n e ty t o v ě c i n e­
o b y č e jn ě z a jím a jí, je d n o u s i m n e d o k o n c e ž e r t o v n ě
d o b ír a l p r o m o u e t y m o lo g ii, b y l o v š a k p a trn o , že
h o m é v ý k l a d y t ě š í.
V z á ř í 1 9 2 5 v T a s o v ě s r a d o s t í , ja k o u m ů ž e m ít
je n o m o b j e v i t e l, v y s v ě tlo v a l mi B ře z in a v ý z n a m
r ů z n ý c h ř e c k ý c h s lo v , p ře d e v ším p a k m i u k a z o v a l,
j a k ý je s t r o z d í l m e z i vftgis a á/xágtrjfia; slo v o p rv n í
s o u v i s í p r ý s r o u h á n ím , s p o s m ě c h e m , je t o h ř íc h ,
k te r ý se s v ý m z le m je š t ě d r z e h o n o s í a n e s t o u d n ě
h o le d b á , k d e ž t o áfiaQTijfi.ee je p r ý h ř íc h p r o s t ý , je d n o ­
d u c h ý , o b e c n ý , je t o p r o v i n ě n í , k t e r é p r ý v l a s t n ě n e ­
s m ě ř u je p r o t i B o h u , a s p o ň n e p ř í m o , n ý b r ž je n p r o t i
č l o v ě k u a n e j v í c p r o t i t o m u , k d o s e h o d o p o u š t í.
J i s t ě v t o m t o s m y s l u ř í k á s v á t ý Ř e h o ř ( s n a d se n e ­
m ý l í m ) o M a ř í M a g d a le n ě , ž e p e c c a v i t m a g i s m o b i -
lita te a n im i q u a m p r a v i t a t e , h ř e š i la s p íš e s v o u tě k a ­
v o stí než š p a t n o s t í. S lo v o áfiÓQTtjfia, áfiagiávEiv

340
z n a m e n á : u c h y l o v a t i se o d s v é h o c í le , b l o u d i t i , o k l i ­
k a m i c h o d iti, z d rž o v a ti se na své c e stě , tě k a ti;
n ik o li b o j o v a t i p r o t i B o h u a d ě la ti m u v š e c h n o n a ­
s c h v á l z ď á b e ls k é z l o b y a t u p i t i je h o m a je s tá t, n ý b r ž :
z a k r ý v a ti si o č i, o d d á v a ti se s v ý m s la b o s t e m , n á -
m lo u v a t i s i, ž e B o h a n e n í, s c h o v á v a t i se p ř e d n ím
ja k se s c h o v a l i A d a m a E v a , o d k lá d a t i o b r á c e n í a p o ­
k á n í s t á le a s t á le n a d o b u p o z d ě jš í . J e t o u z n á v á n í
B o h a s p o je n é s h o v ě n í m t ě lu , s m y s l ů m , n e b o v l a s t ­
n ím u d u c h u .
(D vgig, p o k r a č o v a l B ř e z i n a v z a n íc e n í, p o c h á z í o d
sa n sk rtsk é h o bhy, c o ž je t o t o ž n o s n a š ím býti, v č e m ž
je ohranileni č l o v ě k a a k a ž d é jin é b y t o s t i v ů č i B o h u .
S l o v o mystika je z ř e c k é h o nva>, m u m la t i, m u x e n .
T a k ř e k l B ř e z i n a a j á p o d o t k l : U n á s v T a s o v ě m a jí
d ě ti h r u , p ř i k t e r é ř í k a j í : B ě ž m u k a t , n e b o t y p ů jd e š
m u k a t ! A t e n , k d o jd e m u k a t , m u s í s e n ě k a m skrýt,
a b y h o n e b y lo v id ě t a ta k é , a b y o n sá m ž á d n é h o n e ­
v id ě l, a z té to s v é s k r ý š e ( o b y č e jn ě z a ro h e m d o m u )
se p t á : U ž ? A d o k u d o s t a t n í s p o lu h r á č i v o l a j í : J e š t ě
n e ! n esm í v y k o u k n o u t, n esm í v y jít ze sv é h o ú k ry tu .
T a k é s e u n á s ř í k á : A n i m u k ! A n i n e m u k l.
B ře z in a m ě l ra d o s t z to h o to v ý k la d u a d o d a l:
„ M y s t i k j e v ě d o u c í , a le m lč í c í , je t o č l o v ě k m l u v í c í
s e z a v ř e n ý m i ú s t y “ a t a k s e z d á , ž e ř í k á je n h lá s k u
m , m , m . N e n í t o p r o s t á h lá s k a , je t o s o u h lá s k a , je
to d v o jí, m á t o v z t a h k v ů k o ln ím u s v ě tu , k B o h u ,
k „ t o m u d r u h é m u '‘ , je v to m u ž p řik á z á n í lá s k y .
O sta tn ě n en í n á h o d o u , že v B ř e z i n o v ý c h k n ih á c h
je d n a b á s e ň m á n á z e v : Pohyb němých úst (V ě try od
p ó lů ) .
A l e B ř e z in a m i je š t ě ř e k l : vflQig je h ř íc h p r o ti B o h u ,

34i
v y c h á z e j í c í p ř e s h r a n i c e lid s k é qn'mg. N a p r o t i to m u
áuáQzrjfia je h ř í c h , š k o d í c í s u b je k t u , t o m u , k d o jej
p áše.
D o té to d oby (19 2 5 ) o sm le t s t u d o v a l B ř e z i n a
ř e č t in u a p r a v i l , ž e t e n t o j a z y k a je h o m o u d r o s t je
ja k o v y s o k á , o p u š t ě n á h o r a č e h o s i je š t ě v y š š í h o , c o
b y l o p ř e d t í m . J a z y k a r a js k é h o ? J e m n o s t t o h o t o ja ­
z y k a a ja z y k v ů b e c , p o k u d je ja z y k e m n e z tro sk o ta ­
n ým , p och ází z Aóyog ( L o g o s ) , z d ru h é B o ž sk é O s o ­
b y . Ja z y k e m m o ž n o se d o sta ti k p ra m e n ů m všeho
m y š le n í, v ě d ě n í a d ě n í: k B o h u !" T a k m i řek l B ře ­
z in a n a s v . V á c l a v a v e č e r v r o c e 1 9 2 5 , k d y ž js e m m u
z a t á p ě l v k a m n e c h . N e b o ť b y l o z im a . „ H i e m s e r a t .“
A s tím se k r y je a s o u v is í n á z o r O . B ř e z in y n a
církev římskokatolickou. P o d le B ř e z in y jediná c írk e v
ř í m s k o k a t o l i c k á je l e g i t i m n í d ě d i č k o u a d o k o n a lo u
o p a tr o v n ic í „L o g o s" = S lo v a B o ž íh o = věčn é
p ravd y = p o k la d u l i d s t v a = m o u d r o s t i v š e c h v ě k ů .
B ře z in a m i ř e k l: „ J a b lo ň nemá na vybranou, a b y se
musí b ý t i
s ta la ja b l o n í , n e b o b o r o v i c í , n ý b r ž ja b lo n í
a k d y b y p r a c o v a l a o t o , a b y n e b y l a ja b l o n í , n ý b r ž
b o r o v i c í , a b y p o z b y l a v š e c h c h a r a k t e r is t ic k ý c h z n a ­
k ů ja b l o n ě , n e z b y t n ě z a h y n e . A p o d o b n ě i n d o e v r o p -
s k é l i d s t v o o d p r a v ě k u p r a c o v a l o a s m ě ř o v a lo k c í r ­
k v i ř í m s k o k a t o l i c k é , k e s v é m u t o t i ž b la h u a d o b r u .
K a t o li c i s m u s je s t je h o p ř ir o z e n o s t í ( a n im a naturaliter
C h r is tia n a ) a p r a c u je - l i E v r o p a n e b o n ě k t e r ý n á r o d
p r o t i k a t o l i c i s m u , p r a c u je sám proti sobě, p ro ti sv é
m in u lo s t i i b u d o u c n o s t i a m u s í z a h y n o u t . N e b o ť p o ­
d le B ř e z i n y ř í m s k o k a t o l i c k á c í r k e v je s t s o u b o r e m
z á k o n ů , jim iž ž ije a ji m i ž je d in ě ž it i m ů ž e lid s k á s p o ­
le č n o s t . C í r k e v ř í m s k o k a t o l i c k á p o d l e O . B ř e z i n y

342
soustřeďuje y sobě moudrost a zkušenost všeho lid­
stva od kultury egyptské, babylonské, řecké a řím­
ské až na naše časy. Bylo tolik států, národů, nábo­
ženstev a filosofií, avšak jedině katol. Církev sjedno­
tila všechny národy, také jedině ona osvobodila (enu.
Nebýti katol. klášterů, z řecké a římské vzdělaností
nevěděli bychom dnes ani zbla. T o se nedá ničím
vyvrátit. Církev římskokatolická je nejen dědičkou
všelidské (duchovní) práce z minulosti, nýbrž i orga-
nisátorkou všelidské práce v přítomnosti a budouc­
ností. Evangelium sv. Jana jest podle Březiny jen
prozřetelnostním dokončením a vyvrcholením filo­
sofie platónské.
Za poslední 4 léta (19 21-19 2 5) Březina prostudo­
val 23 kapitol Odysseie, ale kromě toho něco z Pla­
tona a Thukydida. Tak sám mi řekl.
My pod Němci už nikdy nebudem, ale Chebsko,
ten kraj až po Karlovy Vary Němcům asi připadne,
těch nepočeštíme, a mělo se jim to dát za Kladsko,
to bychom počeštili. Stane-li se něco, Slovensko se
od nás odtrhne. Divím se, že toho presidenta vlekou
do Topolčanek, ta krajina je pro balady, tak smutná,
od Zlatých Moravců až po Sáhy jen to konopí, ku­
kuřice a stmiska pšenice — orient! Pro sensitivního
člověka je ta krajina nemožná, bezútěšná! Proč ho
(presidenta) nezavedou do severních Čech, na Tur­
novsko, kde je krajina veselá a samá krása. Nejlepší
by bylo, kdyby Slovensko, i s námi, připadlo Rusku.
Tak v září 1925 řekl Březina, ale nikterak nemínil
Rusko sovětské, židovské a bolševické.
B ř e z in a k la d e v e l i k ý d ů r a z n a o b c o v á n í s v á t ý c h ,
j a k je v k a t o lic k é m k r é d u , a ř í k á , ž e v jin é c í r k v i Církev

343
 takové nauky není. V církvi katolické prý je a pra­
cuje, působí všecko to dobré, co kdekoliv a kdy­
koliv na světě se stalo a děje. I církve protestantské,
i když nechtějí, jsou části Církve katolické, jenže
ochuzenou a jednostrannou.
„V a tik á n nehodlá ustoupili ve věci památného dne
H usova! V ne právě nejchytřejším vystoupení Va-
i tikánu a jeho pražského zástupce p. Marmaggiho
proti státním oslavám památky světlého mučedníka
Mistra Jana Husi čsl. vláda, proti vůli většiny našeho
lidu, vyšla Vatikánu tolik vstříc, kolik jí bylo v zá­
jmu zachování prestiže státu možno. Ale Vatikán,
v němž rozhodují zřejmě lidé, našemu národnímu
státu nepřátelští, svého příkrého stanoviska ve věci
Husova svátku nezměnil a jako kdysi v dobách Žiž-
kových, pokračuje v urážení našeho lidu a jeho nej-
světějších citů. Vatikánský orgán ,Osservatore Ro­
mano4 odpovídaje na poslední krajně smířlivý pro­
jev naší vlády, praví:

Svatá Stolice bére na vědomí přání, vyslovené v pro­

jevu čs. vlády, aby nynější spor byl co nejdříve smírné
a spravedlivě vyřešen. Svatá Stolice však nechápe,ja k
toto přání l{e srovnati s podmínkou, jedním dechem
vyslovenou, a je { {n í:
, Vyřícení celého sporu nel{e si však jin a k myslitt,
ne{li (e pro p říští oslavy H usovy m e{i naším státem a
Vatikánem podobný konflikt vyniknou tiji^ nesmí. M usí
tudí{ m íti vláda p ř i jednám s Vatikánem paruku, (e u­
stanoveni 6 . července státním památným dnem bude na­
dále povahováno {a řešenéplatným pakoněm a (e oslava
tohoto svátku {a účasti státu je věcipovahy čisti vmtro-

344
politické, o ní£ rozhodovali přináleží výhradné zákon­
ným zástupcům československého lidu.'
K tomuto odstavci vládní odpovědi, Osservatore' po­
znamenává:
sTouto podmínkou čs. vláda jako by si vyhrazovala
právo opakovat v budoucnosti to, co učinila naposled,
t .j. ( č oslavám Husovým bude dávat i napříště ráz
čistěprotiklerikální aprotikatolický a (e se těchto oslav
Zúčastní úředně. To znamená, (e vláda si ponechává
právo i v budoucnosti těžce a veřejně urážet katolickou
církev a Sv. Stolici, tak jak byla uražena naposled. P akli
vláda chová opravdu takovou myšlenku, pak skutečně
nechápemeje jí přání po přátelských stycích se Sv. Sto­
licí.'
Z p r o j e v u t o h o z ř e jm ě v i d í m e , ž e V a t i k á n p o d o ­
h o d ě s v l á d o u r e p u b l i k y n e t o u ž í. M y s l í - l i si V a t i k á n ,
ž e n e p o t ř e b u je n á s , ž e n á s m ů ž e b e z t r e s t n ě u r á ž e t ,
p a k b y l o b y n e jlé p e d á t i m u n a je v o , ž e i n a š e r e p u b ­
lik a d o v e d e s e o b e jit i b e z V a t i k á n u i je h o v ě r n ý c h ,
k t e ř í v d n e š n ím , Č e c h u ' ja s n ě p r o h l a š u jí , ž e je s t jim
V a t i k á n b liž š í a d r a ž š í n e ž r e p u b l i k a . "
Tak se četlo 26. října 1925 v „28. říjnu". Na sv.
Václava o tomto žurnalistickém referátu O. Březina
rozhořčeně pravil: „T en náš humpolák se diví, když
švikne někoho po tváři, že ten člověk zkřiví pysky!"
O d p o v ě d „ O s s e r v a t o r e R o m a n o " p o d le B ř e z i n y
je d o c e la r o z u m n á , v ě c n á , d ů s t o jn á , b y ť z a s lo u ž e n ě
ir o n ic k á .
V témže čísle „28. října" stěžuje si Stanislav Zima
nechutnými verši na čsl. tiskovou censuru. Březina Censura
přísně to odsuzuje: „A ni takové státy jako Anglie
a Amerika nepopřejí si tak veliké svobody tisku jak

345
 naše republika a zabavují knihy mnohem nevinnější.”
Při tom ukazoval mi Březina anglicky tištěného a
v Paříži vydaného „Ulyssa” (Odyssea) od Jamesa
jo y c e Joyce (z roku minulého, t. j. r. 1924).
Podobně s rozhořčením odsuzoval Březina veršo-
Machar váné protistátní projevy Macharovy, které tehdy za
tepla v překladu otiskoval židovský „Prager Tag-
blatt” .
29. IX . 1925 díval se Březina na Bílkův návrh
pomníku Žižkova, jak visel u nás nad jeho pracov­
ny. BUek ním stolkem, a řekl: „Bílkova inspirace je katolická!
I ten jeho Žižka — jen se podívejte! to je katolická
mše, celebrant u oltáře a za ním věřící. . . Mše roz­
šířená na národ! Co má Bílek dělat u těch realistů
v československé církvi?!”
Huysmans Březina vysoce si cení Huysmansa: „Dnešní doba
demokratická, bolševická ho nemiluje, jeu n ívach -
tu, ale za 500, 1000 let, vydrží-li to papír, zase se mu
přijde na chuť. On pozoruje tak ostře, že i věci nej­
vážnější a nejsmutnější nejsou u něho bez přídechu
humoru. Ale tomu humoru každý nerozumí. Dnešní
mládež není na Huysmanse dosti vzdělaná !“ —Tak
řekl Březina a při tom také odsoudil útoky Leona
Bloy proti Huysmansovi.
Lod Rovněž 29. IX . 1925 Březina mi řekl, u nás v Ta-
communes sov£. }jObyčejně se ukazuje, že pravda obyčejných
lidí, obsažená v t. zv. loci communes, je ta jedině
správná, je v ní ukryt vyšší smysl, o kterém ti lidé
ani nevědí.‘ ť
Nemyslím, že tu měl Březina na paměti Léona
Bloy „Exegesi obecných rčení” , neboť ačkoli oba
říkají totéž, Březina to míní prostě, o lidu ve vlast-

346
ním a dobrém smyslu slova, kdežto Bloy jen o lidu-
zvrhlíku, o buržoovi.
Spánek je přípravou na smrt. Člověk, čím je starší, Spánek
tím víc a více spí, aby se naučil řeči mrtvých; a když
ji umí, tak k nim odchází. Tak to má být, aby člověk
čím dál víc a více spal, až docela usne. (29.IX . 1925.)
„Rimbaud už je zase en vogue, přichází do módy. R im baud
Co on objevil před 50 lety, to dnešní básnická mlá­
dež vynalézá,íf řekl Březina a usmál se.
V téže době po svátém Václavu Březina mi řekl:
„Církev má dnes pěstovat hlavně a především dvě C írkev
dogmata: obcování svátých a kult Ducha Svatého.
Je to jako v přírodě: máme čtvero ročních počasí, a
jiné kvítí roste na jaře a jiné na podzim. Podobně
v různých dobách jsou časovější, významnější a dů­
ležitější různá dogmata/*
2. X . 1925 čte Březina Durychův článek v „R oz- Ja r . Dutých
machu“ (kde je to místo: kam šlápne nekatolík, sedm
let tráva neroste), čte mi to všecko, směje se, ale na
konec říká vážně: „T o jsou nervy. Ale kdyby za tím
byla konstrukce! Kdyby za tím byly i kosti! Kdyby
za tím byla osobnost! Zatím tou konstrukcí, těmi
kostmi je sám katolicismus, ten dobrý, pevný, zdra­
vý, starý katolicismus, který tolik vykonal pro lid­
stvo. T a práce, to dílo tady je a ničím se nedá od­
mluvit, oddebatovat, a není možno, aby ta práce
proti nespravedlivým výtkám a obviněním sama se
neozvala! Není možno, aby vykonané dobro ne­
bylo obhájeno, aby samo se neozvalo: a to je hlas
Durychův; ne hlas jeho osoby, ale hlas toho ka­
tolicismu!
Durych pracuje ve velkém stylu, v „absolutnu",

347
 buďto všecko, nebo nic, ale zapomíná na slabost a
nedokonalost lidskou. Život je jiný, život je složitý!
L idová strana Durych odsuzuje Lidovou stranu a její činnost, ale
takové psaní jeho není také politikou? On odsuzuje
v katolicismu vůbec každou politiku! Ale zapomíná,
že se má zachraňovat, co se zachránit ještě dá! To je
křesťanské: třtiny nalomené nedolomil, knotu kou­
řícího nedohasil, a Lidová strana přece zachraňuje
děti, s kterými Durych nijak nepočítá; ona je za­
chraňuje, že — i skrze ty kompromisy — nedává jich
docela na pospas nevěrcům, drží jim katolické formy
a tím i katolický obsah, pokud vůbec možno, svolává
je, poučuje, shromažďuje, dává jim sebevědomí, tak­
že se necítí opuštěny a bezvýznamný: lid, to jsou
také jen děti! T y slabší přes to vše odpadají, ale
některé přece se udrží v katolických formách, v ka­
tolickém životě a ty právě jsou a budou důležitý pro
národ!
Durych může o katolicismu a ostatním takto psát,
že nemá žádné odpovědnosti. Není v žádném úřadě.
Kdyby byl ,na místě‘, viděl by, že život je složitější,
nedá se zredukovat na minimum jedné linie, poetis­
mu a estetisimť*. Tak řekl Březina.
Svoboda Samostatnost a svoboda, toť dvojí. Samostatnost
je věc vnější, svoboda věc vnitřní. Svobodni byli
jsme i v Rakousku! Svoboda je duch a život svo­
bodného člověka, vylučujíc ducha otroctví, i když
nevylučuje dočasné nesvobody. Náš národ dostal sa­
mostatnost, ale nikdo mu nemůže dát svobodu, tu
si musí vydobýt a zasloužit sám, ta je ryze vnitřní.
Naše národní svoboda je jak ta hořící svíčka na
oltáři, kterou kostelník zapomněl zhasnout; on to

348
potom sám zpozoruje, ale mnoho se nenámáhá, k té
svíčce až nejde, ale z dálky tím zhasínadlem na hůlce
ji zhasí. . .
Chtějí u nás restaurovat dům X V . století.Ale ten DůmXV.st.
se restaurovat nedá, poněvadž je zbořen. Zato před
ioo lety naši buditelé postavili nám chalupu, a kdyby
se na ní dobře a poctivě hospodařilo, už dnes mohli
jsme ten dům mít, jenže nový a krásnější, účelnější
než byl onen z X V . století — a z té chalupy mohlo se
do něho všecko přestěhovat. Tak mi řekl O. Březina
po sv. Václavu 1925.
Neřest plodí zase neřest: v přelidněných vele- Vekměsta
městech vznikla krematoria. Ale na venkově toho
není potřeba.
Nevím, který velikán národa tehdy právě umřel,
ale Březina viděl v kterémsi ilustrovaném časopise
obrázek slavného pražského pohřbu, ukazoval mi S la v n ý pohřeb
jej a řekl: „ A když se chce udělat slavný pohřeb,
zdobí jej biskup Podlaha, a bez něho opravdu by
nebyl slavný. T y pece!“ A Březina se otřásl hnusem.
Totéž tvrdí Léon Bloy: Kromě Církve římskoka­
tolické nikdo jiný nemůže dát slávu!
Bez, v bezové šťávě připomíná Březinovi „posled- Bei
ní věci člověka", mrtvolnost, smrt. Nemá to rád.
Konfese (vyznání) sv. Augustina by se měly zno- s v. Augustin
vu vydat! Stoklas na to nestačil. Také „O městě
božím" v překladu Čelakovského! Hymnus Čela- čelakovský
kovského „Bud vůle tvá" je báseň dokonale nedo­
ceněná, neporovnatelná, první česká báseň toho dru­
hu, dosud neztratila žádné ceny! T o jsou varhany!
Masarykův slovník. Vypisovali a překládali to klu- Masarykův
ci z jiných slovníků a tu se poznalo, že nevěděli, co dovnik

349
 o p i s o v a l i . V y š e l je n p r v n í d íl. R e d i g o v a l t o R á d i .
J á js e m m ě l o R á d i o v í k d y s i t r o c h u le p š í m ín ě n í,
t e h d y , k d y ž p s a l „ R o m a n t i s m v e v ě d á c h p ř ír o d n íc h * ',
a le u ž t e h d y js e m v i d ě l , ž e t o n e n í ž á d n ý v e l i k ý č l o ­
v ě k , n e b o ť si t r o p i l š a š k y z v e l i k ý c h lid í, s n i ž o v a l je ,
n a p ř . t a k o v é h o K a n t a a c e lo u ř a d u j i n ý c h , o n ic h ž
z v la s tn í z k u še n o sti n e m o h l v ě d ě ti n ic , p r o to ž e c e lý
ž i v o t b y m u b y l n e s t a č il n a t o , je n a b y je p ř e č e t l.
N e n í v ů b e c p o z n á n í, a b y n e b y lo z B o h a , a sm át
s e p o z n á n í , t o u k a z u je m a lé h o č l o v ě k a . T e h d y M a -
Rídi s a r y k o K a n t o v i n i c n e v ě d ě l, p r o t o je h o ž á k R á d i
K a n t o v i s e s m á l. A l e p o l e t e c h , v d r u h é m d íle s v é
k n i h y o r u s k é k u lt u ř e ( „ R u s k o a E v r o p a " ? ) m á M a ­
s a r y k u ž p ln o c it á t ů z K a n t a , n e b o ť č l o v ě k , k d y ž
n ě c o p o z n á , h n e d s e t ím c h l u b í ( B ř e z i n a n e n á le ž í
k t ě m t o l id e m , o n se n e c h lu b í , o n s e je n r a d u je ) —
a tu R á d i h n e d ta k é z m ě n i l s v ů j ú s u d e k o K a n t o v i ,
ja k to p o v íd á Č e la k o v s k ý : A t e t ič k a s o v a o bo čí
p o c h m u ř o v a la , a d ěťátk a s o v č a ta o b o č í p o ch m u řo -
v a la . B ře z in a se sm á l a d o d a l: „ P o d l e M a s a r y k o v a
s l o v n í k u , jí m ž se m á v n á r o d ě n a š e m d o b í t k a t o li­
c is m u s , č e s k á p o e s ie s e z a č ín á W o l k r e m ! “ A B ř e z in a
s e ú t r p n ě u s m á l.
K léru s V t é ž e d o b ě m i B ř e z i n a ř e k l: „ D o k u d k lé r u s b y l
a uíttcU pVj m o c ^ u d á v a l u č it e le . D n e s m u t o u č it e lé o p lá c e jí.

O b o j í je n í z k é a h o d n é z a v r ž e n í . A l e ji s t o je , ž e d ř ív e
t e n p o m ě r m e z i u č it e le m a k n ě z e m n e b y l p r o u č ite le
n ija k p o n i ž u jí c í , k d y ž b y l u č it e l v e s v é m o b o r u d o k o ­
n a lý . P ř e d v á lk o u , z a v á lk y a d n e s je m ezi o b ěm a
s t a v y v z á je m n á ž á r l i v o s t / '
F r . B íle k B í l e k n i c jin é h o n e d ě lá a ž ije je n z t o h o , c o t e h d y
v id ě l v to m p a ř íž s k é m k o s t e le . J e t o v i d ě t i n a je h o

350
,Žižkovi‘. U vás je to,Hrad Smrti', ta éra, když jste HraiSmni
byl v Šebkovicích."
Tehdy totiž jasně uvědomil jsem si sebe, tělo mé,
i duše má přišly do květu. T o byla „Rosnička", jas-
nozelená, neviditelná zvěstovatelka bouří. Zeleň ros­
ničky, zeleň luk a zeleň boží duhy. Cesta rájem v opo­
jení a mnohonásobném zbystření smyslů. Moji přá­
telé. Miriam. Můj nesmrtelný smích.
2. X . 1925 večer mluvil Březina o češtině. V „N á- čeština
rodních listech" vychází právě apačský román ně­
mecký v překladu R . Jesenské, která užívá podska-
láčtiny, což Březina odsuzuje. Básník, umělec ni­
kdy prý nemá být jen fotografem, nikdy prý nemá
přejímat syrovou řeč jistého okolí, to prý by stačil
stenografický soudní protokol! Vždyť prý i takový
T yl psal lidově, a je to ušlechtilé! Pražský, podska-
lácký, zkorumpovaný, odnárodnělý jazyk nemá prý
se zavádět do literatury národa! Jsou přece „lido­
vosti" i mimo Prahu, mimo Podskalí, ale lidové
tvary a obraty jazykově přípustné, zdravé, na př.
místo toho hnusného „jó “ , ve kterém si libuje i Ka- Kard čapek
rel Čapek, naše horácké „han" ( = ano) a podobně.
Před 15 roky v Luhačovicích Březinu uváděl do
základů ruštiny profesor ruštiny Markovin, který lás- Markovin
kou chtěl obejmout celé lidstvo, ale jakmile uslyšel
slovo „Slovan", hned ztrpkl a zkřivil tvář ošklivostí,
protože nenáviděl slovanství, nenáviděl panslavism,
a když před ním řekl někdo to slovo car, hned se
na celém těle zatřásl a v tu chvíli byl by vraždil!
Březina mu vysvětloval: „Nechte, ať strom roste!
Zatím dokonale stačí, že Rusko jako stát a národ je!
Nechte cara, pod nímž Rusko žije! Rusko bez cara

35 i
 ja k o s t r o m b e z k o ř e n ů a b e z k ů r y . N e n i č t e to h o
s t r o m u , n e c h t e h o ! J e z im a , a le p ř i j d e ja r o a t o m u
s t r o m u n a le jí s e p u p e n c e a b u d e m í t k v ě t y , v š a k
p ř ijd e i je h o č a s ! “
Ale Markovin Březinu neposlouchal. Poslouchal,
ale neslyšel ho. Březina mi rozevřel jeho curriculunj
vitae: Pro účastenství v revoluci roku 1905 odsou­
dili Markovina na Sibiř, odtud prchl do Berlína, po-
Masaryk žívaje tam protekce Masarykovy, snad tam i učil;
protekcí Masarykovou dostal se do Prahy, kde vy­
učoval ruštině na obchodní akademii, pak na tech­
nice, potom na universitě.
Legie L e g i o n á ř i m ě li s e v r á t i t z R u s k a ž i v é h o , c a r s k é h o ,
pod p ra p o rem sv a to v á c la v s k ý m , k te rý p řece b y l
v K y j e v ě c í r k e v n ě p o s v ě c e n — a le d n e s s e z a t o s t y d í !
D r. Benei Jako Beneš se styděl, že byl za války, (snad 1917)
při bohoslužbách katolických v římském kostele
(Maria Maggiore?), kde byli diplomatičtí zástupcové
Francie, Itálie, Anglie a ostatních mocností Rakous­
ku a Německu nepřátelských.
Mluvilo se o Mírkovi a o jeho legracích. Březina
řekl, že takový člověk je myslitelný a možný v X V .
A jnípigi nebo v X V I. století, takový Eulenspiegel, nebo tro­
chu jemnější Můnchhausen. Ale my dnes rozumíme
radosti jinak: bud jsme vážni, nebo mlčíme. Veselost
naše nikdy není na útraty druhého, nebo třetího,
nýbrž jako pták vznášející se nade vším. U Mírka
není správného poměru, balamutí-li ve vlaku prosté
lidi, když sám je pán a oni ho tak berou. Když prostý
člověk venkovannapalujevenkovanyje to docelajiné:
oni ho už znaj í, čtveráka, a ten vtipný ouče t vyrovnává
se slovem „k u š!“ , nebo bouchnutím mezi lopatky.
 Císařovna Alžběta. Na její osobní záliby, jakousi Cuafovna
nearistokratickou nevybíravost v mužích (galáni, byť Al&lta
hrabata, trochu obhroublí, sportsmani) vrhá světlo
ta okolnost, že z básníků nejvíc milovala Heineho,
kterému, na vzdory své rodině, i pomník postavila,
jediný to pomník Heineho, neboť v Německu je kaž- Háu
dý jeho pomník nepřípustný. Němectvo instinktivně
zdravě se chrání proti básníku rouhači a básníku re­
voluce. Heine byl Žid. Smysl židovství je revoluce.
Březina rozradostněn stál u nás v zahradě nad roz­
kvetlým, v slunci svítícím, košatým řebříčkem. V říj­
nu, když venku už nic jiného nekvete, řebříček ještě Rebfttek
v plné kráse svého bělostného květu vroubil Březi­
novi cestu od našeho domu zahradou k lesu.
Březina s horečnou vědychtivostí pozoruje všecko
na zemi a ještě mu to nestačí: na všecky podrobnosti
života a země žíznivě se vyptává, na rosničku, na
užovku, na stromy, na ptáky, na každého z našich
přátel, ale i na vaření, na jídla, nápoje, slovem: nic
mu neujde! Dnes mi řekl: „D okud ještě jsem psá­
val verše, měsíc rostoucí měl na mou inspiraci vliv Misie a
příznivý. Ale i ta druhá jeho půl, to ubývání je
dobré. . . “
Když Březinovi zemřela matka, bylo mu 21 let. Březinova
Její otec byl evangelík a ráno zpívával duchovní matka
písně.
Matka Březinova byla štíhlá, krásná, měla smysl
jen pro vyšší formy života: čistotu, pořádek, četbu
knih—a v tom byla její tragika.
Vdala se jen proto, aby měla děti. Toužila mít děti.
Měla tři. Ale poněvadž se vdala ve věku pozdějším,
porody byly zlé a uspíšily její umírání a smrt. Byla

353
 duch mocný, odhodlaná, resolutní, nesentimentální.
Když se vrátila z nedělních služeb božích, celé ká­
zání doma opakovala, dobře pochopivši a si zapama­
tovavši celou jeho disposici, celé rozčlenění.
Po práci, odpoledne přicházely k ní na besedu její
přítelkyně, její sestra a jiné. Uvařila jim kávy a vy­
pravovala ze svého života a vypravovala tak, že to
byl epos.
Sloužila v Dubenkách u velkého sedláka, magnáta,
evangelíka. Potom na faře v Počátkách, potom u to­
várníka Brdlíka v Počátkách, potom v Telči u staré­
ho mládence lékaře homoeopata. Také sloužila jeden
čas ve Vídni, kde její bratr byl dobře situován.
Březinův otec měl tři tovaryše a učedníka.
Ve své řeči měla matka Březinova samá přísloví.
Svato p lu k Svatopluk Čech má ve svých nejkrásnějších strán-
^ech kách inspiraci katolickou. Vánoce. Václav z Micha-
lovic: ta dívka hrdinka je bezděky představitelkou
katolicismu, t. j. plnosti života proti hubenému pro­
tějšku reka rebelanta.
Neruda Podobně i Neruda ve svém díle, pokud je dobré,
má inspiraci katolickou.
P řek la d y Překladem nikterak se neobohacuje jazyk, neboť
každý národ musí si vytvořiti jazyk sám. A do pře­
kladu dává překladatel a v originále vidí zase jen to,
co už má sám v sobě.
Theodor Březina četl od Theodora Lessinga článek „W olf
Lessin8 Und Hund“ , dal jsem mu to čisti, a on mi potom
řekl: „T oto, jako celé Lessingovo dílo, toť rýpání
nožem do kůry stromu křesťanství. Neboť Lessing,
a není dnes sám, nedává žádných odpovědí, a my
právem se ho můžeme zeptati: ,A proč? A proč ten

354
pes pořád nežere? Proč jsou jeho sexuální vztahy
jen pro rozkoš a ne pro zachování rodu?*
Šalda je v podstatě člověk X V IL a začátku X V III. f . x . šalda
století, on se chce vymknout moci, která je nad ním,
autoritě, inkvisici, pánům světským i duchovním!
A když se mu to podaří: oni už zase novými lstmi
a zbraněmi jej spoutali, k zemi srazili, a on opět se
bouří a zápasí. . . Šalda naprosto není demokrat,
naopak, on je aristokrat už i svým tělem, a těm svým
služkám dává gloriolu bez nejmenších vnitřních dů­
vodů.
Čapek-Chod, toť dobyvatel území nových, hru- čapek-Chod
bost jeho těla, ta obrovitost, i jeho dikce tomu na­
svědčuje. On mýtí prales, zhruba, ale najisto dobývá
nové území řeči, ducha. Takoví lidé musejí být, a je­
jich práce je záslužná, ale po nich přijdou jiní a na
tom vymýceném, okupovaném území začnou pěsto­
vat ovocné stromy a o b ilí. . . A po nich přijdou
zase jemnější, ti už budou pěstovat květiny a v ín o __
Křesťanství vycházelo z bolesti a přicházelo k ra- BoUst
dosti. Dnešní doba, ti Lessingové, Sokolstvo, vychází Sokolstvi
z radosti-rozkoše, užívat těla, světa, smyslů, a při­
chází k nicotě. K ničemu. V křesťanství duch, tady
věda, zhloupnutí, rozvrat. Tělocvikářství — samé
pěstování těla, vážení, měření, očmuchávání, che­
mické rozbory exkrementů: hnus a dílo dáblovo.
Litera zabíjí i zde, jak zabila Reformaci, kterou pro Rtformace
Němectvo a Lidstvo odsoudil i Schopenhauer."
„Kolo moravských spisovatelů" se dalo filmovat. Moravské
Březina o tom mluvil: „K d y b y filmovali válcování kol°
silnice, ty chlapy s fajfkama, jak obsluhují ten válec,
to by mělo smysl, ale filmovat spisovatele, to je his-

355
 trionství. Já bych se k tomu nepropůjčil, kdyby mně
dali království i s tou podmínkou, že nemusím nic
dělat.“ Tak mi řekl Březina 3. října 1925.
F . X . Šatda Šalda, ne, že by nebyl básník, ale i v jeho poesii
je tragika jeho těla: on se nemůže rozvít podle svých
vloh, podle svého určení — on je zchromlý.
Sokolstvo Vaše dílo v dnešním Sokolstvu jako květiny v to­
várně: kam je tam dáte? Mezi ty hladké, vyleštěné
stroje? Anebo na okno mezi ty kelímky, flašky, saze
a pavučiny? Není tu oltáře! Ani oltáře vlasti už tu
není! Samá věda a mezinárodnost! V tom i Němci
Sokolům pomohou, aby se neudeřili, ještě podušky
pěkně jim prostrou: však už si začínají Sokolstvo
libovat, navazují s ním styky, Tyrše do své řeči pře­
kládají ...
F r , Kopeček Takový Fráňa Kopeček měl by být dávno, už
na základě toho, co píše (Mých sto děvčat), dán do
pense. T o je perverse, choutka po nezralém ovoci.
Psychiatrie D řív hysterie, nyní mythomanie. Je to vědomá lež,
lež na lež! Mezi tím záchvaty —zase lež, protože ty
záchvaty bývají za tím účelem, aby takový subjekt
vzbudil soucit a unikl zaslouženému trestu. A tak
nastal obrat v psychyatrii, zas máme o tom novou
„vědu“ . Zrovna tak, po 20 letech máme novou vědu
o budhismu.
R eform ace Podle Schopenhauera Reformace je zkažené křes­
ťanství. Březina dodal: „Reformace důsledně končí
v atheismu a proto ti upřímnější protestanté kon­
vertují."
Ani Budha (nabubřelá mrtvola utopence), ani jeho
žáci nepsali: co tedy víme o budhismu? A tak kri­
tikou se dílo budhistické literatury, kánon posvát-
ných knih rozpadá jako protestantům bible. Litera
zabíjí. Z textů posvátných knih budhistických je vi­
dět, že se o tu nauku sváděly vnitřní boje.
Vypravoval jsem Březinovi, jak mne dr. Zd. Přibík
vezl autem z Tasova do Prahy, jak mne to únavo- Jňda c
válo a že jsem se po té jízdě dva, tři dni cítil jak
střískán. Březina řekl: „Krajina na člověka při tom
padá, poněvadž duch není na ni připraven nohama,
rukama, očima, ušima, celým tělem; také z toho
člověk nic nemá, protože si toho nezasloužil, neod-
trpěl.“
Když jel Březina tentokrát z Jaroměřic do Tasova,
nebylo zrovna pěkně, i řekl mi cestou: „První dojem
a první myšlenka je rozhodující a člověk má po­
slechnout; chtěl jsem jet už včera, měl jsem jet, bylo
tak slunečno a teplo, dnes je zima a pod mrakem
a vítr.
Učiní-li na nás někdo hned naponejprv dojem
dobrý, příznivý, je to náš člověk, náš spolupracov­
ník, jinak nám při práci jen překáží. Neboť lidstvo
je rozděleno podle práce. Není, nemusí to být žádné Práce
provinění, když nám někdo nerozumí, ale ucítíme-li
hned naponejprv, že je nám nesympatický, takový
člověk je z jiného tábora pracovního a nemáme se
jím zabývat."
Ptal jsem se Březiny, co by k jídlu radši, že máme JU lo
na vybranou to a to. Březina odpověděl s úsměvem:
„N a hodování nejsem zařízen, já jsem askéta natu-
ralis, tedy askéta bez zásluhy."
V dobu tak nezvyklou přijel Březina do Tasova
jen proto, aby uprchl volbám, aby totiž se nemusel Volby
zúčastnit volebního všeobecného, rovného, tajného,

3 57
 p ř ím é h o a d e m o k r a t ic k é h o p o k r y t e c t v í . B ř e z in a b y l
v š e h o jin é h o s c h o p e n , je n o m n e k o m e d ie a p o k r y ­
t e c t v í . Ř e k l m i, ž e b y s e r á d v y h n u l v o le b n í p o v i n ­
n o s t i: „ a le to b y c h m u sel b ý t v e S v a té Z e m i, ta d y
m n e s tih n e z á k o n ! “
Stranapráce Březina odsuzuje „Národní stranu práce“ , vidí
v tom socialistickou politiku hradu, Beneše. Březina
schvaluje politiku dra Kramáře, jenž chce silné Rus­
ko a Polsko. Řekl dnes 4. října 1925: „Anglie pro­
hlašuje, že nemá zájmu na tom, zdali a jak si Ně-
VersaUská mecko upraví hranice — jinými slovy: Versailská
smlouva smjouva neplatí! Jinými slovy: Němci nejprve na­
padnou Polsko (Rusko bolševické jim v tom bránit
nebude!) a potom si seberou nás; ,udělají korekturu
svých hranic proti nám' a my se jim také bránit
nebudem, neboť idea národní je u nás pochována,
my už jsme jen česky mluvící Němci, ale Polsko do-
Sokolstvo sud poněmčeno není, tam i Sokolstvo je katolické
a ke zvýšení slávy asistuje v sokolském kroji při
obřadech církevních. Náš Hanka byl Rusofil, proto
Slowacki ve svém verši o něm řekl: ,Mluvte s Če­
chem, když je Němec!1 Ruská řeč je zamořena ci-
Ruíťma záctvím, germanismy; inteligence ruská se o řeč rus­
kou nestarala, tak jako se nestarala o ruský lid. Tak
na př. v ruštině nemají svého slova pro krajinu, mají
jen Landšaft, a jak to slovo člověka zarazí v krásných
verších Gogolových!“
N e j e d n o u m lu v i l B ř e z i n a o ž i d o v s t v u . T e n t o k r á t ,
m l u v ě o „ N á r o d n í s tr a n ě p r á c e “ , o s tr a n ě S t r á n ­
s k é h o , ř e k l : „ J a k o n ě k t e r é d r u h y p š e n ic e z je d n o h o
z r n a a k o ř e n e v y r á ž e j í n ě k o lik s t e b e l, ta k i ž i d o v ­
stv o , a ť p r a c u je v k t e r é m k o l i t á b o ř e , v k t e r é k o li

358
straně, i Židé pokřtění, i tak zvaní Židé čeští (Lede- židovstvo
rer, Fuchs, Fischer, Piek Stránský) přece vycházejí
z jednoho kořene a scházejí se v jednom kořeni: ne­
mohou se asimilovat! Oni jsou vždy židovsko-ná-
rodní a nelze se jim divit, nelze jim to mít za zlé.
Také Anglie má svou Achillovou patu a již dnes Anglie
hyne —židovstvem. Po světové válce dosáhla vrcho­
lu svého vývoje a své slávy a nyní už směřuje k roz­
kladu. Kolonie se osamostatňují: Egypt, Kanada,
Mezopotamie, Indie. Jen v Jižní Africe může Angli­
čan ještě zakotviti a se držeti.“
Velkopresidentem zednářských loží je Žid. Židé žid é
stojí v čele všech bojů a front proti Církvi římsko­
katolické. Je to jejich kletba a trest dějinný za to, že
ukřižovali Mesiáše. Neuplynulo ještě ani 36 roků od
ukřižování Kristova, když se nad Jerusalémem roz­
poutala nová, ale již poslední velká bouře, předpo­
věděná Ježíšem Kristem, který nad městem a jeho
nevěrou plakal. Za místodržitele Flora došlo k ote­
vřenému boji v Cesarei, při čemž byli Židé poraženi.
Židé stěžovali si pak u místodržitele, žádali potres­
tání vinníků, kteří vyvolali řež v Cesarei, a záruky,
že se nebude jejich víra urážet. Místodržitel zamítl
všechny požadavky Židů a následek toho byl, že v y ­
puklo obecné povstání Židů proti Římanům, při
čemž obě strany dopouštěly se neslýchaných ukrut­
ností. Císař Nero vyslal do Palestiny zkušeného vo­
jevůdce Vespasiana a ten vrhl se se svým vojskem
přímo na Jerusalém. Když Nero zemřel a Vespasian
stal se císařem, jmenoval vojevůdcem svého syna
Tita, který město oblehl a po několika měsících tu­
hého obležení dobyl a rozbořil, takže nezůstal ká-

359
 men na kameni...Titus pokoušel se pohnout Židy
ke kapitulaci, aby bylo zamezeno zničení města, ale
Židé se vzdát nechtěli a tak byli zničeni i s Jerusa-
lémem. Více než milion a sto tisíc obyvatel zahy­
nulo vjerusalémě hladem, morem a mečem, na sto.
tisíc Židů odvlečeno do otroctví, ale značná část
předhozena dravé zvěři v cirku. Takto padla mocná
kdysi říše* takto ztrestán byl národ vyvolený proto,
že nepoznal času Navštívení svého.
Od té doby rozptýleni a rozmetáni jsou Židé do
všech národů a do všech zemí. Vlastní vinou nemají
domova, nemají vlasti. Tak jako v římském Panthe­
onu byly sochy všech bohů a vyloučen byl jediný
Bůh pravý, podobně i dnes ve všech národech a ze­
mích všechny konfese požívají ochrany, přízně a svo­
body, ba i úcty a pomoci: jenom Církev římsko­
katolická je vystavena útokům a obecnému opovr­
žení. A na této situaci mají svůj lví podíl právě Židé:
je to jejich dějinná pomsta za Vespasiana a Tita, kteří
Pomsta z nich učinili poběhlíky, Ahasvéry. T u svou proti-
Ahasveru nenávist, když už římská říše neexistuje,
přenesli Židé na duchovní dědičku římského impéria,
na římskou Církev. Takový je soud Otokara Bře­
ziny.
„U ž i u nás máme republiku dělníků a sedláků!“
Tak řekl Březina. „Střední stav je na vyhubení.
Družstva Družstva socialistická a agrární dělají peníze a ban­
kroty, neplatí daní, stát za ně platí milionové de-
fraudace. V Čechách je 7O°/0 dělníků. Za Rakouska
to bylo lépe rozděleno: kraje průmyslové se vyva­
žovaly zemědělskými. Když někde vypukly nepo­
koje, poslalo se tam vojsko cizí, kterému vzbouřenci
byli lhostejní. Když dnes vypukne stávka v Morav­
ské Ostravě, koho tam pošlém ? Němce? T i nás
zradí ve chvíli rozhodné. Slováky ? T i mají autonomii!
Stranu živnostenskou vede Mlčoch a jeden zkra- Živnostnici
chovaný kupec, člověk pro obchod neschopný, kte­
rému dnes politika vynáší 60.000 Kč ročně. Mlčoch
je bývalý socialista, jenž v rozhodujících chvílích
dává své hlasy socialistům. Všecko spěje k tomu, jak
ve starém Římě, aby střední stav byl vyhuben a zů­
staly jenom strany dvě: pánů a otroků!“ T ak řekl
Březina.
Březina slyšel v mé zahradě skřehotat rosničku a Rosmika
řekl: „ V hlase rosničky není nic mlhavého, je jasný!“
Mínil i „Rosničku" mou?
Měl jsem vlastním přičiněním, ve své zahradě ros­
niček několik. Březina je slyšel a řekl mi: „V áš dům
je dům rosniček!"
V téže době, mluvě o těch spolupracovnících člo­
věka a že lidstvo je rozděleno podle práce, řekl Bře­
zina: „První myšlenka je svátá, ta je od Boha." První
Březina mluvil o posledních událostech politic- myilenka
kých a řekl: „K dyž Poláci byli napadeni od ruských
bolševiků, čeští železničáři byli solidární s ruskými čejti
bolševiky a prohlásili, že zbraní, střeliva a mužstva !^eh^iiih
Polákům na pomoc nepovezou. A co dalo práce Be- Bechyni
chyňovi, když tehdy bolševici maďarští vtrhli na
Slovensko, aby upokojil a poučil české železničáře
a dělníky, že my se tam jen bráníme, že to neděláme
na výboj, tím méně pak proti maďarskému proleta-
riátu! Já tehdy v tom Lidovém domě v Hybernské Hybernská
ulici při tom byl a ty řečníky jsem slyšel," trpce ultce
řekl Březina.

361
M ěln ick é Březina při jakési příležitosti pochválil mělnické
a tím se asi stalo, že jsem přišel do styku s „lobko-
viczským vinařstvím". Správce tohoto vinařství po­
slal mi pro O. Březinu několik lahví vína, řekl jsem
proč jsem to dostal, Březina se zapýřil a víno potom
pochválil. Chutnal mu jen ryzlink a to červené. Po
čase se ptám velmi skromně a také nevinně: „Neměl
bych pro vás, příteli, objednat víno?" Březina od­
pověděl: „Zatím ne, rozbilo by se to cestou!" V y­
světluji, že se tomu dá odpomoci balením. Březina
zase odmítá: „A ž se na to zapomene (na ten dar),
anebo až se tam (v Mělníku) změní úřednictvo! Při­
jmout od někoho dar, znamená ztratit svobodu —
anebo on potom může za to od vás požádat život!"
Tak řekl Březina a sám mi kdysi vypravoval, jak
mu kterýsi pán z Čech, po své návštěvě v Jaromě-
K oberce řicích, poslal koberce a že mu je ihned poslal zpět.
Březina mi o tom vypravoval s jakýmsi rozhořče­
ním. Byla to jeho cudnost, kterou ctil na př. u
takového Paula Cézanna, jehož se nesměl nikdo
ani povrchně dotknout. . .
P o lsko Březina řekl: „C o se děje v Polsku proti nám, to
je dílo Židů, kteří nemohou potřebovat a strpět sil­
ného Slovanstv a. Divide et impera. Kde vládnou Ži­
dé, tam národ hyne, je to znamením konce jako vši."
P ozdrav Podle Březiny „Pozdrav" je zkomolené slovo místo
„pozdravení", ale i toto slovo je nesprávné, neod­
povídá pojmu salus (Březina vyslovil francouzský).
Pozdraviti je jako uzdraviti, to se týká lékařství.
K tomu jsem podotkl: „Máme slovo vítali, říkáme
vítám vás," ale Březina odpověděl: „Vítatí mohu
někoho nejen slovem, nýbrž i pohledem, úsměvem,

362
darem. Proto i Zdrávas (Maria) je nesprávné a ne­
kryje ses latinským A ve! Čeština je nedokonalá. Ale
skrze řecký Jeronýmův překlad Nového Zákona do­
stalo se do češtiny i něco z řečtiny, některé syn- Řečtina
taktické formy, na př. nečeské: Za onoho času.
V řečtině jsou tu tři genitivy, kdežto v češtině se
řekne: tehdy, v tu dobu."
„Indický systém Panini (filosofická nauka) žalo- Indu
žen je výhradně na studiu (meditaci) jazyka. A skrze a^aiyk
jazyk přichází se tu k nejvyšší moudrosti, k Bohu.íf
Tak řekl Březina.
Největší životní událostí pro matku Březinovu Březinova
bylo, když přišel do farnosti nový kněz. Ona v knězi, matka
jako v prostředníku Boha a jeho darů, viděla to nej­
vyšší! Tak mi řekl Březina a řekl to s jakousi chlou­
bou.
Březina mluvil o tak zvané sociální spravedlnosti,
jak ji hlásá zakladatel socialismu, Žid Marx: „So- Socialism
cialistický řád: tady je tolik a tolik cihel a tolik a
tolik chlapů; každému připadne odnést tolik a tolik
cihel. Ale tím se stane, že právě ten nejsilnější chlap
nejméně odnese a bude lenošit! Ten slabý je postižen
nespravedlivě! protože nemusí být sláb svou vlastní
vinou, naopak: jeho předkové přes míru pracovali a
on již nemůže, zdědil slabost. V socialistickém řádu
slabý zahyne - ale i křesťanství zahyne". Tak soudil
a řekl Otokar Březina.
Čeští Bratři, protestanté, vyházeli z kostelů obra- Protestantism
zy a sochy a dali tam jen nápisy (jako v Kralicích)
vytkl Březina.
Katolicism je všecko, co dobrého kterýkoli člo- K atolicism
věk nebo národ na světě vykonal. Březina pozname-

363
 n a l, ž e t o h o t o n á z o r u s e d r ž í J o s e f F l o r i a n a ž e n e n í
n esp rávn ý.
Když 4. října 1925 v „Lidových Novinách'* vyšel
K a re l ča p ek článek Karla Čapka „Několik zastávek" a v něm ty
4 portréty Březinovy z pera Čapkova, karikatury,
podle všeho dobře míněné, pokud žurnalista může
něco mínit dobře, Březina s opravdovým zármut­
kem, ba jako člověk veřejně poplivaný, si mně na to
stěžoval: „ Já to považuji za boží trest za nějaké své
tajné hříchy!" T o „tajné" řekl ve smyslu, jak čteme
v Žalmu .Tgnorantias meas ne memineris, Domine
(Ps. 24,7), ba pochopil jsem jeho slova tak, jesdiže
se kdy na světě něčím provinil, že je to tímto Čap­
kovým činem odpykáno. Něco takového mi řekl, a
jak hluboce se ho to dotýkalo, patrno i z toho, že
se k této věci v rozmluvě se mnou po čase zase
vrátil.
A k v ů l i té n e b la h é n á v š t ě v ě K a r l a Č a p k a o d l o ž i l
B ře z in a s v o u c e s tu d o T a s o v a .
Karel Čapek, podle všeho, neměl tušení, co dělá.
Ale to odpovídá jeho dílu. O svátcích svatodušních
1926 sháněl Karel Čapek Otokara Březinu v Praze a
našel ho s Fr. Bílkem v kinu. Nechtěl na něm nic
menšího, než aby navštívil pana presidenta v Lá­
nech, a že pro něj přijede auto, že už je vše zařízeno.
Dříve než Březina mohl říci své slovo, odpověděl
Bílek, že je to nemožno. Tak mně o tom vypravoval
Březina: „Čapek to nešťastně aranžoval! Já bych
tam byl nejel, ale když už mne tam zvali, nemělo
se zapomenout, že jsem hostem Františka Bílka!
Kdybych tam jel bez něho, byla by to hrubá urážka,
já takové pozvání přijat nemohl! A tak jsem se omlu-

36 4
vil, že den mého návratu na Moravu je již ustanoven
a že na tom nemohu nic měnit.“
Březina měl Františka Bílka, jeho umění, i jeho ro- F r . B íle k
dinu rád. Říkal-li František Bílek oBřezinovi „přítel"
a platilo-li toto pojmenování v rodině Bílkově jen a
jen o Otokaru Březinovi, mělo to své plné a na­
prosté oprávnění. Myslím dokonce, že kromě Oto-
kara Březiny František Bílek žádného druhého pří­
tele neměl. Nikdo jiný totiž nemohl znát podstatu
Bílkova umění do té hloubky jak Otokar Březina a
nikdo jiný nemohl mít k Františku Bílkovi (resp.
k Jakubu Demlovi etc.) tolik křesťanské trpělivosti.
Myslím, že k vůli Bílkovi byl by Březina do Lán jel.
S Bílkem totiž. S Bílkem, jejž zapomněli spolupozvat.
Bílek návštěvu Březinovu v Lánech odmítl rozhoř­
čeně.
Když za zpěvu šel průvod Sokolů z náměstí v Ja-
roměřicích k nové sokolovně, šel Březina vzadu
s paní Marií Krulovou a usmívaje se, nikoli bez iro­
nie řekl: „Vidíte, je to procesí! Kdykoli se chce udě- K atolicism
lat něco slavnostního, musejí se na to vzít formy ka­
tolické Církve!" Podobně řekl o Bílkově návrhu na
pomník Žižkův: „Vidíte, je to katolická mše!"
23. X I. 1925 byl jsem v Moravských Budějovi­
cích v tiskárně. Také ovšem u přítele prof. Fr. Jecha.
24. X I. 1925 a ještě den nato byl jsem v Jaroměři-
cích u O. Březiny.
V erotických jevech vidí náš lid ne tak neřest jako Erotika
humor. Tak řekl Březina. Poznamenal jsem, že totéž
tvrdí Kierkegaard o dětech. Dětem jsou všechny
erotické projevy dospělých směšný.
Katolická Církev byla proti Kališníkům pokroko- K a lU n k i
 v ě jš í , p o n ě v a d ž s e d r ž e la v í c f o r m y ( n á z n a k u „ t ě l a a
k r v e " ) , k d e ž t o H u s i t é se d r ž e li v í c h r u b é r e a lity .
K a t o l í c i p ř i d r ž e l i s e m y š l e n k y : k d e je ž i v é t ě lo , m u s í
b ý t i ž i v á k r e v ! K d y ž t o t o B ř e z i n a u v á d ě l , z m ín il
js e m s e o d u c h o v n í m P ř i jí m á n í , j a k j e z n á k a t o lic k á
C ír k e v a že je u p ro te sta n tů n e m o ž n o , p r á v ě p ro to ,
ž e n e m a jí t r a n s s u b s t a n c ia c e a b e r o u v š e c k o je n d u ­
c h o v n ě , t a k ž e n e m o h o u m í t d o c e la n i c d u c h o v n í h o .
J e t o p a r a d o x , a le j e t o p r a v d a . K d o z r a d il a z a v r h l
r e á ln í p ř í t o m n o s t T ě l a a K r v e P á n ě v c h le b u a v í n u
a n e u z n á v á P r o m ě n ě n í o b o u p o d s t a t , z t r á c í e o ip s o
n e je n v š e c h n u r e a lit u , n ý b r ž i v š e c h n u d u c h o v n o s t ,
v š e c h e n s m y s l a v š e c h n u p o d sta tu ž iv o ta .
T u to m y š le n k u n a lé z á m e hned v p rvn í p ro se
O . B ř e z i n y : „ J a k o lá s k a , i u m ě n í m ilu je z e m i. I n e j-
s p ir it u e ln ě jš í u m ě n í u z n á v á vd ěčn ě, že do je jíh o
s v ě t l a o p í r a lo s v á k ř í d l a , n e ž m o h lo v z lé t n o u t i d o
v ý š í , k d e v z n á š í s e r y c h l o s t í e x t a t i c k ý c h p o h le d ů .
Z e m ě z ů sta n e v ž d y b ře h e m , k n ě m u ž se v r a c í ze
s v ý c h v ý p r a v . " V y z n a v a č i p r o t e s t a n t is m u v š e c h d e -
n o m i n a d n e m a jí s e k č e m u v r a c e t i . N e u z n á v a j í c e
T ě l a a K r v e P á n ě , n e u z n á v a jí a n e z n a jí a n i z e m ě .
A le d u c h n e m ů ž e e x is to v a ti sá m o s o b ě , le d a p o
s m r t i, p r o t o v š i c h n i n e k a t o líc i p o d o b a jí s e z á h r o b ­
n í m m á t o h á m a s t ín ů m . J e n si ji c h d o b ř e v š i m n ě t e !
Žádný n e k a t o lík n e m ů ž e p o r o z u m ě t i b á s n ic k é m u
d ílu O . B ř e z i n y a z e v š e c h n e jm é n ě a n e jn e s p r á v n ě ji
m ů že m u p o ro z u m ě ti Ž id .
Ř eh o le B ř e z i n a ř e k l : „ V y t ý k a t ř e h o ln ík ů m n e b o k n ě ž ím ,
ž e n i c n e d ě la jí, je n e s p r a v e d li v é , poněvadž to je
v k a ž d é o r g a n i s a c i a s p o le č n o s t i , ž e v š e c h n a p r á c e
s p o č í v á n a tě ž iš ti, n a je d n é o s o b ě . T o je fy s ic k ý

366
zákon! A kdyby ti mnichové nic jiného nedělali, než
že ochraňují a uchovávají práci minulých dob, ty
obrazy a bibliotéky, dosti dělají!“
Doba „Temna" po Třicetileté válce nebyla jen Tem no
u nás, jak namlouvají nepřátelé Církve katolické
našim pokrokářům a Sokolům: to temno bylo tehdy
v celé Evropě! Tehdy Němci neměli žádné literatu­
ry, němčina byla galimatyáš všeho možného i nemož­
ného, a každý.vzdělaný Němec mluvil jen francouz­
ský, Bedřich Veliký psal jen francouzský. Vlny
úpadku běží celým světem současně, tak, jako vlny
rozkvětu. T o jsou slova Otokara Březiny.
Na fotografii Bílkovy kresby (šed a běl, jak oby­
čejně) „Jan Žižka z Kalicha" v zavřené obálce do­
stávám poštou tyto řádky:
Praha 25. V . 1926.
Vipomínáme, m ilý příteli, a pozdravujeme oddaně.
Ot. Březina.
Hned pod tím čtu:
Vláčný důstojný pane,
Připsáním své nové knihy Js te mne vyznamenal.
Vroucné i uctivě děkuji Vám a porouěím sebe i děti.
v lásku Vaši i mpí. Pavly.
Berta Bílková.

A vedle toho na téže straně lístku:

Právě odejel p . Březina. Několik dnů, které trávil
u nás, minuly rychle, protože byly krásné. Než j^ t ě
mně došla V jše kniha, už mi o ní vyprávěl (Březina) a
užjsem j i měl rád. Děkuji Vám za m srdečně a vepisuji
sem i všech náš vroucí pozdrav Vám i milostivě pani.
František Bílek.

367
 Pan Březina mne potom upozornil, jak dobře jsem
učinil, že jsem do té své knihy napsal věnování právě
paní Bertě Bílkové. Jakoby mne pochválil, že umím
dobře střílet. Ale de fakto byl mně Březina vděčen,
F r . B íle k že jsem u Bílků, kde on byl hostem, udělal dobrou
náladu. Březina totiž trpěl, když viděl kolem sebe
utrpení, ať už bylo jakkoliv tajné. A mezi mnou a
mezi rodinou Bílkovou bylo a je utrpení tajné.

V září 1925 dostal jsem tento dopis:

Především, m ilý příteli, tisknu Vám ruku vděčně {a

věnovániposledních Vašich Šlépějí. Vaše kniha, bohatá
a (ivá ,je z těch knih, v nichž se projevuje pravý smysl
básníkova poslání, nejen básníka jako spisovatele, ale
ijako mistra fivota a umělce, kterýje tvůrčí i ve svých
každodenních stycích s lidmi a věcmi a který silou slova
sjednocuje kolem sebe obec bratří a sester, zpovědník a
těšitel srdcí, yevovatel skryté krásy věcí, přímluvčí a
ochránce všeho co trpí tajemným utrpením světa a čeho
se nikdo neujímá, dítěte i Ženy, %emě i lidu, {vířete
i stromu a každého božího díla. A to vše ne pro slávu
u lidí, ale z vnitřní své přirozenosti, z ohnivě podstaty
svého srdce, z netrpělivosti lásky, { poslušenství Vyšší
vůle, z potřeby spravedlnosti a oběti, z radosti a štěstí
vyslovené pravdy.
Pozval jste mne, m ilý příteli, abych k Vám ještě
v tomto měsíci přijel. J e l bych, ale musím tento týden
ZŮstati doma,ja k Vám ústně, až se setkáme, vysvětlím.
Ke konci září, kdy už budu volný, bývá však na cestu
příliš chladno. Ale i kdyžnebudu moci býti s Vámi, budu

368
vipomínati na Vás, na vzácnou pani Kytlicovou a na
krásný Vás Tasov vděčné. V fdy Váš
O. B .
Jaroměřice 14. IX . 1926.“

Drahý příteli,
obdržel jsem knihu, kterou jste mi bratrsky připsal
(H las mluví k slovu) a tisknu Vám ruku dojat. Všem,
kdo( v našem národě milují V tše slovo a kteří i v bu­
doucnosti se k němu budou vraceti, bude v(dy vzácná
vzpomínka na Tasov Vašeho mládí, na rodný Váš dům
a na Vaší matku,její^ tajemná přítomnost \áří { celého
Vašeho díla a je jí£ zjeveni na této \emi {obraj-ljste tak
podivuhodně ve své kni^e. Že mohly (íti v našem lidu
feny této čistoty a krásv,jest nejskvělejší apologií, víry,
která formovalajejich ducha a dávala mu sílu, aby tiše,
svatě a lehce, sotva se dotýkajíce \emě, nesly veškerou
tí(i pozemské práce a lásky. Svět o nich neví, noviny a
knihy o nich nepíší, alejejich slovo a gesto jejich (ivota
pracuje v skrytých dějinách národa, spojeno s gestem
jeho hrdin a světců, zjevovatelů vyššího světa, ochránců
jazyka a rodu.
A dojat, můj drahý, četljsem ve Vašíkni\e stránky,
v nich( vipomínáte na první svou cestu do N ové Říše
a na tehdejší naše setkání. Dnes není j i ( meft námi
dálky; jdem e jako bratří vedle sebe, účastni jediného
duchovního díla, které trvá na této \emi od věků a bude
pokračovati, a( i naše jm éna, {trávená dávno tajem­
stvím času, 1 aniknou v paměti lidí.
Ještě jednou tedy, drahý příteli, děkuji Vám {a
bratrský Váš pozdrav a dar a přeji Vám síly ajasné po­
hody ducha, abyste mohl dokončili své posláni, k nému(,

369
ja k i i tétoposlední Vaší knihy jest patrno, od prvních
zkušeností svého dětství byljste připravován.
O krásné Vaší Tepně mluvilijsm e spolu ji% p ři po­
slední Vaší návštěvě v Jaroměřicích. I \a věnování
je jí tisknu Vám ještě ruku vroucně. Vším právem p ři­
pojiljste v této knize ke svému textu i několik krásných
dopisů, svých přátel. Vznikly pod mocí Vašeho slova a
jsou i Vaším duchovním dílem. Neboť nejstejen vidoucí,
ale jako ka^dý skutečný básník působíte, (e i jin í vidí.
A le o tom všem více a| zase někdy ústně.
S věrnou vzpomínkou a s přátelským a uctivým po­
ručením vzácně pani Kytlicové
Váš O. B .
Jaroměřice 24. V I. 1926

„D razí přátelé,
když jsem obdržel krásné Vaše pozvání, nebyljsem
doma a teprve včera jsem se do Jarom ěřic vrátil. A% se
Zase trochu zotavím samotou a mlčením, budupomýšleti
na Váš m ilý Tasov. M ohl bych k Vám přijeti hnedpo
této neděli, ale kolem začátku září {29. V ili. —1. IX .)
musím býti v Jaroměřicích a proto bude snad vhodnější,
přijedu-li k Vám a{poprvním září. Den a hodinu svého
příjezdu do Studence ( anebo do Budišova) oznámím
Vám ještě později. Vzpomínám na Vás, vzácnípřátelé,
vroucně a vděčně.
O .B .
Jarom ěřice 19. V III. 19 2 6 “

„M tlý příteli,
Za laskavý lístek díky; přijedu do Tasova ve čtvrtek

370
2. £áří. Vyjedu { Jarom ěřic ráno před jedenáctou hodi­
nou a budu ve Studenci ve 12-4 1.
Nebude-li na mne čekati ve Studenci povo{, pojedu
dále a přijedu do Budišova ke druhé hodině odpoledne
( 13 - 4 8 ) .
Vzpomínám na Vás, m ilý příteli, a na vzácnou paní
Kytlicovou oddané ajako v(dy těším se na několikja s ­
ných chvil meý. Vám i, je { mi vfdy popřává tak vlídně
Vaše přátelství. S vroucným stisknutím rukou Váš
O .B .
30. V III. 19 2 6 “

2. září 1926 přijel Otokar Březina do Tasova.

„K d o nemá jisté myšlenky, nedovede učiniti jisté­
ho pohybu ani rukou, ani očima", řekl Březina mluvě
o Kordačovi a o obsazování biskupských stolců. Kordaí
Podle Březiny Kordač je výborný theolog, ale jeho
místo je na profesorské katedře, nikoli na stolci
arcibiskupském. Březina vysoce cení Kordačovy
články v „Českém Slovníku Bohovědném", na př.
hned onen článek pod heslem „Č lověk", jenž prý by
mohl býti vydán samostatně a zaměstnal prý by
s uvedenými tam prameny čtenáře na deset let tak, že
by ho nejen poučil, nýbrž i zušlechtil, zlepšil, vytvá­
řeje v něm a tedy i kolem něho během těch 10 let
vyšší, duchovní atmosféru, jako bychom řekli: toho
vyššího, toho pravého člověka, neboť podle O. Bře­
ziny dnes je tento pojem docela znehodnocen a po­
nížen.
B ř e z in a m lu v i l o „ O b r o d u " . P ř i p o m n ě l js e m m u Modemům
p ro g r a m to h o to k n ě ž s k é h o m ě s íč n ík u : z č e ště n í b o h o ­
s lu ž e b , ž e n it b u k n ě ž í , o p o v r ž e n í „ m y s t i k o u " , v o l b u

37 i
 biskupů klérem, zrušení patronátů atd. Březina se
rozhovořil o volbě, zavrhuje tento požadavek „O b-
Volby rodu“ , schvaluje pouze volbu papeže konklavem,
kde každý volič je zazděn, neboť prý při každé jiné
volbě vyhrává duše davu, dávajíc zvítězit jen spros-_
ťákům a křiklounům na úkor obecného dobra. Ostat­
ně, vidíme sami, kde je dnes demokracie a svoboda,
zbudovaná (možno-li zde vůbec říci toto vzácné
slovo) na základě všeobecné volební povinnosti: je
pošlapána hovady, která, podle proroka Joela, jsou
zhnila v lejně svém.
Národnost Březina mluvil také o národnosti, lépe řečeno:
o národovosti, nechceme-li užiti toho dnes opovržené­
ho zásluhou bezbožníků a Židů slova: vlastenectví.
V tom je podle Březiny Bůh, vůle Boží, a proto vše,
co směřuje proti tomuto pojmu, jest špatné, ďábel­
ské. Takový Rádi prohlašuje, že národnost jest jen
program a podle Rádla (nebo Masaryka) programem
českého národa jest: osvobodit se od césaropapismu,
pryč od Říma, a kdo toho nedělá, není prý vůbec
Čechem, neboť podstatným znakem národnosti není
prý ani jazyk, ani plemeno! Naproti tomu podle
O. Březiny národnost náleží i k osudu člověka a prý
docela jiný úkol na světě má člověk národnosti an­
glické a docela jiný úkol člověk kmene Bantů nebo
Eskymák.
Sám si tu vzpomínám, že Kiplingův Kim mluví
různými jazyky, turecky, indicky, mongolsky, a jak­
mile začne tím jistým jazykem nebo nářečím mluvit:
okamžitě mění se celé jeho držení těla i myšlenky,
city, skutky . . . Já mluvívám dialektem tasovským,
když chci mluviti spravedlivě a čistě. Ten dialekt

372
může se někdy i skrývat za úředním pravopisem, za
nějakým slovem nebo íčením, které lidem malého
vzdělání, anebo slabší mozkové potence nahání mys­
tické hrůzy, připomínajíc jim neodolatelně paragraf
na ochranu republiky, neboť zrušením šlechtických
titulů zajisté nevyhynula aristokracie a tudíž nevzalo
za své ani lokajstvo. A to je dobře, neboť za chvíli
národ by ani nevěděl, na čem vlastně je:.demokracie
sama, zrušivši hierarchii, nebo, jak říkají césaropa-
pismus, nemůže představovat a ukládat docela žádné
hodnoty. Kdyby Spojené Státy Světa zrušily zlatou
měnu, všechny peníze ztratí smysl a je nastolen bud
Socialistický Neřád, anebo již nastalo Království
Kristovo.
Nietzsche má epitheton šílence, ale náš lid dobře
říká, že děti a blázni mluví pravdu. Nuže, Nietzsche
mluví o národě tak, jako Otokar Březina.
Jak to pravím ve své „Tepně“ ? Na milence každá
maličkost je velkou věcí a událostí, ale ne na nevěst­
ce. Docela nic se nedivím onomu chalupníkovi,
svému krajanu, který se rozhorloval proti scelování
pozemků. Ale který nebeský duch zastaví pochod
stroje? Lešetínský Kovář život svůj obětoval a přece
Továrna zvítězila proti chaloupce. Továrna sežrala
všecky verštaty a cechy a konečně požírá i domkáře
a chalupníky; ještě včera měli jsme rolníky a sedláky,
dnes už, docela po moskevsku, máme jen zemědělce a
agrárníky. Naši otcové na rolích prostě dělali, praco­
vali a s láskou pracovali, dnes však už se jen vyrábí;
neslouží se národu (neobětuje se!) bližnímu (Kristu,
jenž je představitelem „těch nejmenších“ ) azemi, která
je dobrá, trpělivá, poslušná a krásná - nýbrž Kapitálu!

373
Didictvi Ne milovat tu zem po otcích zděděnou a v lásce jí
sloužit (to bylo vlastenectví, úcta k rodovému vlast­
nictví, k němuž náležely nejen ten dům, ta zahrada,
to pole, ta louka, ten les, nýbrž i ta řeč, to slovo, ta
věta, ta zvláštní melodie jazyka, ten zvláštní přízvuk,
ba ta jedinečná výslovnost každé slabiky a hlásky,
ty pomlčky, ty pohledy, to držení rukou a celého
těla za různých okolností) - ne milovat tu zem a
v lásce jí sloužit, nýbrž co nejméně jí dát a co nejvíce
ji vykořistit, co nejdůkladněji ji vykořistit, co nejmé­
ně pracovat a co nejlépe se mít—takové je heslo dne.
Dříve ještě byl Bůh a národ, dnes už je jenom
Bursa. Kdosi se pozastavil nad tím, že vymřela ná­
rodní píseň. Vyschly i její zdroje, zmizel i národní
kroj, poněvadž vymizel národní mrav: odtrhli jsme
se od země, davše se v otroctví kapitálu a stroje. Ba-
ťovina! Jakmile se zmobilisuje nemovité, co tady zů­
stane ještě pevného na světě? Láska, poesie, umění,
vlastenectví může vznikati a růsti jen tam, kde je
něco pevného. Ale stane-li se z rolníka jen hospodář­
ská jednotka té a té výrobní potence, to jest, jakmile
se rolnictví zesocialisuje, tu chvíli se odmoralisuje a
nemá potom opravdu smyslu, aby se udržovaly hra­
nice států. Pak může nastoupit Coudenhoveova
Paneuropa. Panasia. Panafrika. Panamerika.
Zestátnit a zesocialisovat je v podstatě totéž. Vše­
chno, co je postátněno, pracuje k deficitu, ne-li už
přímo s deficitem. Viděli jsme to nejen na čsl. dra­
hách a poštách, nýbrž i na církvi pravoslavné v Rusku
a na katolické v Rakousku. Uzákoní-li se, aby se smělo
rouhati člověku, eo ipso se uzákonilo, aby se smělo
rouhati státu. Prorocky to uviděl Nietzsche jenž pravil:

374
 Kdesi jsou ještě národové a stáda, nikoli však
u nás, bratři moji: u nás jsou státy.
Státř Co je to? Nuže, dobrá! Ted mi otevřte uši, Stát
neb nyní vám řeknu své slovo o smrti národů.
Stát, tak se jmenuje nejstudenější ze všech stude­
ných netvorů.
Studeně také lže; a tato lež mu leze z tlamy: „Já,
stát, jsem národ!“
Lež! Tvůrci to byli, ti stvořili národy a nad ně za­
věsili víru a lásku: tak sloužili životu.
Ničitelé to jsou: ti na velký dav líčí pasti a zvou je
státem: zavěšují nad ně meč a sto chtíčů!
Kde ječte je národ,, tam nerozumí státu a má k němu
zášť jako k uhrančivému pohledu a k hříchu proti
mravům a právům.
T o znamení vám dávám: Každý národ mluví
svým jazykem dobra a zla: tomu nerozumí soused.
Ale stát lže všemi jazyky dobra i zla; a cokoli
mluví, lže - a cokoli má, ukradl.
Zmatení jazyků dobra i zla; toto znamení vám dá­
vám za znamení státu.
Tak mluvil Zarathustra a mluvil svátou pravdu,
jako Otokar Březina, který po převratu, když se
utvořil náš stát, řekl: „Stát získá, ale národ
utrpí!“
A národ za těch io let utrpěl už tolik, že stát nic
nezískal, kromě dluhů, k nimž náleží nejen nezaměst­
nanost, zpustlost mravů, civilní manželství, odpady
od víry, nýbrž i špatná pověst.
O Masarykovi řekl Březina: „Nestačí jen číst kni­
hy, k tomu musí být také buňky.“
Březina mluvil o Němcích, o katolicismu, o Tri-

375
 dentinuu, o Jezuitech, o sv. Janu z Kříže, o sv. Te-
resii. Mluvil asi takto:
„Duše není omezena na katolickou církev, nýbrž
na katolicismus; tam někde u norského fjordu žije
Pastoři dívka, kterou vychoval pastor v přesvědčení, že
kromě Luthera není jiné víry, on vše ostatní chytře
lamlčel, aby si neškodil. . . Tato dívka nemůže být
zavržena od světla, žije svatě, vidí — tato osoba ná-
le(í ke katolické církvi!“ Jedině v tomto smyslu
ještě několik dní před svou smrtí, řekl mi Otokar
Březina, že i protestanté náležejí ke katolické církvi.
Věřící protestanty miloval, pastory pohrdal. Tak
jako Kierkegaard nebo Bret Harte viděl v nich jenom
živnostníky.
Tentokrát mluvil Březina také o fašistech a o Gaj­
dovi. K tomu se ještě vrátíme.
Modernismus Do toho modemistického kněžského „Obrodu"
píše verše jakýsi F. P. Březina o nich řekl: „Je to
prázdné; to by mohl psáti také laik, který nijaks vírou
nesouvisí!" Ipsissima verba. Březina myslí, že tyto
verše píše F. Místecký-Pečka.
Březina mluví o Židech, o Durychovi, o Českém
slovníku bohovědném, i o „Fujaře". Takto karakte-
jar.Durych risuje Březina Durychův styl: světélkování a nikoli
přesné ohraničování světla a tmy. N ervy. Něha, bru­
talita, tato doba, hysterie.
Březina mluvil o sociálním pojištění asi takto:
„Jediným kapitálem chudých lidí jsou děti. A naši
Sociální ,sociální činitelé* chtějí jim ho nahradit pěněžitou
pojiítém starojjnf pensf _ ale kolik těch chudých dožije se 65.
roku? Tak se předepíše ,sociální pojištění*, koruna
denně; nahromadí se miliony, ale co s nimi? Lidem
vezmou se takto peníze (koruna denně), které by
měly zůstat v oběhu, býti činitelem výrobním (práce)
a ty miliony budou nyní ležet ladem a lid ještě zaplatí
z nich ten úrok.“
V té příčině Březina se m ýlil: tyto miliony nezůsta­
nou ležeti ladem, nýbrž na mírný úrok půjčí se kapi­
talistům Židům, a ti už budou věděti, kam a co s nimi!
Jen když se to vydře z chudých lidí! Jménem sociál­
ní péče, ovšem. Je to péče o socialismus, marxismus
a o konečné jeho tendence, které jsou bez Boha.
Amerikanismus, Taylorism, baťovina, otroctví, blas-
femie.
T i v „Obrodu*4 uplatňují své osobní zájmy, je to Modernismus
taková rozmazlenost, poněvadž zájmům malým, po­
míjivým obětovaly by se tu zájmy velikého celku,
neboť ta volba biskupů klérem, patronáty, národní
jazyk v bohoslužbě, zrušení nuceného celibátu jsou
věci vůči celku malicherné, nepodstatné, podružné.
Chelčický viděl v knězi jen jako kouzelníka-zaklí- Chelčický
nače jako divocí kmenové pohanští v Africe. Podle
Chelčického dáblové obkličují člověka a kněz má
člověka převést jejich táborem a řadami bez úhony.
Je-li kněz špatný, nedovede toho. Tento názor Chel­
čického je primitivní, nemožně nesprávný. Chelčický
je originelním a zajímavým tím, čeho neví. Dnes se
mu naprosto nerozumí, neprávem se ho dovolávají.
Kdyby byl prošel školami, byl by mlčel, anebo psal
něco jiného. Jeho originalita je nevědomost. Je to
troufalost, chtít rozhodovati o tom, kdo je hodný a
nehodný, hříšný a svátý.
Naši fašisté mají jediného člověka, jenž umí psát: Fašisté
Josefa Macha („Anežko Hrůzová!“ ). Březina soudí,

yn
 že naši fašisté by se měli zdržovat akcí a dělat jen ná­
ladu v národě, je prý toho potřeba.
Gajda Březina odsuzuje útoky na Gajdu, „reka zborov-
ského“ . Mluví-li socialisté-demokraté pohrdavě
o Gajdovi-droguistovi, je prý to socialistická nedů­
slednost: oni přece mají ctíti dělníka a v ministru děl­
níkovi také ho ctí! Činitelé, kteří ho udělali generá­
lem, znali přece a mohli znáti jeho minulost, tehdy
však jim to nevadilo - snad řekl v „nestřežené” chvíli
nějaké slovo proti socialistům, to jest Židům a jen to,
podle Březiny, mu zlomilo vaz. „A le Gajda není
ještě mrtev.” Tak řekl Březina.
4. září 1926. V noci byla bouře. Po kostele jdu na­
horu do pokojíku Březinova. Je pod mrakem, ale
pamaté teplo, které má Březina rád. Stojíme spolu
před otevřeným oknem, před očima máme na dosah
ruky ohnivé květy řeřich a tam venku borovice, naše
stromy, keře a krajinu v teplé mlze. „Jak je tam?”
táže se Březina usměvavě.
„Pod mrakem, ale teplo - krásně je venku!“
A z toho se Březina rozhovořil o teple a zimě,
Slunce o slunci a tmě, o rostlinstvu a o lidech. Voltaire byl
ze zimy všecek nešťasten, také Byron zimy nestrpěl.
Voltairovi muselo prý se topit i v létě, v studenu a
v zimě neměl prý žádné myšlenky. Rostliny míří
k slunci, jsou pelargonie, které v okně jako člověk
rameno vztahují svůj stvol po slunci, jako lidská
paže, ruka s vyhrnutým rukávem, ten rukáv vyhrne
se vztažením ruky - Březina dělá toto gesto ze svět­
nice do okna.
B ř e z i n u k a ž d ý o b r a z z a jm e , c h y t n e a o n je j m u s í
m lu v ě s někým , vypracovat. Ž id , šk o ls k ý lite r á t ,

378
člověk odzeměný, ten by se spokojil pojmem, ab­
strakci, „vědeckým", suchým termínem, ale Březina
vypravuje jako sedlák, venkovan, takový pracuje,
i když jen vypravuje - kreslí, maluje, modeluje, jest
dramatický a epický.
Každý zrakový a vůbec smyslový vjem jest Bře­
zinovi jako klubkem, které musí docela rozmotat, až
se dostane k středu a jádru věci. Z každého takového,
na pohled i nepatrného vjemu Březina se vymotá,
vyšroubuje, vykrouží až k těm nejvyšším pravdám;
jeho myšlenka jak žíznivé a hladové kořeny stromu
ssajíc a vstřebujíc prsť, proniká až v „země ohnivý
střed", ke stvoření světa, všemi vědami, filosofiemi,
bájemi a uměními až k Bohu, prapodstatě a poslední
příčině všeho.
Řekl: Boj o investituru, nebo výpravy křížové Kubovéválky
0 dobytí Božího Hrobu, to byl boj o slunce. Jako
rostlina, tak i člověk nenávidí zimu a tmu. Od zem­
ských točen k rovníku! Boj o slunce (toť podstata
lidských činů), všechno ostatní jest jen £áminka,
1 když si toho člověk (lidstvo) není vědom.
Masaryk 50 let bojuje proti césaropapismu a vy- Césaropapism
tvořil Československou republiku; toho nečekal,to­
ho se nenadál, to nebylo jeho původním cílem - ale
neví se, nebude-li právě Československá republika
zase kolébkou a jádrem toho césaropapismu! O této
své zámince Masaryk ví. Takové vědění malých du­
chů vede k pýše, t. j. k neoprávněné myšlence, že
nikdo toho tak dobře neví a neumí jako my. Masaryk
od samého dětství až dosud je revolucionář a diplo­
mat, ale umíní nerozumí. Podle něho umělecké dílo
je tím lepší, čím je étičtější.

379
 R u skin ■ P o z n a m e n a l js e m , ž e a si v y c h á z í z R u s k i n a , a le
B ře z in a m n e h n e d o p r a v il: U R u s k i n a je t o n ě c o
jin é h o : R u s k in ro z u m í fo r m ě , cení fo r m u , lin ii,
k r e s b u , t o je v y š š í ( h l e d i s k o ) ; a le R u s k i n j e ta k é
je d n o s t r a n n ý , m ilu je g o t i k u , n e v i d í v š a k k r á s u r e -
n a is s a n c e . T a t o M a s a r y k o v a é t ik a je ú z k o p r s ý p r o -
te s t a n tis m s e v š e m i a b s t in e n c e m i, p a c i f i s m y , h u m a ­
Nemravně n i s m y , a le n e v í s e , n e n í - li v uméni o n o „n e m ra v n é ",
v uměni
n e é t ic k é v y š š í m s t u p n ě m m o r á l k y , é t i k y ( s v a t é p r a v ­
d y ) o p ro ti „é tic e “ d a v u , o m ezen éh o , c h ytrá ck é h o ,
často zk a že n é h o .
Karel čapek K a re l Č a p e k je sto u p e n ce m a m e r ic k é h o f ilo s o f a
J a m e s a , p r a g m a t i s m u . P o d l e t o h o p r a v d a je v e lk á ,
a le s ji s t ý m i p r a v d a m i ( n e m á m e - l i s e o b ě s i t ) m ů ž e m e
p o č ít a t , s t ě m i, k t e r é se d a jí d o s t i k o n t r o l o v a t , k te r é
se v ž d y a v š u d e o s v ě d č i l y „ v e p ro sp ěch ž iv o t a ";
s m y s l y a v ě d a z d e k o n t r o l u je o d t u d p o t u d . Z a tím
d á le js o u t u t o c h v í l i a p r o n á s u ž je n m l h o v i n y . M y
v i d í m e t e n t o lu p e n ( B ř e z i n a p r s t e m u k á z a l n a ř e ř i­
c h u v o k n ě ) , je h o t v a r ( m o r f o l o g i e ) , j i n ý lu p e n m á
j i n ý t v a r ; je t u n ě k o lik n á z o r ů : h e lio t r o p is m u s , g e o -
t r o p is m u s ( s m ě r k c e n t r u z e m ě ) , a le p o d o b n ě je ště
n á z o r t ř e t í : s m ě r a r e a g o v á n í r o s t lin a o s t a t n íc h b y ­
to stí k s ilá m e le k tr ic k ý m , r a d io a k tiv n ím a ji n ý m ,
k t e r é j s o u p r o n a š i z k u š e n o s t a v ě d u je š t ě m lh o v in o u .
M y d n e s v í m e , ž e t v a r t a k o v é h o lu p e n u n e n á le ž í
k p o d sta tě ro s tlin y , n e b o ť p o d sta tu r o s t li n y je ště
c e lo u n e z n á m e a n e v i d í m e : r o s t lin a n e n í je n t o , c o
v i d í m e , o n a s e n e k o n č í n a o b v o d ě s v é h o t v a r u , te n
lu p e n a k v ě t p o k r a č u je je š t ě t a m , k d e m y a n i v ě d e c k y
u ž n i c n e v i d í m e ! P o d o b n ě i k č l o v ě k u n á le ž í i v š e c k o
t o , c o o č im a s v ý m a d o d á l k y v i d í ( n e b o r a d ie m z d á l-

380
 k y s l y š í ) , a č v id it e ln ě t o s n ím n e s o u v i s í . N a š e a t m o ­
s fé r a , n a š e o k o l í je p r o s t o u p e n o a ja k o b l e s k y p r o ­
tk á n o n e s č ís ln ý m i s ila m i, u t v á ř e jí c í m i ž i v o t .
N á z o r K a r l a Č a p k a o K o r d a č o v i ( v I I I . č lá n k u
„ L i s t J a r o s l a v u D u r y c h o v i o k a t o l i c i s m u “ ) je n e ­
sp r a v e d liv ý , p o n ě v a d ž p o v r c h n í: K o r d a č z n á v í c než
Č a p e k , zn á d o k o n a le všeck y filo s o f ic k é sy sté m y ,
i t o h o Č a p k o v a J a m e s a ( p r a g m a t i s m ) , i filo s o fie n e j­
n o v ě jš í š k o l y p r a ž s k é !
O t e c B ř e z i n ů v m a l o v a l f i g u r k y d o B e t le m a , v e l k é , Březinův otec
a le n e k r e s lil si n e j p r v e k o n t u r y , n ý b r ž p ř í m o š tě t c e m
d o c e la p o m a líř s k u n a n á š e l b a r v y , c e lé m ě s t o n a m a ­
l o v a l ; ž il v í c e le t v P r a z e ( n a v a n d r u ) , p r o t o J e r u s a ­
le m b y l a s ta r á ž i d o v s k á P r a h a . Přem ýšlel: s t á d a p á s la
s e v n o c i , p r o t o p a s t ý ř i h ř á li s i r u c e n a d o h n ě m . A cí­
til potřebu uméní, p r o to n e k o u p il s f n a z e d o b r á z k ů
p a p ír o v ý c h , n ý b rž v y h le d a l m alíře i povolání a d a l si
o d n ě h o n a p lá t n ě n a m a lo v a t podle své volby o b r a z y
P a n n y M a r ie a S v a té T r o ji c e . B ře z in a m n ě to to v y ­
p r a v o v a l v e s v é m p o d k r o v n í m p o k o j í k u , k d e js m e
se c ítili t a k d a le k o o d c e lé h o s v ě t a , n a t a s o v s k é s tr á n i .
za T a so v e m , k u d y nevedou žá d n é v e ře jn é c e sty ,
ž á d n é s iln ic e , b y l i js m e s a m i d v a a v t a k o v é m t ic h u ,
n e b o ť b y l o p o d m r a k e m a n o č n í b o u ř e n a p o jila k r a ­
ji n u , i t y b o r o v i c e , z v y k l é a s k e t i c k y n a n e jp a lč iv ě jš í
ž á r s v ý c h m ile n c ů , ž u l o v ý c h b a l v a n ů , a n a k o l i k a -
m ě s íč n í v e d r a a s u c h a . B ř e z i n a m n ě o s v é m o t c i v y ­
p r a v o v a l s jis t o u h r d o s t í, d ů v ě r n ě , a le p o d le ji n ý c h
p r o j e v ů je h o n e m o h u a n e s m ím p o c h y b o v a t i , ž e si
p ř á l , a b y c h si t o h o , a ž o n s á m u m ř e , n e n e c h a l je n p r o
s e b e . V ě d ě l , ž e m á p o s lu c h a č e a ž á k y a k a ž d é m u
z n ic h s v ě ř o v a l je n jis t é u d á l o s t i , z k u š e n o s t i, n á z o r y

381
*
 a pravdy. T o je docela přirozené; paní Pickové, ži­
dovce, nemohl říkati to, co říkal na př. profesoru
Františku Jechovi, anebo Sigismundu Bouškovi. T a­
ké docela jinak mluvil s Annou Pammrovou a docela
jinak s Milošem Dvořákem a zase docela jinak s filo­
sofem Klímou, nebo s Josefem Florianem. Ale mi­
loval všecky a proto všemi trpěl.
Březinovo dilo Otokar Březina s jistým uspokojením řekl mi do­
slova: „Aspoň v praxi jsem se nikdy od katolicismu
neodchýlil: moje dílo je katolické!"
Myslím, že od roku 1925 duch Březinův ničím tak
obšírně a silně se nezaměstnával jako právě katoli­
cismem, ale kdykoli kritisoval přede mnou katoli­
cismus, věděl, komu to říká. Kdo má uši k slyšení,
slyš: Co se říká katolíkovi a básníku, nebo dokonce
katolickému knězi, má zajisté docela jiný cíl a smysl
než to, co se říká na př. dr. Otakaru Fischerovi a
nějakému Hugovi Sonnenscheinovi.
Tridentinum Řekl-li tedy Otokar Březina mně, že Tridentinem
zastavil se v církvi katolické vývoj, řekl to mně, je­
muž byl před tím řekl také něco právě opačného,
řekl to mně, s nímž ještě nedomluvil a s nímž na věky
věkův nedomluví, a on ví, že za žádnou jeho větou
nevidím tečky a nikdy jí neuvidím, poněvadž jsem
člověk dobré vůle a miluji pokoj a věřím. Náš rozum,
jako Kašpárek na loutkovém divadle, může a smí pro
naše potěšení dělati kotrmelce a mluviti věty až ne­
smyslně učené a z rukávů vytřepávati nápady až
pravdě podobné - proč bychom si nepovídali něco
neobvyklého, kudrnatého a zajímavého, než půjde­
me spát? Jenom sám kněz může si dělat dokonalý
posměch z kněze, neboť laik ho nemůže tak důvěrně

382
z n á t , p r o t o t y p o t v o r y n a g o t i c k ý c h c h r á m e c h , ti
p i t v o m í c h r l i č o v é m a jí ř e h o ln í k u t n y . S e m n o u m o h l
B ř e z i n a m l u v i t o k a t o lic is m u d ů v ě r n ě , n e m u s e l se
b á t , d o b ř e v ě d a , ž e n e m l u v í ja k o t h e o l o g k t h e o lo ­
g o v i , n ý b r ž ja k o p ř ít e l k p ř ít e li a c o je s t je š t ě d ů le ž i­
t ě j š í : ja k o b á s n ík k b á s n ík u . K d o t o m u r o z u m í jin a k ,
š p a tn ě r o z u m í.
T r id e n tin e m p o d le B ř e z i n y s e z a s t a v il v C ír k v i Tridaumum
k a t o lic k é v ý v o j , B ř e z i n a v t o m v i d í š k o d u v z h le d e m
k v e l i k é b u d o u c n o s t i C í r k v e : „ C o s e z a s t a v í v je d n é
f o r m ě , h y n e , r o z p a d á s e .“
A l e v l o n i o té ž e v ě c i ř e k l m i B ř e z i n a : V dobách,
k d y ř á d ilo t o lik n o v ý c h k a c í ř s t e v a s e k t , l i d s t v u n e ­
z d r a v ý c h , T r id e n t in u m b y l o m o u d r o u n u tn o s tí, p o ­
n ě v a d ž v y r ý s o v a lo p ře sn é h ra n ic e m ezi s v ě tle m a
t m o u ; c h c e - l i s e v r e v o l u č n í m z m a t k u u d ě la t p o ř á ­
d e k , m u s í s e n e j p r v e v š e c k o z a r a z it , z a s t a v i t , u k li d n i t
a m n o h é i u k li d it . V d o b ě ř á d íc í R e f o r m a c e m ě li p r o
lid s tv o v e lik ý v ý z n a m i Je z u ité , řá d b o j o v n ý . O n i
v š a k u n á s z a v e d li z v lá š tn í rá z C í r k v e , š p a n ě ls k o -
i t a l s k ý , te n n e o d p o v í d á n a š í s l o v a n s k é p o v a z e , k t e r á
je s t n e b o jo v n á , n e b o ť m y js m e p lé m ě r o v i n , p lé m ě
r o ln ic k é , k lid n é , n e v ý b o j n é .
S l o v a n é i G e r m á n i m ě li p ů v o d n ě je d n o n á b o ž e n - Slovaní
s t v í , Z o r o a s t r o v o , k u lt s lu n c e s O r m u z d e m a A r i-
m a n e m , G e r m á n i , h o r a lé , p ř i b r a l i d o t o h o h e r o is m
b o j e , n a h o r á c h j e ž i v o t t ě ž š í, h r u b š í , v y ž a d u j e z á ­
p a s u a ta k é jis t é b e z o h le d n o s t i ; t y g r je t a k é t v o r b o ž í ,
a le n e m ů ž e ž r á t je t e l, m u s í m ít i t e p lo u k r e v a p o d
p r a c k o u c h c e c ít it z m ít a jíc í s e ž i v é ú d y .
C í r k e v k a t o l i c k á z a c h r á n ila č e s k ý n á r o d o d g e r -
m a n is a c e ; k d y b y c h o m b y l i n a B í l é H o ř e z v í t ě z ili, BůáHora

383
 d n e s b y c h o m již s o t v a m lu v i l i č e s k y . K a m u n á s p ř i ­
Protestantism še l p r o t e s t a n t is m , ta m s e r y c h l e ji p o n ě m č o v a l o , v ž d y ť
i t i p a s t o ř i v č e s k ý c h k r a jí c h b y l i ja k o c iz in c i m e z i
n á m i. Ž e p a s t o ř i n e b y l i je n ja k o , n ý b r ž s k u t e č n ý m i
c iz in c i v n a š e m n á r o d ě , o t o m s v ě d č í n a p ř . i a n á ly
z d o b y t o le r a n č n íh o p a t e n t u , k t e r é c it u je v „ H i s t o r .
S b o r n ík u " (č . 2 -3 , 1931) R . V o já č e k : „ R o k u 1783
3. ú n o r a p ř iš e l s e m ( d o L y s é n . L . ) o d C h l u m c e se
ž e n o u a tř e m i d c e r a m i p r v n í k a z a t e l ; u s a d il s e u p e ­
k a ř e K a p l a n a , v y s v ě t l o v a l s v . p ř i jí m á n í p o k a l v í n s k u ,
v e l e b i l c ís a ř e a p a k p o d á v a l v e s t o d o l e k a ž d é m u k o u ­
s e k o b y č e jn é h o c h le b a a d a l n a p it i v í n a ; p ř i t o m
s lu h a k a ž d é m u p o d s t r č i l m i s k u n a p e n ě ž it é p ř í s p ě v k y .
T o se o p a k o v a l o t é ž d r u h é h o d n e . O n e n k a z a t e l p ř i
p o b o ž n o s ti b y l o b le č e n v e fia lo v é r o u c h o — z v a n é
m a d a r s k y „ p e k e š " , t . j . k o ž i c h a m i m o o b ř a d y n o s il
k r á t k o u „ g u r t u “ t. j . k le r ik u p o k o le n a . M l u v i l s l o ­
v e n s k ý a la t in s k y : v o u s m ě l „ p o m a c fa r s k u " p řis tři­
žen . V y b r a l zde 180 lib e r u z e n é h o m a s a , tř i k o š e
v a j e c a n a p e n ě z íc h t é m ě ř 200 z l. D n e 7. ú n o r a se
r o z lo u č i l a d a l s e k B y š i c í m , k d e ž je j h e l v e t s k ý m l y ­
n á ř , n e s p o k o j e n ý s je h o k á z á n í m , z a b i l m o t y k o u .
E v a n g e líc i o b ě to v a li v e š k e r o u sn a h u a v ý l o h u , a b y
z ís k a li v l a s t n í h o f a r á ř e . K o n e č n ě d n e 28. m á je z a
s o u m r a k u p ř iš e l s e m s v o b o d n ý , m l a d ý J o s e f S z a la j,
ro d em z U h e r. Z e m ře l 12. k v ě t n a 1784. J e h o n á stu p ci
b y l i v ě t š i n o u „ S l o v á c i " , U h ř i a je j i c h m a n ž e l k y b ý ­
v a ly z p r a v id la č is to k r e v n é M adarky. M álokterý v Ce­
chách idomácněl. “ B ř e z i n a p r a v i l t o t é ž : „ V ž d y ť i ti
p a s t o ř i v č e s k ý c h k r a jí c h b y l i ja k o c i z i n c i m e z i n á m i . "
B ře z in a n e c h tě l b ý t ta k k r u t ý , a b y ř e k l: J s o u ! A l e
r o z h o d n ě t o t a k m y s l i l , ja k p a t r n o z j i n ý c h je h o v ý -

384
r o k ů o p r o t e s t a n t is m u a o je h o č e s k ý c h p ř i s l u h o v a -
te líc h a p r o t e k t o r e c h .
U B ř e z i n o v a o t c e p r a c o v a l d ě ln ík e v a n g e l í k , B ř e ­
z i n o v i k r e s lív a l d v a k o s t e l y s v é h o r o d i š t ě , ř í k a je :
„Tento je vyznání helvetského, tento augšpurské-
ho!“ Březina letos (1926) do té dědiny přišel a oba
ty kostely jsou dnes „českobratrské'*: jednu neděli
chodí všichni do toho, druhou do onoho kostela.
B ř e z in a ř e k l : „ V té t o t o le r a n c i je z ř e j m ý ú p a d e k Tolerance
p ro te sta n tsk é víry.fí‘
B ř e z in a z n á je d in o u C í r k e v : ř í m s k o - k a t o l i c k o u , U nam sanctam
v š e c h n y o s t a t n í js o u p r ý s ic e s p o le č n o s t i , n e v š a k
c í r k v e ! T o t o ta k é v y t ý k á B ř e z in a p ra ž s k é m u „ O b r o ­
d u " (srp e n 1926), k d e k a t o l í k ( ! ) p íš e o církvích (p lu ­
r á l ! ) a r a d í, a b y s e je d n a u č ila o d d r u h é . V dobách
a p o š t o l s k ý c h m ě l te n to p lu r á l d o c e la j i n ý s m y s l . S t á t
o v še m z n á i c ír k e v ž id o v s k o u , b a i c ír k e v b ez v y z n á ­
n í, b e z n á b o ž e n s t v í a b e z v í r y , a le „ s t á t , t a k s e jm e ­
n u je n e js t u d e n ě jš í z e v š e c h s t u d e n ý c h n e t v o r ů a lž e
v š e m i j a z y k y d o b r a i z la a c o k o l i m l u v í , l ž e a c o k o li
m á , u k r a d l " , t a k p r a v i l N i e t z s c h ů v Z a r a t h u s t r a , je n ž e
d n e s , p o n ě v a d ž k d o z a s t a v í v ý v o j ? d n e s u ž je s tá t v e
fá z i p o s le d n í : r á d b y lh a l, a le u ž n e m ů ž e . A t a d y js m e
n a s a m ý c h h r a n i c íc h k ř e s ť a n s k é d o k o n a l o s t i . . .
A b y se je d n a c í r k e v u č ila o d d r u h é ? T o je p o d le
O. B ř e z i n y d o c e la n e m o ž n é : b y l a , je s t a b u d e je d n a
C ír k e v , k te rá ovšem nem ůže b ý t v yče rp án a m a­
tr ik o u .
B ř e z in a o d s u z u je k r e m a c i , v i d í v n í je n d r a z e p l a - Kremace
c e n o u n e n á v is t k e k a t o l i c k é C í r k v i . U ž i v n e js t a r ­
š íc h d o b á c h ( ř e k l B ř e z i n a ) je d n i lid é s e n e c h a li s p a ­
lo v a t, d ru z í v š a k (s k r č e n c i) d o z e m ě p o h ř b ív a t : v ž d y

385
 byli dobří a zlí, odbojníci (Kainové) a pokojní. Tak
řekl Březina.
Voronov V díle Steinacha a Voronova (transplantace opi­
čích žláz) vidí Březina satanství.
Podle O. Březiny „básník má vždy stád tam, kde
je něco dobrého ohroženo a opuštěno: dnes je to
C írkev katolická Církev!" Tak řekl Březina.
4. září 1926 odstěhoval se z Tasova kaplan P. Fr.
Klement. Téhož dne navštívil nás Josef Sedlák, od­
borný učitel z velkomeziříčské „Světlé" a byl u nás
do rána. Po službách božích doprovázel jsem ho s O.
Březinou po silnici až k Heřmanicím. Cestou mluvil
Psychologie k nám Březina o nových směrech v psychologii,
především o tom, co je to schizofrenní. T o je nový
termín psychologický, po česku, ba dlužno říci Čes­
koslovensku (nač bychom měli velký a malý státní
znak?) asi: úchylnomyšlenní, tedy člověk, který pro
nějakou svoji anatomickou vadu myslí jinak než člo­
věk ,form áln í". Schizofrenní je tedy každý prorok,
genius, kněz, básník. Bude-li takový schizofrenec
bohat, zavře se do blázince a jmění se mu státem za­
baví. Bude-li chůd jako my, bude-li totiž mlčeti stra­
nou všech politických stran, necháme ho jako pa-
voučka nahoře v nejzazším koutě, ať si tam přede a
má tu nekolektivní pavučinku, když se Nám nechce
nastavovati ten krátký smeták! Tak řekl Otokar
Březina.
Faust Řekl jsem téhož dne Březinovi, že čtu „Fausta".
Na to Březina: „První díl Fausta je dobrý, je to bá­
snické dílo. Nikoli díl druhý, ve kterém jsou jen dvě
básnické oásy." Březina ty oasy jmenoval, ale já si za­
pamatoval jen „ ty hexametry . . . a potom ke konci..."

386
 V tom druhém díle Fausta předvídá Goethe věci,
které se staly za ioo let, ale to je dílo myšlenky, vě­
dění, nikoli dílo poesie, poněvadž k tomu, aby se
vidělo, vědělo něco napřed, stačí soustředěnost du­
cha, studium, rozjímání. K dílu básnickému to ne­
stačí. Tak řekl O. Březina a ještě pokračoval: „Řekne-
li se na př. strom , má to pro každého jiný význam.
Někdo v něm vidí jen kůru (koželuhové, nebo vý­
robci octa), jiný ovoce, někdo ty jeho cizopasníky,
někdo jen jeho barvu nebo tvar, někdo jen jeho stín,
jiný buňky —ale básník.podobenství. Básník totiž vidí,
nebo může vidět i tu kůru, i ty ptáky, barvy, tvary,
stín, květ, ovoce, ale jen jaksi mimotně, to není jeho
účel. Dílem a úkolem básníkovým jest láska.
Myšlení, vědění není mu cílem, nýbrž dopro­
vodem, pomůckou, chcete-li, prostě ,jevem* jako
barva na ovoci.a
A v druhém díle „Fausta" kromě těch dvou míst
není již „podobenství", díla totiž lásky, tvorby lásky,
která je vždy plastická. Dílo lásky, dílo poesie je vždy
tvárné, plastické. Tak jsem tu porozuměl Březinovi,
který právě při této příležitosti mne upozornil, že
Emerson čítá Goetha nikoli mezi básníky, nýbrž jen
mezi spisovatele (představitelem básníka jest mu
Dante), t. j. mezi v\dll<rvatele lidstva, jako byli pro­
roci, velekněží, zákonodárci.
O. Březina podává mi brožurku a praví: „Přečtěte školná
si to !" Říká mi to s takovým gestem, vzezřením a M yšlenka
tónem, jako by pravil: „T e d už nám nemusí na ni­
čem záležet, tady už přestává všecko a čert to vezmi!“
Březina mi ještě opakuje: „Jen si to vezměte pěkně
dolů a přečtěte si to, abyste viděl, kde jsm e . “

38 7
 Vzal jsem si brožurku v podkrovním pokoji Bře­
zinově pěkně dolů a čtu:
Vábený pane učiteli!
Vábená slečno učitelko!
Posílám e Vám na ukázku p rá v i vyčlou knírku: E llen
K ey, v překladu školního inspektora Františka M erty ,
ŠK O D L IV O ST N Á BO ŽEN SK ÉH O
V Y U Č O V Á N Í.
Slavná švédská spisovatelka snáší v této knížce pře­
svědčivé důkazy o neufitečnosti, ba škodlivosti nábožen­
ské výuky ve školách. Tento spis je právé v dnešní době
bojů. o laickou morálku {vlášt důležitý a musí býti čten
každým vzdělancem.
Cena spisku je i s poštovným K č i ' 8 o a žádáme V ás,
vážený příteli, přítelkyně, abyste z a lá n i této částky
neodkládal. . .
S přátelským pozdravem vydavatelství a knihkupectví

V O L N Ě M Y Š L E N K Y Č SL.

Citát z této brožury: „Teprve pak, až všichni se

Ellen K e y stanou opravdu ,protestanty*, totiž protestujícími
přijímati od svojí autority největší životní cenu -
svou víru - pak teprve nabudem i v sociálních a po­
litických otázkách samostatného mínění, a jako uči­
telé a vůdci žáků a studentů, důstojníků a úředníků,
budou moci popřáti jim oné volnosti slova a skutků,
která je právem každého spoluobčana i člověka.**
Usoplený kluk je tu spoluobčanem, ale jsme v de­
mokracii, čili v realisovaném sokolství. Březina, pře­
svědčiv se, že jsem to četl, pravil: „ Je to drzost, když
protestantka, která kromě své sekty nezná jiné víry,

388
poučuje nás o katolicismu!" A ještě mne upozornil
O. Březina: „Všimněte si zde na obálce této úřední
poznámky: ,Novinová sazba povolena ředitelstvím
pošt a telegrafů v Praze, čj. 35081, VII. z 18. II.
1925*.“ Pětihalířová poštovní známka, „čistý" tisko­
pis, ačkoli na šeku uvnitř je tulkou připsáno. Jakub
Deml by za takovýto tiskopis musel platit 40 halířů
poštovného, ale Volná Myšlenka platí za toto sviň-
stvo jenom 5 halířů. . . Březina s rozhořčením řekl:
„ A je to nehorázné, že toto demoralisováni školy a
národa déje se pod patronancí našich státních úřadů./ "
(Mistře, jak to řekl Nietzsche o státu?) „Považte,"
řekl mi Březina, „tady u autora překladatele se zdů­
razňuje jeho školní inspektorství - co to má dělat
s překladem? - A ještě jim tu asistuje českosloven­
ský poštovní úřad! Stát sám tu pracuje proti sobě!
A s velikou ochotou, s jakousi nedočkavostí. . . K dy­
by ti lumpi museli platit plné poštovné, oni by ne­
mohli rozesílat tento jed na 50 tisíc adres ukázkou,
to by bylo příliš velké r is ik o !". . . Tak řekl O.
Březina.
A ještě citát z Ellen K ey: „Každé dítě má takové
vědomí, že povinnosti lidské jsou velmi složité a
patří do oblasti mravní. Místo toho mu říkají, že
jeho povinností jest především slepá víra, modlitba­
mi pronášeti jistá slova v jistou dobu, polykati po­
lévku z vína a chleba, která má představovati krev
a tělo boží."
Kdybych já něco takového napsal proti helvitům,
anebo Židům, ihned budu konfiskován a jako divoká
zvěř honěn k soudům!
Ale vraťme se ještě k té protestantské světlonožce:

389
 „N a otázku pak“ (praví v té brožuře Ellen Key),
jak vznikl svět, co nás očekává po smrti, odpověděla
bych: na první bych se přiznala, že nevím, a že otáz­
ka taková jest nesprávná (v celém budhismu není
této otázky); na druhou však bych odpověděla do­
mněnkou, že vůle toho, jenž nás povolal k tomuto
životu, pro naše blaho vede nás někam smrtí - prav­
děpodobně za týmž účelem."
Taková tedy jest odpověd protestantské Jalovice,
Volné Myšlenky a pana inspektora Merty na tu hlou­
pou otázku, jak vznikl svět.
7. září 1926. Redaktor „Slovanského Přehledu"
sedí ted v ministerstvu školství a národní osvěty.
A d o lf Č erný A dolf Černý. Březina mne upozorňuje, že tento pán
vždy měl a zvláště nyní má protikatolické zaujetí.
Což by jinak mohl sedět, kde sedí? Ministr Beneš
Slo van ský napsal do tohoto „Slovanského Přehledu" články
P řeh led
o „Slovanské otázce", říkaje v nich, že není vůbec
Slovanstva, nýbrž že jsou jen Čechové, Slováci, Po­
láci, Srbové atd. T o je tak, jako by řekl: Není Če­
chů, nýbrž jsou jen František Krátký, Alois Hrůza
atd. Ale pak ani ten „člověk" není člověk, neboť
podle Mendla jsou to jen geny a ty zase dají se rozlo­
žit v prvky a tak se dostaneme k mlhovinám místo
k národu, čili od tvaru kbeztvaru, ale člověk je tvar,
národ je tvar, Slovanstvo je tvar, a bez tvaru není
možno na světě nic dělat, jen co má tvar, dá se ucho­
pit prsty!
M a sa ryk Masaryk i Kramář jsou dědicové liberalismu let
a K ra m á ř
osmdesátých, jenže Kramář je „aklerikál", zachránil
se k národu (což jest idea nadosobní, mystická, Boží,
svátá), kdežto Masaryk postavil se tu proti Bohu, ale

390
s katolicismem není v sobě hotov, což je patrno
z toho, že stále a stále se k němu vrací, byť nepřátel­
sky; kdyby se byl v sobě od katolicismu odpoutal,
kdyby se ód něho osvobodil, byl by mu katolicism
jen lhostejným. Později, jak uslyšíme, Březina se
k této dvojici ještě několikrát vrátil a jednou před
svědky, mezi nimiž byl i ministerský rada p. Ing.
Jaroslav Čech, řekl, že Masaryk pro svůj názor o ná­
rodu a jazyku má své důvody, kdežto Kramář, jsa
„aklerikál“ čili nevěrec, pro své vlastenectví žádného
důvodu nemá! Kdo je aklerikál,jelogicky i anacionál.
Židovský styl, pokud Žid nemluví o sobě a o svém židovský styl
národě: hrst plev vržených do obličeje. Tak jej ka-
rakterisoval O. Březina.
Dr. Vohryzek — Zeyer. Pro „Plojhara" vrhli se
realisté na Zeyera, Machar v „Naší Době“ tehdy Zeyer
napsal: „ T y Plojhary patří z české literatury vy- Machar
práskat!“ A když Julius Zeyer umřel, rozvířila se
tato „kritika" znovu, dr. Vohryzek, takto Žid, se Vohryzek
Julia Zeyera „zastal" a smysl jeho „vědecké" obha­
joby byl: „A le nechte Zeyera, onje chudák." Otokar
Březina, aby vystihl vlastní smysl té prohnanosti,
říká tuto větu dobráckým, strejčkovským tónem,
tak jak se mluví o neškodných hlupácích.
Styl židovský (Kraus sFacker a j.) je náramně S ty l
složitý, plissovaný, skládaný - kraječky, p levy-
kdežto na př. váš styl (řekl mi O. Březina, když
jsem si mu jaksi postěžoval, že bych nedovedl tak
psát jako na př. Otokar Fischer nebo A m e Novák,
že mají pohotově hned deset slovíček, kdežto já
že jsem tak primitivní, že musím o každé slovo
zápasit, že musím mnoho věcí obejít, než se dosta-

391
 nu kam chci) je styl věcí věčných, božích, je to
styl prostý, jednoduchý, není to řeč tohoto světa —
v y píšete na př. o svém bratru, nebo o Borečkovi,
ale v y ty denní, všední, malé zjevy a děje života rý­
sujete na věčnost (jako na promítací plátno). Při po­
slední větě Březina se rozpřáhl pravicí do výše a na
šíř, jako učitel, který na tabuli chce v rychlosti žá­
kům naznačit něco velikého, mně při tomto jeho
gestu, pohledu a hlasu představil se klikatý blesk na
černém nebi.
Březina se mi zmínil o překladech svého díla do
Balmont ruštiny. Balmont přeložil jeho „Bratrství věřících"
nesprávně. Březina mi řekl: „Slovník nestačí, neboť
řeč se mění, vlní, roste - slovníky stárnou. Jsou
básníci zraku a básníci sluchu; Balmont se jeví
v tomto svém překladu básníkem sluchu, ale na mé
verše to nestačí. Řeč není jen řada pojmů, nýbrž
i barev a prchavých vůní, kratičkých stydlivostí,
ruměnců, ale to vše se nenajde ve slovnících!" Tak
řekl Březina.
Rádio Trvalo hezkou chvíli, než si dal O. Březina říci a
vyslechl u nás v radiu Moravské kvarteto. Jsem do­
cela jist, že příčinou této zdráhavosti byla Březinova
vskutku neobyčejná stydlivost, neboř byla potřeba,
vžiti sluchátka, nasadit si je na uši a vypadat jako
kůň v postroji, anebo jako komediant. Poněvadž
jsme byli v tom podkrovním pokoji sami dva, Bře­
zina konečně dal si říci, vyslechl to Moravské kvarteto,
ne ovšem až do konce, nýbrž jen několik hudebních
vět, sundal sluchátka (to bylo to hlavní!) a řekl asi
toto: „Jemnosti unikají; ale co chceme od mecha­
nismu, stroje? Je to jen jako vergl, ale aby člověk

592
měl plný dojem hudby, musí být přítomen i zrakem,
musí být blíže i sluchem, je tu potřeba také. jisté
distance, musíme vnímati nejen tu hudbu, nýbrž
i pohyby hudebníků, kapelníka, výrazy tváří, tu
práci vnější i vnitřní, musíme vidět, ba i cítit to per­
lení potu atd. Ale to vše při radiu není. Jedna věc je
tu však užitečná: člověk si uvědomuje maličkost
naší země: není vzdáleností tady na zemi, můžeme-li
takto slyšeti zvuky a hlasy z Brna, z Vídně, z Říma
v Tasově . . . A s některé hvězdy jeví se naše země
také jen jako světlý bod: všecky věci, tvary a udá­
losti této země jsou jen jako bod . . . “ Tak asi řekl
Otokar Březina.
Články dr. Eduarda Beneše ve „Slovanském D r. E d . B en eš
Přehledu" mají název: „Problémy slovanské poli­
tiky". Březina souhlasí tu docela s dr. Kramářem
a o těchto článcích dr. Beneše mluví s bolestným
rozhořčením, ba možno říci, s opovržením. Březina
doslova pravil: „Není možno, aby byly studenější
a k našemu národu a Slovanstvu lhostejnější!"
Beneš je jméno čistě židovské a znamená syn člo­
věka. Nikoli tedy syn boží.
Venku prší! Jsem v pokoji Březinově a díváme se P n i
na stráň, na nebe a na ten déšť. Březina mi praví:
„M y jsme se učili, že prší, když se páry v povětří
srazí. Ale podle nejnovější theorie mohou se páry
sraziti v déšť jenom na atmosférickém prachu, čili,
nic nepovstává samo o sobě." Do deníku jsem si
připsal: Běda samotnému. Láska a dobro. „Jenom
v radosti milionů můžeme se radovati" (Březina).
Svého smutku se nezbavíš, jenom když vyjdeš ze
sébe. Vyjdi ze sebe k lidu, k bližnímu, k jednomu

393
 z těchto nejmenších a přijdeš ke Kristu a poznáš a
uvidíš radost. Jaké pokory je k tomu třeba! Člověk
závidí starým poustevníkům, kteří také byli svati!
Láska a dobro je možné jen ve dvou. Mísit illos
binos, poslal je po dvou do každého města i místa, _
kamž chtěl sám přijití. Podle O. Březiny je tím dvoj­
níkem lásky u sv. Terezie a u jiných Světců Bůh,
něco nadlidsky, nadzemsky velikého, podle veli-
D v o jn ík lá sk y kosti lásky. Řekl jsem: „Gigantský fantom orla!
Ano, láska boží zem nese v žhavých svých spárech!"
Březina mlčky přisvědčil, raduje se, jak dovedu za­
pínat jeho verše do jeho hovorů.
8. září 1926 byl se mnou Březina v tasovském
kostele na velké. Měl jsem zpívanou. Březina potom,
cestou domů, pochválil můj zpěv, nazvav jej cantus
íirmus. Mluvil také o latině (neboť jsem zpíval la-
L a tin a tinsky) a řekl: „L id tou latinskou mší není o nic
zkrácen! T o je úkolem školy, aby vštípila poroz­
umění liturgii latinské. Ve středověku byla latina
universální řečí všeho vzdělaného světa. Jedině
Církvi katolické podařilo se na zemi sjednotit všech-
Barevní ny národy. V Americe vstup ,barevným' (Černo­
chům a Indiánům) do restaurací a jistých železnič­
ních vagonů ještě dnes je veřejnými nápisy zakázán,
nápisy, jako jsou u nás: ,Voditi sem psy není dovo­
leno!' T o je dnes v Americe, v ,kolébce demokracie'.
Církev katolická nezná tohoto rozdílu ras. Pro ni
neexistují ,barevní‘, nýbrž jen duše“ . Tak řekl Bře­
zina a něco bližšího mohl by nám o té věci povědět
dr. Silvestr M. Braito.
D v o jí kléru s Mniši černí (klášterní kněží) a klérus světský.
Podle Otokara Březiny mohlo by býti, či bude u nás

394
i to: kněží prvního druhu budou latiníci přísní a
celibátníd, jenom oni budou také zpovídat; ti druzí,
ženatí a „národní** budou pro obecný lid. Ale pro­
sím vás, kdo v demokracii troufá si ještě, anebo
chce být zamíchán do plev a otrub obecného lidu?
Co svět světem stojí, nikdy nebylo takového hladu
po aristokracii, už i prasata podala petici k vládě,
aby jejich užitečná smrt, kromě cifry daňové, podle
váhy, označena byla bud čestnou nulou, anebo hra-
běcí korunkou. Jsouce pro rovnost, nemůžeme jim
toho žádným právem odepřít.
Goethe nám ve Faustu ukázal Satana, ideu Satana, G o a h t
uviděv Voltaira metafysicky. Toť jeho význam a
cena. Po něm uviděl Satana Heine, ovšem podvědo- H *n e
mě, řekl Březina.
Chalupný Josefa Holečka přeceňuje; sedlák Ho- H oleček
lečkův je „bajka**, je to kázání, není to pravda sku­
tečná, ani pravda podle našeho smyslu básnická,
neboť jednak neodpovídá to skutečnosti, jak na př.
skutečnosti odpovídá dílo Václava Kosmáka. Ho- Kosm ák
leček je žurnalista, tak jako Jirásek je kronikář, nic Jirá s e k
víc; ale to není nečestné.
Lidství u Holečka není vysoké; sedlák slovanský
aby se měl dobře: to je Holečkovo lidství. Ale právě Holeček
proto klame se Chalupný, když Holečka staví nad
Vrchlického; to je nemožno, jako je nemožno říci
dvě ovce a jedno jablko jsou tři. Matematika praví:
Dvě a jedna jsou tři, ale nesourodé veličiny nedají se
sečítati. Lidství Vrchlického je vyšší než Holečkovo,
už formou, kulturou, třebaže otec Vrchlického byl
Žid. Ahasver prošel, viděl a zná všechny kultury
světa, soustřeďuje v sobě (jak bolševism-židovství
 to chce) to, co je všem národům a plemenům společ­
ného — ale v poesii a v díle uměleckém pravé to indi­
viduální a národnostní {obarvení je nejdůležitější, to,
co každý národ a jednotlivec přináší do pokladu
lidstva svého. Holeček vždy dobře začíná, ale ne­
umí skončit, jeho dílo končí se vždy v močálech
(mnohomluvnosti), chybí mu skladba, komposice,
jeho dílo jaksi jen teče a se roztěká. . . Proto ta-
P o e kovy Edgar Alan Poe, který žil před ioo lety, při­
nesl lidstvu veliký dar, mnohem větší dar než takový
Holeček; některá jeho věta, ba některé jeho slovo
jsou s to, aby inspirovaly tisíce básnických děl v bu­
doucnosti - ony již to i vykonaly (Ennebelí, Hav-
jíh Karásek ran). Podobně i Jiří Karásek ze Lvovic, ačkoli hrá jen
na tři struny, dočká se rehabilitace, on je dobrý
básník.
Radlo V Tasově jsou tři radia, „tři zdroje nudy“ , řekl
Otokar Březina.
Vrchlický Vrchlického otec byl pokřtěný Žid, také Zeyer
byl z krve židovské, proto nedosáhli ve svém díle
hloubky českého jazyka. T a hloubka se jeví v ma­
ličkostech, ve vůni a barvě jazyka, tedy ne v ma-
Zeyer ličkostech —a přes to náš Zeyer z budhismu, když si
jej vybral za látku („O či Kunalovy“ ), učinil mnohem
víc než takový Gjellerup svým „Poutníkem Ká-
manítem“ . Zeyer má v tom mnohem větší sílu a
hloubku a přese vše i slovanskou něhu! Tak jako
Vrchlického antika není antika řecká a římská, nýbrž
antika slovanská, něžná, je v tom opar slovanské
duše, touha chudého člověka a národa. Chlapec sto­
jící za plotem a toužící po ovoci v zahradě jest krás­
nější a ušlechtilejší (pravdě bližší), než jiný chlapec,
který už sedí na stromě a ovoce se „napral". Tak
řekl O. Březina.
Georges Bernanos: Souš le soleil de Satan. Paris, Bernanot
Libraire Plon. Pod sluncem Satanovým. Rekem je
tu abbé Donissan, světec. Na konci tohoto románu .
je zkarikován Žid Anatol France. Otokara Bře­
zinu zaujal tento román tak, že delší čas na něj myslil
a poněvadž jej četl v Tasově, na třech procházkách
a ještě doma velmi podrobně mi jej vypravoval. Ne­
obyčejně jej zajímal ten poměr učeného, ušlechti­
lého faráře a kaplana-světce. U nás ovšem až tak asi
za 200 let něco takového bude také možno. Březina
mi řekl, že ďábel Bemanosův jest ještě mnohem hlub­
ší než ďábel Dostojevského. Jest to vůbec poslední
ďábel.
Paní Pavla Kythcová mluvila o jistém dítěti, které
dumlá. Březina to vyslechl, citoval Freuda a řekl, že Fnud
takové dítě, až bude zesměšněno, sice toho nechá,
ale projeví se to v něm později jinak. Voda teče
dolů, a žádný inženýr a matematik nevypočítá, co
voda ihned učiní, tekouc cestami svými. Takovou
vodou jest i povaha člověka, ta nižší, živočišná, ale
i ta vyšší. Člověk eroticky normální, „nedundavší",
rozpálí se a vzplane pomaleji, za to však potom hoří
dlouho. Člověk normální, jakých potřebuje národ,
vykoná své dílo v každém oboru řádně, jest vytr­
valý a trpělivý. Člověk abnormální rychle vzplane
a rychle zhasne. Venkované lépe vychovávají své
děti: nevšímají si jich a jeden výprask nebo pohlavek
stačí i na kolik neděl, aby dítě šlo cestou rozumu a
Boží. Rodiče ve městech příliš pozorují, kontrolují,
determinují, omezují své děti a piplají se s nimi.

397
 Ale - tu se Březina usmál: přes všechny chyby ná­
tura může si i tu najiti svou cestu!
Když paní Pavla Kytlicová mluvila o jistém čtyř-
D iti letem chlapečku, jak je chytrý, řekl O. Březina:
„D ítě má byt hloupé, chytrost je tu zlé znamení."
13. září 1926 Otokar Březina odevzdává mi pro
jednoho z mých známých (zdá se mi, že dokonce
pro přítele Romana Lišku) svou knihu, do které
vlastní rukou vepsal tyto verše:

N a 1 emi rů(e nepřestávají hořet, pod {emí prameny

hrát,
v milenců srdce \e sluncejisk ry se třást, sladké rty détí
se smát,
a svati, v lávrati újasu svého, od %ití a smrti uzdra­
veni,
obletují sny svým i, ja k ranéní orlové skalní svá hnízda,
výšiny Vůle suverénní.

D ito Otokar Březina, maje tyto své řádky před očima

Brehmovo na sto}ej řekl mi: „ V této sloce je jako soubor všech
mých básnických knih, všechna moje básnická mou­
drost/' A potom mně vysvětloval verš za veršem:
v prvních dvou verších je život lidí této země. Jako
by se řeklo, život lidí světských. Verš třetí: od žití
a smrti uzdraveni, to znamená, že nechtějí ani žít,
ani umřít. Nechtějí, to jest, nemohou. Život této
země jim neodpovídá, není pro né. A nechtějí ani
umřít, neboť to by bylo zoufalství. Důraz je na tom
„ra n ěn i', neboť dokud ti orlové skalní nejsou ra­
nění, loví kořist. Ale jsouce ranění, již neloví, nýbrž
vracejí se k hnízdu, ve kterém se zrodili: tam chtějí

398
 umřít. Březina po těchto svých slovech zachoval
Danta: In tua voluntate mea páce, v tvé vůli můj
mír.
Otokar Březina, hlavně od roku 1925 čím dál vě­
doměji vracel se k hnízdu, ve kterém se zrodil:
k Církvi katolické. Všem jeho přátelům i návštěv­
níkům musilo to být patrné.
Podle O. Březiny nejlepší moje podobizna je ta Má podobna
z roku 1905 od Fr. Bílka. V ní prý je všecka moje
duchovní podstata, neboť v ostatních portrétech
nejsem prý už jen já, nýbrž i zrcadlení osudů a světa
kolem mne; jdeme prý lidmi a světem jako zrcadlo,
berouce na sebe spasení jiných jako kříž a to mění
naši podobu.
Nejlepší portréty Fr. Bílka jsou podobizny jeho fr. Bílek
choti a tchána, v nich je podoba synthetická. Bílek
takovou dokonalou podobu vytvoří jen tam, kde
sám je osobně zaujat (láskou), jinak dělá jen podoby
jednostranné, které vystihují jen jeden rys, jednu
chvíli života. Kdo viděl Velazquesovu podobiznu
papeže Pavla, nezapomene na ni na věky; tak řekl
Březina a ještě poznamenal, že mezi tímto papežem
a Velazquesem musel být zvláštní vztah, přátelský, Vela^ques
důvěrný okamžik, kdy si navzájem porozuměli.
Téhož papeže Pavla portrétovali i Tizian a Rem-
brandt, ale oba tyto portréty již nevystihují tajem­
ství osobnosti, nejsou vřelé, nevycházejí z hloubky
sympatie, ačkoli oba mistři byli jinak dokonalí. Tak
řekl Březina a pokračoval:
Tváře lidí v jisté době, obličeje z jisté doby podo- Doba
bájí se sobě navzájem. V době, kdy se nosily paruky,
všichni lidé jsou si navzájem podobni. „Tajemství

399
 času, doby,“ jak o knězi Fr. Floriánovi říkám v „M o­
hyle". V letech osmdesátých minulého století muži
i mládež nosili vousy. T o byla doba na jedné straně
hlubší, jsouc nacionalistická, ale s druhé strany
nižší, sprostá, chlastavá a poměr k ženě byl surový.
Světo vá válka Ve válce byli naši lidé po celém světě; není možno,
aby tyto otřesy celého světa nezanechaly stop i v po­
době našich lidí. Dnes jsou mladí i staří muži oho­
leni. Co získali na šířce (na zkušenostech tohoto
světa), ztratili na hloubce, jak ty rostliny, které se
plazí, takové ostružiny, nerostou do výše. Tak řekl
Březina a je to zároveň jeho soud o popularisaci vě­
dy, osvětové „činnosti" všech osvětových „činitelů"
a o tom „otvírání oken do Evropy", o Panevropě
a odnacionalisování Slovanů, jak to pěstuje mezi ná­
rody Židovstvo a jehcf poslušný pomocník, socialis­
mus.
Jo s e f F lo ria n Josef Florian je mág z Huysmansova Lá bas, když
se mluvilo o P. Ludvíku Vránovi. Josef Florian po­
dle O. Březiny není orthodoxní; „obyčejný pěšák,
infanterista katolicismu je orthodoxii blíž než Flo­
rian. Žádný kouzelník nemá lásku k bližnímu", řekl
13. září 1926 Otokar Březina.
13. září měl dr. Alfred Fuchs článek v brněnském
G a jda „D n i" o Bomberovi a Gajdovi. Bomberu hájí, kdež­
to o Gajdovi mluví cize, s patra, říkaje vyčítavě, že
česká veřejnost pro Bomberu nehnula ani prstem, ba
odsoudila jej, kdežto prý za Gajdou stojí dnes půl
národa. Otokar Březina k tomu řekl .-„Kdyby Židé
tam v Palestině měli vojnu s Araby, takový Alfred
Fuchs v každém případě, i kdyby totiž ti Židé byli
docela v neprávu, celou svou bytostí by sympatiso-

400
val se Židy a nebylo by mu to tak lhostejné, kdežto
Gajda je mu cizí, tedy i náš národ je mu cizí, sice by
nemohl o této aféře mluviti tak jak mluví. Postavit
Gajdu a Bomberu vedle sebe, jak činí Fuchs, je ne­
správné. Bombera už před převratem sloužil Rakous­
ku, toho mu nikdo nevytýká, konal jako polní ku­
rát a biskup svou povinnost, ale Gajda nasadil svůj
život pro národ a choval se vskutku jako rek! Tím
netvrdíme, že je svaty, každý člověk má své chyby,
polarita dobra a zla je nejen u všech lidí, ale i v celé
přírodě, páv má svůj nádherný chvost, ale i ošklivé
nohy, hlavu hadí, podobně labuť svůj sličný krk, bě­
lostná křídla, křivku krku a pohyby křídel i plování
vznešené, ale u zobáku černé skvrny a výraz tváře
démonicky zlý, zle smutný; podobně, čím geniálněj­
ší člověk, tím více ďáblů má okolo sebe i v sobě!
Hrozí-li neštěstí, někdo přiskočí k hlásné troubě a
s celou zuřivostí úzkosti a hrůzy do ní foukne, na­
duje se, až trouba dostane při tom třebas i trhlinu;
takový hrdinský čin vykonal Gajda. Proč se na něj
vrhati pro jeho nedostatky? Oni proti němu útočí,
poněvadž je Gajda, t. j. rek, který pro národ vykonal
slavný čin. Každý Čech, který má d t pro svůj národ,
musí sympatisovat s Gajdou!" Tak řekl Otokar Bře­
zina.
Svatá Terezie vyrostla ve své době a překonala ji Sv. Tersňt
svou svatostí; horlila pro původní přísnost Karmelu,
pro bosáky, ale také její styl je bosý!Ona překonala
v sobě barok, což je vyvrcholení renaissance, plnosti
a mnohosti forem; nastal empir, sloh střízlivý, který
všechnu tu přítěž forem odhodil a dbal jen účelnosti,
vytvořil sloh kasárnický. Svatá Terezie vytvořila

401
 svému národu, a jenom svou svatostí, docela nový
styl: v jejích spisech není slova zbytečného, její dílo
je klasické a jako takové je zavedeno ve Španělsku do
všech školních učebnic.
Z tohoto thematu přešel Otokar Březina na katoli­
cismus v zemích českých a mluvil asi takto: Před­
stavení Církve katolické u nás vybrali si z katolicis­
mu několik mustrů: Jana Kapistrana, Ignáce z Loyo-
ly, svátého Alojsa z Gonzagy a podobně. Kdo pak
M u stry podle těchto jezuitských mustrů není střižen, toho
jesu itsk é
prohlašují za špatného katolíka. Ale Církev je širší,
Církev je universální. I v minulosti, i v budoucnosti
Církve jsou ještě jiné možnosti. V X V III. století
Církev katolická zrušila i Řád jezuitský! T o nebylo
bez důvodu. Bojovnost nemusí býti vždy oprávně­
na. Jsou lidé, kteří nepochybují o víře a o jejích člán­
cích, ale chtějí pracovati už jednou v klidu. Mezi
dnešními konvertity anglickými někteří přímo říkají,
že dogmata jich k Církvi katolické nepřivábila, že to
bylo něco jiného, dogmata že jich netrápí, že to byla
na příklad bohoslužba. Někoho dojme na příklad
prázdný chrám s věčným světlem, nebo tichá mše
u postranního oltáře a těch pět přítomných starých
laiků...
Tak mi řekl Otokar Březina a jsem přesvědčen, že
tu mluvil sám za sebe. Tady také jest dokonale vy­
světleno, proč v Jaroměřicích nechodil Březina v ne­
děli a ve svátek na služby Boží. On sám řekl a vysvět­
lil - mám na to dostatečného věrohodného svědka -
proč v Jaroměřicích nechodil v neděli a ve svátek na
služby Boží: že se tam nemůže modlit. Že je tam tedy
zbytečný, ačkoli naproti tomu v Tasově v neděli

402
a ve svátek nikdy nevynechá služeb Božích: chodí
nejen na mši svátou, nýbrž i na kázání, jako obyčejný
věnci, ačkoli těchto služeb Božích nekoná Jakub
Deml, anebo přes to, že je koná on. Otokar Březina,
a to říkám na svou čest, dovedl býti v katolické Círk­
vi obyčejným infanteristou a pěšákem a nejen tak na
oko, nýbrž z přesvědčení, poněvadž on vůbec nebyl
schopen nějaké přetvářky, anebo komedie. On byl
člověk vážný.
V Církvi katolické život nepřestává, nejsou v něm KatoUcUm
pausy a trhliny jak u protestantů, kteří v pravém
smyslu slova nemají „světla věčného". I když přijde
člověk do prázdného kostela katolického, najde tam
plnost a proud života. V katolickém kostele jsou
uplatněna všecka umění a mohou tu pracovati všechny
smysly - takže i po té stránce je tu plnost života
a žádná trhlina. Tak řekl Otokar Březina.
Kdyby naši buditelé před ioo lety byli myslili, co
dnes myslí realisté (socialisté, Masaryk), kdyby byli
poslechli jen rozumu, národ byl by umřel. Národ,
toť látka, která se musí utvářet od nadšenců-intelek-
tuálů, neboť sedlákovi je konečně lhostejno, mluví-li
se česky, nebo německy, ba raději by nechal své děti
učit jen německy, domnívaje se, že česky beztoho již
umějí. Sen, touha, přání musí předcházet každému
velikému dílu! Touha, přání, sen našich buditelů
vzkřísily národ, kdežto realisté-racionalisté by ten
národ byli zničili, počítajíce jen s tím, co tady právě
bylo a byla tu naprostá lhostejnost k národu, ne­
patrný počet příslušníků národa, z toho pak pro
každého Čecha veliké nevýhody politické, sociální,
hospodářské i kulturní. Lépe nám bude u hrnců

403
 egyptských, u Němců, když s nimi docela splyneme
i jazykem, jejich kultura je veliká, oni vládnou á -
my bychom začínali od zrnka hořčičného? My přece
Němců ani v politice, ani vé vědě, ani v umění, ani
v hospodářství nikdy nedohoníme a proto je ne-
smyslno, abychom se obírali věcmi jako je české his­
torické právo, abychom pomýšleli na nějakou vlast­
ní kulturu, nebo dokonce na nějakou politickou sa­
mostatnost! T o je řeč rozumu, reality, pokroku, řeč
tohoto světa a v podstatě rouhání, poněvadž se tím
docela stranou odsunuje Bůh, jenž stvořil národy a
jazyky. Takové bylo i smýšlení Masarykovo, proto
za války i po válce sám proti sobě musel se přeorien­
tovat, musel opustit realistická dogmata a přijat ná­
rodní sen.
Sen je také realita! Naši buditelé měli a pěstovali
sen, že vzkřísí národ a vzkřísili jej. Beneš a realisté
říkají: Není Slovanů, Slovanstvo je něco umělého,
násilného; jsou jen Rusové, Poláci, Čechové, Srbové,
Bulhaři. Připusťme tuto realistickou formuli, ale řek­
něme: Není sice Slovanů, ale budou, poněvadž my to
chceme!
Lid je dav, lid je těsto, ale nemá-li kultura zanik­
nout, musí se z lidu udilat národ, Slovanstvo, něco
vyššího, božského, mystického. Neboť udělá-li se
Rtalism z národa Realismus, bude z lidí zvěřinec, t. j. něco
nižšího, horšího, protibožského, protipřirozeného a
tedy nelidského.
Před ioo lety nebylo u nás žádného husitismu,
žádného kultu Husova, ale realisté jej vytvořili: začali
jej pěstovat povídkáři, básníci, byl to sen a ten sen se
realisoval, stal se realitou, takže dnes v každé zapadlé

404
vsi pálí se ohně na počest Husa, o němž ničeho ne­
věděli (jak dokazuje dr. Pekař) ani čeští emigranti.
Národ český má poslání a jest povolán, probudit a Ú kolnároda
sjednotit Slovany! Jinak nemáme v dějinách smyslu. českéko
My Čechové musíme vytvořit Slovany! Tento sen
my musíme živit a hlásat!
Masaryk má také sen, ale jeho sen o lidství (huma­
nita) je cíl příliš daleký nejen pro nás Čechy, nýbrž
i pro ten největší a nejsilnější národ, pro Angličany
na př. Tady se nedají dělat skoky, my musíme usku­
tečňovat cíle rozumně, t. j. nejprve ty bližší a pro nás
Čechy tím nejbližším snem a cílem jsou Slované,
bratři podle krve a plemene, nikoli široké a daleké
lidstvo! Chceme spojití všechno lidstvo a Turek,
Ind, celý Orient se nám vysměje, že jsme bezbožní,
degenerovaní Západníci. Indové, kteří studovali a
studují v Anglii, říkají do očí svým anglickým přáte­
lům: „M y budeme pracovat 500 let, nebo 5ookrát
500 let a přece konečně vás zaženeme do moře!“ T o
je sen a ten se může uskutečniti, poněvadž - není
skokem nesmyslným, je to sen vůle, která neodporu­
je evoluci. Masaryk stále mluví pro evoluci, ale svou
humanitou je otcem a tvůrcem revoluce, tedy kroků
zpátečních, Zpěvů pátečních. Masaryk, i když o tom
neví, je revolucionář jako mezi národy Židovstvo,
které má svůj sen o ovládnutí celého světa, a tohoto
cíle-snu může dosáhnout a dosahuje jedině rozvra­
cením a rozvrácením všech národů, namlouvajíc jim,
že mní národů, že jsou jen lidé, kteří, až se zřeknou
svých národních a vlasteneckých báchorek, mythů a
lží, snadno se dohodnou... Naproti tomu však Židé Židé
sami mezi sebou vášnivě pěstují, křísí a fedruií právě

405
 židovský nacionalismus, děti své horlivě učí hebrej­
sky, stavějí, ctí a navštěvují synagogy, zalidňují Pa­
lestinu, ve všech zemích a městech svými emisary,
řečníky, důvěrníky a propagátory šíří a živí zionis-
mus. Pracují tiskem, pracují nikoli pro to široké lid­
stvo, nýbrž jen a jen pro sebe ve všech politických
stranách, nevyjímaje ani katolických, pracují ve vě­
dě, v umění, v sociálních otázkách, ve sportu svou
typickou drzostí, a všechno již mezi arijci prostou­
pili jako kvas a otrávili. Jejich názor na život, na že­
nu je úžasně nízký, hrubý, sprostý, materialistický,
modlářský; oni ani dnes neuctívají Hospodina,
nýbrž Baala a Zlaté tele. Tak řekl Březina.
Úředník pan Liška z kanceláře ministerstva zahra-
Paneuropa ničí poslal O. Březinovi k podpisu projev o Pan-
europě, podotknuv, že podepsal tento projev i Ma­
saryk a Beneš. Březina odpověděl, že myšlenka je
krásná: spojit všecky národy v Evropě. Ale když už
se projektuje to, proč prý nespojit všechny národy
vůbec? Proč k tomu nepřibrat i Afriku, Asii atd. ? Ale
proč my Čechové máme pro mír organisovat celý
svět, když přece jsou tu pro nás cíle mnohem bližší,
dosažitelnější a rozumnější: spojit na př. všechny
Slovany? Takto mně o tom vyprávěl Otokar Březi­
na a potutelně se usmíval.
vu Nezval Vítězslav Nezval, básník, representant českého
surrealismu. Co je surréalism? V podstatě totéž, čím
je v malířství kubismus. Ale co bylo možno v ma­
lířství, nemusí míti smysl a rozum v literatuře. T o je
Surréalism jiná sféra. Ostatně surréalism není nic nového, má
jej netoliko Francis James, nýbrž už i Shakespeare,
jenže u Shakespeare mluví tím jazykem jen blázni.

406
Král Lear, stařec zešílevší nevděkem svých dcer a
utrpením. Stařec už tím, že je stařec, má paměť krát­
kou a zmatenou; ale jsa ještě šílencem, má paměť te­
prve podivnou: jisté události jeho života vynořují se
mu v mysli sporadicky a současně, docela proti naší
rozumné logice.
Surréalism odpovídá naší době radia a fotografii
s letadel, aeroplánů. V radiu slyšíme někdy čtyři sta­
nice najednou, zmatené zvuky a hlasy. Básník sur­
realismu je centrem těchto (kolektivních) hlasů z ce­
lého světa, pokud arci j e schopen chápati svět. Ale může
takováto poesie býti chlebem pro národy? Kolik lidí
může tomu rozumět? Skákati slovy jen po vrcholcích
jevů, myšlenek a nálad: kolik lidí může tomu rozumět ?
Vítězslav Nezval proti ostatním má tři plus: že
prošel školami (kulturou), že je Moravan a že je Ha­
nák. Tak řekl Otokar Březina a jsem jist, že se nemý­
lil, neboť Vítězslav Nezval narodil se sice na Zno­
jemsku, ať nedím na Horáčku, ale jeho typ je velmi
zřetelně hanácký. Neboť o půvabu a typu zajisté ne­
rozhoduje křestní matrika a vysvědčení zachovalosti,
tím méně pak domovský list od úřadu, jenž vydává
zároveň mosazné cejšky pro majitele psů. Já bych
sice bez mučení přijal Vítězslava Nezvala za svého
žáka, ale nemohu ho přijat za Horáka. My Horáci
nejsme totiž tak tlustí. Ale možná také, že uši dneš­
ních lidí jsou tam uvnitř mnohem širší, vždyť i ten
kouř na nádražích má vliv na vůkolní stromy a rostli­
ny, jak by ho neměl ten stále větší a větší hřmot vla­
ků, aut, elektrik, radiových amplionů a politických
schůzí na sluchové orgány člověka ? Dobře to děláte,
Vítězslave Nezvale, dělejte si, co chcete!

407
Marítaine Dnešní francouzský filosof Maritaine a jeden ang­
lický (Březina ho jmenuje, ale já zapomněl jeho jmé­
no) vedou vojnu proti Dekartovi ve prospěch svá­
tého Tomáše Akvinského, jehož spisy vydávají se ve
Francii dnes s textem originálu a vedle něho pře-
Descanes klad. Descartes založil „pravdu" t. j. poznání lidské
na předpokladu (Cogito, ergo sum), že člověkova
pravda jest jako pravda Anděla, t. j. z přímé intuice
bez ohledu na lidskou zkušenost tělesnou, na práci a
na bolest. Práce a bolest, toť lidská zkušenost.
Ro{um lidský („pokrok", „věda") podle Otokara
Březiny nikterak není totožný se životem a s jeho
plností a krásou, nýbrž docela je rovnocenný které­
mukoliv stroji, na př. stroji, který vytlouká pazdeří,
češe vlnu, rozkrajuje řepu, tluče štěrk, přede vlákna
a podobně. Tak řekl Březina a dodal: „A le stroj je
věc mrtvá".
Dle Otokara Březiny (a Maritaina) je tu třeba ještě
Autorita třetí, těžko, nesnadno měřitelné věci: autority, která
by při pravdě chránila a zastávala, hájila její celek,
celistvost: krásu (poesii), báseň, to čeho rozum
jednostranný, strojově mrtvý nedovede chápat. Vě­
da koná jistou službu, ale náboženství jest mnohem
blíž pravdě nežli věda. Nejen náboženství katolické,
nýbrž i náboženství malé, menší, na př. budhism,
náboženství, z něhož vždycky roste nějaký život,
něco (ivého, kdyby to byl i jen bodlák! Ale ten bod­
lák je skutečná živá bytost, má tvar a něco na zemi
dělá, na př. svými kořeny nahlodává skálu, takže
později připraví na místech pustých zemi pro vyšší
formy života, až konečně i pro růži a lilii — a to je
katolicismus. Ostatně i ten bodlák bude míti květ,

408
v y p u č í te d y k rá so u a p o s k y tn e p a s tv u v č e lá m . T a k
ř e k l O t o k a r B ř e z in a .
Masaryk Mussolinimu dal nejvyšší řád a vyzname­
nání, ale Gajdovi se vyčítá jeho velezrada, že pro­
střednictvím Mussoliniho bratra blahopřál Mussoli-
nimu k záchraně od atentátu. Tak mi řekl Březina a
podotkl: „Kdo chce, ať tomu rozumí” .
Umění Arnošta Hrabala je ryze dekorativní, nic A . Hrabal
v tom není a příliš se to podobá kresbám medijním,
kde se jeden motiv ustavičně opakuje. Je to příroda
chudičká jako před dobou Permskou, kdy tu na ze­
mi rostly jen samé lišejníky a mechy.
V roce 1908 byl Masaryk se svou paní v Jaromě-
řicích. Provázel je dr. Drož, lékař z Německého Dro{
Brodu. Tento dr. Drož překládal z češtiny do Ru­
munštiny a byl tenkrát jaksi major domem Masaryko­
vým. Masaryk tehdy řečnil v Moravských Budějovi­
cích. Aranžoval to Marák. Masaryk řečnil o Havlíč- M arik
kovi. V téže době hauzíroval Machar na jiných stra- Machar
nách s antikou a Jedem z Judeje. Masaryk se svou
paní a s Otokarem Březinou šli tehdy v neděli ze zá­
meckého parku a stanuli před průjezdem k Hambál-
kům. Na tomto místě otázal se Masaryk Otokara
Březiny, co soudí o Jedu z Judeje. Tehdy jsem od­
pověděl Masarykovi: „ I kdyby to bylo pravda, co ří­
kají někteří protestantští theologové, že totiž Kris­
tus je osoba nehistorická (Brandes, Žid) a že vůbec Brandes
nežil, přece je tu po tisíciletí Jeho osobnost duchovní
jako duchovní slunce, které znamená spásu milionů
lidí!“ Masaryk mi na to odpověděl: „Machar vidí/“
J á n a to to s lo v o n e o d p o v ě d ě l n ic , p o n ě v a d ž č lo v ě k
m é h o r á z u n e p o le m is u je t a m , k d e t o n e n í n i c p lá t n o .

409
 Tak mi řekl 22. září 1926 Otokar Březina. „Já Masa­
ryka znám,“ začal celý tento hovor Otokar Březina,
- „a aby člověk člověka znal, k tomu není potřebí,
aby o něm věděl všecko; tak jako zkušený muž sáh­
ne prstem jen na ostří a již ví, jaký je to nůž, po pří-
pádě ještě o to ostří nehtem slabounce brnkne a už ví
jaká je to ocel a práce!“ Tak mi řekl Otokar Březina
__ ✓ v/ *
22. zan 1926.
Březina mluvil téhož dne a při téže příležitosti
o sektě babtistů, kterou k nám do Čech, abychom
nepostrádali žádné kuriosity, jistí, naprosto nezod­
povědní živlové zavádějí: „Někteří lidé volí si nábo-
Babtisti ženství dle své nemoci. V sektě babtistů je zádumči­
vá pýcha. Lidé, kteří jsou nemocni, slabí, ,s životem
hotovi', sejdou se v sektě, která jim namlouvá, že
oni jsou vyvolení a v držení pravdy celé, kdežto ti
ostatní že jsou špatní a nízcí. Proto babtisté pohlížejí
na všechny ostatní lidi s výše." Tak pravil Březina.
Letos (1926) byl v Lánech literární dánský histo-
Brandes rik Jiří Brandes, Žid. Tento Brandes nedávno vydal
knihu o Kristu, ve které se židovskou domýšlivostí
dokazuje, ovšem „historicky", že Ježíš Kristus na
světě vůbec nežil, že to, co píší Evangelisté, jsou jen
samé symboly. Tak na př. Jidáš, že představuje anti­
semity; tak Jidáše vylíčili a jeho postavu vybájili
křesťané ze Židů, Judaisantes, ti totiž, kteří v křes­
ťanství chtěli uplatnit Starý Zákon, Synagogu. Dnes
Brandesovi odpovídají někteří protestantští theolo­
gové a skoro týmiž slovy, která jsem tehdy v roce
1908 odpověděl na jeho otázku Masarykovi. . . Tak
mi řekl Březina.
Jednou v neděli, v polovici září 1926, říkal mi

4 10
O. Březina, že náš katolický klérus a jeho theologo­
vé jsou apologety nevčasnými; dovedou prý vyvra- Apologie
ceti ariany, pelagiany a podobné, dávno vymřelé
sektáře, ale nedovedou prý vyvraceti námitky dneš­
ních časů. Březina při tom užil přirovnání:
K a ž d á d o b a r o č n í m á s v é z v l á š t n í r o s t li n s t v o , i t y
v ů n ě k v ě t i n m a jí t a k é c h e m i c k y j i n ý r á z , ji n o u s k la d ­
b u , i te n v z d u c h , i ta v o d a a o b l o h a m a jí n a p o d z i m
d o c e la ji n o u v n ě j š í i v n i t ř n í ja k o s t n e ž n a ja ř e n e b o
v lé tě . P r o t o t a k é v d o b ě n a š í m ě l b y k n ě z h á jiti
C í r k e v jin a k n e ž z a s t a r ý c h č a s ů .
Mluvilo se o Fráňovi Šrámkovi, jenž byl zároveň
se dvěma Židy, Kodíčkem a Langrem a Karlem Čap­
kem pozván do Lán. Fráňa Šrámek libuje si v sexua- Fráňa Šrámek
lismu. O jeho „T ěle“ pravil Březina: „ V domě cha-
lupníka jednou za třicet let utvoří se nová rodina, ale
v kurníku děje se každý den.“
Časopis „Obrod“ , poslední číslo 1926, září. Březi- Zim a bylo
na o tom praví: „Je to slabé; jsou to dobří lidé, ale
nic nedokážou. Je to mělké! Dnes vůbec nic se ne­
dokáže v náboženství: církve a kroužky ,duchovní*,
spiritistické, okultistní, anthroposofické vznikají a
hned zanikají. Lidé vzplanou a nevytrvají** (nejsou
to následky „dumlání**, jak o nich mluvil Březina?),
„ n e b o ř je z im a a v z im ě s e n e s e j e ; s e tb a je m o ž n á je n
v u r č i t ý c h m ě s íc íc h a r o č n í c h o b d o b í c h . N ě k d y ta k é
o v á n o c í c h z a z e le n á s e t r á v n í k a v y p u č í k v í t k o , a le
b r z o h y n e , a n i ja r a s e n e d o č k á ! Z a n a š ic h č a s ů p r o
v š e c h n o m y s t i c k é je d o b a z im y .* *
Ke slovům sv. Jana: „ A byla zima** (Jan 10, 22),
poznamenává svátý Augustin: „Zim a byla a studení
byli: neboť bylo jim líno přistoupiti k onomu bož-
 skému ohni. Přistoupit znamená věřiti: kdo věří,
přistupuje, kdo popírá, odstupuje. Nepohybuje se
duše nohama, nýbrž city“ (Tract. 48 in Joan). Mysti­
kové všech časů mají jeden jazyk.
Prosil jsem O. Březinu o poslední číslo „Národ­
ních listů", ale on mi dával i jiné noviny; řekl jsem,
že toho mám zatím dost, že beztoho čtu skoro už jen
ty nápisy. Na to mi odpověděl Březina s úsměvem:
Kráva „A n i kráva se nepase methodicky a nežere šmahem
všecko!“
Spisovatel Včera večer, 22. září 1926 mluvil Březina o básní­
Spisovatelka
kovi a ženě a řekl, že básník muž dovede něco pod­
statného říci o ženě, dívce, kdežto spisovatelka líčí
muže vždy jen bud jako dobrého Fridolína (mar­
meládového ťulpasa), „ideála“ , anebo jako největší­
ho sprosťáka a vyvrhela, karikaturu. Podotkl jsem,
že podobně Strindberg líčí ženu jen jako zlo. Už si
nepamatuji (19 31), co mi na to odpověděl Březina
(asi tolik, že není čistě mužských typů), ale pokračo­
val ve své představě a myšlence, mluvil o Dantovi,
kterak ve „V ita Nuova“ líčí poutníky a mezi nimi
i2letou dívku, ale tak, že nelíčí jen dívku-ženu,
nýbrž i její tajemství, dívka prý je tu jako zjevení
pravd vyšších, transcendentních a člověk žasne. D ív­
ka tu není jen dívkou, nýbrž i zjevením „nekoneč­
nosti".
Francesca Potom mluvil Březina o Francesce de Rimini"
de Rim ini
z Dantova „Pekla" a pravil: „Dosud bylo slyšeti jen
vřavu, skřípot a hýkání zatracenců, ale v této kapito­
le najednou tlumí se řeč i tón a slyšíme niku v Pekle
nezvyklou. Březina neodolal a zpaměti v originálu
recituje verše o Francesce de Rimini a vykládá mi

4 12
text, i smysl jeho hudby slovné a slabikové a smysl
větný. Láska, i hříšná láska ženy vdané k milenci svo­
bodnému, vynutí si, jsouc neodolatelná, milování
vždycky-, lásce nelze odolat. Francesca a její milenec
jsou sice v pekle, ale milují dál, jako ve vichřicí krou­
žíce za sebou, věčně si nedosažitelní. V několika ver­
ších vyslovil tu Dante podstatu milování. A tuto ter-
cinu začal Dante veršem, jejž převzal z Vergilia, ale
Vergilius převzal ten verš z Homéra (duše v podsvě­
tí): inspirace má jeden zdroj, ne svůj.“ Tak mluvil
Březina.
Ještě mám poznamenáno, co řekl Březina o té době
zimy: Doba zimy je dnes pro věci duchovní, pro po­
žadavky duše, ale když všecko kolem nás zkomírá a
hyne, sotva povstavši, jsou tu instituce staré, Církev
katolická, sýpky starých domů, počestných, dobře Sýpky církve
stavěných, s hradbami, pilíři, vály, s dokonalými
krovy a střechami (takto karakterisuje Březina ka­
tolická dogmata, svátosti a bohoslužbu), pod nimiž
možno přečkati zimu (nevěry, pokroku, humanity).
Pod touto střechou je možno přečkati hladomor. Do
pece, na ohniště házejí se celé štípy i pařezy, je to pri­
mitivní, ale přece, byť teplo není valné, možno pod
takovou střechou a pod takovým krovem přežiti
zimu.
Reformátoři a nové „církve" nemají hloubky, i ty
tváře „reformátorů" a jejich posluchačů dostávají
tvar skleslý, skleslý tvar písmene Omega. Omega
Realisti uznávají jen ty dva básníky české: Nerudu Neruda
a Havlíčka. Z Máchy pak dělají muže statečného Mácha
i statného, jakým nikdy nebyl a nikdy nemohl být.
I kdyby Mácha byl předčasně nezemřel, nikdy ne-

413
 mohl skončit! dobře. Neruda podle Březiny jest
„m užský", nikoli muž. Březina sám mi vysvětluje,
že v některých krajích místo mužský se říká chlap.
Muž má docela jiný smysl, neboť slovo muž nevylu­
čuje jemnosti. Březina řekl: „Mužský, chlap není a ne -
může být jemným, ale jsa chlap, vykoná kus poctivé
/ <<
prače.
Z Máchy dělají realisté autora realistického (Cha-
lupný dělá realistu dnes i z Otokara Březiny! Kluci,
smějte se!), Masaryk v Máchově „Máji“ vidí „řešení
ženské otázky“ . Březina se tomu směje a mluví
o zdrojích romantismu z anglické literatury, Byron
Romantům tu není jediný. Romantikové Mickiewicz, Slowacki,
Krasinski, Norwid, ti všichni jsou romantikové, ale
měli předchůdce!
Březina s humorem líčíapředvádí reka romantismu,
člověka nešťastného (cf. Ernest Hello: Vášeň neštěs­
tí), hubeného, ubledlých lící, obklopeného loupež­
níky, skelety, ruinami hradů a cigány. Březina praví:
„ A po sto letech dnešní bolševism odpovídá svým
způsobem tomuto romantickému ideálu nespokoje­
nosti: nil novum sub sole!“ A Březina se usmívá.
Březina mi ukazuje číslo časopisu „SeveraVýchod",
za kterým je dr. Josef Knap, a v tom čísle povídkujo-
josefKopta sefa Kopty (myslím, že je to legionář a Josef a učitel)
pode jménem a pod titulem „Chlapec a hřích". Březi­
na řekl: „Jak je to lživé! A autor lísá se k Židům! Ale
kdyby ten kněz byl už jakýkoliv, třeba jest unaven,
zívá a je netrpěliv, už by nejraději byl hotov s tou
funkcí: ale je to (ivot/ Když takový chlapec přiklekne
ke zpovědnici, přiklekl k (ivotu.“ Tak řekl Březina.
 Březina den co den studuje Homéra a odříkává si
jeho verse nahlas. Nejednou a vždy s radostným vzru­
šením recituje mi nazpamět řecký originál a vykládá
mi jeho verše. Tak mi v září 1926 u nás v Tasově za­
choval ono místo, kde Achilles a Agamemnon stojí
proti sobě, měříce slovy svou sílu. Agamemnon pra­
ví : „ . . . božská tě zrodila matka“ , to znamená: T y jsi
genius, jsi sám, kdežto já jsem vládce, maje za sebou Genius
a vládce
národy, množství. . .
P o t o m m i c i t o v a l o n o m ís t o , k d e n á r o d o v é j s o u lí­
č e n i ja k o lis t í s t r o m u , „ a l e s t r o m u j i ž n í h o , n a n ě m ž
s ic e lis tí je d n o o p a d á v á , jin é v š a k , m la d š í, s o u č a s n ě s e
n a n ě m z e l e n á ___ “
Březina mi vysvětluje hudbu originálu: ty daktyly H om ír
znamenají život, tanec, veselost, naproti tomu spon-
deje, zvláště se samohláskami omikron a ómega váž­
nost, smutek, smrt, zanikání: Březina cituje pomalu:
IloXkág d'l(p\Hnovqtyvyac, ”A id i ngotayjBv r)Q(óa>v...
P r v n í t ř i s l o v a ř í k á B ř e z i n a t a k , ž e m á m d o je m , ja k o
b y c h v i d ě l č lo v ě k a p o d n í z k ý m , z a t a ž e n ý m , p o d z i m ­
n ím n e b e m k rá če ti tě ž ce , ta k tě ž ce , ja k o b y m ě l n a n o ­
h o u k o v o v é k o u le , ta k ž e p ř e s v š e c k u s ílu a v ů l i u ž u ž
s o t v a jd e . B ř e z in a p ř i d r u h é m s l o v ě p r o d l u ž u je o b l i ­
č e j z d o la n a h o r u , p o u lí o č i a k v í l í ja k o m e lu z in a : i f -
t h í m ů ů ů s ___
T o č t v e r é s i g m a s y č í a o b ě a lf a , v p r v n í m a tř e t ím
s l o v ě , js o u ja k o š i r o k ý , p ř e s v š e c k y o b z o r y s e t á h ­
n o u c í d e c h , a je t o d e c h v š e c h n e s č e t n ý c h b y t o s t í , je ­
ji c h ž tě la js o u v a g ó n ii. V l a s t n í p a k d í l o a o k a m ž ik
z n á z o r n ě n y js o u v k r a t i č k ý c h , ú s e č n ý c h s la b ik á c h
s l o v a č t v r t é h o a p á t é h o : 'A t á t ngotaipsv ; p o s le d n í s la ­
b ik u s lo v a A - i - d y v y s lo v u je B ře z in a t v r d ě a k ře p č e ,
 i mám dojem, že vidím ruku s dýkou a než se mohu
vzpamatovat, už je vražena do srdce; v tom nQotaipev
(pro-i-apsen), s hexametrovým akcentem na předpo­
slední slabice je cosi podobného jako v českém praš­
til: pobil je a srazil, mrštil do Hádu! Pro-i-apsen: je
v tom také jakési pohrdání: jaké pak caviky? co už
tady s tebou? a zároveň neúprosnost, všemohoucnost
Smrti, nepodplatitelnost zákona obecného, Nejvyšší
Spravedlnosti/Hpwtóv. V slabikách tohoto slovajevy-
jádřena nejen všecka hrůza, nýbrž je v nich zároveň
i všechen zbožný úžas nad tím, jak veliké věci tady
zahynuly a nastaly__
Homér neudělá celý verš ze samých spondeů, ani
ze samých daktylů, to by bylo mdlé a únavné, nebylo
by to dobře jako cihly, kameny, balvany, kvádry %£-
va vázáno, takže by se zed takového verše rozpadala,
nedržela by pohromadě, proto alespoň rozpůlí jej Ho­
mér césurou, anebo vyplní maltou jistých slovíček!
Tak to nedělá Otmar Vaňomý, jeho překlad Iliady a
Odysseie je mdlý, poněvadž jistá důležitá slova ne­
klade na důležitá místa^dělaje z nich naopak „maltu“ ,
ač tam měl položit balvan. Agamemnon, vládce davů,
volen lidem za vůdce!
V téže době, ještě tedy v Tasově, mluvil Březina
V ílím o Villonovi, který žil v době husitských válek. Byl to
básník zvuku, plnozvuku. Nějaký jeho příbuzný byl
proboštem, či podobným vyšším hierarchou a chránil
jej od šibenice. Tento Villon, aby dostal zvuk do ver­
še potřebný, vymýšlel si i slova a některé řecké jméno
zkroutil pro tento svůj účel k úžasu filologů a kritiků.
V iktor Hugo Podobně dělal to Viktor Hugo, také básník zvuku, ale
básník veliký, pták mocných křídel, romantik, dědic

4 16
Byrona, jenže u Huga onen romantický hrdina, člo­
věk pochmurný, záhadný, rozháraný (Březina jej jem­
ně ironisuje, mluví o hnátech kostlivců, o sovách a
ruinách, o vousech a vousiskách, o „záhadných"
očích, rozevlátých za noci pláštích."..) má již nějaký
konkrétní smysl. V romantismu byronovském, nebo
řekněme máchovském, byla hrůza pro hrůzu, zločin
pro zločin, bledá luna pro bledou lunu (něco podob­
ného je i v Maeterlinckových dramatech hrůzy). Ale
Viktor Hugo svůj romantism už vykupuje.
Homér není si vědom složité krásy svého jazyka, tak Homér
jako člověk tělocvikář není a nemůže si býti rozumo­
vě vědom každého svalu, každé žíly, každého nervu
i kloubu, když ladně přeskakuje šňůru.
Homérův aorist odpovídá jónskému sloupu, který
je štíhlý a pevný, takže by dobře stál sám, ale jeho
base a hlavice jsou jen pro oko pozorovatelovo: i oko
chce mít jistotu bezpečnosti.
Villon, autor ballat. „Francouzská poesie lidová",
překlad Hanuše Jelínka. Březina nazývá tento překlad Ham téJeUnek
geniálním.
Právě ted vydal Hanuš Jelínek v „Aventinu" další
sérii těchto svých překladů, pod názvem „N ové zpě­
v y sladké Francie" (Praha 1930) a docela jistě i o těch­
to překladech Jelínkových vyslovil by Březina stej­
nou chválu.
Villon je erotik. Žádná báseň nemůže vzniknout bez
erotismu. Dante, „N o v ý život". Dante vidí dvanác­ D ante
tiletou dívku a napíše o ní s takovou něhou (a silou),
že ta dívka je zároveň promítnuta do transcendentna,
do mystéria, do věčnosti. T o dovede jen muž, ale do­
sud žádná žena nedovedla takto psát o muži; žena

417
 v takovém případě bud se nesnesitelně, hloupě mazlí,
dělajíc z muže hlupáka a tatrmana, anebo zase opačně
líčí jej jako největšího sprosťáka a vyvrhela.
24. září 1926 odvezlo nám velkomeziříčské auto
Rudolfovo pana Březinu nazpět do Jaroměřic. Obsta­
ral to na mou prosbu profesor Zdeněk Heindl.
Podle Březiny i strom nosí starou kůru a stará svá
církev léta, proč prý by se Církvi zazlívala ta stará obřadná
roucha, ty staré obyčeje a způsoby?
Ve čtvrtek 13. ledna 1927 večer přijel jsem z Mo­
ravských Budějovic od přítele prof. Fr. Jecha k panu
Březinovi do Jaroměřic a odjel jsem v sobotu. Pan
Březina mne zdržoval, jak skoro vždy, abych ještě ne­
odjížděl.
Podle Březiny (tak jsem si poznamenal doma do
Protestantům svého deníku z této návštěvy) protestantismus, od­
mítnuv tradici, vsadil všecko na literu, která zabíjí.
Pastoři, podle Březiny, nezbytně se před svými věří­
cími přetvařují, neboť věda jim literu (Písmo) docela
rozházela. Podle této vědy není ani jediné slovo v Bi­
bli jisté! Všecko je v Bibli falešné, nebo aspoň pode­
zřelé, neboť originálů nikde není (a autentičnost dá se
zaručit jenom tradicí, a tu protestanti vyloučili). Ta­
kový je soud kritiky vědecké. Takže pastoři nemají
se vůbec oč opřít, nemají země pod nohama.
Katolíci naproti tomu mají i Tradici, i Písmo, Vul­
gátu. Církev prohlásila překlad Bible od sv. Jeronýma
za inspirovaný a tím ji zachránila. Ironií osudu tedy
se stalo, že protestanté držíce se jen a jen Bible, nemají
vůbec nic.
Březina dnes lituje (neříká mi toho ponejprv), že
kdysi odbíral a četl Herbenův „Č as“ . Řekl: „Nemo-

4 18
hu pochopit, jak jsem to mohl číst!“ Á chválí praxi
římského Indexu. Člověk podle Březiny může hřešit index
i tím, že jistou četbou ztrácí už ten čas a mimo to bud
ihned se kazí na duši, nebo zůstává v duchovním ži­
votě pozadu.
Pochlubil jsem se Březinovi, že prof. dr. Theodor
Lessing při své návštěvě v Tasově se s námi modlil, Lessing
ba i na mši svaté byl, ač žid. O tom řekl Březina: „T a ­
kový člověk, když čokoládu, nebo sardinky, tak jen
s jistou značkou, musí to být echt: když kněze, tak
katolického! - Lessing je superiomí duch: přišel-li
byste k němu o něco za 20 let, on vám to udělá, on
dovede být vděčným! Neboť on, jsa Židem, je Ahasve-
rem, cítí se opuštěným, i dovede být vděčným člově­
ku, zvláště katolickému knězi, který nejen že jím ne­
pohrdá, nýbrž jej i miluje!" Tak řekl Březina.
Josef Florian podle Březiny není původní člověk, j osrfFlorian
hájí církev zase jen církví, jeho kritiky na těch lístcích
nemají vědecké ceny, nejsou kritikami, poněvadž ně­
co takového může dělati kdokoliv, protože každému,
když si vezme na to čas, při četbě něco napadne; je to
libovolné a od Floriana často nespravedlivé, neboť
ani ta prostřední kniha nemohla být napsána be% lás­
ky, a co je děláno s láskou, má cenu pro někoho, třeba
ne pro nás. Tak řekl Březina, ale v téže době, arciť při
jiné příležitosti, pravil: „Nemáme se ohánět stále lás­
kou, poněvadž někdy je těžko i jen to, aby člověk člo­
věka prostě snesl, vyžaduje to všeho napětí sil." To
řekl Březina, když se mluvilo o osobních dogmatech
Františka Bílka.
5. března 1927 přijel jsem odpoledne do Jaroměřic, Smrt
v sobotu, spal jsem vedle mrtvého Františka Ham-

419
bálka, hoteliéra. V neděli odpoledne měl slavný po­
hřeb, kterého se zúčastnil také Březina, ctitel zesnu­
lého. Syn zemřelého Františka, p. Rudolf Hambálek
mně vypravoval, kterak Otokar Březina se přišel do
domu s mrtvým rozloučit. Stál prý nad jeho otevře­
nou rakví a mluvil k němu jako k živému: připomínal
mu všecky jeho práce, podniky a starosti a když to
všecko uvedl a vypočítal, chválil jej, že to všecko
dobře vykonal a nakonec se s ním loučil opět jako se
živým. Byla prý to řeč dlouhá a já si myslím, že první
a poslední řeč Otokara Březiny při takové příležitosti.
Smrt Františka Hambálka jistě se dotkla O. Březiny
hluboce. Po všecka ta léta se Březina u Hambálků
stravoval a mohu dosvědčiti před Bohem, že mezi O.
Březinou a rodinou Hambálkovou vyvinul se poměr
tak přátelský, že byl jako příbuzenský. Březina mi
v těchto dnech o Františku Hambálkovi vypravoval
a mezi jiným řekl: „O n po sobě nezanechal bohatství,
ale v jeho životě bylo něco zvláštního, cosi vskutku
podivuhodného: bylo a živilo se tam zadarmo po celá
léta plno lidí a nejen, že nebylo úbytku, ale všecko se
dařilo, hospoda se přestavěla na poschodí, syn se
šťastně oženil a tak je tu krásná budoucnost. Člověk
se tomu musí divit, poněvadž jinde se počítá, škmí a
šetří a přece všecko jde na mizinu! Při tom Hambá­
lek, jak víte, nebyl nikterak od řeči, ale byl to člověk
dobrý a zbožný, na jeho domě bylo vidět to, čemu se
říká Boží požehnání."
I vypravoval jsem Otokaru Březinovi něco podob­
ného ze života svého otce, kterak vskutku s holýma
rukama začal svou živnost krejčovskou, potom sel­
skou, potom proti své vůli obchodnickou, jak vzkvé-

420
tal, jak živil a miloval lidi i dobytek, jak pomáhal ne­
mocným a nešťastným, s jakou radostí, ba s jakou
vášní pracoval na poli, jak přemáhal dluhy, ustavičně
neměl nic a ustavičně se zveleboval: z výměnku od
svých rodičů koupil si chaloupku (ve které jsem se já
narodil, číslo ioo v Tasově), potom si koupil větší
selský statek, nějakých sto měřic pole, měl pár koní,
pacholka, děvečku, nádenníky, tovaryše, učedníky a
když všecko bylo na nejlepší cestě k blahobytu, po­
zbyl všecko a byl na mizině, vinou kněze, on, nad
nějž v celé farnosti sotva bylo více věřícího katolíka,
neboť zbožnost mého otce byla vyzkoušena jako zla­
to ohněm od samého počátku, byla oproti ostatním
famíkům vytříbena vandrem, Vídní, světem, nemo­
cemi, pronásledováním, opovržením a vždycky ob­
stála. A když bylo už vskutku zle a vinou toho kněze
pozbyl otec všecko a plížilo se zoufalství, přišel
ředitel Krakovské pojišťovny a žádal otce, aby přijal
zastupitelství tohoto podniku. Otec, sklíčený tolika
nehodami, odmítl. Ředitel domlouval a domlou- -
val, žadonil a prosil, i dal si otec říci a toto zastupi­
telství přijal, ač nerad. A právě toto zastupitelství sta­
lo se záchranou domu Demlova: přicházely peníze,
jimiž otec mohl volně disponovat, byla to sta a sta, a
s tou Krakovskou pojišťovnou docela patriarchálně Krnovská
účtovalo se, kdy na to byl čas, snad jednou za roka P °Júiovna
ještě ne úplně- a když někdo vyhořel, dal se honem
pojistit, Deml se za něho přimluvil a ten člověk dostal
pojistné a byl zachráněn. V těchto starých krásných
dobách, kdy ještě žhářství opravdu bylo zločinem
i ve svědomí lidí, takový Deml nebyl jen zástupcem
pojišťovny, nýbrž vlastně pojišťovnou sám. A tak

421
 vzkvétala daleko široko i po vůkolních okresích Kra­
kovská pojišťovna, zároveň však rostl majetek mého
otce Jakuba Demla. Když jsem toto vše a ještě s ostat­
ními podrobnostmi vypověděl O. Březinovi, bledé
chvění oživovalo jeho obličej a tu chvíli až neobyčej­
ně se podobal mému otci a mé matce, kteří tehdy byli
už na věčnosti, ale já viděl a věděl toto: kromě Oto-
kara Březiny a kromě mne není člověka, jenž by toto
. nejenom viděl, nýbrž i věděl; nejenom věděl, nýbrž
i viděl. Bylo to jako zasvěcení, bylo to jako znamení
a osvědčení pokrevního příbuzenství. Společné vě­
domí jednoho rodu: živé vědomíspolečnéhoprokletí
a vykoupení, jež našimi žilámi ústí do obecného
prokletí a obecného vykoupení.
Když už jsme šli s Otokarem Březinou od hrobu
žetráci Františka Hambálka, žebráci ve hřbitovní bráně vy­
bírali s pokladničkou, odříkávajíce otčenáše velmi
hlasitě, ba až vyzývavě. Šli jsme na ten hřbitov s p.
ředitelem Matějem Lukšů a s jeho chotí.
Doma potom Březina mi řekl, že lidé dávají almuž­
nu sami sobě, aby se v nitru uchlácholili a honem prý
chvátají s tím desítihalířem, aby už té žebroty nevi­
děli, aby tím penízem zacpali dírku, kterou se řine ne­
příjemné světlo.
židi Otokar Březina mluvil mnoho o Židech: jejich ná­
zor na ženu je nízký, žena jest jen předmět rozkoše, je
to jen samice, jen tělo. A vůbec židovský názor na ži­
vot je nízký: jídlo, pití, lázně, hudba, divadlo. Tato
požívačnost se přenáší do literatury, do sochařství, a
život takového Žida je strašný, smutný, prázdný.
Církev Každý národ do katolické Církve přináší, anebo
“ nirody má přinésti něco svého. Anglický národ dal Církvi to

422
nejvyšší: kult Mariánský (Keltové, Irové). Němci
(Albertus Magnus) vychovali a vyučili svátého T o­
máše Akvinského.
Alfred North Whitehead, autor knihy Science and
the modem World, obhajuje a dokazuje názor, že
básnictví, jako kterákoli věda, je (důležitým) {drojem
pohnáni. V tom je cena poesie. U nás se to neví.
Březina mi vypravoval o jedné mladé venkovské
ženě,která vynikalakrásou a poznamenal: „O na o své
kráse neví, také muž nezná její cenu, jsou jako dvě Krása (my
děti. Člověk se až pozastaví, jak taková krása může se
najednou zjevit mezi venkovským lidem. Ale dá se to
vysvětlit tím, že naše venkovské matky klekaly a
modlily se před obrazy takových Rafaelových Ma­
don, měly je denně před očima a potom rodily dcery,
na kterých se ukázala krása jihu.“
„Socialismus je neštěstím, na které náš národ záhy- Soeialism
ne,“ řekl Březina.
Židé jsou kapitalisty, zároveň však organisovali ž m
dělnictvo; to je jejich zásluha, že se zlepšil stav děl­
nický.
Vypravoval jsem Březinovi svou rozmluvu se Sta­
nislavem Todtem o Židech. On se mne ptal: „K dyž St. T oJt
Židé ovládnou celý svět, co potom ?“ St. Todt myslí
totiž, že ho neovládnou, poněvadž prý vzdělanost
víc a více se šíří a lidé vzdělaní prý se ovládat nene­
chají. Chacha, a jaký chomout na krku máte i v y, páni
inženýrové: za peníze vás hravě koupil císař Vilém,
Mussolini i Stalin! Cuius regio, illius religio, bratře
Stáňo! Toto heslo ponejprv vyřkli a uplatnili Lute­
ráni a my, jsouce pokrokoví, přece nemůžeme věřit
a dělat něco jiného, neboť vzdělanost se víc a více šíří
 a čím víc se šíří, tím je tenší a tenší, tak jako štrudlové
těsto, které se tahá na ubrusu se všech stran za uši.
Ano, bratře Stáfto, všechny strany vás tahají za uši a
vy říkáte, že vzdělanost se šíří. A ť tedy žije vzděla­
nost a její šířka, až budete v y inženýrové docela
průhlední, ba až ve vás (abychom zachovali ob­
raz toho štrudlového těsta) budou díry! T yto díry už
máte v ministerstvu prý národní osvěty. Z obecných
škol budou university (neboť je hanba dostávat tak
veliký plat za tak málo práce) a z universit školy
obecné, neboť je hanba dostávat tak malý plat a tolik
vědět! Ostatně, milý Stáňo, čím více vzdělání se šíří,
tím je odvislejší od nízkých pudů, od politiky a od
nevědomosti.
Stanislav Todt prostě nevěřil, že Židé ovládnou
svět. Kdyby četl Bibli, už by věděl, že jest jim to slí­
beno od Hospodina a že se to také dokonale vyplňu­
Židé je. Březina pravil: „ A Židé vskutku ovládnou svět,
poněvadž svým nadáním a svými vlastnostmi předčí
arijce! Oni v diaspoře nezanikli! Každý jiný národ
byl by jistě zanikl! Jsou talentovanější (a tato talen-
tovanost projevuje se i drzostí, podotkl jsem - Bře­
zina dělal, jako by neslyšel). Oni ovládnou svět:
všichni lidé budou otroky a Židé budou jen řídit prá­
ci !“ Tak řekl Březina a vidíme to dnes nejlépe na Rus­
ku. U nás, v ostatní Evropě i v Americe je to sice to­
též, ale není to tak okaté, tak cynicky nahé. Ale už je
to!
Dogma „Dogm a je ovoce a to má pecku“ , řekl Březina.
Z té pecky, z toho jádra vyroste něco nového.
Scholastika Le Retour a la Scolastique (par GonzagueTruc,78,
Boulevard Saint Michel, Paris): to prý by měl přelo­

424
žit Josef Florian místo těch Einsteinů! Židé jsou živel
rozvratný, revoluční, ve všem; leptají, vede to k se­
bevraždě, anebo ke katolicismu, tertium non datur.
Nejsou konstruktivní, nýbrž vždy destruktivní. Tak
soudil Březina.
Na jaře 1927 četl Březina knihu Religion in the
making (by A. N. Whitehead, Cambridge) a zdá se Whitduad
mi, že právě z tohoto díla Whiteheadova, čistě vě­
deckého a filosofického, citoval mi věty, které míří
proti pojetí Karla Čapka o Bohu; Bůh podle Březiny Karel čapek
a podle Whiteheada není vtělením humanity, není
výplodem lidského mozku, nýbrž je suverénní, ab­
solutní. A když se člověk zřekne sám sebe pro Boha,
pracuje tím sám pro sebe. Jde-li člověk sám k sobě
direktně, nejde vůbec nikam. Sám k sobě může při­
jití jen z nekonečnosti, z Boha, přes Boha, skrze Boha;
aby sebe dokonale našel, musí obejít celou' země­
kouli, potom sebe dokonale potká. „Jenom v radostí
milionů se budete radovati“ (Březina).
V těchto dnech byl u nás Bohumil Vořech, přišel
z Jaroměřic od Otokara Březiny a vypravoval, co od
něho slyšel o kněžství. Podle Březiny ten, kdo chce
být knězem, musí překonat trojí překážku: Svět, že- KnS^tvi
nu a svého ducha.
I. Svět vidí dnes v knězi bud blbce, anebo pokrytce.
II. Druhou překážkou je žena, nebo řekněme tělo.
III. Překážkou třetí je duch člověka, nebo řekně­
me dábel, který zvláště ke stáří pokouší člověka skep­
sí: Což, obětoval-li jsem život nadarmo, jen nějaké
fikci filosofů nebo bláznů? Březina mluvil o jistém
řeholníku letitém, který měl dítě se ženou nejspod­
nější vrstvy.
 Oté druhé překážce řekl Březina: „Soucit je zbraň
ženy. Šlechtična, žena vzdélaná, ušlechtilá, nemusí
bojovat o rozkoš tělesnou, ale ducha chce mít pod
nohama!“ T ak řekl Březina.
Vypravoval jsem mu o jednom z našich profesorů,
který nás theology poučoval, že se k ženám máme
chovati raději urážlivě než šetrně. Březina odpověděl,
že tento pedagog byl špatným psychologem, neboť
Soucit prý z chování urážlivého vzniká soucit, který právě
je tak nebezpečný ve styku muže a ženy.
žúu My Židům přejeme všeho rozvoje a zdaru (oni mají
jistě zvláštní poslání na světě, to dobře uviděl Léon
Bloy), ale to neznamená, že se jim musíme poddat!
Naopak, my se jim musíme bránit, jich se vystříhat,
jich nenásledovat! A to není žádný antisemitismus!
T o je naše povinnost! Neboť každý národ má na zemi
svůj pdáltni úkol a když my utoneme v národě jiném,
nenaplníme svého úkolu.
„Židé nepracovalinanašíkřesťanskékultuřea proto
ji nenávidí a usiluji ji zničit!“ Tak mi řekl v lednu 1927
OtokarBřezina a dodal: „B yli by k ní lhostejni, ale
ona je se všech stran tísní, oni ji vidí, slyší, cítí všude,
píchá je do očí; proto nemohou k ní být lhostejni,
musí ji bud přijat, anebo pronásledovat!“ Otokar Bře­
zina cítil tuto svou pravdu přímo fysicky, neboť když
jsem mu řekl, co jsem slyšel, že totiž učitelka Antonie
Svobodová, křesťanka, míní se odstěhovat se svou
přítelkyní Židovkou z Jaroměřic do Kolína a tam
s ní do smrd žít, Březina zbledl, zděsil se a pravil:
„ Z toho může být jenom neštěstí, to nemůže skončit
dobře! Mezi námi a mezi Židy je propast, která se
nedá ničím překlenout! Ani ne láskou!"

426
 Božena Němcová, Záhoř, Tille: „Věda, která do- Božena
kazuje, kterou noc ji který chlap měl, aby mládež Ifímcova
měla příklad, že všechen kult tak zvaných slavných
mužů je švindl!" Tuto ironii doslova takto řekl Bře­
zina a doložil: „Č ili, že člověk je mluvící hovado.
Ona si to odtrpěla, tak se má o tom mlčet! Bylo to
cizoložství a nelze tu říci jiného slova, proto se má
o tom mlčet: národ se má spokojit krásným dílem,
které ona mu dala. Od národa je to nevděk a spros­
tota, uveřejňovat detektivní záznamy a doklady ze
soukromého života umělců. Říkají, že náboženství je
věcí soukromou, do toho že nikomu nic není, ale věci
vskutku docela soukromé vytahují na oči všech, i na
oči nedospělých, špatných, nevzdělaných a spros­
tých, kteří nikterak nemohou porozumět životu, dílu
a poslání takové Boženy Němcové a neprávem bu­
dou některým detailem jejího života omlouvati svou
neřest. Ve starověku a středověku, kdy věda byla
privilegiem zasvěcenců, měla i větší práva, ale dnes,
kdy už i venkov je zaplaven ,universitními exten-
semi*, knihovníky, ,osvětovými* sbory, není mož­
no se vyhnout ineufívání vědy. U nás i člověk bez
universitních studií, neznající klasiků řeckých a řím­
ských, může být ministrem osvěty! - A je tu ještě
jeden důvod, proč se o Němcové nemá tak psát:
máme-li někoho rádi, nechceme o něm slyšet nic
špatného, i kdyby to pravda bylo. Důvod je, že pak .
ztratíme úctu sami k sobě, neboť ctíme-li velikost a
krásu člověka jiného, věříme a posilňujeme se na
cestě své tak zvanou všedností. My chceme být kla­
máni pro dobro, jsme optimisté, a filosof Klíma tvrdí,
že potřebujeme chvály i pochlebování! Děti vědí, že

4 27
 Mikuláš nenaděluje, ale věří tomu. Lotři a ničemníci,
znajíce tuto potřebu lidského srdce, plivají nejvíce a
právě na ty, které milujem. T o je činnost ďábla, jenž
sám je neplodný a smutný, otravuje všecko, aby se
lidé neradovali, neboť ví, že v radosti nelze tolik hře-
šiti jak ve smutku.“ Tak řekl Březina.
Veršováni O veršování básníků již nemladých pravil: Člověk
starší není už tak pružný, aby mohl psáti verše. Je to
jako v tělocviku. Fantasie není v pozdějším věku tak
pružná. A tady záleží právě na té pružnosti a pohoto­
vosti v chytání a lovení obrazů: ne celou váhou, tí­
hou a nohou dopadnout, nýbrž lehce jen na špičky, a
zas a zas. Od této pružnosti závisí i bohatství obrazů.
io. května 1927 řekl mi O. Březina: „Spoléhám na
Němci naše Němce, dokud jim bude záležet na pořádku a
klidu, jinak se naše republika neudrží. Slované si ne­
dovedou vládnout."
Byl jsem v Jaroměřicích 9. a 10. května 1927. Té-
Lidoví hož dne mi řekl: „Nečtu Lidových Novin, abych se
Novmy nemusj] rozhněvat na Židy. Člověk se nemá hněvat,
to škodí, ale—a tu se rozhorlil - co tam pí še, o čem refe­
ruje Richard Weiner z francouzské literatury, to člově­
ka dráždí. Referuje jenom o autorech Židech, nebo filo-
semitech, jiných jako by vůbec ve Francii nebylo, a
běda autoru,kterýi dosti malounko o Židy zavadil!"
Téhož dne 10. května 1927 mluvil také o nábo­
ženství: Protestanté se spoléhají na ro^um, církev
Protestantům římská na ivyky. Protestantism není vůbec žádné ná­
boženství a církev československá je ještě míň, je to
hra (jindy řekl Březina přímo: komedie). Protestanté
vzali si za jediný pramen víry, za základ všeho Písmo,
literu. T o ovšem vede k „biblické vědě", ke kriticis-

428
mu, k ničemu, poněvadž litera zabíjí, rozpadne se pod
lučavkou kritiky. Naproti tomu katolicismus má kro­
mě bible i tradici, a zachránil se tím, že překlad sváté­
ho Jeronýma, Vulgátu prohlásil za text inspirovaný.
Tím zachránil bibli, ale neopírá se o ni výhradně,
také nespočívá jako protestantism výhradně na roz­
umu, ale pěstuje zvyky a ze zvyků žije: ze zdrojůpod-
védomi, což je více nežli rozum! V protestantismu je
rozklad a ustrnutí, kdežto církev římská má svůj zá­
klad v Logos, v ní pracuje Logos, Slovo; to je tajem­
nější, hlubší, neboť Logos tu byl, jest, i bude, i kdyby Logos
ani nebylo Písma. (S tím na př. souhlasí, co čteme
v Římském Breviáři o sv. Ignáci z Loyoly, který
říkával: „Kdyby nebylo Písma svátého, přece jsem
ochoten pro víru zemřít jen na základě toho, co mně
Pán zjevil v Manrése". Quo tempore homo littera-
rum plane rudis, admirabilem illum composuit exer-
dtiorum librum, sedis apostolicae judicio et omnium
utilitate comprobatum. Člověk, který nechodil vů­
bec do školy!) Tento základ je na skále. Protestan­
tism není na skále. Církev katolická je vlastně pokra­
čováním starověké, odvěké Pravdy, dědičkou a do-
vršovatelkou všelidské kultury, která měla svou
cestu z Egypta do Asie, z Asie do Řecka, z Řecka do
Říma. První svati Otcové vycházeli z Platona a z No-
voplatoniků.
Březina ještě i později (abychom na to snad neza­
pomněli !) vysvětloval, jaký je rozdíl ve výchově, za­
ložené na rozumu a ve výchově, spočívající také na
zvycích. Výchova rozumová pracuje vlastně jen s po­
jmy a skrze pojmy, kdežto výchova zvyková kromě
pojmů opírá se také a především o smysly, které zase
 pracují v podvědomí: a touto druhou cestou, to je
pěstováním zvyků, to je životem liturgickým podle
církevního roku možno se zasvětiti i do těch nejvyš-
ších pravd, možno je poznati i bez znalosti abecedy.
Březina nezapřel a řekl, že církev římskokatolická je
nejdokonalejší vzdělavatelkou lidstva. Bez abecedy,
bez násobilky, beze školy, bez doktorského diplomu
může člověk dobře, šťastně a krásně býti živ, ne však
bez Pravdy. Jenže Pravda nikterak není odvislá od
toho, čemu se dnes říká škola. Právě naopak! Neboť
už tak hluboko klesla evropská kultura.
Podle Březiny protestantism lidstvu nejen nepro­
spěl, nýbrž velice uškodil, poněvadž církev katolická
začala přejímat ve svůj život Renaissanci, umění, ra­
dost, veselí, krásu světa a z tohoto spojení křesťanství
s antikou mohlo tu vzniknout ve vší nádheře barev
něco zázračně slavného, ale Protestantism byl jen ja­
ko kapkou jedu do tohoto roztoku, který se touto
kapkou jedu srazil a krystalisoval: vzniklo Tridenti-
Tridentinum num, obrana a nikoli stavba! Protestantismus má je­
nom tu zásluhu, že se stabilisovala dogmata a utvrdila
v církvi kázeň, ale tato zásluha je smutná, poněvadž
toto vše bylo by se stalo i bez protestantismu a mno­
hem dokonaleji. Tato krystalisace byla předčasná a
Církvi i lidstvu spíše škodí, tak jako mráz, který pad­
ne v máji na květy.
Téma V „Besedních řěčích“ Tóm y ze Štítného jsou citáty
štitniho z neznámého českého básníka, jehož jazyk a rýmy do­
cela obstojí i před naším sluchem. Tento duch a květ
této poesie rostl z katolicismu a v katolicismu, i je
patrno, že husitismus a Reformace našemu národu a
jazyku i po této stránce byly holým neštěstím.

43 °
 Jiráskova doba „Tem na" je pro náš národ v prav- Temno
dě dobou svitla, poněvadž všechno krásné vzniklo
národu našemu právě v oné době: architektura i ná­
rodní písně. Kdybychom byli na Bílé Hoře proti Fer­
dinandovi zvítězili, jistě bychom dnes mluvili všichni
jen německy. Tak soudil a mluvil Otokar Březina.
O jihočeských rybnících (jeden z nich jmenuje se Jihočeští
„Hejtman") řekl Březina toto: „Krása je tichá a klid- ryinlky
ná, vyrovnaná; takový rybník bolí sice smutkem, ale
je nám to příjemné. Tak zvanou krásu hor a divočin
vynašli romantikově, lidé už slabých nervů, reagují­
cích jen na dojmy hrubé. Staří Římané říkali ,straš­
livé' hory takovým Alpám nebo Karpatům.44 Při této
řeči byli jsme na silnici mezi Jaroměřicemi a Morav­
skými Budějovicemi a byl bych velice rád, kdyby
můj tehdejší spoluposluchač, prof. Fr. Jech, ji dopl­
nil, neboť já té krajiny jihočeské neznám a proto z řeči
Březinovy tak málo jsem si o ní zapamatoval.
Když jsem tentokrát k Březinovi přišel, nezastihl
jsem ho doma, byl za městem na procházce, věděl
jsem, kde tu chvíli asi je, i pustil jsem se v tu stranu.
Cestou potkal jsem se s p. řídícím Fialou, který za ŘtíLtetFiala
mých kaplanských časů (1904—1906) byl správcem
školy v Babicích a nyní je na pensi v Jaroměřicích.
Přidružil se ze staré známosti ke mně a tam za hum­
ny, na úvozové cestě směrem k panským sýpkám, ale
blíž sem ke kříži jsme Otokara Březinu potkali. Byl
jsem velice nerad, že mám takového průvodce při se­
tkání s přítelem, ale nedalo se nic dělat. Mluvil ovšem
jenom pan řídící, já mlčel jako zařezaný, ale od pana
Březiny už z dřívějška jsem věděl, že pan řídící Fiala,
člověk vlastně už nad hrobem, dělá v Jaroměřicích
 církvi československé horlivého katechetu, sám dříve
katolík. Sotva jsme se s Březinou potkali, jal se pan
řídící Fiala naříkat na choroby stáří a hlavně na to, že
nemůže nic dělat. K mému překvapení, ba k mému
úžasu odpověděl panu řídícímu Březina: „Nedélat
bylo by u mnohých lidí záslužnější, a lidé by jim za to
i rádi platili - jen kdyby tito pracovníci nepřednášeli,
netlachali, neštvali a nedělali mezi lidem peklo!“ Pan
řídící mluvil ovšem dále, neboť starší lidé, i když mlu­
ví „mistr“ , nedoslýchají.
3. července 1927 přijel do Tasova autem z Jaro-
měřic Otokar Březina. Vezl jej se mnou stavitel p. Ja-
Stavíui roslav Herzán z Třebíče, který si na to přibral jaké-
jjOSj přfbuzného pána ze Slovenska. Oba se chtěli
s básníkem seznámit, i zůstali u nás v Tasově přes
oběd až do večera.
Hereíky Březina hluboce lituje žen, které se věnovaly umění
dramatickému: „Taková je obětovaná! Pravda, ona
podává extrakt života, ale ten je rozličný!" A Březina
lituje takovou paní Kvapilovou a Hubnerovou, že
pro zábavu davu musely hrát často úlohy, jaké jsou
pod veškerou důstojnost ženy.
„ šílenci“ 10. července 1927 řekl nám Březina, že v jeho „Š í­
lencích" ten druhý verš má býti bez čárky, takto:
. . . na kvity které se nerozviji.
T o jest jaro, které se nerozvíjí na květy.

Bible Svět duchů (Ducha) byl dřív než tato země, než
tento svět viditelný. Pád andělů, Satana. T o se děje
(opakuje) tolikrát, kolikrát svým duchem někdo to
pochopí. A když byla stvořena země, tito zlí duchové
začali na ní svou činnost; řekli lidem: „Budete jako
bohové, vědouce dobré i zlé - dosud víte jenom
dobré!" řekl Březina ve smíchu a dodal: T o je dnešní
bolševismus a socialismus, zrovna takto mluví k li­
dem. Proletariát chce vládnout, ale neví, že bez du- P ro U ta ň á t

cha vládnout nemůže, bez těch inženýrů a bez těch

učenců, kteří vymýšlejí telegrafy, telefony, železnice,
aviatiku, radia. A v tom proletariátu většina (Březina
nechtěl říci: omneš, usque ad unum) má požadavky
veliké, ale potřeby skrovné: dobře se najíst a ošatit;
neboť ne každý člověk má potřeby stejné, vždyť i me­
zi těmi kuřaty jsou taková kuřata, že by zemřela hla­
dem, kdyby kvočna jim neukázala, co mají žrát a jak
se to žere - a tak je to i mezi lidmi. (Cf. o mladé vlaš­
tovce, kterou v naší zahradě našel M. Dvořák.) Bolše­
vici a socialisti (podle Březiny je mezi nimi rovnítko)
hlásají rovnost ve všem, i v požitcích, ale uskutečnit
tento program je naprosto nemožno, každý nemůže
míti auto, poněvadž není tolik gumy! Země sama má
většinu vody, pouští a skal, nemůže být rájem pro
všechny, naopak vždy bude nástrojem utrpení. Heslo
„věčný ruch, věčná nespokojenost" je heslo satanské.
Naproti tomu: spokojenost a klid za všech okolností
může vésti až k svatosti. T o jen dítě je spokojeno,
když se samo nají.^Člověk starší, dokonalejší není
spokojen, když jenom sám se nají a jiný člověk je hla­
dem. Černé ruce nic nezmohou: duch! Napoleon*)
zapověděl přistát anglickým lodím u našeho konti­
nentu a my byli bez cukru, poněvadž přestal přívoz

*) 27./X. 1806 Napoleon v Berlině vydal známý dekret o kontinentál­

ním systém u, kterým se zapovídalo v zemích od Francie odvislých ve­
škeré spojeni s Anglii.

433
 cukrové třtiny. Napoleon se obrátil na Akademii a
nařídil chemikům inženýrům, aby badali, nedá-li se
vyrábět cukr z našich domácích plodin. Cukrová řepa
obsahuje sacharin a tak pomocí svých přístrojů che­
mikové vyrobili cukr z řepy. Umělé hnojivo způso­
buje, že úrody je desetkrát tolik než za starých časů,
našim dědům stačily stodůlky docela malé. (Toto vše
je dílo ducha a nikoli dílo proletariátu, ten do řízení
světa nemá co mluvit, poněvadž není na to, aby tomu
rozuměl!)

žena Dnešní žena sama k tomu pracuje, aby došla na ta

místa, kde byla dřív: k úplnému zotročení a na úro­
veň zvířete! Tak řekl Březina a viděl záchranu a dů­
stojnost ženy jen a jen v katolické Církvi, která ženu, i
kdyby bylaslužkou,anebo pasačkou,postavila na oltář.

Když Březina odjížděl z Tasova, daroval jsem mu

V rták jakýsi patentní, ale velmi praktický vrták na vytaho­
vání zátek. Jsa vskutku neobyčejně pozorný, při mé
návštěvě v Jaroměřicích děkoval mi za ten vrták (já
mu jej totiž v Tasově do jeho balíků vpašoval jako
Josef Egyptský onen stříbrný koflík do pytlů svých
bratří) děkoval mi za ten vrták, láskyplně se usmívaje,
a řekl: „Kdykoli ho používám, vždy si na vás vzpo­
menu, vždy jako střelná modlitbička má mysl letí
k vám.“ Odpověděl jsem srdečně a velmi toužebně,
dívaje se příteli do očí: „Kdybych tak mohl vám po­
sloužit vrtákem na všechny vaše strasti!“ Na to mi
odpověděl Březina: „Má jediná strast je život.“ A
hned jal se mi vypravovati celé Calderonovo drama
„Život je sen“ .

434
 I tentokrát mluvil Březina o náboženství: Katolická
církev i protestantism—a katolíci vinou protestantů -
octli se v bitevní linii a ti tam v hinterlandě ai.si dělají
co chtějíi Ve všem a při všem akcentuje se apologie,
transcendentní otázky, ale o praxi širokých mas, o tu Svíkoví
ikušenost víry, umění života a slova, nestará se nikdo:
věda, i lékařská, sama nezachrání vždycky pacienta!
Je tady ještě něco jiného, mystického, mysteriosního,
„vkládání rukou“ , jak o něm píše Evangelium, tajem­
ná osobnost lékařova: čím světější, čím duchovnější,
tím spíše pomůže! Tak mi řekl Březina, a já si vzpo­
mínám na poselství, které vzkázal našemu národu ge­
nerál řádu dominikánského, Francouz Garrigou La-
grange: „ V y potřebujete jenom Světců! Vás zachrání
jenom Světci!" A také, ke své hanbě, vzpomínám si
tu na všecky okolnosti Březinovy nemoci a smrti,
hlavně na tu, proč Otokar Březina umřel tak před­
časně a nebyl zaopatřen. Mluvící oslice je v celém
Písmě jenom jedna.
io. července 1927 na lavičkách před našimi růžemi,
v neděli dopoledne poslouchali O. Březinu medik
Liška z Oslavan a Ladislav Palaš, absolvent velkome-
ziříčské kvinty z Tasova. Před těmito svědky za mé
přítomnosti řekl doslova O. Březina: „Nespojí-li se
národ český s národem polským v jednu říši, záhy- N á ro d P o lský
ne!" A Březina před oběma těmito svědky a přede
mnou hned na to ještě pravil: Proto také Židé, volno-
uyšlenkáři a všichni zednáři (Březina tu uvedl dvě
iména, kterých zde nesmíme opakovat, aby naše kni­
ha ku blahu republiky nezmizela se světa ještě před
svým vydáním, ale sapienti sat) všemožně se přiči-
ňují, aby mezi Čechy a Poláky panovala nedůvěra,

435
 nenávist, závist, ba neznámost: proto do našich škol
zavádí se dnes na př. ruština, aby ten bolševism tím
spíše se vstřebal do národa (Horo, Horo, vysoká jsi!)
pomocí učitelstva (českého!) dnes j i ( bolševického.
Puskin Sama ruská literatura, kromě Puškina, je revoluční,
destruktivní, bolševická, nemluvě ani o literatuře
z éry sovětů!
Sociálům Co chce socialismus (bolševism)? Vyhubit střední
stav, živnostníky, obchodníky, řemeslníky a promě­
nit všechno lidstvo v tovární dělníky, nad nimiž by
bylo několik fabrikantů, kapitalistů, vždy bohatších
a bohatších a tito by konečně byli svrženi a nastala by
vláda proletariátu. Ale zapomíná se, podotkl Březina,
že ráj a štěstí na tomto světě jsou nemožný.
Sedlák S e d lá k m i z í ! N e p r a c u j e s e u ž t o l i k r u k a m a , a le v í c
a v í c e s t r o je m . Z e s e d lá k a s t á v á s e „ p r o d u c e n t " , v ý ­
r o b c e , t o v á r n í k . . . T í m t o p o s t u p e m z m iz í z e s v ě t a
p o s le d n í s lo u p k u l t u r y , m o u d r o s t i , p r a v d y a k r á s y .
Florian J o s e f F l o r i a n u ž d á v n o n e n í s e d lá k , je t o d n e s č l o ­
v ě k p a p ír o v ý .
Anna Pammrová přeložila do češtiny filosofické dílo
Lessing Theodora Lessinga: „Geschichte ais Sinngebung des
Sinnlosen" (podtitul: „O der die Geburt der Ge­
schichte aus dem Mythos), čtvrté, úplně přepracova­
né vydání 1927, Verlag Em. Reinicke, Leipzig. Uka­
zoval jsem originál Březinovi a on řekl: „T ed y není
pravdy, není ctnosti, není národa! Asijská mystika.
Nikoli pantheism! Strom a já jsme jedno, neboť exis­
tuje Urelement, pralátka, teprve však já dávám stro­
mu smysl, já se od něho odloučil vědomím, že jsem si
jej uvědomil, ale mám se k němu a do něho vrátit.
Lessing, i proti své vůli, bezděky svým dílem sleduje

436
cfle své rasy: „ V y ostatní národové nevěřte ničemu,
nepovažujte si ničeho, a až budete takto připraveni,
my vás pro své židovské účely ovládnem!“ Tak řekl
Březina o díle prof. Dra Theodora Lessinga, Žida.
S překladatelkou tohoto autora, Annou Pammrovou,
vnitřně už dávno se rozešel, možno-li tak říci o li­
dech, kteří ideově vůbec nikdy se nesešli. Pammrová Pammrová
sama nazývá sebe Anti-Evou, ale Březina jí říká, co-
ram me a nikoli ovšem bez úsměvu, Valkýra. V lesní
její poustevně ve Ždárci u Tišňova navštívil ji O.
Březina dvakrát, byl jsem tam s ním, ale předtím ještě
navštívila Anna Pammrová O. Březinu jednou v Ta-
sově. Viděli se tedy po svém rozchodu v Jinošově
v posledních třech letech (1926-1928) ještě třikrát.
O tom však jindy.

Vypravoval jsem O. Březinovi o staré panně, kte- Panenství

rou ženich po delší známosti opustil a jak ona proto
naříkala a plakala. Březina pravil: „ T o je přirozené,
neboť příroda, (ivot chce být, proto touží se rozmno­
žovat; kočky, myši, králíci jen a jen se množí. U člo­
věka tento pud jenom náboženství může zbavit jeho
tíhy a krutosti, učíc, že ne všichnijsme povoláni k man-
felstvi a za druhé, že stav panenský je vyšší, je to pri-
vilej, vyvolení. Jakmile však lidstvo ztratí víru, nábo­
ženství, nastolena je zvířeckost a život musí se ne­
zbytně stát krvavým bojištěm silnějších proti slab­
ším, a zoufalstvím, a lidstvo musí vyhynout."

Podle Březiny umění je pro Žida obchodní artikl.

Žid ze Soběslavě dostal od F. X . Šaldy autorisaci na
překlady a za týmž účelem navštívil také Březinu, ne-

437
 uměl ani dosti česky, vypomáhal si tou „samospasi-
telnou“ , zdvihal před obličejem Březinovým svůj
ukazováček (jako by kupoval jetelové semínko, nebo
králičí kůžky) a říkal: „N ur spirituell, nur spiritueli!"
- jako že „jiného zboží nevede".

Velehrad „N a Velehradě tvoří se slovanské jádro", řekl Bře­

zina radostně, když slyšel, že 5. července 1927 připu­
tovalo tam 120.000 lidí.
Herec Herec, toť člověk obětovaný; musí podávat extrakt
života, tedy i neřesti. Církev správně viděla v herci
méně než člověka, odpírajíc mu křesťanský pohřeb
(a snad) i svátosti. Jak herečka může být matkou? tak
řekl a trnul Březina. (Mluvilo se o jedné herečce, kte­
rá má v Praze krásný byt a venkovský statek, v tom
pražském bytě se svou matkou žije její muž úředník,
na tom venkovském statku hospodaří nějaký nájem­
ník a ona v kterémsi českém městě „žije svému umě­
ní".)
11. července 1927 porovnávaje katolicism s pro­
Protestantům testantismem, řekl O. Březina: „Protestantism, toť
rozum, katolicismus, toť dětství, básnická imaginace.
Protestantism stáří, katolicismus mládí."
Havelock EUis Havelock Ellis, autor Sexuální pathologie, oceňuje
a chválí katolické moralisty theoretiky kněze (Suares
atd.), že pro tento obor vykonali mnoho, kdy ještě
této vědy vůbec nebylo.
Alkohol škodí někomu, pro jiného je tím alkoho­
lem myšlenka.
Hrabě Huyn Pavel hrabě Huyn, biskup brněnský a potom arci­
biskup pražský, nemohl zhřešit myšlenkou, an žádné
neměl: to byl herec. Tak soudil Březina.

438
 Od slabých jedinců (aby neplodili zase slabých a
slabších) pomáhá si život (příroda) všelijak: mají na
př. sklon k alkoholu, nebo k sexuální perversi a tím
hynou; také myšlenkou.
S Drem Křížem, místoředitelem Škodovky v Plzni,
mluvil Březina jako s chemikem a upozornil jej na
šaty dívek v anilinových barvách, v ohnivých bar- Barvy
vách všech půltónů, řekl, že ty dívky jsou v tom jako
motýli. A tyto barvy vyrábějí se z látky nejnečistší,
z kolomazi, z dehtu . . . Ale za dvacet let tu barvu
slunce docela vytáhne a zničí, jak silice, jak vůně v y ­
prchá tento mirage.

Sloh je také výplodem krajiny, proto renaissance Sloh

vznikla v Itálii, kde jsou listnaté stromy určitých
typů; naproti tomu gotika vznikla na severu z jedlo­
vých a smrkových alejí a lesů. Barok také odpovídá
české krajině, máme tu duby, lípy, které svými ob-
loukovitými rameny objímají i kostel.

T ři autoři representují anglický humor 18. století: Anglický

Tobiáš Smolleí (i7 2 i-i7 7 i),F ie ld in g (soudil dobro- humor
druha Casanovu pro dluhy) a Lawrence Steme (17 13
až 1768), který napsal romány „Tristan (?) Shandy"
a „Sentimentální cesta". Podobnou methodou jako
tento Lawrence Steme píše prý Jakub Deml.
Kdo má humor, ten věří, humor souvisí s vírou,
kdežto ironie a sarkasmus jsou děti skepse a nevěry.

Polyfonie, kontrapunkt byly objeveny v X V II. sto- Hudba

letí v Itálii, a lidé byli tehdy zachváceni tímto obje­
vem a hudbou jako epidemií: dívky při hudebních

439
 produkcích omdlévaly . . . Hrabě Quenstenberkvja-
roměřicích po 20 let pěstoval hudbu, měl v tomto
venkovském městečku moravském svou vlastní ope­
ru (cf. Helfert), celá Evropa byla zachvácena hudbou,
téměř každý kantor byl skladatelem, jistě aspoň
kapelníkem, knížata, králové pěstovali hudbu, Bed­
řich Veliký hrál na flétnu . . .
Objev podobný učiněn byl před tím v Itálii v re-
naissand objevem perspektivy v malbě, a bylo to také
jako šílenství doby,podobné dnešnímu šílenstvívko-
pané, sportu, ve vzduchoplavbě . . .
O. Březina všímá si celých period lidských dějin,
vidí v nich analogie, ale i „znamení času" ve smyslu
Evangelia, neboť i země postupuje a zrá ke své smrti
a k nové zemi.

Hus Léon Bloy prorocky nazval Husa Vignoble, v onom

listě, jejž napsal Josefu Florianovi o Františku Bíl­
kovi.
Mánes Mánes vynašel, objevil a zjevil český typ, z toho
lidu od Kolína k Litoměřidm, v Polabí; nejsou to
tváře horské, špičaté, bodlákovité, nýbrž tváře lidu
z kraje zámožného, rovinatého, a právě tento český
typ vidíme i v obrazu a v podobě svátého Václava
z doby Karlovy. Mánes oblékal pak tento typ do ha­
len slováckých, křížil jej.

F r. Bílek František Bílek říká: „Žena nemůže býti tvůrčí".

Březina proti tomu uvádí typy „geniálních žen, které
byly geniální skrze své ženství", že svým ženským
instinktem pro své dílo vybíraly muže silné a odstra­
ňovaly slabé: Kateřina II., Marie Terezie, Alžběta

440
anglická. Soňa Kovalevská (18 53-18 9 1) byla geniál­
ní ve fysice a matematice, její krajanka (?) Marie
Sklodowská (provdaná Curieová) v jáchymovských
dolech objevila radium, ale obě tyto žen y. . . Tak
čtu ve svém deníku, zapomněv napsati, jaké to bylo
ale. V biografii obou těchto geniálních žen se to na­
jde. Kdyby tvorbou, činností tvůrčí bylo jen dělání
soch, ani Mojžíš, ani Eliáš, ani sám Kristus nebyli
. o v/
tvůrci. . .

Nějaký člověk, dávající si titul profesora, objednal B řezn a

rozdavač
si od nás všechny knihy a chtěl jenom knihy doko­
nale vázané a na nejdražších papírech. Pochlubil jsem
se Březinovi touto vzácnou objednávkou, ale on proti
všemu očekávání neprojevil žádného nadšení a radil
mi, abychom tomu pánu poslali zatím jednu knihu, a
až ji zaplatí, zase potom nějakou. Milý pan „profe­
sor" nezaplatil ani těch dvou, tří, které jsme mu po­
slali a když jsem o tomto „zatvrzelém hříšníku" (neb
jsme p. „profesorovi" potom pěkně psali) vypravo­
val p. Březinovi, a že nám ten člověk ani neodpovídá,
řekl pan Březina s úsměvem doslova takto: „Mám
všecky důkazy, se domnívat, že také jezdil v mejch
kapsách!" A pan Březina jal se mi vypravovat, že
tento profesor byl skutečně profesorem, avšak pro
vášeň k alkoholu jej suspendovali, ba pro různé ma­
chinace jej i zavřeli, a on všelijakými triky, ačkoli
osobně a též jinak docela neznám, mámil z O. Březiny
peníze . . . Už hezkých pár set se strany Březinovy na
tu stranu padlo, zvláště když začaly u Březiny žebrat
i profesorova žena a jeho „kluk s krauzlíčkem". Ale
poněvadž tyto požadavky extensivně a intensivně

441
 rostly, Březina pramen svého milosrdenství na tuto
stranu docela zarazil - podobně, jako jiný takový
pramen v Čechách. Ten první tekl tam nahoru na
Moravu a šlo to do tisíců. Ten v Čechách po stov­
kách pravidelně každý měsíc plynul do rukou jakési
učitelky, která svého povolání nechala, provdavši se
za muže, vyrábějícího pantofle z lýka. Avšak tomuto
obchodu se nedařilo, dostavily se snad i nemoci a O.
Březina tuto milou rodinu živil, poznav ji jen písem­
ně a ještě jen od té jedné strany. A jsme-li již u těchto
smutných věd, jednou jsem se dověděl toto: Březina
poznal, a zajisté nikoli dobrovolně, jistého žáka, kte­
rý chtěl studovali, i nabídl se, že měsíčně bude na
tyto jeho studie přispívati obnosem 200 Kč. A tak se
i dálo. „T en student už dávno vystudoval a má pěk­
né místo, bere pěkné peníze, ale já těch 200 korun
musím platit dál!“ Rozhorleně pravím: „ A proč to
děláte?" Ale potkávám jeho otce a on se na mne
vždycky dívá s takovou hrůzou, jestli snad už si to
nerozmyslím, a tak mu platím dál — odpověděl mi
přítel Březina.

12. V II. 19 2 7. 0 . Březina prohlíží mou knihu „Ses-

F r. BíU k trám", vidí tam Bílkovy dřevoryty, dívá se na jeden
z nich a ptá se, co znamená. Vysvětluji mu, to že jsou
husitské sestryi Březina se usmívá a praví: „ T o jsou
divné sestry: jedna palcátem rozbíjí hlavu a druhá ra­
něného ošetřuje!"

židi Tragika Židů je, že jsou nomádi a že mají na všecko

mefistofelský pošklebek.

442
 Březina vypravuje o novoříšském klášteře, zvláště Novořišský
o novém opatu Ferdinandu Hotovém. O tomto dů­ klášter
stojném prelátu mezi jiným Otokar Březina praví:
„Dostat od něho peníze, to je tak, jako pípu zarazit
do almary!“ Možná, že právě jsme mluvili o novo­
říšském klášteře a o jeho mecenášství vůči Josefu Flo­
rianovi.
T o naši berani nepřipustí, aby český stát utvořil
unii s Polskem . Naopak, všecko dělají, abychom s Po­ Polsko
láky nebyli zadobře, poněvadž jsou katolíci; ruština
na našich školách se zavádí, aby se do našich škol za­
vedla bolševická literatura. Ale polštinu nezavedou,
ač by to bylo přirozenější a pro náš národ důležitější!
Ale jestli náš národ neutvoří jediný stát s Polskem,
společnou zahraniční politiku, společné vojsko, spo­
lečné finance - za 200, nejdéle za 300 let zahyne! Tak
řekl Březina.
Když obličej mého otce vyjadřoval nějakou rozto-
milost, cosi naivního a líbezného, byl to obraz obli­
čeje Březinova na př. v té chvíli, když mluvil o oněch
trójských starcích, sedících nad Skajskou branou a
dívajících se do krajiny: Homér

Stářím p řesta li vá lčit, v la k {datní řečníci b yli,

cikádám podobnijsouce, je ( {a léta na větvích stromů,
sedlporůznu v h áji a tenkým {p ív a jí hlasem . . .

Březina mi recitoval tyto verše řecký, potom slovo

za slovem vykládal usmívaje se a v tomto jeho úsmě­
vu byla i jakási poťouchlost, která patrně jest i v o­
něch verších Homérových, o které však Homér sám
ještě nevěděl:

443
 Stářím přestali válčit, včak \datni řečnici byli. Jinak
už nezmohou nic a nejsou k ničemu, ale mluvit do­
vedou/
Na tváři Březinově zhasla ironie, jakmile začal mlu­
vit o těch cikádách. Vidět jich není, ale uplatňují se
svým hlasem. Není to hlas tučný, tlustý, šťavnatý, ži­
vočišný, nýbrž tenký. Už malým praménkem, te­
nounce jsou spojeni s tímto životem. A není jich už
mnoho: umírali, stále jich ubývalo a ted je jich už jen
málo, několik, tu a tam, porůznu. Ve slově „porůz-
nu“ je také už to osamocení. . . A Březina mi vysvět­
luje, jak toto vše dobře naznačuje i řeč originálu svým
métrem a svými hláskami.
Kdož ví, zdali Březina nemyslil tu i sám na sebe. Asi
v posledních dvou letech ironisoval, někdy i krůtě,
své stáří. Na tyto projevy nikdy ani brvou jsem ne­
hnul, neboť vůči Březinovi svědomitě a citlivě vyva­
roval jsem se všeho, co by bylo i jen stínem lichoce­
ní. Definicí našeho poměru je prostota. Mezi náma
panovala spravedlnost a cudnost. Proto kdykoli jsem
putoval k Březinovi, anebo se s ním loučil, myšlenka
na zpověd před Bohem a Pannou Marií byla vždy
bud přítomná, anebo velmi blízká. Když Březina sebe
ironisoval, já tím trpěl, poněvadž ta ironie dotýkala
se i mne. Ale já tím trpěl hlavně k vůli Březinovi a pro
něho. Především mně napadlo: Proč to říkáš, když to
není pravda? A když je to pravda, proč to říkáš? To
není pokorné přijímání života a vůle Boží. Bůh také
chce, aby vypadávaly zuby, aby šedivěly vlasy, aby
se scvrkala kůže, aby páchlo z úst, aby se stárlo. Bůh
to chce, poněvadž ctí svobodnou vůli a člověk toto
všecko sám chtěl. Bůh chtěl, aby lidé věděli jen do-

444
bré, ale oni poslechli ďábla, chtějíce vědět i to zlé.
Nuže, ted je víte, co ještě chcete? Snad nebudeš, člo­
věče, urážet a proklínat své rodiče, kteří tě touto
smutnou cestou předešli? Tehdy Ovšem na nic tako­
vého jsem nemyslil, poněvadž všechny mé myšlenky,
kdykoli se Březina přede mnou ironisoval, zdřevě­
něly v stud. Byl bych neřekl slova, kdyby mne byl
zabil! Jsem počtář dobrý, počítaje s tím, co jest. Pod­
vodníci, a nejen na kazatelnách, drahý Bedřichu
Nietzsche, počítají také s tím, co bylo a bude. A ani
se nečervenají, slyšíce svůj ortel: Nechte, ať mrtví
pochovávají mrtvé své! Jest také nepřehledné množ­
ství nepřemožitelně smrdících hrobařů, kteří svou
výnosnou živnost provozují jenom v budoucnosti.
Ale smrad vycházející z těchto obecným míněním
i státem koncesovaných, jest docela původní, nepře-
bratelný, nepřevoditelný, vlastní. Pískovcové, mra­
morové, žulové i bronzové náhrobky mají tito blas-
femisté vždycky v \ásobé. Neboť, Kriste Pane, už
i smrt tvých věřících je zesocialisóvána, všechny agó­
nie jsou stejné jako u vepřů, věda už není privilegiem
vyvolených: holič a pasák poučuje universitního
profesora, poněvadž on to chtěl.
O těch starcích uvažoval Březina v posledních le­
tech častěji. Tak na př. bud v tomto roce 1927, nebo Starci
o několik měsíců později, vypravoval nám o starých
lidech v městském chudobinci jaroměřickém: jak se­
dávají venku na lavici a čekají smrt. Nic jiného už
v tomto životě čekati nemohou a oni to vědí. I čekají
smrt, ne, že by po ní toužili, ale že už nic jiného če­
kati nemohou. Pan Březina nám toto vypravoval
s velikým smutkem. Tak jako s velikým Smutkem,

445
až nám to bylo podivné, nám vypravoval o smrti
mladistvé světice, naší současnice, Terezie z Lisieux.
On v té smrti viděl jakousi neodpustitelnou kru­
tost: tak mladý, tak krásný život a již odchází! Však
také hned od počátku v rythmu jeho „Šílenců*' cítil
jsem vzdor a hněv:

Bloudím e tajem stvím {em ě, ptám e se věcí mlčen­

livých
naja ro , které nepřichází, na k v ity které se neroz­
v iji . . .

Básník se tu hartusí s jarem a ne s těmi květy, které

ničeho nezavinily.
Ale tento hněv a vzdor vkládá autor do úst - ší­
lencům.
Bylo až nápadné, jak pozorně a uctivě se choval
Otokax Březina k staré paní Liškové, matce našeho
přítele Romana Lišky, když zároveň s ním tehdy
v létě byla u nás. Březinovi totiž i smrt lidí starých
připadala krutou, neodpustitelně nezaslouženou, a
kdož ví, zdali právě tato myšlenka neovládla ho do­
cela ten týden před 25. březnem 1929. Já bych řekl,
že ano, neboť jinak sotva se dá vysvětlit všecko, co
tehdy mluvil a činil. Sotva bych to věděl, ale vzpo­
mínám si, že katolický kněz, přicházeje těžce nemoc­
ného zaopatřovat, má jej navést a připravit k tomu,
aby svou smrt přijal { ruky B o fí, podle příkladu Kris­
tova, jenž v agónii se modlil: „Otče, v ruce tvé po­
roučím ducha svého.**
Březina, nechtěje člověka poučovat, varovat, nebo
těšit nápadně, svými vlastními slovy - neboť tak ve-

446
lice ctil vůli a osud člověka, řekněme i boží Prozře­
telnost - že často citoval mudrce, anebo básníky.
Jest mi na př. nápadno, že v posledním desítiletí své­
ho života, arciť v různých dobách, dvakráte mi před­
nášel a vykládal tyto verše z pátého zpěvu „Pekla“ :

Slede la terra, dove natafui,

Sídla márina dove il Po discende
P er aver páce co' seguaci sui.

Amor, che a l cor gentU ratto s' apprende,

Presse costui della bella persona
Che mi fu tolta, e il modo ancor moffende.

Amor, che a nudo amato amar perdona,

M i prese del costui piacer si forte,
Che, come vedi, ancor rum mi abbandona.

Amor condusse noi ad una mořte:

Caina attende chi vita ci spense.

Francesca, i tuoi martiri

A l lagrimar mifanno tristo e pio.

E d ella a me: Nessun maggior dohře,

Che ricordarsi del tempo felice
N ella miseria; e cio s a d tuo dottore.----------

M a se a conoscer la prim a řadiče

D el nostro amor tu hai cotanto affetto,
Faro come colui che piange e dice.

447
 N o i leggevam o un giom o p er diletto
D i Lancelotto , come amor lo strinse:
S o li eravam o e sen^a alcun sospetto.

P er piu fia te g li occhi c i sospinfe

Q uella lettura, e scolorocci i l viso :
M a solo un pu n to fu quel che ci vinše.

Quando leggemmo i l disiato riso

E sser baciato da cotanto am ante,
Q uesti, che med da me non fia diviso ,

L a boča m i baccio tutto trem ante:

G aleottofu i l libro e chi lo serisse:
Q uel giom o p iú non v i leggemmo avante.

Březina mi tyto terciny přednášel nazpaměť, mával

při tom rukama, oči mu planuly a byl jako u vytržení.
Verš za veršem mi překládal, vykládal a nejdéle se
zdržel u toho:
Am or, che a n u llo amato am ar perdona,
láska, jež lásky nepromíjí tomu, kdo milován —
Březina mi vysvětloval, že tolik století uplynulo
od vzniku této básně a ona je tak nová, jako by byla
napsána dnes. Dále mne upozornil Březina, že tento
dialog mezi Dantem a Franceskou děje se v Pekle,
avšak láska je tak mocná, že i v pekle nalézá slova a
řeč, které tam vlastně nepatří, neboť tolik je v nich
něhy, pravdy a krásy. Milenec Francesky vůbec ne­
mluví, jen pláče:

448
 Mentre che Vuno spirto questo disse,
L ’altro piangeva si, che di pietade
Io venni měno si cotri io morisse;

E caddi, come corpo morto cade.

Možná, že Otokar Březina při recitaci této básně měl

dva úmysly: předně, abych sám se orientoval (a něco
napsal), a za druhé, abych se utěšil, že poslední verš

E caddi, come corpo morto cade,

platí snad i o spravedlnosti Boží, ve smyslu, jak na­

psal sám Březina o trpících, že„Spravedlnost má pro
ně chvějící se snížení hlasu, podobné padání rosy
v soumracích jitřních; je třeba počkati ještě a chladí­
cí krůpěje budou ve vůních řeřavěti z květů“ (Krása
světa). Slovo dokonalé, jakým je slovo Březinovo,
musí mít jediný smysl zde i na věčnosti.

P rvní dva dni na počátku července, drahý příteli

musím lůstati ještě v Jarométicích. Teprve v neděli,
3 . červencejsem volný a kdykoliv pak přijedete, a iv ne­
děli aipo neděli, budu v(dy doma a budu Vás očekávati.
Kdyby auto { jakéhokoliv důvodu nebylo k disposici, na­
pište mi, prosím, dvě slova a opatřím povo^ \de.
Ostatní, drasý přátelé, a\ ústně, laskavě porvání
děkuji Vám oběma oddaně a tisknu Vám ruce s přátel­
ským pozdravem. N a br^ké a šťastné shledáni!
Věrně Váš
O .B .
Jarom ěřicenadRok. 27. V I. i9 2y .

449
 ,-M ilý příteli,
vzpomínáme na Vás a hovoříme o naší cesté do Pra­
hy. P řítel Bílek je toho náhledu, fe by bylo nejlépeještě
ústně sipromluviti o některých věcech, které souvisí s na­
ší cestou, a {ve Vás bratrsky, abyste, ai{pojedete, se sta­
v il v Chýnově. Laskavostípřátel Bílkových bylo by nám
možno {ůstati na noc v jejich pražském domě, takže by
Vám nebylo třebajinde hledati noclehu.
Až tedy obdržíte tento lístek, napište nám, prosím,
ihned, kdy přijedete, abychom Vám mohli přijití na ná­
draží naproti.
Pozdravujeme Vás oddaní. Vzácné paní Kytlicově
uctivé porubeni a pozdrav. V iš
O .B .
Chýnov, 22. V II. 192j . u

Tento Březinův lístek ozdobil Fr. Bílek původní

perokresbou, krásnou linkou, řadou symbolických
postav, jak jen on je umí kresliti. V posledním poli
tohoto vlysu je chýnovské Bílkovo stavení, pták
v hnízdě na vajíčkách a rýžový smeták se srdíčkem.
Byla to má poslední pozemská cesta do Chýnova.
A právě tato cesta rozhodla o mé knize „D ílo Felixe
Jeneweina". Bylo mi potřeba ještě jedné rány.

„D rahý příteli,
po svém návratu z Nové Ř íše pozdravuji Vás a vzácnou
paní KytUcovou oddaně, za laskavé pozvání bratrské
stisknutí ruky.
M ezi i 5.—18. zářím mám ohlášenou návštěvu a mu­
sím zůstati doma. N a cestu do Tasova mohl bych po-
mýšleti až poslední týden tohoto měsíce, kdyby bylo vý-

450
minelně teplo, ja k nikdy bývá. A le i kdybych nemohl
přijeti,ja k jsem slíbil,jsem , dra{í přátelé, duchem stále
s Vámi a snadještě mocnéji v duchovním potkáni nefli
s tvý našeho těla, podrobeného všem nemocem, poníže­
ním a smutkům této \emě. Ještějednou oddaný pozdrav
a díky —a bude-li mo(no, na shledanou na několik krás­
ných dni. V {dy Váš
O .B .
Jaroměřice n. R . 13. IX . i£)2j.íí

Česká hierarchie. Pavel hrabě Huyn. Štěstí bylo, Huyn

že náš národ za ním nešel. Huyn neměl v našem ná­
rodě žádného ohlasu, národ jej obklopoval jen hu­
morem, ale i tak nadělal Huyn Církvi a národu mno­
ho škody, nepřátelé Církve na jeho kousky se odvo­
lávali. Huyn má na svědomí odpady a Řím jistě chy­
bil, že (aspoň) po převratě neuposlechl našich ideál­
ních kněží, jako byli Šimon Baar a Xaver Dvořák,
kteří chtěli reformy v duchu cyrillomethodějském,
tedy reformy, jež před tisíci lety týž Řím sv. Čyrillu
a Methoději proti takovým Vichingům potvrdil a
schválil.
Ale ani dříve po několik set let Řím se nechoval
k našemu národu správně, dávaje mu vysokou hier­
archii, která s naším národem necítila; na příklad i ta­
kový geniální hudební skladatel Křížkovský, který Krakovský
vlastně dal základ Bedřichu Smetanovi, byl od svého
biskupa Schafgotsche, Němce, pronásledován, bylo
mu zakázáno, aby byl sbormistrem České Besedy(?)
v Brně. A v roce 1863 na Velehradě pod řízením
Křížkovského sbor jednoho tisíce lidí zpíval jeho
skladby, v době pro Slovanstvo nanejvýš památné,
poněvadž tehdy na Velehradě sešli se všichni slovan­
ští kmenové, byl tam i Palacký a Rieger. A témuž
Křížkovskému, jenž tehdy složil onen nápěv na slo­
va Soukupova (?), onu píseň, která se zpívá dosud,
Schafgotsch zakázal komponovati tak zvané světské
písně. Ale i přes to, jak Církev v Římě i jinde skrze
vysokou hierarchii chybovala, skrze hierarchii, která
se nebála ani přímých zločinů, není pochyby, že svým
učením a svou liturgií uskutečňuje v lidstvu sama je­
diná ty nejvyšší naděje, udržuje život způsobem, kte­
rý se rozumem ani dosti jasně odůvodnit nedá,
ale udržuje jej a v tom je dostatečný důvod její
existence.
Už kolikrát jsme viděli, že nejvyšším pojmem byl
Březinovi život. Tímto slovem vyjadřoval on zdraví
těla i duše, avšak týmž slovem dával absoluci i nemo-
cem těla i duše: neboť ve všech jevech života, i ve zlo­
činech a válkách viděl on jenom zákonné dílo Nej­
vyšší Spravedlnosti, jehož význam a cíl můžeme na­
nejvýš jen tušiti, nikdy však tady na zemi chápati. Ze
závratného díla Nejvyšší Spravedlnosti, jak sám pra­
ví, „dáno je zrakům spatřiti jenom onu část, která se
hraje ve světle země. Proto jeví se nám přerušované,
trhané a nesouvislé, neznámá práce v temnotách vě­
ků, do nichž padají jenom úzké pruhy svítícího oka­
mžiku." Proto Otokar Březina o soudech svých a
o soudech osob jiných někdy říkával: „Je to pravda
jen toho okamžiku!" A v jeho verších čteme slova:
„Žádného místa na světě nedotkl se člověk ani rukou,
ani myšlenkou dvakráte!“ A v téže své Nejvyšší Spra­
vedlnosti zřetelně praví: „Vidíme najednou zdvižení
kladiva, ale nevidíme jeho dopadnutí. Vidíme jeho do-

452
padnuti, neslyšíme ránu. Slyšíme ránu, ale nikdy ne­
uzříme jejího otisku v záhadném díle.“
Proto také nespravedlnosti se dopustí a Březinovi
i mému vlastnímu úmyslu těžce ukřivdí, kdo z někte­
rých vět této mé knihy bude dělati dedukce ať na pra-
vo, ať na lévo, ať pro, ať proti. Jsem jen ruka písařova,
mám před očima svou smrt a zdá-li se vám, že vás bi-
ju, nepřenáhlujte se ve svém úsudku, nepodezřívejte
člověka ze špatného úmyslu, neboť „ačkoli jsem vás
svým listem zarmoutil, nelituji toho; a jestli jsem li­
toval, vida, že ten list (ač jen na chvíli) vás zarmoutil,
nyní přece se raduji: ne že jste byli zarmouceni, ale
že jste se zarmoutili k pokání; zarmoutili jste se za­
jisté podle Boha, takže jste žádné škody skrze nás ne­
vzalii“ (II. Kor. 78).
V celém svém životě nepoznal jsem člověka, jenž
by od zlého úmyslu a od škodolibosti byl tak vzdá­
len jak Otokar Březina. Miloval ironii, poněvadž mi­
loval obrazy a život, jak každý básník. Avšak jeho
ironie svou dobrotou docela se podobala ironii Sva­
topluka Čecha.
V téže době mi řekl: Židé nejsou výrobci, oni jsou žiU
jen prostředníky, obchodníky látkami, ale ten len dě­
lali jiní. Tak řekl Březina, nikoliv nevěda, že tak je
tomu i v literatuře a umění. O českém dramatickém
autoru Fr. Langrovi, legionáři sogar, řekl Březina: F r. Langer
„ T o je děláno na export, to nemá s českým národem
vůbec co dělat, to se může napsat kdekoliv." Ale čes­
ký národ právě takovému zboží uděluje státní ceny.
Mluvilo se také o jiném židu, o profesoru Karlovy
university, českém kritiku a básníku Dr. Otakaru
Fischerovi. Řekl jsem Březinovi, že tento Otakar O . Fischer

453
Fischer u nás v republice za svou literární činnost
dostává státní ceny.Březina na to odpověděl: „Jeho
čeština je jako hlas mouchy v uzavřené sklenici.'* T o­
ho právě potřebuje český stát, naše severní Švýcary,
Benešova malá Paneuropa. Z Betléma může co kloud­
ného vzejiti? Pán, Pán, Pán, Páneuropa, drazí Če­
cháčkové! Kdekoli bude mrcha, tam se shromáždí
i orlové (Mat. 24, 28), ale poněvadž u nás není orlů,
stačí obyčejné vrány: „Pán,pán, pán!“ Anschluss
k Německu apostasií od Říma, jenže toto druhé jest
příčina a to první následek!
Nějaký Oskar Donath, jistě český Žid, napsal ce­
lou knihu: Židé a židovství v české literatuře 19. a 20.
století. B. 1930. Selbstverlag. Kommission A. Píša.
Juden und Judenthum in der tschechischen Literatur
des 19. und 20. Jahrhunderts. Druhý díl. Zweiter
Teil. Osmerka. 283 stran. 40 Kč. První díl vyšel v ro­
ce 1923, od Máchy až do Vrchlického. Lyrika, epika,
dramatika, čistá krev semitská, i nečistá. Antisemi-
tism i filosemitism. Nejzajímavější je kapitola pátá:
Účast Židů v české literatuře, t. j. zásluha Židů o čes­
kou literaturu. „Dieser Anteil (kdo umíš německy,
rozuměj a čti:) - dieser Anteil ist in der jůngsten*) Pe­
riodě**) in Anbetracht der kurzen Zeit, in der sich
jůdische Geistige dem tschechischen Kulturleben an-
gepafit hatten, geradezu ůberraschend groB. Ohne
Richard Weiner, Otokar Fischer und František(!)
Langer wáre nach Donaths Meinung die neueste
tschechische Literatur einfach undenkbar. (Ještě že
řekl: einfach!) Namentlich Ot. Fischer (moucha
*) Nezní to jako: der jiingste Tag ?
**) Tato „česká" literatura má také periodu.

454
v uzavřené sklenici) wiegt in wissenschaftlichen,
kiinstlerischen und kritischen Belangen hundert-
prozentíg (aby Žid nemluvil v procentech!) arische
Leistung auf!“ (Slawistische Schulblatter,IV.Jahrg.
1930.) Tomu se v míru říká vrchol drzosti a ve válce
se to kvituje olovem.
A když už jsme na těchto místech, ukazoval jsem
Otokaru Březinovi poslední publikaci moravského
bibliofila O. F. Bablera z Olomouce, ted v Samo- o. F. B a b in
tiskách pod Svatým Kopečkem. Máme na Moravě
už jednoho Kopečka, tam někde na D yji, kterou
Dunaj pije, ale máme i Svatý Kopeček a toho se drží
O. F. Babler, překládající ze všech evropských,
najmě slovanských jazykův a píšící se zvláštní zá­
libou německy, ve kteréžto řeči dokonce mou vlastní
prosu s patrným zdarem překládá nejen do veršův,
nýbrž i do rýmův a tak jí teprve, podle vlastních
slov, dává vůbec smysl. Nabízel jsem Otokaru Bře­
zinovi tu poslední publikaci (ovšem zase překlad)
pana O. F. Bablera, ale Otokar Březina mírným po­
hybem ruky odmítl, že už O. F. Bablera dostatečně
zná a pravil: „Takové překlady nemají ceny. Čeština
pana Bablera je jako stará dřevěná stodola, do které
se všech stran fučí!“

Odpustky mají ten smysl, že žádný dobrý skutek Odpustky

(i citem a myšlenkou) není marný, ale uschovává se
v pokladu víry. (Modlitba, půst, almužna.) Březina
mi na to řekl: „ T o je idea celého mého díla: idea
katolická!“ A doložil: „Mé dílo žilo, bylo v přímém
spojení s národem a bylo jeho vyzařováním kolem
roku 1900 . . . T a doba pominula, tak jako pominul

455
 čas Brentanovi a Novalisovi: dnes, po stu letech
jejich národ už je docela jinde, potřebuje docela ji­
ných úst, a tito staří básníci mluví už jen pro ně­
kolik vyvolených a to ještě jen několika svými vě­
tami, které ještě živě září__ “
Ve svém deníku na těchto místech mám svou po­
známku:
Cíl díla Březinova: \. Jed in ý člověk v milionech,
nad prostorem vítěz, vlídný pastýř živlů a
II. ráj na jemi, jak o něm
snili katoličtí visionáři.
A mám tu ještě jednu poznámku a jistě jsou to
slova Březinova:
Ruská řeč, utrpení člověka;
polská řeč, sláva člověka.

Radan dívek Mluvilo se o Albínce Prokšové, že by nejraději

dělala kotrmelce a že se ráda směje. Březina na to
pravil, že to je radost, zbytek ráje: radost jen a jen
z toho, že věci jsou. Radost takovou nazývá svět
bláznovstvím, poněvadž se mu zdá, že nemá pří­
činy. Rozkoš je radost už napřed zatížená daní.
D ívky se tolik radují „bez příčiny", poněvadž je
očekává těžký, zlý život, a bez té předcházející ra­
dosti, bez té lehkosti své přirozenosti by ho ne­
snesly.
20. července 1927 mluvil Březina s uznáním o kni-
SvitU Kom ik ze Dr. Josefa Svítila-Kamíka „Pod perutí bílého
orla" a potom o polské literatuře, hlavně o Kocha-
novském etc. Pipin Spasovič.
Ráj. Adam a Eva: je to pravda, tak jako pád Andě­
lův. Pád Andělů byl dřív, Andělé byli dřív než první

456
lidé. T y vztahy byly dřív, ale pro lidi, pro massy nedá
se to vypověděti jinak než povídkou a jsem jist, že
takový Tomáš Akvinský, nebo Duns Skotus to
věděli (že to není tak, jak to líčí Bible!), ale nezmi- B ible
ňují se o tom, nechávajíce text biblický na pokoji,
poněvadž si mysleli, že ti, kteří to věděti mají, sami
si výklad pravý najdou, a těm ostatním že by výklad
pravý nejen neprospěl, nýbrž i uškodil, poněvadž
nejsou schopni pojmouti jej, proto by z nich nadělal
lidí nešťastných (moře nelze vměstnati do skořápky,
páni extensisté!), nebo i zločinců: je tedy třeba spou-
tati jejich ducha přesnými a tím horlivěji zdůrazňo­
vanými hranicemi.
Však tady už to vysvětlení mám:
Ruský jazyk: utrpení (ponížení) člověka; člověk Ruskýjajyk
této smutné země, která má více žuly, ruly a štěrku
než rubínů, smaragdů, safírů. Coronia tato země
neudrží (a je mnoho takových kovů, prvků), vypr­
chává —protože malá pěst i málo pojme. Země naše
ve své podstatě, svou maličkostí a svým složením
jest údolí slzavé, vyhnanství, zima, chudoba.
Polský jazyk: sláva člověka; proto také tento ja- Polský ja^yk
zyk je katolický, je nástrojem hrdinství, metafysiky,
duchovních, nadsmyslných hodnot.
Jihoslované nemohli vytvoří ti kultury: jednak Jih oslovan i
Turci je - a zde se končí tento můj zápis z roku 1927.
Dnes ovšem milým Jihoslovanům, ubohým Jiho-
slovanům kulturu dává král a ČOS.

Březina, mluvě o kterémsi mladém francouzském

básníku, definoval katolicismus jako „pohotovost KatolicUm
k zpovědi."

457
KU rkegaará „Kierkegaard nenávidí křesťanství, ale nikoliv
katolicismus, jehož neznal," řekl Březina a dodal:
„jeho invektivy týkají se jenom protestantismu!"
Ve čtvrtek, 22. září 1927 přivezl jsem z Jaroměřic
pana Březinu do Tasova autem dr. Karla Ferdi­
nanda, lékaře ve Velkém Meziříčí.
P a vla Březina mluvil o „Rodičích a dětech" Pavly Ky-
K ytlico vi ijjgQyé a j g j j . J e to výborné, ale má to jednu chybu :

že je toho málo! Člověk, když něco takového čte,

touží, aby toho bylo co nejvíc! Tak na příklad
o těch školách mělo se toho říči ještě víc." Podotkl
jsem, že se to dá doplnit při druhém vydání, ale Bře­
zina pravil, obraceje se k autorce: „U ž to nenapí­
šete; to není práce vědecká, to je tak (dílo umělecké),
jako když čeřen se spustí do vody a vytáhne: co
tam je, to tam je."
Na něco bych byl zapomněl: cestou z Jaroměřic
do Tasova, když tedy jsme nebyli nikde, jsouce na
cestě, Březina byl důvěrnějším, jako vždy, kdykoli
jsme spolu nebyli nikde: on tak miloval inkognito!
Jeho duše tak potřebovala inkognito! Na př. jak se
zrovna popelil v té neznámosti o prázdninách to­
hoto roku (1927), když tehdy v noci a za deště se-
čenžk Volech děli jsme s ním, architekt Čeněk Vořech a já, v oné
zahradní restauraci vedle Kramářovy vily nad Pra­
hou. Tam dole a v dálce pod námi mžila se jenom
světla, kolem dokola, díky prázdninám a tomu dešti,
nebylo človíčka. Před chvílí odešli z této naší re­
staurace poslední návštěvníci: párek milenců. S pří­
telem Vořechem dali jsme si sem dostaveníčko, on
sám navrhl toto místo, když jsem ho v tom činžov­
ním domě Umělecké Besedy v Bubenči Na magis-
tr á le v y h le d a l a ř e k l m u , ž e O t o k a r B ř e z in a si v e l m i
p ř e je , a b y s n á m i z t r á v il te n to v e č e r .
T e h d y Č e n ě k V o ř e c h b y l ta k é s á m , n e b o ť je h o
p a n í i s d ětm i b y la n a M o r a v ě .
Ř e k l js e m , ž e O t o k a r B ř e z in a v té t o p u s t é „ n o č n í "
re s ta u r a c i n a d P r a h o u se v e s v é m in k o g n i t u z r o v n a
p o p e lil. B y l t a k š ť a s t n ý a d ů v ě r n ý , p o n ě v a d ž Č e ň k a
V o ř e c h a u ž k o l i k le t z n a l, je h o t a le n tu a s r d c e b e z
v ý h r a d y si v á ž i l a p r á v ě v t o m v e l k é m t a le n tu v id ě l
v la s t n í p ř íč in u v š e c h je h o n e ú s p ě c h ů . Č e ň k a V o ř e c h a
m ě l B ř e z in a r á d i p r o te n je h o m o c n ý s l o v a n s k ý s m y s l
a c it . A t a k js m e tu s e d ě li ja k o p o s le d n í M o h y k á n i
č e s k é h o S l o v a n s t v í , a v ě ř e v te le p a tii a d u c h y , z n a je
to t iž s e n s i t iv n o s t B ř e z i n o v u i s v o u , n e p o c h y b u ji , ž e
js m e tu b y li d o b r o v o ln ý m i a š ťa stn ý m i z a ja tc i
m a g n e t ic k é h o v liv u o so b n o sti K ram ářo vy, je h o ž
v i l a b y l a tu z r o v n a v s o u s e d s t v í . D r . K a r e l K r a m á ř
s ic e o n á s n e p r o s t o n i c n e v í a d o n e jd e lš í s m r t i v ě d ě t
n e b u d e , n e d o s t a v n a t o b u n ě k , a le t o n e v a d í : m y
b o ju je m e je h o v l a s t n í b o j i t a m , k d e o n ji ž ž á d n é h o
b o jiš t ě n e v i d í , k d e v š a k p r á v ě s e r o z h o d n e v í t ě z ­
s t v í ! Z a n a š e h o ž i v o t a se to n e s t a n e , a le d o c e la jis tě
se to s ta n e , E d u a r d e B e n e š i, p o n ě v a d ž n áš ž iv o t
p ř e d B o h e m m á ta k é n ě ja k o u c e n u . Ž e je d n e s n á r o d
d u c h e m i tě le m v e s fé ř e s o c ia lis t ic k é m a š i n y , t o n á s
n e m a te , m y n e js m e a g r á r n í c i , a n i S o k o l i , m y js m e
S lo v a n é .
A t a k js m e t u s e d ě li v d e š t iv é le t n í n o c i n a d P r a h o u
ja k o tř i s p ik le n c i, ja k o m u ž i s v o b o d n í a k e v š e m u
o d h o d la n í a d o k o n a le n e z n á m í. Ja k á b la ž e n o s t ,
t o t o i n k o g n i t o ! J a k é ir o n ic k é š tě s t í ta to o s a m o c e ­
n o s t ! A ta m d o le a t a m d a le k o v d á li, o d Š u m a v y až
 k T a trá m b l á b o l í , v e js k á a ř v e n á r o d o t r á v e n ý a
p a r c e lu je a p a r c e lu je , a n i n e t u š e , ž e s á m s o b ě k r a d e .
T o t o n e n í p r á c e v ě d e c k á , d á m y a p á n o v é , t o j e ta k ,
ja k o k d y ž č e ř e n s e s p u s t í d o v o d y a v y t á h n e . C o je
t a m , t o je t a m . A n e d á s e t o p ř i d r u h é m v y d á n í d o ­
p lň o v a t. K dybych om b y li n e p o c tiv í, k d y b y c h o m
m í s t o n á r o d a v i d ě l i o b c h o d ja k o Ž i d é , k d y b y m ís t o
r a d o s t i a p r a v d y , m ís t o t ě ž k é z o d p o v ě d n o s t i b y l o
n a š ím c í le m vyro vn áván í o s o b n íc h ú čtů a vděk
ž u r n a l i s t i c k ý c h s lin t a lů o d „ Č e s k é h o S l o v a " p řes
„ N á r o d n í O s v o b o z e n í " a ž k t o m u , p o d le v š e c h p r a ­
v id e l o chovu vep řo véh o d o b ytk a p ě sto v a n é m u
„ N o v é m u L id u “ — t a t o n a š e k n i h a m o h la k r á s n ě
v y j i t i z á r o v e ň s k n ih a m i p . D r . E m i l a S a u d k a a p í
, G iz y P ic k o v é . K d y b y ste m ě li s nám i s l it o v á n í,
n e je n s e m n o u a s m ý m i p ř á t e li, n ý b r ž p ř e d e v š í m
s Ó t o k a r e m B ř e z i n o u , t a t o n a š e k n ih a m o h la v y j i t i
až p o n a ší sm rti a p o sm rti tě c h , k te ří se b u d o u p o ­
k r y t e c k y d o m n í v a t , ž e s e ji m z d e k ř i v d í .
A k d y b y s t e m ě li k O t o k a r u B ř e z i n o v i a k je h o
p ř á t e lů m s k u t e č n o u , o p r a v d o v o u ú c t u , t a t o k n ih a
n e m u s e la v ů b e c v y j i t i , n e m u s e la b ý t v ů b e c n a p s á n a !
D o k u d p r ý t y g r n e o k u s il lid s k é k r v e , n e t o u ž í p o
č l o v ě k u , s t a č í m u b e r a n , n e b o k r á v a . M y , v ě r u , js m e
m o h li d ě la t n ě c o u ž it e č n ě jš íh o n e ž li s t a v ě t siln ic e
p r o n á k la d n í a u t a k lih á r e n a c u k r o v a r ů .
Březina Ř e k l js e m , ž e s e B ř e z i n a v n a š í m a lé s p o le č n o s t i
v Pra^e z r o v n a p o p e lil. K t o m u t o je h o š tě s t í p ř i s p í v a la jis tě
a n e m á lo i t a o k o l n o s t , ž e F r a n t i š e k B í l e k s e s v o u
ro d in o u b y li v Ch ýn ově. V B í l k o v ě p r a ž s k é v ile
b y l a j e n s t a ř ič k á h o s p o d y n ě N ě m k a , p a n í z d ě d ě n á p o
r o d i č í c h , je m n ě v y c h o v a n á a d n e s u ž t o lik d o r o d i n y

460
v ž i t á , ž e jí n e n í . m o ž n o r o z e z n a t o d k t e r é k o li s t ě n y
t o h o t o d o m u . V š e c h n a je jí ř e č s e s c v r k l a n a ú s m ě v
a p o h le d . O t o k a r B ř e z in a c t il t u t o s t a r o u p a n í a m ě l
ji r á d , t a k ja k o m á m e r á d i v ě c i z d ě d ě n é a d ů v ě r n é .
B ř e z in a m ě l s p á t v e v i l e B í l k o v ě , a le n i j a k n e c h v á ­
ta l. A r c h ite k t V o řech p ř in e s l v š e l i ja k é něm ecké,
fra n co u zsk é i a n g lic k é č a s o p is y a r c h it e k t o n ic k é ,
u k a z o v a l n á m o b r á z k y a m lu v ilo se . T e h d y p r á v ě u ž
s e z a č ín a lo je d n a t i o s t a v b u c h r á m u v e V r š o v i c í c h a
Č e n ě k V o ř e c h t e h d y s n il o m o n u m e n t á ln í s v a t y n i ,
c e lé z e s k la , d o c e la t e d y p r o s v ě t l e n é . . . B ř e z i n a t u t o
m y š le n k u n a d š e n ě s c h v a l o v a l . M l u v i l o s e a r c i ť ta k é
o J e n e w e i n o v i , n e b o ť p r á v ě t e h d y p ř e d á v a lo s e m i
t o t o b ř e m e n o . N e b ý t a r c h it e k t a č e ň k a V o ř e c h a , b y l
b y c h k n i h y o J e n e w e i n o v i v ů b e c n e n a p s a l, a le p o ­
s le d n í p o p u d k t o m u t o m é m u d ílu d a l, a z r o v n a
v té t o d o b ě , s o c h a ř F r a n t i š e k B í le k , a n i n e t u š e . N e ­
b o ť ja k m ile je n ě k d e n ě ja k é z á k e ř n i c t v í , ta m p ř i ­
s k o č ím já , i k d y b y m n e t o s tá lo ž i v o t , n a t o ž č e s t !
Š p a č e k , ta k a sp o ň se m i ře k lo , m á o k o ta k u z p ů ­
s o b e n é , ž e v ů b e c n e s t r p í, a b y d v a l u p í n k y b y l y s le ­
p e n y ; a le t o u t o m y š le n k o u , m o ž n o - l i u š p a č k a p ř e d ­
p o k l á d a l i m y š le n k u , je t a k z a s le p e n , ž e v á m z o b á ­
kem r o z d ě lá v á i u k a z o v á č e k od p a lc e , t is k n e t e -li
v je h o p ř ít o m n o s t i t y d v a p r s t y k s o b ě . Š p a č e k t o t i ž
o d s v ý c h r o d i č ů se n a u č il, ž e m e z i d v ě m a lu p ín k a m a ,
js o u - l i s le p e n y k s o b ě , m u s í b ý t i n ě ja k á h o u s e n k a ,
n e b o a s p o ň v a jí č k a n ě ja k é h o š k ů d c e r o s t li n y . A te n to
p tá k m á v y v in u t ý s m y sl p ro p o řá d e k a p ro s v o u
p o v i n n o s t , s m y s l t a k v y v i n u t ý , ž e n e s t r p í, a b y i d v a
p r s t y k s o b ě p ř i l n u ly . J e t o i j a k ý s i s m y s l p r o s v o ­
b o d u in d i v i d u a a p r o c u d n o s t .

461
 T a k é to u c e sto u z Ja r o m ě ř ic d o T a s o v a b y l O to k a r
B ř e z i n a v e l m i d ů v ě r n ý . B y l i js m e n a c e s t ě , v k r y t é m
a u t ě , v e d l e s e b e , a n e b y li js m e n ik d e , js o u c e n a c e s t ě . A
n a c e lé t é c e s t ě n i k d o o n á s n e v ě d ě l, n i k d o n á s n e z n a l.
B ř e z i n a s e m n e p t a l , c o n o v é h o a já , ja k o v ž d y ,
z a č a l o d t o h o p o s le d n íh o . V y p r a v o v a l js e m o a lk o ­
h o li c í c h ( p ř e d p o s l e d n í s la b ik a m á k r á t k é i ) a ž e n á ­
le ž e jí k m ý m d ě t e m , č e k a jíc ím p o d l e m é c e s t y n a
Alkoholici c u k r lá t k o . B ř e z i n a p r a v i l : T o js o u m y s t i k o v é ! A l k o ­
h o li c i , b á s n íc i a s v ě t c i p a t ř í d o je d n o h o r o d u ; u v i ­
d ě li p r á z d n o t u a ji n a k j i n e d o v e d o u z a s t ř ít n e b o n a ­
p ln it . N ě k d o ji n a p lň u je m o d lit b o u , j i n ý ž e n o u , tř e tí
a lk o h o le m . S p o l e č n o s t s e p r o t i a lk o h o lik ů m b r á n í,
p o n ě v a d ž ji o h r o ž u jí, js o u , n e u ž ite č n í* , i ,p ř í m o
š k o d liv í* , a le p r o t e s t a n t is m e m , a b s t in e n c í s e t a t o
n e m o c n e lé č í. J s o u t o m y s t i k o v é ___ “
B ř e z i n o v i i P . I n n o c e n c i líb í s e n a š e s l o v o r a jč e ,
r a jč a t a ( m í s t o r a js k á ja b líč k a ) .
Barvykvítín D í v a j e s e n a z in ie , p r a v i l : „ N e j k r á s n ě j š í js o u t y t o
ž l u t o č e r v e n é — t o je m á b a r v a ! “ Z a v e d l js e m h o k n e -
m e s iím , n e j v í c e b y l o ž l u t ý c h , a le o tě c h ř e k l : „ T o
n e n í m á b a r v a , je v t o m o k r , je t o p o r u š e n o zem í.**
A v s k u t k u js e m s i v š i m l , ž e k v ě t y n e m e s ií, a ť js o u
i č e r v e n é , n e b o m o d r a v é , m a jí s v o u b a r v u za tíž e n u
a z k a le n u z e m í. A l e b a r v y s í r o v ě ž lu t é B ř e z in a ta k é
n e m á r á d , n ý b r ž je n t e p le ž l u t o u , le h k o u , „ b a r v u
slu n c e **, ja k o u má s v íz e l. Takže onen p ř ív la s te k
sirové v „ P o l e d n í m zrán í** m u s í s e b r á t c u m g r a n o
s a lis : „ J e n s í r o v é k v ě t y n a v y p r a h l ý c h m e z íc h m n e ,
m e la n c h o lic k é , v í t a l y o b r a z e m slu n ce.**
B ř e z i n a b la ž e n ě z a z á ř il, k d y ž js e m m u je d n o u p ř i­
n e s l k y t i c i p l a n ý c h m á k ů a s v íz e le .

462
 Mluvě o „Anně Karenině" a o „Rodičích a dě- Pavla
tech“ (z této knihy Pavly Kytlicové přešel na onu K*tlieovi
Tolstého), pravil: „Jakmile člověk něco napíše, už
to vlastně není pravda, poněvadž je to pravda jen
toho okamžiku; pravda je složitá! Kdo ponejprv
vidí koně a napíše o něm, může se jeho práce rovnati
popisu člověka, který s tím koněm pracuje a žije
dvacet let? Pravda je složitá!“
Ano, to se může týkat koně, ale nemusí se to týkat
na př. otce, nebo manželky, s nimiž člověk může žít
a pracovat i padesát let. Přes to ovšem pravda je a
bude složitá, neboť na př. Pavla Kytlicová za živý
svět by nedostala na papír některých životních a spo­
lečenských zkušeností a fakt, která napsal Tolstoj,
ne proto, že by jich dobře neznala, nýbrž že její
srdce má docela jiné hranice mezi studem a cynis­
mem. Po této stránce všichni lidé a tudíž i spiso­
vatelé jsou rozdílní.
24. IX . 1927 mluví Březina opět o dogmatech a Dogma
poněvadž při tom vyslovil jméno Hromádkovo, není
vyloučeno, že reprodukoval jeho názory. Často
totiž Březina něco vypravoval, nebo i horlivě tvrdil,
ale po čase jsem se přesvědčil, že právě v té době to
četl, že podlehl sugesci, že po jisté stránce ho to za­
jímalo, avšak jeho poslední slovo, slovo jeho duše
bylo jiné. Proto také mi tenkrát řekl: „Jest mi veli­
kou útěchou, že aspoň mé dílo jest katolické!" Proto
také tehdy tak upřímně litoval, že po tolik let čítal
Herbenův „Č as“ a podobné jedovatiny, nebo zby­
tečnosti!
Březinovy výroky tu a tam vskutku byly pravdou
Jen toho okamžiku, zase ovšem ve smyslu naprosto

463
 jiném než mi tehdy před 20 lety řekl o Františku
Bílkovi: „D ílo jeho ctěte, ale filosofii jeho nevěřte!"
Soudy Otokara Březiny, poněvadž mluvíme o bás­
níku, bývaly vždycky zbarveny pravdou toho oka­
mžiku, vždyť sám mi jednou řekl, že básník ve své
podstatě liší se od ostatních lidí vlastně jenom nervy,
tedy svou zvýšenou vnímavostí a citlivostí — a zde
už vidíte, jak tento výrok si odporuje s jiným, kde
mluví o Jaroslavu Durychovi, téměř pohrdavě mu
vytýkaje, že jeho dílo jsou jen nervy a hysterie. Kdo
rozumí věci, kdo dovede být klidnějším a opatr­
nějším nežli žurnalistika a státní návladní, ten v Bře-'
zinových výrocích nespatřuje vůbec žádného od­
poru, naprosto žádné nelogičnosti, poněvadž si duo
loquuntur idem, non est idem, a Březina nikdy ne­
mluvil ani ze zisku, ani z ješitnosti, ani z nenávisti.
Také v Evangeliu jsou paradoxa a Chesterton
právě na nich a jimi dokazuje pravdivost pravdy
křesťanské.
Březina měl jedinou a to nesmiřitelnou nenávist:
že nenáviděl nenávist, poněvadž v ní viděl překážku
všeho styku, všeho rozkvětu, všeho života. Proto
Blay-Ftorian přímo neměl rád Léona Bloy, říkaje také, že Josef
Florian jej předčí svým slovanským humorem, neboť
kde je bumor,je i dobrota srdce. Tehdy neobyčejně
Březina se rozhorlil, když v Bloyovi četl, že my Slo­
vané a všichni ostatní národové jako psi musíme
sbírati drobty, které padají pod stůl ducha francouz­
ského. Bloy tehdy psal o literatuře ruské, snad
o Tolstém, ale Březina hněvivě připomenul, že Bloy
nemá ani ponětí o literatuře ruské a že z ní něco málo
ví jen ze špatných překladů! Při této příležitosti také

464
p r a v i l , ž e i t e n n e jp r o s t ř e d n ě jš í r o m á n r u s k ý p ře c e
m á jis t é p lu s i p r o t i n e js la v n ě jš ím u r o m á n u fra n ­
c o u z s k é m u , ž e s e t o n e d á d e f in o v a t , a le ž e to je . B ř e ­
z in a v í c a v í c e si t o u v ě d o m o v a l a v í c a v í c e b y l p ře ­
s v ě d č e n , ž e t o n e d e fin o v a t e ln é , a v š a k n e jd ů le ž itě jší
je p r á v ě ž i v o t ! D u c h g a l s k ý v e d e k. r a c io n a lis m u , a
m u s ím e v sk u tk u žasn o u t nad in t u ic í ta k o v é h o
G e o rg e s a B e m a n o sa , že p rá v ě a u to r „ Ž i v o t a T a u le - Bemams
r o v a “ a „ F l o r e n t s k ý c h m y s t i k ů " , a b b é C é n a b r e je st
u n ě h o p ř e d s t a v i t e le m p ř e t v á ř k y a n a p r o s t é n e v ě r y ,
k d e ž t o n e u č e n ý , s t a r ý v e n k o v s k ý fa r á ř , a b b é C h e -
v a n c e , m u ž n e m o t o r n ý a p r o s t o d u c h ý , k n ě z p r o s tě
v ě ř í c í , a le s k u t e č n ě v ě ř í c í , r e p r e s e n t u je m u v š e c h n u
m o u d r o s t a je d i n o u m o ž n o s t ž i v o t a . N i k o l i r o z u m ,
n ik o li v ě d a , t a k é n a p r o s t o n e s o c iá ln í p é č e , n ý b r ž
je d in é v í r a o s v o b o d í n á s . T a k b y l p ř e s v ě d č e n i B ř e ­
z in a .
Ale vraťme se k tomu 24. IX . 1927. Březina^vy-
slovil tehdy jméno Hromádkovo!) soudí, že Církev
v X III. století neměla dogmata tak uzavírat. Jindy
mluvil o Tridentinu a ospravedlňoval je. Dnes pra­
vil : Protestantism nevznikl jen tak, jeho vznik měl Protestantům
jistě také (vnitřní) důvod (ospravedlnění, oprávně­
ní) : nejen ty „nepořádky", proti nimž vystoupil na
př. Hus, nýbrž i to, že Církev zanedbávala ro{um.
R o z u m je t a k é d a r b o ž í , i m u s í p r a c o v a t , m á p r á v o
n a s v o u p r á c i , t a k ja k o m a lé d ít ě m á h la s , i k ř i č í ;
d o s p ě lý m lid e m z d á s e t e n t o k ř i k ( a d o v á d i v o s t )
n e s m y s le m , b a i z l e m , a le t ím k ř i k e m a r o z p u s t o -
v á n í m s ílí s e p lí c e , te n k ř i k s e p ř i p r a v u j e a s ílí n a tu
c h v íli v b u d o u c n o s ti, k d y h o č lo v ě k b u d e p o tře b o ­
v a t p r o t i n ě ja k é h r ů z e , p r o t i n ě ja k é m u n e b e z p e č e n -

46?
 ství. Užívá-li člověk rozumu (svobodně), tím ne­
ohrožuje dogmatu, dogma jest jen v pozadí a práce
rozumu (i fantasie) jest jen jako ovzduším toho
dogmatu: každá doba i ve vědě dává nová vysvětle­
ní, nové pohledy na přírodu (strom), ale těmito vý­
klady (e. g. Einstein) není ohroženo tajemství; p ří­
roda v\dy {ůstane tajemná, af věda vymyslí cokoliv,
nikdy nevysvětlí: odkud a kam všecky věci jdou.
A duře má ptala se větrů: Jso u to oblaky přicházející,
nebo odcházející? (O. Březina „Příroda".)
Pittsburgská O smlouvě Pittsburgské jsem podotkl, že Slo­
smlouva
vákům se v ní slibuje autonomie; Březina mi odpo­
věděl s úsměvem: „ V té smlouvě dávají se každému
všechny svobody, a to je tak, jako u soudku dala
by se svoboda každé duze a obruč by se odstranila
a každá ta duha by ležela, kde by chtěla, a ted by se do
toho soudku lila v o d a. . . "
Stav dnešního lidstva je vlastně docela jiný nežli
vyznávají ústa, zaznamenávají knihy a věří tak mnozí
mezi námi; hodiny duší jdou mnohem rychleji nežli
hodiny skutečnosti (O. Březina, Zástupové). Proto
řekl Březina: Jakmile se něco napíše, už to není
pravda. Také, jakmile se něco řekne, už to není
pravda: je to pravda toho okamžiku! Tak totiž se
má bráti slovo básníka. Ne, že by nebylo věčných
pravd, že by nebylo nejvyšší pravdy, když přece je
Nejvyšší Spravedlnost, avšak člověk je dítě Času
jako rostlina, která má dobu svého pučení, rozkvětu,
plodu a vadnutí; která dnes je, a ani Šalomoun nebyl
tak oděn jako kterákoliv tato květina - a přece na­
konec uvadne a do peci vhozena bývá. Taková je
myšlenka O. Březiny o pravdě lidské a nikterak není

466
možno tuto myšlenku Březinovu ztotožňovati
s otázkou Pontského Piláta: Co jest pravda?
O tom dogmatu mluvil Březina, vzpomněv si na
Durychovu návštěvu s Braitem v Jaroměřicích v po­
lovici září 1927. Durych totiž stále prý se v řeči Dutých
obracel na tohoto žáka svátého Dominika s otáz­
kou: „N o, je to tak?" hledaje potvrzení své myšlen­
ky. „Braito je dogmatik,“ řekl mi O. Březina, „ale
poesie je něco docela jiného! Poesie je ovzduším!
Lidé dnes chtějí od básníka, aby jim dával výklad ke
všem současným událostem, ale účelem poesie je
něco docela jiného!"
Nesmíme tudíž zapomínati, že výroky Březinovy
obyčejně jsou ovzduším jednoho okamžiku.
Když jste psal tyto své sny (Tanec Smrti), to byla 7 W Sm rtí
vaše doba heroická, nejdůležitější doba vašeho ži­
vota, a tu nebylo štěstím, že jste se setkal s Josefem
Florianem, on vám nic nemohl dát, leda překážet:
v y jste tu mohl vytvořit veliký mythus jako William
Blake. Ale i takto vytvořil jste dílo-poklad, k němuž
tajně budou chodit básníci, aby jej vykrádali a dě­
lali literaturu. (Možno slovo básník říci v uvozov­
kách, Jaroslave Durychu?)
Šli do Paříže pro surréalism naši kritikové a poeti,
ale ve vašem díle mají jej už dávno! Tyto vaše sny
jsou v dokonalém souladu s vědou psychoanalysou,
jsou vnitřně naprosto logické, jenže u vás to nevyšlo
ze žádných teorií, nýbrž je to sám život! Tak mluvil
O. Březina o „Mém Očistci".
Čestmír Jeřábek, Lev Blatný, Chaloupka všechny Čestmír
síly vynakládají a přičiněním se až potí, aby něco vy­
tvořili, ale je to marné; nikdy nic neřeknou, protože J o t . Chaloupka

467
 nic v nich není! Tak pravil Otokar Březina, dobře
zajisté věda, že právě tito básníci jsou přímo před­
určeni k státním cenám; stačíť napsati: „Svět hoří“ .
Kdyby se napsalo: „Národ hoří“ , bylo by to cri-
men laesae majestatis. Něco jiného totiž je Světová
revoluce a něco jiného Osvobození národa.
Svůj soud o Čestmíru Jeřábkovi, Lvu Blatném
a Josefu Chaloupkovi (pane profesore Ame Nováku,
Bruna vivat!) zakončil Březina větou: „Proč ti lidé
se nespokojí jenom četbou?“ A Březina směje se
dodal: „Představa našeho národa o básníku je dnes
takový Vít Nezval!“ Pokud vím, Březina se tu ne­
smál Nezvalovi, nýbrž F. X . Šaldovi a Čuchoncům,
respektive „Masarykovu Slovníku",
z mého okovu Z mého okovu. Mluvě o této mé knize, pravil Bře­
zina: „Má-li i po tolika letech tato kniha tolik svě­
žesti a síly, nic neztrativši, z toho už je vidět, že
je dobrá!"
Ze svého okna u nás pozoroval Březina krajinu,
lidi i zvířata. V této době jednou, ukazuje mi na pro-
H usy tější stráni hejno hus, pravil: Na husách možno stu-
dovati psychologii davů. Když mlčí, jsou nejšťast­
nější. Druhé se pasou, jen tamhle ty dvě mají krky
zdvižené a zobáky natažené. Hejno se páslo. Najed­
nou jedna z nich, statný houser měl asi nějaké zvlášt­
ní vidění, začal mocně mávati křídly —a ty druhé jen
tak trochu křídly pohnuly, tak jak občané plní státní
zákony — doložil Březina se šťastným úsměvem.
Asi téhož dne 24. září 1927, nebo aspoň v témž
měsíci, kvíčerou mluví Březina u nás s učitelem Jo ­
sefem Sedlákem o mých špačcích v knize „ Z mého
Spolkové okovu." Březina pravil, že tito moji špačkové mají
mnoho významů a smyslů i metafysických, o kterých
básník nemusí ani vědět, není to jeho povinností.
Tak prý i dogma může míti, musí mít a má ne jedno, Dogma
ale tisíce řešení, je symbolické, veleobsažné (na př.
dogma o Neposkvrněném Početí), má význam (i)
kosmický. A to právě prý je přednost katolicismu,
toť jeho budoucnost, kdežto protestantism nemá
budoucnosti a upadá, poněvadž dává dogmatům
jediný, omezený, „rozumový*4 výklad. Ale katoli-
cism dnes také upadá, poněvadž se chce vyrovnat
protestantismu, jenže, na štěstí, tyto věci se neřeší
ani za rok, ani za sto let, takže výklady jedné gene­
race nemají na to vlivu. Katolicism je mystický, t. j.
neobsáhlý, kosmický.
Básník je jako strom; a ten nemusí vedet o svých Básník
dokonalostech. Už ta jediná kapitola o špačcích
(„Z mého okovu**) znamená zisk pro český jazyk,
pro ducha, a filosofové ji budou vysvětlovat. Špačci,
dav, kolektiv.
O Židech pravil Otokar Březina, že je to rasa Židi
degenerovaná, zestárlá, racionalistická, což prý je
patrno i z toho, že nemají studu, ani výčitek svědomí,
prohřeší-li se proti studu, že chodí do hampejzu jako
jiní lidé do cukrárny.
Katolicism byl připraven řeckou gnosí filosoficky Katolicism
a římským impériem politicky. Židé však se mstí
Církvi katolické za ztrátu své samostatnosti, vidíce
v ní, arciť neprávem, dědičku římského impéria; ona
však je dědičkou a pokračovatelkou arijské kultury,
a oni, pracujíce proti Církvi katolické, pracují vlastně
na rozvrácení a zničení arijské kultury, v zednářstvu,
sokolstvu, socialismu, v bolševismu: zničit všechny
 kladné hodnoty arijské kultury: stud, smysl pro
hierarchii, řád, pro mystiku, pro tajemství, pro nad­
přirozené.
Dr. L essm g Ten váš hanoverský profesor, Dr. Theodor Les-
sing je anarchista, poněvadž je Žid. Anarchismus
jako nauka nebezpečný není, protože lidstvo za ním
nepůjde. Ale anarchism nahlodává a podhlodává
základy společnosti lidské. Anarchism = židovství
mezitím chystá svůj materiál, a dílo, plánovitě, sou­
stavně rozhlodávané ve svých základech, jednou se
zhroutí. Příklad toho máme na dnešním Rusku,
které je dokonale a naprosto v rukou Židů. Už i ta­
kového Duhamela si koupili — i ten starý profesor
Tille pěje o Rusku chvály. Tak je balamucena Evro­
pa, tak je Slovanstvo Židům zaprodáno!
Podle svátého Augustina anima naturaliter chris-
Křesťanstvi tiana. Jinak není možná, neboť křesťanství, toť kul­
tura vůbec.
Fr. Bilek Bílek duchovně žije jenom z toho, co viděl v Pa­
říži (ze svého pařížského vidění). Měl tehdy zrovna
tak hubené nohy jak ten jeho „O ráč“ . V y žijete ze
své heroické doby „Tance Smrti".
P si Nerušili vás, mistře, v noci psi? ptá se paní Pavla
Kytlicová. Na to Březina: „ Já si otevřel ještě okno,
abych je slyšel!"
Na to jsem poznamenal já: „Člověku je veseleji
v noci, slyší-li psy!"
Březina však řekl: „Naopak, člověk cítí dvoj­
násobně samotu a že země je poušť!"
„Takového psa, který se v noci toulá a štěká, patří
zastřelit!" řekl Březina po probdělé noci. Ale potom,
jako by se smiloval, dodal: „ T o já si zavřu okna a

470
neslyším! Ale tak v jedenáct hodin ještě si okno ote­
vřu a vystrčím hlavu a poslouchám, jak který pes
štěká — studuji je. Některý toužebně kvílí, jiný na­
máhavě chraptí, jako by říkal: Kdybyste mne radši
nechali na pokoji! Jiný ten pes štěká temperamentně,
zlostně, je to štěkání pro štěkání, z rozkoše, zlost
pro zlost. . (Umění pro umění, bloudění pro
bloudění).
„Ministr Beneš ve svých „Pamětech" píše, jak D r. Btnes
dělal s Masarykem špionáž proti Rakousku, zne­
užívaje důvěry lidí. Člověk velký takovými věcmi
se nechlubí, když už byl nucen je dělat (na př. ve
vojně vraždit), na to každý stát najímá jen lumpy!“
Tak doslova řekl Otokar Březina, zapomínaje ovšem,
že Beneš je postavy maličké, takže vedle takového
Udržala, anebo Švehly vypadá jako trpaslík. A což
teprve, když se svleče do naha a v plavkách s jakousi
sportovní pěticípou hvězdou nechá se fotografovat
pro „Pestrý Týden" v těsném sousedství národně-
sociálních, pardon, mezinárodních kolohnátů!
Právě v této době dostali jsme od Jaroslava Důry- Durych
cha pohlednici z T opolčanek, kamž byl J aroslav Du­
rych pozván. Otokar Březina pravil, že to Durych
zaplatí jako kdysi Tolstoj. Březina při této příle­
žitosti řekl mnohem víc, ale na to je čas. My víme,
že po návštěvě Durychově v Topolčankách přestal
vycházet „Rozmach" a začal vycházet Kuncířův
„Akkord" se Židem Paulem Eisnerem jako bube­
níkem. Kuncířův „Akkord" ocitá se tu, jako ponor­
ná řeka, v ideovém sousedství (filiace nemusí bít
tak do očí!) „Prager Presse". Upozorňuji jen na to,
že tento Kuncířův „Akkord" ani jediným slovíčkem

47 i
 nereagoval na úpěnlivou výzvu Svatého Otce, aby­
chom se modlili za osvobození Rusů od židovskvch
a zednářských běsů.
Když 26. září 1927 četl Březina v „Rosničce", co
proti mně napsal ten protestantský, čáslavský „H us",
pravil: „Protestanti mají nejméně právo, mluvit
o svaté Teresii a o katolické mystice, protože to ne-
in a ji; a mají nejméně právo, označovat vás za blázna,
Malidrik když mají svého Maliárika, mystika be{ náboženství
a be{ rozumu/"
Při jakési příležitosti s humorem zacitoval Březina
ze staré češtiny:

Lacen měšec,
truchel pěšec;
co tu uěiniti?
Sobě odtušiti,
Bohu poruěitU

C^ijaiyky Podle Březiny, učiti se cizím jazykům, je tolik,

jako sekati do těla: rána zahojená, zacelená, toť
naučiti se.
V téže době řekl mi Březina: „K dyž vidím, že mne
interview bude někdo interviewovat, dělám to jako Moltke:
mluvím sám, mluvím sám k sobě, aby se ten druhý
nedostal k řeči!"
Ale už z toho je patrno, že Březina někdy jen
a jen mluvil, za každou cenu mluvil, aby se zastřel,
aby zachránil svůj stud, aby se nemusel stydět nejen
za sebe, nýbrž i za druhého, mluvil, někdy, za každou
cenu a tato cena byla někdy příliš veliká, an básník
dával, ovšem ze soucitu, někdy i své vlastní pře-

4 72
svědčení, svou vlastní víru, jako podle legendy pe­
likán naklovává své vlastní srdce, aby udržel mlá­
ďata při životě.
Logos = křesťanství = katolicism == kultura = Evropská
arijství. Chtěla-li se Evropa (kultura) zachránit, nic kuhuTa
jiného jí nezbývalo, nic jiného nemohla volit nežli
křesťanství, v ničem jiném nemohla žiti nežli v křes­
ťanství, ničím jiným nemohla rozkvést nežli křes­
ťanstvím a na každé jiné cestě pracovala by indo-
evropská kultura ke svému zániku! Dnes už ke
svému zničení pracuje, odvracejíc se od katoli­
cismu.
„Cínové hubatky, džbány medoviny, vína, piva;
bez nich by byl nevznikl protestantismus", doslova
tak pravil Otokar Březina 29. IX . 1927 a dodal:
„Luther musel takových džbánů na posezení vypít Luther
patnáct, potom na něj přišlo prorokování o „římské
nevěstce", delirium potatorum. A při těchto řečích
„reformátora" kurfirstům vstávaly vlasy hrůzou.
Ale i to musilo být, neboť Bůh potřebuje ve svém
Obraze (díle) i stínů, aby světla více vystoupla.
Anglie první, ta katolická, nazývá se veselou; ta
nynější, puritánská, střízlivo-pokryteckou. Opilci
také „musejí" být a byli vždy, nejsouce nikterak
výplodem katolicismu. Indický filosof Čarvák a
moslemínský básník Omar . . . také už ctili dobré
papáníčko a víno, materialisté a cynikové."
29. září 1927 byli autem v Tasově Dr. Šlesinger
a redaktor „Lidových N ovin" Klusáček. Byli jen
ve škole u pana řídícího (jméno je docela lhostejné).
Bylo to před volbami a Strana práce byla na vymření, Strana práce
poněvadž mouřenín vykonal svou povinnost vůči

473
 hradu, rozpůliv Národní demokracii, tak jak to Bře­
zina, nikoli bez hněvu, předpovídal.
Arno SMka 28. září 1927 byl u nás Am o Sáňka, bibliofil
z Brna, cigán tělem i duší; mluvil s opovržením
o národě ruském, jako by byl tím sám vinen, že je
v otroctví Židů. Březina pravil: „C o pan Sáňka proti
Rusovi Rusům uváděl, to svědčí jen o tom, že je to národ
ještě dětský, dobrý, nezkažený, a jenom proto, že je
takový, mohou s ním Židé dělat to, co dělají, všecko!
Až se v národě našem uplatní Švejkovina, nebude ho
nikdo na světě chtít ani za sluhu!" Tak řekl Březina,
hněvaje se.
F r. O dvalil Březina mluvil o „Svítání" Františka Odvalila.
Proti Jiráskovu „Tem nu" je to outlé, spíše idyla.
Ale po roce přišel Březina této Odvalilově knize na
chuť, chválil a doporučoval ji jaroměřickým přáte­
lům. Jak si oblíbil Odvalila (osobně se s ním vůbec
nesetkal), patrno i ze slov, která mi řekl několik dní
před svou smrtí: „Odvalila mám řád; kdykoli mu
budete psát, vždycky ho ode mne pozdravujte!"
R. M eJek Podobně měl Březina rád i Rudolfa Medka a jeho
dílo; kdykoli o něm byla řeč, vždycky se potěšil,
neboť Březina zrovna úzkostlivě pozoroval, co se
u nás koná pro národ a co proti němu. V té věci byl
neobyčejně citlivý.
Jos> f Florian Florianův hrad zarostl pro turisty kolem dokola
lesem.
Florianovo dílo? D vě slova v některé knize -
kaplan přímí hlavu.
žába Proč si člověk hnusí žábu? Protože v ní poznává
ja fi c k podobu lidskou, ta stehna. . .
Upanský J etřiCh Lipanský vydal knížku „Ozvěna věků a

474
dní“ (Veselí u Pardubic). Březina to u mne četl a
pravil: „T ak by svůj cestopis napsala ovce, kdyby
uměla psát“ — Březina to praví se smíchem a ještě
dodává: „Přečetl jsem dosti knih, ale v celé světové
literatuře nic takového není! Až budete s panem
Mastíkem mluvit, řekněte mu, ať nepřestane psát,
ať jen všecko píše, co na svých cestách viděl!“ Jetřich
Lipanský (Fr. Mastík) dal si říci a na jaře 1930 vydal
druhý svazeček svého cestopisu „Plujeme k zemi
svých snů.“
Otakar Nejedlý: „Malířovy dojmy a vzpomínky Ot. Nejedlý
z Ceylonu a Indie" (vydal Fr. Borový v Praze 1923).
Otokar Březina tak miloval a znal tuto knihu, že
nám ji v Tasově se srdečným smíchem celou v y ­
pravoval. Někdy ten smích byl i bolestný, ale
vždycky vděčný. Řekl bych, že tu první kapitolu,
„Moje maminka", uměl Březina nazpaměť. Rovněž
tak ony stránky, kde jeden za druhým tam na hoře
v džungli mizejí ti kohoutci. . .
O tom Mastíkovi mám doslova tento záznam: Fr. M aník
„T ak by napsala svůj cestopis ovce! V celém světě
žádný ještě takto nepsal cestopisu. Ten člověk by měl
vůbec psát! Takový kouteček v zahrádce; k užitku
to není, ale když se tam zabloudí, člověk se potěší
těmi kvítečky."
Vysoké mínění měl Březina o Vančurovi: „Pekaře Vančura
Marhoula" nám celého vypravoval a několikrát se
k němu vracel.
Také Jan Čep („Vigilie") Březinu velmi zajímal; Jan. čep
tak, jako ve Vančurovi, i zde viděl nové možnosti
české prosy. Co mne se týče, poněvadž jsem venko­
van, celé Durychovo „Bloudění" a všecky jeho

475
 verše bez bolesti daruji za tyto Čepový „Vigilie“ .
Kdybych mohl říci, že Jan Čep je mým žákem, nebál
bych se o svou budoucnost. Durych je a zůstane
člověkem města, tak jako Šalda, nebo Masaryk, tak
jako Karel Čapek. Důvěrnost přírody, důvěrnost
venkova byla známa Otokaru Březinovi a jest zná­
ma Janu Čepovi a mně. Kdo by Jana Čepa přirovná­
val Slejharovi, velice by se mýlil. Šlejhar už také byl
člověk města; o tom dokonale svědčí jeho pessi-
mismus. Josef Holeček také nám tu nestačí, neboť
jest produktem hnusného mythu, který se nazývá
„Jihočeský". Nám aspoň se obrací žaludek, kdykoli
toto slovo slyšíme, tak jako je nám na vrhnutí, kdy­
koli slyšíme slovo žumalism.
B aů hgtn V Sahaře je město jménem Beni Isgen, nedaleko
Ghardaje. Je to posvátné město Mosabitů. Jakmile
nastane soumrak, brány města se uzavrou, ale před
tím všichni cizinci musejí město opustit. Žádný ci­
zinec, ať Evropan, ať Arab, nesmí v tomto městě
přenocovati a Židovi je do Beni Isgenu přístup
vůbec zakázán. Také není dovoleno v tomto městě
kouřit, anebo piti nápoje, ve kterých je alkohol.
Toto je město mých snů, až na ten nikotin a alko­
hol. Ostatně, každý z nás sám o sobě je takové město,
dobře rozeznávaje své přátele a nepřátele. Každý
z nás totiž cítíme a často i víme, co nám prospívá
a co nám škodí. Také v duši mé je Beni Isgen a smí
tam bydleti a přenocovati jen velmi málo lidí z těch,
které jsem potkal. Jaroslav Durych mezi nimi není,
je však mezi nimi Jan Čep. Kdo ve svém dětství
nepásl krávy, neroztloukal hrudy, netrhal přesličky,
lebedu a svlačec v brázdách mezi brambory, nepo-

476
máhal střílet skály a dělat „svůdnice" a štoly, kdo
netrhal na mezách troskavce, nechytal veverky a raky,
nechodil na lusky a na makůvky, nesbíral rezky a ze­
linky, a k snídani měl kyselku, k obědu bramborové
pekáče a k večeři jablouška na loupačku, kdo nemá
ve své duši rytmus cepů a při tom nevidí prachu a
plev na dozrávajících švestkách — abychom uvedli
jen něco málo - : takový člověk nemůže a nesmí zů-
stati od večera do rána v našem srdci. Z cizinců
přijímáme jen otroky a otrokyně, kteří vykonají svou
práci, ničeho nežádají, ničeho nedostanou a ani ne­
hlesnou.
Rakous „Vojkovičtí a přespolní'4. T o je věc vý- Rakous
bomá, protože Žid tu zůstal Židem, kdežto poesie
takového Otakara Fischera není nic; on by mohl o. Fischer
tvořit jen jako Žid, ale on Židem už není, jeho dílo
je bez života, korektní verše, ale bez ducha. Proto
dostávají státní cenu, ale národ nemá s tím co dělat.
Realisté jsou velmi špatní psychologové. R ealisté
Hierarchie sensu stricto et latiori, jak ji vypěsto- Hierarchie
vala Církev katolická, zabezpečila svobodu ducha.
Březina mluví o článku Dr. Theodora Lessinga Lessing
„D ie Affen“ a upozorňuje mne: „Všimněte si toho,
že Žid nevynechá žádné příležitosti, aby se nedotkl
pohlaví! Tento povídá o paviánech, že jejich pohlaví
jest jako u lidí ustavičně v permanenci. Jak se musí
stydět žena, vidouc svého muže čisti takovýto člá­
nek!" Tak řekl a soudil Březina, já však ve svém ži­
votě viděl arijskou učitelku v nejbližším soused­
o v i Žida, který před touto slečnou a coram me (neb
jsem náležel k společnosti) ukazováčkem si šfáral
v rozkroku, nemaje tam knoflíky dost hustě. Od té

47 7
 doby věřím slovu Březinovu, že Žid vůbec nemá
studu.
Fatismus O fašistech českých řekl Březina: „ I kdyby docela
nic nedělali, jen když jsou, neboť národ jich také
potřebuje!"
R ealisti Podle Březiny realisti nejsou vůbec psychology,
neboť mezi jinými bludy mají i ten, že život člověka
rozhoduje o kvalitě jeho díla: je-li básník, nebo umě­
lec ve svém životě špatný, eo ipso nestojí prý jeho
dílo za nic. (I Baalamova oslice prorokovala, a i z ka­
mení může Hospodin vzbuditi syny Abrahamovy -
také Kaifáš prorokoval, ačkoliv čerti už jeho duši
měli ve svém rejstříku!) Proto realisté vyšťourávají
nejmenší podrobnosti ze soukromého života umělců.
Jak je to směšné! Vždyť takový umělec může tvořit
docela neuvědoměle, ani nemusí o hodnotě svého
inspirace díla vědět (Božena Němcová, Mikuláš Aleš), inspi­
race nemusí docela nijak souviseti s životem (Duch
vane, kam chce!), anebo právě ten život špatný
(víme však, co je špatnost a nešpatnost?) může býti
příčinou inspirace nejčistší: kdyby byl Verlaine ne­
hřešil, nikdy by byl nenapsal takových veršů na
Pannu Marii; anebo, skutečný, veliký umělec je
alkoholikem a podobně. Příčiny té „špatnosti" mo­
hou být i jen zděděné, anebo: motivy té „špatnosti"
mohou nám býti docela neznámé, pokora, náhoda-...
Někdo vykonal nějaké dílo, anebo mluví; někdo
o něm řekne: Toto jeho dílo a tato jeho řeč nemají
ceny, on je blázen! Ale něco jiného je dílo a řeč a
Bliien něco jiného je blázen! T o je věc dvojí! Zde se musí
posuzovat dílo bez ohledu na to bláznovství (pane
Karle Rosendorfe-Lánský ve „Velkomeziříčsku"!),

4 78
neboť jsou vskutku vysoké i božské pravdy (krása),
které může uviděti a říd jenom blázen!
Tak řekl a soudil Otokar Březina.
Ja z y k , to nejsou jen ta slova, nýbrž všechny život- M yk
ní zkušenosti, události, zážitky, mravy, způsoby,
obyčeje předků, názory, utrpení, radosti, rozkoše,
strasti: a to je u každého národajin aké. Němec řekne
Baum, Čech strom: tam je to rozkyv a zvuk (zvon),
v naší řeči: strom,strměti,vjem optický. Ale v tako­
vém slově, nebo v takové větě jest i kvintesence ži­
vota, t. j. názor mravní a také názor estetický, což
obé může býti nižší nebo vyšší.
Při této příležitosti připomenul jsem O. Březinovi,
že botanickému svlačci my Tasované říkáme Otáčka
a Němci Muttergottes Trinkglas, tak jako hvozdíku
lučnímu my Horáci říkáme Slzička Panny Marie.
Tento mystický, vznešený názor na květiny na­
svědčoval by tomu, že Němci a Čechové náležejí
k sobě, vyšli z jednoho myšlenkového a citového
zdroje: jsou arijci = katolíci. Nejsou Židé!
Tak soudil Otokar Březina.
Mluvě o realismu také pravil : „Realism vidí všecko ReaBsm
malé, jako když se dívá obráceným dalekohledem.
i. října 1927 odejel Březina z Tasova autem
p. Rudolfa.

Očekávám, drahý p říteli, (e m i laskavé napíšete

několik řádků,ja k se vede pan í K y tikové. M yslím na ni
a na vás deruú a p řá l bych si, aby v téch chvílkh, kdy
človék v utrpěni nabývá ;jvýšené citlivosti pro kajdé za­
vanutí lásky, má myšlenka byla ja k o síla, která proniká
k Vám do dálky a pomáhá, utěšuje, sílí a léčí.

479
 Kdybyste pa k, příteli, potřeboval néjaké mépomoci,
víte, (e všechno, co mám,je i Vaše a stačíjen \astaviti
se u mne a v {íti, čeho třeba.
Ústné, a% se setkáme, více, \atím obéma oddaný
pozdrav. V \d y V áš O. B .
Jarom éřice nad R ok. 8. I I . 1928.

Tento dopis poslal Březina doporučeně, jako skoro

každý, an se přesvědčil, že i na poštách jsou grafolo-
gové-sběratelé.
Knifi V létě roku 1927 poprosili mne kněží ve Velkém
Meziříčí, zdali by mohli u nás v Tasově O. Březinu
navštívit. Odpověděl jsem, že se zeptám. Když pak
jsem O. Březinovi toto přání přednesl, pravil ochot­
ně: „Je n ať přijdou! Oni potřebují morální posily a
my jsme povinni, jim ji dát! Dnes každý se na ně
dívá jen s opovržením a každému výrostku se zdá,
že právem na ně může plivnout, ale oni konají dů­
ležitou práci pro národ! Jen ať přijdou a my si s nimi
porozprávíme!“
Když potom přijeli, uvedl jsem je do svého „sa­
lonu", t. j. do knihovny a ohlásil jsem je Březinovi.
Bylo jich, tuším, pět, však mi potom Pavla Kytlicová
řekla: „T ak se to u nás začemalo, já jsem se až lekla!"
Březina pravil: „Ž e hned přijdu!" Byl ve všedním,
pracovním úboru a v plstěných střevících.
A Březina přišel, jenže oblečen svátečně, všem
přátelsky podal ruku, usedl zády k mým knihám,
obličejem k východu na mou stráň a mluvil několik
hodin. P. František Procházka, jaksi vůdce této vý­
pravy, tu a tam položil nějakou otázku, nebo něco
poznamenal, a Březina na vše vážně a důstojně od-
dovídal. Mluvil o situaci v národě, o falšování čes­
kých dějin všelijakými Jirásky, o falšování smyslu
našich dějin všelijakými osvoboditeli, o době „Tem ­
na11, o našem školství - ostatně, jest povinností vel-
komeziříčských kněží, aby sami pověděli, co k nim
tehdy Březina mluvil. Já upozorňuji jen na to, že
tentokrát Březina ani jednou nezažertoval.
A jsme-li již u takového thematu, nemohu zde po-
mlčeti, jak velice O. Březina si vážil svého kolegy
P. Františka Pálenského, katechety na měšťanské K atecheta
škole v Jaroměřicích. Velmi často, ještě za svého Páiensk^
učitelování, tedy před převratem, před válkou, mně
o něm vypravoval: tehdy jako o dokonalém řemes-
níku, jenž si neodpustí ve své práci ani chlupu, tak prý
je svědomitý, tak bere všecko vážně, tak se trápí -
Březina mi to vypravoval někdy s humorem, ale
když P. František Pálenský umřel, mluvil o něm
v hlubokém vzrušení jako o světci, vypravoval mi
dopodrobna, jak tento kněz stonal, jak hrdinsky nesl
svou nemoc, jak bratrsky se k němu po celou tu dobu
choval jaroměřický děkan a farář P. Josef Peksa, že
ho nedal do nemocnice, ač tu byla tuberkulosa, ný­
brž že ho měl a ošetřoval ve své faře — Březina byl
jako proměněn, když mi vypravoval o těchto pro­
jevech a skutcích křesťanské a kněžské lásky, a do­
konce dvakrát jsem slyšel z jeho úst, jak k němu, t. j.
k Březinovi přišel týž P. Josef Peksa a oznamoval
mu smrt P. Františka Pálenského: že stanul ve dve­
řích Březinova pokoje, slzy mu padaly z očí a nemohl
promluvit.
Březina v té nemoci P. Františku Pálenskému také
psal. Někdo snad by řekl: a proč ho nenavštívil, když

481
to bylo v místě ? Na to odpovídám: Březina úzkostlivě
se bál nějaký svaty cit znesvětit konvencí; za druhé:
nechtěl býti nápadným, nechtěl, aby se o něm mlu­
vilo, dobře věda, že se mluví o každém jeho kroku,
0 každém mrknutí oka a slovíčku. T o nedělal on
z pýchy, nýbrž z pokory. A za třetí, on chtěl půso-
biti skrytě, neboť co jest veřejné, pozbývá důvěr­
nosti a právě tu nejjemnější duši může polekat:

H vé\djádra sladká, uzrálá, pro rozlet vašich snů

jak. irn i ptákům sypaljsem na svého domu práh,
však vaši ptáci, ulekli mé ruky hnutím v tajemnu,
se {dvihli v úzkosti a odlétají v temnotách.
(čifhd)

Podle Březiny celou jaroměřickou farnost držel P.

František Pálenský, ale velice by se mýlil, kdo by se
snad domníval, že se to říká k pohaně ostatních kněží
jaroměřických. Březina byl velmi opatrný ve svém
úsudku o lidech, tím více pak o kněžích. Není na
světě jen jedno ovoce a jen jedno obilí, Bůh také roz­
dělil své hřivny různým lidem rozličně. Jiná zajisté
jest jasnost slunce, jiná jasnost měsíce a jiná jasnost
hvězd, v domě Otce nebeského jsou příbytkové
mnozí, aby ti, kteří méně dostali a méně přinesli, ne­
rmoutili se pro slávu těch, kdož obdrželi a přinesli
více. P. Josef Peksa neuměl jen dokonale zpívat,
nýbrž i bratra milovat, a P. František Pálenský do­
vedl se po celý svůj život zříkati vší světské rozkoše
1 slávy a uměl vychovávat mládež. Podle O. Březiny
dílo takového P. Františka Pálenského v jaromě-
řické farnosti bude znatelné ještě v několika gene-

482
racích. Tomu ovšem nemusí rozumět ministerstvo
školství a národní osvěty, národ však, podle téhož
Otokara Březiny, by tomu rozumět měl.
Otokara Březinu mohl před smrtí zaopatřovat jen
P. František Pálenský, on však umřel dřív, a Bůh to
jistě věděl. Nebylo zde žádného jiného kněze, jenž
by ho mohl zaopatřovat, byl tu jediný P. František
Pálenský a ten zemřel dřív. Řemeslo je velmi dobrá
věc, poněvadž je ho potřeba, jest však otázka, je-li
každému člověku od dětství až do smrti potřeba hry!
Otokar Březina byl proti umění hereckému, jemu
herecké umění bylo protivné, on je považoval za ja­
kousi nemravnost. A ten, který sice věří, ale nečiní,
může nebýti hercem? O tom už nám něco pověděl
ve svém „Odpadlíku** Georges Bemanos. Březina
sám nemá docela žádné viny na tom, že před svou
smrtí nebyl zaopatřen, poněvadž on ještě nemyslil
na Smrt, když přicházela; mluvil sice o smrti, také
učinil různá opatření, ale na smrt ještě nemyslil,
nýbrž jenom na svět, je-li to nějaká vina. Možná, že
je, poněvadž mysliti jenom na svět, toť v podstatě
herectví. . . A je potřeba mysliti jen a jen na svou
duši, ať se celý svět staví na zadní nohy!
5. dubna 1928 i ještě den na to byl jsem v Jaro-
měřicích. Tentokrát mi Březina řekl:
Katolicism je polyfonní. Protestantism je jedno- Koníkům
stranný a nemůže být pro každého. T o, co protes- Protestanttsm
tantism hlásá jako životní normu, máme v katolicis­
mu také, ba máme to ve formě mnohem dokonalejší
a naprosto dokonalé v řádě trapistů, ale to nemůže
být normou pro každého!
I ten protestantism takového Hromádky je děsivě Hromádka

483
 smutný, lidstvu nepřijatelný, to není žádné blížení
se ke katolicismu a k Evangeliu, co on říká: „Člověk
musí sám sebe {ničit a teprve potom musí přeskočit
propast, která je mezi ním a Bohem!“ Co to je? Kdo
tomu porozumí ? A jak je to kruté 1 Jak to jeprodduchu
Kristovu! —T ak soudil Březina o profesoru fakulty
Husovy, o redaktoru „Křesťanské revue“ , kterou
odebírají i katoličtí bohoslovci, nechávajíce se osle­
povat mamou vědou.
židovstvo Březina mi v této době vypravoval zase o Židech:
„Mezi křesťanem Čechem a mezi Židem je nepřekro-
čitelná propast cizího plemene!" Podotkl jsem, že
Tyršovo Sokolstvo jí nevidí nebo něco takového,
Březina z mého úsměvu vyčetl, že si to nenechám
pro sebe, vydávaje „Šlépěje", zděsil se té představy
a s hrůzou povídá: „Nepište proti Židům, v y ani ne­
víte, jak oni mohou uškodit dílu!"
Březina tu měl na mysli vůbec Dílo, nebo řekně­
me Dobré dílo, jak o něm mluví Písmo: „Doufání
maje o tom, že kterýž začal ve vás dílo dobré, doko­
ná je až do dne Krista Ježíše" (Filip. i). Ale Březina
se polekal i pro dílo své, an si náhle uvědomil, že mé
dílo s dílem jeho jaksi pokrevensky souvisí. Každá
nemoc má své vlastní příznaky; já v každé knize, ale
zvláště v této mluvím k národu s takovým vědomím,
jako bych psal Březinův testament a cítím se za své
dílo odpovědným před Bohem - nuže, upozorňuji
vás, abyste si dobře všímali, které a čí dílo v národě
(k němuž podle sokolské morálky náležejí i Židé)
našem má největší ohlas a nejslavnější pověst. A po­
tom dobře si všimněte, o kterém díle v národě úředně
se docela mlčí, ačkoli vaše duše ve svých nejsvětlej-

484
ších okamžicích se nad tím pozastavila. A přiměřte
na tento zjev české národní kultury slovo Březinovo:
„ V y ani nevíte, jak oni mohou uškodit dílu!“
Jenže tady nerozhoduje krátká doba našeho ži­
vota: dnes je dílo Otokara Březiny v české literatuře
a kritice dokonale umlčeno, úředně popřeno, neb
i F. X . Šalda slavnostně prohlásil, že česká poesie
začíná se teprve Wolkrem. . .
6. dubna 1928 zároveň se mnou byl u Ot. Březiny
ministerský rada Ing. Jaroslav Čech. Březina mezi
jiným pravil, že kněz je podle Církve ve společnosti Knii
lidské tím, čím jsou v hodinkách ty rubíny. On je
prostředníkem, na něm všechno spočívá, proto má­
lokterý unese to břemeno, láme se pod ním. Březina
to vypravuje s humorem, jistě proto, že nemluví jen
ke mně.
Ale den předtím, mezi čtyřma očima mi řekl: „D o
myslibořického zámku nasadila naše vláda helvity, M yslibofice
do ryze katolického kraje nákazu protestantismu,
mají tam protestantský sirotčinec. (O těchto Mysli-
bořidch musí nám jednou vypravovati Pavla Kytli-
cová, ta je prožila!) Na prázdniny tam chodí všeli­
jaké návštěvy a výpravy „zdravotní**, asi tam před­
nášejí nebo „vedou** kursy všelijad předáci protes­
tantismu. O posledních prázdninách, v pět hodin
odpoledne jdu na procházku (vypravuje Březina) a
ve dveřích se srazím s dvojicí lidí. Mladík a slečna.
Představili se. Byl to pan J. B. Čapek, co píše do
,Křesťanské revue* pastora Hromádky. Oni se ti
lidé na takové vesnid nudí jako rad, když je v košíku
přineseme domů: nedáme-li si pozor, rozlezou se po
světnid. A takový jeden párek přišel z těch Mysli-

485
 bořic až ke mně; bylo vidět, že to nejsou manželé,
ale na druhé straně, že opustili protestantskou přís­
nost a oddali se, nejsouce na očích dozorcům své
víry, obávám se: katolické'laxnosti." Tak mi, usmí­
vaje se, vypravoval Březina. Dnes pan J. B. Čapek
z téže nudy se rozlézá i po Durychově „Bloudění".
Březina litoval švakrové p. rady Čecha, která si
bude brát, katolička, třebíčského pastora: „Bude mít
příliš úzkou společnost!" Tak řekl Březina a jistě
tím chtěl také říci, že protestanté jsou v úzkých.
Březina četl několik mých článků o díle Felixe Je-
neweina (ještě před vydáním celé knihy) a pravil
Ptguy o nich: „ T o je jako Peguy, v y ho neznáte, ale zrovna
tak to píšete!" Česká literární kritika zná ovšem Pe-
guyho, ale nezná mé knihy o Jeneweinovi, poněvadž
Peguyho neznám já. Březina mi o tomto Francouzi
vypravoval, že vydával čtrnáctideník, že padl hned
na začátku světové války atd.
Téhož dne řekl mi Březina: „Anglie je dnes proti
nám, protože se naše republika zbolševisovala. Do-
Samostatmst stali jsme samostatnost, ale ta naše samostatnost je
mOTU jako samostatnost moru: všichni od nás utíkají!"
Tak doslova řekl Březina.
Podle Březiny ďábel Dantův je ještě dětský, tě-
Ďábd lesně primitivní. T o je ďábel první. Druhý je v Mil-
tonovu „Ztraceném ráji", ten už je vyšší, je to par-
lamentník, řečník-politik, který zahajuje a řídí schů­
ze. Třetí, ještě vyšší ďábel je vGoetheově„Faustu“ :
je to logik, rozum, uhlazený pán, salonní debatér.
Ale nejhorší je ďábel čtvrtý, ďábel Heineův, ďábel
rasy židovské, který se všemu posmívá, duch negace.
F. x. Salda F. X . Salda neměl psát ani veršův, ani románů, tím

486
méně dramat. On měl zůstat kritikem! Nejlepší jeho
kniha: „Duše a dílo**. Že však nezůstal věren svému
poslání, jeho slovo ztratilo všecku váhu, ato je škoda.
On vytvořil český kritický jazyk! V tom je jeho
sláva, která i potrvá. I ti, kteří proti Šaldovi útočili,
útočili proti němu jeho vlastním jazykem. Šalda chce
být mermomocí mladým mezi mladými, proto je
šmahem chválí, ale oni se mu za tu chválu sami budou
smát! Tak řekl Březina.
Jaroslav Durych. „Kuncíř mu dělá vzadu v ,Akor- Jaroslav
du* reklamu.* (4. číslo „Akordu**, příloha: „ Z dílny Dur>ch
nakladatelovy**, duben 1928). Jakýsi dr. Josef Leo
Seifert prohlašuje tam Durycha za jediného katolic­
kého básníka českého. T o není pravda! Předně, měl
jmenovati také vás, a pak —některé práce Durychovy
naprosto nejsou katolické! Však ten Seifert sám to
dobře cítí a také na to naráží.** Tak řekl Březina.
Nejvíce teď chválí básníka Josefa Horu;,,neříkám, Jo s e f Hora
že píše špatně, ale jeho verše mají jen takovou hod­
notu, že v letech devadesátých minulého století byli
by je přijali do ,Lumíra*. Nic víc! Mezi slepými
jednooký králem!“ Tak doslova řekl v dubnu 1928
O. Březina.
,,Moravské kolo spisovatelů * každý rok posílá Bře- Moravské
zinovi účet za ty „prémie**. V dubnu 1928 Březina Kožo
s rozhořčením mně řekl, že vícekrát jim haléře nedá
a každou tu knihu že jim vrátí. O publikacích tohoto
,Moravského kola*, už předtím mnohokrát mi řekl,
že jsou pod kritiku, a žasne, kterak Viktor K . Jeřábek
mohl dostati státní cenu (dotace země moravské 1927)
za tu svou „Gloria Manzoni**. Březina o tomto opus
Viktora Kamila Jeřábka řekl: „Vycházelo to v Lido-

48 7
 vých Novinách a když jsem to četl, já myslel, že je to
práce z Jeřábkových nejmladších let, nějaká prvotina,
kdy se učil teprve psát! Ale on vůbec neumí psát,
všechno je to tak terre á terre, plazí se to po zemi
docela beze stylu.“ Tak řekl Březina, ne nevěda, že
jak otec Viktor Kamil, tak i syn Čestmír budou
dostávati státní a zemské ceny, jsouce na to zařízeni.
Tvar Z „T varu " chválí Březina Jana Čepa, autora „V i-
giln“ a „D vojího domova" a Miloše Dvořáka. Panu
radovi inž. Jaroslavu Čechovi, synovci Leandra Če­
cha, na Velký pátek 1928 přede mnou a před prof.
Fr. Jechem vřele doporučoval Březina „T v a r" (vy­
dává dr. Bedřich Fučík), to prý je jediný časopis,
který propaguje dílo Jakuba Demla a nejlepší časopis
ze všech mladých: tito lidé vědí, co chtějí, a na rozdíl
od Kuncířova „Akordu" nejsou tak dogmatičtí, což
je plus.
jíloys Skoumal V „Akordu" četl Březina článek Aloysa Skoumala
a řekl o tomto autoru, že umí výborně psát. Také
mluvil Březina o mých článcích v „A kordu": Pohřeb
sebevraha a Jid á š*) - ten první článek prý je ještě
lepší. Mé články prý Jeneweina přesahují, ale to prý
nic nevadí, už to je dobré, když umělecké dílo v nás
jisté myšlenky vyvolá.
Katolická „Studentská liga" vydala na velkém pla­
kátě s obrázkem svatováclavské orlice jakési provo-
F r. Bilek láni, ve kterém se protestuje proti Bílkovu oltáři ve
svatovítském dómě, a na konci si dělají smích ze
„špalku s Holečkem"; tento druhý výpad jsem za­
vrhl, ale Březina pravil: „Ja k ý smysl má ten špalek?

*) V tom Akordu byla jen část mého ,Jid áše."

488
T o je opravdu nevkusné, to k podobizně nepatří;
takový špalek hned v nás vzbudí představu kůlny,
kde takové špalky leží a představu všeho, co s tako­
vým dřevníkem souvisí."
V této příčině já nesouhlasím s Březinou, ani se
„Studentskou ligou", poněvadž Josef Holeček, tak
jako Bílkův otec, byl venkovan a celé jeho dílo ne-
rozlučitelně souvisí s takovým dřevěným špalkem
a s takovou kůlnou. Je to poctivost, není to manýra,
a v mém vlastním literárním díle najde se takových
zúmyslných, dokonale stylových špalků slušnýpočet.
T y provokační plakáty „Studentské ligy" od A až
do Z prý dělal a psal arch. Břetislav štorm, dnes se to
může již prozraditi.
Ve „T varu " je článek mladého Saudka o Villo- vuion
novi. Saudek je Žid a Březina pravil, že Ž id Villona
pochopit nemůže. Žid nemůže věděti, co je lítost, to je
pojem křesťanský. Vidět ve Villonovi jenom šibenič-
níka, vraha a nemravu, jak to vidí Saudek, jest od­
vážné: „ Z čeho tak Saudek usuzuje? Z Villonových
veršů? Ale básník může použít těch vražd a nemrav­
ností jako básnického staviva, jen jako formy; ale
i kdyby to bylo pravda: nemusí to být pravda v tako­
vém rozsahu nebo dosahu! A i kdyby to bylo všecko
pravda, žid nepochopí druhou stránku Villonova
díla: tu křesťanskou lítost, jeho úctu k Panně Marii!
T o je pro žida terra incognita. Proto Saudek Villo­
novi křivdí a divím se, že pan Miloš Dvořák nepři­
psal k tomu poznámku, která by úsudek Saudkův
o Villonovi korigovala." Tak řekl Březina. Zastal
jsem se Miloše Dvořáka, řka, že redaktorem „T varu "
je dr. Bedřich Fučík. Březina odpověděl: „T en je

480
 komunista." Opravil jsem jeho soud a řekl, ten ko­
munista že je docela jiný Fučík.
V iktor D yk „Viktor D yk, Masaryk, vlastenectví. T akový Vik-
T VUutmcJritor D yk (co s ním má společného Jaroslav Durych
nebo Ladislav Kunciř?) - nemluvme ani o Klofáčích!
- nás vybízí k vlastenectví, my však máme p rá vo se
ptát: ,A proč?‘ (Takto se m ám e ptát i dr. Miroslava
Tyrše, zakladatele Sokolstva!) A proč? Proč máme
být vlastenci ? A na tuto otázku nám Dykové (a T yr­
šové) odpověděti nem ohou! Oni nanejvýš řeknou:
,protože jsme Čechové, Slované —a R ek o vé také mi­
lovali svou v last. . . !‘ T o nám nestačí, pane doktore
Karle Kramáři! Naproti tomu T . G. Masaryk na tuto
naši otázku odpověď d a l! Podle Masaryka jazyk sám
o sobě je indiferentní, jazyk není od Boha, poněvadž
prý možno se jím modlit, avšak i klet, rouhat se
a jinak hříšně mluvit - ale i ten jazyk k něčemu je
dobrý: že je už tady a možno jím ty ideje humanitní
už šířit a přijímat, kdežto kdyby se Čechové museli
cizímu jazyku teprve učit, trvalo by příliš dlouho,
než by ideje humanity a pokroku přijali. Jde tu o hu­
manitu a o pokrok, to jest o realitu-a překážkou
tohoto pokroku (v realitě, humanitě, demokracii) je
caesaropapismus, ten musí zmizet! Národ český má
v pokroku ,náskok* před ostatními národy, Hus byl
před Lutrem, národ náš má tedy ve věcech pokroku
zvláštní úkol mezi ostatními národy: býti totiž pří­
kladem a urychlovatelem pokroku na zemi a tím i na
ostatních hvězdách . . .“ Březina toto říká přede
mnou, před panem inž. Jaroslavem Čechem, prof.
Fr. Jechem, mluví vážně, usmívá se a dodává: „T ak­
to odůvodňuje Masaryk své vlastenectví a myslí to
upřímně a sám na sobě jako sochař tyto ideje pro­
vádí: nepije, nekouří, žije čistě a pracuje. Masaryk
chce spasit lidstvo cestou rozumu, cestou přiroze­
nou; v té příčině zdál se mu protestantism býti dob­
rým pomocníkem, i přijal tu ,víru‘, nikoli však její
dogmata, pokud vůbec dogmata v ní jsou. Protestan­
tism byl Masarykovi relativně nejlepší konfesí; proto
také pastoři se mu odměnili a pro něj agitovali, proto
též po převratě čelné úřady dostali protestanti." Tak
řekl Březina. O Masarykovi už dříve kdysi mně pra­
v il: „Význam Masarykův je docela jinde než ve filo­
sofii, on vůbec není filosof, on však dal mládeži krás­
ný příklad: nepije, nekouří a v ženě vidi a ctí sestru,
v tom je jeho vlastní cena! On je proti nemravnosti
a proti prostituci!“
A několik měsíců předtím mně řekl: „O n se měl
narodit v Německu, kde by byly jeho duch a činnost
vyvažovány, k nepoznání paralysovány. Tam by ne­
byl nebezpečným, tam by o něm věděla jen nepatrná
část národa, tam je mnohem vyšších duchů celá řada.
On u nás působí jako cizí mravenec v cizím mrave­
ništi: působí nervositu, ti ostatní mravenci nejraději
by ho zakousli."
Právě tentokrát, t. j. na začátku dubna 1928, řekl
mi Otokar Březina: „Čeština Otokara Fischera je
hlas mouchy v přikryté sklenici." Mluvilo se o Fi- Ot. Fischer
scherových básních, státní cenou poctěných, i o jeho
překladech. Březina odůvodňuje svůj soud o češtině
Otokara Fischera takto: „Člověk neví, v čem to je,
těžko to definovat; někdy je to větní přízvuk, jenž nás
naprosto dělí od Fischera - slovem: je tu cosi cizího,
není to čeština! J e to umělé! Reč sice korektní na po-

491
 hled, ale je to studenou cestou konstruované." T a ­
ková je čeština i Richarda Wernera, i Paula Eisnera,
Ame Laurina, Alfreda Fuchsa, Františka Langra
a všech ostatních Židů. T o snad může mít význam
pro stát (čert aby mu rozuměl!), ale národ nemá s tím
co dělat. Naprosto s tím nemá co dělat.
Můj ožistec Březina mne vybízí, abych své „S n y" (Hrad Smrti,
Tanec Smrti atd.) vydal v jednom svazku u velkého
pražského nakladatele, že jest nebezpečí v prodlení,
t. j. právě nyní prý všichni mladí básníci se pokoušejí
něco takového napsati, jenže u nich je to chtěné, je to
kombinované rozumově, ale právě proto nemá to
logiky. Naproti tomu sny vaše jsou prožité, je v nich
logika, ač děj je v podvědomí. . . Je ted doba psycho-
analysy, něco takového je časové. Tak mluvil ke mně
Březina.
Mistře Otokare Březino, je-li v mých „Snech"
periculum in mora, nebezpečí v prodlení, nemusely
být vůbec napsány! Mluvíte jako matka, která se
vážně obává, že její dcera se nevdá. Jako by každá
dívka se musela vdát! Jestliže „velcí" pražští nakla­
datelé vydávají Viktora Kamila Jeřábka, F. X . Svo­
bodu, Bohumila Brodského, Jana Havlasu a Jana
Vrbu, necítím se já ani dosti málo přitahován touto
velikostí!

' D rahý příteli,

po obdržení prvního VaSeho listu, který mne doíel ve
čtvrtek (/«>. IV ?) poslal jsem Vám okamžité jádané
kruhyi expedovaljsem je be{ podpisu, abyste jich mohl
použiti, ja k {a vhodné icptáte. Přijm éte je tedy, prosím,
laskavé. Exem pláře, do nich( p řip ííu věnování, ode-

402
y\dám Vám osobné, a( se zase uvidíme u V ás v Tasové.
Vzpomínám na Vás, drahý příteli, a na vzácnou
paní Kytlicovou oddáni a milému Vašemu bratru, panu
poštmistrovi, jakož i všem ostatním Vaéim přátelům
Zasílám srdečnýpozdrav.
V (dy VáS O. B .
Jarom ěřice n. R . 19. I V . 1928.

Myslím, že se tu jednalo o německé překlady básní

Březinových, které jsem chtěl poslati a také poslal do
Hanoveru prof. dru Theodoru Lessingovi.

Děkuji bratrsky, drahý příteli, %a krásné papíry

a lístky, které jste pro mne laskavě objednal. Zaslaná
Zásoba papíru mi zatím úplně stačí. Van Gelder je
výborný a a( budeme \ase po druhé potřebovat, objed­
náme.
Účet, m ilý příteli, popravím a( v Tasové; v červnu to
vžakječtěnebude; doprázdninjsem \depřipoután návště­
vami. Těším se však., (e nalehnete nikdy {ase volný den,
abyste k nám ještě před prázdninami zavítal. Z připra­
vovaného Vašeho Jeneweina mám radost a vzpomínám
na Vás a na vzácnou pard Kytlicovou denně a oddaně.
Ještě jednou za všechno díky a bratrské stisknutí ru ly.
V (dy Váš O. B .
Jaroměřice nad Rok. 4. V . 1928.

Když pak Březina takovéto „účty“ zapravoval,

opentloval to roztomilými větami, někdy v jazyku
Homérově.
23. června 1928 byl jsem v Jaroměřicích a tehdy
O. Březina před inspektorem Matějem Lukšů řekl

493
 Pavla 0 „Rodičích a dětech" Pavly Kytlicové: „ Je to dílo
Kytlicová
mistrovské, něco takového jsme v české literatuře
dosud neměli. A je to psáno formou docela novou:
je to \dkofilm . Až přijdu do Tasova, celou hodinu ji
budu chválit, řekněte paní Kytlicové i"
8. července 1928 přijel Otokar Březina do Tasova.
Z prvních dní této návštěvy mám ve svém deníku
jen několik, abycíí tak řekl stenografických pozná­
mek. Jsou to jen body a já si je poznamenal, doufaje,
že najdu tolik času, abych si je rozvedl. Ale už k tomu
nedošlo. Řeč Březinova, zvláště v prvních dnech
návštěvy, byla jako katarakt obrazů, myšlenek a dějů.
Já měl starosti o zahradu, o dům, a Březina sám za­
městnával mne rozhovorem několik hodin denně, ba
1 v noci, takže ani fysicky nezbývalo času ku psaní.
A že jsem i za těchto okolností napsal tolik, možno
vysvětliti jenom tím, že vlastně po celý svůj život
prožíval jsem osobu a dílo Otokara Březiny, od
svého 17. roku až posavad, takže za čas tak dlouhý
mohl jsem se v Březinových psaných i mluvených
větách značně orientovat. Nepravím toho jen tak,
neboť někdy trvalo kolik let, než z výroků Březino­
vých nabyl jsem jasnosti o některých jeho názorech
a pravdách. Jednou celé odpoledne mluvil k nám
v Tasově na zahradě a venku v polích Otokar Bře­
zina, i řekl jsem svému příteli profesoru, aby se po­
kusil z toho hovoru zachránit něco pro budoucnost.
A tento přítel profesor popsal aspoň dva archy papíru
a když jsme to přečetli, nebylo to nic. Upřímně uznal,
to že není nic. Je to zrovna tak, jako kdybych já,
Miloš Dvořák, Jan Čep a Jaroslav Durych šli za let­
ního jasného rána tasovským Poříčím, mezi lesna-

494
tými stráněmi podél řeky Oslavy a někdo z nás na­
jednou by zaprosil: „Pane Jaroslave Durychu, budte
tak dobrý, vezměte štětec a barvy a tuto krajinu nám
namalujte!" Ale Jaroslav Durych, mistr české věty,
by nenamaloval nic, protože nikdy se malířství neučil
a je potřeba se učit, neboť každé řemeslo, každá práce,
jak malířství, tak i spisovatelství mají kromě stránky
ryze duchovní i stránku technickou, také jisté zkuše­
nosti, kterých možno nabýti nikoli osvícením a po­
učením, nýbrž jen a jen cvikem a časem. Proto mně
Březina s počátku říkával: „Pište, jen pište, nulla
dies sine linea, spisovatel, který chce být i umělcem,
musí psáti každý den, i tehdy, když nemá inspirace
a když se mu do toho nechce, neboť jinak ztratí jis­
totu slova, tak jako virtuos hudebník, který chce
zůstati virtuosem na housle nebo na klavír, musí Tak jako
hráti každý den na ten svůj nástroj, přes to, že to již v*rmu
umí, neboť kdyby nehrál každý den, přestane býti
virtuosem."
Jak někdy pro velikou únavu a pro veliké starosti
(kromě finančních neměl jsem nikdy jiných starostí)
bývalo mi za těžko napsat byť i jediný řádek za den...
A tak nacházím ve svém deníku také věty a slova,
která se nerozvinula a už se nerozvinou. Na př. tento­
krát:
Celibát—boj. Medardova kápě, katolicism, příroda
= celek. Žena vynikající krásou, slabá duchem. Picea
pungens argentea: dolní větve schnou, horní se šíří
a vršek roste = celek. Osmé století, pronásledování,
stěhování národů, barbarské síly, bylo třeba je za­
strašit, zarazit, i definovalo se dogma o věčnosti pe­
kelných trestů; ale první Otcové církve, odchovanci

49 Í
 řecké kultury, jsou usměvaví, vlídní, vyrovnaní,
laskaví. —Palacký, dějiny. —Tridentinum. —Kollár.
- Idea Dantova, forma Petrarkova. —Protestantism
sám je neplodný; J. B. Čapek z „Křesťanské revue".
T o je hrst bodů z mého deníku. T o jsou themata,
na která toho dne mluvil přede mnou O. Březina.
A já jich nezpracoval ani tam, ani zde také z toho
důvodu, že „b y to vedlo příliš daleko", tedy nikoli
z neupřímnosti, tím méně z nějakého strachu, nýbrž
jen proto, abychom se už jednou dostali ke konci,
a dá-li Bůh a budeme živi, možno ještě promluviti.
Řekne-li mně na př. Březina: Summum jus, summa
inijuria, napíši si do deníku jenom tuto klasickou
větu, kdybych však měl vypsati všechny okolnosti,
za kterých Březina tuto větu proti mně citoval, trvalo
by to tentokrát příliš dlouho, život utíká a také v nej­
upřímnějších zpovědích někdy se zapomíná. Tato
moje kniha má býti vlastně jen zpytováním svědomí,
které konám za národ, pro národ a ve jménu národa,
a také vlastně bezohlednou, pokornou, úpěnlivou,
bolestnou, lítostivou modlitbou o dar osvícení Ducha
svátého. „ V tom zajisté pravé je slovo, že jiný jest,
kdož rozsívá, a jiný, který žne" (Jan 4,37). Já nejsem
ani ten, kdož rozsívá, natož abych žal, já zajisté jsem
ten, kdo orá, kope, hnojí a vláčí.
28. července 1928 vypravuji Březinovi o prof.
Weingartovi, který odmítl v Praze písemnou práci
M iloslav Miloše Dvořáka, a o Miloslavu Hýskovi, kterak ve
Hýsek
svém bytě mezi čtyřma očima vyzvídá od svých
žáků, co oni soudí o Jakubu Demlovi, nebo o jiných
básnících. Březina chce tohoto Hýska mermomocí
zachránit (nevěda snad, že jsem nejen nevěrec, nýbrž

496
i darebák), i praví, že podle amerického vzoru (nebyl
tam doktor Veleminský, Žid, pro ty mustry?) jde
k nám vida, která se opírá o tak zvané testy, což prý
znamená, že na př. universita dá svým posluchačům
zodpověděli několik otázek, a aby byli docela svo­
bodni ve svém úsudku, nemusejí se ani podepsati.
T y otázky mohou být rozmanité a z různých oborů,
na př. z náboženství. A z těchto studentských odpo­
vědí „vědecky" se určí, jak daleko, nebo pokud so­
ciálně působí jistý básník, nebo jistá víra . . . K to­
muto poťouchlému vysvětlení Březinovu jsem si
poznamenal: Pitomci! Vždy jen hlasováním rozho­
dují, místo aby rozhodovali sami. Ale že jsou pitomci
nechají za sebe soudit blbce a za ně se skryjí —a tomu
se říká věda. . . Podobně státních cen za dílo básnické
neurčuje ministerstvo, nebo Akademie, nýbrž autor
„Čekanek", či nějaký Goetz, tito pánové, velmi pro­
zřetelně vybraní, cenu díla básnického určují a mi­
nisterstvo osvěty, Pilát umývající si velmi nečisté
ruce, ceny u d ílí. . . Takovéto vědě a praxi v pasto­
raci kněží Josef Florian říkal: Poslušnost výsměšná.
Národ, jako Kristus, je připoután ke sloupu, nahý,
oči mu zavázali šátkem na ochranu z humanity, aby
mu jich nevysekli bičíkem a ptají s e : ,Hádej, kdo tě
udeřil?* Národ odpovídá: „ 0 «dd5 “ I bijí ho zas a ří­
kají: „M y že jsme nikdo? Nevíš, co psáno jest? Legie
jest mé jméno, neboť jsme množství!" (Mark. 5, 9).
Autorita zachránila demokracií svůj krk, ztratila však
svůj zadek, nemá na čem sedět.
Březina mluví o těch Hýscích dál: „Universitní
profesoři mají se omezit na literární historii a hlavně:
mají své žáky naučit správné češtině!“

497
 Naši profesoři toho nedovedli, poněvadž univer­
sita nevykonala tu svou povinnost. Profesor přinesl
opravené úlohy a běda tomu, kdo ji napsal vroucně:
profesor učinil ho terčem posměchu před celou tří­
dou, neučil, nýbrž zesměšnil, takže na př. u Březiny,
jak se mi sám přiznal, až dosud má to vliv na jeho
nervy (to dřívější obnažování před celou třídou),
neboť prý nervy jsou jako pružný drát a byl-li zkři­
ven, žádnou dodatečnou, pozdější reparaturou nena­
bude dřívější, původní pružnosti a formy, jest na
jistých místech zdeformován už navždy.
Březina v téže době mluvil ke mně o jistých lidech,
kteří po celý svůj život zůstanou duchem, smýšlením
a citem chlapci - i když jim bude padesát, myslí, cítí
a jednají, jako by jim bylo patnáct. K těmto lidem
v jistém smyslu počítal Březina i Jaroslava Durycha.
nktor Dyk Viktor D yk napsal o Březinově „Hudbě pramenů"
článek do realistického „Přehledu" (vydával jej tehdy
snad Žalud), a tady se ukázalo, že kritika je suggesce.
Všechna kritika česká do té doby Březinovo dílo
chválila a od této chvíle je zamítala, anebo k němu
zchladla! Zajímavo jest, že „Přehled" najednou byl
znám v celém oholí Břeiinovž, po té nepříznivé kritice;
a po této Dykově kritice „všichni nepřátelé i přátelé
moji si spokojeně oddechli", řekl mi Březina a hned
vysvětlil: neboť do té chvíle byli ohroženi, cítili se
ohroženi něčím neznámým, vysokým, tajemným. . .
Ot. Theer Dokonce i Otakar Theer přidal se k nesmyslům
Viktora Dýka, jenž tvrdil, že dílo Březinovo je hra se
slovy. Viktor D yk se smál Březinovu verši: „ ___pod
vesel mých metrem", nevěda, že je tu metrum a nikoli
metr . . . Viktor D yk (jejž i Jaroslav Durych, ne­
mluvě ani o Kuncířovi, považuje za básníka!) posmí­
val se také Březinovu obrazu o šumícím hnízdu slavi­
čím („pramen, jenž po věky ukrytý v květech, jak
hnízdo slavičí šumí", Píseň o věčném mládí). Jediný
M iloš Marten ve „Volných Směrech" vzadu na M ilo š M anm
zvláštní přílozenaobyčejnémpapířenačtyřechplných
stranách hustého tisku, ujímá se díla Březinova proti
takovým Viktorům Dykům —ač také ve všem nesou­
hlasí se svým „klientem", ale i tento Martenův ne­
souhlas není spravedlivý, t. j. není správný, poněvadž
není správno vytýkat růži, že nemá listů jako cibule:
každá rostlina se odlišuje od jiné svou vnitřní organi-
sací. Cibule má a musí miti docela jinou organisaci
než růže, jejíž každý lupínek jeozuben a jejíž tenounké
suché stvoly jsou spředeny z jemných vláken a ozbro­
jeny bodlinami; cibule naproti tomu je kyprá, listy
má hladké a podlouhlé, je to docela jiná krása. Tak
sám mi vykládal a vysvětloval Březina v červenci
1928.
A v téže době mi vypravoval o svém rodném
městě Počátkách. Ve svém deníku mám tato tři jména
občanů počáteckých: Musial, Nedvídek, Navrátil. Počátky
Ten Musial byl rodem Polák, byl to četnický stráž­
mistr, který byl služebně v Počátkách, tam se oženil
a zůstal, koupil domek, měl potom krupařství a syna
dal vyučit cukrářem, kdežto druhého krejčím; tento
druhý při tělocviku si ublížil a přestal rů st. . . Široké
tělo, vysoká, ušlechtilá hlava. . . Měl překrásný hlas,
proto zpíval. . . Prostředí ryze a uvědoměle katolické.
Březinův otec šel pro vysvědčení nemajetnosti,
kterého potřeboval syn jeho Václav, jenž se dal zapsat
do telečské reálky, ale okresní starosta a městský

499
rada, pan Nedvídek, pravil: „Ignác, já ti to sice dám,
ale proč to děláš ? Proč takové věci nenecháš jiným ?“
Pan Nedvídek mínil tu synky bohatých měšťanů.
Slovem, celé město, kasta totiž pánů, měšťanů a ře­
meslníků, zavrhli ten plán a tak se stalo, že Březina
svým odchodem na studie všechny kamarády (přá­
tele, t. j. své dosavadní prostředí) ztratil a nových
(pánů, měšťanských, továmických synků) nezískal,
byl osamocen a jenom ten trpaslík Musial přátelil se
s ním d á l__ Musial měl kromě těch dvou synů (ten
krejčí, přišed z Vídně, brzo umřel, ale zpíval, uplatnil
se v katolických podnicích) měl dvě dcery: Mařenku
(pihovatou po neštovicích) a Růženku, krasavici.
Když syn se vrátil z vojenské služby z Haliče, zrušil
krupařství a otevřel krám cukrářský, obě sestry to­
muto řemeslu vyučil, matka ovdověla, potom i ona
zemřela a všechny tři děti zůstaly svobodny. Teprve
po smrti matčině uviděly, že jsou staré, ale Mařenka
rozkvetla, energická, důlečky se zaplnily, za to Rů­
ženka se scvrkala a ve svém padesátém roce už byla
stařenou.
Tito Musialové jezdili s cukrovím i do Telče a na­
vštěvovali Otokara Březinu v Nové Říši, nebo on
sám je v Telči vyhledal. Jednou při takové příležitosti
přišel za ním cukrář Musial (Musil) do Nové Říše
a pravil: „V íš, Václave, já tomu nerozumím, ale náš
Navrátil (počátecká autorita písmácká) řekl, že se
o tobě špatně píše v novinách, o těch tvých spisech,
a že bys toho měl nechat a držet se jen učitelství!"
Tak mi vypravoval Otokar Březina půl roku před
svou smrtí. Ještě poznamenal, že v Nové Říši o jeho
literárním dílenevěděli nic, ale sotva vyšla ta „kritika"

500
V i k t o r a D ý k a , o n o č í s lo „ P ř e h l e d u " k o l o v a l o v N o v é
Ř í š i a v o k o l í z r u k y d o r u k y a h n e d c e lá n o v o ř í š s k á
i te le č s k á f a r n o s t v ě d ě l a , ž e t e n O t o k a r B ř e z i n a je
s p is o v a t e l m iz e r a . B ř e z in a m ne na to m to m ís tě
s ú s m ě v e m u p o z o r n i l , ž e n a š e s p is o v a t e ls k á s l á v a je
v e l m i p r o b le m a t ic k á , p o n ě v a d ž k o n e c k o n c ů je z á ­
v i s l á n a ú s u d k u m ís t n íh o p a n a ř í d íc íh o . . .
V roce 1926 přišel k Otokaru Březinovi syn téhož
počáteckého Navrátila (snad studující filosofie) jmé­
nem jakési deputace z Počátek, prosit, aby Březina
dovolil nazvat novostavbu počátecké sokolovny
„domem Březinovým". „Taková je naše sláva,"
pravil Březina, „každý kraj chce míti svého spiso­
vatele, od té doby, co se zavrhl katolický kalendář
se Svatými . . .“ Tak mi řekl Březina smutně a bez
ironie.
František Bílek: „Zloba času naše věno". On si tu Fr.BiUk
položil metafysický základ, to věno je ironicky —
dědičný hřích. Bílek vyšel z katolicismu, proto „Má­
nes", Myslbek a vůbec páni mu nemohli porozumět;
jeho slávu založil F. B. Vaněk (tehdy kaplan na
KřemeŠníku) a vůbec katoličtí kněží: Bouška, Luti-
nov a v y ; jinak by byl musel zhynout hladem, anebo
si zvolit jiné řemeslo.
K a r e l H l a v á č e k d a le k o n e n í t a k o v ý b á s n í k , j a k ý m K a rel
h o v i d í J a r o s l a v D u r y c h . H l a v á č e k je e p i g o n : b r a l Hlaváitk
z tě c h , k t e ř í b y l i v „ M o d e r n í r e v u i " , r e s p . v „ R o z ­
h le d e c h " a k te ří n e v y d a li k n ih - ta k é z e m n e , z „ T a ­
je m n ý c h d á l e k " ; a le H l a v á č e k n e p o c h o p i l , c o js e m
p o c h o p il já : d á l že se jít v to m n e m ů ž e , ž e z b ý v á b u d
je n s a m o v r a ž d a , a n e b o v í r a ! " T a k 3 1 . č e r v e n c e 1 9 2 8
ř e k l O t o k a r B ř e z in a .

501
 ZLU A zase mluvil o Židech a vytkl na nich tyto dva
základní znaky:
1 . že jsou smyslní, tělesni,
2. v duši problematičtí, v duši mají peklo, i když si
toho nejsou vědomi.
Těkaví nomádi, cestují, užívají světa všemi smysly
a radují se z toho.

Hřích dědičný Podle Březiny peccatum originále je něco meta-

fysického a stalo se ve vyšším, duchovním světě.
Anna Kateřina Emmerichová by řekla: nad ^emí,
a ona také viděla ráj nad zemí!

Alkohol Alkohol a duchovní práce, duchovní život: kdyby

bylo možno užívat ho na předpis lékařský, kdyby­
chom věděli, v jakých dosích, mohl by tu prospěti,
jenže je tu nebezpečí, kterému snad nikdo neodolá:
1. že tyto dávky se zvětšují,
2. že se tyto dávky zrychlují, poněvadž člověk
zatouží, býti co nejčastěji ve stavu blaženosti, v za­
pomnění světa a smutku.
Alkohol souvisí s mystikou a propadají mu právě
ti hlubší: filosof Klíma pil v posledních dobách svého
života už jen osmdesátiprocentní alkohol. Ale kdo
už vůbec zatouží po alkoholu, kdo alkoholu k du­
ševní práci vůbec potřebuje, i když jinak je docela
zdráv, prozrazuje, že mu již při narození nebylo něco
dáno. Tak jako do sklenice vody musíme vsypati
dva prášky, aby to šumělo, podobně k duchovní
práci potřeba jest nejen toho, čemu se říká zdraví,
nýbrž ještě něčeho. . .
Nikotin Tabák, nikotin: co měli dělat Indiáni, když celé

502
noci a dni na svých osamělých lovištích museli čekat
na kořist? Začali žvýkat listy rostlin, které měli po
ruce a z toho se vyvinulo kouření! (Tak jako děti na
pastvě koušou stébla, dlaštky lusků, nebo šťovík).
Nikotin, kouření, podle Březiny (říkaje mi to, on se
při tom potutelně usmíval) zaokrouhluje myšlenky;
v oblacích dýmu nevidíme na věcech těch hran
a ostrostí. . .

P a n n w it D e r Geist der Tschechen, vydáno asi Pamwiti

1917. Já o tomto autoru kromě jména nevěděl nic.
Březina nám o něm v červenci 1928 vypravoval
toto:
Pracoval ve skupině Herrmann Bahr, Hoffmans-
thal, vydávali časopis „D er Friede". Po převratě byl
Pannwitz mezi Němci pro své čechofilství isolován,
nabídl služby našemu národu, přijali jej s platem
3000 Kč měsíčně do „Prager Presse“ , on však svůj
úkol, referovat o zahraniční politice, bral vážně, ne­
schvaloval politiku Benešovu, snížili mu honorář na
2000 Kč, potom na 1000 Kč. Bydlel v Dalmácii.
Když takto s ním jednali, šel do Hradu k audienci,
ale k Masarykovi ho nepustili, vždyť vytýkal naší
vládě sklon k sovětům, on nemá rád Židy, Pannwitz
totiž — i vyhodili jej ze svých služeb. Ještě jednou
pokusil se o audienci, tentokrát v Topolčiankách, ale
ani tam ho k presidentovi nepřipustili.
Pannwitz navštívil Březinu v Jaroměřicích a toto
všecko mu vypravoval a také mu psával.
Březina, jak už jsme řekli, ze svého okna u nás rád
pozoroval zvířata. Jednou mi pravil: „Prchají-li husy Husy a éro
a slepice hromadně s luk a polí, už vím, že letí éro,

503
 v němž slepice a husy jistě vidí nebo slyší dravého
ptáka, kterým také je!“
Filosofie Jindy zase pravil: „Životem, svým dílem dělá si
člověk svou hrobku jako šnek tu boudku. T o je
smysl všech filosofií: člověk se chce krýt, člověk své
špatné svědomí usiluje ospravedlnit!“
Jisté věci říkal mi Otokar Březina asi proto, že se
obával s mé strany vůči jistým osobám jakési idolo-
latrie. Já se politikou vůbec nezabývám, proto jistých
věcí nevím a jistých zkušeností nemám. Některé ty
Březinovy výroky šly mi docela proti srsti a Březina
to viděl. On sám však nemohl vědět, jsa laik, co
všechno já ve své duši prožívám. Já se Březinovi
nesvěřoval s tím, o čem jsem už napřed věděl, že by
toho nepochopil, ačkoli sám mi jednou řekl, že celé
moje literární dílo je bez kněžství vůbec nemyslitelno.
Tušení tedy měl, tak jako Walter Maras, nebo profe­
sor Antonín Prokeš. A řekl-li mi Březina tu a tam:
„ V y mně ze všech nejlépe rozumíte," týkalo se to
bud mého mlčení, nebo mé schopnosti exegetické
a skoro vždy právě mého kněžství, proto také nad
jeho rakví směl jsem říci, že měl srdce kněžské. . .
Mnoho takových rozporů mezi slovem Březino­
vým a jeho dílem, mezi jeho výrokem a jeho poslá­
ním, mezi jím a mnou, vyrovnávala má duše vesnách.
Nikdy jsem se neodvážil k tomu, abych Otokara
Březinu poučoval, i když mluvil theologické nonsens,
poněvadž nemohu být přísnější než Bůh, a Bůh od
laika, sebeučenějšího, zajisté nežádá tolik, jako od
kněze, zvláště když tento laik je také básníkem.
Kdybych však výroky Březinovy zmírnil, nebo
vědomě pozměňoval, ztratila by se jejich životnost

504
a plastičnost, kdybych v těchto svých záznamech byl
někoho šetřil. Realismus nás zpracoval všecky: jsme
děti Masarykovy, i když o tom nevíme, i když snad
se proti tomu vzpíráme; milujeme pravdu a dove­
deme ji uctít jen realitou, jsme proti frázím, proti lite­
rárním, byť sebe krásnějším, legendám, proti loci
communes, slovem, proti quijotovským, bezkrev-
ným mátohám, proti vzdušným zámkům i těch nej­
vžitějších lží. Pravda vítězí!
Zazdá-li pak se někomu, že práce naše jest jedno­
stranná, ať laskavě uváží:
1. že jednostrannost není ještě stranickost,
2. že není ani v naší vůli, ani v naší moci, aby
kromě nás všichni ostatní svědkové života a díla
Březinova oněměli a na rukou zchromli a
3. že sami tuto svou práci považujeme za neúplnou
a vnitřně nedostatečnou. Dá-li nám Bůh zdraví a síly,
budeme to hledět napravit, ačkoli nezapomínejte, že
není vážného projevu života, aby neměl nepřítele ve
vážném projevu některého jiného života. Antago-
nism panuje i mezi nejryzejšími duchy: „Ptáci výší
i plazové země chvějí se před mocnějšími. Staletou
válku vedou národy hmyzů. I v rostlin nejčistším
světě je zápas a chřadnutí, v němž vonná měsíční
jemnost podléhá nárazu barbarské síly** (Březina: Se
smrtí hovoří spící). Bonifác V III. chodil se dívat na
Jacopona da Todi, jejž zavřel do klece, aby jej ztres­
tal za jeho pamfletické verše, jimiž tento blázen pro
Krista střílel do očí a nosu tohoto nositele tiary: ne­
mohlo být větších nepřátel, po lidsku řečeno, a oba
jsou svati. Tigrabude soudit Bůhpodlezákonatigřího
a beránka podle zákona beránčího. Necesse est enim,
ut veniant scandala (Mat. 18, 7), necesse est, praví
sám Duch svaty!
Řekl jsem, že s jistými výroky a ději vyrovnává se
má duše ve snu. Tak na př. v noci s neděle na pondělí,
25. června 1928, se mi zdálo, že jsem seděl za velkým
stolem s presidentem T . G. Masarykem, ka(dý s jin é
strany, pěkněproti so li, a několik kroků za mnou stál
můj zvěčnělý přítel, kněz Josef Polák. Docela přátel­
sky jsem k svému ctihodnému protějšku mluvil,
snaže se mu říci jedinou myšlenku: že se nemá čeho
bát, poněvadž má modlitba před Bokem je j dr(í. Pama­
tuji se ze svého snu na to slovo drfí, poněvadž vše­
chno nebezpečenství a zlo v mé představě spočívalo
právě v tom, že člověk klesá, já však viděl, že Masa­
ryk klesati nemůže. Této své myšlenky nemohl jsem
mu říci jenom proto, že 1leva ze dveří přicházeli cizí
lidé, a já před lidmi cizími nedovedu o jistých a právě
0 těch nejsvětějších věcech mluvit.

V rátiljsem se právé, můj drahý, \e Sv. Magdalény

u Krásonic, kdejsem se \drfel nějaký Sas u svých rtovo-
říšských přátel. N a počátku [áří očekávám návštěvy
několika dobrých lidí, kteří mi ohlásili svůj příjezd,
a proto nemohu se \atím vydati na novou cestu. Ale
1 pokoje potřebuji, samoty a mlčení. A ( budu {ase scho­
pen cesty a počasí bude poněkudpříznivějii, napíši Vím ,
a budete-li moci, přijedete mi naproti. Z a laskavé Vaše
porvání tisknu Vám ruku bratrsky a vzpomínám na
Vás a na vzácnou paní Kydicovou vroucni a vděčně.

V {dy Váš O. B .
Jarom iřice 4. IX . 1928.

506
 Toto je zároveň poslední dopis, jejž mi Otokar
Březina poslal - a v tomto posledním svém listě
udělal chybu v číslicích data; napsal: 4. IX . 1924 -
ale on sám již jednou řekl, že na těch číslicích nezá­
leží, že lépe se mu píše čtverka a proto se někdy jiné
číslici vědomě vyhne . . . Tomu by snad rozuměli
grafologové, jenže Březina touto vědou křesťansky
pohrdal. Arabská osmička je opravdu hnusná věc,
i nedivím se, že se jí Březina vyhnul: 1928!
B ř e z in a si u n á s v e s t o lk u z a p o m n ě l d v ě m a k u l a -
t u r y l i s t ů : je d e n se t ý k á v y d á n í je h o s p is ů , z a č í n á se
t i t u l e m : V z á c n ý p ř ít e li, d r u h ý je p r o š k o l n í k a R e z k a .
B ř e z in a m ě l ú c t u k p s a n é m u s l o v u , ú c t u k č l o v ě k u ,
p r o t o si d ě la l k o n c e p t y , i k d y ž p s a l s v é m u š k o l n í ­
k o v i ! A v tě c h k o n c e p t e c h š k r t a l, m ě n il a d o p lň o v a l .
T a k ž e k a ž d ý je h o h o t o v ý lis t je z á r o v e ň lis t in o u
d ip lo m a t ic k o u . T o v š a k s o t v a lz e ř í c i o lis t e c h , k t e r é
p s á v a l ( k d y s i !) A n n ě P a m m r o v é , n e b o F r . B a u e r o v i .
Vzkázal mi patnáctého března 1929 Otokar Bře- z posledních
zina, abych jej navštívil. Psal mi to prof. František dni ° ' Bfeimy
Jech, podotýkaje, že Březina je vážně nemocen, že
však bezprostřední nebezpečí nehrozí. Byl jsem zdě­
šen, neboť řekne-li se, že bezprostřední nebezpečí
nehrozí, je vždycky už zle. O této vážné nemoci
Otokara Březiny neměl jsem ani tušení, leda ve snách,
ale jakmile přejde noc, sen vybledne jak měsíc za
bílého dne.
Dopis Františka Jecha se vzkazem Březinovým
dostal jsem 16. března a honem jsem sháněl povoz
k nejbližšímu vlaku, ale nikdo nechtěl jet, a jak tak
lítám po Tasově, jede pan farář na saních z Cikova,
kde „měl školu"; vezl ho Robotka „ze zmole“ . Ra-

5°7
dostně běžím naproti a kývám, aby zastavil. Pravím:
„Pane Robotka, honem zavezte pana faráře domů
a hned se vraťte, já tady na vás počkám, pojedete se
mnou do Budišova na štaci!“ Celým svým vzezřením
podrbal se pan Robotka za uchem —rukama nemohl,
držel opratě a bič - a pomalu povídá: „Nemužo!
Néde to ani na saních, ani na vozi 1 “
„A le já musím jet, já rozhodně tam musím být!“
odpovídám zoufale. Já neuvažoval, měl jsem jen jed­
nu myšlenku: být už v Budišově a prvním vlakem
odejet do Jaroměřic.
Bylo poledne. „Velebné pane, tak víte co? Na
saních to rozhodně néde, tade pan farář to muže řict,
jak to šlo těžko, sotvá ’sme se dostali sem, ale já se
vrátím, zapřihno do voza a můžeme jet.“
Zklamán, souhlasil jsem. Jiného nezbývalo, neboť
pěšky bych na stanici také nedošel zavčas, máme do
Budišova nejmíň 7 km a je-li škaredá cesta jako dnes,
musí se tam jít dvě hodiny.
Viděl jsem, že se pan Robotka mýlil. D o Budišova
měli jsme jet na saních, jen a jen na saních! Cesta do
Budišova je jiná než cesta do Čikova. Ale jedeme už
vozem. Pěkně pomalu, krok za krokem. Mamě jsem
se v tom kožichu zmítal netrpělivostí. Robotka sám
naznal, že se mělo jet na saních, neboť zrovna za ty
dvě koleje byla silnice uprostřed ztuhlá, byl to umrz­
lý a udupaný sníh; ale jakmile kůň se uchýlil stranou
a šlápl mimo tuto dráhu, zabořil se po kolena do
sněhu.
D o Budišova přijeli jsme ardť pozdě, vlak už byl
pryč, i nezbývalo než čekati do osmi hodin na ten
vlak poslední. Abych nemusel trčet v té zoufale

508
s m u t n é n á d r a ž n í č e k á r n ě a t o lik h o d i n , z a š e l js e m
k b u d i š o v s k é m u f a r á ř i, p ř í t e li A u g u s t i n u K r a t o c h v í ­
lo v i, h la v n ě p r o to , a b y c h m u z v ě s t o v a l tu sm u tn o u
n o v i n u , n e b o ť O t o k a r B ř e z i n a v l a s t i v ě d n o u č in n o s t
P . A u g u s t in a K r a to c h v íla zn a l a ta k si h o v á ž il, že
je d n o u s c h v á l n ě h o v B u d i š o v ě n a v š t í v i l . J e l i js m e
k n ě m u z T a s o v a a O to k a r B ře z in a t e h d y p ře d e m n o u
tu to n á v š tě v u o d ů v o d ň o v a l ta k , ž e t a k o v é n á r o d n í
p r a c o v n ík y , ja k ý m je A u g u s tin K r a t o c h v í l , js m e
povinni m o r á ln ě p o d p o r o v a t , ž e js m e jim t o dlužni
a ž e je t o u t v r d í v je jic h p r á c i a p o s i ln í k d a lš í č in n o s t i,
p r o n á r o d d ů le ž ité .
T e h d y s e p r o t i m n ě v š e c k o s p i k l o , a le o p r a v d u
v š e c k o , i č e s k o s l o v e n s k é d r á h y . . . T e h d y js e m b y l
v n e j v y š š í m p o k u š e n í , u s l y š e t c h i c h t o t ď á b la . J á h o
s l y š e l a b y l t o ď á b e l je d e n z n e jn iž š íc h a t o m n e p o k o ­
ř o v a lo . N ě k t e r é v l a k y b y l y t e h d y d o č a s n ě z a s t a v e n y
p r o p ř íliš n é m n o ž s t v í s n ě h u . . . J e t o s m ě š n é , n e b o ť m o -
h o u -li v la k y vůbec je z d it , p r o č n e m o h o u je z d it některéř
A l e já v í m , p o n ě v a d ž O t o k a r B ř e z i n a n a s m r t s t ů n ě .
K e s v é m u z d ě š e n í v T ř e b í č i js e m s e d o v ě d ě l , ž e te n
p r v n í v l a k r a n n í k J a r o m ě ř i c í m n e je d e , p o n ě v a d ž je
p r o k a ta stro fu s n ě h o v o u d o č a sn ě z ru š e n . . . S e d ím
v T ř e b í č i v h o t e lu n a p r o t i n á d r a ž í. V e č e ř í m . N e d a ­
le k o m é h o s t o lu u ji n é h o s t o l u s e d í n ě j a k ý c h d e s e t
l id í, js o u t o S o k o l i a z í t r a m a jí v T ř e b í č i ja k o u s i
ž u p n í s c h ů z i. J e d e n z n i c h , D r . R o s e n d o r f , s t a r o s t a
V e l k é h o M e z i ř í č í , m l u v i l s e m n o u ji ž v e S t u d e n c i ,
v la s t n ě m lu v i l js e m s n ím já , n e b o ť o n je o k r s k o v ý m
s t a r o s t o u S o k o l a v t o m o k r s k u , k d e js e m já z e S o k o l a
v y s t o u p i l a je t u d íž s p r á v n ě j š í , k d y ž s n ím m l u v í m
r a d ě ji já , n e ž o n s e m n o u .
 Čekal jsem, že nebudu celou noc spát, ale Dr. Ka­
rel Rosendorf, jistě na pokyn dobrého anděla, povstal
od stolu sokolského, jde ke mně a praví: „Bratře
Demle, mám pro tebe potěšující zprávu, Březinovi
už je lépe, je tady z Jaroměřic bratr Nedvědický a ten
nám to zrovna řekl.“
Nikdy ve svém životě neprokázal mi Dr. Rosen­
dorf tak veliké a cenné služby. Děkuji ti, bratře Ro-
sendorfe, za tuto zprávu, ale musím tě upozornit,
že v tom městě, kde jsi už tolik let starostou, má
Otokar Březina nejúhlavnější nepřátele. Jest celkem
vedlejší, že tyto temné, anonymní mocnosti nastrčily
si na to své protiřímské, československé, bezvěrecké
rahýnko koště v podobě slepého mládence, neboť
kdykoli jde Kristus do zahrady getsemanské se mod­
lit, vždycky se najde nějaký blbec, který tam při­
vede četníky a jehož mzdou je oprátka a vyhřeznuté
břicho, pane Ptáčku: jenže Velké Meziříčí má tu
smutnou přednost ze všech měst československé
republiky, nevyjímaje ani města německá a madarská,
že největšího z našich básníků po smrti poháník sondu
a to, risum teneamus am id: podle paragrafu na ochra­
nu republiky a pro urážku presidenta republiky!
Hledá se člověk, který by ospravedlnil Žida.Ostatně,
pravda vítězí, půl roku můžeme počkat. Někdo musí
býti souzen a odsouzen: Kaifáš pak byl ten, kterýž
dal radu Židům, že užitečné jest, aby člověk jeden
umřel za lid (Jan 18 ,14 ). Jak se bude Velké Meziříčí
od prvního až do posledního jednou za to stydět, že
tak nízkým způsobem poplivalo památku O. Březiny,
a tím více, že se tak stalo za vlády nejchvástavějšího
pokroku, kdy se ctí přesvědčení i každého idiota.

5 10
 Poněvadž tedy byly vlaky zrušeny, přijel jsem do
Jaroměřic až v neděli 17. března před polednem.
S hrůzou jsem čekal, co mi řeknou u Hambálků. Byli
smutni. Celé Jaroměřice byly smutné jako to město
v pohádce potažené černým suknem. Rudolf Ham-
bálek a jeho paní mne upokojili, že není ještě nejhůř
a abych šel k panu Březinovi až po obědě. Nerad jsem
uposlechl, velmi nerad, neboť všem těmto řečem jsem
věřil a nevěřil: přítel těžce stůně a já tu sedím v hos­
podě . . . Můj mistr je na smrt nemocen a já tu mám
čekat až po obědě . . . Dcera školníka Rezka, paní
Syrová, přišla mistrovi pro oběd. Už z toho mohl
jsem usoudit, že není ještě tak zle, ale mně nebylo ani
dobře, ani veselo, neboť na obličejích všech lidí okolo
sebe viděl jsem smutek, dosud nebývalou tíhu, ne­
smazatelný stín: jen paní Syrová nebyla smutná
a mne to nemýlilo. Smutek jeví se jakousi tíhou a tedy
zdrženlivostí, ne-li zdlouhavostí. Na paní Syrové nic
takového nebylo znát, ale mne to nemýlilo, neboť
paní Hambálková byla smutná a její muž chodil jako
mátoha. Těžkou nemoc a blížící se smrt možno po-
zorovati jen na psích a přátelích. Vzkázal jsem Oto-
karu Březinovi po paní Syrové, že jsem tu. Paní
Syrová nemohla Otokara Březinu znát. Je tu v Jaro-
měřicích jen jako na návštěvě, myslím, že jinak žije
ve Vídni. Mýlím-li se, Vídeň žije tu a tam v Jaromě-
řicích a v okolí. Já se nemýlím, ale tu a tam špatně
mluvím, což není bez viny.
Po jedné hodině, t. j. hodinu po poledni šel jsem
k mistrovi. Už věděl, že jsem přijel. Ležel na loži,
plnýma očima pohlédl na mne a pohled nechal upře­
ný, vlhký, teskný, držel mne oběma rukama za pra-

5"
v i d a s v ý m je š t ě s i l n ý m , je n ž e u ž t e s k n ý m h la s e m
ř e k l: „ T a k v id ít e : sk ák al k o n ík , sk ák al - a už do­
s k á k a l ! T e n t o k r á t , n e p o m ú ž e - l i B ů h , lid é u ž n e p o ­
m o h o u . B y l o to h o m n o h o , tě lo ř e k lo : d o s t! D u c h
o d e jd e b o jo v a t n a jin á m ís t a . Ř e k l o b y s e : Z a s e s e
u v i d í m e ! P r a v d a , u v i d í m e s e z a s , a le t o u ž n e b u d e
t a k n a i v n í , d ů v ě r n é , j a k j e m o ž n o je n o m v t ě le , v t é
u z a v ř e n o s t i , v t o m o m e z e n í. A t o j e č l o v ě k u lít o . -
P o t o m s e p o t k á m e n e j a k o d v a l i d é , n ý b r ž ja k o d v ě
ř í š e s e v š e m i r o z m a n it o s t m i a k o m p l i k a c e m i / '
O d m l č e l s e , s k lo n i l h l a v u , s k lo p i l o č i , d í v a je s e
ja k o d o s e b e . P o t o m , a b y o b r á til m y s l jin ý m sm ě re m ,
a b y t o t i ž n e b y l n e l a s k a v ý , ja k s i v e s e l e p o z d v i h l h la ­
v u , u sm á l se , d ív á se n a m n e a p ra v í k u rážn ě („ ja k o
b y n ic “ ) :
„ A l e p ř i š e l js t e j a k v o j á k ! J e n js e m v z k á z a l a u ž js t e
tu ! — A c o je u v á s n o v é h o ? "
I ř e k l j s e m : „ N o v é h o j e d o s t i a n e jv ě t š í n o v i n k o u
j e t o , ž e m á m j u r i s d i k d z p o v ě d n í a d o s t a l js e m ji d o
r u k o u z r o v n a 1 3 . b ř e z n a . " N a t o d o c e la k li d n ě o d p o ­
v ě d ě l O to k a r B ře z in a : „ T o je d o b ře , a ž b u d u p o tře ­
b o v a t , a s p o ň m i ta k é p o s lo u ž ít e !"
„ T e ď v y j d e v P r a z e u D r . Š k e ř ík a k n ih a m ý c h s n ů ,
j a k js t e m i r a d i l — d a l js e m t o m u n á z e v J f u j očistec1 “
N a to O to k a r B ř e z in a : „ T o js t e m ě l u d ě la t u ž
d á v n o ! N e j e n ž e j e t o v a š e n e jv la s t n ě jš í a n e jle p š í
d í l o , n ý b r ž i p r o t o , ž e t o t a k t o p ř e j d e d o n a š í lite r a ­
t u r y , p o n ě v a d ž k d y ž t o v y d á t e v y , j e t o t a k , ja k o b y
t o v ů b e c n e v y š l o : j a k ý je t o n á k la d , p ě t s e t e x e m p lá ř ů
p r o c e l ý n á r o d ? T e n v á š p r a ž s k ý n a k la d a t e l v y d á t o
v e v ě tš ím p o č t u v ý t is k ů , v íc e se t o ro z š íří a p r á v ě
p r o t o , ž e j e t o v a š e n e jin t im n ě jš í d í l o , je lé p e , ž e
vyjde v nakladatelství cizím, takto vaše svaté věci
jsou s vaší strany odobchodněny, bude je prodávat
jiný. Ale toto vaše dílo je ještě jinak významné:
k čemu naši poeti a kritikové přicházejí teprve ted
a jen cestou literární a přes Paříž, co oni teprve obje­
vují, surréalism: to v y jste uskutečňoval už před
20 roky, k tomu jste v y vědomě přišel sám za sebe!“
Řekl jsem, že tyto své sny nepovažuji ze obyčejné
sny, nýbrž za práci duchů. Otokar Březina schválil
toto mé mínění a pravil: „Obyčejný sen se pozná
a také hned zapomene.**
Řekl jsem, že jsem neměl tušení o této mistrově
nemoci, že však se mi o mistrovi v poslední době, co
je nemocen, dvakráte zdálo - že jsem tedy tušiti měl.
Na to odpověděl Otokar Březina: „Moje matka tako­
vým snům věřila a když se jí zdálo, že někomu z nás
je zle, vždycky to bylo pravda.**
Potom se mluvilo o mé poslední knize, „D ílo Fe­
lixe Jeneweina11. Otokar Březina o ní řekl: „ Je to
dílo lásky. Kdo něco miluje, touží, aby mnoho lidí to
milovalo!“
Na to jsem podotkl: „A b y všichni tojnilovali!**
Březina pokračoval: „ V y jste nenapsaljen, co Je-
newein udělal, nýbrž i to, co ještě udělati chtěl a ne­
mohl ! Ale to nevadí: v y jste připravil v národě cestu
budoucímu Jeneweinovi! —Felix Jenewein tváře v y ­
pracovává, za to postavy jeho jsou prázdné a také ty
tváře často se opakují.**
Na to jsem řekl, že Jeneweinovo dílo bylo myšleno
vlastně jen na stěny chrámů a jiných budov, tedy na
dálku, že tedy ta „prázdnota** byla, byť i podvědomě,
úmyslná - pro oči zástupů; méně individuelního,
málo podrobností, ale velké rysy, velké celky, umění
monumentální a kolektivní, mofyo říci katolické.
Březina to uznal. Ale vzpomínám si, jak na př. o „K o -
menském“ , který v Praze stojí před vilou Frant. Bíl­
ka, právě v roce svého posledního jubilea o prázdni­
nách 1928, stoje před tím sousoším, řekl Otokar Bře­
zina: „Podívejte se, to je duch, a já se nedivím, že to
lidi středí: má to jenom hlavu a tělo žádné!“
Otokar Březina mluvil dále o Felixů Jeneweinovi
a pravil: „A le je v tom jeho díle vidět germánský
původ umělce — je to umění muýié, tvrdé proti slo­
vanské něze takového Mánesa nebo A lše; poznáváte
zde Durera, Griinwalda - i ty tváře a celé postavy
z nich má, a ku podivu: vy, též původně z krve ger­
mánské a z končin těch Důrerů a Griinwaldů, jste tak
uchvácen právě Jeneweinem . . .“ .
K tomu jsem si zapsal do svého deníku: Mistře
Březino, v Jeneweinovi je také slovanská něha:v jeho
„Rodině zlodějů*', v jeho „D ani z krve", v jeho
lásce k chudým, uraženým a poníženým - a já svou
exegesi „Jeneweina" docela hladce střídal a doplňo­
val výkladem díla nejslovanštějšího: Březinova, a ni­
kdo v tom nevidí nesouladu a rozporu . . .
Březina mluvil dále o Felixů Jeneweinovi a pravil,
že dílo Jeneweinovo mělo pro náš národ veliký vý­
znam: už tím, že Jenewein tu dovedl stát sám a jít
svou cestou bez kompromisu, dále tím, že do našeho
umění přivedl myšlenku Smrti, mystérium Smrti.
Na to jsem řekl: „Malíř dědičného hříchu!“
Na to řekl Otokar Březina: „Jenewein měl nepo­
piratelně veliký vliv i na dílo Františka Bílka, v díle
Bílkově jsou z Jeneweina patrné stopy!"
 Ano, už sám ten dědičný hřích (poslední obraz
Bílkova „Otčenáše4*), smrt, věčný život. Podle Oto-
kara Březiny je dílo Bílkovo velké tím, že přineslo
něco nového, docela svého: „Otčenáš44. K tomu se
Březina opět a opět vrací. Toto dílo Bílkovo podle
Březiny je největší, nejčistší, nejpůvodnější, skutečně
tvůrčí. O Bílkově „Křížové cestě44 kolínské před
mnoha lety mi Březina řekl: „T o už je řemeslo, ale
„Otčenáš44, to byl vysoký, veliký tvůrčí čin!44
Tentokrát, t. j. týden před svou smrtí, chválil
Březina i tu Bílkovu kolínskou „Cestu křížovou44,
dva obrazy z ní (vydané B. Kočím v Praze) visely
v úmrtním pokoji Březinově zrovna proti jeho očím,
zastavení X . a III., tuším - Březina mi řekl: „Podí­
vejte se, jak je to krásné!“
Po pravé straně nad svým úmrtním ložem měl
fotografii své matky. „Podívejte se,44 řekl, „jak je
urostlá, jak stojí, jak drží tu knihu, jaké má ruce!44
Po levici za hlavou měl na zdi podobiznu Františka
Bílka.
Všecko chápu, ale právě proto myslím, že tato
zvláštní pozornost Březinova k Bílkovi má v sobě
více zdvořilosti než úcty nebo lásky. O Bílkovi opět
řekl Otokar Březina: „Přítel Bílek velice chybil, že se
vytrhl ze svého katolického prostředí!“
Chtěl jsem Otokara Březinu potěšit, i řekl jsem,
docela podle svého přesvědčení: „Vždyť ještě ne­
umřel a já jsem jist, že před svou smrtí zase se do
Církve vrátí !44
Na to mi odpověděl, týden před svou smrtí, Oto­
kar Březina: „Nejhorší je, že na to dal i svého syna
a tím si zatarasil zpáteční cestu!44

5i5
 Syn sochaře Bílka, také. František, je totiž pasto­
rem v československé „církvi". Otokar Březina ještě
podotkl: „Pravda, on to František dělá dobře, to
kazatelství, ale to nic není!1' Březina mi tím připo­
mněl, co už vícekrát mi řekl: že ta československá
církvička nemá pro národ a sama v sobě docela
žádné ceny. „Je to společnost nevěrců a jejich kněží
hrají pustou komedii; očekával-li přítel Bílek, že tam
najde práci, velice se mýlí: ti lidé nepotřebují ani
kostela, tím méně obrazů Svatých!" Tak řekl Bře­
zina.
Byl jsem u mistra skoro čtyři dni. 20. března, ve
středu, byl jsem u něho už jen čtvrt hodiny, právě
v poledne jsem se s ním, naposled v tomto životě,
rozloučil. V těch dnech před jeho smrtí byl jsem
u něho dvakrát, i třikrát denně.
V pondělí 18. března již o 16. hodině měl být
u něho profesor Syllaba, jenže telegrafoval, že přijede
až o půl desáté v noci. Toto oznámení mistra velmi
zarmoutilo, zklamaně řekl školníku Rezkovi, svému
nejvěmějšímu sluhovi: „Č lověk už je na to nachys­
tán . . .“ Toto zklamání vyslovil smutně i přede
mnou, jako by poslední naději skládal do Dr. Syl-
laby. Kdyby tito lidé byli k umírajícímu aspoň u-
přímni!
Po půl desáté v noci přijelo auto, slyšel jsem je
u Hambálků, ve mně hrklo, věděl jsem, že je to
Dr. Šlechta se Syllabou, neměl jsem stání, prof Jecha
jsem již před půl hodinou vyprovodil k Dr. Šlech-
tovi, jenž ho slíbil zavézt autem na nádraží. Pan
Březina si přál, abych Jecha přivedl po 6. hodině od­
polední, kdy podle jeho mínění mělo být už po visitě
Syllabově, Březina chtěl, abychom se dověděli za
čerstva, „jaké to s ním je“ . Tak mi sám řekl.
Od Hambálků odběhl jsem o půl desáté v noci na
náměstí (uslyšev to auto), jaksi pod záminkou (neb
jsem byl pln nepokoje), že dám do poštovní schránky
dopisy, které jsem po odchodu Jechově honem na­
psal. Ale když jsem byl už venku, vidím je t auto
prázdné směrem k obydlí Březinovu. T o mne tak
poděsilo, že jsem se k HambáHcům ani nevrátil,
abych jim řekl, že odcházím, a pustil jsem se za tím
autem, které zřejmě vyjelo od domu D r. Šlechty.
Stojím před domem zamčeným, nevěda, mám-li
zaklepat na osvětlené dolní okno, za nímž se míhaly
obrysy členů rodiny. Bál jsem se plašit je, ale jak tak
chvíli nerozhodně stojím, někdo vyšel na chodbu,
jde ke dveřím a odmyká. T o jsem považoval za po­
kyn, abych šel dál. Byla to stará paní, asi matka
onoho pekaře, u něhož bydlel Otokar Březina.Vlídně
mne pustila nahoru.
Pokoj za síní, t. j. ten pokoj vedle schodiště, byl
prázdný, ale osvětlený: čekali Syllabu . . . Čekali
a nečekali, nevědělť nikdo, ani ne Dr. Šlechta (osobní
lékař Březinův), bude-li pan profesor po takové cestě
ještě chtít mistra navštívit. . .
V druhém pokoji, t. j. v Březinově pracovně, seděl
školník Rezek nad Tolstého „ Vojnou a mírem".
Uviděl mne, pokynul jsem, aby nemluvil, sám jsem
šel po špičkách — ale tu jsem si všiml, že dveře do
ložnice k Otokaru Březinovi jsou dopola otevřeny,
nechtěl jsem mistra strašit, ani dělat zloděje, dodal
jsem si odvahy a Masitě jsem řekl, jda do jeho dveří:
„Nemohl jsem doma vydržet, musel jsem k vám!
Syllaba už přijel a ted asi dal mu Dr. Šlechta nějaké
občerstvení. Já myslím, že za chvíli přijde."
T o vše říkal jsem rychle za sebou, abych co nejvíc
a co nejdřív zaplašil mistrovy pochybnosti. A jsa
velmi vzrušen a maje slzy na krajíčku, a drtě dlaň
0 dlaň v rozpacích a chtěje mistra ohledně této své,
vlastně nedovolené, poněvadž nevyjednané a ne­
ohlášené návštěvy upokojit, či usmířit, pravím: „Jak
přijde profesor Syllaba, hned odejdu!"
I odešel jsem z ložnice a v pokoji Rezkově chodě
tichounce po koberci, říkal jsem si breviář, zatím co
pan Rezek dále četl „Vojnu a mír".
V tom dole zabouchali na domovní dveře. Rezek
chvátá dolů, ale musí se vrátit pro klíč, neb stará paní
ještě nepřišla. Klíč se hledá v rozrušení, neboť dole na
ulici čekají profesor Syllaba a Dr. Šlechta.
Do té doby jsem nevěřil, že by nemoc Březinova
byla k smrti, zalekl jsem se teprve až tu chvíli odpo­
ledne, kdy měl přijet Syllaba a nepřijel. Zalekl jsem
se asi proto, že jsem viděl na mistrovi veliké zklamání
a bezútěšný smutek. V neděli odpoledne a v pondělí
dopoledne byl Březina chvílemi i vesel a mluvil
1 o věcech, o kterých člověk na smrt nemocný ne-
mluvívá, leda by tím chtěl něco jiného zamluvit, což
mně v tomto případě ani nenapadlo, ale myslím si,
když jsem tak seděl u mistrova lože, že se cítil jako
doma, t. j. ve všech těch věcech, místech a časech,
které jsme spolu za těch 33 let viděli a prožili. —
Jest docela přirozené, že se mne také ptal: „ A co
dělá paní Pavla (Kytlicová)?" Řekl jsem, že by byla
ráda jela se mnou, že však je velmi nemocna a cesta
od nás nyní tak zlá, že by jí naprosto nesnesla.Vskut­

518
ku, jistě už mnoho let nebyla cesta z Tasova do světa
tak zlá jako právě v té době, kdy Březina na smrt
stonal. Auta po kolik týdnů vůbec nemohla jezdit
a jízda byla nanejvýš obtížná i vozmo, i na saních. ■
Ani dosti málo nepochybuji, že toto vše duchovně
souviselo se smrtí Otokara Březiny, a dá-li Bůh, až se
z ní trochu zotavím, všechno to řeknu. Otokar Bře­
zina potřeboval právě Pavly Kytlicové, on sám to
věděl, neboť když jsem mu řekl, že nejlépe by bylo,
kdyby ho mohla ošetřovat paní Kytlicová, zazářil na
jeho obličeji úsměv souhlasu a naděje, kdežto vše­
chno jiné ošetřování, které jsem mu navrhoval, ihned
rozhodně odmítal. Nabídl jsem se mu sám, že budu
u něho do rána, anebo že se budu střídat s Rezkem -
odmítl a řekl: „Mně Rezek stačí!“ Navrhoval jsem
tedy, že z některého kláštera zavolám milosrdnou
sestru, ty že jsou zrovna na to, ale Březina zase od­
mítl a řekl, že je to neobvyklé a že by to dělalo roz­
ruch . . .
Otokar Březina by byl přijal jedinou ošetřova­
telku, Pavlu Kytlicovou, kterou znal deset let, u které
byl hostem už v roce 1920, tehdy s Dr. Emanuelem
Chalupným v Topolčiankách a potom rok co rok
letním nebo i podzimním hostem v Tasově . . .
Na jeho otázku jsem řekl, že Pavla Kytlicová má
v tisku třetí díl „ Rodičů a d ětí1 a Březina pravil:
„Tato kniha má dvojí cenu: že je v ní zachycen život
jistých let a jistého prostředí a že je to dílo umělecké! “
Tak řekl šest dní před svou smrtí. K tomu jsem po­
dotkl, že mnoho lidí přirovnává „Rodiče a děti“
Pavly Kytlicové k „Babičce” Boženy Němcové. Na
to odpověděl Březina: „Kniha paní Kytlicové je lepší
než „Babička1*, neboť obsahem i formou je v ní za­
chycena přítom nost, je v tom naše doba a víc umění,
kdežto dílo Boženy Němcové je romantmn a idyla,
je to psáno a konstruováno tak, jak to ve skutečnosti
nebylo."
V diecési brněnské a snad i v jiných diecésích za­
vedli novinku, že theologické studium budoucích
kněží trvá o rok déle, t. j. 5 let. T o je krásné, ale
Otokar Březina několik dní před svou smrtí mi řekl:
„N a těch vyšších místech v Církvi měli by být takoví
kněží jako byl Stojan: méně theologie, víc lásky!"
Mezi jiným, v úterý, tedy 6 dní před svou smrtí,
Otokar Březina doslova mi řekl: „Rozhodné sip ře ji
pohřeb katolický, tak ostatníjsem ustanovil i ve svém
testamenté — chci \em řít v tradici svých otců/ “
Nemohl jsem zůstat u Otokara Březiny až do
konce, onemocněv cestou, dostal jsem chřipku, pí­
chalo mi na plících, léčil jsem se u přítele Jecha v Mo­
ravských Budějovicích, ale z obavy, abych v cizině
nezůstal ležet, vrátil jsem se do Tasova, poprosiv
jaroměřických přátel, aby mně dali. vědět, kdyby
s Březinou bylo zle. Ostatně, Březina se rozloučil se
mnou již naposled, ve středu před svou smrtí, právě
zvonili poledne: „Bojovali jsme dosud spolu, já ted
odcházím na jiné bojiště —sbohem, Jakube!" A při­
táhl si mne k sobě a líbal mne na ústa a opět a opět
líbal mne na ústa.
Nikdy před tím neřekl mi „Jakube" a nikdy před
tím mne nelíbal, ačkoli s Františkem Bílkem, jak jsem
viděl, se líbali, rozcházejíce se.
Po takovémto rozloučení nemohl jsem už přijít
k Otokaru Březinovi za jeho pozemského života,

520
leda bych nerozuměl slovům Písma: Nunc dimitús
servum tuum, Domine (Luc. 2, 29), nyní propouštíš,
Pane, služebníka svého v pokoji. . .
A odešel jsem v pokoji, poněvadž Otokar Březina
výslovně mi řekl, že přijme Svátosti od některého
{ domácích kněží. Tak mi odpověděl, když v úterý,
6 dní před jeho smrtí, jsem se mu nabídl, že mu při­
nesu Tělo Páně. Tuto vůli Otokara Březiny oznámil
jsem ihned jaroměřickému panu děkanovi a také
příteli prof. Fr. Jechovi. Co se událo potom, za to já
nejsem již odpovědným.
V pondělí ráno, tedy zrovna týden před jeho smrtí,
vypravoval jsem Otokaru Březinovi, co jsem viděl
v Jaroměřicích u té sochy (sv. Floriana?) před ob­
chodem pana Hofra na náměstí: slétla na zem kavka
a sama samotinká krákala a jakoby nevidouc a ne­
slyšíc, sama sobě a všemu světu dokola vykládala, jak
je dobře na zemi, jak je to sluníčko milé a krásné: krá,
krá, krá, krá - a povídala to hezky ze široka jako
nějaká venkovská tetička: krá, krá, krá, krá, krá -
i napodobil jsem hlasem i obličejem štěstím podna­
pilou venkovskou tetičku, i tu blaženou kavku. A na
obličeji Otokara Březiny rozesvítil se a utkvěl úsměv,
jaký možno viděti na tváři plačících dětí, na smrt
nemocných a velmi trpících, když se jim ukázala
lesklá skleněná cetka, anebo červené jablíčko. . .
Právě tentokrát mi řekl Otokar Březina: „Píšete-li
o lebedě nebo o ko[e, sloužíte více Bohu než těmi pře­
klady, do kterých vás Florian hnal!“ Ale rovněž
tentokrát Otokar Březina mi řekl: „Církevní rok
svými obřady je tak krásně spojen se životem pří­
rody; tak na příklad o Vánocích, kdy země je vlastně

í 21
mrtva, Církev slaví Narození Božského Dítěte, a tím
nás poučuje, že nikdy není potřeba zoufat, a že i v té
zdánlivé smrti už je zase kel nového života..
V sobotu dostal jsem do Tasova z Jaroměřic zprá­
vy, že Otokaru Březinovi jest lép e... Ale právě tuto
sobotu dopoledne seděl jsem u svého pracovního
stolu, něco jsem psal, obrácen tváří ke dveřím, a paní
Pavla Kytlicová stála u kamínek, vaříc mi bylinky
proti kašli. Žádný z nás jsme se ani nehnuli a ticho
bylo takové, že byste byli uslyšeli špendlíček, kdyby
byl padl na zem. A najednou zazněla taková rána, že
jsem až vyskočil od stolu a zděšeně se dívám na paní
Pavlu, nevěda, co se stalo. V tom přiběhla z kuchyně
Tonička, moje neteř, a ptá se, co se stalo - bylo to
jak rána z pušky a všichni tři na smrt jsme zbledli.
Nebylo třeba mluvit: na zemi, dva kroky od stěny,
obličejem dolů ležel Kristus, kilo a tři čtvrtě těžká,
bronzová Kristova hlava, kterou mi před lety daro­
val úředník firmy Ferrum, Fr. Mamula z Frýdlantu.
Tato Kristova bronzová hlava sletěla se stěny na
zem, ale hřebík, na kterém spočívala, zůstal pevně
trčet ve zdi. A bylo to tak, jako kdyby byl někdo
oběma rukama popadl tu bronzovou Kristovu hlavu
a vší silou mrštil jí na zem. Žádný z nás nemohli jsme
si vysvětlit, že ten Kristus neležel přímo u zdi, když
přece tak „samovolně" spadl, nýbrž na dva kroky
ode zdi a obličejem dolů. Já řekl: „Březina umřel!"
A také s hrůzou čekali jsme telegram. Ale v poledn
dostali jsme poštou zprávy, že Březinovi daří
lépe. . .
T o bylo v sobotu, a v pondělí, tedy právě
dni na to Březina skonal. Když jsem přišel v

522
25. března mezi u . a 12. hodinou s paní Pavlou
z kostela (zdrželi jsme se po mši svaté u Palašů „co
mají študenty"), hleděl jsem z okna na slunce a viděl
jsem, že Březina je mrtev. S hrůzou jsem si namlouval,
že to není pravda, ale odpoledne přišel telegram. Slun­
ce nikdy nelže a umírá-li básník, je bezútěšně smutné.
Březina ještě před svou smrtí řekl mi jednu dů­
věrnost: „Zde v Jaroměřicích jsou krásní lidé: jsou
to ti malí obchodníci a živnostníci!" Docela určitě
vím, koho tím mínil: rodinu Karla Hofra, klempíře,
u něhož tolik let na náměstí bydlel, rodinu Hambál-
kovu,kde se po všechna léta stravoval, rodinu Josefa
Kruly, též mistra klempíře, rodinu obchodníka Háj­
ka, Březinova krajana, a některé jiné. A když řekl:
„jsou to ti malí obchodníci a živnostníci", z celého
jeho obličeje vyzařovala vděčnost a z hlasu jeho
láska. Že mezi tyto krásné lidi jaroměřické počítal
i školníka Antonína Rezka, o tom není pochybnosti,
jenže s Antonínem Rezkem pojilo ho i to, co spo­
juje přítele s přítelem a na smrt oddaného panoše
s jeho zbožňovaným rytířem.
Už ani nevím, jak na to přišla řeč, také ještě před
svou smrtí vzpomněl si Otokar Březina na Františka
Odvalila, chválil jeho „Svítání" a řekl: „Odvalila
mám rád a kdykoli mu budete psát, vždycky ho ode
mne pozdravujte!"
A když už jsme se rozloučili a já byl již u dveří,
Březina za mnou ještě volal: „ A pozdravujte paní
Kytlicovou!"
Týden před svou smrtí řekl mi Otokar Březina:
„Potřeboval bych ještě dvě léta, abych mohl do­
končit své dílo."

523
 Po té zbytečné a neblahé návštěvě prof. Syllaby,
v úterý dopoledne mi řekl: „Potřeboval bych ještě
aspoň půl roku, abych dokončil své dílo. V těch
rukopisech, které mám, se nikdo nevyzná, ještě by
to lidi mátlo, proto je spálím."
Co asi dálo se v jeho duši, když sám sobě slevil
za dva dni půl druhého roku?
Já ani tentokrát nevzdával jsem se naděje na uzdra­
vení, neboť všechny své přátele kněze jsem uvědomil
0 této nemoci a poprosil je, aby za básníka sloužili
mše svaté. A mimo to, slyše taková slova beznaděje
z úst nemocného, považoval jsem je jenom za ne­
přímou prosbu o útěchu, proto poctivě, nemysle na
nic jiného, jsem řekl, vyčkav vhodnější chvilky, to
jest, až po jiných řečech: „Kdybyste si přál, příteli,
přinesl bych vám Tělo Páně."
Byl jsem tak poctivý, že jsem nenabídl žádné svojí
útěchy, to jest, ve své úctě k Otokaru Březinovi
zůstal jsem důsledným bez nejmenšíKo boje, neboť
tolik jsem ho ctil. Jářku, bez nejmenšího boje, neboť
1 po té zbytečné a neblahé návštěvě profesora Syllaby
důvěřoval jsem více Bohu než vědě a nepřišlo mi ani
na mysl, že by Otokar Březina už ted mohl umřít:
on, který v nejzoufalejších chvílích světové války
duši národa svou duší držel vzpřímenu, snad on je­
diný, ba podle mého přesvědčení vskutku jediný,
poněvadž to, co v téže době za hranicemi dělali Ma­
sarykové, Štefánikové a Švecové, byly vlastně jen
ruličky hodin českého národa, kdežto ocelovým'pé­
rem a rubínem těchto hodin celého národa byl sku­
tečně a vlastně jediný Otokar Březina.
Podobně na příklad jistý můj známý - dnes mohu
 prozradit, že to byl můj přítel, pan auditor Josef
Ševčík — několik hodin před svou smrtí ukazuje,
arci jen pohledem, na jisté místo (kde byla {edf)
vedle svého lože, pravil mi: „ A co tady chce tento
malý vojáček?"
Otázka, a s okolnostmi, které jsem právě uvedl,
byla tak neobvyklá, že jsem ji považoval — dnes se
z toho vyznávám —za přetvářku. Po chvíli zase pra­
vil: „Budou tady mít dnes vojáci odpočinek?" Pře­
máhaje se, pravím: „Dnes ještě ne, pane auditore..."
Vzpomínaje na těchto dvé otázek bývalého bo­
jovníka (pan auditor Ševčík zúčastnil se jako jedno­
roční dobrovolník 1878 okupace Bosny) s velikou
lítostí, varuji každého, aby se neukvapoval v úsudku
ohledně umírajících.
Tak čteme v „Hradu Smrti" a Otokar Březina
tohoto místa mé knihy v roce 1912 zvláště si po­
všiml a mluvil o něm a já mu tehdy řekl svou zku­
šenost, že lidé na smrt nemocní bývají bezohlední,
sprostí a hrubí a začínají se vztekat a jaksi na živých
a zdravých mstí se za to, že oni jsou odsouzeni na
sm rt... Březina tehdy to uznal, a chápal, divě se
jaksi, že já to vím, neboť obecně se předpokládá, že
člověk umírající je tichý a pokorný, kdežto obecné
pravidlo je, že člověk umírající je drzý a sprostý a
plný zloby vůči všem zdravým a vůči všemu žijící­
mu, hlavně tedy proti Bohu, jenž jest život a zdraví
naprosté, a nikdy se nezmocňuje člověka rouhání tak
silně jako právě ve chvíli, kdy odchází s tohoto mi­
lého světa, poněvadž kdyby všechno bylo hořké jako
pelyněk a žluč, slunce jest milé, denní světlo jest jako
nepostradatelné, aspoň pro mne.

52 5
 „Kdybyste si přál, příteli, přinesu vám Tělo Páně.“
Tak jsem řekl, docela prostě a docela pravdivě, ale
Otokar Březina ani dost málo neuvážil, co sám po
všechna ta léta mohl bezpečně pozorovat: že nejsem
ani jeho kolegou, ani jeho mistrem; Otokat Březina
neocenil, že jsem a že jsem vždycky byl jen jeho žá­
kem. A tady ponejprv Otokar Březina se prohřešil
proti mně a snad i proti Bohu.
Já nikdy, docela podle pravdy, necítil jsem se jeho
přítelem, ač tento titul jsme si dávali —nejraději bych
ho byl nazýval jen svým učitelem, ale slovo „učitel"
svou vlastní vinou upadlo tak hluboko, že každý
skutečně vzdělaný a aspoň jen trochu vychovaný
člověk se mu na tisíc mil vyhýbá, čehož je mně Sa­
mému nesmírně líto, neboť znám časy z historie ná­
roda, kdy oslovení „pan učitel" bylo rovnocenno
„autoritě Boží".
Svou odpovědí Otokar Březina zařadil se do kate­
gorie lidí, ve které ho sotva kdo viděl a ve které
jsem se ho já rozhodně nenadál. Nejsem lékař, přece
však mne překvapilo, když jsem Otokara Březinu
tentokrát ponejprv uviděl, že jeho rty, nos a prsty
jsou do čema zmodralé. T o bylo v neděli. Ale velice
mne potěšilo, když jsem k Otokara Březinovi přišel
drahého dne ráno, že tato mrtvolná modř zmizela.
Přičítal jsem to modlitbám, jež jsem za Otokara Bře­
zinu sám vykonal a ke kterým jsem vybídl nejbližší
ze svých a Březinových přátel, hlavně Josefa Flori­
ana, který byl podle mého přesvědčení Otokara Bře­
zinovi blíž než já a kdokoliv jiný, neboť tu neběželo
již o žádnou literatura, nýbrž jen a jen o spásu duše.
Na jisto jsem čekal, že pan Florian přijde, ba že
přijde ihned, ale on mi poslal jen list, ve kterém píše:
Vaše psaní z 18. (března) dostal jsem včera večer.
Nevěděl jsem nic. Když jsem posledně mluvil s p.
O. B. („u Majdalenky“ - dnes sě čte její evange­
lium, totiž patronky umělců, sv. Magdaleny Marie
kajícnice, protože vylila vonnou mast na hlavu Páně
a tak k pohřbu Ho pomazala) tedy tam v krásném
tom lese si přichvaloval, jak se cítí zdráv a silen, jak
prý nikdy. Asi ta letošní zima se též do něho opřela
a sebralo ho to jako mnohé. Modlili jsme se hned
včera večer za nemocného a dnes jsem dal Váš list
i P. Ludvíku Vránovi. S tím zaopatřením neodklá-
dejte. Na srdce to bývá vždy nebezpečné, zvláště
v rukou nynějších lékařů, kteří rádi ,,zastřikují“ na
ulehčení bolestí, což se mi nikdy nelíbilo. Kdyby
nechtěl kněze Jaroměřického, sjedte do Třebíče. Byl
jsem tam posledně u Kapucínů, a byl tam nový ka­
pucín, hubený, rozumný, kněžský. Ale i v Jaromě-
řicích jsem býval a z celého kraje zdejšího zdáli se
mi tamější knězi vždy nejlepší; aspoň u nich v kos­
tele je velmi pokojno. Básník Cocteau všelijak se
vzpouzel Max Jacobovi, který ho vyzýval, aby si dal
říci a jen okusil jiti ke Stolu Páně. Cocteau odpověděl:
V tom rozpoložení mysli, v jakém jsem, zdálo by se
mi, že Svátost znesvěcuju, a kdybych učinil na Vaši
radu a přijímal, měl bych dojem, že beru lékařské
oplatky (totiž ty nynější preparáty léků ve způsobě
svátostného chleba). A Max Jakob mu odpověděl:
Jen jdi a nijak jinak nepřijímej než jako se přijímají
lékařské tabletky.
P. O. B. jest zatížen t. zv. školskou vzdělaností
hned z reálky. Byl „dobrým studentem" a proto ssál

5*7
 d y c h t i v ě v š e , č e m u te h d e jš í p r o f e s o ř i , lh o s t e jn í u
V í ř e , u č i l i ; i s e v š e m i m o d e r n ím i j e d y . A p ro to ž e
j e s t b á s n í k , k m e t a f y s i c k ý m z á k la d ů m k ř e s ť a n s k é h o
ž i v o t a s v ý c h p ř e d k ů ( a ja k m i v y p r a v o v a l z a d o b r é
c h v ilk y je d n o u v e č e r , z v lá š tě své matky, jíž js o u v ě ­
n o v á n y p r v n í je h o b á s n ě ) se tě ž k o p ro p ra c o v á v a l.
P o s l e d n ě js e m m u d o p o r u č o v a l M e t a f y s i c k o u A r m a ­
tu r u o d W a r a in a , a b y se v y m a n il z K a n to v a s u b -
je k t i v i s m u . T o u ž h o a s i s t ih lo v n e m o c i. K d y b y s t e
s e Z a o p a t ř e n í m v á z l , m o d le t e s e a o b ě t u jt e m š e z a
j e h o r o d i č e a p ř e d k y , t o b ý v á n e jm o c n ě jš í p o m o c .
M n ě o s o b n ě p ř e d s v ě d k e m p . B a r t o n í č k e m ř e k l, ž e
c h c e u m ř ití ja k o k a t o lic k ý k ře s ťa n . P řip o m e ň te m u
t o , t a m v t o m k r á s n é m le s e „ U M a jd a le n k y ". S p o ­
z d ra v e m J o s e f F lo ria n .
P. S. — U l o ž e s l a v n ý c h n e m o c n ý c h č a s t o d ě la jí
o h a v u „ v e ř e j n é d u š e “ , t . j . j i n í „ s l a v n í " l id é , n o v i ­
n á ř i , a t d . P r o t i t ě m je t ř e b a r á z n ě z a k r o č o v a t , t i je n
p ř i t ě ž u j í „ c e s t ě " ; n e b o ť v k a ž d é n e m o c i s e jd e d o
k o p c e . A r c i v ž d y tře b a d b áti v ý s l o v n é (lé p e : jasn é
vyslovené) v ů le n em ocn éh o a n e o d h á n ě t n ik o h o ,
s k ý m s i p ř e je je d n a t i.
B ů h , n a p ř ím lu v u M a ř í M a g d a le n y - n eb oť dnes
- u m ě l c i z a s t u p u jí j i v té f u n k c i v y l i t í v o n n é m a s ti -
p o t ě š a p o s i ln i O . B . ! v e c h v í l í c h , k d y ž r o z u m (a
z v l á š t ě r o z u m y ) s m r t e ln ík ů s t o jí . S m í ř e n í s e s B o ­
h e m j e v m o c i je n t ě c h , „ k t e ř í m o h o u c o c h t ě j í " ,
n e b o ť t o sp a d á v o b la s t n e jv y š š í
M ilosti/
K d y ž js e m d o s t a l te n to d o p i s p a n a J o s e f a F l o r i a n a ,
bylo již ro z h o d n u to .
P o o d c h o d u p ro fe so ra S y lla b y , t . j. v ú te rý d o p o -
ledne, odhrnuv stranou všechny ohledy, průtahy a
především všechnu literaturu, řekl jsem: „Kdybyste
si přál, příteli, přinesl bych vám Tělo Páně!“
Otokar Březina přijal toto mé slovo jako urážku
— nevím, jak to říci jinak, neboť velice se rozčilil a
řekl: „N a to jsou tady domácí kněží! Já nechci žádné
okázalosti! Já nemám pádných hříchů, mohu kdykoli
umřít; kdybych umřel dnes odpoledne, je mi to tak,
jako kdybych šel na procházku! Já nejsem jádn ý kon­
vertita, protože jsem od ničeho neodpadl“ — (a teď
řekl cosi, čeho si nepamatuji doslovně, snad: „ne­
chci býti předmětem literatu ry' , poslední slovo v tom
bylo jistě a není vyloučeno, že tu měl na mysli knihu
Léona Bloy „Poslední sloupové církve**, že tedy ne­
chtěl být předmětem téhož hnusu nebo posměchu)
- a nepřerušiv své řeči, hlasem již spíše slavnostním,
ne-li smířlivým, dodal: „Rozhodné si přeji pohřeb ka­
tolický, tak ostatnějsem ustanovil i ve svém testamentě,
chci lem řít v tradici svých otců!“
Nastalo mlčení, které před tím mezi náma nikdy
nebylo a které na této zemi sotva bude přerušeno,
leč by se mi dostalo zvláštního osvícení. Toto je
mlčení již druhé, neboť to první stalo se právě před
24 hodinami: mezi řečí, najednou, bez jakéhokoli
přechodu a úvodu, takže mne to velmi překvapilo,
Otokar Březina jal se nahlas mluviti sám k sobě;
jářku sám k sobě, poněvadž jsem mu k té rozmluvě
nezavdal nejmenšího podnětu. Velice lituji, že jsem
si zavčas nenapsal této hlasité samomluvy, takže
dnes musím se spokojiti jen několika myšlenkami,
jak mi utkvěly v hlavě. Březina začal asi takto:
„ A což, jestli tam nic není?**
 O k a m ž i t ě , a č u ž a s l ý , js e m p o c h o p i l, c o t ím m y s lí
a o d p o v í d á m : „ S v a t é P í s m o a t r a d ic e n á s p ř e s v ě d ­
č u jí , ž e tam něco je !“
N a to B ř e z in a : „ A l e v ě d a v á m d o k á ž e , ž e to v š e
b y l o n a p s á n o v d o b á c h , k d y lid é n e d o v e d l i k r i t i c k y
m y s l i t a ž e n e n í z a r u č e n a a u t e n t ič n o s t a n i je d in é
v ě t y .“
N a t o js e m o d p o v ě d ě l: „ J s o u t a d y S v ě t c i , k te ř í
m ě li v i d ě n í a k t e ř í n á m d o s v ě d č u jí , ž e t o v š e c k o je
p r a v d a !“
I p r a v il O t o k a r B ře z in a : „ N a to v á m ře k n o u , že
t o v š e c h n o je a u to s u g e s c e , h y s te r ie , c h o r o b a !"
O k a m ž i t ě js e m o d p o v ě d ě l, c o m i b y lo z je v e n o :
„ D u c h S v a t ý n a t o ř í k á : I n t e lle c t u s b o n u s o m n ib u s
facientibus e u m !"* )
Ř í k a je m i t y p l ý t k é n á m i t k y p r o t i v í ř e , B ř e z in a
b y l d o c e la k l i d n ý a je š t ě se u s m í v a l. M n ě n a p a d lo je n
t o t o : „ C h u d á k m is t r , b y l o m u t ř e b a je š t ě ta k h lo u ­
p é h o p o k u š e n í , a le v ž d y ť t o a n i n e n í je h o p ř e s v ě d ­
č e n í , p r o č m i t o t e d y ř í k á ? " A l e ja k m ile p r o m lu v il
0 té a u t o s u g e s c i, h y s t e r ii a c h o r o b ě , r o z h n ě v a l js e m
se n a dábla, ž e m n e p o v a ž u je z a ta k o v é h o za b e d n ě n ce ,
1 ř e k l js e m m u c e l ý m s v ý m d u c h e m i c e l ý m t ě le m :
„ I n t e l l e c t u s b o n u s o m n ib u s facientibus e u m !"
O to k a r B ře z in a n a to v ů b e c n e o d p o v ě d ě l, p o n ě ­
v a d ž t a d y s e n e d a lo n ic o d p o v ě d ě t . M lč e li js m e o b a
d v a n ě k o li k m in u t ( c o ž je u B ř e z i n y n ě c o n e s lý c h a ­
n é h o ) , b y l o t o s ic e d i v n é , já s e t r o c h u i s t y d ě l, a le
n e b y l o t o t r a p n é , n e b o ť se m l u v i l o a k a d e m ic k y . B ř e ­
z in a ta k é n e ř ík a l o n ě c h n á m it e k t a k o v ý m z p ů s o b e m ,
ja k o b y t o b y l o je h o m ín ě n í, je n o m js e m ž a s l, ž e

*) Rozum dobrý všem linicim jej (Žalm i io, io).

530
svého ducha propůjčuje takovým jalovostem. Bylo
to dráždění z dálky, jakým se za starých časů poctí­
valy dva nepřátelské tábory před vlastní bitvou. Člo­
věk člověku hází na hlavu věci, kterým sám nevěří.
Bylo to jako šimrání stéblem trávy pod nosem. Ale
za 24 hodin na to nastal opravdový útok. Po mno­
hém rozvažování a maje o duši Otokara Březiny tím
větší strach, že jsem se cítil jeho největším dlužníkem,
ano, dlužníkem, přítelem však nikdy, neboť na ta­
kové sebevědomí jsem se za celých 33 let nezmohl -
velice pokorně, ale pevně jsem řekl: „Kdybyste si
přál, příteli, přinesl bych vám Tělo Páně."
Bůh mi svědek, byl bych se neodvážil této styli-
sace, kdyby Otokar Březina sám netituloval mne
přítelem (ale my oba jsme se při tomto oslovení
vždycky usmívali, vědouce, že je to titul z nouze,
neboť pro poměr náš se termín ještě nenašel) a kdyby
mně byl v neděli neřekl: „T o je dobře - až budu
potřebovat, také mi posloužíte!“
Nemohl jsem pochybovat, že Březina potřebuje, ať
již umře, nebo ne, ale já měl strach, že umře, neboť
profesor Syllaba na mou otázku mi řekl: „Je to
vážné.“ I ptal jsem se znova: „ A není tu naděje na
uzdravení? Je to zoufalé?" A Syllaba mi řekl: „Je
to vážné, ale ne beznadějné." A poněvadž to, co pře­
depsal Syllaba, neúčinkovalo, věděl jsem, že se ne­
mohu s nemocným bavit o literatuře a o podobných
hloupostech. Měl jsem také ze svého kněžského pů­
sobení několik dobrých zkušeností, proto bez jakých­
koli průtahů jsem řekl: „kdybyste si přál, příteli,
přinesl bych vám Tělo Páně!“
Březina mi odpověděl způsobem, který neodpo­

53*
v í d á a n i je h o ž i v o t u a n i je h o d ílu . T a k m i o d p o v ě d ě l
v ú te r ý a v p o n d ě lí n a to u ž b y l m r te v . O to k a r B ř e ­
z in a m l u v i l s ic e o s m r t i, a le js e m p ř e s v ě d č e n , ž e t e h d y
v ú t e r ý je š t ě j í n e v i d ě l t a k b l í z k o u . . . N e š ť a s t n ý p r o ­
f e s o r S y l l a b a d v a n á c t h o d in p ř e d t ím d a l m u n a d ě ji,
t o je s t , jis t o t u . . . M o r á ln í o d p o v ě d n o s t b y n a s e b e
lé k a ř i n e m ě li b r á t . A l e d e jm e t o m u , ž e p r o f e s o r S y l ­
la b a ř e k l B ř e z i n o v i č i r o u p r a v d u , t a k o v o u to t iž p r a v ­
d u , k t e r o u ř e k l p o t o m v P r a z e , ž e t o t i ž B ř e z i n a je
o d s o u z e n k b líz k é s m r t i : h o d i n u a d e n s v é m u p a c ie n ­
t o v i p ř e d p o v ě d ě t n e m o h l, je t e d y n e v i n e n , n e b o ť v í m e
z D o s t o j e v s k é h o a z n á m e z v l a s t n í z k u š e n o s t i, ž e
č l o v ě k u z ř e t e ln ě o d s o u z e n é m u k s m r t i j e d i n ý a p o ­
s le d n í t ý d e n ž i v o t a z d á se b ý t i d a r e m p a d e s á t i l e t . . .
T o je z n á m o z p s y c h o lo g ie .
O t o k a r B ř e z i n a jis t ě n e t u š il, ž e s m r t je h o je t a k
b l í z k o . N e t u š i l i js m e t o h o a n i m y - m y t o t u š ili, a le
n e m o h li js m e t o m u u v ě ř i t i .
U ž t ím , ž e m n e O t o k a r B ř e z i n a p o z v a l , m á m jis t é
p r á v o n a jis t é je d n á n í. J s e m je h o p ř ít e le m , t o h o t o
p r á v a js e m s i já n e d a l, to m n ě b y l o d á n o a O t o k a r
B ř e z i n a n e je d n o u m n e u b e z p e č o v a l, ž e m i b y l o d á n o .
L i d é si n ě c o t a k o v é h o n e m o h o u d á t. Z l o b í - l i se O t o ­
k a r B ře z in a n a m n e , z lo b í se v la s tn ě sám n a se b e ,
a n e b o n e z lo b í s e t o o n , a le z l o b í s e d á b e l. Ď á b e l m ě l
d o sti p říč in a d ů v o d ů k e s v é z lo s ti a ta d y m i v e lic e
d rze stro u h a l m r k v ič k u : „V še ck o , co tv ů j m is t r
d o b r é h o m l u v i l , je ž v a s t , p o n ě v a d ž n i c d o b r é h o n e ­
v y k o n a l ; v y k o n a l s ic e m n o h o d o b r é h o , a le je n z e
s la b o s t i, z o h le d ů l i d s k ý c h , a b y m ě l s v á t ý p o k o j , n e
v š a k z p ř í č i n a d ů v o d ů n a d p ř ir o z e n é v í r y
N a d á b la v y p l á z l js e m j a z y k , d o b ř e h o p o z n á v a je ,
n e b o ť z n á m e n a v z á je m s v é k a r t y , a le O t o k a r u B ř e z i ­
n o v i a n i s l o v í č k e m js e m n e o d p o v ě d ě l a n ik o li p r o
n e d o sta te k o d p o v ě d í, a ta d y p o n e jp r v O t o k a r B ř e ­
z in a s e p r o h ř e š i l , n e b o ť n e u v á ž i l, ž e s i c e š e p o d o b á m
n e js p r o s t š ím lid e m , ž e v š a k n e js e m s c h o p e n je d n a t i
ja k o s p r o s t ý č l o v ě k a k d y ž je d n o u m lč í m , ž e n e n í s í l y
a m o c i , k t e r á b y m n ě o t e v ř e la ú s t a .
O t o k a r B ř e z i n a ř í k á v a l , č a s t o i r o n i c k y , a le v ž d y
v á ž n ě : „ Ž i v o t je složitý" a ti, k te ří b y z n ě k te rý c h
je h o v ý r o k ů c h t ě li p r o s v ů j s p o le č e k n e b o p r o s v o u
c í r k v i č k u v y t l o u k a t n ě j a k ý k a p it á l, le z o u d o p a s t i, z e
k te r é n e n í v ý c h o d u . J á s á m n e m l u v í m p r o v e ř e jn o s t ,
já m l u v í m je n k s o b ě a v š e m i z p ů s o b y a c e s t a m i u s i­
lu ji n a jít a s i z ja s n it d u š i a d í l o O t o k a r a B ř e z i n y ,
d o c e la n i c n e d b a je n a t o , z t r a t í m - l i p ř i t o m n o h u
n e b o h l a v u , n e b o ť p r a v d a je m i z d e d ů le ž it ě jš í a n á r o d
v í c n e ž li je d e n č l o v ě k ! K d o k o l i s e b u d e c h t ít je d n o u
d o p íd it i p r a v d y o d íle a o s o b ě O t o k a r a B ř e z i n y , a ť
je n z k o u m á s v ě d k y : ja k m ile je n ě k t e r ý organisován,
a ť m u p ln ě n e v ě ř í , i k d y b y to b y l s á m O t o k a r B ř e ­
z in a . N e b o ť b e z p e č n ě m ů ž e s e v ě ř i t i je n č lo v ě k u
n a p r o s t o s v o b o d n é m u , c o ž je d n e s je n o m č lo v ě k ,
k te ré m u a n i n a c ti n e z á le ž í!
O . B ř e z i n o v i v e l i c e m n o h o z á le ž e lo v ž d y n a cti
a n a v n ě j š í m d e k o r u a v té p ř íč in ě m u s ím v y z n a t i , že
m ě l v e s v é p o v a z e v e l m i m n o h o s p o le č n é h o s e z a k la ­
d a t e le m ř á d u je s u it s k é h o , s e s v á t ý m I g n á c e m z L o -
y o l y : „ J e h o ž i v o t v n i t ř n í , je h o s t y k s B o h e m z ů s t á v á
n á m s k r y t d o m ír y n e o b v y k lé u s v ě tc ů ta k v e lik ý p h .
T a k ta k é j e h o ž i v o t je s t n e o b v y k l e p r o s t z á z r a k u
a t o h o , c o je iřejm é „ n a d p ř i r o z e n é " . O n s á m je d o s t a ­
te č n ý m z á z ra k e m . N e b y l o m u tře b a vnějších o zd ů bel:.
s v a t o s t i , k t e r ý m i s v ě t c i s a m i v ž d y o p o v r h o v a l i ja k o
v ě c m i , k t e r é n e z a s lu h u jí p o z o r n o s t i . " K t o m u u s v á ­
té h o I g n á c e z L o y o l y n á le ž í i t o , ž e p ř e d s v o u s m r t í
n e b y l a n i za o p a tře n s v á tý m i S v á to s tm i. N e p r o to , že
b y p o n i c h n e t o u ž i l , n ý b r ž p r o t o , ž e B ů h to ta k d o ­
p u s t il a p o d l e s v á t é h o I g n á c e d ů le ž it ě jš í je p o s lu š n o s t
n e ž li ž i v o t .
P ř í t e l p r o f . F r a n t i š e k J e c h m i n a p o v ě d ě l, ž e O t o -
k a r B ř e z i n a s e n a m n e h n ě v a l p r o t e n m ů j č lá n e k ,
k t e r ý js e m u v e ř e jn i l p o d t it u le m „ B á s n í k v í r y " k je h o
š e d e s á t in á m . V š a k t a k é s á m d a l m i t o z n á t : h n e d p o
v y j i t í p o s l a l js e m m u s v o u k n i h u „D ílo Felixe Jen e-
weina ‘ , a le o n m i n a n i a n i s l o v í č k e m n e o d p o v ě d ě l ,
a č k o l i m ě l n a t o č a s u p ln é č t y ř i m ě s íc e a a č k o l i j i n d y
k v ito v a l m i v ž d y i k n íž k y m én ě v ý z n a m n é . T e p r v e
k d y ž js e m k n ě m u p ř i š e l ,t e d y o s m d n í p ř e d s v o u s m r t í
d ě k o v a l m i z a m é h o , J e n e w e i n a " ú s t n ě a s v é p ís e m n é
m lč e n í o m l o u v a l je n t í m , ž e „ n e m o h l p ř i j i t í d o n á ­
la d y ". T a k p r a v il d o s lo v a . D o c e la b ez p ečn ě v ím ,
proč n e m o h l p ř ijit í d o n á l a d y , b y l o t o k v ů l i F r a n t i š ­
k u B í l k o v i a n i k o li k v ů l i J e n e w e i n o v i , n e b o ť k d y ž
b y l p ř e d v y d á n í m té k n i h y č e t l z n í v „ A k k o r d u " ,
v „ T v a r u " a v „ M u s e u " k a p i t o l y , b y l jim i n e o b v y k l e
a u p ř í m n ě n a d š e n . B u d e - l i t ř e b a , o b ja s n í m t o p o z d ě ji ,
n e b o ť m n ě n a ž á d n é m p o h o r š e n í p o k r y t c ů n e z á le ž í,
i o b ja s n ím t o v e l m i p r ů k a z n ě , ja k b y ř e k l a d v o k á t ,
a je -li č lo v ě k p o v š e c h e n sv ů j ž iv o t o d sta v e n o d
v e š k e r é ú c t y , j e ta k é v š e h o s c h o p e n . N e n í p o d b o ž ím
s lu n c e m o h a v n o s t i , k t e r á b y s e m i t o l i k h n u s ila ja k o
k r o u c e n í o č í , b le d n u t í, z a r a ž e n é v z d e c h y , p a d á n í n a
k o le n a , lo m e n í r u k a m a a v š e c h n y o s t a t n í veřejné p r o ­
j e v y n e v in n o s t í a s v a t o s t i , p ř i č e m ž v e ř e j n é u ž je t o ,

534
c o je s t je n „ m e z i č t y ř m a o č i m a “ , z v lá š t ě k d y ž s e to
d ě je p ís e m n ě . N e m l u v í m „ j e n ja k o d o v ě t r u m á ­
c h a je ". V e ř e jn é d u še !
O t o k a r B ře z in a n e m o h l F r a n tiš k a B ílk a o sp ra -
v e d l n i t i n ik t e r a k , p r o t o r a d ě ji m lč e l , p ř e s 4 m ě s íc e
z a r p u t ile m lč e l, t a k ja k o ř e k l A r n u S á ň k o v í , k d y ž m u
p ř in e s l r u k o p is s v é „ i k o n o k l a s t i c k é " k n i h y o p a n u
J o s e f u F l o r i a n o v i : „ N e c h c i t o č is t i a k d y b y c h t o
i č e t l, n e ř e k n u o t o m a n i s l o v a !“ N a t o A m o S á ň k a :
„ A l e , m is t ř e , v ž d y ť p r o t o js e m t o p ř i n e s l, a b y c h
s ly š e l v á š ú s u d e k !" O to k a r B ře z in a se p o s ta v il d o
p o z o r u , s t is k l r t y a o p a k o v a l v e l m i d ů r a z n ě : „ O d e
m n e n e u s ly š ít e ani slovaJ“
O t o k a r B ř e z i n a b y l a p o š t o le m l á s k y , v ě ř i l je n o m
v lá s k u a k d e n e m o h l m i l o v a t , r a d ě ji m lč e l. P o d l e
n ě h o „ j e n o m lá s k a je t v ů r č í . " M y t e d y r o z p u s t ím e
a r m á d u a M a d a ř i v p a d n o u n a S l o v e n s k o , d o s t a li js m e
p o lí č e k , n a s t a v ím e t v á ř d r u h o u , v e n z e š k o l v y ž e n o u
n á s a m y se n a se d m z á m k ů u z a v ře m e v s a k r is tii
a s v o b o d n í ze d n á ři a Ž id é o b lb í a se že ro u n á ro d . . .
P o d l e E v a n g e l i a K r i s t o v a , , bojem je ž i v o t č l o v ě k a n a
z e m i " , a le je n o m m e z i n e ju š le c h t ile jš ím i lid m i m o ž n o
je s t b o j o v a t i m lč e n ím . S á m k v ů l i s o b ě m ů ž e č l o v ě k
m lč e t , a le n e n í o p r á v n ě n , m lč e t k v ů l i b liž n ím u .
M a j e n a z ř e te li t u s v o u lá s k u a je j í z á k o n y a z á s a d y ,
u ž p o to m sv é m druhém m lč e n í v e l i c e m ír n ě a p o ­
k o j n ě , b a ja k s i s m í ř l i v ě m i ř e k l : „ N e n í p o t ř e b a to ta k
{důra^ňovatU“ A ř e k l t o v t a k o v é s o u v i s l o s t i , ž e js e m
n e m o h l b ý t v p o c h y b n o s t e c h , c o t ím m í n í ; a O t o k a r
B ř e z i n a m ín il, ž e není potřeba, to lik zd ů ra z ň o v a ti
je h o k a t o lic is m u s . . . T a d y k o n e č n ě p ř e s t a l je h o
h n ě v a je n o m t ě m it o s l o v y o d p o v ě d ě l n a m ů j č lá n e k

535
„ B á s n í k v í r y " m n ě ; c o ř e k l o té ž e v ě c i p r o f . F r a n ­
t iš k u J e c h o v i t e h d y z a č e r s t v a , n e v í m , n e b o ť F r a n ­
t iš e k J e c h je z t é h o ž r o d u d u c h ů ja k O t o k a r B ř e z in a
a t it o lid é o d í v a j í v š e c h n u p r a v d u d o s p o le č e n s k ý c h
f o r e m . D o k u d n e n í č l o v ě k v h a n b ě , js o u to s p o le č ­
n íc i v e l i c e m i lí , a le b y l - l i č l o v ě k u ž je d n o u v h a n b ě ,
k r á l o v s t v í je h o n e n í z t o h o t o s v ě t a .
M a d a r k y m a jí s v o u z v l á š t n í p ř e d s t a v u o l á s c e ;
b ě d u jí a n a ř í k a j í : „ U ž p o c e l ý t ý d e n m ů j m u ž m n ě
n e n a b il, B o ž e , B o ž e m ů j, o n u ž m ě n e m i l u j e ! " P a n
d o k t o r Š l e c h t a , o s o b n í a m n o h o le t ý lé k a ř O t o k a r a
B ř e z i n y , m n ě ř e k l , ja k m u s í s e s v ý m p a c ie n t e m m lu -
v i t : „ J á js e m v á š d o k t o r , v y js t e m ů j p a c ie n t a v y m n e
m u s ít e p o s l o u c h a t ! A ž b u d e t e z d r á v , m ů ž e t e si d ě la t
z a s e c o c h c e t e , a le t e d js t e m ů j p a c ie n t a m u s ít e d ě la t,
co vám n a p o r u č ím !" Pan d o k t o r Š le c h t a s i m n ě
s t ě ž o v a l , ž e O t o k a r B ř e z i n a d o s t i n e p o s lo u c h á a ž e
m u sí n a n ěho n ě k d y {kurta a t a k é m i t o s lo v e m ,
h la s e m i p o s u ň k e m d e m o n s t r o v a l : b y l o t o ja k o h a ­
f á n í ! O t o k a r B ř e z i n a s i c e lk e m d ě la l z a s e je n c o c h t ě l,
a le v n ě k t e r ý c h v ě c e c h p ř e c e p o s le c h l. T a k n a p ř .
D r . Š le c h ta m u n a v r h l, a b y p o z v a li p ra ž sk é h o o d b o r­
n í k a , p r o f e s o r a S y l l a b u , k t e r ý lé č í v š e c h n y „ v y n i k a ­
j í c í l i d i " a je s t m e z i n a š im i lé k a ř i n ě č ím p o d o b n ý m
ja k o m e z i s o u d n í m i in s t a n c e m i n e j v y š š í s o u d n í d v ů r ,
o n e n t o t i ž s o u d , o d k t e r é h o ji ž n e n í ž á d n é h o o d v o ­
lá n í : v s k u t k u , P o n t i f e x M a x i m u s !
B ř e z in a p r ý n a t o ř e k l : „ A l e n a č v o l a t S y l l a b u ?
O n p ř e c e n e m ů ž e m n ě d á t n i c jin é h o n e ž v y , d o k to r e ,
v y m n e p o t o l i k le t lé č ít e a z n á t e , v y m n ě i te n to k r á t
d o c e la s t a č í t e . "
D r . Š le c h ta m u n a m ítl: „ M is t ř e , k d y b y se s vám i
něco stalo, celý národ by mně dával vinu , že jsem
nepovolal ještě někoho jiného, nějakou kapacitu, a vy
byste to snesl, aby mne takto obviňovali ?“
Otokar Březina tedy svolil. Jak to povídám ve své
knize „Dom ů“ , když mluvím o té hvězdě-eucharistii,
která vystupovala, točíc se zároveň kolem své osy,
nad domem mé umírající sestry: „ Všechna víra byla
v moci vědců."
Pan Dr. Šlechta je milý a výborný člověk, má ve
svém majetku i neznámou fotografii Petra Bezruče
a mnoho rukopisů od něho, jak mi s chloubou uka­
zoval, neboť Petr Bezruč byl jeho spolužákem, má ve
svém majetku nejen tu fotografii a mnoho rukopisů
Petra Bezruče, nýbrž i jakousi chloubu a čest, že má
známost s tímto „slezským bardem“ .
Nejednou jsem četl, že jsem „nejdůvěrnějším pří-
telem“ Otokara Březiny, ale musím tuto čest od sebe
odmítnout, je tu veliké nedorozumění, poněvadž
i pan doktor Šlechta, jsa váženým lékařem, občanem
a majitelem domu v Jaroměřicích a spolužákem Petra
Bezruče, byl Otokaru Březinovi v jistém smyslu
mnohem bližší než já! Pan Dr. Šlechta Otokaru Bře­
zinovi nemohl sice rozůměti tak jako já, ale to je
docela přirozené, poněvadž není člověk jako člověk
a pan Dr. Šlechta je o jednu generaci starší než já,
proto také našel dosti odvahy, aby na Otokara Bře­
zinu, když nic jiného nepomohlo, mluvil ihurta a aby
při Březinově pohřbu v té jaroměřické sokolovně
velmi slavnostně zdůraznil, že Otokar Březina byl
lpřesvědčení členem N árodní demokracie, t. j. politické
strany Dra Karla Kramáře. Je to pravda, tak jako
mnoho jiných věcí je pravda, ale aby se to řeklo zře-

537
tě ln ě , s la v n o s t n ě a z h u r t a , k t o m u je p o t ř e b a charak­
teru, jis t é h o v ě k u , v z d ě l á n í , jis t é z k u š e n o s t i ž i v o t n í ,
jis t é n e z k u š e n o s t i lit e r á r n í a jis t é le t o r y . J i ř í K a r á s e k
z e L v o v i c t u „ N á r o d n í d e m o k r a c ii* ' p a n u D r u Š l e c h -
t o v i v y t ý k a l , s n a d i jin í m u ji v y t ý k a l i , a le d o e e la
n e p r á v e m , n e b o ť O t o k a r B ř e z i n a n á r o d n ím d e m o ­
k r a t e m byl, ta k é b y l v ý s l o v n ý m c tite le m D r a K a r l a
Kramáře a n e je n je h o osoby, n ý b r ž p ř e d e v š í m je h o
politiky, t a k ž e s e m u do hloubi duře příčila a h n u s ila
p o li t i k a K r a m á ř o v ý c h n e p ř á t e l a o d p ů r c ů v . T e p r v e
v posledních letech o d v r a c e l s e O t o k a r B ř e z in a o d
K r a m á ř o v a a k le r ik a lis m u a z ř e t e ln ě i v ý s l o v n ě se
k lo n i l k e s tr a n ě lidové, o b h a ju je ji p r o t i J a r o s l a v u
D u r y c h o v i a Jo s e fu F lo r ia n o v i.
Pan D r. Š le c h ta zap ověděl O to k a ru B ř e z in o v i
v s t á v a t s l o ž e , h la s it ě m l u v i t , r o z h á n ě t r u k a m a , d lo u ­
h o m lu v it - a n a p o r u č i l m u le ž e n í, c o n e jv ě t š í k lid
a m lč e n í. K d y ž js e m p ř iš e l k O to k a ru B ře z in o v i
t ý d e n p ř e d je h o s m r t í, v p o n d ě lí r á n o , s tá l o b le č e n
u o k n a (b e z k ab átu ) a díval se fá n iv i dolů na ulici. . .
J e h o S a n c h o P a n s a , m i l ý š k o l n í k R e z e k š e tr n ě m u to
v y t k l : „ P a n e u č it e li, d o k t o r ř e k l , ž e b y m ě li l e ž e ť * -
a le O t o k a r B ř e z i n a v e l m i p e v n ě , n e - l i r o z h n ě v a n ě
o d p o v ě d ě l: „ Já m u s ím v ě d ě t , č e h o p o t ř e b u j i !“
To, c o č lo v ě k m lu v í, z v lá š tě p ře d s v o u s m r t í,
n e týk á se v ž d y c k y o s lo v e n é h o , a s p o ň n e p řím o ,
a k d o n e ro z u m í to m u to p s y c h o lo g ic k é m u zá k o n u ,
b u d e i š p a t n ý m s o u d c e m , i š p a t n ý m z p o v ě d n ík e m .
O t o k a r e B ř e z i n o , d r a h ý p ř ít e li V á c l a v e J e b a v ý ,
d o k to ra Š le c h tu , F r a n tiš k a B ílk a , K a r la Č a p k a , E m ila
S a u d k a , O t o k a r a F i s c h e r a , O t t u P i c k a a c e lo u n e p ř e ­
h le d n o u ř a d u j i n ý c h , n á r o d u n a š e m u č a s t o l h o s t e j-

538
ných, ba i škodlivých lidí jste se zarmoutit bál. Ale na
konci svého života, kdy jste měl na věž svého díla
vztyčit Kristův K ří(, jejž jste přece po celý svůj život
a v celém svém díle tak zřetelně a opravdově miloval,
nebál jste se do hloubi duše zarmoutit Jakuba Demla
a všechny věrné katolíky českého národa. Neříkám,
že je to nevděk, neboť my katolíci jsme Vám mnohem
více dlužni, nežli jste nám dal V y, ale dnes, kdy jste
už na pravdě Boží, nemohu Vám zamlčeti, že Vaše
smrt nás právem překvapuje a velice bolí. My Vaši
současníci a vrstevníci právě takové smrti od Vás sice
plně zasluhujeme, ale český národ a katolická Církev
nadáli se od Vás smrti příkladnější, takové totiž, která
by byla v tradici Vašich otců! Dejž jenom Bůh, aby­
chom my sami nezemřeli hůře!
Melior est finis orationis quam principium (Eccley,
9). Lepší jest konec modlitby než začátek.
Téhož dne jak Otokar Březina zemřel a téhož dne
jak Otokar Březina byl pochován můj drahý přítel

Ing. EM IL ŠM RHA,
Schwarzenbergský lesní správce.

Zesnul po dlouhé a těžké nemoci v pondělí ráno

dne 25. března 1929 v den Zvěstování Panny Marie
ve věku 28 let, přijav velmi ochotně a po křesťansku
dětinně svaté Svátosti, to jest svátost pokání, svátost
oltářní a svátost posledního pomazání. Z mých rukou
v českobudějovické nemocnici radostně přijal Tělo
Páně, v únoru, v té době, když u nás všude zuřily
mrazy, jakých nikdo nepamatuje.
Jeho nevěsta potom mi psala: „ Já nevěděla, jak je

539
Otokaru Březinovi, ale měla jsem naprostou jistotu,
že Emil umře zároveň s n ím !"
Ing. Emil Šmrha, to je právě ten přítel náš, který mne
poučoval, že ten můj smrček, Picea pungens argentea,
nebude míti vzrůstu a nevydrží, poněvadž místo
jednoho vrcholku má vrcholky dva —není to Otokar
Březina? Ale Maria Panna si ho pozvala k sobě na
svůj Svátek a všechny kostely a chrámy Panny Marie
mají d v í věže: jaká to útěcha pro toho, kdo ví,proč!
Nezoufám nad Otokarem Březinou, poněvadž
jeho dílo oslavuje Boha, jak dosud žádný z básníků
českých Boha neoslavil a poněvadž zemřel a pocho­
ván byl současně s naším přítelem Ing. Emilem Šmr-
hou, který velmi ochotně a po křesťansku dětinně,
na mé slovo přijal svaté Svátosti. . .
Drahý Emile, jsem vyučen v mlčení, ale V y dnes
víte, jako nikdo z žijících na zemi, že jsem byl za
svého života v Českých Budějovicích dvakrát a že
obě ty návštěvy přes všechen nesmírný bol byly mé
duši užitečný a sladký a že na věky na ně nezapomenu.
Bože můj, být docela neznám a ztracen, jak jsem byl
tehdy já a jak po celý svůj život, hlavně však před
svou smrtí, ač mamě, si přál Otokar Březina! K o­
nečně, z milosti Boží, konečně jest neznám a ztracen,
alespoň pro všechny ty, kdož nemají tušení, co jest
tajemství Boží a svátá Církev řím skokatolická . . .

540