Velká francouzská revoluce

V 18.st. patřila Francie k nejvýznamnějším a nejmocnějším zemím v Evropě. Rozkládal se

feudalismus, hospodářství země ovládala buržoazie (tj. obchodníci, podnikatelé, majitelé
manufaktur, inteligence – lékaři, právníci, učitelé..). Mnozí z nich byli vzdělaní a bohatí. Jenže stará
feudální absolutní monarchie poskytovala politickou moc společenský vliv pouze privilegovaným
stavům = šlechtě a duchovenstvu.
Neprivilegovaný stav – buržoazie, dělníci, městští řemeslníci, rolníci platili daně, různé feudální
poplatky = zajišťovali peníze pro stát.pokladnu. Přitom neměli žádný politický vliv.

Byla vyžadována změna vládního systému, reforma.

Proti reformám se postavily privilegované stavy v čele s králem, došlo k politické krizi a ke vzniku
protifeudální opozice. Základem byl 3. stav v čele s buržoazií.

Program opozice:
+ odstranit privilegia
+ prosadit svobodné podnikání
+ omezit absolutistickou moc krále
+ zavést občanské politické svobody
+ umožnit buržoazii přístup k úřadům

Neutěšený finanční stav země, především nevyrovnaný státní rozpočet, přiváděl zemi k bankrotu,
ten se prohluboval neúměrnými výdaji královského dvora. 1774 nastoupil Ludvík XVI., manželka
Marie Antoinetta – ve Versailles velkolepé slavnosti…., král se snažil zažehnat krizi, v úřadu
ministra financí: Turgot, Callon, Necker. Program daňové reformy narazil na tvrdý odpor šlechty.

Ekonomická krize se zostřila, do pohybu se dostávaly lidové masy, král se rozhodl svolat generální
stavy 1789 = zástupce všech tří stavů, aby hledali východisko z krize. Král nedovedl přijít s
konkrétním programem, stavy rozpustil.
3.stav se ale nerozešel, chtěl krizi vyřešit podle svého, zasedali odděleně, nazvali se Národním
shromážděním. Prohlásili se za privilegovaný stav, považovali se za zastupitelský orgán celého
národa.
K tomuto revolučnímu činu se připojily i skupiny privilegovaných stavů – prostí kněží, asi 50
šlechticů.
Opozice zprvu doufala, že dosáhne požadavků pokojnou cestou, ale dělníci a obchodníci měli strach
z protirevolučního zásahu vojáků, proto vnikli do skladiště zbraní, vyzbrojili se a 14.července 1789
napadli Bastilu = symbol starého politického režimu. Zde opět získali zbraně pro lidové vojsko =
národní gardy. Do čela byl postaven markýz La fayette.