20. Osvícenství, absolutismus, parlamentarismus, 17.-18.

století
- charakteristika, významné osobnosti a hlavní myšlenky osvícenství ve
společenských vědách
- vznik a charakteristika absolutismu ve Španělsku, soustátí rakouských Habsburků a
ve Francii
- vznik a charakteristika stavovství v Českých zemí a parlamentarismu v Anglii

Osvícenství
Charakteristika:

- Období 17. a 18. století, zdůrazňující racionalitu, kritiku autority a víru v pokrok.
- Zaměření na studium člověka a společnosti s cílem zlepšit lidský život.
- Vliv na rozvoj sociologie, politologie, ekonomie a dalších společenských věd.

Hlavní myšlenky:

- Kritika autority a tradice: Osvícenci zpochybňovali autoritu církve a státu a

zdůrazňovali důležitost kritického myšlení.
- Racionalismus: Víra v sílu rozumu a vědy k řešení společenských problémů.
- Pokrok: Víra v to, že lidská společnost se může neustále zlepšovat.
- Individualismus: Důraz na individualitu a svobodu jednotlivce.
- Společenská smlouva: Teorie, dle které je politická moc založena na dohodě mezi
lidmi a vládnoucími.
- Přirozená práva: Víra v to, že lidé se rodí s jistými nezcizitelnými právy, jako je právo
na život, svobodu a vlastnictví.

Filozofie co ovlivnila tehdejší myšlení:

Thomas Hobbes
- dílo Leviathan
- zajímá se co bylo na počátku lidstva
- dospěl k závěru, že společnost musí být řízena - jinak anarchie
- pojem Válka všem proti všem
- člověk je v základu egoista
- věřil, že autoritářství, v systém a v zákony
- Stát by měl mít jednoho vládce - absolutní monarchie
- důležitý historický kontext - Oliver Cromwell apod.

John Locke 1632 - 1704

 - lidé touží po svobodě a všichni jsou si rovni
- liberál
- empirista (dost silný)
- Člověk , Mysl pokládá za nepopsanou desku (tabula rasa), která je formována
teprve empirickou zkušeností a poté také pořádající schopností rozumu – reflexí

První pojednání o vládě - je polemikou z dnešního pohledu s bezvýznamným myslitelem,

který na základě biblických textů obhajoval absolutistickou monarchii.

Druhé pojednání o vládě - je výkladem Lockových politických názorů na podobu státu,

kterými ovlivnil řadu významným událostí 18. a 19. století. Zásadní část díla je věnována
způsobu vzniku státu.
V dobách, kdy neexistoval organizovaný stát, byl základem společnosti tzv. PŘIROZENÝ
STAV - v němž jsou si všichni absolutně rovni v jednání a v nakládání se svým
majetkem. Svoboda jedince v tomto stavu přitom končí tam, kde začíná svoboda druhého -
člověk svým jednáním nesmí škodit druhému. Ale jakými pravidly se má člověk řídit, když
není stát a nejsou sepsány zákony? Člověk se má řídit PŘIROZENÝM ZÁKONEM, který je
každý člověk schopen poznat na základě rozumu, neb do něj mu přirozený zákon vložil
Bůh. Jestliže někdo tento zákon poruší a někomu škodí, tak ten poškozený má právo sám si
zjednat spravedlnost, neb stát a justice neexistují - každý je ve své věci sám svým soudcem.
Tento systém má však řadu nevýhod a lidé poznávají nevýhodu tohoto přirozeného stavu,
kdy neexistuje stát. lidé se tak následně mezi sebou dohodnou a sepíší smlouvu o vzniku
státu, který bude garantem jejich svobod a práv - stát tedy vznikl, aby bránil dobro občanů.

- Dalším velkým tématem Lockovy knihy je dělba moci ve státě. Aby se zabránilo
absolutismu, tak musí být moc ve státě rozdělena do více složek - mezi více lidí,
jejichž vliv a moc se budou vzájemně vyvažovat a kontrolovat.

Moc má být rozdělena takto:

a) Zákonodárná moc - nejdůležitější, neb je volena lidem a tvoří zákony společnosti, určuje
též daně
b) Výkonná moc - má sloužit lidu a ne lid jí. Má za úkol prosazovat dodržování zákonů
c) Federativní moc - de facto zahraniční politika - úkolem je vyhnout se válkám.
- Inspiroval deklaraci nezávislosti, a VFR(Deklarace práv člověka a občana)

Charles Montesquieu (1689-1755)

- 1748 - dílo O duchu zákonů - ovlivnilo VFR
- zákony nevznikají samy od sebe, ale jsou výsledkem podmínek
- zastánce geografického materialismu - záleží na podmínkách dané země
(nemůžeme mít stejné zákony jako Čína)

ideální stát:
- dělba moci - zákonodárná, výkonná, soudní - zákonodárná má být složená z více
lidí, ale výkonná pouze z jednoho, aby systém byl funkční
- zástupci zákonodárné moci by měli být brzdění moci výkonné
- soudní moc nesmí být doživotní - musí se kontrolovat
- zákony tvoří lidé, ale zákony jsou nad lidmi
 - první myšlenka o presumpci nevinny

Voltaire (1694-1778)
- symbol francouzského osvícenství
- kritizoval církev (,,když se sešel podvodník s hlupákem)
- ,,zásadně nesouhlasím s tím co říkáte, ale budu dokonce života hájit abyste své
názory mohl říkat ”- hájil svobodu slova a rušení cenzury

Anglický parlamentarismus

Jakub I.
- Stuartovec vládl ve Skotsku (1567 - 1625, narodil se 1566 - hned od jednoho roku
byl nástupce své matky(Marie Stuartovna - Alžběta jí nechala popravit), vládnou za
něj regenti, on začíná 1578)
- po smrti Alžběty I. - 1603 - nastupuje na Britský trůn, po něm jeho syn
- silný absolutismus
- tchán Fridricha Falckého

Karel I.
- 1625 (po smrti Jakuba I.)
- Stuartovec (ze Skotska - vládnou na skotském i anglickém trůně)
- utužení absolutismu, ignoruje parlament a nesvolává ho - to vyvolává nevoli
- navíc i náboženská otázka: anglikánská církev x puritáni (proti absolutismu,
reforma církve a tvrdý přístup ke katolíkům) - byli pronásledováni, stěhují se do
Severní Ameriky (americké osady)

- Anglie chce plně podrobit Irsko a Skotsko, což se jim ale nelíbí - symbolem jsou
rozdílná náboženství; Anglie x Irsko a Skotsko - Irsko: katolíci / Skotsko: personální
unie s Anglií, presbyteriánství (kalvinismus)
- skotská vojska do Anglie (1639) - Karel se obrátil na parlament (potřeboval souhlas k
vybudování žoldnéřské armády) - parlament žádal potrestání některých královských
rádců kvůli neparlamentistickému chování, za což by vypsal potřebné daně = Karel
ho rozpustil
- (období krátkého parlamentu = zasedání parlamentu v roce 1640)
- postup Skotů donutil krále parlament znovu svolat - tentokrát zasedal až do
roku 1653 = dlouhý parlament

1642
- parlament omezil moc panovníka a zbavil ho práva odvolat parlament,
- Karel I. pro své bezpečí opouští Londýn - ani parlament, ani panovník nemají
většinové sympatie = občanská válka
- na straně panovníka - část šlechty, anglikánská církev a rolnictvo v Anglii, ve
Skotsku a v Irsku
- na straně opozice - většina měst a především jihovýchod země
- ve zkratce - na straně krále anglikáni, parlamentní tábor byl puritánský (uvnitř se ale
dělil na presbyteriány a independenty - nejradikálnější)
 - první 2 roky vítězí královské vojsko vedené Ruprechtem Falckým (obsadili Oxford)
- převrat ve válce začíná, když se do čela puritánů staví Oliver Cromwell -
rozhodující vítězství v bitvě u Naseby 1645
- po ní král prchá do Skotska, ale je zajat a vydán parlamentu
- kvůli sporům v parlamentu Karel dokáže uprchnout - podporován Skoty a
protiparlamentním povstáním - druhá občanská válka 1647
- královo vojsko a podporovatelé poraženi, Karel I. - 1649 - popraven, vyhlášena
republika (rozpuštěna sněmovna lordů) - dočasný zánik anglické monarchie

Republika
- hlavní moc a podíl mají independenti a levelleři (radikálnější)
- později mají spory (spojoval je jen odpor ke společnému nepříteli)

- vůči Skotsku a Irsku politika s kolonialistickými rysy - Irsko se v podstatě stalo

anglickou kolonií - odpor utopen v krvi - hranice s genocidou
- Skotsko postupně splynulo s Anglií v jeden stát
- odpor Skotů v budoucnu nebyl tak znatelný, jako odpor katolických Irů

snaha ovládnout mezinárodní obchod

- potřeba vybudovat silné loďstvo
- 1651 - Navigační akta - omezení práv cizinců obchodovat s Anglií a jejími koloniemi
- v důsledku vypukla válka Anglie s Nizozemím (1652) - Anglie získává kolonie v
Americe

Cromwellova diktatura
- 1653 - rozehnal parlament (vynucování změn)
- nastolení diktatury - Cromwell = lord protektor
1654 - zvolen nový parlament
- v něm brzy proti cromwellovská opozice - znovu rozehnán, nastolena vojenská
diktatura
- poráží Nizozemce a ti uznávají ta Akta - nová námořní velmoc - Anglie

- uzavření smlouvy s Francií - spojení proti Španělsku

- nová politika Anglie potřebuje peníze -; svolání parlamentu, aby povolil daně
- parlament se snažil zalíbit Cromwellovi - nabídli mu královskou korunu
- on jakožto republikán odmítl (obnovil však sněmovnu lordů)

1658 - Cromwell umírá, místo něj syn Richard

- Richard po necelém roce sesazen
- nesnází využili stoupenci monarchie
1660 - skotská armáda vedená Georgem Monkem do Anglie - obsazení Londýna - zánik
republiky, cesta k obnově monarchie

Karel II. - 1660 (návrat Stuartovců)

- královská moc však stále podřízena moci parlamentu
 - vládne do 1685 (po něm bratr Jakub II.) - oba se snaží získat pro panovníka větší
moc - neúspěšně
- náboženská nesnášenlivost - anglikánská církev -

1673 - přijat zákon o vyloučení jinověrců

- emigrační vlny (do kolonií) - snaží se to řešit Jakub II. - konvertoval ke katolictví
(nuceni další)

parlament - dvě silné skupiny

- Toryové - konzervativní, bohatá statkářská šlechta
- Whigové - radikální, nižší vrstvy (opírají se o obchodníky a podnikatele) - prosadili
zákon: nelze nikoho zatknout bez udání důvodu

Slavná revoluce a vznik Velké Británie

1688 - Jakub II. za své gesto (konverze ke katolicismu) - zbaven moci

- nabídku dostává manžel dcery Jakuba II. - Vilém III. Oranžský (známý v Anglii jako
Vilém III. - manželka Marie II. Stuartovna) = “slavná revoluce”

- ten vděčí parlamentu - zákon o právech - bez jeho souhlasu nebude panovník rušit
a vydávat zákony, vypisovat daně a udržovat vlastní vojska = konstituční
monarchie

- po slavné revoluci Irsko pozbylo i zbytek své autonomie a Anglie k sobě pevně
připoutala i Skotsko

1707 - za vlády Anny Stuartovny (sestra Marie II.) - vyhlášeno Spojené království Velké
Británie (Irsko má pozici vnitřní kolonie a Skotsko si udrželo vlastní řád i náboženskou
svobodu)

Dovršení parlamentarismu
- klasická parlamentní forma vlády až v roce 1714
- na trůn Jiří I. Hannoverský - německý rod (potomci této dynastie - Windsorové -
vládnou do teď)

odpor vůči němu:

- vytváří 1. oficiální parlamentní opozici - dohlíží na vládu, poprvé v dějinách Evropy,
zrušena cenzura

- nedostatek parlamentarismu v 17. a 18. století - volební právo (omezené) - volí

bohatí (majetkový cenzus)
- Británie nadále udržuje tzv. politiku rovnováhy sil (oslabení konkurence -
Francie, Nizozemí, Habsburkové) - např. válka o španělské dědictví
Absolutistická Francie
- polovina 17. století - domácí boje
- absolutistický kardinál Jules Mazarin - proti němu odpor šlechty i měšťanstva

1661 - umírá Mazarin, vlády se ujal král Ludvík XIV. (1661 - 1715)
- dovršení absolutismu a centralizace
- omezení podílu šlechty ve vládě
- oporou byla armáda, policie, státní úředníci a katolická církev
- “stát jsem já”

1685 - Ludvík ruší edikt nantský

- končí svoboda vyznání pro franc. nekatoliký = hugenoty - Francie výrazně
katolickým státem

- zvýšení státních výdajů - armáda, války a nákladný život dvora

- nepomáhalo ani zvyšování daní
- hledání nových zdrojů příjmů - merkantilismus

Merkantilismus
- ministr financí Jean Baptiste Colbert
- podpora vývozu, omezení dovozu
- podpora manufaktur - zvýšená výroba
- kolonizace - z kolonií levné suroviny

- Ludvík podporoval vědu a umění

- zámek ve Versailles

výbojné války
- snaha zajistit tzv. přirozenou hranici na Rýně - střet s Svatou říší římskou a
Nizozemím
- Francie získala Alsasko, Štrasburk a část jižního Nizozemí
- největší soupeř - Habsburkové

rok 1700
- vymírá španělská větev Habsburků - o ní zájem Bourboni a rakouští Habsburkové
výsledkem války o španělské dědictví
- války ukončeny mírovými smlouvami 1713-1714 - Francie získala španělskou
korunu, Habsburkové území v Itálii a španělském Nizozemí

- z válek těžila i Británie - oslabení Francie v koloniích - zisk Gibraltaru, kontrola

nad vstupem do Středozemního moře

Vznik a charakteristika absolutismu ve Španělsku:

Vznik:
- Kořeny absolutismu ve Španělsku sahají do 15. století, kdy se sňatkem Ferdinanda
Aragonského a Isabely Kastilské sjednotily dva hlavní křesťanské království na
Pyrenejském poloostrově.
- Tato událost zahájila proces centralizace moci a posílení královské autority.
- Důležitou roli sehrála i reconquista, stoletá válka proti muslimské Granadě, která
skončila v roce 1492 a upevnila národní identitu a katolickou víru jako sjednocující
prvky.

Charakteristika:
- Španělský absolutismus se vyznačoval silnou centralizací moci v rukou krále, který
byl považován za absolutního vládce s neomezenou autoritou.
- Král byl nadřazen všem ostatním institucím, včetně šlechty, Cortes (parlamentu) a
církve.
- Symbolem absolutismu ve Španělsku se stal král Filip II. (1556-1598), který
ztělesňoval ideu absolutního monarchy a usiloval o rozšíření španělské moci v
Evropě i v zámoří.

Hlavní rysy absolutismu ve Španělsku:

- Centralizace moci: Král Filip II. centralizoval správu, finance a justici do Madridu a
oslabil moc šlechty, která byla zbavena autonomních privilegií.
- Posílení armády: Španělsko investovalo značné prostředky do budování silné
armády, která mu umožnila udržet si dominantní postavení v Evropě a chránit
rozsáhlou koloniální říši.
- Katolicismus: Španělsko se stalo baštou katolicismu po protireformaci a král se
prezentoval jako ochránce katolické víry.
- Koloniální říše: Španělsko vybudovalo rozsáhlou koloniální říši v Americe a Asii,
která mu přinášela značné bohatství a moc.

Dopady:
- Absolutismus ve Španělsku měl jak pozitivní, tak negativní dopady.
- Na jedné straně přinesl stabilitu a centralizaci moci, která usnadnila expanzi a
prosperitu říše.
- Na druhou stranu vedl k oslabení šlechty, potlačení politických svobod a
stagnaci ekonomiky v důsledku nadměrného spoléhání se na zlato z kolonií.

Úpadek:
- V 17. století se Španělsko ocitlo v úpadku, zčásti kvůli nákladným válkám,
neschopnosti efektivně spravovat rozsáhlou koloniální říši a narůstající konkurenci ze
strany nizozemských a anglických protestantských mocností.
- Absolutismus znemožnil potřebné reformy a modernizaci země, což vedlo k
oslabení Španělska na mezinárodní scéně.
- V roce 1812 byl absolutismus ve Španělsku svržen a nastolena konstituční
monarchie.

rakouští habsburkové - otázka 8

Vznik a charakteristika stavovství v Českých zemích:

Vznik:
- Stavovská společnost se v Českých zemích začala formovat v 13. století.
- Vývoj urychlily husitské války, které vedly k oslabení královské moci a posílení
šlechty.
- Definitivní podoba stavovské společnosti byla ustavena roku 1500 Vladislavským
zemským zřízením.

Charakteristika:
- Společnost se dělila do tří stavů: šlechta, duchovenstvo a měšťané.
- Každý stav měl svá specifická práva a povinnosti.
- Šlechta tvořila nejvyšší a nejprivilegovanější stav.
- Duchovenstvo mělo za úkol šířit víru a vzdělávat.
- Měšťané se zabývali obchodem a řemesly.
- Poddaní (nevolníci) neměli žádná práva a byli povinni pracovat na panských polích.

Hlavní rysy stavovské společnosti:

- Nerovnost: Společnost byla rozdělena na privilegované stavy a neprivilegované
poddané.
- Státní moc: Moc byla rozdělena mezi krále a stavy.
- Sněmovní systém: Stavy se scházely na sněmu, kde schvalovaly zákony a daně.
- Feudální systém: Poddaní byli závislí na šlechtě a museli jim odvádět robotu a
daně.

Zánik:
- Stavovská společnost v Českých zemích zanikla v roce 1848 revolucí.
- Revoluce zrušila nevolnictví a feudální systém a zavedla rovnost všech před
zákonem.

Tabula rasa: Představa, že lidská mysl je při narození nepopsaný list a veškeré vědomosti a
zkušenosti se získávají až v průběhu života.

Společenská smlouva: Teorie, podle které je politická moc založena na dohodě mezi lidmi
a vládnoucími.

Skepticismus: Filozofický přístup, který zpochybňuje možnost dosáhnout jistého poznání.

Úctyhodný divoch: Pojem ušlechtilý divoch romantizuje domorodé lidi jako žijící v souladu
s přírodou a neposkvrněné civilizací.

Úřednický aparát: Soustava úředníků zajišťující chod státní správy.

Konstituční monarchie: Forma vlády, kde je moc panovníka omezena ústavou.

Merkantilismus: Ekonomický systém, který se zaměřuje na podporu domácího obchodu a
průmyslu a na akumulaci zlata a stříbra.

Manufaktura: Výrobní systém, kde se produkty vyrábějí ručně, ale s určitou mírou dělby
práce.

Census: Sčítání lidu, které slouží k získání informací o počtu a struktuře obyvatelstva.

Meritokracie: ideologie, podle níž závisí úspěšnost každého jednotlivce výhradně či alespoň
v prvé řadě na jeho osobním výkonu daném pouze jeho schopnostmi.