N E ML č

S K R I M I N A C I
O  DI
x
s t i diskriminace
Metodika k p rác i v o b la

Romů

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů

(www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz).
2 Úvod
Cílem této metodiky je vysvětlení pojmu diskriminace, jejích základních typů a oblastí,
ve kterých se s ní Romové nejvíce střetávají. IQ Roma servis se tématu diskriminace vě-
nuje systematicky již od svého vzniku a boj proti ní je pro nás nosným tématem. V rámci
Centra poradenství a zaměstnanosti poskytujeme klientům poradenství v otázkách za-
dluženosti, bydlení, hledání práce. Klienti se na nás mohou obrátit i v diskriminačních
případech. Od počátku naší existence jsme tedy pracovali na desítkách případů diskri-
minace a podařilo se nám dosáhnout vícero menších i větších úspěchů. Příkladem může
být potrestání jihlavského klubu pokutou ve výši 200.000 Kč nebo dohoda na smíru
s diskriminující zubařkou a získání odškodnění pro klienta.

Proto jsme se rozhodli podělit se o naše zkušenosti i s dalšími organizacemi, které se

o toto téma zajímají a pracují s klienty, kteří byli diskriminovaní. Metodika se bude týkat
pouze diskriminací na základě etnické příslušnosti k  romské menšině, ale mnohé po-
znatky jsou obecně uplatnitelné i na jiné diskriminační důvody. Metodika je zaměřena
na diskriminaci přímou a bude se věnovat zejména bydlení, zaměstnání a přístupu ke
službám. Budeme používat příklady z praxe IQ Roma servisu a vyvozovat z nich obecné
závěry. Jak ukázaly i nedávné kauzy, i v roce 2016 je diskriminace Romů v České republi-
ce stále živým tématem, věříme, že naše metodika přispěje k zefektivnění jejího postiho-
vání a ulehčí práci i kolegům z jiných organizací.
 Obsah
Co je
diskriminace 5
Typy diskriminimačního
jednání dle zákona 8
Přímá
diskriminace 9
Nepřímá
diskriminace 13
Obřežování 14
Pronásledování 15
Pokyn k
diskriminace 16
Navádění k
diskriminace 16
Oblasti nejčastější
diskriminace Romů 17 3
Diskriminace
v bydlení 18
Diskriminace
při přístupu k zaměstnání 20
Diskriminace
ve službách 22
Diskriminace
při přístupu ke vzdělání 24
Jak pracovat
s diskriminovaným klientem 27
Možnosti řešení
diskriminace 27
Získávání důkazů o diskriminačním jednání
- situační testing 35
Závěr 41
Příloha: Jak motivovat klienta
k řešení diskriminace, sdílení zkušeností 45
4
CO JE
DISKRIMINACE
 Co je diskriminace
Pojem diskriminace, jak je obecně známo, pochází ze slova discrīmināre
a jejím původním smyslem je rozlišování obecně, bez jakéhokoli negativního
nádechu. Současný význam tohoto slova je
5
však odlišný, má již jasný negativní nádech
Pojem diskriminace, jak je a označuje právem zakázané chování.
obecně známo, pochází ze slova
V  odborné literatuře existuje mnoho
diskrimineaere a jejím původním
definic pojmu diskriminace. Všechny ale
smyslem je rozlišování obecně, mají společné znaky a  směřují k  podobným
bez jakéhokoli negativního závěrům a  stejnému smyslu. Například
Kanadský Nejvyšší soud v  rozhodnutí z  roku
nádechu.
1982 definoval diskriminaci takto:

„Diskriminace je úmyslné či neúmyslné rozlišení, učiněné na základě osobních

znaků jednotlivce nebo skupiny, které má za následek uložení břemene, závazku,
nebo jiné nevýhody, uvalené pouze na znevýhodněného jednotlivce nebo skupinu
a nikoliv na druhé, anebo odepření přístupu k příležitosti, dobru, či přednosti, které
jsou přístupné pouze ostatním členům společnosti. Rozlišení zakládající se pouze
na jeho osobních znacích, které jsou jednotlivci přičleňovány pouze na základě jeho
příslušnosti k určité skupině, uniknou jen vzácně podezření z diskriminace, zatímco
ty, které se zakládají na zásluhách a schopnostech, budou jen zřídka podezřelé.“1
1 Antidiskriminační zákon: komentář. 1 vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. Beckovy texty zákonů s ko-
mentářem. ISBN 978-80-7400-315-8.
 V mezinárodní Úmluvě OSN o odstranění všech forem rasové diskriminace č. 95/74
je diskriminace definována takto:

„Jakékoli rozlišování, vylučování, omezování nebo znevýhodňování založené na rase,

barvě pleti nebo na národnostním či etnickém původu, jehož cílem nebo následkem
je znemožnění nebo omezení uznání, užívání nebo uskutečňování lidských práv
a základních svobod na základě rovnosti v politické, hospodářské, sociální, kulturní či
kterékoli jiné oblasti veřejného života.

Za rasovou diskriminaci nejsou považována zvláštní opatření, učiněná výhradně

pro zajištění přiměřeného rozvoje některých rasových nebo etnických skupin nebo
jednotlivců, kteří potřebují takovou ochranu, jež může být nezbytná k  tomu, aby jim
zabezpečila rovné užívání nebo výkon lidských práv a svobod, pokud ovšem tato opatření
nevedou k  zachování rozdílných práv pro různé rasové skupiny a  pokud nezůstanou
v platnosti pro dosažení cílů, pro které byla přijata.“2

V  této velmi široké definici je diskriminace vymezena i  negativně. To znamená,

že v případě opatření, která směřují právě k pomoci a rozvoji ohrožených skupin,
o diskriminaci nejde.
Rovněž je z  definice jasné, že diskriminace úzce souvisí s  pojmem lidských práv
a základních svobod a směřuje k odepření přístupu k těmto právům.
6

Právník Petr Bouda ve své studii Nepřímá diskriminace ji vymezuje jako:

„Rozlišování, vyčleňující fyzickou osobu (člena určité sociální skupiny) ze společnosti,

a to na základě určité vlastnosti, kterou daná sociální skupina má (tj. diskriminačního
důvodu). Důsledkem tohoto rozlišování je odepření určité příležitosti nebo výhody
2 Čl.  1 a  čl.  4 Úmluvy o  odstranění všech forem rasové diskriminace, dostupné na http://www.
vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy-vlady/rlp/dokumenty/umluva-o-odstraneni-vsech-forem-rasove-dis-
kriminace-19721/
dostupné členům jiných sociálních skupin, nebo uložení povinnosti, břemene nebo
závazku, kterým nejsou zatížení členové jiných sociálních skupin. Důležité však je,
že důvody tohoto rozlišování nelze ospravedlnit – legitimizovat.“3

Z výše uvedeného tedy můžeme zjednodušeně dovodit základní znaky diskriminace:

• specifický druh rozlišování mezi lidmi,
• na základě jejich příslušnosti k  určité sociální skupině, která je stanovená
v zákoně,
• důsledkem je odepření práva, výhody nebo uložení břemene,
• toto rozlišování nelze ospravedlnit.

Diskriminace je upravena v  mnoha mezinárodných dokumentech, kterými je

Česká republika vázána. Co se týče vnitřních předpisů, na ústavní úrovni je zákaz
diskriminace upraven v Listině základních práv a svobod a je konkretizován na zákonné
úrovni v  antidiskriminačním zákoně, a  dále v  částkových úpravách diskriminace
v  ostatních zákonech, například zákoníku práce, zákoně o  zaměstnanosti, zákoně
o ochraně spotřebitele, školském zákoně apod.

Diskriminace na základě rasy a  etnicity člověka patří k  absolutně zakázaným

důvodům rozlišování. Znamená to, že člověk nemůže legitimizovat rozlišování na
základě rasy nebo etnicity, musí uvést jiné důvody, které ho vedly k  odlišnému
zacházení. Pro srovnání  – rozlišování na základě věku lze v  některých případech 7
legitimizovat – např. fyzická náročnost nějakého povolání může vyústit v odmítnutí
zájemce na základě věku. U rasy a etnicity ale tohle provést nelze.

„Rozlišování lidí na základě neměnné fyziologické charakteristiky, kterou nemůže

jednotlivec nijak ovlivnit a  která jej přitom navenek pro všechny ostatní činí
stigmatizovaným, způsobuje člověku nejhlubší ponížení.“4

3 BOUDA, Petr. Nepřímá diskriminace. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011.

ISBN 978-80-210-5679-4.
4 Antidiskriminační zákon: komentář. 1 vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. Beckovy texty zákonů s komen-
tářem. ISBN 978-80-7400-315-8
 TYPY
8
DISKRIMINAČNÍHO
JEDNÁNÍ DLE
ZÁKONA
Diskriminační jednání může mít různé podoby.
Antidiskriminační zákon rozlišuje tyto typy:
• přímá diskriminace
• nepřímá diskriminace
• obtěžování
• pronásledování
• pokyn k diskriminaci
• navádění k diskriminaci
 2. 1. Přímá diskriminace
Přímá diskriminace je nejvýraznější formou diskriminačního jednání. Jedná
se o přímý zásah postihující konkrétního jednotlivce, přičemž může spočívat
jak v jednání, tak v nejednání. S osobou musí
být zacházeno méně příznivě než s  jinou
„Přímou diskriminací se osobou. Důvod tohoto zásahu je přitom ze
rozumí takové jednání, včetně zákona zakázaný. 9
opomenutí, kdy se s  jednou
Přímá diskriminace jako taková pramení
osobou zachází méně příznivě, z  předsudků a  stereotypů o  skupinách lidí.
než se zachází, zacházelo Předsudky a  stereotypy jsou svým způsobem
druhem diskriminačního smýšlení. O  přímé
nebo by se zacházelo s  jinou
diskriminaci ale můžeme mluvit, až když se
osobou ve srovnatelné toto smýšlení projeví ve formě diskriminačního
situaci, a  to z  důvodu rasy, jednání.
etnického původu, národnosti, „Pro tvrzení přímé diskriminace je důležité
pohlaví, sexuální orientace, identifikovat tzv.  komparátora, tedy subjekt,
věku, zdravotního postižení, s nímž se srovnává osoba, se kterou bylo méně
příznivě zacházeno.“2
náboženského vyznání, víry či
světového názoru.“1 Aby byla diskriminace prokázána, je potřebné,
aby se komparátor nacházel ve srovnatelné
situaci.

1 Zákon č. 189/2009 Sb., Antidiskriminační zákon, § 2 odst. 3

2 Antidiskriminační zákon: komentář. 1 vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. Beckovy texty
zákonů s komentářem. ISBN 978-80-7400-315-8
 V případě diskriminace Romů je komparátor úplně zřejmý – je to člověk bílé pleti,
z majoritního etnika, se kterým bylo v relativně stejné situaci zacházeno příznivěji.

Ústavní soud České republiky ve svém nálezu Pl. ÚS 49/10 ze dne 28. 1. 2014, uvádí
tzv. test přímé diskriminace, který se skládá z následujících otázek:
10
1. Jde o srovnatelné jednotlivce nebo skupiny?
2. Je s nimi nakládáno odlišně na základě některého ze zakázaných důvodů?
3. Je odlišné zacházení stěžovateli k tíži (uložením břemene nebo odepřením
dobra)?
4. Je toto odlišné zacházení ospravedlnitelné, tj. a) sleduje legitimní zájem a b)
je přiměřené?

V případě, že na první tři otázky je odpověď kladná a na čtvrtou je odpověď záporná,
jedná se o přímou diskriminaci.

První otázka se váže ke srovnání majority a  menšiny, která je nositelem

diskriminačního znaku.

Druhá otázka se váže k diskriminačnímu důvodu, což je zejména rasa, etnický původ,
národnost, pohlaví, sexuální orientace, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání,
víra či světový názor. Ověřuje tedy to, zda samotná skutečnost, že jde o příslušníka
romské menšiny, seniora, ženu, gaye apod., způsobuje odlišné zacházení.

Třetí otázka směřuje k rozpoznání, zda je odlišné zacházení neutrální, nebo působí
negativně na člena skupiny.
 Poslední otázka, která je zároveň nejtěžší na posouzení, je prozkoumání, zda je dán
legitimní zájem na odlišném zacházení v dané situaci. Pokud ano, zkoumáme, zda je
prostředek k naplnění tohoto legitimního zájmu uplatňován přiměřeně. Můžeme si
výše uvedené ukázat na příkladu z praxe IQ Roma servisu.

Romský pár, studentka a pra-

Příklad z praxe cující, hledají byt na proná-
jem. Našli inzerát, ve kterém
majitel hledá nájemce do bytu na ulici Bratislavská. Text inzerátu je následující:

Rekonstruovaný byt 1+1, 34 m2, centrum 5min pěšky. V  pokoji plovoucí podlaha,
v předsíni lino, v kuchyni, v koupelně a WC dlažba. Nájemné 6000 Kč/měsíc, zálo-
ha na služby 2700 Kč pro 2 osoby v bytě, byt má vlastní měřidla spotřeby vody,
elektřiny i  plynu. K  dispozici internet za 300 Kč/měsíc. Kauce 9000 Kč. Byt má
atypické dispoziční řešení (viz  plánek) a  je vhodný pro studenty nebo pro pár –
nekuřáky bez psa a kočky. K nastěhování ihned. Možnost dlouhodobého pronájmu.

Romové na inzerát zavolají, a  domluví si s  majitelem prohlídku. Na prohlídce ma-

jitel zjistí, že se jedná o Romy.Nejdřív je chce odmítnout okamžitě, je mu to ale 11
nepříjemné. Zájemci majiteli vysvětlují, že jsou slušní a  spořádaní, jeden z  nich je
pracující a další student. Majitel nakonec souhlasí, že zájemcům byt pronajme, na-
vzdory „špatným zkušenostem“. Pro jistotu se majitel rozhodl, že jim dá dvojná-
sobnou kauci, než jakou uvedl v  původním inzerátu, protože Romům nedůvěřuje.
Ke zvýšení kauce došlo pouze z toho důvodu, že klienti jsou Romové.

Vzhledem k problémům, které pár s hledáním bytu má, ale nakonec s úhradou kauce
souhlasí a byt si pronajmou.
V  tomto případě můžeme vykonat test a  zjistit, zda opravdu došlo k  přímé diskri-
minaci.

1. Jde o srovnatelné jednotlivce nebo skupiny?

Romové a majoritní česká populace jsou srovnatelné skupiny. Jelikož majitel byt
pronajímal veřejnosti a  uvedl již v  inzerátu výši kauce, je z  toho evidentní, že
tato výše kauce se měla vztahovat na jakékoli zájemce o byt.
 2. Je s nimi nakládáno odlišně na základě některého ze zakázaných důvodů?
Poté, co majitel zjistil, že zájemci jsou Romové, zvýšil cenu kauce na dvojnáso-
bek. Rasa a  etnicita jsou jedním ze zakázaných důvodů dle antidiskriminačního
zákona.

3. Je odlišné zacházení stěžovateli k  tíži (uložením břemene nebo odepřením

dobra)?
Ano, zvýšení kauce na dvojnásobek je uložení břemene a je zájemcům k tíži.

4. Je toto odlišné zacházení ospravedlnitelné, tj. a) sleduje legitimní zájem a b)

je přiměřené?
Zvýšení kauce z důvodu příslušnosti zájemce k etnické menšině však ospravedl-
nitelné není, nesleduje legitimní zájem a není přiměřené.

Můžeme tedy uzavřít, že se jedná o přímou diskriminaci.

Přímá diskriminace je nejzávažnějším typem diskriminace, který je v České republice

stále relativně rozšířený. Jedná se o nejzávažnější typ, jelikož je zde přímo narušena
12 lidská důstojnost. Romové se s  přímou diskriminací setkávají při hledání bydlení,
zaměstnání i ve službách a vzdělávání.
 2. 2.  Nepřímá diskriminace
Jedná se o  skrytý typ diskriminace, který navenek působí neutrálně,
diskriminační však je ve svých důsledcích. Není podstatné, zda diskriminující
diskriminovat chtěl,
anebo nechtěl, ale
„Nepřímou diskriminací se rozumí takové jednání zásadní je faktický 13
nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě negativní vliv ustanovení
kritéria nebo praxe na
neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je
skupinu osob. Definice
z  některého z  důvodů uvedených v § 2 odst. 3 nepřímé diskriminace
(z  důvodu rasy, etnického původu, národnosti, má dvě části  – pozitivní
a negativní vymezení.
pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního
Pozitivním vymezením je
postižení, náboženského vyznání, víry či stanoveno, že nepřímá
světového názoru) osoba znevýhodněna oproti diskriminace je aplikace
jednoho pravidla
ostatním. Nepřímou diskriminací není, pokud toto (ustanovení, kritérium,
ustanovení, kritérium nebo praxe je objektivně praxe) v různých situacích,
odůvodněno legitimním cílem a  prostředky přičemž toto pravidlo
má negativní dopad
k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.“1 na skupiny ohrožené
znevýhodněním.
Negativní vymezení spočívá v  tom, že toto faktické znevýhodnění určité
skupiny není objektivně ospravedlnitelné legitimním cílem, případně
k dosažení tohoto cíle není přiměřené.

1 Zákon č. 189/2009 Sb., Antidiskriminační zákon, § 3 odst. 1

 Nejznámější případ nepřímé diskriminace je kauza D.H. proti České republice.

V kauze D.H. proti České republice se skupina romských žáků zvláštních škol domáhala
uznání skutečnosti, že v důsledku svého zařazení do zvláštní školy byli diskriminováni
v užívání svého práva na vzdělání z důvodu příslušnosti k etnické skupině. Evropský
soud pro lidská práva dal nakonec stěžovatelům za pravdu a konstatoval, že má-li být
posouzen dopad určitého opatření nebo praxe na jednotlivce či skupinu, statistické
údaje postačují jako nepřímý důkaz. Soud tak nakonec dal stěžovatelům za pravdu
a uznal, že v České republice docházelo k systematické diskriminaci romských žáků.

2. 3. Obtěžování
Pod pojem obtěžování patří dva typy nežádoucího chování. Záměr nebo
důsledek prvního z  nich je ponížení osoby a  vytvoření nepřátelského
prostředí, a  to
„Obtěžováním se rozumí nežádoucí chování, jehož z  důvodů, které jsou
zakázané. Příkladem
záměrem nebo důsledkem je snížení důstojnosti
tohoto chování může
14 osoby a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, být šikana ve škole
ponižujícího, pokořujícího nebo urážlivého ze strany učitele, kdy
učitel žáka ponižuje
prostředí, nebo které může být oprávněně a  snižuje jeho
vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí důstojnost, případně
ovlivňující výkon práv a povinností vyplývajících vytváří ve třídě
nepřátelské prostředí.
z právních vztahů.“1
Druhým typem
obtěžování je chování, které může být vnímáno jako nátlakové, tedy
zneužívání svého nadřazeného postavení, přičemž sem spadá i  sexuální
obtěžování.

Pan P., který je romského půvo-

du, byl v  práci ponižován svým Příklad z praxe
nadřízeným. Ten například vy-
sypal na pracovišti na zem psí granule a pan P. je před ním musel přepočítávat. Dále
si jeho kolega během pracovní doby četl před panem P. knihu Mein Kampf. Pan P. se
situaci snažil řešit, stěžoval si vedení společnosti. To však nepomohlo, nadřízený

1 Zákon č. 189/2009 Sb., Antidiskriminační zákon, § 4 odst. 1

všechna obvinění popřel. Nakonec P.  přeřadili do jiného města, které však
pana
bylo vzdálené 200 km od místa jeho bydliště. Vzhledem k  ustanovení v  pracovní
smlouvě toto společnost udělat mohla. Pan P.  však na nové místo nastoupit od-
mítl, situaci nezvládl a  do práce již nepřišel bez podání výpovědi nebo vysvětlení.
Následovalo okamžité zrušení pracovního poměru a následně velké problémy pana
P. při hledání zaměstnání. Pan P. podal stížnost na inspektorát práce i k Veřejnému
ochránci práv. Inspektorát práce žádné pochybení neshledal. Následně Veřejný
ochránce práv konstatoval pochybení inspektorátu práce. Klient rovněž podal ža-
lobu, ale pro pochybení jeho advokáta byla zamítnuta. K IQRS se případ dostal až
příliš pozdě, pro klienta jsme již bohužel nemohli nic udělat.

15

2. 4. Pronásledování
Pokud je s  člověkem zacházeno nepříznivě z  toho důvodu, že namítal
diskriminační jednání (stěžuje si, uplatňuje svá práva u  soudu nebo žádá
odškodnění), jde o  pronásledování.
„Pronásledováním se rozumí Pokud by například zaměstnanec žádal
nepříznivé zacházení, postih o  odškodnění v  důsledku obtěžování
u  soudu a  zaměstnavatel by s  ním
nebo znevýhodnění, k němuž ukončil pracovní poměr, dopustil se tím
došlo v důsledku uplatnění pronásledování a  zaměstnanec by měl
právo bránit se i proti tomuto jednání.
práv dle antidiskriminačního
zákona.“1
1 Zákon č. 189/2009 Sb., Antidiskriminační zákon, § 4 odst. 3
 2. 5.  Pokyn k diskriminaci
Typickým příkladem tohoto typu jednání je příkaz zaměstnavatele pro ostrahu
klubu, aby dovnitř nevpouštěla Romy. Vedení klubu je v  tomto případě
v nadřízeném postavení, ostraha klubu má
„Pokynem k  diskriminaci se na základě pracovního vztahu povinnost
16 rozumí chování osoby, která dodržovat nařízení od zaměstnavatele.
V  tomto případě se zaměstnavatel tedy
zneužije podřízeného postavení dopouští pokynu k diskriminaci.
druhého k  diskriminaci třetí
osoby.“1

2. 6.  Navádění k diskriminaci

Navádění je velice podobný typ jako pokyn, s  tím rozdílem, že navádějící
osoba není v  nadřazeném postavení, proto nemůže dát příkaz, ale může
tímto způsobem např. podmínit spolupráci.
„Naváděním k  diskriminaci Zadání pro realitní kancelář, ve kterém by
se rozumí chování osoby, bylo specifikováno, že si člověk nepřeje jako
nájemníka Roma, je příkladem navádění
která druhého přesvědčuje, k diskriminaci. Realitní kancelář má v tomto
utvrzuje nebo podněcuje, aby případě možnost odmítnout zakázku, má
s  majitelem bytu rovné postavení. Majitel
diskriminoval třetí osobu.“2
se však bez ohledu na výsledek dopouští
navádění k diskriminaci.
1 Zákon č. 189/2009 Sb., Antidiskriminační zákon, § 4 odst. 4
2 Zákon č. 189/2009 Sb., Antidiskriminační zákon, § 4 odst. 5
OBLASTI
NEJČASTĚJŠÍ 17
DISKRIMINACE
ROMŮ
 3. 1. Diskriminace v bydlení

18 Získání bydlení na komerčním trhu je pro Romy velmi obtížné, zejména

kvůli přetrvávajícím předsudkům a diskriminaci, přičemž etnická příslušnost
je hlavním důvodem odmítnutí ze strany
Užitečnou pomůckou při posu- majitelů.
zování, zda jde o  diskriminaci
Užitečnou pomůckou při posuzování, zda jde
při přístupu k  bydlení, může o diskriminaci při přístupu k bydlení, může
být desatero rovného zachá- být desatero rovného zacházení pro přístup
k bydlení Veřejného ochránce práv1, kde se
zení pro přístup k bydlení Ve- kromě jiného píše:
1
řejného ochránce práv
„Jakákoliv diskriminace v přístupu k bydlení
je zakázána, pokud je bydlení nabízeno veřejnosti. Všem osobám musí být v přístupu
k bydlení zaručeno právo na rovné zacházení.

Při procesu tvorby, úpravy či budoucí změny pravidel pro ucházení se o pronájem
obecního bytového fondu je třeba mít na paměti, že není podstatné, zdali má obec
v  úmyslu žadatele protiprávně znevýhodňovat (diskriminovat), ale zda vytvořená
pravidla mají diskriminační dopad - úmysl diskriminovat, či nediskriminovat nehraje
roli.

1 http://www.ochrance.cz/uploads/tx_odlistdocument/Obecni_byty.pdf
Obec nemá zcela srovnatelné postavení s  běžným pronajímatelem (fyzickou či
právnickou osobou). Jako veřejnoprávní korporace má právem i  zákonem svěřeny
zvláštní povinnosti vůči svým obyvatelům i  dalším osobám. Požadavek na rovné
zacházení s  žadateli o  pronájem obecního bytu je výrazně silnější než požadavek na
rovné zacházení u bytu pronajímaného fyzickou či právnickou osobou.2

Realitní kanceláře při hledání nájemců často postupují diskriminačně na základě

příkazu majitele, který svůj postoj zakládá na špatných zkušenostech, obavách
z  neplacení a  ze zničení majetku. Při odmítnutí Romů na základě jejich etnicity
však zákon porušují obě strany, přičemž majitel nemovitosti navádí na diskriminaci
a realitní makléř se dopouští přímé diskriminace.

Tento názor plyne i z rozhodnutí Veřejné ochránkyně práv, sp. Zn. 112/2012/DIS:

„V případě, že zveřejněná nabídka pronájmu konkrétní nemovitosti, byť ve vlastnictví

soukromé osoby, vyluřžčuje příslušníky určitého etnika, dopouští se ten, kdo nabídku
činí (vlastník či zprostředkovatel), přímé diskriminace těchto osob v přístupu k bydlení
z  důvodu etnicity (§ 2 odst.  3 antidiskriminačního zákona). Realitního makléře jako
zprostředkovatele nikterak nevyviňuje, že jednal na základě požadavku vlastníka
nemovitosti. Pokud vlastník nemovitosti, která je nabízena veřejnosti [§ 1 odst. 1 písm. j)
antidiskriminačního zákona], sdělí zprostředkovateli (realitnímu makléři), že si nepřeje,
aby byla druhou smluvní stranou osoba určitého etnika, dopouští se diskriminace, a to 19
formou navádění (§ 4 odst. 5 antidiskriminačního zákona).“3

V současnosti se však již nestává příliš často, že by se realitní kanceláře dopouštěly

diskriminace otevřeně. V minulosti nebylo výjimkou, že když realitní makléř zjistil,
že jde o  Roma, zájemci bez dalšího zdůvodnění sdělil, že mu byt nepronajme.
V poslední době se však situace změnila, zejména v důsledku skutečnosti, že metoda
situačního testingu (o této metodě píšeme v kapitole 7) vešla v obecnou známost
i díky mediálnímu pokrytí kauzy realitní kanceláře v Litoměřicích.

Pracovnice poradny pro občanská a  lidská práva v  ní uskutečnila testing realitní

kanceláře, při kterém jí bylo řečeno, že z  důvodu přání majitele nemůžou Roma
do bytu přijmout. Celý telefonát byl nahrán. Poté byla podána žaloba na soud
a nahrávka byla použita u soudu jako důkaz. Kauza se setkala s velmi negativním
přijetím veřejnosti, zejména z důvodu použití metody situačního testingu sociálními
pracovnicemi v  pracovní době. To většina veřejnosti považovala za nepřijatelné,
zejména z důvodu metody situačního testingu, tj. metody figuranta, který nahrává
svého potenciálního diskriminujícího, a  přirovnávala tuto metodu k  totalitním

2 http://www.ochrance.cz/uploads/tx_odlistdocument/Obecni_byty.pdf
3 Rozhodnutí ochránce sp. zn. 112/2012/DIS, dostupné na http://eso.ochrance.cz/Naleze-
ne/Edit/2000
 praktikám.4 Odpor veřejnosti je v  podstatě přirozený, o  to důležitější roli mají
média a organizace, které by měly veřejnosti vysvětlovat škodlivost diskriminačního
jednání a obtížnost jeho dokazování.

V  současnosti tedy pracovníci realitních kanceláří pod strachem z  pokuty spíše

klientovi neřeknou, že ho majitel nepřijme z  důvodu jeho etnicity, fakticky ale
klientovi byt nepronajmou. Z praxe také víme o situacích, kdy se realitní makléř na
schůzku s romským zájemcem nedostaví, případně mu sdělí, že byt už je obsazený.
Romové se tedy nedočkají přímého odmítnutí jako dříve, nejsou tedy vystaveni
ponižujícímu jednání, na druhé straně se jejich situace fakticky výrazně nezlepšila.
Pro zlepšení situace je proto potřebné bojovat proti předsudkům ze strany majoritní
společnosti, poukazovat na příklady dobré praxe a prokazovat diskriminaci.

Diskriminaci při přístupu k  bydlení je oprávněná řešit Česká obchodní inspekce,

na základě § 6 Zákona o  ochraně spotřebitele. Vždy je možné podat stížnost
i k Veřejnému ochránci práv.

20

3. 2. Diskriminace při přístupu k zaměstnání

Romové patří mezi nejohroženější skupiny uchazečů o zaměstnání na trhu
práce. Při hledání práce musí čelit vícenásobné diskriminaci  – z  důvodů
věku, pohlaví, sociálního statusu, vzdělání, nebo kvůli péči o dítě.5

4 http://usti.idnes.cz/ceka-se-rozsudek-v-kauze-romske-figurantky-f2r-/usti-zpravy.
aspx?c=A150814_085123_usti-zpravy_hrk
5 Zpráva o stavu Romské menšiny za rok 2014
„Část zaměstnavatelů Romům na základě předsudků a údajné špatné zkušenosti kolek-
tivně připisuje charakteristiky jako je neochota pracovat, nespolehlivost, nedochvilnost
a další stereotypy, aniž by konkrétnímu romskému uchazeči dali příležitost prokázat své
pracovní schopnosti.“6

Více šetření ukazuje, že Romové jsou skutečně hůře zaměstnatelní než příslušníci
majority. Otázkou zůstává, jak to prokázat.

Diskriminace v zaměstnání je totiž velice těžce prokazatelná. Zaměstnavatelé v na-

prosté většině případů vědí, že nemůžou odmítnout zájemce o  práci na základě
etnické příslušnosti, proto k přímému odmítnutí dochází jen velmi zřídka. Romským
zájemcům je většinou sděleno, že byl vybrán jiný uchazeč. Jedinou šancí jak proká-
zat diskriminaci je tak v naprosté většině případů realizace situačního testingu, při
kterém se získá důkaz, že tvrzení zaměstnavatele bylo nepravdivé.

Paní S. poslala životopis na

Příklad z praxe pracovní pozici uklízečky do
hotelu. Následně byla pozvá-
na na pohovor, který dopadl velice dobře. Klientce bylo řečeno, že může přijít na
zkoušku, ale jelikož se jim nikdo jiný nepřihlásil, místo by mělo být její. Klientka
pak přišla na zkoušku. Na zkoušce však již byla jiná pracovnice hotelu, která se k ní 21
chovala velice podivně, odmítla jí podat ruku a tvářila se na ni velice nepříjemně. Po
uklizení prostoru se pracovnice ani nešla podívat, zda je prostor uklizený, pouze ji
vyprovodila ven. Následně klientce přišla SMS s tím, že ji na místo nepřijali.

V tomto případě bylo nakonec nemožné získat důkaz o diskriminačním jednání. Jed-
nání zaměstnavatele však významně naznačovalo, že k  diskriminaci došlo. Tento
případ je pro diskriminaci v  zaměstnání typický a  jen ve velmi málo případech se
podaří dokázat, že šlo o diskriminaci. Dá se to dokázat zejména tak, že i po odmít-
nutí romského zájemce s odůvodněním, že místo obsadili někým jiným, zaměstnavatel
fakticky místo neobsadil a inzerát je stále aktuální.

Dohled nad dodržováním zásady rovného zacházení vykonává Inspektorát práce,

kde je možné si na diskriminaci stěžovat. Vždy je také možné dát podnět k veřejnému
ochránci práv, který je základním orgánem pro zabezpečení rovného zacházení.

6 Zpráva o stavu Romské menšiny za rok 2014 - http://www.vlada.cz/assets/ppov/zalezitosti-rom-

ske-komunity/dokumenty/Zprava-o-stavu-romske-mensiny-2014.pdf
 3.3 Diskriminace ve službách
Mezi služby obecné patří například: obchody, restaurace, diskotéky,
kadeřnictví, kina, místa nabízející sportovní vyžití, banky, pošta. Pokud je
22 člověku odepírána služba, ztěžován přístup
k ní anebo jsou mu odepírány výhody, pouze
Stížnosti ohledně diskriminace z  důvodu, že je Rom, jedná se o  přímou
spotřebitele je možné podávat diskriminaci.
k České obchodní inspekci
K případům přímé diskriminace ve službách
a k Veřejnému ochránci práv. dochází ve více oblastech. Například v  létě
2015 byl medializován případ, ve kterém
byla v jedné brněnské kavárně na všech stolcích umístěna cedule reservé.
Když však dovnitř přišli lidé a ptali se proč, jestli tam je obsazeno, bylo jim
obsluhou sděleno, že je všude volno, cedule jsou používány pouze kvůli
Romům. Následně byl celý případ medializován a majitel se proti diskriminaci
ohradil, respektive sdělil, že tam má zakázaný vstup kdokoli nepřizpůsobivý,
nejen Rom.

K  podobnému typu jednání dochází například v  různých prodejnách, kdy

hned po vstupu Roma do prodejny za ním jde pracovník bezpečnostní služby
a hlídá ho, aby nekradl. Podobně postupují noční kluby a diskotéky, kam taky
bývá Romům vstup odepřen.

Takové jednání může působit, že je méně závažné než diskriminace při

 přístupu k bydlení nebo k zaměstnání. Na druhé straně se může velmi významně
dotýkat důstojnosti Romů a vytvářet dojem, že jsou společností bráni jako občané
„druhé kategorie“.

Stížnosti ohledně diskriminace spotřebitele je možné podávat k  České obchodní

inspekci a k Veřejnému ochránci práv.

Co se však nedá považovat za méně závažné jednání je diskriminace při přístupu ke

zdravotním službám.

Dle zkušeností našich klientů se diskriminace vyskytuje i ve zdravotnických službách,

dlouho však chyběl konkrétní důkaz, respektive konkrétní prokazatelný případ
takového jednání. Prokázat totiž tuto diskriminaci je téměř nemožné. V roce 2016
se však klientovi IQ Roma servisu podařilo získat omluvu od diskriminující zubařky,
která ho odmítla ošetřit z důvodu jeho romské etnicity.

V roce 2011 se na IQ Roma

Příklad z praxe servis obrátili klienti, které
zubařka navzdory předchozí
domluvě odmítla zaregistrovat a  ošetřit. Společně s  klientkou jsme vykonali si-
tuační testing, kde byl získán důkaz o  diskriminačním jednání zubařky. Následně 23
byla podána stížnost na zubařku jako na poskytovatele zdravotních služeb podle
§ 93 odst. 2 a  násl. zákona č. 372/2011 Sb., o  zdravotních službách k  místně
příslušnému Odboru zdravotnictví Krajského úřadu. Jelikož Odbor zdravotnic-
tví Krajského úřadu Jihomoravského kraje v Brně stížnost odložil, aniž by se jí
v  rozporu se zákonem vůbec věcně zabýval, podali jsme společně s  klientkou žá-
dost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti na Ministerstvo zdravotnictví, které
stížnost vrátilo k  vyřízení Krajskému úřadu. Ten však připomínky z  ministerstva
nereflektoval.

Dále byla podána stížnost k Oblastní stomatologické komoře Brno, tam však byla
stížnost opětovně odložena bez věcného posouzení, to znamená, že vůbec nezkou-
mali zjištěníIQRS, pouze konstatovali, že věc nemohou prozkoumat. Klientka se
také obrátila na Veřejného ochránce práv, který k  případu vydal své stanovisko
a potvrdil v něm pochybení zubařky.

Po správním řízení se případ nakonec dostal až před soud, kde zubařka přiznala
své pochybení a diskriminační jednání. Klientům se dostalo odškodnění a omluvy.
 Tento případ ilustruje složitou cestu při dokazování diskriminace a  získávání při-
měřeného zadostiučinění. Nakonec však skončil dobře, zubařka byla potrestána
a klientovi se omluvila.

K řešení diskriminace ve zdravotnictví je způsobilý zřizovatel zdravotnického zařízení,

případně Ministerstvo zdravotnictví, případně profesní komory, kterých je konkrétní
zdravotní pracovník členem. Rovněž je možné podat podnět k Veřejnému ochránci
práv. Také je možné, jako ve všech případech, obrátit se na soud.

24

3.4 Diskriminace při přístupu ke vzdělání

„Diskriminace romských dětí v rámci vzdělávacího systému v České republice
má tři hlavní formy:
• nadměrné zastoupení romských žáků
v  tzv.  základních školách praktických
Romské děti v České republice (základních školách určených pro žáky
zažívají v  základním vzdělání s lehkým mentálním postižením),
systematickou a přetrvávající
• segregaci Romů v hlavním vzdělávacím
proudu,
diskriminaci. • další formy odlišného zacházení ve
smíšených běžných školách.“1

Nejzávažnější problém pro romské žáky je právě zvýšené zastoupení

romských žáků ve školách pro děti s lehkým mentálním postižením.
1 Zpráva Amnesty international o diskriminaci Romů v Českém školství, Chce to více
snahy, Amnesty international 2015, dostupné na https://www.amnesty.org/en/documents/
eur71/1353/2015/cs/
„Krok mimo hlavní vzdělávací proud se týká v průměru zhruba dvou z deseti romských
děvčat a 2,4 z deseti romských chlapců; v případě ostatních dívek je to jedna ze sta,
u chlapců tři ze sta.“2

V  rozsudku D. H. proti České republice byla tato diskriminace uznána Evropským

soudem pro lidská práva, přičemž soud konstatoval:

„Přestože byla příslušná zákonná ustanovení formulována neutrálně, měla tedy

mnohem větší praktický dopad na romské děti než na děti neromské a měla za následek
statisticky neúměrné zařazování dětí do zvláštních škol“

O tom, že i za 7 let od vydání rozsudku se v situace zásadním způsobem nezměnila,

svědčí Zpráva Amnesty International z  roku 2015 Chce to více snahy, která se
problematikou zabývá do hloubky.

„Během svého výzkumu Amnesty International doložila několik případů, kdy byly
romské děti testovány a  následně umístěny do základní školy praktické, i  když s  tím
jejich rodiče nebo zákonní zástupci nesouhlasili. Obvykle bylo doporučeno, aby byly děti
přemístěny do základní školy praktické poté, co dosahovaly v některých oblastech zjevně
podprůměrné výsledky, zejména ve zvládání českého jazyka nebo ve školní docházce.“3

K  faktické segregaci na běžných školách přispívá i  špatně nastavený systém 25

spádových škol, který kopíruje segregovanost v obytných čtvrtích. Ještě větší dopad
ale má výběr rodičů, kteří si mohou vybrat školu i mimo spádovou oblast.

Problémem však je, že „drtivá většina neromských rodičů vyhledává školy, kde nejsou
žádní nebo téměř žádní romští žáci, a své děti ze školy přemístí jinam, pokud jim připadá,
že je tam Romů příliš mnoho. Dochází také k tomu, že mnoho romských rodičů, i když
v žádném případě ne všichni, raději své děti posílají do „romských škol“, protože mají
dojem, že se tam jejich dětem dostane větší pozornosti a budou čelit méně předsudkům
ze strany učitelů a spolužáků.“4

IQ Roma servis se snaží přispět k řešení tohoto problému v rámci kampaně Dža andre
lačhi škola (Jdi do dobré školy). Snaží se romské matky motivovat k tomu, aby dávaly své
děti na školy, na kterých se jim dostane kvalitního vzdělání.

2 SOCIOLOGICKÁ ANALÝZA PŘECHODU ROMSKÝCH DĚTÍ ZE SOCIÁLNĚ VYLOUČENÉHO PROSTŘEDÍ

ZE ZÁKLADNÍCH NA STŘEDNÍ ŠKOLY: ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA – dostupné na http://www.gac.cz/userfiles/File/
nase_prace_vystupy/GAC_Prechody_RD_ze_ZS_na_SS.pdf
3 Zpráva Amnesty international o diskriminaci Romů v Českém školství, Chce to více snahy, Amnesty
international 2015, dostupné na https://www.amnesty.org/en/documents/eur71/1353/2015/cs/
4 Zpráva Amnesty international o diskriminaci Romů v Českém školství, Chce to více snahy, Amnesty
international 2015, dostupné na https://www.amnesty.org/en/documents/eur71/1353/2015/cs/
 Dále se pokoušíme o  zlepšení situace prostřednictvím kampaně V  jedné lavici. Tato
kampaň je zaměřená na rodičovskou veřejnost žáků základních škol a  chceme jejím
prostřednictvím přispět k  desegregaci romských dětí v  Jihomoravském kraji. Ve
spolupráci s  romskými rodiči a  školami chceme oslovit, informovat a  přesvědčit
26 neromské rodiče, aby podporovali společné vzdělávání romských a neromských dětí.

Další formy diskriminace se projevují zejména ve formě šikany a nepřátelského prostředí

v  nesegregovaných třídách. Mnohdy se objevuje v  takové míře, že to žák ani rodiče
nesnesou a přesunou dítě do jiné (mnohdy segregované či praktické) školy. Situace se
ale může zlepšit pouze tak, že se šikana bude hlásit a budou si na ni rodiče stěžovat,
případně dají podnět na Českou školní inspekci.

K řešení diskriminace ve školství je způsobilá Česká školní inspekce, rovněž je možné si

podat stížnost k řediteli školy a k zřizovateli. Pomoci Vám může také Veřejný ochránce
práv.
JAK PRACOVAT
S DISKRIMINO -
VANÝM
KLIENTEM 27
Jaké kroky je tedy potřeba učinit, když se na nás
obrátí klient, který tvrdí, že byl diskriminován?
Klienti IQRS v naprosté většině případů přicházejí
s případy přímé diskriminace, případně obtěžování.
Vždy je potřebné s  klientem jednat s  maximální
citlivostí, protože byl vystaven ponižujícímu
jednání a byla zasažena jeho lidská důstojnost. Je
proto potřebné si na takového klienta vyhradit
čas, a  nechat ho pokojně říct jeho příběh
v  bezpečném prostředí, bez dalších zaměstnanců.
Při poslouchání jeho příběhu si dáváme pozor na
níže vypsané informace. Pokud o nich klient mluvit
sám nebude, tak se na ně doptáme.
 4.1 Informace, které nás zajímají:
1. Kdo se měl dopustit diskriminace.
2. Kdy se měla diskriminace odehrát.
28 3. Kde se měla diskriminace odehrát.
4. Jak se diskriminace konkrétně odehrála, tj.  jaká slova použil
diskriminující k jakémukoliv odmítnutí klienta.
5. Jak klient reagoval přímo na místě, zda se klient bránil a pokud ano, jak.
6. Zda klient podnikl ještě něco před tím, než přišel do IQ Roma servisu
(např. zavolal policii).
7. Zda klient naznačil diskriminujícímu, že si je vědom, že byla porušena
jeho práva.
8. Co by si klient přál, jak mu můžeme při řešení diskriminace pomoct,
(tj. zda se chce s diskriminujícím dohodnout, nebo chce, aby byl za své
jednání potrestán?)
9. Zda důvodem, proč ke klientovi bylo přistupováno jinak, může být i něco
jiného, než jeho etnicita.

V případě, že z rozhovoru plyne, že nešlo o diskriminaci, ale pouze subjektivně

pociťuje nespravedlnost, klient vysvětlíme mu co je diskriminace a  jak ji
rozezná.

V případě, že byl klient opravdu diskriminován, vysvětlíme, že se stal obětí

nezákonné diskriminace. Řekneme si, jaké má možnosti řešení své situace
a co pro něj může pracovník/organizace udělat.
S  klientem se domluvíme na společném postupu. Pokud klient zmíní, že by rád
případ medializoval, je dobré mu vysvětlit, že dokud nemáme o diskriminaci důkaz,
je medializace případu kontraproduktivní. Stalo se nám totiž, že případ, ve kterém,
jsme již byli s klientem domluveni na situačním testingu, klient pár dnů před jeho
vykonáním medializoval bez toho, aby měl důkaz. Situační testing byl následně
bezpředmětný, celá kauza zůstala v rovině tvrzení proti tvrzení.

Další postup, který může pomoci v efektivnějším řešení diskriminace, je vytvoření

databáze diskriminačních případů. Každý podnět na domnělou i  skutečnou
diskriminaci je užitečné zapsat, spolu s popisem co se přesně stalo. Důvodem je,
že i v případě, že diskriminaci momentálně z různých důvodů není možné prokázat,
může se stát, že na toho stejného diskriminujícího přijde vícero podnětů. Organizace
následně ví, že se má zaměřit na konkrétního diskriminujícího (např.  v  situačním
testingu).

29
 MOŽNOSTI
30 ŘEŠENÍ

DISKRIMINACE
V  případě diskriminačního jednání můžeme klientovi
nabídnout 3 způsoby řešení, které jsou závislé na jeho
motivace:
 Možnosti řešení diskriminace
V případě diskriminačního jednání můžeme klientovi nabídnout 3 způsoby
řešení, které jsou závislé na jeho motivace:
31
1. Diskriminaci nechce dále nijak řešit, nechce
se domluvit s diskriminujícím člověkem, chtěl
pouze s někým sdílet svůj příběh.
Toto řešení je u klientů velmi časté. Z rozhovorů a zkušeností pracovníků
IQRS vyplývá, že Romové si v České republice na diskriminaci natolik zvykli,
že ji považují za přirozenou součást jejich života. Jak plyne z  výzkumu
Veřejné ochránkyně práv z r. 2015:

„Drtivá většina respondentů již měla osobní zkušenost s diskriminací, rezignovala

a nikde si nestěžovala; zhruba pouhá desetina dotázaných se rozhodla situaci řešit
a oznámit ji úřadům nebo organizacím.“ 1

V  případě romské menšiny by tato statistika byla ještě mnohem horší. Tento
fakt má mnoho důvodů, kromě jiných pramení z přirozené nedůvěry sociálně
vyloučených Romů vůči institucím jako takovým, strachu a  netrpělivosti
a zejména kvůli nutnosti řešit závažnější životní problémy než je diskriminace.
1 Výzkum ochránkyně – překážky obětí diskriminace k přístupu k spravedlnosti z r. 2015, do-
stupný na www.ochrance.cz
 Proto je úspěchem, když klient přijde do organizace a  diskriminaci sám od sebe
ohlásí a chce o ní mluvit.

Diskriminace a  její rozšíření ve společnosti jsou často odmítány a  popírány těmi,

kteří mají ve společnosti moc.2 Proto je velmi důležité, aby se případy diskriminace
řešily alespoň stížnostmi na předmětné instituce. Pracovník proromské organizace
má tedy za úkol oběti diskriminace vysvětlit, proč je důležité, aby podala stížnost
a  nabídnout jí co největší podporu, případně diskriminujícího upozornil na jeho
nezákonné chování.

Můžeme postupovat následovně:

• pokusíme se klienta motivovat, vysvětlíme mu, proč je důležité bojovat proti

diskriminaci, proč je důležité používat zákonných prostředků na svou obranu.

• vysvětlíme mu, že každý případ diskriminace by se měl alespoň prostřednictvím

podání podnětu nahlásit na odpovědné instituce. Následně to tyto instituce
mohou řešit a  případně viníka potrestat. Jde o  nevyhnutný předpoklad pro
medializaci a  rozšíření myšlenky rovného zacházení mezi lidi ze společnosti.
Jedině tak se může společnost změnit a  staré diskriminační vzorce chování
mohou být obecně odmítnuty jako nepřijatelné.
32
• rovněž klientovi vysvětlíme, že podání podnětu na odpovědné instituce není
tak časově náročné a i samo o sobě může mít velký význam do budoucnosti.

• podnět zapíšeme do tabulky diskriminačních případů, posoudíme jeho

závažnost, potenciál, strategičnost a  naše kapacity a  rozhodneme se, zda
se pokusíme udělat situační testing a  získat důkaz o  diskriminační praxi
diskriminujícího a  s  ním dále pracovat  – medializovat, podat podnět za
organizaci.

2 RORIVE, Isabelle. Proving discrimination cases: the role of situation testing. str.  8., Stockholm
[u.a.]: CFER/MPG, 2009. ISBN 2930399449
2. Klient má zájem celý případ vyřešit smířlivě, nechce
konflikt s druhou stranou, ale přeje si, aby tato byla
upozorněna na své protiprávní jednání.
Tato možnost je lepší než předchozí možnost, současně však kontaktování
druhé strany a  upozornění na diskriminační jednání ve většině případů zamezí
možnosti dalšího řešení a  obstarání důkazu pro použití v  následném řízení.
Nejpravděpodobnější reakcí ze strany diskriminujícího bude totiž odmítnutí
jakéhokoliv pochybení a  zpochybnění klientovy interpretace událostí, včetně
zpochybňování klienta samotného jako důvěryhodného svědka. Zároveň není
jisté, zda-li diskriminující svou diskriminační praxi zastaví, anebo ji pouze začne
provozovat více skrytě. Reakce diskriminujících se různí případ od případu.

Můžeme postupovat následovně:

• vyslechneme si důvody klienta. Pokud jsou relevantní a  opravdu bude lepší

domluva s diskriminujícím, nabídneme mu svou pomoc.

• pokusíme se klienta motivovat, vysvětlíme mu, proč je důležité bojovat

proti diskriminaci, proč je důležité používat zákonných prostředků na svou
obranu. Vysvětlíme mu důležitost podávání podnětů na odpovědné instituce 33
a  rovněž vysvětlíme význam jeho individuálního případu. Na to, aby se do
budoucnosti změnilo myšlení a chování lidí, je potřebné ukazovat, jaké jednání
je nepřípustné. K  tomu můžeme přispět řešením diskriminace, tj.  podáním
podnětu a následným potrestáním diskriminujícího subjektu.
• pokud o  to klient nebude mít zájem a  nebude souhlasit s  naší argumentací,
pomůžeme mu alespoň sepsat dopis s  vysvětlením situace diskriminujícímu,
nebo pomoci s přípravou klienta na telefonát a s následnou realizací telefonátu
diskriminujícímu.

• když konfrontujeme diskriminujícího se stanoviskem naší organizace

a  klienta, musíme mu zdůraznit klientovo vidění situace. I  v  případě, že
diskriminující subjekt bude svou vinu plně odmítat, je dobré mu vysvětlit
situaci a protizákonnost chování, kterého se dopustil. I v dnešní době lidé stále
nerozumí tomu, co přesně znamená pojem diskriminace, proto je potřebné být
nanejvýš trpělivý.
 3. Klient je motivovaný a má zájem diskriminaci řešit
stížností na příslušné instituce nebo podat žalobu
dle antidiskriminačního zákona.
Toto je ideální případ, protože jedině řešení diskriminace prostřednictvím institucí
odpovědných za kontrolu rovného zacházení, získání důkazu a  následné podání
žaloby, má potenciál potrestání diskriminujícího a  případně získání satisfakce
pro klienta. Potrestání diskriminujícího má navíc výchovný a  preventivní účinek,
protože působí jako signál do společnosti, že diskriminační jednání je protizákonné
a v dnešní společnosti je nepřijatelné.

Faktem rovněž je, že instituce, které jsou ze zákona povinné řešit diskriminaci,
dlouhodobě mluví o  velmi malém počtu podnětů. Pokud by opravdu situace
korelovala s počtem podnětů, patřili bychom k zemím s nejnižší mírou diskriminace.
Opak je však pravdou, Česká republika patří podle posledního výzkumu
eurobarometru mezi evropské země s nejvyšší mírou diskriminace.1

Nízký počet podnětů má tedy jiné důvody. Podle Veřejného ochránce práv jsou
to zejména nedůvěra, nedostatek informací o tom, na koho se s  diskriminačním
34 případem obrátit, nedostatek důkazů nebo také stud, nedůvěra ve vlastní schopnosti
a strach z odvety.2

V této situaci můžeme klientovi:

• pomoct s obstaráním důkazu prostřednictvím situačního testingu.

• sepsat podnět na příslušné orgány státní správy.
• pomoct s jednáním /mediací sporu mezi klientem a diskriminujícím.
• sepsat žalobu dle antidiskriminačního zákona.
• zastupovat klienta u soudu.
• pomoct se získáním finančních prostředků potřebných na uhrazení soudních
výloh.
• zprostředkovat advokáta, který by klienta u soudu zastupoval.

1 http://www.equineteurope.org/Discrimination-in-the-EU-in-2015
2 Diskriminace v ČR: oběť diskriminace a její překážky v přístupu ke spravedlnosti, 2015, dostupné
na: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Vyzkum/CZ_Diskriminace_v_CR_stu-
die.pdf
ZÍSKÁVÁNÍ
DŮKAZŮ O
DISKRIMINAČNÍM 35
JEDNÁNÍ -
SITUAČNÍ TESTING
 Vzhledem k  obtížnosti prokázání diskriminačního jednání je potřebné být
vynalézavý. Diskriminující obvykle tuší, že se dopouštějí něčeho protizákonného,
a ve většině případů svou diskriminační praxi nepřiznají, nevysloví svou opravdovou
diskriminační motivaci. I  když ji ale vysloví, diskriminovaný nemá prostředky,
jak dokázat, že diskriminující opravdu řekl, co řekl. Nejefektivnější prostředek
36 získání důkazu o  diskriminaci je proto situační testování. Situačním testováním
rozumíme postup, kdy se uměle vyvolá situace, ve které je pravděpodobné, že
příslušník menšiny bude diskriminován. Situační testování umožňuje odhalit
přímou diskriminaci, přímou příčinu odmítnutí klienta, která se skrývá za různými
výmluvami, jako například „v klubu je soukromá akce, místo jsme přidělili jinému
zájemci,“ a podobně – situace je vždy závislá na celkovém kontextu diskriminace.1

Zároveň se stává, že klienti dokáží diskriminaci instinktivně vycítit. Pokud ho

diskriminující nediskriminuje otevřeně, není jisté, zda je důvod např.  nepřijetí do
práce pravdivý, nebo jde pouze o výmluvu.

Cílem situačního testování je tedy ověřit, zda k  diskriminaci, v  našem případě

na základě romské etnicity, skutečně došlo. Zda se diskriminující chová jinak
k diskriminovanému než k ostatním, a to na základě skutečnosti, že diskriminovaný
je Rom.

Na testing jsou potřebné 2 skupiny lidí – skupina testerů a kontrolní skupina. Důkaz
se získá pomocí nahrávacího zařízení, může to být buď skrytá kamera, nebo diktafon,
případně oboje.

1 RORIVE, Isabelle. Proving discrimination cases: the role of situation testing. Stockholm [u.a.]:
CFER/MPG, 2009. ISBN 2930399449.
Základní požadavky na testera

A. měl by být srovnatelný s  diskriminovanou osobou ve všech

charakteristikách kromě diskriminačního faktoru, např.  etnické
příslušnosti. Je však potřebné rozlišovat mezi jednotlivými případy
situačního testování, tj. jiné požadavky budou na testera při přijímání
do zaměstnání a  jiné budou při testování vstupu do klubu (tzn.  ve
vzdělání, praxi, věku, vzhledu, apod.).
B. měl by být důvěryhodný, tj. neměl by mít prokazatelně problematické
chování v minulosti.
C. měl by být psychicky odolný, vyhnout se provokacím.
D. měl by být spolehlivý, tj. měl by dodržovat instrukce pro testing.

Postup situačního testingu

1. Před začátkem testingu se skupina testerů domluví, jaký bude postup.

Každému musí být jasné, co se jde testovat, jak bude testing probíhat,
na co si dávat pozor.

2. Následně se zapneme nahrávací zařízení  – kamera anebo diktafon,

37
nahrajeme datum, čas, účel testingu, kdo se ho účastní, kdo patří do
skupiny testerů a kdo do kontrolní skupiny. Co se týče skupiny testerů,
musí jít o  příslušníky diskriminované skupiny, tedy v  našem případě
o Romy, nejlépe o samotné klienty, kteří s podnětem přišli. Kontrolní
skupina musí být složená z  podobných osob, bez diskriminační
charakteristiky, tj.  skupina neromů. Dále je nutné ujasnit si, kde se
testing uskuteční.

3. Jako první jde osoba nebo skupina osob, která patří do skupiny
testerů. Tester, se vystaví situaci, ve které je pravděpodobné, že bude
diskriminován, přičemž má s sebou nahrávací zařízení. Zásadní je reakce
testovaného subjektu, která může být v podstatě dvojí.

a. s  osobou je zacházeno jinak, než je obvyklé, přičemž testovaný

subjekt poskytne pro své chování nejrůznější odůvodnění.

Příklad: Skupina Romů jde do tanečního klubu. Reakce pracovníka klubu

(„vyhazovače“) je odlišná od standardní očekávané reakce. Skupina do
klubu není vpuštěna, „vyhazovač“ skupině testerů sdělí, že „kapacita
klubu je již naplněna“.
 b. s osobou je zacházeno normálně, diskriminace se neprokázala, testing je
u konce.

Příklad: Skupina Romů jde do tanečního klubu. Reakce pracovníka klubu je

standardní, očekávaná reakce. Skupina je do klubu vpuštěna, diskriminace se
neprokázala, testing je u konce.

4. V případě že testing pokračuje (situace a)), kontrolní skupina neromů si přebere

nahrávací zařízení, a co nejdříve, nejlépe bez přerušení nahrávání, jde situaci
zopakovat. V zásadě mohou nastat tyto dvě situace:

a. s osobami je zacházeno odlišně – diskriminace je prokázána, a je o ní důkaz.

Příklad: Skupina neromů jde do stejného klubu, je dovnitř bez problémů

vpuštěna, navzdory odůvodnění pracovníka klubu pro první skupinu. Testing je
u konce. Jelikož není pravděpodobné, že se podmínky v klubu za tak krátký čas
změnily, diskriminace se potvrdila.

b. s osobami je zacházeno stejně – diskriminace se neprokázala.

Příklad: Skupina neromů není do klubu vpuštěna, s tím stejným odůvodněním

38 jako skupina Romů. Testing je u  konce, diskriminace se pravděpodobně
nepotvrdila.

5. Vyhodnocení testingu

a. Pokud byla diskriminace prokázána, musí se organizace a klient domluvit

na dalším postupu, a  to zda důkaz okamžitě využijí pro správní řízení,
zahájení soudního řízení, nebo jej použijí jen pro vyjednávání a  snahu
dosáhnout omluvy a odškodnění dohodou.

b. Pokud diskriminace nebyla prokázána  – subjekt testingu buď

nediskriminuje, nebo subjekt pojal podezření a  z  toho důvodu testing
nevyšel – můžeme případ buď uzavřít, nebo testing za nějaký čas opakovat.

V obou případech je potřeba po testingu vytvořit zprávu o průběhu testingu

a  archivovat zjištěné skutečnosti. Rovněž je důležité vyhodnotit celý případ
znovu s  testerem (podle uvážení také s  klientem), abychom měli možnost
reflektovat svůj postup a projít procesem vnitřního zpracování zažitých situací.
 Funkce získaného důkazu

V závislosti na kvalitě důkazního prostředku, který se nám podařilo získat, se

můžeme rozhodnout, co s nahrávkou podnikneme dál. Je dobré se o postupu
vždy poradit s právníkem a zjistit, zda by předmětný důkaz obstál v rámci
39
správního nebo soudního řízení. Následně jej můžeme připojit k podnětu
na odpovědné instituce, které na jeho základě mohou buď vyhlásit kontrolu
předmětného subjektu, nebo rovnou zahájit správní řízení o uložení pokuty.

Co se týče přípustnosti takto pořízené nahrávky před soudem, jedná se

o  komplikovanou právní otázku, přičemž odpověď na ni se liší případ od
případu. Obecně je ale možné říct, že nahrávka je použitelná, pokud
diskriminující jednal v  rámci výkonu své funkce, svého povolání, tedy ne
jako soukromá osoba, ale jako vykonavatel svého povolání. Ústavní soud
k tomu vyslovil následující:

„Kromě okolností, za nichž byla taková nahrávka pořízena, bude rozhodující

i  význam právem chráněného či uznávaného zájmu, který je předmětem
vlastního řízení, a  možnosti, které měl účastník, uplatňující informace
z nahrávky, k dispozici k tomu, aby získal takové informace jiným způsobem, než
za cenu porušení soukromí druhé osoby.“1

1 Nález Ústavního soudu ČR, sp. Zn. II. ÚS 1774/14

 Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. 5. 2005 ve věci sp. zn. 30 Cdo 64/2004 uvádí, že:

„…Hovory fyzických osob, ke kterým dochází při výkonu povolání, při

obchodní či jiné veřejné činnosti, zpravidla nemají charakter projevů
osobní povahy; důkaz zvukovým záznamem takového hovoru proto není v občanském
soudním řízení nepřípustný.“2

Můžeme tedy předpokládat, že v  případě kvalitního důkazního materiálu by měl

být ve většině případů v soudním řízení důkaz nahrávkou přípustný. Vzhledem ke
společenské nebezpečnosti a škodlivosti fenoménu diskriminace a komplikovanosti
dokazování diskriminačního jednání, by měl ve většině případů zájem ochránit oběti
převážit nad zájmem chránit soukromí diskriminujícího.

40

2 Nález Nejvyššího soudu ČR, sp. Zn.  30 Cdo 64/2004, dostupné na http://kraken.slv.cz/30c-
do64/2004
ZÁVĚR 41
 Závěr
Diskriminace je a nějakou dobu ještě zůstane velmi vážným problémem (nejen) Romů
v České republice.

Je proto velmi důležité, aby oběti diskriminace využívaly veškeré zákonné možnosti na
svou obranu, aby se o diskriminaci mluvilo a rozšířilo se povědomí o její protizákonnos-
ti. Rovněž je důležité, aby byli diskriminující potrestáni příslušnými institucemi a  aby
oběti dostávaly odškodné. Média v boji s diskriminací hrají také klíčovou roli, protože je
potřebné, aby si majoritní společnost uvědomila a zvykla na skutečnost, že diskrimina-
ce je velmi nebezpečným fenoménem, který vede k vyčleňování menšin ze společnosti,
k jejich frustraci a napětí.

Zároveň si oběti diskriminace musí být vědomy, že se mají na koho obrátit, že existují
lidé a spolky, kteří jim mohou s řešením diskriminace pomoci a že je možné domoci se
spravedlnosti.

Tato metodika může být oporou na cestě k tomuto cíli, vysvětluje základní terminologii
a oblasti, ve kterých se Romové s diskriminací setkávají, popisuje ji na příkladech z pra-
xe IQ Roma servisu a zejména popisuje postup pomoci organizace diskriminovanému
42 romskému klientovi. Věříme, že metodika poslouží zejména zaměstnancům organizací,
které se s tématem diskriminace setkávají, k efektivnější a kvalitnější pomoci obětem
diskriminace a přispěje tak k rovnější a spravedlivější společnosti pro všechny lidi bez
rozdílu.

V případě, že byste se chtěli o tématu diskriminace poradit, máte klienta a nejste si jistí,
jak postupovat, nebo máte jakékoliv jiné dotazy, neváhejte se na nás obrátit.

IQ Roma servis, z.s. Česká obchodní inspekce Veřejný ochránce práv

Vranovská 846/45 www.coi.cz/cz/o-coi/kontakty- Údolní 39, Brno, 602 00
614 00 Brno -inspektoraty/ Česká republika
Česká republika
www.ochrance.cz
www.iqrs.cz telefon: +420 542 542 888
telefon: +420 543 213 310 e-mail: podatelna@ochrance.cz
email: iqrs@iqrs.cz
 Seznam použité literatury, zákonů
a soudních rozhodnutí:
1. Antidiskriminační zákon: komentář. 1 vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. Beckovy texty
zákonů s komentářem. ISBN 978-80-7400-315-8.
2. Čl. 1 a čl. 4 Úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace
3. BOUDA, Petr. Nepřímá diskriminace. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011.
ISBN 978-80-210-5679-4.
4. Zákon č. 189/2009 Sb., Antidiskriminační zákon
5. Desatero rovného zacházení pro přístup k bydlení Veřejného ochránce práv, do-
stupné na http://www.ochrance.cz/uploads/tx_odlistdocument/Obecni_byty.pdf
6. Rozhodnutí ochránce sp. zn. 112/2012/DIS, dostupné na http://eso.ochrance.cz/
Nalezene/Edit/2000
7. Článek Čeká se na rozsudek v  kauze romske figurantky, dostupné na http://
usti.idnes.cz/ceka-se-rozsudek-v-kauze-romske-figurantky-f2r-/usti-zpravy.
aspx?c=A150814_085123_usti-zpravy_hrk
8. Zpráva o stavu Romské menšiny za rok 2014, dostupné na http://www.vlada.cz/
assets/ppov/zalezitosti-romske-komunity/dokumenty/Zprava-o-stavu-romske-
-mensiny-2014.pdf
9. Zpráva Amnesty international o diskriminaci Romů v Českém školství, Chce to více
snahy, Amnesty international 2015, dostupné na https://www.amnesty.org/en/
documents/eur71/1353/2015/cs/
43
10. Diskriminace v ČR: oběť diskriminace a její překážky v přístupu ke spravedlnosti,
2015, dostupné na: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMI-
NACE/Vyzkum/CZ_Diskriminace_v_CR_studie.pdf
11. RORIVE, Isabelle. Proving discrimination cases: the role of situation testing. Stoc-
kholm [u.a.]: CFER/MPG, 2009. ISBN 2930399449.
12. Nález Ústavního soudu ČR, sp. Zn. II. ÚS 1774/14 http://www.usoud.cz/fileadmin/
user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/II._US_1774_14_an.pdf
13. Nález Nejvyššího soudu ČR, sp. Zn. 30 Cdo 64/2004, dostupné na http://kraken.slv.
cz/30cdo64/2004

Autoři
Marcel Glasa Ivona Parčiová Martina Horváthová
marcel.glasa@iqrs.cz ivona.parciova@iqrs.cz martina.horvathova@iqrs.cz

Autoři publikace jsou pracovníky IQ Roma servisu a angažovanými členy platformy pro
řešení diskriminace Romů.
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů
(www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz).
PŘÍLOHA:
JAK MOTIVOVAT
KLIENTA K ŘEŠENÍ
DISKRIMINACE,
SDÍLENÍ
ZKUŠENOSTÍ
46
V  této příloze se pokusíme ilustrovat zkušenosti IQ Roma servisu při realizaci
projektu Nemáš moc, ale máš tu moc, který byl zaměřen na aktivizaci Romů k řešení
diskriminace.

Základním předpokladem pro řešení diskriminace jsou konkrétní případy obětí,

které se s diskriminací setkaly, a jejich odhodlání případ řešit. Klienti v rámci řešení
své životní situace (bydlení, zaměstnání, zdravotní ošetření,  apod.) naráželi na
47
diskriminační chování, nicméně v daný okamžik neměli zájem diskriminaci řešit. Když
se jim pracovník po určitém čase ozval s možností dodatečného řešení diskriminace,
nebyl ze strany klientů zájem a zaznívala nedůvěra v pozitivní výsledek řešení.

Na základě těchto několikaletých zkušeností s neaktivním postojem klientů k řešení

diskriminace jsme začali realizovat několik provázaných aktivit. Jako komunikační
nástroj jsme zvolili facebookovou skupinu ARA DISKIMINACIJA. V  této skupině
jsme začali sdílet příběhy Romů, kteří se setkali s  diskriminací, medializované
případy související s diskriminací a rasismem a hlavně sdružovat lidi, kteří se setkali
s diskriminací nebo lidi, kteří mají zájem diskriminaci řešit. Abychom zjistili, kolik
klientů má představu o tom, co skutečně diskriminace je, vytvořili jsme dotazník,
který prostřednictvím terénních pracovníků klienti vyplňovali a  my jej následně
vyhodnotili.

Proběhla také dvoudenní konference pro oslovení osob a vytvoření platformy, která
by se začala diskriminací aktivně zabývat. Výstupem konference byl seznam aktivit,
které by platforma měla pro boj diskriminací dělat a osoby, které jednotlivé aktivity
podpoří. Ve spolupráci s  právníkem se nám dařilo realizovat s  klienty a  zejména
Romy několik besed. Na besedách jsme diskutovali o tom, co diskriminace je a není,
 jaké může mít podoby a  jak se diskriminaci bránit. Výstupem besed bylo sdílení
případů diskriminace a  právní poučení pro účastníky. Souběžně s  besedami jsme
poskytovali také poradenství v oblasti diskriminace v rámci poskytování odborného
sociálního poradenství.

Jednou z  aktivit, do které se aktivně zapojili členové platformy, byly situační

testingy. Členové na základě nahlášených případů diskriminačního chování, vytvořili
harmonogram testingů, které postupně zrealizovali. Každému testingu předcházelo
jednoduché školení, které obsahovalo informace o využití testingu, jeho průběhu
a zaškolení s technikou potřebnou pro testování.

Novou aktivitou, kterou jsme s klienty, členy platformy a Romy začali realizovat, byla
supervize (setkání s  psychologem, externím spolupracovníkem). Díky supervizím,
jsme odhalovali různé příběhy diskriminace, které se dějí a vzájemně se motivovali
k řešení případů diskriminace.

Setkání probíhala nepravidelně, byla závislá na časových možnostech všech

zainteresovaných a na realizaci testingů.

„Supervize je nástroj celoživotního učení používaný zejména u  pomáhajících profesí.

48 Smyslem supervizí je: rozvíjet profesní dovednosti supervidovaných, posilovat vztahy
v  pracovním týmu a  nacházet řešení problematických situací. V  procesu supervize
poskytuje supervizor supervidovanému zpětnou vazbu k jeho práci.“1

1 https://cs.wikipedia.org/wiki/Supervize_(personalistika)
 V  našem případě byla supervize realizována zejména pro zajištění bezpečného
prostředí pro realizátory testingů, kteří byli záměrně vystavování nepříjemným
situacím a  setkávali se s  negativním přístupem při samotné realizaci testingů.
Při supervizních setkáních, které vedl zkušený supervizor, byl prostor vymezený
pro reflexi testingů, rozbor emocí, ale také prostor pro vzdělávání a  zvyšování
kompetencí účastníků setkání.

Účastníci supervizí byli zejména realizátoři situačních testingů, někteří členové

FB skupiny ARA Diskriminacija, Romové a  Romky se zkušenostmi s  diskriminací
i v běžném životě.

Díky této možnosti jim byla poskytnuta podpora a pomoc jak ze strany supervizora
tak supervizní skupiny jako takové. Účastníci supervizních setkání měli možnost
hovořit o  svých zkušenostech s  diskriminačním jednáním, se kterým se setkávají
v běžném životě. Seznámili se s možnými způsoby řešení takového jednání a dověděli
se také např. o způsobech tréninku vlastního sebeovládání, měli možnost zvýšit si
znalosti z právní oblasti, znalosti svých práv při jednání s policisty a dozvěděli se, jak
se s obdobným jednáním vyrovnávají někteří účastníci supervizní skupiny, což bylo
pro mnohé inspirující.

Většina supervizí se vedla v duchu reflexí posledního testingu. Ostatním účastníkům

bylo objasněno, kde se testing realizoval, kdo se jej účastnil, zda byla diskriminace 49
prokázána či nikoli a  jaký byl samotný průběh testingu. Ostatní zúčastnění měli
možnost doptávat se a  zjišťovat podstatné informace pro rozbor situací. Zde byl
prostor ke sdílení podobných zážitků.

Zajímavým zjištěním během supervizí byly dva momenty. Prvním momentem bylo
zjištění (nebo nabytí dojmu), že diskriminace jako taková se proměňuje. Tak, jak se
vyvíjí společnost, tak se vyvíjí i diskriminační jednání ve společnosti.
Jak se tedy podle nás diskriminace proměňuje? Pracovně jsme začali používat
pojem diskriminace na základě prvního dojmu, která se projevuje tím, že většinová
společnost Romy diskriminuje již při prvním pohledu na ně, kdy si udělá vlastní
úsudek a použije při tom všechny své smysly.

Příklad:
Rom na první pohled chudý, špinavý, pravděpodobně žijící na ubytovně – „jde cítit“.
X
Rom, oblečený slušně, čistě evidentně zajištěný.

Na základě prvního dojmu může být v  případě možnosti a) Rom diskriminován

přímo, v  případě možnosti b) k  diskriminačnímu jednání nemusí vždy dojít, a  to
 z toho důvodu, že se zde projevuje materiální zajištění dané osoby.

Druhým momentem bylo zjištění, že diskriminující na základě etnickou příslušnosti

mnohdy nediskriminují pouze Romy, ale diskriminují obecně všechny osoby
tmavší pleti, pravděpodobně z důvodu současné migrační vlny. Tzn., že není vždy
rozhodující, zda je daná osoba Rom, Syřan nebo Afgánec. Hlavním negativním
znakem pro zahájení diskriminačního jednání je tmavá pleť.

Velmi pozitivním výstupem z  těchto setkávání bylo zjištění, že většině účastníků

bylo přínosné a sami hovoří o tom, že chtějí něco změnit. Uvědomují si, jak vypadá
diskriminační jednání, vědí, že diskriminační jednání, které zažívají, není normální
a  mají možnost se bránit. Důležité je, že vědí, jak se mohou bránit a  že se chtějí
vzdělávat a předávat své vědomosti, zkušenosti a znalosti dále.

Na následujících stránkách uvádíme příběhy, které psali naši aktivní klienti

a  spolupracovníci platformy pro řešení diskriminace. Chceme na nich ilustrovat
diskriminaci očima diskriminovaného, což nám umožní lépe si představit důsledky,
které diskriminace v klientech vyvolává.

Diskriminace Romů je v ČR bohužel častá, ať se to týká zaměstnání nebo nákupů

50 v běžném obchodě. Každý Rom ji pocítil na vlastní kůži. Jmenuji se Nikola, jsem
z Hradce Králové a  je mi 22  let. Našla jsem si přítele v Brně a  rozhodla se
nastěhovat k němu domů. Začala jsem si hledat práci. Můj přítel měl jednu ka-
marádku, která pracovala jako uklízečka v jedné brněnské nemocnici. Rozhodla
jsem se jí zavolat a zkusit to.

Kamarádka mě seznámila se svojíí prací a tvrdila mi, že všechno dohodne se svojí

nadřízenou. Měla jsem s toho dobrý pocit, protože jsem si říkala, budu mít práci
a konečně se postavím na své nohy. S přítelem jsme začali pomalu plánovat naši
budoucnost. Pro nás byla priorita si sehnat práci a potom nějaký byt, ve kterém
budeme spolu žít. Vím, že dnešní doba je těžká zvlášť pro Romy. Bez práce a bez
vzdělání těžko něco dokážete.

Po pár dnech se mi ozvala kamarádka mého přítele s  tím, že druhý den můžu
ihned nastoupit. Tvrdila mi, že její nadřízená o  mně ví a  že mě přijme na hlavní
pracovní poměr. Druhý den jsem teda šla do své nové práce. Vstávala jsem asi
o půl páté ráno, abych nepřišla první den do práce pozdě. Měla jsem tam být na
půl šestou. Brno jsem ještě moc neznala, takže kamarádka mého přítele přišla
pro mě, aby mi ukázala, kde budu pracovat. Po cestě mě připravovala na to, co
budu dělat, jak to mám dělat a  na co si mám dávat pozor. Říkala jsem si, že to
zvládnu a věřila si.

Konečně jsme dojely s  kamarádkou do práce, a  když jsme vcházely do budovy,

tak jsem viděla, jak se na mě ostatní divně dívají.
Zapomněla jsem se zmínit, že
kamarádka mého přítele je Romka, ale vůbec na to nevypadá, protože má svět-
lou kůži. Když jsem došla do kanceláře mé vedoucí, nechala mě čekat na chodbě.
Myslela jsem, že má hodně práce, protože jsem tam čekala asi dvacet minut. Po
pár minutách přišla a  řekla mi, že mě nepřijme na základě toho, že by na sále
nerozdýchali Cikánku. V tu chvíli, když jsem to slyšela, tak jsem na chvíli oně-
měla a nemohla jsem najít žádné vhodné slovo. Tak jsem se jen otočila a odešla.

Ještě nikdy v  životě jsem se necítila tak poníženě. Na chvíli jsem si myslela, že
nejsem člověk. Nechápala jsem to, že mě nevzali jen kvůli barvě mé kůže. Mu-
sela jsem to rychle zahodit za hlavu, abych měla ještě chuť hledat další práci.
Rozhodla jsem se, že si tuhle zkušenost nenechám jen pro sebe a  začnu o  tom
mluvit otevřeně, protože diskriminace stále existuje. Nechci, aby další člověk
zažil pocit méněcennosti.
51

Nikola

Jmenuji se František a je mi 24 let. Jsem Rom a jsem na to hrdý. S diskriminací

jsem se setkával už od malička, když jsem chodil s  mámou do obchodu, všude
nás kontrovali, jestli jsme něco neukradli. Z  počátku jsem to vůbec nechápal,
proč se dějí takové věci. Až postupem času jsem zjistil, že být Rom není v ČR
jednoduché.

Jednoho dne jsem se vydal nakupovat do nákupního centra galerie Vaňkovka.

Měl jsem u sebe finanční hotovost, protože jsem bral výplatu. Měl jsem dobrou
náladu, byl krásný den a všechno mi vycházelo. Chtěl jsem si koupit nějaké boty.
Když jsem vešel do prvního obchodu a rozhlídl se po nějakých botách, které by
se mi líbily, zahlédl jsem, jak se ke mně blíží muž. Nevěnoval jsem mu pozornost,
protože jsem si myslel, že je to nějaký zákazník, který také něco shání. Po chvíli
 jsem si uvědomil, že se motá jen kolem mě. To mě dost naštvalo a snažil jsem se
uklidnit a jít do dalšího obchodu. Když jsem vycházel z obchodu, už jsem neměl
tak krásný den. V hlavě mi běželo spoustu myšlenek a začínal jsem se cítit straš-
ně. Jenže já jsem se rozhodl, že to zkusím ještě v  nějakém jiném obchodě. Sice
už jsem neměl tak dobrou náladu, ale chtěl jsem si ji spravit tím, že si udělám
radost a koupím nějaké ty boty, které se mi budou líbit. Tak jsem nasadil úsměv
a šel. Vešel jsem dovnitř a rozhlédl se, co se nestalo, opět se ke mně přibližoval
hlídač. V tu chvíli to ve mně vřelo. Myslel jsem, že vybuchnu a něco mu udělám.
Ale tím bych dokázal jen to, že jsem hloupý Rom. Tak jsem zvolil jinou strategii.
Dělal jsem, že ho vůbec nevidím a šel k botám. Bral jsem do ruky různé modely
bot. I když se mi nelíbily, tak jsem si je zkoušel a choval se tak, jak se zákazník
obvykle chová. Ten pán u mě samozřejmě pořád stál a koukal na mě. Napadlo mě,
že když už tak kouká, tak by mi mohl poradit. Tak jsem se ho zeptal: „Jaké boty
mi sluší?“ Pán samozřejmě nečekal, že se ho zeptám na takovou otázku a vůbec
neodpověděl. Tak jsem mu položil další otázku: „Pane, proč tedy tady stojíte,
když mi neumíte poradit?“. A on mi na to odpověděl, že to není jeho práce. Tak
jsem se ho zeptal:,Co je tedy vaše práce?“. Pán nevěděl, co odpovědět a  raději
se otočil a  odešel. V  tu chvíli jsem se cítil strašně dobře a  měl ze sebe dobrý
52 pocit, protože jsem ukázal, že nejsem hloupý Rom.

Ukázal jsem, že nejsme všichni stejní, že i  my víme jak se chovat. Diskriminace

je všude kolem nás a vím, že každý Rom v ČR ji zažil. Chtěl bych, aby tohle mé
děti už nezažily. A tak jsem se rozhodl proti tomu bojovat ne silou a nadávkami,
ale rozumem.

František

V  průběhu realizace aktivit byly vytvořeny i  propagační materiály k  podpoře

aktivního řešení diskriminace a možnostem obrany. Tyto materiály byly dobrovolníky
a terénními pracovníky šířeny zejména mezi romskou komunitu.

Zajímavým momentem aktivizace obětí diskriminace byla diskuze a  společné

setkávání se s  mladým mužem Shoaibem, cizincem žijícím v  České republice.
Setkávání a aktivity se konaly zrovna v období „uprchlické krize“, což zintenzivnilo
diskuze, účastníci měli zájem více diskutovat o aktuálních společenských náladách
a  předsudcích lidí, které mohou ovlivnit jejich chování vůči skupině lidí. Z  těchto
 diskuzí bylo patrné, jak důležité je hájit si svá práva, řešit případy diskriminace
a vzdělávat se. Vzhledem k tomu, že měl Shoaib velmi dobrý přehled o významných
osobnostech, událostech a souvislostech spojených s bojem o lidská práva, dokázal
motivačním projevem ovlivnit pohled účastníků na vlastní aktivní postoj v boji proti
diskriminaci. Setkání se tak stala velmi inspirujícími.

Jmenuji se Shoaib, je mi 28 let a před osmi lety jsem do České republiky přijel
z Afghánistánu. Vystudoval jsem vysokou školu, získal prestižní zaměstnání
a  dobré společenské postavení. Denně jsem ovšem prožíval bombové výbuchy
a  strach o  život. Proto jsem se rozhodl přijet do České republiky. Přijel jsem
za svobodou.

Naučil jsem se český jazyk, začal jsem poznávat české zákonitosti i kulturu. Za
pár let jsem získal velké životní zkušenosti a  začal žít jako český občan. Ale
i  přesto, že tu žiju již několik let, nemám zde ani trvalých pobyt, natož české
občanství. Podmínkou získání trvalého pobytu je totiž mimo jiné také získání
stálého pracovního poměru. Za těch několik let jsem již odeslal velké množství
žádostí o  práci, ale stálou práci se mi nepodařilo najít. Na žádosti o  místo mi
odpovědělo velmi málo zaměstnavatelů a  na pohovorech, když jsem odpověděl,
53
odkud jsem, pohovor skončil. Několik nepříjemných zážitků mám i  z  veřejných
akcí a  prostor s  názory, že jsem terorista nebo s  nabídkou odejití tam, odkud
jsem přišel.

Byl jsem vychován tak, abych nedělal rozdíl mezi lidmi, ale tady jsem pocítil, že
být „jiný“ znamená špatný a lidé se chovají k lidem rozdílně. Vždyť tady v Česku
žijí lidé, kteří se zde narodili, narodili se zde i jejich rodiče, prarodiče a předko-
vé několik staletí před nimi, ale protože vypadají jinak, jsou jim odmítnuta práva
jako ostatním, i přesto, že ta práva tu jsou pro všechny občany stejná.

Když jsem na setkání s Romy, slyším a  někdy i  na vlastní oči vidím, že se k  nim
chovají lidé jinak, že nedostanou práci, že se o  nich povídá, že neumí a  nechtějí
pracovat, že mají problém dostat své dítě na školu, kterou by chtěli, protože
romské dítě ve škole je problém. Já s  tím nesouhlasím, protože když nedostane
člověk šanci, nemůže ukázat, co umí a  zajistit pro sebe a  své děti lepší budouc-
nost, a  to znamená i  lepší budoucnost celé společnosti. A  to vše jen proto, že
 vypadají jinak? V  dnešní době slyším: cizinec je špatně, muslim je špatně, Rom
je špatně. A co je tedy správně?Kdo toto určuje? Pokud mluvíme o demokracii
a lidských právech, v tom případě musíme jeden druhého nechat žít i podle jeho
kultury.

Naučme se respektovat lidi.

Také je důležité, aby si Romové uvědomili, že jsou občané České republiky se

všemi právy a  pokud jsou jim práva upírána, je důležité to řešit, řešit to podle
zákona.

Všichni musíme hájit svá práva a to bez násilí a nenávisti.

Shoaib

54
55