Právo a morálka

Morálka - definice

 Morálka (mos, moris - mrav) znamená

celkovou představu správného jednání ve
společnosti.
 Od pravidel zdvořilosti (způsob jednání a
vystupování, který vyjadřuje respekt a úctu
ke druhým) se liší tím, že se týká věcí
závažných a podstatných
Zlaté pravidlo

 Klasickou formou obecné morální zásady je tzv. Zlaté

pravidlo:
– „Nedělej druhým, co nechceš, aby dělali tobě.“ (Konfucius)
– „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“ (Bible)
– „Co nechceš, aby ti jiní činili, nikomu nečiň. To je celá Tóra,
všechno ostatní je jen komentář.“ (Talmud)
 Vyjadřuje lidskou zkušenost, že základem dobrých vztahů je
schopnost představit si sebe sama na místě druhého
 Dítě se musí v rámci socializace zbavit přirozené
soběstřednosti a svá jednání korigovat s ohledem na druhé
Morální hodnoty a morální jednání
 Hodnoty lze definovat jako kvalitu lidského jednání,
věcí obecně, nebo vztah člověka k životu, ke světu.
 Hodnoty se mění v souvislosti s vývojem lidstva
v tom nejširším slova smyslu, druhu lidského
společenství, ale též vývojem konkrétního člověka.
 Je možné tedy hodnotit věci, lidi, jednání, postoje
člověka způsoby dobré – špatné (zlé), správné –
nesprávné, spravedlivé – nespravedlivé atd.,
připustíme-li, že hodnocené „věci“ nemají neutrální
význam, jsou hodnoceny v určitém kontextu a
hodnotící zaujímá originální postoj.
Institucionální regulace jednání
 Do této skupiny patří právní způsob regulace.
 Společnost vytváří speciální instituce, organizace a
státní orgány, jejichž prostřednictvím jsou poté
vytvářeny další normy jednání.
 Tyto další normy jsou jimi ovlivňovány, jejich plnění
kontrolováno a případné jejich nedodržování
sankcionováno.
 Dochází k tzv. dualitě subjektu normy a objektu
normy a to s přesně vymezenými pravidly.
Neinstitucionální regulace jednání

 Morální normy jako normy neinstitucionální

se vytváří nesystematicky, nebo se nekriticky
předpokládá, že jednoduše „jsou“.
 Dochází k jednotě subjektu a objektu normy,
kdy společnost normy nejen tvoří (nebo
uznává) a sankcionuje, ale také je i sama
plní bez zprostředkovatelské role „instituce“
ve smyslu předchozího obrázku.
Právní a morální sankce
 Morální normy obsahují sankce, ty ovšem postrádají charakter
donucovacích aktů, tj. nejsou vykonatelné fyzickým donucením.
 Sankce morálky mají povahu společenského odsouzení,
zapuzení apod., tedy je to opět reakce společnosti na jednání
opačné oproti morálnímu pravidlu, příkazu.
 Tyto sankce mají hlavně nátlakový a snad při troše nadsázky
lze říci i preventivní (ve vztahu k ostatním členům společnosti)
charakter.
 Na druhé straně pojem sankce v morálce je možné použít i
pokud jednání není v rozporu s morální normou. V tomto
smyslu bude mít sankce (v podobě např. pochvaly) satisfakční
charakter.
Vnější a vnitřní regulace jednání
 Morální normy determinují (regulují) jednání člověka bez
ohledu na jiné společenské regulativy. Hlavní úlohu zde
v tomto smyslu mají vnitřní motivy člověka jako např.
individuální pocit zodpovědnosti, osobní svědomí apod.
 Ve vnitřní regulaci jednání člověka lze vidět schopnost daného
individua být sám sobě svým vlastním zákonodárcem,
schopnost se sám podřídit normě, tedy povinnosti, ale též
případné sankci.
 Rozdíl mezi vnitřním a vnějším způsobem regulace je nutné
chápat spíše jako rozdíl dvou různých přijetí povinnosti - tzn.
kdy dochází ke „zvnitřnění“ povinnosti jako motivu morálního
jednání a k jejímu vnějšímu vyjádření podřízením se právní
normě
Vztah morálky a práva – 1. přístup

 První přístup tvrdí, že

právo a morálka musí
být nezbytně ve shodě,
musí koincidovat, a to
proto, že morálka
diktuje aktuální obsah
práva.
Vztah morálky a práva – 2. přístup

 Druhý přístup stojí na

stanovisku, že právo a
morálka mají vlastní
sféry působnosti, avšak
morálka je vyšší a
proto je východiskem
práva.
Vztah morálky a práva – 3. přístup

 Třetí přístup vyjadřuje

vztah práva a morálky
jako dva protínající se
kruhy. Část uvnitř
protínání představuje
společný základ
morálky a práva,
zatímco vnější části
jsou výlučnou sférou
práva nebo morálky.
Vztah morálky a práva – 4. přístup

 Čtvrtý přístup spočívá

v tvrzení, že morálka i
právo mají své výlučné
sféry, že každá z nich
řeší otázku platnosti
norem pouze ve své
vlastní sféře.
Genetický vztah práva a morálky

 Oba normové systémy se určitým způsobem vyvíjely

spolu a až se vznikem pozitivizmu je patrná snaha o
jejich sebeurčení, nutno dodat, že morálka je
považována z hlediska vývoje za starší. Právě
přirozenoprávní škola vychází z úzkého sepětí tzv.
„lidských a přírodních zákonů“.
 Jako příklad společného vývoje lze uvést např.
„Desatero“, kdy můžeme hovořit o tzv. kodexované
morálce, či Chamurappiho zákoník, ve kterém se
odráží hodnotový systém tehdejší společnosti.
Pragmatický vztah práva a morálky

 Z hlediska stability obstojí nejvíce náboženské normy a

morálka v nich obsažená.
 Právní normy jsou pochopitelně pružnější, proměnlivější.
Technické právní normy (např. silniční zákon či stavební
předpisy) si s morálními normami nekonkurují, stojí vedle
sebe.
 Právní norma je ovšem závazná - ať již morálním
představám společnosti vyhovuje nebo ne.
 V demokratických státech je možné hovořit o vlivu veřejnosti
na zákonodárce prostřednictvím voleb jako sociální kontrole
a zároveň stabilizátoru morálních norem dané společnosti.
Obsahové zaměření práva a morálky

 Zkoumáme-li obsah některých právní norem, nelze si

nepovšimnout v nich obsažených pojmů, jako jsou
dobrá víra, dobré mravy apod.
 Faktem je, že tyto pojmy samy nejsou přímo
v právních normách definované a při jejich výkladu je
třeba vycházet z právní vědy a judikatury.
 Neexistuje ovšem široká shoda ohledně povahy
těchto pojmů
Právo jako minimum morálky

 Právo jako podmnožinu morálky chápal Georg Jellinek.

Tímto přístupem přisoudil veškerým právním normám
charakter norem morálních. Tím měla být přiřknuta právním
normám úloha prosazovat výhradně to, co je morální.
 Tento názor je očividně mylný - stačí jeho neudržitelnost
demonstrovat tím, že bez pochybnosti existují právní normy,
které jsou obsahově indiferentní.
 Lze také upozornit na fakt zúžení účelu práva jen na
dosažení morálních cílů - takovéto pojetí vede
k donucování k dobru, které oslabuje vlastní odpovědnost
člověka.
Vztah morálky a práva – shrnutí
 Antropologie práva ukázala, že právo kdysi vzniklo ze společného mravu a
morálky, které složitější společnosti začaly kodifikovat a vymáhat
prostředky státní moci.
 Moderní právní teorie se sice snažila závislosti na mravech a morálce
pokud možno vyhnout a založit platnost práva jen na procesní správnosti a
ústavnosti. Právní teorie však ukazuje, že právo na morálce závisí v těchto
ohledech:
– zákonodárce se nemůže obejít bez pojmů jako „dobré mravy“, „v dobré
víře“ nebo „dobrý hospodář“;
– soudcův výklad práva se přirozeně opírá o morálku, kterou se svou
společností sdílí a z níž se nemůže úplně vymanit;
– soulad práva s obecně sdílenou morálkou silně podporuje jak účinnost tak
důvěryhodnost práva ve společnosti a obecné přesvědčení, že právo je
„spravedlivé“;
– morální představa spravedlnosti a její vývoj jsou hlavním zdrojem kritiky i
vývoje práva, do něhož se tak prosazují nové zásady a nová témata.
Právo v. morálka - homosexualita

 Dekriminalizace homosexuality
 Registrované partnerství, manželství
 Adopce dětí
Právo v. morálka - interrupce

 Odpůrci interrupce nejčastěji argumentují tím, že

člověk je člověkem od početí a že již plod v těle
matky je reálně existující lidský jedinec s právem na
život a statusem člověka bez ohledu na to, že
například nejsou diferencovány žádné orgány a
jedinec není samostatný.
 Svoboda rozhodování o tělesné integritě
 Právo na život
 Povolení v. žádost
Právo v. morálka - euthanázie
 Usmrcení na žádost, příp. asistovaná sebevražda, je z hlediska
českého trestního práva nedovolené a je posuzováno jako
vražda
 Častá námitka odpůrců euthanázie - nejistota diagnózy,
protože se stav umírajícího může změnit, lékař se může mýlit v
diagnóze a konečně princip, že lékař nesmí učinit zákrok
vedoucí ke zhoršení stavu pacienta
 Některé dnešní úpravy předpokládají, že půjde o trestný čin,
ale privilegované povahy, s výrazně nižší trestní sazbou než u
trestného činu vraždy
 Zneužití euthanázie - osobní důvody, dědictví, vysoké náklady
léčby
Právo v. morálka – náhradní mateřství

 Princip náhradního mateřství spočívá ve vložení

embrya neplodného páru, který nemá šanci z
nějakého důvodu dítě donosit, do dělohy náhradní
matky, která páru dítě odnosí a po porodu zpět
odevzdá jeho biologickým rodičům
 „Pronájem dělohy“
 Úplatnost v. bezplatnost
 Kdo je matkou?
 Výběr pohlaví
Právo v. morálka – bezprávný život

 Náhrada škody v případě narození

„poškozeného“ dítěte
 Náhrada škody v případě narození
nechtěného dítěte