Respirační systém

http://www.vscht.cz/kot/cz/studij
ni-materialy.html
Funkce respiračního systému

Úzká spolupráce se srdcem a krví ve snaze extrahovat kyslík z vnějšího

prostředí a zbavovat se nežádoucích plynů, především CO2

• Plíce fungují jako výkonné měchy, které vypuzují použitý vzduch,

přinášejí čerstvý vzduch a míchají jej se vzduchem, který v nich zůstal

• Pro výměnu plynů musejí mít plíce dostatečný povrch

• Stěny alveolů musejí klást minimální odpor difúzi plynů

• Funkce plic tedy vyžaduje širokou expozici plicního povrchu zevnímu

prostředí. Tento povrch může být poškozen prachy, plyny a infekčními
agens

• Ochrana plic proti těmto vlivům je prioritní a dosahuje se jí kombinací

strukturálních a imunologických obranných sil
Anatomické členění
• Vývodový oddíl
– nosní dutina
• epitel dýchacích cest
• přechod víceřadého dlaždicového
rohovějícího epitelu
• bohaté cévní zásobení
• zvlhčení, ohřívání a očista vzduchu
– paranasální dutiny
– nasopharynx, larynx
• epitel dýchacích cest
– trachea
• dlouhá 10-12 cm. Lehce posunuta k
pravé straně, dělí se na hlavní pravý a
levý bronchus
větší bronchy se skádají:
– bronchiální strom - z chrupavky a hladkého svalstva
• lobární bronchy - řasinkového epitelu
• segmentální bronchy - žlázek secernujících hlen
• subsegmentální bronchy - endokrinních buněk (např.
serotonin)
• terminální bronchioly
• Respirační oddíl menší bronchy a bronchioly:
– alveoly neobsahují chrupavky ani
svalovou vrstvu
Funkce řasinkového epitelu, obranné
reflexy

• Představuje důležitý obranný

mechanismus
• Každá buňka obsahuje cca 200 řasinek,
které se pohybují při frekvenci 1000/
min v organizovaných vlnách kontrakce
• Hlen, který obsahuje makrofágy,
buněčný detritus, inhalované částice a
bakterie, jsou řasinkami posunovány
směrem k laryngu rychlostí 1.5 cm/min
(„mukociliární eskalátor“)
• Apnoický reflex – zástava dechu
nastává při čichovém podráždění silně
dráždivými látkami
• Kýchání – reflex vyvolaný drážděním
receptorů nosní sliznice
• Kašel – reflex napomáhající udržovat
volně průchodné dýchací cesty
Alveoly
• Bronchioly se finálně v acinech rozvětvují na
respirační bronchioly, které mají alveoly
• Každý respirační bronchiolus zásobuje cca 200
alveolů prostřednictvím alveolárních duktů
• 300 miliónů v každé plíci. Jejich celkový
povrch 40-80 m2
• Epiteliální výstelka se skládá zejména z
pneumocytů I. typu. Ty mají extrémně
ztenčenou cytoplasmu, takže představují jen
velmi tenkou bariéru pro výměnu plynů. Jsou
odvozeny z pneumocytů II. typu
• Pneumocyty II. typu jsou o něco početnější, ale
pokrývají menší část epiteliální vystelky, tvoří
surfaktant
• Makrofagy

Alveolární stabilita
– Povrchově napětí alveolů vede k jejich tendenci
se kolabovat
– Pneumocyty typu II secernují surfaktant, který
redukuje povrchové napětí
Pleura a bránice

• Pleura je vrstva pojivové tkáně pokrytá

jednoduchým dlaždicovým epitelem -
mesothelem
• parietální a viscerální list
– viscerální pleura pokrývá povrch plic a v
plicních hilech se spojuje s parietální pleurou,
která vystýlá vnitřek hrudníku
• pleurální dutina
– Obsahuje liquor pleurae - malé množství
tekutiny mezi oběma pleurami, umožňuje
skluzný pohyb

• Bránice je v hrudní dutině krytá perietální

pleurou, v dutině břišní peritoneem
• její svalová vlákna se upínají na spodní žebra
a spojují se do centrální šlachy
• 50% svalových vláken je typu s pomalým
záškubem s nízkou glykolytickou kapacitou,
jsou relativně odolné vůči únavě
Dýchání

• Dvě hlediska
– mechanický proces vdechu a
výdechu
– děj zabezpečující výměnu plynů
mezi organismem a prostředím

• Mechanický proces:
– plíce mají přirozenou elasticitu, což
je vede k tendenci kolabovat od
stěny hrudníku
– to vytváří podtlak v interpleurálním
prostoru. Tento podtlak je závislý na
roztaženi plic
– prostřednictvím změn tlaku plynu v
interpleurálním prostoru se mění
roztažení plic
– inspirium – vlivem práce (pohybu)
interkostálních svalů a bránice se zvětšuje
aktivně objem hrudní dutiny. Protože
parietální pleura je od viscerální pleury
oddělena uzavřenou dutinou –
interpleurálním prostorem, kopíruje
viscerální pleura tyto pohyby přesně podle
tlakového gradientu mezi alveolární dutinou
a interpleurální dutinou

– exspirium – nejčastěji pasivní proces

způsobený elasticitou hrudní stěny a také
elasticitou plic
• na konci klidného exspíria je retrakční síla
plic vykompensovaná pasivním elastickým
odporem hrudní stěny k dalšímu pohybu (ke
zmenšování)
– ventilace – opakující se inspirium a
exspírium umožňuje proudění (výměnu)
vzduchu mezi alveoly a zevním prostředím
• v terminálních dýchacích cestách se však
průtok plynů děje výhradně difúzí
• za 1 minutu proventiluje v klidu dospělý
člověk přibližně 8l/min. Při zátěži to může
být i 150l
Plicní objemy
statické:
dechový objem (tidal volume)
– 0.5 l
exspirační rezervní objem–
1.1 l
inspirační rezervní objem–
3.0 l
reziduální objem - 1.2 L
anatomický mrtvý prostor –
0.15 l
celkový (funkční mrtvý
prostor)

dynamické:
minutová ventilace – 8l
maximální minutová ventilace
– 150 l

Statické plicní kapacity:

- vitální kapacita
- celková plicní kapacita
- funkční reziduální kapacita
Difúze
• relativní stabilní složení alveolárního
vzduchu (po ukončení klidného exspíria
ještě v plicích 3.5 l)
• difúze probíhá obousměrně skrze
alveolo-kapilární membránu
• parciální tlaky plynů v alveolárním
vzduchu:
– 13,6 kPa O2
– 5,3 kPa CO2
– 76 kPa N2
– 6,3 kPa H2O

• Parciální tlaky plynů ve venózní krvi

– 5,3 kPa O2
– 6,0 kPa CO2
– 76 kPa N2
– 6,3 kPa H2O

• Parciální tlaky plynů v arteriální krvi

– 12,5 kPa O2
– 5,3 kPa CO2
– 76 kPa N2
– 6,3 kPa H2O
Transport dýchacích
plynů
V klidu dospělý člověk spotřebuje
asi 0,25 l O2 a vytvoří 0,2l CO2
za minutu
• při maximální zátěži se tyto
objemy mohou více než
patnáctinásobně zvětšit
• toto množství plynů je třeba
přepravit krevním řečištěm
– až 200 ml O2 v 1l krve = 100
% saturace
• 1,5 % fyzikálně rozpuštěný
• 98,5 % navázaný na
hemoglobin
– až 550 ml O2 v 1l krve
• hlavně jako HCO-3
• navázaný na bílkoviny
• fyzikálně rozpuštěný

• Bohrův efekt – závislost

vazební kapacity Hb na pH
Řízení dýchání

• Centrální rytmogeneze dýchání

– Rytmická střídání inspirace a exspirace závisí na souhře několika skupin
buněk v mozkovém kmeni, především však na
• inspirační skupině neuronů
• exspirační skupině neuronů

• Mechanické vlivy na řízení dýchání

– Při rozepětí plic je reflexně inhibována inspirace a zahájena exspirace a
naopak – Heringův-Breuerův reflex
• to je zprostředkováno přes mechanoreceptory v trachee, bronších a
bronchiolech

• Chemické řízení dýchaní

– Hlavně koncentrací CO2 v krvi pres centrální chemoreceptory v
mozkovém kmeni
– Koncentrací (parciálním tlakem) O2 přes periferní chemoreceptory v
aortálních a karotických tělíscích