Kulka – Umění a kýč Výpisky

Kýč nemůžeme brát pouze jako individuální soud. Není to prohlášení, že to co se nám líbí, shledávají
ostatní hodnotným. Kýč je slovo s negativním zabarvením, ale neznamená to, že se nám něco nelíbí.
Na to bychom mohli říci, že se nám to líbí (že shledáváme kýč hodnotným), což si kontradikuje. Kýč
není shledání toho, kdo ho spatřuje, ale těch lidí co ho spatřují. Musí v díle být nějaký aspekt, jež je
shledáván kýčem.

Kýč se i s hodnotami skrze dějiny lidstva mění.

Kýč je biproduktem masové spotřební kultury. „Kýč vzniká, když má hodně lidí dost peněz“. (plastové
rostliny, mcdonald)

Jacques Sternberg:
„Romantismus již zastaral, symbolismus a surrealismus zajímal vždy
jen nepočetnou elitu, kýč je však všude; ještě zjevnější a
nazničitelnější dnes, kdy přímo kvete v  civilizaci založené na
nadměrné spotřebě.“

Kýč jsou maloměstské obrázky. Vysoké umění je v muzeích a galeriích (je to tak?!?!) Pokud je kýč již
nyní v galeriích, tak se kýč nestal vysokým a hodnotným uměním, ale to co se do muzeí dostává,
nemusí. Může být v muzeu užit i jako parodie, subverze nebo antiumění.

Je kýč historicky dán, nebo přišel s modernismem?

Zdá se, že lidé si myslí, že kýč je moderní, neboť

a) Obliba vzrostla teprve v době moderní (Clement Greenberg – kýč vznikl v době průmyslové
revoluce
b) Kýč jako odnož romantismu (Hermann Broch – všechny formy kýče vděčí za svou existenci
specifickým formám romantismu) – zaměření na pathos, sentimentalitu a dramatické efekty

Mohlo v minulosti být nahlíženo na umění jako na kýč?

Dorfles:
„V předchozích uměleckých obdobích, zvláště v  době antické, mělo
umění naprosto jinou funkci než v době naší; bylo spojeno
s  náboženskou, etickou či společenskou tématikou, což jej v daném
kontextu činilo – absolutním – neměnným, věčným“.

Aby se neaplikoval kýč, tak se v minulosti nemohlo vůbec dívat na estetickou stránku díla – Co
Michelangelo?

Bezpochyb ale v době masmédií kýč nabývá na síle. Milan Kundera na americké televizní seriály v 80.
letech:
„Bratrství všech lidí světa je možné založit pouze na kýči. Masová
přitažlivost těchto televizních seriálů překlenula rozdíl tradic,
ideologií, náboženství a kultur“.

Tím se kýč stává naším estetickým a morálním kódem.

Je potvrzeno, že kýč byl použit jako komunistická propaganda a jako nástroj při mobilizaci
v nacistickém Německu.
Kulka – Umění a kýč Výpisky

Proč je kýč tak esteticky defektní? Filosofové umění a estédové se zabývali pouze tím co je krásné, jak
dosáhnout umělecké libosti. Ne tím, co je ošklivé. Zároveň se však tím co je ošklivé nejvíce naučíme o
celém systému hodnot této libosti (abychom pochopili předpoklady dané společnosti, musíme myslet,
co je v  ní nemyslitelné).
Teorie o vzniku slova kýč
Kýč ≠ umělecký neúspěch Viz. Str. 33
Kýč je přitažlivý – jeho úspěch je nesporný. Proto je využíván v reklamách a nejen těch

 Kýč má nespornou masovou přitažlivost

 I přes to je shledáván defektní => proč se tak líbí a proč je defektní?

=> Lidem se evidentně kýč líbí, proč je tím

pádem defektní?

Nám všem se trochu líbí kýč – patří to k společenskému údělu – Milan Kundera. Eugen Goodheart:
„Musí být něco v nás všech co si kýč žádá, co kýč potřebuje… apetit
pro jeho spotřebu je nám všem vlastní“.

Tak znovu… Co je vlastně kýč?

I přes to, že toto slovo používáme, moc nevíme, co to znamená. Kýč je tak mnohostranný a
komplexní, že takřka nejde definovat.

Témata kýče jsou takřka vždy silně emocionální. Jsou také často považována za krásná, pěkná,
roztomilá a citově zabarvená. (koťátko s mašličkou, hřebci cválající podél moře, usměvavý žebrák,
maminka s dítětem, dlouhonohé ženy => instantní pozitivní citová odezva – mláďata jsou ideální)

Podstatou kýče je ujistit konzumenta v jeho předpokladech, nikoli je zpochybnit. Kýč ubezpečí, že
reakce je správná,  ztotožňuje se s masou (neindividuální univerzální témata).

Milan Kundera:

„Kýč vyvolává těsně po sobě dvě slzy dojetí. První slza říká: jak je to krásné, děti běžící po trávníku!
Druhá slza říká: jak je to krásné být dojat s celým lidstvem nad dětmi běžícími po trávníku! Teprve ta
druhá slza dělá z kýče kýč.“

Kýče mohou být dále více soustředěné na určité téma: katolické (ubohé sádrové panenky Marie),
komunistické (usmívající se pracující dělníci), národní symboly a vůdci (Mao Ce-tung, Lenin před
pracujícím lidem, Hitler s dítětem v náručí).

Realistické zobrazení je ideální, díky jeho přímosti s výkladem.

Kýč má ultrakonzervativní charakter – žádný boj proti konvencím, žádná progresivita

Téma kýče musí být instantně identifikovatelné.

„Když na plátnech malířů rozeznáváme zobrazená témata, spontánně
se nám vybavují prožitky a asociace, které jsou s  těmito tématy
spojeny. Běžné asociace vztahující se k  tématu jsou z paměti
vyvolány, jakmile toto téma v obrazu identifikujeme. To platí o všech
Kulka – Umění a kýč Výpisky

druzích figurativních obrazů. Některé obrazy však tyto běžné asociace

různými způsoby transformují. Standardní asociace mohou být
kontemplací uměleckého díla značně zostřeny, zintenzivněny,
obohaceny či jinak transformovány. Když vycházíte z  výstavy
výjimečného umělce, svět, do kterého vcházíme není totožný s tím,
z něhož jsme vyšli.“

Kýč neobohacuje asociace spojené se zobrazeným předměty – kýč je jednorozměrný

Estetická defektnost kýče

Je to umělecké dílo, nebo jde absolutně mimo ně? Jaké vlastnosti má umělecké dílo, které postrádá
kýč?

Monroe Beardsley a George Dickie vystavili 3 hlavní estetické kladné vlastnosti:

1. Jednota (sladění prvků) Kýč ale jednotu nepostrádá - je sladěný

2. Komplexnost (kontrasty a neopakování) Kýč moc komplexní není, ale v tom jeho hlavní defekt není
3. Intenzita (živost) Kýč podle užití v reklamách – je živý

Musíme jít více do hloubky

Buď Jednota, komplexnost a intenzita nejsou hlavní estetické kvality, nebo má kýč estetickou
hodnotu.

Kvalitní estetická díla mají vysokou uměleckou hodnotu, je to tak? Mno, úplně ne

Hodnota estetická ≠ hodnota uměleckého díla

Slečny z Avignonu nebyly na začátku vůbec uznávané, na byly zamítnuty všemi včetně autora. Dnes je
to ale průkopnické dílo. Je radikálně progresivní (sinusoida) a kritizuje formu.

Vizuální (estetická hodnota) X Umělec. kontext (hodnota umělecká)

Inovace nemá nic společného s estetickou hodnotou, dokážeme se na ni dívat pouze s odstupem.

Obecný přínos daného díla pro „svět umění“ a její potenciál pro další estetickou- umělecké využití.

Dnes je hlavní inovace a experiment na úkor estetické hodnoty (koncept. Umění nemá est. Dimenzi)

I přes to, že díla nejsou inovativní, mohou být fascinující - Maurice Utrillo

Jednota = sjednocení logické uspořádání / Všechny prvky jsou na svém místě. Pokud má dílo
maximální jednotu, lze ho při zásahu do něj pouze poškodit, ne vylepšit. Henri Matisse:
„…a pak přijde okamžik, kdy všechny komponenty díla jsou tak
vzájemně sladěny, že cítím, že nemohu přidat další tah štětce, aniž
bych je musel celé přemalovat.“

Leon Batista Alberti:

Kulka – Umění a kýč Výpisky

„Krásu budu definovat jako harmonii všech částí…, které jsou k sobě
sladěny v  takových vztazích a proporcích, že nelze bez újmy nic
přidat, ubrat či upravit.“

Komplexnost = heterogenita – mnohem více prvků a s tím ruku v ruce více vztahů

Intenzita = expresivita / specifičnost

Defektnost kýče je právě ve vztahu intenzity = variace kýče / o preferenci se nemůžeme bavit

= Je jedno jaké barvy vybereme / jakou kompozici

= lhostejnost vůči faktorům, které jsou esenciální

= est. Intenzita je extrémně nízká

Čím odolnější je dílo vůči estetickému vylepšení či poškození, tím typičtější a ryzejší je to kýč –
úpravou totiž ničíme identitu, emoční funkci, ne estetickou hodnotu

V kýči nezávisí na kvalitě znaku, jde jen o identitu a emoční funkci – vidět skrze znak

Konzument věří, že se mu kýč líbí pro jeho estetické vlastnosti. To, co na něj skutečně působí, je ale
sentimentální obsah zobrazeného tématu, který často nemá co společného s kontkrétní specifikou
jeho provedení.

Kýč nezávisí na vkusu jednotlivce (není užíván estetický soud), neboť jde pouze o témata na která
odkazuje

Kýč ve Fotografii
Fotografie prohlásila: „Cokoliv, co uděláš já udělám líp!“

Skutečnost nemůže být kýč => kýč může být pouze její zobrazení

Fotografie je zvláštním realismem – můžeme s ním vydírat/ užít ho jako důkazní materiál. Skoro jako
kdyby prodlužoval náš zrak – tak jako zrcadlo, dalekohled, mikroskop. Kendall Walton:
Nikdo asi nebude popírat, že skutečně vidíme svět skrze brýle, zrcadla
a dalekohledy. Jak lze potom popřít, že strážný na televizním
monitoru skutečně vidí zloděje, který prolézá oknem, nebo že fanoušci
vidí fotbalový zápas v přímém přenosu? Jakmile to však připustíme,
proč také nepřipustit, že vidíme fotbalový zápas v repríze…?

Fotografie nemůže být uměním protože: 1.) To co fotografujeme musí existovat

2.) Fotografovaná věc musí být viděna, taková jaký je

3.) Neoznačuje myšlenkovou reflexi objektu

Čím více je fotografie zinscenovaná (staged), tím je větší šance, že bude kýčem.
Kulka – Umění a kýč Výpisky

Kýč v Literatuře
Jak rozeznáme kýč v literatuře a špatnou (brakovou) literaturu (produkt romantismu)?

Estetický prožitek vzchází z kontemplace nad významem textu – sdělování je OPRAVDU důležité

Kýčovitá lit. má často silný emocionální náboj, je explicitní (minimální užití fantazie) a neobohacuje.
„Kýč často stojí v  cestě skutečným emocím, poskytuje pouze náhražku
emocí, který skutečné emoci rozmělňuje a snižuje naši kapacitu jejich
procítění“.

Dobře stylizovanému dílu parafráze jedině uškodí.

Kýč v Hudbě a Architektuře

Hudba je vlastně abstraktní – nic vlastně neoznačuje. Hudba emočně neparazituje na ničem vnějším
Může odkazovat na vnější
Předpokladem kýče, podmínkou, bez které by jeho existence nebyla
možná, je snadný přístup k plně vyvinuté kulturní tradici, jejíž objevy věci – poté narůstá
a úspěchy může kýč využít ke svým účelům. Kýč si vypůjčuje z jejich pravděpodobnost kýče
prostředků, pravidel, trikům, strategií a tematiky, zkonvertuje vše do
vlastního systému a zbytek odhodí.

Toto platí jak v hudbě tak architektuře.

V architektuře je ideální, když je dílo okamžitě rozeznatelné – McDonald stánek v podobě burgeru

Pop Art a kýč

Avantgarda a kýč jsou si protikladné. Pop art kýč přijal – osvobodil se od důstojnosti vysokého umění.

Osterwold:
„Lidé začali pociťovat, že mít rád kýč, sbírat všelijaká kýčovitá
menenta, číst komiksy, jíst párky v  rohlíku a pít Coca-colu je
legitimní“.

Simon Wilson:
„Přehnaný třpytivý vizuální svět pozlátek, známý všem z  komerční
reklamy začal být uznáván jako druh kultury, jako druh umění
samotného.“

Je pop art pouze glorifikovaný kýč? Pop art se vlastně od kýče dost liší!

Předmět pop-artových děl je umění samo, ne plechovky Cambell. Požaduje interpretaci. Navíc
používá ironii a humor!

Kýč a turista
Kýč a turista vznikli takřka ve stejnou dobu – obě slova mají negativní zabarvení

Rozdíl v turistovi (který jede být baven) [konexe s kýčem] a cestovatelem (který se jede bavit). Věci za
kterými turista jede jsou jako znaky sami o sobě – označují sama sebe
Kulka – Umění a kýč Výpisky

„Turista se o vše zajímá jako o symbol, který sám sebe označuje.

Francouz je příkladem Francouze, restaurace v Latinské čtvrti je
příkladem restaurace v Latinské čtvrti typickým pro latinskočtvrtní
restauračnost.“

Mementa, suvenýry a památky odkazují na vlastnosti věcí, objektů, které jsme navštívili.

Aby byl turista Jakmile je

spokojen, musí být zprostředkovaná,
památka označena už není autentická
za autentickou ＞﹏＜
(infrastruktura,

Nestačí nám věc zažít – musí také být vidět, že jsme ji zažily!

Doplňení + Shrnutí
Arthur Danto – „Umění se transformuje do filosofie!“ Mno… ale umění není jen vizuální, ne? Co
hudba, poezie, balet? Ty tyto změnu vůbec nezaznamenaly a nakonec se jí i vysmějou!

Problém s readymades – Vyvstala otázka, co je umění?

Ale otázka co je umění ještě není umění! Stejně jako co je to hudba (?) není hudba!

Joseph Kosuth
„Umění se již nezabývá formou, vizuálním vzhledem či morfologií, ale
formováním propozic a tvrzení.“

Victor Burgin
„Současné umění nachází svou podstatu v  informaci, kterou předává,
spíše než ve své materiální formě.“

Ursula Meyerová
„Opuštění uměleckého objektu, které je pro konceptuální umění
typické, eliminuje zájem o styl, kvalitu i permanenci, které vyly
nezbytnými modalitami tradičního i moderního umění. Z hlediska
konceptualismu jsou materiální vlastnosti a estetické kvality ty
sekundární a v zásadě zbytečné.“

Proč vůbec tedy navštěvujeme výstavy? Proč si pouze nepřečteme leták s programem a vysvětlením?
Vnímat umění kognitivně a filosoficky znamená, že má nulovou hodnotu. Myšlenka přece nemá
žádnou uměleckou hodnotu!
„Historický smysl umění záleží v  tom, že činí možnou a smysluplnou
filozofii umění. Když se podíváme na umění nedávné minulosti, vidíme
cosi, co svou existencí jakožto umění není něco z  vnějšího světa,
Kulka – Umění a kýč Výpisky

jemuž se snaží porozumět: aby porozuměla svému předmětu, teorie

musí pochopit sama sebe. Avšak díla nedávné minulosti vykazují ještě
jeden zajímavý rys: objekty dosahují nulové existence, zatímco teorie
se blíží nekonečnu, takže vlastně všechno, co nakonec zbývá je
teorie.“

Emm… postmoderní blaf?

Kýč kašle na inovaci stejně jako konceptuální umění. Oba si nárokují, co nemají.Kýč je každodenní a
požaduje estetickou hodnotu. Konceptuální umění je vysoké umění a nárokuje si estetickou hodnotu.
Oba hlavně vyvolávají iluzi hodnoty. Konceptuální umění je neinovativní. Matei Cainecu: „Kýč může
být definován jako specificky estetická forma lži.“

Umění dnes mluví za filosofii a přebírá i jiné vědy. Dílo filosofie se stává uměleckým dílem