Emoce-pokrač.

 
1/ Samostudium z Kostky-str. 13-14: podtrhni si 8 charakteristických znaků citů – měl bys je při zk.
umět vyjmenovat a stručně vysvětlit
-vypiš si 3 př. vyšších citů a zase- měl bys umět vysvětlit – označ si v textu…
 
2/ Citové prožitky, naše pocity, city…to vše může zásadně ovlivnit jakoukoli naši činnost, naše
jednání, výkon…Souvisí to i se sebepojetím- jak sám sebe vnímám, jak se „mám rád“, jak se vidím
a jak to dávám najevo okolí
-3 podoby sebepojetí=A/=normální=vnímám se se svými klady i zápory, hodnotím se realisticky,
snažím se posilovat své přednosti a potlačovat nedostatky, dokáži rozlišit,co mohu změnit a co není
v mých silách-to akceptuji, snažím se žít i s tím svým nedostatkem, příp. z něj udělám „přednost“
B/=podceňování se, komplex méněcennosti, podhodnocení sebe sama=vidím na sobě jen
nedostatky, příp. je zbytečně zveličuji, hodnotím se nereálně, mám pocit, že jsem nejhorší,
nejošklivější, nejhloupější atd. na světě, uzavírám se před okolím, stydím se, nebo toto maskuji
přehnanou agresivitou – přehnanými reakcemi, jsem ze sebe nešťastný, trápím se a nevidím řešení,
někdy toto může vyústit v sebevraždu nebo sebepoškozování C/=přeceňování sebe sama=vnímám
se přehnaně nadneseně, přeceňuji vl. klady a dovednosti, vzhled apod., připadám si nejdokonalejší,
neomylný, krásný, nejinteligentnější…, mám pocit, že ostatním proto musím do všeho mluvit, vše
jim organizovat, poučovat je, peskovat, nikdo mě nemůže kritizovat, jsem předurčen k vedoucím
pozicím, k ovládání, k obdivování….tito jedinci svým obdivováním sebe sama jsou vlastně
narcisty-narcismus=zbožňování sebe sama
-člověk by měl mít rád sebe, ale v rozumné míře, protože když sebe podceňuje nebo se sám nějak
nenávidí – nebo naopak když sám sebe zbožňuje a přeceňuje - nemůže mít normální vztah ani
k jiným lidem-„K tomu, aby člověk měl rád ostatní lidi a respektoval je, musí mít rád a respektovat
sám sebe“ a „Největším nepřítelem je člověk sám sobě“
-podceňování sama sebe nebo naopak přeceňování – mohou ve velké míře ovlivnit naši rodiče a
učitelé – v dobrém i špatném smyslu…nejcitlivěji vnímá sebe a nedostatky na sobě člověk
v dospívání, hl. v pubertě, kdy je zvýšeně sebekritický a zároveň nenormálně agresivní vůči sobě i
vůči okolí – nejhorší je to proto v partě – skupině vrstevníků-puberťáků, kteří jsou všichni
v hraničním citovém rozpoložení a navzájem na sebe někdy působí až zničujícím způsobem, který
psychicky labilnější jedinci nemusí unést
Myšlenka na závěr:“ Nenesete odpovědnost za to, že nedosáhnete toho, co si ostatní lidé myslí, že
byste měli dosáhnout. Nejsem povinen být takový, jaký bych podle nich měl být. Je to jejich omyl,
a ne moje selhání“