Cvičení z lineární algebry 29 Vít Vondrák

Cvičení č. 6
Lineární závislost a nezávislost. Lineární kombinace. Báze.

Lineární závislost a nezávislost

Definice:
Konečná množina vektorů S  {v1 ,..., vk } z vektorového prostoru V se nazývá lineárně
nezávislá jestliže rovnice
1v1  ...   k vk  0
má jediné řešení 1  ...   k  0 . V opačném případě se nazývá lineárně závislá.

Příklad:
Rozhodněte o lineární závislosti či nezávislosti vektorů
v1  [1,2,0], v2  [1,2,1], v3  [1,1,1]
 1v1   2 v 2   3 v3  0
 1 [1,2,0]   2 [1,2,1]   3 [1,1,1]  [0,0,0]
[ 1 ,2 1 ,0]  [ 2 ,2 2 ,  2 ]  [ 3 ,  3 ,  3 ]  [0,0,0]
[ 1   2   3 ,2 1  2 2   3 ,  2   3 ]  [0,0,0]
Z poslední rovnice dostáváme soustavu 3 rovnic o 3 neznámých:
1   2   3  0
2 1  2 2  3  0
2  3  0
Řešíme Gaussovou eliminační metodou
 1 1 1 0 1 1 1 0 1 1 1 0 1  0
     
 2  2 1 0   2r1 ~  0 0  1 0  r2  r3 ~  0 1 1 0  2  0
 0 1 1 0  0 1 1 0  0 0 1 0 3  0
     
Žádné jiné řešení soustava nemá tudíž vektory v1 , v2 , v3 jsou lineárně nezávislé. 

Příklad:
Rozhodněte o lineární závislosti či nezávislosti vektorů
v1  [1,2,0], v2  [1,2,1], v3  [1,1,1], v4  [1,2,2]
 1v1   2 v 2   3 v3   4 v 4  0
 1 [1,2,0]   2 [1,2,1]   3 [1,1,1]   4 [1,2,2]  [0,0,0]
[ 1 ,2 1 ,0]  [ 2 ,2 2 ,  2 ]  [ 3 ,  3 ,  3 ]  [ 4 ,2 4 ,2 4 ]  [0,0,0]
[ 1   2   3   4 ,2 1  2 2   3  2 4 ,  2   3  2 4 ]  [0,0,0]
Z poslední rovnice dostáváme soustavu 3 rovnic o 4 neznámých:
1   2   3   4  0
2 1  2 2  3  2 4  0
2  3  2 4  0
Řešíme Gaussovou eliminační metodou
Cvičení z lineární algebry 30 Vít Vondrák

 1 1 1 1 0 1 1 1 1 0 1 1 1 1 0
     
 2  2 1 2 0   2r1 ~  0 0  1 0 0  r2  r3 ~  0 1 1 2 0 
 0 1 1 2 0  0 1 1 2 0  0 0 1 0 0
     
Rovnice má nekonečně mnoho řešení a tudíž i nenulové. Např. zvolíme-li v
řešení  4  t ,  3  0,  2  2t , 1  3t , t=1 dostáváme řešení
1  3,  2  2,  3  0,  4  1.
Vektory v1 , v2 , v3 , v4 jsou tedy lineárně závislé. 

Příklad:
Rozhodněte o lineární závislosti či nezávislosti vektorů
p1 ( x)  x 2  x, p2 ( x)  x  1, p3 ( x)  x 2  2

 1 p1   2 p 2   3 p3  o
 1 ( x 2  x)   2 ( x  1)   3 ( x 2  2)  0, x  R,
 1 x 2   1 x   2 x   2   3 x 2  2 3  0, x  R,
( 1   3 ) x 2  ( 1   2 ) x  ( 2  2 3 )  0, x  R.
Porovnáním koeficientů u odpovídajících mocnin x dostáváme z poslední rovnice soustavu 3
rovnic o 3 neznámých:
1  3  0
 1 2  0
2  2 3  0
Řešíme Gaussovou eliminační metodou
 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1  0
     
  1 1 0 0   r1 ~  0 1 1 0  ~  0 1 1 0 2  0
 0 1 2 0  0 1 2 0  r  0 0 1 0 3  0
    2  
Rovnice má tedy právě jedno nulové řešení a tudíž vektory p1 , p2 , p3 jsou lineárně
nezávislé.

Lineární kombinace

Definice:
Vektor v vektorového prostoru V je lineární kombinací vektorů v1 ,..., vk  V jestliže existují
skaláry 1 ,...,  k tak, že v  1v1  ...   k vk .

Příklad:
Rozhodněte, zda-li vektor v  [2,1,3]  R 3 je lineární kombinací vektorů
v1  [1,1,0], v2  [0,1,1], v3  [1,0,1] .
Cvičení z lineární algebry 31 Vít Vondrák

v   1v1   2 v 2   3 v3
[2,1,3]   1 [1,1,0]   2 [0,1,1]   3 [1,0,1]
[2,1,3]  [ 1 ,  1 ,0]  [0,  2 ,  2 ]  [ 3 ,0,  3 ]
[2,1,3]  [ 1   3 ,  1   2 ,  2   3 ]

Z poslední rovnice dostáváme soustavu 3 rovnic o 3 neznámých:

1  3  2
1   2  1
2  3  3

1 0 1 2  1 0 1 2  1 0 1 2  1  3
     
 1 1 0 1   r1 ~  0 1  1  1  ~ 0 1 1 1  2  2
 0 1 1  3  0 1 1  3  r  0 0 2  2   3  1
    2  

v  3v1  2v2  v3 a v je tedy lineární kombinací vektorů v1 , v2 , v3 . 

Příklad:
Rozhodněte zda-li mnohočlen p( x)  x 2  2 je lineární kombinací mnohočlenů
p1 ( x)  x 2  x, p2 ( x)  x  1
p   1 p1   2 p 2
x 2  2   1 ( x 2  x)   2 ( x  1), x  R,
x  2  1 x  1 x   2 x   2 ,
2 2
x  R,
x  2   1 x  ( 1   2 ) x   2 , x  R.
2 2

Porovnáním koeficientů u odpovídajících mocnin x dostáváme z poslední rovnice soustavu 3

rovnic o 2 neznámých:
1  1
 1 2  0
2  2
Řešíme Gaussovou eliminační metodou
 1 0 1 1 0 1  1 0 1
     
  1 1 0   r1 ~  0 1 1  ~  0 1 1
 0 1 2  0 1 2   r  0 0 1
    2  
Rovnice nemá řešení a tudíž vektor p není lineární kombinací vektorů p1 , p2 . 

Báze

Definice:
Množina vektorů S  {v1 ,..., vk } z vektorového prostoru V se nazývá bází vektorového
prostoru V, jestliže
1. S je lineárně nezávislá
Cvičení z lineární algebry 32 Vít Vondrák

2. Libovolný vektor prostoru V se dá vyjádřit jako lineární kombinace vektorů

množiny S.

Příklad:
Rozhodněte, zda-li vektory E  {e1 , e2 , e3 }, e1  [1,0,0], e2  [0,1,0], e3  [0,0,1] tvoří bázi R 3 .

1. Množina E musí být lineárně nezávislá

 1e1   2 e2   3 e3  0
 1 [1,0,0]   2 [0,1,0]   3 [0,0,1]  [0,0,0]
[ 1 ,0,0]  [0,  2 ,0]  [0,0,  3 ]  [0,0,0]
[ 1 ,  2 ,  3 ]  [0,0,0]

Odtud je zřejmé, že rovnice má pouze jedno řešení a to 1   2   3  0 a množina E je

tedy lineárně nezávislá.

2. Libovolný vektor v  [v1 , v2 , v3 ]  R 3 musí být možné vyjádřit jako lineární kombinaci
vektorů z E.
 1e1   2 e2   3 e3  v
 1 [1,0,0]   2 [0,1,0]   3 [0,0,1]  [v1 , v 2 , v3 ]
[ 1 ,0,0]  [0,  2 ,0]  [0,0,  3 ]  [v1 , v 2 , v3 ]
[ 1 ,  2 ,  3 ]  [v1 , v 2 , v3 ]

Poslední rovnice má právě jedeno řešení 1  v1 ,  2  v2 ,  3  v3 a tedy vektor v je

lineární kombinací vektorů E.

Jelikož jsou splněny obě podmínky 1. a 2. množina E tvoří bázi R 3 . 

Příklad:
Rozhodněte, zda-li vektory B  {v1 , v2 , v3 } , v1  [1,1,0], v2  [0,1,1], v3  [1,0,1] tvoří bázi R 3 .

1. Lineární nezávislost B.
 1v1   2 v 2   3 v3  o
 1 [1,1,0]   2 [0,1,1]   3 [1,0,1]  [0,0,0]
[ 1 ,  1 ,0]  [0,  2 ,  2 ]  [ 3 ,0,  3 ]  [0,0,0]
[ 1   3 ,  1   2 ,  2   3 ]  [0,0,0]
Z poslední rovnice dostáváme soustavu:
1  3  0
1   2  0
2  3  0
Cvičení z lineární algebry 33 Vít Vondrák

1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1 0 1  0
     
 1 1 0 0   r1 ~  0 1  1 0  ~  0 1 1 0 2  0
 0 1 1 0  0 1 1 0  r  0 0 2 0 3  0
    2  

2. Lib. vektor v  [v1 , v2 , v3 ]  R 3 je lineární kombinací vektorů z B.

 1v1   2 v 2   3 v3  v
 1 [1,1,0]   2 [0,1,1]   3 [1,0,1]  [v1 , v 2 , v3 ]
[ 1 ,  1 ,0]  [0,  2 ,  2 ]  [ 3 ,0,  3 ]  [v1 , v 2 , v3 ]
[ 1   3 ,  1   2 ,  2   3 ]  [v1 , v 2 , v3 ]
Z poslední rovnice dostáváme soustavu:
1   3  v1
1   2  v2
2  3  v3
 1 0 1 v1  1 0 1 v  1 0 1 v1   1  12 (v3  v2  v1 )
 1 1 0 v   r ~  0 1  1 v 1 v  ~ 0 1  1 v2  v1 
  2  12 (v3  v2  v1 )
 2 1  2 1  
 0 1 1 v3   0 1 1 v3   r2  0 0 2 v3  v2  v1   3  12 (v3  v2  v1 )

Soustava má tedy řešení a tudíž libovolný vektor v se dá vyjádřit jako kombinace vektorů
z množiny B.

Z bodů 1. a 2. tedy vyplývá, že množina B je báze R 3 . 

Příklad:
Rozhodněte, zda-li vektory E  { p1 , p2 , p3 }, p1 ( x)  1, p2 ( x)  x, p3 ( x)  x 2 tvoří bázi P3 .

1. Množina E musí být lineárně nezávislá

 1 p1   2 p 2   3 p3  o
 1 p1 ( x)   2 p 2 ( x)   3 p3 ( x)  o( x), x  R
 1  1   2  x   3  x  0,
2
x  R

Dva mnohočleny se sobě rovnají jestliže mají stejné koeficienty u stejných mocnin x.
Odtud je zřejmé, že rovnice má pouze jedno řešení a to 1   2   3  0 a množina E je
tedy lineárně nezávislá.

2. Libovolný mnohočlen p  P3 , p( x)  ax 2  bx  c , musí být možné vyjádřit jako

lineární kombinaci mnohočlenů z E.
 1 p1   2 p 2   3 p3  p
 1 p1 ( x)   2 p 2 ( x)   3 p3 ( x)  p( x), x  R
 1  1   2  x   3  x 2  ax 2  bx  c, x  R

Poslední rovnice má právě jedno řešení 1  c,  2  b,  3  a a tedy mnohočlen p je

lineární kombinací vektorů E.
Cvičení z lineární algebry 34 Vít Vondrák

Jelikož jsou splněny obě podmínky 1. a 2. množina E tvoří bázi P3 . 

Příklad:
Rozhodněte, zda-li vektory F  { p1 , p2 }, p1 ( x)  x 2  1, p2 ( x)  x 2  x tvoří bázi P3 .

1. Množina F musí být lineárně nezávislá.

1 p1   2 p2  o
1 p1 ( x)   2 p2 ( x)  o( x), x  R
1  ( x  1)   2  ( x  x)  0, x  R
2 2

(1   2 ) x 2   2 x  1  0, x  R

Dva mnohočleny se sobě rovnají jestliže mají stejné koeficienty u stejných mocnin x.
Odtud soustavu 3 rovnic o 2 neznámých:
1   2  0
2  0
1  0

Na první pohled je zřejmé, že tato soustava má pouze jedno řešení a to 1   2  0 a

množina F je tedy lineárně nezávislá.

2. Libovolný mnohočlen p  P3 , p ( x)  ax 2  bx  c , musí být možné vyjádřit

jako lineární kombinaci mnohočlenů z F.
 1 p1   2 p 2  p
 1 p1 ( x)   2 p 2 ( x)  p( x), x  R
 1  ( x 2  1)   2  ( x 2  x)  ax 2  bx  c, x  R
( 1   2 ) x 2   2 x   1  ax 2  bx  c, x  R

Porovnáním koeficientů mnohočlenů v poslední rovnici dostáváme soustavu 3 rovnic o 2

neznámých:
1   2  a
2  b
1  c
1 1 a 1 1 a  1 1 a 
     
0 1 b ~ 0 1 b  ~ 0 1 b 
1 0 c   r 0 1 c  a  r 0 0 c  a  b
  1   2  

Poslední rovnice má tvar 0  a  b  c a odtud dostáváme, že sosutava má řešení

1  a  b,  2  b pouze za předpokladu, že  a  b  c  0 . Z tohoto vyplývá, že ty
mnohočleny, pro něž je  a  b  c  0 nelze vyjádřit jako lineární kombinace mnohočlenů
p1 ( x)  x 2  1, p2 ( x)  x 2  x a tudíž množina F není bází P3 . 
Cvičení z lineární algebry 35 Vít Vondrák

Příklad:
Určete bázi podprostoru U  p  P3 , p( x)  a2 x 2  a1 x  a0 : a0  a2  0 vektorového
prostoru P3 .

Koeficienty mnohočlenů patřících do množiny U musí splňovat podmínku a0  a2  0 což

představuje rovnici o třech neznámých a0 , a1 , a2 jejíž řešením je a0  t , a1  s, a2  t pro
libovolné parametry t , s  R . Pak pro p  U existují t , s  R takové, že
p( x)  tx 2  sx  t  tx 2  t  sx  t ( x 2  1)  sx, x  R a odtud
 
U  t ( x 2  1)  sx, t , s  R  x 2  1, x .
Je zřejmé, že mnohočleny x 2  1 a x jsou lineárně nezávislé a libovolný mnohočlen z U,
lze vyjádřit jako kombinaci těchto mnohočlenů. Proto mnohočleny x 2  1 a x tvoří bázi
podprostoru U. 