 „čistý dokument“ X „čistá fikce“ (dualismy)

 Ve fikci – vše stojí na hercích (star)

 Edgar Morin + Jean Rouch – Kronika jednoho léta
o „cinéma – vérité“ = kino – pravda
o Dokumentární styl tzv. direct cinema (ve fr. cinéma-vérité)
o žádné zasahování do situací, žádné otázky a žádná interview, žádná světla, jen prosté
zaznamenávání skutečnosti
o ? „non-star systém“ ?
 Pojem „dokumentární film“ poprvé používán ve Francii
 Dokumentární film NENÍ žánr
 Dokumentární = věc, která poučuje nebo informuje (?)
 Dokument je doménou dějin, fikce (výmysl) je doménou románu a výpravné básně
o Fikce / „románový film“ – vyprávění a fabulace (vymýšlení příběhů, tvoření děje)
o „dokumentární“ film – vědecké poznání a jeho předávání
o Dokumentární film – nesnesitelný, protože je pravdivý / fascinující, protože je
natočen podle pravidel umění
o Rozdíl: metoda
o Dokumentární film – hlavní náplň je život sám (bez scénáře, umělých herců, kulis),
k úpravě („komentáři“) dochází třeba střihem, ke změně významu dodáním zvuku
(vážná/veselá hudba apod.)
 Roberto Rosellini
o Zakladatel italského neorealismu

Hlavní periody dokumentárního filmu

1870 - 1900
 Rozdíl mezi „hraným“ a „dokumentárním“ filmem v počátcích – fotografie brána jako umění /
fotografie brána jako věrnost zobrazení (přesná reprodukce)
 Georges Méliés
o Působil v divadle

1900 – 1930
 Film jako něco mezi fikcí a dokumentem
 O přestávkách při promítání filmu (pozůstatky divadelní doby) se předváděli herci, kouzelníci
(ve fr. provinčních kinech až do šedesátých let)
 Laterna magica – promítací přístroj na diapozitivy
 Přechod od laterny magiky k pohyblivým obrázkům
 Regnault (1895) – první etnografický film (žena z kmene Wolofů natočená při výrobě
hliněných hrnců), promítací systém od Mareyho – přeonal ho Lumiére
 Nenudit diváky = omezit titulky – čas, místo, objasnění tématu (není-li známé)
 Dokumentární filmy trochu ovlivněny propagandou, místa natáčení se částečně odvíjela od
jednotlivých kolonií
 „Hraný dokument“ (snaha o pravdivost a zároveň románová fikce)
o Robert Flaherty
  Nanuk, člověk primitivní (1920-1922)
 Fotografie domorodých Inuitů od Hudsonova zálivu (1000 ks)
 Obyčejní lidé dělají obyčejné každodenní činnosti
 Film má příběh (scénář) a herce (obyčejné lidi)
 Zárodek režijního vedení
 Scény ve filmu byly sice nahrané (nebyla to jen dokumentace toho, co
Flaherty vidí, ale scény byly předem vymyšlené a on je natočil, iglú bylo jen
poloviční – nedostal by se tam s technikou apod.), ale zároveň na nich byly
zachyceny činnosti, které eskymáci běžně dělali (i když spíš o nějakou dobu
dříve, v době natáčení už měli třeba palné zbraně, které ve filmu nepoužili)
 Moana (1923-1926) – hledání tahitských sukýnek
 „otec dokumentárního filmu“
 Muž z Aranu (1932-34)
 Příběh z Louisiany (1946-48)
o Ernest Schoedsack a Merian Cooper
 Exodus (1925) – přechod perského kmene (5000) se stády do hor za pastvou,
přechod dravé říčky
 Čang (1927) – „epopej z asijské džungle“, Siam
 King Kong (1934)
o Frank Buck
 Vládcové džungle (1933)
 Profilmové = výsledek režijního záměru
 Afilmové = vše, co kamera zachytí bez režijního vedení
 Politické a formální
o Dziga Vertov
 SSSR
 „avantgardní koláž“ (útržky skutečnosti)
 Přirovnáván k Flahertymu
 Nepřítel studiového natáčení
 Natáčení = zaznamenávání skutečnosti (bez režie)
 Při střihu výběr nejlepších scén, při natáčení je ale nijak neovlivňuje
 Snímky často poskládány z různých na sobě nezávislých záběrů (z různých
akcí – pohřeb – ukládání do rakve/salva/zpěv)
 Sověte, vpřed (1926)
 Šestina světa (1926)
 Muž s kinoaparátem (1929)
o Esfir Šubová
 Dokumentární tvorba, využití archivů
 Pád dynastie Romanovců (1927)
 Španělsko (1938)
 SSSR
 Konec desetiletí, němý film
o Jean Epstein
o Jean Vigo
 Na slovíčko, Nizzo (1930)
o Joris Ivens
 Most (1928)
  Věž (1928)
 Útesy (1929)
 Déšť (1929) – vizuální báseň o Amsterodamu
o John Grierson
 Rybáři (1929) – o lovů sleďů v Severním moři
 „Dokumentární film nevyžaduje nic jiného, než jakýmikoli prostředky přenést
na plátno starosti naší doby, zapůsobit na lidskou představivost a sesbírat co
nejvíce materiálu. V určité rovině se může tento pohled blížit reportáži, v jiné
básni a v další spočívá jeho estetická kvalita v jasnozřivosti podání.“
 Založil Kanadský národní filmový úřad
 Spolupráce s Flahertym
 Zakladatel dokumentárního filmu? (jako první použil slovo „dokumentární“
v recenzi na Flahertyho Moanu)
o Henry Storck
 Lov sleďů (30.léta)
 „praotec dokumentárního filmu“ belgického a evropského
 Vědecký film
o Dr. Commandon
o Jean Painlevé

1930 – 1960 (hledání mluvené řeči)

 Zvuk ve filmu se objevuje okolo roku 1930
 Sociální dokumentární film (US a USA)
o Grierson
 Spolupráce s Flahertym (i přes neshody ho obdivoval)
 GPO Film Unit – výborní filmaři
o Film v SSSR – inspirace Vertovem
o Michail Slucký
o Roman Karmen (Čínská revoluce..)
 Propaganda
o Leni Reifenstahlová
 Modré světlo (1932)
 Triumf vůle (1934) – žádost od Hitlera k natáčení sjezdu strany v Norimberku,
skvělá propaganda
 Olympiáda (1936)
 Po válce vězněna, poté odjela do Afriky
 Joris Ivens (Nizozem.)
o Španělská země (1937) – komentář Hemingway
 Francie, poezie
o Skupina třiceti
o Georges Rouquier
 Bednář, Kolář, Kotlář (42/43/49)
o Často díla na objednávku

1960 - 1990
  Tři aktivní póly: ONF v Montrealu, Comité du film etnographique v Paříži, Leacockova a
Drewova skupina v USA
o Vznik díky Flahertymu právě v těchto místech - semináře
 Historická zkušenost – technický pokrok – svoboda tvorby
 Natáčení s kontaktním zvukem – v terénu problém s těžkou technikou a hlučnou kamerou
 Grierson
o V Kanadě: Office National du Film (ONF) – zaštiťoval kanadskou tvorbu
o „Revoluce natáčení s kontaktním zvukem“ – 1956 Beachell – natáčení na jiný pás a
synchronizace zvuku a obrazu pomocí magnetofonu
 Claude Fournier, Richard Leacock, Robert Flaherty – Francie, Amerika, Québec
 Pierre Perrault
o Rozený dokumentarista, dává slovo québeckým lidem
o Ať svět kráčí dál (1963) – s Braultem – manifest a mistrovské dílo
 Michel Brault
o Kronika jednoho léta (1960)
 „cinéma-vérité“ (v Americe „direct cinema“ - Leacock)
 + Jean Rouch, Edgar Morin
 USA
o Drew Associates (59-63)
o Leacock, Drew, Pennebaker
o Primárky – o Kennedym
 Kamera: lehčí, tichý chod, synchronizovaná s magnetofonem (nejdřív kabel, pak bezdrát),
malý štáb/jednotlivec (menší rozruch)
o Velký přínos Michel Brault – umělec s kamerou (trénoval chůzi vpřed, vzad, do stran,
po schodech bez otřesů kamery)
 Dokumentární film – živé zachycení skutečnosti (spor o „cinéma-vérité“)
 „Doku-drama“ – fikce inspirovaná skutečnými událostmi (používá se v USA v té době)
 Belgie – Henri Storck (s Ivensem - Borinage)
 Roberto Rossellini – Bílá loď
 SSSR – Artur Pelešjan
 V Rusku cenzura, jeho tvorba byla oceněna až mnohem později (i jinde ve
světě, kam se filmy dostaly pozdě)
o Josif Pasternak – Černý čtverec

Funkce dokumentární tvorby, dokumentaristův záměr

Natáčení jako pohled a etika

Pojmenovat dokumentární film

 „dokumentární film“ – pojem od 20. let ve Francii, definitivní ustálení 1922 – Nanuk od
Flahertyho (Anglie i Rusko souběžně)
 Dokument – psaný text (může sloužit jako podklad pro natáčení)
 Dokumentární film je život:
 o Kino-oko – Dziga Vertov
o Dokument – život – Léon Mousinac (z „život zachycený znenadání“ od Vertova)
o Film života – Jean Benoit-Lévy, život ve všech jeho projevech
o Živá kamera – Richard Leacock, dokonalost pořízeného materiálu (to co sám prožívá)
o Film prožité zkušenosti – Piérre Perrault, dlouhá doba štábu trávená s lidmi
o Cinéma de la Réalité – co se nejvíc blíží skutečnosti
o Cinéma du réel
o Cinéma – vérité – 60.-65. polemiky, prostá pravda, bez úprav
o Cinéma direct
 Dokumentární film je fikce:
o Románový dokumentární film – na konci období němého filmu, předchůdce Flaherty
(jeho Nanuk), prostředí i postavy reálné (tedy z natáčené oblasti), ale předem je
scénář, cestování a průzkumné výpravy
 Nanuk, Čang (Cooper, Schoedsack)
o Dokumentární drama – připomíná americkou „reality-show“ ?
o Dokumentární fikce – němá éra, předem scénář (nechtěli komentář)
o Dokumentovaná fikce
o Fikce jako dokumentární film – vymyšlený příběh objasňující nějaká fakta, něco
natočeno v reálu, odborný vysvětlující dok.film
o Fiktivní dokumentární film – popisuje nějakou událost z minulosti jako skutečnou
 Dokumentární film je akční:
o Autorský dokumentární film – má autora, nese jeho znaky a je subjektivní, i dok.film
je umění (ne jen hraný film)
o Etnografický a sociologický dok.film – popis společenských podmínek, vědeckost
o Sociální dokumentární film – popisuje a odhaluje situace považované za nepřípustné,
např. Henri Storck
o Militantní dokumentární film – „angažovaný“, autor vyhlašuje svoje názory, Joris
Ivens (Španělská země)
o Intervenční dokumentární film
 Pohledy:
o Natáčení/střih
 Jedno převažuje, ale přítomno je obojí
o Přítomnost/minulost
 „život jaký je“, přítomný okamžik (a buď prožitá zkušenost, nebo odstup, aby
filmař nebyl vidět) / ponor do minulosti prostřednictvím svědků a věcí
o Blízký pohled/vzdálený pohled
 Filmař podporuje lidi, stojí vedle nich třeba i ve filmu / chladný odstup (až na
hranici vědecké necitelnosti)
 Vstřícný dokumentární film (pohled zblízka):
o Muž z Aranu (Robert Flaherty, 1933)
 Pobyt dva roky, výzkum i natáčení zároveň, bez předem napsaného scénáře
 Pohled zblízka
 Herci z prostředí, nechali se natáčet při jejich běžném životě
 ALE: život byl odpozorován (ne „zachycen znenadání“), herci dostali
zaplaceno, chalupa byla kulisa
o Venkovská symfonie (Henri Storck 1942-44)
 Pohled zblízka
  Německá okupace Belgie
 3 roky sledování venkovanů, sžití (po vzoru Flahertyho)
 Kronika zemědělských činností v rytmu ročních období, pocta venkovskému
životu
 Lidé jako kolektiv, nikdo moc nevyčnívá
 Předchází Farrebique
o Farrebique (Georges Rouquier, 1947)
 Pohled zblízka
 Taky střídání období, ale využívá dialogy (předem scénář ze slov a vět, které
si běžně říkali během dne), rolníci ale před kamerou hráli vlastní „role“
o Čeká vás království nebeské (Pierre Perrault, 1976)
 Pohled zblízka
 Cyklus o Abitibi
 Québec, vyzdvihuje jednotlivce (hlavně proto, aby jedna hlavní postava se
stala mluvčím, symbolem kraje)
 Dialogický dokumentární film: (postupná ztráta blízkosti)
o Šílení mistři (Jean Rouch, 1954)
 Kritika ze strany Afričanů – byl pro ně kolonizátor s technikou
o Já, černoch (Jean Rouch, 1958)
 Na pomezí hraného a dokumentárního
 Afričané z Nigeru se stěhují do města (Pobřeží slonoviny)
 Spolupráce s jedním z nich (stal se filmařem)
o Černá sklizeň (Bob Connolly a Robin Anderson, 1991)
 Hl. postava míšenec John Leahy, zná bělošské způsoby a díky domorodým
znalostem udržuje dobré vztahy s místními (v předchozím díle)
 Na plantáži společníci odejdou do války, on nechápe (je napůl běloch) tyhle
spory, spálí mosty a odejde do civilizace v Austrálii
 Zjišťuje, že nepatří nikam, že pro něj není dobrý kapitalismus ani kmenové
společenství
 Film bez komentáře
 Dokumentární film s odstupem:
o Pařížské črty (André Sauvage, 1928)
 Původně točil snímek Černá plavba (byl by skvělý, ale zadali ho jinému)
 O atmosféře Paříže, „básnické“ dílo
o Jasné případy (Raymond Depardon, 1994)
 Bezprostřední zachycení prožívané zkušenosti
 Nehybná izolovaná kamera, „skrýš“
 Zajímá se o jednotlivce spíš než o instituce
 Obyčejná zločinnost natočená přímo v prostředí, ne kulisy
o Na prahu smrti (Frederick Wiseman, 1988)
 Dřívější snímek Titicut Follies (1966), psychiatrická léčebna
 Pětihodinový film, udržování pacientů při životě ještě pár hodin (i když už
nemají moc šanci)
 Jde o smrt a instituci, která předstírá, jako by se ještě dalo něco dělat
 Lehká kamera, pohyb, změna místa otáčení, detail profilu obličeje, letmý
záběr na procházejícího lékaře…
 Kritický dokumentární film:
 o Deník učitele (Vittorio De Seta, 1973)
 Život jedné třídy, učitel odmítá tradiční pedagogiku a učebnice (žáci
interagují s ním i mezi sebou, řeší se neobvyklá „tabu“ témata, sex apod.),
kritika ze strany ředitele, učitel musí ze školy odejít
 Interpelační dokumentární film:
o Vytváření souhlasu: Noam Chomsky a média (Mark Achbar a Peter Wintonick,
Kanada ONF, 1992)
 Lingvista a kritik médií
 Úryvky rozhovorů pro am. média, obhajuje právo na vyjádření pro každého a
média musíme využít při každé příležitosti, i když se budou snažit naše názory
deformovat
 Film se snaží o změně myšlení lidí, trochu „propaganda“
o Čas ohně (Fernando Solanas, 1968)
 Tři části: propagandistické zprávy a poznámky proti kolonialismu, názory
studentů/odborářů/zástupců lidových vrstev, výzva ke změně
 Souvisí s militantními dokumentárními filmy
 Dokumentární esej:
o Bez slunce (Chris Marker, 1982)
 Srovnání Japonska s Guineou-Bissau (dva extrémní póly přežití)
 Komentář
 Lidé v budoucnu neztratí paměť, ale zapomnění
 Dokumentární bajka:
o Oko nad studnou (Johan van der Keuken, 1988)
 Umění, peníze, spirituální rovina
 Dokumentární film jako mozaika:
o Flaherty – záběr, Vertov – střih
o Muž s kinoaparátem (Dziga Vertov, 1929)
 Víc film experimentální než dokumentární
 Bez mezititulků, pouze obraz
 „život znenadání zachycený“ a jednotlivé etapy výroby filmu (tedy film o
filmu)

Život v paměti
 Přítomnost konfrontovaná s minulostí:
o Příběhy o šílenství (Paule Muxelová a Bertrand de Solliers, 1993)
 Staré záznamy z psychiatrické léčebny, zprávy, doba německé okupace ve
Francii
 Svědectví a vzpomínky lékařů, pacientů, ošetřovatelů – byl to koncentrák,
hladovění
 Srovnání s aktuální situací (humánnější metody)
 Není přítomnosti bez paměti a paměti bez přítomnosti
o Vzpomínky a sny země Masájů (Mellisa Llewelyn-Daviesová, 1992)
 Po 18 letech se vrací zpátky na místo natáčení prvního filmu, zajímají ji
především ženy: manželství se starším, polygamie, ponižování ze strany žen,
hledání mladšího milence, obřízka, tvrdá práce
 Starší dokument jako prostředek srovnání
 Paměť předmětů a míst:
 o Všechna paměť světa (Alain Resnais, 1956)
 Filmovými prostředky proniknutí do paměti uložené v knihách (rekonstrukce
minulých událostí, „naturalizace“)
o Také sochy umírají (Alain Resnais, 1952)
 Pocta černošskému umění
o Invalidovna (Georges Franju, 1952)
 „Skupina třiceti“
 Záběry z Invalidovny (obrazy) – války apod, doplněno komentářem, pak
záběry na vojenské slavnosti v přítomnosti, na invalidu…
o Arthur Rimbaud, životopis (Richard Dindo, 1991)
 Prohlašuje se za „filmaře paměti“
 Zachycuje epizody ze života básníka, jeho postava je přítomna jen
komentářem, který čte jeho texty, ostatní osoby jsou normálně herci,
prostředí – místa, která básník skutečně navštěvoval – nejsou
rekonstruovány (jsou vidět semafory apod.)
 Autobiografie jako osobní i kolektivní paměť:
o Skvělá hodinka (René Allio, 1981)
 Rekonstrukce rodinných událostí, skutečná svědectví, dokumenty
o Místo začátku (Robert Kramer, 1993)
 Žena na 20 let ve vězení, bezpráví, vzpomínky, útržky
o Úrodná paměť (Michel Khleifi, Belgie a Palestina, 1980)
 Izraelsko-palestinský spor
 Vzpomínky na tragédii nacistických táborů – zrod izraelského nacionalismu /
vzpomínka na uloupená území – zrod palestinského nacionalismu
 Příběh dvou žen
 Znovu oživená paměť:
o Šoa (Claude Lanzman, 1985)
 Metodické vyhlazování Židů
 Autentická místa a přímí účastníci (kati i oběti)
 Interview se zločinci (výslechy), téměř soudní rekonstrukce – střídá záběry na
zbytky vyhlazovacích táborů a opuštěné vagóny
o Lítost a soucit (Marcel Ophuls a André Harris, 1971)
 Nacistická genocida Židů
 O přehodnocení představ o Francouzích, jejich nechuť přiznat jistou míru
odpovědnosti
 Rozhovory, pomocí střihu ukázáno, kdy si odpovídající protiřečí
 Dějiny v mezerách paměti:
o Dědečkova smrt aneb spánek spravedlivého (Jacqueline Veuveová, 1978)
 Svědectví pěti dcer o smrti jejich otce, který ne že by spokojeně prožil život,
ale splnil úkol
o Příběh našich životů: narozeniny (Michael Grigsby, 1993)
 Na svoje narozeniny muž líčí dějiny Anglie po druhé světové
o Tábory ticha (Bernard Mangiante, 1992)
 Odpůrci frankistického režimu, němečtí a rakouští uprchlíci před nacismem
internování v koncentračních táborech
 Od paměti k historii: dokumentární pátrání:
o Dani, Michi, Renato a Max (Richard Dindo, 1987)
  Výpovědi svědků o smrti těchto lidí, několikeré rekonstrukce na základě
svědectví a policejního vyšetřování a archivních materiálů (foto, TV, přímo
natočené scény – pohřby)
 Konflikty mladé generace s mocí
 Vstřícnost soudu vůči policii (bránila ji)
 Historická biografie:
o Alexandrův hrob (Chris Marker, 1993)
 Dopisy adresované režiséru Medvědkinovi, svědectví studentů o jeho
hrozném osudu – pronásledován režimem
 Paměť, dějiny, archívy:
o Lumiére – vynález kinematografu (Marc Allégret, 1966)
 Sestříhané snímky autorů, kteří vynalezli první kamery

Pohled a reflexe
Co je vlastně dokumentární film?
 Menšinové odvětví filmové a televizní produkce
 Nejvýznamnější: etnografický a sociologický žánr
 Podmínky:
o Natáčení s kontaktním zvukem, „život zachycený znenadání“, obejde se bez herců
o Průběh filmování je dán okolnostmi, hlubší poznání prostředí nahrazuje předem
napsaný scénář
o Filmový štáb je „viditelný“, vybere si své místo (tazatel, účastník..) a drží si jej do
konce

Filmografie
 Tři generace filmu a její tvůrci:
o Meziválečná generace – přispěla k vybudování filmového jazyka
o Kontaktní zvuk – etnografické a sociologické zkoumání
o Osamocení tvůrci usilující o osobitý výraz
 Generace avantgard:
o Cavalcanti Alberto
o Robert Flaherty (USA)
 1884-1951
 Vychvalován a zpochybňován
 Nanuk, člověk primitivní, 1922 (úspěch)
 Moana (zklamání)
 Příběh z Louisiany, 1948
 Muž z Aranu
 Spolupráce s Griersonem
 Předchůdce dokumentární režie
 Postihnout skutečný život, skoro tyranský přístup ke štábu a postavám
o John Grierson (Velká Británie)
  1898-1972
 Otec anglického dok.filmu, uznávaný dokumentarista
 Rybáři
 Natáčení bez studia, scénáře, herců, skvělý teoretik
 Office National du Film du Canada (ONF) – nevýznamnější průkopnická
organizace dokumentárního filmu
o Joris Ivens (Nizozemí, Francie)
 1898-1989
 „Létající Holanďan“ – procestoval svět
 Vždy stál po boku lidí
 Bez scénáře
 Španělská země (1938 komentář Hemingway)
 400 milionů (1939, Čína)
 Déšť, Příběh větru
o Henri Storck (Belgie)
 1907
 „dokumentární režie“
 Borinage (s Ivensem)
 Venkovská symfonie
o Dziga Vertov (SSSR)
 1896-1964
 „Kino-oko“
 Zavrhuje režii, scénář, herce i studia
 Střih, pomocí střihu souvislé vyprávění o každodenních událostech
 „život zachycený znenadání“
 Muž s kinoaparátem
o Georges Rouquier (Francie)
 1909-1989
 Přechodový článek
 „zachytit život přímo u pramene“
 Farrebique (1946)
 Biquefarre (1983)
 Kontaktní zvuk (terénní průzkum – etno, soc, třetího světa):
o Alvarez Roman Santiago (Kuba)
 Jeden z nejslavnějších dokumentaristů
 Ideologický film – oddává se revoluci, žádná objektivita
 „kubánský Dziga Vertov“ – střih
o Vittorio De Seta (Itálie)
 1923
 Bandité z Orgosola
 Učitelův deník
o Richard Leacock (Británie)
 1921
 Kameraman u Příběhu z Louisiany (Flaherty)
 „živá kamera“ – pohyb, proniknutí do středu dění (bez příprav)
 Důraz na střih
 Primárky (1960)
o Pierre Perralut (Kanada, Quéec)
  1927-2000
 S Braultem u zrodu natáčení s kontaktním zvukem v Québecu
 Zářivá bestie / Akádie, Akádie
 Obraz a skutečnost co nejbližší vztah
o Jean Rouch (Francie)
 1917-2004
 Cesty do Afriky, „Afričan Rouch“
 Šílení mistři
 Kronika jednoho léta
 Těžko zařaditelný
o Mario Ruspoli (Francie)
 1925-1986
 „živá kamera“
 Filmy o zanedbaných částech Francie
 Neznámí obyvatelé země
o Frederick Wiseman (USA)
 1930
 Titicut Follies
 Záběry z nemocnic a institucí, někdy působí necitelně
o Raymond Depardon (Francie)
 1942
 Přechodný článek
 12 dní (z psychiatrické léčebny)
 Generace osamocených tvůrců:
o Richard Dindo (Švýcarsko)
 1944
 „filmař paměti“, rekonstruuje události
o Robert Kramer (USA, Francie)
 1940-2000
 Hraná stránka dokumentů, paměť
o Artavazd Pelešjan (SSSR, Arménie)
 1943
 Kosmos, lidstvo, úplnost (ne uzavřené komunity), člověk v symbióze s
přírodou
o Johan van der Keuken (Holandsko)
 1938-2001
 Kamera nahlíží do syrového života
 Volný elektron:
o Chris Marker (Francie)
 1921
 Kvalitní a elegantní komentáře
 Fotografie
 Sociální konflikty ve Francii, Japonsko
 Krásný máj, Kdybych měl čtyři velbloudy, Tajemství Koumiko
 Další:
o Michel Brault (Kanada)
 Kouzelník za kamerou a jeden z otců natáčení s kontaktním zvukem
  Spolupráce na „Candid Eye“
o Don Allan Pennebaker (USA)
 Spolupráce s Leacockem
o Schoedsack
 King Kong
o Fernando Solanas (Argentina)
 Militantní, Čas ohně
o Leni Reifenstahlová (Německo)
 Oficiální filmařka třetí říše
o Jean Luc-Godard (Francie)
o Esfir Šubová (SSSR)
 Průkopnice střihového filmu
o Alexandr Ivanovič Medvědkin (SSSR)
 „kinovlak“
o Josif Pasternak (SSSR)