01.11.

2023

Klasicistické drama
Dodržovalo tři jednoty (Aristoteles):
1. času: příběh se musel odehrát v průběhu 24 (max. 30) hodin,
2. místa: drama se odehrává na jediném místě (obvykle neurčitý palác),
3. děje: zaměření k ústřední dějové linii  vylučují se odbočky a vedlejší

LITERATURA 
motivy;

převažují dlouhé monology, charaktery hrdinů se projevují spíše

slovními projevy než jednáním,
 časté jsou postavy rezonérů: komentují děj, vyjadřují mínění autorovo,
 typickým veršem byl alexandrin (rýmovaný 12slabičný verš…),
 neuznávali Shakespeara – mísí vysoké s nízkým, je neracionální (víly,
duchové), nedodržoval jednoty.

Literární žánry Hlavní hrdina

 byly rozlišeny na vysoké a nízké, neexistovalo míšení žánrů (viz renesance),  člověk psychicky i fyzicky vyrovnaný, urozený, musí se chovat vznešeně,
 nejvýrazněji se projevuje v dramatu  tragično a komično přísně odděleny,  jeho jednání je vzorem  stává se nedostižným vzorem,
opovrhuje folklórem,  absolutně dokonalý (morálně i podobou),
 tematická a sociální hierarchie žánrů.  soukromé cíle podřízeny veřejným, nadosobním úkolům,
 většinou hrdina řeší dvě vylučující se možnosti, obě jsou tragické,
Vysoké žánry Nízké žánry  lidské soukromí bývá utajeno, citová složka ustupuje složce racionální,
 komedie, bajka, satira,  cílem je zobrazit závazné normy společenské mravnosti.
 tragédie, óda, epos,
 nearistokratické vrstvy,
 náměty vznešené Vznik literárních salonů: diskuse o umění, hodnotila se literární díla, určovaly literární
(historické, nadčasové,  komické prvky a témata ze
vkus.
většinou vzaty z antických současnosti (poddaní
dějin nebo mytologie), vystupují pouze v nejnižších
žánrech nezařazených do Pravidla klasicismu zformuloval Nicolas Boileau Despreaux nykola bualó depreo
 urození lidé, život vysokých klasického systému – fraška (1636 – 1711) v básni Umění básnické (1674), která se stala zákoníkem literatury
vrstev. apod.). v duchu klasicismu pro celou Evropu.
 01.11.2023

Pierre Corneille
(1606-1684)
Jean de La Fontaine
(1621-1695)
 člen Francouzské královské
akademie  psal bajky (navazoval na Ezopa)
 tzv. hrdinská dramata
 šlo mu více o pobavení než o
 konflikt povinnosti a citu
výchovnou rovinu
 hrdinové rozumem ovládají vášně a
city  obraz tehdejší franc. společnosti
tragédie Cid  odráží se v nich i život francouzského
- inspirace středověkým eposem dvora (přepych, intriky)
- konflikt láska x čest (Rodrigo a  zastoupeny všechny vrstvy obyvatel
Ximena) (povahově přiřazeny zvířatům)
Spory o Cida:
 někde vystupují i lidé
- nedodržel zákon 3 jednot, rozuzlení
neodpovídá klasicistním předpisům  12 knih bajek
- x jevištní úspěch

Jean Racine (1639-1699)

Jean de La Fontaine: Lví podíl
 báseň o královně a óda na krále
 kronikář ve službách Ludvíka XIV. Před dávným časem spolčily se kráva, koza a ovce s hrdým lvem,
 vytvořil psychologickou tragédii (cit a
harmonie ve střetu s egoistickými
pánem krajiny, i učinili mezi sebou úmluvu, že věrně při sobě
vášněmi) budou státi v míru i v boji, a že sdíleti budou poctivě zisk i škodu.
 zhoubné působení vášně (fyzická láska,
Brzo nato koza našla v síti, kterou rozepnula, srnce a ihned zprávu
nenávist, vzdor) a její ničivé následky
 náměty z antiky upravuje pro současné o tom spojencům svým dala. Ti bez prodlení sešli se, a lev na čtyry
diváky stejné kusy srnce roztrhav pravil: „První díl mně patří, poněvadž
veršovaná tragédie Faidra: jsem lev.“ Ostatní mlčí, on pak dále mluví: „Druhý díl si beru
- dodržuje klasic. pravidla
- ant. motiv ženy, která miluje
právem nejsilnějšího; třetí díl mi náleží co nejmocnějšímu, a nikdo
nevlastního syna nechť se netkne ostatku, komu je život milý!“