Vývoj peněz

Peníze jako prostředek pro směnu vznikly jako potřeba pro obchod. Samozřejmě dříve nežli
byly použity první peníze se běžně používalo různých předmětů, které se směňovaly v
různých poměrech. Po čase však bylo potřeba stanovit něco, co bude představovat stejnou
hodnotu a půjde za ní směňovat různé zboží. Jelikož doba vývoje ukázala, že jako
nejvhodnější je za platidla používat kovy, zejména kovy vzácnější jako zlato či stříbro, které
se v té době získávaly převážně rýžováním, byl kov prvně použit i k výrobě peněz (mincí).
První mince, což byly kousky drahého kovu, které měly stanovenu odpovídající ryzost,
hmotnost a byly opatřeny značkou nebo obrazem vydavatele, byly elektronové statéry, které
byly raženy z přírodní slitiny zlata a stříbra vyrýžovaného z maloasijské řeky Paktolos v Lydii
již na počátku 7.století před Kristem. Za nejstarší mince na evropském území jsou pak
považovány stříbrné ražby z řeckého ostrova Aigina z 6.století před Kristem. Oba dva tyto
druhy mincí neměly typický tvar, který je charakteristický pro pozdější ražby, nýbrž měly tvar
fazole, jelikož se jednalo o odlité kapky drahého kovu do nichž byla vyražena, na důkaz
stanovené ryzosti a správné hmotnosti, vydavatelova značka.
V mladších obdobích 5.-3.století před Kristem prošel vývoj mincovnictví v Řecku značným
technickým, ale i uměleckým pokrokem. Se vznikem Římské říše vstoupily nejdříve na
historickou mincovní scénu odlité velké kusy surové mědi, které však byly pro používání
nepraktické, i když byly doplněny i řadou menších dílů. Z těchto důvodů se někdy okolo roku
211 před Kristem přešlo na stříbrné ražby. Tyto stříbrné mince se začaly nazývat - denarius
(podle poměru, který měly k původním římským měděným ražbám a to asi 1:10 (denna =
deset)). Asi od poloviny posledního století před Kristem se začaly v Římě razit i zlaté mince -
aureus (1/60 zlaté římské libry, 5,46 g) a od roku 309 za Constantina I. - solidus (1/72 zlaté
římské libry, 4,55 g). Ražba římských denárů byla ukončena asi na konci první čtvrtiny
4.století, avšak posléze se objevuje opět jako nominál ražený v karolinské Evropě 8. a
9.století. Zlatý solidus prošel tímto obdobím a výrazně ovlivnil raně středověký měnový
systém Evropy.
V ČR
Před zavedením prvních ražených mincí na českém území se užívalo jako platidla železných
hřiven či látkových šátečků, jejichž používání bylo písemně doloženo pro 10.století. První
české ražby byly uskutečněny až za vlády Přemyslovců, konkrétně knížete Boleslava II. v
druhé polovině 10.století. Tyto mince, nazývané denáry, byly raženy z ryzího stříbra.
První ražené denáry se vyznačovaly velmi jednoduchými motivy. Na jedné straně mívaly,
často ještě zkomoleně, jméno vládnoucího panovníka a jméno mincovny, na druhé straně
pak velmi jednoduše stylizované obrazce např. chrám, meč, ruka apod.. Velký zájem z těchto
nejstarších mincí vyvolal tzv.denár sv.Václava, který je některými numismatiky považován za
první českou ražbu, jinými je datován až do 11.století. Zhruba od 11.století se do měnového
systému také začalo zavádět tzv. obnovování mincí. Jeho smyslem bylo čas od času stáhnout
z oběhu kvalitní stříbrné mince a vydat mince nové s menším obsahem stříbra či menších
rozměrů, namísto stříbra se pak do těchto nových ražeb přidávala měď. Tímto "obnovovacím
procesem", jehož jediným cílem bylo zajistit větší zisk vydavateli (panovníkovi) se do oběhu
dostávaly stále více mince nižší ryzosti. Mnohem stylisticky vydařenější denáry se začaly razit
až od počátku 12.století, kdy je již panovník vyobrazen mnohem obrazněji a na mincích se
objevují různé křesťanské symboly. Na počátku 13.století bylo již velké množství denárů
znehodnoceno tzv. již zmíněným "obnovováním", kdy obsah stříbra klesl na méně než 10%
kovu mince a proto vznikla potřeba zavedení mincí nových. Začaly se razit tzv. brakteáty.
Brakteáty byly velice jednoduché "němé" mince (není na nich ani motiv panovníka ani jiný
znak, který by je blíže datoval) ražené z tenkého stříbrného plechu. Měly miskovitý či
knoflíkovitý tvar a vznikaly úderem razidla, kdy jedním úderem mohlo být vyraženo více kusů
najednou. Avšak posléze se i tyto nové mince začaly olamovat a při běžném užití se spíše
vážily než-li počítaly.
Rokem 1300 začíná v oblasti ražby mincí u nás přímo revoluční změna. Významným dílem k
tomuto rozvoji českého mincovnictví přispěly objevy nových nalezišť stříbra na Kutnohorsku.
Mince, které se začaly razit se nazývaly pražskými groši (grossus, což znamená tlustý, těžký,
protože byly mnohem větší a těžší než dosavadní denáry) a jejich ražba přetrvala až do roku
1547, kdy je nahradila měna tolarového systému. Ražené groše měly mít stálou hmotnost a
ryzost a jako jejich menší díly se razily tzv. parvi (díly), kterých bylo do groše 12. Pražské
groše byly uznávanou měnou, která se používala k placení i v okolních zemích. V průběhu
historického vývoje, který nebyl vždy poklidný, samozřejmě docházelo i k narušování
peněžního oběhu a v dobách, kdy situace nebyla stabilní (např.husitské války), obíhaly na
českém území i cizí ražby, nejčastěji rakouské, bavorské či míšeňské. U některých cizích ražeb
vznikaly i pevné směnné poměry např. za 1 pražský groš byly 2 míšeňské groše apod..
Koncem 14.století byl v zemi velký nedostatek drobného oběživa, v té době se zavedl
tzv.peníz, jichž do groše bylo 7, peníz se dále dělil na haléře, jichž byly do 1 penízu potřeba 2.
Název haléř pochází podle názvu německé mincovny v Hallu. Za husitských válek se opět
začalo nedostávat oběživa, začaly se razit tzv.flútky, které již však nebyly ze stříbra, nýbrž
pouze z mědi. Nedostatek mincí, ale hlavně jednoduchost provedení často lákala k jejich
falsifikaci, kdy jednoduché motivy byly snadno napodobitelné, používalo se běžných kovů,
které se stříbřily a také obrušování drahého kovu patřilo k penězokazičství.
Po nástupu Habsburků na český trůn se snažili měnový systém sjednotit zavedením
tolarového měnového systému, což se jim v počátcích nedařilo. V Čechách v této době totiž
obíhaly původní mince, které měly sice stanovené přepočítavací poměry, avšak pro běžné
užívání jich bylo příliš mnoho (pro příklad zlatník se dělil na 60 krejcarů, tolar na 30 bílých
grošů, groš na 2 malé groše nebo 7 bílých penízů či 14 malých penízů, bílý groš na 3 krejcary
apod.). Takovýto složitý měnový systém byl značně nepřehledný a do ještě větší složitosti
přibývalo např. i to zda-li se počítalo v pražských groších anebo v polovičních míšeňských.
TRH
Trh je princip. Trh je společenské uspořádání směny zboží. Odehrává se v prodejně,
kanceláři, přes počítačovou síť…
• Trh je základním prvkem tržního hospodářství.
• Tržní mechanismus je založen na existenci tří základních prvků: 1. poptávka 2. nabídka 3.
cena Adam Smith
• Zakladatel moderní ekonomie
• Skotský ekonom a filozof
• Autor díla Bohatství národů
• Tržní mechanismus nazývá tzv. neviditelnou ruku trhu
Trh
• Ekonomický statek nabízený na trhu ->ZBOŽÍ
• nabízené zboží – nabídka
• poptávané zboží - poptávka
Poptávka – D (demand)
• Je množství zboží, které jsou kupující ochotni koupit za určitou cenu.
• Rozhodujícím faktorem je cena zboží.
• Poptávka se mění v opačném poměru než je cena.
 ZÁKON POPTÁVKY
• Roste-li cena poptávka klesá
Nabídka – S (supply)
• Je množství zboží dodané výrobci na trh za určitou cenu.
• Cena je rozhodujícím faktorem.
ZÁKON NABÍDKY
• Roste-li cena nabídka stoupá
Poptávka D – demand
• Poptávané množství – množství zboží, které se při konkrétní ceně prodá

Faktory ovlivňující poptávku

• vznik nového substitutu – objeví-li se na trhu výrobek – substitut, který má
nižší cenu
• změna ceny substitutu
• změna ceny komplementu (auto, benzín..)
• změna výše důchodů
• móda, zvyky, tradice
• čas
• setrvačnost
Druhy poptávky
• souhrn všech koupí AGREGÁTNÍ POPTÁVKA
• poptávka jediného kupujícího – INDIVIDUÁLNÍ POPTÁVKA
• poptávka po jediném výrobku – DÍLČÍ POPTÁVKA
Nabídka S (supply)
• Nabízené množství = konkrétní množství, které dodavatelé dodají při konkrétní ceně
Druhy nabídky
• Individuální – nabídka jediného výrobce
• Agregátní – nabídka jako celek (státu)
• Dílčí – nabídka jednoho produktu
Tržní cena
• Cena, kdy se nabízené a poptávané zboží rovnají – není ani přebytek, ani nedostatek
• Přebytek – nabízené množství je vyšší, než množství poptávané
• Nedostatek – nabízené množství při konkrétní ceně je menší, než množství poptávané
Rovnovážná cena
Rovnováha znamená nastavení takové ceny, za kterou jsou kupující ochotni nakoupit a
prodávající prodat
Rozdělení trhu
co se směňuje
• trh práce
• trh výrobků a služeb
• trh finanční
dle druhu a objemu
• dílčí
• agregátní
Funkce trhu
•Informativní
• o výši důchodů (roste-li cena s důchody, nedojde k poklesu poptávky)
 • o nákladech na výrobu statku (cena by měla pokrýt náklady na výrobu a
distribuci)
• o tom zda je zájem o výrobek či službu
•Stimulační
•trh podněcuje nějakou ekonomickou činnost a zároveň utlumuje činnost, o
kterou není zájem
•Alokační
Přerozdělující funkce trhu
• Poptávající přišli na trh koupit zboží za své důchody.
• Peníze z důchodů jsou přerozdělovány mezi výrobce zboží.
• Výrobci za tyto důchody kupují jiné zboží nebo výrobní faktory
Další druhy trhů
• Trh výrobků a služeb
• Finanční trhy
• Trh půdy
• Trh práce
Doprovodné jevy tržního mechanismu
Nedokonalosti tržního mechanismu
Pro fungování tržního mechanismu je nutná KONKURENCE Dokonalá konkurence neexistuje
Nedokonalá konkurence využívající určitých výhod – monopol
Monopol
•Vzniká, pokud je na trhu jeden prodávající a nabízí produkt, který nemá blízké substituty
(dříve ČD, pošta)
Typy monopolu
1.Firma vlastní jedinečný výrobní faktor
2.Přirozený monopol
3.Monopol vytvořený státem ne vždy je monopol špatný nebo dobrý
Oligopol
•Podobné monopolu
•Existujících subjektů, které ovlivňují a diktují ceny je více
Externality
• Vedlejší účinky či nežádoucí produkty
• Zatěžují celou společnost
• Např. odpady

TRH PRÁCE
Práce je výrobní faktor, který se prodává a nakupuje na trhu práce
Na trhu práce vystupují:
 Pracovníci – prodávají svou práci za mzdu
 Firmy – stojí na straně poptávky
 Vláda
Nezaměstnanost
 Znamená, že část práceschopného obyvatelstva nenachází zaměstnání.
 Tento rozsah vyjadřuje míra nezaměstnanosti:
 počet nezaměstnaných / počtem práce schopného obyvatelstva x 100
 Počet nezaměstnaných eviduje úřad práce
Kategorie nezaměstnanosti
1. Dobrovolná
Nezaměstnaných je stejný nebo menší počet jako počet pracovních míst
FRIKČNÍ – krátkodobá, způsobená hledáním pracovního místa, stěhováním, MD,
SEZÓNNÍ – typické pro některé obory, kdy je práce jen v určitém období
STRUKTURÁLNÍ – lidé nabízí jiné dovednosti, než je požadováno
2. Nedobrovolná
Počet zájemců o práci je vyšší než počet volných pracovních míst
Negativní jev překročí-li nezaměstnanost cca 10%

PRINCIPY VEŘEJNÉHO ZDRAVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ

Systém zdravotního pojištění má dvě základní formy:
 Povinné veřejné zdravotní pojištění
 Dobrovolné komerční pojištění – smluvní pojištění – není součástí výuky
Zdravotní péče je v ČR poskytována převážně na základě povinného veřejného zdravotního
pojištění. Smluvní zdravotní pojištění je jen doplňkovou formou.
Právní nárok na veřejné zdravotní pojištění vzniká ze zákona všem, kdo mají v ČR trvalý pobyt
a dále těm, kteří zde sice trvalý pobyt nemají, ale jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má
sídlo nebo trvalý pobyt na území ČR. Ti, kdo nesplňují podmínky účasti na veřejném
zdravotním pojištění, mohou uzavřít smluvní zdravotní pojištění. Jedná se zejména o cizince s
dlouhodobým pobytem na území ČR.

POVINNÉ VEŘEJNÉ ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ

Z veřejného zdravotního pojištění může být lékařská péče hrazena dvěma způsoby.
První variantou, která je aplikována na území České republiky je tzv. platba třetí stranou, kdy
poskytnutou zdravotní péči hradí zdravotní pojišťovna přímo poskytovateli.
Druhou možností je tzv. odškodnění pacienta, který si poskytnutou zdravotní péči uhradil.
V České republice je veřejné zdravotní pojištění povinné a je vybudováno na principu:
1. Solidarity
zdravého s nemocným
mladšího se starším
bohatšího s chudším
Tyto principy jsou realizovány následujícím způsobem:
 za nepracující platí stát, pracující si platí sami
 bohatší platí více než chudší
 nemocní čerpají více než zdraví

Zdravotní pojišťovny
Zdravotní pojišťovny jsou nositeli veřejného zdravotního pojištění. Jsou povinny zajistit svým
pojištěncům místně a časově dostupnou zdravotní péči. Tuto povinnost plní prostřednictvím
uzavírání smluv s poskytovateli zdravotní péče.
Zvláštní postavení má Všeobecná pojišťovna, která je jako jediná zdravotní pojišťovna zřízena
zákonem a to zákonem č. 551/1991 Sb. o Všeobecné zdravotní pojišťovně.
Současné pojišťovny
111 Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR (VZP ČR)
201 Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky (VoZP ČR)
205 Česká průmyslová zdravotní pojišťovna (ČPZP)
207 Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví (OZP)
209 Zaměstnanecká pojišťovna Škoda (ZPŠ)
211 Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR (ZPMV ČR)
213 Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna (RBP)
Legislativa upravující pojištění
Zákon 550/91 Sb. – o všeobecném zdravotním pojištění
Zákon 551/92 Sb. – o všeobecné zdravotní pojišťovně
Zákon 280/92 Sb. – vznik VZP a dalších pojišťoven
Zákon 48/97 Sb. - o veřejném zdravotním pojištění, upravuje rozsah a podmínky zdravotní
péče
Zákon č. 592/92 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, upravuje výši pojištění
Každá zdravotní pojišťovna má různé složení pojištěnců, tedy na jedné straně různě
vysoké příchozí platby pojistného a na straně druhé různě vysoké náklady na pacienty. Tyto
ekonomické rozdíly kompenzuje tzv. přerozdělování pojistného. Pro účely přerozdělování
pojistného vede Všeobecná zdravotní pojišťovna zvláštní účet.
V současnosti je přerozdělováno 100 % vybraného pojistného, kdy hlavním kritériem
je počet všech pojištěnců a jejich nákladovost (rozděleno podle věku a pohlaví do 36
nákladových indexů).
Dále dochází k nákladovému přerozdělení, a to v případě, že má pojišťovna „v péči“ zvlášť
nákladné pacienty. Potom je 80 % nákladů dorovnáno ze zvláštního účtu VZP.

Pojistné na zdravotním pojištění

Povinnost platit pojistné na zdravotní pojištění upravuje zákon č. 592/1992 Sb. o pojistném
na všeobecné zdravotní pojištění v kombinaci s zákonem č. 48/1997 Sb. o veřejném
zdravotním pojištění. Plátci pojistného mohou být pojištěnec, zaměstnavatel a stát.
1- pojištěnec (občan s trvalým pobytem)
 zaměstnanec
 OSVČ – osoba samostatně výdělečně činná
 OBZP – osoba bez zdanitelných příjmů
2. zaměstnavatel – plátcem části pojistného za své zaměstnance
3. stát platí za:
 děti do 15 let
 studenty do 26 let věku (studenti do 26 let věku, po ukončení školy musí od
1.9. platit!!!!)
 starobní a invalidní důchodce
 nezaměstnané hlášené na úřadu práce
 ženy na mateřské a rodičovské dovolené
 osoby ve vazbě, žadatele o azyl

Sazba pojistného
Výše pojistného je v souladu s výše uvedeným principem solidarity stanovena na jednotné
procentní sazbě a to 13,5 % z přijmu osoby za daný měsíc.
Zaměstnanec – 13,5% z hrubé mzdy (platu) - 4,5 % odvádí zaměstnanec a 9 % hradí
zaměstnavatel, celá částka je odvedena zaměstnavatelem na účet příslušné zdravotní
pojišťovny
Plátce OSVČ - 13,5 % z vyměřovacího základu, vyměřovací základ je 35 % z příjmů po
odečtení výdajů.
OBZP – (např. – nezaměstnaný, žena v domácnosti, student (na škole neuznané MŠMT) platí
13,5 % z minimální mzdy
STÁT – taktéž odvádí za své pojištěnce 13,5%; - (vyměřovací základ pro platbu pojistného
státem ve pro letošní rok 2020 stanovem ve výši 7 903 Kč (pojistné z této částky je 1 067 Kč).
Vyměřovací základ pro stát je podstatně nižší, než pro běžné občany.)

Změna pojišťovny
Zdravotní pojišťovnu lze změnit pouze 1 x za rok.
Podle termínu, kdy o změnu požádáte, se stanete klientem nové pojišťovny buď k 1. červenci
(pokud o přeregistraci požádáte mezi 1. lednem až 31. březnem) nebo k 1. lednu (pokud o
přeregistraci požádáte mezi 1. červencem až 30. zářím).
POJISTNÉ NA SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ A PŘÍSPĚVEK NA STÁTNÍ POLITIKU ZAMĚSTNANOSTI
Sociální pojištění – jedná se o pojištění, které sleduje sociální cíle a je garantováno státem.
Spravuje – Česká správa sociálního zabezpečení
Sociální pojištění dělíme:
1. Důchodové pojištění odvádíme 28 %
 Starobní důchody
 Invalidní důchody
 Pozůstalostní důchody (sirotčí, vdovský, vdovecký)
2. Nemocenské pojištění odvádíme 2,1 %
 Nemocenská
 Peněžitá pomoc v mateřství
 Ošetřovné
 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství ...........a další
3. Státní politika zaměstnanosti – odvádíme 1,2 % - na služby úřadu práce

Okruh pojištěných a sazby sociálního pojištění

Sazby pojistného podléhají aktualizaci, nyní činí: celkem 31,3 %
 V případě zaměstnance hradí zaměstnavatel 24,8%

}
Nemocenské pojištění – 2,1 %
Důchodové pojištění - 21,5 % 24,8%
Státní politika zaměstnanosti – 1,2 %
a zaměstnanec 6,5 % na důchodové pojištění z vyměřovacího základu

 Pracovníci na DPČ, pracovníci na DPP převyšující příjem 10.000 Kč – stejné jako u

zaměstnanců

 OSVČ
odvádí povinně na sociální pojištění – 29,2%
- 28 % na důchodové pojištění,
- 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti
- nemocenské pojištění – 2,1 % je dobrovolné – pokud ho platí dostane se na sazbu 31,3
% jako v zaměstnaneckém poměru
vyměřovací základ pro výpočet minimální zálohy na sociálním pojištění je čtvrtina
průměrné hrubé mzdy

 Osoba bez zdanitelných příjmů

 dobrovolná účast
u osob dobrovolně účastných důchodového pojištění je výše 28 %
vyměřovacím základem je ¼ průměrné mzdy

NEMOCENSKÉ POJIŠTĚNÍ
 Základní právní předpis je zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců
 Zabezpečuje v případě dočasné pracovní neschopnosti pro nemoc, těhotenství nebo
mateřství
 Zaměstnanci pojištěni povinně
 OSVČ mohou nebo nemusí platit pojistné
Co dostaneme za 2,1 %??? - Systém nemocenského pojištění
1. Nemocenské při dočasné pracovní neschopnosti
- Vyplácí správa sociálního zabezpečení za kalendářní dny
- Částka se vypočte z tzv. redukovaného denního vyměřovacího základu a činí z něj
60%
- Maximálně 380 kalendářních dnů
- 1 -14 kalendářní den poskytuje náhradu mzdy zaměstnavatel – jen za pracovní dny
- Počátek výplaty od ČSSZ je od 15. dne – za kalendářní dny
2. Ošetřovné
- Náleží zaměstnanci při ošetřování nemocného člena domácnosti nebo při péči o
nemocné dítě nebo zdravé do 10 let věku
- Vyplácí správa sociálního zabezpečení
- Vyplácí se od prvního dne
- Délka vyplácení je nejvýše 9 kalendářních dnů
- Výše činí 60%
- OSVČ nemá nárok
3. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství
- Pokud je těhotná žena z důvodu těhotenství převedena na hůře placenou práci náleží
jí tento příspěvek
- Vyplácí se za kalendářní dny
- Nejdéle do 6. týdne před očekávaným porodem
- OSVČ nemá nárok
4. Peněžitá pomoc v mateřství
- Přísluší zaměstnankyním či zaměstnancům (otcům) po dobu mateřské dovolené
- Trvá 28 týdnů; 37 týdnů v případě vícerčat
- Nárok na dávku vzniká jen tehdy pokud je matka (či otec) účastna 270 dnů na
nemocenském pojištění v posledních dvou letech před nástupem na mateřskou (doba
studia se započítává!)
- Dávku poskytuje správa sociálního zabezpečení
- Její výše je 70 %
- Žádost vypisuje gynekolog 8 nejpozději 6 týdnů před plánovaným porodem
- Částka 70 % vyměřovacího základu
5. Otcovská poporodní péče
- Nově od 1. 2. 2018
- Náleží tomu, kdo je zapsán v matrice jako otec dítěte
- Dávka je poskytována po dobu 7 kalendářních dnů
- Pouze do 6. týdne věku dítěte
 - Částka otcovské – 70 % - je stanoven max. denní limit
6. Dlouhodobé ošetřovné
- Zavedeno od 1. 6. 2018
- 90 kalendářních dní pracovního volna s náhradou příjmů ve výši 60% denního
vyměřovacího základu
- Má řadu podmínek např.:
 Pojištěnec musí být a) manželem (manželkou) nebo registrovaným partnerem
ošetřované osoby; b) příbuzným v linii přímé c) druhem (družkou) nebo jinou
osobou žijící s ošetřovanou osobou v domácnosti
 Hospitalizace musí trvat alespoň 7 dní
 Zdravotní stav ošetřované osoby po propuštění z hospitalizace do domácího
prostředí nezbytně vyžaduje poskytování dlouhodobé péče po dobu alespoň
30 kalendářních dnů
 O péči rozhoduje praktický lékař
 Nový nárok na poskytnutí dlouhodobé péče vzniká po roce od posledního
ošetřování
 Zaměstnavatel je povinen „ošetřujícího“ uvolnit

DŮCHODOVÉ POJIŠTĚNÍ
Starobní důchod – výpočet důchodového věku
o U ročníků do roku 1971 – výpočet důchodového věku dle pohlaví, počtu dětí
o U ročníků narozených po roce 1971 činí důchodový věk 65 let
o Nárok na důchod v roce 2018 vzniká těm co odpracovali 35 let
o Roku 2011 schválen strop pro odchod do důchodu 65 let
STÁTNÍ POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI – odvádíme 1,2 %

Služby úřadu práce – proč se registrovat?

1. Pojištění v nezaměstnanosti
Nárok uchazeče o zaměstnání
 na zprostředkování zaměstnání
 poskytování informací o pracovních příležitostech
 poradenské služby
 na podporu v nezaměstnanosti při splnění zákonem stanovených podmínek –
zařazený do evidence uchazečů o zaměstnání, za poslední dva roky se alespoň 12
měsíců podílet na důchodovém pojištění, požádat o poskytnutí podpory v
nezaměstnanosti
Doba poskytování podpory
do 50 let věku - 5 měsíců
nad 50 do 55 let věku - 8 měsíců
nad 55 let věku - 11 měsíců
Výše podpory
v prvních 2 měsíce - 65 %
další 2 měsíce - 50 %
po zbývající podpůrčí dobu - 45 %,
 rekvalifikaci
  úhrada zdravotního pojištění – hradí úřad práce ode dne registrace! (absolventi SŠ a
VOŠ do tří dnů od ukončení prázdnin)

2. Přídavek na dítě – příjem rodiny nesmí být vyšší než je 2,4násobek životního minima;
čerpání do věku 26 let dítěte (studujícího); dokládají se každoročně příjmy
3. Příspěvek na bydlení
4. Rodičovský příspěvek - nárok na rodičovský příspěvek má rodič pečující osobně
celodenně o nejmladší dítě v rodině, celková částka 300 000 Kč, doba čerpání max. 4
roky, min ½ roku; ! Doba čerpání není rovna době rodičovské dovolené!
5. Porodné - lze čerpat na 2 děti, jednorázová dávka, pro rodiny s nízkými příjmy ( =
menší než 2,7násobek životního minima), lze čerpat jen dvakrát (na třetí dítě NE), u
prvního dítěte 13.000 Kč, u druhého 10.000 Kč
6. Pohřebné
7. Pomoc v hmotné nouzi – Příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, mimořádná
okamžitá pomoc
8. Příspěvek na péči
9. Dávky pro osoby se zdravotním postižením

Formy financování zdravotnictví

Různé formy financování zdravotnických služeb se dají třídit následujícím způsobem
Nepřímé financování
 prostřednictvím veřejných rozpočtů
 povinné pojištění
 dobrovolné pojištění
 zaměstnanecké pojištění
 dobročinnost, charita,
 zahraniční pomoc (zejména u rozvojových zemí).
Přímé financování
platby příjemců služeb s výjimkou placení pojistného

ZPŮSOBY ÚHRAD POSKYTOVATELŮM ZDRAVOTNÍ PÉČE

Úhradová vyhláška
Úhrada zdravotních služeb bývá upravována každoročně tzv. úhradovou vyhláškou. Postup
pro vydání úhradové vyhlášky upravuje zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním
pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Úhradová vyhláška stanovuje hodnotu bodu, výši
úhrad hrazených služeb a regulační omezení. Tato vyhláška vzniká na základě dohodovacího
řízení zástupců Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, ostatních zdravotních
pojišťoven a příslušných profesních sdružení poskytovatelů jako zástupců smluvních
poskytovatelů.

Při platbách za služby lékařů, případně i jiných zdravotnických pracovníků se obecně mohou
uplatňovat tyto tři základní přístupy:
1) platby za provedené služby
2) platby na základě počtu pacientů
3) platby podle odpracovaného času
Financování v ambulantní péči
 Primární (praktický lékař, praktický lékař pro děti a dorost)
a) fixní platba kapitační – platba za registrovaného pojištěnce bez ohledu na to, zda
lékaře navštívil - od 48 do 54 Kč za měsíc/hlavu, výše fixní platby je ovlivněna věkem
pacienta tzv. „jedincový pojištěnec“ neboli kapitační jednotka
b) platba za výkony
- soupis výkonů je stanoven pojišťovnou včetně jejich výše
c) ošetření jinde registrovaných pojištěnců (limitováno pojišťovnou)
 Specializovanou ambulantní péči (ambulantní specialisté)
Sazebník výkonů – k výkonům přiřazoval body, podstatná byla korunová výše bodu
(stálý střet pojišťoven x lékaři), k předepsanému počtu bodů za každý odvedený
lékařský výkon si dle smlouvy připočítal režii (čas, který je na konkrétní výkon
stanoven v bodech za minutu)
 Stomatologická péče – mají samostatný sazebník stomatologických výkonů
Výkony nejsou v bodech, ale v korunovém vyjádření
V sazebníku je dále stanoveno, které výkony jsou pacientem hrazeny plně a na které
přispívá

Financování lůžkových zdravotnických zařízení

 Zpětné proplácení nákladů
 Stanovování výše úhrad předem
 Ošetřovací den
 DRG
DRG - Diagnosis Related Group. Anglický název bývá překládán jako „skupiny vztažené
k diagnóze“.
DRG je klasifikační systém, který zařazuje případy hospitalizace na základě tzv. atributů
případu do DRG (skupin) které jsou si podobné z klinického hlediska a mají podobnou
náročnost na čerpání finančních zdrojů..
Používaný DRG systém má 3 úrovně.
1) První úrovní klasifikace je 25 hlavních diagnostických kategorií (nadskupin) tzv.
Major Diagnostic Category neboli MDC, které jsou dále členěny do
2) 941 podskupin tzv. DRG báze, které tvoří případy s podobnými příznaky, postupy
a výsledky léčby, avšak bez komplikací či komorbidit doprovázející daný případ.
3) třetí úroveň DRG – sem patří jednotlivé DRG skupiny, které jsou tvořeny případy s
podobnými příznaky, postupy a výsledky léčby s tím rozdílem, že na této úrovni je
již zohledněna závažnost stavu jako stupeň právě výše zmíněných komplikací a
komorbidit

Pro začlenění případů do jednotlivých skupin je třeba vykazovat zejména tyto údaje: základní
diagnózu, vedlejší diagnózy, výkony, délku hospitalizace a základní údaje o pacientovi (věk,
pohlaví, porodní váha...).
Aby bylo možné systém používat musí mít každá skupina nastaveny určité hodnoty
především →
náklady na léčbu
průměrnou délku hospitalizace ve skupině
dolní a horní mez délky hospitalizace
Každá DRG má definovanou průměrnou hospitalizační dobu.
Dále má definovaný normální rozsah hospitalizační doby – od minimálního do maximálního
počtu dní. „Outliers“ jsou pacienti jejichž délka hospitalizace je pod hranicí nebo nad hranicí
specifického rozsahu definovaného pojišťovnou. „Inliers“ jsou pacienti jejichž délka
hospitalizace spadá do rozsahu stanoveného pojišťovnou.

Možnosti využití DRG jsou mimo jiné:

 financování lůžkové péče – existuje mnoho možností využití DRG při financování, od
pevné platby za případ zařazený do konkrétní DRG, až po vytváření rozpočtů
založených na měření produkce pomocí DRG
 nástroj pro řízení nemocnice
 nástroj pro komunikaci v rámci i mimo nemocnice – DRG představuje jazyk, který
umožní lépe komunikovat pracovníkům rozdílného zaměření (např. ekonomům s
lékaři) ve složitém prostředí nemocnice při poskytování lůžkové péče
 nástroj pro měření produkce
 nástroj využitelný v systému měření kvality
Rozřazování případů do skupin probíhá pomocí tzv. Grouperu - speciální počítačový
program, který po zadání potřebných údajů zařadí nemocného do příslušné DRG skupiny
automaticky. Program je většinou také propojen s informačním systémem nemocnice, jenž
připravuje data pro zdravotní pojišťovny, takže vše probíhá automaticky a v žádném případě
nemocnice nemusí údaje o nemocných vykazovat několikrát.

DANĚ A POPLATKY

Dříve se daně platily v

 naturáliích (obilí, pivo..)
 formou práce – robota

Základní pojmy
Daně jsou peníze, které musíme ze zákona povinně platit do státního rozpočtu
Předmět daně – udává na co se daň vztahuje
Základ daně – hodnota, ze které se daň vypočítá (superhrubá mzda, zastavěná plocha ..)
Daňový subjekt je osoba, která je povinná platit nebo odvádět daň
Poplatník – osoba platící daň za svého příjmu
Plátce daně – osoba, která daň odvádí
 plátce i poplatník současně (vlastník nemovitosti)
 plátce a poplatník - jsou různé osoby (u DPH)
Správce daně – spravují daně (FÚ, celní úřady)
Sazba daně – vypočtená daň ze základu
o pevná sazba - v Kč na objemovou jednotku (spotřební daně, daň ze staveb)
o relativní sazba – v %, tam kde základ daně je v peněžních jednotkách
Zdaňovací období – časový interval, za který se daň přiznává a vyměřuje

Daň – charakteristika
Neúčelová – přerozdělují se podle potřeby státu a ne dle potřeby jednotlivce
Neekvivalentní – nemusíte dostávat ze státního rozpočtu tolik, kolik jste tam vložili
Nedobrovolná a povinná – kdo chce platit dobrovolně?
Vynutitelná – neplacení daní trestným činem
Funkce daní
Alokační funkce
Nejstarší funkce – stát bere, kde je podle něj mnoho a dává tam, kde chybí
Zajišťuje financování státních výdajů: školství, zdravotnictví, armáda, muzea, galerie…..
Redistribuční funkce
Přerozdělovací funkce – stát prostřednictvím daní vyrovnává rozdíly v důchodu svých občanů
Snaha státu o zabránění rozdílu mezi extrémně chudými a extrémně bohatými
Stabilizační funkce
Je nejmladší funkcí vznikla v době Velké hospodářské krize
Vlády pomocí vládních výdajů podporují ekonomiku
Regulační funkce
Stát se snaží prostřednictvím daní ovlivnit chování občanů (daně na cigarety)

Den daňové svobody

Je to den, kdy přestáváme pracovat (my daňoví poplatníci) na odvody daní a začínáme
vydělávat na sebe (pro rok 2020 je to 30.6.)

Rozdělení daní
o Přímé (tvoří asi 40% daňových příjmů do státního rozpočtu)
o Nepřímé (60%)

Daně Přímé
1. Důchodové
Daň z příjmu fyzických osob
Daň z příjmu právnických osob
2. Majetkové
Daň z nabytí nemovitých věcí
Daň z nemovitých věcí
Daň silniční
Daně Nepřímé – DPH, Spotřební daň

Přímé daně

1. DŮCHODOVÉ

o Daň z příjmu fyzických osob

Této dani podléhají všechny naše příjmy
Daníme
 mzdu, plat, příjmy z podnikání, autorský honorář, výhru v loterii ……
 příjmy ze závislé činnosti (pracovní poměr, členský poměr ..)
 příjmy za funkční požitky (odměny za výkon funkce – poslanci, vláda …)
 příjmy ze samostatné činnosti
 příjmy z kapitálového majetku
 příjmy z pronájmu
Činí 15% ze superhrubé mzdy (základ daně). Za zaměstnance odvádí tuto daň zaměstnavatel.
Pokud ale měli loni jiný příjem (mimo zaměstnání), který přesáhl 6000 Kč, musí rovněž
vyplnit daňové přiznání a daň z příjmů zaplatit.
OSVČ si její výši vypočtou na základě daňového přiznání.

Osvobození od daně – nezdanitelné části daně

Od základu daně lze odečíst částku tzv. – odečitatelné položky
 Úroky z úvěru ze stavebního spoření, z hypotečního úvěru max 300 000 Kč
 Příspěvek na penzijní pojištění placené poplatníkem, max. do výše 24 000 Kč
 Zaplacené poplatníkem pojistné na soukromé životní pojištění max. 24 000 Kč
 Úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání max. 10 000 Kč
 Odběr krve oceňuje částkou 3000 Kč (odběru orgánu od žijícího dárce 20 000 Kč a
hodnota jednoho odběru krvetvorných buněk 20 000 Kč)
Slevy na dani - snižují již vypočtenou samotnou daň z příjmu
 Základní sleva na poplatníka
 Sleva na manželku (manžela) žijící s poplatníkem v domácnosti (roční sleva)
 Sleva z titulu pobírání invalidního důchodu
 Sleva držitele průkazu ZTP/P
 Sleva pro studenta
 Sleva za umístění dítěte (roční sleva)
 Sleva na evidenci tržeb (pouze v daňovém přiznání)
 Daňové zvýhodnění na vyživované dítě

o Solidární daň
Platí od roku 2013 (tzv. milionářská daň)
Platí poplatníci, jejichž měsíční příjem přesáhne 4násobek měsíční mzdy
Odvádí 7 % z částky nad touto hranicí

o Daň z příjmu právnických osob

Sazba daně je nyní (od roku 2010) 19%
Odvádějí ji podniky, firmy se sídlem v ČR
Pro základ daně se využívá zisk zjištěný v účetnictví

2. MAJETKOVÉ

o Daň z nemovitosti
Vlastník nemovitosti platí ročně daň za své pozemky a stavby
Výše daně závisí na druhu, rozloze, bonitě pozemku apod.

o Daň z nabytí nemovitosti (! Dříve - Daň z převodu nemovitosti)

V současnosti platí KUPUJÍCÍ
Sazba je 4% bez ohledu na příbuzenský vztah

o Daň dědická a daň darovací od roku 2014 neexistuje

Daň se neplatí jsou-li dary příležitostné a nepřesáhnou-li 15000Kč
U darů vyšší hodnoty je taxativně dáno zákonem, kdo neplatí daň

o Daň silniční
Platí se za motorová vozidla určená k podnikání
Sazba daně je závislá na objemu válců, hmotnosti, počtu náprav
Nepřímé daně
o DPH
Základní sazba DPH je 21%
1. snížená sazba je 15% (potraviny, zdravotnické prostředky..)
2. snížená sazba 10% (od roku 2015) na knihy, léky a kojeneckou výživu
Plátci se registrují u finančního úřadu
 povinně – pokud obrat přesáhne částku 1 mil za nejvýše 12 po sobě jdoucích měsíců
 dobrovolně – nedosahuje limit pro povinnou registraci, ale nakupuje a prodává plátcům
DPH

o spotřební
Selektivní daně vybírány pouze při prodeji konkrétního zboží např.: pohonné hmoty, tabák,
alkohol

POPLATKY
Kromě daní proudí do státního rozpočtu také poplatky
Správní – např.: za výpis z rejstříku trestů, vydání řidičského průkazu, …
Soudní – poplatek spojený s výkonem soudů
Místní – např.: lázeňské, rekreační, za psa …

MZDA
 Dostávají zaměstnanci v soukromém sektoru
 Mzdový výměr
PLAT
 Dostávají státní zaměstnanci
 Tabulkový plat
Typy mezd
 Časová – dle odpracovaného času
 Úkolová – za konkrétní výkon
 Podílová – záleží na obratu nebo zisku
VÝPOČET MZDY
Základní pojmy:
1. SUPERHRUBÁ MZDA
Je tvořena hrubou mzdou + sociálním pojištěním a zdravotním pojištěním hrazeným
zaměstnavatelem za zaměstnance
Zaokrouhlená na stokoruny nahoru je daňovým základem

2. HRUBÁ MZDA – je mzda uvedená ve smlouvě

Hrubou mzdu tvoří = základní mzda + pobídkové složky mzdy (práce v noci, svátek, přesčas
odměny, prémie) + náhrady mzdy (dovolená, svátky),
3. ČISTÁ MZDA = hrubá mzda – zdravotní poj. – sociální pojištění – záloha na daň
Čistá mzda = částka, kterou dostanu (pokud nemám žádné další srážky – výživné)

4. ČÁSTKA K VÝPLATĚ = čistá mzda + nemocenská nebo – srážky (spoření, obědy,

výživné ...)
Výpočet mzdy

Krok 1. - výpočet superhrubé mzdy

Hrubá mzda + odvody zaměstnavatele (Zdravotní pojištění = 9%, Důchodové pojištění =
21,5%, Nemocenské pojištění = 2,1%, Státní politika zaměstnanosti = 1,2%) 33,8 %
příklad 20.000 (hrubá mzda) + 6.760 (33,8%) = 26.760 Kč = superhrubá mzda

Krok 2. - výpočet daně

superhrubá mzda je daňový základ – z ní odvádíme 15% daně
příklad: 15 % z 26.760 = 4.014 Kč

Krok 3. - výpočet čisté mzdy

hrubá mzda – soc. a zdrav. (11%) – daň (15% ze superhrubé mzdy – sleva na poplatníka)
příklad: 20.000 (hrubá mzda) – 2.200 (soc. + zdrav. poj.) – 1944 (4014 – 2070) = 15 856 Kč

Krok 4. - částka k výplatě

Částka k výplatě se může = čisté mzdě
nebo může být snížena o srážky, které se odvádí z čisté mzdy
nebo může být na výšena o nemocenské dávky, které se nedaní!

VYMEZENÍ VEŘEJNÉ EKONOMIE

Veřejná ekonomie, jako součást ekonomie je vědní disciplínou, zkoumající strukturu,
fungování a efektivnost té části národního hospodářství, která má neziskový charakter a je
financována z přerozdělovacích procesů (Strecková, Malý, 1998). Tato část národního
hospodářství je charakterizována veřejným sektorem.
Veřejná ekonomie vychází z makroekonomie a mikroekonomie, neboť zkoumá vztahy jdoucí
napříč národním hospodářstvím a souběžně řeší vztahy mezi základními ekonomickými
subjekty národního hospodářství.
Jak udává následující schéma, jádrem veřejného sektoru je nezisková (netržní) část
národního hospodářství, která je ve státním a samosprávném vlastnictví:
Znaky veřejného sektoru
Za veřejný sektor lze považovat instituce poskytující společnosti takový druh služeb, které by
bylo nevýhodné, nepraktické až nemožné poskytovat soukromými firmami či jednotlivci.
Veřejný sektor je financován z veřejných prostředků (z daní a poplatků vybraných od
domácností a firem), je v něm rozhodováno na základě veřejné volby, je řízen a spravován
veřejnou správou a veřejnost má právo i povinnost kontrolovat prostřednictvím veřejné
kontroly.
Veřejný sektor - selhání trhu
Tržní systém je prozatím nejdokonalejším systémem organizace ekonomické aktivity; i ten
má však určité meze své výkonnosti a vykazuje selhání.
Veřejné statky mají za cíl a odstraňování následků selhání trhu. (např. sociální služby,
zvyšováním kvalifikace)
Cílem mnoha veřejných politik je tedy dosáhnout rovnoměrnějšího rozdělení ekonomického
blahobytu prostřednictvím financování veřejných statků (sociálního pojištění, soudnictví,
podpory veřejného zdraví, atd.) a to daňovou politikou.
Veřejný sektor je koncipován tak, aby napravil selhávání trhu a prostřednictvím centrální
makroekonomické politiky vlády stimuloval efektivnost národního hospodářství.
Veřejný sektor a jeho struktura
Veřejný sektor lze členit podle různých kritérií (podle finančních toků, zakladatele, potřeb,
atd.);
V současné době v České republice dochází ke dvou druhům členění veřejného sektoru na:
- části národní hospodářství, které vlastní a řídí veřejná správa:
armáda, justice, policie, veřejná správa – viz další výuka
- části národního hospodářství, které jsou zcela hrazeny nebo hrazeny z více jak 50 %
z veřejných financí: (bydlení (zejména sociální) energetické a vodní hospodářství, kultura,
tělesná kultura a sport
ochrana a péče o životní prostředí, sociální služby, školství, veřejná doprava a spoje, věda a
výzkum, zdravotnictví, zemědělství a lesnictví)

Rozsah veřejného sektoru je v různých zemích různý, obecně závisí na vnitřních politických,
ekonomických, kulturně náboženských i historických faktorech.
Veřejný statek
 veřejný statek je pojem ekonomické teorie
 produkt veřejného sektoru
Veřejné statky jsou takové aktivity či takové služby, které jsou více, či méně užitečné celé
společnosti, neprochází trhem a jsou zabezpečovány veřejnou správou, tzn. státním orgánem
nebo územní samosprávou.
Mají specifické znaky:
nerivalitní spotřeba - spotřeba statku jedním spotřebitelem nesnižuje dostupné
množství statku pro ostatní (i potenciální) spotřebitele
nevylučitelnost spotřeby - není možné vyloučit jakéhokoli spotřebitele ze spotřeby, statek
spotřebovává i ten, kdo nezaplatil
nulové mezní náklady - při poskytnutí dalšímu spotřebiteli náklady nerostou
Stručné vysvětlení pojmů:
RIVALITNÍ STATEK – užívání jedním člověkem snižuje možnost užívání ostatním lidem – lístek
do kina, čokoláda, pero ..
NERIVALITNÍ STATEK – užívání jednoho nesnižuje možnost užívání jiných – film v televizi
NEVYLUČITELNÝ STATEK – nelze někoho vyloučit ze spotřeby (maják)
VYLUČITELNÝ – v užívání může být člověku zabráněno