T lymfocyty (vývoj, selekce, povrchové znaky, subpopulace T lymfocytů

a jejich funkce). TCR.

Th1 imunitní reakce.

Th2 imunitní reakce.

Imunitní reakce založená na Tc.

B lymfocyty (vývoj, povrchové znaky, funkce)

Imunoglobuliny – struktura, funkce

Genetický základ tvorby imunoglobulinů

Imunitní odpověď založená na protilátkách

Izotypový přesmyk. Idiotypy a antiidiotypy. Imunologická paměť.

Primární imunitní odpověď.

Sekundární imunitní odpověď.

▪ Buněčná složka antigenně specifických mechanismů

▪ Prostřednictvím TCR rozpoznávají komplex HLA – Ag peptid

▪ Jsou aktivovány profesionálními APC

▪ Existuje několik subpopulací T lymfocytů (TH1, TH2, Treg, TC…)

▪ Podílejí se na regulaci imunitních dějů,

likvidaci virem infikovaných buněk či nádorových buněk

Pluripotentní hematopoetická kmenová buňka

Pro-thymocyt (DN)– lymfoidní progenitor se dostává z kostní dřeně

do thymu, začíná přeskupovat geny pro TCR,
exprimuje na svém povrchu tzv. pre-TCR
(složený z b řetězce, pre-TCRa a CD3 komplexu)
začíná přeskupovat geny pro TCRa

Kortikální thymocyt (DP) – exprimuje na svém povrchu TCR (složený z řetězců ab

a CD3) a koreceptory CD4 a CD8; v této fázi dochází
k selekci autoreaktivních buněk a buněk s nefunkčním TCR

Medulární thymocyt (SP) – zachovávají si expresi CD4 či CD8,

usidlují se v sekundárních lymfatických orgánech

Pro vývoj T lymfocytů je důležité mikroprostředí thymu zprostředkované thymovými hormony (thymosin,
thymopoetin, thymulin) a dalšími růstovými faktory (SCF, IL -7)
Pozitivní selekce
▪ Pozitivně selektovány jsou thymocyty,
které s nízkou afinitou rozeznávají
vlastní HLA molekuly,
ty si pak zachovávají expresi CD4 či CD8

Negativní selekce
Eliminace autoreaktivních buněk (centrální tolerance)

▪ Selekce se účastní thymové epiteliální buňky a DC

▪ 98% pro-thymocytů v thymu během svého vývoje hyne
▪ https://www.youtube.com/watch?v=9E_UxnC_L2o
TCR - rozpoznává Ag peptid v komplexu s HLA

CD3 - součást TCR, účast při přenosu signálu

CD4 - koreceptor váže se na HLA II

CD8 - koreceptor váže se na HLA I

CD28 - kostimulační receptor; váže CD80, CD86 (APC)

CTLA-4 (CD152) - inhibiční receptor; váže CD80, CD86

▪ Modul rozeznávající Ag

je tvořen 2 řetězci a a b (g,d)

▪ CD3 komplex je nezbytný pro přenos signálu

ab T lymfocyty – mají TCRab, většinový typ (95 - 98%),
k vývoji potřebují thymus, rozeznávají Ag peptidy v komplexu s HLA

gd T lymfocyty – (2 - 5%) mohou se vyvíjet i mimo thymus, některé

jsou schopny rozpoznat nativní Ag, uplatňují se při obraně kůže
a sliznic

NK-T lymfocyty – rozeznávají komplexy CD1 molekul s lipidy

Prekurzory pomocných T buněk (Th), ty lze rozdělit podle produkce
cytokinů na:
Th1 – IL-2, IFNg ; pomoc makrofágům
Th2 – IL-4, IL-5, IL-6, IL-10; ochrana před extracelulárními parazity
Th17 – IL-17; prozánětlivé, účast při autoimunitních onemocnění
Tfh – (folikulární pomocné T lymfocyty); pomoc B lymfocytům
Treg – regulační T lymfocyty, potlačují aktivitu ostatních
T lymfocytů, hlavně autoreaktivních klonů T lymfocytů;
produkují IL-10 a TGFb
Prekurzory cytotoxických T buněk (TC)

Rozpoznávají buňky napadené viry či jinými intracelulárními

parazity a některé nádorové buňky
 Aktivace T lymfocytů

1. Aktivační signál TCR – HLA I/II+Ag peptid (APC)

2. Aktivační signál (kostimulační) CD 28 (T lymfocyt) – CD 80, CD 86 (APC)

▪ Při nedostatečném druhém signálu dochází k anergii či apoptóze T lymfocytu.

▪ Aktivace přes TCR a CD28 vede k proliferaci a diferenciaci v efektorové či paměťové buňky
▪ Monocyty, makrofágy
▪ Dendritické buňky (zkřížená prezentace – cross-presentation)
▪ B lymfocyty

▪ Exprimují HLA II, CD 80 a CD 86, HLA I

▪ Jsou nezbytné pro aktivaci T lymfocytů
Po setkání Th0 buňky s vhodnou APC je výsledná imunitní reakce ovlivněna
cytokinovým prostředím. IL-12 podporuje vyzrávání Th1 lymfocytů a IL-4
podporuje vyzrávání Th2 lymfocytů. Vzniklé efektorové buňky produkují
rozdílné cytokiny.
http://www.youtube.com/watch?v=iVMIZy-Y3f8
▪ Funkcí TH1 buněk je obrana proti intracelulárním parazitům

▪ TH1 buňky spolupracují s makrofágy a podporují diferenciaci TC

▪ Makrofágy a dendritické buňky stimulované některými

mikroorganismy produkují IL-12

▪ Prekurzor TH , který rozpozná infikovaný makrofág a obdrží

signály přes TCR, CD 28 a receptor pro IL-12 proliferuje

a diferencuje se na efektorové TH1 buňky

▪ TH1 buňky produkují IFNg a IL-2

▪ IFNg podporuje přeměnu makrofágů v aktivované (↑antigenní
prezentaci a lysozomovou aktivitu, aktivuje inducibilní NO synthasu)

▪ IL-2 je nezbytný pro proliferaci T lymfocytů

▪ Aktivované makrofágy secernují některé cytokiny ( IL-1, TNF…),

které napomáhají ke stimulaci T buněk a stimulují lokální zánět,
který napomáhá potlačení infekce
▪ Vzájemné působení TH1 buněk a makrofágů je základním mechanismem

imunopatologické reakce opožděného typu (DTH- delayed type hypersensitivity)

▪ Základní funkcí TH2 buněk je ochrana před extracelulárními parazity

▪ TH2 buňky spolupracují s bazofily, mastocyty a eosinofily

▪ Pomáhají B lymfocytům při produkci IgE

▪ Prekurzor TH , který se setká s APC a obdrží signály přes TCR, CD 28,

receptor pro IL-4 a receptor pro IL-2 proliferuje a diferencuje v

efektorové TH2

▪ Th2 produkují IL-4, IL-5, IL-6, IL-10

▪ Základní funkcí TFH buněk je spolupráce s B lymfocyty (které byly stimulovány Ag)
prostřednictvím cytokinů (IL-21, IL-4 a Th1 či Th2 cytokiny) a přímého
mezibuněčného kontaktu (CD40L)

▪ Prekurzor TH , který se setká s APC a obdrží signály přes TCR, CD 28, musí ještě
obdržet signál od B lymfocytu přes kostlimulační molekulu ICOS, pak se
diferencuje v TFH buňku

▪ Pro stimulaci B lymfocytů je většinou potřeba spolupráce mezi

APC → TFH buňkou → B lymfocytem

▪ V případě tzv. minimálního modelu, pokud se z B lymfocytu stane dobrá APC (CD80, CD86),
stačí spolupráce mezi TFH buňkou → B lymfocytem
Specifická přímá pomoc B lymfocytům:

▪ TFH lymfocyt poskytuje pomoc B lymfocytům, které byly stimulovány

stejným Ag, který vyvolal vznik TFH

▪ Ke stimulaci sekrece cytokinů TFH buňce stačí signál přes TCR

(signál přes kostimulační receptor CD28 již není nutný)

▪ Interakce mezi CD40 (B lymfocyt) a CD40L (Tfh buňka) je nezbytná pro

zahájení somatických mutací, izotypového přesmyku a vznik paměťových

buněk
▪ Jeden klon TFH buněk může poskytovat specifickou pomoc B lymfocytům různých specifit (musí
prezentovat příslušné Ag peptidy pomocí HLA II, které rozpoznává TCR)
 Aktivace cytotoxických T lymfocytů
▪ TC rozpoznávají buňky infikované viry či jinými intracelulárními
parazity a některé nádorové buňky

▪ Prekurzor TC , který rozpozná komplex MHC gp I- antigenní peptid

na povrchu APC prostřednictvím TCR a dostane signály přes CD 28
proliferuje a diferencuje se na klon zralých efektorových
cytotoxických buněk (CTL); toto probíhá za pomoci TH1 lymfocytů
produkujících IL-2 a DC produkujících IL-12

▪ Efektorové TC jsou rozneseny krevním oběhem do tkání,

k aktivaci cytotoxických mechanismů stačí signál přes TCR
(signál přes kostimulační receptor CD28 již není nutný)
▪ Cytotoxická granula obsahující perforin, granzymy a granulysin

▪ Fas-ligand (FasL)

▪ TNFb

▪ Aktivace efektorových mechanismů vede k apoptotické smrti

napadené buňky
▪ https://www.youtube.com/watch?v=WdCiaIS2LV4
B lymfocyty
▪ B-lymfocyty jsou zodpovědné za specifickou, protilátkami
zprostředkovanou, imunitní odpověď a imunitní paměť

▪ B-lymfocyty rozpoznávají nativní antigen pomocí BCR

(B cell receptor)

▪ Po aktivaci produkují protilátky stejné specifity, jako je BCR

Vývoj B lymfocytů probíhá v kostní dřeni a dokončuje se posetkání s Ag
v sekundárních lymfatických orgánech.

Pluripotentní hematopoetická kmenová buňka

Progenitor B lymfocytu → zahájení rekombinačních procesů pro těžké

řetězce BCR

Pre B lymfocyt → exprese pre-B receptoru (tvořen H(m) řetězcem

a náhradním L řetězcem)

Nezralý B lymfocyt → exprese povrchového IgM (BCR); v této fázi

vývoje dochází k eliminaci autoreaktivních klonů

Zralý B lymfocyt → exprese povrchového IgM a IgD (BCR)

▪ BCR se skládá z povrchového

imunoglobulinu (IgM, IgD)

a asociovaných signalizačních molekul
(Iga a Igb)

▪ Po současném navázání Ag na 2 či více

BCR dojde k aktivaci B lymfocytu

▪ Signály spuštěné vazbou Ag na BCR

mohou být zesíleny spoluprací s CR2

(CD21), který váže C3dg (opsonin)
▪ CD 10 - nezralý B lymfocyt

▪ CD 19 - charakteristický povrchový znak B lymfocytů

▪ CD 20 - na povrchu Ig-pozitivních B lymfocytů

▪ IgM, IgD - BCR

▪ HLA II.třídy - Ag prezentující molekuly

▪ CD 40 – kostimulační receptor
Imunoglobuliny
 Struktura imunoglobulinů
• 2 těžké (H) řetězce , 2 lehké (L) řetězce

• H řetězec se skládá ze 4 až 5 domén (1 variabilní, 3-4 konstantní)

• L řetězec se skládá ze 2 domén (1 variabilní, 1 konstantní)

• Typy L řetězců - k, l

• Typy H řetězců – m, d, g (g1-4), a (a1,a2), e

• J řetězec

• Sekreční komponenta
 Funkce imunoglobulinů

▪ Neutralizace Ag

▪ Aglutinace Ag

▪ Aktivace komplementu

▪ Opsonizace

▪ Aktivace mastocytů prostřednictvím IgE

▪ ADCC
 Třídy imunoglobulínů a jejich funkce
▪ Rozlišujeme podle konstantní části H řetězce

▪ IgM - jako monomer tvoří BCR

- sekretovaný ve formě pentamerů
- první izotyp, který se tvoří po setkání s Ag
- neutralizace Ag, aktivuje komplement, neváže
se na Fc receptory fagocytů
- (koncentrace 0,9 – 2,5 g/l; biol. poločas 6 dnů)

▪ IgD - jako monomer tvoří BCR

- v séru se nachází ve velmi malé koncentraci
- (koncentrace 0,1 g/l; biol. poločas 3 dny)
 Třídy imunoglobulínů a jejich funkce

• IgG - jednotlivé izotypy IgG1-IgG4 se liší schopností

aktivovat komplement a vázat se na Fc receptory
fagocytů (opsonizace)

- funkce: neutralizace, opsonizace, aktivace

komplementu, ADCC

- prochází placentou

- tvořen při sekundární imunitní odpovědi

- (koncentrace 8 – 18 g/l; biol. poločas 21 dnů)
 Třídy imunoglobulínů a jejich funkce
▪ IgA
slizniční IgA - ochrana sliznic, neutralizace,
opsonizace, neaktivuje komplement
- dimér se sekreční komponentou
- sliny, slzy, mateřské mléko
sérový IgA – monomer, dimer či trimer
(koncentrace 0,9 – 3,5 g/l; biol. poločas 6 dnů)

▪ IgE - uplatňuje se při obraně proti mnohobuněčným

parazitům
- je hlavní příčinou alergických reakcí
- (koncentrace 3x10-4 g/l; biol. poločas 2 dny)
Genetický základ tvorby imunoglobulinů
 Genetický základ tvorby imunoglobulinů
▪ Genové segmenty pro H řetězce - chromozóm 14
▪ V (variabilita), D (diversita), J (joining), C (konstantní) segmenty

▪ Genové segmenty pro L řetězce - k chromozóm 2

- l chromozóm 22
▪ V (variabilita), J (joining), C (konstantní) segmenty

▪ Na koncích V, D, J úseků jsou signální sekvence, které jsou rozpoznávány rekombinázami,

které provádějí přeskupování těchto genů

▪ Po stranách C segmentů jsou tzv. switch sekvence (přesmykové),

které jsou rozpoznávány rekombinázami, které provádějí izotypový přesmyk
 Přeskupování genů kódujících H řetězce
1. D-J přeskupení - vyštěpení úseku IgH mezi některým D a J segmentem
(probíhá na obou chromozómech)

2. V-D přeskupení – vyštěpení úseku mezi některým V segmentem a DJ

Alelická exkluze - pokud je přeskupení na některém z chromozómů

úspěšné, zastaví se přeskupování na druhém chromozómu
( platí i pro L řetězce)
Jako první se tvoří H řetězce m.

Není-li přeskupování úspěšné, B lymfocyt hyne.

 Přeskupování genů kódujících L řetězce
▪ Nejprve se přeskupují geny kódující L řetězec k
dochází k vyštěpování úseků mezi některým V a J segmentem
(souběžně na obou chromozómech)

▪ Jestliže není přeskupování k genů úspěšné,

zahájí se přeskupování genů l.

▪ Ne všechny H a L řetězce mohou spolu tvořit stabilní dimery.

▪ Není-li přeskupování úspěšné, B lymfocyt hyne.

 Izotypový přesmyk (class switch)

▪ Izotypový přesmyk – změna původní syntézy IgM,

plazmatická buňka začíná produkovat jinou třídu
imunoglobulinů: IgG, IgA nebo IgE

▪ Mění se izotyp protilátky, ale její specifita zůstává stále stejná

▪ Důležitá je kostimulace B lymfocytu přes CD40 prostřednictvím ligandu CD40L na T lymfocytech

▪ Rekombinázy rozpoznávají switch sekvence lokalizované po stranách C segmentů a vyštěpují

část C segmentů

▪ Switch sekvence není mezi Cm a Cd segmenty – B buňka může před izotypovým přesmykem
produkovat IgM i IgD zároveň
Izotypový přesmyk (class switch)
 Izotypový přesmyk (class switch)

▪ Izotypový přesmyk je regulován cytokiny

▪ IL-4 stimuluje přesmyk na IgE a IgG4

▪ TGFb stimuluje přesmyk na IgA

 Antiidiotypové protilátky

▪ IDIOTOP = antigenní determinanta variabilní části

protilátky (může být součástí paratopu,
či může ležet mimo paratop)

▪ IDIOTYP = soubor idiotopů

(na protilátkách stejné specifity)

▪ Idiotypické struktury protilátek 1. generace jsou

rozpoznávány některými B lymfocyty jako antigeny a mohou
se proti nim tvořit tzv. antiidiotypové protilátky (protilátky 2. generace;
některá vazebná místa mohou připomínat Ag, který vyvolal tvorbu
protilátek 1. generace). Proti protilátkám 2. generace se tvoří protilátky 3. generace
(anti-antiidiotypové protilátky)

▪Tato idiotypová síť může hrát roli v regulaci protilátkové odpovědi

Imunitní odpověď založená
na protilátkách
 Protilátková reakce vyvolaná

▪ Antigeny nezávislými na T lymfocytech

▪ Vyvolávají převážně tvorbu IgM protilátek
▪ Jedná se zvláště o bakteriální polysacharidy,
lipopolysacharidy a polymerní formy proteinů

▪ Antigeny závislými na T lymfocytech

▪ Reakce na tyto Ag probíhá ve dvou fázích – primární
a sekundární
▪ Tvorba paměťových buněk a vznik vysokoafinních
protilátek
Protilátková reakce vyvolaná antigeny
závislými na T lymfocytech
 Protilátková reakce vyvolaná antigeny
závislými na T lymfocytech

Primární fáze protilátkové reakce

▪ Probíhá v sekundárních lymfatických orgánech

▪ Stimulace B lymfocytu vazbou Ag na BCR

▪ Pohlcení Ag APC a jeho prezentace prostřednictvím MHC gp II

prekurzorům TH buněk → vznik klonu antigenně specifických TFH
buněk, které poskytují pomoc příslušným B lymfocytům, což vede
k jejich proliferaci, diferenciaci na plazmatické bb (produkují Ab)
a na paměťové bb
 Primární fáze protilátkové reakce

▪ Plazmatické bb jsou rozneseny oběhovým systémem

do organismu (zvláště kostní dřeně)

▪ Protilátky produkované v primární fázi (za 3-4 dny) jsou IgM

a mají nízkou afinitu k Ag, s Ag tvoří imunokomplexy

▪ Imunokomplexy jsou zachytávány v sekundárních lymfoidních

orgánech na povrchu FDC (folikulárně dendritických bb)
 Sekundární fáze protilátkové reakce

▪ Rozpoznání Ag na FDC B lymfocyty

▪ Germinální reakce - pod vlivem signálů od FDC (Ag) a TFH

(CD40L, cytokiny) dochází opět k proliferaci a diferenciaci
B lymfocytů doprovázené somatickými mutacemi → vznik
klonů B lymfocytů s novými BCR→ přežívají pouze B lymfocyty
s BCR s nejvyšší afinitou k Ag = afinitní maturace protilátek

▪ Dochází také k izotypovému přesmyku, jaké izotypy vzniknou

určuje cytokinové prostředí
 Sekundární fáze protilátkové reakce

▪ V sekundární fázi imunitní reakce vznikají protilátky s vyšší

afinitou k Ag a s jinými efektorovými vlastnostmi závislými na
izotypu, vznikají také paměťové bb pro další setkání s Ag

▪ Protilátky v organismu po primární infekci přetrvávají po dlouhou

dobu

▪ Kontakt mezi CD40 (B lymfocyt) a CD40L (TFH lymfocyt) je

nezbytný pro zahájení somatických mutací, izotypového
přesmyku a vznik paměťových bb
Primární a sekundární
imunitní odpověd´
 Primární imunitní odpověď
▪ Následuje po prvním kontaktu s antigenem, kdy ještě
nejsou přítomny paměťové buňky

▪ Tvoří se převážně nízkoafinní IgM, postupně se tvoří menší

množství protilátek ostatních izotypů

https://microbenotes.com
 Sekundární imunitní odpověď
▪ Následuje po opakovaných setkáních s antigenem,
jsou již přítomny paměťové T a B buňky

▪ Aktivace paměťových buněk je mnohem rychlejší

▪ Hladina IgM protilátek je nižší, rychleji se tvoří ostatní izotypy,

protilátky mají vyšší afinitu k antigenu

https://microbenotes.com
 Dynamika tvorby protilátek
při primární a sekundární odpovědi
Děkuji za Vaši pozornost
▪ T cell development
https://www.youtube.com/watch?v=9E_UxnC_L2o

▪ Immune Response, Toll Like Receptors (TLR)

Pathway - IMGENEX
https://www.youtube.com/watch?v=iVMIZy-Y3f8