François René de Chateaubriand

ATALA
Použitá literatura
- CHATEAUBRIAND, François René de: Atala aneb Láska indiánské dvojice v pustinách. Praha: Odeon, 1973. ISBN 01-098-73
- POHORSKÝ, Aleš: Básník Chateaubriand. Plav - měsíčník pro světovou literaturu, 2012, č. 1. ISSN 1802-4734
- TUREČEK, Dalibor: Romantická povaha Jungmannova překladu Chateaubriandovy Ataly. Bohemica Litteraria 16, 2013, č. 1.
ISSN: 2336-4394

Chateaubriandova Atala

- Chateaubriand byl francouzský spisovatel přelomu 18./19. stol

- novela Atala byla nejdříve publikována samostatně časopisecky v roce 1801
- v roce 1802 vyšla jako součást knihy Duch křesťanství

 povaha díla, inspirace a vzory

Sám autor Atalu charakterizoval jako „jakousi zpola popisnou, zpola dramatickou báseň“ a uvedl, že inspiraci čerpal mimo jiné
ve starořeckých Homérových eposech Ilias a Odyssea. Podle těchto vzorů prý také novelu rozčlenil do oddílů Prolog (=Úvod),
Vypravování (Lovci, Rolníci, Zlá sudba, Pohřeb) a Epilog (=Doslov).

 osobitý styl, subjektivní pojetí autorského „já“

Atala se však i přes svou tradiční klasicistní formu nesla v duchu novátorského, až revolučního díla. Autorův novátorský čin
spočíval především v osobitém stylu, co se týče citovosti a horoucnosti Šaktovy životní zpovědi, kterou Atala vlastně je, a v
subjektivním pojetí autorského „já“, které klasicisté vycházející z tradic antiky vůbec neznali. Dále Atala v této době striktně
dodržovaných klasicistních zásad tvorby představila v literatuře nový typ hrdiny, tzn. typ hrdiny citově rozervaného,
neklidného, spalovaného bouřlivými emocemi, kterého později přejali mnozí romantikové.

 opěvování přírody a prostého člověka, láska mladé dvojice

Příznačným rysem originálu byly prvky, které z něj činily jedno z klíčových děl evropské romantiky. Za typicky romantické bylo
považováno především opěvování ryzí přírody nedotčené civilizací a prostého člověka, který projevuje city a chová se
bezprostředně podle lidské přirozenosti. Romantický charakter Ataly spočívá také v motivech děje, který je z části umístěn
také do nitra dvojice mladých milenců, planoucích k sobě žárem mladistvé lásky, jejíž projevy a výbuchy jen s obtížemi
přemáhají a utlumují.

 základní kámen francouzské romantické literatury x klasicismus

Atala se vzhledem k těmto skutečnostem stala jakýmsi základním kamenem francouzské romantické literatury a postavila se
proti dosavadnímu „vládnoucímu“ směru klasicistnímu.

 podtitul Láska dvou divochů v pustinách

O novele vypovídá mnohé už podtitul Láska dvou divochů v pustinách. Ergo jde o tragický příběh lásky muže a ženy
indiánského původu, který se odehrává v severoamerické pustině.

 popisy přírodních scenérií, líčení indiánských zvyklostí či křesťanských obřadů

Vlastní dějová linka je rozrušena rozsáhlými popisy přírodních scenérií nebo líčením indiánských kmenových zvyklostí či
naopak křesťanských obřadů apod. Pro dílo je příznačná volba výrazů vyjadřujících velkolepost prostředí Nového světa,
respektive vznešenost severoamerické přírody – obraz hor, veletoků, rozmanité fauny a flory atd. Tedy kulisou příběhu je
prostředí exotické americké přírody nedotčené a neporušené civilizací. Jde o prostředí někdy harmonické, ale v některých
případech i kontrastující s nitrem hrdinů.

 trojí druh vypravěče – Úvod, Vypravování, Doslov

V chronologickém sledu se střídá trojí druh vypravěče - v Prologu s užitím er-formy vystupuje vševědoucí vypravěč, v oddílu
Vypravování dojde ke změně a v první osobě začíná příběh prezentovat sám Šakta a Epilog dovypráví taktéž v ich-formě sám
autor jako znalec vyprávěných událostí a zejména pak jako svědek jejich zakončení.

 pasáže cestopisné povahy

V textu Ataly také nalezneme řadu pasáží cestopisné povahy, např. ty informující o zvycích indiánů. Při té příležitosti se
dokonce mění typ vyprávění, kdy místo vnitřní vyprávěcí perspektivy, zanořené do nitra postav, se ke slovu dostává vnější, jen
prostě referující vypravěč.
  příběh vášnivého citu a vítězství křesťanství nad pozemskou láskou
Tento příběh vášnivého citu, jemuž není dopřáno pokračování a naplnění, a vítězství křesťanství nad pohanstvím, nad
vášnivou pozemskou láskou i nad strachem ze smrti je uzavřen tragickou smrtí jednoho z hlavních protagonistů novely.

 hlavní dvojice hrdinů Šakta a Atala

Hlavní dvojice hrdinů Šakta a Atala jsou typem vnitřně rozpolcených mladých lidí (např. konflikt lásky a víry Ataly), kteří
společným útěkem do pusté přírody sice dosáhnou vnější svobody, po které prahnou, ale jejich nitro zůstává i nadále
neklidné, bouřlivé.

Jungmannova Atala
 1805
S prvním českým překladem se mohl český čtenář setkat zásluhou Josefa Jungmanna. Jungmannův překlad vyšel 4 roky po
originálu, tedy v roce 1805.

 výchozí texty (1801, 1802)

Na základě bádání, které v minulosti provedl Felix Vodička, se ukázalo, že Jungmann překládal Atalu podle francouzského
vzoru z roku 1801 a přitom používal i německý překlad z roku 1802.

 tehdejší překlady cizojazyčných děl x Jungmannův přístup

V této době nebyly překlady cizojazyčných děl do češtiny příliš běžné a ty, které se už vyskytly, neměly zásadní význam na
nově se formující českou literaturu. Jungmannovým překladem se ale toto změnilo. V případě Ataly se nejednalo o překlad
doslovný, ale o překlad, který se na úkor původních autorových záměrů přizpůsobuje zvyklostem a očekáváním českého
čtenáře.

 manifestace romantické tvorby v prostředí české literatury

Vliv této novely na novočeskou literaturu byl významný. Lze ji totiž označit za první projev romantické literárnosti v českém
prostředí.

 originál x překlad
Jungmann stál proti ideovému zaměření Ataly, proto svým zásahem při překladu pozměnil její vyznění, co se týče
křesťanského mysticismu a argumentace ve prospěch křesťanské víry. Upravoval popisy, mnohé pasáže dokonce vynechával,
zasahoval i do významové stavby příběhu. Ergo vynechávky měly do jisté míry za následek změnu vyznění textu, zejména pro
jeho ústřední téma – v originále je nemožnost naplnění pozemské lásky mezi Atalou a Šaktou převážena dodržením
náboženského slibu zachování panenské čistoty (tedy důraz je kladen na již zmíněné vítězství křesťanství nad vášnivou
pozemskou láskou), v Jungmannově překladu je vyznění novely takové, že Atala a potažmo i Šakta se jeví jako oběti
nerozumného požadavku Ataliny matky a jejího chybného výkladu křesťanské víry).

 výpustky mystických motivů

Výpustky se tedy týkaly zejména motivů křesťanské mystiky. Nicméně je nutno podotknout, že ani Jungmannovo potlačení
jedné z oblastí, kterým se originál věnoval (tzn. křesťanské linie), nevedlo k zásadnímu oslabení romantického vyznění
Jungmannova překladu.

 Atala jako básnické dílo

Jungmannův překlad nebyl pojat jako prostá řeč, nýbrž jako vznešený lyricko-epický zpěv. Snad nejzásadnější odchylkou od
originálu je tedy v případě Ataly právě to, že Jungmann ji pojal jako básnické dílo. Ergo lze konstatovat, že Jungmann se při
tomto překladu vydal cestou rytmizované romantické prózy. Vedle až chorálního melodického efektu díla byl ve své době pro
českého čtenáře působivý a překvapivý také romantický obraz vzletně popsaných krajin Nového světa, jakéhosi „zemského
ráje“. Tento obraz Jungmannovou zásluhou v překladu Ataly vstoupil do české romantické literatury tři desetiletí před
Máchou.

 význam pro obrozenskou češtinu a novočeskou literaturu

Je třeba znovu připomenout a zdůraznit, že ve výsledku české vydání Ataly z roku 1805 nebylo identické s francouzským
originálem. Nicméně přesto (či spíše právě proto), že Jungmann ve svém překladu s podtitulem Láska dvou divochů na poušti
poněkud pozměnil Chateaubriandovo dílo co do tematické a stylistické roviny, se Atala stala významným jazykovým měřítkem
obrozenské češtiny. Co se díla týče, soustředil se totiž při překladu zejména na záležitost vytvoření básnického jazyka. Ergo
pozornost Jungmann věnoval zejména jazykovému projevu a jazykovému znaku, zatímco vlastní obsah díla ustupoval v tomto
směru do pozadí. Snaha spočívala v tom dokázat, že čeština je schopna překladu a je možné překládat do ní i moderní díla,
tedy zachycovat v ní i novátorské tvůrčí přístupy a obsahy děl. Bylo třeba ukázat možnosti češtiny a dokázat, jak krásný
a ušlechtilý český jazyk je.