Pojem a předmět
Bruno Kerry zaujal mnohokrát v řadě článků 1 o názoru a
Logika: systémový rámec rozvoje oboru v ČR a koncepce
logických propedeutik pro mezioborová studia (reg. č.
CZ.1.07/2.2.00/28.0216, OPVK)
Studijní materiál:
FREGE, Gottlob: Logická zkoumání, Základy aritmetiky.
Praha: Oikoymenh 2011, ISBN 978-80-7298-319-9.
Z německých originálů přeložil Jiří Fiala.
Kapitola: „Pojem a předmět,“ (Begriff und Gegenstand) s.
79-94.
Text pro semináře č.: 7 - 12
jeho psychickém zpracování, otištěných v tomto čtvrtletníku,
zčásti souhlasné, zčásti nesouhlasné stanovisko k mým Zá-
kladům aritmetiky a mým dalším spisům. To mne může jen
těšit a věřím, že své uznání vyjádřím nejlépe tím, že rozvedu
ty body, proti nimž vznesl námitky. Zdá se mi to být o to
nutnější, že celý spor spočívá na chybném pochopení mých
výpovědí o pojmu a toto pochopení by mohli sdílet i jiní. A
protože jde o záležitost důležitou a dosti obtížnou, je dobré
pojednat ji bez ohledu na tento zvláštní podnět důkladněji,
než jak jsem to učinil ve svých Základech.
Slovo "pojem" se používá různě, zčásti ve smyslu psy-
chologickém, zčásti logickém, zčásti snad v jakémsi nejas-
ném smíšení obou. Tato volnost nachází své přirozené ome-
zení v požadavku dodržovat jednou přijatý způsob používání.
Rozhodl jsem se proto přísně se držet čistě logického použí-
vání. Otázku, zda je účelnější to či ono, bych zde rád ponechal
stranou jakožto otázku méně důležitou. Na způsobu vyjad-
řování se můžeme dohodnout snadno, jakmile uznáme, že je
zde něco, co si zaslouží zvláštní pojmenování.
Zdá se mi, že Kerryho nedorozumění je způsobeno tím,
že bezděčně směšuje svůj vlastní způsob používání slova "po-
jem" se způsobem mým. Odtud snadno vyrůstají rozpory,
které však nejdou k tíži mého způsobu používání.
Kerry odmítá to, co nazývá mou definicí pojmu. K tomu
bych rád nejprve poznamenal, že moje vysvětlení není
1
B. Kerry, ViertelJahrsschrift für wissenschaftliche Philosophie, 9,
1885, str. 433-493; 10, 1886, str. 419-467; ll, 1887, str. 53-ll6, str.
249-307; 13, 1889, str. 71-124, 329-419.
79
 Logická zkoumání
míněno jako skutečná definice. Nelze ani požadovat, aby se
definovalo vše, tak jako nelze požadovat po chemikovi, aby
rozkládal všechny látky. Co je jednoduché, nemůže být roz-
loženo, a co je jednoduché logicky, nelze opravdu definovat.
To, co je logicky jednoduché, je dáno předem asi tak málo,
jako většina chemických prvků, a získává se teprve vědeckou
prací. Když se najde něco jednoduchého nebo něco, co se
musí pokládat za jednoduché, pak se tomu má dát pojmeno-
vání, nemá-li původně jazyk přesně odpovídající výraz. De-
finice pro zavedení jména něčeho jednoduchého není možná.
Pak nezbývá nic jiného než čtenáři či posluchači pomocí po-
kynů naznačit, že má pod tímto slovem rozumět to, co bylo
míněno.
Kerry by rád neponechal rozdílu mezi pojmem a před-
mětem absolutní platnost. Říká: "Výše jsme sami vyjádřili
názor, že poměr mezi obsahem pojmu a jeho předmětem je
v jistém ohledu opravdový, neredukovatelný; s tím však není
nijak spjat názor, že se vlastnosti být pojmem a být předmě-
tem navzájem vylučují; poslední názor vyplývá z prvního tak
málo, jako by třeba z toho vyplývalo, že vztah mezi otcem
a synem není dále na něco převeditelný, že by nikdo nemohl
být současně otcem a synem (přirozeně ne například otcem
toho, jehož je synem)."
Přidržme se tohoto příměru. Kdyby byly nebo bývaly by-
tosti, které by sice byly otci, avšak nemohly být syny, pak
by takové bytosti byly zjevně jiného druhu než všichni lidé,
kteří jsou syny. Něco podobného se vyskytuje i zde. Pojem –
jak já tomu slovu rozumím – je predikativní. 2 Naproti tomu
jméno předmětu, vlastní jméno, nelze vůbec použít jako pří-
sudek. To ovšem vyžaduje vysvětlení, neboť by to mohlo
vypadat jako nepravda. Nelze právě tak dobře o něčem ří-
kat, že je to Alexandr Veliký nebo že je to číslo čtyři nebo
že je to planeta Venuše, jako lze o něčem vypovídat, že je
2
Je totiž významem gramatického predikátu (přísudku).
80
Pojem a předmět
to zelené nebo že je to savec? Myslíme-li si to, pak neroz-
lišujeme způsoby použití slova "je". V posledních dvou pří-
kladech toto slovo slouží jako spona (kopula), jako pouhé
slovo pro tvoření výpovědi. Jakožto takové může být pří-
padně nahrazeno pouhou osobní příponou. Porovnejme např.
"tento list je zelený" a "tento list se zelená". Říkáme pak,
že něco spadá pod pojem a že přitom je tento pojem vý-
znamem přísudku. V prvních třech příkladech se naproti
tomu používá "je" tak, jako se v aritmetice používá rov-
nítko k vyjádření rovnosti. 3 Ve větě "Jitřenka je Venuše"
máme dvě vlastní jména "Jitřenka" a "Venuše" pro týž před-
mět. Ve větě "Jitřenka je planeta" máme jedno vlastní jméno
"Jitřenka" a pojmové slovo "planeta". Jazykově se však nic
nestane, nahradíme-li "Venuši" "planetou"; věcně se však
tento vztah stane zcela jiným. Rovnost můžeme obrátit; spa-
dání předmětu pod pojem je vztah neobratitelný. "Je" ve
větě "Jitřenka je Venuše" není zjevně pouhou sponou, nýbrž
je obsahově také podstatnou částí predikátu, takže ve slově
"Venuše" není obsažen predikát celý.4 Proto by bylo možné
říci: "Jitřenka není nic jiného než Venuše" a zde máme to,
co se předtím nacházelo v jednoduchém "je", vyloženo po-
mocí čtyř slov a ve spojení "není nic jiného než" je nyní
toto "je" [v češtině "není"] už sponou. Co se zde vypovídá,
není už Venuše, nýbrž nic jiného než Venuše. Tato slova
znamenají pojem, pod nějž ovšem spadá jen jeden jediný
předmět. Ale takový pojem se musí vždy rozlišovat od před-
mětu.5
3
Používám slova "rovný" [gleich] a "=" ve smyslu "týž jako", "ne
jiný než", "identický s". Viz Schröderovy Vorlesungen uber die Algebra
der Logik, Leipzig 1890, sv. 1, § 1, kde však je třeba namítat, že se ne-
rozlišuje mezi oběma zásadně odlišnými vztahy spadání předmětu pod
pojem a podřazeností jednoho pojmu pod druhý. Také poznámky o ce-
ločíselných odmocninách vybízejí k zamyšlení. Znak "=(=" u Schrödera
nezastupuje prostě sponu.
4
Viz mé Základy aritmetiky, poznámka k § 66.
5
Tamt., § 51.
81
 Logická zkoumání
Máme zde slovo "Venuše", které nikdy nemůže být sku-
tečným predikátem, jakkoli může část nějakého predikátu
tvořit. Význam6 tohoto slova nemůže tedy nikdy vystupovat
jako pojem, nýbrž jen jako předmět. To, že něco tohoto druhu
existuje, by jistě nechtěl zpochybňovat ani Kerry. Tím však
byl ustanoven rozdíl, jehož uznání je velmi důležité, mezi
tím, co může vystupovat jen jako předmět, a vším ostat-
ním. A tento rozdíl by se nesetřel ani tehdy, kdyby totiž
bylo pravda, jak se domnívá Kerry, že jsou pojmy, které
mohou být i předměty. Opravdu existují případy, které se
zdají tento názor podporovat. Já sám jsem na ně poukázal
(Základy aritmetiky, na konci § 53), např. že pojem může
spadat pod pojem vyšší, což však nelze zaměňovat s pod-
řazeností [Unterordnung] pojmu jinému pojmu. Kerry se na
toto neodvolává, nýbrž podává následující příklad: "Pojem
'kůň' je snadno získatelný pojem", a míní, že pojem "kůň"
je předmětem, a sice tím, který spadá pod pojem "snadno
získatelný pojem". Zcela správně. Dvě slova "pojem ,kůň'"
označují předmět, právě proto však nikoli pojem, tak jak já
toto slovo používám. To je zcela ve shodě s mou charakte-
ristikou,7 podle níž v jednotném čísle ukazuje určitý člen na
předmět, zatímco neurčitý doprovází pojmové slovo. Kerry
nyní teď sice míní, že na jazykových rozlišeních nelze za-
kládat žádná logická tvrzení, ale způsob, jímž to činím já,
je způsob, jemuž se nemůže vůbec nikdo vyhnout, kdo ta-
ková tvrzení činí, neboť bez jazyka se nemůžeme dorozu-
mět, a nakonec nám nezbude než důvěřovat, že druhý ro-
zumí slovům, tvarům a skladbě vět v podstatě stejně jako
my sami. Jak už bylo řečeno: nechci definovat, nýbrž jen
dávat pokyny s odvoláním se na obecný jazykový cit. Při-
tom mi znamenitě prospívá to, že jazykové rozlišování tak
6
Viz mé pojednání o smyslu a významu, které vyšlo v Zeitschrift fiir
philosophische Kritik.
7
G. Frege, Základy aritmetiky, § 51, pozn. k § 66, pozn. k § 68.
82
Pojem a předmět
dobře souhlasí s rozlišováním věcným. U neurčitého členu
nelze zaznamenat vůbec žádnou výjimku z našeho pravi-
dla, leda snad starobylá oslovení, jako "ein edler Rat" ["šle-
chetný rada"]. U určitého členu to tak docela jednoduché
není, zvláště ne v množném čísle; ale na tento případ se má
charakteristika nevztahuje. V jednotném čísle je tato záleži-
tost, nakolik vidím, jen tehdy pochybná, zastupuje-li množné číslo,
jako ve větách: "Turkem obležená Vídeň", "kůň je čtyř- nohé zvíře".
Tyto případy se dají rozpoznat jako zvláštní
tak snadno, že jejich výskyt stěží porušuje naše pravidlo.
Je jasné, že v první větě je "Turek" vlastní jméno národa.
Druhou větu je asi nejpřiměřenější chápat jako výraz obec-
ného soudu, jako "všichni koně jsou čtyřnohá zvířata" nebo
"všichni dobře vyvinutí koně jsou čtyřnohá zvířata", o čemž bude
ještě řeč níže. 8 Jestliže teď Kerry nazýva mou charak -
teristiku nevýstižnou, když tvrdí, že ve větě "pojem, o němž
teď právě mluvím, je individuální pojem", znamená prvních
sedm slov jistě pojem, pak nerozumí slovu "pojem" v mém
smyslu a rozpor nespočívá v mých tvrzeních. Nikdo ale ne-
může žádat, aby můj způsob vyjadřování souhlasil se způso-
bem Kerryho.
8
Zdá se, že je teď tendence přehánět dosah věty, která tvrdí, že
různé jazykové výrazy nevyjadřují vždy dokonale totéž a že slovo nelze
nikdy přesně vyjádřit v jiném jazyce. Bylo by možné zajít ještě dále a
říci, že jedno a totéž slovo nechápou lidé i téhož jazyka nikdy stejně; Ať
už je v těchto větách jakkoli mnoho pravdy, nechci je zkoumat, nýbrž
jen zdůraznit, že přesto mají různé výrazy nezřídka něco společného, co
nazývám smyslem a u vět zvláště pak myšlenkou; jinými slovy: nesmí se
popřít, že se týž smysl, táž myšlenka dají vyjádřit různě, přičemž pro logiku
přichází v úvahu jen rozdíl ve smyslu, nikoli v jeho pojetí, osvětlení
zabarvení. Je možné, že zpráva obsažená v nějaké větě není ani menší
ani větší než zpráva obsažená ve větě jiné; a přes všechnu rozmanitost
jazyků má lidstvo společný poklad myšlenek. Kdyby chtěl někdo zakázat
každé přeformulování výrazu s tím, že by se tím změnil i obsah, pak by
tím byla logika ochromena; neboť její úloha není řešitelná, aniž bychom
se snažili rozpoznávat myšlenky v jejich rozmanitých převlecích. Museli
bychom také odmítnout každou definici jakožto chybnou.
83
 Logická zkoumání
Nelze popřít, že zde jazyk klade odpor tvrdíme-li: pojem
kůň není pojem,9 zatímco přece např. město Berlín je
město a sopka Vesuv je sopka. Jazyk se zde nachází v
tísni, ospravedl- ňující odchylky od zvyklostí, Že je náš
případ zvláštní, naznačuje Kerry sám uvozovkami u slova
"kůň" – já používám k témuž účelu kurzivu [v původním
vydání z r. 1892 tištěno proloženě]. Není žádný důvod
vyznačit podobně slova "Berlín" a "Vesuv". V logických
zkoumáních se nezřídka potřebuje vypovídat něco o
nějakém pojmu a odít to do tvaru, obvyklého pro takové
výpovědi, že se totiž výpověď stane obsahem přísudku.
V důsledku toho se očekává, že významem podmětu bude
pojem, jenže pojem se nemůže vzhledem ke své
predikativní povaze jevit jen tak jako podmět, takže se
musí napřed změnit v předmět [Gegenstand] anebo řečeno
přesněji, musíme ho nahradit předmětem,10 který
vyznačíme předsazeným slovem "pojem", např.
"pojem člověk není prázdný".
Zde se mají první dvě slova [v němčině tři] pojímat jako
vlastní jméno, které lze použít predikativně právě tak
málo, jako třeba "Berlín" nebo "Vesuv". Řekneme-li
"Ježíš spadá pod pojem člověk", pak je to predikát (od
spony odhlížíme)
spadající pod pojem člověk
a znamená totéž jako
"člověk".
Slovní spojení
"pojem člověk"
je jen částí tohoto predikátu.
9
Něco podobného se vyskytne, jestliže ve vztahu k větě "tato růže je
červená" řekneme: přísudek "je červená" patří k podmětu [subjektu] "tato
růže". Zde nejsou slova "přísudek 'je červená'" přísudkem, nýbrž
podmětem [subjektem]. Právě tím, že jej výslovně nazveme predikátem,
zbavíme jej této vlastnosti.
10
Viz mé Základy aritmetiky, str. X [zde str. 152].
84
Pojem a předmět
Proti predikativní povaze pojmu by bylo možno právem
namítnout, že se přece mluvilo o pojmu podmětu [subjektu].
Ale i v těchto případech, jako např. ve větě
"všichni savci mají červenou krev",
nelze popřít predikativní povahu11 tohoto pojmu, neboť místo
toho lze říci:
"to, co je savec, má červenou krev".
Když jsem psal své Základy aritmetiky, nerozlišoval jsem mezi
smyslem a významem,12 a proto výraz "posouditelný obsah"
[beurteibarer lnhalt] zahrnoval ještě to, co teď odlišně ozna-
čuji slovy "myšlenka" [Gedanke] a "pravdivostní hodnota"
[Wahrheitswert]. Tam podaný výklad na str. 224 [českého
překladu zde]13 vzatý doslovně už neschvaluji, ačkoli v pod-
statném jsem stále stejného mínění. Můžeme říci krátce, že
když chápeme slova "predikát" a "subjekt" v jazykovém
smyslu, pak pojem je význam predikátu, předmět je to, co
nikdy nemůže být celým významem predikátu, významem
subjektu však být může. K tomu je třeba poznamenat, že
slova" všechny", "každý", "žádný", "některý" stojí před slovy
pro pojmy. V obecně a jednotlivě potvrzujících a popírajících
větách vyslovujeme vztahy mezi pojmy a zvláštní druh těchto
vztahů naznačujeme oněmi slovy, která se tedy nepojí logicky
11
To co zde nazývám predikativní povahou pojmu, je jen zvláštní
případ potřeby doplnění [Ergänzungsbedürftigkeit] nebo nenasycenosti
[Ungesättigkeit], kterou jsem uváděl ve svém spisu Funkce a pojem jako
něco podstatného pro funkci. Nelze se tam vyhnout výrazu "funkce
f (x)", ačkoli i tam se vyskytne problém, že význam těchto slov není
funkce. [Zhruba jde o to, čemu se v dnešní logice říká "volná proměnná";
Frege to vysvětluje na příkladu funkce "2x3 + x": zde x nepatří k funkci,
nýbrž toto písmeno slouží jen k tomu, aby naznačilo druh potřeby do-
plnění; výraz je "nenasycený" ("otevřený"). Podobně je tomu s větou
(funkcí) "x má červenou krev".]
12
Viz mé pojednání o smyslu a významu v Zeitschrift für Philosophie
und philosophische Kritik.
13
Vztahuje se zřejmě k poznámce k § 66. - Pozn. překl.
85
 Logická zkoumání
úžeji s pojmovými slovy, jež po nich následují, nýbrž se vzta-
hují na celou větu. Snadno to vidíme u popření. Jestliže ve
větě
"všichni savci jsou venkované"
vyjadřuje slovní spojení" všichni savci" logický subjekt pre-
dikátu jsou venkované, pak se musí k popření celku popřít
predikát: "nejsou venkované". Místo toho lze dát "ne" před
"všichni", z čehož plyne, že "všichni" patří logicky k predi-
kátu. Naproti tomu popíráme větu "pojem savec je podřazen
pojmu venkovan" tím, že popřeme predikát: "není podřazen
pojmu venkovan".
Tvrdíme-li, že v mém způsobu vyjadřování neoznačují
výrazy jako "pojem F" pojmy, nýbrž předměty, pak Kerryho
námitky z velké části odpadají. Míní-li Kerry (str. 281), že
jsem ztotožnil pojem a rozsah pojmu, pak se mýlí. Vyslovil
Jsem pouze své mínění, že ve výrazu "počet, který přísluší
pojmu F, je rozsahem pojmu stejněpočetný s pojmem F"
lze slova "rozsah pojmu" nahradit slovem "pojem". Všim-
něme si přitom, že toto slovo je spojeno s určitým členem.
Ostatně to byla jen zběžná poznámka, na níž nelze nic sta-
vět.
Kerrymu se tudíž nepodařilo zaplnit mezeru mezi po-
jrnem a předmětem, takže můžeme chtít, aby se mým vlast-
ním výpovědím rozumělo v tomto smyslu. Řekl jsem,14 že
údaj o počtu obsahuje výpověď o pojmu; mluvím o vlastnos-
tech, které se vypovídají o pojmu, a nechávám nějaký pojem
spadat pod pojem vyšší.15
Existenci jsem nazval vlastností pojmu. Jak to míním, lze
nejlépe ujasnit na příkladu. Ve větě "existuje nejméně jedna
druhá odmocnina ze 4" se nevypovídá něco třeba o určitém
čísle 2, nebo -2, nýbrž o pojmu, totiž druhá odmocnina ze
4, že tento pojem není prázdný. Vyjádřím-li tutéž myšlenku
14
G. Frege, Základy aritmetiky § 46.
15
Tamt., § 53.
86
Pojem a předmět
takto: "pojem druhá odmocnina ze 4 je splněn", pak tvoří
prvních pět slov vlastní jméno předmětu a o tomto předmětu
se něco vypovídá. Všimněme si však, že tato výpověď není
táž jako ta, kterou jsem učinil o pojmu. To překvapí jen toho,
kdo neuznává, že myšlenku lze rozložit rozmanitě a že se tím
jako subjekt a predikát jeví tu to, tu ono. Myšlenka sama
neurčuje, co se má brát jako subjekt. Řekne-li se: "subjekt
tohoto soudu", pak se tím označuje něco určitého jen tehdy,
jestliže se spolu s tím poukáže na určitý způsob rozkladu.
Většinou se tak děje ve vztahu k určitému slovnímu znění.
Nelze však nikdy zapomenout, že různé věty mohou vyja-
dřovat touž myšlenku. Tak v naší myšlence by bylo možné
nalézt i výpověď o čísle 4:
"číslo 4 má tu vlastnost, že existuje něco, čeho je
kvadrátem".
Jazyk má prostředky, jak nechat jevit jako subjekt jednou tu,
podruhé onu část myšlenky. Jedním z nejznámějších je roz-
lišování tvarů činného a trpného rodu. Není tudíž nemožné,
aby se táž myšlenka při jednom rozkladu jevila jako singu-
lární, při jiném jako partikulární a při třetím jako obecná.
Nesmí nás tudíž překvapit, že jednu a touž větu lze pojímat
jako výpověď o pojmu i jako výpověď o předmětu, pokud si
jen všimneme, že tyto výpovědi jsou různé. Ve větě "existuje
nejméně jedna odmocnina ze 4" nelze nahradit slova "od-
mocnina ze 4" slovy "pojem odmocnina ze 4"; tj. výpověď,
která se hodí na pojem, se nehodí na předmět. Ačkoli naše
věta nechává jevit pojem jako subjekt, přece se o něm něco
vypovídá. Lze to pojmout tak, jako by vyjadřovala spadání
jednoho pojmu pod pojem vyšší. 16 Tím se však vůbec nestírá
rozdíl mezi předmětem a pojmem. Poznamenejme nejprve,
16
Takový pojem jsem v Základech nazýval pojmem druhého řádu
[zweiter Ordnung] a ve svém spise "Funkce a pojem" druhého stupně
[zweiter Stufe], což budu činit i zde.
87
85
Logická zkoumání
že ve větě "existuje nejméně jedna odmocnina ze 4" nepo-
pírá tento pojem svou predikativní povahu. Lze říci "exis-
tuje něco, co má tu vlastnost, že vynásobeno samo sebou dá
4". Následkem toho nelze nikdy o nějakém předmětu vypo-
vídat to, co se zde vypovídá o pojmu; neboť vlastní jméno
nemůže být nikdy výrazem pro predikát, jakkoli může být
jeho částí. Nechci říci, že by bylo nesprávné vypovídat o ně-
jakém předmětu to, co se zde vypovídá o predikátu; nýbrž
chci říci, že je to nemožné, že je to beze smyslu. Věta "exis-
tuje Julius Caesar" není ani pravdivá ani nepravdivá, ný-
brž je beze smyslu, ačkoli věta "existuje člověk jménem Ju-
lius Caesar" smysl má; zde však máme opět pojem, což lze
rozpoznat z neurčitého členu. Totéž máme ve větě "existuje
jen jedna Vídeň". Nesmíme se nechat oklamat tím, že jazyk
často používá totéž slovo zčásti jako vlastní jméno a zčásti
jako pojmové slovo. To, že poslední případ nastává, ukazují
číslovky. "Vídeň" je zde právě tak pojmové slovo jako "cí-
sařské město". V tomto smyslu lze říci "Terst není Vídeň".
Jestliže však naproti tomu ve větě "pojem druhá odmoc-
nina ze 4 je splněn" nahradíme prvními pěti slovy tvořené
vlastní jméno "Julius Caesar", pak dostaneme větu, která
má smysl, avšak je nepravdivá, neboť splněnost, tak jak to-
muto slovu zde rozumíme, lze vypovídat jen o předmětech
zcela zvláštního druhu, totiž těch, které lze označit vlastními
jmény tvaru "pojem F". Slova "pojem druhá odmocnina ze
4" se ale chovají co do své nahraditelnosti podstatně jinak
než slova ,,druhá odmocnina ze 4" v naší původní větě, tj.
vyznamy těchto obou slovních spojení jsou podstatně od-
lišné.
Co se zde ukazovalo na jednom příkladu, platí obecně:
pojem se chová podstatně predikativně i tam, kde se o něm
něco vypovídá; následkem toho může být nahrazen opět jen
pojmem, nikdy předmětem. Tedy výpověď, která byla uči-
nena o pojmu, se nehodí na předmět. Pojmy druhého stupně
pod něž spadají pojmy, se podstatně liší od pojmů prvního
88
Pojem a předmět
stupně, pod něž spadají předměty. Vztah předmětu k pojmu
prvního stupně, pod nějž spadá, se liší od jinak podobného
vztahu pojmu prvního stupně k pojmu druhého stupně. Bylo
by snad možno říci, abychom byli právi jak tomuto rozdílu,
tak podobnosti, že předmět spadá pod [unter] pojem prv-
ního stupně a pojem spadá do [in] pojmu druhého stupně.
Rozdíl mezi pojmem a předmětem zůstává tedy v celé své
příkrosti.
S tím souvisí to, co jsem řekl v § 53 svych Zakladu o svém
používání slov "vlastnost" a "rys" ["Eigenschaft" und
"Merkmal"]. Kerryho výklady mi dovoluji vrátit se k tomu ještě
jednou. Ona slova slouží k označení vztahů ve větách jako
"ɸ je vlastnost Γ" a "ɸ je rys Ω". V souladu s mým způso-
bem vyjadřování může být něco současně vlastností i rysem,
nikoli však téhož. Ty pojmy, pod něž spadá předmět, nazý-
vám vlastnostmi, takže
"být ɸ je vlastností Γ"
je jen jiný obrat pro
" Γ spadá pod pojem ɸ".
Má-li předmět Γ vlastnosti ɸ, X a Ψ, pak je mohu spojit
dohromady do Ω, takže je jedno, zda řeknu, že Γ má vlast-
nost Ω, nebo když řeknu, že Γ má vlastnosti ɸ a X a Ψ.
Vlastnosti ɸ, X a Ψ nazývám pak rysy pojmu Ω a současně
vlastnostmi Γ. Je jasné, že vztah ɸ ke Γ je zcela odlišný od
vztahu k Ω, a že proto se zde nabízí odlišné pojmenování. Γ
spadá pod pojem ɸ, ale Ω, které je samo pojmem, nemůže
spadat pod pojem prvního stupně ɸ, nýbrž se může nacházet
v podobném vztahu k pojmu druhého stupně. Naproti tomu
je Ω podřízeno ɸ.
Podívejme se zde na příklad. Místo toho abychom řekli:
"2 je kladné číslo",
"2 je celé číslo",
"2 je menší než 10",
můžeme také říci
89
 Logická zkoumání
"2 je kladné celé číslo menší než 10".
Zde vystupují
být kladným číslem,
být celým číslem,
být menší než 10
jako vlastnosti předmětu 2, současně však i jako rysy pojmu
kladné celé číslo menší než 10.
Tento pojem není ani kladný, ani to není celé číslo, ani není
menší než 10. Je sice podřazen pojmu celé číslo, ale nespadá
pod něj.
Srovnejme s tím nyní to, co říká Kerry v druhém článku
na str. 424: "Číslem 4 rozumíme výsledek aditivního spojení
3 a 1. Předmět zde uvedeného pojmu je individuální číslo
4, zcela určité číslo řady přirozených čísel. Tento předmět
má zjevně přesně ty rysy, které jsou vyjmenovány v jeho
pojmu, a žádné jiné – pokud ovšem, jak nakonec udělat mu-
síme, mu nepřisoudíme jakožto propria nekonečně mnoho
vztahů, v nichž se nachází vůči všem ostatním individuál-
ním číslům: 'to' 4 je také výsledkem aditivního spojení 3
a 1."
Rozpoznáme ihned, že se zde zcela smazává mnou uči-
něný rozdíl mezi vlastností a rysem. Kerry sice rozlišuje mezi
číslem 4 a "tím" číslem 4. Musím přiznat, že pro mne je
tento rozdíl nepochopitelný. Číslo 4 má být pojem; "to" číslo
4 má být předmětem pojmu a ničím jiným než individuál-
ním číslem 4. To, že se zde nevyskytuje mé rozlišení pojmu
a předmětu, není třeba zdůvodňovat. Zdá se skoro, jako by
zde Kerry – byť i zcela temně – použil rozdíl, který činím
mezi smyslem a významem slov "číslo 4".17 Jenže jen o vý-
znamu lze říci, že je výsledkem aditivního spojení 3 a 1. Jak
se má tedy rozumět tomu "je" ve větách "číslo 4 je výsledkem
17
Srv. moje výše zmíněné pojednání o smyslu a významu.
90
Pojem a předmět
aditivního spojení 3 a 1" a " 'to' číslo 4 je výsledkem aditiv-
ho spojení 3 a 1"? Je to pouhá spona, anebo slouží k vy-
jádření logické rovnosti? V tomto případě by musel [v
němčině]chybět člen před slovem výsledek, a věta by zněla
asi takto:
"Číslo 4 je nějaký výsledek aditivního spojení 3 a 1"
a
" 'to' číslo 4 je nějaký výsledek aditivního spojení 3 a 1."
Tak bychom měli případ, kdy předměty, označené Kerrym
pomocí
"číslo 4" a " 'to' číslo 4",
spadají pod pojem
výsledek aditivního spojení 3 a 1.
Pak bychom se jen zeptali, čím se tyto předměty liší. Po-
užívám zde slova "předmět" a "pojem" způsobem pro mne
běžným. To, co – jak se zdá – chce říci Kerry, bych já vyjádřil
takto:
"číslo 4 má jako vlastnost to a jen to, co má pojem
nějaký výsledek aditivního spojení 3 a 1 jako rys."
Smysl první z našich dvou vět bych vyjádřil takto:
"být číslem 4 je totéž jako být výsledkem
aditivního spojení 3 a 1";
a pak bych to, o čem jsem se právě domníval, že je to mínění
Kerryho, podal takto:
"číslo 4 má to a to jako vlastnost, co má pojem číslo 4
jako rys".
91
 Logická zkoumání
Zda je to pravda, ponechávám zde nerozhodnuto. U slov " ' to'
číslo 4" bychom pak mohli určitý člen zbavit uvozovek.
Avšak při tomto pokusu o výklad jsme předpokládali
že určitý člen před "výsledek" a "číslo 4" aspoň v jedné
z obou vět byl dán jen z přehlédnutí. Vezmeme-li ta slova
tak jak jsou, pak lze jejich smysl pojímat jen jako logickou
rovnost
"číslo 4 není nic jiného než výsledek aditivního spojení
3 a 1".
Určitý člen před "výsledek" je zde logicky ospravedlněn jen
tehdy, když se uzná, 1) že nějaký takový výsledek existuje, 2)
že neexistuje více než jeden. Pak toto slovní spojení označuje
předmět a je třeba je chápat jako vlastní jméno. Pokud by
se oběma větám rozumělo jako logickým rovnostem, pak by z
nich plynulo, že se pravé strany shodují, že číslo 4 je "to"
číslo 4, kdyby se nám to líbilo více, že číslo 4 není nic jiného
než" to" číslo 4, čímž by Kerrym činěný rozdíl odpadl. Mou
úlohou zde však není prokazovat rozpory v jeho výkladu.
Nezáleží mi zde vlastně na tom, co rozumí pod slovy "před-
mět" a "pojem"; chci zde jen do jasnějšího světla postavit
svůj způsob používání těchto slova ukázat přitom, že se od
jeho používání v každém případě liší, ať už tato slova spolu
splývají či nikoli.
Vůbec neodpírám Kerrymu právo používat slova "před-
mět" a "pojem" svým způsobem, chtěl bych ale hájit to-
též právo pro sebe a tvrdit, že jsem svým označením ucho-
pil rozdíl nejvyšší důležitosti. Dorozumění s čtenářem stojí
ovšem v cestě zvláštní překážka. Jazyková nutnost totiž vede
k tomu, že se někdy můj výraz, vzat doslovně, mine s myš-
lenkou tím, že se jmenuje předmět tam, kde je míněn pojem.
Jsem si plně vědom toho, že v takových případech jsem od-
kázán na blahovolnou vstřícnost čtenáře, jemuž jde o pod-
statu.
92
Pojem a předmět
Mohli bychom si myslet, že je tato potíž uměle vytvo-
řená, že se nepotřebuje brát v úvahu něco tak nepohodlného
jako to, co jsem nazval pojmem, a že lze spolu s Kerrym
pokládat spadání předmětu pod pojem za vztah, a , v němž se
jednou může objevit jako předmět to, co se jindy vyskytuje
jako pojem. Slova "předmět" a "pojem" by pak sloužila jen
k tomu, aby naznačovala odlišné postavení v tomto vztahu.
To lze učinit; kdo se však domnívá, že se tím zbavil potíže,
ten se mýlí. Potíž se jen posunula, neboť není možné, aby
všechny části myšlenky byly uzavřené, aspoň jedna z nich
musí být nějak nenasycená nebo predikativní, jinak by tyto
části nedržely pohromadě. Tak například smysl slovního spo-
jení "číslo 2" tkví nikoli ve smyslu výrazu "pojem prvočíslo"
bez nějakého spojovacího prostředku. Takový prostředek po-
užíváme ve větě "číslo 2 spadá pod pojem prvočíslo". Je ob-
sažen ve slovech "spadá pod", která vyžadují doplnění dvo-
jím způsobem: subjektem a akuzativem; a jen touto nena-
syceností svého smyslu jsou s to tato slova sloužit jako spo-
jovací prostředek. A jsou-li v tomto dvojitém ohledu dopl-
něna, pak máme uzavřený smysl, máme myšlenku. O tako-
vých slovech či slovních spojeních říkám, že znamenají vztah.
U vztahu teď máme touž potíž, které jsme se chtěli vyhnout
u pojmu; neboť slovy "vztah spadání předmětu pod pojem"
neoznačujeme vztah, nýbrž předmět a ta tři vlastní jména,
číslo 2", pojem prvočíslo, "vztah spadání předmětu pod
pojem", se chovají vůči sobě právě tak neohebně jako první
dvě sama; ať je spojíme jakkoli, nedostaneme větu. Tak po-
znáváme snadno, že potíž, spočívající v nenasycenosti ně-
jaké části myšlenky, se sice posunula, ale nevyhnuli jsme se
jí. "Uzavřený" [Abgeschlossen] a "nenasycený" [Ungesättigt]
jsou sice jen obrazné výrazy, ale já zde chci a mohu dát jen
pokyny.
Dorozumění se může usnadnit, srovná-li čtenář s tímto
výkladem můj spis Funkce a pojem. Na stejný problém
narážíme totiž v analýze u otázky, co je to funkce; a při
93
 Logická zkoumání

pronikavějším zkoumání shledáme, že tato potíž spočívá ve

věci samé a v povaze našeho jazyka, že se nelze vyhnout
určité nepřiměřenosti jazykového výrazu a že nezbývá nic ji-
ného než si jí být vědomi a vždy s ní počítat.

94