Lanczová Lenka - Deváté nebe

Deváté nebe
Lenka Lanczová
Víkend, 2003

1. Svět pink úchyláKů

S tím, že řidič dupne na brzdu, jsem počítala, koneckon-
ců jsem ho o to sama požádala. Co jsem nečekala, byla
namrzlá vozovka, po které se kola mazdy smýkla jak bota
po banánové slupce. Jelikož jsem si těsně před tím odepnu
la bezpečnostní pás, drcla jsem hlavou do čelního skla, jen
zadunělo. Silnice uprostřed lesů naštěstí zela prázdnotou
a hodiny, které jsme tam vystřihli, se obešly bez kolize.
"Fakt chceš vystoupit tady?" zeptal se chlápek, co mě
naložil kousek za Hradcem, aniž by nějak komentoval svůj
akrobatický výkon na silnici připomínající ledové kluziště.
Moje prosba mu musí připadat přinejmenším divná, pro-
tože z místa, které jsem si vybrala, v houstnoucím soumra-
ku a padající mlze by měl komplexy i ten nejzarytější pous-
tevník. Jinovatkou obtěžkané stromy napravo i nalevo,
kupky špinavého sněhu v příkopech, nejbližší vesnice
vzdálená tři kilometry a můj rodný městys Hradec na Mo-
ravě pak celých dvaadvacet.
"Jo, přesně tady," ujistím ho, jednou rukou si zatlačuji
bouli na čele a druhou hledám mechanismus otevírající
dveře. "Sice jsem nemyslela v protisměru..."
Řidič má smysl pro humor, pobaveně se zasměje a než
za sebou zabouchnu dveře zvenčí, přidám vysvětlení:
"Tady kousek je chajda, kde na mě čekají kámoši, máme
tam mejdan. Díky za svezení. A šťastnou cestu... !"
"Dobře se bav," popřeje mi, otočí vůz správným smě-
rem, kola jen podkluzují, přidává zbytečně moc plynu, asi
Chce ukázat, kolik ten jeho japonec skrývá pod kapotou
koní, a záhy mi červená koncová světla zmizí z dohledu.
Pro jistotu počkám, dokud se kolem mě nerozhostí tak-
řka absolutní ticho. Co kdyby se vrátil...?! Pak se ušklíb-
nu. Nebul paranoidní, nadávám si v duchu. Kvůli tomu, že
jsem zrovna já natrefila na parchanta, se nemusí svět hem-
žit samými úchyláky, proboha!
Hodím si na záda batůžek, zapnu bundu až ke krku, zima
je odporně vlezlá a mrazivá, co taky čekat v půlce ledna,
narvu ruce do kapes a vrátím se asi padesát metrů k odboč-
ce vedoucí do hlubin lesa. Lesní cesta je v ještě horším sta-
vu než silnice, sníh vytváří souvislý povlak zledovatělý tak,
že se ani moc nebořím. Klouže to jako čert, nicméně kry
čím, jak nejrychleji mohu, až se navzdory zimě zapotím.
Mám důvod spěchat - chci to mít co nejdřív za sebou, do-
kud je aspoň trochu vidět! Nijak si v procházkách tmavým
lesem nelibuji, od přírody jsem spíš bázlivá. Stíny všude
kolem mi nahánějí husí kůži, brr. Stále se otáčím a napínám
uši, zda mě někdo nesleduje. Nikdy se mi to nezdálo tak
daleko, a to jsme tudy s Helenou chodily do kiosku v kem-
pu vzdáleném dva kilásky pro chleba a rohlíky, trhaly ma-
liny a lesní jahůdky podél cesty a takřka každý večer vyrá~
želv dc trampské hospůdky v Meziboří, odkud jsme se
nikdy nevracely před půlnocí! No jo, jenže to bylo léto, les
voněl rosou a jehličím a prázdninami a my byly dvě a vět-
šinou jsme se řehtaly tak, že bychom každého násilníka
odradily. Někdy jsme měly i doprovod, a to bývalo ještě
veselejší... A to nemluvím o době před deseti lety, kdy
jsme tu s mámou a Oridrou bydleli skoro celý rok! Ta tedy
moc veselá nebyla, mám ji spojenou se samými špatnými
zážitky: rozvodem rodičů, smrtí prababičky, které jsem se
hodně bála zaživa, když jsme se k ní na chalupu nastěhova-
6
li, a po její smrti snad ještě víc, s nepohodlím, které tohle
bydlení obnášelo...
Konečně se lesní porost rozestoupí a na nevelké pasece,
na kterou se snesla mrazivá noc, se ze tmy hrozivě vyloup-
ne silueta staré hájovny. Temná okna vypadají jako prázd-
né oční důlky, fuj... Vzchopím se a zakážu si tyhle parano-
idní představy, jinak bych se totiž nedonutila chalupu
obejít kolem polorozpadlé kůlny, ve které se může skrývat
leccos... Už zase! Zuzano, ty nejsi normální! Co by se tam
asi skrývalo? Maximálně myši. A ani ty ne, zmrzly by. Od-
hodlaně se vydám za roh stavení. Nikdo tu není, nikdo tu
není... Taky kdo, musel by to být leda blázen nebo šílenec
nebo... V té chvíli se o mě pokusí infarkt. Při pohledu na
temnou zavalitou postavu mi přestane bít srdce a místo
toho, abych vzala nohy na ramena, stojím jak solný sloup
a cítím, jak se mi ježí vlasy a po celém těle rozlévá podiv-
ná slabost. Nemohu se ani hnout, natož abych utíkala!
Bachratá postava stojí také jako přimrazená, nijak se po
mně nesápe. Ani nemůže, ona skutečně přimrazená je!
Prudce vtáhnu dech do plic, způsobeným šokem jsem za-
pomněla dýchat a nyní mám co dělat, abych to rychle do-
hnala a neudusila se.
Sněhulák. Panebože, kdo tu mohl postavit sněhuláka?!
Vždyť tu nikdo od léta nebyl! Vašnosta ze tří knedlíků mě
sleduje svými dvěma kousky uhlí místo očí, jak na třesou-
cích se nohou dojdu až k úzkému okénku, strčím prsty pod
rám a zaberu. Nic, okno se ani nehne. Jestli je přimrzlé,
mám smůlu! Ještě jednou. Zase marně, jediné, čeho dosáh-
nu, je skutečnost, že necítím vlastní prsty. Super, nakonec
se ani nedostanu dovnitř... Třetí pokus je úspěšný, nejspíš
strach mi dodá sílu potřebnou k nadzvednutí rámu. Sice jen
o kousíček, ale ten stačí, jednou rukou držím okno přizved-
lé a prsty druhé ruky vzniklou skulinkou uvolním západku.
7
Pak už zbývá jen zatlačit, svléknout batoh, protože s ním na
zádech bych neprolezla, a nasoukat se do temného otvoru.
Tady, v té zatuchlé ledové tmě, se necítím o moc lépe!
Zajistím okno a podél stěny tápu chodbou. Orientuji se
pouze hmatem, minu vysokou starou almaru, o jejíž kovo-
vý klíč si málem urazím bok, zabolí to i přes silnou bun-
du, jedny dveře, druhé... Třetí otevřu a hned je to o kapku
lepší, venkovní tma je méně černá než ta uvnitř, obdélník
okna mě přitahuje jako mouchy žárovka. Díky němu se
rychle rozkoukám, ostatně, kuchyni znám dobře, za celé ty
roky, kdy jsme tu bydleli či sem později jezdili na prázdni-
ny, se v ní nic nezměnilo. Lampa visí na skobě vlevo od
dveří, petrolej v nádobce zašplouchá, když jí zatřesu, slá-
va, zápalky by měly být na poličce vedle sporáku. Jsou.
Rozsvítit je otázkou okamžiku a teprve když povytáhnu
knot a místnost prozářím žlutavým světlem, s úlevou vy-
dechnu.
No, řekněme, že jet zrovna sem nebyl ten nejlepší ná-
pad! Jenomže kam jsem asi tak měla jít?! Navíc jsem jaksi
opomněla, že v lednu se stmívá fakt brzy a v půl šesté je
tma jako v pytli.
Zrak mi samovolně sklouzne do rohu mezi kredenci
a dveřmi do spíže. I když tam už celé roky stojí stojan s ple-
chovým umývadlem, stejně mi před očima vytane obraz
prababičky sedící na nízké stoličce. Vzpomínka je tak živá,
až mě zamrazí... Ne. Zamrazí mě chladem, to je pravý
důvod!
Teploměr bych uvnitř světnice hledala marně, ovšem to,
že je tu zima skoro stejná jako venku, vím i bez něj. Rych-
le zkontroluji, jak jsem na tom s palivem. Do kůlny pro
dřevo by mě nikdo nedostal, radši bych snad zmrzla! Ale
ne, není třeba, oba uhláky jsou plné dřevěných briket,
v bedně pod kamny najdu třísky i podpalovač. Díky tomu,
že tu není a nikdy nebyl zavedený proud ani plyn a pokud
si chtěl člověk uvařit blbý čaj, musel vždycky nejprve za-
topit ve sporáku na tuhá paliva, není o topivo nouze. I my
s Helenou jsme zápolily sekerkou, jen aby nám zásoba dře-
va nikdy nedošla, natož pak brácha, který tu byl se svou
rodinkou hned po nás! Ovšem vydrželi tu myslím tři dny,
Magdě se tu nelíbilo, všechno jí připadalo moc primitivní
- a taky že je - třeba svítit svíčkami či petrolejkou, vařit na
plotně, vodu tahat ze studny a na mytí si ji ohřívat ve vel-
kém hrnci... Moment! Vždyf oni se tu přece stavovali po
Vánocích! No jasně, záhada sněhuláka.je vyřešená, Ondra
ho postavil patrně Kryštůfkovi pro radost.
Podpalovačem nešetřím a jen díky tomu navlhlé dřevo
chytne. Nejdřív to trochu kouří do místnosti, chvíli trvá,
než vymrzlý komín chytne tah, ale záhy přeruší ticho mrt-
vého domu veselé praskání ohně. Neodolám a nechám
dvířka sporáku pootevřená. Pudy po jeskynních předcích,
smála se mi v létě Helena, ti se taky rádi dívali do ohně.
Bodejt, když neměli televizi!
Vzpomínky na Helenu jsou rozhodně těmi nejpříjem-
nějšími, které si mohu v mysli vyvolat. O prababiččin
obraz za mák nestojím a myslet na události posledních
několika hodin si striktně zakazuji. Radši vylovím
z kapsy urobil. Spojení se světem dodá pocit jistoty, že
nejsem ani v téhle pustině sama, mohu přece komukoli
napsat nebo zavolat a -
Žádná sít' k dispozici. Aha, tak nic. To přece vím, nicmé-
ně jsem na to nějak pozapomněla a pěkně mě to rozladí.
Nemohla bych ani zavolat pomoc, kdyby bylo třeba! Pak
se ušklíbnu. Než by sem někdo přijel, byla bych dávno
zamordovaná! Blbost, žádnou pomoc nepotřebuji a ani
potřebovat nebudu. Dobře že jsem mámě napsala SMSku,
jak jedu s Helenou k nim, už na výpadovce za Hradcem.
9
A že se vrátím y neděli večer. Ale kam se vlastně vrátím?!
Znovu napěchuji kamna až po okraj, přisunu si židli blí
ke zdroji tepla a zhroutím se na ni, abych v tichu rušenén
jen prskáním, syčením a hučením zírala do plamenů.
Ačkoli se lepím na plotnu, div si nepropálím bundu, j
mi pěkná kosa. Chalupa je vymrzlá, z každého předmět
čiší chlad, studí mě i polštář, který jsem si dala pod zadek
Starý nábytek vrhá ve světle petrolejky neforemné stíná
zatuchlý vzduch je cítit starobou. Pěkně neútulné místo
V létě, když zvenčí voní seno a dopoledne se nedá vyspá
vat pro zpěv ptáků, to je úplně o něčem jiném... Přestož~
se snažím myslet pozitivně, místo zážitků z prázdnin se m
neustále vrací vzpomínky mnohem staršího data. Prababič
ka s šedivým drdůlkem řídkých vlasů s několika pramen,
visícími podél vrásčitého obličeje, kterou jsem neznala ji
nak než v černém oblečení a s holí v ruce. Holí, kterou mn~
i Ondrovi neustále hrozila a občas nás s ní i přetáhla za tc
že jsme běhali a smáli se a dováděli... Přesně se rr~i vybav
šouravé zvuky provázené klapnutím hole o prkennou pod
tahu, stejně jako vzpomínky na chvíle čistého děsu a zou
falství, kdy nás za trest zavírala společně či každého:zvláši
podle míry provinění, do černé komory bez oken plné pa
vnuků a zápachu hnijících brambor... Vzpomenu si na jej
voskově žlutou tvář svítící z rakve vystavené podle staréh~
zvyku v parádním pokoji. Máma nechtěla, abychom ji tal
s Ondrou viděli, ovšem my samozřejmě neposlechli. Ne
vím, jak Ondra, ale já za tuhle neposlušnost těžce zaplatí
la. Mrtvá, jako by vosková tvář mě strašila ve snech hodu
let poté!
Při zvuku, ktery' se ozve kdesi za zdí, se mi zježí vlas
Znělo to skoro jako: . . Blbost! Pro takový zvuk může být tisí
racionálních vysvětlení. Něco spadlo v komíně, mohly s
utrhnout saze, například! Nikdo tu není, tím méně deset le
10
mrtvá prababička! ! Sedět a vyvolávat duchy je tak akorát na
zcvoknutí, raději jdu prolustrovat spíž. Nejedla jsem od obě-
da, nějaké zásoby by tu být měly... Tedy doufám.
Hm, nic moc. Dvě plechovky lanšmítu, sardinky, těžko
identifikovatelná konzerva čehosi, pár instantních polévek
a v uzavíratelných dózách z plastické hmoty, nezbýtná
ochrana proti vlhku i myším, objevím sůl, kostkový cukr,
krabičku čaje, vyčichlou kávu, kolínka, balíček piškotů
a rýži ve varných sáčcích. Čaj bych si dala, možná i tu sta-
rou kávu, ale pro vodu bych musela jít dozadu ke studni,
a to tedy ani náhodou. .. ! Jsem ráda, že kuchyňské dveře
jdou zevnitř zavřít na petlici. Sice jde o chabou ochranu
před tím, co číhá v parádním pokoji nebo vedle v komoře,
ale přece jen se hned cítím o něco lépe, zvlášť když nevá-
hám obě okna zatemnit starými vybledlými roletami. Ko-
nečně přestanu mít pocit, že mě zvenčí cosi nebo ještě lépe
kdosi pozoruje, usadím se k sálajícím kamnům, rozepnu
bundu a chroupu jeden piškot za druhým. Tahle noc bude
asi hodně dlouhá, vzdychnu si.
Po zhruba hodině mě sice přesezením bolí zadek, nicmé-
ně absence jakýchkoli zvuků, co do téhle kulisy nepatří,
a uklidňující hukot ohně mě ukonejší natolik, že se takřka
přestanu bát. Tedy, pro dříví do kůlny ani kamkoli za dveře
kuchyně mě nikdo nedostane, naštěstí mám dostatek dřevě
ných briket, do zítra s nimi vydržím, a poté, co zjistím, že
jsem na tom dobře i se zásobami petroleje a svíček, se mi
uleví úplně. Zůstat tu potmě, zešílím!
Zakážu si myslet na cokoli, co by mohlo křehkou rovno-
váhu mého sebevědomí jakkoli narušit. Teplota v místnos-
ti se zlepší natolik, že mohu odložit zimní bundu. Nejlepší
by bylo usnout a probudit se až ráno... Stoletý gauč však
stojí přesně na opačném konci, kde táhne od oken, a nejspíš
by trvalo dva dny, než by se chalupa vytopila úplně, proto
11
si raději vyrobím z přehozu, deky a obou polštářků polní
ležení přímo na zemi u kamen. Když si do provizorníhc
pelechu lehnu a pňkryji se vatovou bundou, je mi celkem
příjemně. Doufám jen, že kamna mají dokonalé spalování.
nerada bych se otrávila kysličníkem uhelnatým.
Zavřu oči, nicméně lampu nezhasnu. Budu svítit až dc
rána a basta. Chtělo by to myslet na něco nenáročného.
veselého... Škoda že nemůžu zavolat Heleně, ta by mě
hned přivedla na jiné myšlenky, zeptala bych se, jak dopad-
la akce Abdul! Moje spolužačka a nejlepší kámoška si to-
tiž dala novoroční předsevzetí - sbalit arabského studenta,
kterého zahlédla v jednom pražském house klubu. Pojme-
novala ho pracovně Abdul, protože zatím jediné, co o něm
zjistila, je to, že nejspíš studuje na ČVUT. Kdybych si
mohla vsadit, rozhodně sázím na kámošku! Helča je
v tomhle (a nejen v tomhle) fakt schopná a vynalézavá.
Měla jsem jet na víkend k ním, však mě lákala. A já, káča
pitomá, odmítla, ačkoli jsem žádný program neměla, zůsta-
la doma a ... A ted je ze mě takřka bezdomovec. Stop!
Tudy se moje myšlenky ubírat nemohou, tohle téma je to-
tiž ze všech nejnepříjemnější!
Zpátky k Heleně. Násilím si vybavuji společné veselé
zážitky ve škole i mimo ni, zvolna se mi povede uklidnit
rozbouřenou mysl natolik, že ke mně praskání hořícíhc
dřeva doléhá jakoby ze stále větší a větší dálky. Teplo
a řeřavý žár z pootevřeného popelníku topeniště evokuje
letní žár, v mysli se přenesu na pláž, kde mi do tváře sálá
červencové slunce a já se nacházím ve stavu na hranici
bdění a snění... Léto je vždycky bezstarostné a klidné, líné
jak ospalé bzučení mouchy kdesi v dáli... Je mi krásně
uvolněně, pocit klidu a míru před usnutím, ale tu mouchu
by měl někdo zabít, bzučí pěkně protivně a čím dál blíž...
Cože?! S trhnutím se posadím. Pláž; slunce i pohoda
12
zmizí, ovšem bzukot zůstane a zní příliš hlasitě na to, aby
mohlo jít o hmyz, natož ted', uprostřed ledna! Pokud to není
moucha, tak co to potom je?! Zvuk přichází zvenčí. Leta-
dlo? Vrtulník? Auto??? Hrkne ve mně úlekem.
Rychle zabouchnu dvířka popelníku, kamna přestanou
hučet a já se mohu víc soustředit na venkovní zvuky. Jede
sem auto, o tom není pochyb. Ještě je dost daleko, nicmé-
ně míří k chalupě. Ze silnice bych ho neslyšela, pomalu se
kolébá po rozbité cestě plné výmolů vedoucí jen a pouze
k samotě.
Srdce mi buší jako zvon, zmocní se mě panika. Hledají
mě? Nebo sem zabloudil někdo úplně cizí...? V každém
případě nemá cenu hasit kamna, pokud jde o někoho, kdo
má od chalupy klíč, svou přítomnost zde stejně nijak neu-
tajím. Přesto nemíním ani v nejmenším čekat jako ovce!
Bleskurychle zapálím svíčku, sfouknu petrolejovou lampu,
nakážu deky i polštáře na gauč, třesoucíma rukama se je
pokusím urovnat do původního stavu a zápolím s roletami.
Podaří se mi je vytáhnout takřka v poslední chvíli, reflek-
tory automobilu už probleskují mezi stromy, za momentík
se auto objeví v ohybu lesní cesty a bude stát přímo před
samotou. Na to ovšem nečekám, rychle si navleču bundu,
popadnu batůžek, odemknu kuchyňské dveře a s mihota-
vým plamínkem svíčky peláším ledovou chodbou k zadní-
mu okénku. Tam svíčku sfouknu, odsunu záclonu, otevřu
západky a než vyskočím do chladu a mrazu děsivě černého
dvora, zaváhám. Horečně přemýšlím. Auto právě brzdí
před chalupou, řidič vypne motor a všechno se ponoří do
temného ticha. Okno zase přivřu, nechám jen maličkou
škvíru i poodhrnutou záclonu, a poslepu dotápu k velké
almaře. Nemám moc času, ve chvíli, kdy se vmáčknu mezi
staré hadry, které v ní visí, kdosi odemyká hlavní dveře.
Žaludek se mi zvedá ošklivostí, snažím se dýchat pusou,
13
přesto ze stary'ch věcí cítím zatuchlinu a snad i prababičku!
Nechápu, proč máma nebo někdo její věci dávno nevyho-
dil...!
Kdosi tápe chodbou, pak zavrzají kuchyňské dveře. Sna-
žím se podle zvuků rozpoznat, kolik vetřelců vniklo do mé
samoty. Kéž by přijela máma!!! Ta však nejspíš ještě nebu-
de doma. Ať je to kdo chce, právě musel odhalit mou ne-
dávnou přítomnost. Nezůstane v kuchyni dlouho, znovu ho
slyším na chodbě a podle slabého proužku světla, který
pronikne rozeschlými prkny až do skříně, poznám, že má
baterku.
"Zuzano?"
Libor. Moje nejtemnější chmury se zhmotnily. Je to Li-
bor a s největší pravděpodobností úplně sám!!
Podle zvuku otevře dveře do ložnice a znovu zavolá:
"Zuzano!!" Nestačí mu, že se neozývám, podle všeho mě
tam jde hledat, chodba se na chvíli utopí v úplné tmě a já
se dusím pachem zatuchlých prababiččiných svršků.
"Zuzano! Tak neblbni!" Už je znovu na chodbě, tento-
krát otevírá dveře komory. Světlo baterky je jasnější, sly-
ším Liborovy kroky blíž a blíž, ted' se zastavil snad těsně
u skříně... ! V tu chvíli ani nedýchám, polomrtvá strachy.
Fakt super situace, já a on, sami dva daleko od civilizace.. .
Být to ve filmu, určitě bych si zrovinka kýchla, tím by mě
odhalil, vytáhl ven, znásilnil, zabil a zahrabal, abych to na
něj nemohla prásknout... Proč jen tak stojí na chodbě?!
Kam se dívá? Na almaru??? Ted, ted otevře rozeschlá dvíř-
ka a objeví mě... "Sakra!" uleví si náhle, až poskočím.
Cosi zaskřípe a až do almary pronikne mrazivý vzduch.
Uvědomím si, co našel - nedovřené okénko a shrnutou
záclonu. Jeho hlas zní tlumeně, to jak se vykloní z okna,
a křičí: "Zuzano!! Slyšíš mě? Já vím, že tam někde jsi! Ne-
dělej fóry, přece o nic nešlo, ne? Byla to jen sranda!"
14
Sranda, ušklíbnu se, ovšem pouze v duchu, jinak se ne-
odvážím ani mrknout, abych se neprozradila.
"Zuzano, no tak!" snaží se vemlouvavým hlasem. Pak
okno prudce zabouchne, zajistí a zatáhne záclonu. "Jak
chceš, ty mrcho. Tak si tam zmrzni," prohodí polohlasně
tónem, ze kterého by mi normálně naskočila půlcentimet-
rová husí kůže. Momentálně se tak nestane, protože už ji
dávno mám.
Svižnou chůzí projde chodbou a zarachocení klíče
v zámku hlavních dveří mi zní jako rajská hudba. Jsem zra
lá na zhroucení! Chodba, almara i já v ní utoneme v zatuch-
lé tmě. Neodvažuji se vystrčit ani nos, raději fetuji puch
stary'ch hadrů, protože jsem dosud neslyšela motor auta. Li-
bor nejspíš obchází chalupu jako vlk na číhané. Nevolá
moje jméno, asi se plíží kolem a čeká, jestli odněkud nevy-
lezu. Nevím, jak dlouho mu tahle zábava vydrží, mně však
připadá nekonečná, brzy se dusím doopravdy.
Když už si myslím, že to nikdy nevzdá, zaslechnu na-
startovat motor a s obrovskou úlevou poslouchám, jak se
couváním otáčí a poté se s vozem kolébá po cestě. zpátky.
Teprve když se kolem rozhostí úplné ticho, opustím svůj
úkryt. Svíčka mi je k ničemu, nemám s sebou sirky, musím
se v té tmě znovu dotápat ke kuchyni. Z Libora jsem vyto-
čená natolik, že se snad ani nebojím. Jsou totiž horší věci
než podivné zvuky a bubáci! Například úchyláci, že!
V kuchyni rozsvítím petrolejku, zabarikáduji dveře,
stáhnu rolety, znovu roztopím vyhaslý oheň a ustelu si le-
žení. Ted' se ale nesnažím usnout, spíš naopak. Bojím se,
aby se nevrátil! Je to sice nepravděpodobné, podle všeho se
moje lest podařila a on si myslí, že jsem v mrazivém lese
bez možnosti dostat se zpátky dovnitř.
Moje snaha udržet se vzhůru co nejdéle má přesně opač-
ný účinek, oči se mi nezadržitelně klíží. Když nebudeš
I5
spát, přijde si pro tebe klekánice, říká mi prababička přís-
ně a netrpělivě potukává holí do dřevěné podlahy. Ale já
nemůžu spát, namítnu chabě. Musíš. Klekánice si pro tebe
přijde a odnese tě. Kam mě odnese, babi? Co to je za hlou-
pou otázku? Odnese tě s sebou! Klekánice chodí o půlno-
ci, tak se připrav. Jak vlastně vypadá klekánice? Jako já!
řekne mi prababička to, co jsem si celé roky stejně mysle-
la, a skřehotání, které z ní vychází, má být něco jako smích.
Já si pro tebe přijdu. Přesně o půlnoci. Jenže ty už jsi mrt-
vá, babi... Právě proto! O půlnoci mě čekej, Zuzano.
A když nebudeš spát, tak tě přetáhnu holí... Prababička je
rázná osoba, rozpřáhne se, jen se jí šedivé prameny rozký-
vnu, a břinkne vší silou holí do plechového umývadla.
Vyděsím se k smrti. Ta rána je tak strašná, že mnou pro-
nikne do morku kostí a rozechvěje každičký nerv v mém
těle. Vylítnu nejen do sedu, ale i na nohy. Nejprve jsem
naprosto dezorientovaná. Obraz prababičky v černých ša-
tech zmizí, naštěstí, není tu a nemohla se rozmachovat holí.
byl to pouze sen, ovšem mě vzbudila rána! Někdo se na mě
dobývá?! Libor?? Nemám čas zhasínat ani odhrazovat ro-
lety, zbrkle odemykám kuchyňské dveře, abych mohla vy-
pálit k zadnímu oknu a utekla ven! Jenže co když tam na
mě tentokrát čeká?! Zarazím se a zase radši dveře zamknu
Když se tu pořádně zabarikáduji, nedostane se na mĚ
a okno se snad rozbít neodváží!
Pokud jde o jiného vetřelce, zloděje nebo tak, měla bycr
mít nějakou zbraň... Nůž! Rozběhnu se ke kredenci a má-
lem se přerazím o plechové umývadlo. V tu ránu je hádan~
ka děsivého zvuku vyřešená. Způsobilo ji umývadlo
spadlo na prkennou podlahu i s celým stojanem. Sice mf
na jednu stranu uklidní, že se na mě nejspíš vůbec nikde
nedobývá, na druhou dost nevěřícně zírám. Nejde mi m
rozum, jak mohl stojan spadnout! Prababička do něj prásk
16
la holí a tím ho převrátila, jenomže... to byl jenom sen!
Sice hororový, nicméně pořád pouhý sen. Možná jsem ho
ze spaní nakopla nohou, proto se převrátil... Tohle vysvět-
lení se mi moc nezdá, moje ležení je stojanu poměrně vzdá-
lené, nedokážu si dost dobře představit, kam až bych mu-
sela kopat nohama, ale stejně tak si nevzpomínám, kde
přesně jsem vyskočila, zda u kamen nebo o kus dál. V kaž-
dém případě je tohle vysvětlení jediné, jelikož nápad, že ho
shodila prababička, vyháním vší silou z hlavy. Rozechvěle
vytáhnu urobil z batůžku. Signál stále nemám; samozřej-
mě, zajímá mě však přesný čas. Uff. Jestliže jsem čekala,
že na displeji budou svítit nuly, spletla jsem se. Za tři mi-
nuty bude jedna hodina!
To mě sice kapku uklidní, ovšem ne natolik, abych se
v klidu položila a usnula. Než příšerné sny, raději žádné!
Krom tohomoje nervová soustava není zdaleka ve stavu
dopřát si spánek, takže celé hodiny jen tak sedím na židli
a maximálně podřimuji. Noc je nekonečná! Nemít strach,
že si vybiju celou baterku mobilu, hrála bych debilní hry až
do rána! Takhle jenom sedím a trpím, jak zoufale se snažím
rozhánět všechny depresivní pocity, z ktery'ch by mi brzy
hráblo. Přesto jsem si nikdy nepřipadala tak moc opuštěná!
17
2. t(ariéra bezdomovce
Všechno má svůj konec. Naštěstí. I když to teda trvá
pěkně dlouho! V lednu se rozednívá šíleně pozdě, už v půl
sedmé vytáhnu rolety, abych mohla číhat na svítání. Jakmi-
le se den vyloupne z šedavé slupky, pocítím obrovskou úle-
vu. Jsem vysvobozená! Obrysy nábytku začnou vystupovat
ze šera. Naložím do kamen poslední brikety a usnu jak
špalek. Tentokrát se mi nezdá nic. A pokud ano, v půl jede-
nácté, kdy se probudím, prochladlá a zdřevěnělá, si to ne-
pamatuji. Taky dobře, na další horory nemám žaludek!
Za denního světla hned všechno vypadá jinak. Prolezu
okénkem na promrzlý dvorek, odskočím si za kůlnu, ve
kterě naberu koš dalšího topiva, načež se vrátím, pracně
odsunu kamenný poklop na studni a vytáhnu z hlubin kbe-
lík pitné vody, abych si postavila vodu na čaj a taky še tro-
chu zkulturnila.
Zpytavě se prohlédnu v zašlém zrcadle zavěšeném nad
plechovým umývadlem, které v noci tak nelogicky spadlo.
Včera jsem opouštěla domov opravdu ve spěchu, hodila
jsem si do batůžku akorát peněženku, urobil a hřeben, žád-
né zkrášlovací prostředky jsem si s sebou nevzala. Jediné.
co pro své vylepšení mohu udělat, je učesat se. A to není
žádný problém, protože nosím mikádo sestříhané ani ne
k ramenům. Světlé vlasy mi pěkně ladí s bledou tváří,
ušklíbnu se ironicky. Celkově vypadám taková... vybled-
lá. Světle modré oči možná připomínají pomněnky, jak mi
18
onehdy tvrdil jeden kluk, nicméně mně osobně se mnohem
víc líbí tmavé jižní typý. Pro špinavou blondýnku, jako
jsem já, je každodenní líčení řas nutností, jinak je jak vy-
bledlý obraz. A já tu nemám ani pitomou mascaru! No,
aspoň si mohu co chvíli promnout nevyspáním pálící oči.
Vyhrnu si rukávy svetru, abych si je nezamočila, a zírám
na modřiny, které ty moje hůlky zdobí. Přes světlou kůži
promodrávají otisky mužských prstů. Zvláště na levé paži
kousek nad zápěstím napočítám všech pět prstů, dokonalý
otisk ruky, přičemž palec zanechal stopy opravdu hluboké.
Byla to jen sranda, vykřikoval včera Libor. Idiot. Nej-
spíš máme každý úplně jiný smysl pro humor! ! ! Ledová
voda by probrala i mrtvolu, brr. Je fakt, že se po opláchutí
cítím mnohem lépe, ta tam je nevolnost z nevyspání, úna-
va i prach. Voda v plecháčku na kamnech zaklokotá, přesta-
nu rozjímat nad neutěšenou vizáží a zaliji sáček ovocného
čaje. Piškoty jsem snědla všechny, otevřu si tedy plechov-
ku lanšmítu, nakrájím hmotu na tenké plátky a opeču na
pánvičce. Trochu hutná snídaně, nebo spíš oběd, než k jíd-
lu zasednu, je skoro poledne, natož když zdlábnu lanšmít
bez pečiva či brambor, nicméně nacpu se k prasknutí.
Zbytek vody ohřeji na nádobí, těch pár kousků mám
omytých raz dva. Stále je ještě málo hodin, ale nemám na
chalupě stání, a když zaslechnu z parádního pokoje cosi, co
zní úplně stejně jako klapnutí hole o podlahu, nezdržuji se
tu ani minutku navíc, než je nutné k uhašení ohně v kam-
nech, proběhnutí chodbou a zajištění okna zvenčí tak, aby
zdánlivě vypadalo jako zavřené. Kdo to nezná, nikdy by ho
nenapadlo rám nadzdvihnout.
Vydechnu si teprve na zasněžené lesní cestě, když ne-
chám chalupu za zády. Jsem nervák, to ne že ne. Nevím
sice, kde budu v následujících dnech bydlet, ovšem docela
přesně vím, kde ne. Radši na hlavním nádraží, než tady či
doma!
19
Ostrým pochodem mrazivou přírodou se dostanu na s:
nici raz dva. Provoz není nijak čilý, nezůstanu stát na mí
tě, to bych nejspíš dřív zmrzla, vydám se pěšky k měst
Však on někdo zastaví, o to nemám strach!
Taky že ano, ujdu sotva půl kilometru a zabrzdí u n
vůz, aniž bych se namáhala zvedat ruku. Pohled na střít
nou octavii mě vyděsí, ale jenom v první chvíli, než r
dojde, že za volantem nesedí matka ani Libor. Krom toh
ti by přece jeli z opačného směru.
Uhrovatý kluk jen o maličko starší než já má patrně če
stvý řidičák, jízda s ním je fakt zážitek. Vozovka je naště:
posypaná štěrkem, přesto ho za těch dvaadvacet kilometr
co nás dělí od města, asi třikrát požádám, zda by nejel k
pánek pomaleji.
"Ty se bojíš jezdit?" směje se ten profík.
"Jak s kým," ujistím ho významně.
"A jezdit stopem se nebojíš?"
"Jak s kým," zopakuji pobaveně odpověd'.
Vyloží si to po svém. "Neboj, já nejsem násilník."
"No právě," pousměji se.
"Co právě?" nepochopí. "Chtěla bys snad bejt nabom
ná?"
"Hlavně bych nechtěla bejt vybouraná."
Cedule HRADEC NA MORAV$ se objeví jako na zav
Tanou, ovšem klukovi se asi naše duchaplná konverza~
zalíbila, protože mi sice na požádání zastaví u Tesca, a
navrhuje pokračování! "Nešla bys třeba večer na panáka'
"Nepiju, díky," omluvím se. "A děkuju za svezení."
"Nemusíš pít," pokrčí rameny. "Dala by sis limonác
nebo co já vím... Prostě že bychom pokecali."
"Díky, jsi hodnej, ale můj kluk je děsně žárlivej. Ahoj
U Tesca je frmol i v neděli odpoledne, nechápu, co p
řád všichni lidi nakupují. Celé rodinky vyjíždí na parkoví
20
tě s pyramidami zboží v košících. Mnohem víc než nákup-
ní horečka mě zajímá stanoviště autobusů MHD, zorientu-
ji se v jízdních řádech a za patnáct minut už sedím v tom
správném busu, ktery' mě doveze přímo do centra na horní
část náměstí.
Azyl mi poskytne jídelna se samoobsluhou, vyberu si
pečené brambory s dresingem a kolu a usadím se ke stoleč-
ku hned u ústředního topení, potřebuji totiž rozmrznout.
A napsat SMSku, to především.
AHOJKY, HELI. MAM MALÉR A POTREBUJI PICH-
NOUT, TAK KDYBYS MOHLA PRIJET DRIV NEZ
V DEVET VECER, BYLA BYCH TI VDECNA!
Teprve pak se pustím do brambor, tyhle pečené ve slup-
ce miluji a vejdou se do mě vždycky, přestože jsem naje-
dená. Ještě jich nezdlábnu ani polovinu a urobil na mém
stole zapípá.
POKUD STIHNU RYCHLIK, BUDU V 5.05 V HRAD-
CI. STACI?
Její ochota mě skoro dojme. Helča je zlatíčko!
JO, SUPER. POCKAM NA TEBE NA NADRU. MAS
TO U ME!
Další dvě brambůrky a mám tu odpověd':
LETIM BALIT. ALE CO SE STALO???
Chvíli přemýšlím, co jí na to asi tak odepsat. Po hltu
koly vyťukám: JE TO NA DELSI POVIDANI NEZ NA
160 ZNAKU.
Heleně se samozřejmě svým lakonickým sdělením neza-
vděčím.
JSI PEKNA SKETA! NAPINAS ME SCHVALME, CO?
Dojím brambory, prstem vylížu dresing a pohodlně se
zapřu do opěradla. Vůbec nejde o napínání, Heli. Na to
hlavní by mi asi rozsah SMS zprávy vystačil, nicméně...
problém je jinde. Nechce se mi o něm mluvit, připomínat
21
si ho, natož o něm psát! Stejně tomu neujdu, ale... aspoň
to oddálím.
V jídelně vydržím něco málo přes hodinu, pak se jdu
courat vymrzlým městem. Navzdory dost nepříjemnému
počasí je všude celkem plno lidí, bloumám sem a tam
a nahlížím z nudy do výkladů s okoukanou vánoční výzdo-
bou. Ve městě je zima vždycky hnusná, a to i když je bílá.
No, spíš černá a špinavá. Na horách ovšem musí být krás-
ně... Na horách, jasně! To je dobrý nápad. Přemítám totiž,
co budu dělat dál. Nejen dnes, ale zítra, pozítří, za týden...
za měsíc... Jediný, na koho se mohu spolehnout, je Hele-
na. Což je paradoxní tím, že ona je z Prahy, zatímco já
místní, jako jedna z mála ze školy! A protože je naše sou-
kromá střední výtvarná škola takřka jediná toho druhu
v republice, není divu, že její studenti sem dojíždějí prak-.
tícky ze všech koutů vlasti, pár jich je dokonce í zahranič-
ních. Pravda, mám tak známé a kámoše od Aše až po Bra
tislavu, nicméně ted', v neděli, nemám za kým jít! Krom
toho ty, co bydlí na internátech, mohu škrtnout rovnou,
u těch bych s prosbou o nocleh neuspěla ani v týdnu. Zbý-
vají jedině lidi z privátů a penzionů. Přemítám, proč se
vlastně zpřetrhaly vazby na bývalé spolužáky ze základky.
Pořádnou partu jsme neměli ani v dobách společné školní
docházky, jakmile jsme vyšli, rozprchli jsme se do všech
možných končin. Určitě je to škoda, se Silvou jsem kama-
rádila ráda a ted' o ní vím leda to, že jezdí na hudební kon-
zervatoř do Brna. Pokud tam tedy vůbec ještě je... Tahle
škola byla přáním její ambiciózní matky, zatímco Silva
tvrdila, že odtud určitě zdrhne... Za dva a půl roku jsem j
potkala jedinkrát, a to v rockklubu!
Z přemítání mě probere zima, navzdory teplé bundf
jsem prokřehlá jak preclík. Zamířím k nádraží, což je stej
ný směr jako Helenina ubytovna, a k ohřátí zvolím bohém
22
skou čajovnu Markýza zajímavou mimo jiné í tím, že sídlí
ve sklepě starého domu a po celém schodišti i uvnitř čajov-
ny jsou vyvěšeny abstraktní malby studentů naší školy,
tedy pochopitelně jen několika vyvolených. Můj talent
zase tak výjimečný, abych byla nejlepší z nejlepších, není.
Takhle odpoledne je tu celkem klid, pověsím bundu na
věšák, vyberu si místo u kulatého proutěného stolečku
v rohu a kecnu do měkoučkých polštářů. Džbánek medo-
viny, horké a sladké, mi připadne jako lepší nápad než čaj.
Týpek s korálkama, nejspíš je tu nový, neznám ho, nemá
moc práce, obslouží mě a zase si jde číst noviny. Medovi-
na mi chutná, musím si ji však šetřit, chci-li tu vydržet
minimálně do půl páté! Krom toho je tohle pi-tíčko dost
zrádné, člověku připadá neškodné a zatím... Při první ná-
vštěvě Markýzy jsme se s Helenou zlískaly medovanou tak,
že nám bylo špatně ještě dva dny poté! No jo, ale to jsme
byly hloupé prvačky, prvák byla vůbec taková zkušebna
všeho možného. To, co jsem předtím nestihla za celých
devět let, jsem najednou prubla během několika měsíců!
Tehdy jsme byly opilé novým způsobem života, chovaly se
jak urvané z řetězu nenadálou svobodou a dospělostí...
Hlavně tedy Helena, která do té doby žila ve spořádané
rodině a její bohatí rodiče sí svého jedináčka hýčkali a hlí-
dali jako oko v hlavě, takže když se milá, výtvarně nadaná
Helča najednou ocitla bez dozoru v cizím městě, navíc na
soukromé škole a soukromém penzionu, nikým a ničím
neomezovaná, řádila jak černá ruka.
Něco málo po čtvrté hodině se do čajovny nahrne parta
kluků a rázem je po klidu, jsou dost hluční, díky jim nejsou
slyšet kytarová sóla Jimmiho Hendrixe. Popíjím svůj dru-
hý korbílek, takže mi to zase tak moc nevadí, možná spíš
naopak. Poslouchat cizí hovory je sice neslušné, jenomže
oni se s tím nijak netají a musela bych mít klapky na uších,
23
abych je neslyšela! Musím uznat, že jsou vtipnější než
Hendrix. Dva z nich znám podle vidění ze školy, čtvrfáka
Jeronýma nelze přehlédnout. Idol dívčích snů a krom toho
jeden z nejnadějnějších budoucích umělců, kluk, s jehož
pracemi se člověk setkal dřív než věděl, jak dotyčný vůbec
vypadá. A že vypadá fakt dobře, to je druhá věc. S tmavým
knírkem pod nosem i kolem brady vyloženě mužně. Taky
aby ne, prý mu je třiadvacet. Přesto mi na něm něco nese-
dí, ani sama nevím, co. Přitom se mi líbí tmavovlasí kluci!
Možná účes...? Kdyby si nesčesával delší vlasy dozadu,
ale byl na ježka...
Zachytí můj hloubavý pohled a já rychle sklopím zrak
do prázdného džbánku. Nechci, aby si myslel, že po něm
slintám jako všechny ty nanynky, co ho neustále uhánějí!
"Ještě jednou?" zajímá se hippies snaživě.
"Ne, radši ne," vzpamatuji se. "Dám si černý čaj s man-
dlovým aroma. Malou konvičku. Díky."
Netrvá dlouho a mám čajík před sebou. Musím říct He-
leně, že sem Míra chodívá, a zarazíme sem častěji.
Znovu mě nachytá na švestkách, a protože je mi hloupé
tvářit se, že ho nevidím, oplatím mírný úsměv. To už si mě
všimne í ten druhý z naší školy, něco spolu prohodí, úcho-
pí svoje džbánky a vyrazí za mnou. "Můžeme?"
Pokrčím rameny. "Proč ne, místa je tu dost."
"My se známe, že jo?" zahájí konverzaci Mírův kámoš.
"Fakt?" pousměji se pochybovačně.
"No dobře," kapituluje. "Nemyslím osobně, ale podle
vidění. Chodíš na výtvarku, ne?"
,"To, občas..."
Odmění můj vtip smíchem a už se mi představují.
U Míry jde spíš o formalitu, jeho spolužák se jmenuje To-
máš.
"Co že tak sama samotinká a ještě k tomu smutná?"
24
vyzvídá Tomáš, nicméně odpovědi zůstanu ušetřená, jeli-
kož mě Míra požádá: "Můžeš se mrknout na ten lustr, pro-
sím tě?"
"Na lustr?" zeptám se zmateně. "A co na něm uvidím?"
"Nic, ale to není důležitý. Bud' tak hodná..."
Splním jeho přání a dám mu za pravdu: "Vážně na něm
nic zajímavýho není."
"Čert vem lustr," mávne rukou, uchopí mě za bradu
a pootočí mou tvář k sobě profilem. "Ty máš totiž napros-
to dokonale] nos, víš to? Pozoruju tě celou dobu a je to tak.
Klasickej římsky rovnej nosánek. Potřebuju nafotit pár fo-
tek a - "
"Aha, tak zapomeň," přeruším jeho horování.
"No to ne," brání se. "Tvůj profil je přesně to, co sháním
a potřebuje, nemůžeš mi dát košem."
"Nejsem fotogenická," bráním se a mám sto chutí po-
slat ho někam: Zrovinka v den, kdy nejsem vůbec nalí-
čená, jsem unavená a těžká noc se na mě podepsala kru-
hy pod očima, mi jeho nabídky připadají jak špatný
vtip!
"To vůbec nevadí, nebudu fotit tebe, ale tvůj stín, chá-
peš? Ten fotogenickej bude, o to se s tebou klidně vsadím.
Jsi přece z kumštu, takže víš, že není jen tak sehnat vhod-
nej model na fakt dobrý fotky. Rozmysli se, jo?"
Pokrčím neurčitě rameny. "Uvidíme."
"Fajn," vyloží si to za souhlas, kývne mi na pozdrav
a zase se vrátí zpátky ke klukům. Tomáš se k odchodu
nemá, asi by si chtěl povídat, ale já jsem k jeho snahám
vyloženě chladná, takže to po čtvrt hodině vzdá a odkráčí
s dojmem, že nudnější holku, byť s dokonalým římským fr-
ňákem, by kraj světa pohledal! Nemám svůj den, abych
hýřila vtipem a rozplývala se samou roztomilostí. Místo
toho zaplatím, popadnu bundu a vyrazím naproti Heleně.
25
Kámoška se vyhrne z vlaku mezi prvními. O tom, ž
rychlík stihla, jsem informovaná z jejích SMSek.
"Tak co se stalo?" spustí místo pozdravu.
"No, vlastně nic moc, akorát že nemám kde spát a n
somrování po ulicích je dost zima, chápeš."
"Tys utekla z domu?!"
"Spíš se tam nemůžu vrátit, dokud... dokud tam bud
bydlet Libor."
Zamyšleně se podrbe v hustých tmavých vlasech, kter
jí tolik závidím. Nosí je volně rozpuštěné, spadají jí do pi
zad a jsou přirozeně zvlněné do samých drobounkých pr;
týnků. "On tě snad vyhodil? Pohádali jste se? A co na t
matka?"
"Nevyhodil mě, nemá mě co vyhazovat z baráku, kde j
on vetřelcem. A ani jsme se nepohádali... Nešlo o mluvo
ní. Máma nebyla doma, ta je mimo hru..."
Hvízdne, až se po nás pár lidí otočí. Heleně jsou ukrade
ní. "Stalo se to, co si myslím??"
Olíznu si rty. "Nevím, co si myslíš, ale neříkej to nahla
Aspoň ne ted' a tady... Potřebuju někde přespat. Pár dn
než promyslím, co dál... Chápeš, že domů nemůžu?"
"To vymyslíme, neboj," prohlásí sebevědomě. Přesn
takovou reakci jsem čekala. "Zatím můžeš bydlet u mě.`
"A co tvoje spolubydlící? Nebude jí to vadit?"
"Rudce?" uchichtne se. "Ne, tý rozhodně ne. Spolubyc
lo je v pohodě. Navíc se zná s Mírou Jeronýmkem, choc
s ním do třídy. . . ! Problémy může dělat akorát tak paní dc
mácí, takže je jim nutno předejít tím, že tě neuvidí. Choc
na obhlídku každej večer v osm, jinak o ní nevíme. Na t
chvilku prostě vypadneš před barák a je to. Brr, to je kos.
jdeme."
Pomohu jí s báglem, ve kterém by snad odstěhoval
menšího slona, velikostí i váhou tomu odpovídá, a cesta
26
si vzpomenu: "Na tvýho idola jsem narazila v Markýze.
Podle všeho patří k inventáři čajovny, napočítala jsem tam
', tři jeho práce - a to jsem neprohlížela zdaleka všechny."
"Tsss," ohradí se pobaveně. "Tobě se snad nelíbí?"
"~11e jo, líbí," souhlasím. "Dokonce bych řekla, že je to
nejhezčí kluk, kterého jsem kdy viděla, zblízka je ještě
charismatičtější, ale můj typ to není."
"Náhodou," baví se. "Radka vyprávěla, že jim nedávno
seděl modelem. Prej z něj byli paf všichni."
', "Všichni? A proč?" zeptám se naivně.
"No, měl ho až sem," ukáže si zhruba do půlky stehen
a mně konečně dojde, o čem mluví. Obě vybuchneme smí-
chy. "Holky slintaly obdivem, kluci závistí..."
"Přestaň!" okřiknu ji pobaveně, protože se po nás otáče-
jí kolemjdoucí, jsme příliš veselé a hlučné.
"Pohled na jeho Budulínka údajně rozhodil i doktorku
Bittovou, prej byla fascinovaná.:."
Štěstí že nemám nalíčené oči, představa akademické
malířky Evelíny Bittové, kterak upřeně zírá Jeronýmovi do
rozkroku, mě dožene k slzám. Uvědomím si, že je to od
včera poprvé, kdy se mi vrátil smích. Díky Heleně.
"A co ty versus Abdul?" zeptám se před dveřmi činžá-
ku, v němž kamarádka a mnoho jí podobných, ve čtyřech
bytech na každém ze tří pater bydlí spousta lidí ze školy,
našla svůj přechodný domov. Helena se prošacuje, teprve
čtvrtá kapsa je ta pravá, ze které vyloví klíče, a mrkne na
mne: "No, zatím se mi nepovedlo všechno, co jsem naplá-
novala, ale přece jen jistý pokrok by tu byl. Studuje na elek-
trotechnice a chodí často pařit do studentskýho klubu. Tam
si na něj příště políčím, tentokrát jsem to nestihla, matka
měla na sobotu lístky do divadla, z toho se vykroutit neda-
lo, chápeš."
Vystoupáme točité příkré schody do podkroví. V minia-
27
turní předsíňce shodíme boty i bundy, v bytečku je krám
teplo a klid. Helena nahlédne do kuchyňky í obou pokoji
nikde nikdo, spolubydlící ještě nedorazily, však je poměj
ně brzy. Radku neznám, přestěhovala se k Helče po Novér
roce, protože její dosavadní spolubydlící, spolužačka Ar
drea, si našla privát společně se svým klukem. Byt je male
ale útulný i přes nepořádek, ktery' v něm panuje. Typick
dívčí nepořádek. Není divu, když se do dvou malých pokc
jíčků a ještě menší koupelny a kuchyňky musí vejít čtyi
holky! Zbylé dvě z pokoje za kuchyní, Slovenku Ann
a hiphopačku Denisu, znám dobře, obě jsou z naší tříd.
A ted se sem mám nastěhovat ještě já...! Tlustý kobere
a Helenin spacák, ktery' tu má ještě od doby podzimníh
plenéru, mi poskytnou rozhodně více pohodlí než tvrd
spartánské ležení, které jsem si vyrobila na chalupě.
"Máš hlad?" stará se o mě Helča. "Máti mi nabalila kaj
banátky, okurky tu taky někde mám, dáme si baštu."
"Jo, díky," přijmu pozvání. "Zítra něco koupím já."
Helena mávne rukou. "Hlady nezdechneme, neboj.
A už jde do kuchyně připravit večeři pro dvě. Rozhodnu s
využít času a skočím pod sprchu. Jak úlevné smýt ze seb
prach a špínu a únavu a jeho doteky... Vydrbu se do červe
na, div ze sebe nesedřu kůži, ovšem modřiny se mi :pochc
pitelně odstranit nepodaří. V tričku s krátkým rukáven
které mi Helča půjčí, řialové skvrny na bílých hubenýc
pažích vyloženě svítí.
"Ber si, je toho dost," pobídne mě s plnou pusou. "A
netloustnu sama... I když, to tobě nehrozí, ty anorekti~
ko!"
"Anorektičky, na rozdíl ode mě, nejí," usměji se blahc
sklonně a s chutí si nacpu do úst půlku karbanátku.
"Ty taky nejíš," opraví mě se záští. "Ty žereš!"
Málem mi zaskočí. "Ale fuj, ty jsi sprostá."
28
"Je to pěkná nespravedlnost," vede si svou. "Jak to, že
se můžeš cpát a přitom seš jak tyčka?"
"Geny," napovím jí a urafnu si z okurky.
Zavrtí hlavou; stále přesvědčena o ublíženosti. Nemá
cenu se s ní přít, Helča totiž trpí představou, že je tlustá.
Což je pěkná blbost, ovšem vysvětlovat, že já závidím její
oblé ženské tvary; nemá výšku. Přestože jsem poměrně
vysoká, díky útlé postavě působím křehce a zranitelně. Nic
s tím nenadělám, moje mamka je i ve svých dvaačtyřiceti
útloboká a štíhlá. Natáhnu se na stůl pro další karbanátek
a zachytím kamarádčin pohled na promodralých pažích.
Zachmuří se. "To máš od něj...?"
"Jo," souhlasím nenadšeně. "Teda krom modřiny na
čele, tu jsem si udělala sama a později. V autě, když - "
"Nezamlouvej to." Vidi mi až do žaludku! "Zuzano, já
nevím, ale neměla bys ho spíš udat? Místo toho schovává-
ní?"
"Nemůžu," namítnu.
"Tys přece nic neprovedla, tak proč to máš odnášet?"
"Nemůže... kvůli mámě, pochop. Je to těžký."
Nechápe mě. No, ani se jí nedivím. Není z rozvedené
rodiny, nepamatuje si z nejútlejšího dětství chvíle strachu,
kdy jsme se s Ondrou krčili v jedné posteli a zacpávali si
uši, abychom neslyšeli hádky rodičů, nechápali jsme slova
jako alkoholismus a rozvod a podobně, neprožila půl roku
s prababičkou ani půl rok bez ní, což bylo ještě strašidel-
nější, na samotě bez vody a proudu, každodenní dojíždění
tolika kilometrů do školy a školky, neabsolvovala stěhová
ní po různých bytech či podnájmech ve městě, nemusela si
zvykat na strýčky, co 2a mámou chodili nebo s námi i byd-
leli... Vlastně mámu obdivuji, že to všechno zvládla, ne-
měla to totiž vůbec v životě lehké, sama s dvěma malými
dětmi na krku! Nejen že nás uživila a vychovala, ale ještě
29
při zaměstnání vystudovala vysokou školu. Neměla nik·
ho, na koho by se mohla spolehnout, když se jí nevyved',
manželství. Babička, mamčina matka, umřela ještě dří
než jsem se narodila, a děda... Ten sice žije dodnes, ovše
nikdy mamce rozvod neodpustil, podle jehó řilozofie rr
ženská nejspíš trpět, a přesně tak se zachoval, po rozvoč
nás k sobě nevzal, ačkoli vlastnil velký rodinný domek pi
mo v Hradci. Ten pak prodal a veškeré peníze dal svém
synovi, strýci Zbyňkovi, ke kterému se přestěhoval c
Uherského Brodu. Máma vystřídala několik zaměstná
a dařit se nám vlastně začalo až poté, co se stala výkonnc
manažerkou jedné velké prosperující firmy. Teprve poté
mohla dovolit krásný byt v Husově ulici v centru, koupit
auto na leasing a platit své dceři soukromou školu. Na chl
py měla smůlu odjakživa. Máma je atraktivní štíhlá blo
dýnka dodnes, střídali se u nás různí týpci, většinou mla~
ší než ona. Nejlepší byl učitel z hudebky, co s námi žil a
rok, než se vrátil ke své bývalé, a rozvedený vlakvedou
Karel, se kterým to vydržela dokonce dva roky. Měl ra
děti, vozil nás v lokomotivě a prázdniny u nevlastní babi
ky neměly chybu. Bohužel nestačil mámě intelektem. Přc
čtvrt rokem si našla Libora, středoškolského profesor
toho času bez zaměstnání i bytu, takže se k nám hned n
stěhoval. . .
A máma je šťastná, Libor je mladší, fešák, svobody
a velice chytrý, je z něho celá unesená... Když vidím, j.
jen září, nemůžu jí říct, co je Libor zač! Nemůžu říct, co
stalo, a zkazit jí to. Krom toho si nejsem jistá, jak by
zachovala ke mně. Mohla by si myslet, že je to moje vina'.
Že díky mně o svého skvělého Libora, do kterého je sled
zamilovaná jako nějaká puberťačka, přišla!!! A ona b
sama nechce, řekla mi to, když mi na podzim oznámila,
se k nám nastěhuje její přítel. Jsi už skoro dospělá, Zuz
30
no, musíš mě chápat. Ve dvaačtyřiceti letech čas letí mno-
hem rychleji než v sedmnácti, jestli tuhle šanci prošvihnu,
budu už stará.. . Ondra má vlastní rodinu, ty odejdeš za pár
let a já nechci zůstat sama, potřebuju někoho mít a Libor je
konečně ten pravý...
Ten pravý, odfrknu v duchu. Je to kapku jinak, než si
máma myslí, ale stejně nemám sílu ji z~těch představ vy-
vést!
Tomu nemůže Helena, jejíž rodiče žijí v ukázkovém
', manželství a jejichž nejvážnějším a nejspíš jediným kon-
fliktem byl výběr dceřina jména, rozumět. Její tatínek to-
I tiž chtěl, aby se dceruška jmenovala Jana po mamince, za-
tímco maminka si přála Helenku. Problém vyřešili vskutku
originálně - dali dceři obě jména, přičemž pro tatínka je
dodnes Janička, zatímco pro maminku Helenka. Jana He-
lena Zálišová, představuje se tedy moje nejlepší kamarád-
ka celým jménem, ovšem osobně preferuje Helenu, takže
', pro nás ve škole i všechny její kámoše a známé je Helča.
"O Helenu se aspoň pral Paris," zdůvodnila svou volbu.
"Zatímco Janu znám leda z Arku. A já bejt panna, a to ani
Orleánská, fakt nechci."
"No, o Jane zase stál Tarzan," připomněla jsem jí jinou
slavnou dvojici, ale Helena mi za to tehdy jednu natáhla.
Vrátím se v myšlenkách k současnosti, celou dobu, než
dorazí Denisa od autobusu, promýšlíme mou situaci, a
i když je dost vážná, docela se u toho bavíme. S Helenou
totiž není možné být smutná! A pak, dospěji k názoru, že
nemám důvod být smutná. Dokud nejde o život, nejde
o nic.
Jediné, k čemu dospějeme, je nejbližší budoucnost. Před
osmou se totiž znovu pořádně navlečeme a vydáme se k
nám domů. Není dost dobře možné, abych žila jen z věcí,
které mám na sobě, nebo si věčně od Heleny půjčovala!
31
Pravda, její šatník je mnohem bohatší než můj a věřím, že
by rozhodně nestrádala, nicméně je mi hloupé zneužíval
její dobrotu.
Krom toho se stejně musím doma ukázat! Helena je zla-
tá, vydá se se mnou bez pobízení, je jí jasné, že sama bych
tam nedokázala ani vkročit, a to přesto, že tuhle hodinu
jsem vybrala proto, že na 99 % nebude Libor doma. V ne-
děli večer chodívá pravidelně na bowling, leda by dnes
zvyk změnil...
Ne, naštěstí nezměnil. Uf. Uleví se mi, jakmile odemknu
dveře bytu a na věšáku nad botníkem zahlédnu prázdné
místo. Kožený kabát s kožíškem, který mu máma koupila
k Vánocům, chybí. Vyhovovalo by mi, kdyby nebyla doma
ani máma, ušetřila bych si vysvětlování, ale zase takovÉ
štěstí nemám.
"Zuzano? No konečně," přivítá mě výtkou. "Kde pořáč
jsi? Libor říkal, že jsi zmizela jako duch hned včera pc
obědě."
"Jo?" ušklíbnu se. "A co ještě říkal?"
"Nic," pokrčí rameny. Očividně netuší, nač se jí vlast
ně ptám. "Jenom že ti bylo zatěžko uklidit nádobí dc
myčky, musel to udělat sám. Nestydíš se? Jsi přece hol
ka!"
"Já se mám stydět?!" rozhorlím se.
"Dohry' den, paní Kojsová," zasáhne Helena švitořivě.
"Nazdar, Heli. To měli asi vaši radost, když se vám tarr
Zuzka nastěhovala, že?"
"V pohodě," pokrčí kámoška rameny. "Může k nám jez
dit na každej víkend, naši budou jen rádi..."
"To jistě," pousměje se mamka. "Klidně jste ale mohl
zůstat i tady, místa je tu dost."
"No, to právě nemůžeme," procedím skrz zuby a vleč
Helču do svého pokoje. S tím místem máma nepřeháněla
32
proti těm krcálkům, ve kterých jsme dříve střídavě bydleli,
je náš současný čtyřpokojový byt přímo fotbalovým hřiš-
těm. Na to, že jsme tu donedávna byly s mámou samy
dvě... ! Tedy když nepočítám rybičky, jejichž obří akvárko
zabírá takřka celou jednu stěnu v hale. Pokud v něm ovšem
nějaké rybičky jsou. Krmení jim tam občas sypu, ale přes
bujnou vegetaci a zelení pokryté sklo není vidět, zda se za
těmi liánami travin a oslizlými ruinami modelu Atlantidy
nějaký život skrývá. Ačkoli, řekla bych, že jsem tam minu
le jednu rybu zahlédla. A byla pěkně vypasená. Možná
vyvraždila ty ostatní!
Otevřu dveře šatníku dokořán, z úložného prostoru vy-
hrabu cestovní tašku a začnu rychle balit. Nijak moc nad
tím nepřemýšlím, snažím se naházet do báglu co nejvíc
svršků i prádla. Ještě učení, samozřejmě, ale na to mám
školní batůžek HIS. Na kreslicí potřeby si musím vzít sa-
tnostatnou tašku, nevešly by se mi tam, a desky formátu
A2 teprve ne, ty povlečeme pod paží.
Mamka se objeví ve dveřích, když už mám skoro hoto-
vo. "Není tu nic k jídlu. Taky jsi mohla dojít nakoupit,
Zuzano! Copak se musím o všechno starat sama? Ty ně-
kam jedeš?"
"Jo, máme zimní plenér," vyrukuji s připravenou odpo-
vědí.
"Ted'?" podiví se. "Na jak dlouho? A kam? Vždyť
zmrznete!"
"Na týden, jako obyčejně," odvětím ledabyle. To obyčej-
ně je přehnané, jezdíme sice pravidelně dvakrát ročně na
týdenní výtvarné pobyty do přírody, nicméně to je vždyc-
ky v září a v květnu, nikdy ne v lednu, ovšem máma má
svých starostí dost a nepřijde jí na tom nic podezřelého.
"Zase na školní chatu. Ta má ústřední topení, nezmrzneme,
neboj:"
33
"Nic jsi neříkala," namítne ještě, avšak i na tenhle argu-
ment mám pňpravený protihmat.
"A kdy asi? Věčně nejsi doma, skoro tě tu nepotkávám."
Tohle nijak nerozpitvává, ví moc dobře, že mám pravdu,
od mala jsme byli s Ondrou víceméně odkázáni sami na
sebe, aby dosáhla postavení, jaké má dnes, peněz a úspě-
chů, musela obětovat veškery' svůj čas. I když mámu obdi-
vuji za vše, co dokázala, nikdy jsem si s ní nerozuměla,
nikdy jsem se jí nemohla svěřit se svými problémy nebo
si jen popovídat, co bylo nového ve škole a co s kamarád-
kami a kluky a tak... A nikdy bych nahlas nepřiznala, že
jsem vždycky měla a mám dodnes radši tátu. Tedy, jen
když je střízlivý!! Brával si nás na víkendy pravidelně a
pokud dokázal ukočírovat svou touhu po alkoholu, věnoval
se nám jako ten nejvzornější otec a my s Ondrou byli na vr-
cholu blaha! S postupem času však stále častěji vítězila
žízeň nad otcovskými povinnostmi, takže jsme s ním moh-
li být stále méně a méně, no a posledních pár let ho vídám
tak akorát na Vánoce, když mu jdu popřát štastné a veselé.
Mám věcí, že to s Helčou sotva pobereme. Mamka nás
jde vyprovodit ke dveřím. Není včerejší, tudíž sáhne po
peněžence, aby mi mohla strčit nějaký ten kapitálek. Nijak
se nevzpěčuji, dost na tom, že budu u Heleny zadarmo byd-
let, natož aby mě ještě musela sama živit!
"Chovej se tam slušně," nabádá mne. "A koukej zavo-
lat."
"Jasně. Ahoj, mami. Tak... se tu měj pěkně."
Mému přání nepřikládá žádný velký význam. Potlačím
touhu dát jí na rozloučenou pusu na tvář. Nemohu se prozra-
dit něčím neobvyklým! A pak, rozmazala bych jí make-up.
34
3. tlra na schovávanou
Jako každé pondělí i tohle trávíme v ateliérech. Dnešek
je ovšem proti ostatním přece jen jiný, odlišuje ho totiž
velká výtvarná zkouška, která v tento den čeká všechny
studenty Soukromé výtvarné školy v Hradci na Moravě.
Tyhle dvě malé maturity z kreslení prožíváme dvakrát roč-
ně, vždycky před pololetím, a že jde o dost důležitou
zkoušku, o tom svědčí i jistá nervozita, která se mě vždyc-
ky zmocní.
Na písemku z dějin výtvarné kultury se dá našprtat,
avšak na zkoušku z kresleni se člověk předem nepřipraví
ani při nejlepší vůli. Tam jde částečně o techniku, kterou
při běžných hodinách v ateliérech získal, a nezanedbatel-
nou část tvoří samozřejmě i talent. A právě tenhle potenci-
ál v mém případě není až tak výrazný, mou nejčastější
známkou je trojka, takže jsem pouze průměrnou student-
kou výtvarné školy, kdežto například Helena jede zásadně
v jedničkách.
V ateliérech je pěkně nabito, štěstí, že jsme si přivstaly,
abychom chytly lepší místa. Vyfasuji výkres s kulatým ra-
zítkem školy, zezadu na něj napíšu pořadové číslo, které
jsem vyfasovala; výtvory bude hodnotit komise složená ze
všech akademiků anonymně. Doufám, že mi 68 nepřinese
smůlu! Helena je se svým spokojená.
"Šedesát devítka, to je nejlepší číslo," mrkne na mě.
"Jsi nechutná," pousměji se a raději nevnímám štěbetá-
3S
ní spolužaček Hedviky a Kristýny. Jsou to totiž sestry, do-
konce jednovaječná a k nerozeznání si podobná dvojčata,
vzájemně se doplňují, skáči si do řeči a co chvíli se dvoj-
hlasně zřeknou. Jak trefně prohlásila Helča, i jedné Ježko-
vé by bylo dost, natož je mít stereo!
Kdyby se tak alespoň mohla tentokrát kreslit abstrakce!
V těch jsem docela dobrá. Moje přání se samozřejmě ne-
vyplní, téma je pro všechny jasně dané - žátiší tvořené sta-
rým korbílkem, vánoční ozdobou a jablkem, a ke všemu
všechny rekvizity leží na pokrčeném kusu látky. Přesně
určená je i technika - malba temperovými barvami. Hm,
takže dost makačka! Hlavně ten skrčený hadr se mi určitě
nepodaří.
Na provedení máme šest hodin a záleží na každém, jak
rychle se s tím vypořádá či kolik si dopřeje přestávek. My
s Helenou se do toho pustíme rovnou, dvojčata Ježkovic
konečně zmlknou a snaží se se zarputilými výrazy ve tvá-
řích, kdežto spolužák Milan usoudí, že na nepříjemné věci
je času dost a jde na čumendu do ostatních ateliérů, poklá-
bosit se známými.
"Furt to mám šišatý," rozčiluje se Veronika u stojanu
hned za mnou. "Ukaž, Sue... Jak děláš tu baňku?"
"Baňku?" uchichtnu se. "Na severní Moravě nemáte
ozdoby?"
"Ne," kření se na mě. "My věšíme na stromeček baňky."
"A jak říkáte špici?" zeptají se podezíravě dvojčata Jež-
kovic dvojhlasně.
"No... to je prostě taky baňka," pokrčí rameny, ale to už
se řehtáme všichni, co v ateliéru č. 9 umělecky tvoříme.
"Na drsným severu je to asi jiný," bavím se. "Ale co se
týče té ozdoby v zátiší, tak se radši mrkni k Heleně, já ji
mám ještě šišatější než baňku..."
Do doby, než si s Helčou uděláme přestávku, kdy si za-
36
jdeme k automatu na chodbě na čokoládu, se s ozdobou,
korbílkem i jablkem vypořádám, ovšem pak mě čeká to
nejtěžší - zmačkaný hadr spolu se zmuchlanými novinami
patří mezi nejobtížnější věci, které jsem kdy kreslila. Ni-
kdy se mi to nedaří ztvárnit tak, aby obraz působil věrohod-
ně. I když se snažím záhyby a faldy látky vystínovat, jak
nejlépe dovedu, pořád to není ono.
Učitelka kreslení, akademická malířka Bittová, se obje-
ví něco málo pa jedenácté. Pň běžných hodinách všechny
obchází a říká, co máme špatně a kde co vylepšit, nyní nás
obejde, letmo nahlédne na stojany a na chvíli se posadí za
stolek u okna, aby si v klidu přečetla noviny. Při kreslení
žádný z učitelů nevyžaduje ticho, můžeme se normálně
bavit i smát, přesto mi potutelné hihňání, ke kterému se
přidávají další a další hlasy, připadne podezřelé, takže
zvednu oči od papíru.
Nejdřív netuším, čemu se všichni vlastně smějí, pak
vystopuji jejich pohledy a mám co dělat, abych nevyprskla
nahlas! Evelína Bittová je učitelka mladá duchem, to roz-
hodně. S tělesnou schránkou je to kapku horší, myslím, že
jí táhne na padesátku, ovšem obléká se jako by byla jednou
z nás. Žíhané bokovky, krátký upnutý svetřík ani šátek
meruňkové barvy ovázaný kolem krku není to, co spolužá-
ky tak zaujalo, i když o barevné kombinaci jednotlivých
kusů oblečení by se také jen stěží dalo říct, že spolu ladí.
Černá tanga, která vsedě učitelce vyjela z nízkých boko-
vých kalhot až po ledviny, jsou tím pravým důvodem vše-
obecného veselí! Jediný, kdo si toho ještě nevšiml, je Hele-
na. Nemohu o tenhle pohled kámošku ochudit, čili ji
nenápadně kopnu do nohy a bradou naznačím, kam se má
dívat.
"Tý vole," uteče jí obdivně.
Evelína vzhlédne. "Copak, nedaří se?"
37
"Ne, jen mi přijde tohle zátiší poněkud extravagantní...
Bittová si změří rekvizity. "Znám i nevkusnější," ujis~
Helenu a jistě nechápe, čemu se vlastně smějeme.
V poledne jsem hotová. S výtvorem spokojená nejsem
ale usoudím, že už na něm stejně nic neopravím, krom toh<
Helča skončila před dobrou půlhodinou. "Balíme?" kývnc
na mě.
"Jasně," souhlasím vyčerpaně.
"Já taky," přidají se obě sestry Ježkovy.
Posbírám kreslicí potřeby a zajdu si vymýt štětce. Ne:
odevzdáme výkresy, omrknu, jak jsou na tom spolužác
a spolužačky. Helča jako obyčejně skvěle, Verka vystihl.
látku přesně, ale celkový dojem kazí křivá ozdoba, Milar
teprve začíná obtahovat náčrty, Kristýna to má docela pěk
né a Hedvika jakbysmet. Aby ne, když navlas stejné!
"Vy jste to braly přes kopírku, ne?"
"Ne, proč?" diví se ty dvě stereo.
"No, vy dvě se tedy nezapřete," baví se Helena. "Nemu
síte ani zezadu psát čísla, protože vás každej učitel odhalí
Jiný dvě identický práce nebude mít nikdo."
Jakmile odezdáme výkresy, ve škole už nás nic nedrží
Zajdeme si do KFC na kuřecí křidýlka, chvíli bloumámc
městem, ale je tam pěkná kosa, takže radši zapadneme n.
penzion, kde si na Helenině počítači pustíme naprosto bož
kreslený film Shrek, a navečer vyrazíme ve třech, společ
ně s Radkou, což je teda dobré číslo, do posilovny. Ona tan
chodí pravidelně, nás zlanaří celkem snadno, Helena ma
alespoň dobrý pocit, že udělala něco pro štíhlou linii, tak
že maká na všech těch mučidlech jako o závod a nedá m
Radčino varování, aby se napoprvé nepřepínala. Do saun
a bazénu, ktery' s posilovnou sousedí, ovšem jít odmítnu
Ne že bych neplavala ráda, jen se mi nechce vytasit se přec
lidmi s pažemi plnými modřin. Získám tím tak hodinky
38
k dobru, kdy mohu prostě jen tak ležet na pokoji, užívat
si klidu, pustit si svou oblíbenou chorálovou hudbu
Nightwish a přemýšlet, co ted' a co potom... Je dost hroz-
né ztratit jistotu budoucnosti!!! Tu mám totiž jen do konce
týdne. Dál se její obrysy ztrácejí v mlze....
Počítač ve třídě je jako každou přestávku obsazený po-
chopitelně i v polední pauze, spolužáci trpící absfákem po
netu se hádají o místa ve frontě, aby si mohli stáhnout poš-
tu, poslat SMSku či jen tak zasurfovat po síti. Na to, aby-
chom s Helčou ukořistily křeslo, jsme nebyly dost rychlé,
proto se vydáme na průzkumnou výpravu po škole a vida,
volný terminál nalezneme dole na chodbě u automatu na
čokoládu, kávu a čaj. Najedu do školního programu, přihlá-
sím se pod svým heslem, v menu otevřu seznam volitel-
ných oborů a kliknu na Počítačová graf ka. Komp za-
chrochtá, načež se objeví okénko s nelichotivým vzkazem:
POČET VOLNÝCH MÍST: 0.
"Hm, mám dojem, že jsme kapánek zaspaly," oznámím
Heleně. Krom povinných předmětů existují na naší škole
i volitelné, z celkem osmi musí každý student projít mini-
málně čtyřmi, aby dostal zápočet, každý seminář je vždy
na pololetí a je úplně jedno, ve kterém pololetí či dokonce
ročníku obor absolvuje. Na zapsání jsou vždycky dva týd-
ny před koncem pololetí, které jsme tentokrát zaspinkaly.
"Mohlo nás napadnout, že o tohle bude zájem, zvlášť když
jsme to už vloni v červnu nevychytaly... Co si dáme místo
toho?"
Kámošku moje starosti zrovna nezajímají, musím do ní
šfouchnout. Má totiž největší pilno sledovat Míru Jeroný-
ma, který u automatu laškuje s jakousi prvačkou. Lákám ji:
"Nechceš na akta? Třeba by nám seděl modelem on."
"Tam nebude volno tuplem," hádá.
39
"Že by Jeronýmovo monstrum rapidně zvýšilo zájem c
obor?"
"Dost možná," baví se, "ale na akta je nátřesk vždycky."
"Přesně tak," potvrdím, jakmile mě počítač odmítne za-
psat do semináře ze stejného důvodu jako do grafiky.
"Zkus fotograřii," radí mi. "Tam bychom ho mohly po-
tkat."
"Myslíš někdy i na něco jinýho?"
"Náhodou," zakření se. "Krom Míry ještě i na - "
"Abdula," doplním ji a raději se klidím z dosahu.
"Já, beruško, myslím jen a pouze na studium," ujistí
mne. "Proč myslíš, že jsem chtěla do fotografie? Protože
Míra je v ní fakt dobrej, říkala Radka, že bude mít fotky
v galerii na náměstí! Tam se nedostane kdekdo."
"Aha," zatvářím se chápavě. "A tys myslela, že by nám
Míra pomohl fotografii lépe zvládnout... Tak promiň, že
jsem tě tak nařkla. Stejně je ale obsazeno i tady. Asi chce
mít víc studentek doučování s tím tvým božským Mireč-
kem."
"Bohužel ne mým," ksichtí se. "Jen se podívej, jak tam
tý nanynce valí šrouby do hlavy... On ji snad balí, chápe
to?"
Musím uznat, že na tomhle postřehu něco bude. Míra
stojí opřený paží o automat, takže štíhlou dlouhovlasou
blondýnku nenápadně objímá, cosi jí vykládá a ta z něho
oči nespustí, divže ho nehltá s otevřenou pusou.
"No, proč ne, je pěkná," pokrčím rameny. "Jak bárbín-
"
ka.
"Tyhle sladký panenky nesnáším," ušklíbne se. "Vysvět-
li mi, proč kluk, kterej může mít každou, balí patnáctku?!`'
"Asi má něco, co u jiných postrádá," usoudím. Naše
škola je umělecká, dostat se sem dá docela dřinu, mnozí tc
zkoušejí pár let po sobě či dokonce mezitím vystudují jinou
40
střední školu, než uspějí při přijímačkách, takže věkové
rozdíly mezi studenty i v jednotlivých třídách jsou značné.
Podle Radky chodil Míra nejprve dva roky na gympl a tepr-
ve poté, co ho vyhodili, si vzpomněl, že v dětství rád kres-
lil, zkusil štěstí - a vida, talent, který v něm zdejší učitelé
objevili, mnohonásobně převyšuje všechny ostatní!
Přestanu hloubat nad Jeronýmovým vkusem, kliknu na
menu Keramika a ejhle, PO~ET VOLNÝCH MfST: 3.
Rychle zapíšu sebe i Helenu. Keramika je další obor, který
mě bude docela určitě bavit. "Super. Polez, stejně přijdeme
pozdě."
Ve škole, kde neexistuje zvonek, který by ječivým
zvukem drásal nervy vyučujících i studentů, se dost těž-
ko dodržují přestávky be.z přetažení, nicméně podle
toho, že i ta prvačka odcupitala, Jeroným se odklátil
a na chodbě je klid, usoudím, že máme nejvyšší čas po-
hnout kostrou.
Rozhoupat Helenu není jen tak, po včerejší námaze
v posilovně připomíná ňeohrabanou stonožku, na scho-
dech syká bolestí, jak ji namožené svaly pnou, a k běhu ji
nedonutím vůbec, takže vklouzneme do třídy, když už je
výuka v plném proudu. Mr. Simon, kanadský lektor, které-
ho máme na angličtinu, z toho žádnou vědu nedělá, posta-
čí mu naše omluvné úsměvy a jen nám pokyne, abychom
zapadly do lavic co nejsvižněji a nerušily víc než je nutné.
Je fakt, že by z toho vědu nedělal žádný z vyučujících ani
akademiků, naše škola je pohodová, natož když už jsou
vysvědčení takřka napsaná.
Mobil mi rozehraje vlastnoručně nakomponovanou
skladbu skupiny Nirvana ve chvíli, co dotlačím Helenu po
schodech na penzion a svlékám si bundu. Na displeji svítí
heslo MÁMINA a zatímco Helča spíná Radce za naprosto
41
idiotský nápad ničit milované tělo v posilovně, řeknu dc
telefonu: "Ahoj. Co je?"
"Co by bylo, nemůžu se zajímat, jak se máš?" durdí se
mamka. "To je ti tak zatěžko mi zavolat, ozvat se?"
"Samozřejmě mi to není zatěžko. Ted' jsem přišla ze
školy, ještě nejsem ani svlečená, tak - "
"Ze školy?" podiví se a já mám v tu chvíli sto chutí s;
nafackovat. Do háje, jsem pitomá!!
"No, jako z kreslení," zamlouvám své přeřeknutí. "Byl:
jsme kreslit venku, jsem ještě v bundě..." Mít zaměstna-
nou a pracovně velice vytíženou matku má svoje výhody.
příliš se o člověka nestará a hlavně, nedumá nad tím, cc
řeknu, tudíž nepřijde na nesrovnalosti. "Zavolala bycl
dneska večer."
"Jen aby," zapochybuje, nicméně z tónu poznám, že se
nezlobí, ba dokonce je myšlenkami někde v dáli.
"Jinak se mám skvěle," ujistím jí preventivně.
"Tak si to tam užij," popřeje mi ještě. "A žádnou ostudu.`
"Prosím tě," ohradím se. "Copak někdy nějaká byla?"
Místo odpovědi slyším, jak někomu říká, že už běží
načež si vzpomene, že mě má na lince drátě. "Jdu na pora-
du. Pa."
Nestačím se ani rozloučit a urobil je hluchý, konec ho-
voru. Tohle je celá ona...! Ale tím lépe; jsem ušetřena vy-
světlování... a lhaní, vymýšlení si báchorek.
"Máti?" optá se Helena.
"Jo," kývnu. "Moje úspěšná uhoněná matka."
"Stejně bys jí to měla říct. Vsadím se, by ji v tu rám
spěch přešel a čas by si na tebe udělala."
"Spíš by mi řekla, že to vyřešíme po poradě," ušklíbni
se. "Nemůžu jí to říct. Má svých starostí dost v práci, ješte
kdyby se jí díky mně zhroutil soukromý život... Ty si se
svou mámou povídáš o všem možným, ale já nikdy o ni~
42
čem, protože na to neměla a nemá čas. Co to je menses,
když jsem to ve dvanácti dostala, mi musel vysvětlit táta,
chápeš?"
Helena pobaveně vyprskne. "To si dost dobře neumím
představit.. . No vidíš, co táta? U něj bys bydlet nemohla?"
Váhavě pokrčím rameny. "Já nevím."
"Má někoho?"
"Netuším... Spíš ne než jo."
"A kde bydlí?"
"Pořád tam, co jsme kdysi žili všichni, než se naši roz-
vedli. Sídliště Nový Dvory."
"Já tě nevyháním, Sue, a můžeš tu s námi vegetit klidně
až do prázdnin, ale ležení ve spacáku na karimatce, hm,
není řešení na pořád, že jo," domlouvá mi. "Jestli za ním
chceš zajít, doprovodím tě. Sleduješ, jo? Jsem ochotná
kvůli tobě ty hnusný schody absolvovat znovu."
Heleně to pálí, to popřít nemohu. Její ochota pomáhat mi
je neocenitelná, přesto z ní dvakrát odvařená nejsem.
"Můžu tam skočit sama. Klidně zůstaň tady a relaxuj, shni-
lotino !"
Bohužel si svůj nápad rozmluvit nenechá. "To už mě
nezabije," mávne rukou. "A znáš to, co mě nezabije, to mě
posílí, hihi... Možná mi pomůže, když to rozcvičím
chůzí."
Takže se navlečeme do svetrů a bund, na hlavu si nara-
zím pletenou ušanku, protože venku hustě sněží, a vyrazí-
me. Městská doprava má s novým přídělem sněhu celkem
problémy, autobusy jezdí dost chaoticky, na Nové Dvory,
tedy na okrajové sídliště, se dostaneme s pořádným zpož-
děním. Nikam nechvátáme, k paneláku, ve kterém jsem
prožila prvních šest let svého života, se vleču co noha nohu
mine, jako bych měla svaly namožené já a ne Helena! Žád-
ná nostalgie mě při návštěvě rodných míst nechytá, už pro-
43
to, že zážitky, co mám s nimi spojené, nepatří zrovna mezi
ty nejpříjemnější! Nad kukátkem v ušmudlaných dveřích
bytu v prvním patře jsou stále zbytky samolepky modré
trpaslice Šmoulinky, kterou tam kdysi dávno Ondra nale-
pil. Odhodlaně stisknu zvonek u jmenovky Ing. Petr Koj-
sa. Kéž by nebyl doma! !
Tátu mám navzdory jeho chybám ráda a nápad přestěho-
vat se k němu považuji za vyloženě skvělý, nicméně se mi
za mák nechce představit ho Heleně. Vybavím si pana pod-
nikatele Záliše vyfintěného v drahých značkových oble-
cích za volantem audi za půl druhého milionu, jak ho ví-
dám občas u školy, když pňjede pro Helču, a srovnám ho
se svým tat`kou v odřených manšestrácích a vytahaném
svetru, případně v montérkách pokrytých vápnem a maltou
a vším možným humusem, ktery' je věčně bez peněz, pro-
tože výplatu propije zhruba do poloviny měsíce a aby měl
na chlast i poté, prodá, na co přijde. Pak se ušklíbnu. Patří
tam spíš prodal, na co přišel. Náš bývalý domov připomí-
ná spíš holobyt, a to mu tam tehdy máma nechala veškeré
vybavení, sbalila nám jen pár věcí na sebe a utekla, když
už toho měla po krk. Nedivím se jí, těch druhých šancí, co
mu dala, bylo nepočítaně! Za střízliva byl milujícím man-
želem a dokonalým tátou, vždycky se kál, prosil o odpuš-
tění a sliboval hory doly. Nikdy to nevydržel víc jak pár
dní! Klesl tak hluboko, že dokonce prodal i Ondrovu auto-
dráhu, co dostal bráška k Vánocům!
"Neříkej, že jsme se sem vlekly zbytečně," prohodí Hel-
ča.
Pookřeji. "Vypadá to tak. Není doma, jdeme pryč."
"A kam chodívá? Kde by mohl být?"
"V hospodě," ušklíbnu se. "Bubínek je jeho pravej do-
mov."
"To je tady někde? Zajdeme tam, když už jsme tu, ne?"
44
Sice nehrozí, že by Helena viděla tátu ve vydrancova-
ném bytě, ovšem v partě podobných ztroskotanců v putyce
čtvrté cenové skupiny taky nic moc pohled! Navíc je tu
dost velké riziko. Záleží totiž na tom, po kolika pivech
a rumech táta bude, jak moc mě bude schopen vnímat...!
Nicméně riziko podstoupím, přece se nevrátíme s prázd-
nou, když už jsme se dostaly v tomhle psím počasí až sem.
"Dobrej pajzl," zhodnotí Helena restauraci Bubínek, kde
je nákouřeno tak, že přes záclony kouře nepřehlédneme ani
celý lokál. Tátovo místo je na dubové lavici za stolem hned
u vchodu, nicméně v partě chlápků v pracovním oblečení
ho nespatřím. Nezdá se mi, že by změnil návyky a chodil
by k jinému stolu nebo dokonce do jiné hospody! Přesto se
projdu lokálem, čímž upoutám pozornost všech štamgastů.
Ptát se jich by byta pod mou úroveň, zastavím obtloustlou
číšnici se slovy: "Prosím vás, sháním pana Kojsu, nevíte - "
"Péfu? Ten je někde na montáži, ale kde...?"
"Aha. Tak děkuju."
"Celej tendlenc a příští tejden a možná i ten další, pokud
se jim to protáhne a nestihnou dodělat všecko."
"Děkuju," poděkuji podruhé a mizím z téhle díry. Ces-
tou ke dveřím zaslechnu chlápky od tátova stolu, jak volají
na Božku, číšnici, koho ta slečinka hledá, jestli třeba nepři-
šla za nímí! Božčina odpověd' je tak diskrétní; že jí zaslech-
neme i za zavřené dveře: "Přišla za inženýrem. Ale má
smůlu. Že by byl Pefánek na mladý maso?"
Helena vyprskne. "Si myslí, co? Taková vykotlaná vrba.
Přehled teda měla, to se musí nechat. Hotový ínfocent-
rum."
Bodejť by ne, když táta patří k inventáři Bubínku! Pan
inženýr Kojsa... Co se týče kariéry, je přesným opakem
mámy. Zatímco ta se vdávala hned po maturitě na střední
škole, vysokou dodělávala při zaměstnání a neustále stou-
45
pala po žebříčku nahoru, táta, člověk s vysokoškolským
diplomem, tu cestu absolvoval opačným směrem, odshora
dolů!
No, tak to bychom měly. Dva týdny u Heleny vydržím
v pohodě - a pak se zkusím domluvit s tátou.
Malovat speciálními barvami na sklo je poměrně obtíž-
né, nicméně docela zábavné. Nejvíc zabrat mi dá vymys-
let, co vlastně stvořit! Zatímco se Denisa pustí do báječně
infantilního sněhuláka, Veronika už smolí západ slunce nad
lesem a Helena pojme úkol abstraktní formou, nebot se
rozhodne zvěčnit na své vitráži volnost a svobodu, já si
teprve lámu hlavu, jak se se zadáním vypořádat. Abstrakce
mám nejradši, ovšem tak dokonalého jednorožce vztyčené-
ho na zadních nohách, bych nikdy nedokázala, musím zvo-
lit jednodušší symboly. Nakonec svou vitráž pojmenuji
Noc a Den a po vzoru Alfonse Muchy, jehož díla se mi
děsně líbí, nakreslím dvě dlouhovlasé dívky, vzájemně se
držící za ruce, jako by se chtěly roztočit v kolotoči, jednu
černovlasou, druhou blondýnku. Výtvarník Milan Krajčo,
kterého máme na praktická cvičení, má sice výhrady
k mému provedení zvlněných sukní, nicméně vitráž na
něho udělá chvalitebný dojem. Mohu být spokojená a také
jsem, na penzion se vracíme s Helenou v dobré náladě. Ta
má samozřejmě jedničku, není žádné béčko. Krom toho už
ji tolik nebolí namožené svaly, tudíž poté, co sesmolíme re
feráty z chemie, díky Internetu je to legrace, dáme vyhle-
dat příslušná témata a ta pak lehce upravíme a vytiskneme,
už vymýšlí, co s načatým večerem.
Nebyly jsme dlouho pařit, na tom se shodneme. Menší
rozmíška nastane u volby podniku, kam vyrazit, načež zví-
tězí Laguna, pro kterou je Helča. Techno sice moc nemu
sím, ale pořád lepší než jít s Denisou a spol. do hiphopácké
46
Džungle. Mně osobně by stačil nějaký klub, poslechnout si
pěknou muziku, posedět v příjemném prostředí, a tak.
"Dávám demokraticky hlasovat," rozhodne Helena.
"Kdo je pro Lagunu? Já. Je někdo proti?"
"Já.
"Není? Výborně. Po jednomyslné volbě je naprosto jas-
ný, kam jít," zakření se na mě a mrštně se vyhne polštáři,
který po ní hodím. "Mimochodem, do Laguny prej chodí-
vá i Míra."
"Ach tak, to už jsem doma," zapálí mi.
"A to je právě ta chyba, bejt doma," chytí mě za slovo.
Vypravit se na takovou akci samozřejmě není vůbec nic
jednoduchého, vzájemně se líčíme a češeme, vybíráme, co
vzít na sebe, abychom stejně nebyly spokojené s ničím
a nakonec se vydaly do víru nočního života oblečené po-
měrně všedně, všechny ty odvážné modely a variace necha-
ly ve skříni.
Ono by se to stejně nijak nevyplatilo. Laguna je navzdo-
ry pověsti techno doupěte, kde to má odpich, mrtvá. Nej-
dřív si myslíme, že se s postupujícím časem zaplní, avšak
v jedenáct hodin naděje vzdáme. Z naší školy jsou tu ako-
rát dva prvácí, se kterými sice ty dvě hodinky strávíme, ale
jen proto, že nemáme s kým jiným.
"Slabota, co?" povzdechnu si na ulici, kde to hnusně
profukuje. Vítr mi užene do tváře a částečně i za límec bun-
dy spršku drobounkého zmrzlého sněhu ze střechy domu.
"Ukamenuj mě," vydá se mi Helča na milost.
Netoužím po její krvi. "Ty přece nemůžeš za to; že tam
nebyl nikdo zajímavej."
"Kdyby jen zajímavej," opraví mě puntičkářsky. "Nebyl
tam nikdo, těch pár cucáků nepočítám. Asi se nikomu ne-
chtělo do tý kosy."
"A divíš se jim?" pousměji se a na ušanku narazím ještě
47
kapuci. "Každej trochu normální člověk je doma u radiátc
ru."
Přidáme do kroku, abychom se i my brzy mohly započ:
tat mezi ně. V pasáži divadla Morava však svůj názor pc
opravím, protože tu z vestibulu proudí davy večerně vystrc
jených lidí v kožiších a kabátech. Patrně hráli něco hodn
zajímavého, divadlo muselo být narvané, máme co děla
abychom do nich nevrážely. Pravda, je to jiná sorta lidí ne
návštěvníci Laguny, to je mi jasné, generace střédníh
věku, třeba -
Sakra! ! ! Čapnu Helenu za rukáv a smýknu jí za ne
bližší roh. Nejdřív se tváří nechápavě, nicméně jí.slojdc
že se patrně před někým schováváme. Vystopuje mi
pohled a tiše hvízdne. Těžko bych mamce vysvětlila
kde se beru v půl dvanácté v noci ve městě, když jser
údajně padesát kilometrů daleko na školní chatě! Ar
jsem netušila, že mají lístky do divadla. Že si na t
máma udělala čas!
"Mamině to sluší," šeptne Helena znalecky a mě to pc
těší. S tátou bych se chlubit nemohla, alespoň tedy něčír
ano! V koženém kabátě pevně staženém v pase vyniká je,
štíhlá postava i pěkné nohy, světlé vlasy má čerstvě upr~
vené od kadeřnice. Libor ji objímá kolem ramen, ona m
něco povídá, tvář rozzářenou a jasnou, oba se něčemu za
smějí a Libor ji letmo políbí do vlasů. Tohle gesto je zam
lované a něžné, až se mi zatají dech a před očima nasko~
rudá kola.
"Hnusnej parchant," procedím skrz zuby.
"Mamina ho žere, co?" dovtípí se Helča.
Dívám se za dvojicí milenců, dokud mi nezmizí ze zo
ného pole, teprve pak hořce odpovím: "A divíš se jí? Vidí
jak to přesvědčivě hraje."
"Třeba ji má rád," namítne.
48
"Jo, a jen tak bokem, z principu, aby si dokázal svou
neodolatelnou mužnost, zafrajeří na její dceru?"
"No... To do toho fakt moc nepasuje."
"Já ti řeknu, co má rád. Máminy peníze. V podstatě se
od ní nechává vydržovat, celýho ho oblíkla... !"
"Ty, a kde on ted vlastně dělá?"
"Blázníš?" ušklíbnu se. "Nikde. Válí se u nás doma. Proč
by dělal, když máma vydělává za tři."
"Myslela jsem, že je profesor, nebo tak něco,"
"Jo," přikývnu. "Nejdřív učil v Brně na jazykovce, po-
tom tady na zdravtitce fráninu a angličtinu, než ho vyhodi-
"
li.
"Vyhodili? Za co?"
"Prej šel sám," opravím důsledek svých slov podle Libo-
rovy verze. "Měl rozpory s ředitelem, nějak se neshodli na
metodách výuky, Libor byl pro moderní přístup, zatímco
ředitel stará struktura. Spíš si myslím, že dostal za ty mo-
derní metody padáka. Pak nedělal víc než rok nic, no a
když se seznámil s matkou, už ani dělat nemusel. Máti je
ke všemu ráda, že je doma, protože na něj žárli, je o deset
let mladší než ona a ženským se líbí."
"Tomu věřím," zasměje se. "To musely mít holky na
zdravotce poplach, co? Takovýho frajera za učitele..."
Namíchnu se: "Ještě ty se nad ním rozplývej !"
"To nehrozí, neboj," uklidní mne. "Už chápu, proč to
nechceš mamině říct. Vypadala tak šťastně...Je to na py-
tel."
Z hluboka vzdychnu. "Jo, všechno je na pytel"
Což je další filozofické téma, do jehož rozboru se ovšem
nepouštíme, v pasáži na to není čas ani teplo, snažíme se
být co nejrychleji na penzionu. A krom toho by se mnou
Helena docela určitě nesouhlasila, protože v jejím životě
všechno pěkně běží po předem umetené cestičce a navíc
49
má prostě štěstí. K úplné spokojenosti jí chybí jedině snaž
seznámení s Mírou. A i tohle přání se záhy splní!!
Jakmile vyběhneme schody do třetího patra a otevřem~
dveře bytu, ze kterého se line pěkně hlasitá hudba, ocitne
me se na pařbě mnohem těžšího kalibru, než byla v Lagu
ně! Radka má totiž na návštěvě své spolužáky a spolužač
ky, byteček praská ve švech, modrý portugal se tu nalév
i do kelímků na zuby, protože je víc hostů než nádobí,
mezi bohémy ze 4.C nemůže pochopitelně chybět ani sár
mistr Miroslav Jeroným.
"Čau!" vítá nás rozjařená Radka. "Moje spolubydlící
Zuzana, Helena. Sedněte, holky, jestli máte kam."
Trefná poznámka! Nejen že naprosto není kam si sed
nout, v pokoji se nenajde ani místečko, kam stoupnout
Odložím si bundu na hromadu jiných svršků a klestím
cestu do kuchyňky pro minerálku. Nepodaří se mi tam do
jít, páni čtvrťáci se mě ujmou a už mi strkají jiné pití, be
bublinek. Helena je vývojem situace potěšená, připít s
přece musí, natož na seznámení! A seznámení je třeba stm
dit polibkem. Ten, který si vymění s Mírou, stojí za to! J
mu nabídnu pouze ruku a před pusou ucuknu. Na oeucáv~
ní moc nejsem, a když si navíc vzpomenu na slizký tlust
jazyk, který mi před pár dny proti mé vůli vnikl násilír
ústy až skoro do krku, zvedne se mi žaludek stejně jak
v sobotu.
Víno mi celkem účinně pomůže ošklivé vzpomínky z~
hnat, brzy mám náladu stejně dobrou jako ostatní, a to pi_
rozhodně mnohem střídměji než Helča, a brčko odmítn
úplně.
"Tebe vlastně znám," vzpomene si Míra, který se ar
v jednom zrovna neomezuje. "Ty seš ta s tím nosíkem."
"Jakým nosíkem?" nechápe Helena.
"Římským," zazubím se.
50
"Pěkným," doplní Míra. "Kdy si na mě uděláš čas? Po-
třebuju nafotit stíny, nedělej fóry..."
"Můj nosík se ti nelíbí?" předvede mu Helča svůj profil.
Míra si ji grohlédne znaleckým okem a zrak se mu neza-
staví na nose, nýbrž mnohem níž, kus pod bradou.
"Kapku ses nestreřil," bavím se.
Helena vycítí svou šanci a vypne hrudník jako granátník.
V krátkém přilnavém tričku nemůže nezaujmout, tim spíš,
že přes módu nejrůznějších podprsenek s push-up efektem
chodí zásadně nahoře bez. Ví moc dobře, které partie vysta-
vovat!
"Nechtěl bys nafotit třeba Krkonoše?" popichuje ho.
"Něco by se nafotit dalo," souhlasí přemítavě. "Kočen-
ky, přijd'te obě do aťasu v pátek ve čtyři, to už tam bude
klid. Nebudete litovat, to vám slibuju!"
Helena na mě spokojeně mrkne a mně je jasné, že ted' už
mě od focení nosí~CU nic nezachrání! Kamarádka by litova
la jedině tehdy, kdybychom tam nešly.
51
~. Vzlety a úlety
Pařit uprostřed týdne je pěkná pitomost, na tom se shod
neme ráno všechny včetně Anny a Denisy z vedlejšího
pokoje. Natož se při tom občerstvovat vínem!
"Ty jo, doufám, že po mně dneska nebudou ve škole ni·
chtít, mám místo hlavy magoráka," stěžuje si Helena. Ne
cítím se sice tak postižená jako ona, nicméně jsem příšer
ně nevyspalá, na kutě jsme se dostaly teprve v půl třel
poté, co se nám povedlo vyhnat posledního hosta. Bordel
který po nich zůstal, budeme nejspíš uklízet celý dnešn
večer, v noci jsme na to pochopitelně neměly vůbec sílu.
Navíc máme první dvě hodiny tělocvik. Učitelka Adám
ková, pohyblivá a hyperaktivní osoba, nebere žádné oble
dy.
"Ta si na nás snad léčí komplexy," soptí Helena. "Určit
chtěla studovat na umělecký škole, ale nedostala se, tak šl
na pedák. Aprobace tělocvik - chemie mluví sama z
sebe!"
"Hejbněte kostrou, vy umělci! Ani bohémové nemůžo~
mít místo svalů bláto. A ještě jedno kolečko, šup šup..."
"Paní profesorko, prosím, omluvte mě, nemohu dne
cvičit z ženských důvodů," sabotuje radost z pohybu Kris
týna. Hedvika samozřejmě nemůže zůstat pozadu, omlu·a
se hned po své sestře, a Helena se jimi nechá inspirovat.
I když se mi také nechce, omluvit se nejdu. Dostanu t~
příští týden a ačkoli si nemyslím, že by si učitelka vedl
52
náš menstruační kalendář, vidět mě sedět na lavičce dva
krát za sebou by si přece jen zapamatovat mohla. Helena
mi za mou zbabělost strouhá mrkvičku, kdykoli kolem ní
prosupím. Adámkové se nezbavíme ani po vysprchování,
chemii máme hned po tělocviku. Učitelka je stejně aktivní
i v klasické učebně; lítání po tělocvičně jí nestačí, neustále
korzuje po třídě a zavaluje nás spoustou úkolů mimo učeb-
ní osnovy, v referátech si vyloženě libuje.
"Kdopak nám půjde přednést referát? Jaké bylo téma,
Matějková? Ovzduší České republiky? Výborně, tak kdo si
chce zasloužit jedničku, no?" provokuje učitelka, nicméně
když vidí, že se žádní dobrovolníci ve třídě nenacházejí,
Klára Matějková se zase urychleně posadí, aby zbytečně
netrčela z lavice jak bolavý prst a nebudila tak pozornost,
vybere si sama: "Tak třeba někdo z ulejváků... Ježková,
prosím."
Hedvika se sice netváří nijak nadšeně, nicméně ani za-
skočeně, vyhrabe papír s referátem a odkráčí ho přečíst
před tabuli. Moc ji nevnímám, pobaveně sleduji Helenu,
která rychle vyhrabe z batůžku svůj referát a fofrem ho
pročítá, to aby vůbec tušila, co si z netu vlastně stáhla.
"Dobře," ukončí Adámková Hedvičino vystoupení. "To-
hle téma šlo zpracovat mnohem hlouběji, ale budiž, píšu
vám chvalitebnou... Tak. Kdo další seděl na lavičce simu-
lantů? No jistě, druhá Ježková se takě omlouvala, jak ji-
nak..."
Kristýna to považuje za pozvání k tabuli, rovnou pocho-
duje uličkou mezi stoly. Adámková ji však zastaví: "Vy to
máte stejné jako vaše sestra?"
Kristýna se zarazí, zmateně se ohlédne po svém dvojče-
ti, otočí se zpátky na učitelku a celá zrudlá odvětí: "No,
mně to začíná, kdežto Hedvice to skoro končí..."
Jestli ještě něco dodá, to už neslyšíme, protože se třída
53
začne jako na povel řehtat. Dokonce ani Adámková neuc
ží vážnou tvář a teprve když se vysměje, řekne Kristýn
"Posadte se. Máte také za dvě."
Díky téhle veselé příhodě se na Helenu úplně pozapom~
ne, což se kámošce jistě uleví. Nejde totiž jen o samoty
referát, ten se přečte v pohodě, horší jsou doplňující otá:
ky vztahující se k probírané látce.
O přestávce zavolá Milan na Kristýnu: "To bylo fal
dost dobrý, jsi rozenej komik, Krissie."
Spolužačka tomu nasadí korunu: "Já? Ona je úplně blb.
Co jí je po tom, jaký máme měsíčky?"
Málem si udělám na čele druhou bouli o desku stolu, j~
se smíchy zlomím v pase. Helena, která si těsně předtí~
vložila do úst dílek mandarínky, si poprská mikinu a m.
lem se v ovocné šiávě utopí. Teprve Denisa uvede Krist:
nu do obrazu: "Ona se tě ptala na referát, ne na krámy, i
pako!"
"A jóó!" dovtípí se obě Ježkové dvojhlasně a ta jejic
spontánní reakce je snad ještě veselejší.
Pak mi smích zamrzne na rtech, protože Milan, kte~
se právě vrátí z chodby do třídy, oznámí, že už jsc
vyvěšené výsledky z pololetních výtvarných prací. V ~
ránu se div nepodupeme v úzkých dveřích třídy, jak
všichni snažíme dostat se co nejdřív na chodbu, procv
lat ve stádu ke schodišti a vydupat je nahoru k informa~
ní nástěnce, ti odvážnější, co se nebojí přetížení, zvo
výtah, do kterého se namačkají jako sardinky. Přes hl.
vy lidí z naší i jiných tříd hledám číslo 68... Kde, sal
ra, je?! Oni na mě snad zapomněli, nebo mě neklasii
kovali...? Aha, tady. Samozřejmě klasifikovali, je
jsem si nevzala brýle, co mám nosit na dálku, a honec
se v seznamech nedokázala zorientovat. Přimhouří!
oči, abych lépe zaostřila, a čtu: dobrý.
54
Helenina šedesátdevítka je odměněna chvalitebnou.
Spokojené jsme obě, můžeme se vrátit do třídy. Da Vincí
ze mě nebude, ostatně, to z většiny mých spolužáků, uplat-
nění najdeme spíš jako grafici a v reklamě a podobně.
Jinak probíhá vyučovací dopoledne poklidně, odpoled-
ky díky klasiřikační konferenci odpadnou úplně, což je
super. Nechvátáme ze školy, místo toho si ve školní ku-
chyňce v uvaříme vodu na horkou čokoládu a zabereme
volný počítač, abychom se mrkly na chat a trošku se poba-
vily. Zvlášť Helča je v tomhle profík, nestačím se smát, jak
vesele laškuje s kluky a krmí je nejrůznějšími výmysly,
stíhá být najednou v několika místnostech: klábosit o ni-
čem v A-náctiletí, vydávat se za studentku zdravotky v Ses-
třičky, smlouvat si rande v místnosti Flirtík, ztropit pozdvi-
žení ve Vesmírné flotile svým kontroverzním přístupem
k seriálu Star Trek a nejhustší je to-v místnosti Horká ko-
můrka, kde jí jakýsi úchyl s nickem Dí-. Žalud provede gy-
nekologícké vyšetření.
"Prosím tě, pust už mě k tomu," žádám jí a hr"betem ruky
otírám smíchy uslzené očí. Na rozdíl od ní nemám v úmys-
lu chatovat, povypínám okna a najedu do své poštovní
schránky, kde dám Napsat zprávu a do kolonky Komu na-
píšu bráchovu e-mailovou adresu. S textem se nijak nepá-
rám, do mailu nemá cenu cokoli vysvětlovat, jsem stručná:
Ahoj, bráško! Myslíš, že by Tobě ani Magdě nevadilo,
kdybych k Vám přijela na jarní prázd~ziny? Máme je od
příštího pátku a mně se tady nechce trčet. Budu hodná, sli-
buji : -). Zuzana
Kliknu na Odeslat a zpráva putuje po síti bleskovou
rychlostí až do počítače v Petříkově v Jeseníkách, kam se
Ondra přiženil a kde společně se svou novou rodinou pra
cuje v soukromém penzionu. Doufám, že si aspoň občas
vybírá maily, ale to snad jo, když má pevnou linku a větši-
na rezervací probíhá přes Internet.
55
"Kdyby to nevyšlo, pojedeš s námi do Alp a basta," rot
hodne Helena, která mi nakukuje přes rameno. Ačkoli vč
řím, že pro její opravdu bohaté rodiče by nebyl problér,
sponzorovat navíc můj pobyt, pevně doufám, že se mí bráŠ
ka brzy ozve a vytrhne mi trn z paty, bylo by mi hloup
nechat za sebe platit pana Záliše, a přijít za mámou a říc
jí, aby z otočky vyplázla pár tisíc na mou Alpskou lyžovač
ku, nepřichází v úvahu. Stačí, kolik peněz cpe do Libora...
Bráška mi odepíše rovnou na urobil hned druhý den do
poledne v tu nejméně vhodnou chvíli, kdy se ani nemoh
přesvědčit, zda zapříčinil zavibrování mobilu v mé kaps
právě on. Jsme totiž s Helčou právě zavřené v temné fota
laboratoři a ruce mám od vývojky a ustalovače, jak se pil
ně snažím vyčarovat ze svitku černobílého filmu něco po
dobného negativu. Nakonec zůstane pouze u toho čarován;
protože když film z bubnu vyndám, zjistím, že ho mofi
vyhodit. Z těch několika málo šmouh, co na něm zůstalc
se fotky vyvolat opravdu nedají. Samozřejmě jsem ho pře
exponovala!
"Ukaž..." Helena si prohlédne můj výtvor proti lampo
"Nic moc, co? Pokud nechceš nafotit kolekci Prázdno...'
"No jistě," zašklebím se. Může se mi posmívat s lehkýr
srdcem, její film je ostrý a jasný a předem slibuje pěkn
obrázky. "Musí to dělat ten můj pitomej foťák! Nejde rr
nastavit clona ani - "
"Klidně ti půjčím svou zrcadlovku," nabídne mi velkc
ryse.
"Fajn. Seminář z fotografování fakt potřebuju, je škodť
že bylo obsazeno," zalituji, protože bych se ráda naučil
dělat aspoň pěkné fotky, když na ty umělecké nemám. Dv
hodiny týdně předmětu základy fotografování nestačí, tar
bereme teorii, pro praxi je právě plánovaný zvláštní odbor
56
ný seminář s neomezeným přístupem do fotokomory. Při
běžných hodinách se ve třídě čítající třicet lidí dostanu za
rok do fotolaboratoře párkrát - a pak to takhle vypadá.
Pak už po sobě uklidíme, pořádně si vydrhneme ruce od
těch chemikálií a já si mohu konečně přečíst došlou SMS-
ku;
URCITE PRIJED, TESIME SE! A MUZES KLIDNE
1 ZLOBIT :-D. VEM S1 LYZE, JSOU SUPER PODMIN-
KY!ONDRAS
Intuice nezklamala, hned mám mnohem lepší náladu,
krom příštího týdne u Heleny na penzionu mám jistý i ten
další, navíc strávený na horách, co si přát více! Pak už bude
doma táta a uvidíme, co bude dál.
Zbývá mi akorát menší nepříjemnost, zavolat mámě.
Zvolím dobu těsně před druhou hodinou, kdy je ještě v prá
ci a určitě v jednom kole, ale současně už nehrozí, abych ji
vyrušila z nějaké porady nebo tak něco.
"Ahoj, Zuzi," pozdraví mne, sotva na displeji mobilu
zjistí, kdo jí volá. "Už jsi doma?"
"Právě jsme přijeli do Hradce, ale doma nejsem, zůsta-
nu u Heleny na penzionu, jo? Její spolubydlící je nemoc-
ná..."
"Přes víkend?"
"No, taky, a pak ještě i ten týden až do čtvrtka. To je to-
tiž vysvědčení. Po něm jsou jarní prázdniny, psal mi Ond-
ra, že tam mají skvělou lyžovačku, pozval mě k nim."
"Ono už zase bude pololetí?" chytí se mamka.
"Jo," pousměji se. "Letí to."
"Ani nemluv," povzdychne si, na moment se odmlčí,
ovšem ne proto, že by přemýšlela nad mými slovy, slyším
ji, jak se tam s někým dohaduje a šustí s papíry na stole,
hledá jakousi objednávku, načež si vzpomene, že mě má na
drátě, a ryčhle se se mnou loučí: "Dobře. Kdybys něco
potřebovala, tak přijd' nebo zavolej."
57
"Jasně, mami."
"Ale ozvat se můžeš nejen když něco potřebuješ!" dopl-
ní ještě a cvak, hovor je u konce. Spokojeně odložím uro-
bil. Při hovorech s maminou opravdu nemusím mít obavy,
že bych protelefonovala mnoho kreditu, vždycky jde
o bleskovky!
Helena, která celý rozhovor vyslechla, je i tak jako na
trní. "Dělej," pobízí mne, "nebo to nestihneme!"
Někomu by možná připadaly dvě hodiny na přípravu
ažaž, ovšem zdání klame! Než se pečlivě a vzájemně nalí-
číme, načešeme a prohrabeme v šatníku, abychom vybraly
ty nejlepší sexy modely na focení, ukáží se dvě hodiny
nedostačující. Do ateliérů docváláme s desetiminutovým
zpožděním!
Nad dveřmi s označením C svítí červené světýlko s ná-
pisem NEVSTUPOVAT, tudíž usoudíme, že to je ten pravý
a opatrně vklouzneme dovnitř, abychom zastihly Míru
v akci. V odrbaných džínsách a vytahaném žlutém triku
s vyhrnutými rukávy na svalnatých pažích, ve kterých třímá
největší zrcadlovku, jakou jsem kdy viděla, nám pokyne, at
se zatím posadíme, že bude hned hotový, a dál pobíhá ko-
lem nahého kluka, co krom jakési bederní roušky na sobě
nemá zhola nic. Mistr Jeroným ho stylizuje do různých
poloh na zřaseném červeném přehozu pohovky, nesvěcuje
reflektory, stále cosi opravuje a upravuje, aby namakané
proporce naolejovaného kulturistického těla vyfotil z mož-
ných i nemožných úhlů a pozic. To "hned hotový" zname-
ná další půlhodinku, ovšem nenudíme se. Sledovat toho
kluka při práci je zážitek sám o sobě! Vždycky jsem si
o něm myslela, že je to namyšlenej floutek s přirozeným ta-
lentem, který ví o své výjimečnosti a je na ni patřičně pyš-
ný, ovšem ted' musím své mínění vpravit. Míra na svém
talentu rozhodně pracuje a je vidět, že fakt umí, že fotogra-
fování rozumí.
58
"Dobrý," propustí konečně svůj mužský model. "Díky,
Robo." A zatímco do zrcadlovky vkládá další film, vzájem-
ně nás představí: "To je Robert, můj přítel a spolubydlící,
a tohle jsou... Jakže se vlastně jmenujete, kočičky?"
"Je to možný?" pohoršuje se Helena pobaveně. "On si
nás ani nepamatuje!"
"Ale jo, pamatuju," brání se Míra. "Jste Radčiny spolu-
bydlící."
Tahle identiřikace se zdá Heleně hodně nepřesná, zopa-
kuje Mírovi naše jména a s Robertem si řekneme "čau".
Má sice skoro dokonalé tělo, bicepsy a tricepsy jak z učeb-
nice, ovšem svalovci mě nikdy neuchvacovali, a pak, obli-
čej nic moc a navíc mi nesedí jeho očí. Naštěstí není nijak
přátelský, o bližší seznamování ani nestojí.
"Můžeš tu zůstat, než holky nafotím," nabídne mu Míra.
"Tak to aní náhodou!" ohradíme se s Helenou dvojhlas-
ně skoro jako sestry Ježkovy, asi jsme to od nich odkouka-
ly.
"Pch," ušklíbne se. "Takovejch jsem viděl... Pochybuju,
že zrovna vy dvě máte něco, co by mě ohromilo:"
"No, já tě rozhodně ohromovat nehodlám," ujistí ho
Helena. "Prostě jen nechci, abys na mě při focení zíral."
"Robo...?" pokrčí Míra výmluvně rameny.
"Však už jdu. Když mají strach, žé bych je vykoukal,"
odfrkne Robert, před námi si strhne bederní roušku a aniž
by se namáhal aspoň pootočit, v klidu se obleče, načež se
rozloučí s Mírou s tím, že se sejdou u Charlieho, a odejde.
Normální buran, nestojíme mu za pozdrav!
Míra se nezdržuje. "Jdem na to."
Má to patrně předem promyšlené, protože nás postaví za
tenounký závěs z bílého plátýnka a silné reflektory umístí
tak, aby řádně osvětlovaly naše siluety a přitom z nich byly
vidět jen ostré jasné stíny, zatímco naše totožnóst zůstane
59
utajená. Dokud fotí můj obličej z profilu, jde ta jako F
másle, vždycky mi přiběhne nasměrovat hlavu do správm
ho sklonu a zuří, jakmile s ní nepatrně pohnu. všechn
pozná. O Helenin nos zájem nemá, sotva se mnou skonč
požádá nás: "A ted obě do půl těla. Já snad zírat může
Doufám."
"Ty jsi profesionál, můžeš," povolí mu Helena prívileg
um a šup, už má mikinu dole.
Omrkne ji znaleckým okem ze všech stran. "Máš pěkn
kozy."
Uchichtnu se. "To moc profesionálně neznělo."
"To o tom profíkovi říkala ona," pokrčí pobaveně ramp
ny, vyžene mě zpoza plenty a fotoaparát jen cvaká. Kdy
už si myslím, že ho Helča zaujala natolik, aby na mě zapc
mněl, přivolá mne opět na scénu. "Zuzko, připoj se. Stoul
neš si dopředu a Helena za tebe, jako tvůj stín... Tak c
"Musí to být?" táži se rozpačitě.
"Snad se nestydíš?" zeptá se. "Neblbni, prosím tě."
"Polez," pobízí mne také rozjařená Helena. "O nic m
jde!"
Je mi hloupé nechat se přemlouvat, krom toho před H.
lenou se převlékám normálně, snažím se tedy Míru vním
skutečně jako profesionálního fotografa, který pouze dě
svou práci. Sice nechápu, jak mohou mít zrovna moje ňac
ra coby stín ta Helenina, jež jsou dvakrát taková, ale to
asi právě účel. Míra se na nás vyřádí! Šteluje nás do nejrn
možnějších póz, až si chvílemi myslím, že je to pěkn
úchyl!
"Skvělý," zhodnotí nakonec svou práci. "Z toho by p.
dobrých fotek mohlo vyjít."
"Pár?" bavím se. Vyplácal na nás několik filmů!
"Dobrýho nikdy není moc," ujistí mě. "A toho nejlepš
ho už vůbec ne. Přijd'te se podívat, až budou hotový."
60
Helena na mě zamrká. S tím si mistr může být jistý!
Míra pro dnešek v ateliérech končí, nakáže řilmy i foto-
aparát do batůžku, počká, až se oblečeme, a společně vy-
jdeme do mrazivého večera. Teprve nyní si uvědomím letí-
cí čas!
"To je hodin," všimne si také Helena, vytáhne z kapsy
balíček žvýkaček a nabídne nám: "Než cvakat zubama zi-
mou..."
"Nechci, dík," odmítnu, protože na ty její super pálivé
fakt nemám chuť.
"Já si vezmu." Míra se s tím nežinýruje, rozbalí balíček,
jeden polštářek strčí do úst a zbytek si nacpe do kapsy džín-
sů, patrně na horší časy. Mám co dělat, abych se neroze-
smála nahlas, zvlášf když vidím kamarádčín obličej!
"Pěkná kláda; co? Bydlíte tady někde, nebo to máte
domů daleko?" položí Míra otázku.
"Ani ne, ale proč jít domů tak brzy?" nadhodí Helena,
které se vyloženě nechce nechat plavat pracně získanou
příležitost. "Co zajít na panáka? Na zahřátí by bodl."
"Dobrej nápad, ale už něco mám. Dejte si i za mě, hol-
ky."
"Máš rande?" popichuje ho kamarádka.
"Já a rande?" zatváří se naoko užasle. "Mě žádná ne-
chce."
"Například ta prvačka," rýpnu si do něho.
Zajede prsty do vlasů, aby je hodil z čela dozadu, a pou-
směje se: "Koukám, naše škola je pěkná drbárna, co`? O.K.,
ta mě chce, to je fakt. Ale Lucka jela na víkend k mamin-
ce."
"Nejenom ona," pospíší si Helena pohotově a Mírovi je
jistě jasné, že nemluví o jízdách k mamince.
"Že by?" zazubí se na ni, na okamžik se zamyslí, načež
řekne: "Jestli se budete nudit, kočičky, a posloucháte Psí
61
vojáky, přijdte zejtra v osm na pařbu do Medea klubu, bud
to stát za to, slibuju."
"Fajn," rozloučíme se a díváme se, jak spěchá na trart
vad .
"Parchant," uchichtne se Helena. "Sežrat mi celý žvej
ky, to jo, ale domluvit si rande ho vůbec nenapadlo."
"Třeba se to vyvine zítra," těším ji. "Líbila ses mu."
"No," přizná si objektivně, "líbily se mu moje ňadra, a t~
samo o sobě moc neznamená."
"Někde ten zájem začít musí," zazubím se na ni a on,
mě za trest strefí sněhovou koulí přímo do ucha.
Mámě jsem lhala jen tak na půl. To, že dělám společnos
Heleně přes víkend, aby nebyla sama, je pravda, ovšem jej
spolubydlící neonemocněla, pouhopouze odjela na víkenc
a po neděli tu samozřejmě zase bude, stejně jako Denisa
Ve druhém pokoji zůstala akorát Anna, která to má do Zva
lena sakramentsky daleko. Ta je ovšem naprosto klidni
a tiché samotářské povahy, tudíž máme božský klid, které
ho náležitě využijeme - vyspíme se do růžova! Vstáva
v půl dvanácté je tak akorát pro pěkný začátek dne, pak s
ukuchtíme k obědu špagety, které polijeme salsou z kon
zervy, bohatě zasněžíme sýrem a nadlábneme se málen
k prasknuti.
Pak si přeperu prádlo, co se mi za týden nahromadilo
především spodní, umyji si vlasy a odpoledne proflákám.
příjemným nicneděláním, načež je čas dorazit k večeř
zbytky od oběda a nachystat se na noční jízdu.
Cestou se stavím v podchodu u spořitelny vybrat s
z bankomatu peníze. V Medea klubu jsem dosud nikdy ne
byla, vím však, že patří mezi ty dražší a nejsem si jistá, zd;
bych se svými penězi vyšla. Doufám jen, že máma nezapo
mněla a nějaké penízky mi na účet vložila! Zadám PIl`
62
a po zmáčknutí tlačítka ENTER se ozve chrčivý zvuk. Ban-
komat vyplivne příslušnou částku a já se v duchu mamině
omluvím. Je sice vytížená, nicméně spolehlivá, přesná
a výkonná. A na rozdíl ode mě i bráchy ctižádostivá, což
nám neustále vytýká. Ondrovi dodnes neodpustila, že si
místo vysokoškolského titulu pořídil rodinu. Já jsem tepr-
ve na střední a za svým cílem jdu, takže jsem zatím v po-
hodě. Pak se ušklíbnu. V pohodě...? Mamka by nikdy od
žádného problému neutekla, ona by ho řešila...
Na delší rozjímání není čas, venku je sprostá zima, He-
lena mě čapne god křídlo a meteme si to rovnou na náměs-
tí do Medea klubu sídlícího v suterénu starého činžovního
domu hned u vchodu do katakomb, jedné z hlavních měst-
ských turistických atrakcí, ted' přes zimu samozřejmě za-
vřených. Musíme slézt po schodech pěkně hluboko pod
zem, klub by se docela klidně mohl jmenovat Kryt, Bunkr
nebo tak něco.
"Jestli v těch chodbách," kývne Helena bradou ke štole
zajištěné mohutnými mřížemi, co se svažuje kamsi do hlu-
bin země a temné ústí chodby pohlcující veškeré světlo na
nás dýchne syrovým chladem, až mi na zádech naskočí
husí kůže - a není to zdaleka jen zimou!, "fakt bydlí ducho-
vé, tak po tomhle nářezu se splašej docela."
Rachot bubnů, co vychází z klubu, simuluje v úzkých
prostorách katakomb středně velké zemětřesení.
"Tohle nejsou Psí vojáci," zapochybuji.
"Já je neposlouchám, takže nevím," pokrčí Helena rame-
ny. U vchodu do klubu nastane menší problém, pořadatelé
nás nejdřív nechtějí pustit dovnitř bez předem zakoupené
vstupenky, prý je vyprodáno, nicméně použijeme všechen
náš šarm a podaří se nám z těch dvou sucharů vydyndat dva
lupeny na stojáka. Heleniny Krkonoše v hlubokém kulatém
výstřihu, kámoška si takticky rychle rozepne bundu až
63
k pasu, slaví úspěchy nejen u mistra Jeronýma, že! Stačí,
aby se předklonila k těm dvěma sedícím, opřela se ňadry
o stolek, k tomu trošku dvojhlasných prosbiček - a jsme
konečně vpuštěny dovnitř a dokonce za poloviční vstupné.
To,. že nemáme lístek na sezení, nás vůbec netočí, nepřišly
jsme sem sedět!
S hudbou jsem měla pravdu, za rockové kantáty může
jakási málo známá předkapela, která svůj věhlas teprve
buduje, a to hodně hlasitě, div mi z nich neprasknou bubín-
ky.
Než si koupíme drink s tajuplným názvem Zapadající
slunce, nastoupí na pódium hlavní hvězdy večera a já tak-
řka lituji, že nás v tu chvíli vyzvedne Míra u baru, zacvak-
ne naše pití a už nás vleče ke své hlučné společnosti. Podle
všeho mají pěkně nakoupeno, je jich šest, z toho čtyři klu-
ci, známe pouze Míru a od vidění Roberta, toho protivu,
naše přítomnost jim udělá vyloženě radost a hned nás nad-
šeně přiberou mezi sebe. Pravda, jisté výhody to má, pře-
devším tedy tu, že částka za vstupné je mým jediným vý-
dajem dnešního večera - a to tedy určitě nesedíme na
suchu, ale přece jen bych přivítala trochu víc klidu a mož-
nosti poslouchat skvělé texty písniček.
"Co to pijete za žbrundu?" zahledí se Míra podezíravě
na naše tříbarevné pití, nakloní se až k Heleně, div jí ne-
spadne do výstřihu, a brčkem vycucne část obsahu skleni-
ce. "Brr, je to sladký..."
"Griotka, vodka, džus, samý dobrý věci," hájí se Helča.
"To sice jo, ale ne smíchaný," míní Míra. "My jedeme
v ballantince. Jedině čistý pití."
A když jde pro další rundu, přinese rovnou i pro nás.
"Ne, díky, já zůstanu u svého sluníčka," bráním své pře-
svědčení a Robert se zvedne, aby mi šel splnit přání. Je to
od něho docela milé, nicméně dojem tím na mě neudělá
64
žádný a jeho veškeré další pokusy navázat bližší kontakt
ignoruji. Pro drinky mi běhá rychleji než je stíhám a hlav-
ně chci likvidovat, musím ho dost mírnit, a když mu za ně
strkám peníze, nevezme si.
"Dneska platí Míra," vysvětlí mi svou štědrost.
"Tys udělal. banku?" všimne si také Helena, která se
ovšem v konzumaci zrovna dvakrát nehlídá.
"Tak nějak," zazubí se ze široka, položí si ruku kolem
kamarádčiných ramen a cosi jí říká přímo do ouška, Hele-
na se chichotá vysokým hláskem a když se po nich asi po
deseti minutách podívám, ti dva jsou v sobě pěkně kousli.
Pobaveně se usměji. No vida, a pak že se Míra k ničemu
nemá! To se jí ta investice balíčku žvýkaček vyplatila. Já
se bavím také skvěle a vůbec k tomu Mírovy či kohokoli
jiného polibky nepotřebuji. Krom Roberta jsou tu kluci, se
ktery'mi je zábava. Jménem si zapamatuji jen jednoho, co
se mi představí jako Petr, student vyšší odborné ekononůc-
ké, je s ním docela psina, necpe do mě přípitky jako ti ostat
ní a i když se snažím odolávat ze všech sil, jsem jen ráda,
že recitál skončí a Míra se rozhodne změnit lokál, tudíž se
ze zakouřeného prostředí dostaneme na čerstvý vzduch.
Zatímco Míra objednává taxík, přitočím se k Heleně,
rozjařené víc než je zdrávo. Na rozdíl ode mne se nechala
zlanařit k čistému pitivu. "Nevezmeme kramle?"
"Cože?" zamrká a její pohyby jsou podezřele vláčné.
"Nešílíš?! Ted? Vždyf je ťo absolutně špice!"
"V nejlepším se má přestat..."
"A kdo ti řekl, že jsme v nejlepším?" zahihňá se.
"Myslela jsem, dokud to máme pod kontrolou," oponu-
ji. "Ten tvůj miláček je pěkně zhulenej, a ty máš taky dost."
"V pohodě," uklidňuje mne. "Ber to tak, Sue, že život je
krátkej a je třeba si ho užít, když je příležitost."
Víc se domluvit nestihneme, před klubem zastaví taxík
65
a Míra nás strčí dovnitř, aby si přisedl spolu s Robertem
načež vyrazíme na naprosto šílený tah, něco jako exkurz
po různých barech ve městě. Pamatuji si první tři, Zapada
jící slunce nemají ani v jednom, u Charlieho si dám vodk
s džusem, v Rodeu je to sklenička červeného a Planeta opi
to zajistí bublinkami. Zbytek mi začne splývat, vím jen, ž
se naprosto skvěle bavím i s tím nesympatickým Roberter
a že ani jedna neprotestujeme, když nás taxík vysyp
u domu, kde ti dva sdílí byt 2 + 1. Helena se totiž zmír
o mé současné situaci bezdomovce a kluci nám velíc
ochotně nabídnou pro dnešní noc přístřeší. Tedy, ono jd
spíš o zbytek noci, musí být hodně pozdě, ale kolik vlastn
je, to jaksi nejsem při nejlepší vůli schopná z displeje mo
bílu přečíst. Koneckonců na tom vůbec nezáleží!
Jsem opilá. Ne tolik jako Helena, protože si svůj sta'
uvědomuji, nicméně mě to nijak netěší a snažím se vystříz
livět lokáním mrazivého vzduchu, ovšem to mi Robert dog
striktně zatrhne, protože okno, ze kterého se povážliv
vykláním, zase zavře. Pak málem urazím bokem futr
i s dveřmi a krátkozrace zašvidrám po místnosti: "Máte t~
vůbec nějaký postele?"
"Jasně," ujistí mě Míra, který si smotne brčko a kouří h.
napůl s Helenou, "sice jen dvě, ale zato pořádný."
Helča okamžitě projeví přání si postel prohlédnout, tak
že se ti dva ztratí v Mírově pokoji, a mně se snaží Mír
nalákat do svého. Na dvoumístné letiště bychom se vešl
pohodlně, o to nemám obavy, přesto tohle pohodlí odmít
nu a připravím sí provizorní ležení z kuchyňských židli
Robert ze mě má pěknou švandu, ležet na dvou židlích s
prostě nedá, neustále se mi rozjíždějí, a když žuchnu n
zem, pochopím i ve svém stavu marnost počínání. Poté, c.
prozkoumám vestavěné skříně v chodbičce, zda bych se d~
nich nevešla, patrně podsunutý zážitek z prababiččiny cha
66
lupy, zamířím do koupelny s jasným cílem ustlat si ve vaně.
Nápad jistě dohry', ovšem zkrachuje na jisté maličkostí - ti
dva nemají vanu! Nenechám se rozhodit, zalezu si do spr-
chového koutu a zašoupnu za sebou dveře. Přejí sí usnout
a spát a probudit se do bílého dne opět při smyslech!!
Přání je ovšem věc jedna, skutečnost věc druhá. Velice
brzy mě začnou brnět skrčené nohy, kachlíčky jsou víc než
nepohodlné, a co je ještě horší, nějak mi začínají vypadá-
vat souvislosti, přestávám rozlišovat, co je realita a co di-
voké představy vířící mi hlavou. Nikde nemám stání, mu-
sím vylé2t z koupelny a jako v tranzu najít první postel,
která se namane. Že už je z části obsazená Helenou a Mí-
rou, tak to mi vůbec nevadí, také jde o dvojlůžko. Ti dva si
mého příchodu nevšimnou, zcela zaujatí sami sebou, leh-
nu si tedy na bok, k ním zády, a rukou šmátrám po nějaké
přikrývce. Kdybych měla bundu, mohla bych se přikrýt
tou, ale odhodila jsem ji v kuchyni... či kde. Pak asi deku
najdu, protože chlad vystřídá příjemné teplíčko, najednou
ležím na nafukovací matraci uprostřed oceánu, kolem mě
je jen voda a voda, vlny mě nadnášejí a krásně houpají,
houpy hou, houpy hou... Pak se zvedne vítr, houpání je čím
dál divočejší, kdesi blízko někdo hlasitě sténá, ale nemohu
se podívat, musím se držet matračky ve strachu, že z ní
spadnu a utopím se! Možná sténám já, nejsem si jistá...
Ted' už mi houpání vůbec příjemné není, ještě dostanu
mořskou nemoc... ! Divím se, že ji Helena nemá, ona
i Míra se v divokém rytmu propadají nahoru a dolů, probo-
ha, nechte toho už, vy dva blázni! Přede mnou se vynoří
černý stín dávno zemřelé prababičky. Jdu si pro tebe, Zu-
zano, půlnoc už dávno byla, tentokrát mi neutečeš... Uhý-
bám před její holí, kterou mě chce přetáhnout, užuž mě drží
za nohy, ale není to prababička, to mě chce za kotníky stáh-
nout žralok, kopu nohama, až se osvobodím, Libore, ty
67
hnusáku, proč jsi to udělal, já ted kvůli tobě nemůžu domů
Nedotýkej se mě, nebo tě zabiju... Šmátrající ruce patří d~
kategorie těch nejodpornějších představ, nejsou pravé, vín
to! Nemohou být, kde by se tu vzal, uprostřed moře, kter~
stále tak příšerně houpá a šumí a vlny naráží do ska
a všechno víří a točí se ve zmateném rytmu v té tmě, kter;
mě svou tíhou až dusí...
68
5. bylo nebylo
Probudí mě nevolnost tak prudká, že musím pevně zavřít
pusu, jinak bych dávila rovnou v posteli, a vypálit největší
rychlostí rovnou do koupelny. To, že jsem polonahá, nemá
význam, nad tím se nepozastavuji, prioritním úkolem je
najít záchod! Vůbec si nepamatuji, kde vlastně koupelna je,
ani zda je společná s WC, rozmístění nábytku v cizím bytě
je taky pěkný oříšek! Nejprve div neproběhnu prosklenými
dveřmi, pak porazím židli, načež se strefím do kuchyně. To
už mám fakt na mále, kdyby dveře do koupelny nebyly
hned ty vedle, nestihla bych to. Takhle se nakloním nad
mísu a vyhodím obšah žaludku v několika mohutných dá-
vících křečích. Je mi šíleně zle, zhroutím se na všechny
čtyři a se zavřenýma očima, ze kterých mi vyhrkly slzy,
čekám, až největší nevolnost odezní. Kde to, sakra, vůbec
jsem?! Panebože, takhle se zlískat!! Hlava mi jen třeští,
celým mým tělem třese zimnice, cítím se slabá, žaludek ,
jako na vodě. Zatímco čekám, až budu vůbec životaschop-
ná, v letmých útržkách se mi vybavují vzpomínky. V Me-
dea klubu to začalo a kdyby to tam i skončilo, mohla bych
o včerejším večeru prohlásit, že byl skvostný. Následující
exkurze po barech, to už byly hřebíky do rakve mého sou-
časného stavu. Jízdy taxíkem, nejrůznější přípitky, Míra,
ktery' platil jak uhlobaron, nové tváře lidí, kteří se se mnou
seznamovali, Robert... Čím déle pátrám po časové spirále,
tím méně toho vím. Moje pamět sahá zhruba do druhě ho-
69
díny ranní, pak už se jen tu a tam něco málo vynoří ze tmy
zapomnění. To, že je tenhle byt Mírův a Robertův, jen tu-
ším, jak jsem se dostala sem je mi záhadou a co se dělo je
velkou neznámou. Pár záblesků pošahaných snů, co se mi
zdály před probuzením, jinak okno velké jak výkladní
skříň.
Proč jsem si, proboha, svlékla i kalhotky?? Vyhrabu se
na nohy po etapách, přičemž se musím přidržovat mísy
a později i umývadla, spláchnu a za pomoci štětky ho vy-
šůruji do čista, načež se na sebe podívám do zrcadla a div
se neleknu. Líčidla mi rozmazaly slzy samovolně vytékají-
cí ze zarudlých oteklých očí, jsem rozcuchaná a celá jako-
by zmačkaná. Nacpu hlavu pod kohoutek a zvednu páko-
vou baterii, studená voda působí opravdu úlevně, omývám
se jí a chlemtám jako pes, mám příšernou žízeň, kloktám
a vyplachuji si ústa, abych se zbavila odporně kyselé pa-
chuti zvratků. Po umytí se můj vzhled zlepší snad jen
o čerň líčidel, jinak je to stále tatáž hrůza. Zčešu mokré vla-
sy dozadu, urovnám vyhrnuté elastické tričko s nápisem
SWEET GIRL, to teda fakt sedí!, kolem pasu si uvážu
osušku, abych se nepromenádovala po cizím bytě nahá,
a vydám se hledat další kusy oblečení. V kuchyni se válí na
zemi pouze moje zimní bunda a ušanka, džíny objevím
v ložnici vedle dvojpostele, na které spí Helena částečně
zakrytá Mírou. Ten kluk je snad anorektik, napadne mě.
takhle bez trika je hubený skoro jako já. Jejich svršky jsou
rozházené všude možně, je vidět, že měli se svlékáním
naspěch. Aniž bych je probudila, přitáhnu si blíž džíny
a musím je obrátit, jsou celé naruby, musela jsem je svlék~
nout taky v pěkném spěchu, nebo spíš ze sebe servat. Ješte
by tu někde měly být kalhotky... No jo, jsou, zakopnutE
pod letištěm, tanga meruňkové barvy jsou moje, Helem
včera zvolila černé krajkové. Podám si je nohou a otočím.
70
je z nich taky jeden chumelenec, načež zjistím, že to, co
z nich zbylo, se už obléct nedá. Nechápavě si je prohlížím.
Jak jsem se mohla vysvléct tak, že jsem je rozervala?!
Pravda, jsou z jemného hedvábí a šňůrka zezadu je fakt
hodně úzká, nicméně jak moc jsem za ni musela rvát,
abych je roztrhla? Proč jsem si je nesvlékla normálně??
Po těle mi znovu naskočí husí kůže. Moje hlava sice
odmítá přepych přemýšlení, nicméně mě nemůže nenapad-
nout druhá možnost: co když jsem si je nesvlékla já???
A pokud ne já, tak kdo a hlavně PROČ, za jakým úče-
lem???
Podívám se na spokojeně oddechujícího Míru. Že by
zneužil situace?! Měl přece Helenu, před očima mi blesk-
ne, jak se ti dva milovali; až celá postel nadskakovala. Ne-
byl to patrně jen sen. A co to další, co považuji za sny...?
Ruku šátrající po mém těle a ... Trnutí a bodavá bolest
v mém břiše, zvláši v podbřišku nakonec vůbec nemusí pa-
třít k nevolnosti!!
Rychle si obleču džínsy, tanga nacpu do kapsy a shýb-
nu se pro svetr. V tu chvíli se mi znovu zvedne žaludek a já
běžím do koupelny podruhé. Nemám už krom žaludečních
šfáv co zvracet, ovšem samo dávení a nutkání je odporné,
znovu sí dlouze vyplachují ústa a myji obličej. Pak sí jdu
do kuchyně pro bundu, musím ven, potřebuji vzduch na
vzpamatování.
V kuchyni narazím na Roberta, který si tam v rouše
Adamově připravuje vodu na kávu.
"Promiň," omluvím se, že jsem tam tak vtrhla, a chci
zase vycouvat, ale Robert mě zarazí.
"Dáš si taky kafe? Koukám, že ho potřebuješ víc než já."
"Radši ani ne..."
"To tě postaví na nohy," ujistí mě, hodí do skleničky
lžičku kávy a zalije ji vodou z rychlovarné konvice, načež
mi kafe naservíruje ke stolu, kam si sám také přisedne.
71
;,Snad se oblečeš, ne?" podotknu pobouřeně. Robertovo
tělo je sice výstavní, je vidět, že je v posilovně jako doma
a je na ně náležitě pyšný, nicméně dívat se u snídaně na to,
co se mu bimbá mezi nohama, fakt nemusím.
"Proč?" zazubí se. "Jsem doma."
"Třeba proto, že tu nejsi sám," připomenu mu rýpavě.
"Není nad pohodlí. A pak, jeho důvěrní přátelé jsou
i mými přáteli, nemám před nimi co skrejvat."
"Čí přátelé? Mírovi?" zeptám se nechápavě.
"To taky," zasměje se pobaveně. "Bydlí se nám tu dobře
proto, že se o všechno dělíme. I o přátele. Ted' jsem nemys-
lel Míru, ale Roberta juniora."
Dojde mi, o čem vlastně mluví. "Jsi nechutnej."
Pobavím ho tím víc, řehtá se jak debil. "Nedělej jeptiš-
ku, když žádná jeptiška nejsi." .
Další jeho moudra neposlouchám, čapnu bundu i čepici
a bez rozloučení vypadnu nejen z kuchyně, ale i bytu.
Mrazivý vzduch mi udělá dobře, lokám ho plnými douš-
ky. Sice je mi pořád na zvracení a neodvážím se do žádné
tramvaje, to tak, poblit tramvaj v neděli dopoledne!, hlava
bolí jako střep, ale aspoň mě přešla slabost. Procházka mi
pomůže zbavit se nejtěžší kocoviny, pročistit hlavu se mi
nepodaří, naopak! Stále přemítám, co se vlastně v noci sta-
lo. Nenaznačoval Robert, že jsme spolu něco měli? Vyspal
se se mnou? A kdo? On, nebo Míra? Případně oba???
Ať dumám, jak dumám, nevzpomenu si na nic konkrét-
ního za celou cestu. Klíč od bytu mám naštěstí v bundě,
včera jsem zamykala, a moje cesta vede do koupelny, kde
ze sebe strhám zakouřené oblečení, smrdím sama sobě, fuj,
a stoupnu si do sprchy, abych se očistila. Nejen od kouře
a potu, ale i tak nějak psychicky, snažím se mýdlem vydr-
bat otisky prstů na svém těle! Tam dole se cítím otlačená,
bolavá. Je mi ze sebe špatně víc než z alkoholu, sakra! ! !
72
Pak zapiju prášek proti bolení hlavy dvěma sklenicemi
vody a zalezu do Heleniny postele v touze vyspat se z toho.
Probudí mě Helena, která dorazí něco málo po poledni.
Ačkoli v noci pila rozhodně víc než já, je zničená mnohem
méně, trápí ji tak akorát bolehlav a nevyspání, jinak celkem
v pohodě, dokonce ani nezvracela. Pěkná nespravedlnost!
"Kam ses ztratila?" podivuje se mi.
"Potřebovala jsem někde v klidu umřít," svěřím se jí.
"Jo, říkal Robo, že jsi měla potíže," baví se, blaženě se-
bou plácne na Radčinu postel a s mohutným zíváním za-
huhlá: "To byl úlet..."
Ušklíbnu se. "Ani nemluv...! A co ty a Míra?"
Helča si zálibně přejede rukou ňadra. "Milovali jsme
se."
"To jsem si všimla," uchichtnu se.
"Jak to?" zeptá se překvapeně. "Vždyf jsi tam nebyla."
"Ne? Ležela jsem vedle vás a určitě z toho houpání se mi
udělalo tak moc šoufl, splašili jste mi žaludek."
"Jo, ty myslíš v noci...? Z toho si vůbec nic nepamatu-
ju, spíš jsem myslela, že nic nebylo, že jsme oba odpadli
dřív než k něčemu došlo. Tak v tom případě jsme se milo-
vali dvakrát. A ted' dopoledne jsem si to i užila."
Kdybych neměla pocit, že mi mozek narazí do stěny leb-
ky, zavrtěla bych hlavou mnohem vehementněji. "Ty jsi
případ, fakt...! A domluvili jste si aspoň něco dál?"
"Ne," přizná bez mučení. "Byla to jednorázovka, Mira
není kluk na chození. A ani bych takovýho bohéma za svý-
ho kluka nechtěla. Mým snem bylo se ke svému idolu při-
blížit. To se podařilo rychleji než jsem čekala. A hlouběji,
hihi."
"Nebul' nechutná i ty," okřiknu ji.
"A kdo ještě?" chytí mě za slovo.
73
"Ten odpornej Robo," ušklíbnu se. "Neříkal něco...?"
Nerozumí mé otázce: "Jako co? O tobě? Že jsi házel
kačenám do záchodu a žes nebyla zrovna společenská."
"Myslím spíš ... V noci. Co bylo... a nebylo."
"Bylo nebylo," baví se vesele. "Ty ses s ním vyspala?'
"Nevím," odseknu napruženě. "Já bych se s ním nevy
spala rozhodně, to vím jistě. Ale to, jestli se on vyspal s~
mnou, je jiná věc. A stejně tak to mohl udělat i ten tvů
bohém." Vylovím z kapsy džínsů tanga a předvedu je He
leně. "Silně pochybuju, že bych si je rozervala sama."
Helena se zamyšleně podrbe ve své afro-kštici. "Hm, ta
s tím ti nepomůžu, protože si vůbec nic nepamatuju, dc
konce ani to, že jsem v noci dováděla s Mírou já, nato
abych věděla, co jsi prováděla ty... nebo oni s tebou."
O trnutí v podbřišku a pocitu otlačení se nahlas nezmí
ním. Raději se přikloním k druhé verzi - nic nebylo. Sam
jí chci věřit, tak proč bych Helenu přesvědčovala o opaku
Navíc bez důkazů?
Bydlení s Helenou a Radkou není špatné, ovšem k tomt
aby to ták mohlo zůstat napořád, by se musely vyladit jist
maličkostí, těch pár háčků, které kazí celkový dojem. Tl
čenice v koupelně by se daly přežít, dokonce i každodenr
večerní úprk z bytu a schovávání se v podloubí soušedníh
domu v době, kdy obchází domovnice na kontrolu, drkot~
ní zubů při čekání na vysvobozující Helenino prozvoněn
s jasným vzkazem: vzduch je čistý, ovšem k tomu, aby tep
hle způsob života dostal statut delšího trvání, bych nutr
musela mít prachobyčejnou postel! Karimatku a spacá
pomalu nemůžu ani vidět, sním po měkké, čisté a tep
postýlce. . . ! Už aby byl táta z montáže zpátky, na společc
bydlení s ním se vyloženě těším, každý večer před usnutí
na tvrdé zemi si plánuji, jaké to bude skvělé.
74
Mámě pošlu pouze SMS zprávu, že se mám skvěle.
Nechce se mi s ní mluvit, mohla by se nějak nepříjemně
vyptávat a já moc lhát neumím, ještě bych se něčím hloupě
prozradila! Díky bohu existují vymoženosti jako krátké
textovky, tak proč to neřešit jimi, že. Navíc je mamka mož-
ná radši - zdržím ji tím rozhodně méně než telefonickým
hovorem. A je to levnější.
Veaškole naštěstí panuje období bezvětří, jak svorně na-
zýváme krásné klidné dny, kdy je vysvědčení napsané a ani
učitelům se nechce hroutit další známky, i oni si potřebují
kapku vydechnout, nabrat sílu na další pololetí.
Pondělí, kdy stále ještě nejsem po sobotním tahu úplně
ve své kůži, trávíme tradičně v ateliérech, kde přímo ruka-
ma namočenýma da barev ztvárním, a to velice podařeně,
abstrakční malbu vyloženě hýřící emocemi.
Část úterního dopoledne zabijeme přednáškou spojenou
se sledováním naučného videa o potratech, také budoucí
výtvarníky a výtvarnice musí škola vybavit do života po
všech stránkách, nejen zmáknutím dějin výtvarného umě-
ní a nejrůznějších technik kresby a malby, že, a na závěr
vyfasujeme každá balíček vložek.
Na středu si pro nás učitelé vymysleli ještě zajímavější
program, odpoledky nám odpadnou a dopoledne jdeme na
výstavu fotografií do galerie na náměstí, kam se z naší ško-
ly prozatím podařilo proniknout jen jedinému studentovi.
Kterému asi!
"Doufám, že tu nebudou ty naše stínofotky," špitne mi '
Helena do ucha v galerii, kde vládne skoro nábožné ticho,
ačkoli je tu tolik lidí, že na zhlédnutí některých snímků
musíme vyloženě stát frontu.
V první chvíli se zhrozím, skoro mě dostala. Nesmysl,
tak rychle to nejde, navíc tyhle fotky vystavoval i na něja-
ké soutěži, musí je mít nafocené dávno.
75
Ten kluk vážně umí, to mu přiznám. Jeho fotografie se
v konkurenci známých fotografů rozhodně neztratí, mají
duši.
"Docela jsem hrdá na to, že jsem se s ním vyspala,"
vysekne mu Helena svým způsobem poklonu.
"No, to já ne," pousměji se kysele.
"Co ne?" nepochopí mě. "Lituješ toho, že ses s ním ne-
vyspala, nebo pokud jo, tak lituješ toho vyspání?"
"Chci říct, že i kdyby se mnou něco měl, že bych na to
hrdá nebyla," vysvětlím polopaticky. "Přišlo by mi to od
něj totiž dost sprostý zneužití situace. Pokud to udělal, tak
nevím, za co bych ho měla obdivovat!"
Helena zaváhá. "Aspoň za ty fotky, ty slušňačko! Míra
je ze všech mých kluků ten nejslavnější. A asi i nejhezčí.
Navíc mně se to líbilo, takže já toho nelituju v nejmenším."
Pokrčím rameny. V tomhle jsme každá dost jiná, Helena
je starší než já o celý rok, kamarádka si po sedmé třídě
udělala pauzu, kterou strávila se svou matkou v USA, a do
osmičky nastoupila až s ročním odkladem. Krom těchto
zážitků - já jsem byla nejdál v Chorvatsku - má navrch o
spoustu dalších, především těch intimních. Je hezká, líbí
se, netrpí žádnými mindráky, umí se bavit a baví ji navazo-
vat nezávazné jednorázové vztahy. Baví ji sex.
S Mírou žádné pokračování není, nejspíš proto, že o něj
ani jeden z nich nestojí. Nenapsal jí, nezavolal, a ona se
neozvala jemu. Já jsem se mu ve škole celkem vzato vyhý-
bala, tady v galerii se setkání nevyhnu. Míra, ač zaneprázd-
něn, nás zahlédne v chumlu spolužáků. "Čau, kofata."
"Zdar, Mistře," zazubí se na něj Helča. "Zapomněla
jsem si památníček, podepsal byste se mi někam jinam?"
"Tobě vždycky," nezkazí její hru. "Kdykoli a kamkoli."
,;Třeba na pupík. Jestli sis nezapomněl pero..."
"Péro mám u sebe pořád, neboj," přeruší ji a oba se řeh-
76
tají jako na povel. Nechápu, že o tom mohou ještě vtipko-
vat! "Ale tady je dost lidí... Leda vzadu v kumbálu."
"Necháme to na jindy," projeví Helča skromnost. "Co ty
naše fotky?"
"Dvě vyšly skvěle," vzpomene si. "Jednu nechám pas-
partovat, fakt za to stojí. Ostatní ti můžu dát, jestli budeš
chtít, zajdi někdy. Ale ohlas se předem, jo. Mám dost nabi-
tej diář." Pak si všimne mého upřeného pohledu, v orva
ných uválených riflích zastrčených ve vojenských kana-
dách a vytahaném svetru nevypadá jako člověk na své
vlastní vernisáži, a vyloží si ho po svém: "Čau, Sue. Po-
zdravuje tě Robo."
Do jinak bledých tváří mi vhrkne červeň. "Proč?!"
Tahle otázka Míru pobaví. "No... Já nevím, proč se lidi
pozdravujou. Asi má na tebe pěkný vzpomínky, taky kdo
by neměl... !, já bych tě pozdravoval taky, nebo -
Helena ho chytí za slovo: "A neříkal, jaký? Zuzana by to-
tiž ráda věděla; jestli = ` Kopnu ji do kotníku, jen vyjekne.
Okovaná špička mých zimních šněrovacích bot má ten správ-
ný účinek. " - mu bylo taky tak blbě jako jí."
"Za co ho máte?" zasměje se Míra. "Myslíte si snad, že
je to takový mlíčně jak vy, aby si dal dva tří panáky, smot-
nul brčko a poblit záchod, nebo co?"
"No jo, já zapomněla, že vy jste už velcí kluci," kření se
na něho Helena. "Tak zatím pa, Mistře, měj se, my to jdem
projít až dozadu, af vidíme, jak fotí tvoje konkurence."
"Jak asi - hůř," rozhodí pobaveně rukama. "Mějte se."
Teprve když mu zmizíme z doslechu, Helena se na mě
osopí: "Budu mít modřinu, vole. A to jsem ti chtěla pomoct
vyřešit jednu velkou neznámou! Mohla jsi mít aspoň jas-
no."
"No jo, ale ne takhle!" ohradím se nahlas, až se po mně
kolemstojící obdivovatelé fotograřií otočí, sklopím zrak
77
a dál pokračuji šeptem: "A pak, možná radši nadějnou ne-
jistotu než mít tak hnusnou jistotu."
Krom toho, co myslel tím kdo by neměl?! Zeptat se hc
na ostro, zda on má na mě také pěkné vzpomínky, natož se
vyptávat, jak moc intimní, tak to tedy opravdu ne!
O kom se mluvívá, nedaleko bývá. Na několika Míro-
vých aktech poznám Roberta. "Ten tvůj Mistr je normální
úchyl."
Helena vyprskne. "Kvůli tomu, že fotí nahatýho spolu-
bydláka, nemusí bejt úchyl ani buzna. A že není na chlapeč-
ky, tak to vím stoprocentně, hihi."
"To nemyslím," ohradím se. "Spíš si Míra léčí komple-
xy, ne? Sám je jak komár, tak fotí namakanýho Roberta."
"Svaly nejsou všechno," zastává se ho. "Je pravda, že
z těch dvou by byl ideální muž - Mírova hlava a ego plus
Robertovo tělo... Je sice hubenej, ale pověst nelhala. Je
vybavenější než Robo. Fakt ho má až sem. . . !"
Plácnu ji po zádech, ovšem smát se musím také. Už pro-
to, že ta nechutnice schválně přehání a ukazuje skoro ke
kolenům!
Adámková má dost věčného omlouvání a zažene na par-
kety i flákače a simulanty, co hodlali strávit dvě hodiny
tělocviku příjemnějším způsobem než pobíháním po tělo-
cvičně. Patřím do kategorie simulantů, jelikož mi menses
mešká už druhý den, a tudíž se nedostanu do družstva, tak-
že si podle tělocvikářky máme my zbývající házet s mí-
čem, například trénovat zásahy na koš a podobně. Ze zdr-
žení menstruace nevyvozuji žádné závěry, hlavně proto, že
je vyvozovat nechci, to je to poslední, co by mi ještě tak
chybělo! Navíc zpoždění přece bývá běžné, ne? Helča mívá
klidně dvoutýdenní výkyvy a nikdy se nestresuje, nevím.
proč bych se měla začít plašit, přestože jindy mi to funguje
přesně jako hodinky.
78
Tohle jsem teda nevychytala, zuřím šama na sebe. Kdy-
bych se bezdůvodně neomlouvala, mohla jsem si aspoň
zahrát s ostatními volejbal, který mě normálně baví.
A tak místo příjemného plácání přes síť dribluji s míčem
po tělocvičně jak fretka, až se mi Helena nepokrytě směje,
potvora. Ani mě nehne tlačit se v houfu pod košem, krom
toho na mě vyšel těžký míč, co při každém dopadu na zem
o parkety vyloženě zaduní. Zvedat ho nad hlavu by byla
šílenost, spíš bych si strhla páteř a při své celkem křehké
tělesné konstrukci rozhodně nejsem žádný vzpěrač Zarem-
ba.
Když už musím driblovat, tak pořádně, ze všech síl. Pří
druhém kolečku kolem tělocvičny se mi podaří najít správ-
ný rytmus a ještě si počítám kroky, aby vycházely přesně
a míč dopadal na zem v pravidelném staccatu dunivých
bubnů, při třetím kolečku mě to vyloženě začne bavit, jsem
sama se sebou spokojená, takže mi přijde dost nefér, když
mě vpůli čtvrtého kola zarazí učitelčin pronikavý hlas:
"Proboha, přestaň! Vždyf mi z tebe praskne hlava!"
Leknutím mi vypadne míč z ruky a ještě čtyřikrát zadu-
ní o zem, než přestane odskakovat a zakutálí se pod koně.
Holky jsou ze mě mrtvé smíchy. Omluvně pokrčím rame-
ny. "Já jsem = `
"Jdi si sednout, prosím tě!" nařídí mi a dál se věnuje
pískání volejbalového zápasu.
Jak je libo! Uraženě dokopu míč do nářadóvny a jdu
rovnou do sprchy, mohu si dopřát přepych ráčhat se sama,
do konce těláku zbývá ještě dobry'ch třicet minut.
Chemie proběhne v poklidu, následující angličtina rov-
něž, překládáme při ní písničku od Ricky Martina, a češti-
nou pak přímo končíme. V té se už neučíme vůbec, třídní
nám rozdá vysvědčení a ke každému má nějaké ty připo-
mínky, takže hodina uteče ráz dva. Bere to podle abecedy,
tudíž jsem na řadě přesně uprostřed.
79
"Kojsová." Položí na mou lavici dokument vyjetý z po-
čítačové tiskárny. Obyčejný papír A4, kvůli kterému bývá
vždycky touhle dobou a hlavně na konci června několik
sebevražd či pokusů o ně, případně útěků z domova. Tedy,
ne na naší škole! Ta je naštěstí pohodová, ve třídě má nej-
horší známku čtyřku spolužák Milan Dominikus, a to z dě-
jin umění. Já jsem na tom ve všech předmětech zhruba
o stupeň lépe, dvojky a jedničky mi kazí trojka z výtvarky.
Třídní je se mnou víceméně spokojený. "Není to špatné,
Zuzko, ještě by to chtělo trošičku doladit kreslení a bude to
přímo parádní."
"No jo, právě," pousměji se takřka omluvně. "Kdyby to
byla trojka z normálního předmětu, třeba literatury..."
"To snad ne," ohradí se češtinář s úsměvem.
"Tak dejme tomu z angličtiny," opravím se. "To by se
dalo našprtat a známku si zlepšit, jenže zrovna výtvarka..."
"Je věc talentu," zazubí se na mě Helena pobaveně.
"Zálišová, nebud'te škodolibá," krotí ji třídní.
"Má pravdu," zastanu se kamarádky.
"Každý člověk je talentovaný," domlouvá mi třídní a
ačkoli je Helenino vysvědčení až úplně na konci, neváhá ho
vylovit z paklíku na porovnání. "Ne každý v sobě talent
objeví a už vůbec ne každý ho využije. Vám jdou zase jiné
předměty než Janě Heleně. Trošku na sobě zapracujte
a bude to."
"Děkuju," přijmu cár papíru a zběžně okouknu zbytek.
Vše podle očekávání; jednička akorát z češtiny a dějin vý-
tvarné kultury, jinak samé dvojky. A to mi učitel Krajčo
v předmětu amatérská fotograřie nadržel, známky jsem
měla mezi, dokonce spíš víc k té trojce.
"Když vás mám po ruce, Zálišová," přejde třídní k Hel-
če. "Není to špatné, ale kdybyste se aspoň občas mrkla na
učení, spolu s vaším nadáním by to bylo vyloženě výbor-
né, Jano."
80
Helena má z uměleckých předmětů jedničky, z ostatních
trojky krom češtiny, kde dostala dvojku. Co se týče průmě-
ru, je na tom rozhodně hůř než já, přesto bych s ní vysvěd-
čení okamžitě vyměnila! Ona je totiž talentovaná, což jí na
umělecké škole rozhodně hodí víc než moje dobré známky
z obecných předmětů, že, zatímco já jsem pouze průměr-
ná. Pravda, průměrná na výběrové škole plné talentů, ale
i tak... Skoro si připadám jako podvodník, co se sem do-
stal nedopatřením a marně předstírá talent. A přitom se mí
tady opravdu moc líbí a všechny předměty mě baví, hlav-
ně ty umělecké, tím víe mě mrzí, že v žádném z ních nevy-
nikám!
"Máte na stipendium," hučí do kámošky tříd'as. "Stačí
jen chtít. Jasné?"
"Pokusím se," věnuje mu Helena zářivý úsměv a já mám
co dělat, abych nevyprskla. Stipendium v každé třídě zís-
kává pět nejlepších a nejde zrovna o zanedbatelnou částku.
Bohužel mě se týkat nikdy nebude, talent nenadřu biflová
ním! Helena by mohla, jenomže třídní patrně netuší, že
stípko je tím posledním, co by ji donutilo k učení. Jejich
rodina žije v poněkud jiných poměrech!
Což se projeví prakticky vzápětí, jakmile se s Denisou
a Annou dokoulujeme až k penzionu. Nablýskaný Bavorák
z velké části v chromu patří Helenině otci a chlápek v ob-
leku, co sedí za volantem, svým způsobem také, nebof je
to jeho osobní šofér, kterého občas posílá pro dceru, když
sám svou berušku vyzvednout nemůže. Do školy Helča
občas vlakem přijede, to zase ano, ovšem domů sama snad
nejela nikdy. Její rodiče žijí v domnění, že po pilném stu-
diu bývá koncem týdne a někdy až po dvou, to když naplá-
nujeme společný víkendový tah, tak vyčerpaná, že by ces-
tu vlakem nezvládla! No a Helena není blázen, aby jim to
vymlouvala, to je jasné.
81
"Příjemnou lyžovačku," popřeji jí krásný pobyt v ra-
kouských Alpách.
"Taky si dobře zalyžuj. Stejně jsi měla jet s námi, Sue,"
lituje mého rozhodnutí strávit jarní prázdniny v Jeseníkách.
"Víš, jaká by to byla legrace? Takhle se budu tejden nudit."
"Nudit? Přes den budeš lyžovat a večer..."
"Hrát s našimi kanastu," uchichtne se. "Zábava jak
noha."
"A co společenský večery? Ten hotel, kam jedete, vypa-
dá podle prospektů na pěknou snobárnu s hudbou a tan-
cem."
"To sice jo," připustí, nicméně se zašklebí: "Jenže když
si představím ty Tyroláky v podkolenkách a s šortkami s la-
clem, jak tam s nimi budu juchat a jódlovat... Tak snad
vážně dám radši přednost těm žolíkům."
Tahle představa skutečně nemá chybu, řehtáme se obě
jako koně celou cestu po schodech z bytu, když se vleče-
me s plnou polní. Prakticky se od Heleny stěhuji, musela
jsem si sbalit všechny věci, ty necelé dva týdny u ní byly
veselé, ovšem také dost náročné a ... divoké.
Helena je kámoška se vším všudy, do bavoráku si vleze-
me obě a ona mi zařídí odvoz na opačný konec města, kde
má své sídlo firma, ve které mamka dělá výkonnou mana-
žerku.
Paní na recepci mě určitě zná, nejsem tu za mámou prv-
ně, přesto si mě nechá legitimovat a důležitě zanese mé
jméno do knihy návštěv, zatímco já se modlím, aby máma
nebyla někde mimo, v terénu. Ale tak to by snad recepční
mohla vědět. . . !
S napjatým výrazem poslouchám jednostranný hovor,
jak volá nahoru a mluví s několika lidmi, než mi oznámí,
že paní doktorka Kojsová má zrovna jednání a dřív než za
hodinu na mě mít čas nebude. "Počkáte tu, nebo přijdete
později?"
82
"Počkám," rozhodnu se a plácnu sebou do pohodlné
pohovky, do které zapadnu jako do sněhu. Nemám kam jít
a courat se bezcílně městem se mi v té zimě, co tam je,
nechce. Bohužel nemám nic ke čtení a firemní letáky, kte-
rých je na skleněném stolku kupa, mě neberou, takže se čas
krátím hraním stupidních her na mobilu. Z hodiny jsou
nakonec bez pěti minut dvě, než na mě recepční zavolá, že
mohu jít nahoru.
"Dveře číslo osm!"
"Já vím," ujistím ji a se všemi bágly se nastěhuji do vý-
tahu, abych vzápětí klepala na dveře máminy pracovny.
Díky vrátné pro ni není můj příchod žádnou novinkou,
přesto je překvapená. "Proč sis ty věci nedonesla domů?
Stalo se snad něco?"
"Jo," přikývnu. "Je vysvědčení. Nesu ti ho ukázat."
"Vysvědčení...? To už je posledního?" podiví se a mrk
ne na kalendář. "Jednatřicátého je až zítra - "
"Zítra jsou jednodenní pololetní prázdniny," přeruším ji
s povzdechem. Mamina jaksi krom svého náročného za-
městnání nic jiného neregistruje. "Mají to tak všechny zá-
kladní a střední školy v republice. A od pondělí má navíc
náš kraj jarní prázdniny. Tudíž i já. Zítra jedu na týden
k Ondrovi."
"Já vím, říkalas mi to," vzpomene si. "Tak ukaž..."
Vyhrabu z báglu vysvědčení a máma ho přelétne očima.
"Co ta trojka?"
"Z výtvarky ji mám vždycky," připomenu nedůtklivě.
"Holt nejsem da Vinci, Born ani Mucha."
"No, já myslela, že tam bude něco významného," nadho-
dí. Vysvědčení jsem jí přinesla do práce ukázat naposledy,
hm, v páté třídě...?
"Nebudeš už končit? Počkám na tebe," změním téma.
Máma mrkne na hodinky. "Ještě musím něco málo zaří-
83
dit... Obědvala jsi vůbec? Ne, to jsem si mohla myslet. Vír
co, Zuzi? Běž domů a až se vrátím, zajedeme si někam na
večeři."
"Na večeři," odfrknu. "To bude bůhví kdy. Já tu na tebe
počkám a můžeme jít na pozdní oběd nebo brzkou véču
samy."
"Bez Libora?" podiví se. "Jak by to vypadalo..."
"Právě, bez Libora," chytím ji za slovo. "Dámskou jíz-
du, mami. Aspoň si popovídáme jen my dvě."
Mamka je vyloženě na vážkách. "No, dobře,`` souhlasí
nakonec. "Ale to bude chvíli trvat = `
"Nevadí, počkám," ujistím ji. "Můžu k počítači?"
"Jo, jistě," dovolí mi a já následující tři hodiny, tak je
mámina "chvíle" dlouhá, strávím brouzdáním po netu.
Krom chatovacího okna mám otevřená i další, s poštou či
různými weby, pročítám novinky ze světa, programy kin
a divadel, vtipy na Fudge, stav sněhu v Jeseníkách i Tyro-
lích, přes SMS bránu posílám zprávy Heleně a čekání mi
uteče rozhodně příjemněji a rychleji než hraním hada či
pexesa na mobilu.
"Mohla sis odnést domů aspoň ty věci," zlobí se mam-
ka, když se štracháme do poměrně luxusní restaurace hote-
lu Bílý beránek se všemi bágly.
"Ty by byla hrozná zacházka," ujistím ji a raději se za-
hloubám do jídelního lístku. Hlad mám vyloženě obrovský
takže si ke kuřecím medailonkům zapečených s brokolicí
a Nivou objednám krom amerických brambor i šopský sa-
lát.
Při čekání na jídlo a během něho mluvíme o škole, tako-
vé ty řeči celkem o ničem, z nichž ještě navíc mamku dva
krát vyruší urobil. Teprve u pressa, které si dáme po té bá-
ječné baště, mi máma nahraje na téma, jež jsem s ní chtěla
probrat především a stále nevěděla, kudy do toho.
84
"Kdy se vlastně vrátíš od Ondry? Ktery' den? Příští so-
botu máme prezentaci firmy v Olomouci, bude to i s recep-
cí, rozhodně se to protáhne do neděle. Libor jede se mnou,
tak aby tě nepřekvapilo, že doma nikoho nenajdeš."
"To nevadí," omluvím jejich nepřítomnost. "Víš, mami,
mě stejně napadlo, že bych mohla zkusit bydlet u táty."
Mámu, vytahující si cigaretu z krabičky, můj nápad za-
skočí natolik, až ustrne v půlí pohybu. "Proč?"
Pokrčím rameny. "Proč ne?``
"Přece musíš mít nějaký důvod! Jak tě to vůbec na-
padlo?!"
Důvod mám, ovšem říct ti ho nemohu; povzdechnu si
v duchu. Z nepříjemné situace mi nevědomky pomůže pán
od sousedního stolu, ktery' si všimne mamky svírající štíh-
lými prsty cigaretu, a úslužně jí přijde posloužit zapalova-
čem.
"Děkuji," usměje se na něho poněkud nepřítomně a aniž
by čekala odpovědi na ty předešlé otázky, položí mi další:
"Táta o tom tvém vrtochu ví?"
"Jo," zalžu z voleje, protože cítím, že tim svému nápadu
dodám věrohodnosti -a máma nebude mít tendenci mi ho
zakázat.
"A co tomu říká?" ptá se podezíravě.
"No, má radost. On je sám, kdežto ty máš Libora."
"On není sám," opraví mě s kyselým úšklebkem. Hrkne
ve mně. Jestliže táta býdlí s nějakou ženskou, tak jsem na-
hraná!! Máma odklepe popel a upozorní mě: "Má neroz-
lučného přítele, Zuzano. Chlast."
Uleví se mi. Uf, Pokrčím lehkomyslně rameny.
"Něco ti povím," podívá se mi vážně do očí. "Táta je
skvěle] chlap, nikdy jsem nepoznala lepšího, když je stříz-
livej. Jenomže na něho není spolek, protože skoro nikdy
střízlivej není. A s takovým člověkem se žít nedá."
85
Neodpovím. To je přece tátova věc, že chodí na pivo. Já
nejsem jeho manželka, které by to vadilo, potřebuji jen mít
u koho bydlet, a to mi stačí!
"Jak vidím, jsi pevně rozhodnutá," uvědomí si.
"Zkusím to. Třeba to půjde."
"No, jak myslíš. Když ti to budu vymlouvat, nebudeš mi
věřit. Tak si to zkus sama. Každá zkušenost je k něčemu
dobrá... A když myslíš, že musíš mít mermomocí i tuhle,
je ti nejspíš doma špatně a lituješ chudáka tátu, prosím,
bránit ti nebudu. Pamatuj si - na lítost a samaritánství už
dojelo hodně hloupých ženských." Uhasí zbytek cigarety
v popelníku a ohlédne se po vrchním. "Zaplatím, ano...?"
86
G. Zasněženy svět
Budík na mobilu mi zapípá u ucha v 6.10. O prázdninách
naprosto šílený čas na vstávání, nicméně v mém případě je
to nutnost. Nastavila jsem si ho schválně na dobu, kdy vstá-
vá i mamka do práce. Za nic na světě bych nezůstala v bytě
sama s Liborem! ! ! Máma ani netuší, jak moc byla včera
blízko pravdě, když s ironií v hlase říkala to o tom, kterak
se mi doma špatné žije. Na tom vypětí, které jsem prožíva
la celý večer a noc, opravdu nic dobrého nebylo! Dávala
jsem si sakramentský pozor, abych Libora ani nezahlédla
koutkem oka, natož se s ním snad nedej bože setkala!
Možná na tom byl podobně jako já, protože mi situaci
usnadnil tím, že vlastně nevylezl z obýváku. Přesto to bylo
naprosto šílené, neustále špicovat uši, čí kroky se ozývají
z chodby a kdo prošel kolem dveří mého pokoje... Máma
na mě byla navíc namíchnutá za rozhodnutí odstěhovat se
k tátovi, tudíž mě nechala na pokoji a nebylo jí divné, že
odtud vůbec nevylézám. Sbalila jsem si věci na hory, vyčí-
hala chvíli, kdy byli oba v obýváku, zamkla se v koupelně
a stejným způsobem se zase dostala zpátky. Ke všemu dve-
řím mého pokoje chybí klíč, takže noc, kterou jsem strávi-
la po několika dnech nocování na karimatce, nepřinesla
potěšení z čistých peřin a pohodlí. Naopak, celá vystreso-
vaná jsem se v pokoji zabarikádovala, dveře zapřela židlí
a na ni narovnala pyramidu z věcí, které by udělaly pořád-
ný rachot, kdyby se ke mně někdo v noci snažil dostat,
87
a i když jsem věděla, že notně přeháním, Libor je sice
parchant, ale ne idiot, aby se za mnou dobýval v době, kdy
máma spí za zdí, bála jsem se strachy usnout. Poslouchala
jsem zvuky v domě ještě ve dvě hodiny po půlnoci a každé
vrznutí či praštění v nábytku u nás nebo u sousedů ve mně
vyvolávalo infarktové stavy.
Ranní vstávání sice normálně k smrti nesnáším, dnes mi
však přijde jako vysvobození. Než taková noc, radši žádná!
Máma, kterou potkám v koupelně, je překvapená. "To
už se tak těšíš na lyžování, že nemůžeš nedočkavostí do-
spat?"
Přinutím se k úsměvu. "Jasně, vždyf jsem rok nelyžova-
"
la.
"Jsi blázen," směje se mi. "Mohla ses v klidu vyspat,
najíst - Libor bude dělat španělské ptáčky, ty umí skvěle,
a jet až odpoledne. Pomohl by ti s lyžemi na vlak."
"Chci jet tím ranním. Hodíš mě na nádraží autem, vid'?"
Nadšená zrovna není. "V sedm mám být v práci, kvůli
tobě přijdu pozdě... Jsi už sbalená? Tak fofrem!"
Do naší oktávky, parkující před domem, nanosím bágly,
dřív než se mamka stihne rozkoukat. Poslední lednové ráno
je zakaboněné, teploměr je na nule a z nebe padá odporně
vlezlý drobný deštík, který na vozovce rovnou přimrzá,
takže se mámě vůbec. nedivím, že z mých nápadů není od-
vařená. Naštěstí je dobrý řidič, prokloužeme se provozem
až k nádraží bez kolapsu a než vystoupím, zaloví v peně-
žence.
"Na, prosím tě. Budeš potřebovat na vleky a tak různě;"
"Díky, mami."
"A tohle dej Ondrovi za pobyt," podá mi další peníze.
"Nemůžeš je tam týden vyžírat."
"Stejně si to nevezme," namítnu.
"To víš, že vezme," ujistí mě. "Na rozdíl od tebe už ví,
88
že vydělat peníze je pěkná dřina. Kdyby se nemusel hned
po škole ženit a radši šel na vysokou, mohl být doma
a užívat si bezstarostnýho studentskýho života. Nemusel by
od dvaceti let živit rodinu."
"Ondrovi to vyhovuje," zastanu se brášky, protože téma
života zkaženého předčasnou ženitbou jsem vyslechla
mockrát. "Vybral si to sám a je šfastnej a v pohodě."
"Jo? Tak to pochybuju," ušklíbne se mamka. "No nic,
musím jet. Pozdravuj je tam, dej za mě malýmu pusu. Řek-
ni Ondrovi, že se tam s Liborem pořád chystáme, ale nějak
mi to nevychází. Však vidíš, jak to se mnou je. Tenhle ví-
kend jsem ve Vídni, příští s Liborem v Olomouci..."
"Vyřídím," slíbím, vytahám bágly a lyže a vleču je do
haly hlavního nádraží. Spoj do Petříkova jsem si našla na
Internetu a tudíž vím, že mám ještě hodinu času, nemusím
nijak chvátat. U stánku s rychlým občerstvením si koupím
hot dog, svou snídani, a automat mi po devíti pokusech,
kdy mi neustále vrací mou desetikorunu, na ten desátý při-
praví kávu. Hala je navzdory ranní hodině a prázdni-
nám, nemotají se tu žádní dojíždějící studenti, poměrně
plná. Především somrujících bezdomovců je tu teda fakt
dost, někteří vypadají zbědovaně, z jiných jde celkem
strach, raději se nehnu od svých věcí. Většinou jde o starší
lidi, zkrachovalé existence a alkoholiky, ovšem výjimky
potvrzují pravidlo. Například holka jen o málo starší než já.
Dlouhé zmaštěné blond vlasy jí v tenkých provázcích visí
do vychrtlého obličeje, je celá špinavá a smrdí na dálku,
vodu neviděla nejspíš celou zimu, a navzdory studenému
počasí nemá ani bundu, jen jakýsi hnusný svetr. Nejvíc mě
zarazí její pohled - prázdný a mrtvý, lhostejný ke všemu
kolem, když tak chodí od jednoho k druhému s nataženou
rukou.
"Jdi radši makat!" poradí jí chlápek v kožichu a s diplo-
89
matickým kufříkem, zatímco ostatní se od ní odvrací a rad-
ši dělají, že ji vůbec nevidí.
Ačkoli normálně bezdomovcům nic nedávám, stejně by
to propili, téhle holce podám padesátikorunu. Přijme ji bez
mrknutí, ani nepoděkuje, prázdný výraz stejně dutý. Chlap,
co ji před chvílí posílal do práce, se na mě podívá a nejspíš
si myslí, že jsem padlá na hlavu. Trhnu rameny. Je mi buřt,
co si myslí! Tu holku neodsuzuji, kdo ví, jak se do téhle
situace dostala! Spíš mě zamrazí při představě, že bych
mohla dopadnout jako ona. Momentálně jsem poloviční
bezdomovec a jestli to s tátou nevyjde, tak vážně nevím!!!
Tyhle myšlenky radši násilím vyhodím z hlavy a jdu si
na informační tabuli přečíst číslo nástupiště vlaku směr
Olomouc. Nastěhovat se do vlaku se všemi bágly, tedy
s krosnou na zádech, taškou s lyžákama v jedné a lyžema
v druhé ruce je pěkná dřina, zvlášf když vlak je takřka plný.
A to si schválně vyberu zadní vagon, kam se hrne lidí nej-
méně! Volné místo v jednom kupátku nakonec objevím,
ovšem lyže si raději nechám v chodbičce, takže cestování
není vůbec pohodlné, když musím neustále kontrolovat,
zda mi někdo moje fischerky nešlohl nebo se o ně v chod-
bičce nepřerazil. .
Spoj v Olomouci navazuje přesně, respektive, vlak do
Jeseníku tam na náš rychlík už čeká. V tomhle vlaku sice
prořídne normálních cestujících, zato přibyde lyžařů, s ly-
žemi se tu motá kde kdo. Přestup v Jeseníku je poslední, po
pětačtyřiceti minutách přešlapování na nádraží natahám
bágle do jednoho ze dvou vagonků místní lokálky, kde je
sice chladno skoro jako venku, ale zase cestování je mno-
hem romantičtější. Místy totiž projíždíme korytem vyfré-
zovaného sněhu ve výši stropu, jinde se otevře výhled do
krajiny ledového království. Při pohledu na kopce křídově
bílého sněhu, chaloupky se sněhovými čepicemi, půlmet-
90
rovými rampouchy a stromy obtěžkané námrazou a bílou
záplavou se mimoděk usmívám. Tohle je úplně jiná zima
než ve městě! Všechno je tak krásně zářivé a čisté, až sí
najednou připadám očištěná i já. Libor, Míra i Robo zůstá-
vají kdesi daleko za mnou, patří do uzavřené kapitoly, za
kterou otočím list. To jsem moc nevychytala, ale odted' mě
čeká budoucnost čistá jako sněhová pláň přede mnou, a to,
jaké cestičky a stopy v ní vyšlapu, záleží jen a jen na mně.
Nejradši bych do ní napsala krásné verše, tak moc poetic-
kou náladu ve mně okolí probouzí! Básnit neumím, vlast-
ně ani žádnou poezii nečtu, krom zbytků dětských říkanek,
co mi utkvěly v paměti, bych v mysli vyhrabala leda Poled-
nici nebo Vodníka, což ovšem nejsou verše, které bych
chtěla psát do sněhu.
Vystoupím v Ramzové, na záda hodím krosnu, přes r~
meno popadnu lyže a do druhé ruky tašku, a vyrazím přes
Ramzovské sedlo a vyhlídku Na větrolamu směrem k Pet-
říkovu. Ty dva kilometry mi s plným nákladem dají pěkně
zabrat! Ke všemu penzion Beránek je až na samém konci
vsi čítající pár desítek stálých obyvatel, ovšem v zimní se-
zoně vyhlášené lyžařské oblasti díky naprosto skvělé polo-
ze severních svahů, které zaručují dostatek sněhu i v přípa-
dě, že by jinde už dávno žádný nebyl. Petříkov žije i dnes;
potkávám spousty lidiček, veškerá ubytovací zařízení pras-
kají ve švech, prakticky všechny místní živí turistický ruch
a ačkoli mám bry'le na dálku schované kdesi v báglu, podle
velkého množství barevných postaviček na sjezdovkách
poznám, že jedou všechny tři vleky.
Jelikož dorazím takr"ka v pravě poledne, penzion Berá
nek je obležený hladová, sotva se proderu ke vchodu skrz
les lyží a hůlek zapíchaných v hromadách sněhu. Parkoviš-
tě je plné zasněžených aut a restaurace i velká jídelna
v přízemí obsazené do posledního místečka. Vejdu dovnitř
91
a přimhouřím oči, abych se rychleji rozkoukala. Pana Be-
ránka, Ondrova tchána, poznám spíš podle kasírtašky. Kdo
jiný by v rodinném podniku dělal vrchního; že! Krom toho
je ze všech číšníků nejstarší, ty dva kluky kolem pětadva-
ceti vůbec neznám. Brášku objevím za barem, právě něko-
mu chystá presso, jen to zasyčí na celý lokál. Odložím si
věci ke stěně s věšáky přetékající bundami a proderu se
k baru, kde si vylezu na právě uvolněnou sedačku a čekám,
až se Ondra otočí čelem.
"Zuzano??" zaj ásá nehraně a tak nahlas, až se po nás pár
hostů otočí. Bráška si jich nevšímá, nakloní se ke mně
a přes barpult mě obejme. "Ani nevíš, jak rád tě vidím!"
"Ahoj, bratříku," zazubím se na něj. přím mu, cítím
stejnou radost. V dětství jsme k sobě hodně přilnuli a i když
jsme se občas porvali a pohádali jak koně, měli jsme jeden
druhého vždycky jako oporu. To, že se musel ženit, by ne-
vadilo tolik jako to, že se odstěhoval tak daleko!
"Jsem rád, žes na mě nezapomněla a napadlo tě přijet na
prázdniny zrovna sem. Kdybys byla zavolala, kdy přesně
dorazíš, přijel bych ti naproti k vlaku..."
"Nechtěla jsem tě otravovat, a pak, stejně by ses odtud
neutrhl," podotknu věcně. I během našeho hovoru se'věnu-
je práci, jakmile připraví kávu, nalévá do sklenic džusy
podle objednávky, kterou mu hodí jeden z číšníků.
"No, je tu blázinec," připustí s úsměvem. "Jako vždyc-
ky. Ale na tu čtvrt hodinku bych se prostě zdejchnul. Zůsta-
neš, doufám, až do příští neděle? Af stihneme taky poke-
cat."
"Jestli můžu tak dlouho...?"
"Jasně že jo," ujistí mě. "Co to je za blbou otázku?"
Pokrčím s úsměvem rameny. "A vejdu se někam?"
"Třeba do gauče," mrkne na mě.
"
"Fajn.
92
"Jsi nějaká smutná..."
"To se ti zdá," ohradím se a otočím se k výdejovému
okénku z kuchyně, odkud na sobě ucítím čísi pohled. Tuše-
ní neklame, tělnatá ruměnná dáma v bílém plášti, vrchní
kuchařka a Ondrova tchýně v jedné osobě, má i přes velkou
vytíženost přehled o tom, co se děje v restauraci. Kývnu na
ni a připojím úsměv, paní Beránková mě pozná a usměje se
také. "Málem jsi byl v podezření, že tu balíš turistky," za-
křením se na brášku.
"To jsem pořád," ujistí mě pobaveně. "Důvěřuj, ale pro-
věřuj... I když tady platí spíš nedůvěřuj a prověřuj. Aspoň
je nějaká sranda... Co si dáš k obědu? Jestli chceš hotov-
ku, je svíčková, vepřový výpečky, prejt se zelím nebo pá-
nev shanghaj. Pokud na objednávku, Vašek ti donese = `
"Stačí ta čína," krotím ho.
"A k pití? Místní pivo z hor?"
"Kolu," požádám ho a než vylovím peněženku, bráška
mi moje přání osobně splní, zaběhne do kuchyně pro talíř
s čínou a rýží, podá mi na pultík příbor a nalije nápoj.
"Prosím tě, schovej to," baví se, když mu chci za oběd
zaplatit, a odstrkuje mou ruku.
"Nemůžu přece jíst na účet podniku!"
"Kecy." Pohodí hlavou. "Nech si chutnat."
"Zacvaknu ti i celej svůj pobyt, máma mi na to dala."
"Tak si za to něco kup," poradí mi. "A jí to neříkej."
"To nejde. Jsou to peníze pro tebe, Ondro. Já jsem moc
ráda, že tu můžu být, že mě tu necháš, ale... Tak to zapla-
tím Beránkům."
"Nic jim nedávej. Dřu tady jak magor sedm dní v týdnu
a vydělávám dost na to, abych tě mohl na to jídlo pozvat,
když to bereš takhle. Kdes to viděla, aby si sourozenci pla-
tili za ubytování? Je jasný, že tě nemůžu ubytovat ve čtyř-
lůžáku, už proto, že žádnej není volnej, spát budeš u nás
93
a jíst taky. To, že nevaříme doma, ale tady, je druhá věc. 3,
jsem doma tady. Chápeš to, nebo mě chceš naštvat?"
"To rozhodně ne, ale - "
"Tak to sbal," nařídí mi.
Schovám peněženku a díky paní Beránkové, která m·
má i při téhle činnosti jako na dlani, se cítím coby přiživ
nik.
"Třikrát velký pivo a dvě mattonky," křikne na Ondri
jeden z číšníků:
Zatímco brácha pilně likviduje nahromaděné objednáv
ky, zhltnu oběd, jen se po něm zapráší. Měla jsem hlad jalo
vlk a af je paní Beránková jaká chce, vařit fakticky umí. N.
Ondrových slovech něco bude, slogan o domácí kuchyn
penzionu Beránek je rozhodně pravdivý.
"Super," udělám na brášku oceňující gesto, když m
úslužně odklidí talíř. "Kde je Magda? A Tůfek? Nahoře?'
"Touhle dobou se ho nejspíš snaží uspat," mrkne Ondr
na hodinky. "A to je práce pro vraha, to mi věř."
Pobaveně se zasměji, nicméně usoudím, že jít na návště
vu za svou švagrovou a synovcem by nebylo zrovna nej
vhodnější. Po domluvě s Ondrou to vyřeším jinak. Krosnu
batoh i tašku si hodím prozatím do skladu, kde se rovnoi
převleču do sjezdových kalhot a pod bundu vezmu bavlně
né triko s dlouhými rukávy, a vyrazím na sjezdovku. V ly
žácích jdu jak raper, naštěstí penzion leží v té nejvýhodněj
ší pozici, k nejbližšímu vleku to je přes úzkou silničku
U pokladny si koupím třicetibodovou jízdenku i s plasto
vou úchytkou, nazuji lyže a zařadím se .do fronty na vlek
Není tak strašná, kotva jezdí svižně a stíhá davy nadšena
odbavovat. První jízdu nahoru absolvuji ve společnosti či
lého staříka, který má chuť se vybavovat a má ze mě hne
na začátku psinu, když málem vezmu pochopa. Vlekař m
totiž šoupne kotvu pod zadek ve chvíli, kdy s tím nepočí
94
tám, cukne to se mnou řádně, ale začátečnickou chybu sed-
nout si na kotvu neudělám.
"Tenhle čerstvej prašan, to je paráda," libuje si můj sou-
sed. "Ty así moc často nelyžuješ, co?"
Tykání mu odpustím, ovšem vysvětlovat mu, jak to
s mým lyžováním je, se mi zrovna dvakrát nechce. Na ly-
žích jsem stála prvně asi ve čtyřech letech díky tátovi, váš-
nivému sportovci. Brával na lyže mě i Ondru i poté, co se
naši rozvedli, víkendy, kdy vydržel nepít a jel s námi na
hory patří k mým nejhezčím vzpomínkám. 2 počátku nám
dopřával na horách celý týden jarních prázdnin, nicméně
pak už to vypadalo tak, že zatímco my s bráchou lyžovali,
on trávil dny i večery v baru, a posléze tyhle výlety přesta-
ly úplně, jak alkohol víc a víc odčerpával jeho imance. Nic-
méně lyžovat umím a řekla bych, že dobře, a to právě díky
tátovi. Mamka je na sport levá a vůbec ji nebaví, my
s Ondrou zdědili tátovo sportovní nadání a máminu lenost,
takže nám sice žádný sport nedělá potíže, ale na druhou
stranu se žádnému nevěnujeme nijak závodně či systema-
ticky.
Na lyžácích na základce i střední jsem vždycky patřila
do prvního družstva a vyhrávala třídní slalomy. Mezi sle-
pými jednooký králem, že! A protože se lyžování nezapo-
míná, stačí párkrát sjet svah a vrátí se mi i jistota a cvik.
S tím prašanem dědula nelhal, nikdy jsem v Petříkově
nelyžovala, vloni si tótiž ženatý bratřík kroutil civilku
v Olomouci, jezdí se opravdu výborně, úžívám si lyžování
plnými doušky a nemohu se ho nabažit. Přestože vím, že
bych se neměla napoprvé přetěžovat, svaly mám lehce na-
možené ještě z posilovny, skončím teprve poté, co přesta-
nou jezdit vleky a do penzionu se doplahočím zpocená
a uondaná, ale naprosto spokojená, až se setměním.
Magda, moje švagrová, černooká holka s dokonalým
95
účesem z krátkých tmavých vlasů, co vypadají jako důmy
siné vrabčí hnízdo, je starší než já o pouhé tři roky, a přes
tože je matkou dvaapůlletého dítěte, vypadá tak na sedm
náct.
"Čau, Magdi!" zdravím se s ní vesele a mrkám na ku
liferdu, co na mě zpoza rohu vykukuje jejíma očima
"Teda, ten kluk je celej ty, snad ani nemůže být Ondrův.. . `
"A čí by asi byl?!"
"Dělám si srandu," omluvím se. "Myslela jsem to tak, žf
je ti hodně podobnej, z Ondry nemá nic."
"Je po něm blond," brání se dotčeně. Silně pochybuji, žc
Kryštofovi blond vlásky zůstanou, když má tmavohnědc
oči, ale nechci se pouštět do sporů, raději rychle vylovín
z batohu tabulku čokolády, kterou jsem koupila v Jeseníki
na nádraží. Kryštofa si tím vyloženě získám, okamžitě pře
stane dělat stydlíka a dokonce mi nabídne odnést zavaza
dla!
"Tůfek nosit sám!" přetahuje se se mnou o ucha tašky.
"Džentlmen se v něm nezapře," bavím se, ačkoli je mno
hem víc pravděpodobné, že kluka spíš zajímá, jaké dobro
ty ještě moje zavazadla skrývají.
Magda o mém příjezdu ví od Ondry, zavede mě do jed
noho ze dvou mrňavých půdních pokojíčků, kde normální
přespávají číšníci, kteří dělají na turnusy. Kvůli mně sc
přestěhují k sobě, aby mi uvolnili místo. Jakmile se vyspr
chuji a zkulturním, v džínsách a tričku jdu za nimi dolů dc
restaurace pozdravit se s Magdinými rodiči a seznámit s~
s číšníky. Matějovi je třiadvacet a je to docela frajer, Vašel
je o pět let starší a ženatý. Oba jsou z Bruntálu a ani jedno
mu nevadí, že mi museli uvolnit postel. Do pokojíčku sc
chodí stejně jenom vyspat, ted' v sezoně se dělá od rána dc
noci v desetidenních turnusech. Matěj je vtipálek: "Ale ne;
bys měla výčitky svědomí, Zuzano, že jsem musel sbalí
96
kufry a jít o pokoj vedle, tak já se.tam vrátím a můžeme
bydlet spolu, dvě postele tam přece jsou:.."
"To by mohl říct každej," baví se Vašek.
"No, myslím, že mě to svědomí zas tak moc hryzat ne-
bude," ujistím ho rychle, abych předešla dalším spekula-
cím.
"Chlapi mizerný," rozhorluje se paní Beránková. "Jen
vidí mladou holku, už jsou jak urvaný z řetězu. Koukejte
radši obsluhovat, tady jsou topinky, tady tlačenka s cibulí,
pro palačinky přijd' za minutu... A co chceš k jídlu ty?"
"Já...? Ty topinky vypadaly lákavě," olíznu se.
"Měla bys jíst něco pořádnýho," domlouvá mi. "Holky,
vy to s těma dietama přeháníte, se mi zdá. Magda je taky
hubená, radši skoro nejí, a ty seš rovnou kost a kůže."
Moje švagrová se mi hubená nezdá, má dost zadek
a stehna, avšak v očích své korpulentní matky je podvyži-
vená. "Já žádnou dietu nedržím, mám to po mamce, ta
může sníst cokoli."
"To je pěkná nespravedlnost," prohodí Magda a zní to
skoro jako bych za to mohla.
Na to jaksi nemám co říct, stejně jako se nijak nezapoju-
ju do hovoru, který vede paní Beránková při přípravě dábel-
ských topinek, kdy mi vykládá, že letošní sezona vypadá
dobrá jen naoko, jejich tržby oproti loňsku celkově klesly,
ceny rostou a lidi neutrácí ani v hospodě... Její stěžování
je mi nepříjemné, připadám si tím víc jako vyžírka, takže
se chytím spásného nápadu, kdy k sobě zavolám Kryštofa,
snažícího se strčit některý na svazku klíčů do klíčové dír-
ky jedné ze skříněk. "Tůfku? Na," podám mu bankovky,
které mi dala mamka pro bráchu. "To ti posílá babička
z Hradce."
Magda se musí chvíli se synem o peníze přetahovat,
nechce ji je dát, když tetinka, tedy já, řekla, že jsou jeho,
97
a Beránková očima přeměří hodnotu daru a řekne mi: "'
je od mámy hezký. Potřebuje bundičku a oteplovačky jal
sůl: Ale prosím tě, jmenuje se Kryštof, tak mu tak říkej.
"On si taky říká Tůfek," zasměju se. "Zní to roztomile
"Jenomže jemu jsou dva roky pryč," upozorní mě důra
ně.
Vyměním si pohled s kuchařkou Jiřkou a zatímco já lel
ce zrudnu, Jiřina zvedne oči v sloup. Do kuchyně vra:
Ondra.
"Dvakrát červenej svařák," objedná pro někoho z host
a nechápavě si nás změří, asi ho zaujalo dusné ticho. "C
"Podívej, co poslala tvoje mamka Kryštofovi," uká~
Magda peníze. Bráškovi to pálí, střelí po mně očima a z;
kření se na mě, ale to už jsou naštěstí moje topinky hotov.
takže mě zažene ke stolu v jídelně a já jsem tomu jen rád;
V restauraci je i velká televize, přestože ji doma nija
nesleduji, sednu si tak, abych viděla na obrazovku. Zrovr
dávají docela dobrý film, zbaštím u něho obě topink
a vypiju svařák, co mi bráška přinese, a mým tělem se ro;
lije blažené teplo, mír a klid. Beránková je baba, ale jina
je tu skvěle! Zvlášt když po desáté se v restauraci vylid~
natolik, aby si ke mně mohl bráška přisednout.
"Měla sis to nechat, špatně na tom nejsme," vrátí <,
k otázce imančního daru Kryštofovi.
"Podle toho, co říkala tvá tchýně..."
Pousměje se a ztiší hlas ještě víc. ,;Prosím tě, ta buc
naříkat pořád, nikdy nebude mít dost. Nesmíš všemu v
řit... A co doma? Co máma? Ještě mi neodpustila?"
"Znáš ji," mávnu rukou. "Podle mamky je smyslem ž
vota vzdělání a kariéra. Barman s maturitou si u ní nešpll
ne."
"Myslíš, že mě to neštve?"
98
"A štve?"
Zadívá se oknem na protější sjezdovku, kterou tam
ovšem pouze tušíme, o její existenci nás utvrzují světla
rolby pachtící se po svahu. Odpovědi na otázku se vyhne,
mlčení se však dá považovat za souhlas, ne?
Vlastně ho vysvobodí poslední hosté, kteří si přejí zapla-
tit, a on jde po nich uklidit stůl.
"A co tady nového?" pokusím se změnit téma, když se
vrátí.
Moc si nepomohu, protože odpoví: "Totéž. Taky mí ne-
odpustili, že kvůli mně nemohla jít Magda na medicínu
a jejich dcera nebude doktorka, jak si všichni plánovali..."
Jmenovaná se právě objeví ve dveřích restaurace, zamá-
vám na ni a Ondra na ni zavolá, ať jde za námi. Odpoví, že
je ospalá, a pouze kolem projde do kuchyně á vzápětí zase
ven.
"Hm, takže to máš dost na pytel, co?" prohodím s účas-
tí.
"Jo, tak nějak," zazubí se na mě. "A ty? Jak žiješ?"
Neměla jsem v úmyslu se mu svěřovat se svými starost-
mi, natož když vidím, že on sám má svých dost! Raději si
hraju na veselou a pohodovou sestru, která se přijela povy-
razit na hory, vyprávím mu o škole, co v ní děláme, jak mi
co jde a podobně, prostě takové všeobecné řeči, nic důvěr-
ného.
V jedenáct se Magda objeví v restauraci znovu, to už tu
jsme úplně sami, kuchyně je zavřená, penzion zamknutý,
číšníci šli spát.
"Nechcete si to nechat na příště? Je dost hodin."
"Přisedni k nám, Magdi, čtvrthodinka nás nezabije..."
Bráchova žena usoudí, že nejspíš ano, protože se vzdálí.
Zrovna s Ondrou řešíme možnost studovat na vyšší odborné,
takže než to dopovídáme, uteče dalších třicet minut a Magda,
která strčí do dveří hlavu, se tváří jako bůh pomsty.
99
"Neráčil bys jít spát?? Za chvíli bude půlnoc! Kvůli v~
šemu povídání se vůbec nevyspím! Jako bys nevěděl, že
Kryštof je na nohou od půl sedmé!" spustí na Ondru.
"Mohla jsi jít napřed," řekne Ondra smířlivě.
"Nechtěla jsem, abys kvůli mně nocovala," omluvím se.
"Tak to koukejte rozpustit;" odsekne a zabouchne za se-
bou.
Podívám se na brášku a oba se rozesmějeme.
"Radši půjdeme spát, nebo budeš mít malér," rozhodnu.
"Jakej malér?" nechápe Ondra důvod manželčiny nála-
dy.
"Já nevím, ale připadá mi, jako by žárlila, nebo co."
"Žárlila?" opakuje po mně nevěřícně. "Na ségru?"
"To je divný, co?" uchichtnu se a se smíchem pozhasí-
náme restauraci i světla na chodbě.
100
7. lyžaři a snowboard'áci

Změna podnebí mi rozhodně prospěla! Sice si nepama-

tuji, co se mi zdálo, je dost možné, že vůbec nic, spala jsem
jako zabitá, po hodně dlouhé době jsem se vyspala v poho-
dlné posteli a v klidu, bez stresu, a v koupelně zjistím ra-
dostnou novinku - dostala jsem menses! Pětidenní zpoždě-
ní mi vážně začínalo dělat vrásky na čele, nyní jsem
vysvobozená. Za minulostí, kterou jsem moc nevychytala,
mohu udělat tlustou čáru, je za mnou a bez následků, co si
přát víc! Ted už si dám sakra pozor, aby se Libor nedostal
do mé blízkostí, stejně jako se vyvaruji zážitků s Mírou,
Robem a jim podobných! Zážitků, na které si nepamatuji,
zato mě z nich až do středy píchalo a trnulo v podbřišku
a tam dole jsem se cítila bolavá, otlačená a odřená.
Tampony jsem si na hory sbalila, není problém si jeden
vzít a vyrazit na snídani, která se pro ubytované hosty po-
dává formou švédského stolu. Jím společně s ostatními,
klientelu rodinného penzionu tvoří rodinky s dětmi, jak ji-
nak, navíc tahle parta dnes končí, sobota je dnem, kdy se
turnusy střídají, v penzionu mají všichni práce nad hlavu
a abych nepřekážela a nebyla na obtíž, raději vypadnu ven.
Petříkov je maličká obec vklíněná v úzkém údolíčku
mezi dvěma horami, vlastně jde o domky, ubytovny a pen-
ziony podél úzké silničky, zato pěkně dlouhé. Projít ji je
vycházka na půl hodiny tam a půl zpátky a ještě se člověk
musí neustále vyhýbat lyžařům, běžkařům čí autům, jedni
101
odjíždějí, druzí přijíždějí, všude křik a frmol a radost ze
sněhové nadílky.
Před skiservisem dovádí ve sněhu dokonce i pes, krásný
labradorský retrívr, strká čenich do závějí a frká, až se ko-
lem práší. Neodolám, abych se s ním neseznámila blíž.
"Ty jsi pěknej," obdivuji ušlechtilé zvíře.
"O kom je řeč? O mně?" zajímá se pobaveně jeho maji-
tel, kluk z půjčovny lyží.
"Máš krásnou zlatou srst a boží hnědý oči...?"
"Hm, oči jsou modrý, ale ta srst by se místy i našla," baví
se a vyhrnuje rukáv svetru, aby předvedl mužný porost.
"Smůla, na těčh očích trvám," zklamu ho a dál drbu ha-
fana za ušima, což odměňuje blaženým funěním. "Jak se
jmenuje?"
"Frodo," představí ho.
"Frodo? Super. I když na hobita je kapku přerostlej."
"Ach jo," vzdychne kluk dramaticky. "Proč každýho
zajímá, jak se jmenuje můj pes, a ne já?"
"Hm, že by byl oblíbenější...?"
Kluk po mně hodí sníh. Nakonec se dozvím, že se jme-
nuje Ivan a krom toho spoustu dalších věcí, o které ďohro-
mady ani nestojím. Je příšerně upovídaný! Asi se v půjčov-
ně dost nudí a přivítá každou příležitost na pokec.
Na sjezdovku se dostanu až po obědě, ke kterému si
vyberu z hotových jídel kynuté jahodové knedlíky. Frodo
mě považuje za svou novou kámošku, takže se ke mně ven-
ku připojí a doprovází až k pokladně, a já ho musím prac-
ně odhánět, aby se zase vrátil za pánem. Lidí je tu jako
much, noví lyžaři jsou celí nadšení do lyžování, na jízden-
ky se stojí fronta. Všichni si krásného psa samozřejmě
všimnou a myslí si, že mi patří. Jakousi paní dokonce po-
horší skutečnost, že jsem mu nedala košík, a houf kluků se
102
baví na můj účet tím, jak mám svého psa rozmazleného.
Věnuji jim nasupený pohled, starejte se o sebe, pánové... !
Patří do nějakého kurzu, protože si všichni kupují týdenní
permanentky, ale jsou určitě starší než já, rozhodně nejde
o prváky středoškoláky. Kdyby se nesmáli zrovna mně,
musela bych říct, že někteří nevypadají špatně... Oči se mi
zastaví na klukovi v šedé bundě Hannah s bílými pruhy.
Ačkoli je dost zachumlaný, má zvednutý límec a až po obo-
čí naraženou čepici typu "prezervativ", to, co z jeho obli-
čeje kouká, mě fakt zaujme - hnědozelené očí, tmavé obo-
čí i řasy, úzká bradka z tmavých kratičkých vousků a pěkné
rysy. Není to tvář klasicky hezkého manekýna, přesto mi
připadá víc než přitažlivý. Je totiž zajímavý. Lehký úsměv,
který mu pohrává kolem rtů, z něj dělá sympaťáka. Uvědo-
mím si, že postřehne moje strnulé zírání, takže se rychle
proberu a raději hledám po kapsách peníze.
Zakoupenou jízdenku připevním na úchytku, nasadím
na oči lyžařské bry'le, obleču si rukavice a nijak nespěchám
ani s lyžemi. Zajímá mě totiž, kam půjdou ti kluci! Vypa-
dá to, že ani oni nijak nespěchají, smějí se klukovi v diop-
trických brýlích, na kterého pokřikují "Okoune" a který
s lyžemi zápasí jak s nepřátelskými zbraněmi, času mají
nejspíš dost. Moje další poflakování by bylo nápadné, rad-
ši zamířím na nejbližší kotvu a když nenápadně juknu zpát
ky, zamrzí mne; že pánové tam stále něco veselého řeší,
aniž by se o mě starali. Nemuseli by všichni, stačil by zá-
jem toho jednoho; jediného, co drží pod paží snowboard.
Okamžitě u mě stoupne v ceně ještě víc. Nevím proč, ale
snowboardisti mi připadají jako mnohem větší borci než
obyčejní lyžaři!
Jakmile mě vlek vyveze na vrchol svahu, spustím se tak-
řka šůsem, to abych byla dole co nejdříve, a teprve ve spod-
ní části, kde je svah nejprudší, vystřihuji co nejelegantněj-
103
ší obloučky. Bry'le jsem si nechala na pokoji a ty lyžařské
pochopitelně nejsou dioptrické, tudíž mi lidičky u poklad-
ny i bufetu s občerstvením splývají v barevnou šmouhu,
jednotlivé postavy rozpoznám, teprve když efektně zasta-
vím. Zuzano, jsi dobrá, pochválím se, jelikož nikdo jiný to
za mě neudělá. Taky kdo?! Ti kluci jsou dávno v trapu,
hlouček lidí, který jsem považovala za Okounovu společ-
nost, tvoří věková kategorii aktivních důchodců, řekla
bych.
Tentokrát zvolím k cestě nahoru prostřední vlek a dolů
jedu mnohem volněji, to abych měla čas se rozhlížet a pá-
trat po okolí, kde ti frájové vlastně lyžují a snowboardují,
krom toho pěkného měli prkno ještě další tři, myslím.
Ani tady neuspěji, bud' se s nimi míjím, když jsou zrov-
na na lanovce, nebo zbývá třetí sjezdovka, ta nejvíc vpra
vo, kde místo kotvy tahá lidi na kopec poma. A vida, mám
štěstí! Houfují se na nástupišti a podle všeho přesvědčují
Okouna, aby přestal být srab a vyjel nahoru, na rovině se
lyžovat nenaučí. Vyhledám očima toho svého, co o mé
maličkostí nemá nejmenší tušení, baví se se svým kámo-
šem a oba se prohýbají smíchy. Odstrčím se hůlkami a vje-
du mezi ně, abych se protlačila k turniketu. Jistě, mohla
jsem je objet za jejich zády, ale to by si mě nevšiml! Pokud
má filipa a zájem, musí využít šance a chytit si další pomu,
ne? V té chvíli se však rozhodne Okoun vydat se všanc
osudu a vlekař mu podá pomu po mně. To, že je ten můj
v pořadí hned za Okounem, jak zjistím pohledem přes
vlastní rameno, mě nijak nenadchne. Je to dost daleko na
to, aby si mě všiml! S povzdechem se obrátím čelem po
směru jízdy a překážku v jízdní dráze v podobě holky, co
spadla z pomy přede mnou rovnou do stopy, zaregistruji
příliš pozdě na to, abych stihla zareagovat a pustila svou
pomu. Narazím do jejích lyží válících se na sněhu jako
104
závory a pádu se samozřejmě nevyhnu. Ke všemu tak blbě,
že se do sebe zaklesneme lyžema a nemůžeme vstát ani
jedna! Kluci za mnou hulákají na Okouna, aby se pustil, ale
ten je rád, že ustál rozjezd a drží se, takže je vzápětí další
obětí hromadného pádu a žuchne na mě jako pytel ovsa.
Fešák s bradkou takovou začátečnickou chybu samozřej-
mě neudělá, vyhne se pádu a protože je v snowboardových
botech mnohem pohyblivější než my v lyžácích, jde nám
pomoct rozplést klubko lyží a údů. Náš karambol pobaví
půlku sjezdovky, vlekař kvůli tomu dokonce zastaví pomu!
Jakmile ze mě kluk sundá Okouna, vyprostím se zpod lyží
té holky, která se hihňá jak praštěná, a svižně z místa neho-
dy ujedu, i když za mnou ti kluci něco volají. Takový tra-
pas!!!
Jistě, přála jsem si, aby si mě všimli, respektive všiml,
nicméně ne v situaci, kdy vypadám jako největší nemehlo!
Raději vyjedu nahoru prostředním vlekem a lyžuji tam.
Teprve po hodině mě přemůže zvědavost a zkusmo se spus-
tím pravou sjezdovkou dolů, a ejhle, můj idol tu učí jezdit
na prkně jakousi černovlasou holku, co má místo čepice
čelenku a dlouhé vlasy jí efektně vlají. Naštěstí to není ta
nanynka z pomy, to by mě asi trefilo, kdyby využila trapa-
su k seznámení, tamta měla lyže. Navíc s touhle se podle
všeho dobře zná... Hm, že by to byla jeho holka?! Dívek,
co s nimi lyžují nebo se plácají s Okounem na kraji svahu,
je mnohem víc, kdo ví, odkud se vyrojily, nádhery. Zkazí mi
to náladu natolik, že sice pomou vyjedu nahoru, ale už se tudy
nevrátím. Fakt nevím, proč jsem si myslela, že by si mě mohl
všimnout a že bych ho snad mohla i zaujmout! ! ! Nejspíš jsou
všichni pěkní kluci zadaní. Bohužel.
Lyžovat kvůli tomu samozřejmě nepřestanu, ovšem pro
zbytek odpoledne zvolím prostřední svah a přestanu jezdit
dřív než vleky, protože i když jsou sice poblíž pokladny
105
chemické toalety; nevzala jsem si s sebou žádný tampon
takže předčasně skončit je vyložená nutnost.
Už když stavíme na koberci s Tůfkem, pardon, s Kryš-
tůfkem, věž z dřevěných kostek, cítím ve stehnech a lýt-
kách pnutí, lyžování je přece jen nezvyklý pohyb a moje
tělo se proti takovému přetěžování bouří. Večer se vděčně
zhroutím na dřevěnou lavici v restauraci a jsem moc ráda.
že po mně pro dnešek nikdo nechce žádné další výkony.
Jen co se nabaštím, zírám do plamenů krbu a s nohama
nataženýma před sebe usoudím, že je život přece jen pěk-
ný, i když nevychází tak, jak by si to člověk představoval.
Večer ruch v restauraci zvolna utichá, největší frmol je
tu přes den, hlavně kolem poledního, kdy sem chodí n~
oběd i jiní lyžaři, nejen ti ubytovaní, ted tu sedí maximál-
ně páry, co popíjejí vínko, oddávají se odpočinku po nároč-
ném sportu, zatímco jejich dětičky nahoře v pokojích děla-
jí jak koně. Hlučné jsou pouze tři slečny ze čtyřky, co se
v osmnácti chovají jak čtrnáctileté puberťačky, když se po-
řád hihňají a snaží se upoutat Ondrovu a Matějovu pozor-
nost stupidními dotazy typu, který den bude k snídani ří
zek, a když to v deset konečně zabalí, v restauraci zavládne
klid, mír a úplná pohoda, ke které přispěje i cédéčko kape-
ly Buty, co dá Ondra do přehrávače.
Napíšu mámě stejně jako včera, že se mám dobře, a vy-
měním si s Helenou pár SMSek; podle všeho se pobil
v Alpách vyvíjí podle jejího scénáře, tudíž jí popřeji upřím-
nou soustrast. Víc to rózebírat nemohu, mám brutálně níz-
ký kredit a dumám, kde si obstarat nový. Na to jsem měla
myslet předem, sakra!
"Mohli by ho mít dole v bufetu," míní Matěj, který si ke
mně přisedne, a Vašek, co přijde o něco později i s láhví
červeného vína, jeho domněnku potvrdí. Ten to má složi-
106
tější než Matěj, jelikož mu ještě neskončila služba a odbí-
há obsluhovat zbývající hosty, takhle pozdě večer jich je
jen maličko a většinou už ani neotravují, a bráška se k nám
nastěhuje rovnou i se sklenicemi z baru, které je třeba vy-
leštit. Nabídnu mu svou pomoc, vyžádám si ještě jednu
utěrku a přes jeho protesty se pustím do práce. Sezení
u vína je spíš pracovní, ovšem vyloženě veselé, dokonce se
k nám připojí i Magda, ale ta spíš poslouchá, moc se do ho-
voru nezapojuje. Společnost baví kluci, zvláště Vašek si
chodil vtipnou kaši přidávat, jsem z nich hotová. Ti spros-
fáci sice tvrdí, že to je z vína; a když omylem zavadím utěr-
kou o nablýskanou sklenici a Matěj ji chytí v poslední chví-
li jen díky výbornému postřehu, už jim to nevymluvím.
"Příště ti našejkruju banánovej koktejl," slibuje Vašek.
"Malý děti už mají dávno spát," přidá se Matěj.
"Taky že Kryštůfek už spí," usměji se na něho líbezně.
"No, a já půjdu na kutě jakbysmet. Vy ne?"
"S tebou?" chytí mě Vašek za slovo. "Všichni? Oho..."
"Grupáč!" raduje se Matěj. "Teda, Ondro, kdo by byl
řekl, jakou máš vášnivou sestřičku, co? Na první pohled
taková křehká víla, nevinnost sama..."
"Kroť vášně," usměrňuje ho pobavený bráška. "Spát
půjdeme všichni, ale každej jinam."
"Každej snad ne," prohodí poněkud ironicky Magda.
Ondra ji chytí kolem krku. "Správně. Ženáči mají výjim-
"
ku.
"No fajn," libuje si Vašek. "Slyšíš, Zuzi?"
"Samozřejmě je řeč o zákonitý manželce," baví se brá
cha.
"Hm, tak zas nic," pokrčí Vašek rameny, nicméně na mě
zamrká: "Ale kdyby ses sama nudila, víš, kde spím..."
"Jste nechutní," zhodnotí Magda naši společnost. Nej-
spiš úplně celou, do těch nechutných zahrne i mne, ačkoli
jsem k tomu přišla jako slepý k houslím!
107
Počkám na ostatní, než pozhasínají a zamknou, a na
schodech se přitočím k Ondrovi: "Kde tady bydlí kurzy?"
"Myslíš školní? No, základky jezdí do -"
"Základky mě nezajímají, ani střední školy..."
Ondra je člověk bystry', rázem mu dojde, na co se vlast-
ně ptám, a se zazubením řekne: "Masarykova univerzita
má smlouvu s ubytovnou Vločka, to je kousek pod = `
"Jo, já vím," vzpomenu si na dopolední procházku.
"Proč se ptáš?"
"Abych byla v obraze, víš?"
"Tak to jo," směje se. "Dobrou, Zuzko. Zítra odpoledne
si půjdeme zalyžovat i my s Magdou, aspoň doufám, že se
urvu."
Jestliže mi chtěl včera dělat společnost při lyžování Fro-
do, dnes se téhle výsady mermomocí dožaduje Kryštof.
Nechce pochopit, proč ho nevezmu s sebou, dokonce si
běží pro prtavé sáňky! Magda mu to samozřejmě zakáže,
kluk se začne vztekat a vykoleduje si ještě pár na zadek,
takže je z toho velký pláč a bezbřehé zoufalství. Slíbím mu,
že zítra určitě půjdeme sáňkovat, což koneckonců zabere
mnohem víc než Magdiny výhrůžky, jak mu ještě přidá,
aby měl proč řvát.
Ráno je sjezdovka nejlepší, krásně upravená rolbou a
lyžaři nerozježděná, o tenhle požitek se nemohu připravit.
Peněženku, urobil i tampony hodím do batůžku na záda,
abych si nejprve párkrát sjela svah a poté se mohla vydat
na nákup, aniž bych se musela vracet do penzionu.
Je to nádhera! Frčím po svahu a připadám si skoro jako
král hor, sjezdovka je nádherně prázdná, nemusím se niko-
mu vyhýbat, na nikoho brát ohledy, nehledě na to, že ne-
existuje ani ta minimální fronta na vlek. Tahle ideální situa-
ce netrvá věčně, po každém dalším sjezdu registruji dole
108
u pokladny víc a víc lidí. Po čtvrté jízdě se u prostředního
vleku, který jsem si zrovna zvolila, houfují studenti z Ma-
saryčky:
Je to zajímavé, ačkoli na dálku moc nevidím normálně,
natož přes lyžařské brýle, které navíc zkreslují, nemají
plastické vidění, šedou bundu s bílým pruhem zahlédnu
okamžitě. U vleku není fronta, kotva stíhá odbavovat kaž-
dého právě příchozího, tudíž zajedu rovnou k turniketu.
Zvednu hledí, aby měl šanci také on poznat holku, kvůli
které se včera vyválel Okoun na pomě, pošoupnu bry'le na
čelo, naše pohledy se sečkají a on se na mě dokonce slabě
usměje! ! !
Mírným úsměvem mu oplatím, zajedu permanentkou do
strojku, aby mi odečetl body za další jízdu, a postoupím ke
kotvě, jsem takřka na řadě. Ten kluk vezme svůj snowbo-
ard pod paží, odcvakne si jízdu a zařadí se vedle mne! Za
ním jdou samozřejmě i ostatní, takže si myslet, že si pospí-
šil úmyslně kvůli mně, by bylo dost přehnané, prostě to tak
vyšlo. Vlekař nám podá kotvu a já si teprve v té chvíli uvě-
domím, že cesta se snowboardistou nebude jednoduchá.
Zatímco já mám svou půlku kotvy pod zadkem a jsem če-
lem ke svahu, on musí být čelem ke mně a ke svahu bo-
kem! Tahle situace je pro mě nezvyklá, navíc se mě zmoc-
ní pocit, že mám kotvu díky němu nějak divně, níž, nebo
co, a jen tak tak že ustanu trhnutí, jakmile se lano napne
a kotva se dostane do záběru. Opilecky zavrávorám, kluk
mě dokonce chytí za rukáv!
"Dohry'?" zeptá se mě s úsměvem.
"Jasně!" odvětím trochu napruženě. Proč před ním mu
sím v jednom kuse vypadat jako dřevo?! Rukáv mu zase
vyškubnu a jeho v té chvíli nenapadne nic lepšího, než
kotvu mezi svýma nohama urovnat. Možná mi tím chce
usnadnit pozici, ovšem dosáhne pravého opaku! Protože se
109
v té chvíli vlastně vůbec nedržím a on s kotvou škubne, jc
k zemi! Tentokrát to nevyberu a spadnout zhruba des
metrů po výjezdu je ostuda, tím spíš, že při pádu můj z
dek kecne do stopy vyježděné stovkami lyžařů, nicmé~
můj batůžek se zachytí jedním popruhem o rameno kori
a ta ho táhne stále dál! Než si uvědomím, co se vlastně st
lo, cítím jen pnutí, jako by se o mě někdo přetahoval, lyž
nohy i tělo mi ujíždějí dolů, kdežto batoh's ramenem cha
nahoru! V další vteřině je všechno jinak - styčný bod me
mnou a kotvou, tedy batoh, nevydrží a rozerve se! Kdyl
se ovšem utrhl popruh, budiž, ale to ne, ten krám pout
v zipu a nejen že mi batoh rozevře dokořán, ale on ho d.
slova rozpůlí i tam, kde už zip dávno nepokračuje! ! Tepr
poté napadne mého souseda uvolnit zaklesnutý popruh. 7
už je samozřejmě pozdě, dolů po svahu se rozkutálí obsa
mého batůžku, dřepím ve sněhu a jen bezmocně sleduji, j:
kolem prosviští moje peněženka, urobil a dokonce i poote
řená krabička barevných tamponů, které se jednotlivě ro
kutálí na všechny strany! Vše se stane během několil
málo vteřin, přesto mi to připadá jako celá věčnost, natc
4 tak blízko nástupiště, kde nás mají všichni na očích a tah
se královsky baví, mohutný smích slyším až sem a to
vůbec nedívám, co na to můj společník. Rychle si odepr
lyže, zapíchnu je do sněhu a vyhýbajíc se přijíždějící dal
kotvě, co nejsvižněji naháním rozkutálené věci, které cl
do kapes, rudá až na krku. Až nyní si všimnu, že můj sov
sed opustil kotvu a galantně mi s těmi krámy pomáhá. P~
parfém musí zajet přímo na kotviště, odsurfoval nejní
a podá mi ho spolu s několika exempláři tamponů. Nejra
ši bych se neviděla! Jsem tak rozhozená, že mu ani nep~
děkuji, ani se mu nepodívám do obličeje, popadnu zničer
batoh, do druhé ruky lyže i hůlky a zapichujíc se lyžáky c
sněhu mířím co nejrychleji odtud, jako by mi za patan
110
hořelo! To, že mi vlekař nabízí jízdu zadarmo, když jsem
o tuhle přišla, mě v nejmenším nebere,. a když mě jeden ak-
tivní blbeček dohoní jen proto, aby mi donesl ještě jeden
zatoulaný zelený tampon, tak mám sto chutí nacpat mu ho
do chřtánu!
Zastavím se teprve v lyžárně Beránka. Taková ostuda,
panebože. Přála jsem si, abych na sebe nějak upozornila
a ten kluk si mě všiml, ovšem ne takhle! Chtěla jsem im-
ponovat lyžováním, když už ne svou inteligenci a krásou;
například na tu jeho černovlasou spolužačku rozhodně ne-
mám ani vzhledem a patrně ani výší IQ, na budoucí práv-
ničku se nechytám, ovšem po dnešním představení mohu
zabalit i tohle.
Pravda, aspoň se mohu přezout do normálních bot a jít
si v klidu nakoupit, a to až do Ostružné na poštu, protože
v bufetu kupou neseženu. Ovšem to je malá útěcha!
Na lyže se odvážím teprve odpoledne díky Ondrovi, kte-
rému se podaří na chvíli opustit lokál a je z lyžování tak
natěšený, že mu nemohu odříct. Magda vyrazí s námi,
Kryštůfek si po obědě hodil šlofíka. Místo aby se radova-
la, že si od dítěte odpočine a protáhne kostru, tváří se dost
otráveně. Na to, že na horách vyrostla, lyžuje dost nejistě
a její technika je nemožná. Jelikož jsme vyrazili ve třech,
nepustíme to ze svahu šůsem a loupeme obloučky stejně
pomalu jako Magda. Vyberu krajní sjezdovku, právníci
ráno lyžovati uprostřed a je dost pravděpodobné, že tam
budou zase, případně na pomě.
"Dej nohy k sobě, Magdi," radí Ondra.
;,A co myslíš, že dělám?!" ohradí se.
"To je málo. Vždyt by ti tam mohl proběhnout pes. Musíš
se víc snažit. Pokrč kolena, přitlač je víc ke svahu = `
"Copak to jde?! Když seš tak chytrej, tak si lyžuj sám!"
111
"Neblbni," domlouvá jí Ondra. "Někomu to jde líp, jiný-
mu hůř, ale všechno je ve cviku. Dívej se na Zuzku."
Snažím se být nápomocná, předvádím své švagrové, jak
správně tlačit kolena k sobě, kdy nadlehčovat pravou či
levou nohu a podobně, ale nezdá se, že by to ocenila, natož
aby se snad podle toho řídila. Při další jízdě udělá tutéž
chybu co vždycky, navíc najede na vydřené zledovatělé
místo a hodí rybu. Rychle ji dohoníme. "Jsi celá?"
"Mám zničenej kyčel!" oznámí nám tónem, jako by-
chom za její pád mohli my. "Budu mít modřinu... A kon-
čím."
"Každej někdy spadne," těším ji. "Podívej, padá kde-
kdo!"
"Nemám zapotřebí se tady válet ve sněhu," ujistí mě
a odepne si lyže. Ondra se ji pokusí zadržet, ovšem nepo-
chodí. "Jdu domů. Ty snad ne?"
"Teprve jsme přišli," namítne brácha. "Pochop, Magdi,
já se na lyže dostanu za celou sezonu párkrát a -"
"A já snad častěji?!"
"To neříkám. Jenže ty bys mohla, kdybys chtěla."
y,Já mám děcko, jestli sis nevšiml."
"Všiml," vzdychne brácha. "Ale můžeš chodit odpoled-
ne, když spí, nebo jsem tě mockrát lákal na noční lýžová
ní... Mně nevychází si sem zajít ani přes den, ani večer
pochop."
"No, když jsi takovej chudáček, tak si to tu pěkně užij se
Zuzkou, však vám to spolu jde dobře, já vás stejně jenom
zdržovala. Je prostě šikovnější a celkově lepší než já."
Uštěpačný tón z jejího hlasu přímo kape! "Magdo, pře
ce -"
Ondra po mně střelí pohledem a naznačí, at se neomlou
vám. "Jak chceš. Já tady ty dvě hodiny, na který jsem s
koupil lístek, vydržím. Zatím ahoj."
112
Magda s lyžemi na rameni sejde sjezdovku a bez ohléd-
nutí zmizí v davu u stánku s občerstvením. Je mi trapně
z jejich roztržky, ona na mě snad vážně žárlí!!
;,Jedem, ne?" pokrčí Ondra rameny a vezme to přímým
směrem k vleku. Nenechám se pobízet, našlápnu si to pří-
mo za ním a tvářím se, že jsem si vůbec nevšimla ani klu-
ka v šedé bundě s bílými pruhy, ani jeho kámoše, také se
snowboardem, co stojí ve frontě kousek za námi. Po ran-
ním trapasu nemám nejmenší chuť se na něho usmívat, při-
pomínat si to.
Ty dvě hodiny lyžování si s Ondrou opravdu užijeme,
jak nám Magda sarkasticky popřála. Vyblbnemé se napro-
sto skvěle, sjíždíme svah, honíme se, závodíme, jezdíme
spolu na kotvě a smějeme se. A to, že občas narazím pohle-
dem na toho vysokoškoláka, nejčastěji ve frontě na vlek,
mi postupem času přestane vadit a dokonce mi to dělá
i dobře - kdyby se díval, konečně mohu dokázat, že nejsem
takové dřevo, co jen padá z vleku, ale že umím i lyžovat!
A on se opravdu dívá.
Zatímco se Ondra hned po vysprchování musí vrátit do
práce, s vlasy ještě mokrými zamířím do pokoje, který
obývají s Magdou a Kryštůfkem. Roztržka na sjezdovce je
mi bytostně nepříjemná, nechci, aby měl kvůli mně, ačkoli
dost dobře nechápu, proč vlastně, brácha sebemenší potíže,
chci se jí zeptat na naražený kyčel a vůbec to nějak dát
dohromady. Na zaklepání na dveře jejich apartmánu nikdo
nereaguje, přestože uvnitř slyším Kryštofa. Vrčí jako trak-
tor a dělá takový kravál, že v něm klepání zanikne, tudíž
otevřu a hodlám zaklepat až na dveře od obývacího poko-
je. Ty jsou pootevřené, z chodbičky vidím jen část pokoje,
hlasy ovšem slyším tři. Krom Kryštofova vrčení, asi má
s traktorem práce nad hlavu, nejspíš zdolává nějaké překáž-
113
ky, motor mu kvílí ve vysokých obrátkách, jak přidává
a ubírá hlas, poznám Magdu a paní Beránkovou. Vyruším
je z družného hovoru, uvědomím si a na okamžik zaváhám,
zda nemám svou zdvořilostní návštěvu nechat na později.
Než však stihnu vycouvat, zaslechnu své jméno.
"Já nevím, jak dlouho tu bude," odpoví Magda.
"No jak to, že nevíš? Proč se jí nezeptáš?"
"Ondra říkal, že má jarní prázdniny, tak asi přes ně..."
"Cele] tejden?" hrozí se bráchova tchyně. "Bodejť by
spěchala domů, když se tu má jak prase v žitě. Nemusí na
nic sáhnout, obsluhujeme ji tu jako princeznu, Ondřej jí
všechno donese až po nos, div se ochotou nepřetrhne..."
"Podle něj je Zuzana chudák. Když se jejich rozvedli,
byla ještě hodně malá a máma na ni neměla nikdy čas, tak
jí to asi vynahrazuje, nebo co já vím," odvětí Magda neo-
chotně.
"Aby se z ní nezbláznil!" míní Beránková ironicky
"Tady má svou rodinu, o tu se má starat především, ne o ni!
A pak, jakej chudák, prosím tě? Máma jí platí soukromoi
školu, podívej se na ni, jak chodí oblíkaná, samý značkový
věci... Aspoň že bába poslala Kryštofovi nějakou korunu
že ji to napadlo!"
"Vždyf my taky nejsme žádný socky," namítne Magda
Nemám tu povahu, abych vešla dovnitř a popásla se m
jejich rozpacích, raději potichounku vycouvám a zapadni
do svého pokoje. Ten den jdu nezvykle brzy spát, nemárr
náladu si ani psát SMSky s Helenou, pošlu jí jen jednu, že
se mám dobře. V krátkých textovkách nejde vysvětlovat
jak to je!
Přijde mi to jako pěkná ironie osudu. Beránkové i Mag
da si myslí, kterak jsem to v životě vyhrála. Ty dvě vůbec
netuší, jaké to bylo, než se naši rozvedli, ani potom, kdys
jsme se s mámou a bráchou protloukali sami, bydleli m
114
samotě a po různých podnájmech... ! Navíc věčně bez pe-
něz, táta alimenty většinou propil, poslal nám je málo-
kdy... Dřív by mi soukromou školu pochopitelně nemohla
dopřát, naše postavení se zlepšovalo postupně, hodně vydě-
lává teprve posledních pár let, až když dosáhla vysokoškol-
ského vzdělání a sehnala práci obchodní manažerky v pro-
sperující firmě...! Ale to by Beránková nepochopila. A já
jí to vysvětlovat nebudu. Ty dvě si myslí, jaké jsem dítko
Štěstěny, kterému se špatné věci vyhýbají. Pcha! A co Li-
bor, Míra, Robo...?i Když se to tak vezme, co z toho živo-
ta vlastně mám?!? Vůbec nic se mi nedaří, je ze mě squater
na útěku z domova, o který jsem pňšla, nebo se spíš necha-
la připravit, krom bráchy a mámy mě nikdo nemá rád, pro
nikoho nejsem tou nejdůležitější na světě, nikdo na mě
nemyslí ani mu po mně není smutno, nikdo mi nikdy neře-
kl miluji tě, celkově múj osobní intimní život stojí za ...
Oproti mně je Magda, která má skvělého, hezkého a spo-
lehlivého kluka za manžela, krásného syna a domov a ro-
dinu, boháč ! ! !
Být měkká, tak se snad nad sebou rozbrečím. Ale ne-
jsem.
115
8. ~ásKa na sněhu
Kryštof, ač malý, má výbornou paměf. Ráno mě vylože-
ně vytáhne z postele s tím, že jsem mu slíbila jít sáňkovat.
Sliby se mají plnit, to je jasná věc, hned po snídani vezmu
kluka i sáně a vyrazíme. Tůfek je v podstatě nenáročné dít-
ko, stačí mu nechat se na saních táhnout a je spokojený,
a když ho ještě rozverně strkám ze strany na stranu, takže
se musí držet jako klíště, nadšením přímo piští.
U Skiservisu si dáme malou pauzu, dám se totiž do řeči
s Ivanem a Kryštofa zaujme Frodo. Retrívři jsou přátelští
psi, na kterých by se dalo štípat dříví, nemusím mít obavy,
že by malému ublížil, byf je pes mnohem větší než kluk.
"Týýýý!" vřískne Kryštof ohromeně. "Tetinko, koukej!
Fodo udělal! To je... ! Jůůů..."
Trpaslík s očima navrch hlavy ukazuje na šišku, která prá-
vě z našeho psího kamaráda vypadla a ještě se z ní kouří.
"Fodo udělal bobík!"
Mám co dělat, abych udržela vážnou tvář. "No, to
teda..."
Ivan se s tím tak nežinýruje. "To není bobík, ale hovno
jak motyka. Frodo, ty bagoune, to se dělá, přímo na cestě?"
Pes zamává omluvně oháňkou a vypadá to, že se na nás
usmívá. Ivan zajde do lyžárny pro lopatu; šišku naloží
a odnese ji dozadu za barák, aby nebyla tak na očích.
Pak odtáhnu Kryštofa na saních mimo vesnici, najdeme
si kopeček přiměřeně velký, kde nejsou žádní lyžaři, něko-
116
likrát ho vyšlapeme nahoru a dolů sjedeme společně. Kluk
je uchvácený, vříská radostí, když frčíme rychlostí dolů
z kopce, a chce "eště". Nevadí mu dokonce, ani že se pár-
krát převrhneme a vyválíme oba v hlubokém sněhu mimo
vyšlapanou cestu. Sníh je zmrzlý a sypký, nejdou z něho
dělat koule, ale to vůbec nevadí, alespoň ho po sobě hází-
me a to, co přivezu k polednímu zpátky do penzionu, je
spíš sněhulák než dítě. Ovšem spokojený a šfastný sněhu-
lák a já mám radost, že jsem mu dopoledne věnovala.
Magda to tak nevidí. "Jak to vypadáš, prosím té?! Co jsi
s ním, Zuzano, vyváděla, vždyf je mokrej jak myš!"
"To jen bunda a oteplovačky, není zmáchaný skrz."
"Kdo má pořád ty jeho věci prát?"
"Stačí vysušit," namítnu. "Je to od sněhu."
"Stůj, sakra," zacloumá klukem, étery' má největší pilno
natahovat se pro oblíbený angličák ve tvaru traktůrku.
"Tebe tak někam pustit! Ještě z toho budeš nemocný a já
k tobě celý noci vstávat nebudu!"
"Snad ne, vždyť neprostydl," snažím se omluvně, ale
Magda mě nijak neposlouchá, odvleče vzpouzejícího se
Kryštofa v náručí, protože jinak by ho nahoru nedostala.
Až dolů slyším jeho protesty. Chce, aby šla tetinka spát s
ním!
Je to zvláštní, ale a~ udělám, co udělám, všechno se ně-
jak obrátí pro mně. K obědu si dám rizoto a po něm, proto-
že mě v hlavě stále straší nechtěně vyslechnutý rozhovor,
sama odnesu špinavý talíř i příbor až do kuchyně.
"Chcete s něčím pomoct?" zeptám se nesměle pana Be-
ránka, hlavního kápa zdejšího podniku.
"3di lyžovat," zazubí se na mě. "V životě se nadřeš dost.
Teda pokud budeš hloupá a nebudeš studovat, dopadneš
jako my. Něco ti prozradím, Zuzko: živit se rukama je Ivo-
kařina."
117
"To mi říká mamka taky," usměji se. "Ale přece jen bych
ráda pomohla. Mohla bych třeba mýt nádobí..."
"Moudrá žena," pochválí názory mé matky, a nade
mnou vzdychne: "A ty jsi blázen, ale tak kdo chce kam,
pomozme mu tam. Můžeš třeba sbírat špinavé nádobí,
Matěj nestíhá odnášet, a pak se to tu moc kupí."
Ono se řekne, odnášet nádobí! Nemám v tom ten správ-
ný grif; navíc mi překáží hosté, musím se přes ně nataho-
vat a dovolovat se jich, aby uhnuli, ale snažím se o sto šest.
Lítám jako fretka z jídelny do kuchyně a zpátky a nene-
chám se odradit Ondrou, který jen koulí očima.
"Tobě hrabe! Jsi na prázdninách, ne na brigádě!"
Postřehnu pohled paní Beránkové. Musím babě dokázat,
že nesnědla všechnu moudrost světa ve svých odhadech!
"Každá zkušenost se hodí, ne?" mrknu na brášku.
"Leda jako odstrašující příklad," baví se, a abych nemu-
sela nosit sklenice po dvou, po třech, dodá mi kulatý tác,
na který si je pěkně mohu narovnat.
Když už mám pocit, jak mi to pěkně jde, v úzké uličce
mezi stoly mi nečekaně vkročí do cesty jeden z hostů a za
to, že mi nevyrazí celý tác z ruky, mohu vděčit jen svému
postřehu. I tak ovšem karambolu nezabráním, z plně nalo-
ženého podnosu dvě krajní pivní sklenice spadnou na zem
a pochopitelně se o kamennou podlahu roztříští. Upoutám
tím na sebe pozornost všech, hospoda v tu ránu ztichne
a každý kouká na to tele. Tedy na mě. Zrudnu po kořínky
vlasů.
"V pohodě." Matěj mě odstrčí od pohromy, co jsem tam
nadělala, a spolu s uklizečkou Beatou katastrofu zlikviduje.
"Já jsem vážně nechtěla," omlouvám se panu Beránkovi.
"Prosím tě, to se občas stane i mně," mávne rukou.
Přesto mě tahle nepříjemnost pěkně zdrbne, víc se mezi
stoly neodvážím, raději pomáhám nádobí mýt, to je jistěj-
ší. Hory talířů jsou nekonečné!
118
Největší nápor přestane zhruba kolem třetí, ovšem od
pěti začne nanovo, protože začnou chodit lidi na večeři. Ta
bývá naštěstí slabší a méně náročná než oběd, lidi si dávají
hotovky nebo utopence, tlačenku, topinky a podobně,
z čehož už tolik nádobí není.
V osm, kdy kuchyně zavírá, tedy nepřipravuje teplá jíd-
la, jsem vyždímaná jako citron a málem necítím záda, hr-
bící se půl odpoledne nad dřezem! To už tu není paní Be-
ránková, zůstaneme v kuchyni samy s Jiřkou a hned se
volněji dýchá.
"Teda, nevěřila bych, kolik toho ti lidi za den sežerou!"
Jiřka se pobaveně zasměje. "A kolik toho zašpiní, že?"
"No, to teprve," přiznám se smíchem. "Aaaa, moje
záda..."
"Ale pomohla jsi mi hodně," pochválí mě. ,;Doufám, že
ti to šéfová nějak vynahradí, dřela jsí tu jak brigádnice."
"Nic za to nechci," ohradím se. "Když tu bydlím
a jím..."
"Však jsi z rodiny, ne?"
"Hm, ale ne z jejich," odvětím ztišeným hlasem.
"Ondra tu dělá za dva," uklidní mne. "Oni si ani neuvě~
domujou, jaký s ním udělala mladá terno..."
Podívám se jí do očí. "Jak to?"
"No," viditelně váhá, zda si může pustit pusu na špacír.
"Nemá to tu brácha lehký, co?" napomohu jí.
"To teda nemá," souhlasí se mnou. "Mezi námi, Magda
je levá jak šavle a líná jak veš, Ondra tu dře od nevidím'do
nevidím a ještě musí poslouchat, jak stará píská..."
Podívám se k lítacím dveřím do restaurace. "Chudák."
"Jo, to je. Myslím si, že jim stejně dřív nebo později
uteče, protože tohle nemůže vydržet," prozradí mi svůj
názor. "Šéf je férovej, jenže tady to vede ona a má pod
palcem všechno a všechny. I Ondru. Ale pssst, jasný?"
119
Odpřisáhnu mlčení div ne na holý pupek, a protožc
v kuchyni mě není třeba, Jiřka jde domů, nastěhuji se k On
drovi za barpult. "Naučíš mě dělat presso?"
"Jdi si sednout, pňnesu ti ho," pobídne mě.
"Bude mi víc chutnat, když si ho připravím sama."
"Opaříš se, a co já pak!"
"Zase tak nešikovná nejsem," bráním se. "Ty sklenici
mě mrzí, byla to pěkná ostuda. Beránková ti je strhne
z platu."
"Prosím tě," baví se. "Občas něco rozmlátím i já, a tc
jsem vyučenej. Na to, že jsi to v životě nedělala, ses tu otá
čela pěkně. Fakt chceš umět presso?"
"Jo. A taky správně načepovat pivo a našejkrovat drink
Odjakživa jsem povolání barmana brala za takový přitažli
vý... Všechno umět, čarovat s drinkama, být pánem..."
"Jsi šílená," směje se mi. "Tyhle představy jsem mě
taky, než jsem šel na hotelovku... Ale jo, baví mě to
Ovšem dva pinglové v rodině stačí, nemyslíš? Dívej, jak tc
dělám."
Pressovač je fakt vymakaná mašina, načepuji si krásni
napěněný šálek a poté, co si ho někdo z hostů objedná také
odstrčím Ondru, aby se mi do toho nepletl a já ho mohl;
připravit sama. S tím opařením bráška nijak nepřeháněl
málem se mi to fakt stane, ale ne proto, že bych měla obi
ruce levé. Může za to společnost, která vtrhne do restaura
ce a zabere dva největší stoly poblíž krbu. O koho jde, bycl
poznala i bez nápisu MASARYKOVA UNIVERZIT
BRNO na bundě jedné holky. Můj idol mezi nimi sama
zřejmě nechybí, nejen že mě pozná, ale zdá se dost překva
pený, když mě spatří vedle Ondry na druhé straně barové
ho pultu. Nervózně odhodím vlasy z čela, nenosím ohnu
všechny horní prameny dosahují k ušním lalůčkům, t~
spodní na ramena. Nemám brýle, naštěstí lokál není tal
120
veliký, abych si ho nemohla pořádně prohlédnout, tím spíš,
že ho poprvé spatřím bez čepice, jenom v džínsách a béžo-
vé mikině Kenvelo. Přesně jak jšem čekala, jeho vlasy jsou
tmavé jako vousy i obočí a ostříhané do kratoučkého ježou-
ra styl mecháček. Úžasně mu to sluší!
"Michale? Kam vejráš, proším tě?" strká do něho ká-
moš.
"Cože?" zeptá se nepřítomně, čímž ostatní rozesměje.
"Ten je mimo," zhodnotí ho Okoun, krátkozrace zašvid-
rá k baru a roztáhne pusu do širokého úsměvu: "Jo táááák."
Tvářím se, že napěnit p~esso je můj životní úkol. Michal.
Pěkné jméno, vlastně k němu pasuje. Michal. Míša. Míšá-
nek...
To už přinese Matéj jejich hromadnou objednávku, On-
dra se pustí do čepování piv, já se ujmu nalévání džusů.
Sprite, který vytáhnu z lednice a připravím ho na tác i se
sklenicí, si objednal právě Michal, sedící mezi Okounem
a černovlasou holkou s čelenkou. Ta bez naducané bundy
vypadá v sexy tričku s dlouhým rukávem skvěle, ostatní
holky zcela zastíní, nemohu si nevšimnout, že je středem
společnosti. A už vůbec mi nemůže ujít, že se lepí na Mi-
chala! Neustále se na něho obrací, cosi mu špitá do ouš-
ka... Podle všeho spolu nechodí, na to se on tváří poněkud
nezúčastněně, nicméně lepší je se nedívat. Ta holka mi pije
krev! K jejich stolu bych nešla ani za nic, jsem ochotná
obsluhovat, ovšem pouze za hradbou barpultu! Jen tak
jsem od nich daleko.
Zase taková ochrana to není! Asi po hodině, když se tlu-
pa vysokoškoláků poměrně rozjaří, se Okoun s ještě jed-
ním snowboardistou přesunou na vysoké stoličky u pultu.
Asi proto, že v jejich partě jsou kluci v převaze.
"Ahoj," pozdraví mě ten druhý kluk. "My se známe, že
jo.
121
"Neřekla bych," odmítnu tohle podezření. Navíc jsen
dost zklamaná, kdyby šel k pultu Michal, mohlo by to lec
cos znamenat, ale to, že si radši povídá s tou koketou...
"Jasně že známe," baví se Okoun. "Nebo se po tobě klu
ci válí tak často, že si je ani nepamatuješ?" A protože se
jeho kámoš začne hlasitě řehtat, upřesní: "Myslím na sjez~
dovce!"
"To jsem pochopila," řeknu špičatě. Michala rachot oc
pultu zaujme, chytím jeho pohled, ale hned svým uhnu.
"Vůl, co?" směje se ten druhý a myslí Okouna. "To je
náš Okoun. Jako diplomat by se neuživil. Já jsem Marek
A ty?"
"Zuzana."
"Tak ahoj, Zuzano," zvedne svou skleničku na přípitek
"A nemrač se, on to nemyslel špatně. Je blbej, ale neškod~
nej."
"Já su kluk z vesnice, nemůžete po mně chtít bůhvíco,`
pronese Okoun na svou obranu v legraci, takže už ani ja
neudržím vážnou tvář a musím se smát s nimi. I tenhle
smích Michal registruje, skoro to vypadá, že se zvedne
a půjde k nám také, ale asi se mi něco zdálo, zůstane s top
holkou ještě celou hodinu, než se celá jejich tlupa zvedne
k odchodu, respektive, než je Vašek vyžene s uzavírac:
! hodinou. Marek s Okounem celkem brzy vzdají pokus
navázat se mnou jakýkoli konstruktivní rozhovor, kde bycl
se zmohla na víc než jednoslovné odpovědi, a vrátí se ke
stolu s nepořízenou s tím, že mám za nimi zajít. To tak!
,' Dívám se, jak si berou bundy a čepice a šály, ačkoli tc
nemají do Vločky daleko. Takhle v noci je venku pořádn j
mráz, je třeba se řádně zachumlat. Michal si narazí čepič~
ku až po obočí, zvedne límec bundy a současně i oči, tudíž
mě opět nachytá na švestkách.
"Ahoj," řekne mi nečekaně přes půlku lokálu.
122
Mlčky přikývnu a strohost vyvážím mírným úsměvem.
Čekám, že se od dveří otočí, nějak to tuším, a tušení mě
nezklame. Nejen že se otočí, ale ještě se úplně nádherně
usměje, až mě zahřeje kdesi v hlubinách těla krásný pocit.
Kryštofa zastihnu ráno v restauraci s očima přilepenýma
na obrazovce, nicméně jakmile mne jen zahlédne, okamži-
tě je ochoten vyměnit mě za pokoukáníčko na Teletubbies.
"Tetinko! Půjdeme ven? Tůfek vezme sáňky - "
"Na to zapomeň," přeruší ho Magda rázně. "To tak,
abych tě zase musela celýho převlíkat, byl bys zase jak
čuně!"
"Někdy jindy, Kryštofe," domlouvám mu. "Až roztaje
sníh."
Vašek, ktery' kolem právě běží s konvicemi kávy a čaje,
se neubrání smíchu. Mohla jsem si uštěpačnou poznámku
ušetřit, já vím, ovšem Magda dělá, jak kdyby se stalo bůh-
ví co!
"Tůfek chce za tetinkou!" vříská kluk a bojuje se svou
maminou, která ho drží za kšandy a nepustí.
"Sed! Dívej se na televizi. Podívej, Lála je tam..."
Nechci zasahovat do jejích výchovných metod, i když se
mi vůbec správné nezdají, jdu se raději nasnídat. Kryštofův
předem prohraný boj slyším až vedle spolu se všemi snída-
jícími hosty, stejně jako Ondrův nechápavý hlas: "Tak ho
pust, proč by za ní nemohl do jídelny?"
"Nikam nepůjde! Tady bude. Se mnou," nařídí Magda
příkře a dál mu vnucuje ohavné barevné obludy na obra
zovce. Než si naliji ovocný čaj, vřiskot ustane, asi se smíří
s osudem. V klidu posnídám cornflaky s jogurtem, načež se
Kryštof postará o vzrušení ještě jednou. Podaří se mu utéct
svému drábovi a podle všeho běží rovnou z toalety, kalho-
ty na půl žerdi a punčocháče ledabyle povytažené, jak moc
123
spěchá, aby byl v jídelně dřív a pyšným výkřikem mi ozná
mil velkou novinu: "Tůfek udělal govno jak motyku!"
Jídelna v tu chvíli lehne smíchy a Magda, která syn
právě dostihne, zrudne. "Co to meleš?!"
"Govno jako Fodo," vysvětlí malý hrdě. "Veliký."
"To jsi teda chlap," dostanu ze sebe poněkud rozpačite
Beránkové, kterou přiláká všeobecné veselí, se zdá šoky
vaná. "Kde jsi slyšel tak ošklivé slovo, Kryštofe?!"
"To udělal Fodo!" hájí se trpaslík. "Tetinka taky viděl
govno velký jak motyku..."
Z hluboka se nadechnu a ze všech sil se snažím udrže
vážnou tvář. Kryštof to svým přiznáním vylepšil, je mi jas
né, že nemá cenu cokoli vysvětlovat, právě jsem se zapsal
jako živel, který jim kluka kazí nevhodnými výrazy!
"Tetinka asi taky neví, že se taková slova neříkají," dc
mlouvá Kryštofovi Beránkové a loupe po mně očima.
"Jednou se to dozvědět musel," baví se Ondra, čímž
pochopitelně nešplhne. Posunkem mu naznačím, že jd
lyžovat, a on jen pobaveně přikývne. Po tomhle veselér
výstupu nemám nejmenší chuti zůstávat s Beránkovo
v kuchyni! Krom toho dopoledne není tolik práce s obslu
kováním, a pak, strašně moc chci na svah!
Ideálně na tutéž sjezdovku, kterou bude sjíždět Masar~
kova univerzita. Tedy jeden její člen, ostatní studenty k
štěstí nepotřebuji a studentky bych nejradši vyloženě vy
střelila na Mars!
Koupím si celodenní permanentku, upevním ji do kari
broky a krátkozrace koukám po okolí, kde spatřím šedobí
lou bundu. S nazutím lyží nijak nechvátám, uklidím se n
kraj srázu vedle pokladny. V neděli lyžoval celé odpoledn
taky na téhle, teoreticky bych mohla mít šanci potkat h
právě tady i dnes. Šedých bund je na můj vkus víc než dos
mnohem lepší je orientovat se podle snowboardů. Snowbc
124
ardisté mají jiný způsob jízdy lehce rozpoznatelný i pro
krátkozraké, že. Krom toho jich není zdaleka tolik jako
lyžařů!
A vida, už asi po pěti minutách vyhlížení mi připadá
jeden z přijíždějících snowboardistů povědomý podle čer-
vené bundy a pruhované čepičky. Jakmile sjede níž, identi-
tikuji v něm Marka. Kde je Marek, neměl by být Michal
daleko... A také není, snowboardistu v šedé bundě a s čer-
ným prknem spatřím vzápětí. Umí to fakt skvěle, jeho po-
hyby jsou ladné, radost pohledět, prkno tvori součást jeho
těla. Uvědomím si, že mě zahlédl, ostře zalomí oblouček,
aby změnil směr, a řítí se velkou rychlostí přímo na mne.
Je mi jasné, že hodlá těsně přede mnou efektně zabrzdit
a ohodit mě sněhem, nicméně neuhnu ani o krok, zůstanu
vyzývavě na svém místě. Michal se zachová přesně podle
očekávání, švihem zařízne hranu snowboardu do sněhu,
avšak jaksi ve svých plánech zapomněl počítat s tím, že
zrovna přede mnou je zledovatělá plotna, na které se snow-
board stává neovladatelným! Ačkoli klopí tak, že si málem
lehá na svah, ledem pokrytá sjezdovka mu jeho frajeření
neodpustí, nedovolí mu zabrzdit a on už nemá žádný čas
ani prostor na jakýkoli jiný manévr než do mě vlítnout!
Když si tohle uvědomím, je pozdě, ve vzájemném objetí se
koulíme z několikametrového srázu, den ode dne navyšo-
vaného rolbou.
Celý sráz je čistě umělý, tvořený sněhem, z téhle strany
pochopitelně neupraveným, tudíž do něho zapadáme jako
do peří a máme ho úplně všude. Vidět mě Magda, musela
by se Kryštofovi omluvit, on byl proti mně v podstatě
suchý!
"Jsi v pořádku?" zeptá se mě a smíchy jen bublá.
"Asi jo," odpovím pité, co vyprskám sníh z pusy. Mám
ho fakt doslova všude a to ještě nic není proti tomu, než
125
vylezeme příšerný sráz. Napadá mi totiž i do vysokých ly-
žařských bot! V životě jsem si nepřipadala tak neohrabaná,
těžké boty se propadají hluboko do sněhu a já se nahoru
nemohu vyškrábat! Michal je na tom lépe, boty na snow-
board jsou mnohem lehčí a praktičtější než plastové lyžá-
ky, leze kousek přede mnou a táhne mě za ruku. Není to
vůbec jednoduché také proto, že se oba smějeme, celá situ-
ace je prostě na provaz! Když už se nám to skoro podaří,
propadnu se zase o metr níž a Michala, který mě pevně
drží, pochopitelně stáhnu s sebou. Nebýt Marka, co nám
podá moje lyžařské hůlky a za jejich pomoci vytáhne nej-
dřív Michala, potom oni oba mne, asi bych se tam placati-
la do jara!
"Teda, málem jsem šel volat horskou službu s vyprošťo-
vací technikou," baví se Marek a oba se ze mě snaží otře-
pat sníh. Není to jen tak, bundu si musím svléct a vytřepat,
vytahat sníh zpoza svetru i z kalhot, vysypat ho i z lyžáků.
"To jsem fakt nechtěl," omlouvá se mi Michal.
Vylovím další hrst sněhu z roláku. "Ještě aby jo!"
"Na zabití, co?" soucítí se mnou Marek pobaveně.
"A navíc se tomu tlemí, dobytek jeden."
"Přece nebudu brečet," brání se Michal. "Zuzano, nebyl
to úmysl a už vůbec ne žádná zákeřnost, věř mi."
"V pohodě," vezmu jeho omluvy na milost tím spíš, že
se na mě musel u svých kámošů informovat, když ví, jak
se jmenuji! Odmítnu Markovu nabídku vybrat mi sníh
zpod svetru, to by se mu tak líbilo!, a zase si obleču bundu
i čepici.
"Zvu tě na svařák," nabídne mi Michal bolestné. "Be-
reš?"
"Proč ne," usměji se na něho. Ještě abych odmítla! Ně-
kdy je seznámení kapku bolestivé, ale vždycky stojí za to!
"Abys nenarazil," varuje Michala Marek a významně
126
hodí pohledem po okolí. Neujde mi, že se Michal obezřet-
ně rozhlédne, avšak zdá se být spokojený, nic závadného
nespatří. Nechci se ptát, co tím Marek myslel, ale v hlavě
mi to tedy vrtá, ještě když o okénka s občerstvením Michal
objednává červené svařené víno. Někdo by nás neměl vidět
spolu. Ale kdo? Že by Marek mínil tu černovlasou hol-
ku...?
To už mi podá plastový kelímek. "Já jsem Michal."
"Zuzana," usměji se rádoby svůdně, ovšem nejsem si
jistá, jak to vychází v reálu, zvlášť když cítím, že mi díky
sněhové koupeli teče mascara a já ji stále šmrdlám rukou.
"Já vím," zazubí se. Takhle zblízka je vyloženě boží!
"Jsi tu sama?"
"Jo," přikývnu. "A ty se školou, že?"
"V těláku musíme mít na zápočet bud' letní, nebo zimní
sportovní soustředění. Vybral jsem si lyžák a hned ted po
prvním semestru, na hory se jinak moc nedostanu."
"Ne?" podivím se. "Jde ti to skvěle."
Roztáhne pusu od ucha k uchu. "Myslíš ten pád?"
"Nene," hájím se a usrknu horkého lahodného vína.
"No, máš pravdu, ještě na gymplu jsem jezdil o víken-
dech do Beskyd, co to šlo, ale ted', co jsem v Brně... Sla-
bota."
"Do Beskyd...?"
"Jsem z Ostravy."
"Vůbec nemáš přízvuk," podivím se.
"Ne? Hm, asi mě už ten půlrok v Brně zkazil," směje se.
"Ty jsi přímo tady odtud?"
"Z Petříkova? Ne," zavrtím pobaveně hlavou. "To může
říct jen pár lidí, že je místních. Já bydlím v Hradci na
Moravě."
"Jo? To vím, kde je. Tak osmdesát kilásků od Brna, ne?"
"Nepočítala jsem to," pokrčím s úsměvem rameny.
127
Do slibně se rozvíjejícího hovoru zasáhnou cizí vliv
tedy jeho kolegové, kterých se mezitím nakupí před pc
kladnou celý houf, i ti nově příchozí. "Michale? Jdeš...?
"Míšo?" pokřikuje černovláska. "Co bude s další lekcí?
"Opruzové, co?" prohodí přes rameno omluvně. "Ac
jo, že já jí to sliboval..."
"Sliby se kolt musí plnit," podotknu a dávám si pozo
aby to neznělo moc špičatě. "Já už stejně jdu lyžovat, a
nejsem mokrá jen tak zadarmo."
"Jasně. Tak... zatím. Pěknou lyžovačku."
"Tobě taky. Dík za víno," loučíme se, jako kdybychor
se už neměli víc vidět, nebo co. Přitom opak je pravdoi
Úmyslně zůstanu na téhle sjezdovce a on také i přesto, ž
se část jejich tlupy přesune vpravo na pomu. Princem
s čelenkou bohužel ne, nicméně Michal se s ní neplaca
v jednom kuse, aby si užil sněhu, jezdí sólově či s Marken
Párkrát se sejdeme dokonce na vleku! Takové náhody prc
stě nejsou, na vlek je během dne pokaždé fronta, ktel
rychle ubývá, takže on té náhodě pomáhá. Občas na m
počká u turniketů s tím, že mi drží místo, jindy zase pr
změnu předběhne ostatní! Z druhé společné jízdý mág
dost vítr, ostuda, které se mi dostalo při té první, je stál
velmi živá, ale tentokrát už vím, co mohu od jízdy se snou
boardistou čekat. A krom toho nemám batoh.
"To tě to pressování tak chytlo?" ptá se mě bráška nech.
pavě, když mě vidí, jak se v tmavomodrých elastickýc
džínsách, bílém tričku, s čerstvě umytými vlasy a nalíčen.
ma očima hrnu rovnou za bar.
"Jojo, je to můj koníček," usměji se na něho líbezně.
"Inu, lidé jsou různé," zakření se na mě. "Tak se snaž
A já se snažím. Ondroví jsem pochopitelně trochu kec.
la, dělat číšnici by mě věčně nebavilo, je to pěkná dřin,
128
a lítačka, nicméně takhle na zkoušku, proč ne... Tím spíš,
když při každém vrznutí dveří zbystřím a nedočkavě lustru-
ji příchozí. Dokonce si na to vezmu své intelektuálské bry'-
le, jak říká Helena mým úzkým módním brejličkám bez
jakýchkoli obrouček, jemné zlaté pacičky jsou pňpevněné
přímo ke sklům. Jsem přesvědčená, že jsem si nedala práci
s vylepšením vzhledu zbytečně! Michal určitě přijde. Musí
přijít. Ze sjezdovky zmizel po anglicku i se všemi svými
koiegy a kolegyněmi, než jsem těsně před čtvrtou sjela
dolů, nikoho z nich už jsem nespatřila. Nemohl by přece
odejít jen tak, aniž by mí řekl aspoň ahoj, ne? Spíš počítal,
že se ještě dnes uvidíme, tudíž se neloučil.
Tedy, aspoň v to doufám...! S přibývajícím časem začí-
nám být dost nervózní, snažím se uklidnit, včera se také
objevili až později! No, a pokud nepřijde, pak... nemá zá-
jem. A s tím bych už nic nespravila, ani kdybych se posta-
vila na hlavu a chodila po lokále nahoře bez. Náklonnost
se nedá vynutit, krom toho má každý jiný vkus. Je to pěk-
ná fuška a velký kus náhody, aby se potkali dva, kteří o to
doopravdy stojí. Ovšem když to vyjde; musí to být super!
Sama jsem to ještě neprožila, můj milostný život stojí za
starou bačkoru a ty třináctileté-čtrnáctileté holčičky, co píší
do Brava; jak střídají kluky a prožívají své velké lásky, tak
ty mi tak akorát pijou krev.
V sedm patnáct, kdy už je jídelna prázdná a obsluhuje se
pouze v restauraci, kam si chodí hosté posedět u vínka či
kávy, se ve dveřích objeví Marek, za ním Okoun - a dost.
Moje radost uhasne v zárodku. Nepřišel, dlabe na mě!!!
Kluci si vyberou stůl poblíž baru a vesele mě zdraví.
Odpovím s nuceným úsměvem, a když na mě oba kývají,
af si jdu přisednout, hnána zvědavostí to udělám.
"Kde je vás víc?" zeptám se diplomaticky.
;,Plno lidí odpadlo a šlo hned po večeři chrápat, no a ti
129
méně chcíplí vyrazili pařit do Sport Grillu, protože je blíž,"
vysvětlí mi Marek.
"Aha, a co vás dva táhne zrovna sem? Pivo z hor?"
"Spíš Michal," zasměje se Okoun. "Ale to pivo není
špatnej nápad..."
"Proč Michal...?" zeptám se zmateně.
"Protože on tvrdí, že Beránek je ze všech místních hos-
pod nejlepší, ani nevím, proč... Nevíš ty, čím to bude...?"
"Netuším," ohradím se rozpačitě. "Jdu natočit to pivo."
"Třikrát, jo?" objedná Marek.
"Piješ za dva?"
"Třeba za čtyři, když na to přijde," baví se. "Ale tohle vy-
pije Michal, jen co venku dotelefonuje, je tu jak na koni."
V tu ránu se mi podstatně zvedne nálada a já se za Ond-
rovy pomoci snažím natočit nejříznější pivčo, jaké kdo ti
tři pili, abych potvrdila správnou vizitku Beránka. Michal
dorazí vzápětí, urobil ještě v ruce, když si sedá ke stolu.
Vyhledá mě očima. Mám v tu chvíli hlavu těsně vedle
Ondrovy, jak upřesně sleduji půllitr, nerada bych, aby mi
přetekl, a Michala sleduji jen koutkem oka. I tak mi neu-
jde, že má jinou mikinu než včera a vypadá víc než dobře.
"Kam je tohle pivo? Ke dvojce?" otáže se mé Oridra.
"Jo, ale já to tam donesu sama," nabídnu se rychle.
Ondra se zadívá ke stolu číslo dva pozorněji, načež se na
` ` mě zakření: "Už chápu..."
"Nic nechápeš," ujistím ho pobaveně a mizím i s podno-
sem s plnými sklenicemi zlatavého moku. Do číšnice mám
daleko, musím si dávat sakramentský pozor, abych tác ne-
i' naklonila a sklenice nezvrhla, nepolila sebe či někoho
z hostů, servíruji s ladností slonice a rychlostí šneka. Klu-
ci nejsou nároční, natož snad kritici, přivítají občerstvení
včetně obsluhy s nadšením.
"Ahoj, Zuzano," pozdraví mě Michal. "Nosíš brýle?"
130
Kruciš, zapomněla jsem si je sundat! Rychle je sejmu
z obličeje. "Občas."
"To je škoda, že jen občas. Moc ti sluší," usměje se na
mě zblízka, až se mi zatají dech. Natož když mě chválí!!
"Jsou na dálku," vysvětlím rozpačitě.
"Fakt ti seknou;" potvrdí také Marek.
Nevím, co na tohle odpovědět, pouze se potěšeně zatvá-
řím.
,,Ty tu brigádniěíš?" změní Michal téma.
"Ne, ani ne. Jen to tak z nudy zkouším. A nejde mi to.
Umím se víc ohánět štětcem než sklenicemi a talíři."
"Štětcem?" chytí mě Okoun za slovo. "Jsi malířka poko-
jů?"
Tahle představa nás rozesměje všechny čtyři. "Myslím
o kapánek men5í Stětce. A uhly a rudky a tužky a pastely
a tak. Chodím na výtvarnou školu v Hradci."
"Takže umělkyně," opraví Marek Okouna. "Ne natěrač-
ka."
"Já jsem kreslil naposled na základce a moje postavičky,
to teda bylo... Jen je postavit do zelí. Rozpažený ruce,
místo prstů krabičky..." Vzpomíná Michal na svou výtvar-
nou kariéru a všechny nás tím pobaví. "Jsi dobrá."
"To nemůžeš vědět," hájím se.
"Musíš být dobrá," oponuje mi. "Kdybys nebyla, nedo-
stala by ses na výběrovou školu. Tam je to o talentu, ne?"
"No, je," připustím, nicméně nedodám, že můj talent je
hodnocený jako čistě průměrný. Tedy, z těch talentova
ných!
"Máš něco na ukázku?" zajímá se Marek.
"Tady?" zasměji se. "Ne, na hory jsem si brala lyže."
"Beránek patří vaší rodině, jo?" dovtípí se Okoun.
Vzpomenu si na paní Beránkovou. "Rodině? Ještě to
tak!"
13l
"Tak příbuzným?" tipuje Marek.
"Vlastně ani to ne. Beránkovi ke mně nepatří. Naštěstí."
Michal kývne bradou k baru: "A on'?"
"Ondra? Jo, ten jedinej ke mně patří," uchichtnu se.
"Taky je z nich jedinej normální. No, takže moje příbuzen-
ské vztahy jsme analyzovali, ted' vy povídejte něco o sobě."
Ačkoli tvrdí, že oni nejsou ani trochu zajímaví, hovor
se rozproudí a Okoun s Markem mluví takřka nepřetrži-
tě. Smíchy mi občas tečou slzy, zvlášť když líčí některé
zážitky z koleje či z lyžování. Michal se nejprve do ho-
voru nezapojuje, vypadá zamyšlený a vážný, nicméně
pak se přece jen rozpovídá také a je to moc prima. Při-
stihnu se, že mu visím na rtech, a jeho sametový hlas
bych vydržela poslouchat do noci! Ačkoli si vlastně
nestihneme krom pár veselých zážitků nic říct, natož
abychom se snad bavili nějak ... osobněji, nebo důvěr-
něji, to vůbec!, najednou je jedenáct!!
"Je možný, že to tak uteklo?" podivuje se také Marek.
"Tys nám přetočila hodinky," káže na mě Okoun vinu.
"Jasně," zazubím se na něho. "Prostě musíte přijít zítra
zase, jestli se vám tu líbilo...?" Druhou část svého sdělení
adresuji Michalovi, na kterého se s napětím podívám.
"Přijdu ur... pňjdeme určitě, záleží na tobě," odpoví.
"Na mně?" podivím se.
"Na kom jiným?" pokrčí Michal rameny. "Nebo m
něm?"
Myslí Ondru, ktery' právě kasíruje hosty u stolu u dveří
krom nich jsme tu už jenom my, protože se po něm ohlédne
"Jestli záleží čistě na mně, určitě přijd'te," řeknu Mi-
chalovi s rádoby svůdným úsměvem. Používám množnE
číslo, ale pochopitelně myslím hlavně jeho! "Ondra tc
bez mé pomoci přežije. A zvládne. Já mu stejně spí?
překážím."
132
Tím jsme domluvení, kluci zaplatí a zmizí. Výčitky svě-
domí vůči Ondrovi přece jen mám, jdu aktivně oplachovat
sklenice, ale on mě od toho vyžene s přáním, ať se pěkně
vyspím. "Mimochodem, nebyli z Masaryčky?"
"Máš něco proti?" zakřením se od dveří.
"Jenom už chápu nebývalý zájem o jistou univerzitu..."
Rozhodím ruce v nicneříkajícím gestu. Pak fofruji do
pokoje, abych po vysprchování zalehla do postele a mohla
v klidu myslet na Michala a všechno, co jsem dnes prožila,
ale není mi to dopřáno dlouho, už po pěti minutách blaže-
ného rozjímání mě vyruší tichounké klepání na dveře. On-
dra...?
Na chodbě však stojí Matěj. "Co se děje'?"
"Pst," upozorní mne šeptem a pokračuje: "Máme nača-
tou láhvinku červenýho, nechceš nám s ní pomoct?"
Ačkoli je to šílenost a ti dva, místo aby zapadli do pele-
chů a nabírali síly, turnusy, ve kterých dělají, jsou víc než
náročné, mají chuť na kus řeči. Nechám se přemluvit, na
noční košili si navleču akorát mikinu a v pokoji číšníků si
uděláme něco jako pyžamovou pány. S vínem jim nijak
vehementně pomáhat nehodlám, není to tak dávno, co jsem
po okružní jízdě po hradeckých barech málem umřela, přes
moje protesty mi Vašek stejně stále dolívá.
"Neměli bychom zavolat Ondru s Magdou?" napadne
mě.
"Magda by nešla a Ondra nesmí," mávne Matěj rukou.
"Proč by nesměl? Magda by ho nepustila?"
"Spíš Beránková. Ty sis snad nevšimla, kdo tady šéfu-
"
"No, může poroučet zaměstnancům penzionu, ale ne se
mu plést do osobního života, ne?" míním.
"Děvče, závidím ti tvé mládí i naivitu," směje se Vašek.
"Radši popojedem, posedět s pěknou holkou se jindy nepo-
133
štěstí, co kdyhy měla políčeno na Ondru, že... Na svobc
du!
Nakonec se do svého pokojíčku doplížím v půl třetí! 'I
dva mě pustí tepi^ve poté, co ztrestáme krom načatého vím
ještě sedmičku modrého portugala.
134
~. Loučenř je na draka
Vzbudím se teprve v jedenáct a ještě zívám na celé kolo.
Neopila jsem se, nálada byla skvělá i bez dopingu většího
množství alkoholu, cítím se báječně. Dopolední lyžování
mi samozřejmě uteklo, snídaně jakbysmet, jdu dolů rovnou
na oběd a jakmile zbouchám svíčkovou se čtyřmi knedlíky,
vrhnu se na špinavé nádobí, ať jsem aspoň v něčem užiteč-
ná, polední nápor hladovců graduje. Nevadí mí aní přítom-
nost paní Beránkové, ted', když vím, jaká to je baba, se jí
paradoxně vůbec nebojím. Pomáhám kvůli Ondrovi, ne
kvůli ní!
"Zuzano, myslíš, že děláš dobře?" osloví mě nečekaně.
Prohlédnu bedlivě právě vydrhnutý hrnec. Hm, nezdá se,
že by na něm bylo něco v nepořádku, ovšem to už Berán-
ková pokračuje a jak se ukáže, nádobí ji nebere! "Mladá
holka si musí dávat na chlapy pozor, zvlášť když jsou žena-
tÝ!"
Jsem z ní dost mimo. "Ženatí...? Vždyf to jsou studen-
tl l "
"Nemyslím ty kluky," mávne rukou. "I když ani s těma
bys neměla flirtovat, nikdy nevíš, jak si to vyloží, pak tě
někde povalí a dopadneš jak Magda... Mluvím o Vaškovi.
Ty nevíš, že je ženatej?"
"Vašek? Jo, to vím," pousměji se.
"Jak k tomu přijde jeho žena? On tady vydělává, ,aby
zabezpečil manželku a dítě, a ty ho svádíš a navádíš."
135
Zachytím na sobě Jiřinin pohled a i když je obvinění t,
babizny křivé a vyloženě mě uráží, zrudnu jako rajče.
"Já ho nesvádím! Vůbec o něj nestojím, je to kámoš."
"Tak mu nedělej laskominy," nařídí mi. "Myslíš, že j.
normální chodit ženatýmu chlapovi o půlnoci do pokoj.
jen v tenký noční košilce?"
Zalapu po dechu. Fakticky ví, co se kde šustne! Kdo ví
jestli při své telepatii tuší, o čem jsme na noční seanci mlu~
vili především! Muselo jí zvonit v uších, tím to bude.
"Vždyi tam byl i Matěj. Nešlo o nic důvěrnýho!"
Beránková na mě kouká s vědoucným pokyvováním hla
vy. Musím se moc držet, abych neřekla něco ošklivého
přece jen tu potřebuji zůstat do konce týdne!
"Zuzi?" Do kuchyně nahlédne Matěj. "Návštěva na brá~
ně!"
Švihnu drátěnkou z výšky do dřezu, jen voda vyšplíclr
ne, otřu si ruce a přece jen si jednu poznámku neodpustím
"Krom toho, Magda dopadla dobře."
Ta mi tedy hnula žlučí, baba princmetálová... ! Jakmile
však spatřím v chumlu u dveří Michala s Okounem, oka
mžitě Beránkovou pouštím z hlavy a široce se usměji.
"Ahoj! Co tak brzy? Jdete na oběd? Není volno = `
"Už jsme měli, u konkurence," zazubí se na mě.
É "Dneska nelyžujete?" podivím se jejich civilním úbo~
rům. Pak ve mně zatrne - copak už dneska odjíždějí?! Ve
středu??
"Lyžovalo se dopoledne, odpoledne jen na vlastní nebez~
pečí, v půlce týdne bejvá krize," vysvětlí Okoun. "Nes
tvrdnout na ubikaci, lepší si projít. Ty jsi skoro místní, ne~
víš, kde je tady poštovní schránka?"
Uf, takže neodjíždějí. "Schránka'? Jo, jasně, je až dole
u značky začátku vesnice, půjdete pořád rovně a -"
"Nechceš nám to jít ukázat?" přeruší mne Michal. "Tře
136
ba bychom to nenašli... A tady Okoun nutně potřebuje
poslat dopis, jinak ho ta jeho piškotka usmrtí, že na ni kaš-
"
le.
"Jaký kašle?!" brání se Okoun.
"Místo abys psal denně dopisy, chodíš na pivo až sem = `
"To říká ten pravej," baví se Okoun. "Kdo nás sem furt = `
"Fajn, půjdu s vámi," přeruším jejich dohadování, pro-
tuže se moudře dovtípím, že mám jedinečnou příležitost jít
s Michalem na procházku! To, že u toho bude i Okoun, je
něco jako daň z nadhodnoty, nebo tak něco. "Skočím si pro
bundu."
"A pustí tě...?" otáže se Michal vážně.
"Proč ne? Nejsem tu přece na brigádě," prohodím poba-
veně a peláším si do podkroví pro bundu, ušanku i rukavi-
ce. Ted' odpoledne je venku sice jenom kolem nuly, zato od
rána silně chumelí, vycházka slibuje romantický výlet zim-
ní idylkou. Michal má s sebou fotoaparát a je fakt, že ob-
jektů k focení je celá řada. Stromy obtěžkané příkrovem
sněhu, psí bouda připomínající ostrůvek v nekonečné plá-
ni, chaloupky zapadané až po okenní parapety, zvonička
ozdobená ledovou nádherou rampouchů, automobily s půl-
metrovými čepicemi čerstvého sněhu -na kapotách, Zuzan-
ka... Ačkoli se bráním, že nejsem fotogenická a kdesi cosi,
několikrát mě vyfotí, údajně proto, aby byla znát výše sně-
hu vůči lidské postavě, a když mu k témuž účelu nabídnu
Okouna, Michal odmítne s odůvodněním, že řekl lidskou
postavu... Výlet je samozřejmě velmi veselý, pořádně se
u toho vyblbneme, tím spíš, že na kraji vsi nekončí, proto-
že se Okounovi zcela zapadaná poštovní schránka nejeví
důvěryhodně a my si procházku prodloužíme o cestu do
Ramzové. Nezlobím se!
Ve vesnici větší než Petříkov maximálně o vlakové ná-
draží najdeme schránku přilepenou na horskou chatu Ram-
137
zovské sedlo, té už Okoun svůj pracný výplod svěří, v če
kárně si koupíme v automatu horkou čokoládu a jeliko;
objevíme na protějším svahu, kousek za kolejemi a silnicí.
zajímavou atrakci, vyrazíme ještě i tam, abychom se nále-
žitě vyblbli na sněžných člunech. Vtip spočívá v tom, že
každý vyfasujeme nafukovací člun připomínající velkou
pneumatiku se dnem a jakýmsi vodítkem, které vlekai
ukotví k lanu a nás to pěkně bez námahy vytáhne až naho-
ru k lesu. Tam nasedneme každý do svého korábu a už si tc
frčíme dolů ve sněhových koridorech. Jízda je to dost šíle-
ná, čluny se otáčejí jako káči, většinu času sjíždím zády ke
směru jízdy, ale vůbec to nevadí, ještě se snažíme s kluka-
ma zajíždět až k sobě, případně do sebe narážet, což člověk
ovlivní nepatrně, a to vykláněním ze své závodničky. Jed-
na jízda nám pochopitelně nestačí, řádíme jako černá ruka
a projezdíme každý docela dost peněz. Absolutním vítě-
zem našich pomyslných závodů bez pravidel se stává
Okoun, nejspíš proto, že je nejtěžší váhová kategorie a jehc
člun tim pádem sviští nejrychleji.
~lověk by řekl, že toho musíme mít plné brejle, přestc
se ještě zpáteční cestou koulujeme. Kluci mě jdou galant-
ně doprovodit až k Beránkovi, přestože Vločka je takřka
uprostřed vesnice, zatímco Beránek na konci. To už je tma
a oni spěchají na večeři.
Těsně před tím, než si řekneme ahoj, se Michal zeptá
"Budeš večer v hospodě?"
"Budu," řeknu s úsměvem. "Přijdeš?"
"Přijdu," slíbí. Jak prosté mluvit v jednotném čísle!!
Slib splní, ovšem dorazí až v devět s omluvou, že měli
jakési hodnocení, a co hůř, jestliže jsem čekala soukromí
pletla jsem se. Pravda, dorazí sám a sedne si k baru, aby n~
mě počkal, než budu mít čas, nicméně než připravím objed-
138
naná pressa, do restaurace se nahrne celá tlupa vysokoško-
láků včetně holek, celkem asi tak dvanáct, a zaberou hned
tři stoly. Objednávek je v tu ránu jako pro rotu.
"Hele, koho tady máme," všimne si jedna z dívek.
"No Míšo?" zavolá vyčítavě černovláska, tentokrát bez
čelenky, ovšem stále zoufale půvabná. "Ty se nás straníš?
To od tebe není pěkný, takhle trhat partu!"
Kluci mají také nějaké poznámky, Michal se na mě
omluvně usměje a protože vidí, že mám plné ruce práce,
přesedne si ke svým přátelům. Ty holky mi pěkně pijou
krev! Natož když se ta černovlasá Michala něco zeptá, on
odpoví, pohledy všech upřené na mně, načež ty slepice dají
hlavy k sobě a cosi si špitají, a co hůř, najednou vybuchnou
smíchy! Tlemí se jak koně, jen zařehtat, a civí přímo na
mne, tudíž není pochyb, kdo je tématem jejich hovoru!
Samozřejmě nikdo nesnáší, když se ostatní baví na jeho
účet, ke všemu ani netuším, co konkrétního jim na mně
přijde tak směšné! ! ! V tu ránu je vyloženě nenávidím! Přes-
tože má Ondra i Vašek plné ruce práce s obsluhováním,
zpoza barpultu by mě nikdo nedostal ani párem volů, natož
snad abych šla obsluhovat je!
Pochopitelně se nenechám nalákat Markem ani Okou-
nem, abych si pňsedla k nim. To tak! Michal o to zřejmě
stejně ani nestojí, nezve mne ke svým přátelům, ovšem
jakmile pomine nápór práce a já leštím alespoň skleničky,
abych tam nestála jako tvrdé Y a předstírala zaneprázdně-
nost, přes poznámky kluků a hlavně holek se zase přesune
zpátky ke mně.
Důvěrná atmosféra, která mezi námi panovala po celé
odpoledne, beznadějně vyprchá, v tomhle rachotu se nedá
dohromady ani o ničem mluvit, natož snad aby pokračova-
lo jiskření slibně započaté při odpoledním blbnutí na sně-
hu!
l39
Najednou nás nedělí jen barový pult. Cítí to patrně i on,
protože rozpačitě řekne: "To jsou lidi z ročníku. Netušil
jsem, že přitáhnou, asi je zlákal Okoun."
"Třeba brzy odejdou," zapřeji si.
"No," pousměje se. "Na to bych nesázel. Mají výdrž."
A to tedy fakticky mají! Zůstanou až do uzavíračky
a vydrží vzpírat půllitry dost zdatně. Celý večer vyjde do
ztracena, povídáme si velice neutrálně ponejvíc o škole,
především jeho fakultě, a trochu o sportu, co koho z nás
baví. Dozvím se tak akorát, že hraje tenis a floorball.
Pak už je jedenáct, večer v tahu a s ním i veškeré příleži-
tosti, které vlastně ani nebyly.
"Míšo? Máme na tebe čekat, nebo budeš nocovat tady?"
stará se ta odporná holka zpěvavým hláskem, zatímco
ostatní se baví a někteří kluci nadhazují, že by si taky dali
říct.
"Tady rozhodně ne," odpoví za něj bráška a udělá na mě
pekelný obličej. Oplatím mu stejnou mincí.
Michal se nechá zastrašit. "Však já jdu..." řekne Ondro-
ví skoro omluvně a už si zapíná bundu.
"Zamknu za nimi," nabídnu se rychle a popadnu klíče,
aby náhodou Vaška nenapadlo slečny vysokoškolačky do-
provodit alespoň ke dveřím. Strávil u jejich stolu každou
volnou chviličku a zjevně se dobře bavil. To by měla vidět
Beránková!
Vysokoškoláci se hrnou ven jako stádo, v rozverné nála-
dě urážejí krápníky nad vchodech do Beránka a snaží se
ukrást nos sněhulákovi u parkoviště. Podle hulákání po-
znám, že se jim nedaří, mrkev je asi řádně přimrzlá, venku
je -15. Michalovi dojde, proč jsem se byla tak aktivní se
zamykáním, tudíž nikam nespěchá. Zůstanu stát v chodbě,
zatímco on přešlapuje v otevřených dveřích, a oba rozpači-
tě čekáme, až jeho uječení přátelé zmizí z doslechu a hlav-
140
ně dohledu! Ačkoli se vyloženě lepím na radiátor, chodba
je brzy vyvětraná a já si musím zkřížit ruce na prsou.
"Zima, co?"
"Jo, pořádná," souhlasí se mnou a udělá krok ke mně,
jako by mi chtěl od té zimy pomoci, ale pak se zarazí, mrk
ne na dveře do restaurace, a řekne šeptem: "Nebudeš mít
průšvih?"
Nechápu, o čem mluví. "Proč?"
"No... vypadal namíchnutě..."
"Kdo? Brácha?" užasnu nehraně. "Ten je v pohodě.
Navíc může být rád, že jste mu dělali tržbu, ne?"
"Brácha?" opakuje po mně překvapeně. "Kdo z nich je
tvůj brácha`? Ten barman, nebo ten pingl...?"
"Barman," vysvětlím, aniž bych tušila, proč ho to bere.
"Fakt...? Mně bylo divný, že mi to nějak podezřele
trpí ~"
"Ale co?!"
Michal se na mě krásně usměje. "Myslel jsem si, že je
to tvůj... borec. Že tady dělá a ty jsi u něj. Přece jsi říkala,
že penzion nepatří nikomu z rodiny!"
"Však ne. Patří rodině holky, kterou si brácha vzal. On
je tu za zaměstnance. A já jsem u něj na prázdninách."
"No jo! Fakt jsem měl za to, že... Lyžovali jste spolu...
prostě to tak vypadalo. Sice jsem nechápal, že mi dávno
nedal přes hubu, když tě balím, a = `
"Ty mě balíš?" chytím ho za slovo.
"Snažím se, ale asi mi to moc nejde, co? Nemám v tom
praxi, takže to moje snažení nejspíš ani nejde poznat..."
"Nepodceňuj se," mrknu na něj. Ted' už zimnici neovlá-
dám, klepu se jako ratlík. Michal přistoupí těsně přede mě
a váhavě mí položí dlaně na ramena a paže, aby je mohl
třením zahřát. Jeho hnědozelené oči takhle připomínají jis-
křivé hvězdičky, jsou tak blízko, stejně jako jeho tvář, čelo
141
i rty... Hledíme si upřeně do očí sotva pár vteřin, pak se
ozvou kroky z nitra restaurace mířící ke dveřím, takže mě
Michal pustí a vyklouzne z chodby do mrazivé noci.
"Zítra na sjezdovce. Hned ráno, jo?" šeptne ještě.
Mlčky přikývnu, rychle za ním zabouchnu a zamknu
přesně ve chvíli, kdy z restaurace vykoukne Vašek. "Teda,
tys tu pěkně vyvětrala. Tebe kolt ještě hřeje mládí, nás, star-
ce, jen špeky, případně alkohol. Mimochodem, nezajdeš na
víno?"
"Nemůžu," odmítnu pozvání pobaveně. "Ty starče!"
"Na kydy paní šéfový nedej," mrkne na mě.
"Nejde mi o ni, ale chci být zítra fit na lyžování. A jak
víš, že mi domlouvala?"
"Svatá prostoto," spráskne ruce. "Proč si myslíš, že jsi
jediná, kdo musí poslouchat kázání?"
Tak to je teda hustárna, usoudím uznale. Ačkoli v pod-
statě nemám kam složit hlavu, zdejší přístřeší bych dlouho
nevydržela. Obdivuji Ondru i všechny zaměstnance!
No, vlastně je spíš lituji.
V jídelně jsem ještě před snídaní, jejíž přípravu se sna-
žím urychlit přiložením rukou k dílu. Stejně nic neuchvá
tám, vleky začínají jezdit od devíti, studenti z Masarykovi
univerzity dorazí něco málo po tři čtvrtě.
Zato pak si lyžování skutečně užijeme! Záměrně zvoli~
me sjezdovku, kde je nejméně Michalových kámoši
(a kámošek!) a lítáme jak draci nahoru dolů. Ačkoli lyžo
vat umím, nikdy Michala nepředhoním, je se svým snow
boardem snad srostlý! Nejde o závod na čas nebo o ceny
jde o prestiž, dobrý pocit ze spolěčného koníčka. Děla
něco, co člověka baví a ještě k tomu s někým, kdo mu ne
popsatelně imponuje a přitahuje ho, to je prostě paráda! Nc
a proč se nepřiznat, pochvala z jeho úst mi zní jako rajsky
142
hudba! V tomhle závodě jsou hned dva vítězové. Zuzka
a Míša. Ne, Míša ne, tak mu říká ta černovlasá princezna.
Zuzana a Michal. Skoro se tetelím nenadálou nádherou -
až dosud jsem byla Jenom já, Zuzana Kojsová, jedno za-
komplexované stvořéní s ne zrovna šťastným startem na
samém prahu dospělosti, načež se objeví úplně cizí kluk -
a najednou jsme MY. A je to nádhera! ! !
Lyžujeme tak vehementně, že oba vypustíme oběd.
U stánku s občerstvením si koupíme ohřátou klobásu
s chlebem a horkou čokoládu, škádlíme se samozřejmě i u
jídla, takže brzy mám hořčici i na nose, jak se mi snaží na-
cpat svůj buřt, když mi předtím urafl kus mého.
V jednu chvíli sundáme lyže a boříme se sněhem pěšky.
Tahle cesta za trochou soukromí je fakt horor! Přesto dob-
rou náladu neztratíme, smějeme se mé neohrabanosti a
když se na jednom místě zapíchnu do sněhu oběma noha-
ma až nad kolena a plácám se jako moucha na mucholap-
ce, Michal odhodí svůj náklad a jde mě vyprostit. Což sa-
mozřejmě vůbec není jednoduché, taky aby bylo, když oba
plýtváme síly v záchvatem smíchu! Tím spíš, že místo aby
mě on vytáhl, já ho stáhnu do návalu k sobě, takže se ve
sněhu válíme oba. Chce mi to oplatit, sápe se po mně a
snaží se mi nacpat sníh za krk, já jsem sice nepohyblivá, ale
nehodlám se vzdát bez boje, tudíž na něj kážu sypký sníh.
Naděláme u toho kraválu jako na lesy, ale tady nás nikdo
nevidí, můžeme si to dovolit. Michalovi se mě podaří chy-
tit za zmítající ruce, jak se o mě opře, povalí mě zpátky do
sněhu, nejprve kecnu na zadek a pak padnu zády do měk-
koučké bílé peřiny. Vytlačím v ní obtisk poměrně hluboký,
jelikož Michal leží na mě, takže jsem mnohem těžší. Dí-
vám se mu z blizoučka do hnědozelených očích, na řasách
mu svítí sněhové třpytky a z čepice mu padá sníh přímo do
143
mého obličeje. Michal si uvědomí naši vzájemnou blíz-
kost, přestane se snažit vycpat mě sněhem a oba tak nějak
sehraně znehybníme. Hledí mi upřeně do očí a já se vidím
v jeho panenkách. Myslím, že ani nedýchám, a to, co za
těch pár vteřin proběhne mou hlavou, je celé stádo splaše-
ných myšlenek, citů i pocitů. Stát se tahle situace ve filmu.
hrdinové by se přestali prát, zvážněli by, znehybněli a po-
maloučku polehoučku by se začali hluboce a vášnivě líbat.
My však ve filmu nejsme, navíc pocity, které mnou clou-
mají, jsou rozporuplné! Na jednu stranu moc chci, aby tc
dopadlo jako ve filmové lovestory, na druhou se polibku
děsím! Nechci; aby mě políbil, protože se bojím, že se tím
všechno pokazí. Představa slizkého chtivého jazyku je stá-
le příliš živá, obávám se, že by mi mohla líbání s Michalem
nenapravitelně zhnusit.
Michal bud' vycítí můj zmatek, anebo se bohužel-bohudík.
jak se to vezme, neodváží. Po pár vteřinách vzájemného upřu
ného zírání se na mě usměje a odkulí se stranou, asi se bojí.
že by mi mohl být těžký. Chvíli jen tak ležíme a hledíme na
ocelově šedé nebe, podle všeho bude zase sněžit. A pak se
vyhrabeme na nohy. Kouzelná chvíle zmizí.
"Teda," směje se Michal při pohledu na rozválený sníh
pokrytý našimi obrysy a stopami boje. "Dobře jsme to tu
rozryli! Tamhle z těch dvou otisků by šly ulít figuríny.
Udělali jsme tu pěknou oranici, ještě že bude sněžit, kdyby
to někdo viděl, mohl by myslet, že se tu vraždilo."
"Kdepak vraždilo," uchichtnu se. "Tady se psaly verše.`
"Verše? Do sněhu?" vyprskne.
"Jo," přikývnu vážně, protože si vzpomenu na dobu před
pár dny, kdy jsem se rozplývala nad sněhovou plání, co mi
připadala jako čistý list v knize. Ted' jsme ho popsali a tc
tím nejhezčím způsobem. Napsali jsme do něj verše o tom.
jaké to je, když potká holka kluka a kápnou si do oka.
144
"Pojd', ty romantiku," pobídne mě. "Nebo jestli začne
sněhová vánice, tak se odtud nedostaneme a přidáme k těm
veršům i ilustrace o dvou zrrurzlých rampouších."
Ačkoli to nemáme takhle z boku na sjezdovku moc da-
leko, plahočením ve sněhových jazycích se unavíme mno-
hem víc než za celodenní lyžování! Na sjezdovku se dosta-
neme úplně vyplivnutí a jakmile sjedeme dolů, nemáme
víc sil pokračovat v lyžování. Stejně za půl hodiny přestá-
vají jezdit vleky!
"Dneska večer nemůže přijít," řekne mi při loučení před
Beránkem. "Máme něco jako večírek, zhodnocení kurzu
a tak."
"Ty už zítra odjíždíš?!" vyděsím se.
"Ne, já ne, ale jedna z učitelek to balí zítra odpoledne.
My ostatní až v sobotu ráno. Zítra si to vynahradíme, jo?"
Přikývnu a rovnou se začnu těšit!
Kryštůfek je malý sladký andílek, aspoň tedy naoko,
růžky má umně schované v blond kudrlinkách. K filozofic-
ké debatě si nemůže vybrat vhodnější dobu než těsně po
Teletubbies, kdy už sice v jídelně není nikdo z hostů, ale
motá se tu veškerý personál. Sedí mi přitom na klíně
a poroučí, co všechno mu mám ještě namalovat. Je pěkně
náročný, spěchám s kresbičkou traktoru, před ním bylo
auto, letadlo i lod, abych užuž mohla vyrazit na sjezdovku,
ale nechci ho zase jen tak odbýt. "Babiko?" zeptá se a za-
dumaně hryže pastelku.
"Ano, broučku?" usměje se na něho Beránkové.
"Ty šeš babizna?"
V očekávání ztuhnu a pracně potlačím úsměv, podobně
jsou na tom i ostatní, číšníci však smích neskrývají.
"Babizna?" opakuje Beránkové nevěřícně. "Ne, nejsem."
"A šeš babice?" pokračuje Kryštof ve výslechu.
145
"Ne, taky ne!"
"Podívej, traktor je hotový," strkám mu pod nos kresbo
zemědělského stroje, abych nějak odvrátila jeho pozornost
Malé děti však nejsou jen zvídavé, nýbrž i vytrvalé.
"A šeš babice lakomice?" nasadí tomu malý korunu
Vašek s Matějem se smějí nahlas, Jiřka i já děláme jako žc
nic, brácha rychle zakročí: "Kryštofe, to se neříká!"
Tůfek se kupodivu s tímhle rozkazem smíří a ukazujc
Ondrovi kresbičku: "Tatíku, podívej, co nakreslila..."
Kdyby v té chvíli Beránková nepopadla dech, mohlo tc
dopadnout dobře, jenomže ona se ledovým tónem zeptá
"Kdo tě taková slova učí, prosím tě? Kde jsi to slyšel?!"
"Mohl někde venku," zachraňuje Magda dusnou situaci
Kryštof ovšem babičku dávno pustil z hlavy, momentál
ně má pilno mávat s papírem Ondrovi před očima. "...te
tinka Zuza."
Ustrnu v půli pohybu, veškerý smích mě v tu ránu pře
jde. Kryštof dokončil svou myšlenku v naprosto nevhod
nou situaci, Beránková jeho předešlou větu vůbec nezare
gistrovala a moje jméno zamění s odpovědí na svou otázku
protože mě proklaje pohledem ostrým jako břitva: "Tc
snad ne..."
Na protest se nevzmohu, z jejího výrazu ledové královi
ny poznám, že má beztak svou pravdu, ze které neustoupí
takže zatímco se ostatní, tedy pochopitelně krom Ondrov~
tchýně, skvěle baví, nakreslím několika tahy motorku
a beru roha.
Na sjezdovce na ranní trapas hodně rychle zapomenu
Michal už na mě čeká a celý den strávíme spolu, ačkol
toho nalyžujeme méně než včera. Mnohem víc odpočívá
me. Ne proto, že bychom byli utahaní, i když po včerejšky
taky trochu jsme, ale hlavně proto, abychom si mohli poví
dat, což při sjezdování pochopitelně nejde, až se nám Ma
rek směje, že z nás budou notorici, protože nás vždycky
146
vidí jen u stánku s občerstvením. Tomu, že jsme za ten den
přepití čajem a čokoládou, samozřejmě nevěří.
"Musíš být večer v hospodě?" zeptá se mě Michal poté,
co deřmitivně shodím lyže.
Podívám se mu do očí. "Nemusím."
"Fajn. V půl sedmé mám večeři, takže v půl osmé tady,"
ukáže na sněhuláka s pohmožděným nosem. "Půjdeme se
projít, nebo tak něco."
Ačkoli jsou teprve čtyři hodiny, mám co dělat, abych se
do půl osmé stihla najíst, vysprchovat, umýt a vysušit si
vlasy, za pomocí fénu je upravila do nadýchaného účesu, z
těch mých jemných a ne zrovna hustých vlásků vykouzlit
něco valného dá pořádnou fušku, musím se příhodně nama-
lovat a make-upem zamaskovat odporného bedára na bra-
dě, vybrat správné tričko i svetr, což je problém, když už
skoro žádné čisté oblečení nemám. . . Aspoň že se už nemu-
sím otravovat s tampony, jako vždy čtyřdenní menses mi
skončila ve středu.
Stíhám jen tak tak! Za deset půl jsem ale hotová a tajně
hlídkuji z okénka na schodišti, odkud je vidět ke vchodu.
Nechci chodit do restaurace, abych zbytečně nenačichla
kouřem, když jsem tak pěkně voňavá, a mrznout ven taky
ne. Bohatě stačí, jak vymrzneme s Michalem! Dostaví se
ke sněhuldovi za pět minut půl a vydáme se na večerní pro-
cházku Petříkovem. Navzdory tmě a mrazu -12 stupňů, jak
zjistíme z teploměru na zdi jednoho z penzionů, potkává
me dost lidiček, turistů venčících psy nebo hledající vhod-
nou restauraci na posezení s přáteli, takže žádné soukromí
ani tady. Zase tolik.to nevadí, nehodláme dělat nic intimní-
ho, stačí mi, že mě hned u Beránka vezme s nádhernou sa-
mozřejmostí za ruku a už se vznáším!
V téhle zimě se ovšem nedá být venku dlouho, tudíž
když mi před osvětlenou turistickou ubytovnou Vločka
147
nabídne návštěvu svého pokoje, váhám jen chviličku
"A co kluci?"
Mrkne na hodinky. "Nebudou tam."
V Michalově stínu se kradu chodbami ubytovny jalo
zloděj. Nechci, aby mě viděly především Michalovy spo
lužačky, mohly by si myslet bůhvíco...
Pokoj číslo sedm, do kterého mě zavede, je skutečn~
prázdný, pokud tedy nepočítám šílený nepořádek, kter
v něm panuje. Odložím bundu a s požitkem se nalepím n.
sálající radiátor, sednout si totiž stejně není kam! Michal s
ví rady, věci z liché válendy popadne do náruče a hodí j~
na spodní lůžko poschod'ové postele.
"Vysvětli mi, jak můžou tři kluci udělat takovej bordel.'
"Bordel? Kde?" rozhlédne se kolem. "Jestli tomuhle ří
káš bordel, pak nevím, jak bys nazvala to, co máme n.
koleji."
"To už přece není možný," bavím se.
Zvedne nabádavě ukazováček. "Je. Věř mi." Po chvil
štrachání ve skříňce vytáhne dva sáčky ovocného čaje
V rychlovarné konvici nějaká voda šplouchá, což o to, alp
hrníčky, které posléze objeví jeden na stole a druhý pop
postelí, musí před použitím zajít do umývárny opláchnout
Pak si ke mně přisedne na postel a nechá svítit jen maloi
lampičku, jejíž světlo navodí rozhodně příjemnější atmo
sféru než velká zářivka na stropě. Se zády opřenými o radí
átor a hrnkem horkého čaje svíraného obouruč mnou pra
chází krásné teplo zvenčí i zevnitř.
"Strašně rychle ten týden utekl," uvědomí si.
Usrknu lahodného čaje vonícího po malinách. "T~
teda..."
"Kdy ty tady končíš? Taky zítra, nebo až v neděli?"
"V neděli." Znovu se napiji. "V kolik ráno jedeš?"
"V sedm deset z Ramzové. To bude dost na mrtvici
148
vstát, sbalit, uklidit a dojít na nádraží," hrozí se předem.
Asi mi umí číst myšlenky, protože dodá: "Zítra se už neu-
vidíme."
"Takže se musíme rozloučit ted'..."
"Ty máš ráda loučení?"
"Nesnáším ho," přiznám se.
"Já taky," souhlasí se mnou. "Proto jsem přemýšlel, jak
to udělat, no a napadlo mě, že se loučit nebudeme vůbec."
"Skvělý nápad..."
"Přímo geniální," pochválí se s úsměvem. "A to víš jen
půlku. Sleduj mě dáI. Proč se loučit, když vlastně nemusí-
me? Hradec je od Brna za humny, necelé dvě hodinky cou-
rákem."
Konečně mi dojde, kam míří. Zatajím dech: "A dáI?"
"To už je skoro všechno," baví se. "Před chvílí jsi sama
říkala, že bys ráda viděla, jak to vypadá u nás na koleji...
Každý druhý víkend mám pokoj k dispozici čistě pro sebe,
no a já do Hradce taky trefím, takže nevidím problém ani
důvod k loučení. Přijedu, kdykoli budeš chtít...?"
Z intonace poslední věty vycítím otázku. "Budu moc
ráda, když přijedeš brzy, Michale."
Usměje se na mě tak nádherně, až se ve mně všechno
rozechvěje. Zvedne ruku a hřbetem dlaně mi zlehýnka pře-
jede po tváři. Držím jako očarovaná, nejspíš ani nedýchám.
"Jsi taková pěkná..."
"Nelži. Vím, že nejsem krásná," namítnu tiše.
"Neřekl jsem krásná," opraví mě. "Krásný holky jsou
děsně nudný, protože jsou na jedno brdo. Ty jsi pěkná. Jem-
ná. Porcelánová. Křehká. Skoro mám strach, že se rozbi-
ješ..."
"Neboj se," ujistím ho o své tělesné stabilitě. Pochopí to
jako výzvu k tomu, aby mou hmotnou podstatu vyzkoušel,
protože mi položí ruce na ramena a chce mě obejmout,
149
načež mu v tom překáží můj poloprázdný hrníček s čajem,
takže mi ho uzme a odloží na stolek vedle postele, a prsty
mi maličko zvedne bradu, aby se moje ústa dostala na úro-
veň jeho rtů.
Polibek, který mi dá, není o nic větší než přátelská pusa,
byť přímo na ústa. Ta jeho jsou suchá a teplá a mají na mě
elektrizující účinek. Napětím polknu. Michal si dodá odva
hy a motýlí polibek zopakuje, tentokrát přitom pootevře
rty, aby mohl pojmout ty mé, a zase se oddálí. Díváme se
vzájemně do očí. Pak se ke mně nachýlí do třetice, tento-
krát překlenu vnitřní strach a také pootevřu ústa. Tenhle
signál mu stačí k tomu, aby mě pevně objal kolem zad,
přitiskl k sobě, samozřejmě jeho tlak neustojím, sesunu se
podél radiátoru na polštář, a líbáme se vleže. Oboustranně,
lehoučce se dotýkám špičky jeho jazyku a on v mé hře
pokračuje, asi se dovtípí, že ho nechci pustit moc hluboko.
Nedobývá se do mých úst, líbá mě něžně na rty a na tváře
i krk a zase se vrací k ústům, aby našel branku mých rtů při
každém dalším a dalším návratu pootevřenou o maličko
víc.
Opřený o lokty mi prsty shrne vlasy z čela a tiše řekne:
"Není nutné být tak ostražitá. .. Nemusíš se mě bát, neudě-
lal bych ti nic, co bys nechtěla, Zuzano."
Topím se v rozpacích. Musel by být slepý, aby nepoznal
mou křečovitost! Ležím napnutá jak struna, všechny svaly
ztuhlé, teprve ted' si všimnu, že mám prsty rukou zaťaté
v pěst, až si do dlaní vrývám vlastní nehty. "Promiň, já..."
"Nevyhnal jsem kluky proto, abych tě položil na lopat
ky a pak se jim mohl pochlubit," ujistí mě. Aby mi nebyl
těžký, lehne si vedle mě, oba jsme na boku obličeji k sobě.
Jeho pravou paži mám pod hlavou jako polštářek, prsty
levičky mě hladí po tváři a snaží se mi zastrkat vlasy za
ý
ucho.
150
"Jsem blbá."
Rozšíří oči údivem. "A na to jsi přišla jak?!"
"No, normální holka by..."
Zasměje se. "Pokud je normální, že se spolu dva vyspí ,
při první příležitosti, pak normální nejsem ani já. A jsem
moc rád, že ty taky ne. Jako násilník nebo svůdce bych se
neuživil. Stejně ani pořádně nevím, jak se to dělá."
Proč jsem sí myslela, že všichni kluci, pokud vypadají
trochu k světu a nejde o zamindrákované uťáplé blbečky,
musí být ve vztahu k holkám jako Míra a Robert, napří-
klad?!
Pocítím k němu takovou vlnu něhy a náklonnosti, že ji
musím nějak ventilovat, dát najevo! Zajedu mu prsty do
vlasů a se zalíbením přejíždím po pichlavém mecháčkovi.
I tohle je mi málo; sama se dotknu rty jeho tváře a Michal
se nenechá nijak dlouho provokovat, políbíme se. Tento-
krát opravdově; splyneme ústy a naše jazyky se vzájemně
zamotají. Je to tak příjemné, s oplzlou slizkostí to nemá nic
společného!
Nevím, jak dlouho se líbáme. Asi hodně dlouho. Zvuky
za tenkými zdmi ubytovny splývají v jednolitou kulisu,
můj svět se zúží na oči, kterými se vpíjím do Michalových,
a ústa, jimiž si dokazujeme blízkost mimo čas i prostor.
Jsme jen my a já věřím, že to tak bude navždy!!!
151
10. Nový domov
Ačkoli jde o můj poslední celý den na horách, vůbec
se mi na sjezdovku nechce. Bez Michala to nějak ztrác
smysl, najednou by mě to tam nebavilo!
Původní záměr hrát si s Kryštofem vyměním za výpó
moc v penzionu, už proto, že při převlékání postelí v jed
notlivých pokojích, jedni hosté odjíždějí a pro ty, co naje
dou po obědě, se musí pokoje připravit a uklidit, nemoh
ovlivnit, natož snad kazit!, výchovu svého milého synoveč
ka. Něco takového mi totiž Beránková naznačí. Po včerej
ším večeru a noci, kdy jsem si neustále naše líbání přehrá
vala, jsem nad tyhle obyčejné věci naprosto povznesená.
Snažím se být alespoň užitečná, af zítra odjedu s pocitem
že jsem je nevyžírala, ale pobyt si aspoň trošičku odpracova
la. Převléct tolik potelí je pěkná makačka! Natož s mobilem
co se mi každou chvíli rozvibruje v kapse a já musím všeho
nechat, přečíst si zprávu a rovnou na ni Michalovi dó vlaky
a posléze i domů odepsat, bez toho by to přece nešlo!
Odpoledne strávím v restauraci, ve sbírání použitého
nádobí jsem se vypracovala natolik, že mi Matěj s Vašken
svěří i složitější úkoly, totiž roznášku jídla! Kupodivu tc
zvládnu bez rozbití nádobí, vysypání či vylití pokrmů, a t<
jen občas se spletu a strkám lidem to, co si objednali jejicl
sousedi. Však oni se ti praví vždycky přihlásí! Večer, kdy;
se konečně zavře jídelna a restaurace je poloprázdná, mÉ
pochválí i vyučení číšníci.
152
"No vidíš, jaká by z tebe byla šikovná servírka. Kdybys
tu zůstala ještě tak dva, tři - "
"Dny?" skočím Vaškovi do řeči potěšeně.
"Měsíce!" převeze mě a všichni se samozřejmě válí
smíchy. U stolu se sejdeme společně s Matějem, Ondrou
i Magdou, chvíli s námi dokonce posedí i pan Beránek.
"Dělají si z tebe srandu," uklidňuje mě sám pan šéf. "Jsi
zručná, tobě by stačil týden a získala bys grif, Zuzko. Kdy-
by ses někdy nudila a sháněla brigádu, dej vědět, nám se
šikovná holka hodí a tobě nějaká ta koruna jistě taky."
Oproti své ženě je tenhle chlap formát. Škoda že v Be-
ránkovi vládne matriarchát... ! Po uzavíračce nás opustí,
sezení v pěti pojmeme jako rozlučkový minivečírek. Matě-
jovi s Vaškem končí desetidenní turnus, mají toho oba dost,
takže se vlastně loučí také, byt na pouhých deset dní. Nej-
dřív odpadne Magda, po dvou svařácích tvrdí, že jí víno
stoupá do hlavy a neustále přemlouvá Ondru, aby šel také
spát. Když jí řekne, že přijde za chvíli, uraženě odkráčí. Ta
"chvíle" se pochopitelně protáhne, Matěj s Vaškem to za-
balí, teprve když vytáhnou celé víno, načež zůstaneme
v setmělé restauraci osvětlené jen bodovkami z baru s On-
drou sami. Všude vládne hrobové ticho, v půl třetí mnoho
lidí neponocuje!
"No, měli bychom jít spát," usoudím při pohledu na
hodinky. "Mně to sice jede v deset, ale ty vstáváš brzy."
"To vydržím," mávne rukou. "Vždyť je to hrůza, vlastně
jsme si krom toho prvního večera nestihli ani popovídat!
Líbilo se tí tady vůbec? Zalyžovala sís?"
Nejen to! Krom lyžování jsem zdejším pobytem strašně
moc získala. Našla jsem ztracenou rovnováhu, sama sebe,
našla jsem něco hrozně moc cenného. Našla jsem lásku!
"Bylo to super," řeknu nahlas zasněně a Ondrův pobave-
ný výraz mi říká, že asi tuší, že nemluvím jenom o sjezdo-
153
vání! "Jsem ráda, že jsem tu mohla být. Bylo to v pravou
chvíli a stačilo to, déle bych tu s Beránkovou stejně nevy-
držela."
"Před čím utíkáš, Zuzano?"
Tahle otázka mě zarazí. Copak jsem tak průhledná, aby
na mně všichni všechno poznali?! Michal i Ondra?
"Proč myslíš?"
"Neodpovídej otázkou a vyklop to."
Z košíku se slánkou, pepřenkou a maggi vytáhnu párát-
ko, abych si měla s čím hrát, a píchám je do rýhy na stole.
Nechci mu lhát, ale zároveň nemám nejmenší chuf vytaho-
vat starou historii na světlo. Je to promlčená minulost, obe-
šla se bez následků a krom pár traumat, na které chci co
nejdřív zapomenout, je to vlastně pasé. Proč se v tom zno-
vu pitvat?
"Prošla jsem něčím dost hnusným, ale už je to za mnou
a já o tom nechci mluvit, nezlob se."
"Dobře." Respektuje moje rozhodnutí, nicméně mě vy-
točí ještě jednou: "Doufám ale, že se to netýká Libora."
"Cože?" vyhrknu. "Jak tě napadl právě Libor?"
"Viděl jsem ho dvakrát a ten chlap mi prostě nesedí. Na
Vánoce jsme se pěkně chytli, však jsi u toho byla.:. Mámu
jen pěkně zneužívá, je to obyčejná pijavice... Ona si nic
říct nedá, je zamilovaná jak puberťačka, takže nevidí, ne-
w ' slyší... Jenže, Zuzano! Kdyby si měl na tebe něco dovolit,
zabiju ho! To, že je hloupá máma a nechá si dělat na hlavu,
je její věc. Nemůže mu ale projít úplně všechno, chápeš?"
"Jo, chápu," přeruším jeho rozohnění netrpělivě. Vím, že
6` má pravdu, tím spíš je mi tenhle rozhovor krajně nepříjem-
ný. "3sem v pořádku, neboj. Když jsme u toho rozebírání,
taky se tě na něco zeptám, Ondro. Tobě se tady líbí?"
"V Petříkově?"
"Petříkov je v pořádku," pousměji se a zaťukám párát-
154
kem do desky stolu. "Myslím přímo tady. V Beránkovi.
S tchyní."
Podrbe se za uchem. "Upřímně? Dobře... řeknu ti, že
takhle jsem si svůj život opravdu nepředstavoval."
Vzpomenu si na naše dětské sny a plány a touhy. . . A je mi
brášky hrozně líto. "Proč. odtud nevypadneš? Vezmi Magdu a
Tůfka a odstěhujte se. Kamkoli, ty přece práci seženeš vždyc-
ky a všude, takhle dřít nebudeš nikde, to ti garantuju."
Z hluboka vzdychne. "Myslíš, že mě to nenapadlo?
Mockrát! Stačilo by si někde pronajmout aspoň pokoj, ča-
sem byt..."
"Tak proč to neuděláš?" nechápu ho.
"Protože to nejde," odvětí hořce. "Musel bych totiž jít
sám. Magdu od mámy nikdy nedostanu. Pro ni je to tady
pohodlný, má na starosti jenom kluka, nic víc. Praní, vaře
ní, domácnost... to se jí netýká. Neplánuje, že by šla
v budoucnu do práce. Jí to vyhovuje... a nechce to měnit."
"Ale to přece," zavrtím nevěřícně hlavóu, "nemůžeš
dlouho vydržet, Ondro."
Podívá se na mě zpříma. "Já nevím, Zuzano. Nevím, co
bude. Je to patová situace... A my ji tady nevyřešíme. Tak-
že půjdeme radši spát, co říkáš?"
Ani on nechce, abychom se šfourali v jeho problémech.
Chápu ho. Pozhasínáme a když se na schodišti loučíme,
nejspíš prvně v životě mu řeknu: "Mám tě ráda, brácho.
A jsem fakt ráda, že tě mám."
"To já taky," usměje se na mě. Tím víc je mi ho líto!!!
Máma měla pravdu. Bráška není šťastný ani v pohodě.
Kdyby se nemusel ženit a šel studovat, bylo by mu rozhod-
ně lépe.
Zpáteční cesta už vůbec není tak veselá a radostná a plná
očekávání, jako byla cesta na hory. Starosti, ze kterých
155
jsem na celých deset dní tak krásně vypadla, na mě znovu
dolehnou spolu se všemi obavami. V podstatě jsem na tom
hůř než můj ubohý bráška. Ten neví, co bude v budoucnos-
ti, ale na rozdíl ode mě má jistou aspoň přítomnost, i když
tedy, hm, ne zrovna záviděníhodnou. Rozhodnu se proza-
tím neřešit; a to ani čistě teoreticky, situaci, kdyby mě táta
u sebe kdo ví z jakého důvodu nechtěl nebo mít nemohl!
Usoudím, že nemá cenu předbíhat. Šance jsou ano - ne, pa-
desát na padesát.
Ačkoli si zakážu zbytečný stres, cesta mi vůbec neubí-
há, silou vůle popotlačuji vlak a rozptýlit mě dokáží leda
tak SMSky od Michala a vzpomínky na Kryštofa, který mě
při loučení držel za nohu a z očí se mu koulely slzy jak
hrášky, když k nelitosti Magdy i Beránkové křičel Tůfek
č' taky pojede!
Jakmile se konečně dokodrcám do Hradce, na nádraží se
i s lyžemi nastěhuji do autobusu MHD č. 15, směr Nové
Dvory. Je to sice dál než domů, ale... vždyť už tam žádné
.. doma nemám!
Tři minuty po jedné stisknu celá zadýchaná zvonek u
dveří v prvním patře. Nic. Trpaslice Šmoulinka na mě ze
zbytku samolepky posměšně civí jedním okem a vypadá,
že má z mého zklamání pěknou radost. ~ Zachmuřím se
a znovu podržím prst na zvonku, tentokrát déle a tak ener-
gicky, že bych pronikavým zvoněním probudila i mřtvolu.
A vida, zabere to!!
Jakmile prst uvolním, zaslechnu z bytu šourání, cinkání
klíčů, tátovi patrně vypadne celý svazek, heknutí, jak se
pro něj musí ohnout, načež dvakrát cvakne západka a já
pohlédnu do zarostlé sešlé tváře svého kdysi fešáckého
táty.
"Ahoj, tati!" pozdravím ho radostně.
"Zuzano?" podiví se mé návštěvě, projede si rukou přes
156
obličej, jen to ve strništi vousů zapraští, promne kalné oči
a uplácá prsty chomáč z přerostlých nestříhaných vlasů.
Všimne si lyží. "Jedeš někam lyžovat? Pojd' dál, máš-li
čas."
"Jedu z lyžování," vysvětlím a hrnu se za ním jako vel-
ká voda. "Byla jsem týden u Ondry v Jeseníkách. Super.
A času mám víc než dost... Něco bych od tebe potřebova
la, tati."
"Počkej na mě v kuchyni," pobídne mne a sám zmizí
v koupelně, odkud vzápětí uslyším šumění vody. Moje zvo-
nění nevzbudilo jen mrtvoly, nýbrž i tátu, který byl podle
všeho té mrtvole dost podobný. Opřu si lyže v chodbičce
a nakráčím do kuchyně, zpustlé a špinavé jako celý byt
včetně vybavení i táty. No, z toho vybavení moc nezbylo,
na lince i stole najdu tak akorát špinavé hrníčky a talíře,
dvě židle, co tu táta má, jsou ověšené maltou a vápnem za-
cákanými montérkami.
Po návratu z koupelny vypadá přece jen o něco lépe,
vlasy má mokré a zčesané dozadu, v obličeji už není tak
pomačkaný a rozespalý, košili flanelku zapnutou na všech-
ny knoflíky.
Skloní se k poloprázdné ledničce. "Máš hlad, Zuzko?"
"Jako vlk," pousměji se.
"No jo, co bych ti nabídl... Zrovna tu nic nemám... Sa-
kra, došlo mi i kafe, to bych potřeboval jako sůl i já..."
"Hlad sice mám, ale nepřišla jsem na jídlo," přeruším
jeho mudrování, protože z hořčice, kečupu a pár vajíček, co
v lednici nejspíš zapomněl, žádný zázrak nevykouzlí. Jdu
rovnou k věci: "Tati, mohla bych tady s tebou bydlet?"
Překvapeně se napřímí. "Tady...? Se mnou...?"
Přikývnu. "Myslíš, že by to šlo, nebo s někým žiješ?"
"Ne, to ne," ujistí mě. "Občas tu přespává Božka, ale = `
"Ta číšnice z Bubínku?"
157
"Jo, ty ji znáš?" podiví se.
Jen tak lehce přivřu oči. Tati, tys dopadl. . . !
Asi si tenhle výraz správně přeloží, protože honen
dodá: "Není to nic vážného, neboj. Jen tak... příležitost
"
ně...
"To by mi ani nevadilo," uklidním ho. "Do tvého soukro
mí mi nic není, mně by stačilo mít u tebe jeden pokojíček.`
"Třeba všechny!" nadchne se představou společného ži
vota. "Já vím, vypadá to tu dost hnusně... Dlouho jsen
neuklízel, ale stačí trochu uklidit a třeba můžu vymalovat
aby se ti tu se mnou líbilo, Zuzi, a bude to skvělý!"
Jeho pravá, nefalšovaná radost z mé přítomnosti mě od
zbrojí, jsem ochotná mu Božky a jiné vykopávky tolerovat
Táta je založením spontánní romantik, jeho nálada mě strh
ne a oba už plánujeme, jak tenhle zanedbaný byt dáme dc
pořádku, co všechno koupíme a změníme a předělámc
a čím zařídíme můj pokoj, ten nejhezčí, s balkonem, a:
mám sto chutí pustit se do toho hned!
"Počkat," zarazí naše horování a nadšené pobíhání by
tem. "Prvně se půjdeme někam najíst, no a pak se do toho
můžeme pustit, co říkáš?"
"Super!" Samou radostí mu skočím kolem krku.
Jít se někam najíst znamená jít do Bubínku, kde si od
mítnu sednout k oplzlým štamgastům, tátovým kámošům
co tu popíjejí pivo u stolu za dveřmi nejspíš už od jedenác
ti, kdy hospoda v neděli otvírá, vyberu stůl nejdál od nicl
a z jídelníčku, na kterém jsou všehovšudy tři hotovky, zvo
lím vepřové výpečky se zelím a knedlíkem: Poručím s
k nim kolu, tátovi přinese Božka bez vyzvání pivo.
"Tak si ho přece našla?" zazubí se na mě ta rachotina
"To bych, Péťo, nevěřila, jak mladý holky po tobě jedou...`
"To je moje dcera," představí mě táta pyšně. "Zuzana.`
"Ty máš tak velkou dceru?" užasne číšnice.
158
"Kdyby jen to! Vždyf já mám od syna už i vnuka, jsem
dědek," chlubí se táta a jakmile Božka odkvačí, chce,
abych mu povídala o Ondrovi i Kryštofovi a on moje zprá
vy hltá. Neřeknu mu, že Ondra není zrovna šfastný, infor-
muji ho jen tak všeobecně. Než nám Božka přinese talíře
s odporně mastným jídlem, ve kterém se tak akorát povr-
tám, místo masa najdu tři tučné škvarky, stihne vypít dvě
piva. Po jídle vytáhne na ex třetí a než zavolám mámě,
abych zjistila, kde se momentálně nachází ona a především
Libor, celý hovor trvá necelou minutku, protože ji nezastih-
nu doma, nýbrž na odpolední recepci, už mává na Božku,
aby donesla další.
"Počkej," zarazím ho. "To už stačí, tolik času nemáme,
musíme jít. Potřebuju si donést z domu kupu věcí, sama
bych to neutáhla, pomůžeš mi, že, tati?"
"To jedno bych ještě stihl, deset minut nás nezabije..."
"Měl jsi tři, to stačí," utnu tyhle nápady a zavolám na
Božku: "Zaplatíme, ano?"
"Já přece nejsem žádnej opilce," ohradí se dotčeně. "To
pivo bylo k obědu, můžu přestat pít kdykoli, Zuzano."
"Tím lépe," usměji se na něho.
"A taky že přestanu," slíbí mi slavnostně, zacvakne
oběd a na Božčiny zvědavé dotazy, kam tak chvátáme,
když jsme sotva přišli, odvětí, že má na práci důležitěj-
ší věci než vysedáváni v hospodě. Na ulici, kdy se oba
halíme do límců, je tam pěkná kláda, ve svém monolo-
gu pokračuje: "Ona si snad myslí, že bez tý její putyky
nemůžu žít. Přitom tarn chodím jen proto, abych nese-
děl doma sám. Nemám proč bejt doma! Teda, neměl
jsem. Ted', když budeme spolu, Zuzi, bude všechno ji-
nak! A co tě to vlastně tak najednou napadlo? A co na
to máma, nezlobí se?"
"Proč by se zlobila?" přejdu takticky první otázku.
159
"No, nikdy vás s Ondrou nechtěla ke mně pouštčt..."
"Tati!" okřiknu ho. "Máma nás pouštěla vždycky, je~
nomže ty jsi mockrát slíbil, že pro nás přijdeš, a pak js:
skončil v hospodě; vykašlal ses na nás! Copak ty se nepa~
matuješ?"
"Ted' už bude všechno jinak. Opravdu, Zuzano," slibuje
"Tím lépe," pousměji se. Autobusem a tramvají doces~
tujeme do Husovy ulice, táta se zdráhá jít nahoru i přej
ujištění, že tam nikoho nepotkáme, tvrdí, že na to nen
správně ustrojený a kdesi cosi, nakonec mě doprovodí přec
dům, nicméně dál ho nedostanu. I tahle opora mi stačí
uvnitř krom rybiček není živá duše, a i tohle rčení je disku
tabilní, kdo ví, zda v zarostlé džungli akvárka vůbec něco
krom vodních řas a plísní žije.
Napakuji si ve spěchu dva pořádné rance, stejně jako táta
netoužím po setkání s mamkou, ačkoli z jiného důvodu ne;
on, a při představě ze setkání s Liborem mi vyloženě naska
kují pupínky. Ačkoli vím, že tu jsem sama a táta dole čeká
jsem jako na trní a děsí mě každé zašustění. Můj domov
kde jsem byla tak ráda, se proměnil v místo děsu a hrůzy
Oddechnu si teprve se zabouchnutím dveří a ještě odpoled
ne se nadšeně pustíme do úklidu. Práce je tu na hodně dlou
ho, makáme jak úderníci, sotva si stíhám najít chvilky n.
SMSky Michalovi. Stejně se diví, proč nepíšu! Sám je m
vlaku, cestuje z Ostravy do Brna na kolej, tudíž se nud
a má času spoustu, zatímco já ho musím pracně krást. Jsen
ale štastná!
Náladu mi nezkazí ani mámin telefonát, který nás zastih
ne v pilné práci. "Koukám, že jsi to stěhování vzala oprav
du vážně," prohodí mamka a její tón zní dotčeně.
"Přece jsem ti říkala, že budu po horách u táty..."
"Netušila jsem, jak moc na to spěcháš," ušklíbne se
"Skříně vybrakované, aní jsí nepočkala, až se vrátím..."
160
"No, tafka na mě čekal před domem, nemohla jsem ho
tam nechat až do večera, zajeli jsme tam hned po obědě."
"Hm," vezme tuhle informaci na vědomí. "A máte se
dobře?"
"Jo, mami, je to super!"
"Prima. Tak hlavně, at vám to vydrží," popřeje mi.
"Neboj." Kdyby nemluvila tak okatě ironicky, povídala
bych si s ní déle, takhle to nemá cenu. Přesto jsem šťastná!
Z Michala, že na mě myslí i po odjezdu z hor, i~ z toho, jak
jsme to s tátou pěkně vyřešili. Plánujeme, co všechno spo-
lečně podnikneme, a já se šíleně těším! Už proto, že máma
nikdy na nic z toho neměla čas. Táta lituje let, které jsme
promarnili, chce mi je patrně nahradit, plánujeme společ-
né návštěvy vernisáží a výstav a víkendové lyžování, lyže
už sice nemá, dávno je prodal, ale prý sí půjčí, načež spo-
lečný život rovnou zahájíme společným kinem. Práce na
zvelebování bytu nám neuteče, zatímco horor Kruh, při
kterém mi vstávají vlasy hrůzou, dávají jen tenhle víkend!
Do školy to mám odtud mnohem dál, musím vstávat tak-
řka o hodinu dřív, stíhat městskou a projet se přes celé město.
Nestěžuji si, zkrátka, nic není dokonalé a tahle malá daň je nic
proti všem kladům, které bydlení s tátou přinese!
Shledání s Janou Helenou je bouřlivé, ačkoli jsme byly
celé prázdniny ve spojení přes SMSky a Helča pochopitel-
ně ví i to, že už u ní bydlet nebudu, padneme si kolem krku,
jako bychom se neviděly měsíce.
"Vypadáš skvěle," přiznám kámošce. "Jsi bezva opále-
ná."
"Zato ty seš furt stejná bledulka," přizná mi. "Copak
v Jeseníkách nesvítilo sluníčko?"
"Ale jo, svítilo pro mě celej pobyt. Akorát na obloze se
moc neukázalo, jinak... super," mrknu na ni:
161
"Koukám, vnitřně záříš," poznamená uznale. "Tak poví-
dej, jakej je, ten tvůj objev? Od tebe se toho člověk moc
nedozví. Chci vědět všechno - barvu očí, vlasů, číslo bot,
výšku, váhu, obvod hrudníku, pasu, délku penisu..."
Oženu se po ní. "Nebul nechutná. Samozřejmě netuším,
kolik měří on, natož jeho... Tipuju stoosmdesát, a i kdy-
bych věděla to, co tě zajímá nejvíc, tak neprozradím!"
"No jo, jen se s tím udav," směje se pobaveně.
"A navíc na barvě vlasů, natož snad čísle bot, vůbec
nezáleží! Jsou mnohem důležitější věci, víš?"
"Jako povaha, smysl pro čest, věrnost, spolehlivost..."
"Jo, například tyhle," zakřením se na ni. "Jenže to ty
nemůžeš pochopit, když si z toho děláš akorát srandu."
"Zuzanka se nám zamilovala!" vyprskne všímavě. "Já si
F" z tebe přece neutahuju, netvař se tak. Když jsme u toho,
r ` nemysli si, že seš jediná, kdo se o prázdninách zamiloval!"
"Ale?" zvednu překvapeně obočí. "V SMSkách ses ne-
zmínila, že by ti nějakej tyrolák padl do oka!"
Rožřehtá se na celé kolo. "To proto, že za á, smsky stály
deset káčé jedna, za bé, musela bych mít šedej zákal a na
druhý oko bejt slepá úplně, aby mi tam někdo v Alpách
padl do oka, a za cé jsem řekla, že jsem se zamilovala
1 o prázdninách, ne na horách, víš, berunko?"
Přemýšlivě se zadumám. "A kdy jsi to teda stihla?"
"V sobotu po příjezdu," pochlubí se. "Konečně se mi
povedlo sbalit Abdula! Jmenuje se Akim a je naprosto
boží!"
Chytím se za pusu. "Fakt? A jakej je?"
` "Kudrnatej, černovlasej, černookej, 182 cm, 71 kg,
22 cm.°`
"To už jste tak daleko?" bublám smíchy.
"No, ještě ne," připustí, "ale znáš to, při líbání se sáhne
ťam i onam... A leccos se nahmatá."
162
Pobaveně zavrtím hlavou. "Neznám. Já to nedělám."
"A to je chyba,`` ujistí mě. "Kupuješ zajíce v pytli!"
Se smíchem si jdu připravit stojan a kreslicí potřeby.
Helča je číslo, nemá cenu jí vysvětlovat, že mně ke štěstí
stačí mnohem méně. Třeba když mi v té chvíli zavibruje
v kapse urobil a já si mohu celá nedočkavá přečíst první
dnešní třídílnou SMSku poslanou z Internetu: Pekne rano,
Zuzko. Jak ses vyspala? Ja krasne, ndal se mi o tobe nad-
herny sen. Skoda ze mi v nejlepsim zazvonil budík ; -) Ne-
kdy ti ho povypravim, jestli budes chtít. Ted letím na pred-
nasku, ale nevím, jestli tam budu co platny, kdyz myslím na
tebe místo na dejiny prava...
Táta dorazí z práce na minutu přesně, v té době už mám
vydrhnutou celou koupelnu, naštěstí panelákové jádro není
velké, načež se vydáme na velký nákup. Tak velký, že ho
skoro ani nepobereme! Krom tašek s jídlem vlečeme i kbe-
lík Primalexu, štětku a krabici s lampičkou bodovkou, kte-
rou mi ještě týž den přidělá na stěnu. Je nastavitelná, jednu
žárovku namířím na postel, abych si mohla před spaním
číst, a druhou nad radiátor u okna, kam plánujeme stolek
s počítačem, ktery' mi sem táta přiveze z domova, jen co tu
ve středu vybílíme a pořádně vygruntujeme. Půjčí si na to
od svého mistra auto, sám žádné nemá. Zklamáním je pro
mě zjištění, že telefon v předsíni slouží spíš jako atrapa,
protože je beznadějně hluchý a z táty vyleze, že ho Tele-
com odstříhl jakožto neplatiče už před několika lety. Slíbí
mi ale, že hned po výplatě napraví i tohle a já se budu moci
po večerech připojovat na internet, kdykoli se mi zlíbí! Síť
opravdu potřebuji, Michal má na koleji pevnou linku za
minimální roční poplatek, tudíž budeme v mnohem větším
kontaktu než nyní přes SMSky, taková každovečerní virtu-
ální rande přes chatovací program ICQ nebudou mít chy-
bu!
163
Tohle, koupi koberce do mého pokoje, samozřejmě také
až z výplaty, a mnoho dalšího plánujeme při společné pří-
pravě večeře, táta umí skvěle vařit, vždycky uměl mnohem
lépe než mamka. U číny, kterou ukuchtí, se olizuji až za
ušima a vůbec nevadí, že v bytě to vypadá spíš jako ve skla-
dišti, vše ve stadiu nejvyšší rozpracovanosti.
Byt je příliš velký a hlavně příliš zanedbaný na to, aby-
chom ho uklidili celý najednou, v útery' večer máme za cenu
naprostého vyčerpání zprovozněnou kuchyň a koupelnu.
Tušila jsem, že mě bude keramika bavit, odmalička jsem
ráda plácala figurky z modelíny či moduritu, jednou jsem
postavila dokonce celý betlém vyvedený do nejmenších
podrobností, dodnes by měl být někde v. krabici na půdě,
nejspíš, ovšem to, že se při práci s hrnčířským kruhem tak
nasmějeme, jsem opravdu nepředvídala. Helča, která sice
umí skvěle kreslit, ne však tvořit rukama, patrně poslouchá
výklad naší lektorky jedním uchem, protože když se potom
posadí ke kruhu, udělá přesně tu chybu, před kterou nás
vyučující varovala. Místo aby zvolna zkoušela, jak se
s kruhem vlastně zachází, vymáčkne z něj nejvyšší rych-
lost a kopeček hrnčířské hlíny, ze kterého chtěla vymode-
lovat jen tak z voleje karafu, či co měla v plánu, naiv~lca, se
rozlétne jako na kolotoči a ohodí všechno a všechny v ate-
liéru. Erik Dostálek ze 4.C koupí kouskem měkké hlíny
přesně mezi oči, takže Denisina poznámka, že vypadá jak
princezna se zlatou hvězdou, sedí.
"Zálišová," vzdychne lektorka. "Neříkala jsem vám to?"
"Říkala," přikývne kamarádka, vybírajíc hlínu z vlasů.
"Ale já jsem chtěla zkusit, jestli to funguje... A funguje."
Jsme z ní hotoví, Helenka je expert!
"No, takže ted, když tomu věříme všichni včetně Zálišo-
vé, se můžeme pustit do práce," usoudí vyučující nevzru-
šeně.
164
Tři hodiny v afasech utečou jako voda, moje tričko při-
pomíná spíš montérky pracovníka v kaolínce než umělcův
háv, a i když se mi přes veškeré snažení povede vytvořit
maximálně šišatý květináč, jsem z nového předmětu nad-
šená. K vypalování v keramické peci, natož ke glazurám,
malování a jinému zdobení se pochopitelně nedostaneme
vůbec, to všechno nás čeká, až zvládneme základy práce
s kruhem. Těším se předem! Je totiž super svými prsty vy-
tvářet z neforemné hroudy hlíny nový předmět, dávat ener-
gii hlíny do džbánku či hrníčku, být u zrodu něčeho nové-
ho, krásného. Tedy, "krásného" zatím v uvozovkách, ale to
přijde s cvikem!
Akorát si budu muset na tyhle hodiny půjčovat nějakou
tátovu starou košili, dost pochybuji, že tohle vyperu... !
"Teda," zazubí se na nás Míra Jeroným, kterého potká-
me na chodbě před fotoateliérem, "netušil jsem, že tu
máme předmět dívčí zápasy v aréně s bahnem... Zvlášť to
pravý ňadro vypadá fakt rajcovně, Heli..."
Kámoška zaujme postoj granátníka, mokrá hnědá skvr-
na na její původně bílé halence přilne, k tělu jako druhá
kůže. "Chtěl bys ho snad vyfotit, mistře?"
"Nejen to," uchichtne se.
"Ještě jsme neviděly ani ty minulý fotky," připomenu
mu.
"Jsou hotový a docela pěkný," ujistí mě, mrkne neroz-
hodně na hodinky a zalituje: "Škoda že zrovna nemám
čas... Ukázal bych vám ho."
"Já už ho viděla, díky, jednou stačilo," směje se Helena
a já se neubráním smíchu. Míra zvedne oči v sloup.
"Jste pěkný sprostačky, kočenky. Mluvil jsem o filmu!"
"Taky o čem jiným?" zahraje si Helča na neviňátko.
"Všichni víme, o čem," baví se. "A když jsme u toho,
klidně vám ho ukážu zblízka i podruhý... Co ty na to,
Sue?"
I65
"Já? Proč já?" zpozorním. "Já nechci ani poprvé!"
Jeho rty se zvlní v úsměvu. "Máte krátkou paměf, hol-
ky. To jste to fakt zaspaly?"
Cítím, jak se mí do bledých tváří hrne krev. Míra si mé
barvy nemůže nevšimnout! Zasměje se: "A, už si vzpomí-
náš..."
"Dejme tomu, že ta noc trochu splývá,`` připustí Helena
diplomaticky. "Tak nějak si pamatuju až to, co bylo ráno.
Mohl bys zkusit naši paměť oživit..."
V té chvíli v našem patře přistane výtah a v jeho dveřích
se objeví blond'atá bárbínka z prváku. Jeroným ji přivítá
širokým úsměvem, načež si vzpomene na nás a prohodí
tiše: "Někdy je lepší nevědět. Fotky i svýho Dar"bujána vám
ukážu příště."
To už k nám prvačka dokráčí, usměje se na svého kluka
jako na obrázek a ten ji rychle strčí do ateliéru a zabouch-
ne nám před nosem. Nejspíš i ji chce ušetřit zbytečných
informací, patrně by děvenka žtratila iluze!
"Vypadal jak zamilovanej studentík," odfrkne Hele-
na znechuceně. "Zajímalo by mě, co tam budou dělat.
Myslíš, že ji bude fotit? Vpředu nic, vzadu nic, je jak
oteklá nit!"
"Třeba její vlasy, ty má fakt krásný," odtuším. "Mě by
spíš zajímalo, na co narážel..."
Helena si servítky nebere. "Nejspíš na to, že tě v noci
taky přefikl. A kdo ví, jestli si přitom neužil i Robo."
Při té představě se otřesu. Měl pravdu, lepší je nevědět!
Musela bych se stydět sama před sebou í před Michalem,
i když tomu to samozřejmě nikdy nebudu vykládat!!!
Ačkoli se dostanu domů díky keramice teprve něco po
šesté, jsem tu dřív než táta. Nevadí, rychle se převleču do
domácího oblečení, vlasy zakryji papírovou čepicí slože-
166
nou z novin a pustím se do příprav na malování. Čím víc
toho stihnu, než tat'ka dorazí, tím lépe, aspoň se nebudeme
zdržovat vyklízením mého pokoje. Pravda, moc toho
v něm nemám, ale na to, abych si pěkně mákla, to vystačí.
Tašky s mými věcmi odnosím lehce, horší je to s válendou,
díky úložnému prostoru je těžká jako hrom, a úplně nejhor-
ší se stoletou dubovou skříní. Nejprve z ní vyklidím bordel,
co táta za ty roky nashromáždil, spoustu láhví od piv a ji-
ného alkoholu, stoh novin, nějaké hnusné hadry, zatuchlou
deku, dvoje pracovní boty, jedny s nánosy bahna a jiné špí-
ny... A teprve potom skříň pracně postrkuji ke dveřím,
kousek po kousku, opírám se přitom o ni zády a oběma
nohama se najednou odstrkuji. Nejen že to jde pomalu, ale
ještě za odporně skřípavých zvuků, až se mi ježí vlasy.
Sousedi pode mnou musí mít radost! Lino je ošklivé samo
o sobě, nevadí, že na něm přibyde pár šrámů, beztak mi táta
slíbil koberec! Největší patálie nastanou při průchodu fut-
ry, přirazím si díky své nešikovnosti ukazováček levé ruky
tak bolestivě, až mi vyhrknou slzy a nehtové Lůžko začne
okamžitě modrat, nicméně tu hnusnou almaru konečně od-
tlačím až do chodby. Papírová čepice mi na čele provlhá
potem, uf, to jsem si dala... Pěkně jsem se zdržela, je půl
osmé. A táta nikde! !
Vyhlížím ho střídavě oknem z kuchyně í mého prázdné-
ho pokoje, ve kterém moje kroky znějí dutě, nicméně jeho
postavu nikde na zledovatělém chodníku nevidím. V osm
už jsem pekelně nervózní a v půl deváté nevydržím, sho-
dím čepici, navleču na sebe svetr a bundu, vlítnu do bot
a vyrazím směr Bubínek. Nechci věřit tomu, že by šel do
hospody místo bílení, nicméně jisté podezření tu je a já ho
chci spíš vyvrátit, skoro mám na sebe vztek, jak málo táto-
vi věřím! Máma mě tou nedůvěrou nejspíš nakazila, jistě
se zdržel v práci nebo někde, nemohu mu hned nasadit psí
hlavu!
167
Tak to si myslím do doby, než oknem nahlédnu do osvět-
lené přízemní restaurace a spatřím svého tatíka hned u prv-
ního stolu za dveřmi ve společnosti starých kamarádů.
Pravda, on jediný má na sobě vatovaný pracovní kabát,
ostatní jsou jen ve svetrech či košilích, takže vypadá jakc
na odchodu, ale i když stojím za oknem dobrou čtvrthodi-
nu, nezdá se, že by se vážně chtěl zvednout, a poté, cc
Božka přinese na stůl novou várku piv a on sáhne po čers-
tvě napěněném půllitru, čekání rovnou zabalím.
Můj vztek rázem změní jmenovatele. Ještě před chvílí
jsem se tátovi v duchu omlouvala, že ho tak ošklivě pode-
zírám, ted bych nejradši vraždila. Vždyť mi slíbil, že přijde
v šest a hned se pustíme do bílení!! Copak zapomněl?!
Byt mi náhle připadá prázdný, pustý a zbědovaný mno-
hem víc než předtím. Je vůbec možné, abychom ho dali
dohromady? Nebo spíš dala, když táta sabotuje?! Zvelebo-
vání mě náhle vůbec netěší, nejradši bych kbelík s prima-
lexem rozšlapala, kupodivu mi nezvedne náladu ani pípnu
tí SMSky:
Co delas takhle vecer, Zuzko? At je to cokoli, ani nevis,
jak rad bych to delal s tebou!
Vzdychnu a namačkám na svém Siemensu odpověd':
BILIM POKOJ. TEDA SNAZIM SE, ALE ZA VYSLE-
DEK NERUCIM! CO DELAS TY?
Než si podle návodu rozmíchám barvu, urobil zapípá
znovu:
A to ses branila narceni, ze jsi malirka pokoju :-) Vazne,
obdivuji te a myslím na tebe! A nejhorsi je, ze porad...:-
Symbol hvězdičky ve smailíku na konci SMSky zname-
ná pusu, kterou mi Michal takhle na dálku posílá, a má
zázračný účinek, protože mi vykouzlí na tváři úsměv a
novou chuť do práce. To, že je táta Templ, neznamená, že já
také! Podle návodu primalex údajně nedělá šmouhy, a když
168
budu táhnout štětku stále jedním směrem, nemůžu nic zka-
zit!
V jedenáct, kdy můj drahý otec konečně dorazí z hospo-
dy domů opilý jak Dán, necítím pravičku a jsem zacákaná
úplně celá, nicméně právě dokončuji poslední stěnu.
"Zuzanko," blekotá opile. "Karel měl narozeniny, urazil
by se, kdybych nešel slavit s nimi. Pochop, musel jsem..."
"Uhni," požádám ho stroze. "Musím to dodělat. Každej
kolt máme jiný povinností. Dovol..."
"Já se tak stydím," běduje nad sebou. "Ty se tu dřeš a já
chlastám v hospodě, co jsem to za člověka, no řekni..."
"Jdi spát!" nařídím mu, protože to poslední, o co bych
stála, by bylo poslouchat jeho záchvaty sebelítosti.
169
11. příliš drsná realita
Ve čtvrtek nemáme žádný z uměleckých předmětů, což
je moje jediné štěstí, jelikož pravičku necítím ještě ani dru-
hý den. Nejvíc mě bolí v ramenním kloubu a vůbec s ní
hýbu jen s bolestmi, v kreslení, keramice či titěrném umě-
leckém písmu bych byla nemožná. Dost na tom, když mu-
sím dělat zápisky z výkladu! Kostrbatá písmena mi neva-
dí, zato u očních linek, ktery'mi se snažím na dívčích
toaletách vylepšit svůj vzhled a vychází mi z nich klikaté
výhybky, neustále je musím mazat a přemalovávat, přímo
rostu!
"Fakt mě s sebou nevezmeš?" dotírá Helča.
"Ty jsi jak zimnice," uchichtnu se. "Sakra, ted' jsem si
kvůli tobě čmárla vedle! Nemůžu tě přivést na první ran-
"
de.
"Jak, první? Chodili jste spolu týden!"
"Nebyl to zdaleka celý týden, a pak... tohle bude naše
první rande tady, čhápeš, mimo hory a lyžování. Přijede ve
čtyři a v půl sedmé už mu zase jede rychlík zpátky, máme
pro sebe dvě a půl hodiny = `
"No právě," pokrčí rameny. "Za takovou chvilku beztak
nestihnete dělat nic pořádnýho, tak proč nás neseznámit?
Já ti svoje kluky taky ukazuju, nebud' lakomá, Sue."
"Jenže ty jich máš spoustu, zatímco Michal je můj prv-
ní," namítnu. "Seznámím vás někdy příště, až budeme spo-
lu dál."
170
Urazí se: "Snad nemá5 strach, že bych ti ho přebrala?!"
"Ne, to si nemyslím," uklidním ji. Helča je sice na klu-
ky, nicméně našeho přátelství si váží, za ty roky si spolu
výborně rozumíme, neobětovala by ho. "Píše mi, jak se
těší, že mě zase uvidí, vykašlal še kvůli tomu na dvě před-
nášky, nebylo by to ode mě vůči němu fér."
"Oukej," kapituluje tedy. "Nemůžeš se divit, že jsem
zvědavá, do koho se Zuzanka zamilovala, natož takhle na-
tvrdo a romanticky! Tak si to užijte, vy dvě hrdličky, držím
vám!"
"Díky," usměji se na ni vděčně, přejedu si tváře jemným
zdravíčkem, pročešu vlasy, aby vypadaly bohatší, trocha par-
fému taky nic nepokazí, a hurá, pádím rovnou na vlakáč.
Nápad přijet takhle nečekaně se zrodil v Michalově hla-
vě během dopoledne, sice mi nenechal žádný prostor se na
rande připravit, pořádně oháknout a podobně, přesto jsem
za jeho spontánnost vděčná. Asi mu opravdu chybím!
Rychlík z Brna má jako naschvál zpoždění pětadvacet
minut, ačkoli je na peronu zima, nejdu čekat do haly, chci
být Michalovi co nejblíž, a když ho konečně spaiřím vystu-
povat z vlaku, všechno se ve mně zatetelí radostí. Je to
vůbec možné, že tenhle krásnej kluk v šedobílé bundě při-
jel zrovinka za mnou?! Je to možné. Zázraky se dějí!!
Spatří mě v chumlu lidí tlačících se na nástupišti, vlak
pokračuje dál směrem na Jihlavu, a zamíří ke mně.
"Ahoj.. ."
"Tak tě vítám v Hradci na Moravě," usměji se na něho
trochu rozpačitě. Ačkoli jsme si oba setkání tolik přáli,
pětidenní odloučení je znát v naší vzájemné nejistotě.
"Musí to být pěkný město," usoudí. "Když tu bydlí tak
hezká holka..." Přistoupí těsně ke mně, myslím, že mě
políbí, ale nějak se v poslední chvíli zadrhne, takže mu
sama lípnu krátkou přátelskou pusu na přivítanou.
171
Sáhne pod bundu a vyloví růži. "To je pro tebe, Zuzko.`
Pak se zhrozí: "Akorát... je jak přešlá mrazem, co?"
Neubráním se úsměvu. "Nevadí. I tak je krásná. Diky!`
Přijmu zdecimovanou květinu jako ten nejcennější klenot
Však jím taky ve skutečnosti je! "Jestli se nebojíš, žf
zmrzneme, provedu tě aspoň kouskem Hradce," navrhni
program.
"Jestli se něčeho bojím, zima to není," usměje se na mf
tak krásně, až taju jako rampouchy nad kamny. Vezme nič
za ruku a tohle samozřejmé gesto odbourá největší rozpa
ky. Ty ostatní mizí postupně samy, jak si při procházce
povídáme o banalitách, jako je cesta vlakem, škola, bílen
a podobně! Ukážu mu historické centrum města, domy m
náměstí se zdobeným průčelím a podloubími, samozřejmÉ
nemohu vynechat strážní baštu s hranatou věží, dominanto
objevující se na všech pohlednicích. Hradec se snaží před
stavit se v co nejlepším světle, ještě v poledne špinavé sil
nice i chodníky jsou nyní pokryté čerstvým popraškem
sněhu, který stále padá a v drobných krupkách nám useda
na řasách a vlasech, na rozdíl od silničářů se nám tahle
romantika vyloženě líbí! Jako další "pamětihodnost" zva
líni čajovnu Markýza. Ačkoli tu nevisí žádný z mých vý~
tvorů, čajovna prezentuje mou školu i umělecké'prostředí
ve kterém se pohybuji, můj svět, a já mám radost, že hc
mohu Michalovi předvést a něčím zapůsobit.
Obavy, co když si nebudeme mít o čem povídat, mohu
pustit z hlavy, mluvíme v jednom kuse a zdaleka ne jer
0 obrazech na schodišti či uvnitř čajovny! Mám dojem, že
by nám spolu bylo dobře třeba i na smetišti, natož v tak pří-
jemném prostředí, jaké Markýza nabízí! Horká masala
kterou si objednáme, tedy silný indický čaj výrazné chuti
s mlékem, skořicí, zázvorem a bílým pepřem, nás rozehře-
je zevnitř. Neobsahuje ani špetku alkoholu, přesto si připa-
172
dám opilá! Zvlášf poté, co se naše prsty vzájemně prople-
tou, Michal se mi dlouze zadívá do očí, až vycítím vážnost
okamžiku a přestanu plácat nesmysly, přeskočí na mě jisk-
ra vzrušení a sehraně, bez pobízení či nejmenších rozpaků
se k sobě nachýlíme a políbíme se. No, patří sem spíš slo-
veso nedokonavé; líbáme se hodnou chvíli a můžeme si to
dovolit, těch pár dvojic, co tu je, nepohoršíme. Vesměs jde
o milence!
Čas, díky zpoždění vlaku zkrácený takřka o půl hodiny,
letí jako splašený a nezná slitování, připadám si skoro oši-
zená, když musíme zaplatit a vzít to poklusem na nádraží.
"Na víkend musím jet domů, ale ten příští, Zuzko, budu
na koleji sám. Přijedeš?" zeptá se mě při loučení, když už
stojí jednou nohou na prvním schůdku do vlaku, napjatě.
"Ano," vyhrknu.
"Super!" zajásá, skloní se, aby mě ještě naposledy hlta-
vě políbil, a pustí mě teprve, když se vlak dá do pohybu.
"Blbý je na tom jen jedno - "
"Nepustí mě na kolej`'!" vyděsím se.
Roztáhne pusu v širokém úsměvu a já musím jít s vla-
kem, abych slyšela odpověd': "To zařídím, neboj. Blbý je
to, že fakt nevím, jak to bez tebe do příštího. víkendu vydr-
žím!"
Z rychlíku vidím leda koncová světla, přesto stále stojím
na stejném místě a blaženě se usmívám.
Doma mě čekají bramboráky plněné zelím a kuřecím
masem a poněkud nejistý a zaražený táta.
"Co je?" zareaguji na jeho výraz.
"Kde jsi byla tak dlouho? Vystydla ti večeře..."
"V čajovně. Jé, bramboráčky..." Sotva shodím bundu a
uložím růži mezi své poklady, vrhnu se rukama na jídlo.
"Vynikající," zahuhlám s plnou pusou.
173
"Myslel jsem, že ses vrátila k mámě," vyleze z něho.
"Mám tu přece věci, ne?"
"I tak..." Táta vypadá provinile. "Odpusf, Zuzano, te
včerejšek jsem nezvládl. Nechtěl jsem s nimi zapíjet narc
zeniny, jenže mě vtáhli na jedno..."
"A ono nebylo jedno." Neřeknu, že jsem ho viděla ol
nem!
"Ne," přizná se. "Vážně jsem chtěl po prvním pivu odf
jít, jenže to nějak nevyšlo, furt se připíjelo, až bylo pozdi
Měl jsem strach, že ses naštvala a odešla. Zuzko, přísahán
že se to víckrát nestane. Nepůjdu ani na jedno! Věříš mi?
Vypadá fakt zdecimovaně, podle všeho ho nejvíc potre:
tala nejistota, když mi chystal večeři, aniž by věděl, zda s
vrátím či si zajdu pouze pro věci! Záleží mu na mně, n
našem společném bydlení. Odpustit mu není zas takou
problém, tím spíš, že po dvou hodinách s Michalem jser
nabitá láskou!
Protože táta stihl krom večeře ještě jednou přebílit cel
můj pokoj, můžeme se po jídle pustit do mytí podlah
i zacákaného okna, a když kolem půlnoci stěhujeme do pc
koje těžkou skříň, jsme sice oba víc mrtví než živí, ale sta
le dobře naložení!
V pátek se už tak nedřeme, můj pokojík je čistý a i kdy
vybavením chudý, udělám si v něm útulné bydlení. Škod
že musím na koberec čekat až po tátově výplatě, ten mi t
chybí nejvíc! A taky počítač. Mámu o tuhle službu nepoža
dám, ačkoli s ní mluvím telefonem, raději se spokojím s
slibem tátova šéfa, který mu přislíbil auto na úterý. Stejn
tak jí neřeknu o zklamání, co mi táta předevčírem připr~
vil, přece jsem mu to odpustila, tak proč to rozmazáva
když šlo 0 ojedinělý výpadek!, a na otázku, jak se máry
odvětím nadšeně: "Skvěle. Zrovna se chystáme do kina n
film Chyt mě, když to dokážeš. Hraje tam Tom Hank
a Leonardo = `
174
"S Helenou?"
"Ne. Ta odjela na víkend domů. S tátou, přece! A zítra si
jedeme zalyžovat, sice jen na sjezdovku za město, bude
tam hodně lidí, ale lepší než nic," vychrlím nejbližší plány.
"On má nové lyže?" podiví se upřímně. "Ty naše pro-
dal..."
"Nemá," připustím, "ale ted' si je půjčí a říkal, že si po
výplatě koupí vlastní, i kdyby jen v bazaru, abychom moh-
li lyžovat každej víkend, dokud bude sníh."
"Tak to jo. Af se vám lyžování vydaří."
"Díky. My už musíme, nebo nestihneme začátek. Ahoj."
Kdybych v mámině hlase neslyšela pochybovačný iro-
nický podtón, povídala bych si s ní déle, minimálně pět
minut času zbývá, ale to její podrývání mé víry mi prostě
vadí! Tím spíš, že krom toho jednoho úletu se nám spolu
daří a film, který jsem vybrala, nás nadchne oba, máme co
rozebírat ještě celou cestu domů! Před usnutím mě napad-
ne, že to s ním třeba máma neuměla. Připravil jí pár zkla-
mání a ona zatrpkla, ztratila schopnost odpouštět. Ale od-
pouštět se přece musí, zvlášf když vidím, že táta svoje
polepšení myslí vážně, záleží mu na mně!
Krásné počasí a haldy čerstvého sněhu vylákají na sobot-
ní lyžovačku davy lidí, přesně jak jsem počítala. Už v au-
tobuse MHD, městská jezdí až do okrajové části Bedři-
chov, původně samostatné vesnici, díky postupující
městské aglomeraci dnes už součástí Hradce, odkud je to
k úpatí sjezdovky kousíček, mám co dělat, abych se tam
s lyžemi a lyžáky naskládala, protože i ostatní cestující
mají tatáž zavazadla. Táta mi s nimi nepomůže, na sjezdov-
ku cestujeme každý po vlastní ose, on se zajížd'kou ke Kar-
lovi a nemá cenu, abych ho doprovázela a vláčela se na dru-
hou stranu města a pak zase zpátky. Mnohem jednodušší
bylo dát si spicha v devět u pokladny.
175
Sama dorazím v předstihu, byt jsem z domova odcháze
půl hodinky po tátovi, do deváté zbývá víc než dvacet mim
Stánek s občerstvením funguje, párek v rohliku mi pňjde jal
dobrá snídaně, doma toho moc k jídlu nebylo a jogurtem
člověk příliš nezasytí, stejně jako je v provozu i půjčovna ly
a lyžařských bot. Říkala jsem tátovi, ať si je půjčí tady a m
musí se po ránu plahočit přes město, ale nechtělo se mu v~
hodit čtyři stovky, když je může mít od Karla zdarma. Vyst~
jím zatím frontu na celodenní permanentku pro sebe i tát
zástup lyžařských nadšenců tu stojí dávno předtím, než
pokladna otevře, a jakmile začne jezdit vlek, závistivě poz~
roji postavičky na kotvě i první lyžaře svištící ze svahu. Šk
da že tu není Michal, napadne mě zákeřně, s ním by se lyž
valo lépe než s tátou... ! Napíšu mu alespoň SMSku, kde jsei
a co dělám, a do deseti si vyměníme po třech zprávách, v
kterých mi Michal závidí.
ZATIM NEMAS CO ZAVIDET, TATA JESTE NED(
RAZIL, NEVIM, KDE TO VAZNE. TY SI UZIJ RODIL`
NOU OSLAVU A POZDRAVUJ BABICKU ; )
Sice chapu, ze zlata svatba je duvod k oslave, ale pro.
proboha, u toho musím byt i ja? Byl bych radsi s tebou!:
NO, NEJSPIS PROTO, ZE JSI JEJICH JEDINY VNUI
NE? :-D
Jeste si ze me delej legraci za to, jak moc mi chybis!
My vyrazíme na radnici, je to i s obradem. Pekne si zc
lyzuj!
TO BYCH RADA, ALE JE PUL JEDENACTE A O
TU PORAD NENI!
T'ak lyzuj sama, nebud btazen! Ozvu se az z ostavy, r
radnici by asi nebylo slusne smskovat :-) Posilam ti :-
Zlaté svatby jsem se nikdy neúčastnila, netuším, jak t.
kový obřad může vypadat, ovšem s přibývajícím čase
mám úplně jiné starosti. Jsem blázen a nejdu lyžovat sam
176
přece jsme se domluvili na společném lyžování, mám jeho
permanentku a kdyby dorazil, když tu nebudu, jak bychom
se hledali? Bohužel nevlastní urobil, nemám se s ním jak
spojit ani domluvit, zeptat se, co ho zdrželo a kdy dorazí,
a tak čekám a čekám a stále marně! Lidem, co mě celé do-
poledne vidí na stejném místě při každém sjezdu musím
připadat jako kretén. Jak by ne, když tak připadám i sama
sobě! Kretén, který se nechá opít rohlíkem a skočí na
špek... Ne, to ne! To by mi přece neudělal, vždyť přísahal!
Dobře, ale kde teda je?!
V poledne mám za sebou další párek v rohlíku, náladu
pod psa a obavy, které mě přes moje zákazy napadají, už
nejdou zahánět, tudíž promrzlé podupávání na sněhu ba-
lím. Střelím celodenní permanentky, pochopitelně za polo-
viční cenu, čtyři stovky z vlastních úspor v háji, super,
popadnu lyže a boty a za necelou hodinu, co mi zabere
zpáteční cesta, si to s plným nákladem rázuji rovnou do
restaurace Bubínek.
Nemá cenu nakukovat oknem, ve dne bych přes zažlout-
lé nikotinové záclonky nic neviděla, napochoduji dovnitř
a vlastně mě obrázek, který spatřím, tedy rozjařeného tátu
ve společnosti stejně rozjetých kumpánů, nepřekvapí.
Možná jsem naivka, ale ne tak velká, abych uvěřila před-
stavám o zlých náhodách a havárkách autobusů nebo tak
něco!
"Zuzanko!" Na rozdíl ode mě má tafka z našeho setkání
radost. "To je moje holčička, Zuzanka," představí mě svým
přátelíčkům, co na mě poutí oči skrz dna půllitrii.
"Pěkná holka, ale moc hubená. Pojd' se s námi napít,
z piva rostou prsa... Božka, přihraj slečně jedno!"
Oplzlé řeči opilců ignoruji, dívám se rovnou na tátu:
"Jestli si vzpomínáš, čekala jsem na tebe na sjezdovce."
"Když já jsem nesehnal lýýýže," protáhne v říhnutí.
177
"Tak proto jsi mě tam nechal tvrdnout?" vyšumím doce
la. "Nenapadlo tě přijet mi to říct a půjčit si lyže tam?!"
"Já jsem chtěl, ale nejdřív jsem šel hledat Karla tady
když nebyl doma... Tak se na mě nezlob, Zuzíku..."
"Laskavě mi neříkej Zuzíku! A pojd' domů, máš toho
dost."
"Teda, ta je pěkně nabroušená," baví se chlapi. "To s
necháš líbit, Petře? Necháš se komandovat vod ženský? K.
všemu vod vlastní dcery? Dej jí pár na zadek a je to!"
"Zuzanko, ty moje holčičko, nesmíš být na tatínk;
zlá..."
"Tati, proboha!" vyjevím se docela. "Pojd', jdeme!"
"Sedni si, dej si gulášek, najez se a = `
"Nechci žádnej pitomej guláš! Chci, abys šel domů!"
Po čtvrthodině beznadějného přesvědčování mi s koneč
nou platností dojde, že ho moje přání absolutně nezajímá
Otočím se na patě a poraženě odkráčím. Celou sobotu mán
zkaženou, nebaví mě číst ani kreslit, v SMSkách s Micha
lem se musím nutit do lehkého tónu, aby na mně nic pepo
znal, nechci ho obtěžovat svými problémy, a nebýt Helč
v Praze, vypadla bych odtud a už se sem nevrátila! ! ! ~
pokoji se zamknu a nevylezu ani v jedenáct v noci, kdy tát.
dorazí a já ho slyším zvracet v chodbě. V tu chvíli ho nená
vidím.
Bota, výtvarný úkol na pondělí, je starý sešmajdaný škr
pál, bůhví kde vyhrabaný z popelnice. Nakreslit ji rudkoi
není těžký úkol, dokonce se přistihnu, že mě baví hrát si s~
všemi detaily a stínováním, a ještě u toho stíháme s Hele
nou rozebírat víkenové události. "A jak se choval v nedě
li .
"Jako oukropeček," ušklíbnu se. "V poledne se vyspa
z opice a hned vyšůroval poblitou chodbu i koupelnu, a ob
178
skakoval mě jako princeznu. To víš, výčitky svědomí jsou
pěkný svinstvo. Klasický výmluvy... Pít nechtěl, ale když
nezastihl Karla doma, napadlo ho podívat se po něm v hos-
podě a... Kamarádi ho zlákali, zase něco slavili a on ne-
odolal... Přísahal, že se to víckrát nestane, dokonce chtěl
jet lyžovat ještě včera hned po obědě, že by si půjčil lyže
přímo tam... To jsem ale odmítla. Z principu. Jestli myslí,
že mi stačí jen tak posbírat zbytky, tak se plete."
Helena vystínuje záhyb jazyku boty a prohodí: "Tvůj
táta je alkoholik = `
"To vím taky," pousměji se hořce. "Žádná novinka. A už
chápu mámu, co myslela tím, že i když je táta za střízliva
skvěle] chlap, nedá se s ním žít, protože je nespolehlivej."
"Laskavě mě nepřerušuj, ano? Tvůj táta je alkoholik,
takže je blbost čekat, že přestane pít ze dne na den."
"No jo, ale co mám teda dělat? Kupovat mu chlast
domů?!"
"Neříkám, abys mu tahala denně basy piv a prokládala
to rumem," pokrčí rameny. "Ale nějaký to pivko, proč ne?"
Nechám si její nápad projít hlavou a usoudím, že na něm
něco bude. Nemohu ho od piva odtrhnout ráz na ráz, tím jsem
mu pak tak akorát připravila absťák, který řeší po svém - prá-
vě těmi úlety, kdy se v hospodě lehce zapomene.
"Jaká je Helenka?" zazubí se na mě. "Chytrá!"
"Já vím... A co Akim, ocenil na tobě tuhle vlastnost?"
Helča vyprskne, až se po nás pár spolužáků otočí. Ká-
moška rozhodí rukama, jako nic se neděje, a teprve když si
každý hledí svého, nakloní se ke mně blíž: "Toho na mně
zajímají úplně jiný věci, hihi. Mimochodem, těch dvaadv~
cet jsem přehnala, ale osmnáct má určitě!"
Kvůli ní musím použít plastickou gumu, jak se mi smí-
chy roztřese ruka a já si málem zkazím výkres. "Jsi číslo.
Měla jsi s sebou pravítko, jo?"
179
"To zrovna ne, ale tak mám odhad, ne? Vezmu-li v úv~
hu rozpětí od špičky palce po špičku prostředníčku..."
"Ty ses s ním fakticky vyspala?!"
"Vzal to zhurta i na můj vkus," přizná pobaveně, "ale
stálo to za to, člověče. Je celej čokoládovej, úplně všude.
Kvůli němu jedu na víkend zase domů. Ty tu stejně nebu-
deš."
"Vážně ses do něj zamilovala?!"
"Proč ten nadšenej tón?" zasměje se. "Nejdřív jsem si
myslela, že jo, ale asi ne. Prostě se mi jenom líbí, jak je
takovej čokoládovej, přímo k nakousnutí. .. !"
V tom případě mlčím a raději se soustředím na stínová-
ní zauzlované tkaničky. S Helčou nemá cenu tohle téma dál
probírat. Helena, na kterou kluci letí a nikdy o ně nouzi
neměla, je ochuzená o to nejkrásnější. O lásku. Vůbec ne-
tuší, jaké to je někoho milovat tak, že člověk nemůže ani
spát, jak na toho druhého pořád myslí, všude ho vidí, vzpo-
míná a přehrává si každý okamžik strávený s ním a těší se
na chvíle příští!
Helenin nápad s pivem dopadne na úrodnou půdu! Na-
konec nelituji, že koupím pár lahváčů za svoje vlastní pe-
níze a vleču se s nimi jak soumar, protože táta je aspoň se
mnou doma nejen v pondělí, ale i v úterý, kdy vytáhne zby-
tek. No, možná seká latinu i proto, že sám peníze nemá
a do výplaty je daleko, k večeři pro nás uvaří nudle s tvaro-
hem, musíme se uskrovnit, ovšem i tohle jídlo je dobré!
"Mrzí mě, že ti nemůžu udělat pořádnou baštu," omlou-
vá se zkormouceně. "Kdybys mi půjčila, Zuzko, zítra bych
cestou z práce něco nakoupil a večer bychom si mohli udě-
lat třeba biftečky, co říkáš? Stačilo by... pět set. Máš tolik
peněz?"
"Mně ale sladká jídla chutnají."
180
"Tak aspoň dvě stovky, i za to něco seženu," smlouvá.
"Zítra mám krátkou školu, nakoupím sama," převezu
ho. Za společný týden jsem se přece jen něco naučila!
"Ty mi snad nevěříš?" zeptá se dotčeně. "Zuzano, přece
jsem ti slíbil, že nebudu pít. Peníze jsem chtěl na jídlo."
"Věřím, že to myslíš dobře," ujistím ho. Otázka je, jak
by jeho předsevzetí dopadlo zítra, až by ho cestou z práce
ve společnosti stejných závisláků hřála v kapse moje pěti-
stovka! Riskovat nehodlám! "Ale nakoupím sama."
"Jak myslíš," kapituluje tedy. Večer strávíme hraním
žolíků jako za stary'ch časů, když si nás brával na víkendy
a my ho s bráškou vždycky ošidili o všechny zápalky. Ba-
víme se u toho nejrůznějšími vzpomínkami na moje i On-
drovo dětství a je nám spolu fajn, pivo, hospoda i jeho ka-
marádi jsou odtud daleko tisícsvětelných let a nechybí
nám! Mně tedy rozhodně ne a tátovi, zdá se, také ne. Vypa-
dá jako můj táta z dřívějška a kdyby se mu tak strašně ne-
třásly ruce, nikdo by v něm alkoholika nepoznal.
Tentokrát nemáme ani zápalky, tudíž hrajeme o praktič-
tější věci: ten, kdo prohraje, vyfasuje úklid chodby a pane-
lákových schodů.
"Teda, Zuzko, to není fér," vzdychá srdceryvně, když
prohraje i nos mezi očima a krom chodby "získá" i vydrh-
nutí postupně všech podlah ve zbývajících pokojích bytu.
"Abys neřekl, tak ti s tím pomůžu," slíbím mu, dám mu
pusu na čelo, a protože už je deset hodin, zalezu si do vany,
kde strávím příjemnou půlhodinku vylepšenou Michalo-
vým telefonátem. Původně chceme mluvit jen pět minut,
abychom sí jeho volné minuty šetřílí í na příště, nakonec je
z pěti minut deset, patnáct, třicet... Až je vyčerpáme do
poslední v jednom hovoru a máme na měsíc vybráno. Ale
stojí to za to! Teprve pak odložím urobil na poličku nad
vanu a v zamilovaném rozpoložení si umyji vlasy, načež
181
zašupnu do postele se sluchátkami diskmana, abych se p
tklivých melodiích kapely Apocalyptica propadla do sr
vyloženě růžových!
Možná víc než růžových, přímo červených a tak erotic
kých, až se málem stydím, co se mi to zdá za nemravnosti
Ke všemu se mi vůbec nechce vylézt z postele, budík m
vytrhne v nejlepším, takže ho v rychlosti zacvaknu a hc
nem zavřu na pár vteřinek oči, aby Michalův obraz ney
bledl. Byl tak živý! Pravda, povede se mi ho přivolat zp'a
ky, ba dokonce sen naváže na vyrušení jako slepený film
takže se původních pár vteřin protáhne, a když znovu ote
vřu očí, rařička na budíku je o celou čtvrthodinu dál než b
být měla!
Vylítnu z postele jako střela. Aby mi neujel autobus
nemohu se ani maličko namalovat, bleskem na sebe nahž
žu džíny a rolák a mikinu, boty zavazuji na schodišti a bur
du zapínám v poklusu na ulici. Už mám zastávku na do
hled, když k ní dojíždí autobus, tudíž musím vyvinoe
největší rychlost a v cílové rovince zaspurtovat po závor
nicku. Moje snaha slaví úspěch, sice opřena o-tyč uvnil
vozu funím jak býk na koridě, ale bus jsem stihla a škol
tudíž stihnu také, aniž bych se musela ztrapňovat omlouvá
ním o zaspání. Jsem dobrá!
Hm, ne tak docela, pozměním své hodnocení, když map
ně šmátrám v batůžku, abych si zapnula urobil a napsal
Michalovi první dnešní SMSku. Kam jsem ho mohl
dát...? No jasně, plácnu se do čela a nejradši bych si rop
nou nafackovala. Na poličce nad vanou je mi platný jak
mrtvému zimník! !
4 Kdesi jsem četla, že naše generace je na mobilech závi~
lá, dokonce jsme na jednom z čelných míst v Evropě co s
týče poslaných SMSek. No, nepočítám se sice mezi zá
182
visláky na mobilu, ovšem je fakt, že bez něj jsem jako bez
ruky! Nepotřebuji ho proto, abych mohla hrát nablblé hry
nebo se prozvánět se spolužáky a známými, to mě bralo
naposledy na základce, urobil je však pojítko s Michalem
a bez něj se cítím ošizená, okradená o kontakt s ním!
Ještě před vyučováním oběhnu všechny terminály po
škole, abych od kompu v odpočívárně, jak říkáme místnos-
ti s matracemi a barevnými polštáři, kam se můžeme
o volných hodinách či poledních pauzách chodit válet,
z pozice staršího vystrnadila nějakého prváka, najela na
Oskarovy stránky a poslala odtud Michalovi SMS zprávu
s vysvětlením, jak se věci mají včetně upozornění, že až do
odpoledních hodin nebudu na příjmu, tudíž nemá cenu, aby
mi psal. Tahle představa vyloženě hluchého dne mě přímo
děsí! Už bych měla sice být ve třídě, přesto kliknu na Po-
slat další SMS zprávu, znovu vyplním Michalovo číslo
a do pole textu napíšu: ALE FAKT NEVIM, JAK TO VY-
DRZIM... JESTLI BUDES DNESKA SKYTAT, TAK
PROTO, ZE NA TEBE TIM INTENZIVNEJI MYSLIM! ! !
ZUZA
Během dne mě napadne jiné řešení - napsat mu občas
z Helčina mobilu a přijímat jeho zprávy na jejím přijíma-
či. Geniální tah, ovšem drahá kamarádka nás má brzy plné
zuby.
"Už mě ~íplně brní noha," šklebí se na mě. "Jedna ese-
meska za druhou a ani jediná pro mě! Je to normální?!"
"Chceš poradit?" zazubím se na ni. "Vypni si vibrov~
ní!"
"Rada nad zlato," ksichtí se. "Copak ten kluk nechodí do
školy, že furt jen sedí u netu a smolí zprávy?"
"Jo, chodí, jenže ve středu má přednášky až odpoledne."
"To je život," prohodí závistivě a urobil, v té době volně
položený na lavici, hlasitě zaduní, jak pod ním lavice rezo-
183
nuje. "No prosím, další... ! Co si pořád píšete? Neposílá t
třeba nějaký zákony, nebo probíráte, co měl k obědu?"
"Ukaž," uzmu jí urobil a aby neřekla, že ji tak využívám
odcituji právě příchozí zprávu nahlas: "Zuzce: Udelal jser
si k obedu kudrnatou polívku, ale nejak mam poraz
hlad... "
"Neeee," zakvílí kamarádka a v dramatickém gestu spí
ná ruce nad hlavou: "Oni se fakt baví o jídle! Jak přízem
ní! Proboha, neuculuj se při tom aspoň jak měsíček n.
hnůj!"
Položím jí dlaň na rameno. "Heli, tomu nerozumíš. Al.
slibuji, že až jednou dospěješ a zamiluješ se, pochopíš, ž·
jsou důležitější věci než centimetry na určitém místě."
"Kus žvance, jo?" pochybuje pobaveně.
"Nejde o jídlo jako takové, nýbrž o to, že tě pak bude
zajímat, co ten kluk dělá, na co myslí, co jí... Všechno."
Dívá se na mě jako na malomocnou. "Sue, ty ses neza
milovala, tys zblbla! Opovaž se zítra nechat urobil doma!'
"To nehrozí," ujistím ji. Do výčtu toho, co dělají zami
lovaní lidé, jsem zapomněla jmenovat další věc: špatně s~
soustředí na běžné úkony všedního života. Například n.
písemku z literatury, co nás čeká hned po přestávce a nej
spíš ideálně nedopadne, když mám hlavu plnou Michal
a plánů na víkend, místo českého kritického realismu, že
184
12. hradební dvanáct
Mobil mi chybí tak moc, že od autobusu valím rovnou
domů, teprve potom hodlám jít nakoupit nějaký gáblík.
Ještě v botech si to naklušu rovnou do koupelny a nechá-
pavě zírám na poličku nad vanou. Tělové mýdlo i šampon
najdu na svých místech, ale urobil nikde. Musela jsem si
ho nejspíš odnést do pokoje... Dojdu se přezout do domá-
cích pantofli, načež se pustím do akce "hledám urobil".
Škoda že nefunguje pevná linka, kdybych si mohla zavo-
lat na svoje číslo, ozval by se mi a našla bych ho hned,
takhle prolézám každý kout, hrabu se ve skříni, v posteli
i pod ní, zda mi někam nezapadl, a nic. Největší gól by byl,
kdybych ho nakonec přece jen měla ve školním batohu!!
Helča by mě nejspíš přerazila, kdybych se jí zítra přizna-
la, uchichtnu se v duchu a vysypu obsah batohu na válen-
du. Hm, nepřerazí mě. Kde ale může být? Prošacuji bundu
i mikinu, kterou jsem na sobě vůbec neměla, prolezu
v kuchyni i zásuvky s příbory... Stále nic! Ke všemu táta
někde mešká, místo aby mi pomáhal hledat... ! Dávno měl
být doma, chystal se přece vařit z toho, co nakoupím. Táta
mě ovšem v téhle chvíli netíží, urobil je moje priorita! Já
ho snad ztratila... Blbost, okřiknu se. Zuzano, přemýšlej
logicky. Naposledy jsem ho měla ve vaně... Vrátím se do
koupelny a snažím si vybavit každičký detail včerejšího
večera. Položila jsem ho sem, abych si mohla našampono-
185
,~
vat vlasy... Pak jsem vylezla z vody, vypustila vanu a
v osušce proběhla do pokoje, v náruči jsem nesla haldu šat
stva. Nemůže být zamotaný ve špinavém prádle...?! Ne,
není... Tak dál: vykašlala jsem se na učení (což se mi vy-
mstí v podobě špatné známky) a vlezla do pelíšku, no
a pak už jsem jen ležela a poslouchala krásnou hudbu a -
diskman! Kde je ten?! Tam, kde bude diskman, by mohl
být i urobil! Znovu se pustím do horečného hledání, ne-
mám tu zase tolik věcí, abych mohla diskman přehléd-
nout! Krabičku od Apocalýptiky najdu, leží na stolku tak,
jak jsem ji tam včera nechala, dokonce prázdná, cédéčko
musí být v diskmanovi:..
Po další čtvrthodině zoufalého hledání si konečně při-
pustím, že v celém bytě není ani urobil, ani diskman.
Moje dvě nejcennější věci, které jsem si sem vzala.
Počítač ani věž jsme s tátou ještě přestěhovat nestači-
li...
Cítím, jak se mi po celém těle ježí chloupky. Ne, ne, ne!
To neeee! Tohle by přece neudělal, NEMOHL by. . . ! ! ! Hrů-
za, která mě poleje, má příchuf čirého zoufalství, modlím
se při obouvání bot i zavírání bytu, bože, ať to rtení~prav-
da...
Jakmile však vstoupím do zahuleného lokálu restaurace
Bubínek, vím, že to pravda je. Vlastně jsem to věděla od
chvíle, kdy mě tahle možnost napadla, jen jsem si ji nechtě-
la pňpustit, bála jsem se podívat pravdě do očí! Vždyf kdy-
si dávno prodal nejmilejší hračku svého malého syna, jen
aby měl na chlast, proč by si měl dneska brát servítky kvů-
li takřka dospělé dceři?!
"Tati??" Přistoupím až k němu a musím mu zatřást
s ramenem, aby si mě vůbec všiml, Zrovna do sebe klopí
pivo, bůhví kolikáté, takže se přitom celý pobryndá.
"Táto !"
186
"Co blbneš, Zuzano?! Podívej, škoda pívínka..."
"Můžeš mi říct, za co piješ???" zeptám se mrazivě.
"Za peníze," řehtají se chlapi a jakýsi odporný ožralý
dědek na mě vycení chrup: "Bez peněz do hospody nelez,
to tě nikdo nenaučil, maličká, že na všechno jsou třeba
peníze?"
"Starejte se laskavě o sebe!" zařvu na něho, až hospoda
ztichne a veškerá pozornost se soustředí na mne. Jsou mi
volní, nevnímám je! "Kde je můj urobil a diskman? Sly-
šíš?!" j
"Jak se to chováš, prosím tě?" zamračí se táta. Není í
opilý úplně, jen v rozverné náladě, kterou jsem mu zřej-
mě právě zkazila. "Prostě jsem si to jenom vypůjčil. Dal
jsem to do zástavy, hned po vejplatě ti ty krámy koupím
zpátky."
"Krámy?! To byly moje věci, který mi koupila máma!
Jak sis vůbec mohl dovolit mi na ně sáhnout?! A dokonce
prodat?" rozkřiknu se málem hystericky.
"Nedělej mi tady ostudu, bud' tak hodná. Ovládej se."
"Já dělám ostudu tobě??? Nejspíš asi netušíš, jak moc se
stydím za to, že jsi můj táta!"
Plesk. Koupím facku, jen to mlaskne na celou puty-
ku. Chlapi mu tohle chování schvalují, ženským prý
patří utáhnout vodítko, jinak moc vyskakují, ale to už je
neposlouchám, s ocima nenávistně přivřenýma do úz-
kých štěrbinek, i tak vidím rudě!, zamířím k východu.
Božka se mě pokusí utěšit! "To víš, to sou chlapi, nemaj
rádi, když se jim mluví do jejich věcí. Ženská kolt
vždycky musí trpět..."
"Vy mi taky můžete...!" zavrčím mezi zuby, vypadnu
z toho debilního lokálu, kde jsem byla naposledy v životě,
a utíkám celou cestu až do bytu. Přezouváním se nezdržu-
ji, není důvod, stejně hned zase půjdu, jen co si sbalím
187
všechny svoje věci, protože tady už nezůstanu ani minu
tu!!!
Klíč od bytu hodím do schránky, se sídlištěm Nové Dvo
ry jsem skoncovala podruhé v životě - a definitivně, tc
jsem si jistá. Ověnčená taškami a bágly jako vánoční stro-
meček, sotva to unesu, vlezu do prvního busu hromadnÉ
dopravy, co se mi namane. Nevím, kam se vrtnout, ale tady
nebudu, i kdybych měla dneska spát na hlavním nádraží'
Bráška svou autodráhu také už nikdy neviděl, a to byla
mnohem levnější než můj vymakaný urobil z nové řady
Siemensů, stejně jako značkový diskman!!!
Autobus, do kterého jsem nastoupila, ke všemu ani ne-
jede směrem k Helenině penzionu, vylezu tedy na náměstí
a přemítám, co dál. Pěšky je to odtud k Helče daleko, upad~
ly by mi dřív ruce. Domů nemůžu nejen kvůli Liborovi
ale i kvůli mámě, musela bych jí dát za pravdu, musela
bych pokořit svou hrdost a přiznat idiotskou naivitu. Bož
ka se plete, já nikdy kvůli chlapům trpět nebudu, to ani ná~
hodnu!
Ne? Ty blbko, otituluji se v duchu, vždyf kvůli nim trpí?
až ted!!! Nechala ses Liborem připravit o domov, táto
o iluze a jediné dvě cenné věci... '
Tašky jsou příliš těžké, musím je položit do špinavéhc
sněhu na chodníku a odpočívat každých pár kroků. Uvědo~
mím si, že v téhle ulici bydlí Míra. Hm, je to sice podvra~
iák, nicméně má kvartýr! Zmobilizuji zbytky sil, abych se
dovlekla k tomu právnému domu a po schodech k podkrov~
nímu bytu. O zvonek se opřu úplně zničená. Ted' nebude
doma a -
V zámku zaštrachá klíč a ve dveřích se objeví slizour
Robert, na sobě pouze cosi jako župánek, ale krátký, s bí~
dnu mu zakrývá rozkrok. Pokud pod županem nic nemá, je
to síla!
188
"Čau, žabičko," přivítá mě. "Tebe bych tu nečekal..."
"Já sebe taky ne," ujistím ho. "Je doma Míra?"
"No... je, ale momentálně zaneprázdněnej."
"Má práci? Fotí?"
"Něco výnosnějšího," zašklebí se Robo.
Nechápu sice, co tím myslí, ale nijak nad tím nedu-
mám, zvlášť když za jeho zády zahlédnu Mistra, který
zrovna míří z koupelny do svého pokoje s ručníkem
ovázaným kolem boků. Spatří mě a změní směr: "Co se
děje, Sue?"
"Nemám kde přespat," vyklopím na rovinu. "Potřebov~
la bych někam uklidit, aspoň jednu noc, než vyřeším, co
dál."
Podrbe se ve vlasech a vymění si pohled s Robertem.
Ten pokrčí rameny: "Tady to nejde... Fakt bych ti rád
"
píchl...
"Já bych si taky píchl," pospíší si vtipálek Robo.
"...ale zrovna dneska není volno," řekne mi Mira. "Po-
čkej, mám nápad! Dám ti adresu na jednoho kámoše, co má
v byté postel navíc, jsou tam tři a sháněj čtvrtýho spolu-
bydláka, aby se dělili o náklady. Je to kousek odtud, Hra
dební ulice patnáct, nebo tak nějak... Podívám se."
Zajde si do chodby pro diář a ve změti telefonních čísel
a adres s převážně dívčími jmény vyhledá tu správnou. Ten
kluk je až nezdravě hubený, napadne mě při pohledu na
žebra, na kterých by se dala vyučovat anatomie člověka.
"Hradební dvanáct," opraví se. "Třetí patro."
Zafixuji si adresu do paměti. "Díky."
"Mirečku?" ozve se z pokoje ženský hlas. "Kde to váz-
ne? Nenech svoji micínku dlouho čekat, zlobila by se..."
Míra se omluvně usměje a mizí ve své ložnici. Ještě
než za mnou Robert zavře, zahlédnu na kratičký oka-
mžik "micinku" a málem jdu do kolen! Té babě na jeho
189
letišti přetékající z černého erotického prádélka je mi
nimálně čtyřicet! Sice nechápu, jak si může hezký klid
a navíc umělec s estetickým cítěním narazit takovoi
brécu, nicméně je to jeho věc a já mám svých starost
dost, abych se s nákladem svých pěti švestek, no, těžk
jsou tedy pořádně, odpotácela po schodech dolů, našl
Hradební ulici, ponurou a úplně vylidněnou, nesvítí t
ani pouliční lampy, v ní starý oprýskaný činžák se smr
dutým průjezdem a prasklou žárovkou a zbrocená po
tem vystoupala ve tmě jako o dušičkách další tři patra
Být Jack Rozparovač, rozhodně si vyberu Hradební uli
ci a tenhle dům na páchání rejdů! Kdyby mě nepoháně
vztek na tátu a celková bezmoc, podělala bych se nej
spíš strachy, takhle mi vysoká hladina adrenalinu nedo
volí zabývat se podružnými pocity.
Ve třetím patře jsou tři byty, v zažloutlém světle zaprá
šené žárovky, tady aspoň svítí, pročítám jména. Kohoutkc
vi ani Dagmar Nademlýnská nebudou ti praví, třetí dveř~
pro jistotu žádnou vizitku nemají. Zazvoním právě u nicl
a s rostoucími rozpaky čekám, co bude.
Otevře mi blondáček, kterého mylně tipuji na školák.
základky, maximálně deváťáka. "Jé, ahoj. Jdeš za mnou?'
"No, to nevím," přiznám se a uvědomím si, že rrii jaks
Míra pozapomněl říct jméno svého kamaráda! "Pokud s·
znáš s Mírou Jeronýmem a bydlíš v bytě, kde je volná po
stel...?"
"Jeronýma neznám, ale určitě ti nekecal, protože fak
máme volnej plac. Pojil dál, já jsem Jakub."
"Zuzana," představím se a rozpačitě mu poděkuji, kdy:
mi pomůže nastěhovat všechna zavazadla do prostoru
kuchyně, kde sedí za stolem kluk s hnědými vlasy sváza
nými v culíku. Na to, že se mi vlasatci nelíbí, musím uznal
že tomuhle to fakt sluší. Vzhlédne od rozečteného Reflexu
190
přestane zakusovat gulášovou polévku rohlíkem a usměje
se na mě: "Čau. Že by náhrada za Šimona...?"
"Kdo je Šimon?" Svou otázkou kluky rozesměji, nicmé-
ně Jakub mi záhadu objasní: "Náš bejvalej spolužák z vyš-
ší ekonomky a spolubydlící. V pololetí to zabalil, prej
nemá cenu dejchat vzduch jinejm a předstírat inteligen-
ci...
"Já jsem Alexandr," oznámí mi ten s culíkem. "Saša."
"Ahoj, Sašo. Zuzana..."
Náš hovor přiláká do kuchyně posledního obyvatele
bytu a moje tvář se rozjasní. Ten rozčepýřený účes z vlasů
do očí, připomíná mi upíra Frosta z prvního dílu Bladea,
jsem už někde viděla, ale kde...
"To jsi ty?" pozná mne. "Ahoj, Zuzano. Jak dlouho ses
zotavovala ze Psích vojáků?"
Konečně mi blikne. No jasně, Petr, jediný normální kluk
z party Mírových známých a kámošů, co mi nenutil přípit-
ky, ba naopak, varoval mě, že mi bude blbě!
"Hodně dlouho," přiznám se s úsměvem. "Ale oni za to
nemohli. Měl jsi pravdu, těch Západů slunce bylo příliš."
"Některý zkušenosti jsou nepřenosný," uklidní mě, na-
čež si všimne mých báglů. "Stěhuješ se k nám? Super!"
"Prý sháníte spolubydlícího a já momentálně nemám
kde spát, tak kdybych mohla tady... pár dní, než něco se-
ženu... pokud teda nevadí, že nejsem kluk...?"
Jeden přes druhého mě ujištují o opaku, načež Petr dodá:
"Sháníme bydláka, protože jsme netušili, že by s námi
chtěla nějaká holka bydlet, natož tak pěkná spolubydlačka.
Klidně zůstaň, jak dlouho budeš chtít, zatím sem nikoho
stálýho nemáme, takže v pohodě."
Všichni tři mě obřadně provedou bytem nad očekávání
útulným. Proti tomu, jak dům vypadá zvenčí, z průjezdu .
a chodby, bych v životě nevěřila; jaké je to uvnitř pěkné.
191
Byt je dvoupokojový, přičemž v menším bydlí Jakub se
Sašou, v tom druhém, větším, dokonce s televizí, patří vše-
chen klukovský nepořádek Petrovi, válenda pod oknem je
prázdná. Dojde mi, proč shánějí čtvrtého do party. Samo-
zřejmě kvůli nákladům, majitel pronajímá byt včetně zaří~
zení, koberců, pračky, mikrovlnky, ledničky i nádobí, tak-
že nejde o zrovna levné bydlení. Je to tu mnohem hezčí ne2
u táty . . . !
Petr si všimne mého zachmuření a vyloží si ho po svém
"Jestli ti tohle uspořádání vadí, tak se přinejhorším kluci
můžou přestěhovat ke mně a tobě necháme menší poko
jík..."
"Ne, to je dobrý," zarazím jeho aktivitu. "Nezůstanu ts:
dlouho, nedělejte si násilí, nechci překážet, natož vás nějak
omezovat nebo tak něco... Pňzpůsobím se."
"Nebo by sis to mohla čenžnout s tímhle smradochem,`
napadne Sašu a ukáže na Jakuba. "Bydlela bys se mnou.`'
"To bys to chytla," baví se Jakub. "Radši se mnou.
Zuzo."
"Necháme to, jak to je," zasáhnu do jejich sporů, nano-
sím si tašky až k posteli a s povzdechem se na ni posadím
I když je byt útulný, připadám si jako vyděděnec. Bez do-
mova, bez mobilu, bez možnosti spojení s Michalem č:
Helenou. ..
Oceňuji skutečnost, že moji noví spolubydlící respek~
tují soukromí, každý se vrátí ke své činnosti, Jakut
k sobě do pokoje, Saša k hrnci polévky, Petr k fotbali
v televizi.
Po půlhodinové meditaci, kdy dospěji leda k tomu, že
jsem na tom bídně, se ho odvážím vyrušit. "Můžu použít
koupelnu?"
"Cože? Koupelnu? Jo, jasně. Nedal! Ten vůl nedal gól
podívej se na to, jasná gólová situace a on nedal! Na tako-
192
vou blbost se prosím tě vůbec neptej, používej všechno, co
tady najdeš... Je to možný nedat takhle jasnej gól??" `Í
Inu, každý máme jiné starosti! Koupelna jde naštěstí
zamykat, tudíž se tam zavřu a pokusím se ze sebe splácli
nout všechno nervové vypětí, kterým jsem poslední hodi-
ny prošla.
"Nemáš hlad?" napadne Sašu a teprve v té chvíli si uvě-
domím, že jsem jedla naposledy v poledne ve škole!
"No... přímo umírám. Odkoupím od tebe dva rohlíky,
můžu?"
Pobaveně se na mě zazubí. "Vtipná holka! Kam na ty
hlody chodíš? Tahle gulášovka je sice z pytlíku, ale přikrá-
jel jsem tam dva liberáky a hned má šmrnc. Sedni a dlabej,
rohlíků si vem kolik sníš. Případně se mrkni do ledničky,
kluci tam taky určitě něco mají. Možná ani sami nevědí, co,
občas to taky před námi í uteče..."
Vůbec mi nevadí, že jedl přímo z hrnce, nechám si
odlít plný talíř, nafutruji se, co se do mě vejde, a s pl-
ným břichem mi je hned o něco lépe. Zajdu si ještě vy-
čistit zuby, popřeji klukům dobrou noc a zašupnu pod
deku v pokoji, kde Petrovi právě končí liga mistrů. "Vy-
hráli jsme?"
"No, pokud tím jsme myslíš Real Madrid, tak jo," baví
se. "K postupu mu stačila remíza. V tomhle zápase Češi
vůbec nehráli. Fotbal asi není tvoje hóbby, že?"
"Ne, to opravdu ne," přiznám se. Jeho upřený pohled mě
poněkud znervózní. "Co je?"
"Nepotřebuješ s něčím pomoct? Jsi strašně smutná."
"To je v pořádku," stáhnu se.
"Fakt?" pochybuje. "Nestává se moc často, aby ten, kdo
je místní, sháněl ve stejným městě privát."
"Já vím," usměji se hořce. "Nějak se to všechno zamo-
talo."
193
"Asi o tom nechceš mluvit, co?" dovtípí se a já jeh
odhad potvrdím přikývnutím. "Fajn, takže pokud pro teb
nemůžu nic udělat, půjdeme spát, brzy ráno vstávám..."
"No..: vlastně bys mohl! Petře, prosím tě, mohla byc
si z tvého mobilu napsat jednu SMSku...? Ne, vlastn
dvě...?"
"Třeba deset, chytej!" hodí po mně svou Nokii.
Jen tak tak ji chytnu. "To nemůžeš, takhle. . . ! Mám ob
ruce levý, dost na tom, že jsem přišla o urobil já, ještě aby
dopadl stejně..." Rychle prozkoumám ovládání a vytukár
zprávu: MICHALE, MOBIL JE V HAJI DEFINITIVN>=
CISLO, ODKUD PISU, JE KAMOSE, ALE ASPON A'
VIS, ZE NA TEBE MYSLIM! ZITRA TI NAPIS1
Z NETU A VSE VYSVETLIM. ZUZANA
Číslo si pamatuji zpaměti, taky aby ne, po tolika SM~
kádr! Stejně tak mám v hlavě i to druhé, na které pošl
iprá~ukra~s~,by~. o`osairiéjš~:VSEC~1I~0 SpATI~E,TA'I
MUJ MOBIL PROCHLASTAL. SEM MI NEODEPISL
h.-
ZITRA POKECÁME. SUE
Sotva odešlu zprávu pro Helenu, urobil mi pípne v ru~
jednou, podruhé, potřetí... Rozpačitě se podívám na Petr
"To bude pro mé:.."
"Asi mu moc chybíš," usoudí se zamrkáním. V ne
menším ho nenapadlo, že by mi mohla psát třeba m
minka, že! Samozřejmě uhodl, zpxáva poslaná z Intern
tu je od Michala.
Proboha, co se deje? Mlcis cele odpoledne i vecer, za
na moje zprava ti nejde dorucit ani z vetu, ani z urobil
nemuzu se ti dovolat, aspon padesatkrat jsem si dnesl
vyslechl sdeleni, ze ucastnik je nedostupný! Silim strach
kam ses mi ztratila, co vsechno se ti mohlo stat. Muzu
psat aspon na tohle cislo?
Jeho starostlivost mě dojme, mám co dělat, abych zn~
194
vu našla ztracenou rovnováhu. Není to tak dlouho, co jsem
se litovala, jaký jsem ztracený vyděděnec... Blbost. Přece
jen existuje někdo, komu na mně záleží, kdo má o mě
strach, kdo se mnou soucítí a komu chybím! ! ! "Mohu ještě
jednu...? Poslední, vážně. Já ti je zaplatím, Petře..."
"Klidně kolik chceš," mávne rukou. "My, výdělečně čin-
ní, si to můžeme dovolit."
Vděčně se na něho usměji a už klofu: BOHUZEL NE,
NECHCI TOHO KAMARÁDA VYUZIVAT, ZITRA SI
ALE ~OUPIM SIM KARTU A NÁPISU TI SVOJE
NOVE CISLO. ZATIM AHOJ!
"Tak. S díky vracím, moc jsi mi pomohl." Pro jistotu mu
donesu urobil až k jeho posteli, neodvážím se ho házet. "Co
jsi to říkal o těch pracujících? Ty nejsi na ekonomce?"
"Vyletěl jsem jak Oagárin," usměje se.
"To byl přece ten, Šimon, ne?"
"Ten to zabalil sám, mně se zbavili oni, parchanti," vy-
světlí mi pobaveně. "A tak dělám zatím u McDo. V červnu
zkusím přijímačky znovu, tentokrát na cestovní ruch."
"Aha... No, tak dobrou, ať ráno vstaneme... A... díky."
"Není zač. Pěkně se u nás vyspi."
Nejspíš si to neuvědomuje, ale je zač. A za hodně!
Heleně vypovím dramatické události včerejšího dne
hned ráno při těláku. Škoda jen, že nás učitelka neustá-
le ruší a honí dělat všechny ty nesmyslné věci s míčem.
Teprve když vytvoří dvě volejbalová družstva a my se
takticky nehrneme do reprezentace, získáme jakýs takýs
klid, kdy si místo samostatného tréninku zalezeme za
švédskou bednu.
"To je dost na pytel," zhodnotí Helena situaci.
"O tom mi vykládej...!"
"Co budeš dělat?"
195
"Čekám, že mi poradíš," zakřením se na ni. "Ty, ta-
ková hlava otevřená... Ale vážně. Nevím. Domů ne-
smím a u táty být nechci, jistě chápeš. Pár dní můžu
zůstat na Hradbách, ti kluci vypadají v pohodě a zatím
nemají spolubydlícího."
"Musíš mě s nimi někdy seznámit," zamrká na mě. "Ta
kový bydlení se třema kosama by se mi líbilo..."
"Ten byt je fajn," přiznám. "A mám to odtud do ško-
ly kousek, nepotřebuju ani městskou, ale i tak... Vůbec
je neznám, jsou o pár let starší, necítila bych se tam
doma. Jako přechodný ubytování je to super, na pořád...
to ne."
"Něco vymyslím, neboj," slíbí mi a svůj slib skuteč-
ně splní. O tři hodiny později, právě když se v hrobo-
vém tichu pachtíme s anglickým testíkem, který na nás
Mr. Simon, lektor přímo z Toronta (jinak kluk těsně po
vysoké škole a navíc mladšího vzezření, zvláště díky
jeho dredům si ho mnozí rodiče pletou s našim spolužá-
kem místo kantorem), dost zákeřně vybalil, se ozve hla-
sité plesknutí. Všichni zvedneme zvědavě hlavy a když
nám dojde, že to se jen Helča plácla dlaní do čela rá-
zem je po soustředění. Řehtáme se jak koně.
"Good idea?" baví se také Kevin a netuší, jak blízko je
pravdy! Helena skutečně dostala vynikající nápad, ovšem
patrně by ho ranilo, kdyby se dozvěděl, že se netýká pro-
blémů v písemce ani anglického jazyka.
"Excuse me, please," omluví se Helča s roztomilostí
sobě vlastní.
"Well," kývne učitel, do kterého je polovina zdejších
` studentek beznadějně zamilovaná, a zase nás zažene řešit
ty jeho gramatické rébusy, tudíž se nemohu zeptat kámoš-
ky rovnou a hořím netrpělivostí až do přestávky. "Tak co?!"
"3e to jednoduchý. Nechápu, že nás to nenapadlo hned.
196
Podívej, ty bydlíš s klukama, se kterýma bydlet nechceš. Já
mám spolubydlící, co se taky z penzionu nehnou. Takže?
Seženeme sí nějakej privát a budeme bydlet spolu a je to!"
"Geniální!" zajásám a už si v duchu promítám obrazy
společného soužití. "To je fakt good idea."
"Přece jsi o mně nepochybovala," frajeři pobaveně.
"Vážně, Sue, proč nás to netrklo dřív? V novinách jsou
pořád nějaký inzeráty, kde kdo nabízí byt nebo aspoň po-
kojík. Našim bude šumafuk, jestli mi platí penzion nebo
privát, a tobě by mohla máma taky, ne?"
"Snad," kývnu. Než skončí vyučování, mám to promyš-
lené. Mámě nic předem říkat nebudu, zatím ji nechám, ai
si myslí, že jsem u táty. Teprve až seženeme nějaký vhod-
ný podnájem, postavím ji před hotovou věc a podám to tak,
že má Helča dost bydlení na penzionu, zařídila si privát
a má na něm volné místo, takže bych mohla a chtěla byd-
let s ní. .. Super! Nehledě na fakt, že společné bydlení s He-
lenou bude skvělé, pár dní u ní na penzionu mě o tom utvr-
dilo, natož když budu mít k dispozicí vlastní postel. A ty
víkendy, kdy pojede do Prahy za Akimem a podobnými ex-
perty, budu mít k dispozici volný pokoj pro sebe a Micha-
la... Prostě samé plus!
Tohle je ovšem vzdálenější budoucnost, momentálně
musím řešit věci, které se mě bezprostředně týkají, tudíž
hned po vyučování místo do posilovny a bazénu, kam vy-
ráží Helena s Radkou, zamířím do Oskarovy prodejny, kde
chvíli slintám nad vystavenými typy mobílů, na které sa-
mozřejmě nemám, a koupím si aspoň novou SIM. Mamka
mi onehdy na účet peníze vložila, ovšem od té doby jsem
už dost utratila, například za vlek za sebe i tátu, fakt skvělá
investice, další čtyři kila za SIMku, musím si nechat pení-
ze na jídlo a školní pomůcky, taky je třeba počítat s úpla-
tou klukům za postel v Hradební ulici, výlet do Brna rov-
197
něž nebude zadarmo... No, nevím, jak vyjdu, natož abyc
si snad myslela, že ušetřím i na urobil!!! Zlatý oči! Musel
bych leda vyhrát ve Sportce, což se mi nepodaří, protož
nesázím.
Se školním batohem na zádech a igelitkou s celozrnnýr
pečivem, jogurtem a minerálkou, mou dnešní večeří, vy
běhnu schody do třetího patra a pozdravím vespolek
"Ahoj. Teda..." překvapeně se rozhlédnu. "Tady se uklíze
lo...
"Trochu," pousměje se Petr, zatímco Saša skromnost
netrpí: "Trochu?! Dřeme jak kreténi, honí nás šůrovat...`
"Kdo? Petr? Máte čtvrtek dnem velkého úklidu?" tipu
a nechápavě zírám do třech vysmátých klukovských oblí
čejů. Pak mi zapálí! "Chcete snad říct, že uklízíte kvůl
mně?"
"No, je to nutnost," vysvětluje Petr.
"Spíš taktika," zubí se Jakub. "Abys moc brzy neutekla.`
"Poslyšte, kvůli mně nic neměňte, natož svoje zvyká
Zůstanu tu po dobu nezbytně nutnou, než si s kámoško
seženeme privát, pak už nebudu otravovat. Natož abys
te si dělali násilí a uklízeli... Mně je fuk, jestli tu žijet
jak prasátka, je to vaše věc, já se přizpůsobím vám, n
vy mně."
"To bych ti neradil," směje se Saša.
"Dohodneme se na kompromisu," navrhne Petr. "Udržc
vat to tak, aby se tu dalo trochu slušně žít."
"Fajn," kývnu a dokonce sí na to plácneme.
"Jako mušketýři. Ti byli taky čtyři," soudí Jakub.
"A ted' jdeme to bratrstvo zapít," rozhodne Saša. "Már
tu rychlý špunty, Pefane, příhod' skleničky..."
"To bude asi horší, do kuchyně jsme se při tom úklid
nestihli dostat," podrbe se v rozcuchu, ale než se převleče
přece jen sežene čtyři čisté skleničky, Saša do každé hoď
198
pokrájenou čerstvou jahodu, na konci února jsou pěkně
drahé, zalije šampaňským a i když mám na bublinky oškli-
vé vzpomínky a po tahu s Mírou jsem se zařekla, že je ni-
kdy pít nebudu, díky jahodě na ně přímo dostanu chuť. Tím
spíš, že ovoce uvolňuje červené přírodní barvivo, takže
z bílého vína je brzy víno růžové. Když se Petr vytasí s che-
esburgry a sáčkem borůvkových taštiček, dojde mi, že klu-
ci dnešní malou oslavu svědomitě naplánovali. Zastydím
se - nemám čím přispět!
"Ber to jako seznamku," utěšují mě. "Přivítání, nebo tak
něco. Cinkneme si, ne? Tak na to společný soužití...
A když jsme u toho; mohla bys tady bydlet klidně i s tou
kámoškou, pokud je pěkná... `? Někdo z nás by mohl jít do
kumbálu za koupelnou, vy byste měly jeden pokoj a dva
druhej a bylo by to. V pěti lidech by vyšel nájem na paka-
"
tel...
"To by bylo pro toho v kumbále pěkně nepohodlný,"
namítnu s úsměvem. Nehledě na fakt, že si jaksi nedo-
vedu představit nymfomanku Helenu v takovém poku-
šení! "Pokud seženeme normální privát, nebudeme to
komplikovat, ale jinak díky za nabídku, moc si toho
cením!"
Nakonec se seznamka pěkně protáhne, je to spíš přá-
telské posezení a pokec, při kterém řešíme všechno
možné od rad, kterak shánět podnájem, jak nenaletět
a na co si dávat pozor, přes potíže na vyšší odborné až
po práci u McDonalda.
Jakmile máme všechno snědené a vypité, chci se klu-
kům revanšovat alespoň umytím nádobí. Což je pořádná
šichta, mají totiž špinavé úplně všechno!
"Kašli na to, hosti přece nemůžou uklízet," zrazuje mne od
ušlechtilého úmyslu Petr, co za mnou přijde do kuchyně.
"Jenže když tu s vámi bydlím, a je jedno, jestli den nebo
199
týden nebo měsíc, nejsem host," namítnu. "Připíjeli jsn
na společenství, ne?"
"Společenstvo Prstenu?" zasměje se, nicméně mé námi
ky uzná, a aby se jenom nedíval, jak pracuji, vyhrabe o~
kudsi čistou utěrku a haldy nádobí rovnou utírá, abyc
měla kam dávat další umyté kousky.
"lťekni mi, jak se vám podaňlo zašpinit komplet všec
ko?"
"Jednoduše," pokrčí rameny. "Měli jsme takovej syp
tém, že si každej umyl to nádobí, který potřeboval, no a tír
pádem ho zase zašpinil. Takže bylo permanentně špinav
všechno."
"Aha. A nebyl by lepší opačnej systém? Že by si kaj
dej umyl to, co sám zašpiní? Tím pádem by tyhle hald
ubyly."
Roztáhne pusu do širokého úsměvu a vypadá v té chví
vážně jako Frost. "No... zní to logicky." Nejspíš chce ješt
něco říct, ale v té chvíli se mu rozezpívá urobil, takže oc
hodí utěrku a zahledí se na display. "Neznámý číslo. Kter
křehulka mi asi volá...?"
"Jo, to netuším," zamrkám na něj a takticky se vzdálír
vedle k televizi, na které kluci sledují Četnické humoresky
jakýsi seriál, či co, jehož děj mi Jakub nestačí povyprávě
jelikož sotva začne, ve dveřích se objeví Petr a zamáv
s mobilem jako trofejí: "To je pro tebe, Zuzko."
"Pro mě?!" Radostí málem poskočím. Na Petrův urob
mi může volat jen jeden jediný člověk na světě, zato te
nejdůležitější!!! Popadnu Nokii a vyhrknu: "Michale?"
"Ty mi dáváš," vzdychne. "Kde máš - "
"Neslyším tě! Počkej, zalezu někam do klidu," požádán
ho a rychle se i s mobilem uklidím do koupelny, kde si sec
nu na vanu. "Tak, můžeme mluvit. Ale vlastně nemůžeme
ty už přece nemáš volný minuty!"
200
"Ta chvilka mě nezabije," ujistí mě. "Zuzko, co to je
pořád za zmatky? Kde máš svůj urobil? Tys ho ztratila?"
"Dá se to tak říct:.. Ztratil mi ho táta. Koupila jsem si
novou SIM kartu, ale nemám urobil. Občas si no na chvíli
od někoho vždycky půjčím, abych ti mohla napsat. Ve ško-
le jsem psala z netu nebo od kámošky."
"Kde vlastně jsi? Někde na mejdanu?"
"Na mejdanu? Ne, jasně že ne! Jak jsi na to přišel?"
"No, slyšel jsem nějaký kluky..."
"To jsou jen moji spolubydlící. Psala jsem ti už ze
školy, že bydlím u přátel." Díky ostnu žárlivosti, co
jsem zaslechla v jeho hlase, nevysvětluji bližší podrob-
nosti.
"Aha," oddychne si. "S tím mobilem je to šílený... Jsem
strašně nervózní, když nevím, co je s tebou. Chybíš mi."
"Ty mě taky," ujistím ho. "Moc se těším na sobotu..."
"O tom ani nemluv! Víš, jak jsem se musel dneska držet,
abych se dokopal jít na přednášky?"
"Ale vidíš, smysl pro povinnost byl silnější."
"Tomu nevěř," zasměje se. "Nepřijel jsem jenom proto,
že bys o mně nevěděla, neměl jsem ti jak dát vědět a už
vůbec netuším, kde bych tě v Hradci hledal. Bez mobilu
jsme úplně ztracená generace... Škoda, že Marek jezdí
domů až v sobotu ráno, nejradši bych ho vypakoval, abys
mohla přijet zítra, jenže právě v pátek máme cvičení a ta
jsou na rozdíl od přednášek povinná, to je na nic. Domlu-
víme se takhle, Zuzko. Napiš mi z tvé SIMky číslo a já ti
zatím najdu na netu spoj a pošlu ti ho. No a u toho vlaku tě
budu v sobotu čekat. Nic se nesmí zhatit, když nemáš uro-
bil, musíme být domluvení takhle předem. Sejdeme se na
hlavním nádraží v Brně. Oki?"
"Jasně. Šíleně se těším! Ani netušíš, jak...!"
"O tom, kdo se těší víc, bych se mohl hádat do rána!"
201
"Hádat se nebudeme," usměji se. "Měl bys končit..."
"No, měl," souhlasí se mnou. "Jsem strašně rád, že jsem
tě slyšel. Tyhle nerváky nejsou nic pro mě, to ti povím.
Moc jsem si na tvoje SMSky zvykl a bez nich jsem jak bez
ruky, pořád kontroluju urobil, jestli jsem nepřeslechl píp-
nutí, a pořád nic... Už mám z mobilu tik. Tak teda ahoj
v sobotu!"
"Ahoj! A díky za telefonát, to je ten nejhezčí dárek."
"To byl spíš dárek pro mě, potřeboval jsem tě slyšet,
abych se ujistil, že ses mi jenom nezdála, že existuješ."
"Přece jsi mě viděl minule] týden. Existuju i po horách,"
"Minule] týden!" ohradí se dotčeně. "A to mě má nějak
uklidnit?! Chtěl bych tě vidět denně, a i to by bylo málo!"
Michal je zlatíčko, usměji se v duchu a mám vztek sama
na sebe, že nejsem schopná říct to nahlas, osmělit se. Mís-
tó toho blekotám: "Tak... tak ahoj v sobotu."
"Ahoj, Zuzko. Až v sobotu... Jestli to přečkám!"
"Musíš. Nic jinýho nezbývá."
"To je mi útěcha," zlobí se. "Pa. A... Zuzano?"
"Ano?"
Neodpoví hned. Stále čekám, co z něho vypadne, až
dostanu strach, že se přerušilo spojení. "Jsi tam?!"
"Jsem," uklidní mne.
"Myslela jsem, že chceš něco říct," nadhodím.
"Chci, ale..." Zase ta odmlka. "Víš, co? Já ti to řeknu
v sobotu, to bude nejlepší. Online."
`:
"Dobře. Tím víc se těším!"
"A jsme u toho. Když se ted' těšíš víc, znamená to, že ses
předtím netěšila úplně. Já se těším strašně moc od začátku
a to tak, že už se víc těšit nemůžu. Kdo z nás měl pravdu,
kdo by tu hádku vyhrál?"
"Nene," hájím se. "To jsou jen takový řečnický obraty!"
"Vyříkáme si to do očí," slíbí mi pobaveně. "Nezapo-
202
meň mi poslat číslo, at si tě můžu uložit do mobilu. A ted'
už doopravdy ahoj, Zuzko."
Třetí rozloučení je konečné. Stejně nám to trvalo! Chu-
dák Michal, za tenhle rozhovor zaplatí majlant. Ale byl
boží ! ! !
Vrátím se do kuchyně, kde zatím Petr doutíral veške-
ré nádobí, a požádám ho o svolení zaktivovat si v jeho
mobilu svou novou SIM kartu. Hned poté napíšu Micha-
lovi SMSku a vzápětí mi přijde odpověd': Skvele! Mam
te ted nejen v kazdem atomu sveho tela, ale uz i v pame-
ti mobilu :-) Tenhle zapis nejde vymazat, je tam nejspis
navzdy! Jo a ten vlak jede v 7.15 a v Brne je v 9.05.
Budu tam na tebe cely natesercy cekat! Preji pekne sny
a posilam sladkou :-
SMSku s novým číslem pošlu také Heleně, jak jinak,
a využiji půjčeného mobilu ještě i k tomu, abych zavolala
mámě. Nemohu riskovat, aby po mně vyhlásila pátrání!
Sice si nemyslím, že by mě hledala, ale jistota je jistota, že.
"Kojsová, prosím," ozve se mi mamčin úřední hlas.
"Ahoj, mami, to jsem já. Ulož si mě do mobilu pod
tímhle číslem, protože - "
"Zuzano!" rozčílí se. "Od včera se ti snažím dovolat
a pořád jen slyším, že máš vypnutý urobil nebo jsi mimo
signál! Co tam, proboha, vyvádíš?"
"Kdybys mě nepřerušovala, tak by ses to dozvěděla.
Zrovna ti vysvětluji, že mám nové číslo, a to tohle, ze kte-
rého ti volám, tak si mě ulož. Tam to staré už nepoužívej."
"Proč máš jiné číslo?" zareaguje.
"Tohle se mi líbí víc."
Dost chabá výmluva, vlastně se mamce nedivím, že se
jí dvě stejné číslice nezdají jako dostatečný důvod ke změ-
ně celého čísla. "Jsi blázen," odsoudí nakonec moje vrto-
chy.
203
"Chtěla jsi mi něco důležitého, když jsi mi volala?"
"Jednak mě zajímalo, jak se máš, i když ses odstěhov;
la, drahoušku, nezapomínej, že jsi pořád mým dítěten
o které mám starost, a jednak kvůli obědu. Přijd' v sobota
dělám svíčkovou a tvoje oblíbené noky..."
"To mě mrzí, ale nemůžu. Celý víkend budu u ... u He
Jeny v Praze, jedeme k nim, to jsem ti neříkala...?"
"Neříkala," ujistí mě uštěpačně. "Nikdy jsi mi toho mo
neříkala a poslední dobou už neříkáš vůbec nic. Nelíbí s
mi to, Zuzano, nějak se mi to všechno nelíbí..."
"Prosím tě," přinutím se do lehkého tónu. "Slyšíš i tr;
vu růst. Neříkala jsem ti nikdy nic, protože jsi neměla ča
a nebyla ani doma. Chodit se ti svěřovat do práce je troch
na pytel, to musíš uznat, mami."
"Copak za to můžu?" opáčí odmítavě. Svalit vinu na r
a změnit téma hovoru se mi povedlo, s klidem se s ní moh
rychle rozloučit a ukončit hovor. I kdy jsem si kredit pr<
větrala kapánek víc, než jsem počítala!
Pak s mnohonásobnými díky vrátím urobil Petrovi, ab
si do něj mohl dát svou SIMku, a protože je v kuchyni vš
hotové, vrhnu se na úkol, co máme na zítra z litografiE
Petra, kterého zajímá, co to vlastně smolím, a nakukuje n
zvědavě přes rameno, najednou napadne: "Tys zdrhl
z domu, Zuzano?"
"Ne! Vždyf jsi mě slyšel, volala jsem mámě."
"Nechtěl jsem poslouchat, ale mluvila jsi přede mnou
takže jsem něco slyšel... A právě proto myslím, že utíkáš.
"Ne... Vlastně... v podstatě jo. Ale je to složitější. Ro:
hodně neutíkám tak, že bych doma práskla dveřmi a rod
če mě už víckrát neviděli. Relace v televizi kvůli mně ne
bude."
"Aspoň to," zasměje se. "Nerad bych schovával uprchl
ka. Na víkend tu nebudeš, jestli jsem dobře slyšel?"
204
"Ne. Mám jinej program," odvětím zasněně. "A co ty,
kde a s kým strávíš víkend? Jedeš domů? A odkud vlastně
jsi?"
"Z Havlíčkova Brodu."
"Aha. Tak to máš kousíček. Jezdíš domů často?"
"Ne," převeze mě s úsměvem. "O víkendu mám službu
u McDo, ale i kdybych neměl... Doma mi ještě furt neod-
pustili, že mě vyrazili ze školy, tak si to chci ušetřit."
"To chápu," ujistím ho s účastí. "Výčitky a tak..."
"Přesně," usměje se. "A pak, co tam. Nic mě domů ne-
táhne. Hradec je proti Brodu přece jen větší město."
Chytím ho za slovo. "Vůbec nic?"
"Nic," pokrčí rameny a jeho výraz zůstane neutrální
jako před mou otázkou, kterou jsem se ne zrovna šikovně
snažila získat informaci, jestli má doma holku, či ne.
V Brodu asi ne, to by ho tam táhlo, ovšem může ji mít pří-
mo v Hradci! Takže vím totéž, co předtím, čili nic. Jedině
snad to, že Petr je fajn kluk, se kterým se dá mluvit o všem
možném i nemožném.
205
13. Deváté nebe
Helenin urobil se ukáže k mým účelům nepoužitelný
teprve poté, co si do něj vložím svou SIMku, zjistíme, že
je jejím operátorem blokovaný. Což je čára přes rozpočet
Půjčím si tedy urobil od Denisy, abych mohla pochyta
z éteru SMSky od Michala, a že jich je, pípne mi v dlani as~
poň osmkrát!, a napsala mu dvě zprávičky. Tímhle stylen
řeším svou mobilovou krizi během celého dopoledne, kdy
otravuji lidi ze třídy. Je až zarážející, jak jsou na urobili
všichni závislí! Nikdo mi ho nenechá déle, aby o něco ne
přišel a mohl být na příjmu, už do něj zase cpe svou SIM
ku. Dokonce ani sestry 3ežkovy v tomhle nejsou vstřícně]
ší, a to by jim podle mého mohl stačit jeden aparát, protožf
obě mají v těch svých uložená naprosto stejná čísla stej
ných lidí!
Večer zase budu otravovat Petra, to je jasné, ten přece jer
není tak lakomý jako spolužačky a netváří se po pěti minu
tách, jak kdybych je odstříhla z dýchacích přístrojů!
Předtím však ještě prozkoumáme Annonci, kterou Helem
dovleče, a z rubriky Byty máme čtení na veškeré přestávky
abychom zjistily, že je blbost kupovat si celostátně vydávanÉ
noviny, protože priváty v Praze nám nejsou platné.
"Po neděli koupíme nějakej místní plátek," rozhodne
Helča cestou na penzion, kam ji jdu doprovodit, protože
stejně nic lepšího v plánu nemám. "Tyhle noviny jsou nán
na dvě věci. Tak si užij víkendu a koukej být v pondělí sdíl
206
nějši, zapamatuj si, že to budu chtít na stříbrným podnose
i s těmi nejintimnějšími detaily, jasný?"
Z kapoty jednoho z vozů zaparkovaného v ulici u penzi-
onu shrnu do dlaní sníh, abych uplácala kouli a hodila ji té
popichovačce za krk. Kupodivu se trefím a Helena okamži-
tě zahoří touhou mi oplatit, takže blbneme na ulici jako
malé holky. "Nevím, co si představuješ, že se o víkendu
stane!" vykřikuji, když se kryji mezi auty a zdárně unikám
její pomstě. "Prostě budu v Brně, půjdeme třeba do kina
nebo do čajovny, a to je celé! Nejsem ty a Michal není
Abdul, viš?!"
"Akim!" opraví mě, uhněte kouli ne nepodobnou dělo-
vé a vypálí ji po mně. Bystře se přikrčím za auto, koule mi
přeletí nad hlavou a roztříští se o záda kolemjdoucího
chlápka. Nejdřív ztuhnu, pak si vyměním pohled s Helenou
a obě bez dalšího domlouvání zdrhneme dřív, než se ten
člověk vzpamatuje a uvědomí si, co se vlastně stalo, aby-
chom se pár vteřin na to zhroutily smíchy za dveřmi penzi-
onu.
"Dobrá muška," bavím se. "Jen v něm hrklo, v chudáko-
vi."
"Tomu se říká osud: být v nesprávný chvíli na nespráv-
ným místě," pokrčí rameny, načež se vrátí k původnímu
tématu: "Míchal je buzerant?"
"Cože? 1"
"Je teple]?"
"Jasně že není. Proč?"
"V tom případě nevěřím, že by byl jinej než Akim," škle-
bí se, jak mě dostala. "Všichni kluci jsou stejní a jde jim
o jedno. O sex. Kluci to chtěj taky."
"A pořád, já vím," doplním slogan puberťácké komedie,
co patří mezi kasovní trháky, ačkoli mně přišla dost trapná.
"Jenže on není z těch, kdo by mě k něčemu nutil nebo mi
207
dával ubohá ultimáta, pokud se s ním nevyspím, rozchod...
I když mi to ještě neřekl, jsem si jistá, že mě miluje."
"Pcha;" vyprskne. "Akim mi to řekl stokrát. A myslíš, že
mě miluje? Blbost. Prostě ho sex se mnou bavil a mě s ním
taky, takže nevidím nejmenší důvod si to nezopakovat."
Nesouhlasím s ní: "Není to v tom, kolikrát se to řekne,
ale jestli se to doopravdy cítí!"
"To si povíme v pondělí, jo? Každopádně dej na mě,
jako na starší a zkušenou, a nezapomeň si do Brna sbalit
aspoň dvě krabičky kondomů. Nikdy nevíš, co se stane, ten
tvůj právník se z toho vykroutí a z tebe bude svobodná
mamina."
"Jsi blbá," uchichtnu se. "Pozor si dávej ty, takový čoko-
ládový miminko je určitě roztomilý, ale máš na ně čas."
Shlédne na mě pohledem moudré vědmy. "Proč myslíš,
že beru prášky, co? Ty by sis je taky měla nechat přede-
psat."
Až budou třeba, určitě zvolím hormonální antikoncepci,
ta je nejjistější. Po mých neslavných sexuálních zkušenos-
tech nevěřím, že bych v sobě překonala strach a stres už
nyní !
Před penzionem se objeví vůz pana Záliše i s šoférem,
tudíž si vzájemně popřejeme pěkné a bohaté víkendové
zážitky a já se vydám do Hradební ulice, mého přechódné-
ho domova.
Tam mě čeká senzační překvapení! ! Jakmile se totiž Petr
vrátí z práce, šokuje mě mobilem, který mi strčí.
"Půjčil jsem si ho pro tebe od kámoše z Mekáče," vy-
světlí mi. "On si koupil novej kvůli GPRS, tak jsem mu
řekl, af s prodejem nespěchá. Než si pořídíš svůj, třeba
z bazaru nebo tak, můžeš používat tenhle. Je odblokova
nej."
"To je skvělý!" jásám nadšeně a okamžitě do něj vložím
208
svou SIM kartu. Petr se mi směje, když nedočkavě mávám
mobilem nad hlavou, jak se snažím urychlit příchod SM-
Sek. "Jsi zlatej, Peto! Do kdy si ho můžu nechat?"
"Dokud budeš potřebovat," míní s pokrčením ramen.
"V pohodě, ten kluk na tom není finančně špatně. Třeba ho
můžeš od něj časem i koupit, až něco ušetříš."
Nedělám si iluze, že bych našetřila v nejbližší době, zvlášf
když plánuji takové výdaje, jako je podnájem! A tak celý v~
čer, pň psaní SMSek Michalovi i Heleně, rozebíráme s Pet-
rem možnosti nějaké brigády, kde bych si aspoň něco málo
mohla přivydělat, a on mi pomůže i s tímhle - slíbí, že se
pozeptá u svého zaměstnavatele v McDonaldovi, kde je po-
měrně velká fluktuace a brigádníci jsou vítáni!
Ranní vstávání mi vůbec nevadí, naopak, jsem ráda, že
Michal zvolil tenhle časný spoj, abychom spolu mohli být
co nejdéle, a dokonce se vykutám z pelechu o hodinu dřív,
než je třeba, abych si mohla dát sprchu a jela do Brna
s čerstvě umytými a vyfoukanými vlasy. Venku je sice jen
něco málo pod nulou, přesto na umytou hlavu nic moc,
zvlášt když si účes samozřejmě nezkazím čepicí. Parádo,
trp, říkává moje mamina, která si ničí nohy jehlovými pod-
patky.
Domluvit si místo srazu na brněnském hlavním nádraží
je díky mobilu máček, natož když mě celou cestu provázá
jí Michalovy SMSky. Tentokrát není vítání rozpačité ani
trošku, jakmile mě zahlédne, rozběhne se ke mně, vlítne-
me si do náruče a hned na nádraží se políbíme.
"Myslel jsem, že se nedočkám," svěří se mi. "Vítej, Zuz-
ko. Jsem tak rád. .. ! Máš představu, co bys chtěla v Brně
podniknout? Vidět něco konkrétního?"
"Tebe," přiznám se s úsměvem. "A to se mi právě splni-
lo, takže zbytek nechám v tvé režii. Já to tady vůbec ne-
znám."
209
S touhle odpovědí je spokojený. "Prima. Našel jsem jec
nu skvělou výstavu, Slovanskou epopej Alfonse Much:
mně se jeho obrazy líbí, ty jsi od fochu, jestli máš z.
jem...?"
"Zbožňuju ho!" zajásám. "Strefil ses mi do vkusu."
"Super. Pak bychom mohli jít někam na oběd, projít s
po městě... mezitím už ten osel z koleje vypadne, a bude.
"Chtělo se vůbec Markovi odjet na víkend?" uvědomím s
"I kdyby nechtělo, jinou možnost neměl. Vykopal byc
ho," přizná se Michal pobaveně. "Slíbil, že odjede nejpo~
ději vlakem ve dvě. Do té doby se určitě zabavíme, ne?"
Bohatě! Výstava obrazů mého oblíbeného malíře sam
o sobě zabere víc než dvě hodiny, oběd, který si dám
v zastrčené hospůdce kousek pod Špilberkem, další, a prc
tože je nám spolu krásně i venku, neodoláme a vydáme s
s rukou v ruce na Špilberk. Ted' v zimě jé bohužel zavřen,
to mě mrzí, moc ráda bych se podívala do kasemat, ale i ta
je to pěkná procházka, tím spíš, že se co chvíli zastavujc
me, abychom se mohli políbit, oba cítíme absták po dnecl
kdy jsme se neviděli, a potřebu být tomu druhému co ne
blíž. A pak, jak řekne Michal, nejsem přece v Brně napc
sledy! Budu sem za ním jezdit každý druhý víkend a t
víkendy mezitím přijede pro změnu on za mnou, jen c
dořeším bydlení. I když jsme spolu vlastně jen tak krátce
plánujeme, až se hory zelenají, u dobrého čaje v Dobré ča
jovně s příznačným názvem ve staré části Brna vymýšlím
dokonce společné prázdniny, a těch možností, co se d
v létě podniknout, je obrovská spousta, až se bojím, že t
všechno za pouhé dva letní měsíce nestihneme. To, že o
coby vysokoškolák bude mít prázdniny mnohem delší ne
já, je pěkná nespravedlnost.
Na kolej se nakonec dostaneme teprve po setmění, ut
mácení, unavení, prochladlí, ale šfastní! Ještě trocha str<
210
chu na vrátnici koleje, kdyby mě vrátná vylapila, nevím, co
bychom dělali...! Naštěstí se tak nestane.
"Prosím tě," směje se mým obavám ve výtahu, který nás
unáší do nebe. "Nebudeš první ani poslední, kdo nocuje
načerno na koleji."
Podívám se mu do očí. "Kolik jsi tu měl holek?"
Rozesměje se, až mu zaskočí. "Mluvil jsem všeobecně,
takhle se to praktikuje běžně. Ty jsi moje první, Zuzko."
"Na koleji?"
Položí mi ruce na ramena a ještě než výtah zastaví
v devátém patře, řekne: "Taky. Ale hlavně první celkově,
protože moje pokusy sbalit holku třeba v tanečních nebo
tak, se fakt nedají počítat."
Uvědomím si, že jsme na tom stejně. Vždycky jsem si
připadala strašně ošizená, když třináctileté holčičky v Brv
vu řešily problém, jestli chodit s Petrem nebo s Pavlem,
a já neměla aní v sedmnácti žádného kluka! Přímo jsem se
za to styděla a připadala si handicapovaná, méněcenná.
A přitom to zase tak nenormální není, naopak! Vlastně
jsem na tom mnohem lépe než ty nanynky, co o to přijdou
ve čtrnácti jen proto, aby se mohly chlubit spolužačkám,
a přitom se okradou podobně jako Helena o to nejcennější.
O možnost prožít si to krásné v době, kdy si toho váží a umí
vychutnat. Jsem moc ráda, že Michal si počkal zrovinka na
mě! ! ! Zdaleka ne všichni kluci jsou od patnácti zkušenými
borci a nevadí to!
Výtah se dávno otevřel, ale my nevystupujeme, protože
si právě dokazujeme spřízněnost duší tím nejkrásnějším
způsobem a nebýt pobaveného smíchu dvou dívek, co chtě-
jí do výtahu nastoupit, asi bychom se jen tak do reality
nevrátili. Jednu z nich poznám, pamatuji si ji z Petříkova,
i když ted' nemá čelenku. "No Míšo...? To bych do tebe ne-
řekla. . . !" hihňá se.
211
"Já bych to do sebe řekl," zazubí se na ni, podá mi ruku
a vyvede mě, samozřejmě rozpaky rudou až na krku.
z výtahu.
"To bude asi dost divoká noc, co?" volá za námi ta dru-
há a černovláska doplní: "Ne abyste nám dělali chutě, vy
dva!"
"Johana," vysvětlí mi Michal. "Vtipná jako vždycky."
"Víš, že jsem na ni na horách žárlila?" přiznám se.
"Fakt? Naprosto zbytečně," baví se. "Asi jako já, když
jsem žárlil na Ondru, co?"
"Jenže já s ním nic mít nemohla, je to brácha," nadho-
dím.
"3á s 3ohanou taky ne," ujistí mě, otevře klíčem jeden
z mnoha pokojů na chodbě a dá mi ve dveřích přednost.
"Prosím tě, zná ji půlka koleje... !"
Oba se tomu musíme smát. Na Johanu jsem přestala
žárlit mnohem dřív než mi řekl, jaká je. Vysvětlení je pro-
sté. Jsem to já, za kým přijel do Hradce, koho pozval k sobě
na kolej a s kým tráví víkend, i když je to mnohem složitěj-
ší láska na dálku. Johana bydlí ve vedlejším pokoji a při-
tom to má k němu mockrát dál než já. A o tom to je!
V předsíni společné s druhým dvojákem, odkud se dá jít
do maličké kuchyňky a koupelny, shodím boty. Kolejní
pokojík je sice malý a úzký, ale docela útulný, kluci v něm
mají dokonce i koberec. Michal přizná, že ačkoli jsem si
přála vidět bordel na koleji, stejně musel včera pořádně
uklidit. Údajně všeho moc škodí! Válendy stojí podél obou
delších stěn, před balkonovým oknem jsou pak dva psací
stolky s počítači, z každé strany dveří šatní skříň. Odložím
si bundu a rozhrábnu zplihlé vlasy. Venku ted navečer drob-
ně sněžilo, můj nadýchaný účes vzal za své hned dopoled-
ne, momentálně jsem ucouraná jak rusalka. Zachytím Mi-
chalův pohled. "Mám ránu, co?" pousměji se rozpačitě
212
a nenápadně projedu prsty pod očima, abych setřela roztek-
lou řasenku.
"Jsi tak pěkná," řekne a podle tónu to myslí vážně. Vděč-
ně se na něho usměji. Je skvělé, že se mu líbím, že jsem
v jeho očích hezká, aniž bych musela mít čerstvý make-up
a krásný účes! Bere mě takovou, jaká jsem, klidně i mok-
rou a rozmazanou. V pokojí je krásné teplíčko, přetáhnu sí
přes hlavu volnou flaušovou mikinu a zůstanu jen v elastic-
kých džínách a bílém tričku s krátkými rukávy.
Michal stále s tím omámeným výrazem přistoupí až ke
mně, položí mi ruce na boky a pevně k sobě přitiskne.
Nastavím ústa, vím, že mě chce líbat, ostatně, já to chci
také! Nenechá se pobízet, hltavě se do mě vpije svými rty
a oba se propadneme do říše velkých citů a vzrušených
pocitů.V líbání jsme pokročili, naše jazyky se směle pro-
plétají a já cítím přes džíny Michalovo vzrušení, tiskne se
ke mně čím dál víc a hladí rukama po zádech, nejdřív přes
tričko, pak přímo po nahé horké kůži pod ním... Srdce mí
při tom bolestivě naráží do žeber, bije jako splašené! I když
jsem také vzrušená a kdesi uvnitř těla cítím malátnou sla-
bost i touhu přestat se hlídat a opustit zábrany, strach je
silnější. Jakmile zajede rukou zepředu na ňadra, cuknu se-
bou jako po zásahu elektrického proudu. Nemůže si toho
nevšimnout, okamžitě ruku odtáhne a dokonce mě pro jis-
totu přestane líbat. Hledám v duchu vhodná slova na svou
omluvu, ale on mě předběhne, když řekne chraptivě: "Pro-
miň, Zuzko. Nechal jsem se unést."
"Ty odpusť mně..."
"Není co," ujistí mě, pohladí po vlasech a už normálním
hlasem, největší vzrušení odeznělo, se zeptá: "Co by sis
dala k jídlu? Mám tu špagety, makarony, nudle..."
"Kolínka ne?" zeptám se naoko zklamaně, až se oba ro-
zesmějeme a vše je zase v pořádku. Kuchyňka je volná, ani
213
nevím, jestli spolubydlící z druhého dvojáku jsou na kolej:
či ne, nepotkáme je. Ukuchtíme si klasické studentské jíd-
lo - špagety se salsou z konzervy, a když navrch nastrou~
háme řádný kopeček sýra, olizujeme se oba až za ušima
Využiji klidu v buňce, zaberu si pro sebe koupelnu a pra
voněná tělovým mýdlém se v čistých tangách a tričku, cc
mi Michal půjčí, dlouhém tak, že ho mám jako minisukni
hned cítím mnohem lépe. Opláchla jsem si i vlasy, takže je
ted' vlhké sčešu dozadu a za uši, nic víc s nimi stejně pod
niknout nemohu. Z Michalových obdivných a jen špatm
maskovaných pohledů vycítím, že se mu takhle (ne)ustro-
jená líbím úplně maximálně, tudíž se ani nezdržuji s no~
vým líčením a posadím se mu na klín, aby mi mohl ukázav
jakousi počítačovou hru. Hra je docela určitě zábavná, pro-
blém je, že se Michal vůbec nemůže soustředit. Na klín mě
k sobě přímo strhl, ovšem ted' mě tak akorát škádlí a jer
těžko předvádí, co se všechno dá se středověkými voják
provádět. Prsty má přitom položené na klávesnicí a vlast-
ně mě rukama objímá z obou stran, sedím mu na stehnect
a on hledí na monitor přes moje rameno, přičemž je o me
opřený bradou a co chvíli se dotkne svými rty jemné kůže
na krku.
"Za body, které získáš, si můžeš pořídit další bojovníky
případně kouzlo... krásně voníš... a pokud dosáhneš hra-
nice tisíce bodů, získáváš nesmrtelnost... jsi tak hladká...
Můžeme si to zahrát po síti, jestli chceš, ale musíš si sed-
nout k Markovu kompu, protože... takhle bych prohrál nos
mezi očima," přizná se s úsměvem. "Ten, kdo vymysle:
tanga, by zasloužil Nobelovu cenu, akorát že..."
Hodí pohledem ke svému klínu a já vím moc dobře, cc
tím myslí, však mě tlačí celou dobu! V těsných džínácr
musí dost trpět, chudáček. Odsunu se k vedlejšímu počíta-
či a další asi hodinu se náležitě vyblbneme s vojáčky a ča-
214
roději i kouzelnými předměty, které dost zákeřně použí-
vám. Michal má sice tuhle hru dávno zmáknutou, ovšem se
soustředěním je na tom pořád hodně špatně, ačkoli sedím
na vlastní židli, neustále se ke mně naklání a dráždí sebe
i mě na hranici únosnosti, tudíž je to strašně prima a ještě
mi tak dává šanci vyhrát, jelikož asi platí přísloví, které He-
lena s oblibou používá, a to, že chlapi v určitých chvílích
myslí jinou částí těla než hlavou. Jen díky tomu se mi po-
daří zničit jeho velkého čaroděje a vztyčit jako první
v dobytém hradě zelenou zástavu svých vojáčků.
"Počkej, to neplatí!" brání se. "Nevšiml jsem si, že jsi mi
zavřela čaroděje!"
"Ale to je tvůj problém," bavím se. "Kdo ti za to může?"
"Ty!" obviní mne. "Kdybys nebyla tak..."
"Tak?"
"Tak sexy," doplní. "Tak přitažlivá... tak krásná... tak
jemná a křehká, nikdy bys mě v tomhle neporazila."
"Výmluvy," bavím se. "Jen si to přiznej - jsi horší!"
"V téhle hře rozhodně ne," brání se. "Vy, ženský, máte
obrovskou výhodu svých zbraní!"
Neodolám a znovu mu vlezu na klín, tentokrát sama od
sebe, bez pobízení, a navíc si sednu čelem k němu, obkroč-
mo. "Přiznej prohru, Michale," škádlím ho.
"Když se budeš ještě chvíli takhle vrtět, tak..."
"Tak?" popichuji ho znovu.
"Tak ti pňznám všechno na světě," vzdychne bezmocně
a položí mi ruce na nahá stehna. "Jsi pěkná potvora..."
Prohrábnu mu rukama ježečka, baví mě se jeho mecháč-
ka dotýkat, a s úsměvem ho jemně políbím na nos, tvář,
bradu a rty. Okamžitě se do hry zapojí, skoro bolestivě sví-
rá moje stehna, ale neruším ho, zavře při líbání oči, aby si
ho vychutnal. Jestliže jsem už předtím věděla, že ho milu-
ji, jsem si tím nyní jistá na dvě stě procent. Líbání je tak
215
krásné, elektrizující, cítím, jak při jeho dotecích jilm
a taju. Už chápu, co na něm všichni mají! Jenom se to muž
provozovat s tím, koho člověk miluje, aby si to užil. Ne
vím, po jak dlouhé době, tmu pokoje prosvětlují pouz
monitory počítačů s dávno zapnutými spořiči, si sama pře
táhnu tričko přes hlavu. Sedím na něm jenom v tangácl
a podprsence a Michal chvíli ani nedýchá, jak uhranut
zírá na zářivě bílou barvu titěrného prádélka; a ve chvíli
kdy zajedu rukama pod jeho tričko, bolestně vydechne
Naše skoro nahá těla se k sobě pevně přimknou, zaklonín
hlavu a cítím Michalovy horké rty na krku, klíčních kos
tech i ramenou, když se mi odváží stáhnout ramínka, ab;
mě mohl líbat i pod nimi a na jemné kůži oblin ňader těsni
nad krajkou košíku podprsenky. To už se pustím i já do prc
zkoumáváni jeho těla svými prsty i rty. Ticho pokoje ruš
pouze slabé zvuky z okolních pokojů, hudba z repráčki
Michalovu počítače s nastaveným náhodným výběrem, jd~
o všehochut písniček, žánrů i kapel, a naše vzrušené vzde
chy. Prožitek je silný, skoro se dusím láskou, natož kdy:
mě v náruči přenese na válendu, podprsenka skončí kdes
na koberci pod postelí, a jeho prsty mapující moje naha
tělo doputují až k úzkému proužku sněhobílých tank
a vklouznou pod miniaturní látku... Neskončím to, proto
že nechci. Vlastně jsem celou situaci vyprovokovala a sly
ším se, jak říkám ano i poté, co Michal horečně zašmátr;
poslepu v zásuvce psacího stolku, vyloví prezervativy, j.
toho na něj taky hodně, nejdřív všechny tři neobratní
z krabičky vysype, asi se mu nervozitou a obrovskou tou
hou chvějí prsty, a zeptá se mě: "Můžu...?"
Navléct kondom je pořádná fuška! Jsme na tom úplná
stejně, nejdřív se nám nedaří kondom vybalit, roztrhnou
jeho obal, potom ho roluji naopak, čím víc jsme nedočka
ví, tím se nám méně daří, nakonec do mě přece jen vstou
216
pí, a protože jsem vydrážděná, vzrušená a vlhká, povede
se nám to bez dalších trapasů. Michal mě svírá tak, až to
bolí, nemůže se ani hnout, načež mi dojde, že to je účel,
snaží se tak zabránit předčasnému vyvrcholení. Chvíli jen
tak ležíme a zvykáme si na vzájemné spojení, Michal mě
líbá na krku a já mu oplácím, teprve pak se skutečně milu-
jeme. I za těch pár vteřin poznám, jak příjemné, něžné,
jemné a krásné to může být s někým, s kým se milovat chci.
Tu noc vlastně skoro nespíme. Ležíme vedle sebe nebo
i na sobě na jedné posteli pod jednou dekou, vzájemně se
objímáme a ujišťujeme doteky, že se nám ten druhý nezdá,
chvílemi se líbáme a hladíme a šimráme a po půlnoci mi-
lujeme podruhé, ted už déle a bez okovů nervozity a nedo-
čkavosti či spěchu. V nejmenším nevadí, že jsem jeho prv-
ní, naše nezkušenost není na závadu, naopak, přijdeme si
na všechno sami a tím větší radost a silnější prožitek z toho
máme.
"Pořád na tebe myslím, nemůže se učit, na nic soustře-
dit, jak mi chybíš a já umírám touhou být s tebou. Chybíš
mi dokonce i ted', v tuhle chvíli... Jsem ztracenej."
"Ted'?! Vždyf jsme spolu!"
"Já vím, proto říkám, že jsem ztracenej. Jsem s tebou
a už se bojím, že mi budeš čhybět zítra, až odjedeš, ještě
mnohem víc než dosud... Strašně moc tě miluji, Zuzko..."
A ta věta, kterou mi řekl těsně nad ránem, je to nejkrás-
nější, co jsem kdy v životě slyšela!!!
Do nedělního odpoledne, než mě jde vyprovodit na vlak,
ji uslyším ještě několikrát, stejně jako si zopakujeme milo-
vání, tentokrát za denního světla, jen se zataženými žaluzi-
emi. V posteli vlastně strávíme celou neděli, snídáme v ní,
obědváme, dráždíme se, vzrušujeme a milujeme, díváme se
na Červeného trpaslíka na počítači, nebo jen tak ležíme
a vzájemně se hladíme. Jedinou světlou výjimkou je doba,
217
kterou strávím ve sprše, ovšem ani tady nejsem sama, Mi-
chal to nevydrží a přijde za mnou, takže z obyčejného spr-
chování se vyklube neobyčejný erotický zážitek. Pak už
toho musíme nechat, protože nám dojdou kondomy (po-
chopitelně jsem Helenu neposlechla a žádnou zásobu si
s sebou nevzala), a ani jeden z nás se nepovažuje za tako-
vého machra, aby riskl milování bez ochrany. Do příště si
stoprocentně nechám předepsat antikoncepci!
218
V
)~. SoK
Helena moudře pokyvuje hlavou. "Neříkala jsem ti to?
Málem jsi udělala z Michala světce, a přitom...!"
"Světce? Nemluvila jsi v pátek spíš o buzerantovi?"
"To je skoro totéž," mávne lehkomyslně rukou. "Princip
je stejnej. Ten tvůj idol je úplně normální nadrženej kluk."
"Neříkej to takhle," požádám ji. "Michal je normální
kluk a tudíž má úplně normální potřeby, a to i v sexu, jas-
ně, ale není to žádnej nadrženec, kterej by si styk vynutil,
víš?"
"A na co tě teda dostal?" zajímá se. "Musel tě hodně
přemlouvat, co?"
"To je právě to," pousměji se. "On mě nepřemlouval
vůbec. Já... já jsem ho vlastně svedla, dá se říct."
Heleniny oči připomínají baterky. "Cože? Fakt? Teda,
Sue, ty rosteš! Je vidět, že ti Mírovo zaškolení pomohlo,
co?"
Zamračím se. "Toho mi radši nepřipomínej, Jestli zneu-
žil situace, tak je pěknej parchant, zvlášt když si z toho nic
nepamatuju. Je to jinak, než si myslíš. Michala miluji,
sama jsem chtěla a jsem ráda, že to tak dopadlo a líbilo se
nám to oběma, že jsem překonala trauma z Libora..."
Spolužák Milan; co sedí naší skupině v ateliérech mode-
lem, se zatváří pěkně otráveně: "Trochu ohledu bych si
vyprošoval, jo? Člověk tu nastavuje vlastní kůži a vy si tam
žvaníte o bůhví jakým hejhulovi, jak kdybyste malovaly
starej škrpál, nebo co!"
219
t ,.
.,
Helena naoko překvapeně vzhlédne: "My nekreslíme
botu?"
Milan po ní hodí svou sešmaťhanou tenisku, kamarádka
mrštně uhne a ostatní ze skupiny začnou na Milana pořvá-
vat, aby se laskavě usadil, že jim ruší perspektivu.
"Já osobně si dám na chvíli pauzu," rozhodnu se. "Sle-
duj, volnej komp! Juchů..."
Helča vytáhne z báglu svačinu, zahryzne se do zeleného
jablka, hodí mi druhé a líně se za mnou doplouží až k počí-
tači v rohu ateliéru. "Co chceš na netu, když máš urobil od
toho Peti?"
"Michal mi před chvílí napsal, že mi poslal maíl, tak si
ho chci přečíst," vysvětlím a nedočkavě najíždím do svého
poštovního klienta.
"Mail? Proč ti psal mail, když jste se včera viděli?"
Tentokrát jsem to já, kdo se na ni podívá shovívavým
pohledem zkušenější kolegyně. "Protože mě miluje, víš?"
"Hm," uchichtne se Helča, urafne půlku jablka a přes
všechno zlehčování mi zvědavě čte přes rameno: "Moje
milá Zuzko! Právě jsem se vrátil z nádraží a hned sedám,
abych Ti napsal aspoň pár řádků. Tohle byl nejhez~í ví-
kend, co jsem kdy prožil, a to díky Tobě. Jsem tak rád, že
existuješ a že jsi moje!! Nevím, jak to bez Tebe do příštího
víkendu vydržím, šíleně mi chybíš. Neuhodla bys, co dě-
lám... Každou chvíli strkám nos do trička, co jsi měla půj-
čené, protože v něm zůstala Tvoje vůně... " Fetišista jeden!
Oženu se po ní, chci ji vystrnadit od kompu, ale nenechá
se, předčítá dál: "Cítím Tě v konečcích prstů a Tvou chat'
mám i na jazyku, je to nádhera, to Ti povím... Fetišista
a úchylák, hihi... Poslyš, Sue, co jste vyváděli za orgie?"
Při svém vyprávění jsem totiž nezacházela do podrob-
ností, o délce v centimetrech nemluvě, což zvyšuje Helči-
nu zvědavost. "To bys ráda věděla, co? Nepovím! To jsou
220
čistě soukromý záležitosti... Ale můžu tě uklidnit, nic ne-
chutnýho na tom nebylo a určitě nic tak odvážnýho, jako jsi
prováděla ty s Abdulem, taky ne. Teda Akimem. Nemám
pravdu?"
"Těžko můžu srovnávat, když nevím, co jste dělali vy,"
namítne logicky, načež se ke mně nakloní a šeptem mi
vylíčí takové praktiky, že přes veškerou svou čerstvě získa-
nou zkušenost zčervenám.
"Tak tohle jsme teda opravdu nezkoušeli," bavím se.
"Amatéři," hihňá se, nicméně mi poté, co si přes rame-
no dočte celý můj mail, řekne vážně: "Láska jak z romá-
nu... Neznat tě osobně, Sue, tak si myslím, že si to ta au-
torka vycucala z prstu, že něco takovýho není v reálu
možný."
"Je," ujistím ji s blaženým povzdechnutím. "A je to na-
prosto boží! Svět je krásnej, Helčo. I přes to všechno, co se
občas přihodí!"
"Ty romantičko," směje se mi a pro ještě větší vylepšení
vyrazíme odpoledne do města koupit si místní noviny, na-
čež zamíříme do bytu na Hradbách, abychom zabily dvě
mouchy jednou ranou: přečetly v klidu noviny a splnily
Helenino přání seznámit se s mými spolubydlícími. Jana
Helena na ně opravdu zapůsobí a nemusí se ani nijak moc
snažit, její sex-appeal funguje jako afrodiziakum, zvláště
Saša je z ní vyloženě unesený, neváhá skočit do blízkého
koloniálu pro láhvinku Sklepmistra a slané buráčky, aby
posezení v bytě bylo se vším všudy. S inzeráty sice neuspě-
jeme, najdeme pouze jediný, který by nárn mohl vyhovo-
vat, ale když na něj Helena zavolá, dozvíme se, že se ozý-
váme s křížkem po funuse, už nás někdo předběhl, večer
však strávíme vyloženě příjemně. Petr nám poradí podat si
vlastní inzerát, tím prý mnohonásobně zvýšíme šance, za-
tímco Saša s Jakubem nás od toho nápadu odrazují, jelikož
221
poté, co poznali Helenu osobně, se jim představa společná
ho bydlení v pěti líbí ještě víc než předtím. Nakonec se l~
mně Petr připojí, to když Helena nadhazuje, že se bude b.
jít sama na penzáč, a já jí nabídnu doprovod, nejspíš abys
se pro změnu nebála jít sama zpátky. Takže je i tahle ces~
veselá a ještě se Heleně podaří získat od Petra pozvání r
hamburgra coby pozornost podniku.
Pocit, že je svět krásný, přetrvává a pokud je to možn
ještě víc sílí. Může za to další Michalův mail, o SMS zpr;
vách nemluvě! Náladu mi nezkazí ani čtyřka z anglickéh
testu, který jsem zrovna nevychytala. Večer se na to musí
podívat a zítra se nechám vyvolat na slovíčka, ta se dají n.
učit snáz než gramatika, že. Za vitráž dostanu v odpolec
ních praktických jedničku, styl Alfonse Muchy na ní nez;
přu a jelikož je zřejmě i naše vyučující jeho fanynko
výsledek je jasný.
O přestávkách vymýšlíme text inzerátu, aby byl krátk
a výstižný, a hned po vyučování ho odneseme do redakc
Dvě studentky hledají podnájem nebo malý byt. Z~
Spěchá!
"Tolik peněz za devět slovíček?! To je pěkná vydřidušá
na," rozčiluje se Helena před okénkem podatelny, ovše~
slečna na přepážkou jen pokrčí rameny.
"Tak chcete to podat, nebo ne?" zeptá se nás znuděně
Samozřejmě chceme, tudíž kapitulujeme.
"A ještě to vyjde až po neděli. Takhle se vydělává, ne r
obrazech nebo grafice," rozumuje Helča na ulici.
"Jo, to je fakt," souhlasím s ní, když od ní vyinkasu
polovinu částky. Ve dvou se to lépe táhne, a to doslov.
"Jdeme na ten hamburgr?"
"Jasně!" zazubí se a cestou přes náměstí mě překva;
nečekanou otázkou: "Poslyš, nebere on na tebe?"
222
"Kdo? Peia? Blbost. Ví, že mám kluka!"
"No a? To přece není tělesná vada. Mezi námi děvčaty,
já taky chodím s klukem, a i když mám Akima v Praze,
klidně bych si dala říct Petra v Hradci."
"Ty možná," zasměji se. "Ale my jsme jen kámoši.
Vlastně ani nevím, jestli má nějakou holku nebo ne, o žád-
ný se neznímil a chodí jen do práce, ale na druhou stranu
pochybuju, že by tak hezkej kluk byl sám. Zkusit to mů-
žeš."
"Právě mám dojem, že u něj nemám šanci, a to proto, že
je kouslej do tebe," namítne.
"Bludy jak od Bludimíry," ujistím ji pobaveně, otevřu
dveře k McDonaldovi a dám v nich kamarádce přednost. Je
tu docela plno, přesto ještě jeden volný stoleček najdeme,
pro jistotu ho obsadíme svými bundami, a teprve pak se
přesuneme k pultu, kde obsluhuje Petr spolu se třemi hol-
kami.
Jakmile nás spatří, potěšeně se zazubí. "Vítejte v králov-
ství McDo. Co si dáte? Big Mac? Nebo cheesburgr?"
"Zkusím toho Maca a presso," rozhodne se Helena.
"Kdybych si fakt mohla vybrat, tak dvě borůvkový taš-
tičky a taky kafe," požádám Petra a on nás obslouží před-
nostně, ačkoli ještě zdaleka nejsme na řadě. Peníze za jíd-
lo na kase namarkuje, ale samozřejmě je po nás nechce,
když nás pozval, je jasně, že to zatáhne ze svého.
Chci uchopit podnos, když se spíš mimoděk podívám ke
dveřím a v té chvíli by se ve mně nikdo krve nedořezal.
Zpanikařím a vyděšeně se rozhlédnu kolem. Záchody!
Šfouchnu do Helči, která si vesele povídá s Petrem, a už ji
nic nechápající vleču -ke schodům do sklepních prostor
s toaletami. "Co blbneš, proboha?!"
"Máti a Libor," vysvětIim, jakmile jsme pod úrovní pod-
lahy. "Nechci se s nimi potkat. Libora nemůžu ani vidět
223
a mamka... určitě by se vyptávala na tátu, jak se nám
žije..."
"Ty z těch lží nevyjdeš," podotkne Helena. "Už aby-
chom sehnaly privát, co?"
Trpně přikývnu a nechám Helenu, aby opatrným vyjuk-
nutím zmapovala situaci. "Jsou u pultu," referuje mi. "Ob-
sluhuje je Pefánek... Berou si zeleninovej salát a hambur-
gr... Ted' platí... Tvoje matka má naprosto dokonale] kabát
a skvělý botičky, vypadá skvěle..."
"Snad si nepůjdou sednout," modlím se.
"Dobrý, odcházejí, nechali si to zabalit. Vzduch je čistej.
Vylez, příšero," pobídne mě a obě se vrátíme k pultu, kde
na nás čeká naše menu a Petrův nechápavý výraz.
"Co to bylo? Přepadl vás průjem, nebo co?" baví se.
"Počkej, nebylo to kvůli tomu chlápkovi, co tu ted' byl? Že
by tě taky přefikl?"
Zůstanu jak po ráně palicí, teprve po chvíli mi dojde, že
to Petr nemyslí adresně, nýbrž všeobecně. "Ty ho znáš?!"
"Podle vidění," přikývne. "Je to profesor ze zdravótky,
kam chodila moje ségra. Neučil ji ale nijak dlouho, proto-
že ho vyhodili kvůli nějaký studentce."
"Cože?!" vyhrknu ještě užasleji než předtím.
Petr je ze mě divoký, záhadu mu vysvětlí teprve Helena:
"On je ted' něco jako Zuzčin otčím. Ta paní, co tu byla
s ním, je mamča naší Sue."
"Tvoje máma?" Petr udělá uznalý výraz. "Vypadá spíš
jak tvoje ségra, co? Jsi hezká po ní..."
;,Ehm ehm," odkašle si Helena pobaveně.
Petr se zatváří rozpačitě a já ještě v šoku řeknu: "Nám
doma vykládal, že se nepohodl s ředitelem, proto odešel
z gymplu. Neshodli se údajně v názorech, nebo co..."
"To asi fakt ne, těžko by ředitel souhlasil s tím, aby pi-
gloval studentky," rozchichotá se Helena rozveseleně.
224
~. , u
Já v tom žádnou legraci nevidím. "Nevíš, tu holku...
znásilnil, nebo s ním táhla dobrovolně?"
"Podle ségry to bylo tak nějak na hraně. Přefikl ji nási-
lím, dokonce v kabinetě, ale ta holka nakonec řekla, že to
bylo dobrovolně, takže ho potrestali jenom vyhazovem,
nešlo to k soudu, už jí bylo nad patnáct."
Zamyšleně kývnu, popadnu tác a jdeme si konečně sed-
nout. Svoje taštičky sním bezmyšlenkovitě, aniž bych si
stihla pochutnat, kafe je skoro studené. Zůstávat u McDo
nemá cenu, Petr je v jednom kole, udělá si čas maximálně
na to, aby se na nás z dálky usmál, takže vyrazíme k domo-
vu. Helča na penzák, já na Hradby, abych se našrotila ang-
ličtinu.
Je toho strašně hodně, krom slovíček se drtím i gramati-
ku, sice je chvíli po pololetí, ale i tak si nemůžu dovolit mít
tam jedinou známku a ještě tak hnusnou, že! V bytě je klí-
dek, Petr má odpolední až do deseti, Saša je neznámo kde
a Jakub se u sebe učí, takže mám takřka ideální podmínky.
Rozhodí mě tak akorát telefonát s mámou, kdy mi volá, jak
žiju a jestli vůbec žiju, když nejsem schopná se ozvat, a já
se musím držet, abych odpovídala normálně a ona na mně
nic nepoznala. Herečka jsem nejspíš dobrá!
Tohle jsem zvládla, libuji si. Ovšem to, co mě čeká
v následujících chvílích, už ne. Na zazvonění zvonku
u dveří není nic zvláštního, za klukama chodí jejich kámo-
ši a za Sašou i kámošky, a dokonce ani to, že za nimi obje-
vím Helenu, ačkoli jsme se spolu rozloučily sotva před
dvěma hodinami.
"Ahoj!" přivítám ji s pobaveným úšklebkem. "Máš smů-
lu, Saša není doma a Petr přijde přece až v deset. Nebo že
bys tak moc toužila po mně...?"
"Můžu dál?" vyhrkne a já si teprve uvědomím zoufalství
v jejím výrazu. "Zuzo, stalo se něco strašnýho!"
225
Vtáhnu ji do mého a Petrova pokoje, zavřu dveře a stá
ještě s úsměvem, život je přece tak krásný, nic strašného
stát nemůže, se zeptám: "Copak? Akim ti nepíše, nel
co?"
"Míra je pozitivní!"
"Prosím? V čem, pozitivní?"
"Má AIDS, chápeš?!" vyjekne, jak ji točí moje natvr
lost. "Nějak mu nebylo dobře, vzali mu krev a zjistili, že
pozitivní. Zuzano, co když mě nakazil? Co když umřu?
Cítím, jak se mi ježí vlasy na temeni hlavy, musím se ~
to posadit. Zrovna tak jsem to mohla od něho chytit já.
"Odkud... odkud to víš?"
"Přišla s tím Radka, celá v šoku, chodí s ním přece c
třídy," pňpomene mi. "S tebou třeba nic neměl, ale já ví
určitě, že se mnou jo!"
"Nemusí to chytit každej," řeknu třesoucím se Masen
"Nemusí, ale může," hlesne zoufale. "Ten Robert si pr
nechal taky honem udělat test, ale je čistej. A to mf
společný zákaznice, takže příležitostí nakazit se měl dost
Tomu nerozumím: "Zákaznice?"
"Radka říkala, že si Míra s Robertem přivydělávali.
Starší a vdaný paničky, chápeš... Mohl jich nakazit spon
tu! Kde myslíš, že brali furt tolik peněz?"
Vzpomenu si na tlustou brécu, kterou jsem viděla škv
rou ve dveřích rozvalovat se na Mírově letišti. Tenhle obr
zek Radčina slova jen potvrzuje! O to ale ted' nejde.
"Mám strach," řekne mi Helena. "Nechtěla jsem ti
volat ani psát, musela jsem ti to přijít říct, protože... Prot
' že na tom můžeš být úplně stejně jako já."
Ztěžka polknu. Co se týče strachu, jsem na tom stejn
Dolehne na mě v plné výši teprve po Helenině odchod
Nejdřív jsem jako paralyzovaná, jakmile odezní prvot
šok, kdy si říkám, že mně by se to přece stát nemohlo, uv
226
domím si, že tenhle názor je vyloženě hloupý. Může se to
stát každému a pokud se se mnou vyspal, mám padesáti-
procentní šanci!!! Čím víc nad tím dumám, tím víc je mi
zle. HIV znamená AIDS a AIDS znamená smrt. Dřív či
později, ale spíš dřív. Pokud jsem nakažená, kolík mí zbý-
vá let života?!?
Neeee!!! Nemůžu být! Nechci! Vždyf je mi teprve sedm-
náct, dětství a dospívání jsem neměla vůbec lehké, ted za-
čínám žít, ted' jsem poznala lásku, kde by byla spravedl-
nost, kdybych měla umřít a o všechno přijít?!
A úplně nejzoufalejší na celé věci je právě děsivá skuteč-
nost - že to možné je.
Tohle vědomí mě nakonec dostane, takže Michalovi na-
píšu SMSku, že mi nějak není dobře a že jdu spát, načež si
zalezu do postele a brečím a brečím a brečím... A v půl
jedenáctě, když dorazí Petr z práce, ležím jako mrtvola
otočená obličejem ke zdi, zachumlaná až po vlasy a raději
předstírám spánek. Pak už plakat nemohu, aby mě neslyšel,
krom toho mi stejně dávno došly slzy. Zoufalství je však
nekonečné, vydrží mě dusit celou bezesnou noc plnou ho-
rečných mikrospánků a lekavých probuzení.
Takhle vypadá strach. Pravý nefalšovaný strach o život.
Děsivé novinky je plná škola, Jeronýmovo jméno se
skloW je ve všech pádech, většina lidí ho lituje, pro někte-
ré je nová situace hotovou senzací. Třídní řekne, že to je
obrovská tragédie, takový nadaný student. .. My s Helenou
se žádných debat neúčastníme; sedíme v lavicích jako vdo-
vy, mlčky posloucháme a mráz nám běhá po zádech.
"Co je, vy dvě?" všimne si naší nezvyklé zamlklosti
Denisa. "Tváříte se, jak kdybyste AIDS měly vy, a ne on."
"Prostě si to vykoledoval," pokrčí rameny Andrea. "Vy-
spal se s každou, dokonce jsem slyšela, že si za to nechá-
val platit... Má, co chtěl."
227
"Jsi pitomá," řekne Helena prudce, zvedne se a odejdc
na toaletu, odkud se vrátí teprve v půlce další hodiny!
"Co blbne?" podiví se Denisa nechápavě.
;,Jsou věci, o kterých se nevtipkuje," řeknu tiše.
"To byl vtip?" podiví se Kristýna a její dvojče ji doplní
"Mně to taky zrovna vtipný nepřipadalo..."
Mám co dělat, abych nezačala křičet!
Nemůžu se na nic soustředit, jediné, na co myslím, jc
hrozba AIDS. Jestliže jsem se předtím nemohla věnova
škole kvůli zamilovaným myšlenkám na Michala, byly tc
mnohem příjemnější starosti, nyní je škola kdesi na posled
ním místě mého zájmu, z angličtiny se pochopitelně vy
zkoušet nenechám, ač mi to Mr. Simon sám nabídne, pou
ze němě zavrtím hlavou. K čemu mi bude jednička, jestl
jsem nakažená a umřu??? Michalovy SMSky mi připadaj
jako z jiného světa. Nemůžu se jimi těšit, užívat si je, nao
pak! Čím víc píše, jak mě miluje, že mu chybím a chtěl bs
být se mnou, tím víc propadám depresím a zoufalství. Jest
li jsem nakažená, přijdu o něho. Přijdu o všechno. Aspoi
že jsme se milovali s ochranou a nemohla jsem na něhc
přenést nákazu... Nic nemá cenu, jestli jsem nakažená! !
Dokonce ani odpovídat na jeho zprávy. Nemohwmu říct, cc
se děje, to prostě nejde, a tvářit se, že se neděje nic, neu
mím. Zase až tak dobrá herečka, jak jsem si o sobě mysle
la, opravdu nejsem.
Vykašleme se s Helenou na tělák, nějak si ho omluvíme
bude-li třeba, a pak, pokud už nic v našem životě nemá
cenu, tělák teprve ne, a jdeme si půjčit odbornou literatur
do městské knihovny. K danému tématu seženeme akorá
dvě brožurky, ale i ty nás dorazí. Jestli jsme naivně doufa
ly, že se dočteme, jak malá šance je chytit AIDS od raka
ženého člověka, pletly jsme se. Navíc v čajovně, kam s
i s moudrou literaturou zalezeme, pročteme i příznaky lid
228
HIV pozitivních a v tu ránu máme obě pocit, že na nás
mnohé z nich pasují!!! Například únava. Připadám si slabá
jako moucha! Pravda; může to být z probděné noci, ale také
to může znamenat pozitivitu...
"AIDS je přenosné především krví," cituje Helena
z knihy to, co dávno samy víme. "Další možnosti nakaž
ní... tady: z matky na plod, spermatem..."
"Líbáním ne," ujišťuji se.
"Ne," potvrdí, nicméně po chvíli studia dodá: "Pokud
ovšem nemáš zrovna opar nebo v ústech nějakou krvácejí-
cí oděrku. Takže kdyby on trpěl při čištění zubů krvácivos-
tí dásní a ty jsi měla v puse nějaký škrábanec, nebo aftu,
opar nebo kousnutí, teoreticky bys to mohla chytit i tudy."
Zavřu oči. Chytit jsem to tedy klidně mohla a co hůř,
není ani vyloučené, že jsem nemohla nakazit Michala
v případě, že bych sama už postižená byla! !
"Blbost," řekne Helena a odhodí knihy. "Žádný krvavý
praktiky jsme neprovozovali a o oděrkách taky nevím!
Natož tam dole. Nejsme nakažený. Kdyby se každej naka-
zil při prvním styku, víš, co by vymřelo jen tady v Hradci
ženských? Matek od rodin?! To je blbost. Je ti to jasný,
Sue?"
Mlčky přikývnu.
"Tak se, sakra,_trochu snaž!" vyjede na mě a obě nemá-
me daleko od toho, abychom se v čajovně rozbrečely nano-
vo. Vypadneme z Markýzy jako cukráři, masala, na které
jsem si nedávno s Michalem tolik pochutnávala, mí přípa-
dá naprosto bez chuti, a obrazy na schodišti s nezaměnitel-
ným Mírovým rukopisem nás vyloženě dorazí. Řekneme si
ahoj a i když ani jedna nikam nespěcháme, zamíříme
domů.
Ke všemu se mi v kapse rozvibruje urobil, zvuk mám
vypnutý, ovšem podle neutuchající intenzity vibrování
229
se dovtípím, že tentokrát nejde o SMSku, nýbrž že mě ně~
kdo touží slyšet. Máma přece volala včera, proč by mě shá~
něla i dnes...? Na displeji svítí nejkrásnější jméno ze
všech. Michal.
Nemám odvahu hovor přijmout, fascinovaně ho nechám
brnět v dlani, ale když to trvá příliš dlouho, stisknu tlačit-
ko se symbolem sluchátka.
"Zuzko?" vyhrkne s úlevou. "Už jsem chtěl zavěsit, proč
to nebereš? A hlavně, proč mi nepíšeš? Od včera ani zprá-
va! Tobě došel kredit?"
"Ne," prořeknu se.
"Tak proč nepíšeš? Chápu, že ve škole není vždycky čas,
ale už je skoro večer a ... Zuzano? Jsi tam?"
"
"Jo.
Michal znejistí. "Zuzko, co je ti?"
"Nic," hlesnu a zadržuji pláč. Stačí mi slyšet jeho hlas
a tím víc si uvědomuji, jak šíleně ho miluji...
"Vždyť to slyším!" namítne nevěřícně. "Tobě je ještě
pořád špatně, jak jsi večer psala? Něco jsi snědla?"
Zapátrám v paměti. Od včerejších borůvkových taštiček
v McDo jsem nejedla vůbec nic, necítím potřebu jíst! "Ne-
vím. Není mi dobře... Michale...? Promiň."
"To je v pořádku," oddychne si. "Ale mělas mi to aspoň
napsat. Když nevím, co s tebou je, jsem dost mimo."
"Promiň," špitnu znovu a musím se nadechnout, abych
zahnala nápor slz: "Už musím končit. Ahoj..."
"Hlavně af je ti brzy dobře," stihne mi ještě popřát.
"Miluji tě, Zu = `
Zavěsím uprostřed vyznání a teprve pak pustím stavidla
slz naplno. Ještě štěstí, že i dnes má Petr odpolední, těžko
! bych před ním svůj stav ututlala. Druhým dvěma spolubyd-
lícím se úspěšně vyhýbám a nevidím je, když nechci. A já
nechci.
230
Helena na mě čeká v šatně. "Já to nechytla," oznámí mi.
"Kvůli jednomu úletu nemůže skončit celej můj život. A ty
to teprve nemáš, Sue. Pohoda, jasný?"
Přikývnu a pokusím se o úsměv. Helču, tu silnou osob-
nost, jen tak něco na kolena nedostane, i když předešlé dva
dny byly kritické i pro ni, mnoho nechybělo a sesypaly
jsme se obě! Podle všeho o tom přemítala a přemítá celé
hodiny a její rozhodnutí je jejich výsledkem.
Uvědomím si, jak moc tuhle silnou holku vedle sebe potře-
buji, co všechno pro mě znamená naše přátelství. Ve strachu
je každý sobec, myslí jen na sebe, skoro se stydím, když si to
zpětně uvědomím. Jsem v pořádku a Helena také. Dost na
tom, že zaplatí chudák Míra. . . ! Zdál se mi nezdravě hubený,
skoro vychrtlý... A taky že to nezdravé je!
Hned při příchodu do třídy nás čeká další šok.
"Slyšely jste to?" spustí na nás Andrea a v očích jí jen
blýská, jakou má radost, že může zprávu, kterou ví, šířit
dalším nevědoucím. "Lucka Málková je taky pozitivní!"
Zahrajeme si s Helčou na sestry Ježkovy, protože zatím-
co já vyhrknu: "Cože?", Helena řekne v tutéž chvíli: "Kdo-
že?"
"Lucka Málková. Prvanda. Taková dlouhovlasá blon-
dýnka, děsně hezká, chodila s Jeronýmem a nakazila se od
něj."
Podívám se na Helenu a cítím, jak se mým tělem rozlé-
vá umrtvující jed. Tohle sdělení otřese i Helčou, přesto se
snaží zachovat rozvahu: "A ona s ním spala, jo? Taková
slušná holčička? Vypadala, že neumí napočítat do pěti... !"
"Mockrát to nestihla, dokonce prej jen jednou a hned
napoprvý ji nejen odpanil, ale i vlastně pohřbil."
"Ty se v tom vyžíváš, víd'?!" vyjede na ní Helena.
Andrea rozhodí rukama. "Říkám jen to, co jsem slyše-
"
la.
231
"Kdo ví, jak to bylo," připojím se k Heleně, ačkoli mě
stojí veliké úsilí byť jen promluvit! "Všichni jste ted' chyt-
ří, každej hned pouštíte ty vaše zaručený zprávy do obě-
hu... A každej si určitě něco přidá a je z toho horor!"
"Dovol?" Andrea se urazí. "Nic si nepřidávám. Vím to
od Tomáše ze čtvrťáku, Mírova kámoše. Prvák je toho taky
plnej. Proč myslíte, že Lucinka není od včera ve škole?"
"Třeba má chřipku," ušklíbnu se. Sama tomu nevěřím,
ovšem Andreu naštvu úplně a dá nám se svými novinkami
pokoj. Po třídě se roznese, že Helča se Zuzou jsou nějak
moc nedůtklivé, tudíž nás i ostatní vynechávají ze svých
debatních kroužků a podezíravě po nás pokukují, patrně
jim vrtá hlavou, proč vlastně se nás to tak dotýká.
O nové události nemluvíme ani mezi sebou. Bojíme se
to jen vyslovit, bohatě stačí, že na to obě stále myslíme!
Vsadím se, že ted už ani Helena není hrdá na to, že spala s
tak slavným a šikovným klukem, jakým je Míra...!
O přestávce mezi dějinami umění, máme je pro jistotu
dvě hodiny za sebou, spustí můj půjčený urobil ústřední
melodii z oblíbeného seriálu Přátelé. Nějakým nedopatře-
_' ním nemám nastavené tiché prostředí, tudíž takřka okamži-
tě zjistím, že mi volá Michal! Hudba samozřejmě přiláká
pozornost ostatních, musím hovor přijmout, zvlášť když
y vyhrává s neúnavnou úporností. Stisknu zelené sluchátko
a pakuji se ze třídy alespoň na chodbu, abych si zajistila
jakés takés soukromí. "Ahoj. Co se děje, že voláš v tuhle
dobu?"
"Chtěl jsem tě slyšet, Zuzko."
"Jenže já jsem ještě ve škole," namítnu.
"Já vím. Stojím před školou."
"Cože? Kde? Tady?? Ty jsi v Hradci?!"
"Musím tě vidět, déle jsem to nevydržel. Kdy končíš?"
"Za hodinu..."
232
"Prima. Počkám tu. Moc se na tebe těším, Zuzko."
"Dobře. Já... tak zatím. Ahoj." Po návratu do třídy za-
chytím Helenin pohled, takže rovnou vysvětlím: "Míchal.
Je tady... přijel za mnou."
"Tys mu něco říkala?" zeptá se tiše.
Zavrtím hlavou. "Samozřejmě že ne! Ale... není blbej,
aby nepoznal, že něco není v pořádku. Proto přijel."
Poslední hodinu přetrpím duchem nepřítomna ještě víc
než hodiny předešlé. Paní doktorka Vločková, přísná starší
dáma, která nám jindy nic neodpustí, je tentokrát nezvykle
shovívavá, kupodivu po nás nic nechce, pouze diktuje vý-
klad a z hodiny nás pustí dokonce o deset minut dřív. Celá
škola je smutnou událostí otřesená, nejen studenti!
Chytnu v šatně Helenu za ruku. "Seznámím vás, jo?"
Pokrčí rameny, ta tam je její dychtivost. Přesto jsem
ráda, že jde se mnou, situace se úplně otočila, stejně, jako
jsem předtím nestála o rande ve třech, nyní po její společ-
nosti toužím, jen abych nemusela zůstat s Michalem sama!
Čeká v parčíku před školou a jakmile mě spatří, rozběhne
se mi naproti: Pň pohledu na Helenu zmírní nadšení, tudíž
mi poskytne prostor vyhnout se polibku.
"Ahoj, Michale. Představím ti svou nejlepší kámošku,
Helenu. Helčo, tohle je Michal."
"Ahoj." Tí dva si podají ruku, načež nastane trapné ti-
cho, které se maži Michal vyretušovat vyprávěním o šíle-
ném spolucestujícím z vlaku. Ve třech zapadneme do ka-
várny Pexeso, kterou máme při cestě na penzion, abychom
se s Helenou povrtaly v horké čokoládě se šlehačkou, kte-
rou nám koupí. Obě jsme zaražené, Míchal z nás musí být,
chudák, paf. Helena se s námi před penzionem rozloučí,
dál kráčíme sami. Míchal se pousměje: "Co s vámi v té
škole dělají, že jste jak přešlé mrazem? Nebo ona je taková
stydlivka? Typové se to na ni nehodí, taková pěkná holka."
233
"Ne, není. Jen... nemá dneska svůj den. Kdy ti to jede?'
"Doufám, že se neptáš proto, aby ses mě zbavila," zamr
ká na mne. "Vlaků jede několik. Za hodinu, za tři a posled
ní ve 22.30, takže času habaděj. Myslel jsem, že bys m
mohla ukázat, kde vlastně bydlíš..."
"Ostatní spolubydlící asi budou doma," namítnu.
"Třeba ne," zadoufá, obejme mne kolem ramen a vezme
mi školní hatůžek. "Zuzko, tak moc mi chybíš... ! Jak js:
ted' přestala psát, to byly nejstrašnější dny v mém životě.`
V mém taky, spolknú hořkou poznámku. Na rozdíl oc
něho si přeji, aby byl byt plný a já ho nemohla pozvat do~
vnitř. Bohužel se moje přání nevyplní, jako na potvoru ni~
kde nikdo!
"Máte to tu pěkný," pochválí náš pokoj i kuchyni. "Proč
vlastně nebydlíš s Helenou?"
"Ona je na školním penzionu, ale už jsme si daly inzerát
a sháníme privát pro nás dvě," vysvětlím a tvářím se, že
mám na práci hrabat se v batohu, abych si k němu nemuse~
la přisednout na válendu. Svleče si bundu a z kapsy vylov:
smotaný svazek papírů.
"Jak jsme se u mě bavili o Anglii, kam by se dalo v léto
vyrazit, porozhlédl jsem se po netu a našel jsem zajímavj
tipy," svěřuje se mi. "Pojil se mrknout, co si vybereme...`
Nemohu stát na druhém konci pokoje věčně, musím dojí'
až k němu a nemohu se ani moc bránit, když mě strhnE
k sobě. "Podívej, třeba tohle. Bylo by to přes Student Agen
cy a vůbec to nevypadá špatně, co na to říkáš?"
"Kdo vi, co bude v létě," uteče mi. To už taky mohu bý
klidně mrtvá. Zatnu pěsti, protože se mi udělá z téhle před
! stavy až nevolno. Jak dlouho trvá, než u HIV pozitivního
člověka propukne AIDS...? Pár let? Pár měsíců`? Pár týd~
nů??
Překvapeně se na mě podívá. "Co by mělo být v létě. .
234
"Nevím. Je to hodně daleko," odvětím neurčitě.
"Neřekl bych," namítne. Obejme mě, pohladí po tváři
a asi se diví, proč ucuknu, když mě chce políbit. "Podívej,
jak po tobě toužím... Je to jak barometr, stoupá tlak, stou-
pái=`
Pohlédnu na bouli na džínsách a kdesi v podbřišku mi
zatrne touhou, moje tělo mě zradí, vybaví sí pocity z nedě-
le i sobotní noci, všechno to krásné, co mi milování s Mi-
chalem přineslo, a touží po dalších dotecích a spojení...
Tělo je řízené pudy stary'mi jako lidstvo samo, mozek však
pracuje na jiné bází a rozum jasně říká: ne. Jestli jsem na-
kažená, nemohu přece ohrozit ještě i jeho! ! ! Člověka, na
kterém mi záleží úplně nejvíc na světě, kterého miluji tak,
až se mi chce brečet lítostí a touhou a dojetím a smutkem...
Políbí mě horce na krk, zajede rukou na ňadra a zatímco
je hladí a laská, hledá svými rty moje ústa. Vymaním se
z jeho objetí a pro jistotu si stoupnu. Je to tak těžké!!
"Každou chvíli může někdo přijít," řeknu omluvně.
Padne nazad na postel a zavře oči, nejspíš se musí s mým
odmítnutím pracně vyrovnat. No, spíš než s odmítnutím se
těžko srovnává s mým pro něho nepochopitelným chová-
ním. Je mi lito sebe i jeho. Je mi líto nás. Byla jsem pře-
svědčená, že naší lásku nikdy nic nezhatí, že přetrvá věč-
nost...
Z kuchyně zaslechnu jakýsi hluk, nejspíš se opravdu
vrátil někdo z obyvatelů bytu. Michal si toho nevšímá, ote-
vřu dveře, abych se mrkla, kdo přišel.
"Ahoj, Zuzko!" pozdraví mě Petr a hodí mi papírový
sáček s logem firmy McDonald. "Chytej!"
Rozpačitě zachytnu dárek, podle hmatu poznám, že mi
přinesl taštičku, nejspíš borůvkovou, ví, jak jsem na ně
zatížená, a než stačím cokoli říct nebo udělat, hrne se do
našeho pokoje. Cestou se rovnou svléká, tudíž dovnitř ve-
235
jde se trikem přetaženým přes hlavu, a když znovu pat
mezi vidoucí, zaskočeně zírá přímo na Michala ležícího n
mé válendě. Ten je přítomností kluka svlečeného do pů
těla překvapený také, posadí se a řekne: "Čau..."
"Ahoj," odvětí Petr. "Ty seš Michal?"
"
"No...
"Telefonovali jsme spolu," připomene mu. "Já jsen
Petr."
"Aha," pousměje se Michal ne zrovna nadšeně.
"Přinesl jsem Zuzce něco na zub, dáš si taky?"
"Ne, já... už zrovna odcházím," odvětí Michal a začnc
sbírat bundu. Mlčky ho doprovázím, v chodbě si navleče
svou bundu i boty a jako dvě němé sochy sejdeme po schQ
dech dolů.
"Sice jsi říkala, že v tom bytě jsou i kluci, ale netuše
jsem, že takhle... přímo na jednom pokoji," vyleze z něho
na ulici. "Znáš se s ním dobře...?"
"Petr je kamarád," odpovím.
"To je všechno, co mi řekneš?" optá se mě nevěřícně.
Pokrčím rameny.
"Zuzano, prosím tě..." Ted už to zní zoufale. "Stalo se
něco, co bych měl vědět?"
Chvíli mu hledím přímo do hnědozelených očí, pak pří
mý pohled nevydržím a ucuknu jím. "Ne."
Je to lež jen poloviční. Stalo se, ovšem nemyslím si, žE
by o tom on měl vědět cokoli bližšího!
Stejně mi nevěří. Pozoruje mne a vypadá tak smutně, a~
musím pracně polykat slzy. "Asi abych jel do Brna hnec
tím prvním vlakem, že?"
Podívám se na špičky svých bot. Taky odpověd'.
Ten den jsem hnusná i na Petra. Jakmile se v náladf
vyloženě pohřební vrátím do bytu, zeptá se: "Nezkazí
jsem ti to? Ten tvůj kluk vypadal rozhozeně. A ty taky. Je t
něco?"
236
"Není!" odseknu.
"Vy jste se pohádali? Snad to nebylo kvůli mně!"
"Petře, můžu tě o něco požádat?"
"Jasně. O cokoli, to přece víš."
"Tak se o mě, prosím tě, nestarej !"
Chvíli na mě kouká, jako by mě viděl prvně v životě, pak
pokrčí rameny a stáhne se, aby si mě až do večera nevší-
mal. Nezaslouží si takové chování, vím to. Stejně jako si ho
nezasloužil Michal, který se trmácel dvě hodiny sem jen
proto, aby si odvezl do Brna jedno velké zklamání. Hodně
velké, protože mi ten den přijde jediná SMSka, a to od
Helmy, která píše: Sue, ani nevis, jak moc ti Michala i tvou
romanovou lasku zavidim!
237
15. pečet strachu
Milá Zuzko!
Jsem zpátky na koleji, právě jsem dorazil od vlaku.
a jsem mnohem zmatenější, než když jsem v poledne vyjíž~
děl. Celou dobu jsem si nalhával, že se nic neděje, protožE
jsem chtěl uvěřit tomu, co jsi mi říkala, a chtěl jsem Tě vi-
dět, abych se o tom sám přesvědčil. Ted' už tomu nevěřím.
Nevím, co se s Tebou děje, ale děsí mě to. Včerejšek se
vůbec nepovedl a jestli si vzpomínáš, jak jem Ti v neděl.
při loučení říkal, že mi chybíš, i když jsme spolu, tak tento
krát to platilo stonásobně. Včera jsi to nebyla Ty. Prosím
Tě, řekni mi nebo aspoň napiš, co se děje!!! Člověk se ze
dne na den nemůže od základů změnit jen tak pro nic za nic
Musí mít k tomu důvod. A já ho chci znát, at' už to pro mÉ
dopadne jakkoli. Hrozně moc Tě miluji a od začátku jsem
se bál, že bych Tě mohl ztratit. Nikdy bych ale nevěřil, že sE
to může stát tak brzy a Zrovna po tak nádherném víkendu
jaký jsme spolu prožili...!
Napiš mi, co se děje. Pomůžu Ti se vším, ať je to, co chce.
Neboj se mi to říct, přece jde všechno vyřešit! Napiš mi
jestli mám v sobotu přijet já za Tebou, nebo jestli přijede!
Ty do Brna. U mně by to bylo lepši; Marka prostě vyženu
s tím si nedělej starosti.
Hlavně mi odepiš a nenech mě dlouho čekat.
Tvůj Micha
238
Mail, který si přečtu na stojáka u jednoho z terminálů na
chodbě, připutoval do mé e-mailové schránky včera v de-
vět večer. Můj Michal trpí. Kvůli mně a já mu nemůžu
pomoct, stejně jako on nemůže pomoci mně, protože
všechno vyřešit nejde, v tom se plete. A já ho o tom ani
nemohu přesvědčit!
A tak zase pro zraněnu trpím pro něho... Díky Mírovi!!
Kde jsou ty moje chvástavé řeči, že já se nikdy kvůli žád-
nému klukovi trápit nebudu?! To, co se stalo, není proml-
čená minulost, za kterou stačí udělat čáru, otočit list a za-
čít znovu! Minulosti člověk neuteče... Musí se s ní
vyrovnat a zaplatit...
Odpověd' si však Michal zaslouží, to, co mu v poslední
době dělám, není vůbec fér!
Michale, je to mnohem složitější. Nepřijedu, prostě ne-
mohu, a Ty sem taky nejezdi. Nejde to. Zuzana
A rychle kliknu na tlačítko ODESLAT, protože jinak
bych se musela studem propadnout do země. Trápim tak
skvělého kluka, jakým je Michal, trápím i sebe... ! Ale co
mám asi tak dělat, proboha?!
;,Možná bys mu to měla říct," soudí Helena.
"Mám mu vykládat, že si narazil holku, se kterou si nej-
dřív užil přítel její matky a další úlet prožila s idolem ško-
ly, děvkařem, fetákem a gigolem, od kterého možná chytla
AIDS?! To přece nemůžu!"
"Třeba by to pochopil," vede Helena svou. "On tě fak-
ticky miluje, včera jsem to na něm viděla... Na mně žád-
nýmu klukovi takhle nezáleželo, i kdybych zhebla na
AIDS, nikdo z těch všech borců, co za mnou pálili, by mi
nepřišel ani na funus, nestála bych jim za to!"
Pochopil...?! Blbost! Tohle vědět nesmí. Můj minimail
si patrně přečte chvilku po odeslání, protože na něj reaguje
hned v další vypjaté SMSce: Je v tom nejaky kluk?
239
Vyložil si mou neochotu ke společnému víkendu po
svém. Je mimo, chudáček! Střílí od boku a hledá nějaká
vysvětlení, když mu nejsem schopna říct to pravé. Kluk
v tom sice je, ale... Kluk, který mě možná nakazil smrtel-
nou nemocí.
NEKDY TI TO SNAD VYSVETLIM, ALE TED NE-
MUZU. POTREBUJI PAUZU. ODPUST MI TO A NE-
ZLOB SE NA ME.
Na tuhle zprávu už nezareaguje, asi ho velice raní.
V litografii naštěstí není třeba vyvíjet duševní činnost,
mechanicky opisuji písmena italicou, v hlavě vymeteno,
pusto a prázdno. Po neděli jdeme s Helenou a dalšími dvě-
ma spolužačkami na týdenní stáž do městské galerie, což
je taky výhoda, tam nebudu muset ani předstírat pozornost
a budu se moct ráchat ve vlastní sebelítosti až do alelujá.
"Pojed' se mnou do Prahy," nabídne mi Helena a já po-
znám, že je v tom i kus sobectví. Nechce být sama. Bojí se.
"Nejezdi za Akimem a zůstaň tady ty," navrhnu jiné ře-
šení.
"Na Akima dlabu," mávne rukou. "Dlabu na všechny
kluky, natož na tyhle postelový známosti... Musím domů
kvůli našim, jdou na nějakej raut, mám ho povinnej...
Kdybys tam byla se mnou, bylo by to mnohem veselejší."
"Nebyla bych veselá společnice," ujistím ji trpce.
"To nevadí," prozradí se. "Lepší smutná než žádná. Stej-
ně nic v plánu nemáš, budeš trčet v bytě a přemýšlet...
Aspoň bychom vypadly z toho ubíjejícho prostředí a zba-
vily se na chvíli těch pohřebních myšlenek... !"
Chvíli o jejím návrhu přemýšlím, pak ho ale definitivně
odmítnu, ačkoli se nadcházejícího víkendu bojím předem!
Potřebuji být sama. Helena by mi nepřekážela, naopak,
ovšem její snobští rodiče ano. Pro jistotu si rovnou vypnu
urobil, to aby mě nemohly rozlítostňovat žádné případné
240
SMSky, kdyby se Michal ještě ozval, už v sedm zalezu do
postele a protože je v bytě ticho, Jakub i Saša odjeli domů
a Petr možná také, nevím, kde je, poměrně brzy usnu. Není
divu, po posledních hororových dnech a probděných no-
cích jsem jak mátoha!
Michal asi pochopil, protože když si v sobotu zapnu
urobil, at čekám, jak čekám; žádná SMSka nepřijde, i kdy-
bych jím ušejkrovala! Přestože jsem vlastně dělala všech-
no pro to, aby mě nechal sám od sebe, jelikož si ho neza-
sloužím, nemohu ho ohrožovat, když se tak stane, hluboce
mě to raní! Byla to nutnost, přesto... kontroluji urobil de-
setkrát za minutu, zda jsem nepřeslechla pípnutí přícho-
zí zprávy, a když si uvědomím, co pro mě rozchod
s Michalem přináší, málem vyplavím celý byt, křečovitě
svírám v ruce uschlou růži, můj nejcennější dárek, protože
dárek z lásky a od Michala, a řvu jako želva. Chtěla jsem
pauzu, mám ji. Vím vlastně, co chci?? Ale ano, vím! ! ! Chci
Michala, chci jeho lásku, chci být zdravá a šťastná, chci
žít!!! Jenže to všechno jaksi nejde skloubit dohromady
s nákazou...
Petr, o kterém jsem si myslela, že odjel do Havlíčko-
va Brodu, mě svým nečekaným příchodem vyloženě
zaskočí, nenechá mi čas ukrýt hlavu pod deku, ani se
otočit ke zdi. Sice sebou trhnu, nicméně potlačím ten-
dence schovávat se dodatečně, stejně už mě viděl! Krom
toho se mnou patrně nemluví, nic jiného si ani za svoje
chování nezasloužím.
"Koupil jsem si v polotovarech oběd, dáš si se mnou?"
zeptá se mne k mému úžasu naprosto obyčejně a tváří se,
že je běžné mít na polštáři mokré skvrny a opuchlé zarudlé
oči.
"Nemám hlad," kuňknu bublavě.
241
"Tak si dáš na chuf," vyřeší můj problém tónem nepři
pouštějícím námitky. "Nerad jím sám."
Než jídlo připraví, jdu si omýt obličej studenou vodou.
je mi jasné, že se z oběda nevykroutím. Krom toho jsem
nejedla hodně dlouho, stačí, že mi hrozí smrt na AIDS, ješ-
tě abych umřela dřív hlady... ! Voda sice trochu zchladí
rozpálené tváře, nicméně vypadám pořád jak uvařený rak.
Petr mou vizáž nekomentuje, podělí se se mnou o těstovi-
nový salát a přihodí mi k němu čtvrtku grilovaného kuřete.
Proti všemu očekávání mi docela chutná, zblajznu jídle
dřív než on. Během oběda nemluvíme, nebýt moderátora
z rádia Vysočina, panovalo by v kuchyni nepřirozené ticho.
Teprve když se pustím do mytí nádobí a on mi ho začne
utírat, s očima upřenýma do vody zamumlám: "Moc mě
mrzí, že jsem se předevčírem chovala tak nemožně. Ne-
myslela jsem to vážně."
"Nemělas náladu, to se stává," prohodí nevzrušeně. Pak
zvedne nabádavě ukazováček: ,;A co ted'?"
"Co - co ted?" zablekotám přistiženě.
Hrábne do kapsy a řekne vítězně: "Ted' si dáme Deli!"
Navzdory pohřební náladě se rozesměji, až mi ~ horkých
vyprahlých očí vyhrknou slzičky. Petr postaví na kafe.
dloubne mě do boku a řekne: "Nebul. Zase tak škaredá ta
tyčinka není... Chytej... Chceš do kafe mlíčko?"
"Jo, díky." Odtrhnu víčko z malé smetánky do kávy a
dívám se, jak se barva kávy mění na světle hnědou.
"On ti dal kopačky?"
Trhnu sebou. Otázka přišla nečekaně, ovšem cítím se
uvolněně, jsem ve stadiu odevzdané otupělosti, takže mu
odpovím: "Sám od sebe by mi je nikdy nedal."
"Potom nechápu, kvůli čemu může taková pěkná holka
jako ty brečet," pokrčí rameny. "Jestli tě trápí, tak mi tc
řekni a já mu půjdu dát pár facek, aby se probral."
242
Mírně se pousměji. "Já trápím jeho."
"Nějak tomu propletenci nerozumím," přizná se. "Ty
trápíš jeho a přitom jsi sama úplně utrápená? Má to logiku?
Zuzko, prosím tě, nechtěla bys mi to vysvětlit? Co se sta-
lo?"
Podívám se mu odhodlaně do očí. "Opravdu to chceš
slyšet? Až ti to řeknu, tak... se mě budeš štítit. Neuneseš
"
to.
Usměje se. "Spíš vypadá, že jsi to neunesla ty. Já něco
vydržím, neboj: Koukej to okamžitě vyklopit."
A já mu to tedy vyklopím. Odosobněným hlasem popí-
šu svůj největší úlet, tah s Mírou a Robertem, jak pokračo-
val po opuštění Medea klubu, kde jsem se tehdy s Petrem
viděla prvně, včetně neslavné koncovky, kdy jsem se pro-
budila bez spodního prádla, aniž by mi v paměti zůstalo
cokoli z toho, co se dělo nebo mohlo dít v časných ranních
hodinách. Ani jednou mě nepřeruší, čeká, co se z toho vy-
klube, je mu jasné, že mejdan není to, co by mě po tak dlou-
hé době tolik trápilo. Vypovím mu i druhou část story,
o Mírově HIV pozitivitě i Lucce, která má jisté, že za svou
první lásku těžce zaplatí.
"Nádobí, ze kterého jím, dávám stranou, používám ho
jen já, ale i tak... Neříkej nic klukům, jo? Neměla bych
kam jít, než seženeme s Helčou podnájem... Ale jestli mě
tu nechceš, tak se nastěhuju zase k ní na penzion..."
"Blbost," přeruší moje blekotání. "I kdybys byla naka-
žená, opakuji, kdyby!, tak nejsi prašivá. Navíc si myslím,
že plašíš předčasně a hlavně zbytečně."
"Ale on se se mnou určitě vyspal!"
"Je mu to dost podobný," připustí Petr. "Jenže ty se cho-
váš, jak kdybys tu nemoc měla, Zuzano. Možnost nákazy
přece není nikdy stoprocentní."
"A co ta Lucka...? Patnáctiletá holka prožije krátkej
243
románek s idolem školy a sotva mu povolí, zjistí, že jí zbý-
vá pár let života! Zatím je jen pozitivní, je otázka, za jak
dlouho u ní vypukne AIDS, a pak... konec. Helena měla
svoje motto, život je krátkej, třeba si ho užít... Jenže jsme
to kapánek přehnaly. Život je krátkej, užít si ho třeba, to jo,
ale ne si ho zkrátit... Je rozdíl užít a užít! Jak k tomu Luc-
ka přijde...?"
Pokrčí rameny. "Ta měla smůlu, chudák."
"Co když i já měla smůlu? A Helena taky!"
"Na to je snadná pomoc. Hned v pondělí si dojděte na
odběr krve a nechte si udělat testy. Dělají je anonymně.
A budeš vědět určitě, jak na tom jsi."
Tohle řešení mě samozřejmě napadlo také, jenže. .. !
"Ale jestli jsem měla smůlu, tak... Budu to vědět určitě
a ..."
"Klídek," přeruší moje úvahy. "Jsou jen dvě možnosti,
Zuzano. Za á, nakažená nejsi. Budeš to vědět určitě, tvůj
život se vrátí do normálních kolejí a ty se zbavíš šílenýho
stresu. Za bé, pokud se dozvíš, že jsi smůlu měla, tak tepr-
ve potom bude třeba řešit novou situaci. Do té doby nemá
nejmenší cenu ničit se otázkama, co by bylo, kdyby...
Chápeš mě? V každým případě musíš jít na odběr, aby se
rozhodlo, co dál, protože tahle nejistota by tě zničila."
"Ale... já se té pravdy bojím..."
"Bojíš se, že by došlo k variantě bé. Někdy je sebehroz-
nější pravda lepší než šílená nejistota. V'té se žít nedá.
Navíc je tu velká,pravděpodobnost, že se plašíš zbytečně.
Víš, jak se ti uleví, až ti řeknou, že jsi v pořádku? Usmíříš
se s Michalem a všechno bude jako driv."
Na tohle nemám co říct, jeho argumenty jsou příliš ro-
zumné na to, abych se s ním přela.
Cvrnkne mě do nosu. "Jasný?"
Váhavě přikývnu.
244
"Slib mi, že si tam v pondělí dojdeš. Takhle přece ne-
chceš žít věčně, utrápená a zničená."
"Dobře," hlesnu a on se na mě povzbudivě usměje. "Mu-
síš sí o mně myslet pěkný věci, co..."
"Proč? Kvůli Mírovi? Prosím tě! Neodsuzoval bych tě
ani v případě, že by ses s ním vyspala dobrovolně. Je to
lidský a na něj baby vždycky letěly. A to, že ses na tom tahu
nechala opít... To se přece stane každýmu, nikdo není sva-
tej a už vůbec ne dokonalej."
"
"Peťo... .
"
"Hm?
"Máš nějakou holku?"
Změna tématu ho asi překvapí. Napije se vystydlé kávy
a než se zakousne do tyčinky, odvětí: "Měl jsem. Nebo
možná ještě mám, já ti ani nevím. Blbý, co?"
"Jak to?" nechápu. "Připadá mi totiž nemožný, aby kluk
jako ty byl volnej, neměl žádnou holku..."
"Chodil jsem s jednou už od gymplu. Láska jako trám...
Ona se pak dostala na vejšku, já jen na vyšší odbornou,
odkud mě stejně po dvou letech vyprali... Ale to je vedlej-
ší. V rámci výměnnýho studijního pobytu studuje od září
v Americe, v Seattlu. Je strašně daleko... Nejdřív jsme si
denně psali maily a volali si... Psala mi, co dělá, jak se má,
o nových přátelích, se kterými chodí na party... Pak psala
méně a méně, jak těch přátel a známých přibývalo... Na
Vánoce přijela a už to vůbec nebylo takový, jako v létě. Ted
nepíše vůbec. A já jí taky ne. Sice jsme spolu o tom nemlu-
vili, ale myslím, že i ona ví, o co jde. Ta naše láska umřela,
vyprchala, když jsme ji neobnovovali."
"To je mi líto," řeknu tiše.
"Mně to bylo nejdřív taky strašně líto," přizná se. "Když
v září odletěla, nic mě nebavilo, připadal jsem si strašně
opuštěnej, moc mi chyběla. A pak časem to přešlo. Vzpo-
245
minám na ni v dobrým, nemám jí za zlý, že se tam baví
Nechci lásku na dálku, chtěl bych mít holku, se kteroi
můžu být, můžu si s ní povídat, líbat se s ní a milovat, hol
ku, co se mi vybrečí na rameni, když ji něco trápí a já bycl
jí mohl utřít slzy, a ne aby byla na druhý straně zeměkou
"
le...
Při jeho slovech si uvědomím, jak moc miluji Michala
Tak strašně, až mě bolí srdce a představa, že i naše láska
umřela a uschla jako ta růže, od včera nenapsal ani se m
nesnaží zavolat, je nad moje síly.
"Nebul!" všimne si mých zasklených očí. "A obleč se
jdeme ven, na vzduch. Nebo na pivo, vyber si."
"Nemůžu jít ven! Jsem nenamalovaná, uřvaná..."
"No a?" nechápe moje důvody. "I tak jsi hezká, taková
přirozená, žádná uměle načančaná kráska. Pohyb, oblei
se!"
Hučí do mě tak dlouho, až mě přímo donutí navléct m
sebe svetr a bundu, zavázat si boty a jít se na chvíli koulo
vat do parku, načež mě zatáhne do pivnice Korbílek na ře
zanou desítku. Je mi jasné, že se mě snaží přivést na jiná
myšlenky, vytrhnout z úvah o smrti a umírání, a také se mi
to docela daří, to mu musím přiznat. Odpoledne strávenÉ
mimo byt je vlastně prima, v hospodě se dokonce občas
i musím smát, horší to je, když se vrátíme zpátky domů. Se
soumrakem na mě padne splín, dokud si povídáme nebe
koukáme na televizi, ještě to ujde, ale jakmile zhasneme
a popřejeme si dobrou noc, splín se změní v hustou krizi
á : Včera jsem šla spát příliš brzy na to, abych ted byla ospa
lá, navíc se mi hlavou honí všechny moje obavy a nočn
můry. Připadám si šíleně osamělá, opuštěná, ztracená, ten
É tokrát mnohem víc než nedávno, kdy jsem si stěžovala m
i ` smutný osud bezdomovce... To jsem ještě netušila, co to je
ý mít opravdové starosti!!
246
Smrt znamená konec všem nadějím a plánům.
Smrt znamená osamění.
A já nechci být sama, nechci!!! "Pefo?! Spíš?"
"Ne," odvětí okamžitě. "Nemůžeš usnout?"
"Já mám strach..."
Místo aby začal rozpitvávat mou pošramocenou psychi-
ku, udělá něco mnohem účinnějšího: "Pojd' si lehnout ke
mně."
Vyskočím jako na péru, přeběhnu pokoj a vlezu si
k němu pod deku, kterou mi přizvedne. Válenda je úzká
a Petr kus chlapa, vyšší a robustnější než Michal, je ho všu-
de plno, ale já jsem tím radši, protože se ho mohu dotýkat
celým bokem, cítit ho. Pečlivě mě přikryje a ruku nechá
položenou na přikrývce, takže mě jako by objímá, i když
přes deku. Jeho ruka mě tíží, ale jsem mu za ni vděčná,
dokonce vyhledám svými prsty jeho dlaň. Pochopí a naše
prsty se vzájemně propletou. Přesně před týdnem jsem
nocovala na jedné posteli s Michalem, avšak to bylo něco
úplně jiného, tam šlo o lásku a erotickou přitažlivost, za-
tímto nocování s Petrem mi připomene dávno zasunuté
vzpomínky z dětství. Takhle jsme usínali kdysi s Ondrou,
jeho blízkost zaháněla strachy, když jsme se vedle sebe
krčili a ucpávali si uši, abychom neslyšeli hádky rodičů po
tátových návratech z hospody, a později na samotě u prs
babičky se usínání ruku v ruce proměnilo v pravidlo.
Petr supluje za Ondru a já si mohu gratulovat, že při vší
své smůle mám štěstí na skvělé starší brášky! Jen díky
tomu se už necítím tak sama a dokonce se mi povede v jeho
náruči celkem brzy usnout a spát až do bílého rána.
Probudím se teprve v devět, malátná a rozlámaná, navíc
mě trochu bolí hlava. Petr na tom musí být ještě hůř, kvůli
mně leží v dost nepřirozené poloze a jeho upřený pohled ve
247
mně probudí mindrák. Po ránu vypadá každý dost blbě, i za
normálních okolností mám vždycky sto chutí vlézt do rak-
ve a zabouchnout víko, natož ted'... ! "Ahoj. Jsi dlouho
vzhůru?"
"Brýtro," usměje se na mě. "Ani ne. Asi hodinku."
"Hodinu?!" vyjevím se. Hodinu tu takhle nepohodlně
leží a kouká na mě, proboha? "Proč jsi nevstal?"
"Nechtěl jsem tě budit, potřebuješ odpočinek," pousmě-
je se a ztěžka se vyhrabe na nohy, v těch svých cítí mraven-
čení, jak se později přímá. K snídani si dáme cornflaky
s mlékem, nic jiného k jídlu nenajdeme, a zatímco on si
pustí v televizi skoky na lyžích, já se jdu do koupelny troš-
ku zušlechtit. Umýt vlasy potřebuji jako sůl, oholím si
nohy, aby byly zase krásně hladóučké, stejně jako se zba-
vím chmýří v podpaží, a přímo ve vaně si udělám manikú-
ru i pedikúru, načež jen tak ležím a poslouchám praskání
bublinek mizící koupelové pěny. Jako relaxace super, přes-
ně tohle jsem potřebovala, řádně se vyráchat v horké vodě.
k: Kéž by tak šlo smýt ze sebe i to špatné, nejen únavu, pot
a prach!
Zahalena v osušce si právě suším vlasy ručníkem, když
se v pokoji rozezvoní urobil. Slyším ho až do koupelny
a hrkne ve mně jako ve starých hodinách, Petr nemá nasta-
vené Přátele, musí to být můj hovor! Michal?!?
~,
"Zuzko!" zahuláká Petr. "Telefon!"
Div se nepřerazím, jak se zamotám do osušky, a spě-
chám do pokoje, abych chytila urobil, který mi Petr hodí.
Moje nadšení v tom okamžiku vyprchá, na displeji bliká
~'
nápis MAMINA.
"Vem to," nařídí mi Petr přísně.
"Ale já..."
"Nemůžeš se schovávat věčně, slyšíš?"
Má pravdu i v tomhle, stisknu tlačítko a nemusím dávat
248
mobiT ani k hlavě, už slyším mámin rozčilený hlas: "Kde
jsi? Zuzano? Můžeš mi vysvětlit, kde, sakra, jsi?!"
Zvolím zdržovací taktiku: "Cože...?"
"Jaké cože?!" vyjeví se mamka. "Ptám se, kde jsí, když
nejsi u táty! Okamžitě přijel domů. Ted' hned. Slyšíš?!"
"Ne, to nepřijdu," odvětím pevně.
"Tak půjdu já za tebou. Musíme si promluvit. Kde jsi?"
Mámin hlas zní pevně a razantně, je mi jasné, že se
z toho nevykroutím. Sem ji ovšem vodič nechci a domů jít
nemůžu! Rychle vymyslím setkání na neutrální půdě: "Se-
jdeme se třeba v Modré hvězdě... Ale musíš přijít bez Li-
bora."
"Dobře." Kupodivu souhlasí, aniž by dál cokoli řešila.
"Za čtvrt hodiny tam budu a tobě doporučuji totéž!"
Cvak. Ukončí to dřív, než bych stihla usmlouvat pozděj-
ší dobu. Podívám se na Petra, který.vyslechl celý hovor,
máma mluvila skoro stejně hlasitě jako puštěná televize.
"Máš co dělat, abys to stihla," pobídne mě.
Poslušně přikývnu, odběhnu zpátky do koupelny, kde na
sebe navleču spodní prádlo a tričko, v pokoji přidám džíny
a svetr. Na vlasy ne zrovna dokonale vysušené ručníkem
napařím pletenou ušanku, nalíčit se pochopitelně nestačím.
"Tak... já jdu."
"Držím palce," slíbí mi, načež za mnou zavolá: "Zuzko?
Jsou důležitější a podstatnější věci než blbej otčím."
Ano. Na tohle jsem taky přišla, akorát že se muselo stát
spoustu dalších věcí, abych si to v hlavě srovnala!
Do hotelu Modrá hvězda v rohově budově na samém
začátku Hradební ulice se vchodem z náměstí jsem dřív
než mamka, mám to sem podstatně blíž než ona, v polo-
prázdné restauraci zaberu stolek pro dva, objednám si mat-
tonku a doufám, že si těch pár hostů bude myslet, že mám
na vlasech gel s mokrým efektem. A i kdyby poznali, že
249
jsem právě vylezla z vany, záleží na tom? Ne. Vzhled není
důležitý, stejně jako to, co si o mně myslí naprosto nezná-
mí lidé.
To, co si o mně myslí máma, se dozvím vzápětí. Vběhne
do restaurace jako fúrie, nejspíš čeká, že mě tu nenajde. Při-
šla sama, vzala si mou prosbu k srdci. Odloží kožený kabát
a v úzké černé sukni a těsném bílém svetříku si ke mně
přisedne.
Chvíli si mě nevěřícně prohlíží, načež si objedná kávu,
aby se zbavila číšnice, a konečně na mě promluví: "Jak to
vypadáš? Ty droguješ?!"
Tuhle otázku jsem opravdu nečekala. "Ne!"
"Ukaž ruce! Vyhrn si rukávy, slyšíš?!"
Vyhovím jí, předvedu jí obě bílé a neposkvrněné hůlčič-
ky. Modřiny od jejího miláčka se mi zahojily. Ačkoli mam-
ka nic závadného neobjeví, stejně mi moc nevěří: "Podívej
se na sebe! Jsi jak zfetovaná! Takový kruhy pod očima, co
děláš po nocích, proboha? A kde vlastně spíš? Žiješ 'pod
mostem, nebo co? Tomu, jak vypadáš, by to skutečně od-
povídalo!"
"Pod mostem nejsem," ujistím ji.
"Tak kde bydlíš, krucinál?!" štěkne na mě, až se po nás
těch pár lidí otočí. Ztiší hlas: "Mluvila jsem s tátou a ten
o tobě nic neví už víc jak týden, předpokládal, že ses vráti-
la domů, proto tě nehledal. Sháněla jsem tě u Heleny, ale
na penzionu o tobě ta druhá holka taky nic neví."
"Bydlím v jednom bytě s pár kámoši," odvětím tedy po
pravdě, protože lhát nemá cenu. "Není to tak, jak si mys-
liš. Jen tam spím, protože nemám kde jinde. Nefetujeme
ani neděláme sexuální orgie, neboj. Podaly jsme sí s Hele-
nou inzerát, po neděli vyjde, kde sháníme podnájem pro
nás dvě."
Máma na mě zírá jak spadlá z višně. "Ale proč?"
250
"Chceme bydlet spolu," uvedu jeden z důvodů.
Mamka není hloupá, chvíli mlčky přemýšlí, pak vyloví
z kabelky krabičku cigaret a zapálí si. Z hluboka vdechne
kouř, teprve poté mě překvapí: "Ty máš něco proti Liboro-
vi?"
Promnu si oko, do kterého se mi dostal kouř z marlbor-
ky. "Víš, za co ho doopravdy vyhodili z gymplu?"
Olízne si rty a překvapí mne podruhé: "Ano, vím."
"Cože?!" Tuhle odpověd' jsem opravdu nečekala! "On ti
to řekl?! Pochlubil se, že znásilnil studentku...?"
"Zjistila jsem si to. Neví, že to vím."
Tak to je teda síla! Nemám co na to říct, ale mamka ani
žádnou poznámku z iné strany nečeká, místo toho mi polo-
ží přímou otázku: "Co se stalo mezi tebou a Liborem, Zu-
zano?"
Nechci lhát, najednou všechno vidím v jiném světle, co
bylo důležité dřív, pozbylo váhu, nicméně ji nechci ani ra-
nit. ,;Musím odpovědět?"
"Ano. Prosím tě o to," požádá mě napjatě. "Obtěžoval
tě?"
Nadechnu se. Říkat vlastní matce do očí takové věci
o jejím miláčkovi je prostě příšerné! "Dalo by se říct, že
mě obtěžoval... stejně jako tu studentku, jen s tím rozdí-
lem, že já bych nikdy, ani dodatečně, nezměnila výpověd."
Cigareta v jejích štíhlých prstech se rozechvěje. Je mi
mamky hrozně Líto. Celý život měla podělaný, natož to-
hle... !
"Proč jsi mi to neřekla hned?" otáže se tiše.
"Jsi s ním šfastná," pokrčím rameny. "Nechtěla jsem ti
to kazit, tak jsem radši vypadla."
A zase sedíme mlčky. Teprve když cigaretu dokouří,
zamává na číšnici, aby zaplatila naši veleútratu, a nařídí
mi: "Jdi se sbalit, pojedeme domů."
251
"Já nemůžu, mami," hlesnu tiše. "Dokud tam je on,
tak... Nechci ho ani vidět, zvedá se mi žaludek, jen na něj
vzpomenu, natož s ním být v jednom bytě. .. ! Nemůžeme
tam být oba. Já už jsem ale skoro dospělá, tak... Budu byd-
let s Helenou a je to vyřešený. Jen co něco seženeme."
Oblečeme si bundu a kabát a vyjdeme na ulici. Asi po-
chopí mé důvody, protože mě neláme. "Bydlíš aspoň tro-
chu slušně?"
"Jo, v pohodě. Tady kousíček... Jestli chceš, můžeš se
tam jít podívat," navrhnu sama od sebe. Mamka se zacho-
vala velice rozumně a chápavě, vstřícnost je na místě i z mé
strany. Samozřejmě chce vidět, kde a s kým žiju, tudíž do
třetího patra domu v Hradební ulici vystoupáme spolu.
"Bydlím tu s pár kamarády," vysvětlím, jakmile ji dove-
du do kuchyně, kde Petr škrábe brambory. "Tohle je jeden
z nich, Petr. Petře, moje mamka."
"Dobrý den," podá mu mamina ruku. "Vás jsem už urči-
tě někde viděla, připadáte mi povědomý..."
"Nejspíš u McDo," usměje se Petr. "Vylítl jsem z vyšší
odborný, tak jsem se na rok upíchl tam, než budu moct
zkusit přijímačky na vysokou. Přihlášku už jsem si dal,
uvidíme."
Poznám na mamce, že ji Petr svým vzhledem i vystupo-
váním uklidnil, prohodí s ním pár vět a celkově na mém
bydlení neshledá nic závadného, tudíž ji zase vyprovodím
zpátky na náměstí, kde má zaparkovaný vůz. Než do něj
nasedne, pípne mi v kapse urobil a já se po něm vrhnu
s hladovou nedočkavostí,abych jen pracně maskovala
zklamání, protože SMSka je od Heleny, která mi píše, že
přijede do Hradce vlakem v pět, af jí přijdu naproti na ná-
draží. Michal mlčí. Co jsem čekala jiného?! Respektive,
dělala jsem vše proto, abych se toho dočkala, tak když to
ted' mám, měla bych být vlastně ráda... No, to jistě jsem,
252
vědomí, že ted' už ho neohrozím, je pěkné, avšak... za cenu
obrovské díry v mém těle, odkud jsem si násilím vyrvala
Michala i jeho lásku...
Mamka mi něco říká. "Cože? Promiň, neposlouchala
j sem."
"Ptám se, co to máš za urobil," zopakuje tedy.
"No... půjčenej."
"A kde je tvůj?" zeptá se podezíravě.
Trhnu rameny. "Ten si pro změnu půjčil táta.. . Navždy."
Tohle mamka nijak nekomentuje, i když jí musí být jas-
né, jak to myslím: Nebo možná právě proto.
Nastoupí do vozu, zacvakne bezpečnostní pás a zaloví
v peněžence, aby mi strčila pětistovku. "Mnoho s sebou ne-
mám, ale zítra ti něco přihodím na účet, af máš z čeho žít,
než se to všechno vyřeší. A koukej se mi denně hlásit."
, Přikývnu. Máma nastartuje, zařadí a než elektrické sta-
hování vytáhne okno nahoru, řeknu: "Díky, mami."
I ona ví, že neděkuji jenom za peníze!
253
10. prokletí říše stínů
Stáž v galerii nám začíná až od devíti hodin, ráno
máme tedy spoustu času zajít si na odběr krve. V tomhle
problém není, horší bylo přesvědčit Helenu o nezbyt-
nosti tohoto kroku, strávila jsem tím celý včerejší ve-
čer! Nakonec jsem musela být nekompromisní a prostě
jí to nařídit s tím, že já jdu určitě a pokud nepůjde dob-
rovolně, dovleču ji tam třeba za vlasy. Petr měl pravdu,
tahle nejistota by mě oddělala!
Neznamená to ovšem, že bych neměla strach. Mám,
a šílený! Celá se úplně klepu, drkotají mi zuby a není to
zimou, po zádech mi stékají kapičky potu, myslím, že
mám i horečku! Helena je pro změnu mrtvolně bílá,
k jejím tmavým vlasům tahle barva vůbec nepasuje, ble-
dé má dokonce i rty a ruku, kterou svírá mou, ledovou
a křečovitou.
Slíbila jsem Petrovi i sobě, že sem půjdu, tak už to
musím dotáhnout do konce. Dívám se, jak se injekční
stříkačka plní rudou kapalinou, která může obsahovat
zárodky smrtelné nemoci, a mám co dělat, abych nezko-
labovala!
Výsledky budou ve středu. Takže další čekání a nejisto-
ta, nicméně ted už nám nic od konečného verdiktu nepo-
může! !
To budou dlouhé dva dny! ! !
Do městské galerie se doploužíme obě podobny něko-
254
mu, kdo právě viděl zjevení a ještě se z toho nevzpama-
toval. Náš šéf doktor Dolina, co nás dostal na starost,
mě a Helenu nezná, tudíž mu na nás nic divného nepři-
padá, všechny čtyři nás zavede do sklepních prostor ar-
chivu, kde dostaneme za úkol digitálním fofákem nafo-
čit fotografie z právě končící výstavy, nahoře v aule se
instaluje výstava moderního umění, a všechny fotogra-
fie zkatalogizovat podle vzorového příkladu do počíta-
če, než budou vráceny jejich autorům, ovšem Veronika
s Klárou, naše spolužačky, níc netuší. Pracujeme totiž
mlčky, nebavíme se ani mezi sebou, natož s nimi, po-
hrouženy v trudné úvahy.
"Co je s vámi?" nechápou holky.
"A já si myslela, jaká to bude psina stážovat zrovna
s vámi," povzdychne si Klára. "Málem jsme vyfasovaly
Hedviku s Kristýnou, co nám dalo práce se přicpat k vám,
abychom nemusely poslouchat ty jejich kraviny, natož
dvojhlasně, ale s vámi je to ještě horší, vy nemluvíte vů-
bec!"
"Kde je váš pověstnej smysl pro humor? Helčo? Ty,
takovej řízek?" podivuje se Verka. "Lovíte bobříka
mlčení, nebo vám někdo umřel? Jste jak dvě vdovy,
fakt."
"Hele, netruchlíte pro Míru?" uchíchtne se Klára, ovšem
tenhle pokus o vtip jí opravdu nevyjde. Helena zúží oči do
dvou škvírek: "Jsi kráva."
Čímž ty dvě vzdají veškeré pokusy navázat s námi kon-
takt, baví se jen spolu a po nás divně pokukují. Pravda, pan
doktor Dolina si nás nemůže vynachválit, takhle pracovité
stážistky ještě nezažil! Veškerou energii totiž soustředíme
na práci vyžadující plnou koncentraci, a tím pádem nezbý-
vá prostor na úvahy, co bude ve středu.
Trochu oddechu si dopřejeme teprve v polední pauze,
255
kdy využiji doktorovi nepřítomnosti v kanceláři, sedm
si k jeho počítači, jenž je na rozdíl toho v archivu připo-
jený na Internet, a zkusmo najedu do své e-mailoW
schránky.
Při pohledu na nápis Sue, máte 1 novou zprávu se m
rozbuší srdce, tím spíš, že po kliknutí na Doručené se m:
otevře seznam došlých mailů, přičemž ten nejhořejší, ještf
nepřečtený, má uvedeného odesílatele Michala Řehoře
Podle velikostí 1,2 kB poznám, že není příliš dlouhý. Dává
mi patrně sbohem, a protože je čestný, píše mi to černé n~
bílém, když do SMSky se neodvážil. Podle data ho posla:
v sobotu ve 23.11 hodin. Chvíli váhám s jeho otevřením
Mám, nemám, mám, nemám... Mám. Kliknu a hned nad-
pis ve mně zvedne celý příval emocí, z nichž nejvýraznějš
je lítost.
Lásko, nevím, co se to stalo s Tebou, s námi ani mez.
námi. Nedovedu si žádným rozumným způsobem vysvětlit;
o co jde, jestli jsem něco zkazil já, nebo co se vlastně děje.
Vím jen, že Tě moc miluji a že mi strašně moc chybíš. Kdy-
bys ke stejnému závěru došla i Ty, víš, kde mě najdeš. Mů
telefon i e-mail znáš a můžeš si být jistá, že bodu čekat.
Michal.
Několikrát za sebou zamrkám, abych se zbavila protiv-
ných slz, a dám Odhlásit se. Helena, která mail četla se
mnou, řekne jediné slovo: "Chudák."
Opustíme Dolinovu kancelář, než se vrátí z oběda a na-
čape nás tu. Helča je síce chytrá holka, ale tentokrát se ple-
te. Těch chudáků je tu mnohem více! Je až neuvěřitelné, jal
moc platí zákony akce a reakce. Příčiny a důsledku. Stač:
jeden test na HIV pozitivitu, a v tu ránu se změní osud
tolika lidí, vinných i nevinných! Je mi líto všech. Je mi lítc
256
nás všech. Míry, Lucky, sebe, Heleny i Michala. Toho nej-
víc!!!
Petr zase pro změnu nejvíce lituje mě. Navečer, když se
sejdeme v bytě, mi nejprve zkontroluje loketní jamku, aby
mě pochválil za krvavou tečku vpichu po injekční jehlé, už
během dne mi psal několik povzbuzujících SMSek, na kte-
ré jsem neměla sílu odpovídat, načež když jen tak sedím
a nepřítomně zírám na televizi, aniž bych si všimla, že ji
mezitím vypnul, nečekaně mě pohladí bříšky prstů po tvá-
ři. Cuknu sebou, protože jsem si nevšimla ani jeho, že se
ke mně přiblížil, a on mi řekne: "Dopadne to dobře, Zuz-
ko. Vím to."
"Kéž by...," zadoufám.
"Slibuji ti to," prohlásí pevně. "A na mě je spolehl"
Tváří mi přeběhne posmutnělý úsměv. "Díky moc. Jsi
fajn kluk, Peťo."
"Místo díků radši pro změnu slib ty mně, že až z tebe
tohle prokletí spadne, půjdeme to spolu oslavit."
Zvednu dva prsty do výšky. "Slibuju."
"Super," libuje si. "Jo, a mám pro tebe tu brigádu...
V tuhle chvíli ti asi připadá nedůležitá, takže to probereme
taky až ve středu, jo? Můžeš se chystat předem, protože to
pořádně roztočíme."
Kéž by mě) pravdu!!! I proto, že tah s ním by neměl
nejmenší chybičku!
V Tabáku si koupíme místní noviny a vida, v rubrice
BYT + BYDLENf objevíme inzerát. Dvě studentky hleda-
jí podnájem nebo malý byt. Zn: Spěchá!
Podaly jsme si ho před týdnem, obě ještě v blažené ne-
vědomosti. Kolik věcí se za tu dobu změnilo... ! Ted' se
z něho nedokážeme ani radovat.
Nebýt jednoho jediného pitomého úletu, mohla jsem být
257
tak šťastná! Těšit se z Michalovy lásky, smát se a bavit, tře-
ba jako naše dvě spolužačky... Verka si všimne mého upře-
ného pohledu, a protože právě hryže velké zelené jablko,
vyloží si ho po svém: "Chceš rafnout?" A strčí mi jablko
až k nosu.
V první chvíli otevřu pusu dokořán, div si nevykloubím
sanici, jablko je fakt obrovské a tahle zelená mi chutnají ze
všech nejvíc, když mi hlavou blikne výstražné světélko.
AIDS se sice slinami nepřenáší, avšak co kdybych měla
v ústech mikroskopickou oděrku a Veronika zrovna také??
Nechám pusu sklapnout. "Ne, díky."
"Co blbneš?" podiví se mému chování. "Dej si."
"Mám aftu, štípalo by mě to," zalžu. Veronice tahle vý-
mluva stačí, dál pokračuje v hovoru s Klárou. Zachytím
Helenin pohled. Kamarádce došlo, o co jde, rozumí mi.
Uvědomím si, že se obě chováme, jako kdybychom AIDS
měly, proboha! ! ! Takhle se vážně nedá žít. ..
Ke všemu se hovor těch dvou stočí na Míru. "Prý už je
od včera zase ve škole. To je hrozný, on tam normálně cho-
dí!"
"A kam by asi měl chodit?" namítnu.
"Přece když je pozitivní," pokrčí Verka rameny. "Lucka
se prý už nevrátí, říkala Andrea. Její rodiče jí odstěhovali
z intru všechny věci. Na jejím místě bych se taky nevráti-
la. Aby mě všichni očumovali a litovali... br."
"Školu dochodit mohla," prohodí Helena tiše.
"Asi si říká, že to pro ni nemá cenu," soudí Klára a já
cítím, jak mi naskakuje husí kůže po celém těle. "Kolik
jí může zbývat? Maximálně deset let a to ještě kdo ví,
jestli."
"Někde jsem četla,. že jeden chlap žil osmnáct let coby
HIV pozitivní a za tu dobu nakazil mraky lidí, i když o tom
věděl. Dělal to dokonce schválně!" vzpomene si Verka.
258
"Já jsem ráda, že to Lucka zabalila," svěří se nám
Klára. "Dovedete si představit, holky, jít po ní na zá-
chod? Míra by tam taky neměl zůstávat: Měly bychom
si stěžovat..."
"Ty jsi fakt kráva!" vypění Helena. "Víš, co bych ti do-
poručovala? Přečíst si nějakou odbornou literaturu, abys
tady nekvákala takový nesmysly!"
"No dovol?! Já jenóm nechci riskovat - "
Ve dveřích se objeví doktor Dolina. "Která je Kojsová?"
Zblednu strachy. Nevím proč mě napadne, že mi přišel
říct výsledky testu!! "Já..."
"Netvař se tak vyděšeně," zasměje se. "Upaluj. Máš
nahoře návštěvu."
Návštěvu?! Že by přijel Michal??? Div šéfa neporazím
ve dveřích, jak se kolem něho prosmýknu a už dupu po
schodech do výstavní síně. Při pohledu na mámu prohlíže-
jící si moderní umění nad sebou zakroutím hlavou. Dnes-
ka tedy v úsudcích perlím, fakt! Nikdo mi nemůže přijít
říct výsledek testu, který je anonymní, to za prvé. A za dru-
hé, kde by se tu Michal vzal?!
"Mami?"
"Ahoj, Zuzko. Neřeklas mi, že máš stáž. Hledala jsem tě
ve škole," oznámí mi.
"Nepřišlo mi to důležitý, zapomněla jsem. Co se děje?"
"Můžeš se vrátit domů."
Zachmuřím se. "Přece jsem ti řekla, že dokud tam bude
bydlet Libor, tak nemůžu... !"
"No právě."
Překvapeně se na ni podívám. "On už tam není..:?"
"A co jsi myslela?"
"No, že... nevím. Nechtěla jsem ti kazit život a - "
"Prosím tě," přeruší mne. "Snad jsi nečekala, že za
to, co ti udělal, si ho budu vážit, nebo ho snad obdivo-
259
vat? To se přece nedá přejít přivřením očí! Kdybys mi
to bývala řekla hned, místo toho, abys sbalila kufry
a utekla, tak bychom ho udaly a nechaly zavřít, až by
zčernal."
"Já jsem se bála, že mi třeba nebudeš věřit," přiznám se.
"Vyhrožoval mi, že jestli ceknu, řekne ti, že jsem ho
k tomu vyprovokovala."
Máma mávne rukou. "Ano, tvrdil, že jsi chtěla sama."
Zrudnu po kořínky vlasů. "Ten parchant!"
"Víš, co mě na tom mrzí nejvíc?"
Podívám se jí v očekávání do očí.
"Že sis myslela, že budu věřit jemu místo tobě. Vždyi jsi
moje dcera, znám tě sedmnáct let, vím, jaká jsi. Nehledě na
to, že Libora za podobnou věc vyhodili ze zdravotky. Na-
ivně jsem ho v duchu omlouvala a říkala si, že šlo nejspíš
0 ojedinělou záležitost, znám dnešní holky, provokují a
když jde do tuhého, couvnou... Ty ale taková nejsi, pro
Libora neexistuje žádná omluva."
Zčervenám znovu, tentokrát proto, že je mi před
mamkou trapně. Netušila jsem, jak vysoké má o mně
mínění!!! Ona mě zná dobře, zatímco já ji odhady úpl-
ně špatně!
"Mami, ale... ted' budeš zase sama," hlesnu skoro omluv-
ně.
Mamce uteče povzdech. "Nebude to poprvé ani naposle-
dy. Na tobě mi záleží mnohem víc než na něm, takže není
co řešit. Byt je opět jen nás dvou. A pak, proč sama? Mám
tebe, ne?"
Vděčně se na ni usměji. Máma je zlatá!
"Tebe a taky práci," dodá zachmuřeně. "Nudit se roz-
hodně nebudu, neboj. To mi připomíná, že zítra jedu na
služebku a vrátím se v pátek, a doufám, že tě najdu doma
a ten nesmyslný inzerát zrušíš. Jasné?"
260
"Fajn. Nastěhuju se ale až v pátek, protože se mi tam
nechce být ty dny úplně sama."
"Dobře, jsme domluvené," ukončí mamka tohle téma
a je na ní znát, že se jí ulevilo. "Čert vem všechny chlapy.
S nimi je ten život zbytečně těžkej. Užijeme si ho i bez
nich, co říkáš?"
"Těším se," přiznám se, protože mám najednou pocit, že
jsme díky těmhle dramatickým událostem našly společnou
řeč a cestu jedna k druhé! "Mami? S tátou jsi měla pravdu.
Nevěřila jsem ti, dokud jsem se sama nepřesvědčila.
Omlouvám se ti za to."
"Některý zkušenosti jsou, bohužel, nepřenosný. Je to
škoda, že si každá musí natlouct pusu sama... Ale asi je to
nutný a koneckonců, všechno zlý je k něčemu dobrý,"
usoudí. "Vidíš, málem bych zapomněla! Něco jsem ti kou-
pila."
Mobil!! Mamina mi koupila nový urobil! Už z vyobra-
zení na krabičce poznám, že jde o nejnovější Siemens!
Neudržím se a obejmu ji kolem krku. "Ty jsi zlatá!
Díkv!"
"Ať můžeš ten půjčený vrátit," řekne a pocuchá mě ve
vlasech. Naposledy jsme se objímaly v době mého dět-
ství, i tohle je něco úplně nového, nezvyklého, ale...
příjemného! "Tady máš klíče od bytu. Ty staré můžeš
vyhodit, nechala jsem vyměnit zámek. Tak... a pobě-
žím. V pátek nashle, Zuzano. Měj se pěkně a opatruj se.
Zavolám ti z Prahy a ty se mi taky hlas, jedna esemeska
denně tě neubude."
Ted' už vím jistě, kde jsem udělala chybu. Neměla jsem
utíkat. Jít měl Libor, ne já!!
Dívám se za ní, jak odchází, a mám strašně dobrý pocit.
Být zdravá, bylo by všechno v největší pohodě, byla bych
šfastná!! Ta ale zatím nejsem a kdoví, zda vůbec kdy
budu...
261
;,Ukaž?" holky se na mě sesypou a trhají mi urobil
z ruky. Tenhle typ je fakt skvělý, mamina se plácla přes
kapsu. Asi usoudila, že když nebude živit, šatit a vydržovat
Libora, může si dovolit drahý dárek pro dceru...
"Fakt ho vykopala, jo?" prohodí Helena uznale, když jí
při práci, aby mě neslyšela Verka s Klárou, vypovím důvod
máminy návštěvy včetně sdělení, že už nemusíme shánět
privát. "Ta je dobrá. Tvou mámu obdivuju, je tak silná."
Já ji obdivuji taky. A vážím si jí!
Až do tří makáme dál jako robůtci, pan doktor Doli-
na je z naší pracovitosti u vytržení, dokonce nás prosí,
abychom tak nespěchaly a práci si šetřily, má vyjít na
celý týden! Ve čtyři hodiny, jakmile můžeme galerii
opustit, chvíli bloumáme po náměstí, najednou nás vů-
bec nebaví prohlížet zboží vystavené za výklady, bez
povšimnutí mineme i náš jinak velice oblíbený butik
známé módní návrhářky, která dělá fakt boží věci,
a nemáme chut ani na výborné horké buchtičky s nugá-
tovou nádivkou, které si jindy kupujeme v malém krám-
ku pod podloubím vedle McDonalda.
"Slouží Petr?" napadne Helenu při pohledu na logo
McDo.
"Jo," kývnu. "Tenhle týden má do čtyř. Zajdeme na
kafe?"
"Můžeme," souhlasí s otupělostí, kterou tak dobře
znám !
"Ahojky, holky. Jako vždycky?" Petr má z naší návště-
vy nefalšovanou radost a naše přání zná zpaměti, bez pobí-
zení nám naservíruje big mac, borůvkové taštičky a dva
kelímky kávy. Moc času na nás nemá, směna mu končí ve
čtyři, takže nás požádá, abychom na něho počkaly. Do čtyř
zbývá necelá půlhodinka, v útulném prostředí vydržíme
rády, tím spíš, že nic na práci beztak nemáme a obě se bo-
262
jíme jít domů a být samy se svými myšlenkami, strachy
a svědomím.
Petr je natolik chytrý, aby mu tohle všechno bylo jasné,
tudíž hned po čtvrté hodině, kdy může odložit bílorůžovou
uniformu a převleče se do civilu, nás vezme nejprve do
čajovny na jablečný a čistě nealkoholický grog, a od půl
šesté do kina na českou komedii Kameňák, což je přesně
film, který potřebujeme. Některé vtipy sice známe, ale to
vůbec nevadí, chvílemi se bavíme jako všichni ostatní
v kině a jsme Petrovi vděčné za večer s blahodárně očist-
nými účinky.
Pak už jen doprovodíme Helenu na penzion a my se spo-
lu vrátíme na Hradby, abychom společnými silami pomoh-
li Sašovi ukuchtit-kuře kung-pao podle Vitany. Ačkoli jde
o instantní přípravek s návodem, zamotal se do toho tak, že
nebýt nás, šeI by spát bez večeře, zatímco takhle se najíme
všichni.
"Tak mě napadlo, proč vlastně nevyužíváme toho, že
s námi bydlí ženská?" rozumuje Saša při jídle. ,;Zuzo,
mám bezva nápad. Budeš nám vařit. Co ty na to? A abys
neřekla, tak my budeme mýt nádobí. Možná..."
"Nebo nakupovat, to je snazší," připojí se Petr pobaveně.
"Já bych to vylepšil úplně," dumá Jakub. "Zuzana
bude vařit, mýt nádobí i nakupovat, no a my jí vždycky
akorát napíšeme jídelníček. Aby nemusela vymejšlet,
co vařit!"
"Kubo, ty jsi geniální," přizná mu Petr se Sašou.
"Neviděla bych to tak růžově," chladím jejich nadšení.
"Už proto, že se v pátek stěhuju."
"Fakt?! A kam? To už jste sehnaly byt?" diví se Jakub.
"Tobě se s námi nelíbí?" táže se Saša.
"O to nejde. Bydlí se mi s vámi dobře, nečekané dobře,
ale... stěhuju se zpátky domů," vysvětlím.
263
Kluci vypadají zklamaně a oba mi můj plán horem do-
lem vymlouvají, což mi samozřejmě lichotí. Podívám se na
Petra, co na to on, protože ten jediný se dosud nevyjádřil.
Neřekne nic ani ted', dokonce uhne očima! Dost mě tím
zmate.
K tématu se vrátíme později, když už ležíme každý ve
své posteli a tmu pokoje prosvětluje pouze displej Petrova
digitálního budíku. "Máma Libora vyhnala a přišla se
usmířit. Jsem moc ráda, že jsme k sobě našly cestu."
"To je prima," souhlasí se mnou.
"Jo, taky myslím. Ted' ještě přežít tuhle nekonečnou noc
a zítra ráno se rozhodne..."
"Pojd' si lehnout ke mně," nabídne mi svou blízkost.
"V sobotu ses kvůli mně nevyspal a ráno jdeš do práce."
"Pomohlo ti to minule?"
"Strašně moc, ale - "
"Af už jsi tady," přeruší mě a rovnou zvedne deku.
"Budeš litovat," varuji ho, když si k němu přilehnu a on
mi rovnou podá ruku, abych se ho mohla chytit.
"Leda toho, že se odstěhuješ," pousměje se. "Jsem rád,
že jste si to s mámou vyříkaly a srovnaly se, ale... budeš
mi chybět, Zuzko. Bez tebe už to tu něbude nějak ono...
Koho budu držet za ruku, no?"
"Zbavíš se závaží. A pak, to, že se odstěhuju, neznamená,
že se přestaneme znát! Kamarádi jsme a kámoši zůstaneme,
ne? Teda jestli o to budeš stát, až se zítra ukáže, že - "
"No," řekne pomalu. "To je fakt. Kamarádi můžeme být
pořád. A ty přestaň přemejšlet o hnusotách a spi, copak jsi
zapomněla, co jsem ti slíbil?"
Neodolám, abych se mu neprohrábla z rozčepýřeném
účesu. ;,Pokusím se nezapomínat."
"To bych byl fakt rád," ujistí mě vážně.
I když se snažím, opravdu snažím, nespím skoro celou
264
noc. Petr už vedle mě dávno oddychuje, nohu přehozenou
přes moje, stejně jako mě mimoděk objímá rukou, takže
jsem jako ve svěráku, osamění se dnešní noci opravdu bát
nemusím, v jednu chvíli chvíli rnu hlava sklouzne na můj
krk, kde mi funí na citlivou kůži, až to příjemně lechtá,
a i mě napadne, že mi ten kluk bude chybět.
265
17. Co bude dál...?
To, co jsem prožila za poslední týden, bych nepřála ani
největšímu nepříteli. K hygienické stanici se s Helčou do-
ploužíme podobny mátohám, kráčíme co noha nohu mine,
abychom dlouho stály před dveřmi a vzájemně si dodávaly
odvahu jít dovnitř. Být tu sama, nejspíš bych to nedokáza-
la a zdrhla, ať se radši užírám v nejistotě, než se dozvědět
krutou a nelítostnou pravdu ! ! !
Nakonec se přece jenom odhodláme.
Ve smrti je každý sám, prolétne mi myslí titulek z jedné
z mnoha máminých detektivek, co si kupuje. Nejen ve
smrti! Testy byly anonymní, pro ortel sí jdeme jednotlivě.
Mám pocit, že omdlím, nedostává se mi dechu, kdyby
mi někdo měřil tlak, asi by nechápal, stejně jako bych jim
zrušila měřič tepu. Ani kdybych zrovinka doběhla z Brna
do Hradce, nemohlo by mi srdce bušit v rychlejších frek-
vencích!
Bojím se. Strašně. Raději zavřu oči. Jediné slovo může
změnit celý můj život od samých základů! Nechci to vě-
dět! ! !
A pak je samozřejmě otevřu, níc jiného mi nezbyde.
Málem sebou seknu. Ještě mi tak nějak nedochází, co to
vlastně znamená, vypotácím se z nemocnice, protože nut-
ně potřebuji kyslík. Venku se opřu o stěnu a zvolna se po-
dél ní sesunu na bobek, abych se vydýchala a zvládla ne-
volnost.
266
"Zuzano?!" Helena vylítne z vchodových dveří jako ří-
zená střela. "Sue, panebože, já se snad zblázním radostí!
Zuzko? Co děláš? Jak jsi dopadla?! Co jsi tam měla? Mluv,
slyšíš?!"
Podívám se na ni a olíznu si bezkrevné rty.
"Tak co?!" Helena ztratí trpělivost a zatřese se mnou jak
pytlem brambor. Jsem tak bezvládná, hadrová panenka, až
se hlavou břinku o tvrdou fasádu a to mě teprve probere.
"Negativní," vydechnu.
Helena. mě samou radostí málem uškrtí, chytí mě kolem
krku, donutí vstát a toči se se mnou kolem dokola, přičemž
piští a jásá a ječí na celé kolo: "Ty vole, tak proč se neradu-
ješ?! Já už se vyděsila, že ... Tys mi dala, fuj! Sue, jsme
v pořádku! Chápeš to?!"
Rozbrečím se. Jsem zdravá, zamilovaná a zase doma.
Jsem ne v sedmém, ale až v devátém nebi!
Po přestálém vypětí se úleva dostavuje postupně, směju
se a pláču, objímáme se s Helenou, až se po nás lidi otáče-
jí, a rovnou lovím po kapsách urobil, abych v seznamu
našla Petrovo číslo.
"Tak co???" vyhrkne napjatě.
"Negativní! Petánku, jsem zdravá!"
;,Uf," uleví si. "Neříkal jsem ti to? Zuzko, to je - "
Nevím, co ještě povídá, jsem úplně mima. Blbneme
jak stádo urvané z řetězu, Helena mě nakazí svou spon-
tánností. Ještě nikdy v životě jsem neprožívala tak ob-
rovskou radost, ještě nikdy jsem si ji neuměla takhle
vychutnat.
Jsme jako vyměněné, v galerii nás nikdo nepoznává.
Doktor Dolina nestačí valit bílky, je nás všude plno a brzo
mu z našeho smíchu a dovádění jde hlava kolem.
"Nesežraly jste z blázna mozek?" zajímá se Klára a my
ji nemůžeme zklamat. Naši proměnu nechápe ani ona, ani
267
Verka, nevysvětlujeme jim to, místo toho blbneme celé
dopoledne s digitálním fotákem, kdy se vzájemně fotíme
ze všech možných i nemožných úhlů a pozic, posíláme
svoje fotky mailem spolužačkám a ty nejpraštěnější si na
doktorově laserové tiskárně v polední pauze dokonce vy-
tiskneme.
Do toho mi zazvoní urobil a jakési neznámé číslo se
dožaduje spojení. "Sue Kojsová," představím se rozverně.
"Dobrý den," spustí jakýsi bodrý mužský hlas. "Tady
Bedřich Hanák. Vy jste si dávala inzerát, slečno? Měl bych
pro vás byt 2 + 1 na Větrníku í s babičkou..."
"Cože...?" vyprsknu a rozřehtám se jako blázen. "Ne,
díky, s babičkou tedy opravdu ne..."
"Ale ona je v pohodě," přesvědčuje mě. "Je skoro hlu-
chá, takže si tam budete moct dělat, co vás napadne."
"Ne, vážně děkuji, já už bydlení mám," ujistím ho.
Helena, která se smála se mnou, mě břinkne do zad.
"Škoda že se stěhuješ zpátky k mámě. Víš, jak jsme si
mohly užívat? I s tou hluchou babčou?"
Na rozdíl od ní toho nelitují. O užívání vím po posled-
ním týdnu své a víckrát ho prožít nechci, děkuji pěkně!
A krom toho i my s mamkou máme co dohánět a já ~ž se
na to moc těším! A taky na svou postel a na svůj pokoj
a akvárko; které budu muset prozkoumat, zda v něm najdu
nějakou rybičku nebo případně jinou formu života, a na
mámu... tu hlavně!
Do archivu vběhne splašená Verka: "Holky, je tu Jero-
ným! Přišel si pro svý fotky, říkal Dolina, že mu je máme
dát, jestli jsou zkatalogizovaný."
"Já mu je teda dávat nebudu; fůůůj, sahal na ně," štítí se
Klára. Podíváme se na sebe s Helenou a obě zvedneme oči
v sloup. Někteří lidi jsou vážně nepoučitelní!
"Ukaž, prosím tě!" Odstrčím ji od stohu fotografií a na-
268
jdu ty se značkou Mírova copyrightu. Odnést mu je jdeme
s Helenou obě. Přiznám se, že jsem zvědavá, jak vypadá
člověk, který prošel peklem a čeká ho zatracení, takže jsem
dost překvapená, když zjistím, že úplně normálně!
"Čau, krásky," pozdraví nás. "Co vy tady?"
"Hrajeme si na pracující," zazubí se na něho Helena.
"Ale dneska nám to teda moc nežerou..."
"S tvou vizáží, kočenko, si můžeš hrát na všechno mož-
ný, jenom ne na pracující," baví se Míra. "To je taky nápad!
Jo, něco pro vás mám..." Zaloví v deskách a podá nám
obálku.
"Dvanáct fotek, souhlasí to?" zeptám se ho. "Kdybys
počkal, v pátek by tí to Dolina dovezl přímo do školy, mohl
sis ušetřit cestu."
"V pátek už tady nebudu," prohodí nevzrušeně.
'Trhnu sebou. Přesně tohle spojení jsem používala v sou-
vislostech s nemoci, co bude v budoucnu... ! "Balím to."
"Proč?!"
"Říd'a mi povolil individuální program."
"Vždyf fi chybí už jen tři měsíce do matury," namítnu.
Ušklíbne se. "Musím kapánek změnit podnebí. Někte-
rým útlocitným rodičům vadí přítomnost smrtihlava ve
škole..."
"Zrovna ty si něco děláš z předsudků?!" podiví se Hele-
na.
"Svět je pínej blbců," prohodí. "A mně nestojí za to je
prudit. Tolik času zase nemám..."
Ačkoli k tomuhle klukovi chovám celou škálu rozporu-
plných pocitů, v jednu chvílí jsem byla schopná ho nenávi-
dět za to, jak mí změnil život, zatímco ve druhé jsem ho
strašlivě litovala, škoda jeho talentu, nadáni, jeho mládí,
jeho života, ted ho k tomu všemu vlastně i obdivuji. Doká-
zal se s tím vyrovnat a to já bych nezvládla, zhroutila bych
se!
269
Asi jsem příliš čitelná, protože řekne: "Nikdo není ne-
smrtelnej, Sue. Musíme tam všichni. Ale ty se bát nemu-
síš..."
"Ne?!" Takže se mnou nic neměl a já plašila zbytečně! ! !
"Ne," zašklebí se, načež mě doslova uzemní: "Kondom
je dostatečná ochrana."
Díváme se za ním a že bych se cítila zrovna dobře, tak
to tedy ani náhodou. Vyspal se se mnou!! Každý musí ze-
mřít, to je sice pravda, nicméně je rozdíl, v kolika letech ho
to potká!!! Smrtelná nemoc se bere jinak u devadesátileté-
ho dědečka a jinak u kluka, kterému sotva bylo dvacet
let...
Ve dveřích galerie se zastaví, aby si zapálil. I na tu dál-
ku si všimnu, jak moc se mu chvějí ruce. Takže se s tím
vyrovnal jen naoko, pro své okolí, ne za sebe...
"Ještě jsi pyšná na to, že jsi s ním spala?"
Helena z hluboka vzdychne. "Po týhle lekci je ze mě
jeptiška! Žádní Akimové, Jeronýmové ani nikdo jinej!"
Pak zaváhá a dodá: "No, i když..."
V obálce najdeme kolekci černobílých fotek dívek za
závěsem. Ačkoli tyhle jsou vlastně vyřazené, neprošly
Mírovými nároky, jsou krásné. Fascinovaně hledím na si-
luety dívčích postav. Bezpečně poznám svůj nos i řladra.
Jsem to já, ale... Jiná. Já už jsem ze svého stínu vystoupi-
la!!!
"Už vím, co je to, co má ta jeho Lucka a my ne," prohlá-
sí Helena tiše. "HIV pozitivitu... A řeknu ti, Sue, vůbec jí
to nezávidím. Už nikdy nebudu nikomu nic závidět...
A hned po práci se půjdeme ožrat, co ty na to?"
"Dneska nemůžu," odmítnu, mrknu na hodinky a ze-
ptám se: "Myslíš, že by nás pan doktor pustil dřív, kdyby-
chom mu řekly? Nechce se mi tu trčet až do tří, když ve dvě
pět jede vlak do Brna..."
270
"Jasně," zazubí se, a protože je to osoba činorodá, rov
nou mě zavleče k panu Dolinovi do kanceláře. "Pane dok-
tore, Jeronýmovi jsme ty fotky daly..."
"Ano? Výborně, děkuji," poděkuje nám, načež si všim-
ne našeho okolkování: "Chtěla jste ještě něco, děvčata?"
"No, totiž... Nemohly bychom dneska už skončit? Nám
by se to zrovna strašlivě hodilo, a taky vzhledem k tomu,
že si máme práci šetřit, řekla bych, že je to přímo nutnost."
Propustku nám udělí dost svérázně: "Padejte."
"Děkujeme!" zašveholíme roztomile, v jedné minutě
zavíráme dveře jeho kanclu, zatímco ve druhé už si bere-
me bundy a ve třetí jsme na ulici, abychom pelášily
k McDo.
Petr zrovna markuje nákup u kasy jakési tlusté babce,
jakmile nás spatří, roztáhne pusu od ucha k uchu, rychle
svou zákaznici odbaví, opustí své místo za pultem a přiřítí
se rovnou k nám, aby mě objal, samou radostí nadzvedl
a zatočil se mnou. V návalu spontánní radosti mu lípnu
pusu, ted' už si to mohu dovolit, když vím, že ho nenaka-
zím, a on se nechá strhnout natolik, že pusu změní ve fran-
couzák!
"Nononono!" krotí nás Helena, která si připadá ošizená.
Petr mě pustí a trochu omluvně se na mě usměje. "Mu-
síme oslavit váš návrat mezi živé..."
"Proti tomu nic nenamítám," baví se Helča, ,jen na mě
nesmíte zapomínat, vy dvě hrdličky. Já chci taky!"
Petr ji tedy políbí, ale dost to odbyde, jde spíš o krátkou
pusu na rty, bez vášní a zapojení jazyka.
"Já dneska slavit nemůžu," zklamu Petra. "Nebo jedině
až pozdě večer, až se vrátím z Brna. Třeba se vrátím hned
dalším vlakem, sama nevím, jak to tam dopadne..."
"Nebo spiš až zítra ráno, co?" baví se Helča, které nic neu-
jde, tudíž si všimla nejen mého hledání vlaků na netu, ale
271
i toho, že jsem do parametrů zadala zítřejší datum a ranní ho-
dinu. Pravda, potěšila mě existence spoje s odjezdem v 6.05
z Brna a příjezdem do Hradce na Moravě v 8.50, při troše
dobré vůle bych do galerie přiběhla jen s malým zpožděním,
avšak dívala jsem se spíš informativně.
"No, to se uvidí," přiznám nahlas své obavy. Petrův
upřený pohled mě přivádí do rozpaků.
"Hodně štěstí, Zuzko... Užij si to. Držím ti palce."
"Díky, Peio!" usměji se na něho vděčně. "Za všechno. .. !
Ale to ti poděkuji osobně a až po návratu, přece jsem na to
přísahala... A možná domluvíme i tu brigádu u McDo..."
"Já vím," mrkne na mě. "A neboj, tohle nezapomenu!"
Helena nás zpytavě pozoruje. "Když jsme u toho slave-
ní, co kdyby sis dneska udělal takovou generálku a šel to
oslavit se mnou? Počkám tu na tebe do čtyř, Sue už stejně
musí pádit na vlak, nebo jí to ujede, že...?"
"Jasně," zakřením se na ni. "Tak... já letím, vy se zatím
mějte moc pěkně a přeji pěknou oslavu!"
Ještě jim zamávám a už běžím. Cítím v zádech Petrův
zrak, nedá mi to a od dveří se otočím, aby se naše oči
na krátký okamžik sešly. Jde jen o chviličku, 'hned se
zase obrátím a metu, čas mě tlačí, musím na nádraží
doslova utíkat. Z jeho pohledu poznám jedno: ačkoli je
Helča moje nejlepší kamarádka a je moc fajn, u Petra se
snaží zbytečně.
Máma měla pravdu, s chlapama je to těžké, ale na dru-
hou stranu, bez nich by to bylo mockrát horší ! ! !
Nevím, kdo vymyslel slovo rychlík, ovšem proti vlaku,
kterým se ploužím do Brna, je i lenochod tříprstý závod-
ník! Jedeme sice podle jízdního řádu a do Brna dorazíme
jen s několikaminutovým zpožděním, přesto mám dojem,
že pomaleji snad ani jet nemohl. Stavěl na každé mezi!
272
Takhle netrpělivá jsem dlouho nebyla. Poslední dobou
ze stresových situací nevycházím, fakt! Ted' sice nejde
o život, nýbrž jenom o lásku, ale ta je hned po zdraví tím
nejdůležitějším; takže není divu, že to tak prožívám!
Nejsem si totiž vůbec jistá, co Michal mé nečekané
návštěvě řekne. Neoznámím mu ji předem právě z oba-
vy, že by mi mohl napsat, ai nejezdím. Za to, co jsem
mu udělala, bych se vůbec nedívíla!!! Petrovo vyprá-
vění o lásce, která je jako ta moje růže, bez sluníčka
a zalévání zvadne, seschne a umře, se mi zarylo hlubo-
ko pod kůži a já se třesu strachy, že u Michala mohlo
k něčemu takovému dojít.
Vyznat se v polostrhaných jízdních řádech městské do-
pravy je práce pro vraha, natož pro jednu nervózní nedo-
ěkavou holku! Mám ale víc štěstí než rozumu, protože
tramvaj, do které vlezu, mě veze správným směrem, a když
oknem poznám povědomou budovu s nápisem MASARY-
KOVA UNIVERZITA, kterou mi Michal minule ukazoval,
abych věděla, kam vlastně chodí a jak daleko, respektive
blizoučko to má z koleje, hrnu se o překot ke dveřím, abych
náhodou zbytečně nepřejela.
Jeho rozvrh si sice moc nepamatuji, ale to, že ve stře-
du má navečer povinná cvičení z angličtiny, vím, tudíž
nemá cenu chodit na kolej, když na něho mohu počkat
rovnou tady, že.
Z fakulty se neustálé trousí studenti a studentky, hol-
ky si mě nevšímají, u kluků mám větší ohlas, snad žád-
ný z nich si nenechá ujít pohled, aby mě neprolustroval
od hlavy až k patě, a ti, co se dokonce pootočí, jsou mi
v tu ránu sympatičtí. Nasadím sí na očí brýlé, abych
o žádný z pohledů nepřišla, a hlavně abych Michala, až
fakultu opustí, poznala. Teprve ted' si uvědomím, že
nejsem nalíčená, po probděné noci a stresových dnech
273
mám kruhy pod očima a plei bledší než obyčejně, ráno
jsem neměla nejmenší náladu se malovat a šminky jsem
si pochopitelně do galerie nebrala, nemám je ani ted'
s sebou, nemohu si nikam zalézt a trochu se přišmrnc-
nout, ale snad prvně v životě si připadám hezká! Tak
nějak to cítím, protože je mi uvnitř, tedy nebýt obav
z toho, jak mě Michal přijme, pěkně. Září to ze mě a
nejspíš si toho všímají i ti kluci, co chodí kolem.
Psychika je mnohem důležitější než perfektní make-up.
Ted', když jsem poznala, jak křehká je hranice mezi živo-
tem a smrtí, že stačí jedna jediná hloupost, jediný úlet
a všechno je jinak, přestala jsem lpět na hloupostech.
Mně i Heleně úlet prošel, měly jsme štěstí. Totéž bohu-
žel nemůže říct ani Míra, ani ta prvačka Lucka Málková,
a kdo ví, kolik dalších... ! Míra měl sice pravdu, že tam
musíme všichni, ale pes není zakopaný jen v tom, kdy to
bude, v kolika letech, nýbrž i v tom, co člověk za tu svou
vyměřenou dobu stihne prožít a dokázat.
Připadá mi, že jsem se znovu narodila. A tuhle šanci
tedy v žádném případě nehodlám promrhat!
Kluk, který vyjde ze starodávné impozantní budovy, mi
připadá v těch svých brejličkách povědomý. No jistě! Po-
zná mě teprve ve chvíli, kdy mě míjí na schodech před
školou, a zastaví se u mě: "Nazdar, člověče! Nečekáš na
mě?"
Pokrčím pobaveně nos. "Uhodl. Ale jinak ahoj, Okou-
"
ne.
"Takže na Michala," konstatuje truchlivým hlasem.
"Zase trefa. Přece nebudu riskovat, aby mě tvoje láska,
co jsi jí psal z hor, přizabila... Nerada lezu někomu do zelí.
Michal je ještě uvnitř?"
Mrkne na hodinky. "Ted' by měl taky končit. Tys mu
dávala kapky, to ti teda povím. Co ti provedl, že zažil očis-
tec?"
274
Kamaráde, pousměji se v duchu, co ty můžeš vě-
dět...! O očistci bych ti mohla vyprávět celé hodiny!
Nahlas se však komentáře zdržím, vůbec nevím, jestli
se důvod mého chování ode mě dozví Michal, natož
jestli ho pochopí, a abych se svěřovala právě Okounovi,
tak to ani nápad!
Chvíli se mnou nezávazně laškuje a teprve když se ho
zbavím, vytáhnu z bundy urobil, abych se zatajeným de-
chem nechala vytočit Michalovo číslo. Vezme to okamži-
tě. "Zuzko?"
"Ahoj, Michale."
"Počkej moment, jsem ještě ve škole = `
"Já vím," ujistím ho. Z jeho tónu nejde krom překvape-
ní a zaskočení nic víc vyčíst. "Stojím před školou."
Jeho úžas se ještě prohloubí: "Kde? Před naší?
V Brně??"
V té chvíli se šedá bunda s bílým pruhem objeví ve dve-
řích a já nemusím odpovídat, protože mě spatří.
Zavěsím a než ke mně sestoupí po schodech, cítím mra-
venčení v konečcích prstů.
Zastaví se přímo přede mnou. Zblízka se díváme je-
den druhému do očí. Uvědomím sí, jak moc mi ty jeho
hnědozelené chyběly. A nejen oči! Přemohu touhu pad-
nout mu kolem krku, taková teatrální gesta nejsou na
místě, stejně jako zaženu divoké erotické představy, kte-
ré mi blesknou hlavou v naději, co by mohlo být, kdyby
mi i on dal druhou šanci, a ztěžka polknu. Snažím se
z jeho výrazu vyčíst, jak si vlastně u něho stojím, ale ně-
jak mi to nejde, jsem špatný senzibil! Srdce mi sevře
ledová ruka strachu.
Tváří se tak strašně vážně... !
Pak se v koutcích jeho úst objeví náznak úsměvu.
Je jako naděje.
275
Plaše mu opětuji, snad abych ji nezakřikla.
To už se usměje víc, celou tváří a hlavně očima, a já
v ten okamžik vím, co bude dál a že do Hradce pojedu až
ráno, a to i kdyby měl Marek spát třeba na chodbě! ! !
Prostě to vím.
276
Obsah:
1. Svět plný úchyláků ................................................. 5
2. Kariéra bezdomovce ............................................... I8
3. Hra na schovávanou ...............................:................ 35
4. Vzlety a úlety ......................................................... 52
5. Bylo nebylo ........................................................... 69
6. Zasněžený svět ....................................................... 87
7. Lyžaň a snowboard'áci ............................................ 101
8. Láska na sněhu ..............:........................................ I 16
9. Loučení je na draka ................................................ 135
10. Nový domov ...................................................:....... 152
11. Příliš drsná realita ................................................... 170
12. Hradební dvanáct .................................................., 185
13. Deváté nebe ............................................................ 206
14. Šok ..........................................................,............... 219
15. Pečei strachu .......................................................... 238
16. Prokletí říše stínů .................................................... 254
17. Co bude dál...? ....................................................... 266
Lenka Lanczová
Deváté
nebe
Vydal Mgr. Jiří černý - Vydavatelství Víkend, 2003
Redaktor Jaroslav Kašpar
Obálka WASABI, s. r. o.
Tisk a vazba FINIDR, s. r. o., Český Těšín, závod Vimperk
I, vydání
ISBN 80-7222-290-2
Editor Vydavatelství Víkend
-.~tu~,-.
Seznam 1. Počkej na mě Radko!
2. Podej mi ruku Radko!
dosud 3. Pojd' se mnou Radko!
daných
v 4. Znamení Blíženců
y 5. Panna nebo Blíženec
knih 6. Zadáno pro Blížence

Lenk 7. Lucky Luk 1

y g. Lucky Luk 2
LCIYICZ~Ve 9. Prázdniny pro zaláskované
10. Š jako Šarlota
1 1. Hvězda naděje
IZ. Království za botu
13. Schody do nebe
14. Blóej fór
15. Tajná láska
16. Mokrá louka
17. Super kotata
18. Past na kočku
19. Zlodějka snů
20. Všechno bude fajn
2l. Srdcový kluk
22. Sólo pro Kristýnu
23. Oranžové blues
24. Tři na lásku
 25. Stopa v mém srdci
26. Souhvězdí Labutě
27. Dva kroky od ráje
28. Most do Země lásky
29. Střípky mých lásek
30. Půlnoční sny
3I. Sonáta pro dvě srdce
32. Kam se vytrácí láska
33. Kde končí svět
34. Hořká chut lásky
35. Pár minut lásky
Pokud knížky neseženete u svého knihkupce,
můžete si je objednnz n.a adrese:
Vydavatelství Víkend,
Litoměřická 405/9, 190 00 Praha 9
e-mail: víkend@volny.cz