Kulomety Zbrojovky Brno

KULOMETY
ZBROJOVKY
JIRI FENCL
Lehké, těžké, velkorážové a letecké

Všechny modely a varianty
Výroba, export, použití
Příslušenství a náboje
MLADÁ FRONTA
OBSAH
Vysvětlení a omluva autora ......................................................................................... 9
M o tto .............................................................................................................................. 9
Ú vo d................................................................................................................................... 10
Vznik zbrojovky v Brně ................................................................................................... 11
A - K u lo m e ty Z B systé m u H o l e k ...........................................................................13
I. LEHKÉ KULOM ETY................................................................................................. 14
Cesta ke kulometu ZB vz. 26 .................................................................................. 14
Kulomety Praga........................................................................................................ 15
Z Prahy do Brna ................................................................................................... 22
Československá Zbrojovka, a. s. v B rn ě .............................................................. 22
Kulomet Praga vz. 2 4 .............................................................................................. 23
Kulomet ZBvz. 26, technická část.......................................................................... 25
Vlastnosti kulometu ............................................................................................25
Popis kulometu ................................................................................................... 25
Hlavní části kulometu.......................................................................................25
Úplná h la veň .................................................................................................26
Úplné pouzdro závěru.................................................................................... 26
Z á v ě r.............................................................................................................28
Spušťadlo......................................................................................................29
Úplná pažba .................................................................................................30
Podstavec......................................................................................................31
Zásobník........................................................................................................ 32
Potřeby a výstroj ke kulometu vz. 26 .................................................................33
Příslušenství z Nauky o kulometu vz. 26 ............................................................34
Kulometný zaměřovač pl. vz. 32 (plVPL - protiletadlový)................................ 35
Podstavcový k ů l ............................................................................................36
Rektifikační stojánek.......................................................................................36
Činnost kulometu při střelbě............................................................................... 36
Rozebírání a skládání kulometu.......................................................................... 38
Důležitá upozornění.......................................................................................39
Poruchy ........................................................................................................40
Značení a číslování kulometů vz. 2 6 ...................................................................42
Značení v průběhu času.................................................................................... 42
Exportní zakázky kulometů ZB 26 ..................................................................... 44
Další vývojové varianty kulometu ZB vz. 2 6 ......................................................... 46
Kulomet ZB 2 7 ..................................................................................................... 46
Spojka K o š a ř........................................................................................................47
Kulomet ZB 3 0 ..................................................................................................... 48
Příslušenství ke kulometu ZB 30........................................................................51
Příslušenství k univerzálnímu kulometu ZB 30 s těžkou h la v n í.......................51
Hmotnosti kompletů a výměnných uzlů z b ra n ě .............................................52
Kulomet ZB 30J......................................................................................................52
Zkoušky v Jugoslávii, úpravy konstrukce......................................................... 54
Přehled jugoslávských z k o u še k ......................................................................56
4
Kulomety ZGB 33 a vz. 34 (ZGB vz. 34, ZGB 3 4 ) ............................................ 58
Kulomet Bren................................................................................................... 62
Licenční výroba kulometů Bren................................................................... 62
Základní charakteristiky zbraně................................................................... 64
Doprava zbraně a příslušenství................................................................ 65
Odlišnosti kulometu Bren od ZB vz. 26 ...................................................... 65
Jednotlivé verze kulometu Bren................................................................... 67
Poválečný vývoj........................................................................................... 70
Značení kulometů Bren............................................................................... 71
Příslušenství kulometů B re n ........................................................................ 71
Další varianty B renů.................................................................................... 72
Bulharský Bren......................................................................................... 72
BESALMk.2.............................................................................................. 72
Čínské verze ........................................................................................... 73
Export mateřské firmy................................................................................. 74
Bren dnes..................................................................................................... 74
A Bren d o m a?.............................................................................................. 75
Souhrnné porovnání konstrukčního řešení a technických dat
kulometů vz. 26, 30, 30J a BREN „z pera" samotného Václava Holka
(doslovné znění).............................................................................................. 75
Podstavce pro lehké kulomety Z B ..................................................................... 78
Trojnohý podstavec s tzv. rámem tvaru „ O " ................................................. 78
Nepřímá střelba ...................................................................................... 79
Podstavec„pro kulomety ZB 30, ZB 30J a Bren" .......................................... 79
PL zaměřovač pro lehké kulomety Z B .............................................................. 80
Popis a technická data PL zaměřovače...................................................... 80
Montáž PL zaměřovače na k u lo m e t......................................................... 81
Druhy stře lb y ........................................................................................... 81
Transport lehkých kulometů Z B ........................................................................ 82
Transport vojáky ......................................................................................... 82
Transport na nosných zvířatech (soumarech, koních)................................ 84
Obchody s MNO a další export lehkých kulometů Z B ..................................... 85
Válečné nasazení lehkých kulometů Z B ........................................................... 88
A hodnocení lehkých kulometů Z B ? ................................................................ 89
Lehké kulomety ZB v německých službách .................................................... 90
Další osud lehkých kulometů, vývoj po v á lc e ................................................. 92
Souhrn technických dat kulometů ZB systému Holek (zachovaných
v pozůstalosti vynálezce)................................................................................. 94
II. POVÁLEČNÝ JEDNOTNÝ (UNIVERZÁLNÍ) KULOM ET..................................... 98
Jednotný kulom et.............................................................................................. 98
Univerzální kulomet........................................................................................... 99
Nové z a d á n í........................................................................................................ 100
Lehký kulomet vz. 5 2 ......................................................................................... 101
Hlavní části kulometu.................................................................................. 102
Lehký kulomet vz. 52/57 .................................................................................... 103
Vysokokadenční lehký kulomet ZB 520 ........................................................... 105
III. TĚŽKÉ KULOMETY ........................................................................................ 107
Těžké kulomety Praga ...................................................................................... 107
Přezbrojení čs. arm ády...................................................................................... 107
5
Vývoj těžkého kulometu Z B ............................................................................... 108
Kulomet ZB-50 ................................................................................................... 110
Kulomet ZB-52 ................................................................................................... 111
Kulomet ZB-53 (vz. 3 5 ) ...................................................................................... 112
Podstavec k ZB-53 (vz. 35) ............................................................................. 114
Ložiště s kolébkou.................................................................................... 114
Plnička nábojových p á s ů ............................................................................... 116
Mířidla ............................................................................................................. 117
Nové podněty M N O ........................................................................................... 117
Požadavky arm ád y......................................................................................... 118
Kulomet vz. 3 7 ..................................................................................................... 119
Podstavec ZB-308(vz. 37) a speciální lafetace ............................................... 121
P o u žití.................................................................................................................. 122
Kulomet vz. 37, technická č á s t.......................................................................... 122
Hlavní části zbraně...................................................................................... 123
Podstavec vz. 37 (ZB-308) 127
Činnost kulometu při střelbě.......................................................................... 127
Pokyny pro obsluhu...................................................................................... 128
N abíjení................................................................................................... 128
V y b íje n í................................................................................................... 129
Stavění h le d í........................................................................................... 129
M azání..................................................................................................... 129
Demontáž k čištění a montáž ........................................................................ 129
Příslušenství kulometu vz. 37 ........................................................................ 130
Transport kulometu vz. 3 7 ............................................................................ 132
Transport mužstvem .................................................................................... 132
Transport na kárách...................................................................................... 133
Transport na soumarech............................................................................... 134
O d ra d í..................................................................................................... 134
Odřad II ................................................................................................... 134
Transport na jezdeckých koních..................................................................... 135
Kulomet B Ě S A ..................................................................................................... 135
Export těžkých kulometů a dodávky MNO...................................................... 136
Přehled exportu podle O. Fraňka................................................................... 136
Export a dodávky MNO podle V. H o lk a ......................................................... 137
Dodávky podle M. S á d y .................................................................................. 138
Jiné prameny................................................................................................... 138
Těžké kulomety za v á lk y .................................................................................... 139
Těžké kulomety po válce.................................................................................... 139
Přezbrojení.......................................................................................................... 141
Kontrukční zajímavosti...................................................................................... 141
IV. VELKORÁŽOVÉ KU LO M ETY.......................................................................... 143
Vývoj velkorážových kulom etů........................................................................ 143
Pokusný kulomet ráže 20 m m ....................................................................... 143
Kulomet ráže 13,4 m m ...................................................................................... 144
Kulomet ráže 20 mm ......................................................................................... 146
Protokoly o stře lb ě ......................................................................................... 149
Vývoj kulometu ráže 14,5 m m .......................................................................... 150
Zprávy kulometky o situaci............................................................................... 153
6
Kulomet ráže 15 mm ......................................................................................... 154
Kulomet ZB-60 ................................................................................................... 155
Technický popis kulometu ............................................................................. 157
Popis la fe ty ..................................................................................................... 160
Univerzální lafeta......................................................................................... 160
Jednoduchá sloupová lafeta........................................................................ 161
Sloupová lafeta pro dvojčitý kulomet......................................................... 161
Lafeta pro dva nebo tři trojčité kulomety.................................................... 161
Transport kulometu, lafety, příslušenství a munice....................................... 162
Možnosti transportu...................................................................................... 163
Transport na vojínech.................................................................................... 163
Transport na kolech la fe ty ............................................................................. 163
Transport na jezdeckých koních..................................................................... 164
Transport na těžkých soumarech................................................................... 164
Transport na automobilu ............................................................................. 165
Transport na vidlicové o ji............................................................................... 165
Transport ve vleku za muniční károu.............................................................. 165
Zaměřovači zařízení a pomocné přístroje kulometu ZB-60........................... 165
Protiletadlová (PL) mířidla ............................................................................. 166
Pomocné přístroje........................................................................................... 167
Dálkoměr (výškoměr) - měřič výšky a vzdálenosti měří současně výšku
i vzdálenost vzdušného c í l e .......................................................................... 167
Měření vzdálenosti vzdušného c íle ........................................................... 167
Měření v n o c i........................................................................................... 167
Měření výšky a mapové vzdálenosti c íle .................................................... 167
Měřič rych losti.............................................................................................. 167
Optický kulometný zaměřovač pro pozemní s tře lb u ..................................... 168
Noční osvětlení......................................................................................... 168
Zařízení pozemních (terénních) ú h lů ......................................................... 168
Stranové stavění ú h lů ............................................................................... 169
Elevační úhlové stavění............................................................................. 169
Prognózy a další zkoušky ZB-60........................................................................ 169
Výroba, export ................................................................................................... 171
Technická pomoc B.S.A. pro kulomety ZB-53 a ZB-60................................... 172
Protokol I o technické pomoci................................................................... 172
Dodací lhůty kulom etů............................................................................. 176
Export kulometů ZB-60 podle O. F ra ň k a ......................................................... 177
Další vývoj velkorážových kulometů po okupaci .......................................... 177
B - O s t a t n í k u lo m e t y Z b ro jo vky B r n o ................................................. 178

V. DALŠÍ KONSTRUKCE ZBROJOVKY BRNO......................................................... 179
Letecký (pilotní) kulomet ZB-80........................................................................ 179
Práce pro o kup anty........................................................................................... 182
Malý kulomet ZK 423 ...................................................................................... 183
Další vývoj ve Zbrojovce Brno za v á lk y ........................................................... 184
VI. KULOMETY CIZÍ, VYRÁBĚNÉ VE ZBROJOVCE BRNO ZA OKUPACE............ 186
Univerzální kulomet MG 3 4 ............................................................................... 188
Kulomety pro Luftw affe.................................................................................... 190
Letecký kulomet MG 131 ............................................................................... 190
7
Letecký kulomet MG 151/15.......................................................................... 192
Kulomet MG 151/20 ...................................................................................... 192
Letecký kulomet MG 20 FF Oerlikon.............................................................. 193
30mm kanón Mk 303 B r .................................................................................... 194
Munice............... j ................................................................................................ 195
VII. PO OSVOBOZENÍ........................................................................................... 197
Změny v organizaci říze n í................................................................................. 197
Poválečná výroba ve V setíně............................................................................. 198
Kanóny ZK 453, vz. 53 a vz. 53/59 ..................................................................... 199
Peripetie kolem poválečných kulometů ......................................................... 201
Těžký kulomet Gorjunov SG 43, SGM 43/49 .................................................... 203
Velkorážový kulomet DŠKM vz. 38/46 .............................................................. 205
C - N á b o je p r o k u lo m e t y Z B ........................................................................ 208
Vlil. NÁBOJE PUŠKOVÝCH R Á Ž Í .......................................................................... 209
Náboj 7,92 x 33 mm PP 43 ................................................................................. 209
Náboj 7,5 x 45 m m .............................................................................................. 210
Náboj 7,62x45 m m ........................................................................................... 211
Náboj 7,62x39 mm vz. 4 3 .................................................................................. 212
Náboj 7,7 x56R (303 B ritish )............................................................................. 213
Náboj 7,92 x 57 Mauser...................................................................................... 214
Značení nábojů čs. výroby............................................................................. 215
IX. NÁBOJE VELKORÁŽOVÉ ................................................................................. 217
Náboj 12,7 x 108 mm (M 3 0 /38)........................................................................ 217
Náboj 13x64 mm .............................................................................................. 218
Náboj ráže 13,4 m m ........................................................................................... 219
Náboj ráže 14,5 m m ........................................................................................... 220
Náboj 15 x 96 M auser......................................................................................... 221
Náboj 15 x 104 mm ........................................................................................... 222
1. Náboj ostrý průbojný P................................................................................ 223
2. Náboj ostrý průbojný výbušný PV.................................................................. 224
3. Náboj ostrý výbušný V ............................................................................... 224
4. Náboj ostrý protiletadiový PL ....................................................................... 224
5. Náboj náhradní svítící N S .......................................................................... 225
6. Náboj cvičný.............................................................................................. 225
České v a ria n ty ......................................................................................... 226
Britské varianty......................................................................................... 226
Technická data britského náboje 15x104 BĚSA............................................ 226
Německé varianty (H u o n )............................................................................. 227
Náboj 20 x 80 RB Oerlikon................................................................................. 227
Náboj 20 x 82 mm .............................................................................................. 228
Náboj ráže 20 mm pro pokusné kulomety Z B ................................................. 229
Náboj 20 x 138 mm Solothurn.......................................................................... 231
Náboj 30x211 mm ........................................................................................... 234
ZÁ V ĚR ....................................................................................................................... 236
PRAMENY ............................................................................................................... 240
PŘÍLOHA - Dodávky kulometů ZB v letech 1927-1941
(připravil David Pazdera)........................................................................................... 246
8
Vysvětlení a omluva autora
Bohužel se musím čtenáři hned na začátku omluvit, že už samotný název knížky
„Kulomety Zbrojovky Brno“ je vlastně zavádějící: původní předválečný název
firmy „Československá Zbrojovka, a. s. v Brně“ totiž změnili na mnohem známější
a jednodušší „Zbrojovka Brno, a. s. - Waffenfabrik Brúnn, A. G.“ až Němci po anexi
Československa od září 1938, a název firmy „Zbrojovka Brno, a. s.“ je tak v pořádku
až od tohoto data. Pro zjednodušení názvu knížky bylo ale zvoleno toto kratší
označení firmy - Zbrojovka Brno, a zkratku ZB může čtenář najít také v textu.
Motto
Kulomet soustředil v rukou jediného střelce dosud netušenou palebnou sílu.
V bojích působil pěchotě vysoké ztráty, a proto rozbil její dosavadní bojové
sestavy. Jako nejúčinnější palebný prostředek pěchoty se stal jednou z dominant
ních zbraní obou světových válek a zajistil si tak jedno z nejpřednějších postavení
ve výzbroji armád.
9
Úvod
Prakticky od vzniku první palné zbraně existují snahy o vypálení většího počtu ran
najednou a tím o dosažení mocnější a účinnější palby. Skutečnou šancí k tomu ale
bylo až vynalezení kovové nábojnice a vytvoření jednotného náboje, který spojo
val všechny komponenty náboje v jeden hermeticky uzavřený a pevnostně dosta
tečně odolný celek. Prvními pokusy o mocnou a účinnou palbu byly mechanicky
poháněné kulomety-mitrailleusy, které se ale ve válce příliš neosvědčily: střelba
z nich byla kvůli různým ručním pohybům značně zdlouhavá a stávaly se při ní
časté nehody, stroj měl přes svou značnou hmotnost malou stabilitu, snadno pod
léhal zkáze a selhával a střelba samotná byla vzhledem k málo odolnému materiálu
velmi nebezpečná pro obsluhu. Problém vyřešily teprve první klasické kulomety,
jednohlavňové a plně automatické zbraně, využívající k nabíjení zpětného rázu
nebo tlaku plynů předchozího výstřelu, a síly při výstřelu předepnutých pružin.
K masovému rozšíření kulometů různých systémů došlo za první světové
války, kulomety ale byly velmi robustní, těžké a neohrabané a byly většinou
vybaveny vodním chlazením. Během války se však přizpůsobily různým úlohám
a v podrobnostech se velmi zdokonalily. Pro zákopovou válku byly vybaveny pan
céřovým štítem (do doby, než byly nasazeny protipancéřové střely), k rychlejšímu
a přesnějšímu míření zaměřovacími dalekohledy, dále tlumiči výšlehu a zesilovači
zpětného rázu pro cvičnou střelbu a leteckými mířidly a speciálními lafetami pro
střelbu proti letadlům.
Kromě těžkých kulometů se během této války velmi rozšířily také kulomety
lehké. Důvodem byl úspěch první zbraně tohoto druhu (kulometu Madsen model
1902) v rusko-japonské válce. Pokusy s nimi sice probíhaly, žádná armáda je ale
do vypuknutí války definitivně nezavedla. Proto tyto zbraně nevyužívala pěchota
žádného z válčících států, užívaly se ale v letadlech.
Jak je vidět, nebyly vlastnosti lehkého kulometu na počátku světové války
náležitě oceněny. Kulomet byl považován za zbraň pomocnou a zcela podřad
nou, vhodnou nanejvýš k obraně. Problematické se jevilo jeho zásobování municí
a možnost selhání, čímž by se stala tato zbraň zbytečnou a mohla by navodit
pěchotě nebezpečné situace. Během bojů se ale prokázalo, že kulomet svou moc
nou a přesnou palbou podstatně zvyšuje manévrovací možnosti pěchoty. Během
války tak značně stoupl počet kulometů lehkých, aniž by tím ale utrpěla důle
žitost kulometů těžkých: oba druhy zbraní se nasazovaly souběžně, protože se
ukázaly být stejně užitečné, a navíc se i vzájemně doplňovaly.
10
Vznik zbrojovky v Brně
Původní dílny polního kanónového pluku č. 5 rakousko-uherské armády v brněn
ské Nové ulici v Zábrdovicích (dnes Pražská č. 32a) se staly základem Artillerie-
werkstátte des Feldkanonenregimenten No. 4 (Dílen na opravu děl polního dělo
střeleckého pluku č. 4), vzniklých počátkem roku 1916. Dílny vyráběly náhradní
díly děl (například krycí pancéřové štíty, zpětné brzdy, součásti náměrových
a odměrových mechanismů, podvozků atd.), ale také zaměřovače pro minomety
a další mechanismy. Navíc se tu soustřeďovaly k nutným opravám nejrůznější
poškozené předměty stažené z front, dílenské kanceláře i mechanické provozy
ale zaměstnávalo také doplňování a opravy potřebného strojního zařízení. V roce
1917 se stroje a veškeré příslušenství přestěhovaly z Nové ulice do nových pros
tor v Zábrdovicích. Dílny pak dodávaly kromě zmíněných součástí také velké
počty vozíků na přepravu dělostřelecké munice, muniční vozy s příslušenstvím
a náhradními díly, ve statisících se tu vyráběly i bedničky na munici puškovou. Na
výrobu kompletních zbraní zatím nebyly dílny, jejichž název se postupně změnil
na K. u. k. Artilleriewerkstátte in Brůnn (Císařské a královské dělostřelecké dílny
v Brně) a pak na K. u. k. Waffenhauptfabrik-Filiale in Brůnn (Filiálka c. a k. hlavní
zbrojovky v Brně), dostatečně vybaveny.
Po rozpadu Rakouska-Uherska odešla z dílen řada zbrojních odborníků, kteří tam
pracovali nucené. Mnoho jich tam však zůstalo, aby se podíleli na budování podniku,
který vzal pod svá křídla čs. stát, a řada jich také z ciziny přišla. (Zdejším zaměst
nancem byl také dále v textu často zmiňovaný Miloslav Rolčík [1880-1968], jehož
pracovní náplní bylo nejen „technické kreslení11, ale i dohled na probíhající práce.)
Po 27.10.1918 se změnil název továrny na Dělostřelecké dílny M. N. O. v Zábr
dovicích v Brně (do 28. 2. 1919), pak už na Čs. státní zbrojovka v Brně (1919-1922
včetně), následně (od 1.4.1923) na Československé závody na výrobu zbraní v Brně
(až do června 1924) a po zakcionování 30. 6.1924 na Československá Zbrojovka,
akciová společnost v Brně.
Po příchodu zbrojních odborníků z rakouských a maďarských zbrojovek (kteří
přinesli výkresy a další výrobní podklady pro pušky Mannlicher vz. 1888/1890
a vz. 1895) se v nově vzniklé zbrojní továrně řešila otázka zavedení sériové výroby
opakovačích pušek, současně ale také problém tolerování rozměrů a s tím souvi
sející vyměnitelnosti součástí. Právě v souvislosti s tím vznikla vůbec první zbraň
vyráběná kompletně v Brně, kapesní pistole ráže 6,35 mm A. Kadlece, částečně
upravená kopie modelu FN 1906, nazývaná též pistole Kadlec-Rolčík.
11
Nakonec zbrojovka nejen zahájila výrobu opakovaček Mannlicher (fakticky šlo
zatím jen o montáž s využitím součástek pušek získaných ze zahraničí a roze
braných k opravě), ale také vejčitých granátů vz. 21 systému Janeček (kterých
se pak do roku 1922 údajně vyrobilo úctyhodných 300 000 kusů). Následně se
podařilo po delším jednání s německou firmou Mauser získat oficiální dokumen
taci a výrobní licenci k opakovačce Mauser vz. 1898 a v Brně byla postupně zahá
jena její skutečně sériová výroba. Z této zbraně byla odvozena známá čs. armádní
puška vz. 24, vyráběná pak také v celé řadě mutací.
Avšak teprve když se brněnská Zbrojovka po výsledku srovnávací soutěže
kulometů v roce 1924 dohodla s pražskou Zbrojovkou Praga, že od ní převezme
výrobu kulometů Praga vz. 24 („včetně11 Václava Holka, dosavadního vrchního
dílovedoucího Pragovky), začala se psát nejslavnější kapitola historie brněnské
zbrojní továrny, z níž se posléze stal největší závod na výrobu ručních palných
zbraní a kulometů v Československu a jeden z nejznámějších závodů ve zbrojním
světě vůbec.
A právě o kulometech z Brna pojednává celý následující text.
12
Kulomety
ZB systému
Holek
I. LEHKE KULOMETY
Cesta ke kulometu ZB vz. 26

Na přelomu druhého a třetího desetiletí 20. století vyhodnotily odborné vojenské
kruhy zkušenosti armád z první světové války. Jednoznačná byla nutnost mar
kantního rozšíření automatických zbraní typu kulomet na stupních družstvo -
četa. Otázka, jak řešit tento problém, se nevyhnula ani velení mladé armády ČSR.
Už v dubnu 1919 tak byla (podle návrhu francouzské vojenské mise) ustavena
komise pro studium zbrojních otázek. Cíl sice nebyl jasně stanoven, mezi úkoly,
které bylo třeba sledovat, byla ale „strojní puška lehká neboli fusil mitrailleur“.
Organizační oddělení hlavního štábu, které se zabývalo reorganizací pěchoty
podle zkušeností z války, trvalo ve spise z dubna 1920 na požadavku zvýšit paleb
nou sílu „i těch nejmenších oddílů (družstev) zavedením automatických zbraní
ručních (automatické pušky) a lehkých (asi 8 kg) kulometů11. Zbrojní odbor měl
pečlivě sledovat všechny „novoty a pokroky“ v tomto směru.
Na spis organizačního oddělení z 27. dubna 1920 později poznamenal referent
zbrojně-technického oddělení, že „o věci už jednala výzbrojní komise a že pokud
jde o kulomet, vyhoví patrně francouzský kulomet Darne, a pokud jde o automa
tickou pušku, je třeba jednat buď o vlastní konstrukci, nebo převzít konstrukci
cizí“. Pro družstvo se tedy sledovaly hned dvě automatické zbraně.
Vzorek kulometu Darne, objednaný už v roce 1920, se zkoušel od jara 1921
v Milovicích, z Itálie přišla prostřednictvím vojenského atašé nabídka na kulomet
Brixia, z USA nabídka na Thompson „F“ (samopal upravený na lehký kulomet).
Konkurz na lehký kulomet pro čs. armádu byl zajímavý také pro další zahraniční
výrobce, a tak se v Praze sešlo poměrně rozsáhlé zastoupení tehdejších renomo
vaných zbrojovek Madsen, Vickers-Berthier, Browning, Hotchkiss a dalších.
S řešením kulometů a automatických pušek se ovšem záhy přihlásil také mladý
domácí průmysl. V roce 1920 se začala konstrukcí a vývojem kulometu zabývat
Zbrojovka Praga, založená v roce 1918 ve Vršovicích, která už získávala první
14 A - Kulomety ZB systému Holek

zkušenosti v oboru realizací raných návrhů Rudolfa Jelena. Konstrukcí a vývojem
zbraně se zde zabývali zejména Václav Holek s bratrem Emanuelem. Zbrojovka
tak postupně předložila vojákům samočinné pušky Rudolfa Jelena a Ing. Karla
Krnky a také svůj první „lehký“ kulomet Praga I.
► Kulomety Praga
Automatika zbraně pracovala na principu expanzního pouzdra na hlavni, spoje
ného táhlem s kývavou závorou na příčném čepu pod nábojovou komorou hlavně.
Po výstřelu nejprve odemkly objímka s táhlem závoru, aby pak táhly celou hla
veň kupředu k nabití nového náboje. Hlaveň se tedy vlastně z prázdné nábojnice
svlékala. Po posunutí nábojového pásu, vytažení náboje a jeho přenesení do cesty
nábojové komoře se hlaveň během pohybu vzad zase navlékla na nový náboj.
Vratná pružina byla umístěna po pravé straně pouzdra zbraně.
ráže
Technická data kulometu Praga v. č. 1
7 ,9 2 m m
—
délka hlavně 5 1 0 m m (v ý v rt se č ty řm i d rá ž k a m i v p ra v o )
délka zbraně 745 m m
výška zbraně 230 m m
hmotnost hlavně 2 kg (v č e t n ě z á v o r y )
hmotnost zbraně c c a 12 kg
V lednu 1921 byl během předběžných zkoušek v Kobylisích okamžitě vyřazen

návrh R. Jelena, neuspěl ale ani kulomet Zbrojovky Praga. Ta však dostala pokyn
„dále na věci pokračovat".
Na jaře 1922 předvedla Zbrojovka Praga v Kobylisích vzorek dalšího typu svého
kulometu, podle kterého objednalo MNO v červnu 1922 šest kusů, ale se 740 mm
dlouhou hlavní jako u pušky Mauser vz. 98. Požadavek tak dlouhé hlavně však
způsobil - zdá se - značné technické komplikace. Václav Holek alespoň později
ve svém sporu se Zbrojovkou Praga připomíná, že při tak dlouhé hlavni nemohl
systém dobře fungovat, a že proto musel zbraň přepracovat „na hlaveň delší nepo
hyblivou". Proto zřejmě musel konstruktér změnit náhon mechanismu a posta
vit další dva, ale odlišné kulomety Praga IIA a Praga IIB, oba s pevnou hlavní
I. Lehké kulomety 15
a poháněné expanzí plynů vyvedených z ústí hlavně na píst v plynové trubici
pod hlavní (a také už se svým později tradičním kývavým závorníkem). Podávání
nábojů bylo pásové, tkaný nábojový pás vstupoval do zbraně spodem (z bubnové
schránky na pás) a vycházel nahoře vpravo. Podávači můstek ovládala křivka po
straně táhla pístnice, zatímco přenášeč, ovládaný křivkami v pravé vnitřní stěně
pouzdra, vytahoval náboj z pásu a zasouval ho do nábojové komory.
Kulomet se spouštěl v přední poloze závěru, spoušť uvolňovala kladívko pouze
na začátku střelby (v průběhu dávky plnila tento úkol automatická spoušť, ovlá
daná nosičem závorníku během poslední fáze jeho pohybu vpřed). Úderník se
zápalníkem, uložený v dutině závorníku, tlačila vzad pružina a k úderu na zápalku
ho iniciovalo kladívko úderem na jeho zadní konec. Vytahovač v závorníku pře
cházel vzadu v listovou pružinu, vyhazovač tvořil posuvný kolík v závorníku,
narážející při otevírání závěru na výstupek pouzdra. Vratná pružina byla v pís
tové trubici a vzadu byla výsuvná ramenní opěra.
Začátkem prosince vydalo MNO další objednávku na dva kusy kulometu Praga I
s hlavní dlouhou 520 mm a na čtyři kulomety Praga IIB (v objednávce je údajně
škrtnuto IIA a opraveno na IIB) s hlavní „podle uvážení výrobce v rozmezí 600 až
740 mm“. Kulomety Praga I, ač byly dodány a převzaty, se už ale v dalších zkouš
kách neobjevují.
Začátkem roku 1922 nabídl MNO své služby Ing. Karel Krnka, dosud působící
v Rakousku. V červnu 1922 zkoušel zbrojní odbor jeho samočinné zbraně dodané
z Vídně. Zájem vzbudil „ruční kulomet-samostříl", takže bylo rozhodnuto pořídit
dva vzorky. Prací se ujala opět Zbrojovka Praga.
V roce 1922 přišel s návrhem automatické pušky na puškový náboj 7,92 mm
také Josef Netsch. Výzbrojní komise objednala 25 automatických pušek a 2 kulo
mety soustavy Netsch s expanzním pouzdrem na hlavni a vynálezce předal objed
návku a. s. Česká zbrojovka v Praze, závod Strakonice.
Na březen 1923 vypsalo MNO mezinárodní soutěž „lehkých kulometů a auto
matických pušek“ a 15.1.1923 vydalo „Konstruktivní požadavky, kladené čs. vojen
skou správou pro lehké kulomety a automatické pušky“, nazývané v tomto doku
mentu také samostříl.
Začátek soutěže, už s mezinárodní účastí, byl určen na 15. březen 1923. Pro
oba druhy zbraní byly stanoveny tyto společné podmínky: ráže 7,92 mm, chla
zení vzduchem, zařízení pro střelbu jednotlivě i dávkou, možnost střílet cvičnými
náboji, jednoduchost a snadná výroba součástek (aby je mohl vyrábět i méně kva
lifikovaný závod), hladká funkce i při značné elevaci a depresi, bez mazání a při

znečištění. Lehký kulomet měl vážit s podstavcem a bez nábojů maximálně 12 kg,
nabíjet se zásobníkem na 25 až 30 nábojů nebo tkaným či kovovým pásem na
50 až 100 nábojů, střílet rychlostí 250 až 400 ran za minutu a dosahovat jednot
livými ranami asi dvojnásobného rozptylu opakovačky Mauser. Měl umožňovat
snadné nošení i při rozpálené hlavni, jednoduchou výměnu hlavně a střelbu vleže.
Bez úhony měl vydržet palbu dávkami do 1100 ran za 15 minut včetně přestávek
bez ochlazení.
Zvláštní požadavky byly stanoveny pro samostříl, který byl chápán jako
odlišný typ zbraně. Měl vážit bez zásobníku do 6,5 kg, mít pevný nebo sníma-
telný zásobník na 5 až 10 nábojů, teoretickou kadenci 100-300 ran za minutu
a rozptyl stejný jako puška Mauser. Měl se nosit na řemeni jako puška, s paž
bou pro střelbu od ramene i v chůzi a s možností aplikace bodáku. Jednomužná
zbraň měla vypálit dávkami (s přestávkami pro výměnu zásobníku) bez poruch až
400 ran za 15 minut.
Obě zbraně korespondovaly s koncepcí organizace a výzbroje pěšího družstva,
která se v prosinci 1922 projednávala a zkoušela u Zkušební komise MNO v Milo
vicích. Podle tabulek byl v družstvu roj střelecký s lehkým kulometem (velitel,
střelec z kulometu, nabíječ a tři pomocníci) a roj úderný se samostřílem (velitel,
3 úderníci, z nichž třetí měl samostříl, a 2 granátníci).
Technické části soutěže se zúčastnily automatické pušky Netsch, Hotch-
kiss a Krnka a lehké kulomety Darne (vz. 1922), Madsen (vz. 1923), Hotchkiss
(vz. 1924), Netsch, Praga (II-A/B?) a Vickers-Berthier. Pro taktické zkoušky byla
určena zvláštní rota s československými a francouzskými veliteli.
Z dvouměsíčních zkoušek vyšel vítězně kulomet Madsen. Kulomety Praga,
vyrobené pro soutěž „ve spěchu a řemeslným způsobem11, nefungovaly zpočátku
dobře a byly dokonce během zkoušek vráceny do továrny k opravě a úpravě.
V pořadí první Madsen následovaly kulomety Vickers-Berthier a Hotchkiss. Vel
kým překvapením bylo poslední místo dosud favorizovaného Darne, který měl
v případě dobrého umístění slibnou šanci na zahájení licenční výroby v Čs. státní
zbrojovce, ale který byl 10. dubna ze soutěže definitivně vyřazen stejně jako kulo
met Netsch.
Soutěž v Milovicích mezitím pokračovala. Dne 11. dubna přišla Zbrojovka
Praga „... s novým, přepracovaným vzorkem kulometu s krátkou hlavní" Praga
1-23. Ten měl hlaveň dlouhou 615 mm (s tlumičem výšlehu 690 mm), zatímco
Praga IIA/B 740 mm (zadání bylo 600-740 mm). Kulomet pracoval velmi dobře:
protokol zaznamenal, že výkonem z 11. dubna „překonala Praga daleko zbraně
Berthier a Hotchkiss“ a že „lehký kulomet Praga vystřílel bez jakékoliv závady ze
dvou hlavní 7 500 ran ve dvou dnech“ (jiný pramen dokonce uvádí neuvěřitelných
20 000 ran ze dvou hlavní s pouhými osmi poruchami). Nový kulomet podlehl ve
výkonnosti pouze kulometu Madsen, který si po celou dobu soutěže vedl nejlépe.
Na dalších místech se umístily kulomety Vickers-Berthier a Hotchkiss. Zkoušky
s později dodanými kulomety Browning a Brixia (které absolvovaly jen část zkou
šek) nemohly být dokončeny, protože 21. dubna 1923 rozpustil přednosta dělostře
leckého a zbrojního odboru zkušební oddělení v Milovicích z důvodů prosáknutí
informací o soutěži do tisku. Z automatických pušek Netsch, Krnka a Hotchkiss
nevyhověla žádná.
Původní kulomet Praga IIA/B prodělal během zkoušek významný vývoj (který
v něm téměř nenechal kámen na kameni) až k modelu Praga 1-23. Zkušební
oddělení zaznamenalo na posledním modelu Praga pronikavé změny a vyjádřilo
mínění, že „budoucí model lehkého kulometu Praga vyhoví plně všem kladeným
požadavkům a vyvrcholí technickým provedením a praktickou výkonností, zasti
ňující převážnou část obdobných výrobků zahraničních". A to se nakonec opravdu
stalo.
Zatím nebyl hmatatelný výsledek soutěže pro Zbrojovku Praga nijak oslni
vý. Kulomet Praga 1-23, který už akceptoval připomínky zkušebního oddě
lení z 20. dubna, zatím objednalo MNO jen v počtu 40 kusů a žádost vršovické
zbrojovky o výrobu 1 000 kusů (pochopitelně s úpravami požadovanými MNO)
striktně odmítlo. Výkresy, které měla firma předložit zbrojnímu odboru, neexis
tovaly. Cena kulometu (se záložními součástkami) vzrostla také kvůli požadova
ným změnám z původních 22 000 Kč na 23 800 Kč. A přitom šlo stále o tzv. práci
„ručně strojovou". Nepatrná objednávka byla pro Pragovku velkým zklamáním.
Investovala totiž od roku 1920 do vývoje více než 2 miliony korun a získání velké
státní zakázky pro ni bylo přímo otázkou další existence.
Kulomet Praga 1-23, který měl s předchozím typem společný odběr plynů u ústí
hlavně, uzamčený kývavý závěr, bicí mechanismus, pásové podávání nábojů,
vytahovač, vyhazovač a vratnou pružinu, měl už ale rychle vyměnitelnou hlaveň
s bajonetovým uzávěrem se šesti třikrát přerušenými žebry na zadním konci,
žebrovanou přední částí a otočnou nosnou rukojetí, na ústí hladký, neděrovaný
tlumič výšlehu a nový spoušťový mechanismus s přerušovačem a voličem režimu
palby. Volič měl tři polohy: Z - zajištěno, S - série pro střelbu dávkou a R - rána
pro jednotlivé výstřely. Výsuvná ramenní opěra měla nastavitelnou botku, tkaný
nábojový pás byl v bubnové schránce upevněné pod kulometem, zbraň samotnou

podpírala sklopná dvojnožka. Výměna hlavně byla jednoduchá: při výměně se
stiskla západka vlevo před táhlem závěru, hlaveň se pootočila vlevo až na doraz
a vysunula se vpřed, zatímco pístová trubice stála.
Kulomet ovšem zatím existoval jen v jediném exempláři. Dne 21. června 1923 ho
zástupci firmy odvezli do Milovic a tehdy snad také dodali první výkres (s datem
18. VI. 1923) a také fotografie. Zbraň šla okamžitě do zkoušek nejen s kulometem
Madsen, ale také Hotchkiss, i když ten skončil v předchozím klání až na čtvrtém
místě. Během zkoušek se kulomet Praga poškodil, praskl mu plynový píst. Firma
prosila, aby jí byl k výrobě nové součástky kulomet vrácen, dostala ale jen píst.
Na poradě dělostřeleckého a zbrojního odboru, konané 6. srpna, bylo rozhod
nuto objednat dalších 160 kulometů Madsen a 1 000 kulometů Hotchkiss, „aby
pohotovost a výcvik armády trpěly co nejméně". S objednávkou tisíce kulometů
Praga doporučoval závěr komise počkat až do výsledků zkoušek s objednanými
40 kusy a zkoušky dokončit jako interní pokusy zbrojního odboru.
Zbrojní odbor adresoval výsledky Zbrojovce Praga 13. září. Vytýkal jejímu kulo
metu vážné nedostatky (za plně vyhovující ostatně nepovažoval žádnou ze zkou
šených zbraní) a různé další hříchy vyčetl zbrojovce také začátkem listopadu.
Finanční situace Zbrojovky Praga se navíc rychle zhoršovala. Experti Hospo
dářské úvěrní banky vypracovali zdrcující posudek: závod nemá možnosti k rozší
ření výroby, strojní zařízení je sice dobře udržované, ale staršího původu, vnitřní
organizace je nevyhovující. Závěr byl jednoznačný: Praga nemá podmínky na
zavedení velkosériové výroby. Tajný posudek České průmyslové banky byl ještě
tvrdší: „... za dnešní situace není Zbrojovka Praga závodem na strojní výrobu pre
cisních zbraní, nýbrž velkou zámečnickou dílnou na výrobu nepřesných, ručně
pasovaných zbraní". I ty nejoptimističtější závěry počítaly s tím, že za pomoci
mimořádně rozsáhlých investic by trvalo odstranění nedostatků a příprava sério
vé výroby kulometů nejméně 18 měsíců. Pragovka neměla o vznikajících posud
cích nejmenší tušení, neustále ale narážela na odmítavý postoj bank. A MNO
pochopitelně řešilo celou situaci z pohledu blízkého bankám a mělo zřejmě k dis
pozici závěry expertů. Proto si už v říjnu pozvalo zbrojně-technické oddělení
MNO zástupce firmy Ing. Karla Krnku a položilo mu otázku, za jakých podmínek
by se firma vzdala svých patentů ke kulometu nebo postoupila licenci pro Česko
slovensko jinému výrobci.
Zbrojovka Praga tak v polovině listopadu oznámila, že vyjednává o prodeji
licence s Čs. státní zbrojovkou, a. s. v Brně, a vyjádřila rozhodnutí, že se pro výrobu
kulometů zařizovat nebude. V poslední den roku 1923 došlo mezi oběma zbro
jovkami k dohodě a schválení licenční smlouvy, podle které se vršovická firma
zavázala postoupit na 15 let Brnu výrobní práva na kulomet Praga v případě, že
bude zaveden do čs. armády. Brno mělo zaplatit Pragovce 2,4 milionu Kč za pře
dání licence a následně pak platit 8 % z fakturované ceny každého vyrobeného
kulometu.
Pokusy s kulomety Madsen, Hotchkiss a Praga mezitím v Milovicích pokračo
valy. Vzhledem k neuspokojivým výsledkům vypsalo MNO 15. března 1924 „novou,
definitivní soutěž pro lehké kulomety (mitrailleuse légére)“ s podmínkami velmi
podobným předchozím, jen teoretická rychlost střelby se žádala 350-500 ran za
minutu a délka hlavně neměla pokud možno klesnout pod 590 mm. Kromě úpravy
pro střelbu vleže z ramene se i zde žádala možnost připuštění střelby v chůzi;
samostříl už v technických podmínkách vůbec nebyl.
Do soutěže nastoupila opět většina starých soupeřů: Madsen, Darne, Hotch
kiss, Vickers-Berthier, nový vzor kulometu Lewis a belgická zbrojovka FN s kulo
metem Browning. Začátkem března dodala Pragovka dva kulomety Praga 1-23
stále ještě s tkaným pásem na 40 nábojů v objemné bubnové schránce (i když
se v té době Václav Holek, který už dříve upozorňoval na slabiny tkaných pásů,
zabýval řešením schránkového zásobníku).
Soutěž lehkých kulometů v Milovicích se opět protáhla přes celé léto. Podle
zkušební komise zde nejlépe vyhovoval kulomet Browning se schránkovým
zásobníkem (V. Holek proto dostal pokyn urychleně předělat kulomet Praga na
zásobování zásobníkem). Po třech týdnech úmorné práce připravil Holek „... svůj
modifikovaný vynález" a předvedl ho vojenským orgánům. Už první zkoušky
zbraně prokázaly takové výsledky, že - ačkoliv soutěž skončila už koncem léta

1924 a „v principu1*bylo rozhodnuto pro kulomet Browning - nařídil hlavní štáb
v polovině listopadu aktivovat znovu zkušební sbor pro dodatečné zkoušky úplně
nového kulometu Praga, připraveného Holkem po usilovné práci k počátku listo
padu. Kulomet pak svou konstrukcí i výkonem všechny příjemně překvapil. Měl
shora zasazovaný schránkový zásobník a velmi jednoduchou hlavňovou spojku.
Zadní polovina hlavně byla opatřena příčnými chladicími žebry. Během trvanli-
vostních zkoušek z něj bylo vypáleno (se čtyřmi hlavněmi a některými vyměně
nými součástmi) do února 1924 celkem více než 35 000 ran. Firma dostala příkaz
připravit ještě další vzorek. Koncem roku 1924 pak ministr rozhodl, že jako „defi
nitivní typ lehkého kulometu** zavede do armády kulomet Praga vz. 24. Ten byl
konečně zaveden výnosem MNO č. 19 dův./29. odd. ex 25 z 19. ledna 1925.
O kulometu bylo sice rozhodnuto, zbývalo však ještě vyřešit problém, jak bude
zajištěna jeho výroba a kdo ji bude realizovat. Vršovickou zbrojovku už MNO
úplně vynechalo ze hry, vedení firmy s tím ale neseznámilo. V rozhodujícím
momentu navíc vstoupilo do konkurzu také Ministerstvo financí nejen s infor
macemi o omezení některých položek rozpočtu, ale také s názorem, že není důvod
k další existenci státní zbrojovky a že brněnská zbrojovka bude schopna další
samostatné existence jako akciová společnost.
Dne 9. ledna 1925 oznámilo MNO Pragovce výsledek zkoušek a současně naří
dilo, aby všechna patentní a licenční práva na výrobu kulometu „... podle Vaší
nabídky... zakoupily Čs. závody na výrobu zbraní v Brně ...“. Brněnskou zbrojovku
tak pověřilo výrobou a Škodovy závody v Plzni spoluprací na dořešení konstrukce
pro sériovou výrobu. Výkresy kulometů totiž zatím stále neexistovaly a prototypy
se dělaly doslova na koleně. Nábojové pásy pro soutěžní kulomety (pásy kulometu
Maxim vz. 08) si vypůjčila firma od MNO.
„Byli jsme ve zbrojním průmyslu úplní začátečníci,** vzpomíná později Emanuel
Holek na začátky ve Zbrojovce Praga a dodává, že nadšení a pracovní elán všech
spolupracovníků dokázaly skoro zázraky. Základem úspěchu ovšem musela být
především kvalita výrobku. Rozhodovala vynalézavost, pohotovost a řemeslná
puškařská zručnost. Proto také mohli oba Holkové během denní a často i noční
práce postavit ve skromné pokusné dílničce zbraně, které mohly směle konkuro
vat konstrukcím renomovaných cizích zbrojovek.
Výsledek se dával na vědomí soutěžícím firmám 19. ledna 1925. Téhož dne
předala Zbrojovka Praga do Brna čtvrtý vzorek kulometu. Nový kulomet ovšem
potřeboval ještě značnou dobu k tomu, aby mohl být zaveden do sériové výroby.
Zástupci Škodovky zastávali stanovisko, že nový typ není dosud zralý k racionální
výrobě, a navrhovali četné změny. V únoru proto začali pracovat ve Vršovicích na
výkresech brněnský konstruktér M. Rolčík a Ing. Siebert ze Škodovky. Koncem
března 1925 byla také podepsána licenční smlouva mezi pražskou a brněnskou
zbrojovkou. Pražská zbrojovka předávala Brnu „... výhradní licenci na výrobu,
prodej, zužitkování a užívání kulometu11, Brno se zavazovalo zaplatit do třiceti
dnů 1,5 milionu Kč a následně platit kusový licenční poplatek z fakturované ceny:
dokud nebude vyrobeno a prodáno 10 000 kusů poplatek šestiprocentní, pak pěti
procentní.
Vršovická zbrojovka, která kromě přímých výdajů na vývoj kulometu investo
vala mezitím víc než 5 milionů Kč do rozšíření výroby, stála před úplným zhrouce
ním. Prodej licence a náhrada za vývoj sice zachránily závod před úplným bankro
tem, jako zbrojovka už ale vršovická Pragovka nikdy nepracovala.
Z Prahy do Brna
Dílovedoucí (později závodní) Václav Holek odešel k 16. 2.1925 ze Zbrojovky Praga
do Československé Zbrojovky, akciové společnosti v Brně, kam byla předána také
dokumentace a rozpracované kulomety. Jeho prvním úkolem bylo pomoci při
zavádění sériové výroby svého kulometu. Václavův bratr Emanuel odešel na pře
lomu let 1924 a 1925 do strakonické továrny České zbrojovky, a. s.
Československá Zbrojovka, a. s. v Brně

Počátky později slavné Zbrojovky Brno spadají do období 1. světové války 1914 až
1918. Z původních dílen polního kanónového pluku č. 5 vznikly počátkem roku
1916 dílny na opravu děl polního dělostřeleckého pluku č. 4, které pak postupně
měnily název na „K.u.k. Artilleriewerkstátte in Brún“ (Císařské a královské dělo
střelecké dílny v Brně) a pak na „K.u.k. Waffenhauptfabrik-Filiale in Brún“ (brněn
ská filiálka hlavní císařské a královské zbrojovky). Výrobní program zahrnoval
původně náhradní díly děl, například krycí pancéřové štíty, podvozky, zaměřo
vače pro minomety, části náměrových a odměrových mechanismů atd. (Už tehdy
tam v rámci svého válečného zařazení do armády pracoval pozdější významný
konstruktér Miroslav Rolčík, působící tak ve Hřmě od roku 1915 až do roku 1952,
o němž už byla zmínka dříve a bude ještě dále řeč.)
Po rozpadu monarchie se chod brněnského závodu prakticky zastavil, děl
níky nebylo čím zaměstnat a členové vedení odcházeli k soukromým firmám.

Situaci vyřešil až výnos ministra národní obrany č. j. 4434 z 20. 1. 1919, kterým
byl zřízen nový útvar s názvem Československá státní zbrojovka v Brně, řízený
správní komisí. Další vývoj podniku je popsán na s. 11. Když byla v roce 1924 se
zpětnou platností od 1. ledna 1923 zřízena Československá Zbrojovka, akciová
společnost v Brně, jejíž ustavující valná hromada proběhla 30. června 1924, zís
kal v ní 20% kapitálovou účast koncern plzeňských Škodových závodů. Stát si
ale podržel rozhodující počet akcií. Dohodu mezi státem a Škodovými závody
potvrdil stát výnosem MF z 25. 6.1924, č. j. 78.693/24. IIA/3, současně také zaručil
Škodovce přiměřené zastoupení ve správní radě brněnské Zbrojovky. Z 26. 5.1925
pak pochází první kartelová dohoda mezi Škodovými závody a Čs. Zbrojovkou,
která měla po 10 let bránit tomu, aby si obě zbrojovky svými výrobky na trhu
zbytečně konkurovaly. Plzeňská Škodovka v ní přenechala brněnské Zbrojovce
výhradní práva na výrobu lehkých kulometů „... všech druhů, soustav a vzorů
s příslušenstvím až do ráže 25 mm ... a automatických ručních střelných zbraní
(vyjma automatické pistole) všech druhů, soustav a vzorů s příslušenstvím až do
ráže 15 m m ...“, Brno se zase zavazovalo nevyrábět mj. také dělostřelecký materiál
všeho druhu přes ráži 25 mm, dělostřelecké a kulometné střelivo všeho druhu
kromě střeliva pro pušky a kulomety, které samo vyrábí. Současně byla pode-
psána také smlouva o zastupování brněnské Zbrojovky Škodovkou na zahranič
ních trzích, ovšem pouze „ve výrobě zbraňové", a to za 2 % z uzavřených zahra
ničních obchodů. Podobných smluv pak byla v průběhu let spolupráce obou
subjektů podepsána ještě celá řada.
► Kulomet Praga vz. 24

První vzorek kulometu Praga vz. 24 vyrobili v Brně v červnu 1925 a MNO hned
objednalo pokusnou sérii dvaceti kulometů. Od původních vršovických kulometů
se už ale tyto zbraně výrazně lišily. V září 1925 byl kulomet předveden ministrovi
a generálům Syrovému a Mittelhauserovi, 11. listopadu pak dostal výrobce první
velkou objednávku na 4 000 kusů zbraní. Na jaře 1926 se sice posílaly k útvarům
zase jen vzorkové kulomety (v tom zřejmě i Šádou citované 3 kulomety „definitiv
ního vzoru" pro trvanlivostní zkoušky), výroba součástek na první velkou objed
návku ale přece jen v roce 1926 začala. Do série ještě průběžně zasahovaly změny
plynoucí ze zkoušek, takže první sériové kulomety se zase lišily od pozdějších.
Konečné provedení kulometu, značně odlišné od prvních zbraní vz. 24 vyrobe
ných v Brně, proto dostalo název „lehký kulomet ZB vz. 26“.
První série 4 000 kusů, objednaná v listopadu 1925, byla rozložena do tří zaká
zek, z nichž první dvě (na 187 a 392 kusů) vyskladnil výrobce ještě v roce 1927.
Celá objednávka byla dokončena až 25. 10. 1928. Tehdy také přišly nové kulo
mety do vojenských škol. Během roku 1929 nahradily tyto zbraně postupně starší
typy kulometů, které dosud sloužily ve výzbroji čs. armády. V letech 1928 a 1929
objednala vojenská správa dalších 6 600 kusů, z nichž 4 300 bylo dodáno koncem
roku 1929 a 2 300 koncem roku 1929. V květnu 1931 uzavřelo také MNO s firmou
smlouvu o výstavbě a udržování výrobní kapacity pro případ války (šlo o výrobu
665 kulometů a souprav záložních součástí a 1 500 holých hlavní měsíčně, MNO
se zase zavazovalo zaplatit náhradu za udržování dílen atd.). S touto smlouvou
byla spojena objednávka na 7 800 kulometů a na dodávku většího množství
náhradních dílů. Tu firma splnila v polovině roku 1932. Počet kulometů dodaných
čs. vojenské správě (včetně pokusné série 20 kusů kulometů vz. 24 a citovaných
3 kusů vz. 26 pro trvanlivostní zkoušky) tím dosáhl 18 323 kusů, což bylo údajně
(podle M. Šády) množství plánované jako mobilizační potřeba. (Situaci ovšem tro
chu zatemňuje dalších 5 100 kusů dodaných MNO 9.11.1931.)
Odborná literatura uvádí, že „...v celém meziválečném období postupně ode
brala čs. armáda celkem 34 557 kulometů ZB vz. 26“, podstatně odlišný údaj lze ale
vyčíst z dokumentu nalezeného v pozůstalosti V. Holka. Jedná se o jeho takřka
kaligrafickým písmem zpracovaný přehled výrobních zakázek všech kulometů
vyrobených a dodaných od roku 1927 až do roku 1938, a to včetně zákazníka,
počtu a typu dodané zbraně a data splnění zakázky. Podle tohoto dokumentu
odebralo MNO od roku 1927 do roku 1938 včetně celkem 45 132 kulometů vz. 26
(a výše zmíněné 3 kulomety definitivního vzoru pro trvanlivostní zkoušky).
Zbraně si armáda ponechala ve výzbroji i po roce 1945, kdy byla dokonce v men
ším rozsahu obnovena i jejich výroba. V omezené míře užívaly kulomet i další
čs. ozbrojené složky (po dvou kusech Policejní ředitelství Praha a Bratislava, po
čtyřech Policejní ředitelství Brno a Užhorod a dva kusy Expositura Praha), vyni
kajících úspěchů ovšem dosáhl jeho export a také export následných, modernizo
vaných verzí zbraně.
Kulomet je totiž kromě svých (ostatně dosti známých) parametrů a výborných
vlastností velmi zajímavý také svým dalším vývojem.

Kulomet ZB vz. 26, technická část
Tento text je zpracován podle Předpisu Ma-I-54 Kulomet vz. 26. Text předpisu je
zkrácen, hrubé členění, názvosloví a jazyk jsou ale ponechány původní. Text před
pisu doplňují některé informace z Nauky o kulometu vz. 26 V-VII-5, kterou zpra
coval VTLÚ a kterou v roce 1937 vydalo MNO v edici Služební knihy branné moci.
Vlastnosti kulometu
Kulomet vz. 26 je samočinná zbraň s pevnou, vzduchem chlazenou hlavní, u níž
je k vyhození prázdné nábojnice po výstřelu a k opětnému nabití využito tlaku
plynů odvedených z hlavně na píst.
Jeho palba je přesná na malé a dostatečně přesná na střední dálky. Proti leta
dlům může účinně střílet do dálky 800 m se zaměřovačem a do dálky 500 m
bez zaměřovače. Praktická rychlost je až 200 ran/min, teoretická 600 ran/min.
Touto rychlostí je možno střílet nejdéle 2,5 min, pak je nutno vyměnit hlaveň, aby
vychladla. Z tohoto kulometu je možno střílet jednotlivými ranami a dávkami až
20 ran.
Je to lehká zbraň, která se dá snadno ovládat. Může se pohybovat s čelním sle
dem pěchoty, střílet v chodu, postřelovat a za vhodných podmínek i přestřelovat.
Popis kulometu
Hlavní části kulometu
• úplná hlaveň,
• úplné pouzdro závěru,
• závěr,
• spušťadlo,
• pažba,
• podstavec,
• zásobník.
Dále náleží ke kulometu potřeby a výstroj.
■ Úplná hlaveň
Úplná hlaveň se skládá a) z vlastní hlavně, b) z plynového násadce, c) z tlumiče,
d) z obojku hlavně.
a) Hlaveň je podstatnou částí kulometu, v níž dochází k výstřelu. Je 602 mm
dlouhá. Vývrt má 4 pole a 4 rýhy, točící se napravo a končící asi 35 mm
před ústím. Průměr vývrtu mezi poli (ráže) je 7,84 mm, hladká přední část
vývrtu má průměr 8 mm. Vzadu je vývrt rozšířen v nábojovou komoru. Při
ústí dole v hladce vrtané části hlavně je oválný otvor, jímž proudí plyny do
plynového násadce a do pístové trubice. Ústí hlavně má na povrchu závity
pro tlumič. Zevně má hlaveň po celé délce chladicí žebra. Vzadu má dva
krát šest a jednou pět třikrát přerušených žeber, jimiž se hlaveň spojuje
hlavňovou spojkou s pouzdrem závěru. Vespod na počátku žeber je drážka
pro jazýček na pouzdře závěru. V této drážce je vpředu vyražena přejímací
a tormentační značka, vzadu pak číslo kulometu a značka hlavně. Vzadu na
čele hlavně je vybrání pro vytahovač. Hlaveň vydrží asi 15 000 ran. Není-
-li vypálena nábojní komora, je možno použít vystřílené hlavně ke střelbě
cvičnými náboji.
b) Plynový násadec je pevně nasazen vpředu na hlavni. Je v něm provrtán spo
jovací kanálek, kterým se odvádějí plyny do pístové trubice. Nahoře vybíhá
v nosič pro mušku a chránítko mušky. Vpředu má plynový násadec drážku,
v níž je pojistka k tlumiči.
c) Tlumič je našroubován na ústí hlavně. Vpředu má na povrchu otvory, vzadu
osmihran pro klíč a zářezy pro pojistku tlumiče, která zabraňuje otáčení
a vyšroubování tlumiče při střelbě.
d) Obojek hlavně je otáčivě upevněn na hlavni. Vybíhá v raménko, na které je
upevněna rukojeť. Rukojeť je sklápěcí a slouží v normální poloze k rychlému
vysunutí a zasunutí hlavně a k přemístění kulometu v boji. Je-li rukojeť oto
čena vlevo dolů, postavena kolmo a zaklesnuta za ozub pístové trubice, užívá
se k držení kulometu při střelbě v chodu.
■ Úplné pouzdro závěru

K úplnému pouzdru závěru patří tyto samostatné části: a) pouzdro závěru, b) pís
tová trubice, c) hlavňová spojka se západkou a s pojistníkem, d) záchytka zásob
níku s vyhazovačem a opěrka závorníku, e) hledí, f) napínací klika s táhlem,
g) víčko pouzdra, h) dno pouzdra, i) pouzdrové čepy.

a) Pouzdro závěru nese hlaveň a vede závěr.
V předku vrchní části pouzdra závěru je lůžko hlavně a hlavňové spojky.
Uprostřed vrchní části pouzdra je nábojiště, jehož přední stěna tvoří záchyt
pro ozub přední stěny zásobníku. Pod nábojištěm na stěnách jsou drážky
pro víčko pouzdra. Zadní stěna nábojiště je přizpůsobena zadní stěně zásob
níku, je vyříznuta a tvoří ložisko pro vyhazovač a pro záchytku zásobníku. Ze
zadní stěny vybíhá můstek, v němž je otvor pro šroub k opěrce závorníku.
Vespod pod můstkem je lůžko opěrky závorníku. Nahoře v bočních stěnách
jsou drážky pro víčko pouzdra. Vzadu na vrchní části pouzdra jsou otvory pro
zadní pouzdrový čep.
V předku spodní části je lůžko se závitem pro pístovou trubici. Na vrchní
vodorovné ploše této části je jazýček k vedení hlavně. Uvnitř jsou drážky pro
dno pouzdra. Nad nimi jsou širší drážky pro lišty nosiče závorníku. Uvnitř zadní
části pravé strany jsou dvě drážky pro napínací táhlo. Spodní část vybíhá dole
v ouška, v nichž jsou otvory pro přední pouzdrový čep. Na levé straně pouzdra
je lůžko pro pouzdro hledí. Dole po obou stranách pouzdra jsou dvě zesilovací
žebra. V pravém žebru vzadu je vybrání pro napínací táhlo, končící příčnou
výztuhou, jež dole tvoří krycí můstek proti samovolnému vypadnutí napína
cího táhla. Na předním konci tohoto vybrání je záchyt pro napínací kliku.
b) Pístová trubice je zašroubována v pouzdře závěru a pojištěna proti otáčení
pojistníkem. Vpředu má zářez pro plynový násadec a několik zesilovacích
žeber. Ve střední části je lůžko pro objímku pístové trubice. Podpěrka hlavně
podpírá hlaveň a umožňuje snazší zavedení hlavně do pouzdra; po stranách má
dva otvory pro karabinku závěsného řemene. V zadní části před závitem je pís
tová trubice zesílena a má oko pro nosný hák tlumoku; pod ním je vybrání, do
něhož zapadá ozub sklopné rukojeti. Na dvou místech v střední části je trubice
zesílena a opatřena otvory pro unikání plynů.
c) Hlavňová spojka spojuje hlaveň s pouzdrem závěru. Uvnitř má šest třikrát pře
rušených žeber, vlevo je vrub pro pojistník spojky. Nahoře má ozub omezující
pohyb spojky. Hlavňová spojka vybíhá v raménko, v němž je uložena západka
k spojce. Západka je pérována zpruhou. Při dovírání se hlaveň částečně dota
huje. Při uzamčení hlavňové spojky zachytí západka na levé straně za pouzdro
závěru. Aby spojka nevypadla, je pojištěna pojistníkem.
d) Záchytka zásobníku se dá otáčet kolem čepu a přidržuje zásobník v nábojišti
za ozub na zadní stěně zásobníku. Záchytka zásobníku je nasazena na vyhazo
vač, jehož nos vyčnívá do pouzdra závěru a tvoří narážku pro dno nábojnice.
Pod můstkem vyhazovače je opěrka závorníku, upevněná šroubem. O ni se
opírá závorník, je-li závěr uzavřen.
e) Hledí je bubínkové a skládá se z pouzdra hledí, z klapky hledí, ze zpruhy, z vač
kového hřídelíku, z točítka a ze západky. Pouzdro je zasunuto do lůžka na levé
straně pouzdra závěru. Vnější strana pouzdra hledí je vytvořena v lůžko pro
točítko hledí. Lůžko točítka má okénko pro vzdálenostní stupnici točítka.
Klapka má tři raménka. Na dlouhém je zářez hledí, zadním se opírá o vodítko
a spodním zakřiveným klouže po výstředním vačkovém hřídelíku, jehož otáče
ním je zdvihána.
Na vačkovém hřídelíku je nasazeno točítko hledí, které má na vnitřní straně
vruby, do nichž zapadá západka, udržující klapku v dané poloze. Na vnitřním
obvodu točítka je stupnice od 200 do 1500 metrů. Hledí stavíme otáčením
točítka kupředu.
f) Napínací kliky užíváme k ručnímu opakování, tj. k otevření závěru. Je nasazena
na napínacím táhlu a vpředu má ozub, za který je během střelby přidržována
v přední poloze. Napínací táhlo má po stranách lišty, jimiž je vedeno v dráž
kách pouzdra závěru. Předním koncem zachycuje za ozub nosiče závorníku.
g) Víčko pouzdra uzavírá nahoře pouzdro závěru.
h) Dno pouzdra uzavírá dole pouzdro závěru. Vzadu má výhozné okénko, vpředu
je plné. V drážkách dna je pohyblivě uloženo smykátko s deštičkou. Smykátko
a deštičku v přední poloze upevňuje západka, která zapadne do drážky v plné
části dna.
i) Pouzdro závěru s pouzdrem spušťadla je spojeno dvěma pouzdrovými čepy.
■ Závěr
Závěr má tyto části: a) píst s kolíkem, b) nosič závorníku, c) závorník, d) úderník
s kolíkem, e) úderníkovou zpruhu, f) vytahovač, g) opěrku vytahovače, h) zpruhu
k vytahovači.
a) Píst je dutý, na třech místech zesílený pro lepší těsnění a vedení pístu v pístové
trubici. Přední zesílení je vypracováno v pístovou hlavici. Vzadu má závit na
spojení s nosičem závorníku a vybrání pro kolík k pístu, který zabraňuje otá
čení pístu při střelbě.
b) Nosič závorníku má vpředu lůžko se závitem pro píst a po stranách otvory pro
kolík k pístu. V přední části je vybrán, aby vyhazované nábojnice mohly pro
padávat výhozným okénkem. Na každé straně má vodicí lištu, kterou je veden
v drážkách pouzdra závěru. Pravá lišta je ukončena ozubem pro napínací táhlo.

Nahoře má dvě krátké lišty k vedení závorníku. Dále má dva unášecí ozuby,
kterými při zpětném pohybu zabírá za ozuby závorníku. V zadní části je vypra
cován v zkosený můstek, po kterém klouže a zvedá se závorník při uzavírání
závěru. Zkosený můstek je ukončen výstupkem, který při uzavírání závěru
narazí na úderník. Vespod je vybrání pro spoušťovou páku a v zadní stěně má
lůžko pro předsuvnou tyčinku.
Pod pojmem „uzavírání“zřejmě myslel tvůrce předpisu

[ uzamykání, tj. pevné zapření závorníku proti otevření tlakem
z nábojové komory.
c) Závorník má uvnitř lůžko pro úderník a úderníkovou zpruhu. V přední stěně

závorníku je lůžko pro dno nábojnice s otvorem pro zápalník. Vpředu má dvě
drážky, kterými je veden v lištách na nosiči závorníku. Mezi nimi je lůžko pro
vytahovač, pro opěrku a pro zpruhu opěrky. Vespod na zadní části má dva uná
šecí ozuby, do kterých zabírají při zpětném pohybu ozuby nosiče závorníku.
Uprostřed zadní části je otvor pro kolík k úderníku. Na vrchní ploše je závorník
vypracován v zasouvač nábojů s drážkou pro vyhazovač. Vzadu nahoře vybíhá
v opěrnou plošku, kterou se závorník, když je závěr uzavřen, opírá o opěrku
závorníku. V zadní stěně je vybrání pro hranolovitý výstupek nosiče závorníku.
d) Úderník se pohybuje v lůžku uvnitř závorníku. Vpředu je zúžen v zápalník
a vzadu je dvakrát zesílen. V zadním zesílení je vybrání pro kolík k úderníku,
e) Úderníková zpruha je navlečena na úderníku. Předním koncem se opírá o osa
zení uvnitř závorníku a zadním o zesílenou část úderníku,
f) Vytahovač je uložen v lůžku na spodku závorníku. Vpředu nahoře má drápek
k zachycení obruby dna nábojnice.
g) Opěrka vytahovače přidržuje vytahovač. Vpředu má hlavičku s malým ozubem,
jímž se opírá o šikmou plochu vytahovače.
h) Zpruha k vytahovači je navlečena na čepu opěrky. Předním koncem se opírá
o hlavičku opěrky, zadním o vnitřní stěnu v závorníku.
■ Spušťadlo
Spušťadlo se skládá: a) z pouzdra spušťadla s výztuhou pažbičky, z pažbičky
a z pryžové odrážky, b) ze spouště, c) z rozpěrky s rozpěrnou zpruhou, d) z přeru
šovače, e) ze spoušťové páky, f) ze zpruhového vodítka se zpruhou k spoušťové
páce, g) z pojistky se záskočkou.
a) Pouzdro spušťadla uzavírá dole a vzadu pouzdro závěru. Ve dně je otvor, jímž
prochází spoušť. Dole vybíhá v lučík a v trubkovou matici pro výztuhu paž-
bičky. Zadní část má vpředu nahoře otvor pro zadní pouzdrový čep. Vzadu
vyúsťuje v trubkovou matici pro trubku předsuvné zpruhy. Dole na pravé
straně je výřez s drážkou pro napínací táhlo. Výztuha pažbičky je trubka, mající
nahoře závit k zašroubování do trubkové matice pouzdra. Na výztuhu je navle
čena pažbička. Vyhazované nábojnice se odrážejí o pryžovou odrážku, která
má uprostřed otvor pro přední pouzdrový čep, jímž je přidržována v lůžku.
b) Spoušť je dvouramenná páka: je uložena v pouzdře spušťadla otáčivě kolem
spoušťového čípku. V původní poloze je udržována rozpěrkou.
c) Rozpěrka je uložena v lůžku přerušovače. Vpředu má rozvidlenou hlavičku,
kterou se opírá o spoušťový čípek, a vzadu je osazena.
d) Přerušovač má tři raménka. Předním raménkem je připojen pomocí kolíčku
k přerušovači se spouští. Vrchní je zakončeno šikmou ploškou a tvoří ložisko
pro pojistku. Zadní vodorovné se pohybuje v okénku spoušťové páky a je
zakončeno dvoustranným ozubem.
e) Spoušťová páka je douramenná páka, jejíž kratší horní rameno zabírá před
spuštěním do vybrání v nosiči závorníku. V delším spodním raménku je čtver
cový otvor, v němž se pohybuje zadní raménko přerušovače. Spoušťová páka je
uložena v pouzdře spušťadla otáčivě kolem čepu spoušťové páky.
f) Zpruhové vodítko je uloženo v pouzdře spušťadla. Na něm je navlečena zpruha
k spoušťové páce, která se jedním koncem opírá o základnu vodítka, druhým,
horním o kratší raménko spoušťové páky a přitlačuje je tak v normální poloze
do vybrání v nosiči závorníku.
g) Pojistka je dvojramenná páka. Jedno rameno je vytvořeno v hřídelík, uložený
v pouzdře spušťadla. Hřídelík má uprostřed vybrání se zkosenou hranou.
Druhé rameno se pohybuje vně po levé straně pouzdra spušťadla. V jednotli
vých polohách je pojistka zajištěna záskočkou.
■ Úplná pažba
Pažba je nasazena na pouzdře spušťadla. Rozeznáváme na ní krk a hlaviště.
Náleží k ní tyto samostatné součástky: a) předsuvná tyčinka, b) trubka před
suvné zpruhy s kloboučkem, c) předsuvná zpruha, d) nárazník se zpruhou,
e) chránítko napínacího táhla, f) botka, g) dvě zpruhy k botce, h) vidlice ramenní
opěry s ramenní opěrou, i) destička k závěsnému očku se závěsným očkem,
j) značkovací destička.

Po celé délce pažby je vyvrtán otvor pro trubku předsuvné zpruhy. Na pravé
straně má pažba vybrání pro chránítko napínacího táhla, pro destičku a pro
závěsné očko, na levé straně pro značkovací destičku.
a) Předsuvná tyčinka je uložena v trubce předsuvné zpruhy. Předním koncem
sedí v lůžku nosiče závorníku a přenáší tlak předsuvné zpruhy na závěr.
b) Trubka předsuvné zpruhy je uložena v pažbě. Uvnitř vpředu má obrubu pro
patku předsuvné tyčinky. S pouzdrem spušťadla (s trubkovou maticí) je spo
jena prstencem se závitem. Vzadu je trubka opatřena závitem pro klobouček
k předsuvné zpruze, který trubku vzadu uzavírá.
c) Předsuvná zpruha je uložena v trubce. Předním koncem se opírá o patku před
suvné tyčinky, zadním o klobouček k předsuvné zpruze. Předsuvná zpruha
vrací závěr do původní polohy.
d) Nárazník je uložen v pouzdře spušťadla a navlečen na trubku předsuvné
zpruhy. Tlumí zpětný náraz závěru. Je pérován nárazníkovou zpruhou, která je
navlečena na trubce předsuvné zpruhy a opírá se předním koncem o nárazník,
zadním o prstenec trubky předsuvné zpruhy.
e) Chránítko napínacího táhla je zasunuto dvěma postranními lištami v drážkách
vybrání v pravé stěně pažby.
f) Botka kryje hlaviště pažby a chrání pažbu proti poškození. Dole má ozub pro
záchyt botky a nahoře nástavec s ozubem pro záchyt západky botky. Záchyt
botky a západka botky přidržují botku k hlavišti pažby.
g) V lůžku hlaviště jsou dvě zpruhy k botce, které tlumí nárazy.
h) Vidlice ramenní opěry je nasazena na nástavec botky otáčivě kolem šroubu
k ramenní opěře. Dozadu vybíhá v dřík. Na dříku je nasazena ramenní opěra,
která se dá sklápět a přispívá k stabilitě kulometu při střelbě.
i) Destička k závěsnému očku je připevněna ve vybrání na pravé straně pažby.
Uprostřed má otvor pro závěsné očko, do něhož se zavěšuje karabinka závěs
ného řemene.
j) Značkovací destička je připevněna ve vybrání na levé straně pažby. Na ni se
vyráží u útvaru číslo kulometu.
■ Podstavec
Podstavec kulometu se skládá: a) z objímky pístové trubice se šroubem a vlož
kou, b) z křížové vidlice se šroubem, c) z vnější trubice nožky (pravé a levé)
se svěrkou a se šroubem, d) z vnitřní trubice nožky s patkou a e) ze zpruhy
k nožkám.
a) Objímka pístové trubice je uložena v lůžku na pístové trubici. Nahoře má
mazací otvor. Vybíhá ve dvě čelisti. Obě mají vybrání pro křížovou vidlici a pro
hlavu vnější trubice nožky. S křížovou vidlicí je spojena šroubem k objímce
pístové trubice. Vložka k objímce pístové trubice je uložena mezi čelistmi
objímky.
b) Křížová vidlice je spojena s vnějšími trubicemi nožek šroubem ke křížové vid
lici.
c) Vnější trubice nožky (pravá, levá) je uložena v křížové vidlici. Nahoře má hlavu
s okem pro šroub ke křížové vidlici a s lůžkem pro zpruhu k nožkám. Dole je
zúžena a na zadní stěně proříznuta. K sevření vnitřní trubice nožky má svěrku
se šroubem ke svěrce. Na šroub mezi čelistmi svěrky je navlečena vložka
k svěrce nožky.
d) Vnitřní trubice nožky s patkou (pravá, levá) je uložena ve vnější trubici nožky
a zajištěna proti vypadnutí drážkou, do níž zasahuje vložka ke svěrce nožky.
e) Zpruha k nožkám je uložena v postranních lůžkách hlavy vnější trubice a slouží
k rozevření nožek.
■ Zásobník
Zásobník se skládá: a) z pouzdra zásobníku, b) ze dna zásobníku, c) z destičky
k peru podavače, d) z podavače a e) z pera podavače.
a) Pouzdro zásobníku je z ocelového plechu. Má podobu ploché schránky,
nahoře i dole otevřené. Dole má k udržení nábojnic dovnitř zahnuté okraje -
přídržky - a vzadu výřez pro vodítko podavače. Dole na přední stěně je ozub,
který zapadá, je-li zásobník vsunut do pouzdra závěru, do vybrání v přední
stěně nábojiště. Zadní stěna je zúžena v žlábek pro vodítko podavače a má
dole ozub pro záchytku zásobníku. Boční stěny jsou vyztuženy třemi žebry,
nahoře jsou zahnuty a tvoří drážku pro dno zásobníku. Pouzdro zásobníku
pojme 20 nábojů klikatě nad sebou uložených.
b) Dno uzavírá pouzdro zásobníku. Je zasunuto v drážkách bočních stěn.
c) Destička k peru podavače se opírá o dno zásobníku a zajišťuje je proti vypad
nutí svou hlavičkou, která zapadá do otvoru ve dně. Uprostřed má vespod
záchyty pro pero podavače a ozub, zabraňující vysunutí pera. Chceme-li zásob
ník rozebrat, stlačíme hlavičku destičky a dno vysuneme.
d) Podavač přechází ve vodítko, jež je vybráno pro vyhazovač. Vnější stěna má
podélné vystupující žebro a tvoří jedno lůžko pro dva stupňovitě uložené náboje.
Na vnitřní stěně jsou vpředu po stranách dva záchyty pro pero podavače.

e) Pero zásobníku je horním koncem zasunuto v záchytech destičky k peru, dol
ním koncem se opírá o vnitřní stěnu podavače, v jejíchž záchytech je zasunuto.
Potřeby a výstroj ke kulometu vz. 26

K potřebám a výstroji kulometu náleží: a) násadec ke cvičné střelbě, b) plnička
zásobníku, c) vytahovadlo nábojnic ke kulometu vz. 24, d) speciální klíč ke kulo
metu vz. 26, e) dvoudílný škrabák, f) řemen a karabinky, g) závěsník plničky
ke kulometu vz. 26.
a) Násadec ke cvičné střelbě je válcovitý a vpředu je opatřen otvory jako tlumič.
Uvnitř vzadu má závit k našroubování na ústí hlavně. Vzadu má zářezy pro
pojistku tlumiče a osmihran pro speciální klíč. Má hladký vývrt, zúžený na
7 mm k dosažení dostatečného tlaku plynů na píst při střelbě cvičnými náboji.
b) Plnička zásobníků se skládá ze schránky, páky, sklápěcí rukojeti, záchytky ke
schránce a destičky ke schránce. Do schránky se vkládají náboje v páskových
zásobnících. Má záchytku ke schránce na zachycení ozubu přední stěny zásob
níku a destičku, která je vložena do pravé strany lůžka zásobníku. Náboje se
zasouvají do zásobníku pákou, která má pro snadné ovládání sklápěcí rukojeť.
c) Vytahovadlo nábojnic ke kulometu vz. 24 umožňuje vytažení přetržených
7,92mm nábojnic. Skládá se z trnu, rozpínacího pouzdra a narážecího pouzdra.
d) Speciální klíč ke kulometu vz. 26 je upraven tak, že je jím možno kulomet
úplně rozebrat. Má dvě ramena. Kratšího užíváme jako klíče k tlumiči a k cvič
nému násadci, čípků na jeho spodku jako šroubovníku k výztuze pažbičky.
Delší rameno má vybrání a je trubkovitě zakončeno. Na konci má dva vý
čnělky, šroubovník na klobouček k předsuvné zpruze. Ve vybrání je uložen
velký a malý šroubovník, šroubovník k matici rukojeti a šroubovník k matici
ramenní opěry.
e) Dvoudílným škrabákem odstraňujeme zbytky po spáleném prachu v pístové
trubici a v plynovém násadci. Skládá se ze škrabáku na pístovou trubici a ze
škrabáku na plynový násadec.
f) Řemen ke kulometu je 1,5 m dlouhý. Do přehybů obou konců jsou navlečeny
karabinky. Řemen je upevněn vpředu v očku podpěry hlavně a vzadu v závěs
ném očku na pravé straně pažby.
g) Závěsník plničky je navlečen na opasku při levém boku, užším raménkem
záchytu dozadu. Otevřenou plničku navlékneme vybráním ve dnu schránky
plničky na příčný záchyt závěsníku, pak plničku uzavřeme a rukojeť sklopíme.
Jiný pramen tvrdí, že k základnímu příslušenství kulometu
náležela kromě ponosného řemenu také náhradní hlaveň
v nepromokavém plátěném obalu obšitém kůží (viz dále)
a transportní schránka na 10 zásobníků. Kožený ponosný
řemen ke kulometu vz. 26, dlouhý 1 500 mm a široký 34 mm
a na obou koncích s karabinkami, nahradil v průběhu války
tkaný popruh, který pak sloužil i v poválečném období.
Příslušenství z Nauky o kulometu vz. 26

Nauka (návod k obsluze) z roku 1937 má nejen jiné členění potřeb a součástí
výstroje ke kulometu (kam ostatně počítá i zásobník), ale doplňuje je ještě o další
předměty (počty potřeb a součásti výstroje jsou uvedeny v předpise V-VII-15).
Jsou to:
• Souprava záložních součástek I ke kulometu vz. 26 (brašnička kulometného
střelce vz. 26), která obsahuje úplný závorník kulometu, stříkací olejničku
vz. 24, vytahovadlo přetržených nábojnic vz. 22/24, speciální klíč ke kulometu
vz. 26, mosazný trn ke kulometu vz. 26, dva náhradní pryžové odrážeče náboj
nic a v prázdném prostoru bílé čisticí hadříky a jemně mnutou koudel.
Provedení olejniček z pocínovaného plechu se v průběhu

let měnilo. Pryžové odrážeče vystřelených nábojnic byly
spotřebního charakteru (odrážeč byl navlečen na předním
spojovacím kolíku pouzdra závěru se spušťadlem). Výtahově
(vytahovadlo) přetržených nábojnic tvořilo narážecí pouzdro
odpovídající tvaru nábojnice, v němž byl našroubován
trn s půlkulatou hlavou s drážkou; dřík trnu byl k hlavě
kónický a na trnu bylo navlečeno rozpínací pouzdro s přední
částí opatřenou osazením se závitem. Rozpínací pouzdro
bylo podélně rozříznuté, což umožňovalo jeho roztažení
na kónickém přechodu dříku při pohybu pouzdra vpřed.
K obsluze bylo nutno dorazit závěr a pak jím pohybovat zpět.
(Vytahovač sloužil i pro opakovačku vz. 24.)
mm
• Speciální klíč ke kulometu vz. 26 sloužil k uvolňování a dotahování jednot

livých závitových spojů zbraně. V dutině klíče byly čtyři šroubováky z oceli

T2 Extra (14 260). Škrabák sloužil k vyškrabování nespálených zbytků prachu
z ústí plynové trubice a plynového kanálku hlavně.
• Plnička zásobníků sestávající z hliníkových dílů se používala k rychlému plnění
zásobníku z nábojových pásků vz. 25 s náboji po pěti kusech. Do prostoru plničky
se vložily 4 nábojové pásky, k naplnění zásobníku sloužily 4 pohyby páky.
• Pouzdro pro záložní hlaveň, obal z nepromokavé plachtoviny, vyztužený
nahoře i dole koženou obšívkou, uzavíraný chlopní se dvěma řemínky a nošený
na nosném řemenu.
• Kulometný zaměřovač pl. vz. 32.
• Podstavcový kůl, určený k pl. střelbě.
• Rektifikační stojánek.
Poslední tři součástky výstroje jsou popsány podrobněji v následujících samostat
ných oddílech.
■ Kulometný zaměřovač pl. vz. 32 (pl./PL - protiletadlový)

Kulometný zaměřovač tvoří základna, vidlice, kruhová muška a průhledítko.
Základna, kterou se zaměřovač upevňuje prostřednictvím zadního pouzdro
vého čepu na pouzdro zbraně a záchytkou základny vespod za pouzdro spušťadla,
má na levé straně lůžka pro sloupek zaměřovače a pro rameno zaměřovače. Slou
pek zaměřovače nese vidlici kruhové mušky zaměřovače, rameno zaměřovače
průhledítko. Vidlice zaměřovače nese kruhovou mušku s vnějším a vnitřním kru
hem. Oba kruhy jsou navzájem spojeny dvěma k sobě kolmými dlouhými paprsky
a čtyřmi krátkými paprsky. Dlouhé paprsky tvoří kříž. Kulička v průsečíku určuje
střed mušky. Vnější kruh přechází v čepy, kterými je muška uložena pohyblivě
ve vidlici, a je spojen s raménky excentrických hřídelíků. Na každém čepu jsou
drážky pro kolíkovou západku závaží, hřídelík má na konci osazení pro stavěči
kroužek s pojistným kolíkem. Na hřídelících jsou navlečena závaží, dovnitř kte
rých je vložena kolíková západka. Ta zapadne při otočení závaží do jedné ze dvou
drážek na hřídelíků mušky. Tím se zajistí kruhová muška bud v postavení pro
míření, nebo v postavení pro rektifikaci zaměřovače a pro jeho složení (je ve svislé
poloze). Průhledítko má do objímky vsazenu pryžovou očnici s přídržnou destič
kou. Destička má dva otvory pro fixační šrouby a uprostřed otvor pro míření. Šou
pátko v objímce má otvor pro míření bez plynové masky a na rozšířeném konci
výřez pro nastavení většího otvoru při míření s maskou. Do pryžového chránítka
se proti oslnění střelce vkládá filtr barvy řešetlákové zeleně.
Kulometný zaměřovač pl. vz. 32 se ukládá a nosí v kožené brašně.
Rektifikace zaměřovače
Kulomet se sklopenou pažbou se upevní do rektifikačního stojánku, vyrovná se
libelou podélně i příčně do vodorovné polohy. Rektifikační tabulka se zavěsí svisle
asi 10 m před kulomet tak vysoko, aby směřovala náměrná do středu spodního
kruhu tabulky. Kruhová muška se postaví svisle tak, aby byla raménka excentric
kých hřídelíků vychýlena vpřed, tj. ve směru míření. Potom se zamíří přiložením
oka na očnici přes kuličku ve středu kruhové mušky na horní kruh rektifikační
tabulky. Kulička se nastaví do středu horního kruhu tabulky sešroubováním nebo
vyšroubováním vidlice mušky v závitu sloupku zaměřovače, stranově posunutím
průhledítka ve stejném směru, ve kterém je muška stranově vychýlena.
■ Podstavcový kůl
Podstavcový kůl k protiletadlové (PL) střelbě zahrnuje vlastní kůl, kloubový držák
kulometu, nárazný špalík a palici.
Kůl je z tvrdého dřeva a má vespod železný hrot, nahoře pak hlavici s čepem.
Na čep se nasadí kloubový držák, složený z konzoly a ramena a na držák se upevní
kulomet. Nárazný špalík z tvrdého dřeva a palice slouží k zatloukání kůlu do země.
Špalík chrání při zatloukání čep hlavice.
■ Rektifikační stojánek
Stojánek slouží k rektifikaci PL zaměřovače kulometu. Připevní se šesti šrouby
k desce stolu (prknu) asi 40 cm za lištou s výřezy pro patky dvojnožky kulometu
vz. 26. Patky nožek se zasunou do výřezů v liště, kulomet se upevní přední částí
pouzdra závěru do kloubové části stojánku, sklopí se pažba a vyjme závěr. Kulo
met se vyrovná (otáčením stavěči matice a stavěcího šroubu) podélně i příčně do
vodorovné polohy.
Činnost kulometu při střelbě

Tato i další stati jsou převzaty z originálního návodu k obsluze.
Otevřený závěr
Je-li závěr otevřen, jsou jednotlivé pohyblivé součásti kulometu v těchto polohách:
Nosič závorníku s pístem je v zadní poloze, předsuvná zpruha je stlačena.
Spoušťová páka zabírá do vybrání na spodku závorníku a drží jej. Závorník je
v přední poloze na nosiči závorníku a jeho ozuby zabírají do unášecích ozubů

nosiče závorníku. Úderník vyčnívá hrotem zápalníku do lůžka pro dno nábojnice.
Vyhazovač vyčnívá z drážky v závorníku.
Činnost spuštadla
Tlakem na spoušť se dolní část spouště vychyluje dozadu a unáší přerušovač
kupředu, přičemž je rozpěrka stlačována. Přerušovač je válcovitou částí hřídelíku
pojistky snižován, takže zabírá svým spodním ozubem za spoušťovou páku a sni
žuje ji, čímž se uvolní nosič závorníku.
Činnost závěru
Tlakem předsuvné zpruhy na předsuvnou tyčinku a tlakem této tyčinky na nosič
závorníku je tlačen nosič závorníku s pístem a se závorníkem kupředu. Přitom zachytí
závorník svým zasouvacím ozubem za dno nábojnice, vysouvá náboj ze zásobníku
a zasune jej do nábojní komory. Při uzavření nábojní komory závorníkem zachytí
vytahovač za obrubu nábojnice. Po uzavření nábojní komory se závorník zastaví,
pohybuje se však ještě nosič závorníku s pístem. Při tomto malém pohybu nosiče
závorníku vpřed se vsune zkosený můstek nosiče do vybrání v zadní stěně závorníku
a zdvíhá jej do výše tak dlouho, až se opěrná ploška závorníku opře o opěrku v pouz
dře závěru a nastane uzamčení. Zároveň narazí hranolovitý výstupek nosiče závor
níku na úderník a vymrští jej vpřed. Zápalník udeří na zápalku a dojde k výstřelu.
Když střela minula oválný otvor v hlavni, vniknou plyny do spojovacího
kanálku plynového násadce a jím do pístové trubice. Tam narazí na hlavici pístu
a tlačí jej spolu s nosičem dozadu. Při počátku pohybu nosiče dozadu se sníží
závorník po zkoseném můstku a unášecí ozuby zaberou za ozuby závorníku.
Nastává odemčení závěru.
Při zpětném pohybu závorníku vytahuje vytahovač nábojnici z nábojní komory.
Když závorník dospěje do zadní polohy, narazí nábojnice na vyhazovač, který
vyčnívá z drážky na závorníku a nábojnice je vymrštěna výhozným okénkem dolů.
Přitom se odrazí svým krčkem o pryžovou odrážku. Při zpětném pohybu pístu
je zpět tlačena předsuvná tyčinka, která stlačuje předsuvnou zpruhu. Mezitím
unikly plyny z pístové trubice a nosič závorníku s pístem a závorníkem vykoná
pod tlakem předsuvné zpruhy touž činnost, ježto spoušťová páka je stále snížena
a nemůže zachytit za vybrání vespod nosiče.
Tento celý proces se stále opakuje, a tak se uskutečňuje střelba samočinná
(automatická). Přestaneme-li tisknout spoušť, přeruší se střelba, protože spouš
ťová páka zachytí za vybrání vespod nosiče.
Po vysunutí posledního náboje ze zásobníku a po jeho vystřelení zachytí se
závorník za vodítko podavače a zůstane v zadním postavení. Při snětí prázdného
zásobníku zachytí spoušťová páka za vybrání v nosiči závorníku a závěr zůstane
otevřen.
Činnost pojistky
Chceme-li střílet jednotlivými ranami, postavíme raménko pojistky na číslici 1.
Stiskneme-li spoušť, pohybuje se přerušovač kupředu ve vybrání hřídelíku po
jistky, jímž je v této poloze přidržován. Přitom zabírá svým horním ozubem za
spoušťovou páku, sníží ji a tím uvolní nosič závorníku. Při pohybu vpřed vypne
nosič přerušovač ze záběru tím, že jej sníží tlakem na zešikmenou plošku vrch
ního raménka. Tlakem zpruhy se vrátí spoušťová páka do své původní polohy
a zachytí za vybrání v závorníku. K vystřelení dalšího náboje je nutno nejdříve
uvolnit spoušť a pak ji teprve znovu stisknout.
Zajištění zbraně
Chceme-li kulomet zajistit, postavíme raménko pojistky na 0. Zkosená hrana hří
delíku se opírá o přerušovač a udržuje jej uprostřed čtvercového otvoru spoušťové
páky. Tím se pohybuje přerušovač při stisknutí spouště volně kupředu, nezabírá
žádným ozubem za spoušťovou páku, ta se proto nemůže snížit a závěr uvolnit.
Ochlazování hlavně
Velká rychlost střelby nezbytně vyžaduje ochlazování hlavně, aby se zabránilo pří
lišnému opotřebování vývrtu. Normálně se chladí hlaveň probíhajícím vzduchem:
stáhneme závěr dozadu a necháme nějakou dobu volně proudit hlavní vzduch.
Rozpálenou hlaveň můžeme také ponořit do vody, ale musíme ji pak řádně osušit,
zvláště vývrt a plynový násadec. Výměna hlavně trvá 5-8 vteřin.
Střelba cvičnými náboji

Používá se ostré hlavně. Musíme však vyšroubovat tlumič a místo něho našroubo
vat násadec pro cvičnou střelbu.
Rozebírání a skládání kulometu

Hlavní součásti kulometu se rozebírají a skládají velmi jednoduše, zásadně bez
jakéhokoliv nářadí.

Postup při rozebírání
1. Byl-li kulomet nabit, především jej vybijeme a zjednáme jistotu.
2. Hlaveň vyjmeme takto: nejprve povytažením sklopíme rukojeť a pootočíme
ji do horní polohy. Potom levou rukou odjistíme západku k hlavňové spojce
a hlavňovou spojku pootočíme na doraz. Tím je hlaveň uvolněna. Pravou
rukou uchopíme rukojeť a vysuneme hlaveň kupředu. Jde-li hlaveň těžko, ude
říme na rukojeť dlaní. Při vysouvání i zasouvání je nutno hlaveň nadzdvihovat.
Při zasouvání hlavně je nutno dbát toho, aby pojistka tlumiče byla v zářezu na
tlumiči nebo násadci pro cvičnou střelbu.
3. Zadní pouzdrový čep vysuneme vpravo a sklopíme pouzdro spušťadla s paž
bou.
4. Napínací klikou stáhneme závěr pravou rukou dozadu a levou rukou uchopíme
za vybrání vespod nosiče závorníku a závěr vyjmeme. Napínací kliku zasuneme
dopředu a pažbu s pouzdrem vrátíme do původní polohy.
5. Nosič závorníku přidržíme levou rukou a pravou uchopíme závorník, posu
neme jej dozadu, nadzdvihneme a sejmeme s nosiče závorníku.
6. Úderník vyjmeme tím způsobem, že jej stlačíme ukazováčkem levé ruky a pra
vou vytlačíme kolík k úderníku. Úderník se zpruhou vyjmeme.
7. Opěrku vytahovače se zpruhou stlačíme, nadzvedneme a vyjmeme ji. Tím se
vytahovač uvolní a můžeme jej vyjmout.
8. K důkladnému čištění a k výměně pryžové odrážky oddělíme pouzdro spu
šťadla s pažbou od pouzdra závěru vytlačením předního pouzdrového čepu.
Zároveň vyjmeme dno pouzdra.
9. Kulomet složíme opačným postupem, musíme však dbát toho, aby při vkládání
závěru do pouzdra byl závorník v přední poloze na nosiči závorníku. Po složení
se opakováním přesvědčíme o správné funkci mechanismu.
Dále rozebírat kulomet není vojínu dovoleno.
■ Důležitá upozornění
1. Pojistka nesmí být přestavována z jedné polohy do druhé při stištěné spoušti,
neboť touto chybnou manipulací by nastalo poškození nebo zlomení přerušo
vače.
2. Funkce kulometu smí být přezkoušena toliko s úplným závěrem, tj. i s vlože
ným závorníkem, aby bylo zabráněno poškození zubů nosiče závorníku.
3. Před střelbou je nutno se vždy přesvědčit, zda je hlavňová spojka dokonale
uzamčena.
Nastřelování kulometu provádí zbrojíř v přítomnosti zbrojního důstojníka
podle předpisu D-XIII-3.
■ Poruchy
Zajímavý je výčet možných poruch při střelbě a také návod, jak je třeba se v pří
padě poruchy chovat.
K vystřelení náboje nedojde pro nepodání náboje, případně pro selhanou.
Nedojde-li k výstřelu, sejmeme ihned zásobník, počkáme 15 vteřin a pak závěr
otevřeme.
a) Jestliže při otevření závěru náboj nevypadl a zjistíme-li nahlédnutím do ná-
bojní komory, že je prázdná, bylo příčinou nepodání náboje.
b) Jestliže náboj vypadl, je příčinou poruchy selhaná.
K a): Náboj není podán tehdy, když není podavačem dostatečně vytlačen, takže
zasouvač závorníku ho nezachytí. Příčinou toho bývá poškozený zásobník nebo
špatně uložené náboje v zásobníku nebo konečně pero podavače pokřivené, zpříčené.
K b): Selhaná může být zaviněna slabou předsuvnou zpruhou, ulomeným
zápalníkem, znečištěným lůžkem pro úderník, silnou úderníkovou zpruhou, vel
kým třením závěrového mechanismu a vypálenou nábojní komorou. Konečně těž
kým vysouváním náboje ze zásobníku, zaviněným buď přeplněním, nebo poru
chou zásobníku. Tato závada je způsobena tím, že energie předsuvné zpruhy byla
spotřebována před uzamčením závorníku k zasunutí náboje do nábojní komory.
Selhaná může být zaviněna také vadným nábojem.
Je-li hlaveň silně rozžhavena po vystřílení nejméně 200 ran v palbě dávkami,
je nutno postupovat velmi opatrně, neboť je nebezpečí, že se vznítí náplň náboje.
Proto opakujeme-li a selhavší náboj zůstane vězet v nábojní komoře, ihned spus
tíme a počkáme 15 minut. Teprve potom odstraníme náboj z nábojní komory.
Náboj se zpříčí v pouzdře závěru tehdy, narazí-li hrotem střely na pouzdro
závěru nebo na dno nevytažené nábojnice. Může se tak stát z týchž příčin jako
nepodání náboje (porouchaný zásobník) nebo při nabíjení prvního náboje pro
slabý tlak, nebo je-li vadný náboj příliš dlouhý nebo porouchaný, nebo zůstala-li
v nábojní komoře nevytažená nábojnice.
Nevytažení nábojnice z nábojní komory bývá zaviněno chybným nebo ulome
ným drápkem vytahovače, znečištěnou nebo vadnou nábojní komorou, poškoze
nou obrubou nábojnice nebo slabým zpětným tlakem.
Průraz zápalky bývá zaviněn dlouhým, zahroceným zápalníkem nebo křehkým
dnem kloboučku zápalky.

Přetržení nábojnice bývá způsobeno buď křehkým materiálem nábojnice, nebo
rozšířenou nábojní komorou.
Nevyhození nábojnice se vyskytuje jako:
a) přiskřípnutí nábojnice za dno,
b) vzpříčení nábojnice v pouzdře nebo
c) přiskřípnutí za krček.
K a) a b): Příčinou přiskřípnutí nábojnice za dno a vzpříčení nábojnice v pouz
dře bývá tlak plynů, způsobený značně již znečištěným nebo suchým mechanis
mem kulometu.
K c): Příčinou přiskřípnutí nábojnice za krček (dnem dolů) je opotřebovaná
pryžová odrážka nebo i velká rychlost střelby. Vyhozená nábojnice dostane
nesprávný směr a pak je zachycena nosičem závorníku a přiskřípnuta.
Nevypadne-li při opakování nábojnice, jež uvázla v nosiči závorníku, sejmeme
zásobník a poruchu odstraníme.
(Udržování a čištění kulometu bylo vynecháno.)
Technická data kulometu ZB vz. 26

ráže 7 ,9 2 m m
(s k u t e č n ý p r ů m ě r v p o líc h 7 ,8 4 m m )
celková délka 1 165 m m
délka hlavně 602 m m
délka úplné hlavně s tlumičem ohně 668 m m
hmotnost zbraně bez zásobníku 8 840 g
hmotnost úplné hlavně 2 460 g
obsah zásobníku 2 0 n á b o jů
hmotnost zbraně s plným zásobníkem 9 650 g
hmotnost zásobníku s 20 náboji vz. 23 810 g
hmotnost prázdného zásobníku 320 g
hmotnost pl. zaměřovače vz. 32 s brašnou 1 800 g
hmotnost brašničky pro kulometného střelce, 1 300 g

vz. 26
hmotnost pouzdra na záložní hlaveň 550 g
délka záměrné 568 až 590 m m
stupnice hledí 2 0 0 až 1 500 m po 100 m

(t a k é 2 0 0 a ž 2 0 0 0 m )
pokračování —»
pokračování
teoretická kadence 6 0 0 r a n / m in
praktická kadence c c a 1 8 0 - 2 0 0 r a n / m in
palební výška 300 mm
počet součástí 145
Značení a číslování kulometů vz. 26

Podle „Nauky o kulometu vz. 26“ (V-VII-5) jsou na ploše vrchní části pouzdra
závěru označeny kulomety vz. 26 výrobcem tovární značkou a výrobním číslem,
na levé straně pouzdra plným jménem továrny, na pravé nápisem Lehký kulo
met vz. 26. Od výrobního ročníku 1936 je na ploše vrchní části pouzdra závěru
ještě vyrytý malý státní znak a na pravé straně pouzdra nápis Kulomet vz. 26.
Jak ukáže další text, zmíněné označení se ale v průběhu času měnilo.
Veškeré součástky, na kterých to bylo možné, značkoval výrobce výrobním
číslem a přejímací orgán vojenské správy přejímací značkou (E, E3 a podobně),
lvíček a poslední dvojčíslí roku převzetí (např. 48 = 1948). V roce 1950 byl lvíček
nahrazen zkříženými meči. U útvaru vyrazil zbrojíř na značkovací destičku na
pažbě kulometu označení a číslo útvaru, jakož i pořadové číslo kulometu podle
předpisu D-XIII-3.
Značení v průběhu času

Na levé straně pouzdra závěru byl původně ve třech řádcích nápis ČESKOSLO
VENSKÁ ZBROJOVKA/AKCIOVÁ SPOLEČNOST/BRNO, později ve dvou řádcích
ČESKOSLOVENSKÁ ZBROJOVKA, A.S./BRNO, na pravé straně pouzdra ve třech
řádcích LEHKÝ KULOMET „ZB“ VZ. 26. Kulomety převzaté do roku 1927 se vysky
tují jak se ZB v uvozovkách, tak i bez uvozovek. Toto značení lze najít na zbraních
vyrobených v letech 1928 až 1933.
Kulomety byly zřejmě číslovány vzestupně a toto číslování skončilo pravděpo
dobně číslem 9 999. Následné číslování bylo založeno na maximálně čtyřmístných
výrobních číslech s velkým písmenem série, např. H, K, M.
Další varianta značení (pravděpodobně od roku 1936) byla jen mírně odlišná:
na levé straně pouzdra závěru zůstal nápis stejný, tedy ČESKOSLOVENSKÁ

ZBROJOVKA/A. S./BRNO, na pravé straně KULOMET VZ. 26. Horní plocha pouz
dra nesla velký státní znak (čs. lva) a nejvýše čtyřmístné výrobní číslo s velkým
písmenem série. Příčně k ose zbraně byla opět přejímací značka ZTÚ (Zbrojně-
-technického úřadu) v podobě písmene E (používaná do konce roku 1936) a zku
šební značky — lvíček a poslední dvojčíslí roku převzetí. V červenci roku 1936
byly ZTÚ rozlišeny čísly a ZTÚ při brněnské zbrojovce měl označení 3. Značení
tedy dostalo podobu E3, lvíček a poslední dvojčíslí roku převzetí. U dosud zná
mých exemplářů se tato přejímací značka vyskytuje ještě u kulometů vyrobených
v roce 1937. Exempláře s výše uvedenou variantou značení, ale bez velkého znaku
lva, se vyskytují ještě v roce 1939.
V následujících letech 1939 až 1940, kdy se kulomety vyráběly pro potřeby
německého OKH (Vrchního velitelství pozemních sil), zmizelo ze značení kulo
metů napřed slovo ČESKOSLOVENSKÁ a na jeho místě zůstala nepopsaná plocha
(takže na pouzdru je ve dvou řádcích asymetricky umístěn nápis ZBROJOVKA A.S./
BRNO), potom vypadlo firemní označení docela. Pouze na vrchní ploše bylo vyra
ženo výrobní číslo, zase ale bez doplňkového písmene série, takže určení roku jejich
výroby je velmi ztíženo. Navíc se také lze setkat s exempláři s výrobním číslem slo
ženým z římské číslice oddělené pomlčkou od tradičního arabského čtyřmístného
čísla, tedy například IV-1320. Kulomety vyrobené pro složky zbraní SS nesly ještě
jiné značení, například H SS PF 273, kde písmena SS byla runová. Na exemplářích
z válečné výroby lze také najít přejímací značku německého zbrojního úřadu zbro
jovky, a to v podobě orlice s písmeny WaA (Waffen Amt) a číslem 63.
V roce 1945 se v Brně nacházelo ještě 3 000 rozpracovaných kulometů, o které
měla zájem armáda, a tak dostala továrna povolení k jejich kompletaci. MNO
nařídilo přípisem ze 14. 9. 1945 označit je na pravé straně pouzdra závěru nápi
sem KULOMET vz. 26 v (v = válečný). (Stejně byly písmenem v označeny také
těžké kulomety vz. 37 zkompletované z válečných součástek.) Levá strana pouz
dra těchto kulometů nesla tradiční plný nápis ČESKOSLOVENSKÁ ZBROJOVKA/
A. S./BRNO, na horní ploše byl opět státní znak a v zadní části pouzdra přejí
mací značka E lvíček 45, nad kterou bylo poslední dvojčíslí roku převzetí, ale ve
větší velikosti. Další poválečnou variantu značení představují exempláře s levou
stranou pouzdra s nápisem ZBROJOVKA BRNO/NÁRODNÍ PODNIK, na horní
ploše pouzdra se státním znakem a výrobním číslem (dosud jsou známy jen kusy
bez dodatkového písmene). Ještě jiná varianta už nenesla na levé straně pouzdra
označení výrobce vůbec a na pravé straně jen VZ. 26. Na horní ploše pouzdra se
ještě nacházel státní znak, ale nad ním, blíže k záchytu zásobníku, bylo vyraženo
krycí označení tgf. (Tato krycí označení výrobců byla zavedena v září 1948 jakožto
náhrada za původní označení komerční. Podobně se značily nejen kulomety vz. 52
a vz. 52/57, ale také například malorážky ZKM 451.)
Setkat se lze s až pětimístnými čísly, kterým předchází velké písmeno. Exis
tují také varianty, kde horní část pouzdra nese přejímací značku ZTÚ (E45 lví
ček 50), u kterých je plný rok výroby 1950 vyražen vodorovně pod výrobním čís
lem. (Z roku 1950 existuje i exemplář, kde je přejímací značka lvíček nahrazena
značkou v podobě zkřížených mečů, což je vlastnická značka majetku armády,
zavedená 20. října 1948, která je v platnosti dodnes).
Kulomety vyrobené pro ozbrojené složky SNB nesly v místech přejímací značky
písmena NB (Národní Bezpečnost) a poslední dvojčíslí roku převzetí, např. NB 50.
Na pravé straně pouzdra už je jen označení VZ. 26.
Jak je zřejmé z předchozího, situace ve značení a číslování kulometů ZB vz. 26
je docela spletitá a nepřehledná. A to není uvedený nástin určitě zcela vyčerpá
vající. Situaci ještě komplikuje i to, že na nejrůznějších exportních variantách
lze pochopitelně najít odlišná značení v řadě nejrůznějších podob a s popisem
v cizích jazycích podle země určení dodávky.
Exportní zakázky kulometů ZB 26

Vývoj konstrukce lehkého kulometu a rozmanitého příslušenství k němu pokra
čoval v Brně i po zavedení tzv. „definitivního vzoru“ do výzbroje armády, a to
nejen kvůli některým slabinám tohoto vzoru (zejména technologické náročnosti
výroby), ale hlavně v důsledku potřeb a nejrůznějších požadavků exportu.
Čs. Zbrojovka totiž předváděla nový kulomet už od roku 1926 také v cizině
a pilně rozesílala propagační brožury o zbrani a nabídky. Export kulometů tak
začal skoro současně s dodávkami pro čs. armádu. Z druhé a třetí dvoutisícové
série se už také dodávaly kulomety prvním zahraničním zákazníkům. Rané
vzorky odebraly Litva a Portugalsko, potom Lotyšsko, Turecko, Kolumbie, Ekvá
dor, Jugoslávie, Bolívie a Chile. Brzy pak už následovaly podstatně větší zakázky:
501 a následně 800 kusů do Litvy, 400 kusů do Jugoslávie a v roce 1929 padesát
kusů do Ekvádoru a 1000 kusů do Číny. V témž roce dostala 1500 kusů Jugoslávie
a 100 kusů Persie (Írán). V roce 1930 byli nejlepšími zákazníky Čína (l 983 kusů),
Jugoslávie (l 500), Rumunsko (13), zájem projevila i Anglie (2 + 2 kusy), v roce
1931 pak Brazílie (l 000), Persie (Írán, 554), Siam (Thajsko) (500) a Čína (500).
Čína ostatně zůstala nejvěrnějším zákazníkem i v dalších letech.

Kulomety se vyvážely pochopitelně nejen v různých rážích, ale i s odlišnými
detaily a výbavami. Kulomet se vyráběl převážně v ráži 7,92 mm Mauser, pouze
pro Chile a Brazílii v ráži 7,0 mm (Chile 10/11? kusů zbraní v letech 1928 až 1929,
Brazílie 1 014/1 080? kusů v letech 1928 až 1931). V roce 1939 se vyvezlo 2 310 kusů
kulometů v ráži 7,92 mm Mauser také do Japonska, které ale následně zahájilo
výrobu vlastní kopie s označením Typ 99.
Export vlastních výrobků do ciziny pochopitelně představoval pro každou
firmu výborný byznys. Zkušenosti s ním měly ale zpočátku jen Škodovy závody
v Plzni, které měly po celém světě rozsáhlou síť svých zástupců. Ostatní firmy
(i brněnská Zbrojovka) se Škodovkou na tomto poli spolupracovaly. Brzy ale došlo
ke sporům a Zbrojovka si postupně vytvořila vlastní síť obchodních zástupců.
Při prodeji byla třeba znalost věci, obratnost a často i jiné metody, základem
ale pochopitelně musela být kvalita výrobku. Často také předváděli své zbraně
a účastnili se zahraničních soutěží sami konstruktéři. Tak třeba Václav Holek
využil během zkoušek v Anglii své pověstné invence a zručnosti, aby vlastno
ručně přes noc upravil v místních dílnách vzorkový „anglický11kulomet zkrácením
pístového mechanismu, na cestě z Rumunska pak zase ve vlaku promyslel úpravu
hlavňové spojky tak, aby nemohla z kulometu „vystřelit" špatně zajištěná hlaveň
(viz dále). Brněnská Zbrojovka navíc musela plně akceptovat některá speciální
přání zákazníka, a to často i za cenu menšího zisku z obchodu.
A tak do doby, než vyřídila Čs. Zbrojovka objednávky MNO z let 1925 až
1931, exportovala kulomety do světa v množství blížícím se přibližně počtu pro
čs. armádu. Vojenská správa proti takovému exportu neměla námitky, i když zpo
maloval vlastní dodávky pro armádu. Půjčovala naopak firmě pro export i kulo
mety z vlastních objednávek, protože měla zájem, aby náklady na investice a vyšší
licenční poplatky (které se promítaly do ceny zbraní) nesli také cizí zákazníci
a aby tisíce vyfakturovaných kulometů, zakotveného v licenční smlouvě, bylo
dosaženo co nejdříve. Z tohoto titulu také inkasovala značné částky Česká prů
myslová banka, která licenční poplatky vybírala. Brněnská Zbrojovka se zase
naopak chtěla licenčních poplatků zbavit. Vykoupila proto v roce 1928 licenční
poplatky z dodávek pro evropské země s výjimkou Československa a Rumunska
paušální částkou 2,5 milionu korun, roku 1930 se jí pak podařilo vykoupit licenci
a sublicenci pro Rumunsko za částku 3,5 milionu Kč. Podmínkou banky ale zase
bylo, aby V. Holek odvolal svou žalobu na Zbrojovku Praga, kterou v roce 1930
zažaloval, protože mu nezaplatila podíly dohodnuté v roce 1926. Vynálezce se
pochopitelně cítil poškozen i výkupem licenčních poplatků, protože výkup rušil
kusové poplatky, na kterých měl podíl. Na nátlak domovské firmy se nakonec
spokojil se 4 % licenčních poplatků, které bance zbývaly.
► Další vývojové varianty kulometu

ZB vz. 26
Od původního vzorku Praga vz. 24 k „definitivnímu" vzoru 26 prošla zbraň razant
ním vývojem, viditelným na první pohled. Důležité bylo odstraňování počátečních
nedostatků a zvyšování odolnosti a trvanlivosti součástí. Od roku 1927 prováděl
např. Zbrojně-technický úřad v Brně trvanlivostní střelby s různým hlavňovým
materiálem. První série kulometů vz. 26 měla hlavně z oceli Poldi WO 2, podle hlá
šení s trvanlivostí 11 000 až 12 000 výstřelů s normálními náboji, později se začal
používat materiál Poldi CKV s trvanlivostí 13 000 až 14 000 ran. Pouzdro závěru
mělo podle hlášení z počátku roku 1929 trvanlivost asi 250 000 ran a závorník
60 000 ran. Trvanlivost pouzdra se zvýšila zejména parciálním kalením nejvíce
namáhaných míst. Zlepšila se i trvanlivost pružin, se kterými byly zpočátku
potíže. A tak by bylo možno pokračovat.
Informace o jednotlivých exportních variantách by vydaly samy o sobě určitě
na obsáhlou kapitolu, protože jednotlivá provedení pro toho kterého odběratele
se často dosti značně lišila podle jeho přání a lišily se také jednotlivé výbavy.
Bohužel o těchto nuancích dosud chybějí dostatečně přesné informace, určitý
náznak poskytuje jen přehled jednotlivých modelů zbraní tak, jak je zařadil do
své výzbroje po vypuknutí války německý wehrmacht („Kennblátter fremden
Geráts“ - viz kapitola „V německých službách"). Ani tyto kusé informace však
nejsou, jak se ukazuje, dostatečně přesné ani vyčerpávající.
Kulomet ZB 27
Ani tzv. definitivní kulomet ZB vz. 26 neodolal dalšímu vývoji. Ten se týkal nejen
výrobního zjednodušení vlastního závěrového mechanismu, ale postihl také regu
látor, pístový mechanismus a hlavňovou spojku. Tak se zrodil nový, odlišný typ
kulometu, označený jako ZB (vzor) 27, který ale byl pouze přechodným, vývojo
vým typem a nikdy se nevyráběl sériově. Zbraň se zkoušela v Anglii nejprve ve

standardní ráži 7,92 mm Mauser, po přepracování na britskou ráži 303 British
(7,7 mm) se pak kulomet zkoušel znovu v červnu 1931. Vzorky zbraně se vyrobily,
zřejmě pro účely nabídky v zemích Jižní Ameriky, také v rážích 7 mm a 7,65 mm.
Už u kulometu vz. 26 se také konstruktéři snažili zvýšit stabilitu zbraně pomocí
třetí nožky na pažbě a zkonstruovat pro protiletadlovou střelbu lehký podstavec,
aby se tak rozšířilo pole působnosti lehkého kulometu směrem ke kulometu těž
kému.
Spojka Košař
Právě s řešením podstavce úzce souvisí aféra kolem spojky Košař, která pak
zaměstnávala vojenskou správu téměř až do Mnichova.
V roce 1927 přihlásili pplk. Otomanský a Dr. Bergmann patent na pružnou
spojku, která měla sloužit k pružnému uložení kulometu na lehký podstavec, jehož
vynálezcem a propagátorem byl pplk. Kalhous. Už v témž roce nabízela tento vyná
lez vojenské správě jako prostředek, pomocí kterého se může stát lehký kulomet
„universální kulometnou zbraní“, pražská firma Košař a spol. Patent, vydaný v roce
1929, totiž firma Košař koupila a snažila se pak v letech 1929 až 1930 vynález uplatnit
a exportovat. Podstavec se spojkou Košař se zkoušel i v útvarech čs. armády, které
o tom podaly v roce 1930 celkem pozitivní hlášení. Vojenský technický ústav ale
podstavec odmítal jako komplikaci „...která neposkytuje dost přesvědčivé výhody".
Podstavec se spojkou znala a zkoušela také brněnská Zbrojovka, která se zabývala
podobným vlastním řešením. Zajímavý je závěrečný protokol o výsledcích kompa
rativních střeleb z podstavce ZB a podstavce firmy Košař z 31. května 1929, kde se
doslova praví: „Z celé střelby jest viděti, že 100% rozptyl z podstavce ZB jest lepší,
než z podstavce Košař. Mimoto se zjistilo, že jak pneumatická brzda, tak i zvláštní
spušťadlo na podstavci firmy Košař (upravený podstavec kulometu Schwarzlose,
pozn. autora), jsou zbytečné... a že jednoduchá brzda se zpruhou (ZB) úplně vyho
vuje". Podstavec ZB se zkoušel během roku 1929 a 1930 ještě několikrát a postupně
se upravoval (zkoušel se i pro „perský" kulomet ráže 7 mm), pak ale firma Košař
protestovala v roce 1930 u předsedy vlády, že Zbrojovka nabízí doma i v cizině pod
stavec, který zasahuje do jejích patentních práv.
Vojenský technický ústav (VTÚ), podřízený přímo ministrovi

MNO prostřednictvím náčelníka hlavního štábu, vznikl v roce
1925. Byly mu svěřeny úkoly studijní, zkušební a u prototypů m
i přejímací a vypracovával takticko-technické požadavky
I (TTP) jako určující zadání pro zbrojní průmysl. Od roku 1933
fungoval jako VTLÚ (Vojenský technický a letecký ústav),
po roce 1945 pak opět jako staronový VTÚ. Bez náhrady byl
zrušen k 1.1.1954.
Koncem roku 1930 o tom musel podat VTÚ zprávu osobnímu tajemníkovi
ministra. Zpráva sice vyzněla pro vynález zase nepříznivě, ale Čs. Zbrojovka
následně odvolala předvádění podstavce v cizině a zahájila patentní spor. Nako
nec proto k zavedení tohoto odpruženého podstavce vůbec nedošlo.
X
twli
US
:
Protože ale všechno souvisí se vším, dovolím si na tomto
místě malou odbočku, která však je, jak se ukáže dále, docela
důležitá: V roce 1928 dostala Čs. Zbrojovka pokyn k vyřešení
velkorážného protiletadlového (PL) a protitankového (PT)
kulometu. A tak vlastně začala historie „jednotné kulometné
zbraně“, která vedla postupně nejen k vývoji velkorážových
| kulometů ráže 13,4 mm, 20 mm, pak 14,5 mm a 15 mm, ale
v souvislosti s tím i k vývoji těžkého kulometu ZB vz. 37
(a také vynikajícího lehkého kulometu Bren). Všechny tyto
zbraně se řešily na jednotném principu, který se ukázal být
vhodný i pro větší ráže do 20 mm. O všech bude pojednáno
dále, aby se nenarušila a nepřetrhla vývojová linie lehkých
kulometů ZB, uprostřed níž se právě čtenář nachází.
jg
Kulomet ZB 30
Vraťme se ale k dalšímu vývoji kulometu ZB 27.
Největším podnětem k dalšímu konstrukčnímu vývoji zřejmě byla dodávka
pro Rumunsko, kde předváděla Zbrojovka v letech 1929 a 1930 kulomety ZB vz. 26
a ZB 27. Zkoušky totiž přinesly konstruktérům některé neočekávané poznatky
a nové zkušenosti. Jednou tam zapomněl střelec uzavřít po výměně hlavně hlav-
ňovou spojku, takže po prvním výstřelu vyletěla hlaveň asi 6 metrů kupředu.
Nepříjemný dojem zahladil V. Holek na místě slibem, že takové možnosti v krátké
době zabrání. Skutečně pak upravil hlavňovou spojku tak, aby nebylo možné
odpálení při nedokonale zajištěné hlavni.

U kulometu dodávaného do Rumunska se o 2 mm prodlužoval podkluz závor-
níku (tj. dráha jeho odemykání: viz Zpráva o zkouškách v Jugoslávii, úpravách
konstrukce), závorník měl zvětšené uzamykací plochy a odemykal ho upravený
nosič závorníku prostřednictvím odpruženého odemykače. Hlaveň s chladicími
žebry byla v zadní třetině značně zesílená. Kulomet měl dále u ústí hlavně za
prodlouženým tlumičem výšlehu otočný plynový regulátor, který škrtil plynový
kanálek ve tvaru příčného obdélníkového výřezu, zesílený pístový mechanismus,
jinak řešenou dvojnožku s většími patkami a sponou k jejich sepnutí dohromady
a pažbu upravenou pro použití třetí nožky pod pažbou a rozsevného zařízení.
Zápalník byl poněkud kratší, spoušťové ústrojí mělo střeleckou pohotovost, tedy
možnost okamžité střelby po výměně zásobníku za plný.
Tak vlastně vznikl kulomet ZB 30, ke kterému pak závod intenzivně vyvíjel
zařízení a doplňky ve zřejmé snaze dojít k víceúčelovému (univerzálnímu) kulo
metu: už zmíněná třetí nožka a rozsevné zařízení, různé podstavce, těžké excen
trické hlavně a zásobníky s větším obsahem nábojů, protiletadlová mířidla atd.
Délka zbraně vzrostala díky úpravám z 1 168 na 1180 mm a hmotnost z 8,89 na
9,65 kg. Kulomet ZB 30 se vyráběl souběžně s kulometem ZB vz. 26, na kterém se
také zase zpětně aplikovaly některé jeho nové prvky.
Smlouva na dodávky kulometů do Rumunska byla sice sjednána už v roce 1930,
kulomety ZB 30 se ale expedovaly mnohem později, protože královské Rumun
sko platilo liknavě. Pomalu postupovalo také budování kulometky Copsa Mica
v Cugiru, kde se měly kulomety vyrábět v licenci pro potřeby rumunské armády.
Kulomety ZB 30 ale nekupovalo pouze Rumunsko (kde byla posléze zahájena
i jejich licenční výroba), zájem o vzorky projevily také Estonsko, Anglie a Siam.
V roce 1932 se už prodalo - kromě dalších vzorků pro Anglii a Estonsko a vzorků
pro Španělsko, Peru a Turecko - také 180 kusů těchto zbraní do Brazílie. V roce
1933 následoval prodej 500 kusů Bolívii, 100 kusů Ekvádoru, 351 kusů Peru a něko
lika vzorků do Číny, Uruguaye a Argentiny. Podstatnější export se však rozběhl
až v roce 1934, kdy obchody i počty kusů nabraly na objemu. Bolívie koupila
1 902 kulometů, Peru 382 a Rumunsko 2 009 kusů, další vzorky pak putovaly
do Kolumbie, Habeše (Etiopie), Bulharska, Venezuely, Norska, Švýcarska, Brazílie,
SSSR a Turecka. V roce 1935 se kulomety vz. 30 dodávaly zejména do Rumun
ska (podle různých zdrojů 10 500 až 14 500 kusů). Kromě toho se prodalo jen
80 kusů do Bolívie a vzorky do Peru, Chile, Brazílie, Argentiny, Iráku, dva kusy
do Anglie a 4 kusy zakoupila na zkoušku Jugoslávie. V roce 1936 Rumunsko ode
bralo 4 103 kusů, dalších 200 kulometů se prodalo do Habeše, 550 do Ekvádoru,
5 675 do Turecka, 200 do Iráku, 300 do Peru a další vzorky do Španělska, Jugoslá
vie a Portugalska. V roce 1937 odebrala největší díl z vyvezeného množství 2 500
kusů Jugoslávie, 300 kusů Peru a 95 Rumunsko, v roce 1938 jich pak odebrala
Jugoslávie 11 000 kusů, 500 kusů Bolívie, 110 Venezuela, 4 Turecko, 2 kusy Argen
tina a 1700 kusů Afghánistán. Kulomety stejného vzoru ale nebyly pochopitelně
úplně stejné, lišily se podle požadavků odběratele. Tak například turecký ZB 30
se lišil od rumunského nejen v detailech a výbavě (dodávaly se k němu těžké,
ale i lehké „jezdecké11 hlavně), ale také materiálem a provedením hlavní, které
musely vyhovovat abnormálně přísným podmínkám. Pramen o výrobních zakáz
kách také bohužel nerozlišuje kulomety ZB 30 od ZB 30J, speciální úpravu pro
Jugoslávii (viz dále).
Kulomet ZB 30 se nabízel a vyráběl v podstatně širším spektru ráží než jeho
předchůdce. Většina zákazníků sice opět odebírala zbraně v ráži 7,92 mm Mau-
ser, některé země ale také v rážích 7,62 mm (Bolívie, Peru) a 7,0 mm (Guatemala,
Uruguay). V letech 1939 až 1940 ho dokonce odebralo, pravděpodobně v nevel
kém množství a v ráži 6,5 * 55 SE, Švédsko jako „Kulsprutgevaer m/39“. Údajně
pak sloužil během 2. světové války ve švédské armádě jako zbraň družstva a čety
a ještě po válce ho užívala švédská domobrana (Swedish Home Guard).
MNO pochopitelně kulomet ZB 30 znalo, protože dostávalo od výrobce k cen
zuře propagační brožury, ve kterých byly pojednány i podstavce, těžké hlavně
a další příslušenství, vhodné i pro kulomety vz. 26. Jedna varianta nesla například
označení „Universální kulomet ZB 30 (26) s těžkou hlavní11. O kulomet ZB 30 ale
MNO neprojevilo žádný zájem, a pokud jde o možnosti širšího nasazení kulometu
vz. 26, dospěla výzbrojní komise v roce 1933 jen k závěru, že se kulomet hodí
i k protiletadlové střelbě, a schválila pl. zaměřovač vz. 32 a kloubový držák vz. 32,
určený při protiletadlové (PL) střelbě k zakotvení lehkého kulometu na dřevěném
kůlu. Mnohem větší pozornost ministerstva však vzbudil kulomet vyvinutý podle
požadavků Angličanů.
Technická data kulometu ZB 30

ráže 7 ,9 2 m m (a d a lš í v iz v ý š e )
délka zbraně 1 1 7 7 m m (1 1 8 0 m m )
hmotnost hlavně 2 ,4 6 kg
hmotnost zbraně 9,1 kg
pokračování —>

pokračování
hmotnost prázdného zásobníku 0,32 kg

délka záměrné 568 mm
dělení hledí 200-2 000 m
teoretická kadence 550-620 ran/min
praktická kadence (maximální) 120-240 ran/min
820 ms_1 (náboj se špičatou střelou„S", pro
0 ostatní ráže pak v rozmezí 835-750 ms_1)
počet součástí 157
Příslušenství ke kulometu ZB 30
Soubor příslušenství specifikuje například německý návod k obsluze kulometu
z roku 1933 jako „Předměty sloužící k demontáži, montáži, čištění a údržbě“ takto:
4. Univerzální klíč.
5. Důlkař.
6. Průbojník z oceli.
7. Průbojník z mosazi.
8. Třídílný vytěrák se dvěma nástavci, ocelovým kartáčkem a nástavcem pro
hadřík.
9. Dlouhý (nedělený) vytěrák s ocelovým kartáčkem, žíněným kartáčkem na čiš
tění nábojové komory, nástavcem k čištění plynového válce, krátkým žíněným
kartáčkem k čistění nábojiště, vytahovadlem přetržených nábojnic, olejničkou,
dózou s petrolejem a kompletním tříčem (šábrem).
Jako zvláštní příslušenství, které rozšiřuje oblast použití lehkého kulometu
ZB 30 udává tentýž návod ještě zadní (třetí) nožku s rozsevným zařízením.
■ Příslušenství k univerzálnímu kulometu ZB 30 s těžkou hlavní

Návod k „Univerzálnímu kulometu ZB 30 s těžkou hlavní" uvádí jako součásti
potřebné k adaptaci lehkého kulometu na těžký zejména „kompletní těžkou hla
veň o hmotnosti 3,90 kg a zásobníky pro 20,30 a 35 nábojů". Kulomet ZB 30 s těž
kou hlavní tedy vykazuje především větší hmotnost hlavně (k lepší akumulaci
tepla v materiálu) a větší chladicí plochu žeber, a proto také její vyšší životnost.
Od běžného provedení ZB 30 se liší celá garnitura hlavně, tedy kromě samotné
hlavně také plynový násadec, regulátor a tlumič plamene a jeho pojištění.
K uložení kulometu je určen podstavec „0“ (nahoře se základnou tvaru pís
mene U uzavřeného vzadu kluzavkou) a se zadní zdvojenou nohou. Výměna kom
pletně adjustované lehké hlavně za těžkou a opačně je jednoduchá, konstrukce
obou odpovídá jednotné dvojnožce na plynovém válci. PL mířidla jsou stejná
jako u běžného modelu, objem zásobníků je zvětšen na 30 (35) nábojů. Úpravy se
pochopitelně projevily na hmotnosti zbraně: zatímco kompletní lehký kulomet
ZB 30 váží 9,20 kg, kompletní těžký kulomet bez zásobníku váží 10,60 kg a zásob
níky (podle obsahu) 0,32, 0,45 a 0,51 kg. Kompletní kulomet včetně podstavce pak
dosahuje úctyhodné hmotnosti kolem 23,4 kg.
m Hmotnosti kompletů a výměnných uzlů zbraně

hmotnost kompletní lehké verze ZB 30 bez zásobníku: 9,20 kg
hmotnost kompletní těžké verze bez zásobníku: 10,60 kg
hmotnost kompletní lehké hlavně s nosnou rukojetí: 2,50 kg
hmotnost kompletní těžké hlavně s nosnou rukojetí: 3,90 kg
hmotnost zásobníku na 20 nábojů: 0,32 kg
(Ostatní data zůstávají stejná jako u lehké verze ZB 30.)
Kulomet s těžkou hlavní tak představuje zbraň nahrazující do značné míry těžký
kulomet o celkové hmotnosti 35,42 kg.
Kromě uvedených podkladů existuje ještě návod pro obecné

příslušenství k lehkým kulometům ZB, bez specifikace
typu. Uvádí už výše popsaný třínohý podstavec pro lehké
kulomety ZB s jeho kompletními takticko-technickými daty
a instrukce k používání mířidel k obraně proti letadlům,
včetně jejich popisu (oválná muška), popisu montáže
na zbraň (vyobrazen je lehký kulomet ZB 30) a způsobu
míření.
Kulomet ZB 30J
Vznik tohoto typu vyvolala v podstatě dodávka kulometů do Jugoslávie. Jak už
vyplynulo z předchozího, byla Jugoslávie osvědčeným odběratelem kulometů ZB
od samého začátku. V roce 1928 sice koupila jen vzorek, o rok později ale už celých

1 500 kusů kulometu vz. 26, v roce 1930 pak dalších 1 500 kusů. V roce 1935 zakou
pila čtyři a o rok později dva vzorky kulometu ZB 30 jako předzvěst pro nákup
2 500 kusů v roce 1937 a celých 11 000 kusů v roce 1938.
Počty kulometů vyrobených a dodaných v letech 1927

až 1938 do jednotlivých zemí jsou - pokud není uvedeno
jinak - čerpány z Václavem Holkem vlastnoručně sepsaného
a pečlivě vedeného seznamu zakázek, který se zachoval
v jeho pozůstalosti. Václav Holek byl totiž dobrý hospodář
a ekonom a vedl si pečlivou evidenci, aby nebyl škodný
ohledně licenčních poplatků, které mu náležely. Sumář
uvádí v jednotlivých letech k příslušnému datu a číslu
zakázky počet (zřejmě vyrobených) lehkých kulometů vz. 26,
vz. 30 a vz. 34 a od roku 1935 také těžkých kulometů vz. 35
a vz. 37. Tento originální soupis, psaný Holkovou rukou,
doplnil někdo - později a rukou méně vypsanou - ještě
tabulkou se součty jednotlivých typů kulometů, rozepsaných
už bez udání roku přímo na jednotlivé odběratelské země,
MNO, resp. příslušná policejní ředitelství. Někteří odběratelé
však nejsou uvedeni vůbec, jiní jsou zase označeni pouze
kódem.
Výše zmíněný sumář zakázek tak bohužel nerozlišuje ani kulomet ZB 30 pro
„ostatní země“ od kulometů „jugoslávských" označených interně jako ZB 30J,
předpokládám ale, že uvedené vysoké počty zbraní, konstruovaných speciálně
podle jugoslávských požadavků, jsou právě model ZB 30J. A jak se liší kulomet
ZB 30J, zavedený do výzbroje jugoslávské armády jako Model (M) 37, od „normál
ního" ZB 30?
Část hlavně před nosnou rukojetí a za ní je zesílená a nemá příčná žebra, ale
jemné vroubkování (pro ruku v rukavici). Hlaveň nese vpředu prodloužený tlu
mič výšlehu. Upravený plynový regulátor umožňuje jemné nastavení množství
i tlaku plynů přepouštěných z vývrtu hlavně na plynový píst. Podkluz nosiče,
tj. jeho dráha do začátku odemykání, je zvětšen zhruba na dvojnásobek, přibližně
tedy 15 mm: proto je kulomet zvlášť vhodný pro nekvalitní náboje, které vyka
zují pozdní zápaly. Na spodní ploše plynové trubice je oko pro montáž zbraně
na podstavec a v pažbě otvor pro zadní podpěru. Napínací páka na pravé straně
kulometu je sklopná. Hledí má dělení pro vzdálenosti 100-2 000 m, a to nejprve
po 50 m a pak po 100 m. Závěsné oko pod plynovou trubicí umožňuje upevnění
zbraně na trojnohý podstavec ZB 206, vyvinutý údajně právě pro ZB 30J a umož
ňující střelbu na pozemní i vzdušné cíle. Pažbu podpírá podpěra, kterou lze zafi
xovat na odměrovém segmentu podstavce.
Zbrojovka nejprve nabídla Jugoslávii kulomety ZB vz. 26, jenže ve zkouškách,
kterých se zúčastnila také početná cizí konkurence, kulomet neuspěl. Konku
rence navíc nabídla mnohem nižší ceny jak za vlastní kulomety, tak i za zařízení
kulometky v Kragujevaci. Jugoslávci už také znali nejnovější brněnské kulo
mety, a tak po zkouškách, kdy dali přednost kulometu Browning, vyslovili tvrdé
požadavky na ceny i typ nabízeného kulometu. Brněnská firma proto musela
jít nejen prudce dolů s cenou, ale nabídnout také typ ZB 30, a dokonce i ZB 34,
který ale ještě nebyl dostatečně zralý. Rýsoval se ztrátový obchod. Obavy o jugo
slávský trh a strach ze ztráty prestiže nutil firmu k ústupkům a ty zase plodily
starost, co tomu řeknou Rumuni, až zjistí, zač se prodávají kulomety do Jugo
slávie. A co víc, při zkouškách kulometů ZB 30 i 34 s novým jugoslávským střeli
vem se objevovaly nepříjemné závady, které si nakonec vynutily výše uvedenou
rekonstrukci zbraně. Nový typ - ZB 30J (jugoslávský) - byl proto enormně málo
citlivý k rozmarům střeliva.
Zkoušky v Jugoslávii, úpravy konstrukce

Podobně jako předvádění kulometů v Rumunsku (viz výše) byla podnětem k dal
šímu vývoji zbraní také snaha o jejich uplatnění v jugoslávské armádě. Situaci
podrobně dokumentuje zpráva o zkouškách v Jugoslávii z 16. května 1936 (bohu
žel bez podpisu, ale určitě alespoň z iniciativy V. Holka), ze které tu proto uvá
dím podstatné skutečnosti. Čtenář si tak určitě uvědomí, že mnohdy k uzavření
obchodu nestačilo zbraň předvést, ale záchrana situace nezřídka vyžadovala
bohatou invenci a rychlou reakci vynálezců.
Zpráva je rozdělena do dvou kapitol. První kapitola podrobně rozebírá a defi
nuje k nastínění situace pojmy podkluz a uzamčení. Podkluz je dráha nosiče
kupředu od místa, kde nosič zvedl závorník do úplně uzamčené polohy, až do
přední úvrati, kde dojde k odpálení náboje. Uzamčení závěru trvá po dobu
pohybu od místa odpálení až k místu, kde začíná nosič odemykat závorník. Práci
závěru při výstřelu totiž zásadně ovlivňuje stav a chování použitého střeliva. Při
dobré munici s rychlou iniciací nastává výstřel okamžitě, stará munice a munice
s opožděnými zápaly ovšem vyžaduje k zachování bezpečného uzamčení podkluz

podstatně delší. Zajímavá je ve zprávě uvedená tabulka délky podkluzu u někte
rých zkoumaných zbraní, kterou uvádím doslovně:
1. lehký kulomet ZB 26 československý - 8 mm
2. lehký kulomet ZB 30 A rumunský - 5 mm
3. lehký kulomet BREN anglický - 11 mm
4. těžký kulomet ZB-53 československý - 17 mm
5. těžký kulomet ZB-53 íránský - 20 mm
6. lehký kulomet ZB 30 jugoslávský (dnešní) - 20 mm
7. lehký kulomet Browning, starý typ - 19 mm
8. lehký kulomet Vickers-Berthier, starý typ - 19 mm
9. lehký kulomet Hotchkiss čs. model, starý typ - 6,5 mm
10. lehký kulomet Hotchkiss řecký model, starý typ (mladší než model čs.) - 9 mm
Zpráva dále připomíná, že u kulometů uzamykaných opěrnou plochou závor-
níku (kromě Hotchkiss) je třeba podle šikmosti uzamykací plochy ještě dalších
3-5 mm k vysunutí závorníku z uzamčení (během této dráhy se uzamčení zmen
šuje).
Nedostatečný podkluz se projevil poprvé v roce 1931 u rumunského lehkého
kulometu ZB 30 A. Proto byl zkonstruován model ZB 30 N s podkluzem o 2 mm
delším (střílelo se vesměs novou municí). Pak se projevil nedostatečný podkluz
u lehkého kulometu ZB 30 při soutěži v Turecku v roce 1932, kdy se „objevily při
střelbě starou municí výbuchy dnem“. Otázka většího podkluzu se řešila i v letech
1932 a 1933 u anglického lehkého kulometu v souvislosti se starou municí z roku
1916 s pozdními zápaly. Objevovaly se opět výbuchy dnem a zjistilo se, že pod
kluz musí být značný. Na základě těchto zkušeností s anglickým kulometem byl
zvolen značně větší podkluz také u těžkého kulometu ZB-53 v roce 1933 a 1934.
Podkluz se zvětšoval také u lehkého kulometu ZB 30 hned po prvních výbuších
dnem v Jugoslávii v listopadu 1935 (o jugoslávských zkouškách hovoří právě tato
zpráva). A na základě zkušeností s jugoslávskými výbuchy se ještě více zvětšil
podkluz u těžkého kulometu ZB-53 pro Írán počátkem roku 1936. K obdobným
výbuchům a zvětšování podkluzu prý docházelo také v Jižní Americe „a při dal
ších příležitostech11.
Pro nastínění situace při zkouškách a předvádění zbraní zde uvádím doslovně
druhou kapitolu „jugoslávské" zprávy. Jak vyplývá z následujícího přehledu, nepro
běhly zkoušky jednorázově, ale opakovaly se v několika termínech po potřebných
úpravách mechanismu.
■ Přehled jugoslávských zkoušek
1. Srpen 1935 - oficiální předvedení.
Předvedeny: ZB 30 normální, 2 kusy,
anglický model na munici Mauser, 5 kusů.
Domácí předzkoušky byly provedeny jugoslávskou municí SS dobré kvality.
V Jugoslávii zjištěno: Funkce u všech zbraní byla horší než u současně porovná
vaného lehkého kulometu Browning. K výbuchům tehdy ještě nedošlo, protože ještě
nepřišel na řadu nejhorší druh munice 1935-164. Protože se ukázala horší funkce
a větší počet zádržek než u kulometu Browning, byla stanovena nová soutěž.
2. Listopad 1935 - oficiální předvedení.
Předvedeny: ZB 30 normální, 2 kusy,
ZB 30 - 1 kulomet s hlavní navrtanou uprostřed podle
anglického způsobu,
1 kulomet normálního anglického provedení.
Všechny zbraně byly individuálně a pečlivě seřízeny. Jako alternativa byl po
užit též zápalník se šikmo seříznutou hlavičkou.
Domácí předzkoušky byly provedeny rovněž s municí dobrou.
V Jugoslávii zjištěno: Nepravidelná kadence a výbuchy dnem v důsledku prv
ního použití munice 1935-164. Protože kulomet Browning výbuchy nevykazoval,
rozhodnuta opět nová soutěž.
3. Leden 1935 - neoficiální zkoušky v Kragujevaci.
Předveden: 1 kulomet ZB 30 s částečně zvětšeným podkluzem asi o 2,5 mm,
se závorníkem „s pupíkem11, se zápalníkem oválným zmenšeného
průřezu a alternativně i se zápalníkem kulatým. U zápalníků pro
vedeno ještě větší zešikmení hlavičky.
Domácí předzkoušky byly provedeny s municí dobrou a částečně též s municí
špatnou 1935-164, které bylo k dispozici prozatím malé množství.
V Kragujevaci se střílelo větší množství (téměř 20 000 kusů) špatné munice
1935-164 a byla zjištěna nepravidelná kadence bez výbuchů.
4. Únor 1936 - oficiální předvedení.
Předvedeny: ZB 30 - 2 kusy s poněkud zvětšeným podkluzem v mezích mož
nosti při použití normálního pouzdra závěru, se závorníkem
„s pupíkem11a kulatým zápalníkem a s ještě více šikmo seříznutou
hlavičkou zápalníku. U jednoho kulometu činilo zvětšení pod-
kluzu asi 5 mm oproti normálnímu mechanismu, u druhého asi
6 mm, podkluz tedy byl 10 a 11 mm.

Domácí předzkoušky proběhly s asi 16 000 kusy špatné munice 1935-164.
V Jugoslávii zjištěno: nepravidelná kadence, jeden kulomet s výbuchy, druhý
bez výbuchů. Rozhodnuta nová soutěž s větším množstvím kulometů a při nej-
přísnějších podmínkách.
5. Květen 1936 - oficiální zkoušky.
Předvedeno: 10 kulometů ZB 30 s podkluzem 20 mm s použitím nového pouz
dra závěru, závorník „s pupíkem" a s uzavírací plochou samosvor-
nou, a s kulatými zápalníky s rovnou hlavičkou.
Domácí předzkoušky provedeny ve velkém měřítku přes 150 000 ran výhradně
municí špatnou 1935-164 s kadencí poměrně pravidelnou, bez jediného výbuchu.
Při domácích předzkouškách stříleno též alternativně s oválným zápalníkem prů
řezu 3,2 x 2 mm a se závorníkem „bez pupíku" bez jakékoli závady. Tím se doká
zalo, že 20 mm velký podkluz jugoslávské problémy úplně odstraňuje.
V Bělehradě se odstřílelo přes 160 000 ran touže špatnou municí z více kulo
metů s nepatrným zlomkem promile funkčních poruch bez výbuchů, čímž byla
jugoslávská zkušební komise o bezpečnosti našeho kulometu i při použití špatné
munice dokonale přesvědčena.
V další kapitole zprávy zkoumá autor celou řadu teorií k objasnění vzniku
nepravidelné kadence a výbuchů. Nakonec shledává všechny teorie jako více
méně správné, jako univerzální lék však nakonec pouze velký podkluz. Současně
si vyčítá, že neoprávněně přehlížel vliv velkého podkluzu kulometu Browning,
a kriticky hodnotí jednotlivé úpravy a ztrátu času způsobenou hledáním nové
kinematiky plynového a závěrového mechanismu, které měly zmíněné nedo
statky odstranit, ale neodstranily.
Technická data kulometu ZB 30J

ráže 7 ,9 2 m m
délka zbraně 1 204 mm
hmotnost hlavně 3 ,0 5 kg
hmotnost zbraně 9 ,5 8 kg
hmotnost prázdného zásobníku 0 ,3 3 kg
délka záměrné 496 mm
dělení hledí 2 0 0 -2 000 m
pokračování
pokračování
Technická data kulometu ZB 30J
kadence teoretická 5 5 0 - 6 2 0 r a n z a m in u t u
kadence praktická 1 2 0 - 2 4 0 ra n z a m in u t u
v0 8 2 0 m s ’ 1 (p r o š p ič a t o u s t ř e lu „S " )
počet součástek 16 3
Kontrakt, uzavřený nakonec v červenci 1936, zněl na 15 000 kulometů ZB 30J,

5 000 kusů z toho ale byla výměna za staré kulomety ZB vz. 26 dodané už dříve.
Jen slabou náplastí bylo, že si brněnská firma vypomohla kulomety vrácenými
při dodávkách do Číny. Typ ZB 30J byl opravdu dobrý a prodával se kromě Jugo
slávie i do jiných zemí, například do Bolívie (500 kusů v roce 1938), Afghánistánu
(l 700 kusů v roce 1938) a Venezuely (110 kusů v tomtéž roce).
Kulomety ZGB 33 a vz. 34 (ZGB vz. 34, ZGB 34)

Anglická armáda začala hledat náhradu za dosud užívaný lehký kulomet Lewis brzy
po roce 1920. V prosinci 1922 zkoušela americké kulomety Browning, BAR a nový
Lewis, dánský Madsen, francouzský Hotchkiss a v pozdějších letech proběhly ještě
čtyři srovnávací zkoušky, při kterých přibyly kulomety Darne, Vickers-Berthier,
Furrer a KE (Király-End), žádný z kulometů ale nevyhověl přísným požadavkům
odborníků Smáli Arms Committee (Výboru pro ruční palné zbraně). Pak se výbor
dozvěděl o existenci výborného československého kulometu ZB vz. 26 a anglický
vojenský přidělenec v Praze zakoupil v roce 1930 na jeho popud za 209 liber vzorek
kulometu ZB vz. 27 s trojnohým podstavcem a veškerým příslušenstvím. Kulomet
prošel v říjnu téhož roku úspěšně srovnávacími zkouškami s kulomety renomova
ných firem, když bez potíží vystřílel skoro 11 000 ran.
Protože byl ale kulomet v ráži 7,92 mm Mauser, požádali Angličané výrobce
o přepracování zbraně na anglickou standardní ráži 7,7 mm (303 British). Vzorek
kulometu ZB 27 pro okrajovou britskou munici, který potom předvedl Václav Holek
v Anglii, měl „zesílený regulátor typu estonského a podstavec starší konstrukce".
V červnu roku 1931, při zkouškách upraveného kulometu, se však objevily
některé závady vyplývající z odlišné konstrukce anglického střeliva. Kordit (nitro-
glycerinový prach) anglické munice totiž zanášel plynový válec sklovitou hmotou,
která se jen velmi těžko odstraňovala a působila po určitém počtu ran poruchy
kulometu, a objevilo se i vyrážení anglických zápalek úderníkem. A tak potřeba

zlepšit práci plynového mechanismu, vytahovače a úderníku, vyřešit přesun bodu
zásahu při teplé hlavni, umístit kulomet na podstavci v různých polohách a nově
umístit zaměřovače vyvolala nutné zásahy do konstrukce.
V roce 1932 se tak Václav Holek vypravil do Anglie s upraveným kulometem
ZB 30. Angličtí odborníci žádali na podkladě rozboru složení prachových plynů
odebraných v různých vzdálenostech od nábojové komory o odvod plynů asi
uprostřed délky hlavně, kde ještě byly plyny teplejší. Václav Holek tomuto přání
vyhověl na místě s využitím strojního zařízení vojenských dílen tím, že zkrátil
plynový válec a zhotovil nový plynový násadec podle přání komise. Tak se zaná
šení plynového válce z větší části odstranilo, a navíc se díky snížení hmotnosti
zákluzových hmot také zklidnila střelba.
Po návratu Václava Holka z Anglie se v říjnu 1932 začalo s novou konstrukcí
kulometu i podstavce. Při práci na vlastní zbrani byl velmi zdatným spolupra
covníkem Václava Holka už výše zmíněný Miroslav Rolčík, konstrukční práce na
podstavci jsou dílem konstruktérů Jana Ondříčka a Josefa Dobřemysla.
Nový kulomet ZGB 33 měl krátký plynový válec, nový, příčně řešený regulá
tor průřezu plynového kanálku a delší plynový násadec. Samočinné odstraňo
vání eventuálního nánosu zplodin hoření obstarávala otočná objímka dvojnožky.
Podstavec byl údajně „poněkud podobný anglickému41, ale k docílení protiletecké
polohy sloužila standardní puška, nasunutá na zvláštní záchyt jako třetí noha.
Spojení zadní části kulometu s podstavcem zajišťovala šroubovací třetí nožka
(podpěra) prostřednictvím sáněk posuvných po odměrovém segmentu podstavce.
Předvedení tohoto vzorku nového kulometu anglické komisi v Brně v lednu
1933 vedlo ještě k některým dalším konstrukčním úpravám, které se realizovaly
na deseti kulometech, objednaných a dodaných do Anglie v květnu 1933. Další
dva vzorky, zhotovené po důkladném konstrukčním propracování, byly dodány
na podzim roku 1933. Úpravy na těchto dvou kulometech zahrnovaly prodloužení
pouzdra vpředu, čímž se redukoval plynový válec na krátkou vložku zajišťující
současně polohu regulátoru, a jiné drobné úpravy. (V interních materiálech firmy
nejsou tyto zbraně značeny jako ZGB 33, ale jako vz. 34, i když odborná litera
tura - například Šáda a Karlický - nazývají vzorem 34 kulomet ZGB 33 upravený
pro náboj 7,92 mm Mauser (viz dále).)
V lednu až únoru 1934 se dva kulomety ZGB 33 podrobily dlouhodobým zkouš
kám, během nichž vypálily bez problémů 100 500 ran. Na podkladě těchto zkoušek
bylo objednáno koncem března 1934 dalších 44 kulometů a 15 podstavců. Výkresy
pro tuto zakázku se znovu revidovaly a upravovaly se tolerance. Kulomety,
označované jako ZGB 34 typ 1, byly dodány do Anglie v červenci 1934. Další
zakázka ze srpna 1934 (s dodací lhůtou do konce roku) na 15 kulometů a 15 pod
stavců byla údajně vyřízena počátkem ledna 1935 (údajně proto, že v interních
materiálech firmy tato zakázka úplně chybí, pouze v listopadu 1935 byly dodány
do Anglie dva kusy zbraní „vz. 34“; o podstavcích se citovaný materiál nezmiňuje).
Stejně tak chybí v těchto podkladech firmy dodávka „62 kulometů zdokonalené
verze ZGB 34 typ 2, už přímého předchůdce kulometu Bren“ (bez příčného žebro
vání hlavně), dodaná údajně během roku 1935. V roce 1937 pak ještě prokazatelně
dodalo Brno do Anglie 89 kusů kulometů „vz. 34“
Nový kulomet, známější právě pod označením „ZGB 33“, měl s původním mode
lem ZB vz. 26 společné vlastně už jen princip funkce a celkovou koncepci, způsob
výměny hlavně a pozměněný spoušťový mechanismus. Závěrový mechanismus
s odpruženým odemykačem byl podobný jako u ZB 30. Přesunutí odběru plynů
zhruba do poloviny délky hlavně přineslo zkrácení pístu a odlehčení pohyblivých
hmot, což zase vedlo k uklidnění zbraně při střelbě. Podstatnou změnou bylo
pouzdro závěru spojující hlaveň a uzamčený závěr a uložené v pouzdru zbraně
pohyblivě. Pouzdro při výstřelu zakluzovalo a pomáhalo tak tlumit rázy mecha
nismu při střelbě z podstavce ZB 206. (Tento unikátní konstrukční uzel vyplynul
z už výše zmíněného systému „jednotné kulometné zbraně", na kterém brněnští
konstruktéři pracovali už od roku 1928, zejména ze stavby kulometů velkých ráží.)
Zbraň měla přepínač kadence, takže mohla střílet jednotlivými ranami nebo dáv
kami. Byla pojištěna proti střelbě s nedokonale uzavřenou hlavňovou spojkou
a proti špatnému nasazení hlavně. Kývavým pohybem dvojnožky se automaticky
uvolňoval karbon usazený v pístové trubici. Vratná pružina působila v ose hlavně,
jiný byl také způsob rozebírání zbraně.
Na podzim roku 1934 se s „anglickým" kulometem seznámil přednosta I. odboru
MNO. „Je nutné," napsal pak ve zprávě z 22. října „aby naše armáda též využila
značného zlepšení lehkého kulometu a tento zlepšený typ postupně zavedla do své
výzbroje". Hlavní štáb později k hlášení poznamenal, že vojenská správa už objed
nala dva vzorky pro náboj 7,92 mm Mauser (sumář zakázek však uvádí dodávku
4 kusů kulometů vz. 34 dne 14. 6. a 1 kusu dne 16. 6.1935, V. Francev se zase zmi
ňuje o sedmi vzorkových kusech Brenu v ráži 7,92 mm Mauser) a že „... bude podle
výsledků zkoušek rozhodnuto, má-li být nový vzor postupně zaváděn".
Brněnská Zbrojovka vyjednávala v té době s Jugoslávií o dodávce 10 000 kulo
metů vz. 26 a o zavedení jejich výroby v Kragujevaci. Protože nemohla splnit
dodávku v požadované lhůtě do konce srpna 1937, žádalo MNO, aby jí oněch

10 000 kulometů pro jugoslávskou dodávku půjčilo. Slibovala, že zbraně nahradí
novými kulomety anglického typu. Porada na MNO v březnu 1935 s nabídkou sou
hlasila a připomněla přitom možnost vyměnit i zbývající kulomety vz. 26. Aby se
zkoušky s anglickým kulometem urychlily, objednalo MNO v květnu údajně ještě
dalších 5 kulometů vz. 34 (firemní prameny ale o těchto pěti zbraních opět mlčí).
Od začátku roku 1936 se předpokládala jejich sériová výroba, rostoucí ohrožení
republiky ale nakonec nedovolilo nákladné přezbrojování armády zahájit.
Dne 24. května 1935 podepsala výrobní firma s britským ministerstvem války
licenční smlouvu (smlouva byla vlastně podepsána „Jeho veličenstva hlavním
Státním sekretářem pro ministerstvo války“ a „Československou Zbrojovkou, a. s.
Brno“), kterou Zbrojovka postupovala Velké Británii právo vyrábět kulomet ZGB
model 33, tripod (trojnohý podstavec) a plničku (zásobníků), a to včetně přísluš
ných patentů nutných pro výrobu, ve státem řízených závodech. Smlouva zahr
novala také dodávku technické dokumentace, vzorových kusů, přípravků pro
výrobu i technickou pomoc při jejím zavádění ve státní zbrojovce (arzenálu) Royal
Smáli Arms Factory v Enfieldu (Middlesex). Technická pomoc, specifikovaná pří
lohou č. 2 smlouvy, zahrnovala: kompletní výrobní výkresy, specifikaci materiálů
včetně jejich tepelného zpracování, kompletní operační postupy, výkresy upí-
načů, šablon, nástrojů a měřidel, podrobnosti tolerančního systému pro výrobu
i kontrolu, osobní dohled zástupců majitele patentu, osobní seznámení zástupců
RSAF v Brně s podrobnostmi výrobních metod a možnost jejich výběru jakých
koliv typických výkresů upínačů (pro potřeby přípravy výkresů v RSAF). Všechny
rozměry měly být udány v milimetrech.
Státní sekretář byl oprávněn dodávat výrobky podle smlouvy Lordům komisa
řům Admirality a Státnímu sekretáři pro letectvo. Ve smlouvě byla také klauzule,
podle které se právo výroby vztahovalo kromě Velké Británie a Severního Irska
také na „všechny části říše Jejího Veličenstva, protektoráty, státy pod britskou
ochranou, mandátní teritoria, Súdán“. Kulomety, podstavce a plničky se směly
v Anglii „vyrábět v jakémkoliv počtu i pro Egypt a Irák“. Britská strana se zava
zovala platit licenční poplatek 3 libry za každou zbraň až do počtu 17 000 vyro
bených kulometů, při počtu od 17 000 až do 40 000 kusů činil licenční poplatek
2,15 libry a při počtu vyrobených kusů do 60 000 už jen 2 libry za kus. Za každý
tripod až do počtu 25 000 kusů dostala brněnská firma 0,60 libry, kromě toho
dostala dalších 30 000 liber za technickou pomoc. 25. říjnem 1949 byly kulomety
a jejich součásti, tripody a plničky prohlášeny za zastaralé a směly být prodávány
„jakémukoliv kupci“. Současně končilo tímto datem placení veškerých licenčních
poplatků (poplatky se také nevztahovaly na kulomety nad 60 000 kusů a tripody
převyšující 25 000 kusů. (Zvláště z dnešního „moderního44 pohledu je zajímavá
klauzule v bodě 21 „Korupční dary osobám ve službách koruny44, která zakazovala
majiteli patentu jakékoliv „dary nebo odměnění za jakékoliv počínání neb shoví
vání v počínání přítomném nebo minulém v souvislosti se získáním neb vyříze
ním této nebo jakékoliv jiné smlouvy pro Službu Jeho Veličenstva44 s odvoláním
na Zákony pro zabránění korupce z let 1889 až 1916.
Licenční smlouvu, kterou Zbrojovka postoupila Velké

r Británii právo vyrábět kulomet ZGB model 33, trojnohý
podstavec a plničku zásobníků, se bohužel objevit nepodařilo,
nedochovala se ani smlouva o příslušné technické pomoci.
Podařilo se však objevit smlouvu o technické pomoci B.S.A.
při výrobě britských verzí ZB-53 a ZB-60. Detailní specifikaci
této technické pomoci najde čtenář v pasáži o britském
velkorážovém kulometu BĚSA.
Kulomet Bren
Kulomet vyráběný licenčně v Anglii dostal označení BREN (zkratka složená
z prvních dvou počátečních písmen domovských měst výrobců BRno a ENfield).
Licenční smlouva ovšem neznamenala větší dodávky hotových zbraní do Anglie,
a neposkytovala proto ani důvod pro zařízení sériové výroby této zbraně v Brně.
Zbrojovka by byla ráda přešla k výrobě pouze typu ZGB vz. 33 nebo vz. 34, zřejmě
i z toho důvodu, že nové typy už měly velmi málo společného s konstrukcí váza
nou licenčními povinnostmi k České průmyslové bance a licenčními poplatky. Věc
byla uzavřena smírem: Zbrojovka zajistila za značnou odměnu prohlášení Václava
a Emanuela Holků, že upouštějí od své soudní pře se Zbrojovkou Praga, a banka
pak v květnu 1935 souhlasila s jednorázovou paušální náhradou za kusové licenční
poplatky, od kterých tak byly 30. červnem všechny kulomety ZB osvobozeny.
Ovšem naděje čs. vojenské správy na přezbrojení modernějším kulometem ani
přání brněnského výrobce zjednodušit si sortiment výroby se nesplnily.
Licenční výroba kulometů Bren

Konstrukce kulometu Bren byla odvozena nejen od konstrukce kulometů ZB vz. 26
a ZB 27, ale - jak už bylo ostatně řečeno - úzce souvisí také s vývojem brněnské

„jednotné kulometné zbraně" (zejména pouzdro závěru zakluzující spolu se závě
rem a hlavní). Vývoj byl zahájen počátkem roku 1929 a zahrnoval nejen vývoj
velkorážových kulometů (viz příslušná kapitola), ale také vývoj těžkého kulometu
ZB vz. 37, původně určeného k ověřování funkce kulometů velkorážových levněj
ším střelivem. A moderní konstrukční uzly systému se následně uplatnily také
u kulometů ZGB 33 a Bren.
Práce řídil Václav Holek, pod jehož vedením pochopitelně pracovala na jednot
livých úkolech také celá řada dalších zbroj ováckých konstruktérů. Vedle Václa
vova bratra Emanuela (který přišel do Brna z ČZ Strakonice) a Miloslava Rolčíka
uvádím jména alespoň šesti z nich: Dobřemysl, Caska, Ondříček, Jašek, Jestřábek
a Holub.
Kulomet Bren je zbraní česko-anglickou v pravém slova smyslu, protože účast
československého výrobce neskončila podepsáním licenční smlouvy a dodáním
dokumentace a vzorkových kusů, ale pokračovala i potom: během celé války pra
covala na výrobě Brenů více než stovka brněnských specialistů, kteří se dostali za
Kanál často velmi dobrodružnými cestami. Byli mezi nimi i konstruktéři Dobře
mysl a Caska.
Anglická výroba se připravovala v letech 1935 až 1937, kdy putovala „druhé
straně" technická dokumentace a vzájemné návštěvy odborníků byly velmi četné.
(Poslední výkres s rozměry v palcích nese datum z ledna 1935.) Zároveň se ale při
pravovala také výroba licenčních kulometů v Kanadě v novém závodě John Inglis
Company Ltd. v Torontu, Ottawa. Náběh výroby v Anglii byl ale velmi pomalý,
takže první kulomet Bren Mk I vyrobili v Enfieldu teprve 3. září 1937 a do konce
roku smontovali dalších 42 kusů. Teprve od května 1938 dosáhla výroba plánova
ných 200 kusů týdně a v září 1939, v okamžiku vypuknutí 2. světové války, se zvý
šila na týdenních 400 kusů, aby údajně dosáhla v roce 1943 úctyhodné kapacity
1 000 kusů kulometů týdně. Oficiální zavedení lehkého kulometu Bren Mk.I do
výzbroje anglické armády nese datum 4. srpna 1938. Bren Mk.I, který ostatně
vydržel ve výrobě nejdéle, pak postupně nahradil jednodušší model Mk.Il/1 nebo
spíše Mk.II, zavedený do výzbroje v červnu 1941, a model Mk.3 s kratší hlavní;
poslední, ještě jednodušší model Mk.4 se už příliš nerozšířil (viz dále).
Válka samozřejmě výrobu Brenů pořádně podpořila. Zatímco na jejím počátku
měli v Enfieldu objednávky na 15 512 kusů (které se podařilo dodat v květnu 1940),
smontovali tu v jejím průběhu celkem 220 000 Brenů Mk.I. Na každou zbraň se
počítalo se 40 zásobníky. Potřeba nových kulometů, které si britští vojáci rychle
oblíbili, si ovšem vynutila značné rozšíření výroby. Proto vypracovalo konsorcium
firem Monotype and May schéma rozložení výroby jednotlivých dílů kulometu
na řadu podniků po celé Anglii, přičemž důležité součástky bylo možno pro jis
totu získat z více pramenů. Hlavní součásti zbraně - nosiče závorníků, závor-
níky, pouzdra atd. - se vyráběly v nově založené továrně Bren Manufacturing Ltd.
Co. v Newcastle on Týne, pístové mechanismy dodávala britská filiálka českoslo
venské firmy Sigmund Pumps. Tato mozaiková výroba umožnila výrazně zvýšit
týdenní kvóty a omezila navíc negativní vliv masivního bombardování průmys
lových podniků. Racionální rozdělení výrobních fází a zjednodušení konstrukce
přineslo výrazné zlevnění výroby (cena modifikovaných typů Mk.Il/l a Mk.II za
jeden kus klesla například ze 40 na 30 liber).
Moderní kanadská zbrojovka John Inglis obdržela od British War Office první
objednávku 5 000 kusů Brenů Mk.I pro britskou armádu 3. října 1938, dalších
7 000 kusů si objednala armáda kanadská. Náběh výroby byl poměrně rychlý,
první zbraň opustila linku 23. března 1940. Pak následovaly postupně objednávky
v celkové výši 117 000 kusů a na ně navazovala výroba typu Mk.II, 56 000 pro
Kanadu a 42 999 v ráži 7,92 mm pro Čínu. Další zbraně v tomto provedení se
vyráběly pro potřeby hnutí odporu v evropských zemích. 17 000 kusů kulometů
produkovala od poloviny roku 1942 až do roku 1944 také státní zbrojovka Royal
Smáli Arms Factory v Lithgow v Novém Jižním Walesu v Austrálii. Její týdenní
produkce dosahovala 150 kusů zbraní.
V Indii naběhla vlastní výroba zjednodušené válečné verze Bren Mk.3 v původní
ráži 303 British v arzenálu SAF Ishapore až po válce. Pak se zde ale kulomet vyráběl
po celá padesátá léta (i zde proběhla vlastní konverze zbraně na ráži 7,62 mm NATO).
Základní charakteristiky zbraně

Kulomet Bren je zbraň pro náboj 303 British (7,7 * 56R) s pevnou, vzduchem chla
zenou hlavní, pracující na principu využití tlaku prachových plynů, odebíraných
plynovým kanálkem a regulátorem zhruba uprostřed délky hlavně. Plynový píst
působí prostřednictvím nosiče s odpruženým odemykačem na kývavý závorník.
Podstatným vylepšením je pouzdro závěru, spojující hlaveň se závěrem a zakluzující
při výstřelu v pouzdru zbraně proti pružině: významně se tak kompenzuje zpětný
ráz při střelbě z podstavce. Spoušťový mechanismus umožňuje střelbu jednotli
vými ranami (páčka přeřazovače směřuje dozadu na R = Round) a dávkou (páčka
kupředu na A = Automatic), při třetí, svislé poloze přeřazovače je zajištěno (S = Safe).
Kulomet je zásobován za segmentového schránkového zásobníku na 30 nábojů,
nasazovaného do šachty v horní ploše pouzdra závěru. Mířidla tvoří pevná muška

a stavitelné dioptrické hledí, muška i hledí jsou vyoseny vlevo. U základního typu
Mk.I se hledí nastavovalo klasickým bubínkovým mechanismem s pružinou, u poz
dějších typů už bylo jednodušší sklopné hledí rámečkové. Do drážek v levé bočnici
pouzdra se v případě potřeby zasouvala protiletadlová mířidla.
Zbraň byla vybavena sklopnou dvojnožkou s individuálně regulovatelnou
délkou nožek (u typů Mk.II a Mk.3 měly nožky stálou délku). K upevnění kulo
metu sloužil trojnohý „anglický11podstavec ZB 206 s jednou nohou vpředu, dvěma
vzadu a dlouhým odměrovým segmentem: kulomet tak získal větší stabilitu
a mohl simulovat úlohu kulometu těžkého. Na podstavec se kulomet upevňoval
pomocí příčných čepů pod plynovou trubicí a ve spodní části pažby. Upevnění
zadního úchytu v saních odměrového segmentu umožňovalo odměr v rozsahu
44°, šroubovací nástavec zadního úchytu s aretací dovoloval náměr stavitelný
v rozsahu +11,5° až -7,5°. Protiletadlovou polohu bylo možno zaujmout překlo
pením podstavce kolem obou zadních noh a jeho doplněním o třetí dvojdílnou
nohu, schovanou v rámu podstavce. Kulomet se pak nasadil předním čepem na
objímku, volně otočnou kolem konce nyní svislé přední nohy. Trojnoh měl i úchyt
pro náhradní hlaveň.
■ Doprava zbraně a příslušenství

Střelec č. 1 nesl zbraň, střelec č. 2 (vyzbrojený standardní opakovačkou Enfield
No. 4) tzv. „holdall“ - dlouhé pouzdro s hlavní, soupravou k čištění a náhradními
díly a „wallet“ - pouzdro s nářadím. Každé desetičlenné střelecké družstvo (sec-
tion, squad) neslo pro kulomet dohromady 30-32 zásobníků, tedy celkem zhruba
900 nábojů. Každý střelec družstva nesl dva, kulometník sám 4, velitel 4-8 a nabí
ječ 4-8 kusů zásobníků.
Odlišnosti kulometu Bren od ZB vz. 26

Hlaveň kulometu Bren je hladká (bez chladicích žeber), s nosnou rukojetí a bajo
netovým uzávěrem vzadu. Úsťovou část kryje navlečený plášť hlavně, integrující
také lehce kuželový tlumič výšlehu, nosič mušky s muškou a plynový násadec
s regulátorem. Nábojovou komoru obepíná otočná hlavňová spojka, zajištěná po
pootočení o 60° vlevo odpruženou západkou. Správnou polohu hlavně při zasou
vání určuje pero zapadající do drážky na horní ploše zadní části plynové trubice
za plynovou komorou. Po zkušenostech z Rumunska přibyl na hlavňové spojce
ozub, který brání pohybu nosiče do krajní přední polohy, není-li dokonale uza
vřena hlavňová spojka, a znemožňuje tak odpálení.
Posunutí plynového kanálku zhruba do poloviny délky hlavně vedlo ke zkrá
cení pístu a trubice a tím také k odlehčení zákluzových hmot a k uklidnění zbraně.
Nový čtyřpolohový, příčně uložený regulátor, integrovaný v jeden celek s ply
novým násadcem, pláštěm hlavně a hladkým tlumičem výšlehu bez perforace,
umožnil nastavit čtyři rozměry plynového kanálku. Rozšířenou plynovou trubici
s řadou výfukových otvorů kryla objímka dvoj nožky, jejíž relativní pohyb automa
ticky průběžně odstraňoval usazeniny karbonu. Při střelbě z podstavce bylo proto
nutno dvojnožkou občas pohnout, jinak byla po 100 až 150 výstřelech ohrožena
spolehlivá funkce zbraně: uvolněné usazeniny se pak vyfoukly otvory trubice, za
kterými byla clona chránící střelce před ohrožením horkými plyny a zplodinami.
Závěr je koncipován obdobně jako u ZB 27 a jeho pozdějších vývojových variant.
U kulometu ZB 26 zdvihal zadní konec závorníku dozadu ve vlnách stoupající výstu
pek v ose nosiče a snižovaly ho dva šikmé výstupky po stranách. Tyto výrobně kom
plikované řídící plochy nahradily nejprve dva jednoduché šikmé ozuby v ose nosiče,
ovládající zadní příčku závorníku, později přibyl odpružený odemykač (zadní, ode-
mykací část nosiče byla odpružena proti přední části, aby se zmírnily nárazy nosiče
na závorník během odemykání). Uzamčený závorník se opírá o uzamykací destičku,
přišroubovanou v horní části pouzdra pod záchytem zásobníku. Přední plocha ode-
mykacího výstupku nosiče bije při jeho doběhu do krajní přední polohy na šikmý
odpružený úderník. Vytahovač je vespod lůžka pro dno nábojnice, takže se náboje
vyhazují (tradičně) dolů. Po stranách otvoru pro zápalník obdélníkového průřezu
jsou v čele závorníku dva otvory o průměru asi 2 mm pro odchod plynů při případ
ném průrazu zápalky. K napínání slouží nezávislé táhlo na pravé straně kulometu,
které se po napnutí vrátí vpřed a v přední poloze zajistí sklopením.
Závěr zachycuje v zadní poloze automaticky záchytný ozub spoušťového
mechanismu. Po vystřílení zásobníku zachytí závěr v zadní poloze podavač, po
uvolnění spouště pak spoušťový záchyt (střelecká pohotovost).
Segmentový schránkový zásobník pojme 30 nábojů. Kulomet má zesílenou,
snadno odnímatelnou a sklopnou dvojnožku s teleskopickými nožkami a pojist
kou proti sevření. Po vyjmutí hlavně lze dvojnožku sejmout pootočením a vysu
nutím vpřed. Zbraň lze umístit na lehký podstavec. K tomu slouží oko na spodní
straně pouzdra zbraně a vzadu podpěra uchycená do pažby.
Pažba poněkud odlišného tvaru je konstruována tak, aby byla vodicí tyčinka
vratné pružiny vodorovná. Obepíná ji pružina nárazníku, který plní dvě funkce:
tlumí jednak náraz hlavně s pouzdrem závěru a závěrem při výstřelu, jednak náraz
závěru (nosiče se závorníkem) v krajní zadní poloze.

Kulomet byl záměrně konstruován k co největšímu omezení otřesů při střelbě:
hlaveň s pouzdrem závěru koná při výstřelu krátký zákluz (maximálně 6 mm,
prakticky jen asi 3 až 4 mm) ve vedení pouzdra spušťadla proti tlaku nárazníkové
pružiny. Zásadně se proto změnil postup demontáže: místo vyjmutí zadního příč
ného čepu spojujícího pouzdro spušťadla a pouzdro zbraně a vyklopení pouzdra
spušťadla s pažbou směrem dolů se zde vyjme jen zadní spojovací čep a hlaveň
s pouzdrem závěru i závěrem se vysouvá z drážek pouzdra spušťadla kupředu.
Všechny důležité díly zbraně jsou vyrobeny z nejlepší chromniklové oceli,
materiály hlavně a pouzdro závěru jsou legovány jedním procentem wolframu.
Před vypuknutím války účtovala údajně enfieldská zbrojovka britské vládě
40 liber za jednu soupravu, tedy úplný kulomet včetně hlavně a příslušenství.
Kulomet prošel za druhé světové války téměř všemi bojišti a je do dnešní doby
vysoce hodnocen. V Anglii se vyráběl ve velkých sériích a stal se hlavní automa
tickou zbraní skoro všech druhů vojsk. I po vzniku NATO se (po rekonstrukci na
náboj 7,62 x 51 NATO) užíval jako „7,62 mm lehký kulomet BREN typ L4“ (viz dále).
Jednotlivé verze kulometu Bren

Základní verzí kulometu Bren je zbraň Bren Mk.I ve standardní ráži 303 British
(7,7 mm), zavedená do výzbroje britské armády 4. srpna 1938. Má délku hlavně
635 mm, na rozdíl od vývojových verzí zbraně je hlaveň hladká, bez žebrování,
protože anglické střelivo je méně výkonné než střelivo Mauser a hlaveň se méně
hřála. Hmotnostně i výrobně to vlastnosti kulometu ještě zlepšilo. Celková délka
zbraně činí 1156 mm a zbraň váží s prázdným zásobníkem 10,2 kg. Podstavec váží
12,0 kg, kapacita schránkového segmentového zásobníku je 30 nábojů, bubnového
zásobníku 100 nábojů. Kulomet střílí kadencí 500 ran za minutu. Muška je stan
dardní pevná, klasické hledí kulometu ZB vz. 26 s bubínkem a pružinou je dělené
do 2 000 yardů (l 829 m). Dvojnožka má samostatně regulovatelnou délku nožek.
Původní typ Bren Mk.I byl postupně nahrazen jednodušším typem Bren Mk.II
(s jednodušeji frézovaným pouzdrem, dvojnožkou bez výškové regulace a s jed
nodušším hledím, bez „druhé dřevěné rukojeti11 na kolbě a opěrky na botce), zave
deným do výzbroje 6 . června 1941. V červenci 1943 ho následoval vylehčený typ
Mk.3 s hlavní zkrácenou o 70 mm a s pouzdrem Mk.I, určený pro jednotky výsad
kářů a boj v džungli. V Enfieldu se ho údajně vyrobilo 57 600 kusů, u firmy Inglis
pak dalších 3 000 kusů. Kulomety Mk.II a Mk.3 měly dvojnožku s pevnou délkou
nožek a jednodušší sklopné rámečkové hledí. Na Mk.3 pak bezprostředně navázal
ještě jednodušší Bren Mk.4 se zkrácenou hlavní a jednodušším pouzdrem modelu
Mk.II, který se už ale příliš nerozšířil. Oba poslední typy byly oficiálně zavedeny
do armády 18. června 1944.
Počty celkem vyrobených kusů kulometů Bren jsou v literatuře neúplné
a navíc se v různých pramenech liší. V. Francev například uvádí 15 512 kusů
kulometů Mk.I vyrobených v Enfieldu do května 1940, v průběhu války pak cel
kem 220 000 smontovaných zbraní tohoto typu. Počet výrobků doplnilo ještě
neznámé množství kulometů Mk.II a 57 600 kusů kulometů Mk.3. Kanadská
zbrojovka Inglis vyrobila údajně - jak už bylo řečeno - 5 000 kusů Mk.I pro brit
skou a 7 000 kusů pro kanadskou armádu, přičemž na uvedené počty navázaly
postupně objednávky až na 117 000 kusů. Na ně pak navazovala výroba Mk.II -
56 000 kusů pro Kanadu a 42 999 kusů pro Čínu - a dále pak „další zbraně pro
potřeby podzemního hnutí odporu v zemích obsazené Evropy". K nim je třeba při
počítat ještě 3 000 kusů kratší verze kulometu Mk.3. Státní zbrojovka Royal Smáli
Arms Factory v Lithgow (Nový Jižní Wales, Austrálie), jejíž týdenní produkce
dosáhla až 150 kusů, údajně vyrobila v období od poloviny roku 1942 do roku 1944
asi 17 000 kulometů Bren. Součtem jen těchto neúplných údajů se dostáváme
k číslu 525 599 kusů zbraní celkem.
Podle D. Th. Schillera vyrobily závody Enfield, Monotype a Inglis údajně do
roku 1945 dohromady 416 658 kusů kulometů Bren Mk.I, Mk.I Modified (Ing
lis) a Mk.II a k tomu 126 000 trojnohých lafet. Enfield sám prý smontoval asi
220 000 zbraní a asi 60 % z celkového počtu (přibližně 250 000 kusů) se vyrobilo
v Kanadě. K tomu je třeba ještě připočíst výrobu Austrálie a Indie.
Celkem tak dostaly během války spojenecké armády více než půl milionu
Brenů. Vojáci si je velmi oblíbili pro jejich spolehlivost, precizní střelbu a jed
noduchou údržbu. Zvláště výhodná byla rychlá výměna hlavně při nutnosti
dlouhotrvající střelby. Kulomet pracoval bezchybně i za těch nejtěžších klima
tických podmínek a uplatnil se ve výzbroji všech složek ozbrojených sil brit
ského impéria.
Pro střelbu proti letadlům se dobře uplatnil trojnohý univerzální podstavec.
Pro možnost střelby delšími dávkami byl vyvinut talířový zásobník na 100 nábojů,
nasazovaný pomocí jednoduchého adaptéru na místo běžného zásobníku segmen
tového. Sériově se vyráběla také konstrukce Motley, sloužící k vytvoření PL dvoj
čete. Komplet tvořila plechová sedačka, otočně upevněná na pevném podstavci,
na boku s trubkovým nosníkem stočeným před střelce. Na nosníku byl zavěšen
rám s dvojicí kulometů Bren, celek doplňovala PL mířidla. Zařízení umožňovalo
účinnou PL střelbu v kruhovém odměru a téměř neomezeném náměru.

Kulomety Bren byla vyzbrojena také obranná postavení,
která pomáhala zajišťovat především PL obranu například
letecké základny Hornchurch před Londýnem. Existovaly
dvě verze těchto zařízení. První verzi tvořila jen kulatá jáma
| v zemi obezděná cihlami (viz také PL nasazení těžkých
kulometů BĚSA). Druhá verze, tzv. Tátovy věžičky, byla
komfortnější: stejná obezděná jáma byla shora zakryta
' betonovým panelem a napojena na systém zákopů
dělostřelecké PL obrany. Ve stropním panelu byl velký
i kruhový otvor, obkroužený kolejničkou točny a překrytý
| betonovým zvonem tvaru komolého kužele se střílnou pro
kulomet uprostřed. Zvon měl vespod kladičky, pomocí kterých
se ručně otáčel na točně. Uvnitř věžiček byl prostor pro dva
muže - střelce z kulometu Bren a nabíječe. Zvon věžičky byl
na povrchu opatřen železnými oky, takže ho mohlo několik
mužů (po prostém zavěšení na obyčejný dřevěný trámek)
z točny sejmout. Ze všech Tátových věžiček, uspořádaných
kolem jmenované základny, se do dnešních dnů zachovalo
% v různém stavu devastace jen devět, z nich pak jen
| tři kompletní.
Blili 11É11
Bren se rozšířil také ve výzbroji obrněných vozidel motorizované pěchoty,

zvláště lehkých celopásových obrněných průzkumných a transportních vozidel
Carrier (zavedených oficiálně ve třímístných verzích jako Carrier Machine Gun
No 1 Mk.I, No 2 Mk.I a Carrier Bren), kde se lafetoval jeden kulomet Vickers nebo
Bren ve střílně vedle řidiče (kde ho také mohla nahradit PT puška Boys) a druhý
na otevřené korbě na přepážce za řidičem nebo na jednoduché teleskopické trub
kové lafetě nad motorem jako protiletadlový. Kulometem Bren byla vyzbrojena
i čtyřmístná verze Carrier Universal. Vozidlo Carrier jako takové bylo proto zná
mější pod synonymem „Bren Carrier11.
IP
Název Carrier (transportér, česky snad ,,přepravník“) doplňuje §
bližší označení dané výzbrojí: Bren, Mortar atd. Některé
I
prameny označují jako základní verzi čtyřmístný Universal
Carrier, přestože tato verze vznikla až po třímístném
Bren Carrieru. Kromě výše uvedené výzbroje mohla být
některá vozidla vyzbrojena také PT granátometem PIAT.
Universaly velitelů čet nesly zpravidla dvoupalcový (50,8 mm)
minomet. Carrier 3inch Mortar, známější jako Mortar
Carrier, přepravoval na zádi složený třípalcový minomet
a plnou korbu munice pro něj. Existovala také průzkumná
verze Scout, spojařská verze Universalu - Carrier Cavalry,
francouzská verze pro transport šesti pěšáků, kanadská
ohňometná verze Ronson (Wasp), verze Universalu jako
stíhače tanků s dvouliberním kanónem atd. Výčet verzí
není pochopitelně úplný.
Poválečný vývoj
Se zastavením výrobních linek v roce 1946 ovšem britská historie Brenů neskončila:
další vývoj kulometu byl diktován požadavkem nové munice. Experimentovalo se
nejprve s ráží 280 Enfield (7 x 43 mm) pro v Enfieldu vyvinutou útočnou pušku EM-1
koncepce bullpup, po standardizaci náboje 7,62 x 51 mm v rámci NATO se pak upra
vil pro toto střelivo kulomet Bren Mk.3, nesoucí pak prototypové označení X10E1.
Protože vykazovala zbraň při zkouškách dobré výsledky, přestavělo se v letech
1955—1956 na toto standardní střelivo 1 500 kusů Brenů Mk.3, které byly v listo
padu 1957 zavedeny do výzbroje jako L4A1. Pouzdro zbraně umožňovalo používat
nový dvouřadový zásobník na 30 nábojů, který se pozná podle menšího zakřivení
(do zadní části šachty se vložil nový komplet záchytu zásobníku s vyhazovačem),
ale také starý dvacetiranový zásobník pušky L1A1. Kulomety měly poněkud delší
hlaveň nové ráže se čtyřmi drážkami a nový tlumič ohně (a jednu hlaveň rezervní),
závorník vycházel z kanadského závorníku pro Breny v ráži 7,92 mm Mauser.
Po drobných úpravách (nejdůležitější bylo chromování šestidrážkového vývrtu,
které výrazně prodloužilo životnost hlavně, a zrušení střelecké pohotovosti) za
vedly do výzbroje Ministerstvo války i Admiralita novější typ L4A2, vyrobený
v počtu 7 600 kusů. Dvě hlavně na jeden kulomet nahradila opět hlaveň jediná.
Typu L4A3, postaveného na bázi zjednodušeného kulometu Bren Mk.II,
se vyrobilo jen 134 kusů pro armádu Libye.
6 900 upravených Brenů Mk.3 spolu s 500 kusy nově vyrobených zbraní vytvo
řilo typ L4A4 z roku 1961, opět s jednou hlavní s chromovaným vývrtem. Tyto
zbraně užívaly kromě britského Ministerstva války a Admirality také Ghana,
Libye, Rhodesie a Nigérie. 1000 těchto zbraní bylo dodáno také do Austrálie, kde
se k nim ve zbrojovce v Lithgow vyráběly hlavně a náhradní zásobníky.

Poslední do výzbroje zavedenou variantou Brenu byl Bren L4A5, který si jako
přestavbu Mk.II objednalo britské královské námořnictvo pro Royal Marině
Commandos v roce 1960. Následující typ L4A6 byl repasovaný L4A1 s chromova
ným vývrtem hlavně, verze L4A7 vznikla údajně na základě indické objednávky
(některé prameny ale také uvádějí, že se vyrobily pouze prototypy).
Na ráži 7,62 NATO přestavěli vlastní Breny také v Indii.
Značení kulometů Bren

První série zbraní vyrobených v Anglii měly vpravo vyražený nápis BREN GUN
Mk.I, ENFIELD, korunku a rok výroby, pozdější už pouze BREN Mk.I (Mk.II/T,
Mk.Il), rok výroby a přejímací značku. Typy Mk.3 a Mk.4 byly značeny na levé
straně pouzdra, kanadské kulomety nesly vpravo malý nápis INGLIS a pod ním
rok výroby. Výrobky jiných ráží než 303 (7,7 mm) měly výrazné označení ráže
vyražené nebo namalované na pravé straně pouzdra.
Poválečné konverze Brenu na ráži 7,62 mm NATO, přestavěné ze starších typů,
měly obvykle původní označení přeraženo dlouhou linkou a doplněno vedle
vyraženým novým označením L4A1 až L4A7 a vyznačením ráže 7,62 mm (někdy
dokonce jen ve formě samolepky). Odlišná značení měly také varianty australské,
indické a čínské.
Příslušenství kulometů Bren

Příslušenství kulometů Bren kanadské výroby (Inglis) tvořily:
• podstavec Mk.I, resp. Mk.II (podstavec Mk.I bylo možno nastavit nahoru
nástavnou tyčí s držákem kulometu pro PL střelbu, Mk.II sloužil jen pro
střelbu na pozemní cíle),
• rezervní hlaveň (označená číslicí 2 ) s pouzdrem,
• vytahovač přetržených nábojnic,
• dvě plechové nábojové schránky, každá pro 12 zásobníků,
• lapač nábojnic,
• brašna s náhradními díly a s univerzálním klíčem,
• souprava škrabáků k odstraňování prachových zplodin,
• olejnička,
• kartáčové vytěráky,
• sumky pro střelce z kulometu (Bren Gunner II), každá pro 3 zásobníky,
• ochranné pouzdro proti dešti (když zůstane zbraň na vozidle nebo v PL posta
vení).
Další varianty Brenů
■ Bulharský Bren
Celkem dosti známý je „bulharský 11 kulomet Bren, objednaný Bulharskem
v počtu 3 000 kusů 24. prosince 1938 v ráži 8 x 56R (Mannlicher). Kapacitu
zásobníku měl 25 nábojů. Neměl už základnu dioptrického hledí za zásobní
kovou šachtou, ale jen standardní základnu na levé straně pouzdra a bubín-
kové hledí stavitelné od 100 m do 2 000 m po 100 m. Na levé straně pouzdra
nesl dvouřádkové označení „ČESKOSLOVENSKÁ ZBROJOVKA, a. s./BRNO“.
Na horní ploše pouzdra byl bulharský státní znak a nad ním zdobná iniciála
cara Borise III.
Dodávka zbraní byla odeslána ve třech částech po tisíci kusech mezi 29. led
nem a 29. únorem 1940. 19. 9.1942 bylo Bulharsku dodáno ještě dalších 334 kusů
kulometů včetně náhradních hlavní a 116 kusů hlavní sólo, v létě 1943 pak - na
základě objednávky z 29. 7. 1941 - ještě 2 384 náhradních hlavní k dříve doda
ným zbraním. Kompenzací v hodnotě 8 6 (87?) milionů leva byly dodávky tabáku
a dřeva protektorátu.
m BESALMk.2
Kulomet BESAL Mk.2 je naopak variantou kulometu Bren, o které se toho mnoho
neví. Je to výrobně zjednodušená a levnější verze zbraně, kterou postavil v roce
1940 Harry Faulkoner, šéfkonstruktér známé zbrojovky Birmingham Smáli Arms
Company, když byla vybombardována zbrojovka v Enfieldu a výroba Brenů musela
být zastavena. K výrobě dílů využil v co největší míře levných výrobních techno
logií. Vznikly tak kulomety BESAL Mk.l a BESAL Mk.2 (303 British), koncepcí
velmi podobné původnímu Brenu, které ale měly pouzdro zbraně z dílů vylisova
ných z plechu, snýtovaných a bodově svařených.
BESAL Mk.2 měl zjednodušenou dvojnožku s pevnou délkou nožek, upev
něnou vpředu na plechové manžetě. Hlaveň, sice robustní a s pečlivě provede
ným vývrtem, měla povrch opracovaný jen hrubě. Nesla zjednodušený tlumič
výšlehu a mušku na šroubem stažené objímce, obsahující také plynový kanálek.
Zjednodušený plynový regulátor v přírubě plynového válce s chladícími žebry se
pootáčel špičkou ostrého náboje a v poloze ho zajišťoval příčný čep na řetízku.
Píst spojoval s nosičem závěru svislý spojovací čep s vroubkovanou hlavou dole.
Hlaveň fixoval v hlavě pouzdra závěru polokruhový čep, který se při demon
táži otáčel páčkou vpravo na pouzdru. Závěr měl zjednodušený pravoúhlý tvar,

závorník nad nosičem nesl plovoucí úderník. Během podkluzu nosiče se závor-
ník uzamykal dvěma pravoúhlými čepy na zadním konci do odpovídajících
vybrání v horní ploše pouzdra zbraně. Jednoduché překlápěcí hledí bylo určeno
pro 300 a 500 yardů.
Hlavní rozdíl mezi oběma modely kulometu BESAL byl ve způsobu napínání
a tvaru pažby. Mk.l měl táhlo pevně spojené s nosičem a pohybující se spolu s ním
a jednoduchou skeletovou kolbu, u modelu Mk.2 bylo nutno stlačit malou are-
tační páčku na pistolové rukojeti, posunout rukojeť kupředu a pak zase stáhnout
zpět (jako u kulometu ZB 37 nebo BĚSA); kolba (hlaviště pažby) byla dřevěná. Obě
verze bylo možno montovat na trojnohý podstavec pomocí dvou příčných čepů
na konci kolby a pod plechovým „předpažbím“, obě využívaly standardních zásob
níků kulometu Bren. Protože však výroba Brenů, a to i přes německé nálety, nedo
statek surovin a složitost výroby, následně zdárně pokračovala, vyrobil se údajně
BESAL (který ostatně byl ve své době vpravdě revoluční zbraní) jen v několika
prototypech a nikdy nebyl zaveden do výzbroje.
B S H U lliiM M ilL iSS W H 1=1J-.i !J11!»i i«w <•■ $ $ $ v jjW UlÉElHBBHpSSte

ráže 3 0 3 B r it is h (7 ,7 m m )
vývrt 4 d rá ž k y v p ra v o
kadence 6 0 0 r a n / m in
v0 7 4 4 m s '1
S Čínské verze
Samostatnou kapitolou v historii kulometů ZB a Bren by mohla být Čína. Tam
se v průběhu let exportovaly nejen kulomety vz. 26 a ZB 30 (viz výše), ale také
asi 43 000 kanadských kulometů Bren Mk.I v ráži 7,92 mm Mauser, které pomá
haly během válečných let čínské armádě v bojích proti Japoncům. Později slou
žily Breny také v Koreji, a to - jak jinak - na obou stranách fronty. Po převzetí
moci komunisty konvertoval vlastní čínský průmysl kulomety ZB i Bren na náboj
7,62 x 39 mm se zásobníky typu Kalašnikov. Tchaj-wan vyráběl Breny v americké
ráži 30-06 Sprg jako Typ 41. Ve stejné ráži také dodávala v roce 1947 Velká Británie
Breny do Itálie.
Export mateřské firmy
Brněnská Zbrojovka sama na výrobě svého nejlepšího a nejslavnějšího kulometu
Bren příliš nezbohatla. Zbraň se vyráběla - kromě výše zmíněných exemplářů pro
Bulharsko - údajně také pro Egypt (1060 kusů v letech 1936 až 1939), Irák (1936 až
1937 - 850 kusů) a Lotyšsko (1940 - 600 kusů). Další dodávky pro Egypt, holand
skou koloniální správu (1 000 kusů) a Jihoafrickou unii (3 000 kusů) už ale zne
možnila okupace.
Po válce se údajně zkoušel v Československu Bren upravený pro nový zkrácený
čs. náboj 7,62 x 45 mm, vývoj ale skončil jen u vzorků.
Ještě v květnu 1952 se zkoušel prototyp dosti neobvyklé

výcvikové pomůcky - malorážkového kulometu, o kterém se
jednalo na poradě VTÚ na podzim 1951. Zbraň ráže 5,6 mm
(vlastně plně automatickou malorážku) se schránkovým
jednořadým segmentovým zásobníkem pro 15 nábojů
nasazovaným shora bylo možno upevnit nad kulomety vz. 26,
I vz. 37, vz. 52 a Gorjunov, ale i na další zbraně větších ráží,
např. PLdvK vz. 53.
Bren dnes
Jak je vidět, je Bren dodnes živou zbraní. I když zavedla britská armáda do výzbroje
nový belgický kulomet MAG (L7A1) už v roce 1961, nebyl tím Bren z výzbroje úplně
vytlačen. Kvůli jeho spolehlivosti za všech podmínek a jednoduché údržbě se ho
odmítla vzdát námořní pěchota. Kulomety se běžně užívaly nejen při řešení konfliktů
v Severním Irsku a za války o Falklandy, ale údajně se bez nich neobešla ani válka
v Zálivu. Teprve nedávno začalo přezbrojování na úplně nový kulomet domácí kon
strukce L86A1 a Breny se začaly stahovat do britských válečných rezerv. A v armádách
řady zemí spadajících dříve do sféry britského vlivu (vázaných na Britské impérium),
jako jsou Indie, Pákistán a některé části Afriky, slouží modernizované Breny dodnes.
Technická data dvou nejrozšířenějších verzí Brenu

Typ B re n M k .l B re n L 4 A 4
ráže (mm/angl. palce) 7 ,7 / 3 0 3 7 ,6 2 x 51 m m N ATO
délka zbraně (mm) 1 155 1 133
délka hlavně (mm) 6 3 5 (5 7 6 ) 536
pokračování

—» pokračování
Technická data dvou nejrozšířenějších verzí Brenu
hmotnost zbraně
1 0 ,0 4 ( 1 0 ,1 ) 9 ,9 7
s prázdným zásobníkem (kg)
hmotnost hlavně (g) 2 850 -
hmotnost podstavce (kg) 1 2 ,0 ( 1 2 ,5 ) -
obsah zásobníku (nábojů) 3 0 ,1 0 0 30
hmot. prázdného zásob, (g) 490 -
hmot. zásob, s 30 náboji (g) 1 330 -
kadence (ran/min) 500 500
hlední dálka 2 0 0 0 yd 2 000 m
K u lo m e t y B re n M k .lll a M k .IV m a jí d é lk u h la v n ě 5 7 2 m m . O d M k .l se liš í M k .ll k a d e n c í

5 4 0 r a n / m in , M k .lll k a d e n c í 4 8 0 r a n / m in a M k .4 k a d e n c í 5 2 0 r a n / m in .
A Bren doma?
Na přezbrojení čs. armády lehkým kulometem vz. 34 nebylo po roce 1935 už ani
pomyšlení, vojenská správa ale zkoušela třetí nožku a „anglický11 podstavec
ZB 206. Ještě v roce 1935 nařídil hlavní štáb sledovat dál otázku „zvýšení stability
lehkého kulometu ZB vz. 26“ použitím třetí nožky a podstavce, ale bez náklad
ných úprav kulometu. Zbrojovka potom připravila v součinnosti s VTLÚ dvě
varianty zbraní s úpravami pro třetí nožku (s upravenou pažbou a s upravenou
botkou pažby), vhodné k použití rozsevného zařízení a k upevnění na anglický
podstavec. Úpravy se zkoušely v roce 1936 nejen ve firmě, ale i v armádě. Hlášení
od útvarů uznávala, že se touto cestou zlepší rozptyl (zaznamenala při střelbě
z podstavce do 1 500 m stejné výsledky jako u těžkého kulometu), vyjadřovala ale
také obavy z komplikací. Univerzální kulomet tak zůstal otázkou otevřenou a ve
výzbroji čs. armády zůstal i nadále lehký kulomet ZB vz. 26 (s některými trvalými
úpravami).
Souhrnné porovnání konstrukčního řešení

a technických dat kulometů vz. 26, 3 0,30J a BREN
„z pera" samotného Václava Holka (doslovné znění)
Ve složce Lehký kulomet, připravené před válkou (a aktualizované za okupace
vyškrtnutím termínu Československá z názvu zbrojovky), kterou podle stylu
psal s největší pravděpodobností sám Václav Holek, čteme pod nadpisem Úplně
stručný popis lehkého kulometu ZB (styl i jazyk jsem záměrně ponechal):
Lehký kulomet ZB je ruční automatická zbraň s lehce vyměnitelnou hlavní, u níž
všechny pohyby mechanismu závěrového jsou způsobeny tlakem plynů na píst ulo
žený v pístové trubici pod hlavní. Pohyb závěru vpřed obstarává předsuvná zpruha.
Kulomet je zásobován ze zásobníku na 20 nebo 30 ran, shora do něj vloženého.
Vyhazování vystřelených nábojnic děje se směrem dolů pod kulomet. Plyny odvádějí
se kanálkem poblíž konce hlavně, jdou regulátorem (mimo vz. 26), který řídí jejich
množství a tlak, přivádějí se do pístové trubice, kde tlačí na píst.
Píst je spojen s nosičem závorníku, který spolu s ostatními součástkami závěru
obstarává zasouvání nábojů ze zásobníku do hlavně, uzavření a uzamčení nábojové
komory, odpalování, vytažení a vyhození vystřelených nábojnic.
Kulometem je možno strilet jednotlivé rány, malé dávky i série. Před vystřelením
první rány nutno jen napnout závěr pomocí napínacího táhla. Je-li pojistka ustavena
na jednotlivé rány, je potřebí pro každou ránu zmáčknout spoušť. Je-li pojistka nasta
vena na střelbu sériovou, střílí kulomet tak dlouho, dokud máme spoušť smáčknutou.
Kulomet má odpérovanou pažbu s ramenní opěrou, která tlumí zpětné rázy při
střelbě, takže střelba je precisní a neunavuje střelce.
Kulomet má dvojnožku a ramenní opěru, které umožňují precisní střelbu na
pozemní cíle. Je možno kulomet upnout též na třínožku-podstavec, který dodává
kulometu ZB vlastnosti „polotěžkého“ kulometu.
Lehký kulomet ZB vyrábí se v těchto provedeních:
a) Lehký kulomet ZB vz. 26 - nejjednodušší provedení bez regulátoru.

Technická data kulometu vz. 26 jsou:
Kalibr... 7,92 mm
Délka zbraně ... 1170 mm
Délka hlavně ... 602 mm
Váha zbraně... 8,9 kg
Počáteční rychlost pro střelu špičatou „S“... 820 m/vt.
Kadence (teoretická) ... 550-620 ran/min.
Praktická rychlost střelby... 120-240 ran/min.
Počet součástek... 145
b) Lehký kulomet ZB vz. 30 - s regulátorem, pružným odemykáním závěru, zajiš

těním proti odpálení při nesprávně nasazené hlavni, střeleckou pohotovostí,
tj. možností střelby po výměně zásobníku bez napínání závěru, a zařízením pro
rozsevnou střelbu z dvojnožky.

Technická data kulometu ZB vz. 30 jsou:
Kalibr ...7,92 mm
Délka zbraně... 1177 mm
Délka hlavně... 602 mm
Praktická rychlost střelby m ax... 120-240 ran/min.
c) Lehký kulomet ZB vz. 30J - jako vzor 30, odběr plynu blíž ke středu hlavně,
nosič adaptován s větším zákluzem, a proto vhodný zvláště pro špatné náboje,
které vykazují pozdní zápaly.
Technická data kulometu ZB vz. 30J jsou:
Kalibr ...7,92 mm
Délka zbraně ... 1 024 mm
Váha zbraně ...9,6 kg
Kadence (teoretická)... 550-620 ran/min.
Praktická rychlost střelby m ax.... 120-240 ran/min.
d) Lehký kulomet BREN - jako vzor 30J se silnější předsuvnou zpruhou, která
působí přímo proti tlaku plynů v ose pístu. Odběr plynů asi uprostřed délky
hlavně - zamezuje tvoření usazenin. Automatické odstraňování zbytků po sho
řelém prachu, krátký píst, pístová trubice z jednoho kusu s pouzdrem spušťadla.
Hledí dioptrové, nožky sklopitelné dozadu i dopředu, pružnější chod následkem
malého zákluzu kulometu na pouzdře, pomocná rukojeť pod pažbou k pevnému
ovládnutí při střelbě, vhodný zvláště pro okrajovou munici.
Technická data kulometu BREN jsou:
Kalibr... 0.303 = 7,7 mm
Délka zbraně... 1155 mm
Praktická rychlost střelby m ax... 300 ran/min.
Počet součástek ... 163
Uvedený materiál dále popisuje podobným stylem také podstavce pro lehké
kulomety, tento popis jsem ale nahradil popisem vlastním podle existujících
návodů. Terminologii návodů jsem zachoval původní.
Podstavce pro lehké kulomety ZB

Podstavec k lehkým kulometům ZB je lehká a jednoduchá třínožka, vyhovující
všem požadavkům boje. Vyráběla se ve dvou různých typech:
Trojnohý podstavec s tzv. rámem tvaru „O"

a se dvěma nohama vpředu a jednou zdvojenou nohou vzadu popisuje firemní
literatura jako „podstavec pro kulomety ZB vz. 26, vz. 30 a vz. 30J“. Styčné
plochy noh s klouby rámu mají radiální ozubení, které umožňuje nastavení
(a pevné zafixování šroubem) libovolné polohy noh. Mezi klouby předních noh
je ložisko pro kotevní čep kulometu. Ozuby čepu zapadají do drážek, které
zabraňují vytažení čepu v normální poloze, ale zaručují také snadnou demontáž
zbraně a podstavce při vychýlení o 45°. Na zadní části rámu je pouzdro s námě-
rovým zařízením, které umožňuje jemné nastavení náměru o cca 1 0 ° bez změny
polohy noh. Otvor ve středu rámu zajišťuje volný odchod vystřílených náboj
nic. Segmentová kluzavka s třmenem v zadní části rámu zaručuje nastavení
odměru o cca 2 0 ° vlevo i vpravo od středové polohy, tedy celkem asi v rozmezí
40°. Nastavením zadní nohy lze měnit elevaci v rozmezí asi 32°. Nohu tvoří dvě
trubky, přičemž levá má na konci klasickou patku, stejnou jako obě nohy přední,
pravá otočný nástavec pro PL střelbu. Při pozemní střelbě jsou obě trubky spo
jeny v jednu zadní nohu, při PL střelbě se obě trubky oddělí a pravá, vztyčená,
slouží k upevnění kulometu. PL uspořádání podstavce pak umožňuje odměr
o 360° a náměr od 0° do 90°.
Kulomet je upevněn ve zvláštním držáku válcovou částí pouzdra a držen
v poloze obloukem třmenu nad lůžkem hlavně. Toto uchycení zaručuje snad
nou výměnu hlavně. Zadní konec držáku je veden v drážce oblouku stranového

stavění. Kulomet je v držáku upevněn tak, že může konat při výstřelu malý zákluz
proti síle pružinové brzdy. Náměr se řídí ručním kolečkem, odměr volně rukou.
Kulomet lze v jakékoli poloze pevně ustavit. Složení podstavce je díky kloubo
vému uložení noh velmi jednoduché.
■ Nepřímá střelba
K nastavení směru slouží dělení odměrového oblouku (z mapy se musí běžným
způsobem zjistit úhlová diference).
K nastavení výškového úhlu slouží kvadrant, který se dává na horní frézova
nou plochu pouzdra. Hrubé nastavení se provádí nastavením a zafixováním noh,
jemné pomocí ozubeného kolečka výškového stavění a výškové stupnice.
deprese c c a 7 2 ° (= 1 2 7 0 d c )
hmotnost podstavce 1 2 ,5 kg
rozměry složeného podstavce 1 220 x 300 x 250 m m
O z n a č e n í d c z n a m e n á d ě lo s t ř e le c k ý d íle c . J e d e n d c p ř e d s t a v u je 1 /6 4 0 0 d íl k r u h u
a o b n á š í v e v z d á le n o s t i 1 0 0 0 m v z d á le n o s t 1 m .
Podstavec „pro kulomety ZB 30, ZB 30J a Bren"

(tzv. anglický podstavec, ZB 206, vz. 206) má lichoběžníkový rám se dvěma
nohama vzadu a jednou vpředu a se širokým odměrovým segmentem - kluzav-
kou. Přední noha slouží také k uložení kulometu při PL střelbě. Polohy noh lze
zajistit křídlovými maticemi. Kulomet je na trojnožce upevněn vpředu odpruže
ným pivotem, vzadu pomocí třetí nožky na sáňky odměrové kluzavky. Odměr se
řídí ručně posouváním sáněk po kluzavce, náměr teleskopickým šroubem třetí
nožky. Polohu kulometu lze zafixovat k bodové palbě, odměrové narážky umož
ňují rozsevnou střelbu. Skládání i transport jsou velmi jednoduché.
1 Technická data podstavce 1
palebná výška pro pozemní střelbu 3 0 0 -6 5 0 m m
palebná výška PL střelby 1 6 5 0 -2 000 m m
rozsah elevace 16°
náměr nakloněním noh -3 0 ° až +70°
odměr na odměrové kluzavce
o
O
celková hmotnost 1 2 ,5 kg
hmotnost PL nožky 1 ,4 k g
► PL zaměřovač pro lehké kulomety ZB

K lehkým kulometům ZB (zřejmě počínaje kulometem ZB 30) nabízela Zbrojovka
PL zaměřovač poněkud jiného typu, než jaký zavedla čs. armáda (viz výše). Na
tomto zaměřovači, ke kterému existuje podrobná nauka, je možno se seznámit se
způsobem zaměřování letících cílů.
Pod pojmem předsazení (zamíření před pohybující se cíl) rozumíme vzdálenost
uraženou letadlem o rychlosti v (ms4) za čas t (s), odpovídající době letu střely
k cíli. O tuto vzdálenost je tedy třeba mířit před cíl.
Pohybuje-li se tedy letadlo přímočaře, stálou rychlostí ave stejné výšce, dosáhne
konečný bod předsazení tzv. kruhu předsazení. Spojení všech těchto bodů kruhu
předsazení s pozicí zbraně tvoří plášť šikmého kužele, jehož řez horizontální rovi
nou ve vzdálenosti mířidel (mušky) 1 vytvoří kruh odpovídající kruhu předsazení.
Tím získáme kruh předsazení mířidel, který vytvoří v rovině kolmé k ose hlavně
tzv. elipsu předsazení s hlavní osou a rovnou poloměru r a vedlejší osou b rovnou
r.sin alfa, kde alfa je úhel výstřelu.
■ Popis a technická data PL zaměřovače

PL zaměřovač sestává z hledí, upevněného na levé straně pouzdra závěru,
a z oválné mušky předsazení, upevněné na levé straně plynové trubice. Oválná
muška sestává z pevného oválu, vnitřního myšleného kruhu, tvořeného dvěma
kuličkami a čtyřmi krátkými paprsky, a z vnitřního kruhu, upevněného excent
ricky vůči středu oválu.
Pevný ovál slouží ke střelbě na letadla, která se pohybují přímočaře horizon
tálně konstantní rychlostí, a obsáhne všechna předsazení letadel ve všech směrech

horizontální roviny. Pevný ovál je konstruován pro kategorii stíhaček, které se
pohybují rychlostí od 90 ms 4 (324 km/hod.) ve vzdálenosti 500 m. Přitom záměrná
s horizontálou svírá úhel 45°. Topografická vzdálenost, která vychází z uvedených
dat, je 355 m. Jiné předsazení, odpovídající menší rychlosti letadla (např. bombar
déru), se nachází mezi pevným oválem a jeho středem. Krátkými paprsky (tyčin
kami) tvořený kruh se používá ke střelbě jen tehdy, když se letadlo pohybuje v rovině
skloněné k rovině horizontální, např. když stoupá nebo klesá. Všechna možná před
sazení v tomto případě tvoří plášť přímého kužele, jehož osa svírá s horizontálou
úhel 45°. Vrcholový úhel tohoto kužele činí 90°. Proti pikujícímu letadlu se používá
vnitřní kruh mušky, jehož průměr odpovídá rozpětí stíhačky (12 m) ve vzdálenosti
300 m a jehož excentricita realizuje záměrný úhel na odpovídající vzdálenost a úhel
výstřelu 30°.
■ Montáž PL zaměřovače na kulomet

Montáž na lehký kulomet ZB je velmi jednoduchá a rychlá a nevyžaduje žádnou
manipulaci se zbraní. Nasazení oválu do oka na plynové trubici se provede tak, že
se páka držáku oválu stlačí dolů, čep se zasune do levého otvoru pístové trubice
(plynového válce) a držák se uvolní. Zasunutí čepu hledí do otvoru na pouzdru
závěru, až zaskočí západka, nepotřebuje žádné vysvětlení.
■ Druhy střelby
a) Oválem: Střelba se zahájí v okamžiku, ve kterém je zářez hledí, vnitřní obvod
oválu a letadlo v prodloužené linii oka střelce. Střílí se nepřetržitě „uzavírací
(přehradnou) palbou", a sice tak dlouho, dokud letadlo prochází středem velké
hlavní osy pevného oválu.
b) Při šikmém (příčném) letu: Střelba se zahájí, když prochází letadlo středem
obou oválů. V tomto případě je nutné nasadit projekci letadla na myšlený kruh
tvořený kuličkami a čtyřmi krátkými paprsky.
c) Při přehradně palbě je znalost rychlosti letadla zbytečná. Po ukončení této
palby se kulomet přeloží a provede se nové zamíření.
d) Vnitřním kruhem: Střelec zahájí střelbu, když se dotýká projekce křídel pikují-
cího letadla vnitřního okraje tohoto kruhu.
► Transport lehkých kulometů ZB
Brněnská Zbrojovka měla - jak jinak, když zbraně koncipovala především pro
potřeby armády - také perfektně propracovaný systém transportu svých lehkých
kulometů ZB pro případ, kdy by je nebylo možno dopravovat na běžných doprav
ních prostředcích. Systém byl připraven pro země s nedostatkem sítí železnic
či silniční sítě nebo pro terén k transportu absolutně nevhodný, v horách, prale
sích atd.“. Pak měli sloužit k transportu kulometů na velké vzdálenosti muly nebo
koně, na kratší vzdálenosti samozřejmě sami vojáci. Důležité přitom bylo, aby
byla hmotnost zbraní, munice i příslušenství odpovídajícím způsobem „příjemně"
rozdělena.
Takový transport řeší dokonce zvláštní návod, popisující „k nesení lehkých kulo
metů ZB sloužící předměty". Tyto prostředky ovšem musely vyhovět nejen co nejpo
hodlnějšímu, ale zároveň bezpečnému upevnění a nesení zbraní, střeliva a příslušen
ství a také je chránit před případným mechanickým poškozením a povětrnostními
vlivy. Nesené předměty musely být účelně rozloženy a navíc, což byla hlavní věc,
musely být jednotlivé díly výzbroje schopny okamžitého bojového nasazení.
Všechny tašky i řemeny byly zhotoveny z prvotřídní hovězí kůže v přírodní
barvě a byly ručně šité. Nosítka pro nábojové schránky, resp. pro kulomet a nábo
jové schránky byla snýtovaná z ocelového plechu, v rozích svařená a dostatečně
zesílená. Muniční schránky držel v nosítkách vždy jen jeden řemen. Tašky pro
náhradní součástky, nářadí a příslušenství byly provedeny tak, aby byly jednotlivé
součásti přehledně uspořádány a od sebe odděleny, aby se úplně vyloučilo jejich
vzájemné poškození.
Transport vojáky
K nesení kulometu, nábojů a příslušenství vojáky sloužily tyto pomůcky:
• Tlumok byl konstruován tak, aby měl voják plnou volnost pohybu. Neležel
totiž vojákovi přímo na zádech, protože měl vespod trubkovou nosnou kon
strukci s regulovatelným bederním řemenem. Skládal se ze zmíněné nosné
konstrukce, pevné desky s hákem, polstrováním a řemením umístěné mezi
bočními torbami, a vlastních toreb (tašek). Rozložení zátěže tak bylo možno
dobře regulovat. Hák na desce sloužil k zavěšení kulometu nebo náhradní
hlavně a schránky s náboji. Obojí se pak ve spodní části tlumoku upevnilo
ještě příčným řemínkem, přitáhlo k polstrování ve spodní části desky. Tašky
sloužily k uložení osobní výbavy vojáka.

• Pouzdro na kulomet sloužilo k nesení a ochraně kulometu během dlouhých
pochodů. Chránilo hlaveň a pouzdro závěru (pažba z něj dole vyčnívala) před
možným znečištěním a povětrnostními vlivy. Bylo z nepromokavého lně
ného plátna obšitého kůží, kůže zesilovala také horní, úsťový konec pouzdra.
K pažbě kulometu se pouzdro přitahovalo řemínkem. Kulomet bylo možno
nést i volně, přičemž se zavěšoval na hák spodní příčkou plynové trubice.
• Plátěné pouzdro pro náhradní hlaveň sloužilo k navlečení na úsťovou část
hlavně. Na nabíjecí konec hlavně se nasunulo další pouzdro a obě pouzdra se
stáhla řemenem a zajistila přezkou. Pouzdro s hlavní se upínalo po pravé straně
nábojové schránky. Jiné provedení pouzdra s nosným řemenem a chlopní
s řemínkem a přezkou sloužilo k nošení hlavně na rameni nebo na zádech (bez
tlumoku).
• Kožené pouzdro na náhradní díly a nářadí pro potřebu v poli se rozkládalo tak,
aby byly součásti dobře viditelné. K uložení drobných součástí sloužily kožené
kapsičky. Po složení a přiklopení chlopní se chlopeň zajišťovala knoflíkem.
Zezadu bylo kožené poutko k nasunutí na opasek.
• Pouzdro obsahovalo: univerzální klíč, dvoudílný škrabák (tříč), žíněný kartá
ček, ocelový kartáček, vytahovač přetržených nábojnic, ocelový důlkař, oce
lový průbojník, mosazný průbojník, třídílný vytěrák, dva mosazné násadce
vytěráku, předsuvnou pružinu a olejničku, dřevěné pouzdro pak 2 úderníky,
2 pryžové dorazy, 2 vytahovače, 1 vyhazovač, 1 opěrku vytahovače, 1 pru
žinu úderníku, 2 pružiny vytahovače, 1 čep osy napínacího táhla, 1 čep osy
jazyku a 1 čep západky matice hlavňové spojky. Vnější rozměry pouzdra jsou
320 x 160 x 60 mm a hmotnost 2,13 kg.
• Kožené pouzdro na PL mířidla, z kvalitní hověziny, vzadu s poutkem k zavěšení
na opasek a uvnitř se dvěma kapsami za sebou, obsahovalo oba díly PL mířidel
a chránilo je proti poškození. Jeho hmotnost činila 0,23 kg.
• Kožené pouzdro na plničku zásobníků s plničkou a opaskovým závěsem vážilo
0,28 kg.
• Muniční pás sloužil k nesení většího množství munice. Na 75 mm širokém
opasku byly 4 nábojové sumky, každá pro 2 zásobníky. Voják tak nesl cel
kem 160 nábojů. Hmotnost kompletního pásu činila 1,70 kg, s 8 zásobníky
(tj. 160 náboji) pak celých 8,10 kg. Pásu se mohlo odlehčit dvěma náramen-
ními řemeny, vedenými přes ramena. Hmotnost tohoto řemení činila 0,46 kg.
Jiný druh transportu munice vojákem bez tlumoku řešily dva páry muničních
sumek, zavěšených po dvou křížem přes prsa vojáka.
• Schránky na zásobníky ze silného plechu a v barvě khaki sloužily k transportu
12 zásobníků. K nesení na tlumoku byl nanýtován závěs, ve spodní části se
schránka přitáhla řemínkem. K přenášení v poli sloužilo držadlo z řemene na
krátké straně schránky, uspořádané tak, aby mohl voják nést najednou dvě
schránky v jedné ruce. Prázdná schránka váží 2,33 kg, plná s 12zásobníky
12,20 kg. Nábojové schránky mohly být také ze dřeva s nátěrem v barvě khaki
a sloužily k transportu 11 zásobníků. Dno mělo vybrání pro zavěšení na tlumok,
schránka se opět přitáhla k desce tlumoku řemínkem. Hmotnost prázdné dře
věné schránky činila 1,75 kg, plné 10,8 kg.
Když neslo mužstvo kulomet s celou výbavou do bojové linie, nesl poddůstojník
pouzdro s náhradními díly a nářadím a pouzdro s PL mířidly. Střelec z kulometu
nesl přes rameno kulomet (při delších pochodech, a když to vyžadovalo počasí,
v pouzdru), dále munici v náprsních sumkách nebo v sumkách na opasku a zadní
opěrku kulometu. Další členové družstva nesli plničku zásobníků, náhradní hla
veň v pouzdru, náboje v nábojových pásech a podle potřeby také další zásobu
munice v dřevěných schránkách. Muniční opasek a náprsní sumky mohl nést
voják současně, a pak tedy nesl celkem 240 nábojů.
Výše zmíněný muniční pás a různé variace sumek na zásobníky se sice nachá
zejí v nabídkových katalozích i v dalších pramenech, jedná se však spíše o exportní
snahy firmy. Do výzbroje čs. armády nebyly tyto sumky nikdy zavedeny a citelně
tak ve výstroji střelce z kulometu chyběly.
Transport na nosných zvířatech (soumarech, koních)

K transportu zbraně a příslušenství na nosných zvířatech sloužilo pro pěchotu:
• Nákladní sedlo běžného provedení, anglického systému, se vzdáleností nos
ných závěsů od sebe 386 mm. Kostra sedla nesla speciální nosný rám s nosítky
pro muniční schránky (po obou stranách) a s nosítkem pro muniční schránky
a kulomet nahoře. Hmotnost vlastního sedla činila asi 11,5 kg, sedlo s rámem
vážilo 14,0 kg, samotný postroj také 11,5 kg. Konstrukce sedla byla velmi jedno
duchá, elastická a snadno se přizpůsobovala hřbetu zvířete.
• Nosítka muničních schránek.
• Na závěsy schránek se zavěšují na jednu stranu nosítka se dvěma schránkami
a kulometem a na druhou stranu nosítka se třemi nábojovými schránkami
nebo na obě strany shodně nosítka se třemi muničními schránkami, další dvě
schránky jsou v nosítku na hřbetě. Na zadní straně nosítek jsou našroubovány
dřevěné podložky, které brání poškození koženého polstrování sedla schránkami.

Schránky jsou uloženy horizontálně a drženy jen jedním řemenem. Nosítko pro
schránky a kulomet má nahoře dvě kůží potažené vidlice pro uložení kulometu.
Kulomet může být volný nebo uložený v pouzdru (viz dále), hlaveň zbraně smě
řuje dozadu. Nosítka jsou v barvě černé nebo khaki, dřevěné části jsou impreg
novány fermeží a bílou (jiný pramen uvádí přírodní) barvou. Hmotnost nosítka
pro 2 schránky a 1 kulomet činí 7,55 kg, nosítek pro 3 schránky 7,20 kg.
• Dřevěné muniční schránky o rozměrech 490 x 135 x 115 mm k transportu na zví
řatech jsou poněkud odlišné od dříve popsaných schránek pro nesení vojáky.
Do jedné takové schránky se vejde celkem 280 nábojů v kartonech po 10 kusech
nebo 120 nábojů v šesti zásobnících. Na nákladním sedle se může umístit také
nosítko se dvěma kulomety a dohromady se šesti schránkami na 280 nábojů
nebo také šest muničních schránek. Hmotnost prázdné schránky činí 2,80 kg,
schránky s 280 náboji 10,36 kg.
• Plátěné pouzdro na kulomet je ze silného, nepromokavého lněného plátna
obšitého kůží. Hlaveň zbraně směřuje na nosítku dozadu, pažba vpředu
z pouzdra vyčnívá. Pouzdro je k pažbě přitaženo řemínkem, kulomet s pouz
drem je stejně přitažen k nosítku. Hmotnost pouzdra je 0,55 kg.
První zvíře tak neslo kulomet a celkem 7 nábojových schránek (vlevo 3, vpravo
2 a kulomet a dvě schránky nahoře), celkem tedy 1 960 nábojů, a celková hmotnost
nákladu včetně postroje a řemení činila 120,60 kg, druhé zvíře neslo jen munici -
celkem 8 nábojových schránek, tedy 121,30 kg.
Pro kavalerii se užívalo sedlo bez hřbetního nosítka a každé zvíře tedy neslo
na levé straně tři schránky, na pravé dvě schránky a kulomet, celkem tedy
1 400 nábojů a celkovou hmotnost 97,40 kg.
Dobové ateliérové fotografie představují ještě další způsoby transportu a mo
bilní využití kulometu: střelec a nabíječ s tlumoky na jízdních kolech, na moto
cyklu, motocyklu s přívěsným vozíkem atd. Nabíječ nenesl pušku.
► Obchody s MIMO a další export

lehkých kulometů ZB
Zajímavý je boj Zbrojovky se státem o ceny lehkých kulometů. Prvních dvacet

vzorků kulometů ZB vz. 26 objednávalo MNO po 31 500 Kč za kus, definitivní
cena byla ale roku 1929 zvýšena na 32 289 Kč - šlo totiž o kusovou výrobu vzor
kové série. V objednávce čtyř tisíc sériových kulometů z roku 1925 nacházíme
další zajímavé údaje: před definitivním stanovením ceny za tuto objednávku
požaduje firma 7 500 Kč za kus nebo směrnou cenu 9 400 Kč za kus, v objed
návce pak figuruje kusová cena 12 897,90 Kč za kulomet. Pro další dvě objed
návky (2 300 a 2 000 kusů z dubna 1928) usmlouvalo MNO pevnou kusovou
cenu 7 372,70 Kč. MNO se ovšem zajímalo také o vývoj výroby i exportu, protože
s nárůstem vyrobených kusů se měla výroba zlevňovat. Nemohlo sice zkontro
lovat počet ani ceny všech vyrobených a prodaných zbraní, počátkem roku 1929
ale stanovilo po nové kalkulaci definitivní cenu za první čtyři tisíce kulometů na
7 560,25 Kč za kus. Přitom zjistilo, že přeplatilo objednávku o víc než 10 milionů.
A tak se bojovalo o kusovou cenu při každé další objednávce a zejména pak v sou
vislosti s kulometnou smlouvou, v jejímž rámci chtělo MNO objednat v průběhu
čtyř let kompletní kulomety a součástky k nim v množství, které se rovnalo asi
17 900 kulometů. Firma odpověděla návrhem na cenu 6 627,37 Kč za kulomet,
přičemž laborovala s pouze částečným vytížením kulometky, výlohami na udr
žování strojů a personálu, pojištěním a rizikem pokut (což činilo celkem skoro
třicet milionů). Navrhovala zahrnout tyto výlohy do ceny kulometu, která by
pak vzrostla na 8 278,76 Kč za kus. Přitom udávala, že výrobní cena by se mohla
snižovat v důsledku vytížením kulometky zahraničními zakázkami. Tak vzrostla
cena objednávky, kterou chtělo MNO původně pořídit za 84 miliony, na více než
118 milionů. Při dalším jednání pak poukázala cenová komise na přehmaty v kal
kulaci a nakonec došlo k dohodě na kusové ceně 4 680 Kč, ale s dodávkami během
dvou let. Podle velkých objednávek z roku 1937 klesly dokonce ceny jednoho
lehkého kulometu až na 3 400 Kč (těžkého na 13 546,63 Kč). Nejvyšší kontrolní
a účetní úřad tak došel v roce 1937 k závěru, že firma na dodávkách pro armádu
nezřízeně vydělává.
Ceny pro export podléhaly pochopitelně úplně jiným vlivům. Tady hrály svoji
roli přání, potřeby a obchodní schopnost zákazníka, konkurence, kartelová práva,
prestiž a nakonec i vojenské zájmy státu. Mezi cenami téhož zboží pro různé
zahraniční zákazníky tak byly značné rozdíly.
V letech 1933 až 1934 k podstatněj ším obj ednávkám kulometů vz. 26 pro armádu
nedošlo, realizovaly se jen výměnné obchody (na podzim roku 1933 dostala napří
klad vojenská správa 200 kulometů ZB vz. 26 výměnou za staré pušky, které pak
brněnská firma odprodala). Vojenská správa ale většinou půjčovala své zbraně
firmě k rychlému vyřešení exportních dodávek s krátkými dodacími lhůtami.

V roce 1935 už překročil počet zapůjčených kulometů 4 tisíce. Tyto zápůjčky
musela pochopitelně firma armádě nahradit a MNO využívalo příležitosti, aby se
tímto způsobem zbavilo kulometů z nejstarších sérií (ty se pak prodávaly zejména
do Číny).
Obrat v obchodech s MNO nastal v roce 1935. Tehdy zakoupilo MNO (podle
Holkova sumáře zakázek) 3 750 kusů kulometů ZB vz. 26, v roce 1936 pak 3 159,
v roce 1937 už 5 788 a v roce 1938 dokonce 9 293 kusů stejné zbraně. Od roku 1935
do roku 1938 nakoupilo tedy MNO celkem 21 990 kusů kulometů ZB vz. 26, z toho
údajně 2 600 bez podstavců pro potřeby Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP).
Na jaře 1938 vystavilo MNO údajně objednávku na 10 200 kusů a tu brzy zvýšilo
o dalších 1 400 kusů bez podstavce pro ŘOP. Poslední objednávky na 7 025 kulo
metů mají nést data 29. a 30. září 1938. Kromě toho se montovalo 1 000 zbraní ze
skladových součástek a bylo objednáno také velké množství souprav dílů. Dodací
lhůty těchto objednávek už ale zasahovaly až do konce roku 1939.
O zahraničních dodávkách už byla dříve řeč. V kritickém období 1937 až
1938 přišly z ciziny ještě další objednávky, MNO ale mělo zájem na rychlejších
dodávkách pro armádu a nechtělo povolovat vývoz hotových zbraní. Situaci pod
statně změnila mnichovská krize. V říjnu 1938 MNO některé objednávky zrušilo
s poznámkou, že zbraní lze využít pro export. Celkem se jednalo asi o 8 400 kusů.
Ke stejnému účelu nabízelo později i kulomety z dalších objednávek, jinak hrozilo
jejich zrušením. Přesto pokračovaly dodávky pro MNO i po 15. březnu 1939. Sumář
zakázek bohužel končí rokem 1938.
Některé zahraniční objednávky také odmítla samotná firma. Příkladem může
být objednávka Portugalska z roku 1937 na 2 500 kulometů. Protože bylo pravdě
podobné, že jde o zbraně určené na podporu Francova puče ve Španělsku, přeru
šila firma jednání s ohledem na závazek Československa nevměšovat se do špa
nělské občanské války.
Koncem roku 1938 a v roce 1939 obdrželo Brno nové zakázky z ciziny (napří
klad 1000 Brenů do Egypta, 3 000 pro Bulharsko a více než 4 000 kulometů ZB 30
do Turecka), četné zahraniční obchody byly také rozpracovány. Začátek války ale
většinu z nich zmařil. Ztracena byla třeba dodávka do Egypta, zčásti i do Turecka.
Zmařen byl také kontrakt na 3 000 Brenů do Jihoafrické Unie. Některé zahraniční
pohledávky za kulomety navíc nebyly zaplaceny. Kulomety ZB vz. 26 a ZB 30 se
pak v letech 1939 až 1941 vyráběly i na objednávku okupantů - ti totiž obě zbraně
zavedli do výzbroje své armády jako „7,92 mm MG ZB 26(t) a 30(t)“, kde (t) zna
mená tschechisch. Na rok 1940 už ale firma připravovala výrobu pokusné a první
série německých kulometů vz. 34, kterým později kulomety ZB ve výrobním pro
gramu firmy úplně ustoupily.
Do podzimu 1941 vyrobilo Brno podle vlastního přehledu přes 145 000 leh
kých kulometů, MNO jich (podle soupisu materiálu zabraného okupanty) mělo
k 15. březnu 1939 ve skladech přes 34 000 kusů.
Podle Holkova sumáře zakázek bylo v letech 1927 až 1938

dodáno MNO celkem 45132 kusů kulometů ZB vz. 26, zhruba
100 000 jich tedy bylo pravděpodobně vyvezeno do zahraničí.
Tento Holkův soupis zakázek sice jmenuje celkem 38 zemí
a data, čísla zakázek i počty kusů zbraní do nich (zřejmě)
vyvezených, u některých zakázek ale bohužel není země
dodávky uvedena vůbec a někteří odběratelé jsou - jak už
bylo výše řečeno - označeni pouze kódem.
i> 1
Po osvobození v roce 1945 přibylo určitě ještě několik dalších tisíc vyrobených
zbraní, protože firma vyráběla kulomety vz. 26 pro čs. armádu až asi do roku
1953 (poslední objednávka MNO na kulomety vz. 26 je údajně z července 1952), už
souběžně s kulomety vz. 52. Po válce sice pomýšlela i na jejich export, změněné
politické poměry v Československu ale tyto plány znemožnily.
Licenční výrobu kulometů ZB 30 zavedla firma v Rumunsku a od roku 1938
až do přepadení Jugoslávie v roce 1941 se zřizovala výroba kulometů ZB 30J
také v Kragujevaci v Jugoslávii, druhá světová válka ale úplně zmařila plány na
vybudování kulometky v Íránu. Pirátské kopie čs. kulometů se ovšem vyráběly
nejen v Číně, na Tchai-wanu a v Japonsku, ale i ve Španělsku (pod označením
FAO).
► Válečné nasazení lehkých kulometů ZB

K prvnímu bojovému nasazení čs. lehkých kulometů došlo v Etiopii při její obraně
proti italské agresi v letech 1935 až 1936. Ve španělské občanské válce 1936 až
1939 bojovaly tyto zbraně na obou stranách, i když dodnes nejsou známy cesty,
kterými se zbraně do Španělska dostávaly. Ve velkém rozsahu se čs. kulomety
uplatnily i v čínsko-japonské válce 1937 až 1945, zejména na čínské straně. Rovněž

v Latinské Americe se naše kulomety zúčastnily několika místních konfliktů,
hlavně se ale - jak jinak - uplatnily během 2 . světové války, kde se (především
ve formě kulometů Bren) úspěšně prosadily téměř na všech bojištích.
Po okupaci Československa v březnu 1939 převzaly zabavené čs. kulomety
do své výzbroje i německé ozbrojené síly, které je pak užívaly jak na západní,
tak i na východní frontě (staly se také součástí výzbroje zbraní SS a německé
policie).
Lehký kulomet vz. 26 zůstal nadále i ve výzbroji armády Slovenského štátu,
takže se uplatnil nejen při válečných taženích Slováků, ale i ve Slovenském národ
ním povstání.
Protože se zbraně licenčně vyráběly v Rumunsku a Jugoslávii, podílely se
významně také v bojích jugoslávské a rumunské armády. A velké množství do
různých zemí vyvezených exemplářů se zapojilo během války v armádách té které
země do bojů na nejrůznějších válčištích. Posledním konfliktem, ve kterém byly
čs. kulomety vz. 26 a 30 ve větším měřítku použity (ve výzbroji čínských jedno
tek), byla korejská válka v letech 1950 až 1953.
► A hodnocení lehkých kulometů ZB?

Kulomety ZB se v průběhu let zúčastnily 18 mezinárodních soutěží, řadu z nich
vyhrály a dodávaly se pak do celkem 24 zemí světa.
Kulomet ZB vz. 26 nebyl z řady kulometů ZB nejlepší už proto, že byl nej
starší. Přesto o něm význačné práce o střelných zbraních (A. A. Blagonravov,
W. H. B. Smith) mluví jako o „jednom z nejmodernějších a nejlepších kulometů,
jaké kdy byly vyvinuty11. Kulomet ovšem nebyl výrobně právě nejjednodušší
a navíc měl i své nedostatky. Chyběl mu plynový regulátor, závěrový systém před
stavoval pohyb velkých (a těžkých) hmot, což působilo snahu sklápět se kolem
příčné osy a zhoršovalo precisi zejména při střelbě z podstavce. U modernějších
variant se podařilo řadu těchto problémů úspěšně odstranit.
Při zkouškách v Anglii překonal například podstatně vylepšený Bren konku
renci takovým způsobem, že ani velmi patriotičtí Britové neváhali ztratit tvář
a sáhnout po zbrani konstrukce vyvinuté mimo britské ostrovy. Autoři G. B. John
son a H. B. Lockhoven uvádějí v International Armament, že „... bojové zkušenosti
prokázaly, že jde o prvotřídní, spolehlivou a účinnou zbraň11. Oceňována je nejen
konstrukční nápaditost (mj. jednoduchá a rychlá výměna hlavně), ale i výrobní
jednoduchost, snadný výcvik, trvanlivost součástí, spolehlivost a účinnost zbraně.
Své kvality totiž kulomet prokázal v nejrůznějších a nejtěžších podmínkách.
V historii vojenské techniky a během 2. světové války zaujímá Bren velmi
zvláštní postavení: tvoří totiž stěžejní bod, na kterém je založena celá taktika
pěchoty oddílů Commonwealthu, je centrem dalekosáhlé armádní reformy. Je navíc
nejen nejúspěšnějším lehkým kulometem na straně spojenců, ale také - především
díky spolehlivému a v praxi osvědčenému plynovému systému a způsobu výměny
hlavně - praotcem pozdějšího nejúspěšnějšího univerzálního kulometu, belgického
FN MAG. Ve své české vlasti ostatně využil po roce 1945 jeho základních principů
také sám Václav Holek při své další práci na nových kulometech vz. 52 a 52/57,
určité shodné rysy nacházíme i na dosud zavedeném kulometu vz. 59.
► Lehké kulomety ZB v německých

službách
Jak už bylo řečeno výše, zavedla německá branná moc do své výzbroje čs. lehké
kulomety ZB 26 a ZB 30 jako MG ZB 26(t) a MG ZB 30(t).
Informaci o využití kulometu ZB 26 německým wehrmachtem i i

potvrzuje mj. sdělení p. A. Hausera z Grossalmerode (DWJ
12/82, s. 1442, „DWJ Briefe“- Wn), že „byl MG 26 také
zaveden - vedle MG 15 a MG 34 - v mnoha jednotkách
wehrmachtu“. A doprovodný (nepříliš kvalitní) snímek
z Egeru z října 1941 skutečně představuje německého
vojáka „Flieger-Ausbildungs-Regiments 63“při střeleckém
výcviku s kulometem MG 26.
Podle „Kennblátter fremden Geráts“ z 1.12.1941, který specifikoval cizí zbraně

užívané německým wehrmachtem (Waffen Revue č. 85, II. Q. 1992), se ale vyskytla
v německých službách také celá řada různě odlišných a odlišně značených variant
lehkých kulometů ZB, a to především v závislosti na zemích, kterým byly zabrány.
A tak zde například nacházíme:

• Leichtes Maschinengewehr 146/l(j), 7,9 mm brněnský kulomet ZB 26 pro Jugo
slávii,
• Leichtes Maschinengewehr 148(j), 7,9 mm jugoslávský kulomet M 37 (brněnský
kulomet ZB 30J), a to včetně příslušenství a brašen pro transport,
• Leichtes Maschinengewehr 146/2(r), ručnoj pulemjot obr. 1926 g (7,9 mm
brněnský lehký kulomet - podle pístové trubice ZB 30, ale podle hlavně
ZB 30J), kulomet ukořistěný v Litvě, ale také třeba
• Maschinengewehr-Lafette 146(r), brněnský kulometný podstavec se dvěma
nohama vpředu, s rámem tvaru „0 “ s krátkou základnou pro montáž kulo
metu pod pouzdrem závěru a se zdvojenou nohou vzadu (je zde zobrazen
i v PL postavení).
Zdá se, že sice byly ukořistěné modely zbraní specifikovány podle zemí výskytu
(a asi nejlepšího svědomí tvůrce soupisu ,,Kennblátter“), bohužel však ne dosta
tečně přesně. Je ovšem také velmi pravděpodobné, že se dodávky zbraní stejného
typu lišily pro různé země podle přání odběratele, jinak řečeno, že se zbraně pro
tu kterou zakázku montovaly i s použitím součástí z jiných verzí, než které odpo
vídaly původnímu typu.
Tak například právě v kapitole „Rusko“ se praví: „Zaveden jako ,Ručnoj
pulemjot obr. 1926‘“, na odpovídajícím obrázku lze ale bezpečně rozeznat ply
nový válec ZB 30, hlaveň ZB 30J se silnější vroubkovanou částí, ale bez dlouhého
tlumiče plamene a dvojnožku jako u pozdější varianty ZB 30, a to vše údajně
s označením „Kulomet vz. 26“. Náboje byly 7,92 * 57 mm (v Rusku neobvyklé,
ale v Litvě používané), dělení hledí prý bylo změněno na 200-1 600 m. Zbraň se
údajně mohla nasadit s trojnožkou jako těžká, trojnoh MG Laf 146(r) se ale od
v Jugoslávii zavedeného „anglického" podstavce ZB 206 pro ZB 30J lišil: jednalo
se o podstavec s rámem tvaru „0 “ se dvěma nohama kupředu a jednou zdvoje
nou dozadu. Při pozemní střelbě se prý dokonce mohl použít nástavec (svislá
podpěra) kulometu pro PL střelbu jako čtvrtá noha podstavce k dosažení větší
stability.
Španělsko údajně zkoušelo dva modely kulometů jako „Fusil ametrallador
ZB 26 und ZB 30“, oba v ráži 7,92 x 57 mm. Na obrázcích je vidět ZB 30 na výše
popsaném „ruském" podstavci tvaru „O". Hledí s bubínkem mělo mít dělení od
2 0 0 do 2 0 0 0 m.
Persie (dnes Írán) dovezla v rozmezí let 1929 a 1934 celkem 5 059 kulometů
ZB 26 a žádný ZB 30. Pro obrněná vozidla užívala ZB 26 bez pistolové rukojeti
a klasické pažby, jen s jakýmsi zaobleným polenem vzadu.
Turecko zase zkoušelo v roce 1928 dva kusy ZB 26, v roce 1932 jeden ZB 30,
v roce 1934 jeden ZB 30 a jeden ZB 34, aby pak zakoupilo v roce 1936 hned celých
5 675 kusů ZB 30 a v roce 1938 ještě další čtyři. Zbraně mají na levé straně popis
ve třech řádcích: Briin - Hafif Makinali - Túfengi, na pravé Model ZB 30 a ráži
7,92 x 57 mm.
O exportu lehkých kulometů ZB vz. 26 ráže 7,92 mm Mauser už byla řeč
na s. 45. Celkem bylo v roce 1939 do této země dodáno 2 310 kusů (podrobný
přehled dodávek viz s. 259). Není známo, že by byl do Japonska přímo prodán
rovněž kulomet ZB 30. Nejspíš se sem ovšem dostal z třetí země, neboť na jeho
bázi je postaven japonský kulomet Typ 96.
Má odvod plynů poněkud dál od ústí hlavně opatřené po celé délce chla
dicími žebry, na levé straně pouzdra je klasické bubínkové hledí kulometů ZB.
Sklopná nosná rukojeť, i když rozličných tvarů, je uložena na hlavni. Pistolová
rukojeť odpovídá kulometům ZB, pažba ale nese japonský design. Zásobník pro
30 nábojů 6,5 * 51 mm má hodně zakřivený tvar (zakřivení mělo zajistit spoleh
livé podávání nábojů s částečným okrajem). Protože se počítalo s nasazením
zbraně nejen pro boj nablízko, ale i pro odstřelovače, mohl se aplikovat také
zaměřovači dalekohled. Existoval také Mod. 99, provedení s pancéřovým ští
tem. Protože neměla zbraň žádný tlumič výšlehu, chránilo její ústí proti zne
čištění dolů sklopné chránítko ústí. Na záchyt na pístové trubici bylo možno
nasadit bodák, což bylo pro zblízka bojující Japonce velmi důležité, protože
9 070 g těžkou zbraň nesl jeden muž.
► Další osud lehkých kulometů,

vývoj po válce
Lehké kulomety sehrály za druhé světové války význačnou roli na všech fron
tách a ve všech druzích boje, dobře se uplatnily i lehké kulomety čs. výroby nebo
čs. konstrukce. Největšího rozmachu ve výrobě i v bojovém nasazení ale dosáhly
bezesporu kulomety Bren. Ty se vyráběly nejen v Enfieldu, ale i v Kanadě a Aus
trálii, a to nejen pro vojska britského impéria. Tento kulomet českého původu se
tak stal za války jedním z nejrozšířenějších a nejznámějších kulometů a prokázal
své kvality v nejrůznějších podmínkách boje.

V průběhu let se objevily určité spekulace o vhodnosti koncepce kulometu
se zásobníkem nasazovaným shora. Myšlenka zásobníku shora ale nebyla
v době vzniku kulometů ZB nijak nová, protože stejně byly zásobovány už
i lehké kulomety Lewis, Madsen a Hotchkiss. Tento systém ovšem má - jak už
to ostatně bývá - své výhody i nevýhody. Výhodou je skutečnost, že podávání
nábojů směrem dolů usnadňuje hmotnost samotných nábojů, která pomáhá
pružině podavače v případě jejího oslabení, znečištění nebo poškození stěn
zásobníku. Nevýhodou je zásobník v záměrné linii, což si vynutilo posunutí
mířidel z osy zbraně směrem vlevo. To sice nevadí střelci pravákovi, cloní to
ale pravou stranu jeho zorného pole. Počítá se proto s výpomocí střelce č. 2
(nabíječe), který bdí vpravo od střelce č. 1 a stará se také o výměnu zásobníků
a popřípadě i horkých hlavní.
Konstrukce lehkých kulometů sice v období mezi oběma válkami vyzrála,
během bojů druhé světové války se ale projevily i některé jejich nedostatky:
když musely podporovat pohyblivé pěší jednotky, projevila se jejich značná
hmotnost a zejména malý obsah zásobníku. Zkoušelo se pak sice zásobování
zásobníkem i pásem, konstrukce přesného a odolného lehkého kulometu pro
puškový náboj, o hmotnosti pod 7,0 kg a s praktickou kadencí 100 až 200 ran
za minutu, se ale ukázala být při současných technologických možnostech
příliš složitým problémem. Bojové zkušenosti také prokázaly, že nejzazší mez
účinnosti lehkého kulometu leží asi v 800 m. Do této vzdálenosti ale vykazo
val uspokojivou účinnost i nový sovětský náboj 7,62 x 3 9 mm vz. 43. Proto také
padlo rozhodnutí zkonstruovat pro tento náboje nejen samočinnou karabinu
a automat, ale i lehký kulomet. Postupně tak vznikly dvě kategorie zbraní -
velmi lehký kulomet s nábojem o snížené balistické výkonnosti a dvouúčelový
(jednotný nebo univerzální) kulomet (na dvojnožce nebo podstavci) s původním
puškovým nábojem.
Zbrojovka v Brně vyráběla za války mj. také německé kulomety MG 34, použí
vané jako jednotný (univerzální) kulomet, tj. lehký s dvojnožkou a těžký na pod
stavci. Nabíjení pásem kulometu MG 34 se firma pokusila vyřešit i pro lehký
kulomet ZB vz. 26, řešení ale skončilo pouze u vzorku. Podobný osud potkal i „ple
chový" lehký kulomet s možností nabíjení pásem zprava i zleva. Za války se v Brně
pracovalo i na konstrukci „malého kulometu" ZK 423 pro zkrácený puškový náboj
(náboj o snížené balistické účinnosti) 9 x 33 mm Polte (vz. 43), nabíjený pásem
z bubnové schránky. Zbraň byla dlouhá 1 000 mm, účinná do 600 m a vážila pou
hých 5,5 kg. I tady se ale skončilo jen u vzorků.
V každém případě představovaly lehké kulomety ZB, zvláště pak lehký kulo
met Bren, vybavené nejen dvojnožkou a případně i rozsevným zařízením, ale
také trojnohým podstavcem s možností pozemní i PL střelby, důležitý krok na
cestě k „jednotnému" nebo „univerzálnímu" kulometu. Už tehdy se také zkoušely
doplňky, které měly pomoci vyplnit mezeru mezi kulometem lehkým a těžkým -
pásové podávání nábojů, výměna lehké hlavně za těžkou apod. Historie prokázala,
že to sice byla tehdy cesta správným směrem, dnes ale, v době lokálních konfliktů
a uplatňování malých a pohyblivých jednotek často vysazovaných z vrtulníků,
se zase obě kategorie zbraní výrazně oddělují: dvoumužný kulomet na puškový
náboj zůstává podpůrnou zbraní větších jednotek pěchoty a bývá často lafetován
i na jejich vozidlech, zatímco malé a mobilní jednotky disponují jednomužným,
malým, lehkým a kompaktním kulometem na náboj sníženého výkonu jako pod
půrným palebným prostředkem družstva. Zdá se tedy, že se tak kruh opět uzavírá.
► Souhrn technických dat kulometů

ZB systému Holek (zachovaných
v pozůstalosti vynálezce)
| P raga v z. 24 1
ráže 7 ,9 2 m m
náboj 7 ,9 2 x 57 m m (M a u s e r )
délka zbraně 1 130 m m
hmotnost 1 0 ,5 0 - 1 1 ,2 0 kg
zásobník p ř ím ý s c h r á n k o v ý , s h o r a
kadence 4 0 0 ra n / m in
hlední dálka 1 500 m
účinný dostřel 700 m
v0 7 4 0 m s"1
pokračování —>

pokračování
z. 26 n
ráže 7 ,9 2 m m
náboj 7 ,9 2 x 5 7 m m (M a u s e r )
hmotnost hlavně 2 ,5 0 k g
hmotnost prázdná 8 ,8 4 k g
hmotnost plného zásobníku 0 ,8 1 kg
kadence 6 0 0 ra n za m in u t u
hlední dálka 20 0 -1 50 0 m
v0 8 3 5 m s -1 (n á b o j v z . 2 3 )
7 5 0 m s -1 (n á b o j v z . 3 4 )
ZB 30
ráže 7 ,9 2 m m
náboj 7 ,9 2 x 57 m m (M a u s e r )
hmotnost hlavně 2 ,5 0 k g
hmotnost prázdná 9 ,6 5 k g
hmotnost s náboji 0 ,8 0 kg
kadence 5 0 0 ra n za m in u t u
hlední dálka 1 0 0 -1 5 0 0 m
v0 8 3 0 m s-1
ZB30J
ráže 7 ,9 2 m m
náboj 7 ,9 2 x 57 m m (M a u s e r )
délka hlavně 600 mm
hmotnost prázdná 9 ,5 0 kg
kadence 5 0 0 ra n z a m in u t u
hlední dálka 1 0 0 -2 000 m
účinný dostřel do 1 000 m
ZGB33
ráže 3 0 3 (7 ,7 m m )
náboj 3 0 3 B r it is h (7 ,7 x 56R)
vývrt 6 d rá ž e k v p ra v o
hmotnost prázdná 1 0 ,2 0 kg
zásobník s c h r á n k o v ý , s e g m e n t o v ý , s h o ra
kadence 5 0 0 ra n z a m in u t u (p r a k t ic k á 3 0 0 ra n z a m in u t u )
hlední dálka 1 2 0 0 y d (a si 1 0 9 7 m )
v0 7 4 5 m s _1
počet součástek 163

ráže 3 0 3 (7 ,7 m m )
náboj 3 0 3 B rit is h ( 7 ,7 x 5 6 R )
hmotnost zbraně 1 0 ,0 4 k g (s p r á z d n ý m z á s o b n ík e m )
hmotnost hlavně 2 850 g
obsah zásobníku 3 0 ,1 0 0 n á b o jů
hmot. prázdného zásob. 490 g
hmot. zásobníku s 30 náboji 1 330 g
kadence 5 0 0 ra n z a m in u t u
hlední dálka
II. POVÁLEČNÝ JEDNOTNÝ
(UNIVERZÁLNÍ)
KULOMET
Po skončení 2. světové války musela čs. armáda řešit ve výzbroji kulomety zcela
stejnou situaci jako v ostatních druzích výzbroje: převládaly zbraně po německé
armádě, především 7,92mm kulomety MG 34, nově vyrobené brněnské ZB vz. 26
a v menších počtech kulomety, které přinesly při svém návratu do vlasti naše
zahraniční jednotky. Brněnská Zbrojovka mohla navíc seznámit armádu s vý
sledky, kterých dosáhla při řešení svého malého kulometu ZK 423 pro pásové
podávání a s náboji o snížené výkonnosti.
Zkušenosti druhé světové války prokázaly, že stávající puškové náboje jsou
pro reálné bojové nasazení příliš výkonné. Reálné použití pušky v bojích této
války totiž většinou nepřesáhlo dálku střelby 400 m, lehké kulomety zpravidla
střílely do 600 metrů. Používaný puškový náboj ale zaručoval maximální dostřel
až 4 km.
Proto vyvinuli Němci už během války výše zmíněný zkrácený puškový náboj
7,92 x 33 mm vz. 43 (7,92 x 33 mm Polte). Byl určen pro zbraně MP 43 a MP 44,
předobraz pozdějších automatických útočných pušek. Americká armáda použí
vala už za války karabiny Ml a M1A1 pro náboj s válcovou nábojnicí 7,62 mm Car-
bine, v SSSR vznikl koncem války 7,62 mm náboj vz. 43.
► Jednotný kulomet
V té době se proto začalo zase uvažovat o jednotném kulometu pro střelbu
z dvojnožky i podstavce a současně se diskutovalo i o vhodném náboji.
V úvahu přicházely dosud zavedený náboj 7,92 mm Mauser, sovětské 7,62 x 5 4 R

a 7,62 x 39 vz. 43 a zkrácený čs. puškový náboj 7,5 x 4 5 mm (Z-49). Ten se zdál být
nejvhodnější jak pro samonabíjecí pušku, tak i pro lehký kulomet, na něm měla
být založena nová koncepce armády po roce 1945. V polovině roku 1947 také
vyzval VTÚ Praha Zbrojovku Brno, n. p. (národní podnik od jara 1946), k vy
tvoření lehkého kulometu ráže 7,5 mm o hmotnosti do 6,0 kg a se zásobníkem
na 30 nábojů.
Zbrojovka Brno připravila čtyři varianty lehkého kulometu:
• ZB 481 a ZB 482 Václava Holka,
• ZK 475 Josefa Kouckého a jeho pražské konstrukční kanceláře,
• ZJ 483 Ing. Jeronýma Kynčla (pozdější KP 5).
První tři modely poháněly prachové plyny odebrané z vývrtu hlavně, Kynčlův vzo
rek měl polouzamčený dynamický závěr.
► Univerzální kulomet
V polovině roku 1948, kdy se vzorky zkoušely, upřesnilo MNO své dosavadní poža
davky. Požadovalo vytvořit univerzální kulomet, který by plnil úlohu lehkého
kulometu se zásobníkem a hmotností do 6 ,0 kg i těžkého kulometu (do 8 ,0 kg)
s pásem a na podstavci (do 10,0 kg). V červnu 1949 už byla předložena upravená
řešení: Holkův ZB 491, Kouckých ZK 475 (s předpokládaným přepracováním na
ZK 481) a Kynčlův KP 5. Díky převažujícím výhodám Holkova řešení bylo rozhod
nuto soustředit se na jeho kulomet.
Prototyp ZB 481 využíval osvědčeného principu odvodu plynů z vývrtu
hlavně zhruba ve 2/5 její délky od nábojové komory. Plynový regulátor byl
podobný jako u kulometu Bren. Hlaveň s hladkým povrchem měla pevnou
rukojeť k její výměně i k přenášení kulometu. Kuželový děrovaný tlumič vý-
šlehu byl v přední části částečně uzavřen ke zvýšení tlumení zákluzu. S posuv
ným pouzdrem závěru spojovala hlaveň otočná hlavňová spojka, tvořící záro
veň víko pouzdra (uzávěr otvoru pro zásobník), na pouzdru byly dva úchyty
k připevnění kulometu na trojnoh. Uzamčený kývavý závorník se lišil od závor-
níku ZB vz. 26 především osazením na nosiči, které bránilo zvedání závorníku
při vysouvání náboje ze zásobníku nebo pásu. Před uzamčením pak zajišťovaly
počáteční nadzvednutí závorníku drážky v pouzdru a odpovídající výstupky po
stranách závorníku.
II. Poválečný jednotný (univerzální) kulomet 99

► Nové zadání
Po změně zadávacích podmínek byl požadován jednotný (univerzální) kulo
met, který měl vážit s dvojnožkou 8,0 kg, přičemž hmotnost podstavce neměla
přesáhnout 10,0 kg a měla umožňovat střelbu z 30ranového zásobníku a z pásu
na 100 nábojů bez úprav kulometu. Tak vznikl nový kulomet s označením
ZB 491. Podávání nábojů bylo řešeno ze segmentového schránkového zásob
níku nasazovaného shora nebo z nábojového pásu z pravé strany. Posuv pásu
byl odvozen od pohybu nosiče výkyvnou podávači pákou s odpruženým posou-
vačem (jako u pozdějšího UK vz. 59). Iniciace zápalky úderníkem v závorníku
i vyhazování nábojnic byly obdobné jako u kulometu ZB vz. 26, předsuvnou
pružinu ale bylo možno vyjmout z pažby pootočením uzávěry v botce. Vyha
zovač v podobě pevného drápku doplňoval podkovovitý přidržovač nábojnic.
Spušťadlo s pažbičkou zajišťovalo kromě střelby jednotlivými ranami, dávkami
a zajišťovací polohy také - po odblokování a posunutí vpřed - napínání kulo
metu před prvním výstřelem.
Potíže ve vývoji byly postupně odstraněny a zbraň byla v květnu 1950
navržena k zavedení do výzbroje. Pak ale začal nový ministr národní obrany
Alexej Čepička prosazovat - v rámci unifikace číselného označení ráže - namísto
náboje 7,5 x 45 mm Z-49 podobný čs. krátký náboj 7,62 * 45 mm, známý také
pod firemním označením Z-50 (nebo podle jeho tvůrce prof. Aloise Farlíka jako
„Farlíkův náboj“). V srpnu 1950 pak byly všechny vývojové práce převedeny na
tento nový 7,62mm krátký náboj. Holkův kulomet, rekonstruovaný pro tento
náboj, dostal označení ZB-501. Když se podařilo odstranit všechny jeho „potíže
růstu“, byl kulomet zaveden 24. 5.1952 jako „7,62 mm kulomet vz. 52“ do výzbroje
čs. armády, a to spolu s nábojem Z-50, označeným „7,62 mm náboj vz. 52“. Pro
stejný náboj pak byla přerážována také samonabíjecí puška vz. 52. Teprve po
rozhodnutí o skutečné unifikaci střeliva se SSSR v roce 1955 byl tento původní
čs. náboj nahrazen sovětským nábojem 7,62 * 39 mm vz. 43.
Porovnávací tabulka nábojů

7,92x57 7,62x45 7,62 x 39
náboj
Mauser vz. 52 vz. 43
ráže (mm) 7,92 7,62 7,62
délka náboje (mm) 80,5 60,0 55,8
pokračování —>

—> pokračování
Porovnávací tabulka nábojů : lilii U S
délka nábojnice (mm) 56,8 44,9 38,6
průměr nábojnice (mm) 12 11,2 11,3
hmotnost náboje (g) 23,5 18,9 16,44
hmotnost střely (g) 10,11-12,83 8,5 7,93-8,04
► Lehký kulomet vz. 52

Základní koncepcí se sice zbraň podobá svým slavným předchůdcům ZB 26
a BREN, objevuje se v ní ale také řada nových konstrukčních prvků. Automatika
pracuje na principu tlaku prachových plynů na píst v plynovém válci pod hlavní.
Plyny se odvádějí z vývrtu hlavně kanálkem zhruba ve 2/5 její délky od nábojové
komory. Do plynového válce jsou vedeny přes podobný regulátor jako u kulometu
BREN. Hlaveň s hladkým povrchem má pevnou rukojeť k její výměně a k trans
portu kulometu. Ústí hlavně nese děrovaný kuželový tlumič výšlehu, jehož přední
část je částečně uzavřená k tlumení zákluzu.
V pouzdru zbraně, vylisovaném z plechu, je posuvně uloženo třískově obráběné
pouzdro závěru. Hlaveň je s pouzdrem závěru spojena otočnou hlavňovou spoj
kou s bajonetovým uzávěrem tří třikrát přerušených závitových žeber. Obsluž
nou součástí hlavňové spojky je víko nábojiště. Pouzdro zbraně už má dva úchyty
k případnému upevnění kulometu na trojnohý podstavec. V zadní části pouzdra
je uložen pružinový nárazník, který tlumí náraz závěru v zadní poloze.
Závěr je při výstřelu pevně uzamčen vyklopením jeho zadního konce nahoru.
Osazení na nosiči závorníku zabraňuje zvedání jeho zadního konce při vysouvání
náboje ze zásobníku nebo pásu. Počáteční nadzvednutí konce závorníku těsně
před uzamčením zabezpečují dva výstupky na jeho bočních stěnách, zapadající do
odpovídajících drážek ve stěnách pouzdra závěru.
Zásobování zbraně náboji je řešeno dvěma způsoby: ze skříňového segmen
tového zásobníku zasazovaného do zbraně shora, nebo z nábojového pásu při
váděného do kulometu z pravé strany. Posuv nábojového pásu je odvozen od
pohybu nosiče závorníku kývavou podávači pákou, která má na konci odpru
žený posouvač.
Iniciace zápalky úderníkem v závorníku a vyhození nábojnice směrem dolů je
řešeno obdobně jako u ZB 26. Vytahovač má tvar pevného drápku a je doplněn
II. Poválečný jednotný (univerzálnQ kulomet 101

přidržovačem nábojnice podkovovitého tvaru. Předsuvná pružina v pažbě působí
na nosič závorníku opět prostřednictvím předsuvné tyčinky, lze ji ale - po pooto
čení uzávěry v botce - vyjmout z pažby směrem dozadu.
Spušťadlo spojené s pažbičkou zajišťuje střelbu jednotlivými ranami, dáv
kami a zajištění zbraně. Zajímavé jsou dvě prohlubně spouště: stisknutím jazýčku
v horní prohlubni střílí zbraň jednotlivými ranami, stisknutím ve spodní pro
hlubni dávkami. Po odjištění pojistky a odblokování polohy lze spušťadlo posu
nout kupředu, zachytit nosič závorníku a stáhnout závěr do zadní polohy, tedy
napnout zbraň pro první výstřel. Hledí na levé straně pouzdra zbraně je stavitelné
prostřednictvím objímky, otočné kolem svislé osy.
Hlavní části kulometu jsou:

• úplná hlaveň, tj. vlastní hlaveň, tlumič výšlehu, základna mušky s muškou, ply
nový násadec s regulátorem a nosná rukojeť,
• úplné pouzdro závěru, tj. pouzdro závěru, hlavňová spojka s víkem, hledí,
podávači mechanismus a vyhazovač,
• pouzdro zbraně s pažbou a nárazníkem,
• předsuvná pružina s předsuvnou tyčinkou,
• závěrový mechanismus, tedy závorník s úderníkem a přidržovačem, a nosič
závorníku s pístem,
• spoušťový mechanismus,
• dvojnožka,
• zásobník.
Příslušenství zbraně tvořily čtyřdílný vytěrák, speciální klíč, žíněné kartáčky na
vývrt a na komoru hlavně, stříkací olejnička, krabička na vazelínu, ocelový trn
k vyrážení čepů a řemen se dvěma závěskami. Příslušenství v plátěném pouzdře
se nosilo na nosném řemenu, výbavu kulometu doplňovala sada záložních sou
částek.
Po vzniku Varšavské smlouvy v roce 1955 byla prosazena důslednější unifikace
čs. výzbroje s výzbrojí SSSR. Podle usnesení politbyra ÚV KSČ z května 1955 měla
ČSLA dokonce přejít na sovětskou výzbroj. Kulomet vz. 52 už proto nebyl per
spektivní (měl ho nahradit v licenci vyráběný sovětský ruční kulomet RPD, ručnoj
pulemjot Děgťareva), a byl proto uvolněn pro export.
Původně mělo všech 18 000 vyrobených kusů skončit v Indonésii, to se ale
nepodařilo (v letech 1958 až 1959 tam bylo dodáno jen 537 zbraní), pozornost se
proto obrátila na Střední východ. V letech 1956 až 1958 zakoupila 2 501 kulometů

Sýrie, která je následně reexportovala do Jordánská, 1 323 kusů odebral Egypt.
0 1 000 zbraní sice projevil zájem Jemen, dodávky se ale neuskutečnily. 90 kulo
metů získala v roce 1959 Guinea, 40 zbraní pak v roce 1964 Keňa. Vzorky zbraní
putovaly v roce 1960 také do Rakouska a Kambodže. Po neúspěchu obchodních
jednání s Ekvádorem, kam se mělo v letech 1961 až 1962 dodat 1 000 kulometů, se
nakonec stala jejich největším odběratelem Kuba: ta získala mezi lety 1960 a 1962
celých 6 020 kulometů (a blíže neurčený počet pušek vz. 52, k oběma zbraním
pak také potřebné náboje vz. 52; tyto náboje se údajně měly později na Kubě
1 vyrábět). V roce 1966 odebrala 1 000 kusů Indie, 80 kusů (jako pomoc spřátelené
zemi) Laos (některé prameny uvádějí také Libyi) a dalších 20 opět Guinea. Velkou
zakázku zbraní (11000 ks), adaptovaných ale na sovětský náboj vz. 43, požadovalo
na sklonku roku 1956 Finsko, které mělo zájem o kombinované zásobování zbraně
zásobníkem i pásem (tam pak po dlouhých jednáních skončily jen 4 prototypy
vz. 52/57 a 2 podstavce).
Tato zakázka však byla spolu s požadavkem MNO hlavním důvodem adaptace
asi 8 000 kusů kulometů na novou „varšavskou“ ráži a tím i důvodem ke vzniku
kulometu vz. 52/57.
Unifikace na sovětský náboj 7,62x39 mm (vz. 43), přerážování

hotových kulometů vz. 52 na tento náboj ani rekonstrukce
kulometu vz. 52 na vz. 52/57 se už autor původní konstrukce
Václav Holek nedočkal. Zdařilou rekonstrukci tak „za něho“
provedl tehdejší vedoucí oddělení malorážových zbraní
brněnské Konstrukty Ing. Jaroslav Myslík (viz dále).
■
► Lehký kulomet vz. 52/57

O rekonstrukci kulometu se rozhodlo 16. 1. 1957 v armádě a následně ji potvrdilo
politbyro ÚV KSČ usnesením ze 7. 5. 1957. Na rozdíl od finské objednávky zvolila
ČSLA jedinou variantu zásobování kulometu pásem z nově zavedené nábojové
schránky na 50 nábojů zavěšené na zbraň (na pouzdro zbraně byly pro zavěšení
schránky navařeny potřebné lišty). Současně byla vyvinuta nová hlaveň s chromo
vaným vývrtem a novým plynovým násadcem a úpravy postihly i závěr (přede
vším byl použit nový vyhazovač). Kvůli úpravám klesla kadence na cca 850 ran/min.

Protože měl náboj vz. 43 odlišnou balistiku, dostalo hledí jiné sloupky a změněn
byl i tvar nosiče mušky s muškou. Při rekonstrukci byly provedeny i zamýšlené,
ale dosud nerealizované úpravy kulometu vz. 52 z roku 1954 (byl vyřešen tlumič
ohně, aplikovány chromovaný píst, pístová trubice i regulátor a zesíleny nožky
dvojnožky).
Po rekonstrukci, která trvala až do poloviny ledna 1957, proběhly v době od 31.5.
do 7. 6.1957 podnikové a kontrolní zkoušky, které prokázaly, že životnost i spo
lehlivost zbraně za normálních i ztížených podmínek jsou dostačující. Protože se
neměnily manipulační vlastnosti zbraně, nebyly provedeny vojskové zkoušky, ale
byly vydány jen doplňky ke služebnímu předpisu Pěch-III-71. Nedostatky ověřo
vací série byly odstraněny do listopadu 1958, vlastní schvalovací proces pak trval
až do dubna 1959 (rozkaz MNO je z 6. 5.1959). Do dubna 1959 byla také provedena
adaptace asi 8 000 kusů v ZJŠ, n. p. Brno.
K 31. 12. 1960 tak měla ČSLA celkem 7 316 kulometů vz. 52/57, už počínaje
rokem 1963 ale pravděpodobně přebíraly většinu z nich Lidové milice (v té době
už totiž dostávala armáda první série kulometu UK vz. 59).
Zbraň se měla v počtu 1 500 ks exportovat v letech 1965-1967 do Iráku, z roku
1967 existuje také poptávka 3 000 ks z Indonésie. O dalším osudu ostatních kulo
metů vz. 52/57 není bohužel nic známo.
Technická data kulometů na střední náboj

lehký kulomet vz. 52 vz. 52/57 RPD
ráže (mm) 7,62 7,62 7,62
7,62x45 7,62x39 7,62x39
náboj
vz. 52 vz. 43 vz. 43
celková délka (mm) 1 045 1 045 1 037
délka hlavně (mm) 583 583 520
délka drážkované části vývrtu (mm) 500 500 474
počet drážek/stoupání (mm) 4/280 4/280 4/-
hmotnost kulometu (kg) 8,03 8,03 6,9
kapacita zásobníku (nábojů) 25 25 -
počet nábojů v pásu 100 50/100* 100

rozsah hledí (m) 200-1 200 200-1 200 -
kadence (ran za min) 1 000 850 650-750

max. dostřel (m) 2 800 2 700 2 700
pokračování

pokračování
délka náboje (mm) 60 56 56

hmotnost náboje (g) 18,9 16,4 16,4
* V z á v ě sn é s c h rá n c e na p ás/v b u b n o v é sch rá n c e na p ás
► Vysokokadenční lehký kulomet ZB 520

Po úspěšném dokončení kulometu ZB 501 se začali Václav Holek s Janem Ondříč
kem věnovat podle zadání VTÚ návrhu rychlopalného kulometu ZB 520, opět pro
čs. náboj 7,62 * 45 mm Z-50. Zbraň byla míněna jako protiváha k předběžným pro
jektům Ing. Jeronýma Kynčla ZJ 490 a ZJ 520 (resp. ZJ 520a a ZJ 520 b s revolve
rovým podávacím zařízením) a bratří Kouckých ZK 520.
Kulomet vycházel principiálně ze ZB 501. Protože zbývaly dostatečné zásoby
vyřazeného náboje 7,5 x 45 mm (Z-49), byl konstruován v předběžném projektu
pro tento náboj. Automatika zbraně pracovala na principu využití tlaku plynů
odvedených z vývrtu hlavně na píst. K dosažení maximální možné kadence zkrátil
V. Holek na co nejmenší míru zákluz nosiče závorníku a v pažbě byla zamonto
vána zvlášť silná předsuvná pružina, aby vracela nosič se závorníkem rychleji do
klidové polohy.
Podávání nábojů pásem bylo řešeno variabilně pro přívod pásu zprava nebo
zleva, vystřílené nábojnice se zasouvaly zpět do pásu: to sice mělo přispívat
k vyšší rychlosti palby, bohužel to pak ale bylo zdrojem největších potíží. Do konce
roku 1953 byl zhotoven funkční vzorek, se kterým proběhly do konce února 1954
funkční zkoušky: kromě potíží se zpětným zasouváním nábojnic do pásu také
špatně fungoval celý zákluzový mechanismus. Po provedených úpravách bylo
dosaženo praktické kadence „jen“ 1 518 místo požadovaných 2 000 výstřelů za
minutu. Po rozsáhlejší rekonstrukci došlo v srpnu 1954 k novým funkčním zkouš
kám, úpravy ale nedávaly záruku spolehlivé funkce a kadence navíc poklesla na
pouhých 1100 ran/min. Zkoušky tak prokázaly, že použitý princip není pro poža
dovaný účel vhodný, a další vývoj byl proto zastaven.

Technická data kulometu ZB 520
ráže 7,5 mm
délka zbraně 1 010 mm
hmotnost hlavně 2,69 kg
hmotnost nosiče závorníku 0,485 kg
hmotnost závorníku mmi
hmotnost zbraně 9,1 kg
maximální tlak v nábojové komoře 3 200 kg/cm2(314 MPa)
kadence (požadovaná/dosažená) 2 000/1 518 ran/min
v0 750 ms-1

. TEZKE KULOMETY
► Těžké kulomety Praga

Už Zbrojovka Praga se snažila - současně s prací na lehkém kulometu - uplat
nit svou zbraň i při řešení otázky těžkého kulometu. První improvizovaný těžký
kulomet, který vznikl vlastně jen přidáním podstavce ke kulometu lehkému, před
vedla Zbrojovka Praga vojenské správě hned na jaře 1923, zbraň ale nevzbudila
větší zájem. V dubnu o rok později připravili bratři Holkové (a také nabídli MNO)
„těžký kulomet Praga vz. 24“, vzniklý nevelkou rekonstrukcí nadějného lehkého
kulometu Praga 1-23 (osazením těžkou hlavní se vzduchovým chladičem s vyso
kými žebry) a umístěním kulometu na podstavec (podnik se ho chystal vyrábět
po zavedení jeho lehkého bratra). Výroba lehkého kulometu byla sice už závazně
přislíbena Brnu, tato smlouva o licenční smlouvě se ale nevztahovala na kulomety
těžké. Dělostřelecký a zbrojní odbor však zareagoval na tuto nabídku velmi zdr
ženlivě: objednal v říjnu 1924 jeden kus kulometu, jehož převzetí se pak protáhlo
až do ledna 1925, kdy už byla otázka těžkých kulometů pro čs. armádu vyřešena
adaptací kulometů Schwarzlose na puškový náboj 7,92 mm Mauser. Tato adaptace
byla „přiklepnuta1' pražské Zbrojovce Ing. František Janeček.
> Přezbrojení čs. armády

Pod tlakem stížností na rakouský materiál začalo MNO ve druhé polovině roku
1925 s přezbrojením čs. armády, a to směrem od východu republiky (svazků na
Zakarpatské Ukrajině a na Slovensku) na západ. Celé přezbrojení vyvrcholilo
začátkem roku 1929 přezbrojením záložních pluků v Čechách. Do té doby dodala
brněnská Zbrojovka armádě na 400 000 pušek vz. 23 a vz. 24 (systému Mau
ser 98), Česká zbrojovka ve Strakonicích na 70 000 pistolí vz. 24 a Zbrojovka
III. Těžké kulomety 107

Ing. František Janeček skoro 5 000 adaptovaných kulometů vz. 7/24 (Schwarz -
lose) a přes 1 000 kusů nových kulometů vz. 24. V létě 1928 dokončila brněnská
Zbrojovka první objednávku lehkých kulometů vz. 26 (4 000 kusů) a už pracovala
na další. Od roku 1928 dostávaly útvary ve stejném pořadí také nové lehké kulo
mety; výměna postihla i adaptované kulomety Schwarzlose, které dosud sloužily
jako kulomety lehké. Souběžně s plněním zakázek MNO začaly všechny zbrojovky
své výrobky také nabízet v zahraničí a exportovat.
Konstrukce těžkých kulometů, vzniklé už před první světovou válkou, zůstaly
ve výzbroji většiny armád i po válce, i když se často modernizovaly. Čs. armáda
měla jednak jiné starosti, jednak jí konverze těžkého kulometu Schwarzlose na
náboj 7,92 mm Mauser natolik vyhovovala, že neměla snahu ho nahradit moder
nější konstrukcí. Ve vojenském světě ale přece jen, zvláště po roce 1930, sílily
snahy o získání zbraně podstatně lehčí, s chlazením vzduchem a bez nevýhod
sice osvědčených, avšak zastaralých typů. Nová konstrukce čs. těžkého kulometu
kupodivu nevzešla z Janečkovy, ale z brněnské Zbrojovky, která se začala touto
konstrukcí zabývat jednak z vlastní iniciativy, jednak díky podnětům zahranič
ních zákazníků. Brno také chtělo zkompletovat svoji nabídku odběratelům poptá
vajícím zbraň tohoto typu, která v dosavadní nabídce Zbrojovky chyběla.
► Vývoj těžkého kulometu ZB

Podle předválečné terminologie se jedná o kulomety „velké“.
[ Podle Zelinky (1937) se totiž kulomety rozdělovaly před
válkou nejdříve na lehké, velké a hrubé, potom ale na lehké,
těžké a velké.
S řešením velkého (těžkého) kulometu na puškové střelivo se začalo pod vede

ním Václava Holka a Miloslava Rolčíka v Brně v lednu 1930. Přitom se uplatnily
zkušenosti získané už předtím při konstrukci hrubého (velkorážového) kulometu,
který začaly požadovat vojenské orgány v roce 1927 a který měl vyplnit mezeru
mezi 36mm pěchotním dělem a těžkým kulometem ráže 7,92 mm a sloužit jako
kulomet protiletadlový (PL) a protitankový (PT).
Začátkem roku 1928 začala proto Zbrojovka řešit kulomet ráže 20 mm, který
dohotovila asi v červenci, aby pak neprodleně zahájila střelecké zkoušky. Zbraň

však měla značný výškový rozptyl, proto se začal řešit nový, vylepšený kulomet
a nová lafeta. V červnu 1929 byly zahájeny zkoušky s novým kulometem, pak
ale vojenská správa 20mm kulomet odmítla a dala přednost menší ráži 13 mm
až 15 mm. Zbrojovka proto neprodleně začala řešit kulomet ráže 13,4 mm.
Pro první konstrukci hrubého kulometu byl předvídavě zvolen takový prin
cip mechanismu, aby vyhověl po stránce kinematické i dynamické nejen pro
větší ráže („hrubé kulomety a kulometná děla“), ale i pro puškovou ráži 7,92 mm.
Funkční vzorek hrubého kulometu ráže 20 mm tedy nebyl bezúčelný, protože
potvrdil možnost existence „jednotné zbraně“ (tj. zbraně stejného systému) pro
všechny ráže vymezené Brnu zájmovou smlouvou s plzeňskou Škodovkou, tedy
do ráže 25 mm.
K ráži 20 mm se ostatně vojenská správa zase vrátila v roce

[ 1931, kdy zase naopak zamítla ráži 13 až 15 mm. V roce
1933 pak byly práce na kulometu ráže 20 mm zastaveny
definitivně, protože se vojenská správa rozhodla pro ráži
14,5 mm, aby nakonec akceptovala ráži 15 mm.
A tak přikročila Zbrojovka z vlastní iniciativy ke konstrukci těžkého (velkého)

kulometu ráže 7,92 mm, a to nejen proto, že pokusy s kulomety velkých ráží byly
velmi nákladné pro velkou cenu munice, ale protože bylo také zřejmé, že lze kon
strukci dovést k dokonalosti i na základě střeleckých pokusů s levnou puškovou
municí.
Vzorek těžkého kulometu (známého také jako TK 3), zkonstruovaný v březnu
až září a vyrobený během srpna 1930, pracoval na principu zpětného rázu s krát
kým zákluzem vodou chlazené hlavně. Měl osvědčený systém převodu hybné
síly hlavně na mechanismus závěru pomocí zrychlovače, zesilovač zpětného
rázu a vnější pouzdro, otevírané k zajištění snadného přístupu k závěrovému
mechanismu nezvyklým způsobem do stran. Ocelový článkový pás byl rozpadá-
vací, náboje se zasouvaly do komory za předkluzu mechanismu, podstavec byl
řešen úpravou podstavce kulometu Schwarzlose. Vratný pohyb hlavně obsta
rávala pružina ukotvená na zrychlovači, který ovládala. Kadence zbraně dosa
hovala 550 až 700 ran za minutu. Zkoušky, zahájené v září 1930, při kterých
se vystřílelo údajně 26 151 levných, protože standardních puškových nábojů
a které probíhaly až do konce srpna 1931, však prokázaly, že konstrukce trpí
značnými nedostatky.
► Kulomet ZB-50
Protože cizí zájemci převážně žádali kulomet chlazený vzduchem, přikročila Zbro
jovka už v létě roku 1930 k jeho řešení. Princip funkce nového kulometu ZB-50
zůstal v podstatě zachován, hlaveň ale byla opatřena hliníkovým žebrovaným
chladičem. Chladič měl umožnit intenzivní chlazení hlavně, aniž by bylo třeba
zvyšovat její hmotnost. Do stran rozevírací pouzdro bylo nahrazeno pouzdrem
z boků uzavřeným a s víkem shora, aby se odstranily problémy nejen při uložení
kulometu na podstavec a při použití optických zaměřovačů, ale také s jeho lafe-
tací do pancéřového vozu. Rychle výměnná hlaveň s chladičem se zasouvala do
pouzdra závěru hřebenovým uchycením, její přední vedení bylo drženo v postra-
nicích kulovým ložiskem a bylo upraveno pro zesilovač zpětného rázu. Do konce
září 1930 se údajně podařilo vystřelit přes 10 000 ran a docílit kadence až 600 ran
za minutu, funkce zbraně ale byla nespolehlivá a hliníkový chladič se při vysokých
teplotách drolil. Původní hliníkový chladič byl proto nahrazen nejdříve chladičem
duralovým a posléze ocelovým.
K uložení se zpočátku využíval podstavec Schwarzlose, v roce 1932 se pak
začal vyvíjet nový typ rámového podstavce tvaru „U“ se dvěma předníma nohama
a dvěma zadníma nohama vcelku. Přední nohy se stavěly pomocí rohatek, ramenní
opěra a PL násadec byly uloženy v trubkách rámu. Náměrový mechanismus se
ovládal podobně jako u kulometu Schwarzlose.
Kulomet ZB-50 se zákluzem hlavně se zkoušel nejméně ve třech základních ver
zích a v „řecké" ráži, protože zájem o něj projevilo Řecko. Vykazoval dobrou funkci
i precisi, ovšem jen při malé kadenci kolem 520 ran za minutu. I když absolvoval
úspěšně soutěž těžkých kulometů v Řecku (a vzbudil konečně také zájem čs. vojen
ské správy), nedovoloval tento typ kulometu použití vysoké PL kadence. Ing. F. Holek
a M. Rolčík napsali 24. ledna 1935 ve své Zprávě o vývoji jednotné kulometné zbraně,
že „tento typ kulometu nedovoloval použití vysoké protiletadlové kadence, zejména
při větší váze hlavně, jelikož její pohybovou energii nebylo možno v krajních úvratích
ztlumit tak, aby nepovstaly rázy škodlivé pro precisi". Těžká hlaveň ale byla nutná
pro zajištění takové trvanlivosti, aby mohla zbraň plnit úkoly těžkého kulometu.
Pro pěchotu nebyla sice při pozemní střelbě vysoká kadence nijak zvlášť důle
žitá, muselo se ale pamatovat i na střelbu protiletadlovou, kde už byla nízká
kadence vážným nedostatkem.
Čs. armáda se v té době také začala důsledněji zabývat výstavbou „útočné voz-
by“, pro kterou bylo třeba najít vhodnou výzbroj. VTLÚ vyžadoval od kulometů

v obrněných vozidlech „... tytéž vlastnosti jako od kulometů leteckých11, tedy pře
devším funkční spolehlivost a značnou rychlost střelby. Malá rychlost střelby
podle pozdější zprávy VTLÚ resultovala z velkých pohybových hmot, na nichž
největší podíl měla těžká, vzduchem chlazená hlaveň“. Tato nevýhoda tkvěla
přímo v základním principu zbraně, takže ji nebylo možno žádnými úpravami
odstranit.
Po rozsáhlých srovnávacích zkouškách, které proběhly v roce 1933, vyhodnotil
VTLÚ jako nejlepší právě kulomet ZB-50 (označovaný někdy vojenskou správou
také jako ZB-32), zatímco už zavedený kulomet vz. 24 ani strakonický letecký
kulomet LK vz. 30 nevyhověly. Zásadním nedostatkem ZB-50 ovšem byla jeho
nízká kadence, a to zvlášť pro střelbu na vzdušné cíle. Proto byly zkoušky zasta
veny a Zbrojovka vyzvána k řešení nového kulometu, založeného na principu
využití tlaku plynů.
Na řadu zásadních otázek se také v té době názory ještě tříbily. VTLÚ proto
požadoval stejnou ráži jako dosud, ale hmotnost ne vyšší, než měl kulomet vz. 24.
Vzdušné chlazení přijímal s výhradou, že užitečný výkon zbraně nebude nižší než
u zbraně chlazené vodou, a bude-li nutná výměna hlavně, bude lehce provedi
telná. Kulomet měl být schopen střelby po dobu nejméně pěti minut. Kadence
neměla klesnout pod kadenci kulometu vz. 24, tedy 520 ran za minutu. Zvýšení
kadence se meze nekladly, nesměla ale utrpět přesnost střelby. Proti řešení se
dvěma kadencemi nebyly námitky, nesmělo mít ale vliv na technickou spolehli
vost. Navíc by byl hlavní štáb velmi uvítal, kdyby mohl být počet členů obsluhy
menší než u dosavadního těžkého kulometu.
Kulomet ZB-51, zkonstruovaný během roku 1932, byl v podstatě obdobou
ZB-50. Byl to ale vlastně krok zpět, protože měl opět vodní chlazení, kde průtok
zajišťovala pumpa, napojená na opakovači mechanismus. Zbraň proto vycházela
příliš složitá a vývoj tímto směrem byl rychle opuštěn.
► Kulomet ZB-52
Výše uvedené nové zadávací podmínky VTLÚ byly zřejmě průběžně konzul
továny s výrobcem, protože už na jaře 1933 zahájila Zbrojovka řešení těžkého
kulometu na principu využití tlaku plynů odvedených ze střední části vývrtu
na píst pod hlavní (zrušen byl pochopitelně zrychlovač). Hlaveň byla odpružena
III.Těžké kulomety 111

proti vnějšímu pouzdru zbraně a byla jí ponechána možnost volného kmitání
v podélném směru.
Kulomet ZB-52 měl chlazení vzduchem a rychle vyměnitelnou hlaveň ve hřebeno
vém ozubení pouzdra a jak montáž, tak i demontáž mechanismu byly proveditelné
bez nářadí. Článkový ocelový pás už byl souvislý, podávání do nábojové komory při
uzavírání závěru zůstalo stejné jako u typu předchozího. Náhon podávacího pohybu
už ale nebyl odvozen od pouzdra závěru, ale přímo od nosiče závorníku.
Začátkem roku 1933 se začal vyvíjet pro kulomety druhý typ podstavce. Uzavřený
rám měl dvě přední a jednu dvojitou zadní nohu, všechny stavitelné pomocí rohatek.
Pravá část dvojité zadní nohy tvořila PL nástavec, zatímco levá část zůstávala na
zemi. Polohu PL pak tvořil trojboký jehlan ze dvou předních noh s rámem a levého
dílu zadní nohy, zatímco její vztyčený pravý díl sloužil k uchycení kulometu. Zbraně
bylo navíc možno opatřit také dvoj nožkou a prutovou ramenní opěrou.
Kulomet byl dohotoven koncem léta 1933. Další zkoušky zbraně, trvající až do
ledna 1934, zahrnovaly odpalování pomocí převodové páčky nezávisle na pohybu
nosiče, zkoušky podávání aj. Ke zrychlení kadence byl zařazen do dráhy nosiče
odklápěcí pružinový nárazník, kterým se dala kadence zvýšit o 250 až 300 ran za
minutu, tedy z 500-550 až na PL kadenci 800-850 ran za minutu.
► Kulomet ZB-53 (vz. 35)

Už během posledních zkoušek kulometu ZB-52 se připravovala nová konstrukce
kulometu ZB-53 s hlavní vedenou uprostřed v kalených lištách a drážkách, neboť
dřívější cylindrické přední vedení bylo nespolehlivé a bylo příčinou poruch. Umož
nilo to jednodílné pouzdro zbraně vyráběné vcelku, bez nýtovaných postranic
vedení hlavně. Rovněž nosič a závorník byly upraveny podle zkušeností získaných
ze zkoušek. Při konstrukci bylo pamatováno na to, aby mohl kulomet plnit nej-
různější taktické požadavky: byla vyřešena možnost zavěšení zbraně v PL poloze,
aplikace ramenní opěry („kulometního opěradla"), PL zaměřovače, optického
zaměřovače pro přímou i nepřímou střelbu a uložení ve speciální lafetě pro útoč
nou vozbu i v oběžném kruhu letadla (pomocí čepů po stranách pouzdra zbraně).
Konstrukční podklady pro lafetaci kulometu do obrněného vozidla (společnou
lafetaci kulometu s kanónem ráže 37,2 mm ve věži tanku P-II (vz. 34), stejně jako
pro kulovou vložku kulometu v korbě) obdržely Škodovy závody.

Třetí podstavec použitý pro tento kulomet je v zásadě stejný jako druhý, ale se
zjednodušeným náměrovým náhonem a účelněji vyřešenou polohou odměrového
čepu.
Po předběžných zkouškách připravila Zbrojovka pro širší zkoušky ještě zdo
konalený vzorek ZB-53, který pak, opět po četných zkouškách, vyústil ve vari
antu ZB-53(II). Ve třetí fázi zkoušek 12. až 14. listopadu 1934 v Malackách se tak
předváděly VTLÚ a zkoušely dva odlišné vzorky kulometu ZB-53, označené I a II,
se třemi různými podstavci, a příslušenství a detaily dopravy na káře kulometu
Schwarzlose stejně jako detaily „dopravy soumarské“. Vývoj kulometu ZB-53(II)
během zkoušek pečlivě sledoval zástupce VTLÚ, který potom navrhl řadu úprav,
potřebných pro všechny tři požadované a očekávané verze.
Srovnáním s kulometem Schwarzlose vz. 24 a leteckým kulometem (LK) vz. 30
ze Strakonic se prokázala vyšší přesnost nových zbraní, byly ale ještě připomínky
k některým detailům a zejména k podstavcům. Přání vojenských odborníků „aby
mohla býti elevace zvýšena pro maximální dostřel a aby se dalo řízení náměrové
lehčeji ovládati“, vedlo následně ke konstrukci čtvrtého typu podstavce s prohnu
tým rámem a s obrácenou polohou náměrových segmentů.
Už po druhé části zkoušek v říjnu 1934 bylo konstatováno, že konstrukce
„ve velké míře vyhověla požadavkům", a byly navrženy širší zkoušky také v útva
rech pěchoty, jezdectva a u pluku útočné vozby, která potřebovala novou zbraň
nejdříve. Koncem roku 1934 pak bylo objednáno pro zkoušky u útvarů 17 kulo
metů ZB-53, provedených podle výsledků třetí části zkoušek, a deset podstavců.
Na zkoušku je dostaly 1. pěší pluk, 3. horský pluk, 1. cyklistický prapor, 12. jez
decký pluk a zejména pluk útočné vozby (7 kusů bez podstavců).
Po těchto zkouškách, které proběhly v roce 1935, byly reakce útvarů vesměs
velmi příznivé, dobré byly i výsledky zkoušek životnosti a spolehlivosti zbraně
střelbou. Z jednoho kulometu bylo údajně vystřeleno dokonce 585 000 ran (při
tom se zkoušely hlavně vyrobené z různých materiálů).
1 Technická data kulometu Z B - 5 3 (vz. 3 5 ) (z nauky - návodu k obsluze) 1

ráže 7,92 mm
d é lk a k u lo m e tu 1 095 mm
d é lk a h o lé h la v n ě 680 mm
p o če t d rá ž e k /sto u p á n í 4/240 mm vpravo
h m o tn o st k u lo m e tu 19,0 kg
p o k r a č o v á n í —>

1 Technická data kulometu ZB-53 (vz. 35) (z nauky - návodu k obsluze)
hmotnost úplné hlavně 7 ,4 2 kg
hmotnost holé hlavně 2 ,4 3 kg
délka nábojového pásu na 100 nábojů 2 080 m m
hmotnost nábojového pásu na 100 nábojů 0 ,9 2 kg
délka nábojového pásu na 200 nábojů 4 040 mm
hmotnost nábojového pásu na 200 nábojů 1 ,8 2 kg
rozsah hledí 200 až 2 500 m
hmotnost PL mířidel 0 ,8 5 5 kg
hmotnost cvičného nástavce 0 ,4 3 kg
kadence pomalá 5 0 0 r a n / m in
kadence rychlá 7 5 0 r a n / m in
v0 8 3 5 m s-1
palebná výška pro pozemní střelbu 340 až 680 m m
při poloze nízké (340 mm) e le v a c e 10 °

d e p re se 23°
při poloze střední (560 mm) e le v a c e 2 3 °

d e p re se 10°
při poloze vysoké (680 mm) e le v a c e 2 4 °

d e p re s e 9°
odměr na odměrové liště 45°
palebná výška pro PL střelbu 1 4 0 0 -1 600 m m
elevace do 85°
odměr 360°
Z b r a ň s e v y r á b ě la t a k é v r á ž íc h 7 ,6 5 m m a 7 m m , k t e r é m ě ly s t o u p á n í d r á ž e k v ý v r t u
2 2 0 m m . R á m e č k o v é h le d í m ě lo p o z d ě ji n a le v é m s lo u p k u s t u p n ic i p r o s t ř e lu „ S "
o d 3 0 0 d o 2 0 0 0 m , n a p r a v é m s lo u p k u p ro s t ř e lu „ s S " s t u p n ic i o d 3 0 0 m d o 2 5 0 0 m .
Ú s ť o v á r y c h lo s t v 0 č in ila p r o s t ř e lu „ S " 8 3 5 a ž 8 4 0 m s -1, p ro s t ř e lu „ s S " 7 5 0 a ž 7 8 0 m s -1.
Podstavec k ZB-53 (vz. 35)
■ L o ž iště s k o lé b k o u
Ke čtyřhranné základní desce jsou přinýtovány plechové postranice a na ně ložiska

k uložení kolébky. Uvnitř postranic jsou vodicí čelisti náměrového segmentu.

Na levé postranici je zvenku pouzdro náměrového zařízení, na pravé je pouzdro
ustavovací čelisti náměru. V pouzdru náměrového zařízení je náměrový náhon
(pastorek, šnekové kolo, šnek, pár kuželových kol a ruční kolečko). Šnekový pře
vod zajišťuje lehký převod a samosvornost. Pastorek je spojen se šnekovým kolem
spojkou, kterou lze vypnout pákou a získat velký náměr. Rukojeť ručního kolečka
lze sklopit na ochranu proti nárazům při transportu.
Ustavovací čelist náměru dosedá klínovou plochou na výkružek náměrového
segmentu a utahuje se pákovou maticí. Páková matice dosahuje díky dvojímu
závitu značného osového posunutí ustavovací čelisti při malém pootočení matice.
Ustavovací čelist působí na velkém poloměru od otočného čepu náměru (ložiska
kolébky) ku prospěchu důkladného zajištění náměru.
Kolébka se vkládá čepy do otevřených ložisek v obrácené poloze a otočením
do funkční polohy se v ložiskách uzavře. Ke kolébce je přinýtován náměrový seg
ment, vedený v čelistech uvnitř postranic.
Rám a nohy
Kolébka je připevněna na rámu uloženém na nohách podstavce. Rám má tvar
obdélníku s delšími stranami z trubek a kratšími stranami tvořenými prodlouže
nými náboji pravých spojovacích kolen. Na přední příčce rámu je otočně uložena
kotva, která tvoří v přední části lůžko obrtlíku a vzadu vybíhá ve dvě ramena
úhelníkového profilu nesoucí odměrovou kluzavku, která je s nimi z jednoho
kusu. Na kluzavce jsou posuvně uloženy odměrové sáňky opatřené okem k upev
nění kulometu a zařízením k ustavení odměru (kterým se pootočením páky asi
o 45° přitlačí odměrové sáňky na kluzavku). Sáňky lze ustavit v každé poloze, roz
sev se omezuje dvěma odměrovými narážkami. Narážky jsou vedeny v T-drážce
vysoustružené v kluzavce a v poloze se ustavují přitažením šroubu.
Náměrové zubatky jsou uloženy otočně kolem čepů v ramenech kotvy. Mají
vnitřní ozubení a nesou náměrové narážky, které zapadají svými zuby do ozubení
zubatky. Po stlačení vroubkovaného tlačítka lze narážky snadno a rychle přesta
vit. Náměrové zubatky pohání čelní ozubení náměrového hřídele, který má na
levé straně kolečko a na pravé straně svěrací šroub. Přitažením svěracího šroubu
se náměrové zařízení ustaví v libovolné poloze. Náměrové zubatky i odměrová
kluzavka nesou dělení v dělostřeleckých dílcích.
Přední kolena rámu vybíhají v oka k připojení předních noh. Nohy jsou svými
hlavami uloženy otočně na svornících. Radiální rýhování hlav zapadá do rýho
vání ok a je přitlačováno svěrací matkou svorníku. Osy svorníků jsou proti rámu

natočeny tak, aby patky předních noh byly od sebe dostatečně vzdáleny v každé
poloze podstavce a ve sklopeném stavu byly rovnoběžné s podélnými trubkami
rámu a zaujímaly tak co nejmenší prostor.
Nohy lze nastavit nezávisle na sobě do libovolné polohy a přizpůsobit postavec
terénu tak, aby byla rovina odměrové kluzavky rovnoběžná s rovinou průměr
ného sklonu terénu nebo aby zůstala osa obrtlíku kotvy svislá.
Dvojitá zadní noha je uložena na zadní příčce rámu. Skládá se ze dvou vzá
jemně proti sobě otočných částí. Levá je opatřena zadní patkou s vybráním, do
kterého těsně zapadá svým ukončením pravá část nohy, tzv. protiletecká noha.
Hlava levé části je opatřena standardním rýhováním, kterým zapadá do rýhování
zadního oka rámu. Kratší pravá část slouží po zvednutí do svislé polohy jako pod
pěra kulometu pro protiletadlovou střelbu.
Technická data podstavce ZB-53 (vz. 35) (z nauky - návodu k obsluze)

palebná výška pro pozemní střelbu 340 až 680 m m
při poloze nízké (340 mm) e le v a c e 1 0 °

d e p re se 23 °
při poloze střední (560 mm) e le v a c e 2 3 °

d e p r e s e 10 °
při poloze vysoké (680 mm) e le v a c e 2 4 °

d e p re se 9°
odměr na odměrové liště 45°
palebná výška pro PL střelbu 1 4 0 0 -1 60 0 m m
elevace do 85°
odměr 360°
Plnička nábojových pásů

Ke kulometu ZB-53 byla zkonstruována plnička nábojových pásů vhodná
k jejich rychlému nabití i vybití. Zasunutí lOOranového pásu do plničky a jeho
naplnění trvá pouze 21 sekund, jeho opětné vybití o 2 sekundy méně. Nastavení
plničky na nabíjení nebo vybíjení se provede jednoduchým přestavením nabíje
cího trnu. Plničku lze použít kdekoliv v terénu, nepotřebuje zvláštní upínání na
podložku. Náboje se do pásu zasouvají rovnoměrně, což zaručuje pravidelnou
funkci kulometu.

Mířidla
Hledí kulometu ZB-53 je rámové dioptrické a při míření musí stát svisle. Ve vzpří
mené i sklopené poloze jistí hledí tlak vratné pružiny. Šoupátko hledí lze rychle
přestavit po zmáčknutí tlačítka a jemně doladit prostřednictvím šneku na pravé
stojině rámečku. Šroubem se může posunout dioptr tak, aby se eliminoval vliv
větru. Stupnice na rámečku hledí nese dělení od 200 m do 2 000 m po 100 met
rech. Přesnost a možnost jemného nastavení umožňují stavět dioptr i po 50 m.
Protiletecká mířidla (PL) slouží ke střelbě proti letadlům. K obraně proti leta
dlům je kulomet vybaven kývavou kruhovou muškou se dvěma záměrnými kruhy.
Rozměry vnějšího kruhu a jeho excentricita odpovídají přímé vzdálenosti cíle
700 m a rychlosti letu 139 ms4, tj. kolem 500 km za hodinu, rozměry vnitřního
kruhu stejné vzdálenosti cíle, ale menší rychlosti letu - kolem 250 km za hodinu.
Kruhová muška i dioptrické hledí jsou upevněny na ramenech společné základny,
opatřené rybinou a zasunuté do drážky na levé straně pouzdra kulometu. Jejich
vzdálenost činí asi 222 mm. Před nasunutím PL mířidel se musí odklopit víko
pouzdra. Aby bylo možno mířidla složit do malého prostoru, je rameno s kruho
vou muškou sklápěcí a vidlici kruhové mušky lze o 90° pootočit. Oba elementy
jistí v obou krajních polohách pružina. Dioptr s pryžovou očnicí je za účelem
nastřelení svisle i vodorovně stavitelný. Mířidla nepřekážejí v normální poloze
otevírání víka pouzdra zbraně.
Optický zaměřovač pro přímou i nepřímou střelbu se montuje na levou stranu
pouzdra kulometu stejným způsobem a stejně se i zajišťuje jeho víkem.
Libelový kvadrant je využitelný k nastavení elevace při nepřímé palbě kulometu.
Sestává z tělesa s prizmatickou základnou. Jeho naklonění vzhledem k základně
udává úhel elevace. Jeho libela je stavitelná prostřednictvím šroubového převodu
v rozmezí -300 dc až +1 200 dc (dělostřeleckých dílců) s dělením po 50 dc. Stavění
s přesností jednoho dílce se provádí točítkem, které slouží současně i jako mik
rometr. Dělení točítka je od 0 do 100. Při stavění elevace se pokládá kvadrant na
hladkou plochu víka pouzdra kulometu.
► Nové podněty MNO

Ještě před dokončením vojskových zkoušek přišlo MNO s několika novými
podněty: požadovalo například sledovat rekonstrukci kulometu na bubnové

zásobníky a pro stálá opevnění zkonstruovat kulometné dvojče. Ředitelství opev-
ňovacích prací (ŘOP) zase trvalo na tom, aby Zbrojovka řešila dvojče (zbraň ,,M“)
ve třech alternativách: jako spojení dvou kulometů pěchotních (zbraní ,,D“), spo
jení pravého a levého kulometu a zvláštní zbraň se dvěma hlavněmi ve společném
novém pouzdře. Nakonec se po delší výměně názorů shodlo MNO s výrobcem na
řešení zbraně „M“ jako spojení dvou normálních zbraní „D“.
Požadavky armády
V průběhu času se také pronikavě změnily názory na výzbroj armády. Během
roku 1934 naléhavě vzrostly požadavky na vyzbrojení útočné vozby, protože už
běžela sériová výroba lehkého tanku LT-34 a připravovala se výroba LT-35. Na jaře
1935 také zasáhlo do vývoje kulometu svými požadavky nově vzniklé ŘOP s gran
diózním programem výstavby pohraničních opevnění. Pro svá těžká opevnění
počítalo do střílen pod betonem i pod pancířem s kulomety v různých úpravách
(a postupně se také stalo hlavním odběratelem nových kulometů).
S podmínkou, že budou do konstrukce promítnuty změny vyplynuvší z výroby
výše uvedených 17 kusů, objednalo proto MNO počátkem roku 1935 hned 500 kusů
kulometů ZB-53, přejmenovaných mezitím na „vz. 35“ a 300 kusů záložních hlavní.
Zbraně byly určeny pro útočnou vozbu a stálá opevnění: 260 kusů v pevnostní
variantě mělo sloužit k vyzbrojení úseku opevnění Moravská Ostrava.
Tím se ovšem dostala Zbrojovka do obtížné situace, protože všechny dosa
vadní kulomety se vyráběly jako „kusovka“ v provizorních podmínkách malo-
kapacitní prototypové dílny. Zbrojovka proto musela urychleně nakoupit za víc
než 8 milionů korun nové stroje a výrobní pomůcky, aby mohla patřičně rozšířit
strojní park pokusné a kulometné dílny. MNO částečně krylo náklady na tuto
investici prostřednictvím zvýšené ceny zbraní. Ačkoliv byly stroje instalovány
teprve v únoru, byla už koncem května 1935 hotová první část zakázky, jejíž
zbytek dodal závod do konce roku. Pro lepší využití strojů začal vyrábět dalších
500 kusů na sklad a snažil se také (když v červnu obdržel schválení MNO) nabí
zet kulomet v cizině (brzy nato se už kulomet předváděl v Anglii, kde měla firma
velmi dobré renomé).

► Kulomet vz. 37
Zatím skončily vojskové zkoušky kulometu vz. 35 a VTLÚ také získal četné
poznatky z trvanlivostních zkoušek kulometu. Proto navrhla ve dnech 10. až
12. června 1936 komise složená z pracovníků VTLÚ a Zbrojovky (V. Holka,
Ing. F. Holka, M. Rolčíka a ředitelů Langera a Stallera) „definitivní úpravy 7,92 mm
kulometu vz. 35“. Bylo jich dost (v protokolu jsou shrnuty ve 27 bodech: 14 návrhů
vyplynulo z relací útvarů a 13 z výroby a životnostních zkoušek) a měnily kulomet
vz. 35 do té míry, že „značný počet součástí není v novém provedení vyměnitelný
se součástkami původními11. Proto navrhla komise pro upravený kulomet - už bez
čepů pro kulovou lafetu na postranicích pouzdra - nový název: vz. 37. Začátkem
srpna 1936 pak VTLÚ zbrojovce napsal, že „z proponované objednávky těžkých
kulometů bude provedeno 510 kusů v původním provedení jako vz. 35“. Ostatní
už měly, počínaje výrobou roku 1937, odpovídat vzoru 37, přičemž měly být oba
typy použitelné pro veškeré lafetace k účelům ŘOP (pro ŘOP se kulomet dodá
val v provedení „0“ s robustní pevnostní hlavní bez žebrování). ŘOP potřebovalo
v souvislosti se schváleným programem výstavby opevnění do roku 1939 celkem
4 500 těžkých kulometů. Počítalo s tím, že 260 kusů bude vz. 35, vyslovilo ale také
nová přání na úpravu objednávaných kulometů a chtělo zbraně s těžkou hlavní.
Nové požadavky byly i na zbraně pro útočnou vozbu, ke konstrukčním změnám
detailů vedly i zahraniční poptávky. Tak vznikly tři základní varianty kulometu
vz. 37: pěchotní, „0“ pro opevnění a „ÚV“ pro útočnou vozbu, tato poslední pak
v odlišném provedení pro MNO a pro export.
Teprve instalace úplného výrobního zařízení v roce 1937 umožnila u vz. 37 úpl
nou zaměnitelnost součástí, nezaměnitelnost dílů obou vzorů ale zůstávala. (Vzá
jemně zaměnitelné nebyly ani součásti původně kusově vyráběných kulometů
vz. 35.) U útočné vozby proběhla náhrada koncem roku 1937 poměrně snadno
a rychle, potíže ale nastaly u stálých opevnění, kde byly speciální lafetace zbraní
„M“ (dvojkulomet) a zbraní „D“ (normální kulomet) pro první úseky opevnění
zkonstruovány a vyrobeny dříve, než byly k dispozici kulomety vz. 37. Beze změn
lafetace tak nebylo možno nahradit vzor 35 vzorem 37. Armáda měla pochopitelně
zájem tuto komplikovanou situaci odstranit a zbavit se staršího vzoru, jakmile
jí to dodávky kulometů vz. 37 dovolí. Proto také část kulometů vz. 35 exporto
vala prostřednictvím Zbrojovky do Rumunska, Číny a Íránu. Přesto ale zůstalo po
Mnichovu k odprodeji ještě 420 kusů vz. 35, které už prodány nebyly. Po rozbití
republiky zůstalo ve skladech v Českých zemích 304, na Slovensku pak dalších

116 kusů zbraní. Ze slovenských exemplářů pochází pravděpodobně výzbroj obr
něných vlaků Slovenského národního povstání.
V listopadu 1936 zadalo MNO zbrojovce velkou objednávku na 500 kusů kulo
metů vz. 35 a 6 200 kusů vz. 37 (oba typy částečně s těžkou a částečně s lehkou
hlavní). Většina byla určena pro ŘOP, ostatní pro nově stavěné jednotky útočné
vozby, pěchoty, jezdectva a pro motorové čluny ženijního vojska. Dodací lhůty
zněly od konce roku 1936 do ledna 1939, ceny byly pevné a firma z nich dostávala
50 % předem jako zálohu. Plně zaměnitelné součásti měly mít až kulomety vz. 37.
V Brně se také (podle zpráv z dubna 1937) teprve zařizovala výroba s kapacitou
3 000 kulometů ročně a počítalo se také s tím, že bude těžká kulometka přemístěna
do nově projektovaného závodu ve Vsetíně (s kapacitou ještě o více než 50 % vyšší).
Koncem roku 1936 zpracoval VTLÚ konečné souhrnné zprávy pro výzbrojní
komisi, která pak 29. ledna 1937 schválila k zavedení do výzbroje armády „7,92 mm
kulomet vz. 35“, „7,92 mm kulomet vz. 37“ a „Podstavec vz. 37“ (někdy se lze setkat
také s označením vz. 35/37, čímž je ale myšleno jen společné označení kulometů
obou nových vzorů). Kulometní podstavec vz. 37 se ale, stejně jako podstavec
vz. 35, vyráběl jen v omezené míře. Zbraň se pak vyráběla celých dalších 12 let beze
změny, dokud ji v roce 1951 nenahradila na výrobních linkách zbraň technicky
i výkonově slabší, ale sovětská - kulomet Gorjunov vz. 43. Vývojová dílna mezitím
dále pracovala na dalším zdokonalování podstavců a vývoji speciálních lafetací.
Na podzim 1937 rozhodl hlavní štáb vyměnit postupně v tancích všechny kulo
mety vz. 35 za vz. 37 a rekonstruovat lafety vz. 35 na vz. 37. O kulomety vz. 35
nemělo zájem ani ŘOP, takže MNO předávalo tyto zbraně postupně výrobci pro
export, aby za ně dostalo kulomety vz. 37. Vrácené kulomety vz. 35 (a vojenskou
správou nepřevzaté kusy kulometů vz. 37) pak šly většinou do Číny.
Protože byl kulomet vz. 37 řešen hned od počátku podle požadavků útočné
vozby a ŘOP, zůstaly nedořešeny některé otázky použití kulometu pěchotou,
zejména otázka podstavce. Teprve v červenci 1938 předložila firma dva nové
vzorky podstavce s upevněním kulometu na kolébce, a to podstavce typu „A“
se dvěma nohama vpředu a jednou vzadu, a typu „B“, který měl řešení opačné.
Vzorky prošly v druhé polovině roku několika koly zkoušek a změn. Koncem
prosince pak uložil hlavní štáb sledovat jen podstavec typu „A“ a přezkoušet ho
s velkými otvory odlehčenou kolébkou od typu „B“. 17. ledna 1939 následně schvá
lila výzbrojní komise upravený podstavec „A“ s kolébkou „B“ (tovární označení
ZB-308) k zavedení do armády jako „podstavec vz. 37“ S tímto podstavcem pak
dodávala firma kulomety pro export, armáda je už ale využít nemohla.

Když si pak na podzim 1946 doplnila čs. armáda zásobu
těžkých kulometů vz. 37 splněnou objednávkou 3 000 ks,
vrátila se také k řešení nového podstavce. V létě 1946 proto
přezkoušelo pěchotní učiliště předválečný typ ZB-308 a nový
podstavec ZB-309, vyvinutý během války. Po některých
úpravách pak hlavní štáb schválil podstavec ZB-309 s jednou
nohou vpředu a dvěma vzadu, tedy řešení opačné než před
válkou. Koncem roku 1946 a počátkem roku 1947 objednala
armáda 3 700 podstavců tohoto typu.
Podstavec ZB-308 (vz. 37)

a speciální lafetace
Pěchotní verzi kulometu vz. 37 tedy nesl třínohý podstavec ZB-308 (vz. 37) se
dvěma trubkovýma nohama vpředu a jednou dvojitou vzadu, zbraň se upevňo
vala na mohutně děrovanou kolébku pomocí dvou příčných čepů. Délku i náklon
všech noh bylo možno plynule regulovat. Po otočení a vysunutí jedné trubky
zadní nohy do svislé polohy vznikl podstavec pro PL střelbu: kulomet se upevnil
za horní úchyt na vyšší konec nohy, takže získal kruhový odměr a náměr až 85°.
Pro montáž do obrněných vozidel a do stálých opevnění měly kulomety spe
ciální lafetaci. Tanková lafeta řešila jak uložení kulometu do přední stěny pan
céřové korby, tak i do otočné věže vedle děla. Kulomet se zasouval do otočného
kulového čepu a vyčnívající část krylo masivní pouzdro. Zaměřoval se 2,6x zvětšu
jícím dalekohledem s vestavěnou stupnicí. Na spodek pouzdra závěru se nasouval
plátěný pytlík (lapač nábojnic). Samotná zbraň měla hlaveň bez rukojeti a hlav-
ňová spojka se ovládala krátkou páčkou, jiný tvar měl i tlumič ohně na ústí.
Pevnostní lafetace umožňovala několik variant použití: jako dvojče se 4,7cm
protitankovým kanónem (zbraň Ll), jako jednotlivý kulomet ve střílně kase
mat a v pancéřové kopuli (zbraň D), dvojče kulometů stejného určení (zbraň
M) a dvojče v otočné pancéřové věži (zbraň OR). Zaměřovalo se zaměřovacím
dalekohledem, nouzově mechanickými mířidly a naslepo pomocí tzv. střelecké
mapy a předem nastřelených vztažných bodů. V pevnostním provedení byla celá
zbraň skryta uvnitř objektu. Odpad nábojnic řešila pružná kovová hadice a sběrná

nádoba nebo skluz ven pod střílnu do diamantového příkopu. Vzhledem k před
pokládaným dlouhým dávkám měla hlaveň pevnostní verze („0“) zesílený chladicí
plášť bez žebrování, hlavňovou spojku bez rukojeti a odlišný tlumič ohně.
► Použití
Čs. armáda sice - jak už bylo řečeno - kulomet zavedla, většího rozšíření se už ale
před začátkem války zbraň nedočkala. Za zářijové mobilizace 1938 jí byly vyzbro
jeny všechny tanky LT-34 a LT-35 (cca 700 ks), většina objektů těžkého opevnění
(odebráno bylo 1 464 ks v provedení „0“) a 1 300 kulometů pěchotního typu bez
podstavce se rozdělilo v poslední chvíli mezi objekty lehkého opevnění ŘOP
(,,řopíky“). I když MNO kalkulovalo pro svou potřebu s celkem 12 746 kulomety
vz. 37, stačilo u výrobce objednat jen 9 334 z nich (3 300 typu „0“ pevnostního,
1 536 ks typu ÚV tankového a 4 398 typu pěchotního). Zbraně se vyráběly pře
vážně už v novém závodě Zbrojovky ve Vsetíně, kam se postupně přestěhovalo
vybavení těžké kulometky z Brna, a to v letech 1939-1940. Výroba ovšem dosáhla
plného tempa až v červenci 1939.
Po okupaci v březnu 1939 padly všechny zbraně do rukou německých ozbro
jených sil. Výjimku tvořilo jen asi 200 ks kulometů vz. 35 a vz. 37 na Slovensku,
které pak tvořily výzbroj armády Slovenského štátu. Němci převzali ve Vsetíně
objednávky bývalého MNO a nařídili pokračovat ve výrobě kulometů vz. 37 jak pro
vlastní potřebu, tak pro export. Řadové německé vojsko bylo vyzbrojeno především
kulomety německé provenience a český MG-37(t) sloužil spíše u druhořadých jed
notek armády, velmi se ale rozšířil u vojsk SS a oblíben byl i u horských myslivců.
Z dostupných pramenů zatím nelze určit produkci vsetínské kulometky; víme
jen, že v roce 1939 vyrobila 2 339 ks a že produkce končila v létě 1944 vydáním
XIII. série.
► Kulomet vz. 37, technická část

Těžký kulomet vz. 37 je automatická střelná zbraň s rychle vyměnitelnou, vzdu
chem chlazenou hlavní. Plyny odvedené z vývrtu hlavně působí na píst pod hlavní.

Píst je spojen s nosičem závorníku a uvádí do pohybu celý závěrový mechanismus
zbraně. Hlaveň s pouzdrem závěru a závěrem koná během výstřelu malý zákluz,
který ale není funkční, pouze mírní celkovou kinetickou energii výstřelu. Závěr
s kývavým závorníkem odpovídá svým uspořádáním závěru kulometu Bren, sou
částky jsou ale robustnější a přizpůsobené těžším podmínkám, za kterých zbraň
pracuje (dlouhým dávkám).
Zásobování je provedeno ocelovým článkovým pásem pro 100 nebo 200 nábojů,
který se zasouvá do zbraně zprava. Prázdný pás vystupuje z kulometu na jeho levé
straně, vystřelené nábojnice se vyhazují dolů pod kulomet. Pás posouvá podavač
poháněný přímo nosičem závorníku. Podávání pásu lze přerušit vypínačem, což je
výhodné při odstraňování eventuálních zádržek.
Kulomet má dvě rychlosti střelby, cca 550 a cca 750 ran za minutu, kadenci lze
také v určitém rozsahu měnit plynovým regulátorem se čtyřmi kanálky, ulože
ným v hlavě pístové trubice.
Rukojeti spušťadla slouží k držení a řízení kulometu, obstarávají ale také funkci
napínacího mechanismu - slouží k ručnímu opakování. Natočením tlačítka spouš
ťového mechanismu lze nastavit střelbu dávkami, jednotlivými ranami nebo kulo
met zajistit.
Kulomet umožňuje rychlou a snadnou výměnu přehřáté hlavně, snadné roze
brání a složení bez nástrojů a jednoduchou obsluhu a čištění. Je určen pro pozemní
střelbu z trojnohého podstavce i pro střelbu protiletadlovou. Lze využít ramenní
opěru, PL zaměřovač, optický zaměřovač pro přímou i nepřímou střelbu a uložit
kulomet ve speciální lafetě do prostředků útočné vozby, střílen stálého opevnění
i do oběžného kruhu letadla.
Hlavní části zbraně jsou:

• hlaveň,
• úplné pouzdro závěru,
• víko pouzdra,
• úplný závěr,
• spušťadlo.
Hlaveň ráže 7,92 mm má vývrt se čtyřmi pravotočivými drážkami o stoupání
240 mm. Délka hlavně s nábojovou komorou je 680 mm. Na zadním konci pře
chází hlaveň v hranolovitou část se třemi svislými žebry na obou stěnách. Žebra
spojují hlaveň s pouzdrem závěru. V přední části je hlaveň vedena rovnoběžnými
kalenými lištami, které dovolují libovolné roztahování hlavně teplem. Na hlavni

je nalisován chladič s příčnými žebry, který „je thermotechnicky vyřešen14tak, že
její oteplování střelbou je poměrně malé a trvanlivost i při nepřetržité střelbě
veliká. Vpředu přechází hlaveň v nosič mušky, který nese mušku a její chránítko.
Vzadu nahoře má vedení pro hlavňovou spojku, která zajišťuje hlaveň v pouzdru.
Po stranách asi uprostřed jsou dvě odstupňovaná žebra pro vodicí lišty v pouz
dru kulometu. Na spodní straně pouzdra pod lištami je lišta, která vede hlaveň
drážkou na spodku chladiče. Za drážkou je ložisko pro hlavu pístové trubice. Hlav-
ňová pojistka vede hlaveň v pouzdru kulometu a zajišťuje ji vertikálně. Nahoře má
oko, jímž prochází šroub, který připojuje vidlici držadla k hlavňové spojce. Je-li
hlavňová spojka vzadu a vidlice sklopená vpravo, je hlaveň zajištěna. Je-li vpředu
a vidlice vztyčená, lze hlaveň vyjmout. Při přenášení je vidlice napřímená, ale
spojka vzadu. Pojistník držadla zajišťuje vodorovnou nebo svislou polohu vidlice.
Je to dutý váleček se dnem oboustranně zkoseným a pláštěm, který je na druhém
konci zčásti vyříznut. Aby dřík držadla nevypadl, je zajištěn pojistníkem. Pru
žina pojistníku držadla je v dutině pojistníku. Držadlo je upevněno na dřík maticí
a pojišťovacími pérovými podložkami. K úplné hlavni patří ještě úplná pístová
trubice, připojená dole k chladiči. V její hlavě asi uprostřed délky hlavně je regu
látor, který spojuje jedním ze čtyř kanálků vývrt hlavně a dutinu pístové trubice.
Na čele jsou vyraženy důlky různých průměrů, udávající velikosti kanálků. Hlava
pístové trubice je k chladiči připevněna půlkruhovými lištami a objímkou, která
je zajištěna pružinou. Otočí-li se objímkou, odstraní se usazené zbytky zplodin
hoření z otvorů pístové trubice. Na přední konce hlavně je našroubován tlumič
plamene, zajištěný podložkou tlumiče, jejíž jeden ozub se zatne do drážky na chla
diči a jeden do drážky tlumiče.
Úplné pouzdro závěru tvoří pouzdro závěru („spojné pouzdro11), podávači zaří
zení, zrychlovač a předsuvná pružina.
• „Spojné pouzdro11závěru sjednocuje (spojuje) všechny hlavní skupiny zbraně,
vede hlaveň a nosič se závorníkem. Má tvar vzadu uzavřeného a dopředu ote
vřeného žlabu. Při uzamčeném závěru tvoří s hlavní a závěrem pevný celek.
Na konci přední perforované části jsou podélná vedení pro přední uchycení
hlavně, na začátku plné části v každé vnitřní stěně tři svislé drážky, do nichž
zapadají žebra hlavně; tím jsou obě části spojeny. Uvnitř jsou na bočních stě
nách dole drážky pro vodicí lišty nosiče závorníku, v zadní polovině vybrání
pro zdvihací vložky závorníku. Obě boční stěny jsou vpředu i vzadu spojeny
můstkem. Přední plocha zadního můstku je šikmo dolů zkosena a slouží jako
opěrná uzamykací plocha, o kterou se opírá závorník svým uzamykacím

ozubem. Na zadní plochu zadního můstku doléhá vrátník, umístěný uvnitř pří-
klopu (víka) pouzdra kulometu. Pravá boční stěna pouzdra má vpředu výřez
pro podávači zařízení pásu, vzadu vně pak svislé vedení k montáži optických
zaměřovačů pro přímou a nepřímou střelbu. Za tímto vedením je podélná
rybina pro nasunutí ramenní opěry. Levá bočnice má výřez pro odvod prázd
ného pásu, za ním pak zvenku svislou rybinu pro montáž protiletadlových
zaměřovačů. Obě bočnice mají vzadu lůžka pro příčný čep zrychlovače (pruži
nového tlumiče zpětného rázu, který slouží současně ke změně kadence). Na
konci zadní části pouzdra jsou uvnitř dvě krátké svislé vodicí lišty, ve kterých
je zasunut držák víka a vodítka předsuvné pružiny, v horní části je příčný otvor
pro demontážní čep víka. Spodní plocha pouzdra je opatřena dvěma příčnými
otvory (oky) pro upevnění kulometu na podstavec.
• Podávači zařízení slouží k zavádění plného pásu do kulometu a k uložení
podavače a vypínače podávání. Pouzdro podavače má zaoblené vodicí plo
chy k snadnému zavádění pásu do kulometu. Spodní plocha je vyříznuta pro
sáňky podavače s odpruženou západkou, pod výřezem je vybrání pro úhlovou
páku podavače, která sáňkami posouvá v příčném směru. V zaobleném náběhu
pouzdra podavače je dutina pro vypínač podávání.
• Víko pouzdra, odklápěcí směrem vzhůru, kryje shora celý prostor pouzdra za
hlavňovou spojkou. Vpředu drží víko háky pod příčným čepem, vzadu výše
zmíněný demontážní svorník víka. Víko, nesoucí vespod pružinový vrátník
hlavně a odpruženou záchytku pásu, fixuje shora pouzdro podávání pásu.
Skluzná zakřivená plocha horní vodicí desky pásu sklání náboj, směruje ho do
nábojové komory. Na vrchní ploše víka je klasické otevřené rámečkové sta
vitelné hledí. Na levém sloupku je stupnice pro ostrý náboj 7,92 mm Mauser
se střelou „S“ a vzdálenosti od 300 m do 2 000 m, na sloupku vpravo stupnice
pro střelu „sS“ a vzdálenosti 300 m až 2 500 m. Dole je stabilní plátek hledí
s výřezem pro střelbu na 200 m se střelou „S“ i „sS“.
• Zrychlovač uložený v zadní části pouzdra kulometu zkracuje zpětný pohyb
nosiče a zrychluje jeho pohyb vpřed. Tím zvyšuje kadenci zbraně. Skládá se
z pouzdra, vnější a vnitřní pružiny, pružinové opěrky, která pouzdro zrychlo
vače uzavírá, a kliky s pojistníkem, kterou se zrychlovač ovládá zvenku. Je ulo
žen otočně v pouzdru kulometu, z něhož může být také vyňat. Ovládá se pákou
na levé straně pouzdra.
• Předsuvná pružina je nasunuta na tyčinku uzávěry, jedním koncem se opírá
o lůžko v uzávěře a druhým je v lůžku nosiče závorníku.

• Úplný závěr tvoří nosič závorníku s pístem a kolíkem pístu a úplný závorník.
• Nosič závorníku má vpředu lůžko pro píst se závitem a po stranách otvory
pro kolík pístu. V přední části nosiče je vertikální vybrání pro vyhazování
nábojnic. Nahoře za vybráním jsou dvě kratší lišty, které vedou závorník,
za nimi hákovitý výstupek, který závorníkem prochází. Je-li závěr uzamčen,
odpaluje se přední svislou stěnou výstupku. Zadní šikmá stěna výstupku stla
čuje při pohybu nosiče závorníku po výstřelu dozadu závorník směrem dolů
a odemyká tak závěr. Nižší zkosený výstupek na zadním konci nosiče podpírá
při uzamčení zadní konce závorníku. Při vysoké kadenci střelby zapadá do
příčného zářezu vzadu na zadním výstupku lišta zrychlovače. Zadní konce
nosiče je válcovitý a má axiální vývrt s předsuvnou pružinou. Po obou stra
nách nahoře má lišty, kterými je veden v pouzdru závěru i v pouzdru kulo
metu. Na spodní straně nosiče je zakřivená drážka, do níž zapadá spodní
raménko podavače. Vzadu dole má nosič přerušovací lištu a ozub záchytu.
• Závorník má zespodu žlábek, do kterého zapadá hákovitý výstupek nosiče
závorníku. Žlábek je vzadu přemostěn. Ve vývrtu v přední části závorníku je
úderník a úderníková pružina, vpředu vyúsťuje vývrt do lůžka pro dno náboj
nice válcovým otvorem pro zápalník. Vpředu je mezi výběžky s drážkami, jimiž
se pohybují lišty nosiče závorníku, vyhloubeno lůžko pro vytahovač, opěrku
vytahovače a pružinu vytahovače. Po stranách vzadu má závorník po jedné
zvedací liště, klouzající po zdvihacích vložkách pouzdra, které při uzavírání
závorník zvedají. Dále ho zvedá a podpírá kosý zadní výstupek nosiče. Nahoře
vzadu má závorník uzamykací ozub, kterým se při uzamčení opírá o uzamy-
kací opěrnou plochu pouzdra. Do svislého kruhového otvoru v přední části
závorníku zapadá kolík úderníku. Nahoře má závorník vyztužovací lištu, jejíž
levá strana je vybroušena pro vyhazovač. Přední konec je upraven jako zasou-
vač nábojů.
Zrychlovač uložený v zadní části pouzdra kulometu zkracuje zpětný pohyb

nosiče a zrychluje jeho pohyb vpřed. Tím zvyšuje kadenci zbraně. Skládá se
z pouzdra, vnější a vnitřní pružiny, pružinové opěrky, která pouzdro zrychlovače
uzavírá, a kliky s pojistníkem, kterou se zrychlovač ovládá zvenku. Je uložen
otočně v pouzdru kulometu, z něhož může být také vyňat. Ovládá se pákou na
levé straně pouzdra.
Předsuvná (vratná) pružina je nasunuta na tyčinku uzávěry, jedním koncem se
opírá o lůžko v uzávěře a druhým je v lůžku nosiče závorníku.

Spušťadlo tvoří spoušť, pouzdro a dvě rukojeti. Pouzdro spušťadla spojuje
jeho jednotlivé části. S pouzdrem kulometu je spojují dvě lišty, které se pohybují
v drážkách pouzdra. U předního čela pouzdra jsou otvory pro čep spoušťové páky.
Do drážky v zadní části pouzdra zapadá výstupek záchytky spušťadla. Otvory za
drážkami jsou určeny pro čep záchytky. Záchytka drží pouzdro spušťadla v zadní
poloze a při ručním opakování se uvolňuje. Rukojeti slouží k držení a řízení kulo
metu, obstarávají ale také funkci napínacího mechanismu - slouží k ručnímu opa
kování. Natočením tlačítka spoušťového mechanismu kolem vodorovné osy lze
kulomet nařídit na střelbu dávkami, jednotlivými ranami nebo ho zajistit. Je-li
tlačítko v poloze „0“ (zajištěno), zabrání pojistný ozub na předním konci stlačení
záchytky, odpalování a opakování. Za pojistným ozubem je ozub zádržný, který
zapadá do zářezu na dně pouzdra kulometu. Pružina záchytky je v lůžku za vývr-
tem pro čep záchytky a opírá se zadním koncem o pouzdro spušťadla. Spoušť má
vzadu lůžko pro tlačítko s raménkem, kterým se tlačítko nařizuje na jednotlivé
rány, dávky a „0“.
Podstavec vz. 37 (ZB-308)

Podstavec vz. 37 (ZB-308) dovoluje zaujmout tři polohy: nízkou 35 cm, střední
50 cm a vysokou 65 cm. Lze ho ovšem upravit i pro jiné polohy, přizpůsobit nerov
nostem půdy a využít i pro PL střelbu.
Činnost kulometu při střelbě

Tlak plynů výstřelu udělí pevně spojenému zpětnorázovému celku hlaveň - pouz
dro závěru - závěr zpětný impuls a tím i pohyb dozadu. Krátký zákluz probíhá proti
tlaku pružiny hlavně (vrátníku). Když střela mine plynový kanálek asi v polovině
délky hlavně, vniknou plyny kanálkem v hlavni a plynovém násadci na píst a udělí
zpětný impuls nosiči závorníku. Pohyb pístu v plynové trubici násadce je poměrně
krátký, takže když ji píst opustí, opouštějí plyny trubici pod tlakem, značnou rych
lostí a krátkou cestou, což vydatně znesnadňuje usazování zplodin hoření.
Jakmile urazí nosič uzamykací dráhu (podkluz), začne svým odemykacím
ozubem sklápět zadní konec závorníku, až vyjde ze záběru s uzamykací plochou
můstku pouzdra závěru a závěr se odemkne. Nosič závorníku se závorníkem se
pak pohybují samostatně stejnou rychlostí dozadu, přičemž stlačují předsuvnou
pružinu.

Během pohybu nosiče závorníku dozadu pootočí podélná podávači drážka
nosiče spodním ramenem úhlové podávači páky a horní rameno páky tak posune
sáňky podavače v jejich příčném vedení pouzdra podavače tak, až západka sáněk,
opírající se o článek nábojového pásu, posune pásem o jednu rozteč vlevo. Při tomto
příčném posouvání klouže náboj po zakřivené skluzné ploše horní vodicí desky na
příklopu (víku) pouzdra kulometu a sklání se tak, že jeho osa směřuje do nábojové
komory. Pás drží v nové poloze sklopná západka pásu, uložená v příklopu kulometu.
Podávání, odvozené od nosiče hnaného tlakem plynů na píst, je velmi spolehlivé,
pracuje s přebytkem energie a připouští značnou volnou délku nábojového pásu.
Vracení hlavně s pouzdrem závěru kupředu obstarává pružina hlavně, vracení
a uzamykání závěrového mechanismu pružina předsuvná. Během pohybu závěru
kupředu vytlačí závorník z pásu nový náboj a zasune ho do nábojové komory.
Vlivem pohybu nosiče vpřed se pootočí účinkem podávači drážky v nosiči podá
vači páka zpět a vrátí sáňky podavače do původní polohy. Během tohoto pohybu
zachytí odpružená západka podavače další článek pásu.
Vytahování náboje z komory obstarává vytahovač, vyhození vystřelené náboj
nice vyhazovači výstupek na vývodce pásu (zbraň nemá samostatný vyhazovač).
Prázdné nábojnice se vyhazují směrem dolů a propadávají podélným otvorem
v nosiči závorníku a v pouzdru kulometu.
Hlaveň je opatřena držadlem (nosnou rukojetí), které slouží k výměně horké
hlavně a k případnému přenášení celého kulometu. Konstrukce hlavně umožňuje
její rychlou výměnu, výměna hlavně od poslední rány starou hlavní do první rány
novou hlavní trvá necelých 10 sekund.
Ocelový článkový nábojový pás umožňuje vytlačení náboje přímo kupředu
a jeho přímé zasunutí do komory hlavně. Kulomet lze nabíjet bez opakování,
konstrukce zbraně vychází kratší a velmi jednoduchá. Pásy lze snadno spojovat
v libovolně dlouhé celky, konstrukce plničky nábojových pásů vychází také velmi
jednoduchá. Články jsou z jednoho kusu, lisované a ohýbané z ocelového plechu,
zespodu otevřené a spojované v okách kolíčky. Ohebnost pásu v příčném směru
je dokonalá, v podélném dostatečná.
Pokyny pro obsluhu
■ Nabíjení
Střelec uchopí oběma rukama rukojeti pouzdra spušťadla, zatlačí pravým palcem
kliku pouzdra spušťadla nahoru a posune pouzdro dopředu. V této poloze zapadne

spoušťová páka do vybrání nosiče. Pak táhne střelec pouzdro a s ním i závěr dozadu
tak daleko, až pouzdro spušťadla pevně zachytí v zadní poloze klika pouzdra.
Pravá ruka pak uchopí nábojový pás a zavede jeho oko zprava do pouzdra
podavače. Levá ruka uchopí oko pásu a táhne bez násilí pás vodorovně do poda
vače, až slyšitelně zapadne záchytka pásu za článek: první náboj se nachází před
komorou a kulomet je připraven ke střelbě. Pokud se nebude střílet hned, musí se
kulomet zajistit!
H Vybíjení
Na povel k vybití kulometu otevře střelec příklop (víko): pravou rukou vytáhne
ven demontážní čep a levou rukou víko otevře. Pohledem se přesvědčí, že je hla
veň prázdná, a vyjme pás z kulometu. Pak uzavře víko, uchopí obě rukojeti, stlačí
pravým palcem kliku pouzdra spušťadla a nechá závěr pomalu klouzat vpřed, aniž
by stlačil tlačítko spouště.
■ Stavění hledí
Střelec vyklopí rámeček hledí nahoru, stlačí vlevo tlačítko na šoupátku hledí
a nastaví šoupátko na odpovídající vzdálenost. K jemnému doladění slouží šne
kové točítko vpravo. Plátek hledí lze posouvat šroubem vlevo na šoupátku a sta
vět ho lze v rozmezí ±15°.
■ Mazání
Ke správné funkci kulometu je třeba dávat pozor, aby byly nosič, závorník, páka
podavače, podavač, přední vodicí lišty hlavně a hlavňová spojka dobře namazány
a všechny mechanismy se pohybovaly volně a bez dření. Mazání stanovuje před
pis k obsluze takto: V letním období se maže závěr funkční vazelínou (jeden díl
zbrojního oleje a dva díly hovězího loje), v zimě se užívá lehce tekoucí olej.
Demontáž k čištění a montáž

Zbraň musí být před demontáží vybitá, tj. vyjmutý pás a zkontrolovaná nábojová
komora.
• Demontáž hlavně: Střelec uchopí pravou rukou nosnou rukojeť, pootočí ji
nahoru, až vyjde z vybrání pouzdra, a posune ji dopředu na doraz. Pak vyklopí
rukojeť s hlavní ve svislém směru vpřed a trochu hlaveň zdvihne, čímž ji uvolní
ze zadních svislých ozubů, a vysune ji dopředu z lišt pouzdra.

• Zpětná montáž: Střelec uchopí hlaveň za rukojeť a skloněnou ústím dolů o asi
10° až 15° ji nasune do předního vedení pouzdra. Pak zasune svislá žebra do
ozubů pouzdra, posune rukojeť na doraz dozadu a otočí ji vpravo do vybrání
pouzdra.
• Demontáž víka pouzdra: Po vysunutí demontážního čepu víka lze víko odklopit
nahoru. Víko lze odklápět v rozmezí úhlů 14° až 68°. Úplně sejmout je možné
víko až po demontáži hlavně.
• Demontáž předsuvné pružiny: závěr je třeba vypustit kupředu. Střelec pak
potočí páčku zrychlovače—tlumiče do svislé polohy a kompletní tlumič vyjme.
Pak obejme pravou rukou záchyt víka a posune ho dopředu, až vyjdou jeho
drážky z lišt pouzdra. Pak ho poněkud zdvihne a vytáhne ho i s předsuvnou
pružinou pomalu ven.
• Vyjmutí závěru: Předem se musí demontovat hlaveň, víko pouzdra, záchyt
víka s předsuvnou pružinou, vývodka pásu a pouzdro podavače (skluzavka).
Vývodka pásu, která drží pouzdro podavače, se po odjištění západky vysune
z lišt pouzdra nahoru, pak se vysune stejným směrem i pouzdro podavače. Celý
závěrový mechanismus - pouzdro závěru, nosič a závorník - se pak v přední
poloze vyjme směrem nahoru. (Samotný závorník lze ale také vyjmout bez
předchozí demontáže a v napnuté poloze po pouhém jednoduchém odklopení
víka pouzdra.)
• Demontáž pouzdra spušťadla: Pravou rukojeť je třeba částečně vytáhnout
a pootočit přibližně o 45° nahoru. Potom se stlačí na dávky nastavená spoušť
a kompletní pouzdro spušťadla se vysune dozadu na doraz. Jakmile tlak na
spoušť povolí, může se spušťadlo vytáhnout ven.
Příslušenství kulometu vz. 37

Příslušenství zbraně je koncipováno obdobně jako příslušenství kulometu vz. 26.
Technická data těžkého kulometu vz. 37

(z nauky - návodu k obsluze)
ráže 7,92 m m
náboj 7,92x57 m m M au ser
délka kulometu 1 095 m m

délka holé hlavně 680 m m
pokračování

Technická data těžkého kulometu vz. 37
(z nauky - návodu k obsluze)
počet drážek/stoupání 4 /2 4 0 m m v p ra v o
hmotnost úplného kulometu 1 9 ,0 kg
hmotnost úplné hlavně

7 ,4 2 kg
(pěchotní verze)
7 ,3 0 kg
(tanková verze)
1 0 ,4 5 kg
(pevnostní verze)
hmotnost holé hlavně 2 ,4 3 kg
délka nábojového pásu

2 080 m m
na 100 nábojů
hmotnost nábojového pásu 0 ,9 2 k g
na 100 nábojů
délka nábojového pásu
4 040 m m
na 200 nábojů
hmotnost nábojového pásu
1 ,8 2 kg
na 200 nábojů
délka záměrné pro vzdálenost
830 mm
300 m
le v á s t r a n a p ro s t ř e lu „ S " 300 až 2 000 m
rozsah hledí
p r a v á s t r a n a p ro s t ř e lu „s S " 300 až 2 500 m
od 300 do 1 000 m po 100 m

dělení hledí od 1 000 do 2 000 m
(r e s p . 2 5 0 0 m ) p o 5 0 m
hledí pomocné
na 200 m
(při sklopeném rámci hledí)
hmotnost PL mířidel 0 ,8 5 5 kg
hmotnost cvičného nástavce 0 ,4 3 kg
kadence normální pomalá c c a 5 5 0 ra n z a m in
kadence rychlá c c a 7 5 0 ra n z a m in
v0(„S") 8 3 5 m s '1
v0(„sS") 7 5 0 m s-1
E0(„S") 3 481 J
E0 („sS") 3 599 J
T e c h n ic k á d a t a p o d s t a v c e Z B - 5 3 (v z . 3 5 ) v iz v ý š e .

Transport kulometu vz. 37
Těžký kulomet vz. 37 s úplným příslušenstvím a municí lze dopravovat u pěších,
jezdeckých, horských a cyklistických útvarů nejobvyklejšími prostředky, které
jsou vždy k dispozici, tedy:
• mužstvem,
• na kárách,
• na soumarech,
• na jezdeckých koních.
K upevnění nosných jednotek slouží nosítka, sedla, tlumoky, káry atd.
Transport mužstvem
Nosné jednotky jsou upevněny jednoduchým způsobem na tlumocích trubkové kon
strukce. Tlumoky se navzájem liší v uchycení té které nosné jednotky. Na obrázcích
znázorněný kulomet je zavěšen na čepu provlečeném předním okem a zadním čepem
zaklesnut za hák na kostře. Podstavec je zavěšen svými klouby na dvou hácích, opřen
trubkami rámu o kožené podložky a přitažen řemenem. Dvě schránky na nábojový
pás jsou připevněny na plechovém nosítku navařeném na kostru tlumoku. Proti
vypadnutí jsou zajištěny přitažením řemenem. Místo schránek se dá na nosítko při
pevnit jedna plnička vz. 37 nebo jedna schránka se záložními součástkami a s jednou
schránkou na nábojový pás. Po obou stranách tlumoků jsou na kostru připevněny
torby pro výstroj a potřeby vojáka. Nosné řemení vzadu přidržuje trubkovou kostru
na čtyřech místech, vpředu je rozdvojené. Jeden konec rozdvojeného řemene se
zavlékne za poutko na kostře, druhý konec za poutko na opasku nebo na sumkách.
Opasek je u každého tlumoku provléknut nosnými řemeny. Břemeno je rovnoměrně
rozloženo po celé ploše a pruží opíráním se o popruh připevněný ke kostře tlumoku.
Rozložení břemen na nosičích:
• Velitel kulometného družstva nese brašnu s kulometným PL zaměřovačem,
brašnu se zaměřovačem pro nepřímou střelbu a kvadrantem, raketovou pistoli
(pro dva kulometné roje).
• Nosič kulometu nese na opasku brašničku pro střelce z kulometu, na tlumoku
úplný kulomet vz. 37, za opaskem kulometné opěradlo vz. 37 (ramenní opěru);
brašnička pro kulometného střelce obsahuje 1 kartáček žíněný, 1 klíč speciální,
1 násadec cvičný, 1 olejničku stříkací, 1 trn mosazný, 1 vytahovadlo nábojnic
a 1 závorník úplný.
• Nosič podstavce nese na řemeni (v případě, že je velitelem roje nosič kulometu)
brašnu s kulometným zaměřovačem PL, na tlumoku úplný podstavec vz. 308.

• Nosič munice nese na řemeni (v případě, že velitelem roje je nosič kulometu)
brašnu se zaměřovačem pro nepřímou střelbu a kvadrantem, na tlumoku
buď dvě schránky na nábojový pás se dvěma pásy po 100 nábojích, nebo pro
4 kulometné roje se čtyřmi kulomety jednu plničku nábojových pásů, nebo pro
2 kulometné roje se dvěma kulomety jednu schránku se záložními součást
kami a jednu schránku na nábojový pás se dvěma pásy po 100 nábojích, celkem
200 nábojů, nebo pro 2 kulometné roje se dvěma kulomety jednu schránku
na osvětlovací rakety a jednu schránku na nábojový pás se dvěma pásy po
100 nábojích, celkem 200 nábojů.
Schránka na záložní součástky obsahuje 2 plechovky po 0,751 (jednu na olej,
jednu na petrolej), 2 úplné třídílné vytěráky, 1 pouzdro na vytěráky, 1 páku
podavače, 1 podavač úplný, 1 vývodku pásu úplnou, 1 kožený pytlík na násle
dující záložní součástky: 2 čepy spušťadla, 2 čepy západky podavače, 1 opěrku
vytahovače, 4 podložky tlumiče, 1 pojistník čepu, 1 pojistník spojníku, 1 regu
látor, 2 úderníky, 1 vytahovač, 1 pružinu pojistníku čepu, 1 pružinu pojistníku
spojníku, 1 pružinu spoušťové páky, 2 pružiny úderníku, 2 pružiny vytahovače,
1 pružinu záchytky spušťadla, 1 pružinu záchytky pásu, 2 pružiny západky
podavače.
Rozložení břemen:
• Tlumok pro kulomet - 3,15 kg i
, , ,, , ’ Celkem 22,15 kg
• Úplný kulomet vz. 37 - 19,0 kg >
• Tlumok pro podstavec - 3,35 kg
j Celkem 26,35 kg
• Úplný podstavec vz. 308 - 23,0 kg
• Tlumok pro munici - 4,5 kg, +
a) 2 nábojové schránky se 200 náboji v pásech - 4,5 kg
b) 1 plnička nábojových pásů - 9,0 kg; nebo
c) 1 schránka na nábojové pásy s 200 náboji v pásech a 1 schránka na záložní
součástky - 17,9 kg; nebo
d) 1 schránka na nábojové pásy s 200 náboji v pásech a 1 schránka na osvětlo
vací rakety - asi 15,0 kg
Hmotnosti tlumoků jsou udány včetně opasku, který váží 0,23 kg.
Transport na kárách
Nosné jednotky jsou jednoduchým způsobem upevněny na třech adaptovaných
kárách, a to tak, že první (kulometní) kára může tvořit samostatnou palebnou
jednotku, protože dvě další káry vezou pouze vedlejší příslušenství a munici.

První kára tak veze úplný kulomet, úplný podstavec vz. 308 a 14 nábojových
schránek s pásy po 200 ranách, tedy celkem 2 800 nábojů. Celková hmotnost
nákladu činí 175,0 kg.
Druhá kára veze schránku se záložními součástkami, plničku nábojových pásů,
dvě úplné záložní hlavně a 18 plných nábojových schránek po 200 ranách (celkem
3 600 nábojů), takže váží 171,0 kg.
Třetí kára veze zaměřovač pro nepřímou střelbu, dálkoměr, trasovací tyče
a ostatní materiál pro nepřímou a PL střelbu a 18 plných nábojových schránek
(3 600 nábojů), takže váží 195,0 kg.
Transport na soumarech
Nosné jednotky lze dopravovat u jezdeckých nebo horských útvarů na jednotných
sedlech pomocí postranních nebo náhřbetních nosítek. Nosítka jsou vyměnitelně
upevněna na jednotné kostře sedla, takže lze použít téhož koně bez odsedlání,
pouhou záměnou nosítek, i pro dopravu jiných břemen.
■ Odřadl
Soumar č. 1:
Nahoře je úplný soumarský postroj, 2 plné nábojové schránky, levé nosítko nese
úplný podstavec vz. 308 a kulometní opěradlo, pravé nosítko nese úplný kulomet
vz. 37 a v plátěném obalu dvě záložní hlavně se dvěma předsuvnými pružinami.
Celková hmotnost dosahuje 120,0 kg.
Soumar č. 2:
Nahoře je úplný soumarský postroj, 1 schránka na záložní součástky a 1 schránka
se 200 náboji v pásech, levé nosítko nese 3 plné nábojové schránky, pravé také
3 plné nábojové schránky. Celková hmotnost činí 126,5 kg.
Soumar č. 3:
Nahoře je úplný soumarský postroj a 2 plné nábojové schránky, levé nosítko nese
3 a pravé také 3 plné nábojové schránky. Celková hmotnost dosahuje 127,0 kg.
■ Odradil
Soumar č. 1:
Nahoře úplný soumarský postroj a 2 plné nábojové schránky, vlevo úplný pod
stavec vz. 308 s kulometním opěradlem, vpravo úplný kulomet vz. 37, 1 záložní
hlaveň a 2 předsuvné pružiny v plátěném pouzdru. Celková hmotnost činí
120,0 kg.

Soumar č. 2:
Nahoře úplný soumarský postroj a 2 plné nábojové schránky, vlevo i vpravo
po třech plných nábojových schránkách. Celková hmotnost 127,0 kg.
Soumar č. 3:
Nahoře úplný soumarský postroj a plnička nábojových pásů, vlevo i vpravo
po třech plných nábojových schránkách. Celková hmotnost činí 117,0 kg.
Schránka se záložními součástkami a plnička nábojových pásů přísluší ke kaž
dým dvěma kulometům.
Transport na jezdeckých koních

Doprava kulometu vz. 37 s příslušenstvím a municí na jezdeckých koních je
shodná s dopravou na soumarech až na koně č. 1, který má kulomet na levé a pod
stavec na pravé straně. Celkové zatížení je vždy o 2,0 kg větší, protože koňský
postroj váží 40,0 kg.
Porovnání hlavních technických dat těžkých kulometů ZB

Z B -5 0 Z B -5 3 v z . 37
model
(v z . 3 5 )
ráže (mm) 7 ,9 2 7 ,9 2 7 ,9 2
celková délka (mm) 1 000 1 105 1 095
délka hlavně (mm) 682 680 680
hmotnost hlavně (kg) 4 ,4 0 7 ,4 2 7 ,4 2
hmotnost zbraně (kg) 1 7 ,0 0 1 8 ,8 0 1 9 ,0 0
hmotnost podstavce (kg) 2 4 ,5 2 0 ,0 0 17,20'

délka záměrné (mm) 787 830 830
kadence (ran/min) 4 5 0 /- 5 0 0 -5 5 0 550

8 0 0 -8 5 0 750
* P o v á le č n ý p o d s t a v e c Z B - 3 0 9
► Kulomet BĚSA
V roce 1936 byla dojednána licenční dohoda mezi brněnskou Zbrojovkou a státní
zbrojovkou British Smáli Arms (B.S.A./BSA) v Enfieldu. Na základě této dohody
pak byla zahájena výroba lehce modifikovaných kulometů vz. 37 s pistolovou

rukojetí a poněkud odlišnou konstrukcí hlavně. Součástí dohody byla také speci
fikace technické pomoci při zavádění jejich licenční výroby.
Tato dohoda byla vypracována pro specifikaci pomoci

[ při výrobě nejen těžkého kulometu ZB-53, ale také
velkorážového kulometu ZB-60, a čtenář proto najde její -
jen lehce upravené - znění v kapitole o britské verzi tohoto
velkorážového kulometu, kupodivu opět s označením BĚSA.
Kulomet se už nepodařilo adaptovat na britský okrajový náboj ráže 303 Bri-

tish, takže zůstal v původní ráži a pro stávající náboj 7,92 x 57 mm Mauser. Zbraň
byla označena zkratkou BĚSA (údajně odvozenou od způsobu vyslovování zkratky
zbrojovky BSA) a vyráběla se ve třech provedeních, označených Mk.I, Mk.II
a Mk.III. Kulomet BĚSA Mk.III měl být o celých 20 % výrobně jednodušší než
Mk.I, což umožnilo rozběhnout jeho hromadnou výrobu. Za celé válečné období
tak bylo dodáno armádě 59 000 (podle jiných pramenů 55 000 až 60 000) kusů
těchto zbraní. Kulomety BĚSA tak tvořily výzbroj téměř všech typů obrněných
vozidel britské armády válečných let, kde vydržely až do 50. let. Bojovali s nimi ve
2. světové válce pochopitelně i naši zahraniční vojáci.
Přímo z Brna dostala Velká Británie v letech 1936 až 1938 jen 14 vzorkových
kusů kulometů BĚSA v pěchotní verzi, z následné objednávky 2 200 tankových
kulometů ale stačilo Brno vyexpedovat do začátku války už jen 450 kusů zbraní.
► Export těžkých kulometů

a dodávky MNO
Přehled exportu podle O. Fraňka
vzor ráže země počet rok

(mm) (ks)
Z B -5 3 /v z . 35 7,92 Írá n 160 1935
v z. 35 ta n k o v ý 7,92 R um u nsko 287 1936
pokračování —>

pokračování
v v.; ■
lili IP
..
v z. 37 7 ,9 2 A n g lie 14 1 9 3 6 -1 9 3 8
7 ,9 2 J u g o s lá v ie 500 1940
7 ,9 2 R um u nsko 6 529 1 9 3 8 -1 9 4 0
7 ,0 C h ile 36 1938
7 ,6 5 P e ru 30 1939
7 ,9 2 Č ín a 1 000 1937
7 ,9 2 Írá n 1 000 1939
vz. 37 ta n k o v ý 7 ,9 2 A n g lie 453 1939
7 ,9 2 J u g o s lá v ie 500 1940
7 ,9 2 L it v a 50 1940
7 ,9 2 S lo v e n s k o 20 1940
7 ,6 5 P e ru 24 1939
7 ,9 2 A f g h á n is t á n 20 1939
v z . 37 p e v n o s tn í 7 ,9 2 R um u nsko 1 470 1939
Export a dodávky MNO podle V. Holka

Výše zmíněný sumář prodaných kulometů z pozůstalosti Václava Holka má sice
nalinkovány rubriky pro kulomety vz. 35 a vz. 37 už od roku 1927, první dodané
kusy se na něm ale objevují až v roce 1935.
Z jeho výčtu vyplývá, že:
• v roce 1935 bylo dodáno MNO 517 kusů kulometů vz. 35 (tento údaj 517 se pak
opakuje v celkovém soupisu, kde je ale dopsán jen tužkou a zřetelně odlišnou
rukou),
• v roce 1936 nebyla vystavena zakázka ani na jeden kus,
• v roce 1937 se dodalo 260 kusů kulometů vz. 35 MNO, 4 kusy Íránu a celkem
61 (ve dvou dodávkách o 30 a 31 kusech) Rumunsku, 1 kulomet vz. 37 Argentině
a dva kusy utajenému odběrateli s kódovým označením Aa (pravděpodobně
Velké Británie); v roce 1937 se tak vyexpedovalo celkem 325 kusů kulometů
vz. 35 a 3 kusy kulometu vz. 37,
• v roce 1938 pak šlo 310 (50 + 260) kulometů vz. 35 do Číny a 60 kusů do Rumun
ska, kulomety vz. 37 pak v počtu 16 ks (2 +10 + 4) do Rumunska, 6 kusů (5 +1)
do Iránu, 30 kusů do Peru, 1 do Litvy a 1 do Bolívie (zřejmě vzorky) a 290 kusů
III. Těžké kulom ety 137

do Číny. Ostatní vyrobené kulomety vz. 37, celkem 4 915 kusů (851 +169 + 912 +
2 000 + 356 + 627) byly dodány MNO. V roce 1938 se tedy vyexpedovalo celkem
570 kulometů vz. 35 a úctyhodných 5 262 kusů kulometů vz. 37.
Tím ale výčet bohužel končí, dodávky během dalších let se zatím nepodařilo
upřesnit.
V seznamu se kromě zmíněného kódu Aa vyskytují ještě další

[ kódová označení utajených odběratelských zemí - Ef, BS, AK,
Cm a Bg.
Dodávky podle M. Sády

Podle M. Šády objednala armáda v letech 1936 až 1938 více než 15 000 kulometů
vz. 35 a vz. 37, do 15. října 1938 jich ale převzal Zbrojně-technický úřad v Brně jen
necelých 6 000 (a to včetně náhrad za zápůjčky). Na podzim 1938 byly prý některé
objednávky (na 5 700 kusů) úplně zrušeny a u jiných byly stanoveny nové dodací
lhůty. Celkem prý lze říci, že do začátku války vývoz podstatně převýšil počet
zbraní dodaných MNO. Mezi odběrateli kulometů vz. 35 a vz. 37 tak „najdeme
v letech 1937-1940 Afghánistán, Bulharsko, Čínu, Chile, Írán, Litvu, Jugoslávii
a Peru“.
Podle P. Lišky měla čs. armáda k 1.1.1939 jen z produkce

[ brněnské Zbrojovky 762 000 pušek, 34 557 lehkých kulometů
vz. 26 a 5 293 těžkých kulometů, převážně vz. 37.
Jiné prameny
Jiné prameny zase uvádějí, že se od roku 1936 do roku 1948 vyvezlo 14 000 kusů
těžkých kulometů, převážně vz. 37, a to jak přímo z výroby, tak i z vojenských
skladů. Kromě zemí uvedených v tabulce uvádějí ještě Turecko a Bulharsko
(po desítkách kusů), Španělsko (stovky kusů) a Izrael: tam se prý vyvezlo
v roce 1948 dokonce celých 900 ks kulometů vz. 37, 5 500 kusů lehkých kulo
metů a 30 000 pušek.
Z porovnání údajů všech pramenů vyplývají značné vzájemné nesrovnalosti
v údajích a skutečnost se tak beznadějně ztrácí v mlze.

► Těžké kulomety za války
Celou řadu obchodů zmařil vývoj válečné situace. Mnoho zbraní (nejen ze zásob
čs. armády, ale i z pokračující výroby) převzaly německá a slovenská armáda.
Zbraň zavedly do své výzbroje pod označením MG 37(t) nejen německý wehr
macht a jednotky zbraní SS, ale i horští myslivci a policie. Během roku 1939, kdy
se ještě pracovalo na velkých objednávkách pro export, se přesunula výroba těž
kých kulometů do Vsetína. Zbrojovka údajně dodala v roce 1939 (podle přehledu
z dubna 1940) pro export přes 5 000 kulometů vz. 37 a počítala s výrobou a expor
tem dalších kusů podle starších objednávek MNO i nových objednávek němec
kých. Prostor pro export se ale brzy zúžil, protože německá vojenská správa
měla enormní zájem především o výrobu svých (německých) kulometů. Kulomet
vz. 37 přesto zůstal i během války v programu vývoje, a to i na pokyn okupantů.
Pracovalo se také na rekonstrukci kulometu pro vyšší kadenci (vzorek s vylehče
ným mechanismem docílil kadence 1 350 ran za minutu), na novém podstavci a se
speciálním hledím, nastavitelným pro různé barometrické tlaky. Vývoj ale dospěl
pouze ke vzorkům.
► Těžké kulomety po válce

Po osvobození měla čs. armáda ve výzbroji německé univerzální kulomety vz. 34
a vz. 42, zařazené však jako lehké, a sovětské těžké kulomety Maxim vz. 1910,
hlavním palebným prostředkem pěchoty se ale zase stal těžký kulomet vz. 37.
Vzhledem k zásobám materiálu a zachované výrobní lince se totiž čs. armáda
rozhodla hned na podzim roku 1946 zavést kulomet vz. 37 opět do výzbroje.
První objednávka zněla na 3 000 kusů kulometů vz. 37, počátkem roku 1947 pak
na 3 700 kusů podstavců ZB-309. Podstavec ZB-309 měl jednodušší konstrukci
a obrácenou konfiguraci noh, jednu dopředu a dvě dozadu. Základnu pro upev
nění kulometu tvořil horní rám ve tvaru položeného V: kulomet byl vpředu upev
něn kyvné na svislém čepu, vzadu posuvně na odměrovém segmentu. Náměr
se reguloval plynule vertikálním posunutím čepu s hřebenem pomocí pastorku
a kolečka na levém zadním konci rámu a v každé poloze se dal zaaretovat. Také
sklon i délka noh se daly měnit plynule. Pro PL polohu se podstavec doplnil svis
lou tyčí s opěrami.

V roce 1948 tak převzala armáda prvních 1 500 a v následujícím roce dalších
1 509 kulometů a následovat musely ještě další objednávky. K 1. 9. 1951 už totiž
měla armáda k dispozici celkem 3 885 kulometů vz. 37 a v roce 1957 údajně kolem
7 000 kusů.
Směrnice pro vývoj střeleckých zbraní z dubna 1946 praví, že těžkým kulo
metem, tj. zbraní velitele praporu, by se měla napříště stát „v zásadě konstrukce
těžkého kulometu vz. 37 překonstruováním na ráži 7,62 mm“. Současně směr
nice žádala řešit také podstavec pro pozemní i PL střelbu při stejných takticko-
-technických podmínkách, jaké platily pro původní kulomet vz. 37.
Rekonstrukce kulometu na unifikovaný okrajový sovětský náboj 7,62 ><54R,
který se vytahuje z pásu a podává do komory úplně jinak než náboj s drážkou,
představovala ovšem vážný problém, blížící se konstrukci nové zbraně. Odborníci
odhadovali, že by od adaptace k sériové výrobě uběhlo minimálně dva a půl roku.
Proto následně prosazoval hlavní štáb 7,62 mm náboj s bezokrajovou nábojnicí,
pro který se v roce 1947 rekonstruovaly a zkoušely dva kulomety. Tím ale tato
slepá ulička končila.
Otázka dalšího řešení těžkého kulometu potom navázala na 7,5 mm náboj se
sníženým balistickým výkonem úvahami o univerzálním kulometu (viz už také
výše), přičemž se ovšem současně požadoval dosti nesmyslný „dostřel do 1 500 m
s účinkem ničivým a do 1 500 až 2 000 m s účinkem umlčujícím". Stávající těžký
kulomet byl považován za hmotnostně nevyhovující, a byla proto vyvíjena snaha,
aby mohl připravovaný 7,5mm kulomet plnit s těžkou hlavní a podstavcem také
úkoly kulometu těžkého. Nakonec ale porada o vývojovém plánu VTÚ z konce
roku 1950 opětně navrhla zařadit do vývoje těžký kulomet s nábojem o vyšším
balistickém výkonu, vázaný na vývoj odstřelovačské pušky pro stejný náboj.
V červnu upřesnil hlavní štáb požadavky na vývoj prototypu v tom smyslu,
že jde o vývoj univerzálního kulometu s hmotností do 8,0 kg, s nabíjením zásob
níkem i pásem, s dvojnožkou i podstavcem a použitelného pro plnění úloh obou
typů kulometů v mezích výkonu náboje. Zkoušky v roce 1949 sice prokázaly, že
nový jednotný kulomet ZB 491 (pro 7,5 x 45 mm Z-49) nedokázal nahradit ani
lehký kulomet vz. 26, ani těžký vz. 37, zkoušelo se ale dál. Už v první polovině roku
1950 bylo v zásadě rozhodnuto (s výhradou nutnosti odstranění závad) jednotný
kulomet přijmout a dosavadní kulomety z výzbroje vyřadit.
Místo schválení ale přišel rozkaz všechny přípravy k výrobě zbraní ráže
7,5 mm zastavit a zbraně rekonstruovat na ráži 7,62 mm pro podobný čs. náboj
7,62 x 45 mm Z-50. I když se rekonstrukce týkala také nového kulometu (který

změnil označení na ZB 501), objevil se znovu, a samostatně, také problém kulo
metu těžkého. Diskutovalo se o kulometu s nábojem o vyšším balistickém výkonu,
o rekonstrukci těžkého kulometu na náboj ráže 7,62 mm o nižší balistické výkon
nosti a s podstavcem kulometu Gorjunova, o stejném podstavci pro těžký kulomet
jako pro kulomet lehký a o zlepšeném náboji Z-50 (pro těžký kulomet a odstřelo-
vací pušku), kolových podstavcích pro ZB 501, nakonec se ale v dubnu 1951 začal
připravovat nákup licenčních práv a následně pak byla zahájena licenční výroba
sovětského těžkého kulometu vz. 43 Gorjunov.
► Přezbrojení
Kdy byla ve Vsetíně výroba kulometů vz. 37 definitivně zastavena, není zatím
oficiálně známo. Většina jednotek ČSLA přezbrojila novou zbraní ještě v roce
1954, kulomety vz. 37 se ale vyskytovaly v její výzbroji nadále, zejména ve výzbroji
stálého opevnění jižní hranice státu. Na krátkou dobu sice byly také z výzbroje
vyřazeny, ale v roce 1957 údajně opět v počtu 550 ks do výzbroje zavedeny jako
pevnostní zbraň a zůstaly v ní minimálně do roku 1989.
Po přezbrojení čs. armády kulomety vz. 43 prý byly uvolněny těžké kulomety
vz. 37 pro export. Různě velké partie zbraní se pak údajně vyvážely do Habeše,
Afghánistánu, Venezuely, Izraele a některých rozvojových států Afriky. Dvacet
kulometů bylo také údajně dodáno v rámci mezinárodní pomoci Laosu a 500 kusů
Vietnamu, v červnu 1960 dokonce schválilo politbyro ÚV KSČ darování 4 000 kulo
metů vz. 37 spřátelené Castrově Kubě. Skutečně prokazatelná je ale jen dodávka
1 500 kusů z 2 000 zbraní dodaných údajně v roce 1961.
► Kontrukční zajímavosti
Zlepšovací návrh na zásobování tkm vz. 37

Pravděpodobně někdy koncem července 1951 došel na VTÚ zlepšovací návrh
četařů aspirantů Přemysla Schónbacha a Ladislava Šubrta z VÚ 9148 v Chebu.
Návrh řešil zlepšení zásobovacího systému těžkého kulometu vz. 37 pomocí

bubnové nábojové schránky zavěšené na zbrani. Celá úprava spočívala v namon
tování záchytky bubnu do odlehčovacího vývrtu vodítka pásu a z návrhu bubnu
a bylo ji možno snadno realizovat na všech hotových kulometech vz. 37.
K zásobování kulometu náboji totiž byla dosud užívána hranatá stacionární
schránka na pás o 200 nábojích. U pevnostního provedení - jednoho kulometu
(zbraně D) a zdvojeného kulometu (zbraně M) - v předválečných čs. opevněních
se tato schránka ukládala v blízkosti kulometu do držáku kulometné lafety. Při
pěchotním nasazení kulometu musel pro zajištění plynulého zásobování zbraně
střelivem přidržovat pás a navádět ho do ústí podavače pomocník. Pomocník byl
ale nezbytný především při PL střelbě o velkém náměru, kdy kulomet sám prostě
200nábojový pás neutáhl.
Proto právě navrhli zlepšovatelé zmíněnou bubnovou schránku, zavěšenou na
zbrani: pomocník měl vyměňovat jen prázdné schránky za plné a snazší měl být
i transport zbraně v poli. Přínosy řešení však byly shledány odbornými kruhy
armády jako relativně malé, jako jeho nevýhody pak byly označeny nutná demon
táž víka kulometu a nedostatečné zajištění schránky. Schránka tak nebyla schvá
lena k zavedení. (Podobná závěsná bubnová schránka se ostatně zkoušela i na
kulometu vz. 52.)
Úprava kulometu vz. 37 na střelbu vzduchovkou vz. 47

Po válce zřejmě trpěl prapor kulometných vlaků, vyzbrojený mj. i určitým počtem
těžkých kulometů vz. 37, nedostatkem cvičného střeliva. Někdy v roce 1952 proto
sestrojil pomocník zbrojního náčelníka poručík Jan Huk výcvikovou pomůcku,
založenou na vmontování systému vzduchovky vz. 47 do pouzdra těžkého kulo
metu. Vzduchovka, vlastně jen systém bez pažby, se upevnila do lišt pouzdra
vpředu objímkou hlavně a dvěma destičkami, uprostřed pomocí dřevěné vložky
a vzadu záchytem se dvěma šrouby. Spušťadlo kulometu pak dostalo místo pře
rušovače a spoušťové páky s pružinou novou spoušťovou páku, do jejíhož otvoru
zapadala spoušť vzduchovky. Zbraň mohla být namontována jak při aplikaci
podstavce, tak i při montáži zbraně do kulové lafety střílny. Při střelbě se mířilo
pomocí hledí a mušky vzduchovky nebo zaměřovacím dalekohledem. Zavedením
tohoto návrhu se měla podstatně zkvalitnit, ale zejména zlevnit střelecká pří
prava obsluh.

IV.VELKORAZOVE
KULOMETY
► Vývoj velkorážových kulometů

Na základě zkušeností z první světové války začalo velení mladé čs. armády pro
jevovat snahu začlenit do arzenálu pěchoty a její organizace účinnější zbraně, než
jakými disponovala dosud. Už v roce 1925 formuloval hlavní štáb požadavky na
velkorážový kulomet, který by byl především zbraní proti tankům, v druhé řadě
pak i proti lehkým krytům a popřípadě i letadlům, souběžně se však také mělo
sledovat „doprovodné dělo" pěchoty. V roce 1927 začala vojenská správa poža
dovat zbraň, která by vyplnila mezeru mezi 37mm pěchotním dělem a 7,92mm
těžkým kulometem a hodila se k ničení pancéřovaných cílů (obrněné vozby
a kulometných hnízd) a ke střelbě protiletecké. Zkoušely se mj. 20mm velkorá-
žové kulomety Becker (v novém provedení pod značkou Seemag a prezentované
firmou Oerlikon), které ale nedosáhly požadované průbojnosti. Úvahy o použití
kulometů k protiletadlové obraně pokračovaly i v roce 1928, kdy už byly známy
nepřesvědčivé výsledky vojskových zkoušek s kulometem Seemag. Spekulovalo
se i o kulometu ráže 13 mm pro obranu pěchoty v poli a proti tankům a o 20mm
kulometu k protiletadlové obraně malých objektů v týlu. Při řešení doprovodné
zbraně pěchoty se tak stal středem zájmu právě velkorážový kulomet (tedy kulo
met s ráží větší než 10 mm).
Pokusný kulomet ráže 20 mm

A tak začala brněnská Zbrojovka řešit na počátku roku 1928 svůj první velkorážový
kulomet právě v ráži 20 mm, největší ráži, která přicházela pro daný účel v úvahu.
Když byl vyroben a vyzkoušen první vzorek této zbraně, potvrdila se - jak praví už
IV.Velkorážové kulomety 143

výše citovaná zpráva o vývoji (Ing. F. Holek - M. Rolčík) z 24.1.1935 - definitivně
možnost konstrukce jednotné zbraně až do ráže vymezené zbrojovce zájmovou
smlouvou se Škodovými závody, tedy do 25 mm.
Koncem roku 1928 však dala Vojenská správa dvěma tuzemským zbrojním
závodům - Čs. zbrojovce, a. s. v Brně, a Zbrojovce Ing. František Janeček v Praze -
pokyn k vyřešení „velkorážného kulometu ráže asi 1/2" jako u zahraničních
zbraní“ (jiné prameny uvádějí ráži 13 až 15 mm).
► Kulomet ráže 13,4 mm

S řešením nábojů i kulometu ráže 13,4 mm, který požadovala vojenská správa
prvotně, započala brněnská Zbrojovka v lednu 1929. Současně začala konstruovat
také tlakoměrnou pušku. Při konstrukci pak zvolili brněnští konstruktéři (jmeno
vitě Václav Holek a Miloslav Rolčík) pro své zbraně takový princip mechanismu,
který by vyhovoval po stránce kinematické i dynamické nejen větším rážím
(tzv. „hrubým“ kulometům - „2 cm“ dělům - „kulometným dělům"), ale i běžným
rážím puškovým. Snažili se také o jednotnost kulometných zbraní různých ráží
„... zejména po stránce instruktivnosti a taktiky", jak ji požadovali soudobí zbrojní
odborníci, tedy o tzv. „jednotnou kulometnou zbraň".
První typ kulometu měl závěrový mechanismus pobdobný lehkému kulometu
ZB 27 (Bren). Pracoval s krátkým zákluzem hlavně, převodem energie zákluzu
na mechanismus závěru prostřednictvím zrychlovače a s utlumením přebytečné
energie kroužkovou třecí a pružinovou brzdou. Chlazení bylo vodní. Hlaveň
původní délky 900 mm byla posléze zkrácena na 800 mm, náboje (které se začaly
řešit v lednu 1929 a byly prý uvažovány „co nejkratší") byly uloženy v ocelovém
článkovém nábojovém pásu. Podstavec ve tvaru trojnožky měl strojní náměr
a ruční odměr s možností elevace asi 65°, ale bez zvláštní PL montáže.
Při předvedení VTÚ dosáhla zbraň těchto výsledků: střela o hmotnosti 47 g
dosahovala v0 = 780 ms_1, tlaky činily cca 3 300 kg/cm2 (323,73 MPa) a dosaho
vaná kadence asi 350 ran za minutu. Zkoušky se prováděly do srpna 1930 a pak
už jen nahodile v roce 1931 a 1932. Systém mechanismu fungoval celkem dobře,
nevyhovělo však úplně jeho uchycení v lafetě; rozevírání pouzdra zbraně do stran,
vhodné pro snadnou demontáž závěru, neumožňovalo umístění zaměřovačů pro
nepřímou a PL střelbu také bránilo montáži zbraně v pancéřovém vozidle. V roce

1931 byl navíc tento kulomet označen vojenskou správou jako „nedostatečný11
a zamítnut. Požadovala se opět ráže 20 mm, na které se následně urychleně pra
covalo. (Vojenská správa se ale brzy opět přeorientovala na menší ráži 14,5 mm,
kterou původně navrhovala Zbrojovka.)
■ ■
Když byl princip mechanismu zbraně ověřen a shledán
způsobilým jako „jednotný typ“ i pro ostatní ráže, přikročil
výrobce z vlastní iniciativy ke konstrukci těžkého kulometu
na náboj 7,92 x 57 Mauser (viz už výše). Hlavním důvodem
bylo, že zkoušky hrubého kulometu ráže 13,4 mm byly kvůli
i ceně munice velmi nákladné a bylo zjevné, že konstrukci lze
f vyladit i zkouškami s levnější municí puškovou.
Technická data 13,4mm kulometu (podle podkladů firmy)

ráže 13,44 mm
celková délka 1 240 mm
délka (bez zesilovače zpětného rázu) 1 180 mm
drážky vývrtu 8 vpravo
hmotnost (bez vody) 28 kg
kadence 350 ran/min
maximální tlak v náboji 3 400 atm (333,54 MPa)
v° 830 ms-'
Ve Vojenském historickém ústavu Praha se dochoval

jediný exemplář velkorážového (hrubého) kulometu ráže
13,4 mm. Má vodní chladič a je pevně uchycen na podstavci
z mohutného nosníku tvaru U s oknem pro přívod nábojů
v horní ploše vzadu. Podle štítku připevněného na levém
boku zbraně se jedná o „přechodný adaptovaný tvar starší
konstrukce, určený pouze k vyzkoušení lafetace v letounu
střelbou“. Hmotnost bez zásobníku a nábojů činí 23,5 kg,
v0 = 830 m s f Pmax = 3 200 kg/cm2 a E 0 =1 760 kgm (3138 bar,
pozn. aut.). Zajímavý je také dodatek: „Definitivní nová
konstrukce tohoto kulometu je t. č. v práci, má ráž 14,5 mm
IV. Velkorážové kulomety 145

a citlivé nárazové granáty.“Náboj, předpokládaný pro tuto
zbraň, se dosud nepodařilo jednoznačně určit (existuje jen
značně nekvalitní obrázek z katalogu Zbrojovky). Přibližná
délka náboje činí asi 120-123 mm a délka nábojnice 85-88 mm.
► Kulomet ráže 20 mm
Na základě požadavku vojenské správy rozhodl technický ředitel Zbrojovky
zhotovit kulomet ráže 20 mm „téhož vzoru, jako měl stávající kulomet ráže
13,4 mm“. Po prostudování balistických dat byl stanoven úkol takto: hmotnost
střely cca 150 g, počáteční rychlost střely v0= 850 ms_1, tlak v hlavni 3 200 kg/cm2
(314 MPa). Na základě těchto dat byly získány vzorky různých prachů, které by
při délce hlavně 1 300 mm daly požadovaný výkon. Tlakoměrná puška, vyřešená
někdy v září nebo říjnu 1927, se vyrobila asi v únoru 1928, kdy také začal výzkum
nábojů balistickými zkouškami. Balistické zkoušky s náboji a prachem pro tento
kulomet a s tlakoměrnou puškou proběhly v březnu až dubnu 1930. Při nich se
přešlo k nitrocelulózovému (nc) prachu holandského původu. Zkoušel se prach
NK 1,05 x 2,5 x 5 nejprve v množství 32,5 g a 33 g, později také 31 g, 32 g a znovu
33 g. Dosažené tlaky se pohybovaly od 236,3 MPa až do 336,3 MPa, úsťové rych
losti mezi 787 až 805 ms_1. Zkoušely se také různé rozměry nc prachu o hmot
nosti 30 g a 33 g: tlaky se pohybovaly mezi 215,4 MPa a 604,7 MPa, rychlosti
mezi 737 až 844 ms_1. Po rozsáhlých zkouškách bylo rozhodnuto zůstat u hmot
nosti střely 138 g s plným měděným vodicím kroužkem a u holandského prachu
0,62 x 3 x 3 o hmotnosti 38 g, přičemž v0 = 826 ms_1.
Současně se začalo (jak už bylo řečeno počátkem roku 1928) s konstrukcí prv
ního 20mm kulometu systému „H“ (Holek). Využíval opět principu zpětného rázu
s krátkým zákluzem hlavně a s převodem hybné síly hlavně na závěrový mecha
nismus pomocí zrychlovače. Kývavý závěr typu ZB 27 měl dvě předsuvné pružiny,
předsuvná pružina hlavně vracela hlaveň do přední polohy a zároveň také tlu
mila její náraz v zadní úvrati. Pro elevaci byla předepínána vačkami umístěnými
ve vidlici podstavce. Náboje dodával 15ranový schránkový zásobník. Lafeta byla
dvoukolová se dvěma stavitelnýma předníma nohama a se zadní nohou rámovou
s rydlem a měla šroubové náměrové a odměrové ústrojí. Protiletadlová poloha
se docílila vyrovnáním předních noh se zadní rámovou nohou, zvednutím rydla

a vytočením zvláštní protiletecké nohy, spojené kloubem s rydlem, do podpěrné
polohy. Lafeta pak tvořila jehlan s ložiskem pro uložení kulometu nahoře.
Kulomet i s podstavcem byl dokončen asi v červenci 1928, načež započaly stře
lecké zkoušky. Střílel kadencí asi 250 ran za minutu a fungoval bez potíží, měl ale
značný výškový rozptyl. Ten mělo odstranit odpérování přední vidlice a prodlou
žení zadní rámové nohy. V říjnu 1928 byl tento kulomet představen VTÚ spolu
s konkurenčním kulometem Janečkovy zbrojovky. Hlášení VTÚ z listopadu 1928
ovšem podotýká, že „obě zbraně nejsou dosud zcela hotové11.
Zkoušky probíhaly až do září 1929, kdy došlo během střelby v Medlánkách
k destrukci neúplně zavřeného pouzdra závěru, takže kulomet byl pro další
zkoušky nepoužitelný.
Vyřešením výbušné munice byly pravděpodobně v srpnu 1929 pověřeny Ško
dovy závody.
Další práce nepochybně podnítila poptávka z Bolívie: továrnu totiž navštívil
začátkem prosince 1929 plk. Merino, který vytyčil požadavky své země na kulomet
ráže 20 mm. Chtěl objednat v nejbližší době 20 jednoduchých a 12 zdvojených kulo
metů s příslušnými lafetami, sedly i řemením pro transport na koních, záměrným
zařízením a municí. Jednoduché kulomety měly sloužit jako doprovodná zbraň
pěchoty, dvojitý na litinové lafetě k namontování na nákladní vozidla, popřípadě
na betonový podstavec (k obraně měst). Munice měla být citlivá nárazová, pancé
řová a trasovací pancéřová, v0 kolem 850 ms_1, kadence 260-300 ran/min, donos-
nost vertikálně 4 km, horizontálně cca 6 km. Nabídka se měla realizovat do deseti
dnů, definitivní vzorky se měly předložit do 8 měsíců, do dalších 8 měsíců měl
být dodán závazně veškerý materiál (současně mělo být nabídnuto 1 000 auto
matických pušek). Jak ale celá kauza ve skutečnosti dopadla, se bohužel dosud
nepodařilo zjistit.
Zbrojovka proto začala urychleně řešit nový 20mm kulomet na podobném
principu, ale s dokonalejší brzdou vratného pohybu. Vratná pružina hlavně byla
spojena se zrychlovačem, upraven byl spoušťový mechanismus a vyřešena nová
lafeta tvaru rozvětvené trojnožky s nastavitelným dílem, na kterém - stejně jako
na spodním dílu - mohl být umístěn díl nesoucí kulomet se strojním náměrem.
Zbraň bylo možno rozložit k transportu na části těžké 35 kg.
Na základě výsledků informativní zkoušky v dubnu 1929 vydal hlavní štáb
podmínky pro další vývoj „hrubých kulometů z hlediska doprovodné zbraně
pěchoty a jezdectva". Zbraň se měla pohybovat s pěchotou tažena na kolovém
podstavci nebo na káře a měla umožnit také tažení či nesení (v rozloženém stavu)

obsluhou. Mělo se pamatovat také na lafetaci zbraně do obrněných aut a tanků,
a k PL střelbě na montáž „na zvláštní, k tomu účelu konstruovanou lafetu".
Zkoušky s 20mm kulometem probíhaly až do konce roku 1930, výbušná nára
zová munice, kterou řešila od roku 1929 plzeňská Škodovka, však nevyhověla
přesností.
Skutečně intenzivně se pak začalo na 20mm kulometu pracovat opět v roce
1931, kdy zamítla vojenská správa ráži 13,4 mm. Princip mechanismu zůstal zacho
ván, pouzdro zbraně se otevíralo do stran, zásobování bylo změněno na podávání
z nově vyřešeného článkového pásu. Ing. Hortsteiner vyřešil také několik nových
lafet, které splňovaly požadovaný náměr a odměr i s pásovým podáváním nábojů.
Byly to lafeta automobilová na stojanu, kolová polní lafeta, lafeta protiletecká
s vysokým ocelolitinovým stojanem a výsuvným stavitelným sloupem a univer
zální nízká lafeta se snímatelnýma nohama.
Nové zkoušky a následné úpravy trvaly až do podzimu 1932. Zatím se započalo
s pracemi na novém podstavci pro PL střelbu v lehčím provedení, než měla lafeta
původní.
V březnu 1933 začaly práce na nové konstrukci kulometu s pouzdrem zbraně
ze dvou postranic spojených příčkami, pevným spodkem a s pohyblivým pouz
drem závěru, které bylo vůči lafetě odpružené; kulomet ale nakonec zůstal v díl
nách Zbrojovky nedokončen „pro nával jiné práce". Současně se začala řešit podle
dispozic Ing. Františka Holka nová univerzální polní i protiletecká lafeta ve formě
široké trojnožky se středním otočným dílem, postranními náměrovými segmenty
a odměrovým náhonem. Dvě nohy měly zlamovací ústrojí a čepy pro kola, třetí
noha, ke které se obě první sklápěly, tvořila současně oj. Horní snímatelná část
sloužila i k umístění na lafetě automobilní. Lafetu bylo možno rozdělit na bře
mena o hmotnosti 35 kg.
Práce na kulometu i lafetě byly ale zase - a tentokrát už definitivně - zasta
veny v roce 1933, kdy čs. vojenská správa znovu odmítla ráži 20 mm a vrátila se
k ráži 14,5 mm z původně zadaného rozsahu 13 až 15 mm, na které pak firma inten
zivně dál pracovala.
Technická data kulometu systému „H" (převzato z materiálů firmy)

ráže 1 9 ,5 8 m m
délka hlavně 1 280 m m
délka tažené části hlavně 1165 mm
pokračování

—> pokračování
Technická data kulometu systému„H" (převzato z materiálů firmy)
hmotnost hlavně c c a 1 6 ,5 k g
celková délka zbraně -
dostřel cca 5 00 0 m
v0 8 8 0 m s"1
E0 5 3 2 8 k g m (5 2 2 5 0 J )
rozložitelnost:
• h la v e ň , p o s t r a n ic e s p o u z d r e m a z e s ilo v a č e m (c c a 3 0 kg )
• z a d n í č á s t k u lo m e t u (c c a 7 0 k g )
A ještě pro ilustraci krátký výtah ze záznamů o průběhu vývojových zkoušek,

jak je zaznamenal 13. 7.1931 vojenský zbrojíř J. Hamerník.
Protokoly o střelbě
• 27. 11. 1930: 1. střelba z km ráže 20 mm v Medlánkách - 8 ran jednotlivě,
15 v sérii, funkce bezvadná. Střílelo se do plotny z materiálu T6H o tloušťce
50 mm, z 25 m. První střela vnikla do plotny celá, druhá do stejného místa,
v plotně půlkruh o průměru 40 mm a hloubce 23 mm.
• 11.12.1930 se zkoušela protiodrazová pojistka: 2 rány jednotlivě, 21 ran v pře
rušované sérii, funkce pojistky bezvadná.
• 15.12.1930 - 29 ran série, z toho 3 selhače, špatně kalibrované nábojnice, rozdíl
až 2,5 mm.
• 18.12.1930 — nové nábojnice a upravená komora - 50 ran jednotlivě do terče,
funkce bezvadná.
• 26. a 27.1.1931 se kontrolovaly rozprasky „poloostrých“ střel Škoda na vzdále
nost 350 m, jednotlivé rány i série, 81 ran.
• 2.1931 - střelba ke stanovení výhozného okénka, 23 ran (celkem už 229 ran).
• 17. 4. 1931 - (přítomni řed. Pantoflíček a Ing. Ježek ze Škodových závodů, řed.
Eder, Ing. Holek, Ing. Farlík, pp. V. Holek, Rolčík a Veselý). Střílelo se na vzdá
lenost 600 m na křídla letadla s náboji nárazovými, obyčejnými a poloostrými,
celkem 43 ran, bezvadně.
• 18. 4.1931 - 18 ran, funkce kulometu, bezvadně.
• 20. 4. 1931 - 22 cvičných ran, bezvadně (bezdýmný prach 6 g, objem doplněn
cupovanou plstí).

• 25. 4.1931 - předvádění řediteli ZB, zástupci Škodových závodů, zástupci VTÚ
a důstojníkům GŠ. Střílel p. V. Holek - 15 ostrých nábojů bezvadně. Prach
holandský 0,62 x 3 x 3,38 g, střela imitační vz. Škoda, 139 g. Cvičných nábojů
vystříleno 15 ks, tempo velmi pomalé, nestejné (prach se rozsypal do cupaniny).
• 17. 3.1931 - gen. Kolařík, gen. Hasal, plk. Vagenknecht, pplk. Zelinka, pplk. Pavlí
ček, ředitelé Staller a Eder, bratři Holkové, p. Rolčík, Ing. Horsteiner, pp. Jestřáb
a Veselý - 30 ran.
• 29. 4., 4. 5., 7. 5., 8. 5.1931 - střílel V. Holek cvičnými náboji ke zjištění prachové
náplně. Cvičný prach vz. 26. Zesilovač, náboje v rozpadávacím pásu.
• 9. 6. 1931 - střílelo se na 300 a 600 m jednotlivě i sériemi (10 ran) s daleko
hledem ostrými náboji s imitačními střelami (prach vz. 26, 8 g) z námořního
podstavce Škoda, připevněného 4 šrouby na železobetonovém roštu. Nový
nábojový pás, pevně spojený. Několik zádržek vlivem nového pásu. Rozptyl
10 ran v sérii na 600 m - š = 1,5 m, v = 2 m. Cvičnými náboji - poruchy funkce
při elevaci (nový pás, špatná kalibrace, několikrát vystřelené nábojnice).
• 23. 6. 1931 - kulomet na námořní lafetě na autě. 55 +10 ran, zádržky vlivem
pásu.
• 25. až 26. 6.1931 - v Malackách za přítomnosti jugoslávské komise: 5 ran jed
notlivě - bezvadně, 12 ran v krátkých dávkách, elevace cca 35° - bezvadně,
15 ran v jediné sérii - bezvadně.
• 26. 6. 1931 - 5 ran jednotlivě, 20 ran v jedné sérii - bezvadně. Střílelo se na
200 m na křídla letadla. Celkem má kulomet 526 ostrých a 216 cvičných ran.
► Vývoj kulometu ráže 14,5 mm

Když na poradě v březnu 1933 opustila čs. vojenská správa definitivně myšlenku
na kulomet ráže 20 mm, aby se vrátila opět k menší ráži, navrhla Zbrojovka ráži
14,5 mm. Důvodem zřejmě byla snaha dodržet zájmovou smlouvu se Škodovkou
ze 17. 5. 1929, ve které se Zbrojovka zavázala, že „nebude vyráběti ... a) dělostře
lecký materiál všeho druhu, poloautomatické a automatické zbraně všeho druhu,
obé počínaje ráží přes 25 mm ..., b) střelivo všeho druhu, buď kompletní, nebo
jednotlivé elementy, počínaje ráží přes 15 mm, inklusive vinutých nábojnic, avšak
exklusive tažených nábojnic mosazných". Navrženou ráži 14,5 mm pak zástupce
VTÚ doporučil.

Hned po ústním sdělení potřebných technických požadavků (TP) řediteli Stal-
lerovi (v písemné formě je totiž obdržela Zbrojovka až v září) se začalo pracovat
na vývoji nábojů a na konstrukci příslušné tlakové pušky i kulometu samotného.
A tak začala pokusná dílna pracovat na novém řešení kulometu ráže 14,5 mm
už v březnu 1933. Zbraň sice využívala stejného principu jako kulomet ráže
13,4 mm, měla ale chlazení vzduchem, pouzdro bylo složeno ze dvou postranic
snýtovaných příčkami a víko pouzdra se otevíralo nahoru. Mechanismus celého
kulometu, dohotoveného v srpnu 1933, byl ale celý vůči lafetě odpružený. Délka
rychle vyměnitelné hlavně se zkoušela 1 100 mm a 1 000 mm, hmotnost střely
činila 65 g a v0 830 ms_1. Náboj měl údajně delší nábojnici a nová brzda měla zmen
šit vibrace zbraně a zlepšit její precisi. Současně byl vyřešen podstavec ve tvaru
dvojité trojnožky se dvěma polohami palby, nízkou a protileteckou, který měl
opět do elevace asi 65° strojní náměr a ruční odměr.
Kulomet byl předveden v září 1933 generálu Hasalovi. Funkce byla dobrá, avšak
„rázy střelby obtěžovaly střelce ku škodě míření".
Po zkušenostech se souběžně vyvíjeným těžkým kulometem ráže 7,92 mm byl
(především kvůli obtížnému míření vlivem značného rozkmitávání kulometu na
podstavci) posléze i tento hrubý kulomet přepracován na pohon odběrem plynů
z vývrtu hlavně, který umožňuje regulaci hnací energie. Rekonstruovaný kulomet
byl předveden vojenské správě v roce 1934 a prokázal velmi dobrou funkci při
střelbě jak na pozemní, tak i na vzdušné cíle. Rázy kulometu se omezily pečlivým
odpružením a využitím principu podélně volně kmitající hlavně, kadenci střelby
proti rychle letícím cílům bylo možno zvýšit na 420 až 450 ran za minutu vsunu
tím pérového nárazníku do zákluzné dráhy závěrového mechanismu. Podávání
řídila křivka nosiče při chodu vzad.
Současně se také začalo s konstrukcí úplně nového kulometu stejného prin
cipu, ale s řadou odchylných detailů. Pouzdro zbraně bylo vyrobeno z jednoho
kusu a nově byly vyřešeny také některé uzly a součásti: podávání, rozvodné zaří
zení pro kmitající hlaveň, zrychlovač kadence, uzavírání víka pouzdra, uchycení
na podstavec, hledí s výškovou a boční korekcí, uchycení zaměřovačů a uložení
do útočných vozů a letadel. Pro článkový pás byla vyřešena schránka umístěná
na kulometu, byly vyřešeny detaily balení munice a transportní káry pro munici,
kulomet a podstavec. Výzbroj doplnil Tichého mechanický protiletecký zamě
řovač.
Kulomet s veškerým příslušenstvím byl pak předveden VTLÚ v poslední čtvr
tině roku 1934 v Plaveckém Podhradí (Malackách). Zkoušek se zúčastnily kromě

vlastního kulometu také univerzální lafeta pro polní i PL střelbu, oběžný kruh pro
střelbu z letadla, kulová lafeta pro útočnou vozbu, kára pro transport kulometu
a lafety a kára pro transport munice, zaměřovač Kraus pro nepřímou střelbu, jed
noduchý a automatický PL zaměřovač a zaměřovač letecký „pro střelbu z letadla
na letadlo a z letadla na zem“. Škodovy závody připravily pro zkoušky celkem
1 300 kusů různých druhů munice.
Podle protokolu VTLÚ z 24. 1. 1935 „jest kulomet lehce ovladatelný střel
cem, nemá rázů, jest rychle ke střelbě připraven a vyhovuje účelům svým“. Další
pokusy měly směřovat ke zlepšení vnitřní balistiky hlavně, preciznosti střeliva
a jeho výkonu, pokud se týče účinku na křídlech, dostřelu a průbojnosti. Lafeta
pro střelbu polní i PL vyhověla, na zkoušku se ale měla poněkud odlehčit a dopl
nit sloupovým podstavcem pro střelbu z auta. Doprava zbraně na autě totiž byla
nejnovějším požadavkem vojenské správy.
Zvláště podstatná byla ale ještě další změna: v únoru 1935 žádal VTLÚ o zvět
šení ráže zbraně na dosud nebezpečných „hraničních11 15 mm kartelové dohody
obou zainteresovaných firem (zřejmě za účelem dosažení většího účinku střely na
cíl). Pak už následovala nová dohoda obou firem o rozdělení výrobního programu
z 30.1.1936, ve které se obě zbrojovky vracejí - co se týče dělostřeleckého mate
riálu a zbraní i kulometné munice - opět k „hraniční11ráži 25 mm.
Stručný přehled dohod o rozdělení výrobního programu

obou zbrojovek:
Dohoda ze 17. 5.1929: Brno nebude vyrábět dělostřelecký

§
materiál ani zbraně počínaje ráží 25 mm ani střelivo všeho
druhu počínaje ráží 15 mm. Kulometnou munici ráží 15 až
1 25 mm se zavazuje dodávat Škodovka.
Dohoda za 17. 9.1929 a 1.10.1929: Brno nebude vyrábět

dělostřelecký materiál ani zbraně ráží přes 25 mm ani střelivo
všeho druhu ráží přes 15 mm. Kulometnou munici ráže 15 mm
až 25 mm se zavazuje dodávat Škodovka.
Dohoda z 13.1.1932: Škodovka se začne zabývat konstrukcí

granátků ráže 14,5 mm analogických granátkům ráže 20 mm,
dodávat se zavazuje kulometnou munici ráže 13,5 mm až

25 mm. Brno může vyrábět puškovou, kulometnou, pistolovou 1
a revolverovou munici všeho druhu až do ráže 13,49 mm
včetně.
II
Dohoda z 30.10.1936: Brno se zavazuje, že nebude vyrábět
dělostřelecký materiál všeho druhu počínaje ráží 25 mm ani
střelivo všeho druhu (kompletní nebo jednotlivé komponenty) | |
počínaje ráží 25 mm, s výjimkou nábojnic.
► Zprávy kulometky o situaci

Zpráva kulometky z roku 1933 uvádí, že „byly dosud zhotoveny 3 kulomety ráže
20 mm, 1 kulomet ráže 14,5 mm, těžký kulomet ráže 7,92 mm byl vyroben pouze
v deseti exemplářích, zúčastnil se zkoušek v Řecku a byl odeslán ke zkouškám
v Peru a Ekvádoru. Do Anglie bylo odesláno 10 lehkých kulometů, nově zkonstru
ovaných podle britských požadavků, zatímco práce na synchronizovaném letec
kém kulometu (ZB-80, pozn. aut.) byly už před půldruhým rokem zastaveny pro
jiné naléhavé úkoly."
V jiném elaborátu se zase praví, že „zpoždění v konstrukci hrubých a těžkých
kulometů bylo způsobeno tím, že všichni zúčastnění činitelé (tj. konstrukční kan
celář a pokusná dílna) byli plně zaměstnáni vypracováním lehkého kulometu do
ciziny". Jako hlavní se dále uvádí „obchodní potřeba", tedy především vyhovění
požadavkům zahraničních zákazníků místo plnění požadavků domácího zadava
tele (MNO). Je ovšem hned třeba také zdůraznit, že celých 8 let (1927 až 1935)
trvající pokusy s hrubými kulomety byly do značné míry zaviněny především
nerozhodností MNO.
Jak vyplývá z výše uvedené situace kulometky, zkoušely se současně také
těžký kulomet ráže 7,92 mm a „anglický" kulomet na munici Mauser (ZGB 33,
vz. 34) s podstavcem, o kterých firma předpokládala, že o ně projeví zájem nejen
zahraniční zájemci, ale popřípadě i čs. vojenská správa.
Na kulometech pracovali střídavě kromě bratří Holků také konstruktéři Josef
Dobřemysl, Leopold Jašek a Leopold Jestřábek, Jan Ondříček a pánové Caska, Holub
a Ing. Albín Cink. Zajímavá je také kapacita, kterou si údajně konstrukční práce
vyžádaly: celková doba konstrukčních prací činila pro 6 konstruktérů průměrně

9 měsíců. Pokusná dílna se zabývala 75 % svých dělníků průměrně 10 měsíců kuso
vou a vzorkovou výrobou těchto kulometů, a to včetně směn a přesčasů. Sériová
výroba kulometky včetně hlavňového oddělení, truhlárny, kovárny, pomocných
provozů atd. stála 36 dělníků (převedeno na jednu směnu) asi 4 měsíce práce.
► Kulomet ráže 15 mm
Na podzim a v zimě 1934 tak nakonec došlo ke zkouškám velkorážového (hrubého)
kulometu stejného principu, ale rekonstruovaného na ráži 15 mm. Zkoušky však
podle hlášení VTLÚ prokázaly, že „přesnost této zbraně je ve srovnání s 20mm
kulometem Oerlikon naprosto nevyhovující“. Při zkouškách totiž zcela zklamalo
škodovácké střelivo. To dalo podnět k úvaze, že není praktické vyvíjet zbraň a stře
livo na různých místech. VTLÚ pak vypracoval sám návrhy na různé druhy nábojů
a žádal pověřit dalším vývojem střeliva přímo brněnskou Zbrojovku. Ta se ale
obávala, aby nedošlo ke sporu se Škodovkou: měla totiž podle kartelové smlouvy
ze 17. 5.1929 (viz výše) právo vyrábět střelivo do ráže 15 mm včetně (15 mm tedy
bylo ráží „hraniční11).
1 K ukončení další poválečné spolupráce (a rozdělení trhu)

mezi brněnskou Zbrojovkou a Škodovkou pak ale kupodivu
stačil úplně lakonický dopis Škodovky na formátu A5 -
noticka Jur/6995/Jč/Št/vi, napsaná v Praze 22.12.1945
pro národní správu, p. řed. Vejvodu, že „dnem 31.12.1945
končí automaticky bez výpovědi dohoda s Československou
Zbrojovkou, a. s. v Brně, ze 30.1.1936 o rozdělení výrobního
programu v oboru zbrojním“. A to bylo všechno. Tečka,
podpis.
m m
Výsledky dosažené těsně před Vánocemi 1934 však nebyly nijak povzbuzující,
a proto se začalo opět schylovat ke koupi zbraně „cizí výroby11(Oerlikon). MNO už
mezitím nakoupilo 12 souprav kulometů Oerlikon, v červenci 1935 pak objednalo
dalších 128 souprav a zajišťovalo si pro sebe i opci na nákup licence. Koncem roku
1936 ještě objednalo dalších 60 kulometů Oerlikon a v lednu pak byla tato zbraň
oficiálně zavedena do výzbroje jako „20 mm kulomet vz. 36“

Mezitím se objevil ještě další zájemce o zbrojovácký hrubý kulomet ráže
15 mm, Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP). V červnu 1936 mu firma sděluje, že
„definitivní zkoušky s 15 mm kulometem dosud nebyly provedeny", a posílá mu
technické údaje prvého zkušebního vzorku 15 mm kulometu.
Kulomet ZB-60
Hlavním konstruktérem kulometu s označením ZB-60 byl - jak jinak - Václav
Holek. Jeho konstrukční řešení také vzhledově silně připomíná „poněkud pře
rostlý" kulomet ZB 37. Opět jde o automatickou zbraň, poháněnou plyny odebra
nými z vývrtu hlavně (při jejím současném zákluzu), s uzamykáním vertikálně
kývavým závěrem a s pásovým podáváním nábojů. Ústí hlavně je opatřeno tlumi
čem plamene, spoušťové ústrojí je podobné ZB vz. 37: má také dvě řídítka - ruko
jeti pro ovládání kulometu při střelbě.
Již několikrát byla v textu řeč o Miloslavu Rolčíkovi. Ten

také řešil spolu s Václavem Holkem od roku 1928 konstrukci
velkorážového kulometu. Protože byl zaměstnán v „K.u.k.
Artillerienwerstátte in Brun“ už od 16. 2.1916 a byl tak
I „starý kozák“, podílel se zřejmě mj. také na konstrukci
kulometu Bren. V roce 1936 uzavřela Zbrojovka s M. Rolčíkem |=
i| prokazatelně licenční dohodu na jeho zaměřovač a lafetu pro
PL kulomet. V roce 1942 byl pak M. Rolčík přeložen do Cejlu
jako technický ředitel, později byl dokonce ředitelem závodu,
od roku 1952 pak zvláštním technickým poradcem.
m
K omezení velikosti ráže z 20 mm na 15 mm vedl zřejmě mj. také požadavek,
aby zůstal kulomet velké ráže kulometem v pravém slova smyslu, aby tedy sloužil
především jako výzbroj praporů pěchoty: měl být proto snadno ovladatelný a pře
místitelný, přijatelných rozměrů a hmotnosti, dostatečně stabilní a s dostatečnou
přesností střelby, mělo být snadné ho zaměřovat a snadné mělo být také školení
obsluhy.
Ukázalo se, že hmotnost kulometu ráže menší než 20 mm se i s lafetou ještě
vejde do 200-300 kg, přičemž celkovou hmotnost lze rozložit k transportu na

menší celky. Zbraň může být dostatečně stabilní, aby bylo dosaženo potřebné
přesnosti střelby, střelba speciálními druhy střel dostatečně účinná a kadence
dostatečná k tomu, aby bylo možno zasáhnout i rychle letící cíle (při tehdejší
rychlosti letounů 250-500 km/hod. byla požadována kadence kolem 400 ran za
minutu, aby mohl být cíl zasažen alespoň dvěma za sebou následujícími výstřely).
Ani střelivo se nejevilo být výrobně tak drahé, aby je nebylo možné při dobré
precisi vyrábět sériově. Velkorážový kulomet přitom měl být použitelný nejen
ke střelbě na cíle vzdušné, ale i na cíle pozemní, zejména na rychle se pohybující
tanky. Proto volila Čs. Zbrojovka pohyblivější, lehčí, levnější a snáze ovladatelný
kulomet ráže 15 mm s podmínkou, že stačí jediný zásah třaskavou, vysoce citlivou
střelou, aby bylo letadlo vyřazeno z boje. Kulomet tak bylo možné použít jako
doprovodnou zbraň pěchoty nebo technických oddílů, popřípadě - namontovaný
stabilně na sloupové lafetě a stále připravený ke střelbě na korbě automobilů,
člunů, válečných lodí i na pevných základech - k okamžitému zahájení protile
tecké palby. Nebyl problém ho lafetovat v tancích, v pevnostech i v letadlech,
instalovat jako kulomet spřažený s kanónem, multiplikovat jako dvojče, čtyřče
i ve skupině šesti kulometů. Obsluha ho mohla dopravovat na kolovém podvozku,
potahem nebo autem tažením v závěsu, na korbě auta nebo rozložený na břemena
o průměrné hmotnosti 32 kg na soumarech, koních či na zádech vojáků (všechny
uvedené možnosti transportu firma vyřešila). Pro snadný přenos dvoučlennou
obsluhou a okamžité a operativní zahájení palby v novém postavení sloužila jed
noduchá a lehká dvojnožka. Výhodné a snadné bylo upevnění PL zaměřovače,
zaměřovače pro nepřímou střelbu i zaměřovacího dalekohledu.
Originální návod k obsluze kulometu cituje přednosti ráže 15 mm vůči ráži
20 mm takto:
• velká kadence (430 ran za minutu, tedy o 100 ran víc, než mají konkurenční
kulomety ráže 20 mm),
• dobrá stabilita, přesnost střelby a jistota zásahu,
• snadná obsluha bez zvláštního školení (konstrukce je jednotná s těžkým kulo
metem vz. 37),
• snadné míření z ruky a s ramenní opěrou,
• veliký balistický výkon v dostřelu i průraznosti při poměrně levném střelivu,
• zásobování pásem s velkým množstvím nábojů (schránkový zásobník pojme
jen 15 nábojů ráže 20 mm),
• dokonale vyřešená munice pro PL střelbu, střelbu protitankovou i ostatní
druhy střelby,

• hmotnost zhruba o 100 kg menší,
• jednoduchost a malý počet součástek, součástky robustní a trvanlivé,
• jednoduchá, v případě nutnosti i jednomužná obsluha kulometu v palebném
postavení,
• snadná rozložitelnost na díly o hmotnosti kolem 32 kg,
• obsluha kulometu bez nadměrné námahy, protože síly jsou vyváženy a reduko
vány na hodnoty běžné u těžkých kulometů (ani zpětný ráz na rameno střelce
není větší).
Technický popis kulometu

„Hrubý“ kulomet ráže 15 mm pracuje na stejném principu jako těžký (velký) kulo
met vz. 37 a je i stejně konstruován, stejná je demontáž, montáž i obsluha a zhruba
stejný je i počet součástek. To vše velmi zjednodušuje výcvik a školení obsluh.
Kulomet ZB-60 ráže 15 mm je samočinná střelná zbraň s odběrem plynů kanál
kem z vývrtu hlavně. Hlaveň je vzduchem chlazená, hladká, rychle vyměnitelná
a koná při výstřelu krátký zákluz. V pouzdru zbraně je vedena kalenými rovno
běžnými lištami, které umožňují hlavni se teplem libovolně roztahovat: předchází
se tak uvíznutí nebo zadření hlavně. Kulomet proto pracuje i za vysokých teplot
zcela pravidelně. Plyny, odvedené z vývrtu asi v jedné třetině vzdálenosti od nábo
jové komory, kde ještě nejsou ochlazeny a neusazují se z nich v pístové trubici
pevné zbytky hoření, působí na píst, který uvádí do pohybu závěrový mechanis
mus zbraně. Množství plynů, resp. jejich tlak, lze regulovat přestavitelným regu
látorem v hlavě pístové trubice. Regulátor má čtyři kanálky různého průměru.
Závěrový mechanismus pracuje ve zvláštním kaleném pouzdře závěru, do kte
rého se také fixuje hlaveň. Je složen z minimálního počtu jednoduchých součás
tek a koná všechny pohyby nutné k automatické funkci zbraně. Tlakem plynů na
píst podkluzuje nosič, odemyká závorník a unáší ho s sebou dozadu. Vytahovač
vytahuje z komory vystřelenou nábojnici, která je při dalším pohybu vzad vyho
zena vyhazovačem na vývodce pásu okénkem v nosiči směrem dolů. Proti pohybu
mechanismu vzad působí vratná (předsuvná) pružina závěru, uložená výhodně
v nosiči. Při přebytku plynů se utlumí pohyb nosiče pružinou uzávěry pouzdra,
která tvoří pružný nárazník.
Při pohybu nosiče se závorníkem kupředu vysune závorník další náboj z pásu,
který mezitím posunul podavač o jeden náboj před komoru. Po zasunutí náboje
do komory se komora nejprve uzamkne tím, že se zadní konec závorníku zvedne

vzhůru a opře se o kalené pouzdro závěru, ve kterém je také uložena hlaveň.
Tím vytvoří hlaveň, závorník a pouzdro pevně uzamčený celek, ve kterém dojde
k odpálení náboje.
Odpálení nastává při předkluzu hlavně v okamžiku, který je přesně řízen dal
ším pohybem nosiče vpřed. Tím kompenzuje kinetická energie hlavně větší část
zpětného rázu výstřelu (předkluz hlavně se musí nejprve zastavit a pak se teprve
může rozběhnout hlaveň se závěrem a pouzdrem vlivem zpětného rázu dozadu)
a jen malá část se jí přenáší na vratnou pružinu hlavně. Na rameno střelce tak
působí asi stejně velký zpětný ráz jako u kulometu puškové ráže. Vratná pružina
hlavně, uložená nad její osou, kompenzuje zdvíhání hlavně při výstřelu.
Zásobování je provedeno kovovým nábojovým pásem, kterým posouvá poda
vač, jehož pohyb je odvozen od pohybu nosiče. Nosič má vespod zakřivenou
drážku, do které zapadá ozub spodního ramene dvouramenné podávači páky,
uložené výkyvné v pouzdru kulometu. Horní rameno páky proto koná kývavý
pohyb, který se přenáší na sáňky podavače s odpruženou západkou. Sáňky poda
vače se pohybují přímočaře napříč v obou směrech a postrkují tak nábojový pás
při každém výstřelu vždy o jednu rozteč. Náboje jsou uloženy v kovovém člán
kovém nábojovém pásu na 40 nábojů. To umožňuje vedení účinné střelby jak
krátkými dávkami, tak i v delších sériích. Náboje drží v článcích pásu spolehlivě
a vysouvají se z nich jednoduchým pohybem kupředu. Odpor proti vysouvání je
u každého článku stejný a pás lze prodloužit na libovolnou délku. Nedeformuje se
ani při mnohonásobném použití a není citlivý na hrubé zacházení ani znečištění,
prach, déšť ani mráz. Pásy jsou uloženy v přenosné schránce, která se při nabíjení
kulometu zavěsí na pravý kolébkový čep lafety. Začátek pásu má navlékací jazyk
v podobě kovové destičky, která tvoří při transportu závěr otvoru schránky. Při
nasouvání schránky na čep lafety se navlékne jazyk přímo do podávacího otvoru
kulometu. Před střelbou stačí pouze natáhnout závěr, vložit do kulometu pás
a okamžitě je možno zahájit palbu. Po vystřílení pásu zůstává závěr v zadní poloze.
Kulomet má bezpečný spoušťový mechanismus, který zaručuje jak zajištění
nabité zbraně, tak i střelbu jednotlivými ranami a dávkami. Je uložen ve spuš-
ťadle, připevněném na kulomet posuvně. Konstrukce spušťadla se dvěma madly
slouží k natahování kulometu a zároveň k jeho držení při střelbě.
Uspořádání zbraně umožňuje rychlé rozebírání a snadné skládání bez zvláštních
nástrojů, obsluha je velmi jednoduchá. Rozebírání se provádí krátkým vzájemným
posouváním součástí a jejich natáčením o malé úhly, takže je velmi rychlé. Snadnou
výměnu zahřáté hlavně a její přenášení umožňuje rukojeť na hlavňové spojce.

Jako mířidla slouží rámečkové hledí pro střelbu od 200 m do 2 500 m, které
má dvě stupnice pro dvě skupiny balisticky identických střel. Hledítko lze rychle
a pohodlně přestavit a má jemné stavění výškové i stranové k vyloučení vlivu
větru. S výhodou lze použít záměrného dalekohledu a indirektního zaměřovače
pro nepřímou střelbu. Pro PL střelbu je kulomet vybaven jednoduchým, ale velmi
dokonalým, automaticky pracujícím speciálním zaměřovačem. Po nastavení dvou
nejméně proměnných prvků střelby, tedy výšky a rychlosti letadla, přepočítává
a nastavuje si zaměřovač automaticky se změnou polohového úhlu všechna
potřebná data. (Ostatní zaměřovače ve většině případů nastavují vzdálenost,
rychlost a směr letadla ze tří prvků, dvou velmi proměnných.)
Ramenní opěra slouží při střelbě volným kulometem, odpojeným od strojního
náměrového i odměrového řízení.
Palebná mohutnost zbraně je vysoká: střílí praktickou kadencí až 220 ran za
minutu, odstřílet lze v případě potřeby až 500 ran během 5 minut, aniž by bylo
nutno vyměňovat hlaveň a aniž by byla ohrožena její precise. Bez obav lze střílet
i za horkého stavu zbraně.
Protože má kulomet zařízení tlumící zpětný ráz, může se z něj střílet při
pozemní střelbě i přímo z ramene za použití ramenní opěrky a lehce připojitelné
dvoj nožky. Může se tedy použít i v pozicích nejdále předsunutých nebo těžko
přístupných, a to úplně bez lafety. Může být použit i jako PT zbraň na nejbližší
vzdálenosti a obsluhovat a přenášet ho mohou jen dva muži. Pozemní střelbu na
dvojnožce lze vést nejen jednotlivými ranami, ale i krátkými dávkami.
Technická data kulometu ZB-60 (z nauky o kulometu) I

ráže 15 m m
náboj 15x104 mm
celková délka (vč. tlumiče ohně) 2 050 m m
délka hlavně (vč. tlumiče ohně) 1 460 m m
délka holé hlavně 1 400 mm
délka drážkované části vývrtu 1 300 mm
počet drážek vývrtu 8
stoupání drážek 4 0 0 m m v p ra v o
šířka/hloubka drážek 3 ,8 / 0 ,2 7 5 m m
hmotnost kulometu 5 5 kg
hmotnost kompletní hlavně 2 3 kg
pokračování —>

—> pokračování
Technická data kulometu ZB-60 (z nauky o kulometu)
hmotnost holé hlavně 2 0 kg
hmotnost ramenní opěry 1 ,9 0 kg
obsah pásu 4 0 n á b o jů
hmotnost 40článkového pásu 2 ,2 4 kg
hmotnost 1článku 0 ,0 5 6 kg
hmotnost truhlíku pro nábojový pás 4 ,5 0 k g
délka 40článkového pásu 1 4 0 0 m m (b e z n a v lé k a c íh o ja z y k u )
délka záměrné 1 680 m m
teoretická kadence 4 3 0 ra n z a m in
v0(podle druhu munice) 8 6 0 - 9 6 0 m s-'
R o z k lá d á n í a s k lá d á n í z b r a n ě j e p r a k t ic k y s t e jn é ja k o u k u lo m e t u v z . 3 7 .
Popis lafety
Aby lafeta vyhověla všem požadovaným účelům použití kulometu (viz výše), tvoří
ji sada celků, ze kterých vznikne příslušnou kombinací kterákoli z lafet potřeb
ných pro daný účel. Celky jsou absolutně zaměnitelné a skládají se z malého počtu
robustních součástek. Jejich spojení je jednoduché, ale stabilní a i při opotřebení
jsou bezpečně vymezeny jejich vůle i mrtvé chody tak, aby netrpěla precise zbraně.
Univerzální lafeta
Univerzální lafeta se skládá ze spodní lafety (trojnožky s koly), vrchní lafety
s kolébkou a PL nástavku.
Spodní lafeta má tvar trojramenné hvězdy. Nohy svírají úhel 120° a tvoří základnu
tvaru rovnostranného trojúhelníku s opsanou kružnicí o průměru 3,3 m. Zadní noha
je vcelku se základním tělesem a má odnímatelný konec. Pro dopravu se překlopí
přední nohy vzad a přiklopí sek zadní noze, takže vznikne pevný podvozek. Uvolnění
noh a jejich přiklopení se provede pouhým pootočením křídlové matice. K manipu
laci stačí jediný muž. Zadní noha má závěsné oko nebo zařízení pro vidlicovou oj.
Vrchní lafeta tvoří lůžko pro pivot s bočnicemi, které mají lůžka pro čepy
kolébky. Ke spodku je připojena bajonetovým obojkem se svěracím šroubem. Nese
strojní náměrové zařízení s ručním kolečkem, odměr řídí střelec ručně. Námě-
rová i odměrová stupnice má dělení v dělostřeleckých dílcích. Strojní náměr se dá
vypnout a náměr řídit ručně. Rozsevná střelba ve vymezeném sektoru je umož
něna přestavitelnými narážkami, bodovou palbu zajišťuje náměrové a odměrové

svěradlo. Čepy, kterými je uložena kolébka v bočnicích vrchní lafety, mají ještě
další funkci: levý slouží k uchycení PL zaměřovače, pravý k nasazení schránky pro
nábojový pás. Kulomet upevňují v kolébce dva systémy klínových ploch a pérová
západka dosedající rovněž na klínovou plochu, takže nemůže dojít ani při dlouho
dobé střelbě k uvolnění kulometu.
Protiletecký nástavek slouží ke zvýšení palebné výšky pro PL střelbu. Má
tvar teleskopické roury vložené mezi spodní a vrchní lafetu. Dá se o 250 mm pro
dloužit vysunutím vnitřní roury samosvorným zvedacím zařízením, a to i během
střelby. Dokonalé spojení zajišťují bajonetové obojky. Kulomet má i na PL lafetě
skvělou stabilitu, dokonalé vyvážení a elastický chod.
Lafetu lze několika jednoduchými hmaty jednoduše rozložit na nosná bře
mena. K dopravě lafety slouží dvě kola, podle terénních poměrů buď dřevěná
s ocelovou obručí a dřevěnými paprsky, nebo ocelová opatřená místo paprsků
pružnými ocelovými kruhy, nebo disková s balonovými pneumatikami, nebo kola
s pryžovými obručemi plnými nebo komorovými.
Jednoduchá sloupová lafeta

Jednoduchá sloupová lafeta vznikne, použije-li se pod PL nástavek talířovitá
patka, která se přišroubuje k podlaze, korbě, palubě nebo pevnému základu.
Sloupová lafeta pro dvojčitý kulomet

Sloupová lafeta pro dvojčitý kulomet je konstrukčně stejná jako jednoduchá slou
pová lafeta, vrchní lafeta je ale rozšířená a umožňuje zavěsit do kolébky dva kulo
mety paralelně vedle sebe.
Lafeta pro dva nebo tři trojčité kulomety

Tato lafeta umožňuje soustředit a ovládat najednou větší počet zbraní. Rychlý sou
časný náměr i odměr celé baterie má elektrický pohon. Zaměřování a odpalování
provádějí dva střelci-měřiči, z nichž každý sedí na sedátku na jedné straně baterie:
jeden z nich ovládá náměr, druhý odměr. Kterýkoliv z nich může odpalovat celou
baterii stlačením nožní páky. Nabíjení každého páru kulometů provádí jeden nabí
ječ, který zároveň kontroluje činnost kulometů. Obsluhu tedy tvoří 5 vojínů.
Technická data univerzální lafety (z firemní nauky)

hmotnost spodní lafety (trojnožky) 9 7 kg
hmotnost vrchní lafety (vč. kolébky) 4 3 kg

—> pokračování
Technická data univerzální lafety (z firemní nauky)
hmotnost podstavce bez kol 1 4 0 kg
hmotnost kol 3 4 kg
hmotnost PL nástavku 3 0 kg
hmotnost závěsného oka 1 ,5 0 kg
hmotnost čepu vidlicové oje 4 ,9 0 kg
palebná výška na kolech 820 m m
palebná výška bez kol (normální pozice) 680 m m
palebná výška v PL pozici 1 5 0 0+ 250 m m
odměr na lafetě s koly 52°
odměr na podstavci 360°
elevace na podstavci + 40° až + 50°
deprese podstavce -1 0 °
elevace v PL pozici + 85°
deprese v PL pozici -10°
opsaný kruh patek podstavce 3 300 mm
celková hmotnost jednoduché lafety sloupové 1 0 5 kg
celková hmotnost sloupové lafety

1 5 0 kg
pro dvojčitý kulomet
celková hmotnost sloupové lafety
8 0 0 kg
pro tři dvojčité kulomety
E le v a c i a d e p r e s i p ro p o z e m n í s t ř e lb u lz e z v ě t š it v h o d n ý m n a s t a v e n ím n o h p o d s t a v c e ;
t ím lz e s o u č a s n ě t a k é u s t a v it p iv o t d o s v is lé p o lo h y .
► Transport kulometu, lafety,

příslušenství a munice
Rychlý a snadný transport je velmi důležitý z taktického hlediska. K transportu
kulometu rozloženého na transportní jednotky stačí 8 mužů obsluhy.
Kulomet, lafetu, příslušenství a munici je možno dopravovat:
• na vojínech v nosných jednotkách,
• na kolech lafety,
• na jezdeckých koních,

• na soumarech,
• na automobilu,
• na vidlicové oji,
• ve vleku za muniční károu nebo jakýmkoli vojenským vozidlem.
Průměrná hmotnost jednotek nesených jednotlivými vojíny je asi 40 kg. Prů
měrná hmotnost břemene, které nesou lehcí soumaři nebo koně, tj. hmotnost bez
sedla, postroje a nosítek, činí 75 kg. Se sedlem a postrojem o hmotnosti 30 kg
a se třemi nosítky po cca 5 kg je celkové zatížení koně nebo soumara asi 120 kg.
Průměrná hmotnost užitečného břemene, které nesou těžcí soumaři, je 92 kg, se
sedlem, postrojem a nosítky asi 137 kg. Přitom je dopravováno dostatečné množ
ství munice, takže má jednotka možnost samostatné obrany i útoku.
Rozkládání kulometu a lafety na jednotlivé transportní jednotky a jejich
opětné skládání jsou velmi jednoduché a rychlé. Rozložení kulometu na nosné
jednotky lze provést asi za 65 s, postavení do pozemní polohy trvá 50 s, příprava
k PL střelbě z polohy na autě trvá pouhých 12-15 s.
Možnosti transportu
Transport na vojínech
Osm mužů obsluhy (na snímcích jsou označeni čísly) nese: č. 1 záměrný daleko
hled v brašně, schránku s automatickým PL zaměřovačem, mechanický PL zamě
řovač a schránku s nábojovým pásem (2,5 + 2,5 + 14 + 9 kg), tedy cca 28 kg, č. 2 rám
lafety, cca 42 kg, č. 3 přední nohu a kolo (22 +17 kg), cca 39 kg, č. 4 přední nohu
a kolo (22 +17 kg), cca 39 kg, č. 5 vrchní lafetu s kolébkou (32 +11 kg), cca 43 kg,
č. 6 kulomet bez hlavně a zadní nohu (32 +11 kg), cca 43 kg, č. 7 hlaveň a truh
lík se záložními součástkami a nástroji (23+ 18 kg), cca 41 kg a č. 8 PL nástavek
a schránku s nábojovým pásem (30 +14 kg), cca 44 kg.
Obsluha tedy nese celkem 319 kg, v tom 40 nábojů. Přidá-li se ještě další, devátý
voják, který nese tři schránky s náboji, má roj 9 mužů a celkem 200 nábojů.
Transport na kolech lafety

Kulomet je na lafetě s koly a připraven v každém okamžiku ke střelbě na pozemní
cíle. Dopravu provádí 8 mužů obsluhy takto: vojín č. 1 nese mechanický PL zaměřo
vač, dalekohled, schránku s automatickým PL zaměřovačem a schránku s nábojo
vým pásem, celkem cca 28 kg, vojíni č. 2,3 a 4 vezou kulomet na lafetě se schránkou

s pásem (55 +174 +14 kg), tedy cca 243 kg, vojín č. 5 nese PL nástavek a schránku
s pásem (30 +14 kg), cca 44 kg, vojíni č. 6 a 7 nesou schránku na nábojový pás a plný
truhlík se 120 náboji (14 + 24 kg), cca 41 kg a vojín č. 8 nese truhlík na záložní sou
části a nástroje a plný truhlík na náboje se 120 náboji (18 + 27 kg), cca 45 kg.
Celkem dopravuje obsluha hmotnost 442 kg, v tom 560 nábojů.
Transport na jezdeckých koních

Zbraň dopravuje 7 koní. Nosné jednotky jsou upevněny na hřbetním a dvou
postranních nosítkách, uchycených na kostře soumarského sedla. K užitečným
břemenům, uvedeným dále, je třeba připočíst hmotnost kostry a sedla s postro
jem (cca 30 kg) a jednotlivých nosítek (4 až 6,5 kg). Kůň č. 1 nese nahoře rám
lafety, vlevo 1 kolo a vpravo 1 kolo (42 + 17 + 17 kg), celkem tedy 76 kg, kůň č. 2
nahoře vrchní lafetu a vlevo i vpravo po jedné přední noze (32 + 22 + 22 kg), cel
kem 74 kg, kůň č. 3 nahoře kulomet bez hlavně a ramenní opěru, vlevo kolébku
a zadní nohu, vpravo hlaveň (34 + 21 + 23 kg), celkem 79 kg, kůň č. 4 nahoře truhlík
se záložními součástmi a nástroji, vlevo 2 nábojové schránky a optický zaměřo
vač, vpravo PL nástavek (18 + 30,5 + 30 kg), celkem 78,5 kg, kůň č. 5 nahoře záložní
hlaveň a vlevo i vpravo po dvou nábojových schránkách (23 + 28 + 28 kg), celkem
79 kg, kůň č. 6 nahoře truhlík pro 5 prázdných pásů a vlevo i vpravo po truhlíku se
120 náboji (15 + 27 + 27 kg), celkem 69 kg a kůň č. 7 nahoře truhlík pro 5 prázdných
pásů a vlevo i vpravo truhlík se 120 náboji (15 + 27 + 27 kg), celkem 69 kg.
Užitečný náklad všech sedmi koní je 524,5 kg, průměrný užitečný náklad na
jednoho koně činí 75 kg, střední zatížení koně i s postrojem, sedlem a nosítky je
120 kg. Celkový počet dopravovaných nábojů je 720 kusů.
Transport na těžkých soumarech

K transportu je použito 5 těžkých soumarů a jednotlivá břemena jsou rozdělena
takto: č. 1 nahoře rám lafety se zadní nohou a vlevo i vpravo po přední noze
(53 + 22 + 22 kg), celkem 97 kg, č. 2 nahoře vrchní lafeta s kolébkou a 1 nábojová
schránka s náboji v pásu, vlevo i vpravo pak po jednom kole (57 + 17 + 17 kg), cel
kem 91 kg, č. 3 nahoře hlaveň s optickým zaměřovačem, vlevo kulomet s ramenní
opěrou, vpravo truhlík se záložními součástkami a nástroji a jedna schránka
s náboji v pásu (25,5 + 34 + 32 kg), celkem 91,5 kg, č. 4 nahoře záložní hlaveň a jedna
schránka s náboji v pásu, vlevo PL nástavek a vpravo 2 nábojové schránky s náboji
v pásu (37 + 30 + 28 kg), celkem 95 kg, č. 5 nahoře 2 truhlíky pro 5 prázdných pásů
a vlevo i vpravo po truhlíku se 120náboji (30 + 27 + 27 kg), celkem 84 kg.

Pět těžkých soumarů tak nese celkem 458 kg užitečného nákladu. Průměrný
náklad činí 92 kg, s postrojem, sedlem a nosítky celkem 137 kg. V tom je 440 kusů
nábojů.
Transport na automobilu
Kulomet je na stacionární lafetě v PL poloze, podstavec je složen do transportní
polohy a naložen na korbu i se vším příslušenstvím a municí. S sebou jede celá
obsluha.
Transportuje se: 15 truhlíků na náboje po 120 nábojích (l 800 nábojů), 5 schrá
nek na nábojové pásy po 40 nábojích (200 nábojů, 2 truhlíky na prázdné nábojové
pásy (10 pásů), schránka na nástroje a záložní součásti, schránka s PL automa
tickým zaměřovačem, záložní hlaveň, pata PL nástavku, vrchní lafeta, kulomet,
PL nástavek, podstavec s koly, 10 mužů s výstrojí (8 obsluha kulometu, 2 obsluha
vozu).
Celkem se dopravuje 1 050 kg, v tom je 2 000 nábojů.
Transport na vidlicové oji

Kulomet je uložen na lafetě s pérovými koly zavěšené na vidlicové oji. Příslušen
ství kulometu a munice se dopravují na kárách.
Transport ve vleku za muniční károu

Kulomet na lafetě s pérovými koly je přivěšen za muniční káru, na které se dopra
vuje také příslušenství kulometu.
► Zaměřovači zařízení a pomocné

přístroje kulometu ZB-60
Pro střelbu proti letadlům:

• protiletadlová (PL) mířidla
• pomocné přístroje:
o dálkoměr (výškoměr)
o měřič rychlosti cíle

Pro pozemní střelbu:
• kulometný zaměřovač (optický zaměřovači přístroj pro nepřímou střelbu).
Protiletadlová (PL) mířidla

Výrobce připravil pro kulomet dva druhy PL mířidel, označovaných jako
PL mířidla mechanická a PL mířidla automaticko-mechanická. Oboje mířidla
jsou založena na praktickém předpokladu, že letoun nezmění během letu střely
svoji výšku, rychlost ani směr. Mířidla musí určovat úhel elevace a předběh
(předsazení).
Mechanická mířidla určují automaticky úhel elevace a předsazení pro vzdále
nost cíle 1 500 m a pro rychlost letu 500 km/hod., a dále střední předsazení pro
vzdálenost cíle 1 500 m a rychlost 275 km/hod.
Pro jiné podmínky, tedy jiné vzdálenosti cíle a jiné rychlosti, jsou vypraco
vány obvyklé numerické nebo grafické tabulky, podle kterých se mohou oka
mžitě provést nutné korektury předsazení na mířidlech v desetinách maximál
ního předsazení.
Mířidla jsou způsobilá k okamžitému použití bez pomocných přístrojů. Rych
lost a výška letadla se v tomto případě odhadnou a systematická chyba odhadu
se koriguje při střelbě.
Automaticko-mechanická mířidla zjišťují průběžně jak elevaci, tak i předsa
zení. Automatické nastavení těchto veličin je odvozeno od elevačního pohybu
kulometu. U těchto PL mířidel je nutné stanovit jen dvě hodnoty, a to výšku
a rychlost letadla. Umožňují precizní střelbu na bod i ekonomickou palbu krát
kými dávkami o třech až pěti ranách. Mohou se používat bez pomocných pří
strojů, přičemž se odhadnuté hodnoty korigují při střelbě, zvláště se ale uplatní
ve spolupráci s dále popsaným pomocným přístrojem.

Pomocné přístroje
Dálkoměr (výškoměr) - měřič výšky a vzdálenosti měří současně
výšku i vzdálenost vzdušného cíle.
Technická data
z á k la d n a 1 ,2 5 m
z v ě tš e n í 10x
p rů m ě r v ý s tu p n í p u p ily 3 mm
z o rn é p o le 4 ° 1 3 ’, t e d y 7 5 d c
o b la st m ě ře n í 3 0 0 -8 000 m
stu p n ic e d io p trií -/+ 5 d pt
o d stu p o k a od o k u lá ru 5 5 -7 2 m m
n a sta v e n í v ý šk o v é h o ú hlu cíle - 4 0 0 a ž +1 6 0 0 d c
n a sta v e n í stra n o v é h o úhlu 0 až 6 400 dc
■ Měření vzdálenosti vzdušného cíle

V zorném poli je vidět tři rysky měřicích značek, které udávají v prostorové
řadové posloupnosti hloubkový odstup v kilometrech. Cíl se tedy uvede do sou
ladu s odpovídající měřicí značkou; pokud neodpovídá žádné značce, provede se
odhad mezi dvěma nejblíže ležícími značkami.
■ Měření v noci
Pod stativem přístroje je akumulátor, ze kterého se vede elektrický proud do hlavy
přístroje k osvětlovací lampě měřiče vzdáleností a osnově pomocného přístroje.
■ Měření výšky a mapové vzdálenosti cíle

Na pravé hlavě přístroje se nachází kývavý výškoměr, na kterém se odečítá výška,
resp. mapová vzdálenost. Jeho kyvadlo nese vlevo a vpravo po jedné stupnici
vzdáleností. Tyto stupnice umožňují odečítat v černé čárové síti změřenou vzdá
lenost odpovídající výšce, v červené čárové síti pak mapovou vzdálenost.
Měřič rychlosti
Pro měření rychlosti letadla jsou, jak už bylo řečeno, nutné určité předpoklady:
• konstantní směr letadla,
• konstantní rychlost letadla,
• konstantní výška letadla.

Z přímé úměry mezi pravděpodobnou dráhou letu a její projekcí v přístroji v měře
ném časovém intervalu vyplývá změřená rychlost letadla.
Technická data
o b la st m ě ře n í ry ch lo sti 4 0 a ž 1 4 0 m s ''
sta v ite ln á v ý šk a le ta d la do 2 500 m
m in im á ln í v ý šk o v ý ú hel 6°
m a x im á ln í v ý šk o v ý ú h el 90°
h m o tn o st p řístro je s p o u zd re m 7 ,6 0 kg
h m o tn o st sta tiv u 5 ,2 5 kg
Optický kulometný zaměřovač pro pozemní střelbu slouží jak pro

střelbu přímou, tak i nepřímou. Přímá střelba je úspěšná, když se jedná o špatně
viditelný nebo vzdálený cíl, nepřímá se používá, když není cíl ze stanoviště
kulometu viditelný vůbec.
Technická data
z v ě tš e n í 4x
z o rn é po le 200 dc
p rů m ě r v ý s tu p n í p u p ily 4 mm
o stro st, n a sta v e n á p e v n ě c c a 0 ,5 d p t
o sn o v a č á r o v ý k říž s d ě le n ím p o 2 d c
Stupnice horizontálních úhlů je od 4 do 50 dc, vertikálních od 4 do 50 dc, obě

stupnice s dělením po 2 dc. Ve středu zorného pole je značka cíle. Osnova může
být provedena také podle přání.
■ Noční osvětlení
Na dalekohledu je světelná šachta k osvětlení osnovy zasunutím lampy s elektric
kou žárovkou. K ochraně oka proti oslnění a větru slouží pryžová očnice z měkké
pryže. Očnici lze odklopit k míření v plynové masce.
■ Zařízení pozemních (terénních) úhlů

Ve výškovém směru je dalekohled sklápěcí a může se šnekovým pohonem nasta
vit podle pomocného cíle v rozsahu od 0 až do ±200 dc. Hrubé dělení je po 100 dc,
jemné po 1 dc. Všechna nastavení mají samočinnou aretaci.

■ Stranové stavění úhlů
K nasměrování pomocného cíle lze nastavit vrchní část s dalekohledem (ručně
nahrubo nebo jemně šnekovým převodem) na celý horizont. Hrubé dělení je po
100 dc, jemné po 1 dc. Všechna nastavení opět mají samočinnou aretaci.
£ Elevační úhlové stavění

Vrchní díl s dalekohledem a se zařízením stranových úhlů je v horizontální ose
uspořádán sklopně. Sklopením této části šnekovým pohonem se změří terénní
úhel k cíli nebo se nastaví úhel nasazení v rozmezí +800 dc až -400 dc. Hrubé
dělení stupnice je po 100 dc, jemné po 1 dc. Všechna nastavení mají samočinnou
aretaci proti neúmyslnému přestavění.
i Prognózy a další zkoušky ZB-60

Soupis termínů pro pokusnou dílnu na rok 1936 předpokládal vyrobit:
• do konce dubna 1936 kompletní kulomet ráže 15 mm s lafetou a příslušenstvím
(rezervní součásti, nástroje, zaměřovače, dálkoměr, rychloměr atd.) určený pro
střelbu v zahraničí; po střelbě se měl „obnovit" (repasovat) a dodat s ostatními
čtyřmi kulomety - viz dále,
• 4 kulomety s lafetami a příslušenstvím pro „domácí objednávku",
• 1 speciální letadlový kulomet pro zamontování do motoru Hispano-Suiza,
• 1 speciální kulomet pozorovatelský s oběžným kruhem a třaskavou municí,
• 1 kulomet s úplnou výbavou pro interní potřebu závodu,
• celkem 6 lafet
(to všechno do poloviny roku 1936).
Současně měla být „adaptována" 4 auta pro domácí objednávku, lafety pro
montáž kulometů, 6 zaměřovačů a 1rychloměr (Tichý) a zajištěny potřebné náboje.
Ve dnech 20. 7. až 1. 8.1937 proběhly v Malackách porovnávací zkoušky jednoho
kulometu ZB ráže 15 mm s rychloměrem Tichý a dálkoměrem SOM 1.25 s kulo
metem Oerlikon vz. 36 ráže 20 mm. Zkoušek se zúčastnilo 18 stálých pozorova
telů vojenské správy, 5 osob (z nich dva generálové) se zúčastnilo jen v některých
dnech. Čs. Zbrojovka vybavila jednu úplnou šestikolovou Tatru kompletním kulo
metným materiálem, náboji a všemi druhy objednaných kol pro lafetu a vycvi
čila a dodala kompletní osmičlennou obsluhu pro střelbu, manipulaci a dopravu

v nosných jednotkách. Střeleb se zúčastnil také fotograf Kubíček, díky němuž
z celé akce existuje celá sada dokumentárních fotografií.
Při srovnání s kulometem Oerlikon dával zástupce hlavního štábu přednost
kulometu ZB, protože měl pás se 40 náboji oproti zásobníku na 5 nebo 10 nábojů
a tím i vyšší kadenci (430 ve srovnání s 8 až 10 ranami za minutu), méně vážil,
potřeboval méně početnou obsluhu a vykazoval větší úhlovou pohyblivost při
změnách náměru a odměru. Účinný dostřel 1 000 m značně převyšoval 300 až
500 m kulometu Oerlikon a snáze se s ním i mířilo. Zanedbatelný nebyl ani snazší
výcvik, protože připomínal ostatní kulomety ZB. Kulomet byl označen zástupci
čs. armády - jak už bylo řečeno výše - za v podstatě dořešený a svými parametry
překonávající Oerlikon vz. 36, komise však žádala ještě jeho další zdokonalení,
z nichž některá by však vyžadovala výrobu nového vzorku.
Začátkem roku 1937 pokročily patrně práce na brněnském 15mm kulometu
ZB-60 natolik, že mohl být předveden britské komisi. Dne 16. 6. 1937 už před
váděla brněnská Zbrojovka střelbu na pancíře 15mm kulometem v Hluboké na
Slovensku, jeden kulomet, nově upravený podle požadavků čs. vojenské správy,
předváděla také na podzim 1937 v boce Kotorské jugoslávské komisi pro potřeby
námořnictva. Zbraň prý udělala příznivý dojem.
V červenci až srpnu 1938 byly uspořádány zkoušky 15mm kulometu se všemi
druhy munice v Anglii (současně se zkoušel také kulomet s vylehčeným mecha
nismem, těžký kulomet s rychlou a normální kadenci a lehký kulomet Bren na
munici Mauser). O výsledcích zkoušek se sice zatím nenašel zápis, Anglie ale pro
jevila zájem o koupi 50 kusů 15mm kulometů, v prosinci 1938 pak objednávku
zvýšila na 100 kusů a později projevila zájem i o koupi licence. 620 kusů zbraní
objednala také Jugoslávie. Proto začal nový pobočný závod III ve Vsetíně připra
vovat na přelomu let 1937 a 1938 sériovou výrobu.
Čs. vojenská správa znovu přezkoušela 15mm kulomety až po roce, začátkem
června 1938. Komise byla tehdy celkem spokojená a chtěla změny už jen v detai
lech. Při balistických zkouškách v 2. polovině června však došlo k výbuchu střel
v hlavni a zbraně se vážně poškodily (viz výše). Požadované úpravy se prověřo
valy v červenci 1938, opakování balistických zkoušek ale nařídil hlavní štáb až
na srpen. Sériová výroba proto mohla být ve Vsetíně zahájena teprve v září 1938
a první zbraně byly vyrobeny ještě o měsíc později. Čs. armáda už tedy nemohla
zbraň, přestože s ní počítala, zařadit do své výzbroje.

Výroba, export
O prvním neúspěchu 15mm kulometu se dovídáme už ze zprávy z roku 1936:
„V důsledku špatných výsledků zkoušek s kulomety 15 mm zadalo MNO objed
návky kulometu Oerlikon do ciziny". Po dlouholetých pokusech byl pak nakonec -
jak už bylo řečeno - zařazen do výzbroje cizí výrobek, 20mm kulomet Oerlikon
(jako vz. 36), který se nakupoval ve Švýcarsku, zatímco munice pro něj se zajišťo
vala licenčně doma.
Podle korespondence přesto začal hlavní štáb MNO asi koncem prosince 1938
uvažovat o vyzvání brněnského podniku, aby podal nabídku na 200 kusů kulo
metů pro čs. vojenskou správu. V roce 1939 měl dodat 160, v roce 1940 zbývajících
40 kusů a nevylučovaly se ani další objednávky. Z těchto záměrů pak někdy počát
kem roku 1939 sešlo (i když v roce 1939 už mohla mít vojenská správa 60 kulo
metů nevázaných zahraničními objednávkami) podle zápisu z porady se zástupci
Zbrojovky z 2. 2.1939 pravděpodobně „poněvadž není úhrady".
A protože už nebyl 15mm kulomet ZB-60 do okupace přijat do výzbroje
čs. armády, nebyla na něj zadána ani žádná objednávka.
Nakonec se ale (i když v omezené míře) kulomet ZB-60 do sériové výroby přece jen
dostal a dočkal se i určitého exportu. Jak už byl řečeno, vyráběl se pro Velkou Británii,
kam byla také prodána licence a kde podle některých pramenů zahájili v roce 1939
jeho licenční výrobu pod označením BĚSA (i když jiné prameny zase naopak uvádějí,
že se v Anglii sériově nevyráběl), menší partie odebraly Jugoslávie a Írán. Po okupaci
Českých zemí už odebíralo většinu zbraní, a to až do ukončení její výroby, německé
vojenské námořnictvo. Kapacita vsetínské zbrojovky tehdy činila 420 kulometů
ročně. A německá propagační publikace „Waffenerzeugnisse der Waffenwerke Brún,
A.-G." asi z roku 1942 uvádí export docela úctyhodných 638 kusů kulometů ZB-60.
Základní technická data anglické verze BĚSA

ráže 15 m m
h m o tn o st 5 6 ,9 kg
v0 8 2 0 m s-1
kadence a s i 4 0 0 ra n z a m in
z á so b o v á n í k o v o v ý p á s / 4 0 n á b o jů
P o z n á m k a : S te jn o u z k r a tk o u B Ě S A M k .l, M k.ll a M k .lll se k u p o d iv u o z n a č o v a ly t a k é tě ž k é

k u lo m e t y rá ž e 7 ,9 2 m m (7 ,9 2 x 5 7 M a u s e r), v y c h á z e jíc í z č s . t ě ž k é h o k u lo m e tu Z B 3 7 .

Jak už bylo řečeno dříve, nepodařilo se dosud objevit licenční smlouvy o brit
ské výrobě žádného z uvedených brněnských kulometů ani dohodu o technické
pomoci při zavádění licenční výroby lehkého kulometu Bren. Podařilo se však
prostudovat detailní specifikaci technické pomoci při licenční výrobě britských
verzí těžkého kulometu ZB-53 a velkorážového kulometu ZB-60.
Tady uvádím pro zajímavost téměř doslovný (jen s minimálními úpravami)
přepis velmi detailní specifikace této dohody ze dne 17. května 1938. Dokument se
bohužel zachoval bez podpisu.
Technická pomoc B.S.A. pro kulomety ZB-53 a ZB-60
■ Protokol 1 o technické pomoci

Na konferencích odbývaných ve dnech 10. až 16. května tr. za přítomnosti pp.
mjr. Shepherda, J. A. Leeka, R. J. Fearona a D. B. Morrise za B.S.A. a řed. Stallera,
řed. Sosnara, řed. Musela, řed. Slabého, Ing. Holka, V. Holka, Ing. Sikyty, Dobře-
mysla, Ing. Farlíka, Jestřábka a Pekárka byly projednány detaily technické pomoci
připravené Československou Zbrojovkou a doplněné informacemi požadovanými
zástupci B.S.A.
1. Technická pomoc je poskytována v rámci kontraktů ze dne 12. listopadu 1936
a 15. června 1937 a zahrnuje v sobě všechny body, které byla Československá
Zbrojovka zavázána splnit podle str. 9 kontraktu ze dne 12. listopadu 1936
a str. 11 kontraktu ze dne 15. června 1937.
2. Prvá část technické pomoci byla připravena Československou Zbrojovkou ku
předání 10. května t. r., a obsahovala:
• 6 kompletních sad výrobních výkresů kulometu ZB-53 a ZB-60 včetně plni
ček,
• 2 sady operačních postupů kulometu ZB-53 pro součástky 1-15,
• 2 sady výrobních výkresů měřidel, upínačů a nástrojů týchž součástek,
• 2 sady výkresů upínačů součástky č. 22.
Tento materiál připraví Zbrojovka k odeslání až na jednu sadu výkresů každé uve
dené skupiny do 17. května t. r. v balení po částech o maximální váze 5 kg.
Zbývající sada výkresů obou kulometů a pomůcek zůstane ve zbrojovce k dis
pozici zástupci B.S.A., včetně jedné sady výkresů upínačů součástky č. 22.
3. Další výkresy výrobních pomůcek součástek kulometu ZB-53 budou postupně
Zbrojovkou odeslány do konce června t. r., podle dispozic B.S.A.

Výkresy výrobních pomůcek kulometu ZB-60 předá Zbrojovka jako výkresy
informativní do konce října t. r. Definitivní výkresy budou předány po projití
série těchto kulometů naší výrobou.
Veškeré výkresy součástek obou kulometů i výkresy pomůcek odpovídají
výrobě těchto kulometů u nás zavedené.
4. Úpravu výkresů součástek a výrobních pomůcek u obou kulometů pro výrobu
v Aa si provede firma B.S.A. sama, podle potřebných změn a strojů, které má
pro výrobu k dispozici.
5. Výkresy výkovků, odlitků, materiálové tabulky obsahující též tepelné zpra
cování a konečnou úpravu součástek kulometu ZB-53 i ZB-60 předáme do
15. června t. r.
6. Operační postupy výkovků, výkresy zápustek a okraj ovadel dodáme do 15. čer
vence t. r.
7. Na výkresech výrobních pomůcek obou kulometů nebude po dohodě se zá
stupci B.S.A. materiál námi udán.
8. Operační postupy jsou vybaveny náčrtky pro každou operaci. První číslo v pra
vém rohu je běžné číslo listu, pod ním je číslo příslušné operace.
9. Tabulky lícování závitu kulometu ZB-53 budou dodány do konce května t. r.
10. V každé sloze výkresů součástek jsou tabulky obsahující v první rubrice běžná
čísla, v druhé čísla součástek, ve třetí čísla výkresů a ve dvou dalších české
a anglické názvy součástek.
11. V každé sloze výkresů a měřicích nástrojů a upínačů je tabulka obsahující
v první rubrice běžné číslo operací a v dalších čísla výkresů výrobních pomůcek.
12. Technický česko-anglický slovník provizorní předáme ihned a úplný slovník
do 15. června t. r.
13. Ústřední plánovací oddělení vypracuje plán výroby (diagramy) podle strojního
parku, který se určil podle předpokládané kapacity. Celkové množství kulo
metů je rozděleno na jednotlivé roky a plánovací oddělení určuje, které sou
částky se dají do výroby současně a jak budou další součástky dle operací do
výroby zapadat. Jednotlivé dílenské kanceláře řídí se tímto plánem a dle něho
přidělují jednotlivé operace výrobě, resp. strojům. Eventuelní změny vyvolané
poruchami provozu nebo novými nahodilými úkoly zařídí dílenská kancelář
v dohodě s plánovacím oddělením.
14. Přidělení operací jednotlivým strojům provádí dílenská kancelář.
15. Dle našich poměrů připadá na jeden stroj průměrně 9 operací těžkých kulo
metů, v puškárně na každou operaci nejméně jeden stroj.

16. U součástek s delšími průběžnými časy jsou stroje, na nichž se provádí i méně
než 5 operací, minimálně 2.
17. Jeden dělník obsluhuje normálně jeden stroj. Pouze asi ve čtyřech případech
obsluhuje jeden dělník dva stroje. Dva drážkovací stroje obsluhuje jeden děl
ník. U automatu připadá též 6 strojů na jednoho dělníka.
18. Při jedné směně kontroluje u ZB-53 jednotlivé operace 40 lidí.
19. Pro každou operaci je třeba jeden upínač.
20. Výměna upínačů při změně operací vyžaduje asi 3 až 4 hodiny času.
21. Navrhovaná úprava k urychlení výměny upínačů má ty nevýhody, že by musel
být každý upínač zalícován na klín, a mimo to by vyžadovala broušenou upev
ňovací plochu suportu a vybroušené drážky pro zachycení šroubu upínače.
22. Operační časy pro velký a těžký kulomet jsou tyto:
U ZB-53 je faktický počet odpracovaných hodin pro strojní operace 207, pro
ruční apreturu a montáž 30, pro kontrolu 30 a pro upravovače 30 a pro nastře-
lování, transport a předávání 20 hodin, celkem tedy 317 hodin.
U ZB-60 jsou počty odpracovaných hodin: pro strojní operace 900, pro ruční
apreturu a montáž 60, pro kontrolu 60, pro upravovače 60 a pro nastřelování,
transport a předávání 70 hodin, celkem tedy 1150 hodin.
23. Při výrobním programu 500 kusů ZB-53 vyjde první kulomet z výroby a začne
se montovat za 4,5 měsíce.
24. Při výrobním programu 200 kusů, resp. 500 kusů ZB-60 vyjde první kulomet
z výroby k montáži za 5 měsíců (4 měsíce strojní operace, 1 měsíc ruční ope
race), resp. za 9 měsíců (7 strojní, 2 ruční operace).
25. Při první sérii bývá percentuálně více zmetků než při dalších sériích, jelikož
dělníci nejsou zapracovaní. Průměrně bývá 4 % až 6 % zmetků, což se bere
v úvahu při zahájení výroby zvýšením počtu objednaných kusů o 10 %, takže
potom vždy určitý počet zbraní přebude.
26. Pro sériovou výrobu je zapotřebí jedné sady měřidel pro každou operaci a jedné
sady rezervní. Kromě toho má hlavní kontrola měřidla hotových součástek a jednu
sadu měřidel stejných tolerancí jako měřidla vojenského přejímacího orgánu.
27. Výrobní měřidla se s ohledem na jejich opotřebení zhotovují na minimální
tolerovanou míru, která je udána na výkrese měřidla. Měřidla přejímací mají
tolerance zvětšené.
28. Při výrobě ZB-53 činí výrobní čas cca 60 %, ostatní čas připadá na výměnu
upínačů, opravy strojů, výměnu kusů a na mrtvé časy vzniklé rozvržením sou
částek dle operací do strojů dle časového programu.

29. U ZB-53 se kontroluje rovnost vývrtu hlavně kalibrem o průměru menším
o 0,01 mm než je kalibr vývrtu a dlouhým 300 mm, u ZB-60 se přímost vývrtu
kontroluje okem podle stínu.
30. Každá vyrobená součástka se rovná vždy po takové operaci, která buď tlakem,
nebo teplem způsobuje její deformaci.
31. Jednotlivé součástky se při sériové výrobě neznačkují, jelikož užíváme výrob
ních pomůcek, které zaručují 100% vyměnitelnost součástek.
32. Výše prémií pro dělnictvo činí 20 % až 25 % hodinové mzdy.
33. Druhy strojů pro jednotlivé operace těžkého kulometu ZB-53 sdělíme do
15. června t. r.
34. Definitivní časy strojních a ručních operací, jakož i přepínací časy pro ZB-53
sdělíme do 15. června t. r.
35. Definitivní časy strojních a ručních operací, jakož i přepínací časy pro ZB-60
sdělíme dle výroby námi nyní prováděné po projetí série do konce t. r.
36. Na kulometech ZB-53 a ZB-60, které budou námi dodávány jako tankové, bude
již provedena adaptace pro uložení do tanku podle výkresů, které nám předal
p. mjr. Shepherd.
37. Strojní park potřebný pro výrobu 30 kusů ZB-53 týdně ve dvou směnách pře
dáme v detailním soupise 17. května t. r. v exempláři českém a anglickém.
38. Strojní park potřebný pro výrobu 12 kusů ZB-60 týdně ve dvou směnách pře
dáme v detailním soupise 17. května t. r. v exempláři českém a anglickém.
39. Jednu sadu výrobních měřidel pro ZB-53 podle naší zavedené výroby dodáme
do 12 měsíců po obdržení objednávky.
40. Jednu sadu výrobních měřidel pro ZB-60 podle naší zavedené výroby dodáme
do 12 měsíců po obdržení objednávky. Tato měřidla dodáme výrobně nepro-
zkoušena, k čemuž nám B.S.A. sdělí svoje stanovisko, resp. svůj souhlas.
41. 3 sady závitnic a závitových čelistí s vratidly všech závitů ZB-53 a ZB-60 podle
naší zavedené výroby dodáme do 12 měsíců po obdržení objednávky.
42.3 sady závitnic a závitových čelistí normálního metrického provedení dodáme
do 12 měsíců po obdržení objednávky.
43. Upínače prozatím dodávat nemůžeme.
44. Nástroje, pokud zůstanou nezměněné dle metrické soustavy a dle našich
výkresů, budeme moci postupně dodat do 12 měsíců počínaje počátkem
příštího roku, budou-li objednány do konce t. r.
45. Dodání strojů v počtu cca 200 kusů můžeme provést během jednoho roku po
obdržení objednávky. Jelikož specifikaci strojů dle operací zašleme B.S.A. do

15. června t. r. (viz bod 33), bude třeba dle ní stroje v uvedeném počtu stanovit
a v objednávce uvést.
46. Navrhuje se, aby za účelem důkladného poznání naší výroby vyslala firma
B.S.A. 5 odborníků, kteří by v našem závodě detailně studovali výrobu ZB-53
a ZB-60, a za účelem usnadnění přípravných prací u firmy B.S.A. aby asistovali
v Birminghamu naši 3 technikové.
■ Dodací lhůty kulometů

47. 200 těžkých kulometů ZB-53 kal. 7,92 mm Mauser můžeme dodat ve dvou par
tiích následovně:
a) 150 kulometů do 30. ledna 1939 za předpokladu, že obdržíme objednávku do
konce května 1938,
b) dalších 50 kulometů do konce r. 1939.
48. Dalších 100 kulometů ZB-53 pak můžeme dodat do konce ledna 1940, obdržíme-
-li objednávku do konce roku 1938.
49. 2 vzorkové velké kulomety ZB-60 dodáme do 6 měsíců po obdržení objednávky.
50. 50 velkých kulometů ZB-60 dodáme do konce roku 1939, budou-li objednány
do konce října 1938.
51. Dalších 100 kulometů ZB-60 můžeme dodat do konce června 1940 a dalších
50 kulometů do konce roku 1940, bude-li první objednávka zvýšena nejpozději
do konce února 1939.
52. Uvedené dodací lhůty můžeme dodržet jen při objednávce normálních kulo
metů obou kalibrů, jak je máme zavedeny v naší výrobě. Budou-li se objednané
kulomety přizpůsobovat pro uložení v tanku a obsahovat veškeré adaptace
projednávané při konferencích v Brně dne 10. až 18. 5.1938, bude dodací lhůta
delší. Dodací lhůtu pro kulomety adaptované pro uložení do tanku sdělíme
po úplném propracování a zhotovení výkresů, které budou obsahovat žádané
změny a budou definitivně schváleny. Objednané kulomety budou dodány bez
označení firmy a bez jakéhokoliv číslování.
53. Místo přejímky kulometů bude později určeno firmou B.S.A.
Jak je vidět, plány Brna na dodávky zbraní i na spolupráci s britskou stranou byly
opravdu velkorysé, záhy je ale zmařila německá anexe.

r Export kulometů ZB-60 podle O. Fraňka
'
wĚĚSĚmBmĚBBSĚĚĚmĚm
z b ra n ě A n g lie 9 1939
J u g o s lá v ie 477 19 3 8 -1 9 3 9
Írá n 70 1939
z b ra n í celk em 556
m u n ice Írá n 57 000 1938
J u g o s lá v ie 1 733 740 19 3 8 -1 9 4 0
V přehledech nejsou dodávky pro bývalou čs. armádu ani pro německé OKW
(Vrchní velitelství branné moci).
A ještě - jen pro ucelený obrázek - celkový export kulometů ZB (opět podle
Otakara Fraňka): lehkých kulometů se exportovalo 100 472 ks, těžkých kulometů
12 094 ks a velkorážových kulometů 556 ks.
► Další vývoj velkorážových kulometů

po okupaci
Podle některých soudobých pramenů probíhal prý v omezené míře další vývoj
kulometů ráže 15 mm ještě po roce 1939. Příkladem může být třeba velkorážový
kulomet model ZB-63, který se údajně jen zkoušel, ale do sériové výroby se nedo
stal. Střílel stejnými náboji jak ZB-60, ale s elektrickým odpalováním.

Ostatní
kulomety
Zbrojovky
Brno
V následujících řádcích se pokusím zvídavému čtenáři alespoň stručně nastínit
vznik a osudy kulometů konstrukcí ostatních, tedy zbraní, na kterých není dolo
žen markantní podíl ani jakákoliv spoluúčast kteréhokoliv z bratrů Holků, ale
které byly také zkonstruovány v brněnské Zbrojovce nebo se tu celé nebo alespoň
z větší či menší části vyráběly. Jedná se v podstatě jen o tři vlastní konstrukce
Zbrojovky Brno a pak o zbraně cizího původu, které se v závodech ZB vyráběly
pro potřeby okupantů a po osvobození podle sovětských vzorů pro naši armádu.
V. DALSI KONSTRUKCE
ZBROJOVKY BRNO
► Letecký (pilotní) kulomet ZB-80

Československá Zbrojovka, a. s. v Brně, se od roku 1933 pokoušela urychlit pokusné
práce na zbraních, protože kromě významných úspěchů zaznamenala v řešení
některých úkolů také neúspěchy. Ředitelství proto předložilo výkonnému výboru
návrh, aby se v pokusnictví nadále postupovalo dvěma paralelními cestami, tedy
aby se vedle jednoho konstrukčního řešení propracovávaly také jiné principy.
Popud k tomu dal zřejmě úspěch hrubého (velkorážového) kulometu Oerlikon,
který se konstrukčně zásadně lišil od zbroj ováckého řešení.
Proto byla vedle stávající konstrukční kanceláře (vedené od roku 1931 Ing. Fran
tiškem Holkem, zatímco pokusnou dílnu vedl jeho bratr Václav) vytvořena druhá,
separovaná, ale plnohodnotná konstrukční kancelář s pokusnou dílnou, osazená
novou garniturou mladších konstruktérů. Vedoucí funkce obsadili konstruktéři
Leopold Jašek a Leopold Jestřábek. Tím vedení firmy nejen uplatnilo princip
soutěživosti a dosáhlo urychlení postupu konstrukčních prací, ale zároveň také
zrušilo dosavadní monopolní postavení bratří Holků ve vývoji zbraní. Současně
s tímto řešením byl podle Baťova vzoru zaveden odměnový fond, z něhož byly
vypláceny odměny za iniciativní konstrukční náměty a řešení. Podle patentního
zákona byl podnik rovněž povinen vyplácet svým zaměstnancům přiměřené
odměny za jejich patenty a vynálezy. Nároky vynálezců byly řešeny buď formou
jednorázové odměny, nebo licenčními poplatky, které se pohybovaly od 0,5 % do
2 % prodejní ceny výrobku.
Mezi vynálezci, s nimiž uzavřela firma licenční dohody, se objevuje znovu
jméno Leopold Jestřábek, se kterým firma uzavřela v roce 1936 licenční dohodu
na „mechanický letecký kulomeť. Oč vlastně šlo?
V. Další konstrukce Zbrojovky Brno 179

Po roce 1930 se stal vlastně jediným kulometem montovaným ve třech verzích
do čs. letounů 7,92mm letecký kulomet vz. 30 (LK vz. 30), výrobek České zbro
jovky, a. s. ve Strakonicích. Svůj letecký kulomet s označením „7,92 mm motorický
kulomet ZB-80“ pak ale jaksi natruc vyvinula také Československá Zbrojovka, a. s.
v Brně, specializovaná jinak především na pěchotní zbraně. Zpráva o této zbrani
je z roku 1933, kopie, kterou jsem měl k dispozici, sice nebyla bohužel nikým
podepsaná, náčrtek celkového uspořádání zbraně ale nese podpis Jestřábek. Vác
lav Holek se o této zbrani zmiňuje jako o „kulometu s hlavní pohyblivou vpřed“
a také jako o „Jestřábkově kulometu".
Kulomet ZB-80 se lišil od obecně užívaných leteckých kulometů se synchroni-
zátorem (například právě LK vz. 30) tím, že pohon jeho mechanismu byl odvozen
přímo od náhonu motoru letounu, čímž byl jednoduše vyřešen problém synchro
nizace střelby kulometu s otáčkami vrtule. Šlo tedy o zbraň s vnějším (externím)
pohonem automatiky.
Konstrukce byla velmi jednoduchá, protože kulomet vlastně neměl žádný
závěrový mechanismus. Otáčky motoru se přenášely přes zubovou spojku na kli
kový čep, který byl v záběru s kulisou, umístěnou na hlavni zbraně. Tím se rotační
pohyb klikového čepu převáděl na posuvný pohyb hlavně, který byl hlavním
funkčním pohybem zbraně. Tímto řízeným vratným pohybem hlavně se uváděl
v činnost také úderník a podávači mechanismus.
Náboje se přiváděly do nábojiště pásem složeným z ocelových frézovaných
článků, ze kterých se náboj vůbec nevysouval. Hlaveň, konající nucený vratný
pohyb ve směru podélné osy zbraně, se na náboj podaný do její osy navlékla a po
výstřelu se pohybem vpřed opět z prázdné nábojnice stáhla. Aby byla hlaveň po
dobu výstřelu v klidu, měla spodní část drážky v kulise nad středovým úhlem
třicetistupňový kruhový oblouk s poloměrem rovným délce hnací kliky. Délka
tohoto oblouku byla taková, aby zabezpečila, že se nedá hlaveň do pohybu dříve,
než střela opustí hlaveň i při maximální rychlosti motoru: při největší kadenci
1 200 ran za minutu byla doba „uzamčení" (tedy doba, kdy se hlaveň osově nepo
hybovala) rovna trojnásobné době trvání výstřelu.
Klika se otáčela ve válečkovém ložisku velkého průměru, takže namáhání
ložiska výstřelem nebylo velké. Vnitřek kliky tvořil s unášečem a setrvačníkem
se 120 zuby na obvodu ozubenou spojku. Do drážek kliky zapadaly při zapnutí
kulometu oba ozuby unášeče uloženého posuvně na čepu setrvačníku, se kterým
se unášeč stále otáčel. Vzájemným natočením hnacího kola a spojky se nastavila
poloha výstřelu do mezery mezi listy vrtule. Unášeč se zapínal do vybrání v klice
180 B - Ostatní kulomety Zbrojovky Brno

pomocí dvouramenné zapínací páky. Zapínací páka zapínala současně spojku
i podavač.
Saně podavače se pohybovaly kolmo k ose hlavně v drážkách v horní části
pouzdra zbraně. Podavač zasahoval do pásu výřezem v pouzdru a ve vodítku pásu.
Pojistkou podavače na horním víku pouzdra bylo možné vypojit přívod nábojů do
kulometu.
Podávání nábojů bylo, jak už bylo řečeno, pásové s podávacím mechanismem
poháněným motorem. Nevýhodou tohoto principu je ovšem závislost kadence
kulometu na otáčkách motoru.
Iniciace zápalky byla řešena ve dvou variantách: buď byl pohyb úderníku
svázán s pohybem hlavně, nebo byl úderník urychlován vlastní bicí pružinou.
V prvním případě byl úderník s pružinou úderníku uložen v zámečku, pohybli
vém ve směru osy hlavně. Levé rameno páky zámečku, uložené pod zámečkem,
bylo trvale ve spojení s tyčinkou páky, pravé se zámečkem. Pružina vracela
zámeček a s ním související součásti zpět do počáteční polohy. Tyčinka páky
zámečku zasahovala předním koncem do dráhy kulisy tak, že kulisa zatlačila
po ukončení zpětného pohybu hlavně tyčinku dozadu (a pomocí páky zámečku
zámeček kupředu). Ozub levého ramene spoušťové páky zadržoval úderník,
takže při pohybu zámečku vpřed se napínala pružina úderníku. Na konci zpět
ného pohybu tyčinky páky zámečku se spoušťová páky natočila a úderník
vypustila.
Kulomet byl zařízen i pro střelbu s tzv. „tlakovým" (odpruženým) úderníkem,
který v tom případě jednoduše nahrazoval zámeček s pružinou i pákou. Stlače
ním spouště na řídicí páce letadla se zasunul unášeč do kulisy kliky a klika se
začala otáčet proti směru pohybu hodinových ručiček. Zatlačením spoušťové
páky kupředu se uvolnil podavač a posunul před komoru náboj. V této poloze byl
pás zadržen západkami táhla a pásu. Při zpětném pohybu se nasunula hlaveň na
náboj, čímž se uzavřela (a pevností materiálu vlastně i uzamkla) nábojová komora.
Kulisa zatlačila tyčinku páky zámečku dozadu a páku zámečku se zámečkem
dopředu, přičemž se napnula pružina úderníku, zachyceného spoušťovou pákou.
Kulisa zároveň pootočila pákou západky táhla a uvolnila tak táhlo, které vlivem
pružiny vrátilo podavač do výchozí polohy. Když dospěla tyčinka páky zámečku
do zadní polohy, otočil ozub páky zámečku spoušťovou pákou a uvolnil úderník,
který nárazem na roznětku odpálil náboj. Uvolněním spouště se přerušilo spojení
kliky se spojkou a činnost zbraně se zastavila.

Technická data kulom etu ZB-80 (z nauky o zbrani)
ráže 7 ,9 2 m m
náboj 7 ,9 2 x 57 m m M au ser
d é lk a z b ra n ě 790 m m
d é lk a h la v n ě 610 m m
h m o tn o st z b ra n ě 9 ,5 kg
h m o tn o st je d n o h o člá n k u p á su 8 ,5 g
m a x im á ln í k a d e n c e 1 2 0 0 r a n / m in
v0 8 3 0 m s-1
Zbraň byla velmi krátká a lehká, její konstrukce jednoduchá a funkce - díky
motorickému pohonu - vysoce spolehlivá. Frézovaný nábojový pás byl velmi
trvanlivý a navíc nahrazoval funkci závěru, vytahovače i vyhazovače. Odváděl
nejen prázdné nábojnice, ale také selhané náboje. Při přerušení střelby zůstala
v komoře vždy jen prázdná nábojnice, takže nemohlo nastat samovznícení teplem
hlavně. Jednoduché upevnění na letadlo dovolovalo snadnou a rychlou montáž,
při které se nemusel brát zřetel na polohu vrtule. Vhodnou volbou převodového
soukolí bylo možno dosáhnout kadence až 1 200 ran za minutu. Přesto ale nebyl
kulomet do výzbroje čs. letectva nikdy zaveden.
■ ■
Po obsazení Československa Německem byl Leopold
Jestřábek, který se přihlásil k německé národnosti (od
té doby se psal Jestrabek), pověřen vedením nově zřízené
tzv. výkresové služby. Když pak došlo v roce 1942 ke vzniku
závodu VII Na Cejlu, byl Leopold Jestrabek jmenován jeho
I! ředitelem.
► Práce pro okupanty

Anexí Československa získalo Německo ucelenou vývojovou a výrobní základnu
i v pěchotní výzbroji. Po stornování části zakázek bývalého MNO ale nebyly tyto
výrobní kapacity přibližně až do konce roku 1940 plně využity. Změnu přinesla
až válka, především neúspěchy Němců na východní frontě. K prudkému nárůstu

zakázek a k nové výrobě došlo po roce 1942 a zejména počátkem roku 1943. Tehdy
došlo k totální koncentraci na válečnou výrobu a k bezohlednému podřízení
všech ostatních odvětví této výrobě. Klíčové postavení sice na sebe strhl říšský
státní průmyslový gigant Reichswerke Hermann Goring (RWHG), současně ale
sílily také vlivy SS a Speerovy samosprávné organizace zbrojního průmyslu v Říši,
zatímco dřívější výhradní vliv wehrmachtu na výzkum a vývoj zbraní a střeliva
po roce 1942 postupně slábl. Příslušníci SS, snažící se vytvořit v českých zemích
jakési impérium s vlastním vývojem a výrobou, měli - především prostřednictvím
brněnské SS-Waffenakademie - v koncernu brněnské Zbrojovky silný vliv. Sou
činnost Zbrojovky Brno a plzeňské Škodovky s Waffenamt der Waffen SS také
přímo stvrdil Hitlerův výnos z 30. 2.1942.
Samotný brněnský koncern musel od září 1939 změnit svůj původní název na
Zbrojovka Brno, a. s. - Waffenwerke Brůn AG. Zachováno však zůstalo logo firmy
a základní závod I v Brně - Zábrdovicích, závod II v Považské Bystrici ani závod III
ve Vsetíně zpočátku neměnily ani dosavadní výrobní programy. V roce 1942 zří
zený vývojový závod VII v Brně Na Cejlu soustředil výzkum, konstrukci, pokusné
dílny a střelnici. Tím se oddělil od vlastní výroby vývoj, kde se pod nejpřísnějším
utajením soustřeďovaly nejdůležitější výzkumné a vývojové práce koncernu. (Poz
ději se tu dokonce řešila problematika raketových zbraní.)
Okupace ovšem změnila zadavatele zakázek českých zbrojovek. Ani wehr
macht, ani Waffen SS nejenže nenechávaly zbrojovkám téměř žádnou volnost
ve vývojových pracích, ale nutily je postupně - především v souvislosti se zhor
šující se situaci na frontách - k výrobě standardních zbraní německých. Přechod
tuzemské výroby na reprodukční výrobu německých zbraní ovšem vyžadoval
rozsáhlé změny v celém systému sériové výroby, v technických normách, tech
nologiích výroby i výrobní administrativě. Současně ale také postupně klesala
kvalita Zbrojovkou vyráběných zbraní.
Jedinou výjimkou válečného kulometu tuzemské provenience a skutečně
vlastní konstrukce ZB je zřejmě jen malý kulomet ZK 423.
Malý kulomet ZK 423

Kulomet ZK 423 charakterizovalo dodatkové označení malý, protože byl konstruo
ván pro zkrácený náboj 7,92 * 33 mm firmy Polte v Magdeburku o výkonnosti mezi
nábojem pistolovým a puškovým (také krátký náboj nebo náboj střední balistické
výkonnosti). Vyvinula ho konstrukční kancelář Zbrojovky Brno pod vedením Josefa

Kouckého (ZK - Zbrojovka Koucký) na podnět brněnské SS-Waffenakademie.
Zbraň sice nesla německý název Maschinenkarabiner - strojní karabina, ve sku
tečnosti se ale jednalo o malý a lehký kulomet. Kulomet pracoval s využitím prin
cipu odběru plynů z vývrtu hlavně a se závěrem uzamykaným rotačním závorní-
kem. Střílel jako většina kulometů z otevřeného závěru, tj. závěr zůstával až do
okamžiku výstřelu v zadní, otevřené poloze. Náboji ho zásoboval nábojový pás na
50 nábojů, zavedený z levé strany. K rychlé výměně hlavně sloužila západka na levé
straně pouzdra, rozpálená hlaveň ale neměla žádnou manipulační ani transportní
rukojeť. Teoretická kadence dosahovala 650 ran/min.
Šest prototypů, objednaných akademií SS zřejmě v roce 1942, vyrobila Zbro
jovka v září 1943, funkční zkoušky se ale kvůli celé řadě úprav protáhly až do
prosince. Mezitím však zájem zadavatele kvůli jiným úkolům ochabl, a o dalších
osudech této zajímavé zbraně už proto není nic dalšího známo.
Po válce, když chtělo MNO zbraň této zajímavé koncepce zkoušet, vystavila
Zbrojovka podle dochované výrobní dokumentace interní zakázku na výrobu dal
ších tří kusů kulometů ZK 423. Oproti původní verzi měl nový kulomet závěsnou
bubnovou schránku na svinutý 50článkový pás. MNO sice údajně počítalo také
s vyzkoušením zbraně na nový čs. zkrácený 7,62 mm náboj Z-50, k tomu však už
nedošlo. Vyrobené vzorky v původní ráži se tak předváděly různým vojenským
misím s nadějí na eventuální objednávku, k té ale nikdy nedošlo.
Vzorek této zbraně získal VHÚ Praha převodem z Prototypy Brno, a. s., v roce
1994 a zaevidoval ho pod označením ZK 423-11.
Technická data kulometu ZK 423 (údaje VHÚ Praha)

ráže 7 ,9 2 x 3 3 m m
d é lk a celko vá 950 m m
d é lk a h la v n ě 400 mm
d é lk a z á m ě rn é 41 1 m m
h m o tn o st p rá z d n á 4 750 g
► Další vývoj ve Zbrojovce Brno za války

Další vývoj tuzemských kulometů sice v Brně probíhal po celou válku, jeho
možnosti ale byly stále menší. Přesto se v letech 1941 až 1942 konstruktéři

snažili zvýšit palebnou sílu zásobováním lehkého kulometu ZB 26 nábojovým
pásem, z muničních důvodů se rekonstruoval kulomet Bren na střelivo Mauser
a kadenci těžkého kulometu vz. 37 se v létě 1941 podařilo zvýšit z dosavadních
750 na 1 470 až 1 700 ran/min. Byl rovněž zkonstruován nový podstavec ZB 309,
který pak v roce 1946 zavedla i naše armáda. Pracovalo se také na celé řadě
variant lafetací 15 mm kulometu ZB-60, téměř nic z toho ale nedosáhlo sériové
zralosti.
V popředí německého zájmu vždy stály kulomety, a to nejen kulomety pro
pěchotu, ale také pro letectvo, námořnictvo i protivzdušnou obranu. Vysoce kva
litní čs. kulomety ZB 26 a ZB 37 ze zásob Němci nejen převzali a zavedli do své
výzbroje, ale nařídili je i nadále vyrábět pro pozemní vojsko, Waffen SS i policii.
Lehkých „MG 26(t)“ se v Brně do roku 1940 vyrobilo úctyhodných 10 430 kusů,
těžkých „MG 37(t)“ ve Vsetíně v letech 1941 až 1944 celkem 6 410 kusů (chybí
ale údaj za rok 1943). Válečnou kořistí se stal jugoslávský kulomet „MG 30(t)“,
pro export do Španělska se ve Vsetíně vyráběl určitý počet lehkých kulometů
ZB vz. 27. Do nevelké sériové výroby se dostal i velký 15mm kulomet ZB-60,
zavedený německým námořnictvem k výzbroji ponorek a rychlých člunů jako
„Fla MG 39(t)“. U následného typu ZB 410 prý dokonce splnila Zbrojovka i požada
vek kadence 750 ran/min.

VI. KULOMETY CIZÍ,
VYRÁBĚNÉ
VE ZBROJOVCE BRNO
ZA OKUPACE
Ani kulometky Zbrojovky v Brně a ve Vsetíně neušly po německé okupaci roz

sáhlé přestavbě výroby. Počty zhotovených výrobků v kulometce hlavního závodu
v Brně se bohužel - až na osobní přehled výroby kulometů V. Holka - dosud nepo
dařilo podrobněji zmapovat. Jiná je ovšem situace v kulometce Vsetín, kterou
velmi podrobně - i když na podkladě neúplných, útržkovitých údajů - popsali ve
své knížce „Zbrojovka Vsetín, padesát let závodu 1937-1987“ autoři P. Piskovský
a M. Orság. Z této publikace tu uvádím pouze zásadní informace, které ale určitě
dostatečně osvětlí postupnou proměnu výroby v tomto závodě.
A hned zpočátku asi nejlépe poslouží k porovnání výchozího a téměř koneč
ného stavu přehled výroby závodu Vsetín v roce 1939 a roce 1944 (v kusech vyro
bených výrobků):
I Zbraně a příslušenství I
1939 1944
2 3 3 9 t ě ž k ý c h k u lo m e t ů (v z . 3 7 ) 4 2 8 3 7 k u lo m e t ů M G 131
4 2 1 v e lk ý c h k u lo m e t ů (Z B -6 0 ) 991 s o u č á s t í M G 131
1 6 0 ú p ln ý c h la fe t 121 k a n ó n ů F la k 3 7 m m
7 2 p ln ič e k n á b o jo v ý c h p á s ů 1 5 9 la fe t p o d s t a v c o v ý c h
121 a u t o m a t ic k ý c h z a m ě ř o v a č ů 4 9 la f e t p r o F la k
101 m e c h a n ic k ý c h z a m ě ř o v a č ů
Kromě výše uvedených zbraní (a náboj ů, o kterých bude řeč dále v kapitole Munice)
se v závodě vyráběly 80mm trhavé granáty, zapalovače Az 1504 A, Az 1508 A a 1587,
rozbušky 92/36 a VC113-1458, nábojnice ráže 9 mm a 15 mm a - pochopitelně - celá

řada upínačů, nástrojů a nářadí pro výrobu, měřidel atd. Zbraně vyráběl provoz
těžké a velké kulometky.
V létě 1944 skončila výroba těžkých kulometů vz. 37, výroba velkorážového
kulometu ZB-60, lafet a zaměřovačů pro něj pokračovala do konce června 1943,
převážně pro německé námořnictvo a část na vývoz do Jugoslávie. Nadále se pak
už vyráběly pouze náhradní hlavně.
Ani kulometky Zbrojovky, a. s. v Brně, a ve Vsetíně neušly - jak už bylo řečeno -
rozsáhlé přestavbě výroby. Na podzim roku 1939 totiž Berlín rozhodl přejít počát
kem roku 1940 na výrobu německého univerzálního kulometu MG 34 a nábojo
vých pásů pro něj, kulometu levnějšího a vhodnějšího k rychlé výrobě. Protože však
šlo o zbraň technologicky značně odlišnou od zavedených českých výrobků, vyvo
lal tento přechod velké potíže. Změna výrobního programu a německé technické
normy si vyžádaly rozsáhlé přesuny strojů, nové technologické postupy a výrobu
nového nářadí a pracovních pomůcek. Výroba se tak zpozdila o téměř dva roky
a došlo při ní i k velkým ztrátám. Zahájena byla až v polovině roku 1941. Přesto se
ale do poloviny roku 1944 údajně vyrobilo úctyhodných 79 300 kusů těchto zbraní.
Koncem roku 1942 zadalo vrchní velitelství pozemních vojsk (OKH) Zbrojovce
výrobu protiletadlových (PL) zbraní, kterou zahájil kanón 37 mm Flak (včetně
lafety ZL 33). Celková výroba těchto kanónů dosáhla 423 kusů, lafet 346 kusů.
Počtu zbraní odpovídal i počet souprav příslušenství.
Jako určitou zajímavost zmiňuje výše uvedený pramen fakt, že od června roku
1943 vyráběl vsetínský „závod na těžké a velkorážové kulomety také lehký zbrojo-
vácký kulomet ZB 27“. Je to zřejmě skutečnost, protože to jiný pramen potvrzuje
s dodatkem, že se - viz už také výše - „jednalo o zbraně pro export do Španělska“.
Kulomet se vyráběl ve třech sériích a na základě smlouvy se Španělskem, kterou
uzavřela Zbrojovka 31. března 1942, bylo údajně k datu 10. června 1944 „splněno
500 kusů“. Údajně se vyrobilo také 265 kusů „dvojitých lafet M 43U“.
Další prameny zcela jednoznačně uvádějí, že jak německý

[ wehrmacht, tak i Waffen SS a policie zavedly do své výzbroje
kulomet ZB vz. 26(t).
Zákazníkem Zbrojovky ovšem byla také německá Luftwaffe, která nejen dispo
novala celou řadou vzorů svých leteckých kulometů puškové ráže, ale přecházela
už i na automatické zbraně větších ráží s vyšší účinností. Některé z těchto zbraní
se pak vyráběly ve velkých počtech i u nás.
VI. Kulomety cizí, vyráběné ve Zbrojovce Brno za okupace 187

Už v květnu 1940 tak byly zahájeny přípravné práce v konstrukci a v červnu
už i výroba zkušební série 20 mm leteckého kulometu MG FF (FFM) Oerlikon.
Zbraň se vyráběla v osmi sériích od června 1940 do prosince 1943 a vyrobilo se jí
celkem 8 920 kusů. Samostatná zakázka byla opět vystavena na náhradní hlavně.
Počátkem roku 1941 pak zahájila kulometka výrobu náhradních dílů pro 15mm
letecký kulomet MG 151 (MG 151/15) - hlaveň, závoru a víko pouzdra. Para
lelně běžela ve Vsetíně také výroba součástí leteckého kulometu MG 151/20
ráže 20 mm. Náhradních hlavní (bez specifikace ráže) se ve Vsetíně do prosince
roku 1943 vyrobilo 2 374 kusů.
Vsetínský závod vyráběl a dodával také dvě součásti

[ německé protitankové pušky ráže 1,92 mm (model pramen
nespecifikuje), pouzdro závěru a hlaveň, a to do listopadu
1942 celkem 1 835, resp. 5 360 kusů.
Od podzimu 1942 až do konce války se ale posléze stal hlavním nosným pro
gramem a typickým válečným výrobkem kulometky Vsetín 13mm letecký vel-
korážový kulomet MG 131, zbraň s elektrickým odpalováním a důležitá součást
výzbroje celé řady typů německých letadel. Jeho výroba byla zahájena v září až
říjnu 1942. Zatímco v roce 1942 se vyrobilo pouhých 50 kusů zbraně, v roce 1943
už to bylo slušných 8 914 a v roce 1944 dokonce neuvěřitelných 42 837 zbraní.
K tomu vyráběl závod ještě jako náhradní díly pouzdro a závěr.
Až necelý rok před koncem války, ve druhém čtvrtletí roku 1944, se začala
vyrábět 1. série 30mm automatického PL kanónu Mk 303 Br, a to ve dvou dílčích
dávkách po 60 kusech. V prosinci byla tato série skoro hotová a rozpracovávala se
2. série. Zbraň zavedlo německé námořnictvo jako Fla MG 39(t). Poněkud proble
matické počty kusů blíže specifikuje následující kapitola o této zbrani.
A o všech těchto zbraních vyráběných v německých službách pojednávají,
alespoň ve stručnosti, následující odstavce této knížky.
► Univerzální kulomet MG 34
Maschinengewehr 34 (MG 34), sestrojený podle návrhů firmy Rheinmetall (Rhe-
inischen Metallwaren und Maschinenfabrik) a zavedený do výzbroje německých

ozbrojených sil v roce 1934, představuje první univerzální kulomet na světě vůbec.
S dvojnožkou ho bylo možno nosit jako lehký kulomet pěchoty, po nasazení na
trojnohou lafetu pak sloužil k déletrvající a stabilizované střelbě jako kulomet
těžký.
Tato dlouhá a štíhlá zbraň pracuje na principu využití zpětného rázu výstřelu
s krátkým zákluzem hlavně a se závěrem uzamykaným otočnou závorou. Zpětný
ráz podporuje tlak plynů působících v tlumiči výšlehu na čelo hlavně. Zbraň
střílí standardním střelivem 7,92 x 5 7 mm Mauser podávaným ze spojovaných
pásů po 50 nábojích nebo z pásů na 75 nábojů v jednoduché či dvojité bubnové
schránce na pás nasazované na zbraň shora. Pažba a pistolová rukojeť jsou z nára-
zuvzdorného plastu, na zbraň je trvale (pod ústím hlavně nebo těsně před pouz
drem závěru) upevněna sklopná dvojnožka. Vzduchem chlazenou hlaveň chrání
bohatě perforovaný plášť a její výměna je otázkou několika sekund. Chybí přepí
nač režimu střelby, při stlačení spouště na první odpor zbraň střílí jednotlivými
ranami, při dalším stlačení dávkou. Kulomet vyniká velmi vysokou kadencí 800 až
900 ran/min. Lze ho snadno upevnit na trojnohý podstavec model 34 (Rúcklaufla-
fette Typ 34) a doplnit optickými zaměřovači pro přímou i nepřímou střelbu (pak
se odpaluje spouští v držadle na podstavci). Po rozložení unese každý komponent
celku - kulomet i podstavec - jeden muž. Kulomet sice prokázal v prvních letech
války své kvality, ale přesné dílenské zpracování nebylo vhodné pro levnou vel
kosériovou výrobu.
K variantám základního modelu patří verze MG 34M pro bojová vozidla
(s těžším pláštěm hlavně s ventilačními otvory jen v jeho zadní části a s bajo
netem k upevnění ve střílně vpředu), kratší pokusná verze MG 34S a model
MG 34/41 s jedním bubnem pro pás, se zvýšenou kadencí a bez možnosti střelby
jednotlivými ranami, určený k protiletadlové (PL) obraně. Opominout nelze ani
dvojče kulometů, lafetované k PL obraně na pivotovém podstavci (Zwillingssockel
Typ 36) se sedačkou a předním pancéřováním.
Technická data kulometu MG 34

(údaje z různých pramenů se poněkud liší)
ráže 7 ,9 2 m m
náboj 7 ,9 2 x 5 7 M a u se r
celk o v á d é lk a z b ra n ě 1 2 2 5 m m (m o d e l 3 4 /4 1 - 1 120 m m )
d é lk a h la v n ě 6 2 5 m m (m o d e l 3 4 /4 1 - 5 6 0 m m )
pokračování

—» p o k r a č o v á n í

(údaje z různých pramenů se poněkud liší)
h m o tn o st s d v o jn o žk o u 1 2 ,1 0 kg (m o d e l 3 4 /4 1 - 1 3 ,0 0 kg )
h m o tn o st d v o jn o ž k y 2 kg
h m o tn o st tro jn o h u 6 ,7 5 kg
h le d n í d á lk a
k a p a cita p ásu 7 5 / 2 5 0 n á b o jů
ú čin n ý d o stře l: 1 0 0 0 m (p ř i p ř ím é s t ř e lb ě )
3 0 0 0 - 3 5 0 0 m (p ři n e p ř ím é s t ř e lb ě )
v0 ...._ _ _ _ _ ........ 7 5 5 rn s -1 (s e s t ř e lo u sS )
► Kulomety pro Luftwaffe

Výzbrojní program ke zvýšení úderné síly Luftwaffe zavedením zbraní větších
ráží přijalo Německo v březnu 1938, se zbraněmi větších ráží, než jsou ráže puš
kové k vyzbrojení letadel, se však experimentovalo už od roku 1933. Jak už bylo
řečeno dříve, patřily sem letecké kulomety Oerlikon Modell FF a FFM ve švýcar
ské licenci, z vlastního německého vývoje pak kulomety Modell 131 ráže 13 mm,
Modell 151 ráže 15 mm a Modell 151/20 ráže zvětšené na 20 mm (poslední z kulo
metů sloužil v obou rážích jako jednoduchý či zmnožený v modifikaci pro PL
obranu).
Letecký kulomet MG 131

Kulomet ráže 13 mm postavil opět vývojový a výrobní závod Rheinmetall. Vyráběl
se od roku 1933. Do letadel se sice začal montovat až v roce 1938, brzy ale patřil
k výzbroji mnoha německých transportních letadel, bombardérů i stíhaček jako
pohyblivý kulomet i jako pevná palubní zbraň s elektropneumatickým přebíjením
a elektrickou spouští.
Kulomet MG 131 je vzduchem chlazená zbraň využívající principu zpětného
rázu, s krátkým zákluzem hlavně a s pevným uzamykáním závěru rotací. Hla
veň chrání válcový, kulatými otvory bohatě perforovaný plášť. Zbraň zásobuje
zleva nebo zprava kovový rozpadávací pás na 250 nábojů a střílí pouze dávkami.
Teoretická kadence činí 900 až 950 ran/min. Uplatnil se nejen jako letecký pevně

vestavěný s dálkovým ovládáním a letecký pohyblivý s pistolovou rukojetí, ale
i jako výzbroj pancéřových vozidel (s pistolovou rukojetí a kloubovým čepem
k uchycení v lafetě) a jako velkorážový kulomet s provizorní lafetou pro pozemní
i PL aplikaci a k boji proti vodním bojovým prostředkům. V prosinci 1944 už měli
Němci k dispozici 8 132 kusů těchto zbraní a 25 milionů nábojů ráže 13 mm, mezi
jiným i s trhavou a s průbojnou-protipancéřovou střelou, v obou případech se
stopovkou.

ráže 13 mm
n áb o j
celk o v á d é lk a 1 168 mm
d é lk a h la v n ě 550 mm
h m o tn o st h la v n ě 3,60 kg
h m o tn o st z b ra n ě 16,60 kg (20,50 kg jako pevná palubní
zbraň)
k a d e n ce 900-950 ran/min
v0 750 ms_1 s trhavou střelou o hmotnosti
34 g (s průbojnou střelou o hmotnosti
38,5 g jen 710 ms-1)
13mm kulomet MG 131 byl od podzimu 1942 až do konce války - jak už bylo
řečeno - nosným programem kulometky ve Vsetíně: jen v letech 1943 až 1944 se
tu vyrobilo úctyhodných 51 700 kusů těchto zbraní.
IP
Po válce zůstalo na území CSR značné množství 13mm
kulometů MG 131 (u vojenské správy 1180 a ve vsetínském
závodě Zbrojovky 15 000 kusů z válečné výroby) a také
500 000 kusů nábojů pro ně. Už v 2. polovině roku 1945 se
tato zbraň užívala v čs. armádě ke střeleckému výcviku pilotů
v letadlech Siebel Si 204D (C-38). Náboj pro MG 131 se u nás
sice za války nevyráběl, po čase ale bylo nutno zajistit jeho
tuzemskou výrobu (nikdo jiný už tyto náboje nevyráběl).
Do výzbroje čs. armády se tak dodatečně dostala celá řada
vlastních variant náboje.

Letecký kulomet MG 151/15
Kulomet ráže 15 mm vyvinula zbrojovka Mauser-Werke, A. G. v Berlíně v roce 1940
jako kulomet letecký velkorážový, který pak v letech 1940 až 1941 patřil ke stan
dardní výzbroji německých letadel. Montoval se jako pevná palubní zbraň s dál
kovým ovládáním i jako kulomet pohyblivý - pozorovatelský s mířidly a madly
k ručnímu ovládání. V letech 1944 až 1945 se ale zbraň využívala i k PL obraně (pře
devším proti náletům hloubkám), a to na jednotlivé montáži Fla SL 151 (Flieger-
abwehr Sockellafette) nebo na montáži trojité Fla SL 151D jako trojče (D - Drilling).
Vyvinuta údajně byla i verze na kolech k pozemnímu nasazení.
Kulomet pracuje s využitím zpětného rázu výstřelu a s krátkým zákluzem
hlavně a s uzamykáním závěru rotací závorníku. Zbraň sestává ze dvou pohyb
livých (hlaveň a závěr) a čtyř pevných montážních skupin (pouzdro zbraně, víko
pouzdra, elektrický mechanismus přebíjení a elektrické spušťadlo). Výměna
závěru umožňuje volit odpalování mechanické nebo elektrické (náboje pochopi
telně ovšem musejí mít příslušnou zápalku). Pro kulomet existuje celá plejáda
různých typů nábojů pro různé druhy bojového nasazení.
Technická data kulometu MG 151/15

ráže 15 m m
náboj 1 5 x 9 6 M au ser
d é lk a z b ra n ě 1 916 m m
d é lk a h la v n ě 1 254 m m
h m o tn o st p rá z d n á 3 5 ,8 0 kg
h m o tn o st d á lk o v é h o o v lá d á n í 4 2 ,0 kg
z á so b o v á n í 2 5 0 n á b o jů v k o v o v é m r o z p a d á v a c ím p á s u
vo 7 9 0 m s"1
Kulomet MG 151/20
Stejně jednoduše, jako lze u MG 151/15 zaměnit závěry (a náboje), lze přestavět
MG 151/15 na MG 151/20 mm, stačí k tomu pouze vyměnit hlaveň (náboje jsou si
velmi podobné, a to i rozměrově). Hlaveň ráže 15 mm je dlouhá 1 254 mm a má
stoupání osmi drážek vývrtu 500 mm za jednu otáčku, zatímco 20mm hlaveň je
1104 mm dlouhá a stoupání drážek má 570 mm. Systém automatiky i uzamykání

je stejný jako u menšího bratra, obě zbraně jsou stejně zásobovány z kovového
rozpadávacího pásu na 250 nábojů. Směr zavádění pásu do zbraně závisí na nasa
zení zbraně jako jednoduché, dvojčete nebo trojčete. Jeden nábojový pás obsahuje
250 nábojů. I pro tento kulomet existuje celá plejáda různých typů nábojů pro
různé druhy bojového nasazení.
I Technická data kulometu MG 151/20 1

ráže 20 m m
náboj
d é lk a z b ra n ě 1 766 m m
d é lk a h la v n ě 1 104 m m
z á so b o v á n í 2 5 0 n á b o jů v k o v o v é m r o z p a d á v a c ím p á s u
k a d e n ce 5 2 0 r a n / m in
Letecký kulomet MG 20 FF Oerlikon

Velkorážové 20mm kulomety Oerlikon FF se objevily v německých letadlech
už za války ve Španělsku (1936 až 1939). Účinek jejich tříštivo-trhavých střel byl
totiž podstatně větší, než jakéhokoli střeliva puškových ráží. Automatika kulo
metu Oerlikon FF pracuje na principu využití předzápalu, k iniciaci zápalky tedy
dochází ještě během pohybu závěru vpřed a před úplným zasunutím náboje do
nábojové komory. Kulomet tak vyniká malou hmotností a malým nepříznivým
účinkem výstřelu na letadlo, zbraň ale zase má poměrně nízkou kadenci i rychlost
střely. Zásobování náboji zajišťují zásobníky na 45, 60, 75 či 100 nábojů.
Technická data MG 20 FF Oerlikon

ráže 20 m m
náboj 2 0 x 8 0 R B O e r lik o n
h m o tn o st z b ra n ě 2 3 kg
d é lk a n á b o je 148 m m
d é lk a n á b o jn ice 8 0 (8 1 ) m m
h m o tn o st stře ly 9 0 ,1 1 5 g
v0 6 0 0 ms^1

Kulomety Oerlikon FF se pochopitelně užívaly i k PL obraně (německý Flak 28
a Flak 29, československý 2cm velký kulomet vz. 36 proti letadlům-VKPL vz. 36
na náboje 20 x 110 RB).
Vsetínská kulometka vyráběla licenční velkorážový kulomet MG 20 mm FF
Oerlikon od května 1940. Německá Luftwaffe jich do prosince 1943 odebrala
celých 9 203 kusů.
► 30mm kanón Mk303 Br

Tuto zbraň uvádím vlastně jen pro úplnost - k ucelení široké škály zbrojováckých
plně automatických zbraní. Přesahuje už totiž rámec této knížky, protože s ráží
30 mm se vlastně jedná a automatický rychlopalný kanón.
Navzdory předválečným dohodám s plzeňskou Škodovkou vyvinula brněnská
Zbrojovka a začala také vyrábět rychlopalný „samočinný kanon“. Vývojový úkol
na tento protiletadlový kanón zadala Zbrojovce německá Luftwaffe koncem roku
1940, samotné technické zadání zbraně - ráže 30 mm, v0 1 000 ms_1 a kadence
400 ran/min - ale bylo už na samé hranici splnitelnosti.
Práce na zbrani, jejíž automatika využívá principu tlaku plynů odvedených
z vývrtu hlavně na pístový mechanismus a závěr je klínový s vertikálním pohy
bem klínu, zahájil tým Josefa Kouckého (jiný pramen uvádí jako autora jmenovitě
Františka Kouckého). Počátkem roku 1941 byl hotov první vzorek zbraně s továr
ním označením ZK 414 (ZK - Zbrojovka Koucký, 41 - rok vývoje) a Němci označo
vaný jako Gerát 300 Br (Br 300), který však nedocílil požadované kadence 400,
ale jen 300 ran/min. Němci proto předali další vývoj hned třem renomovaným
německým zbrojovkám: Rheinmetall-Borsig, Solothurn a Mauser, aby projekt
dokončily a hotovou zbraň předvedly, po půl roce ale žádná z nich nedosáhla ani
té funkce, kterou prokázala zbraň Zbrojovky. Projekt se proto vrátil k propraco
vání zpět do Brna a Vsetína. Protože však Němci chtěli kanón použít k PL výzbroji
svých ponorek, s jeho výrobou velmi spěchali. Přípravnými pracemi pro výrobu
proto pověřili svého sympatizanta Leopolda Jestrabka, ten ale „neměl dosta
tečné teoretické znalosti a navrhoval různé změny“ (své stanovisko ostatně často
měnilo i vrchní velitelství námořnictva OKM).
Přesto byly úspěšně dokončeny prototypy. Pro německé ponorky byl vyvinut
dvojkanon Br 300 na lodní lafetě Br 300. Zbraň sice v domácích podmínkách

fungovala bezvadně, při zkouškách na ostrově Syltu ale (zřejmě úmyslně) vůbec
nevystřelila, a tak se 150 objednaných a rozpracovaných kusů nakonec vůbec
nevyrobilo. Plán výroby verze kanónu Br 303 na dvoukolovém taženém podvozku
Br 303 (ZB 303 Br, Gerát 303 Br) pro PL využití u pozemních vojsk předpokládal
výrobu první série v počtu 40 kusů v červnu 1944 a dalších 300 kusů v lednu 1945,
za celé 4. čtvrtletí 1944 se ale vyrobilo jen oněch 40 kusů a lednová výroba nepře
sáhla 70 ks, dohromady tedy 110 kusů. Jiný pramen uvádí, že se do konce války
vyrobilo těchto kanónů 130 kusů, opět jiný, že do konce války se vyrobilo kanónů
asi 300 (bez rozlišení verze). Na výrobě se podílely vsetínská kulometka závod III
brněnské Zbrojovky a Česká zbrojovka ve Strakonicích.
30mm kanón Gerát 303 Br ve sbírkách VHÚ Praha nese na

skluzavce nábojů označení 30 mm Flak M44U Nr. 100.
Pro kanóny Br 300 a Br 303 vyvinul potřebný náboj 30 x 211 mm závod 7 brněn
ské Zbrojovky Na Cejlu (viz oddíl C Náboje pro kulomety).
í Munice
Německé výrobní úkoly v oblasti pěchotního střeliva plnila nejen munička Sellier
& Bellot ve Vlašimi a závod II brněnské Zbrojovky - munička v Považské Bystrici,
ale také munička závodu III ve Vsetíně.
Výroba střeliva se - jak ostatně také jinak - od roku 1942 neustále zvyšovala.
Německý náboj 7,92 x 57 mm se střelou SmE s ocelovým jádrem se vyráběl ve Vlašimi
s měsíční kapacitou 25 milionů kusů, v Považské Bystrici pak s kapacitou 20 mili
onů kusů, pistolový náboj 9 x 19 mm vz. 08 (Parabellum) s kapacitou 8 milionů, resp.
7,5 milionu kusů (pochopitelně při nuceném 24hodinovém provozu). Obě muničky
zavedly v roce 1944 výrobu krátkého náboje 7,92 x 33 mm vz. 43 ve výši 10 milionů
kusů v každé z nich. Považská Bystrica navíc vyráběla i čs. pistolový náboj vz. 22 ve
výši 200 000 kusů měsíčně. Výrobu ovšem zásadně komplikovala výroba nábojů
z náhradních materiálů - železných nábojnic a železných plášťů střel plátovaných
tombakem. Velkorážovou munici vyráběl Vsetín v rážích 15 mm a 20 mm, od roku
1944 pak také v ráži 30 mm pro kanón 303 Br, vše s kapacitou 500 000 kusů měsíčně
(samostatná výroba nábojnic ráže 9 mm a 15 mm už byla specifikována výše).

Výše citovaný pramen Piskovský - Orság uvádí pro roky 1939 a 1944 tyto
během války pronikavě rostoucí počty ve Vsetíně vyrobených nábojů:
1 1939 1944 I
6 1 9 0 0 7 n á b o jů r á ž e 2 0 m m 2 8 4 3 0 0 0 n á b o jů r á ž e 2 0 m m
1 1 2 5 4 1 5 n á b o jů r á ž e 15 m m 1 1 2 0 0 0 n á b o jů r á ž e 3 0 m m (3 0 3 B r)
A vývoj? I tím se kupodivu brněnská Zbrojovka směla za války zabývat. Nej

větší práci na tomto poli odvedli v roce 1941 a dalších letech autoři řešení právě
30mm náboje pro kanón 303 Br (30 * 211 mm). Na nátlak SS se údajně mělo pra
covat také na vývoji ručních granátů a dočasně (do roku 1941) snad i na loveckém
střelivu.

VII. PO OSVOBOZENI
► Změny v organizaci řízení

Po osvobození se ujalo řízení zbrojní výroby ministerstvo průmyslu, které v roce
1946 ustavilo ze znárodněných firem národní podniky. Do nich byly zpravidla spo
jeny závody s obdobnou výrobou, čímž ovšem vznikly velké celky. Nový n. p. Zbro
jovka Brno zahrnul nejen celý dřívější koncern Zbrojovky, a. s., ale kromě hlavního
závodu I Zbrojovky v Brně-Zábrdovicích s puškárnou a kulometkou a závodu III
ve Vsetíně s kulometkou a muničkou patřilo do nového podniku dalších 14 závodů
rozptýlených po republice. Pouze závod v Považské Bystrici se osamostatnil jako
n. p. Považské strojírny. (Samostatný subjekt tvořil i nadále n. p. Česká zbrojovka
se svými dvěma závody ve Strakonicích a Uherském Brodě.)
Mezičlánek mezi ministerstvem a národními podniky tvořilo hned od roku 1946
generální ředitelství n. p. Československé závody kovodělné a strojírenské v Praze.
Poválečné soustředění velkého počtu závodů do jednoho podniku ovšem
zásadně ztěžovalo řízení. Proto byly už v r. 1949 tyto velké národní podniky zase
rozděleny na menší celky. Tak se osamostatnily podniky jako Zbrojovka Vsetín,
Zbrojovka Vlašim a Závody přesného strojírenství Uherský Brod.
Převzetí sovětského modelu plánování a řízení znamenalo přísnou centralizaci
a uplatnění administrativně direktivních metod. V září 1951 byla zrušena gene
rální ředitelství a řízení podniků přešlo přímo na nově zřízená odvětvová minis
terstva, na jejich nově vytvořené výrobní hlavní správy.
V letech 1954 až 1955 obnovila Zbrojovna Brno po čtyřleté přestávce výrobu
loveckých a sportovních zbraní a do Brna byla z Konstrukty Praha převedena také
vývojová konstrukce. Od roku 1956 se tak stala výhradním řešitelem výzkumu
a vývoje malorážových a středorážových zbraní až do ráže cca 30 mm a příslušné
munice Konstrukta Brno, n. p.
V roce 1958 se uskutečnila další přestavba organizace a řízení. Zrušily se byrokra
tické hlavní správy a zřídily se výrobní hospodářské jednotky (VHJ) jako samostatně
VII. Po osvobození 197

hospodařící organizace se všemi druhy činností i výzkumem, vývojem a odbytem.
Vlašimské Blanické strojírny s obchodní značkou S&B se staly oborovým podni
kem, do kterého byla začleněna i Konstrukta Praha. Nově byl zřízen oborový pod
nik Závody Říjnové revoluce Vsetín, který sdružil - v čele se základním závodem
ve Vsetíně - další podniky s alespoň částečně zbrojním určením. Vedle Jablůnky,
Bojkovic a Slavičína to byly především n. p. Závody přesného strojírenství Uherský
Brod a také vývojový závod v Brně. Už v roce 1965 přišla další změna, při které byla
vytvořena VHJ s oborovým ředitelstvím Zbrojovka Brno, do níž byly mj. začleněny
zbrojní továrny v Brně a Uherském Brodě, zatímco vývojový závod a závody munič
ního významu spadly pod trust podniků Závody všeobecného strojírenství Brno.
► Poválečná výroba ve Vsetíně

Zbrojovka Vsetín se po válce živila výrobou širokého sortimentu nejrůzněj
ších výrobků civilního charakteru. Jmenujme zde jen širokou škálu nejrůzněj
šího nářadí a měřidel (mj. také pro Zbrojovku Ing. František Janeček), výrobu
šicích strojů, strojů textilních a obráběcích, lisů a různé „doplňkové zakázky11. Ve
výrobním programu byly také opravy strojů. Do konce roku 1946 se tu vyráběla
lovecká munice a zápalky, od května 1946 civilní pyrotechnika. V polovině roku
1947 došlo v souvislosti se zostřením mezinárodní situace v provozu šicích strojů
k obnově výroby vojenské munice, nejprve ráže 13 mm, pak 30 mm a nakonec
i ráže 20 mm, výroba se ale rozbíhala jen ztuha. Na konci roku 1947 tak opustilo
výrobu jen 4 480 nábojů ráže 13 mm průbojných, tříštivých, zápalných i náhrad
ních) a 4 216 kusů nábojů ráže 30 mm (PL, PPV, N a T), ale slušných 447 649 nábojů
ráže 20 mm (tříštivých, tříštivých-zápalných a náhradních).
V roce 1947 dostal závod také - kupodivu - některé zakázky zbrojní. V březnu
1947 to byla zakázka na 260 kusů kulometných zaměřovačů PL vz 37, v srpnu
vojenské zakázky pro Jugoslávii (o kterých není nic bližšího známo) a v září na
220 kusů plničky pro kulomet 151/20.
Munice a zbraně v roce 1948 a 1949

Ve výrobním programu Zbrojovky Vsetín figurovala i v roce 1948 výroba ope
račního nářadí a jeho opravy a výroba komunálního nářadí. Provoz šicích strojů

a munice byl v důsledku rychlého rozmachu muniční výroby rozdělen od 1. února
1949 na dva samostatné provozy. V roce 1948 už byla v plném proudu „studená
válka", a proto se rychle rozvinula velkosériová výroba armádní munice ráže 13 mm
a 20 mm (výroba 30mm munice zůstala naopak až do konce roku ve stadiu ověřo
vacích sérií). Současně prudce vzrostla také výroba zápalek vz. 88 a elektrických
palníků. Výroba šicích strojů nakonec výrobě munice úplně ustoupila a v roce 1951
byla zcela zastavena. A tak zatímco se v roce 1948 vyrobilo 772 772 kusů různých
druhů nábojů ráže 13 mm a 954 808 kusů nábojů ráže 20 mm, v roce 1949 už to
bylo 2 410 000 kusů, resp. 1 507 247 kusů nábojů. V roce 1949 k tomu přibylo
14 100 kusů nábojů ráže 30 mm, 29 milionů zápalek vz. 88 a 3 400 000 palníků.
Určitě zajímavě zní „provoz dojiček a zbraní". Výrobě dojicích strojů se sice
zpočátku příliš nedařio, přesto se jich do roku 1949 včetně podařilo vyrobit
3 900 kusů. V důsledku (opětného) rozvoje zbraní se pak ale provoz od dojiček
postupně odkláněl.
Naopak v roce 1948 vyrobil provoz 1 502 kusů a v roce 1949 pak 1 500 kusů
těžkých kulometů vz. 37 (v roce 1948 ještě 349 471 kusů náhradních dílů k nim),
v roce 1949 pak 130 plniček ZB 300 a 750 zaměřovačů ZB 216. Podstavců ZB 309
se vyrobilo za oba roky 3 250 a 1 500 kusů (a k nim 76 626 kusů náhradních dílů).
Starších podstavců ZB 308 vyrobil provoz 100 kusů a následně pak 500 kusů.
Kromě toho se vyrobila řada náhradních součástí pro kulomety BSA a vz. 34,
prováděly se různé opravy zbrojní techniky a vyřizovala řada drobných zakázek.
(Zbrojní provoz dokonce přebíral i některé zakázky civilní.)
► Kanóny ZK 453, vz. 53 a vz. 53/59

Brněnská Zbrojovka nabídla po válce svůj 30mm kanón Br 303 (303 Br) čs. armádě
pod označením ZK 414. Kompletní dokumentaci původního kanónu sice zabavila
a odvezla Rudá armáda, vedoucímu projektu Ing. J. Pechovi se ale podařilo zachrá
nit kopie výkresů a z nich byla pořízena nová výkresová dokumentace.
Po delším váhání a přechodném zamítnutí (kvůli unifikaci) se svou kvalitou
a kvalitou a účinkem nábojů nakonec zbrojovácký 30mm kanón prosadil. Proto
typy zbraně s továrním označením ZK 453, která vývojově navázala na válečné
výsledky a která už dosahovala přijatelné kadence 425 ran/min, armáda nejen
objednala, ale dokonce žádala zbraň ve zdvojené konfiguraci, tedy jako kanónové

dvojče. Tak se do výzbroje naší armády dostal legendární 30mm PLDvK vz. 53
(30mm protiletadlový dvojkanon vz. 53).
Rozhodujícím okamžikem pro osud 30mm PLDvK (ZK 476)

bylo oznámení šéfa sovětských poradců při MNO Praha
genplk. Guseva na poradě 3. 6.1953, že „není nutno unifikovat
náboje pro 30mm PL kanón, jelikož zkoušky v SSSR vykazují
velmi dobré výsledky“.
Oba kanóny využívají k pohonu automatiky odběr plynů z vývrtu hlavně s krát
kým zákluzem hlavně, odpalování nastává během jejího předkluzu. Zásobování
zajišťuje kovový článkový nábojový pás na 10 nábojů, náměr i odměr se zajišťuje
elektromechanicky. Konstruktérem kanónu byl Ing. Josef Pech, konstruktérem
lafety Ing. Miroslav Kotík.
Kanón sice měla původně vyrábět Zbrojovka Brno, vzhledem k volným výrob
ním kapacitám byla ale nakonec výrobou pověřena Zbrojovka Vsetín. Spodní čtyř-
kolová lafeta se podle dokumentace Konstrukty Brno vyráběla v Závodě 9. mája
Trenčín - Kubra. Sériová výroba zbraně se naplno rozběhla v roce 1956.
Dvojkanon vz. 53 zůstal ve výzbroji do první poloviny 60. let. Už na přelomu
let 50. a 60. byl ale překonstruován a umístěn na pancéřovaný podvozek střed
ního nákladního automobilu Praga V3S a zaveden do výzbroje jako 30mm PLDvK
vz. 53/59 (tzv. „Ještěrka11). Od svého předchůdce se lišil především zásobováním
náboji: původní nábojový pás nahradil skříňový segmentový dvouřadový zásob
ník na 50 nábojů s originálně vyřešenou spirálovou pružinou a s lankovým pře
vodem na podavač - balanciér, nasazovaný na zbraně shora (konstruktérem byl
Ing. Miroslav Kotík). Střelce už chránil pancéřový kryt.
Kanón se v omezené míře vyvezl i do Jugoslávie. Vsetín ho údajně vyrobil
docela úctyhodných 2 251 kusů.
Technická data kanónů vz. 53 a vz. 53/59

kanón vz. 5 3 v z . 5 3 /5 9
ráže (mm) 30 30
náboj 30x211 30x211
hmotnost kanónu (kg) 1 9 8 ,0 2 2 4 ,1
hmotnost hlavně (kg) 8 0 ,0 7 8 ,2
pokračování
20 0 B - Ostatní kulomety Zbrojovky Brno

pokračování
Technická data kanónů vz. 53 a vz. 53/59
délka vlastní hlavně (mm) - 2 190,0
počet drážek - 16
stoupání drážek (mm) - 800,0
počet nábojů v pásu 10 -
počet nábojů v zásobníku - 50
účinný výškový dostřel (m) 3 000 3 000
kadence (ran/min) 380-410 400-450
v0(ms"') 1 000 1 000
S a m o h y b n ý P L D v K v z . 5 3 / 5 9 v y r á b ě l n . p. Š k o d a P lz e ň z á v o d E le k t r ic k é
lo k o m o t iv y v le t e c h 1 9 7 0 - 1 9 7 8 . J a k o p o d v o z e k s lo u ž il p a n c é ř o v a n ý
a u t o m o b il P ra g a V 3 S , m o t o r b y l š e s t iv á le c O H V T a t r a - T 9 1 2 - 2 o v ý k o n u
7 9 k W , p o s á d k u t v o ř ili 2 + 3 m u ž i, v e z e n á z á s o b a n á b o jů č in ila 8 0 0 k u s ů
(4 0 0 v z á s o b n íc íc h , 4 0 0 v t r u h líc íc h ) .
Vsetínská zbrojovka pak prokázala své schopnosti znovu, když

rychle zvládla sériovou výrobu licenčních sovětských leteckých
kanónů ráže 23 mm, nabíjených pneumaticky a odpalovaných
elektricky. V letech 1952 až 1954 to bylo 7 313 kusů kanónů
NS-23 pro Il-lO a 11-28, v letech 1955 až 1959 pak 2 402 kusů
kanónů NR-23 se zvýšenou kadencí pro MiG 15.
► Peripetie kolem poválečných kulometů

O zbrojováckých konstrukcích kulometů z doby po válce se už mluvilo na jiném
místě knížky, proto si zde dovolím jen pro připomenutí stručně shrnout celkovou
poválečnou situaci v tomto oboru zbrojní techniky, a to především kvůli peripe
tiím, které nakonec vedly k zavedení licenční výroby sovětských zbraní v bývalé
zbrojařské velmoci.
O velkém významu a účelnosti kulometné výzbroje nebyly po válce žádné pochyb
nosti, dlouho ale nebylo jasné, jaké úlohy mají nové kulomety plnit, a proto ani jaké
mají mít vlastnosti. Po osvobození měla čs. armáda ve výzbroji jako kulomety lehké
zavedeny německé univerzální kulomety MG 34 a MG 42 a jako těžké sovětské
Maximy 1910, hlavním palebným prostředkem pěchoty ale zůstával těžký kulomet

vz. 37. Kulometka v Brně tak zatím vyráběla lehký kulomet ZB vz. 26 a kulometka
ve Vsetíně těžký kulomet vzor 37, oba v klasické puškové ráži 7,92 x 57 mm Mauser,
a nebyly to žádné zanedbatelné počty (jen Vsetín například vyrobil v letech 1946
až 1952 asi 6 840 kulometů). Zamýšlená rekonstrukce kulometu vz. 37 na sovětský
náboj 7,62 * 54R, o které mluvila směrnice z dubna 1946, se ukázala být nemožná
vzhledem k odlišnému tvaru nábojnice (s okrajem místo s drážkou).
V následujících několika letech se pak experimentovalo s řešením jednotné
(univerzální) zbraně, která by měla, jak to vyjádřila jedna z porad v červnu 1947,
„vlastnosti lehkého i těžkého kulometu14. Nakonec zůstalo jen u vývojových objed
návek na tzv. kombinované řešení (kulomet na pás i zásobník), a to nejprve v ráži
7,5 mm pro čs. zkrácený náboj Z-49. Projekty představili V. Holek, Ing. J. Kynčl
a J. Koucký. Podle závěru ze zkoušek v březnu 1950 ale takový kulomet plně nena
hradil ani kulomet vz. 26, ani kulomet vz. 37. Přesto bylo velitelství pěchoty ještě
v první polovině roku 1950 rozhodnuto - s výhradou odstranění závad - přijmout
do výzbroje jednotný kulomet ZB 491 ráže 7,5 mm V. Holka, který se ve zkouš
kách osvědčil nejlépe. Místo schválení však přišel rozkaz zastavit přípravu výroby
všech zbraní této ráže a rekonstruovat je na unifikovanou ráži 7,62 mm. A zase se
dikutovalo. Diskutovala se otázka použití zkráceného náboje 7,62 mm Z-50, pak
naopak výkonného náboje pro odstřelovačku vz. 54, pak zlepšeného náboje Z-50
vhodného pro obě tyto zbraně. Rekonstrukcí kulometu ZB 491 na 7,62mm náboj
Z-50 vznikl kulomet ZB 501, který posléze po rozsáhlých zkouškách a úpravách
dozrál natolik, že byl zaveden do výzbroje jako 7,62mm lehký kulomet vz. 52 pro
náboj vz. 52. V. Holek na něm pochopitelně uplatnil své nemalé poznatky a zkuše
nosti z vývoje kulometu Bren. I kulomet vz. 52 byl ale následně znovu přerážován
pro unifikovaný sovětský náboj 7,62 x 39 mm vz. 43, a vznikl tak kulomet vz. 52/57.
Současně s kulometem ZB 501 se řešila celá škála podstavců

pro něj, a to včetně včetně podstavce kolového.
Také nejúčinnější zbraň pěchoty, těžký kulomet, měl podle názorů tehdejších
odborníků nahradit kulomet univerzální, od kterého se ale i při aplikaci zkrá
ceného náboje žádal dostřel a účinek střely v cíli jako od kulometu na klasický
náboj puškový. Nakonec se v roce 1950 vojáci zaměřili na sovětský puškový náboj
7,92 x 54R, který se vzhledem k nábojnici s okrajem zcela odlišně nabíjí. V zájmu
urychleného přezbrojení na začátku studené války byl proto v roce 1951 nakonec
zaveden do výzbroje čs. armády sovětský licenční kulomet SG vz. 43 Gorjunov.

Skutečně univerzálním kulometem se stal až nově vyvinutý
7,62mm kulomet vz. 59 (UK vz. 59), řešený právě pro puškový
náboj 7,62 ><54R a použitelný s podstavcem a těžkou hlavní
jako těžký, s dvojnožkou a lehkou hlavní jako lehký. V obou
verzích se vyráběl ve Vsetíně v letech 1960 až 1975 ve velmi
úctyhodném počtu 37 222 kusů. Později se vyráběl jako vz. 68
i ve verzi pro náboj 7,62*51 mm NATO. Ale to už je úplně jiná
kapitola.
Hsi
► Těžký kulomet Gorjunov SG 43,

SGM 43/49
Vojáci si vyžádali výrobní podklady a vzorky pro licenční výrobu kulometu Gorju
nov vz. 43 v roce 1950, v dubnu 1951 se už připravovala jeho licenční českosloven
ská výroba.
7,62mm kulomet SG 43 (SG - Stankovyj Gorjunova - Gorjunova s podstavcem)
je vlastně posledním představitelem klasických těžkých kulometů, další vývoj už
opět směřoval ke kulometům univerzálním. Vyvinuli ho v SSSR během války a do
výzbroje se dostal v květnu 1943.
Automatika pracuje na principu využití tlaku prachových plynů odvedených
z vývrtu hlavně do plynové trubice pod hlavní, tlak plynů na píst řídí plynový
regulátor se třemi polohami. Rychle vyměnitelná, vzduchem chlazená hlaveň je
upevněna v pouzdru závěru pomocí klínu. Závěr se uzamyká vykývnutím zadní
části ve vodorovné rovině. Kulomet má podavač s přesouvačem, kterým pohybuje
nosič závorníku. Zásobuje ho elastický ocelový pás s uzavřenými články. Kohou
tový bicí mechanismus využívá energii vratné pružiny, spoušťový mechanismus
umožňuje jen střelbu dávkou.
Modernizace kulometu odstranila některé problémy s výměnou hlavně, chyby
při spouštění a anachronickou kolovou lafetu.
Výsledkem byl kulomet SGM vz. 1943/49 (Stankovyj Gorjunova Moderniziro-
vannyj). SGM má odlišnou, kanelovanou hlaveň, zařízení k stavění závěrové vůle
při výměně hlavně, nové táhlo závěru a některá další vylepšení. Zaveden byl lehký
trojnoh systému Malinovski - Sidorenko a štít převzatý z kolové lafety kulometu

Děgťarev. Vyvinuta byla také varianta k nasazení zbraně v obrněné technice
(SGMT).
Kulomet Gorjunova se po válce vyráběl v licenci nejen v Československu,
ale také v Egyptě (Assuan), Polsku a Číně (jako Type 53). Nasazen byl v celkem
39 zemích světa. V SSSR se vyráběl do roku 1961, kdy ho nahradil víceúčelový
kulomet Kalašnikova PK/PKM.
Technická data kulometu Gorjunov SGM 43/49

náboj 7 ,6 2 x 5 4 R
celková délka zbraně 1 140 m m
délka záměrné 855 m m
hmotnost 1 3 ,5 kg
hmotnost hlavně 4,1 kg
hmotnost zbraně s podstavcem 2 7 ,7 kg
hmotnost zbraně s kolovou lafetou 3 6 ,9 kg
kapacita pásu 2 5 0 n á b o jů
hmotnost pásu s 250 náboji 9 ,5 kg
kadence teoretická 6 0 0 - 7 0 0 r a n / m in
kadence praktická 2 5 0 - 3 0 0 r a n / m in
účinný dostřel 1 000 m
v0 8 5 5 m s _1 (s t ř e la s o c e lo v ý m já d r e m )
Na první místo ve výzbroji, řešené po válce, se ale dostaly velkorážové kulo

mety, a to díky své víceúčelovosti a široké použitelnosti. Předválečný typ ZB-60
se už v úvahách čs. vojenské správy neobjevil. V prvních směrnicích pro vývoj
střeleckých zbraní z roku 1946 se ostatně o kulometech větší ráže nemluvilo
vůbec, o velkorážovém kulometu, nejlépe ráže 12,7 mm, se začalo uvažovat teprve
na poradě v listopadu 1947. Zbraň se předpokládala jako vhodná ke střelbě proti
letadlům, střelba na pozemní cíle se pokládala za vedlejší. K objednávce kulo
metů ráže 12,7 mm nakonec došlo až koncem roku 1948. Jednalo se jednak o typ
ZK 477 s pístovým hnacím mechanismem a krátkým zákluzem hlavně, jednak
o typ ZK 483 pracující na základě pohybu hlavně, jehož vývoj ale začal později.
Zbraně se připravovaly na náboje v podstatě shodné s municí pro kulomety
Děgťarev - Špagin a na jejich konstrukci pracoval Ing. Pech. V roce 1949 pak MNO

zadalo už nově vzniklé Konstrukte řešení a vývoj „kulometu ráže 12,7 mm o vyso
kém výkonu ZK 496“.
Prototyp kulometu ZK 483 byl sice hotov později, když se ale v únoru 1950 spolu
se ZK 477 vojenské komisi předvedl, doporučila tato komise pokračovat už jen
ve vývoji kulometu ZK 483. Porada z dubna 1950 pak navrhla dokončit jen vývoj
12,7mm kulometu pro střelivo unifikované se Sovětskou armádou a vývoj zbraně
s vysokým výkonem zastavit. Vývoj tak sice pokračoval, ale o rok později bylo roz
hodnuto, že do licenční sériové výroby půjde sovětský 12,7mm velkorážový kulomet
DŠKM vz. 38/46. S licencí na výrobu tohoto kulometu získalo MNO také licenci
na výrobu potřebného střeliva (viz dále). Dokumentace a vzorek zbraně dorazily
do Československa během prvního čtvrtletí roku 1951. V roce 1953 pak byla zbraň
zařazena do výzbroje také jako čtyřkulomet, a to na domácí vynikající lafetě právě
od ZK 483. V tomto provedení se také kulomet exportoval na Kubu a do Egypta.
Kulomet ZK 483 byl původně konstruován pro zamýšlený vývoj zbraně ráže
20 mm, který byl veden v seznamu prací Konstrukty od roku 1949 jako ZK 492. Uva
žovalo se o také jeho různých verzích jako jedno- až čtyřkulomet. Na konstrukci se
sice pracovalo, vývojovoý úkol se ale během roku 1950 dostal až na poslední místo
v pořadí naléhavosti a v roce 1951 už spisy uvádějí, že se na něm napracuje.
V dubnu 1951 přikázal VTÚ pracovat na vývoji kulometu ráže 14,5 mm pro
sovětský náboj původně do PT pušek, pak ale i do 14,5mm velkorážového kulo
metu KPV Vladimírova. Kulomet se sice dostal mezi stěžejní vývojové úkoly roku
1952 a VTÚ žádal i o jeho zařazení do plánu na rok 1954, příslušné složky ale neměly
o takovou zbraň s převážně PT určením zájem. Zkoušky kulometu pod označením
ZK 214 s řešením pro pás i zásobník přesto v prosinci 1953 začaly, o jejich výsled
cích a další historii zbraně ale chybějí další údaje. Zavedení do výzbroje armády se
ale nakonec tuzemské kulomety ZK 492 ráže 20 mm ani 14,5mm kulomet ZK 514,
oba už vyzrálé konstrukce, nedočkaly.
► Velkorážový kulomet DŠKM vz. 38/46

Kulomet Děgfareva a Špagina DŠK vz. 38/46 se vyráběl od roku 1938 v provedení
s lafetou s koly a ochranným štítem a s možností využití také jako kulomet pro-
tiletadlový. Robustní, hrubě vyrobená zbraň se díky své spolehlivosti a účinnosti
osvědčila zejména v bojích na drsné východní frontě. Umožňovala ničení živých

cílů až na vzdálenost 3 500 m, vzdušných cílů na 2 500 m a ve vzdálenosti 500 m
ještě prorážela střelou průbojného náboje pancíř o tloušťce 15 mm.
Automatika zbraně pracuje na principu využití tlaku prachových plynů
výstřelu odebíraných z vývrtu hlavně na píst, závěr se uzamyká dvěma kývavými
závorami s pohybem ve vodorovné rovině.
Kromě pozemní verze pro pěchotu sloužil kulomet také jako výzbroj tanků,
letadel, lodí a obrněných vlaků.
Na přelomu let 1944 až 1945 prošel kulomet modernizací, při které nahradil
jeho zásobovací systém s otočnou rohatkou podávači stůl. Změnil se také tvar
úsťové brzdy, spolehlivé identifikační znamení. Vznikl tak modernizovaný kulo
met DŠKM vz. 38/46 (M - Modernizijovannyj). V tomto provedení se pak dostal
do výzbroje více než 40 zemí světa. V poválečném období se vyráběl v licenci ve
Zbrojovce Brno - i když původně byl tento program zadán Zbrojovce Vsetín - pro
naši armádu, která ho má ve výzbroji dosud (například jako PL výzbroj samo
hybné kanónové houfnice ShKH vz. 77 Dana).
Technická data kulometu DŠKM vz. 38/46

ráže 1 2 ,7 m m
náboj 1 2 ,7 x 1 0 8
délka hlavně 1 003 m m
hmotnost bez nábojů 3 4 kg
maximální dostřel 7 000
účinný dostřel na vzdušné cíle 1 500 m
v0 8 3 0 - 8 5 0 m s '1
Výroba kulometů ve Zbrojovce Brno v letech 1952-1955
Během redakční úpravy rukopisu této knihy se nakladatelství

Mladá fronta podařilo objevit velmi zajímavý zápis z „oborové
konference zbraní" pořádané 4. května 1956, jež se kriticky
zabývala potížemi československého zbrojního průmyslu
v první polovině 50. let 20. století. Z prostorových důvodů

si můžeme dovolit jen krátkou citaci rozsáhlého vystoupení
zástupce Závodů Jana Švermy, jak se tehdy Zbrojovka Brno
nazývala. I tak lze ale získat dobrou představu o tom,
jakým kulometným programům se brněnská zbrojní továrna j
v tomto dosud jen málo popsaném období věnovala, stejně
jako o problémech, s nimiž se podnik musel potýkat:
Hodnotíme-li uplynulé 4 roky, můžeme říci, že jsme se

hodně nadřeli, hodně napotili, ale naší armádě pro posílení
obranyschopnosti jsme velké množství výrobků nedali.
A proč tedy? I
Každý rok jsme najížděli a zase vyjížděli nové druhy zbraní.

'j Ještě jsme nový program řádně nerozjeli a už to nikdo
j nechtěl.
Žat y 4 roky jsme vyráběli: t

lehký kulomet „Holek" - B 51, j
těžký kulomet „Gorjunov“- V18,
adaptace kulometu „Děktarjev“
kulomet ráže 12,7 mm, \
lafetu pro r. 12,7 mm,
zahájili jsme ověřovací sérii protileteckého kulometu
r. 30 mm,
čtyřkulomet r. 12,7 mm, lafetu pro čtyřkulomet.
To je celkem 7 druhů programů. Jeden rok, např. v roce 1953,

f jsme zvýšili stav dělníků na provoze o 1.000; další rok jsme je
zase nepotřebovali, a proto ze závodu uvolnili. [...]
Při stále se měnících požadavcích MNO nebyla využita

5 výrobní kapacita a zařízení závodu. Celá akce zbrojní
výroby v letech 1952-1955 v našem provoze působí dojmem
nepředložených, nerozvážných a nezodpovědných požadavků
zákazníka.
Si

Náboje
pro
kulomety
ZB
Další kapitola v krátkosti shrne pouze základní informace o jednotlivých nábo
jích, pro které byly výše citované kulomety komorovány. Kapitola je rozdělaná na
dvě části:
• náboje puškových ráží (do ráže 10 mm včetně),
• náboje velkorážové (ráže větší než 10 mm a menší než 20 mm).
Jednotlivé náboje jsou řazeny bez ohledu na časovou posloupnost jejich vzniku
nebo zavedení do výzbroje čistě vzestupně podle velikosti ráže.
Vlil. NÁBOJE PUŠKOVÝCH
w v w
RAZÍ
► Náboj 7,92 x 33 mm PP 43
(Synonyma: 7,9 mm krátký, PP 43, pistolový náboj 43)
Zhruba celých 15 let experimentovali konstruktéři několika německých muniček

se zkrácenými puškovými náboji, se kterými se pak následně zkoušely i některé
automatické pušky. Cílem jejich snažení bylo vyvinout zkrácený pěchotní náboj
s uspokojivým výkonem a současně zaručující bezproblémovou konstrukci auto
matických zbraní.
Tak například firma Genschow & Co. vyvinula v roce 1935 zkrácený náboj ráže
7,75 mm a délky 39,5 mm, pro který pak zkonstruoval svou automatickou zbraň
Heinrich Vollmer. Už o rok později představila firma Walther automatickou pušku
pro krátký náboj ráže 7 mm, vyvinutý zbrojovkou DWM (Deutsche Waffen- und
Munitionsfabriken) A. G. v Karlsruhe.
Největšího úspěchu na tomto poli však dosáhla magdeburská firma Polte,
která od roku 1939, kdy byla předložena k oficiálním zkouškám, vyráběla munici
tohoto typu jako německý zkrácený (krátký) náboj 7,92 x 33 mm PP 43. Náboj byl
laborován pistolovým prachem a špičatou střelou puškového tvaru o hmotnosti
6,95 g, nábojnice s drážkou je převážně ocelová, lakovaná.
Už o rok později obdržely firmy Haenel a Walther zakázky na konstrukci
a výrobu „rychlopalné zbraně11konstruované pro tento zkrácený náboj (Hugo
Schmeisser zkonstruoval pro tento náboj tzv. „samočinnou pistoli MP 43“).
Ale teprve konstrukce firmy Haenel (zdokonalená elementy Walther) byla
konečně přijata koncem roku 1944 do výzbroje německé armády jako Stgw 44
(Sturmgewehr - útočná puška), a stala se tak v této nové oblasti zbraní první
vlaštovku.
Vlil. Náboje puškových ráží 209

Technická data náboje 7,92 x 33 mm PP 43
ráže (mm) 7 ,9 2 m m
hmotnost náboje 1 6 ,7 0 g
hmotnost střely 6 ,9 5 g
hmotnost prachové náplně 1 ,4 0 g
délka náboje 4 8 ,0 m m
délka nábojnice 3 3 ,0 m m
v0 6 5 0 m s '1
1 468 J
► Náboj 7,5 x 45 mm
(Synonyma: Z-49, 7,5 mm československý)
Československý experimentální náboj, vyvinutý v roce 1947 pro prototyp samona-

bíjecí pušky ZK 472 bratří Kouckých. Je to originální čs. vojenský náboj pro ruční
palné zbraně, který se původně dostal do vojskových zkoušek právě v roce 1947
jako Z-47.
Nábojnice je lahvicová s krčkem, bez okraje (s drážkou), mosazná, celoplášťová
střela špičatá, s pomosazeným pláštěm.
Nábojů se vyrobilo značné množství, kromě ostrých také cvičné s dřevěnou
střelou fialové barvy.
Technická data náboje 7,5 x 45 mm (Huon)

průměr střely 7 ,6 4 m m
průměr krčku nábojnice 8 ,4 m m
průměr okraje nábojnice 1 0 ,8 0 m m
průměr dnové části 1 0 ,9 0 m m
délka nábojnice 45 m m
celková délka náboje 5 9 ,8 m m
hmotnost náboje 16/8 g
210 C - Náboje pro kulomety ZB

Technická data náboje 7,5 x 45 mm (C.I.P.
celková délka L6 6 0 ,0 m m
délka nábojnice L3 4 4 ,8 m m
průměr střely G1 7 ,6 m m
průměr dna nábojnice R1 1 0 ,7 m m
průměr nábojnice u ústí P2 8 ,4 m m
! Náboj 7,62 x 45 mm
(Synonyma: Z-50,7,62 mm vz. 52,7,62 mm československý, 7,62 mm M52, vz. 52)
Náboj vznikl ze staršího náboje 7,5 x 45 mm (Z-49) přechodem na ráži 7,62 mm,
unifikovanou v rámci Varšavské smlouvy. Byl určen pro samonabíjecí pušku vz. 52
a kulomet vz. 52. Po přechodu na unifikovaný sovětský náboj 7,62 x 39 mm vz. 43
byly původní zbraně modifikovány na tento náboj nebo vyvezeny do některých
spřátelených zemí (viz výše).
Bezokrajová lahvicová nábojnice s drážkou a krčkem je ocelová, lakovaná
khaki vypalovacím lakem (existují ale také starší nábojnice z mosazi z doby před
rokem 1957). Náplň tvoří 1,78 g bezdýmného prachu, zápalka typu Berdan má prů
měr 4,5 mm. Střela je v základním provedení celoplášťová s měkkým ocelovým
jádrem v olověné košilce, hmotnost střely činí 8,35 g a v0 = 770 ms-1. Střela traso
vací (se stopovkou) náboje krátkého svítícího má zelenou špičku, střela náboje
zaměřovacího (bílá, zakulacená špička a zelený proužek, dolet do 1 800 m) je dutá,
uvnitř se světelnou složí. Náboj redukovaný s krátkou střelou, plastovým jádrem
a zaoblenou bílou špičkou má dolet zkrácený z původních 2 800 m na 1 100 m.
Náboj cvičný (slepý) je bez střely, s ústím nábojnice složeným do hvězdice, náboj
školní má nábojnici s podélnými prolisy.

průměr krčku nábojnice 8 ,4 3 m m
průměr nábojnice 1 1 ,2 4 m m
pokračování —>

pokračování
celková délka náboje 60 m m
hmotnost náboje 18 g
► Náboj 7,62 x 39 mm vz. 43

(Synonyma: 7,62 mm vz. 43, 7,62 mm M43, 7,62 x 39 M43, vz. 43)
Tento sovětský vojenský náboj vyvinuli během druhé světové války N. M. Jeliza-
rov a B. V. Semin. Do výzbroje byl zaveden pro samonabíjecí pušku SKS a automat
Kalašnikova AK vz. 47, využíval se i pro kulomety RPD, RPK a RPKS. Později byl
zaveden jako jednotný - unifikovaný náboj nejen do výzbroje armád Varšavské
smlouvy, ale také ozbrojených sil Číny, Finska, Jugoslávie, Kuby, Nikaraguy a dal
ších sympatizujících zemí. Vyrábí se v celé řadě evropských i amerických muniček.
Nábojnice je z oceli plátované tombakem, z fosfátované a lakované oceli či
z mosazi (experimentálně také z duralu). Základní provedení má biogivální střelu
s ocelovým jádrem, olověnou košilkou a s ocelovým pláštěm plátovaným tombakem.
Vojenské náboje zahrnují obvyklý sortiment - náboj standardní, trasovací,
průbojný, redukovaný, slepý, pro výmět granátů a cvičný. Každá země má sou
bor vlastních variant, liší se i značení jednotlivých druhů střel. Klasický vojenský
náboj pro útočné pušky má zápalku typu Berdan plněnu složí na bázi třaskavé
rtuti, střelu těžkou 8,05 g a úsťovou rychlost v0 = 740 ms_1.
Dnes se už náboj vyrábí také pro civilní trh podle C.I.P. jako lovecký 7,62 * 39 mm,
a to jak s celoplášťovou střelou plněnou olovem, tak s loveckou poloplášťovou
střelou a podle moderních trendů talé s neroxinovou zápalkou.
Technická data náboje 7,62 x 39 mm vz. 43 (Huon)

průměr krčku 8 ,3 7 m m
hmotnost náboje 1 5 ,8 g

Náboj byl určen pro v zájmu unifikace rekalibrovanou samonabíjecí pušku
vz. 52/57, rekalibrovaný kulomet vz. 52/57 a čs. útočnou pušku - samopal vz. 58,
v dalších zemích pak pro celý široký sortiment ručních palných zbraní a kulometů
včetně zbraní legendárního M. T. Kalašnikova.
S> Náboj 7,7 x 56R (303 British)

(Synonyma: 303 Bren, 303 Lee Enfield, 303 Vickers, 7,62 x 56R atd.)
Jedná se o britský služební náboj a náboj celého Britského společenství národů.

Byl vyvinut v roce 1887 a do výzbroje armády zaveden v roce 1889. Původní náboj
byl laborován válcovou střelou o hmotnosti 13,90 g s oblou špičkou, s jádrem
z tvrdého olova a pláštěm z mědiniklu. Plněn byl navážkou 4,5 g slisovaného čer
ného prachu. V roce 1892 byl původní černý prach nahrazen korditem, v roce 1910
pak původní střelu s oblou špičkou nahradila střela špičatá o hmotnosti 11,30 g
a s počáteční rychlostí 740 ms_1. Náboj pak sloužil během obou světových válek,
po 2. světové válce se rozšířil i jako náboj lovecký a sportovní, zejména v Kanadě.
Je vhodný k lovu středně těžké až těžší zvěře (v Kanadě k lovu losů a jelenů
karibu - sobů polárních). Písmeno Z uvedené u některých modelů náboje 303 Bri
tish znamená, že náboj je laborován nitrocelulózvým prachem.
Vojenský náboj se vyráběl ve všech obvyklých armádních modifikacích. Sloužil
v britské armádě až do počátku 50. let, kdy ho nahradil náboj 7,62 x 51 mm NATO.

Pro tento náboj s okrajem zkonstruoval Václav Holek na přelomu let 1928 až
1929 (vlastně tehdy pro už nově koncipovaný kulomet ZB 27) segmentový zásob
ník na 20 nábojů, který pak přihlásil k patentování 18. 4. 1929 (číslo patentu
36583).
► Náboj 7,92 x 57 Mauser

(Synonyma 7,92 mm Mauser, 7,92 mm Mauser 98, 7,92 mm BĚSA, 7,92 mm
Mauser M. 03/05, 8 x 57 IS, 8 x 5 7 JS, 7,9 Mauser, 8 mm Mauser, 8 x 5 7 , 8 x 57S,
8 x 57IS, 8,2 x 5 7 a řada dalších)
V roce 1898 nahradila opakovačku Modell 1888 (Gewehr 88) nová standardní
zbraň německé armády, opakovačka Mauser Modell 1898 (Gewehr 98). V roce
1903 pak zkonstruovala pro armádu vojenská technická služba nový náboj, který
ale byl oficiálně zaveden až v roce 1905 (M03/05): špičatá a 10,0 g těžká střela
náboje s výhodnějším balistickým tvarem (dlouhým předním ogiválem) měla zvý
šit dostřel původního náboje M 88. Protože se ale rekonstrukcí zkrátila vodicí
a těsnicí část střely, byl zvětšen její průměr a tomu také přizpůsoben vývrt hlavně.
Nový náboj se špičatou 28,3 mm dlouhou střelou, označený „S“ (Spitzgeschoss),
„IS“ či „JS“ (Infanterie Spitzgeschoss) se stal standardním německým nábojem
po celou 1. světovou válku.
Během války pak byla zavedena - prvotně pro kulomety - nová biogivální
střela 35,3 mm dlouhá a 12,80 g těžká a náboj s touto střelou dostal označení „s.S.
Patrone11 (stark Spitz). Ten pak zůstal standardním německým nábojem až do
konce 2. světové války. Existuje v celé široké škále obvyklých vojenských variant
(např. základní německé varianty jsou: náboj standardní, průbojný, průbojný se
stopovkou, zdokonalený průbojný se stopovkou, zástřelný, redukovaný, slepý
a cvičný) a v mnoha nejrůznějších provedeních podle výrobce a země původu.
Za zvláštní zmínku snad stojí náboje „SmK“ a SmKL“ (špičatá střela s ocelovým
jádrem, popřípadě se stopovkou), „SmKH“ (špičatá střela s tvrdým ocelovým
jádrem) asi z roku 1935, a „SmE“ (špičatá střela se železným jádrem pro úsporu
olova) z 2. světové války.
Náboj 8 x 57 JS byl dlouho (a v některých zemích stále ještě je) základním vojen
ským nábojem pro armádní pušky a lehké i těžké kulomety puškových ráží. Do
výzbroje svých armád ho zavedly Německo, Čína, Egypt, Řecko, Španělsko, Velká

Británie, Írán, Izrael, Lucembursko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Čes
koslovensko a Jugoslávie (kde je zaveden dodnes pro kulomety a odstřelovačskou
pušku). Je tak jedním z nejrozšířenějších nábojů světa. Zároveň je pod označením
8 x 57, doplněným katalogovým číslem nebo dodatkem Magnum, dodnes velmi
populárním nábojem loveckým.
Technická data náboje 7,92 x 57 Mauser (Huon

průměr krčku 8 ,7 2 m m
hmotnost náboje 2 1 ,3 g
Čs. armádě se dodával od dvacátých let náboj 7,92 mm Mauser v těchto modi
fikacích: vz. 23 německého původu s lehkou 10 g vážící střelou, vz. 34 s 12,8 g těž
kou střelou a určený především pro kulomety, vz. 31 průbojný (s průbojnou lOg
střelou s ocelovým jádrem), vz. 28 svítící (s červeně svítící 10,25 g těžkou střelou),
vz. 35 zástřelný se zástřelnou 12g střelou (sloužil k výcviku a ke kontrole zaměřo
vání, protože se střela po dopadu roztříštila a vytvořila obláček dýmu), vz. 27 ter
čový, vz. 27 a vz. 36 strážní, vz. 30 redukovaný, vz. 24 zápalkový dělený (pro výcvik
do 100 m), vz. 30 cvičný (ve čtyřech provedeních pro různé zbraně, lišících se
prachovou náplní a barvou dřevěné střely), vz. 24 školní, náboj tormentační atd.
Úplně chyběl náboj se střelou zápalnou.
Všechny tyto náboje měly stejnou mosaznou nábojnici vz. 23 s drážkou a stře
dovým nápichem a používal se do nich stejný nitrocelulózový destičkový puškový
prach vz. 24 ze semtínské Explosie.
Značení nábojů čs. výroby

• vz. 23 (7,92-23) - lehká špičatá střela s ocelovým niklovaným pláštěm, spára
zápalky černá,
• vz. 34 (7,92-34) - těžká biogivální střela s ocelovým niklovaným pláštěm, spára
zelená,
• vz. 31 průbojný (7,92-P-3l) - biogivální s ocelovým kaleným jádrem a ocelovým
niklovaným pláštěm, spára bílá,

• vz. 28 svítící (7,92-Sv-28) - biogivální se stopovkou, s ocelovým niklovaným
pláštěm, spára červená (červená i spára kolem střely),
• vz. 35 zástřelný (7,92-Zástř-35) - biogivální s niklovaným ocelovým pláštěm,
nárazovým zapalovacím zařízením a dýmovou složí, spára žlutá,
• vz. 27 terčový (7,92-Terč-27) - střela špičatá s ocelovým niklovaným pláštěm,
obvodovou rýhou v plášti 10 mm od špičky a odlišnou signatura, spára černá,
• vz. 30 redukovaný (7,92-Rd-30) - pro ostré hlavně lehkých kulometů vz. 26,
těžkých kulometů vz. 37 a LK vz. 30, žlutá dřevěná střela na bázi s hliníkovým
válečkem v ocelovém plášti, nábojnice niklovaná, spára černá,
• vz. 30 cvičný (7,92-Cv-30) - pro lehký kulomet vz. 26 a těžký kulomet vz. 37,
žlutá silnostěnná dřevěná střela, spára černá.
ŘOP objednávalo pro svá stálá opevnění pouze náboj vz. 34

[ (7,92-34) s 12,8 g těžkou biogivální střelou, určený pro
kulomety. Dodával se ve vzduchotěsném balení se zinkovou
vložkou.

IX. NÁBOJE VELKORAZOVE
Na sklonku druhé dekády 20. století se objevily - jak už vyplývá z předchozího

textu - požadavky vojenské správy na munici pro velkorážové kulomety a pro-
titankové pušky větší ráže. Tato munice měla mít v cíli účinek trhavý, tříštivý,
průbojný nebo zápalný. Municí pro kulomety ráže 20 mm, 13,4 mm, znovu 20 mm,
14,5 mm a nakonec 15 mm (viz výše) se zabývaly nejdříve Škodovy závody, ale bez
většího úspěchu.
Vsetínský závod III brněnské Zbrojovky se sice stavěl v letech 1936 až 1939
především pro výrobu těžkých a velkorážových kulometů, jako první tam však
byla uvedena do provozu (už v roce 1937) jeho nejpotřebnější část, muniční výroba
právě na výrobu velkorážového střeliva.
Jinak je ale dnes situace ve velkorážovém střelivu pro kulomety ZB (a nejen
pro ně) velmi nepřehledná. Informace o jednotlivých rážích jsou v soudobých
pramenech pouze kusé a útržkovité, často dokonce vůbec žádné. Nepomohla ani
žádost o pomoc adresovaná nejznámějším odborníkům na tuto oblast munice.
Přestože se nakonec podařilo některé informace shromáždit, zůstaly oblasti, ve
kterých mi nezbylo nic jiného než, vyslovit vlastní, možná ale také úplně scestnou
hypotézu. Pokud by tedy mohl některý čtenář tato bílá místa historie čs. zbroj
ního průmyslu vyplnit fundovaněji, budu mu velmi zavázán.
Velkorážovým nábojům se budeme dále věnovat sice také vzestupně podle
ráže, jak je obvyklé, ale - při stejné ráži - také podle časové posloupnosti pokusů
s nimi, resp. podle jejich uplatnění.
► Náboj 12,7 x 108 mm (M 30/38)

Tento náboj vyvinuli sovětští konstruktéři počátkem třicátých let původně jako
náboj pro PT pušky, pak se ale náboj uplatnil i pro kulomet Děgťarev DŠK mod.
1938. Už od roku 1930 měl totiž průbojnou-protipancéřovou střelu, od roku 1932
pak také střelu průbojnou-zápalnou. Nakonec dostal označení M 30/38. Díky
IX. Náboje velkorážové 217

svým balistickým vlastnostem měl náboj velký význam pro sovětské ozbrojené
síly. Po roce 1945 ho zavedla také řada armád států Varšavské smlouvy stejně jako
armád „spřátelených" rozvojových zemí.
Zpravidla je základem nábojnice s drážkou mosazná, existují ale i náboje
s nábojnicí ocelovou. Průbojná střela obsahuje ocelové jádro. Při 90° úhlu dopadu
údajně probíjí tato střela ještě v 500 metrech 15mm ocelový pancíř.
Technická data náboje 12,7 x 108 mm (M 30/38)

ráže 1 2 ,7 m m
h m o tn o st n á b o je 1 4 0 ,0 g
h m o tn o st stře ly 5 1 ,O g
h m o tn o st p ra ch o v é n á p ln ě 1 7 ,6 0 g
d é lk a n á b o je (m m ) 1 4 5 ,5 5 m m
d é lk a n á b o jn ic e (m m ) 1 0 8 ,8 m m
v0 8 3 0 - 8 6 0 m s-'
Eo 17 5 6 7 - 1 8 8 6 0 J
Střelivo užívané pro kulomet DŠKM vz. 38/46: náboje 12,7 mm průbojný-zápalný
vz. 32 (12,7-PZ 32), průbojný-zápalný-svítící vz. 44 (12,7-PZ Sv 44), náhradní vz. 50
(12,7-Nh 50), náhradní-svítící vz. 50 (12,7-Nh Sv 50) a školní (12,7-Šk).
► Náboj 13 x6 4 mm
(Synonyma 13 mm Rheinmetall, 13 mm MG 131)
Náboj vyvinula německá firma Rheinmetall v roce 1933 speciálně pro letecké kulo
mety MG 131. Během 2. světové války ho využívaly pro své letecké síly kromě
Německa také Finsko, Itálie, Japonsko a Rumunsko, později pak náboj využívaly
pro svá německá letadla také Švýcarsko a Španělsko. Německá 13mm munice
aplikovala nábojnici s nenápadným krčkem a s nenápadným nákružkem kolem
dnové části, vyráběnou z mosazi či z oceli s měděným nebo mosazným povlakem,
a s elektrickou zápalkou. Prachová náplň činila 7,5 g prachu Nz.R.P. Německý
náboj pro letecké kulomety se vyráběl - jak jinak - v celé řadě obvyklých variant,
poněkd chudší sortiment vykazovaly náboje švýcarské a japonské.

Technická data náboje 13 x 64 mm ■ ■
ráže 13 m m
průměr střely 1 3 ,5 4 m m
průměr krčku nábojnice 1 3 ,8 6 m m
průměr rozšíření nábojnice pod krčkem 1 7 ,9 1 m m
průměr dnové části nábojnice 1 7 ,2 0 m m
průměr základny nábojnice 1 7 ,0 6 m m
celková délka náboje 1 0 4 ,9 m m
hmotnost 73 g
hmotnost prachové náplně 7 ,2 g (p r a c h N z .R .P .)
► Náboj ráže 13,4 mm

Začátkem roku 1928 se sice začal na pokyn vojenské správy v brněnské zbrojovce
řešit a zkoušet pro kulomet náboj ráže 2 0 mm (viz dále), už koncem téhož roku
ale přišel nový pokyn věnovat se přednostně ráži menší v rozmezí 13 až 15 mm.
S řešením nábojů ráže 13,4 mm se tak začalo v lednu 1929, současně s kon
strukcí tlakoměrné pušky i samotného kulometu. O důvodech volby právě ráže
13,4 mm se dosud nepodařilo nic zjistit, osobně ale předpokládám, že konstruktéři
použili některý osvědčený a v té době dostupný náboj „s kratší dutinkou11. Mohl to
být například náboj 13,5 x 97 mm (synonymum 13,5 mm S.T.A.) vyvinutý koncem
1. světové války (studie S.T.A. nese datum 1. července 1921), určený ve výzbroji
francouzské armády pro kulomety MAC 1924 a MAS 1926. Průměr střely činil
13,85 mm, průměr krčku 15,25 mm, průměr základny 22,05 mm, délka nábojnice
s drážkou a jen nevýrazným nákružkem 96,8 mm a celková délka náboje 140,5 mm.
Dalšími adepty se zdají být náboje 13,2 x 9 9 mm Hotchkiss long a 13,2 x 96 mm
Hotchkiss short, i když tady trochu nesedí doba jejich vzniku. Nábojnice mohla
být upravena (zkrácena).
Při předvádění kulometu VTÚ v říjnu 1929 byla zaznamenána tato základní
data: hmotnost střely 47 g, tlak 3 300 kg/cm 2 (327,4 MPa), v0 = 780 msJ a kadence
(za použití článkového pásu) asi 350 ran za min.
IX. Náboje velkorážové 21 9

V roce 2011 byla ve Sborníku Společnosti pro studium nábojů
č. 4/2011 uveřejněna informace o čs. experimentálním (?)
náboji 13 ><124 mm, zatím bez potřebné identifikace nábojnice
a určení náboje.
► Náboj ráže 14,5 mm

Po další změně zadání se začalo v březnu 1933 s novým řešením kulometu pro ráži
14,5 mm. Zkoušely se délky hlavně 1100 mm a 1 000 mm a hmotnost střely 65 g,
v0 údajně dosahovala 830 ms'1. Náboj „s delší dutinkou" byl údajně řešen v brněn
ské zbrojovce, pro kulomet se prý také vyvíjely „lepší brzda i podstavec a pro pás
byla vyřešena na zbrani schránka".
O náboji ráže 14,5 mm se bohužel nepodařilo najít jedinou konkrétní informaci,
a to ani v MZA Brno v Třebíči a Brně, ani v PA Škoda v Plzni (dnes SOA Nepomuk);
existují jen vzájemná sdělení obou firem o vývoji a výrobě tohoto náboje, a to
v souvislosti především se vzájemným rozdělením výrobního programu.
Na dopis brněnské Zbrojovky ze 7.1.1932 odpovídá v dopise z 13.1.1932 plzeň
ská Škodovka doslova (viz už také přehled vzájemných dohod uvedený výše):
„Střelivo pro 14,5 mm kulomet. Potvrzujeme příjem Vašeho dopisu ... ze
7.1. 1932 a sdělujeme Vám, že se počneme zabývati konstrukcí 14,5 mm granátků
analogických granátkům ráže 20 mm za předpokladu, že nám potvrdíte svůj sou
hlas a následovně uvedenou změnu našeho vzájemného ujednání ... ze dne 17. 5.
1929 o rozdělení výrobního programu."
Jedná se vlastně o ujištění, že Brno nebude vyrábět:
„b./ střelivo všeho druhu buď kompletní, nebo jednotlivé elementy, počínaje
ráží 13,5 mm inklusive, inklusive vinutých nábojnic, avšak exklusive taže
ných nábojnic mosazných,
d./ puškovou, kulometnou, pistolovou a revolverovou munici všeho druhu až
do ráže 13,49 mm inklusive."
Ačkoliv ve svém dopisu „ze dne 7. t. r. žádáte nás o překonstruování granátků
ráže 14,5 mm, pojali jsme do výše citované změny k našemu ujednání ze dne
17. května 1929 ráži 13,5 mm, a to proto, poněvadž není možno dnes definitivně
říci, zda se zůstane i v budoucnu při ráži 14,5 mm a nevynutí-li si okolnosti zpětný
přechod na ráži 13,5 mm".

A jak náboj ráže 14,5 mm pravděpodobně vypadal?
Domnívám se, že byla přerážována „delší dutinka11 náboje 13,2><99 mm
(13,2 Hotchkiss long, 13,2 mm Model 1930), protože nejranější náboje ráže 15 mm,
u kterých by bylo možno krček naopak stáhnout - 15 x 96 Mauser -, vznikly až
později, v letech 1934 až 1936. Střely a granátky zřejmě opět vyvíjela Škodovka.
Prameny totiž udávají, že „v roce 1934 dodaly Škodovy závody ke zkouškám
1 300 ks různých druhů munice ráže 14,5 mm“, o nábojnicích se ale zase vůbec
nezmiňují. Po zkouškách v poslední třetině roku 1934 se pak měly „dál zlepšovat
vnitřní balistika hlavně, preciznost střeliva a jeho výkon v účinku na křídla leta
del, dostřel a průbojnosť. A to je všechno.
► Náboj 1 5 x 9 6 Mauser
(Synonyma: MG 151/15,15 mm MG 151/15,15 x 96,15 mm Mauser)
Náboj 15 x 96 mm Mauser, vyvinutý v letech 1934 až 1936 pro kulomet MG 151,

se vyráběl sériově od roku 1938. Kulomet MG 151 se montoval mj. do stíhaček
Messerschmitt Bf-109, náboj používala také Itálie a Japonsko. Po čase se ale začal
náboj jevit jako málo výkonný, a proto ho záhy nahradil náboj 20 x 82 pro zvětše
nou 20mm verzi téhož kulometu MG 151/20.
Během válečných let náboj vyrábělo několik muniček v Německu, Rakousku
i v okupovaném Polsku, a to v celkem osmi různých variantách. Sbírkové exem
pláře nesou v dnovém značení léta výroby 1939 až 1943.
Technická data náboje 15 x 96 mm Mauser

ráže 15 m m
průměr krčku nábojnice 1 5 ,8 9 m m
průměr rozšíření nábojnice pod krčkem 2 3 ,0 m m
průměr dnové části nábojnice 2 3 ,9 m m
průměr drážky nábojnice 2 1 ,0 m m
šířka drážky 3 ,0 m m
průměr základny nábojnice 2 4 ,0 m m
pokračování

pokračování
Technická data náboje 15 x 96 mm Mauser
hmotnost prachové náplně 2 4 ,5 g (p r a c h N z .R .P .)
Ve Sborníku Společnosti pro studium nábojů č. 4/2011

se objevila informace o čs. experimentálním (?) náboji
15x87 mm, který se zatím nepodařilo jednoznačně
identifikovat. Velmi připomíná právě náboj 15 x 96 mm
Mauser, má ale poněkud větší (o 2 mm) průměr báze
a je o cca 7 mm kratší.
► Náboj 15 x 104 mm
V únoru 1935 požádal VTLÚ o zvětšení ráže zbraně na 15 mm (zřejmě k dosažení
většího účinku střely na cíl). Proto také obratem následovala další dohoda obou
zúčastněných firem o rozdělení výrobního programu z 30.1.1936, ve které se obě
zbrojovky vracejí, co se týče zbraní i dělostřeleckého materiálu, opět k bývalé
„hraniční" ráži 25 mm.
Výkresy - modráky škodováckých nábojů ráže 15 mm, provázené tabulkami
jejich technických údajů, nesou data listopad 1935 až duben 1936.
Soubor Škodovkou vyvinutých střel a granátů

• 15mm granát PL (proti letadlům) s citlivým nárazovým zapalovačem, trasírem
(stopovkou) a předčasováním,
• 15mm granát V (výbušný) s jednoduchým nárazovým zapalovačem,
• 15mm střela S (svítící) s dobou hoření trasíru 8 sekund,
• 15mm granát PV (pancéřový-výbušný) s dnovým zapalovačem se zpožděním,
• 15mm střela P (plné kalené jádro s pláštěm).
Při balistických střelbách ve 2. polovině června 1938 došlo ale k výbuchům střel
v hlavni a zkušební zbraně byly vážně poškozeny, proto se balistické zkoušky
opakovaly až v srpnu téhož roku. (Podle jiného pramenu však pouze „škodovácké
střelivo ráže 15 mm zklamalo, protože kulomet měl špatnou precisi")
222 C - Náboje pro k u lo m e ty ZB

Náboje ráže 15 mm z návodu k obsluze ZB ráže 15 mm
Na nábojích se zřejmě pracovalo dál, dokud se nedosáhlo uspokojivých výsledků.
Návod k obsluze kulometu ZB ráže 15 mm už totiž v příslušné kapitole uvádí:
Kulomet ZB ráže 15 mm užívá tyto náboje:
1. ostrý průbojný P,
2. ostrý průbojný výbušný PV,
3. ostrý výbušný V,
4. ostrý protiletadlový PL,
5. ostrý náhradní svítící NS,
6. cvičný C.
Počáteční rychlosti blízké 900 ms4 jsou sladěny se specifickým průřezovým zatí
žením jednotlivých střel tak, že do 100 m jsou balistické dráhy střel téměř iden
tické. Od 1 000 m do 2 000 m, kdy se už uplatňuje kromě specifického zatížení
také balistický tvar střel, tvoří špičaté střely, tj. střely náboje P, PV a V, zvláštní
skupinu s téměř identickými dráhami. Druhou skupinu pak tvoří střely s otupe
nou špičkou, tj. střely nábojů PL a NS. Vyžaduje-li PL střelba také použití střely
PV, docílí se praktická balistická identita drah obou střel PL i PV i na 2 000 m
vhodnou volbou počáteční rychlosti. Všechny střely, zejména špičaté, mají dobrý
aerodynamický tvar, docílený vhodným poměrem ogiválu a kónusu zadní části
střely. Náboj cvičný je plněn speciálním prachem, ostatní náboje stejným dru
hem nitrocelulózového válečkového prachu, který zaručuje pravidelný vývin rány
a má malý erozivní účinek na materiál hlavně. K dalšímu snížení tohoto účinku
se vkládá do prostoru mezi vodícími měděnými obroučkami zvláštní mazadlo,
složené především z koloidálního grafitu. Zápalky jsou plněny složí bez skelného
prášku a v nábojnicích jsou koncentricky zalisovány.
|P
Návod k obsluze 15mm kulometu ZB-60 uvádí poněkud
lil
odlišný sortiment, náboje PL, PLV, N, C, P, PV a V.
■■
Podrobná specifikace nábojů 7
7. N á b o j O Strý p r ů b o jn ý P (hmotnost 74 g) je určen především k ostřelování

pancéřovaných pozemních cílů, zejména lehkých a středních tanků, u kterých
tloušťka cementovaných nehomologovaných plechů nepřesahuje 28 mm. Plášť
je tombakový (80 % Cu + 20 % Zn), kalené jádro z wolframové oceli je vhodně

popuštěné, aby při průchodu pancířem odolalo namáhání. Při kolmém dopadu
střely na 20mm pancíř z vysoce kvalitní cementované oceli činí například při
vzdálenosti 500 m dopadová rychlost 697 ms_1a energie cca 18 000 J.
K průbojnosti přispívá speciální vložka mezi jádrem a pláštěm střely. Při šik
mém dopadu střely průbojnost přirozeně klesá v závislosti na tangentě dopado-
vého úhlu, tedy sklonu desky.
Razance střely je značná. Na 500 m činí převýšení dráhy asi 40 cm, na 700 m
100 cm, na 1 000 m asi 240 cm. Maximální dostřel je cca 6 800 m, svislý dostřel
asi 5 200 m.
2. Náboj ostrý průbojný výbušný PV (hmotnost 68 g) slouží ke střelbě na

lehce pancéřované cíle pozemní i vzdušné. Jeho destrukční účinky za pancířem,
zejména slabším, tj. 6 až 16 mm, jsou mnohem větší než u náboje P. Průbojná
výbušná střela má dnový zapalovač s takovým zpožděním, aby exploze nastala
bezprostředně za pancířem. Střela je naplněna trhavinou a má rozbušku se
zpožďovačem. Tělo střely je z wolframové oceli, vhodně kalené a popuštěné,
vodicí obroučky z elektrolytické mědi jsou zalisovány do vroubkovaných rybin
na těle střely. Při kolmém dopadu prostřelí střela 20mm pancíř ve vzdálenosti
400 m. Dopadová rychlost přitom dosahuje 710 ms_1, energie necelých 18 000 J.
Razance střely je stejná jako střely P, maximální dostřel činí 5 500 m, vertikální
4 700 m.
3. Náboj OStrý výbušný V (hmotnost 68 g) je určen k ostřelování lehkých krytů,

kulometných hnízd a znepokojování nepřítele. Má polocitlivý hlavový zapalovač,
umístěný ve špičce střely tak, aby nebyla jeho funkce na závadu dobrému
balistickému tvaru střely. Zapalovač je mosazný, se špičkou opatřenou třemi
postranními otvory. Ty slouží jednak k jejímu zeslabení, jednak jimi vniká materiál
cíle do zapalovače a tím ho iniciuje. Zapalovač využívá principu odstředivé síly
zajišťujících kuliček. Tělo střely s trhavinou je ze speciálního tříštivého materiálu,
balistická identita střely se střelou P je téměř úplná. Razance, dráhy a balistická
data střely jsou téměř shodné se střelou PV.4
4 . Náboj OStrý protiletadlový PL (hmotnost 64 g). Střely proti letadlům

vyžadují vysoce citlivý zapalovač, trasír (stopovku) vyznačující dráhu střely
a automatickou destrukci. Zapalovač je mosazný, opatřený membránou a zajištěný
odstředivými kuličkami, které ho odjistí teprve tehdy, když střela opustí hlaveň.
224 C - N áboje pro ku lo m e ty ZB

Stopovka označuje červeně dráhu střely až do vzdálenosti 1 500 m a zahořuje
asi 100 m od ústí hlavně. Automatická destrukce je založena na pyrotechnickém
principu. Po dohoření stopovky nastává autodestrukce zhruba ve vzdálenosti
2 400 m. Na 1 000 m činí průměr vstupního otvoru v plátěném křídle asi 10-12 cm,
je-li zasaženo jen plátno. Při zasažení výztuhy je otvor mnohem větší. Ve vzdálenosti
1 500 m vzniká na vstupní straně téhož křídla otvor o průměru asi 14-46 cm. Na
1 mm silném feralovém plechu se vytvoří v 1 000 m při explozi na vstupní straně
otvor o průměru asi 20-25 cm, v 1 500 m otvor o průměru 30-35 cm. Při tloušťce
křídla asi 30 cm je ve vzdálenosti 1 000 m průměr rozptylu střepin na výstupní
straně asi 150 cm.
5. Náboj náhradní svítící NS (hmotnost 64 g) slouží pro účely PL střelby,

střelby rozptylu a střelby funkční. Střela odpovídá polohou těžiště i vnějším
tvarem a délkou stopovky střele PL, se kterou je balisticky úplně identická. Tělo
je vytvořeno z jednoho kusu a má otvor pro červeně svítící stopovku. Minimální
dálka trasování činí asi 1 500 m.
6. Náboj cvičný (hmotnost 49 g) je určen pro účely manévrovací a funkční.

Střela má plášť z impregnovaného papíru a je naplněna směsí klejtu (oxidu
olovnatého Pb02) a olověných pilin. Po opuštění hlavně se roztrhne. Střílí se ze
stejné hlavně jako střely ostré.
Zajímavé je, že se opět nikde (ani ve zmíněném návodu) nejen nemluví o nábojnici
tohoto náboje, ale dokonce se nikde neuvádí ani její délka. Podle specialistů na
náboje středních ráží se ale jedná o náboj 15 x 104 mm. Náboj se údajně vyráběl -
díky exportu zbraní - kromě Československa také v Jugoslávii a ve Velké Britá
nii, Německo užívalo po anexi ČSR náboje čs. výroby. Pro export údajně vyráběla
náboj také francouzská firma Manurhin.
M M —
průměr střely 16,22 mm
průměr krčku nábojnice 16,89 mm
průměr dna nábojnice 24,84 mm
průměr základny nábojnice 24,86 mm
délka nábojnice 104,4 mm

pokračování
Technická data náboje 15 x 104 mm
hmotnost náboje 165 g
hmotnost střely ostrého náboje

74 g
průbojného (g)
v0..........._ _ _ _ _ 900 m s4
Š p ič a t á s t ř e la n á b o je (u s tře l s e z a p a lo v a č e m m á h r o t s t ř e ly p lo š k u ) m á v ú s t í n á b o jn ic e
d v a v o d ic í n á k r u ž k y ; b e z o k r a jo v á la h v ic o v á n á b o jn ic e s k r č k e m a d r á ž k o u j e z m o s a z i
n e b o la k o v a n é o c e li.
■ Č e sk é v a ria n ty (H u on )
• náboj ostrý - černěná střela,

• náboj průbojný - černá spára kolem zápalky,
• náboj redukovaný - modrá střela,
• náboj výbušný - černěná střela s mosazným zapalovačem
• náboj cvičný (slepý) - šedá lepenka nebo přírodní dřevo.
■ B ritsk é v a ria n ty (H u o n )
• náboj ostrý Mk IZ - spára zápalky černá nebo purpurová,

• náboj trasovací G IZ - spára červená,
• náboj průbojný W IZ - spára zelená,
• náboj průbojný-trasovací - WG IZ - spára zelená,
• náboj zkušební Q I - spára žlutá,
• náboj školní - chromém plátovaná nábojnice s prolisy,
• červená zápalka,
• náboj školní - černěná nábojnice i střela.
Technická data britského náboje 15x104 BĚSA

(Synonyma: 15 x 105 BĚSA, 15 x 104 British Běsa M. 38 Mk.I, 15 mm vz. 38, 15 mm
M. 1938)
• střela: průměr G1 = 14,96 mm, délka 57,5 mm, hmotnost cca 60,63 g, mosazná
s kaleným ocelovým jádrem, 4 vodicí nákružky vysoustružené přímo v mosazi
střely, v0 = 880 ms4,
• nábojnice: délka L3 = 103,7 mm, hmotnost 90 g, mosazná, zápalka 8 mm Berdan,
• prach: nitrocelulozový trubičkový s rozměry zrna 2 x 0,9/3,5 mm, hmotnost
26,5 g, na povrchu grafitovaný.
226 C - Náboje pro k u lo m e ty ZB

Celková hmotnost náboje činí 177,13 g, průbojnost pancíře na 100 m se udává
28 mm, na 300 m pak 18 mm.
Německé varianty (Huon)

Němci používali nejen originální náboje české výroby, ale také „reworkeď1náboj
nice se střelou náboje MG 151. Později byla nábojnice zkrácena ze 104 na 101 mm
při zachování celkové délky náboje. Náboje se užívaly pro kulomety ZB-60 a BĚSA
15 mm Mk I.
Kulomety ZB-60 a BĚSA ráže 15 mm se sice využívaly pro pozemní PL obranu
a jako výzbroj vozidel, nikoli ale jako palubní zbraň letadel.
Náboj 20 x 80 RB Oerlikon
(Synonyma: 20 x 80,4 mm, 20 x 81 MG FF)
Náboj vznikl ve Švýcarsku kolem roku 1920. Předlohou mu byly náboje 20 * 70 mm

pro kulomet Reinholda Beckera (RB). Později se vyvíjely ještě výkonnější náboje
s větší úsťovou rychlostí střely pro švýcarské letecké a PL kulomety Seemag
a Oerlikon 20 x 72 RB, 20 x 100 RB, 20 x no RB, a to pozorovatelské, které zamě
řoval ručně střelec (AF a AL), i pevně vestavěné do draku letadla (FF, FFL, FFM
a FFS; FF - Fliigel Fest - letecký pevný). Oerlikon S střílel nábojem 20 x HO RB
sníženou kadencí.
V Německu se už před válkou vyráběla modifikace kulometu Oerlikon s názvem
MG FF, který střílel právě nábojem 20 x 80 RB. Jeho pozdější verze FFM se zmen
šeným zpětným rázem byla určena pro tzv. „minovou11střelu s větší náplní trha
viny a větším účinkem. Za druhé světové války patřily tyto velkorážové kulomety
k obvyklé výzbroji celé řady typů německých letadel a jejich vývoj pokračoval i po
válce. Kulomety zakoupila nebo licenčně vyráběla celá řada zemí, například Fran
cie, Velká Británie, Japonsko a Polsko, ale i ČSR. A firma Oerlikon ovšem dodávala
kupujícícm nejen zbraně, ale i širokou škálu bojových i výcvikových nábojů.
Technická data náboje 20 x 80 RB Oerliko

ráže 20 m m
průměr střely 20,85 m m
pokračování
IX. Náboje velkorážové 22 7

pokračování
Technická data náboje 20 x 80 RB Oerlikon
délka náboje 145 m m
horní průměr nábojnice 2 0 ,8 8 m m
dolní průměr nábojnice nad drážkou 2 2 ,0 5 m m
průměr drážky 1 6 ,0 2 m m
průměr základy nábojnice 1 8 ,9 0 m m
hmotnost náboje 1 8 3 g (s m o s a z n o u n á b o jn ic í)
hmotnost prachové náplně 1 3 ,3 g (p r a c h N z .B I.P .)
v0 5 8 5 m s _1 (n á b o j z á p a ln ý o k a m ž it ý
s a u t o d e s t r u k c í)
Střely a granáty se aplikovaly již osvědčené „německé" (vysvětlení uvozovek

viz dále u náboje 30><211 mm). Sbírky sběratelů nábojů dnes nabízejí celkem
8 variant tohoto náboje z válečné výroby let 1940 až 1941. Náboj vyráběly německé
závody Hugo Schneider, HASAG a Polte, vsetínská munička je měla v sortimentu
v roce 1941. Náboje Oerlikon lze snadno rozpoznat podle výrazně menšího prů
měru základny (obruby) nábojnice pod drážkou, než je vlastní dnová část dutého
prostoru nábojnice.
► Náboj 2 0 x 8 2 mm
Náboj 20 x 82 mm pro MG 151/20 mm byl nástupcem nedostatečně výkonného
náboje 15 x 96 mm Mauser pro MG 151/15. Nový kanón, přerážovaný na ráži 20 mm
pro náboj 20x82 mm vážil 42,0 kg a měl kadenci 720 ran/min. Montoval se do
řady německých letadel, například Bf-109, Fw-190, Bf-110, Fw-200, Ar-234, BV-138,
C-335, Ta-152, Ta-154, He-162, He-219, Ju-188 a několika dalších a méně známých
typů letadel. Po válce byla zbraň zavedena také v dalších zemích, mj. ve Švýcarsku
a Francii, protože továrna Mauser byla ve francouzské okupační zóně. Během
2. světové války se údajně testovalo na 40 typů střel (např. průbojné, trhavé, tříš-
tivé, zápalné školní a řada dalších), z nichž ale většina skončila jako prototypy.
Nábojnice byly mosazné nebo ocelové lakované, tělo střely ocelové.
Náboj se údajně používá dodnes v některých modelech tanků a vrtulníků.

ráže 20 m m
délka náboje 1 4 5 ,8 2 m m
průměr dnové části nábojnice 2 5 ,5 m m
průměr základny nábojnice 2 5 ,8 m m
hmotnost náboje 2 0 5 g ( z á p a ln ý o k a m ž it ý b e z
a u to d e s tru k c e )
hmotnost zápalné náplně 117 g
hmotnost prachové nplně 17,8 g (p r a c h N z .R .P .)
► Náboj ráže 20 mm pro pokusné

kulomety ZB
Jednalo se o velkorážový náboj pro první kulomet, se kterým vstoupila brněn
ská Zbrojovka na toto dosud „pole nezorané“. V roce 1927 pro něj zadala vojenská
správa tato data: hmotnost střely cca 150 g, v0 = 850 m s1, tlak v hlavni 313,92 MPa
(3 200 kgcrrr2). Následovalo hledání vhodného prachu, který by při délce hlavně
1 300 mm zajistil potřebný výkon. Tlakoměrná puška byla připravena asi v únoru
1928, načež se začalo s balistickými zkouškami střelbou. Dobové prameny uvádějí, že
„vyřešením výbušné munice byly pověřeny asi v srpnu 1929 Škodovy závody v Plzni“.
«
Prameny také uvádějí, že „zkoušky probíhaly až do září 1929,
kdy došlo během střelby v Medlánkách k destrukci neúplně
zavřeného pouzdra závěru, takže kulomet byl pro další
zkoušky neupotřebitelný“.
ta
Přestože všechny nalezené škodovácké výkresy střel a granátů ráže 20 mm

i zapalovačů k nim nesou datum vzniku 1935 až 1936, vypracovala zřejmě Ško
dovka tuto munici už mnohem dříve. Svědčí o tom jednak dohoda o rozdělení
výrobního programu z 23. září 1929, podle které - jak už bylo uvedeno dříve -
„nebude Čs. Zbrojovka, a. s. v Brně, vyrábět... střelivo... počínaje ráží 15 mm,

inklusive vinutých nábojnic, avšak exklusive tažených nábojnic mosazných11,
hlavně ale dohoda z 13.1. 1932, ve které se praví, že „Škodovka se začne zabývat
konstrukcí granátků ráže 14,5 mm analogických granátkům ráže 20 mm
Osobně se proto domnívám, že Škodovka vyvíjela potřebnou munici a zapalo
vače ráže 20 mm už ve druhé polovině roku 1929, ale výkresově výrobky legalizo
vala až ve zmíněném roce 1936, (možná už jako střely pro zavedený čs. kulomet
vz. 36 Oerlikon, viz dále).
Bohužel jsem ale opět nikde nenašel žádnou zmínku o použitých nábojni
cích. Ty mohly být například experimentální 20 x 120 mm Roth, čemuž by odpo
vídaly i příslušné průměry: průměr zesílené přední části střel a granátů činí
19,56-0,05 mm, průměr ústí nábojnice 19,5 mm (v zadní části vede a těsní střelu ve
vývrtu měděná vodicí obroučka).
V roce 1928 totiž získala brněnská Zbrojovka majoritní podíl
[ muničky Georg Roth v Bratislavě (1921 až 1928); munička

pak dostala novou správu a název Čs. muniční a kovodělné
závody, a. s. Bratislava.
Stejně tak by ovšem mohla munice potřebná pro 20mm brněnský kulomet
pocházet od kulometu Seemag (původně Becker, později Oerlikon, viz dále) stejné
ráže, který se u nás zkoušel někdy od roku 1925 až do roku 1928 (a pak s přestáv
kami i dál) a k němuž byla munice vyřešená. Podle výsledků zkoušek však zbraně
ani munice Seemag nedosáhly požadované průbojnosti. Proto se mi zdá být
nelogické, že by konstruktéři sáhli právě po této nedostatečně výkonné munici
a nesnažili se ji výkonově překonat.
:§i
Tzv. „2 cm kanón Becker“ byl v omezené míře nasazen do

bojů od roku 1917. Konstrukci pak koupila švýcarská firma
Seebach-Maschinenbau A. G. poblíž Zurichu, která se ho
snažila několik let bezúspěšně prodávat pod označením
Seemag (Semag), aby nakonec skončila v konkurzu. V roce
1924 koupila patent firma Maschinenfabrik Oerlikon, sídlící
nedaleko Seebachu. Ta současně zaměstnala i techniky, kteří
zbraň stavěli, a během příštích 15 let dodala asi 500 kulometů
Oerlikon do cca 15 zemí. Původní kanón Becker užíval náboje
20 x 70 mm, firma Oerlikon ale vyvinula pro svůj kulomet FF
23 0 C - Náboje pro kulomety ZB

(FFM) zlepšenou leteckou i PL munici nejdříve 20 * 71 mm,
L pak 20 x 80,4 mm (20 x 80 RB), které sehrály důležitou roli
ještě během 2. světové války. A délka nábojnice rostla dál.
Ve sbírkách Prototypy Brno (dříve vývojového závodu VII Zbrojovky Na Cejlu)

se našel mj. ještě další možný adept na hledaný náboj - experimentální náboj
20 mm Oerlikon s délkou nábojnice 100 mm, jehož mosazná nábojnice postrádá
jakékoliv značení, mosazná, poměděná plochá zápalka o průměru 8 mm ale
nese nápis 32 11-25. Zdá se tedy, že by se mohlo jednat o datum pokusné výroby
25. 11. 1932. Střela je zřejmě průbojná, s ocelovým nebarveným tělem se špičkou
a s měděnou vodicí obroučkou nad krčkem nábojnice.
Po roce 1935 už údajně užívaly letecké i PL kulomety Oerli

[ kon S dokonce náboj 20*110 mm, ale ani to nebyl konec: už
před válkou se vyráběly a během války pochopitelně užívaly
náboje 20*138 Solothurn (2 cm Flak) pro PL obranu. Tyto
náboje pak zavedla do výzbroje i naše armáda.
Zkoušky munice probíhaly až do konce roku 1930 a během tohoto období se

ve Škodovce řešila „také výbušná citlivá munice nárazová, která ale nevyhověla
co do precise“.
► Náboj 20 x 138 mm Solothurn

Náboj s označením 20 * 138 Solothurn zkonstruovala počátkem 30. let německá
firma Rheinmetall-Borsig pro svoje PL velkorážové kulomety. Výrobu náboje
i zbraní zavedla její podřízená firma WafFenfabrik Solothurn ve švýcarském Solo-
thurnu. Náboj se dočkal největšího rozšíření v Německu pro PL kulomety ozna
čené 2 cm Flak M. 1930 a M. 1938 (Flak - Flieger-Abwehr-Kanone). Tyto zbraně
zavedly také armády Švýcarska, Itálie, Švédská, Finska, Řecka, Jugoslávie a snad
i dalších zemí, v zemích bývalé Jogoslávie a v Itálii se údajně vyrábějí a používají
dodnes. Existuje proto bohatá paleta střel a granátů, jejichž hmotnost se pohy
buje podle konfigurace mezi 116 g a 147 g. Úsťová rychlost činí u standardní labo-
race 900 ms_1, úsťová energie nemalých 59 300 J.

Československá armáda v poválečném období zpočátku po krátkou dobu
používala kulomety německé provenience, označené vz. 30N a vz. 38N, a zásoby
německé munice, munice se ale už také údajně vyráběla z německých kompo
nentů.
V souvislosti se zavedením švýcarského kulometu Oerlikon (pod označe
ním 20 mm kulomet vz. 36) do výzbroje čs. armády koupilo MNO nejen licenci
na výrobu zbraně, ale také licenci na výrobu munice. Podklady předalo v polo
vině roku 1937 muničkám Sellier & Bellot a Vsetín. Oběma firmám se podařilo
ještě v roce 1937 připravit a v lednu 1938 zahájit velkosériovou výrobu náboje
20 x 138 mm Solothurn pod označením 20mm náboj vz. 35. Na mechanické výrobě
střel a nábojnic se mozaikově podílely ještě čtyři další firmy, laboraci ale prová
děly pouze závody ve Vlašimi a Vsetíně. Potřebné výše výroby podle požadavků
hlavního štábu armády - 40 000 kusů nábojů za 24 hodin - bylo údajně dosaženo
už koncem roku 1938.
Nábojnice se tvarem i rozměry shoduje s německými výrobky. Původně byla
mosazná, od 60. let je ocelová, pozinkovaná a na povrchu ještě fosfátovaná. Náboj
nice nesou ve dnovém značení kód aym muničky Považské strojírny, n. p. v Považ-
ské Bystrici.
Střely a granáty ráže 20 mm vyvinula už v meziválečném období - a zřejmě
také vyráběla - plzeňská Škodovka (Podnikový archiv Škoda, dnes SOA Nepo
muk) archivuje už výše zmíněné modráky výkresů z let 1935 až 1936. Podle nich se
jednalo o tento sortiment střel, granátů a zapalovačů:
• střela 20 mm P. P. (protipancéřová, plné jádro s pláštěm, hmotnost 139 g),
• granát 20 mm P. V. (pancéřový-výbušný, s dnovým zapalovačem se zpožděním,
vyráběný včetně zapalovače, celková hmotnost granátu 136 g),
• granát P. L. (proti letadlům, s citlivým nárazovým zapalovačem a trasírem -
stopovkou, autodestrukční, hmotnost granátu 126 g),
• granát V (výbušný, s citlivým nárazovým zapalovačem, hmotnost 126 g).
Zajímavé je konstrukční řešení jednotlivých nábojů ráže 20 mm, které podrobně
rozebírá V. Švejk takto:
„Střely ocelové, vpředu nákružek, vzadu měděná obroučka. Tvar přibližně vál
cový, vpředu špička (střely se zapalovačem mají malou plošku). Mosazná náboj
nice, složená z delší kónické části a krčku s kuželovým přechodem, rozdíl prů
měrů malý. Dole má drážku s okrajem menšího průměru, než je průměr nábojnice.
Náboje plněny destičkovým bezdýmným prachem (cca 30 g).
Jednotlivé druhy se liší střelou a velikostí náplně:

1. náboj tříštivý (účinnost je dána množstvím a velikostí střepin,
2. trhavý (uvnitř s trhavou náplní, bez trasovací slože a autodestrukce; zapalovač
se zpožděním, fungující tlakem plynů zevnitř),
3. průbojný (ocelové tělo s tlustou stěnou, jen malá trhavá náplň, na dně zápalka
s rozbuškou, zapalování se zpožděním),
4. náhradní (k výcvikovým účelům a pro balistické střelby, místo náplně indife
rentní látka, např. asfalt),
5. funkční (pro funkční zkoušky funkcí kulometu střelbou, střela plná válcová,
vpředu zaoblená, levná),
6. cvičný (na bázi těžké střely, odpovídající hmotnosti ostré střely, plášť z lepenky,
uvnitř směs klej tu a olověných pilin),
7. zápalný (citlivý nárazový zapalovač, kromě trhavé náplně uvnitř ještě pouzdro
s bílým fosforem),
8. trasovací (tělo podobné tělu střely náhradní, vývrt vyplněn trasovací složí, při
nabíjení se střídají s jinými náboji.“
Náboj 1 byl původně náboj PL proti letadlům - explozivní, tedy výbušný tříštivý
nebo trhavý, s okamžitou explozí, citlivým zapalovačem, trasírem a autodestrukcí.
K doplnění ještě základní technická data 20mm kulometu

Oerlikon vz. 36: délka hlavně 1 400 mm, hmotnost 62 +234 kg,
chlazení vzduchem, kadence 280/120 výstřelů za min, úsťová
rychlost střely v0=830 m s n á b o j e průbojné o hmotnosti
129 g, výbušné 129 g, proti letadlům 130 g, náhradní 124 g.
Technická data náboje 20-PSv 38 (PSv -- průbojný-svítící)

ráže 20 m m
délka náboje 1 9 5 ,3 m m
délka nábojnice 1 3 8 ,0 m m
průměr střely 1 9 ,9 m m
průměr vodicí obroučky 2 0 ,8 m m
průměr nábojnice nad dosedacím 2 6 ,6 m m

nákružkem
průměr dosedacího nákružku 2 8 ,3 m m
průměr drážky 2 2 ,7 m m
šířka drážky 2 ,5 m m
pokračování —>

Technická data náboje 20-PSv 38 (PSv - průbojný-svítící)
průměr základny 2 6 ,8 m m
maximální dostřel 5 500 m
v0 c c a 9 0 0 m s -1
K u lo m e t p r a c o v a l t a k é ja k o č t y ř k u lo m e t v z . 3 8 N , z a t ím c o k u lo m e t 1 5 1 / 2 0
ja k o k u lo m e t n é t r o jč e . O b ě z b r a n ě n e c h y b ě jí v e s b ír k á c h V H Ú P ra h a .
► Náboj 30x211 mm
(Synonyma: 30 mm vz. 53, 30 * 211 vz. 53/59, 30 mm Czech 53/59, 30 x 210,
30 x 211, 30 mm Br 303, 30 mm Br 303 St, 30 mm Br 303 SE)
Náboj 30 x 211 mm pro kanóny Br 303 byl - jak už bylo řečeno - vyvinut v závodě VII
brněnské Zbrojovky Na Cejlu, jméno konstruktéra je ale nejisté: jeden pramen
zmiňuje Josefa Kouckého, jiný uvádí Ing. Aloise Farlíka a vsetínského Ing. Otakara
Sohnela (což mi připadá pravděpodobnější), opět jiný zase Ing. Farlíka a M. Rol-
číka. Další z pramenů udává, že se - podle firemních záznamů Zbrojovky - vyro
bilo v roce 1944 v závodě II v Považské Bystrici pro tyto kanóny (které se nakonec
v plánovaných počtech vyrobit nepodařilo) docela neuvěřitelných 651 000 kusů
ocelových, fosfátovaných, hnědě lakovaných a kódem dou značených nábojnic,
a že v závodě III ve Vsetíně se pro 303 Br laborovalo 112 000 kusů těchto nábojů.
Střely-granáty byly „německého" původu, užívané německou armádou, letectvem
i námořnictvem. „Německého" v uvozovkách proto, že celá řada druhů střel ráže
20 mm a 30 mm se prokazatelně vyráběla v muničce v Holýšově nedaleko Plzně,
v Metallwerke Holleischen GmbH - MWH, Kovodělných závodech Holýšov. Lite
ratura mj. udává, že náboje byly laborovány také německou „minovou" střelou
s vysokou náplní trhaviny, která měla „vynikající destruktivní účinek na letadla".
Holýšovská munička vyráběla pro kulomety MG 151/20

20mm střely zápalné (2 druhy), trhavé střely s autodestrukcí
(obávané střely minové M a tři druhy střel MX), střely trhavé
cvičné a střely náhradní, pro kanóny Mk 101, Mk 103 El
a Mk 108 El pak 30mm střely trhavé bez autodestrukce,
trhavé-zápalné střely s autodestrukcí (3 druhy), trhavé
střely cvičné bez autodestrukce a se stopovkou svítící nebo

blikající, trhavé střely s autodestrukcí (3 druhy) a trhavé
střely cvičné - dva druhy s autodestrukcí a jeden druh bez
ní. Celkem to tedy činí 7 různých druhů střel ráže 20 mm
I a 12 různých druhů střel ráže 30 mm. Zajímavé je, že se tu
vyráběly nejen mechanické díly střel a zapalovačů, ale mísily
se tu také potřebné slože a prováděla se i konečná laborace
í zápalek, zapalovačů i střel samotných.
Ve sbírkách dnes existuje celkem 8 různých variant tohoto náboje, všechny

však už vyrobily Považské strojírny, n. p ., Považská Bystrica v letech 1956 až 1981.

ráže 30 m m
průměr střely 2 9 ,0 m m
průměr vodicí obroučky 3 1 ,0 + 0 ,2 m m
průměr krčku nábojnice 3 1 ,0 m m
průměr rozšíření nábojnice pod krčkem 4 5 ,0 m m
průměr dnové části nábojnice 4 7 ,7 8 - 0 ,2 m m
průměr drážky 3 9 ,5 m m
průměr základny - obruby nábojnice 4 7 ,5 m m
délka nábojnice 2 1 1 ,0 - 0 , 5 m m

Z AVER
Mladé československé zbrojovky získaly po roce 1918 svými progresivními vý
robky velmi rychle významné pozice na světových trzích. Zatímco v roce 1921
činil čs. zbrojní vývoz jen zhruba 0,6 milionu USD, v roce 1930 už dosáhl hodnoty
5,3 milionu a po roce 1935 už dokonce výše 10,5 milionu USD. Během celého mezi
válečného období patřilo Československo do první desítky světových vývozců,
a v roce 1934 a 1935 mezi nimi dokonce obsadilo 1. místo podílem 21,1 %, resp.
24,5 % světového zbrojního vývozu.
Největším vývozcem pěchotních zbraní byla právě Československá Zbrojov
ka, a. s. v Brně. Jen v období od roku 1930 do roku 1939 (do počátku okupace) vyvezla
zbraně a střelivo v hodnotě 1,5 miliardy Kč. V letech 1936 až 1939 dosahovaly objed
návky zboží hodnoty 1 940 milionů Kč. Hlavní podíl patřil lehkým kulometům
(53 %), menší pak puškám (vesměs opakovačkám) - 21 %, puškovému střelivu -16 %
a těžkým kulometům - 6 %. U velkorážových kulometů byl podíl zanedbatelný, pro
tože se v nabídce objevily až těsně v předvečer války. Dosaženým obratům odpovídá
i počet zemí vývozu: u lehkých kulometů 19, u pěchotního střeliva 17, u pušek 15,
u těžkých kulometů 5 a u samonabíjecích pušek a velkorážových kulometů po dvou.
Exportní úspěchy pochopitelně podmiňovala původnost konstrukcí, které tak
nebyly omezovány licenčními či patentovými právy zahraničních konkurentů.
Čs. zbrojovky naopak využívaly svých patentů, aby si zajistily úspěchy v exportu.
Právě při exportu totiž procházela konstrukční vyspělost nabízených výrobků
nejnáročnější zkouškou. Výsledky testů pečlivě sledovali nejen konstruktéři kon
kurenčních zbrojovek, ale vyhodnocovala je také armáda. Ta sice nepřejímala ani
technický vývoj, ani konstrukční práce (které byly zásadně věcí výrobců), tyto
práce ale (pochopitelně především ve svém zájmu prostřednictvím VTÚ a později
VTLÚ) ovlivňovala. Technický ústav plnil úkoly studijní, zkušební a u prototypů
také přejímací, jeho nejdůležitější úlohou ale bylo stanovení technických poža
davků (tedy požadavků armády). Vlastní kontrolní a přejímací činnost armády
u jednotlivých výrobců vykonávaly speciální vojenské orgány, nazývané od roku
1922 Zbrojně-technickými úřady a podřízené MNO.
Pro civilní zbraně a střelivo žádná podobná společná odborná

[ instituce nevznikla, a proto byla tím závažnější funkce
úředních zkušeben zbraní a střeliva v Praze a ve Vejprtech,
založených v roce 1891.

Vraťme se ale ke „konstrukční původnosti11výrobků.
Jedno okřídlené rčení praví: „Patenty jsou k tomu, aby bylo co obcházet.1' A je
to skutečně tak. Základem je samozřejmě nutnost existující patenty znát, aby
se mohlo z jejich základu vyjít a vymýšlet jako nadstavbu odlišnosti a vylepšení,
která ve výsledku posouvají pokrok kupředu.
Podle O. Fraňka vlastnila Zbrojovka k 15. březnu 1939 na

[ 690 patentů a vynálezů (kompletní dokumentace padla do
rukou Němců) a v letech 1943 až 1944 jí bylo uděleno dalších
102 patentů tuzemských a 168 patentů zahraničních.
O tom, že bratři Holkové patenty týkající se předmětů jejich zájmu pečlivě

studovali, svědčí například sbírky patentů v pozůstalostech Václava a Emanu
ela Holka. Světovou odbornou literaturu, jak se zdá, sledoval jejich třetí bratr
Ing. František Holek, který pak oběma své poznatky zprostředkovával. A tak
vlastně fungovala spolupráce této legendární zbraňařské trojice.
U Václava Holka se navíc spojily obě jeho velké přednosti: byl nejen plný
nových nápadů (přičemž měl schopnost hodnotit existující a navrhovat nová,
lepší konstrukční řešení), ale navíc také uměl, jako schopný puškař, své návrhy
realizovat přímo „v železe". Sám vlastně nebyl žádný konstruktér - člověk od
rýsovacího prkna (o čemž ostatně svědčí některé jeho zachované a jen velmi
neumělé náčrtky); jeho styl konstruování vycházel především z velkého citu
pro podstatu automatických zbraní a pro materiál. Traduje se, že své nápady
zadával přímo řemeslníkům pomocí náčrtků malovaných křídou na připrave
nou tabulku (nebo také přímo na zem), aby pak dotvářel hotový výrobek expe
rimentálně, střeleckými zkouškami. Však také byla v té době teorie automa
tických zbraní ještě v plenkách a teoretické výpočty zahrnovaly jen základní
výpočet vnitřní a vnější balistiky, pevnostní výpočty hlavně a výpočty pružin.
Tyto výpočty vypracovávali pro V. Holka především M. Rolčík a později i Vác
lavův bratr František. Genialita Václava Holka spočívá proto především v tom,
že pouhým tvůrčím citem, experimentováním a bez zevrubné znalosti teorie,
vytvořil kulomety představující světovou špičku nejen ve své době, ale srov
natelné ještě dnes s řadou konstrukcí moderních. Přitom bychom ale neměli
opomíjet ani plodnou spolupráci obou jeho bratrů, Emanuela a Františka,
ostatně vyčíslenou procentními podíly na finančním výtěžku ze společných
konstrukcí.
Závěr 237
Na konstrukčních pracích a na tvorbě výrobní dokumentace se pochopitelně
osobně podílela ještě celá dlouhá řada dalších pracovníků, některých později
také velmi zvučných jmen. Závěrečných prací na kulometu ZB 26 a přípravě séri
ové výroby se například zúčastnil František Koucký, jeho bratr Josef zase vyře
šil funkční princip automatického zásobování PL samočinných zbraní při velké
kadenci střelby, později užívaný v celém světě. Další jména uvádí tzv. odměnový
fond, který zřídila Čs. Zbrojovka, a. s. v Brně, podle Baťova vzoru, když se pokou
šela od roku 1933 pokusné práce na zbraních urychlit. Z tohoto fondu pak byly
vypláceny odměny za iniciativní konstrukční náměty a řešení. Poprvé byly údajně
z tohoto fondu vyplaceny odměny „za konstrukční práce na lehkém a hrubém
kulometu" (například Leopold Jašek dostal 4 000 Kč, Leopold Jestřábek 3 000 Kč
a Josef Dobřemysl 1 000 Kč).
Podle patentního zákona byl podnik rovněž povinen vyplácet svým zaměstnan
cům přiměřené odměny za jejich patenty a vynálezy, podávané ovšem k patento
vání - podle patentového regulativu - firmou. Nároky vynálezců se řešily buď for
mou jednorázové odměny, nebo licenčními poplatky, které se pohybovaly od 0,5 %
do 2 % prodejní ceny výrobku. A tak například dostal už výše jmenovaný Josef
Dobřemysl za spolupráci na konstrukci velkého a hrubého kulometu počátkem
roku 1939 jednorázovou odměnu 150 000 Kč, Jan Ondříček, spoluautor plničky,
70 000 Kč atd. Mezi vynálezci a zlepšovateli a firmou byly například do roku 1938
uzavřeny tyto další „licenční dohody" (už o nich byla ostatně zmínka výše):
• Václav Holek - licenční dohoda z roku 1936 na lehký, těžký a hrubý kulomet
s příslušenstvím,
• Ing. František Holek - licenční dohoda z roku 1939 na podstavce všeho druhu,
kulomety všeho druhu, PT zbraně a kulometné lafety,
• Emanuel Holek - licenční dohoda z roku 1928 na automatickou pušku,
• Miloslav Rolčík - licenční dohoda z roku 1936 na zaměřovač a lafetu pro
PL kulomet,
• Leopold Jestřábek - licenční dohoda z roku 1936 na mechanický letecký kulo
met (ZB-80, pozn. autora),
• Josef Tichý - licenční dohoda z roku 1936 na PL zaměřovače,
• Leopold Jašek, Josef Dobřemysl, Ing. Albín Cink, Ing. Konstantin Chrást a Petr
Vítek na opevňovací zařízení (lafety pro stálá opevnění, pozn. aut.),
• Josef Koucký - licenční dohoda z roku 1939 na automatickou pušku atd.
Jak je vidět, obchody se hýbaly, a firma se proto všemožně snažila maximálně
urychlit vývojové i konstrukční práce, aby nepřicházela o slibné zakázky. A o tom,

že se práce skutečně dařila, svědčí mj. třeba bilance zbrojní výroby Čs. Zbro
jovky, a. s., v letech 1920 až 1938. Za těchto 18 let totiž Zbrojovka vyrobila (a také
prodala):
• 1 628 462 pušek (opravila dalších 205 467 kusů),
• 121521 lehkých kulometů,
• 7 788 těžkých kulometů,
• 20 000 pistolí,
• 4 357 různých opevňovacích zařízení.
Z Čs. Zbrojovky pochází také veškerá kulometná výzbroj všech

čs. tanků. Tančík vz. 33 byl vyzbrojen lehkým kulometem
ZB 26, u lehkých tanků vz. 34 a vz. 35 tvořily výzbroj těžké
kulomety vz. 35, resp. vz. 37. Brno také dodávalo kulomety
pro část exportovaných tanků vyráběných ČKD Praha
a akciovou společností, dříve Škodovými závody v Plzni.
A na těchto vynikajících úspěších čs. zbrojní výroby a exportu se podílel - až na

nepříliš podstatné výjimky uvedené v oddílu knihy B/ KULOMETY ZB OSTATNÍ,
velmi významnou měrou triumvirát bratrů Holků.
Čest jejich památce. A pochopitelně čest památce také ostatních na zbrojních
projektech zúčastněných vývojářů, konstruktérů, technologů i pracovníků výrob
ního plánování a vlastní výroby.
Pokud by snad chtěl zvídavý čtenář získat bližší informace o životních peri
petiích nejen všech tří Holků, ale také M. Rolčíka, prof. A. Farlíka a celé řady
dalších „lidí od zbraní14, nalezne je v mých starších knížkách Slavní českosloven
ští zbraňaři (Mladá fronta 2013) a Zbraně JAWA (Mladá fronta 2016). A pokud
by snad dokonce toužil dovědět se, jak pracují mechanismy mnoha dalších plně
automatických i samonabíjecích střeleckých zbraní a kulometů (nejen kulometů
ZB), doporučuji mu knížku Systémy automatických zbraní (Naše vojsko 2015).
Přeji příjemnou zábavu.
Ing. Jiří Fencl, leden 2017
Závěr 239
PRAMENY
KNIHY
Bishop, Ch.: Příruční encyklopedie pěchotních střelných zbraní. Jota Military, Brno 1998.
Bolotin, D. N.: Soviet Small-Arms and Ammunition. Finish Arms Museum Foundation,
Hyvinkáá 1995.
Bruče, R.: German Automatic Weapons of World War II. Windrow & Greene, London, 1997.
Craig, P.: Nejslavnější pěchotní zbraně. Svojtka a Vašut, Praha 1997.
Dolínek, V. - Karlický, V. - Vácha, P.: České zbraně a střelivo. Radix, Praha 1995.
Dolínek, V. - Francev, V. - Šach, J.: Zbraně I. a II. světové války. Aventinum, Praha 2007.
Dugelby, T. B.: The Bren Gun Saga. Collector Grade Publications, Toronto 1986.
Durdík, J. - Dolínek, V. - Šáda, M. - Choutka, M.: Vzácné zbraně a zbroj ze sbírek
Vojenského muzea v Praze. Naše vojsko, Praha 1986.
Fencl, J.: Univerzální kulomet UK vz. 59. Naše vojsko, Praha 2010.
Fencl, J.: Slavní českoslovenští zbraňaři. Mladá fronta, Praha 2013.
Fencl, J.: Systémy automatických zbraní. Naše vojsko, Praha 2015.
Fencl, J.: Zbraně JAWA. Mladá fronta, Praha 2016.
Fischer, K.: Waffen und Schiesstechnischer Leitfaden fiir die Ordnungspolizei. Berlin
1944.
Franěk, O.: Dějiny koncernu brněnské Zbrojovky 1918/1939. Blok, Brno 1969.
Franěk, O.: Zbraně pro celý svět. Blok, Brno 1970.
Franěk, O.: Koncern brněnské Zbrojovky v letech 1939/1945. Blok, Brno 1973.
Gander, T.: Modeme Maschinengewehre. Motorbuch Verlag, Stuttgart 2000.
Hobart, F. W. A.: Das Maschinengewehr. Motorbuch Verlag, Stuttgart 1987.
Huon, I: Military Rifle & Machine Gun Cartridges. Alexandria 1988, VA/USA.
Hýkel, J. - Malimánek, V.: Náboje do ručních palných zbraní. Naše vojsko, Praha 1998.
Chant, Ch.: Pěchotní zbraně. Naše vojsko, Praha 2005.
Chinn, G. M.: The Machine Gun, Vol. I. Washington, 1951.
Lidschun, R. - Wollert, G.: Infanteriewaffen gestem (1918-1945). Brandenburgisches
Verlagshaus, Berlin 1991.
Lugs, J.: Handfeuerwaffen. Militárverlag der DDR, Berlin 1973.
Musgrave, D.: Deutsche Maschinengewehre. Motorbuch Verlag, Stuttgart 1995.
Myatt, F.: Modeme Hand- und Faustfeuerwaffen, Maschinen und Panzerbúchsen.
Stuttgart 1980.
Pazdera, D. - Skramoušský, J.: Česká zbrojovka. Historie výroby zbraní v Uherském Brodě.
Česká zbrojovka, a. s., Uherský Brod 2006.
Pazdera, D.: Legenda jménem CZ. Historie a současnost České zbrojovky Uherský Brod.
Česká zbrojovka, a. s., Mladá fronta, Praha 2016.
Philip, C.: Nejslavnější pěchotní zbraně. Svojtka a Vašut, Praha 1997.
Piskovský, P. - Orság, M.: Zbrojovka Vsetín. Padesát let závodu 1937-1987. Vsetín 1986.
Popelínský, L.: Československé automatické zbraně a jejich tvůrci. Naše vojsko, Praha 1999.
240 Prameny
Popelínský, L.: Sága rodu kulometů. Praha, DEUS 2002.
Popelínský, L.: Hřmící dvacítky. Praha, DEUS 2003.
Povolný, D. - Souček, V. - Zavadil, R.: František Janeček, motocyklový král. Mladá fronta,
Praha 2011.
Skramoušský, J. - Badalík, V.: Československé pistole 1918-1985. ARS-ARM, Praha 1996.
Smatana, K.: Zabudnutá munička na Pováží. TypoPress - Tlačiareň, s. r. o., Košice -
Myslava 1989.
Smith, J. E.: Smáli Arms of the World. Harrisburg 1960, Harrisburg 1973, Pe/USA.
Smith, W. H. B., Ezell, J. C.: Smáli Arms of the World. Hackensack 1983, NY/USA.
Smith, G.: Militárische Handwaffen. Zúrich - Dietikon 1995.
Šáda, M.: Československé ruční palné zbraně a kulomety. Naše vojsko, Praha 1971.
Šáda, M. - Packan, P .: Československé ruční zbraně a kulomety. Naše vojsko, Praha 2004.
Švejk, V.: Pěchotní zbraně. Naše vojsko, Praha 1957.
Waffenwerzeugnisse der Waffenwerke Brúnn, A.-G. Archiv Zbrojovky Brno, asi 1942.
Wollert, G. - Lidschun, R. - Kopenhagen, W.: Schůtzenwaffen heute. Militárverlag, Berlin
1988.
Vyskočil, F. - Frenzl, J. - Chrástek, F. - Marek, J.: Česká zbrojovka. 60 let České zbrojovky
v Uherském Brodě. Uherský Brod, 1966.
Zelinka, J.: Přednášky o konstrukci ručních zbraní. Praha 1937.
ČASOPISY
Bílek, J.: Kulomety pro Lisabon. SR 1/1971, s. 10-11.
Dolínek, V.: Československý lehký kulomet vzor 1926. SR 11/1991, s. 16-17.
Dolínek, V.: Das tschechoslowakische leichte Maschinengewehr ZB M. 26 und seine
Varianten. SWM 10/1991, s. 680-683.
dp - Packan, P.: Zbraně Václava Holka. SM 12/2004, s. 18-21, s. 52-53.
Dubánek, M.: Německá lafeta MG-Schartenlafette 08 s československými kulomety vz. 26
a 37. SM 4/2005, s. 57-58 a 3. strana obálky.
Dubánek, M. - Packan, P.: Lehký kulomet vz. 52 a 52/57 pro Finsko. SM 8/2005, s. 51-53,
9/2005 s. 52-53.
Dubánek, M. - Lakosil, J.: Lehké kulomety vz. 52 a 52/57. ATM 9/2005, s. 44-47.
Dubánek, M.: ZB 520: Kulomet, který neuspěl. ATM 10/2005, s. 47.
Dubánek, M. - Packan, P.: Zlepšovací návrh na zásobování těžkého kulometu vz. 37.
SM 11/2005, s. 40-41.
Dubánek, M. - Packan, P.: Kulomet ráže 5,6 mm. SR 2/2006, s. 39-43.
Dubánek, M.: Nerovné manželství. Úprava těžkého kulometu vz. 37 pro střelbu
vzduchovkou vz. 47. SM 4/2006, s. 57.
Dubánek, M. - Tocauer, J. - Lakosil, J.: Československé lehké kulomety vz. 52 a 52/57.
NV 10/2006, s. 36-39.
Dubánek, M.: Zlepšovací návrh / Ochranná podložka pro střelce z lehkého kulometu.
SM 12/2006, s. 58.
Dubánek, M. - Lakosil, J.: 7,92 mm těžký kulomet vz. 37. ATM 2/2007, s. 44-46.
Fencl, 1 : Československý kulomet ZB vzor 37. SR 7/1978, s. 19-20.
Časopisy 241
Fencl, J.: Lehký kulomet vz. 26. ATOM 2/1979, s. 5-6.
Fencl, J.: Čs. kulomet ZB vz. 37. ATOM 3/1979, s. 10-11.
Fencl, J.: Czechoslowackie rkmy. WPT 7-8/1979, s. 359-360.
Fencl, J. - Kopenhagen, W.: Das leichte Maschinengewehr ZM Modell 26 und seine
Varianten. VIS 11/1979, s. 24-26.
Fencl, J.: Das tschechoslowakische Maschinengewehr ZB (Vz) M. 26. DWJ 10/1985,
s. 1219-1221.
Fencl, J.: Das tschechoslowakische Maschinengewehr M. 37 (ZB-53). DWJ 12/1985,
s. 1519-1521.
Fencl, J.: Le mitrailleuse tchécoslovaque ZB 37. ARMI No NS 39 (7-8/1998), s. 48-50.
Fencl, J.: Protitankové pušky ZB. SM č. 5/2003, s. 36-37, č. 6/2003, s. 46-47, č. 7/2003,
s. 46-47, č. 8/2003, s. 46-47, č. 9/2003, s. 46-47, č. 10/2003, s. 46-47, č. 11/2003, s. 46-47,
č. 12/2003, s. 46-47, č. 1/2004, s. 46-47.
Fencl, J.: ZB 60. SR 1/2004, s. 68-69.
Fencl, J.: BREN - nejslavnější kulomet všech dob. SR 3/2005, s. 62-65.
Fencl, J.: Slavné jméno Václav Holek. NV 6/2007, s. 38-39, NV 7/2007, s. 46-47, NV 8/2007,
s. 40-41, NV 9/2007, s. 44-46.
Fencl, J.: Slavné jméno Holek Emanuel. NV 6/2008, s. 46-47, NV 7/2008, s. 50-51,
NV 8/2008, s. 44-45, NV 9/2008, s. 42-43, NV 10/2008, s. 44-47.
Fencl, J.: Ing. František Holek. NV 6/2009, s. 44-47, NV 7/2009, s. 44-47.
Fencl, J.: Václav Holek. SR 10/2008, s. 45-55.
Fencl, J.: Protitanková puška ZB 41. SR 8/2009, s. 82-83, NV 9/2010.
Fencl, J.: Emanuel Holek. SR 3/2012, s. 43-55.
Francev, V.: Československý těžký kulomet vzor 1937. SR 6/1992, s. 12-13.
Francev, V.: Legenda jménem BREN. SR 3/1995, s. 12-13, SR 4/95, s. 12-13, s. 32.
Heinz, E.: Raritátenschau. DWJ 9/2005, s. 82-83.
-jfl-: Nejprodávanější československá zbraň. SR 10/1977, s. 16-17.
Karlický, V.: Československé pěchotní zbraně 1938. SR 10/88.
Karlický, V.: Československý těžký kulomet vzor 1937. SR 6/1992, s. 12-13.
Karlický, V.: Československý kulomet vz. 35. ATOM 3/1986, s. 6-7.
Kol.: Visier Speciál 45/2007.
Koller, M.: Britské Carriery. NV 1/2006, s. 40-41, 2/2006, s. 32-35.
Kulašík, K.: Československý zbrojný priemysel a gulomet vz. 26. SR 12/1988, s. 10-13.
Kupka, V.: Pevnostní zbraně. SM 8/1996, s. 24-25, 9/1996, s. 24-25.
MK: Kulomet vz. 26. SR 10/1996, s. 22-23,11/1996, s. 22-23.
Monetčikov, S.: Strelkovoje oružie britanskoj imperii 1939-1945 g. OR1/2003, s. 8-13.
Miiller, P. - Pačes, P.: Brněnská zbrojovka v letech 1918-1939. SR 10/1996, s. 14-15.
Myrvang, F. - Vangsnes, P.: Czech Light Machine Gun. MGN11/1995, s. 22-28 + titulní strana.
Holek, E.: Paměti. Strojopis. Brno 1966.
Holek, E.: Paměti. Přepis nahrávky. Brno 1971.
Pazdera, D.: Konstruktér ručních palných zbraní Václav Holek. Výběr. Časopis pro historii
a vlastivědu jižních Čech 4/1996, s. 317-323.
Pazdera, D.: Emanuel Holek. SM 8/1996, s. 10-11.
Pazdera, D.: Emanuel Holek a jeho dvě cesty do Spojených států. SM 8/1996, s. 10-11,
SM 9/1996, s. 5.
242 Prameny
Pazdera, D.: Emanuel Holek v letech 1899-1939. SM 1/98, s. 46-47, SM 2/1998, s. 46-47.
Pazdera, D.: Bren a Madsen - dva univerzální kulomety na brazilských soutěžích roku
1935. SM 5/1997, s. 16-17, SM 6/1997, s. 12-13, SM 7/1997, s. 36-37.
Pazdera, D.: Vídeňská léta Václava Holka a jeho první úprava opakovačky Mannlicher.
SM 4/2000, s. 20-21.
Pazdera, D. - Bednářová, P.: Lehký kulomet L4. SM 8/2000, s. 14-15.
Pazdera, D. - Bednářová, P.: Bulharský BREN. SM 9/1999, s. 16-18, SM 10/1999, s. 8-10,
SM 11/1999, s. 14-16.
Pazdera, D.: Československá objednávka velkorážových kulometů ZB 60. SM 9/2000, s. 21.
Pazdera, D.: Patenty kulometu Praga vz. 1924. SM 1/2003, s. 17-19.
Pazdera D.: Československý náboj 7,5 x 45 mm. SM 7/2003, s. 18-19.
Pazdera, D.: Spor o náboj 7,5 * 45 mm. SM 9/2004, s. 19-21.
red: Kulomet vz. 26. Fotografická příloha na prvních dvou stránkách obálky. SR 8/1989.
Rolčík, M.: K historii zbrojního průmyslu. Vzpomínky na činnost ve Zbrojovce Brno
od 1. světové války po r. 1945. Rukopis přednášky. Brno 1946.
Schiller, D. Th.: Einmal um die Welt. VIS 7/2004, s. 126-133.
(s): Značení kulometů ZB 26. SM 5/2002, s. 40-41.
(s) - Packan, P.: Příslušenství k ZB 26. SM 9/2002, s. 56-58.
Šáda, M.: První čs. kulomety. Vojenská technika 5/1968, s. 148-150.
Šáda, M.: Čs. lehké kulomety. Vojenská technika 7/1968, s. 222-223.
Šourek V.: Pěchotní zbraně ve válce o Gran Chaco (Bolívie-Paraguay 1932-1935).
SM 2/2001, s. 41
Tomášek, L.: Rodina puškařů. Zápisník 23/1957, s. 18-19.
VISIER10/85. Titulní stránka - řez kulometem BREN.
Vondrovský, I.: Lehký kulomet ZB vz. 26 s těžkou hlavní. SM 3/1996, s. 19.
Wn: DWJ Briefe. DWJ 12/1985, s. 1442.
Zrnová, L.: Puškař, jemuž se kulomet stal osudem. Slovo - Historie, 17.1.1997.
?: Přehled malokaliberní munice. Považské strojárne n. p ., Považská Bystrica, příloha
dopisu č. 272/HK 217/3.52.
?: Tschechisches 7,92 mm schweres Maschinengewehre. Waffen Revue Nr. 12, s. 33-54.
?: 7,92-mm-MG ZB 26 und ZB 30. Waffen Revue Nr. 85, s. 3-24.
Das 7,92-mm-MG 37(t). Waffen Revue Nr. 102, s. 33-54.
?: U. S. Tests Semi-Automatic Rifle of Foreign Invention. Článek z The Washington Post
z 28. 7.1929.
SBORNÍKY SPOLEČNOSTI PRO STUDIUM NÁBOJŮ

Badalík, V.: Z historie výroby nábojů na našem území. Č. 10/1991, s. 9-14.
Badalík, V.: Signatury československých vojenských nábojů. Č. 10/1991, s. 14-18.
Zapp, Z. - Badalík, V.: Náboj 20 mm Solothurn a jeho varianty používané v čs. armádě.
Č. 1/1992, s. 16-19.
?: 20 x 80 RB Oerlikon FFM, 20 x 82 pro MG 151/20, 20 x 138 Solothurn (2 cm Flak), 20 x no
Oerlikon S. Č. 3/1992, s. 21-23.
?: 20 x 80 RB Oerlikon FFM. Č. 4/1992, s. 19.
Kol.: Náboj 30 x 211 československé konstrukce. Č. 4/1995, s. 4-24.
Prameny 243
Suchánek, J.: 20 x 70 Becker a 20 x 71 Oerlikon FF. Č. 4/1999, s. 28-33.
Dosoudil, J.: Vojenské experimentální a vývojové náboje. Č. 1/2003, s. 8-12.
Badalík, V.: Výroba nábojů pro ruční palné zbraně na území Československa. Č. 2/2003.
?: Náboje pro 13 mm kulomet MG 131 N, 13 * 64B. Č. 2/2009, s. 25.
Horák Z.: Náboje pro 15 mm kulomet ZB. Č. 1/2010, s. 4-13.
Haas, J.: Vytahovač přetržených nábojnic 20 * 138 Solothurn. Č. 1/2011, s. 3-6.
Hamerník, P .: 13 * 124 československý experimentální? Č. 4/2011, s. 26-27.
Hamerník, P. - Ježek, P .: 15 x 87 československý experimentální? Č. 4/2011, s. 28-29.
Šedý, J.: Náhradní náboje pro 30 mm protiletadlový dvojkanon vz. 53 a vz. 53/59. Č. 1/2012,
s. 7-15.
?: Tablo s nábojem 15 x 104 pro velkorážový kulomet ZB. Č. 1/2012, s. 30 a zadní strana
obálky.
Zapp, Z. - Zapp, L. - Badalík, V.: Náboje československé poválečné výroby pro německý
letecký kulomet 13 mm MG-131 El. Č. 3/2012, s. 3-18.
Kolektiv: Náboje 15 x 104 mm pro kulomet ZB-60, vyráběné za II. světové války ve Vsetíně
pro Španělsko. Č. 2/2013.
?: Pohled do historie kanónů Oerlikon. Č. 1/2014, s. 4-6.
Kolektiv: Hrubý (velkorážný) kulomet vz. 35 (36) ráže 20 mm a munice pro něj. Č. 1/2014,
s. 6-18.
OSTATNÍ
Archiv autora.
Badalík, V.: Náboje pro čs. samonabíjecí pušku a kulomet vz. 52. Dopis z 11.10.1989.
Badalík, V.: Značení čs. nábojů 7,92 mm Mauser z výroby 1918-1940. Dopis z 16.10.1989.
Farlík, A.: Poznámky z přednášky Ing. Farlíka (VUT Brno) v Technickém muzeu 13. 6.1966.
Firemní propagační materiály.
Holek, Fr. - Rolčík, M.: Historie jednotné kulometné zbraně ve Zbrojovce, a. s. v Brně.
Rukopis přednášky, Brno 1935.
Holek, V.: Dokumenty z pozůstalosti.
Holkové, E. a Ing. F.: Dokumenty z pozůstalosti.
Klůc, A.: Soukromá sbírka.
Nauka o kulometu vz. 26 V-VII-5.
Návody a předpisy k obsluze zbraní a příslušenství.
Patentové spisy.
Pěch-III-71: Nauka o PLDvk vz. 53/59.
Předpis Ma-I-54: Kulomet vz. 26.
Rukověť pro poddůstojníky (díl I), Vojenský ústav vědecký v Praze, 1937.
Rukověť pro aspiranty a důstojníky v záloze, Část XX., Zbraně. Praha ?
INTERNET
www.palba.cz
www.valka.cz
www.vhu.cz
244 Prameny
Poděkování za spolupráci
Za bezprostřední vzpomínky, důležité informace a soubor dobových dokumentů
děkuji především oběma vnukům Václava Holka - Ing. Jiřímu Pačesovi a Václavu
Holkovi (III.) a manželce Václava (II.) paní Iloně Holkové. K věci měli co říci také
manželka Emanuela (II.) paní Zdeňka Holková, vnuk Emanuela (I.) Emanuel (III.)
a vnuk Ing. Františka Holka Ing. Pavel Holek, kterým děkuji rovněž.
Moje poděkování náleží také Ing. Ceehovi, Ing. Janouškovi a firmám BVS
a Hermex.
Zvláštní poděkování si zaslouží tyto instituce:

ZVS-WU/Prototypa Brno, Vojenský historický ústav Praha, VM Lešany, VTÚVM
Slavičín, Zbrojovka Vsetín INDET/ISS, Moravský zemský archiv (MZA) pracoviště
Třebíč a Brno (fond Zbrojovka Brno), Podnikový archiv (PA) Škoda Plzeň (SOA
Nepomuk) Úřad průmyslového vlastnictví Praha, Dům dějin Holýšovska, Vojen
ské muzeum Králíky.
Poděkování 245
PŘÍLOHA (připravil David Pazdera)
Dodávky kulometů ZB v letech 1927-1941

Následující chronologicky řazené přehledy vznikly kombinací dostupných sou
pisů expedic kulometů ZB: rukopisného soupisu Václava Holka za roky 1927 až
1938, podchycujícího dodávky všech typů lehkých i těžkých kulometů, rukopisné
sestavy dodávek lehkých kulometů z let 1928-1934 a dvou strojopisných pře
hledů - v případě lehkých kulometů pokrývajícího roky 1934 až 1941, v případě
těžkých kulometů roky 1939 až 1941. Tyto seznamy sloužily jako podklady pro
licenční odpočty a jeví se jako důvěryhodné.
Naše soupisy jsou pokusem o sestavení kompletního přehledu, s vyznačením pře
trvávajících nejasností či podstatnějších odlišností. U některých dodávek je zřejmé,
že uvedený model neodpovídá skutečně dodanému provedení (např. v případě Anglie,
kam byly odesílány postupně zdokonalované prototypy); v takových případech však
i s vědomím nepřesnosti zachováváme zařazení stejné jako v dobových přehledech.
Zdůraznit je ještě třeba, že se jedná o vytěžení jednoho typu pramene a že jed
notlivé položky bude do budoucna záhodno ověřit i pomocí dalších dokumentů.
Lehké kulomety ZB vz. 26

prodané v Československu, resp. v protektorátu
Datum odeslání Zákazník Počet Poznámka
P o lic e jn í ř e d it e ls t v í
?. ?. 1 9 2 7 2
P ra h a
2 3 .2 . 1 9 2 7 MNO 187
2 4 .2 . 1 9 2 7 MNO 392
9 .2 .1 9 2 8 MNO 2 000
2 0 . 5 .1 9 2 8 MNO 1 500
6 . 6 .1 9 2 8 MNO 500
8 . 8 .1 9 2 8 MNO 100
v ru k o p isn é m so up isu
V áclava H olka d o d á vk y
2 4 . 9 .1 9 2 8 MNO 300 MNO v roce 1928
v y č ís le n y na celkem
3 4 1 3 kusů
246 Prameny
pokračování

?. ?. 1 9 2 8 2
B r a t is la v a
6 .3 .1 9 2 9 MNO 1 900
8 . 8 .1 9 2 9 MNO 2 000
V áclava H olka d o d á vk y
8 .8 . 19 29 MNO 300 M NO v roce 1928
v y č ís le n y na celkem
4 300
2 8 .1 1 . [?] 1 9 2 9 P o lic ie B rn o 2
1930 MNO 2 300 so u če t za c e lý rok
1931 MNO 5 100 so u č e t za c e lý rok
9 .1 .1 9 3 2 E x p o s it u r a P ra h a 1
1 9 .1 .1 9 3 2 E x p o s it u r a P ra h a 1
2 5 .2 . 1 9 3 2 MNO 700
p o d le ru ko p isn é
s e sta v y z let
1 9 2 8 -1 9 3 4 bylo
2 5 .6 . 1 9 3 2 MNO 7 100
M NO do roku 1932
ce lk o vě d o d á n o
18 3 0 0 kusů
P o lic ie M .O .
2 9 . 1 2 .1 9 3 3 3
[M o r a v s k á O s tr a v a ? ]
Č e s k o m o r . K o lb e n
2 8 .1 1 .1 9 3 4 2 ty p n e n í jis tý
D aněk
3 0 . 4 .1 9 3 5 4
B rn o
8 . 6 .1 9 3 5 P h a [P r a h a ] 1
1935 MNO 3 750 so u če t za c e lý rok
3 0 .3 . 1 9 3 6 MNO 1 200
4 . 8 .1 9 3 6 MNO 19
3 1 .1 0 .1 9 3 5 MNO 3 000
3 1 . 1 0 .1 9 3 5 [?] MNO 140
2 9 .1 2 .1 9 3 6 4
U ž h o ro d
pokračování — »
Příloha (připravil David Pazdera) 24 7

pokračování

1 .4 . 1 9 3 7 MNO 3 788
2 0 . 4 .1 9 3 7 p o lic ie 1
2 0 . 4 .1 9 3 7 p o lic ie 2
n e n í jisté , zd a nešlo
1 .6 .1 9 3 7 ? 11
o e x p o rt
3 1 .1 0 .1 9 3 7 MNO 2 208
3 1 .1 2 .1 9 3 7 MNO 1 000
2 2 .1 . 1 9 3 8 s t. p o l. úř. 6
p o d le stro jo p isn é h o
3 0 . 3 .1 9 3 8 MNO 16 p ře h le d u za roky
1934-1941
3 1 .3 . 1 9 3 8 MNO 1 022 p ře h le d u za roky
1934-194 1
d u b e n 1938 S e llie r & B e llo t 1
3 0 .4 . 1 9 3 8 MNO 792 p řeh led u za roky
1934-194 1
2 3 .5 . 1 9 3 8 s t. p o l. ú řa d 1
ze so u čá ste k M NO;
1 5 .6 .1 9 3 8 MNO 1 000
p ře h le d u za roky
1934-194 1
tři d o d á v k y 208 +
150 + 1 5 0 0 kusů ;
3 0 . 6 .1 9 3 8 MNO 1 858 p o d le stro jo p isn é h o
1934-194 1
2 8 . 9 .1 9 3 8 MNO 422 p ře h le d u za roky
1934-1941
1 1 .1 0 .1 9 3 8 MNO 1 000 p ře h le d u za roky
1934-194 1
n áh ra d a za z á p ů jč k u ;
1 9 .1 0 .1 9 3 8 MNO 1 500
1934-194 1
248 Příloha
pokračování

2 5 .1 0 .1 9 3 8 MNO 18 p řeh led u za roky
1934-1941
d vě d o d á vk y
4 + 9 ku sů ; p o d le
3 1 .1 0 . 1 9 3 8 MNO 13
stro jo p isn é h o
p řeh led u
za roky 1934-1941
d vě d o d á vk y
1 5 .1 1 . 1 9 3 8 MNO 573 553 + 20 kusů;
n áh ra d a za zá p ů jč k u ;
p řeh led u za roky
1934-1941
závod II
15.1. 1940 1
(Považská Bystrica)
2.5. 1940 závod III (Vsetín) 1
Werkschutz závod I
12.12. 1940 2
(Brno)
21.5. 1941 Praha 10
Dodatek
Dodávky lehkých kulometů vz. 26 ministerstvu národní obrany
v roce 1938 podle rukopisného soupisu Václava Holka
Datum odeslání Počet
2 9 .2 . 1 9 3 8 1 000
8 .3 .1 9 3 8 1 022
3 0 .4 . 1 9 3 8 1 208
3 0 .6 . 1 9 3 8 2 541
2 3 .9 . 1 9 3 8 1 500
2 8 . 9 .1 9 3 8 426
1 0 .1 0 .1 9 3 8 1 047
3 0 .1 2 .1 9 3 8 549
Dodávky kulometů ZB v letech 1927-1941 249

Export lehkých kulometů ZB vz. 26
1 Datum odeslání Země nebo zákazník Počet Poznámka
5. 1 .1 9 2 8 L it v a 1
2 1 .1 . 1 9 2 8 P o r t u g a ls k o 1
p o d le ru k o p isn é
se sta v y z let 1928 až
1934 b ylo d o Litv y
2. 2 .1 9 2 8 L itv a 501
o d e slá n o 500 kusů
2. 2 . 1928 a d a lší je d e n
kus 24. 8. 1928
9 .2 .1 9 2 8 L o ty šsk o 1
3 0 .5 . 1 9 2 8 T u re c k o 2
4 . 6 .1 9 2 8 K o lu m b ie 1
1 9 . 6 .1 9 2 8 Ekvádor 1
p o d le ru k o p isn é
2 7 . 7 .1 9 2 8 L it v a 800
1934 d a to vá n o
24. 8 .1 9 2 8
3 1 .7 . 1 9 2 8 J u g o s lá v ie 1500
ru k o p isn á sestava
z let 1 9 2 8 -1 9 3 4 ;
v ru k o p isn ém
so u p isu V áclava
2 .8 .1 9 2 8 J u g o s lá v ie 500 H olka d o d á v k y do
Ju g o s lá v ie v roce
1928 u ve d e n y
1 kus 1 3 .8 . a 400 kusů
1 7 .8 .
v ru k o p isn é sestavě
z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
6 .8 .1 9 2 8 Č ín a 1 000 d e stin a c e „ Č S. 1",
d vě d o d á vk y
80 0 + 2 0 0 kusů
2 5 .1 0 .1 9 2 8 B o lív ie 1
?. ?. 1 9 2 8 C h ile 1
2 1 .1 . 1 9 2 9 C h ile 9
2 2 .2 . 1 9 2 9 B r a z ílie 2
1 9 . 6 .1 9 2 9 S a n S a lv a d o r 1
2 5 .6 . 1 9 2 9 B r a z ílie 2
pokračování —>
250 Příloha
pokračování

Datum odeslání Země nebo zákazník Počet Poznámka
z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
4. 9. 1929 Č ín a 1 000 d e stin a c e „Č . S. 1",
čty ři d o d á vk y 50 +
552 + 150 + 2 4 8 kusů
2 5 .9 . 1 9 2 9 Ekvádor 50
2 1 .1 0 .1 9 2 9 L o ty šsk o 1
2 1 .1 0 .1 9 2 9 E sto n sk o 1
se sta vy z let 1928 až
1 6 .1 2 .1 9 2 9 J u g o s lá v ie 1 500
1934 d vě d o d á vk y
1 1 4 8 + 352 kusů
1 7 .1 2 .1 9 2 9 P e rs ie (Írá n ) 100
se sta vy z let 1928 až
2 4 . 2 .1 9 3 0 Č ín a 500
1934 d a to vá n o
8 .3 .1 9 3 0
z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
1 8 .4 . 1 9 3 0 Č ín a 1 200 d e stin a c e „Č . S. 1",
d vě d o d á vk y
7 0 6 + 4 9 4 kusů
2 9 .4 . 1 9 3 0 L o ty šsk o 2
1 4 .5 . 1 9 3 0 R um u nsko 2
1 1 .6 .1 9 3 0 Č ín a 58 v ru k o p isn é sestavě
z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
d e s tin a c e „Č . S. 2"
1 1 .6 . 1 9 3 0 J u g o s lá v ie 1 500 1934 d a to vá n o 1 2 .6 .
1930, d vě d o d á vk y
8 0 0 + 7 0 0 kusů
1 8 . 6 .1 9 3 0 R um u nsko 11
2 4 . 6 .1 9 3 0 Č ín a 1
1 9 . 7 .1 9 3 0 P o ls k o 3
v ru k o p isn é se stavě
2 3 .7 . 1 9 3 0 Č ín a 4 z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
d e stin a c e „Č . S. 2"
pokračování —>

—» p o k r a č o v á n í

d vě d o d á v k y 800 +
2 0 0 k usů b ez p řesn é
d a ta ce , v ru ko p isn é
J iž n í Č ín a (= P o r to se sta v ě z let 1928 až
A le g r e , B r a z ílie ) 1934 s d e stin a c í
„Č . J. 7", co ž bylo k ry cí
o zn a č e n í pro b ra zilský
stát Rio G ra n d e do Sul
2 9 .8 . 1 9 3 0 A n g lie 2
z let 1 9 2 8 -1 9 3 4 za
rok 1930 u ve d e n a je n
8 .1 0 .1 9 3 0 A n g lie 2 n e d a to va n á e xp e d ice
2 kusů s p o zn ám ko u
„B a listic k é zk o u šk y
A n g lie zp ět"
2 5 .1 0 .1 9 3 0 Č ín a 20 z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
d e stin a c e „Č . S. 2"
z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
2 9 .1 2 .1 9 3 0 Č ín a 200 d e s tin a c e „Č . S. 2",
d vě d o d á vk y
60 + 140 kusů
2 .1 .1 9 3 1 B ra z ílie 12
2 1 .1 .1 9 3 1 P e r s ie (Írá n ) 1
3 0 . 1 .1 9 3 1 P e r s ie (Írá n ) 50
1 7 . 2 .1 9 3 1 Ř ecko 1
1 5 .2 .1 9 3 1 P e r s ie (Írá n ) 1
1 7 . 2 .1 9 3 1 P e r s ie (Írá n ) 1
2 1 .4 .1 9 3 1 A n g lie 1
3 0 .4 .1 9 3 1 B r a z ílie 500
2 6 . 6 .1 9 3 1 Č ín a 500
z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
J i ž n í Č ín a (= P o rto d e s tin a c e „Č ín a J." což
2 8 .7 .1 9 3 1
A le g r e , B r a z ílie ) b ylo k ry c í o zn a če n í
p ro b ra zilsk ý stát Rio
G ra n d e d o Sul
pokračování — >
252 Příloha
pokračování

2 8 . 7 .1 9 3 1 P e r s ie (Írá n ) 500 z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
d a to vá n o 29. 7 .1 9 3 1
2 9 .8 .1 9 3 1 A n g lie 2
8 .1 0 .1 9 3 1 A n g lie 2
9. 1 0 .1 9 3 1 B r a z ílie 488
2 6 .1 0 .1 9 3 1 S ia m 250
2 .1 1 .1 9 3 1 P e r s ie (Írá n ) 1
z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
9 .1 1 .1 9 3 1 S ia m 250 u ve d e n o v e dvou
d o d á vk á c h
7 0 + 1 8 0 kusů
z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
d e stin a c e „Č ín a S. 2",
2 2 .3 . 1 9 3 2 Č ín a 350
d vě d o d á vk y
61 + 28 9 kusů
s d a ta c í 2 1 .3 .1 9 3 2
2 4 .6 . 1 9 3 2 Č ín a 200 z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
d e s tin a c e „Č ín a S. 2"
z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
d e stin a c e „Č ín a
S. 1 ",dvě d o d á vk y
2 1 0 + 29 0 kusů,
2 . 7 .1 9 3 2 Č ín a 500
u 2 1 0 k u lo m e tů
p o zn á m k a : „P ů vo d n ě
za p ů jč e n o MNO,
p o zd ěji m in iste rstvu
vrácen o ."
1 6 . 8 .1 9 3 2 B u lh a r s k o 1
2 2 . 8 .1 9 3 2 Š véd sko 1
1 2 .1 2 .1 9 3 2 P e r s ie (Írá n ) 200
1 6 . 1 2 .1 9 3 2 ? 2
2 3 .1 2 .1 9 3 2 7 1
1 7 .1 1 .1 9 3 3 P e ru 100
1 4 .2 .1 9 3 3 Č ín a 2

pokračování

od té to d o d á vk y v ru
k o p isn é sestavě z let
6 .5 .1 9 3 3 Č ín a 200
1 9 2 8 -1 9 3 4 v ý h ra d n ě
d e s tin a c e „Č ín a S. 1"
z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
p o z n á m k a :„600 ZB
1 9 .5 .1 9 3 3 Č ín a 500 v y p ů jč e n o od MNO",
která se o vše m týká
i d o d á vk y 2 7 0 kusů
z 25. 5 .1 9 3 3 - v i z níže
p o d le ru k o p isn é h o
so u p isu V áclava H olka
d vě z a k á z k y 500 +
500 ku sů ; v ru ko p isn é
se stavě z let 1928 až
1934 tři d o d á vk y :
1 7 0 + 1 0 0 kusů
2 5 .5 . 1 9 3 3 Č ín a 1 000 o d e slá n o 25. 5 .1 9 3 3
(těch to kusů se spolu
s d o d á vk o u 500
kusů 1 9 .5 .1 9 3 3 týká
p o zn á m k a „6 0 0 ZB
v y p ů jč e n o od M NO"),
730 kusů o d e slá n o
28. 5 .1 9 3 3 8. 7 .1 9 3 3
2 2 . 7 .1 9 3 3 P e r s ie (Írá n ) 1
9 . 9 .1 9 3 3 Č ín a 300
2 1 .1 0 .1 9 3 3 Č ín a 6
z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
1 2 .3 .1 9 3 4 Č ín a 1 500 d a to vá n o 19. 3 .1 9 3 4 ,
p o z n á m k a :„v y p ů jč e n o
od MNO"
2 0 .3 . 1 9 3 4 Č ín a 50
3 0 .3 . 1 9 3 4 Č ín a 30
z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
2 6 .5 . 1 9 3 4 Č ín a 1 500
od M NO"
z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
1 3 . 7 .1 9 3 4 Č ín a 2 000
p o zn á m k a : „v y p ů jč e n o
7 5 0 ZB"
254 Příloha
pokračování

24. 7.1934 P e r s ie (Írá n ) 210 ty p u vá d ě n ja k o 26P
18. 8.1934 P e r s ie (Írá n ) 300

24. 9.1934 P e r s ie (Írá n ) 1 500
ve stro jo p isn é m
18.10.1934 P e r s ie (Írá n ) 1 002 1 9 3 4-194 1 d a to vá n o
1 8 .1 1 .1 9 3 4
1 9 3 4-194 1 d a to vá n o
3 1 .1 0 .1 9 3 4 , to té ž
30. 10.1934 Č ín a 400 v ru k o p isn é se stavě
z let 1 9 2 8 -1 9 3 4 , zde
od ZTÚ "
V áclava H olka d a to
v á n o 1 6 .1 1 .1 9 3 4 ,
10.11.1934 L it v a 4 to té ž v ru k o p isn é
se sta v ě z let 1928 až
1934
z let 1 9 2 8 -1 9 3 4 p o
26.11.1934 P e r s ie (Írá n ) 990 z n á m k a :,^ 104 v íc e -
d o d á n o zd arm a"
30.11.1934 Č ín a 1
18.12.1934 P e r s ie (Írá n ) 102 z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
p o zn á m k a :„zd a rm a "
5.2. 1935 Č ín a 45 V áclava H olka
d a to vá n o 1 3 .2 .1 9 3 5
26.3.1935 Č ín a 216
3.4.1935 Č ín a 1
22. 7.1935 Č ín a 30
2.9.1935 Č ín a 400
v e stro jo p isn é m
25.9.1935 Č ín a 100 1 9 34-194 1 d a to vá n o
2 6 .9 .1 9 3 5

pokračování

1934-194 1 u ve d e n y
25.9.1935 Litva 600 d vě d o d á vk y po
3 0 0 k u se ch , p rvn í
d a to va n á 8 .1 0 .1 9 3 5 ,
d ru h á 4 .1 1 .1 9 3 5
20. 8. 1936 Je m e n 1
stro jo p isn ý přeh led

za roky 1 9 3 4 -1 9 4 1 ;
V áclava H olka je pod
13.11.1936 T u re c k o 2 670 tím to čísle m za k á zk y
u ve d e n a d o d á vk a do
T u re cka v ce lk o vé m
p o čtu 5 675 k u lo m e tů
vz. 30
13.11.1936 T u re ck o 998 v iz p ře d ch o zí
17. 2.1937 Č ín a 1
14.4.1937 Č ín a 1
27.4.1937 Č ín a 98
29. 5.1937 Č ín a 42
15.9. 1937 7 1
8.11.1937 Č ín a 1 500
28.12.1937 Č ín a 2 500
13.1.1938 Č ín a 50
15.1.1938 B o lív ie 1 000
10. 2.1938 Č ín a 400

22. 2.1938 Č ín a 400
12. 3.1938 B o lív ie 400
d vě za k á zk y
14.3.1938 L itv a 332 300 + 32 kusů
26.3.1938 Č ín a 400
d v ě za k á zk y
26.4. 1938 Č ín a 900 500 + 4 0 0 kusů
10.5.1938 Č ín a 100
26. 6.1938 Č ín a 700

3.7. 1938 Č ín a 500
pokračování —>
256 Příloha
pokračování

1 Datum odeslání Země nebo zákazník Počet Poznámka 1
1 1 .7 .1 9 3 8 Č ín a 300
1 3 .8 .1 9 3 8 L itv a 900
2 2 . 8 .1 9 3 8 Č ín a 250
d vě z a k á z k y
12. 9. 1938 Č ín a 350
50 + 3 0 0 kusů
d v ě za k á zk y
2 5 0 0 + 72 kusů;
3 1 .1 0 . 1 9 3 8 Č ín a 2 572 p řeh led u za roky
1 9 34-194 1 d a to vá n o
3 1 .1 1 .1 9 3 8 , avšak
s o ta zn ík e m
1 0 .1 .1 9 3 9 Ja p o n sko 2 000
24. 2. 1939 Ja p o n sko 50
1 5 .3 . 1 9 3 9 Írá n 1
3 1 .3 . 1 9 3 9 Č ín a 2 500
2 1 .4 . 1 9 3 9 Č ín a 100
2 7 . 7 .1 9 3 9 Ja p o n sko 10
2 9 . 7 .1 9 3 9 Ja p o n sko 100
d v ě d o d á vk y
2 9 . 7 .1 9 3 9 N ěm ecko 1 562
6 0 0 + 962 kusů
4 . 1 0 .1 9 3 9 N ěm ecko 664
1 3 . 1 0 .1 9 3 9 N ěm ecko 244
1 7 .1 0 .1 9 3 9 Ja p o n sko 150
1 9 .1 0 .1 9 3 9 N ěm ecko 750
2 3 .1 0 .1 9 3 9 N ěm ecko 823
2 8 .1 0 .1 9 3 9 N ěm ecko 220
1 8 .1 1 .1 9 3 9 N ěm ecko 700
K u m m e rsd o rf
1 9 .1 1 .1 9 3 9 2
(p o k u s n á s t ř e ln ic e )
K u m m e rs d o rf
2 3 .1 1 .1 9 3 9 1
5 .1 2 .1 9 3 9 S c h u t z p o liz e i 1
7 .1 2 .1 9 3 9 N ěm ecko 750
1 .2 .1 9 4 0 N ěm ecko 472
pokračování —>
D o d á v k y k u lo m e t ů Z B v le t e c h 1 9 2 7 - 1 9 4 1 257
pokračování

5 .2 .1 9 4 0 N ěm ecko 472
9 .2 .1 9 4 0 N ěm ecko 473
1 4 .2 .1 9 4 0 N ěm ecko 473
1 9 . 2 .1 9 4 0 N ěm ecko 472
2 .3 .1 9 4 0 N ěm ecko 471
6 . 4 .1 9 4 0 D r. W o lf 4
2 6 .4 . 1 9 4 0 N ěm ecko 770
1 0 . 5 .1 9 4 0 N ěm ecko 700
2 1 .5 . 1 9 4 0 N ěm ecko 545
7 .9 .1 9 4 0 D u s s e ld o r f m u z e u m 1
2 9 . 9 .1 9 4 0 N ěm ecko 1
2 8 . 6 .1 9 4 0 D r. W o lf 3
6 . 5 .1 9 4 1 Itá lie 1
Export a prodej lehkých kulometů ZB 30

I Datum odeslání Země nebo zákazník Počet Poznámka
2 0 .3 .1 9 3 1 E s to n sk o 2
2 1 .5 .1 9 3 1 A n g lie 1
2 7 . 5. 1931 S ia m 1
2 5 .7 .1 9 3 1 R um u nsko 1
2 3 . 8 .1 9 3 2 A n g lie 1
2 5 .8 . 1 9 3 2 Š p a n ě ls k o 1
1 .9 .1 9 3 2 P e ru 1
z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
d e s tin a c e „ů 'n a Již.
3 .9 .1 9 3 2 B r a z ílie 80
7 m m ", te d y k ry cí
o zn a č e n í pro b razilský
stát Rio G ra n d e do Sul
1 4 . 1 0 .1 9 3 2 E sto n sk o 3
5 .1 2 . 19 32 B r a z ílie 1
5 .1 2 . 19 32 T u re c k o 1
pokračování
258 Příloha
p o k ra čo vá n í

D a t u m o d e s lá n í Z e m ě n e b o z á k a z n ík Počet Poznám ka
z let 1 9 2 8 -1 9 3 4 ja k o
7 .1 2 . 1 9 3 2 B ra z ílie 100
d e stin a c e u ve d e n o
Peru!
1 0 .1 .1 9 3 3 B o lív ie 200
2 .2 .1 9 3 3 Ekvádor 50
1 4 . 2 .1 9 3 3 R um u nsko 24
2 2 .2 . 1 9 3 3 Ekvádor 50
1 4 . 3 .1 9 3 3 B o lív ie 300
z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
u ve d e n a ta to d o d ávka
sp o lu s d o d á vk o u
2 6 . 4 .1 9 3 3 Ekvádor 50
z 2. 2 .1 9 3 3 , te d y
c e lk e m 100 kusů,
s d atem o d e slá n í
2. 3 .1 9 3 3
z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
3 1 .5 . 1 9 3 3 P e ru 345
d vě d o d á vk y
100 + 245 kusů
8 . 7 .1 9 3 3 Č ín a 1
2 6 . 8 .1 9 3 3 U ru g u a y 1
1 1 .1 0 .1 9 3 3 P e ru 6
6 .1 1 . 1 9 3 3 A r g e n t in a 1
1 8 .1 1 .1 9 3 3 U ru g u a y 1
1 7 .1 .1 9 3 4 B o lív ie 300
6 . 2 .1 9 3 4 B o lív ie 2 z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
d a to vá n o 5 .2 .1 9 3 4
8 . 2 .1 9 3 4 K o lu m b ie 1
1 5 .2 .1 9 3 4 H a b e š (E t io p ie ) 1
5 .3 .1 9 3 4 B u lh a r s k o 1
2 4 . 3 .1 9 3 4 V e n e z u e la 1
pokračování —>


1934-194 1 d a to vá n o
1 0 .4 .1 9 3 4 Bolívie 500
1 1 .4 .1 9 3 4 , to té ž
z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
2 4 .4 .1 9 3 4 Peru 300
2 4 .4 .1 9 3 4 USA 1
1 0 .5 .1 9 3 4 Bolívie 300
2 3 .5 .1 9 3 4 Norsko 1
2 6 .5 .1 9 3 4 Švýcarsko 1
1 .6 .1 9 3 4 Bolívie 400
1 .8 .1 9 3 4 Rum unsko 1 000

z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
28. 8. 1934 Bolívie 200
p o z n á m k a :„s těž.
h la v n í 7 '6 5 "
30. 8. 1934 Brazílie 1
5 .9 .1 9 3 4 Rum unsko 1 009

1 9 34-194 1 u ve d e n
1 1 .9 .1 9 3 4 Rum unsko 1 491 v roce 1 9 34p o čet
3 50 0 k usů s d a ty
o d e slá n í 3 1 .7 ., 6. 9.
a 1 0 .9 . so u h rn n ý
18. 9 .1 9 3 4 SSSR 1
27. 9 .1 9 3 4 Peru 82
1 3 .1 1 .1 9 3 4 Turecko 1
5. 1 2 .1 9 3 4 Bolívie 200 z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
d a to vá n o 9 .1 2 .1 9 3 4
1 9 .1 2 .1 9 3 4 ? 220
21. 1 2 .1 9 3 4 Peru 4
z let 1 9 2 8 -1 9 3 4
21. 1 2 .1 9 3 4 Čína 20 p o zn á m k a :„N e d o šlo
do k o n ce p rosin ce
na m ísto u rčení"
pokračování —>
260 Příloha
pokra čo vá n í

4 .1 . 1935 B ra z ílie 1
1 9 34-194 1 v roce
1 2 .1 .1 9 3 5 R um u nsko 14 50 0 1935 p o d ch y cen o
je n 10 5 0 0 kusů
s d a to vá n ím březen
a ž p ro sin ec
1 6 .1 .1 9 3 5 M e x ik o 1
1 9 34-194 1 d a to vá n o
až 1 3 .3 .1 9 3 5
H id ž á z
2 8 . 1 .1 9 3 5 1
(S a ú d s k á A r á b ie )
3 1 .1 . 1 9 3 5 R um u nsko 1
1 8 . 2 .1 9 3 5 H a b e š (E t io p ie ) 22
2 8 . 2 .1 9 3 5 H a b e š (E t io p ie ) 160
1 8 .3 .1 9 3 5 B o lív ie 80
v ru k o p isn ém so u p isu
2 6 .3 . 1 9 3 5 P e ru 1 V á cla va H olka
d a to vá n o 3 0 .4 .1 9 3 5
2 8 .5 . 1 9 3 5 C h ile 1
1 9 3 4-194 1 d a to vá n o
3 1 .5 .1 9 3 5
1 .7 . 1 9 3 5 B r a z ílie 1
1 5 .7 .1 9 3 5 P o rb . [?] 1
1 5 .7 .1 9 3 5 ? 1
3 .9 .1 9 3 5 A r g e n t in a 1
ru k o p isn ý p řeh led

V áclava H olka,
p ře h le d u za
1 8 .1 0 .1 9 3 5 Ekvádor 99 ro k y l 9 3 4 -1 9 4 1 je toto
č íslo z a k á z k y v e d e n o
ja k o d o d á vk a do
B o lívie s p o zn ám ko u
„p o opravě"!

Export a prodej lehkých kulom etů ZB 30

za roky 1934-1941
s p o zn ám ko u „po
o p ra vě "; v ru k o p isn ém
1 1 .1 1 .1 9 3 5 Bolívie 99
p řeh led u V áclava
H olka je to to číslo
z a k á zk y v e d e n o ja k o
d o d á vk a do Ekvád o ru !
1 5 .1 1 .1 9 3 5 Ju g o slávie 2
2 0 .1 1 .1 9 3 5 Irák 1
1 9 3 4-194 1 d a to vá n o
2 2 .1 1 .1 9 3 5
rukopisný přehled
2 1 .1 2 .1 9 3 5 Ju g o slávie 4 Václava Holka, patrně
ale již ZB 30J
1 2 .1 2 .1 9 3 5 Špan ělsko 4
? .? . 1935 A nglie 2
6. 1 .1 9 3 6 H abeš (Etiopie) 200
2 9 .1 .1 9 3 6 Rum unsko 2 000
1 5 .2 .1 9 3 6 ? 1
18. 2 .1 9 3 6 Špan ělsko 1
2 4 .2 .1 9 3 6 Ju g o slávie 1
5 .3 .1 9 3 6 Ekvádor 250
5 .3 .1 9 3 6 Ekvádor 50
2 6 .3 .1 9 3 6 Rum unsko 2 103
28. 4 .1 9 3 6 Ekvádor 250
1 1 .5 .1 9 3 6 Venezuela 1
ZB 30 C z; v ru k o p isn ém
so u p isu V áclava H olka
je pod tím to číslem
18. 8 .1 9 3 6 Turecko 1 500 z a k á zk y u ve d e n a
d o d á vk a do T u re cka
v ce lk o vé m počtu
5 675 k u lo m e tů v z. 30
ZB 30Cz; viz
1 8 .8 .1 9 3 6 Turecko 500 poznámka
u předchozího
1 7 .1 0 .1 9 3 6 Turecko 5
pokračování —>
262 Příloha
Export a prodej lehkých kulom etů ZB 30

1 7 .1 0 .1 9 3 6 T u re c k o 2
z á v o d II
4 .1 .1 9 3 7 1
(P o v a ž s k á B y s t r ic a )
9 .1 .1 9 3 7 B o lív ie 150
2 3 .1 . 1 9 3 7 G u a t e m a la 50
5 .2 .1 9 3 7 P e ru 300
2 2 . 2 .1 9 3 7 P h a [P ra h a ? ] 7
z á v o d II
2 0 .6 . 1 9 3 7 1
z á v o d II
1 3 .7 .1 9 3 7 2
3 .8 . 1937 U ru g u a y 80
3 .8 .1 9 3 7 L itv a 1
2 .9 .1 9 3 7 Ekvádor 200
2 . 9 .1 9 3 7 [?] Ekvádor 1
2 8 . 9 .1 9 3 7 N o rs k o 1
ty p u ve d e n ja k o C z 30,
1 1 .1 2 .1 9 3 7 A f g h á n is t á n 300 te d y p ů vo d n ě pro
T u re cko
1 1 .3 . 1 9 3 8 B o lív ie 200
2 7 .1 1 .1 9 3 8 V e n e z u e la 5
17. 6 . 19 38 T u re c k o 4
2 1 .7 . 1 9 3 8 T u re ck o 1 996
1 .7 .1 9 3 8 P e ru 1
v ru k o p isn é m so u p isu
2 . 7 .1 9 3 8 A f g h á n is t á n 1 700 V á cla va H olka
d a to vá n o až 3 .9 .1 9 3 8
2 0 . 9 .1 9 3 8 P e ru 23
1 7 .1 1 .1 9 3 8 B o lív ie 300 V á cla va H olka
d a to vá n o 2 0 .1 1 .1 9 3 8
5 .8 .1 9 3 9 Itá lie 1
p ět d o d á ve k na tři
1 8 .1 2 .1 9 3 9 SS 2 130 z a k á z k y : 81 + 81 +
1 7 5 7 + 130 + 81 kusů
pokračování —>
D o d á v k y k u lo m e t ů Z B v le t e c h 1 9 2 7 - 1 9 4 1 263

ty p u ve d e n ja k o 30 Cz,
O b e rk o m m a n d o
4 .3 .1 9 4 0 1 te d y p ů vo d n ě pro
d e s H e e re s T u re cko
7. 9 .1 9 4 0 D u s s e ld o r f m u z e u m 1
z á v o d II
1 5 .1 .1 9 4 0 1 te d y p ů vo d n ě pro
(P o v a ž s k á B y s t r ic a ) T u re cko
B o r s ig [R h e in m e t a ll-
2 8 .1 .1 9 4 1 1 te d y p ů vo d n ě pro
- B o r s ig ? ] T u re cko
2 6 .4 . 1941 Itá lie 1 te d y p ů vo d n ě pro
T u re cko
ty p u ve d e n ja k o
N a u m b u rg 30 C z, te d y p ů vo d n ě
2 8 .4 . 1941 1990
(ř íš s k á z b r o jn ic e ) pro T u recko , p o čet
u ve d e n 1 989+1
Export a prodej lehkých kulometů ZB 30J

I Datum odeslání Země nebo zákazník Počet Poznámka
za roky 1 9 3 4 -1 9 4 1 ,
v e d e n o se ste jn ý m
?. ?. 1 9 3 5 J u g o s lá v ie 4
čísle m z a k á zk y ja k o
d o d á vk a ku lo m etu
Bren z 26. 8 .1 9 3 5
1 9 .5 .1 9 3 6 J u g o s lá v ie 10
2 8 . 7 .1 9 3 6 F r a n c ie 2
1 . 1 2 .1 9 3 6 P o r t u g a ls k o 1
3 .8 .1 9 3 7 L itv a 1
2 7 .1 1 .1 9 3 7 N ik a r a g u a 5
2 9 .1 1 .1 9 3 7 J u g o s lá v ie 2 500
2 3 .1 2 .1 9 3 7 C h ile 1
2 8 .1 2 .1 9 3 7 J u g o s lá v ie 2 500
1 9 .1 .1 9 3 8 J u g o s lá v ie 1 000 ty p o zn ače n 30 Y
1 .2 .1 9 3 8 J u g o s lá v ie 1 000 ty p o zn a če n 30 Y
264 Příloha
pokračování
Export a prodej lehkých kulom etů ZB 30J
I D atu m o d e s lá n í Z em ě n ebo zákazn ík P o čet P o zn á m k a
5 .2 .1 9 3 8 J u g o s lá v ie 1 000 ty p o zn ače n 30 Y
1 2 .2 . 1 9 3 8 J u g o s lá v ie 1 000 ty p o zn ače n 30 Y
2 6 .2 . 1 9 3 8 J u g o s lá v ie 1 000 ty p o zn ače n 30 Y
1 2 .3 .1 9 3 8 B o lív ie 600 ty p o zn ače n 30 Y
2 8 . 3 .1 9 3 8 V e n e z u e la 110 ty p o zn ače n 30 Y
ty p o zn ače n 30 Y;
3 0 . 6 .1 9 3 8 J u g o s lá v ie 5 000 d vě za k á zk y
2 0 0 0 + 3 0 0 0 kusů
2 4 . 8 .1 9 3 8 A r g e n t in a 2 ty p o zn a če n 30 Y
z á v o d II
2 6 . 9 .1 9 3 9 1 ty p o zn a če n 30 Y
1 9 .3 .1 9 4 0 J u g o s lá v ie 500
K u m m e rs d o rf
1 0 .1 .1 9 4 1 1
Export a prodej lehkých kulometů Bren a vz. 34

I D atu m o d e s lá n í Z e m ě n eb o zá k a zn ík P o čet Poznám ka
6 .3 .1 9 3 3 A n g lie 10
8 . 7 .1 9 3 3 A n g lie 1
1 6 .1 1 .1 9 3 3 A n g lie 2
1 2 .3 . 1 9 3 4 A n g lie 2
1 9 34-194 1 u vá d ěn o
ja k o ZB 30
ste jn é číslo za k á zk y
2 6 . 4 .1 9 3 4 A n g lie 1
ja k o u n ásled u jícíh o !
ste jn é číslo za k á zk y
3 .5 . 19 34 Irs k o 1
ja k o u p řed ch o zíh o !
2 8 . 7 .1 9 3 4 A n g lie 44
1 2 . 9 .1 9 3 4 T u re ck o 1
1 9 .1 0 .1 9 3 4 SSSR 1
1 2 .1 .1 9 3 5 A n g lie 15
pokračování —>

Export a prodej lehkých kulom etů Bren a vz. 34

I D a tu m o d e s lá n í Z e m ě n eb o zák azn ík P o čet Poznám ka
1 5 .2 .1 9 3 5 Irs k o 2 V áclava H olka u ved en
je n je d e n kus
4 .5 .1 9 3 5 A n g lie 6
14. 6. 1935 MNO 4
v ru k o p isn ém
so u p isu V áclava
1 4 .4 . 1 9 3 5 MNO 1
H olka d a to vá n o
až 16. 6 .1 9 3 5
15. 7. 1935 P o rb . [?] 1
2 2 .7 . 1 9 3 5 A n g lie 30
2 6 . 8 .1 9 3 5 J u g o s lá v ie 1
2 8 . 8 .1 9 3 5 A n g lie 2
3 0 . 9 .1 9 3 5 A n g lie 54
4 .1 1 . 1 9 3 5 A n g lie 2
2 2 .5 . 1 9 3 6 K - a [K a n a d a ? ] 2
2 2 .1 . 1 9 3 7 Irá k 200
2 7 .1 . 1 9 3 7 A n g lie 2
8 . 2 .1 9 3 7 A n g lie 7
8 .2 .1 9 3 7 A n g lie 82
1 2 .4 . 1 9 3 7 A n g lie 1
1 7 .8 .1 9 3 7 Irá k 400 V á cla va H olka ve d e n o
ja k o d o d á vk a ZB 30
1 8 . 9 .1 9 3 7 Irá k 250
8 . 1 0 .1 9 3 7 A n g lie 1
?. ?. 1 9 3 7 A n g lie 10
2 1 .3 . 1 9 3 8 Egypt 60
1 2 .5 .1 9 3 8 B u lh a r s k o 1
1 6 . 7 .1 9 3 8 A n g lie 1
7. 9. 1940 D u s s e ld o r f m u z e u m 1
2 9 .1 . 1 9 4 0 B u lh a r s k o 1 000
1 2 . 2 .1 9 4 0 B u lh a r s k o 1 000
2 9 . 2. 1 9 4 0 B u lh a r s k o 1 000
266 Příloha
pokračování
Export a prodej lehkých kulom etů Bren a vz. 34
D a tu m o d e s lá n í Z em ě n eb o zákazn ík Po čet Poznám ka
3 0 . 3 .1 9 4 0 B u lh a r s k o 1
2 8 .5 . 1 9 4 0 L o ty šsk o 2
B r e s la u (V r a t is la v ,
4 . 5 .1 9 4 1 664
ř íš s k á z b r o jn ic e )
Export a prodej těžkých kulometů ZB vz.35

D atu m o d e s lá n í Z em ě n eb o zák azn ík P o čet P o zn á m k a
1935 MNO 517 so u če t za ce lý rok
?. ?. 1937 Írán 4
p atrn ě so u če t
1937 MNO 260 za c e lý rok
?. ?. 1937 R um u nsko 31
?. ?. 1937 R um u nsko 30
?.?. 1938 Č ín a 50
?. 7.1938 Čína 260

24. 10. 1938 R um u nsko 60
U t ě ž k ý c h k u lo m e t ů v z . 3 5 n e n í j is t é , z d a js o u p o d c h y c e n y v š e c h n y d o d á v k y .
Export a prodej těžkých kulometů ZB vz. 37

D atu m o d e s lá n í Z em ě n eb o zá k a zn ík P o čet Poznám ka
?. 7 .1 9 3 7 A r g e n t in a 1
7. 7 .1 9 3 7 A n g lie 2
7. 7 .1 9 3 8 P e ru 30
7 .7 .1 9 3 8 Írá n 5
7. 7 .1 9 3 8 R um u nsko 2
7. 7 .1 9 3 8 Írá n 1
7 .7 .1 9 3 8 Č ín a 290
1 8 .1 . 1 9 3 8 MNO 851
2 9 . 2 .1 9 3 8 MNO 169
3 0 . 6 .1 9 3 8 MNO 912

Export a prodej těžkých kulom etů ZB vz. 37
I D atu m o d e s lá n í Z em ě n eb o zá k a zn ík P o čet Poznám ka 1
2 1 .7 . 1 9 3 8 MNO 2 000
2 9 .8 . 1 9 3 8 L itv a 1
3 0 .8 . 1 9 3 8 R u m u n sko 10
1 9 .9 .1 9 3 8 R um u nsko 4
2 .8 . 1938 MNO 356
1 0 .1 0 .1 9 3 8 MNO 627
2 0 .1 1 .1 9 3 8 B o lív ie 1
p řip o je n a p o zn ám ka :
14. 8 . 19 3 9 R um u nsko 195 ze zá vo d u I
(te d y z Brna)
9 . 9 .1 9 3 9 R um u nsko 281
2 .1 0 . 1 9 3 9 R um u nsko 400
1 8 .1 0 .1 9 3 9 R u m u n sko 129
3 .1 1 .1 9 3 9 R um u nsko 2
8 .1 1 .1 9 3 9 Írá n 119
1 0 .1 1 .1 9 3 9 Írá n 23
1 4 . 1 1 .1 9 3 9 Írá n 52
1 6 . 1 1 .1 9 3 9 Írá n 52
d vě d o d á vk y
1 8 . 1 1 .1 9 3 9 N ěm ecko 120
50 + 70 kusů
2 0 . 1 1 .1 9 3 9 Írá n 52
u d o d á ve k do Íránu
od 8. do 2 1 .1 1 .1 9 3 9
2 1 .1 1 .1 9 3 9 Írá n 2
p o zn ám ka 15 kusů
vrá c e n o
d vě d o d á vk y
2 4 .1 1 .1 9 3 9 Írá n 148
100 + 4 8 kusů
2 5 .1 1 .1 9 3 9 Írá n 17
2 . 1 2 .1 9 3 9 Írá n 52
4 .1 2 .1 9 3 9 Írá n 100
5 .1 2 .1 9 3 9 Írá n 48
6 . 1 2 .1 9 3 9 ČKD 4
pro vý zb ro j tan ků
9 .1 2 .1 9 3 9 N ěm ecko - ČKD 25 pro n ěm e cko u
b ran n o u m oc
pokračování —+
268 Příloha
pokračování

9 .1 2 .1 9 3 9 N ěm ecko 25
21. 1 2 .1 9 3 9 A f g h á n is t á n 20
pro v ý zb ro j tan ků
?. ?. 1939? N ěm ecko - ČKD 11 pro n ěm e cko u
b ran n o u m oc
pro vý zb ro j tanků
?.?. 1939? N ěm ecko - ČKD 2 pro n ěm ecko u
b ran n o u m oc
2 8 .1 2 .1 9 3 9 R um u nsko 250
3 0 .1 2 .1 9 3 9 N ěm ecko 50
3 .1 .1 9 4 0 Írá n 50
8 .1 .1 9 4 0 Írá n 100
1 2 .1 .1 9 4 0 Írá n 50
1 5 .1 .1 9 4 0 N ěm ecko 25
2 0 .1 .1 9 4 0 R um u nsko 250
2 0 .1 . 1940 N ěm ecko 25
2 3 .1 .1 9 4 0 N ěm ecko 25
2 6 .1 .1 9 4 0 Írá n 60
2 7 .1 .1 9 4 0 Írá n 90
10. 2 .1 9 4 0 R um u nsko 250
2 4 .2 .1 9 4 0 R um u nsko 245
26. 2 .1 9 4 0 N ěm ecko 2
d vě d o d á vk y
28. 2 .1 9 4 0 N ěm ecko 100
+
50 50 kusů
9. 4 .1 9 4 0 J u g o s lá v ie 250
1 7 .4 .1 9 4 0 J u g o s lá v ie 250
d vě d o d á vk y
4. 5 .1 9 4 0 N ěm ecko 100
+
5 0 50 kusů
1 4 .5 . 1940 L itv a 2
2 2 .5 .1 9 4 0 R um u nsko 200
2 4 .5 .1 9 4 0 N ěm ecko 100 d vě d o d á vk y
+
50 50 kusů
d vě d o d á vk y
1 .6 .1 9 4 0 N ěm ecko 175
75 + 100 kusů
4. 6 .1 9 4 0 N ěm ecko 30
pokračování


D a tu m o d e s lá n í Z e m ě n eb o zák azn ík Po čet Poznám ka
8 . 6 .1 9 4 0 J u g o s lá v ie 500
1 2 .6 .1 9 4 0 R um u nsko 250
2 2 .6 . 1 9 4 0 N ěm ecko ČKD 60 pro n ěm e cko u
b ran n o u m oc
2 7 .6 . 1 9 4 0 N ěm ecko 50
3 .7 .1 9 4 0 R u m u n sko 250
6 . 7 .1 9 4 0 L it v a 48
p ro vý zb ro j tanků
1 5 .7 . 1 9 4 0 N ěm ecko ČKD 60 p ro n ěm e cko u
b ran n o u m oc
2 2 . 7 .1 9 4 0 R um u nsko 250
3 .8 .1 9 4 0 R um u nsko 250
d vě d o d á vk y
1 + 2 ku sy; pro v ýzb ro j
2 0 . 8 .1 9 4 0 N ěm ecko ČKD 3
ta n k ů pro n ěm e cko u
b ran n o u m oc
pro v ýzb ro j tan ků

?. ?. 1 9 4 0 N ěm ecko ČKD 8 pro n ěm e cko u
b ran n o u m oc
pro e x p o rtn í ta n k y
2 9 . 8 .1 9 4 0 Škod ovy závody 4
LT 35 (Ško d a T-11)
p ro e x p o rtn í ta n k y
2 4 . 9 .1 9 4 0 Škod ovy závody 16
LT 35 (Škoda T-11)
pro v ý zb ro j ta n k ů
3 0 . 9 .1 9 4 0 N ěm ecko ČKD 60 pro n ěm e cko u
b ran n o u m oc
8 .1 0 . 1 9 4 0 R um u nsko 200
pro v ý zb ro j tan ků
2 3 .1 0 .1 9 4 0 N ěm ecko ČKD 60 pro n ěm e cko u
b ran n o u m oc
1 8 .1 1 .1 9 4 0 N ěm ecko ČKD 60 pro n ěm e cko u
b ran n o u m oc
14. 1 2 .1 9 4 0 N ěm ecko ČKD 60 pro n ěm e cko u
b ran n o u m oc
p ro vý zb ro j tan ků
1 8 .1 .1 9 4 1 N ěm ecko ČKD 60 pro n ěm e cko u
b ran n o u m oc
27 0 Příloha
pokračování

D atu m o d e slá n í Zem ě n eb o zák azn ík P o čet Poznám ka
pro v ý zb ro j tanků
2 2 . 2 .1 9 4 1 N ěm ecko ČKD 60 pro n ěm e cko u
b ran n o u m oc
pro v ý zb ro j tanků
2 6 . 2 .1 9 4 1 N ěm ecko ČKD 2 p ro n ěm e cko u
b ran n o u m oc
8 . 3 . 1941 R um u nsko 100
3 1 .3 .1 9 4 1 pro v ý zb ro j tan ků
N ěm ecko ČKD 70 pro n ěm e cko u
b ran n o u m oc
? .? . 19 41 pro v ý zb ro j tanků
N ěm ecko ČKD 9 pro n ěm e cko u
b ran n o u m oc
9 .5 .1 9 4 1 N ěm ecko 100
1 5 .5 .1 9 4 1 R um u nsko 1 000
7 . 7 .1 9 4 1 N ěm ecko 22
1 5 .7 .1 9 4 1 N ěm ecko 78
U t ě ž k ý c h k u lo m e t ů v z . 3 7 n e n í j is t é , z d a js o u p o d c h y c e n y d o d á v k y z a c e lý ro k 1 9 3 9 .

Kulomety Zbrojovky Brno
Jiří Fencl
R e d a k c e V ě ra V lk o v á
O d p o v ě d n ý r e d a k t o r D a v id P a z d e r a
O b á lk a P a v e l K a d le c
S a z b a T y p o T e x t , s. r. o .
T e c h n ic k á r e d a k c e J a n a B ro m o v á
V y d a la M la d á f r o n t a a . s. ja k o s v o u 9 7 1 8 . p u b lik a c i.
V y t is k ly T is k á r n y H a v líč k ů v B ro d , a . s.
2 7 2 s t r a n , 1 8 4 s t r a n o b r a z o v é p ř ílo h y , p r v n í v y d á n í, P ra h a 2 0 1 7
IS B N 9 7 8 - 8 0 - 2 0 4 - 4 6 3 1 - 2
K n ih y M la d é f r o n t y si m ů ž e t e o b je d n a t n a a d r e s e :
M la d á f r o n t a a . s. - d iv iz e K n ih y
M e z i V o d a m i 1 9 5 2 / 9 ,1 4 3 0 0 P ra h a 4 - M o d ř a n y
e - m a ile m : p r o d e j@ m f.c z ,
t e l.: 2 2 5 2 7 6 1 9 5
n a in t e r n e t u :
w w w .m f .c z
w w w .k n ih a .c z
( w ittA .c z mfhdáfrtHtta
MLADÁ FRONTA
Obrazová
příloha
O s a z e n s t v o Z b r o jo v k y P ra g a v r o c e 1 9 1 9 (M Z A ).
P o h le d n a n o v ě p o s t a v e n o u Z b r o jo v k u P ra g a .
2
K u lo m e t P ra g a I v . č. 2 b e z d v o jn o ž k y a r a m e n n í o p ě r y , o b a p o h le d y (Z V S - V V Ú ).
K u lo m e t P ra g a I: d e m o n t o v a n é p o u z d r o h la v n ě a p o h y b liv á o b jím k a s t á h le m ,
n a h o ř e h la v e ň s e z á v o r o u (Z V S - V V Ú ).
S t e jn á z b r a ň se s e jm u t o u le v o u a o d k lo p e n o u p r a v o u b o č n ic í; h la v e ň s b lo k e m n á b o jo v é
k o m o r y a o d e m č e n o u z á v o r o u s e p o s o u v á k u p ř e d u (Z V S - V V Ú ).
3
L e h k ý k u lo m e t P ra g a II A v . č. 1 1 , a k t é r k u lo m e t n é s o u t ě ž e v M ilo v ic íc h v b ř e z n u 1 9 2 3
(V H Ú P ra h a , fo to P e t r P a c k a n ).
L e h k ý k u lo m e t P ra g a II A , d e t a il z a d n í č á s t i (V H Ú P r a h a , f o t o © P a v e l V á c h a ).
V á c la v H o le k p ř e d v á d í le h k ý k u lo m e t P ra g a II B n a d v o jn o ž c e a s b u b n o v o u s c h r á n k o u
n a n á b o jo v ý p á s (M Z A ).
4
'
L e h k ý k u lo m e t P ra g a II B r o z lo ž e n ý n a je d n o t liv é s o u č á s t k y .
P o k u s n ý le h k ý k u lo m e t P ra g a 1-23 z k o n c e ro k u 1 9 2 3 , v ý r o b e k Z b r o jo v k y P ra g a ,
k t e r ý z v ít ě z il v k u lo m e t n é s o u t ě ž i r o k u 1 9 2 4 ; b ě h e m t r v a n liv o s t n íc h z k o u š e k se
č t y ř m i h la v n ě m i a n ě k t e r ý m i v y m ě n ě n ý m i s o u č á s t k a m i a b s o lv o v a l p ř e s 3 5 0 0 0 ra n
(V H Ú P ra h a , f o t o © P a v e l V á c h a ).
5
L e h k ý k u lo m e t P ra g a II A , d e t a il z a d n í č á s t i ( Z V S - W Ú ) .
L e h k ý k u lo m e t P ra g a II A , d e t a il z a d n í č á s t i (Z V S - V V Ú ).
6
S e s t a v e n í k u lo m e t u P ra g a 1-23; v ý k r e s Z b r o jo v k y P ra g a z 1 8 .6 .1 9 2 3 .
K u lo m e t P ra g a 1-23 s v ý m ě n n o u n á h r a d n í h la v n í p ř e d v á d í V á c la v H o le k .
E m a n u e l H o le k s t ě ž k o u v e r z í k u lo m e t u P ra g a z ro k u 1 9 2 4 (M Z A ).
8
V á c la v H o le k (s e d íc í u p r o s t ř e d ) a j e h o b r a t r E m a n u e l (p o p r a v ic i V á c la v a ) s k u lo m e t y
p ř ip r a v e n ý m i p ro s o u t ě ž v e F in s k u (a P o ls k u ? ) v r o c e 1 9 2 3 .
C h a r a k t e r is t ic k á v ě ž ič k a s p r á v n í b u d o v y
z á b r d o v ic k é z b r o jo v k y (1 9 3 8 , F r a n ě k ).
9
RUČNÍ KUL0MET.PRAGA*vr24.
V ý k r e s „ r u č n íh o " k u lo m e t u P ra g a v z . 2 4 z 1 6 .9 . 1 9 2 4 (Š á d a ).
P o h le d z e s p r á v n í b u d o v y p ř e s n á d v o ř í n a č e ln í f r o n t u t o v á r n íc h o b je k t ů f ir m y
Z b r o jo v k a B rn o v d o b ě o k u p a c e (M Z A ).
S p r á v n í b u d o v a Z b r o jo v k y B r n o v k v ě t n u 2 0 0 7 ( W ik ip e d ie ).
11
L e h k ý („ r u č n í" ) k u lo m e t P ra g a v z . 2 4 v . č . 7 z e z k u š e b n í s é r ie lic e n č n í v ý r o b y
Č s . z b r o jo v k y , a . s. v B r n ě , p ř e v z a t ý v d u b n u 1 9 2 6 ; p ů v o d n í k u lo m e t P ra g a v z . 2 4 m ě l
m j. r u k o je ť h la v ň o v é s p o jk y z p r a v é s t r a n y , o d liš n ý z p ů s o b u z a v ř e n í a d e m o n t á ž e p o u z d r a
z á v ě r u a c h y b ě la m u n á r a m e n n í o p ě r k a ; o d s é r io v é h o v z . 2 6 se lišil ž e b r o v á n ím p o u z e
z a d n í p o lo v in y h la v n ě , o d liš n ě p r o v e d e n ý m h le d ím a n ě k t e r ý m i d a lš ím i d e t a ily
(V H Ú P r a h a , f o t o © P a v e l V á c h a ).
L e h k ý k u lo m e t v z . 2 6 v e s t a n d a r d n ím p r o v e d e n í n a d o b o v é č e r n o b ílé fo t o g r a f ii.
12
L e h k ý k u lo m e t v z . 2 6 n a b a r e v n é m s n ím k u (fo to © J a m e s D . J u lia A u c t io n e e r s ) .
D e t a il t ř íř á d k o v é h o z n a č e n í le h k é h o k u lo m e t u v z . 2 6 (fo to J a n L a k o s il).
13
N á z e v z b r a n ě s p ř e jím a c í z n a č k o u z ro k u 1931 n a p r a v é s t r a n ě p o u z d r a z á v ě r u
(fo to J a n L a k o s il).
Z n a č e n í n a h o r n í p lo š e p o u z d r a z á v ě r u : č s . s t á t n í z n a k , v ý r o b n í č ís lo a v o je n s k á p ř e jím a c í
z n a č k a s r o k e m p ř e v z e t í, v t o m t o p ř íp a d ě 1 9 3 6 (fo to © J a m e s D . J u lia A u c t io n e e r s ) .
14
Příloha k patentovému spisu čís.
P a t e n t o v á s k ic a k č s . p a t e n t u č . 5 4 4 4 8 ; p o d é ln é ř e z y p r e z e n t u jí v n it ř n í u s p o ř á d á n í z b r a n ě
Ul n a h o ř e s e z á v ě r e m u z a m č e n ý m , d o le se z á v ě r e m o d e m č e n ý m a o t e v ř e n ý m .
® ®® Q
V ý k r e s s e s t a v e n í h o t o v é z b r a n ě s p o d é ln ý m i i p ř íč n ý m i ř e z y (t a b u le z n a u k y o z b r a n i).
D e ta il d v o u ř á d k o v é z n a č e n í le h k é h o k u lo m e t u v z . 2 6 (fo to © J a m e s D . J u lia A u c t io n e e r s ).
Z n a č e n í le h k é h o k u lo m e t u v z . 2 6 v y r o b e n é h o z a o k u p a c e p r o n ě m e c k o u b r a n n o u m o c
(fo to © J a m e s D . J u lia A u c t io n e e r s ).
17
Z n a č e n í k u lo m e t ů v z . 2 6 z k o m p le t o v a n ý c h p o d r u h é s v ě t o v é v á lc e z d ílů r o z p r a c o v a n ý c h
za o k u p a ce .
t
v f .2 6 . \
Z n a č e n í le h k é h o k u lo m e t u v z . 2 6 z r o k u 1 9 5 0 (fo to J a n L a k o s il).
18
Z n a č e n í le h k é h o k u lo m e t u v z . 2 6 z ro k u 1 9 5 0 (fo to J a n L a k o s il).
K u lo m e t Z B 2 6 , p o h le d n a c h a r a k t e r is t ic k ý p ly n o v ý n á s a d e c a k u ž e lo v ý t lu m ič p la m e n e
(fo to © J a m e s D . J u lia A u c t io n e e r s ) .
19
P o z ic e h la v ň o v é s p o jk y k u lo m e t u Z B v z . 2 6 p ři v ý m ě n ě h la v n ě .
D e t a iln í p o h le d n a z á v ě r v o d e m č e n é p o lo z e .
20
N o s ič se z á v o r n ík e m v s im u lo v a n é u z a m č e n é p o lo z e .
V á c la v H o le k p ř e d v á d í v ý m ě n u h la v n ě k u lo m e t u Z B v z . 2 6 .
21
R o z lo ž e n á z b r a ň (fo to M ic h a e l H e id le r ).
V o je n s k á v ý u k o v á t a b u le K u lo m e t v z . 2 6 se z b r a n í v c e lk o v é m p o h le d u z le v a .
22
Příloha 3.
P o d é ln ý f e z k u lo m etem vz. 26.
V ý u k o v á t a b u le s e d v ě m a p o d é ln ý m i ř e z y z b r a n ě s e z á v ě r e m o d e m č e n ý m
a o t e v ř e n ý m (n a h o ř e ) a s e z á v ě r e m u z a v ř e n ý m a u z a m č e n ý m (d o le ).
|sj
UJ
MG 26®
A nsicht von Imkj
S ch n itt von link*

MG KÍivflfortig
S d m itt «o« 6nks

Venchkjfi vorgoxhneflt. Petro**
u*mttt*ttxw vor d tr Er.tzur.dung
O b d o b n á v ý u k o v á t a b u le k u lo m e t M G 2 6 (t) z F is c h e r o v y p ř ír u č k y p ro n ě m e c k o u p o lic ii.
24
D o b o v á fo t o g r a f ie z n á z o r ň u jíc í n a s a z e n í k u lo m e t u v z . 2 6 v e v ý z b r o ji č s . a r m á d y :
s t ř e le c k é d r u ž s t v o s k u lo m e t n ík e m (d r u h ý z p r a v a ) a n a b íje č e m (t ř e t í z p r a v a ) .
25
D o b o v ý s n ím e k s t ř e lc e s n a b íje č e m p ři ú t o k u .
S t ř e lb a z a u t o m o b ilu .
26
M o b iln í h líd k a n a v e lo c ip é d e c h .
Č ín s k á p ř e jím a c í k o m is e v e z b r o jo v c e v r o c e 1 9 3 4 , z le v a v š ic h n i tři b r a tř i H o lk o v é -
E m a n u e l, V á c la v a F r a n t iš e k , z c e la v p r a v o J o s e f V e s e lý z p o k u s n é d íln y (M Z A ).
27
A n g lic k á d e le g a c e n a v š t ív ila Č s . z b r o jo v k u v ro c e 1 9 3 5 (F r a n ě k ).
V á c la v H o le k p ř e d v á d í le h k ý k u lo m e t Z B 2 6 n a s t ř e ln ic i u D a d ilo v a v R u m u n s k u
v r o c e 1 9 3 0 z a p ř ít o m n o s t i r u m u n s k é h o k r á le C a r o la , k t e r ý s t o jí p o p r a v ic i
n á m o ř n íh o d ů s t o jn ík a (M Z A ).
28
F o t o g r a fie p o ř íz e n á u p ř íle ž it o s t i z h o t o v e n í d e s e t it is íc íh o k u lo m e t u v z . 2 6 ; v p o p ř e d í
s e d í d r u h ý z p r a v a In g . D v o ř á č e k , č t v r t ý In g . K u b ík , p á t ý p p lk . P a v líč e k ( v e d o u c í p ř e jím a c í
k o m is e ) a š e s t ý In g . N e tu š il (F r a n ě k ).
R u m u n s k á p ř e jím a c í k o m is e s e z á s t u p c i v ý r o b y k u lo m e t ů p ři s la v n o s t n ím u k o n č e n í
n e jv ě t š í d o d á v k y le h k ý c h k u lo m e t ů p ro R u m u n s k o v r o c e 1 9 3 5 (F r a n ě k ).
29
P ř e d v á d ě n í k u lo m e t u Z B 2 6 v J u g o s lá v ii; le ž íc í js o u V á c la v H o le k v t m a v é v e s t ě
a d ílo v e d o u c í o d d ě le n í k u lo m e t ů J o s e f V e s e lý (F r a n ě k ).
Č ín s k ý v o já k p ři s t ř e lb ě z le h k é h o k u lo m e t u Z B 2 6 .
30
„ P e r s k ý " k u lo m e t s t ř e t í n o ž k o u a p r o t ile t a d lo v o u (P L ) m u š k o u (M Z A ).
„ P e r s k á " v ý s t r o j k u lo m e t u Z B 2 6 (M Z A ).
31
S o u p r a v a z á lo ž n íc h s o u č á s t e k I k e k u lo m e t u v z . 2 6 ; b r a š n ič k a p ro k u lo m e t n é h o
s t ř e lc e o b s a h u je ú p ln ý z á v o r n ík k u lo m e t u v z . 2 6 , s t ř ík a c í o le jn ič k u v z . 2 4 , v y t a h o v a d lo
p ř e t r ž e n ý c h n á b o jn ic v z . 2 4 , s p e c iá ln í k líč k e k u lo m e t u v z . 2 6 , m o s a z n ý t r n k e k u lo m e t u
v z . 2 6 a v p r á z d n é m p r o s t o r u b ílé č is t ic í h a d r y a je m n ě m n u t o u k o u d e l.
32
a ) S p e c iá ln í u n iv e r z á ln í k líč ; k r a t š í
r a m e n o k líč e s lo u ž í k m o n t á ž i t lu m ič e
a n á s a d c e p ro c v ič n o u s t ř e lb u , č íp k y
n a s p o d k u to h o to ra m e n e k v ý z tu z e
p a ž b ič k y , d e lš í r a m e n o v e t v a r u t r u b k y
s v y b r á n ím m á n a k o n c i d v a z u b y
p ro k lo b o u č e k p ř e d s u v n é p r u ž in y
a v e v y b r á n í v e lk ý a m a lý š r o u b o v á k ,
š r o u b o v á k k m a t ic i r u k o je t i a š r o u b o v á k
k m a t ic i o p ě r k y .
b ) D v o u d íln ý t ř íč (š k r a b á k )
k o d s tra ň o v á n í k a rb o n u
z p ly n o v é h o ú s t r o jí.
Š k r a b á k a u n iv e r z á ln í k líč p ro k u lo m e t v z . 2 6 - z e jm é n a p r v n í z n ic h , v e s v é d o b ě b ě ž n é
p ř ís lu š e n s t v í, d n e s p ř e d s t a v u je o b t íž n ě s e h n a t e ln ý s b ě r a t e ls k ý u n ik á t (fo to J a n L a k o s il).
33
Klopen
Plidržka
Zapfezek
Poloktoužek
Zapinka
Obšivka
Zápfezek
Nosný řemen
P o u z d r o n a z á lo ž n í h la v e ň , v y r o b e n é z n e p r o m o k a v é p la c h t o v in y s k o ž e n o u o b š ív k o u
n a h o ř e a d o le , s c h lo p n í a n o s n ý m ř e m e n e m .
34
Schránka
Sklápěči rukojeť
dep k sklápěči rukojeli
Páka
Záchylka
a.
Přezka
závésniku
P ln ič k a z á s o b n ík ů k e k u lo m e t u v z . 2 6 a z á v ě s n ík k z a v ě š e n í p ln ič k y n a o p a s e k .
35
Značení meziválečné plničky ke kulometu
vz. 26 převzaté čs. armádou (foto Jan Lakosil).
Značení exportní plničky Značení poválečné plničky

(foto Jan Lakosil). (foto Jan Lakosil).
36
Kruhová muška
Dlouhý paprsek
Kiálký paprsek
Slavěd kroužek
Vidlice ke kruhově mušce Závaží

PnJhlediiko Šroub vidlice
Šoupátko próhtediíka Slupek zaměřovače
Konsola prOhledilka
Nástavek próNedtlk.
Vidlice průh/edíhra
Pryžově chranilko Cepový svorník '

zá kla d n a zaměřovače
hiav/ce ramena
Frllr Rameno zaměrc^če
Záchytka základny
Slěžejko/á piidržka
PL zaměřovač (PL muška) namontovaný na zbrani.
37
d o b o véh o
složený v brašn ě, na vyo b razen i z
K ulom etný protiletecký zam ěřo vač vz. 32,
p ře d p isu ...
38
... a ve skutečnosti (foto Jan Lakosil).
39
Podstavcový kůl z tvrdého dřeva, vespod se železným hrotem k zaražení do země
a nahoře s hlavicí; součástí jsou ještě kloubový držák k uchycení zbraně, nárazný
špalík a palice k zatloukání kůlu.
40
Rcklifikdíni Tabulka
k p /. zaměřovači kulomelu vz. 2 6 .
Rektifikační tabulka z českého návodu k obsluze.
41
Celtslova dešlička
Kloubová če&sl
Cep
Slavěci
bila
Sloupek
Olvorypro p álky nožek
Základna
Prkno
Rektifikační stojánek k rektifikaci PL zaměřovače zbraně.
Podélný řez násadcem pro cvičnou střelbu z kulometu vz. 26; násadec má hladký vývrt
zúžený na průměr 7 mm a soustavu radiálních výfukových otvorů.
42
Střelba z kulometu vz. 26 s cvičným násadcem.
Malorážkový výcvikový adaptér ráže 22 LR (VHÚ Praha, foto Petr Packan).
43
Lehký kulomet vz. 26 pro obrněná vozidla, provedení pro Írán
(VHÚ Praha, foto Petr Packan).
Kulomet ZB vz. 26 v pevnostní lafetě pro stálá pohraniční opevnění

(srub K-S 5„U potoka" v králické obranné linii).
44
D v a o b r á z k y k u lo m e t u v z . 2 6 , u p r a v e n é h o p ro p o d á v á n í p á s e m
(fo t o g r a fie z 3 . 7 .1 9 4 0 a z 9 . 8 . 1 9 4 0 ) .
45
K u lo m e t Z B v z . 2 6 ja k o M G 2 6 (t) v n ě m e c k ý s lu ž b á c h - z d e p ři v ý c v ik u
(fo to a r c h iv M ic h a e l H e id le r ).
E x p e r im e n t á ln í le h k ý k u lo m e t Z B v z . 2 7 b e z z á s o b n ík u , s p ě t is t u p ň o v ý m r e g u lá t o r e m
a lů ž k e m p ro t ř e t í n o ž k u r o z s e v n é h o z a ř íz e n í v p a ž b ě (V H Ú P ra h a , fo to P e tr P a c k a n ).
46
K u lo m e t Z B v z . 2 7 n a n e js t a r š ím p o d s t a v c i a s b r n ě n s k o u n a p o d o b e n in o u p r u ž n é s p o jk y
K o š a ř (M Z A ).
S t e jn á s e s t a v a p ři s t ř e lb ě (M Z A ).
47
K u lo m e t Z B v z . 2 6 n a n o v ě jš ím , le h k é m p o d s t a v c i a b e z k r y c íc h p le c h ů p r u ž in o v é h o
t lu m ic íh o v á lc e s p o jk y (M Z A ).
______ ů PSv . 7 a
v-s**
'1' ■|
PHloha k .Patentovému spisu" fis. 2 929 3
> M
333§
Třída 7 2 b
S k ic a k p a t e n t o v é m u s p is u č . 2 9 2 9 3 ř e š íc ím u o d p r u ž e n o u s p o jk u K o ša ř.
48
P r u ž n á s p o jk a v z . 2 8 / 2 9 p r a ž s k é f ir m y K o š a ř a s p o l. m á v la s t n í o d p a lo v a c í z a ř íz e n í (M Z A ).
49
L e h k ý k u lo m e t Z B 3 0 , k t e r ý s e e x p o r t o v a l d o c e lé ř a d y z e m í (m j. i d o B o lív ie z a v á lk y
o G r a n C h a c o ) a v lic e n c i se v y r á b ě l v R u m u n s k u .
50
V á c la v H o le k p ř e d v á d í n a s a z o v á n í z á s o b n ík u k u lo m e t u Z B 3 0 (M Z A ).
V y t a h o v á n í n o s ič e s e z á v o m ík e m z e „ z lo m e n é " z b r a n ě .
D o b o v á f o t o g r a f ie k u lo m e t u Z B 3 0 s t ř e t í n o ž k o u ; z h r u b a v p r v n í t ř e t in ě
d é lk y o d p o u z d r a j e h la v e ň z e s íle n a p ro le p š í c h la z e n í (M Z A ).
52
K u lo m e t Z B 3 0 s t ě ž k o u e x c e n t r ic k o u h la v n í ja k o le h k ý (V H Ú P r a h a , fo to P e t r P a c k a n ).
K u lo m e t Z B 3 0 s t ě ž k o u e x c e n t r ic k o u h la v n í n a p o d s t a v c i t v a r u „ O " ja k o k u lo m e t t ě ž k ý
s d lo u h ý m z á s o b n ík e m o o b s a h u 3 0 , re s p . 3 5 n á b o jů v e s r o v n á n í s k la s ic k o u le h k o u
v e r z í Z B 3 0 ; t a t o u n iv e r z á ln í k o m b in a c e n a h r a z u je le h k ý i t ě ž k ý k u lo m e t , p ř ič e m ž a le
k la s ic k ý t ě ž k ý k u lo m e t v á ž í c c a 3 5 k g , k d e ž t o u n iv e r z á ln í k u lo m e t Z B 3 0 s t ě ž k o u h la v n í
a p o d s t a v c e m „ O " je n 2 3 ,4 k g (M Z A ).
53
V ý k r e s s e s t a v e n í k u lo m e t u Z B 3 0 s e v š e m i p o d é ln ý m i i p ř íč n ý m i ře z y .
l/l
wm MM mim
P o r o v n á n í s t a n d a r d n í a t ě ž k é h la v n ě Z B 3 0 (M Z A ).
K u lo m e t Z B 3 0 n a p o d s t a v c i
t v a r u „ O " v p o z ic i p ro
P L s t ř e lb u (M Z A ).
54
P o d s t a v e c t v a r u „ O " (t o v á r n í o z n a č e n í Z B 2 0 5 ) s lo ž e n ý k t r a n s p o r t u (M Z A ).
R o z s e v n é z a ř íz e n í ja k o z v lá š t n í p ř ís lu š e n s t v í z b r a n ě (M Z A ).
55
D e ta il t ř e t í n o ž k y
k r o z s e v n é m u z a ř íz e n í.
K u lo m e t Z B 3 0 s n a m o n t o v a n ý m p r o t ile t a d lo v ý m z a m ě ř o v a c ím z a ř íz e n ím .
56
P r o t ile t a d lo v á m u š k a a p r o t ile t a d lo v é h le d í (M Z A ).
D e f in ic e k r u h u p ř e d s a z e n í p ro p r o t ile t a d lo v o u s t ř e lb u .
57
V o já k w e h r m a c h t u s k u lo m e t e m M G 3 0 (t )/ Z B 3 0 ; n a ú s t í h la v n ě je n á s t a v e c
p ro c v ič n o u s t ř e lb u .
R u s k ý v o já k s k u lo m e t e m M G 3 0 (t ), u k o ř is t ě n ý m N ě m c ů m .
58
P ř e d v á d ě n í k u lo m e t u Z B 3 0 v R u m u n s k u ; ú p ln ě v le v o s k lo b o u k e m v r u c e s t o jí
V. H o le k (M Z A ).
E t io p s k ý c ís a ř H a ile S e la s s ie (v k lo b o u k u ) z k o u š í k u lo m e t Z B 3 0 n a p o d s t a v c i a s t ě ž k o u
e x c e n t r ic k o u h la v n í, A d d is A b e b a 1 9 3 4 (M Z A ).
59
P ř e d v á d ě n í le h k é h o k u lo m e t u v U S A v r o c e 1 9 3 4 ; u p r o s t ř e d s č e p ic í E m a n u e l H o le k
(F r a n ě k ). '
L e h k ý k u lo m e t Z B 3 0 J p ro J u g o s lá v ii (fo to © J a m e s D . J u lia A u c t io n e e r s ).
60
J a p o n c i v y v in u li s v ů j le h k ý k u lo m e t T y p 9 9 k o n c e m 3 0 . le t m in u lé h o s t o le t í z e s t a r š íh o
m o d e lu T y p 9 6 , v y u ž ív a jíc íh o je š t ě n á b o je 6 ,5 x 5 0 R A r is a k a (6 ,5 M e iji 3 0 ); o b a js o u a le
k o p ie č s . k u lo m e t u Z B 3 0 (R o c k Is la n d A u c t io n C o m p a n y ).
61
Z n a č e n í le h k é h o k u lo m e t u Z B 3 0 J , v ju g o s lá v s k é a r m á d ě z a v e d e n é h o ja k o Z B M .3 7
62
í; '
Z n a č e n í le h k é h o k u lo m e t u Z B 3 0 J , v ju g o s lá v s k é a r m á d ě z a v e d e n é h o ja k o Z B M .3 7
(fo to © J a m e s D . J u lia A u c t io n e e r s ) .
V ý v o jo v ý k u lo m e t Z B v z . 2 7 u p r a v e n ý p ro p o u ž it í n á b o jů s o k r a je m (M Z A ).
63
K u lo m e t Z G B je š t ě s h la v n í s c h la d ic ím i ž e b r y r ů z n é v ý š k y , a le u ž v a n g lic k é rá ž i (M Z A ).
L e h k ý k u lo m e t Z G B 3 4 s e z p o m a lo v a č e m k a d e n c e a d v ě m a p o k u s n ý m i h le d ím i
(V H Ú P r a h a , fo to P e t r P a c k a n ).
64
L e h k ý k u lo m e t Z G B 3 3 (V H Ú P ra h a , f o t o © P a v e l V á c h a ).
V z o r k o v ý k u lo m e t Z G B 3 3 b r n ě n s k é v ý r o b y , u ž v a n g lic k é rá ž i 3 0 3 B ritis h (7 ,7 m m )
a n a „ a n g lic k é m " p o d s t a v c i Z B 2 0 6 s n o s n ý m i p o p r u h y k t r a n s p o r t u n a z á d e c h
(V H Ú P ra h a , f o t o P e tr P a c k a n )
65
K u lo m e t Z B v z . 3 4 r á ž e 7 ,9 2 m m M a u s e r (M Z A ).
66
¥
O b a b a t o h y p ři t r a n s p o r t u n a z á d e c h .
67
P lá t ě n é , k ů ž í o b š it é p o u z d r o C e lo k o ž e n é p o u z d r o n a n á h r a d n í
n a r e z e r v n í h la v e ň (M Z A ). h la v e ň (M Z A ).
68
v
K o ž e n é p r o v e d e n í b r a š n y s n á h r a d n ím i d íly a n á ř a d ím o b s a h u je : u n iv e r z á ln í k líč ,
d v o u d íln ý t ř íč (š k r a b á k ) n a k a r b o n , ž ín ě n ý k a r t á č e k n a č iš t ě n í n á b o jiš t ě , o c e lo v ý k a r t á č e k ,
v y t a h o v a č p ř e t r ž e n ý c h n á b o jn ic , o c e lo v ý d ů lk a ř , o c e lo v ý p r ů b o jn ík , m o s a z n ý p r ů b o jn ík ,
t ř íd íln ý v y t ě r á k , d v a m o s a z n é n á s t a v c e n a v y t ě r á k , n á h r a d n í p ř e d s u v n o u p r u ž in u
a o le jn ič k u ; v d ř e v ě n é k a z e t ě s e z a s u n o v a c ím v íč k e m js o u u lo ž e n y d r o b n é n á h r a d n í d íly :
2 ú d e r n ík y , 2 p r y ž o v é t lu m ič e , 2 v y t a h o v a č e , 1 v y h a z o v a č , 1 č e p v y t a h o v a č e , 1 b ic í p r u ž in a ,
2 p r u ž in y v y t a h o v a č e , 1 č e p r u k o je t i n a p ín a c íh o t á h la , 1 o s o v ý č e p t lu m ič e v ý š le h u
a 1 o s o v ý č e p z á p a d k y h la v ň o v é s p o jk y (M Z A ).
(V iz t é ž fo to n a s. 6 8 d o le .)
69
B r a š n a s n á h r a d n ím i d íly n a o p a s k u (p r o A n g lii) .
70
K o ž e n é p o u z d r o n a P L m íř id la .
B ra š n a n a p ln ič k u z á s o b n ík ů a s lo ž e n á p ln ič k a (M Z A ).
71
P ln ič k a p ři p r á c i (M Z A ).
M u n ič n í p á s se č t y ř m i b r a š n a m i n a z á s o b n ík y (M Z A ).
72
J in ý z p ů s o b m o ž n é h o tra n s p o rtu
m u n ic e : d v a ř e m e n y , k a ž d ý se d v ě m a
b r a š n a m i n a z á s o b n ík y , n e s e n é
k ř íž e m p ř e s p rs a .
73
74
V le v o t r a n s p o r t n í n o s ít k o n a tři m u n ič n í s c h r á n k y , v p r a v o n o s ít k o n a d v ě s c h r á n k y
a k u lo m e t (M Z A )
K ů ň se t ř e m i n á b o jo v ý m i s c h r á n k a m i v le v o , d v ě m a s c h r á n k a m i v p r a v o a k u lo m e t e m
n a h o ř e (M Z A ).
75
P r a c o v n íc i b r n ě n s k é z b r o jo v k y s le h k ý m k u lo m e t e m B re n p ři n á v š t ě v ě a n g lic k ý c h
o d b o r n ík ů : z le v a M . R o lč ík , n e z n á m ý , In g . S la b ý , p lk . F. P a v líč e k , p lk . R id le y , In g . K . S ta lle r,
V á c la v H o le k , In g . F. H o le k a d ílo v e d o u c í J . V e s e lý .
D e t a iln í p o h le d n a p o s le d n í tř i v p r a v o - V á c la v a H o lk a , In g . F. H o lk a a d ílo v e d o u c íh o
J . V e s e lé h o .
76
D o b o v á f o t o g r a f ie p o k u s n é h o k u lo m e t u Z G B 3 3 se d v ě m a v e r z e m i h le d í a n a „ a n g lic k é m "
p o d s t a v c i Z B 2 0 6 , d a t o v a n á 9 . 1 2 . 1 9 3 3 (M Z A ).
Z b r o jo v á c k ý v ý k r e s le h k é h o k u lo m e t u B re n d a t o v a n ý 1 9 .1 1 .1 9 3 8 (M Z A ).
77
K u lo m e t B re n M k I (v ý r o b a E n f ie ld ) n a „ a n g lic k é m " p o d s t a v c i s p ř e p r a v n í b e d n o u
a s c h r á n k o u s e z á s o b n ík y (fo to © J a m e s D . J u lia A u c t io n e e r s ).
E n f ie ld s k ý B re n M k I n a d v o jn o ž c e .
78
E n f ié ld s k ý B re n M k I n a d v o jn o ž c e .
D e t a iln í p o h le d n a n o s ič se z á v o r n ík e m v s im u lo v a n é o d e m č e n é p o lo z e ,
v y s u n u tý z p o u z d ra zá v ě ru .
79
K u lo m e t B re n M k I (v ý r o b a In g lis ) s t a líř o v ý m z á s o b n ík e m n a 1 0 0 n á b o jů (B a h n a 2 0 0 7 ).
80
Z je d n o d u š e n ý B re n M k II.
B re n M k II v y r o b e n ý f ir m o u J o h n In g lis C o . L td . v r o c e 1 9 4 4
81
B re n M k .3 s e z k r á c e n o u h la v n í, v e r z e „ p a r a " p ro v ý s a d k á ř e a b o j v d ž u n g li.
D e t a il p ly n o v é h o ú s t r o jí B re n M k .3 .
82
P o r o v n á n í d é le k k u lo m e t ů B re n M k II a M k .3 (v p o p ř e d í).
P o r o v n á n í z á v o r n ík ů k u lo m e t ů Z B 2 6 (n a h o ř e ) a B re n k a n a d s k é v ý r o b y In g lis (d o le ).
83
Q bn i
S k u t e č n é p r o v e d e n í p ly n o v é h o ú s t r o jí k u lo m e t u B re n v ř e z u , v t o m t o p ř íp a d ě m o d e lu
r á ž e 8 x 5 6 R p ro B u lh a r s k o (V H Ú P ra h a , fo to P e tra B e d n á ř o v á ).
84
THE' KINC.’s IN TER E ST IN THE I N F A N T U Y ’s NEW E Q U IPM E N T : H IS M A JESTY
T E ST IN G THE BALANCE OF THE NEW UGHT A U T O M A T IC UREN GUN. ( H 'W e W o r í J .)
N a s n ím k u z j a r a 1 9 3 8 a n g lic k ý k rá l s á m z k o u š í v y v á ž e n í le h k é h o k u lo m e t u B re n (M Z A ).
K u lo m e t B re n v rá ži 7 ,9 2 m m M a u s e r, v y r á b ě n ý p ro Č ín u v K a n a d ě v e f ir m ě J o h n In g lis C o .
L td ., k te rá za d r u h é s v ě t o v é v á lk y v e v e lk é m íře z a m ě s t n á v a la ž e n y (T o ro n to P u b lic L ib r a r y ).
85
S t r á n k a z b r it s k é h o t is k u z a c h y c u jíc í b r it s k é v o já k y s č s . k u lo m e t e m B re n
( D a ily S k e t c h , L o n d ý n 2 2 . le d n a 1 9 3 8 ).
86
Další prezentace kulometu Bren v britském tisku (The Times, Londýn 22. ledna 1938).
87
B r it s k ý U n iv e r s a l C a r r ie r v e s lu ž b á c h R u d é a r m á d y (O r u ž ije č. 1 / 2 0 0 3 ).
B re n C a r r ie r v a u s t r a ls k ý c h s lu ž b á c h v le d n u 1941 v s e v e r n í A fr ic e ( t h e a t la n t ic .c o m ) .
88
D v o jč e B re n ů n a o b r n ě n é m a u t o m o b ilu H u m b e r S c o u t C a r (fo to M ila n K lo fá t)
K u lo m e t B E S A L M k 2 (fo to M a t t h e w M o s s / T h e A r m o u r e ť s B e n c h ).
89
L e h k ý k u lo m e t B re n L 4 A 4 (7 ,6 2 x 51 m m N A T O ).
Z n a č e n í k u lo m e t u B re n L 4 A 4 (fo to P e tra B e d n á ř o v á ).
90
1
L e h k ý k u lo m e t Z K 4 7 5 b r a t r ů K o u c k ý c h (7 ,5 x 4 5 m m ).
P o z d ě jš í m o d e l k u lo m e t u Z K 4 8 2 (1 9 4 8 ).
91
P o k u s n ý k u lo m e t „ H o le k " Z B 4 8 1 , v ý r o b n í č ís lo 0 0 2 (V H Ú P r a h a , fo to P e tr P a c k a n ).
K u lo m e t Z B 4 9 1 (1 9 4 8 ) n a d v o jn o ž c e .
92
K u lo m e t Z B 4 9 1 n a le h k é m p o d s t a v c i p ro P L s t ř e lb u .
93
L e h k ý k u lo m e t B 5 1 .
K u lo m e t Z B 501 s v e lk o u s t a c io n á r n í s c h r á n k o u n a n á b o jo v ý p á s (1 9 5 2 ).
94
K u lo m e t v z . 5 2 r á ž e 7 ,6 2 x 4 5 m m s e s e g m e n t o v ý m z á s o b n ík e m
(V H Ú P ra h a , fo to © P a v e l V á c h a ).
K u lo m e t v z . 5 2 / 5 7 p ro n á b o j 7 ,6 2 x 3 9 m m (v z . 4 3 ) s e z á v ě s n o u n á b o jo v o u s c h r á n k o u
95
Z n a č e n í k u lo m e t u v z . 5 2 / 5 7 (fo to J a n L a k o s il).
96
■H
K u lo m e t v z . 5 2 / 5 7 r o z lo ž e n ý n a h la v n í s k u p in y .
F r é z o v a n é p o u z d r o z á v ě r u s e z á v ě r e m u v n it ř a s o d k lo p e n ý m v ík e m ;
n a d z v e d n u t í k o n c e z á v o r n ík u p ř e d u z a m č e n ím z a jiš ť u jí d v a v ý s t u p k y
je h o b o č n íc h s t ě n , z a p a d a jíc í d o k u lis v e s t ě n á c h p o u z d r a z á v ě r u .
97
R y c h lo p a ln ý k u lo m e t Z B 5 2 0 s p o d s t a v c e m .
V y s t ř íle n é n á b o jn ic e se u Z B 5 2 0 z a s o u v a ly
z p ě t d o p á s u , c o ž m ě lo ú d a jn ě p ř is p ě t k v y š š í
r y c h lo s t i s tř e lb y .
98
P o h le d d o d íln y t ě ž k ý c h k u lo m e t ů v r o c e 1 9 3 8 (M Z A ).
V ý k r e s s e s t a v e n í Z B - 5 0 - n á r y s , p ů d o r y s a b o k o r y s ; r a m e n n í o p ě r k u b y lo ú d a jn ě m o ž n é
p o u ž ít t a k é ja k o m o t y č k u .
99
S e s t a v e n í„ v e lk é h o " k u lo m e t u Z B - 5 0 , p o d é ln é i p ř íč n é ře z y .
K u lo m e t Z B - 5 0 n a n e js t a r š ím p o d s t a v c i a s o p t ic k ý m z a m ě ř o v a č e m p ro n e p ř ím o u s tř e lb u
(M Z A ).
100
Z n á m á f o t o g r a f ie V á c la v a a E m a n u e la H o lk ů s k u lo m e t e m Z B - 5 0 n a p o d s t a v c i s n á s t a v c e m
p ro P L s t ř e lb u a s P L m íř id ly z ro k u 1 9 3 0 (M Z A ).
101
V z o r e k t ě ž k é h o k u lo m e t u T K 3 c h la z e n é h o v o d o u (V H Ú P r a h a , fo to P e tr P a c k a n ).
T ě ž k ý k u lo m e t Z B - 5 0 s p e r f o r o v a n ý m p lá š t ě m h la v n ě , n a d v o jn o ž c e a s m a d ly
(V H Ú P ra h a , fo to © P a v e l V á c h a ).
K u lo m e t Z B - 5 0 s p e rfo r o v a n ý m p lá š tě m n a d v o jn o ž c e , s p is to lo v o u ru k o je tí a r a m e n n í o p ě ro u .
102
K u lo m e t Z B - 5 0 n a p o d s t a v c i t v a r u „ U " s e d v ě m a z a d n ím a n o h a m a v c e lk u ;
v ý v o j o d ro k u 1 9 3 2 .
R a n ý v z o r e k k u lo m e t u Z B - 5 3 (v z . 3 5 ) v y v íje n é h o o d ja r a 1 9 3 3 a h n a n é h o u ž
(s t e jn ě ja k o s t a r š í v e r z e Z B - 5 2 ) t la k e m p ly n ů n a p ís t; h le d í j e je š t ě o z n a č e n o Z B - 5 0
(V H Ú P ra h a , fo to P e tr P a c k a n ).
103
K u lo m e t Z B - 5 3 d r u h é g e n e r a c e (1 9 3 4 ) s e s ta r š ím h le d ím , n a p o d s t a v c i k u lo m e t u Z B - 5 2
s r á m e m a z d v o je n o u z a d n í n o h o u .
K u lo m e t Z B - 5 3 n a p o d s t a v c i k u lo m e t u v z . 3 5 v p o z ic i p ro p o z e m n í s t ř e lb u .
104
K u lo m e t Z B - 5 3 s p o d s t a v c e m s lo ž e n ý m d o n íz k é p o lo h y a s r a m e n n í o p ě r o u .
S te jn á z b r a ň v p o z ic i p ro
P L s t ř e lb u a s P L m íř id ly .
105
W "*
. . , » ji K IM >> l i •! y II J« <• « ' » ’ .* y «'
V ý k r e s s e s t a v e n í t ě ž k é h o k u lo m e t u v z . 3 5 .
S k ic a k č s . p a t e n t u č . 5 8 3 9 3 z o b r a z u je p o d é ln é ř e z y m e c h a n is m e m k u lo m e t u Z B -5 3
a č a s o v ý d ia g r a m p o h y b u je h o h la v n íc h f u n k č n íc h s k u p in .
K u lo m e t v z . 3 7 (z d e v p r o v e d e n í p ro R u m u n s k o ) n a „ k u lo m e t n ím p o d s t a v c i v z . 3 7 "
107
K u lo m e t v z . 3 7 n a n o v é m p o d s t a v c i Z B - 3 0 8 , n a h o ř e v e v y s o k é p o lo z e ( M Z A ) ...
. . . a v n íz k é p o lo z e (M Z A ).
108
K u lo m e t v z . 3 7
na p o d sta v c i Z B -3 0 8
v p r o t ile t a d lo v é m p o s t a v e n í,
s P L m íř id ly a r a m e n n í
o p ě r o u (M Z A ).
P o d s t a v e c Z B - 3 0 8 v b o jo v é p o z ic i.
109
P o d s t a v e c Z B - 3 0 8 s lo ž e n ý k t r a n s p o r t u .
K u lo m e t v z . 3 7 n a p o k u s n é m p o d s t a v c i t y p u „A " s e d v ě m a n o h a m a v p ř e d u , z k o u š e n é m
v r o c e 1 9 3 8 (p ř e d ú p r a v o u ).
110
K u lo m e t v z . 3 7 n a p o v á le č n é m p o d s t a v c i Z B - 3 0 9 .
P#'
P o d s t a v e c Z B - 3 0 9 s lo ž e n ý k t r a n s p o r t u .
111
©@.®«S,©®<š>
®©®®®®s i•
<§)®(s>(£>
ZB MD. 37
®®@®
MITRAILLEUSE
iiiyiii i ň,
íí !i ]])!j!ij i
®®©
©@©
áimmi
V ý k r e s s e s t a v e n í ( v ý u k o v á t a b u le ) k u lo m e t u v z . 3 7 s p o d é ln ý m i
a p ř íč n ý m i ř e z y a s f r a n c o u z s k ý m p o p is e m .
112
Z n a č e n í k u lo m e t u v z . 3 7 z h o t o v e n é h o v r o c e 1 9 4 6 s v y u ž it ím
r o z p r a c o v a n ý c h s o u č á s t í z d o b y o k u p a c e (fo to J a n L a k o s il).
113
D e t a iln í p o h le d n a m a d la k u lo m e t u a t la č ít k o s p o u š ť o v é h o m e c h a n is m u .
P o h le d n a p á k u z r y c h lo v a č e k a d e n c e .
114
D e ta il r á m e č k o v é h o h le d í
k u lo m e t u v z . 3 7 v e v z t y
č e n é a v e s k lo p e n é p o lo z e
115
P o h le d n a ž e b r o v á n í h la v n ě a t lu m ič v ý š le h u p ě c h o t n í v e r z e k u lo m e t u v z . 3 7 .
Z a č á t e k v y jím á n í h la v n ě : o z u b y h la v n ě o p u s t ily o z u b e n í p o u z d r a z á v ě r u ,
p o d p o u z d r e m je v id ě t p ly n o v ý p ís t.
116
P o h le d s h o r a n a p o u z d r o z á v ě r u a z r y c h lo v a č k a d e n c e v z a d u n a d d r ž a d ly .
P o u z d r o z á v ě r u a n o s ič s n e s e n ý m z á v o r n ík e m v s im u lo v a n é u z a m č e n é p o lo z e .
117
P o u z d r o a n o s ič se s e jm u t ý m z á v o r n ík e m .
Z a v á d ě n í p á s u d o k u lo m e t u v z . 3 7 .
118
i
Po p o o t e v ř e n í v ík a lze v y jm o u t z á v o r n ík b e z d a lš í d e m o n t á ž e (M Z A ).
V y jím á n í h la v n ě p ři j e j í v ý m ě n ě (M Z A ).
119
D e m o n tá ž p o u z d ra zá v ě ru
a n o s ič e z á v o r n ík u .
Z á v ě s n á s c h r á n k a n a p á s , p ř e d e v š ím p ro P L n a s a z e n í.
120
T r o jč e k u lo m e t ů n a p iv o t o v é m p o d s t a v c i p ro P L n a s a z e n í.
121
T a n k o v é p r o v e d e n í k u lo m e t u v z . 3 7 in s t a lo v a n é v s im u lo v a n é s t ř íln ě v o z id la (M Z A ).
T a n k o v ý k u lo m e t v z . 3 7 p ro Írá n , d e t a il z a d n í č á s ti (V H Ú P r a h a , fo to © P a v e l V á c h a ).
122
P o k u s n á la fe ta p r o j e d e n k u lo m e t v z . 3 7 (p o d le Ř O P „ z b r a ň D", Č Z S t r a k o n ic e , a . s .).
123
L a fe t a s je d n ím k u lo m e t e m v z . 3 7 v s im u lo v a n é s t ř íln ě o p e v n ě n í.
124
D v o jč e k u lo m e t ů v z . 3 7 („ z b r a ň M ") v la fe tě s r u b u K-S 5 „ U p o t o k a " (k r á lic k á o b r a n n á lin ie ).
125
K u lo m e t v z . 3 7 s p ř a ž e n ý se 4 ,7 c m P T k a n ó n e m v z . 3 6 („ z b r a ň L 1 "), t a m t é ž .
P ř e d v á d ě n í t ě ž k ý c h k u lo m e t ů Z B v R u m u n s k u 1 1 .4 .1 9 3 8 (M Z A ).
126
K u lo m e t M G 3 7 (t) v e s lu ž b ě u d iv iz e S S - T o te n k o p f.
Z b r a ň m ě li v o b lib ě t a k é n ě m e č t í h o r š t í m y s liv c i ( G e b ir g s já g e r n ) .
127
K u lo m e t B Ě S A M k .ll rá ž e 7 ,9 2 M a u s e r.
N a s a z e n í k u lo m e t u B Ě S A M k .ll v p r o t ile t e c k é o b r a n ě V e lk é B r it á n ie z a 2 . s v ě t o v é v á lk y .
128
P ln ič k y n á b o jo v ý c h p á s ů k u lo m e t u Z B v z . 3 7 p ři p r á c i (M Z A ).
K o ž e n á b r a š n ič k a
s n á ř a d ím ,
o le jn ič k o u a ú p ln ý m
z á v o r n ík e m .
129
S c h r á n k a n a z á lo ž n í s o u č á s t k y p ro v ě t š í k u lo m e t n é j e d n o t k y o b s a h u je 2 p le c h o v k y
o o b s a h u 0 ,7 5 I (je d n a n a o le j, d r u h á n a p e t r o le j), 1 ú p ln ý t ř íd íln ý v y t ě r á k , 1 p lá t ě n é
p o u z d r o n a v y t ě r á k , 1 p y t lík k o ž e n ý (u p ř ís lu š e n s t v í k u lo m e t u p a k o d p a d n e b r a š n a
k u lo m e t n é h o s t ř e lc e ), 1 p o d a v a č , 1 v ý v o d k u p á s u ú p ln o u a 1 p á k u p o d a v a č e .
D o b o v á fo t o g r a f ie z a m ě ř o v a č e p ro n e p ř ím o u s t ř e lb u (M Z A ).
130
T r a n s p o r t k u lo m e t u v z . 3 7 m u ž s t v e m , N o s ič p o d s t a v c e k u lo m e t u (n e s e
n o s ič k u lo m e t u . p ů v o d n í p o d s t a v e c k u lo m e t u v z . 3 5 ).
N o s ič n á b o jo v ý c h s c h r á n e k s m u n ic í.
131
P o s t r a n n í n o s ít k o s k u lo m e t e m v z . 3 7 p ro t r a n s p o r t n a s o u m a r e c h
n e b o j e z d e c k ý c h k o n íc h .
N o s ítk o s p o d s t a v c e m Z B - 3 0 8 .
132
T r a n s p o r t k u lo m e t u Z B -5 3 n a p r a v é m p o s t r a n n ím n o s ítk u (M Z A ).
P o d s t a v e c k u lo m e t u v z . 35 n a le v é m p o s t r a n n ím n o s ít k u a tři s c h r á n k y s n á b o ji
n a n á h ř b e t n ím n o s ít k u je z d e c k é h o k o n ě (M Z A ).
133
T r a n s p o r t 3 + 3 n á b o jo v ý c h s c h r á n e k n a p o s t r a n n íc h n o s ít k á c h a d v o u s c h r á n e k
n a n á h ř b e t n ím n o s ít k u s o u m a r a .
E m a n u e l H o le k za p r v n ím v z o r k e m k u lo m e t u r á ž e 2 0 m m .
134
H r u b ý k u lo m e t „ H " r á ž e 2 0 m m n a k o lo v é la fe tě p ro p o z e m n í s t ř e lb u (M Z A ).
V á c la v H o le k p ř e d v á d í h r u b ý
k u lo m e t „ H " p ři p r o t ile t e c k é
s t ř e lb ě (1 9 2 9 ).
135
H r u b ý 2 0 m m k u lo m e t z ro k u 1931 (s p o u z d r e m p o d o b n ý m k u lo m e t u Z B - 5 0
a se z á s o b o v á n ím p á s e m ) n a k o lo v é p o ln í la fe tě In g . H o r s t e in e r a .
S t e jn á z b r a ň n a P L la fe tě
H o r s t e in e r s o c e lo v ý m p iv o te m
a t e le s k o p ic k y v ý s u v n ý m
s lo u p e m .
136
H r u b ý 2 0 m m k u lo m e t n a u n iv e r z á ln í n íz k é t ř ín o h é la fe tě H o r s t e in e r se s n ím a t e ln ý m i k o ly .
137
N á r y s a p ů d o r y s h r u b é h o k u lo m e t u Z b r o jo v k y B rn o r á ž e 2 0 m m .
Č á s t e č n ý p o d é ln ý ř e z m e c h a n is m e m z b r a n ě .
138
R o z m ě r o v ý n á č r t e k n o v é u n iv e r z á ln í p o ln í, k o lo v é i p r o t ile t a d lo v é la fe t y p o d le d is p o z ic
In g . F. H o lk a , k te rá se u p la t n ila u k u lo m e t u Z B - 6 0 r á ž e 15 m m ; la fe ta m á t v a r š iro k é
t r o jn o ž k y se s t ř e d n ím o t o č n ý m d íle m , d v ě n o h y js o u „ z la m o v a c í" s č e p y p ro k o la ,
t ř e t í n o h a (k e k te r é s e o b ě p r v n í s k lá p ě jí) t v o ř í s o u č a s n ě o j.
D o b o v ý s n ím e k k u lo m e t u Z b r o jo v k y B rn o rá ž e 1 3 ,4 m m , k t e r ý se d o d n e s z a c h o v a l
v e s b ír k á c h V o je n s k é h o h is t o r ic k é h o ú s t a v u P ra h a s p o p is k o u „ p ř e c h o d n ý a d a p t o v a n ý
t v a r s t a r š í k o n s t r u k c e , u r č e n ý p o u z e k v y z k o u š e n í la fe t a c e v le t o u n u s t ř e lb o u " (M Z A ).
139
K u lo m e t Z B - 6 0 r á ž e 15 m m n a la fe tě v p o ln í p o z ic i n a d v o u t y p e c h p o je z d o v ý c h ko l
(M Z A ).
140
K u lo m e t Z B - 6 0 n a t r o jn o ž c e v n íz k é p o z ic i (M Z A ).
K u lo m e t Z B - 6 0 v e v y s o k é
p r o t ile t a d lo v é p o z ic i
a s P L m íř id ly (M Z A ).
141
P r o t it e t a d lo v á s t ř e lb a z v y s o k é p o z ic e n a t r o jn o ž c e .
142
P ř e d v á d ě n í k u lo m e t u : p r v n í z le v a s t o jí In g . F. H o le k , d r u h ý z le v a M . R o lč ík .
K u lo m e t Z B - 6 0 n a t r o jn o ž c e
u n iv e r z á ln í la f e t y v e v y s o k é
p r o t ile t a d lo v é p o z ic i (V H Ú
P ra h a - V o je n s k é t e c h n ic k é
m u z e u m L e š a n y ).
143
K u lo m e t n a s t e jn é la fe tě , a le se s k lo p e n ý m i n o h a m i a n a m o n t o v a n ý m i k o ly ,
p ř ip r a v e n ý k t a ž e n í (Z b r o jo v k a V s e tín IN D E T ).
144
K u lo m e t Z B - 6 0 , d e t a il u lo ž e n í z b r a n ě a p r o t ile t a d lo v ý c h m íř id e l (V H Ú P ra h a - V o je n s k é
t e c h n ic k é m u z e u m L e š a n y ).
D e ta il z á k la d n y p iv o t u s č e p y o b o u s k lo p n ý c h n o h (V H Ú P ra h a - V o je n s k é t e c h n ic k é
m u z e u m L e š a n y ).
145
K u lo m e t Z B - 6 0 n a k o r b ě a u ta p ři p r o t ile t a d lo v é s t ř e lb ě z v y s o k é h o p iv o t o v é h o p o d s t a v c e
s P L n á s t a v c e m (M Z A ).
Z b r a ň a la fe ta r o z lo ž e n é n a n o s n á b ř e m e n a a n e s e n é o s m ič le n n o u o b s lu h o u (M Z A ).
146
Or
K u lo m e t Z B - 6 0 t a ž e n ý o b s lu h o u n a k o le c h la f e t y (M Z A ).
R o z m ě r o v ý n á č r t e k u s p o ř á d á n í d v o jč e t e k u lo m e t ů Z B - 6 0 r á ž e 15 m m n a v y s o k é m
p o d s t a v c i ( d v o jč it ý k u lo m e t ).
147
Wt**L
N á č r t e k s p ř a ž e n í t ř í d v o jč a t k u lo m e t ů Z B - 6 0 d o b a t e r ie (tři d v o jč it é k u lo m e t y ).
148
D o p r a v a k u lo m e t u Z B - 6 0 , la f e t y a m u n ic e n a j e z d e c k ý c h k o n íc h (M Z A ).
149
D o p r a v a k u lo m e t u Z B - 6 0 , la fe t y a m u n ic e v z á p ř a h u (M Z A ).
Z á v ě s n á s c h r á n k a n a p á s s n á b o ji; u z á v ě r s o u č a s n ě s lo u ž í ja k o n a v lé k a c í j a z y k (M Z A ).
150
1
’4
*.
‘1
V
T r u h lík se z á lo ž n ím i s o u č á s t k a m i z á v ě r u .
O p t ic k ý z a m ě ř o v a č p ro p ř ím o u
i n e p ř ím o u p o z e m n í s t ř e lb u .
151
L e t e c k ý k u lo m e t Z B - 8 0 , p o h le d s h o r a n a n á h o n z b r a n ě .
Z B - 8 0 : p ř ív o d n á b o jo v é h o p á s u z p r a v a .
K u lo m e t Z B - 8 0 r o z lo ž e n ý n a h la v n í s k u p i n y ....
152
153
. . . a z b r a ň r o z lo ž e n á n a j e d n o t liv é d íly .
K u lo m e t Z B - 8 0 z a m o n t o v a n ý v m o t o r o v é č á s tí le t a d la .
154
M a lý k u lo m e t Z K 4 2 3 (V H Ú P r a h a , fo to P e tr P a c k a n ).
U n iv e r z á ln í k u lo m e t M G 3 4 ja k o le h k ý , a le n a v o z id lo v é la fe tě m o t o c y k lu (B a h n a 2 0 1 2 ).
155
U n iv e r z á ln í k u lo m e t M G 3 4 z v ý r o b y Z b r o jo v k y B rn o (1 9 4 3 ) v k o n f ig u r a c i t ě ž k ý ,
n a t r o jn o h é m p o d s t a v c i L a fe t t e 3 4 , s e z a m ě ř o v a č e m p ro n e p ř ím o u s t ř e lb u a ž d o 3 0 0 0 m ,
s d r ž a d lo v o u s p o u š t í n a p o d s t a v c i; p o d u š k y n a p ř e d n í n o z e p o d s t a v c e s e o p ír a ly při
t r a n s p o r t u o z á d a n o s ič e (fo to © J a m e s D . J u lia A u c t io n e e r s ) .
156
157
D o b o v ý t o v á r n í s n ím e k r o z lo ž e n é h o k u lo m e t u M G 3 4 (M Z A ).
Z n a č e n í k u lo m e t u M G 3 4 v y r o b e n é h o Z b r o jo v k o u B rn o v r o c e 1 9 4 5
p ro n ě m e c k o u b r a n n o u m o c (fo to © J a m e s D . J u lia A u c t io n e e r s ).
J e d n a z k o n f ig u r a c í le t e c k é h o k u lo m e t u M G 131 n a f o t o g r a f ii z p o v á le č n é h o k a t a lo g u
Z b r o jo v k y B rn o (M Z A ).
158
3 0 m m r y c h lo p a ln ý k a n ó n 3 0 3 B r
n a p iv o t o v é la fe t ě p ro p la v id la ,
n a h o ř e p ro h o r iz o n t á ln í s t ř e lb u ,
d o le p ro P L s t ř e lb u .
159
V e r z e k a n ó n u 3 0 3 B r s p r o t ile t a d lo v o u h la v n í n a p a n c é ř o v a n é P L la fe tě s e s e d a č k o u .
K a n ó n 3 0 0 B r n a k o lo v é la fe tě t a ž e n é (s p o d v o z k e m ).
160
K a n ó n 3 0 0 B r n a la fe tě p ro p o z e m n í s t ř e lb u .
161
162
K a n ó n 3 0 0 B r: d e t a il p o d á v a c íh o s to lu p o z d v iž e n í v ík a p o u z d r a z á v ě r u .
3 0 m m d v o jk a n o n P L D v K v z . 5 3 n a t a ž e n é k o lo v é la fe t ě (V o je n s k é m u z e u m K r á lík y ).
163
3 0 m m P L D v K v z . 5 3 / 5 9 n a v o z id le P ra g a V 3 S (V o je n s k é m u z e u m K r á lík y ).
7 ,6 2 m m k u lo m e t G o r ju n o v S G 4 3 z lic e n č n í v ý r o b y v e Z b r o jo v c e B rn o (V o je n s k é m u z e u m
K r á lík y ).
164
Z n a č e n í b r n ě n s k é h o k u lo m e t u S G 4 3 (fo to J a n L a k o s il).
V ý u k o v ý p la k á t p ro s o v ě t s k ý k u lo m e t D Š K M z a v e d e n ý v Č e s k o s lo v e n s k u ja k o
12 ,7 m m v e lk o r á ž o v ý k u lo m e t v z o r 3 8 / 4 6 ( U n iv e r z it a o b r a n y ).
165
Z n a č e n í k u lo m e t u D Š K M z lic e n č n í v ý r o b y v e Z b r o jo v c e B rn o ( U n iv e r z it a o b r a n y ).
166
33 - q j
7 , 9 2 x 33
R o z m ě r o v é n á č r t k y n á b o jů s t ř e d n íh o v ý k o n u ( z k r á c e n ý c h p u š k o v ý c h n á b o jů ): z le v a
7 ,6 2 x 3 3 m m k r á t k ý , 7 ,5 x 4 5 m m (Z - 4 9 ), 7 ,6 2 x 4 5 m m (Z -5 0 ) a 7 ,6 2 x 3 9 m m (v z . 4 3 )
(S b o r n ík S p o le č n o s t i p ro s t u d iu m n á b o jů č. 1 / 0 3 ).
P o r o v n á n í v e lik o s t í n á b o jů s t ř e d n íh o v ý k o n u s k la s ic k ý m p u š k o v ý m
n á b o je m 7 ,9 2 M a u s e r : z le v a n á b o j 7 ,9 2 x 5 7 m m M a u s e r , d v a n á b o je
7 ,6 2 x 4 5 m m v z . 5 2 a tři n á b o je 7 ,6 2 x 3 9 m m v z . 4 3 .
167
7,62«« Wfi'&QJ 7,62«« Ufl_ňOJ ř,82mra Wfl&OJ URflTUV 7, 62 mm UflKOJ
UBQTUÍ rr. 52 ÍBflTÍÍ SVÍTICÍ « . 52 ^AflřiO^flCf »z. 52 CÍIÍUV rz. 52
u is r fe n i
mbo/mcc
Kpreeh. nJpJrf
Č ty ři d r u h y 7 ,6 2 m m n á b o jů v z . 5 2 (B a d a lík ).
S r o v n á n í n ě k o lik a v o je n s k ý c h n á b o jů M a u s e r s je d n o u z j e h o m n o h a lo v e c k ý c h
v e r z í a s k r á t k ý m n á b o je m 7 ,9 2 x 3 3 m m .
168
7 ,9 2 m m n á b o je p ro p u š k u v z . 2 4
M a u s e r , k u lo m e t y v z . 2 4 a v z . 7 / 2 4
( S c h w a r z lo s e ) a n á s le d n ě i p ro le h k é
a t ě ž k é k u lo m e t y Z B .
Svíticí o s t r ý C v ič n ý n á b q j Školní náboj,

n á b o j v i. 2 8. vz. 30. vz. 24.
Obr. 40. 7-92 m m yidboje pro ku lo m et vz. 2$ (7/21,).
V ý k r e s n á b o jn ic e n á b o je 7 ,9 2 x 5 7 m m M a u s e r
z ro k u 1 9 4 8 (S m a t a n a ).
169
Č ty ři z e s tře l p ro t e n t o n á b o j p o d le k a ta lo g i P o v a ž s k ý c h s t r o jír e n , n . p. P o v a ž s k á B y s tr ic a
z ro k u 1 9 5 2 :„ S " ,„ s S " ,„ S m K " a „ S m E " (v ý r o b a 9 4 1 - 1 9 4 8 ).
170
z a '/=a LHA SL OZ'- 5 0 y , Ba(knh\> *
SOy,Al+MS y pom ěr* /•/
InCKU s t ř íl y LAKOVAT!
DO V2DIAL. 8/rm fíA L O V p
DO VZP/At./Smm ď SR /SA /O
U/VÁHČAPNÝC/L STR/LTL.
DO VZO/AL. S m r, R/A L OYO
VAUA STŘELY.- 4 8 , 2 f
cv'a?-4'ř~ o c ECO \fý k r ú J c ř T
SY£r£LUA SLOŽ
S V E T E L / C A Í Y L O Z k /\
~ S /l t J C S T £ K V f J £ YL o 2 K A
z a ea lm a s ió ž
čP*r7*PF~ QC£t c V£ J A D R Ó ~
c^vríz"
cV 4f7~ 4r
O LOVEM A V L O Ž K A
- p L A J- f-
Váho
Oznočenic Číslo 'výkresu i Súčiaslko Počet Materiál Rozměr Č. modelu
kg
Merodlo 3:1, 1:1 Doplňuje výkres Nózov celku /
CV4J7Z& M ABOJ , , ,
Kreslil S V E r E L A j ý , / * * ? ! £ 8 OZDjy, Z A A ftL Z V Y
Kopíroval r3 ^ ? ^ Nahrodzujc výkres
Preskúšal Nózov výkresu
Přednosto Nohrodený výkresom f2,7mm ST/ FFLA SPZ
Dolům ZS. P -SŽ7
Považské strojárne, národný podnik, Pov. Byatrica. C /4 S 7 4 0
1 2 ,7 m m s tř e la S P Z n á b o je 1 2 ,7 x 1 0 8 m m (S m a t a n a ).
171
S a d a n á b o jů 13 x 6 4 m m p ro k u lo m e t M G 131 č s . v ý r o b y (V s e t ín ): z le v a z á p a ln ý , t r h a v ý ,
p r ů b o jn ý , u r č e n ý k m ě ř e n í t la k u , n á h r a d n í ( S b o r n ík S p o le č n o s t i p ro s t u d iu m n á b o jů
č . 3 / 2 0 1 2 ).
N á b o j o s t r ý t r h a v ý 13 x 6 4 m m p ro k u lo m e t M G 1 3 1 N El (S b o r n ík S p o le č n o s t i p ro s t u d iu m
n á b o jů č. 3 / 2 0 1 2 ).
172
D élka n á b o j n i c e 1 0 4 mm
V áha n á b o j n i c e 85 g r
o tře ly : Z n a č k a ;: D élk a : Váli a : D o stře l:

p ro tilé ta d lo v é PL 15 7 2 mm 64 g r c c a 2 .0 0 0 m
p ane é ř o v é , výbušné PV 15 6 8 mm 68 g r c c a 5 .5 0 0 m
p rá b o jn é P 15 6 8 mm 74 g r c c a o .8 0 0 m
náhradní N 15 7 2 mm 64 g r c c a 4 .7 0 0 m
n á h ra d n í, sv í t í c í KS 15 7 i mm 64 g r c c a 4 .7 0 0 m
cv ičn é C 15 48 g r
S o u b o r n á b o jů p ro 1 5 m m k u lo m e t Z B - 6 0 (M Z A ).
173
N á b o j 15 x 1 0 4 m m o s t r ý p r o t ile t a d lo v ý v ý b u š n ý (P L V ) p ro k u lo m e t Z B - 6 0
(S b o r n ík S p o le č n o s t i p ro s t u d iu m n á b o jů č. 2 / 2 0 1 2 ).
Ř e z y s t ř e ly P L V p ro n á b o j 15 x 1 0 4 m m p ro v e lk o r á ž o v ý k u lo m e t Z B - 6 0 - p o s t u p v ý r o b y
(S b o r n ík S p o le č n o s t i p ro s t u d iu m n á b o jů č . 1 / 2 0 1 2 ).
174
Ú č in e k P L s tře l n á b o je 15 x 1 0 4 m m n a k ř íd lo a t r u p le t a d la .
175
Ú č in e k p r ů b o jn é m u n ic e P n á b o je 15 x 1 0 4 m m
n a c e m e n t o v a n ý a k a le n ý p a n c íř t lo u š ť k y 2 5 m m .
E x p e r im e n t á ln í n á b o jn ic e 2 0 x 1 2 0 m m
R o th ( S b o r n ík S p o le č n o s t i p ro s t u d iu m
n á b o jů č . 1 / 2 0 0 3 ).
S k u p in a n á b o jů O e r lik o n r á ž e 2 0 m m : z le v a 2 0 x 7 0 R B,
2 0 x 7 2 R B, 2 0 x 8 0 R B a 2 0 x 1 1 0 R B (S b o r n ík
S p o le č n o s t i p ro s t u d iu m n á b o jů č . 1 / 2 0 1 4 ).
176
Zapalovač AZ 1502
Stočený kroužek
Papírový kroužek
Třfštrvá kapsle
18g. HA 41
10% fosforové směsi
3 lisováni
BC Mo 80
Vyztužovaci kroužek
Váha střely: 95g.
T ři t r h a v é m in o v é s t ř e ly n á b o je 2 0 x 8 2 m m p ro k u lo m e t M G 1 5 1 / 2 0 , z le v a t r h a v é s t ř e ly M s a u t o d e s t r u k c í
^1
vj a b e z n í, ú p ln ě v p r a v o m in o v á s t ř e la M X ( ( S b o r n ík S p o le č n o s t i p ro s t u d iu m n á b o jů č . 3 / 2 0 0 2 ).
P o d é ln ý ř e z 2 0 m m g r a n á t e m P L (P A Š k o d a ).
V ý k r e s „ m o d r á k " 2 0 m m s t ř e ly P P (P A Š k o d a ).
178
P o d é ln ý ř e z c it liv ý m n á r a z o v ý m z a p a lo v a č e m p ro g r a n á t P L (P A Š k o d a ).
V ý k r e s 2 0 m m g r a n á t u V (PA Š k o d a ).
179
o
N á b o j 2 0 x 1 1 0 m m v z . 3 5 o s t r ý p r o t ile t a d lo v ý P L -2 0 p ro č s . k u lo m e t v z . 3 6 O e r lik o n
s e s tř e lo u t r h a v o u s o k a m ž it ý m n á r a z o v ý m z a p a lo v a č e m , s t o p o v k o u a a u t o d e s t r u k c í
( S b o r n ík S p o le č n o s t i p ro s t u d iu m n á b o jů č. 3 / 2 0 1 4 ).
N á b o j 2 0 x 1 1 0 m m v z . 3 5 o s t r ý p r ů b o jn ý v ý b u š n ý P V -2 0 s d n o v ý m z a p a lo v a č e m .
E x p e r im e n t á ln í n á b o j 2 0 x 1 2 0 m m „ in n a t u r a "
se s tř e lo u P V ( p r ů b o jn o u v ý b u š n o u ) z p lz e ň s k é R o z m ě ro v ý n á č rte k trh a v é h o
Š k o d o v k y ; n á b o jn ic e n e s e ja k o d n o v é z n a č e n í n á b o je 3 0 x 211 m m p ro k a n ó n y
p r o p le t e n á p ís m e n a J R (S b o r n ík S p o le č n o s t i P L D v K v z . 53 a P L D v K v z . 5 3 /5 9
p ro s t u d iu m n á b o jů č . 4 / 2 0 1 3 ). ( n a b o je .o r g ).
180
00
V ý k r e s n á b o jn ic e n á b o je 3 0 x 211 m m (S m a t a n a ).
p r v n í k n ih a o n e j s l a v n e j s ic h
ČESKOSLOVENSKÝCH ZBRANÍCH
Kulomety neboli plně automatické zbraně na puškové náboje se mezi
světovými válkami právem staly symbolem hospodářské vyspělosti mladé
Československé republiky. Největší zásluhu na tom měl geniální konstruktér
Václav Holek, který od roku 1925 spojil svou kariéru se zbrojní továrnou
v Brně. Počínaje legendárním lehkým kulometem ZB vz. 26 se z této
spolupráce zrodila celá plejáda modelů, jež svými parametry a výkony nejen
ve své době patřily k absolutní světové špičce.
Kniha známého historika zbrojní techniky Jiřího Fencla představuje vůbec
první přehled všech - tedy vývojových i sériově vyráběných - kulometů
Zbrojovky Brno, od lehkých přes těžké či tankové až po velkorážové a letecké.
Popisuje důvody jejich vzniku, technické řešení, příslušenství a náboje,
přináší postřehy o bojovém nasazení a shrnuje dostupné údaje o produkci
a exportu.
Publikace zahrnuje období od vzniku Československa po 50. léta 20. století.
Samostatné kapitoly jsou navíc věnovány rovněž výrobě německých a sovětských
zbraní v koncernu Zbrojovky Brno. Přehledně členěný text doprovází bohatá
obrazová příloha s mnoha dosud nikdy nepublikovanými snímky.
Kniha vychází ve spolupráci

s Vojenským historickým ústavem Praha
VOJENSKÝ
lilii
® H I S T OR I C KÝ
ÚSTAV P RAHA 9 7 8 8 0 2 0 "4 4 6 3 1 2

Kulomety Zbrojovky Brno

Uploaded by

Document Information

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Kulomety Zbrojovky Brno

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

KULOMETY

Lehké, těžké, velkorážové a letecké

B - O s t a t n í k u lo m e t y Z b ro jo vky B r n o ................................................. 178

Cesta ke kulometu ZB vz. 26

14 A - Kulomety ZB systému Holek

délka zbraně 745 m m

výška zbraně 230 m m

V lednu 1921 byl během předběžných zkoušek v Kobylisích okamžitě vyřazen

16 A - Kulomety ZB systému Holek

18 A - Kulomety ZB systému Holek

20 A - Kulomety ZB systému Holek

Československá Zbrojovka, a. s. v Brně

22 A - Kulomety ZB systému Holek

► Kulomet Praga vz. 24

24 A - Kulomety ZB systému Holek

■ Úplné pouzdro závěru

26 A - Kulomety ZB systému Holek

28 A - Kulomety ZB systému Holek

Pod pojmem „uzavírání“zřejmě myslel tvůrce předpisu

c) Závorník má uvnitř lůžko pro úderník a úderníkovou zpruhu. V přední stěně

30 A - Kulomety ZB systému Holek

32 A - Kulomety ZB systému Holek

Potřeby a výstroj ke kulometu vz. 26

Příslušenství z Nauky o kulometu vz. 26

Provedení olejniček z pocínovaného plechu se v průběhu

• Speciální klíč ke kulometu vz. 26 sloužil k uvolňování a dotahování jednot­

34 A - Kulomety ZB systému Holek

■ Kulometný zaměřovač pl. vz. 32 (pl./PL - protiletadlový)

Činnost kulometu při střelbě

36 A - Kulomety ZB systému Holek

Střelba cvičnými náboji

Rozebírání a skládání kulometu

38 A - Kulomety ZB systému Holek

40 A - Kulomety ZB systému Holek

Technická data kulometu ZB vz. 26

celková délka 1 165 m m

délka hlavně 602 m m

délka úplné hlavně s tlumičem ohně 668 m m

hmotnost zbraně bez zásobníku 8 840 g

hmotnost úplné hlavně 2 460 g

hmotnost zbraně s plným zásobníkem 9 650 g

hmotnost zásobníku s 20 náboji vz. 23 810 g

hmotnost prázdného zásobníku 320 g

hmotnost pl. zaměřovače vz. 32 s brašnou 1 800 g

hmotnost brašničky pro kulometného střelce, 1 300 g

délka záměrné 568 až 590 m m

stupnice hledí 2 0 0 až 1 500 m po 100 m

palební výška 300 mm

počet součástí 145

Značení a číslování kulometů vz. 26

Značení v průběhu času

42 A - Kulomety ZB systému Holek

Exportní zakázky kulometů ZB 26

44 A - Kulomety ZB systému Holek

► Další vývojové varianty kulometu

46 A - Kulomety ZB systému Holek

Vojenský technický ústav (VTÚ), podřízený přímo ministrovi

48 A - Kulomety ZB systému Holek

Technická data kulometu ZB 30

délka hlavně 602 m m

hmotnost zbraně 9,1 kg

50 A - Kulomety ZB systému Holek

hmotnost prázdného zásobníku 0,32 kg

■ Příslušenství k univerzálnímu kulometu ZB 30 s těžkou hlavní

• Speciální klíč ke kulometu vz. 26 sloužil k uvolňování a dotahování jednot

b) Lehký kulomet ZB vz. 30 - s regulátorem, pružným odemykáním závěru, zajiš