Werner Schwab: Prezidentky text: Matěj Nytra „JJJa

„„Jako ak
koo byb temnota chtěla zadusit v brněnském představení, upomínka
režie Kamila Polívková ilustrace: Alexey Klyuykov
premiéra: 6–9–2019 ssvět!“ v
vě
vět ět!“ p píše Georg Büchner v roce na bohoslužbu Benedikta XVI. v are-
HaDivadlo 1
1834 83
8 34 v v nedokončeném Vojckovi álu letiště v Tuřanech (před celou
a
a my  my se se o 185 let později divíme té dekádou, v roce 2009). Je to situace
p
předvídavosti.řře
edvíídavosti. Fluidnost a přetékání jakoby v bodě zlomu: mezi minulostí
o
odkazů dk
d kazů a inspirací z jednoho textu (retrem, muzeem schwabovské doby
a
a projektu  proje ektu k druhému, přetahování 80. a 90. let, minimalismem jako es-
iimpulzů mp
m pulzzů z uplynulých sezon do úkolů tetikou klidové doby) a budoucností
ttěch ě
ěc ch n o
ových se u nás v HaDivadle
nových (spjatou nevyhnutelně s nejasností,
sstaly taly y ttypickou
y
ypickou spojnicí. Snad už nebo i hrůzou, obavami, černí), a při-
rrozpoznatelným
o
ozzpozznatelným znakem. Je to ale tom ten, kdo si to uvědomuje, se zde
c
cílené? ííle
ené? Nikdy nelze předvídat, co nachází v roli přihlížejícího. Je jím
k
k čemu  čemu povede, důležité ale je, aby divák – zpasivnělý atmosférou čeká-
n
něco ěc
ě co nan horizontu zůstalo. Jak totiž ní bez podnětů, s absencí tvrdšího
zzaplnit
ap
a plnnit prázdno, onen „zadušený konfliktu (řeči a slovní souboje žen
ssvět“,
v
vě ět“,
“, který
k brzy skutečně hrozí? jsou hravé, až sympaticky babičkov-
T
Třeba řře eba pouhým
p „mluvením“? ské). Ale také asistent-konstruktér,
Prezzidentky
Prezidentky y Wernera Schwaba oslovovaný syn Heřman, figura, která
((1958–1994),
1958– –1994), jednoho z pokračo- se na scéně z okraje nenápadně
v attelů Büchnerova – ale také třeba
a
vatelů vynořuje a zase do něj mizí. Tak
R imbaudova, Traklova, Buñuelova
Rimbaudova, jako on se přitom jeví zmizelé i celé
– nekonvenčně
neko onvenčně revolučního odka- prostředí. Kde se panelákový byt
zzu,u, jsou
u jsou textem bez jednoznačné – nebo konkrétně realismus (a re-
iinterpretace.
nte erprretace. Tři proslovy starých alita) prostoru – ztratil? Co existuje
žžen
e
en n ze
ze společenské periférie, prav- kolem prezidentek? Mají se totiž,
d ěp
ě podobně
děpodobně d zavřených v sešlém a tím se stává Schwab dokresleným,
ma
m alom městském bytě, se do sebe
maloměstském vůbec kam hnout? Co říká nicota
vssa akují a navzájem spolu bojují
vsakují časoprostoru mimo znějící slova,

PREZIDENTKY
((o pozornost),
o p
o pozo ornost), a přitom zdánlivě ne- byť se detaily a rekvizity postupně
v
vedou ed
e dou k ničemu zásadnímu, byť na akcí Heřmana stávají výraznějšími
k
ko
konci on
o nci sspějí k agresi. Násilný je i jejich i barevnějšími? (Vyprázdněná aranž,
a
autor uttor – Schwab, který jako správný
u již sochař s pomocí těl matky a žen
ssochař o
oc chař (skutečně vystudovaný) lid- modeluje, provokativně evokuje faleš
sských ký
k ých těl
t a masochista (tvůrce insta- a kýč symbolů víry – hodnoty, kterou
llací ací o b
bjektů z masa!) nutí figury vidět
objektů mnozí pohřbili, ale o to citelněji jim
n
náhle, áh
á hle, snad za trest, na scéně samy chybí.) Je to fatální: svět se zkrátka
ssebe, e
eb be, až
a je tím dovede ke zhnusení ztratil, není kam odejít z kuchyně pro
a  zn
a zničení. ničeení. Greta, Erna a Marjánka salám či další víno, všechno jsou už
n
nejsou ejjsou odolné ženy – i když to skrz
e jen představy. Proto se řeč zadrhne
jjejichejjic ch vvyprávění a ničeho se neštítící a ani krutá Schwabova pointa v krvi
iimaginaci
ma
m agin naci (Marjánka je přece čistička nenalezne na scéně svou materialitu
zzáchodů,
ác
á chodů,d která nepotřebuje rukavice, a klasickou jadrnost. Vidíme kouzlo
jjenen h ollou ruku) tak nevypadá. Aby
holou (či trik s manipulačním vozíkem)
n ěč
ě
něčeho čeho reálně dosáhly a své snové a nebesa z kouře, vizi, cosi odděle-
v
vize izze
e naplnily,
naaplnily, k tomu však postrádají ného a prchavého.
zzákladní
ák
á kladní dispozice. Co ale jejich Z mluvení se stává mizení (v sebe-
p e
erriferrní postavení a též penzijní věk
periferní destrukci autora), a po mizení přichá-
mo
m
mohou ohou v dnešní situaci znamenat? zí chybění. Ta nejtemnější filosofie
My
M
Myslelyslel náš štýrskohradecký bouřli- našich současníků (Nick Land, Reza
v ák
á
vák, k, g é
énius sebeukřižování a básník
génius Negarestani a jejich nihilismus) mluví
n ov
o votv
novotvarů varů jen na kritiku sociálních právě o rozkladu a zvěcnění, rozpadu
p o
om
poměrů měrrů a na trochu světla pro uml- k nic. Jako by si tak člověk – v me-
č en
e
čené, né, odložené?
o tafoře prezidentky v penzi – pověsil
Tři prezidentky
Tři p se v naší inscenaci všechny své možnosti na věšák
zzjevují
jevují doslova v temnotě, vstupují do z vlastního těla a šel se anulovat.
ssvětel
v
vě ětel mihotavého vysílání v televizi. Vypnout se – a v okolí mezitím na-
B ěží p
Běží řřenos papežské mše – u nás,
přenos stalo ticho. Přijde ještě restart?

78 79
79 Prezidentky a mizející prostředí