The Addams family

Scénář: Kateřina Justová

Herci :

 Wednesday……..Terka Musilová (alternace Kačka Justová)

 Mortizia…….. Terka Petrusová
 Goméz…….. Saša Kharaym
 Baxli……..Max Melč
 Simone……..Sára Dospělová
 Jack……..Richard Vipler (alternace Lukáš Hřebíček)
 Barb……..Bety Kloučková
 Mark……..Lukáš Hřebíček
 Oma……..Alisa Ševčenko
 Alex……..Petr Hník
 Babička……..Nasťa Kopceva
 Vypravěč……..Kačka Justová
 Věc……..Ola Skibinska
Hudba:
1. The Addams Family Opening Credits and Theme Song
2. Scary Gerry
3. Jelen, Jana Kirschner - Co bylo dál? (Lyric Video)
4. Šíleně smutná princezna – Miluju a maluju
5. Bloody Mary – Lady Gaga

Nastoupí vypravěč
Vypravěč: Náš příběh je příběhem dívky ze starodávného a velkolepého domu Addamsů a chlapce z malých
domků ve městě. Je o lásce, závisti i nenávisti a je ukázkou toho, že i lidé s nejčernější myslí dokáží na
chvilku milovat. Toto představení je spojení minulé a současné doby. Připravili jsme ho pro vás a doufáme,
že se vám bude líbit.
Postupně na pódium přichází všichni účinkující (Wednesday, Morticia, Gomez, Simon, Baxli….) v tomto
pořadí ve tvaru pyramidy za doprovodu 1 hudby – cedule, kdo je kdo. Po doznění první sloky všichni
postupně odejdou.
Přichází Simone a rozhlíží se překvapeně po domě. Přichází elegantně Mortizia a Goméz. Vítají Simone.
Simone (nadšeně): Ahoj tetičko a strýčku!!!!! Tak ráda vás zase vidím.
Mortizia: Nazdar Simone, nemusíš to na nás hrát, také jsme znechuceni tvou přítomností.
Simone (zaskočeně): Ale, tetičko?
Gomez: Baxli, Wednesday, kde trčíte? Pojďte přece pozdravit sestřenku Simon.
Přijde Wednesday a Baxli.
Mortizia: No tak, pozdravte už konečně svou sestřenici…….
Všichni mlčí, Baxli a Wednesday otráveně koukají.
Gomez: No tak, jak se říká? Ještě si Simone pomyslí, že nejsme rádi, že přijela.
Wednesday: Tak teda, drahá sestřenko – vítej u nás. (ironicky, hlasitě) A měj strach a vážně hodně,
hóóódně se boj.
Mortizia se pyšně usměje.
Simone (zaraženě): Aha, no jo, jasně – asi humor, že?
Mortizia: Tak Simone, milé přivítání máme za sebou. Wednesday tě odvede do pokoje, budeš tam bydlet
s ní. Doufám, že je to tak v pořádku?
Simone: Vážně budeme bydlet spolu? To bude skvělé!!! Už se těším, jak si uděláme báječnou holčičí párty.
Wednesday: Tak určitě. Už si samou radostí vážu provaz, nebo bych mohla využít tu gilotinu, co jsem
dostala k desátejm narozeninám.
Mortizia (odchází a říká): Wednesday, nebuď na Simone zlá. A ty Baxli, nekoukej a pomoz Simone s tím
kufrem, vidíš, že je těžký, bůh ví, co v něm vleče.
Všichni do hudby odejdou.
V pokoji Wednesday, Simone a Baxli.
Wednesday: Mohu se zeptat, jak dlouho tu hodláš zůstat? Jak dlouho potrvá naše holčičí párty?
Simone zděšeně kouká, jak Wednesday rozděluje pokoj na dvě části.
Simone: No, po pravdě, jsem tu na dobu neurčitou. Máš „moc hezký“ pokoj, i když trochu zvláštně zařízený.
Wednesday: Tak, teď se soustřeď - toto je moje polovina a toto je tvoje polovina. Pravidlo zní - nebudeme
si sebe všímat a možná to tu přežiješ. Zdůrazňuji – možná to přežiješ.
Baxli: Víš, napadlo mě, kdybys chtěla nakoupit nějaké věci do pokoje, tak ve městě je obchod s nábytkem.
Teď už vás nebudu rušit, určitě si chcete povídat o holčičích záležitostech. (Bere pušku, jde z okna střílet
ptáky.)
Wednesday: To určitě, stupidní holčičí řeči, leda přes mojí mrtvolu.
Baxli raději nenápadně odchází.
Simone: Baxli má pravdu, skoro nic tu nemám, půjdu si sehnat nějaký ten nábytek.
Živá hudba ? – piano, kytara
Vybavení Simonina pokoje novým nábytkem (růžové, holčičí).
Simone: Super, tohle je o hodně lepší, co tomu říkáš Wednesday?
Wednesday: Ewwww, upřímně řečeno, vypadá to tu, jako by se tu vyzvracel jednorožec. Vysvětli mi, jak
z toho můžeš neoslepnout (nasazuje si černé sluneční brýle), je to vskutku odporné, radši se zabiju, než mít
tak odporně barevný pokoj!!!
Wednesday stále křičí a postupně odchází.
Wednesday: Hrůza, hnus, nevkus. Kde máme to elektrický křeslo. Baxli!!!?? Že tys zas smažil veverky,
kolikrát ti budu říkat, že je to moje křeslo!!!!
Simone: Ne, tohle fakt nepůjde, tady to určitě nepřežiju….
Nešťastně odchází, přichází vypravěč.
Vypravěč: Zatímco Simon se po dlouhých letech setkala se svými příbuznými, v malých domcích na kraji
města Jackova partička vede řeči o této podivuhodné, nebo spíš podivné rodině.
Odchází vypravěč.
Přichází Barb, Jack, Mark, Oma a Alex s drumbeny, na které se usadí do půlkruhu.
Barb: Ti prokletí Addamsovi, jsou odporní. Co si o sobě myslí? Já je tak strašně nenávidím! A co na mě tak
zíráš? Nechceš mi snad říct, že si myslíš něco jinýho?
Jack (nejistě): Ne, jasně že ně. Jsou příšerně divný. A roztahujou se v tom vobrovskym baráku, kdežto nás
se tu tlačej stovky na jednom fleku.
Chvíli nečinně zamyšleně sedí.
Najednou projde okolo Goméz s vycházkovou holí (přes publikum, bočními dveřmi?), Barb se výhružně
postaví.
Barb: Vidíš ho? Co si o sobě myslí, ty hnusný, namyšlený Addamsovi? Že jsou něco víc? Jenom kvůli tomu
zatracenýmu baráku?
Vzteky něčím hodí o zem.
Mark: Barb, zklidni se. Ale taky nechápu, že se nestyděj chodit mezi normální lidi.
Mark, Oma a Alex vstanou.
Mark – hraje na piano pohřební melodii a do toho říká – Měli bychom se jich nějak zbavit, už tady
vopruzujou dost dlouho, nikdo tu na ně není zvědavej, ta černá holka mě děsně vytáčí, když vidím ten její
tuhej vobličej, chytá mě děsnej vztek – drsná hudba
Oma: Jo, máš pravdu Marku. Je odporná.
Alex: A co s nima teda uděláme?
Jack: Co uděláme? Upálíme je na hranici i s těma jejich černejma hadrama? Akorát tady pořád něco
kvákáme, ale stejně nic neuděláme. Jenom machrujem, protože jim závidíme.
Alex: Víš co, drž hubu!
Oma: Proč nás urážíš?
Barb: Líbí se ti ta černá můra, co? Má takový tajemný kouzlo, možná tě očarovala…
Jack: Hele Barb - jdi někam a vy vostatní taky, mám vás plný zuby!
Všichni se všemi věcmi naštvaně odejdou (Mark hraje na piano), přijde vypravěč.
Vypravěč: Boj mezi Addamsovými a ostatními lidmi panuje už od dávných věků. Lidé nedokáží přijmout to,
že Addamsovi jsou jiní – je to závist, nebo snad strach z něčeho neznámého?
Píseň číslo 2 – společná choreografie – všichni v černém, černé brýle
Nastoupí Simone a Wednesday
Simon: Wednesday? Nechtěla bys mi ukázat okolí? Už jsem tu dávno nebyla, hodně se toho změnilo.
Wednesday: Drahá Simone, připadám ti jako někdo, kdo by měl chuť courat po okolí? Věř mi, že raději
budu týrat mého malého bratříčka, který mimochodem zničil mé milované elektrické křeslo.
Simone: Wednesday, prosím. Už nechci být zavřená v domě, začíná mi z toho hrabat…
Wednesday: No vlastně, proč ne – můžeme se projít do lesa. Teda pokud ti nebude vadit, že je to les
skřeků.
Simone: Do lesa skřeků? To zní hodně lákavě, proč zrovna tam?
Wednesday: Znáš mojí babičku, že? No, tak ta potřebuje byliny do lektvarů, ale jestli se bojíš…
Simone: Ne, nebojím, jasně, že ne. Kdy vyrazíme?
Wednesday: Můžeme hned teď – je tam dusno před bouří, to se mi líbí.
Mark na piano nebo kytara – hudba – stěhujeme kulisy.
V lese skřeků vystoupí na pódium Jack s drumbenem a pilou. Řeže dříví uprostřed lesa skřeků. Hudba,
podivné zvuky. Wednesday a Simone jdou lesem a uvidí Jacka. Jackovi upadne pilka, Wednesday mu ji
zvedá -Wednesday se podívá do očí Jacka a on se podívá do očí Wednesday.
Jack: Díky. Nějak jsem se zamyslel, nebo možná ty zvuky…to víš, les skřeků…normálně mi věci nepadaj.
Wednesday: Proč mi to vysvětluješ? Prostě jsem ti jenom podala pilu, nic víc.
To sice říká, ale fascinovaně na něj hledí😊
Simone: Wednesday, mám dojem, žes chtěla trhat roští pro babičku do těch jejích patoků. Jdeme, jdeme,
nebo to nestihnem, bude bouřka.
Hudba – klavír, kytara, změna kulis (zvuk bouřky).
V pokoji Wednesday a Simone, zmokly, sundávají si mokré bundy.
Simone (rozčíleně): Co to jako mělo bejt? Ty, madam kamenné srdce a zíráš na něj jak Barbie.
Wednesday (bez emocí): Mám takový dojem, že ti nemusím odpovídat. Vetřeš se do mého pokoje a ještě
mi hodláš radit? Bude báječné, když co nejdřív odejdeš někam hodně daleko.
Simone: Tak poslyš Wednesday, ty dobře víš, že když jsem tu byla minule, tak se mi Jack hodně líbil. Tvá
drahá matinka mi to rázně zatrhla. A ty na něj zíráš tak, že i ty tvý černý hadry málem zrůžověly.
Ťukání na dveře (na piano).
Babička vstoupí do pokoje
Babička: Tak co, vy moje potvůrky, jak spolu vycházíte? Byliny jste sice nepřinesli, ale alespoň jste se prošli
na čerstvém vzduchu. Simone, Wednesday je tu pořád zavřená, je dobře, že jsi přijela a vytáhla ji ven.
Wednesday: Tak aby bylo jasno - já jsem lovec a tvá milovaná Simone kořist. Chci říct, nebude to trvat
dlouho a Simonka zaklepe bačkůrkama…lektvary jsi mě naučila míchat skvěle, babičko …
Babička: Hahahahahaha, ty moje potvůrko, málokdy tě slyším žertovat, Simone má na tebe dobrý vliv, no
nic, už musím jít…
Babička do hudby odejde
Simone: Mám tě plný zuby, ty odporná mrcho…
Wednesday: Odcházím na čerstvý vzduch a doufám, že tě tam nepotkám… (odchází)
Simone: Tak to si buď jistá, že mě tam nepotkáš.
Do hudby změna kulis.
Jack sedí v lese na drumbenu a čte si (Kouká do mobilu? Telefonuje?), Wednesday přichází do lesa
Jack (do telefonu): Jo, jasně, už jsem v klidu Barb, ale musím končit, blíží se sem mladá Addamsová.
Wednesday: Ty, ty odporná bytosti, co jsi mi to provedl…
Jack: Promiň, ale vůbec nevím, o čem to mluvíš.
Wednesday: Já…., vůbec netuším, co jsi použil za mučicí nástroj, ale pořád se mi zjevuješ před očima.
Jack: (výbuch smíchu) Co to plácáš? Prej mučicí nástroj…
Wednesday: Máš pocit, že je tu něco k smíchu?
Jack: Jo takhle, už začínám rozumět, ty ses do mě zabouchla.
Wednesday: (zaražený pohled) No, já sama nevím, co mé pocity znamenají a to mě právě znervózňuje.
Jack: Že bys byla zamilovaná? A já myslel, že žádný emoce nemáš. Dlouho jsem měl pocit, že tě kvůli tomu
nenávidím, ale teď ….. no nerad musím přiznat, že mi nejsi úplně ukradená.
Písnička číslo 3 a tanec Jack a Wednesday, na konci písně přijde Jackova parta
Barb (křičí): Tak to snad ne, můžeš mi říct, co tohle má sakra znamenat.
Jack: Co je ti do toho, Barb? Musíš se do všeho plést?
Wednesday: Zdá se, že přišli tví přátelé, raději zmizím. (odejde)
Jack: Přátelé? Tak to si právě nejsem moc jistej….
Alex: Čemu se divíš Jacku, zradil si nás. Scházíš se s tou podivínkou. Všichni víme, co je ta rodina zač.
Barb: Jsou extrémně divní Jacku, přiznej si to.
Jack: Jo, já vím, ale jak chceš poznat, kdo je divnej a kdo je prostě jenom jinej nebo třeba jedinečnej. Bejt
jinej není vždycky špatný. A víš co, nechci to s tebou řešit. Radši jděte.
Alex: Jasně, my půjdem, ale počítej s tím, že si budeš muset vybrat – buď my nebo ta pitomá černá můra.
Partička Jacka naštvaně odejde, písnička číslo 4 zatančí ………………………..a odejdou z pódia
Vystoupí Wednesday do hudby, prochází se po lese, maluje srdíčka na stromy, přichází parta Jacka, Barb
drží nějakou větší lahvičku.
Barb: Zdravíme Wednesday, kde se tu bereš, nemáš být s rodinkou v tom vašem paláci?
Alex: Jak romantické, myslí tady v lesíčku na Jacka, ale ne, ne – ona tu maluje srdíčka, tak to mě podrž…
Barb: Mám dojem, že bychom si mohli připít na tu vaši romantickou lásku.
Mark: Máme tu něco opravdu dobrého a silného. Měla bys ochutnat.
Wednesday: Zapomeňte, s vámi si rozhodně na nic připíjet nebudu a proč tady vlastně jste?
Mark: Jsme tu, abychom zachránili Jacka. Takže buď tuhle dobrotu teď hned vypiješ nebo jí nabídneme
Jackovi.
Alex: Protože radši ať je mrtvej, než aby se trápil v tý vaší odporný famílii.
Wednesday: Aha, chápu. Tváříte se, že ho chcete ochránit, ale ve skutečnosti ho chcete zabít.
Mark: Čemu se divíš? Zradil nás, vykašlal se na svojí partu a ještě nás ponižuje tím, jak s námi mluví. Máš
pravdu, asi si připijeme rovnou s ním.
Wednesday: Ne, ne, ne, dejte mi tu lahvičku, aspoň ochutnám zas něco nového…
Barb: No jen bumbej, je to mimořádně silný lektvárek.
Barb jí podá lahvičku a Wednesday vypije obsah, hudba, po chvilce se Wednesday udělá zle a sesune se
na zem.
Alex: Ty kráso, vono to fakt funguje, dokonce i na tuhle mrchu, tak to je síla…
Mark: Proboha, přikryjte jí něčím, jde sem Jack...
Jack: Ježíš, vy jste vážně všude. Barb, co to máš v ruce, něco oslavujete?
Mark: Jo, jasně, že oslavujeme. Oslavujeme, že jsme tě zachránili před tou černou mrchou, co ti tak
učarovala.
Oma: Marku zklapni, co to meleš.
Alex: No stejně bys na to přišel. Ta tvoje láska tu leží tak trochu bez života, asi jí samou láskou puklo srdce.
Jack: Vy hajzlové, to vy jste jí zabili.
Strhne se rvačka – do hudby – někteří utečou, zůstává Jack s Barb, Barb ho ohrožuje nožem (stále hudba)
Jack: Barb, kašli na to, zahoď ten nůž, já blbec si myslel, že mám kamarády.
Barb: Byli jsme kamarádi, než se ti začala vtírat tahle pitomá nána.
Jack: Ta pitomá nána má v sobě víc citu než vy všichni. (sebere Barb nůž.) Ale tohle se jí stalo kvůli mně a
s tím já nechci žít.
Jack je zoufalý, chce si ublížit.
Barb: Jacku, neblázni, všichni jsme to podělali, ale….
Přikrytá Wednesday se začne probírat.
Wednesday: Můžete ztichnout, příšerně mě bolí hlava. Co tu blázníš Jacku s tím nožem? Krvavé scény
zbožňuji, ale Shakespeara hrát nebudeme, že ne?
Jack: Ty nejsi mrtvá? Co ten jed?
Wednesday: Nebuď naivní, Jacku, na jedy jsem zvyklá, jenom tenhle byl trochu silnější než jsem čekala…
Goméz, Mortizia a Baxli přicházejí přes publikum (prodírají se).
Goméz: Baxli, nechápu, proč ty houbičky někde nekoupíme. V lese jsem nebyl nejmíň sto let, tak proč to
měnit.
Baxli: Otče, babička říká, že nejlepší jsou čerstvé.
Mortizia: Je vidět, že jsme rodina. Wednesday měla stejný nápad jako my, je tu taky, ale co tu dělá ten kluk
z domků?
Wednesday: Ten kluk z domků mi na chvíli ukradl mé kamenné srdce, ale myslím, že už mi ho vrací zpět.
Jack: Co to říkáš Wednesday?
Mortizia: Tak to jsme vážně šťastní. Nemám dojem, že je to ten správný hoch pro naši rodinu.
Baxli: Jako oběť mučení by byl ideální. Táta už to elektrický křeslo spravil.
Goméz: Chovej se slušně, Baxli! Tak rodino, jde se domů, už mi ta příroda leze krkem…
Baxli: Jdeš taky sestřičko. Zatím ještě patříš do rodiny.
Wednesday: Vždyť jdu, přestaň prudit Baxli.
Jack a Wednesday si lehce mávnou.
Hudba, přestavba na pokoj, Simone si začne balit věci, přijde Wednesday
Wednesday: Má milá sestřenko, ty už odjíždíš?
Simone: Ano, odjíždím, krásná návštěva, ale stačilo. Neboj, moji část pokoje ti tu nechám na památku…
Wednesday: Jak laskavé, jsem dojata, bude čím topit v krbu.
Simone: Tak Wednesday, měj se tu nádherně.
Wednesday: Shoř v pekle, ty růžová krásko.
Simone: Bez obav, budu se tam modlit za tvou černou duši.
Všichni do hudby nastoupí na podium – „sochy“.
Vypravěč: Kdyby tohle byl konec naší rádoby pohádky, dopadla by ta pohádka dobře. Všichni víme, že
většina romantických filmů končí závěrečným polibkem a potleskem přihlížejících (náznak děje, pohyb
soch). Jenže to by nebyli Addamsovi.
Jack: Wednesday, co říkáš na procházku po pláži?
Wednesday: Trapná romantika, ubohé city. Raději mučit bratra, než se nechat mučit procházkou po pláži.
Vypravěč: Simone měla pravdu, černá duše není stvořena pro lásku, nebo se mýlím? Kdo ví, té temné
rodině do duší nikdo nevidí, ani já, ani vy a tak se nikdo z nás už víc nedozví…
Přijde Mortizia a něco vypravěči pošeptá do ucha.
Vypravěč: Tak prý ještě poslední písnička.
Všichni nastoupí, zatančí a zazpívají píseň číslo 5, odejdou z pódia. Děkovačka😊