Lanczová Lenka - Pár minut lásky

Pár minut lásky

Lenka Lanczová
Víkend, 2002
Už zítra.
"Pamatuješ, jak se Nina s Hankou vsadila, že o to přijde
do konce prázdnin?" svěřuje mi Bára velké holčičí tajem-
ství.
Zítra... Je to vúbec možné?
"No, tak Nina tu sázku vyhrála."
Vybavím si bývalou spolužačku. Išla Nina do kravína,
pokřikovali na ni třídní borci smýkaní pubertou.
"Kecá," prohodím pochybovačně.
"Nekecá," přesvědčuje mě moje nejlepší kamarádka na
život i na smrt. Po tolika letech strávených v jedné lavici
i mimo ni se zítra naše cesty rozdělí... Barča má momen-
tálně jiné starosti. "Včera na disce. Za kioskem s občerst-
vením. Tomu klukovi bylo dvacet, pak se vrátil ke stolu a
všem to řekl."
Ještě před pár měsíci jsem o tomhle dni mohla leda snít.
Utíkalo to tak pomaloučku, týden po týdnu, den po dni,
jaro se vleklo k nepřečkání'a léto, které jindy prosviští jako
splašený vlak, si tentokrát také dávalo na čas. Nikdy jsem
neprožila tak dlouhé a nudné prázdniny!
"A od koho to víš ty?" zajímám se po věrohodnosti in-
formačního pramene, jelikož je mi jasné, že Bára mezi
diskodravci rozhodně chyběla.
"Od Hany," pochlubí se. "Měla vztek nejen proto, že
prohrála, ale hlavně kvůli tomu klukovi. Chtěla ho sama."
"Jsou pitomé obě," zhodnotím naše kámošky.
"Taky si nedovedu představit, že bych měla někc
v dohledný době spát s nějakým klukem, brr."
Zasněně se zahledím k lesu, který pouze tuším, srpno~
noc má inkoustovou barvu rušenou pouze červenavou zá
vycházející od táboráku u hřiště, samotný ohýnek při
postavy sedící kolem něj nevidíme, pouze občasný gejz
jiskřiček vystřelivší nad jejich hlavy dává tušit, že ješ
stále vesele plápolá. Obdélník okna u Hamáčků modra
světélkuje a mění intenzitu podle vysílaného program
z rychlého střídání odstínů soudím, že náš soused sledu
nějaký akční film. Posledním světelným zdrojem jsou lan
pičky hvězd, jejich studený jas letící vesmírem milior
světelných let však dodá noci pouze kouzlo romantickél
tajemna, ale nijak ji neprosvětlí.
Bára si moje mlčení vysvětlí po svém: "Ty si to sm
představit dokážeš? Vylézt ze školy a hned se vychráp
s cizím klukem?!"
"S cizím ne," souhlasím s ní. "Uzavřít tak debilní sázl~
a pak ji honem honem jen kvůli výhře splnit s prvním kh
kem, co se namane, je konina. Ale představa kluka, kter
ho člověk miluje, odporná není... Naopak."
Kamarádce zapálí teprve nyní. "A jo, ty myslíš jeho..
Ano. Myslím JEHO. Kluka, o kterém se mi zdálo tol
nocí. Už zítra budu mít možnosti... Už zítra! ! !
"Kde jsi vlastně s Hankou mluvila?"
"Dopoledne jsme byli s našima v Kostelci na nákupec
teprve ráno jsem zjistila, že potřebuju pantofle a kružítl
a tak. Dost brzy, co?"
"Dva dny před začátkem školního roku je akorát," uji
tím ji pobaveně. "Vaši z tebe měli asi radost."
"Obrovskou," zašklebí se. "Vyslechla jsem si kupu řep
jak jsem nezodpovědná a lehkomyslná a podobně. Byla j
6
mi za vzor - Viktorka má jistě všechno do školy dávno
připravené, jen ty jsi takový lajdák..."
Tváří mi prolétne úsměv při představě paní Pošustové,
kterak zrovna mě předhazuje své poměrně pečlivé a svě-
domité dceři na talíř. "Na tvé mamce je milé, že má o mně
mnohem lepší mínění než moje vlastní."
"Rodiče jsou totiž hrozně nevděční," stěžuje si. "Nikdy
si neváží svých dětí a na ostatních vidí jen pozlátko. Ještě
řekni, že máš fakt všechno do školy připravený..?"
"To si piš, ty lehkomyslníče," vyvedu ji z omylu. "Ne-
jen připraveno, ale i sbaleno, heč!"
"Blázne," otituluje mne. "Nemůžeš se dočkat?"
"Jasná páka."
"Nechápu tě. Takhle mě zradit! S kým si sednu?"
"Můžeš třeba s Vomáčkovou," poradím jí pobaveně.
"Nikdy!"
"Pak leda s Urbanem," poskytnu druhý. tip. Z naší devít-
ky se pouze tři šílenci rozhodli pro studiu na kosteleckém
gymnáziu. Bára mezi nimi.
"No, uvidíme," svolí váhavě. "Kdybys šla se mnou,
mohly jsme si pěkně užívat další čtyři roky... To by byl
vegáč!"
"Užívat? O jaké škole mluvíš?" ušklíbnu se. "Já nechá-
pu tebe, Báro. Zůstat na stejné pakárně jako dosud..."
"To přece není stejná škola," hájí vehementně ústav
zvoucí se honosným názvem Základní škola a gymnázium
Boženy Němcově v Horním Kostelci. "My chodily na zá-
kladku."
"A v čem je rozdíl? Jedině v tom názvu, jinak vůbec
v ničem. Stejná budova, stejná tělocvična, stejná jídelna,
stejné šatny a co nejhůř- stále stejní učitelé!"
Sářina hrdost nedovolí přiznat porážku, ačkoli jsem
ji utloukla argumenty, klidně namítne: "To může být vý-
hoda."
7
"Co?" ušklíbnu se ironicky. "Považuješ za výhodu n
tu ježibabu Kryzánkovou na manku i na střední škole?"
"To ne," uzná, nicméně vykládá svoje trumfy: "Nes
řečeno., že ji musím mít zase, manku učí víc kantorů. V;
hody je v tom ostatním - nebudu se muset seznamov
s novými učiteli, tihle mě všichni znají, budou mít ke mr
jinej vztah, za ty roky přece - "
"Jinej vztah," zabublám smíchy. "Ten si dovedu předst;
vit: budou tě furt vyvolávat, protože tě znají, kdežto t`
nové spolužáky si budou muset pracně zapamatovat. Neř
snad počítáš, že ti budou ze staré známosti nadržovat'?"
"Neříkám nadržovat."
"To doufám, protože počítat s něčím takovým by by
holé šílenství. Místní učitelskej sbor mi připomíná pano~
tikum."
Tímhle Báru rozesměju. "Přeháníš."
"Kam jinam zařadit Kryzánkovou, Moučku, Stehlík
vou - "
"Tak je to ale na každý škole," přeruší mne. "Všuc
najdeš učitele normální... a samozřejmě i ty druhé. N·
mysli si, že zrovna na zdravotce bude samá elita."
"Horší než tady to být nemúže," nenechám se zvikla
Sama cítím, jak moc jsem nespravedlivá. Na vyšší stupe
jsme s Bárou a dalšími jedinci dojížděli do Kostelce, jel
kož u nás v Hroznějovicích máme základní školu pouze <
první do páté třídy, a nebylo nám tam vůbec špatně, t
přímo jsme si ty roky báječně užili, měli jsme skvělý k
lektiv, jenže... "Chce to změnu."
"Až do ledna jsi říkala, že na gympl půjdeš taky."
"Asi jsem dostala rozum," zahraji rozpaky do autu. N
kdy jsem nad tím, čím vlastně chci být, moc nepřemýšl
la, neměla jsem vyhraněné zájmy ani žádný cíl, no a pr
tože mi všechna vysvědčení vždycky zdobilo (s odřenýn
8
ušima) vyznamenání, tak nějak samovolně se z toho vy-
krystalizovalo gymnázium. Což je v podstatě prodloužení
základní školy o další čtyři roky a získání času potřebného
k rozmyšlení, co dál. Všechny kolem sebe, především
mamku s tátou, jsem šokovala pevným rozhodnutím pro
Střední zdravotnickou školu Bakov. Proč zdravotku? žasl
táta. Nikdy jsi neříkala, že je tvým snem stát se zdravotní
sestřičkou! Proč v Bakově? děsila se máma. Existuje
spousta jiných středních škol, které jsou mnohem blíž,
dokonce blíž je zdravotka v Račicích, tam bys mohla do-
jíždět denně... Zarytě jsem stála na svém a neustoupila ani
o píd'. Těžko jsem jim mohla vykládat, že by mi sotva pro-
šlo gymnázium v Bakově, když ho máme vedle v Kostel-
ci, že! Důvod tvrdošíjně odmítat račickou zdrávku jsem
měla promyšlený a byla jím praxe - tam se na ni totiž cho-
dí až od třetího ročníku, kdežto v Bakově už ve druhém.
Nenechala jsem se přesvědčit, takže naši respektovali moje
rozhodnutí, jde přece.o můj život, no ne? Do přihlášky
jsem si napsala na první místo zdravotku, na druhé koste-
lecký gympl a začátkem dubna se nechala zavézt do vysně-
něho města na přijímačky. Pokud máma doufala, že je ne-
udělám, nebo že mě z nějakého důvodu nepřijmou, pletla
se. Ještě týž den odpoledne jsem se ve škole zašla podívat
na výsledky a moje radost neznala mezí, když jsem svoje
jméno našla na pěkném padesátém místě! A to mi zbývala
rezerva, protože celkem vzali stodvacet lidiček.
"Víš, co nechápu? Proč se z lásky hloupne."
"Dovol?!" ohradím se, pak blahosklonně vezmu kama-
rádku na milost. "Až se zamiluješ, Barunko, pochopíš."
Od ohně k nám dolétne výbuch smíchu, naši se nejspíš
se sousedy dobře baví. Na rozdíl od Báry - ta svá slova
myslela vážně, protože řekne: "Takhle nezblbnu nikdy."
"Jak - takhle?"
9
"Nezlob se na mě, Vicky, ale mně ten tvůj důvod jít
Bakova moc rozumnej nepřipadá. Spíš naopak. Je to ší:
nost."
Mírně se urazím. "Já to vidím jinak."
"No právě," pousměje se.
"Krom toho, být tebou, Baru, tak se snažím vypadno
z domu co nejdřív. Ty máš k tomu mnohem víc důvodů n.
já, i když úplně jiných."
"Mamka by byla na kluky sama, to nejde," namítne.
Pokrčím rameny. Bára je odjakživa dobrá dušička, kte
nevadí, že doma nemá ani svůj vlastní pokoj a pořád všuc
s sebou musí vláčet v lepším případě jednoho ze svýc
nevlastních mladších brášků, v horším dva a v nejhorší
všechny tři, a že to jsou pěkní lupínci ve věku od dvou c
šesti let, radši ani nemluvím, ale dokonce ji snad věč~
praní a věšení plen baví nebo co!
"To by mohl jejích tatínek, ne?" namítnu špičatě.
"Ten musí vydělávat. Kdo by tolik krků živil..."
Spolknu špičku, že si jich neměl tolik pořizovat. Pře·
se nerozhádáme poslední večer, když už ZÍTRA odjíždír
Přes moje silácké házení ramenou mi po ní bude v no~
škole smutno. Ale jen po ní. Všechno ostatní je obr
k lepšímu, čeká mě tolik skvělých změn, tolik novýc
věcí! Opravdu nejvyšší čas uniknout stereotypu, zbavit
dosavadního způsobu života, vesnice, venkova, staré šk
ly, učitelů...
"Ségra?" Rozjímání protne Terčin zpěvavý hláse
Schválně jí neodpovím, obě s Bárou zatajíme dech, nicm
ně Terezu neoblafneme. "Je mi jasný, že jsi na stromě i
svou Jane. Máte padat na buřta, nebo nezbyde. Dostálo
všechno sežere."
Teprve když Tereza odkráčí, sjedu po kmenu staré hn
ky, jež mi poskytuje útočiště v rozsoše koruny od útlét
10
dětství, pro větší pohodlí mi tam táta nainstaloval sedátko,
div si nenatrhnu džíny, a na adresu své mladší, chytřejší,
šikovnější a v rodině oblíbenější sestřičky prohodím se
zadostiučiněním: "A té se zbavím taky!"
Bára se uchichtne, nicméně tohle téma považuje za uza-
vřené. Momentálně ji víc zajímá kus žvance než dumání
nad mým zítřejším dnem D! Upaluje k hlučné společnosti
kolem táboráku, div se nepřerazí o koš na prádlo pohozený
v trávě pod sušákem, který jsem jaksi pozapomněla uklidit.
Terezčin pozorovací talent nelze podcenit, pan Dostálek,
školník místní základky a tátův kamarád, je jako vždy při
chuti, přišly jsme právě včas, abychom se pod jeho lítosti-
vým pohledem podělily o poslední opečené klobásky. Hyp-
notizuje nám jídlo stejně chtivým pohledem jako naše sko-
rojezevčice Betynka! Psím očím neodolám, podám jí
kousek buřta a ona mi div neukousne prst. Táboráky u škol-
ního hřiště se staly dobrou tradicí, naše milovaná víska
Hroznějovice není tak velká, aby se tu lidé vzájemně ne-
znali, ani tak malá, aby tu nevznikla dobrá parta na různé
sportovní akce či jen tak obyčejné přátelské posezení.
Stejně nechápu, po kom vlastně jsem. Naši jsou oba
vtipní, výřeční a společenští, oni a Dostálkovi celou hroz-
nějovickou partu drží, kdežto já jsem spíš introvert. Ne
vyloženě zakřiknutá chudinka, ale zdaleka ne vůdčí typ
jako třeba Tereza, která je ve všem celá po tátovi. Ten,
původem Ostravák, vysokoškolsky vzdělaný člověk, se do
Hroznějovic přiženil a nejen že bez mrknutí oka vyměnil
život velkoměsta za venkov, ještě se mu tu líbí! Našel si
plno přátel a známých a vesnici vyloženě prospěl. Vede
oddíl malých fotbalistů, sám fotbal hraje za muže, organi-
zuje celou řadu dalších šíleností a vůbec W u nevadí, že tu
nemáme ani pitomé kino a musí dojíždět denně i do práce,
protože sídlo své vlastní firmy má vedle v Kostelci. Coby
11
inženýr-projektant by se v Hroznějovicích neuživil a klie
ti by za ním do téhle díry nedojížděli. Nezdědila jsem a
jeho dravost a odhodlání rvát se s nejrůznějšímí problém
ani sportovní nadání, takže zatímco Tereza reprezentu
školu takr"ka ve všech možných soutěžích a olympiádác:
od sportovních přes recitační po matematické a ještě ji i
ohromně baví!, já si radši vlezu s knížkou na hrušku a z.
pomenu na svět při čtení příběhů jiných lid
A jistě není náhodou, že poslední dobou jde hlavně o r~
mány o lásce. . . Těmi ovšem má mladší sestra zcela opov
huje a pokud vezme do ruky knihu, tak jde o biografii n.
šich hokejistů jako jsou Jágr a Hašek a podobně, v lepší
případě nějaký dobrodružný román. Lásku ke knihá~
mám po mamce, která sice většinu dne tráví za přepážkc
kostelecké pošty, ale ve volném čase dělá dobrovolnou kn
hovnici. Krom knížek mě baví kresleni, od páté třídy jse~
chodila do umělecké školy na výtvarku a poslední dv
roky i do keramického kroužku, což bylo snad ještě lep
než samotné kreslení. Ovšem sport, hm, to je jiná... Přc
veškeré tátovy snahy vykřesat z balvanu jiskru a přeměn
špalek dřeva v olympionika jsem zůstala levá jak turecl
šavle a jen díky tomu, že jezdíme každou zímu na hor
umím jakžtakž lyžovat. Tedy, žádnou extra technikou ;
chlubit nemohu, ovšem za všechna trička propocená r
sjezdovkách jsem tátovi obrovsky vděčná: jen díky lyží
jsem poznala Radka! ! !
Vybavím si tmavovlasého kluka v šedé bundě HarmG
s bílými pruhy, jak se ke mně sklání a vyhrabává mě
sněhu, a pocítím úplně stejné zašimrání v žaludeční ohla
ti jako tenkrát, když jsem ho viděla prvně. "Jsi celá?"
Mou reakci lze přičíst doznívajícímu šoku z držkopác
a lásky zrozené na první pohled, protože být při smyslec
nemohla bych se zeptat tak idiotsky: "Mám všechr
nohy..?"
12
Jeho úsměv si budu pamatovat nejspíš do konce života.
Odhalil pěkné bílé zuby a prozářil nejhezčí klukovskou
tvář, jakou jsem kdy viděla. V modrošedých očích zažeh-
nul plamínek zájmu. "Mělas předtím dvě?"
"
"Jo...
"Super. V tom případě ti žádná nechybí. Ještě jestli jsou
celé..."
Byly. To už jsme se smáli oba, když mi pomáhal dopo-
čítat se nohou a postavit se na ně, sjel pár metrů níž pro
lyži, která mi navzdory brzdám kousek odjela, doprovodil
mě dolů k vleku a ... A já věděla, že jsem se zamilovala
ještě dřív, než se mi stačil představit. Takže jsme se vlast-
ně seznámili ne díky umění lyžovat, ale díky mé nešikov-
nosti. Tu muldu mi tam seslalo samo nebe!
Uvědomím si, že na mě mamka mluví. "Cože?"
"Jdi spát, prosím tě," směje se mi. "Usínáš vsedě."
Vyměním si s Bárou potutelný pohled. Rodiče nás sice
znají dokonce o něco víc než člověk zná sám sebe, proto-
že si první roky života nepamatuje, avšak někdy jsou mimo
mísu!
Hovor kolem ohně pomalu vázne, táta uchopí kytaru a
vyprovokuje ostatní ke společnému koncertu. Bára usou-
dí, že Bláznovu ukolébavku slyšela tolikrát, že o nic nepři-
jde, když půjde domů, a já ji jdu vyprovodit. Betynka pro-
jeví nesmírnou touhu připojit se k nám, ale k jejímu
zklamání ji zaženu zpátky. Tváří se pěkně uraženě. To tak,
aby se vyválela v nevoňavé kupce hnoje u kravína, jako už
se jí to povedlo několikrát! Rodinný domek Pošustových
stojí za vsí, musíme obejít kravín i malý rybníček zahale-
ný závojem mlhy husté jako v pohádce. Místo Rákosníčka
na nás jukají tak akorát žáby, jejich skřehotání zní takřka
nesnesitelně. Pouliční lampy vedou jen ke kravínu, tady na
samotě ruší tmu pouze dvě osvětlená okna v přízemí
domu.
13
"Kapku jsem přetáhla vycházku," uvědomí si Bára.
"Poslední den prázdnin je vše dovoleno," těším ji.
"Předposlední," opraví mě pedantsky.
"Pro mě poslední," stojím si na svém.
"To ti teda nezávidím," zakření se. "No nic, šla bych
doprovodit, ale chápeš..."
"Chápu," usmějí se. Naše doprovázení je pověstné, 1
zvláště dobré náladě jsme schopné se vzájemně doprov
zet sem a tam a prodloužit loučení i na hodinu. "Já
zvládnu."
"A nebudeš se bát? Víš přece, že na vrbě sedí ve
ník -"
"A ve stohu u kravína bydlí hejkal," doplním ji.
"A ve třetí chalupě čarodějnice."
"A v hospodě je čert. Tak z toho jsem, Baruško, v
rostla."
"Není to škoda..?" váhá pobaveně. "Uvidíme se zítra
"Těžko. Po obědě vyrážím do života," odvětím zasněr
"Já se tak těším! Dnešní noc bude nekonečná..."
"Moc už z ní nezbývá, je skoro půlnoc. No, tak teda tf
tfuj, hodně štěstí, Vicky."
"Proč štěstí? Nesázím v loterii."
"To se tak říká, ne? Každej potřebuje trošku štěstí, al
se jeho sny splnily."
"Moje se splní, jsem sí tím jistá. V pátek večer nel
v sobotu ráno si to povíme. Měj se, Báro."
Zamávám své nejlepší kámošce, i když mě nemů
z otevřených dveří osvětlené chodby vidět, a zvesela vy
zím k domovu. Kde jsou ty časy, kdy jsme šly tajně čír
na vodníka, kterým doma Báru strašili' U kravína se mís
hejkala ozve táhlé zahučení krávy vyrušené ze sna, že
špatné sny? Babka Havlíčková z čísla popisného tři si
jak čarodějnice vypadá, nicméně čarovat neumí, neuhra
14
mě ani ona, ani její starý pes, co na mě blafne zpoza plotu,
a hostinského z restaurace Podsvětí, jediné ve vsi, jemLiž
místní štamgasti přezdívají Satanáš, se nelekne ani malé
dítě, natož já. Já, Viktorie Vávrová, jíž za necelý měsíc
bude celých šestnáct let a která se z vesnické holky přemě-
ní na městskou slečnu a studentku. Mám sto chutí zařvat
do ticha návsi, co v tuhle pokročilou noční hodinu vypadá
jako po vymření a mrtvolný klid ruší jen kroky mých bota-
sek po asfaltu, báječnou skutečnost: Konečně! ! !
15
vi
ii. v ~HsT~Ku
Nedělní dopoledne je hektické. Sice jsem nemohla n
dočkavostí dospat a vstávala na neděli nezvykle brzy, pi
sto nějak nestíhám. Je toho tolik, co musím zvládnout! J
mytí hlavy mi zabere spoustu času! Použiji šampon, kc
dicionér, balzám, tužidlo a po důkladném vysušení je?
lak. A to se mi naštěstí vlasy vlní od přírody, takže jse
dalších úprav ušetřena. Od zimy o kousek povyrost
mám je do půlky zad. Tedy když jsou namočené, uschlé
zkroutí a jsou s bídou pod ramena. Kriticky se prohléd~
v zrcadle. Ke svému vzhledu rnám tisíc výhrad. ovše
vlasy mám pěkné, tmavé a husté s těmi jsem spokojer
A pak ještě se zubama. Jinak, hm, nic extra, ale na druh.
stranu jsem prý zajímavý typ. Nevím sice přesně, co
znamená, ovšem zní to dobře, ne? Navíc to o mně řek
teta Alžběta, tátova sestra, kosmetička a vízážistka, te~
fundovaná osoba, která ví všechno, jak se o ní vyjadři
tatík. On to sice myslí ironicky, protože tetinka, kd
k nám občas přijede, mluví opravdu do všeho a je ve svý
názorech nekompromisní. Pravda, Tereze přisoudila p
vlastky hezká, nápadná, inteligentní a průbojná, co se
světě neztratí, což je docela určitě lepší hodnocení než
moje, nicméně dodala, že svět je přesycený dokonaly
kráskami. A od doby, kdy o mně Radek řekl, že jsem za
mavá holka, tetě věřím!
Na dveře koupelny kdosi zabuší. "Co je?"
16
"Jsi tam zavřená hodinu a půl," upozorní mne mamka.
"Z tebe budou mít na internátu radost."
"To doufám," usměji se na sebe do zrcadla zálibně,
ovšem pro klid v rodině se přemístím do pokojíku, kde na
svůj psací stůl vysypu celou kosmetickou taštičku a pokra-
čuji v zušlechtování zevnějšku. Není to jen tak!
Kolem očí pracně narýsuji černou linku, levé oko mu-
sím třikrát předělat, pod úhledně vytrhané křivky obočí
(brečela jsem bolestí jak želva!) nanesu štětečkem slabý
nádech hnědých stínů, to abych zdůraznila barvu mandlo-
vých očí, a řasenkou s prodlužujícím efektem si nalíčím
řasy. Nebylo by to špatné, zhodnotím celkový zjev, tedy
krom odporného pupínku na bradě, který nešel zamasko-
vat ani korekční tyčinkou. Zajímavá holka Vicky...
"To máš marný," prohodí Tereza, čímž mě vytrhne
z úvah. Zrovna jsem si představovala setkání s Radkem...
"Cože?"
"Když má někdo místo obličeje zadek z berana, tak mu
nepomůže ani kilo make-upu!"
"Teda..." Zalapu po dechu. "Ty zmetku..!"
Terka výpad očekává, je jí jasné, že po takové urážce
lačním po její krvi, mrštně uskočí a já se málem přizabiji
o židli, kterou mi nastrčí do cesty. Pěkně to zabolí. Sápu se
po ní s tím větší zběsilostí. "Já tě zabiju, smrade!"
"To bys mě nejdřív musela chytit," vysmívá se mi a
obíhá psací stolky, co máme pro úsporu místa sražené čely
k sobě.
Rachot, který u toho naděláme, přiláká mamku. "Co to
je zase? Zbláznily jste se? Vicky! Terko!"
"Budu mít kvůli ní modřinu!" žaluji a přestože mě mam-
ka drží za rameno, stále se snažím dosáhnout na Terezu
pěstí. "Hodila po mně židlí!"
"Tys o ni zakopla sama! Každej ví, jakej jsi atlet! Mršt-
nost slona a rychlost hrocha, to je tvoje heslo, hihi."
.lihočecká véd~c~tá knihovny
v (`eskvch Budé~omc~ch
"Tak dáte pokoj?!" rozčiluje se mamka. "Vicky!"
"Co já?!" Vzdám nerovný zápas, v mamčině přítomno:
ti nemám nárok sestru ztrestat, i kdybych ji čirou náhc
dou dostihla. Tím větší mám vztek. "Proč zase já? Ona za
čala!"
"Ty jsi starší, máš mít rozum," vynese mamka trumf, p:
kterém se mi pění krev v žilách. Tohle slyším odmala a j
to pěkně nespravedlivé! Co z toho mám, že jsem starš
když těm mladším všichni nadržují, ačkoli to jsou pěkr
parchanti?
"Jenom jsem ti řekla pravdu. Zrcadlo, zrcadlo, pověz m
kdo je v zemi zdejší ze všech nejkrásnější?" posmívá se m
"Jste sestry a vůbec si toho nevážíte! Víte, co já byc
byla dala za sourozence?" domlouvá nám mamka.
"Asi tolik jako já za to být jedináčkem!" odfrknu.
Mlčeti zlato, samozřejmě si vysloužím přednášku n
téma, jak jsem zlá holka, kdežto Terezka je učiněný and
lek.
"Už abych byla na intru!" ulevím si.
"Jen si nemysli, uvidíš, jak ti tam bude smutno."
"Po Tereze?" ušklíbnu se přezíravě. "Nikdy!"
"Nápodobně," ujistí mě drahá sestra. "To bude dom
klid, celej pokojík bude jenom můj, nádhera!"
"Už abych tam byla! Mami, nemůžeme vyjet hned?"
"Pojedeme po obědě, však se dočkáš," ujistí mě. "Aby
vůbec byla do té doby připravená. Jsi lajdák, těšíš se a př
tom nemáš vůbec nic sbalené. Jsi nepořádná, nemáš koi
sek zodpovědnosti a ctižádostivosti. Jiné holky v tvér
věku jsou mnohem rozumnější! Podívej se Báru. Nebo n
Terku. Ta je mladší a už má narýsované i okraje v seš
tech !"
Prostě klasika. Vší silou držím jazyk za zuby a raději s
pohledem vyhýbám Tereze, která se na mě posměšně škle
18
bí, protože bych jí jinak musela dát pár facek. Jasně, včera
jsem Báře kecala, když jsem si honila triko, jak mám
všechno do školy připravené, ale zase tolik povyku není
nutno! Navíc je času dost, do oběda se stihnu sbalit třikrát.
Další výstup na sebe nenechá dlouho čekat a týká se
magnetofonu Sony s CD přehrávačem, o který se strhne
těžká bitva. Jasně, není jen můj, ale já ho na intru potřebu-
ji, a basta! Argument, že Terce zůstane televize, kterou já
mít nebudu, nezabírá, zákeřně si běží pro pomoc k rodi-
čům.
"Rádio? Na co rádio?" podivuje se mamka. "Budeš mít
moc učení, a ne čas poslouchat rádio. Ještě bys s ním rušila
ostatní spolubydlící, to přece nejde. Pavle, řekni něco."
"Tati!" žadoním u vyšší instance. "Ty to přece chápeš!"
Tatík sice nevypadá, že by to chápal, nicméně rodinné
roztržky jsou mu bytostně nepříjemné a když mu tak visím
na rtech, rozhodne v můj prospěch. Udělám na Terezu
ksicht.
Zvedne prostředník pravé ruky. Samozřejmě tak, aby ji
naší nevídělí. I když je hodně vytočená, právě ji zradil její
největší spojenec, Terezka je hlavně tatínkova holčička,
z role hodné dcerušky nevypadne, na to je příliš chytrá. Ta-
hle výhra mi okamžitě zlepší náladu.
"Netušila jsem, že na intru můžeš být i přes víkendy."
"Co to meleš? Jasněže ne, v pátek zase přijedu."
"Tenhle pátek..?" zeptá se přehnaně zklamaně. "A já
podle té tuny věcí, co balíš, myslela, že tu od tebe bude
pokoj minimálně měsíc v kuse, a zatím... zas nic."
"Tu radost ti neudělám," zazubím se na ni. "I když, být
po mém, ani nevíš, jak ráda bych tam ten měsíc v kuse
byla!"
"Hlavně se nedej vyhodit hned v prvním pololetí," špič-
kuje. "To bych si toho klidu doma moc neužila."
19
V podobném duchu vydržíme konverzovat až do oběda
Ani si ho nevychutnám, jsem natolik natěšená, že snad jíd
lo nevnímám, očima postrkuji ručičky hodin a Terčino tla
chání, kterak se těší do školy, kde se bude konečně něc
dít, vnímám na půl ucha. Jako by doposud nic zajímavéh
nezažila! Přitom i dnes lituje, že kvůli mně nemůže jít pís
kat chlapům přátelský zápas ve fotbale.
"Proč bys nemohla?" podiví se táta. "Ty můžeš, já ne.
"Oni to zvládnou i bez tebe, miláčku," těší ho mamim
Terka si napíchne půlku knedlíku na vidličku. "Musír
být přece u toho, když se zbavím ségry, ne? Chci se podí
vat, jak to v takovým děcáku vypadá. Tohle nesmím prc
pásnout."
"Klidně můžeš! Nechci tam pňjít jak mimino, v doprc
vodu celý familie!" bráním se popuzeně. "Na intr půjd
sama."
"Ty máš nápady, Terko," směje se táta. "Jaký děcák?"
"Tak ústav pro odložené děti," změní formulaci. "Pa<
iák."
"Ty chudinko," vyjádřím svou účast.
"Internát není polepšovna," opraví ji mamka. "Za dv
roky si třeba také vybereš školu s internátem."
"Nejsem cvok," oznámí nám novinku, "abych jezdila n
gympl bůhví kam, když je v Kostelci."
"Když ne cvok, tak strašpytel, haha."
Terce knedlík málem zaskočí, jak se směje. "To říká t
pravá! Koho museli odvézt z tábora po prvních třec
dnech, no? Kdo tam prolíval krokodýlí slzy? E. T. vola
domů..."
"No jo!" ohradím se popuzeně. "Jenže to jsem byl
malá!"
"V šesté třídě a malá...?"
"Uber, holčičko!" čertím se. "Ve druhé, víš?!"
20
"V páté. Nebo přinejlepším ve čtvrté," hádá se, "proto-
že jsem na tom táboře byla taky, takže jsem už musela
chodit do školy. A já tam zůstala celých čtrnáct dní, pama-
tuješ?"
"Holky, nechte~toho," krotí nás mamka. "Nemůžete být
na sebe poslední den hodné?"
"Ne, protože ten skřet si to nezaslouží," ulevím si.
"Děláš si to sama," podotkne táta. Aby se Terky neza-
stal !
"To jsem zvědavá, jak to s tou svou nesnášenlivou pova
ttou na internátu vydržíš," zahraje si mamka na proroka.
"Všechny holky tě budou mít brzy plně zuby..."
"Fakt škoda, že nemůžu zůstat na intru i o víkendech!"
"No tak," mírní nás táta všechny. "Radši si nanos věci
do auta, nejpozději v jednu musíme vyjet."
Konečně moudrá řeč! Cestovní tašku napěchovanou
prádlem, batoh s nejrůznějšími drobnostmi a rádio uložím
do kufru naší Fabie a rozloučím se s jediným tvorem
v téhle domácnosti, po kterém mi bude smutno - s Betyn-
kou; co obíhá celá znejistělá vůz a z mých zavazadel má
deprese, protože jí patrně připomínají odjezdy pánů na ro-
dinnou dovolenou.
Tereza se nedá přesvědčit a skutečně s námi jede, ale co
už, hlavně že jsem se konečně, konečně dočkala! Hrozně-
jovice opouštím bez ohlédnuti, jaképak s tím štráky,
v pátek večer jsem zpátky, přesto mi připadá, že prožívám
převratné chvíle ve svém dosavadním životě. Mamka to
patrně cítí také tak, protože mě bez smlouvání pustí na své
přední místo vedle ňdiče, abych si cestu vychutnala beze
zbytku. Tím ovšem její velkorysost končí, místo aby se se
mnou rozplývala v superlativech, která mě bezesporu če-
kají, začne sýčkovat, sotva se rozjedeme.
Její nejpádnější argument, že je to hrozně daleko, slyším
21
co deset minut! "Vlakem dvě a půl hodiny... Nesm
zapomenout, že se v Dubenci přestupuje. Zvládneš t
Vicky?"
"Nic jinýho jí nezbyde," pousměje se táta. "Bude m
set."
"Haha, to bude skvělé, až v pátek o půlnoci zavo
z budky na nádraží v Brně, že se ztratila," baví se Terk
"Proč v Brně?" děsí se mamka. "Brno je na opačnc
stranu!"
"Právě proto," chichotá se moje dementní sestra.
"Samozřejmě to zvládnu, mami, nejsem malá!"
Mamina mi stejně nevěří, protože vyčte tátovi: "Měl j
jet o prázdninách s ní, vlakem, aby si to nacvičila."
"Udělaly jsme si přece výlet s Bárou!" zaprotestuji, jel
kož tohle zacházení jak s malým dítětem mě fakt točí. A
i navzdory skutečnosti, že onen zmíněný výlet zase ta
skvěle nedopadl. Tedy, ne že bychom dobloudily do Brn
ale je fakt, že v Dubenci jsme dost zazmatkovaly. nedok
zaly se zorientovat na nástupištích a než jsme si vybraly ;
tří vlaků, co tam stály, ten pravý do Bakova nám uje
Nechtělo se nám čekat další dvě hodiny na jiný, takže jsn
si udělaly exkurzi po Dubenci (díra na úrovni Kostelce
spořádaly každá litr zmrzliny a nejbližším spojem je
zpátky domů. -
Při pohledu na ceduli s nápisem BAKOV mi slast
zatrne ve slabinách. Radkovo město... A ode dnešl
i MOJE! Ve chvíli, kdy jsem překročila hranice města, st
la se studentkou zdravotnické školy a mým přechodný
domovem nyní bude internát, se mohu mezi obyvatele t
boto skvělého, velkého, impulzivniho a rušného města p~
čítat i já! Už nejsem obyčejná vesnická buchta, ale měj
ská holka. Jen co mi cestování přejde do krve, budu si 1
užívat!
22
Skoro ani nedýchám, jak nedočkavě hledím z okna
vozu. A když nám slečna u čerpací stanice ARAL při tan-
kování benzinu přičinlivě vyčistí odporné skvrny po hmy-
zu, co ukončil svůj mrzký život rozmáznutím na čelním
skle našeho vozu, nic už mi nebrání si dychtivě prohlížet
moje nové působiště. Skutečné město se pozná podle tram-
vají. A těch tu jezdí spousty! Jsou krásně barevné, vyzdo-
bené nejrůznějšími reklamami. Silnice přecpané auty,
domy pomalované klikyháky sprejerů, blikající neonky
reklam a poutačů, butiky, obchody i velké nákupní kom-
plexy, lidské hemžení, to všechno zvedá adrenalin v mé
krvi. Konečně jsem se dočkala! ! !
"Měla jsi zůstat v Kostelci," vzdychá mamka. "Když už
jsi nechtěla jít na mateřinku, gymnázium by bylo to pravé.
Tady se ztratíš... Zvolila sis moc těžké povolání."
"Mami, prosím tě!"
"Nech ji být," zastane se mě táta. "Ted' už s tím stejně
nic nenaděláš. Koneckonců je jedno, jakou střední školu
bude mít, po maturitě si může vybrat kteroukoli vysokou
školu."
"Jéé, mají tady multikino," všimne si Tereza.
"Máme tady multikino," opravím ji s převahou.
"A ty si myslíš, že se do něj dostaneš, jo?" směje se mi.
"Hanka Svobodová, ségra od Michaly, je na intru dokonce
až v Olomouci a i když tam mají mraky kin, žádnej řilm
ještě neviděla, protože má vycházky jednou týdně a šmi-
tec."
"Pch, to, co má Hanka Svobodová, nemusí platit pro
mě."
"I kdybys měla častěji vycházky, nebudeš mít na kino
čas," sugeruje mi mamka. "Musíš se od začátku učit, rozu-
míš? Vicky, od zítřka jsi studentka, tak jim koukej doká-
zat, že nejsi takový flákač, jak vypadáš."
23
"Radši mi řekněte, kde ten zatracenej intr je," pře
naši debatu táta. "Na tomhle kruháči jsme podruhý a
hodlám tu kroužit do večera. Vicky, jaká je ta adresa?'
"Na Vyhlídce 2255," vyhrknu bezmyšlenkovitě.
Mamka se zahloubá do mapy města, zakoupenou k
muto účelu, ale k ničemu to nevede, táta musí zajet
vedlejší uličky a zaparkovat na zákazu zastavení, prot~
mamčina a potažmo i moje či Terezína orientace v map·
mírně řečeno nedokonalá. "Ukažte mi to, fofrem, t.
nesmím stát..."
"Počkej, Vleky, nebyla ta adresa úplně jiná? Na t
dopisu o přijetí zva internát stálo sídliště Hvězdárna, ul
byla myslím Fialová, nebo Zelená..," vzpomíná mamka
Nejradši bych si nafackovala! ! "Růžová 1583."
"Jistě, Růžová. Kde jsi přišla k té Vyhlídce, proboh
"S něčím se mi to popletlo," zahuhlám rozpačitě.
"Ty seš patro," baví se Terka na můj účet. "A pak že
neztratíš, když si nepamatuješ ani adresu intru! Jak ch
najít školu? Nebo cestu na nádraží?"
To už se naštěstí táta v mapě zorientuje, najde si ce
k Hvězdárně, což je dle mamky depresivní výstavba z
nelů, skla a betonu, jeden panelák jako druhý s labyrint
ulic a silnic lemovaných automobily zaparkovanými
obou stranách, takže se místy sotva proplétáme. O mini
zeleně ani nemluvě, ale mně to nechybí, naopak, přip
mi to takhle úžasně městsky, moderně. Jestliže jsem če
la, že internát zdravotnické školy poznám na první pohi
pletla jsem se. Vypadá navlas stejně jako kterýkoli j
panelový dům o osmi patrech. Rozdíl je až uvnitř - d
ve vestibulu je recepce, protože panelák patří nemoc
a slouží nejen coby internát budoucím sestřičkám,
i jako ubytovna pro zaměstnance.
Naši mi pomohou s věcmi a musím přiznat, že se ve r
24
všechno sevře, když poprvé překročím práh Domova mlá-
deže. Není to žádný určitý strach, jen nejistota z neznámé-
ho... Každopádně ale mamku s tátou nevyháním, jakkoli
jsem se doma holedbala se svou samostatností, jsem ráda,
že tu se mnou jsou. Táta strčí vrátné na recepci dopis
z ředitelství intru. "Dobrý den. Dcera sem dnes - "
Vrátná, neochotná na první pohled, ho nenechá domlu-
vit, aniž by zvedla oči od luštění křížovky, řekne: "Páté
patro."
"Nastupuje do prvního ročníku, a tak - "
Ta dobrá žena odtrhne zrak od časopisu, změří si nás
vyloženě nelichotivě a zvýšeným hlasem ho přeruší podru-
hé: "Snad jsem řekla úplně jasně, že máte jet do pátýho,
ne'?"
"Dě.kuji za vaši ochotu," usměje se na ni táta líbezně.
"Nono," podotkne dotčeně, protože se Tereza rozchi-
chotá. "A nebouchejte dveřma od výtahu, jinak budete
chodit pěšky."
Museli jsme ji naštvat řádně, protože cestou k výtahu za
námi ještě zavolá: "Máte vopucovaný boty?"
"Nepršelo dobrých čtrnáct dní,"odváží se namítnout
mamka.
"Na vesnici je bahno v zimě v létě," vede si vrátná svou,
ale to už si přivoláváme tlačítkem výtah a mizíme v jeho
útrobách. Mohu se propadnout hanbou, tím spíš, že ve
vchodu se objevila jiná holka, podle doprovodu rodičů
také prvačka, která nemohla tenhle dovětek nezaslechnout.
"O přátelském přijetí se dá dost pochybovat," směje se
táta ve výtahu, kde Terka přičinlivě stiskne tlačítko 5.
"Nemůžeš se jí divit," zahučím rozmrzele. "Poznala
v nás vidláky na první pohled."
"Proč vidláky, proboha?" užasne mamka.
"A kdyby, co je špatného na tom, že bydlíme na ven-
ko vě?"
25
Zvednu oči v sloup, nemá cenu se s tátou dohadova
Není na to ani čas, výtah zastaví, Tereza otevře otřískar
dveře a my vyjdeme na úzkou chodbu s dvěma řadan
dveří po její levé i pravé straně. Není prázdná, motá se ~
dost lidí, mých nových spolužaček i jejich rodičů, kror
toho u stolku hned naproti výtahu sedí dvě holky, podl
věku starší než prvačky, s otráveným výrazem. Sjedou ;
mě od hlavy až k patě a vsadila bych se, že výsledek ner
lichotivý.
"Jméno?" osloví mě jedna.
"Viktorie Vávrová..."
Druhá nahlédne do sesponkovaných papírů. "Pok<
51I A."
Tím jsou uvítací ceremonie za námi, nesměle vykroč:
me po chodbě. Ty správné dveře vedou do pátého pokoj
zleva. Táta pro jistotu krátke energicky zaklepe, a když s
nic neozve, vstoupíme do malé chodbičky sloužící jak
předpokoj s dalšími třemi dveřmi. Ty prostřední patří bv
tovému jádru a je za nimi maličká koupelna se sprchovýr
koutem a záchodem, prosklené dveře vpravo jsou označe
ny písmenem B, ty vlevo A. Další zbytečné klepnutí, pc
koj je prázdný, moje spolubydlící dosud nedorazily. Dík
tomu si mohu pokoj nejen v klidu prohlédnout, ale vybra
si jednu ze třech postelí. Výběr není nijak složitý, je t
pouze jedna patrová palanda a jedna samostatná válend
s úložným prostorem hned před balkonovým oknem. P<
chopitelně si ji zaberu.
"Teda, to je dobrá králíkárna," poznamená Tereza a já,
s nelibostí musím dát za pravdu. Jestliže jsem si doma ste
žovala, že můj a Terčin podkrovní pokoj je pro dvě příti
malý, nevěděla jsem, co mluvím! Tady máme asi třetin
toho, co my s Terkou doma, a navíc pro tři holky! Kror
postelí tu jsou už pouze tři psací stolky a vedle dveří jedn
šatní skřín pro všechny, nic víc se sem nevejde.
26
"Tancovat tu nebudete moct," podotkne táta.
"Ale balkon mají parádní," uzná Terka.
Parádní je přehnané, jde o malou krabičku přilepenou
k panelovému domu, sestra spíš obdivovala výšku, páté pa-
tro je proti našemu baráčku hotový mrakodrap, přesto jsem
z něj i já nadšená. Jinak je to dost slabota, pokojík je nejen
malý, ale i strohý, neosobní, neútulný.
Mamka mi pomůže s vybalením věcí do skříně. Mám je
tam pěkně nahuštěné, když mi patří jen třetina, tedy dvě
poličky a kousek prostoru s věšáky. Naštěstí je nad kaž-
dým psacím stolkem dvojpolička, kam narovnám drobněj-
ší věci, a do zásuvek psacího stolu zbytek. Toaletní potře-
by si odnesu rovnou do koupelny, kde je to s místem ještě
horší - koupelna slouží podle všeho pro šest holek! S jed-
nou z nich se tam potkám, v krátkých tmavých vlasech
ostříhaných na. ježka vypadá spíš jak kluk. "Ahoj," usměji
se na ni.
"~au," odvětí, nicméně si všimne mého ručníku a sjede
mne: "Kam si to dáváš? To je můj věšák, snad vidíš, že
mám na poličce nad ním věci, ne?"
"Nevšimla jsem si," omluvím se a svoje věci namáčknu
až do rohu poličky. "Zase tolik se nestalo."
Kupodivu se ta holka tváří, jako by se stalo! Vyjde
z koupelny, aniž by mi k tomu něco víč řekla. Dobře
že bydlí vedle a ne přímo se mnou, s tou bych se asi ne-
shodla...
Na pokoj mezitím dorazily moje dvě spolubydlící, pod-
le veselého hovoru se znají předem, chovají se jak nejlepší
kamarádky. Ani jedna s sebou nemá rodičovský doprovod!
Obě se něčemu smějí, hezká blondýnka s výrazně namalo-
vanýma očima se. prodere kolem táty, požádá mamku
o kousek místa, hodí na zem svůj pingl a zase míří ven.
"Musím se rozloučit, ne'? Ty nány od brány ho sem ne-
pustily, nevěřily, že je to můj brácha..."
27
"A ty se jim divíš? Pozdravuj ho!" volá za ní ta druh.
s vlasy spletenými v dva copy. Jestliže jsem byla do tf
doby pyšná na svoje, nyní přetékám závistí. Ta holka ma
obličej panenky a postavu modelky. Plácne sebou na dolní
palandu poschodóvky a začne psát SMSku, aniž by si mě
vůbec všimla.
"Ukaž, povleču ti postel," nabídne mi mamka.
"Udělám to sama," bráním se, protože tohle tu holku
zaujme natolik, aby zvedla oči a soucitně si mě změňia.
Do pokoje nakoukne další dívka. "Všichni včetně rodi-
čů mají jít dolů do společenský místnosti na uvítací kecy!"
"Pořádně si pak vypni prostěradlo," nabádá mě marni-
na. "Na pokrčeném by se ti špatně spalo. Budeš mít dost
pod hlavou?"
"Jo, jasně." Radši ji rychle postrkuji ke dveřím. Sice
jsem ráda, že sem se mnou šli, ale ostudu mi dělat nemusí.
Sejdeme schody do přízemí pěšky ve stádu ostatních.
výtah samozřejmě nestíhá odvézt tolik lidí najednou. Kou-
sek od recepce se nachází místnost s cedulkou KLUBOV-
NA, oproti miniaturním pokojíčkům nahoře mi připadá
nádherně velká a krom židlí, stolů a stolečků s počítači
jsou tu v jednom koutě i zarizení pro udržování dobré kon-
dice. Poznám z nich leda tak rotoped, ostatní mučidla mi
nic neříkají. Nemám moc času si to tu prohlížet, pracně
vyhledáme volné židličky, je tu pěkný nácvak, a všichni se
vyčkávavě zahledíme na paní středního věku, která před
nás předstoupí jako na divadle. Místo etudy k nám prone-
se slavnostní řeč hlasem, ze kterého div neodkapává med.
Vyklube se z ní ředitelka internátu 3ana Tomanová a krom
toho, že nás co nejsrdečněji přivítá a projeví neskromné
přání, aby se nám v našem novém domově líbilo, sdělí nám
i důležité informace týkající se režimu dne. "Budíček mají
děvčata individální, některá vstávají dřív, aby si mohla ješ-
28
tě před odchodem do školy zopakovat učení. Podotýkám,
že internát sice stojí kousek od nemocnice, takže to mají
dívky blízko na praxi, ale ta se samozřejmě prvních roční-
ků vůbec netýká, zatímco od školy je značně vzdálený.
Pokud budou chodit pěšky, je třeba si na to vyhradit zhru-
ba třicet minut. Autobusem městské hromadné dopravy to
trvá čtvrt hodinky a jezdí v celou hodinu a každých dvacet
minut. Snídani si mohou děvčata připravit v kuchyni na
patře, případně si něco k snědku koupit cestou do školy,
vedle zdravotky je prodejna pekárny a bufet. Oběd si mo-
hou zajistit zakoupením stravenek ve studentské menze a
na večeři chodíme společně, a to přesně v pět hodin do jí-
delny internátu průmyslové školy, který je nedaleko odtud.
Je tedy bezpodmínečně nutné, aby dívky každý den byly
do pěti hodin na internátě. Od šesti hodin do osmi je tak-
zvaná studijní doba, od osmi do devíti osobní volno, které
ho děvčata využívají k dalšímu učení, protože studium na
zdravotnické škole je velice náročné a dvě hodiny přípra-
vy denně nestačí. Půlhodina mezi devátou a večerkou v půl
desáté je vyhrazena osobní hygieně. Jedinou výjimkou
v režimu je středa, kdy mají dívky vycházky od šesti do
devíti hodin, ale jak říkám, využívají je minimálně, proto-
že jim na nějaké trajdání pro samé učení nezbývá čas.
Každá studentka vyfasuje odjezdovou kartu, na kterou jí
rodiče v neděli napíší dobu a datum odjezdu a stvrdí to
svým podpisem, my jim do příslušné kolonky potvrdíme
příchod na internát. V pátek vše probíhá v opačném pořa
dí. Věřte, je to nutnost, protože nám děvčata často lžou.
Odjezdy uprostřed týdne netolerujeme, pokud nejsou pod-
ložené písemnou omluvenkou od rodičů předem či od lé-
kaře. Rovněž neakceptujeme telefonické omluvenky, kdy
nám zavolá domnělý tatínek a mladým mužským hlasem
omlouvá svou dceru..."
29
Klubovna se pobaveně zasměje, mně však do smí<
vůbec není. Mám z toho všeho zmatek v hlavě a cíp
podivné svírání v žaludeční oblasti, které se snažím zaI
šit svými vlastními představami a scénáři, co jsem prom
Jela při svém těšení takřka denně před usnutím! Kdy
vlastně dostanu za Radkem?? Myslela jsem, že budu ~
mnohem víc volna...
Rychle zase zapnu příjem, i tak mi utekla pasáž o z~
sobu placení večeří a internátu, předpokládám ale, že n
si toho zapamatují víc. Paní ředitelka pak představí ;
kolegyně, které budou mít na starosti prvačky. Pavla 1
ratkovičová by nám skutečně mohla věkem dělat már
Jiřina Kozlovská pak přímo babičku a jako každá sprá`
babička vypadá celkem neškodně a dobrosrdečně. Ti
vychovatelka, Markéta Pouzarová, je holka jen o pár
starší než my, má právě po matuře a na tenhle intr nastup
je poprvé stejně jako my, jen s tím rozdílem, že my mi
me poslouchat ji. Uvědomím si, že je naprosto skvěle .
Ječená, docela dobře vypadá a je až přehnaně štíl
v oblečku z kůže vynikají její útlé boky. I když nejsem tl
tá ani při těle, skoro z ní mám mindráky! Od ředitelky
dozvíme, že Markéta je cvičitelka aerobiku ve sportovr
centru Delfín a u nás povede jeho kroužek, takže se t
můžeme hned přihlásit. Do toho "hned" nejsem tak žh;
jako některé mé nové spolužačky, co se přihlašují rour
v klubovně, jak jim Markétina postava učarovala. Uvid:
jak to bude s časem. Vychna Kozlovská má pro změnu
starosti spolupráci s dětským oddělením v nemocn
sdružením Sluníčko pro postižené děti a dětským don
vem, tudíž nás láká do svých řad se slibem, jak si bájei
užijeme, když budeme hrát dementům a nemocným r
ňáskové divadlo.
"Na závěr bych vás chtěla upozornit, že kouření ve š
30
le, na internátě či jeho bezprostřední blízkostí je přísně
zakázané. Jako budoucí zdravotnice si uvědomte, že kou-
ření, notabene konzumace alkoholických nápojů, by nedě-
lalo škole a vašemu povolání dobrou reklamu. Jakýkoli
prohřešek vůči internátnímu řádu se zapisuje a trestá záka-
zy vycházek, po třetím trestu přichází na řadu důtka a když
ani ta nepomůže, dojde k vyloučení. Vzhledem k tomu, jak
je těžké sehnat ubytování, si važte možnosti bydlet v na-
šem domově mládeže a chovejte se tak, aby na vás mohli
být vaši rodiče hrdi. S jakýmkoli problémem se můžete
obrátit jak na mé kolegyně, tak přímo na mě. Věřím, že
spolu budeme dobře vycházet a vzájemně se nám podaří
vybudovat pěkný rodinný vztah."
Blondýnka z našeho pokoje, co sedí s copatou kráskou
o řadu před námi, se skloní ke své kámošce: "Pochy-
buju..."
Spiklenecky se na ni usměji, to aby viděla, že mám stej-
ný názor, ale ona úsměv neoplatí, spíš se tváří, jako co se
vnucuji, když se mě nikdo na nic neptal.
"Má někdo nějaký dotaz?" obrátí se ředitelka do obecen-
stva, načež odpoví na otázku jedné starostlivé maminy,
kdy začíná topná sezona, nejspíš abychom neumrzly,
a dotaz tatínka, který, ačkoli si vše poznamenával do no-
týsku, se zajímá, v kolik přesně se chodí na večeři. Odpo-
ví mu bez mrknutí oka, asi je na nepozorné posluchače
zvyklá, načež osloví holky přede mnou, co si něco špitají
a tlumeně se smějí. "Nudím vás moc, dámy? Nebo snad
máte nějaký dotaz?"
Blondýna se zastrašit nenechá. Ačkoli té druhé vykláda-
la cosi o nějakém klukovi, neohroženě se postaví a s ne-
vinnou tváří se zeptá: "Můžeme vám říkat teto?"
Klubovna vybuchne smíchy, nicméně holka nehne
brvou.
31
"Oslovení paní vychovatelko, případně slečno vychov;
tetko, postačí," odvětí ředitelka škrobeně.
"No, myslela jsem, že ty vztahy maj bejt rodinný..."
"Jak se jmenujete?"
"bita Pelcová," představí se moje spolubydlící. "A žác
nou tetu nemám, tak bych fakt byla ráda, kdybych ji naši
tady."
"To by snad stačilo," přeruší ji a radši celé sezení ukor
čí. "Další případné dotazy zodpovím studentkám nahoře
Rodičům přeji šťastnou cestu domů a vám, milé dívk;
úspěšný školní rok a příjemný pobyt v našem domov
mládeže."
Ve stádu opustíme klubovnu a rozptýlíme se po vstup
hale, kde nastane loučení s rodiči. Tedy u těch, kdo s sc
bou rodiče mají, Dita i její kámoška vyjdou před intr
hned za prosklenými dveřmi si zapálí cigaretu, obě pěkr
vysmáté.
"Jdete se mnou na pokoj?" zeptám se našich zkusmo.
"Nahoru už nemůžeme," usoudí mamka. "Nikdo z rod
čů tam nejde. Dnešní holky jsou neuvěřitelně drzé, úplr
ty vychovatelky lituji, já bych na to neměla nervy..."
"Jsou to pěkný krávy," zhodnotí je Tereza pobaveně.
"Proč?" zastanu se svých spolužaček. "Byla to recese
"Trochu ubohá, nezdá se ti?" prohodí táta. Mamka rr
div neprosí: "Vicky, prosím tě, chovej se tu slušně! T
abys tady dohonila to, co ještě neumíš..."
"Nemusíš se s ní loučit na tak dlouho," zachichotá ;
Terka. "Do měsíce slízne tři čárky a je doma jak na koni
"Víš co?!" osopím se na sestru, tu káču. "Radši jděte.
"Pojedeme," souhlasí táta. "No nic, dcero, tak hody
štěstí a moc tady nebreč."
"To nehrozí!" naparuji se.
"Vicky, hlavně se - "
32
"Ano, maminko, já vím, nemusíš to říkat pořád dokola."
"No dobře," vzdychne odevzdaně, mrkne na tátu a řek-
ne: "Pavle, tak jí to dej."
"Myslíš, že si to zaslouží?" vtipkuje tatík.
"Co?" informuji se. "O co jde?"
"Něco pro tebe máme. Sice jsme ti to původně chtěli dát
až k narozeninám, ale už nejsi maličká, abys musela do-
stávat dárky přesně na den spolu s dortem, navíc se ti ten-
hle dárek bude hodit už ode dneška, abys byla s námi ve
spojení..."
Taťka k mému úžasu vyloví z kapsy urobil! ! ! Jde o bá-
ječnou, novotou vonící Nokii 3330, která mi od téhle chví-
le říká pane! Neudržím se a skočím mu kolem krku. Přála
jsem si urobil minimálně tři roky, všichni ve škole už ho
měli, dokonce i smradí na prvním stupni, jen já byla ve
třídě jak chudý příbuzný, protože naši tvrdili, že nemám
důvod ho vlastnit, takže mě tenhle nejčastější vánoční dá-
rek prachobyčejně minul! S velkou slávou mi ten svůj Sie-
mens tak akorát půjčovala na školní výlet, když jsem byla
mimo domov a oni mě chtěli mít na dálkové ovládání. Po
minulých Vánocích, kdy jsem doma skoro udělala scénu,
jsem si byla jistá, že ho k letošním konečně dostanu, ale že
mi ho dají k narozeninám, dokonce s předstihem, jsem
nedoufala.
"Já chci taky," kvílí Terka závistivě. "Narozky mám
v listopadu, to je super, za tři měsíce budu mít urobil..."
"Pěkně si počkej, než budeš na intru!" prskám.
"Jenže já na intru nebudu nikdy. To tak, vypadá to tu na
pořádnou pakárnu, do něčeho takového nikdy nepůjdu,
takže se mi hodí úplně skvěle k narozeninám, že jo, tati,"
"Já na něj musela čekat až do šestnácti a tenhle smrad
by ho dostal ve čtrnácti?" soptím. "Kde je spravedlnost?!``
"Vicky, mírni se, poslouchají nás," krotí mě mamka.
33
"Nechovej se jak malý závistivý dítě," domlouvá mi táta
To už ale vypěním úplně. "Já? A co ona? Závidí mi ho!
"Na jednu stranu se chlubíš věkem a na druhou ukazL
ješ svoje dětinství. Musíš to trochu zkoordinovat..."
Tak tímhle mě fakt raní, mám jich po krk. Urazím sc
Zase ale být tak hrdá, abych jim dárek vrátila, nejsem. Sty
čím urobil do kapsy a s odstupem pravím. "Děkuju z
urobil i odvoz. Ahoj v pátek."
"Vicky, zítra mi zavolej, jaké to je ve škole - "
"Přece si hned neprovolám kredit," řeknu vznešenÉ
Vidím, jak mamku mrzí, že jsem jí nedala pusu, ale jedna
mě pořádně nakrkli, no a jednak bych se styděla před osta
nimi.
34
vi
III. Vosku Tv~~H
LEH LITH
Na pokoj se vrátím dřív než holky, rozpačitě se posadím
na svou válendu a čekání na spolubydlící si krátím zadává
ním čísel do mobilu. Prozíravě jsem si všechna čísla na
bývalé spolužáky ze základky napsala do notýsku, jakmi-
le si je uložím, první jásavou SMS zprávu věnuji Báře.
Ostatní známé prozvoním a bavím se tím, jak si asi lámou
hlavu dumáním, komu tohle neznámé číslo patří.
Dita i její kamarádka dorazí ve chvíli, kdy zkoumám
další funkce toho skvělého vynálezu, který mi ode dneška
říká pane. Necítím se zrovna pevná v kramflecích, když je
oslovím: "Ahoj, holky."
Obě se na mě podívají, jako bych spadla z višně, pak na
sebe a vybuchnou smíchy. Rychle zkontroluji, čemu se
můžou smát, ale nic tak směšného na sobě nevidím.
"Nestalo se ti něco?" zajímá se Dita. "Však už jsme se
dneska viděly, ne?"
Zrudnu po kořínky vlasů. "Vidět se a seznámit je roz-
díl."
"To sice je," připustí Dita, nicméně mě okamžitě sejme:
"Ale proč si myslíš, že o to někdo stojí?"
Kdyby mě zfackovala, nemohla by se mě víc dotknout!
Ta druhá je o něco přátelštější, ledabyle na mě kývne
a řekne: "Já jsem Ivana, to je Dita."
35
Nevím, co na to říct, protože její věta končí tečkou a na
moje jméno se nezeptá, takže radši mlčím. Hm, takhle
jsem si příchod na internát opravdu nepředstavovala! Se-
dím na posteli jako oukropek a mám vztek na ty dvě nány
a na sebe nejvíc. Nedokážu se seznámit s těma dvěma,
natož abych snad šla vedle do pokoje a hodila řeč! Vlastně
krom té s ježkem netuším, které holky tam vůbec bydlí,
natož jak se jmenují.
Pípnutí mobilu mi připadá jako vysvobození.
To je skvele, ze mas urobil! Moc kreditu mi .sice nezbyva,
ale aspon ty muzes psat mne, Jake ta tam je?
Z hluboka si vzdychnu. Milá Barunko, kdybych ti měla
popsat všechny svoje pocity, z nichž vítězí zklamání na
celé čáře, nestačil by na to celý můj nový kredit! Místo
toho napíšu podstatně zdrženlivější SMSku.
Je tu nuda a to ticho... Asi mi z toha bude brzy hrabat.
Kdybych si vzala něco ke čtení, ale to ne, myslela jsem
si, jak to tu bude samá legrace a skvělé zážitky... a zatím!
Sedím na válendě jako debil, nevím, co mám dělat ani kam
se koukat. Připadám si tam jako na návštěvě, jako bych
měla každou chvíli odejít. Všechno je strašně neosobní
cizí, celé tohle prostředí mi vůbec nesedí a představa čty
budoucích roků mí způsobuje žaludeční nevolnost!
Ty dvě se zatím zabydlují. Ivana si prostor mezi svol
postelí a poschodím polepí velkými fotografiemi, většinoi
černobílými, některě si vyvěsí nad svůj psací stůl. Nejsoi
na nich kluci, jak jsem si původně myslela, i když si j~
prohlížím pokud možno co nejvíc nenápadně, na všecl
mohu spatřit Ivaninu krásnou tvářičku, případně ji celoi
ze všech možných úhlů a v různém oblečení. Zase tak ne
nápadná nejsem, Ivana chyb můj pohled a mně je blbé jín
jen tak ucuknout, omluvně pokrčím rameny. "Pěkný fot
ky. Skoro jako umělecký. Když si vzpomenu na naše, cc
fotí táta..."
36
"Ty jsi dobrá, prý skoro," pousměje se pobaveně.
"Copak nevidíš, že to jsou profi fotky?" shodí mě Dita
přezíravě. "Takový fotky nemůžeš s nějakýma ubohýma
domácíma momentkami vůbec srovnávat."
Opět si připadám jako největší idiot pod sluncem. Hol-
ky se o moje pocity nestarají, narvou si svoje věci do skří-
ně a Dita vyzkouší pohodlí horní palandy. Spokojená. není,
protože mi navrhne: "Hele, co kdybychom si to čenžly?"
Sice mi dojde, že tim bych si tu sebevědomou holku
patrně naklonila, kdybych jí přenechala nejlepší postel na
pokoji, ale na druhou stranu spát na bidle opravdu nechci!
Tím spíš, že má jen nizoučké madlo a ostudu, kdybych
v noci spadla z postele, bych fakticky nepřežila!
"To nejde, nezlob se," odmítnu ji omluvně. "Mám divo-
ký sny, celou noc sebou hážu,nahoře by mí to nedělalo
dobře. . . ``
"Tak si to sežer!" poradí mi.
,;bito, pochop, nesnáším výšky, mám závratě a - "
"Nesnaž se," přeruší mě. "Prosit tě nebudu."
Super, zhodnotím v duchu naši další konverzaci. Nepo-
čítám se mezi nesnášenlivé typy, ale tuhle holku už po prv
ních dvou společných hodinách málem nenávidím! Na
kloudnou reakci se nevzmohu, místo toho vyklidím pole a
zašiju se na balkon, kde se posadím na kachličkovanou
podlahu, zády se opřu o dveře a mezerami v zábradlí hle-
dím na město, na které se začíná snášet soumrak. I když to
přes den vypadalo skoro jako v létě, září se nezapře, stmí-
vá se strašně brzy. Dívám se, jak se v panelových domech
rozsvěcují okna. Spousta lidí nebrání svoje soukromí zata-
žením žaluzií, vidím jim doslova do kuchyní. Tam, kdesi
v dáli, za řekou, v ulici Na Vyhlídce stojí dům s číslem po-
pisným 2255 a v něm bydlí nejnádhernéjší kluk na světě
s modrošedýma očima. . . Myslím na něho tak intezivně, že
37
kdyby fungovala telepatie, muselo by mu zvonit v uších!
Radku... pro to, abych mohla být blízko tebe, jsem uděla-
la všechno. Nebo skoro všéchno. A ty ani nevíš, že tu jsem'
A že kvůli tobě musím přetrpět nepohodlí a nepříjem-
nosti spojené s pobytem na internátu. Ten večer je neko-
nečný, Ditě neustále zvoní urobil, co chvíli s někým telefo-
nuje, Ivana se zavře na hodinu do koupelny a já sedím m
tom blbém balkoně skoro do večerky, jen abych nemusela
s nimi být v pokoji!
Noc je také pěkně divná. Nejdřív nemohu strašně dlou~
ho usnout, myslím na všechno možné, na Radka, to nej~
víc, ale i na Báru a ostatní lidi z devítky, na mámu s tátoi
i tu protivnou Terezu, která má celý náš pokoj sama prc
sebe, na Betynku a dokonce na vodní želvy, co Terka cho
vá v akvárku, proberu v duchu všechny živé tvory, cc
znám, a pak, když se mi konečně kolem půlnoci podař
usnout, spím trhavým neklidným spánkem, ze kterého sc
pořád budím. Ruší mě všechny ty cizí, podivné zvuky
výtahem počínaje a šuměním vody napouštějící se do spla
chovací nádoby konče. Vadí mi zvuky za zdí vedle, v patře
pod námi i nad námi, vadí mi kroky vychovatelek po chod
bě, vadí mi dokonce i dýchání spících holek na pokoji! T_
dvě s usínáním problémy nemají.
Nic není zadarmo. To vím moc dobře. Představuji s
tedy to pěkné, kterým bude tohle všechno vyvážené, a jej
díky tomu tu nekonečně dlouhou první noc přetrpím.
Přestože jsem si nařídila normální budík i buzení n.
mobilu, jsem vzhůru dávno před zazvoněním. Nechci hol
ky probudit žbytečně brzy, takže ležím a počítám minuty
abych si nějak ukrátila čas, načež se Ivana s Ditou koneč
ně probudí a nastane neuvěřitelný zmatek. Šest holek n.
tak malou koupelnu, to je prostě k zbláznění! Místo sezna
38
mování s holkama z druhé části pokoje se tam rafneme
a bojujeme o pitomé umývadlo a záchod, přičemž slova,
která padají, mezi slušná rozhodně nepatří.
"Uhry si můžeš mačkat v pokoji, nezacláněj tady!" oso-
pí se Dita na holku s ježkem a ta ji bez mrknutí oka pošle
někam. Ivana si vybojuje místo před zrcadlem málem přes
mrtvolu, respektive přes brunetku, jejíž vlasy jsou sestří-
hané naprosto dokonalým střihem, kterou odstrčí tak ve-
hementně, až ta zapadne do úzkého prostoru mezi stěnou
jádra a toaletní mísou. Narazí si přitom bok a nadá Ivaně
do hus, kachen, slepic a jiné drůbeže.
"V tomhle se musí udělat systém, jinak se tu pozabíjí-
me," mudruje světlovlasá holka, která jako jediná nena-
dává sprostě a dokonce se ani do koupelny netlačí zuby
nehty.
Na snídani v tomhle chaosu čas nezbyde vůbec, v sedm
hodin nás vychovatelka Karatkovičová vyžene z intru.
"Ať si trhne nohou, koza," uleví si Dita.
"Tohle byla ta druhá, ne Kozlovská," míní Ivana.
"Tak Kravka," překřtí ji Dita z otočky,
Ačkoli po ranní roztržce jsou moje vztahy se spolubyd-
lícími ještě horší než včera, držím se jich jako klíště, jeli-
kož bych sama do školy skutečně netrefila. Ostatně, my,
internátnice, mašírujeme v houfu, ktery' se sice na frekven-
tovaných chodnících roztrhá a vzniknou v něm mezery,
přesto se dá říct, že jdeme společně. Jako na potvoru se
zhnusilo počasí, proti včerejšímu letnímu pořádná změna,
drobně poprchává a je dost chladno. Pochopitelně nemám
deštník, i když jsem sbalila spoustu věcí, nemohla jsem
myslet na všechno, že! Zajímavé je, že holky na to větši-
nou myslely, no a ty, které ne, vezmou pod křídla šťastněj-
ší kolegyně. Na mě žádná dobrá duše nezbyde. Ke svému
úžasu zděšeně pozoruji, že se některé znají z dřívějška,
39
patrně přišly ze stejných základních škol nebo přinejmen-
ším měst, a ty ostatní se už stihly spřátelit natolik, že se
spolu dokáží bavit! Jak je možné, že mě vynechávají?!
V čem jsem jiná? Co dělám špatně, proboha?! Copak se
liším? Jsem přece relativně stejná jako ony, vyjukaná pr-
vačka, ulítlá šestnáctka s hlavou plnou ideálů a kluků...
Jenže, hm, finta je v tom, že ony vyjukané nejsou. Nebo to
na nich není vidět, chovají se jako suverénky. To je dost
podstatný rozdíl mezi jimi a mnou. Rozdíl, který není vi-
dět, přesto je více než patrný. Ony jsou sebevědomé. Ne-
bojí se. A to nemluvím o těch do očí bijících rozdílech -
zatímco já jdu první školní den podle starého zvyku oble-
čená ve svátečních šatech, holky mají džíny, trika a miki-
ny! Sukni si vzala pouze Ivana a to ještě krafoučkou a ja-
koby sešitou velkými stehy ze samých různobarevných
záplat, co jí s bídou zakryje zadek.
Hlavní vychna nijak nepřeháněla, když tvrdila, že to
máme do školy daleko. Asi by bylo lepší jezdit městskou,
jenže zorientovat se v jízdním řádu autobusů a vědět, kde
nastoupit a kde vystoupit, je pro mě neřešitelný problém,
minimálně v nejbližších dnech a týdnech, takže tenhle
nápad mohu s klidem pustit z hlavy. Holkám se v botas-
kách pochoduje pohodlně, já jsem na tom na svých botech
s vysokými úzkými podpatky mnohem hůř, vlaju za nimi
jak hadr na holi: Fialkové společenské šaty jsou dávno
zplihlé a zezadu zacákané, prší mi na hlavu, cítím, že mi
na levém malíčku na noze naskakuje puchýř, prostě všech-
no špatně!
Než se doplahočím ke škole, jsem zralá na infarkt. Ne-
potěší mě ani SMSka, která mi pípne v batůžku.
Sedla jsem si s Urbanem. ve tride mame sestnact kluku,
co rzezna.m. Nekteri jsou fakt borci! Hodne stesti i tobe.
Bara.
40
U nás to bude určitě s klukama horší, to je mi jasné, na
zkouškách jsem viděla všehovšudy tři. Budovu školy si
pamatuji, stojí na Riegrové třídě, jedné z nejrušnějších
částí města, a je vysoká a stejně růžová jako byla v dubnu,
ovšem nyní mi až tak veselá a sympatická nepňpadá, nao-
pak, jde z ní navzdory optimistickému nátěru strach. Do
vchodových dveří se tlačí houfy studentek, neujde mi, že
se každá dotkne zlaté koule vedle mluvítka u zvonků.
Nejspíš zařízení pro otevírání dveří.
Ve vstupní hale panuje neuvěřitelný chaos, přímo za
dveřmi totiž stojí několik kluků, patrně z vyšších ročníků,
číhají tu na prvačky a nahlas nové přírůstky hodnotí! ! Stup-
nici mají velice podobnou té školní, takže zatímco holka
s ježkem dostane trojku, Ditu s Ivanou obodují za jedna.
Je to příšerně potupné, holka, co se vecpe těsně přede mne,
zrudne až ke kořínkům vlasů, když jí pánové nekompro-
misně přiřadí čtyřku. Je sice tlustá a brýlatá a plná uhrů,
nicméně kdo dal těm frajerům právo se nad kýmkoli povy-
šovat? Na to, abych se jí zastala, jsem však příliš velký
slaboch. Ke všemu jsem na řadě. Vlasy se mi deštěm pro-
měnily v mokré provázky, po tváři si rukou rozmazávám
řasenku. Nejradši bych vraždila! Zčervenám už když vi-
dím, jak se pusa největšího kápa při pohledu na mě rozta-
huje od ucha k uchu.
Místo potupné číslovky mi řekne: "Ty ses spletla, ne?
Tady není dívadlo...I když to sice někdy kabaret připo-
míná."
Patrně naráží na můj slavnostní oděv, kretén, řehtá se,
až mu jsou vidět mandle, a ostatní kluci a holky s ním!
"Ještě by to chtělo do ruky kytičku pro paní učitelku..."
"Fakt vtipnej," zavrčím vytočeně a je to všechno, na co
se vzmohu. Stejně mě v tom hlaholu skoro nikdo neslyší.
To se ale na chodbě objeví starší kostnatá profesorka
41
a vysokým hlasem udělá pořádek, takže se vchod okamži-
tě uvolní a nikomu dalšímu se už ponížení nedostane. Já
musela být poslední obětí!! Nemohu se z toho jen tak vy-
dýchat, civím na vyvěšené seznamy asi pět minut, než
jsem vůbec schopná přečíst písmena a zjistit, že Vávrová
Viktorie je studentkou 1. D. Kousek nad sebou zahlédnu
i Pelcovou Ditu, takže se orientuji podle blond hlavy mé
spoubydlící. Šatny jsou zde miniaturní, jedna plechová
skříňka pro pět lidí.
Je mi jedno, kam se posadím, nikoho tu neznám, takže
když si Dita s Ivanou zaberou druhou lavici v řadě u okna,
odevzdaně se posadím do třetí. Krom těch dvou jedniček
přede mnou poznám i holky z druhé části našeho pokoje,
tmavovlasá s ježkem chvíli otálí a než se naděje, jediné
volné místo zbývá to vedle mne. Připadá mi, že se jí ke
mně vůbec nechce, nerozhodně postává v uličce, načež se
s povzdychem skácí na židličku, aniž by se na mne podí-
vala.
"Byl dost hezkej, co?" říká Dita Ivaně.
"Nevšimla jsem si," pokrčí ta rameny bez valného zá-
jmu.
"Z toho materiálu, co sem chodí, nejhezčí. Typ jak Ro-
sickej." Dita se otočí na mě. "Taky se ti líbil?"
Dojde mi, o kom mluví, a bem to jako urážku. "Pch."
Holky se pobaveně rozesmějí, ta s ježkem přizvukuje.
"Stál by za hřích, měl pěkný, sportovní tělo..."
"Dal ti trojku," poznamenám špičatě. Je to ode mě jedo-
vatost, také si tím spolužačku v lavici znepřátelím.
"No a co dal asi tobě?" odsekne s despektem.
"Nechápu, že vás točí puberťáci," vrtí Ivana hlavou.
Odpovědět nestačí nikdo, současně se zvoněním vejde
do třídy člověk s pracně nahoněnou přehazovačkou. Starší
než můj táta nebude, hádám mu tak pětatřicet. Vyklube se
42
z něj náš třídní profesor Jiří Havlík a krom svého jména
nám oznámí, že nás bude mít na manku, výpočetní techni-
ku a tělocvik. Poté nám napíše na tabuli seznam sešitů, co
si máme obstarat, a rozvrh hodin, ze kterého jsem dost
vykulená. Tolik hodin denně, předměty jako somatologie,
latina a ošetřovatelství mi nahánějí vyloženě hrůzu! Krom
nich spousta hodin bilogie a chemie, no nazdar, a navrch
ještě ty všeobecné, jako čeština, angličtina, matika, děje-
pis, fyzika, občanka... Tohle přece nemůžu zvládnout!
Třídní mě v tom ujistí - hned zkraje nám nastíní neveselé
procento úspěšnosti v podobě grafu, jako matikář si v tom
patrně libuje, kdy se první ročník podobá sítu, přes který
propadne "plevel", někdy až deset procent!
Potom se posadí za katedru a chce, abychom se pro
změnu představili jemu i sobě navzájem my, studenti. Jsem
z toho pěkně vybobkovaná, mluvit před třiceti cizími lid-
mi mi nahání husí kůži! Jak je možné, že jiným to nevadí?
"Já jsem Dita Pelcová, jsem z Račic, baví mě tanec a
hudba, mám ráda diskotéky a společnost."
"Takže tanečnice. Pěkné zájmy," usměje se Havlík.
"Jmenuji se Ivana Nováčková, jsem taky z Račic a veš-
keré moje zájmy se točí kolem modelíngu. Fotím pro dvě
agentury. Za dva tří roky bych chtěla zkusit soutěž Miss."
"Výborně," pochválí ji. "A co že jste zvolila naši školu?"
"Potřebuji získat maturitu na střední škole," přizná se
bez mučení, "a na zdravotku se nedělaly přijímačky z ma-
tiky."
"To moc rád neslyším," durdí se naoko náš matikář.
"Přesto věřím, že ve vás lásku k matematice vzbudím."
"Tak to pochybuji," usměje se Ivana naprosto přiro-
zeně.
"A když ne, tak vám alespoň budeme fandit ve finále
soutěže královny krásy."
43
"Děkuji," věnuje mu fotogenický úsměv.
"Já jsem Andrea Zelenková," představí se moje soused-
ka. "Bydlím v Chválovicích, tady jsem na intru. Baví mě
sport, chodím osm let do juda, taky jsem trochu dělala at-
letiku. . ."
"To je skvělé," zajásá. "Myslím, že si vás pamatuju,
nebyla jste v červnu na Sportovním poháru za vaši ZŠ?"
"Jo," přikývne skromně.
"A vybrala jste nám zlaté medaile v osmistovce a čtyř-
stovce, že? Jsem rád, že jste si zvolila právě naši střední
školu," mne si ruce předem ve vidině prvních míst ve
všech soutěžích a pohárech. "A vy?"
I když jsem si jakous takous řeč nacvičila, jsem v kon-
cích. V konkurenci s tanečnicí, modelkou a sportovky-
ní nemám co nabídnout, čím zaujmout! "Viktorie Vávro-
~,á_"
"A jak vám říkají?" přeruší mne. "Viktorko?"
Třída se zachichotá, vzadu kdosi prohodí: "Od spla-
vu..."
"Vicky," hlesnu a nenávidím se za zrudlé tváře. Jsem
rozhozená natolik, že nevím, co říct dál. Stydím se vy-
rukovat s Hroznějovicemi, moje koníčky mi připadají
ubohé.
"Co nám prozradíte ještě?"
Pokrčím rameny. Copak to nechápe, sakra?! Viditelně
ne, doluje ze mne další informace: "Nemáte žádné zájmy?
To snad není ani možné... Copak vás nic nebaví? Ani
knihy?"
"Jo, knížky ano..."
"Co třeba hudba? Film?"
"Taky. . ."
"Hlavně divadlo," neodpustí si Dita a její narážku třída
odmění smíchem. Nejradši bych ji uškrtila!
44
Učitel nemá tušení o trapasu na chodbě, takže jen přilí-
vá olej do ohně. "Opravdu? Co jste viděla naposledy pěk-
ného?"
"Vloni jsme byli na Monte Cristovi..."
"Vloni? Ach tak." Třídnímu dojde, že při téhle četnosti
návštěv je tvrzení o divadle coby koníčku značně přehna-
né, a přestane mě trápit. "Sedněte si. A kdybyste si přece
jen na něco vzpomněla, přihlaste se."
Třída se už řehtá nahlas. Udělala jsem ze sebe totálního
pitomce bez vlastního názoru! Proě jsem proboha neřekla,
že ráda čtu, kreslím, chodím do keramického kroužku,
vyrábím loutky?! Měla jsem strach, že tyhle zájmy budou
ostatním pi-ipadat příliš dětinské, a zatím jsem se shodila
mlčením.
Postupně se dozvím jména a záliby všech ostatních dí-
vek i dvou kluků, co máme ve třídě, prochází mi jedním
uchem tam a druhým ven, jsem ráda, že si zapamatují hol-
ky ze sousedního pokoje. Brunetka s naprosto dokonalým
sestřihem je Dominika Jakšová z Dubence a ze všeho nej-
víc miluje koně, dokonce má svou vlastní kobylku Kastu.
Světlovlasá holka, co sedí v lavici s ní a je také mou takřka
spolubydlící, se jmenuje Lucie Tomíšková, bydlí v Ní-
žanech a po zdravce chce na medicínu. Krom nich si za-
pamatuji ještě Katku Koubovou, jejíž představování také
pobaví ostatní, ovšem v jejím případě v dobrém slova
smyslu. Ta docela sympatická holka s dredy na hlavě, kte-
ré jí sluší, sedí v poslední lavici s hlavou skloněnou dolů,
a když na ni přišla řada, tak ani oči nezvedla. Její soused-
ka do ní musela šťouchnout!
"Cože?" zeptá se vyrušeně a honem schovává knížku,
kterou si během celého představování četla!
"No vida, koníčka bychom už měli..."
"Koníček? Ten se jmenuje Vilík," odvětí dredar"ka zma-
teně.
45
Třída zařve smíchy, třídní se směje s námi. "To je název
té knihy, co si čtete, místo abyste nám věnovala pozor-
nost?"
"Ne," odtuší. "Knížka se jmenuje Dvě věže a jedinej
kůň, co tam je, je Vilík."
"Předpokládám, že je to hodně zajímavá kniha, že?"
"No to je," souhlasí s ním. "Froda pronásleduje Glum."
"Baví vás fantasy?"
"Mě baví všechny knížky," rozšíří okruh svého čtenář-
ského zájmu. "A když čtu, tak nevidím ani neslyším."
"To vám opravdu věříme," baví se třídní spolu s ostatní-
mi a já jí závidím přirozenou noblesu, se kterou celý tra
pas vyřešila. Vlastně to zvládla tak, že to ani trapas nebyl.
Jak je možné, že se všem to daří, jen ne mně?
Třídní nám popřeje, abychom si co nejdřív zvykli na
novou školu, prostředí, spolužáky i kantory, vytvořili
dobrý kolektiv, zkrátka, aby se nám tu všem dobře žilo a
dýchalo. Tohle bych si přála také, nicméně po poněkud
zpackaném začátku na intru i ve škole o tom dost pochy-
buji!
Poté nás ze školy propustí, na první den toho bylo ažaž,
hlavně tedy pro mne. Nedělám si iluze, že jsem si při ran-
ním zmatku stihla zafixovat cestu, musím se přilepit na
holky. Naštěstí mě neodhánějí ani nemají připomínky, Iva
na mi dokonce nabídne cigaretu, asi proto, že přistrčí kra
bičku všem a bylo by jí hloupé mne tak okatě ignorovat, a
když odmítnu a nezapálím si s nimi, přestanou si mě vší-
mat úplně. V závěsu za nimi cupitám do menzy pro stra
venky, a pak zpátky na intr. Už neprší, veškerou pozornost
upírám na záchytné body, podle kterých se budu zítra ori-
entovat. Přece nejsem takový balík! Je jich ale za tu dálku
tolik. . .
46
První týden se internátním režimem nikdo neřídí, jak
nám potvrdí sama ředitelka, máme prakticky denně vy-
cházky až do devíti hodin. Nás, prvaček, se dokonce netý-
ká ani služba na patře, tu prozatím obstarávají druhačky.
Jakmile ze sebe shodím odporné fialkové společenské ša-
tičky, nejspíš už si je nikdy nevezmu na sebe!, a navleču se
do plátěných červených kalhot s černým páskem a krátké-
ho černého trička, s mapou města vyrazím do ulic. Proto
jsem přece tady! Na tenhle okamžik jsem čekala celé mě-
síce! A když jsem se dočkala, nenechám si ho zkazit.
Město je po dešti odporně mokré a nepřívětivé. Ačkoli se
oteplí, s topem jsem to krapítko přehnala, brzy mi naskočí
husí kůže. Nicméně kvůli Radkovi musím vypadat co nej-
lépe, trochu chladu přežiju!
Teoreticky mám plán města zvládnutý, na mapě se zdají
všechny křižovatky naprosto jasné a jednoduché, stačí mi
dostat se z těchto končin do středu města, přejít po někte-
rém z mostů na druhou stranu řeky a dojít přesně na opač-
ný konec, než je Hvězdárna, do okrajové čtvrti vilových
domů. Vzdušnou čarou na mapě dvacet centimetrů!
Ve skutečnosti je to ovšem mnohem složitější. Jak mám
sakra poznat, kterou ulicí mám odbočit, když na tom pito-
mém nákresu ty menší vůbec nejsou pojmenované? Nemo-
hu se vymotat ze sídliště, obíhám paneláky jak honící pes
a jsem čím dál zoufalejší. A to horší mě teprve čeká! I když
se poctivě snažím odbočky počítat, na tu správnou, co by
mě měla zavést na náměstí Republiky v centru se mi nepo-
daří dostat. Když se konečně osmělím zeptat se na cestu
solidně vyhlížející starší ženy, ta osoba mi německy sdělí,
že mi nerozumí! Moje první vycházka se spíš podobá po-
chodovému cvičení, než se dostanu k řece je půl odpoled-
ne pryč! Bolí mě nohy, mám hlad a potřebuji na záchod.
Takhle jsem si to ve svých snech nepředstavovala! Nástup-
47
ní ostrůvek tramvaje mi v téhle situaci připadá jako vysvo-
hození. V jízdních řádech, napůl strhaných, se sice orien-
tovat neumím, nicméně když to zvládnou důchodci a malé
děti, proč bych neměla já?! Mysli logicky, Vicky. Ulice Na
Vyhlídce leží ve čtvrti Stříbrná alej, stačí najít číslo tram-
vaje, která tím směrem jezdí, z tramvaje pak sledovat ná-
zvy větších ulic na jejich nárožích a až objevím nějakou
povědomou, co si pamatuji z usilovného studia mapy, vy-
stoupím. Jak prosté!
V nedalekém stánku Tabák si koupím jízdenku, vyčkám
na tramvaj číslo 3, krom ní bych mohla použít i osmičku a
jedenáctku, a připadám si jak městská holka, když se ky-
mácím u tyče uvnitř vozu. Jistě, z místních se nikdo nesna-
ží tak jako já skoro křečovitě dohlédnout na tabulky s ná-
zvy míst, kterými projíždíme, ale nic není dokonalé, no
ne? Po velkém rušném mostě přejedeme na druhý břeh
řeky. Super.
Tohle město je větší, než jsem myslela, spolucestující se
stále mění, vystupují a jiní nastupují, až je těch vystupují-
cích víc než příchozích, domy za okny se snižují, asi už
brzy budeme ve vilové čtvrti. K mému úžasu však tramvaj
zastaví u velkého parku obehnaného bílou vysokou zdí,
kde vystoupí í zbývající cestující a nejen že už nikdo ne-
nastoupí, řidič se ohlédne přes rameno a upozorní mne:
"Hřbitov. Konečná."
"Prosím?"
"Každej jednou skončí na hřbitově," zazubí se.
"Dostanu se odtud Na Vyhlídku?"
"Leda do nebe," baví se ten debil. "Musíš zpátky do
města a příště vystoupit Na Točně a odtud autobusem, jez-
dí tam myslím osmička, anebo dojít pěšky."
"Copak tam žádná tramvaj nejede?!" ptám se vytočeně.
"V jízdním řádu byla napsaná trojka do Stříbrné aleje!"
48
"To je jen směr. Tam, kde nevedou koleje, ti žádná tram-
vaj nedojede."
"Tak pojedu s vámi zpátky do města," vzdychnu.
"Já jedu do vozovny. Počkej si na třináctku."
No, skvěle! Vystoupím a nejradši bych se šla za tu zíd-
ku zahrabat. Jízdni řád mi připadá naprosto zmatený, jak
mám vědět, co z toho platí a co je jen směr, proboha? Ke
všemu jde o "starý hřbitov", patrně v odlehlejší části měs-
ta, takže zrovna čilý dopravní ruch, co se týká tramvají, tu
nepanuje. V téhle situaci mi nepomůže ani urobil, komu
bych asi tak volala o pomoc`?! Bára to tu nezná a doma by
mi vynadali, proč se vydávám na prohlídku města. Chvíli
si zoufám, pak se vzchopím, odskočím si do křovíčka
u zdi, a vyrazím zpátky pěšky. Hledat Stříbrnou alej se už
ani nepokouším, budu ráda, jestli se mi podaří dopadat se
na Hvězdárnu! Jakkoli se počasí drželo pod mrakem, k ve-
čeru se ochladí ještě víc a navíc znovu začne pršet. A když
mě kolemjedoucí auto ohodí sprškou špinavé vody z kalu-
že u chodníku a na mých červených kalhotách se objeví
mapa odporných zahnědlých skvrn, mám chuť rozšlapat
idiotskou mapu a jejího autora zavraždit. Naštěstí si zhru-
ba pamatuji, kudy jsem tramvají jela, takže odevzdaně
pochoduji i ve chvílích, kdy míjím další zastávky tramv~
jí. Do žádné se nastoupit neodvážím, kdo ví, kam by mě
zase dovezla! Takhle zabít odpoledne... Hlady skoro šil-
hám, v břiše mi neuvěřitelně kručí, musím si koupit aspoň
celozrnnou bagetu a půllitrovku dobré vody, jinak bych
snad nedošla. Zničené nohy mě bolí tak, že si musím sed-
nout na lavičku nehledě na déšť a odpočívat. V jednu chví-
li mi zastaví auto a dva sympatičtí kluci si se smíchem
změří můj ušlý vzhled a nabídnou mi odvoz, prý by se mi
mohl hodit!
Můj podíl smůly pro dnešní den je patrně vyčerpaný, ač
49
jsem tomu skoro ani nevěřila, přece jen se přede mnou
objeví hradba panelových domů, což už se mi dnes stalo
několikrát, ovšem tentokrát na tabulce přilepené ke každé-
mu rohovému mohu s úlevou přečíst nápis Hvězdárna.
"Opucovat boty!" zahuláká na mě vrátná ze své ku-
kaně.
Ty mi můžeš, odfrknu si v duchu a ani se na ni nepodí-
vám. Svůj malý protest si vyberu v třísknutí dveří výtahu
a se zadostiučiněním slyším její láteření až do zdviže.
Tak můj příděl smůly vyčerpaný nebyl. U stolku sedí
spolu se službou vychovatelka Karatkovičová. Můj pří-
chod ji zvedne z křesílka. "Ty jsi ta Vávrová`?"
Sice moc dobře nechápu zájmeno "ta", ale kývnu.
"Můžeš mi říct, kde jsi celý den byla?"
"Venku," odpovím stručně, až se holka od služby za-
směje.
"Tak tohle si nezvykej, Vávrová. Takové volno tu mít
nebudeš, aby ses sama někde bloumala celý den!"
"Tenhle týden přece máme vycházky do devíti, ne?"
"To sice ano, jenomže od šesti hodin a ne v jednom
kuse. Včera se jasně řeklo, že se na večeře chodí společně.
O tobě nikdo neví od té doby, co jsi přišla ze školy! Tak to
by nešlo, holčičko... Jsme za tebe zodpovědné a nenechá-
me se zavřít. Paní ředitelka si to s tebou vyřídí. Běž se
umýt."
Paráda, pomyslím si v duchu. Jsem na intru druhý den a
už budu mít hřích! To jde rychle. Vychna se otočí a vzne-
šeně odkráčí. Druhačka se na mě přátelsky zašklebí: "Umí
bejt protivná, když chce. A ona chce furt. To si zvykneš."
Pokrčím rameny, nějak nemám sílu na jinou reakci.
Dovleču se do našeho pokoje, kulhám na obě nohy, nemo-
hu se dočkat, až boty z mých utrmácených nohou shodím!
Holky si mě pobaveně změří, vypadám fakt úchvatně -
SO
zmoklá, líčidla rozmazaná, jsem špinavá, utrmácená, zacá-
kaná.
"Hledaly tě tu vychny každou čtvrthodinu," oznámí mi.
Bez povšimnutí kolem nich projdu rovnou do sprchy. Než
zavřu dveře, zaslechnu Ditu: "Není ona úplně cáklá?"
S úlevou na sebe pustím proud horké vody, avšak ani
tam nemám klid, sotva se namydlím, už na mě klepe Iva-
na. "Shání tě ředitelka."
"Ai si trhne nohou," zabublám.
"Cože?"
"Nic, že už jdu!" křiknu hlasitěji, opláchnu se, osuším,
zalepím zubožené nohy plné puchýřů, některé jsou krva-
vé, rychloobvazem, a jdu na kobereček. Stále jsem v té
apatii, kdy jsem zklamaná z Radka, tolik jsem se na tuhle
chvíli těšila a přitom mi tak zoufale nevyšla, že mě domlu-
vy do duše paní ředitelky nijak zvlášf nedojmou. Tedy
vlastně vůbec. Stejně jako mě nerozhodí prvenství, které
získám - ještě se nikomu nepodařilo mít průšvih den po
nástupu na intr! Moje vysvětlení, že jsem se jen tak pro-
cházela městem, abych ho poznala a seznámila se s ním,
jim připadá jako příliš chabé, než aby mu uvěřily. Místo
trapných slibů, jak se polepším a že se to příště nestane, se
uzavřu do sebe a víc ze mne nedostanou ani slovo.
Ke všemu moje celodenní courání městem má další ne-
gativní důsledek. Zatímco jsem byla pryč, holky se stihly
spřátelit s obyvatelkami sousedního pokoje, jsou až do ve-
čerky nalezlé u nich a podle smíchu soudím, že se baví víc
než dobře. Mě nepozvou a já nemám povahu jít se vtírat
do uzavřené společnosti, kde na mě nikdo není zvědavý.
Cítím, jak jsem mimo. Nepomohou mi ani SMSky, které si
vyměníme s Bárou. Ta si žije v úplně jiném světě, na gym-
plu ji nemůže nic překvapit, leda k lepšímu, a já se jí ani
nemohu svěřit, ještě by měla řeči, že mi říkala, ať jdu na
51
gympl s ní... Hovor s mamkou je také krátký a ještě víc
neupřímný, veselý bezstarostný tón mi dá pěkně zabrat!
Raději na všechny její otázky týkající se školy a intru od-
povídám jo, v pohodě, všechno v pořádku, a honem hovor
ukončím.
Připadám si dost ztracená.
52
0
IV. E.T. VOL.~iT t~OM(!!
Další malér na sebe nenechá dlouho čekat. Potká mě
hned první vyučovací hodinu, kdy máme češtinu a na ni
nepříjemnou vyzáblou učitelku, která si šlape na jazyk.
":Irnenuji se Kválová Dagmav," představí se nám.
Pár lidí vyprskne, jeden ze dvou kluků, myslím, že se
jmenuje Lukáš, vytřeští oči. "Cože?"
"Dagmav Kválová, vy jste mi nevozurněl?"
"Ne, já... špatně slyším..."
"Tak pvo všechny hluchouny zopakuji: Dagmav Kválo-
vá!" nechá se slyšet naše češtinářka a pro jistotu své jmé-
no napíše na tabuli. Jestliže jsem se předtím kradmo usmí-
vala spolu s ostatními, smích mi zamrzne na rtech při
dalším sdělení: "Nadepište si sešity. Fovmáty A4 jsou na
čtenávský deník a litevatuvu, fovmáty AS jsou na diktáty
a mluvnici."
Zůstanu sedět jak přimražená. Sešity... Včera nám tříd-
ní napsal na tabuli seznam sešitů, které jsme si měli do
dneška nakoupit, obalit a možná i do nich narýsovat okra
je. Měla jsem v úmyslu si cestou zpátky z Vyhlídky zasko-
čit do nějakého papírnictví, jenže jaksi k tomu nedošlo.
Závistivě sleduji, jak se Andrea hrabe ve svém báglu
nacpaném sešity. "Nemáš náhodou nějakej navíc..?"
"To teda ani náhodou," ujistí mě.
Učitelka je hotový špion. "Nevyvušujeme vás, slečny?
Pvoč tu jen tak sedíte? Vy snad také špatně slyšíte?"
53
Odevzdaně se postavím. "Zapomněla jsem si je koupit."
Tohle češtinářky rozum nebere. "Zapomněla..?" opaku-
je skoro užasle. "Vždyf to byl váš jediný úkol na dnešek!
Nemáte sešity a ještě vyvušujete?"
Jsou věci, na které ani odpovědět nejde.
"Jak se jmenujete? Viktovie Vávvová? Vás si zapamatu-
ji. Do čeho chcete psát diktát, když nemáte sešity?"
Třídou zděšeně zašumí. "Diktát...?"
"Mohla bych na papír a pak = ` pokusím se najít řešení,
ovšem učitelka mi na něj není vábec zvědavá, setře mě:
"Nic takového. Když nemáte sešit, nebudete diktát psát, to
je jasné. A známka z něj vám je jistě také jasná, že? Vy
ostatní si otevvete diktátový sešit a napíšeme si kontvolní
diktát, abych viděla, jaký mateviál mi sem poslali...``
Zdrceně se posadím. Vzpomenu si na mamčiny domlu-
vy, jak se mám pěkně učit od první chvíle, aby si mě učí-
telé zapamatovali jako snaživou a pilnou studentku...
K smíchu. Splním jen tu první část - většina si mě zapa-
matuje dřív než ostatní, protože se v každé hodině až do
polední pauzy musím omluvit jako idiot, který nebyl
schopný splnit ani první domácí úkol. Naštěstí už z toho
nikdo takovou aféru nedělá, víc koulí mi tohle opomenutí
nepřinese, starý pan profesor Fousek, kterého máme na
latinu, se na mne dokonce laskavě usměje a řekne, že je mu
celkem jedno, zda sešit mít budeme či ne, je na nás, jestli
se budeme učit ze sešitů či rovnou učebnice. Plešatého pa-
desátníka Jedličku, chemikáře a fyzikáře, víc zajímá Ditin
výstřih než moje omluva, kterou poslouchá tak na půl
ucha, pouze slečna učitelka Ivona Marvanová, mladá, se-
bevědomá a na první pohled pěkně namyšlená a protivná
osoba, vypadá skoro dotčeně, jak jsem mohla zapomenout
sešity na její předmět! Ošetřovatelství je. přece pro budou-
cí zdravotní sestru životně nejdůležitější!
54
Pak už máme volnou hodinu určenou pro oběd v menze
nedaleké vysoké školy. O tom si mohu nechat leda zdát,
vylítnu ze školy jak z klece a vyrazím hledat papírnictví,
abych při odpoledním vyučování byla podobných proslo-
vů ušetřena. Díky tomu si nestihnu zajít na oběd a jsem
natolik blbá, že si ani nekoupím nic k jídlu, což se mi po-
chopitelně vymstí, takže během dvouhodinovky výpočet-
ní techniky se v lavici kroutím víc než Záhoř na svém loži,
jak usilovně se snažím kašlat a šoupat nohama, jen abych
přehlušila nesnesitelné škrundání v mém žaludku! Ono
není divu, naposledy jsem jedla včera onu bagetu, ráno
jsem snídani nestíhala a vydržet dvacet hodin bez jídla
nemůže projít jen tak. Taky že neprojde, přes moje snaže-
ní vědí brzy o příšerném kručení v břiše nejen nejbližší
sousedky, ale celá třída včetně třídního učitele, takže si
udělám ostudu i v předmětu, který by mi měl jít v pohodě,
protože počítač i s Internetem máme už pár let doma, tak-
že s ním pracovat umím. Havlfka moje břichomluvectví
inspiruje k přednášce o nebezpečí mentální anorexie, kte-
rá číhá na mně podobné studentky, co kvůli kultu štíhlosti
drží diety, jí méně a méně, až jsou vyhublé na kost a často
skončí v nemocnici, jako se stalo vloni jedné čtvrťačce, co
místo k maturitě putovala na psychiatrii... Svůj proslov
ukončí opravdu originálně: "Zítra mi přinesete ukázat svou
svačinu a přede mnou ji sníte, Vávrová, jasné?"
Mohu se hanbou propadnout!
Společné odchody na večeře naštěstí neznamenají chy-
tit se za ruce a ve štrůdlu pochodovat až k domovu mláde-
že průmyslové školy, pouze musíme v pět hodin všechny
opustit náš intr a jít na večeři. Po schodech paneláku dupe-
me jak stádo, nicméně hned před internátem se houf roz-
drobí na menší hloučky, případně dvojice, a ty už pak svým
55
tempem dorazí do jídelny internátu mnohem většího, než
je náš. Aby se nemusely stát obrovské fronty, od pěti máme
večeři my a teprve po nás místní - průmyslováci. Jejich
škola je především klukovská, takže si nenechají ujít příle-
žitost, aby na nás nečíhali v parku před intrem či přímo na
schodech u vstupních dveří nebo rovnou na chodbách.
Připadám si jak ovce vedená na porážku, když tak osamo-
ceně cupitám za holkama. Do žádné dvojice nepatřím,
nejsem z těch, co získají kamarádku raz dva, a co je horší,
není o mě zájem ani v žádném z hloučků. Chodbou prů-
myslováckého intru se mi podaří proběhnout takřka bez
povšimnutí, ovšem nejsem si vůbec jistá, zda je to moje
plus nebo spíš minus... Ne že bych stála o koketování
s cizíma klukama, nicméně tady jde o princip. Přece ne-
jsem tak škaredá, aby mě přehlíželi'?! To, že se za Ivanou
otáčí všichni a všude, kam vkročí, je klasika, že se na Ditu
nalepí čtyři kluci už před jídelnou, budiž, ale jak je možné,
že i taková Andrea, která vůbec není hezká, se vesele chi-
chotá v kroužku kluků?
Spořádám omaštěné brambory s cibulkou a podmáslím
a opustím jídelnu, aniž by si mě kdokoli všiml. Taky dob-
ře, já o to přece vůůůůbec nestojím! Jediný kluk, o které-
ho mám zájem, je Radek. To, že jsem ho včera nenašla,
znamená jen malou prohru, co jde lehce napravit. Dnes
sice nebudu mít tolik času a v září se nechutně brzy stmí-
vá, ale na druhou stranu do centra trefím mnohem snáz
a pak už to bude hračka!
Hm, tak to si pouze myslím! Navzdory volnému režimu,
kterým se vychovatelky holedbaly, musím místo vycházek
spolu s ostatními povinně zamířit do společenské místnos-
ti na takzvanou "seznamku". Podobná trapárna jako byla
ve škole! Možná ještě větší, protože holky už se dost zna-
jí. Minimálně ty, co spolu bydlí. Já neznám ani ty, tak na
56
co si mám sakra pamatovat jména prvaček, které chodí do
áčka, béčka a céčka? Naštěstí představování a osobní refe-
rát je tady mnohem nepřehlednější než ve škole, protože
nesedíme v lavicích, ale různě po koberci, najednou mluví
víc lidí, připomíná to spíš besedu, někdo něco řekne a
ostatní se přidávají se svými zážitky a postřehy, takže to
všechno trvá šíleně dlouho, ale má to jednu výhodu: když
se vychovatelka Markéta zeptá, jestli je tu ještě někdo, kdo
nám o sobě nic nepověděl, skromně mlčím. Ona na to ne-
přijde a nikdo jiný si toho také nevšimne. Nikoho nezají-
mám, nikomu nechybím.
Je to zajímavé, na základce jsem mezi ušlápnuté chudin-
ky nepatřila, ve třídě jsem něco znamenala! Jak to, že jsem
tady tak nějak zprůhledněla..? Usoudím, že chyba není ve
cnně, nýbrž v těch holkách kolem. Ač nerada souhlasím se
svou sestrou, Terka měla v odhadu opět pravdu - jsou to
pěkné krávy! Ale já je nepotřebuji, ani náhodou, obejdu se
bez nich! Stačí mi jedna kamarádka, Bára, proč si hledat
nové? Blbé je jedině to, že na záplavu mých SMSek reagu-
je tak akorát prozváněním. Určitě je zase s kreditem na
nule.
Škoda zabitého dne, zítra už je středa a já dosud neměla
šanci setkat se s Radkem. . . Sen je sice chabá náhražka, ale
třeba aspoň tam, kéž by se mi o něm zdálo!
Povídali..! Ačkoli jsem si sen o konkrétní osobě přála
celou svou duší, místo o nejhezčím klukovi pod sluncem
sním o protivné češtinářce Králové, která nám dělá vrchní
vychnu a chce vidět koupené sešity. Sen je pěkně stresují-
cí, protože jsem nemohla sešity najít, prohrabala psací sto-
lek i batoh a nikde nic! Teprve pak jsem si všimla Dity, jak
mi strouhá mrkvičku. Králová moje plačtivé žalování, že
mi je holky schovaly, nezbaští a za trest mi napaří zákaz
vycházek až do konce školního roku! Probudila jsem se
celá zpocená.
57
Páni... Jsem tu tři dny a už mi z toho hrabe! Co budu
dělat za měsíc?! No, to se asi zblázním úplně.
Nechci se hádat o místo v koupelně, radši čekám, než
na mě dojde řada. Dobrá vůle se nevyplácí, pochopitelně.
Holky jsou tak hotové dřív než já a jdou do školy, aniž by
na mě počkaly. No a..! Dnes už nemám strach, že bych
zabloudila, můžu jít sama. Nakonec, nic jiného mi ne-
zbývá!
Náš ústav opravdu neminu, dorazím ve slušném čase, do
zvonění zbývá čtvrt hodiny, a protože nechci riskovat vče-
rejší trapas s kručením v břiše, rozhodnu se koupit si pro
jistotu nějakou svačinu v pekařství v těsném sousedství
školy. Inspiruje mě k tomu vůně linoucí se z obchodu.
Pohled na frontu vedoucí k pultu takřka přes celou prodej-
nu mě celkem otráví, doufám však, že ty tři prodavačky se
ve své práci vyznají a nebudou si ji šetřit na celé dopoled-
ne. Co si vlastně dám... Všechno vypadá čerstvé, nevím,
zda se rozhodnout pro loupák, bagetu nebo dalamánek?
Před třídním ovšem nehodlám svačit nic, a to i kdyby se
rozkrájel!
Hm, ty dobré ženy za pultem se sice otáčet umí svižně,
nicméně lidičky ve frontě si toho navymýšlejí až hrůza.
Přitom jde o samé babky důchodkyně, které mají čas na
nákupy celé dopoledne, zatímco mně zbývá sotva pár mi-
nut! Samou nervozitou podupávám na místě a když se
konečně dostanu na řadu, nejradši bych se otočila a peláši-
la do školy, ovšem vzdát se ve chvíli, kdy se na mě jedna
z prodavaček obrátí se slovy "A vy si přejete?" by bylo
dost hloupé.
"Jeden dalamánek, prosím," vyhrknu a už jí strkám
drobné, nicméně proč by vše mělo jít bez problémů, když
mohou být komplikace, že. Babka, která byla obsloužena
58
přede mnou a stále ještě pře~káži u pultu, si naskládá nákup
do tašky na kolečkách a vzpomene si na chleba.
"Jaký sí dáte? Veku, bochník, černý, bílý, balený, kráje-
ný, celozrnný, pšeničný, žitný, slunečnicový..." nabízí
íislužná prodavačka, zatímco se mnou to málem švihne.
"Prosím, ten dalamánek!" zacinkám netrpělivě min-
cemi.
"Ještě si vybírám," upozorní mě důchodkyně a dokonce
se otočí na jinou bábu, aby si postěžovala na dnešní mlá-
dež, která by jí upřela místo u pultu..! V té chvíli mi dojde
trpělivost i čas, prodem se frontou k východu a před lidmi
vzadu se tvářím, že volání prodavačky "kdo bude platit ten
dalamánek?" není určené pro mě. Proč bych měla platit
něco, co jsem si nekoupila?! Sem už víckrát nepáchnu!
To byl Leda nápad, zuřím sama na sebe, fofrem doběhnu
ke zdravotce, a protože jsou vchodové dveře zabouchnuté,
rychle zašmátrám po mosazné kouli trčící ze zdi budovy.
Panebože, jak tenhle mechanizmus funguje..? Nezdá se, že.
by s ní šlo pootočit, koule se ani nehne. Snad povytáh-
nout..'?
Zaslechnu za sebou smích. "Potřebuješ tolik štěstí, že ji
chceš urvat a odnést s sebou?"
Rosický, bleskne mi hlavou při pohledu do rozesmáté
tváře kluka, který mě tak ztrapnil hned první den. V té
chvíli k nám z nitra školy dolétne zvonění na hodinu!
"Ne, chci otevřít!" odseknu napruženě.
Kluk na pár vteřin oněmí, jako bych mu svým sdělením
vyrazila dech. Zato ve chvíli, kdy ho nabere, to stojí za to!
Začne se řehtat jak největší kretén, div se nehroutí v křeči.
"Cože..? Ty chceš otevřít dveře tímhle..?"
Také rnoc dobře nechápu, jak může fungovat otevírací
mechanizmus takhle složitě kus od vchodových dveří, leda
že by... že by to žádný mechanizmus nebyl?!? Nerozhod-
59
ně pohlédnu na kouli a zpátky na toho vysmátého blbečka
K čemu by potom tohle zařízení bylo?? Asi mi čte myšlen
ky, protože mezi vlnami smíchu ze sebe vyráží: "To j
kominík."
"Kominík..?" Nerozumím už vůbec ničemu!
".No jako pro štěstí, chápeš?`` vysvětlí mi polopaticky
Kdyby fakt něco bylo na sloganu propadnout se studem d~
země, musela bych být v tu ránu tak hluboko, že by se k
mně ani permoníci neprokopali! Zažila jsem pár trapasů
u kterých jsem znidla ke kořínkům vlasů, nicméně barvu
jakou dostane moje tvář, snad ani nelze popsat. Jsem z toho
tak paralyzována, že jen stojím a civím. Utéct nemám kan
- a ani bych toha nebyla schopná, nejspíš jsem do té pito
mé dlažby chodníku zapustila kořeny nebo co.
Kluk se směje dobré tři minuty, načež problém s otevře
ním dveří vyřeší jednoduše - zazvoní na sekretářku.
"Adam Bouda. Maličko jsem se opozdil..." spustí d·
mluvítka, ovšem slečna sekretářka není na jeho laškován
zvědavá, utne jeho proslov hned v zárodku: "No jo, Bou
da, známá tlrma. Vám jedna důtka za pozdní příchody ne
stačila? Chcete si ji snad zopakovat?"
"Opakování je matkou moudrostí," zavtipkujewevzruše
ně, ale to už se ozve bzučák, kterým jsme vpuštěni d~
útrob ústavu pro choromyslné. Být při smyslech, nikd:
jsem si na nemohla podat přihlášku zrovna tuhle školu
Přinutím zdřevěnělé údy k pohybu, nežene mě pocit vin'
kvůli pozdnímu příchodu do hodiny jako spíš touha zbaví
se Boudovy společnosti, a jakmile zabočím clo suterém
k šatnám prvních ročníků, tak nějak samovolně mi vhrk
nou do očí slzy.
Samozřejmě jsem namalovaná, nemohu si dovolit an
malý pláč, rychle se snažím ze všeho vydýchat, nepustí
pocity strachu, osamělosti a zoufalství zhmotněné do sla
60
ných kapek přes hradbu řas. Stojí mě to další minutky
zpoždění, ale čert je vem! Do třídy prostě nemohu přijít
uřvaná.
Nikdy jsem takový srab nebyla, je vidět, že mou psychi-
ku krutě poznamenaly události posledních dní a trapas
s Rosickým mi také nepřidal. Naštěstí slabost záhy odezní
a já mohu vyhledat učebnu jazyků, kde naše třída tráví prv-
ní hodinu. Dávám si backa, abych nepotkala někoho
z učitelů, nedej bože ředitele!, kradu se chodbami jako
lupič.
Učebnu pro výuku cizích jazyků sídlící ve druhém pat
ře najdu snadno, nicméně s odvahou potřebnou k otevření
dveří a vydání se napospas protivné učitelce a třídě plné
posměváčků je to mockrát horší. Několikrát napočítám do
deseti - abych začala zase od jedničky. Nakonec usoudím,
že ještě chvíli a budu mít neomluvenou celou hodinu, ode-
vzdaně vzdychnu a po nesmělém zaklepání vstoupím.
Tentokrát kupodivu byty moje představy divočejší než
skutečnost! Profesorka není protivná ani mým pozdním
příchodem dotčená, aniž by vyslechla mou koktavou
omluvu, zažene mě pohybem ruky do volné lavice, a po-
směšných pohledů spolužaček jsem také ušetřena - učeb-
na je totiž moderní, rozdělená do prosklených kukaní, což
je pro lidi sedící v nich nepřehledné natolik, že si mě tak-
řka nikdo nevšimne. Podobné zařízení jsme na naší základ-
ce neměli, netiším, co se v něm vlastně dělá, a hlavně, co
se ode mě očekává, že tam dělat budu! Jednotlivé buňky
jsou odhlučněné, jakmile se v ní zavřu, ocitnu se ve světě
ticha. Bohužel pouze dočasného. Dešifruji učitelčinu ges-
tikulaci a jakmile si narazím na hlavu sluchátka, jsem na
příjmu. "Procvičujeme rozhovor na téma prázdniny. Poví-
dejte si se spolužačkou."
"S jakou..?" zeptám se nechápavě.
61
"To je přece jedno," odbyde mou natvrdlost učitelka.
"Berte to jako rozhovor po telefonu. Prosím."
"Hi, I'm Dominika. Where are you?" ozve se další
hlásek.
Zvědavě se rozhlédnu po nejbližších sousedech, nicmé-
ně Dominiku nikde nevidím. Asi sedí někde vzadu.
"No tak mluvte!" ozve se břitký rozkaz.
Hm, že by to bylo na mne..? "Já?"
"Jak se jmenujete?"
Opět si nejsem jistá, s kým učitelka mluví. ,;Já..?"
"Samozřejmě že vy!" zaúpí a chichotání, které ve slu-
chátkách zaslechnu, patří nejspíš Dominice.
"Viktorie Vávrová," představím se rozpačitě.
"Takže, Vávrová," osloví mě angličtinářka důrazně.
"Když vám řeknu, že máte konverzovat, tak budete co?"
"Konverzovat," hlesnu.
"Výborně. Tak do toho."
Jí se to řekne! "Ale... co?"
"Cokoli. Kdo jste, odkud jste, kde jste byla o prázdni-
nách," napoví mi netrpělivě.
"Hano. Here is Dominika. Where are you?"
Pochopím, že je řada na mně, když se nikdo další ne-
ozývá, nicméně... "A to mám mluvit anglicky..?"
Dominika záchvat smíchu nijak neskrývá.
"Vávrová, vy jste úplně mimo," oznámí mi učitelka zou-
fale. "Pochopitelně anglický! Jak jinak?"
"Třeba mongolsky," řehní se spolužačka.
"I am Vicky Vávrová. I am from Czech republic. I live
in small town Hroznějovice. I was in holiday at home..."
"Příšerná výslovnost!" kvílí učitelka a opraví mi snad
každé slovo! "Jak dlouho se učíte anglicky?"
"Od čtvrté třídy," přiznám se neochotně.
"Tak dlouho?! Váš projev odpovídá žákům nižšího stup-
62
ně. Na jakou základní školu jste chodila, že vás nic nena-
učili?"
Kostelec ji nechá chladnou, podle všeho ani netuší, kde
leží městečko, jehož základka spojená s gymplem mí při-
padala moc obyčejná na to, abych tam zústala, ovšem sdě-
lení, jež ze mě vypáčí vzápětí, jí uvede do nelíčeného
úžasu.
"Jedničku? Jak jste mohla mít, proboha, jedničku?"
Vzpomenu si na dobrou paní učitelku Bohouškovou,
kterou jsme měli poslední tři roky. Síce jsme ji podezírali,
že je v angličtině maximálně o jednu lekci před námi, nic-
méně její hodiny patřily k oblíbeným, protože byly vylo-
ženě oddechové. Jedničku na vysvědčení měla polovina
třídy, zatímco ta druhá dostala dvojku až na třídního pro-
vokatéra Erika Kohouta. Tedy, ne že by byl v anglině horší
než ostatní! Bohoušková ho jenom neměla ráda. Na začát
ku devítky jsme se modlili, abychom místo ní nevyfasova
li pošuka Rorýse, poděsa proslulého svou náročností. Na-
štěstí opět přišla Bohoušková a nás čekal další rok flákání.
Jenže... když profesorka vyzve Dominiku, aby mi před-
vedla, jak má vypadat studentka se zaslouženou jedničkou
a spolubydlící z intru naprosto plyně spustí dlouhatánský
monolog, z něhož lapu pouze sem tam nějaké slovíčko,
jako například koně, léto, prázdniny, Anglie, Birmingham
a podobně, dojde mi, že to, čemu jsem před rokem říkala
naštěstí, je štěstí v uvozovkách.
Do konce hodiny příliš času nezbývá a čtyřku, kterou za
svůj projev vyfasuji, těžko mohu počítat za třešníčku na
dortu. Tím spíš, když mě učitelka upozorní, že budu muset
hodně přidat, abych na středoškolskou angličtinu stačila.
Tohle přece nikdy nemůžu zvládnout! Proflákané roky
nemohu najednou vtěsnat do několika týdnů samostudía,
proboha! ! !
63
Dominika, se kterou se srazím ve dveřích, si všimne, že
se z učebny vleču jak zpráskaný pes. Zašklebí se na mě:
"Až budeš povinně trávit každý prázdniny v Birmingha-
mu, pak bude tvoje angličtina taky o něčem jiným."
Nejsem si jistá, zda to měla být slova útěchy nebo spíc
posměch, ve svém poraženeckém rozpoložení se při-
kloním k tomu druhému, a propluji kolem ní bez reakce.
Kráva!
Ten den to však není jediná pohroma, která mě potká!
Nejen angličtinářka, ale i dějepisář Horna, celkem nená-
padný brýlatý člověk působící naoko rozumným dojmem.
je zvědavý na úroveň našich znalostí, které se rozhodne
ověřit si v testu na základní data, jak se sám vyjádří. Ztré-
muje mě natolik, že si nemohu vzpomenout ani na ZlatoL
bullu Sicilskou! V návalu čirého zoufalství se pokusím
nakouknout k Andree, ale ta kačena mě zahlédne a zakryje
si papírek dlaní, abych nemohla opisovat. Angličtinářka
měla pravdu. Jsem úplně mimo! Děják mi vždycky šel
dokonce mě i celkem bavil, nyní mám hlavu zoufale prázd~
nou a pokud v ní nějaké vědomosti jsou, pak zavřené hlu~
boko v trezoru paměti, ke kterému neznám ten správnj
kód. Cítím, jak se kdesi uvnitř celá klepu, srdce mi buš
jako zvon a od žaludku je mi vyloženě špatně z představy
že po češtině bude tohle už druhá koule plus čtyřka v prv
ním týdnu školy! Vědomí, že to, co jsem tu za pouhé dva
dny vyučování předvedla, je na propadnutí, mě vystresuji
natolik, že prostě nejsem schopná pocity zmatku zvlád
nout a vybavit si letopočty, které za normálních okolnost
sypu z rukávu. Však také sotva poloprázdný papírek s čet
nými škrtanci odevzdám, uvědomím si, že jsem Karla IV
posadila na trůn o sto let později.
Nijak mi nezvedne náladu ani celkové zděšení a hovor
spolužaček vyslechnuté o přestávce, Ivana tvrdí, že m<
64
dobře jedno datum z deseti, kdežto Dita tipuje tak tři
a všichni se shodují v tom, že to byla těžká písemka.
Jsem z toho pěkně zdrblá. Jestliže nezvládám všeobec-
né předměty, jakými jsou dějepis a čeština a angličtina, jak
chci uspět v odborných?! Stačí mi prolistovat učebnicí
somatologie a pokoušejí se o mě mrákoty! Nemluvě o těž-
ké chemií, detailní bíologíí, nesrozumitelné latině a ošet-
řovatelství, kde vyfasujeme bílé pláště, ve kterých bychom
mohly strašit na cimbuří a ještě si každá k sobě přizvat
jednoho podnájemníka. Za domácí úkol si na ně máme
vyšít čísla, to moje "štastné" je. 27.
Jakkoli tělocvik nikdy mezi moje oblíbené předměty
nepatřil, nevyžívám se v propocených tričkách, dnes ho
přivítám skoro s nadšením. Ne že by se mi chtělo lítat po
hřišti jak křeček v kole, ale beru to tak, že tady se mi nic
špatného přihodit nemůže. A provětrat si mozek i kdyby
nesmyslným obíháním oválu sportoviště vyloženě potře-
buji, další hodiny prosezené v lavici bych asi nevydržela.
Náš třídní je ovšem příliš velký aktivista. Nenechá nás
chvíli postávat nečinně, neustále se musíme hýbat, pobí-
hat nebo přinejmenším poskakovat na místě, to prý aby-
chom nevystydly! Normální blázen, prohodí kdosi z holek
a já s ní musím souhlasit. Už po rozcvičce funím jak dý-
chavičná lokomotiva a než se stihnu rozkoukat, třídní vy-
bere tři spolužačky coby vedoucí družstev, do kterých si
mají samy rozebrat nás ostatní pro jakousi nesmyslnou
sportovní soutěž. Jednou z nich je i Ivana, která je v tělo-
cviku opravdu dobrá, má skvělou kondičku a není divu,
nejen že při včerejší seznamce makala na rotopedu jako
divá a ještě nakonec přidala dvě stě sedů a lehů, ale dokon-
ce chodí každé ráno běhat po sídlišti! Do družstva si po-
chopitelně vybere holky z našeho i sousedního pokoje -
krom mne! Druhé dvě kapitánky volí do svých řad podob-
65
ným způsobem. Těm ale nemám za zlé, že po mé příton
nosu nezatouží, neznají mne stejně jako já neznám je, nÉ
které dosud ani jménem.
"Vem Andreu, ta je dobrá!" našeptává Ivaně Dit;
"A Domču... A taky Sašu, ta prý běhá štafetu, a Lucku...
Nakonec zůstanou jen "kusy", o které žádné družstv
nemá zájem. A já mezi nimi! Je to tak ponižující...
"Kde to vázne?" povykuje třídní netrpělivě.
"Tak. . . teda Vicky," vysvobodí mě Ivana váhavě a za je
upejpání bych ji nejradši vzala klackem. Tím spíš, že p
mně zbyla pouze spolužačka Marcela, která dle mél
skromného odhadu váží asi tak devadesát kilogramú.
Pravidla závodu jsou jednoduchá, každá musíme ubě
nout s dřevěným kolíkem v ruce stanovenou vzdáleno:
přeběhnout po kladině zhotovené z ne zrovna široké
trámku hned vedle doskočiště, vrátit se co nejrychleji zp
ky a kolík předat další z družstva. To vše pochopitelně
čas. Ve sportovních kláních jakéhokoli typu jsem si ne
bovala nikdy, a to přitom na základce šlo spíš o legraci r
o závody, na rozdíl od mé sestry, která podobné trapái
s přehledem vyhrávala, takže dost dobře nechápu, proč
holky tak bere. Fandí svému družstvu tak vehementně,
mi skoro zaléhá v uších! Dlouhonohá mrštná Ivana dob·
ne jako první, Díta náskok zvětši a vyzáblá Andrea ne
konkurenci. V ostatních družstvech také nejsou žádná <
závátka, Lucka se zdrží na kladině, přejde ji pomal
malými krůčky, za což ji ostatní zrovna nechválí, ale i
jsme ve chvíli, kdy coby poslední závodnice našeho d
stva vyrážím na trasu, stále první.
"No nevím, jestli jsme nechaly do finiše tu pravc
zaslechnu ještě pochybovačný Ditin hlásek.
Dám do toho všechno. Ne že bych toužila vyhrát,
méně chci Ditě a všem dokázat, že mě podceňují ne
66
vem. Ke kladině doběhnu dle svého odhadu ve skvělém
čase, rychle se vyhoupnu nahoru, uf, z dálky se nezdála tak
vysoká... a hlavně ne tak úzká!, ale protože ve vedlejším
družstvu ta holka s dredy právě dorazila ke kladině, muse-
la hnát jak šílená, vyrážela jsem o dost dřív než ona, skan-
dování od startovní čáry mě donutí zapomenout na strach
a neopakovat Lucčino tempo. Koneckonců, kladina není
zase tak dlouhá, stačí pár rychlých delších kroků a jsem na
konci...
Vymyšlené jsem to měla pěkně, ovšem nepočítala jsem
s tím, že už při třetím skoku se levou nohou netrefím do
prostředka trámku, mírně se zakymácím, zpanikařím, ztra
tím rovnováhu úplně, a...
Žuchnu na zem jak pytel brambor, jen mi cvaknou zuby.
Jen tak tak že jsem si nepřekousla jazyk. Je to dost tvrdý
dopad, pod kladinou není jemný píseček jako v doskočiš-
ti, přitažlivost zemská je také pěkná mrcha; dopad vyjde
na stejno, jako kdybych přistála na betonu. V první chvíli
si myslím, že mám levý kyčelní kloub na padrf!
A to na mě ještě ty naivky pokřikují: "Dělej! Znovu!
Doběhni to! Přidej!"
Lézt znovu na kladinu a snažit se vybojovat aspoň dru-
hé místo, když už nám první místo dredařka vyfoukla, mě
aní nenapadne, mám co dělat sama se sebou. Jsem ráda, že
se do cíle dopajdám! To, že mě předběhne i tlustá Marce-
la, je mi vysloveně ukradené. Ne však holkám! Nečekala
jsem lítost ani účast, nicméně ony se do mě pustí vyloženě
sprostě.
"Větší vemeno jsme vyfasovat nemohly!"
"Kvůli tomu nemehlu jsme poslední a to jsme mohly
vyhrát!"
Dita zvedne oči v sloup a prohodí k Ivaně vyčítavě:
"Neříkala jsem to? Je nemožná."
67
Nejradši bych ji poslala na hodně škaredé místo, ale to
už je v doslechu třídní. "V pořádku?"
"Hm," zavrčím roztomile.
"Jak se jmenujete? Vávrová? Nesmíte být takové dřevo,
Vávrová. Běžte se do konce hodiny posadit na tribunu..."
Za to dřevo bych ho tam onam poslala hned za Ditou,
nicméně nabídku ulít se z tělocviku přijmu vyloženě ráda.
S pohmožděnou nohou bych stejně cvičit nemohla!
Těch zhruba deset minut, co je sleduji z lavičky, si stro-
jím trefné odpovědi, protože čekám, že mi holky prohru
družstva budou připomínat ještě v šatně. Zbytečně! Jsem
pro ně vzduch, plánují, kam odpoledne vyrazí, Ditu, Iva-
nu a Andreu údajně pozvali na rande kluci z průmyslovky,
se kterými se moje spolubydlící seznámily včera na veče-
ři. Z hovoru pochopím, že Ditin brácha, který na zmíně-
nou školu chodí, si takhle oklikou přes svou sestru domlu-
vil rande s Ivanou a slíbil s sebou na oplátku přivést i své
kamarády.
Potíže mi dělá nejen chůze, ale i obyčejné převlékání.
Narazila jsem si nohu pořádně! Stáhnu tepláky a citlivě
omakávám promodrávající kůži na levém stehnu a boku.
"Ta bude krvavá," prohodí znalecky holka s dredy. Vy-
bavím si i její jméno - Katka. Podlaviční čtenářka.
"Myslíš..?"
"Tutově," ujistí mě. "Znám to. Takový mívám od bráchy."
"On tě bije?"
Rozesměje se. "Vypadám snad na to, že bych se ne-
chala?"
"To ne," uznám a navzdory své bolístce úsměv opětuji.
"Nebije, ale odmala mě zapojuje proti mé vůli do těch
svých podivných her a jsem to já, kdo to odnese."
To už se smějeme obě. Na Katku čeká krátkovlasá hol-
ka, Monika, která s ní sedí v lavici. Také omrkne mou na-
68
lévající se modňnu, uznale hvízdne a zeptá se mě: "Dojíž-
díš, nebo jsi na intru?"
"Intr..." Tohle slovo se rni vzpříčí v krku jako kost. "Vy
asi dojíždíte, co?" prohodím závistivě.
"Leda městskou," směje se Katka. "Ze sídláku Severní."
Tohle jím závidím teprve! "Se máte..."
"Pohyb, Kači, nestíhačka," ukazuje Monika na hodinky.
"Nebo nám to foukne. Společenský povinnosti volají."
"Však už letím. Tak ahoj, Vicky," loučí se se mnou
Katka.
"Čau," přidá Monika a já je vyprovázím pohledem pl-
ným nostalgie. Takové kámošky jsme byly s Bárou a stej-
ně vesele jsme mohly lítat po chodbě kosteleckého gym-
názia... Nebo kdyby aspoň byla Barča tady se mnou, to by
hned bylo o něčem jiném! Šly bychom na další průzkum-
nou výpravu, a vůbec...
Páni, jsem úplně hotová! Nekonečně dlouhou dobu, než
všichni šatnu opustí, radši předstírám, že mám na tkaničce
L~otasky zašmodrchaný uzel, jen abych nemusela zvednout
hlavu a někdo si nevšiml, že se mi zase lesknou oči slza-
mi. A tentokrát to rozhodně není bolestí!
S tou další průzkumnou akcí by to však nebylo nijak
horké ani s Bárou, naražený kyčel mě pekelně bolí, na in-
ternát se pajdám dvakrát déle než za normálních okolností
a při pohledu na cedulku MIMO PROVOZ připevněnou na
dveřích výtahu mám chuť zalézt do rakve a zaklapnout za
sebou víko. Vyšlapat pět pater se zchromlou nohou je prá
ce pro vraha. Na pokoji sebou plácnu do postele a jsem
ráda, že jsem ráda! Nestihnu si ani pořádně odpočinout
z jednoho utrpení a čeká mě další, tentýž horolezecký vý-
kon kvůli večeři, samozřejmě sólově, milé spolubydlící ani
nenapadne, aby na mě počkaly, patlání se do jídelny prů-
69
myslováckého intru a opětovné vyštrachání pěti pate
Noha mě bolí úplně stejně, rozdíl je leda v tom, že tento
krát mě navíc v břiše tlačí asi tak půl kila nedovařené čoi
ky. Měla jsem příšerný hlad..!
Holky hned po večeři vyrazí do víru velkoměsta. Sic
nemohu jít hledat Radka, nicméně klid na pokoji také ner
k zahození! Jsem ráda, že tu nejsou. Neměla bych si s nin
co povídat. Viděla jsem to včera večer a vlastně i ty předl
šlé. Dita s Andreou pořád jen melou o klukách, Ivana m
na starosti tak akorát sama sebe, Dominika, která mi n
první pohled připadala celkem sympatická, dokázala, i
zdání klame. Jediné, o čem dokáže mluvit a na co myslí, j
ta její kobyla! Lucka pro jistotu nemluví vůbec, zato kaa
dý večer smolí dopis svému kluka, který je na vojně.
Volného režimu využily nejen moje spolubydlící, al
patrně všechny prvačky, na patře je nezvyklé ticho, nc
ozývá se smích, bouchání dveří ani hudba. Jen já tu jser
jak kůl v plotě... Proč zrovna já?! Proč o mě nikdo ne
stojí?
Abych zaplašila chmury, hraji si s mobilem. Postupn
prozvoním všechna čísla uložená v paměti. Tedy kror
mámina a tátova mobilu, rodiče by pro tenhle koníče
patrně neměli pochopení, těm jenom napíšu SMS zpráv.
Většina bývalých spolužáků mi odpoví obratem. Aspo
někdo na mě nezapomněl! Když však totéž martyrim
opakuji po několikáté, odpovědí ubývá, takže mě to přc
stane bavit. Větší výdrž než já má už jenom Bára, která m
prozvání zhruba každých pět minut a na moje čtyři SMSk
reaguje stejným způsobem. Ach jo, taky by si mohla kol
pit kupon! Nakonec nevydržím a v seznamu najdu marně;
no číslo. Nechám ho zazvonit mnohem déle než ta ostatn
poslouchám přerušovaný tón a v duchu hádám, kde m
urobil položený. Podle času by měla být doma, IIlOŽn
myje nádobí po večeři, táta sedí ve své pracovně a rýsuje a
Terka si užívá v našem pokojíčku, který se mi zdá tak vzdá-
lený...
"Vicky? Stalo se něco?"
"Ahoj, mami! Ne, nic, proč?"
"No, že voláš," vysvětlí.
"Nemůžu jen tak zavolat?"
"Nic není jen tak," namítne.
"Ale jo, je," odporuji. "Tak co doma, co nového?"
"Nového'?" podiví se. "Vůbec nic. Co myslíš, že se za ty
tři dny, co jsi pryč, mohlo přihodit?"
"To já nevím, proto se ptám," snažím se vtipkovat.
"Tady je všechno při starém. A co ty, jak se máš? Co
škola`? Chtějí toho po vás hodně`? Máš dost jídla?"
"Jo, mám. Všechno v pohodě." Rozebírat školu, kterou
mi oni horem dolem rozmlouvali, je to poslední, na co
mám náladu. "Co jste měli k večeři?"
"K večeři?" mamka je z mých otázek asi div živá. "Ne-
měla jsem čas vyvářet, každý si vzal, co v ledničce na-
šel...``
"Chňapky, to znám," zasním se při vzpomínce. Jsem
pryč pár dní a přitom mi připadá, že jsem odtržená od
všech těch důvěrně známých věcí celé týdny a měsíce!
"Dáš mi tátu?"
"Jsou u nás Dostálkovi, něco s Karlem řeší, nemá čas.
Radši budeme končit, at si neprovoláš celý kredit."
"Tak mi dej aspoň Terku," žadoním.
"Ta sedí u Internetu - "
"Zavolej mi ji, prosím. Potřebuji jí něco důležitýho."
"To by nepočkalo do pátku?" nechápe mamka, nicméně
slyším vrznout kuchyňské dveře, dojde pod schodiště a
volá na mou nevděčnou sestru. Místo toho, aby se ozval
dupot po dřevěných schodech a ona se celá žhavá vrhla po
71
telefonu, zaslechnu její vzdálený hlas, jak na mamku vol,
"Řekni jí, at nevotravuje, ted' nemůžu!"
"Prý je zaneprázdněná," vyřídí rni mamina vzka
v o něco mírnějším podání. "Vicky, měj se hezky, dobře s
vyspi a hlavně se uč hned od začátku! Základy jsou nejdů
ležitější, nenech si je utéct..."
"Já vím," přeruším ji. Ta by koukala, jak tu válčím!
"Fajn. Tak ahoj, běž brzy spát a v pátek dobře dojed'.`'
"Zavolej mi zítra, ano? Nebo ještě dneska, až Dostálkc
vi odejdou..."
"Vicky, opravdu se nic neděje?"
"Ne, jasně že ne, jen mi nikdo nevolá a holkám jo."
"Zážitky nám povíš v pátek, na popovídání jen tak j~
urobil drahá záležitost. Až budu něco potřebovat, zavolám
Nebo ty mně. Ani těch zpráv nepiš pořád tolik, nebo s
vypadáš kredit za prvních pár týdnů a nebudeš mít: nic."
"Hm. Jasně. Ahoj. Pozdravuj je všechny."
"Vyřídím. Měj se hezky, Vicky! V pátek se na tebe tě
ším."
Hovor byl krátký, vlastně jsem se nic nedozvěděla
nejen, že mi v mé situaci moc nepomohl, spíš mě ještě ví
rozlítostnil... A přitom tolik peněz mi za néj strhli!
Zrcadlo na vnitřní straně dokořán otevřených dveřícl
skříně hned naproti mé posteli mi vrátí obraz skleslé. opuš
těné, odstrkované chudinky... Zrcadlo, zrcadlo, řekni, kdy
je v zemi zdejší ze všech nejztracenější?? Viktovie Vávvc
vá, kdo jiný, ty tele! Doma jim vůbec nechybím, Terk
dokonce řekne neotravuj... Tady o mě také nikdo nestojí
Navíc jsem si vybrala nejblbější školu v celě republice, kd~
jinde než na téhle pakárně se známkuje hned od druhéh~
dne`?! Učení je hrozně těžké, nikdy ho nezvládnu, když s
uvědomím, že v půlce listopadu je čtvrtletí, že vlastně d~
dvou měsíců budeme psát ze všech předmětů ětvrtletky, tal
72
je mi vyloženě mdlo! Na intru si nezvyknu, za spolubydlí-
cí jsem vyfasovala největší krávy pod sluncem a Radka
také nikdy nenajdu... A určitě propadnu. A ze školy mě
vyhodí. A skončím na knedlíkárně. A bude to šílená ostu-
da. A . . .
Rochnírn se v bažinách sebelítosti tak dlouho, až se
musím zavřít do sprchy, protože jen tam se mohu tvářit, že
mám zarudlé oěi díky šamponu, který mi do nich vnikl.
73
v. snY, tou HY H ~~~Y
S barvou modřiny se Katka nespletla. Vypadá jak mapa
fantastické krajiny! V oblasti stehna a kyčle je temněmod-
rá, zatímco ta část, která postihla měkkou tkáň mě levé
půlky, je vybarvená do ruda.
"Tý jo," udělá obdivně Dominika, která mě zastihne
v koupelně pouze v kalhotkách. "Takovou jsem taky jed-
nou měla, když mě kopl Henry. Udělal se mi podobnej
krvavej lívanec přes celý stehno. Šílená bolest."
"To je brácha?" prohodím konverzačně.
"Cože?" vyprskne. "Nemám sourozence. Henry je náš
kůň."
Že mě to hned nenapadlo! "Myslela jsem, že máš kobyl-
ku... Kastu, nebo tak nějak."
"Našim patří hřebčín," poučí mě. "Kasta je jenom moje.
Kdo ví, co asi beze mě dělá... Jezdíš na koni?"
"Ne," přiznám se, mrknu na svou modřinu a usoudím:
"A ne že bych po tom zrovna toužila... Za takovou cenu."
"S Henrym jsem si to zavinila sama," omlouvá své čtyř-
nohé miláčky. "Ke koni se nesmí zezadu, zvlášť když
"
jančí.
Do koupelny nahlédne Dita. "Nechtěly byste jít schůzo-
vat jinam? Musím si nakulmovat vlasy!"
"To můžeš vedle, ne?" odbyde ji Dominika nevzrušeně
a k mému úžasu mi nabídne: "Jestli budeš chtít, Vicky,
pojed' někdy se mnou k nám do Dubence, zajezdíš si."
74
Přátelskou nabídkou mě vyloženě zaskočí. "Na Hen-
rym..?"
"Kdo je Henry? Nějakej pěknej kluk?" chytí se toho
Dita.
"Kůň, vole," uchichtne se Dominika něžně.
"Ten by byl na mě moc velkej," baví se Dita a neopome-
ne si přidat jedovatost: "To jsem netušila, že Viktorce vy-
hovuje koňská velikost..."
Zaslechne ji Andrea a obě se tomu smějí jako nejlepší-
mu vtipu. Jsou pitomé úplně stejně!
Modřina je sice krvavá jak pomyslné koleno v jedné
dětské hře, nicméně bolí jen na dotek, například když se
praštím o futara, zajiskří se mi před očima, ale pň běžné
chůzi mi nevadí, skoro o ni nevím. ~tší utrpení prožívám
v lavicí, přece jenom zasahuje do sedací části a ta při kon-
taktu s tvrdým sedátkem židle dává najevo, že bych se ke
svému tělu měla chovat mnohem citlivěji.
Takřka v každém předmětu nás vyučující na úvod straší
procentem studentů, kteří to každoročně zabalí hned v prv-
ním pololetí. Pokud jim jde o vyvolání atmosféry strachu,
mohou si připsat body! Slečna učitelka Marvanová nám
opět klade na srdce náročnost budoucího povolání zdra-
votních sester a slíbí nám, že nás bude pro naše dobro pro-
hánět v teorii i praxi takřka bez oddechu. Tenhle slib jí
stoprocentně věřím! Krom toho nám uštědří přednášku
o našem zodpovědném poslání, které se projevuje už v pří-
stupu ke studiu, a zavalí nás spoustou omezení. Nesmíme
chodit do školy (minimálně tedy na její hodiny) namalo-
vané, dlouhé vlasy musí být svázané tak, aby při předklo-
nu nepadaly do obličeje, nehty musíme mít ostříhané a
nenalakované a nesmíme nosit žádné šperky, což zname-
ná prstýnky, náramky, řetízky či korále. Mimoděk si sáh-
75
nu do výstřihu trička. Proti některým holkám, napříklac
Ivaně, která je ověnčená jako vánoční stromeček a při chů
zi doslova cinká, mám jen jedinou ozdobu, a to malý ka
mínek ametyst na kožené šňůrce. Pro mě je však tentc
šperk cennější než Dominičin dvacetikarátový náhrdelníl
ze širokých zlatých destiček!
Znovu, asi po tisící, sí vybavím poslední večer na ho
rách. Sněhové vločky proháněné ledovým vichrem kolen
oken penzionu bíle narážely do skel. Byly zledovatělé
klepaly na okno jako nezvaní hosté. V pokoji bylo nádher
ně romantické přítmí, skoro tma, jediný zdroj světla posky
tovala čajová svíčka s vůní vanilky v keramické voničce
Byla jsem trochu nervózní, to, že tenhle večer byl posled
ní, že jsme se vlastně loučili, dodávalo všemu úplně jinoi
atmosféru. Oba jsme očekávali víc, i když se naše před5ta
vy různily. A nejen představy, také nároky a touhy. Bylc
mi jasné, že jde o mnohem víc než kradmé polibky v ly
žárně či na vleku!
Radek vložil do přehrávače cédéčko a takřka chorálov~
hudba skupiny Nightwish zaplnila každý kout pokoje
i mého srdce. Rachot a veselí pronikající podlahou z re
staurace pod námi sice nepřehlušila, ale toho jsme si ne
všímali.
"Nestůj u dveří jako na hanbě a pojil ke mně," pobíd
mne a plácl sebou na válendu. Váhavě jsem se k němu při
blížila a sedla si na krajíček lůžka. "Co když někdo při
jde..?"
"Kdo by chodil? Do půlnoci zbývá pár minut a pak bu
dou mít stejně jiný starosti," mínil bezstarostně. Zved
ruku a přejel prstem po profilu mé tváře. "Krom toho jc
zamčeno."
"Mohli by mě jít naši hledat a - "
"Proč by tě hledali tady'? Přece jsi jim řekla, že se jde:
podívat na ohňostroj k Jezince," připomene mi.
76
"Mohlo by je napadnout - "
Nadzvedl se na lokti, aby moje námitky zadusil v zárod-
ku, jednoduše mi je slíbl ze rtů. "Nemusíš se bát, Vicky,"
řekl pak tiše do mých úst. "Ani vašich, ani mě.``
V té chvíli moje nervozita zmizela. Objala jsem ho, on
mě k sobě přitiskl a žádostivě jsme se líbali vleže, já naho-
ře, Radek pode mnou, abychom se po chvíli překulili a
polohu si vyměnili. Těch pár minut, které zbývaly do půl-
noci, jsme celé vyplnili líbáním. Probírala jsem se mu při-
tom ve vlasech a dovolila jeho neposedným prstům, aby
mě hladily přes tričko po ňadrech. Ve chvíli, kdy se zezdo-
la začalo ozývat mnohohlasné odpočítávání posledních
vteřin starého roku, mi to tričko přetáhl přes hlavu.
". . . tři . . . dva. . . jedna. . . nula! ! !"
Bouchání šampaňského znělo jako výstřely. Dole si
všichni připíjeli a vzájemně blahopřáli k novému roku. Ani
my jsme nezi~stali pozadu. "Všechno nej, Vicky."
"Tobě taky," vydechla jsem omámeně a víc ani říct ne-
stačila, opět pronikl svým jazykem hluboko do mých úst,
přičemž mí přetáhl ramínka podprsenky a osvobodil uvěz-
něná ňadra. Obnažená však nezůstala dlouho, okamžitě je
přikryl svými dlaněmi a žádostivě je hladil, hnětl a třel.
Bylo to tak... omamné, celým mým tělem se rozlévala
nádherná slabost a já se vznášela mímo čas a prostor,
v úplně jiné dimenzi! Teprve když jsem cítila, jak rozepí-
ná zip mých džínsů, vzpamatovala jsem se natolik, abych
mu tu ruku zastavila.
"Ne, prosím tě... nekaz tuhle chvílí."
"Bylo by to určitě skvělý a ... udělal bych všechno, aby
se ti to líbilo... Neboj se, Vicky."
"Není to ve strachu... Jen ještě nechci. Nezlob se."
"Fakt ne..? No... jak myslíš, ale je to škoda..."
Naštěstí se neurazil ani na mě vic nenaléhal, zase mi zip
77
vytáhl, svlekl si mikinu, aby se síly vyrovnaly a my byli
oba od pasu nahoru nazí, a svými rty sjel z mých úst na
krk, pak na rameno, po klíční kosti do jugulární jamky a
odtud pak na ňadra. Stále se mu tam pletl jeho přívěšek,
ametyst na kožené šňůrce, takže si ho nakonec sundal a
vzrušivě jím přejížděl po mých bradavkách. Nevím, jak je
to možné, ale vůbec jsem se nestyděla! Přitom v pokoji už
nebyla tma díky nepřetržitým výbuchům rachejtlí, gejzí-
rům barevných vodopádů a ohnivých květů rozkvétajících
na obloze.
Našich pár minut lásky uteklo šíleně rychle, jakmile
dole utichl největší halas a za okny uhasly poslední jiskřič-
ky ohňostroje, rychle jsme se zase oblékli. Při pohledu na
rozválené lůžko Radek lítostivě vzdychl a mě napadlo, že
to možná škoda opravdu byla. To už ale nic měnit nešlo.
Radek si natáhl mikinu a užuž strkal přes hlavu i šňůrku
s kamínkem, načež se rozmyslel a k mému překvapení ji
navlékl na můj krk.
"Viktorie?"
Od té doby kouzelný amulet nesundávám ani do sprchy!
x! "Vávrová, slyšíte mě?"
Trhnu sebou. Tohle přece do obrazu z hor nepatří ! !
"Můžete zopakovat, co jsem právě říkala`?" optá se mě
slečna Marvanová spíš pro formu.
"Omlouvám se," vyhrknu rozpačitě. "Zamyslela jsem
se...w
Mou omluvu nevezme v potaz, místo toho na mě jedo-
vatě spustí, jaká je to nehoráznost nevnímat její výklad.
3 Takže další, kdo si Vávrovou zapamatuje ve špatném slova
smyslu! Fakt válím, uznám v duchu a po zbytek hodiny se
neodvážím pohlédnout ani koutkem oka mimo slečnu pro-
fesorku. Silně pochybuji, že jsem si snahou o maximální
soustředěnost svůj škraloup vyžehlila!
78
Při chůzi mi modřina nevadí - a to je hlavní! Jakmile do
sebe v jídelně průrnyslováckého intru naházím buchtičky
s krémem, hned vyrazím směr Vyhlídka. Tedy směrem,
kde vilovou čtvrť Stříbrná alej tuším. Tohle město je sice
velkě, nicméně nejsem přece takový mamlas, abych kýže-
nou ulici nenašla. Krom toho prstem po mapě jsem tu tra-
su procházela procházela aspoň třicetkrát, tak kde je pro-
blěm?
Vlastně nikde, stačí se dostat na náměstí Republiky,
zkrátit si cestu přes Centrální park, přejít na druhou stranu
řeky, vzít to kolem staré nemocnice, strefit se na Okružní
třídu a teoreticky bych mohla být takřka u cíle..!
Praxe bývá bohužel většinou jiná. A také že je. Problém
je ten, že ačkoli všechny záchytné body úspěšně zvládnu,
tedy snad jen krom nemocnice, tu patrně obejdu větším
obloukem, a motám se po rušné třídě s tramvajovými ko-
lejemi, u cíle zdaleka nejsem, protože tabulky na nárožích
hlásají třídu Vítězství místo Okružní. Že bych udělala chy-
bu už v parku a z domnělé zkratky se vyklubal bludný
kořen..?!
Je to zajímavé, ale s mým orientačním (ne)smyslem
jsem nejspíš odsouzená dojít maximálně kousek za řeku.
Po hodině zmateného pobíhání ulicemi toho mám plné
kecky a vyrazím zpátky na intr. Pořádně si máknu, kus
cesty musím dokonce utíkat! Přestože vezmu schody do
pátého patra po dvou, výtah je pochopitelně obsazený a čas
mě tlačí natolik, že na něj nemohu čekat, a na chodbě se
objevím deset minut před devátou, vychovatelkám se ne-
zavděčím.
"Vávrová," spustí na mě Karatkovičová. "Nezdá se ti, že
to s tím couráním poněkud přeháníš?``
"Potřebovala jsem si něco zařídit," pokrčím rameny a
bojovně dodám: "A vycházky jsou přece až do devíti."
79
"To jistě, jenomže ve čtvrtek se dělá velký úklid," pře-
veze mne. "Tvé kamarádky ti asi moc vděčné nebudou, že
musely uklízet i za tebe."
Do pytle, úklid! Vzpomenu si, že se při informativní
nedělní schůzce skutečně o něčem takovém mluvilo. Před
vychnou hodím nevšímavý obličej, tváří se, jako by za mě
snad šůrovala podlahu ona, nebo co! Je to fakt Kravka,
a aniž bych se s ní dohodovala víc, jdu rovnou na náš po-
koj.
"Kdes byla?" spustí na mě Dita podle očekávání. "Jestli
si myslíš, že se takhle uleješ pokaždý, tak jsi vedle!"
"Příště zametu já," nabídnu se.
"To není jen zametání," ujistí mě. "Mluvím taky o vytí-
rání, utírání prachu, mytí záchodu a umývadla..."
"Dobře, tak to všechno udělám," přeruším ji smířlivě.
"No jen aby," pochybuje.
"Víckrát se neuleje," prohodí Dominika, která je v na-
šem pokoji na návštěvě a prohlíží si obsah Ivanina kosme-
tického kufříčku. Užuž jí chci poděkovat, že se mě zastala,
když dodá: "Z jednoduchýho důvodu - od příštího týdne
jsou vycházky jen ve středu, ne ve čtvrtek, kdy je úklid."
Ivana se tomu zasměje jako vtipu, Dita ještě cosi namítá
a já radši zamířím do koupelny. Jak jsem mohla být tak
naivní a myslet si, že by některá z těch hus tady mohla stát
při mně?! I přes zavřené dveře slyším Ditin protivný hlá-
sek: "A moc v naší uklizený koupelně nenacákej !"
~` Vlezu si do sprchy a pustím si proud vody přímo do
,5
'@ obličeje. Kdyby tak všechny nepříjemnosti šly spláchnout
k, a odplavit do odpadního kanálku stejně jako mascara..!
A to mě po návratu na pokoj čeká ještě rozhovor s Mw-
kétou, tou mladou vychovatelkou. "Tebe taky zastihnout
na intru je umění," prohodí rádoby kamarádsky.
"Asi se jí u nás nelíbí," přisadí si Andrea a ani netuší
jak moc blizoučko je pravdy!
s. 80
"Nebo chodí na lepší," chichotá se Dita.
"No tak, děvčata," krotí Markéta moje kamarádky, jak
mé spolubydlící nazvala Kravka. "Přišla jsem za tebou,
Vicky."
"Za mnou.:?" zeptám se mírně naježeně. "Myslela jsem,
že když jsou vycházky do devíti, tak to platí i v den úkli-
du=`
"To ano," mávne rukou. "Mě spíš zajímají tvoje krouž-
ky."
"Ale já do žádných nechodím!" ohradím se.
"No právě," podotkne vyčítavě, zalistuje v notýsku a
zeptá se mne: "Do kterého tě mám zapsat? Chceš hrát
maňáskové divadlo, chodit plavat, posilovat nebo do aero-
biku? Ten vedu já osobně a mohu ho všem doporučit, i vám
ostatním, děvčata. Z vaší buňky je přihlášená jen Ivana a
to se mi zdá hrozně maličko. Dito? Andreo?"
"Já mám sportovky ve škole, tady plavání a posilov-
mx, to mám až kam," vysvětluje Andrea. "I když... no,
možná."
"Mně stačí dva, divadlo a posilovna," míní Dita. "Aero-
bik nepotřebuju."
"To není dohry' názor." Markéta se rozohní. "Posilování
je pasivní sport, zatímco aerobic je aktivní a jen ve spojení
posilovna plus aerobik se dosáhne nejlepším výsledků při
formování postavy."
Sama v těsných kožených kalhotách a bílém topu by
mohla dělat reklamu na aerobic, vypadá fakt dobře.
Dita si v mírně obscénním gestu pohladí dlaněmi ňadra.
"Já si na postavu nestěžuju, jsem spokojená."
Ivanu i Andreu tím rozesměje, nicméně Markéta zůsta-
ne v opozici. "Zrovna tobě by aerobik prospěl nejvíc. Měla
bys díky němu pružné tělo a ne tak... naducané."
Skoro mám chuf se zasmát, snad poprvé, co jsem tady,
81
ale rychle úsměv uhasím v zárodku. Nicméně Ditě to pře
ji, sama mě shazovala mockrát, konečně také ochutná, jak
to je!
"Zrovna naducarzý tvary mají největší úspěch," škle
bí se.
Markéta se nechce hádat, znovu si vzpomene na mne
"Takže bereš? Aerobic?"
Vzpamatuji se. "Ne, to ne."
"A co tedy? Plavání? Divadlo? Posilování?"
"Nechci zatím chodit nikam," zklamu ji.
"Přece musíš mít nějakou zájmovou činnost," namít
ne.
"Já si to ještě rozmyslím," vykroutím se vyhýbavo
odpovědí. Markéta sice váhá, nicméně nám popřeje do>,
rou noc a konečně odejde.
"Kráva," zhodnotí její výstup Dita, které se kritické m
vážky na postavu dotkly víc než dává najevo. "Sama je ja
vyžle a bude mít hemzy.. !"
"Figuru má obstojnou," namítne Ivana. "Mít k tom
obličej, mohla by se v modelingu uplatnit."
"Prosím tě, vždyť nemá skoro žádný kozy," odfrkn
Dita.
"Modelky nemůžou mít trojky."
"Vsadím se, že je naše milá Markétka beztak anorektič
ka a bulimička zároveň," uzavře Dita. "Andy, nejdeme n
čouda?"
"Jo, jasně, skočím pro cigarety," souhlasí Andrea, ob
si zalezou na balkon a zabouchnou za sebou dveře, aby s
mohly v klidu oddávat svému koníčku.
Ostatně, koníčkům se až do večerky věnuje každá
A každý podle svých zálib a povahy. Lucka píše pravide:
ný večerní dopis, který po večerce dopisuje při svitu bate~
ky, dokud nemá minimálně čtyři stránky, Dominika si čt
82
Nejkrásnější příběhy o koních a Dita si jen tak na procviče-
ní udělá dvě stě sklapovaček, aby se neřeklo.
No a já si hraju s mobilem, jediným pojítkem s norniál-
ním světem, který se rozkládá kolem malebného Kostelce
a okolí... Prozváním všechny bývalé spolužačky a spolu-
žáky, na které mám čísla, píšu SMSky Báře a mamce a
s očima přilepenýma na displeji čekám, kdo na oplátku
prozvoní a potěší mě v mé sklíčené opuštěnosti...
Na Radka raději nemyslím, protože to by mě přepadl
splín ještě mnohem větší, než v jakém jsem už od nedělní-
ho večera.
Paní učitelka Dagmar Králová vypadá vyloženě znechu-
ceně.
"Nechápu, jak jste se mohli dostat na stvední výběvovou
školu, když neznáte pvavopis! Všichni jste hlupáci!"
Třídou zašumí, pár lidí se uchechtne, kdosi zezadu,
myslím, že Lukáš, se nevěřícně zeptá: "Fakt všichni..?"
"Ano, všichni," pokývá učitelka hlavou smutně, načež
zvedne ukazovák a jednu výjimku přece jenom udělí:
"Všichni, kvomě Jakšové." Uchopí notes, nalistuje v něm
správnou třídu a hlásí známky z diktátu: "Alvechtová čty-
vi, Buvdová tvi, Cejpková čtyvi... Jakšová tvi, Koubová
jedna, Macková dvě, Nováčková pět... Vávvová pět a Ze-
lenková tvi."
Dost dobře nechápu, proč mezí ty blbé počítala napří-
klad i Katku Koubovou, která má jako jediná diktát bez
chyby, zatímco Dominika slízla trojku. A to přitom bylo
i pár dvojek! Moje koule je nezasloužená, jsem si jistá, že
bych nikdy diktát takhle nezpackala, pravopis mi vždycky
šel, ovšem paní učitelce nemá cenu nic vysvětlovat a už
vůbec ne se s ní o čemkoli přít. Učitelé mají tu výhodu,
že jsou vždycky v pozici toho silnějšího, a někteří z nich
83
jsou svým povoláním natolik zdeformovaní, že toho zneu-
žívají.
Třeba náš třídní patří mezi menšinu těch sympatických
Sice má také ujetý nápad hned první týden zkoušet a jakc
první oběf si vybere Koubovou, ovšem dá se s ním mluvu
a co víc, dokonce i domluvit, jak nám Katka vzápětí před-
vede.
"Pane profesore, nemůžu být zkoušená," vysvětlí mu
"protože v matematice je třeba psát a já psát nemohu."
Třídní přemýšlivě nakloní hlavu na stranu. "A proč-
pak?"
"No, totiž... já mám bolavej prstíček..." Třída vyjekne
smíchy. Katka nás přejede nechápavým pohledem. "Bud'-
te ticho, blbouni, mluvím vážně!"
Matikář se poškrábe na přehazovačce. "Tak prstíček..?`
"Ukazováček," upřesní Katka a strčí třídnímu ruku poc
nos. "Cele] mi otekl, ale zlomený není, jde s ním hýbat."
"To je smůla, že zrovna pravý ukazováček, že?"
Katka se nenechá vytočit. "No, je to logický. Jsem pra
š vák, takže pravou rukou dělám všechno, tím pádem je
mnohem náchylnější k úrazům než ruka levá..."
Třída se pobaveně pochichtává, ta holka je klasa!
"Aha, tak proto," baví se i třídní. "Takže Pythagorom
větu byste v tomhle deprimujícím stavu těžko zvláda~
la, co?"
"Těžko," připustí Katka, nicméně navrhne řešení: "Leda
že bych diktovala postup třeba tuhle Monice a Macková b5
psala výsledky za mě, takže - " .
To už se při představě tandemového zkoušení smějeme
vyloženě nahlas. Třídní ji raději zarazí: "Dobře, dobře
necháme to na jindy, Koubová. K tabuli půjde někdo méne
handicapovaný... Co třeba Burdová, ta má všechny úd3
celé?"
84
Z první lavice se zvedne holka, myslím, že křestním
jménem Martina, ochotně dojde k tabuli a já jí závidím,
protože takovéhle opáčko bych si taky dala říct, Pythago-
rova věta patří mezi to, co v matice zvládám! Martina je
ovšem případ! Nechá si nadiktovat zadání příkladu, zapí-
še notoricky známý vzorec a2+h2=c2, správně do něj dosa-
dí za rz i za c, nicméně když má a převést na druhou stranu,
začne počítat cosi úplně jiného.
"Co to bylo za manévr?" nechápe třídní. "Máte v pod-
statě rovnici o jedné neznámé, takže si napište - "
"hen vzorec znám a rovnice taky, ale já bych to počítala
takhle," stojí sí Martina na svém. ".Te to tak Iepší..."
"Počkejte, to nejde," namítne tříd'as.
"Ale jo, jde. A uvidíte, že to i vyjde."
"Burdová, prosím vás," chytá se třídní za hlavu. "Pan
Pythagoras byl velmi moudrý muž a to, co vymyslel, platí
po celém světě už hodně dávno, takže se tím, moc vás pro-
sím, budeme řídit i my, ano'?"
"Ale to je zbytečný, protože - "
"Dobrá," kapituluje třídní. "Nejdřív mi spočítejte Pytha-
gorovu větu tak, jak se má, a potom nám ukažte Burdové
větu. Pokud bude váš způsob lepší, můžete si ho patento-
vat."
Docela dobře se bavíme, tím spíš, že Martina, která se
tváří vyloženě uraženě, si během tří minut poradí s příkla-
detn, načež dalších třicet bojuje jako lev o zapsání do Guin-
nessovy knihy rekordů za trpělivost.
"Přece sama vidíte, že tudy cesta nevede," úpí matikář,
"takže bychom mohli přejít k něčemu jinému a - "
"Už vím, kde jsem udělala chybu!" zajásá spolužačka
bez ohledu na učitelovy námitky, znovu smaže obě křídla
rozkládací tabule a s vervou se pustí do dalšího počítání.,
Z hodiny matematiky je kabaret, ubohý Havlík rezignuje,
85
posadí se za stůl a s hlavou v dlaních sleduje snahu žačky,
která jí vydrží až do zvonění na přestávku!
"No, Burdová," zhodnotí akci matikář, "sice se vám
nepodařilo pokořit Pythagora, ale zabít hodinu matemati-
ky naprosto dokonale. Píšu vám jedničku -samozřejmě za
ty původní výpočty. Plus snahu. Ta se vám opravdu upřít
nedá."
Páteční vyučování je naštěstí krátké, čtyři vyučovací
hodiny se překulí a my se dereme do šaten takřka přes
mrtvoly, jak moc všichni toužíme po svobodě. Šatna je
příliš malá, neriskuji dostat loktem do oka či kolenem do
břicha, vydržela jsem v téhle hnusné škole týden, pár mi-
nut navíc mě nezabije. Podobně jako já čekají na uvolnění
prostoru také Katka s Monikou. Zachytí můj pohled a než
tím svým zase ucuknu ze strachu neshodit se, přátelsky se
zazubí. Povzbudí mě to, asi nebere moje zírání za nic ne-
vhodného.
"S tím prstem to bylo fakt dobrý," pochválím její výstup
v matematice. "Jsi číslo."
Katka se podívá na Moniku a obě vyprsknou smíchy.
"Proč si, herdek, všichni myslíte, že jsem blufovala?"
"Ty ho máš fakt naraženej?" podivím se upřímně.
"Spíš skoro přeraženej," opraví mě a přistrčí ukazová-
ček k posouzení. Takhle zblízka vypadá opravdu hodně
zbídačele, je celý promodralý a lehce opuchlý.
"Páni," prohodím uznale. "Kde jsi k tomu přišla?"
"Strkala ho, kam neměla," baví se Monika. "A tak přes
něj dostala."
"Kecy," ohradí se Katka. "To mám z florbalu. Nemě-
la jsem rukavice a dostala jsem hokejkou. Bolí to jako
k prase."
"Tak to už se nedivím. Florbal jsem taky párkrát hrála."
86
"Fakt?`` zajímají se obě. "A umíš ho hrát?"
"Moc ne," přiznám se. "Můj táta i ségra ho umí a baví
je, já si občas zahrála s nimi jen tak do počtu..."
"fo my jsme profíci, hrajeme skoro ligu," baví se Kat
ka. "Teda meziškolskou, ale zato s klukama a to jsou pěk-
ní sekerníci, ti nás řežou hokejkami hlava nehlava. Příště
si zahraješ s námi, je nás pořád málo a holky jsou vítané."
"Já?" zhrozím se. "Se sportem zrovna moc nekamar~
dím..."
"Tak budeš kamarádit s námi," poradí mi a já z nich
mám neskutečně dohry' pocit. Konečně někdo normální!
Mezitím se v šatně uvolní natolik, abychom se tam ve-
šly a mohly se přezout, načež popadneme bágly, já mám
krom školního batohu ještě navíc cestovní tašku těžkou
tak, že se pod ní prohýbám, a společně vyjdeme z budovy
zdravotky.
"První týden za námi," vysloví Monika nahlas to, na co
právě myslím.
"Super," kření se Katka. "Už jen... kolik? Rok jich má
dvaapadesát, školní zhruba čtyřicet, krát čtyři... hm, už
jenom dejme tomu sto padesát devět a jsme vysmáté."
Obě se s Monikou chytíme za hlavu. Vysmáté jsme už
ted, ale tak jako ze žoufalství. "Pokud tady přežijeme,"
nadhodím
"Dost pakárna, co?" souhlasí se mnou Katka. "Jdeš na
vlakáč`? Super, tak to máme kus cesty společný."
"Nejedete městskou?"
"Je pěkně, můžeme se projít, co říkáš, Mony?"
"V pohodě," souhlasí ta a ve třech vyrazíme na celkem
dlouhou cestu na vlakové nádraží. Ty dvě ani netuší, jak
moc velký trn mi z paty vytrhly! Nejen že mi dělají společ-
nost, vesele se bavíme o škole, v kritice profesorského sbo-
ru si vyloženě notujeme, pomohou mi s cestovní taškou,
87
kterou střídavě vlečeme každá za jedno ucho, ale hlavně
a především - ušetří mě potupného vyptávání se kolem-
jdoucích na cestu k vlakovému nádraží! Před holkama
nedám najevo, že prakticky vůbec netuším, kam jdeme.
Sice se bavíme výborně, ale zase takové kamarádky, abych
před nimi odhalila svou slabost, nejsme. Moje obavy, jak
mě kdesi na křižovatce opustí, mluvily přece o společném
kusu cesty, ne o celé vzdálenosti, se ukáží liché ve chvíli,
kdy na rozlehlé budově z červených cihel zahlédnu obrov-
ský nápis BAKOV - HLAVNÍ NÁDRAŽÍ.
"Asi jste si zašly, co?"
"Stejně nemáme co dělat... Kdy ti to jede?"
Mrknu na hodinky. "Za půl hodky."
Holky mě doprovodí až k jedné z pokladen, kde si kou-
pím lístek, a pak se se mnou dokonce potlakují po vestibu-
lu. Venku se totiž udělalo nečekané horko, kdežto tady
uvnitř je příjemný chládek. Zatímco jednu stěnu zdobí
SE ;, obrovská mapa České republiky, na protější ve skleněné
vitríně spatřím mapu sice menší, zato pro mě mnohem
~~.zajímavější, totiž podrobnou mapu města.
"Kde je Severní?" projevím zájem o upřesnění bydliště
mých nových kamarádek.
a
Katka se zorientuje na to šup a promodralým ukazováč-
kem obkrouží poměrně velké kolo městské zástavby. "To-
hle celé. Město ve městě, nejlidnatější část Bakova. Ten-
hle ten panelák je náš..." Pobaveně se tomu zasmějeme,
zase natolik podrobná mapa není, nicméně jako vCip je to
~í", slušné. "Tady je nádraží, tudy jsme přišly... tady je naše
milá školička... a tady někde intr... počkat, momentík...
ní Jo, už ho vidím."
"Na pěškobus pěkná dálka," uzná Monika. "Skoro jak
`'t my ze sídliště Severní. Máš jezdit basem než ranní po-
chod'áky.°`
88
"Až bude horší počasí, určitě," odpovím neurčitě. Pak
rně cosi napadne: "Vy jste místní, nevíte, čirou náhodou,
kde je ulice Na Vyhlídce?"
Katčin ukazováček se vzápětí zabodne do místa na již-
ním okraji mapy snad ještě rychleji, než když hledala ná-
draží. "Tohle celé je Stříbrná alej, Na Vyhlídce je jedna
z ulic."
"Ty to tam znáš?" podivím se. Katka je sice rodačka,
ovšem z Vyhlídky je to na Severní lán světa!
"Dost dobře," směje se. "Mám tam babičku. A druhá
moje babča bydlí..." Tentokrát její prst zakotví na pravém
břehu řeky přímo v centru. "Tady. Proč sháníš zrovna
Vyhlídku?"
"Máš obě babičky ve stejném městě?"
"Smůla, co?" zakření se na mě. "Dovedeš si představit
ty prázdniny? Jako všechny děti jsme jezdívali s bráchou
na prázdniny k babičkám, abychom doma nebyli bez do-
zoru. Jeden měsíc u babi Emily, druhej u babi Kláry. Zába-
va jak noha.``
Mně i Monice její vyprávění zábavné připadá, obě se
musíme smát, ačkoli je mi jasné, že Katčiny prázdninové
zážitky jsou svým způsobem dost šílené. Díky tomu zcela
zamluvíme Katčinu otázku ohledně mého zájmu o Stříbr-
nou alej, no a pak už se ozve hlášení o vlaku do Dubence
přijíždějícím na druhou kolej, takže mám nejvyšší čas se
s holkama rozloučit, poděkovat jim za doprovod, popřát
pěkný víkend, pokud možno nedeformovaný myšlenkami
na školu, a nalodit se do Pacifiku, co právě přisupí. Vybe-
ru si patrový vagon, když už musím cestovat, tak na úrov-
ni, a jen co se usadím v mezipatře, přihrne se do vagonu
Dominika. No jo, vlastně, vždyť je z Dubence!
"Jé; čau," zajásá nehraně. "Ani jsem tě neviděla na
nádraží. 'fy musíš v Dubenci přestupovat, že? Milan slí-
89
bíl, že pro mě přijede, tvrdil, jak pro mě bude jezdit, abych
nemusela vlakem, a hned to začíná. Jsem tu první týden
a už volal, že nemůže. Aspoň že nepojedu sama, když tu
jsi ty."
Určitě by na mém místě mnohem radši viděla kterouko-
li jinou z našich spolubydlících, nicméně v nouzi jsem jí
dobrá a je fakt, že ve dvou cesta skutečně lépe utíká. Sice
se s ní nebavím až tak vesele a spontánně jako s Katkou a
Monikou, Dominika neustále zavádí hovor na koně, což je
téma, které mi jaksi nic neříká, ovšem pořád lepší než nic.
Styčné téma - škola - nám moc dlouho nevydrží. Sotva
ho totiž navodím a prohlásím, že někteří tamní profesoři a
profesorky jako by utekli z muzea voskových figurín Ma-
darne Tussaud a že Dagmav Kválová by jim mohla dělat
předsedu, Dominika pobaveně namítne: "Ale ona není tak
špatná. To je jen první dojem. Pouští hrůzu, aby si získala
respekt."
Teprve v té chvíli si uvědomím, že ta kráva Králová
vyčlenila Dominiku jako jedinou z množiny blbců, a pro
jistotu už na její adresu ani na nikoho jiného nic víc nepo-
znamenám. Kdo ví, co v tom je, že ji má Králová tak oblí-
~, henou! Raději tedy nechám mluvit Domču a až do Duben-
ce poslouchám ódy na Kastu a ostatní koně a kobyly
z Jakšovic hřebčína. V Dubenci se mi povede přestoupit
celkem bez potíží a to i přesto, že na dýchavičný motorá
ček čítající pouhé dva vagonky včetně lokomotivy musím
čekat pětadvacet minut, a druhou polovinu cesty projedu
sama a v tichostí.
Těším se domů úplně neskutečně! Připadá mi, že jsem
tam nebyla snad celý měsíc, ne pouhých šest dní! Sebe-
kriticky si musím přiznat, že to nebyl zrovna úspěšný tý-
den. Upřímně řečeno, jsem vysloveně zklamaná! Ze školy
přímo vyděšená, z internátu znechucená a z Radka...
90
smutná. Vždyt jsem tam jela jenom kvůli němu a výsle-
dek?!
Vytáhnu z peněženky ohmatanou a popraskanou fotku
zachycující nejkrásnějšího a nejsprávnějšího kluka pod
sluncem na kotvě vleku. Můj jediný úlovek z hor! Je na ní
dost z dálky a že by byla ostrá a jasná, to se také říct nedá,
fotila jsem to sama, ovšem podle opotřebovanosti musí být
každému jasné, že tahle fotka je můj poklad!
Bilance úspěchů prvního týdne je sice mizivá, nicméně
tohle nevzdám, tím spíš, že ted' díky Katce vím, kde ulici,
v níž moje největší láska bydlí, hledat!
91
VI. lIltCHfiZKH
v
zH VsECH nY ~~~cHi~
Nikdy jsem si domova tolik nevážila jako ted'! Od vlak
div neutíkám! Sotva otevřu branku, přiřítí se mi v ústret
Betynka a může si ukroutit spolu s ocáskem i zadní půlky
těla. Nadšeně ji drbu za ušima a na břiše a krku a nechán
se o<i ní dokonce i několikrát olíznout.
"Teda, ta Betyna nějak ztloustla,`` všimnu si. "Čím j
krmíte`? Vždyf je jak válec."
"To se ti zdá," míná mamka a dá mi na přivítanou pusy
na čelo. "Asi jak jsi ji pár dní neviděla. Tak co, povídej
Jak bylo ve světě? Vítej doma, ty naše studentko..."
- "Udělala jsi něco dobrého`? Mám hroznou chuť třeba n.
dOrtl'lcí kompot, mňam, ten bych si dala... Taťka ještě nen
doma`? Myslela jsem, že mi třeba přijdete naproti k vla
ku... Jo, něco jsem vám přivezla!" Nadšeně vybalín
z báglu dárečky, které jsem rodině nakoupila dnes ráno, je
likož jsem si potřebovala kapku zlepšit náladu a soustředí
myšlenky na něco příjemného, abych se hned v šatně ne
rozbulila.
"Dárky..`?" podiví se mamka a překvapeně přijme nád
herně voňavé menzňkové mýdlo. "Nebyla jsi přece na vý
letě., abys musela vozit dárky. 'takhle si utratíš vešk.e
ré kapesné... Ale děkuji, je to od tebe milé, Vicky. Js
hodná."
92
Terezína radost je mnohem menší. Tabulku nekřesťan-
sky drahé čokolády sbalí jako naprostou samozřejmost a
nejen že ani nepoděkuje, ještě se zakření: "Ty už jsi tady?"
"Jak, už?"
"Nějak brzy, ne? Myslela jsem, že přijedeš v sedm
večer."
No prostě normální debil, ta moje sestra! když však
uvidím v našem pokoji šílený binec, kdy' se i na mé válen-
dě povalují její věci a objevím dokonce moje tričko na
opěradle židle, obrácené naruby a celé zmačkané, pohoze-
né tak, jak z něho Terka vyklouzla, pochopím, proč jsem jí
nechyběla.
"Tohle si teda nezvykej!" spustím na ni dotčeně.
"Mami! Ona mi hrabala ve skříni! Nosila moje oblečení!
Poslouchala moje cédéčka! Teda, dokonce mi vypadala
i půlku parfému!!"
"Co je to zase za křik?`` nechápe mamka. "Nebyla jsi
doma týden a sotva přijedeš, už je tu bengál..."
"Nakonec je to moje vina, ne?!" rozohním se.
"A čí asi?" šklebí se Tereza. "Víš, jakej tu byl klid?"
"To věřím, když ses mohla beztrestně štrachat v mých
věcech," prskám rozzuřeně. "Okamžitě mi vrať moje
věci!"
"Ale Vicky, proč by si je nemohla půjčit? Vždyi je ne-
potřebuješ, když tu nejsi."
"Nesnáším, když mi sahá na moje věci bez dovolení!"
"Vrať jí to," poručí mamka Tereze, avšak když se prud-
ce otočím, neujde mi její posunek, kterým ségře naznaču-
je, že jde jen o dočasný stav, než zase v neděli odjedu!
"Tady se už snad se mnou nepočítá nebo co!" vyšiluji.
"A proč by mělo?" uchichtne se Terka zlomyslně. "Na
dva víkendový dny to nemá cenu a do příštích prázdnin je
daleko.
93
Málem se urazím!
Mamka se mě pak celý večer vyptává na školu a inter-
nát. V obou případech odpovídám velice zdrženlivě, ještě
v neděli dopoledne jsem vedla moc silácké řeči, ted' prostě.
nernůžu říct pravdu, takže raději moje první školní úspě-
chy zamlčím a odpovědi na otázky kolem intru přímo zi-
dealizuji. Například na dotaz, jaké jsou ty holky na našem
pokoji a zda jsem si mezi nimi našla kamarádku, odpovím:
"Jo, v pohodě. Kamarádíme všechny dohromady, jsou
fajn."
Div se mi přitom nezkřiví pusa! ! ! Je to však i pro moje
dobro, protože kdybych vylíčila, kterak se ony spřátelily
raz dva, jenom jaksi mě mezi sebe nepustily, určitě bych si
vyslechla přednášku, že v tom případě musí být chyba ve
mně a kdesi cosi... Navíc by mi byla jistě předhazována
přátelská a vstřícná Tereza, kterou mají všichni rádi. Tím
spíš, že si ke všem svým koníčkům a zájmům přibrala další
- účinkování v amatérském divadelním souboru Gong, kde
hned po první zkoušce získala roli. To poslední, co bych si
opravdu přála, je kopírovat mladší sestru!
Terinka je nejen oblíbená a vyhledávaná, hezoučká, milá
a úspěšná, ale i chytrá a vnímavá, to je pravda, jelikož za-
tímco se mamka s mou odpovědí spokojí a už zase mluví
o něčem jiném, sestra, ten zákei~ný skřet, podotkne všíma-
vě: "Neříkáš to zrovna nadšeně."
"Jak to říkám je čistě moje věc," upozorním ji prudce.
"A proč ten tón..?" zahihňá se. Ďábel s tváří andílka!
"O moje tóny a podtóny neměj péči." Vyfuckuji ji tak,
aby mě mamka nezahlédla, a raději měním téma: "Jakou
trapárnu budete nacvičovat? Broučky? Boudo budko, kdo
v tobě přebývá? Už vím! Červenou Karkulku a ty máš roli
muchomůrky v lese."
Terka mě posunkem pošle kamsi. "Tebe tam krmí vtip-
94
nou kaší, co? Abys věděla, budeme dávat Jiráskovu Lu-
cernu."
"Lucernu? A kdo hraje Haničku?" optám se podezíravě.
Vlastně to vím dřív, než se zeptám, a Terčin vítězoslav-
ný výraz mě v tom jenom utvrdí. Terka je fakt tak dobrá,
nebo má štěstí, anebo oboje, či v čem je ten pes zakopa-
ný~!
"Kdo to režíruje? Pan učitel Zvoniček?" Snažím se as-
poň trochu zůstat nad věcí. "No jo, tak to se nedivím, ten
už byl senilní za nás, natož ted'..."
"Vicky, nebud' zlá," domlouvá mi mamka. "Že se nesty-
díš kazit Terezce radost!"
"V pohodě, mami," uklidní ji sestra pobaveně. "To je jen
slepá závist, kterou nemůže spolknout!"
"Ještě kdyby bylo co závidět!" prskám přistižené.
Mamina se na mě podívá takovým tím soucitným pohle-
dem. "To dítě je rozumnější než ty, středoškolačka!"
Neřekla bych, že je Tereza, letos už osmačka, dítě! Ná-
ladu a radost z víkendu, dvou krásných dní doma, si zkazit
nenechám, i když je zbytek rodiny nespravedlivý a pro-
tivný !
V sobotu se dosyta vyspím, což znamená do oběda, na
který se doloudám s pusou samým zíváním dokořán, a
v pyžamu, a sotva se nabaštím a trochu zcivilizuji, honem
vyrazím za Bárou. Po týdnu mezi těma krávama na intru
mám absfák po normální kamarádce! A tou Bára bezespo-
ru je.
Počasí je takřka letní, skoro jako by ani nebylo září,
oproti sychravým dní v týdnu se krásně vyčasilo, utečeme
před Barčinými mladšími sourozenci k nám na zahradu,
vylezeme si na hrušku a povídáme si. Nejprve jedna přes
druhou, ovšem brzy získá navrch Bára a čím víc vykládá,
95
jak je to na gymplu naprosto super, jací jsou noví spolužá-
ci skvělí a vůbec všechno je prostě cool, tím víc se odml-
čuji na delší a delší dobu a jen poslouchám. Zvláště ódy n~
spolužáka Dalibora se hemži superlativy!
"On je fakt děsně krásnej," vzdychne zasněně. "A víš
co je na tom nejlepší? Že se taky přihlásil do tanečních!"
"Jak - taky?"
"Třídní, máme Matějíčkovou, víš, kterou, ne? Učí je-
nom na gymplu a je moc fajn... Tak třídní nám říkala, že
od příští soboty začíná v kulturním středisku kurz tance, nc
a že prý kdo má ještě zájem, může se přihlásit během týd-
ne, prý mají méně holek než kluků. Takže jsem nás přihlá-
sila, Vicky."
"Koho? Jeho a sebe?" nechápu.
"Ne! Tebe a mě, ty pako. Dalibor se pi-ihlásil sám, kdys
viděl, že tam dobrá polovina naší třídy bude chodit."
"Mě?" nestačím žasnout. "Jak jsi mě mohla přihlásit?`
"Jednoduše, nahlásila jsem tam tvoje jméno a vyfasova
la ti složenku, stačí, když vaši pošlou na jejich účet kurzov-
ný a příští sobotu ve dvě máme první taneční. Vezm:
s sebou ten ústňžek o zaplacení a je to. Přece jsme si kdys
řekly, že do tanečních budeme chodit spolu, to už si nepa-
matuješ?"
"Pamatuju, jenže... A že o tom nic nevím?"
"Chtěla jsem ti to smsknout, ale nemám kredit."
Já ho po týdnu vlastnictví mobilu také skoro nemám
pomyslím si hořce, posílala jsem textovky o sto šes
a ostatní mě tak akorát prozváněli! "Ale já chodit nechci.`
S touhle eventualitou rozhodně nepočítala. "Proč? Ne-
blbni, Vicky! Víš, jaká tam bude sranda? Seznámím te
se všema lidma z gymplu, jsou boží. Máme skvělou par-
tu a-"
"Prostě se mi chodit nechce," odvětím řízně. "Nemůže
96
přijet domů v pátek, sobotu strávit v tanečních a v neděli
odpoledne zase jet na intr. Neměla bych čas na nic jinýho."
"Jako na co? Myslíš na učení? Nekecej, že se hodláš učit
v sobotu odpoledne!"
"Prostě nechci," řeknu stručně, leč nekompromisně.
I když je Barča nejlepší kamarádka, najednou cítím, že
nemá cenu jí moje důvody vysvětlovat. Nepochopila by
ani jeden! Jelikož je pořád doma, neví, jaké to je jezdit na
internát a být doma pouhým hostem, proto si nechci tyhle
vzácné chvíle krátit ještě o nějaké pitomé tanečky! A za
druhé... tak nějak nemám nejmenší touhu seznamovat se
všemi těmi skvělými lidmi, co mohli být i mými spolužá-
ky. Nerozuměla bych si s nimi. Jsem někde jinde... A na-
víc na její kamarády a úspěchy vlastně... žárlím!
"Do pátku máš čas si to rozmyslet," klade mi na srdce.
"Přece mě v tom nenecháš samotnou!"
"Ty bys šla i beze mne? Měly jsme naplánované chodit
do tanečních spolu," obrátím zákeřně její argumentem pro-
ti ní.
"Vždyf ti pořád říkám, abys si to taky zaplatila a mohly
jsme tam být spolu," směje se. "Mně už to mamka zacvak-
"
la.
Zatvrdím se ještě víc, připadám si vlastně zrazená!
"A co ty? Co Radek? Povídej, třesu se na podrobnosti!"
vzpomene si na mou maličkost a moje nicotné přání a
tužby.
"Dík za optání, nemůžu si stěžovat," odvětím škrobeně
a málem nevěřím vlastním uším, když slyším sama sebe.
Škoda jen, že na lovestory, které jí vylíčím, není zbla
pravdy!
Jak se mi minulý víkend vlekl, tak tenhle utíká přímo
zběsilou rychlostí! Vlastně se doma ani nerozkoukám a je
97
neděle! Zatímco táta s Terkou vyráží na tradiční nedělní
fotbal, já odpočítávám hodiny a časem i minuty, které mi
zbývají do odchodu na vlak, a čím víc se doba odjezdu
blíží, tím víc je mi těžko. Při každém pohledu na hodiny
ucítím podivné pnutí v žaludeční oblasti. Nejradši bych ty
pitomé ručičky hodin přibila na jedno místo!
"Tady máš vyprané prádlo, Vicky, dej si je do tašky.
Chceš s sebou ty dva řízky, co zbyly od oběda? Dej si je
někam na dno, ai ti nepromastí oblečení. Vzala sis osuš-
ku?"
"
"Jo...
"A kterou?"
"No... vezmu si tu modrou."
"Ta nemá poutko. Ukaž, vytáhni ji z tašky, přišiju ho...
Ty ji nemáš v tašce? A kde ji máš?"
"Ve skříni. Ještě jsem nebalila."
"Ne? Ty jsi hrozný lajdák, Viktorko. Jsi lehkomyslná
a nezopovědná. Za hodinu ti to jede, máš nejvyšší čas!"
Už za hodinu. Za třičtvrtě. Za půl... S těžkým srdcem
nahážu věci do tašky a při loučení mě stojí hodně úsilí
vypadat pokud možno co nejklidněji. "Nejdete mě vypro-
vodit?"
"Ten kousek na vlak?" diví se mamka. "Tak jestli
chceš... dobrá, můžu jít s tebou. Ale pojd' už, přestaň se
mazlit s Betynou... Bety, domů! A ty přidej, nebo ti to
ujede!"
Musí mě popohánět takřka celou cestu a ani neví, jak
bych byla ráda, kdyby mi ten pitomý motoráček ujel!
Cesta je dlouhá a nudná, naprosto neradostná. Sice se mi
v Dubenci podaří přestoupit v pohodě, aspoň něco jsem
zvládla, ovšem to nic nemění na skutečnosti, jak moc se
mi tam nechce! Ke všemu nejede ani Dominika, patrně
dorazí na intr až dalším vlakem, z Dubence má mnohem
98
lepší spojení než já, však je to o spoustu kilometrů blíž
Bakovu. Snažím se myslet na to jediné příjemné, co mě
s tímhle městem, školou a intrem spojuje, tédy na Radka,
aby ty moje historky, kterými jsem krmila Báru, po tomhle
týdnu už nebyly pouhými snůškami přání a snů!
Teplé počasí vrcholí v neděli letní bouřkou. Obloha se
mračí už od Dubence, ovšem ve chvíli, kdy se v Bakově
vleču s taškou a batohem z nádraží na internát, začnou
padat trakaře. Promoknu na kůži a do poslední nitky, na
intr se dorazím podobna zmoklé slepici, což jen podtrhne
mou už tak mrazivou náladu. Před vchodem do paneláku
našeho druhého domova musím uskočit kvůli rozjetému te-
rénnímu fóru, co si plete úzké silnice sídliště lemované po
obou stranách zaparkovanými automobily se závodní drá-
hou. Blbec, usoudím v duchu, když si iápnu sandálem rov-
nou do louže.
Z vozu k mému překvapení vyskočí Dominika v napro-
sto dokonalém ohozu, celá vysmátá a v pohodě, nechá si
chlápkem ve středních letech odnést tašky až k výtahu a
jakmile mě uvidí, přátelsky na mě zamává a počká, až k ní
dojdu, abychom se mohly do pátého patra dopravit společ-
ně. Nemám žádnou ruku volnou, dveře za mnou hlasitě
zaklapnou.
"Co jsem vám říkala o třískání dveřma?!" huláká
vrátná.
"Polib si," vzkáže Dominika, ačkoli ji ta dobrá žena už
stejně nemůže slyšet, šnečí rychlostí se suneme nahoru.
"Držela jsem ti místo ve vlaku, a ty nikde."
"Hodil mě sem Milan. Musí přece ušetřit jedinou dce-
rušku útrap vlakového cestování, no ne? Aspoň teda když
má čas."
"Ty říkáš tátovi jménem?" užasnu.
"Jo, proč ne? Je to takový přátelštější," pokrčí rameny.
99
"Jakej byl víkend? Můj super, jezdila jsem s Kastou a po-
máhala zajíždět Tarabase..."
Její koňské příběhy moc nevnímám, spíš přemýšlím nad
tím, jak je možné, že přijela s tak dobrou náladou, když
doma nechala milované koně a tady jí čeká dlouhý školní
týden..? Copak jí to nevadí? Že by si už zvykla..??
A nejen ona. Na intru je docela živo, mnohé spolubydlí-
cí dorazily přede mnou, všechny se dobře baví a smějí a
na žádné z nich není vidět stres ani strach, zatímco mně
stačí, aby mi vychovatelka Markétka potvrdila na odjez-
lovce příchod na internát a mám co dělat, abych zvládla
nával slz!
"Ahoj," pozdravím holky na pokoji a dostane se mi stej-
ně vlažných odpovědí od Andrey i Dity, Ivana ani Lucka
tu ještě nejsou. Domču ovšem vítají halasněji!
"Na co je vlastně tohle sluchátko?" všimne si Andrea
telefonu připomínajícího bzučáky v panelových domech,
připevněného v předpokoji naší buňky číslo 511.
"Aby sis mohla zavolat pro pizzu a tak," baví se Dita.
"Jo?" Andrea přiloží sluchátko k uchu a šaškuje: "Ser-
visní agentura? Prosila bych jednu šunkovou pizzu - "
"Dvě!" huláká na ni Dita.
"Tak dvě," opraví se Andrea. "K tomu dvě tři láhvinky
šampáňa, kbelík kaviáru..."
"A černocha!" doplní Dita. "S pořádným lamákem!"
"Jo, a pěkně urostlýho kluka s aspoň dvaceticenťáko-
vým -" Andrea se náhle zarazí, zakryje rukou mluvítko a
zbrkle se k nám otočí: "Tam někdo je!"
"Ukaž?" sápe se po sluchátku Dominika, přiloží si ho
k uchu a chvíli napjatě poslouchá. "To se ti zdálo..." Ani
nedořekne, když až na pokoj zaslechneme zaječení ženské-
ho hlasu: "Položíš to, krucinálfagothimlhergot?!"
Poprvé za pobyt na internátě se od srdce zasměji. Tedy
100
ne výkřiku protivné vrátné, kterou podle hlasu neomylně
identifikujeme, nýbrž především Dominice a rychlosti,
s jakou zahodí sluchátko, jako kdyby bylo horké.
Není mi ale dopřáno smát se příliš dlouho, do pokoje
vejde ředitelka Tomanová a my se rázem zklidníme. Ku-
podivu nás nejde seřvat za laškování s vrátnou, to by jí
snad ani tak brzy nestihla informovat, důvod návštěvy sa-
motné šéfové je jiný. Jsem jím já!
"Vávrová je která? Aha, ty. Podívej, to by nešlo. Jednou
tady s námi bydlíš, takže se musíš zapojit do činnosti in-
ternátu stejně jako ostatní, žádná privilegia ani primadon-
ství netrpíme. Všechna děvčata si vybrala kroužek, někte-
rá budou navštěvovat dokonce dva až tři, tak jak je možné,
že tobě není žádný z naší bohaté nabídky vhod?"
"No, já... Toho učení je tolik, že bych asi nestihla -"
"Ale stihla," ujistí mě. "Stihnou to i ostatní, proč bys to
nestihla ty? Zkrátka budeš muset omezit to svoje courání
městem, což ti ostatně skončilo tak jako tak, ode dneška
máte vycházky pouze ve středu od šesti do devíti a -
"Já vím," přeruším její únavný monolog.
"No výborně," zaraduje se. "Takže když už víš, v jakém
kroužku budeš pracovat, jistě mi ho ráda prozradíš."
Jelikož nepočítá s jinou možností, vyberu si: "Maňás-
ci..."
Volím nejmenší zlo, cvičit mě opravdu nebaví a plavky
s sebou ani nemám, navíc loutkové divadlo jsem hrávala
í u nás a bavilo mě, takže výběr je celkem prostý. Jedna
volba jí naštěstí stačí, poznamená si moje jméno do bloku
a spokojeně odejde. O dobrovolnosti kroužků se dá s úspě-
chem pochybovat!
Nedělní večer je na internátě dlouhý, smutný a těžký.
Holkám se takový patrně nezdá, Dita líči víkendové zážit-
ky s klukama, oba volné večery strávila na diskotékách,
101
a když jí zážitky dojdou, najdou si s Andreou jinou čin-
nosti - dávají světelné signály vojákům v kasárnách přes
ulici.
Protože Domča je zalezlá ve svém pokoji a slyším ji až
sem k nám, že se baví s Luckou, nemám s kým prohodit
jediné slovo a dělám to, co vždycky - prozváním všechny
známé na mobilu. Tentokrát nepíšu SMSky, kvůli výši
(nebo tedy spíš níži) kreditu se musím krotit, bohužel,
a když mě i tohle přestane bavit, vytáhnu si Radkovu odře-
nou fotku a snažím se z ní načerpat energii a víru. Jde to
tak strašně těžko...
"Ukaž?" všimne si fotky Dita a bez dovolení mi ji vez-
me z ruky. "To je tvůj brácha?"
"Brácha? Ne, nemám žádnýho bráchu."
"A kdo teda? Snad ne tvůj kluk..?"
Andrea se uchichtne a přijde se také podívat.
"Moje věc," odseknu tiše. "Vrat mi ji."
"Ty máš kluka, jo?" nevěří mi Dita. "A tak pěknýho?"
"Není mu tam moc vidět do ksichtu," míní Andrea.
"Ale to, co vidět je, vypadá dobře," usoudí Dita, znovu
si mě pochybovačně přeměří a než mi fotku podá, napad-
ne ji: "Když to není brácha, tak je to bratranec, ne?"
Takový vtip to nebyl, aby se tomu musela Andrea, ta
koza, smát jak silvestrovské estrádě!
V prvním ročníku nemáme praxi jako takovou, ovšem
předmět ošetřovatelství se přesto dělí na dvě samostatně
známkované části z oblasti teoretických znalostí i praktic-
kých dovedností. Na "praxi" si navlečeme všichni včetně
kluků pláště, na které jsme si přes víkend více či méně
umně vyšili svá čísla, jsem trestanec č. 27, a v nichž vypa-
dáme dost děsivě, mohly bychom v tu ránu vystoupit
v Erbenově Svatební košili, jsou velké a neforemné, sluší
102
jedině Ivaně a to proto, že na té by vypadal sexy i pytel na
brambory. Krom toho ji na rozdíl od ostatních napadlo ne-
chat si doma plášt zúžit a vypasovat na míru! Slečně učitel-
ce Marvanové se ovšem nezavděčí, možná proto, že její
pláštík je stejně elegantně uplý jako Ivanin, leč co je dobré
pro vyučující nemusí být vyhovující pro žákyni. Ivaně se
dostane kázání o naprosté nevhodnosti působit v nemocni-
ci vyzývavé, a také těsný korzet by jí překážel v práci.
Tou prací myslela praktickou výLiku ve velké učebně
v nejvyšším patře, která třídu nepřipomíná ani tím nejmen-
ším. Musím uznat, že je skoro přesnou kopií nemocniční-
ho pokoje s osmi lůžky! Na posteli hned u dveří dokonce
leží pacient. Tedy pacientka. Gumová figurína ženy sku-
tečné velikostí a jak později zjistíme, dokonce i váhy!
Vypadá opravdu choře a opotřebovaně, záplava světlých
silonových vlasů lemuje žlutou strnulou tvář. Člověk by si
skoro myslel, že je na praxi v pitevně!
"Pěkně hnusná baba," šeptne za mnou Dominika a když
se na ní otočím, zjistím, že má barvu takřka stejnou jako
Andula.
Ostatním nepřipadá ani tak morbidní jako spíš legrační.
Zatímco nám učitelka popisuje, co všechno se budeme na
praxi učit, kluky ze všeho nejvíc zajímá, jak figurína vy-
padá pod andílkem, neboli noční košilí se zavazováním
vzadu na krku, která se používá po operacích. Je docela
napínavé sledovat Lukáše, který pomaloučku odhrnuje
přikrývku, kdežto David nadzvedává košili. Protože se nás
kolem lůžka tlačí spousta, kluci nuají usnadněnou práci,
jsou krytí našimi těly. To už je pokrývka na úrovni stehen
a David se rozhodne pro bleskovou akci - rychle zvedne
košili, mrkne řiguře mezi nohy a stejným fofrem zase vše
urovná, aniž by si učitelka něčeho všimla. Lukáš šeptne:
"Tak co? Co tam má?"
103
"Nápis," odvětí David pobaveně.
"takej nápis?! Myslíš popis'? Pohlavního orgánu, nebo
co?"
"Male in Germany, vole," osvětlí záhadu David. Neo-
vládnu se a vyprsknu společně s Lukášem. Tím si tc
u učitelky pochopitelně polepíme. Dozvíme se, že se cho-
váme jako puberťáci, naše jednání je neomalené a středo-
školských studentů nedůstojné, patrně nám stále nedochá-
zí fakt, že jsme byli přijati na výběrovou střední školu...
"Uvědomte si, že každým rokem naši školu několik stu-
dentů prvního ročníku opustí. Jsou to ti, kteří studium ne-
zvládají nebo o ně nemají zájem. Pár jich odejde dobrovol-
ně, jiným odchod doporučí pedagogická rada ve čtvrtletí
či v pololetí. Ted vás tu stojí třicet, ale můžete vzít jed na
to, že už v druhém pololetí vaše řady prořídnou. Chcete to
snad být vy, Vávrová? Pokračujte tak, jak jste začali, a
mohu vám oběma slíbit, že se stanete vážnými adepty na
odchod.``
Cítím na sobě pohledy všech stejně jako příliv krve, kte-
rá se mi hrne do obličeje. Lukáš by na tom měl být obdob-
ně, ovšem nezdá se, že by ho vidina možného vyhazovu
nějak trápila. Mnou však učitelčina řeč vyloženě otřásla.
Jasně, pověstným sítem nás straší vyučující v káždém
předmětu, ale ted', když bylo v téhle souvislosti vyslovenc
přímo moje jméno, běhá mi mráz po zádech. Ne že by mě
tahle škola tak uchvacovala, ovšem být vyhozena... naši
by mě přerazili, a pak, ta ostuda! ! ! Raději se po zbytek
dlouhého vyučování tvářím jako ten největší vzorňas.
Internátní režim se sice má řídit podle domácího režimu.
avšak naše milé vychovatelky usoudí, že by bylo záhodnc
ukázat novým ovečkám okolí intru i kousek města, a pro-
tuže minulý týden pršelo, kdežto nyní trvá letní víkendové
104
počasí, naženou nás na povinnou poznávací procházku.
Svým způsobem nám, minimálně tedy mně, neuškodí, jen
kdyby to nebylo v takovém houfu..! Ještě vyfasovat šňůru
s očky a držet se vzájemně za ručičky, abychom se neztra-
tily, a bude vize dětiček ze školky dokonalá, fakt. V čele
průvodu kráčí ředitelka Tomanová, razí nám cestu přepl-
něnými ulicemi jako vlajková lod' nebo spíš ledoborec, za
ní se různě ve dvojicích, trojicích či čtveřicích trousíme
rny, prvačky, a stádo uzavírá vychna Kozlovská. Vypadá-
me vskutku úchvatně, nejeden z kolemjdoucích se po nás
otočí. Zatímco já se za organizovaný špacír stydím, někte-
ré holky si ho užívají a běda klukům, které potkáme! Na-
vzdory dozoru na obou stranách Díta s Andreou, ke kte-
rým si přidají i holky z protějšího pokoje, chodí myslím
do áčka, pokřikují na kluky, hlasitě je hodnotí a mají neo-
byčejnou radost, když mnozí ubožáci před dívčí přesilou
prchají minimálně na druhý chodník. Holky tohle feminis-
tické hnutí povzbuzuje k ještě větší agresivitě, zásadně
útočí na kluky osamělé.
Tomanová dodává všemu korunu hlasitými výkřiky:
"Náměstí Republiky. Radnice. Muzeum. Náměstí Jana
Palacha." Připadáme si jako v metru, příští stanice Neko-
nečnu. Průvodcovství ji asi baví, vždy se široce rozmách-
ne rukou, nejspíš aby nedošlo k omylu, že myslí právě ono
náměstí, na kterém se nacházíme! "Centrální park. Socha
Jana Žižky z Trocnova."
"Fakt?" baví se Dominika. "A já myslela, že je to Kyk-
lop. Ten měl taky jen jedno oko, ne?"
"No, ale uprostřed čela," zakřením se na ni.
"Znevažujete význam Jana Žižky v dějinách, děvčata,"
vytkne nám Tomanová školometsky.
"Nás bolí nohy," skuhrají holky před námi.
"Však už se vracíme zpátky na Hvězdárnu," ujistí je
105
vychna. "Obešly jsme kus města po pomyslné kružnici."
Jestliže jsem doufala, že se třeba jen přiblížíme Stříbrné
aleji, pletla jsem se. Pomyslná kružnice vůbec neprotala
tok řeky, pohybujeme se pouze na levém břehu.
"Školní ulice. Říká se jí také Studentská, protože jsou
v ní soustředěny takřka všechny střední školy ve městě."
"Jen ta naše musí mít něco extra," podotkne Andrea. Ve
Školní ulici nejsou jenom školy, nýbrž především jejich
žáci. Tady se pokřikování na kluky moc nehodí, protože tu
jsou v přesile, potkáváme celé hloučky studentů, ať už
z průmyslovky, integrované školy, střední podnikatelské či
gymplu. Budovy škol vypadají poměrně stejně, přesto ve
mně gři pohledu na rozlehlý kolos šedivé barvy s vysoký-
mi okny a ozdobnou cedulí u kovaných vrat s nápisem
Gymnázium Vítězslava Nováka hrkne. Tenhle ústav je jiný
než všechny ostatní na celém světě, a to z jednoho prosté-
ho důvodu - je to přece Radkova škola! ! ! Vylovím z pa-
měti naoko ztracenou informaci, na horách se přece zmí-
nil, že chodí na Novákův gympl. V té době jsem netušila,
co tím myslí, takže mi z jeho řeči utkvělo pouze slovo
gympl. Současně mám chuť si nafackovat. Proč jsem mar-
~nila čas hledáním Vyhlídky, místo abych se poohlédla po
gymnáziích?! I kdyby jich v Bakově bylo víc, jako že asi
je, určitě jsou mnohem blíž centru a tudíž i Hvězdárně než
okrajová Stříbrná alej ! Tady bych měla větší šanci Radka
potkat a tím pádem -
Hlavou se mi točí vír překotných úvah, ještě ani nedo-
myslím všechny možnosti, když si uvědomím, že ta šance
je nejen větší, ale přímo tutová. Ze vrat gymplu totiž vyjde
skupinka studentů, dvou dívek a asi šesti kluků, ovšem můj
svět se zúží na jednoho jediného. Kluka v ošoupaných
džínách a bílém tričku jen tak ledabyle na půl zastrčeného
v riflích. V ruce má malý batůžek, spíš jakési žebradlo,
l06
poslouchá, co vykládá jeden z jeho kamarádů, a v úsměvu,
o kterém se mi zdálo bezpočet nocí, mu svítí ty jeho nád-
herně bílé zuby. Poznám ho okamžitě, přestože změnil
image. Tatam jsou delší tmavé vlasy, ted je ostříhaný na
hodně krátko, skoro na ježka, i když ne úplně, krátký se-
střih zvýrazňuje hezkou tvář ozdobenou mužným knírem
a pečlivě zastřiženými vousy. Má je od tenkého knírky
podél koutků úst dolů na bradu, kde se zase spojují, vlast-
ně mu lemují obrys brady kolem dokola, přičemž místa
mezi i celý zbytek tváří má oholený dohladka. Šíleně mu
to sluší!!!
Radek o mně neví, potkat tlupu dívek v téhle ulici není
nic nezvyklého, zatím si mě nevšiml. Zbývá pouhých pár
kroků a projde v mé těsné blízkostí! Vůbec nevím, co si
počít. O setkání s ním jsem snila celé měsíce, vymýšlela
všechny možné i nemožné scénáře, přála si ho ze všeho na
světě nejvíc, ovšem... takhle?! V houfu nemožných spolu-
žaček a s vychnama na krku?! Najednou nemám odvahu
vystoupit z davu a přijít k němu, natož ho snad oslovit či
se mu vrhnout kolem krku... (To poslední jsem si ve svých
snech plánovala nejčastěji!) Než se stihnu rozmyslet, co
vlastně udělám, zda mu zastoupím cestu (neeee!), nebo se
schovám za záda spolužaček (to taky ne...), situace se
vyvrbí sama. Dita s Andreou nemají v povaze míjet pěkné
kluky bez povšimnutí, než se rozkoukám, začnou s gymp-
lákama flirtovat! Dva z Radkových kámošů zaberou, dají
se s holkama do řeči, přičemž se zastaví i všichni ostatní.
Očima visím na Radkovi. S úsměvem přihlíží, aniž by se
do hovoru vměšoval.
"Kampak, krasotinky?" vyzvídá kdosi.
"Polepšovna má vycházky, tak nás souška vychovatel-
ka vzala za odměnu do ulic," blbne Dita a kluci její vtip
ocení smíchem. Tím je Dita nevědomky upozorní na sku-
107
tečnost, že je nás mnohem víc než jen ty dvě kokety. Také
Radkův pohled přejede ostatní. Ve chvíli, kdy se jeho šedé
oči setkají s mými, ve mně hluboce zatrne. Ted' už se ne-
můžu schovat v davu, seberu veškerou odvahu a takřka bez
dechu učiním pár kroků k němu. "Ahoj, Radku," hlesnu
skřehotavě.
Dívá se mi přímo do obličeje, ale neroztáhne ústa v dů-
věrně známém úsměvu. V jeho tváři čtu zmatek. "Ahoj..."
On mě nepoznal!!! S touhle variantou jsem nepočítala
ani v tom nejdivočejším snu. Přece není možné, aby zapo-
mněl ! ! !
"Děvčata, co to je? Pokračujeme! No tak, slyšíte?!" roz-
horluje se nad naší nekázní Tomanová.
Cítím, jak moje tělo prostupuje paralyzující vlna zkla-
mání. Nedostává se mi kyslíku, nejsem schopná ze sebe
vypravit jediné slůvko!
Dlouhé měsíce čekání najednou vezmou za své, na víc
se prostě nevzmohu, jako ovce se nechám strčit do davu a
spolu s ním kráčím dál Školní ulicí. Teprve po asi dvanácti
krocích se vzrnátožím natolik, abych našla odvahu se oto-
čit, i když tím hodně riskuji. Vidět Radka, jak bezstarostně
cválá se svými kámoši a dobře se baví, by mě snad zabi-
lo..! Sice mi výhled cloní některé z mých spolužaček, pře-
sto Radka spatřím. Odchází, ale ve stejnou chvíli jako já
se otočí a zamyšleně za mnou hledí, nicméně ve tváři má
stále ten přemítavý výraz. Nepoznal mě. Nedošlo mu to.
Vlastně ani nevím, jak a kudy se dostaneme zpátky na
intr, vše ostatní jde mimo mne. Jak je to možné'?! Jak mohl
zapomenout? Proč v něm našich pár společných dní na
horách a horká silvestrovská noc nezanechala stejně hlu-
bokou rýhu jako ve mně? Fakt to bylo jen pár minut lásky
- a dost?!
Měla bych se učit. Zítra píšeme z angliny, krom toho
108
učitelka vyhrožuje zkoušením slovíček, ale... Copak se
mohu v tomhle rozpoložení něco naučit? Zírám do učeb-
nice a za každým písmenem na mě vyskočí můj největší
neúspěch. Totální propadák! Copak jsem se tolik změnila,
že mě nedokázal identifikovat na první pohled? Mám
o něco delší vlasy než v zimě, jsem patrně i lépe nalíčená,
za tu dobu jsem se naučila rýsovat si tenoučké linky na dol-
ním víčku, mám úhledně vytrhané obočí a vypadám star-
ší, ale... Jsem to přece pořád já, ta holka, se kterou si vzá-
jemně a vášnivě blahopřáli k novému roku...
Čím déle nad vším přemítám, tím víc Radka omlouvám.
To, že mě nepoznal, ačkoli si připadám stejná, se dá vy-
světlit velice jednoduše. Já se vidím v zrcadle denně, leč
osm měsíců je pořádně dlouhá doba! Na rozdíl ode mě
neměl žádnou mou fotku, kterou by si obraz ve své paměti
oživoval. On se přece také změnil, vlasy, vousy...
"Netušíte, jak se tvoří předminule] čas?" přijde se nás
zeptat Andrea. "Dito? Tvčo?"
"Zeptej se šprtky, ta se šrotí cele] večer," poradí jí Dita.
Andrea se nakloní nad mou učebnici.
"Chacha, prej šrotí!" zasměje se pobaveně a drze mi
uzme Radkovu fotku, kterou mám položenou v otevřené
knize, aby jí mohla zamávat nad mou hlavou. I když ji
nemám ráda, musím přiznat, že jí to celkem pálí, protože
se náhle zeptá: "Poslyš, nepotkaly jsme dneska tohodle
kluka?"
"Ne." Jí se tak budu svěřovat! "Naval to sem."
"Kterýho myslíš?" zajímá se Dita.
"Jestli to nebyl ten před gymplem. Ten pěknej. S tím
knírem a bradkou."
"Nebyl," ujistím ji a fotku zabouchnu do knihy.
"Když to není ani brácha, ani bratranec, tak..," Dita se
pobaveně rozesměje. "To je stejně dobrej nápad - vyfotit
na sjezdovce úplně cizího kluka a vydávat ho za svýho!"
109
vi i i i
voi. ciHHni nH ~sKu
Krčím se v lavici tiše jako myška. Když už nic neumím,
a to tedy opravdu neumím, včera jsem se nedokázala nau-
čit vůbec nic a navíc jsem se ani nevyspala, tak moc se
mnou zážitek před gymplem otřásl, nemohu si dovolit na
sebe upozornit vyrušováním a podobně. K ránu jsem ale
celou záležitost vyřešila. V můj prospěch, samozřejmě.
Pro několikerém zvážení pro a proti jsem dospěla k závě
ru, že Radek měl právo mě nepoznat, a hlavně, že se vůbec
nic nestalo' Naopak, ted' vím, kde má školu, takže stačí jít
ve středu o vycházkách ke gymnáziu, počkat si na něj a
promluvit s ním. Našla jsem ho - a to byl přece můj prio-
ritní cíl, no ne?
Dalším cílem je přežít ve škole a nekoupit žádnou kou-
°` li. Což se mi nakonec i podaří, protože v angličtině pětku
schytá Ivana a v matice. je zkoušená Katka, jejíž ukazová-
ček údajně sice bolí, ale ne tak moc, aby nemohla psát.
Ačkoli je vyvolaná na množiny, novou látku, kterou jsme
probírali minule, ví si rady s průnikem množin, a to i při
skutečnosti, kdy do jejího počítání neustále zasahuje Mar-
tina Burdová, která se ve své první lavici v jednom kuse
hlásí a navrhuje matikáři jiný postup.
"Pane profesore, já bych to dělala tak, že - "
"Burdová, klid," usměrňuje ji Havlík. "A vy pokra-
čujte."
"Ale já si opravdu myslím, že by se to mělo dělat - "
110
"Přátelé," lamentuje matikář. "Zapomeňte na šílené teo-
rie slečny Burdové a počítejte to podle Koubové..."
Člověk by nevěřil, že se i v matematice dá užít legrace.
Katka si díky mírnému pochybení odnáší dvojku a zdá se
na výsost spokojená. Jak jí závidím! Má zkoušení za se-
bou, zatímco mě čeká a s přibývající látkou bude čím dál
těžší a těžší... Manka mi nikdy pořádně nešla.
Zasmát se dá ale i v latině. Tedy, ne že by ta slovíčka,
která se máme naučit, byla nějak veselá, připadají mi
všechna stejná a naprosto nezapamatovatelná, o humornou
situaci se postará Lukáš. Sedí v poslední lavici a nejspíš si
myslí, že u pana profesora Fouska platí rovnice starý =
hluchý a slepý, takže si klid'ánko nechá i při vyučování
v levém uchu sluchátko volkmena, při hodině poslouchá
techno a když ho pan profesor upozorní, ještě je drzý!
"To je naslouchátko," tvrdí s ledovým klidem třídní fra
jírek. "Špatně slyším, takže musím nosit sluchadlo..."
"Ale hochu," usměje se na něj starý pán laskavě, "uklid'-
te si volkmena do tašky, dělá vám pod tričkem neforem-
nou bouli. A když si vyndáte i to sluchátko, uvidíte, že
hned budete slyšet mnohem lépe."
Lukáš kapituluje, s mírnými rozpaky Fouskovi vyhoví
a přizná se: "Dostal jste mě... Omlouvám se."
Stát se tohle u paní profesorky Kválové, letěl by, že by
mu byla futra třídy malá! Takhle se bavíme všichni, pan
profesor je formát! Asi za léta praxe získal onen důležitý
nadhled, který mnoha učitelům chybí. Zjistil, že rozčilo-
vání samo o sobě nic neřeší, důležitější je, jak si žáci kte-
rého učitele váží a jak ho berou.
Bohužel na téhle škole takových opravdu moc není!
V úterý máme vyučování až do čtyř hodin, tudíž nepři-
chází v úvahu, abych ten den vyrazila hlídkovat před gym-
111
názium. Nestihla bych dorazit na intr do pěti, než je veče
ře, nehledě na fakt, že tak dlouho se snad učí pouze na naš
škole, gymnazisté jistě takoví blázni nejsou, však jsem sly
šela Báru, když mi líčila její rozvrh, měla jsem z našeho
vyloženě mindráky. Nejen, že oproti gymplákům mámo
takovou vymoženost, jakou jsou nulté hodiny, kdy musí
me vstávat v pět ráno, abychom na sedmou dorazily d<
školy, ale odpoledky máme krom pátku a středy denně a
hrozně dlouhé.
Středa je k tomuto účelu nejvhodnější, tudíž jen zazvo
ní na konec poslední, šesté hodiny, a že to trvá, vyučován
mi připadá nekonečné, rychle se na záchodě upravím
přepudruji si nos, zamaskuji čerstvý hrbolek akné na čele
načerním řasy prodlužující mascarou, bohatě se navonín
a fofrem to vezmu do Školní ulice. Že by sousedila s tov
naší, to se říct nedá, každopádně je třikrát blíž než Vy
hlídka.
Ulici najdu poměrně snadno, musím se pochválit, nic
méně to je jediný úspěch dnešního podniku! Ačkoli číhán
za prvním rohem, místo si vyberu po důkladném uvážen
tak, abych pohodlně dohlédla na vrata gymnázia, odkud sc
neustále trousí hloučky studentů a studentek, a současnÉ
nestála přímo před školou. Nechci, aby si mě kdokoli vši
ml, řídím se heslem vidět a nebýt viděna.
Jsem pekelně nervózní, přestože jsem tuhle situaci z:
noc řešila mnohokrát, kvůli ní jsem se vůbec nevyspala
stejně jsem nedospěla k žádnému jasnému plánu variant
B, tedy té pravděpodobnější možnosti, že Radek opust
školu opět v houfu kámošů a kámošek. Kdyby vyšel sám
je to jasné, prostě k němu přistoupím a zeptám se ho, zd;
si na mne vzpomíná... Před jeho přáteli by však taková
otázka vyzněla vyloženě trapně, vypadala bych za blbce
Nechám ho radši přejít a zavolám na něj, aby se muse
112
otočit? Nebo vystoupím ze stínu dřív a počkám, jak zarea-
guje on? A co když si mě vůbec nevšimne?? Lepší bude se
mu nějak připomenout...
Po zhruba hodince čekání se klíčovým výrazem už ne-
zdá být slůvko "jak", nýbrž "jestli". Jestli vůbec Radek ven
vyjde! Bohužel jsem si při pondělním šoku nedokázala
zaregistrovat jedinou tvář z hloučku jeho přátel, tudíž si
nejsem jistá, zda mě někdo z jeho třídy míjel či ne.
Nikoho z kolemjdoucích se pochopitelně neodvážím
zeptat. Bylo by to šíleně ponižující, jako kdybych ho uhá-
něla!
Hm... a ne snad? Ne! Tohle je něco jiného, chci si s ním
promluvit jako s mým dobrým kamarádem a přítelem a ...
A co když už jsem ho propásla..? Ne, nesmysl, byla
jsem tu v rekordní době, předpokládám, že chodí na oběd,
jejich škola má oproti naší vlastní jídelnu. Leda by končili
o hodinu dřív... To také není moc pravděpodobné, pět
hodin je na maturitní ročník priliš málo... Kde teda je?!
O další hodinu později ztrácím naději, nicméně přešla-
puji za svým rohem s tvrdohlavostí mezka. Pokud je ještě
ve škole, nemohu si nechat ujít jedinečnou příležitost!
Mou naději přiživuje fakt, že z gymplu stále někdo vy-
hází, ačkoli tedy kolem čtvrté hodiny provoz prořídne a
v pět se přestanou trousit i ti nejposlednější zoufalci.
Kdepak tvrdohlavost mezka, zhodnotím se sebekriticky,
spíš hloupost osla a naivita husy! Ze setrvačnosti trčím na
stejném místě zhruba do šesti hodin, je mi jasné, že ted už
nemám šanci, potřebuji se spíš vyrovnat s dalším zklamá-
ním.
Na intr se vracím jak zpráskaný pes. O večeři jsem při-
šla tak jako tak, ale to vem čert, máme přece vycházky, ne?
Máme, samozřejmě. Dvě lavičky před vchodem naším
domovem mládeže jsou sražené k sobě a obsazené mými
I13
spolubydlícími, tedy Ditou, Andreou, Ivanou a Domini-
kou, a obstoupené kluky v uniformách. Aha, vojáčci,
s kterými si dámy dávají světelné signály. Ted' se s nimi
živě vybavují, pokuřují a jsou samý vtip a smích. Kdyby
mě nespatřili, snad bych se otočila a šla přešlapovat za
druhý roh! Jsem hotová, fakt. Sebevědomí v rninusových
hodnotách, dá se ž-íct. Vzít roha nemohu, protože na mě
Dominika zavolá: "Průser, Vicky. Radši ani nahoru ne-
chod'."
"Cože..?" zeptám se zmateně. Vojáci mi sice mohou být
naprosto ukradení, neznám je a nemám nejmenší touhu se
s nimi seznamovat, přesto za barvu v mém obličeji mohou
om.
"Máš čárku kvůli večeři," chichotá se Dita.
"Jakou čárku?" zajímají se kluci v zeleném a zatímco
jim Dita s Andreou vysvětlují systém trestných bodů, po-
kusím se proklouznout kolem nich do vestibulu budovy
Možná by se mi to i podařilo, nebýt opět Dominiky, ktera
se nechá slyšet: "Pojil s námi na špeka, ted' už chvátat ne~
musíš."
"Na špeka..?" opakuji, a jelikož na sobě cítím zraky
všech, ve své prostomyslnosti odvětím: "Díky, nejím
tučný."
Ani granát by nemohl vyvolat takový výbuch! Proder
se jejich hloučkem a ještě než uteču do nitra paneláku
zaslechnu Ditino posměvačné: "Ta je úplně mimo..."
Jejich smích mi zvoní v uších celou cestu výtahem. Ja:
je možné, že mezi ně tak moc nepatřím?? Vždyt jsme stej
ně staré, všechny jsme sem přišly ze základních škol..
Jakmile vystoupím na patře, tyhle starosti jsou vedlejš~
"Máš se hlásit u Kravky," oznámí mi služba u stolkl
Dominika nekecala. Dostanu ceres hned z otočky, jak
mile zaklepu na dveře vychovatelny. Znovu se dozvím, ž
114
večeře jsou podmínkou k ubytování na iternátě a to i v den
vycházek, zdaleka nestačí fakt, že je platím, musím na ně
i chodit. U mého jména se na černé listině hříšníku objeví
už druhá čárka a krom toho příslib žalování rodičům, ktei-í
mi večeře platí, a já se jim odvděčím tak, že se kvůli lajdá-
ní nenamáhám ani na jídlo zajít... Její proslov připomíná
dlouhatánský monolog, a když konečně vyčerpá slovní
zásobu, zeptá se mne, zda mám k tomu co říct.
Mlčky pokrčím rameny. Jakékoli vysvětlování je zby-
tečné!
"Jdi, prosím tě," propustí mě s povzdechem.
Ani ted' mi nestojí za jediné slůvko. Měla jsem snad říct
děkuji, omlouvám se, už se to víckrát nestane..? Na pokoji
zastihnu pouze Lucku, otevřenými dveřmi ji vidím, jak se
hrbí nad deskou psacího stolu a smolí dopis svému klu-
kovi.
"Chce s tebou mluvit vychovatelka," oznámí mi, jakmi-
le mne spatří. "Zuřila, že jsi nebyla na večeři."
"To vím taky," ušklíbnu se. "Ale víš, co by mě zajíma-
lo? Jak to může vědět ona. Pochybuju, že si odškrtá-
vá, koho v jídelně viděla a koho ne. Nejspíš mě někdo
práskl, co?"
Lucka vypadá zaskočeně. "Já ne!"
Trhnu rameny. Tu ani nepodezřívám! Bojovná nálada
vyprchá, prásknu batohem do kouta a švihnu sebou na
postel. Další den jak z alabastru, fakt. Radka jsem opět
neviděla a k tomu nový průšvih, mě nejspíš vážně brzy
vylejou z intru... Do pokoje vejde Ivana, asi ji hihňání ve
společnosti vojáčků nebaví, vyhrabe ze skříně elastický
trikot, který nosí na posilování, a začne se převlékat. Všim-
ne si, že ji pozoruji. "Ptali se po tobě."
"To už jsem několikrát slyšela," zavrčím podrážděně.
"Na koberci jsem byla a čárku mám napsanou, neboj."
115
"Myslím vojáky, ne vychny," převeze mě. "Kdo jsi,
a tak."
Když si představím reference, které jim o mně Dita jistě
ráda podala, málem mi naskočí kopřivka! "Nezájem."
Ivana pokrčí rameny, dokončí garderobu, zatímco já
i Dita se chodíme převlékat do koupelny, ona se s tím ne-
páře. Patrně je z přehlídek a fotografování zvyklá a nesty-
dí se. Splete si vlasy do copu, na čelo navlékne čelenku a
než vyrazí do společenské místnosti na rotoped a ostatní
mučidla, poučí mne: "A pro tvou informovanost, jít na
špeka znamená dát si čouda."
Nejradši bych se zakopala pod zem. Takový trapas! ! !
"K tabuli půjde Vávrová."
Třídou zašumí, jak se ke mně všichni otáčejí, takže mi
nezbyde než se vysoukat z lavice a poněkud v rozpacích
dokráčet k tabuli. V necelých dvou týdnech jsme v celkem
pěti hodinách somatologie stihli popsat pořádný kus se-
šitu, profesorka Smutná neztrácela čas, to je pravda.
nicméně i tak se mi zdá předčasné zkoušet, když s před-
mětem sotva začínáme. Navíc minule o zkoušení nic neří-
kala!
"Ze všeho nejdůležitější je znalost základních pojmů
a to nejen názvů českých, nýbrž i latinských," vyřkne mů
ortel, postaví se před obraz lidské postavy v životní veli-
kostí zbavené kůže a velké většiny tkáně, aby byly vidě'
všechny orgány, a píchne ukazovátkem na drobné a m
první pohled naprosto odporné hrbolky na orgánu v duti
ně břišní.
"To jsou Langerhansovy ostrůvky v pankreatu," blýsk
nu se, protože si vzpomenu, jak jsem je kreslila do sešitu
Dalším cílem ukazovátka je orgán těsně nad jugulárn
jamkou tvarem při troše fantazie připomínající motýla.
116
"Štítná žláza a příštítná tělíska."
"Latinsky?"
"Hm..." Projíždím záhyby pamětí, otevírám různé ko-
můrky, ale nikde se potřebný údaje nenachází. Sice si
vzpomenu, že do sešitu jsem si ke každému orgánu kresli-
la šipku a pod ní po straně název český a v závorce latin-
ský, ovšem to je tak všechno, latinská slovíčka nelze po-
chytit jen tak. z hodiny, člověk by se je musel našrotit
zpaměti. A to jsem neudělala, jelikož jsem myslela na
Radka a další zmařený den...
Profesorka Smutná se tváří jako by ji bolely zuby. "Kdo
spolužačce poradí?"
Okamžitě vystřelí ruka spolubydlící Lucky. "Glandula
thyroidea a epiteliální tělíska.``
Ukazovátko zamíří na horní část ledvin.
"To jsou nadledviny. Latinsky..." Snažím se tvářit, jako
že to umím, jen si zrovinka nemohu vzpomenout, ale
Smutná, která vypadá čím dál smutněji, mi na to neskočí
a opět dá slovo Lucce: "Glandulae suprarenales."
Kdo si má, proboha, pamatovat takový jazykolam?! To
už ale dostanu poslední šanci: "Vávrová?"
"Brzlik." Zoufale doluji v paměti: "Thymolinus."
Tři lidi se zasmějí, z čehož soudím, že nejsem sama, kdo
to nezná, nicméně oni jsou ve výhodě - sedí v lavicích.
"Thymus. Thymolin je zubní pasta," opraví mě Smutná
a rovnou mi vykope hrob. "Sedněte si. Nedostatečně."
Tohle přísné známkování mě zaskočí. A nejen mne, tří-
da nesouhlasně zamručí a Lukáš se dokonce ozve: "Něco
uměla..."
"To je málo," upozorní ho a všee.hny nás šokuje sděle-
ním: "I na pětku musí student něco umět."
A už zase čmáráme do sešitu nová moudra, která si ne-
mohu v životě zapamatovat! Tuhle školu nezvládnu. Pro-
117
padnu! ! ! Pořádný vztek nemám jen na Smutnou, nýbrž
i na Lucku. Kdyby se pořád nehlásila, šprtka, a neukazo-
vala, že i tak těžké učivo lze naučit, možná bych dostala
čtyřku. Takhle příliš vynikl kontrast mezi nabiflovanou
šrotnou a obyčejným smrtelníkem.
Ačkoli mě ten den další katastrofa nečeká, však i jedné
je až kam!, náladu mám pod bodem mrazu i po posledním
zvonění. Katka si toho všimne. "Prd na to," povzbudí mě.
"Jedna koule nic neznamená. Takových bude..!"
"No právě," podotknu kysele. "Od prvního dne mám
pocit, že sem nepatřím. Jde to nějak mimo mě. Nestíhám."
"Blbost," těší mne. "To je jen ze začátku, než se srovná-
me a zvykneme si."
"Prostě na nás dělají bububu," míní Monika.
"Jenže u mě nejde o planý poplach. Já fakt propadnu.
Jste to slyšely, ne? I na pětku se musí něco umět..."
"Zajímavá filozofie, co`?" uzná Katka, podívá se mi do
očí a navzdory vážnosti situace se jako na povel rozesmě-
jeme.
f. "Ty si z toho děláš srandu, ale já vážně rupnu," vyhro-
žuji. "Nikdy se to nenaučím. A nejen somárnu. Chemii
vidím taky černě, o ošetřovatelství nemluvě, v literatuře
mám mít do konce září referát ze Starověkých bájí a pověs-
tí a ani nevím, kde je budu shánět, natož - "
"My je máme doma," přeruší Katka moje nářky.
y "Všechnu povinnou četbu, můžu ti půjčit, co budeš chtít."
~` "Vy to máte všechno?" nechápu.
"Jsme sečtělá rodina," zakření se. "A krom toho moje
!, máma je knihovnice, které nestačí knížky půjčovat, musí
je i vlastnit, takže doma máme takovou druhou městskou
iknihovnu."
"Fakt bys mi ty pověsti půjčila?"
"Jasně," kývne, přilepí žvýkačku na dvířka plechové
118
skříňky a skloní se pro skejtácké boty. "Klidně hned. Po-
jed' se mnou k nám, vezmeš to na intr přes Severní a je to."
Mrknu na hodinky. Hm, dalo by se to stihnout, navíc se
mi na intr šíleně nechce, bohatě stačí doba, kterou tam
musím bezpodmínečně být, ráda pozvání přijmu. Spolu
s Katkou a Monikou jdeme na zastávku, abychom se ne-
chaly pekelně našlapaným autobusem dopravit na největší
sídliště ve městě. Vypadá bezútěšně a šíleně, dovedu si
představit, že v jednom panelovém bloku bydlí víc lidi než
v celé naší vesnici! Vlastně holky obdivuji, že se tu vyzna-
jí. S Monikou se rozloučíme u multikulturního centra
Luna, odkud je to k paneláku, v jehož sedmém patře je byt
takřka zarovnaný knihami. Podle všeho jich je tu víc než
v mamčině hroznějovické knihovně!
"Vaši jsou doma?" zeptám se podezíravě. Podle množ-
ství bot narovnaných u dveří to vypadá na rodinnou slav-
nost!
"Ne, mamča dělá ve čtvrtek do šesti a táta přijede až
zítra v noci, jezdí s kamionem Španělsko a Portugalsko.
No a i kdyby doma byli, tak co?" baví se.
Tím mě sice uklidní, nicméně hned za prvními dveřmi
narazíme na člena rodiny, kterého nejmenovala. Na lavici
v prtavé panelácké kuchyňce sedí kluk s dredy jen o něco
málo kratšími, než má moje kamarádka, cpe se štrůdlem,
jejž se nenamáhá ani krájet na kousky, drží v ruce asi tak
třičtvrtě nohavice, a u jídla si čte jakýsi tlustý román.
"Čau, brácho... Jééé, nesežer to celý! Koukej se rozdě-
lit, slyšíš? Máme návštěvu!" Kluk rozšíří své zorné pole
i na nás teprve nyní a ačkoli chrání závin oběma rukama,
Katce se mu ho kus podaří vytrhnout. "To je náš Daneček
nenažraneček," představí mi ho, položí svou kořist na lin-
ku a nožem ji rozdělí na dvě poloviny, přičemž tu s odtrh-
lým koncem si nechá sama a mně podá tu zachovalejší.
119
"Pokud ti nevadí, že to držel v těch svých pařátech, tak si
nech chutnat, naše mamča je ve štrůdlech jednička."
"Koukám, jsou na roztrhání," usměji se pobaveně.
"Spíš k sežrání," opraví mě kluk. "Ahoj, já jsem Da-
niel."
"Vicky," pípnu kapánek rozpačitě.
"Sedni si," pobídne mě Katka. "Chceš slazenou limču
nebo minerálku? Je tu načatá kola, takže si dáme tu."
Přisednu si k Danovi, který se zase pohrouží do četby.
"Koukám, že to máte v rodině..."
"Co? Dredy?" vyloží si Dan mou poznámku po svém.
"No, ty taky," pousměji se. "Myslela jsem spíš knížky.
Jestli čteš jako Katka při vyučování a podobně."
"A kde jinde? Tam mám nejvíc času," ujistí mě poba-
veně.
"Ale jinak je celkem normální," zhodnotí ho Katka.
"Mění si ponožky, čistí si zuby, občas se i sprchuje..."
Uhne před bratrovou pěstí. "Chodí denně do školy... teda
skoro denně."
"Přece ta nebudu přehánět, ne?`` mrkne na mě. "Musíš
uznat, že po osmi letech gymnázia mám těch ksichtů tam
plný kecky a musím občas dát pauzu. Ale jen minimálně a
z nějakejch vážnejch důvodů. Třeba kvůli sportu, chápeš."
Zatrne ve mně. "Na Novákúv gympl'?"
"Fuj," hraně si odplivne. "To jsou soupeři."
Tomu nerozumím. "Jak to?"
"Chodím na gymnázium Jízdárenská," vysvětlí. "S No-
vákov~~m gymplem hráváme florbal. Mají silnej tým,
parchanti."
"Aha." Ted' už tomu rozumím. A jsem trochu zklamaná,
skoro jsem si představovala, že se náhody dějí a Dan je
Radkův spolužák, když jsou oba na gymplu a v maturit-
ním ročníku!
120
Přestože mají doma opravdu haldy knih, pro které pan
Kouba vyrobil důmyslné police snad na všech volných
místech, využil prázdného prostoru těsně pod stropem a
podobně, vyznají se v nich a Staré báje a pověsti najdou
raz dva. Škoda že mě tlačí čas, tak ráda bych u nich zůstala
déle! Závidím jim, jsou doma a v pohodě, je s nimi legra-
ce, bohužel bezpodmínečně musím být do pěti na ve-
čeři, takže mě Katka doprovodí zpátky na bus a počká, než
mi pojede ten správný. S takovou navigací zabloudit ne-
mohu.
Čtvrtek je dnem velkého úklidu. Nevadí mi, že se holky
na večeři zdrží celou hodinu, nejspíš vykecávají s kluka-
ma z průmyslovky a na patro dorazí s úderem šesté. Mám
za tu dobu zameteno, utřený prach a právě vytírám pod-
lahu.
Vychovatelka Markéta je však jiného názoru. "Vy jste
zapomněly na společný úklid? Není vám to hloupé?"
"Minule jsem se zdržela já, tak - " zastanu se holek,
ovšem Markéta mě domluvit nenechá: "Společný úklid
znamená, že se dělá společně. Jasné?"
"My se příště polepšíme," slíbí Ivana.
Dity se výtka dotkne. "Za ty prachy, co se tu platí za uby-
tování, by tu taky mohla být uklízečka!"
"Ono tě neubyde, neboj," ujistí ji Markétka.
"Pinda," otituluje ji Dita, jakmile se za ní zavřou dveře.
"Slečna důležitá, pch... Vsadím se, že nikdy neprožita
orgasmus, tak si to vylejvá na nás. Taky kdo by s ní šel, je
kost a kůže."
"Náhodou," směje se Ivana. "Viděla jsem ji s jejím bor-
cem a byl to kus. Prý mu patří fitness. Vypadal na to, měl
krásně vymakanou postavu."
"Fakt, jo?" pochybuje Dita. "V tom případě nemůže být
121
normální, jinak nechápu, co na tý oteklý niti vidí. Když
jsme u těch kluků, jak se ti líbil Fredy? A co Ivošek?"
"Prosím tě," odfrkne Ivana. "Takoví mlíčňáci..!"
"Neřekla bych," oponuje Dita. "Brácha už měl osm
holek."
Přemýšlím, jestli jsou divné ony, nebo já. Copak mají
vážně za sebou tolik zážitků, jako je orgasmus, aby jim
studenti průmyslovky připadali příliš nedospělí??
Z mého dumání mne vytrhne vychovatelka Kozlovská,
která mě a Ditu, jelikož jsme se přihlásily (či byly povinně
přihlášeny) do maňáskového kroužku, nažene do spole-
čenské místnosti na první schůzku našeho divadelního
spolku. Krom scénáře jakési jednoduché hry o štěněti, kte-
ré se ztratilo a najít jeho mámu mu pomáhají nejrůznější
zvířátka, vyfasuji maňáska, kozu Méé, a příkaz naučit se
do příště svůj text, abychom mohly začít zkoušet. Jsem jen
ráda, že na mě nevyšla žádná větší role, Méé toho moc
nenamluví, mnohem hůř je na tom Klára s titulní rolí ště-
ňátka. Ditin růžový Pašík je vyloženě roztomilý, nicméně
spolužačka si svou roli podstatně zmodernizuje a: když
Kozlovské zazvoní urobil, pustí se do improvizace. Chytí
zezadu maňáska kočičky Micky, ohne ji přes hranu stolu
nehledě na to, že v ní má Hanka ruku, a deklamuje diva
delním hlasem: "Chro chro, já jsem starý prase, vojedu
každýho a tebe jako první..."
Navzdory všemu se rozřehtáme.
"Trochu drsná pohádka," soudí Klára.
"Jo, takovej je život," krčí Dita rameny. "Těm demen-
tům, kterým budeme hrát, je třeba ukázat tvrdou realitu."
Kozlovská dotelefonuje a libuje si: "To jsem ráda, že vás
pohádka zaujala. Je veselá, jistě se bude líbit i dětem."
"Po menších úpravách v textu určitě," ujistí ji Dita
chudák Koza vůbec netuší, čemu se tak hlasitě smějeme.
122
Třebaže Komenský miloval svou vlast a nikdy mu dříve
nepřišlo na mysl, že by ji mohl někdy opustit, musil pozdě-
ji, když bylo vydáno Obnovené zřízení zemské, odejít do
vyhnanství.
"Jedná se o souvětí souřadné," řekne Lukáš nejistě.
"Ne, vlastně podřadné. Souřadné. Podřadné."
"Už jste si konečně vybval?" otáže se Králová nevrle.
"Podřadné?"
"To se mě ptáte, nebo co`?" vypění češtinářka.
"Ne, já to vím," vydedukuje si spolužák správnou od-
pověd'. "Souvětí je podřadné. Máme v něm pět vět. Věta
hlavní je... musil později odejít do vyhnanství."
"No. Tak dál," pobídne ho. "Uvčete věty vedlejší."
"První věta vedlejší je příslovečná způsobová."
"Pvoč způsobová?"
"Příslovečná přípustková?" otáže se nejistě a když se
nedočká protestů, pokračuje: "Druhá věta vedlejší je... "
"Nekoukejte na to jako vvána, pvece vidíte, že jsou na
stejné úvovni, ne?"
"Taky příslovečná přípustková," vzpamatuje se.
"
"Třetí. . .
"Macková, pomozte mu," ukáže Králová na Moniku.
"Třetí věta vedlejší je věta předmětná."
"Další chytvák," zatipí Králová. "Vávvová?"
"Ehm... podmětná," zkusím štěstí. A vida, správně.
"No a poslední věta je jaká'? Matoušková?"
Karolína přemýšlivě svraští obočí, ale to je veškerá re-
akce. "Samozvejmě pvíslovečná časová! Celá tvída je ban-
da hlupáků! Všichni jste úplně blbí!"
"I já`?" zeptá se zkusmo Dominika.
"Ne, vy ne. Ale jinak úplně všichni!"
Sice nechápu, proč mají budoucí zdravotní sestry umět
rozpoznat vedlejší větu způsobovou od přípustkové, ale,
123
upřímně řečeno, je mi to celkem ukradené. Momentálně ir
v hlavě vrtají palčivější záhady!
"Ukaž, pomůžeme ti s taškou na vlakáč," nabídne rr
Katka v šatně, zatímco Monika prozpěvuje cosi o tom, ž
týden končí a víkend začíná. Její nabídka je strašně mila
krom toho ty dvě jsou moje jediné kamarádky tady, přest
je musím odmítnout. "Díky, ale... klidně jed'te domů měst
skou, já ještě nejdu na nádraží, musím něco zařídit v
"
městě...
"Chceš doprovodit?" Katčina ochota je mi tentokrát n
obtíž, mám špatný pocit, když jí lžu do očí: "Ne, jed
domů s tátou autem, přijede pro mě."
"To jsi ráda, co? Že nemusíš tím blbým vlakem."
"Jo, to jo."
"Tak se měj pěkně, užij si víkend a v pondělí ahoj," loL
čí se se mnou holky a já raději zůstanu stát před školou
tvářím se, že čekám na tátu, dokud jim nepřijede jejich bu;
abych měla jistotu, že mou lež neodhalí. Teprve potom s
s plnou polní rozběhnu přímo do Školní ulice. Není přec
možné, aby i dnes končilo gymnázium dřív než my!
A taky ne. Ještě ani nedojdu za svůj roh a v hloučk
přímo přede mnou spatřím kluka, kvůli kterému všechr
tohle podnikám. Srdce se mi rozbuší o závod. Chtěla jse
ho potkat, přála si to celou duší, ale ne takhle, uprostř~
ulice! Ani jsem se nestihla učesat... Připravené. varianv
situací mohu opět rovnou zapomenout, dojde totiž k
úplně nejpitomější - setkat se za chůze proti sobě. a
společnosti jeho pěti spolužáků a dvou dívek!
Na sobě má černé džíny a černou mikinu se žlutý
smajlíkem na prsou, přes rameno báglík a v ruce jaké
papíry smotané do ruličky. Udělám dva kroky vlevo, abys
se dostala přímo proti němu. Když už se máme střetno
tváří v tvář, tak ai to stojí za to! Zbývá jen pár kroků, n
124
si mne všimne. Deset. Tak krásný... Osm. Tak přitažlivý.. .
Pět. Tak vzdálený... Tři...
Zvedne oči a srazí se s mým pohledem. Postřehnu za-
váhání, to už se takřka míjíme. Pokud nic nepodniknu,
v další vteřině projde kolem a jsem nahraná!! "Ahoj,
Radku."
Zastaví se. "No, čau..."
"Ty si mě nepamatuješ?" zeptám se tiše, protože jeho
kámoši sice mezitím o kousek popošli, ale jelikož si všim-
li, že je Radek nenásleduje, zastavili se opodál a pozorují
nás.
Podrbe se v krafouěkých vlasech a s trochu rozpačitým,
trochu omluvným úsměvem přizná: "Dostalas mě. Nějak
tě honem nedokážu zařadit, ale přitom tě asi znám..."
"Ne asi, určitě," opravím ho.
"Ty holky na chatě na Mácháči, nebylas jednou z nich?"
"To opravdu ne."
"Tak nevím... Napovíš mi?"
"Silvestr v Jeseníkách..."
V očích mu blikne poznání a i když jeho tvář ožije a
úsměv je takový... vřelejší a krásný, moc mu sluší, nevrh-
ne se mi kolem krku. "Vik..?"
"Jo!" zajásám. Vzpomněl si na moje jméno, mám vyh-
ráno!
Jeho kamarádi jsou netrpěliví. "Co tam řešíš? Dělej!"
Místo áby je poslal pryč a řekl, že má na práci něco
mnohem důležitějšího, zavolá: "Momentík." A zpátky ke
mně: "Tak to už vím. Jsi trochu jiná..."
"Ty taky," usměji se na něho co nejkrásněji.
". . . a bylo to hodně dávno."
"To jo," připustím. "Ale ne tak, abych na tebe zapo-
mněla."
Přejede si dlaní po ježourovi. "Shodil jsem vlasy, už mě
štvaly, tohle je pohodlnější."
lzs
"Tenhle účes ti sluší víc," vyseknu mu kompliment.
"Tehdy jsi říkal, že kdybych byla tady, tak se sejdeme.
Jsem tady."
"Radku!" pokřikují na něj ti debilové. "Pohyb!"
Nechci, aby s nimi odešel, snažím se udržet hovor:
"A jak se pořád máš? Psala jsem ti, ale tys neodpověděl."
"Poslal jsem ti pohled z Londýna, kde jsme byli v dub-
nu se školou," vzpomene si.
"No jo, pohled..."
"Přece jsem ti říkal, že na dopisy fakt nejsem."
"Mohl ses ozvat jinak, čekala jsem," vytknu mu.
"Vždyi jsi neměla urobil. Ani e-mail."
"Ale mám ho ted. Jak urobil, tak Internet:"
"Nooo?!" Kudrnatý kluk významně klepe na hodinky.
"Musím letět, máme trénink, tak jsou nervózní, ještě
předtím chci ofotit maturitní otázky," omluví chování
svých kamarádů a na důkaz pravdivosti svého tvrzení za-
mává rulí papírů. "Dej mi svoje číslo, zavolám ti a někdy
pokecáme."
Vyhovím mu velice ráda! Na kousek papírku načmárám
devět číslic, Radek si ho strčí do kapsy a než se rozběhne
za klukama, rozloučí se se mnou: "Tak zatím, Vik. Měj se.`
"Moc ráda jsem tě potkala," upozorním ho.
"Jo, já taky," zavolá za mnou spíš ze slušnosti, doběhne
kámoše a společně s nimi odchází. Stojím na stejném mís-
tě jako tvrdé Y, dokud se na konci ulice neotočí. Na ti
dálku výraz jeho tváře pochopitelně nepoznám, nadějí nme
naplňuje alespoň fakt, že se otočil. Takže ho zajímám!
To, že celý ten hovor byl takový... hm... jiný než jsem
čekala, podstatně jiný, přičítám překvapení, výtkám, kte
rými jsem ho zahrnula, měsícům odloučení, přítomnost
kamarádů a především spěchu, kterým bylo setkání pozna
menáno. Nestihl se ani zeptat, jak jsem se vlastně ocitl;
126
v tamhle městě, ani co dělám za školu... Ale to nevadí, to
probereme jindy! Důležité je, že jsme se konečně našli.
Respektive, že jsem ho našla. Proč jsem si jen nevzala jeho
číslo? Že jsem si o něj neřekla tehdy na Silvestra, kdy můj
urobil byl kdesi v nedohlednu, není divu, ale proč jsem ho
o něj nepožádala nyní? Takhle musím čekat, než se ozve
sám od sebe.
Jistě se ozve brzy. Určitě. Musí! Jen co splní ostatní
povinnosti. Bohužel to není do dvou hodin, které strávím
v nádražní hale, jelikož za setkání s Radkem platím ujetým
vlakem a čekáním na další spoj, ani v dalších dvou a půl,
kdy jedu domů. Mamce pošlu SMSku hned jak dojdu na
nádraží a svoje zdržení svedu na školu.
I když naše setkání zdaleka nebylo takové jako v mých
snech, hodnotím je kladně. Našla jsem ho. Hurááááá!
127
vii
VI11. CHA O ~I~TE
Vrznutí branky vyláká Betynku z boudy a psí rados
nezná mezí. "Hodná holka," popleskávám ji po zádech a
drbu za ušima. "Vítá svou paničku, no jo, Bety... hodná..
Poslyš, ty jsi nějaká hubená," uvědomím si. "Jak se ti po
vedlo za týden tolik shodit?"
Pejsek mi samozřejmě neodpoví, hopsá nadšeně kolen
mě a plete se mi pod nohy po celou cestu od branky
k domovním dveřím. Tam se ode mě odpoutá a přestože sc
jihy dere dovnitř, nyní se o to ani nepokusí, peláší rov
rvou do boudy. Tohle podezřelé chování mě zaujme nato
lik, že odložím cestovní tašku na schody a vydám se za ní
abych si klekla před boudu na všechny čtyři a pokusila s~
nahlédnout dovnitř. Přestože psí tělo zabírá převážnou čás
vnitřního prostoru, něco je tam navíc. "Ukaž, Bety, co tc
tam máš..?"
Betynce se patrně můj zájem o její příbytek líbí, protože
mi vesele olízne obličej. "Bety, fuj! Chápu, že ti návštěv,
nechodí často až do obýváku, ale... nech toho, Bety, m
tak! Co to je? Ty tu máš myši?? A živé?! Nebo to jsou -
Vykulím nevěřícně oči, vysoukám se z boudy a tetin
domů jako splašená. "Hej, je tu někdo? Kde jste kdo?"
"Ahoj, dcero," pozdraví mě taťka. "Jak bylo ve světě?'
"Pojd' se navečeřet, než ti to vystydne," pobídne mni
mamka. "Uvařila jsem ti k tomu oblíbený podzimní kom
pot..."
128
Kompot z jablek, švestek a hrušek se skořicí a hřebíč-
kem jde momentálně stranou. "Kolik jich má?"
"Kdo?" nechápe mamka.
"Co?" opáčí táta.
"Čeho?" zeptá se Terka odrážející pingpongovou pálkou
bílý míček od stěny v chodbě.
"Kdo co koho čeho komu čemu," zašklebím se na ně.
"Myslím samozřejmě Betynku. Kolik jste jí nechali ště-
ňátek?"
Ačkoli jsem otázku formulovala dost srozumitelně, zí-
rají na mě, jako bych promluvila čínsky.
"Nemáš horečku, ségra?" otáže se Terezka mezi dvěma
loby.
"Betyna žádná štěňata nemá," namítne mamka.
"Ne? A čí jsou teda ta v její boudě?"
Tátovy rysy ztuhnou. "Mně se zdála nějaká Hustší..."
"Bety má štěňátka?" Terka odhodí pálku i míček na
schody a už se řítí z chodby, div mě cestou nesmete. Vzá-
pětí se ozve zvenčí jásavý výkřik: "Juchů!"
O mamku se pokusí mdloby. "To snad není pravda..."
Je to pravda. Společnými silami vystrnadíme novopeče-
nou psí maminku z boudy, abychom mohli její rodinku
spočítat. V hnízdě vystlaném starým slamníkem z dětské
postýlky se krčí tři stvořeníčka ne nepodobná tvarem
i velikostí myškám. Jsou pěkně ošklivá, ostatně, co chtít
po novorozencích! Podle táty se musela narodit dnes ráno,
starší rozhodně nebudou. Betynka je ovšem na svůj poklad
náležitě hrdá, předvádí nám je s pýchou, nespustí z nich
oči, jak moc si je hlídá.
"Co s nimi uděláme..?" váhá mamka.
"Měl bych je asi..."
"Ne!" vykřikneme s Terkou současně. "To nemůžeš,
tati! Vždyť to jsou její děti!"
129
"No jo, ale co s nimi? Nemůžeme si je přece nechat, to
bychom si mohli otevřít za chvíli psí farmu."
"Až povyrostou, někomu je dáme," navrhne Terka.
"Prosím tě, kdo by chtěl voříšky," pochybuje mamka.
"Voříšci jsou mnohem charakternější psi než ti uměle
vyšlechtění," zastávám se třech malých životů. "Podívej se
na Betynku, jaká je chytrá a hodná a oddaná.``
,,Ani nevíme, s jakým psem je má: Co když s tím šered-
ným Reslerovic Bobíkem? Nechci vidět ty obludy, až vy-
rostou..."
"Najdu pro ně páníčky, to nebude problém," slibuje
Terka.
"Možná by si jedno vzal Karel," usoudí táta a v té chvíli
s Terezou víme, že máme vyhráno. Mamka sice není nad-
šená, děsí se, aby nám štěňata nezůstala, ale tat'ku nijak ne-
těší vidina jít topit živé tvory. Sám by to stejně neudělal,
musel by říct někomu ze svých přátel. To už my s Terezou
vysteleme prázdnou bednu na ovoce tátovým starým sve-
trem a Betynku i s rodinou přestěhujeme z boudy do chod-
by domu, kde budou mít v noci rozhodně tepleji.
Při všem tom frmolu úplně zapomenu hlídat pobil,
vlastně si na něj vzpomenu teprve při večeři, když se cpu
studenými brambory a oschlým řízkem. Nic mi však ne-
uteklo, přijatá zpráva na mě nečeká a v seznamu nepřija-
tých hovorů neobjevím žádné nové číslo, prozváněla mě
pouze Bára, Katka a dva bývalí spolužáci ze základky.
Nevím sice, jak dlouhý může být trěnink, na který
Radek tak spěchal, nicméně v devět večer se mi zdá přece
jen dost pozdě na to, aby stále trval! Neozve se ani do
jedenácti, než jdu spát. Pro jistotu urobil nevypnu ani
na noc a ještě nastavím vibrování, jsem ochotná vzbudit se
při zabzučení příchozí SMSky a přečíst si ji třeba ve tř-i
ráno!
130
Mobil mě probudí v půl sedmé. Urban, ten magor! Ne-
chápu, jak může někdo vstávat v sobotu v tak příšernou
hodinu! Vztekle přepnu na diskrétní režim a spím do obě-
da. Stejně o nic důležitého nepřijdu, Radek se stále ne-
ozývá!
A to márn urobil přirostlý k ruce, hlasitost zapnutou na
nejvyšší míru a obtěžuji tím celé odpoledne zbytek rodi-
ny, protože mi síce neustále vyhrává vlastnoručně nakom-
ponovanou melodii Githiuni, ovšem pokaždé se plaším
zcela zbytečně.
"Já vás nechápu," kroutí nad touhle zábavou mamka.
"To je jednoduchý. SMSky stojí peníze, kdežto prozvo-
nění je zadarmo. No a tím, že mě někdo prozvoní, mi dá
najevo, že si na mně vzpomněl. A já jim to zase oplácím."
"Tím se poznají puberťáci," vysvětlí jí Tereza.
"Kyselé hrozny, sestřičko," zazubím se na ni. "Taky bys
prozváněla, jen kdybys měla čím!"
"Dovol, abych se zasmála. Hahaha. Jdu na turnaj v no-
hejbale, nechceš si zahrát s námi? Je nás málo."
"Prospělo by ti jít na vzduch," připojí se také mamka.
"Protřepala by sis šunky..."
Zdviženým ukazováčkem naznačím, co mi sestra může.
Celá nakřivo půjdu plašit na hřiště. Lepší je strávit odpo-
ledne s Betynkou a štěňátky, i když s takhle malými, nevi-
dornými, žádná legrace není, jsou jen dojemně krásní a
bezmocní.
Nohejbalový turnaj je událost pro podstatnou část ves-
nice, už během něho pan Dostálek na ohništi pod krytou
pergolou rožni selátko, aby se večer mohli všichni zúčast-
nění i nezúčastnění sejít, posedět a strávit příjemný večer.
Já osobně na hřiště dorazím až po turnaji a to ještě kvůli
Báře, která mi psala, že přijde hned po tanečních.
"Co se vlastně dneska slaví`?" zajímám se s plnou pu-
lil
sou. Zvláště ta kůrčička do křupava upečená nemá chybu
"Vynález lodního šroubu," vysvětlí mi pan Dostálek
No jistě, když se chce slavit, důvod se vždycky najde
Pan učitel Říha, který mě měl celé roky v Hroznějovi~
cích na tělocvik, nemůže na takové akci chybět, připíjí m
tak úžasný vynález, jakým je lodní šroub, plnými doušky
piva. Jeho manželka, moje a Bářina učitelka ze třetí a čtvr~
té třídy, se se mnou dá do řeči: "Tak co, Viktorko, jak se t
líbí na zdravotce?"
"No... líbí." V kapse mi zavibruje urobil, ale nemohu sf
podívat, kdo píše či prozvání, nebyto by to slušné.
"To je dobře," libuje si. "Sice jsem si vždycky myslela
že patříš na uměleckou školu, a velice mě překvapila tvoji
maminka, když říkala, že se hlásíš do zdravotnictví..
Jsem ráda, že sis vybrala to, co tě baví víc."
"Ehm..." usměji se křivě.
"A co internát? To je fajn, že? Nemusíš dojíždět, může.
se pěkně vyspat, užiješ si spoustu legrace," vyjmenováv,
ta dobrá žena. "Já jsem na gymnázium v prvním ročník
denně dojížděla, protože tehdy získali ubytování student
podle toho, jak to měli do školy daleko. Teprve ve druhén
ročníku se uvolnilo místo. Ty tři roky byly nejhezčí z ce
lých studií, měly jsme tam s děvčaty báječnou partu..."
Bože můj, odkud spadla?! Potřebuji se jí co nejrychlej
zbavit, urobil mě v kapse pálí jak rozžhavené železo!
"Je to tam v pohodě." Divím se, že se mi nepráší o~
pusy !
"Ani nevíš, jak ti závidím," svěří se mi paní učitelky
"Hned bych si to s tebou vyměnila."
Zdvořile se pousměji. S tím měněním bych byla opati
nější, než mít doma pana učitele Říhu, to snad radši bud
na intru! V té chvíli na mě zavolá Barbora. Rychle se s par
učitelkou rozloučím a než docválám k Báře, honem jukn
132
na urobil. Nápis Máte 1 přijatou zprávu mi způsobí náběh
na infarkt! Zastavím se uprostřed cesty a třesoucí se rukou
zprávu otevřu. Přijato oá.~ Katka. Ach...
Mezitím ke mně dokvačí Bára a břinkne mě přátelsky
do zad. "Tě pic. Co je, ulítly ti včely? Špatný zprávy?"
"Ne-e." Vzpamatuji se. "Psala kámoška ze zdravotky, že
měli první zápas a vyhráli, tak je z toho vysmátá."
"Aha. Myslela jsem, že ti píše Radek," zachichotá se.
".Něco šokujícího, když se ta.k tvái-íš."
"Co by jako měl psát šokujícího?"
"To já nevím," baví se. "Třeba nemravný návrhy..."
Oženu se po ní. "Je vidět, na co myslíš, Barunko."
"Já?" hihňá se. "Minule jsi říkala, že je ruka v rukávě,
tak předpokládám, že jste zase pokročili, ne`?"
"Viděli jsme se v pondělí a v pátek," odpovím šala-
mounsky.
"No vidíš, rande dvakrát týdně a zvlášť po tom, co jste
prováděli na horách, bych se nedivila, kdyby to došlo dál."
"Nejsem Nina," upozorním ji nedůtklivě.
Pohlédne na mě nechápavě. "A kdo ještě docela nedáv-
no říkal, že si dovede představit milování s jedním klu-
kem..?``
Trhnu rameny. To si sice představit dovedu, jenže... To
by mi taky musel třeba aspoň napsat, že!
Raději změním téma, nechci se do svých lží zamotávat
víc a víc. "Jak bylo v tanečních?"
Bára se chytí. "Super!" ujistí mě. "Škoda, že sis to ne-
rozmyslela, Vicky. Je tam děsná švanda. Máme jednoho
dementa, nechápu, proč leze do tanečních, když je posti-
ženej, a to nejen psychicky, ale i částečně fyzicky, špatně
chodí a skoro neohýbá nohy. Tancovat s ním je trest!"
"A vy se nestřídáte`?"
"Jasněže stžídáme, přihlásilo se vic kluků než holek, to
133
je výhoda, teda pro nás, holky," směje se. "Ale právě i při
tom střídání, kdy kluci vždycky o jednu partnerku postou-
pí dopředu, občas na člověka vyjde. Posunovala jsem
s ním po parketu jak stěhovák almarou, říkala mu, kte-
rou nohou má jít dozadu, jenže on si plete levou s pra-
vou..."
Čím déle ji poslouchám, tím méně lituji, že tu báječnou
švandu neprožívám spolu s kámoškou. Jsem divná já nebo
ona, když mě v nejmenším neláká bavit se s klukama
z gymplu, co znám vesměs podle vidění ze školy, a sledo-
vat Bářiny úspěchy u Dalibora a ostatních? Nestojím o zá-
žitky s x klukama. Jsem skromná, stačí mi maličko, jen je-
den, jediný kluk... V téhle chvíli ještě mnohem méně -
jedna jediná pitomá SMSka.:. !
Pohádáme se s Terezou jako psi. V bojovné náladě jsme
už dopoledne, kdy jí vyhrožuji vypuštěním zlatého kře-
číčka na svobodu, pokud tnu nevykydá bobky, protože
v pokojíku máme puch jak v pavilonu opic, a když po
obědě při balení věcí zjistím, že ten drzý fracek neupo-
slechl moje varování a bez dovolení tahal do školy uioi~ mi-
kinu, je oheň na střeše nanovo. Díky mlčícímu Radkovi
jsem podrážděná a protivná sama o sobě, natož když mě
deprimuje letící čas, rafičky se snad splašily, mohou se
strhat, aby byly co nejdříve na třetí odpolední a já musela
na ten pitomý vlak!
"Už abys odjela," přeje si. "Nejezdí nějakej spoj hned
ráno? Případně bys tam mohla zůstávat přes víkend!"
"Kvůli tobě," prsknu opovržlivě. "To zrovna!"
"Nejen kvůli mně," vysměje se mi a raní mě na citlivém
místě:`"Naši taky říkali, jakej je doma krásnej klídek!"
Za tuhle drzost se jí rozhodnu dít jednu výchovnou.
ovšem Tereza není z těch, kdo by si něco takového nechal
134
líbit, takže je z toho vzájemná sesterská fackovaná. Mam-
ka se pochopitelně zastane Terinky, zatímco ona je ubohé
dítě, já mám mít rozum a kdesi cosi, takže mě doma na-
štvou úplně všichni a na zastávku odejdu s čtvrthodinovým
předstihem a málem ráda!
Trudnomyslná nálada mi vydrží do Dubence, kde při-
stoupí Dominika, Milan neměl čas odvézt ji autem, a po
zbytek cesty mě krmí svýma kovskýma historkama. Ne že
by mě nějak braly u srdce, ale pořád lepší než přemítat do
nekonečna nad skutečností, proč se na mě Radek vybodl a
ani jednou za celý víkend nenapsal!
Při pohledu na můj druhý panelový domov se mi se-
vřou vnitřnosti. Jak je možné, že Dominika nepřeruší tok
veselého žvatlání a vůbec netuší, proč mně je tak úzko a
těžko při představě dlouhých pěti dní v týdnu, deseti měsí-
ců v roce a čtyř let, které bych v téhle pakárně měla strá-
Vit..!
"Musíte těmi dveřmi tak třískat`?!" ječí na nás babice
vrátná, sotva vejdeme do vestibulu.
"Vždyt nejsou od výtahu," namítnu.
"A kvůli tomu s nimi musíte mlátit'? Přidržujte je!"
Co nejopatrněji zavřeme a skrz prosklenou stěnu si
všimnu Ivany, která vystupuje z červeného nablýskaného
vozu a jakýsi chlápek ve středních letech jí pomáhá se
zavazadly.
"Ivča je stylová," podotkne Dominika a míní tím fakt,
že spolužačka barvou kožené kombinézy ladí s autem.
Sama je ovšem oblečená podle nejposlednější módy, je
vidět, že jejich rodina nešetří ani na koních, ani na dceři.
Andrea s I7itou se oblékají normálně, naštěstí, a Katka
rovnou jako vágus, ovšem`u té jde o skejtácký styl, jinak
bych měla mindráky ještě navíc kvůli oblečení!
V neděli zastává funkci služby vychovatelka, odlapne
135
mě hned u stolku: "Vávrová, ty jsi stále nezaplatila zálohi
na večeře. Dominika to má v pořádku..."
"Jo, mám to s sebou," uklidním ji a blahořečím si, ž~
moje děravá pamět tuhle informaci kupodivu nezašantro
čila.
Kozlovská ode mě vyinkasuje požadovanou částku
"Tak ještě zbývá Nováčkové. Nevíte, děvčata, kdy při
jede?"
"Už přijela," podám informaci z první ruky. "Právě j
dovezl tatínek, asi je ještě dole u vchodu..."
"Ano? Vávrová, počkej mi tady, s Ivaninými rodiči bycl
potřebovala mluvit kvůli těm jejím přehlídkám..."
Za dobrotu na žebrotu, usoudím a dřepnu si do křesílka
zatímco Dominičin smích slyším z našeho pokoje až sem
Vylovím z kapsy urobil a než se vychna vrátí, prohlížín
seznamy ztracených volání, abych byla ještě zklamanějš
než před tím. A že si ty dvě dávají na čas! Nejspíš dole řeš
pracovní program naší společensky vytížené spolužačky
Ivana se tuhle večer chlubila, kolika přehlídek a focení s·
bude v blízké době účastnit... Stejně je to pěkná nesprave
dlnost, někdo se narodí s tváří a postavou modelký a dru
hý... Pravda, tu postavu má Ivana zaslouženou, dře jal
'mezek a na to bych já neměla pevnou vůli, ale i tak!
Markétku doprovodí do práce ten její borec. Musín
uznat, že Ivana nepřeháněla, když ho líčila v superlativech
Pozdraví mne ležérním cvrnknutím do štítku pomyslrn
r čepice a zaleze si s Markétou do vychovatelny. Dveře ne
cpají ale otevřené, což je něco pro Ditu a spol! Holky, t:
trapky, neváhají korzovat chodbou sem a tam, jen ab:
mohly nakukovat do vychovatelny a puberťácky se hihňat
Zapíšu dvě dorazivší prvandy a teprve poté se objev
Koza s Ivanou v závěsu. Moje "služba" tím ovšem nekov
čí, obě totiž nakráčí rovnou k ředitelce Tomanové a i tav
136
jsou minimálně další půlhodinu. Mezitím odejde i vyma-
kaný borec Matěj, a teprve pak přijde Koza a propustí mě
mávnutím ruky. Poděkování by neuškodilo, pomyslím si
lakonicky, nahlas neřeknu samozřejmě nic a konečně si jdu
vybalit bágl.
"Matěj je kosák," rozplývá se na pokoji Dita. "Ramena
má jak Rambo... Ivana ještě nepřijela?"
Nemusím odpovídat, v té chvíli se jmenovaná objeví ve
dveřích. V obličeji má víc než nasupený výraz, šlehne po
mně očima a šokuje mě sdělením: "Jsi pěkná kráva!"
Zůstanu jako opařená. "Co jsem ti udělala?"
Naší modelce nestojím za odpověd', vztekle odhodí za-
vazadlo a třískne za sebou dveřmi od koupelny. Nerozu-
mím vůbec ničemu, ostatně, ani holky ne, záhadu vyřeší
teprve Dita, která za ní okamžitě běží a když vyleze, pustí
se do mě: "Jsi fakt tak blbá, nebo jsi ji práskla schválně?
Troubit vychně, že přijela s tátou, když tátu nemá?"
Překvapeně zamrkám. "To jsem přece nemohla vědět!"
"Ne každej chlap je tatínek, naivko," pošklebuje se mi.
Zírám jako zjara. Vždyť mu bylo tak čtyřicet! Domini-
ka, kterou do našeho pokoje přiláká hádka, na mě udělá
pobavené oči. Té se to směje..! Já jsem si to u Ivany rozlila
pořádně. Přemýšlím nad tím celý večer, kdy mě okatě igno-
ruje, a těsně před večerkou se pokusím o smír: "Promiň, já
jsem vážně netušila, že - "
"Př7ště se starej o sebe!" utne mou snahu nevrle.
Nikdy bych nevěřila, jak těžké je ustlat postel tak, aby
byla slečna učitelka Marvanová spokojená! Zatímco doma
mi stačí pouze nadzvednout válendu a nacpat polštář
i deku do úložného prostoru, tady ustlaná postel připomí-
ná umělecké dílo. Všechno musí být vypnuté, nikde žádný
faldík, okraje musí řezat hrany a rohy nesmí být moc uta-
137
ženě, aby matraci nenadzvedávaly... Mamka měla prav-
du, když říkala, že zdravotní sestra je služka, uklízečka
a ošetřovatelka v jednom... A na rozdíl od skutečné uklí-
zečky se k tomu musí šrotu šílenou spoustu těžkého
učení !
Na šatny si vypěstuji hotový Pavlovův reflex. Jakmile
do nich ráno vstoupím, do očí mi automaticky vhrknou
slzy. V té chvíli lituji nejen toho, že jsem na tuhle školu
lezla, ale snad i toho, že jsem se vůbec narodila!
Při přesunu o velké přestávce z učebny fyziky do angli-
ny zaslechnu v tom všem bzukotu na chodbě svoje jméno.
"Vicky!"
O tom, že chlapecký hlas myslí mě, ani nepochybuji.
Viktorie je tak málo používaná, že kdybych vsadila číslo
jedna na počet studentek zdejšího ústavu tohoto jména,
určitě bych vyhrála! Tím víc mě překvapí zjištění, že na mě
pokřikuje zdejší idol Rosický. Holky z naší třídy, které to
zaslechnou, mě závistivě sledují, jak váhavě dokráčím
k tomu frajírkovi, co měl ze mě minule takovou psinu. Od
té doby, co jsem mohla ukroutit madlo pro štěstí, se mu vy-
hýbám jak mohu. "Co je?"
Rosický registruje zvědavé pohledy mých spolužaček,
je mu jasné, že natahují uši. Ztiší hlas: "Může s tebou mlu-
vit?"
Pokrčím rameny. "Podle toho o čem."
Pobaveně se usměje. "Zdržím tě jen chviličku... Ale
chtělo by to kapku soukromí."
"Tady ho najdeš těžko," usoudím zmateně, ovšem on
má zřejmě vše promyšlené dopředu, protože schválně sto-
jí u chemické laboratoře, která je zamknutá na klíč. Suve-
rénně si odemkne, nechá mne projít a zavře za námi dveře.
"Taková... soukromá věc." Leze to z něho jak z chlu-
paté deky. Dost mě tím vytáčí, v jeho přítomnosti se necí-
138
tím jistě a navíc, kdyby nás tu někdo načapal, měla bych
průser!
"Odkud vlastně víš, jak se jmenuje?"
"Agentura JPP," prozradí mi. "Jedna paní povídala.``
"Koukám, máš dobrý informátory..."
,,No, právě že ne až tak dobrý," usměje se. "A ten zby-
tek bych chtěl zjistit od tebe. Jméno tvé kámošky."
"Cože?" zeptám se chytře. "Které..? Myslíš Ivanu?"
"Ne, to vím, která je. Zajímá mě ta s těmi dredy."
"Aha, Katku. To je Katka Koubová. Stačí?" Jak jsem si
mohla, byť jen na krátký okamžik, myslet, že ho zajímám
já?!
"Nestačí," zazubí se. "Katka... Pěkný jméno. Mohla
bys Katce říct, aby přišla dneska v šest ke koni?"
"Proč jí to neřekneš sám?"
"Ty jsi její kamarádka, od tebe to vezme líp. Máš to
u mě, Vicky. Na věčný časy!" slibuje.
"Hm, fajn," ušklíbnu se, a protože právě zazvoní na
hodinu, nechám ho v laboratoři a peláším na angličtinu.
Cítím na sobě pohledy holek. Ony si myslí, že s ním něco
mám!! Nevymlouvám jim to, koneckonců, je to docela
příjemné vědomí. Katce ovšem při první příležitosti vzkaz
vyřídím.
"Kterej Rosickej?"
"Ten třeťák, Adam Bouda," vysvětlím.
"Aha," vybaví si ho. "To má smůlu, chlapec, proto-
že dneska v šest budu v tělocvičně, máme tlorbat. Nechceš
přijít taky? Je to srand. Místo vycházek, to by šlo, ne?"
"Florbal a já nejsme zrovna kamarádi," usměji se.
"A pak, dneska už něco mám... Ted' mě napadlo, Katy,
můžeš mi říct nejkratší cestu do Stříbrné aleje? V rámci po-
znávání města."
"Škoda, že je ten florbalový trénink zrovna dneska, šla
139
bych s tebou, protože město se líp poznává chůzí po něrn,
než takhle nad mapou. Ale ukaž, vybal ji, nakreslím ti to."
Katka je člověk k nezaplacení! Nejen že mi trasu vyzna-
čí tužkou přímo v mapě, ještě mi nadiktuje cestu podle
záchytných bodů, které nemohu přehlédnout, jako napří-
klad čerpací stanice Shell, Kaufland, poliklinika, autobu-
sové nádraží a podobně, a dokonce mi napíše i čísla tram-
vají a autobusů MHD, kdybych chtěla využít jejich služeb!
A hlavně, diky jejímu návodu se skutečně zabloudit
nedá. Středeční hlídkování u školy selhalo, ani ho nezkou-
ším, místo toho hned po večeří vyrazím na vycházku s jas-
ným cílem, podstatný kus se nechám svézt tramvají a zby-
tek dojdu pěšky, takže se konečně., konečně ocitnu na místě
díky mému orientačnímu smyslu dosud zapovězenému.
Jde o okrajovou a nejvýše položenou část města, nehyzdí
ji žádné paneláky či bytovky, kolem každé vily je uprave-
ná zahrádka a i když se počasí od víkendu podstatně oehla-
dilo, všude lze ještě vidět kvetoucí ozdobné keře. Oriento-
vat se v ulicích nedělá problém ani mně, stačí si přečíst
jejich názvy na nárožích. Srdce se mi samým vzrušením
rozbuší pří pohledu na cedulku s nápisem Ná Vyhlídce.
Čísla domů stoupají geometrickou řadou přímo úměrně
s terénem. 2255 patří rozlehlému přízemnímu domu ve
tvaru L s bílou fasádou a plastovýrni okny. Po perfektně
střiženém trávníku pobíhá černý labrador a za domem ved-
le garáže vidím část bazénu. Nežijí si špatně, usoudím,
když, z porovnání s naším venkovským baráčkem a zarost-
lou zahradou plnou ovocných stromů nevyjde můj domov
vítězně. Za některým z těch oken je Radkův pokoj... Jisté
vzrušení mi poskytne i pohled na poštovní schránku při-
pevněnou na plotě. Spolkla pěkných pár dopisů, na které
mi Radek odpověděl jediným pohledem... Na začátku uli-
ce se objeví jakási žena, přestanu hladově pozorovat vilu a
140
jako člověk s přesným cílem zamířím zpátky dolů k měs-
tu. Ještě by si mohla myslet, že dávám typy bytařům!
Lituji, proč jsem nepřešla radši na druhý chodník, tak-
hIe se s ní musím setkat tváří v tvář, bohužel nezašla do
žádného z domů. Proboha, co když je to paní Skřivanová?!
Nikdy jsem ji neviděla, nicméně podoba je nezaměnitelná,
v její tváři vidím Radkovy hezké rysy. A to mi k tomu stačí
letmé mrknutí! Ona si mě naštěstí nevšímá vůbec, projde
kolem bez povšimnutí a já se nemusím ani otáčet, abych
poznala, že skutečně zašla do domu číslo 2255.
Uf, to bylo teda s chlupem! Objevit se o trochu dřív, tak
mě načapala, jak hladově nakukuji přes jejich plot. Trapas!
Ulice je liduprázdná, domky mají mezi sebou poměrně
velké vzdálenosti, v celé ulici je pár příbytků, tudíž
ani provoz není nejrušnější. Krom paní Skřivanově pot-
kám dalšího živáčka teprve na rohu, kdy do něj málem
vrazím.
A tohle setkání tedy skutečně stojí za to! !
Radkova tvář se rozjasní úsměvem: "Ahoj, Vik. Co ty
tady?"
"Jé, ahoj!" Horko těžko se vzpamatovávám. "No, já...
Jedna moje kámoška tu má babičku, tak jsem šla s ní..."
"Tady`?"
"Katka Koubová, tu neznáš," drmolím rychle.
"Jasně že znám," řekne pobaveně. "Ji i jejího bráchu.
Bývají tu dost často. To je fajn, že jsi šla s ní až sem."
"No," odvětím neutrálně. Stojíme proti sobě poněkud
rozpačitě, zavládne chvilka dusného ticha. Tisíckrát jsem
si přála ho potkat, být s ním o samotě, ale nikdy mě nena-
padlo, že si nebudeme mít co říct! "Jdeš ze školy..?"
"Jak jinak," usměje se, přehodí žebradlo na druhé ra-
meno.
"Čekala jsem, že zavoláš, nebo smskneš..."
141
"To bych taky udělal, kdybych nebyl vůl a neztratil te
papírek s tvým číslem," zazubí se. "Víš co, rovnou si h
uložím, to bude jistější..." Už sahá do kapsy pro mobi
když dostane ještě zajímavější nápad. "Máš chvíli čaj
O kousek výš je Vyhlídka s čajovnou..."
"Spoustu času," ujistím ho potěšeně. "Mám vycházky
"Za dobrý chování?" baví se.
"Náš intr sice připomíná nápravnej ústav, ale vycházk
mají zatím všichni. Vlastně krom Ivany..."
"Co provedla, ubožačka?"
"Líbala se dole u výtahu s člověkem, co by jí mohl děl
tátu," vysvětlím, ale nedodám, že ten průšvih má dílí
mně.
"To jsou dneska lidi," baví se, ale to už se vyštrachán
takřka za město, kde krom velkého parkoviště pro milo
níky skvělých výhledů a přírodních scenérií stojí i roub
ná stavba restaurace a čajovny stylového názvu. Restaur
ce je navzdory pozdnímu odpoledni takřka plná, čajovr
v patře je na tom lépe, takže když si zujeme boty a vlez
me si do boxu s huňatým kobercem a naducanými polštá
kolem nizoučkého stolečku, na nedostatek soukromí
nemůžeme stěžovat!
Kluk, který tu obsluhuje, vypadá jak hippies, s dlouh
mi vlasy a korálky na krku. V orvaných džínách a hale
s květinovou výšivkou nemá chybu.
"Dáš si ovocnej, nebo něco exotičtějšího?" optá se n
Radek. Přejedu očima nabídku, i když názvy jako Dra
studna či Žabí hněv zní zajímavě, raději zvolím Babiččin
zahrádku. Za nic na světě bych nedala najevo, že jse
v čajovně poprvé v životě! Ovocným čajem nemohu n
zkazit.
"Skvělá vyhlídka," podotknu při pohledu z okna. Mě
to pod námi nasvícené zapadajícím sluncem vypadá imp
142
zantně. "Díky těm červánkům si připadám jak ve sci-fi...
na Marsu, třeba."
"To jsou exhalace a smog," baví se Radek.
"Ty jsi taky smog!" durdím se.
"Radši mi řekni svoje číslo," požádá mě a já mám dů-
vod vytáhnout svůj urobil: "A ty mi dej tvoje, protože jak
jsem zjistila, na tebe moc spolek není."
Tohle se mi teda povedlo, chválím se v duchu, když
si ukládám do paměti devět nejdůležitějších číslic. Ši-
kovně jsem z něj číslo vytáhla a ani nevypadám nijak do-
těrně!
Pak už nám hipík přinese keramickou konvičku, dvě
nízké malé mističky místo šálků a talířek se slanými man-
dlemi. Babiččina zahrádka byla dobrá volba, libuji si,
když polykám doušky čaje s kousky sušeného ovoce.
"Jak se pořád máš?" zahájím konverzaci vskutku netra
dičně.
"Super," ujistí mě. "Akorát ve škole začínají strašit ma-
turou... Nějak moc rychle to uteklo, nedávno jsem šel do
prváku a než se člověk rozkouká, už ho chtějí vyhnat..."
Úsměv mu tolik sluší, uvědomím si. Jeho sněhově bílé
zuby vynikají díky knírku a bradce tím víc, v modrošedých
očích mu hoří plamínky. Líbí se mi na něm úplně všech-
no, i rty, pěkně vykrojené. Rty, kterými líbal moje ústa a
ňadra -
Uvědomím si, že na mě mluví. "Cože?"
"Na jaký jsi vlastně škole?" zopakuje otázku. "A nespi."
"Na zdravotce," odvětím a spolknu výtku, že jsem mu
tohle a mnoho dalšího několikrát psala.
"To musí být dost těžká škola, co? Mělas jít raáši na
gympl, tam je blaze."
"Ten je v Račicích," .nadhodím.
"No vidíš, dokonce," nepochopí narážku a rozvíjí šíle-
143
nou teorii dál: "Měla bys to kousíček na do-jíždění, alll by
nemusela být na intru, ne?"
"Nemusela, ale... nemohla bych být v Bakově."
"O nic bys nepřišla," směje se a dolije nám čaj. "Gym~
je prodloužená základka. Akorát po nás začínají chtít, aby
chom byli dospělí a zodpovědní... Jak je člověku pře
osmnáct, stárne a začne to být otrava."
Přihrál mi přímo na smeč, nemohu toho nevyužít! "N~
jo, vlastně, vždyť ty máš o víkendu narozeniny, že?"
"Ty si to pamatuješ?" diví se potěšeně.
"Pamatuju si všechno, co jsi mi na horách říkal," připc
menu nenápadně. "Třeba to, že bychom je měli oslaví
společně, protože já mám ty svoje dva dny po tobě."
Nevím, zda si někdejší rozhovor vybavuje, zato mn
zůstal zapsaný v paměti úplně přesně. Stáli jsme spol
v temné lyžárně, Radek měl ruku pod mým svetrem a -
"Já budu slavit ted v pátek v Galaxii, tak přijd' taky
oslavíme narozky společně," navrhne mi.
"To nejde... Jezdím v pátek domů, a pak, kde bych spa
la.
"Nocleh se vždycky sežene," mávne bezstarostně ri
kou. "Navíc nebude třeba, protože chceme slavit v Galax
a odtud odjet k jednomu kámoši na chatu."
Nabídka je vyloženě lákavá, přemýšlím, až se mi z moz
kových závitů kouří! "Dostanu se odtud ráno na vlak?"
"Bez problémů," ujistí mě.
"Uvidíme," slíbím neurčitě. "Pokusím se."
"Fajn. Když ti to vyjde, tak v sedm přijd'."
Konvička je vypitá, oříšky snědené, Radek zaplatí útm
tu a vydáme se zpátky do města. Autobus však přijed
sotva dojdeme na zastávku, nenechá nám ani minutku n
nějaké pořádné rozloučení. Mohu tak akorát nahopkat d
busu a zamávat Radkovi z okna. Kdo ví, zda by vůbe
144
k nějakému bližšímu loučení došlo, osm měsíců odlóučení
mezi námi stojí jako bariéra. přím však, že tahle hradba
brzy vezme za své! Třeba hned v pátek na oslavě našich
společných narozenin!
Na intr se vrátím štastná jako bleška. A když mě ještě
týž večer Radek prozvoní, vznáším se kdesi na oblacích! ! !
145
v.
IX. HO~KOSLH~I(YCH
..
SESTNHCT
Na základce jsem neměla ráda manku a tělák, ostatn
předměty mi tak nějak nevadily. Tady je to naopak. Vad
mi úplně všechno, ve všech předmětech jsem vystresova
ná a každé zvonění na hodinu mi působí žaludeční neuró
zu. Mám pocit, že jsem proti ostatním blbá a neschopn,
školu zvládnout.
Po příchodu matikáře bych si přála být menší a ješt~
menší, úplný trpaslíček, kterého by si nikdo v lavici nevši
ml... Náš třídní totiž nezkouší podle jmen či známkovací
ho notesu, nýbrž podle toho, jak mu kdo padne do oka
Také dnes se s nadšením sobě vlastním rozhlédne po tře
soucích se obětech. Vybírat má z čeho, zkoušením prošl~
teprve pár jedinců, kteří jsou nyní pochopitelně vysmát:
"Tak třeba vy!" ukáže prstem do naší lavice a mně s
naježí všechny chloupky. Už je to tady..! Odevzdaně s
postavím na nohy a než se začnu mátožit k tabuli, Havlí
mě zarazí: "Myslel jsem tu sportovkyni, Zelenkovou...
Andrea je štěstím bez sebe, neochotně přitaká a ješt
neochotněji zamíří ke katedře. Aby ten kámen, co mi spaá
ne ze srdce, nebyl zase tak obrovský, třídní zavtipkuje: "T
je nádhera, když se mi studenti sami od sebe hrnou k tabi
li..! Na vás dojde příště, Vávrová. Stačí, nebo to tak spe
chá?"
146
"Co se vleče, neuteče," zamumlám tiše, přesto mě pár
lidí zaslechne a pobaveně se zasměje, včetně matikáře. Ten
se začne věnovat Andree a já si jen blahořečím, že nejsem
na jejím místě. Andrea vyfasuje příklad, který čirou náho-
dou objevím v učebnici, když jí neštastně listuji. A vida,
nějaký dobrák, který měl knihu vloni přede mnou, příklad
vyřešil tužkou. Většinu učebnic nám totiž půjčuje škola za
určitý poplatek, což je výhoda, vyjde to mnohem levněji,
než kdybych si musela všechno kupovat. A ještě větší vý-
hoda je vyfasovat knížky po šprtce! Než se Andrea vypo-
řádá se zadáním, mám opsaný celý příklad včetně postupu
a výsledku.
"Množiny jsou přece velice jednoduché, nad čím hlou-
báte, Zelenková?" nechápe matikář Andreino váhání.
"Vždyť jste je brali už na základní škole v první či druhé
třídě. Představte si místo číslic jablka a hrušky a je to."
Havlík je člověk nervní, neustále v pohybu, nevydrží být
chvíli na místě, neustále pobíhá po třídě a nakukuje lidem
přes rameno do sešitů. "Copak se vám všem zdají tyhle
příklady těžké? To přece není možné..."
"Já bych to řešila jinak," přihlásí se Martina. "A to - "
"Burdová, nechte příšerných teorií a dejte se cestičkou,
kterou před vámi vyšlapali velcí matematici," zarazí ji za-
včas třídní korzující po třídě. "No výborně, rychlost, s ja-
kou Vávrová vyřešila příklad, si zaslouží ocenění. Jsem
moc rád, že mám ve třídě nejen sportovce, ale i matema-
tiky."
K mému nesmírnému úžasu mi napíše za jedna! Jsem
z toho vyloženě šokovaná. Pochopitelně nenajdu odvahu
vstát a říct, že si jedničku nezasloužím, tím spíš, že každá
dobrá známka se hodí, natož jednička! Ovšem jímá mě
hrůza při představě, co bude, až Havlík zjistí svůj omyl.
Jak mu, proboha, vysvětlím, že jeden příklad jsem uměla
precizně a o jiných nemám ani páru?!
147
Andrea se nakonec ke správnému výsledku a za pomoci
matikáře dopadá, odnese si trojku, ale místo aby byla ráda,
že nedopadla hůř, je na mě nafouklá a o přestávce se nechá
slyšet cosi o šprtkách a vlezdoprdelkách a podobně.
"Peč na ni," poradí mi Katka, které se cestou ze školy
svěřím s tím, jak to vlastně bylo. "A na Havlíka taky. Bud'
ráda, že máš zkoušení za sebou. Než na tebe dojde řada
příště, budeme brát něco úplně jinýho a to ti zrovna půjde."
Takhle jednoduše to sice nevidím, ale ráda se nechám
ukolébat, jednička z matiky je u mě osmým divem světa,
jen blázen by se o ni připravil přiznáním k podvodu a
' blbosti !
"Taky by se mi hodila, aspoň jedna k dobru," baví sf
Monika. "A co včera, stálo to za to? Protože florbal by
fakt dost dohrej, perfektně jsme si zahrály, vid', Katy?"
"Super," potvrdí Katka.
"Bylo to ještě skvělejší než jsem čekala," odvětím hla
ženě. Kdyby holky tušily, co se mi zdálo za sny! Doufár
jen, že jsem nevzdychala nahlas, to bych se asi hanbo
propadla! Ale asi ne, Dita by si určitě servítky nebrala.
"Tak to potom jo," smějí se holky. Monika se s nán
rozloučí, musí ještě za mámou do práce, takže dál kráčím
s Katkou samy. Kus cesty máme společný a chvátat se ná
nechce, naopak, sedneme si na jednu laviček kolem ov~
né fontánky na Havlíčkově náměstí. Mohutný kaštan ná
čas od času pošle do klína žlutý list, první pozdravy po
zimu.
"Mluvila jsi s Boudou?" vzpomenu si, že na mě rr
nový "přítel", kterého mi ty nanynky ze třídy závidí, rá
číhal u šaten s výtkou, jak jsem mohla zapomenout vyří~
vzkaz!
"Jo," kývnu bez valného zájmu.
"A domluvili jste si něco?"
148
"On se snažil, pořád o něčem mlel," usměju se.
"Katko, znáš Radka Skřivana?"
Roztáhne pusu do širokého úsměvu. "Už je mi jasný,
proč ses tak enormně zajímala o Stříbrnou alej!"
"Jo, přesně pro to," řeknu zasněně. "Takže ho znáš?"
"Jasně. Teda nijak důvěrně, on se zná spíš s bráchou.
Naše bábrle bydlí na druhým konci Aleje, hned u stadio-
nu, no a protože jsou oba pošuci do sportu, tak se nemů-
žou neznat. Říkám ti, trávili jsme tam vždycky část prázd-
nin a plno víkendů, hlavně dřív, pořád se blblo na hřišti."
"Na druhým konci..?" opakuji s úděsem. Proto se Radek
včera tvářil pobaveně, muselo mu být víc než jasné, že lžu.
"A... tobě se Radek nelíbí?"
Zamyslí se. "Jo, docela jo. Je fakt hezkej."
Bůhví proč mnou projede osten žárlivosti. Je blbost žár~-
lit na něco, co by být mohlo, když to není! Radek i Katka
měli spoustu času, možností a příležitostí se dát dohroma-
dy! Jelikož to neudělali doted', proč by tak měli činit nyní?
Přesto se musím zeptat: "To jsi s ním nikdy nechtěla
chodit?"
Podívá se na mě, jak kdybych spadla z višně. "Víš, co je
na světě hezkých kluků? Co na světě, třeba jen tady,
v tomhle městě?" směje se pobaveně. "Nemůžu přece cho-
dit s každým jen proto; že je hezkej."
Její odpověd nepostrádá logiku. "A chodíš s někým?"
"Hm, já ti ani nevím," přizná se zamyšleně. "Možná jo,
možná ne... Nevím, jestli je to chození. S jedním brácho-
vým kárnošem, víš... Já zase tak moc s klukem chodit
nechci, vyhovuje mi s nimi kamarádit, ale takový ty věci
na lásku... Asi nejsem zamilovaná."
"Rozhodně nejsi zamilovaná," opravím ji. Se zamilova
ností mám svých zkušenosti dost a dost! Katka vůbec ne-
tuší, jaké to je myslet na někoho nepřetržitě, vidět jeho
149
obličej pořád, v každé situaci, vzpomínat a vybavovat si
ho, přát si být s ním, toužit po něm, cítit se prázdná a opuš-
těná, když on je jinde, věnovat mu první myšlenku po pro-
buzení a poslední před usnutím, setkávat se s nírn aspoň
ve snech... Prožívat kvůli němu chvíle štěstí, beznaděje,
nechutenství!
"Přišla jsem o něco?"
"Je to moc pěkný, když se člověk zamiluje a ten druhý
to oplácí," přiznám se. "Ale když to funguje jen jedno-
stranně, nebo to prostě nevychází, tak to šíleně bolí."
"Lepší je tedy se nezamilovat," shrne moje povídání.
"To bych neřekla," oponuji. "Ty chvíle štěstí to vyváží."
"Myslíš pár minut lásky a měsíce trápení?" baví se.
"Díky, to radši s nimi budu jen kamarádit. Ale každýmu
co jeho jest, jak říká naše babča. A co ty a Skřivánek?"
"Lítám v tom až po uši," přiznám se. "Znala jsem ho od
dřívějška a ted' se s ním konečně můžu setkávat... V pátek
máme rande, budeme společně slavit narozeniny na něja-
ký chajdě jeho kámoše, ale nevím, jak to udělat s naši-
ma..."
"To není problém," namítne Katka. "Prostě budeš spát
u nás. At už jako, nebo doopravdy."
"Fakt?" zajásám. Katka je super! Odted' se mohu na ví-
kend těšit, aniž by mi radost kalilo pomyšlení, jak to vyře-
ším!
V naprosto skvělé náladě se na intru vrhnu do velkého
úklidu, abych svůj díl práce vykonala ještě před večeří. Po
ní máme nácvik maňáskového divadla, samozřejmě ani
jedna neumíme hru zpaměti, jak si vychovatelka předsta-
vovala, takže jednou rukou vodíme loutky a v druhé svírá
me texty. Občas čteme věty, které patří jiným, docela leg-
race.
I50
Na pokoj se vrátíme s Ditou mlčky, nemáme se spolu
o čem bavit, a ani uvnitř to není lepší, Dominika je na pla-
vání, Ivana v posilovně a Lucka v koupelně, prostě není
s kým promluvit. S Andreou si rozumím úplně stejně jako
s Ditou, tedy vůbec. Zato ty dvě jsou velké kámošky. An-
drea leží na mé válendě a cosi pročítá, jakmile nás uvidí,
zamává jakýmsi papírem a rozjařeně volá: "Tohle si po-
slechni, Dito. Lásko, pořád na Tebe myslÝm! S tvrdým Y,
Naha... Vzpomínám na Tvoje měkké ňadro, které jsem hla-
dil přes tenké tričko.. "
"Co to je za péčko?" zajímá se Dita.
"Lucčin dopis od toho jejího," vysvětlí Andrea. "Poslou-
chej dál, je to ještě zajímavější! To tričko ti moc sluší, vy-
padcíš v něm sexi... Zase hrubka jak prase... ale mnohem
radši bych ho z Tebe strhal a Izladil Tě po nahé - "
"Ona ti ho dala přečíst?" přeruším ji pochybovačně.
"Jasně že ne," ušklíbne se na mě a chce recitovat dál.
"Není vám to blbý?" otážu se pobouřeně. "Lézt do je-
jich soukromí je pěkná hnusárna."
Nestačí mí odpovědět, do pokoje nakoukne Lucka zaha-
lená v osušce. Asi mě slyšela, protože je jí celá situace jas-
ná. Zrudne až po kořínky vlasů. "Okamžitě mi to vraťte!"
"Ten si s tebou moc neužije, co?" řehtá se Dita.
"Jste pitomý!" rozčiluje se jindy tichá Lucka.
Andrea hodí Lucii dopis jak psovi kost, papír odplachtí
pod můj psací stolek. "Sežer si ho i s tím svým inteligen-
tem, co neumí pravopis."
Zavrtím opovržlivě hlavou. "Možná bys byla ráda, kdy-
by ti nějakej kluk tak zamilovaný dopisy posílal!"
"Pch!" ohradí se Andrea okamžitě. "Já si na nedostatek
kluků nemůžu stěžovat!"
Než Lucka vyloví dopis zpod stolku, do pokoje vejde
Ivana. Vycítí dusné napětí. "Co se děje?"
151
"Celkem vzato nic," usoudí Dita. "Jen tyhle dvě z toh
dělají vědu."
Tím myslí samozřejmě mě a Lucku, také ona považuj
Andreino i svoje chování za správné! Lucie odpochoduj
z pokoje bez jediného slůvka, asi se s nimi nechce háda
je to takový nekonfliktní typ.
"Dej si odchod," pobídnu Andreu. Tu holku opravd
nemusím, natož aby se válela zrovna po mé posteli!
"Se neposer," popřeje mi srdečně.
Ivanu naše rozmíšky nezajímají, pověsí si plavky n
balkon a vzpomene si: "Dole u vchodu jsou vojáci."
"Fakt? Kteří? Bobeš?" vyzvídá Dita dychtivě.
"Ten, myslím, zrovna ne," vzpomíná Ivana a nečekan
se otočí na mě: "Jeden tě pozdravuje."
"Mě?" zeptám se udiveně.
"Ji?" diví se stejně udiveně Dita. "Kterej?"
"Ten podóbanej blond'áček."
"Jo, ten s tou leprou?" hihňá se Dita.
"Tak hrozný to nemá," soudí Ivana a považuje tím celo
záležitost za uzavřenou. A já koneckonců také, protože ar
po téhle bližší informaci nemám nejmenší tušení, o koh
jde! V hlavě mi to ale neleží, mám důležitější starosti!
Zavřu se totiž do koupelny s telefonem a vytočím ma
mino číslo, ovšem v rámci í~spory kreditu hned zavěsím
modlím se, aby ji napadlo volat zpátky. Dočkám se takřk
i'
okamžitě.
[' "Ahoj, Vicky. Děje se něco?" ozve se máma podez
ravě.
ď`' "Co by se mělo pořád dít?" směji se vesele.
"No, neříkej, že tě zase jen zajímá, co máme k večeři...
"To taky," bavím se. "Ale ještě něco. Mami, domů přijc
du až v sobotu dopoledne, jo? Zůstanu u Katky, ona j
§;' z Bakova, tak u nich přespím, chceme jít večer do kina...
152
"Ale Vicky," váhá mamka. "Místo abys byla ráda, že
můžeš být o víkendu doma, si ho takhle zkrátíš?"
"No, to mě sice mrzí, ale zase... neříkala jsi mi, abych
byla přátelská a našla si kamarádky?"
"Jistě, jenže... Co tomu řeknou její rodiče? Obtěžovat
je přes noc..."
"Tebe by obtěžovalo, kdyby u nás Katka přespala?"
"Ne," přizná. "To je něco jiného, klidně ji přivez."
"V čem je to jiné?" bavím se.
"Moc se mi to nelíbí," řekne mi pravý důvod. "Počkej,
promluvím si o tom s tátou..."
Chvíli poslouchám jejich dohadování a předem vím, že
mám vyhráno. Však se nám táta něco navyprávěl historek
z dob studií! Sice se to neobejde bez tytyty a bububu, ale
povolení mám v kapse! Táta se ještě ujistí: "Opravdu bu-
deš u kamarádky?"
"Samozřejmě, tati. Já vám přece nikdy nelžu."
"V tom případě si to užij a v sobotu nashle."
"Díky, tati! Jsi zlatíčko!"
Pravda, trochu (trochu dost) mi kazí náladu pomyšlení
na bezostyšnou lež, kterou jsem použila a ještě ji pojistila
druhou, když jsem se tak dušovala... Ale copak jsem moh-
la jednat jinak? Pro Radka jsem schopná čehokoli!
Pátečním vyučováním proplouvám víceméně ve snách.
Králová nám rozdá papírky na testík a opět předvede, jak
moc je nemožná: "Vozdělíme se na skupiny. Áčko, béčko,
áčko, béčko, áčko, béčko. Takže všichni za Mavtinou jsou
áčko, všichni za Petvou béčko..."
Smířeně si napíšu do pravého horního rohu B, vlevo
loupnu autogram, a přestože jsem se včera zrovna dvakrát
neučila, moc velké křeče z toho kupodivu nemám, ačkoli
tohle staré písemnictví mezi moje oblíbené nepatří. Něco
snad vím...
153
A pak je konečně, konečně odpoledne! S Katkou a
Monikou si zajdeme do menzy na oběd a já jen lituji, že
jsem se s Radkem domluvila až na sedmou hodinu večer-
ní. Do té doby zbývá spousta času! Asi hodinku strávím
vybíráním vhodného dárku a se zbytkem mi vypomůže
opět Katka, která mě pozve k nim domů, kde si pustíme na
DVD naprosto skvělý řilm Shrek. Škoda jen, že se na něj
nesoustředím tak moc, jak by si zasloužil! Není divu,
myšlenkami jsem úplně jinde.
Paní Koubová je velice milá a příjemná osoba, připadám
si u nich skoro jako doma, posléze dorazí i Dan a asi hodi-
nu se bavíme všichni tři dohromady, no a potom už je čas
tak akorát se důkladně upravit, udělat si čerstvý make-up,
převléct se do zvonových džínsů bokovek, na krátký top
hodit mikinu s kapucí a navrch džínsovou bundu. Katka
me doprovodí na zastávku MHD, popřeje mi hodně štěstí
s tím, že jí musím v pondělí všechno podrobně vyprávět,
a vyrazím.
Bohužel s sebou musím vláčet cestovní tašku, sice jsem
veškeré nedůležité oblečení nechala na intru, odvezu ho
příště, ale i tak je mi zavazadlo na obtíž. Podle Katky ne-
mohu Galaxii přehlédnout, a taky že ne, jde o monstrózní
podnik s oblíbenou diskotékou ve sportovním centru, až
z toho všeho na mě jde jakási úzkost. Netušila jsem, že je
to tak veliké! Nevím proč jsem si naivně představovala
menší lokál, něco na způsob hroznějovické hospůdky.
Před vchodem otálím dobře půl hodiny, než se vůbec od-
hodlám vejít! Davy mládeže, co proudí sem a tam, mi od-
vahu nedodávají, stejně jako vědomí, že tentokrát zde bude
mít Radek kamarády, kteří se vloni kvůli sněhové kalami-
tě do naší horské chaty v Jeseníkách vůbec nedostali. Jen
díky tomu a skutečnosti, že Radek jel o den dřív, mi bylo
dopřáno seznámit se s ním a prožít nejkrásnější dny v mém
dosavadním životě!
154
Když půjdu dovnitř, prožiji ještě lepší, uvědomím si.
Tak nač ještě čekám?! Nadechnu se a s nesmírnými rozpa-
ky se pokusím splynout s hloučkem holek, co jdou na dis-
kotéku. Moc se mi to nedaří, liším se od nich jak ohozem,
tak červenou cestovní taškou, připadám si jak tetka z trhu!
Vstupné podstatně otřese mým kapesným, vypadá to, že
budu příští týden hladovět, knížka citátů o lásce, kterými
chci Radka obdarovat, také nebyla zadarmo, budu muset
požádat o zvýšení kapesného, naši nejspíš nemají předsta-
vu o cenách!
Protože mi připadá hotové šílenství vláčet se s taškou po
diskotéce a hledat Radka, radši mu napíšu SMSku: Jsem
u vchodu, kde jsi ty? A pak s mobilem v pohotovostní po-
loze čekám, až odepíše. Musím se zbavit dvou kluků, co
se na mě nabalí, vysvětlit jim, že to opravdu není ani jeden
z nich, na koho čekám, a když znovu zvednu k očím uro-
bil, v tom rachotu bych pípnutí musela přeslechnout, kdo-
si mi zezadu zakryje oči. Jestli zase ti dva opruzové... !
"Radku!" zajásám nadšeně. Nezdržoval se odepisová
ním, rovnou si pro mě došel, je milý!
"Ahoj, Vik," usměje se na mě krásně a v hnědém tričku
HIS a džínách téže značky mu to šíleně sluší. Něco rni říká,
ale nerozumím mu, jsme příliš blízko parketu, naznačím
rukou u ucha kornoutek. Zvýší hlas, ovšem výsledek je
týž, takže jen vzdá marnou snahu, položí mi ruku kolem
ramen a prakticky sí mne takhle vede ke třem stolům sra-
ženýrn dohromady. Společnost kolem nich je mnohem
větší než jsem očekávala! Málem v duchu úpím. Pozval si
snad celou třídu! Samozřejmě tu nejsou jenom kluci, řekla
bych tak půl na půl, a všichni si mě zvědavě měří. 'Tady
jsme od reproduktorů poměrně daleko, dá se tu í mluvit a
kupodivu je i slyšet. "Koho nám to vedeš? Co to je za mlá-
dě? To jsem tu ještě neviděl..."
155
Podobné narážky jsem očekávala, proto se. mi sern nr
chtělo! Pochopitelně se na žádnou odpověd' nevzmoh~
pouze se nablble usmívám, když Radek pustí moje ramc
no a představí nás: "Tohle je Vik, taky slaví narozeniny. N
a tahle pakáž jsou mí kámoši a kámošky. Neboj, nejsou t
takoví dementi, jak vypadají, zdání klame..."
Kluci se okamžitě ozvou, pojmenování dementi se již
vůbec nelíbí, je z toho pěkný mumraj, kdy se. hádají jede
přes druhého. Připadám si jako vetřelec, nikde není žádn
volná židle! Radek tenhle problém naštěstí vyřeší za mni
"Počkej, hned nějakou sesli seženu. Co budeš pít, Vicky i
"Nic," odpovím rozpačitě. Podle láhví a skleniček p
stole vidím, že jedou v červeném víně ředěném kolnu.
"Blbost," zasměje se a odběhne. Tvářím se, že mě z
všeho nejvíc zajímají tancechtiví mládežníci svíjející se n
parketu, ale Radkovy přátele tím neoblafnu.
"Nestůj tam jak obchodní cestující a přisedni," pozv
mě jeden, zatímco druhý mě rovnou stáhne na svůj klín
Bráním se, což vyvolá bouři smíchu, jakási holka pode
tkne: "Ted jsi narazil, chlapče, ne každá holka ti pad
k nohám, co?"
Z příšerných rozpaků mi pamůže Radek, který se objc
ví i s ukořistěnou židlí, ostatní se trochu smrsknou a on
přicpe mezi svou a židli kudrnatého kluka. "Vik...? J~
tady jsi. Hele, Boříku, ruce pryč, Vik kazit nebudeš, ta
zaslouží mnohem víc než tebe."
"Ještě řekni, že tebe," baví se holka po Radkově pravic
"Kdo je víc než já?" rozpřáhne Radek ruce v okouzluj
cím gestu a všichni jdou do kolen, ovšem v téhle iluzi h
nenechají, vlastně každý z jeho kámošů si myslí, že je ví.
Své přátele mi představí, padá spousta jmen, kluci si da
tu práci natahovat se různě přes stoly, aby mě mohli n
seznámení olíznout, zapamatuji si tak akorát, že kudrnat
156
je Bořík, hezoun ověšený holkama Kryštof, Radkův nej-
lepší kámoš Zbyšek, kluk s brýlemi Martin, dívka sedící
vedle Radka Míša, potom Soňa, Martinova sestra, a zby-
tek mi splývá. Moje přesvědčení, že zůstanu celý večer
u koly, moc přesvědčivé není, aspoň kluci ho tak neberou,
Radek mi namixuje drink a tím si postupně s každým ťu-
kám, jak mi přejí k narozkám.
Při písničce od Eminema se zvedne většina lidí a mizí
na parketu, těším se, že zůstaneme s Radkem aspoň rela-
tivně sami, jenomže on jako oslavenec má spoustu spole-
čenských povinností, neustále ho někdo vyhledává a od-
volává, takže se na svém místě takřka nezdrží! Migrace
u jejich trojstolu je opravdu velká, neustále se mění zase-
dací pořádek i společnost, všichni se skvěle baví. Pravda,
některé vtipy a hlášky nemají chybu, ale... Představovala
jsem si dnešní večer naprosto jinak! Radkovi to za zlé ne-
mám, je tu s kamarády a slaví narozeniny, nemůže mít čas
jen na mne, a k dobru mu musím připsat i to, že se i přes
velkou vytíženost o mě stará. Co chvíli se přijde zeptat,
jestli nechci něco k pití, na jednu skladbu od Taty mne
vezme tancovat! Musí se kvůli mě utrhnout od party,
ovšem písnička je rychlá, poskakujeme pouze proti sobě
bez nejmenší šance si popovídat, dostat se k sobě blíž...
Teprve když gong oznámí přestávku, využiji frmolu na
parketu a usměji se: "Ještě jsme si ani nepopřáli."
"To je ale nepořádek," baví se, podá mi ruku a řekne:
"Na ty naše společné narozky, Vik. Všechno nej, hod-
ně lásky a úspěchů a peněz a prostě takové ty věci, co se
přejí."
"Tobě taky, Radku. Na tvou maturitu a splnění všech
tvých snů, i těch nejtajnějších..."
"To zní krásně," ocení a naše přání stvrdíme polibkem.
Po více než osmi měsících ucítím jeho hebké rty na svých.
157
Jsou vlhké a příjemné na dotek. Zatrne mi kdesi hluboko
ve slabinách, přestože ani k polibku nepoužije jazyk! Sta-
čí pouhý dotek a jsem rozklepaná a vzrušená a přála bych
si víc a ještě, ale to tady prostě nejde, kdosi do nás omy-
i
lem vrazí, rozdělíme se a pak už se nedá v přání pokra-
čovat.
Radek mne dovede ke stolu, kde mu sotva stihnu předat
zabalený dárek. Nestačí ho ani rozbalit, hned poté ho zase
kdosi odvolá, slíbí mi, že se mrkne, jen co se vrátí, a mně
vezme tancovat Bořík. Trochu mě to zklame, byla jsem
zvědavá, co na knihu citátů řekne, zda ji pochopí... Než
sedět jako bluma a zdvořile poslouchat ostatní, aniž bych
se jedinkrát zamíchala do hovoru, radši jdu ploužit. Ted' by
mluvit šlo, problém je jinde - o čem?! Odpovím mu na
otázky, odkud vlastně jsem, kde jsem se vzala v Bakově
a tajuplně zamlčím, jak dlouho se znám s Radkem, a aby
nenastalo trapné ticho, snažím se pokračovat v konverza-
ci: "Ty se fakt jmenuješ Bořivoj? Nebo Bořek?"
"Ondra," převeze mne pobaveně.
"Ondřej?" užasnu. "A proč ti říkají Bořík?"
"Ondra Borek," představí se celým jménem. "Borek
jako borec, chápeš, no a ironicky Bořík. Kdo myslíš, že
mohl takovou stupiditu vymyslet?"
"Radek?" otáži se vesele a pohlédnu ke stolu na autora
veselé přezdívky. Okamžitě lituji, proč jsem šla tancovat.
Radek se mezitím vrátil ke stolu a sedí tam jen s tou Mí-
šou!
"Jo," kývne. "A nevěřila bys, jak se to ujalo. Hned n~
začátku prváku..."
"Ale věřila," bavím se.
"Pomstil jsem se mu za to. Občas mu říkáme Ctirade.`
"Proč Ctirade?" Nějak mi nedochází souvislosti, tírr
spíš, když s nelibostí pozoruji, jak se ta holka po Radkovi
l,
158
plazí. Hlavy mají u sebe, ona ho drží kolem krku a oba se
smějí.
"Znáš seriál Kronika přátelství Zbyška a Ctirada? Se
Zbyškem sedí v lavici čtvrtým rokem, takže stačilo málo a
je z něho Ctirad," osvětlí mi celkem vtipnou pointu. Zmí-
něný televizní pořad znám, navzdory pozdní vysílací době
jsem se na něj ráda dívala, než jsem přišla na pitomý intr. ..
Ta holka je nemožná, zuřím v duchu, ona ho snad olizuje!
Nejspíš mu přeje k narozeninám, a to jí omlouvá... Ale
nemusela by tak dlouho, potvora jedna!
"Ostatní si na Ctirada zvykli?"
"Docela jo, ale zdaleka ne tak jak na Boříka," přizná se.
Skladba takr"ka končí, udělám otočku tak, abych se po-
dívala ke stolu, zda se ta holka k němu pořád lísá, a ztuhnu
v půli pohybu. Oni se líbají! ! ! Tohle není přání k narozeni-
nám, ani přátelská pusa. Radek má Míšu na klíně, drží ji
za pas, ona jeho objímá kolem krku a vyměňují si dlouhý
hluboký polibek, zaklesnuti v sobě jako dílky puzzle!
To už naštěstí doznívají poslední tóny, jinak by Boříko-
vi bylo divné, proč jsem k parketu přimrzla. Všichni si
jdou sednout ke stolům, nebo se proplétají davy lidiček
k toaletám či barovému pultu v části restaurace, na oka-
mžik mi Radka zastíní, a než toporně dokráčím ke stolu,
Míša už zase sedí způsobně na židli a Radek je bůhví kde.
Tentokrát nechybí dlouho, než si všechno srovnám
v hlavě, vrátí se s dvěma skleničkama pomerančové ledo-
vé tříště. Jednu podá Míše, s druhou si přisedne ke mně.
"Přinesl jsem ti džusík. Skoro nic nepiješ, Vik. Bavíš se vů-
bec?"
"
"Jo...
"Takže ne, co?" usměje se chápavě. "Je blbý, že tu niko-
ho neznáš, ale oni jsou v pohodě. Máme samý skvělý
lidi. . ."
159
"Hlavně holky, že?"
"Ty jsou taky fajn," souhlasí se mnou. Zaposlouchá
do skladby, která přichází na řadu nyní, a zajásá: "Mobyh
fakt můžu, Why does my heart feel so bad. Zaploužíme si`
Nechám se odvést na parket, položím mu ruce na ranec
na a ucítím jeho horké dlaně na nahé kůži na bocích. V sál
je teplo, bundu i mikinu jsem si svlékla hned po příchod
krátký top se sem hodí mnohem víc. Nemohu se ale soustř~
dit na poměrně důvěrné doteky! "Míša je taky spolužačka
"Míša? Jo, je to spolužačka, ale Soni, Zbyškovy mlad;
ségry, ne moje," směje se. "Chodí na obchodku, ne k nás
na gympl. Každej je v podstatě něčí spolužák."
"A ona je..." Podívám se mu do očí. "Ty s ní chodíš
Vlastně ani nevím, kde jsem vzala tolik odvahy! Asi m
vybičovala nejistota, šok z předchozího obrazu!
"No," usměje se poněkud rozpačitě, "dá se to tak říct
Cítím chlad, který se mi rozlévá do všech koutů těla. M
anestetický účinek, umrtvuje moje údy, tělo i mysl. Je
díky tomu se mohu v nepříjemném tématu pitvat dál! "Tal
že máš holku... Měl jsi ji už na Silvestra?"
"Ne, vůbec ne," ohradí se rychle. "Tehdy ne. To až.
ted' v létě. Znám ji mraky let, co jsem na gymplu a kam.
rádím se Zbyškem, přes jeho ségru. S celou partou jsrr
vyrazili začátkem srpna na rafty, no a tak... tak nějak t
dopadlo."
Vstřebávám informace, které mi poskytl. Naštěstí ane;
tetika stále působí, jinak bych snad umřela!
"A proč jsi mě sem zval?"
Podívá se na mě s nechápavým výrazem. "Mám t
všechny kámoše a kámošky. My jsme přece taky kamar~
di, ne? Navíc slavíme narozeniny skoro v jeden den..."
"Aha. Tak proto."
Proč se moje srdce cítí tak špatně, zpívá Moby. Mluví n
I60
z duše! Necítí se tak jenom moje srdce, ale celá jsem do-
slova ochromená. Ještě mi nedochází všechny souvislosti,
to až budou jednotlivé části mého těla přicházet
k sobě... Na nic víc se neptám, všechno je jasné, Radek
asi k tomu už nemá co říct dál, dotančíme mlčky a on mě
dovede ke stolu. "Hned jsem zpátky, skočím pro víno,
nějak dochází."
Kdybych spolkla pravítko, nemohla bych sedět topor-
něji!
"Héééj !" Zbyšek mi musí zamávat před nosem, abych
si ho všimla. "Pojd'-si trsnout, Viko."
Nejsem Vika, chce se mi křičet. A už vůbec se mi nechce
trsat! Nechápu, co tady vlastně dělám, když se mi nechce
ani žít! ! ! Nedostanu však ze sebe ani slůvko, němě zavr-
tím hlavou a Zbyšek s pokrčením ramen vyzve k tanci
některou ze svých spolužaček, aby ji odvedl do hloučku,
kde už mnozí z jejich party křepčí. Míšu protáčí Kryštof a
já musím uznat, že ta holka má šmrnc. Přirozená blondýn-
ka s rovnými vlasy dlouhými do půl zad hladce vyčesaný-
mi ohonu, na obličeji ani stopu po líčidlech a přesto je moc
hezká, o postavě nemluvě, rytmus jí nedělá problémy.
Vlastně se Radkovi nedivím. Má dobrý vkus, mohlo by mě
blažit, že o mně vůbec zavadil, když se v jeho blízkostí
pohybují takové krásky! Pravda, na horách žádná z nich
nebyla, možná proto po mně vystartoval.. Míšu nenávidím.
Nenávidím!!! Proč mají některé holky všechno a já nemů-
žu mít vůbec, ale vůbec nic?!
Uvědomím si, že jsem zůstala u stolu sama, další je dí-
lem okamžiku. Rychle se shýbnu pro tašku, z opěradla
židle seberu oblečení a než si toho kdokoli všimne, vypa-
řím se z Galaxie. Ty chudinko, polituji se, kdo by si toho
asi tak všímal?! Nikdo na tebe není zvědavý, ani ten Ra-
dek...
161
Opřu se zády o chladnou zed' sportovního komplexu
zavřu oči a z hluboka dýchám. Potřebuji se vydýchat, vzpa-
matovat, promyslet, co dál! Ačkoli je teprve půl desáté
žádný vlak mi nejede. Zůstat v Galaxii a zúčastnit se vý-
jezdu na jakousi chatu je čirá nemožnost, zbývá mi jediW
řešení. Mobil! Zvedni to, zvedni to, modlím se, když sly-
ším vyzváněcí tón.
"Ahoj, Vicky. Tak co? V pohodě?" vychrlí na mě Katka
"Ne, nic není v pohodě. Na tu chatu nejedu a - "
"Tak pojd' k nám," přeruší mne. "Aspoň jsi vašim nelha-
la, když jsi jim tvrdila, že spíš u nás. Poslyš, nasedni n~
čtyřku a vystup u Luny. Jdu ti naproti. Oki?"
"Jo. Díky, Katko."
Jako ve snách splním její pokyny, netuším, jak dlouhc
čekám na bus, čas jde mimo mně, najednou jsem u Luny.
Katka už na mě čeká. "Nedopadlo to dobře?" zeptá se
pouze.
Zavrtím hlavou. "Nechci o tom mluvit. Určitě. ne ted'. .. `'
"Nejen mluvit. Snaž se na to nemyslet," poradí mi ces-
tou k nim domů. Má pravdu, zakázat si veškeré myšlenky
je jediná možnost, jak situaci zvládnout! Naštěstí jsou
Katčini rodiče fajn lidi, Katky mamka mi přinese čisté lož-
ní prádlo, abych si ustlala v Danově posteli. Pan Kouba.
který teprve před chvílí dorazil z daleké ciziny, mi pokyne
na pozdrav, nabídne, zda si nechci vzít s ním pečené masc
s chlebem, a když odmítnu, poznamená pouze, že dělám
chybu, ale až na to přijdu, bude pozdě, jelikož do té doby
všechno zbaští, a Dan netráví páteční večer doma. Katka
je kamarádka k nezaplacení, ačkoli sama v podobných
srdečních záležitosti nemá žádnou zkušenost, patrně tuší.
jak mi je bídně, takže pustí na kompu Spaceballs, velmi
zdařilou parodii na kultovní Hvězdné válk~~, každá si vle-
zeme do jedné postele a díváme se na film, dokud Katka
neusne.
162
Já spát prostě nemohu. Zklamání je příliš velké na to,
aby mí dovolilo přepych klidného spánku! Poslouchám
zvuky panelového domu, praskání nábytku, co v noci žije
vlastním životem, vím přesně, kdy se v noci za okny roz-
šumí jemný deštík. V půl čtvrté dorazí Daniel, ve snaze
nevzbudit Katku si ani nerozsvítí a málem mi skočí na hla-
vu, jak si chce zalézt do pelechu a nepočítá s tim, žé už je
obsazený.
"Jééé," raduje se naivně, "kdo seděl na mé židličce? Kdo
jedl z mého talířku? A kdo to spinká v mé postýlce? Ahoj,
Vicky. Nebude ti vadit, když si přilehnu, že ne?"
Hovor vzbudí Káiu, ta rozsvítí lampičku a s bolestným
zíváním bratra vypakuje na gauč do obýváku.
Hodiny od čtyř do rána se vlečou nejpomaleji z celé
noci. Ke všemu se mi stále hůř a hůř daří vyhýbat se veške-
rýni myšlenkám na Radka, počítám ovečky a minuty do
rozbřesku, takže nakonec vstanu v půl sedmé, obleču se a
šetrně vzbudím Katku, abych jí oznámila, že razím na
vlak.
"Tak brzy?" užasne. "V pět ráno nic nejezdí..."
"Je skoro sedm."
"Jo? Počkej, doprovodím tě..."
"To nemusíš," zarazím ji. "Jsem ráda, že jsem tu mohla
být přes noc, ale nechci, abys kvůli mně vstávala a mokla,
spi dál, jen mi řekni, kterým busem se dostanu na vlakáč."
K něčemu dobré moje utrpení přece jenom je. Naučila
jsem se díky němu cestovat hromadnou dopravou. Sice
ještě neznám trasy tramvají ani autobusů, ale už z toho
aspoň nemám strach a vim, že i kdybych přejela či dojela
jinam, že se dá v pohodě nasednout na jiný spoj a dostat se
zpátky.
Město je v sobotním časném ránu polomrtvé, provoz
v ulicích je podstatně menší, potkávám leda zásobování,
163
maximálně pár nadšených rodinek, co navzdory počasí
vyráží na víkend do přírody. Nasednu do vlaku, ani mě
nehne, abych lezla nahoru do poschodí, zaberu první vol-
né místo, opřu si hlavu o opěradlo a než zavřu oči, nedá mi
to, abych nezkontrolovala displej mobilu. Krom hodin a
jména operátora na něm nic není. Těžce vzdychnu a nási-
lím zatlačím slzy. Nejen že jsem na noc nevypnula urobil,
dokonce jsem si nechala i zapnutý zvuk... Zbytečnost.
Radek si užívá oslavy někde na chatě, touhle dobou je
s Míšou zakutaný pod jednou dekou a ... Ne, ne! Nemys-
lím na to. Nemyslím. Nesmím na to myslet, nemohu přece
domů přijet uřvaná! ! !
Raději zaměstnávám mysl psaním SMSky domů, ozna-
muji rodičům, že se jejich zbloudilá dcera vrací, a pak hra-
ju do zblbnutí hry, které na mobilu mám. Nebaví mě, ale
pořád lepší myslet na kladení min!
164
X. KDO (ZTEČE, VYMRH~E!
Naši jsou stejně zlatí. Přestože mi dárek k narozeninám,
urobil, věnovali s třítýdenním předstihem, malou rodinnou
oslavu skládající se z dortu a chlebíčků mi připravili stej-
ně. Škoda jen, že jim nedokážu říct, jak je mám ráda, ani
jejích snahu ocenit! Zaslouží sí to, a nejen za pěkné tričko,
které mi věnují.
"Ty nemáš radost?" diví se mamka.
"Mám. Díky," ujistím ji a sama slyším, jak divně to zní.
Celá sobota mě stojí namáhavé přetvařování! Raději si
vezmu kousek dortu k sobě do pokoje, vymluvím se na
spoustu učení, jen abych si před nimi pracně nemusela hrát
na nic se neděje. Na slovo oslava budu nejspíš alergická
do smrti!!
Náladu mi nezvedne ani Betynčina psí rodinka, štěňát
ka jsou sice stále slepá, nicméně proti minulému týdnu
mnohem krásnější, připomínají sametové krtečky s dojem-
ně špičatými oušky trčícími z válečkovitého tělíčka na obě
strany. Zatím s nimi není žádná zábava, choulí se k sobě a
když je vezmu do dlaně, třesou se strachem a zimou.
Navečer na mě přijde krize. Moje nervy celodenním
vypětím našponované k prasknutí už prostě nevydrží, oči
mě pálí nevyspáním a vnitřním tlakem, vlezu si na hodin-
ku do vany, kde se mohu tvářit, že mě do nich štípe koupe-
lová sůl, a konečně povolím stavidla. Kvůli tomu jsem šla
na pitomou školu a ještě debilnější intr?! Co z toho života
1C5
vlastně mám?! To, kvůli čemu jsem obětovala Báru, gym-
pl, domov, taneční, pohodu psychickou i fyzickou, tc
všechno je pryč. A proč?! Protože se měsíc před tím, nes
se mi moje sny splní a já se dostanu do Bakova, Radek da
dohromady s nějakou Míšou. Tou krávou, která přece
může mít na každém prstu deset kluků, tak proč zrovna
chce mého Radka?!? Mého, pcha! Vicky, ty jsi fakt šílen
Viktorka od splavu! Nikdy mi nepatřil, nikdy nebyl rnůj
Kvůli tomu, že jsme spolu strávili tři dny a málem se
o silvestrovské noci pomilovali, mi nic nedávalo právo s~
myslet, že ho to bude držet stejně dlouho jako mne! Cho-
vala jsem se jako největší idiot, nedbala Báňno varování...
A i když mně samotnou občas podobné pochybnosti pře-
padly, rychle jsem si je vyhodila z hlavy, prostě jsem si je
nepřipouštěla.
Tudíž jsem tam, kde jsem byla. Jak prosté. Na hnusne
škole, kterou nezvládnu, intru, kde se mi šíleně nelíbí, ber
přátel, kamarádek, rodičů. Bez lásky. Bez iluzí. Bez ~~
děje.
A, tahle ztráta je nejhorší ze všech.
Díky psychickému vyčerpání spím až do nedělního obě-
da, přestože jsem večer zalezla do pelechu snad už v sedm
Podle mamky jsme nejspíš s Katkou celou noc žvanily, že
jsem tak ospalá, a já jí to nevymlouvám.
"Večer volala Bára," oznámí mi mamka. "Měla js
v pokoji tmu, tak jsem tě nechtěla budit. Prý přijde pc
obědě."
Nespala jsem, vím, že mi kdosi nakukoval do pokoje a
Terka to nebyla, ta dřepěla u Internetu, ale bylo pro me
pohodlnější předstírat spánek. Kdy šla spát sestra, tc
už opravdu nevím, jakmile jsem usnula, spala jsem jako
špalek.
166
Barča slib splní, objeví se u naší branky sotva dojíme
pečené kuře s rýží. Zahlédnu ji kuchyňským oknem a ra
dost z toho skutečně nemám, dokonce zkusím smlouvat
s Terezou: "Terko, řekni jí, že nemám čas, musím dodělat
úkoly... Vezmu za tebe mytí nádobí!"
"To ti čas nezabere?" podivuje se ta pofouchlice.
"Rozhodně méně času než kecání s ní," odseknu.
"Počkej, to snad nemyslíš vážně," zarazí mě táta, když
se chci sklonit nad dřezem. "Můžeš jí to říct sama, ne?"
"Navíc Bára ti volala proto, aby ti přála k narozeninám,"
uzemní mě mamka. "Bud' ráda, že na tebe myslí! Je to pře-
ce tvoje nejlepší kamarádka, a ty bys s ní ani nepromlu-
vila..?"
Tenhle tah skutečně nebyl diplomatický. Aspoň ne před
rodiči! Utřu si ruce od jarové pěny do kuchyňské papírové
utěrky a jdu na chodbu, kde Betynka štěká jako o závod,
jak moc ji rajcuje zvonění domovního zvonku.
"Happy birthsday!" přeje mi zpěvavě a strká mi do ruky
krabičku v hedvábném papíru. "Jaký to je, když je člově-
ku šestnáct? To víš, já na to musím čekat až do května..."
"Žádná změna, a už vůbec ne k lepšímu."
"Vážně..?" zatváří se naoko zklamaně.
"A co jsi čekala tak převratnýho?" ušklíbnu se a z papí-
ru vybalím psací soupravu. Pero, propiska a mikrotužka.
"To se hodí, ne?" mrkne na mě.
"Jo, jasně. Díky moc. Fakt pěkný."
Bára vždycky smýšlela prakticky, u nich doma se nikdy
nekupují věci jen tak pro radost. Mobil sice měla dřív než
já, ovšem kdyby paní Pošustová nepotřebovala mít dceru
"na dálkové ovládání``, aby ji mohla posílat pro kluky do
školky, na nákupy a podobně, nejspíš by ho neměla do-
dnes.
"A co v pátek, jak jste s Radkem pařili?" vyzvídá zvěda-
l67
vě a já lituji, že jsem se jí musela honem SMSkou po
chlubit, kam mě Radek pozval... "Máš čas? Pokecáme.
"Pařili jsme slušně," ujistím ji. "Bylo to fajn, oslava v
velkém, všichni jeho kámoši z gymplu... Vyprávěla byc
ti, jenže musím ještě dodělat úkoly a šprta.t na zítra..."
"Fakt..?" zeptá se zklamaně. "Ani na chvíli?"
"Ani minutku."
"Povykládala bych ti o včerejších tanečních, ty neměl
chybu, dlouho jsem se tak nepobavila - "
"Mám toho strašně moc, nestíhám."
"Hm, škoda. Tak příště, no," smíří se se skutečnost:
popřeje mi hodně zdaru a konečně odkráčí. Kupodivu ne
márn výčitky svědomí, že jsem jí lhala. Pravda, učení már
skutečně hodně, nicméně je mi jasné, že v takovém psy
chickém rozpoložení, v jakém se nacházím, si do hlavy ne
nacpu vůbec nic, natož snad vědomosti ! Poslouchat al
Bářiny zážitky z tanečních, ódy na Dalibora a kluky z gyn-
plu, a uv~domovat si, že jsem tohle všechno mohla proží
vat s ní, být bezstarostná a v klidu, tak to opravdu nemL
sím!
Jestliže se mi předešlé neděle nechtělo odjet, dnes prc
žívám skutečnou krizi. Čím víc se blíží třetí hodina, tím ví
jsem nervózní, nevrlá a vzteklá, utrhuji se na mámu
s Terkou bych nejradši vyrazila dveře. Její věčně dobr
nálada a pohoda mi těžce brnkají na nervy! Proč ten spr~
tek má všechno a já nic?! Proč všichni mají všechno, jenor
já jsem ta nejposlednější, odstrkovaná chudinka?!
"Jsi mrzutá jak stará panna v přechodu," směje se m
když po ní kážu hřebenem, polštářem, sprejem FA a vi
bec vším, co se mi dostane pod ruku, jen abych ji umlčel
"Chceš doprovodit?" nabídne mi mamka. "Uděláme
s tátou procházku, pomůžeme ti s taškou..."
168
"Nechci," zavrčím nepřívětivě. Oni nejvíc mohou za to,
že jsem šla na pitomou zdravotku až do Bakova!! Kdyby
mi to byli tehdy nepovolili, kdyby mi nepodepsati přihláš-
ku, tak mohlo být všechno jinak! Nestojím o jejich dopro-
vod, ani se s nimi nijak neloučím, jen by mi připomínali
můj těžký osud.
V Dubenci si přesednu tak, aby mě Dominika neviděla,
i kdyby náhodou jela vlakem. Počíhám si na nástupišti
íiplně vzadu a nalezu do posledního vagonu. Nemám
nejmenší chuť si s ní povídat o koních! Chci mít od všech
pokoj, jakýkoli kontakt mě vytáčí, nevšímejte si mě a budu
jen ráda!
Do Bakova je to ještě asi půl hodiny, když mi v kapsá-
čích zavibruje urobil. Určitě máma, před odjezdem mi
uštědřila další z lekcí o mé nesnášenlivé a protivné pova
ze, jak jen to musí být pro ty chudinky spolubydlící hroz-
né se mnou sdílet jeden pokoj, když jsem taková...? S pre-
ventivním nasupením otevřu SMS zprávu, na další
domluvy nemám nervy, a prudce mě bodne u srdce, když
odesílatelem zprávy není mamka, Bára ani Katka, nýbrž
RADEK!
Ahoj, Vik. Dik za krasny darek k naroz.! Proc jsi vcera
utekla? Na chate bylo super, vratili jsme se az ted.
Pročítám si ty čtyři věty stále dokola a navzdory tomu,
že jsem ve veřejném dopravním prostředku a mám nalíče-
né oči, po tvářích se mí koulí slzy jako kuličky hrachu.
Neodpovím mu, ba dokonce když se zprávy nabažím,
umím ji zpaměti, smažu ji ze své SIM včetně Radkova
čísla.
Nedokážu s ním jenom kamarádit.
Králová nám rozdá papírky s literárním testem. Velká
červená trojka mě nechá chladnou, přestože s koulí z dik-
lna
tátu (nezaslouženou, co si budeme povídat!) mám průměr
na čistou čtyřku. Paráda, ne? A to se ještě ukáže, že ke mně
byla učitelka nezvykle shovívavá. "Vávvová? Co napsal
Achnatón?"
Jde o jednu z otázek v testu, kterou jsem určitě měla
dobře, proto mě její otázka udiví, nicméně celkem rychle
odpovím: "Hymnus o Slunci."
"Spvávně. Pvoč mi teda píšete do testu takové nesmys-
ly~``
Dost mě tím vytočí, nevím, o čem je řeč, rychle vyhle-
dám odpověd' napsanou mou rukou na papírku a nevěřím
svým očím!
"Hymnus o Sumci..."
Třída se hroutí smíchy, já rudnu, trapas jak noha. Králo-
vá vyčítavě pokyvuje hlavou: "Sedněte si a laskavě dávej-
te pozov. Myslete na litevatuvu a ne blbosti."
Na blbosti... Vím moc dobře, na co jsem v pátek mysle-
la, co bylo důležitější než dílo velkého faraona! Bolí to.
Pořád to strašně moc bolí, ta bolest svírá a dusí a tlačí...
"K tabuli Nováčková. V testu jste neměla spvávitě vů-
bec nic, tak ať si spvavíte veputaci," pozve češtinářka mou
spolubydlící, která se vůbec nenamáhala v neděli přijet.
"Kde je Nováčková? Stůně?"
"Ona má nějáký focení s agenturou," vysvětlí Dita. "Ří-
kala, že přijede ve středu."
"Focení?" opakuje Králová téměř štítivě.
"Dělá modelku, tak ji občas potřebují..."
Učitelka je vyloženě pobouřená. "Jak může dělat model-
ku, když má z testu nedostatečnou? S takovým pvístupem
dlouho studovat nebude, její výsledky nejsou zdaleka tak
oslnivé, aby si mohla dovolit zanedbávat školu. Koneckon-
ců, v téhle tvídě jste tupí úplně všichni, polovina je na
pvopadnutí!"
170
"Já taky?" otáže se Dominika z recese.
"Jakšová ne," nezklame ji Králová.
"A já?" zkusí Katka, která má z testu za jedna.
"Vy samozvejmě taky, Koubová, moc si nefanděte,"
sejme ji učitelka a třída má co dělat, aby se nerozesmála
znovu. "Upozovňuji vás, že každým vokem odejde hned
v pevním pololetí zhouba deset studentů z pvvních voční-
ků. Nedělám si iluze, že by vaše tvída byla výjimečná, spíš
naopak, takže jen u vás to budou dobve čtyvi. Kdo bude
mezi nimi, si asi lehce dokážete spočítat..."
Přemýšlím nad jejími slovy celé odpoledne. Každoroč-
ně odchází pár prváků, to je známá věc. Někteří nezvládají
učivo, jiní zjistí, že zdravotnictví není to ,pravé ořechové,
co si od vlastní budoucnosti představovali, další k tomu
mají nejrůznější jiné důvody. Není přece řečeno, že všich-
ni, co odejdou, jsou vyhozeni pro neschopnost! Nebylo by
tedy mnohem lepší nechat se přeřadit z vlastní iniciativy
na jinou školu? Dřív, než zasedne pedagogická rada a po-
dobný tah mi doporučí..? Kdybych řekla našim, že jsem se
spletla a zdravotní sestřičkou být nechci, že měli pravdu
a nejlepším řešením by pro mě bylo gymnázium, mohla
bych třeba už od října chodit s Bárou do jedné třídy, denně
dojíždět těch pár kilometrů jako na základce a užívat si
studentského života bez stresů a trápení? Stejné důvody
bych uvedla i na gymplu, jelikož by se mnou nešlo žádné
vysvědčení ani klasifikace, v mnora předmětech ještě
ani známky nemám, nikdo by nepoznal, jak jsem to tu roz.-
jela.. !
Tohle řešení by bylo docela určitě skvělé. Pro mě hlav-
ně, ale i pro naše, stála bych je každopádně méně peněz,
ušetřili by za internát a dopravu, měli by mě pod dozo-
rem...
Zbývá jen jedno jediné - přiznat našim, že jsem šlápla
171
vedle. Připustit vlastní chybu. Poprosit je. Určitě by to udě-
lali, natolik mě mají rádi, možná bych ani nemusela tady
nic vysvětlovat, jednoduše bych příští pondělí do školy
nepřijela a zbytek by zařídil táta. Jsem přece jejich dcera!
Co mě tady vlastně drží? Ted' už nic. Byl to omyl od
samého začátku. Ve všem. Radek rni od nedělní SMSky
víckrát nenapsal, když jsem nereagovala, vybodl se na mě.
S Katkou, jedinou spřízněnou duší, si mohu dopisovat.
S Mončou taky. Nemám přece zapotřebí denně po přícho-
du do šaten pracně zatlačovat slzy, nervovat se na každou
hodinu, trpět žaludeční neurózou, třást se před každým
zkoušením, nechat si nadávat do tupců a hlupáků, streso-
vat se, trpět na intru buzeraci od vychovatelek i spolubyd-
lících...
O víkendu to našim řeknu. Určitě.
Vlastně ani nevím, proč se nechám od Katky a Moniky
zlanařit na středeční florbal. Je to asi apatií, do které upad-
nu, a nadějí, že už tady dlouho nebudu. Holkám tuhle no-
vioku ovšem nesdělím, nějak se mi nechce přiznat sé zaje-
čími umysly. Katka se ke mně chová ohleduplně, ani
jedinkrát se na Radka či páteční večer nezeptá, a je prav-
da, že mi svou veselou náladou pomáhá víc, než kdyby se
mnou rozebírala mou bezútěšnou situaci.
Rovnou na večeři si vezmu batoh, do kterého pi-ihodím
kotníkové adidasky, co nosím pouze do tělocvičny, čei°né
elastické kalhoty, které používám místo tepláků, tričko na
převlečení, mýdlo a ručník. Sice nehodlám sportovat de
roztrhání těla, ale jeden nikdy neví a nic nesnáším tolik
jako být v propoceném oblečení a cítit, jak na mně zasy-
chá pot. Dominika uznává jediný sport, a to natřásání těla
a kostí na koňském hřbetě, maximálně plavání, takže moje
přípravy sleduje naprosto nechápavě.
17~
"Nebylo by lepší jít do kina, když máme vycházky?"
překvapí mne u rajské s knedlíkem.
"Jako my dvě spolu?"
"Jo," přežvýkne s plnou pusou. "Nikdo jinej normální
na intru není. Ivana je případ sám pro sebe, ta o tyhle po-
zemský věci nestojí, o ty dvě nádhery zase nestojím já a
Lucka sice ujde, ale ta by zas nestihla nasmolit dopis."
Při tomhle výčtu mi málem knedlík zaskočí. Musím při-
znat, že mě Dominika vyloženě potěší! Neměla jsem tuše-
ní, že mě počítá za nejsympatičtější osobu na pokoji, a co
víc, vlastně mi tím nabídla své přátelství!!
"Do kina chodím moc ráda,`` přiznám se. "Jenže dnes-
ka jsem to už Katce slíbila, počítají se mnou, nemůžu to
zrušit."
"Tak příště," mávne Domča rukou. "Jen mě tak napadlo,
že by nebylo marný jít vyzkoušet to jejich multikino. Tam
hrají pořád něco, určitě bychom si vybraly."
Nenajdu odvahu říct, že žádné příště nebude. Jsem srab.
Místo toho cosi zahučím a radši změním téma: "Nechceš
jít teda dneska se mnou? Nemusíš hrát, budeš se jen dívat."
"Hm, to se mi moc nechce. Ani hrát, ani čumět, mám
rozečtenou knížku, tak ji aspoň dorazím. Dobře si zahraj
a natři jim to, těm městským buranům," popřeje mi ve-
sele.
Prodereme se zástupem průmyslováků blokujících
vchod. Ivoš, Ditin brácha, tam hučí do Ivany horem dolem.
Ta se tváří pěkně znuděně a trpí mu to zřejmě jen proto, že
čeká na Ditu s Andreou, až se vykecají. Proti Ivaniným
známostem z agentury, jak popsala týpka, kterého jsem
mylně pasovala na jejího otce, nemá chlapec nejmenší
šanci.
Zamávám na Dominiku a letím na zastávku, aby mi ne-
foukl bus přímo před nosem. Kino by asi bylo lepší než
I73
florbal, usoudím cestou na sídliště, škoda že jsem to neví
děla dřív, nicméně s Katkou se sejdu moc ráda.
Čeká na mne i s Danem na zastávce, sama bych zrním
nou tělocvičnu nenašla, a klepou kosu. Pořádně se ochla
dilo, na to, že je teprve konec září, fičí div ne mrazivý vít
"Já vám to ale budu kazit," svěřím se jim se svými oba
vami. "Hrála jsem florbal párkrát a jen proto, že měli mál
lidí do týmu... Navíc ten tým, hm, na vesnici jsou v něr
děti a tátové a tak... A podle toho to vypadá."
"O to jde, ne?" soudí Dan. "Zablbnout si."
"My nehrajeme o medaile, neboj," uklidňuje mě Katka
Ke všemu mě čeká seznámení s ostatními hráči, ted
krom Káti a Monči vesměs Danovými spolužáky. Nesni
žíni se uložit si jejich jména do paměti, nemá to ani cem
vidím je dnes poprvé a naposledy, přesto mi v hlavě utkv
Nejspíš proto, že je s nimi taková legrace! Vlastně ani ne
vadí, že Katka hraje proti mně, Dan nás rozdělí tak, aby s
síly vyrovnaly a na každé straně byl stejný počet dível
Ačkoli z těch všech přítomných jsem samozřejmě ne'
slabší!
No, i když. . . Taková Iveta zkazí nahrávku takřka stoprc
centně, zatímco mně se ji několikrát povede zpracoval
Hlavně tedy v druhé části zápasu, po výměně stran, kdy
už jsme rozehraní. Kluci nešetří chválou a je to od nich faI
milé. Musí vidět, jaké jsem poleno, přesto mě povzbuzuj
Celá udýchaná, ale kupodivu spokojená a v pohodl
vrátím Danovi půjčenou hokejku. "Máš u mě vroubel
holčičko."
"Proč?" Nejistě zkontroluji hokejku, zda jsem mu s r
něco neudělala. "Co jsem provedla?"
"Kecala jsi mi," zubí se. "Že to neumíš."
Rozpačitě se usměji. "Ale já to vážně neumím."
"To vykládej mojí babičce, ta ti uvěří, já už ne," směj
174
se. "Za pár tréninků budeš oporou týmu. Vždycky hraješ
se mnou, jasný? Nikdy proti mně."
Samozřejmě přehání, ale i tak se cítím skvěle. Další člo-
věk, který se mnou v budoucnu počítá...
"Jdeme dočerpat energii," hlaholí kluk, co mu říkají
Bendič, jakmile se osprchujeme a scházíme se před tělo-
cvičnou. Ulicí nepříjemně profukuje, v záři pouličních
lamp vidím, že drobně poprchává. "Kam ty se řadíš? Na
pivo chodíme ke Krokodýlovi, to je na druhou stranu."
"Jenže já se musím vrátit na intr," zalituji. "Mám to tak
akorát, abych tam do devíti dojela..."
"Máte vycházky jen do devíti?" diví se Tom, který se
připojí ke Katce a vezme její bágl. "Dost vopruz, co?"
"No, co nadělám," pokrčím rameny. "'tak... ahoj."
"Měj se," zdraví mě všichni. Dan ještě dodá: "A příští
tejden máme zápas, počítáš s tím, doufám."
Nevyjádřím se, nechci mu lhát ani slibovat nemožné.
Katka mě jde doprovodit, Tom se okamžitě nabídne, že
nám bude dělat garde, což jsem jen ráda, ti dva mě dove-
dou na autobus a celou cestu popichují jeden druhého, tak-
že se musím smát, ještě když jim z osvětlené soupravy
mávám. Všimnu si, že se Tom pokusí vzít Katku za ruku,
ale ta mu svou nenechá, radši si nacpe obě do kapes bun-
dy. Katka má štěstí na pěkné kluky, ale ona toho nezneuží-
vá, ani si toho nijak neváží. Co bych za to dala, kdyby
o mě takhle stál Radek...
Pryč s takovými nápady. Nemyslím na něj, nechci na něj
myslet! Bohužel nejde zapomenout tak rychle, jak by si
člověk přál. V duchu Katce děkuji, že mě mezi svou partu
vzala. Za dvě hodiny v jejich přítomnosti jsem si na Rad-
ka ani jednou nevzpomněla! Vlastně je to lék, pořád
něco dělat, nezavřít se do ulity s neveselými myšlenkami,
ale být mezi lidmi, něco podnikat, bavit se. Katce to fakt
pálí!
175
Na intru mě kupodivu nečeká trudné odhánění myšlene
neodbytných jako komáři, protože to v pokoji zavání ja
v hospodě čtvrté. cenové skupiny a stačí jediný pohled r
Ditu s Andreou, které dorazily těsně přede mnou, abys
poznala, že mají pořádně nakoupeno. Jedna přes druho
vykládají Ivaně, jakou udělala chybu, když s nimi a pri
myslováky nešla do hospody, a nejspíš aby jí to nebylo lít<
vytáhnou z tašky načatou láhev vína, které jí nabízejí.
"Nebul takovej suchar," domlouvají ji, ale Ivanou ne
hnou, ve svých zásadách je neoblomná, radši si zaleze d
sprchy, aby po vydatném posilování smyla námahu.
"Po chodbě chodí Markéta, určitě sem přijde," varuji je
"Tak jí dáme loknout, ne?" řehtá se Andrea, zatímc
Dita tvrdí, že pro ni by byla vína škoda. Moje varování j
však dobré alespoň k tomu, že se s vínem přemístí na ba:
kon, byť je venku zima jako v psinci, aby mohly láhe
dopít v klidu a ještě si přitom zakouřit. Nevím, co u toh
dělají, ale za chvíli se ozve řinčení skla, jak jim láhev spat
ne na zem a posléze nejspíš i z balkonu, protože se smě
jak praštěvé a hlasitě se dohadují, jak to udělají, aby si pr
ni mohly dojít ven. Na balkoně už je nic nebaví, přesuno
se dovnitř a dělají bordel v našem pokoji.
"Dlabem na to," mávne rukou Dita. "Když nebude rop
bitá, tak bude vylitá."
"A já budu asi za chvíli poblitá," chichotá se Andrea.
Musíme s Ivanou spojit síly, abychom vyhnaly Andre
do vedlejšího pokoje, byt Dominika křičí, at si tu ožral
necháme, a Ditu nacpaly do postele.
"Až přijde Markétka," nabádá ji Ivana, "nemluv. Ar
muk!"
Mladá vychovatelka se objeví vzápětí a podle výraz
vypadá nasupeně předem. "Vrátná si stěžovala, že někd
z našeho patra vyhodil ven láhev. Roztřískala se dole pře
176
vchodem. Chodí tam spousta lidí, bydlí tu i maminky
s dětmi, kdyby někomu spadla na hlavu, tak - "
"Tak by byl praštěnej flaškou," řehní se Dita zpod deky.
"To není žádná legrace," namítne Markéta. Pak pode-
zíravě začichá. "Smrdí tu vino. Ta láhev byla od vína...
Dito?"
"To přece vůbec nic... škyt... neznamená."
Markéta vypadá nebezpečně. "Vicky? Ivano?"
"Já byla celou dobu dole posilovat," ujistí ji Ivana.
"A já mimo intr, na florbalu."
"Dito, tys pila!" obviní Markéta spolužačku. "Víno!"
"Co piju je moje věc. I kdybych pila motorovej olej...
Žádnou flašku jsem z okna nevyhodila."
Markéta otevře dveře na balkon. Kachlíky polité červe-
ným vínem mluví samy za sebe! "Jsi opilá. Copak nevíš,
že se to nesmí? Co kdybych to nahlásila paní Tomanové?
Víš, o jaký průšvih si koleduješ?"
"Polib mi prdel, krávo," ďoporučí jí Dita. Podíváme se
s Ivanou po sobě. Tohle dávno není legrace a Dita, ta káča,
místo aby činila pukáni, ještě přilívá olej do ohně!
Markéta si urážky pochopitelně nenechá, vypadne
z pokoje jako cukrář a než se nadějeme, je zpátky nejen
s Karatkovičovou, ale i s ředitelkou. Kongo, které pak na-
stane, skončí důtkou, která je prvním a zároveň posledním
varováním. Něco jako podmínečný trest.
Ve čtvrtek na mě vyjde služba. Spolu s Dominikou za-
sedneme ke stolku a zapisujeme do knihy veškeré přícho-
dy a odchody. Do šesti se courají všichni sem a tam, za-
tímco my nesmíme ani na večeři, jídlo nám donese Lucka
v kastrůlkách. Ani potom nemáme klid, protože přes naše
patro jezdí i studentky z vyšších ročníků, respektive výtah
končí v pátém a dál se chodí pěšky, a těch, kterým je nad
177
osmnáct, se internátní řád netýká, mohou být venku denr
do deseti večer, tudíž je neustále musíme zapisovat a zas
odepisovat.
Ke všemu dostanu menses o dva dny dřív, takže na 1
přijdu až na toaletě a musím si dát nejen rychlou sprchl
ale vyprat v ruce i kalhotky. Pak je vyždimu, pověsí
v koupelně na radiátor a zase se vrátím na službu.
Dita, která kolem projde stylem pávice, se na mě podiv
spatra. "Víš, co by mě zajímalo? Jak je možný, že Marké~
včera přišla těsně po tobě."
Otázce dost dobře nerozumím. "A co já s tím?"
Našpulí pusu. "Nic. Jenom že k smrti nesnáším prá;
kače."
Konečně mi dojde, proč o tom mluví! "Já jsem jí n
neřekla. Nemohla jsem přece tušit, že jste pily. Přišla jse~
až po vás, ne?"
"Skoro současně s Markétou," připomene jízlivě. "S tc
si to vyřídím, to ai se nebojí, vymyslím pomstu, až buc
litovat, že kdy proti mně něco měla! A jestli přijdu na t~
kdo mě práskl, tak ho lituju předem."
Dominika si ji pobaveně měří a sotva za ní zapadne
dveře našeho pokoje, vyprskne. "Ale byla to sranda, co`
Zavrtím hlavou. "Místo aby uznala, že přestřelila, s tc
láhví to bylo fakt hustý, ještě přísahá pomstu. A hlam
nechápu, proč pořád všechno svádí na mě!"
"Jaký všechno?" nechápe Dominika.
"Prostě všechno," vzdychnu si. "Zasedla si na mě."
"Nejsi trochu paranoidní?" baví se Domča. "Tahle jse
měla jeden čas... Měla jsem pocit, že se na mě vších
dívají. Jezdím na Kastě takový okruh kolem Dubence př
dvě sousední vesnice. V té jedné bydlí kluk, co se mi doc
la líbil... Pokaždý čuměl, až jsem z toho byla vystresov
ná, kvůli němu jsem se vždycky malovala a oblěkala
178
nejlíp... A pak přišel k nám do hřebčína. Myslela jsem, že
kvůli mně. Omyl! Přišel si zajezdit a popisoval tátovi, že
by chtěl toho krásnýho koně se sedlem s barevnými třme-
ny, chápeš, on si naprosto přesně pamatoval sedlo, ale
vůbec nedokázal tátovi říct, kdo toho koně jezdí, jestli
holka nebo chlap!"
Rozesměji se tak, až vykoukne Koza z vychovatelny,
jestli se něco neděje. "To tě asi naštval, co?"
"Normální debil," přikývne. "Od té doby na kluky kaš-
lu, stejně jako už si nemyslím, že všichni koukají jen na
mě, nebo že já jsem středem pozornosti. Tohle byla tvrdá
lekce."
"Ale ona je na mě fakt vysazená," tvrdím zarputile. Než
mi začne Dominika můj stihomam vymlouvat, Dita se
objeví na chodbě a podmračeně si to zamíří rovnou k nám.
"Ty kalhotky v koupelně jsou tvoje?"
"Jo," kývnu.
"Tak si je koukej uklidit! Kdo se má dívat na podělaný
kalhotky!"
Počkám, až odejde, a pak zaběhnu k nám do koupelny.
Že bych je vyprala mizerně? Třeba jsou na nich vidět skvr-
ny, jak usychají... Hm, nezdá se, kalhotky jsou vlhké, ale
zdají se krásně bílé jako před pohromou, která mě stihla.
Přesto si znovu napustím do umývadla vodu a vyperu je
ještě jednou.
Ditě se ovšem nezavděčím! Sedím na službě další půl
hodinu, když přiběhne jako fúrie znovu. "Něco jsem ti řek-
la, ne?! Snad si ty smradlavý kalhotky sebereš, ne?"
Jsem z toho div živá, jakmile se Dita a holky, které jsou
s námi v maňáskovém kroužku, spolu s Kozlovskou vyda-
jí do společenské místnosti nacvičovat divadlo, díky služ-
bě jsem toho ušetřena (stejně sí za mě budou muset najít
náhradu!), vydám se do koupelny vyprat kalhotky do tře-
179
tice. Nevím, co proti nim pořád má, svítí se běloskvoucí
čistotou! Pro jistotu je z koupelny odnesu a pověsím je n~
šňůru na balkon, i když je venku sychravo a jen tak brzy
tady neuschnou, nechci riskovat další Ditin hněv.
Zrovna s Domčou probíráme hříbátko, které se narodilc
jedné jejich klisně minulý týden, když na mě Dita vlítne pc
návratu z maňásků znovu a je rozlícenější víc než předtím.
"Tak ty si ty kalhotky neuklidíš?"
"Ale já je přece uklidila!"
"Si ze mě děláš prdel, ne?"
"Můžu ti je ukázat," bráním se.
Dominiku náš spor zajímá, ačkoli se to nesmí, obě opus-
tíme své stanoviště a nacpeme se do naší malé koupelny.
"Tomuhle říkáš uklidila, jo?" vyšiluje Dita a ukazuje m
zem pod radiátor, kde leží cosi malého, zchumtaného a
růžového. Docela určitě něčí spod'áry, kterých si všimnL
až nyní. "No moment, tyhle moje vůbec nejsou! Já si od-
nesla svoje, bílý, visí na balkoně."
Ditina bojovnost kapku vyprchá. "A čí teda jsou? Dom-
čo?"
"Moje ne," ujistí ji vysmátá Dominika. Dita je rozjeti
a nechce připustit, že se pletla, potřebuje si na někom
zchladit žáhu, zavolá Ivanu, Andreu i Lucku, a od všecr
třech se dočká záporných odpovědí! "Ještě odpoledne
když jsem tu za tebe uklízela, tu nebyly."
"Jak můžu uklízet při službě?" hájím se.
"A nejsou nakonec tvoje?" baví se Dominika.
"Jsi blbá?!"
"Přemejšlej," radí jí Domča. "Nikoho z nás pěti nejsou
no a protože je dost malá pravděpodobnost, že by sem při
šel někdo z jinýho pokoje a hodil nám pod radiátor použi~
tý kalhotky a zase odešel, musí být jedině tvoje. Řveš m
Vicky úplně zbytečně."
180
"Pch," uleví si Dita a asi se tam s holkama dohaduje ješ-
tě hodně dlouho, ale to my dvě už nevíme, vrátíme se zpát
ky ke stolku.
"Pořád si myslíš, že trpím paranoiou?" otáži se Domči.
"Hm, něco na tom je," zasměje se. "Ale proč ji jednodu-
še nepošleš někam? Ty se vůbec nebráníš, necháš ji, aby tě
urážela a léčila si na tobě mindráky. Asi potřebuje obětní-
ho beránka, no a ty jsi tu roli tak nějak útrpně přijala."
Pokrčím rameny. Nerada se hádám, nečekala jsem ote-
vřené nepřátelství, na základce jsme s holkama vycházely
dobře . . .
"Víš, že ti docela závidím?" přiznám se. "Ten tvůj koň-
ský svět, jsi taková pohodová, nestresuješ se, máš nad-
hled."
"Protože z koňskýho hřbetu všechno vidíš z výšky,"
baví se. "Tam jsi prostě nad věcí. A to se v životě hodí.
Mám nápad, Vicky. Pojed' se mnou zítra k nám na víkend,
ukážu ti hřebčín, hříbátko, Kastu, zajezdíme si na koních,
získáš ten nadhled taky. To bude super."
"Počkej, já nevím," váhám. "Co by tomu vaši řekli?"
"Co by měli říkat?" nechápe Dominika.
"A hlavně, co by tomu řekli naši..."
"Tak já jim zavolám," nabídne se. "Dej mi číslo na tvou
mamku, dohodnu to s ní. Jestli teda chceš? Nebo co budeš
dělat o víkendu`? Máš nějakej lepší program?"
Při představě, že budu doma narážet ode zdi ke zdi
a zakazovat si myšlenky na Radka, se necítím arovna r~ej-
lépe. Raději dám mamčino číslo Dominice a zvolím kam-
puomis. Domča se nenechá pobízet dvakrát, společně za-
voláme k nám domů a dohodneme, že opět přijedu až
v sobotu, nejspíš někdy odpoledne, až mě to na farmě
v Dubenci přestane bavit.
Je to zajímavé, ale do rána se z koupelny růžové kalhot-
ky ztratí neznámo kam.
181
Ve dvouhodinovce ošetřovatelství-praxe se učíme obva
zovat. Existují různé druhy obvazů, co známe zatím jen
z teorie, kruhové, hoblinové, spirálové, osmičkové, klaso-
vé, sbíhavé a rozbíhavé, nyní na sobě vzájemně ve dvoji-
cích zkoušíme. Zatímco já vyrobím Dominice dokonalý
obinadlový obvaz celé ruky, takzvanou pacičku, že mě
slečna Marvanová nestačí chválit a dokonce se ptá, zda
jsem nechodila třeba do zdravotnického kroužku a někde
se to neučila (samozřejmě ani náhodou!), Domča mi mís-
to klasového obvazu palce stvoří na pravé ruce jakousi těž-
kou a nesourodou bakuli.
"Jak se jmenujete? Jakšová? Vy jste nemehlo, Jakšová.
Nedávala jste patrně v teorii pozor. Vždyt jsme si kresli-
ly postup, jakým se jednotlivé otočky dělají. Jak držíte
to obinadlo'? Říká vám něco sterilita prostředí?! Nemů-
žete přece obvaz válet po zemi a pak ho přikládat na
ránu ! ``
Je mi Domči líto, ale pomoci jí nemůžu, teprve když se
slečna Marvanová otočí, levičkou jí vedu ruku, aby se její
výtvor aspoň vzdáleně podobal obvazu. Marvanová je sice
přísná, ale spravedlivá, tady Dominika ani nikdo jiný žád-
nou protekci nemá, měří všem stejným metrem a o mně
prohlásí, že mám nejspíš pro tuhle práci buňky a nadání.
Ne že by mi na tom nějak víc záleželo, zvlášt když tu stej-
ně končím, ale pochvala samozřejmě potěší. Nejsem úpl-
ně k ničemu, jak jsem si od prvního dne na této škole mys-
lela!
Na oběd jdeme do menzy s Katkou. U výdejového okén-
ka samozřejmě fronta jak blázen, menza slouží krom naší
školy ještě místní univerzitě a vyšší odborné škole. Než se
dostaneme na řadu, uteče dost dlouhá doba, nehledě na to,
že mezitím jsou všechny stolky obsazené a vypadá to, že
budeme muset s podnosy s jídlem stát a čekat, než se ně-
kde uvolní.
182
"Vicky!" zavolá na mě kdosi a po zaostření zjistím, že
je to Rosický. "Držím vám."
Pohlédnu na Katku, to, že oslovil mne, je pouze zastíra
cí manévr. Jíst uzené s bramborovou koší na stojáka by
byla nebytyčná blbost, tím spíš, když si můžeme sednout,
že. Adam je k našemu překvapení docela vtipný, baví nás
a Katka se lehce nechá svést k vzájemnému popichování.
Chudák Rosický nemá čas se pro samé hlášky ani najíst.
"Vystydne ti to," varuje ho Katy. "Dlabej, je to dob-
roučký."
"Ale málo," povzdechnu si. Na průmyslováckém intru
nám dopřávají porce velké, jenomže tam zase nikomu ne-
chutná.
"Můžeme si přidat," míní Katka.
Pohlédnu k okénku. Fronta neubývá a než bych se zved-
la a přede všemi se dožadovala nášupu, radši bych umřela
hlady I
"Nemyslím tam," baví se Katka, která vystopuje směr
mého pohledu. "Tady Adámek se s tím nimrá, měly by-
chom mu pomoc."
"Když budete hodný, holčičky, tak se s vámi rozdě-
"
lím...
"Ten je naivní, co?" zazubí se na mě Katka. "On si
myslí, že se ho někdo bude ptát!" A než se milý Rosický
naděje, jedním šmiknutím nože mu ukrojí sousto rovnou
na talíři.
"No moment!" bouří se Adam, nicméně to už se nechám
strhnout a zatímco on se kryje před Katkou, ukrojím mu
kousek masa na druhém konci.
"Vy potvory..." brání talíř vlastním tělem.
"Nebucfi takovej hlad," bavíme se a podnikáme výpady
do jeho talíře tak často, až jsou lidi kolem nás smíchy mrt-
ví a Rosickému zbyde prázdný talíř. A to i přesto, že se mu
183
podaří sebrat Katce vidličku. Kamarádka si ovšem ví rady
má přece ještě obě ruce, ne?
"Teda, vás tak ještě někdy pozvu," vyhrožuje nám.
Katka si otírá bramborovou kaši z tváří a líbezně se n.
něj usměje: "To jsme rády, že nás příště zase pozveš. Mop
nás těšilo, jako spólustolovník jsi doslova k sežrání."
Bouda nehodlá jen tak nechat pláchnout příležitost, vy
jde z menzy společně s námi a když vidí, že na mě čelo
Dominika, využije situace a zcela suverénně se připojí k~
Katce.
"Čau v pondělí!" zamává na mne kamarádka.
Kdo ví, co bude v pondělí, usoudím v duchu a mrzí mě
že jsem se s ní nestihla ani rozloučit.
184
iriv
XI. KONICCI ~ )INI K®NE
Do Dubence jedeme autem, což znamená tím nádher-
ným teréňákem, kterým pro Dominiku přijede táta. Nevím,
zda mu dcera volala, že si pi-iveze na víkend kamarádku,
každopádně se nezdá zaskočený. Já jsem na tom hůř, už
proto, že Domča mi ho představí coby Milana a on chce,
ať mu tak říkám! Dávám si sakramentský pozor, abych ho
rrcmusela oslovit.
Nevím, co jsem si představovala pod pojmem hřebčín,
každopádně v Dubenci mě čeká fauna s několika zaměst-
nanci, co se starají o prostorné stáje s boxy plnými nádher-
ných ušlechtilých zvířat. Také na obytné části farmy je
vidět, že majitelé rozhodně netrpí nedostatkem financí.
Dornirrika se ovšem uvnitř nezdržuje, hodíme si pouze
věci do jejího pokoje, dvakrát tak velkého než je prostor.
který sdílím společně s Terkou, Dominika je jedináček,
takže žádné dělení nezná, pozdravíme paní Jakšovou,
v žokejském oblečku s jezdeckými holínkami jí to sluší,
vypadá spíš jako Dominičina starší sestra, a vyrazíme do
stájí. Tady je moje spolužačka ve svém živlu, představí mi
každého koně, o všech řekne něco zajímavého, s každým
se pomazlí a odmění ho kostkou cukru. Chce, abych to
zkusila také, ale mám z velkých zvířat respekt, stačí, aby
kůň přede mnou ohrnul pysky a už se klidím, z obnaže-
ných raiafáků jde strach! i~lejdéle se zdržíme u hříbat.
Kasta je krásná vysoká grošovaná kobylka, Dominika si
185
ji osedlá a na cvičné louce předvede, jak to vypadá, kdy
někdo umí jezdit na koni. Teprve poté nasbírám odvah
zkusit si to také, takže pro mě osedlá klisnu Ester, údajrn
nejklidnější kobylu, na které jezdí nováčci, za pomoc
Milana se vyštrachám do sedla a kymácím se tam jako n;
lanové dráze, než si trochu zvyknu na rytmus, v jakém s·
koňská záda pode mnou vlní.
"Nesed' na tom jako dřevák," komanduje mě. "Musí
splynout s koněm. Přece cítíš jeho energii, jeho rytmus, ne
Jezdec a kůň jsou jedno tělo, zkus si to představit..."
Všechno je samozřejmě na zvyku, učený z nebe nespadl
Na cval se nevzmohu, to ani náhodou, ale do setmění, tal
dlouho na louce vydržíme, se přestanu šíleně bát a jsen
schopná na koni alespoň sedět a nechat se vézt. Jet by byli
přehnané, Ester sí je vědoma mé neschopnosti, má svatou
tpělivost a v naší dvojici je dominantní.
Pak, když koně ustájíme a vyhřebelcujeme, v dokonal
koupelně ze sebe smyji pot i koňský odér, nacpeme se piz
zou, která nechá Dominika objednat i s dovozem z tnístn
pizzérie, a padneme do širokého dvojlúžka v jejím pokojí
si uvědomím, že jsem polomrtvá únavou. Ovšem coby te
rapie bez chyby. Za celé odpoledne i večer jsem neměl
čas myslet na Radkal
"Všechno mě bolí," kvílím zničeně. "Celej člověk...'
"Kdybys rajtovala denně, tak si to za chvíli ani neuvě
domíš," těší mě. "Víš, jak mi to chybí?"
"Domčo, proč jsi šla na zdravotku'?"
"A kam jsem měla jít?"
"Já nevím," pokrčím rameny. "Třeba na veterinu."
"To bych nemohla," ujistí mě. "Zvířat je mi děsně líto.'
Vyprsknu. "Lidí ne?"
"Taky," připustí. "Jenže lidi ti řeknou, co jim je. Zvířat.
ne, ta trpí mlčky. Na to bych neměla nervy."
186
Dominika vloží do přehrávače CD, soundtrack z Pána
Prstenů, a chorálová hudba nás jemně a nevtíravě zalije ze
všech stran. V pokoji je příjemné teplo, světlo obstarává
pouze červenavá záře z umělého krbu. Ideální prostředí na
důvěrné rozhovory!
"Jak jsi vyprávěla o tom klukovi, co se ti líbil..."
"Hm?" zívne.
"Krom něho se ti nelíbí nikdo? Chodila jsi s někým'?"
"Blázníš?" ohradí se takřka dotčeně. "Kluci jsou blbci."
"Ne všichni," namítnu.
"Ale jo," ujistí mě. "Viděla jsem to tam na tom, co si mě
ani nevšiml. A navíc moje sestřenice chodila s klukem,
který ji nechal, našel si jinou. Ta husička si podřezala žíly."
Zatrne ve mně. "A jak to dopadlo..?"
"Leží v rodinný hrobce," ušklíbne se. "Osmnáctiletá
holka. Chápeš to`? Kv°uli nějakýmu pitomci?"
"To je strašný," vydechnu šokovaně.
"Jo," souhlasí se mnou. "Proto jsou mnohem lepší koně
než kluci. Kůň tě nikdy nezradí, nevymění za jinou."
"Dobře, jenže... Bez kluků by to nebylo ono." Dlouho
přemýšlím, jak jí to vysvětlit, čím argumentovat. "Bez lás-
ky by ta nebylo ono. I když přináší zklamání a trápení...
Brát si kvůli tomu život, to asi ne... Ale - Dominiko?
Domčo?"
Místo odpovědi se mi dostane spokojeného chrupnutí.
Pousměji se. Možná má pravdu, když si ušetří nervy a
trápení s láskou, je klidnější, vyrovnanější, může spát
a smát se...
Každá jsme ale jiná. Myslím, že bych byla ochotná zno-
vu obětovat těžké zklamání za pár minut lásky!
Dopoledne si jdeme znovu zajezdit, tentokrát se odv~
žíru mimo cvičnou louku, objedeme, byť volnou chůzí,
187
Dominičin okruh. Počasí je sice pravé podzimní, ale necí-
tím chlad, asi působí hladina adrenalinu v mé krvi. Kdy-
bychom měli u nás v Hroznějovicích hřebčín, určitě bych
tam začala chodit!
Pozemek Jakšových je neuvěřitelně velký, patří jim lep
a nějaká pole, farma stojí víceméně na samotě, nejbližším
sousedem je venkovská rekreační chalupa, kolem které se
vracíme z vyjížd'ky. Paní domu navzdory uplakanému
počasí myje okna ve štítu baráčku. Připadá mi nějak pově-
domá.
"Není to.." Myšlenku ani nedořeknu.
"30, je," baví se Dominika.
"Chceš říct, že Kválová Dagmav bydlí vedle vás?"
,.Nebydlí, jezdí sem jen na chalupu, zato vytrvale," zubí
se. "A každou chvíli otravuje a něco po Milanovi chce."
"To vysvětluje mnohé," připustím.
"I kdyby všichni na světě byli iíplně blbí, já ne," řehtá
se. "Králová je stará panna a Milana balí."
"Taková rampepurda," ulevím si. "Přitom tvoje mamka
je tak hezká... Jak si může myslet, že má šanci?!"
Dominika pakrčí ramena, ted' už bez úsměvu. "Lehce.
Naši spalo dávno nežijí jako manželé."
Na tohle nemám co říct, připadám si trapně, že jsem na
tak ožehavé téma vůbec narazila.
Oběd absolvuji u Jakšových v kruhu rodinném, kdy
jíme my s Dominikou spolu s Milanem. Páni Jakšová těs-
ně před polednem vezme svoje malé sportovní auto a vy-
razí někam se svými přáteli! Oznámí to manželavi i Do-
minice jako hotovku mezi dveřmi spolu s tím, že se vrátí
nejspíš zítra.
Hodlám jít na vlak, ovšem ~^rlilan je formát, můj návrh
odmávne rukou a prohlásí, že mě spolu s Domčou domů
hodí, Hraznějovice přece nejsau na druhém konci země-
koule, ne?
188
Nemá cenu jim nic vymlouvat, netrvá dlouho a už brz-
dírne před naším domem. Táta právě venku zazimovává
růže, slovo dá slovo a pozve Milana na kafe. Vezmu zatím
Domču do mého a Terčina pokojíčku, ale radost z toho
vůbec nemám. I když je Milan fajn, hrozně se před ním
i Dominikou stydím za náš domeček, fabii v garáži a do-
konce i za voříška Betynku!
Našim se Dominika a její otec velice líbí, mamina si li-
buje, jakou jsem si našla hodnou a slušnou kamarádku, a
já najednou ztratím odvahu vyrukovat na ně s tím, že na
zdravotce končím! Taková věc nejde říct jen tak z voleje,
vypálit to na ně. Musí na to být příležitost a klid.
A tak čekám, až taková situace nastane, a ono pořád nic,
takže se nakonec v neděli nechám doprovodit na nádraží
a ani se neodvážím hlesnout. Koneckonců, nic se nedě-
je. Prostě si pobyt na nenáviděné škole o týden prodlou-
žím, to je celé. A co je týden proti čtyřem ztraceným ro-
kům?
Samozřejmě toho lituji hned po příchodu na internát,
o škole nemluvě! V písemce z teorie ošetřovatelství ne-
mám skoro nic správně, a to píšeme na obvazy, které mi
v praxi tak šly zamotávat, v latině nám dobrý pan učitel
Fousek dá desetiminutovku na časování latinských sloves
a já shořím jak papír. No a co, stejně chci odejít, je jedno,
jestli dostanu o pětku víc nebo méně.
Moje vztahy s Ditou jsou stále stejně napjaté jako dřív.
Za to vyšilování s kalhotkami se mi neomluví, ostatně, tak
velké gesto od ní ani nečekám! Tím spíš mě dostane Do-
minika, která mi sdělí tajemství: "Už vím, čí ty nasrávač-
ky byly. Lucky. Dneska jsem je na ní viděla."
"Kvůli Lucce jsem dostala takový ceres?" ušklíbnu se.
"Ta je tedy dobrá, zapřela nos mezi očima a nechala mě, ať
l89
na mě Dita ječí. A já se za ni tehdy kvůli tomu dopisu ta
bila.."
"Nevděk světem vládne," baví se Domča. "Já jsem
říkala, jestli jí to není blbý, a ona, at to Ditě neříkám. Fal
nechápu, proč se Dity tak bojíte."
Dita je prostě silná osobnost, která vzbuzuje respekt,
nikdo se s ní radši nechce pouštět do křížku. No a ty slati
povahy na to doplácí, to je jasné.
"Už vím, jak se pomstím Markétce!" vykřikne v úter
večer z ničeho nic nad učebnicí somatologie. "Přeberu
Matěje!"
Musím si zakrýt obličej sešitem, abych se nezača
smát. Sebevědomí tedy Ditunce nechybí! Vážně je př~
svědčená o tom, že Matěj před ní padne na zadek, opus
dospělou Markétu a začne sí se šestnáctiletou puberťa~
kou? No, když ji tak poslouchám, nejspíš opravdu anc
"Ty, to je blbej nápad," míní Ivana. "Mohlo by se ti ~
vymstít. Vymysli něco lepšího."
"Mně se zrovna tohle zdá úplně nejlepší," chválí se Dit
"Polít jí inkoustem nebo podobný trapárny by neměly ta
velkej a dlouhodobej účinek. Matějova nevěra ji zasáhr
hodně hluboko. A to jí přeju."
Škoda že tu nebudu, pomyslím si v duchu. U toho byc
chtěla být - až Ditě spadne čelist, když zjistí, že zdalel
není taková hvězda, za jakou se považuje! Vlastně to nes
škoda. Spíš naštěstí tu nebudu!
Do indexu mi přibudou další známky. Čtyřka z latiny
koule z obvazového materiálu. Super, ze všech odbornýc
předmětů jsem takřka na propadnutí. Pouze třídní I-lavl'
žije v mylném dojmu, že jsem geniální počtářka, proto:
kdykoli někdo ze spolužaček u tabule něco neví a třít
sveřepě mlčí, tedy krom Burdové, o jejíž revoluční teor
190
pro změnu nemá zájem, obrací se na mě! Předešlý majitel
mé učebnice byl nejen chytrý, nýbrž i pilný, všechno si psal
do knihy, takže mu většinou mohu podat uspokojivou od-
pověd a on je spokojený. Kdyby však chudák tušil, jak ho
podvádím.. !
"Lidičky," promlouvá nám do duše. "Koukejte se srov-
nat, uvědomte si, že jste na výběrové škole a začněte ma-
kat. Chodíte sem už měsíc, přestává to být legrace. Pře-
chod ze základní na střední je vždycky těžký, ale měsíc je
doba tak akorát na aklimatizaci. Tak zaberte. Jakmile vám
uteče začátek, hrozně těžko to pak budete dohánět, látka
se nabaluje a je jí čím dál víc. Bez základů se nedá stavět.
Přece nechcete dopadnout jako Jurková, ne?"
Netuším, co tím vlastně myslí, Magda Jurková je sou-
sedka Kláry a dneska chybí. Nedokážu si vybavit, jaké má
známky, určitě ne o moc horší než já, proč jmenuje zrovna
ji? Taková tichá klidná holka, o které člověk nevěděl, zda
ve třídě je nebo není, jedna z mnoha v davu, žádná vůdčí
osobnost.
"'ty to nevíš?" podivuje se Katka cestou ze školy, když
na Magdu navedu řeč. "Přešla na knedlíkárnu. Zabali-
la to."
Zatrne ve mně. "Fakt..?"
"Dostala pár koulí a podělala se strachy," prohodí
Monča.
"No, vyřešila to dobře," zastanu se jí. "Než se trápit na
škole, kde se jí nelíbilo, šla zavčas jinam.``
"A proč myslíš, že se jí bude líbit tam?" míní Katka. "Na
každý škole máš předměty, které tě baví a jdou ti, a ty
opačný. Když vidím té manky, co bere brácha na gymplu,
tak jsem ráda, že chodím na zdravotku."
"I my máme manku," namítnu.
"No jo, jenže jen dva roky a šmitec."
I91
"A máme těžkou latinu."
"Tu on má na gymplu taky," ujistí mě. "Volitelnej pře
mět. Mohl si vybrat mezi fráninou, ruštinou a latinou
"Ale určitě nemá somatologii a teorii ošetřovatelství
"To ne," připustí, ovšem zná protihmat: "Zato má povi~
nou deskriptivní geometrii a technický kreslení. Viděla j
někdy, jak to vypadá? Takový ty šílený rysy?``
"Můj táta je inženýr, mám představu."
"Navíc je to dost ubohý, zdrhnout ze školy po měsíci
přidá se Monika a urafne si z baňaté hrušky. "Chceš kop
sa?"
"Tak to já se tu budu držet zuby nehty jako klíště, doku
mě sami nevyhodí," zasměje se Katka a já nemám ne
menší důvod jí nevěřit. Je přesně ten typ, co nikdy nic m
vzdává.
Kousnu si do nabízené hrušky spiš proto, abych nem
sela mluvit, než že bych měla takovou chuť. Jestliže jse
předtím váhala pochlubit se holkám se zaječími úmysl
ted' jsem si jistá - říct jim to prostě nemohu, měly by cr
za slabocha!
"Dnes je ten zápas," připomene mi Katka. "Počít.
s ním?"
"Nebudu vám tam k ničemu platná," váhám.
"No a? Ale zahraješ si a to je hlavní, ne? Hrajeme r
střídání, aby se vyblbli všichni a přitom se moc nezničili
"A kde to je? Zase jako minule?"
"Přesně tam. Počkáme na tebe u busu,`` slíbí mi.
Z toho se prostě vycouvat nedá! A vlastně ani couv
nechci, minule mi s nimi bylo moc skvěle. Mám dost n.
pilno, na učení na čtvrtek se podívám hned po příchodu s
školy, ačkoli chci ze školy utéct, třídního slova ve mr
zanechala větší dojem, než jsem si ochotna připustit. R
ději si pročtu chemii, biologii, somatologii a napíšu si a~
192
glická slovíčka, která se učím z papírku ještě cestou na
večeři. Je mi jasné, že po návratu z florbalu budu ráda, že
padnu do postele. Se slovníčkem před nosem vylezu
z výtahu, kolem vrátné projdu jako ve snách a kdyby mi
venku kdosi neřekl "ahoj", ani bych si nevšimla, že hned
u vchodu někdo přešlapuje. Překvapeně si změřím Ivoše.
Pro jistotu se ještě rozhlédnu, a teprve když zjistím, že jsem
široko daleko sama a pozdrav patřil mně, odpovím: "Ahoj.
Hledáš Ditu? Ta má zákaz vycházek."
"Ne, ségru ne... Ty bydlíš s Ivanou, že jo?"
To mě taky mohlo napadnout! Přikývnu.
"Nevíš, šla už na večeři? Jestli jsem ji nepropásl..."
"Ještě je nahoře," informuji ho.
"Aha. Tak díky."
"Hm, není zač. Čau."
Večeře v jídelně průmyslováckého intru mají tu výhodu,
že se člověk nikdy nepřecpe. Což se mu před sportovním
výkonem určitě hodí víc než plné břicho. Na sídliště se
dostanu bez zaváhání, v cestování jsem se fakt vypracova
la, a společně s Katkou a Monikou dojdeme do tělocvičny.
Dan je tentokrát už na místě, přece jenom jde o zápas a ne
pouhý trénink, a i když se neustále všichni holedbají tím,
že hrají pro radost a ne o body, je na nich vidět, tedy na
klucích, holky to tak zdaleka nebere, jisté napětí.
"A do nich," dává nám pokyny Bendič, kapitán týmu.
"Hned od začátku, nesmíme jím nechat aní míček, heslo
ničit a ničit až do úplnýho zničení. Hrrr na ně."
"Takže jde o výhru," ubezpečuji se.
"Jde o hru," opraví mě se smíchem Dan, "ale výhra se
cení přece jen kapku víc než prohra."
"Mužskej šovinismus, co bys chtěla," konstatuje Katka.
"Tak já radši budu jenom na střídačce. Morální opora."
Kluky tím pobavím, prý jsem veselá kopa. Vůbec nechá-
193
pou, jak moc to myslím vážně! To už se dostaví do tě
cvičny i soupeř a mě poprvé napadne se zeptat, s k~
vlastně hrajeme.
"S Novúkama," vysvětlí mi Tom, pustí Katčino ramen
a jde spolu s klukama dojednat podrobnosti s kapitáne
protějšího týmu gymnázia Vítězslava Nováka...
Ne, to se nemělo stát, úpím v duchu. Ne že by se ~
dařilo na Radka zapomenout, jen jsem si poslední dob.
nacházela stále nějakou činnost, která mě zaměstnávala v
než myšlenky na to, co by mohlo být, kdyby... Vyprac
vala jsem se natolik, že jsem dokonce přestala úpěnu
hlídat urobil a necukala sebou při každém prozvonění ~
Báry či jiných bývalých spolužáků! Smířila jsem se s tíž
že je s Radkem naprostý konec, což šlo sice horko těžk
ale rozhodně mnohem lépe, když jsem ho neviděla!
Kdybych nebyla blbá, mohlo mi to dojít dávno. Dan ~
přece říkal, že jejich gympl soupeří s Novákovým
florbalu. Radek přece hraje žlorbal, to je stará věc. Kc'
bych si dala dohromady jedna plus jedna, mohla jsem
téhle nadmíru potupné situaci vyhnout, a ne stát jak blur
a jitřit sotva zavadlé rány pohledem na kluka, na kterél
se sice mermomocí snažím zapomenout, což ale nezn
mená, že ho už nemiluji! Ono to jde dost těžko přestat r
koho mít rád jen proto, že ten druhý miluje jiného. N
jde to na povel. Z lásky se nedá vystřízlivět přes noc ja
z opice!
Pro Radka je moje přítomnost tady také překvapení
stejně jak pro jeho kamarády. Vzájemně se pozdravím
Radek ke mně dokonce na okamžik přistoupí: "Ahoj, Vil
Nemohu odpovědět, nejsem si jistá hlasem, nejspíš I
mě zradil, proto jen mírně pokývnu hlavou a jdu si sedne
na lavičku. Nečekám, že by mě Bendič nasadil hned
úvod. Do jejich florbalového týmu patří samozřejmě ta
194
Míša, v krátkých černých šortečkách a upnutém tričku jí
to šíleně sluší, ohon ze světlých vlasů jí plandá sem a tam
jak hříva Dominičiny Kasty. Všimnu si, že se na mě Radek
dívá. Uhnu očima. Nesnesu pohled jeho modrošedých očí,
nemůžu se dívat do jeho tváře, protože... protože to tak
strašně bolí! ! !
Pak už se rozehraje a oba týmy se do zápasu pustí s ver-
vou sobě vlastní. Víc než na Radka se dívám na Míšu, na
to, že ta holka s nimi patrně hraje odedávna, je pěkné po-
leno, spíš ozdoba týmu než posila. Katka ji strčí do kapsy
levou zadní! Prvnímu střídání se vyhnu, naznačím Bendi-
čoví, aby se mnou nepočítal, nicméně při druhém se mi to
už nepodaří, Dan mě nekompromisně vytáhne z lavičky a
na moje místo se posadí udýchaná Katka. Vlastně ani ne-
vím, kdo vyhrává, tak nějak zrovna tohle nesleduji.
Jakmile se ale dostanu na hrací plochu, nehodlám dát
svou kůži zadarmo. Aspoň v něčem af jsem lepší než ta
odporná Míša! Jsem v obraně spolu s Danem a Tomem,
Radek je naproti tomu útočník, takže se poměrně často
dostáváme do těsného kontaktu, ale rvu se jako lev o kaž-
dý míček a i když vůbec neznám všechny ty kličky a fígle,
které na nás zkouší, pletu se mu v cestě tak účinně, že z asi
pěti nájezdů a gólových šancí dá jen jedinou branku! Sly-
ším jakoby z velké dálky, že mě Katka s Monikou ze stří-
dačky povzbuzují, a bráním vlastním tělem, a to doslova,
dokonce i přesto, že v jednu chvíli dostanu od Radka seke-
ru, div neskučím nahlas.
Rány si mohu prohlédnout teprve na střídačce, kam se
zcela vyčerpaná složím. Nestačím si ani moc odpočinout,
chvíli na to je konec a radost našich nezná mezí, protože
hned první letošní zápas vyhráli. Možná i mou zásluhou!!
"Jste nějak přes prázdniny vyrostli," zlobí se Zbyšek.
"Jen počkejte na odvetu," slibuje nám Bořík.
195
"Taky máme posilu," mrkne na mě Dan. "A to bylo ře~
že to hrát neumíš, co?"
"Styl sice nemá," baví se Kryštof, "ale nadšení uká
kový."
Pozornost všech je mi nepříjemná, tím spíš, že mě R
dek vyhledává pohledem nějak moc často. Pokaždé, kdy
se na něj čirou náhodou podívám, se naše oči střetnou.
"Co ruka?" zeptá se mě. "Tu sekeru jsem fakt nechtěl
Mimoděk si pohladím levou paži nad zápěstím, je ta
kapku zbytnělá, na intru si musím dát studený obkla
"V pořádku."
V úsměvu mu zasvítí bílé zuby. "V zápalu boje, ch
peš..."
"Však říkám, že v pořádku," přeruším ho a odeberu ;
do sprch, kde se přitočím ke Katce. "Proč jsi mi neřekl
s kým budeme hrát?"
"Protože bys nepřišla," vysvětlí bez okolků. "A mus
sama uznat, že to bylo lepší než dřepět na intru."
To je sporné, usoudím v duchu. Katka ale neví všechr
souvislosti a mně se nechtějí vysvětlovat, natož ted' a tad
Kluci už na nás před tělocvičnou čekají, tlupa je to řádn
protože jde o oba týmy. Na hrací ploše soupeři, jinak k
moši, co hodlají jít společně dočerpat vypocené tekutin
"Zase nemůžeš?" zeptá se mě Dan, když vidí, že jal
jediná zamířím na opačnou stranu.
"Ne. Tak. . . ahoj." Ačkoli se za to nenávidím, neubrání
se tomu, abych se naposledy nepodívala na Radka. V hn
dočerné bundě mu to tak sluší... Uvědomuje si to jis
i Míša, která se po něm vine jako svlačec.
To mám z toho, nadávám si v duchu. Kdybych zůsta
silná a nepodívala se, nemusela jsem ted' v doprovoc
Katky, Toma a Moniky odcházet s dusivým knedlíke
v krku.
196
Z večeře se ploužíme s Dominikou a Luckou, ani moc
neposlouchám, o čem holky mluví, v duchu si rozděluji
práci. Čtvrtek je hloupý den, ostatně, na téhle škole jsou
takové všechny, nicméně ve čtvrtek máme školu do čtyř,
což je tak akorát dojít na intr a zase na večeři, a po ní další
maraton v podobě velkého úklidu, který navíc zbyde dnes
čistě na mne, jelikož Dita s Ivanou slouží, nácviku maňás-
kového divadla a dalších povinností. Zůstává mi ovšem
záhadou, kdy se mám podívat na somatologii, ze které zí-
tra píšeme písemku? Ne že bych se hodlala nějak extrém-
ně šprtat, stejně tu končím, ale zase vypadat jako úplný
idiot a vykoledovat si druhou pětku, nebot i na kouli bych
podle učitelky Smutné měla nějaké znalosti mít, hm, tahle
vyhlídka rně nijak neláká!
Navíc včerejší učení se mi vyplatilo, zúročila jsem jej při
dnešním zkoušení, kdy po mé blízkostí zatoužil plešatý
učitel Jedlička. ACkoli jsem neměla minisukni ani hlubo-
ký výstřih, který u studentek oceňuje o stupeň lepší znám-
kou, vazby mých chemických rovnic obodoval chvaliteb-
nou. Což je úspěch jako hrom!
Ve výklenku kousek od vchodu se krčí tmavá postava.
Lucka ji z dálky typuje na ředitelku Tomanovou, která
údajně tímhle způsobem hlídá, zda někdo z internátnic
nižších ročníků nekouří a neodhazuje nedopalky na chod-
níku před ubytovnou, jak sí na nás vrátná neustále ztěžuje,
zatímco podle Dominiky jde o bostonského škrtiče.
"Když už, tak bakovského škrtiče," bavíme se.
Pravdu nemáme ani jedna; z tajemné osoby se vyklube
Ivoš. Ten má teda výdrž! Jakmile mne spatří, vystoupí ze
stínu, nerozhodně se podívá po mém doprovodu a řekne:
"Vicky..?"
Ty dvě se začnou chíchotat, nejspíš sí myslí, že tu čeká
na mě! Než mi zmizí ve vestibulu, křiknu za nimi: "Počkej-
197
te na mě, hned přijdu!"A k Ivošovi: "Ivany se nedočkáš, ta
má službu, večeři jí neseme v rendlíkách."
"Jo tak... Včera ji měla asi taky, co?"
"Včera? Určitě ne, střídáme se."
"No, že vůbec nešla na večeři ani na vycházky... Vicky,
mohla bys jí vyřídit, aby aspoň na tři minutky přišla dolů?"
"Vyřídím," přikývnu, dohoním holky a ještě ve výtahu
se bráním nápadům dávat mě dohromady s Ditiným brá-
chou! Už proto, že s Ditou nechci mít společného vůbec
nic. Vzkaz mohu doručit takřka okamžitě, modelka sedí
u stolku služby a tváří se pěkně znuděně, zatímco Dita je
nejspíš na pokoji.
"Prý se tě nedočkal ani včera," dodám.
"Nemohl," zakření se. "Dlabu na něj, nebudu kvůli
němu držet hladovku denně. Co neseš dobrého? Žemlov-
ku? Ale fuj, nesnáším sladká jídla, takových kalorií..."
"Počkej, ale... on tam na tebe čeká."
"To je jeho problém," ujistí mě.
"Promluvit bys s ním mohla, aspoň mu říct, že čeká
zbytečně," domlouvám jí, protože je mi nazrzlého Ivoše
:- líto.
"Nezájem," odpálkuje mne. "Jestli jsi taková měkkota,
tak mu to řekni ty, mě ani nehne. Vyřid' mu, af si trhne
nohou."
Tohle jednání je dost ubohé, nedá mi to, abych nesjela
výtahem dolů. Ivoš mi jde v očekávání naproti. ,;Nemůže?"
"Ne. A... ani nechce."
Vypadá dost zmateně. "Jako dneska?"
"No, právě že... celkově."
Teprve ted' mu dojde marnost čekání, vypadá pěkně
vytočeně. Nechci jeho muka prodlužovat, rychle se klidím:
"Ona stejně nemá nikdy čas. V modelingu ho mít ani ne-
může.."
198
Nepoděkuje mi za účast ani námahu, otočí se na patě a
mizí. Dělat poslíčka nepříjemných zpráv je nevděčná role!
Holkám skončí služba teprve v devět, kdy se páté patro
zamyká. V té době už mám většinu povinností hotových,
ležím v posteli se somatologií a snažím se nabiflovat ana-
tomii dýchacího systému.
"Tomu říkáš uklizeno?" osočí mě Dita a štítivě ukáže na
olepený obtisk dna skleničky od džusu na svém stolku.
"Ne. Tomu říkám prasárna. A navíc tvoje, takže nevidím
nejmenší důvod, proč bych ji měla šůrovat já."
Ditu můj odpor zaskočí. "Nejspíš proto, že máš úklid,
ne?"
"To si pleteš pojmy s dojmy," ušklíbnu se nervózně.
Nemám čas se s ní dohadovat, učení je strašně moc! "Za-
metla jsem, utřela prach, vytřela pokoj, chodbu i koupelnu,
ale abych uklízela tvůj stolek, Dito, tak to mě ani nehne."
"My za tebe taky uklízíme!" argumentuje namíchnutě.
"Nikdy ne osobní věci. To musíš sama, beruško."
"A kdy jsem si to měla asi tak uklidit, když jsem doted'
trčela na tý debilní službě, nevíš?" útočí hádavým tónem.
"Třeba včera večer, když sis to pobryndala."
"Jseš nějaká ofouklá, ne? Já si můžu bryndat jak chci!"
"To jistě," pousměje se Ivana, "ale taky si to koukej
uklidit. Vicky má pravdu, že ti stůl lepí od včera."
Dita zírá z jedné na druhou. "Proč se jí zastáváš? Za to,
jak tě nabonzovala? Mělas kvúli ní snad malej průšvih?"
Ivana si odhodí vlasy z čela. "To s tím přece nesouvisí.
Nikoho se nezastávám, jen prostě říkám, jak to je."
Naše modelka má sice také svoje mouchy a dobré ka-
marádky z nás rozhodně nikdy nebudou, na to jsme každá
příliš jiná, ale když nic jiného, je spravedlivá a nezaujatá!
Dita mě přestane napadat. Překvapila jsem ji odporem, na
jaký jsem se nikdy nevzmohla. Že už nejsem tak zakřiknu-
199
tá. Jenže, milá Dito, po měsíci tvrdě internátní lekce nes
divu !
Učitelka Smutná dá na naše prosby a i když se tváří jak
nejsmutnější tvor planety, přesune slíbenou písemku
somárny na příští týden. Super, to už tu nejspíš nebudí
Rozhodně je lepší odejít s co nejméně pošramoceným št
tem než coby vyslovená koulařka, ne?
Navíc z ošetřovatelství dostanu za jedna. Pravda, je 1
jen ze stlaní nemocničního lůžka, přesto mě známka potí
ší, protože například taková Dominika dostane za svůj k~
Hoch připomínající spíš doupě hranostaje polního čtyřku
V praxi mám dvě známky a obě výborné, že bych mě
talent nejen na motání obvazů, ale i na přestýlání postel
Je fakt, že na ruční práce jsem bývala vždycky šikovn
Tedy ne vyšívání a háčkování a podobně, to mě nikdy m
bavilo, myslím například moje výsledky v keramické:
kroužku. Od malička jsem patřila mezi tvořivé typy, nes
stále jsem modelovala, vyráběla všechno možné z modro
tu či papíru, kreslila a tak paní učitelka Říhová, co ve mc
moje nadání podporovala a rozvíjela, si dodnes někte
moje výtvory schovává... A jak jsem dopadla? Umí
možná díky tomu skvěle ustlat postel! Jedničku dostar
jen málo vyvolených, z třiceti lidí pouhá šestina. A já me
nimi. Hm, to je tedy super...
Nemohu se dokopat k tornu, abych se Katce zmíní
F o svém odchodu, přestože jsem nad tím dumala včera j
kou dobu před usnutím na přeskáčku se vzpomínkami r
florbal, které. se mi i přes můj zákaz neustále tlačily r
mysl... Dokonce jsem tak naivní, že se čas od času pod
vám na mobiI, zda mi nějaká SMS zpráva nepřibyla,
škole mám diskrétní režim, nebylo by divu, kdybych
toho nevšimla... Houby s octem, samozřejmě žádná nes
kapá nepřibyla ani včera, ani dnes.
200
Katka vůbec netuší, jaké myšlenky se mi honí hlavou.
"Slyšela jsi o filmu Minoritu Report?"
"Natočil ho Spielberg, odehrává se v budoucnosti, něja-
ká sci-ň, cestování časem nebo tak něco," lovím v paměti.
"Docela ráda bych to viděla, sci-fi i fantasy můžu."
"Tak, to je super," libuje si Katka, "protože se ti přání
lehce vyplní. My na něj jdeme dneska večer, půjdeš
s námi. Přespíš u nás a domů můžeš jet až zítra, co ty
na to`?"
Zní to strašně lákavě, ale... Přemítám, div se mí mozko-
vé závity nezavaří. Koneckonců, proč ne? Stačí zavolat
mamině, minule mě přece chválila, jaké jsem si t1z našla
skvělé kamarádky, s Katkou si rozumím mnohem víc než
s Dominikou. Proč nevytěžit ze svého vyhnanství v tomhle
debilním městě to příjemné?'tím spíš, když chci na škole
skončit!
Mamka podle očekávání nemá nic proti, nabádá mě
pouze, ať se chovám slušně a zbytečně neobtěžuji, někdy
prý musím Katku a Dominiku dovézt k nám, na oplátku.
Někdy. . .
Po Katce mi 'bude opravdu smutno! Je jiný typ než klid-
ná, svědomitá a praktická Bára, je spontánní a bezprostřed-
ní. Stejně jako její bráška Dan, v jejich společnosti je mi
vyloženě skvěle. Strávíme u nich příjemné odpoledne ve
třech, uděláme si k večeři buřtguláš, kdy Dan vaří a my
s Katkou asistujeme, pořádně se nadlábneme a navečer vy-
razíme do multikina strategicky umístěného na největším
bakovském sídlišti, kde máme sraz s ostatními. Danovi
spolužáci totiž vyznávají zásadu, že ve společnosti se kaž-
dá zábava násobí, tudíž se sejdeme skoro celá florbalová
parta. Vybereme si představení od 19.45 a vybaveni kolon
v kelímku s brěkem a slaným popcornem čekáme, až se sál
č. 5 uvolní pro "naše" představení. Nálada je skvělá už
201
v předsálí, kluci mají bezvadné hlášky, neustále se musím
smát. Nikdy předtím jsem v multikinu nebyla, takže jsem
jako u vytržení z krásného interiéru, především z báječní
měkkých sedadel s vysokými opěradly, do kterých člověl
zapadne celý, takže ani nepozná, zda před ním někdo sed
či nikoli. Kostelecké kino s tvrdými dřevěnými sklapovač~
kami, kde už za půl hodiny každý umírá přesezením, jf
odtud vzdálené milion let! O film je velký zájem, přestožf
ho hrají prakticky nepřetržitě v tříhodinových intervalech
do sálu proudí davy lidiček, převážně mládeže. Sedímf
v poslední řadě, Tom totiž prozíravě rezervoval lístky, a
máme dobrý výhled na všechny příchozí, přestože v kinf
svítí jen Humenná světla úhledně krytá čalouněním stěn
Úsměv a dobrá pohoda mě přejde v okamžiku; kdy ulič~
kou vlevo od nás, sedíme v prostředním bloku, uvidím tř
známé tváře. Nejdříve si všimnu rozčepýřené kudrnatí
kštice blondýna Boříka a na pár dlouhých vteřin přestam
dýchat, když po jeho boku spatřím Zbyška a Radka. To u.
je kluci zdraví a dávají se s nimi do řeči, zatímco ti tři pří
chozí zabírají volná místa v řadě před námi. Není to žádal
náhoda, takové se prostě nedějí, z hovoru vyplyne, že Torr
rezervoval lístky i pro ně. Můj zrak si na přítmí zvykl, on
jsou na tom hůř, přechod z bohatě osvětleného vestibulu jc
staví do nevýhody, s přimhouřenýma očima přejíždějí jed
á noho po druhém, aby nás mohli všechny pozdravit. Trvá
I` to chviličku, než se střetne můj pohled s Radkovým, přes
to jsem napnutá jak struna! V šeru kina zasvítí jeho bílE
zuby, když se na mě usměje.
"Čau," opětuji jeho pozdrav tiše. To už světla zhasnoi
úplně, na plátně se rozzáří logo multikina a ze všech stran
na nás zaútočí jásavá znělka. Kluci zapadnou na svá mís
ta. Ačkoli Radek zdaleka nesedí vedle mě, jsem mezi Kat
kou a Danem, a dokonce ani přede mnou, je o pět sedade
202
nalevo, takže ho za opěradlem nevidím, vědomí, že tam je
a hledí na plátno, se mnou pěkně mává. Naštěstí nešel do
kina s Míšou, to bych z filmu neměla už vůbec nic, kdy-
bych se místo na Toma Cruise, co boduje v napínavém a
skvělém filmu hned po upoutávkách na další filmová před-
stavení, soustředila na ty dva a přemýšlela, co asi u toho
dělají, zda se drží za ruce, či se o to alespoň snaží se stej-
nou trpělivostí jako Tom, či se dokonce líbají... Je pravda,
že film je udělaný velice dobře a dokáže vtáhnout do děje
i roztěkaného diváka!
Poté, co padouch zemře a Cruise se vrátí k manželce, se
v sále rozsvítí, my si posbíráme prázdné obaly od coly a
popcornů a v hloučcích debatujeme o filmu. Zpátky do re-
ality se nám nějak nechce, hlavně tedy mně ne... Snažím
se držet Katky a Moniky, ale ty dvě vůbec netuší, že se
bojím zůstat sama, takže na mě neberou ohledy, Katka se
pošťuchuje s Tomem a Monika je pohroužena v rozhovoru
s Bendičem. Parta se celkově roztrhá, hloučky vášnivě de-
batují o filmu. Tvářím se, že mě zajímá pře mezi Danem
a Boříkem o jeden z filmových efektů, jdu jako mula, ne-
hledím napravo nalevo, ovšem Radek mě dohoní a osloví:
"Ty se mnou nemluvíš, Vik?"
Dan se po nás zvědavě koukne, proti své vůli musím
notně zpomalit, nehodlám tohle téma řešit před svědkama!
"Mluvím."
"Aha," zasměje se. "Nějak jsem si nevšiml..."
"Třeba... není o čem."
Tváří se zamyšleně. "To ne, víš, co existuje témat?"
Proti své vůli se pousměju. "No jo, jenže..."
"Takový hodně vděčný téma je třeba hudba," napoví mi
pobaveně.. "Třeba bychom se shodli. Co posloucháš?"
"Cokoli. Například Eminema, ale - "
"Vidíš, měl jsem pravdu!" směje se. "Slyšela jsi už jeho
nejnovější cédéčko?"
203
Chytím se. "Slitu Shady? To mám doma."
"Ne, to novější. To mám zase já. Chceš ho půjčit?"
"Docela ráda, ale - "
"Tak ti ho půjčím," prohlásí jednoduše. To už za osta
nimi zaostáváme o notný kus, podle pokřiku před námi 4
parta trhá úplně, ve studeném sychravém počasí každ
míří rychle k domovu, brzy zůstaneme na ulici sami. Vla
sy mi poletují kolem hlavy, nestačím si je uhlazova
Aspoň mám co dělat s rukama, když už hovor tak něja
zamrzl.
Pokusím se o vtip: "Jiné vděčné téma v rukávě nemáš i
Pousměje se. Stojíme přímo pod pouliční lampou, v je
záři vidím drobaulinké kapičky mlhy, co se mu srážejí n
řasách a v krátkých vlasech, třpytí se v tmavých vlasec
jako maličké hvězdičky. Čekám, že bude pokračov;
v dalším jalovém hovoru, témat přece existuje spousta, ja
sám řekl, ale Radek mě převeze, protože si vybere měr
běžné a už vůbec ne příjemné: "Neodepsala jsi mi na esc
mesku."
Trhnu rameny. "Ty jsi o to stál?"
"Čekal jsem na ni," převeze mne.
Zaútočím: "Proč? Jistě ti chodí spousta SMSek o
Míši!"
Nevypadá nijak zaskočeně, ze tváře mu úsměv nezmiz
"Ta přece neznamená, že tni nemůže psát nikdo jinej, ne`
"Jí by se to asi moc nelíbilo," adprsknu pobouřeně.
Rozesměje se: "Ale mně jo."
Kdyby aspoti nebyl tak hezký... Miluji ho pořád, c
naplat, a dala bych všechno za to, kdyby žádná Míša nc
existovala..! Jeho bezprostřednost je nakažlivá, ačkoli n
není do smíchu, musím se smát s ním. "Proč neby'
v kině?"
"Povinnej víkend s rodiči na chatě," vysvětlí, načež
2Q4
ošije a zeptá se mě: "Ježíš, nebudeme mluvit o ní, že ne?"
Neřekla bych, že to je řešení, Míša mezi námi stojí po-
řád. Radek mě bere za kamarádku, takže mu to nevadí,
jenže já jsem jaksi v jiné citové rovině...!
"Budu muset jít. Spím u Katky, nemůžeme se k ním
vrátit každá v jinou dobu, to by vypadalo dost blbě."
Jde mě tedy vyprovodit a celou dobu se bavíme o filmu,
skvěle se shodneme a chvílemi si dokonce skáčeme do
řečí, takže cesta k panelovému bloku, kde Katka bydlí,
uteče neskutečně rychle. "Tak... ahoj, Radku."
"Ahoj, pěkný sny. Jo, co to cédéčko?" vzpomene si.
"Kdy a kam ti ho mám přinést? Co třeba zítra?"
"Zítra ráno jedu domů."
"Aha. Takže až po neděli. Domluvíme se SMSkama,
oki?"
Němě přikývnu, otevřu vchodové dveře, jdou pěkně ztu-
ha. Svou paží je blokuje, aby se zase nezavřely a nepři-
bouchly mě, musím se prosmýknout pod ním. V tak těsné
blízkostí se o něho otřu, přiblížím se mu natolik, že cítím
jeho vůni. Skoro se mi zamotá hlava - je to tatáž vůně,
jakou používal na horách..! Vzpomínky jsou rázem živé,
jak kdyby Silvestra bylo včera...
Možná si na to vzpomene i on, protože ztiší hlas: "Vik?"
Jenže Silvestra už dávno není, poodstoupím do temné
chodby, nahmatám vypínač a rozsvítím.
Kouzlo okamžiku tím samozřejmě zruším, oba oslepe-
ně mžikáme a navíc zjistíme, že v chodbě nejsme sami, na
lavičce u poštovních schránek sedí Katka s pusou od ucha
k uchu. Ta potvora ani nemukla, aby se neprozradila!
"Dobrou," popřeje mi Radek a na Katku udělá výmluv-
né gesto sevřenou pěstí.
Ta se výborně baví. "To je místo díků, jo?``
"Nic víc si nezasloužíš," šklebí se na ni. "Ale i tak to
205
máš u mě: Čau, holky, mějte se. A v noci moc nevyvádě
"'
te...
Nevím, co si představoval pod pojmem vyvádění, sotv
se vysprchujeme, potřebuji horkou sprchu jako sůl, pořác
ně jsem postáváním venku prochladla, zalezeme do pelí?
ků. Dan je s mou přítomností ve své posteli smířený, ro~
nou si sbalí spacák a odstěhuje se na gauč do obývákv
Katka sice puso na kompu kreslený film Ice Age, ale ví
než čtení titulků se věnujeme povídání. "3ak to myslel s tír
- máš to u mě?"
"Nebud' zvědavá, budeš brzy stará," směje se mi.
"Katy, vážně!"
"Vážně budeš stará," šklebí se. "Ale to my všichni, jec
nou. Prostě se mě ptal, jestli budeš taky v kině."
Moc tomu nerozumím. "Kdy se tě ptal?"
"Ve středu, po florbale. V hospodě se domlouvalo, že b
se mohlo vyrazit na Minority Report."
"Aha," dojdou mi souvislosti. "A... říkal ještě něco?`
"Ne," zklame mne. "Ani nemohl, byla tam ta ho
ka, Míša. Ale i to stačí, ne? Proč by se asi jinak ptal, nc
víš?"
Přeberu si to v hlavě ze všech stran. O moc moudřeji
stejně nejsem! Každopádně se na mě ptal... Proč, toť otá:
ka! Jistě ne kvůli tomu, aby si mohl sednout vedle, chyt
mě za ruku a držet mě celé kino! "Katy, tobě se Tomu
nelíbí?"
"Líbí," převeze mne. "Hodně."
"Tak proč se k němu chováš tak... chladně? Já vím, z
do něj nejsi zamilovaná, ale přesto... trochu něhy si z<
slouží. Vypadá jako správnej kluk a fakt o tebe stojí."
Nedodám, že bych byla nejštastnějším človíčkem po
sluncem, kdyby se o mě takhle snažil Radek! Že jí záv
dím! !
206
"Je správnej a hezkej a... Ale já se tak musím chovat,
protože jinak bych se do něj zamilovala, a to nechci."
Zírám jako zjara. "Nechceš? Proč?"
"Dokud jsme kámoši, tak po mně nemůže chtít sex."
Doba ledová je na posledním místě mého zájmu, nad-
zvednu se v posteli, abych na kamarádku viděla.
Katka se pobaveně rozesměje. "Jsem divná, co?"
"Asi k tomu máš svoje důvody," usoudím rozpačitě.
"Právě," pousměje se kysele. "Já už nejsem panna, víš."
Tak ted' se vztyčím do sedu úplně. "Cože? S kým?
Jak to?"
"Psst," krotí mě pobaveně. "Tady jsi v paneláku, nemu-
sí nás slyšet všichni sousedi až do přízemí. Hlavně ne
mamka. Vicky, nech si to pro sebe, jo? Neřekla jsem to ani
Monice."
"Spolehni se," dušuji se.
"O prázdninách, na letní pány rádia Krokodýl. Nečekej
žádnou romantiku. Já... no, prostě jsem tam kapku přebra-
la, dva kluci toho využili... Spíš zneužili... Vůbec jsem je
neznala a od té doby jsem je víckrát neviděla, ale v té chví-
li mi to bylo fuk, no a ... a vůbec se mi to nelíbilo. Přímo
to bylo dost strašný. Nic takovýho už prožít nechci."
Jsem z toho pěkně vykulená! "Chápu, že takovej záži-
tek asi s člověkem zamává, jenže nemůžeš srovnávat zná-
silnění -"
"Nebylo to klasický znásilnění, protože jsem nej-
dřív chtěla, no a když jsem si to pak rozmyslela, bylo
pozdě."
"I tak. Nejde srovnávat sex z donucení s neznámými
kluky někde v křoví s - "
"V nákladním prostoru dodávky."
"Někde na podlaze špinavý dodávky s milováním s klu-
kem, který tě má rád a ty jeho!"
207
Katka chvíli mlčí, pak se zasměje a řekne: "No, asi mág
pravdu, každopádně to jen tak brzy nebude."
Ačkoli s ní soucítím, zážitek, který mi svěřila, bych ne~
chtěla prožít ani za nic, jsem moc ráda, že zrovna mě po-
ctila výsadou své důvěry. Katka mi věří. A to je povznáše-
jící... a současně zavazující.
Možná víc povznášející než fakt, že se na mě Radek
ptal.
208
XII. SMSKOV~ L.HSKH
Domů dorazím krátce po poledni. V Danově posteli se
mi spí jako na obláčku, s mou první nocí u nich se to vů-
bec nedá srovnávat, dokonce se mi zdál krásný sen...
Betynčina štěňátka jsou zase o kousek větší a dokonce
už vidí, švidrají po mně kulatýma očkama a já jsem z nich
celá naměkko, nejradši bych si jedno odvezla na intr! Je
mi totiž jasné, že ani tenhle víkend našim nic neřeknu.
Jednak se mi do toho hovoru vůbec, ale vůbec nechce, jed-
nak jsem se nerozloučila s Katkou, po včerejší noci důvě
ry ji nemohu nechat jen tak plavat, to prostě nejde, a pak -
Radek mi přece slíbil céděčko, což znamená příslib další-
ho setkání! ! ! Přestože vím, že chodí s Míšou, chci ho ale-
spoň vidět... Stačí mi vybavit si jeho tvář s krůpějemi srá
žející se mlhy na řasách a šimrá mě až... No, až tam. Já
vím, jsem hotová!
Zůstat na zdravotce o týden déle ovšem znamená absol-
vovat písemku ze somatologie. Tudíž se na ni naučit. A to
je pěkná zabíračka! Bára na mě nemá čas v sobotu odpo-
ledne, které tráví tradičně v tanečních, a v neděli ten čas
chybí mně, musím SMSkou odmítnout její návštěvu. Je to
dost hrozné, jak jsem vytížený člověk! Nic nestíhám a při-
tom jsem v jednom kole! A když si na tohle téma postěžu-
ji, mamka mi předhodí k obdivu mou mladší sestru, která
stíhá školu na samé jedničky (pch, na základce se jí to
machruje!) a k ní asi deset zájmových kroužků. Ta malá
209
chudinka musí i v neděli vstávat už v sedm ráno, aby byla
v osm hodin v Kostelci a celé dopoledne trávila studová~
ním role Jiráskovy Haničky, zatímco já si mohu dovoliv
přepych spát nž do deseti! A to, že se pak učím do oběda a
po něm nanovo, je jim nejspíš buřt. Nehledě na nezanedbav
telný rozdíl, že ona nestíhá kvůli koníčkům, zatímco mm
veškerý čas zabírá škola! Má to cenu něco takovým lidem
říkat..? Nemá. Samozřejmě že nemá.
Stejně jako když se mě u oběda znovu vyptávají na ško-
lu, jak mi ~o jde, jaké mám známky (index zapřu jako no<
mezi očima), jaké jsou novinky, a já se zkusmo zmíním
o Magdě Jurkové, naší emigrantce.
"To z ní musí mít rodiče radost," polituje neznámé man-
žele Jurkovy máma. "Udělala jim pěknou ostudu."
"Proč ostudu? Prostě přešla na jinou školu a já se jí ani
nedivím, zdravotka je šíleně těžká, nedá se zvládnout..."
"Prosím tě," nevěří mi táta. "Co to je za blbost? Kolik
lidí vloni neodmaturovalo, netušíš?"
"Nevím přesně, říkalo se, že asi tři."
"A kolik bylo ětvrťáků celkem`?"
"Čtyři třídy po sedma-osmadvaceti."
"No tak vidíš," směje se. "Tři lidi ze sto deseti neudělali
maturitu na první pokus. Co zbývajících sto sedm? Jak je
možné, že školu zvládli, když je nezvládnutelná?"
"Nejvíc lidí vypadne v prváku. Z každé třídy dva tři. Ne
že by všichni propadli, ale prostě zjistí, že tahle škola není
to pravé ořechové, co by chtěli dělat, a jdou jinam."
"Když se jednou dají na vojnu, mají bojovat," poučí mě
mamka. "Mají nejprve na zdravotce odmaturovat, a teprve
potom se rozhodnout, co dál. Jestli jít do nemocníce, nebe
na medicínu, nebo na nějakou nástavbu, nebo studoval
úplně jiný obor. Maturita na odborné výběrové škole se jim
nikdy neztratí. A ne honem utíkat jinam."
210
Vždyt to říkám. O tomhle se s nimi prostě mluvit nedá.
Aspoň ne ted', když jsme to tak pěkně rozpitvali a já se
dozvěděla jejich nekompromisní názory. Ono je něco jiné-
ho se na intru v posteli rozmyslet o přestupu, než pak
o něm říct rodičům z očí do očí! Tohle musím vymyslet ji-
nak...
Jdu se radši učit. Somatologie, to je věda! Do odjezdu
vlaku mi zbývají ještě dvě hodiny, pokusím se za tu dobu
natlouct si do hlavy co nejvíc latinských slovíček. Pro vět-
ší efekt si je drmolím polohlasně, což na intru nemůžu.
Cavum nasi - dutina nosní, pharynx - hltan, choar~y -
otvory mezi dutinou nosní a pharyngem, nasopharynx -
nosohltan, larynx-hrtan... Aaaa, kdo si to má pamatovat?
A ještě mi do toho zavibruje urobil. Bára fakt nemá co
na práci, než mě otravovat! Nejspíš mi nevěří, že mám moc
učení! Schválně si ho nevšímám, nic důležitého mi stejně
nepíše, musím se nejdřív našprtat celou stránku šílených
pojmů.
Trachea - průdušnice, bronchy - průdušinky, bronchus
principalis dexter - pravá průdušinka, bronchus principa-
lis sinister - levá, dalším větvením vzniká bronchiální
strom, stěna bronchů je vyztužena podkovovitými chru-
pavkami...
Na SMS zprávu si vzpomenu teprve při balení věcí,
když si chci hodit urobil do kapsy. Ze mne je úplná šrot-
na... No ne, dokonce tu na mne čekají dvě, v zápalu šprtá-
ní jsem přeslechla pípnutí, to snad ani není možné! Otevřu
přijaté zprávy a na první pohled poznám, že nejsou od
Báry, ani od Katky, ani od nikoho, koho mám v seznamu,
místo jména je uvedeno pouze číslo. Ačkoli na svou paměť
nadávám a tvrdím, že je děravá, stačí mrknutí a vím moc
dobře, komu patří, ačkoli jsem si jeho majitele ze SIM
karty vymazala!
211
Cítím chvění v celém těle, ruka maličko zaváhá, ne
stiskne klávesu s povelem ČÍST. První:
Ahoj, Vik. Pocitam manku a poslouchanc Eminema, a t.
mi pripomnelo, ze na tebe pockam zítra ve 3 pod Kastan
Oki ?
A druhá:
Ty se mnou zase nemluvis? Neee... Proc? Co jsem prc
vedl?
Ironie osudu. Když jsem čekala dny i noci, nepřišlo nic
Na vlak mě nakonec musí hodit táta autem, protože jina:
by mi náš Pacifik určitě foukl, jelikož jsem na prvním mís
tě psala Radkovi odpověd' NEJSEM NASTVANA, SROTILI
SE, A KDYZ .SE SROTIM, NEVIDIM A NESLYSIM.~-
a teprve potom dělala to ostatní. Ve chvíli, kdy si ve vlak'
kupuji od průvodčího jízdenku, se mi urobil v kapse kal
hot nadějně rozechvěje.
Tyyyy jo, a proc to delas? Chces mít same jednusky? :1
JESTLI MAS SLABOST PRO JEDNUSKARKY, TAl
POTOM JO;-)
Odhalila jsi me : )) Kazdej ma nejakou uchylku a slabos;
Ja (mimo jinych) i tuhle. Chytne holky zboznuji!
A JAKÉ JSOU TVE OSTATNI UCHYLKY? POVIDE~
PREHANEJ!
Nerve, to znam, cokoli reknete bude pouzito proti vanz..
Vyliju si srdicko a ty me pak budes vydírat, tuuudle!
SAMOZREJME. PROC MYSLIS, ZE BYCH TO JINAK
DELALA ? : -)
Jeste .se drze prima! Ja myslel. ze pro moje krasne oci
PRO TVOJE KRASNE MODROSEDE OCI UDELA~t
COKOLI, HIHIHI...
Tak mlada a tak zkazena... A ja si fandil, na jak .skvelo
a slu.snou holku jsem narazil...
ZDÁNI KLAME, TO ZNAS URCITE TAKY, NE?
212
V podobném duchu vydržíme SMSkovat celou cestu do
Bakova! Samozřejmě chvíli trvá, než člověk namačká
správná písmenka do zprávy, pak ji odešle, čeká, než mu
ten druhý odepíše, a zase nanovo, ale i tak se dá říct, že si
píšeme jednu za druhou a v Bakově mám kredit bez pár
korun na nule!
ZRUINOVAL JSI ME. TOHLE JE POSLEDNI SMSKA
(NEZ SI KOUPIM NOVY KUPON:-)
Predposledni! V te poslední mi napi.s, kdys, jsi pro me
schopna CEHOKOLI, jestli zítra ve tri pod Kastarty pri-
jdes.
Cestou na intr, s taškou na zádech a očima přilepenýma
na display mobilu, vyťukám opravdu poslední zprávu:
NECH SE PREKVAPIT.~:-))))
Radek mi napíše ještě tři SMSky, ve kterých se dožadu-
je konkrétnější odpovědi, ale já ho vždycky jen prozvoním.
I kdybych měla nějaký zůstatek, neodpověděla bych. Tak-
hle je to totiž mnohem zajímavější, jen ať si není tak moc
jistý!
Ačkoli jsme nemluvili, respektive nepsali, o ničem dů-
ležitém, mám skvělou náladu, dokonce mi ani nevadí ubí-
jející prostředí internátu, usmívám se na celý svět!
Velká písemka ze somatologie je opravdu velká, zabere.
skoro celou hodinu! Po odevzdání papírů si vůbec nejsem
ji stá, jak jsem to vlastně sesmolila. Něco mi chybí, to vi.m
určitě. Něco mám. Řekla bych, že většinu, jenže... Kolik
toho musím vědět na pětku a kolik na ostatní známky?!
Profesorka Smutná nás rozesmutní ještě víc, a to když
se objeví ve třídě za dnešek podruhé, tentokrát v době
odpoledního vyučování. "Kolega Havlík je nepřítomen,
tudíž vaše dvě hodiny informatiky strávíme spolu a - "
"Ona nám infoška neodpadne?" podiví se Lukáš nahlas.
2I3
"Ne," potvrdí Smutná, "a kdybyste mě nechal domluv
a neskákal mi do řeči, dozvěděl byste se, že můžete zas
pěkně počítače vypnout, protože budeme mít somatologi
A abyste neřekli, že jí máte za dnešek moc a já vás odpc
ledne nezahltila informacemi, budu místo probírání látk
zkoušet."
Neeee, zašumí třídou děs a hrůza.
"Ale ano," ujistí nás. "Stejně jste se na dnešek jistě pc
divě připravovali, takže vědomosti zúročíte, aspoň větš=
na z vás, dvakrát. V písemné i ústní formě. Nejdříve dám
šanci pětkařům. K tabuli Nováčkové. .. Ona tu není? To u
zase fotí, nebo co? Tak Vávrová. A trochu svižněji, af toh
stihneme co nejvíce. Pohovořte a dutině nosní."
Nestačím ani zamžikat. "Cavum nasi..." To jsem se přf
ce učila! "Dutinu nosní rozděluje septum nasi, přepážk
nosní, na dvě nestejné poloviny. Funkce nosní dutiny jc
předehřátí vzduchu na tělesnou teplotu, zvlhčení suchéh
vzduchu, očištění vzduchu od mechanických nečistot, dál
potom čich, neboli dráždění čichových buněk, a lymfatic
ká tkáň, která zajišfuje imunitní bariéru. Funkčně je rozdf
lena na čichový oddíl a dýchací oddíl, regio respiratc
ría..."
Bohužel si zaboha nevzpomenu, jak se řekne čichov
oddíl latinsky, Smutná mi musí napovědět, že olfactoria,
pošle mě do lavice s DVOJKOU! Málem si zavýsknu r;
dosti. Jasně, písemka tak dobře nedopadne, protože tai
toho po nás chtěla mnohem víc, zkoušení bere jako n
běžícím pásu, každý nešťastník dostane jednu jedinou otá~
ku, s kterou se vypořádá více či méně úspěšně. Po pětko
řích totiž přijdou na řadu i ostatní, Katka si poplete chn
pavku štítnou s hlasivkovou a dostane trojku, Dominika z
zmatené větvení trachey čtyřku a je ráda, že ne kouli, kter
potká Lukáše jen proto, že není schopen vysvětlit pojer
214
koniotomie, zatímco Lucka oddrnčí celou látku v podobě
kafemlýnku a vyslouží si čistou jedničku. Ta by se líbila
Radkovi.. !
Na rande však pozval mě, ne Lucku, takže se mí zdají
odpoledky k nepřečkání. A to si mohu gratulovat, že máme
jen do za deset minut tři! Pravda, než se stihnu na záchodě
učesat a navonět a poopravit oční linky a než doběhnu
k fontánce parčíku se vzrostlými kaštany, je dvanáct mi-
nut po třetí, ale Radek stále čeká.
"Víš, eo se mi na tobě nelíbí?" zakření se na přivítanou.
"Nedochvilnost..`?"
"Akademickou čtvrthodinku bych přežil," mávne velko-
ryse rukou. "Myslím tvůj ohavnej zlozvyk neodpovídat na
SMSky."
Podívám se mu do očí a oba najednou se začneme smát.
"Ťukání zprávy by mě zdrželo ještě víc," namítnu logic-
ky. Nedodám, že jsem ho navíc napínala ívmyslně!
"No dobře, beru na vědomí. Máme ale problém."
"A to?"
"Já jsem to cédéčko zapomněl doma," přizná se kajíc-
ně. "To je dost blbý, co? Měl jsem ráno strašně napilno,
včera jsem ty debilní kvadratický rovnice řešil kvůli tobě
až do půlnoci, tak není divu, že jsem málem zaspal.``
"Jak, kvůli mně?"
"Samozřejmě kvůli tobě," potvrdí vesele. "Kdo mě vče-
ra okradl o půl odpoledne, který jsem mohl věnovat učení,
no?"
"Takže je to vlastně moje vina," bavím se.
"No jistě. Konečně si rozumíme," libuje si. "PamatL~j si:
základem úspěchu je umět na někoho svést vlastní ne-
úspěch."
"Ty jsi úplný filozof!" obdivuji ho hraně.
"Teprve budu," prohlásí naoko sebevědomě. "Za rok.
215
Až se dostanu na filozofii. A ještě ti prozradím jedno fal
dobrý pravidlo. Chytrá ženská ví, že musí chlapa minimá:
ně třikrát denně pochválit. I když není za co, důvod s
vždycky najde."
"Teda Radku, ty jsi bedna!"
"Poslouchej !" Se smíchem se po mně ožene. "Řekl jsen
pochválit, ne se posmívat! Na to jsi moc mladý kuře."
"Tobě se pořád něco nelíbí. Bud' tě chválím málo, nebi
mi to zase nevěříš... Můžeš mluvit chvilku vážně?"
"Dobrý, mír," směje se. "Jsem rád, že jsi přišla, a t~
myslím vážně. A jestli máš čas a chce se ti, mohli bychon
pro to cédéčko ke mně zajít."
'Ióhle řešení se mi líbí, Radek mi i přes moje protest:
uzme batoh s učením, abych se s ním nemusela táhnou
proti jeho žebradlu jde o pořádný bágl. To "zajít" nemyl
lel doslova, převážnou část cesty jedeme městským buserr
kde sice. stojíme na jedné noze a ještě ne vlastní, kolik jed
lidí, ale pořád lepší než jít pěšky. Vystoupíme u Meinla.
"Tohle už je Stříbrná alej?"
"Jasně,`` ujistí mě s úsměvem. "Tady to přece znáš, ne?
"rády jsem nikdy nebyla!"
"Touhle ulicí vpravo dojdeš ke Koubům, Katčiný babič
ce, bydlí hned vedle stadionu. Ulicí vlevo a do kopce s
dostaneme na Vyhlídku," vysvětlí mi rozveseleně. Chvíl
se sice snažím tvářit neutrálně, ale nevydržím to, jeh~
smích je nakažlivý, musím se svému trapasu zasmát takÉ
Samotnou ulicí Na Vyhlídce poznám, stejně jako Rad
kův domov. Labrador nás vítá zdálky, radostně vrtí ocasen
a nedočkavě pobíhá podél celého plotu sem a tam.
"Je u vás někdo doma. . . ?"
"Krom Cindy nikdo. A ta je na zahradě, ne doma. Ne
boj, Vik. A i kdyby tam někdo byl, jako že není, o nic b;
nešlo."
21G
Tím si nejsem tak jistá, je rozdíl jít domů ke kamarádce
než ke kamarádovi! To už Radek otevře branku a brání se
mým báglem divoké psí radosti, jak se ho labradorka sna-
ží olíznout. Ani se mu nedivím, díky každodennímu dešti
má fena mokré tlapy a umolousané břicho.
"Naše Betynka nás vítá podobně, akorát že to je voříšek
velikostí jezevčíka, zatímco tenhle drobeček má větší
páru."
"Jak lokomotiva," souhlasí Radek a já se o tom vzápětí
přesvědčím na vlastní kůži! Tím, jak promluvím, na sebe
upoutám psí pozornost, Cindy usoudí, že páníčka přivítala
dostatečně a nyní je ten pravý čas věnovat se návštěvě, a
protože se svou přízní nešetří ani nedělá rozdíly mezi do-
mácími či cizími, vrhne se na mě se stejnou razancí jako
na Radka. S tím rozdílem, že on je zvyklý a má o její síle
představu, zatímco já výpad vůbec nečekám! Cindy s ra
dostným štěknutím povyskočí a drcne do mé parky ve výši
prsou mohutnýma tlapama. Chce se jimi o mě pouze opřít,
aby mi mohla snáz olíznout obličej, a její radost nezná
mezí, když zjistí, že ta příchozí panička si s ní chce hrát po
psím způsobu - tedy po čtyřech a na zemi, takže když se
zapotácím a s vyjeknutím upadnu na mokry' blátivý tráv-
ník, Cindy po 'mně několikrát přeběhne sem a tam. Její
jazyk cítím po celém obličeji, nestačím se krýt rukama,
šťouchá do mě mokrým čenichem a než se Radkovi, svíje-
jícímu se smíchy, podaří chytit ji za obojek a odtáhnout
stranou, mám otisk psí tlapy i na čele! "Chachacha, ta tě
zvalchovala..."
"Hlavně že se dobře bavíš," vyčtu mu a hrabu se na
nohy.
"Nezapírám, takhle jsem se dlouho nezasmál!" Bublá
smíchy ještě když odemyká dům a pouští mě do chodby.
"V koupelně se očistíš, nic se neděje."
217
Po psím nájezdu jsem jak čuně! Skoro mám strach, ž
jim tam našlapu. Byt mají totiž světlý, zařízený v jemnýc
pastelových tónech, všechny koberce laděné do smetano
va nebo světlounce žluta, sedací soupravu v barvě slonov
kosti a nábytek i doplňky bílé či v přírodních barvácl'
Naštěstí nikdo není doma, jinak bych se hanbou propadla
Ukáže mi, kudy se dostanu do koupelny. Svleču si bun
du a opatrně ji položím na roh vany, nerada bych jim t~
nechala blátivé stopy, totéž provedu i s džínama a kdy
objevím bahnitý šrám dokonce i ve výstřihu, přetáhnu pře
hlavu i mikinu. Vypadám kouzelně, zazubím se na sebe d·
zrcadla. Jako by po mně přešlo stádo mastodontů, ne je
den hravý a přítulný pejsánek! Zvláště tlapa mezi očim
ve tvaru kytičky nemá chybu! Ze všeho nejdřív umyji bah
no ze sebe, teprve potom se snažím namočenou žínko
očistit oblečení. No, upřímně řečeno, spíš po něm blát.
pouze rozmazávám!
V zurčení tekoucí vody přeslechnu otevření dveří a Rad
ka si všimnu teprve v zrcadle. Trhnu sebou jako školačk
pňstižená při prohlížení nemravných časopisů a snažím s
svou nahotu skrýt mokrými džínami, které si přitisknu n
prsa. Samozřejmě nejsem nahá úplně, ovšem podprsenky
kalhotky a ponožky mi jako dostatečný oděv nepřipadají
"Nesu zázračnej přípravek na skvrny," vysvětlí svo
přítomnost v koupelně. "A fén na rychlejší sušení."
"Proč zázračnej?" blekotám v rozpacích.
"Podle toho, co na něm píšou, jinej být ani nemůže,
směje se, přinesené věci položí na poličku u umývadl
a v jeho očích hraje smích, když říká: "Nechtěl jsem tě vy
děsit. Ani jsem nečekal, že se tak lekneš, když..."
Křečovitě k sobě tisknu džíny. "Když..?"
"Když se vlastně po té hodně intimní stránce známe."
Takže ani on nezapomněl na horké chvíle v Jesení
218
kádr. . . Z příšerných rozpaků mí tím ovšem nijak nepomů-
že, nevím, co na to říct, tím spíš, že se k odchodu nemá
a úsměv z jeho tváře zmizí, najednou je vážný a napjatý.
Atmosféra by se dala krájet! Neuhnu očima. Není to odva-
hou, že bych jí najednou měla na rozdávání, spíš situací.
Cítím, jak mi vzrušeně bije srdce a když ke mně přistoupí
tak blízko, až se mě takřka dotýká, pustím mokré džínsy
na dlaždičky. Položí mi ruce na boky, celá se prohnu a
vůbec to není tím, že by mě snad studil! Přitáhne mě
k sobě, čímž zruší i tu nepatrnou vzdálenost mezi námi, a
se soustředěným výrazem v očích přiblíží svá ústa k mým.
Připadám si jak ve zpomaleném filmu, vychutnávám kaž-
dou vteřinu. Naše rty se setkají a jeho jazyk se proplete
s mým. Tohle je naprosto jiný polibek než přání k naroze
ninám! Jeho ruce vyjedou po mých nahých zádech až po
lopatky, jednou rukou mě k sobě pevně tiskne a druhou
zabloudí zezadu do urousaných vlasů. Líbá mě se zavře-
nýma očima, vypadá, že si to vychutnává možná stejně
jako já, ačkoli jsem oči zavřít nestihla. Nevím, jak dlouho
náš polibek trvá, připadá mi, že se v něm zhmotnilo neko-
nečno mé touhy! Radek nepřestává a já už teprve ne, tohle
jsem si přece přála celé měsíce!!! Moje ruce už dávno ne-
visí podél těla, vklouznu jimi pod triko kluka, kterého tak
šíleně miluji, a vychutnávám dotek na hladké kůži jeho
zad. Pořádně to s ním mává, tiskne se ke mně čím dál víc
a tlačí mě přes džíny svým tuhým vzrušením.
Spíš jako v mrákotách si vzdáleně uvědomím jakýsi
šelest v domě, klapnutí dveří a kroky, ale kdyby se neozval
ženský hlas volající Radkovo jméno, asi bych do reality
vůbec nepřepla! Takhle se pořádně vyděsím a násilím se
odtrhnu.
"Někdo tu je!"
"Asi matka," vzdychne ochraptěle, olízne si rty, zastrčí
tričko a mrkne na mne: "Neboj, zdržím ji."
219
S dalším čistěním oblečení se moc nepárám, rychle
soukám do mikiny a riflí. To tak, aby mě nachytala v pr
dle! Slyším Radka z chodby: "Ja, jsem doma. Mám n
vštěvu."
"V koupelně?" podivuje se paní Skřivanová.
"Jak viděla koupelnu, nedala jinak, ne.ž že se u nás mL
vykoupat," řehtá se Radek. Za jeho smysl pro humor by
ho nejradši zabila! Uválenou parku si na sebe neberu, pi
hodím si ji pouze přes ruku a ještě si honem trochu upr
vím vlasy. V koupelně nemohu zůstat věčně, s nadechn
tím otevřu dveře.
Paní Skřivanová šramotí v kuchyni a volá: "Přivez
jsem cukroví od cukrářky, vypadá báječně, přímo k n
kousnutí. Zavolej Míšu, dáme si do nosu! Ať nehřeší
sama."
Jeden trapas větší než druhý! Radek stojí mezi dveřm
výborně se baví, pusu od ucha k uchu. "Zavolat ji můj
akorát že tohle je Vik."
V mrákotách nahlédnu do kuchyně, kde se paní Skřiv
nová rozplývá nad krabicemi drobného a krásně zdoben
ho svatebního cukroví. Překvapeně zvedne oči. "Vik..?'
"Dobrý den," pozdravím a nezadržitelně rudnu.
"To je Vik," představí nás Radek. "A tohle moje man
na, která neustále hřeší a pak pracně bojuje s kaloriemi..
"Kecale! Nedělej mi před svými kamarádkami ostudu
pleskne ho úhledná pěstěná žena, ani trochu obézní,
které je vidět, že pravidelně cvičí. "Samozřejmě přehá~
tak zlé to se mnou není..." Radkova maminka se na r
zpytavě zahledí. Určitě jí došlo, že se nevidíme prvr
Nejradši bych zavrtala hlavu do písku jako pštros, tako~
trapas..! Nahlas však řekne pouze: "To je jedno, jestli Mí
nebo Vika. Dáte si se mnou kávu a zákusky, mládeži'?"
S odpovědí rychle Radka předejdu, to tak, kdo ví, ~
220
čeho by mě zase namočil! "Ne, děkuji, já spěchám, přišla
jsem sí jen pro jedno cédéčko, zase musím jít."
Paní Skřivanová mě naštěstí nezdržuje, nedá ale jinak,
než že mi do sáčku nabalí pár kousků na ochutnání.
Asi tuší, že před ní bych nebyla schopná spolknout jediné
sousto!
S tím spěchem jsem nijak nepřeháněla, do pěti musím
být na intru a čas pořádně pokročil, zamířím rovnou do
chodby. Zatímco Radek běží pro Eminerraa, obuji si boty a
jen tak tak uhnu před domovními dveřmi, které se otevřou
doširoka. Chlápek se začínajícím bříškem musí být Rad-
kův táta. To, že je sympatického vzezření a jen co mě vidí,
vesele zahlaholí: "Ups, nepraštil jsem tě? Nějak to zadrh-
lo. To bych si nikdy neodpustil, natřít dveřmi takovou pěk-
nou cácorku...", nic nemění na tom, že se moje rozpaky
dají krájet!
"Ne, v pořádku, to bylo o botu," zablekotám.
"Tak to jsem rád. A proč nejdeš dovnitř?"
"Já čekám na Radka, šel něco hledat." Modlím se, aby
už přišel a vysvobodil mě! !
"A jé," směje se pan Skřivan bodře. "Tak to si můžeme
zatím dát kafčo, protože ten než v tom svým bordelu něco
najde, to si počkáš..."
S díky odmítnu druhého člena rodiny a jsem oprav-
du, opravdu ráda, když se Radek objeví i s cédéčkem
v chodbě.
"Bez obav, tati, bez obav," zakření se a na zahradu vy-
jde první, aby odvolal Cíndu nadšenou skutečností, že
nemusí být venku sama, a historie se neopakovala.
Aby všeho nebylo málo, v brance se srazíme s klukem
asi dvaadvacetiletým s tmavými vlasy klasického krátké-
ho střihu a s menší dívkou, kterou si vede kolem ramen.
Zdraví se s Radkem, vtipkují o cukroví, na které se podle
221
Radka slétávají jak vosy na bonbon, a zvědavě si mě prs
hlížejí.
"Kam tak letíte?" ptá se kluk. "Můžeme to cukroví prut
nout společně, ne?"
"To víš, abyste mi pak vyčítali, že jsme vám ho sežrali.
šklebí se Radek, a protože se prosmýknu brankou a kr;
čím dolů ulicí, nechá vzájemného popichování a několik
skoky mě dohoní. "Tady máš to CD. Ber ho jako doda
tečnej dárek k narozeninám. .. A půjč mi ten svůj ranec. C
je.
Cítím kapičky potu až na zádech. "Nic... Troje pozvát
na kávu a cukroví během čtvrt hodiny, to je slušná b
lance."
"Jsme přátelská rodina," zubí se pobaveně. "To byl Li
káš, brácha, a jeho nastávající. Lenka. V sobotu do toh
praští na hrádku v Nížanech. Blázni, co?"
"Když se mají rádi..."
"To asi taky," baví se, "ale hlavně čekají rodinu. Brácl
je teprve ve třetím ročníku na vejšce a ona má sotva f
maturitě. Naštěstí i po svatbě budou bydlet tak jak ďosu~
každý doma u rodičů. Ještě aby mi v pokoji řvalo jejic
mrně, to by mi tak scházelo!"
"Jsi sobec, víš to?" usměji se na něho. "Myslíš jen r
sebe. Co chudáci novomanželé, kteří spolu ani nebude
"
to...
"Co?" chytí mě se smíchem za slovo.
"Bydlet!"
"Haha," baví se. "Zase tak bych je nelitoval. Chodí spc
lu tři roky, takže si sexu určitě užili ažaž."
Tohle je dost tenká půda, na které se necítím jistě, radě
měním téma: "Neříkal jsi, že nikdo nebude doma?"
Na zastávce u Meinla právě zastavuje autobus, Rade
mě chytí za ruku a dáme se do běhu, aby nám nefrnkl pře
222
nosem. Stihneme ho v poslední chvíli, sice už má dveře
zavřené a rozjíždí se, ale řidič si nás všimne a znovu zasta-
ví. Směrem do města je poloprázdný, padneme na volnou
dvojsedačku a já si uvědomím, že Radek mou ruku ne-
pustil!
"Copak doma někdo byl, když jsme tam přišli?"
"Ale potom dorazila celá rodina! Nebo je vás ještě víc?"
"Ne, to už byli kompletní Skřivani," směje se. "Nemu-
síš se čílit, vůbec nic se přece nestalo."
"Vaši jsou na tvoje polonahé dámské návštěvy okupují-
cí koupelnu zvyklí?" zeptám se, a protože se stále srdečně
směje, zaútočím tedy přímo: "Jsou zvyklí na polonahou
Míšu?"
Takhle zblízka je ten kluk k sežrání, zvláště když se
usměje a řekne: "Tak za prvé, Vik, naši neviděli polonahou
ani tebe, ani Míšu. A za druhé, Míša u nás sice párkrát
byla, ale nikdy ne svlečená. Nevím, proč si myslíš, že kaž-
dou návštěvu hned svlékám, nebo že s ní dokonce spím.
Ty sis přece sundala věci sama..."
Přebírám si, co mi právě řekl. Znamená to snad, že -
Skloní se až k mému uchu: "A fakt ti to slušelo!"
To už ale vystupujeme na nábřeží v centru, kde každý
přestoupíme ria jiný autobus, Radek jede zpátky domů a já
to mám odtud na Hvězdárnu jen tři zastávky, tudíž se
žádné loučení nekoná, spraví to "ahoj a díky moc za cé-
déčko".
Zklamaná ovšem nejsem. Ani náhodou!!! Už proto, že
tohle byl ten nejkrásnější den, jaký jsem v Bakově zažila,
a SMS zprávy, které si s Radkem ten večer vyměníme, také
nemají chybu, i když v nich není nic důvěrného.
Králová se dostaví na hodinu literatury se štosem bílých
dvojlistů A4 a přeruší naše zděšení sdělením: "Tohle není
223
žádná písemná pváce, nýbvž češtinávská olympiáda. N
čekám, že by z vás mohlo vypadnout něco kloudného, a:
pvotože jde o celoškolskou akci, zúčastníte se jí také. J
vozdělená na dvě poloviny, pevní se týká jazykového vo;
bovu, ktevý vám vůbec nejde, a dvuhá je slohová pváce r
tvi témata, co vám napíšu na tabuli..."
Ačkoli mnozí spolužáci nadávají, co si to zase vymysli
la za kraviny, a dělá jim potíže sesmolit siohovku na p.
řádků, zastávám názor, že jde o příjemně strávenou h<
dinu.
"Na nic nejsem tak blbá jako na sloh," svěří se mi D<
minika. "I když... zase abych si nefandila... těch věcí, c
mi nejde, je víc, každopádně sloh mezi ně patří."
"Já si z těch témat nevybrala," krčí rameny Monik.
"Nenapsala jsem vůbec nic. Ale když je to olympiáda, ta
není na známky, ne?"
Sečtělá Katka nevidí problém napsat libovolný poč~
stránek na jakékoli téma. "Jak pravil klasik - za vším hlc
dej knihu. Takže si pokaždý vzpomenu na nějakej román
kterej pojednává na téma, co po nás chtějí, a je to. Dělán
to tak odmalička a vychází to."
"A nikdy ti na to nepřišli?" baví se Monika.
"Ne. Dokonce mi kdysi na základce učitelka sežrala í 1
příhodu o hořícím mraveništi z Ferdy mravence."
"Ty, a není ten citát spíš - za vším hledej ženu?"
Katka se na mě zazubí od ucha k uchu. "Jasně že je. 'I
jsi ale hnidopich, Vicky. Jsi první, kdo mě odhalil! Přec
jsem říkala, že všude dodávám vyčtená moudra. I tan
kam nepatří. Náš Dan to dělá podobně, jen s tím rozdílen
že i když čte všechno možný, za svůj život si ke sloho~
kám vystačil s Dětmn z Bullerbynu. Díky nim napsal v~
pravování, popis, úvahu, fejeton, umělecký líčení kraj
ny..."
224
Jsme mrtvé smíchy!
"Máš skvělou náladu," neujde Katce. "Všechno oukej?"
Přikývnu. "Super!"
"To jsem ráda. Takže zítra jdeš s námi na florbal. Proti
Novákům, samozřejmě... Chtějí dostat další nakládačku."
"Počítejte se mnou na sto procent!" slíbím. "Teda s účas-
tí, to, jestli vám budu co platná, je druhá věc."
"Ale ta není tak důležitá," souhlasí se mnou Katka.
Vůbec ne! Jsou mnohem důležitější věci pod sluncem! ! !
Například SMSka, která mi přijde cestou z večeře:
Zitra vam to nandame v odvethe akci. U toho musis byt,
Vicky! Tesim se!
To já také. A zdaleka ne jenom na tu odvetu, usmějí se
v duchu a rovnou za chůze odepisuji. Jde to dost špatně,
v druhé ruce totiž vláčím jídlonosiče s večeří pro Domini-
ku a Lucku. Před intrem stojí houf kluků v zeleném, po-
znám toho, se kterým to táhne Andrea a podle jejího líčení
s ním provozuje sex stokrát jinak. Soudím, že si honí tri-
ko. Už proto, že u některých poloh, které nám na intru
večer co večer popisuje, by si spíš zauzlila nohy a ruce, než
aby mohla prožívat takovou rozkoš, jak tvrdí! Ovšem
v Ditě má věrnou posluchačku a jakmile ty dvě začnou
probírat sex do všech detailů, raději se zavírám v koupelně
nebo prchám vedle za Dominikou, abych ty nechutnosti
nemusela poslouchat! Tímhle tempem by mi ho brzy zpro-
ovily. Ten "její" voják je patrně stejná odrůda, protože klu-
kům venku na ulici líčí něco velmi podobného. "Hrk jsem
jí ho tam, až začala fňukat, že to strašně bolí a že to radši
necháme na příště..." Hahaha, povzbuzují ho ostatní smí-
chem. "Tak jsem jí řekl, chtělas vo to přijít, kotě, tak se
moc necukej..."
O Andree jsem nikdy neměla velké mínění, ovšem po
tomhle si té holky opravdu nemám za co vážit. Jak jí může
225
imponovat takový debil?? Cestu mi zastoupí ušatý blondýn
s pletí plnou zarudlých uhříků. "Ahoj, Vicky..."
Dojde mi, že nezná moje jméno náhodou. Tenhle mě
přece po Ivaně pozdravoval..! Poodstoupím kousek dál od
hloučku, nechci, aby nás jeho frajerští kamarádi poslou-
chali, a on je tomu jen rád. Vypadá mnohem nejistěji a
zranitelněji než já.
"Ahoj,"
"No... asi mě neznáš... já... jenom jsem se chtěl ze-
ptat... nešla bys zítra se projít? Sem se chtěl zeptat..."
Je mi ho strašlivě líto. Podle vzhledu je jasné, že nemá n~
každém prstu deset holek, nejspíš nikdy neměl ani jednu.
a z jeho vyjadřování a kradmých pohledů poznám, že bo-
hužel nemá ani dar holky ukecat, zaujmout je jinak. Vypa-
dá smutně a poraženě předem. Určitě mu dalo pořádnoL
dřinu jenom odhodlání mě oslovit! A já ho zklamu. Samo-
zřejmě ho nepošlu někam, jak by to udělala Ivana, přestc
vím, že mu ublížím. Nemohu ale jinak! "Nezlob se, nešla.`
"Ani... jindy?"
Zavrtím hlavou.
"Máš... máš kluka?"
"Hm, já nevím. Nejsem si jistá," přiznám se.
Naliji mu tím do žil naději. "Tak.. . tak kdybý ne... dá?
mi vědět?"
Neurčitě přikývnu a zmizím ve vestibulu. Radši vydr
žím ječení vrátné o třískání dveří výtahu, než abych SE
musela na smutného kluka dívat o chvíli déle.
Dominika s Luckou mě přivítají jásotem. "No kde jsi`
Hlady chroupáme hřebíky a ty sis snad mezitím dala ran
de!"
"V klidu, dámy, v klidu." Naservíruji jim dnešní menu
"Až tu šlichtu uvidíte, ono vás to nadšení přejde."
226
Asi mají opravdu velký hlad, protože nechutnou hracho-
vou kaši s párkem spořádají z jednoho kastrůlku takřka
všechnu.
"Jestli se dneska nepobliju, tak už nikdy," prohlásí Do-
minika. "Jdu se napít, chceš donést minerálku, Lucko?"
Její spolubydlící přikývne a já si zatím sednu do Domči-
na křesílka. Lucka z ničeho nic řekne: "To byly moje."
Protože právě spojuji díly jídlonosiče v jednu sestavu,
otážu se: "Ty rendlíky?"
"Ne," pousměje se. "Ty spodní kalhotky. Musely mi tam
spadnout, když jsem se sprchovala. Odešla jsem z koupel-
ny jen v osušce, nevšimla jsem si toho. Podělané ale ne-
byly,"
"A... proč jsi to neřekla Ditě?"
Přímý pohled nevydrží, sklopí oči. Závidím její dlouhé
řasy přirozeně otočené nahoru. "No... když tak vyvá-
děla. . ."
"Právě," pousměji se hořce. "Ale vlastně tě chápu."
"Takže se nezlobíš?" stará se.
"Ne," ujistím ji s úsměvem. Vlastně nechápu, proč jsem
měla z Dity takový vítr a nechala si všechno líbit.
Víc o téhle záležitosti nemluvíme, považuji ji za vyříze-
nou. Od tiché, nenápadné a nekonfliktní Lucie je cenné
i tohle poloviční přiznání! Pak už se vrátí Dominika, a pro-
tože se mi nechce na pokoj, zůstanu ve službě s nimi. Po-
vídáme o všem možném, přes Dominičiny koně se dosta-
neme až na podzimní jarmark, který se bude o víkendu
konat v Lucčině rodné vesnici.
"Ty jsi z Nížan?" Vzpomenu si, kde jsem tenhle název
slyšela. "Vy tam máte hrad, že?"
"Jo, ale neprovádí se v něm. Je z něho hotel, bývaj í tam
tak akorát svatby a školení a různé bankety pro snoby, a
tak. Holky," ožije Lucka, "co kdybyste na jarmark přije-
227
ly'? Bývá úplně super, strašně moc stánků a lidí a atrak
cí..."
Mozkové závity mi pracují na plné obrátky. Podívat s
do Nížan by mě opravdu lákalo, okouknout jarmar
i hrad...
"Budou tam taky koníčci?" zajímá se Dominika.
"Stoprocentně," slíbí jí. "Bývají tam každoročně."
"Nevím, jestli budu mít tam k vám spojení," váhám.
"Na to dlabej," poradí mi Domča. "Řeknu Milanovi, ab
mě tam odvezl a zase pro mě přijel. A ty pojedeš s námi.
"Fakt?" zajásám. "Myslíš, že s tím bude Milan souhla
sit?"
Dominika na mě kouká poněkud nechápavě. "Proč b:
neměl? Vždycky mě veze tam, kam chci. A kdyby nemoh
tak nás tam hodí máma, nebo někdo z Milanových zaměst
nanců."
Lucka nechápe. "O čem mluvíte?"
"To nic," usměji se. "Ani já jsem si ještě nezvykla, ž
v některých rodinách nerozhodují rodiče, ale dcery."
Dominika se zatváří přezíravě. "Jo, holčičky, to si musí
te umět zařídit!"
228
XIII. JHKO HH
LOCH M ESCE
Vyfasuji Danovu náhradní hokejku a nedočkavě si tré-
nuji přihrávky proti zdi. Už vím, co si budu přát k Váno-
cům. Vlastní hokejku. A nějakou pěknou, minimálně titan-
ku, jakou má Radek. Kluci zrovna š~leně zdržují, zatímco
já byclj zrovna nejradši vyběhla do tělocvičny, oni probí-
rají strategii totálního rozdrcení soupeřova týmu, až se
tomu s Katkou musíme smát. Porada na profesionální
úrovni!
"Minule se řeklo hrrr na ně a stačilo to," bavím se.
Dan se na mě zazubí: "Tak hrrr na ně!"
'Ie je slovo do pranice! S bojovným nadšením se vyřítí-
me na hrací plochu, kde na nás už soupeř čeká. Nedočka-
vě vyhledám očima Radka. Přes SMSky jsme se na florba-
lu domluvili, stačí mi ho vidět a ... V šedých bermudách a
černém tričku mu to tak sluší, pomyslím si zjihle, když se
na něj už z dálky usmívám, přestože mě ještě nevidí, právě
pomáhá Míše vylézt na bradla. Úsměv mi ztuhne na rtech.
Ta tu zrovna být nemusela, ach jo... A co víc, nejen že se
nechá pěkně vysadit, ještě Radka chytí nohama kolem
krku a uvězní mu hlavu mezi svoje nahá opálená stehna!
V těch svých krátkých šortečkách vypadá fakt dobře... Já
se ve svých bermudách, které jsem si vzala jen kvůli němu,
mohu schovat.
229
Sednu si na lavičku mezi střídače, ostatní nastoupí na
hřiště. Na ty dva musí Bořík zapískat: "No co je? Nechte
toho šmajchlování, krajem, krajem!"
Míša ho uvolní, Radek jí galantně nastaví náruč a ona mu
do ní skočí, přičemž ho obejme kolem krku oběma rukama
a nechá se donést až k ostatním. Tam ho, těsně než seskočí
na nohy, políbí. Vyschne mi v krku. Nebyl to sice žádný
dlouhý vášnivý polibek, ale polibek to byl, kdepak pouhý
vzájemný dotek rtů, políbili se hluboce. Oboustranně.
"Tak kde to vázne?" rozčiluje se Bendič.
"Nevšiml jsem si, že už jste tu," omluví se, přejede po-
hledem všechny na hřišti a poté mrkne na mě a Ivetu na
lavičce náhradníků. "Ahoj, Vik."
Sedím na lavičce jako přešlá mrazem. Včera jsem po-
d'obanému vojáčkovi říkala, že nevím, jestli mám kluka,
ale zjištění, že ne, zatímco on stále chodí s Míšou, jako by
se žádné pondělní líbání v koupelně nekonalo, mnou otře-
se. Nevím, co jsem čekala. Uvěřila jsem jeho tvrzení, že
s ní nic nemá!
Tentokrát jsem v mnohem horší formě než minulý tý-
den. To jsem hrála s vervou a touhou ukázat se v co nejlep-
ším světle, pokořit Míšu a Ivetu a všechny... Ted' se cho-
vám jako robot. Na hřiště sice nastoupím, jakmile mě kluci
zavolají, nicméně nejsem tam snad ani do počtu, spíš pře-
kážím a pohybuji se jako stroj. Zkazím všechny přihrávky,
co na mě kluci pošlou, respektive je ani nezpracuji, natož
abych je předala dál, takže potom už žádné nedostávám a
jen se tak mátožírn směrem, kterým se přelévá hra. Do je-
diné šance za celý večer se dostanu chvíli před koncem a
to ještě spíš omylem, Radek mě chce obehrát o míč, před-
pokládá, že o něj budu bojovat, chce zastavit mou hokejku
svou a jelikož ji do hry vůbec nevysunu, přetáhne mě ho-
kejkou přes nohu.
230
Zasyknu bolestí a je to asi to poslední, co mohu potřebo-
vat. Kdybych se nestyděla, snad bych se rozbrečela!
"Chceš vystřídat?" všimne si mě Dan. "hony! Střídání.
Máme tu jednu mrtvolku..."
"Já nechtěl," omlouvá se mi Radek, ale já jen mávnu
rukou a odbelhám se z hrací plochy a posléze z tělocvičny.
Jdu rovnou do sprch, je mi jasné, že si dnes už nezahraji.
Ani o to nestojím! Kdyby ostatní neskončili chvíli po mně,
snad bych odešla sólově, takhle nemohu, vypadalo by to
blbě. Sejdeme se všichni na schodech u šaten.
"Nechtěl jsem ti ublížit, promiň," omlouvá se mi kajíc-
ně. "Ukaž nohu..."
"Dobrý," bráním se, protože Míša, ta čúza, se přijde
podívat blíž a ještě rozumuje: "Přes holeň to bolí."
"To jsem si všimla," odseknu napruženě a kluky tím
rozesměji. Radka ne, ten mě přes protesty vysadí na pult
a vyhrne mi nohavici zvonových džínsů ke koleni, aby
mohl citlivě omakat zraněnou nohu.
"Hm... Dej si na to hned obklad," radí mi. "Nečekal
jsem, že zůstaneš stát..."
"'to je fakt," uvědomí si Tom. "Dneska jsi hrála jak po-
nocná. Co s tebou bylo, prosím tě?"
Hodím po něm zlým okem. Ještě jeho rozbory a můžu
se jít oběsit! Katka pochopí, šťouchne do Toma a řekne:
"Víš, jak se takovým otázkám říká? Třeba když někdo
spadne a jinej se ho zeptá, proč to, probůh, dělal? To jsou
důvody pro vraždu."
"Baví tě ji osahávat, co?" podotkne Kryštof, kterému se
zdá Radkovo zkoumání rozsahu mého pohmoždění nějak
dlouhé.
Míša si to uvědomí také a z legrace loupne Radkovi
záhlavec. "No no no."
"Pojd' s námi na pivo," zve mě. "Jak bolestný."
23l
"To je fakt," chytí se toho Bořík. "Dáš si tři čtyři frťan
a na nějakou modřinu dávno zapomeneš."
"Nemůžu a nechci," odmítnu důrazně, shrnu si nohav:
ci, úmyslně přehlédnu Radkovu ruku, kterou mi podávG
aby se mi lépe seskočilo z pultu, a pajdavou chůzí mířín
k východu. "Čau. Mějte se."
"Počkej," volá za mnou Katka a dobíhá mne spoh
s Tomem. U lítaček mi to nedá, otočím se a dopřeji si dalš
cihlu do mé zdi zklamání. Radek sice za mnou hledí, ale tc
je tak všechno. Míša si ho majetnicky drží kolem krku ;
zrovna ho líbá kamsi mezi ucho a bradku.
Katka se mě na nic neptá, i když musí vidět, že něco nen
v pořádku. Před Tomem bych ani neodpověděla a ona ta ví
Vlastně se tak moc neděje. Všechno je při starém. Ra
dek chodí s Míšou a mně ublížil mnohem víc, než je něja
ké hloupé přetáhnutí hokejkou přes holeň. Ačkoli to tak
balí. Jinak.
,, Zařeknu se, že mu první nenapíšu. Od neděle jsme s
vyměnili fůru zpráv, z nového kreditu mi chybí stovka
Počkám, až napíše on. Podle toho uvidím, co bude dál..
Na intr se dobelhám ve třičtvrtě na devět, výtahem jedu
s Ditou, zákaz vycházek se na ni už tenhle týden nevztahu
je, a na první pohled je na ní vidět, že na rozdíl ode mě s
svoje vycházky opravdu užila. Je rozjásaná a nabitá dojmy
se kterými se musí okamžitě pochlubit. Nejen Andree
nýbrž nám všem, tedy i mně, protože jsem první po ruce
"Pomstila jsem se Markétě!"
"Cože? Jak?"
Zvedne oči v sloup. "Jak asi! Právé jsem se vyspal;
s Matějem. No s jejím Matějem! Tím z posilovny."
Musí mi to vysvětlit polopaticky, nějak nejsem schopn,
vstřebávat informace, hlavu mám vytěsněnou svými myš
lenkami.
232
"To jako fakt?" zeptám se nedůvěřivě.
"Zatímco ta jeho... píp... má službu, byla jsem s ním
v posilovně a dělali jsme to na žíněnce v jeho kanclu."
"On má v kanceláři žíněnky`?"
Dita zamrká. "Ty máš blbý otázky. Samozřejmě tam má
žíněnky. Vždyf cvičí, ne? Ale to přece není vůbec důle-
žitý!"
To už nás výtah vysype v našem patře, takže mě nechá
být a peláší na pokoj, aby se mohla pochlubit dychtivějším
posluchačům než jsem já. Když je poslouchám, dojde mi,
co myslela těmi blbými otázkami. Měla jsem se ptát jako
Andrea - jak, kolikrát, v jaké poloze, s kondomem či bez,
kolik mu měří centimetrů, a podobně. Na žíněnku se jí
nikdo jiný, a to se pochlubí celému patru, nezeptá.
3á jsem prostě mimo, jak o mně prohlásila. No, asi jsem.
A ve všem. Moje plány, jak počkám na Radkovu SMSku a
podle ní odpovím, jsou sice pěkné, ovšem mají jeden há-
ček. Nepočítají s tím, že mi nenapíše vůbec.
Z písemky z latinských slovíček dostanu za dvě. Mám
jich dobře víc než jsem myslela! A to jsem ještě ten den
zkoušená z chemie, kde se mi podaří znázornit rovnicí
přenos a vazbu COZ a O, v krvi, přičemž se COZ a OZ z vaz-
by vzájemně vytlačují, a za tyhle vědomosti si odnesu jed-
ničku! Moje druhá výborná tady, a to ještě tu nezaslouže-
nou z manky nemohu počítat. Cením si téhle známky tím
víc, že chemie nikdy nepatřila k těm předmětům, které mi
šly samy bez učení, na které mám buňky. Z písemky z bi-
žole, co nám plešatý učitel Jedlička dá zákeřně napsat,
mám celkem dobrý pocit, hůř jak za tři by dopadnout ne-
měla.
"No vidíš, ty šprtko," utahuje si ze mě Katka cestou ze
školy, "jak se ti daří."
233
"Hm, jen dneska a jen v učení..."
"Neřekla bych, že jen dneska," opraví mě. "A jinak?"
"Jinak slabota," vzdychnu.
"Neviděla bych to tak černě. Pohádali se."
"Cože? Kdo?!"
"Radek s Míšou. Seděli jsme včera ještě chvíli UBuldo
ka a nějak se neshodli. Nevím, o co šlo."
To přece vůbec nic neznamená. Ani mi nenapsal. . . Opě
mám urobil přilepený k pravé ruce, připravena kdykol
přečíst kýženou zprávu... Tak dlouho jsem se snažila n,
Radka zapomenout, srovnat se s obrovským zklamáním,
když jsem dospěla do stadia, kdy mi to bylo sice šíleně líto
a při sebemenší vzpomínce na něj jsem ronila slzy, lei
konečně jsem se začala smiřovat s tím, že prostě nemán
nárok, lítám v tom znovu. Je to hrozné, všichni se zamilo
váváme do nepravých lidí. Já, Ivoš, Adam Bouda, uhrova
tý vojáček...
A k tomu všemu velký úklid, o který se tentokrát dělí
me spravedlivě - Dita přijde z večeře poslední, minutka
před šestou, a je nemile překvapená, že na ni čeká kbelíl
a koště, protože my s Ivanou jsme se o zametání a utírán
prachu podělily. "Proč mi zůstala ta nejhorší práce?"
"Protože jsi tu nebyla," odvětí Ivana klidně.
"Pěkná spravedlnost," brblá.
"Příště to můžeme otočit," napadne mě. "Střídat se. N~
kdo dřív přijde, ale prostě dneska jsem zametala, takž
příště vytírám a ten další týden utírám prach."
"To by šlo," souhlasí Ivana a Ditě nezbyde nic jiného
než na tenhle systém kývnout taky. "Tys měla rande? Nebc
kde jsi zaostala? 5 Matějem?"
"Ne, bohužel. Jen jsem se zakecala s vojclama. Dole jc
děsně krásnej kluk, holky, kdybyste ho viděly... Ten se alf
seznamovat nechtěl, bohužel."
234
"Radši vytírej," pobídnu ji. "Musíme na maňasy."
"Dopr," uleví si; nicméně o krásném neznámém horo-
vat nepřestane. Neposlouchám ji, víc mě zaujme něco ji-
ného. Naplánovala jsem úklid holkám i sobě, jako bych tu
hodlala zůstat! No, hm... Díky Radkovi jsem od zaječích
úmyslů upustila. Ted' se to sice zase pokazilo, nicméně
známky mám poslední dobou skutečně mnohem lepší,
pokud by to takhle šlo dál, nepropadnu... Ale že by se mi
tu líbilo, to vůbec!
Vychovatelka Kozlovská je z nás dost nešťastná. "Děv-
čata," promlouvá k nám mateřsky, "každá máte všehovšu-
dy pět vět textu a vy nejste schopné se je naučit! Za čtrnáct
dní poprvé vystupujeme, jak to chcete zvládnout?"
"Taky ty postavy mluví naprosto nepřirozeně, šroubova
ně," ohradí se Dita. "Kdo to napsal, takovou volovinu?"
Vychna se dramaticky odmlčí, než řezavě řekne: "Já."
Vyměníme si s Ditou pohled a ačkoli kamarádky ne-
jsme, máme co dělat, abychom trapas nerozmazaly výbu-
chem smíchu.
"To byla fakt bomba," škytám ještě ve výtahu.
"Kdo mohl tušit, že má spisovatelský ambice`?"
"Chudák Koza," lituje vychnu Klára, ale řehtá se také.
"Psst, slyšíte? Někomu zvoní urobil..."
Všechny se prošacujeme, v tom kraválu jsme ho málem
přeslechly, tři holky nadělají pořádný rachot, a k mému
úžasu jsem já tou štastnou, na kterou si někdo vzpomněl.
A co víc, prozvání mě jméno, které přede mnou stačí vy-
slovit a na EKG by mi naměřili slabší infarkt!
"Zvedni to, ne`?" diví se mi Dita.
Na prozvánění je to opravdu nějaké dlouhé volání, stih-
neme zatím dojet výtahem až nahoru. Lithiurre je sice nád-
herná skladba, nicméně nevychutnám si ji, jelikož ji utnu
tlačítkem Přijmout hovor. "Ahoj. Co je?"
235
"Čau, Vik. Nic není, co by bylo?" směje se. "Chtěl jse~
jen pokecat a ty hned, co je..."
"Pokecat? To se ti ale prodraží, máš jiného operátc
ra-"
"Já vím, proto bys s tím měla něco udělat."
"Já?! Když ti zavolám zpátky, tak budu bez kreditu já
"To nemyslím," baví se. "Stačí něco méně nákladnýh~
Přijít dolů. Jsem před intrern."
Tak tohle je silnější infarkt!! "Ale my nesmíme... P~
čkej, zkusím to nějak... Vydrž."
Zavěsím a letím rovnou za Dominikou. Můj plán nemi
že mít šanci na úspěch, pokud mi s ním někdo nepíchne
Domča je pra, ochotně vstane z postele, kde se učila sc
matologii, a službě u výtahu nahlásí, že jdeme dolů na tc
levizní noviny. Což se sice smí, 1'eč naše teritorium koni
dveřmi společenské místnosti. Každý další krok chodby
je pohyb na hodně tenoučkém ledě! Musíme se opata
proplížit v podřepu kolem prosklené kukaně naší milé vrá
né, Domča se pak ukryje do stínu jednoho z výklenky
naznačí mi, ai tam nejsem věčně, a já ve chvíli, kdy
vrátná štrachá v časopisech s pletením, vyklouznu z vest
bulu.
Radek se vyloupne ze stínu sychravé noci jako přízral
"Ahoj, Vik," pozdraví mě podruhé. "Jdeš nějak na let
"
ko...
"Hlavně na černo," opravím ho. "Jestli mě vychna vyl;
pí, mám po vycházkách a další černej puntík."
"Po vycházkách ne, to bys nemohla na florbal."
Nahraje mi na smeč. "Však tam chodíš s Míšou."
"Jak tam můžu chodit s tebou, když hraješ proti mně`.
odpoví pohotově a vtipně. "Co noha?"
"Přišel jsi mi zkontrolovat přeraženou nohu?"
"Tak zlý to snad nebude," baví se. "Měl bych se spíš m
236
na filozofii hlásit na medicínu. Byl by z nás skvěle] tým -
já plastickej chirurg, ty krásná sestřička... Byli by z nás
brzo milionáři."
"Prima budoucnost," směji se spolu s ním. "Noha je
v pořádku, krom toho rudýho jelita."
"No právě. Dáváš si obklady? Vlastně ty jsi zdravotni-
ce, tak to víš líp než já, co s tím máš dělat."
"Jasně, jasně... Kde ses tu vlastně vzal?"
"Měl jsem cestu kolem, tak mě napadlo se stavit."
"Že by tu bydlela babička nějakého tvého spolužáka..?"
"Babička ne," směje se narážce. "Ale přímo ten spolu-
žák."
"Aha, spolužák..."
"Vážně!" přesvědčuje mne. "No dobře, když to chceš
slyšet. Jeden kámoš tu fakt bydlí, tady kousek, a potřebo-
val jsem od něj maturitní otázky z angliny. Druhá věc je,
že tu trčím jak píchlá guma skoro dvě hodiny a ty nikde.
Přitom se tu pořád courají nějaký holky sem a tam, jen ty
ne."
"Od šesti můžou ven jen holky nad osmnáct."
"Já zapomněl," zazubí se na mě, "že ty jsi ještě kuře."
"Kuře? Dovol?!"
"Dovolím," baví se. "A zmrzlý kuře. V tom tričku ti asi
není zrovna hic, co?"
"Nepotím se.. ." Třu si rukama nahé paže celou dobu, co
tu stojíme, a dá mi čím dál větší práci ovládnout cvakání
zubů!
"Půjčím ti bundu," nabídne mi.
"Ale to zase bude zima tobě."
"Leda bratři v triku. To znáš, ne?"
Aniž by čekal na moje vyjádření, rozepne si bundu
a odklopí od těla tak, abych mohla přistoupit až k němu a
on mě vzal pod křídla jako kvočna zmíněné kuře. Bunda
237
krásně hřeje teplem a vůní jeho těla, a co víc, tajím decl-
v očekávání, co se z tak blízkého setkání třetího drahu vy-
klube! Nevěřím, že projde jen tak, na to je příliš vzrušivé a
vzrušující...
"Jsi kuře," vzpomene si na předešlý hovor, "ale strašnĚ
pěkný..." Je vyšší než já, když mluví, jeho rty se dotýkaj'
kořene mého nosu, šimrá mě v obličeji svým knírkem
a skvělou bradkou, co mu dodává mužného vzezření.
Zvednu k němu oči, abych cosi namítla, ale on ten po-
hyb pochopí jako výzvu a políbí mě na pootevřené rty. Nic
říct samozřejmě nestačím... a ani nechci. Chci tohle: Chc:
se líbat. Chci být s ním. Chci Radka...
"Vicky!" Z tranzu mě probere Dominičin hlásek. Omá-
meně se podívám ke vchodu, kde mi divokou gestikulaci
naznačuje, že některá z vychovatelek šla patrně zkontrolo-
vat svěřenkyně do společenské místnosti, a tudíž máme
nejvyšší čas pádit nahoru, abychom tam byly dřív než ona'
Na chodbě vrazím do Ivany, co vyjde z internátní "posi-
lavny" v propoceném úboru na aerobik. Musí jí být jasné
kde jsem byla, ale nic neřekne. Nepráskne nás. A mohla
by... na oplátku! Bud' není mstivá, anebo pochopí, že tc
s tím domnělým otcem byl omyl, ne schválnost. A že ty
co spolu musí bydlet, nemusí být vyložené kamarádky
Stačí, když spolu budou vycházet a vzájemně se tolerovat
Vyběhnout pět pater dá pěkně zabrat, nestihnu se s Rad-
kem ani rozloučit, ani mu poděkovat za návštěvu, ani po-
přát dobrou noc, nicméně tohle všechno zvládneme SMS-
kama.
Jak málo stačí k radosti! Radkova několikaminutová
návštěva otočí rázem všechno naruby, jsem rozjásaná jako
sluníčko a Katka se ani nemusí ptát, co se stalo, je jí všech
no jasné. Navíc je všechno tak nějak propojené, cítím se
238
dobře po citové stránce a daří se mi i ve škole. Z velké
somatologické písemky dostanu za tři, což je dobre.', zvláš-
tě z předmětu, o kterém jsem byla přesvědčená, že z něj
musím rupnout, a dějepis, který jsem si posmolila hned
v prvním týdnu školy, vylepším dvojkou ze zkoušení.
Domů jedu po delší době v pátek, nabitá novými dojmy
a pozitivní energií, vydržím si půl odpoledne hrát se ště-
ňátky, která se začínají rozkošně batolit a my s Terkou na
ně vyplácáme snad celý film, jak se snažíme zachytit kaž-
dý jejich krůček, a večer probreptám s Bárou. Mám na ni
čas i náladu! A mám jí konečně co vyprávět, o florbale,
nebezpečné akci včera na vrátnici a především o trapasu
u Skřivanových, ten podle Barči nemá chybu. Samozřej-
mě ty peripetie kolem, trápení, nespavost, zklamání a tak
podobně, vynechávám. Člověk má šířit auru dobra, no
ne?
Barunku kupodivu nejvíc zajímají zážitky s příchutí ero-
tiky. "Ještě nedávno se ti to zdálo nechutné, ne?" podivuji
se. "Nedovedla sis nic takového ani představit..."
Vysvětlení je prosté! Dalibor ji totiž pozval v týdnu na
rande a tam se moje nejlepší kamarádka poprvé v životě
líbala s klukem. A ted' trne hrůzou, jestli to dělala správně,
aby na ní její nezkušenost nepoznal, případně ji nepomlu-
vil před klukama, anebo si nenašel jinou, zkušenější.
"Kluka si nepřipoutáš, ani kdyby ses s ním vyspala,"
usoudím. "Pokud si bude chtít najít jinou, najde si ji, na
tom nezmění nic žádná technika líbání, ty tele. To, že jsi
nezkušená, by vadit nemělo, všechno je jednou prvně a
člověk se v tomhle rychle učí, to mi věř... Spíš by mohl
být rád, že tě neolizovala půlka Kostelce, případně s tebou
neprovozovali horší věci. A jestli je to typ, kterej by byl
schopnej tě před klukama pomluvit, tak pryč od něj za-
včas! Dopadla bys jak moje spolubydlící, která nám líčí
239
fantastická rande plná vášnivého sexu, kdežto ten její de-
bil baví na její účet celou rotu. No a taky... Daliborovi je
teprve šestnáct, pochybuju, že na tom je lépe než ty."
Mám ze sebe radost. Coby teoretik dokážu poradit! To
je mi všechno jasné. Hlavně tedy když jde o někoho ji-
ného.
Autobus, který jsem si našla večer na netu, mě vyklopí
v Nížanech v půl deváté. Musela jsem vstávat v šest. Na
sobotu sebevražedná doba! Ovšem jen díky tomu se nemu-
sím otravovat s Terezou, která projevila zájem jet na jar-
mark se mnou a naši ji v tom podporovali! Když se však
sestřička dozvěděla, v kolik by musela vylézt z pelechu,
najednou zjistila, že zase tak moc ji kolotoče, střelnice,
perníková srdce, cukrová vata a stánky s vietnamským
zbožím nezajímají. Tu bych tam tedy opravdu nemohla po-
třebovat!
Nemusím mít strach, že zabloudím, když jsem v Níža-
nech nikdy nebyla. Lucce jsem ještě večer volala a ona na
mě podle úmluvy čeká na autobusovém nádraží. Domini-
čina zadečku je pro ošmathané sedadlo Karosy škoda, paní
Jakšová ji vysadí ze svého sporťáku na témže místě čtvrt
hodinky po mně s tím, že až se nám bude chtít, má Domča
zavolat a Milan ji oklikou přes Hroznějovice přiveze
domů.
Dominice i mně se zdá šíleně časně, obě zíváme na
plnou pusu, ještě když si u pokladny v ulici před náměstím
kupujeme studentskou vstupenku, a naprosto nechápeme,
jak je možné, že náměstí praská ve švech! Musíme použít
ostré lokty nacvičené z autobusů městské dopravy, aby-
chom se na náměstí vůbec dostaly! "Já se těm lidem divím.
Proč ještě nespí, když je jarmark do pěti večer?"
"Vždyť už je devět," namítne Lucka.
240
"No právě!! shodneme se s Dominikou. "Chceš říct, že
i v jiný víkendy vstáváš v osm ráno?"
"
"Ne...
"Tak vidíš!"
"...protože v sobotu vstávám v sedm, mám brigádu,
chodím roznášet noviny; a v neděli ve třičtvrtě na sedm,
abych stihla kostel od půl osmé."
"Noviny? Kostel? A to se ti chce..?" žasneme obě.
"Jo. Ta brigáda je dobře placená, a do kostela chodím
na ranní mši schválně, protože kdybych šla na tu druhou,
v deset, tak bych se už nic nestihla naučit do školy. Nevím,
jak vám, ale mně se na intru učí těžko, potřebuji klid."
"No," shrne Dominika naše povídání. "Tak snad aby-
chom se šly radši podívat, co v těch boudách mají, ne?"
A v těch davech lidí to opravdu není jen tak! Jsme ale
holky šikovné, prolezeme snad vše, prohlídneme zajímavá
trička a mikiny a kabelky a boty, neodoláme libé vůni gri-
lovaných klobás ani pražených mandlí, vyzkoušíme peče-
né kaštany i znojemský burčák, nakoupíme dárečky rodi-
nám a kolem poledního jsme tak uondané, že si rády jdeme
odpočinout k Tomíškům domů. Což znamená do vesnické
chalupy, ke které patří malý dvorek, na kterém se v blátě
capká osm slepic, a velká ovocná zahrada oddělená plaň-
kovým plotem.
Paní Tomíšková je velmi přátelská a stará paní Tomíš-
ková, babička, pak vyloženě starostlivá. Usoudí, že musí-
me mít pořádný hlad, nejspíš proto, že Lucka má stejnou
postavu jako ony, tedy kyprou a plnou, kdežto my s Dom-
čou jsme štíhlé, což ve slovníku staré paní Tomíškové zna-
mená hladové, a naloží nám každé pět koleček brambo-
rových knedlíků, natěračku zelí a celé králičí stehno.
Stejnou porci jako své vnučce, ovšem ta je na hutnou ves-
nickou stravu zvyklá a spořádá ji jako nic. Babička si sed-
241
ne k nám, asi aby viděla, jak nám chutná, a přivádí naš
kamarádku do rozpaků svým povídáním. Dozvíme se na
příklad, jaká byla Lucka žravé dítko, které zbaštilo, na cc
přišlo, jednou dokonce i šišky, co měla babi připravené prs
husy, ujídala i psovi z misky, ale ve škole, ve škole byl.
Lucinka šikovná, nikdy nepřinesla horší známku než dvoj
ku a babi skálopevně věří, že z vnučky bude paní dok
torka.
"Babi, prosím tě," spíná Lucka úpěnlivě dlaně.
"Ona je taková skromná, nerada o sobě mluví," prozra
dí nám babička. "Jsem ráda, že si našla kamarádky! Tc
byste nevěřily, jakej měla strach ze školy i internátu, a jal
ty první týdny byla nešfastná. Dokonce nám tu brečela...`
"Babi!"
Překvapeně se podívám na zrudlou spolužačku. Je m
rázem mnohem bližší, když vím, že stejné pocity prožíva
la i ona, že jsem nebyla jediný vystresovaný zoufalec!
Jakmile do sebe naládujeme tu obrovskou hromadu jíd
la, Lucka nás odtáhne k sobě do pokoje. "Babi je strašná.'
"Ani ne," baví se Dominika. "Ta příhoda s tím jídlem
co sis schovávala pod polštář, abys v noci nehladověla
byla fakt dobrá... Víš, co nechápu? Po kom jsi taková ne
mluva."
"Po babičce rozhodně ne," řehtám se.
"Ale je skvělá," zastává se jí Dominika. "Kvůli ní jsen
porušila svou vegetariánskou zásadu a snědla celou ti
nohu."
"Tak to jsi houby vegetariánka!"
"Ale jo, jsem, jenže... Neměla jsem to srdce odmítnou
její jídlo, brala by to určitě osobně."
"Mamka je zdrženlivější, asi jsem po ní," míní Lucka.
"Nebo po tátovi. Kde vlastně je? V práci?"
"Ne... Nemám tátu."
242
Okamžitě zalituji, že jsem takové téma vytáhla, a chci
přeřadit, ovšem Dominiku zrovna zajímá: "Našel si ji-
nou?"
"Ne. Já prostě tátu nemám vůbec. Nikdy jsem neměla."
"No počkej, někdy existovat musel, ne?"
"Mamka ho vůbec neznala. Prý šla po maturitě ještě
s kamarádkou na čundr, no a tam strávila týden s nějakým
klukem, se kterým se seznámila. Dal jí adresu, že si budou
psát. Falešnou. Na té adrese nikdo takový nebyl..."
"To je dost strašný, takhle dopadnout," usoudí Domča.
Pak se zasměje: "Ale věřím, že ti ho nahradí babička. S tou
se určitě nikdy nenudíš, ta ti toho napovídá za tři."
"Pěkně děkuju," směje se Lucka. "Dovedete si předsta-
vit tu hrůzu, když je u nás Luboš? Ten o mně díky babičce
ví úplně všechno, i kdy jsem měla příušnice a angínu."
"Luboš je ten voják?" zajímám se. "Máš jeho fotku?"
Lucka přikývne, zaštrachá v zásuvce a podá mi celé
album. Neprohlížím všechny fotky, stačí mi jich pár, abych
si o Lubošovi udělala obrázek. Vyzáblý, brýlatý, sympa-
tický.
"Jak dlouho spolu chodíte?"
"Skoro dva roky," pochlubí se.
"Tak to se nedivím, že mu za tu dobu stihla povědět
i takové podrobnosti," baví se Dominika. "A jak babi sná-
ší fakt, že je jak tyčka?"
"Těžko," připustí Lucka. "Snaží se ho vykrmit, ale oni
to mají v rodině, jeho rodiče i sourozenci jsou taky tako-
ví."
"Ukaž?" Dominika se znovu nahne nad snímky. "Ty,
a není na tebe moc starej?"
"Starej? Je mu pětadvacet!"
"No právě. A tobě šestnáct."
"To se mi na něm právě líbí."
243
Dojde mi, že si podvědomě hledá autority, když nemá
tátu. Já bych ho tedy nechtěla, ale to je Lucky věc. Víc mě
zajímá něco jiného: "A to ses s ním milovala už v těch čtr-
nácti?"
"Blázníš?!"
"No tak v patnácti," přidá jí Domča rok do hranice, od
které tělesná láska není trestná. "3aké to s ním je?"
Lucka vypadá pořád pěkně pobouřeně. "To já přece
nevím."
Dojde mi to. "Chceš říct, že spolu nic nemáte..?"
"Samozřejmě," ujistí mě nekompromisně. "Až do svat-
by."
Zíráme na ni jako zjara. "A kdy se chceš vdávat?``
"Po škole."
Vyměníme si s Dominikou pohled. Tak to jim teda ne-
závidím. Vzhledem k Lucčiným ambicím na vysokou ško-
lu.. !
"Asi radši zůstanu u těch koní," usoudí Dominika.
"A když jsme u toho, neříkalas, že tu budou koníčci?"
Znovu vyrazíme na náměstí a do přilehlých ulic. Narvá-
no je, pokud je to vůbec možné, ještě víc než dopoledne!
Lucka nás zavede na travnaté prostranství, kde rozbili svůj
tábor kolotoče, střelnice, autodrom a houpačky. Tlampače
vyřvávají u každé atrakce jinou písničku, mumraj nevída-
ný. Není divu, po předešlých deštivých a mlhavých dnech
se počasí umoudřilo, ranní mlha se dávno rozplynula a ted'
pozlacuje střechy domů mdlé podzimní sluníčko. Lucka
nás zavede k dětskému kolotoči, kde se děti točí kolem
dokola na dřevěných bělouších se zlatými hřívami.
Myslím, že umřu na křeče smíchu! ! ! Dominika je na
tom obdobně, jen Lucka nechápe, čemu se tak šíleně řeh-
tárne.
"Čekala jsem leccos," přizná Domča. "Od poníků po
244
vypelichané valachy, ale tohle, Lucy, to tedy opravdu ne!
Na to se snad půjdem ožrat, holky..."
Posilněně kelímkem burčáku nám celá situace přijde
ještě směšnější, to už se s námi směje i Lucka. SMSka,
která mi v té chvíli pňjde, mě vysloveně rozněžní:
Bracha uz ma choruout, je davno po ohradu a ja se tu
dost nudinz. Pripadam si osamely... Skoda, ~e tu nejsi, Vik!
Jestliže jsem do téhle doby váhala a připadalo mi hlou-
pé jít šmírovat na nedaleký hrádek, nyní nemám stání!
1-holky mě k němu jdou vypravodit. Dovnitř jít odmítnou a
nechají mě svému osudu s tícn,, že k Lucce trefím, Nížany
zase tak velké nejsou, a v sedm je odjezd.
Jakmile zahlédnu vrata na nádvoří otevřená, márn jed-
noduchý plán - vplížit se dovnitř, aby mě nikdo neviděl,
a napsat Radkovi SMSku, že jsem schopná plnit jeho přá
ní na počkání, stačí pouze sejít na nádvoří...
Všechno je ale jinak. Nádvoří totiž není opuštěné, jak
jsem si myslela, nýbrž narvané svatebčany, sledujícími
skupinu historického šermu v dobových kostýmech. Krom
oficiálních hostů je tu i spousta obyčejných čumilů, patrně
lidí z jarmarku, jak soudím z jejich oblečení, které přilákal
zábavný program složený z kejklířů, vrhačů nožů, plivačů
ohně a šermířů. Nevěsta s ženichem sedí na trůnu a všich-
ni ostatní představují dvořanstvo. Mají to pěkně vymaka-
né, mě však zajímá něco jiného. Někdo jiný.
Ten, kdo sedí v první řadě na opačném konci nádvoří a
odměňuje účinkující potleskem. Proderu se mezi lidmi až
k červenému provazu vymezujícímu prostor šermířům, a
stoupnu si tak, abych byla přesně proti Radkovi. Uvidíme,
zda funguje telepatie! Pokud odtrhne oči z účinkujících,
má mě jako na dlani, vzdálenou zhruba deset metrů a pře-
sto blízkou mnohem víc než si myslí...
Funguje. Objeví mne v houfu diváků takřka vzápětí.
245
Pobaveně sleduji, jak zpozorní, nakloní se dopředu a si
se přes usilovně bojující šermíře zjistit, zda ta holka,
tam stojí v džínách a šedé flaušové bundě s kapuci, mu
někoho připomíná, nebo to jsem já.
Odhalí pravdu raz dva, udiveně rozhodí rukama, ja
kde se tam beru, a program neprogram, vysouká se z la
ce a zadem, za zády hostů a diváků, obejde nádvoří. Já
mezitím přesunu víc k bráně, nechci svatebčany nijak r
šit, natož snad na sebe upozorňovat Radkovy rodiče!
"Co ty tady?! To se mi snad zdá!"
"Umím plnit sny," laškují s ním.
"To neříkej," směje se. "Koukala bys, co se mi zdálo
"Schválně, povídej," provokuji ho.
Skloní se k mému uchu: "Až po desáté večer, oki`?"
Tušila jsem, že se to týká erotiky! Zábavný progra
končí, svatebčané se za mohutného veselí přesouvají zp;
ky do hodovní síně, diváci proudí kolem nás ven z brár
"Pojd' na večeři," pozve mě.
"To je blbý," váhám rozpačitě. "Nejsem zvaná..."
"Já té zvu," mrkne na mě. "Vážně, stoly se prohýb;
jídlem, jednu porci navíc vždycky udělají, IIO problem.
Nejde mi ani tak o to, že bych je vyžírala, jako se zrc
na netoužím setkat s paní Skřivanovou.
"Můžeš tu i přespat," rozvíjí dál šílenou teorii.
"Haha," bavím se. "Ještě lepší! Chtěla bych tě vid
jcstli bys ty přespal u nás."
"V klidu. Pokud by mě vaši nevyhodili," holedbá se.
Nádvoří se zatím vylidní, jsme tu sanů a dost nepříje~
ně tu profukuje vítr. Přes den se počasí drželo, ale t·
v pozdním odpoledni se nebe opět kaboní a naducané ma
ky nízko se ploužící nad zemí skoro vypadají, jak kdyby
měly rozpárat břicha o hradní věž. Já jsem oblečená do
Radek v tmavém obleku a košili s kravatou je na tom pc
statně hůř.
246
"Fakt nechceš jít dovnitř?" Osvětlená okna hodovního
sálu vypadají lákavě, až k nám dolétá barokní hudba. Ne-
nechám se zlákat, ačkoli taková svatba v historickém hávu,
personál hotelu je oblečený dobově, musí být skvělá.
"Nemůžeš se ty na chvíli zdejchnout?"
"To sice můžu, jenže problém je, že tu nemám nic na
sebe. Mám nápad. Vždyť nemusíme jít ani ven, ani mezi
ostatní."
"A kam teda?"
"Do mučírny," mrkne na mě.
"Cože? Do mučírny? Jako do hladomorny..?"
"Nevím, jestli tu mají i klasickou hladomornu," baví se,
"ale mučírnu jsme s Filipem, Lenčiným mladším bráchou,
našli. To víš, jsme tu od desíti, v jedenáct byl obřad v zá-
mecký kapli, a pak nuda až do programu na nádvoří. Tak
jsme to tu trochu s Filipem prolezli."
"A to se smí?" zeptám se síce podezíravě, protože od-
pověd' tuším, nicméně už jsem naladěná natolik, že mě
nezastaví!
"My se nikoho neptali," zazubí se na mě. "V každým
případě bude lepší, když se nebudeme ptát ani ted."
Projdeme nádvořím normálně ke vstupnímu křídlu hra
du, projdeme kolem prošedivělého recepčního, co má svou
živnost v bývalé strážnicí. Naštěstí mu stačí pohled na prs-
týnek myrty na Radkově klopě a víc nás nelustruje. Nevy-
dáme se vpravo do restaurace, nýbrž vyběhneme po scho-
dech do patra, kde je krom hodovního sálu řada pokojů pro
hosty. Tady už musíme být obezřetní, courají se tu jednak
svatebčané na toalety, jednak tu pobíhají pážata s tácy
plnými oválných talířů. Radek mne vtáhne do výklenku
u okna, zdi jsou tu tlusté snad metr, a tváříme se, že si tu
v klidu povídáme, než se vzduch vyčistí. Teprve potom
ruku v ruce tryskem proběhneme chodbou ke kruhovému
247
schodišti pro služebnictvo. Je původní, úzké a tmavé, ná-
vštěvníci hotelu ho nepoužívají a starodávný řetěz stylově
zavěšený na hácích po každé straně naznačuje, že tudy se
chodit nesmí.
Zdolat ho nedá žádnou práci, Radek přeskočí, já podle-
zu. Předpokládám, že mě povede směrem dolů, někam do
sklepení, ale on začne stoupat výš a výš. Nedá se tu postu-
povat nijak rychle, schodiště je úzké a spirálovité, osvětle-
né mdlým denním světlem pronikajícím dovnitř pouze
mrňavými okénky.
Je to tak tajuplné! Vylezeme až nahoru, Radek otevře
dřevěné dveře s těžkým kováním a ocitneme se v malé
kulaté věžní komůrce. Je úplně prázdná, bez nábytku, tři
špinavá zamřížovaná okénka dodávají báječně ponurou
atmosféru, stejně jako prošlapaná prkenná podlaha a tlus-
tý dřevěný čtyřhranný sloup z tmavého dřeva, stářím roze-
schlého a proděravěného červotoči. Nejspíš slouží jako
nosník stříšky věžičky. Moje první kroky vedou k jedno-
mu z okének.
"To je paráda," vydechnu okouzleně, když se tak dívám
na vrcholky stromů v zarostlém hradním příkopu pod
námi. Skoro se zdá, že stačí natáhnout ruku a člověk se
dotkne mraků! Přeběhnu k druhému okénku a zírám dolů
na nádvoří, ze třetího je pak nádherný výhled na blízké
Nížany i vzdálenější vesnice a lesy a pole kolem nich.
Namáhavým výstupem jsem se zahřála, přetáhnu přes hla-
vu bundu a opatrně, abych ji neušpinila od pavučin, ji po-
věsím na kličku okénka. "Jak jsi ale přišel na tu mučírnu?"
"Připadá mi tak," usměje se. "Ideální místo pro zvrhlý-
ho hradního pána a jeho oběti."
"Tady? Ve věži?"
"Jasně. Nezapomeň, že se sem lze dostat jen tím soukro-
mým schodištěm. I kdyby tu řval sebevíc, nikdo by ho
248
neslyšel. A není odtud úniku, dveře se dají zavřít zvenčí
i zevnitř." Radek mi to názorně předvede zaklapnutím zre-
zivělé závory těžké tak, že s ní sotva manipuluje. "Zbyteč-
ný bednění kvůli malý prázdný komoře, ne? Tak... A ted'
by se sem nikdo zvenčí nedostal ani beranidlem."
"Třeba to byl soukromý úkryt pří obléhání hradu. Co by
tady s obětí dělal, na tak malým prostoru? Nemá tu muči-
dla, žádný kleště a španělský boty a rozžhavený uhlí a
podobně."
Radek se pobaveně zasměje. "Nesmíš si představovat
sadistu, co se vyžíval v mrzačení lidí. Mohl si tu zavírat
unesené krásné slečny a chodit se sem s nimi potěšit. Před-
stav si chlapa, kterej dostal košem od krásný princezny. On
ji unese, zavře sem a přiváže k tomuhle sloupu."
Pra názornost mě opře zády o sloup. Teprve nyní si
všimnu železného kruhu zapuštěného do dřeva kousek nad
mou hlavou. Vypadá pěkně bytelně a také pevný je.
"Ukaž ruce." Chvíli přemýšlí, prošacuje si kapsy a když
nic vhodného nenajde, stáhne si z krku kravatu, rozváže
její uzel a sváže mi ruce zápěstími k sobě. O co jde pocho-
pím teprve ve chvíli, kdy mě donutí ruce zvednout nad
hlavu a zbytkem kravaty provlékne kruhem a pevně zauz-
luje. "Tak... Garantuji ti, že za dva tři dny mu byla po vůli
každá."
Uchichtnu se. "Máš to promyšlený pěkně."
"Já?" užasne. "Tohle už vymyslel Komenský."
"Mučení dívek?!"
Málem mu zaskočí. "Škola hrou se tomu říká!" řehtá se.
"Ale není to špatný, co? Mám tě ve svý moci, ted' si na tobě
ukojím svůj chtíč... Bojíš se?"
"Těším se!" převezu ho pobaveně.
"Ty si z toho děláš legraci," zlobí se hraně. "Jen počkej,
uvidíme... Jak ses dostala do Nížan, no? Povídej."
249
"Telepatie," dobírám si ho.
"Ona tě ta sranda přejde," slibuje mi naoko temně, při
stoupí těsně ke mně a já zatajím dech. Čekám, že mě polí
bí, ale on místo toho uchopí do prstů jezdec zipu na mér,
uplém tričku a začne jím pomaloučku sjíždět dolů. "No..?
"Neřeknu!" směju se a snažím se vykroutit, ale sváza
mě pevně, rukama prostě hnout nemohu!
Radek si je jistý. "Ale řekneš..." Zip rozevírá tričko n
dvě stejné poloviny a odhaluje mou opálenou plet, kter
ještě od léta nevybledla, černou krajku podprsenky, nah
bříško až k pupíku, kde to trochu zadrhne a zip se rozpoj:
"Ty jsi úchyl!" kroutím se.
Ted už je mnohem vážnější a napjatější, podívá se mi d
očí a obě dlaně mi položí na ňadra v podprsence. "Řek
neš?"
"Ne," stojím si na svém, ačkoli už nejde o legraci.
Trochu dlaněmi přitlačí a začne jimi mírně kroužit.
"To je vydírání..." hlesnu.
Olízne si rty. "Jo... ale příjemný... Tak povíš?"
"Nemůžu! Z principu!" bráním se.
"Jak myslíš," slíbí mi a mně naskočí na zádech mráz
A vůbec to není chladem ani strachy! Abych se nemohl
kroutit a cukat, natlačí mě svým tělem na sloup a řukarr
zajede po žebrech na záda, kde vyhledá sponu zapíná
podprsenky a chvíli s ní neobratně zápolí. Dívá se mi p
tom zblízka do očí. Vyschne mi v krku. Je na tom možr
podobně, protože když zapínání povolí a moje ňadra osv~
hozeně vyklouznou, podprsenka se okamžitě shrne naha
"' ru ke krku, ztěžka polkne. Rty, kterými se mě dotkne, rr
suché a horké. Hrou na mučení je pekelně vzrušený, skos
to až bolí, jak mě tlačí do břicha, hladí mi nahá ňad:
s vystouplými hroty a žádostivě mě líbá. Oba dýchán
mnohem rychleji než normálně, skoro se dusíme touhou
250
napětím! Se zavřenýma očima mi sjede ústy po krku až
pod podprsenku.
Skoro šílím, je to tak pěkné! Něco má do sebe i to přivá
zání, sice jsem ochuzena o požitek dotýkat se já jeho, ale
vědomí, že mě má v moci, není k zahození!
Pak mě políbí do prohlubně pupíku, lechtá to, navzdory
vzrušení se musím smát, ale když ucítím jeho prsty, jak se
dobývají do džínsů, aniž by je rozepl, vzpamatuji se.
"Přijela jsem za spolužačkou... na jarmark... bydli
v Nížanech."
Prsty se zastaví na lemu spodních kalhotek. Z hluboka
si vydechne a ztěžka se postaví. "Víš, co jsi?" řekne mí vy-
čítavě ochraptělým hlasem. "Potvora... Nemohla jsi s tím
přiznáním počkat aspoň čtvrt hodinky...?"
"Ne," ujistím ho. "V sedm musím být zpátky... A pak,
takhle se přece potvrdilo, že jsi měl pravdu: Při takovémhle
mučení člověk podlehne, neudrží žádné tajemství, víš`?"
Musí se smát se mnou. Hra je hra, i když se mu sebevíc
nechce, rozváže mi spoutané ruce. "No," změří si bouli
v kalhotech obleku. "A s tímhle mám jít mezi lidi?"
"To splaskne, neboj." Odmítnu jeho pomoc zapnout mi
podprsenku, kdo vi, jak by to dopadlo!
Lítostivě se dívá, jak vyjíždím zipem až ke krku. Ze
samé nervozity se mi do jezdce zamotá šňůrka, na niž se
mi mezi ňadry houpe ametyst.
"To je ten můj kamínek..'? Pořád ho nosíš? Po takový
době`?"
"Ano... Ne po takový době, ale nepřetržitě."
Přetáhnu si přes hlavu mikinu.
"Ty jsi fakt potvora. Ale strašně pěkná... a sexy.
Beru to jako lichotku. Jsem moc ráda, že ho přitahuji!
Společnými silami odtáhneme závoru ze dveří a spíš po
hmatu, na schodech je skoro tma, dotápeme dolů. V hodov-
251
ní síni se stále tančí, podaří se nám připojit se nepozorova-
ně k lidem na chodbě. Dostat se odtud ven už je máček.
Vyprovodí mě na druhé nádvoří k východu z hradu.
Opět se nijak neloučíme, plná nádherných dojmu se chci
rozběhnout ke vsi, aby na mě nemuseli Milan s Dominikou
dlouho čekat, když na mě Radek zavolá: "Vik?"
Ačkoli mám zpoždění, neodolám a vrátím se. "Hm?"
Vytáhne z kapsy kravatu. Nevědět, o co jde, nepoznám
ji, tak je vytahaná, pokroucená a doničená. Sice jsem mys-
le.la, že mi chce něco jiného, ale i tohle stojí za to. Řehtám
se celou cestu ke vsi a kravatu si nechám na památku jako
tu nejv záenější relikvii.
252
..
X~V. VYLET KE HVEZDHM
"Jsi jak počasí v dubnu," zhodnotí mou jásavou náladu,
která se mě od soboty neustále drží, Katka. "Jednou déšt,
podruhý hromy a blesky, jindy jasno a slunečno."
"A někdy i mlhavo," doplním ji. "Katy, kdybys věděla,
jak moc to bylo fajn!"
A aby to věděla, tak jí vše samozřejmě vyprávím. Ne-
mám strach, že by tyhle informace nějak zneužila.
"Držím palce, Vicky," přeje mi, "aby to bylo pořád tak-
hle. Po těch měsících si to fakt zasloužíš."
Katka je kamarádka, a to znamená hodně. Vlastně jsem
zdravotnickou školou a internátem získala. Nové zážitky,
nadhled, zkušenosti, o něco jsem přišla a mnohé se nao-
pak zase naučila. Katku mohu bezesporu počítat mezi to
nej, co mě tu potkalo. Znásobil se tím počet mých nejlep-
ších kamarádek! Okruh známých se rozšířil o mnohem
vyšší číslo, díky tomu, že jsem se v jedné třídě sešla s lid-
mi z Bakova a blízkého i vzdáleného okolí, mám ted přá
tele všude možně, nejen v Hroznějovicích a Kostelci. Je
sice rozdíl mezi kamarádkou a známou, ale oboje je ku
prospěchu věci.
Bavím se dokonce i s Ditou, ačkoli v jejím případě je
sloveso bavit hodně nadnesené. Jako například, když ji
cestou ze školy zahlédnu nastupovat do auta, v jehož řidi-
či poznám Matěje! Ona to s ním fakt táhne, nekecala.
Na intr dorazí po dvou hodinách, těsně před šestou, a
253
s obavami po mně neustále pokukuje. Nevydržím a oslo-
vím ji: "Můžeš být klidná. Nic jsem neřekla."
Sice se ušklíbne, ale je na ní vidět, že jí spadl kámen ze
srdce. Po chvíli zaváhání přizná: "Nejde mi o to, kdyby
prasklo, s kým jsem byla venku, ale spíš to, že jsem neby-
la na večeři. S tou důtkou, co mám... Chápeš."
"S mými několika černými puntíky chápu velice dobře,"
zazubím se. Dita mi úsměv oplatí. Poprvé za dobu, co jsme
tady! "Nic mi do toho není, ale... Koleduješ si."
"Já vím," mávne rukou. "Jeden prohřešek a letím."
"No, myslela jsem spíš s tím... víš s kým."
"To je v pohodě."
"Ale nebude, až to praskne:"
Dita se zatváří samolibě a za pomoci zrcátka si prohlíží
krk ozdobený cucflekem jak desetikoruna. "A kdyby...?"
Pokrčím rameny. Je vidět, že má pro strach uděláno!
A to tedy opravdu má, protože když na pokoj vejde Mar-
kéta, aby sezvala dohromady nadšené cvičenky aerobiku,
Dita, která ji od minulého průšvihu okatě ignorovala, ještě
provokuje: "Potřebuju poradit od někoho staršího, zkuše-
nějšího..."
Markéta ve své dobrotě neodhalí ironii v Ditině hlase,
bere to jako ruku podanou ke smíru, a okamžitě nabídne
svou pomoc: "Beze všeho. Jestli to bude v mých silách."
"Mám tohle." Dita odhrne vlasy z krku a nechá mladou
vychovatelku prohlédnout si razítko lásky zblízka. Vymě-
níme si s Ivanou zděšený pohled. "Nevíš, jak se toho zba-
vit?"
"Teda," udělá Markéta uznale. "Ten tvůj musel být hod-
ně vášnivej... Takhle se nechat zřídit!"
"Jojo," hihňá se Dita pobaveně. "Byl vášnivej, a jak..!"
"Hm, nevím, co s tím," přemýšlí Markéta. "Říká se po-
tírat citronem a roztírat hřebenem a takové ty babské rady,
254
ate z vlastní zkušenosti vím, že to moc nepomáhá...
Zkusit to můžeš, mám na vychovatelně půlku citronu,
chceš ji?"
"Jsi zlatá, díky!" přetvařuje se Díta. "Je vidět, že se umíš
podělit... O citron i o... to ostatní."
Málem jdeme s Ivanou do kolen!
Králová dovleče opravenou češtinářskou olympiádu.
"Můžete si blahopvát, že se tyhle písemné pváce neznám-
kují. Vozdejte si je až na konci hodiny, ať s nimi zbytečně
nezdvžujeme, je to opvavdu škoda času. Potom se můžete
podívat, jak jste všichni zaostalí a hloupí. Nechápu, že jste
se mohli dostat na stvední školu, když většina z vás se
neumí ani vyjádvit! O hvubkách, ktevé jste nadělati, ne-
mluvím. A nyní zpátky k výuce. Zkoušet dnes nebudu,
musíme pvobívat, i tak jsme se hodně zdvželí..."
A tak celou hodinu zapisujeme výklad, až se z nás kouří
a mezi ukazováčkem a prostředníčkem mi naskočí mozol!
Nemám čas se ani kradmo podívat, co mi přišlo za SMŠku,
vím jen, že je od Radka, a tak trpím touhou. Králová to má
vypočítané, skončí současně se zvoněním na přestávku,
teprve pak podá papíry Dominice, aby je rozdala, a já si
mohu konečně přečíst zprávu:
Uvedomujes si, kolik me stojis casu, nono? :-) O pene-
zich nemluve, tolik SMSek, co s tebou, jsem nenapsal za
celej rok!
Pobaveně se usměji. Miluji ho, miluji...
Králová se těsně před odchodem ze třídy zastaví: "Váv-
vová? Pojd'te se mnou do kabinetu. Ihned."
Hrkne ve mně jako ve starých pendlovkách. Co jsem
provedla?! S mobilem jsem si hrála až o přestávce, nemá-
me přece zakázané nosit ho do školy, jen s ním nesmíme
rušit! Spolužačky se mě posunky ptají, co se děje. To bych
255
taky ráda věděla! Katka naznačí sevřenou pěstí štěstíčko.
Velice nejistě doprovodím češtinářku až do kabinetu, kte-
rý sdílí s profesorkou Motlovou, která vyučuje literaturu
ve vyšších ročnících, a pokyne mi, abych se posadila na
její židli!
"To je dobré, já postojím," zablekotám rozpačitě. Snad
to nebude trvat tak dlouho, probůh! Nejsem si ničeho vě-
doma. . .
"Jde o vaši pváci," vysvětlí mi důvod mé návštěvy v ji-
nak studentům zapovězeným končinám. "Musím víct, že
jste mě, podotýkám, že jako jediná ze tvídy, pvekvapila.
Napsala jste sloh velice zajímavě, na tom jsme se s kole-
gyní Motlovou shodly, stejně jako na vaší nominaci do
oblastního kola. Vy a Gábina Blechová ze tvetáku budete
vepvezentovat naši školu. Vážíte si toho?"
"No... to teda," hlesnu vytočeně.
"Oblastní kolo se koná za tvi týdny v Domě dětí a mlá-
deže a zúčastní se ho dva zástupci každé stvední školy
v okvese. A do té doby bude tveba dopilovat větný vozbou.
Sloh máte skvělý, tak je škoda nechat si stehnout body
kvůli chybičkám v uvčování vět. Nemám sice času na2byt,
ale jsem ochotná se s vámi na to podívat, dejme tomu dva
kvót týdně hodinu..."
Původní radost, že jsem v něčem nejen dobrá, ale do-
konce lepší než zhruba čtyři stovky studentů zdejšího ústa-
vu, vystřídá děs a hrůza. Doučování s Královou, no mě
picne! Samozřejmě se neodvážím říct, že já mám snad ješ-
tě méně času než paní profesorka, slyším se, jak za její
ochotu poděkuji.
Spolužáci jsou samozřejmě zvědaví, co mí chtěla tak
důležitého, a když se svěřím, skvěle se baví na můj účet.
"To ti teda nezávidím" je asi tak nejčastější odpověd'.
"Náhodou," řekne Katka. "Super, blahopřeju! Na krea-
256
ovitě asi taky něco bude, jak se zdá. Se svými načtenými
znalostmi jsem si tentokrát nevystačila."
"Ráda bych si to s tebou vyměnila," ujistím ji. "Dovede-
te si představit trávit dvě hodiny navíc s Královou?!"
"Nemůže být tak hrozná, když uznala, že jsi nejlepší.
Předtím na tebe měla dost spadeno," soudí Monika.
"Říkala jsem ti, že není špatná," podpoří ji také Domča.
"Ona je postižená školou, taky je to učitelka, to se nediv,
já bych z takových parchantů skončila v blázinci, ale s ní
se dá vyjít. Jen si musíš umět k ní najít cestu."
"A ty jsi ji právě našla," shrne naše debatování Katka.
"Slohem. Věř, že ted už se u ní budeš mít celkově fajn."
Tak o tom by se dalo polemizovat, ovšem mnohem dů-
ležitější je pro mě v tuhle chvíli stihnout napsat do konce
přestávky Radkovi odpověd':
NAPSÁNI SMSKY ZASE TOLIK CAS U NEZABERE, TO
MAM VYZKOUSENE. HORSI JE TO S TIM KREDITEM
U ME: -
Během manky mi přijde odpověd' a tentokrát školní řád
poruším, protože si ji přečtu pod lavicí okamžitě:
Jenze ja na tebe nemyslím jen ve chvíli, kdy pisu SMSku,
to je ten problem... ; D
"Vicky?" všimne si mě třídní. "Vy se tam tak krásně
usmíváte, přineste nám k tabuli trochu toho slunce..."
Asi si chce spravit chuť po Ivaně, která si ani neškrtne,
vyvoláním šikovné matematičky, tedy mě. Ehm...
Není to slunce, spíš šťastná hvězda, která tam někde
nahoře svítí i pro mě. S jeho navigací se vypořádám s Vé-
novým diagramem a ke krásné, vlastně zamilované
SMSce, bylo to přece vyznání, ne?, mi přibyde i dvojka
z matematiky. A tentokrát je zasloužená! ! !
Na florbal jdu s rozporuplnými pocity. Chvíli dokonce
257
váhám, zda jít či nei Je mi jasné, že tam bude i Míša, a
nejsem si jistá, jestli si s ní chci kazit pohodu, kterou pro-
žívám. Nakonec jdu, zvítězí touha ho aspo~ vidět.
Začne to nadějně, setkám se s ním totiž na chodbě mezi
dámskými a pánskými šatnami. "Ahoj, Vik! To jsem rád,
že jsi přišla, nějak jsme se při té záplavě SMSek nestihli
na florbalu domluvit..."
Musím se přidat k jeho smíchu. "Nemůžu si nechat ujít
příležitost tě rozdrtit, ne?"
"Kdo tu mluví o rozdrcení?" zahlaholí za námi Bořík a
Radek ruku, kterou ke mně natahoval, rychle stáhne. "Tak
s tím nepočítej, lásko. Nebo spžš počítej - na vaší straně."
Výsledek hry je mi ukradený! S Radkem už si nic víc
o samotě říct nestihneme, no a pak se večer vyvíjí jaksi...
přesně podle očekávání. Míša poletuje po tělocvičně v kra
ťáscích a bílém tílku bez podprsenky, takže se kluci víc než
na hru soustředí na to, co se jí pod tenkou bavlnou natřásá
a v chladu tělocvičny vyzývavě trčí, navíc dnes nemá ani
svázané vlasy a ty její dlouhé blond žíně připomínají spíš
pohádkový závoj než obyčejné vlasy! Při hře jí samozřej-
mě překážejí, až to Radek nevydrží a o přestávce jí je splé-
tá do tlustého copu. Trpím víc než kdy jindy! Snažím se
na ně nedívat, přesto moje oči k jejich dvojici neustále
zalétávají. Možná jsem masochista, i když vím, že mě to
bolí, stále po nich pokukuji a trýzním se pohledem na
Radkovy ruce probírající se hustou hřívou, dotýkající se
Míšina štíhlého krku a ramen, a když cop doplete a sváže
na konci sametkou, Míša k němu zakloní hlavu a oni se
políbí.
Zírám na to celá strnulá. Radek zachytí. můj pohled,
nelíbá Míšu se zavřenýma očima jako mně, sleduje při tom
i dění kolem, a tak nějak zvláštně se na mě usměje.
V druhé části hry se dostanu na hřiště a dám do toho
258
všechno, ovšem patrně je i to málo, protože nakonec stej-
ně prohrajeme. Bořík měl pravdu.
Dan se na mě zazubí: "Vicky, uděluji ti pochvalu před
nastoupenou jednotkou. Tohle bylo jiný kafe než minule."
"No, stejně to k ničemu nebylo," soudím rozpačitě.
"Není všem dnům konec, nemusíš z toho být smutná,"
těší mě, protože mou skleslost naivně přičítá výsledku hry!
"Měla bys to jít s námi taky konečně jednou zapít, copak
si nemůžeš vycházky protáhnout? O hodinku, o dvě?"
"Ani o půl," ujistím ho. S rukou na klice se podívám na
Radka. "A pak, vy se tam beze mě obejdete."
"To sice obejdeme," připustí Dan, "ale těžko."
Vděčně se na něho usměji. Umí člověka potěšit!
"Chceš doprovodit?" nabídne mi. "Je tam dost tma."
"Já vím. A plno úchylů, co člověka odtáhnou na opuště-
ný místo a tam ho mučí..." nadhodím dvojsmyslně.
"Ty jo, to zní zajímavě, pokračuj," dožaduje se Tom a
všichni se rozesmějeme.
"Tyhle věci se vykládají až po dvaadvacátý hodině,"
usměje se na mě Radek. Cítím jiskření, které mezí námi
probíhá. Ta narážka byla jasně na sobotu!
"Takový večerníčky bych si nechal líbit," uzná Kryštof.
Míšu naše plkání nebaví. "Jdeme, ne?"
Radek položí ruku na kliku, jako že chce otevřít, a při-
tom sevře mou, aniž by si toho kdokoli jiný všiml, a odpo-
ví Kryštofovi, ne Míše: "To já taky..."
Pevně mi ruku stiskne a teprve poté otevře. Vyprovodit
mě jde nakonec Dan, prý aby Katku s Tomem taky jednou
vystřídal, a jako naschvál čekáme na bus čtvrt hodiny!
Nijak mi to nevadí, s Danem je legrace.
Podle všeho to ale vadí Radkovi!! Ještě večer mi přijde
SMSka: Doufam, ze jste s Danem neoprubovali ty hístor-
~y s hvezdickou... Byl pryc nejak moc dlouho.
259
Ačkoli mi kredit klesl na hodně nízkou hranici, musím
zasmečovat, když mi tak krásně nahrál!
SKOLA HROU, NE? TO PRECE RIKAL UZ KOMEN-
SKY.~-)
Pořád je lepší, kdyby žárlil on na mne než já na něj!
Vlastně mě tím velice potěší, vysvětlím si SMSku po svém
a pochopitelně pro svoje dobro. S Míšou nechodí, jenom
chce ten vztah nechat samočinně doběhnout, žádné razant-
ní konce.
Neeeeee! Korrcensky neeeeeee!!!!
Červíka pochybností, že se mnou prožívá jen zpestření
a úlety, kdežto s ni chodí doopravdy, z hlavy vykopu.
Společně s Ditou a Klárou se vyploužíme pěkně po
svých z nácviku maňáskového divadla. Výtah je už třetí
den mimo provoz, podezíráme vrátnou, že ho zablokovala
schválně, baba jedna. Než sebou plácnu na válendu, zkon-
troluji urobil. SMS zpráva nepřibyla žádná, v seznamu čí-
sel, která mě za dobu mé nepřítomnosti prozváněla, obje-
vím Radkovo a Bářino. Potěší obě, to první samozřejmě
mockrát víc! Škoda že jsme na tom s kreditem oba tak
mizerně, jeho smsky mi šíleně chybí...
Plácnu sebou na válendu a natáhnu se pro sešit somato-
logie. Na tenhle předmět je nutné učit se z hodiny na hodi-
nu, probíráme toho hrozně moc a vynechat jednou dvakrát
znamená spustit kouli dolů po zasněžené pláni. Za chvíl~:
by z toho byla lavinu nevědomostí, kterou by už nikde
nezastavil!
"Když píšeš tak dobrý slohy," osloví mě Dita, vytrháva
jíc si přebytečné chloupky obočí, "nemůžeš napsat hru prc
maňásky ty?"
"Cože?" uchichtnu se. "Já? Haha, to by dopadlo!"
"Furt by to byl menší blábol než to, co vypotila Koza,`
260
usoudí. Nestihnu se k tomu vyjádřit blíž, protože se do ši-
roka rozlétnou dveře a v nich stojí vychovatelka Mar-
kéta.
"Ty děvko!" zaječí na Ditu a té úlekem vypadne zrcátko
z ruky. Narazí na roh stolu, rozkřápne se a skončí na zemi
v hromádce střepů. Cinkání přiláká holky od vedle.
"Co se tu děje?". zajímá se Domča.
Dítě dojde, o e.o tu jde, a nasadí triumfální výraz. "Mlu-
víš o sobě?"
"Ty malá odporná štětko, musela jsi ho svádět?!"
"Nebul' naivní, nedalo to vůbec žádnou práci," vysmě-
je se jí Dita do oči. "Byl jak nadrženej drak..."
Štíhlá a útlá Markéta se na Ditu vrhne. Spolužačka se
samozřejmě nenechá fackovat, okamžitě Markétě oplácí a
je z toho bitka, jaká se hned tak nevidí! My ostatní přihlí-
žíme vyloženě šokovaně, ty dvě ječí a piští a častují se slo-
vy, co prostě nejdou ani opakovat. Rámus přiláká lidi
z jiných pokojů včetně ředitelky Tomanové, takže je z toho
úplně divadelní představení! Ty dvě od sebe musí společ-
ně s Kozou odtrhnout násilím, Markétu odvléct do vycho-
vatelny, a zatímco já rychle namočím ručník do studené
vody a zakláním Ditě hlavu, jinak to v našem čerstvě vy-
třeném pokoji bude záhy vypadat jak na jatkách. Kozlov-
ská spolu s Luckou křísí Dominiku, která při pohledu na
krev omdlela jako špalek, a vyhání holky, co do našeho
pokoje nepatří.
"Kráva," sípe Dita vztekle. "Kdo by do ní řekl, že tako-
vá žoužel má tolik síly? Je jak oteklá nit, a přitom..."
"Nezapomeň, že fuz~t posiluje a cvičí," připomenu.
"Doufám, že jsem jí fasádu taky trochu zmalovala."
"Jo," uchichtnu se. "Myslím, že bude mít monokla jak
starej námořník. A nemluv, dělají se ti u nosu krvavý bub-
liny, vidět tě Dominika, tak omdlí znovu."
261
Dita moje doporučení neposlechne, protože řekne: "Vy
světli mi jedno..."
Vyměním zakrvácený ručník za čerstvě namočen
"
"Hm?
"Jak může holka, která se kácí při pohledu na krev, stu
dovat na zdravotní sestru?"
Čekala jsem různé otázky, ale tuhle tedy opravdu ne
Vyměníme si s Ditou pohled a obě se, navzdory šílené si
tuaci, rozřehtáme na celé kolo.
Fičí tak ledový vítr, že mi za cestu na nádraží a následní
ze zastávky domů málem umrznou ruce. Nemohu si je dá
ani do kapsy, protože vleču cestovní tašku a ještě bator
s učením. Tu tašku sice jen za jedno ucho, protože mi Ter
ka přijde v Hroznějovicích naproti, ale i tak. Za její dob
rou vůli se jí odměním vyprávěním o včerejším masakru
"A jak to dopadlo?" baví se.
"Zatím nijak. Tomanová řekla, že se to bude řešit m
nějaký zvláštní poradě, no a dneska jsme byly na intru jer
ráno, v pátek se odjíždí rovnou ze školy, takže nevím. Dita
má strach, že ji za to vyhodí z intru."
"Proč? Ji napadla ta vychovatelka, ne naopak."
"To jo, ale zase ona spala s tím Matějem," namítnu.
"Ale ne na intru," namítne sestra logicky. "No vidíš, a
to sis stěžovala, že je to na internátě blbý. A přitom tan
máte takovou srandu!"
Usměji se. "Takový věci se nedějou denně, neblázni
Nejlepší byly Ivana s Andreou. Obě šíleně zklamané. T5
o to divadlo totiž přišly, protože byly dole na rotopedu.`
"I tak," stojí na svém. "Když tě poslouchám, možW
nakonec změním názor a půjdu taky na nějakou škoti
mimo domov. Ono to asi má něco do sebe."
No... Je to složitější. Mnohem. Ne že by se mi na intn
262
vyloženě líbilo, ale... Už mi nevadí. Jsou dokonce chvíle,
kdy se tam těším! Stejně jako pominuly ranní záchvaty lí-
tostivého breku při vchodu do šaten... Škola je těžká, dá
hodně zabrat, ovšem zvládnout jde, to měl táta pravdu.
A jsou na ní i fajn lidi. I mimo ni...
Takže, suma sumárum. . . Jak to říkala Katka? Dokud mě
nevyhodí, tak tam nejspíš zůstanu.
Terka už má beztak úplně jiné starosti: "Víš, že má zítra
sněžit?"
"Prosím tě. Kosa na to sice je, ale... v říjnu?"
"Náhodou, přesně za dva měsíce už jsou Vánoce."
Je to zvláštní, vloni jsem tohle těšení sdílela s Terezou.
Letos mě to nebere. Dokonce se musím přezíravě smát
jejímu nadšení, když navečer skutečně začnou poletovat
první sněhové vločky a ona si k nabuzení té správné atmo-
sféry pustí vánoční koledy! Že bych fakt dospěla`?
Na víkend nemám naplánovaného nic konkrétního.
Tedy krom učení a lenošení, což oboje provozuji. Plus
mazlení a hraní se štěňátky, která ted' připomínají roztomi-
lé plyšáčky, když se tak batolí po bytě na nemoťorných
nožičkách a hrají si s mámou i spolu vzájemně. Doma je
tak krásně! Bára mi dopoledne volala a zvala mě na jejich
prodlouženou, ale odmítla jsem. Ne proto, že by mi vadilo
dívat se na její úspěchy či že bych žárlila na Dalibora, ani
náhodou, ale prostě se mi nechtělo připravit se o chvíle,
kdy mohu být pěkně v klidu doma. O tu pohodu, která je
mi díky tomu, že tu jsem jen tak na skok, tolik vzácná!
A vůbec, ale vůbec nevadí, že nemám vlastního koně, ani
ve svém pokoji krb s umělým ohněm. Za nic na světě bych
nevyměnila naši rodinu za Dominičin studený luxus a ro-
diče žijící jako dva cizí lidé nějakým nedopatřením zavátí
pod jednu střechu. A že jsem se tehdy za náš domeček
263
a fabii styděla? No... to jsem musela být pěkně mimo
Navečer už mám učení celkem po krk, nic se nesmí pře
hánět, a zrovna přemýšlím, co si pustím na videu, probí~
rám se kazetami. Nebo že bych šla na chvíli na Internet`
O prázdninách jsem chatovala o sto šest...
Mobil se mi znovu rozezvoni v kapse. Radek. Myslí n~
mě, paráda! Škoda jen, že nemá kredit, aby mi mohl psát
Prozvánění je sice skvělé, člověk jím dává tomu druhémi
na vědomí, že si na něj vzpomněl, ale není to úplně ono
Oplatím mu a už mi Lithium hraje nanovo. A znovu. A ješ~
tě jednou. Ten se teda rozjel, usměji se v duchu. A znovu
Do toho se rozječí domovní zvonek, takže jdu otevři
s mobilem v ruce. Šetřím s časem jak lakomec se zlatem
Stejně to bude nějaká Terčina kámoška, Bára se vznáší ve
víru společenského tance, tak nač ztrácet minuty. Otevři
dveře.
"Radku..'?" vydechnu. "Ted' tě zrovna prozváním!"
"Všiml jsem si," zasměje se, jelikož mu jeho urobil cvr~
liká v bundě.
á Zruším volání. "Ty máš kámoše i tady, v Hroznějovi~
cích?"
"Poslyš," ožene se po mně. "Samozřejmě že mám. Jed
nu dobrou kámošku, která si vůbec nezaslouží, abych sen
jel až z Nížan stopem."
i' Tomu nerozumím. "Proč z Nížan?"
"Z Nížan je švagrová. Lenka. Brácha za ní jel autem, tah
jsem se sve-rl s ním, no a zbytek stopem. Ale byla to štra
páce, potkal jsem všehovšudy pár aut. A v tý kládě... Tak
že si toho važ a nech si těch ironických poznámek, oki?"
! "Jsem strašně ráda, že jsi přijel!"
V chodbě za mnou vrznou dveře. "Kdo tady tak větrá?`
zlobí se mamka. "Vicky, ty nemáš rozum. Zavírej, topíme
;` Co tam vlastně děláš? Ty t.u někoho máš?"
264
"Dobrý den," pozdraví Radek a nevypadá nijak zasko-
čeně.
"Proč nevezmeš návštěvu dovnitř?" táže se mamka.
"No?" zazubí se na mě Radek. "Proč mě tu necháš mrz-
nout?"
"Zrovna jsem chtěla," hájím se a už ho strkám do bytu.
Dost mě mrzí, že mám na sobě domácí džíny a kostkova
nou flanelku ledabyle zapnutou na každý druhý knoflík,
nalíčená nejsem vůbec. Aspoň že jsem se dopoledne spr-
chovala a mám čerstvě umyté vlasy.
Z pokoje se mi ovšem vůbec nepodaří vykopat Terezu!
Modlím se, aby Radka nepoznala, v Jeseníkách nás samo-
zřejmě párkrát spolu viděla. Provalilo by se, proč jsem
tolik chtěla do Bakova..! Naštěstí si nedá dohromady jed-
na a jedna, že tenhle kluk s krátkými vlasy skoro na ježka
je tentýž co dlouhovlasý borec z hor! Mamka ho považuje
za mého kamaráda ze školy, i když tedy z vyššího roční-
ku, to jí nemůže ujít, a tátovi je to dohromady jedno, ačko-
li s námi Radek povečeří, neztrapňuje ho dotazy a vyzví-
dáním, kdo je, odkud, co dělají jeho rodiče, co on a
podobně... Možná je to i tím, že se táta u jídla dívá na
hokej, co běží v televizi, a s Radkem zabředne v hovor
o sportu jako takovém. Protože jsou oba zapálení sportov-
ci, mají o čem mluvit jakou dobu!
Jsem z toho dost zoufalá. Radek přijel za mnou a za ty
dvě hodiny, co u nás je, jsme byli o samotě jen tu krátkou
chviličku na chodbě!
"Jak se vlastně dostaneš domů?" uvědomí si táta.
"Nějak jo," pokrčí bezstarostně rameny. "Vlakem, nebo
stopem, nějak to zvládnu."
"Ty si naše končiny s něčím pleteš," řekne pobaveně
táta. "Tady odtud se v sobotu večer nedostaneš. Žádný
vlak, žádný autobus; o stopu taky pochybuju, v tomhle
265
počasí nebude na silnicích zrovna rušno a potmě tě nikdo
nevezme."
"Tak přespím na nádraží, to je v pohodě."
"No to v žádném případě!" zhrozí se mamka. "Můžeš
zůstat na noc tady a jet domů až zítra."
"To by šlo..?" Radek na mě mrkne. Udělám na něj
oči. Samozřejmě jsem si také vzpomněla na náš hovor
u nich!
"Jistě," souhlasí táta, nicméně zvedne nabádavě ukazo-
vák. "Ale tady dole na gauči, ne nahoře s Vicky."
Zrudnu po kořínky vlasů. "Tati!"
"Na to jsi ještě moc mladá."
"A se mnou jo?" zahraje Terka vtipně trapas do autu.
"A ty ještě mladší!" upozorní ji.
Získáme tím sice čas být spolu, ne však soukromí, pro-
tože dole v obýváku jsou naši a v pokojíku Terka, tudíž to
řešíme společným brouzdáním na netu, kdy nárn Radek
ukazuje stránky florbalového týmu jejich školy a další za-
jímavé věci, a hodiny letí jako splašené!
Před půlnocí, kdy to naši dole zabalí, musíme naše se-
zení rozpustit i my, protože ložnice sousedí s mým a Terči-
ným pokojem a my bychom je budili smíchem a hovorem,
příčky jsou příliš tenké. Mamka mu dole rozestlala, jdu ho
doprovodit a popřát mu dobrou noc.
"Nechceš štěně?" nabídnu mu jednoho z drobečků, co
se tulí k Betynce v krabici pod radiátorem v chodbě.
"Nechci štěně..."
"Ale je rozkošný, uznej!"
"findě by se sice líbilo, ale sama jsi viděla, že by její
hravost štěně nepřežilo," baví se.
"Koupelna je víš kde," loučím se s ním.
"Jo, jasně."
"Tady máš ručník," půjčí mu mamka náš. "Pozor na
266
horkou vodu, teče opravdu hodně horká... Co ty tady ještě
okouníš? Běž spát, at zase nevstáváš až na oběd."
"Vždyť už jdu," trhnu rameny neochotně.
"Tak jdi," poradí mi. Prostě mě normálně vyžene, aby
mi nedopřála ani tu poslední šanci zůstat s ním mirwtku
sama.
"Dobrou, Radku," hlesnu a ponížena, že je se mnou
doma zacházeno jak s nesvéprávnou, zamířím na dřevěné
schody. Na odpočívadle se na Radka otočím. Dřepí u Be-
tynčiny krabice, drbe jedno štěňátko na tlustém bříšku a
místo na pejsky se dívá na mě. A pěkně lítostivě, řekla
bych!
Vůbec nemůžu usnout. Ležím naznak v posteli, poslou-
chám Terčino oddechování a dívám se na pomalu se mění-
cí číslice na displeji digitálního budíku. Jedna hodina a já
dosud nezamhouřila oko! Přitom jsem vysprchovaná za-
padla na lůžko pět minut po půlnoci. No, ono není divu...
Jak mám asi spát, když si neustále představuji Radkovu
blízkost? Je pouhých pár metrů pode mnou, určitě spí a
něco pěkného se mu zdá... Kdybych to mohla nějak ovliv-
nit a dostala se aspoň do jeho snů..! Čtvrt na dvě. Sice byl
celý večer skvělý, strávili jsme spolu nejdelší dobu, co se
známe, myslím tedy najednou, a přitom jsme si nestihli dát
jedinou pusu! Pravda, byly chviličky, kdy si třeba Tereza
odskočila na záchod čí pro pití, ale to se Radek tak nějak
k ničemu neměl, neodvážil se, protože šlo o vteřiny, no a
já první iniciativu nevyvinula. Půl druhé. Nejspíš dneska
neusnu vůbec!
V půI druhé a tři minuty se mi rozsvítí urobil. Mám daný
diskrétní režim, příchozí SMSku nedoprovodilo pípnutí.
Ja se tu bojím... : D Pomoooc.~ Nechces za mnou prijit.. ?
Zatajím dech. Šílený nápad!! Je šílený... nicméně...
267
Není nerealizovatelný! Vše záleží pouze na jediném, aby
se mi podařilo dostat se z pokoje, projít kolem prosklených
dveří ložnice a po dřevěných schodech dolů neslyšně a
nepozorovaně. Dokázala bych to..? Dokážu to?
V tenké noční košilce vyklouznu z lůžka. Takřka bez
dechu se natáhnu pro velkého plyšového medvěda, abych
ho položila do postele místo sebe, a když hračka zabručí,
málem mě sklátí mrtvice! Tereza má naštěstí tvrdý spánek,
počkám, až se mi zklidní tep, přikryji méd'u dekou a po-
kračuji ve své misi. Ta nejhorší etapa mě teprve čeká! Kli-
ku otevírám snad pět minut, snažím se, aby vše proběhlo
bez nejmenšího hluku, a po dřevěných schodech našlapuji
lehce a obezřetně, že by mi mohl leckterý Indián závidět!
Nejprve bosou nohou zmapuji terén, pak na nohu veleopa-
trně přenesu váhu a dostoupnu... Nejvíc si užiji strachu
kvůli Betynce.. Samozřejmě mě pozná a začne nadšeně bu-
šit ocasem do stěny, asi si myslí, že si jdu s ní a jejími dě-
tičkami hrát! Naštěstí se nechá ukonejšit mým tichounkým
"
"pssst .
Kuchyňské dveře normálně trošku vržou, ted' se nade
mnou smilují a pustí mě dovnitř nehlučně. Musím je
ovšem za sebou zase zavřít, nemohu riskovat ani to
nejmenší! V kuchyni se vydýchám, uff, to byla dřinal Tady
už tak opatrná být nemusím, bosky přeběhnu k dveřím do
obýváku a rychle vklouznu dovnitř. ,.Nespíš?" zašeptám.
Prudce se posadí. Byla jsem tak šikovná, že o mém pří-
chodu ani nevěděl! Samozřejmě nespí, okamžitě mi uvol-
ní půl postele a zvedne deku, abych si k němu mohla při-
lehnout.
"Tak ty se bojíš, chudáčku?" utahuji si z něho.
"Jo. A jak!"
"A čeho?"
"Toho, že za mnou nepřijdeš," přizná se.
268
"Myslela jsem, že nemáš už vůbec žádný kredit."
"Taky ne," šeptá s tichým smíchem. "Po téhle SMSce
mi zbylo šedesát haléřů! Ale stála za to..."
Obejme mne a překulí na sebe. Přimknu se k němu,
moje vlasy ho zašimrají v obličeji, a nedočkavě se políbí-
me. Oba si uvědomujeme, jak je moje přítomnost tady
nebezpečná, a možná i to násobí naší touhu a snahu vytě-
žit z každé vteřiny maximum. Což se nám báječně daří!!
Líbáme se jako o život, vpíjíme se do sebe vzájemně ústy
a Radkovo ztopoření je rázem nepřehlédnutelné, má na
sobě jen boxerky a tvrdě mě tlačí do nahého břicha. Košile
není nic moc dlouhá a on ji navíc nedočkavě roluje po
mém těle až ke krku.
Aniž bychom se přestali líbat, vyměníme se, ted jsem
vespod já a Radkovy ruce bloudí po mém těle. Chytí mou
ruku a dovede ji ke svým slipům. Jsem z toho poněkud
mimo, ale ne zase tak moc, abych se ho nejistými prsty
nedotýkala! Líbáme se skoro zajíkavě, uspěchaně. Moje
doteky ho vzrušují a pobízejí k tomu, aby mi je opětoval.
Všechno se odehrává velice rychle, musíme být co nejvíc
potichu, takže ani nemluvíme, a když cítím, jak ze sebe rve
boxerky, ještě mu je pomáhám dostat dolů! Podloží pode
mne ručník, malé zdržení zabere navléknutí kondomu.
Preventivně mi zaplní pusu svým jazykem, asi tuší, že
bych mohla vykřiknout, když se naše těla spojí. Milování
je stejně rychlé jako všechno předtím, a vlastně vůbec neni
hezké tak, jak jsem si vždycky představovala, převládají
pocity bolesti, ale netrvá to dlouho a Radek se musí kous-
nout do rtu, aby nezaúpěl.
Pak se vedle mě udýchaně položí. Srdce mi jen duní, vše
jako by prolétlo splašenou rychlostí kolem.
Radek se vzpamatuje první, nadzdvihne se na lokti a
pohladí mě dlaní po tváři, čímž mě donutí otevřít oči.
269
V obýváku je tma, nevidím, jak se tváří, nepoznám jeho po-
city, ale cítím, že je uvolněný, klidný, uspokojený. Nahne
se nade mne a zlehýnka mě líbá po obličeji, krátkými sa-
metovými polibky laská moje rty, bradu, tváře, četo
i nos.
Z hluboka vzdychnu. I když se rni šíleně nechce, musím
jít nahoru! Mátožně se posadím, obleču se a kdyby mě
Radek nezachytil, snad bych spadla zpátky do postele, jak
mi brkají nohy. Dovede mě až ke dveřím na chodbu, kde
mě k sobě přitáhne a dlouze políbí.
Jestliže jsem předtím nemohla usnout, ted' je spánek
zhola nemožný. Přitom jsem šfastná! ! !
270
xv. ~t~~ M i nuT ~s~
Probudím se trhnutím. Něco se mi zdálo, nevzpomenu
si však, co. Rozespale zamžourám na hodiny. Páni, je de-
set! No, není divu, normálně spávám dopoledne a dnes
,jsem usnula až kolem páté ranní... V podbřišku mě lehce
píchá a vůbec si připadám celá zhmožděná, přesto mám
úplně skvělou náladu. Nejdřív si ovšem zaběhnu do kou-
pelny, smýt Radkovy doteky je skoro hřích... Krvavé skvr-
ny na stehnech mě trochu vyděsí - co když mamka najde
stopy dole na gauči?!
Co nejlépe se nalíčím, obleču se do bokovek a topu a
s rozjásanou tváří běžím do kuchyně, kde mamka vaří ne-
dělní oběd. "Dobré ránko! Radek ještě spí?"
"Radek? Ten už dávno odešel," převeze mne.
Zůstanu celá zkoprnělá! "Kdy..'?"
"Vstal v osm a když jsi ještě spala, chvátal na vlak."
Musím se k ní otočit zády, jinak by musela poznat, že
není něco v pořádku. V neděli žádný ranní vlak nejede,
první spoj odjíždí teprve v půl dvanácté! Radek to dobře
věděl, vždyt jsme si včera na netu nechali vyhledat spo-
jení! !
"Představ si, omylem nám odvezl ručník," směje se
mamka, která naštěstí netuší, že tady o omyl vůbec nejde! !
On prostě utekl. Ale proč?! Mrzí ho, co se stalo v noci?
Dobrou náladu okamžitě ztratím, stejně jako chut k jídlu.
Vím, že nemá kredit, za šedesát haléřů toho moc nenapíše,
271
nicméně jsem zoufalá čekáním, až se ozve! Já mu první
napsat nemůžu. On utekl, ne já. Je tedy na řadě.
Nezbývá mi tedy nic jiného než čekat.
Ale... co když se neozve vůbec?!?
Markétku přeložili ke třetačkám a k nám místo ní přišla
vychovatelka Demková, stará protivná baba. Jinak ale
měla Tereza pravdu, Ditu žádný postih nepotkal.
V teorii ošetřovatelství jsem zkoušená a navzdory své
roztěkanosti se mi celkem přesně podaří rozlišit a popsat
injekce intramuskulární, subkutánní, intravenózní a intra
dermální, takže si do lavice odnesu dvojku. Z chemie píše-
me písemku, tam už je to horší, něco mám a něco ne, ale
zase tak hrozně, abych z toho měla neurózu, to rozhodně
nebude.
Katka není slepá, aby nepoznala, že nejsem ve své kůži.
"Stalo se něco? O víkendu..?"
"Katy... Stalo. Něco hodně důležitýho... a nejspíš zby-
tečnýho..." Ačkoli se mi o tom nechce mluvit, nakonec jí
všechno vyklopím. A uleví se mi, protože Katka je nezú-
častněný a neovlivněný člověk, který vše vidí z jiného úhlu
pohledu.
"No," zadumá se nad celou zapeklitou záležitostí. "Ty
si s ním musíš konečně promluvit. O všem. Ať je to příjem-
ný, nebo ne. Hlavně ale do té doby nedělej žádný závěry.
jasný?"
"On ale utekl, chápeš? Po té noci, kdy - "
"Prostě nevěděl, jak by se k tobě ráno choval, jestli by
se ti mohl podívat do očí, když to přišlo tak nějak nečeka-
ně, navíc spolu vlastně ani nechodíte. Dej mu čas, at si
všechno pořádně promyslí. No a bud' se ozve sám, nebo se
ozveš ty a všechno si to vyříkáte. A bude to."
"Nevím, jestli jsem neudělala blbost..."
272
Katka se zasměje. "Ty bys mě pobavila. Každej člověk
dělá jednu blbost za druhou! Milovala ses s ním z lásky?"
"Ano. Já jo, ale nevím, jestli i on -"
"Bylo ti s ním příjemně?"
"To ano, jenže - "
"Když si odmyslíš ty motáky na bednu, jak o tom pořád
přemýšlíš, máš na to pěkný vzpomínky?"
"Ano !"
"Tak vidíš! Já si na ani jednu z těchhle tří otázek nemů-
žu odpovědět ano. Chápeš mě?"
Odevzdaně přikývnu.
Spěchám z večeře a ty dvě lenochodky, Dominiku a
Lucku, musím v jednom kuse pobízet, aby koply do vrtu-
le, protože náš slavný maňáskový soubor má dnes gene-
rálku, v pátek budeme s hrou O ztraceném~štěňátku vystu-
povat v nemocnici pro děti na dětském lůžkovém oddělení,
a to dokonce místo školy, a po neděli pro postižené děti ze
sdružení Sluníc'7co. Kozlovská to vymyslela naprosto skvě
le! Napsala totiž texty své zajímavé hry na počítači, každé
zvířátko jinou barvou, vytiskla velkými písmeny, aby byly
k přečtení, a rozvěsila na vnitřní stranu opony našich pře
nosných kulis, nad kterými loutky vodíme, takže není nic
snazšího než číst text přímo při hře z papíru a pňtom ho
nemusíme ani držet. Zbývá jen jediné - zapamatovat si bar-
vu svého textu! Což se Hance jednou nepodaří a vznikne
menší nedorozumění, celkově však s námi může být Koz-
lovská spokojená.
"Přišla ti SMSka," oznámí mi Dita po návratu na pokoj.
Div si neurazím nohu o roh stolu, jak se hrnu k rnobilu!
Prijd urcite ve stredu na florbal.
Zpráva je krátká a na první pohled jasná, nicméně čtu si
ji stále dokola. Co tím chtěl básník říci? Zve mne tam pro-
273
to, že se mnou chce mluvit, anebo proto, aby mi demon-
stroval, že zůstane s Míšou..? V těch šesti krátkých slovech
cítím napětí. Asi hodinu vymýšlím odpověd', než na ni při-
jdu - krátkou a dle mého soudu geniální: Oki.
Chci mu dát najevo, že přijdu, a současně se ho nesna-
žím v nejmenším nějak ovlivňovat. Katka měla pravdu,
tohle je jeho problém a musí se s ním vypořádat sám.
Místo informatiky má pro nás Havlík překvapení v po-
době třídnické hodiny. Nejprve vyřídí omluvenky a různé
technické záležitosti, potom přejde k tomu nejdůležitější-
mu na škole, tedy k prospěchu.
"Chodíte do školy přesně dva měsíce," rekapituluje váž-
ným hlasem. "Někomu se daří více, jinému méně. Protože
příští pátek budeme mít rodičovské sdružení, připravil
jsem vám výplatní pásky, jak říkáme proužkům papíru,
kde máte vypsané všechny předměty a samozřejmě také
známky, jaké vám z nich vycházejí. Bohužel tu máme čty-
ři studentky, které propadají z jednoho a více předmětů.
Nováčková dokonce z pěti... Ivano, přemýšlela jste nad
tím, zda chcete na škole zůstat?"
Dívám se na naši krásnou spolužačku a je mi jí líto. Není
divu, že propadá, vždyt pokud zrovna někde nefotí nebo
nepředvádí, dře na svém těle, ne na duchu. A to se projevit
musí! Je sice krásná, dokonce velice krásná, ale za tu cenu,
s jakou má svou dokonalou postavu vydřenou...
Připadá mi takřka neuvěřitelné, že mezi těmi čtyřmi
nejsem já. Ještě nedávno jsem si tím byla přímo jistá!
S úžasem si prohlížím svou "výplatu". Nejen že nepropa-
dám, nemám dokonce ani žádnou čtyřku, pouze v soma-
tologii a dějepisu mám 3 - 4. A protože mi tenhle vysoký
průměr zavinily známky, které jsem nakoupila hned ze za-
čátku, zatímco poslední dobou jsou ty lepší, nejsem na tom
274
vlastně vůbec špatně! Čistou jedničku mám pouze
z ošetřovatelství - praxe, ovšem tahle známka se sčítá se
známkau z teorie a dělí dvěma, tudíž celková vychází 2 -
3. Manku a češtinu jsem si vyboxovala na 1 - 2. Paráda!
Katka je na tom zhruba o stupeň ve všech předmětech
lépe, Dominika o stupeň hůře, nicméně spokojené jsme
všechny tři. Pravda, chlubit se tím nemůžeme, já s Dom-
čou rozhodně ne, ale na tu bídu, že jsem nedávno hořeko-
vala, že tu končím.. !
Potukávám hokejkou o parkety tělocvičny, nervózní jak
sáňky v létě.
"Klídek. Tentokrát jim to fakt natřeme," slibuje mi Tom.
"Nebo oni nám. Jiná možnost neexistuje," doplní Dan.
"A co remíza?" zakření se na něj Katka.
Remízu neberu, rozhodnu se v duchu.
Tentokrát jsme tu první my, nedočkavě vyhlížíme sou-
peře. Hlavně tedy já! Problém je, že nechci, aby byl mým
soupeřem!
Pak se konečně objeví a mně svitne na lepší časy, proto-
že ať se rozhlížím, jak chci, Míšu s sebou nemá! Rozešel
se s ní? Nechal ji? Proto pozval na florbal mě??
Nejsem jediná, komu tu blond'atá kráska chybí. "Snad
nestůně?" obává se o její zdraví Kryštof.
"Ne, jely se Soňou a celou třídou do Prahy," hlásí Zby-
šek, Sonin brácha.
"Já jsem právě slyšel, že měla néjakej malér v autoško-
Ie, že to naprala do vrat, tak jestli jí něco není."
"To sice měla," usměje se Radek, "nějak jí nevyšlo cou-
vání, tak jim tu fiestu kapku z boku očesala, ale jí není nic,
včera jsem s ní mluvil a byla jak rybička."
Kluci se pustí do věčného téma ženská za volantem, za-
tímco Radek na mě kývne. "Ahoj, Vik. Jak je..?"
275
"Bolavě na duchu i těle," opáčím tiše.
Chvíli to vypadá, že mě před klukama pohladí, nakonec
k tomu nedojde, protože je zapískáno a my se pustíme do
hry. Bez Míši se mi hraje mnohem lépe, mezi mnou a Rad-
kem to jen jiskří, a tentokrát skutečně vyhrajeme, i když
pouze těsně, o pár bodíků: Máme z toho všichni skvělou
náladu, tedy minimálně náš tým. Soupeři berou prohru
sportovně, a protože nemají důvod oslavit vítězství, roz-
hodnou se zapít prohru, což naši jenom přivítají.
Víc než kdy jindy mě mrzí, že s nimi nemohu jít na džus!
Přece nemůžu jen tak odejít, to nejde! Radek to tak cítí
také, protože když se začnu shánět po Katce a Tomovi,
abych se zeptala, jak to bude s doprovodem, a vyruším je
z líbání!, navrhne mi Radek svoje služby!
"Dneska stejně nemůžu jít na pivko, protože chvátám,
takže se s tebou svezu na bus."
Nenechá se klukama přesvědčit, doprovodí mne na za-
stávku MHD a když vzápětí přijede můj bus, nastoupí do
něj se mnou.
"Ale tenhle jede na Hvězdárnu," namítnu. "A ty spě-
cháš."
Je přímo božský, když se tak na mne usměje. "To byl jen
zastírací manévr, jinak by mě nepustili... Hrála jsi dneska
skvěle, jsi dobrá..."
Florbal sice není téma, které bych chtěla probírat, ale
v autobuse nacpaném lidmi je to tak jediné, o čem může-
me mluvit. Jede se mnou až na Hvězdárrw, kde mě vypro-
vází k intru. Sídliště je zahalené do mlhy, kterou světla
lamp pronikají jen velice spoře, naše kroky se přízračně
rozléhají. Připadám si jako v hororu - stejně tak napjatá a
mlha ani ošklivé počasí to na svědomí nemá!
Vchod do vestibulu ubytovny s internátem připomíná
lví tlamu. Tak moc se mi do ní nechce! Ještě pár kroků a
276
budeme pod přímým světlem... Radek to pochopí také,
zastaví se.
"Tak... díky za doprovod..."
Natáhnu ruku po báglu, který mi galantně nesl, ale on
ho jednoduše hodí na zem a místo toho mě obejme v pase,
aby mě mohl políbit. Konečně!! Celá se na to třesu!
Opět je, to takový ten nedočkavý horečný polibek, u kte-
rého se podlamují kolena. Netrvá však tak dlouho, vlna
emocí nám dává zabrat oběma. Položím mu hlavu na ra
menu.
"Bylo to moc... krásný, Vik," řekne tiše a já vím, že
nemá na mysli dnešní polibek!
"Nenapsal jsi..."
"Ty taky ne," připomene mi tiše. "Nebyl jsem si jistý,
... tak jsem čekal, až se ozveš, co napíšeš... Jestli jsem to
nějak nepodělal... já... Původně jsem vůbec nepočítal, že
to dojde až... Nějak se to zvrtlo... Ale tak nádherně..."
Zvednu k němu oči a on se dovtípí, že by to podělal,
kdyby mě nepolíbil zrovna v tuhle chvíli!
Ještě ten večer mi přijde SMSka, na kterou jsem čekala
tak dlouho. Vlastně celý svůj život!
Miluji te, Vik!!!
Jsou to jen tři slova bez diakritiky na displeji mobilu,
zatím se je ještě Radek neodvážil vyslovit nahlas, přesto je
to to nejkrásnéjší, co rně mohlo potkat.
Potkala jsem totiž lásku.
Lásku, která netrvá jen pár minut! ! !
Diktát z češtiny mi tentokrát neohrozí takový zádrhel,
jakým je chybějící sešit, tudíž si díky pravopisu vylepším
skóre. A nejen to!
"Zamyslete se nad sebou," radí nám Králová mateřsky.
277
"A něco s tím dělejte. Pvece není možné, abyste byli všich-
ni takoví blbci!"
"I já?" optá se Dominika.
"Ne, vy ne," ujistí ji češtinářka a dodá: "A taky Vávvo-
vá. Ta umí psát slohy... Ale jinak úplně všichni!"
Katka nevydrží a vyprskne nahlas; čímž na sebe upoutá
pozornost: "No vy taky, Koubová, moc si nefanděte."
Katku, které vychází z literatury a češtiny stejně jako
mně jedna až dvě, tohle sdělení tak akorát víc pobaví.
"Ona je fakt boží," svěří se mi cestou na toalety.
"No, božího člověka si představuju jinak," uchichtnu se.
"Pohni, počkám tu na tebe."
Ještě bych se ráda před hodinou podívala na anglická
slovíčka, sice jsem se je snažila našrotit před usnutím, ale
stále jsem myslela na Radka a jeho krásné SMSky, ktery'-
mi mě večer zasypával! Koupil si kredit a nešetřil ho!
"Vicky'?"
A vida, Rosický. ;,Ahoj."
"Zdar. S tebou jsem chtěl mluvit," sdělí mi důvěrně a
dokonce se obezřetně ohlédne, jestli někdo ze studentů
pobíhajících po chodbě není tak blízko, aby nás mohl sly-
šet, a uklidněn dodá: "Mám dva lupeny do kina na Minori-
ty Report."
"Katka hned přijde, tak jí to můžeš říct rovnou, je - "
"Nabízím ho tobě, ne Katce," převeze mne.
"Cože?"
Vzdychne, patrně mu není tenhle hovor až tak prijem-
ný, a vysvětlí polopaticky: "Prostě, jestli bys nechtěla jít
se mnou do kina."
Nejspíš si stojím na vedení! To bylo pozvání na rczr~.de!
"No, víš... Já už jsem to viděla, a pak... Můj kluk je
hodně žárlivej, určitě by se mu to nelíbilo..."
Dám mu tím šanci vybruslit bez pohany, a Adam jí vy-
278
užije. "Fakt? Tak to radši ne, nerad bych dostal přes hubu!"
A oba se rozesmějeme. Katce se samozřejmě pochlu-
bím.
"Chudák," lituje ho s úsměvem. "Nesází na dobrý
koně."
"To teda ne," bavím se. "Mimochodem, co ty a To-
mík..?"
Katka, ta sebejistá holka, zjihne. "Nooo... člověče...
začíná to být akési volajaké čudné..."
Břinknu ji do zad a obě se s řehtáním rozběhneme
k učebně angličtiny.
Ivana si mlčky balí věcí. Odchází ještě před čtvrtletím!
"Než být vyhozená..." odůvodní své rozhodnutí. Přes-
tože jí rozumím, jsem z toho dost zaskočená. Třídní a
všichni učitelé nás nevarovali planě, opravdu na to došlo,
Ivana je už druhá z naší třídy během dvou měsíců!
"Nechceš to ještě zkusit?" domlouvá jí Lucka. "Já bych
ti pomohla, kdybys chtěla... Mohly bychom se učit
spolu."
"Nemělo by to cenu," soudí Ivana a dopěchuje věci do
báglu. "Tak..." rozhlédne se. "Snad jsem tu nic nezapo-
mněla. A kdyby, dovezeš mi to, Dituš, že?"
Dita mlčky kývne. Stojíme kolem naší krásky v kruhu
jak ovce, nikomu není do řeči, natož do smíchu!
"Mějte se tu," loučí se s námi. "A přežijte to!"
Pomůžeme jí se zavazadly dolů před internát, ačkoli je
už po šesté hodině; vychovatelky nic nenamítají, asi chá-
pou, že tohle je výjimečná situace. Tam na ni čeká v autě
onen muž, tatínek, takže další loučení tím pádem odpadá.
Všechny jí tak akorát zamáváme.
"Stejně je škoda nechat školy," míní Lucka.
Zamyšleně se za Ivanou dívám. Ta holka se neztratí. Se
279
svou pevnou vůlí a cílevědomostí se prosadí, tím si jsem
jistá. A určitě to nebude v kariéře zdravotní sestry!
"Tak mě napadlo," uvědomí si Dominika. "Co kdyby-
chom udělaly na pokojích menší reorganizaci?"
Málem ji obejmu radostí! A nejen já, souhlasíme všech-
ny, protože řešení Andrea - Dita, a Lucka, Domča a já
maximálně vyhovuje všem pěti! ! ! Stěhování ale necháme
až po neděli, zítra nás čeká další písemka ze somatologie,
teprve po ní budu spolu s Ditou uvolněná na divadelní
představení.
"Jo," vzpomene si Andrea. "Viděla jsem Markétku
s Matějem. Měl na ksichtu podobnýho moncla, jakého jsi
udělala Markétě, hihi. Asi si to vyříkali ručně a stručně a
zase se dali dohromady."
Dita trhne rameny. "At si tu svou anorektičku dá vy-
cpat."
"Třeba by tak byla přitažlivější, ne?" řehtá se Andrea a
i když to není pěkné, bavit se na cizí účet, smějeme se tomu
všechny. A pak fofrem k učení, popis a funkce ledvin, čin-
nost nadledvinek a jiných orgánů, samé lahůdky! Nestih-
nu se do toho ani zabrat, když se v pokoji objeví Klára, co
tráví čtvrteční večer službou u stolku.
"Vicky?" spiklenecky ztiší hlas. "Jedna ětvrtačka ti
vzkazuje, že máš dole návštěvu. Prý důležitou."
"Fakt?!" Vyskočím na nohy a ona ze mě má psinu, když
vidí, jak se rychle přečesávám a přikrášluji rtěnkou, ještě
kapku parfému a letím jak splašená.
"Koukám, že je to opravdu důležitá návštěva," řehoní se
Klára. "Co mám říct vychně, kdyby tě hledala?"
"Ehm... jo, přinejhorším řekni, že si tu Ivana něco za-
pomněla a že mi volala, abych jí to donesla dolů. Díky!"
Výtah sice funguje, ale je zrovna v provozu. Nezdržuji
se čekáním, vezmu to dolů po dvou i třech schodech na-
280
jednou a teprve těsně před vestibulem zvolním, abych se
vydýchala. Ani mě nehne schovávat se před vrátnou, nesu
něco Ivaně, ne?
Nedočkavě se rozhlédnu. Kam se schoval? Krom dvou
holek zeje prostranství prázdnotou, taky kdo by tu co
v tomhle počasí potmě dělal. . . Pak se ty holky ke mně oto-
čí čelem a já poznám Míšu a Zbyškovu ségru Soňu. Nejsou
tu omylem, tohle je ta moje návštěva! ! ! To vypadá na po-
řádný průšvih!
"Ahoj," řeknu sevřeným hlasem.
Neodpoví mi na pozdrav, výraz v Míšině tváři je vylo-
ženě bojovný. V baretu a skvělé kožené bundě vypadá fakt
dobře... "Co si o sobě vůbec myslíš?"
"Cože?" Nebude to jednoduchý rozhovor, to je mi
j asné.
"Nedělej blbou," zpraží mne. "Podívej, holčičko, kou-
kej si přestat Radka všímat, jestli nechceš rozbít hubu.
A myslím to opravdu vážně. Radek je můj."
Odvážné tvrzení, ušklíbnu se v duchu, nahlas však od-
povím mírněji. Jsou na mě v přesile a Míša vypadá, že by
pro ránu nešla daleko, je namíchnutá řádně! "No, to je snad
jeho věc, koho si všímá on a koho ne."
"On by si tě nevšímal, kdybys za ním nedolejzala a ne-
vnucovala se mu, to si nedělej iluze!"
Pokrčím rameny. "To říkáš ty."
"Jo, to říkám," řekne ledově. "A taky říkám, že toho
necháš, jinak ti zmaluju ksicht tak, že tě nepozná vlastní
máma. Znám se s Radkem dva roky, posledního půl roku
s ním chodím, takže se mezi nás laskavě necpi."
Neodpustím si ironický úsměv. Prý půl roku! Chodí
s ním od srpna, to jsou maximálně tři měsíce, a ještě...
"Takový chození a nic vyjde nastejno, když spolu nic
nemáte. To je spíš kamarádství, ne?"
281
"A na to jsi přišla jak?" uzemní mne. "Spíme spolu víc
než dva měsíce a dost často, miláčku. Naposledy v úterý,
například."
Vší silou se snažím ovládnout svaly v obličeji proti ztuh-
nutí, nemohu jí dovolit vítězství, ani to slovní! Stále se
mírně usmívám, čímž ji dovádím k šílenství, protože zavr-
čí: "Doufám, že jsi mi rozuměla. Tohle bylo poslední va
rování. A myslím ho opravdu vážně."
Otočí se po Soně, která se do hovoru nijak nemíchala,
kývne na ni a společně odcházejí.
Vrátím se na pokoj naprosto rozhozená, nervy na pocho-
du, hlavu plnou zmatených myšlenek. Kecá, kecá, určitě
kecá! Stejně jako zalhala v délce chozeni! Prostě si to při-
dala, aby mi ublížila, měla čím demonstrovat hloubku
vztahu! Přece kdyby spolu chodili tak vážně, jak tvrdí,
kdyby se tak horoucně milovali, nemohl by strávit víkend
se mnou, nepřijel by stopem až do Hroznějovic, navíc
v době, kterou mohl trávit se svou velkou láskou, ne? Tak-
že kecá. Určitě.
Na druhou stranu... Co když nelhala? Co když ten, kdo
lže, je Radek?! Uvědomím si, že se na florbalu zmínil
o Míše, která byla v úterý jako rybička... Kde s ní mluvil,
když nechodí do jejich školy??? A také další věc, před klu-
kama si dává pozor, aby je nenapadlo spojovat jeho a mě,
na florbale se má k Míše, a vlastně i když tam tentokrát ona
nebyla, raději klukům zalhal a vymluvil se na spěch, než
by přiznal, že jde se mnou!
Kdyby si však Míša byla jeho láskou jistá, nepřišla by
mi vyhrožovat. Neměla by důvod mě zastrašovat!
Tak kde je teda pravda???
Nemůžu se učit. Nemůžú spát. Nemůžu dokonce si ani
s Radkem SMSkovat, protože tohle se řešit přes krátké
textovky nedá a než by na mě poznal, že se něco děje, ra
ději urobil vypnu. Asi se zblázním ! ! ! !
282
Mám sto chutí se na památeční kravatě oběsit.
Děti, pro které v nemocnici hrajeme hru o ztraceném
štěněti, mě příjemně překvapí. Nejen že se jim divadlo
velice líbí, ale ony s námi spolupracují, jsou spontánní a
zapojují se aktivně do představení.
"Mééé, mééé," pitvořím se za oponou, kde mě naštěstí
nemohou diváci vidět. Ani ti dětští, ani sestry, co se dívají
také. Dokonce přišli i dva doktoři! A krom nich ještě sest-
ry-žákyně ze čtvrtého ročníku, společně s učitelkou Mar-
vanovou, co je tu s nimi na praxi.
"Kdopak jsi?" ptá se mě Klára roztřeseným psím hlás-
kem.
"Přece kozaaaa!" odpovídají za mě děti sborem.
"Já jsem bílá kozička a jmenuji se Mé," nenechám se
vyvést z konceptu a i když je to díky nadšené spolupráci
dětí těžší než na generálce, zvládnu svou roli bez chyby.
Hned po mně je na řadě Dita.
"A kdopak jsi ty?" táže se vystrašené štěně.
"Prasátkoooo!" napovídají děti.
"Chro chro, já jsem starý prase..." spustí Dita.
Podíváme se na sebe s Hankou a hroutíme se za oponou
v křečích smíchu. Ubohá Klára se kouše do hřbetu ruky,
na rozdíl od nás má hlavní roli, nemůže si dovolit vypad-
nout!
Díta se rychle vzpamatuje: "Teda, co to blábolím... chro
chro... já jsem malé prasátko, říkají mi Pašík..."
Vlastně ji obdivuji. Takový přebrept bych nerozcho-
dila!
Klářin hlas sice kolísá, jak se pracně snaží udržet váž-
nou tvář, nicméně děti si ničeho nevšimnou a dospělí takt-
ně mlčí, dokonce nás ještě chv<zlí!
"Málem jsem umřela," svěřím se Ditě šeptem, když se
klaníme při závěrečné děkovačce.
283
"Už jsem fakt myslela, že je tam všechny vojedeš," dodá
Klára a děti jistě nechápou, čemu se tak všechny řehtáme!
Prošedivělý pan doktor Láznička se přátelsky zazubí:
"Tak která z vás u nás po maturitě nastoupí, no? Taková
šikovná děvčata se nám vždycky hodí."
Rozpačitě se křeníme, do maturity je strašně daleko...
"No?" pobídne nás slečna Marvanová. "Vás by nebavi-
lo pracovat na dětském oddělení? Vávrová? Vy jste na pra
xi velice zručná."
Ačkoli jde o pochvalu, zrudnu jako rak! Nebo proto..?
"A jsme domluvení," usmívá se pan doktor Láznička.
Zdvořile mu úsměv opětuji. To, že mi jde praxe, je sice
fajn, znamená to totiž, že mě bude práce s pacienty bavit,
nicméně musím k tomu ještě zvládnout teorii!
Ale... zvládli ji jiní, proč bych to nezvládla já!
S plnou polní přešlapuji před gymnáziem Vítězsla-
va Nováka. V nemocnici jsme skončily ještě dřív než bych
vypadla ze školy, není možné, abych se s Radkem mi-
nula.
NJusím s ním mluvit, a musím s ním mluvit hned. Další
odklad prostě nesnesu! Kdepak schovávání za rohem, po-
stávám u hlavy kamenného lva u úpatí několika schodů
vedoucích k váženému ústavu, takže mě tu vidí snad polo-
vina studentů a studentek. No a co! Jsou mi volní! Ke štěs-
ti mi stačí jeden jediný z nich...
"Vik?!" zajásá v potěšeném širokém úsměvu. "To jsem
rád, že tě vidím. Od včera se ti vůbec nemůžu dovolat,
nechodí ti ani moje SMSky, co se děje, rozbil se ti urobil,
nebo jsi ho ztratila?"
"Zdárek, Vícky," zdraví mě Zbyšek a po něm i Kryštof
a ostatní známí z florbalu.
"Mohla bych s tebou mluvit o samotě?" požádám
Radka.
284
Můj vážný výraz ho překvapí, přestane se usmívat, chy-
tí mě za paži a odvede kousek stranou, kde nejsme na očích
a už vůbec ne na uších ostatním. "Stalo se něco?"
"Já nevím. A chci to spíš slyšet od tebe. .. Včera za mnou
přišla Míša - "
Napětí v jeho tváři povolí, okamžitě se dovtípí, která
bije. "Aha... A co ti chtěla..?"
"Přišla mě varovat, protože - "
"Varovat?" pousměje se nervózně.
Nadechnu se. "No... Radku, chci, abys mě chvíli po-
slouchal a nepřerušoval mě, ani mi nic nevysvětloval. Tře-
ba bys mi lhal... a to opravdu nechci."
Mlčky přikývne, oči ze mě přitom nespustí.
"Nesnáším ultimáta a žádné bych ti nikdy nedala, jenže
problém je v tom, že mně ho dala Míša. Pokud si tě, jako
jejího kluka, se kterým se mají rádi a milují se, nepřestanu
všímat, rozbije mi hubu. No... Za prvé, nemám nejmenší
zájem dostat, to jistě chápeš, a za druhé... a to přede-
vším... nehodlám se s žádnou holkou o svého kluka dělit.
Tím spíš, že podle jejího vyprávění mezi vámi rozhodně
není tak nevinný kamarádský vztah, jak jsi říkal. Nepřeru-
šuj mě, prosím," zarazím ho rychle, když vidím, že se na-
dechuje a má cosi na jazyku. "Je to na tobě. Hlavně mí
neodpovídej ted'! Promysli si to, máš čas celé podzimní
prázdniny, ale prosím tě, hlavně mi dej vědět, af už je to
tak nebo tak. Mobil budu míč zapnutý pořád, kde bydlím,
víš, moji mailovou adresu taky znáš, od čtvrtka zase budu
ve škole... Nejhorší je nejistota... A tu si snad nezaslou-
žím."
Zhluboka vydechnu. A je to.
Sama sebe obdivuji, jak jsem klidná a rozhodná! Radek
mlčky přikývne. Pochopil to.
Doufám jen, že tvář kluka, kterého šíleně miluji už tak
285
strašně dlouho a který bude navždy mým prvním, nevi-
dím naposledy!!! Vyspat se s klukem neznamená si ho při-
poutat.
Popadnu bágl a vydám se na cestu na nádraží, kde už na
mě čeká Dominika, abychom se nechaly odvézt na první
prázdniny v tomhle školním roce, byi jen pětidenní.
Hrozně se těším domů. Na naše, Terku, Betynku a její
štěňátka, na Báru, kterou jsem poslední dobou zanedbáva-
la, na domácí pohodu, postel, televizi, Internet, a přitom
vím, že až tam budu, tak se zase budu těšit na Katku a
Dominiku a Lucku a Dana a všechny ostatní kámoše z flor-
balu, a dokonce, a to je nejneuvěřitelnější, na intr! Přede-
vším tedy na ty změny, co provedeme k obrazu svému.
A nejvíc, úplně nejvíc se těším na Radka.
286