100 Osvedcenych Stavebnich Detailu - Klempirstvi A Pokryvacstvi - Nahled

100 OSVĚDČENÝCH
STAVEBNÍCH DETAILŮ
KLEMPÍŘSTVÍ A POKRÝVAČSTVÍ
Bohumil Štumpa, Ondřej Šefců, Jiří Langner
100 OSVĚDČENÝCH
STAVEBNÍCH DETAILŮ
KLEMPÍŘSTVÍ A POKRÝVAČSTVÍ
GRADA PUBLISHING
Kniha přibližuje čtenářům podstatu řešení mnoha desítek vybraných pokrývačských a klempířských detailů,
používaných převážně v 19. a 20. století, ale zabývá se i mnoha postupy používanými v dnešní době. Komentáře
k obrázkům jsou někde poznamenány „otrockým“ překladem z německých publikací, ale jsou srozumitelné
a všeříkající. Ponechány jsou zde různice v termínech, které se v textu někdy vyskytují, jako třeba okapový plech
a okapní plech. Publikace má být praktickou pomůckou jak pro řemeslníky, stavební mistry a projektanty, tak
pro památkáře, studenty a další zájemce, kteří potřebují přiblížit problematiku tradičního díla.
100 osvědčených stavebních detailů – klempířství

a pokrývačství
TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE:
Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7
obchod@grada.cz, www.grada.cz
tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400
jako svou 4764. publikaci
Odpovědná redaktorka Věra Slavíková

Sazba Květa Chudomelková
Počet stran 224
První vydání, Praha 2012
Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.
© Grada Publishing, a.s., 2012

Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2012
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové,
elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude
trestně stíháno.
Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.
ISBN 978-80-247-3572-6
ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE:
ISBN 978-80-247-7936-2 (elektronická verze ve formátu PDF)

ISBN 978-80-247-7937-9 (elektronická verze ve formátu EPUB)
ISBN 978-80-247-7938-6 (elektronická verze ve formátu MOBI)
Obsah
Popis klempířského a pokrývačského díla je v knize rozčleněn do XVII. tematických celků. Jednotlivé celky jsou v podstatě části střech,
které se vyskytují téměř na všech stavbách. Jsou to například: střešní hřebeny, střešní nároží, střešní okapy nebo střešní úžlabí atd.
Každý z těchto tematických celků je rozpracován do několika dalších témat. V názvu knihy jsme je označili jako detaily a celkově
jich je 100.
I. Úvodní kapitola
1. Práce klempířské a pokrývačské, materiály a komponenty..................................................................... 10
II. Tvary střech

2. Krytí a plechování střech s přihlédnutím k jejich tvaru........................................................................... 12
III. Klempířské a pokrývačské nářadí a pomocné prostředky na střeše

3. Osobní klempířské nářadí..................................................................................................................... 14
4. Osobní pokrývačské nářadí................................................................................................................... 16
5. Pokrývačské stoličky a háky.................................................................................................................. 18
6. Pokrývačský ruční výtah........................................................................................................................ 20
7. Uzly a smyčky při vázání lan.................................................................................................................. 22
IV. Jednotlivé střešní partie z hlediska krytí a plechování

8. Hlavní střešní části................................................................................................................................ 24
V. Plocha střešního pláště

9. Krytina došková, z půlkuláčů a prkenná................................................................................................ 26
10. Úsporná střecha z tyčoviny a krajinek................................................................................................... 28
11. Krytina šindelová.................................................................................................................................. 30
12. Krytina lepenková a krytina z asfaltových pásů, jednoduše položená..................................................... 32
13. Krytina lepenková a krytina z asfaltových pásů, dvojitě položená na hladko na bednění........................ 34
14. Stavební lepenky a asfaltové pásy......................................................................................................... 36
15. Krytina lepenková jednoduchá a krytina z asfaltových pásů pokládaná na trojboké latě........................ 38
16. Krytina plechová drážkovaná, postup kladení....................................................................................... 40
17. Klempířské drážky................................................................................................................................ 42
18. Plechová krytina drážkovaná a dilatační spoje....................................................................................... 44
19. Klempířské příponky a pohyblivé příponky............................................................................................ 46
20. Úprava kotevních prvků pod plechovou drážkovanou krytinu................................................................ 48
21. Plechová krytina položená na lichoběžníkové latě................................................................................. 50
22. Klempířské příchytky............................................................................................................................ 52
23. Krytina z olověného plechu.................................................................................................................. 54
24. Jednoduchá šablonová krytina z vláknito-cementových desek bez použití azbestu................................ 56
25. Krytina z osinkocementových vlnitých velkoplošných desek................................................................... 58
26. Krytina z bobrovek – základní teze....................................................................................................... 60
27. Krytina z bobrovek, dvojité krytí........................................................................................................... 62
28. Krytina z tašek jednodrážkových a dvoudrážkových.............................................................................. 64
29. Prejzová krytina.................................................................................................................................... 66
30. Krytina břidlicová.................................................................................................................................. 68
31. Skleněná krytina a krytina z laminátů a polykarbonátů.......................................................................... 70
32. Krytina z bobrovek, dvojité krytí v systémové krytině............................................................................. 72
33. Provětrávané střechy............................................................................................................................ 74
VI. Hřeben střešní
34. Úprava hřebene v doškové krytině........................................................................................................ 76
35. Úprava hřebene v lepenkové a plechové krytině.................................................................................... 78
36. Krytí hřebene u šupinové bobrovky, klasická úprava.............................................................................. 80
37. Spojení hřebenáčů na nároží s hřebenem, klasická úprava a dnešní provedení...................................... 82
38. Bobrovka šupinová kladená v partii hřebene, historická úprava průniku komínu střechou...................... 84
39. Klasické položení hřebenáčů do malty na hřebeni, bez hřebenové latě a s hřebenovou latí . ................. 86
40. Krytí hřebene a okapu břidlicí............................................................................................................... 88
VII. Nároží střešní

41. Klasické nároží ve skládané krytině a nároží v krytině systémové........................................................... 90
VIII. Úžlabí střešní

42. Oplechované úžlabí klasické a úžlabí historické..................................................................................... 92
43. Oplechování střešního úžlabí se živičnou krytinou položenou na bednění a údržba živičných krytin....... 94
44. Nepodbedněné vyplechované úžlabí v šupinově kladené bobrovce a úžlabí všeobecně.......................... 96
45. Bednění pro vykrývaná úžlabí............................................................................................................... 98
46. Vykrývaná úžlabí................................................................................................................................ 100
IX. Štítová hrana

47. Úprava okraje střechy v lepenkové krytině hladké na bednění a podklady krytin živičných................... 102
48. Připojení lepenkové krytiny na trojbokých latích ke štítu...................................................................... 104
49. Lemování okraje štítu......................................................................................................................... 106
X. Napojení krytiny na zeď

50. Úprava lemování pro napojení živičné krytiny...................................................................................... 108
51. Lemování zdí s úpravou pro připojení na tvrdou krytinu...................................................................... 110
52. Různé druhy lemování a krycích lišt.................................................................................................... 112
XI. Střešní nadezdívky

53. Oplechování dilatačních partií a lemování střešních nadezdívek........................................................... 114
54. Oplechování střešních nadezdívek...................................................................................................... 116
55. Umístění latě a špalíků pro lemování atiky podél spádu....................................................................... 118
56. Okapní žlaby – všeobecný popis......................................................................................................... 120
XII. Okap střešní

57. Žlaby podokapní................................................................................................................................. 122
58. Podokapní žlab – způsob montáže háků podokapních žlabů............................................................... 124
59. Háky podokapních žlabů.................................................................................................................... 126
60. Speciální podokapní římsové žlaby a žlaby se zadní spádovou stěnou................................................. 128
61. Oplechování okapu............................................................................................................................ 130
62. Okapový plech – montáž.................................................................................................................... 132
63. Žlaby nástřešní................................................................................................................................... 134
64. Žlaby nástřešní – montáž.................................................................................................................... 136
65. Žlaby mezistřešní................................................................................................................................ 138
66. Lůžkové žlaby..................................................................................................................................... 140
67. Žlaby nadřímsové............................................................................................................................... 142
68. Háky nadřímsových žlabů................................................................................................................... 144
69. Žlaby nadřímsové – montáž................................................................................................................ 146
70. Žlabové masky.................................................................................................................................... 148
71. Zaatikové žlaby................................................................................................................................... 150
72. Žlaby převodové................................................................................................................................. 152
73. Žlabová hrdla a žlabové kotlíky........................................................................................................... 154
74. Žlabové kotlíky kónické a hranaté a příslušenství ke žlabům................................................................ 156
75. Zděře svodových trub, jejich tvar a úprava.......................................................................................... 158
76. Okapová lišta při finální valounové vrstvě na živičném krytí................................................................. 160
77. Okap z břidlice a tvar šupin................................................................................................................ 162
XIII. Prostupy střešním pláštěm

78. Lemování komínů na ploché střeše při použití drážkované plechové krytiny........................................ 164
79. Prostup komínu tvrdou krytinou a úprava maltovým „zamazunkem“.................................................. 166
80. Lemování komínu v tvrdé krytině........................................................................................................ 168
81. Lemování komínu Malíkovým způsobem............................................................................................ 170
82. Komínové lávky klasické konstrukce, způsob lemování........................................................................ 172
83. Ochrana před bleskem a klasické lemování hromosvodových tyčí........................................................ 174
XIV. Vikýře, střešní okna a poklopy

84. Druhy vikýřů....................................................................................................................................... 176
85. Střešní okna vystupující nad střešní rovinu.......................................................................................... 178
86. Okna vložená do krytiny ve střešním spádu a střešní poklopy.............................................................. 180
87. Volské oko......................................................................................................................................... 182
XV. Práce na průčelí budov

88. Oplechování fasádních výstupků a kordonek...................................................................................... 184
89. Oplechování širokých říms.................................................................................................................. 186
90. Oplechování podokeníku.................................................................................................................... 188
91. Oplechování balkonů a teras a oplechování fasádních komponentů.................................................... 190
92. Trouby svodové.................................................................................................................................. 192
93. Montáž odpadních trub...................................................................................................................... 194
XVI. Konstrukce společné krytinám

94. Bednění pod krytinu a podkladní materiály na bázi dřeva.................................................................... 196
95. Sněhové zábrany používané u systémových krytin............................................................................... 198
96. Sněhové zachytávače klasického typu................................................................................................. 200
97. Nosné stoupací plošiny a vytápění střešních ploch a žlabů................................................................... 202
XVII. Netradiční krycí materiály a technologické postupy

98. Současné úžlabí v plechové krytině a oplechované střešní úžlabí ve skládané krytině........................... 204
99. Krytí hřebenáčem u systémových krytin.............................................................................................. 206
100. Komponenty systémových skládaných krytin....................................................................................... 208
Několik slov na závěr...................................................................................................................................... 211
Literatura......................................................................................................................................................... 213
Rejstřík ........................................................................................................................................................... 214

Vážení čtenáři,
s potěšením Vás vítáme ve čtvrté publikaci ediční řady nakladatelství Grada 100 osvědčených sta-
vebních detailů. Tentokrát Vás chceme provést významným a trochu výjimečným světem střešní
krajiny. Významným z toho důvodu, že každá střecha tvoří hlavní ochranu objektu před povětrností,
ať jde o prudké slunce, nárazový vítr, přívalový déšť nebo navátý sníh. Naše klimatické podmínky
vytvářejí velice záludné kombinace fyzikálních vlivů, jímž odolá jenom promyšlená a řemeslně zvlád-
nutá práce. Každý, kdo narychlo roznášel kbelíky po půdě, sušil kaluže nebo „sklízel dřevomorku“
v krovu bezpečně ví, že u střechy na detailech opravdu záleží. A záleží nejen na správném zfal-
cování plechů či přiměřeném podmazání tašek, ale i na jistém výtvarném souladu. Vždyť střechy jsou
po právu považovány za „pátou fasádu“.
Střechy jsou výjimečné i z toho důvodu, že mnoho míst je zde běžným smrtelníkům spíše nepří-
stupných než přístupných. Kontrola prací i dokončeného díla je obtížná, neméně obtížné je často
zjišťování, kudy nám tam vlastně zatéká.
Je více než zřejmé, že funkční a dlouhodobě spolehlivé detaily krytiny a oplechování se nedají
vymyslet v kanceláři. Ideální je využít věci osvědčené, vyzkoušené, jak se dnes často říká „vychytané“.
Je na místě připomenout, že knížka čerpá ze starší literatury a nejde ani o učebnici, ani o vyčer-
pávající návod. Použití publikovaných detailů nezbaví nikoho povinnosti dodržet současné normy,
bezpečnostní předpisy a doporučení dodavatelů střešních komponentů. Předkládanou publikaci je
tedy třeba chápat jako poučeného rádce, který by nám měl být pomocníkem ve smyslu „nevymýšlet
již vymyšlené“.
Snadné orientaci je podřízena i přehledná struktura knížky, postupující od obecných pojmů

a nářadí, k detailům střešního pláště, včetně oplechování štítů, komínů, vikýřů, atik až po okapní
žlaby, svody, či komínové lávky. V knize nechybí ani některé speciality, jako pokládka doškových,
šindelových, ale i skleněných střech. Řadu zkušeností je možno využít i při návrzích a opravách fasád
nebo jiných stavebních děl.
Chtěli bychom touto publikací přispět malým dílem nejen k suchým půdám (dnes spíše půdním
bytům), ale i k udržení tradic dobrého řemesla.
autoři
I. Úvodní kapitola
1. Práce klempířské a pokrývačské, materiály a komponenty
U novostaveb se klempířské práce provádějí ihned po dokončení nosné konstrukce střešního

pláště. Potom teprve následuje pokrývač s pokládkou krytiny. Kotlíky nebo hrdla pro odvod vody ze
žlabů se osadí podle lapačů střešních splavenin (geigrů), vysazených z dešťové kanalizace. Většinou
se to provádí prostým provážením. Odpadní trouby, které odvádějí vodu ze žlabů, se definitivně
osazují až po dokončení omítek.
Klempířské prvky zabudované ve stavbě jsou většinou špatně přístupné a mnohdy velice těžko
opravitelné, proto je nutné pracovat co nejpečlivěji a nejpřesněji. Nedostatky mohou ovlivnit život-
nost celé stavby.
Některé postupy jsou náročné na odbornou praxi. Připevňovací lišty, díly oplechování, žlabové díly,
lemovací lišty apod. lze koupit již hotové a na stavbě se jen montují.
Pokrývačské práce jsou naprosto nezbytné k dokončení stavebního objektu jako celku. Ve spo-
lupráci s dalšími obory, zejména s tesařstvím a klempířstvím, tvoří pokrývačství nezbytný článek
pro každou pozemní stavbu. Jeho konečným výrobkem je krytina střechy, která chrání podstřešní
prostory, a tím i celou budovu před nepříznivými vlivy povětrnosti. Střecha tvoří i architektonické
ukončení celé budovy, a proto je krytina i určitým architektonickým prvkem. Práce pokrývače je stále
ještě věcí důvěry v opravdovost a poctivost řemeslníků. Jak při výstavbě, tak i při opravách se pracuje
v místech, která jsou neodborníkům těžko přístupná, a tedy i obtížně kontrolovatelná. Tím více je
třeba, aby si byl každý pokrývač vědom své odpovědnosti a snažil se pracovat svědomitě a pečlivě.
Hlavní klempířskou hmotou je plech. V převážné míře se používají tyto tloušťky:
•• plech měděný (Cu), 0,55, 0,60 mm;
•• plech titanzinkový (TiZn), 0,60, 0,70, 0,80 mm;
•• plech hliníkový (Al), 0,70, 0,80 mm;
•• plech pozinkovaný /pozinkovaná ocel/ (FeZn), 0,55, 0,60 mm;
•• plech nerezový /nerezová ocel/ (S.S), 0,40, 0,50 mm.
Materiál pro krytiny:
•• spalné krytiny (došková krytina, šindelová krytina, prkenná krytina, asfaltové lepenky a natavi-
telné pásy, krytina z hmot na bázi živic, laminátů a polykarbonátů);
•• nespalné krytiny (krytiny taškové, krytiny plechové, krytiny z plechových tašek, krytiny z cemen-
tovláknitých šablon a dílů, krytiny z přírodního kamene, krytiny z hmot na bázi oceli, krytiny ze
skla a další netradiční krytiny).
Tabulka: Přípustné spojování kovů
Hliník AI Olovo Pb Měď Cu Titanzinek TiZn Nerezová ocel S.S Pozinkovaná ocel FeZn
Hliník + + – + + +
Olovo + + + + + +
Měď – + + – + –
Titanzinek + + – + + +
Nerez. ocel + + + + + +
Pozink. ocel + + – + + +
+ přípustná kombinace – nepřípustná kombinace
10 – 11 100 osvědčených stavebních detailů – klempířství a pokrývačství

Tabulka: Kontaktní koroze při styku kovů
Materiál Styková plocha 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
1. Zinek malá – S S S S S S
velká – – – – – – –
2. Ž árově pozink. malá – m m S S S S
a aluzink. ocel velká – – – – – – –
3. Slitiny hliníku malá – – – S S S S
velká – m – – S S S
4. Kadmiový povlak malá – – – S S S S
velká – m – – – – –
5. Stavební ocel malá – – – – S S S
velká – – – – – – –
6. Olovo malá – – – – – – –
velká – – – – – – –
7. Měď malá – – – – – m –
velká – – – – – – –
8. Nerezová ocel malá – – – – – – –
velká – – – – – m –
S = silná koroze na styku zmíněných materiálů, m = mírná koroze na styku zmíněných materiálů (jen za velice vlhké atmosféry)
– = nízká či žádná koroze na styku
 Větraná střecha dvouplášťová – s odvětráním
  tepelné izolace
 Větraná střecha tříplášťová – s přímým
odvětráním tepelné izolace



 

 Skladba krytiny
 na věžičce arkýře

Hřebenáč  – hladký s révovým listem na čele, –o

zdobné ukončení hřebenáčové
–h ladký s ozdobným terčem, 30. léta 20. stol. (Sasko) fronty, datování nezjištěno (Sasko)
poč. stol. (Sasko)  – drážkový s révovým listem na –h
ladký, obloučkový, datování
–d rážkový ozdobný, poč. stol. (Sasko) hřbetě, 30. léta 20. stol. (Sasko) nezjištěno (Sasko)
 – hladký, ozdobný (Sasko)  – hladký s polodrážkou pro napojení, –d
rážkový 30. až 50. léta
–h ladký s ozdobným nosem, 30. léta pro tašky cementky (Sasko) (Molitorov – ČSR)
20. stol. (Sasko)  – hladký pro betonovou krytinu,
datování nezjištěno (Sasko)
II. Tvary střech
2. Krytí a plechování střech s přihlédnutím k jejich tvaru
Obvyklé tvary střech (obr. 1)
1 – Pultová střecha (všechny druhy krytin, štítové lemování, okapní žlab)

2 – Kruhová pultová střecha /nahoře kužel/ (prejzová taška, břidla, okapní žlab sestavovaný
z krátkých kusů)
3 – Sedlová střecha (všechny druhy krytin, závětrné lišty /krajové tašky/, okapní žlab)
4 – Rovnoběžná střecha (všechny druhy krytin, mezistřešní žlab, závětrné lišty /krajové tašky/)
5 – Šedová střecha (všechny druhy krytin, mezistřešní žlab, závětrné lišty /krajové tašky/, světlí-
ková okna)
6 – Valbová střecha (všechny druhy krytin, okapní žlab)
7 – Polovalbová střecha (všechny druhy krytin, okapní žlab, závětrné lišty /krajové tašky/)
8 – Sedlová střecha s valenou patou (všechny druhy krytin, okapní žlab, závětrné lišty /krajové
tašky/)
9 – Mansardová střecha (všechny druhy krytin, okapní žlab, závětrné lišty /krajové tašky/,
lemování)
10 – Mansardová střecha zvalbená (dtto mansardová střecha)
11 – Mansardová střecha se zvalbeným vrškem (dtto mansardová střecha)
12 – Mansardová střecha se zvalbeným spodkem (dtto mansardová střecha)
13 – Hvězdová střecha (všechny druhy krytin, úžlabní plechy, velké kotlíky, závětrné lišty /krajové
tašky/)
14 – Střecha podvlečená (dtto střecha pultová)
15 – Střecha s krakorcem (dtto střecha sedlová a pultová)
16 – Střecha valená (Stephanská) křivoboká (plechová krytina drážkovaná, okapní žlab)
17 – Střecha příkopová (všechny druhy krytin, mezistřešní žlab, závětrné lišty/krajové tašky/)
18 – Střecha křížová (dtto střecha hvězdová)
19 – Střecha kosočtverečná (skládaná krytina, dtto střecha hvězdová)
20 – Střecha skládaná (dtto střecha kosočtverečná)
21 – Střecha jehlanová (bobrovka, břidla, věžové tašky, šindel, bez žlabu, oplechování hrotnice,
plechová krytina drážkovaná)
22 – Střecha kuželová (břidla, prejzová taška, oplechování hrotnice, bez žlabu)
23 – Střecha věžová /cibulovitá/ (plechová krytina drážkovaná, oplechování hrotnice)
24 – Střecha zvoncová (dtto střecha cibulová)
25 – Kopule (dtto střecha cibulová)

 Obvyklé tvary střech
 Stephanská valená střecha
 Z borcená střecha valbová

(nad lichoběžníkem)
 Gotická střecha
 Stephanská valená lomená střecha

3. Osobní klempířské nářadí
Ve stavebním klempířství se stále uplatňuje značný podíl ruční práce, zejména při montáži hoto-
vých výrobků. K přesné a kvalitní výrobě a k dokonalé a precizní montáži je zapotřebí množství
nejrůznějších nástrojů. Zde jsou uvedeny pouze ty, které jsou pro klempíře typické, nejužívanější
a nejdůležitější.
Ruční nůžky. Jsou nejpotřebnějším klempířským nástrojem. Používají se jak v dílně, tak i na mon-
táži. Slouží k přistřihování plechů, vystřihování otvorů atd. Existuje mnoho druhů ručních nůžek,
musí být vždy dobře seřízeny a z dobré nástrojové oceli. Náš obrázek ukazuje nejběžnější druh –
nůžky rovné pro přistřihování plechu a nůžky zahnuté pro vystřihování otvorů a stříhání kruhových
trub. Pozor, nůžky bývají pravé a levé.
Krycí kleště. Jsou to speciální ohýbací kleště na přípravu drážek plechových krytin. Krycí kleště
se dělí na ohýbačky rovné nebo zahnuté. Vedle toho jsou ještě krycí kleště malé – komínky, rovněž
rovné nebo zahnuté. Mají stejný tvar, ale jejich krycí šířka čelistí je 50–60 mm.
Přeložník drážkovací (drážkovnice, krycí železo, přehybač) je vykován z oceli ve tvaru lopatky
zahnuté k vodorovné rovině v úhlu 45° a spojené půlkruhovým držadlem s příčným čtvercovým
hranolkem. Vyrábí se v několika velikostech a dvojím tvaru lopatky. Typ s lopatkou rovinnou slouží
ke spojování (drážkování) rovinných plechů, typ s lopatkou válcovitě prohnutou k práci na zakřive-
ných krytinách. Hranolek slouží jako podložka při ohýbání a uzavírání drážky nebo jako rozháněč
u zakřivených drážek.
Přeložník. Má čelo buď rovné, nebo s ostře zkosenými hranami. Používá se k ručnímu přehýbání,
ke zhotovování menších drážek a k různým dokončovacím pracím. Pokud se tvaruje plech na pře-
ložníku a použije se při tom kladivo, musí se to provést s velkým citem. Hodně záleží na použitém
materiálu.
Paličky dřevěné klempířské. Paličky mají různý tvar, podle toho, k jakému účelu se používají. Slouží
ke sklepávání, ohýbání a rovnání plechů. Paličky jsou z habrového a bukového dřeva, dnes také
plastové. Dřevěné jsou soustružené.
Kladivo. K základním druhům patří kladivo nýtovací pro vykování nýtových hlav, přibíjení, rozkle-
pávání a drážkování. Špičák slouží k děrování plechu nebo k odsekávání strusky při sváření elektric-
kým obloukem.
Nářadí pro práci v dílně. Pro jemnou práci v dílně, pro stáčení kruhových trub a kuželových kusů
používá klempíř rohatiny. K zakládání drátu a vroubkování se používá vroubkovnice. Tyto nástroje se
zakládají do klempířského špalku, kde jsou pro jejich dříky vydlabány příslušné otvory. Je to dílenské
nářadí.
Pájecí souprava na tekutý propan-butan. Používá se k nanášení pájky při letování snýtovaných
spojů s požadavky na vodotěsnost. Benzinová pájedla se už dnes nepoužívají.

b
c
a
a b a b
Klempířské nůžky Velké krycí kleště, šíře čelisti 100–150 mm Přeložník drážkovací (šolák) Přeložník
a – rovné, b – vystřihovací a – rovné, b – zahnuté a – lopatka, b – držadlo, c – kovadlinka
a b c d
Klempířské paličky
Nýtovací kladivo Špičák
Rohatiny a vroubkovnice
Pájecí souprava na tekutý propan–butan

4. Osobní pokrývačské nářadí
Pokrývačské lžíce a vědro na maltu. Pokrývačské lžíce (obr. 11) se používaly tehdy, když se poklá-
daly taškové krytiny do malty. Krylo se buď zcela do malty, nebo do tzv. rámu, kdy se hřeben, okap
a štítová hrana kryly do malty, ostatní krytina byla položena nasucho. Lžící se rozprostírala malta na
hlavu tašky a taška v další řadě se do ní přimáčkla. Potom přišla ke slovu ještě menší lžíce, spárovací,
kterou se přebytečná malta urovnala a vyhladila. Řezátka se používala k dělení tašek nebo eterni-
tových šablon, protože se bobrovky většinou kladly na vazbu. Řezátka byla nahrazena úhlovými
bruskami.
Pokrývačské kladivo. Speciální pokrývačské kladivo používá pokrývač pouze při krytí přírodní bři-
dlicí nebo cementovláknitou krytinou. Tři různá kladiva je vidět na obrázcích 3a, b, c. Vpředu jsou
opatřena vždy hrotem, kterým se krytina probíjí. Vzadu má kladivo plocek, aby se s ním mohly přibíjet
hřebíky a dřík kladiva je vpředu vykován do ostří, kterým se krycí šupina nebo šablona podle potřeby
přisekne. Dnes přicházejí šupiny břidlicové krytiny už dokonale připravené pro pokládku, dříve se
však musely opracovat, vytvarovat a prorážet. Takovému břidlovému krytí předcházela spousta práce
s tříděním desek podle velikosti a tloušťky a s jejich ořezáním na šupiny, tlustým se musila upravit
fazetka, probíjely se až na střeše.
Pokrývačský můstek. Právě k osekání šupiny na potřebný tvar sloužil můstek (obr. 4). Je to ocelový
výkovek, který se spodním hrotem zarazil do bednění někde na krokvi a přes jeho horní ostrou hranu
se ostřím kladiva osekala šupina.
Pokrývačská koza. Pokud se opracování šupin provádělo dole na zemi nebo někde na pevném
lešení, zatloukl se můstek do pokrývačské kozy (obr. 5). Je to v podstatě obyčejná čtyřnohá koza,
spíše menší než větší, vysoká tak, aby měl pokrývač vršek zatlučeného můstku ve výšce 60–80 cm.
Pokrývačská šňůra. Břidlové a šablonové krytiny se pokládají v šikmém sledu. Právě pro založení
okapů, vyrovnání diagonálních směrů, vyrovnání hřebenových a nárožních řad slouží pokrývačská
šňůra (obr. 7). Je to obyčejný stavební lehký pletený provázek, namotaný na dřevěné cívce.
Řezačka kamene. Pokud byla navezená břidla hodně členitá po obvodu a úprava se týkala všech
šupin nebo jejich velké části, používaly se také speciální břidlové řezačky. V podstatě se jednalo o dva
zahrocené ocelové pásy, spojené na jednom konci nýtem nebo trnem, posouvající se proti sobě.
Tento pákový mechanismus byl buď stacionární a řezačka se pokládala na lešení nebo na nějakou
podlahu, nebo byl používán nahoře na střeše, kde se spodní díl zatloukal do bednění svými hroty,
podobně jako pokrývačský můstek. Obrázek 8 ukazuje břidlovou šupinu přibitou hřebíkem, břidličá-
kem. Hlava břidličáku musí být zapuštěná v kameni. Je to vždy spodek šupiny při probíjení kladivem.

hlava
 
hřbet prsa
noha
pata
 
a b c
 Opracovaná břidlicová šupina s fazetou

a otvory pro hřebíky břidličáky
  Popis jednotlivých částí na šupině
  Pokrývačská kladiva pro práci v břidlici
nebo v cementovláknité krytině
 Pokrývačský můstek
 Pokrývačská koza
 Střih čelistí řezačky kamene
   Pokrývačská šňůra
 Přibitá šupina břidličákem
 Řezačky kamene pro použití na střeše
 Řezačka kamene používaná při úpravě
kamene na terénu
 Pokrývačské nářadí: a – pokrývačská
 lžíce, b – spárovací lžíce, c – řezátko
 Laťoměr (modlička) pro shodnou rozteč
střešních latí

a b c

*
5. Pokrývačské stoličky a háky
Technologický popis zde zobrazovaných pokrývačských prací není možné sladit s dnešními bezpeč-
nostními předpisy. Komentář k obrázkům popisuje pokrývačské řemeslo tak, jak se provádělo v době
jeho největšího rozkvětu a největšího podílu ruční práce na díle. Tyto prvky se používaly a nemo-
hou se opominout. Dnes se při opravě krytiny používají různé plošiny, klecové nebo visuté lešení.
Běžně však pokrývač běhá po latích a je-li nutné chodit po krytině, používá různé zarážky a plošiny.
Ale vždy se jistí, ať je to lanem, nebo zábradlím.
Pro práci na střeše, ale hlavně pro údržbu krytin, kdy se vyměňovaly jen některé jejich části,
se používaly různé druhy pokrývačských stoliček a háků. Základním pravidlem je dodnes to, že se
krytina nesmí prošlapat ani jinak znehodnotit. Většinou se postupuje tak, že se někde u krokve
obnaží lať a za tu se uváže lano, kterým se jistí pokrývačský žebřík. Práce se potom dělají ze žebříku,
který je obvykle podložen polystyrenem nebo hadrovým štůskem, aby krytinu nerozmačkal. Pokud
se pracuje s krytinou na bednění, používají se při výměně desek nebo šupin „pokrývačské šavle“.
Degradovaná šupina se vyjme a místo ní se použije nová. Jenže pod šupinu se normálně pokrývač
vůbec nedostane, protože přibité hřebíky nevidí. Proto použije šavli (obr. 7), která je vykována do
tenkého pásu, zastrčí ji pod šupinu, nahmatá pásem hřebík, zavlékne jej zpětným háčkem na ostří
šavle a úderem na plochu u háku hřebík usekne. Po odstranění hřebíků je šupina volná.
Pokrývačské háky. Pro jištění stoliček tak i pokrývačských žebříků slouží pokrývačské háky. Jsou
řešené tak, aby se daly zachytit za lať, zasunout do oka řetězu nebo jednoduše zatlouct do krokve.
Obrázky 2, 5, a 6 ukazují několik druhů těchto háků, jejich tvary jsou ověřené a dodnes se používají.
Pokrývačské stoličky. Jedná se o velice jednoduchá zařízení pro práci těsně nad krytinou. Některé
tyto stoličky jsou dřevěné, jiné ocelové (obr. 3, 4, 10, 11, 12). Stolička v podstatě kompenzuje úhel
střešní roviny pro podlahu lešení. Jde o jednoduchý prvek položený na střešní krytinu a jištěný lanem
nebo lany. Stolička je podložena kartáči, plstí, slaměnými víchy nebo hadry.
Pracovní lešení. Lešení pro práci pokrývače má některá specifika. Musí být lehké, mobilní, bez-
pečné a pokrývač musí stát těsně nad krytinou, což znamená, že stolička musí sledovat střešní úhel.
Jedno z těchto lešení ukazuje obrázek 1. Jsou to v podstatě dvě pokrývačské stoličky jištěné lany,
na stoličkách je položena fošna. Na fošně bývají truhlíky pro nářadí a materiál. Toto lešení se sune
vzhůru pomocí zkracování lan.
Další lešení (obr. 8 a 9) je posuvné, jištěné konzolovým břevnem vystrčeným ve vrcholu střechy.
Na břevnu je uvázána pevná část kladkostroje, na plošině je jištění pro volnou kladku. Ovládací pro-
vaz prochází plošinou a je kotven u zdi budovy. Toto lešení je vhodné pro střechy věžové.

 Pracovní lešení  Pokrývačské závěsné háky
 „S“ hák
 Dvojhák
 Stolička kovová
 Stolička dřevěná
 Pokrývačská „šavle“
 Posuvné lešení
 Způsob zavěšení lešení
 Stolička dřevěná s pantem
 S tolička dřevěná
„německá“
 Stolička dřevěná pro velké zatížení

6. Pokrývačský ruční výtah
Pro malé akce, většinou údržbového charakteru, se používá na dopravu materiálu malý ruční
výtah. Skládá se ze tří částí: z kozy (nůžek), břemenného trámce a kladky. Na okraj střechy (na obvo-
dovou zeď) se kolmo postaví koza, do jejíchž zkřížených konců horních ramen se opře břemenný trá-
mec tak, aby asi 1 m přesahoval. Druhý konec se zajistí tesařskými skobami do krokve nebo trámu,
eventuálně se ještě zatíží pytli s pískem apod. Na převislý konec trámce se řetězem přiváže ocelová
kladka, jejímž žlábkem probíhá tažné lano. Mezi nohy kozy se vysune až 40 cm přes líc zdi podlaha
z fošen, která se bezpečně zakotví a připevní. Břemena se vytahují ručně pomocí tažného lana mini-
málně 20 mm tlustého. Pokud je materiálu více, zavede se mechanické vytahování břemen staveb-
ním vrátkem. Tažnou sílu dodá elektrický motor. Tento stroj má zapínací, vypínací a brzdicí zařízení
a obsluhovat ho může osoba, která má předepsanou zkoušku z obsluhy výtahů a úřední ověření.
Lana a zajišťovací provazy se zhotovují z umělohmotných vláken a z konopí. Lana z umělohmot-

ných materiálů jsou bezúdržbová, konopná lana se musí udržovat. Konopí pochází z vláken rost-
liny téhož jména a je pro výrobu provazů a lan velice důležitým předivem. Odpadů při zpracování
konopí se používá jako příměsi při výrobě surové lepenky a asfaltové plsti. Z cizích druhů se vyznačují
pevností a ohebností konopí manilské, bádenské, italské a velice tuhá jsou konopí ze zemí bývalé
Jugoslávie.
Lana a zajišťovací provazy patří mezi nejdůležitější součásti pokrývačského nářadí a jejich stavu
musí každý dělník věnovat co největší péči a pozornost. Lana a provazy se mají jednou ročně (pra-
videlně před zimou) řádně očistit a zvolna protáhnout nádobou s rozehřátým lojem. Jednotlivé pra-
meny nasáknou mastnotou, stanou se vláčnější a ohebnější, netřepí se a nepodléhají tak snadno
opotřebení jako lana suchá, vyprahlá sluncem a znečištěná. Lana a provazy po určité době při stálém
namáhání na tah začnou stárnout, třepí se, jednotlivé nitě v pramenech se trhají a přestávají být
bezpečné pro další práci. Postup stárnutí se urychluje, jestliže se neošetřují. Poškozené části nejsou
schopny opravy, taková lana nebo provazy se musí vyřadit.
Konopný býval dříve i zajišťovací provaz o délce 15 až 20 m a tloušťce 12 mm. Splétal se z kva-
litního konopí, jeden konec tvořilo řádně zapletené oko, druhý konec byl obtočen sloupcem nití
a prošit, aby se nerozplétal. K tomuto zajišťovacímu provazu patřil i ochranný pás (opasek), přízový
popruh 10 cm široký a nejméně 5 mm tlustý, na obou koncích obšitý kůží. Jeden konec byl opatřen
dvěma přezkami, druhý našitými řemenovými pásky s dírkami. V třetinových vzdálenostech byly
připevněny na silných plechových poutkách dva pozinkované kruhy. Zajišťovací provaz se připojoval
k pásu karabinou.

Ruční výtah
Pracovní lešení jištěné lany

7. Uzly a smyčky při vázání lan
Při provádění pokrývačských prací je stěžejním úkolem dopravit potřebný materiál na místo
pokládky. Pokud jsou práce velkého rozsahu, použije se k tomu normální stavební plošinový výtah.
V těchto případech se většinou budují i půdní trasy, kudy se materiál rozváží na přepravních vozících.
Střecha se otevře pracovními otvory, jejichž šíře představuje většinou rozteč krokví, a na půdě se na
vazných trámech nebo kleštinách upraví pojezdové koridory. Takové úpravy provázejí pouze gene-
rální opravy s výměnou krytiny. Pokud se jedná jen o údržbu, kde bude použit omezený rozsah mate-
riálu, zbuduje se pouze ruční výtah s jednoduchou kladkou nebo kladkostrojem. V těchto případech
se používají většinou konopná lana nebo lana z umělých vláken. Jsou to vlákna buď viskózová, nebo
polyamidová. Lana jsou používána i na střeše. Stoličky se vážou ke speciálním hákům, když je třeba
prodloužit lano, svazují se dvě lana k sobě. Jestliže je třeba vytáhnout hranol nebo fošnu, tak se bře-
meno uváže na lano smyčkou nebo polosmyčkou. Uvázat břemeno dobře a rychle vyžaduje osvojit si
uzly a smyčky do té míry, aby se jejich vázání stalo rutinou. K rychlému a pevnému spojení dvou lan
mezi sebou, k zaklesnutí kolem vázaného předmětu nebo ke spojení dvou a více břemen dohromady
se používá celá řada uzlů a smyček.
Základem je jednoduchý uzel přes ruku. Proti vysmeknutí konce lana (například z kladky) se pou-
žívá osmičkový nebo tzv. pytlový uzel. Rychlého zkrácení lana se dosáhne uzlem zvaným ovčí noha
nebo uzlem řetězovým. Ke spojení dvou lan stejné tloušťky slouží uzel čtvercový. U lan nestejné
tloušťky je vhodný uzel otěžový čili tkalcovský, při němž se dá použít i roubík. Spolehlivější je dvoj-
násobný uzel otěžový. Pro spojení dvou lan se používá jednoduchý nebo dvojnásobný uzel křížový.
K nahákování lana na kladkostroj se používá tzv. kočičí dráp. Při vytahování nádob a předmětů
menší váhy se dělá jednoduchý uzel se smyčkou. Pro těžší břemena je vhodný uzel rybářský. Lepší,
dokonalejší a hlavně spolehlivější tam, kde na lano působí nárazové zatížení, je uzel skladníkový
nebo uzel halžový závětrovkový. Oba poslední způsoby jsou vhodné pro spojení lana na kroužek,
neboť nekloužou a snadno se odvazují, jakmile se lanu odlehčí. K nahození konce lana na hák nebo
jiný předmět, na který se má lano zavěsit, se dobře hodí uzel klouzavý a flámské oko, které se zatáh-
nutím snadno zadrhnou a pevně drží.
K připevnění lana na krokve, sloupky, kůly a prkna se používají smyčky, z nichž nejjednodušší
je polosmyčka. Dokonalejšího připevnění se dosáhne dvěma polosmyčkami, smyčkou trámovou
s polosmyčkou. Smyčka musí přilnout k břemeni tím pevněji, čím větší je tah lana. Válcová břemena
se zaklesnou tzv. válcovou smyčkou, aby se zamezilo jejich klouzání. Při kolmém vytahování hranolů
a kuláčů se vážou smyčky šňůrové.

    
   
  

  

 
Uzly a smyčky při vázání lan
 Čtvercový uzel  Rybářský uzel

 Otěžový uzel – tkalcovský  Uzel „kočičí dráp“ Obrázek ukazuje práce na údržbě
 Dvojnásobný otěžový uzel  Halžový uzel závětrovkový věžové střechy za dob Marie Terezie.
 Křížový uzel  Uzel „Flámské oko“ Pokrývač je usazen na speciálním vozíku
 Dvojnásobný křížový uzel  Klouzavý uzel s dřevěným sedátkem. Pravou rukou
 Uzel „přes ruku“  Polosmyčka se snaží upevnit závlač s provazem
 Osmičkový uzel  Dvě polosmyčky a výškovou distanci udržuje pomocí
 Uzel „ovčí noha“  Trámová smyčka s polosmyčkou uzlového provazu a speciálního
 Řetězový uzel s roubíkem  Válcová smyčka koženého třmenu ovládaného oběma
 Skladníkový uzel Šňůra smyčka nohama. Je to předchůdce dnešního
 Jednoduchý uzel se smyčkou Válcová smyčka pojízdného lešení.
IV. Jednotlivé střešní partie z hlediska krytí a plechování
8. Hlavní střešní části
Na každé střeše kryjící jakýkoli půdorys lze vytipovat a pojmenovat části, které jsou typově stejné
nebo podobné pro všechny střechy.
Hlavní střešní části jsou zhruba tyto:
Hřeben střešní. Je to vodorovná průsečnice střešních rovin. Krytí hřebene je zajištěno u skládané
krytiny speciálními taškami – hřebenáči. U krytiny šindelové je hřeben zakryt jednostranně prostrče-
nou krytinou přes hřeben. Tato strana se volí podle směru převládajících větrů.
Nároží střešní. Jedná se o šikmou průsečnici roviny střešní s rovinou zvalbení. U skládané krytiny
se kryje hřebenáči, stejně jako hřeben. Pokud je kryta klempířsky, potom do V tvarovanými díly, pro-
stříhanými podle struktury krytiny.
Úžlabí střešní. Úžlabí je šikmou průsečnicí dvou šikmých střešních rovin. Většinou se plechuje,
někdy se i vykrývá bobrovkou. Úžlabní plech je velice namáhaná konstrukce a platí pro něj speciální
pravidla.
Štítová hrana (okřídlí). Zpravidla překrývá krytina štítovou zeď a chrání tak fasádní omítku proti
povětrnosti. Ukončení krytiny přetažené přes štít se provádí klempířsky, plechovou tvarovanou lištou.
Této liště se říká lišta štítová nebo závětrná, někdy také křídla či okřídlí.
Štít střešní. Je to kolmá, zpravidla trojúhelníková stěna stavebního díla, vyzděná většinou až pod
střešní hřeben. Střešní štít uzavírá podstřešní prostor.
Okapní hrana střešní. Je to vodorovná hrana obrysu střechy. Zde se zpravidla zavěšují podokapní
žlaby.
Střešní valba. Jde o trojúhelníkovou šikmou střešní rovinu, která uzavírá střechu namísto štítu.
Valba se svojí základnou dotýká střešního okapu a kryje se stejně jako ostatní střešní plocha.
Střešní polovalba. Je to malá část střešní valby, situovaná tak, že se svojí základnou nedotýká střeš-
ního okapu nebo se nahoře nedotýká hřebene. Potom se mluví o zvalbeném vršku nebo zvalbeném
spodku.
Napojení střechy na zeď. Obrázek ukazuje vikýře vysazené ze střešní roviny. Napojení boční stěny
vikýře na krytinu se jistí tvarovanou klempířskou lištou, které se říká lemovací lišta nebo lemování.
Existuje mnoho druhů lemování.
Napojení komína na střešní plášť. Toto napojení se provádí klempířsky, lemováním. Lemování má
speciální tvar a skládá se ze čtyř plechů – horního, spodního a dvou postranních. Lemování komínů
je speciální konstrukce, která musí akceptovat druh krytiny a umístění komína s ohledem na střešní
hřeben.
Pultová střecha. Střešní pult tvoří střecha o jedné střešní rovině, která se v hřebeni zpravidla dotýká
stěny. Její hřeben se kryje speciálně, klempířsky se také plechuje.

Hřeben Nároží Úžlabí
Okřídlí, štítová hrana Štít Okapní hrana
Valba Polovalba Napojení na zdi
Napojení komína Pult

9. Krytina došková, z půlkuláčů a prkenná
Polenová krytina. Horní obrázek vpravo ukazuje příklad krytiny půlkuláčové nebo také štěpinové.
Základním komponentem tohoto zakrytí je vhodný dřevěný kuláč. Vše závisí na velikosti střešní
roviny, protože horní štěpiny nastavovat jdou, ale spodní by měly být v jednom kuse. Jde tedy zhruba
o dvou- až třímetrový rovný kuláč, rozštěpený po délce na dva stejné díly, tzv. štěpiny. Ty se dlátem
a sekerou opracují tak, aby radiální řez štěpinou připomínal hodně rozevřené písmeno V. Podkladem
pro tuto krytinu je systém krokví rovnoběžných s okapem. Polena se rovnají podle obrázku a svrchu
se jistí přeložením půlkuláče. Je to vysloveně srubová krytina, rozhodně není úplně vodotěsná. Tato
krytina vyžaduje spoustu materiálu a má-li být trvanlivá, musí být z modřínového nebo jedlového
dřeva. Stromy určené pro kácení musí být vybrané, rovné a přibližně stejně tlusté. Komín musí být
situován vždy vedle srubu. Někdy se tato krytina drnuje, potom vypadá velice romanticky, ale brzy
zahnívá a degraduje. Krytina se zhotovuje ze syrových štěpin, proto o nějaké impregnaci nemůže
být řeč.
Došková krytina. Došková krytina byla rozšířena ještě před koncem 19. století, zejména na ven-
kově. Do dnešních dnů se téměř nedochovala. Došky se dělaly z rovné žitné slámy, ručně mlácené.
Ze slámy se pak zhotovovaly snopky a podvazovaly se povřísly. Snopky se přivazovaly k tyčovině
o průměru 5 cm a přibité po 45 až 60 cm na místo střešních latí. Hřeben se pokládal dvojitě a finální
úpravou byla čepice, snopek nahoře převázaný povříslem a rozkročený na obě roviny střešní. Někdy
se dělala tzv. kalenice, kdy se došky namáčely do hliněné kaše. Častěji se takto upravovala pouze
čepice. U okapu se došky zařezávaly kosou do roviny. Nové došky jsou velice nadýchané a naježené.
Potom však lehnou a chalupu zabalí jako do kožichu. Je to krytina velice efektní a dříve byla levná.
Je snadno opravitelná, ale neobyčejně hořlavá v počáteční fázi. Proto se kolem komínů pokládal
většinou šindel. Hřeben se někdy drnoval a došky se přivazovaly vrbovým proutím. Železné dráty
obvykle korodovaly, proto se neosvědčily.
Prkenná krytina. Prkna tlustá 1“ (25 mm) a široká 20 cm a více se pokládají buď rovnoběžně, nebo
kolmo na hřeben. Kladou-li se prkna rovnoběžně s okapem, přesahují o 4 až 5 cm. Na návětrné
straně přesahuje hřebenové prkno o 6 až 10 cm hřeben. Prkna se kladou stejně jako peřené stěny
a vždy se probíjí obě prkna v místě zdvojení krytiny. Někdy se kryje prknem kolmým na okap. Tento
způsob však vyžaduje podpůrné latě (většinou jsou to opět prkna tl. 3 cm), do kterých se krytina
přibíjí. Spáry se lištují, nebo opět kryjí užšími prkny. Tento způsob není tak účinný jako předchozí,
protože z prken vypadávají suky, bortí se a trhají. Proto je tato krytina vhodná jenom pro provizorní
objekty. Pravidelná impregnace je nutností a navíc je to krytina velice hořlavá.

Došková krytina Polenová krytina
Došková krytina: 1 – krokev, 2 – tyč o průměru 5 cm, 3 – snopek, Došková krytina: 1 – krokev, 2 – lať 5/3 cm, 3 – došek,
4 – povříslo, 5 – kalenec tvořící hřeben střechy 4 – povříslo, 5 – tyč o průměru 5 cm
Prkenná krytina
a – z prken rovnoběžných s hřebenem, b – z prken kladených kolmo na okap, c – překrývání spár lištou, d – překrývání spár
přesahy prken
1 – krokev, 2 – prkno, 3 – podélné prkno, 4 – prkno kolmé na okap, 5 – lišta, 6 – hřebenové prkno
10. Úsporná střecha z tyčoviny a krajinek
Realizace na obrázcích je velice zajímavá, a to jak s ohledem na střešní konstrukci, tak i volbu
krytiny. Jedná se pravděpodobně o hospodářskou stavbu s 45 cm tlustou obvodovou cihelnou stě-
nou s horní vyloženou hladkou vysokou římsou. Systém krokví je ale položen na speciální dřevěnou
konstrukci, kterou tvoří viditelná pozednice, podepřená rovněž viditelnými sloupky. Jsou zde dvě
varianty střešní konstrukce.
Obrázek 1 zobrazuje velice lehké zastřešení. Jsou to na polovinu řezané kuláče z tyčoviny, někde
snad i krajinky jako odpady z katru při řezání prken. Půlkuláče jsou kladeny z krokve na krokev
po jejich horní straně. Pata krokve, která vyčnívá ze zdi a tvoří vlastně střešní okap, je velice zdo-
bená a svrchu zabedněná. Aby se nestalo, že výškový rozdíl položených půlkuláčů a bednění okapu
bude příliš veliký, jsou na bednění shora ještě přitlučeny krajinky. Vyrovnání celé této nepravidelné
konstrukce je provedeno hliněnou mazaninou, která je udusána a urovnána ocelovým hladítkem.
Takto vytvořený podklad je vlastně už nosičem pro lepenkovou krytinu položenou na trojboké latě.
Trojboké latě jsou přibity přes mazaninu do půlkuláčů, a takto jsou jištěny proti sklouznutí ze střechy.
Lepenka je položena podle obrázku 3, tedy po vodorovných pásech přibíjených vždy na přilehlou
hranu trojboké latě. Vzhledem k tomu, že jsou trojboké latě přibity až na krokvích, musí být horký
živičný nátěr nanesen přímo na krytinu. Na jeho existenci a kompaktnosti závisí životnost krytiny.
V konečné fázi jsou latě překryty svislými pásky lepenky a jištěné jsou hřebíky lepeňáky cca po
15 cm. Velice zajímavý je střešní okap. Konstrukce pod krytinou je u okapu ukončena průběžnou
latí, říznutou z fošny 6 cm silné s okapní stranou sejmutou řezem kolmým na krokev. Lepenka je
na okapu přehnuta tak, aby záhyb ještě vytvořil okapničku, a přibita do této snímané hrany okapní
fošny. Lepenková krytina je jednoduchá a není vidět žádný finální asfaltový nátěr.
Životnost této střechy bude jistě krátká, protože lepenka degraduje a voda zateče do mazaniny.
Půlkuláče nevydrží nastalý hnilobný proces a nezachrání je ani spodní, pouze obílený líc. Jeho výho-
dou je, že zamokřená místa budou okamžitě vysychat, takže hniloba postoupí až po delší době.
Životnost krytiny by prodloužily nejméně 3 nátěry horkým asfaltem s alespoň dvěma lepenkovými
vložkami. Na druhé variantě (obr. 2) je ukázka, kdy jsou do líce spodní hrany krokví přibity dvě
přídržné latě, na něž jsou položeny kuláče z tyčoviny, pravděpodobně omotané rákosovou rohoží.
Spodní střešní líc je potom omítnut vápennou maltou přes cementový prostřik. Horní líc je však
vyrovnán hliněnou mazaninou uhlazenou ocelovým hladítkem. Střešní krytina je naprosto stejná,
jako ve předchozí variantě, okap je však zabedněn prknem. Spodní střešní líc je zde rastrován pouze
nízkými pásy spodních líců krokví s naloženými přídržnými latěmi. O zvětšení trvanlivosti krytiny
vloženými kuláči lze pochybovat.

 Varianta: půlkuláče z tyčoviny přibité na horní plochu krokve
 Varianta: kuláče z tyčoviny a přídržné latě
 Řez variantou na obrázku 2

11. Krytina šindelová
Byla to tradiční krytina venkovských staveb tam, kde bylo dost vhodného a levného dřeva, tedy
především v horských a podhorských oblastech. Postupně vytlačovala doškovou krytinu z měst
a později i z obilnářských krajů. Byla mnohem lehčí (40 kg/m²) než krytina došková a zpočátku
se kombinovala s došky na exponovaných místech střech, na hřebeni a u komínového prostupu.
Trvanlivé šindele se vyrábějí z rovně rostlého a dobře štípatelného smrkového dřeva. Stromy určené
na šindele se porážejí v zimě a dřevo se zpracovává, dokud je dobře štípatelné. Postupuje se tak, že
se kmen o průměru asi 30 cm oloupe a rozřeže na 50 až 60 cm dlouhé špalky. Z rozpůleného špalku
se vějířovitě odsekávají sekyrou a palicí (sekyra tvoří klín) dílce tlusté asi 20 mm. Jejich vnitřní hrana
se zúží asi o 2 až 3 cm, aby byla zbylá část široká asi 10 až 12 cm. Hotový šindel je asi 8 až 12 cm
široký, 60 cm dlouhý a tlustý 15 až 20 mm. Takto naštípaný šindel se pak na obou plochách opra-
covává pořízem do kapkovitého tvaru. Drážka, do níž přišla špička dalšího šindele, se dříve dělala
zvláštním nástrojem – struhem. Dnes se většinou frézuje nástrojem ve tvaru klínu. Hotové šindele se
skládají do hranic s mezerami, aby k nim mohl vzduch a nechávají se asi 6 měsíců sušit. Šindele se
před přibitím impregnují jemně přibarveným fungicidem, po přibití většinou jantarovým karbolinem.
Počáteční fenolový zápach je velice nepříjemný, ale brzy vyprchá. Šindel za dva roky úplně zčerná,
třetím rokem si žádá opět o impregnační nátěr. Šindele impregnované před položením olejnatými
přípravky se špatně pokládají, neboť práce v rukavicích je pomalá a velice nepříjemná. Rovněž pohyb
po takto naimpregnované krytině je problematický a několikanásobné jištění zdražuje a zpomaluje
práci.
Jednoduchá šindelová krytina. Šindele se začínají klást u okapu s přesahem 10 až 15 cm. Hřeben
se překrývá prkny. Jednotlivé řady šindelů musí být při kladení rovnoběžné s okapem a hřebenem.
Přibíjejí se zpravidla na řídké laťování v rozestupu 40 cm. První řada přesahuje okap o 8 až 10 cm,
stejně jako řada hřebenová na straně převládajících větrů. V hřebenové řadě se přibíjí k podkladové
lati každý šindel dvěma hřebíky.
Dvojitá šindelová krytina. Bývá to nejčastější způsob šindelového krytí. Pokládá se na stejné laťo-
vání jako krytina jednoduchá. Jednotlivé řady se však tvoří vždy ze dvou šindelů kladených tak,
aby se spáry vystřídaly. Vrstvy šindelů přesahují opět o 10 až 15 cm. Na návětrné straně přesahuje
hřebenová řada o 8 až 10 cm přes hřeben střechy. Spotřeba materiálu je dvojnásobná než u krytiny
jednoduché. Nároží a úžlabí šindelových krytin se vykrývají ze šindelů přitesaných do klínu a podle
potřeby různých délek. Někdy se zakřivené plochy vykrývají tzv. šindálky dlouhými 30 až 40 cm,
širokými 10 až 12 cm a tlustými 6 mm, nebo tzv. šupinami, dole zahrocenými nebo zaoblenými,
dlouhými 20 až 40 cm.

Jednoduchá šindelová krytina: 1 – krokev, 2 – lať 5/3 cm, Dvojitá šindelová krytina: 1 – krokev, 2 – lať 5/3 cm
3 – šindel, 4 – prkno ve směru převládajících větrů
Postup výroby šindele

a – špalek dlouhý 50 až 60 cm
b – štíp tl. 2 cm
Druhy šindele: a – štípaný, b – řezaný, c – šupiny, d – šindálek
Dvojitá šindelová krytina podle normy

12. Krytina lepenková a krytina z asfaltových pásů,

jednoduše položená
Dnes se takto kryjí pouze provizorní stavby. Rovněž nové předpisy s lepenkovou krytinou, jako
s finální vrstvou, vůbec nepočítají. Je to již zastaralé řešení, ale je vhodné znát systém, který se
v takto provedeném krytí užíval. Názorně to ukazuje několik přiložených obrázků. Taková krytina se
kladla většinou na bednění bité na krokve. Kdysi se vyráběla z ruberoidových lepenek RP 500/ SH,
dnes se dělá jen z pásů na bázi asfaltu (obr. 1a). Jsou to většinou asfaltové střešní pásy typu A a hyd-
roizolační asfaltové střešní pásy typu R. Je možno použít i hydroizolační asfaltové střešní pásy typu S,
hydroizolační modifikované střešní pásy typu R, hydroizolační modifikované střešní pásy typu S nebo
pásy rovnocenných vlastností. Posledně jmenované pásy jsou vysoce jakostní, ale také velice drahé.
Jejich použití v jednoduše položené krytině je neekonomické, protože z kombinace zmiňovaných
pásů se dá vyprojektovat kvalitní krytina s dlouhou trvanlivostí. A pro stavby dočasné nebo hospo-
dářské je možno použít krytiny jiné, mnohem levnější.
Při krytí lepenkami bez posypů se střechy natíraly horkým asfaltem. Lepenky s posypy, například
RH 500/SH, se v místech přesahů očistily od posypu. Ochranný nátěr nevyžadovaly.
Pokud se krylo ruberoidovou lepenkou, potom se podél okapu nejprve položil pruh široký
25–33 cm (obr. 3) a ohnul se tak, aby přesahoval spodní líc bednění o 1 cm. Spodní okraj se k bed-
nění přibil hřebíky se širokou hlavou v 5cm vzdálenostech, horní okraj ve vzdálenosti po 20–25 cm.
Hřebíky musely být od kraje pásu vzdáleny alespoň 1 cm, jinak se lepenka vytrhávala. Část lepenky
na bednění se natírala živicí a na ni se pokládal další pruh lepenky široký 100 cm tak, aby jeho spodní
okraj lícoval s hranou bednění. Potom se tento spodní okraj přibíjel hřebíky se širokou hlavou (po
5 cm). Horní okraj se přibíjel po 20 až 25 cm. Další pruhy se pokládaly již v šíři 100 cm a s čelnými
i podélnými přesahy nejméně 10 cm. Všechny přibíjené přesahy se natíraly živicí. Pokud se mon-
tovaly podokapní žlaby, okap se oplechovával tak, aby okapní plech svojí okapnicí dosahoval do
1/3 šíře žlabu (obr. 1b). Potom se lepenkový pruh v šíři 33 cm pokládal v líci bednění okapu a okapní
plech se na něj přibíjel. Hřeben i úžlabí se kryly pásem lepenky.
Řešení okapu, kde není použito podokapních žlabů, ukazuje obrázek 4. Je zde alternativa s různě
bitými úzkými zatahovacími plechovými pásy. První varianta (a) je bez pásu, pouze s přehnutou
lepenkou, přibíjenou do boční strany prken bednění. Druhá varianta (b) ukazuje ukončení lepenky
s použitím malého pásu bitého shora na bednění a lepenka se kolem plechu potom obtočí. Třetí
varianta (c) předkládá okapnici zatahovacího pásu ve svislé poloze, varianta čtvrtá (d) je se zahnu-
tou okapnicí nosu zatahovacího pásu, varianta pátá (e) předkládá pás nabitý spodem bednění.
Obrázky 5 a 6 ukazují v detailu přesah natřený živicí.

 J ednoduchá lepenková krytina kladená rovnoběžně s okapem
a – přesah 10 cm s přilepením a přibitím, b – úprava u podokapního žlabu
 Fixace pásů
 J ednoduchá lepenková krytina provedena na bednění (hladká)
1 – bednění, 2 – okapový pruh lepenky, 3 – nátěr živicí,
4 – okapový pás lepenky, 5 – nátěr živicí, 6 – další lepenkové
vrstvy
a) b) c) d) e)
 Úzké zatahovací pásy
 Přesah s nátěrem živicí  Přibití přesahu – detail

13. Krytina lepenková a krytina z asfaltových pásů,

dvojitě položená na hladko na bednění
Dvojitá lepenková krytina na bednění se používala pro objekty už trvalého charakteru. Pokládala
se téměř stejným způsobem jako krytina jednoduchá, jen s tím rozdílem, že ji tvořily dvě vložky.
Horní vrstva se však k podkladu nepřibíjela, ale nalepovala se. Přibíjela se pouze u strmých střešních
ploch na horním okraji, který byl potom překryt horním lepenkovým pásem.
Skládala se z lepenek A 500/H a RP 500/SH nalepených asfaltem. S krytinou se začínalo u okapu.

Pruh lepenky široký 1 m se položil tak, aby jeho spodní okraj lícoval s bedněním. Po okrajích se přibil
k hraně bednění ve vzdálenosti po 8 cm pokrývačskými hřebíky (lepeňáky). Čelné přesahy se pro-
vedly opět v šíři 10 cm a ve směru převládajícího větru. Potom se pokračovalo jednotlivými pásy až
ke hřebeni, stejně jako u jednoduché lepenkové krytiny. Na první vrstvu lepenek se položil u okapu
vyztužující pruh lepenky široký 30 cm. K hranám bednění se přibil s přesahem 1 cm přes spodní líc
bednění. Rozteče hřebíků byly 5 cm při spodním okraji a 20 cm při horním okraji ztužujícího pásu.
Druhá vrstva lepenek se pokládala tak, aby se čelné přesahy ve spodní a horní vrstvě vystřídaly, proto
se vytvořil okapový pruh z pásu širokého jen 50 cm. Vystřídáním spojů se zabránilo hrbolům, které by
vznikly ve styku čtyř lepenkových pásů na jednom místě. Před pokládáním druhé vrstvy se dokonale
očistil povrch od prachu a nečistot. Druhá vrstva lepenek se pokládala do předem nanesené živice.
Okapy, hřeben a nároží se upravily stejně jako u jednoduché lepenkové krytiny. Když se okap
plechoval, spodní přibíjená vrstva lepenky se podložila pod okapní plech a vrchní vrstva se nalepila
na plech. Plech nesmí být natřen základním nátěrem. Je třeba podotknout, že dvouvrstvé lepenkové
krytiny mohly být pouze z lepenek impregnovaných stejnou hmotou. Také nátěr spodní lepenky
položené nasucho musel být téhož složení jako impregnace lepenek. Pokud byla vrchní vrstva
z nepískované lepenky, musela se krytina ihned po dokončení opatřit krycím nátěrem.
Lepenkové krytiny kladené na betonový podklad. Většinou se jedná o ploché střechy nad nebyto-
vými prostory. Jsou to zásadně jenom otevřené přístřešky nebo garáže, tedy objekty, které nevyža-
dují zvláštní úpravy z hlediska tepelné izolace. Počet vložek potřebný k vytvoření povlakové krytiny
na betonovém podkladu je pro různé sklony střešních rovin různý. Vždy se však použijí minimálně
tři vrstvy asfaltových pásů. Betonový podklad musí být dokonale suchý, rovný a dostatečně pevný.
Beton musí být opatřen penetračním nátěrem nanášeným štětkou. Po zaschnutí se může okamžitě
natřít horkou živicí. Vložky se pokládají do živice s přesahem nejméně 10 cm. Další vrstvy se kladou
vždy kolmo na vrstvy předchozí opět do horké živice. Mezivložky mezi mohou být i ze skelné tkaniny,
ale vrchní uzavírací vložka musí být vodotěsná a okap oplechován.

Dvojitá lepenková krytina nahladko na bednění
a – krajní lepenkový pruh š. 33 cm,
b – oplechování okapu š. 250 mm na podkladní
asfaltové lepence r. š. 25 až 33 cm
1. vrstva
2. vrstva
3. vrstva
4. vrstva
Krytina se čtyřmi vrstvami vložek položená svisle na okap
Krytina se dvěma vložkami na betonovém podkladě,

s oplechování okapu š. 250 nebo 330 mm
Dvojitá lepenková krytina na bednění,

kladená kolmo na okap
14. Stavební lepenky a asfaltové pásy
Krytí střech provizorních objektů asfaltovými lepenkami bylo oblíbené ve 20. století. Takto se
většinou kryly provizorní stavební sklady, dočasné ubytovny pro dělníky, garáže, sklady na nářadí,
zahradní domky, altány, dřevostavby a sportovní zařízení. Bylo to v době, kdy se nepoužívaly asfal-
tové šindele ani plechové krytiny na bázi vlnitých plechů a plechů trapézových. Jeden z největších
výrobců asfaltových pásů Parabit má ve svém sortimentu jak lehké pásy, tak i pásy oxidované, modi-
fikované a speciální. Pro naši potřebu je možno pásy modifikované i speciální vyřadit.
Pro krytí střech provizorních objektů živičnou krytinou zbývají jenom pásy oxidované a lehké pásy
(stavební lepenky). Jejich váha je zhruba od 0,33 do 0,5 kg/m². Váha oxidovaných pásů nebývá
uváděna.
Mezi lehké pásy patří:

•• Parasanbit PV RJ,
•• Parabit A 330H,
•• Parabit R 330H,
•• Parabit R V / V13.
Mezi oxidované pásy patří:

•• Parabit V S42,
•• Parabit G S35/G S40,
•• Parabit V S35/S40,
•• Parabit V 30,
•• Parabit AL+V S35/S40.
Pro jednovrstvou živičnou krytinu je možno použít lepenku s nenasákavou vložkou, schopnou nést
nátěr z horkého asfaltu. Lepenka musí snést přibití k bednění hřebíkem lepeňákem.
1) Parabit R V / V13 přibíjený lepeňákem + nátěr horkým asfaltem.
2) Parabit A 330 H přibíjený lepeňákem + nátěr horkým asfaltem (pozor, vložka je hadrová, nasá-
kavá, životnost krytí nebude dlouhá).
3) Parabit R 330H přibíjený lepeňákem + nátěr horkým asfaltem (dtto Parabit A 330 H).
Pro dvouvrstvou živičnou krytinu je možno použít podkladový pás přibíjený lepeňáky a další z leh-
kých pásů natavený na tento podklad.
1) Parabit A 330H přibíjený lepeňáky + Parabit V S42 přilepený vrstvou horkého asfaltu (horní
vrstva je minerální posyp).
2) Parabit A 330H přibíjený lepeňáky + Parabit G S35/G S40 přilepený vrstvou horkého asfaltu
(horní vrstva je minerální posyp).

PARABIT V S42
Složení výrobku
1 – horní úprava, hrubozrnný (barevný) posyp
2 – horní krycí vrstva > 1 mm oxidovaný asfalt
3 – nosná vložka, skelná rohož V (vlies)
4 – spodní krycí vrstva > 1 mm oxidovaný asfalt A – vícevrstvé skladby jako vrchni vrstva do sklonu 20°
5 – spodní úprava, PE fólie B – vrchní vrstva vícevrstvé skladby pro spodní stavby proti vlhkosti a podpovrchové vodě
PARABIT G S35 / G S40
Složení výrobku
1 – horní úprava, jemnozrnný minerální posyp A – vícevrstvé střešní skladby (podkladní vrstva nepochůzných střech, spodní i vrchní
2 – horní krycí vrstva, oxidovaný asfalt vrstva provozních střech), i pro kašírování na polystyren, minerální vatu
3 – nosná vložka, skelná tkanina G (glas) B – ve střešních systémech jako jednovrstvá parotěsná zábrana
4 – spodní krycí vrstva, oxidovaný asfalt C – pro nadzemní základy jednovrstvá, spodní stavby vícevrstvá hydroizolace
5 – spodní úprava, PE fólie D – i jako jednovrstvá protiradonová zábrana pro střední kategorii rizika
PARABIT A 330H
jen naimpregnovaná
nosná vložka asfaltem
A – ve střešních systémech jako podkladní a pojistný
pás pod skládané jen těžké krytiny (proti vzdušné vlhkostí, hnanému
dešti, zafoukanému sněhu…), není vhodný pod asfaltové šindele, vnější vlhkostí
má tendenci k vytváření boulí
B – i jako ochrana proti vzdušné vlhkostí pod svislé stěny
C – pro pomocné účely – separační pás např. pro oddělení tepelné izolace od betonu, ochrana proti zemní
a vzdušné vlhkostí – obalový materiál např. balení strojů, podkladní pás pro skladování…
PARABIT R V / V13
Složení výrobku
1 – horní úprava, jemnozrnný minerální posyp
2 – horní krycí vrstva, < 1 mm oxidovaný asfalt A – separační pás (např. na dřevěné bednění) vícevrstvé střešní skladby
3 – nosná vložka, skelná rohož V (vlies) B – ve střešních systémech jako podkladní a pojistný pás pod skládané krytiny, i šindele
4 – spodní krycí vrstva, < 1 mm oxidovaný asfalt (proti vzdušné vlhkostí, hnanému dešti, zafoukanému sněhu…)
5 – spodní úprava, PE, fólie nebo jemnozrnný posyp C – i jako ochrana proti vzdušné vlhkosti pod svislé stěny
15. Krytina lepenková jednoduchá a krytina z asfaltových pásů

pokládaná na trojboké latě
Jednoduchá lepenková krytina položená na trojboké latě je odolnější proti vlivům povětrnosti.
Setkáme se s ní v horských oblastech u střech se sklonem větším než 30°, při menším sklonu někdy
může podél latí zatékat. Krytina tohoto druhu nemá většinou oplechování. Nejprve se položí okra-
jový pruh lepenky široký 33 až 50 cm (při větším sklonu stačí 33 cm), ohne se přes okraj bednění
s přesahem 1 cm. Horní okraj se přibíjí po 20 až 25 cm. Čelní přesahy okrajového pruhu se dělají
široké nejméně 10 cm a směřují proti větru. Trojboké latě se základnou 7 cm se upevňují kolmo
k okapu od pravého okraje střechy. Přibíjejí se stavebními hřebíky 2,8/70, vzdálenými od sebe nej-
výše 50 cm. Hřebíky se do latí zarážejí kolmo u vrcholu, kdyby se přibíjely ze stran, latě by se rozštíply.
Latě se ukončují asi 30 cm od okapu tak, aby přesahovaly okapový pruh lepenky alespoň o 10 cm.
U hřebene končí asi ve vzdálenosti 15 cm. Jejich konce se zhoblují nebo šikmo seříznou do ztracena.
Latě se kladou ve vzdálenostech 95 až 96 cm, rovnoběžně s okrajovou lištou. Při rozměřování roztečí
latí se přihlíží k šířce lepenkových pásů. Do jednotlivých polí vymezených latěmi se rozvinuje lepenka
tak, aby okraje pásů ležely zcela na bocích latí. Postupuje se směrem od okapu k hřebeni a dbá se
na to, aby byla střešní plocha v celé délce jediným souvislým pruhem. Pokud se musí pás nastavit,
dodrží se podélný přesah nejméně 10 cm a plocha přesahu před přibitím horního přesahujícího pásu
se natře ve styčné ploše živicí. Přechod lepenek z vodorovné plochy bednění k bokům latí se tvaruje
tzv. přítlačníkem, tj. asi 80 cm dlouhou dřevěnou tyčí. Uložený pruh se přibije k bokům latí hřebíky
se širokou hlavou ve vzdálenostech po 25 cm. Styčné spáry dvou sousedních lepenkových pásů ve
vrcholu trojboké latě se uzavřou proužkem lepenky širokým 10 až 12 cm (položí se do živičného
nátěru). Nakonec se přibije z obou stran k latím po 8 cm vzdálenosti. Přesah v nastavení tohoto
pásku se dělá nejméně 10 cm široký. Postupuje se vždy od okapů směrem k hřebeni. U hřebene stře-
chy se přetáhne o 10 až 15 cm přes okraj a řídce se přibije hřebíky. Přes hřeben se potom do živič-
ného nátěru položí hřebenový pruh lepenky široký 33 nebo 50 cm (podle sklonu střechy). Na okraji
se přibije do bednění, rovněž ve vzdálenostech po 8 cm.
Existuje veliké množství druhů krytí tímto způsobem. Obrázek 1 ukazuje klasický způsob krytí
s nizoučkými trojbokými latěmi. U dalšího způsobu (obr. 2) se používá vyšší lať, tažená až k okapu,
seříznutá do ztracena, s velice umně „zabalenou“ seříznutou částí. Obrázek 6 se zabývá stykem
krytiny se stěnou komína. Styk je vyložen latí. Následující příklad (obr. 5) využívá s výhodou krokví
pro laťové podklady a obrázek 3 ilustruje vybednění úžlabí a ukončení latě u okapu. Je zde i úprava
nároží v trojbokých latích. Poslední způsob (obr. 4) nabízí alternativní položení lepenkových pásů
na trojboké latě.

 Jednovrstvá krytina na lišty
 Krytí latě při okapní partii
a
b
a
b
 a, b – způsoby přetažení trojbokých

latí lepenkou
 a – úžlabí partie v krytině na „latě“

b – nárožní partie v krytině na „latě“
 Krytina lepenková na trojboké latě v řezu
a
b
 a – lepenkové lemování u lati, b – lepenkové lemování stupňovité, c – krytí trojbokých latí páskem lepenky,
d – lepenková lemování u komínu
16. Krytina plechová drážkovaná, postup kladení
Nejmenší sklon plechové drážkované krytiny je 3°, což je 5 %. Tato krytina dobře odvádí vodu,
je lehká, vodotěsná, téměř vzduchotěsná a nevyžaduje nákladnou údržbu. Neizoluje však tepelně
ani zvukově a při změnách teplot se sráží na jejím spodním povrchu vlhkost. Za deště je velice
hlučná. Plechová krytina drážkovaná se provádí z hladkých plechů, nejčastěji plechu měděného,
pozinkovaného, titanzinkového a hliníkového.
Podklad krytiny tvoří většinou bednění nebo podkladní betonová vrstva. Bednění je z prken tlus-
tých 1“ (25 mm) a širokých 100 až 150 mm. Prkna se přibíjejí do nosné konstrukce střechy s meze-
rami 3 až 5 mm. Dřevo pod krytinou pracuje. Většinou se bednění impregnuje. Prkna se přibíjejí
ke krokvím dvěma hřebíky dlouhými 80 mm, spoje prken jsou nad krokvemi vystřídány. Na bednění
se přibíjí asfaltová nepískovaná lepenka. Plechová krytina se nesmí klást na prkna napuštěná dehtem
nebo na podklad z dehtové lepenky. Lepenka má zachytit vodní páry prostupující bedněním, aby se
nesrážely na spodním líci plechu.
Krytina se začíná pokládat vždy od okapu. Podél okapu se do podkladu (bednění nebo dřevěné
latě) přibíjejí připevňovací plechové lišty s ohybem pro připevnění okapnice prvních tabulí. Tabule
plechu se pokládají vždy delším rozměrem ve směru spádu. Sousední tabule se spojují stojatou
drážkou vysokou nejméně 20 mm. U střech se sklonem střešních rovin do 45° se dělá drážka dvo-
jitá, při sklonech větších než 45° může být drážka jednoduchá. Spojované tabule se do podkladu
zakotví dvojitými plechovými nesymetrickými příponkami, přibitými dvěma hřebíky ve vzdálenosti
40 cm. Příponka s pravoúhlými ohyby sousedních desek se tvaruje buď do jednoduché, nebo do
dvojité stojaté drážky. Stojaté drážky se musí na okraji střechy sklepat (položit). Po výšce, tj. kolmo
na směr toku vody, se tabule spojují dvojitou ležatou drážkou. Spoje se k podkladu krytiny připevňují
ležatými příponkami s ohybem, bitými po 30 cm dvěma hřebíky. Po zasunutí horní tabule do ležaté
drážky spodní tabule se drážka utáhne drážkovníkem. Ležaté drážky, spojující plechové tabule rov-
noběžně s okapem, se rozvrhnou tak, aby byly v sousedních polích vystřídány. V hřebeni a na nároží
se tabule sousedních ploch spojují dvojitou stojatou drážkou uzavřenou ve směru převládajících
větrů. Plechové krytiny musí být uzemněny.
Plech i spojovací a připevňovací prostředky v krytině musí být provedeny z téhož materiálu, aby
nedošlo k elektrolytické degradaci krytiny. Pokud se tomu má zabránit, je nutno použít následného
lakování či vložení jiného inertního materiálu do místa styku (viz str. 10).
Kombinace s mědí ve směru toku vody (stékání vody). Ionty mědi, které jsou obsaženy ve stékající
vodě, mohou vyvolat plošnou korozi hliníku, titanzinku, zinku a pozinkovaného plechu, zejména
jedná-li se o větší plochy mědi. Proto by tyto kovy neměly být umístěny ve směru toku vody pod díly
z mědi.

Efektní řešení,
ale neumožňuje
dilataci
Stojatá drážka plechové krytiny Úprava oplechování u okapu

a – stojatá drážka u okapu; b – spojení plechové krytiny
rovnoběžně s okapem
1 – dvojitá stojatá drážka; 2 – ležatá drážka; 3 – tabule plechu
4 – ležatá příponka s ohybem; 5 – připojovací lišta
Postup při pokládání plechové krytiny

1 – bednění; 2 – podkladová nepískovaná lepenka;
3 – připojovací plechová lišta; 4 – tabule plechu; 5 – dvojitá
ležatá drážka; 6 – ležatá příponka s ohybem; 7 – dvojitá Postup při provádění jednoduché stojaté drážky pomocí
plechová nesymetrická stojatá příponka; 8 – dvojitá přeložníku
(jednoduchá) stojatá drážka; 9 – položení stojaté drážky; 1 – tabule plechu s pravoúhlým ohybem; 2 – pracovní stůl;
10 – uzemnění plechové krytiny 3 – směr úderu dřevěnou paličkou; 4 – přeložník
Klempířské drážky
a – jednoduchá ležatá drážka; b – dvojitá ležatá drážka; c – jednoduchá stojatá drážka; d – dvojitá stojatá drážka
Postup při výrobě jednoduché ležáté drážky

1 – tabule plechu; 2 – ocelové pravítko; 3 – směry úderů Ohýbání plechové tabule podél okované hrany prkna
dřevěnou paličkou; 4 – pracovní podlaha; 5 – směr posunu 1 – okovaná fošna; 2 – tvarovaná tabule plechu;
plechových tabulí 3 – údery dřevěnou paličkou
17. Klempířské drážky
Spojení jednotlivých částí drážkami je ve stavebním klempířství nejběžnější a nejpoužívanější tam,

kde tvar a konstrukční uspořádání nebrání ohybu krajů plechů a při použití takového materiálu,
který ohýbáním nepraská. Dobře se dají ohýbat ocelové plechy pozinkované, z titanzinku, z měkké
mědi i hliníku. Zinkové plechy se nejlépe ohýbají za tepla při teplotě kolem 80 až 100 °C, u pozin-
kovaných plechů se musí přihlížet k tomu, aby byl poloměr zaoblení v koutu ohybu úměrný tloušťce
plechu a aby se zinek při ohýbání neodlupoval.
Na obrázcích jsou dobře znázorněny nejpoužívanější druhy drážek: jednoduchá stojatá (a), dvojitá
stojatá (b), jednoduchá ležatá (c, d, e) a dvojitá ležatá (f). Poslední obrázek (g) znázorňuje v detailu
dvojitou stojatou drážku s přídržnou klempířskou příponkou bitou do bednění.
Drážky se mohou vytvářet buď ručně, nebo strojově. Ručně se drážkuje přímo na střeše. Pro ohnutí
krajů tabulí se používají většinou krycí kleště. U jednoduchých drážek má být ohyb jedné tabule vždy
dvojnásobně vyšší než ohyb tabule připojované. Přečnívající část ohybu se sklepe dřevěnou paličkou
přes hranu přehybače, přeložníku nebo obrubníku. Také se používají rohatiny nebo různě upravená
pravítka.
Tam, kde jsou zvýšené požadavky na vodotěsnost, se používá drážka dvojitá, stojatá nebo ležatá.
Postup při výrobě dvojité stojaté drážky je obdobný jako u drážky jednoduché. Základní pozice jsou
dva pravoúhlé ohyby přisazené na místě spoje těsně k sobě. Jeden ohyb je vyšší (tzv. velká drážka),
druhý je nižší (malá drážka). Aby byly dodrženy předepsané rozměry, musí být velká drážka 37 až
47 mm vysoká, malá 30 až 35 mm. Také okraje spojovaných tabulí plechu musí být rovné a vzá-
jemně kolmo zastřiženy, aby byly vzhledné a aby se při dvojnásobném ohybu nebortily. Spojují-li se
tabule napříč ležatou drážkou, je nutno rohy tabule na koso sestřihnout tak, aby byl zástřih v mezích
orýsovaného prvého přehybu ležaté drážky a nižšího ohybu stojaté drážky. U plechové krytiny se
spojují tabule na stycích ležících napříč spádu střechy nejprve dvojitou ležatou drážkou a teprve
potom se provádí styk po spádu na stojatou drážku. V místě křížení stojaté a ležaté drážky se při
ohýbání navrství již několik přehnutých vrstev plechů, proto je nutno plech již popsaným způsobem
na rozích nastřihnout, aby se při křížení drážek nelámal a aby se stojatá drážka nebortila. Nevybočí-li
zástřih z mezí prvého přehybu ležaté drážky a nižšího ohybu stojaté drážky, zůstane styk v křížení
tabulí vodotěsný.
Při ručním zhotovování drážky se srazí oba přehnuté plechy ohyby k sobě, při větší délce se sep-
nou v krajích ohyby ručními svěrkami a paličkou se přehne plech přes přehybač. První ohyb drážky
se utáhne a postupuje se při druhém ohybu týmž způsobem. Při druhém ohybu se doporučuje
postupovat od středu drážky, aby se nezkřivila. K položení hotové drážky se používá dřevěná palička
a pokládá se přes lopatku přeložníku.

Různé tvary drážek
a – jednoduchá stojatá; b – dvojitá stojatá; c – jednoduchá ležatá; d – jednoduchá ležatá vnější; e – jednoduchá ležatá vnitřní;
f – dvojitá ležatá; g – dvojatá stojatá drážka s přídržnou klempířskou příponkou
18. Plechová krytina drážkovaná a dilatační spoje
Vzhledem k tomu, že klempířská drážka vytvořená na plechové krytině je klasickým řešením vyho-
vujícím jak vodotěsnosti krytiny, tak i požadované dilataci, systémové plechové krytiny tuto tradici
zachovávají. Drážkování patří do klempířského řemesla, a přestože ho dnešní montážník denně
nepoužívá, musí ho ovládat. Proto tato kapitola rozšiřuje předchozí téma č. 17, které bylo na přilo-
žených obrázcích rozkresleno velice lapidárně.
Zde na prvním obrázku (a) je znázorněn pohled na drážkovanou krytinu a pro lepší orientaci je
označen díl A, to je část střešní plochy, kde se kříží drážka dvojitá ležatá, kterou jsou spojeny tabule
plechu rovnoběžně s okapem a díl B, který ukazuje ukončení stojaté drážky dvojité kolmé na okap
u okapu. Pro jednoduchost zde už není podokapní žlab, který je zobrazen v půdorysu (a). Obrázek
(b) zobrazuje situaci všech komponentů před ohybem stojaté drážky dvojité. Je to velký ohyb, cca
44 mm vysoký, a malý ohyb, cca 36 mm vysoký. Někde mezi je vsazena příponka, ta je nakreslena
v obrázku (b) nahoře. Celá sklepaná dvojitá drážka je na obrázku (c). Obrázky (dl) a (dll) zobrazují
příčnou drážku (rovnoběžnou s okapem) jednoduchou a dvojitou.
Detail křížení drážky svislé s drážkou vodorovnou je na obrázku (e) a sice díl A. Díl B potom zob-
razuje napojení drážky kolmé k okapu na okap. Sklepaná drážka jednoduchá s položeným koncem
je na obrázku (fll). Je nutno upozornit, že tento detail se často provádí a je zobrazován ve spoustě
učebnic. Pravda je však taková, že spoj neumožňuje dilataci plechů. Rozměření celé úlohy je nahoře
a je označeno (f). Čárkovaně jsou narýsovány přehyby a kóta p je počítána na naválku. Naválkou se
už dnes okapní část neukončuje. Dělá se pouze nos.
Obrázek (g) znázorňuje celý souhrn pravidel z tématu č. 17. Je to tabule plechu položená delší
stranou kolmo na okap a na ní je vyznačen prostor pro ohyby drážek. Nahoře je to pro dvojnásobné
ohnutí pro drážku dvojitou horní, dole je to jedno ohnutí pro budoucí drážku dvojitou spodní. Pokud
se budou v drážce kolmé na okap ohýbat obě drážky, musí se plechy vystřihnout podle obrázku.
Drážka kolmá na okap by potom ohýbala spoustu stočených plechů a plechy by praskly, nebo by se
drážka zbortila. Pokud se plechy nastřihnou podle obrázku, půjde stojatá drážka provést ještě jako
vodotěsná. Ve spodní části ilustrace je obrázek (h), kde je dokonale zajištěna dilatace plechů. Plechy
jsou přikládány přes jakousi rozháněnou příponku a svrchu jsou kryty nízkou lištou. Lišta v případě
potřeby „zapéruje“. Obrázek (i) ukazuje obdobný případ. Zde je použita příponka speciální, párová,
do které jsou obě plechové tabule dotaženy. Svrchu je potom příponka kryta oblou lištou. Párová
příponka je nakreslena v detailu vpravo. Dilatace je u plechových krytin velice důležitá. Při rozpálení
krytiny se plechy někdy vyboulí, jindy posunou. Při mrazivém počasí se však mohou potrhat.

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné
v elektronickém obchodě společnosti eReading.

100 Osvedcenych Stavebnich Detailu - Klempirstvi A Pokryvacstvi - Nahled

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

100 Osvedcenych Stavebnich Detailu - Klempirstvi A Pokryvacstvi - Nahled

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

100 OSVĚDČENÝCH

Bohumil Štumpa, Ondřej Šefců, Jiří Langner

100 osvědčených stavebních detailů – klempířství

TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE:

Vydala Grada Publishing, a.s.

Odpovědná redaktorka Věra Slavíková

© Grada Publishing, a.s., 2012

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

ISBN 978-80-247-7936-2 (elektronická verze ve formátu PDF)

II. Tvary střech

III. Klempířské a pokrývačské nářadí a pomocné prostředky na střeše

IV. Jednotlivé střešní partie z hlediska krytí a plechování

V. Plocha střešního pláště

VII. Nároží střešní

VIII. Úžlabí střešní

IX. Štítová hrana

X. Napojení krytiny na zeď

XI. Střešní nadezdívky

XII. Okap střešní

XIII. Prostupy střešním pláštěm

XIV. Vikýře, střešní okna a poklopy

XV. Práce na průčelí budov

XVI. Konstrukce společné krytinám

XVII. Netradiční krycí materiály a technologické postupy

Několik slov na závěr...................................................................................................................................... 211

Rejstřík ........................................................................................................................................................... 214

Snadné orientaci je podřízena i přehledná struktura knížky, postupující od obecných pojmů

1. Práce klempířské a pokrývačské, materiály a komponenty

U novostaveb se klempířské práce provádějí ihned po dokončení nosné konstrukce střešního

10 – 11 100 osvědčených stavebních detailů – klempířství a pokrývačství

Hřebenáč  – hladký s révovým listem na čele, –o

2. Krytí a plechování střech s přihlédnutím k jejich tvaru

Obvyklé tvary střech (obr. 1)

1 – Pultová střecha (všechny druhy krytin, štítové lemování, okapní žlab)

12 – 13 100 osvědčených stavebních detailů – klempířství a pokrývačství

 Stephanská valená střecha

 Z borcená střecha valbová

 Stephanská valená lomená střecha

3. Osobní klempířské nářadí

14 – 15 100 osvědčených stavebních detailů – klempířství a pokrývačství

Nýtovací kladivo Špičák

Pájecí souprava na tekutý propan–butan

4. Osobní pokrývačské nářadí

16 – 17 100 osvědčených stavebních detailů – klempířství a pokrývačství

 Opracovaná břidlicová šupina s fazetou

5. Pokrývačské stoličky a háky

18 – 19 100 osvědčených stavebních detailů – klempířství a pokrývačství

 Způsob zavěšení lešení

 Stolička dřevěná s pantem

 Stolička dřevěná pro velké zatížení

6. Pokrývačský ruční výtah

Lana a zajišťovací provazy se zhotovují z umělohmotných vláken a z konopí. Lana z umělohmot-

20 – 21 100 osvědčených stavebních detailů – klempířství a pokrývačství

Pracovní lešení jištěné lany

7. Uzly a smyčky při vázání lan

22 – 23 100 osvědčených stavebních detailů – klempířství a pokrývačství

Uzly a smyčky při vázání lan

 Čtvercový uzel  Rybářský uzel

8. Hlavní střešní části

Hlavní střešní části jsou zhruba tyto:

24 – 25 100 osvědčených stavebních detailů – klempířství a pokrývačství

Okřídlí, štítová hrana Štít Okapní hrana

Valba Polovalba Napojení na zdi

Hřebenáč  – hladký s révovým listem na čele, –o

 Z borcená střecha valbová

 Opracovaná břidlicová šupina s fazetou

 a, b – způsoby přetažení trojbokých