Immanuel Kant: Zklady metafyziky mrav

Translation (c) Ladislav Menzel Praha 1974 Immanuel Kant: Zklady metafyziky mrav.................................................................................................................. 1 P e d m l u v a .............................................................................................................................................................. 2 PRVN ST ................................................................................................................................................................ 7 DRUH ST ............................................................................................................................................................ 17 TET ST ............................................................................................................................................................... 47

Edin poznmka k digitalizovanmu textu: Odstavce upraveny podle vydn Praha, Svoboda 1990, sla pidala KP podle lenn originlnho Kantova textu. Oproti vydn z roku 1990 i originlu zde na nkolika mstech chyb kurzva v textu. Poznmky pod arou nsledovan hvzdikou jsou Kantovy vlastn, ostatn poznmky jsou pravdpodobn dlem pekladatelovm a ve vydn z roku 1990 zcela chyb. Vydn z roku 1990 obsahuje navc na zatku vod Milana Znoje Zklady metafyziky mrav a Kantova etika a na konci pekladatelovu Poznmku k eskmu pekladu. Kamila Pacovsk Praha, 5. kvtna 2011

Pedmluva
1 Star eck filozofie se dl na ti vdy: fyziku, etiku a logiku. Toto dlen je zcela pimen povaze vci a nelze na nm nic vylepovat, snad jen to, e bychom je doplnili i o jeho princip, abychom tm- to zpsobem jednak zajistili jeho plnost, jednak abychom mohli sprvn urit nezbytn podobory. Veker rozumov poznn je bu materiln, a posuzuje se jm njak objekt; nebo formln, a zabv se pouze samotnou formou rozvaovn a rozumu i obecnmi pravidly mylen vbec bez zetele na rozlinost objekt. Formln filozofie se nazv logikou. Oproti tomu materiln filozofie, kter se zabv uritmi pedmty a zkony, jim ty pedmty jsou podzeny, je zase dvoj. Tyto zkony jsou bu zkony prody, nebo svobody. Vda o zkonech prody se nazv fyzika, vda o zkonech svobody etika. Fyzika nese tak nzev prodovda, etika nzev mravouka. Logika neme obsahovat dnou empirickou sloku, tzn. takovou, v n by obecn a nutn zkony mylen spovaly na zkladech, je jsou pijaty ze zkuenosti. Kdyby tomu tak bylo, nelo by o logiku, tzn. knon rozvaovn nebo rozumu, kter plat pro veker mylen a mus bt demonstrovn. Naproti tomu prodn i mravn filozofie mohou mt sv empirick sloky, protoe filozofie prody mus urovat zkony prod jako pedmtu zkuenosti, mravn filozofie zkony lidsk vli, pokud je afikovna prodou; a to prvn zkony jako zkony, podle kterch se ve dje, druh zkony jako ty, podle kterch se ve m dt, ale s uvenm podmnek, za nich se to astji nedje. Vekerou filozofii, kter spov na zkuenostnch zkladech, lze nazvat empirickou, ale tu, kter vykld svou nauku vlun z princip a priori, istou. Jestlie je ist filozofie pouze formln, nazv se logikou; je-li vak vymezena pro urit pedmty, jimi se zabv rozvaovn, pak se nazv metafyzikou. Tm zpsobem vznik idea dvoj metafyziky, metafyziky prody a metafyziky mrav. Fyzika bude tak obsahovat svou empirickou sloku, ale i sloku racionln. Stejn tak i etika, akoli jej empirick sloka by se mohla nazvat praktickou antropologi, zatmco jej racionln sloka morlkou. Veker vroba, emesla i umn zskala uitm principu dlby prce (Verteilung der Arbeiten), protoe nikdo nedl ve, nbr kad se mus omezit na urit druh prce, kter se svou povahou li od jinch druh prce, aby ji bylo mon vykonvat s co nejvt dokonalost a snadnost. Kde prce nen jet takto rozliena a neuplatuje se v n princip jej dlby a kde je kad veumlem, tam se vroba nachz jet ve stavu nejvtho barbarstv. Akoli by jist samo pro sebe nebylo nedstojnm pedmtem vahy, kdybychom se otzali, zda ist filozofie nevyaduje specializovanho pracovnka pro kad svj obor a zda by na tom nebyla filozofick prce

jako celek lpe, kdyby ti, kte jsou zvykl prodvat sms empirickho a racionlnho namchanou podle vkusu publika v rznch pomrech jim samm neznmch a kte se nazvaj samostatnmi mysliteli (Selbstdenker), a kdyby i ti ostatn, kte se zabvaj pouze racionln slokou a povauj se za hloubaly, byli varovni, aby neprovozovali ob zamstnn zrove, ponvad zpsob, jak je zapoteb kad z nich provozovat, je zcela rozdln, a kad z nich snad vyaduje jin nadn, take jejich souasn provozovn jednou a tout osobou me zplodit jen bdily: pesto se zde ptm pouze na to, zda povaha vdy nevyaduje, aby byly vdy dsledn rozlieny empirick a racionln sloka, a zda by nemla bt ped vlastn (empirickou) fyziku pedazena metafyzika prody, kdeto ped praktickou antropologii1 metafyzika mrav, je by musela bt dsledn oitna od veho empirickho, abychom vdli, co ve me v obou ppadech vykonat ist rozum a z jakch zdroj erp sm toto sv pouen a priori, a u tato druh prce bude provdna vemi teoretiky mravnosti (jich je cel dav), i pouze nktermi, kte se k tomu ct bt povolni. Protoe zde je mm zmrem vlastn mravn filozofie, omezuji pedloenou otzku jen na to, zda nen nejv nutn vybudovat u konen istou morln filozofii, kter by byla zcela oitna od veho, co je pouze empirick a pat do antropologie; nebo e by takov filozofie mla existovat, to vysvt samo sebou z obecn ideje povinnosti a mravnch zkon.2 Kad mus uznat, e zkon, m-li platit morln, tzn. jako zklad zvaznosti, mus bt spjat s absolutn nutnost; e pkaz: nem lht, neplat snad jen pro lidi, piem by ho ostatn rozumn bytosti nemusely dbt;3 a e je tomu tak i se vemi ostatnmi mravnmi zkony; e tedy nelze hledat dvod zvaznosti v lidsk pirozenosti nebo v okolnostech svta, do nich je lovk zasazen, nbr vlun a priori v pojmech istho rozumu, a jakkoli jin pedpis, kter se zakld na principech pouh zkuenosti, i kdyby to v jistm ohledu byl obecn pedpis, me se sice nazvat praktickm pravidlem, ale nikdy morlnm zkonem, jestlie se jeho sebemen sloka, by by lo teba jen o jedinou pohnutku, opr o empirick zklad. Mezi vemi praktickmi poznatky se tedy mravn zkony i se vemi svmi principy nejen li podstatn od vech

Antropologie, je zde toton s "empirickou psychologi", ovem s tm rozdlem, e do n pat i nauka o vlastn tlesnosti. "Praktickou antropologi" mn Kant onu st antropologie, kter tvo "empirick pendant k metafyzice mrav". 2 Kantovi je zkon (a prodn, nebo morln) spojen s nutnost; podle Kanta to znamen, e tak znalost zkona nelze zskat zobecovnm zkuenosti. Poznn postihuje prodn zkon tm zpsobem, e jej odhal jako princip apriornho rozvrhu prodnch pedmt. Rovn mravn zkon m takovou povahu, e in pedmty pod nj patc (mravn jednn) monmi. Proto tak etika jako teorie mravnho jednn ne neme mt charakter empirickho zjiovn mravnch pravidel, nbr objasovn mravnho jednn jako podmnnho zkonem. Metafyzika prody a metafyzika mrav jsou tedy Kantovi "ist, neempirick oblasti filozofie. 3 Podle Kanta jsou pravdpodobn rozumn bytosti i na jinch planetch. Mohou tedy existovat rozumn bytosti s nikoli lidskou dostivost. Smysl tto teze je vak metodick: i pro n (a dokonce pro boskou vli) plat morln zkon.

ostatnch, kter obsahuj nco empirickho, nbr cel morln filozofie se zcela zakld na sv ist sloce, a je-li aplikovna na lovka, pak nepijm nic ze znalost o lovku (antropologie), nbr dv mu jako rozumn bytosti zkony a priori, kter arci vyaduj jet soudnost vybrouenou zkuenost, aby se jednak mohlo rozliit, v kterch ppadech jich lze pout, a jednak aby se jim zajistil vstup do lidsk vle a draz na jejich provdn. Jeto je toti vle afikovna4 tolika nklonnostmi, je sice zpsobil k ideji istho praktickho rozumu, avak nen tak beze veho s to ji konkrtn uplatnit v promnch lidskho ivota. 9 Metafyzika mrav je tedy nezbytn nutn nikoli jen ze spekulativnch dvod, aby se toti vyetily zdroje praktickch zsad tkvc a priori v naem rozumu, nbr i proto, e samotn mravy podlhaj vemonmu poruen, pokud chyb ono vodtko a nejvy norma pro jejich sprvn posouzen. Nebo u toho, co m bt morln dobr, nepostauje, e je to pimen mravnmu zkonu, nbr mus se to dt tak kvli nmu samotnmu; v opanm ppad je ona pimenost jen velice nahodil a povliv, ponvad z nikoli mravnho dvodu me tu a tam vzniknout jednn pimen zkonu, ale mnohem astji je zdrojem jednn protizkonnho. Mravn zkon v jeho istot a pravosti (na n prv v praktick oblasti nejvce zle) nelze vak hledat nikde jinde ne v ist filozofii; ist filozofie (metafyzika) mus tedy pedchzet morln filozofii a bez n vbec nen morln filozofie mon; filozofie, kter smuje ist principy s principy empirickmi, dokonce ani nezasluhuje, aby byla nazvna filozofi (nebo filozofie se li od obyejnho rozumovho poznn prv tm, e to, co se v tomto chpe jen ve smen5, vykld v samostatn vd), nato pak morln filozofi, kter - prv pro toto smen - kod dokonce istot mrav a postupuje v rozporu s tm, co je jejm vlastnm elem. 10 Nesmme se snad domnvat, e to, co zde poadujeme, ji mme v propedeutice vhlasnho Wolffa, kter pedchz jeho morln filozofii, toti v jeho obecn praktick filozofii, jak ji nazval, a e zde proto nen zapoteb obdlvat zcela novou pdu. Prv z tohoto dvodu, e mla bt obecnou praktickou filozofi, nezkoumala vli dnho zvltnho druhu, nap. vli toho druhu, kter je urena bez jakkoli empirick pohnutky zcela z princip a priori a ji bychom mohli nazvat istou vl, nbr to, co zkoumala, bylo chtn vbec spolu s vekerm jednnm a podmnkami, kter k nmu v tomto obecnm vznamu pat. Tm se li od metafyziky mrav prv tak, jako obecn logika od transcendentln filozofie6. Zatmco
4

Aby se mohl podle Kanta uskutenit akt vle, mus bt mysl jistm zpsobem afikovna (od latinskho afficere ovlivnit), i kdy ne urena smyslovm podntem. 5 Tj. ve smen empirickho a apriornho. 6 Srovnej druh odstavec Kantova textu - obecn logika se zabv obecnmi pravidly mylen, transcendentln filozofie se zabv zkony prody a zkony svobody, ale z toho hlediska, e jej pedmty jsou apriorn vi zkuenosti.

obecn logika pojednv o jednn a pravidlech mylen vbec, transcendentln filozofie pouze o specifickm jednn a pravidlech istho mylen, tzn. mylen, jm se poznvaj pedmty zcela a priori. Nebo metafyzika mrav m zkoumat ideu a principy mon ist vle a nikoli jednn a podmnky lidskho chtn vbec, kter jsou erpny vtinou z psychologie. Skutenost, e se v obecn praktick filozofii (akoli proti jakmukoli oprvnn) hovo i o morlnch zkonech a povinnostech, nen dnou nmitkou proti mmu tvrzen. Nebo tvrci tto vdy zstvaj sv ideji o tto vd vrni i v tom, e neodliuj pohnutky, kter jsou jako takov rozumem stanoveny zcela apriorn a jsou ve vlastnm smyslu morln, od empirickch pohnutek, kter rozvaovn pozved na zklad pouhho zkuenostnho srovnn na rove obecnch pojm, nbr zkoumaj tyto pohnutky, ani by vzali na zetel jejich rzn zdroj, jen podle jejich vt nebo men intenzity (piem vechny jsou povaovny za stejnorod), a tvo si tak svj pojem zvaznosti, kter je arci vm, jen ne morlnm, ale pesto je vytvoen tak, jak to me poadovat filozofie, je vbec neusuzuje o pvodu vech monch praktickch pojm, a ji jsou apriorn i pouze aposteriorn. 11 Pedeslm tyto Zklady s myslem, e jednou vylom metafyziku mrav. Sice pro ni neexistuje dn jin zklad ne kritika istho praktickho rozumu, tak jako pro metafyziku je zkladem ji podan kritika istho spekulativnho rozumu. Nicmn kritika praktickho rozumu nen tak krajn nutn jako tato druh, a to jednak proto, e lidsk rozum me bt dokonce i pi nejprostm uit rozvaovn snadno piveden ke znan sprvnosti a plnosti7, zatmco rozum v teoretickm, ale istm uit je skrz naskrz dialektick;8 jednak proto, e pro kritiku istho praktickho rozumu poaduji, aby, m-li bt dovrena, byla pedvedena jej jednota se spekulativnm rozumem v jedinm spolenm principu, protoe koneckonc je jen jeden a t rozum, kter se li pouze ve zpsobu uit. Takovou plnost jsem vak nemohl jet doshnout, ani bych si nepomohl vahami zcela jinho druhu a tm zmtl tene. Z tohoto dvodu jsem namsto nzvu Kritika istho praktickho rozumu pouil nzvu Zklady metafyziky mrav. 12 Protoe za tet i metafyzika mrav je s to bez ohledu na svj odstraujc titul zskat vysok stupe popularity a shody s prostm rozumem, shledvm uitenm oddlit
7

Srovnej obdobnou Hegelovu mylenku, podle n je rozvaovn v praktick oblasti schopno vst ivot rozumu tm, e "poruenm jedn omezen zsady se naprav i druh. Nap. zkuenm a vzdlanm sttnkem je ten, kdo m praktickou soudnost a d se ve svm jednn celm rozsahem danho ppadu..." G. W. F. Hegel, Djiny filosofie II, 1965, str. 8. 8 Dialektick znamen u Kanta antinomick. Teoretick rozum je schopnost tzv. idej (bh, svt, due), v nich myslme "nepodmnn" v protikladu k podmnnm jevm empirickho svta. Protoe ideje nejsou realizovateln v empirickm nzoru (co je podle Kanta podmnka lidskho poznn), upad rozum pi jejich mylen do rozpor, ili je dialektick. Rozpor (dialektinost) v idech je podle Kanta dkazem, e lidsk mylen neme legitimn myslet bez empirick ltky.

od n toto pedbn zpracovn zklad, abych subtility, kter jsou v nich nezbytn, nemusel v budoucnu pipojovat k srozumitelnj nauce. 13 Pedkldan zaloen nen nim jinm ne vyhlednm a stanovenm nejvyho principu morality; jedin takov zkoumn tvo svm zmrem celek a kol odlin od veho ostatnho mravnho zkoumn. Aplikace tohoto principu na cel systm by arci dodala mm tvrzenm o tto dleit a dosud zdaleka nedostaten objasnn hlavn otzce vce osvtlen a vestrann patrnou postaitelnost principu by tato tvrzen zskala vysok stupe oven; musel jsem se vak vzdt tto vhody, kter by v podstat slouila vce m samolibosti ne obecnmu prospchu, ponvad snadn uit a zdnliv postaitelnost principu neposkytuje jet dn spolehliv dkaz o jeho sprvnosti, naopak vzbuzuje sp jistou zaujatost, kter znemouje, aby byl se v psnost vyeten a zven pro sebe sama bez jakhokoli ohledu na nsledky. 14 V tomto spisu jsem pouil svou metodu tak, aby byla, jak se domnvm, vhodn k analytickmu postupu od prostho poznn k uren jeho nejvyho principu a zase obrcen k syntetickmu postupu od vyeten tohoto principu a jeho zdroj k prostmu poznn, v nm se setkme s jeho uitm. Rozdlen je proto takov: 1. PRVN ST: Pechod od prostho mravnho rozumovho poznn k poznn filozofickmu. 2. DRUH ST: Pechod od populrn morln filozofie k metafyzice mrav. 3. TET ST: Posledn krok od metafyziky mrav ke kritice istho praktickho rozumu.

PRVN ST
Pechod od prostho mravnho rozumovho poznn k poznn filozofickmu 1 Ve svt, ba ani vbec mimo nj, nelze myslet nic jako mon, co by se bez omezen mohlo povaovat za dobr, mimo dobrou vli. Rozvaovn, dvtip, soudnost, a jak se jet jinak nazvaj vechny talenty ducha, nebo odvaha, rozhodnost, vytrvalost v zmru jako vlastnosti temperamentu, jsou bezpochyby v mnohm ohledu dobr a douc, ale mohou bt i krajn zl a kodliv, jestlie vle, kter m pouvat tyto dary prody, a jej specifick povaha se proto nazv charakterem, nen dobr. Stejn tak je tomu i s dary tstny. Moc, bohatstv, est, ba i zdrav a vechen zdar, jako i spokojenost se svm stavem, je nazvme blaenost, vedou ke smlosti a tm asto i ke zpupnosti, nen-li pitom dobr vle, kter by jejich vliv na mysl a tm i na cel princip jednn korigovala a uinila obecn uitenm; nen teba se vbec zmiovat o tom, e rozumn nestrann divk, i kdy pozoruje neustl zdar njakho lovka, jej nezdob ani nznak ist a dobr vle, neme v nm nijak najt zalben; a tak se dobr vle zd bt nezbytnou podmnkou i toho, aby byl astn, kdo je toho hoden. Nkter vlastnosti jsou dokonce npomocn tto dobr vli a mohou jej dlo velice usnadnit, nicmn nemaj dnou vnitn nepodmnnou hodnotu, nbr vdycky jet pedpokldaj dobrou vli, kter omezuje vysokou vnost, jakou k nim jinak prvem chovme, a nedovoluje, aby byly povaovny za nepodmnn dobr. Umenost v afektech a vnch, sebeovldn a chladn uvaovn jsou nejen v mnohm ohledu dobr, nbr dokonce se zd, e vytvej st vnitn hodnoty osoby; pesto chyb mnoho k tomu, abychom je bez jakhokoli omezen prohlsili za dobr (by byly starmi mysliteli tak bezmezn velebeny). Nebo bez zsad dobr vle mohou bt i v nejvy me zl, a zloincova chladnokrevnost ho dl nejen mnohem nebezpenjm, nbr v naich och jet zavrenhodnjm, ne za jakho by mohl bt povaovn bez n. Dobr vle nen dobr tm, co zpsobuje nebo vykonv, nen dobr pro svou zpsobilost uskutenit pedem vyten zmr, nbr pouze a jedin pro chtn, tzn. o sob, a je-li zkoumna sama o sob, je ji zapoteb bez jakhokoli srovnvn hodnotit daleko vc ne ve, co by se mohlo kdykoli uskutenit skrze ni ve prospch njak nklonnosti, ba chceme-li, sumy vech nklonnost.9 Jestlie se zrove tto vli njakou obzvltn nepzn osudu nebo dky

Zde Kant vyhlauje zsadu, e mravn chtn je hodnotou o sob, bez ohledu na nsledky. Lze si povimnout, e tato proslul a asto kritizovan teze je mnna pedevm tak, e dobr vle je ji dobrem, i kdy se nepoda vyten zmr provst.

skoup vbav macesk prody nedostalo vbec moci prosadit svj zmr a jestlie i pes veker sil se j nepodailo nic vykonat a zbyla pouze dobr vle (nikoli ovem jen10 v podob zbonho pn, ale s vynaloenm vech prostedk, kter se nachzej v na moci), pak by pesto zila sama o sob jako klenot, jako nco, co m svou plnou hodnotu samo v sob. Uitenost i neplodnost nemohou tto hodnot ani nic pidat, ani nic ubrat. Uitenost by byla takkajc pouhm zasazenm tto hodnoty do drahho kovu, aby se s n dalo lpe zachzet v bnm ivot, nebo by se upoutala pozornost tch, kte dosud nejsou dostatenmi znalci, ale nen k tomu, aby ji doporuovala znalcm a urovala jej cenu. Nicmn je v tto ideji absolutn hodnoty pouh vle, ani bychom brali pi jejm hodnocen v potaz jakkoli uitek, nco tak zarejcho, e bez ohledu na veker souhlas dokonce i prostho rozumu s touto ideou mus pesto vzniknout podezen, e jejm utajenm zkladem je snad jen vysoko se vznejc fantazrovn, a zmr prody, kter ustanovila rozum za vldce nad na vl, by mohl bt patn vykldn. Proto bychom chtli z tohoto hlediska podrobit zmnnou ideu zkoumn. U pirozench vloh organick, tzn. pro ivot eln uzpsoben bytosti pijmme jako zsadu, e v n nelze shledat dn nstroj k njakmu elu ne ten, kter je i pro nj nejvhodnj a je mu nejpimenj. Kdyby pak u bytosti, kter je nadna rozumem a vl, bylo vlastnm elem prody jej zachovn, jej blaho, jednm slovem jej blaenost, pak by k tomuto elu proda byla velice patn zvolila sv opaten, jestlie si vyhldla rozum lidskho tvora za vykonavatele svho zmru. Nebo vechna jednn, kter m vykonat onen tvor za tmto zmrem, rovn tak vechna pravidla jeho chovn by mohla bt daleko pesnji pedznaena v instinktu a onen el by mohl bt daleko bezpenji zajitn, ne jak se to kdy me stt skrze rozum. A kdyby pece jen ml bt tento privilegovan tvor nadto obdaen rozumem, musel by mu pak rozum slouit pouze k tomu, aby o astn vloze sv pirozenosti rozpdal vahy, obdivoval ji, radoval se z n a byl za ni povden dobrotiv pin; nikoli vak k tomu, aby podroboval svou dostivost onomu slabmu a alebnmu veden a fuoval tak do zmr prody. Jednm slovem, proda by byla zabrnila tomu, aby rozum vystil v praktick uvn a byl tak opovliv, aby se svmi chabmi sudky (Einsichten) vymlel pro ni dokonce i projekty blaenosti a prostedky k jejmu dosaen; proda by naopak pevzala nejen volbu el, nbr i samotnch prostedk a oboj by moudrou p svila vhradn instinktu. Vskutku tak shledvme, e m vce m kultivovan rozum v myslu poitek ze ivota a blaenost, tm vce se lovk vzdaluje prav spokojenosti, z eho pak u mnohch, a to tch, kte maj nejvce zkuenost s jeho

10

V akad. vyd. "jen jako zbon pn."

uvnm, ovem jen tehdy, jsou-li dostaten upmn, aby to doznali, vznik jist stupe mysologie, tzn. nenvisti k rozumu. Akoli zvauj vechny vhody, kter povaj netoliko jen z objev vekerho umn uplatujcho se ve spoleenskm pepychu, nbr dokonce z vd (ty se jim jev nakonec jako pepych rozvaovn), shledvaj pesto, e si ve skutenosti uvzali na krk daleko vce svzel, ne zskali blaenosti, a spe projevuj zvist, ne pohrdaj lidmi prostho raen, kte se vce nechvaj vst pouhm pirozenm instinktem a kte neponechvaj svmu rozumu velk vliv na sv jednn a uputn od jednn (Tun und Lassen). A musme uznat, e sudek tch, kte mrn, ba popraj chvalozpvy na vhody, kter by ml v otzce blaenho a spokojenho ivota zajiovat rozum, nen vyvoln rozmrzelost i nevdkem vi dobrotiv vld svta, nbr e skrytm zkladem sudku tchto lid je idea o jinm a mnohem dstojnjm zmru s jejich existenc, pro nj a nikoli snad pro blaenost je rozum vlastnm zpsobem povoln. K tomuto zmru jako nejvy podmnce lidsk soukrom zmr vtinou nedostoup. Nebo akoli rozum nen zcela zpsobil, aby bezpen vedl vli, pokud jde o jej pedmty a uspokojovn vech naich poteb (ty zsti sm rozmnouje), ke ktermuto elu by daleko bezpenji vedl vrozen pirozen instinkt, nicmn je nm pidlen jako praktick schopnost, tzn. jako takov, kter m ovlivovat vli; z toho plyne, e jeho pravm urenm mus bt utvet vli nikoli jako prostedek k jinmu elu, nbr jako dobrou vli samu o sob; k tomu bylo zapoteb vlun rozumu, zatmco vude jinde si proda vedla eln pi rozdlovn svch vloh. Tato vle nesm bt sice jedinm a celm dobrem, ale mus bt pesto nejvym dobrem a podmnkou veho ostatnho, dokonce i samotn touhy po blaenosti. V tomto ppad ji lze velmi dobe slouit s moudrost prody, uvdomme-li si, e kultura rozumu, kter je douc pro prvn a nepodmnn zmr, rznm zpsobem omezuje, alespo v tomto ivot, dosaen zmru druhho, jen je vdy podmnn, toti blaenosti, nebo dokonce je i ma, ani by zde proda postupovala neeln, ponvad rozum poznvajc sv nejvy praktick11 uren v zaloen dobr vle, je zpsobil, pot co doshl tohoto zmru, bt spokojen jen svm vlastnm zpsobem, toti z naplnn zmru, kter uruje opt jen rozum, i kdyby to mlo bt spjato s mnohou jmou, ji doznvaj ely nklonnosti. 12 Abychom vak rozvinuli pojem vle, kter je sama o sob hodna svrchovan cty a je bez dalho zmru dobr, tak jak se ona vle nachz ji v pirozenm zdravm rozumu, a kter nem zapoteb ani tak aby byla vzdlna, jako spe jen vyjasnna, abychom tedy rozvinuli tento pojem, kter

11 12

Tj. mravn. Podle Kantova jemnho, ale dle nerozpracovanho psychologickho postehu je samotn realizace jakhokoli zmru spojena s jistm uspokojenm. V tomto postehu je obsaen jist protitranscendentn rys (jednn vysuje v uspokojen z proveden zmru a nepotebuje dal odmny), rozvjen Hegelem.

pi oceovn cel hodnoty naeho jednn zaujm vdy prvn msto a je podmnkou veho ostatnho, chtli bychom obrtit pozornost na pojem povinnosti, kter obsahuje pojem dobr vle, i kdy s jistmi subjektivnmi omezenmi a pekkami, kter vak namsto toho, aby jej zakrvaly a inily nezetelnmi, jej spe svou odlinost od sebe vyzvednou a nechaj jej tm jasnji zazit. 9 Pechzm zde veker jednn, o nich jsme ji poznali, e jsou v rozporu s povinnost (pflichtwidrig), bez ohledu na to, zda jsou pro ten i onen zmr uiten, ponvad vbec neme jt o to, zda se stala z povinnosti, s n jsou v naprostm rozporu. Ponechvm stranou i jednn, kter jsou skuten shodn s povinnost, k nim sice lovk neme bezprostedn chovat dnou nklonnost, vykonv je vak proto, protoe je k nim puzen jinou nklonnost. Nebo zde lze snadno rozliit, zda jednn shodn s povinnost vychz z povinnosti, nebo egoistickho myslu. Daleko obtnji lze tento rozdl postehnout, je-li jednn pimen povinnosti a chov-li subjekt nadto k nmu bezprostedn nklonnost. Nap. je ovem pimen povinnosti, aby obchodnk nenadsazoval cenu nezkuenmu zkaznkovi, a kde kvete obchod, tam to chytr obchodnk ani nedl, nbr kadmu pot podle pevn stanoven ceny, aby i dt mohlo u nho prv tak dobe nakupovat jako kad druh. Jsme tedy poctiv obsloueni; ale to zdaleka nesta k tomu, abychom se proto domnvali, e obchodnk tak postupuje z povinnosti a zsad poctivosti, nbr vyadoval to jeho prospch; nelze se zde domnvat, e by jet nad to ml chovat bezprostedn nklonnost k zkaznkm, aby takka z lsky nedval s cenami pednost jednomu ped druhm. Jednn se nedlo tedy ani z povinnosti, ani z bezprostedn nklonnosti, nbr pouze z dvodu vlastnho prospchu. 10 Naproti tomu je povinnost zachovvat svj ivot a kad k nmu chov jet nadto bezprostedn nklonnost. Ale proto jet nem asto zkostliv pe, kterou o zachovn ivota projevuje vtina lid, dnou vnitn hodnotu a jej maxima dn morln obsah. Svj ivot zachovvaj sice v souhlase s povinnost, ale nikoli z povinnosti. Jestlie vak strzn a beznadjn zrmutek odaly nkomu jakoukoli chu k ivotu, jestlie si neastnk, siln na duchu, kter je spe rozhoen ne malomysln i zdrcen, peje spe smrt, nicmn zachovv svj ivot, ani by jej miloval, a to nikoli z nklonnosti nebo strachu, nbr z povinnosti, m jeho maxima morln obsah. 11 Je povinnost bt dobroinn tam, kde je to mon, ale nadto jsou mnoh tak zastnn naladn due, e nachzej i bez jakchkoli jinch samolibch i egoistickch pohnutek vnitn zlibu v tom, e kolem sebe radost a e se mohou kochat ze spokojenosti druhch, pokud je jejich dlem. Tvrdm vak, e takov jednn, a sebevce odpovd povinnosti a a je sebevce mil, nem pesto dnou pravou mravn hodnotu, 13 nbr poj se s
13

Dvod Kantova odmtnut nklonnosti jako pohnutky mravnho jednn je teba hledat v Kantov kontrapozici mezi principem prodnho djstv (pod n pat smyslovost s nklonnost) a mezi mravnm jednnm, kter smuje

10

jinmi nklonnostmi, napklad s nklonnost ke cti, kter, jestlie se astnou nhodou setk s tm, co je vskutku obecn prospn a shodn s povinnost, a tud hodno cti, zasluhuje pochvalu v povzbuzen, nikoli vak hlubokou ctu; v tomto ppad chyb maxim mravn obsah, toti e takov jednn nem vychzet z nklonnosti, nbr z povinnosti. Nue pipusme, e by mysl tohoto filantropa byla zastena vlastnm zrmutkem, kter zpsobuje, e vyhasn veker ast na osudu druhch a e by ml sice dosti prostedk, aby pomhal druhm v jejich strdn, jene ciz nouze by se ho nedotkala, ponvad m pli co dlat se svou vlastn. Kdyby se nyn, kdy ho ji k tomu nepud dn nklonnost, vytrhl z tto smrtc bezcitnosti a uskutenil by ono jednn bez jakkoli nklonnosti vlun z povinnosti, pak by teprve mlo svou pravou morln hodnotu. A dle: kdyby byla proda vloila tomu i onomu do srdce vbec mlo sympatie, kdyby byl (jinak poctivec) svm temperamentem chladn a lhostejn ke strdn druhch, protoe on sm je snad vyzbrojen proti svmu vlastnmu strdn zvltnm darem trplivosti a vytrval pevnosti, a proto tot pedpokld nebo dokonce vyaduje od druhch; kdyby proda neutvoila takovho lovka (jeho lze sotva povaovat za jej nejhor vtvor) vbec k tomu, aby byl filantropem, mohl by pak jet vbec nalzt v sob zdroj toho, aby si dal daleko vt hodnotu, ne jakou me nabt dobromysln temperament? Zajist! prv zde zan hodnota charakteru, kter je morln a bez jakhokoli srovnvn nejvy, toti e kon dobro nikoli z nklonnosti, ale z povinnosti. 12 Zajistit vlastn blaenost je povinnost (alespo nepmo), nebo nedostatek spokojenosti se svm stavem mohl by se snadno v nvalu mnoha starost a neuspokojench poteb stt zdrojem velkho pokuen pekroit povinnost. Ale kdybychom nepihleli k povinnosti, maj vichni lid u sami sebou nejmocnj a nejniternj nklonnost k blaenosti, protoe se prv v tto ideji vechny nklonnosti sjednocuj do jednoho hrnu. Jene pedpis blaenosti je vtm dlem uzpsoben tak, e je nkterm nklonnostem na jmu - a pak si lovk neme vytvoit dn urit a bezpen pojem o sum uspokojovn vech nklonnost, kter je zahrnuto pod nzev blaenosti. Proto nen divu, e nad kolsajc ideou hrnu me pevldnout jedin urit nklonnost, a to kvli tomu, co slibuje, a kvli dob, v n me dojt svho uspokojen, a e lovk, jeho pronsleduje napklad dna, me zvolit k jdlu, co mu chutn, a za to vytrpt, co snese, aby se podle svch propot alespo nepipravil pro bezdvodn nadje na tst, kter m bt spjato se zdravm, o poitek ptomnho okamiku. Ale i v tomto ppad, kdyby obecn nklonnost k blaenosti neurovala jeho vli a kdyby zdrav nepatilo podle nho tak nutn do jeho propot, pece zde i ve vech proti prodnmu djstv. Paradoxnm dsledkem tohoto stanoviska je vylouen tch jednn z mravn oblasti, kter jsou ve shod s mravnm zkonem, ale dj se z nklonnosti. Kritikem tto koncepce byl Fr. Schiller, kter vid idel mravnho jednn ve sjednocen povinnosti a nklonnosti.

11

jinch ppadech zbv jet jeden zkon, toti e je nutn podporovat svou blaenost, a to nikoli z nklonnosti, nbr z povinnosti, a teprve zde nabv jeho jednn vlastn morln hodnotu. 13 Takto je tak bezpochyby teba chpat ta msta z Psma, kde se pikazuje milovat svho blinho, i naeho neptele. Nebo pikazovat lsku jako nklonnost nelze, ale konat dobro z povinnosti, kdy k tomu zrove nepud dn nklonnost, ba vzpr-li se tomu pirozen a nezdoln nechu, to je praktick a nikoli patologick lska, kter je zakotvena ve vli a nikoli v citov nchylnosti v zsadch jednn a ne v rozplvajc se asti. A jedin tuto praktickou lsku lze pikazovat. 14 Druh vta zn: jednn z povinnosti n e m svou morln hodnotu v elu, kter jm m bt dosaen, nbr v maxim, podle n se o nm rozhoduje, nezvis tedy na skutenosti pedmtu jednn, nbr pouze na principu chtn, podle nho se jednn uskutenilo bez ohledu na veker pedmty dostivosti. Z pedchzejcho je jasn, e mysly, kter bychom chtli uskutenit v jednn, rovn tak i jejich nsledky, nemohou jako ely 14 a pruiny poskytnout jednn dnou nepodmnnou a morln hodnotu. V em tedy me spovat tato hodnota, nem-li zleet ve vztahu vle k inku oekvanmu od jednn? Neme zleet v niem jinm ne v principu vle bez ohledu na ely, kter se mohou v tomto jednn uskutenit; protoe vle se nachz prv uprosted mezi svm principem a priori, jen je formln, a svou pruinou a posteriori, je je materiln, takka na rozcest, 15 a protoe mus bt pesto nm urena, pak - vychz-li njak jednn z povinnosti, bude muset bt urena formlnm principem chtn vbec, protoe byla zbavena jakhokoli materilnho principu. 15 Tet vtu vyvozenou jako dsledek z obou vt pedchzejcch bych formuloval takto: povinnost je nutnost jednn z cty k zkonu. Mohu sice mt nklonnost k objektu jako inku svho zamlenho jednn, ale nikdy ctu, a to prv proto, e jednn je pouhm inkem a nikoli innost vle. Z tho dvodu nemohu mt ctu k nklonnosti vbec, a u jde o mou nklonnost nebo nklonnost nkoho jinho, nanejv s n mohu v prvnm ppad souhlasit, v druhm si ji oblbit, tzn. povaovat ji za pznivou pro svj vlastn prospch. Jen to, co je spojeno s mou vl jako zklad a nikdy jako inek a co neslou mm nklonnostem, nbr je pevauje nebo alespo nepipust, aby pi volb pevily, tedy pouh zkon jako takov, me bt pedmtem m cty, tud pkazem. Mli jednn z povinnosti vylouit vliv nklonnost a spolu s nimi kad pedmt vle, nezbv pro vli nic jinho, co by ji mohlo urovat, ne to, co objektivn je zkonem a subjektivn istou ctou k tomuto praktickmu zkonu,

14 15

Mravn hodnota jednn nezvis podle Kanta na kategorich, vyjadujcch zetel k vsledku jednn. Tato vta je pochopiteln z toho, e ke kadmu rozhodnut je nutn smyslov podnt za podmnky kauzality svobody.

12

tud maxima16* poslouchat jej i za cenu jmy na vech svch nklonnostech. 16 Morln hodnota jednn nezle tedy v nsledcch, kter se z nho oekvaj, a proto ani v nijakm principu jednn, jen by byl nucen vypjit si pohnutky od tchto oekvanch nsledk. Nebo vechny tyto nsledky (pjemnost vlastnho stavu, ba dokonce i podporovn ciz blaenosti) by mohly vzniknout i z jinch pin a nebylo by pro n zapoteb vle rozumn bytosti, v n se pece nachz jedin nejvy a nepodmnn dobro. Pouze pedstava zkona jako takovho, kter se ovem nachz pouze v rozumn bytosti, a to pokud je ona pohnutkou vle a nikoli oekvan inek, me vytvet to znamenit dobro, je nazvme mravnm dobrem; toto dobro je ptomno ji v osob samotn, kter podle tto pedstavy jedn, a nesm bt teprve oekvna z inku. 17** 17 Jak to vak asi me bt zkon, jeho pedstava mus urovat vli, ani by se bral zetel na nsledek z n oekvan, aby se tato vle mohla vbec a bez jakhokoli omezen nazvat dobrou? Protoe jsem z vle vylouil vechny podnty, kter by mohly vzniknout z plnn njakho zkona, zbv pouze obecn zkonnost jednn vbec, je jedin m vli slouit za princip, tzn. e nemm postupovat nikdy jinak ne tak, abych mohl souasn chtt, aby se m maxima stala obecnm zkonem. Pouh zkonnost vbec (ani bychom hledali za zklad jakkoli zkon uren k jistm jednnm) je zde nyn tm, co vli slou a mus slouit za princip, nem-li povinnost platit vude za przdn blud a chimrick pojem; s tm tak naprosto souhlas prost lidsk rozum ve svm praktickm posuzovn a m vdy ped oima pslun princip.
16

* Maxima je subjektivnm principem chtn, praktick zkon jeho objektivnm principem (tzn. tm, kter by slouil vem rozumnm bytostem i subjektivn jako praktick princip, kdyby rozum ml naprostou moc nad dostivost). /Poznmky oznaen hvzdikou jsou poznmkami Kantovmi/. 17 ** Lze mi namtnout, e vrazem cta hledm jen toit v jakmsi temnm pocitu msto toho, abych tuto otzku zeteln vysvtlil pojmem vytvoenm rozumem. Ale i kdy je cta citem, pesto je to cit, kter nen pijmn pod vlivem neho jinho, nbr je autonomn zpsobovn rozumovm pojmem, a proto je specificky odlin od vech cit prvnho druhu, je lze odvodit z nklonnosti i strachu. Co bezprostedn poznvm jako zkon platn pro mne, poznvm s ctou, kter znamen pouze vdom podzenosti m vle zkonu, ani by zde zprostedkoval vliv psobc na m smysly. Bezprostedn uren vle zkonem a vdom tto urenosti se nazv ctou, take cta se pojm jako inek zkona na subjekt a nikoli jako pina zkona. cta je vlastn pedstavou hodnoty, kter omezuje mou sebelsku. Je tedy nm, co by nemohlo bt povaovno ani za pedmt nklonnosti, ani za pedmt strachu, akoli m s obojm zrove nco analogickho. Pedmtem cty je tedy vlun zkon, a to ten, kter si sami, a pesto jako zkon o sob nutn ukldme. Jsme mu podzeni jako zkonu, ani bychom se dotazovali sebelsky, ale jako takovmu, kter jsme si sami uloili a kter je pece vsledkem na vle a je v prvnm ohledu analogi ke strachu, v druhm k nklonnosti. (Zde je odvodnna nutnost petvoit pvodn zmr v obecnou formu, podle n by mohli jednat vichni, tm, e kad jin zmr by rozruil ji existujc mravn vztahy (sliby, mluven pravdy, v Kritice praktickho rozumu je pouit pklad svenho depozita, esk vyd. str. 51). Veker cta k njak osob je vlastn jen ctou k zkonu (poestnosti atd.), jeho nm ona dv pklad. Protoe rozvjen naeho talentu chpeme rovn jako povinnost, pedstavujeme si v talentovan osob zrove i pklad zkona (abychom se j mohli na zklad procviovn stt podobnmi), a to vytv nai ctu. Veker takzvan morln zjem pramen vlun z cty k zkonu.

13

18 Otzka nap. budi: smm nco slbit, jestlie jsem v tsni, s myslem, e tento slib nedodrm? Snadno zde rozlim, e otzka me mt dvoj vznam: zda uinit klamn slib je prozrav, i zda je to ve shod s povinnost. To prvn se bezpochyby stv astji. Nahlm sice dobe, e nesta, abych se takovm zpsobem vykroutil z ptomn svzele, nbr e musm dobe zvit, zda mi dodaten nevzniknou z tto li mnohem vt nesnze ne ty, kterch se nyn zbavuji, a protoe nelze pi v domnl vychytralosti pedvdat snadno nsledky, zda se jednou ztracen dvra neme stt pro mne mnohem vtm zlem ne to, ktermu se nyn pokoum vyhnout, a zda bych tedy nejednal chyteji, kdybych se ve svm jednn dil obecnou maximou a navykl si nic neslibovat, leda snad s myslem, e slib dodrm. Ale zhy se mi i zde stv jasnm, e takov maxima m pece jen za zklad povlivost nsledk. Je pece docela nco jinho bt pravdomluvnm z povinnosti ne z obavy ped nepznivmi nsledky: zatmco v prvnm ppad pojem jednn u sm o sob obsahuje pro mne zkon, v druhm se musm rozhlet jinde, jak asi nsledky pro mne by s jednnm byly spojeny. Nebo jestlie se odklonm od principu povinnosti, je to zcela jist zl; ale jestlie se odvrtm od sv maximy vychytralosti, pak mi to me bt mnohdy pece ke znanmu prospchu, jakkoli je ovem jistj, abych pi n setrval. Abych se vak pouil co nejkratm a pesto neomylnm zpsobem, jak odpovdt na tuto otzku, zda liv slib je ve shod s povinnost, ptm se sebe sama: byl bych snad spokojen s tm, e moje maxima (vyprostit se z obt nepravdivm slibem) m platit jako obecn zkon (jak pro mne, tak i pro ostatn) a sml bych si snad ci, e kdokoli me nco nepravdiv slbit, jestlie se dostane do obt, z nich se jinm zpsobem neme vymanit? Tu si hned uvdomm, e sice mohu chtt le, ale nemohu chtt, e m platit obecn zkon lht; nebo podle takovho zkona by vlastn nemohl vbec existovat njak slib, ponvad by bylo marn, abych pedstral svj mysl vzhledem ke svmu budoucmu jednn ped druhmi, kte pece tomuto pedstrn nev; i kdyby v n u ukvapen uvili, splatili by mi pece stejnou minc, m by se m maxima, jakmile by se stala obecnm zkonem, musela sama sebou rozloit.18 19 K tomu, co mm tedy uinit, aby m chtn bylo mravn dobr, nepotebuji vbec dnou iroce se rozbhajc bystrost. Jsa neprotel svtem, neschopn bt pipraven na vechny udlosti v nm se odehrvajc, ptm se jen sebe: me chtt, aby se tv maxima stala i obecnm zkonem? Jestlie ne, pak je zavrenhodn, a to ne kvli kod, kterou by mohla zpsobit tob nebo i druhm, ale proto, e nen vhodn jako princip monho obecnho zkonodrstv. K zkonodrstv mi vak rozum vnucuje bezprostedn ctu, o n sice stle jet nechpu, na em se zakld (to by ml zkoumat filozof), ale natolik j pece
18

Tj. mravnm.

14

jenom rozumm, e je ocennm hodnoty, kter zdaleka pevauje nad vemi hodnotami, kter jsou vychvalovny na zklad nklonnosti, a e nutnost mho jednn z ist cty k zkonu je tm, co tvo povinnost, a e j mus ustoupit kad jin pohnutka, protoe je podmnkou vle o sob dobr, jej hodnota ve pesahuje. 20 Tak jsme tedy v morlnm poznn prostho lidskho rozumu dospli a k jeho principu, o nm ovem prost rozum neuvauje takto abstraktn v obecn form, ale vdy jej pece m skuten ped oima a potebuje jej jako mtko pro sv posuzovn. Dalo by se snadno ukzat, e s tmto kompasem v ruce si zcela dobe um poradit pi rozliovn, co je dobr nebo zl, co je shodn s povinnost, i co je poruenm povinnosti, jestlie jen zamme jeho pozornost, ani by se v nejmenm pouil o nem novm, na jeho vlastn princip, jak to dlal Sokrates; nepotebujeme tedy dnou vdu ani filozofii, abychom vdli, co mme dlat, abychom byli estn a dob, ba dokonce moud a ctnostn. Bylo mono pedpokldat ji pedem, e znalost toho, co kadmu lovku pslu dlat, a tm i vdt, je vc kadho, i toho nejprostho lovka. Nelze se dvat bez obdivu na to, e schopnost praktick soudnosti tolik pedstihuje v prostm lidskm rozumu schopnost teoretick soudnosti. Jestlie se prost lidsk rozum odv pi teoretickm posuzovn vzdlit se od zkon zkuenosti a od smyslovho vnmn, uvzne v samch nepochopitelnostech a rozporech se sebou samm, i pinejmenm v chaosu nejistoty, nejasnosti a rozkolsanosti. V praktickm ohledu19 se sla soudnosti zan projevovat jako skuten prospn, jestlie prost rozum vylou z praktickch zkon vechny smyslov pruiny. Stane se pak dokonce subtilnm, a u by chtl ikanovat jin svm svdomm nebo jinmi poadavky vzhledem k tomu, co m bt sprvn, nebo i upmn urovat hodnotu jednn pro sv vlastn pouen; nejdleitj vak je, e se v poslednm ppad me kochat nadj, e ji sprvn postihne, jak si to kdy me slibovat pouze filozof, ba je v tom skoro jet jistj ne samotn filozof, protoe filozof neme mt pece dn jin princip ne on, avak me snadno svj sudek zmst mnostvm cizch k vci nepatcch vah a odklonit se od pmho smru. Nebylo by pak v dsledku toho zhodno ponechat morln zleitosti prostmu lidskmu usuzovn a k filozofii pokroit nanejv proto, aby byla plnji a pstupnji pedvedena mravn soustava, stejn jako aby byla phodnji znzornna mravn pravidla za elem aplikace (jet vak vce za e-lem disputace); nikoli vak proto, abychom odvraceli obyejn lidsk rozum prv v jeho praktickm zamen od jeho astn prostoty a filozofi jej zavedli na novou cestu vzkum a pouen? 21 Nevinnost je ndhern vc, ale je tak velice zl, e ji nelze dost peliv osthat a e ji lze snadno svst. Proto dokonce i moudrost, kter jinak zle spe v jednn a uputn od
19

Tj. mravnm.

15

jednn (Tun und Lassen) ne ve vdn, potebuje nicmn i vdu, i kdy nikoli proto, aby se od n uila, nbr aby ke svm pedpism zjednala pstup a zajistila jim trvalost. lovk ct v sob samm mocnou protivhu proti vekerm pkazm povinnosti, kter mu rozum pedstavuje jako tak ctyhodn, a to ve svch potebch a nklonnostech, jejich souhrnn uspokojovn zahrnuje pod nzev blaenost. Rozum pak pikazuje sv pedpisy neprominuteln, ani by se pi tom njak upisoval nklonnostem, a tmto zpsobem odstrkuje a nedb tch tak boulivch a pi tom zdnliv tak spravedlivch nrok (kter se nechtj dnm pkazem dt potlait). Z toho vak pramen pirozen dialektika, tzn. sklon spekulovat proti psnm zkonm povinnosti a zpochybovat jejich platnost, i alespo jejich istotu a psnost, a init je pokud mono pimen naim pnm a nklonnostem, tzn. zkazit je v zkladu a pipravit je o celou jejich dstojnost, co nakonec neme schvalovat ani samotn prost lidsk rozum. 22 Prost lidsk rozum nen tedy pobzen njakou potebou spekulace (co se mu nikdy, pokud se spokoj s tm, e bude pouhm zdravm rozumem, neme pihodit), nbr docela praktickmi dvody, aby vyel ze svho kruhu a vykroil na pole praktick filozofie, kde by zskal pouen a zeteln nvod o zdroji svho principu a jeho sprvnm uren v protikladu k maximm, kter se zakldaj na potebch a nklonnostech, aby tak unikl z rozpak nad poadavky kladenmi z obou stran a neupadl do nebezpe, e by na zklad dvouznanosti, j snadno propad, byl pipraven o vechny prav mravn zsady. Tedy se rozvj rovn v prostm lidskm rozumu, jestlie se kultivuje, nepozorovan dialektika, kter jej nut hledat pomoc ve filozofii, tak jako se mu to dje v teoretickm uit, a praktick rozum nenajde tedy - prv tak jako teoretick klid nikde jinde ne v pln kritice naeho rozumu.

16

DRUH ST
Pechod od populrn mravn filozofie k metafyzice mrav Jestlie jsme odvozovali svj dosavadn pojem povinnosti z obecnho uvn naeho praktickho rozumu, pak z toho nelze v dnm ppad odvodit, e bychom s nm zachzeli jako se zkuenostnm pojmem. Vezmeme-li na zetel zkuenosti o lidskm jednn a uputn od jednn (Tun und Lassen), shledme se, jak sami pipustme, spe s etnmi oprvnnmi stesky, e nelze uvst dn zaruen pklady smlen jednat z ist povinnosti, e i kdy se dje leccos pimen k tomu, co pikazuje povinnost, pece je jet stle sporn, zda se to vlastn dje z povinnosti a zda to tedy m morln hodnotu. Proto byli v kad dob filozofov, kte naprosto poprali skutenost tohoto smlen v lidskm jednn a ve vce nebo mn pipisovali zjemnl sebelsce, ani by z tohoto dvodu pochybovali o sprvnosti pojmu mravnosti, nbr spe se s upmnm politovnm zmiovali o kehk a neist lidsk pirozenosti, kter je sice natolik ulechtil, e si vybrala tak ctyhodnou ideu jako svj pedpis, ale zrove pli slab, aby ji nsledovala; lidsk pirozenost podle nich pouv rozumu, kter by j ml slouit v zkonodrstv, pouze v zjmu nklonnost, a to a jednotlivch, nebo - a to u je hodn - v jejich nejvy vzjemn snenlivosti. Vskutku je zcela nemon zjistit, s naprostou jistotou, pomoc zkuenosti jeden jedin ppad, kdyby maxima jednn jinak pimenho povinnosti spovala vlun na morlnch zkladech a na pedstav o povinnosti jednajcho.20 Nkdy se sice me stt, e i pi sebepsnjm sebezpytovn nenajdeme vbec nic, co by krom morlnch zklad povinnosti mohlo bt tak dostaten mocn, aby ns to pimlo k tomu i onomu dobrmu skutku a tak velk obtavosti. Z toho vak nelze s jistotou usuzovat, e urujc pinou vle skuten nebyl njak skryt popud sebelsky, kter by tuto ideu pouze pedstral, nebo se pece msto nho rdi chlubme neprvem osvojenou ulechtilej pohnutkou. Vskutku vak nememe nikdy ani sebepsnjm zkoumnm proniknout zcela za skryt pruiny, ponvad, kdy je e o morln hodnot, nezle na jednn, kter vidme, nbr na onch jeho vnitnch principech, je nevidme.

20

Odtud a po str. 49 nsleduje odvodnn apriornho charakteru zklad etiky, namen proti empirickmu nebo zsti empirickmu vyetovn zklad etiky v pedkantovsk filozofii. Zdvodnn vyplv z Kantova pojet zkona - spojen, vysloven zkonem, mus mt charakter absolutn nutnosti, jinak by zkon neplatil vdy a za vech okolnost, prost nebyl by vbec zkonem. Nutnost vyjadovan zkonem se vak nemohla podle Kanta ustavit jinak ne tak, e zkon pedchz pedmtm nebo jednnm pod nj spadajcm. Mravouka mus mt tedy svou empiricky nepostiitelnou st, kter se tk zklad mravnho jednn.

17

Nememe ani prokzat vtanj sluby tm, kte se vysmvaj veker mravnosti jako pouhmu pzraku lidsk fantazie, je z domlivosti pesahuje samu sebe, ne kdy jim pipustme, e pojmy povinnosti (tak jako si z pohodlnosti rdi namlouvme, e je tomu tak i se vemi ostatnmi pojmy) mus bt odvozovny vlun ze zkuenosti; nebo tak jim pipravujeme zaruen vtzstv. Z lsky k lidem chci pipustit, e nejvt st naeho jednn je pimen povinnosti, ale jestlie se podvme bl na jejich snaen a baen, narazme vude na mil j (Selbst), kter neustle vynv a o n se opraj jejich mysly, a nikoli o psn pkaz povinnosti, jen vyaduje ast sebezapen. Nen teba bt zrovna neptelem ctnosti, nbr pouze chladnokrevnm pozorovatelem, kter hned neztotouje nejhavj pn po dobru a jeho skutenosti, abychom se v jistch okamicch (zvlt s pibvajcmi lty a soudnost, kter jednak zmoudela zkuenostmi, jednak se vytbila k pozorovn) neocitli na pochybch, zda lze skuten ve svt nalzt nco takovho jako pravou ctnost. A ped plnm odpadnutm od naich idej o povinnosti ns zde neme uchrnit a ctu k zkonu zaloenou v dui nm neme uchovat nic jinho ne jasn pesvden, e i kdyby dosud nebyla dn jednn, je by pochzela z takovch istch zdroj, pece zde nejde o to, zda se dje to, i ono. Jde o to, e rozum sm o sob a nezvisle na vech jevech pikazuje, co se m dt; a proto jednn, o nich svt snad dosud nepodal dn pklad a o jejich monosti by mohl velmi pochybovat ten, kdo zakld ve na zkuenosti, jsou pesto neprominuteln pikazovna rozumem a lze napklad na kadm lovku poadovat istou poctivost v ptelstv, i kdyby dosud neexistoval dn poctiv ptel, ponvad tato povinnost jako povinnost vbec tkv ped v zkuenost v ideji rozumu, kter uruje vli dvody a priori. Dodme-li, e nechceme-li pojmu mravnosti zcela upt vekerou pravdivost a vztah k njakmu monmu objektu, pak nememe poprat, e jeho zkon m tak universln vznam, e neplat pouze pro lovka, nbr mus platit pro vechny rozumn bytosti vbec, a to nikoli jen za nahodilch podmnek a vjimen, nbr naprosto nutn, pak je jasn, e dn zkuenost neme poskytnout podnt k tomu, abychom usuzovali tebas jen na monost takovch apodiktickch zkon. Nebo jakm prvem bychom mohli tomu, co plat pro lidstvo jen snad za nahodilch podmnek, zjednvat neomezenou ctu jako obecnmu pedpisu pro kadou rozumnou bytost, a jak maj bt zkony urujc nai vli pokldny za zkony rozumn bytosti vbec a jen v tto podob i za zkony na vle, kdyby byly pouze empirick a nepochzely zcela a priori z istho, ale praktickho rozumu ? Nemohli bychom tak mravnosti poradit nic horho ne to, e bychom ji chtli pevzt z pklad. Nebo jakkoli pklad, jen by ji ml demonstrovat, mus bt nejprve sm posouzen podle princip morality, zda je tak vhodn k tomu, aby byl pvodnm pkladem, tzn. vzorem, nijak vak neme poskytnout jej nejvy pojem. S nam idelem

18

mravnosti mus bt srovnvn i samotn Spasitel evangeli, a to pedtm, ne ho za nho uznme. Vdy on sm o sob prav: "Co mne (jeho vid) nazv dobrm? dn nen dobr (pravzor dobra), ne jedin, toti Bh (jeho nevid).21 Odkud ale mme pojem boha jako nejvyho dobra? Pouze z ideje, j rozum a priori nartv mravn dokonalost a nerozlun ji spojuje s pojmem svobodn vle. V mravn oblasti (im Sittlichen) nelze provdt dn napodobovn a pklady slou jen k povzbuzen, tj. kladou mimo pochybnost monost toho, co pikazuje zkon, a in nzornjm, co obecnji vyjaduje praktick pravidlo, ale nemohou nikdy oprvnit k tomu, aby jejich prav originl tkvc v rozumu byl odsunut stranou a za vchodisko byly zvoleny pklady. Neexistuje-li tedy dn nejvy zsada mravnosti, kter by nemusela spovat pouze na istm rozumu nezvisle na v zkuenosti, pak se domnvm, e nen nutn se ani ptt, zda je vhodn, abychom tyto pojmy, tak jak jsou ustaveny a priori se svmi principy, vyloili obecn (in abstracto), mli se jejich poznn odliovat od prostho a nazvat se filozofickm.22 Ale za naich dn je zapoteb se takto ptt. Nebo kdyby se mlo provst hlasovn, zda se m dt pednost istmu rozumovmu poznn izolovanmu od veho empirickho, a tm metafyzice mrav, nebo populrn praktick filozofii, lze snadno uhodnout, na kterou stranu se vtina hlas piklon. Tento sestup k prostm pojmm lidu je ovem velice chvalitebn, jestlie pedtm dolo k vzestupu k principm istho rozumu a bylo dosaeno plnho splnn tohoto postupu, tj. jestlie mravouka je zaloena na metafyzice, kter j pedchz, a teprve pot, kdy byla metafyzika ustavena, zjednv k n mravouka svou populrnost pstup. Je vak zcela neppustn, abychom mu chtli vyhovt ji pi prvnm zkoumn toho, v em zle veker sprvnost zsad. Nejen, e si takov postup me zdka init nrok na takovou velmi vzcnou zsluhu, jakou je prav filozofick popularita (protoe bt obecn srozumitelnm nen vbec dn umn, zekneme-li se pi tom jakhokoli dkladnho pochopen), ale objev se odporn mchanice z nahodile sebranho pozorovn a jen zpola rozumovch (halbvernnftelnden) princip, na n se piivuj przdn hlavy, aby j mohly dobe ut ke kadodennmu tlachn; ti, kte vd, o jde, pociuj zmatek a nespokojen odvracej svj zrak, ani by si mohli pomoci, akoli na druh stran se filozofov, kte prohldli tento klam, se-tkvaj s malm ohlasem, kdy ji po njakou dobu varuj ped domnlou popularitou a ukazuj, e je mon bt prvem populrn a po dosaen uritho pochopen. Sta se jen podvat na zkoumn mravnosti uit podle oblbenho vkusu a setkvme se hned se zvltnmi

21

Evangelium sv. Matoue, kap. XIX, ver 17. Kant ml k dispozici Lutherv peklad, zde je pouito vydn kralickho. Vsuvky jsou Kantovy. 22 Tj. neexistuje-li nejvy zsada mravnosti empirickho pvodu, nbr pouze apriornho, jak Kant dokazuje, je samozejm, e zkladn pojmy a principy etiky tvo autonomn st, pedchzejc ostatn mravouce.

19

urenmi lidsk pirozenosti (mezi nimi vak i s ideou o rozumn pirozenosti vbec), za n je povaovna hned dokonalost, hned mravn cit, tu bze bo, nco z toho a zrove z onoho v podivuhodn smsi, ani se dojde k otzce, zda lze vbec ve vekerch znalostech lidsk pirozenosti (je lze zskat jen zkuenostn) hledat principy mravnosti; a jestlie tomu tak nen a jestlie lze tyto principy shledat zcela a priori, bez zaten mkoli empirickm pouze v istch rozumovch pojmech a nikde jinde ani v t nejnepatrnj me, pak je teba uvit, zda by nebylo lpe toto zkoumn zcela odlouit jako istou praktickou filozofii nebo (smme-li pout tak vykienho nzvu) jako metafyziku23* mrav a pouze tuto metafyziku mrav dovst k plnosti a odkzat publikum poadujc popularitu a na dobu, kdy se uskuten tento zmr. 9 Takov zcela izolovan metafyzika mrav, kter nen smovna s dnou antropologi, teologi, fyzikou i hyperfyzikou, nato pak s njakmi skrytmi kvalitami (je bychom mohli nazvat hyperfyzickmi), nen vak jen nezbytnm substrtem veho teoretickho, bezpen urenho poznn povinnost, nbr zrove nejv dleitm dezidertem skutenho splnn jejich pedpis. Nebo ist pedstava povinnosti a vbec mravnho zkona, kter nen smovna s dnm cizm pdavkem z oblasti empirickch podnt, m cestou rozumu samotnou (kter si teprve pi tom uvdomuje, e me bt i praktick sm pro sebe) o tolik mocnj vliv na lidsk srdce ne vechny ostatn pruiny,24* je lze nasbrat v tto empirick oblasti, e u vdom sv dstojnosti jimi pohrd a postupn se me stt jejich pnem; naproti tomu smen mravouka, kter je sestavena z citovch a nklonnostnch pruin a zrove z rozumovch pojm, mus rozkolsat mysl stojc mezi pohnutkami, kter nelze subsumovat pod dn princip25 a kter mohou vst k dobru jen velice nhodn, astji vak vedou spe ke zlu. 10 Z uvedenho vysvt, e vechny mravn pojmy maj sv msto i pvod zcela a priori v rozumu, a to v nejprostm lidskm rozumu, prv tak jako i v rozumu v nejvy me
23

* Jestlie chceme, meme rozliit (tak jako se rozliuje teoretick a aplikovan matematika, teoretick a aplikovan logika) i istou filozofii mrav (metafyziku) a aplikovanou filozofii mrav (toti na lidskou pirozenost). Tmto rozlienm se nm hned tak pipomn, e mravn principy nejsou zaloeny na vlastnostech lidsk pirozenosti, nbr mus bt pro sebe a priori, ale mus bt takov, e z nich mus bt odvoditeln praktick pravidla pro kadou rozumnou bytost, a tedy i pro pirozenost lidskou. 24 * Mm dopis nebotka znamenitho Sulzera, v nm se dotazuje, co je asi jen pinou toho, e nauky o ctnosti maj tak mal vliv, pestoe jsou tak pesvdiv pro rozum. Moje odpov se zpozdila tm, e jsem ji chtl vyloit vyerpvajcm zpsobem. Nezn ovem stejn jinak ne tak, e samotn uitel si neujasnili sv pojmy, a tm, e chtli udlat svou prci pli dobe, kaz lk prv proto, e shnj pohnutky mravn dobrho ve vem monm, aby lk byl opravdu siln, a tm ty pojmy kaz. I nejprost pozorovn ukazuje, e jestlie si pedstavme jednn z povinnosti, kter se provd se statenou mysl, odlouen od vekerch zmr prospchu na tomto nebo onom svt a za nejvtho pokuen nouze nebo lkn, pak toto jednn daleko za sebou nechv a zastiuje jakkoli podobn jednn, afikovan tebas i v nejmen me ciz pruinou, povzn dui a bud pn, abychom jednali rovn tak. Dokonce i dti stednho vku jsou vnmav k tomuto dojmu a povinnosti by se jim nemly ukazovat jinak ne takto. 25 Tj. pod princip povinnosti, kter je jedinm mravnm principem ve vlastnm slova smyslu.

20

spekulativnm; e nemohou bt zskny abstrakc ze dnch empirickch, a proto jen nahodilch poznatk; e v tto istot jejich pvodu spov prv jejich hodnota, take nm slou jako nejvy praktick principy; e v t me, v jak k nim pidme nco empirickho, je tak pipravujeme i o jejich prav vliv a jednn o jeho neomezenou hodnotu; e nejen nejvy nutnost v teoretickm ohledu, pokud jde o spekulaci jako takovou, vyaduje, aby pojmy a zkony jednn byly erpny z istho rozumu, aby byly vykldny ist a nesmen, aby urovaly rozsah vech tchto praktickch i ist rozumovch poznatk, tzn. cel rozsah istho praktickho rozumu, nbr e je to vrcholn dleit i v praktickm ohledu. Pitom ovem nesmme, jakkoli to spekulativn filozofie dovoluje, ba dokonce dosud povauje za nezbytn, init tyto principy zvisl na zvltn povaze lidskho rozumu. Protoe morln zkony maj platit pro kadou rozumnou bytost vbec, musme je odvodit ji z obecnho pojmu rozumn bytosti vbec a takto vyloit celou morlku, kter ke svmu uit na lovka pedpokld antropologii, nejprve nezvisle na n jako istou filozofii, tzn. jako metafyziku v podob plnho systmu (co pi tomto druhu zcela izolovanch poznatk je zcela dobe mon); pitom si ale dobe uvdomujeme, e pokud tuto metafyziku nemme, je marn nejen za elem spekulativnho posuzovn urit pesn morln obsah (das Moralische) povinnosti veho, co je ve shod s povinnost, nbr e je nemon dokonce i pro zcela prost a praktick uit, zejmna pak pro morln pouovn, uvst mravy na jejich prav principy a tak doshnout istho morlnho smlen a vtpit je v lidskou mysl k nejvymu monmu dobru svta. 11 Abychom vak pi tomto zpracovn nepostupovali pouze od prostho mravnho posuzovn (kter je v tom rovn velmi ctyhodn) k posuzovn filozofickmu, jak se to obvykle dlalo, nbr abychom od populrn filozofie, kter nejde dle, ne je s to dojt tpnm z pklad, pirozen postoupili a k metafyzice (kter se ji nenechv brzdit nim empirickm, a jeto musme vymit cel souhrn rozumnho poznn tohoto druhu, jde a k idem, u nich ns opoutj i pklady), musme sledovat a zeteln vylit praktickou mohutnost rozumu ponaje jejmi obecnmi pravidly a potud, kde v n vznik pojem povinnosti. 12 Jakkoli vc v prod psob podle zkon. Jen rozumn bytost je vybavena mohutnost jednat podle pedstavy o zkonech, tzn. podle princip, ili m vli. Protoe k odvozen jednn ze zkon je zapoteb rozumu, nen vle nim jinm ne praktickm rozumem. Jestlie rozum uruje nevyhnuteln vli, pak jednn takov bytosti, je jsou seznna jako objektivn nutn, jsou nutn i subjektivn, tzn. vle je mohutnost volit jen to, co rozum poznv nezvisle na nklonnostech jako prakticky nutn, tzn. jako dobr. Jestlie vak rozum ze sv strany neuruje vli dostaten, je stle jet podzen subjektivnm podmnkm (jistm pruinm), kter nejsou vdy v souladu

21

13

14

15

16

s podmnkami objektivnmi; krtce, nen-li vle o sob zcela pimen rozumu (jak tomu tak u lid skuten je): pak jednn, kter jsou seznna jako objektivn nutn, jsou subjektivn nahodil a urovn takov vle podle objektivnch zkon znamen donucovn; tzn. e vztah objektivnch zkon k vli, kter nen nepodmnn dobr, si sice pedstavujeme jako uren vle rozumn bytosti rozumnmi dvody, jich vak tato vle nen podle sv povahy nutn poslun. Pedstava objektivnho principu, pokud vli donucuje, se nazv pkaz (rozumu) a formule tohoto pkazu se nazv imperativ. Vechny imperativy se vyjaduj jako povinovn a vykazuj tak vztah objektivnho zkona rozumu k vli, kter jm nen ve sv subjektivn povaze nutn urovna (donucovn). kaj, e by bylo dobr nco vykonat nebo od toho upustit, ale kaj to vli, kter ne vdy vykonv nco proto, e se j o tom prav, e je to dobr vykonat. Prakticky dobr je vak to, co uruje vli prostednictvm rozumnch pedstav, a tedy nikoli subjektivnmi motivy, nbr objektivn, tzn. na zklad dvod, kter jsou platn pro kadou rozumnou bytost jako takovou. Od pjemnho se odliuje tm, e pjemn ovlivuje vli pouze prostednictvm poitku z jen subjektivnch pin. Ty plat pouze pro smyslovost toho i onoho a nikoli jako princip rozumu, kter plat pro kohokoli bez vjimky. 26 Dokonale dobr vle by tedy rovn spadala pod objektivn zkony (dobra), ale nelze si ji pedstavovat jako jimi donucovanou k zkonnmu jednn, ponvad podle sv subjektivn povahy me bt autonomn urovna pouze pedstavou dobra. Proto pro boskou a vbec svatou vli neplat dn imperativy; zde povinovn nen na pravm mst, ponvad chtn u samo sebou je nutn v souladu se zkonem. Proto jsou imperativy toliko formulemi vyjadujcmi vztah objektivnch zkon chtn vbec k subjektivn nedokonalosti vle t i on rozumn bytosti, napklad lidsk vle. Vechny imperativy pikazuj pak bu hypoteticky nebo kategoricky. Zatmco v hypotetickch imperativech je pedvedena praktick nutnost monho jednn jako prostedku k nemu jinmu, co chceme doshnout (i co je mon, abychom chtli doshnout), kategorick imperativ by byl pak ten, kter pedvd jednn jako jsouc

26

Zvislost dostivosti na poitcch se nazv nklonnost a ta je vdy dkazem njak poteby. Naproti tomu zvislost nahodile uriteln vle na principu rozumu se nazv zjmem. Zjem se tedy vyskytuje pouze u zvisl vle, kter nen vdy sama pimen rozumu; naproti tomu u bosk vle si nelze myslit dn zjem. Ale i lidsk vle me o nco projevovat zjem, ani by proto musela jednat ze zjmu. V prvm ppad jde o praktick zjem o jednn, v druhm o patologick zjem /Patologick od pathos, ve. Jde o zjem, kter je nepmo (prostednictvm nklonnosti) podazen dostivosti./ o pedmt jednn. Prvn ppad ukazuje pouze zvislost vle na principech rozumu o sob samch, druh na principech rozumu ve prospch nklonnosti, ponvad rozum v tomto ppad udv pouze praktick pravidlo, jak se m vyhovt poteb nklonnosti. V prvnm ppad mne zajm jednn, v druhm ppad pedmt jednn (pokud je mi pjemn). V pedchzejc prvn sti jsme vidli, e pi jednn z povinnosti se nesm pihlet k zjmu o pedmt, nbr pouze k zjmu na jednn samotnm a jeho principu v rozumu (zkonu).

22

17

18

19

20

21

samo pro sebe, jako objektivn nutn bez vztahu k jinmu elu. Protoe kad praktick zkon pedvd mon jednn jako jednn dobr, a proto nutn pro subjekt, kter je prakticky uriteln rozumem, jsou vechny imperativy formulemi urujcmi jednn, je je nutn podle principu vle njakm zpsobem dobr. Kdyby vak jednn bylo dobr pouze k nemu jinmu jako prostedek, jde o hypotetick imperativ, je-li vak pedvedeno jako dobr o sob a tm jako nutn u vle, kter je o sob v souladu s rozumem jako svm principem, jde o kategorick imperativ. Imperativ tedy vypovd, kter skrze mne mon jednn by bylo dobr, a pedvd praktick pravidlo ve vztahu k vli, kter vykonv jednn ne pmo proto, e je dobr, ponvad jednak subjekt ne vdy v, e je dobr, a jednak i kdyby to vdl, mohly by pece jeho maximy bt v rozporu s objektivnmi principy praktickho rozumu. Hypotetick imperativ vypovd tedy jenom to, e jednn je dobr ve vztahu k njakmu monmu nebo skutenmu myslu. V prvnm ppad je principem problematickopraktickm, v druhm principem asertoricko-praktickm. Kategorick imperativ, kter prohlauje jednn za objektivn pro sebe nutn bez vztahu k njakmu zmru, tzn. za nutn i bez jakhokoli jinho elu, plat za princip apodikticko-praktick. To, co je mon pouze silami njak rozumn bytosti, Ize si myslet jako mon mysl i pro njakou jinou vli, a proto je vskutku nekonen mnoho princip jednn, pokud je toto jednn provdno jako objektivn nutn, aby se jm doshlo monho myslu jm uskutenitelnho. Vechny vdy maj praktickou st, kter sestv z kol za pedpokladu, e njak el je pro ns mon, a z imperativ udvajcch, jak me bt tento el dosaen. Ty se vbec proto mohou nazvat imperativy zrunosti. Neptme se zde vbec, zda je nco rozumn a dobr, nbr ptme se pouze, co se mus vykonat, abychom toho doshli. Lkaovy pedpisy na to, aby svho pacienta dokonale uzdravil, a pedpisy travie, aby svou ob bezpen usmrtil, maj potud stejnou hodnotu, e kad z tchto pedpis slou k tomu, aby se dokonale doshlo pslunho myslu. Protoe v ranm mld nevme, s jakmi ely se asi v ivot meme setkat, povauj rodie za douc, aby se jejich dti pedevm skuten mnohmu nauily, a staraj se, aby vldly zrunost v pouvn prostedk k nejrozmanitjm libovolnm elm, z nich o dnm nemohou urit, zda jej jejich chovanec v budoucnu skuten zvol za svj mysl; nicmn vak zde zstv monost, e jej jednou bude chtt zvolit; toto peovn je natolik intenzvn, e se obvykle kvli tomu zanedbv pe o vytven a korigovn jejich sudku o hodnot vc, kter by si snad chtly zvolit za svj el. Nicmn je jeden el, kter lze pedpokldat za skuten u vech rozumnch bytost (pokud se na n jako na zvisl bytosti hod imperativy), a tedy i mysl, kter snad nejen

23

e mohou mt, nbr lze o nm i zaruen pedpokldat, e jej vichni maj z pirozen nutnosti, a to je mysl zskat blaenost. Hypotetick imperativ, kter pedvd praktickou nutnost jednn jako prostedku k podporovn blaenosti, je asertorick. Nesmme jej podvat pouze jako nutn prostedek k nejistmu, pouze monmu myslu, nbr k myslu takovmu, kter lze bezpen a priori pedpokldat u kadho lovka, ponvad pat k jeho bytosti. Zrunost ve volb prostedk za elem zskn vlastnho nejvtho blaha lze pak nazvat chytrost 27* v nejum smyslu. Imperativ vztahujc se tedy k volb prostedk pro vlastn blaenost, tzn. pedpis chytrosti, zstv jet stle hypotetickm imperativem, jm se jednn nepikazuje zcela, nbr pouze jako prostedek pro jin mysl. 22 Konen existuje imperativ, kter toto jednn pikazuje bezprostedn, ani by je zakldal na njakm jinm myslu dosaitelnm prostednictvm uritho jednn jako podmnce. Tento imperativ je kategorick a netk se obsahu jednn ani toho, co z nho m nsledovat, nbr formy a principu, z nich samo vyplv; pitom to bytostn dobr v nich tvo smlen, a u je spch jakkoli. Nech se prv tento imperativ nazv imperativem mravnosti.28 23 Zeteln se rozliuje chtn podle tchto t princip i ve vztahu k nerovnosti v donucovn vle. Domnvm se, e i tyto rozdly bychom ozejmili tm, kdybychom je pojmenovali nejpimenji v jejich poad tak, e bychom ekli: jsou to bu pravidla zrunosti nebo rady chytrosti i pkazy (zkony) mravnosti. Nebo jen zkon se poj s pojmem nepodmnn, a to objektivn, a tm obecn platn n u t n o s t i, a pkazy jsou zkony, kterch se mus poslouchat, tzn. nsledovat jich i proti nklonnostem. Poradenstv obsahuje sice nutnost, kter vak me platit pouze v subjektivn pjemnch29 podmnkch, zda toti ten i onen lovk zahrnuje to nebo ono do sv blaenosti; naproti tomu kategorick imperativ nen omezovn dnou podmnkou a jako absolutn nutn, by ve smyslu praktick nutnosti, se me nazvat pkazem v tom nejpvodnjm vznamu. Prvn druh bychom mohli nazvat i technickmi imperativy (nleejcmi k umn), druh
27

* Vrazu chytrost se uv ve dvojm smyslu, jednou me znamenat chytrost pro svt (Weltklugheit), podruh soukromou chytrost (Privatklugheit). Ta prvn je lidskou dovednost mt takov vliv na druh, abychom jich mohli uvat ke svm myslm. Naproti tomu ta druh je silm sjednotit vechny tyto mysly ve svj vlastn trval prospch. Tato druh je vlastn chytrost, na ni se redukuje i chytrost pro svt, a kdo je chytr v tomto prvnm smyslu a nikoli ve druhm, o tom by bylo lpe ci, e je opatrn a vychytral, ale vcelku nerozumn. 28 Pehled imperativ (pedpis vle): Imperativy se dl na imperativy hypotetick (kter maj charakter pedpisu k jednn, je je prostedkem k njakmu elu) a na imperativ kategorick, kter nen podmnn dnm elem, nbr respektem k hodnot druhch lidskch bytost. Pouze kategorick imperativ je projevem svobody "v nejpsnjm, tj. transcendentlnm smyslu" (Kritika praktickho rozumu, 1944, atr. 41). Hypotetick imperativy dlme na imperativy zrunosti ("technick"), pikazujc jednn, kter je prostedkem k libovolnmu elu, a imperativy chytrosti ("pragmatick"), majc za cl blaenost. Prvn jsou principem problematickopraktickm (protoe plat za podmnky, e vle je libovoln urena), druh principem asertorickopraktickm (protoe nejsou prostedkem k monmu elu, nbr k elu, kter sleduj vichni lid, toti k blaenosti). 29 V akad. vyd. "nahodilch".

24

pragmatickmi 30* (spjatmi s blaenost), a tet morlnmi (patc ke svobodnmu chovn vbec, tzn. k mravnosti). 24 Nyn vznik otzka: jak jsou vechny tyto imperativy mon? Tato otzka nevyaduje, abychom vdli, jak si je mono myslet uskutenn jednn, kter pikazuje imperativ, nbr pouze, jak si je mono myslet donucovn vle, je vyjaduje imperativ jako lohu. Nen teba dnho zvltnho zkoumn toho, jak je mon imperativ zrunosti. Kdo chce el, chce (pokud m rozum rozhodujc vliv na jeho jednn) i k tomu nezbytn nutn prostedky, kter jsou v jeho dosahu. Tato vta je, co se tk chtn, analytick31; nebo ve chtn objektu jako mho inku je ji mylena m kauzalita jako jednajc piny, tzn. jako uit prostedk, a imperativ vyvozuje pojem jednn nutnho pro tento el ji z pojmu chtn tohoto elu (urit samotn prostedky pro vyten zjem, k tomu ovem nleej syntetick vty, kter se vak netkaj zkladu, toti aktu vle, nbr uskutenn objekt). e mme-li rozdlit seku podle nepochybnho principu na dv stejn dlouh sti, musm z jejich konc sestrojit dv protnajc se krunice, tomu u matematika ovem pouze v syntetickch vtch; naproti tomu vm-li, e jedin uritm jednnm me bt dosaeno zamlenho inku, pak vta, e chci-li jednoznan tento inek, chci tak ono jednn, kter je k tomu zapoteb, je analytick; nebo je zcela jedno a tot, zda si pedstavuji nco jako nsledek mon uritm zpsobem jednn skrze mne, anebo zda si pedstavuji sebe jako jednajcho prv tmto zpsobem s ohledem na nsledek. 25 Kdyby bylo tak jednoduch vytvoit urit pojem blaenosti, shodovaly by se navzjem imperativy chytrosti s imperativy zrunosti a byly by rovn analytick. Nebo to by jak zde, tak i tam znamenalo, e kdo chce el, chce i (z hlediska rozumu nutn) jedin prostedky, kter jsou pro tento el v jeho dosahu. Ale ke vemu netst je pojem blaenosti tak neuritm pojmem, e akoli kad lovk tou doshnout blaenosti, pesto nen dn a to, aby zcela pesn a v souladu se sebou samm ekl, po em vlastn tou a co chce. Pinou toho je, e vechny prvky, kter nleej k pojmu blaenosti, jsou vesms empirick, tj. mus bt vzaty ze zkuenosti, e vak zrove k ideji blaenosti je zapoteb absolutn celek, maxima blaha v mm ptomnm i kadm budoucm stavu. Je vak nemon, aby bytost, kter nejvce chpe a zrove m ke vemu vlohy, ale kter je pece jen konenou bytost, si
30

* Zd se mi, e vlastn vznam vrazu pragmatick me bt nejpesnji uren tmto zpsobem. Nebo pragmatickmi se nazvaj ty sankce, kter vlastn nevyplvaj z prva stt jako nutn zkony, nbr z pe o obecn blaho. Djepis je napsn pragmaticky, jestlie dl svt chytrm, tzn. Jestlie jej pouuje, jak by se mohl postarat o svj prospch lpe nebo se o nj postarat alespo tak dobe jako dvj svt. 31 "Analytick soudy nevypovdaj v prediktu nic ne to, co u bylo skuten, tebae ne tak jasn a stejn uvdomle myleno v pojmu subjektu." Syntetick snad naproti tomu "obsahuje v prediktu cosi, co v obecnm pojmu (tj. v pojmu subjektu) skuten myleno nen; roziuje tedy m poznn tm, e k mmu pojmu nco pidv, a mus se proto nazvat soudem syntetickm". I. Kant, Prolegomena, 1972, str. 53. Kategorick imperativ je soudem syntetickm a pece platnm a priori.

25

vytvoila pesn pojem toho, co m vlastn chtt. Chce-li lovk bohatstv, netu ani, kolik starost, zvisti a nstrah si tm me uvzat na krk! Chce-li mnoho vdt a pochopit, mohl by to zskat mon jen za cenu toho, e by ml tm bystej zrak k tomu, aby zlo, kter se dosud skrv ped jeho zrakem a jemu lze sotva zabrnit, se ped nm ukzalo o to dsnji, nebo aby k jeho dostem, kter se ho ji dosti natrpily, pistoupily dal poteby. Chce-li dlouh ivot, kdo mu me zaruit, e to nebude dlouhotrvajc bda? Chce-li jen zdrav, kolikrt ho alespo tlesn nevolnost zadrela od poitkstv, k nmu by ho svdlo sklopevn zdrav, atd. Zkrtka a jednodue, lovk nen s to podle njak zsady s naprostou jistotou urit, co by ho mohlo uinit opravdu astnjm, a to proto, e by k tomu bylo zapoteb bt vevdoucm. Mme-li bt astn, nememe jednat podle uritch princip, nbr pouze podle empirickch rad, nap. diety, spoivosti, zdvoilosti, zdrenlivosti atd., o nich pouuje zkuenost, e v prmru nejvce napomhaj k blahobytu. Z toho vyplv, e imperativy chytrosti, abychom to ekli pesn, nemohou nic pikazovat, tzn. pedvdt jednn objektivn jako prakticky - nutn, nbr e je zapoteb povaovat je spe za rady (consilia) ne za pkazy (praecepta) rozumu, a e loha urit spolehliv a obecn, kter jednn by mohlo prospvat blaenosti rozumn bytosti, je zcela neeiteln. Nen mon dn imperativ blaenosti, jen by v psnm smyslu pikazoval vykonat to, co dl astnm, ponvad blaenost nen idelem rozumu, nbr obrazotvornosti spovajc pouze na empirickch zkladech, od nich marn oekvme, e by urily jednn tak, abychom doshli totality vskutku nekonen ady nsledk. Budeme-li vak pedpokldat, e by se prostedky k blaenosti daly spolehliv uvst, byl by tento imperativ chytrosti analyticko-praktickou vtou a od imperativu zrunosti se li pouze tm, e u nho je el pouze mon, kdeto u tohoto je dn; ale protoe oba pikazuj pouze prostedky k tomu, o em pedpokldme, e bychom to chtli jako el, je imperativ pikazujc chtn prostedk pro toho, kdo chce el, v obou ppadech analytick. V otzce po monosti takovho imperativu nen dn pot. 26 Naproti tomu otzka, jak je mon imperativ mravnosti, je bezpochyby jedin problm, kter vyaduje een, protoe nen hypotetick, a tedy objektivn pedstavovan nutnost se neme oprat o dn pedpoklad, jako je tomu v ppad imperativ hypotetickch. Nesmme jen pi tom nikdy pustit ze zetele, e nelze dnm pkladem, tedy empiricky, rozhodnout, zda vbec nkde takov imperativ je, nbr je teba se obvat, e vechny imperativy, kter se jev jako kategorick, mohly by pece ve skrytu bt imperativy hypotetickmi. Jestlie se napklad prav: nem nic podvodn slibovat; a my se domnvme, e nutnost tohoto pipomenut nen snad jenom pouhou radou, aby se zabrnilo njakmu jinmu zlu, take by to snad znamenalo: nem nic liv slibovat, aby ses nepipravil o dvru, kdyby se to prozradilo; nbr e jednn tohoto

26

27

28

29

30

druhu mus bt samo pro sebe povaovno za zl a e tedy imperativ zkazu je kategorick: pak pesto neme na dnm pkladu doloit, e vle je zde urovna bez jinch pruin pouze zkonem, akoli se tak zd. Nebo je vdy mon, e strach z hanby m snad potaj vliv na vli a mon i temn obava z jinch nebezpeenstv. Kdo me ze zkuenosti dokzat nebyt njak piny, kdy zkuenost neu nic vc ne to, e ji nevnmme? V takovm ppad by vak takzvan kategorick imperativ, kter se jako takov jev kategoricky a nepodmnn, byl vskutku jenom pragmatickm pedpisem, jen ns upozoruje na n prospch a u ns, abychom pouze jej mli na zeteli. Musme tedy vyetovat monost kategorickho imperativu zcela a priori, protoe zde nemme vhodu, e by jeho skutenost byla dna ve zkuenosti a e by tedy jeho monost byla zapoteb nikoli k jeho stanoven, nbr pouze k jeho vysvtlen. Nicmn tolik lze pedbn nahldnout, e pouze kategorick imperativ se nazv praktickm zkonem, zatmco vechny ostatn se mohou sice nazvat principy vle, nikoli vak zkony, protoe to, co je teba vykonat pouze pro dosaen njakho libovolnho myslu, me bt o sob povaovno za nahodil a my se meme kdykoli zbavit pedpisu, vzdme-li se myslu. Naproti mu nepodmnn pkaz neponechv vli dnou libovli, aby uinila opak, proe se jedin s nm poj ta nutnost, ji poadujeme pro zkon. Za druh, existuje zvan dvod, pro je tento kategorick imperativ ili zkon mravnosti obtn (je obtn nahldnout jeho monost). Je syntetickopraktickou vtou 32* a priori, a protoe pochopit monost vt tohoto druhu je v oblasti teoretickho poznn spojena s tolika potemi, lze si snadno domyslet, e u praktickch poznatk nebude tato obt o nic men. U tto lohy bychom se chtli pokusit nejprve zjistit, zda snad pouh pojem kategorickho imperativu neposkytuje i jeho formuli, je by obsahovala vtu, kter by sama mohla bt kategorickm imperativem. Nebo jak je takov absolutn pkaz mon, i kdy zrove tak vme, jak zn, to bude vyadovat jet zvltn a namhav sil, jemu vak vyhrazujeme posledn st. Jestlie myslm hypotetick imperativ vbec, nevm nic pedem o tom, co bude obsahovat, pokud nen dna podmnka. Jestlie vak myslm kategorick imperativ, vm ihned, co obsahuje. Nebo jeto imperativ obsahuje krom zkona pouze nutnost, aby maxima33 byla tomuto zkonu pimen,34 ale zkon neobsahuje dnou podmnku, j by

32

* Ani bych pedpokldal podmnku v njak nklonnosti, spojuji s vl in a priori, a proto nutn (akoli jen objektivn, tzn. pod podmnkou ideje rozumu, kter by mla naprostou moc nad vemi subjektivnmi pohnutkami). To je tedy praktick vta, kter chtn jednat neodvozuje analyticky z njak jin ji pedpokldn vle (nebo nemme dnou tak dokonalou vli), nbr spojuje chtn bezprostedn s pojmem vle rozumn bytosti jako nco, co v pojmu vle nen obsaeno. 33 Maxima od latinskho "propositio maxima", nejvy zsada, u Kanta zsada, podle n subjekt jedn. Maximy mohou bt praktickosubjektivn (tj. mt jenom hodnotu pro subjekt) i praktickoobjektivn (kategorick imperativ). 34 Maxima je subjektivnm principem jednn a je zapoteb ji odliit od objektivniho principu, toti od praktickho

27

31

32

33

34

35

byl omezen, pak nezbv nic ne obecnost zkona vbec, jemu m bt maxima jednn pimen, a jedin tuto pimenost pedvd imperativ vlastn jako nutnou. Kategorick imperativ je tedy pouze jedin, a to tento: jednej jen podle t maximy, o n me zrove chtt, aby se stala obecnm zkonem. Nyn mohou bt z tohoto jedinho imperativu odvozeny vechny imperativy povinnosti jako ze svho principu. Proto nazname, ani bychom hned rozhodli, zda vbec to, co nazvme povinnost, nen przdnm pojmem, co tm myslme a co asi tento pojem35 znamen. Ponvad obecnost zkona, podle nho dochz k nsledkm, vytv to, co se vlastn nazv prodou36 v nejobecnjm smyslu (co do formy), tzn. jsoucno vc, pokud je ureno podle obecnch zkon, mohl by obecn imperativ povinnosti znt i takto: jednej tak, jako by se maxima tvho jednn mla na zklad tv vle stt obecnm prodnm zkonem. Nyn bychom chtli vypotat nkter povinnosti podle jejich obvyklho dlen na povinnosti k sob samm a k jinm lidem na povinnosti dokonal a nedokonal. 37* 1. Nkdo, kdo pro celou adu zlch udlost, kter se nahromadily a k beznadjnosti, ct znechucen ze ivota, m jet tolik rozumu, e si polo otzku, zda se snad nep povinnosti k sob sammu vzt si ivot.38 Tu zkus, zda maxima jeho jednn me bt obecnm prodnm zkonem. Jeho maximou vak je: ze sebelsky si uinm principem, e si vezmu ivot, hroz-li pi svm dalm trvn vce zlem, ne aby sliboval pjemnosti. Zbv jet otzka, zda se tento princip sebelsky me stt obecnm prodnm zkonem. Ale tu bude hned patrn, e proda, jejm zkonem by bylo zniit ivot na zklad tho poitku, jeho urenm je ivot podporovat, by sama se sebou byla v rozporu a nemohla by tedy jako proda existovat. Proto se ona maxima naprosto neme stt

zkona. Maxima obsahuje praktick pravidlo, kter uruje rozum podle podmnek subjektu (astji podle jeho nevdomosti i tak nklonnost), a tvo tedy zsadu, podle n subjekt jedn. Naproti tomu zkon je objektivnim principem platnm pro kadou rozumnou bytost, a zsadou, podle kter m jednat, tj. imperativem. 35 Tj. pojem povinnostnho imperativu. 36 K. pojem prody nen vzn pouze na skutenost ve fyzickm smyslu. Prodou je to, co pat pod zkony, a u prodn, nebo mravn. Proto jsou "prodou" i vzjemn vztahy mezi lidmi, kter jsou ureny podle obecnho pravidla ili zkona. Aby bylo mono svit depozitum i aby mlo smysl sloit slib atd., mus existovat obecn pravidlo jednn, kter je teba zachovvat. 37 *Musm zde arci poznamenat, e dlen povinnost si zcela vyhrazuji pro budouc metafyziku mrav a e zde uveden dlen povauji tedy jen za libovoln zvolen (abych uspodal sv pklady). Ostatn rozumm zde dokonalou povinnost tu, kter nepipout dnou vjimku ve prospch nklon-nost, a navc zde uvdm nejen pouze vnj, nbr i vnitn dokonal povinnosti, co se p ve kolch pijatmu jazykovmu zu, ale zde se z toho nemnm zodpovdat, protoe v tto souvislosti je lhostejn, zda to uznaj nebo ne.
38

Zde zanaj pklady na aplikaci prvn formule kategorickho imperativu, jejich paradoxn tendence (lovk se patnmi nklonnostmi nebo lovk lhostejn jakoby ml vce prostoru ne jin, aby mohl jednat mravn) vyplv z Kantova podzen nklonnost pod smyslovost a z jeho striktnho vylouen smyslovosti z mravn oblasti.

28

obecnm prodnm zkonem a v dsledku toho je v rozporu s nejvym principem v povinnosti. 36 2. Jin ct pod tlakem bdy, e si mus vypjit penze. V dobe, e je nebude moci vrtit, ale vid rovn, e mu nikdo nepj, nezave-li se pevn, e je v urit dob vrt. Svd ho to, aby se k tomu zavzal; ale jet m natolik svdom, aby se sm sebe zeptal, zda to nen nedovolen a v rozporu s povinnost, aby si takovm zpsobem vypomohl z bdy? Dejme tomu, e by se k tomu pece jenom rozhodl, pak by jeho maxima jednn znla takto: domnvm-li se, e jsem ve finann tsni, pak se rozhodnu vypjit si penze a zavzat se, e je vrtm, akoli vm, e se to nikdy nestane. Tento princip sebelsky i vlastnho prospchu lze snad dobe slouit s mm vekerm budoucm blahem, avak je otzka, zda inm po prvu. Promnm tedy poadavek sebelsky v obecn zkon a upravuji otzku takto: jak by tomu pak bylo, kdyby se m maxima stala obecnm zkonem? Tu ovem hned vidm, e se tato m maxima neme nikdy stt obecn platnm prodnm zkonem a bt v souladu se sebou samou, nbr e mus bt nutn sama se sebou v rozporu. Nebo obecnost zkona, e kad pot, co se domnv nachzet se v bd, me slbit, co mu napadne, ale s myslem, e to nedodr, znemonila by i samotn slib i el, jej by s nm mohl spojovat, protoe by nikdo nevil, e mu bylo nco slbeno, nbr kadmu takovmu vyjden by se vysml jako planmu pedstrn. 37 3. Tet objevuje v sob talent, kter by z nho prostednictvm i teba nevelkho vzdln mohl uinit lovka v kadm ohledu uitenho. Ale vid, e se nachz v pohodlnch pomrech, a dv radji pednost zbav, ne aby se namhal s rozvojem a zdokonalovnm svch astnch pirozench vloh. Jet se vak pt, zda krom souhlasu, kterm je o sob obdaena jeho maxima zanedbvat sv pirozen nadn ve prospch svho sklonu k zbav, je obdaena i souhlasem toho, co se nazv povinnost. Tu vak vid, e by podle takovho zkona mohla sice proda jet existovat, i kdyby sm nechval rezavt svj talent (jako ostrovan z Jinho ocenu) a pomlel vynaloit svj ivot pouze na zahlku, zbavu, plozen, jednm slovem na poitky, ale tento lovk neme v dnm ppad chtt, aby se to stalo obecnm prodnm zkonem nebo to bylo jako takov do ns vloeno prodnm instinktem. Nebo jako rozumn bytost nutn chce, aby se v nm rozvjely vechny jeho vlohy, protoe mu pece slou a jsou mu dny pro velik mon zmry. 38 tvrt dle, jemu se da dobe, ale vid, e ostatn (jim by mohl i dobe pomoci), mus zpasit se znanmi svzeli, si mysl: co je mn do toho? A je kad tak astn, jak je nebesm libo nebo jak si sm ustele, nic mu neuzmu, ba ani mu nebudu zvidt, jenom nemm chu pispvat nkomu k jeho blahu nebo utiovat jeho nouzi! Lidsk pokolen by tak mohlo zcela dobe existovat a bezpochyby by na tom mohlo bt jet lpe, kdyby se takov zpsob mylen stal obecnm prodnm zkonem, ne kdy kdokoli van o

29

asti i ochot a jenom tu a tam se je sna prokzat, ale naproti tomu tak kde jenom me podvd, zaprodv i jinak poruuje prvo lovka. Ale akoli je mon, e by podle tto maximy mohl dobe existovat obecn prodn zkon, pesto je nemon chtt, aby takov princip platil vude jako prodn zkon. Nebo vle, kter by se pro to rozhodla, by sama se sebou byla v rozporu proto, e takovch ppad, kdy lovk potebuje lsku a ast druhch, se me vyskytovat mnoho a kdyby se dky tomuto prodnmu zkonu, kter vznikl z jeho vlastn vle, sm oloupil o vechnu nadji na pomoc, po n tou. 39 To jsou tedy jen nkter z mnoha skutench nebo alespo nmi za n povaovanch povinnost, jejich odvozen z uvedenho principu bije jasn do o. Musme mt monost chtt, aby se maxima naeho jednn stala obecnm zkonem: to je knon jejho morlnho posuzovn vbec. Nkter jednn je tak uzpsobeno, e jeho maxima neme bt ani mylena jako obecn prodn zkon, ani by obsahovalo rozpor, nato pak, abychom mohli jet navc chtt, e by mla bt zkonem. U jinch nelze sice zjistit tuto vnitn nemonost, ale pesto je nemon chtt, aby se jejich maxima pozvedla k obecnosti prodnho zkona, ponvad by tato vle byla v rozporu se sebou samou. Snadno nahldneme, e prvn druh maxim je v rozporu s povinnostmi v psnm i um (neprominutelnm) smyslu, druh s povinnostmi v irm (zslunm) smyslu. A tak jsou tmito pklady stanoveny v zvislosti na jedinm principu vechny povinnosti, co se te zpsobu zvaznosti (nikoli objektu jejich jednn). 40 Jestlie pi kadm poruen povinnosti pozorujeme sami sebe, shledme, e ve skutenosti nechceme, aby se nae maxima stala obecnm zkonem, nebo je nm to nemon, nbr e spe jej protiklad m obecn zstat zkonem; my si jenom dovolujeme uinit z toho vjimku pro ns nebo ve prospch na nklonnosti (a tak jen pro tentokrt). A proto kdybychom zvili ve z jednoho a tho hlediska, toti z hlediska rozumu, setkali bychom se s rozporem v na vlastn vli, e toti jist princip je objektivn nutn jako obecn zkon, ale subjektivn by neml platit obecn, nbr pipoutt vjimky. Protoe si vak svho jednn vmme jednou z hlediska vle, kter je zcela pimen rozumu, ale pak zase prv tho jednn z hlediska vle, je je afikovna nklonnost, nen zde vskutku dn rozpor, je tu vak odpor nklonnost proti pedpisu rozumu (antagonismus), jm se promuje obecnost principu (universalitas), na pouhou povechnou platnost (generalitas), aby se tak mohl na polovin cest sejt praktick princip rozumu s maximou. I kdy to nememe ospravedlnit nam vlastnm nestrann utvoenm sudkem, pesto dokazuje, e ve skutenosti uznvme platnost kategorickho imperativu, ale dovolujeme si vyhradit (pi v ct k nmu) jen nkter, a jak se nm zd, nepatrn a nm vnucen vjimky. 41 Vyloili jsme tedy alespo to, e je-li povinnost pojmem, kter m obsahovat vznam a skuten zkonodrstv pro nae jednn, pak me bt tato povinnost vyjadovna

30

pouze v kategorickch, a nikoli v hypotetickch imperativech. Stejn tak, co u mnoho znamen, jsme zeteln a pro kad uit urit vyloili obsah kategorickho imperativu, kter mus obsahovat princip v povinnosti (existuje-li vbec nco takovho). Jet jsme se vak nedostali tak daleko, abychom a priori prokzali, e podobn imperativ skuten existuje, e je praktick zkon, kter naprosto a bez jakchkoli pruin pro sebe pikazuje a e plnn tohoto zkona je povinnost. 42 V ppad, e mme mysl provst tento dkaz a priori, je nejv dleit, abychom mli stle na pamti, e realitu tohoto principu nelze odvozovat ze zvltnosti lidsk pirozenosti. Jeto povinnost m bt praktickonepodmnnou nutnost jednn, mus platit pro vechny rozumn bytosti (jich se vbec me tkat imperativ), a vlun proto mus bt tak zkonem pro kadou lidskou vli.39 Co se naproti tomu odvozuje ze zvltnch pirozench vloh lidstva, z jistch cit a sklon, ba je-li to mon, i z uritho zamen, kter by bylo vlastn lidskmu rozumu a nemuselo by nutn platit pro vli kad rozumn bytosti, me bt sice maximou pro ns, ale neme se to stt zkonem, nbr subjektivnm principem - abychom podle nho byli s to jednat, k tomu mme sklony a nklonnosti-, nikoli vak principem objektivnm, podle nho bychom mli pikzno jednat, i kdyby vechny nae sklony, nklonnosti i pirozen d byly proti tomu. Dkaz vzneenosti a vnitn dstojnosti povinnostnho pkazu je tm vt, m mn pro nj svd subjektivn piny a m vce jsou proti nmu. Ani v nejmenm nemohou subjektivn piny oslabit donucovac povahu zkona a poprat nco z jeho platnosti. 43 Zde nyn vidme, e se filozofie stav vskutku na povliv stanovisko, kter m bt nezvratn bez ohledu na to, e je nelze ani na niem zavsit v nebi, ani je nelze o nic opt na zemi. Tady m filozofie dokzat svou istotu jako svrchovan sprvkyn svch zkon a nikoli jako hlasatelka domnlch zkon, kter j naeptv vrozen cit40 nebo kdo v jak porunick pirozenost 41 a kter vesms, by jsou vdy lep ne vbec nic, nemohou pece nikdy poskytnout zsady, kter diktuje rozum a kter mus mt svj zdroj veskrze zcela a priori, a tm zrove i
39

Kantovo zdraznn, e mravn zkon je platn nejen pro vechny lidi, nbr i pro vechny rozumn bytosti, m podtrhnout zkonodrnou funkci rozumu a naopak nezvislost mravnho zkona na smyslovosti (lidsk i jakkoli jin).
40

V originle "eingepflanzter Sinn". Vztahuje se na Hutchensonv "mravn cit" jako neautonomn morln princip. Srovnej I. Kant, Kritika praktickho rozumu, pel. A. Paprnk, 1944, str. 56. 41 Srovnej: "Morlka, je je zaloena na pojmu lovka jako svobodn bytosti, ale prv proto i bytosti, kter se pomoc svho rozumu ve na nepodmnn zkony, nem zapoteb ani ideje njak jin bytosti nad sebou, aby poznala svou povinnost, ani dnch jinch pohnutek krom zkona samotnho k tomu, aby si tuto povinnost uvdomila... Morlka tedy nepotebuje pro sebe v dnm ppad... nboenstv, nbr sama si zcela sta dky istmu praktickmu rozumu." I. Kant, Die Religion innerhalb der Grenzen der blossen Vernunft, vyd. Prusk akademie, sv. VI., str. 3. Podle Kanta byla "nezletilost" a porunictv (vetn porunictv, kter vykonv nboenstv vzhledem k morlce) pekonna osvcenstvm. Srovnej I. Kant, Was ist Aufklrung?, uved. vydn, sv. VIII, str. 35.

31

pikazujc povahu: neekat nic od lidskch nklonnost, nbr ve od svrchovan moci zkona a povinn cty k nmu, nebo v opanm ppad odsoudit lovka k pohrdn se sebou samm a k vnitnmu odporu k sob sammu. 44 Vechno tedy, co je empirick, je jako pdavek k principu mravnosti nejen k nemu takovmu zcela nezpsobil, nbr i nanejv kodliv istot samotnch mrav, u nich vlastn a nad vekerou cenu povznesen hodnota absolutn dobr vle spov prv v tom, e princip jednn je prost vech vliv nahodilch dvod, kter me poskytnout jen zkuenost. Nelze ani dost a asto varovat ped touto nedbalost a nzkm zpsobem mylen, kter se uplatuje pi vyhledvn principu mezi empirickmi pohnutkami a zkony, jeto znaven rozum si rd pohov na takovm polti a za snivho sladkho zastrn (v nm namsto Junony objm pouh pelud) podvrhuje mravnosti bastarda sltanho z d zcela rznho pvodu, kter se podob vemu, co na n42 toume vidt, jen nikoli ctnosti pro toho, kdo ji jednou spatil v jej prav podob.43* 45 Otzka zn tedy takto: je to nutn zkon pro vechny rozumn bytosti, aby sv jednn posuzovaly vdy podle takovch maxim, u nich by samy mohly chtt, aby slouily jako obecn zkony? Je-li zkon takov, mus u bt (zcela a priori) spojen s pojmem rozumn bytosti vbec. Abychom vak odhalili toto spojen, musme, a se sebevce zdrhme, uinit dal krok, toti krok k metafyzice, i kdy do t jej oblasti, kter se li od spekulativn filozofie, toti do metafyziky mrav. V praktick filozofii, kde nm nejde o zklady toho, co se dje, nbr zkony toho, co se m dt, i kdyby se to nikdy neudlo, tzn. o zkony objektivn praktick, nemme zapoteb, abychom zaali vyetovat zklady toho, pro se nco lb nebo nelb, jak se li libost pouhho poitku od vkusu44 a zda se vkus li od obecn zliby rozumu, na em spov pociovn slasti a nelibosti, a jak z nho vznikaj dosti a nklonnosti a z nich pak za spolupsoben rozumu maximy, nebo to ve pat do empirick vdy o dui, kter by mohla tvoit druhou sloku prodovdy, jestlie ji pojmme jako filozofii prody zaloenou na empirickch zkonech. Zde vak jde o objektivn praktick zkon, a proto o vztah vle k sob sam, pokud se uruje pouze rozumem, protoe ve, co se vztahuje k empirick oblasti, odpad pece samo sebou: ponvad jedin rozum sm pro sebe uruje chovn (eho monost prv te chceme vyetit), mus to nutn provdt a priori.
42 43

Tj. na mravnosti. * Spatit ctnost v jej prav podob neznamen nic jinho ne vylit mravnost jako odstrojenou od vech smyslovch pvak a vech nepravch skvost odmny nebo sebelsky. Jak velice pak ctnost zastiuje ve ostatn, co se jev nklonnostem jako pitaliv, me kad snadno postehnout prostednictvm sebemenho zkoumn svho rozumu, jeho smysl pro abstrakci nen jet zcela poraen.
44

N spis, v nm Kant pot k empirick vd o dui i princip vkusu (tj. estetick libosti), pochz z roku 1785. Pozdj Kritika soudnosti (1790) je vak zaloena na teorii apriornch podmnek estetickho souzen, tak jako je mravn jednn a teoretick poznn zaloeno na apriornch podmnkch.

32

46 O vli uvaujeme jako o mohutnosti urovat sebe sama k jednn podle pedstavy jistch zkon. 45 A s takovou mohutnost se lze setkat pouze u rozumnch bytost. To nyn, co slou vli za objektivn zklad jejho sebeuren, je el a ten, je-li dn pouhm rozumem, mus platit stejn pro vechny rozumn bytosti. Co naproti tomu obsahuje pouze zklad monosti jednn, jeho nsledkem je el, to se nazv prostedkem. Subjektivnm zkladem dosti je pruina, objektivnm zkladem chtn pohnutka. 46 Odtud je rozdl mezi subjektivnmi ely spovajcmi na pruinch a ely zpsobenmi objektivnmi pohnutkami, kter plat pro kadou rozumnou bytost. Praktick principy jsou formln, jestlie abstrahuj od vekerch subjektivnch el, jsou vak materiln, zakldaj-li se na subjektivnch elech a tm na jistch pruinch. Ty ely, kter si rozumn bytost podle libosti ukld jako nsledky svho jednn (materiln ely), jsou vesms jenom relativn, nebo hodnotu jim dv toliko jejich vztah ke specificky utven dostiv mohutnosti subjektu, v dsledku eho neme tento vztah poskytnout dnm rozumnm bytostem ani dnmu chtn obecn platn a nutn principy, tzn. praktick zkony. Proto vechny tyto relativn ely jsou zkladem pouze hypotetickch imperativ. 47 Dejme tomu vak, e existuje nco, eho jsoucnost sama o sob m absolutn hodnotu, co by mohlo jako el sm o sob bt zkladem uritch zkon, pak by jen v nm a vhradn v nm byl zklad monho kategorickho imperativu, tzn. praktickho zkona. 48 Tedy pravm, e lovk a vbec kad rozumn bytost existuje jako el sm o sob, nikoli pouze jako prostedek, jeho by mohla libovoln uvat ta i ona vle, nbr mus bt povaovn vdy zrove za el ve vem svm jednn zamenm jak na sebe sama, tak i na jin rozumn bytosti. Vechny pedmty nklonnosti maj jenom podmnnou hodnotu, nebo kdyby neexistovaly nklonnosti a na nich zaloen poteby, byl by jejich pedmt bez jakkoli hodnoty. Avak nklonnosti samotn maj jako zdroj poteb prv tak mlo absolutn hodnotu, abychom si je samotn pli, e spe mus bt obecnm pnm kad rozumn bytosti, aby jich byla pln prosta. Hodnota pedmt, kter lze zskat nam jednnm, je tedy v kadm ppad podmnn. Ty bytosti, jejich jsoucno se nezakld na na vli, nbr na prod, maj pesto, jsou-li nerozumnmi bytostmi, relativn hodnotu jako prostedky, a nazvaj se proto vcmi, naproti emu rozumn bytosti se nazvaj osobami, ponvad jejich pirozenost je u vyznauje jako ely samy o sob, tzn. jako nco, eho se nesm pouvat jako pouhch prostedk a co tedy omezuje vekerou libovli (a je pedmtem cty). Nejsou tedy jenom
45

Tato definice plat jak pro morln jednn, kde je zkonem kategorick imperativ, tak i pro jednn ve smyslu aplikace teoretickho vdn. V tomto ppad je vle schopnost jednat podle na pedstavy zkon prodnho djstv. 46 Triebfeder pekldme jako pruina, Bewegungsgrund (podle pozdj terminologie Bestimmungsgrund) jako pohnutka. Termn pruina je implikovn subjektivnm hodnocenm pohnutky ze strany volnho subjektu.

33

49

50 51

52

subjektivnmi ely, jejich existence m pro ns hodnotu jako nsledek naeho jednn, nbr jsou objektivnmi ely, tzn. vcmi, jejich jsoucno je samo o sob elem, a to takovm, e na jeho msto neme bt kladen dn jin el, jemu by mly slouit pouze jako prostedky, ponvad by se bez nho nedalo nalzt vbec nic, co by mlo absolutn hodnotu. Kdyby vak vechny hodnoty byly podmnn a tm nahodil, nebylo by vbec mon pro rozum nalzt dn nejvy princip. M-li tedy existovat nejvy praktick princip, kter je vzhledem k lidsk vli kategorickm imperativem, mus to bt takov, kter z pedstavy toho, co je nutn elem pro kadho, ponvad je to el sm o sob, tvo objektivn princip vle, a proto me slouit za obecn praktick zkon. Zkladem tohoto principu je to, e rozumn pirozenost existuje sama o sob jako el. Tak si nutn lovk pedstavuje sv vlastn jsoucno; potud je tedy ono subjektivnm principem lidskho jednn. Ale prv tak si v dsledku tho rozumovho dvodu, kter je platn i pro mne, pedstavuje sv jsoucno kad jin rozumn bytost 47*, take je to tedy zrove i objektivn princip, z nho, jako z nejvyho praktickho zkladu mus bt odvoditeln vechny zkony vle. Praktick imperativ lze tedy formulovat takto: jednej tak, abys pouval lidstv jak ve sv osob, tak i v osob kadho druhho vdy zrove jako el a nikdy pouze jako prostedek.48 Uvidme, zda to lze dokzat.49 Abychom setrvali u pedchzejcch pklad, pak za prv, pokud jde o pojem nutn povinnosti k sob sammu: ten, kdo chov sebevraedn mysl, se zept, zda jeho jednn me spoluexistovat s ideou lidstva jako elu samho o sob. Jestlie sm sebe zni, aby unikl ze svzeln situace, pak si poslou svou osobou, aby zachoval snesiteln stav a do konce ivota. lovk vak nen dnou vc, a proto ani nm, eho by se dalo pout jako pouhho prostedku, nbr mus bt vdy v kadm svm jednn povaovn za el sm o sob. Nesmm tedy nijak disponovat s lovkem v m osob, mrzait ho, kazit nebo usmrtit. Od bliho zkoumn tto zsady, kter je nutn k tomu, abychom se vysthali veho nedorozumn, pokud jde nap. o amputaci d za elem sebezchovy, o nebezpe, jemu vystavujeme svj ivot, abychom jej zachovali atd., zde musme upustit, protoe toto zkoumn pat do vlastn morlky.50 Za druh, co se tk nutn i zvazn povinnosti k druhm, pak ten, kter m v myslu jim nco liv naslibovat, nahldne hned, e si chce poslouit druhm lovkem pouze jako prostedkem, jako by tento druh lovk v sob

47 48

* Tuto vtu kladu zde jako postult, v posledn sti ji pslun zdvodnm. Vraz "zrove" je ve formulaci kategorickho imperativu pouit proto, e panovnci mus jednat se svmi poddanmi tak jako s ely o sob. Tj. mus zrove respektovat jejich hodnotu jako osob. 49 Kant zde provedl (dle Vorlndera) pechod k "metafyzice", tj. k ontologickmu lenn jsoucna na "ely o sob" (lid) a "prostedky" (ve ostatn). Na zklad tto teze lze vyslovit zmnnou "obsahovou" formuli kategorickho imperativu. 50 Zde vak jde pouze o zkoumn zklad morlky.

34

zrove neobsahoval dn el. Nebo ten, jeho chci tmto slibem ut ve prospch svch zmr, neme naprosto souhlasit se zpsobem, jak s nm jednm, a tedy neme to bt on sm, kter in el tohoto jednn svm obsahem. Zetelnji bije do o tento rozpor s principem druhch lid tehdy, vezmeme-li v vahu pklady tok na svobodu a vlastnictv jinch. Nebo zde jasn vysvt, e ten, kdo poruuje lidsk prva, zaml si poslouit osobou druhch jako pouhch prostedk, ani by pihldl k tomu, e jako rozumn bytosti maj bt vdy zrove ctni jako ely, tzn. jako ti, kte mus mt v sob monost obsahovat el tho jednn.51* 53 Za tet, pokud jde o nahodilou (zslunou) povinnost k sob sammu, nesta, aby jednn nebylo v rozporu s lidstvm v na osob jako elem samm o sob, nbr mus s nm tak souhlasit. V lidstv jsou vak vlohy k vt dokonalosti, kter nle k elu prody vzhledem k lidstv v naem subjektu; jejich zanedbvn by tebas neohrozilo zachovn lidstv jako elu samho o sob, ale tak by tomuto elu nepineslo prospch. 54 Za tvrt, pokud jde o zslun povinnosti k druhm, je elem prody, kter maj vichni lid, jejich vlastn blaenost. Lidstvo by mohlo sice existovat, kdyby nikdo nim nepispval k blaenosti druhho, pitom vak z n ani nic mysln neodnmal; ale to je pece jen pouze negativn a nikoli pozitivn souhlas s lidstvm jako elem samm o sob, pokud by se kad v t me, v n to zvis na nm, nesnail prospt i elm druhch. Nebo ely subjektu, kter je elem sm o sob, mus bt pokud mono i mmi ely, m-li ona m pedstava52 mt pln inek. 55 Tento princip lidstv a kad rozumn pirozenosti vbec (kter je nejvy omezujc podmnkou svobody jednn kadho lovka), nen jako el sm o sob vypjen ze zkuenosti, a to za prv pro svou obecnost, protoe se vztahuje na vechny rozumn bytosti, o em nco urit nesta dn zkuenost; a za druh, ponvad v nm lidstv nen pedvedeno jako el lid (subjektivn), tzn. jako pedmt, kter si skuten sami od sebe inme elem, nbr pedstavuje se jako objektivn el, kter, a u si inme elem cokoli, m bt jako zkon nejvy omezujc podmnkou vech subjektivnch el, a proto mus mt zdroj v istm rozumu. Zklad veho praktickho zkonodrstv spov toti objektivn na pravidle a form obecnosti, kter je (podle principu) uzpsobuje k tomu, aby bylo zkonem, (poppad prodnm zkonem), ale
51

* Nedomnvejme se, e by zde jako vodtko i princip mohla slouit tato trivialita: quod tibi non vis fieri etc. (Co nechce,aby ti inil druh, nei druhmu), nebo je odvozena z kategorickho imperativu, navc se velikmi omezenmi, a neme tvoit dn obecn zkon, ponvad neobsahuje zklad povinnost k sob sammu, ani povinnosti lsky k druhm (nebo leckdo by rd pistoupil na to, e mu druz nemaj prokazovat dobrodin, kdyby jen on sm mohl bt ueten toho, aby je sm nemusel prokazovat) a konen ani zvaznch povinnost k sob navzjem, nebo na tomto zklad by teba zloinec mohl argumentovat proti svm soudcm, kte vynej rozsudek. 52 Tj. pedstava zkona, v nm je lovk elem o sob.

35

56

57

58

59

subjektivn na elu; subjektem vech el je vak kad rozumn bytost jako el sm o sob (podle druhho principu): z eho nyn vyplv tet praktick princip vle jako nejvy podmnka jejho souhlasu a obecnm praktickm rozumem, idea vle kad rozumn bytosti jako obecn zkonodrn vle. Podle tohoto principu se zamtaj vechny maximy, kter nemohou spoluexistovat s vlastnm obecnm zkonodrstvm vle. Vle nen tedy zkonu prost jen podzena, nbr je podzena tak, e i ona mus bt povaovna i za svzkonodrnou (selbstgesetzgebend), a prv proto teprve za podzenou zkonu (za jeho tvrce se me sama pokldat). Imperativy podle naeho dosavadnho zpsobu mylen, toti jako zkonnost jednn obecn se podobajc prodnmu du nebo jako obecn pednost rozumnch bytost samch jako el o sob, vyluovaly sice ze sv pikazujc podoby veker pmsek njakho zjmu jako pruiny prv proto, e byly pedvedeny jako kategorick, ale jako kategorick byly pouze hypoteticky pijaty, ponvad jsme takovou hypotzu potebovali, chtli-li jsme explikovat pojem povinnosti. Ale e kategoricky pikazujc praktick vty existuj, nemohlo bt samo o sob dokzno, tak jak to vbec nen mon v tto sti ani zde; avak jedno se mohlo pece jenom stt, toti, aby odeknut se veho zjmu pi chtn z povinnosti, kter tvo specificky rozliujc znak mezi kategorickm a hypotetickm imperativem, bylo v samotnm imperativu naznaeno njakm urenm, je by obsahoval, a to se dje v tto tet formuli principu, toti v ideji vle kad rozumn bytosti jako obecn zkonodrn vle.53 Jestlie myslme takovou vli, pak, akoli vle, kter je podzena zkonm, me bt vzna na tento zkon jet zjmem, pece nen mon, aby jako svrchovan zkonodrn byla zvisl na njakm zjmu; nebo takov zvisl vle by jet sama potebovala njak jin zkon, kter by zjem jej sebelsky omezoval podmnkou obecn platnosti tohoto zkona. Princip kad lidsk vle, pokud by byla ve vech svch maximch54* obecn zkonodrn, by se tedy s podmnkou, e je jinak sprvn, dobe hodil za kategorick imperativ, a to tm, e se prv kvli ideji obecnho zkonodrstv nezakld na dnm zjmu a jako jedin mezi vemi monmi imperativy me tedy bt nepodmnn, anebo jet lpe, vyjdme-li to obrcen: plat-li kategorick imperativ (tzn. zkon pro kadou vli rozumn bytosti), pak me pikazovat jen to, abychom ve vykonvali z maximy sv vle, kter by se zrove jako obecn zkonodrn mohla stt pedmtem sebe sam; nebo jen tehdy je praktick princip a imperativ, kter vli poslouch, nepodmnn, ponvad se neme zakldat na

53

Tato zvren formule kategorickbo imperativu zdrazuje jednotu autonomnosti osobn vle a jejho obecnho uren (obecn zkonodrnosti). 54 * Mohu se zde ctit zprotn toho, abych uvdl pklady k objasnn tohoto principu, nebo vechny pklady, je dve objasovaly kategorick imperativ a jeho formuli, mohou zde poslouit tmu elu.

36

vbec dnm zjmu. 60 Pohldneme-li zpt na vechny dosavadn snahy, kter kdy byly podniknuty, aby byl vyptrn princip mravnosti, lze se sotva divit, pro se vesms musely setkat s nezdarem. Uitel mravnosti vidli lovka vzanho svou povinnost na zkony, ale nenapadlo je, e je podzen jen svmu vlastnmu, a pesto obecnmu zkonodrstv a e je pouze zavzn, aby jednal pimen sv vlastn, ale podle elu prody obecn zkonodrn vli. Nebo jestlie mysleli lovka jen jako lovka podzenho zkonu (a u to byl jakkoli zkon), pak se musel tento zkon pojit s njakm zjmem v podob podnt i donucen, ponvad jako zkon nevznikl z jeho vlastn vle, nbr tato jeho vle byla cestou zkona nm jinm donucovna jednat jistm zpsobem. Tento zcela nutn dsledek vedl vak k tomu, e veker sil o nalezen nejvyho zkladu povinnosti bylo nenvratn obrceno vnive, nebo nikdy nedospli k povinnosti, ale jen k nutnosti jednn z jistho zjmu 55, a u ze zjmu vlastnho, i cizho. Ale pak by imperativ musel vdy bt podmnn a nemohl by se nijak hodit za morln pkaz. Tuto zsadu chci tedy nazvat principem autonomie vle v protikladu ke kadmu jinmu principu, kter zahrnuji proto do heteronomie. 61 Pojem kad rozumn bytosti, kter se dky vem maximm sv vle mus povaovat za obecn zkonodrnou, aby z tohoto hlediska posuzovala sebe samu a sv jednn, vede k jednomu na nm zvislmu a velice plodnmu s nm se pojcmu pojmu, toti pojmu e el. 62 rozumm vak systematick spojen rznch rozumnch bytost prostednictvm pospolnch zkon. Punvad pak zkony uruj ely podle jejich obecn platnosti, bude mono - abstrahuje- me-li od vech osobnch rozdl mezi rozumnmi bytostmi a stejn tak i od vekerho obsahu jejich soukromch el - myslet celek vech el (jak rozumnch bytost jako el o sob, tak i vlastnch el, je by si kad z nich chtla sama ukldat) v systematickm spojen, tzn. v i el, kter je mon podle uvedench princip. 63 Nebo rozumn bytosti jsou vechny podzeny zkonu, e dn z nich nem nikdy povaovat sebe ani dnou jinou pouze za prostedek, nbr vdy zrove za el sm o sob. Z toho vak vznik spojen rozumnch bytost prostednictvm pospolnch objektivnch zkon v jednotnou soustavu, tj. i, kter, protoe v tchto zkonech jde prv o vzjemn vztah tchto bytost jako el a prostedk - se me nazvat el (ovem jen jako idel). 64 Rozumn bytost pat vak jako len do e el, je-li v n sice obecn zkonodrn, ale i sama tmto zkonm podzena. Pat do n jako hlava e 56, nen-li jako zkonodrn podzena dn vli druhho. 65 Rozumn bytost se vdy mus povaovat za zkonodrnou
55

Heteronomn morlka, kter pedpisuje vli povinnost zevn, se mus pojit se zjmem (nap. o vnou blaenost); tm degraduje podle Kanta povinnost na zjem. Pouze autonomn morlka je s to zdvodnit povinnost. 56 Hlavou e el by mohla bt jen vle, kter nem smyslovost (bh).

37

66

67

68

69

70

v i el, kter je mon na zklad svobody vle, a u jako jej len nebo hlava. Sv msto jako hlava e neme vak zaujmout pouhou maximou sv vle, nbr jen tehdy, je-li zcela nezvislou bytost, bez poteb a omezen sv mohutnosti, je je adekvtn vli.57 Moralita zle tedy ve vztahu vekerho jednn k zkonodrstv, kter jedin in i el monou. Toto zkonodrstv mus se vak vyskytovat v kad rozumn bytosti sam a mus mt monost vychzet z jej vle, jejm principem tedy je: neprovdt nikdy jednn podle jin maximy le podle t, kter se srovnv i s tm, aby byla obecnm zkonem, a tud pouze tak, aby se vle mohla sama prostednictvm svch maxim povaovat zrove za obecn zkonodrnou. Jestlie se pak maximy u z titulu sv pirozenosti nutn neshoduj s tmto objektivnm principem rozumnch bytost jako bytost obecn zkonodrnch, nazv se nutnost jednn podle onoho principu praktickm donucovnm, tzn. povinnost. Povinnost nepslu hlav v i el, ale ovem kadmu lenu, a to vem ve stejn me. Praktick nutnost jednat podle tohoto principu, tzn. povinnost, nespov vbec na citech, podntech i nklonnostech, nbr pouze na vzjemnm vztahu rozumnch bytost, v nm mus bt vle rozumn bytosti povaovna vdy zrove za zkonodrnou, ponvad jinak by je58 rozumn bytost nemohla myslet jako ely samy o sob. Rozum vztahuje tedy kadou maximu tto obecn zkonodrn vle ke kad druh vli a rovn ke kadmu jednn vi sob sammu, a to nikoli z dvodu njak jin praktick pohnutky i budoucho prospchu, nbr z ideje dstojnosti rozumn bytosti, kter neposlouch dn zkon ne ten, kter si zrove sama dv. V i el m ve bu njakou cenu, nebo dstojnost. Namsto toho, co m cenu, lze klst i nco jinho jako ekvivalent, ale co naproti tomu je povzneseno nad jakoukoli cenu, a co proto nepipout dn ekvivalent, m dstojnost. Co se vztahuje k obecnm lidskm nklonnostem a potebm, m trn cenu; to, co je, ani bychom pedpokldali njakou potebu, pimen jistmu vkusu, tzn. zlib v pouh neeln he naich duevnch sil, m afektivn cenu;59 ale to, co tvo podmnku, za n vhradn me nco bt elem samm o sob, nem pouze relativn hodnotu, tzn. njakou cenu, nbr vnitn hodnotu, tzn. dstojnost. Tak je moralita podmnkou, za n vhradn me bt rozumn bytost elem samm o sob, protoe jen na jejm

57

Hlavou e mravnosti by mohla bt pouze rozumn bytost prost dostivosti. lovk me bt pouze lenem tto e. 58 Tj. druh rozumn bytosti. 59 Z pozdjch podmnek estetick libosti, jak budou vyloeny v Kritice soudnosti, se zde objevuj bezzjmov zalben (libost bez poteby) a pimenost pedmtu naim poznvacm silm, resp. jeho schopnost vyvolat "hru" naich duevnch sil. Chyb zde oproti Kritice soudnosti obecn zvaznost estetick libosti a jej transcendentln zklad.

38

zklad je mon, aby rozumn bytost byla zkonodrnm lenem v i el. A tak tedy jedin mravnost a lidstv, pokud je lidstvo k n zpsobil, maj dstojnost. Zrunost a pracovn ple maj trn cenu; dvtip, ivouc fantazie a rozmary afektivn cenu; naproti tomu vrnost ve slibu, pn dobra druhm vychzejc ze zsad (nikoli z instinktu) maj vnitn hodnotu. Proda ani umn neobsahuj nic, co by mohly v ppad jejich nedostatku dosadit na jejich msto; nebo jejich hodnota nezle v nsledcch, kter z nich vznikaj,ani v prospchu i uitku, kter vytvej, nbr ve smlen, tzn. v maximch vle pipravench k tomu, aby se tmto zpsobem projevily v jednn, i kdyby vsledek nesvdil v jejich prospch.60 Tato jednn nepotebuj tak dn doporuen ze strany njak subjektivn nklonnosti nebo vkusu, abychom na n pohleli s bezprostedn pzn a zalbenm, nepotebuj dn bezprostedn sklony nebo pzniv city; pedvdj vli, kter je vykonv, jako pedmt bezprostedn cty, k emu se nepoaduje nic ne rozum, aby je vli uloil, nikoli vak aby je na n vymhal lichocenm, co by u povinnost byl tak jako tak rozpor. Toto oceovn ukazuje tedy, e hodnota takovho zpsobu mylen zle v dstojnosti a klade jej nekonen nad jakoukoli cenu, take jej nelze vbec podle n odhadovat nebo s n srovnvat, ani bychom se proheili proti jeho posvtnosti. 71 Ale co to tedy je, co opravuje mravn dobr smlen nebo ctnost k tak vysokm nrokm? Nen to nic menho ne ast, kterou propjuje rozumn bytosti mravn dobr smlen na obecnm zkonodrstv, a tm ji opravuje jako lena v mon i el, k emu byla urena ji svou vlastn pirozenost jako el sm o sob. Tm je toti zkonodrn v i el a svobodn ve vztahu ke vem prodnm zkonm, poslouchajc jen ty zkony, kter si sama dv, a podle nich mohou jej maximy patit k obecnmu zkonodrstv (jemu se sama zrove podizuje). Nebo nic nem dnou hodnotu ne tu, kterou mu uruje zkon. Ale samotn zkonodrstv, kter uruje vekerou hodnotu, mus prv proto mt dstojnost, tzn. nepodmnnou a nesrovnatelnou hodnotu, pro jej ocenn, je si m rozumn bytost o n zjednat, je nleitm vrazem vhradn slovo cta. Autonomie je tedy zkladem dstojnosti lidsk a kad rozumn pirozenosti. 72 Uveden ti zpsoby pedveden principu mravnosti poskytuj v podstat jen tolik formul tho zkona, z nich jedna sama sebou sjednocuje v sob ob ostatn. Nicmn je pece jen mezi nimi rozdl, kter je spe subjektivn ne objektivn praktick, toti rozdl tkajc se blzkosti (podle jist analogie) ideje rozumu k nzoru (Anschauung) a tm i k citu. Vechny maximy maj toti 73 1. formu pozstvajc v obecnosti; z tohoto hlediska je formule kategorickho imperativu vyjdena takto: vechny maximy mus bt zvoleny tak, jako kdyby mly mt
60

Hodnota mravnho jednn je zvisl vlun na maxim vle, nikoli na vsledku. Odtud bv Kantova morln teorie nazvna morlkou myslu.

39

platnost obecnch prodnch zkon; 74 2. maximu61 ili el, a tu zn formule takto: jeto je rozumn bytost podle sv povahy elem, a tedy elem samm o sob, mus kad maxim slouit jako omezujc podmnka proti vem relativnm a libovolnm elm; 75 3. pln uren vech maxim touto formul, toti: vechny maximy maj ze sv vlastn zkonodrn povahy souhlasit s monou el jako prody. 62* Postup je zde stejn jako u kategori jednoty formy vle (jej obecnosti), mnohosti matrie (objekt, tzn. el) a vekerosti ili totality jejich systmu. Uinili bychom vak lpe, kdybychom pi mravnm posuzovn postupovali vdy podle psn metody a za zklad kladli tuto obecnou formuli kategorickho imperativu: jednej podle maximy, kter sama sebe me uinit zrove obecnm zkonem. Jestlie vak chceme mravnmu zkonu zajistit prchod, pak by bylo uiten vyetit jedno a tot jednn pomoc uvedench t pojm a tm je pokud mono piblit nzoru (Anschauung). 76 Ji nyn meme skonit tam, odkud jsme vyli na zatku, toti u pojmu nepodmnn dobr vle. Vle povtce dobr je ta, kter neme bt zl, a tud ani jej maxima, kdy se stane obecnm zkonem, neme bt nikdy sama se sebou v rozporu. Tento princip je tedy i jejm nejvym zkonem: jednej vdy podle t maximy, jej obecnost jakoto zkona me zrove chtt; to je jedin podmnka, za n vle neme bt nikdy sama se sebou v rozporu, a takov imperativ je pak kategorick. Protoe platnost vle jako obecnho zkona monho jednn m analogii s obecnm septm jsoucna vc podle obecnch zkon, kter tvo formln strnku prody vbec, me bt vyjden kategorick imperativ i takto: jednej podle maxim, kter mohou mt zrove za pedmt samy sebe jako obecn prodn zkony. Takov je tedy formule naprosto dobr vle. 77 Rozumn pirozenost se li od ostatn prody tm, e sama sob ukld el. Tento el by mohl tvoit matrii kad dobr vle. Protoe vak v ppad ideje vle, kter je bez jakkoli omezujc podmnky (tj. dosaen toho i onoho elu) naprosto dobr, se mus abstrahovat zcela od vech el, je se maj uskutenit (ty by inily kadou vli pouze relativn dobrou vl), 63 pak je nezbytn myslet zde el nikoli jako el, kter se m uskutenit, nbr jako el samostatn, a tud jen negativn. To znamen, e nikdy se nesm jednat v rozporu s nm a e se nesm nikdy hodnotit pouze jako prostedek, nbr v kadm chtn vdy zrove jako el. Tento el neme vak bt nim
61 62

V akad. vyd. matrii. * V teleologii se uvauje o prod jako o i el, v morlce o mon i el jako o i prody. Jestlie v teleologii je e el teoretickou ideou pro vysvtlovn toho, co zde existuje, zde je praktick idea k tomu, aby to, co nen, ale co se me uskutenit skrze nae jednn a uputn od jednn (Tun und Lassen), bylo, a to prv podle tto ideje, uskutenno. 63 Pes ideu naprosto dobr (tj. svat) vle (pojem svat vle vysvtlen dle), jej jednn je motivovno vlun hodnotou druhch lid jako monch subjekt naprosto dobr vle, se dokazuje jednota obou prvnch formul kategorickho imperativu.

40

jinm ne samotnm subjektem vech monch el, protoe je zrove subjektem mon naprosto dobr vle, nad nho nelze klst dn jin pedmt, ani by vznikl rozpor. Princip: jednej s kadou rozumnou bytost (se sebou samm i s druhm) tak, aby kad rozumn bytost platila v tv maxim zrove jako el sm o sob, je podle toho toton se zsadou: jednej podle maximy, kter v sob obsahuje svou vlastn obecnou platnost pro kadou rozumnou bytost.64 Nebo e mm svou maximu pi uit prostedk na jakkoli el omezovat podmnkou, aby obecn platila jako zkon pro kad subjekt, znamen, e subjekt el, tzn. rozumn bytost sama nesm bt nikdy kladena pouze jako prostedek, nbr jako nejvy omezujc podmnka pro uit vech prostedk, tzn. vdy zrove jako el. 78 Z toho nyn nesporn vyplv, e kad rozumn bytost jako el sm o sob mus ve vztahu ke vem zkonm, jim by mohla bt kdy podzena, mt monost povaovat se zrove za zkonodrnou, protoe prv tato pimenost jejch maxim pro obecn zkonodrstv vyznauje ji jako el sm o sob, a dle, jej vsadn dstojnost (prerogativa) oproti vem prodnm bytostem nese s sebou, e mus pojmat sv maximy z hlediska sebe sam, ale zrove z hlediska kad druh rozumn bytosti jako bytosti zkonodrn (ta se proto tak nazv osobou). Takovm zpsobem je nyn mon svt rozumnch bytost (mundus inteligibilis) jako e el, a to na zklad zkonodrstv vech osob jako len. Podle toho mus kad rozumn bytost jednat tak, jako by na zklad svch maxim byla vdy zkonodrnm lenem v obecn i el. Formln princip tchto maxim je formulovn takto: jednej tak, jako by tv maxima mla slouit zrove za obecn zkon (vech rozumnch bytost). e el je tedy mon jen podle analogie s prody; e el vak je mon jen tak, e se d maximami, tj. j sam uloenmi pravidly, kdeto e prody jen tak, e se d zkony psobcch pin, kter jsou zvnjka determinovny. Bez ohledu na tento rozdl dvme vak celku prody, akoli je u pojmn jako soustroj, nzev e prody i proto, e se vztahuje na rozumn bytosti jako na sv ely. Takov e el by se pak uskutenila pomoc maxim, jejich pravidla pedpisuje kategorick imperativ vech65 rozumnch bytost, kdyby byly obecn nsledovny. Akoli rozumn bytost neme potat s tm i kdyby sama nsledovala pesn tyto maximy - e proto bude rovn kad druh vrn pesn tm maximm, a rovn e e prody a jej eln uspodn v souladu s n jako s vhodnm lenem utvo i el monou skrze ni samu, pznivou jejmu oekvn blaenosti, pece zstane v pln platnosti onen zkon: jednej podle maxim obecn zkonodrnho lena v pouze mon i el, a to
64

Tj. formuli kategorickho imperativu se zetelem k maxim lze pevst na formuli kategorickho imperativu se zetelem k form (tj. k obecnosti). 65 V akad. vyd. "vem rozumnm bytostem".

41

proto, e je to zkon pikazujc kategoricky. A prv v tom je paradox: e pouze dstojnost lidstv jako rozumn pirozenosti, bez jakhokoli jinho elu i prospchu, jeho by tm bylo mono doshnout, a tedy cta k pouh ideji by mla bt neprominutelnm pedpisem vle, a e prv v nezvislosti maximy na vech takovch pruinch zle jej vzneenost, stejn jako vsadn dstojnost kadho rozumnho subjektu bt zkonodrnm lenem v i el; nebo jinak bychom si jej museli pedstavovat jen jako podzen prodnmu zkonu jeho poteb. I kdybychom si mysleli jak i prody, tak i i el sjednocen pod jednou vedouc hlavou a kdyby tm ani e el nezstala u jen pouhou ideou, nbr stala se pravou realitou66 pak by v n tm sice pibyla siln pruina jednn, ale nezvtila by se jej vnitn hodnota, protoe bez ohledu na to by musel pece i tento samojedin neomezen zkonodrce bt pedstavovn vdy tak, jak posuzuje hodnotu rozumnch bytost jen podle jejich nezitnho jednn, kter je jim pedepsno pouze onou ideou. Podstata vc se nemn jejich vnjmi okolnostmi, a proto lovk mus bt posuzovn, ani bychom mysleli na tyto okolnosti, podle toho, co jedin vytv jeho absolutn hodnotu, a to kmkoli, teba i samotnou nejvy bytost. Moralita je tedy vztah jednn k autonomii vle, to znamen k monmu obecnmu zkonodrstv prostednictvm jejch maxim. Dovolen je to jednn, kter me spoluexistovat s autonomi vle; to, kter s n nen v souladu, je nedovolen. Svat, naprosto dobr vle je ta, jej maximy jsou nutn v souladu se zkony autonomie. Zvislost nikoli zcela naprosto dobr vle na principu autonomie (morlnho donucovn) je zvaznost. Tu nelze tedy vztahovat na svatou bytost. Objektivn nutnost jednn na zklad zvaznosti se nazv povinnost. 79 Z toho, co nyn prv pedchzelo, meme si te snadno vysvtlit, m to je, e akoli pojmem povinnosti myslme podzenost zkonu, pesto jm zrove myslme jistou vzneenost a dstojnost t osoby, kter pln vechny sv povinnosti. Nelze na n sice shledvat dnou vzneenost pokud je pouze podzena morlnmu zkonu, ale zato ji lze shledat, pokud je vzhledem k nmu zrove zkonodrn, a jen proto jemu podzen. Svrchu jsme tak ukzali, e ani strach, ani nklonnost, nbr jen cta k zkonu tvo tu pruinu, kter me jednn propjit morln hodnotu. Nae vlastn vle, pokud by jednala pouze za podmnky obecnho zkonodrstv, monho skrze jej maximy, tedy jako vle mon pro ns v ideji, je vlastnm pedmtem cty a lidsk dstojnost tkv prv v tto schopnosti bt obecn zkonodrnou, i kdy s podmnkou, e jsme tomuto zkonodrstv zrove podzeni.
66

e el by se mohla uskutenit za podmnky, e e prody souhlas s el natolik, e mravn jednn m za nsledek blaenost. Tm by byla vytvoena siln pruina pro jednn pimen zkonu, ale jednn by tm nepibylo na vnitn hodnot.

42

Autonomie vle nejvym principem mravnosti 80 Autonomie vle je povaha vle, dky n je vle sama sob zkonem (nezvisle na veker povaze pedmt chtn). Principem autonomie je tedy: nevolit jinak ne tak, aby maximy jej volby byly zahrnuty zrove v tm chtn jako obecn zkon. e toto praktick pravidlo je imperativ, tzn. e vle kad rozumn bytosti je na n vzna jako na svou podmnku, neme bt dokazovno pouhou analzou pojm v nm se vyskytujcch, protoe je to vta syntetick; muselo by se pekroit poznn objekt a pikroit ke kritice subjektu, tzn. istho praktickho rozumu, nebo tuto syntetickou vtu, kter apodikticky pikazuje, mus bt mon poznat zcela a priori, ale toto eten nepat do tto sti. Ovem to, e zmnn princip autonomie je jedinm principem mravouky, lze velmi dobe doloit pouhou analzou pojm mravnosti. Nebo tak se shledv, e jejm principem mus bt kategorick imperativ, ale e ten nepikazuje nic vce a nic mn ne prv tuto autonomii. Heteronomie vle pramenem vech nepravch princip mravnosti 81 Hled-li vle zkon, kter ji m urovat, v nem jinm, ne je zpsobilost jejch maxim tvoit jej vlastn zkonodrstv, tud hled-li jej tak, e pekrauje samu sebe a hled zkon v povaze nkterho ze svch objekt, jen ji m urovat, vznik z toho vdy heteronomie. Vle pak neklade samu sebe, nbr objekt svm vztahem k vli j dv zkon. A u tento vztah spov na nklonnostech nebo na pedstavch rozumu, umouje jenom hypotetick imperativy: mm vykonat nco proto, e chci nco jinho. Naproti tomu vypovd morln a tm kategorick imperativ: mm jednat tak a tak, i kdybych nic jinho nechtl. V hypotetickm imperativu se napklad vypovd: nemm lht, jestlie si chci zachovat est, zatmco v kategorickm imperativu: nemm lht, i kdyby mi to nepineslo ani stn hanby. U kategorickch imperativ se tedy mus potud abstrahovat od vech pedmt, aby pedmt neml dn vliv na vli - protoe pak by praktick rozum (vle) spravoval pouze ciz zjmy - nbr aby praktick rozum dokazoval svou vlastn pikazujc povahu jako nejvyho zkonodrstv. Tak se mm napklad snait prospvat ciz blaenosti nikoli proto, c by

43

mi zleelo na jej existenci nklonnosti nebo z njak rozumem), nbr jenom proto, blaenost vyluuje, neme bt tho chtn67 jako obecn zkon. Dlen vech monch princip mravnosti z pijatho zkladnho pojmu heteronomie

(bu z bezprostedn zliby zprostedkovan e maxima, kter ciz zahrnuta do jednoho a

82 Lidsk rozum se zde, tak jako vude, kde se ho uv v ist podob, piem chyb jeho kritika, pokouel jt po vech monch nepravch cestch, ne se mu podailo najt jedinou pravou cestu. 83 Vechny principy, kter bychom chtli vzt z tohoto hlediska, jsou bu empirick nebo racionln. 84 Empirick principy, vychzejc z principu blaenosti, jsou budovny na fyzickm nebo mravnm citu, zatmco racionln principy, vychzejc z principu dokonalosti, jsou budovny bu na jejm rozumovm pojmu jako monm nsledku,68 nebo na pojmu samostatn dokonalosti (vle bo) jako urujc piny na vle. Empirick principy nejsou vbec zpsobil k tomu, abychom na nich zakldali morln zkony. Nebo obecnost, s n maj tyto zkony platit pro vechny rozumn bytosti bez rozdlu, a nepodmnn praktick nutnost, kter se jim tm ukld, by vzala za sv, odvod-li se jejich zklad ze specifickho ustrojen lidsk pirozenosti i z nahodilch okolnost, v nich se nachz. Z tchto empirickch princip je vak nejvce zavrenhodn princip vlastn blaenosti, a to nikoli jen proto, e je falen a e zkuenost je v rozporu s nepravdivm tvrzenm, e se blaho d vdy bezhonnost, ani pouze proto, e princip blaenosti vbec nepispv k zaloen mravnosti, jeto uinit lovka astnm je nco naprosto jinho, ne uinit jej dobrm, a uinit jej chytrm i protelm ve vlastn prospch je nco jinho, ne uinit jej ctnostnm: nbr je zavrenhodn proto, e podkld mravnosti pruiny, kter ji spe podkopvaj a kter rozmetvaj vechnu jej vzneenost tm, e kladou do jedn ady pohnutky ke ctnosti s pohnutkami k neesti a e u jen lpe kalkulovat, smazvaj vak zcela specifick rozdl mezi obojmi. Naproti tomu morln cit, tento domnl zvltn smysl69* (a je jakkoli mlk se ho dovolvat, protoe ti, kte nevldnou mylenm,
67 68

Tj. chci-li svou blaenost, musm chtt i blaenost druhch. Tj. nsledku naeho chtn. Jednm-li podle tto teorie mravn, realizuji svou dokonalost, v opanm ppad se stvm nedokonalejm. Podle Wolffa zn zkladn mravn pravidlo takto: "i to, co tebe a tvj stav in dokonalejm, a upus od toho, co je in nedokonalejm." 69 * Zahrnuji princip morlnho citu pod princip blaenosti, protoe kad empirick zjem prostednictvm pjemnosti, kter nco jen poskytuje, a u bezprostedn bez zetele na vhody nebo s ohledem na n, slibuje pispt k blahu. Rovn tak musme princip asti na jin blaenosti potat spolen s Hutchesonem k tmu jm pijatmu mravnmu smyslu.

44

85

86

87

88

vypomhaj si ctnm i tam, kde zle na obecnch zkonech, akoli city nemohou, ponvad se navzjem nekonen od sebe co do stupn li, poskytnout stejn mtko pro dobro a zlo, a tak nikdo neme na zklad svho citu usuzovat platn pro druh), zstv pesto bl k mravnosti a jej dstojnosti tm, e ctnosti prokazuje est, protoe zalben a hlubokou ctu k n pipisuje bezprostedn j sam a nek j takka tv v tv, e to nen jej krsa, ale jen prospch, kter ns k n pout.70 Mezi racionlnmi ili rozumovmi zklady mravnosti je pece jenom ontologick pojem dokonalosti vhodnj ne pojem teologick, v nm je dokonalost odvozovna z bosk venejdokonalej vle (jakkoli je tento ontologick pojem przdn, neurit a tm i nepotebn k tomu, aby se v nekonenm moi mon reality dala vyhledat prv ta pro ns vhodn nejvt suma, a jakkoli je obdaen nevyhnutelnm sklonem toit se v bludnm kruhu, m-li se s jeho pomoc stanovit specifick rozdl reality,71 o n se zde hovo, od kad jin reality, a i kdy nen s to se vyhnout tomu, aby mravnost, je by se jm mla explikovat, mlky nepedpokldal). Je vhodnj nejen proto, e dokonalost nen vbec pedmtem nzoru, nbr meme ji pouze odvozovat z naich pojm, mezi nimi je pojem mravnosti nejpednj, ale i proto, e kdy to neudlme (udlat to znamen vak dopustit se ve vkladu hrubho bludnho kruhu), musel by nm zbvajc pojem bo vle, sloen z vlastnost ctidosti a vldychtivosti spolen s dsnmi pedstavami o moci a mstivosti, tvoit zklady systmu mrav; a takov pojem by byl moralit zcela protikladn. Kdybych vak musel zvolit mezi pojmem morlnho smyslu a pojmem dokonalosti vbec (z nich dn mravnosti alespo neubliuje, i kdy se nehod k tomu, aby ji zaloil), rozhodl bych se pro pojem dokonalosti vbec, protoe alespo suspenduje rozhodnut tto otzky v oblasti smyslovosti a pevede ji ped soudn dvr rozumu. I kdy ani zde nic nerozhodne, pece tm zachov v neporuenm stavu neuritou ideu (vle dobr o sob) k blimu urovn. Domnvm se ostatn, e mohu bt zprotn toho, abych musel vechny tyto pouky rozshle vyvracet. Jejich vyvrcen je tak snadn, e i ti, jejich ad to vyaduje, aby se pece jen vyslovili ve prospch jedn z tchto teori (protoe posluchai by asi nestrpli, aby se vrok odkldal), pravdpodobn i sami sprvn nahldli, e by to byla jen zbyten prce. Ns vak zde vce zajm, e tyto principy ustavuj vude heteronomii vle za prvn zklad mravnosti, a prv proto se nutn mus minout cle. Vude tam, kde se objekt vle mus klst jako zklad pro to, aby se j pedepsalo pravidlo, kter by ji urovalo, nen toto pravidlo nim ne heteronomi; imperativ je

70

Zatmco prvn druh empirik redukuje mravnost na princip blaenosti, zastnci mravnho smyslu pikldaj mravnosti samostatn vznam, i kdy nikoli dostaten. 71 Realizuji-li mravn zmr, zvyuji tm podle tto koncepce svou dokonalost a tm i dokonalost svta. Specifick rozdl mravn dokonalosti od ostatn dokonalosti tm vak nen vyjden.

45

podmnn, toti: jestlie nebo protoe chceme tento objekt, pak mme tak i tak jednat; neme tedy nikdy pikazovat morln, tzn. kategoricky. A u objekt uruje vli prostednictvm nklonnosti, jako je tomu u principu vlastn blaenosti, nebo prostednictvm rozumu zamenho na pedmty monho chtn vbec, jako je tomu v ppad principu dokonalosti, nikdy to nen vle, je by se sama bezprostedn urovala pedstavou jednn, nbr uruje se pouze prostednictvm pruiny, kterou vi vli tvo pedvdan inek jednnm; mm vykonat nco proto, e chci nco jinho; a zde mus bt mmu subjektu poloen za zklad jet jin zkon, podle nho chci nutn to jin, kterto zkon potebuje opt imperativ, jen omezuje tuto maximu.72 Nebo protoe podnt, kter m vyvolvat pedstava objektu monho skrze nae sly na vli subjektu podle jeho pirozen povahy, pat k povaze subjektu, a u ke smyslovosti (nklonnosti a vkusu) nebo rozvaovn i rozumu, kter se podle specifickho ustrojen sv povahy se zlibou cvi na objektech, byla by to vlastn proda, je by dvala zkon, kter jako takov nemus bt poznn a dokazovn pouze ze zkuenosti, a tud je o sob nahodil. Takov zkon neme bt apodiktickm praktickm pravidlem, jm mus bt pravidlo morln, nbr zstv jen heteronomi vle, vle by si sama nedvala zkon, nbr dval by j jej ciz podnt prostednictvm povahy subjektu na nj pstupn naladn. 89 Vle naprosto dobr, jejm principem mus bt kategorick imperativ, obsahuje tedy s ohledem na vechny objekty pouze formu chtn vbec v neurit podob, a to jako autonomii; to znamen, e maxima kad dobr vle, uinit samu sebe obecnm zkonem, je sama jedinm zkonem, kter si ukld sama vle kad rozumn bytosti, ani by si kladla za zklad njakou pruinu i zjem, kter se u tchto bytost vyskytuje. 90 Jak je mon takov syntetick praktick vta a priori, a pro je nutn, je otzka, jej een nele ji v hranicch metafyziky mrav; tak jsme se zde ani nepokoueli tvrdit, e je pravdiv, nato pak abychom pedstrali, e ji mme dokzanou. Pouhm rozvinutm pojmu mravnosti, kter se mezitm stal obecnou mdou, jsme ukzali, e autonomie vle k nmu nerozlun pat, i spe je jeho zkladem. Pro koho tedy mravnost nco znamen a nepovauje ji za chimrickou ideu bez nroku na pravdivost, mus zrove pipustit jej uveden princip. Tato st je tedy prv tak jako prvn pouze analytick. Aby pak mravnost nebyla dnm peludem - e jm nen, je dokzno, je-li kategorick imperativ (a s nm autonomie vle) pravdiv a jako princip a priori naprosto nutn - to vyaduje monho syntetickho uit istho praktickho rozumu, jeho se vak nesmme odvit bez pedchoz kritiky tto
72

Imperativem je v tomto ppad maxima: udlej to a to (chce-li doshnout blaenosti nebo dokonalosti). Blaenost a dokonalost maj vak svj vlastn imperativ (jednej tak, abys doshl blaenosti).

46

mohutnosti rozumu sam, kterou bychom se chtli pokusit nastnit v hlavnch obrazech v posledn sti v me pro ns potebn.

TET ST
Pechod od metafyziky mrav ke kritice istho praktickho rozumu Pojem svobody je klem k explikaci autonomie vle 1 Vle je zpsob kauzality ivoucch bytost, pokud jsou obdaeny rozumem, a svoboda by pak byla tou vlastnost kauzality, je me psobit nezvisle na cizch pinch, kter ji uruj, tak jako prodn nutnost je vlastnost kauzality vech nerozumnch bytost bt urovn k innosti psobenm cizch pin. Uveden explikace svobody je negativn, a tud neplodn pro pochopen jej podstaty; nicmn z n vyplv pozitivn pojem svobody, kter je o to obsanj a plodnj. Protoe pojem kauzality se poj s pojmem zkona, podle nho je-li kladeno nco, co nazvme pinou, pak mus bt kladeno i nco jinho, toti nsledek: pak svoboda, i kdy nen vlastnost vle podle prodnch zkon, pece proto nen jet zcela mimo jakkoli zkon (gesetzlos), nbr mus bt spe kauzalitou podle nemnnch zkon, ovem kauzalitou zvltnho druhu; nebo jinak by svobodn vle byla nesmyslem. Prodn nutnost je heteronomi psobcch pin; nebo kad inek je mon jen podle zkona, e nco jinho uruje psobc pinu ke kauzalit; m jinm : tedy me bt svoboda vle ne autonomi, tzn. vlastnost vle bt sama sob zkonem? Avak vta, e vle je ve vem svm jednn sama sob zkonem, vyznauje jen princip, aby se nejednalo podle dn jin maximy ne prv t, kter sama sob me bt pedmtem i jako obecn zkon. To vak je prv formule kategorickho imperativu a princip mravnosti; toti e svobodn vle a vle podzen mravnm zkonm znamen tot. Jestlie se tedy pedpokld svoboda vle, pak z n vyplv mravnost i se svm principem, a to na zklad pouh analzy jejho pojmu. Nicmn je stle jet syntetickou vtou, e absolutn dobr vle je ta, jej maxima me v sob obsahovat vdy samu sebe, chpanou jako obecn zkon; nebo analzou, pojmu naprosto dobr vle neme bt odhalena tato vlastnost maximy. Takov syntetick vty jsou vak mon jen proto, e oba poznatky jsou spolu spojeny s nm tetm, v nm se navzjem stkaj. Pozitivn pojem svobody vytv to tet, kter nen, jako je tomu u fyzickch pin, pirozenost smyslovho svta (v jejm pojmu se schz pojem neho s pojmem neho jinho jako nsledku). Co je toto tet, na co ns odkazuje

47

svoboda a o em mme a priori ideu, nelze zde jet vyhlsit. Tm tak nelze uinit pochopitelnou dedukci pojmu svobody z istho praktickho rozumu a s n i monost kategorickho imperativu, nbr vyaduje to jet trochu ppravy. Svoboda se mus pedpokldat jako vlastnost vle vech rozumnch bytost 4 Nepostauje, e pisoudme svobodu na vli, a u z jakhokoli dvodu, jestlie nemme dostaten dvod pisoudit prv tut svobodu i vem rozumnm bytostem. Nebo protoe mravnost nm slou jako zkon pouze jako rozumnm bytostem, a protoe me bt odvozena pouze ze svobody jako vlastnosti, mus bt dokzna tak svoboda jako vlastnost vle vech rozumnch bytost a nesta dokazovat ji z jistch domnlch zkuenost o lidsk pirozenosti (akoli to ani nen mon a me bt dokazovno pouze a priori), nbr musme ji dokzat jako innost73 rozumnch a vl obdaench bytost vbec. Pravm tedy, e kad bytost, kter neme jednat jinak ne pod ideou svobody, je prv z toho dvodu v praktickm smyslu skuten svobodn, tzn. e pro ni plat vechny zkony, je jsou nerozlun spjaty se svobodou, a to prv tak, jako by jej vle byla i sama o sob a pro teoretickou filozofii platn prohlena za svobodnou. 74* Tvrdm pak, e kad rozumn bytosti, kter m vli, musme nutn propjit i ideu svobody, za n by jedin jednala. Nebo u takov bytosti uvaujeme ten rozum, kter je praktick, tzn. kter je obdaen kauzalitou vi svm objektm. Nepovaujeme vak vbec za mysliteln takov rozum, kter by se spolen se svm vdomm dval dit ve svm souzen odnkud zven, nebo pak by subjekt nepisuzoval urovn sv soudnosti svmu rozumu, nbr podntm. Rozum mus sm sebe chpat za pvodce svch princip, kter je nezvisl na cizch vlivech, tud mus jako praktick rozum nebo jako vle rozumn bytosti sm sebe pojmat jako svobodn75. To znamen, e vle rozumn bytosti me bt jej vlastn vl jen pod ideou svobody, a tud mus v praktickm ohledu bt pisouzena vem rozumnm bytostem.

O zjmu pojcm se s ideami

73

V akad. vyd. musme o n dokzat, e pat k innosti. * Pipoutm-li pro n el za postaujc, aby rozumn bytosti kladly za zklad svho jednn svobodu pouze v ideji, razm tuto cestu proto, abych se nemusel zavzat dokazovat svobodu i v teoretickm smyslu. Nebo i kdy otzku tohoto dkazu ponechme stranou, plat pro bytost, je neme jednat jinak ne za ideje sv vlastn svobody, tyt zkony, kter by zavazovaly i takovou bytost, je by byla skuten svobodn. Meme se tedy zde zprostit zvazku, kter klade teorie. 75 Identifikace svobodn vle s praktickm rozumem vyplv z toho, e podstatou praktickho rozumu (tj. vle, jednajc podle zkon) je autonomie, autonomn urovn vle, kter se tm stv pozitivn svobodnou.
74

48

mravnosti 5 Urit pojem mravnosti jsme nakonec uvedli zpt na ideu svobody, ale tuto ideu svobody jsme nemohli prokzat jako nco skutenho ani v ns samch i v lidsk pirozenosti. Vidli jsme jen, e ji musme pedpokldat, jestlie si chceme myslit bytost jako rozumnou a obdaenou vdomm sv vlastn kauzality ve vztahu k jednn, tzn. jako bytost obdaenou vl, a tak shledvme, e z tho dvodu musme tuto vlastnost, toti urovat se pod ideou svobody k jednn, pisuzovat kad bytosti nadan rozumem a vl. Z pedpokladu tchto idej vyplynulo tak vdom zkona jednat tak, aby subjektivn zsady jednn, tj. maximy, musely bt pojmny vdy takovm zpsobem, aby platily i objektivn, tj. obecn jako zsady, a tud mohly slouit k naemu vlastnmu obecnmu zkonodrstv. Ale pro se mm podizovat tomuto principu, a to jako rozumn bytost vbec, a tm tedy i vechny ostatn bytosti nadan rozumem? Pipoutm, e mne k tomu nedohn dn zjem, nebo to by neposkytlo dn kategorick imperativ, ale pece musm o to projevovat zjem a pochopit, jak je to mon; nebo toto povinovn (Sollen) je vlastn chtn, kter plat pro kadou rozumnou bytost za podmnky, e rozum je pro ni praktick bez jakkoli pekky76; pro bytosti, kterou jsou - jako my afikovny navc jet smyslovost v podob pruin jinho druhu, u nich se ne vdy dje to, co by vykonal rozum sm pro sebe, nazv se ona nutnost jednn pouze povinovnm a rozliuje se objektivn nutnost od nutnosti subjektivn. Zd se tedy, jako bychom v ideji svobody vlastn jen pedpokldali mravn zkon, toti samotn princip autonomie vle, ani bychom mohli poskytnout skuten dkaz jeho reality a objektivn nutnosti. Takto bychom sice stle jet znan zskali tm, e bychom mli alespo pesnji uren prav princip na rozdl od toho, jak bv obvykle urovn, avak pokud jde o jeho platnost a praktickou nutnost se mu poddit, nepokroili bychom ani o krek dl; nebo bychom nemohli tomu, kdo by se ns zeptal, poskytnout dnou postaujc odpov na jeho otzky, pro vlastn mus bt obecnost na maximy jako zkona omezujc podmnkou naeho jednn, a na em zakldme hodnotu, kterou pisuzujeme tomuto zpsobu jednn a kter m bt tak vysok, e neme existovat dn jin vy zjem, a jak to pijde, e se lovk domnv, e jedin tak pociuje svou osobn hodnotu, proti n je zapoteb povaovat hodnotu pjemnho i nepjemnho stavu za nicotnou. Shledvme ovem, e meme mt zjem o takovou osobn zpsobilost, kter se nepoj s dnm zjmem o stav, jen kdy ns tato zpsobilost in schopnmi mt na

76

Aby charakterizoval konen lidsk rozum, uv Kant v Kritice istho rozumu metodickho pojmu intelektu archetypu, kter nepotebuje smyslovost. V etickch spisech opt pojmu svat vle, kter nepijm podnty ze smyslov oblasti a kter se tedy ve svm jednn vbec neodchyluje od pedpis praktickho rozumu. Povinovn (Sollen) plat pouze pro bytost, pro ni je praktick rozum zvazn, ale kter nemus jednat ve shod s nm, pro ni tedy praktick rozum plat, ale nikoli bez pekky.

49

nm podl v ppad, e by jej ml distribuovat rozum, tzn. e pouh zaslouenost tst i bez jakkoli pohnutky sama o sob me vzbudit zjem bt asten na tto blaenosti. Ale tento soud je ve skutenosti pouze vsledkem ji pedpokldan dleitosti morlnch zkon (distancujemeli se prostednictvm ideje svobody od vekerch empirickch zjm). Ovem to, e se mme od empirickch zjm distancovat, tzn. povaovat se za svobodn bytosti v jednn, a pesto mt za povinnost pojmat se za podzen jistm zkonm, abychom tak nali hodnotu pouze ve sv osob, je by nm mohla nahradit ztrtu toho veho, co propjuje hodnotu naemu stavu, a jak je to mon, tud pro morln zkon zavazuje, to dosud nememe tmto zpsobem poznat. 9 Zde se ukazuje, a to musme dobrovoln uznat, jaksi bludn kruh, z nho, jak se zd, nelze uniknout. V du psobcch pin se pokldme za svobodn, abychom se v du el mysleli za podzen mravnm zkonm, a pak se myslme opt za bytosti podzen tmto zkonm, ponvad si pikldme svobodu vle; jsou to tud korelativn pojmy, z nich vak dn neme bt prv proto pouit k tomu, aby vysvtlil druh a poskytl jeho dvod, nbr me jt nanejv o to, aby bylo mon pevst pedstavy tho pedmtu, kter se zdaj z logickho hlediska77 rzn, na jeden jedin pojem (jako rzn zlomky te velikosti na nejmenho spolenho jmenovatele). 10 Jedno vysvtlen nm vak jet zbv, toti to, kter se zakld na nsledujcm vyetovn: zda, myslme-li se jako piny psobc, a to a priori prostednictvm svobody, nezaujmme jin stanovisko, ne kdy si sebe pedstavujeme podle svho jednn jakoto ink, kter vidme ped sebou. 11 Lze jet poznamenat - a k tomu nen zapoteb dnho subtilnho pemlen, nbr meme se domnvat, e by tak uinil i ten nejprost rozum, i kdy svm zpsobem, tj. na zklad temnho rozliovn soudnosti, je nazv citem e pedstavy, je se nm vnucuj bez na vle (jak se dje u pedstav smysl), nm nedvaj poznat pedmty jinak, ne jak ns tyto pedmty afikuj, piem nm zstv neznm, jak jsou asi o sob, a e tud my, pokud jde o tento druh pedstav, meme i pi nejnapjatj pozornosti a zetelnosti, kter by mohlo jen rozvaovn vdy pipojit, dospt pouze k poznn jev, nikdy vak vc o sob. Jakmile se jednou provede toto rozlien (pinejmenm na zklad zpozorovan rznosti mezi pedstavami, je jsou nm dny odjinud a u nich jsme trpni, a tmi, je vytvme pouze z ns samch a tm dokazujeme svou innost), pak z toho samo sebou vyplv, e za jevy musme pipustit a uznat pece jenom jet nco jinho, co nen jevem, toti vc o sob, akoli se hned sami spokojujeme s tm, e ponvad nm nikdy nemohou bt znmy, nbr vdy jen tak, jak ns afikuj, nememe se jim nikdy piblit a nikdy vdt, m jsou o sob. Z toho
77

Tj. z hlediska svho logickho obsahu.

50

mus vzejt rozlien, by i hrub, smyslovho svta a svta rozvaovn, z nho prvn svt podle toho, jak rzn je smyslovost u rozlinch divk svta, me bt tak velmi rzn, kdeto druh svt, kter tvo jeho zklad, zstv vdy t.78 lovk si dokonce neme ani na zklad znalosti, kterou m o sob samm prostednictvm vnitnho sebepozorovn, osobovat, e poznv sm sebe, jak je o sob. Nebo protoe lovk nen pece skoro vbec svm vlastnm tvrcem a pojem sebe sama nedostv a priori, nbr empiricky, je jen pirozen, e tak znalosti o sob me nabt vnitnm smyslem a v dsledku toho jen z jev sv pirozenosti a tm zpsobem, jak je afikovno jeho vdom; avak za tmto stavem svho vlastnho subjektu sloenm ze samch jev mus pece nutn uznat jet nco jinho, co ho zakld, toti sv j, jak je samo o sob, a zahrnout se tedy, pokud jde o vnmn samotn a receptivitu poitku, do smyslovho svta, avak se zetelem na to, co je v nm ryz innost (na to, co nepronik do vdom afikovnm smysl, nbr bezprostedn), mus se zahrnout do svta intelektulnho, kter vak pesto jinak nezn. 12 K podobnmu zvru mus dospt uvaujc lovk o vech vcech, kter se mu kdy mohou vyskytnout, ale pravdpodobn k nmu me dospt i lovk s nejprostm rozumem, kter je, jak znmo, siln naklonn oekvat za pedmty smysl vdy jet nco neviditelnho, co je inn samo o sob, avak vdy opt to ru tm, e si toto neviditeln pevd do smyslovosti, to jest chce z toho udlat pedmt nzoru, m se vak nestv o nic chytej79. 13 Nicmn lovk v sob skuten nachz mohutnost, j se odliuje od vech ostatnch vc, ba dokonce i od sebe sama, pokud je afikovn pedmty, a to rozum80. Rozum jako ryz autonomn innost je tm povznesen, dokonce nad rozvaovn, kter, akoli je rovn autonomn innost zatmco smyslovost obsahuje pedstavy, kter vznikaj, jen kdy jsme afikovni vcmi (tedy trpn) - neme pesto svou innost vytvoit dn jin pojmy ne ty, kter slou pouze subsumovn smyslovch pedstav pod pravidla a tm jejich sjednocen ve vdom; bez tohoto pouit smyslovosti by nemohlo nic myslit, zatmco rozum vykazuje pod jmnem idej81 tak ryz spontaneitu, e tm daleko pesahuje

78

Totonost jevovho svta pro vechna vdom je podle Kanta zaloena v jeho obecn struktue, nikoli v jeho empirickm obsahu. Nae transcendentln (tj. zkuenost v jej obecnosti a nutnosti umoujc) rozvaovn je principem jejho uspodn do obecnch a nutnch struktur, platnch pro vechna vdom. 79 Zde Kant pedstavuje svou nauku o vcech o sob jako obdobu domnlho sklonu pirozen mysli rozliovat jevy vc a vci o sob. I prost vdom hled za jevy cosi jako substrt, jene si jej pedstavuje opt smyslov. Podobn je podle Kanta teba hledat tak svobodu jako svho druhu vc o sob. 80 Vernunft. 81 Tak jako je praktick rozum vymezen autonomi tj. tm, e uruje vli nezvisle na pedmtech dostivosti tak je i teoretick rozum autonomn. Jeho autonomie se projevuje v tom, e je schopnost myslet pedmty nezvisle na empirickch smyslovch dojmech (jsou to tzv. ideje). Zkladn smr, kter se projevuje v mylen rozumu, je tendence myslet nepodmnn (v protikladu k jevm, kter jsou vdy podmnny jinmi jevy). Ideje (bh, due a celek svta) jsou ti zpsoby, jak rozum realizuje tuto svou tendenci. Protoe Kant trv na tom, e pedmt m

51

ve, co mu me poskytnout toliko smyslovost, a tm, e rozliuje smyslov svt od svta rozvaovn, dokazuje, e je schopen i nejvzneenj innosti; tm zrove vytyuje meze samotnmu rozvaovn. 14 Proto mus rozumn bytost pojmat samu sebe jako inteligenci (a nikoli z hlediska svch nich mohutnost), ne jako pslunka smyslovho svta, nbr svta rozvaovn. Jsou j tedy vlastn dv stanoviska, z nich me samu sebe posuzovat a poznvat zkony pouit svch sil a v dsledku toho zkony vekerho svho jednn: za prv, pokud nle k smyslovmu svtu, tedy pod zkony prodn (heteronomie), a za druh, pokud nle k inteligibilnmu svtu, pod zkony, kter tm, e jsou nezvisl na prod, nejsou empirick, nbr jsou zaloeny vhradn v rozumu. 15 lovk neme jako rozumn bytost, tud jako pslunk inieligibilnho svta, uvaovat o kauzalit sv vlastn vle nikdy jinak ne za pedpokladu svobody, nebo nezvislost na uritch82 pinch smyslovho svta (kterou si arozum mus vdy sm sob pisuzovat), je svoboda. S ideou svobody je pak nerozlun spjat pojem autonomie a s pojmem autonomie opt obecn princip mravnosti, kter v ideji zakld veker jednn rozumnch bytost tak, jako prodn zkon zakld vechny jevy. 16 Tak je odstranno podezen, kter jsme ve vzbudili, jako by nae usuzovn vychzejc ze svobody a dospvajc k autonomii a nae usuzovn vychzejc z autonomie kruh, e bychom toti ideu svobody stanovili za zklad jen kvli mravnmu zkonu, abychom pak pot vysoudili opt tento mravn zkon ze svobody. Tud bychom u nho nemohli poukzat na dn zklad, nbr mohli bychom mu piznat toliko povahu vyebranho principu, ji by nm zajist uznali dobe smlejc due, ale nikdy bychom jej nemohli vydvat za prokazatelnou vtu. 83 Nebo te vidme, e myslme-li se jako svobodn, pak se pesazujeme do svta rozvaovn jako jeho lenov a poznvme autonomii vle i s jejm dsledkem, tj. moralitou, ale myslme-li se jako vzan povinnost, pokldme se za pslunky smyslovho svta, a pece zrove i svta rozvaovn. Jak je mon kategorick imperativ? 17 Rozumn bytost se jako inteligence ad do svta rozvaovn a pouze jako psobc pina nleejc k nmu nazv svou kauzalitu vl. Ale na druh stran si uvdomuje i to, e je tak soust smyslovho svta, v nm se setkvme s jejm jednnm jako s pouhmi jevy poznvac hodnotu jen tehdy, je-li vykazateln v empirickm nzoru (tak je tomu u pedmt, kter mysl rozvaovn), nemaj ideje poznvac hodnotu, zstvaj vak trvalmi lohami (problmy). 82 V akad. vydn urujcch 83 Kantovo een zdnlivho bludnho kruhu, o nm mluvil ji o nkolik strnek dve (viz str. 107 t.v.), zle, jak ji vme, v tom, e svoboda pat zrove ke sfe vc o sob. To dv zrove zkonu, kter ji naizuje respektovat, ontologickou hodnotu.

52

on ve uveden84 kauzality. Monost tchto jev vak neme bt pochopena z tto kauzality, kterou neznme, nbr namsto toho mus bt ona jednn, jeto jsou urena jinmi jevy, toti dostmi a nklonnostmi, chpna tak, e pat ke smyslovmu svtu. Kdybych byl pouze lenem svta rozvaovn, muselo by se tedy veker m jednn dokonale shodovat s principem autonomie vle, kdybych byl pouze soust smyslovho svta, musel bych se pojmat jako shodn s prodnm zkonem dosti a nklonnost, tud s heteronomi prody. (Jednn prvnho druhu by se zakldalo na nejvym principu mravnosti, druhho druhu na principu blaenosti.) Protoe vak svt rozvaovn obsahuje zklad smyslovho svta, tud i jeho zkon, je tedy ve vztahu k m vli (je zcela nle do svta rozvaovn) bezprostedn zkonodrn a mus tedy bt jako takov mylen; proto se musm seznat jako inteligence, akoli na druh stran i jako pslunk smyslovho svta. Jako pslunk smyslovho svta jsem vak podzen zkonu prvnho svta, tj. rozumu, kter v ideji svobody obsahuje svj zkon a tedy autonomii vle; musm tud zkony svta rozvaovn povaovat za sv imperativy a jednn pimen tomuto principu za svou povinnost. 18 A tak jsou kategorick imperativy mon proto, e idea svobody tvo ze mne lena inteligibilnho svta. Kdybych byl pouze jm, byla by vechna m jednn vdy pimen autonomii vle, ale ponvad se zrove nahlm jako len smyslovho svta85, maj j bt pimen. Toto kategorick povinovn tvo syntetickou vtu a priori, a to tm, e k m vli afkovan smyslovmi dostmi pistoup jet idea te vle, avak nleejc k svtu rozvaovn jako ist pro sebe praktick vle, je obsahuje nejvy podmnku on prvn vle, kladenou z hlediska rozumu; je tomu piblin tak, jako kdy k nzorm smyslovho svta pistupuj pojmy rozvaovn, kter samy o sob nejsou nic jinho ne zkonit forma vbec a kter tak umouj syntetick vty a priori, na nich se zakld veker poznn prody. 19 Praktick uvn prostho lidskho rozumu potvrzuje sprvnost tto dedukce. Nen nikoho, ani nejzlovolnjho padoucha, kter, je-li jen jinak zvykl uvat rozumu, by si nepl mt tak takov smlen, jestlie mu pedlome pklady poctivosti v myslu, vytrvalosti v dodrovn dobrch maxim, asti a obecnho pn dobra (dokonce spojen se znanm obtovnm vhod a pohodl). Nen jen s to je v sob uskutenit, a to v dsledku nklonnost a podnt, ale pesto si zrove peje zbavit se takovch nklonnost, kter jsou jemu samotnmu na obt. Dokazuje tm tedy, e s vl, kter je svobodn od smyslovch podnt, se v mylenkch pen do zcela jinho du vc, ne je d jeho dost v poli smyslovosti, nebo od tohoto pn neme oekvat dn ukojen dostivosti, tud dn stav, kter by uspokojoval nkterou z jeho
84 85

Tj. kauzality skrze svobodu. Anschauen, tj. smyslov se pozoruji v incch svho jednn.

53

skutench i vbec myslitelnch nklonnost (nebo tm by ztratila svou znamenitost i idea, kter na nm toto pn loudy, nbr jen vt vnitn hodnotu sv osoby. Domnv se vak bt touto lep osobou, jestlie se stav na stanovisko lena svta rozvaovn, k emu ho bezdn nut idea svobody, tzn. nezvislosti na urujcch pinch smyslovho svta. Na tm stanovisku je si vdom dobr vle, kter pro jeho zlou vli jako lena smyslovho svta tvo podle jeho vlastnho piznn zkon, jeho znamenitost poznv, kdy jej pestupuje. Morln povinovn je tedy vlastn nutn chtn lena inteligibilnho svta a mysl je jako povinovn jen potud, pokud se povauje zrove za lena smyslovho svta. O nejzaz hranici v praktick filozofie 20 Vichni lid mysl se jako svobodn co do sv vle. Odtud pramen vechno usuzovn o jednnch jako takovch, kter se mlo stt, i kdy se nestala. Nicmn nen tato svoboda dnm zkuenostnm pojmem a ani jm bt neme, protoe se nemn, akoli zkuenost ukazuje opak oproti onm poadavkm, kter jsou za pedpokladu svobody pedpokldny jako nutn 86. Na druh stran je vak prv tak nutn, aby ve, co se dje, bylo nezbytn ureno podle prodnch zkon; ani tato prodn nutnost nen dnm zkuenostnm pojmem, a to prv proto, e jde pospolu s pojmem nutnosti, tud s poznnm a priori. Tento pojem prody je vak potvrzovn zkuenost a je nezbytn jej pedkldat, m-li bt mon zkuenost, tzn. souvisl poznn pedmt smyslu podle obecnch zkon. Proto je svoboda jen ideou rozumu, jej objektivn realita o sob je problematick, proda vak je pojmem rozvaovn, kter svou realitu dokazuje a nutn mus dokazovat na pkladech zkuenosti. 21 I kdy z toho zrove vznik dialektika rozumu, protoe svoboda vli pisouzen se zd bt v rozporu s prodn nutnost a rozum ve spekulativnm smyslu shledv na tomto rozcest mnohem upravenj a phodnj cestu prodn nutnosti ne cestu svobody, pesto v praktickm smyslu je stezka svobody jedin, na ni je mon aplikovat rozum pi vekerm naem jednn a upoutn od jednn (Tun und Lassen). Pro nejsubtilnj filozofii prv tak jako pro nejprost lidsk rozum je nemon, aby si odmyslely svobodu. I nejsubtilnj filozofie mus tedy pedpokldat, e se nevyskytuje dn skuten rozpor mezi svobodou a prodn nutnost v jednch a tche lidskch jednnch, nebo tato filozofie se me vzdt pojmu prody prv tak mlo jako pojmu svobody. 22 Tento zdnliv rozpor se vak musme pokusit odstranit alespo pesvdivm zpsobem, i kdybychom stejn nikdy nemohli pochopit, jak je mon svoboda. Nebo je-li
86

Zkuenost nm neukazuje dn jednn jako jednoznan svobodn. e v zkladu mravnho jednn stoj vle nepodmnna zvnjka, lze dokzat analzou jeho podmnek, nelze to vak zkuenostn vykzat.

54

mylenka o svobod dokonce v rozporu sama se sebou nebo s prodou, kter je prv tak nutn, museli bychom se j oproti prodn nutnosti zcela vzdt. 23 Bylo by vak nemon uniknout tomuto rozporu, kdyby se subjekt, kter se povauje za svobodn, povaoval za svobodn v tm smyslu anebo v tm vztahu i tehdy, kdy se nazv svobodnm, i tehdy, kdy se povauje v tomt jednn za podzen prodnm zkonm. Proto je neoddiskutovatelnm kolem spekulativn filozofie alespo ukzat, e lidsk klam, pokud jde o tento rozpor, zle v tom, e uvaujeme o lovku v jinm smyslu a v jinm vztahu, nazvme-li ho svobodnm, ne kdy ho jako soust prody povaujeme za podzenho jejm zkonm, a e oba m o h o u bt netoliko velmi dobe pospolu, nbr mus bt i myleni v tomt subjektu jako nutn sjednoceni, ponvad jinak by nebylo mon zdvodnit, pro bychom mli rozum obtovat ideou87, kter, akoli ji lze bezrozporn sjednotit s jinou dostaten prokzanou ideou, ns pesto zaplt do podnik pivdjcch rozum v jeho teoretickm uit znan do zkch. Tato povinnost pslu vak pouze spekulativn filozofii, aby razila volnou cestu praktick filozofii. Nen tedy ponechno na libovli filozofa, chce-li odstranit tento zdnliv rozpor, i jej ponechat nedoten; nebo v tomto poslednm ppad je teorie o tom bonum vacans (statkem bez pna), k jeho dren se fatalista me odvodnn zavzat a vypudit vekerou morlku z jejho neoprvnn drenho domnlho vlastnictv. 24 Ani zde vak nememe jet ci, e tm zanaj hranice praktick filosofie. Nebo urovnn tohoto sporu nepat vbec do kompetence praktick filozofie, kter poaduje od spekulativnho rozumu, aby skoncoval s nejednotnost, do n se sm zaplt v teoretickch otzkch, aby tak praktick rozum ml klid a jistotu pro ppad toku zven, kter by mohl zproblematizovat pdu, na n se chce usadit. 25 Prvn nrok88 i prostho rozumu na svobodu vle se zakld na vdom a na piznanm pedpokladu o nezvislosti rozumu na pouze subjektivn uritch89 pinch, kter pat ve svm hrnu do oblasti poitk, tud pod spolen nzev smyslovosti. lovk, kter na sebe pohl jako na inteligenci z tohoto zetele, umisuje se do jinho du vc a zaujm vztah k urujcm pinm zcela jinho druhu, jestlie se jako inteligence povauje za nadanho vl, tedy kauzalitou, ne kdy se vnm jako jev ve smyslovm svt (jm je rovn skuten) a svou kauzalitu podizuje vnjmu urovn podle prodnch zkon. Brzy si vak uvdom, e oboje me, ba dokonce mus existovat zrove. Nebo to, e vc v jevu (pinleejc ke smyslovmu svtu) , je podzena jistm zkonm, na nich je prv tat vc jako vc ili podstata sama o sob nezvisl, neobsahuje nejmen rozpor; e si lovk sm sebe mus pedstavovat a myslet tmto podvojnm
87 88

Tj. ideou svobody, kterou lze sjednotit s ideou vci o sob. Tj. nrok zdvodujc jej monost. 89 V akad. vyd. urujcch.

55

zpsobem, to spov, pokud jde o prvn ohled, v tom, e si je vdom sm sebe jako pedmtu afikovanho smysly, a v druhm ohledu na vdom sebe sama jako inteligence, tzn. jako nezvislho v uit rozumu na smyslov dojmy (tud jako nleejcho ke svtu rozvaovn). 26 Odtud si lovk osobuje vli, kter nechce vzt na svou zodpovdnost nic z toho, co pat pouze k jeho dostem a nklonnostem, a naproti tomu m za to, e skrze ni jsou mon, ba dokonce nutn jednn, kter se mohou uskutenit jen tehdy, odvrhne-li vechny dosti a smyslov pobdky (Anreizungen). Kauzalita tchto jednn spov v nm jako inteligenci a v zkonech ink a jednn podle princip inteligibilnho svta, o nm zajist nev nic, ne e v nm vlun rozum dv zkon, a to rozum ist, na smyslovosti nezvisl. Rovn, ponvad on sm je pitom jako inteligence vlastnm j (jako lovk naproti tomu jen jevem sebe sama), vztahuj se ony zkony k nmu bezprostedn a kategoricky, take to, k emu podncuj nklonnosti a popudy (tud cel povaha smyslovho svta jako celku), neme uinit jmu zkonm jeho chtn jako inteligence, ba on za tyto nklonnosti a popudy ani nezodpovd a nepisuzuje je svmu vlastnmu j, tzn. sv vli, pisuzuje j vak shovvavost, kterou by s nimi ml, kdyby pipustil jejich vliv na sv maximy v neprospch rozumovch zkon vle. 27 Tm, e se praktick rozum umisuje mylenm do svta rozvaovn, nepekrauje nikterak sv hranice, kter by pekroil, kdyby se chtl do nj umisovat nzorem nebo citem. Ono umisovn do svta rozvaovn mylenm je vak jen negativn mylenka ve vztahu ke smyslovmu svtu, kter nedv rozumu dn zkony, pokud jde o uren vle. V jedinm bodu je vak pozitivn, e toti ona svoboda jako negativn uren je zrove spojena s (pozitivn) mohutnost a dokonce s kauzalitou rozumu, kterou nazvme vl, jednak tak, aby princip jednn byl pimen podstatn povaze rozumov piny, tzn. podmnce obecn platnosti maximy jako zkona. Kdyby vak praktick rozum pibral ze svta rozvaovn jet objekt vle, tzn. pohnutku, pekroil by sv hranice a osoboval by si znt nco, o em nic nev. Pojem svta rozvaovn je tedy jen stanoviskem, kter rozum povauje za douc zaujmout mimo sfru jev, aby sama sebe myslel praktickm, co by nebylo mon, kdyby vlivy smyslovosti byly pro lovka urujc, je vak nutn, nemli se mu uprat vdom sebe sama jako inteligence, toti jako rozumov a na zklad rozumu inn, tzn. svobodn psobc piny. Tato mylenka pin sebou ovem ideu jinho du a zkonodrstv, ne je idea du a zkonitost prodnho mechanismu tkajcho se smyslovho svta, a in nutnm pojem inteligibilnho svta (tzn. celku rozumnch bytost jako vc o sob), ani by si sebemn troufala uvaovat zde dl ne podle sv formln podmnky, tzn. pimen k obecnosti maximy vle jako zkona, tud podle autonomie vle; jedin takov maxima me spoluexistovat s jej svobodou; naproti tomu vechny zkony, kter se vztahuj k objektu, tvo heteronomii, s n

56

se lze setkat jen u prodnch zkon a kter se me tkat tak jen smyslovho svta. 28 Rozum by vak pekroil veker sv hranice, kdyby se pokouel vysvtlit, jak me bt ist rozum praktickm, co by bylo zcela toton s kolem vysvtlit, jak je mon svoboda. 29 Nebo nememe vysvtlovat nic jinho ne to, co meme uvst zpt na zkony, jejich pedmt me bt dn v njak mon zkuenosti. Svoboda je vak pouhou ideou, jej objektivn realita neme bt doloena podle prodnch zkon, tud ani ne v njak mon zkuenosti. Protoe svobod nelze poloit za zklad pklad z njak analogie, nelze ji nikdy nejen pochopit, ale ani jen nahldnout. Plat jen jako nutn pedpoklad rozumu u bytosti, kter se domnv, e je si vdoma vle, tzn. dal mohutnosti rozdln od pouh dostivosti (toti mohutnosti urovat se k jednn jako inteligence, tud podle zkon rozumu a nezvisle na prodnch instinktech). Kde vak pestv monost jakhokoli uren podle prodnch zkon, tam pestv i monost jakhokoli vysvtlen, a pak nezbv nic jinho ne monost apologie, tzn. odraen nmitek tch, kte se tv, jako by hloubji nahleli do podstaty vc, a kte proto smle prohlauj svobodu za nemonou. Lze jim jen ukzat, e rozpor, kter v tom domnle objevili, nezle v niem jinm ne v tom, e aby mohli uplatnit prodn zkony na lidsk jednn, museli nutn povaovat lovka za jev, a nyn, kdy se od nich poaduje, e ho maj jako inteligenci - myslet i jako vc o sob, povauj ho stle za jev, s m by ovem bylo v rozporu, kdyby jeho kauzalita (tj. jeho vle) byla chpna v jednom a tm subjektu odlouen od vech prodnch zkon smyslovho svta90. Tento rozpor by vak odpadl, kdyby se chtli upamatovat, a jak se slu uznat, e za jevy mus bt pece vci o sob jako jejich zklad (by skryt), od jejich psobcch zkon nelze poadovat, aby byly toton s tmi, podle nich se d jevy. 30 Subjektivn nemonost vysvtlit svobodu vle je toton s nemonost vyzkoumat a uinit pochopitelnm zjem,91* kter by lovk mohl mt o morln zkony; ale pesto projevuje o n skuten zjem, eho zklad v ns nazvme morlnm citem, jen byl nktermi92 nesprvn vydvn za mtko naeho mravnho posuzovn, zatmco je spe zapoteb pojmat jej jako subjektivn inek, kter

90

Tj. jako svoboda. Zjem je to, m se rozum stv praktickm, tzn. pinou, kter uruje vli. Proto o rozumn bytosti pravme, e to, o m zjem, ct nerozumn tvorov jen jako smyslov pudy. O jednn m rozum bezprostedn zjem jen tehdy, je-li obecn platnost jeho maximy postaujcm urujcm dvodem vle. Pouze takov zjem je ryz. Jestlie vak rozum me urovat vli jen prostednictvm njakho jinho objektu dosti nebo za pedpokladu zvltnho citu subjektu, pak m rozum pouze zprostedkovan zjem o jednn, a protoe rozum sm o sob neme bez jakkoli zkuenosti prozkoumat ani objekty vle, ani dn zvltn cit, kter je v jejm zkladu, byl by tento zjem jen empirick a nebyl by istm zjmem rozumu. Logick zjem rozumu (podporovat sv nzory) nen nikdy bezprostedn, nbr pedpokld jeho pouit za uritm zmrem.
91* 92

Tj. Hutchesonem. Viz Kritika praktickho rozumu, str.56.

57

vykonv zkon na vli; k tomu poskytuje pouze rozum objektivn zklad. 31 Abychom chtli to, co pedpisuje sm rozum smyslov afikovan rozumn bytosti jako povinovn, k tomu ovem pat schopnost rozumu vzbudit cit libosti i zliby z plnn povinnost, tud jeho kauzalita urovat smyslovost podle svch princip. Je ovem zcela nemon nahldnout, tzn. uinit a priori pochopitelnm, jak pouh mylenka, kter sama v sob neobsahuje nic smyslovho, vyvolv poitek libosti i nelibosti; nebo je to zvltn druh kauzality, o n tak jako o v kauzalit nememe vbec nic a priori urovat, nbr musme se na to dotazovat pouze zkuenosti. Ale ponvad zkuenost neposkytuje dn jin vztah mezi pinou a inkem, ne jak je mezi dvma pedmty zkuenosti, zatmco zde ist rozum prostednictvm pouhch idej (kter neposkytuj dn pedmt pro zkuenost) m bt pinou inku, kter je ovem dn ve zkuenosti, je pro lidi zcela nemon vysvtlit, jak a pro ns zajm obecnost maximy jako zkona, a tud mravnost. Jen tolik je jist, e to nem pro ns platnost proto, e ns to zajm (nebo to by byla heteronomie a zvislost praktickho rozumu na smyslovosti, toti na citu, jen by jej zakldal, piem by rozum nikdy nemohl bt mravn zkonodrn), nbr zajm ns to proto, e to pro ns plat jako pro lidsk bytosti, protoe to vzniklo z na vle jako inteligence, tedy z naeho vlastnho j; co vak pat k pouhmu jevu, to rozum nutn podizuje povaze samotn vci o sob. 32 Otzku tedy, jak je mon kategorick imperativ, lze tedy zodpovdt potud, pokud meme udat jedin pedpoklad, za nho je jedin mon, toti ideu svobody, a potud meme rovn pochopit nutnost tohoto pedpokladu, co postauje k praktickmu uvn rozumu, tzn. k pesvden o platnosti tohoto imperativu, tud i mravnho zkona, avak jak je mon samotn tento pedpoklad, to nelze nikdy dnm lidskm rozumem nahldnout. Za pedpokladu svobody vle inteligence, je vak jej autonomie, kter tvo formln podmnku, za n jedin me bt vle urena, nutnm dsledkem. Pro rozumnou bytost uvdomujc si svou kauzalitu, kter se dje prostednictvm rozumu, tud vli (rozdlnou od dostivosti), je nejen zcela dobe mon (jak ukazuje spekulativn filozofie) pedpokldat tuto svobodu vle (ani bychom upadli do rozporu s principem prodn nutnosti sjednocujcm veker jevy smyslovho svta), nbr je nutn klst ji bez dal podmnky i prakticky, tj. v ideji, jeto je podmnkou vekerho jejho volnho jednn. Jak ale me ist rozum sm, bez jinch pruin, by by pochzely odkudkoli, bt praktick pro sebe, tzn. jak me pouh princip obecn platnosti vech jeho maxim jako zkon (co by ovem tvoilo formu istho praktickho rozumu) bez jakhokoli obsahu (pedmtu) vle, o kter bychom pedem mohli projevit zjem, poskytnout pro sebe pruinu a vyvolat zjem, kter by mohl bt nazvn ist morlnm, i, jinmi slovy, vysvtlit, jak me bt ist rozum praktickm, na to nesta dn lidsk rozum, a

58

kdybychom se pokoueli najt vysvtlen, byla by veker nmaha a prce marn. 33 Znamenalo by to tot, jako kdybych se pokouel prozkoumat, jak je mon samotn svoboda jako kauzalita vle. Nebo pi tom opoutm filozofick zklad vysvtlovn a nemm dn jin. Mohl bych pak sice blouznit o inteligibilnm svt, kter mi jet zbv, tzn. o svt inteligenc; ale akoli o nm mm dobe zdvodnnou ideu, pece o nm nemm ani tu nejmen znalost a ani nemohu nikdy k tto znalosti dnm silm sv pirozen mohutnosti rozumu dospt. Inteligibiln svt znamen jen nco, co zde zbv pot, kdy jsem z urujcch zklad sv vle vylouil ve, co pat ke smyslovmu svtu, abych pouze ohraniil psobnost principu pohnutek z oblasti smyslovosti tm, e jej omezm a uki, e v sob neobsahuje ve, nbr e mimo nj existuje jet nco navc, co vak ji neznm. Z istho rozumu, kter mysl tento idel, mi po vyloueni vekerho obsahu, tzn. poznn objekt, nezbv nic jinho ne forma, toti praktick zkon obecn platnosti maxim a v souladu s nm rozum ve vztahu k istmu svtu rozvaovn jako mon psobc, tzn. vli urujc pina; pruina zde mus zcela chybt; pruinou ili tm, o co by rozum pvodn projevoval zjem, by toti musela bt samotn tato idea inteligibilnho svta; uinit to vak pochopitelnm tvo prv kol, kter nememe vyeit. 34 Zde se vyskytuj nejvy hranice vekerho morlnho bdn, a urit je, je u samo o sob velmi dleit pro to, aby rozum jednak neptral zpsobem, kter je kodliv mravm, ve smyslovm svte po nejvy pohnutce a zjmu jist pochopitelnm, ale empirickm, jednak aby ani bezmocn nemval kdly v prostoru transcendentnch pojm, kter je pro nj przdn a kter se nazv inteligibiln svt, ani by se hnul z msta a neztrcel se mezi pzraky. Ostatn vak zstv idea istho svta rozvaovn jako celku vech inteligenc, k nmu patme i my jako rozumn bytosti (akoli jsme stejn na druh stran leny smyslovho svta), stle pouitelnou a dovolenou ideou za elem rozumov vry, i kdy stejn veker vdn kon u hranic tto ideje. Ta v ns probouz ivouc zjem o morln zkony ndhernm idelem e el o sob samch (rozumnch bytost), mezi n 93 meme jako lenov patit jen tehdy, budeme-li dsledn jednat podle maximy svobody, tak jako by lo o prodn zkony. Zvren poznmka 35 Spekulativn uvn rozumu, pokud jde o produ, vede k absolutn nutnosti njak nejvy piny svta; praktick uvn rozumu, pokud jde o svobodu, vede rovn k absolutn nutnosti, ale pouze zkon jednn rozumn
93

V akad. vyd. k n.

59

bytosti jako takov. Je arci podstatnm principem veho uvn naeho rozumu, aby se jeho poznn vedlo a k vdom sv nutnosti (nebo bez tto nutnosti by nelo o poznn rozumu). Ale je stejn tak podstatnm omezenm tho rozumu, e neme pochopit ani nutnost toho, co existuje i se dje, ani toho, co se m dt, pokud v zkladech nen podmnka, za n to existuje nebo se dje i m se dt. Avak tmto zpsobem, e se stle teme po podmnce, se stle jen odsouv uspokojen rozumu. Proto rozum hled bez oddechu to, co je nepodmnn nutn, a ct se to nucen pijmout, ani by ml prostedky, aby si to uinil pochopitelnm, jsa dosti astn, kdy se me dopdit pojmu, kter se sn s tmto pedpokladem. Nen to tedy dn hana pro nai dedukci nejvyho principu morality, nbr vtka, kter by se musela adresovat lidskmu rozumu vbec, e neme uinit pochopitelnm praktick zkon (jm mus bt kategorick imperativ) v jeho absolutn nutnosti, nebo to, e to odmt uinit za njak podmnky, toti prostednictvm njakho zjmu propaovanho do zklad, nelze mu pokldat za zl, ponvad pak by to nebyl dn morln, tzn. nejvy zkon svobody. A tak sice nechpeme praktickou nepodmnnou nutnost morlnho imperativu, ale pesto chpeme jeho nepochopitelnost. A to je ve, co lze spravedliv dat od filozofie, kter se ve svch principech vzpn a k hranici lidskho rozumu.

60