[1]

[2] [3]
Ivo Osolsob
OSTENZE,
HRA, JAZYK
SMI OTI CK STUDI E
BRNO 2002
TEORETICK KNIHOVNA [5]
[4] [5]
Ivo Osolsob, 2003
Host vydavatelstv, s. r. o., 2003
ISBN 807294????
Vychz ve spoluprci
s Ministerstvem kultury R
OBSAH
Postskript msto pedmluvy............................................................7
Ostenze aneb Zprva o komunikanch reformch
na ostrov Balnibarbi .............................................................15
Ostenze po ptaticeti, pesnji potno po tisci esti stech
tincti letech ...........................................................................43
Tractatus de artis genere proximo aneb Reformy pokrauj.......57
Dramatick dlo jako komunikace komunikac o komunikaci ....90
Padest kl k smiotice............................................................138
Smiotika smiotika Otakara Zicha...........................................213
Dva ply ikoninosti ....................................................................239
Slovo jako expont, jako hrdina a jako hereck postava.
Enklvy divadla v jazyce a literatue...................................290
Mnoho povyku pro smiotiku aneb Vink se doznv...............328
Smiotika pol z kybernetiky....................................................343
A Postscript instead of a Summary of the Book: Ostension,
Play, Language Foundations of Adeodatean
Semiotics.................................................................................363
Dosloven mnohho pedtm jen nakousnutho aneb
Papry z posledn tetiny dvactho stolet ..........................369
Bibliografie ..................................................................................377
Jmenn rejstk ...........................................................................391
[7]
POSTSKRI PT M STO PEDML UVY
Nejradi bych mluvil rovnou o vcech,
ktermi se zabvm, a vbec ne o sob; bohuel, abych se
k nim dostal co nejrychleji, nezbv mi ne zat o sob
samm.
Jsem divadeln praktik, jeho konkem je teorie (i kdy
ne zrovna teoretizovn!), anebo, kdov, sp asi teoretik,
kter zabloudil do divadla. Existuj tedy dva zdroje mch,
eknme, npad: divadlo, zejmna souasn hudebn di-
vadlo, souasn v tom nejirm smyslu, a smiotika, rov-
n v nejirm smyslu. Je to prv smiotika (a kyber-
netika, teorie komunikace, filosofie jazyka atd.), od nich
(vech!) se mi dostalo toho nejpronikavjho pouen o di-
vadle, a je to divadlo, kter se stalo mm nejlepm uite-
lem smiotiky. Vypad to trochu jako bludn kruh, circu-
lus vitiosus, sp je to ale kruh hermeneutick, aspo
doufm. S docela jasnm potenm impulsem celho neu-
stlho krouen, Estetikou dramatickho umn Otakara
Zicha, knihou, kter byla a je smiotikou avant la lettre
a navc jednou z nejlepch knih o smiotice, jak jsem kdy
etl.
Pokud jde o moje vlastn mylenky, vechny dkuj
za sv napadnut (a za to, e jsem je okamit nezapudil!)
m neschopnosti pochopit vtip, a naivit, dk kterm spolk-
nu i s navijkem vci, u nich ostraitj ten okamit
rozpozn, e prost nemohou bt myleny vn.
Mohu to doloit temi pklady.
[8] [9]
Kad, kdo se zabv smiotikou, si urit vybav slav-
nou, peasto citovanou pas z Gulliverovch cest Jona-
thana Swifta, cesty druh, do Laputy, Balnibarbi, etc.,
pas popisujc podivn, poetil reformy na ostrov
Balnibarbi, kde Uen Akademie Lagadsk prosazovala
celkem nespn zkaz pouvn slov a doporuo-
vala dorozumvn pomoc vc samch, pinench vdy
s sebou, na hbet, ve velkch rancch, a ukazovanch
pak, za elem dorozumvn a eten plic, msto slov. Pa-
s je citovna v mnoha knihch, pokad jako ilustrace
totln nesmyslnosti podobnho komunikovn. A do o
bijc svou absurditou, nikdy mi toto ponn nepipadalo
jako nenormln a vdycky, naopak, jako ten nejnorml-
nj zpsob lidskho komunikovn, velice ast a obvykl
v kadodennm ivot. Copak my vichni nepinme (po-
kud je to technicky mon), neukazujeme a nepedvdme
vci, pedevm ovem sebe sam, kdekoli a kdykoli, vude
a neustle, co snad nevidme ty velk rance, kter jsme
ochotni i ochotny vlet s sebou jen za elem irho uka-
zovn (se)? Moje teorie ostenze nen nic jinho ne pokus
o ponkud systematitj popis a rozbor tohoto naeho a
pli povdomho kadodennho Balnibarbi.
Pbh m teorie modelovn pon opt citac, tento-
krt nikoli z Gullivera, ale z Ashbyho, z jeho vodu do
kybernetiky, kapitoly 6.16, cvien druhho. Ashby, kter
prv probral problm izomorfie a homomorfie, klade kon-
troln otzku, do jak mry je gibraltarsk tes modelem
lidskho mozku, a v zvrenm kli ke cvienm m pak
odpov: Existuje (it persists), prv tak jako mozek. Jsou
izomorfn na nejni rovni. Stejn jako v pedchozm
ppad i zde jsem byl zcela neschopen rozpoznat do o bi-
jc absurditu tohoto pkladu: vdy prv takov modely
mi pipadaly jako ty nejdleitj! Nepostupuje snad ja-
zyk pi popisovn skutenosti prv takto, nezakld se
snad jazykov zpsob pojmenovvn skutenosti na repre-
zentaci vc pomoc prv takovch gibraltarskch model?
Vsledkem eho byla pak teorie, v n jsem se zekl kri-
tri podobnosti jako svdjcch na scest, zkre oval roz-
dl mezi ikony a symboly i zobrazenmi a popisy, denotac
a depikc, a vyhlsil prv takovto gibraltarsk modely,
modely nepedstavujc (nereprezentujc) nic ne existen-
ci svch originl, za modely ideln phodn pro kado-
denn komunikaci, a to jak pro komunikaci s druhmi, tak
i pro komunikaci jednoho kadho i jedn kad se sebou
samm i sebou samou.
A do tetice jet jedna citace, tentokrt nemn pro-
slaven pase z Rosenbluetha a Wienera: Asymptotic-
ky pibliujme model komplexnosti pvodn situace. Bu-
de mt tendenci ztotonit se s onm pvodnm systmem,
v meznm ppad pak stt se onm systmem samm.
Co zna , eeno specilnm pkladem, e nejlepm ma-
terilnm modelem koky je jin, i jet lpe, t koka.
Ten tokrt jsem byl opatrnj. Protoe modely definuji na
rozdl od Ashbyho sp pragmaticky ne smanticky, toti
jako pimen ne-originly fungujc jako poznvac n-
hraky originl, nemohl jsem tentokrt spolknout, na-
topak strvit, tu Rosenbluethovu a Wienerovu tou ko-
ku. (Jak by jen t vc mohla bt nhrakou sebe sam!)
Zato vak jin koka se stala u jako kot mm
h kanm mazlkem a oblbenm pedmtem mch z-
libnch pozorovn, na jejich konci byla pak moje teorie
toho, emu km nejlep modely anebo s pomoc
eskho slov modely podobn svm originlm jako
vejce vejci , i s pomoc smioticko-lingvistick hantr-
ky token:token modely. Na rozdl od nejhorch i
gi braltarskch model, s nimi se spokojuje jazyk, byly
to ten tokrt modely perfektn shodn se svmi origin-
ly po vech strnkch, dokonce i po strnce materilov,
sa mozejm e v ivotn velikosti, tedy v mtku 1 : 1,
a navc se spoustou pekvapujcch vlastnost schopnch
ob jasnit tak rozmanit jevy, jako jsou teba srie experi-
ment i pokus a chyb, jako je citace i hra (mimo jin
i hra ve zmnnch koat), ppadn i divadlo, parodie,
humor, vtip, a samozejm i nepochopen vtip (tj. vtip po-
chopen jako zcela vn originl), i kdy jde jen o hrav
(chci ci pro ely hry, v zjmu hry, tedy vlastn pro nic
za nic) zkomolen, vnmu originlu jinak jako vejce vejci
podobn model.
[10] [11]
A dosud jsem mluvil jen o svch vchodiscch, te
vak nco o mch nemn blznivch zmrech. Ten prv-
n (a hlavn) vypad jak tak rozumn. Je jm jednotn
popis zem, dosud popisovanho rzn a separtn (pes
vechny pesahy, shody a spolen rysy) v teorich ZNAKU,
MODELOVN, SDLOVN a POZNN. Napklad teo rii
znaku a teorii modelovn lze sjednotit docela snadno. Ob
teorie maj svou syntax, smantiku a pragmatiku, to jest
zkoumaj svj pedmt ist co do jeho skladby (kterou,
v teorii modelovn, je obecn teorie systm, kup. Gre-
niewskho algebra systm), pak i (v smantice) co do
struktury a chovn uritch systm, dky nim mohou
jist systmy pipomnat strukturu i aspo chovn syst-
m jinch, i co do pragmatiky: jak znaky, tak i modely
a u nejhor i nejlep, dobr, stejn jako patn jsou
definovny v konen instanci svm uitm, tedy pragma-
ticky. Mme-li pragmatickou definici model (kognitivnch
nhraek), meme snadno popsat vechny znaky v term-
nech modelovn. To neznamen, e vechny znaky jsou
modely, ale e vechny znaky lze popsat a mohou fungovat
bu jako modely, tj. pimen ne-originly, nebo jako ori-
ginly (ppadn jejich sti, tj. fragmenty originl, stopy
originl, nebo, v krajnm ppad, sti asoprostorovch
kontext originl, co je mimo jin i ppad symptom,
pirozench znak, signl a o patro v i tzv. ko-
notac). (To ve dokazuje, jak hlubokou pravdu m Jakob-
son, kdy povauje metaforinost i metonyminost, tedy
i synekdochinost za nejhloubji zakotven rys jazyka,
a tm i kognitivn sloky lidsk psychiky vbec.) V dalm
je pak mono celou tuto ji sjednocenou pragmatickou teo-
rii znak a model dle sjednotit s teori lidsk komunika-
ce. Vdy pokud definujeme modely pragmaticky, tedy ui-
tm, pak ani komunikace nen nic ne jeden z el, k nim
lze model pout. Lid ovem komunikuj nejen pomoc
znak i model, ale i pomoc originl (co nen nic jin-
ho ne nae tolik osvden balnibarbsk komunikace).
Nakonec pak vechny tyto teorie je mono velice snadno
sjednotit na zklad njak jednoduch, pokud mono ne-
filosofick teorie poznn i zkuenosti. Vdy koneckonc
jak komunikace, tak i modelovn nejsou nic ne dv pri-
mitivn (ve smyslu prapvodn) a zrove vysoce pokroil
metody i techniky nepmho a/nebo zprostedkovanho
poznn.
Dostali jsme tak, pedevm, PM POZNN, pes-
nji eeno pm a neprostedkovan, tedy (Russellovu)
pmou znmost (knowledge by acquaintance) i prost
ZKUENOST (ve smyslu zakouen na vlastn ki s uvo-
zovkami i bez uvozovek, ba pmo ohmatvn vlastn k-
), kterou lze nejlpe vystihnout jako pmou interakci
pjemce a originlu. Pak je tu, druh v poad, OSTENZE,
t prezentace, ostenzivn komunikace anebo prost UKA-
ZOVN, co je prv tak jako v pedchozm ppad pm
poznvac interakce pjemce s originlem, jen tentokrt
prostedkovan nkm dalm, toti podavatelem ili p-
vodcem. Jak patrno, je ostenze jedin forma komunikace
pro stedkujc ne pouh nepm, ale rovnou pm pozn-
n. Na rozdl od n je za tet MODELOVN, tedy
takkajc ist modelovn, sice nepm, zato vak nepro-
stedkovan forma poznn: modelovn samo nen a ne-
mus bt prostedkovno nikm dalm, me bt akti vitou
samho pjemce, bu jak bu, poznn takto dosaen je
pouze nepm: interakc s modelem nedosahujeme ne ne-
pmch poznatk o originlu. Konen a za tvrt je
tu monost, e onoho nepmho poznn dosahujeme je-
din zprostedkovan, prostednictvm druhho, nkdy
i mnoha (i mnoha generac) druhch, co je ppad nor-
mln neostenzivn, neprezentativn, REPREZENTATIV-
N KOMUNIKACE, komunikace pomoc ne-originl. Bu
jak bu, kad nepm poznn m aspo dl pmou
sloku: pmou zkuenost z pm interakce s prv uitm
ne-origin lem, s modelem.
(Zrove, i kdy vlastn mimo program, nm tyto ty-
i kvadranty po odeten jednoho, toho prvnho, definu-
j smiotiku, pesnji eeno jej teritorium, a pedmt
smiotikou zkouman: smiotika nen nic ne pomocn
vda epistemologick ili noetick, toti teorie, ppad-
n i historie /a prehistorie/ nstroj a technik nepmho
a zprostedkovanho poznn.)
[12] [13]
Pochopiteln vechny tyto tyi druhy, formy i zpso-
by nejsou ne abstraktn idealizac. Ve skutenm ivot
neexistuj dn ist formy, v epistemologii o nic vc ne
v chemii, ale jen sloueniny a smsi. Pesto doufm a to
je moje dal blzniv mylenka, e se mi poda analy-
zovat tyto sloueniny prv jako sloueniny a syntetizovat
sloit poznvac a komunikan formy z jednoduchch
prvk. Mm clem je vypracovat nco jako Mendlejevo-
vu periodickou soustavu epistemickch situac (takto bych
aspo parafrzoval kol, kter kdysi, roku 1929, sm sob
uloil V. N. Voloinov,
1)
a dokonce to tehdy vyhlsil za nej-
nalhavj kol marxistick filosofie jazyka). Mm snem,
obvm se, e rovn utopickm, i kdy pro jin piny, je
dt tto kombinatorice formu axiomatizovanho systmu,
ppadn co by se mn, nematematikovi, obzvl lbilo
abstraktn algebry.
I v dosavadnm stavu umouje systm konstruovat
sloitj tvary z jednoduch. Vezmme jednoduch p-
klad. V pln rozvinut komunikan situaci (tvrt kvad-
rant) lze definovat tyi role, role PJEMCE, ORIGINLU,
PVODCE a PIMENHO NE-ORIGINLU (MODELU).
Bu jak bu, v jedn roli me inkovat vc ne jen jed-
na osoba (v masov komunikaci, kupkladu, inkuj v ro-
li pjemce miliony, ba i stamiliony astnk). Na druh
stran vak jedna jedin vc i osoba me inkovat sou-
asn ve vce rolch, m dochz k jakmusi splynut i
aspo slouen rol. Velice dleit varianty elementrnch
epistemickch situac vznikaj prv dk tomuto splynu-
t rol, zejmna pak tehdy a takovm zpsobem, e na
sebe pvodce jakoto aktivn astnk svou vlastn fysis
nebo jejmi rznmi specilnmi aktivitami pebr navc
i roli originlu i modelu, co je ppad tlesnch variant
epistemickch situac, jako napklad OSTENZE (PREZEN-
TACE) SEBE SAMHO (zaloen na slouen role pvodce
a originlu, take originlem je tu sm pvodce ili poda-
vatel), MENTLNHO MODELOVN (kde role modelu, a
u pevzatho i nov vytvenho, sten splv s rol
pjemce), HRY zvecch, ale tak lidskch MLAT (role
pvodce jde zcela pohlcena rol modelu, onoho modelu, jej
pvodce sm ze sebe samho a sm sebou vytv) a EI
(kde modely jsou aspo zsti zrove i stmi svch p-
vodc i pjemc i jejich podvacch a pijmacch akti-
vit). Dokonce i cel epistemick situace aspo nkter
mohou fungovat nejen jako ORIGINLY (co je ppad
pmho poznn, ostenze a reprezentace situac episte-
mickch, m vznikaj situace METAEPISTEMICK a ME-
TAKOMUNIKAN), ale i jako MODELY (napklad v di-
vadle, kde cel komunikan situace funguj jako modely,
dokonce i jako token:token modely takto v pvodnm
materilu a v ivotn velikosti reprezentovanch situac
komunikanch).
Algebra a se ji poda vypracovat umon, aspo
doufm, dal diferenciaci, jak s ohledem na rzn typy
model (od existennch a po token:token), tak i s ohle-
dem na typy originl (jednotliviny, extenze, intenze),
a nen snad daleko doba, kdy se nm poda takto dospt
k pln vyhovujcmu popisu jazyka. Bu jak bu, vrame
se prozatm aspo k divadlu, jm jsme zaali. Jak jsme
u konstatovali, divadlo je jist specifick forma meta-
komunikace i metasemizy. Pesn tot je vak tak s-
miotick status smiotiky sam. Divadlo, tm, e popisuje
lidskou semizu, je tedy, obecn eeno, prv tak kompe-
tentn na (nkter) otzky lidsk komunikace jako sama
smiotika. Mon i kompetentnj, a ne jenom dk tomu,
e m v popisovn semiz bezmla (bezmla? vc ne!) ti-
sciletou praxi. Di vadlo, kdy popisuje, zobrazuje i mode-
luje semizu, modeluje ji tm zpsobem, e vytv jinou,
umlou semi zu, a m tud i v tomto generovn umlch
semiz jaksepat ctyhodnou praxi. Navc di vadlo, vytv-
ejc znaky z ne-znak, m zkuenost se znaky ve stavu
zrodu. A nezapomeme: divadlo a jeho iv, pulzujc srdce,
herec, vytveje svou hrou jednu ze shora zmnnch t-
lesnch variant komunikanch situac, v n funguje jak
v roli podavatele i pvodce, tak i v roli podvanho mode-
lu, m i zcela jedinenou zkuenost s podvanmi znaky i
modely, zkuenost se stvnm se znakem (i ze stvn
1) Co nen nikdo jin ne Michail Bachtin, kter se, zd se, svm vlastnm jmnem
ke svm vysloven marxistickm pracm nehlsil. [Pozn. 2002]
[14] [15]
se znakem), zkuenost zevnit, take me s takovmi
zkuenostmi aspirovat na hrd titul nejlepho uitele s-
miotiky, jakho si lze vbec pt. Konen last but not
least divadlo je a vdycky bylo jednou z nejpvabnjch
a nejkouzelnjch forem lidsk semizy.
V Brn-Krlov Poli 18. ervna 1977
Pvodn psno anglicky pro boloskho Carla Prevignana, kter se na mne obrtil
s tm, e do pipravovan antologie smiotiky zaadil ukzky z mho Divadla, kter
mluv, zpv a tan Teorie jedn komunikan formy a nepotebuje tedy, ne abych
je doplnil postskriptem o knize (a teorii) jako celku. Rozsah ani vbr ukzek jsem
neznal, take jsem psal trochu naslepo. Postskript, ktermu jsem nedal dn nzev
(na, jde-li o pouh postskript), Prevignano peloil, opatil nzvem (Segni, model-
li, teatro) a zaadil samostatn co s tak dlouhm postskriptem na zvr prvn,
programov sti sv antologie. (Prevignano, ed., 1979: 236240)
OSTENZE ANEB ZPRVA
O KOMUNI KAN CH REF ORMCH
NA OSTROV BAL NI BARBI
Prvnmu teni tto studie doc. dr. Ji-
mu Levmu bohuel in memoriam
Pestoe ctme, e informan teorie je
vskutku cennm nstrojem umoujcm
vhldnout do samch fundament komuni-
kace, nstrojem, jeho dleitost jet dle
poroste, rozhodn neekme, e bude mast
na vechny bolesti komunikanch inen-
r, tm mn pak kdekoho jinho [] J
osobn jsem pesvden, e mnoh pojmy
teorie informace se osvd i [] v jinch
oborech [], ale e samy takov aplikace
nejsou vc prostoduchho penesen slov-
ek na novou oblast, ale jedin trplivho
a mlo efektnho vytven hypotz a expe-
rimentlnch verifikac.
Claude Shannon: The Bandwagon
e umleck dlo je sdlen (a podobn
teba i to, e umleck dlo je model), bylo u mnohokrt
eeno a stalo se frz dv, ne jsme staili pochopit, co tato
vta k, dv, ne jsme staili proniknout a k vlastnmu
smyslu tohoto prastarho, a pece novho objevu.
Bdn v oboru sdlovn je z nejstarch teoretickch
aktivit a zjm vbec. Tisce let zkoum lovk jazyk. Za tu
dobu objevil mnoho z toho, co plat nejen pro zkou oblast
sdlovn jazykovho, ale o vech formch sdlovn vbec:
Teorie znaku, smantika, smiotika jsou modernm vra-
zem tto snahy zobecnit tiscilet zkuenosti s jazykem.
Bdn v oblasti sdlovn je vak zrove z nejmladch
teoretickch aktivit. Teprve ticet let zkoum lovk teore-
ticky zkonitosti sdlovn mezi stroji. I zde objevil mnoho
z toho, co plat i mimo zkou oblast sdlovn mezi stroji,
co plat o sdlovn vbec (a tedy i o sdlovn mezi lid-
mi a sdlovn jazykovm): matematick teorie informace
[16] [17]
i obecn teorie sdlovn, tak jak ji vytvoila (a podle iro-
kho chpn Wienerova i zahrnuje) kybernetika, jsou z-
kladnmi vsledky tohoto zamen. Vechny tyto discipl-
ny, prastar i zcela nov, dkladn osvtlily problematiku
sdlovn, a pinesly tak spoustu dlch vsledk a tak
nkter zsadn hlediska i teorii umn (zvlt teorim
jednotlivch umn). Pesto pimen speciln obecn
teo rie lidskho sdlovn (ano, obecn i speciln, vysti-
hujc specifinost sdlovn mezi lidmi a pitom dostate-
n obecn, toti zamen na obecn zkonitosti cel tto
speciln oblasti) nebyla dosud vytvoena. A pece prv
teorie lidskho sdlovn by mohla bt nejlepm klem
k problemati ce sdlovn umleckho!
Tento lnek neme ovem nijak tuto obecnou teorii
lidskho sdlovn suplovat. Hled ji vak pipravovat
a domn v se, e k n nael vchodisko. To vchodisko
spatuje v nem, co je za hranicemi toho, co se bn po-
kld za sdlovn, v oblasti, kter je tedy dosud zemm
nikoho, v oblasti, kter sice le velmi blzko tradinch
cest tmto teritoriem, ale kter pesto nebo prv proto
je zcela opomjena, a zstala tedy z hlediska sdlov-
n neprozkoumna. Tou oblast je ostenze, tak bychom
mohli kat prezentace, oblast neho tak banlnho a pri-
mitivnho, jako je ukazovn, dorozumvn ukazovnm.
Nikoli jazyk gest, ale sp jazyk vc. O zakreslen tto
oblasti do mapy teorie sdlovn se pokou tato studie,
a dl to, pokud vm, v tto i, z tohoto hlediska a s tmto
zamenm (na ukazovanou vc, nikoli na ukazovac gesto)
vbec poprv.
1. OSTENZE Z HLEDISKA LOGIKY
A DOSAVADNCH TEORI SDLOVN
Ostenze je pojem z okraje logiky. Os-
tenzivn definice, o n bv v uebnicch logiky jen zmn-
ka, je vlastn nejprimitivnj a nejzkladnj zpsob, jak
zavst vznam termnu: ukznm vci, kterou termn
oznauje. Je to vlastn definice designtem samm. Sm
termn ostenzivn definice zavedli v logice Ludwig Witt-
genstein a Bertrand Russell,
1)
a ve svch teorich poznn
j pak pipsali klov vznam: vechny nzvy, kterch u-
vme, lze v posledn instanci odvodit z nzv defino vanch
ostenzivn. Pro logiku samu zstvaj vak ostenzivn defi-
nice prostedkem meznm, krajnm a okrajovm, jsou to
definice prostedky mimojazykovmi, tedy mimologick-
mi, a tato okolnost vyazuje tedy i je mimo vlastn zem
logiky. Uebnice logiky (srv. nap. Weinberger 1964: 138)
proto ostenzivn definice mezi definice nepo taj, ad je
jinam, k prostedkm umoujcm vyjasovat pojmy.
Logika nm tedy o ostenzi sam a o podstat tohoto mi-
mojazykovho a mimologickho prostedku mnoho nepov.
Nen starost logiky vysvtlovat podstatu toho, co pi tch-
to mimologickch definicch dlme. Domnvm se ovem,
e touto podstatou ostenze je sdlen, e kad ostenziv-
n akt m podstatu sdlovac: definujeme-li termn osten-
zivn, sdlujeme ukznm designtu samho, co termn
oznauje. Je-li tedy podstatou, clem a vsledkem ostenziv-
nho aktu sdlen, pak lze ostenzi pokldat za druh sdlo-
vn, a mli bychom se tedy pro dal informace o ostenzi,
o ostenzivnm sdlovn obrtit k teoretikm sdlovn.
Bohuel nic takovho v teorich sdlovn nenajdeme.
U nkterch (nzorov) starch teoretik sdlovn, zcela
poplatnch tradinm teorim znaku, budeme s mylenkou
ostenze rzn odmtnuti. Napklad Cherryho (1957: 304)
ostenze jako ponkud vstedn, ale pece jen mon zp-
sob dorozumvn napadne, ale vzpt tento npad zavrh-
ne: Ji chce Jindichovi vtpit njakou mylenku te-
ba mylenku jt se napt skotsk se sodou. Co udl? Mohl
by napklad ukzat na skleniku Samozejm neudl
nic takovho, ale vytvo zvuky ei, kter je mono p-
semn zaznamenat vtou ,Poj, Jindro, dme si skotskou,
mm ze. A ostenze je tm odbyta. Ostatn There is no
communication without a systm of signs.
1) Russell 1948: kapitola II. druh sti knihy (Ostensive Denition). Ostenzivn
denic denuje Russell daleko e (any process by which a person is taught to
understand a word otherwise than by the use of other words), v dalm textu vak
uv tohoto termnu pedevm v um vznamu, podobn jako tato studie. Po-
jem sm, zd se, pevzal vak zejm Russell od Wittgensteina (hinweisende
Angabe). Srv. Wittgenstein, 1960. Srovnej t pedmluvu tto knihy, s.V, kde se
mluv o tom, e Russell znal Wittgensteinv rukopis.
[18] [19]
Podobn pochodme napklad u Schaffa. Na proble-
matiku ostenze naraz Schaff klasickm cittem z Gul-
liverovch cest (z kapitoly Cesta do Laputy, Balnibarbi,
Glubbdubribbu a do Japonska), umstnm dokonce v ele
kapitoly o znaku:
Druh nvrh byl odstranit vechna slova vbec: ten pln do-
poruovali v zjmu zdrav a strunosti. Jeto slova jsou jen
nzvy vc, bude lidem pohodlnj nosit s sebou vci potebn
k vyjden kadho pedmtu, o nm chtj prv rozmlou-
vati. Tento vynlez by se byl jist zavedl k pohodl i zdrav
jednotlivc, kdyby nebyly eny spolu se sprosky a negra-
motnmi lidmi pohrozily, e se vzbou; takovm nenapra-
vitelnm neptelem vdy je prost lid. Avak mnoz uenci
a mudrci se pidruj nov soustavy vyjden vcmi, kter
m jen jednu velkou nevhodu, e kdy toti je pedmt n-
ei pli velk nebo rozmanit, mus podle toho nezbytn
nosit na zdech vt ranec vc, nem-li dost penz na to, aby
ho doprovzeli dva siln sluhov. Vidl jsem asto takov mu-
drce, kte se prohbali pod thou svch uzlk jako podomn
obchodnci u ns; kdy se setkali na ulici, sloili sv beme-
na, oteveli pytle a hodinu spolu rozmlouvali; potom si sloili
nin, pomohli si naloit bemena a rozlouili se.
Pod vlivem tohoto cittu o absurdn balnibarbsk refor-
m povauje pak Schaff i ukazovn samo za absurdn, ne-
-li absurdn, tedy aspo za zcela kurizn a bezvznamnou
monost sdlovn, titrnou vedle takov sdlovac velmoci,
jako je znak. A znak je tak jedin aspekt celho problmu,
na kter se sousteuje: Vdy se vak lid dorozumvaj
pomoc t i on formy znak Prv proto, e se lovk
vdy dorozumv s jinmi lidmi pomoc znak, je cel spo-
leensk ivot prosycen znaky, je nemon bez znak. Do-
konce i oni slovutn akademici z ostrova Balnibarbi, o nich
Gulliver k, e s sebou nosili vechny pedmty spojen
s jejich rozhovorem, aby si uetili nmahu s mluvenm,
museli pece pouvat znak, by i nejprimitiv njch: uka-
zovacch gest, napodobovacch gest nebo obraz (Schaff
1963: 150) N ivot se skuten neobejde bez jazyka ne-
bo bez toho, co Schaff a smantikov zahrnuj pod pojem
znak; je tm skuten prosycen, ale to neznamen, e kad
sdlen se dje prostednictvm znaku. Vdy pi ostenzi
napklad pi ostenzivn definici, pi ostenzivnm sdlen
vznamu termnu to hlavn, to podstatn, to vlastn sd-
len nepedvme gestem, ale ukazovanou vc samou: ges-
to, podobn jako v jinch ppadech teba piedestal, rm,
instalace, jen uvozuje, jen upozoruje, jen vyleuje to, co
m bt sdleno, sdluje, e se sdluje,
2)
ale nic vc.
Star, pedkybernetit teoretikov komunikace te-
dy ostenzi, ukazovn jako druh sdlovn vslovn za-
mtaj. Novj nzory na sdlovn i kdy ne vslovn
pece jen pipoutj a implicite zahrnuj. Napklad
teorm reprezentace, tato zkladn pouka teorie infor-
mace v interpretaci Quastlerov (znm zejmna mezi
biology a psychology), stanov, e udlost, o ni jde, je pi
sdlovn reprezentovna zprvou, piem kad mon
reprezentace udlosti je vdy nepln: plnou reprezen-
tac me bt jen udlost sama. Jedinou plnou repre-
zentac uritho lovka v urit moment me bt jen
sm onen lovk v onen moment. (Quastler 1960) Osten-
ze pot prv s touto krajn monost, pi n vbec nen
teba udlost reprezentovat, tedy znovuzptomovat,
protoe je praesens, je ptomna, a sta ji tedy prost
prezentovat, ukzat. Podobn bychom nali ostenzi jako
mezn monost sdlovn implicite u u Wienera, zejmna
v kapitole Organismus jako zprva, kde se dotme, e
zkladn mylenkou teorie komunikace je mylenka o pe-
nen zprv a e materiln penos vc je pouze jednm ze
zpsob, jak doshnout tohoto cle (Wiener 1963: 216).
I kdy tedy monost sdlovn ostenz, prezentac, impli-
cite v tchto teorich zahrnuta je, pece jen zstv sam-
mi tmito teoriemi nevyuita a nevyslovena. Vslovn se
tu uvauje jen o reprezentativnch, tedy neostenzivnch
formch sdlovn. V tomto omezen na neostenzivn for-
my je spolen rys a spolen nedostatek dosavad-
nch teori sdlovn. Je to snad nedostatek zanedbatel-
n, pokud je ostenze sama jen zanedbateln, okrajov jev
sdlovn. Je to vak nedostatek citeln, paklie tomu tak
nen a ostenze m pro sdlovn, zejmna lidsk sdlovn,
njak vznam.
2) Pesn stejn argumentuje u sv. Augustin v odstavci 34 trakttu De magistro.
[Pozn. 2002]
[20] [21]
2. MEZN PPAD SDLOVN
Pokusme se te, kdy se nm nepodailo
zskat hotovou teorii jinde, o teorii ostenze sami.
Pedevm vyloume ze svch vah vechno to, co by se
snad jinak ostenzi podobalo, ale co se neodehrv mezi lid-
mi. Jde nm o specifick zkonitosti sdlovn lidskho.
Z filosofickho hlediska, z hlediska teorie poznn je
sdlovn mezi lidmi nepm (zprostedkovan) poznn.
To, co nkdo jin (nebo nkdo dal a dal) poznal pmo,
z vlastnch zitk, z vlastnho nhledu, z vlastn zkue-
nosti, na vlastn ki, mohu j poznat aspo nepmo,
prostednictvm sdlen.
Podvme-li se z tohoto hlediska na ostenzi, zjiujeme,
e jej postaven je zcela vjimen. Ostenze m sice cha-
rakter poznn zprostedkovanho je zprostedkovna
nkm jinm, tm, kdo nm ukazuje , ale zrove pozn-
n pmho to, co poznvme, poznvme pmo pro-
stednictvm vlastnch smysl, z bezprostednho vlastnho
kontaktu s poznvanm pedmtem.
Z hlediska teorie komunikace (teorie komunikace, ky-
bernetiky) je sdlovn mezi lidmi (stejn jako sdlovn
vbec) pedvn (penos) informace. Nositelem informa-
ce je zprva. Zprva vypovd o njakm pedmtu, njak
udlosti, njak skutenosti.
Je-li ostenze penen informace, pak se zd, e jde
o pedvn informace bez zprvy, o penos, pi nm jako
nositel informace neslou zprva o skutenosti (systmu,
vci, udlosti), ale sdlovan udlost (systm, pedmt,
vc), sdlovan skutenost sama. Avak nechceme-li pi-
pustit monost sdlovn bez prostednka, jm je zpr-
va, a uvdomme-li si, e nositel informace = (ex defini-
tione) zprva, pak ostenze je takov sdlovn, pi nm
jako zprva slou sdlovan skutenost sama. Skutenost
je tu sama sob prostednkem, je natolik vmluvn, e
vypovd o sob sam.
Zatmco pi zkoumn jinch forem sdlovn lze sd-
lovn samo chpat napklad jako sdlovn mylenek
(a analogicky se pak ptt na sdlovn cit, nlad apod.
napklad pi sdlovn umleckm), ostenze ns zatlai-
la o patro n do pzem sdlovn, kde musme mluvit
o sdlovn skutenosti. Sama v etymologii skryt moud-
rost jazyka nm vak dv za pravdu: sdlovn je sdlen,
sdlen te udlosti, te vci, te skutenosti, te infor-
mace, a ostenze je pmo klasick sdlen, pmo klasick
communicatio.
Zmnili jsme se o vjimenm charakteru ostenze, da-
nm tm, e je to hranin, mezn ppad sdlovn. Zna-
men tento vjimen a mezn charakter i vjimen,
zanedbateln vskyt?
3. CO VE JE OSTENZE
Na prvn pohled se jev ostenze ze-
jmna, jsme-li ovlivnni cittem ze Swifta opravdu jako
nco natolik absurdnho, e je s tm mono pijt leda v sati-
e. Je vak vlastnost absurdnch autor, e jsou prav divj
a realistitj ne realist. Podobn jako Swift nepopisuje
a nedoml ad absurdum nco, co by ve sdlovac praxi
neexistovalo, ale naopak nco, co existuje docela bn, jen-
e v nenpadnch, normlnch, kadodennch mezch. Ve
skutenosti dlme toti v bnm ivot tot co Balnibar-
bian: prohbme se pod t vc, kter chceme ukzat,
podme svtov vstavy a veletrhy, sbrme a ukazu-
jeme trofeje a suvenry, deme se s vcmi movi tmi, tj.
s tmi, kter ve svm balnibarbskm uzlku meme sami
pinst, nebo obtujeme druh cestami k nemovitostem,
kter se do naich uzlk nevejdou, zkrtka dlme spous-
tu vc, u nich si vbec neuvdomujeme, e jsou to sdlen
v nejpvodnjm smyslu slova sdlen, sdlen.
Vstavy, vkladn skn, vystavovn zbo, instalovn
sbrek, prohldky, pehldky, pedvdn, provdn (osten-
z se zabv nejen vstavnictv, ale i edok), demonstrace
ve vech vznamech tohoto slova, zoologick zahrady, bo-
tanick zahrady, striptzy, aty, mda, artistika, sportovn
podvan, spartakidy, veejn vystoupen, triumfy, par-
dy, vysok podpatky, vka sukn, aty vbec, obnaen v-
bec, prezentace u odvodu, odmaskovn na makard, fa-
sdy, rokokov paruky, nov mda paruk, esy, plnovousy,
[22] [23]
vzdoba, tetovn, mdn zrcadlov brle, zkrtka vechno
ukazovn vc (movitch i nemovitch), vechno ukazov-
n lid ivch i mrtvch, novorozench i popravovanch,
pranovanch i oslavovanch, vtanch a obligtn
fotografie s dttem v nru i vyprovzench, to ve
pat k bnm (nebo pomrn bnm) kazm naeho
kadodennho Balnibarbi. A to ve je ostenze.
Systematik v tomto vtu bude postrdat podek
a utdn. Mohli bychom to ve pi troe pedanterie t-
dit napklad na zmnnou ostenzi vc a ostenzi lid, ale
lid a vci ij v pradvnch svazcch, a ukazovnm vc
mohou ukazovat sebe, svou majetnost, svou chudobu, svoje
schopnosti, svou slu teba svmi sbrkami, svmi trofe-
jemi, svmi aty, svmi perky, svm konm, svm autem,
svm harmem, svm muem, svou enou (v jednotnm
i mnonm sle), svmi pteli, svmi momentlnmi
spolenky. Sm sebe ostenzivn sdluji ovem nejen vc-
mi, ale pedevm innost, tm, co dlm a jak to dlm.
Spousta toho, co dlme, m proto ostenzivn charakter,
motivaci nebo aspo druhotn sdlovac moment. Sta-
pozorovat druh nebo pozorovat sebe a meme tento
soupis ostenzivnch akt rozit o spoustu dalch dokla-
d. Meme sebe (nebo druh) pistihnout pi tom, jakou
pantomimu provozujeme, kdy prochzme schzovn nebo
pednkovou sn ve snaze dt vem najevo, jak neradi
rume. Nebo si vimnme, jak si nkdy dvme zleet,
abychom vypadali uspchan, nebo naopak abychom ne-
spchali, jak se steme toho, abychom v mstnosti, kam
jsme pili za uritm lovkem, nezamili pmo k nmu,
a dali tak ostentativn najevo, e na setkn s nm nm ne-
zle, a e tedy bude jen nhodn. Podobn v rozhovoru
z tch dvod nejdeme pmo k vci (tato otel metafo-
ra tu ostatn naznauje, e v obou ppadech jde skuten
o tut zkladn situaci).
Sdlovat sebe samho mohu toti ostenzivn nejen tm,
co dlm, ale i tm, co mluvm a jak mluvm (i to je in-
nost, i to dlm); mohu se blskat znalostmi, citty, ocho-
tou, zdvoilost (dkuji, prosm, rukulbm, est prci jsou
vrazn ostenzivn sousti slovnku), nebojcnost, zjmy,
vzdlnm, soustednou pozornost, vtipnost, pohotovost,
nedbalou i dbalou vslovnost. Jsou okamiky v na in-
nosti nebo v naich rozmluvch, kdy si jasn uvdomme,
e nae aktivita neplat ani tak vci, j se pmo obr,
jako lidem, kte pihlej nebo piposlouchvaj, e nae
slova nejsou vlastn urena tomu druhmu, na jeho adre-
su byla zdnliv pronesena, ale tomu tetmu, kter nai
rozmluvu sleduje. Jsou okamiky, kdy sebe (nebo nkoho
jinho) pistihneme, jak toho tetho sledujeme, kdy se
dvme, zda se dval, jak reagoval a jak na nho asi nae
ostenzivn sdlen psob, zkrtka, jak se tu vytv osten-
zivn spojen, v nm zeteln poznvme ostenzivn vz-
jemnou a zptnou vazbu. A tak bychom mohli prochzet
spoleenskm ivotem lovka od malch socilnch skupin
a k nejvtm, mohli bychom pozorovat druh a zejmna
bychom mohli pozorovat sebe (svj spch, svj smv, svou
masku, svoje kulhn, o nm jsme se prv ped druhm
zmnili nebo o nm se chceme zmnit a na n se chceme
vymluvit, svoje reakce v divadle, svj smch pi cizojazy-
nch pedstavench nebo pi poslouchn anekdoty, kter
nm nedola, atd.) a vude bychom nali vc ne dost
materilu k vahm o ostenzi.
(V poslednm odstavci se nm objevila introspekce ne
proto, abychom problematiku ostenze zalenili do psycho-
logie nebo sociln psychologie ns zajmaj jin strnky
tchto jev ne psychologa , ale proto, aby nm pomoh-
la rychle sepsat materil, abychom ponkud neuritou
otzku kde vude se setkvme s ostenz mohli nahradit
uritj kde vude ostenzivn sdlujeme.)
4. OSTENZE JAKO (SPOLEENSK)
SDLOVAC AKTIVITA.
PSEUDOOSTENZE
Pokusme se te zobecnit to, co je vem
tmto ulovenm exemplm ostenze spolen, a piblit se
ke specifick podstat ostenze jako lidsk sdlovac aktivity.
To, co odliuje sdlovn mezi lidmi od sdlovn
mezi stroji, sdlovn mezi jednotlivmi orgny ivho
[24] [25]
organismu i od sdlovn mezi jednotlivmi leny ivoi-
nho spoleenstv, je noetick povaha lidskho sdlovn.
Je to ta malikost, e na obou koncch sdlovacho kanlu
jsou v tomto ppad poznvajc subjekty, pesnji eeno
subjekty schopn mimo jin i poznvac aktivity.
(Pokud jsme tedy charakterizovali ostenzi jako pmo
klasick sdlen, mli jsme na mysli sdlen te vci prv
ve smyslu poznvacm.)
Podstata ukazovn je tedy noetick. A ukzat nkomu
nco je tedy tot jako nco s nm epistemicky sdlet, tot
jako dt nco k dispozici jeho poznvac aktivit, tj. pede-
vm jeho vnmn (zrakem, sluchem, hmatem, nktermi
smysly, vemi smysly); dt to k dispozici pln nebo jen
sten, ale vdy aspo natolik, nakolik je teba k rozpo-
znn, identifikaci ukazovan vci. Tuto poznvac podstatu
ostenzivnho sdlovn si meme ozejmit na rozdlu mezi
ostenz a Potmkinovmi vesnicemi. Potmkinovy vesnice
jsou zajmav problm. Na prvn pohled se ovem me
kne Potmkin jevit rovnou jako patron (ne-li pmo za-
kladatel) vstavnictv. Potmkinovy vesnice nejsou ovem
ostenze, ale jej opak, eknme pseudoostenze. Pesto do
problematiky ostenze pat. Potmkinovi a Potmki-
nm nelo a nejde o to dt vesnici k dispozici poznn,
skutenost ukzat, ale naopak k dispozici poznn ji nedat,
skutenost skrt. Ukzat nkomu Potmkinovy vesnice,
ukzat ve vznamu ostenzivn sdlit znamenalo by dt
mu je k dispozici natolik, aby je mohl skuten rozpoznat,
odhalit jako makety, atrapy, kulisy, padlky. Jin pklad:
rokokov paruka, to byla ostenze. Lid tehdy ukazovali:
mm paruku, splcm da md a dobrmu tnu, dlm,
m jsem povinen svmu stavu nosm paruku. Naproti
tomu paruka, kter m zakrt ple, nem bt rozpozn-
na jako paruka, a jej noen nen tedy ostenze paruky, ale
negace ostenze plee, pseudoostenze vlas. (Problm Po-
tmkin a paruka nen ovem ve sloitjch ppadech
eiteln, pokud bychom jej chtli udret jen v mezch
ist ostenze je eiteln jedin v kontextu s ostatnmi
sdlenmi, pedevm v kontextu jazykovm. Nejvhodnj
teoretickou zkladnou pro een problm Potmkin jsou
pak zkladn principy teorie her. Stejn jako kad lidsk
sdlovn lze i ostenzi chpat jako hru ve vznamu, kte-
r termnu hra dv teorie her , kter me bt bu ko-
operativn, nebo soupeiv. Potmkinovy vesnice pat k to-
mu druhmu ppadu hry: nepodvaj pravdivou informaci,
ale sna se vnst zmatek do informac protivnka.)
Ostenze m tedy poznvac charakter a zrove i cha-
rakter spoleensk. Lidsk vdom je spoleensk vdom:
kad akt ostenzivn je elementrn stic spoleenskosti,
kolektivnosti lidskho vdom a poznn.
5. CO LZE UKZAT A CO NELZE
NEUKZAT. OSTENZE ZMRN
A BEZDN
Ostenz lze nepochybn ci daleko vce,
ale i daleko mn ne slovy. Aforisticky eeno: gramatika
ostenzivnho jazyka je tuze primitivn, existuj vlastn
jen ti pdy (kdo, komu, koho-co), pitom jet k neroze-
znn od t osob (j, ty, on, ona, ono). Je tu ovem i mno-
n slo (my, vy, oni, ony, ona), ale jen jeden as ptom-
n , jedin msto zde , a jedin zpsob: indikativ.
Zato slovnk ostenzivnho jazyka je velmi vrazn a pe-
svdiv a navc neobyejn bohat, ale pzemn realistic-
k, slep nejen k idelnmu a fiktivnmu, ale i k minulmu
a budou cmu, k tomu, co bylo a nen, nebo nen, ale bude.
Opusme vak aforistick zpsob vyjadovn a vrame
se k solidn vd: je daleko fantastitj. Ostenzi jsme de-
finovali jako dvn k dispozici poznvac aktivit, vnm-
n a poznn. Dt k dispozici druhmu mohu pochopiteln
jen to, co k dispozici mm. Balnibarbian to konen dob-
e poznali na svm vlastnm hbet. Ostenz je tedy mo-
no sdlovat jen to, co k dispozici je, takov, jak to je, nic
vc. Ostenze je v kadou chvli omezena jen na vci (kazy,
udlosti) v okamiku sdlovn aktuln existujc, na vci
ptomn, ptomn v asovm i prostorovm smyslu toho
slova, na to, co je te a zde. Termn prezentace to k
vc ne vmluvn: co m bt prezentovno, mus bt prae-
sens, mus bt ptomno, mus bt pi tom. Toho, co je pi
[26] [27]
tom, co je a co tedy lze dt k dispozici poznn druhho,
nen vak mlo. Koneckonc to nejdleitj, co lze dt
k dispozici poznvac aktivit druhho, m lovk k dispo-
zici vdycky a vude: sebe samho. Svou ptomnost. Svoje
momentln iny. Vdy to, co lovk dl (a to, co lovk
je), dl uprosted lid, a dl to (i je to) uprosted lid
i tehdy, jestlie se lid stran: neme aspo nco aspo
sv strann se lid, svou neptomnost, svj tk ped lid-
mi nedat k dispozici jejich poznvac aktivit, neme to
nesdlovat. lovk mezi lidmi neustle sdluje, a chce i
nechce.
Tento zvr pipad mon nehorzn a pehnan, vy-
plv vak zcela jednoznan z toho, m jsme ukazovn,
ostenzi definovali. Bu je tedy teba tuto definici (dt
k dispozici poznvac aktivit druhho) zit, anebo pi-
pustit, e vedle ostenze zmrn, aktivn, pm (objek-
tivn rozeznateln teba uvozujcm gestem nebo jinm
metaostenzivnm sdlenm) existuje i ostenze pasivn,
bezdn, nezmrn, zcela automatick a zautomatizova-
n, jej existenci si obyejn uvdomme jen tehdy, pokud
jej projevy v uritm kontextu postrdme. Stud citlivch
lid, kte se hroz veejn ukazovat prv sv dobr iny
a nejlep strnky, mluv ve prospch tto na hypotzy.
Milena Jesensk uvd zajmav doklad o Kafkovi, tajn
pchajcm dobrodin (Golstcker 1963: 280). Stydl jsem
se bt astn, k bsnk ve Frischov nsk zdi. Stejn
jako na tento (existenciln) zitek studu je mono od-
volat se na zkuenost mnoha profes, kde osobnost a zpr-
va o sob samm jsou jedno a tot, na zkuenost Mille-
rova obchodnho cestujcho, na zkuenost herce, politika,
ale koneckonc na zkuenost kadho pslunka profese
mu, ena i lovk. Osobnost jako zprva i exis-
tence jako zprva vypad mon jako existencialismus,
ve skutenosti vak jen objektivn potvrzuje to, co exis-
tencialismus objevil v hlubinch sebe-vdom a vyjdil
v kategorich bt vidn, Mitwelt, mitsein, etre-avec,
a v existencilnch pocitech hnusu a hanby (ern 1948:
46, 50). Vdy organismus jako zprva je u docela regu-
lrn kybernetika, docela normln (tj. reln fantastick)
Norbert Wiener. Musme prost pipustit, e vedle okzal
okzalosti (kter me mt i formu okzal neokzalosti)
existuje i cosi jako neokzal okzalost, j se nelze ani
pi nejvt neokzal neokzalosti vyhnout.
I zde, v oboru ostenze sebe samho, a dokonce pede-
vm zde existuj ovem Potmkinovy vesnice, nkdy na-
rychlo postaven (a snadno odhaliteln), nkdy pracn
budovan a udrovan po cel ivot. Vude, kde je strach
z druhch, je ivot peten a spoutn ostenz, zbyten-
mi, spoleensky vak vyadovanmi ostenzivnmi sdle-
nmi, formlnostmi, komediemi, vnjmi projevy, tyt-
ry. Vdom poznvac aktivity druhch deformuje nae
jednn. Mnohdy je nae jednn vc sdlen ne jedn-
n (termny nevlastn jednn, neautentick byt, odcize-
n jsou pak velmi na mst), asto pinme bohu osten-
ze aspo zdnliv obti v podob votivnch Potmkinovch
vesnic. e takov ostenzivn sdlen nen levn (a Potmki-
novy vesnice rovn ne), e stoj as, penze, e pltv lid-
skm potem a lidskm ivotem, to poznali na vlastn ki
u Balnibarbian.
6. VC JAKO SDLEN A LOVK
JAKO SDLEN: BILANCE A PROGRAM
Jak vidt, dala by se z materilu, kter
je k dispozici vude, rozvinout mlem cel dmysln teo-
rie potmkinovskch vesnic. Ostenze, pvodn chpna
jako nco okrajovho, jako prakticky takka neexistujc,
jakoby pouze imaginrn limitn bod sdlovn, se ukza-
la jako nco iv existujcho, jako mohutn, sloit, na-
prosto ne zanedbateln jev, zasahujc do mnoha obor
(socio logie, sociln psychologie, sociometrie, psychologie,
antropologie, teorie sdlovn, teorie poznn, filosofie).
Vedle ostenze prav nali jsme i ostenzi nepravou, po-
tmkinovskou, vedle ostenze vc (j se zabv nap. v-
stav nictv, aranrstv nebo tak cestovn ruch) narazili
jsme i na pesloit obor ostenze lid (lovk je sloit vc,
proto ta sloitost), kam pat i nezmrn ostenze sebe
samho.
[28] [29]
Bylo by teba prozkoumat z tohoto hlediska celou oblast
lidskho dvn najevo, ukazovn se a dln zajma-
vm od ostentativnho blskn se citty, vdomostmi,
zjmy, vzdlnm, ulechtilost, hrubost, cynismem, cito-
vost, lhostejnost atd. a po demonstrativn i ostentativ-
n ast na kulturnch, nboenskch i politickch akcch.
Pojem ostenze me bt zde vude neobyejn uiten.
Jde a ke sdlovac podstat takovch socilnpsychologic-
kch kaz, jako je sugestibilita, sugesce, npodoba, n-
kaza, i sloitch unanimistickch tvar lidskho spo-
leenstv, jako je kolektiv, dav, lidsk smeka, mldenick
gang, koln tda, divadeln orchestr, divadeln hledi-
t, sportovn publikum, jazzov, bigbeatov i symfonick
auditorium. Je to vdy sloit s vzjemnch ostenzivnch
spoj; prv ona je podkladem sociln psychologie tchto
tvar a lovka v nich. Prv ona vytv napklad na di-
vadle z jednotlivch nvtvnk kompaktn a homogenn
divadeln publikum. Ale nejde jen o tyto sloit ostenziv-
n st, vznikajc ve velkch skupinch typu tv v tv
(face to face groups; Allport 1924), a dokonce i v t nejjed-
nodu spoleensk jednotce, j je lidsk dvojice. Sta sle-
dovat napklad jen erotick vztahy: co je tu ostenzivnch
vazeb a sdlen, od ostenzivnho sdlen pohlavn pslu-
nosti (je obstarv u sama zkladn pohlavn diferencia-
ce v oblkn a uplatnn druhotnch znak v md), pes
nmluvy, koketerii, pozornosti, smvy, pohledy, pohledy
optujc pohledy, pohledy ostentativn nereagujc na po-
hledy a po erotiku a sexualitu, kde maj ostenzivn sd-
lovac prvky vrcholn vznam, a po sexuln a manelsk
souit, jeho krize jsou peasto krizemi sdlovn a sd-
len. Kdo nepochopil, e erotika a sexualita jsou mimo jin
(ale asto pedevm) sdlovn, nepronikl pli hluboko do
tchto vztah. V termnech sdlovn a ostenze lze vak
popsat i nkter formy odcizen; vhodou tto sdlovac ter-
minologie je to, e je objektivn, zatmco dosavadn psycho-
logick pstup k tmto formm odcizen trp subjektivn
terminologi. Odcizen se nm pak bude jevit jako byt pro
sdlen, tedy opravdu nevlastn byt. Zajmav a zce-
la nevyerpateln materil nabz i studium vvoje osten-
ze, zejmna jej ontogeneze. Teba jen dtstv: s jakou in-
tenzivn potebou ostenzivnho sdlovn se tu setkvme!
Uka, prosm, prosm, uka! A naproti tomu: Tati, dvej
se! Tati, shni, no tak shni si pece, kdy km! A ta
zvltn citlivost, kter provz projevy ostenze u dospvaj-
cch (dokud ji neotupme): kolik je tu snahy ukzat se (Pu-
choltovo sleduj m! z Formanova ernho Petra) a osty-
chu z ostenze! Co vme o fylogenezi ostenze, o jejm vzniku
a vvoji v prehistorii a v djinch, o jevech a projevech,
kter ostenzi pedchzely, co vme o pbuznch a ped-
cch ostenze tohoto specificky lidskho druhu sdlov-
n ve svt ivoinm a rostlinnm? (Svtov literatura
otiskla nedvno peklady esej Rogera Cailloise Zobecnn
estetika a upozornila na jeho prce Natura Pictrix, Kdla
motl a Fulgore, zabvajc se z estetickho hlediska t-
mito otzkami; Caillois 1964.) A kolik zajmavho, syn-
teticky dosud nezpracovanho materilu nabz stu dium
patologie ostenze u jednotlivc i celch spoleenskch sku-
pin a epoch, s celm spektrem patologickch projev od ne-
kodn ostentace a afektovanosti a po exhibicionismus
a hysterick sebevrady. Krtce: systematick zkoumn
ostenze (pokud tento pojem a princip hodlme akceptovat)
ns teprve ek.
Postehy o ostenzi, zejmna o ostenzi lovka uprosted
lid, jsou ovem prastar; najdeme je u nejrznjch auto-
r od Marca Aurelia pes Shakespeara (Jacquesv monolog
v Jak se vm lb, Hamlet) Komenskho (Labyrint) a Cal-
derna (Velk divadlo svta) a po Russella a Wittgenstei-
na (kde jde ovem o ostenzi v poloze logick a epistemo-
logick). Autor tto stati se bohuel neme pochlubit
tm, e by ml za sebou dkladnou reeri svch pedk,
tm mn, e by proetl ve, v em je o tom, co zahrnul pod
pojem ostenze, zmnka. Ostenze aspo nkterch jejch
aspekt se rozhodn dotklo bdn klasik modern lin-
gvistiky a smantiky (De Saussure, Malinowski, mimo-
jazykov situan kontext, Urban: problematika univers
de discours), psycholog zvat, teorie Ashbyho, Wienera,
[30] [31]
Shannona, McKaye; snad by stlo za to i nahldnout do
obecnch smantik a generlnch smantik. Mon
e k podobnch hlediskm dospla vojensk vda (tento
druh komunikace je pece ve vlce krajn dleit!), snad
by se leccos nalo u stedovkch logik, a nen dokonce
vyloueno, e by se mezi spoustou ndhern fantastiky
zatpytila zrnka zcela relnch posteh u teolog zab-
vajcch se zjevenm i svtostmi (nezapomeme, e com-
munio je i pijmn svtost a religio jsou vlastn spoje!).
Pas o tom, jak si dt osvojuje jazyk, s klasickm popi-
sem ostenzivnho definovn slov najdeme ve Vyznnch
sv. Augustina. Mon e jet vc ne v zpadn, evropsk
teologii by se nalo v nboensk filosofii a kultue Orien-
tu napklad u klasik zen-buddhismu. Mon e je teba
jt sp na druhou stranu, k Lockovi, Peirceovi, Deweyovi,
Allportovi, k modernm behavioristm a behavioristikm,
psychologm a socilnm psychologm. A zejmna k prak-
tikm ostenze. I o problematice ostenze a ostentace (o nic
jinho vlastn nejde!) hovo do przdna Adolf Loos: je-
ho mylenky o ornamentu nm pedpokldaj ukazovn;
klasick dlo ostenze, ostentace a provokace ukutenil vak
svou holou ostentativn neostentativn stavbou pmo pro-
ti oknm csae pna, Vdni a csai navzdory. Pokud
jde o ostenzi sebe samho a problematiku lovka me-
zi lidmi, nejvc materilu najdeme v literatue a umn.
Co jen dramat a hlavn komedi je napsno na tma
ostenze a na tma Potmkin! Klasikem tohoto tmatu
je Molie`re se svm Tartuffem a Misantropem (Misantrop
je vlastn pamflet o odlidujc moci ostenze), ale stejn
i Gogol (Revizor), Ostrovskij (Boue, Talenty a ctitel), Gor-
kij (Na dn), kvarkin (Obyejn dve), ONeill (Velk bh
Brown), Dostojevskij, Gide (Penzokazi), Sartre, Tolstoj, ti
vichni psali mimo jin tak o ostenzi, i kdy ji tak nejme-
nuj. A ke klasikm ostenze meme pist i Offen bacha,
lpe eeno Hectora Crmieuxe: vzpomeme na Veejn
Mnn, deformujc chovn hrdin jeho apokryfu Orfeus
v podsvt, vzpomeme na jejich nevlastn chovn,
neautentickou existenci a zjistme, e je to klasick
dlo o odcizujc sle ostenze!
7. OSTENZE A DIVADLO V IVOT.
OSTENZE A TEORIE INFORMACE
U nejstar postehy spojuj ostenzi
sebe samho a ostenzi lovka vbec s divadlem. sten
prvem, sten neprvem. Na prvn pohled je v ostenzi
a jejch projevech, tak jak jsme je vypotvali, cosi divadel-
nho, zejmna tam, kde jde vyloen o spektkly a podva-
n (triumfy, pardy, sporty, spartakidy, cir cen ses). Di-
vadelnkm bila tato analogie vdycky do o (Shakespeare,
Caldern). Nen divu, e nejdslednji a nejsystematitji
vyslovil mylenku o divadle v ivot a o tatra lizacii i-
zni prv divadelnk, toti rusk teo retik, praktik, filosof
a bojovn ideolog divadla (ve budi divadlem!) Nikolaj
Jevrejnov (1923: 118; t Evreinoff, 1930). V zjmu pes-
nosti je ovem teba ci, e ostenze a vecko to velk di-
vadlo svta je natolik divadlem, nakolik je podstatou diva-
dla prv jen pouh ukazovn (ukazovn toho, co je a jak
to je). Slova show a kazalite se zdaj napovdat, e uka-
zovn jednou z podstat divadla skuten je, ukazovn je
vak nespecifick podstata divadla, je to sp nulov bod
divadla; tam, kde zan skuten divadlo, by sebeprimi-
tivnj, by jen divadlo v ivot, nen u jen sama osten-
ze, ale i druh, vlastn specifick podstata divadla, ekn-
me pevtlovn, hra, uml svt, model. To je tak
rozdl mezi ostenz a Brechtovm kadodennm divadlem
z Pti bsn pro divadelnky: zatmco pi ostenzi nesdlu-
ji nic jinho ne to, co ukazuji, kadodenn divadlo sdlu-
je prv nco jinho, jeho herci, svdkov dopravn neho-
dy, kte ji te nzorn rekonstruuj vyetujcmu orgnu
a hraj ponn jednotlivch astnk, neukazuj jen sebe
sam, ale pedevm modeluj sebou sammi prv to n-
co jinho, toti prbh nehody. Hraj. Naproti tomu osten-
ze nehraje. Je. A sdluje jen to, co je. Jen to, nic vc. dn
vznam.
Prv toto hledisko i spe prv neptomnost toho-
to hlediska vak spojuje teorii ostenze s teori informace:
pro teorii informace existuje jedin skutenost zprva:
v teorii ostenze naproti tomu jedin zprva: skutenost.
Ob teorie kladou tedy rovntko mezi zprvu a skutenost,
[32] [33]
i kdy kad z nich pe tuto rovnici z jin strany. Teorie os-
tenze nen v rozporu s teori informace; naopak z jinch
zkladnch princip dochz k stejnm vsledkm.
Lze oekvat, e k pojmm teorie informace, tj. k poj-
mm, kter byly teori informace pevn vypracovny a pra-
x skvle potvrzeny, budou v teorii ostenze existovat jist
analogie, tedy analogick pojmy jako sdlovac kanl, jeho
kapacita, propustnost, kd, signl, vbr, neuritost, um,
atd. een tto otzky by potebovalo logicko-matematic-
k zpracovn, proto ji nechme otevenou. (V nkterch
vdnch oborech nap. v psychologii se pi aplikaci
zkonitost teorie informace platnost tchto analogi mlky
pedpokld.) Zd se ovem, e vech tchto prodnch
zkonitost pi ostenzivnm sdlovn podvdom nebo
tm neuvdomle vyuvme. Zd se napklad, e te-
ba muzeum pracuje s redundanc naprosto stejn (v tom,
jak j vyuv i v tom, jak se j vyhb) jako lidsk pam.
(Co je ostatn muzeum jinho ne ostenzivn pam? Teba
berlnsk instalace babylonsk brny v Pergamskm mu-
zeu: do Berlna, zd se, z tto monumentln keramick
brny penesli jen msta s nejvtm mnostvm informa-
ce, tj. keramick cihly s relifem, zatmco redundantn
vpl, toti cihly bez relif, si mohli doplnit sami.)
Ale nejde jen o tyto organizovan a promylen akce.
V kadodennm ivot se chovme, jako bychom aplikovali
zkonitosti o vztazch informace, umu a redundance: um
je spolu s redundanc odedvna jedinou innou obranou
proti nedouc ostenzi sebe samho: dokonale redundantn
tuctov banalita je nenpadn, a um konvence a ivotn-
ho tytru je kouovou clonou, j je mono odvst pozornost,
nebo za ni je mono se skrt.
8. OSTENZE A JAZYK
ist ostenze, ostenze, kter by sdlo-
vala sama, bez doprovodu jinch sdlovacch forem, osten-
ze neposkvrnn jazykem ani gestem, jazykem mimiky, je
mimo oblast ostenze bezdn velmi vzcn. Prv
proto, e bezdn sdlujeme pod a e tedy sdlovn pro-
bh za podmnek redundance a umu, musme vude tam,
kde nm na tom zle, kde sdlujeme zmrn, po ut
uvozujcch sdlovacch prostedk. Pedevm se ostenze
vyskytuje v kontextu jazyka: lovk je mluvc ivoich
a kde nechce ostenzi skrvat anebo ji maskovat za ne-
zmrnou a bezdnou, tam obyejn nem dvod o tom,
co ukazuje, nemluvit. Jazykov doprovod je asto i nadby-
ten (Tak my jsme tedy tady). Klasick spojen jazyka
a ostenze je ovem ostenzivn definice: dn sloka tu nen
nadbyten a prv v jejich spojen je smysl tohoto sdlova-
cho aktu, lpe eeno dvojaktu sluujcho pojmenovn
vci a definovn nzvu. Ale stejn vznamn jsou tu v-
klady s demonstrac (srv. napklad Max Dessoir: Die Rede
als Kunst) nebo naopak prohldky s komentem i diskuse
nad ukzkou, jak je dobe znme z kadodenn praxe.
Vztah ostenze a jazyka, to je ovem cel komplex otzek
(nktermi se zabvali u klasikov lingvistiky), kter tu
meme jen naznait. Zcela stranou musme nechat otz-
ku vvojov (fylogenetick) priority; mon e ostenze je ve
svch pedchdcch star ne jazyk, mon e klem ke
vzniku a vvoji jazyka je ostenze nstroj, tto specificky
lidsk skutenosti vyroben lovkem, skutenosti spoju-
jc ptomnost sv vroby s budoucnost svho pouit i
ptomnost svho pouit s minulost sv vroby. Mon.
Odpovdalo by to zhruba Engelsov domnnce. Pokud jde
o ontogenezi, tam je jazyk zeteln a druhotn: osvojen
jazyka dttem probh vlastn jako mont dvou osten-
zivnch zprv, ukazovan vci a ukazovanho zvuku (i
pohybu) jazyka, kde v jedn ostenzivn zprv nachzm
postupn kl k deifrovn druh, i jinak eeno, kde
v druh zprv objevuji postupn reprezentaci toho, co mi
prvn prezentuje. Pesto zkladn, primrn a specificky
lidskou formou sdlovn je sdlovn jazykov. Nikoli os-
tenze, teprve jazyk vytvoil lovka, jazyk konstituuje jeho
vdom, a je tedy jeho nejvlastnj a nejlidtj soust;
teprve jazykem stv se lovk lovkem a do doby, ne se
jm stane, se tedy ned mluvit v plnm smyslu ani o osten-
zi. Neobejde-li se jazyk bez ostenze, neobejde se ani osten-
ze bez jazyka: kadho ostenzivnho sdlen se astn
[34] [35]
prostednictvm vdom minul akty jazykov, prv
tak jako kadm jazykovm sdlenm se ve vdom aktivuj
minul akty poznvac a ostenzivn.
9. TEORIE OSTENZE
A TEORIE SDLOVN
Za prv: Pojem ostenze umouje po-
psat, pojmenovat a zmapovat jist zem v oblasti sdlo-
vn, a doplnit tak mezeru v teorii komunikace, komuni-
kace mezi lidmi. O pedbn zmapovn jsme se pokusili
na pedchzejcch strnkch; poznali jsme, e je to oblast
velmi rozshl, naprosto ne bezvznamn, a e tedy os-
tenze je dleit, vbec ne zanedbateln a jen neprvem
opomjen druh bezznakovho sdlovn.
Za druh: Jestlie jsme tedy akceptovali pojem ostenze,
musme se ptt, jak je podl ostenze na sdlovn vbec.
A zjiujeme pak, e ostenze neexistuje jen v mezch vlast-
nho ist ostenzivnho sdlovn, ale e navc i kad ne-
ostenzivn sdlovn m svou ostenzivn sloku. Sta tato
jednoduch vaha: Jestlie skuten neustle ostenzivn
sdlujeme (ostenze je pece n osud), jestlie ve, co jsme
a co dlme, je zrove pokud to dlme ped lidmi
ostenzivn sdlen, pak i kad n jazykov projev a kad
jin neostenzivn sdlen je zrove ostenz, ostenz toho-
to sdlen samho, a kad nae sdlovac aktivita ostenz
sebe sam.
(To neznamen, e sdlen = ostenze! Neostenzivn dru-
hy sdlovn, napklad sdlovn jazykov, se zpsobem,
jakm ns informuj, naprosto li od ostenze a nemaj s n
nic spolenho: jestlie pouze vyprvm, neukazuji pece
udlost samu. Ale i toto neostenzivn, neukazovac vypr-
vn i dvn zprvy m svou ostenzivn sloku: ukazu-
je sebe samo. Slou, samozejm, pedevm informovn
o nem jinm, ale informuje u tm, e je k dispozici
naemu poznn i o sob samm.)
Tato ostenzivn sloka kadho neostenzivnho sdle-
n zstv ovem, dk sv redundanci, v obrovsk vtin
ppad nepovimnuta. V redundanci jsme poznali ideln
ochranu proti nedouc ostenzi. Redundantn znakov sku-
tenost m tedy stejn osud jako jin ukazovan vci s nad-
bytenou informac: bt nevidna. Je redundantn, proto ji
nevnmme, pezrme, vulgrn eeno zasklvme ji, vi-
dme skrz ni jako skrz sklo, je pro ns prhledn: vnmme
jen to, co je za n skutenost, o n ns zpravuje.
Za tet: teorie ostenze umouje nov nazt celou pro-
blematiku sdlovn mezi lidmi. Pedevm tm, e naru-
uje dosud nedoten monopol znaku v oblasti sdlovn
(lidskho sdlovn), e sem vnik jako enklva sdlov-
n bezznakovho. Umouje tak uvaovat o eventulnm
budoucm sjednocen problematiky znaku a problematiky
modelu.
3)
Problematika znaku a problematika modelu m toti
mnoho spolenho. Abstrahujeme-li od rozdl mezi nimi
a definujeme-li model i znak pragmaticky (pragmaticky ve
smyslu Morrisov, tj. vzhledem k uivateli), rozdly nm
zmiz a meme pak znak chpat jako zvltn druh mode-
lu specializovan na sdlovn, jako sdlovac model. V ter-
mnech teorie modelovn meme pak definovat i ostenzi,
toti jako sdlovn pomoc originlu.
Z ostenze mohu pak odvodit celou teorii sdlovn. Z-
kladn ppad je ostenze: Ukazuji, sdluji to, co je, tm, co
je, samm. Co vak, jestlie to, co chci ukzat, nen k dis-
pozici? Pak beru to, co k dispozici je, jako nhradu toho, co
k dispozici nen, dlm z toho, co k dispozici je, model ne-
ptomnho originlu, reprezentuji tm (znovuzptomuji)
neptomn originl.
(Teorie ostenze nm tu tedy funguje jako pedmost,
pes n lze propaovat teorii modelovn do teorie sd-
lovn. Akceptuji-li sdlovn pomoc originlu, musm
pijmout i sdlovn pomoc modelu. A naopak, chpu-li
3) Podobn jako v teorii znaku lze i v teorii modelu mluvit o syntaxi, smantice
a pragmatice. Syntax modelovn je teorie systm, smantika modelovn
vyuv nauky o izomori, homomori a izofunkcionalismu systm, teprve
v pragmatice lze vak mluvit o modelech. Model lze tedy denovat pragmatic-
ky, a nikoli smanticky, jak se to dosud bn praktikuje. Krom toho izomor-
e je pojem neobyejn prun, take mluvit o nepodobnosti dvou existuj-
cch systm je vlastn velmi nepesn. To tak diskvalikuje vechna tvrzen
o nepodobnos ti znaku jeho designtu. (Ashby 1961: 141)
[36] [37]
sdlovn jako oblast sdlovacch model, pak pro mne vy-
plyne ostenze jako takov ppad sdlovn pomoc modelu,
kde jako model slou originl sm.)
Model a ostenze modelu nen ovem jedin vcho-
disko ze situace, kdy nememe ukzat originl. Pro n-
kter ely je daleko vhodnj ukzat vzorek, tedy uritou,
by zcela bezvznamnou st vci sam, nebo dokonce uk-
zat nco zcela jinho, ne vak model, ale nco, co m ovem
s vc samou zcela vcnou souvislost. Napklad nsledky
(neopatrnosti), inky (vbuchu) atp. Je-li ostenz modelu
pstup metaforick, pak toto druh een (een vzorkem
nebo nm, co je ve vcnm vztahu) m charakter vraz-
n metonymick, piem vzorek je pmo koln ppad
synekdochy (pars pro toto). V praxi ovem uvme obou
postup, oba se skvle dopluj: jsme-li turist, dlme fo-
tografie i sbrme suvenry, jsme-li nvrhi, vypracujeme
skicu i pilome vzorek materilu atd.
Zatmco sdlovn originlem a sdlovn metaforou
lze navzjem pesn ohraniit a odliit, metonymickou os-
tenzi od vlastn ostenze dost dobe odliit nelze. Kad os-
tenze m v men i vt me metonymick charakter nebo
aspo jaksi metonymick tvrt rozmr: nikdy nemohu
dost dokonale oddlit to, co ukazuji, od toho, co ukazovat
nechci, ohraniit to, co ostenze k, od toho, co u kat
nem. Vci ij ve vzjemnch vztazch a vytreny z nich
dostvaj se do novch vztah: ve nutn bylo a je v jistm
kontextu, ve tedy nutn ukazuji v uritm kontextu, ve
je soust neho (a tedy i zprvou o tom, eho je sous-
t) nebo vsledkem neho (a tedy i zprvou o tom, eho je
vsledkem), a me tedy o svm kontextu vypovdat.
Poznatek o metaforickm charakteru modelu a metony-
mick povaze ostenze nen, domnvm se, bezvznamn.
U Roman Jakobson (1964: 74) svm lingvistickm rozbo-
rem afzie dokzal, e metafora a metonymie jsou samm
zkladem vstavby jazyka. Ukazuje se vak, e oba po-
stupy jsou jet fundamentlnj: vychzej ze stavby sku-
tenosti sam, a nachzme je tedy i v samch zkladech
sdlovn o skutenosti.
Zjitn o metonymickm charakteru ostenze pokldm
za zvanj ne napklad problematiku tzv. piroze-
nch znak, jich se tato metonymick ostenze rovn
dotk. Domnvm se, e een, kter nabz teorie osten-
ze, je mn nsiln, a tedy pijatelnj ne teorie piro-
zench znak, tento nejslab lnek smiotickch teori.
Vdy souvislost pirozench znak (pznak, natural
sign) s vlastnmi znaky je vc terminologick ne meritor-
n: jde pece o znaky mimo situaci semizy, dokonce o zna-
ky mimo komunikaci mezi lidmi vbec. Teorie pirozench
znak m ovem jist oprvnn pi vkladu animln ko-
munikace ale i zde je mono se bez pirozench znak
obejt a vystait prost s Pavlovem.
Uplatnme-li tedy na teorii komunikace principy osten-
ze a modelu, cel problematika lidskho sdlovn a zro-
ve i cel problematika sdlovacch model a sdlova-
cch originl (zkrtka vech lidskch vc ke sdlovn)
se nm zkoncentruje do ty klovch problm: do probl-
mu ostenze (vetn ostenze vzorku), do problmu ostenze
modelu (model ukazuji jako originl, pro model sm, a ni-
koliv pro to, co modeluje), do problmu sdlovn pomoc
modelu (na rozdl od pedelho ppadu zde nen clem
ukzat model sm, ale dt informaci o nem jinm to-
ti o originlu za modelem) a konen do problmu sdlo-
vn jazykovho. tyi zkladn otzky teorie komunikace
mezi lidmi. Problmy, jejich een z hlediska teorie os-
tenze a modelu by pineslo mnoho zvanch podnt i pro
teorii sdlovn umnm.
10. OSTENZE A UMN
Zabvejme se nakonec tm, jak vyhld-
ky pin zaveden pojmu ostenze teorii umn, jak jsou
vyhldky tohoto pojmu v tto oblasti a jak vznam m
nebo me mt teorie ostenze pro teorii umn.
Za prv lze vznam teorie ostenze pro teorii umn spat-
ovat v tom, e dopluje teorii sdlovn: vdy samo um-
n je mimo jin i druh sdlovn, a tedy ve, co e obecn
otzky sdlovn, e zrove i obecn otzky umn jako
sdlovn.
[38] [39]
Za druh lze vznam teorie ostenze pro teorii umn
vidt v tom, e jak jsme se pokusili naznait otvr
dvee teorie sdlovn teorii modelovn. e umleck dlo
je model, tvrd se dnes (akoli se pouv i jinch termn)
takka veobecn. Zd se ovem, e vtinou se toto tvrze-
n pron sp jen jako metafora nebo voln analogie mezi
umnm a vdeckm vzkumem (tak je to i nap. u Dr-
renmatta nebo u Frische) ne s vdomm pln zvaznosti
klasifikace umleckho dla jako modelu sui generis. Do-
mnvm se ovem, e prv tato druh cesta je sprvn
a e je teba vyzkouet, lze-li model chpat skuten jako
genus proximum, jako nadazen druhov pojem, pod
nj lze zaadit umleck dlo. Zd se, e to prv maj na
mysli Fischer i Garaudy. Garaudy (1964: 1) aspo mluv
o mode lu au sens que les cyberneticiens donnent ` a ce mot.
A tu se prv ukazuje, e uspokojiv een tto otz-
ky je nemon, dokud nemme dostaten propracovanou
obecnou teorii lidskho sdlovn. Dsledn uplatovn
pojmu model v teorii umn mus toti velmi zhy na-
razit a ztroskotat na onch ppadech, kde mme co dlat
s nry, dly i umleckmi odvtvmi, kter zeteln ne-
modeluj, tedy na prastar otzce umn nezobrazujcch.
Prv zde se vak me neobyejn astn uplatnit pojem
ostenze.
Clem zbvajcch odstavc neme v dnm ppad
bt vysypat z rukvu tuto spsnou kombinovanou esteti-
ku ostenze a modelu co nen, neme bt ani sypno ,
pesto vak se chci pokusit o nkter podle mho nzoru
nadjn vchodiska.
Akceptovali jsme pedpokldejme pojem osten-
ze. Budi tedy eeno, e umleck dlo je vdy, v kadm
ppad vc na sdlovn, vc na ukazovn, vc k ostenzi.
Vechny druhy, formy a nry umleckch dl, vechna
umn, a u pracuj s tny, s kamenem nebo s jazykem,
se sdluj ostenz: mal obraz vyvs, hereck ansmbl sv
dlo pedvede pomoc ostenzivn sdlovacho zazen, kte-
rmu se k jevit, divadlo. Hudba se ukazuje, zvuko-
v prezentuje naim um v rozhlase nebo s mimoum-
leckou plohou ostenze interpreta v koncertnm sle.
(Odedvna existuje ovem tendence pojmout i tuto nedob-
rovolnou neumleckou plohu vkonnho umlce jako sou-
st nedlnho umleckho sdlen. Pro modern variantu
tchto ostenzivnch snah se nkdy uv ne pli ast-
n vznamov zcela jinak zatenho oznaen hudeb-
n divadlo.) Film se prezentuje pomoc zazen (mstnosti
a stroje) na prezentovn, a literatura se sdluje rovn os-
tenz, ostenz dla vytvoenho u jazyka a v jazyce (mluve-
nm i psanm), i v tomto ppad s plohou sv knin
realizace jako artefaktu umn i neumn grafick-
ho, eventuln i s plohou svho peditatele, pednaee.
To ve jsou fakta zcela triviln, kter vak ve sv triviali-
t svd o tom, e zkladnm zkonem a zrove jakmsi
minimlnm programem umn je ostenze.
Nen dla a nen umleckho smru i nru, kter by
tento minimln program nesploval. Tanec, hudba, ab-
straktn malstv, pop-art, happening, aleatorika, zmnn
u hudebn divadlo i vechny tyto namtkou vyjmeno-
van umleck projevy i umleck experimenty spluj
tento minimln program, toti slouit k ostenzivnmu
sdlovn, bt vc na ukazovn. Prv tato vlastnost po-
vyuje na umleck dla i pedmty uit a odliuje um-
leck prmysl od spotebnho zbo. lovk v umn
upout od svho kadodennho vztahu k vcem. Ze sluby
vc lovku (jeho kadodenn manipulovn) se stv slu-
ba lovka materilu, hmot, vci, kter najednou jakoby
samozvanecky dominuje, vytrena z manipulovn, pisvo-
jena sob sam tm, e se stala vc na sdlovn, na sdle-
n. Sta nkdy dokonce i minimln zsah lovka, jeho
minimln sluba materilu, vci, v krajnm ppad sa-
mo uvozovac gesto v podob instalovn, vystaven atp.,
a podmnky pro minimln program jsou splnny, vztah
vnmatele k vci me bt obrcen a vystaven vc pija-
ta a poznvna jako vc na ukazovn. To je ppad sur-
realistickch i neodadaistickch objekt, plastik ze ro-
tu, Rauschenbergovch relnch pedmt vlepench do
obrazu, zkrtka podivnch prodnin, prodnin druh
prody lovka, povench uvozovacm gestem na vci
na sdlovn.
[40] [41]
U mnohch umleckch dl (a nemus to bt jen d-
la uvedench neikonickch abstraktnch i pli kon-
krtnch odvtv a smr) je tedy tento minimln pro-
gram umn (ukazovat samo sebe a nic vc) i programem
maximlnm.
Maximln program a maximln monost pro umn
je vak v nem jinm. Umlec nm obvykle nesdluje
jen svj vrobek, dlo svho npadu, svho mozku, svch
rukou. Dlo samo o sob obvykle nen tou jedinou a posled-
n skutenost, kterou lze v umn sdlet a sdlit. Umleck
dlo je nejen skutenost, kter sdluje sebe samu, ale me
ho bt uito i jako modelu, jako skutenosti, kter vypov-
d o nem jinm. (Nzory na to, eho je umleck dlo
vlastn modelem lpe by bylo kat jako model eho je
umleck dlo pouiteln a co je tedy onm maximlnm
programem umn a jeho svrchovanou monost, se budou
asi liit. Ernst Fischer spolu s Rogerem Garaudym soud,
e umleck dlo je model spoleenskch, lidskch vzta-
h. Nepochybn maj pravdu oni umleckch dl jako
modelu lidskch vztah skuten pouvaj, pro n je tedy
umleck dlo modelem lidskch vztah. Pro praktickho
politika stejn jako pro spoleenskho myslitele m-
e bt umleck dlo skuten vtenm modelem tchto
vztah. Domnvm se vak, e nejspecifitj uit je uit
umleckho dla jako modelu toho jedinenho a neznm-
ho systmu, ktermu kme ivot, nae vlastn individul-
n, jedinen a neopakovateln existence, e tedy, heslovit
eeno, nejspecifitj uit umleckho dla je jeho uit
jako modelu ivota. Tolik k tto otzce, kter zeteln pe-
sahuje monosti na studie, take pro ni zbylo msto jen
v zvorkch.)
(Budi k tomu jet dodno, e toto uit umleckho d-
la nezle jen na umlcch, ale pedevm, protoe v ko-
nen instanci! na vnmatelch, na jejich postoji. Existuje
postoj, kter bychom mohli nazvat teba realistick, uva-
jc umleckch dl jako model ivota, a postoj dejme tomu
esttsk, pro nj posledn realitou je dlo samo. Zle na
vnmateli, kter me tento esttsk postoj kter nen
nijak vyhrazen pouze esttm, ale asto i primitivm!
zaujmout i k dlm nejrealistitjm, zatmco na druh
stran realistick postoj nen nijak omezen na dla rea-
listick ani ve smyslu bezbehm , naopak me bt
spn zaujat vi dlm zcela odtrenm, abstraktnm.)
Za tet me pojem ostenze prokzat urit sluby psy-
chologii umn, a to nejen psychologii vnmatele (psycho-
logie obecenstva atp.), ale i psychologii tvrce. Zatm tm-
to problmm ponejvce metodou hlubinn introspekce
vnovali pozornost pedevm existencialist. Nepochyb-
n vedle odcizen existence, zcela obtovan ostenzi, m-
e existovat a existuje i odcizen, neautentick nevlastn
tvorba, tvorba jen pro ostenzi tvrce samho. Nebo je
rozdl: ostenze dla a ostenze tvrce! dn tvrce neme
svm dlem nesdlit i sebe samho. Je vak umn slu-
ba vcem. A naproti tomu (eeno s Karlem apkem)
je umn zloeen a neist Pojem ostenze zasahuje
tedy i do otzek umleck etiky.
Za tvrt m pojem ostenze urit domovsk prvo
i v teorii divadla. Co vc: prv teorii divadla by mohl pro-
kzat neobyejn platn sluby: mohl by pomoci vyprostit
tuto teorii z dosavadn odvozenosti z teori literatury, z do-
savadn zvislosti na nich. Divadlo je svm charakterem
i psychologi svch tvrc a divk ostenzi ze vech
umn nejbli. To, co se v divadle ukazuje pesnji e-
eno to, co by se v divadle mlo ukazovat , nejsou vak
herci sami, ale opt model, herci sammi z herc samch
vytvoen; zle vak opt na mnoha initelch, herci sa-
mmi ponaje a postoji divk kone, dojde-li tato maxi-
mln pleitost divadla svho vyuit. Otzka (nebo lpe
eeno tento komplex otzek) je jet o to sloitj, e n-
kter prastar i modern tendence vvoje divadla zdraz-
uj v nm opt ostenzivn prvky (a nejsou to jen kabarety,
mal formy, divadla typu V+W), zejmna ostenzi materil
v jejich autentinosti od materil vpravy a po ma-
terily hereck ostenze autentickho mld na jeviti,
autentick nahoty i autentickch hvzd, autentickho
Gotta, Brodskho i Pilarov.
V divadle prost najdeme zhutny vechny ctnosti i ne-
ctnos ti ostenze, jej slu i jej slabost. Nectnosti: vystavovn
[42] [43]
sebe samho (herce, reisra, tanenka) (to koneckonc
existuje v kadm umn, ale zde se to projevuje osobn, in
natura a in persona, a u ve prospch role nebo na jej
kor). Herec nebo reisr by nm toho nkdy chtli ci
a kaj neobyejn mnoho: o svch kvalitch lidskch,
o svch schopnostech umleckch, chtli by ukzat vech-
no krsn, co maj, a vechno skvl, co dovedou. Neuvdo-
muj si, e vechny tyto ostenzivn informace se mohou stt
a stvaj se umem, v nm zanik to hlavn, informace
o ztlesovan dramatick osob. Pitom vak divadlo je
bohuel ne pli asto i mstem svrchovanch ctnos-
t, spojench s ostenz sebe samho, a dokonce, d-li se to
tak ci i kolou ostenze v nejlepm slova smyslu. To,
co je teba ukzat a sdlit jako soust pedstaven, ne-
jsem zajist j sm ani moje lidsk kvality i schopnosti
hereck, ale model mnou vytvoen; tento model vak ne-
vznik jinak ne tm, e ukazuji v patinch chvlch
vhodn strnky sebe samho, e je dvm k dispozici po-
znvac aktivit divka. K tomu je ovem zapoteb dobe
znt a dobe ovldat to, co m bt dno. A eeno aforis-
mem Stanislavskho, je k tomu zapoteb nemilovat sebe
v umn, ale milovat (a dodejme: poznvat) umn v sob.
Velk umn hereck ped obecenstvem ani ped kamerou
nevyrb. Je k dispozici.
Poprv v asopise Estetika, ronk 4 (1964) . 1, s. 223 pod nzvem Ostenze jako
mezn ppad lidskho sdlovn a jej vznam pro umn. O podntech a souvislos-
tech vc v nsledujc retrospektiv a retrakci.
OSTENZE PO PTATI CETI , PESNJ I
PO TNO PO TI S CI ESTI STECH
TI NCTI L ETECH
I
Prvotn podnt k tomu, abych se za-
mlel nad fenomnem, ktermu dnes km ostenze i
pesnji ostenzivn komunikace anebo tak docela obyejn
ukazovn a kter jsem nejdve pocioval a uvdomoval si
(s velkou nechut) jako vtinou nedobrovoln ukazovn se
(tj. ukazovn sebe samho), jako divadlo v ivot, tytr
i jako divadlko anebo i divadlo ivota, mi dalo moje
ran rozhlen po literatue a umn. Curtius m pravdu:
evropsk literatury (opravdu jenom evropsk?) jsou tmito
topoi pmo prostoupeny, a pistoup-li k tomu existencil-
n zitky doby dospvn, jedno nachz verifikaci v dru-
hm. Nejenom herci, komedianti, ale i my ostatn nosme
na trh svou vlastn ki, a ta ke je, zejmna v ase pu-
berty, nramn citliv.
1)
Nebt tto citlivosti na kad etre
vu, zstala by ta ran etba celkem bez odezvy, a naopak,
nebt on etby, zstaly by m ran zitky bez reflexe.
Pak pilo studium divadla, snad nedopatenm. P-
vodn jsem chtl dlat filosofii, dokonce pmo jako obor.
Ale studujte filosofii, kdy nad n rozepjala strana, ten
vevldnouc dmon, sv mocn kdla! Natst tu byl ne-
dvno oteven obor divadeln vdy a zjitn, e tady je
1) S jakm porozumnm pro tuto citlivost a jej paradoxy (a paradoxy vbec) sle-
duje tyto stavy na sob samm sv. Augustin ve Vyznnch (Kniha 2, hlava 9),
stavy, kdy se lovk styd, ba pmo boj nedokazovat v jednom kuse svmu oko-
l (a tm ho podle Sperbera i mnit), e se vbec nestyd (pudet non esse
impudentem). Sv. Augustina jsem tehdy jet krom nkolika citt vbec
neznal.
[44] [45]
t skuten filosofie, zvl ve Wollmanov divadelnm se-
mini, stle jet orientovanm pevn ingardenovsky,
mnohem vc ne na filosofii sam. A to jsem se teprve let-
mo sblil ale u si ji bezmla celou opsal! (xeroxy tehdy
nebyly) s Estetikou dramatickho umn Otakara Zicha,
tou vpravd analytickou filosofi dramatickho dla! Zdlo
se tedy, e zitek z tohoto asnho intelektulnho dob-
rodrustv divadla jako vdy (?!) definitivn vytla divadlo
jako metaforu zcela mimo okruh mch zjm. Ale Modern
rusk divadlo, nevelk knka Jindicha Honzla, mne pi-
vedla k Nikolaji Jevrejnovovi s jeho panteatralistickm vi-
dnm spolenosti a historie v knihch Teatr kak takovoj,
Teatr dlja sebja, Thatre dans la vie a Theatre in Life a ty
zase zptky k te metafoe, kter, jak jsem m dl tm vc
zjioval, metaforou vlastn ani nen. Prvem pisuzuje Je-
vrejnov divadlu posln obdobn jantaru, elektronu, jeho
eck jmno zstane u navdy spjato s elektinou, silou
jantarovou, k jejmu objeven a zkoumn ns prv tyto
zlatist fosiln krpje pivedly!
A pak, deset let pot, piel tet a rozhodujc podnt,
dokonce odnkud, odkud bych ho byl nejmn ekal. P-
vodn toti nebylo cel to moje tehdej studium (?) mate-
matiky, kybernetiky, logiky atd. atd. nim jinm ne po-
kusem o vnitn emigraci, hlednm azylu, sebezchovnou
akc ped hrozbou totlnho pohlcen stalinistickou diva-
deln i ivotn prax (i ta mla ovem v sob cosi podivn
unheimlich divadelnho!), mn vybran eeno, z-
chranou ped totlnm zblbnutm. Vechny ty disciplny,
kter m tehdy lkaly teorie informace, matematick
teorie komunikace, ba i filosofie jazyka mly navc i jit-
n svest naprost (?) novosti. Lze se tedy divit, e jsem
se chytl t nejlkavj a nejbli teorie modelovn v po-
jet tak slibn se rozjdjc esk koly kybernetick,
tak jak ji pedstavovalo Klrovo a Valachovo Kybernetick
modelovn?!
Ve sv teorii toho, pro co razil nzev vlastn model
(mod` ele propre) a pro co se teprve pozdji, v prv usta-
ven cognitive science, ujal termn mentln model, na-
bdl toti Miroslav Valach ponkud neobvyklou a pitom
a triviln definici komunikace, sdlovn, komunikace
vbec i komunikace lidsk. Definice ztotoovala komu-
nikaci mezi systmy, a u ivmi i neivmi, pirozen-
mi i umlmi, s penosem onch hypotetickch vlastnch
model z jednoho systmu do druhho (i do vce takovch
druhch), piem jako pklad pr nejdokonalejho
zpsobu takovho penen vlastnch model se uvdla
lidsk e. (Nepochybn by stlo za to uvst pklad jet
dokonalejho a vvojov mnohem starho, ne pouze lid-
skho zpsobu penen vlastnch model, jakm je je-
jich penen, ba pmo implantovn tou nejpvodnj,
genetickou cestou, ale o tento zpsob autoru i autorm
aspo v tchto souvislostech zejm nelo.) Zato vak
jako krajn zpsob penen vlastnho modelu njakho
originlu, monost v tomto ppad zenou na originly
skuten existujc, pipoutli vedle penen pomoc
ei i opan extrm, toti monost doshnout stejn-
ho vsledku, tedy faktickho penesen, tm, e pijemci
umonme, aby si ken vlastn model toho, co ho zajm,
podil sm, a to tak, e ho seznmme pmo s onm rel-
n existujcm ORIGINLEM. Tato monost, kterou autoi
zmnn teorie pouze nadhodili, a sami se j u dle neza-
bvali, byla na tolik zajmav, e pmo vybzela k teoretic-
kmu prozkoumn. Navc se podobn krajnost diskutova-
la, dokonce mnohem podrobnji, i v jinm dle, tentokrt
ist filosofickm, v Russellov noetick zvti, knize
Human Knowledge, Its Scope and Limits. Bylo to, pravda,
v docela jinm kontextu, v kontextu velmi neortodoxnch
definic, tak neortodoxnch, ba nepatinch, e se za sku-
ten definice ani nepovauj, pestoe tu nejzkladnj
pojmovou vbavu mme kad definovnu prv takto.
Russell zde vak uvdl, a jak se zdlo, i razil pro tento
vskutku neobvykl, ba skandln, a pece elementrn
druh definic nzev ostenzivn definice. A prv tento
termn mi dal pojmenovn pro ten mj problm, problm
toho nejprimitivnjho, nejelementrnjho druhu lid-
sk komunikace. Zbvalo u jen vypjit si od Russella
[46] [47]
adjektivum, slovo ostenzivn, ukazovac, dosud nepli ob-
vykl, a tedy nezaten dalmi vznamy, odvodit z nho
zptn substantivum, slovo ostenze, a nzev pro cel tento
ne zcela nedleit zpsob sdlovn byl na svt.
(To, e m mezitm u Quine v tto m vypjovac
aktivit pedeel a pesn stejnho substantiva pouil pro
nco ponkud odlinho, toti nikoli pro ten mj do t do-
by bezejmenn primitivn divadeln zpsob komunikace,
ale jako ponkud lazy term pro onen Russellem popisovan
druh definic (i definic), jsem pochopiteln netuil. Mo-
je pozornost se toti cele upjala k jinmu problmu, nikoli
terminologickmu, ale meritornmu: lze-li takto, v term-
nech penen vlastnho modelu pomoc originlu, tedy,
eknme, pomoc vci sam popsat tento mezn druh lid-
sk komunikace, ostenzi, nen pak mono obdobn, jakoto
komunikaci bu pomoc orignlu, anebo pomoc nhraky
originlu, modelu, popsat lidskou komunikaci vbec?)
(Tato otzka m plila na jazyku hned pi psan prvn
vty mho pojednn o ostenzi u zde se mluv o sd-
lovn a o modelu! , nakonec se natst podailo tento
problm, kter by jasn ohranien ostenze zbyten kom-
plikoval, odsunout na pozdj dobu. Piel na adu hned
v dalm pojednn, v pojednn s latinskm a wittgen-
steinovskm, Ludwigu Wittgensteinovi poplatnm nzvem
Tractatus de artis genere proximo.)
(A jet tet dodatek, kter musm napsat. Dve ne
byla moje druh studie, ta s onm wittgensteinovskm n-
zvem, vytitna, dolo ke zcela jedinenmu, vskutku vel-
kmu aktu sebeobtovn a ostenze: uplil se student Jan
Palach. A krtce po nm, jako druh, ale stejn jedinen
v t ostentativn sebeobti uprosted toliker bezmoci i
lhostejnosti nemn citliv mlad mu Jan Zajc. Ne-
byli bez pedchdc. Nedlouho pedtm, i kdy a v dale-
km Saigonu, podobnm zpsobem ostenzivn protestovali
buddhistit mnii. Tentokrt to vak bylo TE a ZDE. Do-
stal jsem prv bylo to v lednu 1969 korektury svho
Trakttu. Studie o ostenzi byla u venku, mlem dva roky.
Pipsal jsem tedy Palachovi aspo svj prv korigovan
Traktt: Janu Palachovi, kter nm pipomnl, e n i-
vot? i nae smrt je sdlenm. Ale poprvu pat ta dedikace
sem. Do ne pouze slovnho kontextu a ne pouze tto stu-
die o ostenzi, fenomnu, o nm nkdo jenom pe, zatmco
druh...)
II
Ostenze vyla v noru 1967 na strn-
kch prvnho sla tvrtho ronku revue Estetika. Vdec-
km recenzentem Ostenze byl univ. prof. RNDr. Otakar
Zich, zakladatel oddlen modern logiky na Filosofick
fakult Karlovy univerzity v Praze, syn estetika
prof. PhDr. Otakara Zicha, autora Estetiky dramatickho
umn, zakladatelskho dla esk divadeln teorie.
Ostenze pes vechny sv chyby (jak chatrn je tu
nap. vyznaena hranice mezi ukznm ehosi jedinen-
ho proti definovn tdy ukznm vzorku, tedy exempli-
fikac!) mla a pekvapiv pzniv ohlas. Pivtal ji mi-
mo jin sm Roman Jakobson. Dk jeho doporuen a pod
patronac Thomase A. Sebeoka mohla bt potom anglick
variace na tma ostenze (sdlovn pomoc originlu) a je-
jho protjku (sdlovn pomoc modelu) pednesena v Re-
search Center for the Language Sciences na Indiana Uni-
versity v Bloomingtonu. Profesoru Jakobsonovi byla pak
v titn podob (Osolsob 1971) pednka dedikovna.
To spolu s dalmi citacemi a pozitivnmi zmnkami
zejmna v pracch Umberta Eca (1976) utvrdilo autora
studie v pesvden, e vechno je v naprostm podku,
take sta pokraovat v ptrn po analogickch pstu-
pech a rozvjet i domlet systm z jeho vlastn dynamiky.
Nikdo toti autora neupozornil, e jeho ponkud odvn
nrok na prvenstv O zakreslen tto oblasti do ma-
py teorie sdlovn se pokou tato studie [] pokud vm,
v tto i, z tohoto hlediska a s tmto zamenm (na uka-
zovanou vc, nikoliv na ukazovac gesto) vbec poprv
je zcela neoprvnn. A nikdo ani slvkem nenaznail
copak to opravdu nikdo nevdl? , e bezmla tisc
est set let, od A. D. 389, u existuje pinejmenm stej-
n rozshl i stejn tematicky zamen spis traktt
[48] [49]
De Magistro sv. Augustina. Ani na to, e u od roku 1943
existuje i v etin peklad tohoto trakttu z pera svto-
v proslulho klasickho filologa a estetika Karla Svobo-
dy (Svoboda 1932, 1938, 1943), peklad jet v tme roce
recenzovan Pavlem Trostem (1943) pmo na strnkch
listu Praskho krouku, asopisu Slovo a slovesnost!
To bylo ovem zvan faux pas. Kdy na n autor ko-
nen vce ne po deseti letech! sm piel, bylo u
pozd. Vechny jeho prce zabvajc se ostenz, dokonce
i prce e pojat, nahlejc na ostenzi v rmci irho
systmu algebry i Mendlejevovy periodick soustavy
(pozdji oznaen skromnji za typologii) epistemickch
situac, vechny zaten tm ignorovnm skutenho
tvrce teorie ostenze, byly u publikovny a zsti i pe-
loeny (Osolsob 1979). Ve snaze zjednat npravu nedo-
kzal u autor nic ne propaovat kratikou poznmku do
korektury sv pipravovan studie toc proti imperialis-
mu lingvistickmu ve jmnu imperialismu theatristick-
ho (Osolsob 1980). Teprve po dalch esti letech, v hesle
Ostenze, psanm pro Sebeokv Encyklopedick slovnk
(Osolsob 1986) se podailo dt naplno prchod pravd,
po zsluze oznait skutenho tvrce teorie ostenze a do-
plnit historii idej o historii tohoto toposu, tedy o detail
pinejmenm z hlediska historick spravedlnosti urit ne
bezvznamn.
Samo encyklopedick heslo m ti sti, z nich prvn se
zabv teoriemi interpretujcmi ostenzi jako komunikaci
by means of non-signs, druh teori ostenze chpan ja-
ko communication by means of ostensive signs, tet pak
nechv problm ostenzivn komunikace stranou a uvauje
(kratice) o ostenzi ve vznamu ostenzivn definice. Prv-
n st zan nejstar definic ukazovn (deixein, deixis)
z Platnova Kratyla (v hesle ovem citovanou z anglickho
pekladu): by show I mean bringing before the sense of
sight (430) before the sense of hearing (431), v podsta-
t shodnou s definic na: dt nco [nkomu] k dispozici
jeho poznvac aktivit. Heslo pak pokrauje strunm
zhodnocenm hlavnch princip teorie Augustinovy a kon-
statovnm, e po cel stalet byly Augustinovy mylenky
zcela zapomenuty (koho by mohla zajmat teorie ehosi tak
primitivnho a banlnho, jako je ukazovn i ukazovn
prstem?!) a Augustinv traktt ten vlun jako pojedn-
n teologick. Pr jedin Komensk, tedy Comenius, also
(deeply) concerned with teaching studoval traktt Concer-
ning the Teacher (jak zn nzev Augustinova spisu v an-
glickm pekladu) a povil ukazovn na jeden z hlavnch
princip sv didaktiky i sv teorie jazyka (Methodus lin-
guarum novissima, Caput II, 5). Zatmco prvn st hes-
la poslze vyst v pehled hlavnch mylenek Osolsobho
eknme nonsmiotickho (i kdy augustinovskho) pojet
ostenze, cel druh st je vnovna ryze znakovmu po-
jet ostenze v dle Umberta Eca. Eco v podstat ztotou-
je ostenzi s exemplifikac, heslo se vak sna najt styn
body obou teori a zjiuje mezi nimi vzjemn konverzivn
vztah figury a pozad: zatmco Osolsob v souhlasu s Au-
gustinem a tak s Komenskm chpe dorozumvn pomo-
c jazyka a vbec znak (signa) i (v jeho pojet) model
jako kognitivnch nhraek za vci (res), Eco chpe sa-
mu ostenzi (napklad sklenky v hospod) jako nhraku
(substituci, zstupku) slovnho pokynu nkovi.
V citovanm hesle Encyklopedickho slovnku (dl re-
dakce Umberto Eco, hlavn redaktor T. A. Sebeok) ob po-
jet ekumenicky (Sebeokv termn i program, 1977) koo-
peruj a vzjemn se dopluj. Mimo tento rmec vyslouil
si vak Osolsob (1979) za svj tehdy jet neuvdomle
augustinovsk pstup k ostenzi Sebeokovu psnou kri-
tiku: The Czech theater semiotician [] wants to shar-
ply distinguish ostension from indexicality, deixis, natural
signs, communication by objects, and the like. However,
I find his paradoxical assertion that ostension is the co-
gnitive use of non-signs and his elaboration of a theory of
ostension as theory of non-signs, muddled and perplexist
(Sebeok 1990). Z nmeck verze vak autor (Sebeok 2000)
tuto pkrou vtku zcela vypustil.
Na druh stran ani Ecovo pojet divadla nezstalo
pot co Miroslav Prochzka Ecovu sta peloil bez dis-
kusn odezvy (Eco 1988, Osolsob 1988). Jejm pokraov-
nm ml bt i Round Table o ostenzi, kter se za asti
[50] [51]
Umberta Eca, Jerzyho Pelce, Thomase G. Winnera a auto-
ra tchto dk uskutenil dne 2. dubna 1989 v rmci
IV. mezinrodnho kongresu AIS/IASS v Barcelon, kde
ovem Eco nenael soupee. Ecovo pojet ostenze a znak
na divadle (Eco 1977: 110, zde dokonce opt s odvol-
nm na Osolsob 1967) stimulovalo pak znovupromlen
(re-thinking) nkterch otzek ostenze a jejho falza,
pseudo ostenze v klasick podob Potmkinovch vesnic.
V jejich analze byl pak nalezen kl k otzkm pseudo-
komunikace, li i divadla. Vsledkem toho byla pak aplika-
ce teorie ostenze na tehdy aktuln otzky ivota ve li
(Vclav Havel), Csaovch novch at a eskoslovensk
sametov revoluce pednesen na 11. kongresu Mezin-
rodn asociace divadelnch kritik, podanm v roce 1990
v Lisabonu (Osolsob 1992).
Jet jeden aspekt teorie ostenze, te u vysloven exis-
tenciln, tkajc se ostenze sebe samho, se dky tmto
diskusm podailo domyslet. Tvrd-li pvodn studie v ka-
pitole est, e lovk mezi lidmi neme sm sebe neuk-
zat, dospv pozdj, Ecem inspirovan studie (Osolsob
1988) ke zdnliv rozpornmu tvrzen, e sm sebe neme
lovk sice neukzat, neme se vak ani ukzat! Je to pa-
radoxn, ale stejn paradox konstatovali u Kierkegaard,
Sartre a koneckonc i Michael Fried zkoumajc vztah
obrazu a pozorovatele (Painting and Beholder) ve vku
Diderotov (Osolsob 1988: 44, 1992: 98, Fried 1980).
Jestlie Osolsob ve sv pvodn studii i dlouho potom
v dalch pojednnch projevoval a neuviteln trestu-
hodnou neznalost svho antickho pedchdce, dostalo se
mu hned v roce publikovn encyklopedickho hesla (1986)
opt a opt zcela bezdn zaslouen odplaty, do-
konce stejnou minc. V tme roce jako Sebeokv Encyklo-
pedick slovnk vyla toti zcela pvodn monografie cele
vnovan ostenzivn komunikaci, doslova citovno osten-
zivn-inferennmu modelu lidsk komunikace (Sperber
a Wilsonov 1986, 1989), ve kter o jinch pojetch ostenze,
a u o jeho, kupodivu vak ani o Augustinov, Ecov a po-
chopiteln e ani o souasn publikovanm slovnkovm
hesle Ostenze, nen ani zmnka.
Shoda obou pojet, pedevm obou krajnch, navzjem
asov nejvzdlenjch, Augustinova, jeho je Osolsob
1967 jen bezdnou parafrz, a Sperberova a Wilsonov, je
pesto znan. There is, at least an interesting convergen-
ce between aspects of your work and aspects of ours, and
we should have been aware of it, konstatoval pi prvnm
seznmen s nam pojetm sm Sperber (e-mail z 8. bezna
1998). Stejn jako Osolsob vychzej i Sperber a Wilsono-
v z kritiky tradinho smiotickho, toti (dle Sperbera
a Wilsonov) na pojmu kd zaloenho modelu komunikace.
Zatmco Osolsob si vak dost dobe nev rady s metony-
mickou, zvlt pak se synekdochickou povahou ostenze,
toti s nemonost oddlit to, co ukznm sdleno bt m,
od toho, co u sdleno bt nem, nali Sperber a Wilsonov
princip, kter jim pi ostenzi umouje douc od nedou-
cho (ukazuje-li nkdo prstem, jak mm vdt, e mi nechce
jen ukzat svj vlastn prst?!) dosti spolehliv separovat.
Takovm principem je prv tituln princip cel knihy, Gri-
ceova konverzan maxima (situaci pimen) relevan-
ce (ve francouzsk verzi pak princip pertinence). Je ovem
teba uznat, e u Eco podmiuje ostenzi prv stipulac
pertinence, ani ovem ble stipuluje, co pesn onou sti-
pulac pertinence mn. Skvl (a ve sv prostot vskutku
geniln) je vak u sama definice toho, co funguje pi os-
tenzivn a vlastn pi kad komunikaci jako zprva:
je j prost na tento el zaclen zmna kognitivnho pro-
sted. Pes rozdln slovn vyjden je i tato definice pln
shodn s definic na (dt nco k dispozici poznvac ak-
tivit pjemce) a pochopiteln i s definic Platnovou. Za-
tmco Pvodce (Sender) je prv pvodcem, inicitorem
tto (relevantn) zmny kognitivnho prosted, Pjemce
(Receiver) pak z tto, by i mal, nicmn jak pedpo-
kld relevantn (pertinentn) zmny kognitivnho pro-
sted usoud (inferuje), co asi mohlo vst partnera k tako-
vmuto zsahu do kognitivnho prosted, a jak me tedy
bt jeho informan, ppadn rovnou komunikan inten-
ce. Ukznm neho, tedy ostenz, mn ten, kdo (na) n-
co ukazuje, sdlen kognitivn prosted (cognitive environ-
ment) a adrest i pjemce z toho, CO (i NA CO) mu bylo
[52] [53]
ukzno, a z toho, E mu (na) to bylo ukzno, cosi usuzuje
(inferuje), jinak eeno, klade si otzku po pin i pi-
nch (Aristotels by snad otzku doplnil: formln? mate-
riln? uinn? finln?), kter i kter ho (pvodce) prv
k tomuto zsahu vedly. Odtud nzev tto koncepce, cha-
rakterizovan sammi autory jako ostenzivn-inferenn
model lidsk komunikace. Jak vidt, toto pojet ostenze je
ve sv podstat snad jet radiklnji (i kdy nepovinn)
nonverbln ne koncepce Augustinova i nae: mezi p-
klady takovto ostenze analyzuj autoi i ostenzi, kterou
bychom asi my a snad i sv. Augustin charakterizovali
jako istou, tj. ppad ostenze bez jakhokoli slovnho do-
provodu, ba i bez jakhokoli ukazovacho gesta. Cel teorie
ovem v zvren, tvrt sti vyst ve zkoumn
komunikace verbln. Vcelku je to vak koncepce explicitn
antismiotick: Sperber a Wilsonov jsou pesvdeni, e
celosvtov smiotick entreprza, tak jak imponuje svm
nepopiratelnm organizanm spchem, se vyznau-
je souasn i intelektulnm bankrotem, a sna se tedy
pojet zce smiotick, kdov, korigovat pojetm svm,
griceovskm, ostenzivn-inferennm.
Tolik na vysvtlenou k rznm teorim ostenze, s ni-
mi dnes meme bt konfrontovni. Ve vci Augustinova
De magistro slu se vak uvst, te u mimo rmec teori
ostenze, e tmto dlem nm Augustin nezanechal jenom
teorii ostenze, ale ucelenou, obdivuhodn domylenou,
vskutku jedinen systematickou (systematickou ne sice
zpsobem vkladu, ale systmem, kter je za tm vm),
vskutku geniln teorii znaku. Teorii zcela neuviteln
pedbhajc svou dobu a anticipujc velicos z toho (meta-
jazyk, metakomunikaci, metaostenzi, toti ukazovn, e
ukazuji, suppositio materialis, suppositio formalis, trans-
parenci, matouc paradoxnost men jazyka a metajazyka
atd.), co teprve dal stolet a tiscilet jednou objev. Ba,
ekli bychom teorii pmo epochln, kdyby bylo sepsn i
zaznamenn onoho rozhovoru Augustina s jeho estncti-
letm synkem Adeodatem ten rozhovor byl nepochybn
skuten, nikoli fiktivn, a odehrl se dost mon (tm)
pesn tak, jak si jej Augustin krtce potom, dosud zjiten
nenadlou Adeodatovou smrt, jet stle iv pamatoval
a zapsal skuten zahjilo novou epochu, epochu smio-
tiky, pesnji eeno, jej novou epochu, ppadn epochu
nov smiotiky.
Pitom takovm meznkem meznkem na rozmez
dvou epoch lidskho mylen , a novou epochu nena-
startoval, Augustinv dialog skuten je. A do vydn
tohoto spisu (a bylo to vskutku vydn, i kdy rok 389!
pochopiteln rukopisn) se o znaku sice pemlelo, ba
teoretizovalo a filosofovalo, znaky, o kterch se vak pe-
mlelo a teoretizovalo, byly jedin a zcela vlun tzv.
pirozen znaky, piem uvaovn o takovch znacch
nebylo ne teori inference, toti teori zpsob, jak z toho,
co je aspo sten pstupn naemu poznn, usoudit na
to, co zstalo skryto. Teprve Augustin jako vbec prv-
n rozuml slovem znak pedevm znak verbln, ja-
zykov, slovn, prost slovo, a podobn tak jako prvn
chpal jazyk prv jako systm znak (Markus 1957:
64). V tom prv je, pesnji eeno mohl bt zcela epochl-
n vznam tohoto trakttu, kdyby byl a vbec mohl bt ve
svm prkopnickm raen novch cest svmi souasnky
nebo aspo dalmi pokolenmi ten a pochopen a kdyby se
cestami, kter prorazil, pustili i jin. To se bohuel nesta-
lo, take Augustinv traktt zstal a do naich as zcela
ve stnu Augustinova druhho, daleko pozdjho a zdale-
ka ne tak pevratnho smiotickho spisu, trakttu De do-
ctrina christiana, spisu, jeho pedmtem, jak je patrno u
z nzvu, nen smiotika sama o sob, smiotika ist, ale
jen jakkoli dmysln aplikovan. Nevytejme tedy
tomuto druhmu spisu, e svou pece jen kompromisn teo-
ri dvou druh znak, signa naturalia a signa data, vrtil
smiotiku o krek zptky do pedaugustinovskho obdob,
nepovaujme jej vak zrove ve vem za kvintesenci au-
gustianismu. I tak, pes toto pipusme smiotick
kunkttorstv nutno Augustina a ne teprve Peirce i de
Saussura, kte De doctrina snad etli, De magistro vak
(opt t ignorance!) urit ne povaovat za skutenho
tvrce nov epochy smiotiky, smiotiky zcela novho typu,
dokonce snad i onoho typu, kter, dk na neschopnosti,
[54] [55]
neschopnosti st, naslouchat a eeno s Psmem mt
oi k vidn a ui k slyen, je stle jet daleko ped nmi
(Osolsob 1992: 9).
Jen v jednom si troufm s Augustinem nesouhlasit.
V tom, jak na samm zatku, ve snaze pevn se chopit
zen dialogu, odmtne hned prvn Adeodatovu repliku,
repliku vyjadujc Adeodatv ndhern mlad, vskutku
adolescentn hel pohledu, hel pohledu zvdavho ka.
Adeodatus toti na Augustinovu zahajovac otzku Quid
tibi videmur efficere velle, cum loquimur? (v pekladu
Karla Svobody: Co mysl, e chceme zpsobit, kdy mlu-
vme?) odpov aut docere, aut discere (bu uiti jin,
nebo uiti sebe). Protoe se vak Augustin nad Adeoda-
tovm discere pozastav (loquendo nos docere velle
manifestum est; discere autem quomodo? je zejmo, e
chceme mluvenm uiti jin; avak jakm zpsobem chce-
me uiti sebe?), Adeodatus to ihned vysvtl: cum inter-
rogamus (kdy se teme). Zde se mohl rozhovor zat
velice zajmav rozvjet, Augustin vak m pln jinam,
a cum interrogamus vldn, le rozhodn odmtne: Eti-
am tunc nihil aliud quam docere nos velle intellego. Nam
quaero abs te, utrum ob aliam causam interroges, nisi ut
eum quem interrogas doceas, quid velis (Ani tehdy, mys-
lm, nechceme nic jinho ne uiti. Nebo se t ptm, zda
se te pro jinou pinu, ne abys toho, koho se te, po-
uil o tom, eho si d). Takovmto krtkozrakm, sp
pokusem o vtip ne argumentem je cel otzka otzka
otzky! smetena ze stolu. Adeodatus pitak (Ve-
rum dicis M pravdu) a u se ke svmu discimus
nevrac.
koda. Kolik argument ns te, pozd (jako pslo-
ven esprit descalier), dodaten napad! e bychom do-
opravdy nechtli nihil aliud, nic jinho, opravdu nic jinho
jak doslova tvrd Augustin , quam quem interrogamus
docere, ne toho, koho se teme, pouit?? Opravdu tu nen
krom tto, eknme, causy efficiens naeho tzn dn
dal, jin pina (i lpe dvod), alia causa, zvanj,
opravdu FINLN (nebo sp ORIGINLN?!) causa finalis?
Bohuel u Adeodata nepodpome, je na to ponkud n-
jakch tch tisc est set a tinct i trnct let pozd.
Opravdu koda. Jinak bychom byli mohli mt hned jako
prvn smiotick spis smiotiku koncipovanou nikoli z hle-
diska PVODCE a jeho vle pouovat i, eeno dnenm
slovnkem, informovat a toho druhho tm ovlivovat, for-
movat i mnit, ale z hlediska PJEMCE a jeho upmn
touhy otevt sebe samho psoben pvodce, a dk tomu-
to psoben mnit sebe samho, z nepouenho na poue-
nho, ppadn z mlo pouenho na pouenjho! Vdy
pece nejupmnj touha po pouen (verissima discipli-
nae concupiscentia) je pesn ona touha, o n se prav, e
je samm potkem moudrosti (principium sapientiae).
Tm sp, e s tmto argumentem, podepenm cittem
z jedn z knih Psma, by jenom deuterokanonickch, do-
konce z t snad vbec nejmlad (Sap 6, 18), by Augustin,
tehdy pomrn nedvn konvertita, sotva byl mohl a chtl
nesouhlasit!
Dnes bychom ovem mohli Adeodatovi, krom Psma,
pispchat na pomoc i s Bhlerem: Co nem e vedle
sv Darstellungsfunktion a sv Apellfunktion (Jakobsono-
vy conative function), projevujc vli pvodce zamenou
na pjemce a usilujc ho pouit a na nho psobit, t jej
protjek, funkci EXPRESIVN, Ausdrucksfunktion (podle
Jakobsona emotivn), a je mono tuto funkci upt ei to-
ho, kdo se jen TE, a proto, e JENOM TE? Nevyjadu-
je snad i tm a prv tm dostaten sm sebe, svo-
je nitro, svou nejupmnj touhu, onu touhu, o n byla
prv e?!
Pivolejme konen, do tetice, na pomoc Adeodatovi
a proti Augustinovi i Sperbera a Wilsonovou a uvaujme
takto: te-li se nkdo nkoho, mn tm nepochybn kogni-
tivn prosted, jinak ne skrze tuto zmnu pece lovk ko-
munikovat neme. Ta zmna ovem je nepatrn. elem
tto KRTKODOB, vskutku efemrn zmny je skuten,
jak sprvn tvrd Augustin, tzanho POUIT. Ovem jen
o tom, e TZAJC tou, asto i velice tou, aby TZAN,
te u TZAJCM pouen, zpsobil dal, mnohem DALE-
KOSHLEJ a vznamnj zmnu kognitivnho prosted,
s nsledkem doufejme trval, ne-li mlem NEZVRATN
[56] [57]
(jakmile jsem se nco dovdl, nic u mi nepome chtt
to nevdt!) zmny dosud nepouenho, nicmn po pou-
en tolik dychtcho tazatele v tazatele ji informovanho,
znalho, vdoucho.
Zkrtka a dobe, kdyby byl Augustin svho synka
trp livji vyslechl a o jeho slovech pemlel, mohla ta-
to Adeodatova verbalizace a generalizace jeho vlastn
nejupmnj touhy po pouen zptn pouit i Augusti-
na samho, a my, duchovn potomci obou, jsme mohli mt
smiotiku ne pouze augustinovskou, ale sp augustinov-
sko-adeodatovskou, ba ist adeodatovskou, a msto dialo-
gu De magistro snad jet podivuhodnj dialog De dis-
cipulo, i De disciplina. Anebo jet lp s narkou na
ono ji citovan msto z Vulgt, tedy z pekladu Psma do
Augustinovy i Adeodatovy (tehdy) nejsouasnj mateti-
ny mohli jsme mt dialog De verissima disciplinae con-
cupiscentia, toti O nejupmnj touze bti pouen, on
touze, kter je potkem veker moudrosti.
Historie pemlen o ostenzi je vak, el, u na samm
potku, ne tedy teprve na svm palachovskm konci, ne-
zvratn poznamenna smrt, smrt mladho, citlivho, po
pouen nesmrn dychtcho posluchae, kyberneticky e-
eno pjemce, s Jakobsonem eeno adresta (addressee),
s Magistrem eeno discipula. (Horrori mihi erat ilud in-
genium, jeho nadn m naplovalo hrzou, pe o nm
ve Vyznnch /Confessiones/ sm Augustin.) O dvod vc
trvat na tom, e ta prav smiotika i kognitivn teorie, ta,
kter zahrnuje i teorii i smiotiku bodu nula, to jest pouh
ostenze, tedy nzornho pedvdn vc samch, a ko-
mu jinmu ne prv dychtivm Adeodatm, je smiotika
adeodatovsk, a e je to smiotika budoucnosti.
Pvodn vylo nmecky jako autorsk koment k nmeckmu pekladu studie o os-
tenzi v revui Balagan. Slavisches Drama, Theater und Kino, Bd. 7 (2001), Heft 2
a Bd. 8 (2002), Heft 1.
TRACTATUS DE ARTI S GENERE PROXI MO
ANEB REF ORMY POKRAUJ
Janu Palachovi, kter nm pipomnl,
e n ivot i nae smrt
je sdlenm
VSTUPN KURZVA
Jak odnst krpnkovou jeskyni? Po-
divn problm a pece jej eme, zejmna jsme-li v jes-
kyni poprv, a u proto, e je nm deset a v dn krp-
nkov jeskyni jsme dosud nebyli, nebo proto, e jsme
speleologov a jeskyni jsme prv objevili. Jsme tu, jeskyn
je nm k dispozici, TE a ZDE, jak to udlat, aby nm byla
k dispozici i jinde a jindy?
Prvn zpsob een: urazit a odnst krpnk; st za
celek, ukzku, vzorek, suvenr. Nemus to bt krpnk, m-
e to bt i vzorek horniny, mechu, kosti pravkho zvete,
chycen netopr. Vandal tko odol pokuen urazit krp-
nk, bsnk se mon jako se suvenrem spokoj s trochou
blta, kter uvzlo na podevch, ironik bude tvrdit, e je-
din, co si odnesl, je rma. To ve, vzorek, ukzka, lovek,
fragment, stopa i nsledek, to ve jsou varianty jednoho
a tho een, een, pi nm pokad odnme z jesky-
n nco, co k jeskyni, do jejho vcnho kontextu nebo do
kontextu nvtvy jeskyn pat.
Druh zpsob: nartnout plnek, nkres, mapu, podit
fotografie, odnst si vzpomnku, ivou pedstavu, pamatovat
si vklad o jeskyni, koupit si publikaci o jeskyni, postavit
si jeskyni doma na dvoe (viz Valdtejnsk palc), vidt
krpnky v obyejn zimn ndhee rampouch a stechl,
opakovat si svj prvn zitek v kad dal jeskyni atp. Na
rozdl od prvnho zpsobu nerozkrdm zde nic z pvodnho
kontextu jeskyn; ve, co si odnm, pat do kontext jinch
[58] [59]
(kartografie, nervov innosti, zznamovch technik, jazyka,
fyziklnch vlastnost vody v uritch podmnkch atd.), do
kontext, kter krom svho pirozenho vznamu jsou
schopny nst i vznam penesen a znamenat jeskyni.
Ten prvn zpsob je metonymie: vc je zde pirozenm
znakem jin vci, inek znamen pinu, nstroj svou
funkci, st svj celek (synekdocha, pars pro toto). Napro-
ti tomu druh postup je v principu metafora: nevychz
z pirozench souvislost, ale pekrauje je, vyuv tvaro-
vch nebo strukturlnch podobnost, srovnv vci a dje
vzjemn ciz, nachz analogie, tertium comparationis.
Metafora a metonymie: od doby, kdy Roman Jakobson
lingvisticky rozebral afzii, vme o nich, e to nejsou jen
dva elementrn pojmy kolsk poetiky, ale dva zkladn
principy vstavby jazyka, a tm i naeho osvojovn svta
vbec. Zpsoby osvojovn volm ovem podle charakteru
vci, kterou si osvojuji (viz krpnkov jeskyn). Pronikme
do skutenosti cestami, kter vytvoila a nabz jej morfo-
logie; cesty naeho poznn nemohou ne ohmatvat a opi-
sovat skutenost a jej tvary, jej chovn, jej strukturu.
Tak objevujeme souvislost vc, reln (asov, kauzln,
funkn) kontext, skladbu vc a proces, pirozenou syntax
jsoucna. Tento n osvojovac pohyb, tato nae plavba ko-
lem pirozench kontur jsoucna, jsou metonymick: vlastn
metonymie jako bsnick ozdoba tento pohyb jen opakuje
a reprodukuje, ve zkratce, v expresnm zrychlen, v blesko-
vch skluzech od pin k inkm, od ink k pinm,
od sti k celku. Nahlme do skutenosti jen kvrou p-
tomnho okamiku, naeho TE a ZDE, na mstn a a-
sov ptomnosti; metonymie zstv tedy vrna tto na
mstn a asov vlasti, jen do n zapout sv koeny, aby
doshla co nejdl: od krpnku k cel jeskyni, od jeskyn
k celmu jeskynnmu systmu, od tohoto systmu v p-
tomnosti k tomuto systmu v minulosti, v procesu vznikn
atd. Naproti tomu metafora peskakuje od kvry ke kv-
e, od jedn poznvan i poznan vci k druh, srovnv,
zamuje, vrac se, pedbh, peskakuje v ase a prostoru,
vedena pedstavou (nebo iluz?) podobnosti. Ani ona ne-
me ovem dlat nic jinho ne vyuvat charakteru rea-
lity sam, jej metaforinosti, jej podobnosti sob sam,
jejch pedpokldanch, zjitnch nebo zkonstruovanch
izomorfism, jejch strukturlnch a funknch analogi.
Metafora a metonymie jsou tedy dv zkladn cesty lid-
skho osvojovn skutenosti. Rozdl mezi nimi je (mimo
jin) rozdl dvou vvojovch stup. Na nim, funda-
mentlnjm, je metonymie. Jej cestu vylapali ji dv-
n animln pedkov lovka: reflexy a podmnn reflexy
nejsou nic jinho ne rekonstrukce a reprodukce piroze-
nch kontext okoln reality uvnit ivho systmu. Meto-
nymie navazuje na toto ivoin usuzovn i dovozo-
vn (ani mal inference, termn Russellv); proto kad
vcn (neslovn) metonymie, kad autentick detail sku-
tenosti sam, ale koneckonc i kad vstin metony-
mie slovn m velkou evokan slu: obrac se zejm na
tyto prastar a prazkladn nervov spoje, na tuto pavlo-
vovskou prvn signln soustavu. Naproti tomu metafora
nejen slovn (zamujc pojmenovn za pojmenovn),
ale i vcn (zamujc vc za vc a modelujc vc vc)
pracuje s abstrakc. Nen to u jen vznamov skluz,
ale skuten skok, nen to vznamov posun, ale penese-
n vznamu v pravm slova smyslu, aktivn tvr in, bys-
trozrak a zkuen intelektuln zsah. Neme mt koe-
ny v nejspodnjch vrstvch, je vak dlem vtipu a ducha.
Nen to animln automatismus, ale intelektuln fortel.
Rozdl mezi metaforou a metonymi je vak pedevm
(a zde je tit na vahy) rozdl dvou logickch typ (e-
eno termnem Russellovm), dvou rovn abstrakce, rov-
n pedmtov a metapedmtov (eeno parafrz ter-
mnu modern logiky). Metonymick postup, metonymie
v naem vcnm smyslu, to je skutenost sama, skute-
nost ve svm detailu, ve svch projevech nebo nsledcch;
naproti tomu metafora (a tou je kad pojmenovn, i do-
slovn, nemetaforick), model, je skutenost vypovdajc
o zcela jin skutenosti, vc vypovdajc o zcela jin vci,
metaskutenost, metavc.
Domnvm se, e nejvnjm nedostatkem souasnch
smiotickch teori a pokus o vstavbu smiotiky jako
[60] [61]
ucelenho systmu je prv to, e nerozliuj mezi tmito
dvma rznmi a nesluitelnmi rovnmi abstrakce, e
uvaj termnu znak a vznam (a vech jejich terminolo-
gickch ekvivalent) zcela promiscue jak pro znak-metafo-
ru, tak i pro znak-metonymii; e ob tyto rovn spolu ms
a dopoutj se tm te logick chyby, jakou je smovn
jazyka a metajazyka.
Zvl vrazn je to v ppad tzv. pirozench znak.
1)

Rozdl mezi znaky a pirozenmi znaky, vznamy
a pirozenmi vznamy nen dn jen tm, e tzv. piroze-
n znaky jsou znaky mimo proces semizy, mimo obor sd-
lovn (to ve lze z hlediska pjemce a jen toto hledisko
je zvan pominout), ale pedevm tm, e pirozen
znaky jsou jen zdnliv znaky, pseudoznaky, protoe sku-
tenost, kterou znamenaj, nereprezentuj, ale prezentuj:
skutenost, k n je vznamov vztahujeme, nen jimi za-
stupovna, ale je v nich in natura ptomna. Pirozen
znaky sice svou skutenost (pavlovovsky) signalizuj, ale
signalizuj jen to, co tu u je (by jen ve svch signlech
a prvnch projevech), nebo co tu (aspo ve svch nsled-
cch, dsledcch, odrazech a stopch) dosud trv. Na-
proti tomu skuten znaky do kontextu vci, kterou ozna-
uj, nepat, zato ji vak reprezentuj, znovuzptomuj:
znak nen vc vytren ze svho kontextu a evokujc ten-
to svj kontext, ale vc ze zcela jinch kontext, schopn
vak nst a penst vznam a znamenat to, k emu
kontextov nepat. Nikoli tedy st kontextu vci sam,
ale metavc.
Jde o to navrhnout smiotickou teorii, kter by netr-
pla tmto zkladnm logickm rozporem. V tto prci se
o to pokoum, navrhovan een je ovem sp antismio-
tick (a hlavn antismiologick) ne smiotick: zkoum
toti nov eit sama principia semiotica, k nim pat
pedevm princip a pojem znaku, nejvnj a pitom
nejzranitelnj smiotick pojem.
Smiotika pracuje v podstat extrapolac: i kdy k
znak vbec, mysl pedevm na znak jazykov, a z nho,
z prvku nejsloitjho a svou sloitost zcela vjimenho,
specifickho systmu, sloucho dorozumvn lid, odvozu-
je zkony, kter by mly platit pro vechny znaky i znaky.
Pokoum se o opan postup, od jednoduchho k sloit-
mu, od obecnho k zvltnmu. Vchodiskem je nejobecnj-
princip (navc chpan v maximln obecnosti), princip
modelovn. Riziko tohoto postupu je v tom, e odporuje
dosavadn praxi (vc: tiscilet tradici) smiotickho bd-
n (skuten spe antismiotika ne smiotika) a nem
pitom dostatenou oporu ani v dosavadnch teorich mode-
lovn (s vjimkou Klrova-Valachova Kybernetickho mo-
delovn). Pesto tento postup pokldm za sprvn a pi-
men vci sam. Utvrzuji se v tomto pesvden Einstei-
nem, podle nho je teorie dokonce tm psobivj, m
rznorodj vci spojuje a m je okruh jej aplikace ir,
a hledm nadji i u Garaudyho,
2)
podle nho dnes meme
promyslet nebo znovu promyslet celou marxistickou teorii
poznn a estetiku, vyjdeme-li z pojmu kybernetickho ,mo-
delu. Nebo pr materialismus (Garaudy zde pipomn
vrok Engelsv) by ml na sebe brt novou formu s ka-
dm epochlnm objevem v djinch vdy... To, co by mlo
platit i o marxistickm materialismu, plat odedvna
o kad vdeck teorii, tedy napklad i o smiotice.
Tato prce navazuje na studii o ostenzivn komunikaci,
jejm clem nebylo vlastn ani tak popsat ostenzi samu,
jako sp upozornit na existenci bezznakovho sdlovn,
a prolomit tm dosavadn monopol znaku v teorich lid-
skho sdlovn. Tato prce pokrauje v tomto antismio-
tickm taen a pokou se je dovrit zlikvidovnm zna-
kovho samodrav i na zbvajcm zem. Myslm, e je
znt, e tu nejde o revoluci terminologickou, ale o zmnu
principiln, meritorn.
tenm se omlouvm: v dob, kdy slovo model pro-
nikav zvilo svou frekvenci, protoe se jm pltv v no-
vinch i na schzch, kdy je petovno nejrznjmi
a nejprotichdnjmi vznamy a kdy toto peten je-
t zvyuj patn pekladatel z francouztiny a angli-
tiny, kte pekldaj otrocky model i tam, kde slovnk
k vzor, bylo by nejlpe slovo model vyhostit, a ne
2) Tonouc se chyt i stbla a tehdy Garaudy i Ernst Fischer takovm stblem byli.
[Pozn. 2002]
1) Tot plat i o tzv. konotacch, co jsou pirozen znaky umlch znak (zna-
kovch systm). (Osolsob 1974) [Pozn. 2002]
[62] [63]
pokouet se dohodnout na jeho dalm, novm (by nejo-
becnjm) vznamu. Nenael jsem dn vhodnj, tak a
pijdou k rozumu ti druz.
Formu slovanch tez i odstavc jsem zvolil pro stru-
nost, pehled, systmovost, monost interpolac, odkaz
a krt a pedevm ovem pro okouzlen z Wittgen-
steina.
Prce vznikala v letech 19601968. Mm radostnou po-
vinnost podkovat prof. dr. Otakaru Zichovi, DrSc., za jeho
trplivost, moudr rady a povzbuzen.
A jet nco, ale z perspektivy roku 2002. Traktt je
fragment. Svd o tom jak slovn, tak i nsledujc nad-
pis. Druhou, podle svch tehdejch naivnch pedstav pr
intenzionln studii jsem nikdy nenapsal. Ani traktt de
differentiis specificis.
PRVN (EXTENZIONLN) TEORIE
LIDSKHO SDLOVN NA ZKLAD
MODELOVN
1. Modelovn a sdlovn lze cha-
rakterizovat jako specifick interakce mezi systmy. Mo-
delovn se odehrv v modelovac, sdlovn ve sdlovac
situaci. Oba tyto typy situac (a oba tyto druhy interakc,
kter v nich probhaj) vznikaj vak jako een, jako v-
chodisko ze situace jedinho typu, ze situace uivatel bez
originlu, kter sama je jen negativn formou zkladn
extenzionln situace, situace uivatel a originl. Uivatel:
systm, kter u svm nzvem naznauje, e je definovn
vzhledem k tomu, eho uv, vzhledem k tomu, vi emu
vyvj svou poznvac aktivitu, vzhledem k originlu. A ori-
ginl, nazvan i definovan vzhledem k uivateli, systm,
o kter m uivatel zjem, a k nmu tedy pednostn m-
jeho aktivita, prvotn, pvodn (originln) pedmt
uivatelova zjmu.
1.1. Situace uivatel a originl (i situace ptomn
originl nebo dostupn originl), situace, kdy originl
je k dispozici poznvac aktivit uivatele, je nulov bod
modelovn, zkladn situace subjekt objekt, klasick
situace tzv. pmho poznn skutenosti, otvrn zaven
schrnky, j byl pro uivatele originl. Originl je k dis-
pozici m (j = uivatel) poznvac aktivit; mohu jej tedy
napklad pozorovat, experimentovat s nm, analyzovat jej,
pitvat jej, empiricky jej zkoumat.
1.1.1. Situace a interakce uivatel originl zahrnuje
vechny metody pmho empirickho zkoumn originl
objektivnch i subjektivnch (subjektivnch v ontologickm
smyslu). Aby mohl bt k dispozici poznvac aktivit, mu-
s bt originl skutenost reln, a a u objektivn nebo
subjektivn (tj. a u dostupn extrospekci nebo jen intro-
spekci), skutenost aktuln, ptomn v mstnm a aso-
vm smyslu, existujc TE a ZDE, souasn a soumstn
s uivatelem, pimen jeho rozliovacm schopnostem
a monostem.
1.1.2. Skutenost ovem nesrovnateln pesahuje TE
a ZDE svho uivatele. Originl, kter je mi k dispozici,
je mi k dispozici jen zsti, jen relativn, kad oteven
schrnka je jen relativn oteven schrnka, rozdl mezi
schrnkou zavenou a otevenou je sp rozdl stupn ne
druhu, pln schrnku otevt se nepoda nikdy. Mme
k dispozici mn, ne bychom potebovali, zrove vak
mme k dispozici vce: originl je systm izolovan jen
relativn, nen tedy k dispozici nikdy sm, ale vdy jako
soust njakho kontextu.
1.1.3. Nae pm poznn skutenosti m tedy zetel-
n charakter metonymie, zejmna pak synekdochy: z sti
usuzujeme na celek, z dl sloky na cel kontext, z kon-
textu na dleitou sloku, z jevu na podstatu, z ink na
souhrn zkonitch a nahodilch pin, kter je zpsobily,
a na cel retrospektivn systm, kter dohromady vytv-
a kter je nm jen ve svch incch k dispozici, z ud-
losti naopak na cel prospektivn systm dsledk a cl,
k nim smuje. N pm kontakt s originlem se mu-
s nkdy spokojit teba jen s pmm poznnm jeho od-
raz (eeno s Leninem) i stop (eeno se Sherlockem
Holmesem), s rozpoznnm jeho pznak i pi rozench
znak (eeno termny smiotiky), skutenost poznvme
[64] [65]
jen z ukzek, ze vzork, z nahodilho vbru (eeno
v termnech experimenttor a statistik).
1.1.4. Je-li originl k dispozici dvma (nkolika) uivate-
lm a je-li tento nadindividuln rozmr situace vsledkem
nahodilho setkn a koexistence v ase a prostoru i bez
(zmrn) sdlovac aktivity jednoho nebo druhho, even-
tuln sdlovac souinnosti obou, pak mluvme o sdlen
tho originlu.
1.1.5. Sdlen te skutenosti (a v podstat i te situ-
ace), tento limitn ppad sdlovn bez sdlovac aktivity
(k emu sdlovac aktivitu, kdy doucho stavu bylo do-
saeno i bez n!) je, jak se zd, vvojov vchodisko sd-
lovn mezi ivmi systmy vbec. Na nejnim stupni
si individua nemaj co sdlovat: sdlej tut situaci a jej
pirozenou signalizaci. Sdlen je zde vedlejm produk-
tem koexistence v te skutenosti, sdlen te situace,
vetn vech signl, odraz, pznak a pirozench
znak, v situaci obsaench.
1.1.6. Sdlen te skutenosti je nutn trval podmnka
vekerho sdlovn vbec, tedy i dorozumvn lid: my
vichni sdlme tou skutenost, skutenost, kter je pro
ns (v jistch mezch) stejn a tvo n spolen univers
du discours: nebt toho, nemohli bychom si v jeho me-
zch rozumt. Nedorozumn mezi nmi, mezi jednot-
livmi skupinami (tdami, generacemi, rasami atd.), kte-
r si nemohou rozumt, jsou dna mimo jin i mezemi
naeho sdlen.
1.1.7. Skuten sdlovn nen ovem dno samm sd-
lenm, ale sdlovac aktivitou. Sdlovn nen paraleln in-
terakce dvou uivatel, zamen k tmu originlu, ale
aktivn vzjemn kooperace (eventuln vzjemn soupe-
en) dvou uivatel. Tato interakce nevznik ovem ani
tak v situaci, kdy originl k dispozici je, ale sp v situaci,
kdy k dispozici nen.
1.2. Uvame te situaci, kdy uivatel svj originl k dis-
pozici nem (dvody toho mohou bt rzn: bu originl
nen po ruce, nebo originl neexistuje, pestoe existoval
nebo bude existovat, v krajnm ppad i kdy neexistuje
ani existovat neme), eventuln situaci, kdy originl si-
ce k dispozici m, ale v me zcela nedostaten a nepim-
en onm poznvacm postupm (nap. k pozorovn, ex-
perimentovn, analze, anatomii), kter by poteboval na
originl uplatnit. Situaci uivatel bez originlu mohu (j
= uivatel) eit v zsad dvojm zpsobem. Bu si pom-
hm jinm originlem (tedy vlastn ne-originlem, originl
byl jen pvodn, originln, momentln neptomn cl tto
m poznvac aktivity), toti jinm systmem, nebo si beru
na pomoc jinho uivatele. Ten prvn zpsob je modelovn
(viz 1.2.1.). Druh zpsob je sdlovn (viz 1.2.2.).
1.2.1. Modelovn e situaci uivatel bez originlu,
situaci, v n neme probhnout pm interakce uiva-
tel-originl nhradn interakc uivatel-model. Ze situace
uivatel bez originlu se tak stv situace modelovac,
situace uivatel-model-neptomn originl. Pro modelova-
c situaci (a s n i na celou teorii modelovn) lze analogic-
ky podle znakov situace (situace semizy) ut Morriso-
va dlen smiotiky a zkoumat jej dimenzi syntaktickou,
smantickou a pragmatickou.
1.2.1.1. Syntax modelovn se zabv modely sammi.
Model sm o sob mimo celou situaci vak nen model, ale
nic nemodelujc systm. Syntax modelovn nen tedy teo-
rie modelovn, ale obecn teorie systm (algebra systm,
ontologie systm), disciplna ji existujc a systematicky
vybudovan.
1.2.1.2. Smantika modelovn se zamuje na model ve
vztahu k tomu, co znamen, tj. co modeluje. Vztah mode-
lu k tomu, co modeluje, tj. k originlu, je vztah (struktu-
rln) podobnosti. Smantika modelovn se proto zabv
podmnkami exaktn definovatelnch druh podobnosti, tj.
izomorfi, homomorfi a izofunkcionalitou. Je to disciplna
velk praktick dleitosti: na dodrovn tchto podmnek
zvis spolehliv a pesn fungovn modelu jako nhrad-
nho zdroje informace o originlu. Proto je smantika mo-
delovn ze vech discipln, zabvajcch se modelovnm,
nejpropracovanj, proto z cel teorie modelovn zajm
praktickho modele pedevm (a jedin) ona.
[66] [67]
1.2.1.2.1. Naproti tomu pro nae ely, pro ely obecn,
ist teorie modelovn maj definice izomorfie, homo-
morfie a izofunkcionality vznam podrun. Abstrahuji-li
od konkrtnho elu, k nmu konkrtn model potebu-
ji a pro nj se mi obvykle nehod libovoln model, ale jen
model velmi konkrtnch vlastnost, jsou samy exaktn
podmnky podobnosti velmi lehce splniteln: ijeme ve
svt, kde ve se podob vemu, kde ve, co existuje,
m se vm, co existuje, aspo nkter vlastnosti shodn,
kde i Gibraltarsk skla (abychom citovali pklad Ashby-
ho) me bt v nejni rovin, v rovin existence, mode-
lem mozku. Praktick neupotebitelnost gibraltarskch
model neznamen jejich teoretickou zanedbatelnost.
1.2.1.2.2. Slova podobnost uvme v bnm hovoru
v podstat relativn a polemicky: nechceme jm obyejn
proklamovat njakou absolutn podobnost, obvykle sp
polemizujeme s njakm tvrzenm, pesvdenm i zd-
nm (cizm nebo vlastnm), kter vzbudilo oekvn ne-
podobnosti. Naopak, konstatujeme-li nepodobnost, nap-
klad nepodobnost dvou lid, nijak tm nechceme nevidt
obrovskou podobnost, kter mezi lidmi jako individui t-
ho druhu je, sp jen polemizujeme s tm, kdo, jak se zd,
zanedbal nkter dleit rozdly.
1.2.1.2.3. Podobnost lze definovat jako shodu vlastnost.
Me bt vrazn, nebo zanedbateln (pak mluvme ne-
pesn o nepodobnosti), v kadm ppad se vak pohy-
buje mezi dvma limitnmi body: shodou vech vlastnost
(co je podle Leibnize totonost) a absolutn neshodou (sho-
dou dn vlastnosti). Tento druh limitn bod existuje jen
teoreticky: ve, co existuje, m aspo nkter vlastnos-
ti shodn, ve, co existuje, se vemu, co existuje, podob.
1.2.1.2.4. Exaktn syntax a smantika modelovn potvr-
zuj tuto vahu teori tzv. rozliovacho grafu, topologick-
ho svazu, kde jednotliv pky ebku odpovdaj rozli-
ovacm rovnm. Na nejvy rozliovac rovni je systm
izomorfn jen sm se sebou, na nejni je naopak izomorfn
s kadm existujcm systmem.
1.2.1.2.5. Teorie rozliovacho grafu radikln mn na-
vykl kadodenn pedstavy o podobnosti. Vyplv z n, e
podobnost nen problm: vdycky lze najt nco, co se n-
emu podob. Problm je jen pesn definovan podobnost,
dokonale vyhovujc danmu elu, a ovem (a to je nejvt-
problm) izomorfie v rovin existence. Jej dleitost je
nejen relativn (vzhledem k danmu elu), ale absolutn
nejvt, mezi existenc a neexistenc, mezi jednikou a nu-
lou je propast (pokud sama nula nen prv touto propas-
t), mezi jednikou a miliardou je souvisl pevnina; cel
matematika monost a pravdpodobnost se vejde mezi
nulu a jedniku, jednika je vak skutenost. Proto vm-li,
e nco existuje, vm to hlavn: dal vzestup po ebku
rozliovacho grafu pijde u takkajc sm sebou.
1.2.1.2.6. Podobnost je jen jedna strnka smantic-
kch vztah mezi systmy; rubem podobnosti je odli-
nost, m stejnou dleitost pro praktick modelovn jako
podobnost.
1.2.1.2.7. Podobnost (izomorfie atd.), na jejm zklad
vybrme sv modely, je asto pouze pedpokldan, hypo-
tetick. Je to podobnost mezi systmy, z nich zejmna ori-
ginl je pro ns zavenou schrnkou. I exaktn smantika
modelovn pin tedy svm hypotetickm charakterem
moment rizika.
1.2.1.3. Pragmatika modelovn se zabv modely spolu
s jejich uivateli. Proti smantick sti je vak pragmatic-
k st teorie modelovn zcela zanedban. Praktick mo-
del se o ni nezajm: v, pro model uv, v, co je pro
nho model a co ne, a nepotebuje k tomu teorii. (Badatel
je si zdka vdom sv metodologick procedury a nen ani
nutn, aby si ji uvdomoval, kaj na toto tma Arturo
Rosenblueth a Norbert Wiener.) Pro istou, obecnou teo-
rii modelovn je vak pragmatika nezbytn. Dva systmy
si mohou bt sebepodobnj a jejich podobnost me bt
sebeexaktnji definovan, a nejsou to modely; podobnost
existuje v prod odjakiva, teprve jej vyuit k informa-
nm elm dl z izomorfnho systmu pro jeho uivatele
model. Model ve smyslu obecn teorie modelovn (nikoli
model jako pojem modern logiky, tj. teorie deduktivnch
teori, co je pojem ryze smantick) lze definovat jedin
pragmaticky.
[68] [69]
1.2.1.3.1. Model (pragmatick definice modelu) je sys-
tm (vc, pedmt, skutenost, nco), kter mi v proce-
su poznn (tj. eventuln i v procesu sdlovn) nahrazu-
je z hlediska podobnosti (metaforicky) originl, a slou
tak jako nhradn zdroj (eventuln rezervor) poznatk.
1.2.1.3.2. Model je tedy definovn a) fungovnm v proce-
su poznn, b) pragmatickm vztahem reprezentovn n-
eho pro nkoho, c) smantickou podmnkou izomorfie. Pr-
v tato funkce a tyto vztahy odliuj model od nhraky, od
izomorfnho systmu a od vzorku.
1.2.1.3.2.1. Systm izomorfn (homomorfn, izofunkn)
s jinm systmem nen modelem tohoto systmu, dokud
nen svm uivatelem jako model pouit, tj. nefunguje-li
jako nhradn zdroj informac.
1.2.1.3.2.2. Systm izomorfn (homomorfn atd.) s jinm
systmem a nahrazujc spolehliv tento systm nen mo-
delem tohoto systmu, nefunguje-li jako nhrada infor-
man, tj. nefunguje-li v procesu poznn svho uivatele:
simultory, placeba, protzy, uml orgny, nhradn suro-
viny nejsou modely, pestoe nkterch lze ut mimo jejich
vlastn funkci i ve funkci model.
1.2.1.3.2.3. Vzorky materilu, stopy innosti atp. nejsou
modely, pestoe funguj v procesu poznn a nahrazuj.
Model je metafora, vzorek synekdocha (pars pro toto, vzorek
je st originlu), stopa metonymie, zastupujc na zklad
retrospektivnho kauzlnho kontextu, tj. jako inek, od-
raz i symptom, svou pinu (odlitku stopy pachatele lze
ovem nepochybn ut jako modelu).
1.2.1.4. To, eho uvm jako modelu, mus aktuln
(TE a ZDE) a reln (materiln) existovat, by teba
jen jako stav neuron u model vlastnch. Naproti tomu
originl nejen aktuln, ale ani reln existovat nemus,
me existovat potenciln nebo zcela ideln (tj. jen ve
svm modelu). Model je tedy skutenost, originl naopak
skutenost bt nemus. A pece jsme naklonni kat sku-
tenost prv originlu, a nikoli modelu. Tento n para-
doxn sklon je vak ontologicky, axiologicky, psychologicky,
ekonomicky, socilnpsychologicky a zejmna logicky zcela
oprvnn.
1.2.1.4.1. Ontologicky: model jako model neexistuje, fun-
guje. kme-li nepesn model je, mli bychom sprvn
st systm, kter funguje jako model, je....
1.2.1.4.2. Axiologicky: originl pedstavuje hodnotu. To,
co funguje jako model, dostv hodnotu obyejn tepr-
ve prv reprezentac originlu. Model svt odraenm
svtlem.
1.2.1.4.3. Psychologicky: n zjem se orientuje na hod-
noty. Zajm m originl. Rd si vak hraju s nicotnostmi.
Proto jsem vynalezl model.
1.2.1.4.4. Ekonomicky: m cennj, keh, vzcnj,
m mn dostupn je originl a m levnj, banl-
nj, snadnj a dostupnj je model, tm je modelovn
vhodnj a vhodnj.
1.2.1.4.5. Logicky: model jakoto skutenost vypovdaj-
c o jin skutenosti je skutenost jinho du, jinho rus-
sellovskho typu, jin rovn abstrakce ne skutenost
pedmtov, skutenost originlu. Model je metasku-
tenost. Model lokomotivy nen lokomotiva (u miniatury
je to na prvn pohled jasn), pestoe i lokomotiva me
bt modelem lokomotivy (zde u to jasn nen a me do-
jt k zmn, ke stejn zmn, k jak dochz tam, kde
slovo nefunguje jako slovo, ale jako model slova). Parado-
xy modelovn maj stejnou pinu jako paradoxy logick
a paradoxy hry.
1.2.1.4.6. Socilnpsychologicky (z hlediska teorie hry):
model je hraka a modelovn je hra. Model je skute-
nost uml, i tam, kde jej bereme z prody, protoe nae
chovn k nmu, nae zachzen s nm je uml a samo
m asto velmi vrazn charakter modelu. Kolem
modelu vytvme uml svt modelovac situace, uml
svt hry. Je to svt s pravidly asto velmi sloitmi, bez
jejich zvldnut vak nelze hru hrt a zskvat z modelu
informace.
1.2.1.4.7. Uvnit tohoto umlho svta je model, jakko-
li axiologicky, psychologicky, ontologicky, logicky, struk-
turln, eventuln i technologicky odvozen, podadn
a druhotn, skutenost zcela samostatn a prvotn. Mohu
s nm zachzet jako s originlem, zcela absolutn (eeno
[70] [71]
s hudebnmi teoretiky) i zcela formln (eeno s logiky),
rozvjet jej, rozpracovvat a rozehrvat podle vnitnch z-
kon jeho stavby a jeho materil. Co dostanu, piadm-li
nakonec k modelu, takto rozvinutmu a rozehranmu, p-
vodn originl, je u vc interpretace formlnch systm,
a u jde o formln systmy logick (nen divu, e tv
v tv obdivuhodnmu svtu formlnch systm vybledl
pvodn svt jejich interpretac v pouh model, take ter-
minologie tu funguje obrcen) i o nemn obdivuhodn
dla vtvarn.
1.2.1.5. Kde vude uvme model? Vude tam, kde po-
tebuji pelstt skutenost, vude, kde potebuji pozorovat
nepozorovateln, konstruovat nekonstruovateln, experi-
mentovat s tm, s m se experimentovat ned nebo nesm,
zptomovat neptomn, ovldat neovladateln, nahra-
zovat nenahraditeln, disponovat s tm, co k dispozici ne-
n. Situace, kdy potebuji (bych poteboval) originl a u-
vm model, nastv ve vd, v kadodenn lidsk praxi
i v kadodenn praxi ivota vbec.
1.2.1.5.1. Modelovn je pedevm metoda vdy: nemohu-
-li libovoln experimentovat s ivm lidskm mozkem ne-
bo srdcem, s ltajcm letadlem, mohu to dlat s letadlem
vymodelovanm v potai, s kybernetickm modelem
mozku, s experimentlnm zvetem; nemohu-li vyzkou-
et optimln varianty rozshlho vodnho dla v originle
z toho prostho dvodu, e jsem originl dosud nepostavil,
mohu je prozkouet na modelu. Odtud vechny ty nklad-
n, a pece levn hraky, makety staveb, modely koleji,
elektrickch st, neuronovch st, miniatury pehrad atd.
I matematika je hra sem pat abstraktn modely na
pape i v mainch, vpoty, hypotzy, kvantifikovan
teorie, koncepce, algoritmy, programy, projekty atp.
1.2.1.5.2. Existuje i vda poklesl na rove kadodenn
praxe; i tato vda modeluje: plnky, mapy, vpoty, nvr-
hy, kalkulace, hodiny, rozvrhy, dokumentace, seznamy,
kalend (vzpomeme na Robinsona), invent, projekt,
bilance, jdeln lstek (host v restauraci m monost na-
hldnout pod vechny pokliky, ale na modelu), kartot-
ky, katalogy, ty to vechno jsou nhradn systmy
zastupujc neptomn originl. Chyb jim pvab elegant-
nch model matematickch, kybernetickch, ale o to jsou
univerzlnj: neexaktn kladivo je tak mn elegantn,
ale univerzlnj ne ntovac automat. S matematickmi
modely pracuje nejen matematik, ale i primitiv potajc
na prstech a nikoli na neptomnm originlu , kolik
to bude krav, a ke svm dvma pikoup jet jednu; vdy
prsty, tento nejpohotovj matematick stroj-pota, kte-
r je kadmu k dispozici, kter je vc ne po ruce, m ve
vvoji lidskho modelovn stejn epochln vznam jako
dvojkov potae elektronick: vytvoil epochu destkov
soustavy, v n ijeme a myslme dodnes.
1.2.1.5.3. Modelovn je konen i metoda ivota: modely
nejsou jen vsadou lovka a vymoenost vdy, ale pote-
bou ivota, nevynalezl je lovk, ale ivot sm, lovk jen
opakuje na vym zkrutu vvojov serpentiny a v makro-
kosmu modelovn to, co mus umt a um snad u prvn i-
v molekula. Nebo iv systm je modelujc systm: i on je
v situaci vdce stojcho ped zavenou schrnkou a hleda-
jcho model, v situaci o to hor, e model nepotebuje jako
luxus poznn, ale jako podmnku peit, a e nem k dis-
pozici nic ne sm sebe. Riziko, tato neodmysliteln soust
kadho modelovn, je zde poveno na vrobn metodu mo-
del, metodu (doslova) slepch nhod a nesetnch (jedin
tak velk slo pekonv velk riziko) pokus a chyb.
1.2.1.6. Hromadnost zstv: kad originl lze modelo-
vat mnoha zpsoby, pokad z jinho hlediska a k jinm
elm. Kad model je jako part orchestrlnho hre:
kad hr m part cel skladby, i kdy v nm teba pe-
vldaj pauzy nebo tacet; snadno lze najt i dva party te
skladby, kter nemaj spolenou ani notu. Existuj i chybn
opsan party, vzcn je vak partitura.
1.2.1.6.1. dn model nen na svt sm. Kadho u-
vm vlastn jen proto, abych zaplnil mezeru v njakm
jinm modelu. Zklame-li model v tomto nronm rela-
tivnm kolu, je nespolehliv, pestoe njak absolutn
pravdiv je vdycky.
1.2.1.7. Modelovn, tato metoda vdy i metoda ivota,
je metoda nezbytn. Bez model by nebylo ivota, nebylo
[72] [73]
by lovka, neexistovalo by lidsk poznn ani lidsk
sdlovn.
1.2.1.8. Modelovn je metoda praktick: model je jist
nstroj poznn, ale spolu s poznnm zrove nstroj d-
ln. Nepat jen do noetiky, ale pedevm do metodologie
vdy a spolu s n do metodologie lidskho ivota a spo-
lu s n do metodologie ivota vbec, do metodologie ogl-
nej, co je jen jin nzev pro praxeologii, vdu o sprvnm
dln. Cel makrokosmos modelovn jako metody vdy se
vejde do tohoto jejho mikrokosmu: m je vdeck model
vzhledem k dlmu elu a kolu, tm je ivotn model
vzhledem k hlavnmu cli, k kolu t te a zde.
1.2.1.8.1. Praxe je rovn hlavnm kritriem spolehli-
vosti model: vyazuje nesprvn a osvduje spolehliv.
To plat o vech modelech, nejen o prvotnch modelech
mikrokosmu ivota, vytvench metodou hazard a tes-
tovanch v praxi peit: existence smantickch kritri
exaktn podobnosti nijak neru platnost tchto zkladnch
pragmatickch princip. Vznikem teoretickch kritri po-
dobnosti se vlastn projevuje jen t zkladn nezbytnost,
nezbytnost modelovat, tentokrt ovem uplatnna na samo
modelovn: kritria podobnosti (izomorfie, homomorfie,
izofunkcionalismu) umouj toti jakoby modelovat pi-
rozen vbr a vadn modely vyadit pedem, na modelu,
v teorii, a priori, a nikoli teprve v praxi a prax, v originle,
pirozenm vbrem samm.
1.2.1.9. Rozshl oblast model potebuje pehlednj
klasifikaci. Modely je mono dlit podle hledisek syntaktic-
kch (mj. u podle materilu modely mechanick, sym-
bolick, iv atp. eventuln podle pvodu modely
pirozen, uml), podle rznch dlidel pragmatiky (pe-
devm podle oboru, jemu model slou; modely biologick,
sociologick, psychologick, neurologick atp.), nejdlei-
tj jsou ovem zkladn hlediska smantick, pedevm
hledisko existence. Podle toho, zda originl, k nmu se mo-
del vztahuje, existuje, existoval, bude existovat, m, me,
sm i nesm existovat, zda je jeho struktura znm i ne-
znm, zda se vztahuje k jsoucnm relnm, potencilnm,
hypotetickm, fiktivnm, zda k jedinenm i hromadnm
atd. podle tchto hledisek meme rozeznvat napklad
modely deskriptivn, normativn, preskriptivn, modely-re-
konstrukce, modely-projekty, modely-hypotzy, modely-fik-
ce, modely-idely, modely aposteriorn i apriorn (kter se
nevztahuj k originlm dosud neexistujcm, ale k origin-
lm dosud neznmm), modely-portrty (k nim pat nejen
fotografie, ale i mapy, ivotopisy, historiografie prost
ve, co zachycuje na modelu jedinenost originlu) i modely-
-generalizace, modely univerzli i modely statistick.
1.2.1.10. Meznm ppadem modelovn je originl, tento
nejdokonalej a nejspolehlivj model. Originl je ovem
model pouze v uvozovkch. Je vak oblast, kde se prag-
matika originlu a pragmatika modelu dotk, a touho ob-
last je experiment. Podmnkou klasickho experimentu je
opakovatelnost za stejnch podmnek; sama tato podmnka
vak odporuje (alespo psn teoreticky) zkonu jedine-
nosti a neopakovatelnosti: vechno v prod, tedy i kad
pokus, je jedinen a neopakovateln, proto absolutn expe-
riment, schopn vyhovt tto zkladn podmnce, neexistu-
je: vechny dal experimenty vlastn jen modeluj pvodn
podmnky. Podobn i vude tam, kde experimentln ob-
jekt, originl nereprezentuje jen sm sebe, ale kterkoli
originl te tdy, te skupiny originl, eventuln ide-
ln originl, tam vude jsme u obma nohama v modelo-
vn. Nejlepm modelem koky je jin nebo pokud mono
stejn koka, k A. Rosenblueth a N. Wiener. Obdobn
situace jako pi experimentu je vak i pi praktick zkou-
ce. Zkouka jakhokoliv systmu (nahutn pneumatiky
i nahutnho ka) je hra, vytv umlou situaci, v n
modeluji (otzkami, kopnutm, zkuebn jzdou) situaci
pirozen zte systmu.
1.2.1.11. Opan krajnost je modelovn existence. Mode-
lovn existence je zkladn operace matematiky a logiky
(smantika sla 1, existence faktu je zkladnm kritriem
pravdivosti i nepravdivosti vroku, existence vci tvo
zkladn rozdl mezi pojmenovnm vci a jejm popisnm
nzvem). Existenn modely a modelovn existence ma-
j dleitost nejen pro modelovn samo, ale zejmna pro
sdlovn.
[74] [75]
1.2.1.12. Tet mezn oblast modelovn mezn z hle-
diska podobnosti originlu a modelu tvo metaforicko-
-synekdochick modely.
3)
Sv krajn postaven nemaj dk
limitn podobnosti s originlem a limitn form modelu (po
tto strnce jsou v tsn blzkosti plu originlu), ale pe-
devm pro dvojakou podobu originlu samho. Metaforic-
ko-synekdochick modely se toti vztahuj k originlm,
kter se vyskytuj hromadn, tj. k prvkm hromadnch
entit (mnoin, td, nap. v biologii druh, v lingvistice typ-
es, v prmyslu sri). Kad prvek tdy me tedy slouit
jako model kterhokoliv jinho prvku te tdy nebo prv-
ku (te tdy) vbec, i idelnho prvku tto tdy (ne-
bo token tho type), co je vztah metaforick (za originl
povaujeme jednotliv prvek), ale tak jako vzorek cel t-
dy podobnch originl, co je vztah metonymick, synek-
docha, pars pro toto (za originl povaujeme celou tdu,
srii, druh, type).
Metaforicko-synekdochick modely najdeme nejen
v prodnch vdch, v technickm vzkumu, ale zejmna
ve he ivoinch mlat a na divadle. Prv zde jsou nej-
vraznji patrny paradoxy modelovn, paradoxy model
jako meta-vc, paradoxy, kter maj tut podstatu jako
paradoxy logick nebo paradoxy hry, paradoxy dan me-
taforicko-synekdochickm charakterem vech tchto mo-
del: v metajazyku je slovo modelovno slovem, ve zvec
he skok skokem, kousnut kousnutm, na divadle vc vc
a lovk lovkem atd. Prv podobnost a materiln, mo-
dln (?!) shoda modelu a originlu m na svdom astou
zmnu modelu a originlu, a tm i obou rovin abstrakce,
jejich smovn vede k paradoxm.
1.2.1.13. Mezn formou modelu je dle vlastn model
(mode`le propre, termn M. Valacha). Je to model, kter do-
staneme radikln redukc modelovac situace, odetenm
jak originlu, tak i modelu: nen-li k dispozici nic, zbvm
jen j, uivatel, moje tlo, moje nervov soustava a moje
vlastn modely. Mezn charakter tchto model je tedy dn
mezn vlunou formou disponovn tmito modely. Dis-
ponuji jimi vhradn j sm a obvykle je ani nemohu dt
k dispozici druhmu.
1.2.1.14. Protikladem vlastnch model jsou modely sd-
lovac, modely, kter volm tak, aby mohly bt dny k dis-
pozici druhmu. Sdlovn samo lze pak pokldat za mezn
oblast pragmatiky modelu, oblast, kde neuvm modelu
pro sebe, ale pro druhho.
1.2.2. Podobn jako modelovn e i sdlovn situaci
uivatel bez originlu (tj. situaci, v n neme probh-
nout pm interakce uivatel-originl) nhradn interak-
c, interakc s druhm uivatelem prostednictvm zprvy.
Ze situace uivatel bez originlu se tak stv situace
sdlovac, situace uivatel zprva druh uivatel
neptomn originl.
Druh uivatel, kterho jsem si vzal na pomoc, mi m-
e pomoci v zsad dvojm zpsobem. Bu mi me zpr-
vou neptomn originl znovu-zptomnit, reprezentovat,
anebo mi jej me paklie jej m k dispozici a paklie
je to vbec mon pmo prezentovat, zptomnit in na-
tura, doslova v originle. Tento dvoj zpsob vzjemn
odliuje dva zkladn druhy sdlovn. Prvn z nich je sd-
lovn prezentativn neboli ostenzivn, pi nm to, eho se
sdlen tk a k emu m, toti originl, prezentuji, tj.
dvm k dispozici poznvac aktivit pjemce. Druh zp-
sob je sdlovn ne-prezentativn, neostenzivn, re-prezen-
tativn, pi nm pedmt sdlen k dispozici nedvm, ale
nahrazuji modelem, reprezentuji jej.
1.2.2.1. Zkladnm istm typem prezentativnho sdlo-
vn je ostenze, ukazovn. Pi ostenzi dostvm pro svou
poznvac aktivitu k dispozici originl, situace neptom-
nho originlu se tak mn v situaci ptomnho originlu;
lze-li sdlovn charakterizovat jako nepm, zprostedko-
van poznn, pak ostenze je onen mezn ppad sdlovn,
kdy mi partner zprostedkovv poznn pm.
Podstatu ostenzivnho sdlovn skvle osvtluje kla-
sick pas z Gulliverovch cest, pas lc sdlovac re-
formu na ostrov Balnibarbi, kde uen lenov akademie 3) Pozdji jsem je pejmenoval na token:token modely.
[76] [77]
lagadsk doporuovali a vlastnm pkladem v potu tve
propagovali odstrann slov a dorozumvn vcmi, pla-
hoce se po mst s tkmi uzly a vaky plnmi pedm-
t jejich hovor. Swiftv pklad je absurdn a fiktivn,
nicmn ostenze jako mezn forma lidskho sdlovn je
vedle jinch forem zcela normln a bn.
1.2.2.1.1. Co lze ukzat: originly (systmy, vci, dje,
udlosti) reln, objektivn (zde je vznamn rozdl proti
pmmu poznn subjektu samho, jemu jsou pstup-
ny i originly subjektivn, privtn, vnitn zkuenosti
a zitky), aktuln existujc a ptomn (proto prezenta-
ce), takov, kter jsou k dispozici TE a ZDE (tedy i tako-
v, kter lze pinst nebo k nim lze druhho pivst). Co
lze ukznm originlu sdlit? To, e originl je, e je to,
co je, a takov, jak je. Gramatika ostenzivnho sdlov-
n zn jen ti pdy (kdo, komu, koho-co), ti osoby (j, ty,
on-ona-ono), jedin as (ptomn) a jeden zpsob (indika-
tiv); lexikln zsoba je sice nepebern, ale slovnk sil-
n jednostrann, sloen vhradn z vlastnch jmen, ne-
schopn vyjdit fiktivn, budouc, minul, ideln, obecn,
abstraktn a zporn, schopn sdlit jen to, co je, tm, m je.
1.2.2.1.2. Co nelze neukzat: to, co je k dispozici vdy
a vude, co v dn situaci nelze nemt k dispozici: sebe
samho, vlastn chovn, vlastn jednn, vlastn tlo. Os-
tenze sebe samho je limitn forma ostenzivnho sdlovn,
nejradiklnji zredukovan sdlovac situace vbec, situa-
ce uivatel-uivatel, situace, kde kad uivatel je pro sv-
ho partnera zrove sdlenm: lovk mezi lidmi neustle
sdluje, a chce i nechce. (Na rozdl od situace originl
a dva uivatel lze situaci uivatel-uivatel sotva na-
zvat vzjemnm sdlenm. Je tu sice sdlena zhruba tat
zkladn situace, jist meze, uvnit nich lze ob si tuace
ztotonit, jsou tu vak pli zk: kad uivatel dv
k dispozici druhmu zcela jin originl.)
1.2.2.1.3. Kde vude uvme ostenze? Sdlovn pomoc
originl se uplatuje v mnoha oblastech lidskho ivo-
ta. Vedle ostenze vc (vstavy, exkurze), zvat (zoo), lid
(sporty, slavnosti, artistika, striptz, manifestace, prane,
veejn popravy) existuje i ostenze sebe samho, spojen
ovem i s ostenz vc, zvat i jinch lid jako pirozench
znak vlastnost mne samho. Existuje ostenze vdom
a zmrn i nevdom, bezdn a nezmrn (zsti ji
lze oznait jako sdlen), prav a falen (Potmkinovy
vesnice, pseudoostenze, mon jen s pomoc jazyka a jeho
metakomunikativnho sdlen; ostenze sama nele), koope-
rativn a soupeiv (zastraovn, imponovn, demonstra-
ce sly), normln i neurotizovan (ostentace) i dokonce
patologick (exhibicionismus, hysterie), v malch spole-
enskch skupinch (dvojice, rodina, face to face groups,
encouters) i ve velkch tvarech propojench sloitou st
vzjemnch ostenzivnch spoj.
1.2.2.1.4. Obecn zkonitosti penosu informace, exaktn
popsan matematickou teori komunikace, plat i v oblas-
ti ostenze. Na ostenzi se vztahuje i nevysloven, implicitn
zkon penosu informace, e toti penet signl je hospo-
drnj (energeticky, finann) i snaz a proveditelnj
ne penet in natura samu udlost, samu skutenost.
V zkladnm pstupu se tedy ob teorie shoduj. Pro teorii
informace existuje jedin skutenost: signl, zprva. Pro
teorii ostenze jedin zprva: skutenost.
1.2.2.1.5. Nkterch obecnch zkonitost penosu infor-
mace odedvna nevdomky vyuvme v ostenzivn praxi.
Redundance se napklad osvduje jako jedin inn
obrana proti nedouc ostenzi sebe samho: dokonale tuc-
tov, ediv, nevrazn banalita je svou nadbytenost, svou
prmrnost nenpadn. Nevnmme ji. Pehldneme ji.
1.2.2.1.6. Jin informan zkonitosti naopak kladou na-
im ostenzivnm sdlenm nepekonateln pekky. Os-
tenze je omezena nejen tm, e k pli mlo, ale hlav-
n tm, e k pli mnoho. Z jejho sdlen, z ukazovan
skutenosti, meme vytit vc ne jeden informan ob-
sah; rzn potenciln vklady, rzn potenciln osten-
zivn zprvy pekej sob navzjem, take vsledkem
je pak jaksi ostenzivn um: jsme na rozpacch, kter
zprv, kter interpretaci dt pednost. Nae rozpaky by
asi nebyly tak velk, kdyby nae mylen bylo mn rozvi-
nut; naopak nae rozpaky by rovn zmizely, kdyby nm
[78] [79]
nkdo explicitn, jazykov sdlil, kter ostenzivn zprv
dt pednost. I to je dvod, pro ist ostenze jako vlun
forma dorozumvn je mon jedin na fiktivnm ostrvku
Swiftova Balnibarbi.
1.2.2.1.7. dlem ostenzivnho sdlovn je metonymi-
nost. To, co m bt ukzno, lze jen zdka dobe oddlit
od kontextu, a tedy od toho, co u ukzno bt nem. Na
druh stran se asto musme spokojit s ostenz vzorku,
fragmentu, mal ukzky (tedy jen sti toho, co bychom
ukzat chtli, mli i potebovali). Ostenze projev, sym-
ptom nebo pirozench znak vc nen komunikace po-
moc znak. To jen redundantnost informace o spojen mezi
symptomem a jeho pinou, mezi st a celkem, tedy ja-
ksi syntaktick redundantnost (ve smyslu syntaxe skute-
nosti, jej struktury a systmovosti) ostenzivn informace,
kterou pijmm, psob, e st nm okamit pipomene
svj celek, vc svj vcn kontext, symptom svou pravd-
podobnou pinu, ani bychom museli rekonstruovat cel
sloit retrospektivn nebo prospektivn systm, dobe zn-
m z obdobnch ppad. Proto na tyto pseudoznaky me-
me reagovat okamit, automaticky, jako by to byly sku-
ten znaky, libovoln a zamniteln, a nikoli jednoznan
a nezamniteln dl projevy a prvky svch systm, kter
jsme jen svm zautomatizovanm a odcizenm vnmnm
degradovali na pouh pseudoznaky jejich podstat a pin
(tak jako v jin situaci svm odcizenm vnmnm degra-
dujeme napklad prodavaku v krm na pouh, co do
sv individuality zcela redundantn personl, tj. na pouhou
zamnitelnou soust obsluhujc lidsk mainerie).
1.2.2.1.8. Metonymie nen ovem jedin zpsob, jak pe-
konat omezenost ostenze, jak sdlit i to, co ukzat nelze;
druhou cestu naznauje model.
1.2.2.2. Pechodnou formou mezi ostenzivnmi a neosten-
zivnmi formami sdlovn je ostenze modelu. Rozpor v ter-
mnu ostenze modelu je jen zdnliv: sdlovn pomoc
originlu modelu (jak by bylo mono opisem tento termn
nahradit) nen oznaen protismysln, i model existuje ja-
ko originl, dokonce i tehdy, je-li modelem neexistujcho
originlu, me bt model ukzn, tj. dn k dispozici po-
znvac aktivit druhho, co o originlu vdycky tvrdit
nelze. Sama o sob pat tedy ostenze modelu mezi formy
ostenzivn, prezentativn.
eeno pkladem z ostrova Balnibarbi (tento pklad
pochopiteln Swift neuvd, ale pro bychom nemohli v jeho
skvl language game pokraovat?!), i lagadt akademici,
jestlie potebovali mluvit o modelech, docela normln
model pinesli a ukzali tak jako jakoukoli jinou vc.
1.2.2.2.1. Jak model lze ukzat? Jen takov, kter m
tyt vlastnosti, jak poadujeme od ukazatelnho origin-
lu. I model, m-li bt ukzn, mus bt reln, pstupn
extrospekci, mus bt k dispozici TE a ZDE. Co lze ukz-
nm modelu sdlit? To, co ten kter model je a jak ten kte-
r model je. Model je ovem zvltn vc. I kdy je ukazo-
vn jen pro sebe samho, mimo situaci modelovn, nikdy
nelze s jistotou zaruit zejmna ne v tch ppadech, kdy
je jeho odvozenost zjevn , e si sm modelovac situaci
nevytvo, e nezane fungovat jako model. Model, i kdy
poznvn jako originl, jako vc, zstv meta-vc, meta-
-skutenost, odkazujc ke svmu (pvodnmu) originlu.
Nelze zabrnit, aby pm informace modelu o sob samm
neperostla v nepmou (o nem jinm), aby se z infor-
mace o prezentovanm a ptomnm nestala informace
o neprezentovanm a neptomnm. Kad ostenze modelu
je tedy aspo potenciln zrove sdlenm pomoc
tohoto modelu, neostenzivnm sdlenm o (neukazovanm)
originlu tohoto ukazovanho modelu. (Plny psn taj-
nch opevnn nepjdou na veejnou vstavu vojensk pro-
jekce i kartografie, a sebezdailej snmek psn utajo-
vanho novho typu automobilu, zhotoven zamstnancem
vvojovho stediska, se sotva bude smt objevit by jen
v odbornm fotografickm asopise.)
1.2.2.3. Model nen jen originl, tj. systm jako kad
jin. Model je pedevm systm skuten fungujc jako
model, jako informan nhraka. Nemm-li pro svou po-
znvac aktivitu k dispozici originl, me mi jej nabdnout
nkdo jin. Nem-li vak originl ani on, me mi jej na-
hradit, reprezentovat modelem. Sdlovn pomoc modelu
je na rozdl od ostenze modelu komunikace neostenzivn,
[80] [81]
tj. takov pi n se to, eho se sdlen tk, k dispozici
nedv.
Balnibarbsk reforma kon u Swifta tm, co jsme na-
zvali ostenz. lenov lagadsk akademie se vlej s origi-
nly, kter chtj ukazovat: ani oni sami, ani jejich sluhov
nesta na pedmty, potebn k rozhovoru. Co vak, dosta-
nou-li npad nahradit pedmty in natura pedmty in
miniatura, zmeneninami, maketami, atrapami, modely?
Npad se samozejm osvd, pravidla hry se jen mlo po-
zmn, dorozumn je stejn reln (uvnit tohoto fiktivnho
pbhu), tj. stejn snadn nebo stejn svzeln, jako bylo
dorozumn s originly, jen transport je snadnj. Lavina
komunikanch reforem se dala do pohybu: dalm zlepe-
nm je npad nenamhat se s pinenm model, ale poi-
zovat je improvizac z materil, kter jsou po ruce: uplcat
je z hlny, nakreslit prstem do vlhkho psku, namalovat
na ze. Co vak, nen-li k dispozici vbec nic? Nezbv ne
improvizovat modely z toho, co je k dispozici vdy a vude,
pi kadm setkn, toti improvizovat je ze sebe samho,
z vlastnch pohyb a kombinac tchto pohyb. A proto-
e vvoj postupuje i nadle a protoe i v Balnibarbi plat
Zipfv zkon nejmenho sil, dospje se i zde k pohybm
nejmn namhavm, nejsnze kombinovatelnm (jazyk je
nejhbitj sval v tle) a nejve innm, k pohybm, je-
jich impulsy pejm, multiplikuje, roziuje a pedv
samo vzdun prosted, k pohybm, dk tomuto vzdun-
mu zprostedkovn sdlitelnm i na dlku, bez optickho
i mechanickho kontaktu, k pohybm jazykovm.
1.2.2.3.1. I kdy ostenzivn, ostenz modelu je mono
sdlovat kad model vytvoen v objektivnm materilu,
a i kdy kad takov model je sm o sob schopen penst
informaci o originlu (take sdlovn pomoc modelu m-
e vyuvat model v cel ce rozliovacho grafu od plu
izomorfie a druhov podobnosti a k plu modelovn exis-
tence), pece jen existuje zvltn druh model, obzvl
vhodnch pro sdlovn. Sdlujeme za nejnepedvdatel-
njch okolnost, nejdleitjm poadavkem tedy je, aby
sdlovac modely byly neustle k dispozici. Dleitou roli
hraje otzka penosu, tedy dopravy, i kdy nevldne abso-
lutn (vdycky zbv monost, aby Mohamed piel k ho-
e nebo aspo el okolo hory a sochy, monumenty,
ukazatele, orientan tabulky, vvsn tty jsou takov-
mi sdlovacmi modely typu hora). Vhodn een nabz
jednoduchost sdlovacch model, monost levn je podit
a snadno odstranit, snadn improvizovatelnost z materi-
l, kter jsou vude k dispozici: to, co mm s sebou vude
a vdycky, jsem j sm, moje vlastn tlo, pohyby, chovn
odtud kardinln dleitost tlesnch model pro sd-
lovn, zejmna pak jazyka (vc ne po horch chod Mo-
hamedov mezi lidmi). Naproti tomu u sdlovacch model
ustupuje do pozad poadavek podobnosti: sdlovac model
me bt nepodobn svmu originlu, me to bt model
izomorfn se svm originlem zsadn teba jen v rovin
existence, hlavn je-li univerzln ve sv pouitelnosti kde-
koli a kdykoli (kapesnm pijmam tak odpoutme, e
nejsou hi-fi); modely existence jsou navc vhodn i tm, e
jsou univerzln i ve smyslu modelovn ehokoli. Ostatn
dn model nen univerzln ve smyslu dokonal nhrady
svho originlu ze vech hledisek a se vemi vlastnostmi:
takovm univerzlnm modelem by mohl bt jen originl
sm, ale to bychom se vrtili k ostenzi a byli zptky na
Balnibarbi.
1.2.2.3.2. Ostenze je slokou a soust kadho neosten-
zivnho sdlovn. Vc: je jeho podmnkou, nezbytnou, ne-
vyhnutelnou, prvn etapou kadho sdlovacho aktu. Nco
ukzat, nco dt k dispozici poznvac aktivit druhho,
nco ostenzivn sdlit musm. I tehdy, kdy bych nejradji
neukazoval vbec nic, kdy se teba za zpsob, jm sdlu-
ji (nap. za svou patnou znalost jazyka i pravopisu nebo
za vadu ei), stydm; bez ostenze toho, m sdluji, nen
m sdlovat, m navzat kontakt. I tehdy, uvm-li zpro-
stedkovn nkoho jinho, i tehdy sdluji sm sebe a zp-
sob svho sdlovn: ukazuji, e se neukazuji a e uvm
zprostedkovatele.
1.2.2.3.3. Na rozdl od ostenze modelu a od sdlovn os-
tenzivnho vbec nen pi sdlovn pomoc modelu ostenze
[82] [83]
modelu clem, ale pouze prostedkem, pouze nstrojem
sdlen.
1.2.2.3.4. Rozliovn mezi ostenz modelu a sdlovnm
pomoc modelu, jeho teoretick formulovn dl urit
pote, je v praxi neobyejn snadn: initelem, kter zde
rozliuje, je informan znehodnocen, jak pin vyso-
k redundance. Percepn apart pjemce redukuje nad-
bytenost; to, co je banln a bn, to, co pin inflaci
informace, nevidm, nevnmm, eeno se Sartrem zni-
cuji, eeno vulgrn metaforou zasklvm. T automa-
tika, kter vyuvm jako inn prevence proti ostenzi se-
be samho, funguje i pi ostenzi modelu. Dokud mi model
pin pli mnoho novho o sob samm, dotud m sd-
lovac akt charakter ostenze modelu. Teprve pak, kdy mi
model jako ukazovan vc pin u minimum informace
o sob samm, teprve pak jsem schopen jej nevidt, za-
sklt, tj. vidt skrz nj jako skrz sklo nebo skrz vzduch ori-
ginl, kter je za nm. Smantikov mluv o prhlednos-
ti i przranosti znak (Langerov: transparency, Schaff:
przezroczysto da znaczenia). Jinak eeno: dokud se mo-
del a zprva, kterou mi dv o sob samm, nestane re-
dundantn, vnmm jej jako zcela neprhlednou vc. P-
klad: dokud se um jazyku, je pro mne zcela neprhlednou
ukazovanou vc. Jakmile si jazyk dobe osvojm, stane se
ostenzivn informace, kterou pin, redundantn: mate-
tina je pro mne neviditeln, bez chuti a bez zpachu.
ech m velmi dobr ucho pro charakter anglitiny nebo
poltiny, ale netu, jak je chu a vn etiny, tedy t
jazykov skutenosti, kter se mu ukazuje neustle, kter
je k dispozici jeho poznvac aktivit pod!
1.2.2.3.5. Redundance jako inflace informace a informace
jako informan hodnota jsou jen zvltnm ppadem hod-
not vbec. Kad iv systm se preferenn zamuje na
hodnoty, a tato spontnn orientace je dleit i v otzce
originlu a modelu. Aby ns nco zajmalo jako originl,
mus to mt pro ns njakou hodnotu; aby nm nco dobe
slouilo jako model, nesm to mt hodnotu. Broskve jsou
pli dobr, ne aby z nich byly symboly, k Susan Lan-
gerov. Hruky i broskve se skuten pramlo hod jako
materil pro modely, ale zato jsou znamenitm objektem
pro ostenzi ped ovocnstvm nebo dokonce na vstav.
Protiklad mezi hodnotou materilu a funkc modelu je a
do komickho mikrokonfliktu vyhrocen u okoldovch fi-
gurek pro dti. M-li dt chu na okoldu, hodnota ma-
terilu okamit pev a figurka si ve funkci modelu
ani nezahraje, ani na chvilku nezprhledn. Naopak
tam, kde hodnota materilu nepek, hrajeme svou hru
s modelem v pln iluzi skutenosti, s plnou iluz originlu.
1.2.2.3.6. Co lze pomoc modelu sdlit? Pomoc modelu
(zle na tom, eho je to model a jak je to model) lze pe-
dat sdlen tkajc se originl jedinench a jednotlivch
i hromadnch, sdlen obecn, tkajc se vech originl
dan skupiny, sdlen tkajc se originl existujcch, ori-
ginl, kter existovaly v minulosti nebo budou existovat
v budoucnosti, originl potencilnch i nemonch. Na
rozdl od ostenze, jej gramatika je velmi omezen, uv
gramatika sdlovn pomoc modelu asu minulho i bu-
doucho, zpsobu podmiovacho, pacho, rozkazovacho.
Slovnk sdlovn pomoc model je slovnk neomezen
a oteven, existuj v nm nejen vlastn jmna, ale i jm-
na obecn. Vyjadovac monosti sdlovn pomoc modelu
jsou tedy velk, spoutan ovem dleitou podmnkou, e
nm toti nkdo njakm jinm zpsobem sdl, kolika ne-
bo jakch originl se model tk. Bez tohoto metakomu-
nikanho sdlen, formulovatelnho jen v jazyce, zstv
sdlen pomoc modelu zcela bezmocn, neschopn samo
o sob sdlit ani, jsou-li to, co se ukazuje, vbec modely,
nebo jen nesmysln a neeln originly.
1.2.2.4. Nejdokonalejm, nejuniverzlnjm a nejve-
strannjm sdlovacm modelem je model jazykov. Nej-
dleitjm a zkladnm druhem sdlovn pomoc model
je jazyk.
Balnibarbsk vvoj vedl k tlesnm modelm, k mo-
delm z tlesnch pohyb a konen k modelm jazyko-
vm. asem pijdou Balnibarbian i na to, e modelo-
vac pohyby nen teba pokad nov improvizovat, ale e
je lpe pohybov model rozebrat, odnst s sebou a jeho
[84] [85]
stavebnch prvk (distinktivnch rys, fonm, morfm,
syntagmat) znovu pout jako prefabrikt pro dal stav-
bu. A tak se cestou koloslnch nedorozumn, neustle
zpesovanch dalmi, doplujcmi sdlenmi o ped-
chozm sdlen (toto nedorozumn je asi to jedin, co m
balnibarbsk evoluce spolenho se skutenm vznikem
a vvojem jazyka), dojde i v Balnibarbi k tomu, co prv-
n reforma odstranila: k dokonal univerzln stavebni-
ci sdlovacch model, k jazyku. Chtlo by se tedy dodat
(z perpektivy roku 2002): Balnibarbsk evolutio kon tedy
jako dokonal revolutio pesn podle Kopernka (De revo-
lutionibus corporum caelestium), toti jako kruhov nvrat
planety na msto, odkud pvodn vyla.
1.2.2.4.1. Jazykov model je limitn ppad sdlovacho
modelu. Existuje jen jako soust sloitho systmu ja-
zykovch model, systmu, kter m relativn uzaven
charakter a brn se zavdn novch jazykovch model,
ppustnch jen jako situan aktualizace nebo jako vlast-
n jmna novch i nov objevench skutenost, pipout
vak nov, improvizovan, ad hoc pouit starch, bnch
nzv.
1.2.2.4.1.1. Samo vytvoen novho jmna pro nov obje-
venou i nov vytvoenou skutenost je aktem tvrm, ba
umleckm.
1.2.2.4.1.2. Tvrm, ba umleckm aktem je i nov pou-
it jmna u existujcho.
1.2.2.4.1.3. Nov pojmenovn podlh schvlen jazyko-
vm spoleenstvm, jm mus bt pijato.
1.2.2.4.2. Zkladem jazykovho modelovn je modelov-
n existence. Nen sice jedinou monost jazykovho mode-
lovn (jazyk m monost modelovat i vzjemnou odlinost,
spoluptomnost a koexistenci svch originl), zkladem
vak zstv.
1.2.2.4.3. Jmno jako model existence svho originlu
nen dkazem existence svho originlu (prv tak jako
dn model nen dkazem existence); podobn jako jin
modely m i jmno charakter hypotzy.
1.2.2.4.4. Kritrium existence je zkladnm kritriem ja-
zykov-logickm a jazykov-noetickm (epistemologickm).
Kritrium existence odliuje jmna od popisnch nzv,
kritrium existence rozhoduje o pravdivosti i nepravdi-
vosti vroku. (Vrok ztlesuje existenci nebo neexistenci
faktu, k Wittgenstein, 4. 1.) Kritrium existence umo-
uje i operaci negace, negativn formu existennho modelu
(co je vymoenost mezi sdlovacmi modely), formu, kte-
rou Kenneth Burke pokld za jednu z definic lovka.
(lovk vynalezl negativn formu nebo sp negativn for-
ma vynalezla lovka.) Jazyk je ovem schopen vytvet
modely svt skutench i fiktivnch, potencilnch, hypo-
tetickch, doucch i poadovanch, je schopen i klamat,
podvdt, lht.
1.2.2.4.5. Jazyk analyzuje. Rozkld skutenost (originl,
tj. systm, kter ns zajm) na prvky a vztahy, pojmeno-
vv je a z takto rozliench a pojmenovanch prvk re-
konstruuje linern kontext, kter na originle rozpoznal
a analyzoval. Technika Balnibarbian nm dodnes posta-
uje: i my vytahujeme sv modely jeden za druhm z uzl-
ku, ve kterm jsme si je pinesli, a ukazujeme je partne-
rovi. Msto jedinho celistvho a pirozen uspodanho
modelu chrlme na partnera proud dlch i sumrnch
existennch model, modelujcch existenci systm, prv-
k, st, vlastnost, vztah, a tento proud doprovzme
metamodelovmi instrukcemi, vymezujcmi, k jakm ori-
ginlm (eventuln k jakm tdm originl) modely
vztahovat.
1.2.2.4.6. Praktickm vodtkem po jazykovch modelech
nen ovem podobnost veho se vm, ale jej protiklad, od-
linost veho od veho. Pitom jazyk hospodrn vyuv
starch model, vychzeje z uitenho nerozlien, jm
navazuje na pokusy s generalizac, diferenciac a nerozli-
enm, star jako ivot sm. Jazyk nevynalezl generaliza-
ci, ale umouje metadiferenciaci: umouje diferencovat
diferenciaci od generalizace, pojmenovat ji, rozpoznat ji
a vyjdit.
1.2.2.4.7. Univerzlnost jazyka sah tak daleko, e je
schopen modelovat i sv vlastn jazykov modely a vytv-
et modely model, metamodely. Prv to umouje vnst
[86] [87]
podek do sdlovn, vyslovit a formulovat pravidla hry,
popsat a poznat svt, potaje v to i svt jazykovch mode-
l. Nejen popsat a poznat, ale i falovat. Dk jazyku me
lht i ostenze, i fotografie.
1.2.2.4.8. Vn-li jazyk podek mezi ostatn modely,
vnej ostatn zpsoby komunikace naopak podek do ja-
zyka. Mimika, mimojazykov situan sdlen a ostenze vy-
tvej kontext, kter determinuje jazykov sdlen a me
bt interpretovn jako komunikace o jazykov komunikaci,
jako metakomunikace.
1.2.2.4.9. Vechny mimojazykov zpsoby sdlovn vet-
n ostenze mohou fungovat jedin na zklad jazyka. (To
je tak jeden z dvod, pro skuten vvoj nemohl nikdy
probhnout tak jako language game v naem balnibarb-
skm apokryfu.) Jazyk sm je sice relativn samostatn, je
vak aspo v konen instanci svzn (podmnn) s osten-
z. Vechna zkladn slova, vlastn jmna a jmna vlast-
nost pedmt materilnho svta definujeme i mme
snahu definovat ostenzivnmi definicemi.
1.2.2.5. Povimnme si pesto jet jednou balnibarbsk
evoluce, a to z hlediska nadbytenosti, redundance. Kdy
se spolu dorozumvali dva Balnibarbian ostenz, bylo
v jejich sdlovacm aktu zeteln cosi navc: informace, kte-
rou si s nmahou poskytovali, bylo tolik, e se v n vlastn
sdlen zcela ztrcelo. Tto redundance postupn ubvalo,
aspo pokud jde o redundanci mitelnou v kilogramech,
a se vytvoenm model jazykovch dosplo k nejspor-
njmu een. Zrove vak redundance pibylo: chci-
-li rozumt sdlen, kter mi nabz originl, nepotebuji
k tomu dn sloit pravidla hry: pravidlo libovoln ut
toho, co se nabz, je pravidlo velmi jednoduch. Chci-li ro-
zumt miniaturm, musm u pochopit a znt urit, vcel-
ku jednoduch pravidla hry. Ta pravidla se postupn
komplikuj. A nejsloitj pravidla vyaduje jazyk. Mm-
-li rozumt jazykovmu sdlen, musm zvldnout velmi
sloit systm pravidel hry, a co je dleit, musm mt
modely pro vechny originly, pro vechny vci, vlastnosti,
sti i celky, musm nosit svj svt na modelu stle s se-
bou. A to vechno je tu navc, to vechno mi zstv a tvo
balnibarbsk ranec, kter musm mt na rozdl od Bal-
nibarbian, kte jej mohli aspo chvlemi odloit stle
s sebou jako jaksi vedlej produkt svho sdlovn, stle,
i tehdy, kdy prv nesdluji. Redundance se nm, Balni-
barbianm, pesthovala z hbetu do hlavy. Kdyby cel
ten sloit systm, cel ten vedlej produkt sdlovn, cel
ten prun vesmr neslouil jet k mnoha dalm elm
ne jen naemu kadodennmu ubohmu sdlovn, byli
bychom na tom skuten h ne prvn balnibarbt refor-
mtoi a jejich oden hbety! Kolik let jen musme dt,
ne nademe jazyk!
Dodatek: prvn aplikace
Umleck dlo je nepochybn vc na sdlovn, vc k os-
tenzi (kterto objev je mimo jin aplikovn u v banln
pravd o tom, e umleck dlo je fakt spoleensk). Je (ne-
bo bylo) k dispozici poznvac aktivit svch uivatel (ne
zcela a ne jakkoli poznvac aktivit obvykle jen v do-
hodnut, konvenn me), a je k dispozici nikoli samo od
sebe, nbr piinnm nkoho, kdo nm je k dispozici dal
i dv, kdo nm je ukazuje.
Umleck dlo je nm tedy dno ponkud jinak ne
teba skutenost prodn, napklad krpnkov jesky-
n ze vstupnho podobenstv (kterto jeskyn me bt
mimochodem chpna i jako skutenost estetick,
a navc jet sdlovan a ukazovan!), ale sp jako ony
lomky krpnku, lovky, fosiln nlezy, kusy blta, rma,
fotografie, plnek, uml jeskyn v salle terren Valdtejn-
skho palce atd. atd., prost jako to, v em si kdo jesky-
ni odnesl a na em ji te dv k dispozici. A velk st
teori umn se nm sna umleck dlo vysvtlit prv
jako takov ulomen krpnk..., atd., a to velmi dvodn
a s velkou pesvdivost.
Na otzku, co je umleck dlo, lze tedy odpovdt
v podstat temi rznmi zpsoby. Prvn odpov zn me-
tonymie, druh vc, tet metafora.
Prvn odpov chpe dlo jako soust rozshlejch
systm a irch kontext, a uv dla jako nstroje
[88] [89]
k poznn tchto systm a kontext. Pat sem tedy po-
jet umleckho dla jako vrazu (osobnosti svho tvrce)
i odrazu (doby, spoleensk skutenosti, socilnch boj),
ne vak jako nrazu, jm by umleck dlo mlo pede-
vm bt. Proti takovmu uit dla jako nstroje poznn
nelze samozejm nic namtat, je ovem teba mt na ze-
teli, e je to uit nespecifick. Stejnmu elu vrazov
i odrazov analzy by poslouil a pravdpodobn l-
pe poslouil teba grafologick rozbor rukopisu, dobov
dokument atp.
Druh odpov (vc) je (nebo me bt) formln, for-
malistick, ist syntaktick, technologick i umlecko-
teoretick; jejm charakteristickm rysem je izolacionis-
mus: vyvazuje dlo z toho, k emu neoddliteln pat
toti z jeho specifickho uit.
A tet odpov? Zabv se specifickm uitm dla. To
me bt dvoj: esttsk, uvajc dla tak, jak je, jako vci,
nebo metaforick, uvajc dla jako modelu. Ble osvtlit
tato dv specifick uit bylo kolem zvren sti studie
o ostenzi.
Na zvr jet jedna velmi speciln aplikace. Jsou um-
leck odvtv, kde se hlediska ostenze a modelovn zvl
vnucuj. Takovm oborem je napklad divadlo a ve zm-
nn studie mu v tomto smru vnovala pozornost. Jak je
tomu vak v televizi, eventuln ve filmu? Na rozdl od di-
vadla nemme zde co dlat s pmou ostenz tvorby, tvrce
samho, bezprostednho dla co ve charakterizuje di-
vadlo. V televizi nevidme a neslyme v originle nic, ve
je tu dno jen zprostedkovan, v technickm pekdovn,
v technick nhrace, a tedy dejme tomu na modelu.
To, co je divkovi k dispozici, co se mu opravdu ukazuje,
je leda jeho bedna a zvuky a stny na jejch vstupech.
Pesto vak prv v televizi hraje dleitou roli ostenze,
ne ovem na obrazovce, ta ukazuje jen sebe (pokud chceme
zachovat termnu ukazovat pesn vznam), ale na opa-
nm konci sdlovacho kanlu, ped kamerou. To, co vidm
na obrazovce, je pouh nhraka, pouh model, originlem
tohoto modelu nen vak skutenost, ale pokud stl
ped kamerou lovk ostenzivn zprva, kterou tento
lovk nabz. Originlem, k nmu m kamera, kter
se tu technicky zpracovv a modeluje, nen tedy lovk,
ale ostenzivn sdlen tohoto lovka, jeho prezentace sebe
samho. Zd se mi, e pochopen tohoto ostenzivnho mo-
mentu ns me pivst velmi blzko k odhalen specific-
k podstaty televize (do jist mry i filmu) i jej specifick
innosti.
Estetika 6 (1969), 1, s. 1839
[90] [91]
statnho, pln integrujcho dl umleck projevy do tto
syntzy vstupujc. 3. Jako vklad koncipovan z hlediska
pjemce, tj. z hlediska informace, kter byla skuten ode-
vzdna, a nikoli z hlediska zbonch pn a zmr tch,
kdo informaci vyslali. To je pstup velmi modern, ana-
logick lingvistickm pokusm o grammar for the hearer.
4. Jako jednotn a promylen pojmov systm, kter dal
esk divadeln vd pesnou terminologickou bzi mapuj-
c rozshl oblasti divadeln skutenosti; divadeln skute-
nost se od Zichovch dob sice zmnila, pesnost Zichovch
map ani pouitelnost jeho kartografickch st nebyla vak
dodnes pedstiena.
Pokoum-li se pes tuto chvlu Zicha vylepovat, d-
lm to zejmna proto, abych ukzal, jak pesn Zichova po-
jmov s navazuje na mylenkov systmy, s nimi pracuje
souasn vda.
Toto je variace na tma Otakara Zicha, variace v ter-
mnech teori komunikace. Jsou mon i jin variace, obec-
nj a svm zpsobem pravdivj, napklad hra hrou
o he nebo interakce interakc o interakci. Nejvstinj
zstv ovem pvodn verze Zichova, kter by se ppadn
dala vyjdit jako komunikace hrou o interakci.
Vm v izomorfii struktur (co je vra, k n v dnench
asech zajist neteba nadpirozen jasnozivosti). Vm,
e kad poctiv a skuten hlubok poznn jedn struk-
tury nem dleitost jen pro poznn tto jedin struktu-
ry, ale i pro poznn struktur jinch, zdnliv teba zce-
la odlehlch, ale ve skutenosti v hlubin skutenosti
s touto strukturou izomorfnch. A zde je dal obecnj
zvanost a inspirativnost Zichovy Estetiky dramatickho
umn.
Brno 13. nora 1969
VOD
Zichova definice a jej peklad
Dramatick dlo je umleck dlo ped-
vdjc vespoln jednn osob hrou herc na scn.
DRAMATI CK D L O J AKO KOMUNI KACE
KOMUNI KAC O KOMUNI KACI
Variace na tma Zichovy definice dra-
matickho dla
Prof. dr. Otakaru Zichovi ml., DrSc.,
trplivmu rdci mch komunikanch
extempore
Autorovo vstupn vyznn
Tato prce vznikla z okouzlen Zicho-
vou Estetikou dramatickho umn a ze studia modernch
teori sdlovn, pedevm kybernetiky a teorie Gregory
Batesona. Sm jej nmt se vynoil pi prohlen (na vc
nestam) Rashevskho studi z oblasti matematick teorie
chovn, kde jsem mohl s velkm pekvapenm konstato-
vat, v jak neuviteln me pedjal Zich svm formlnm,
abstraktnm rozborem dramatick situace i svm logickm,
systematickm, takka algebraickm pstupem matematic-
k popis modernch teoretik chovn ivch systm.
Kdysi, velice brzy pot, co Zichova Estetika dramatic-
kho umn vyla, zaalo se tvrdit, e je to kniha spjat
s pekonanou etapou divadeln historie a natolik ignoru-
jc nejnovj vvoj, e ji to pes jej nesporn kvality
jako iv dlo znehodnocuje. Dnes, tyicet let pot, co
byla napsna, nepipad nm Zichova Estetika vbec pe-
konan, pestoe divadlo prolo dalmi nepedvdateln-
mi vvojovmi (i historickmi) zkruty. Naopak as odvl
vechny ty studie, kter Zichovu Estetiku, pr pekonanou,
pekonvaly; Zichovo dlo nad nimi n, dodnes nedosti-
eno zejmna ve tyech ohledech: 1. Jako prvn, ve sv-
tov literatue zcela ojedinl vklad dramatickho umn
koncipovan divadeln, tj. ze specifick scnick existence
dramatickho dla, a nikoli odvozen z literrnch teori
dramatu. 2. Jako systematick, ucelen, vnitn zcela jed-
notn vklad dramatickho umn jako umn zcela samo-
[92] [93]
Peteme-li si tuto klasickou Zichovu definici vyzbrojeni
aspo minimlnmi poznatky modernch teori komunika-
ce, neujde nm, e tu mme co dlat s lidskm sdlovnm,
take do Zichovy definice meme dosadit termn lidsk
komunikace, a to dokonce tikrt.
Dramatick dlo je pedevm zaazeno pod genus proxi-
mum umleck dlo samo umleck dlo me vak bt
zaazeno jet pod obecnj genus proximum sdlen,
zprva, komunikace.
Dle se v Zichov definici vyskytuje pojem hra, a prv
tak jako pojem umn lze i pojem hra podadit pojmu ko-
munikace. Podazen zde nen jednoznan: jsou teorie pod-
azujc hru komunikaci, jsou naopak teorie povaujc ko-
munikaci samu jen za druh hry: zle na tom, co myslme
komunikac a co hrou, jak ten kter pojem definujeme.
Ponechme tuto otzku prozatm otevenou.
Konen v Zichov definici najdeme dleit pojem ve-
spoln jednn. Vespoln jednn je klov pojem Zicho-
vy estetiky, pojem, vystihujc specifick rys dramatickho
dla, toti jeho dramatinost. Samo jednn definuje Zich
jako takovou nzornou akci osoby, je m psobit a psob
na jinou osobu: v pojmu jednn je tedy implicite obsaen
moment dramatinosti (a moment konfliktu, co je pojem,
kter se samostatn u Zicha vbec nevyskytuje) i moment
kolektivnosti, vespolnosti. A prv toto vespoln jednn
lze rovn chpat jako vespolnou komunikaci (mj. jako ve-
spolnou hru v ponkud jinm smyslu slova hra, ve smyslu
konfliktn innost, ale o to te nejde).
Pekladem Zichovy definice do jazyka teorie komu-
nikace jsme zatm pli nezskali. Naopak je zcela evi-
dentn, e tmto pekladem zmizely ze Zichovy definice
termny Zichem pesn definovan (jako lidsk jednn),
nebo aspo dostaten osvtlen (hra, umleck dlo),
nahrazeny velmi obecnm, irokm, a tedy mlo kajcm
termnem lidsk komunikace (lidsk sdlovn). Tento
spolen jmenovatel pedpokldejme, e je tu ve vech
tech ppadech pln na mst nm vak umouje defi-
novat vechny ti zkladn pojmy Zichovy definice (lidsk
jednn, hra, umleck dlo) spolenm jazykem teorie sd-
lovn, a uplatnit tak na n poznatky, kter pinesl nej-
novj rozmach badatelsk prce v tto interdisciplinrn
oblasti.
Komunikace jako pedmt vdy
Kritick zhodnocen dosavadnch teori
lidskho sdlovn a dosavadnch vzkum v tto oblasti
pesahuje ovem zdaleka monosti tto kapitoly a vya-
dovalo by rozshlou speciln studii. Pokusme se proto
msto statickho pehledu o dynamitj situan nrt
hlavnch pstupovch tras.
Nejstar objevy o lidskm sdlovn jsou prastar
a nutno je pipsat hermeneutikm, zabvajcm se po-
svtnmi texty, gramatikm, hledajcm a vytvejcm
normy, pravidla a zkony sdlovn jazykovho, uitelm
rtoriky vlastn prvn specifick teorie lidskho sdlo-
vn a ovem filosofm, logikm, didaktikm. Pozoru-
hodn mylenky o lidskm sdlovn najdeme u Platna,
Aristotela, sv. Augustina, Locka, Huma, Marxe, Husserla,
Deweye, Jasperse. Soustavnj vzkum tto oblasti nast-
v vak teprve ve dvactm stolet zmnou tm sou-
asnou v zamen nkterch discipln, kter tuto oblast
dosud pouze mjely, nyn vak zamily pmo k n. Tyto
zmny kursu nastaly zejmna:
1. v oblasti filosofie: odvrat od klasick metafyziky
a noetiky; orientace na otzky jazyka, vdy, logiky,
znaku a vznamu: Russellv objev pin logickch
paradox, Wittgenstein, Vdesk krouek, lvov-
sko-krakovsk kola logick, orientace na otzky
smantiky, vznik smiotiky (Ch. S. Peirce, Ogden
a Richards, S. Langerov, Ch. W. Morris);
2. v oblasti psychologie: obrat ve vvoji psycholo-
gie, dosud zamen na jedince a dovnit jedince,
ke skupin, ke spoleensk motivaci lidsk psy-
chiky, k psychologii sociln, a tm i k otzkm
komunikace mezi lidmi a uvnit skupiny;
3. v oblasti neurologie a fyziologie: Pavlovovy obje-
vy zkon vy nervov innosti, podmnnch
[94] [95]
reflex, signlnch soustav, signalizace jako kle
k nim, ivoinm zpsobm komunikace;
4. v oblasti lingvistiky: nov vvojov stupe, kte-
r znamen vznik obecn lingvistiky, lingvistiky
funkn a strukturln; kola enevsk, moskevsk
a prask, zjem jazykovdc o otzky znaku a v-
znamu, snaha chpat jazykovdu jako soust s-
miotiky, snaha extrapolovat poznatky o jazykovm
znaku na znak vbec;
5. v nejvlastnj oblasti teorie sdlovn: statistic-
k popis zkonitost sdlovn mezi stroji (Shan-
non), matema tick popis ekonomickho chovn
v konfliktn situaci (von Neumann), zjitn obecn
platnosti tchto zkon v oblasti sdlovn a zen
a vznik kybernetiky (Wie ner), uplatnn kyberneti-
ky v neurologii, biologii, lingvis tice atd.
Teprve vznikem kybernetiky jako vdy o sdlovn
a zen v organismu, ve spolenosti a ve stroji , jm se
tento vvoj dovril, ustavuje se vda o sdlovn jako sa-
mostatn disciplna, kter nen jen slukou i levobokem
sociln psychologie nebo logiky i pouhou extrapolac lin-
gvistiky; teprve vznikem kybernetiky pestv bt sdlo-
vn perifern oblast soumeznch vd a stv se centrem
vzkum vlastnch.
Uvedenm pehledem jsme ovem zdaleka nevyerpali
vechny mezioborov podnty, vpjky a konvergence. Za
zmnku stoj zejmna:
Soustavn pronikn divadelnch poznatk a diva-
delnch termn do sociln psychologie. Tato te-
atralizace sociln psychologie zaala vlastn u
v potcch sociln psychologie zavedenm term-
nu sociln role (H. Mead, Mind, Self and Society)
a pokrauje od t doby pevzetm dalch analogic-
kch termn (pedstaven, zkulis atd.) na-
pklad v posledn dob v pracch Ervinga Goff-
mana (The Presentation of Self in Everyday Life)
a zsti i Erica Berna (Games People Play). Ostat-
n toto divadeln analogizovn m sv pedchdce
v N. Jevrejnovovi a svm zpsobem i v americkm
Thorsteinu Veblenovi. Do tto souvislosti pat-
tak uplatnn divadelnch metod v psy chiatrii
(psychodrama) i uplatnn dramatick teorie
v teo rich geneze jazyka a psychiky (Kenneth
Burke).
Uplatovn antropologickch poznatk v lingvisti-
ce (B. Malinowski).
Uplatovn princip strukturln lingvistiky v an-
tropologii (Lvi-Strauss).
Uplatovn antropologickch poznatk v psychia-
trii (Bateson).
Lingvistick rozbor afatickch poruch ei, tj. ma-
terilu dosud vyhrazenho psychologii a psychiatrii
(Roman Jakobson).
Logick rozbor poruch mezilidsk komunikace
a uplatnn zkladnch princip modern logiky (tj.
Russellovy teorie typ a Carnapova principu jazy-
ka-objektu a metajazyka) ve vkladu hry, sn, hyp-
nzy, schizofrenie a uit tchto princip v psycho-
terapii (Batesonova kola v Palo Alto).
Takka masov zjem sociolog o otzky masov
komunikace.
Pokusy o smantick pstup k matematick teo-
rii informace a o vytvoen matematick teorie s-
mantick informace (R. Carnap, J. Bar-Hillel, D. M.
McKay).
Uplatnn princip teorie modelovn v teorii sdlo-
vn; teorie vlastnho modelu (M. Valach a esk
kola kybernetick).
Syntza funkcionlnho a komunikanteoretickho
pstupu k fonologii a otzkm jazyka (R. Jakobson
a M. Halle).
Pokusy o syntzu poznatk logick smantiky, pav-
lovovsk reflexologie a tvarov psychologie a uit
tchto princip v psychiatrii (Korzybski, general
semantics a gestalt-therapy).
Ponkud utopick teoretick sondovn fyziklnch
podmnek a technickch monost (vetn vhodnho
[96] [97]
kdu) komunikace s obyvateli jinch planet a jinch
planetrnch soustav.
Psychologick rozbor animln komunikace; muzi-
kologick strukturln rozbor ptaho zpvu.
Pes tento velmi intenzivn ruch a mnohostrann p-
stup k otzkm komunikace zstv vlastn specifinost
lidskho sdlovn (komunikace mezi lidmi) mlo prozkou-
mna. Vme toho o n leccos z hlediska matematick in-
formace, z hlediska Zipfova principu minimln nmahy,
z hlediska psychologickho i socilnpsychologickho, lin-
gvistika, matematick lingvistika, smiotika, sociolingvis-
tika i psycholingvistika nm pinej nov poznatky, stle
vak zapomnme zkoumat lidskou komunikaci prv jako
lidskou komunikaci, hledat jej specifinost, to, co je na n
specificky lidsk a co ji odliuje od komunikace mezi stro-
ji nebo od komunikace animln, stle vme mlo o jejch
specifickch technikch a postupech. Mon e prv vvoj
umn, zejmna modernho umn kter je vlastn v-
nm experimentovnm se specificky lidskou komunikac
poskytne vdn materil pro takov zkoumn, mon
e takov materil poskytne i nejnovj vvoj divadla, tto
nejsloitj formy komunikace.
kolem tto studie je pokusit se proniknout ke specific-
k podstat lidskho sdlovn analzou vech t dimenz
komunikan podstaty divadla.
Ve tech stech tto studie probereme tedy lidsk
sdlovn
I. jako obecnou podstatu umn, a tedy i umn dra-
matickho;
II. jako pedmt dramatickho dla;
III. jako specifick materil dramatickho dla.
1. KOMUNIKACE JAKO GENUS
PROXIMUM DRAMATICKHO UMN
Slovo komunikace jsme dosadili do
Zichovy definice celkem tikrt. Nejmn sporn je jeho
uit tam, kde nahrazuje Zichv vraz umleck dlo.
Umleck dlo je toti sdlenm, komunikac; sdlovn
je genus proximum, nadazen pojmu umn. U dnho
jinho dla nen vak sdlovac podstata natolik zejm
jako v ppad divadla.
Komunikace divadlo obecenstvo
Sdlovac podstata dramatickho um-
n je zdraznna u samou budovou, v n se dramatick
dlo realizuje: divadlo, divadeln sl je prostor uzpsoben
ke sdlovn. Dramatick dlo, jak prav elementrn pou-
ky, vznik v pmm kontaktu se svm divkem, a asto
se tvrd, e pmo v dialogu herce s publikem. To, co pro-
bh mezi jevitm a hleditm, je vskutku cosi jako dia-
log, a lze to jako urit mezn ppad jakhosi kolektivnho
dialogu dvou skupin oznait. Nechyb zde ani nejpodstat-
nj rys dialogu, toti obousmrn tok informace prosted-
nictvm stdn replik a vmny rol, rozumj vmny
rol pjemce a pvodce zprvy. (Dsledn vmna rol
mezi herci a publikem, toti vmna v tom smyslu, e by
se z herc stali divci a z divk herci, je v normlnm,
bnm, tradinm dramatickm dle nemon; zabrau-
je tomu ostatn sama architektura divadelnho prostoru,
nepotajc po tto strnce s vmnou a pevn stanovuj-
c role pvodc a pjemc u samm zazenm slu,
orientac sedadel jednm smrem atd.)
Co do sloitosti a rozsahu komunikanch spoj je diva-
deln komunikace prv na hranici komunikace skupinov
a masov (group-communication, mass-communication),
a m charakter komunikace nkolika s mnohmi i ko-
lektivu s masou. Potem pjemc je to ji komunikace ma-
sov divadlo je prvn a po dlouh stalet tak jedin ma-
sov umn. Dk sv prostorov orientaci zachovv si vak
nkter vhody komunikace skupinov (Ruesch a Bateson
1951: 3844), k n pat pm kontakt psoben bezpro-
stednch a okamitch vzjemnch a zptnch vazeb.
Zkladn vztah herc a publika meme charakterizo-
vat v obecnch formlnch kategorich komplementarity
a metakomplementarity, to jest kolektivn komplementarity
[98] [99]
a metakomplementarity. Nen to vztah symetrick, kter
charakterizuje dialog dvou zcela rovnocennch, vzjem-
n nepodzench partner, vztah, kter se projevuje na-
pklad i rovnomrnost ve stdn replik, rovnomrnm
rozloenm iniciativy atp. Je tu zeteln komplementari-
ta, podzen jednoho kolektivnho astnka druhmu, tj.
obdobn (obecn a formln vzato t) vztah, jak spojuje
a vzjemn dopluje velitele a podzenho, pna a sluhu,
otce a syna, inicitora a dobrovolnho vykonavatele, vypra-
ve a naslouchajcho, rdce a radcho se, a tedy i ty, kte-
hraj divadlo, s tmi, jim toto divadlo hraj. Tento vztah
podzenosti na rovni komunikace divadelnm pedstave-
nm existuje vak jen v rmci komplementarity opan:
na vy rovni, na metarovni jsou to divci, kte dovo-
luj tm, e si zakoupili lstek, a tm, e do divadla pi-
li divadelnkm, aby pevzali iniciativu a aktivn roli
v divadeln komunikaci. Proto je vztah jevit a hledit ve
skutenosti metakomplementrn.
(Vztah komplementarity a metakomplementarity m
klov vznam v Batesonov, Haleyov a Jacksonov be-
havioristick teorii hypnzy, schizofrenie, hry a psycho-
terapie. Za podrobnj zkoumn by rovn stla otzka,
nakolik lze obecenstvo a inkujc, lpe eeno pedsta-
ven a jeho obecenstvo protoe kad inscenace si hle-
d svoje obecenstvo a kad obecenstvo svou inscenaci
pokldat za homeostatick systm, podobn jako je ho-
meostatickm systmem napklad manelsk dvojice nebo
rodina.)
1)
Vzjemnou komunikaci, onen limitn ppad dialogu
mezi jevitm a hleditm lze tedy z hlediska toku infor-
mace charakterizovat:
1. vlun jednosmrnou komunikac divadelnm ped-
stavenm;
2. jen obasnmi v protismru jdoucmi zprvami (re-
sponzemi) publika; jako responze funguj vtinou
stereotypn konvencionln reakce (potlesk, vji-
men pskn, dupn, voln), a ovem tak z-
1) Nejpstupnj informaci o teorii Gregory Batesona a cel psychiatrick koly
z Palo Alto najdeme ve studii Grof Dytrych, 1964.
kladn emocionln projevy (smch, slzy) a bezdn
pirozen znaky nedostatenho zaujet (kaln,
eptn, um, vrzn sedadel, chrastn sk);
3. stlm vzjemnm opticko-akustickm kontaktem,
piem zprvy typu 2 a 3 slou inkujcm jako
korigujc zptn vazba.
2)
(Komunikanm spojenm jevit-hledit se ovem
komunikan vazby divka nevyerpvaj. Nemn trval
komunikan kontakt mme i se svmi spoludivky. V di-
vadle existuje sloit s vzjemnch ostenzivnch spoj,
s, kter je zvisl mimo jin i na tvaru hledit. Podobn
s existuje i v publiku koncertnm, bigbtovm, sportovnm
atd.)
Ukazovn a model ivota
Prozatm jsme se zabvali pragmati-
kou dramatickho sdlovn, tj. pvodci a pjemci drama-
tickho sdlen. Obrame nyn pozornost ke dramatickmu
sdlen sammu, k jeho syntaxi a smantice. Z tohoto hle-
diska je nutno divadeln pedstaven povaovat za jeden
z nejsloitjch smiotickch systm.
Tento systm m stejn jako vechny sdlovac syst-
my vbec velmi jednoduch zklad. Tmto zkladem je
prezentace, ostenzivn sdlen, ostenze.
Ostenze je ukzn, sdlen ukznm; tj. dvnm
k dispozici poznvac aktivit druhho; k dispozici aspo
sten, aspo natolik, nakolik je nezbytn teba k roz-
poznn, identifikaci ukazovanho pedmtu (vci, osoby,
konu, jevu).
Ukazovn je zajist nejzkladnj podstatou divadla;
divadlo je zazen k ostenzivnmu sdlovn, k ukazovn,
a slova jako kazalite a show nepochybn k tto pod-
stat odkazuj. Ukazovn je vak pro divadlo podstata ne-
specifick, tuto podstatu sdl divadlo se vm sdlovnm
a koneckonc se vm jevenm se, pedvdnm i pedvd-
nm se, demonstrovnm ve vech vznamech tohoto slova,
2) Na tuto funkci divadelnho potlesku poukzal u Wiener (1963: 59).
[100] [101]
vystavovnm, bezdnm i zmrnm ukazovnm se, se
v frakou ivotnho divadlka i se v prostotou ivotn-
ho dvn se k dispozici poznvac aktivit druhho, ne-
bo ivot a svt jsou, jak prav vykien moudrost, velk
divadlo.
Sdlen, kterho se nm dostv pi divadelnm ped-
staven pokud to nen pedstaven typu varietnho, es-
trdnho, music-hallovho, prost pedstaven onoho typu,
kter Zich psn odliuje od umn dramatickho a zaa-
zuje do umn divadelnho , nem ovem zdaleka cha-
rakter ist ostenze (ten nem ostatn ani dn ped-
staven shora uvedench divadelnch dl), ale m zcela
zeteln charakter modelu. Sdlen, kter tu dostvme,
nen sdlen o skutenosti divadla samho, jeho dlch
slokch a projevech i o cel stavb, z tchto dlch slo-
ek vybudovan, ale sdlen o nem jinm, o jin skute-
nosti, ptomnou divadeln skutenost pouze zastupovan,
zptomovan, re-prezentovan, modelovan.
To, co nm nabz divadlo pedstavenm dramatick-
ho dla, je tedy sdlen pomoc modelu, eventuln osten-
ze tohoto dramatickho modelu. Nebo dramatick umn
nepat k tm umnm a k tm umleckm druhm, kter
se spokojuj s tm, co by se dalo oznait jako minimln
program umn, toti s vytvenm vc na ukazovn,
s pouhou ostenz, ale spe se neustle pokou naplnit
to, co lze povaovat za maximln pleitost umn, toti
modelovat ivot: neustle toti nabz divkm reprezen-
tace, modely tohoto jedinenho a neopakovatelnho sys-
tmu, k nmu se upn maximum zjmu a pozornosti
kadho z ns, systmu, kter je zkladn hodnotou a m-
tkem vech hodnot ivota provanho prv v jeho
individuln jedinenosti a neopakovatelnosti.
Neustle se pokouet o nemon, toti zachytit nezachy-
titeln a modelovat nemodelovateln, je maximln cti-
dost umn, a tedy i umn dramatickho. Kad umn se
pitom sousteuje na specificky sv materily a specificky
sv zpsoby modelovn a tedy i na ony strnky ivota,
kter povaze tchto materil a metod odpovdaj. Specific-
km materilem dramatickho umn je prv komunika-
ce, specifickou dl strnkou ivota, na ni se dramatick
umn sousteuje, je rovn komunikace, a specifickou
metodou, j dramatick umn pracuje, je modelovn
komunikace komunikac.
2. LIDSK KOMUNIKACE JAKO
(DL) PEDMT DRAMATICKHO
UMN
V zjmu pesnosti co je zichovsk
vlastnost slo jedna budi rovnou a pedem eeno, e
termn lidsk komunikace nen tot jako Zichovo ve-
spoln jednn osob, e svou pedlohu nenahrazuje beze
zbytku (a bez podstatnho zbytku), a e tedy nen jeho
plnohodnotnm ekvivalentem. Takovm dokonalm pe-
kladem Zichova termnu by byl vraz interakce (co je
nejobecnj termn sociln psychologie a zrove i jeden
ze zkladnch termn obecn behavioristiky systm),
eventuln vraz lidsk interakce. Zich mluv sice
z zkostliv pesnosti o jednn osob, a nikoli o jednn
lid (osobami dramatickho dla nemus bt vdy jen lid),
nicmn vraz lidsk interakce vyhovuje i zde, dokonce
zahrnuje i vechny ppady, pro kter dal Zich pednost
slovu osoby ped slovem lid: i tehdy, nejsou-li osoba-
mi dramatickho dla lid, jednaj mezi sebou a komuniku-
j jako lid proto pvlastek lidsk (a u komunikace
nebo interakce) je zde zcela na mst; stailo pesunout d-
raz z nositele akce na akci samu a problm lid i osoby
odpad.
Komunikace a interakce
Specifickm pedmtem dramatickho
umn nen tedy podle Zicha (a podle skutenosti) pouh
vzjemn sdlovn, ale vzjemn lidsk interakce, co je
pojem s rozsahem irm ne pojem komunikace, pojem za-
hrnujc mimo jin i mezilidskou komunikaci. Kdybychom
ovem chtli za kadou cenu obhajovat n pvodn pe-
klad, mohli bychom se snadno odvolat na nkter jin
[102] [103]
autory, kte komunikaci chpou takto iroce, nebo kte
komunikaci a interakci ztotouj. Na pojmu komunikace
zakldaj napklad svoje pojet sociln psychologie E. L.
a R. E. Hartleyovi (1952), u pedtm (1951) vak vylo
i dleit spolen dlo psychiatra J. Ruesche a antropolo-
ga Gregory Batesona Communication, The Social Matrix
of Psychiatry,
3)
chpajc komunikaci stejn iroce. Jak pa-
trno, nali bychom u Batesona a Ruesche omluvu: kad
komunikace je zrove interakc, kad m za dsledek
ovlivnn druhho, kad eeno Zichovmi slovy m
psobiti a psob na osobu druhou. Podobn stanovisko
najdeme i v knize Colina Cherryho Human Communica-
tion, kde se argumentuje podobn: Your hearing of your
friends utterance represents a selective action upon your
ensemble of hypotheses strengthening some, weakening
others. From that instant on, you are not the same person;
the experience has changed your ,state of preparedness for
the things. (1957: 284)
Jestlie kad sdlen je zrove interakc, kter pso-
b na druhou osobu (a tedy jednnm ve smyslu definice
Zichovy), i kdy toto psoben me bt jako v ppad
nedleitch sdlen, nepodstatnch zprv, a onch sdle-
n, kter nepinej dnou novou informaci zcela za-
nedbateln, a tedy pro dramatiky pokud to nen echov
mlo zajmav, zdaleka to neznamen, e kad inter-
akce je zrove sdlenm. Sami Ruesch a Bateson (1951:
44), kte komunikaci chpou maximln iroce, take
v termnech komunikace popisuj napklad i vlku (vy-
puknut vlky je pr moment, kdy si nrody uvdom svou
izolaci v termnech komunikace; shnou tedy po zbranch,
a tm nut k tmu i sv protivnky, s nimi spolen vytvo-
komunikan systm nsil a zabjen; po skonen vlky
oba nrody sdlej spolen komunikan systm), povauj
3) Ruesch a Bateson (1951: 6): the concept of communication would include all
those processes by which people inuence one another. The reader will recogni-
ze that this denition is based upon the premise that all actions and events have
communicative aspects, as soon as they are perceived by a human being; it im-
plies, furthermore, that perception changes the information which an individual
posesses and therefore, inuences him.
za komunikaci jen vnmanou interakci, take ani do jejich
velmi irokho pojet bychom nedostali takov velmi dra-
matick interakce, jakou je napklad kladn vrada, pe-
paden spcho, a tko by se nm pak definovaly dleit
Zichovy motivy skryt, tajemstv, zmny, zaloen prv
na napt mezi sdlenm a interakc. Ostatn vechny situ-
ace vzjemnho boje, stetnut, nsil, souboje, rvaky, bit,
ale na druh stran i lsky, erotickho sblen, pestoe
mvaj dleitou komunikan sloku, nemaj vdycky ko-
munikan podstatu, jsou sice asto mimo jin i sdlenm,
zdka vak pedevm sdlenm. Nen tedy vdycky vhod-
n chpat je vlun v termnech komunikace, tj., jak to
meme definovat dle, v termnech penosu informace.
Bude proto dobr, pistoupme-li na toto maximln i-
rok chpn lidsk komunikace, neztotonme-li vak pi
tom komunikaci a interakci. Pesnm pekladem Zichova
vespolnho jednn osob v termnech obecn behavioris-
tiky systm, eventuln sociln psychologie, bude tedy
lidsk interakce, a nikoli lidsk komunikace. To nm
ovem nebrn, abychom se v tto zichovsk variaci sou-
stedili na pouh dl aspekt tto interakce, j je prv
komunikace.
Dramatick umn objevuje lidsk
komunikovn
Komunikace mezi lidmi je tedy vedle
toho, e je i materilem a dle i poslnm i dlem a pod-
statou divadla pedevm (dlm) pedmtem drama-
tickho umn, a dramatick literatura vech dob pes
vechnu svou fiktivnost a odvozenost, nebezprostednost
a umlost podv bezdn svdectv o lidskm ko-
munikovn, o lidskm dialogu, o lidskch ma nvrech,
kratochvlch a hrch (eeno termny sociln psy-
chologie a psychiatrie Goffman 1959, Berne 1964,
Bateson), o lidskm komunikovn i o lidsk metakomu-
nikaci, o lidskm pedvdn se a prezentaci sebe sam-
ho, o lidsk ostentaci (Veblen 1899/1924) i o lidskm diva-
dle a tytru (Jevrejnov 1912). Nebo divadeln texty vech
[104] [105]
dob vyslovme tuto hypotzu sktajc skvlou ple-
itost a skvl materil pro socilnpsychologick a komu-
nikanteoretick zobecnn (nebo aspo pro demonstraci
a dotvrzen existujcch teori), stejn jako metodologie
souasn sociln psychologie a teorie mezilidsk komuni-
kace je dleitm arzenlem pomocnch metod pro anal-
zu dramatickho dla a eventuln i zdrojem inspirace pro
dramatick umn vbec.
Na rozdl od vlastn psychologie, zejmna introspektivn
psychologie, jej spoluprce s divadlem pat k jaksi dob-
r tradici take vytvoila dokonce koly a smry diva-
deln a hereck prce (tzv. psychologick herectv s osten-
tativnm hereckm psychologizovnm), ale jej konen
pnos je pro sm vsledek dramatickho dla z vt sti
irelevantn a nadbyten (psychologie dodv jen pomoc-
n hypotzy pro hereck uchopen postavy) , zabv se
toti sociln psychologie pmo tm, co na jeviti hraje,
tedy postoji dramatickch osob, jejich vzjemnmi vztahy
(dramatickmi relacemi, jak k Zich), sociln motivac
jejich postoj, vztah i in (co je dramatick motivace)
a zejmna pak onmi nzornmi akcemi osob, je maj p-
sobit a psob na jin osoby, jimi Zich definuje podstatu
dramatickho dla, akcemi, jejich slokou je i komunika ce.
V tto souvislosti je snad vhodn jet poznamenat, e
specifick pstup dramatickho umn k psychologii po-
stav je ist behavioristick. Podobn jako behavioristic-
k psychologie pistupuje i divadlo ke svmu pedmtu,
k lovku, jako k uzaven schrnce, pstupn pouze
vnjmu pozorovn, extrospekci. Zrove vak existuje
v dramatickm umn stl snaha vynahradit toto ome-
zen dramatickho umn a njakm zpsobem kompenzo-
vat nedostinou introspekci. Nejstar, klasick prostedek
je mluven stranou a (lyrick) monolog. Novj i kdy
dnes u zastaral prostedek nala realistick a natu-
ralistick kola, kter nepipoutla mluven stranou ani
monolog a kompenzovala jej zdraznn psychologickm
herectvm. Modern divadlo dv pednost nvratu k mo-
nologu (i kdy spe epickmu ne lyrickmu) a nkterm
prostedkm syntetickho divadla.
Pedmtem dramatickho umn podle Zicha nen jak-
koli jednn osob, ale jejich jednn vespoln; to, co bylo e-
eno Zichem o jednn, plat samozejm i o dlm aspektu
lidsk interakce, o lidsk komunikaci. Charakteristickm
projevem tto vespolnosti lidsk komunikace je prv dia-
log. Na rozdl od dialogu mezi jevitm a hleditm, kte-
rm jsme se zabvali v minul kapitole a kter nem rysy
skutenho, plnohodnotnho dialogu, jde v tomto ppad
o dialog v pravm slova smyslu, o dialog se vemi rysy
dialogu, s vmnou rol a obousmrnm tokem informace
bez apriorn dan specializace.
Vespolnost je natolik vraznou a elementrn vlastnos-
t dialogu, e pronik nejen kadm dramatickm dlem,
ale tak kadm jeho textovm zpisem. Zkoumn tch-
to zpis poskytuje poznatky, kter plat nejen o dialogu
dramatickm (tj. dialogu na scn, eventuln o dialogu
zachycenm literrnm zpisem), ale i o dialogu prod-
nm (tj. o dialogu v ivot), o dialogu vbec. Napklad
studie Mukaovskho (1948: 129156), pestoe vznikly na
materilu divadelnch text, eventuln divadelnch ped-
staven, jsou ve skutenosti studie o dialogu prodnm,
tj. o dialogu jako jazykov form, o dialogu jako konkrtn
podob parole; zabvaj se sice smantikou dialogu (prol-
nn smantickch kontext), vbec vak nehledaj, v em
je specifick smantick odlinost dialogu dramatickho
od dialogu prodnho. Proto tak vzkumy Mukaovsk-
ho zaazujeme sem, do kapitoly zabvajc se komunikac
(tj. i dialogem) jako pedmtem dramatickho umn, a ni-
koli do kapitoly zabvajc se dialogem jako prostedkem
dramatickho zobrazen.
Takov zpis zachycuje nejen smantick, ale tak n-
kter pragmatick, interakn charakteristiky dialogu. Sy-
metrie, stejn jako komplementarita vztahu dvou komu-
nikujcch osob, se projevuje velmi vrazn v dramatickm
textu, a to dokonce i v takov vnj a kvantitativn cha-
rakteristice, jakou je napklad dlka replik: symetrie vzta-
hu smuje obyejn i k symetrii v dlce replik, kter je
projevem pravidelnosti vmny rol a pulzace vespolnho
sdlovn. Projevem komplementrnosti vztahu je naopak
[106] [107]
nerovnovha v rozdlen replik (piem pevaha v kvanti-
t vyslovench vt a slov nemus vdycky znamenat i pe-
vahu ve vzjemn interakci). Dlka repliky nen prost
funkc vhy dramatick osoby (i kdy obecn plat, e
podzen osoba mluv, jen kdy je tzna co je vztah
metakomplementarity a jinak dr hubu a krok), ale
sp souinem mnoha initel vnjch (situace, okolnosti,
reakce partnera, partnerova ochota naslouchat) i vnitnch
(zvanost a nutkavost sdlen, charakter udlosti atp.).
Jazykov zpis, pestoe implicite obsahuje vc ne pou-
h slovn sdlen, nen ovem schopen fixovat vc ne st
mezilidsk komunikace, st celkovho dialogu a dokonce
jen st dialogu jazykovho, jen jeho obsah. kolem dra-
matickho dla (inscenace) v oblasti komunikace je tedy
rekonstruovat vespolnou komunikaci dramatickch osob
v celm rozsahu komunikanho spektra, od vzjemn ko-
munikace jazykov (kter rytmicky pulzuje mezi osobami
jako stdn replik, jako dialog) a po komunikaci osten-
zivn, kter nepulzuje, ale oboustrann trv v rozsahu cel-
ho spektra jako jeho zklad: mluvm jen nkdy, ale ukazuji
se stle, i tehdy, kdy mluvm, i tehdy, kdy nic nekm.
Na rozdl od mluvenho dialogu, kde v danou chvli
pevld vdy jen jeden smr, vytv vzjemn osten-
zivn sdlovn oboustrann uzaven okruh, ba regres
vzjemnho vnmanho vnmn (perceived perception),
je Bateson a Ruesch povauj za zkladn formu lidsk
komunikace.
Zatmco pi ist jazykov komunikaci (co je patrno
tam, kde ostatn kontakt odpad, napklad pi telefonic-
km hovoru) dostvm zptnou informaci o psoben m
vlastn repliky na partnera teprve tehdy, promluv-li i on
(i kdy i mlen a reakn doba nkdy mluv), poskytuje
mi rozhovor tv v tv, pi nm kad partner je do
jist mry neustle k dispozici poznvac aktivit druhho,
tuto zptnou informaci vlastn neustle.
Jestlie bychom komunikan schma asovho prbhu
mluvenho dialogu (tedy spe ne jedno schma cel sled
schmat jednotlivch fz tohoto dialogu) mohli srovnat na-
pklad se schmatem dopravy pendlujc po jednokolejn
trati (prvn uil podobnch dopravn-informanch ana-
logi C. Shannon), pak bychom obdobu asovho prbhu
vzjemnch informanch vazeb pi vzjemn ostenzi sebe
samho nali nejsp v komunikanch schmatech boje i
zpasu nebo tak sexulnho styku: jak pi zpase, tak
i pi sexuln komunikaci probh tok vlastn informace
i zptn informace v obou smrech neustle.
(Ostatn pro oba tyto druhy lidskho stkn mla bib-
lick etina pekrsn slovo mimochodem doslovn
peklad latinskho communicatio obcovn. V tom moud-
rm slov je ve, dokonce i ta obec, kter se vzjemnm
obcovnm vytv a formuje!)
Zvolil jsem tento pklad z oblasti zdnliv zcela odleh-
l naemu tmatu zejmna proto, e je zde vrazn roz-
dl proti dialogu, o to vraznj, o npadnj je zrove
shoda s dialogem v rovnocennosti (symetrii? komplemen-
tarit??) obou partner. Sama ostenze a jej asov pr-
bh ovem vbec nezvis na rovnocennosti i podzenosti
partner; probh neustle i tam, kde jsou partnei zcela
rovnocenn, i tam, kde existuje naprost podzenost a kde
jin ne ostenzivn replika nen mon. (Co je koneckon-
c i ppad divadelnho pedstaven, jm jsme se zabvali
v pedchoz sti.)
Konstatovali jsme u pi prvn zmnce o ostenzivnm
sdlovn, e v kadm ukazovn je cosi divadelnho. (D-
jiny divadla znaj pece formy divadla i divadla zaloe-
nho ist na ostenzi: pardy, triumfy, slavnosti atd.) Je-li
v kad ostenzi (tedy i v kad komunikaci) jaksi diva-
deln minimum, tm vt porce divadla je ve vzjemn
ostenzi sebe samho, kter probh pi dialogu. Dklad-
nou analzu tchto pedstaven, kter sob navzjem pi
kadm setkn podme, podv americk sociln psy-
cholog a antropolog kanadskho pvodu Erving Goffman
v knize The Presentation of Self in Everyday Life. Zvlt-
nost Goffmanovy knihy, s velkm vtipem analyzujc pr-
v techniku vzjemn prezentace, je to, e cel tento proces
pojm jako divadeln pedstaven (hle: dal doklad vpdu
divadeln terminologie do sociln psychologie!). Mluv tedy
o roli, o pedstaven (performance), o reii i pesnji
[108] [109]
o zen pedstaven (stage management), o vhodn sc-
n (setting), kterou pro prezentaci volme, o zkulis
(backstage), o poruchch hladkho prbhu pedstave-
n, o vypadnut z role i o taktu, kter pomh podobn
poruchy a trapasy pekonat. Goffman samozejm v, e i-
vot nen divadlo, a tak to v vodu i zvru sv knihy zd-
razuje, ovem dsledn domylen analogie presentation-
-performance se v jeho knce ukzala jako velmi plodn.
Zde opt nutno konstatovat, e dramatick umn, ze-
jmna komedie, kter je vdy zmrn i bezdky komedi
mrav (tj. pedevm nemrav provzejcch vzjemnou
lidskou komunikaci a interakci), pedbhlo zase miniml-
n o nkolik stolet i tiscilet sociln psychologii v obje-
vovn tohoto divadla, jm je nae lidsk komunikovn.
Nebo podobn jako vedle ostenze existuje pseudoostenze
(jejm klasickm pkladem jsou Potmkinovy vesnice),
existuje pseudoostenze a komedie i v prezentovn se-
be samho: zde vude se ms snaha dt se k dispozici,
ukzat se (tj. obvykle ukzat sv lep, lbivj strnky),
s silm za dnou cenu se neukzat (tj. skrt sv ne-
douc strnky). A vechny tyto podrobnosti, problmy, ob-
te, nesnze, zdrhele a trapasy naeho kadodennho
divadla jsou odjakiva vdnm tmatem dramatickho
umn, zejmna komedie.
Dochzme tedy znovu ke star pravd, e divadlo
v ivot je pedmtem divadla na jeviti. Dala by se jen
z materil dramatickho umn sestavit cel antolo-
gie divadla v ivot, seazen od minimlnch stop diva-
dla a divadelnosti a po skuten divadlo na divadle. Ta
stupnice by zanala nkde u nepatrnch odstn, jimi se
prost ostenze, prost dvn se k dispozici poznvac ak-
tivit druhho stv afektac a ostentac, promylen re-
rovanm pedstavenm, podanm s myslem udlat
dojem, pokraovala by dmyslnmi Potmkinovmi vesni-
cemi (kter nestavme jako tomu statn nasvduje krs-
n esk slovo bouda jen pro carevnu a kter vdycky
nepotebuj nkladnou dekoraci, protoe sta dobr herec
a nznak), to u by dospla k onm motivm, o kterch
prv Zich brilantn a pesvdiv dokzal, e jsou pevn
spjaty s poznvac (a dodejme: komunikan) podstatou di-
vadla, tj. k motivm petvky, skryt, tajemstv a zmny,
a od tchto komunikanch dobrodrustv je u jen krek
(ovem krek, kter vede pes zeteln hranice mezi sku-
tenost a hrou, mezi skutenost a jejm modelem) k di-
vadlu skutenmu, k pedstaven v pedstaven, k divadlu
na divadle. Nen to ostatn npadn, jak asto a s jakou
vytrvalost se objevuje tento vrcholn sloit komunikan
tvar, dramatick dlo, jako tma dramatickho dla?
Norbert Wiener a po nm dal autoi (nap. japon-
sk psycholog Matsanao Toda; 1956) rozdluj komunika-
ci na kooperativn a kompetitivn (soupeivou). Je to rozli-
en pevzat z matematick teorie her, tj. z teorie, kter
by se mla pesnji jmenovat teorie konfliktovch situa-
c, a za takovou konfliktovou situaci lze povaovat i situa-
ci sdlovn. Jak k u sm nzev, dramatick umn
(a potvrzuje to i Zichova definice, v n pojem jednn im-
plikuje konflikt) se zajm pedevm ne-li vlun
o komuni kaci kompetitivn, soupeivou.
Kooperativnost i soupeivost pronik vemi druhy
a vemi slokami komunikace. Norbert Wiener (1963: 110)
mluv pi tto pleitosti dokonce o dvou jazycch, diame-
trln odlinch svm elem, toti o jazyku vdy, jeho
clem je odevzdvat informaci, a o jazyku advokacie, je-
ho elem je vnet zmatek do informace protivnka. Dra-
matick umn opt vnuje pozornost pedevm jazyku
advokacie, jazyku jakoto jaksi soukrom ideologii sv
postavy (i ideologie pat toti do jazyka advokacie), a dra-
matick literatura zajist m na svch strnkch klasic-
k pklady tohoto jazyka. Ale nejde jen o komunikaci ja-
zykovou; v oblasti komunikace ostenzivn jsou klasickm
pkladem jazyka advokacie ji zmnn Potmkinovy
vesnice; na opanm plu komunikanho spektra, v ob-
lasti komunikace jazykov, je klovou otzkou otzka
zkladnho jazykovho aktu pojmenovn a zkladnho
jazykovho modelu jmna. Dvat vcem falen jmna,
podobn jako dvat do obhu falen bankovky, je nepo-
chybn zjem vech Potmkin; nen pochyby, e za vldy
Potm kin stv se komunikan aktivita opanho druhu
[110] [111]
toti dvat vcem prav jmna innost nebezpe-
nou, a tedy dostaten dramatickou, hodnou dramatickho
zobrazen.
Slovo hra pesnji slovo game je dnes ve vdec-
kch teorich velmi frekventovan: vyskytuje se ve zm-
nnm nzvu matematick teorie her a ekonomickho
chovn (John von Neumann a Oskar Morgenstern), ale
stejn i v pracch Ervinga Goffmana (Fun in games) i
Erica Berna (Games people play). Pokad jde ovem o jin
pojem, spojen jen homonymitou (kter sama o sob me
bt symptomatick; ukazuje ke spolen inspiraci ve sv-
t opravdovch games). V prvnm ppad jde o hru ja-
ko utkn, stetnut, v druhm o hru jako druh nahodilho
setkn (encounter) i shluku kolem njakho ohniska
(focussed gathering) nebo situovanho aknho systmu
(situated activity system), ve tetm ppad o ony podiv-
n taktiky, k nim se asto i podvdom uchylujeme,
abychom zskali uritou interakn vhodu nebo urit mo-
dus operandi, jinak eeno o manvry, jich uvme ped
druhmi a hlavn sami ped sebou, ctme-li nutnost (nebo
jsme-li nuceni) sami ped sebou cosi (nebo sami sob na
cosi) hrt. Bernova kniha podv velmi zajmav vklad
takovch her, open o teorii trojho Ego-stavu, skrytho
v psychice a projevujcho se v chovn kadho lovka.
Nebo kad pr mme v sob jak Rodie (spoleensky
konzervan zamen Ego-stav), tak i Dosplho (vcn
zamen Ego-stav) a Dt (individuln zamen Ego-
-stav). Komunikuj-li spolu dva lid, mohou komunikovat
na kterkoli z tchto t rovn, ale mohou tak nastat rz-
n kombinace, bu komplementrn se doplujc (komple-
mentrn v ponkud odlinm vznamu ne u Batesona)
komplementarita transakc znamen hladk prbh ko-
munikace , nebo rzn se kc, piem zken zna-
men komplikaci: Dospl se obrtil na Dosplho, ale
partner pochopil repliku jako vtku Rodie a ozvalo se
v nm doten Dt. Berne ve svch Hrch podv vel-
mi zajmav vklad rznch psychz, fbi, sexulnch a so-
cilnch poruch. Dleitj ne tyto psychiatrick teorie je
vak pro n el Bernv vklad transakc (tj. jednotek
socilnho styku)
4)
jako socilnho zpsobu strukturovn
asu. Individuum, je-li samo, me strukturovat as jedi-
n snnm nebo aktivitou. Dva a vce lid maj k dispozi-
ci daleko vt vbr zpsob strukturovn asu: rituly
(Berne k nim pot i spoleensk konvence, konvenn se-
tkn na pedkovsk rovni), kratochvle (pastimes),
tj. konvenn koktejlov spoleensk konverzace a tla-
chy na standardn tma (automobily, dti, vaen, aty, ta
dnen mlde atp.) opt obvykle na rovni Pedek-Pe-
dek nebo Dospl-Dospl, dle hry (games) (pod povr-
chem transakce na jedn rovni se skrv transakce jinho
druhu) a konen intimitu (transakce Dt-Dt).
Bernv pstup k otzkm lidskho chovn a spoleen-
skho chovn by stl za zvltn analzu: nepochybn by-
chom pro Bernovy rituly, kratochvle i hry a u
jako mody vivendi i jako zpsoby strukturovn asu
nali mnoho doklad v dramatick literatue i drama-
tickm umn samm; zejmna vvoj dramatickho um-
n v poslednm padestilet, ponaje Strindbergem, Pi-
randellem a ONeillem, pes Anouilha, Sartra, Williama
Saroyana, Tennessee Williamse a k Beckettovi, Ionesco-
vi, Albeemu a cel star generaci mladch Amerian,
je ve znamen stle citlivj pozornosti k tmto absurd-
nm zpsobm naich mod vivendi (vzpomeme na Kdo
se boj Virginie Woolfov, Konec hry, na Godota) i naeho
strukturovn asu.
Hudebn divadlo objevuje lidsk
komunikovn
V tto kapitole jsme se dosud zabva-
li lidskou komunikac jako pedmtem dramatickho dla
a za dramatick dlo jsme povaovali vhradn inohru.
Komunikace mezi lidmi je vak pedmtem, ktermu vnu-
j pozornost i nry hudebn.
4) Bernovy Ego-stavy ponkud pipomnaj Freudovu teorii o Ego, Super-Ego a Id.
Bernv pstup je v podstat kombinace (obvm se, e nikoli syntza) pstupu
freudistickho a interaknho. (Berne 1964: 28)
[112] [113]
Nmitka, e vechen materil, kter nashromdilo
hudebn divadlo ve svch libretech a partiturch i ped-
stavench, je pro komunikan zkoumn bezcenn jen
z toho dvodu, e je to materil uml, stylizovan, jeho
dokumentrn hodnota je nulov, tato nmitka pi blim
zkoumn neobstoj. Jsou-li toti toto dvody proti libre-
tm, partiturm a pedstavenm hudebnho divadla, pak
ze stejnch dvod musme zavrhnout i vechen materil
inohern i ten je uml, stylizovan, deformovan.
dn komunikace v dramatickm dle a u na pa-
pe nebo na jeviti, krom komunikace herce s npovdou
a jevit s divkem nen pirozen a prodn, ale to
neznamen, e je heuristicky bezcenn. Je o to cennj,
protoe jej deformace, jej stylizovanost a typizovanost
nen jen plodem bezdnho zkreslen a umu, ale pe-
devm vsledkem selektivnho a statickho zpracovn
lidskm mozkem, a dokonce tvoivm mozkem (Cherry
1957: 108). Tak jako generativn gramatiky nm prv
pro svou umlost pomhaj odhalovat pirozen zko-
ny stavby pirozench jazyk, podobn nm i komunika-
ce, modelovan a generovan dramatickm dlem, slou
k hlubmu pochopen pirozen komunikace v ivot.
A k tomu elu me skvle poslouit i materil hu-
debn-dramatick. Konkrtn eeno velmi banlnm p-
kladem: jestlie notov zpis me slouit i vdeckmu
zkoumn ptaho zpvu, pak je i takov materil, jak
nashromdil Janek ve svch npvcch (a mnoz dal
skladatel, ani mli koncepn uvdomlost Jankovu),
vdecky velmi cenn minimln jako zznam by styli-
zovan eskho mluvenho jazyka. Vzkumy prof. Sych-
ry a Sedlka ostatn nasvduj, e tento zznam iv
komunikace je cenn i po jinch strnkch.
Nejmen cenu po tto strnce zd se mt materil
wagnerovsk a bezprostedn powagnerovsk opery. Jest-
lie po strnce hudebn znamen wagnerovsk reforma
vtzstv orchestru nad zpvkem, pak po strnce drama-
tick pinesla vtzstv literatury nad orchestrem: wagne-
rovsk orchestr je orchestr epick, orchestr-vyprav, kter
pro zasvcence, znalho jeho jazyka, komentuje dn na
scn, z komunikanho stanoviska podobn odpuste
nehorzn pirovnn jako napklad televizn reportr
komentuje hokejov utkn. Motivick paralelismus obou
tchto zprv (co je Wagnerv vynlez, pozdji doveden
ad absurdum hudebnm doprovodem k nmmu filmu) je
sice pozoruhodn objev a stl by za hlubokou analzu,
5)
ne-
n to vak pnos dramatickm metodm zachycen lidsk
komunikace. Naopak po tto strnce znamen wagnerov-
sk reforma krok zpt; ru toti staletmi vypracovanou
funkn diferenciaci mezi recitativem a ri a nhradou za
to nabz zpvanou inohru, kde z hlediska zachycen ko-
munikace hudba deformuje vstavbu dialogu a dialog
zabrauje hudb v jejm ist hudebnm formovn. (Ji-
n by bylo asi hodnocen wagnerovsk reformy z hlediska
introspektivn psychologie, ale o to nm nejde.)
Nejvlastnj pnos hudebn-dramatickch nr
v otz kch lidsk komunikace znamenal prv onen typ
slov opery, proti nmu smovala wagnerovsk refor-
ma a kter na as i znemonila. Nejde pochopiteln jen
o pedwagnerovskou operu pauln diferenciace rie-
-dialog se zde peasto promnila ve zcela mechanickou
formu, jej bezmylenkovost Wagnera prvem popuzova-
la a jej funkce byla na hony vzdlena monostem hudeb-
n-dramatickho dla. Ale u mechaninost tto przdn
formy, do n lo nacpat cokoli, je z naeho hlediska zaj-
mav: jde o to, jak tato forma zrcadl formy lidsk komuni-
kace. A sama mechaninost a automatinost a bezmylen-
kovitost machy, j vznikala, svd o ptomnosti jakchsi
hlubch zkonitost, touto formou odhalench a vemi jej-
mi autory bezdn respektovanch. Jsou pece vci e-
eno na nejjednodum pkladu kter se musily zpvat,
a naopak vci, kter se nesmly zpvat, situace, kter se
musily objevit v rii nebo ansmblu, a naopak situace, kte-
r se zde objevit nemohly. A zd se tedy, e v tom nen jen
pouh konvence.
5) Chtl bych v tto souvislosti upozornit na pekvapujc analogii wagnerovsk
motivick vstavby se zpsobem, jm lze v potai modelovat proces porozu-
mn vyprvnmu dji. Srovnej motivicko-verbln rozbor pohdky o erven
Karkulce, vyprvn potai. (Klr a Valach 1965: 282296)
[114] [115]
Zatmco wagnerovsk opera ve nivelizovala, take m-
la k dispozici jen jedinou formu k zobrazen lidskho sdlo-
vn, toti zpvan dialog, vyvinula slov opera (zejmna
buffa) velk mnostv forem, schopnch zachytit daleko v-
ce charakteristik lidskho sdlovn ne pouh zpomalen
film wagnerovskho dialogu. Kolik jen monost je skryto
v duetu: jak velk monosti skt tato forma pro zachycen
symetrie a komplementarity vzjemnho sdlovn! A ko-
lik varianch monost nabzej ansmbly, i nkter finle,
zachycujc sloitou komplementrn, metakomplementr-
n a symetrickou strukturu lidskch focussed gatherings,
podvanch i divadel.
Libreta i opern partitury sktaj tedy po tto strnce
materil dosud zcela nezpracovan: je to panensk pda
a mon velmi rodn. Libreta starch oper, chpna
z literrn strnky, nejsou ovem nic jinho ne verova-
n inohry (eventuln inohry msc ver a przu), a zde
bychom tedy nali dal materily tkajc se komunikan
smantiky bsnickch forem, uitch v dramatickm dle:
nepochybn prv verovan dramata ponaje Aischy-
lovmi tragdiemi (kter vlastn pat tak do hudebnho
divadla) a kone teba Cyranem i Manon Lescaut vy-
vinula neobyejn obratnou a vtipnou techniku zachyce-
n forem lidsk komunikace verovanou formou a tato
technika by stla za vzkum.
Nejvt vznam vak z naeho hlediska maj popisy
lidsk komunikace, zachycen v hudebnch slech ope-
ret, hudebnch komedi a muzikl. Existenn podmn-
kou nejlepch dl tohoto nru mm na mysli operety
Offenbachovy, Hervho, Gilbertovy a Sullivanovy byl
vtip, posmek, a pedpokladem vtipu je posteh. Klasick
opereta, kter navc jet parodovala, travestovala a per-
siflovala (tj. pomovala klasick nmty realitou ulice),
osvdila velk pozorovac talent a velkou imitan schop-
nost. A co je dleit: imitovala hudbou, hudebn-drama-
tickmi formami a nauila se jimi zachycovat divadlo
ivota a komedii konvence. Vbec nevad stylizovan,
zpvan forma tchto posteh o lidskm komunikovn.
Naopak ozvltnn zpvem a hudbou dv tmto poste-
hm zvltn zarmovn a vt innost. Pro kadou ko-
munikan formu popsanou modernmi teoriemi lidsk ko-
munikace, od ostenze, ostentace a po divadlo a divadlo,
nali bychom hudebn-dramatick doklad ve velk Lidsk
komedii partitur Offenbacha i Hervho, libret Meihaca
a Halvyho i komickch oper dvojice Gilbert a Sullivan.
Pokraovn tto socilnpsychologick tradice klasic-
k operety najdeme v modernch muziklech, kter hudeb-
n-dramatick prostedky tradin operety obohatily o a-
du pechodnch forem, mscch zpvan a mluven slovo,
melodram, recitativ a tanec, a schopnch takto zachytit
a formalizovat velk mnostv situac vzjemnho komu-
nikovn mezi lidmi. (Klasickm pkladem je teba scna,
kterou sm Leonard Bernstein povauje za nejvstinj
ze vech, kter napsal, toti slo Nice People z muzik-
lu Wonderful Town. Scna l pomoc mluvenho dialogu,
zpvu, ostintn figury basovch tn trombonu a kolora-
turnho zpvu situaci pernho trapasu, jak nastv
pi spoleenskch pastimes /termn Bernv/ tehdy, jestli-
e nastane porucha v hladkm chodu pedstaven /termn
Goffmanv/ a hostitelka i host se marn sna peladit
konverzaci na vhodn neutrln tma.)
6)
Snad prvn, kdo ocenili socilnpsychologickou schop-
nost operety a malch hudebnch nr zachycovat lid-
sk chovn a lidskou komunikaci a interakci, byli Bertolt
Brecht a Kurt Weill (Weill 1929). Schopnosti hudby mo-
delovat lidskou interakci, lidsk chovn, k Weill ges-
tinost (prakticky eeno, gestick hudba je takov hud-
ba, kter umouje herci pedvst urit zkladn gesta),
a hudbu s tmito schopnostmi na rozdl od vn hud-
by, kter lp jet pod na lyrismu a pstuje individuln
vraz nachz v operet a kabaretu (takzvan lacin
6) Dal pklady uvdm ve sv knce Muzikl je kdy, v kapitole Muzikl je
divadlo, kter se zmnilo v hudbu. Teorie o tom, e pse na divadle me mo-
delovat nejen skutenou psniku v ivot, ale i psniku (ve smyslu ren to
je jeho vn psnika), a e tedy pse na jeviti me mt vznam nejen do-
slovn, ale i metaforick, k jinmi slovy a v termnech popularizujc-
ho spisku tot co vahy o socilnpsychologickch schopnostech hudebnho
divadla modelovat formln kvality lidsk komunikace.
[116] [117]
hudba, zvlt v kabaretech a v operet, je odedvna jed-
nm takovm druhem gestick hudby). Weillovi a Brech-
tovi pat pravdpodobn primt co do autorstv tchto
posteh a jejich vyuit, zejmna v prvn podob Mahago-
ny. Pozdj hry epickho divadla vyuvaj jen mlo tto
schopnosti hudby lit lidsk chovn. Zato nkter skvl
postehy o lidsk komunikaci najdeme v hudebnch slech
Drrenmattovy a Burkhardovy opery Frank V. Hudba
(tj. hudebn-dramatick sla) zde plasticky zachycuje vel-
kolep tytr vztah krlovsk rodiny zamstnanc a ma-
jitel banky. Je symptomatick (a sympatick), e Drren-
matt v souvislosti s interpretac vlastn metody uit hudby
ve Franku V. cituje vrok Verdiho o tom, e hudebn vraz
nen teba brt na pomoc tam, kde dramatick osoba mluv
pravdu, ale pedevm tam, kde podvd a klame.
3. (PSEUDO)KOMUNIKACE JAKO
MATERIL DRAMATICKHO UMN
Zabvali jsme se komunikac jako
obecnm pojmem, nadazenm pojmu dramatickho um-
n. Uvaovali jsme dle o sdlovn jako o (dlm) ped-
mtu dramatickho umn. Dramatick umn tm pro
ns dostalo rz komunikace o komunikaci tedy jaksi
meta komunikace nkdy dokonce i divadla o divadle
tedy metadivadla. Jene metakomunikan rz, tj. rz
sdlen o sdlen, me mt kad umn, pokud si komuni-
kaci jako tma vybere. Metakomunikanm rzem pes-
toe k tmatu komunikace dramatick umn zeteln in-
klinuje nen ovem nco, na by snad mlo dramatick
umn monopol. Nkter aspekty komunikace lze spn
modelovat napklad sdlenm hudebnm (npvky, zpv
ptactva v ptam slohu, dialog rozhovorem dvou hudeb-
nch nstroj), jin aspekty teba pantomimou, jin nap-
klad bsn i povdkou, nkter zase malbou (vzpomeme
na Tizianv Penz dan, na kresby Daumierovy, Goyovy,
Toulouse-Lautrecovy, na obrzky Nizozemc). Na tma
komunikace specializovaly se vlastn i comics (piem
k zobrazen jazykov sloky komunikace nakreslench po-
stav slou texty v oblcch), take nejen o dramatickm
umn, ale i o kreslench serilech meme ci, e je to
komunikace o komunikaci; podobn se tmatem komuni-
kace obr i jin syntetick tvar vtvarn-literrn, toti
ilustrovan anekdota, kde kresba zobrazuje situaci, zatm-
co dialog je zachycen v textu pod obrzkem. Stejnou spe-
cializaci vykazuj vak i anekdoty nesyntetick, anekdoty
bez obrzku (zsti i kreslen anekdoty bez textu) a anek-
doty vyprvn a odtud je u jen krek k dramatick-
mu umn, nebo anekdota, tento mikrodialog, jak to kdysi
skvle postehl Karel apek v Marsyovi (1931: 69), nen
tvar epick, ale dramatick.
Ponechme prozatm stranou, zda m apek docela
pravdu a zda slovo dramatick lze v jeho charakteristi-
ce brt doslova, tj. pesn ve smyslu termnu Zichova,
nebo jen metaforicky. V em je na rozdl od vech zmn-
nch zpsob modelovn lidsk komunikace specifinost
onoho zpsobu, jm modeluje svj pedmt (tj. lidsk sd-
lovn) umn dramatick? V tom, e jako materil, kter-
ho je tu k modelovn lidsk komunikace uito, slou opt
komunikace, lidsk komunikace.
Model v ivotn velikosti
Dostvme se tak znovu k podstat
dramatickho umn, k podstat na rozdl od ostenze
specifick, vlastn ze vech umleckch druh jen um-
n dramatickmu, k podstat, kterou meme prozatm
a piblin charakterizovat jako modelovn vc samou.
Je to t princip, na kter upozoruje Zich, kter mu k
ltkov (relativn) shoda (Zich 1931: 55). Princip, kter
se konkrtn projevuje v tom, e dramatick umn mo-
deluje strom stromem (nebo umlm stromem), sekeru se-
kerou (nebo atrapou, rekvizitou sekery), list papru listem
papru, lovka lovkem (Zich by ns opravil: dramatickou
osobu hereckou postavou), bicykl bicyklem, gesto gestem,
tanec tancem, zpv zpvem, smv smvem, vkik v-
kikem, slovo slovem (a tedy v jistm vznamu i vznam
vznamem), prostor prostorem, as asem atd.
[118] [119]
Abychom mohli lpe vystihnout specifinost tohoto dra-
matickho modelovn, zaptrejme po obdobnch pkla-
dech mimo obor modelovn umleckho, v modelovn
vbec. Modelovn je velmi rozshl oblast lidsk aktivi-
ty, a tak jeden a t originl lze modelovat nevyerpatel-
nm mnostvm model. Vechny ty modely by bylo mo-
no z hlediska smantickho seadit do stupnice, na jejm
jednom konci by byly modely maximln nepodobn svmu
originlu, modelujc jen jeho existenci (uzel na kapesnku,
znak, jmno, vrub, rka), tedy modely eeno vrazem
blzkm estetickmu nzvoslov symbolick, a na dru-
hm konci modely tm dokonal, maximln podobn
svmu originlu, tedy, dejme tomu, estetickm termnem
eeno naturalistick. km tm dokonal, protoe
nejdokonalej model, model dokonale, vemi vlastnostmi
podobn svmu originlu je a za hranicemi modelov-
n: takovm modelem me bt jen originl sm. Existuj
ovem modely, kter se tto dokonalosti maximln pibli-
uj, a pitom nejsou toton se svm originlem. Takovm
modelem jsou individua te homologick ady, k n pat
originl, a z tsn blzkosti originlu, tj. napklad ivoi-
chov tho druhu, vrobky te srie. Meme je oznait
bu jako metaforicko-metonymick modely
7)
protoe je-
jich vztah k originlu lze chpat jako metaforick, pokud
za originl povaujeme jedin, jin individuum te ady,
tak i jako metonymick, synekdochick, pokud za originl
povaujeme celou adu, cel druh, celou srii , nebo i (ne-
pesnm) termnem prototypy. Nejlepm modelem koky
je jin, nebo pokud mono t koka, napsali na toto t-
ma velmi lapidrn Norbert Wiener a Arturo Rosenblueth
(1945: 320).
Lze povaovat dramatick dlo za takov metaforicko-
-metonymick model? Metaforicko-metonymick modely
jsou modely pirozen: metonymick aspekt nutn odka-
zuje k pirozenm kontextm. (Uvme-li jich jako mode-
7) Poprv jsem se metaforicko-metonymickmi modely zabval ve studii Tracta-
tus de artis genere proximo, 1.2.1.1.0. Pozdji jsem je pejmenoval na token:
token modely. Srv. studii Dva ply ikoninosti rovn v tto knize.
l, zachzme s nimi samozejm umle, tj. hrajeme s nimi
hru na originl.) Termn pirozen model nek tot
co metaforicko-metonymick. Kad metaforicko-meto-
nymick model je pirozen, kad pirozen model nen
vak metaforicko metonymick: more je pro farmakologa
pirozenm modelem lovka, nikoli vak metaforicko-me-
tonymickm, tj. nikoli jeho prototypem; me bt nanejv
metaforicko-metonymickm modelem savce. Metaforicko-
-metonymick modely se nkdy tko shnj a musme
se spokojovat s modely pirozenmi (viz more). Nkdy je
i s tmi pot: pirozenm modelem lovka je sice kad
jin lovk, ale pirozenm modelem lidstva by mohlo bt
jen jin lidstvo, pirozenm modelem vlky jen jin vlka
(pro Hitlera byla takovm modelem vlka ve panlsku)
a pirozenm modelem svta jen jin svt, jin zemkoule,
jin vesmr. Naopak pirozen modely meme najt vu-
de: pirozenm modelem ivota je kad ivot, pirozenm
modelem dtte je kad jin mld a pirozenm modelem
lidsk skupiny me bt teba klec opic (v em tkv nepo-
chybn kouzlo a pvab zoologickch zahrad a prodnch
film: czowieku sie to podoba, we /are/ like it, je nm to
sympatick).
Hra a pedstrn
Divadlo zsti uv metaforicko-me-
tonymickch model: prek, kter j na jeviti (hladov)
herec, je nepochybn skuten prek a nkdy i chu, s n
jej slupl, je skuten a nepedstran; park, kter hraje
v prodnm divadle, je skuten park (i kdy, jak sprvn
rozeznv Zich, hraje jin park) a ernocha na americkm
(na rozdl od eskoslovenskho) jeviti hraje skuten er-
noch, mladou dvku hraje na jeviti (zpravidla) skuten
mlad dvka, tedy kus skutenho, autentickho mld,
jeho nahodil vzorek v tom vzorku, v tom kusu cel-
ku, v t metonyminosti je prv podstata autenticity. Po
tto strnce vyadujeme tedy od jevit vt i men mru
metonyminosti. Dramatick dlo jako celek nen vak me-
taforicko-metonymick model. Metaforicko-metonymickm
[120] [121]
modelem lidsk komunikace jako komunikace (abychom se
vrtili k tmatu) by mohla bt jen jin, pirozen, skuten
lidsk komunikace. To vak, co dlaj herci na jeviti, nen
komunikace, nbr pseudokomunikace. Je to komunikace
pouze pedstran, simulovan, falen. Neslou penosu
informace mezi tmi, kdo tu spolu komunikuj: ti dva, co
zde spolu jakoby komunikuj, ve skutenosti nekomuniku-
j, nekaj si nic novho, nepenej jeden druhmu d-
nou informaci, krom metainformace, informace o tom, e
replika byla vas a podle scne pedna, a e je tedy na
partnerovi, aby chytil lgvort a pokraoval.
Dva herci, hrajc dialog, komunikuj spolu ze sman-
tickho hlediska pesn stejnmi prostedky, jakch
uijeme i v ivot, vejde-li do na rozmluvy nkdo tet,
nkdo, kdo by neml slyet to, o em hovome, take je
nutno nenpadn zmnit tma a pedstrat pokraujc ho-
vor o nem docela jinm. Jevitn komunikace, modelujc
skutenou komunikaci, je tedy svou podstatou pedstran,
uml komunikace, i kdy komunikace v rozmrech komu-
nikace skuten, v ivotn velikosti, v mtku 1 : 1, po-
dobn jako jsou v pirozenm mtku teba manvry, tato
uml, pedstran vlka se skutenmi rekvizitami, ne-
bo cvin stelba, co je skuten stelba (chemicky, nikoli
balisticky) se skutenmi nboji a skutenmi vstely ze
skutench puek jen bez skutench stel.
V pedchozm odstavci jsme ztotonili umlost (pes-
nji eeno umlost v ivotnm mtku, tj. umlost nejen
v mtku 1 : 1, ale pedevm v prodnch materilech
a asto i s prodnmi detaily) a pedstrn, hru, podvod,
modely komunikace (lpe eeno jist druh model komu-
nikace) a pseudokomunikaci. Ztotonili jsme je prvem.
To, co je odliuje, nen toti otzka tchto model samch
a komunikace pomoc tchto model, pestoe i zde mohou
bt odlinosti (urit mra stylizace u model umlch), ale
pedevm otzka metakomunikace, komunikace o komuni-
kaci. Divadlo uv pedstran komunikace, ale zeteln
nm o n komunikuje, e je to jen divadlo, jen hra; divadlo
uv Potmkinovch vesnic dekorace nejsou nic jin-
ho , ale zrove ns informuje, sdluje nm i kdy ne
vslovn, to obstarv samo divadeln zamen (Zich), e
to jsou vesnice neprav. Naopak to, co dlalo Potmkinovy
vesnice Potmkinovmi vesnicemi, nebyla sama stavba
tchto pvabnch atrap, ale slovn sdlen, kter je jako
vesnice oznailo. Podobn je to pedevm metakomunika-
tivn sdlen, co odliuje manvry, tuto pedstranou v-
lenou operaci, od skuten vlen operace: i kdy, jak
dobe vme, skuten vlen operace me bt pipravena
jako pedstran manvry, tedy jako pedstran pedst-
ran vlen operace. To, co odliuje hru na komunikaci,
j je divadlo, od pedstran komunikace, nen tedy mate-
ril: hra na komunikaci je pedstran komunikace s prav-
divou metakomunikac, zatmco pedstran komunikace
je t hra s nepravdivou metakomunikac.
Tmito otzkami se podrobnji zabv Gregory Bateson
ve sv Teorii hry a fantazie (tentokrt nikoli hry game,
ale hry ve smyslu play) (Bateson 1955). Podle Batesona se
ve vvoji komunikace setkvme s metakomunikac popr-
v u vych ivoich, a to jak s pravdivou (ve he), tak
i s nepravdivou (ve vhrnch postojch, zvecm hist-
rionstv atp.). Pravdivou metakomunikaci by bylo mono
verbalizovat sdlenm toto je hra (this is play). Tato me-
takomunikace kvalifikuje kousnut ve he jako hrav kous-
nut na rozdl od pravho, skutenho kousnut, a sku-
ten ton skok i ppravu k nmu odliuje od jeho
hrav imitace. Metakomunikaci toto je hra by bylo mono
tak verbalizovat: Tyto akce, jimi se nyn zabvme, ped-
stavuj jin akce, ale neznamenaj to, co by znamenaly tyto
akce samy. Tento vrok obsahuje paradox typu Epimeni-
dova i Russellova, a tento metakomunikativn paradox je
pinou paradox hry, fantazie, sn i umn a podle
Batesona je navc klem k etiologii i len schizofrenie
a k teorii komunikace hypnotick a psychoterapeutick.
Metakomunikace je vak dleit pedevm vvojov.
Metakomunikace (toto je hra) umouje hru a hra, to
je nejvt pedl ve vvoji komunikace vbec. Hrou vstu-
puje do vvoje komunikace nov initel, relace mapa-ze-
m (map-territory relation, termn Korzybskho), relace,
[122] [123]
kter je zkladem i nejvy, specificky lidsk komunikace
jazyka.
To, emu Bateson podle Korzybskho k relace
mapa-zem, nen vak v na terminologii nic jinho ne
relace model-originl. Hra nen skuten nic jinho ne mo-
del; model je ve vvoji komunikace skuten nco zcela no-
vho. ivoin komunikace byla signln, tj. metonymick,
hra je naopak metafora. Dosud vnovalo zve pozornost
vhradn tomu, co nco signalizovalo, co bylo pznakem
njak dleit nadchzejc udlosti, co bylo v zkonitm
kontextu s touto udlost, a mohlo bt tedy jej pedzvs-
t, jej soust, jejm pirozenm znakem. Paprov puc-
ka, s n si hraje kot, a snad ani pika vlastnho ocsku,
za n se vytrvale ene, kotti nesignalizuj nic aspo
nic mimo hru samu , modeluj vak koist. A podobn je
modelem i vechno ponn kotte: kad jeho pohyb je
modelem jinho pohybu, skutenho pohybu, pohybu ve
skuten, momentln neexistujc situaci.
Hra jako pohybov model
Dostali jsme se konen k pojmu, kter
nm umouje popsat celou situaci daleko prostji a pe-
hlednji, k pojmu pohyb. Zatmco popis v termnech komu-
nikace a interakce vedl ke sloitm problmm hry a ped-
strn, eventuln k takovm pseudoproblmm, jakm
je napklad otzka, zda hra uv pedstrn, nebo spe
pedstrn zneuv hry, pak zaveden spolenho jmeno-
vatele pohyb, motorika str rozdl mezi interakc i ko-
munikac pedstranou a interakc i komunikac skute-
nou a dovoluje popsat hru jako metaforicko-metonymick
model. Ne ovem metaforicko-metonymick model komuni-
kace i interakce, ale jako metaforicko-metonymick model
motoriky, pohybu.
Hra ivoinch mlat je tedy nepochybn prvn mo-
del, k tomu model dramatick. M vechny znaky drama-
tickho modelovn: tsnou blzkost originlu a modelu
i jeho tlesn, motorick, tlesn interakn charakter. Ne-
meme modelovat ne z toho, co mme k dispozici: zve
tedy, pokud modeluje, modeluje z toho, m disponuje: ze
svch vlastnch pohyb, eventuln z toho, emu (nebo ko-
mu) jsou tyto pohyby adresovny. Modelujeme to, o mme
zjem zve tedy modeluje to, o m jedin ivotn zjem:
boj, lov, soupeivou interakci.
Jazyk jako pohybov model
Hra ivoinch mlat je kdesi na za-
tku vvoje sdlovacch model, lidsk jazyk na vrcholu
i na konci. Jazyk je nco docela jinho ne ona prap-
vodn hra a pece je to pesn tot. Materil, z nho
je vytvoen, je t materil, s nm pracuje hrajc si ivo-
ich, jedin materil, kter je lovku i ivoichu neustle
k dispozici: vlastn pohyby. Jedin rozdl (a kdy se to tak
vezme, tak vlastn zanedbateln) je v tom, e bhem vvo-
je nastala specializace a e se uprosted mnoiny lidskch
tlesnch pohyb jako jaksi ndor prudce rozrostla pod-
mnoina pohyb jazykovch. Jazykov pohyby jsou zvlt-
n pohyby. Nejene se daj krsn a pohodln kombinovat
nadarmo to nejsou pohyby nejhbitjho tlesnho svalu
a tak se s nimi d skvle hrt; jsou to i pohyby neoby-
ejn inn, daj se penet na dlku (prostednictvm
rozkmitanho vzduchu), daj se tedy snadno sdlovat, a co
je zvlt dleit jsou zcela neuiten, k niemu se
nehod, niemu na svt se nepodobaj mohou bt tedy
existennm modelem ehokoli. A tak tomu tak bude. Za-
tmco vznamn, ale neprav pohyb pi ivoin he
mohl viz Batesonv paradox modelovat jen t pohyb,
me jazykov pohyb v kombinaci s jinmi jazykovmi po-
hyby modelovat, popisovat a oznaovat cokoli, jakkoli ne-
-pohyb i pohyb, vetn pohyb modelujcch pohyby, a do-
konce i vetn onch pohyb modelujcch cokoli, tj. vetn
pohyb jazyka.
Vznikem a bujenm zpotku zcela bezvznamn a ne-
uiten podmnoiny jazykovch pohyb nastala tedy
v oblasti tlesnch, pohybovch model velevznamn, ob-
rovsk zmna: z ivoin hry vznikl jazyk. Svj obrovsk
vvoj si vak prodlala i paprov pucka, ta prvn rekvizita
[124] [125]
ivoinho modelovn. Pokldme-li ji za potek vvo-
jov ady netlesnch, vcnch model (a nemme dvod
ji nebo nco podobnho za takov potek nepovaovat),
pak tento svmu originlu zcela nepodobn model je p-
mm pedchdcem takovch div izomorfie a pesnosti,
jako jsou kybernetick a analogov potae, plny, mapy,
vdeck a vtvarn dla.
Jazyk a modelovn koho dnes napadne vidt v nich
potomky prvotnho modelu, hry ivoinch mlat! P-
vodn primitivn modelovac technika se svmi velmi ome-
zenmi modelovacmi monostmi ostatn zcela pim-
enmi duevnmu obzoru a zjmm svch uivatel
se promnila k nepoznn: z pvodn metody pohyb po-
hybem vznikly sloit a diferencovan techniky zskvn,
konzervovn a sdlovn informace.
Ale vedle tchto sloitch, novch, stle se zdokonalu-
jcch modelovacch sdlovacch technik zstala a udre-
la se prastar technika hry, prvotn technika pohybovho
modelovn. Vbec se nezmnila, zkladn principy a me-
tody zstaly a plat: modelovat pohyb pohybem, akci ak-
c, vkik vkikem, vpad vpadem, obranu obranou,
komunikaci komunikac. Technika a metody modelovn
zstaly jen pohyby, akce, vkiky, sdlen, zpsoby to-
ku i obrany se promnily: i ty, kter jsou pedmtem toho-
to primitivnho zobrazen, i ty, kter jsou jeho materi-
lem: z pohyb, akc, vkik, signl, vpad a obrannch
chvat ivoinho mldte se staly pohyby (akce, vkiky,
signly, toky a obrany) lidsk, ze hry ivoinch mlat
hra lid. A prv takovou hrou je i dramatick dlo.
Dramatick dlo jako pohybov model
Dramatick dlo psn zachovv pra-
starou zsadu ivoin hry, princip pohyb pohybem. Lid-
sk pohyby se vak zatm pebohat diferencovaly. Vedle
pohyb dejme tomu praktickch vznikly i pohyby ko-
munikan a rozbujela se oblast pohyb jazykovch. Dra-
matick dlo to ve modeluje, pesn a psn podle dob-
rch mrav ivoinch mlat: praktick pohyb tm
pohybem praktickm, pohyb komunikan tm pohybem
komunikanm, pohyb jazykov tm pohybem jazykovm,
jako by svmu originlu z huby vypadl. Jene: modelova-
n jazykov pohyby maj sv vlastn originly, sv vlastn
vznamy, svou vlastn map-territory relation. A protoe
lovk, zejmna lovk v konfliktu, v interakci a tako-
vho lovka prv zobrazuje dramatick dlo asto ko-
munikuje o komunikaci druhch, zejmna o t, kter se ho
njak dotkla, prohlubuje se tm dramatick dlo o dal v-
znamov sutern. (Ten vraz volm zmrn: je-li kad
model, a tedy i kad umleck model meta-vc a tvo-li
jaksi prvn poschod nad realitou, pak tu jsme v druhm
suternu. Jednodu je ovem potat jinak, tak, aby ve
zstalo nad nulou, tak, aby nebylo teba zavdt pedpo-
nu meta- se zpornm znamnkem.) Zkrtka: zachovva-
jc prastarou osvdenou metodu modelovn, zddnou u
od ivoinch pedk lovka, a zachovvajc i prapvodn
zamen tto metody na oblast ivoinch zjm o kon-
flikt, boj, o soupeivou interakci, zmocuje se dramatick
dlo pece jen lovka celho, vetn jeho komunikativn
a jazykov, metakomunikativn a metajazykov nadstav-
by: veker lidsk komunikace nen toti nic jinho ne ko-
munikan interakce, co jest prastar ivoin soupee-
n, rozen jen na lovkem dobyt a anektovan zem
komunikace.
Jeden ze zakladatel nmeck divadeln vdy, Artur
Kutscher (Srna 1970) jak se dovdme na jinm mst
tohoto sbornku
8)
postavil kdysi MIMOS tedy prin-
cip hry, kter je prapodstatou divadla proti principu
LOGOS, proti slovu, proti jazyku, literatue atd. Zd se
ovem, e prapodstata obou tchto princip a navc jet
principu tetho, principu dejme tomu EIDOS, tvar, je jed-
na a spolen, a e tato spolen prapodstata se stle vrac
a obnovuje prv v dramatickm umn. km-li prapod-
stata, nemyslm tm spolen vvojov zklad a spole-
nou genezi, ale trvalou spolenou noeticko-komunikan
8) lo o sbornk Otzky divadla a lmu, kde byly ob studie pvodn publikovny.
[126] [127]
podstatu. Spolen vvojov zklad ns vbec nemus zaj-
mat: jeho jednota je toti tak jako tak nepochybn, protoe
je dna spolenm jmenovatelem lovk; a sama genetick
teorie mnoho neznamen. Origin theories are irrelevant to
understanding theatre, k na toto tma Richard Schech-
ner a tot plat i o teorich o pvodu jazyka i umn
vbec. Hoej dky nechtly bt tedy genetickou teori
zkratkov rekonstrukce fylogeneze dramatickho umn,
modelovn a jazyka, na vvojovou teorii pli zjednodue-
n a naivn, mla slouit jen demonstraci spolen podstaty
vech zpsob komunikovn a modelovn. Podstaty, jej
jednotu demonstruje i dramatick dlo.
Zsluhou Otakara Zicha a jeho Estetiky dramatick-
ho umn zstane, e poskytl tuto demonstraci spolen
podstaty. Zich odmt syntetickou teorii dramatickho
umn, chpajc dramatick umn jako spojen umn
i kdy uznv jej relativn opodstatnnost. Dramatick
dlo pro nho nen spojenm, ale jednotou. A tuto jednotu
analyzuje.
Chpeme-li dramatick dlo jako jednotu princip MI-
MOS, LOGOS a EIDOS co jest pojet Zichovo, neujde
nm, e v tto jednot pecenil Zich ponkud lohu Eidu.
Je to patrno hned v sam definici dramatickho umn,
zdrazujc lohu scny, a v Zichov vkladu tto defini-
ce: herec zstv hercem jedin tehdy, je-li na scn, herec,
hrajc uprosted divk, v obecenstvu, pestv bt her-
cem a stv se artistou. Zd se a zkuenosti modernho
divadla stejn jako tiscilet historie tto formy to potvr-
zuj , e pomr Mimu a Eidu je spe obrcen: nikoli
EIDOS, vtvarn umn, scna, vytv MIMOS, ale naopak
MIMOS, kamkoli vejde a kdekoli zane hrt i tehdy, je-li
to jedin herec (co je druh Zichv omyl) , vytv kolem
sebe z ehokoli, co zapoj do sv hry, svj EIDOS. A pece m
Otakar Zich pravdu ovem pravdu platnou jen omezen,
platnou pro jedin typ dramatickho umn, typ, kter za-
al krystalizovat v dob francouzskho klasicismu a doshl
krystalick istoty a dokonalosti prv v dob Zichov. Je
to typ, vychzejc zcela z principu MIMOS, typ, domlejc
tento princip do nejzazch dsledk, a k podzen prin-
cipu MIMOS principu EIDOS. Konkrtnji eeno, je to typ,
kter se po cel dv ti stolet svho vvoje zejmna pak
od dob romantismu ene za idelem pirozenosti na
scn a kon sice v dob Zichov bezmla realizac tohoto
idelu, zrove vak i takovou nepirozenost, jako je zm-
na herce a dla v pouhou rku, linii i skvrnu onoho cel-
kovho obrazu, ktermu k pln pirozenosti chyb prv
u jen ta pirozenost.
Zich napsal teorii a estetiku tohoto typu dramatickho
umn, typu, kter prv v jeho dob vrcholil a jeho prak-
tickm vrcholem je napklad tvorba Moskevskch, v opee
napklad dlo Jankovo i Bergv Vojcek. Zichovo dlo je
nepochybn dobov podmnn a dobov omezen, nen to
vak jen pouh estetick apologie existujc formy. Forma,
j tyto tendence vyvrcholily, je historick, ale samy tenden-
ce, jejich domlenm se k tto form dosplo, jsou vn,
jsou imanentn dramatickmu dlu jako zpsobu modelo-
vn, jako noetick a komunikan form a Zichovi pat
zsluha o jejich objeven a popsn.
Epick prvky v dramatickm umn
Ovem prv v dob, kdy vrchol typ
dramatickho dla popsan Zichem, vznik typ jin. Vlast-
n nevznik existuje odpradvna a existoval vdy ja-
ko protipl onoho typu, kter popisuje Zich, typu dejme
tomu dramatickho, nebo chcete-li zcela jednoznan
vraz zichovskho. (Brecht tomuto zichovskmu ty-
pu k aristotelsk, ale to je zcela nepesn; ani ozna-
en zichovsk nen docela pesn: i v Zichov estetice,
jinak snad nejist, najdeme prvky onoho druhho typu
takovm prvkem je napklad monolog, cizorod tvar
v dramatickm dle smujcm k pirozenosti, tvar, kter
na rozdl od ostatnho, psn dramatickho modelov-
n nemodeluje mluvou mluvu, slovem slovo, ale mluvou
mlen, a slovem, vtou mylenku; aby ospravedlnil mono-
log, mus Zich oslabit dstojnost sv stavby, popt zkon
dramatickho zobrazen a dt pes tyto zkony, nikoliv
v souhlasu s nimi zvtzit principu zveejnn.) Tm
[128] [129]
druhm typem je typ divadla epickho, typ na rozdl
od typu dramatickho i zichovskho zaloen na
dvojjedin jednot principu MIMOS a LOGOS.
km-li epick typ, nemm tm na mysli epick di-
vadlo v tom specilnm smyslu, jak toto divadlo chpe
Brecht: jde mi o odvkou tendenci k epinosti, stejn dv-
nou a stejn zkonitou, jako je tendence k typu dramatic-
kmu; ostatn ob tendence jak vme existuj nejen
v dle dramatickm, ale i v epice sam.
Na rozdl od dramatickho typu, kter jde za istotou
typu MIMOS (a kon pak paradoxnm vtzstvm principu
EIDOS nad principem MIMOS), vychz epick typ z prin-
cipu LOGOS a ze spojen LOGOS-MIMOS. Dramatick typ
toto spojen nepipout: vychz ze zkon ltkov shody
originlu a modelu; v ist dramatickm typu ve kte-
rm pohyb modeluje vdy je t pohyb a vc tou vc se
princip LOGOS sm vyskytovat jen uvnit modelu, jen jako
komunikan prostedek dramatickch postav mezi sebou,
nikoli jako nstroj komunikace mezi jevitm a hleditm.
Jevit sm komunikovat s hleditm jedin prosted-
nictvm dramatickho modelu pedvdnho na jeviti,
nikoliv prostednictvm slova. Jevit nesm s divkem
mluvit, sm mu jen hrt. Kad komunikace s divkem,
kad pm hra na tvrtou stnu byla by poruenm tto
dramatick fair play.
Je prv historick zsluha Brechtova, e se nebl toho-
to poruen fair play kter se do jeho doby trplo jen ve
hrch tradin klasickho i stylizovanho typu (verova-
n komedie atp.) a e znovu pipomnl i druhou dvnou
tendenci divadla, epickou.
Epick typ tedy sm se svm divkem mluvit, sm mu
dt i pest npis (dramatick divadlo jaksi nm ped-
pokldalo, e st divk neum). Dramatick herec sml
pohybem modelovat jen t pohyb a slovem tot slovo,
sml bt jen skvrnou i lini celkovho obrazu; epick
herec sm slovem modelovat (pro divka, nikoli jen v rm-
ci obrazu) cokoli, epick herec sm i s divkem komuniko-
vat jak pomoc principu MIMOS, tak tak pomoc principu
LOGOS, kter modeluje slovem cokoli. Ale nejen to: vazba
slovo-vc, je nahradila dramatickou vazbu slovo-slovo,
uvoluje i dramatickou vazbu pohyb-pohyb; dramatick
herec mohl pohybem modelovat leda t pohyb a sm se-
bou leda jinho lovka (nebo antropomorfizovanou bytost);
epick herec me svm pohybem modelovat jakkoli jin
pohyb, a sm sebou cokoli: jezdce s konm, letadlo, stroj,
strom, jzdu, plavbu, let, jakkoli charakteristick chovn,
charakteristickou interakci ehokoli. Epick herec je pros-
t univerzln vyprav (tj. univerzln tlesn umlec),
kter vyuv k modelovn, k modelovn pro divka, ve-
ho, co je mu k dispozici, a modeluje tedy vemi tlesnmi
modely od plu nepodobnosti modelu a originlu a
k plu naturalistick podobnosti, od slova a po mimick
model; mimick modely epickho herce nemus bt oproti
modelm herce dramatickho pouze doslovn, ale mohou
mt i charakter bsnick to jest hereck metafory.
Dramatick prvky v epice
Slova epika a vyprav stoj za za-
mylen. Slovo, jazyk, vzniklo mon z prapvodn ivo-
in modelovac hry, divadlo vak nepochybn vzniklo
a nejen vzniklo, neustle znovu a znovu vznik z epiky,
z vyprvn.
Jazyk jak ns pouuje i modern logika me z-
sadn modelovat dv rzn oblasti jev: oblast pedmt,
jev a dj mimojazykovch a oblast jazyka samho.
Slovo me bt modelem jakkoli vci, ale tak me bt
modelem slova. Tak je to v logice, ale tak v kadm jazy-
ce a v kadm vyprvn, takovm, jak je soust naich
vednch kadodennch rozhovor. A zde plat zvltn,
i kdy zcela bn kaz: kad vyprav, jakmile od slov-
nho modelovn vc a dj pejde k slovnmu modelovn
slov, se ve vt i men me zle na ivosti vypr-
vn stv hercem. Kad vyprav, jakmile pejde na
tma komunikace, m tendenci nejen citovat, ale pmo
pedvdt a hrt jazykov interakce, o nich vyprv. A ne-
jen vyprav: kad entertainer i tlesn sdlova na-
pklad kad zpvk psn, kter m charakter dialogu
[130] [131]
nebo monologu, i kad discuse (kaka) ansonu. Slo-
vo tendence zde vlastn nen na mst: jakmile se pejde
na tma jazykov komunikace a jakmile msto vyprvn i
popisu nastupuje pm e, tj. pm citace, okamit se
tm pechz na jin zpsob modelovn: z modelovn ja-
zykovho pro n je specifick relace slovone-slovo ,
se stv modelovn dramatick, pro n je specifick re-
lace slovo-slovo. Co plat nejen pro slovo mluven a iv
vyprvn (take apek m pravdu, anekdoty jsou vskutku
nejlidovj, mezn druh dramatick), ale i pro jazyk psan:
i ten modeluje v pm ei slovo slovem, i ten m v dialo-
gu jakousi skrytou monost modelovn dramatickho. Ta
latentn monost okamit propuk, jakmile psan jazyk
teme (nkdy i v duchu). Me vak propuknout i jinak,
v dramatickch formch tenho jazyka, kdy toti psan
jazyk nemodeluje jazyk mluven, ale jazykov formy psa-
n. Klasickm pkladem me bt apkova Vlka s mloky
ve vprav Karla Teigeho (schvln volm tento divadeln
vraz, chtlo by se toti mlem ci v typografick choreo-
grafii Karla Teigeho), kniha, kde psan, toti titn slovo
modeluje titn slovo, kde titn slovo hraje jin titn
slovo, dlo, kter dokazuje, e i kniha me bt nkdy di-
vadlem. Podobn je divadlem i ivot a dlo skladatele Fol-
tna: ta kniha si hraje na jinou knihu, na vzpomnkov
sbornk.
Zd se tedy, e m pravdu Platn, jestlie na rozdl
od pozdjho dlen Aristotelova (lyrika, epika, dramati-
ka) mluv o rozdlen bsnictv podle zpsobu napodo-
ben na bsnictv lyrickoepick, dramatick a smen
(Svoboda 1926): epick i lyrick tvary s pmou e jsou
vskutku smenm tvarem, stdajcm modelovn jazy-
kov a modelovn dramatick, divadeln, a tedy msi
mezi LOGEM a MIMEM, mezi literaturou a divadlem.
ZVRY
Nae komunikan variace na Zicho-
vo tma skonila. Pokouela se s pomoc kybernetickch,
modelovacch, logickch i socilnpsychologickch teori
komunikace proniknout do sloit struktury dramatick-
ho dla a zjednoduila si ji tm, e ji zkoumala jako struk-
turu komunikan, jako komunikaci komunikac o komu-
nikaci.
Nejsloitj komunikan struktura
Z hlediska komunikace je tady drama-
tick dlo sloit, hierarchick struktura komunikac. -
k-li star antihegelin (a tedy vlastn hegelin) erny-
evskij, e umn je reprodukce skutenosti a e obsahem
umn je vechno, co je v ivot zajmav, pak pro drama-
tick umn je zajmav vedle interakce lid pedevm je-
jich komunikace, piem toto zkladn tma se tu pedv-
d formou reprodukce skutenosti v materilech zobrazen
skutenosti sam, tj. v materilech komunikace.
Kdybychom pihldli k Morrisovu dlen smiotiky
mimochodem Morris (1939: 131n.) m k ernyevsk-
ho definici velice blzko , k vlastn jinmi slovy tot,
protoe umn je pro nho ikonick znak, jeho design-
tem je hodnota, dlen, kter rozeznv syntax ana-
lyzujc znaky samy smantiku zkoumajc znaky
ve vztahu k jejich denottm a designtm a konen
pragmatiku, zabvajc se znaky spolu s jejich uivateli,
pak bychom mohli ci, e dramatick dlo je takov znak
(v na terminologii takov sdlovac model), jeho syntax
je tvoena syntax, smantikou a pragmatikou komunikace
herec-herec (pesnji eeno hereck postava-hereck po-
stava), jeho smantika zahrnuje syntax, smantiku, ale
hlavn pragmatiku (interakn rozmr komunikace pat
do pragmatiky) komunikace dramatick osoba versus dra-
matick osoba, a jeho pragmatiku lze definovat jako prag-
matiku komunikanho a relanho etzce (autor) (re-
isr a herci, vtvarnk atd.) herci postavy divk,
schmatu, v nm (v souhlasu se Zichem) se herci vyskytu-
j celkem dvakrt poprv jako spolutvrci dla, podruh
jako jeho materil.
Toto schma by samozejm navc zahrnovalo celou
komplikovanou s zptnch vazeb syntaktickch (uivatel
[132] [133]
zkoum svj vlastn znak a jeho syntaktickou sprvnost),
smantickch (uivatel zkoum pravdivost znaku) i prag-
matickch (uivatel zkoum inek znaku), a to jak na me-
ta-meta-komunikan, tak i na meta-komunikan rovni,
tj. na rovni tvrce, herec i osoba pbhu.
9)
Redukovan struktury
V tto studii jsme analyzovali pede-
vm nejsloitj zichovsk typ divadla: ale u i zde jsme
byli svdky toho, e divadlo vedle komplikovanho zpsobu
dorozumvn s divkem pomoc hierarchick stavby diva-
delnho modelu (znaku) m k dispozici i jednodu, jazy-
kov zpsoby komunikace s divkem, jak je tomu nap-
klad v epickch stech dramatickho dla epickho typu.
Existuj ovem i dal jednodu tvary, v nich se hierar-
chick stavba dramatickho umn vyskytuje v jin redu-
kovan podob: takovm tvarem je napklad psychodra-
ma, kde odpad komunikace divadlo-divk, a zbv tedy
komunikace lovk-lovk, vyjden v materilu komuni-
kace jin (nebo t) lovk-jin (nebo t) lovk. Hraje-li
se ovem psychodrama pro obecenstvo, jako je tomu nap-
klad v Morenov stavu v New Yorku, perst psycho-
drama v normln, pouze improvizovan dramatick dlo,
v normln morenovsk Stegreiftheater.
Dramatick dlo zichovskho typu, tato hierarchick
struktura, je ovem tvar velmi zraniteln svou nepiro-
zenost, svou umlost: odedvna existuj tedy v dramatic-
9) Nae studie zdaleka nevyerpala vechny komunikan aspekty divadla. Zcela
stranou zstala napklad komunikan s mezi herci na jeviti jako tvrci, ko-
munikan s zahrnujc napklad implicitn informaci o tom, e sprvn replika
partnera byla i nebyla pronesena atp. Do tto st pat dle npovda, komu-
nikan spoje zkulis atp., prost ona komunikace, kter divadlo jako umn
kolektivn existenn podmiuje. Prozkoumn struktury tto st prozradilo by
hodn o struktue individulnch tvrch proces nkter procesy mus bt
v obou ppadech identick a kolektivn proces m jen tu vhodu, e tato ko-
munikan struktura probh vn lovka, a je tedy pstupna exaktnmu zkou-
mn. (Podobn lze napklad na struktue socialistickho komunlnho podniku
zkoumat komunikan strukturu takovho individuln psychologickho jevu,
jako je heideggerovsk starost, konkrtn teba starost drobnho soukromho
podnikatele.)
km umn samm sly a tendence smujc k destrukci
tto pli uml struktury (struktury, notabene degraduj-
c herce na pouhou skvrnu i rku dramatickho obrazu).
Samo epick divadlo k tmto tendencm nepat, je proje-
vem tendence opan; spe ne destrukce hierarchick
dramatick struktury probh v nm neustle proces zrodu
tto struktury ped divkovma oima z jednodu struk-
tury vyprvc. Djiny modernch reijnch smr, po-
naje konstruktivismem a biomechanikou, jsou djinami
rozbjen jednotn hierarchie stavby dramatickho dla
a jeho nahrazovn strukturou jinou, nikoli jednotnou, ale
syntetickou, v n jednotliv sloky se sice tak mohou sjed-
notit do spolen hierarchick struktury, ale kde sp jde
o jejich paraleln psoben, o nahrazen hierarchick struk-
tury volnj multistrukturou, metaforicky eeno o na-
hrazen homofonie hierarchick struktury (je v ppad
epickho divadla je dokonce monodi) polyfoni souasn
komunikujcch umn a sloek.
V tto souvislosti by bylo velice zajmav prozkoumat
prv z komunikanho hlediska takov tvary modern-
ho divadla, jako je teba happening, forma, s n pracuje
Living Theatre apod., forma, o ni usiluje Richard Schech-
ner, forma, k n zamilo z rznch stran hudebn diva-
dlo (ve smyslu Stockhausenov), vtvarn umn i balet
(Merce Cunninghamova skupina). Happening zajist ko-
munikuje s divkem prostednictvm dla, i kdy se sna
hranice mezi tvrcem, divkem a dlem zruit nebo vst
tak, aby je divk nepostehl, a komunikuje s nm podob-
n jako dramatick dlo v materilu interakce a komu-
nikace: nevytv vak v tomto materilu model, spokojuje
se s ostenz tto komunikace; je nefigurativn, znamen
dobyt posledn tvrze figurativnosti, divadla, tohoto nej-
reaknjho umn (Schechner), abstrakcionismem, z-
rove vak znamen i popen abstrakce. Jestlie komu-
nikan schma happeningu by bylo zajmav zejmna
v rovin materilov (komunikace jako materil tohoto
divadla), pak nkter pedstaven Living Theatre usilu-
j zejmna o promnu v rovin komunikace divadlo-divk.
Dialog dvou kolektivnch astnk, divadla a divka, je tu
[134] [135]
asto nahrazen polylogem individulnch herc s jednotli-
vmi skupinami divk, jednoohniskov focussed gathe-
ring, jm je divadeln pedstaven, se promuje v mno-
haohniskov shromdn, jeho komunikan s se svou
splet vzjemnch a zptnch vazeb podob po strnce
formln napklad komunikan sti tancovaky ne-
bo koktail-party. Jestlie jsme komunikaci divadlo-divk
co do struktury vzjemnch komunikanch vazeb pirov-
nvali napklad ke komunikanmu schmatu dialogu,
eventuln komunikace sexuln, pak zde mme co dlat
spe s komunikanm schmatem orgie. (Po jin strnce
zase sp ritulu i obadu.) Ostatn slovo orgie pat dnes
k vrazm velmi frekventovanm, vyskytujcm se snad
v kad recenzi podobnch pedstaven. Pokud se tvrcm
Living Theatre skuten da zmr vyprovokovat obecen-
stvo k aktivn asti na pedstaven, mme tu, jak se zd,
skuten co dlat s komunikanm schmatem orgie i or-
giastickho ritulu, kde sice zstv urit komunikan
centrum, kde vak zptn komunikace obecenstvo-centrum
spontaneitou obecenstva neobyejn vzrostla, take aktivi-
tu centra msty pekrv. Z jin strany se tomuto schma-
tu bl napklad asov komunikan schma rockovho
koncertu i festivalu s jeho spontnnmi, mnohdy destruk-
nmi projevy obecenstva. Zatmco symfonick koncert (ne-
bo tradin vn inohra) pipout projev obecenstva jen
v onch momentech, kdy je tra voln, tj. kdy v komu-
nikanm kanlu jevit-hledit skonila sdlen umlc,
a kdy tedy replika obecenstva absolutn neme pso-
bit na umleckou informaci jako nedouc um (koncertn
zvyklosti pece nepipoutj potlesk ani mezi vtami sym-
fonie!), jin formy (opera, balet, opereta, muzikl, satirick
komedie, jazzov koncert, jam session) naopak provokuj
sv obecenstvo, aby jim skkalo do ei vbuchy smchu,
potleskem na oteven scn, potleskem, kter je z kon-
certnho hlediska nedoucm umem, rucm umleck
sdlen (i kdy obvykle na mstech s velmi redundantn
informac). Komedie se tto spontaneit pizpsobuje (tzv.
lachpauzy) a muzikly dokonce zaznamenvaj msta se
doucm a oekvanm potleskem do klavrnch vtah.
Vy stupe co do aktivity divka tvo pak sice publikum
sportovn (zde nen teba ekat na voln kanl), aktivita
divka roste vak zejmna s jeho nespokojenost a m ze-
teln metakomunikan rz. Maximum spontaneity a ak-
tivity najdeme ovem pi bigbtu, kde kladn reakce pub-
lika, umocovan vzjemnmi vazbami mezi jednotlivmi
divky a jejich skupinami, asto zcela pekryje a akusticky
tm vyad onu komunikaci, j tak naden pizvukuje:
vlastn spontnn i indukovan projev je zde dleitj.
Zde jsme ji velice blzko komunikanmu schmatu orgie
i jakhosi masov sexuln-komunikanho aktu, jakchsi
mloch zsnub (eeno pkladem z fiktivnho svta Kar-
la apka). Ostatn nejde jen o strnku formln, o podob-
nost komunikanch schmat. V souasnm vvoji divadla
(vdsko, USA, dnes u i Anglie), kdy uvolnn cenzury
pipout velkou otevenost ve vcech sexuln komuni-
kace (prozatm jakoto pedmtu dramatickho modelu),
se pravdpodobn brzy dokme modelovn sexuln ko-
munikace sexuln komunikac (divadlo pece dsledn
modeluje komunikaci komunikac a ve zde ostatn u
bylo), a kdy u komunikace mezi herci, pro pi sou-
asnch snahch divadla nesett hranice mezi jevitm
a hleditm i zde a nekomunikovat pmo s publikem? Tak
aspo klade otzku ponkud jzliv Eleonora Leste-
rov
10)
v New York Times (1968) a my se meme jen ptt,
co na to k pan Bateson se svm komunikanm parado-
xem? Ostatn sexuln akt na jeviti m jet dal sd-
lovac aspekt: zd se, e vvoj (?) divadelnho experimen-
tu, modernho divadla a modernho umn vbec, pvodn
velmi hermetickho a vlunho, dospl velkm obloukem
od esoterinosti a nesrozumitelnosti a k masov srozumi-
telnosti a jaksi neekan velidovosti. Nic proti orgim
a dobrou chu (i kdy pro divadeln vdce na generace
10) Section 2, p. 1. However, novel effects, by denition, quickly wear out and
constant escalation is needed to create surprize. New taboos must costantly be
broken. Nudity, still handled with some inhibition, must unevitably get bolder,
todays near-copulation is likely to give way, in the not-too-distant future, to the
real thing, fullling a prediction Kenneth Tynan made about two years ago. And
after actor-to-actor copulation, will it be actor-to-audience?
[136] [137]
u toto nebude) je to vak konec divadla v jeho hierar-
chickch formch. Ostatn i to u zde bylo a nem smysl
dle probrat tma z divadelnho, psychologickho, morl-
nho, sociologickho a kulturn antropologickho hlediska
neobyejn zajmav a pravdpodobn i symptomatick,
naemu tmatu vak pece jen odlehl.
Divadlo a metakomunikace
Nam tmatem byla Zichova definice
dramatickho umn a nam kolem komunikan variace
na toto tma. Zjistili jsme, e Zichovu definici lze peloit
do jazyka teori komunikace a e dramatick dlo lze po-
vaovat za komunikaci ,komunikac o komunikaci (tento
vraz nechce ovem bt novou definic dramatickho d-
la!!), pestoe tento peklad nen zcela vstin a pesn
a nevyerpv beze zbytku cel obsah pojmu dramatick
dlo. V jednotlivch stech jsme se pak pokusili jednot-
liv komunikan aspekty tto definice zpesnit a popsat.
Pesvdili jsme se, e dramatick dlo v sob skuten
obsahuje jakousi komunikaci na tet (nkdy i na tvr-
tou), a e m tedy metakomunikativn (eventuln meta-
metakomunikan atd. charakter. Otzku, jak souvis tato
metakomunikace, j je dramatick dlo, s metajazykem
logiky, nechme otevenou. Zpracovn tohoto tmatu by
potebovalo zvltn studii, kter by prozkoumala i to, jak
souvis otzka metakomunikace a metajazyka s otzkou
zptnch vazeb, s problmem nekonenho regresu ve
vdom (vdom, vdom, vdom, vdom, vdom, vdom
atd.). Pravdpodobn zde bude nutno spojit pojmov apart
logiky, kybernetiky a jazykovdy, zd se napklad, e ved-
le termnu meta-langue bude dobr zavst i saussurovskou
variantu meta-parole, peirceovsk varianty meta-token
a meta-type atp.
Cel ta metakomunikativn struktura divadla m je-
t jednu metakomunikan nadstavbu: divadeln vdu. Po-
dobn jako teorie sdlovn m i divadeln vda vrazn
interdisciplinrn charakter; podobn jako teorie sdlovn
zabv se i divadeln vda komunikac, toti tou zvltn
a specifickou formou komunikace, kter se k divadlo.
Z tohoto hlediska nen divadeln vda nic jinho ne je-
den z mnoha oddl obecn vdy o sdlovn a zen, to
jest, dejme tomu, ve wienerovskm smyslu, kybernetiky,
a n pokus uplatnit v teatrologii nkter poznatky teori
sdlovn nebyl tedy doufejme nikterak nsiln.
Stejn jako jin komunikan disciplny zkoum i diva-
deln vda pedevm iv sdlovn, ivou, divadeln pa-
role. Divadeln parole na rozdl od jazykovch paro-
les m djiny: divadeln djepisectv i letopisectv se
sna aspo v souasnosti, kdy u velk st minulos-
ti je v poloeru antropologickho ignoramus dokumento-
vat kad vyen divadeln slovo, kadou divadeln pa-
role: pedstava podobn praxe v jazykovd je ponkud
absurdn.
Divadeln vda, soustedn pedevm na dokumen-
tovn, rekonstruovn a analyzovn divadeln parole
a zejmna na analzu a interpretaci smyslu, obsahu tch-
to sdlen, nesm ovem poutt ze zetele druhou strn-
ku divadla jako komunikan skutenosti, toti divadeln
langue. Zkoumn divadeln langue a hledn gramatiky
divadla je stejn oprvnn jako prce s ivm divadlem,
s divadeln parole. Pspvkem k tomuto zkoumn, za-
menm na samu komunikan podstatu langue divadla
i langue lovka, chtla bt ve stopch Otakara Zicha
i tato studie.
Zvodsk, Artur (ed.): Otzky divadla a lmu Theatralia et cinematographica I
(1970), s. 1143. Na konci oddlu I tto studie jsou zde vyputny strnky, kter
strun informovaly o obsahu pedchozch dvou studi.
[138] [139]
PADEST KL K SMI OTI CE
Jak u to nedvno pipomnl Stankiewicz,
spojitost poetiky se smiotikou byla jasn
formulovna v roce 1929 v jedn z Tez
Praskho lingvistickho krouku vyhla-
ujc, e o vem v umleckm dle a jeho
vztahu k vnjmu svtu se d mluvit v ter-
mnech znaku a vznamu; v tom smyslu
meme povaovat estetiku za soust mo-
dern teorie znak, smiotiky. V roce 1958
jsem zorganizoval konferenci o stylu v jazy-
ce, kde hlavn tma, rozvinut Jakobsonem
v jeho epochlnm zvrenm slov o Lin-
gvistice a poetice, vychzelo z pozorovn,
e mnoh z rys poetiky nepat jen vd
o jazyce, ale cel teorii znaku, to jest obec-
n smiotice. Tato bloomingtonsk schz-
ka byla toti prvnm z cel ady setkn
nominln vnovanch slovesnm umnm,
zeteln ovem poznamenanch stopou ji
postehnutelnho smiotickho zabarven.
V letech edestch se pak takov konferen-
ce [] staly co do astnk mezinrodnmi
zrove [] co do tmat pansmiotickmi.
Ob tyto nov dimenze byly pmo dny
iniciativami polskch smiotik, potky
jejich ivho zjmu o tuto oblast je teba
hledat v intenzivnm rozvoji polsk koly
logick poslednch padesti let. [] Prvn
takov International conference of Work-in
Progress devoted to Problems of Poetics se
sela ve Varav v roce 1960, druh 1961.
Po nich nsledovaly dv dal, te u o s-
miotice vbec, prvn v roce 1965, druh pod
ztitou UNESCO v Kazymierzi, 1966 []
Nakonec uvm toho slova jak uven,
tak i pesimisticky bylo dohodnuto tet
setkn ve Varav na rok 1968, na dobu,
kdy vak mezinrodn politick krize ne-
umonila jeho uskutenn ne v okletn
podob.
Thomas A. Sebeok (1976: 171)
VOD K ESKMU PEKLADU
Z ryvku citovanho jako motto si za-
pamatujme pedevm dv data, 1965 a 1966, a pipojme
k nim jet tet, 1970. Ta dv prvn jsou data dvou ve
zmnnch setkn, smiotickch, vbec prvnch, jak se
v mezinrodnm mtku kdy uskutenila. To tet datum,
k nim pipojen, je u jen rok vydn materil z obou,
v jednom jedinm svazku, zato vydatnm, onoho paklku
s PADESTI KLI K SMIOTICE, jeho recenze, takto na-
zvan a nemn vydatn, je reprodukovna v eskm
pekladu na nsledujcch strnkch.
Tedy recenze. Stoj to vbec za to vracet se a pedkldat
vc ne tvrtstoletou recenzi knihy vydan ped ticeti lety
a napsan jet dv? Opravdu by to nestlo za to, kdyby
recenze, prv tato recenze, byla jen recenz a nebyla zro-
ve neplnovan i msi jako zcela nezmrnm sv-
dectvm, ba bezdnou situan zprvou o stavu smiotiky
a mylen o n v dob, kdy se smiotika jako mezinrodn
vdeck hnut teprve rodila, mla vak u rozpoznateln
nkter rysy, kter m i dnes, rysy obrovskho rozmachu
anebo intelektulnho bankrotu?
Dobr: 1965, 1966, 1970. Co vbec, smiotickho, u
existovalo za onch dnes u dvnch as? Existova-
lo toho dost, vlastn a neuviteln mnoho. Byla u Cas-
sirerova Filosofie symbolickch forem, abych zaal tm, co
je mi vzdlenj, existovala vak u i Langerov Filosofie
v novm kli, byly tu Morrisovy Zklady teorie znaku i je-
ho Znaky, jazyk a chovn, prv tak jako jeho Estetika
a teorie znaku. Pedevm tu vak byla Bhlerova Axio-
matizace jazykovdy a jej pedzvst, Krize psychologie
a mnohem tenj Sprachteorie. Byl tu u pomrn
dlouho Ogdenv a Richardsv bestseller Vznam vzna-
mu (a o jedenct let pozdji J. B. Kozkv smysl smys-
lu, toti Problm smyslu. Mukaovskho Lart comme
fait smiologique, kdy jsme u zabloudili k nm, a sto
let pedtm Bolzanova Wissenschaftslehre, dalch dv
st Komenskho Methodus linguarum novissima i jeho
Panglottia a pedtm, od samho konce starovku Augus-
tinv geniln traktt De magistro, te u dk Karlu
[140] [141]
Svobodovi dokonce i v etin (1943). To jsem jet ne-
chal pln stranou de Saussura a Wittgensteina, Gomper-
zovu Noologii, Husserlova Logick zkoumn, a Fregeho,
Russella, anebo, kdy jsme v tom roce 1965, pohotov do
etiny peloen francouzsk trochu mlce vyhlouben
Zklady smiologie Rolanda Barthese (1967) a (tyi
roky pedtm) polsk vod do smantiky Adama Schaffa,
a 1966! pvodn Problmy smantiky Ladislava Tond-
la. A to pln pomjm obrovsk celosvtov boom kyberne-
tiky. Norbert Wiener je sice u rok mrtev, u ns vak prv
vychz Klrovo a Valachovo Kybernetick modelovn. Ky-
bernetika, dk potam, s nimi je ztotoovna (zatm
jet nikoli s osobnmi, PC, dosud jen s obmi mainfra-
me monstry), je u celosvtov, vskutku pevratn intelek-
tuln (?) hnut, s internacionln bz, ale smiotika,
i kdy podobn univerzln, mezinrodn a transdiscipli-
nrn, nic podobnho dosud nem. Vechno, co jsme prv
vypotali, jsou aktivity rozptlen do nkolika mlo blika-
jcch svtlek po celm svt, a pidme-li k tomu asovou
dimenzi, (mlem) po cel historii. Co ve jsou nebo byly
aktivity, kter se tehdy, v pta edestm, poprv poda-
ilo pospojovat, ba sjednotit, a vybudovat v tomto oboru
jakoby prvn kilometr i aspo prvnch pr set metr
(zatm velmi primitivn!) informan dlnice.
Uvme-li (aspo) toto ve, nen snad ani to datum,
datum prvnho mezinrodnho setkn, k tomu setkn
uskutennho za dosud probhajc studen vlky, navc
na hork pd vchodnho bloku, i kdy v jeho relativn
nejsvobodnjm mst, ve Varav, tak docela marn vol-
ba. Take, dost mon, recenzovat sbornk z tohoto ms-
ta v dan asov moment znamen snad i pst doopravdy
cosi jako situan zprvu o stavu svtov smiotiky.
Ta moje situan zprva, doznvm, je ovem siln sub-
jektivn zabarven. Ne e bych nebyl chtl referovat ob-
jektivn. Vdy koneckonc Semiotica, pro kterou jsem re-
cenzi psal, nebyl dn subjektivn Hyde Park, kam me
kad, ale solidn vdeck urnl, orgn krtce pedtm
zaloen Mezinrodn asociace smiotickch studi, prv
tak jako recenzovan svazek nebyla tak libovoln sbrka
nrtk z odpadnho koe: byl to zahajovac svazek velk
ady velkoryse pojat srie Ianua Linguarum renomova-
nho svtovho nakladatelstv a recenzovat jej jen tak,
neargumentan, impresionisticky a subjektivn, by bylo
prost nelo.
Subjektivnost mho postoje byla v nem jinm. Roky
19651970, kter ohraniuj dobu, kdy byly pedneseny i
aspo dodaten dodny, shromdny, zredigovny, a po-
slze i vytitny a vydny pspvky sbornku, kter jsem
byl poven recenzovat, byly toti roky, kdy jsem sm pub-
likoval svoje prvn a nejdleitj smiotick (i anti-
smiotick?!) prce. V roce 1965 jsem napsal Ostenzi (na
otitn si musela trochu pokat), dal ti roky smolil slo-
van teze trochu ve stylu Wittgensteina svho vlast-
nho Trakttu, a rok 1970 je mimo jin i rokem vydn m
Komunikace komunikac o komunikaci a zrove i ped-
nesen mho The Role of Models and Originals in Human
Communication, a mlo naplat, nzory vyjden v tch-
to mch vlastnch vcech, a u smiotickch i antismio-
tickch, se jasn prosadily jako dlo v pytli i v tto
zdnliv zcela objektivn a nestrann smiotick recenzi.
Nemusm myslm pipomnat, e roky 19651970 byly
roky dleit nejen pro mne a moje osobn postoje, ale i pro
osudy jako i subjektivn postoje mnohch dalch a nako-
nec i ns vech. Z tch mnohch dalch bych chtl jmeno-
vit pipomenout aspo jednoho, vznamnho astnka
svtovho smiotickho dn a inicitora obdobnch akti-
vit u ns Jiho Levho. Z tch recenzovanch padesti
kl ten jeden minimln jeden je jeho, jeden z tch
nejsolidnjch, dn pakl. Bohuel ona historick lta,
lta, kdy vyvrcholila jeho mnohostrann, a nadlidsky in-
tenzivn aktivita, zahrnuj i datum 17. ledna 1967, datum
jeho pedasn smrti. Z tch subjektivnch postoj ns
vech pipomnm aspo subjektivn postoj Jana Palacha,
postoj, kter poslze vystil v in pesahujc nejen obdob
vyznaen ve, ale i horizont ns ostatnch, ktermu tedy
musel vzdt poctu i nehodn autor tchto dk.
Nakonec krtkou groteskn dohru. Z cittu ze Sebeoka
pedeslanho tomuto vodu jsem pi pekldn vypustil
[142] [143]
kratikou Sebeokovu zmnku o m recenzi sam. Po slo-
vech prvn v roce 1965 ve Varav, druh pod ztitou
UNESCO v Kazymierzi, 1966 nsledoval (v zvorce) bib-
liografick odkaz na mnou recenzovan sbornk z tchto
konferenc, a po nm pest minul trpn magisteral-
ly examined by Osolsob. Peklad je srie rozhodovacch
krok, a prv na tomto kroku jsem ztroskotal. Pvodn,
pi letm etb on zmnky, jsem si ji sm pro sebe pekl-
dal nramn lichotiv, ve smyslu mistrovsky recenzovan
Osolsobm. Jene te, pi skutenm pekldn, mi sv-
dom nedalo, zkonzultoval jsem to se slovnkem a zjistil,
e napklad Rogets uvd pro magisterial tyto monosti:
dogmatic, masterful, dignified, arrogant, juridical, a j se
pro dnou nedoku rozhodnout. Mm ovem pocit, kdy
se tak sm po sob tu, e to magisterially nejsp zname-
n mentorsky (co je ovem vznam, kter v Rogetovi chy-
b), a prof. Sebeokovi dkuji za tuto jemnou, a prv proto
snad a pli pozd pochopenou ivotn lekci.
PADEST KL K SMIOTICE
A. J. Greimas, R. Jakobson, M. R.
Mayenowa, S. K. aumjan, W. Steinitz, S. kiewski
(eds.), Sign, Language, Culture (= Janua Linguarum,
series major 1), The Hague: Mouton, 1970, XX+723pp.
Jsou knihy, jejich nzvem jsou slova, i eeno s Chom-
skm, cel nominln frze. A jin, jejich nzvem jsou v-
ty. Nzev tto knihy tvo matice. Citovn v plnosti zn
(pesnji eeno vypad) takto:
SIGN . LANGUAGE . CULTURE
SIGNE . LANGAGE . CULTURE
ZNAK . J EZYK . KULTURA
AK . K . KTA
Vrazy v sloupcch jsou piblin ekvivalentn, zsti
i (tm) stejn znjc a vzjemn peloiteln. Ne vechny
a ne pln. Nzev obsahuje jaksi bezdn varovn v dru-
hm dku a druhm sloupci: jak peloit francouzsk lan-
gage? Kniha se natst od svho nzvu li: neobsahuje d-
n peklady. Vech padest pspvk je otitno ve svm
pvodnm znn anglicky, francouzsky, rusky a v jenom
ppad, o kterm nzev ml, nmecky. Naopak polsk -
dek v matici je bez svho jazykovho protjku v knize; je
tu spolu s polskou verz pedmluvy jen jako vyjden
cty a vdnosti hostitelsk zemi, v n se setkn ob se-
tkn uskutenila, a matetin velkho potu pispva-
tel. I jejich jmna by bylo mono utdit podle te matice.
Pokud se o to pokuste, pozor a nezamnte jmna Stefan
kiewski (dek 3, sloupek 3) a Aleksandr K. olkovskij
(dek 4, sloupek 2) prv tak jako jmna Leon Zawa-
dowski (lingvistika, Wrocaw) a Waclaw Zawadowski (ma-
tematika, Varava): nepochybn cvien v rozliovn rozli-
ovacch rys. Kniha se li od svho titulu jet v jednom
smru: rozmanitost tmat pevyuje ona ti hlavn zmn-
n v nzvu. M devt oddl: Obecn otzky, Problm v-
znamu, Modely jazyka, Psychologie jazyka, Rekonstrukce
a popis nonlingvistickch smio tickch systm, Smiotika
filmu, Vtvarn umn, Literatura, Problm citace. Ti p-
spvky se nicmn vzpraj jakmukoli zaazen, toti stati
kiewskho, Greimase a Kotarbiskho.
kiewskho esej Dva strukturalismy nazna ve v
obecnosti spe jen vnj klima konference. Pokou se syn-
tetizovat na bzi marxismu (klasick studie Marxovy
uskuteuj geniln spojen metody historick a struktu-
rln) podnty francouzskho strukturalismu a podnty
smiotiky interpretovan spe v tradicch duchovdnho
vznamoslov ne empirickch vd a logick analzy. Exis-
tuj dva strukturalismy: jeden analyzujc zkladnu (struk-
turalimus Marxv, Lukcsv a Goldmannv), druh ana-
lyzujc jazyk a kulturu. Druh, zvlt v antropologii, dk
lingvistick inspiraci fascinuje svou metodologickou zralos-
t a svou preciznost. Nicmn Marxv strukturalismus
je vyho du: porozuml historickmu vvoji. I tak, oboj
je potebn: analyzovat znak a pedmty, kter maj pro
ns hodnotu znaku, a chpat diachronii lidsk spolenosti.
[144] [145]
Hned prvn vtou svch Smantik, Smiotik a Smio-
logi protestuje A. J. Greimas proti vtce lingvistickho
imperialismu. Nen to imperialismus, ale pirozen roz-
pt lingvistiky definovan nikoli jako vda o jazyce, ale ja-
ko vda o jazycch [vida, u je to tady: jak jenom peloit do
etiny francouzsk langage?!]: nejde o nedvnou extrapo-
laci, ale o autentickou interpretaci obecn lingvistiky aspi-
rujc od samho potku prv na obecnost, na univerzl-
nost. Ostatn hlavou souasnho strukturalismu, kter je
svho druhu NELINGVISTICKOU LINGVISTIKOU, je nelin-
gvista Lvi-Strauss. Dnes uznvme de Saussura jako vel-
kho filosofa a pokldme Marxe za jednoho z pedchdc
strukturln metody, vdy v minulm stolet hrla Hege-
lova dialektika tut roli epistemologickho katalyztoru,
jak dnes pat strukturalismu. (Zd se tedy, e by se dalo
mluvit nejen o dvou strukturalismech, ale i o dvou dia-
lektikch.) Lingvistika pojat jako teorie jazyk nen jen
obecnou teori znakovch systm, ale i obecnou epistemo-
logi. Jsme uvznni v mluvovm vesmru a vechny ped-
mty, kter poznvme, jsou termny-pedmty (= znaky),
tj. pedmty ohranien a definovan jako pedmty jedin
intervenc jazyka, aktem pojmenovn. Ani termny-ped-
mty, ani znaky nejsou pedmtem vdy: KAD VDA M
ZA SVJ PEDMT SVOU SMIOTIKU. Zde se Greimas od-
volv na Hjelmslevovu definici smiotiky, zd se vak, e
se dr sp litery ne ducha. Pro Hjemsleva jsou prost
smiotiky znakov systmy, jejich struktura je analogic-
k struktue jazyka; studium tchto smiotik pslu pak
obecn teorii smiotik, to jest smiologii. Greimas uv
tohoto Hjelmslevova termnu ne pro pojmenovn specil-
nho pedmtu smiologie, ale kadho pedmtu kad
vdy. Co pipomn sp Husserla: tak jako ve fenomeno-
logii existuje zde objekt jedin ve vztahu ke svmu subjek-
tu, take smiotiky jako pedmty vd existuj jedin jako
monosti deskripc. Univerzum vdy si lze pedstavit jako
hierarchii souadnch a nadazench smiotik mezi s-
mantickm univerzem (vytvenm vemi jednotlivmi
smiotikami) a nejabstraktnj metateoretickou nadstav-
bou u dle neospravedlovanou dnou dal metasmio-
tikou, kter tud neme bt pokldna za vdeckou
a mla by se oznaovat jako smantick teorie.
Vechny smiotiky maj sv paradigmatiky, toti fun-
guj jako langues, jako systmy, tj. systmy pojm, jako
taxonomie, a maj sv syntagmatiky, tvoen souhrnem
procedur popisu a objevovn, technologi a ideologi. P-
rodovdec me uvat jen distinktivnch rys taxonomi,
antropolog naproti tomu se upn k jejich vznamu, je-
jich lidskmu smyslu. Metodu prodnch vd lze tedy
pirovnat k popisu plnu vrazu, zatmco vdy o lovku
jsou srovnateln s popisem plnu obsahu, jeho kolem
je pochopit lidsk smysl. Greimas doporuuje vyhradit
pokud to zus umouje termn smiologie pro po-
sledn jmenovan, zatmco termn smiotiky pro ony prvn.
Jako pedmt dalch deskripc vedou smiotiky i smio-
logie k dalm popism, k smiotikm smiotik (meta-
smiotikm) a smiologim smiologi (metasmiologim),
jako i smiologim smiotik (smiologim smiotickch
model) atd.
Nevm, zda jsem byl schopen tlumoit nejdleitj
Greimasovy mylenky. Nen snadn mu porozumt. U-
v termn v neznateln i znan posunutm vznamu.
Chtlo by to seznam definic (tak jak to m Hjelmslev na
konci svch Prolegomen). Greimasv pstup je nco na
zpsob filosofie lingvistiky spe ne filosofie jazyka. Pla-
t-li, e hranice mho svta jsou hranicemi mho jazyka,
pak se o Greimasovi d prohlsit, e hranicemi jeho svta
jsou hranice jeho lingvistiky. Takovto panlingvistick (i,
sprv odvozeno, Panglosmatick) svtov nzor nicmn
pedpokld, e vecko je nad slunce jasn v t nejlep ze
vech nejlepch monch vd. Zstvm skeptick.
Na prvn pohled to nejvjimenj ze vech tchto v-
jimench exposs onch zcela vjimench osobnost, jak
se sely na tomto pracovnm setkn, Tadeusze Kotarbi-
skho O reistickm neboli konkretistickm postoji nem
nic spolenho s dnm z tmat na setkn petsanch.
Kotarbiski cituje Leibnize a vrac se ke svmu dvnmu
doporuen vyhbat se abstraktm, vylouit vrazy, kter
[146] [147]
jsou jen zdnlivmi jmny a mluvit O NEM. Jak tento
(zdnliv) minimln, tak i maximln, neuskuteniteln
projekt tohoto patriarchy polskch logik je nesmrn cen-
n dokonce i v tomto kontextu: evokuje nm mlem za-
pomenutou? atmosfru kritinosti k pseudoproblmm
(Scheinprobleme), z n se zrodila modern smiotika.
V textu knihy, kterou tu probrme, najdeme pr v-
slovnch definic tto disciplny; navc kad z pspvk
definuje smiotiku implicitn tm, e se astn, i tm, m
se astn. Nkter z tchto definic chpou smiotiku
jako IR, STECHOVOU VDU O ZNACCH, zahrnujc
lingvistiku a lingvistice nadazenou, jin sp, jak se zd,
chpou smiotiku jako POMOCNOU VDU LINGVISTIC-
KOU podobn jako teba fonetiku, stylistiku atp. Nkte
autoi ji jet pod ztotouj se smantikou: je to popla-
tek, jej mus smiotika smantice odvdt za dlouholet
propjovn jejho jmna cel discipln zabvajc se zna-
ky (aumjan, 244
1)
). Velice dleit, i kdy jen sten,
je definice smiotiky jako SPOLENHO i neutrlnho
ZEM LOGIKY A LINGVISTIKY. Nejde tu o aplikace logiky
na lingvistiku, ale sp o ono zkoumn obyejnho jazy-
ka, s nm kdysi zaali filosofov v Cambridgi i Oxfordu
a analytit filosofov. Nkter lnky v sekci filmov, lite-
rrn i v sekci o citaci pat sp do zcela normln teorie
literatury, filmu atd. Jedin, co je na nich smiotick, je
aplikovn lingvistiky v dotynch oborech, a jejich impli-
citn definice smiotiky mohla by tedy snad bt SMIOTI-
KA JAKO ZKUEBNA (ppadn cviit) LINGVISTICKHO
APLIKACIONISMU. Mon e podobn pstupy chpou s-
miotiku prost jen jako jednu z metod nebo sp kol sou-
asn filosofie, kolu analogickou freudismu, behaviorismu
i fenomenologii, co pes svou koncovku nen vda,
ale filosofick kola i smr.
Pedpokldejme, e jsme se shodli na tom, e smiotika
je (OBECN) TEORIE ZNAK. Jestlie ano, meme pokra-
ovat a rozliit uvnit smiotiky syntax (syntaktiku),
smantiku a pragmatiku; dle meme dlit smiotiku
na antroposmiotiku, zoosmiotiku a endosmiotiku, ale
pedevm bychom mli mluvit o smiotice IST, POPIS-
N a APLIKOVAN. Sebeok (317) rozliil tyto ti pstupy
i v zoosmiotice, zd se vak, e sama pedpona zoo- im-
plikuje popisnost a e IST, tj. ist teoretick pstup je
mon jedin k smiotice jako celku.
Pipad to jako paradox, ale pesn tot plat i o nej-
pokroilejm a zdnliv nejuniverzlnjm oddlu smio-
tiky, lingvistice. Nen na mst ptt se, kde je hranice mezi
smiotikou a lingvistikou. dn takov hranice neexistu-
je, aspo z pohledu smiotiky, a ve, co je dobr pro lin-
gvistiku, je dobr i pro smiotiku. To nen nzor lingvistic-
kho imperialisty, ale svrchovan zjem smiotiky sam.
Jedin rozdl je v me obecnosti. Co je pro lingvistu zcela
UNIVERZLN HYPOTZA zobecujc VE, CO VME O JA-
ZYCE, je z hlediska obecn smiotiky uzouk popis zab-
vajc se pouze jedinou, i kdy veledleitou formou semi-
zy, cosi platnho mlem jedin ad hoc, spe jen jako dl
aspekt smiotickho celku.
Naproti tomu kad univerzln a ist smiotick teo-
rie mus nabdnout dostaten siln hypotzy jak deskripci,
tak i explanaci jazyka. V tom nen nic antropocentrickho
i lingvocentrickho. Plat to a bude platit i po eventulnm
kopernkovskm obratu v smiotice.
1. IST TEORIE
JAKO KL K SMIOTICE
1.1. Vtina smiotickch teori je ote-
ven lingvocentrickch (tj. skryt popisnch). To je p-
pad v ist smiotiky v celm svazku, reprezentovan
ovem jen jedinou studi usilujc o ucelenou teorii Znak
a smantickch systm, studi Leona Zawadowskho.
Zkladnm pojmem tto teorie je pojem TEXTU jako
prvku tdy text nebo sloeniny takovch prvk. Text
je definovn vztahem ke svmu protjku, prvku tdy EX-
TRATEXTUL, tj. prvku, na kter text odkazuje jako na
svj REFEREND. Vztah tohoto druhu nem charakter SOU-
VSKYTU (co je ppad tzv. pirozench znak i sym-
ptom, kter Zawadowski ze sv klasifikace vyluuje), ale 1) sla v zvorkch odkazuj ke strnkm recenzovan knihy.
[148] [149]
charakter DOHODY (konvence). Texty pln sdlovac funk-
ci tm, e konvencionln (tj. na zklad dohody) pen-
ej vdn i informaci o extratextulech kompetentnmu
pjemci. Prvek, kter pln tuto funkci pmo, je ZNAK: to
je jeho SMANTICK FUNKCE, a znak ji pln nikoli celou
svou materi, ale pouze svou charakteristickou masou.
Kompetentn pjemce, vnm-li znak, neme se vyhnout
POZNN (na zklad nauen deduktivn konkluze). To
tvo SDLOVAC HODNOTU znaku; termn SDLOVAC
HODNOTA m stejnou extenzi (je koextenzivn) s termnem
vznam. Text bez kompetentnho posluchae nepln svou
sdlovac funkci. Je vak SCHOPEN ji plnit.
Jakmile je dn smantick systm, tj. jakmile je vyme-
zena tda text a jejich extratextul, jsou dny vechny
mon texty (pokud jde o jejich funkn vlastnosti). Vztah
text k extratextulm je SPECIFICK RELAN VLAST-
NOST znak a smantickch systm a pat spolu se ve-
mi vlastnostmi text samch k VNITNM SMIOTICKM
FAKTM (vnitnm vlastnostem smiotickch systm),
kter tvo VNITN SMIOLOGII (34). Vechny ostatn re-
lan vlastnosti je teba odliovat jako extern vlastnosti
smantickch systm, EXTERN SMIOTICK FAKTY,
kter pat do extern smiologie. (Zawadowski, jak pa-
trno, si neosvojil Morrisovu terminoloii, jeho tdn vlast-
nost smantickch systm se ovem neme ne krt
s Morrisovm rozlienm syntaxe, smantiky a pragmati-
ky). Nejdleitjmi externmi vlastnostmi smantickch
systm jsou EKOLOGICK VLASTNOSTI, dk nim je mo-
no uinit prvn (a rozhodujc) krok k definici jazyka, proto-
e kad lidsk bytost m nejmn jeden smantick sys-
tm, kterho uv NEUSTLE (v kadou bdlou chvli) pro
sdlovn fakt ze VECH dostupnch oblast svch zjm
(EKOLOGICK DEFINICE JAZYKA, 36). INTERN DEFINICE
je komplikovanj. Nejdve musme najt obecnou defini-
ci gramatiky (DOHODNUT KATEGORILN VZTAHY STA-
NOVC SOUVSKYTY PRVK PSLUEJCCH RZNM
TDM TEXTOVCH PRVK). Jazyk lze pak definovat ja-
ko SMANTICK SYSTM S POLYKATEGORILN GRAMA-
TIKOU A UNIVERZLNM SLOVNKEM (37), systm, kter
nejen sdluje a reprezentuje, ale tak PREDIKUJE (43), tj.
informuje ns, zda to, co je reprezentovno textem, existu-
je i je ptomno, systm, kter je NEZVISL, toti zvisl
vlun na deiktice (45), zatmco jin systmy jsou v rzn
me zvisl na jazyku.
Jak vidt, Zawadowskho teorie zcela oteven cl k ja-
zyku. Nabz rovn pozoruhodnou definici symbol (v de
Saussurov pojet tohoto termnu) a signl (47). Symbo-
ly, pesnji eeno SYMBOLICK ZNAKY (pro jejich sil-
nou konvencionalizaci), tvo smantick systmy s jednm
i vce prvky, ppadn celmi symboly-texty, toti texty
symbolickch znak; gramatiky takovch text jsou teore-
ticky mon. SIGNLY jsou specializovan, zvisl znaky.
SYMPTOMY se zakldaj na souvskytu a nejsou to znaky.
IKONY (obrazy) se zakldaj na imitaci a nejsou to znaky.
Zawadowski citeln zuuje pedmt smiotiky na kon-
vencionln znaky (v Peirceov terminologii na symboly),
nemilosrdn vyhn symptomy (o znaku nikdy nelze tvr-
dit, e je to symptom) a ikony. Osvtl, vc: oste vysv-
t jen omezen prostor. Je to pod lep ne zamlit ce-
lek. S nktermi termny nemusme souhlasit (napklad
s charakteristikou porozumn textu jako PASIVNHO
UIT smantickho systmu), rovn s nktermi defini-
cemi (gramatika, vznam) i s celkovm behavioristickm
hlediskem. Bu jak bu, je to systm.
1.2. Zawadowski je jedin autor, kter se zmrn po-
kou o univerzln teorii znaku. Najdeme tu vak dva dal-
pspvky, jeden v sekci generativnch gramatik, druh
v sekci vtvarnch umn, kter dohromady, ani to bylo
zmrem jejich autor, tvo bezmla ucelenou univerzln
teorii znaku. Jsou to lnky Pedbn pokus o nstin sys-
tmu jazykovch znak v termnech teorie kategori Ireny
Bellertov a Waclawa Zawadowskho (podtrhuji Waclawa,
matematika) a Obrazy a znaky Mieczysawa Porbskho.
Oba tyto lnky, kad na jinm konci knihy, toti spojuje
t pstup a navc i spolen konceptuln rmec, rmec
TEORIE KATEGORI, prvn ve verzi McLaneov (1965) a Ro-
zenbergov (1967), druh v interpretaci Ehresmannov.
[150] [151]
Teorie kategori je z nejabstraktnjch, silnch st
matematiky. Kategorie je TDA OBJEKT A MORFISM,
kter mapuj i transformuj pslun objekt (= DOMNA
morfismu) v jin objekt (KO-DOMNA morfismu). Protoe
kad kategorie je vytvoena tak, e pidluje kadmu
objektu jeho identitn morfismus, vechny kategorie lze
popsat ist v termnech jejich morfism, bez pihldnut
k objektm. Jednu kategorii lze zobrazit do jin kategorie
pomoc FUNKTORU zobrazujcho vechny objekty a mor-
fismy jedn kategorie do objekt a morfism kategorie
druh. Existuj kategorie rznch matematickch objekt:
mnoin, grup, abelovskch grup, topologickch prostor
atd., ale z hlediska smiotiky je nejzajmavj kategorie
relac (Rozenberg 1967).
Tato konceptuln s slou Bellertov a Zawadowsk-
mu jako pozad pro jejich pedbn pokus o nstin
znakovho systmu jazyka. Primitivnm pojmem jejich
systmu je pojem SLOEN RELACE. Jazyk popisuje relace
a vci, kter rovn meme popsat jako relace, a vechny
tyto relace dosahuj takov sloitosti, e obvykle nejsme
schopni je analyzovat, prv tak jako specifikovat jejich
prvky, toti elementrn relace. Obdobn ani jazykov
znaky nejsou jednoduch znaky: termn ZNAKY, jak mu
rozumj autoi, znamen PROMLUVY (234); elementr-
nj znaky se potom chpou jen jako pouh ODVOZENINY
tchto zkladnch znak (236). Konen korespondence
mezi vcmi a relacemi (na stran jedn) a znaky (na
stran druh) m sloitou povahu a je vce-vceznan:
jedin kontext a situace mohou eit tak obrovskou
mnoho znanost. Vrazy uritho jazyka koresponduj leda
s uritmi VYBRANMI relacemi a funguj jako ZKRAT-
KY (235) pro tyto vybran relace. Zkratky pro urit
relace, kter jsme si zvolili z hlediska jednoho jazyka, se
obyejn nedaj pln peloit do zkratek jinho jazyka;
pln peklad by byl krajn neobratn a musel by se
uchlit k dalm zkratkm bez protjk v originlnm
znn.
Bu jak bu, tuto komplikovanou znakovou skutenost
lze popsat pomoc teorie kategori. Kategorie sloench
relac se chov jinak ne kategorie relac popsanch v li-
teratue. I tak, kad PIROZEN JAZYK ME BT DE-
FINOVN V TERMNECH DVOU KATEGORI SLOENCH
RELAC A JEDNOHO FUNKTORU, KTER JE SPOJUJE.
Meme tak utvoit jednu kategorii pedstavujc univer-
zum popisovanch sloench relac (autoi ji oznauj jako
kategorii relac ), jej protjek, kategorii znak uri-
tho jazyka L
1
(autoi ji oznauj kategorie jazyka, C/L
1
/)
a konen i funktor F
1
, jeho hodnotou pro urit znak je
signifikt (vznam??) tohoto znaku. Protoe koresponden-
ce mezi a C(L
1
) je mnoho-mnohoznan, funktor F
1
se
chov piblin jako funktor jedin v kontextuln scen-
rii (setting) (235). Kategorie jazyka jsou zajmav objekty
z formlnho hlediska, protoe kadou kategorii jazyka lze
definovat jedin prostednictvm funktoru, kter ji spojuje
s kategori relac. Neme existovat kategorie jazyka, kte-
r by nebyla spojena funktorem s kategori . Na druh
stran nelze popsat kategorii ne skrze funktor, kter ji
spojuje nejmn s jednou kategori jazyka (239).
Pomoc pojmu funktor definuj pak autoi nejen V-
ZNAM (hodnota funktoru), ale i dal pojmy zaloen na
vznamu, jako PEKLAD (hodnota funktoru F
i
na jednom
znaku se rovn hodnot jinho funktoru F
j
na jinm zna-
ku) nebo PARAFRZE, kterou definuj jako zvltn ppad
pekladu, kde i = j.
To nen ve. Kad kategorie sestv nejen z objek-
t, ale i z morfism mezi objekty. Morfismy jsou obecn
zobrazen a transformace. V kategorii relac (vc)
morfismy meme ztotonit z transformacemi relac, v ka-
tegorii jazyka s transformacemi (v nejobecnjm smys-
lu) jazykovch vraz. Protoe funktor zobrazuje nejen
objekty jedn kategorie na objekty druh kategorie, ale
i morfismy na morfismy, funktor F
i
spojuje transforma-
ce vt s transformacemi relac, a jeho hodnotu na mor-
fismu (= na transformaci) meme chpat jako vznam
onoho morfismu. Existuje algebra morfism uvajc kom-
pozice morfism a kartzsk souiny kategori, co umo-
uje popsat TOTONOSTN MORFISMY, SLAB IDENTITY
(parafrze), VARIAN MORFISMY, konstantn smantic-
k zmny, nulov smantick zmny, smantickou
totonost a smantickou diferenciaci (238239).
[152] [153]
Je tu ovem jedna pot: ob kategorie, i C(L
i
), maj
nekonen mnoho objekt a morfism. Takov nekonen
systm nelze vysvtlit, pokud tu nen monost poznn to-
hoto systmu z konenho, i kdy reprezentativnho naho-
dilho vzorku tohoto systmu, toti z jeho GENERATIVN-
HO SUBSYSTMU. Prv takovou monost skt
GRA MATIKA. A Bellertov se Zawadowskm navrhuj v z-
vren sti svho lnku metody a zpsoby, jak dospt
ke gramatice nekonenho systmu cestou morfism
a kompozic morfism, morfism morfism (funktor spoju-
jcch morfismy C/L
i
/ s morfismy ), tj. cestou konstant-
nch smantickch zmn, nulovch zmn, variant, inva-
riant, stejnosti a rozdlu, analogicky ke zpsobu, jm
jsme dospli k fonologickmu systmu jazyka.
Je to pozoruhodn systm na pdorysu skvl teorie
a mm jen jedinou nmitku: Bellertov a Zawadowski, ve
snaze popsat kategorii jakoto sloenou relaci popisova-
nou JAZYKEM, jsou ochotni do n zahrnout jakoukoli re-
levantn relaci mezi vyprvnou udlost a pvodcem zna-
ku, adrestem znaku, asem produkovn znaku a vcmi,
k nim pvodce odkazuje (234). Myslm, e kategorie
by mla zahrnovat vechny tyto relevantn relace jedin
potud, pokud skuten funguj jako denotty pslunch
znak JAZYKA, denotujce je napklad vemi onmi zpso-
by, kter uvd Jakobson ve svch Shifters (1957). Zp-
sob pvodcova zakdovvn tchto relac v jm podvan
zprv a zpsob adrestova dekdovn nen toti vdycky
specificky jazykov, ba nkdy ani specificky antroposmio-
tick. Dost mon, e prv takov zpsoby by mly zstat
vslovn mimo hru v teorii usilujc popsat specifinost
antroposmiotickho, jazykovho zpsobu na orientace
ve svt i v jazyce.
Neexistuje, pokud vm, dn zmrn spojitost toho-
to pedbnho pokusu s Obrazy a znaky Mieczysawa
Porbskho. Pesto je totonost nkterch zkladnch prin-
cip oividn. Navc se oba lnky tematicky dopluj,
kdy jeden se zabv jazykovmi, ne-ikonickmi znaky,
zatmco druh znaky ne-jazykovmi a ikonickmi. Fakt, e
ob tyto sti do sebe tak zcela ideln nezapadaj, nebudi
piten k ti autor, ale jedin recenzenta a jeho pedb-
nho pokusu pojednvat o obou studich takkajc v jed-
nom ztahu. Porbski, i kdy cituje Ehresmanna a uv
termnu KATEGORIE, je pedevm ovlivnn Bourbakiho
prekategoriln teori struktur. Pravdpodobn tento po-
nkud odlin matematick zdroj a pstup me za to, e
ve vertikln, vov stavb teorie kategori, kde se vy-
chz z morfism k definici kategori a z kategori k defini-
ci funktoru,
2)
spokojuje se Porbski s tm, e obv jenom
pzemn garsonku o jedn jedin kategorii sestvajc z do-
mny, ko-domny (recipron domny) a morfismu. Musme
vak pipustit, e tento rozdl, i kdy nahodil a bezdn,
je dost mon symptomatick a e odpovd rznmu smi-
otickmu statutu i logick rovni obraz a znak. Konec-
konc Porbski sm, v jin souvislosti a v jinm smyslu,
bez ohledu na tento rozdl konstatuje, e abychom moh-
li popsat [] pojem obraz, musme jej chpat jako objekt
o stup nek ni neli znak (520).
Za nejvznanj Porbskho pnos obecn teorii zna-
k je teba povaovat jeho trichotomii obraz, kterou m-
eme v daleko obecnjm smyslu chpat jako TRI-
CHOTOMII PREZENTACE. Ve voln parafrzi Porbskho
mylenek meme stanovit, e PREZENTOVAN VC (= ko-
-domna) je k tomu, o jde a co m bt sdleno (= domna),
ve vztahu bu (1) sti a celku, (2) totonosti, i (3) napros-
t odlinosti, aneb, eeno Porbskho slovy, prezentujc
univerzum (lunivers prsentant) me tvoit podprostor
ponoen v prostoru prezentovanho univerza, me se
s nm ztotoovat nebo mu odporovat, stvrzujc nkter
jeho vlastnosti a zkajc se jinch (512). Prvn monost
(podprostor, st) je ppad obrazu ENDOMORFNHO
(Porbskho pklady: stopy, pachy, signly, symptomy,
indicie, vrazy, a meme dodat, i ukzky, vzorky). Dru-
h monost (totonost) je ppad obrazu AUTOMORFN-
HO (produkty prody i kultury, hudebn a umleck d-
la sdlujc sama sebe; zvltnm ppadem automorfie je
2) Parafrzuji vrok Freydv citovan McLanem (1965).
[154] [155]
i symetrie; vechny pklady uvd sm Porbski). A ko-
nen obraz EXOMORFN, zamen na univerzum od sebe
odlin a odlin i od univerza, jeho je sm takovto obraz
endomorfn soust i produktem (512513).
Tato trichotomie, pokud ji peformulujeme ponkud
obecnji (nap. v termnech obecn teorie systm), nab-
z nejobecnj kritria t snad nejfundamentlnj klasi-
fikaci znak. Existuj systmy vyloen endomorfn, toti
indexy, pirozen znaky, jako i stopy i otisky prst
zanechan na tom, s m byly ve styku, a tedy na tom, co
bylo st jejich irho kontextu; existuj dle i automorf-
n systmy, co nejsou ve vem vudy a se vm vudy ne
znaky i obrazy se sebou sammi i s tm, co znamenaj i
pedstavuj, absolutn toton. A existuj, do tetice, i exo-
morfn znaky, odpovdajc Peirceovm symbolm a iko-
nm, dvma druhm znak vzjemn odlinm jedin po-
dobnost svmu pedmtu, co je, nemohu si pomoci, sp
rozdl stupn neli druhu.
Sotva jsme tuto trichotomii zobecnili, musme ji hned
zrelativizovat. Kad znak a v principu VECKO ME
FUNGOVAT JAKO ENDOMORFN, AUTOMORFN I EXO-
MORFN ZNAK. Vecko prezentuje sebe samo kad
pedmt, kad stav vc, kad proces me bt nahlen
jako banln a tautologick obraz sebe samho (513) ale
zrove je tak vechno st, stopou, zlomkem, vzorkem,
produktem atd. dalho systmu i dalho a irho aso-
prostorovho celku. Zrove vak cokoli me symboli-
zovat i ikonicky zobrazovat nco jinho ne samo sebe.
Zle jen na tom, JAK je to pouito a definovno.
Takovto SMIOTICK UNIVERZLIE meme vytit
z Porbskho trichotomie. Autor sm, obvm se, si neu-
vdomuje univerzln rz sv trichotomie. Sama jeho ter-
minologie mu brn vidt tato fakta a uvdomovat si tyto
monosti. Pedevm termn obraz (image), sm defino-
van v termnech podobnosti, nen vhodnou soust ta-
kovch spojen, jako jsou image endomorphe i image
exomorphe, kter sama nemus mt nic spolenho s po-
dobnost (i kdy ji nevyluuj). Dvojice prsentant/prsent
(pre zentujc/prezentovan) je rovn neastn a ma touc.
Jedinm druhem prezentovn v plnm smyslu toho slo-
va je automorfn prezentovn vci sam, kde domna
a ko-domna, prezentovan univerzum a prezentujc
univerzum zcela splvaj: jedin, CO me bt prezento-
vno, a tud fungovat jakoto prezentovan, je TO, co
je ptomno, a takto prezentujc samo sebe. Na rozdl od
toho endomorfn obraz lze povaovat nejv za pouze
stenou prezentaci; prezentuji-li vzorek, fragment, pak
vzorek sm (i zlomek sm) nen PLNOU prezentac ni-
eho jinho ne sebe samho, toti fragmentu i vzorku
jakoto fragmentu i vzorku, a nejv STENOU i
FRAGMENTRN onoho irho celku, k nmu prezen-
tovan vzorek i fragment pat. Poslze tet, exomorfn
druh (ppad, typ) prezentace nelze u pesn vzato
povaovat za prezentaci (s vjimkou prezentace znaku
i obrazu samho), ale jedin za REPREZENTACI, protoe
to, co absentuje, neme bt prezentovno, ale jedin
reprezentovno.
To ve se samozejm zd bt vc ist terminologic-
k. Jestlie vak terminologie mate a tato terminologie
zmtla i samho autora , pestv bt vc ryze termino-
logickou. Kdy Porbski v bsnivm prvnm odstavci svho
eseje mluv o ptomnosti neptomnho, zn to jako bsnic-
k oxymron, ale kdy na dalch strnkch operuje s tou-
to sugestivn nadszkou jako se seriznm argumentem, je
to zvan omyl. Tvrd-li dn vyprvn, dn jmno
neme zptomnit to, co je neptomn, je zcela v prvu.
Ml by jen dodat: ani dn obraz.
Porbski ovem nabz svou vlastn teorii prezentace
jako protjku signifikace, prezetovanho/prezentujcho
jako protjku oznaujcho/oznaovanho a participace
jako protjku klasifikace. Vnitn symetrie jeho teorie
dosahuje vysokho stupn dokonalosti. V termnech sa-
mho Porbskho bychom ji mohli pochvlit jakoto t-
m dokonal image automorphe. Bu jak bu, nen to
elegantn teorie. M nkolik eknme kosmetickch
vad, redundantn slovnk, terminologickou mchanici. Je to
vak prv tak jako papr Bellertov a Zawadowskho
zajmav essai prliminaire. A inspirujc ten.
[156] [157]
(Nemyslm si, e je nutno v tto vvojov etap
pokukovat po matematick teorii jako po podkladu
obecn smiotick hypotzy. V souasnosti mme exaktn
matematick teorie ve slubch nepesnho smiotickho
mylen. Co je dost nevyrovnan partie, ne-li vyloen
mesaliance. Zkusme radji zlepit sv smiotick mylen:
matematick nevsta se u najde)
Nabz se tu jet dal aplikace Porbskho trichoto-
mie, tentokrt na teorii METAFORY A METONYMIE, dvou
pojm, kter hraj veledleitou roli v celm svazku, tm
sp, e jde o dvojici princip, v n jsou zakotveny jak
prokzal Jakobson (1956) samy fundamenty jazyka. Zd
se, e tyto principy kotv jet hloubji, e tvo samy zkla-
dy prezentace a reprezentace jako univerzlnch princip.
Existuje METONYMICK, pesnji SYNEKDOCHICK PRIN-
CIP, ba pmo IMPULS i CHPAC GESTO (uchopit aspo
pars pro toto i pars pro parte!) v kadm endomorfnm
obraze, tj. v kadm vzorku, indexu, symptomu i signlu,
v kad (tm) nutn pouze DL, STEN PREZEN-
TACI. A existuje METAFORICK PRINCIP v kadm ikonu
a dokonce i v kadm symbolu (v peirceovskm smyslu!),
toti v kadm slovnm znaku (kdy u to nejde jinak, ucho-
pm tu vc aspo METAFORICKY, aspo SLOVY!) bez ohle-
du na to, je-li u slovnch znak samch uito metaforicky,
metonymicky (synekdo chicky) msto doslovn (neobrazn,
pesn, ba pedantsky), co ve jsou, mlo naplat, pouho-
pouze DRUHOTN posuny uvnit bytostn METAFORICK
ko-domny naprosto kad REPREZENTACE.
2. SROVNN JAKO KL
2.1. Na pli cesty mezi istou a de-
skriptivn smiotikou le velezajmav zem nikoho (ne-
bo zemi vech?) zvan SROVNVAC SMIOTIKA. Jak je
postulovna Sebeokem (1968), m komparativn smiotika
sv koeny v obrovskm empirickm materilu smiotic-
kch deskripc a odvauje se nejsmlejch hypotz a kon-
frontac smiotickho makrokosmu s mikrokosmem (jazyk
genetick kd), antroposmiotiky se zoosmiotikou i
zoosmiotikami atd. Bu jak bu, komparatistick oddl,
vslovn takto nazvan, v knize chyb. Nechyb tu vak
komparativn smiotika.
Srovnn je, kdy nic jinho, tak aspo vedlej produkt,
ne-li vchoz pedpoklad dvou dleitch pspvk. Auto-
rem jednoho je logik Roman Suszko (Poznmky o vzta-
hu lingvistiky a logiky), zatmco druh je z pera lingvist-
ky Jeleny V. Paduevov (Jazyk matematick logiky jako
smantick model pirozench jazyk). Suszko chce vybu-
dovat i lpe obnovit spojen mezi logickm formalismem
a pirozenm jazykem, spojen ivotn dleit pro ob
strany, vdy bez nho by logick formalismus byl pou-
ze st ist matematiky, jazyk by byl bez logickho ob-
sahu a teoretick poznn by bylo nemon (50). (Zd se, e
Paduevov vyslovuje mnohem vstinji tuto nezbytnost,
kdy tvrd, e formalizovan dkaz nefunguje, dokud ko-
respondence mezi formalizovanm a pirozenm jazykem
nen explicite stanovena 219.) Obvm se, e je tu ma-
louk petitio principii v tomto zadn (srovnn by byl pi-
menj cl), zvlt kdy Suszko sm tvrd, e uml
jazyky symbolick logiky jsou odvozeny z pirozenho mlu-
ven i mylen abstrakc a drastickou restrikc pragmatick
dimenze jazyka (51). Ostatn zpsob, jm logika a mate-
matika mluv o jazyce, je pramlo logicky pesn a dsled-
n, kdy se tu termnu JAZYK pouv v dvojm rznm
vznamu. Vypad to jako paradox, ale co je zanedbateln
v logice, nen dost dobr pro komparativn smiotiku, po-
kud chce srovnvat jazyk logiky s tzv. pirozenm jazy-
kem. Uml jazyky logiky a matematiky maj sv koe-
ny v pirozenm jazyce, vyrostly z nho, jsou odvozovny,
interpretovny, vykldny i teny v nm; i kdy jsou vel-
mi nepirozen a uml, nejsou nim ne specializovanou
vtv pirozenho jazyka, samy nejsouce jazykem, ale jen
jazyky v metaforickm smyslu, v uvozovkch.
Z tohoto hlediska je cl lnku Paduevov mnohem
pimenj a bli specifinosti lingvistiky: vzt logick
formalismus jako model pirozenho jazyka. I tak postu-
puj oba pspvky obdobn. Oba omezuj oblast pirozen-
ho jazyka ve snaze izolovat jeho co nejir fragment [],
[158] [159]
pro kter lze vystait s logickmi jazyky jako smantickm
modelem (Paduevov 221). Takto vymez logick jdro
(Paduevov 225) i logickou rove (Suszko 52) piroze-
nho jazyka a vylou bn mluven jazyk, kter se dr
pragmatick role jazyka v mnohem irm rozsahu ne
jeho referenn role (Suszko 51). Koneckonc zatm nen
jasn, zda logick jazyky mohou bt vbec k nemu pi
analze ist kolokvilnch fragment pirozenho jazyka,
zvlt pak [] vt nevyjadujcch dnou propozici, kter
me bt pravdiv i nepravdiv. Pedevm pro tyto frag-
menty je sama mylenka pekladu do logickho jazyka vel-
mi vyumlkovan (Paduevov 221). V dalm pak oba au-
toi hledaj vhodn druh logickho formalismu; Suszko jej
nalz v nominlnm formalismu, Paduevov v jedn
variant aplikovanho prediktovho kalkulu. Nae se
oba daj do pekldn, tj. formuluj pravidla pekladu,
Suszko v sten formalizovanm metajazyce, Paduevo-
v v obyejnm jazyce, Suszko pravidla pro peklad z pi-
rozenho do logickho, Paduevov pro peklad opan.
Kupodivu nemme tu co dlat jedin se slovnkem a gra-
matikou logickho jazyka, ale i s msi jako stylistikou,
kter nedoporuuje zmiovat [] redundantn informaci
(Paduevov 226). Suszko, pravdpodobn pro omezenou
slu zvolenho logickho formalismu a v souhlasu s clem
svch Poznmek, se spokojuje s stenou koresponden-
c obou jazyk nevztahujc se ani na celek pirozenho
jazyka, ani na cel soubor logickch formul, zvlt kdy
sta pouze sten vazba mezi pirozenm jazykem a lo-
gickm formalismem (Suszko 56), zatmco Paduevov
zdrazuje fakt, e kad logick formuli me bt pi-
azen jej doslovn (sic!) peklad do rutiny (nebo angli-
tiny), by i neobratn, syntakticky komplexn, a z toho
dvodu patn srozumiteln (Paduevov 224).
Jerzy Pelc se ve sv studii sna o Funkn pstup
k logick smiotice pirozenho jazyka. Funkn, slovo
s velkou lingvistickou tradic, odkazuje ke zpsobu, ja-
km je pslun lingvistick entita pouita. Co to vak
znamen pouit njak vci? To je prv otzka pro
LOGICKOU SMIOTIKU a jej zkoumn PIROZENHO
(OBYEJNHO) JAZYKA. Vdy velicos, co m v lingvisti-
ce pchu provokativn novosti, ba revolun vymoenosti,
jako napklad psn synchronn pstup, je v logice,
a tedy i v logick smiotice samozejmost. Vychzeje z po-
dobnch vah Gilberta Ryle (Caton 1963), rozliuje Pelc
tvero rznch uit vci: jako ORGNU, jako NSTROJE
(nejdleitj uit), jako SOUSTI (ve smyslu INGRE-
DIENCE) a jako DESIGNTU. Vrazy odkazujc k vcem
jsou pouity jako instrumenty, vrazy v syntaktickch
konstrukcch jako sousti a vrazy v metasentencch jako
designta. Uit me bt singulrn, jednorzov i pravi-
deln, musme je vak odliovat od zu, kterto termn
se obas chpe jako ponkud problematick synonymum
slova VZNAM. (Podobn sporn pipad Pelcovi i ztoto-
ovn pojmu vznam s pojmem pojem, tedy koncept.)
Termny (vrazy) je mono pronet s rznmi vznamo-
vmi intencemi a mohou inkovat v rznch ROLCH
(v roli subjektu, prediktu, vlastnho jmna, slova v roli
vty a naopak, v ppad cittu, vta v roli slova). Mnoh
logick kategorie (vlastn jmna, deskripce, singulrn
i obecn, przdn termny atd.), jakmile jsou aplikovny
na analzu pirozenho jazyka, mus bt relativizovny
a jev se prv jako role. Pelc se to sna dokzat; jeho
argumenty jsou zsti pesvdiv, ned se ostatn odra-
dit ani od toho, aby se pokouel vyrazit oteven dvee,
pokud stle existuj lid, jim ony dvee pipadaj zave-
n. Pr pklad je nepesnch, nebere se v nich ohled
na rove abstrakce v citacch a metasentencch, snad
i lacinch, uvdjcch postavy fikc jako pklady przd-
nch termn, co je naprosto pesn v logice, ne vak
v smiotice, pokud m pravdu Hi, e v pirozenm jazyce
teba brt pravdu pohdky stejn vn jako zprvu
z chemick laboratoe (1969: 443). Bu jak bu, Pelcovo
vsledn zjitn je neobyejn dleit. Jazyk je samou
svou podstatou cosi PLEITOSTNHO, spjatho s jazy-
kovm stejn jako mimojazykovm kontextem, a samo
o sob vzato, NE PLNHO. Neplnost je normln stav,
a to, co je normln, nememe povaovat za chybu (110).
[160] [161]
Mluvme-li o uit, vdy tm implikujeme UIVATELE. To
je dvod, pro PRAGMATIKA je tm nejpirozenjm polem
pro analzu problm pirozenho jazyka.
Ve svm hledn Specifickch rys slovnho znaku
Adam Schaff nejdve vyvrac teze nkterch odprc zna-
kovho statutu jazyka a zdrazuje rozdl mezi nonverbl-
nmi znaky a znaky jako prvky jazyka. Dokazuje, e cel
spor je ist vc zkch definic. Pesto, kdy srovnvme
verbln a neverbln znaky, nememe nevidt zsadn
rozdly. Zatmco v ppad nonverblnch znak je spojen
mezi vznamem a jeho nositelem pln arbitrrn a AUTO-
NOMN, vznam jazykovho znaku a jeho materiln nosi
tvo ORGANICKOU JEDNOTU (122). Nae terminologic-
k nedslednost (co je znamenit posteh!), kdy jednou
chpeme znak vhradn jako materiln nosi, podruh
jako nosi plus jeho vznam, je tedy oprvnn: nen ne
projevem naeho podvdomho uznn rozdln povahy
verblnch a neverblnch znak.
Sebeokova Zoosmiotika nemla bt nejsp nim
jinm ne zprvou o stavu tohoto novho pododdlu s-
miotiky. Celkov kontext, i kdy vlastn nulov (jedin
pspvek svho druhu, naprost solitr, pitom a zoo-
smiotick, psan antroposmiotikem, co vc, lingvistou,
a adresovan publiku antroposmiotik, pedevm opt
lingvist a logik), se u postaral o jist komparatistick
moment. Dalm vrazn komparatistickm rysem byla
pak aplikace pvodn vlastn logicko-pragmatick Mor-
ris-Carnapovy trichotomie semizy na komunikaci zvat.
Podle Sebeoka trp ZOOSMANTIKA, i lpe, smantika v-
bec, neexistenc teorie schopn vyrovnat se s daji z oboru
animln komunikace (317). Pesto se mi zd, e takovou
teorii je mono jet pod vidt v pavlovovsk reflexolo-
gii ten morrisovsky (ve smyslu jeho Signs, Language
and Behavior), tm sp, e Morrisv behaviorismus zde
m mnohem vt oprvnn ne v antroposmiotice. Za-
tmco Schaff (123) povauje denotaci za specificky lidskou
vymoenost dostupnou vlun znakm jazyka, Sebeok se
pokou najt jej pedobraz i v oblasti zoosmiotiky. Obec-
n eeno, o se Sebeok obzvl zajm jsou a vdycky
byly hranin oblasti lingvistiky, ty, v nich se zrcadl
hranin oblasti jazyka a v nich a s nimi i zeteln kontury
lovka. Tak tomu bylo v ppad poetiky, psycholingvis-
tiky, stylistiky, pak i paralingvistiky a kineziky, a nejno-
vji i zoosmiotiky. Otzky adresovan publiku na zvr
tohoto zdnliv pouze zoosmiotickho exkursu se pocho-
piteln vracej k lovku, jeho jazyku, jeho schopnosti mlu-
vit a myslet a jejich fyziologickch korelt, s akcentem
vysloven komparativn smiotickm.
Jakobsonv pojem SUBKDU je dleit princip, proto-
e pekonv strohou opozici synchronie a diachronie (stej-
n jako Mathesiv princip potenciality jev jazykovch).
Permanence, statika v ase, se stv pertinentnm probl-
mem diachronn lingvistiky, zatmco dynamika, vzjem-
n psoben subkd uvnit celku jazyka, se stv klo-
vm problmem lingvistick synchronie (Jakobson 1957).
Woj ciech Skalmowski ve svm papru O pojmu subkdu
v lingvistice srovnv ti oblasti monch aplikac toho-
to pojmu: rozpoznn tvaru (algoritmy pattern recogniti-
on), fonologii a hudbu (invarianty jednotlivch styl). Za-
tmco v prvnch dvou oblastech jde vdycky o relevanci
irelevantnch rys, v hudb, akoliv i tam mme co dlat
s invarianty a ko-varianty, nelze stanovit dnou hranici
mezi kdem a subkdem. Hudba a umn jsou podle Skal-
mowskho, pes vechny formln shody s jinmi symbo-
lickmi systmy, pouh QUASIKDY, protoe je nelze pe-
loit do symbol jinch systm. Bylo by zajmav srovnat
tyto zvry s ostatnmi hledisky knihy, zvl s pspv-
ky Revzinovmi i s nzory Jakobsona a Beckinga (Ja-
kobson 1932), zejmna pokud jde o problm relevance
irelevantnch rys v hudb.
Vedle komparativn smiotiky konfrontujc znakov
systmy, existuje i KOMPARATIVN METATEORIE smio-
tiky, porovvajc rzn smiotick teorie. Metateore-
tick pase srovnvajc lingvistick a logick pstupy
[162] [163]
(vetn pedsudk jednch o druhch) najdeme v vod-
nch odstavcch Pelcova Funknho pstupu (8991);
podobn metateoretick srovnn meme st i v vodn
kapitole S. K. aumjanovy Smiotiky a teorie generativ-
nch gramatik. Poznamenejme, e aumjan odkazuje na
H. B. Curryho zmnku o velice dobe znmm pbhu
o esti slepcch a slonu a jeho postehu, e pedstavitel
lingvistiky, logiky a psychologie jsou na tom co do poznn
jazyka pesn tak jako onch est se svm poznnm slona.
Bu jak bu, zk pojet smiotiky chpan jako rozhran
lingvistiky a logiky spe ne jako obecn teorie znakovch
systm sotva umon pekonat omezenost hlediska jedno-
ho (i dvou) z onch esti.
lovk je tvor srovnvajc (pokud i dal tvorov ne-
jsou ivoichov srovnvajc a hlavou kroutc): ve vem
naem mylen a poznvn je moment komparace, zvlt
pak v kad na teorii. Proto nen snadn urit podl srov-
nvac smiotiky v recenzovan knize. Kad hledn spe-
cifinosti pedpokld srovnn, dokonce i kad aplikace
obecnho principu vypjenho z jinho, i kdy obdobn-
ho oboru pedpokld srovnn. Proto i mnoho pspvk,
jimi se budeme zabvat na dalch strnkch, m nkter
zajmav komparatistick rysy.
2.2. Na pli cesty mezi istou a deskriptivn smiotikou
je msto jet pro jednu dl smiotickou disciplnu sdlej-
c s komparativn smiotikou pozici v pli se svou pout,
putujc vak opanm smrem, tentokrt nikoli od popisu
(deskripce) k zobecnn, ale od obecnch princip k pre-
skripcm. Prvky takovho postulativnho, normativn-
ho i konstruktivnho pstupu meme najt v mnoha
smiotickch dlech, napklad v Chaovch (1968) Deseti
poadavcch na dobr symboly. Takov pstup bychom
mohli oznait jako ORTOSMIOTICK, kdyby tu u nebyla
PRAXEOSMIOTIKA.
Termn PRAXEOSMIOTIKA je sloenina z PRAXEO-
LOGIE a SMIOTIKY. Praxeologie, rovn zvan OBECN
METODOLOGIE, byla ustavena Kotarbiskm jako obec-
n teorie lidsk praxe a (praktick) innosti vbec, jako
nauka o dobrej robocie. Je-li logika, jak tvrd Curry, cosi
jako geometrie mylen, praxeologie je geometrie lidskho
dln. Kotarbiskho teorie m leccos spolenho s Zipfo-
vm principem nejmen nmahy a s teori her. Pedjm
nkter stanoviska kybernetiky a t se, zejmna ve sv
domovin, jist vdeck prestii.
Protoe znaky jsou NSTROJE, smiotika je st obec-
n teorie nstroj, kter sama je st praxeologie (Wj-
cik 1969). lovk zlepuje sv nstroje, aby minimalizoval
vynakldanou energii. Mus tedy tak zlepovat svoje ko-
munikan nstroje, optimalizac svch kd, tedy i sv-
ho jazyka. Praxeosmiotika navrhovan Wjcikem kyp
nvrhy reforem a projekty revolunch zmn kd, a u
jde o kdy klasifikace i men (vetn zmn decimlnho
systmu mr a vah), hudebn notace, grafickch kd i ja-
zyka. V knize najdeme spoustu skvlch posteh (zvl
v vodn kapitole). ten recenzovanho sbornku zjis-
t a k tomu dojdeme pekvapujc podobnost mezi
schmatem zkladn praxeologick situace lidskho d-
ln a zkladnho schmatu olkovskho a Meukovch
smantickch parametr; nen divu, na jinm mst cha-
rakterizuje olkovskij jistou st modelu jazyka, j se za-
bv, jako elementrn lingvistickou fyziku. Pochopiteln
nejdiskutabilnj a nejspornj z Wjcikovy knihy je s-
miotechnick kapitola o jazyce. A je to prv tato kapito-
la, kter je pod jinm nzvem (The Praxiological Model of
Language) soust naeho sbornku.
Wjcik nejdve stanov poadavky na optimln zprvu,
dle hned poadavky na optimln jazyk (tj. na optimln
materil zprv). Centrlnm bodem jeho vah je POSTU-
LT IZOMORFISMU, tj. (1) izomorfismu vty (souboru jejch
sloek) a porce skutenost, k n se vztahuje; (2) izomor-
fismu rodiny slov a smantickho pole j pokrytho; (3) izo-
morfismu psan a mluven formy (266). Wjcikv dobe
udlan jazyk (co pipomn ideu d une pi` ece bien cri-
te neboli well made play devatenctho stolet) je systm,
kde vechno je na svm mst a nic nen ponechno nho-
d, kde neexistuj dn nahodil mezery ve fonologii ani
v lexiku, v slovnch rodinch i v odvozovn slov, kde
[164] [165]
autor to vysloven tvrd povrchov struktura odpovd
hloubkov, kde nic nen nadbyten (kde se vak pamatu-
je na uitenou redundanci). Je to systm se syntaktickou
strukturou, smantickou strukturou, dmyslnou systema-
tikou kmen, pedpon i ppon pro rzn mody existence i
fungovn, systm pamatujc na ve, i na monost hlasit-
ho strojovho pedtn. Chyb jen jedna jedin premisa:
e pln znme svj jazyk a svj svt. Wjcikv systm
aspiruje na vevdoucnost. Bez n nelze pece doshnout
(a kontrolovat) izomorfii jazyka a odren reality; bez n
nedokeme uspokojit ani velmi prost postult rozlien
vc, kter je nutno rozliovat, a nerozliovn vc, kter
je nutno pojednat nerozlien. A vechny tyto sml ped-
poklady pke konstrastuj se skromnost bezprostedn
pedchzejcho lnku Chomskho.
Co se v kontextu pirozenho jazyka jev jako napros-
t vstednost, toti reformistick, konstruktivistick p-
stup, vypad v jinm teoretickm kontextu zcela normln.
Mm na mysli kontext TEORIE MODEL a MODELOVN.
Teorie modelovn je eo ipso teorie SPRVNCH MODE-
L, OPTIMLNCH MODEL a sprvnho modelovn, teo-
rie oteven zlepenm, inovacm a reformm, onm, jimi
prosluli uenci na ostrov Balnibarbi.
Meme namtnout, e modely nejsou znaky, a pokud
by to i byly znaky, byly by to znaky s ad hoc kdy, protoe
prakticky kad model je ve svm partikulrnm kdu a e
takov kd, u proto, e jej vytvme vdy znovu a znovu,
je tko nereformovat. Zsadn poteba i monost zlep-
en nem vak co dlat s obtnost i snadnost reforem
naich nejlepch ze vech monch kd, naich jazyk.
Nememe popt, e nae lidsk jazyky, i ty nejkultivo-
vanj, jsou pozstatkem na pense sauvage, jejich slov-
nky a taxonomie maj daleko k odbornmu lechtitelstv
a blzko k nahodilm asamblm brikolr. Ani nae po-
znn, vyzbrojeno takovmi nstroji, neme bt ne bri-
kol. Pedevm vak nae poznn jazyka samho a jeho
fungovn nen nic ne improvizace a brikol. Ppadn,
abychom pipomnli jet jednou bajku o esti slepcch
popisujcch slona, n projekt novho, umlho a daleko
lepho slona proponovan jednm z ns, slepc, neme
nebt ne karikaturou slona, jako kad jin uml slon,
jako kad jin zazen na generovn slon i (rdoby)
ko, tj. (ve skutenosti) velbloud, jako kad jin jazy-
kov hra, jako kad jin model i exomorfn obraz jazy-
ka (za pedpokladu e EXOMORFN obraz jazyka je vbec
mon). Kad takov portrt slona neme bt ne auto-
portrtem na slepoty. Jejm endomorfnm obrazem (prav
dal slepec). Dokonalm autoportrtem na lingvistick
vevdoucnosti.
Z toho dvodu bylo moudr zaadit Wjcikv lnek do
oddlu jazykovch model. Jeho oteven, systematick
a explicitn charakter nen mal zsluha. Wjcikovy nzo-
ry, jeho lnek i jeho kniha zasluhuj dkladnou analzu.
Zd se mi, e nejproblematitj aspekt Wjcikova nvrhu
je sama nejproblematitj (a nejfundamentlnj) ten-
dence praxeologie vbec, disciplny, kter se pokou ho-
nit trochu moc zajc zarz. Zabv se lidskm dlnm,
sprvnm dlnm, sprvnost samou, nstroji, optimln-
mi nstroji prv tak jako praktickmi zlepenmi naich
stvajcch nstroj. Teleologick aspekt zabudovan do
kadho nstroje nelze zamovat za teleologick aspekt
vdy o nstrojch. Samozejm e disciplna o nstrojch je
sama nstrojem, nedoke-li vak tyto dva aspekty odliit,
bude patnm nstrojem. A pokud jde o uml jazyky,
uml jazyk vynalezen anem i Japoncem by byl
pro zpadn lingvistickou veejnost mnohem instruktiv-
njm modelem. Faktem ovem je, e v souasnm stavu
naich vdomost o slonu mohou bt nae modely slona nej-
v obrazem on sti onoho individulnho slona, s nm
jsme v kontaktu, a pedevm toho, kter je nm vlastn
v takov me, v jak je nm vlastn jedin n vlastn
jazyk. Pipomnla nm to ostatn rovnou na strnkch
jednoho z prvnch pspvk celho svazku Zawadowskho
(36) ekologick definice jazyka.
Wjcik, obvm se, nechpe jeden aspekt jazyka, ten,
kter pipad jako jeho nejvt slabina, i kdy je ve sku-
tenosti jeho nejvt silou: jeho NEHOTOVOST, NEPL-
NOST. Jazyk me bt, a pravdpodobn i je jaksi
[166] [167]
brikol, cosi jako divok mylen (abychom si pjili z L-
vi-Strausse jeho nejastnj metaforu, fuerstv i kutil-
stv, tu, kter plat i na nho samho), me bt tak divo-
k jako neregulovan eka, i zanesen vm monm jako
nemeliorovan eit. I tak, eky jsou moudr, a jazyk je
moudej ne my. Pokoume-li se hodnotit jazyk, sotva
meme aplikovat kritria izomorfismu, vhodn pro teorii
matematickch model. Konstruujeme-li model i pracu-
jeme s nm, pedevm znme SPECILN UEL, pro kte-
r model potebujeme, a prv Z TOHOTO HLEDISKA pak
posuzujeme stupe korespondence mezi modelem a ori-
ginlem. Co vak vme o vech monch elech, k nim
potebujeme jazyk? Kdy pracujeme s modelem, meme
snadno vyhovt poadavkm izomorfismu modelu a spe-
cilnho aspektu originlu. Ale je zhola nemon vyhovt
poadavku izomorfismu modelu a vech aspekt origin-
lu. Takovm UNIVERZLN IZOMORFNM systmem by
mohlo bt jedin DVOJE AKTULNHO SVTA. Zd se
vak, e pokud jde o stupn izomorfismu odrazu vi od-
ren skutenosti, vybral si jazyk pesn opanou cestu:
ze vech druh a stup izomorfismu vol jen jedin, pra-
hov, minimln druh izomorfismu, druh, kter bere v po-
taz jedin EXISTENCI ORIGINLU (a kter je tud nejd-
leitjm druhem izomorfismu vbec), jedin druh, kter
nespoutv nae poznn ustlenm obrazem svta, jedin
druh a jedinou formu schopnou ZMNY, REVIZE, VVOJE.
3. VZNAM JAKO KL
A KLE K PROBLMU VZNAM
Po kapitolch o st a komparativn
smiotice by mla pijt kapitola o smiotice popisn. Pro-
toe vak tm vechna smiotick deskripce v cel kni-
ze se tk jazyka, nebudeme se zabvat studi Meyera
Sha pira
3)
(co je ukzkov pklad smiotick deskripce
nej jednoduch rys vizulnch umn v meznch for-
3) Pro tuto vynechvku jsem ml ve sv recenzi zvltn dvod i proto, e Shapiro-
vu studii krtce pedtm otiskla Semiotica do psmene tak, jak vyla ve sbornku.
[Pozn. 2002]
mch a in statu nascendi) a zamme se vlun na prce
o jazyce.
3.1. Pokud existuje nco jako nejzkladnj pojem lin-
gvistiky, pak je to pojem vznamu, tvrd se v prvn vt
prvnho pspvku sekce Problmy vznamu, stati V-
znam a reference Holgera Steena Srensena. Vznamy
byly z lingvistiky vyobcovny a kad zmnka o nich potla-
ena. Pro? Nikdy nepochopm, pro jsme se mli vzna-
mm vyhbat, a tm mn pak, jak bychom se jim vbec
vyhbat mohli (68). VZNAM JE PRINCIP LINGVISTICKY
MNOHEM FUNDAMENTLNJ NE PRINCIP NOSITELE
VZNAMU. Zatmco nosie vznamu jsou celkem libovol-
n voliteln vehikly, take si meme vybrat, vznamy si
nememe ani vybrat, ani zavst i vyrobit, prost jsou
(69). Zavst nov znak rozhodn neznamen zavst nov
vznam, ale jen nov tsnopisn samoznak pro ji exis-
tujc vznam. Je-li vznam nejzkladnj lingvistick po-
jem, neredukovateln, znamen to, e jej nelze definovat
(70). Definovat pojem znamen konstatovat jeho vznam:
kad definice pedpokld, e u vme, co vznam je. Na-
vzdory tto cirkularit nemus bt vysvtlen pojmu v-
znam przdn. Vysvtlen, kter nabz Srensen, vychz
z pojmu denotace. ZNAK JE POTENCILN DENOTTOR:
je to jen nahodil zoologick fakt, e kentaui neexistuj.
Vznamy nelze ztotonit s denotty; identita denottu ne-
zahrnuje automaticky identitu vznamu. Vznamy nejsou
ani mentln obrazy, ba ani mentln ideje, tm mn je
pak meme ztotoovat s na znalost denottu (vzna-
my znme dv, ne znme denotty). Co je to tedy znt
vznam znaku? Je to ZNT DENOTAN PODMNKY toho
kterho znaku. Vznamem znaku S jsou podmnky, kter
je nutno uspokojit, abychom mohli o nem sprvn tvrdit,
e toto nco je oznaeno (denoted) znakem S (75). Kad
znak, nezvisl i zvisl, m sv denotan podmnky. S-
rensen mluv o denotanch podmnkch i v ppad tako-
vch slov jako bah i ah!, kde by snad bylo vhodnj mlu-
vit o podmnkch uit. Prost denotan podmnky jsou
zkladn lingvistick entity, a vechny ostatn lingvistick
entity jsou jimi jen dk korelaci s denotanmi podmnkami
[168] [169]
(nebo dk tomu, e jsou soust entit v korelaci s denota-
nmi podmnkami) (79). Vznamy nejsou ani fyzikln, ani
psychologick, jsou to abstraktn entity jako mnoh jin,
napklad vztahy (79).
OTZKA VZNAMU: rzn odpovdi, kter se daj na-
jt na strnkch recenzovanho svazku, meme shrnout
takto:
Leon Zawadowski (VZNAM)
(32) Vznam textovho prvku je charakteristick
soubor tdy jeho referend (= komunikativn
hodnota tdy pslunch textovch prvk. Sd-
lovac hodnota znaku).
Suszko (VZNAM)
(54) Vznamy nemusme definovat. Sta jen rozlio-
vat vznamy:
POTENCILN (= vechny mon aktuln v-
znamy danho vrazu v danm jazykovm spo-
leenstv) a
AKTULN (= v tto konverzaci).
Srensen (VZNAM)
(68) Zkladn, primitivn pojem v lingvistice.
(70) Neme bt definovn.
(75) Vznam znaku S me bt vysvtlen jako pod-
mnky, kter je teba splnit, abychom mohli
sprv n tvrdit, e nco je denotovno znakem S.
Schaff (VZNAM)
(120) Odmt definovat. Sloit jev lidskch vztah.
Me bt chpn rzn. Zle na mnoha fak-
torech, kter peduruj n zjem, vetn sna-
hy badatele bt originln a ci nco jinho ne
dosud akceptovan stanoviska.
Pelc (VZNAM)
(93) (= uit) Termn uit lze chpat jako synony-
mum termnu vznam v jedn z jeho definic.
Podle Ajdukiewicze (Logika pragmatyczna)
vznam danho vrazu, jak je chpn danou
osobou, je zpsob, [], jm dan osoba onomu
vrazu ROZUM.
Hi (DISAMBIGUATION) (odstraovn dvojznanosti)
(124) Porozumn vpovdi a schopnost vytvet pa-
rafrze jsou nerozliiteln.
Bogusawski (OBSAH ZNAKU)
(143) Svt a jeho fragmenty mylen nkm.
olkovskij Meuk (SMYSL)
(159) Informace, je m bt pedna.
(160) Invariant synonymnch transformac (parafrz).
Bellertov Zawadowski (SIGNIFIKACE)
(236) Superpozice relac tvocch jedinou sloenou re-
laci, nemnnou pro cel sled situac s
1
, s
2
... s
m
,
kter lze korelovat se sledem znakovch vsky-
t (tokens) a
1
, a
2
, ... a
n
tho type a, kde s
1
je
situace korelovan se znakovm vskytem a
1
,
nebo situace, na ni znakov vskyt a
1
meme
aplikovat.
Chomsky (KOGNITIVN VZNAM)
(258) Smantick interpretace hloubkov struktury.
Weigl (SMANTICK POLE) (VZNAM)
(287) Systm ontologicky vyvinutch spojen mezi
vznamy, tj. vznamem vci (jej nlepkou)
a vznamem slova.
Wallis (VZNAM)
(524) Pedstava, pojem i soud evokovan v pjemci
znaku.
Siemisk, Mruklikov a dal filmov smiotici (SIGNIFI)
(415, 443) Denotovan prvek.
teme-li tento pehled, chpeme hokou poznmku
v pspvku Chomskho o beztvarosti souasnch sman-
tickch prac. Dokonce jsme v pokuen sdlet jeho ignora-
mus et ignorabimus ve vcech smantiky. Mon e tyto
klasick problmy nemaj ne funkci intelektulnho hori-
zontu, ustavin se vzdalujcho, tak jak se k nmu pibli-
ujeme, funkci vzvy, dvajc vak tomu, co se pokoume
vykonat, dlouhodobj smr a smysl.
3.2. V mnohem vt me ne problmy psychologick,
kter, dk naemu Eigenpsychisches, nejsou pro ns tak do-
cela ernou skkou, trvaj zhady vznamu jako klasick
[170] [171]
black box problem. Vecky nae kognitivn postoje usilujc
odhalit vnitn obsah z vnjho chovn skky, z jejch
vstup a vstup, mohou vystit nejv v dohady i v re-
zignaci, nebo v nejlepm ppad v konstruovn (ovem-
e imaginrnch!) MODEL, tj. dalch box vybavench co
mon stejnm chovnm jako ern originl.
Ped asem logika s lingvistikou diskvalifikovaly v-
znam mlem jako Scheinproblem. Doufaly, e zrove vy-
enou i vgnost a subjektivitu. Po njakm ase, po kter
se lingvist snaili dodrovat psn pst, vznamu se zce-
la odkat a sousteovat se vlun na verbln chovn,
se pokuen vrtilo, tentokrt v operacionalistickm pe-
vleku: ze SMANTIKY se stala SLAB i MKK SMANTI-
KA, abychom uili skvlho termnu Hiova, slab proto, e
omezen na problm vznamov identity a vznamovho
rozdlu (lehouk stn pochybnosti vak zstv: jak vbec
poznme, co je jet synonymn a co u ne?), tj. na zkladn
smantick podmnky umoujc syntaktick experimenty
s chovnm slov a substantivnch i slovesnch frz v pa-
rafrzch. Siln smantika je tu vak zptky, dokonce
daleko silnj ne dv: s n se vrac i dvn pstup hypo-
tz a dohad, i kdy tentokrt hypotz vypracovanch na
fungujcch deduktivnch systmech.
Pedzvsti takovho ptho (?) velice silnho pstu-
pu se daj najt v lecems, teba i v Chomskho Pr po-
stezch k problmu smantick analzy pirozenho ja-
zyka (univerzln smantika bude muset zahrnout nco
jako teorii lidskch monch teori, snad v linii Peirceo-
vch spekulac), nebo ve studii O primitivnch pojmech
smantiky a smysluplnosti Andrzeje Bogusawskho (spo-
jitost mezi filosofickm problmem nejzazch konstituen t
svta a vdou o znakovch udlostech je celkem jas n),
prv tak jako v pspvku Aleksandra K. olkovskho
a Igora Meuka Ke konstrukci funknho modelu jazyka
(Smysl-Text).
Tyto ti lnky se pochopiteln li svmi pstupy.
Chomskho pstup je odstup, distance. Bogusawski na-
proti tomu uvauje o strategii soustedit se na ony nejmen-
, nedliteln steky, z nich je cel informan/znako-
v obsah konstruovn. Naproti tomu olkovskij a Meuk,
metodologicky nejzralej, se spokojuj s tm, e sice vha-
j se smlmi plny, nevhaj vak realizovat prvn, i kdy
jen stenou aproximaci.
Co je spolenho obma zmnnm pstupm, je
mylenka smantick reprezentace, smantickho z-
znamu, vznamovho protokolu i protokolovanho
vznamu (smyslovaja zapis). Pestoe je to mylenka
v souasnch smantickch studich celkem bn, vypad
na prvn pohled dost absurdn, zvl v kontextu smioti-
ky. Jakkoli pm transkripce i pm reprezentace
vznamu je samozejm nesmysl: vznam lze zapsat jen
nepmo, pomoc ne-vznamu, toti prostednictvm mate-
rilnho nosie, kter nen vznamem, me jej vak nst,
zatmco vznam (z) tohoto nosie lze zapsat jen pomoc
dalho nosie, co znamen nekonen regres, k tomu
zcela zbyten, protoe hned u ta prvn reprezentace byla
smantick reprezentace.
To autoi samozejm vd. Bogusawski to piznv
expresis verbis, kdy zdrazn, e vechny explikanty (tj.
vechny prvky reprezentace vznamu) nejsou ne parafr-
ze zapisujc t obsah pomoc odlinho vrazu. olkovskij
a Meuk v jinm lnku pipoutj, e by bylo pesnj
mluvit o jednom ze zpis, kter prohlsme za smantic-
k protokol. Take mylenka vznamov reprezentace
nen nic ne dal oslaben i zmken smantiky, dal
zpsob, jak vylouit smantiku z jej nejvlastnj dom-
ny. Zatmco de Saussure eeno jeho znmou metaforou
chpe signifiant a signifi jako rub a lc tho listu pap-
ru, idea smantickho protokolu odmt uvaovat o sman-
tickm rubu tho listu papru a pe okamit na lcovou
stranu dalho listu papru. To znamen, e vznam nen
chpn v psychologickch termnech asociac, ale v term-
nech KDOVN a PEKDOVVN. To, jak se zd, je
i bli sam podstat tohoto jevu. A pokud ne, elem s-
mantick reprezentace nen tento jev vysvtlit, ale mode-
lovat. Wierzbick m pravdu, kdy mluv o smantickm
metajazyku (628).
[172] [173]
3.3. Funkn model pedvdn olkovskm a Meu-
kem nen genertor (ve smyslu generativn gramatiky),
ale transformtor i anglicky translator, ppadn
italsky traduttore. Jeho elem nen toti vznam gene-
rovat, ale ji existujc vznam transformovat v text
(a naopak), tedy vlastn parafrzovat, tj. intralingvrn,
z tho jazyka do tho jazyka, zrove vak i intersmio-
ticky, z jednoho zznamu do jinho zznamu, pekldat.
Peklad ze smantickho zznamu do textu oznauj
autoi jako SYNTZU, peklad opanm smrem jako ANA-
LZU. Model se zabv pouze syntzou a rozliuje pt (15)
postupnch etapovch vsledk, v procesu samm pak jeho
tyi (IIV) frakce:
1. Smantick reprezentace (sloit grafy)
I. Smantick syntza
2. Lexikln-syntaktick struktury (stromekov grafy)
II. Syntaktick syntza
3. Informace pro lexmy (linern sekvence)
III. Morfologick syntza
4. Fonmick reprezentace
IV. Fonologick syntza
5. Fonetick i pravopisn realizace
Syntza je orientovna VZNAMOV (olkovskij a Me-
uk 1967: 180) a je PLURALISTICK, protoe modeluje
pluralitu synonymnch vraz, pluralitu, kter je na
rovni vt mnohem vt, ne se obyejn pedpokld
(vta sestvajc z tincti ruskch slov m kolem milionu
parafrz!). Kad vstupn struktue odpovd na vstupu
cel mnoina synonymnch struktur. Potud SMANTICK
SYNTZA. Ostatn etapy (frakce) jsou u mn lkav pro
vzkum a nebyly vypracovny.
Model, fungujc ve smru jazykov syntzy (vznam
text), je konstruovn smrem opanm. Vchodiskem jsou
povrchov struktury, tj. stromekov grafy pedstavuj-
c morfologicko-syntaktick struktury skutench vt, od
nich se postupuje k LEXIKLN-SYNTAKTICKM STRUK-
TURM (hloubkovm strukturm) rovn (ppadn) gra-
ficky znzorovanm ohodnocenmi stromeky. LEXIKL-
N-SYNTAKTICK struktury jsou mnohem bli vlastnmu
vznamovmu obsahu vty, piem jsou jet dostaten
blzk skutenm vtm pirozenho jazyka.
Lexikln aspekt lexikln-syntaktickch struktur (uz-
l) je reprezentovn HLOUBKOVM SLOVNKEM sestvaj-
cm z neanalyzovatelnch samostatnch slov vybavench
symboly jejich pslunch lexiklnch funkc. Syntaktick
aspekt hloubkovch struktur pak tvo HLOUBKOVOU
SYNTAX schopnou rozliit tyi relace mezi prediktem
a jeho argumenty neboli aktanty (164) (jedna podmtov
relace, ti pedmtov), pvlastkovou relaci a koordinan
relaci. Tato orientace na sloveso vykazuje nkter spole-
n rysy s koncepc Tesnie`rovou (1959), co dokld nejen
terminologie, ale i vslovn odkaz autor.
Te, po lexikln-syntaktickch strukturch, by ml
nsledovat popis t nejhlub, smantick reprezentace,
ale protoe ta je, jak lze pedpokldat, velmi komplikova-
n, jejmu konstruovn se autoi vyhnuli, a to trikem pro
cel model nramn charakteristickm, toti tm, e suplu-
j jej reprezentaci ji probranmi lexikln-syntaktickmi
strukturami, jakoto reprezentac nejpravidelnj a nej-
mn idiomatickou. Tato zkladn struktura nen ovem
ostatnm strukturm nadazena, je z nich jen vybrna jako
prima inter pares. Vertikln transformace je tak nahra-
zena transformac horizontln, tedy parafrz, a cel pro-
blm smantiky je tak zmken. Co je prvn smantick
zmken, k nmu se autoi uchyluj.
Druh zmken si pak autoi dopej tm, e ms-
to aby konstruovali smantickou reprezentaci, nahrazuj
ji SESKUPENMI PARAFRZ. Parafrze lze seskupovat
podle hierarchickho odstupovn reprezentac, kde se
kad dal rove vyznauje vym stupnm generali-
zace, take dostvme seskupen parafrz (1) o te po-
vrchov struktue, (2) o te lexikln-syntaktick struk-
tue, (3) o te zkladn struktue a poslze (4) takovch
parafrz, o nich pedpokldme, e sdlej jednu a tou
smantickou reprezentaci. Nicmn existuje i dal, je-
t vy rovina parafrz, velmi volnch parafrz, jim
by bylo zcela bezeln pipisovat spolenou reprezentaci
a o nich lze konstatovat jedin to, e popisuj tut vnj
[174] [175]
situaci: takov parafrze pekrauj rozsah na ZNALOSTI
JAZYKA do sfry naich ZNALOST SVTA.
Nepochybn veker informace, kterou mme k dispo-
zici jako uivatel jazyka, se d rozdlit na informaci LIN-
GVISTICKOU (vechna data tkajc se jazykovch kd,
kterch pouvme) a EXTRALINGVISTICKOU (daje t-
kajc se vc a zkonitost dn ve skutenosti, ve svt).
I kdy je velmi nesnadn, ne-li nemon vytyit nespor-
nou hranici mezi tmito dvma druhy informace, spous-
ta ppad je velice jasnch. A to je dleit pro vznam
VZNAMU v terminologii olkovskho a Meuka, chpa-
nho mnohem e ne vznam (= significatum) v logick
smantice. Autoi mluv o identit vznamu jedin v p-
pad takovch vt, kter lze vzjemn zamnit vlun na
zklad jazykov kompetence (166). To znamen, e auto-
i pouvaj slova VZNAM tehdy, kdy mluv o informaci
jazykov, a slova DENOTT, kdy mluv o informaci mimo-
jazykov, informaci o svt. Pro popis hraninch ppad
bychom vak ovem potebovali vc ne jen tyto dv roviny,
piznvaj sami autoi.
Konen TET ZPSOB MKEN siln smantiky spo-
v v nahrazen smantick reprezentace pouhmi po-
adavky na takovou reprezentaci, jinak eeno, v nahraze-
n modelu postulativnm modelem takovho modelu. Mezi
postulty budou napklad:
(1) Smantick reprezentace nerespektuje hranice
slov nebo vt: jej grafy obyejn odpovdaj vtm jed-
notkm ne vty (nap. odstavce), jejmi prvky jsou jin
jednotky ne slova.
(2) Lexikln a gramatick vznamy nen nutno rozlio-
vat. as, zpsob, rod (pasivum i aktivum), leny, pedpony
jsou reprezentovny tmi prvky jako slova.
(3) Dostaten rozvinut syntax je nezbytn. Jednodu-
ch soubory smantickch prvk v termnech boolovskch
funkc i vznamovch koordint (smantickch prostor)
nesta. Prvky smantick reprezentace mly by bt vz-
jemn spojeny vazbami analogickmi relacm v hloubkov
struktue pirozench jazyk. Je zde snaha minimalizovat
rznost jednotlivch typ relac: atributy se traktuj jako
jednomstn predikty, troj a tymstn predikty se roz-
kldaj na jednodu. Smantick reprezentace slova m
strukturu analogickou struktue vty.
(4) Smantick reprezentace m povahu orientovan-
ho grafu, ne nutn stromu, grafu pipoutjcho smyky,
cykly atp. a zrcadlcho mnohorozmrnost vznamovch
relac mezi vcmi. Jej charakter je dn jej vzdlenost li-
nernm vtm a blzkost mylen, kter je bytostn non-
linern. Fungovn modelu pedpokld zazen, kter
by bylo schopno st ze smantickho grafu odpovdajc
grafy lexikln-syntaktickch struktur, co je procedura
analogick pechodu od mentln mapy situace k aspo
pedbnmu slovnmu formulovn.
(5) Pravdpodobn nelze cel vznam pln reprezento-
vat grafem. Asi budeme potebovat dal prostedky k re-
prezentovn informace vztahujc se k jednotlivm sekm
smantick informace sam: to je lohou tzv. funkn vt-
n perspektivy i tematicko-rematick struktury, urujc
nai slovn (a mylenkovou) prochzku situac.
Jako pklad uvdj autoi smantickou reprezentaci
slovesa kupovat, jak je ho uito ve vt Ivan kupuje od Pet-
ra knihu za dva ruble, ppadn v konverzivn vt o te
smantick reprezentaci Petr prodv Ivanovi knihu za
dva ruble. Graf (obr. 1) lze st: Petr zpsobuje (CAUS), e
Ivan bude mt a (souasn, tm) on sm nemt knihu; Ivan
zpsobuje, e Petr bude mt a on sm nemt dva ruble;
Petrv in (akce, transakce) m jako svj cl (CL) Ivanv
in, Ivanv in jako svj cl Petrv in.
CL CL
Caus & Caus Caus & Caus
Petr mt nemt Ivan mt nemt
kniha dva ruble
Obr. 1
[176] [177]
Schma je komplikovan, pestoe zjednoduuje: neuv-
d dn explicitn daje o ase, o ekvivalenci jedn knihy
a dvou rubl, piem element CL m v sob monost dal-
ho ROZVINUT (tj. dalho zexplicitnn) atd. Zrove je
vak mono vechny prvky i zjednoduit, tm, e je nahra-
dme prvky SVINUTJMI (tj. implicitnjmi), napklad
prvkem dt (dvat). V takovm ppad pak rozvinutj,
explicitnj vznamy zstanou jakoby v zkulis, tj. ve
slovnku. Takovto pesun do zkulis je vhodn, jestlie
potebujeme mt scnu volnou pro ucelenou a pehlednou
reprezentaci celch vt i odstavc v jedinm schmatu.
Nadbytek zkulisn informace je nezbytm u parafrz
blzkch hraninm hodnotm vznamov totonosti,
co autoi ilustruj pkladem z chansonu G. Brassense,
veri Elle abusa du droit detre fessue (zneuvala svho
prva mt pkn vyvinut pozad) a jeho explicitnjch,
i kdy mn elegantnch monch parafrz (170). Tady
je ovem nutno zkulisn slovnk doplnit o zkulisn
informaci typu axiomy skutenosti (nap. pro citovan
ver axiomem typu Lid maj sklon zneuvat svch prv).
Nakonec, vykrome-li mimo zem lingvistickch parafr-
z, musme zkulisn slovnk vymnit za celou zkulisn
encyklopedii.
Tyto vahy, i kdy smioticky nesmrn zajmav, tvo
jen obecn vod k vlastnmu dlu obou autor, k funkn-
mu modelu jazyka Smysl-Text (170187), kter ocen sp
teoretici zabvajc se generativnmi gramatikami. Bu jak
bu, model obsahuje sloku smioticky znan relevantn:
PRINCIP SMANTICKCH KORELT, FUNKC a PA-
RAMETR. Smantick korelty atd. pat mezi lexikln
sloky lexikln-syntaktickch struktur, k HLOUBKOV-
MU SLOVNKU. (Dal sloky tvo hloubkov gramatika
sestvajc z lexiklnch pravidel a gramatickch pra-
videl, kter oboj maj za kol vytvet ekvivalenci mezi
prvky lexika a odpovdajcch syntaktickch konstrukc.)
Kad slovnkov heslo hloubkovho slovnku sestv
z nkolika psem vybavenosti obsahujcch nejrozlinj-
informace o tvaroslovnch, odvozovacch, syntaktickch
aj. vlastnostech toho kterho slova a jeho referenn ka-
tegorii. Nejdleitj z tchto psem je lexikln zna,
vymezujc soubor lexiklnch korelt slova a registru-
jc vechny jeho LEXIKLN FUNKCE. Lexikln funk-
ce, FUNKCE v matematickm, nikoli funkcionalistickm
smyslu toho slova, pedstavuje zvislost KORELTU
(hodnoty funkce) na jeho KLOVM SLOV (argumen-
tu), co je pslun heslo. Existuj dva druhy lexiklnch
korelt: EKVIVALENTN ZMNY (synonyma a konverzi-
va typu koupit/prodat, a jejich syntaktick derivty typu
podstatnch jmen slovesnch) a NEEKVIVALENTN ZM-
NY neboli SMANTICK PARAMETRY. Parametry jsou
lexikln funkce, jejich hodnotami jsou slova nebo frze
vyjadujc elementrn vznamy spojen ve vtch s v-
znamem klovho slova. Jedna funkce me mt mnoho
hodnot (nkter hodnoty mohou bt neoddliteln pile-
peny ke svm klovm slovm). Parametr Incep slova
vlka, zkrcen Incep (vlka) = vypuknout, parametr Fin
(ohe) = uhasit, Caus (konec) = ukonit, Liqu (chyba) = na-
pravit, opravit, Magn (dm) = velk, Magn (vzdlenost) =
dalek, vzdlen, Magn (horeka) = vysok, atd. olkovkij
a Meuk doli asi ke ticeti parametrm; krom toho se
zmiuj o kombinacch parametr a o specilnch parame-
trech indivi duln povahy. Zvl relevantn pro smiotiku
je est hlavnch parametr popisujcch rzn aspekty situ-
ace o dvou astncch (aktantech), pedstavovanch (gra-
matickm) podmtem D
1
a pedmtem D
2
. Je-li klovm
slovem i
o
podstatn jmno, meme mu piadit est para-
metr, jejich hodnotami jsou slovesa oznaujc vztahy i
o
,
D
1
a D
2
(obr. 2). To je ovem jen zjednoduen ppad, kter
nepot s dalmi monmi prvky situace, dvma objekty,
(D
3
, D
4
), co by vedlo k zaveden odpovdajcch parametr
Oper
3,4
, Func
3,4
a Labor
1-3
.
Obr. 2
Labor
F
u
n
c
0
F
u
n
c 1
F
u
n
c
2
i
0
O
p
e
r 1
O
p
e
r
2
D
1
D
2
exposes D
2
i
0
t
a
k
e
s

p
l
a
c
e
c
o
m
e
s

f
r
o
m

D
1
c
o
m
e
s

f
r
o
m

D
2
a change
b
r
i
n
g
s

a
b
o
u
t

i 0

o
f

D
2
u
n
d
e
r
g
o
e
s

i
0
D
1
D
2
[178] [179]
Sami autoi charakterizuj svou prci jako prodlouen
(extenzi) principu hloubkov struktury, tj. jako jej apli-
kaci na lexikln sloku, a srovnvaj svj systm lexi-
klnch funkc s pdovm systmem v morfologii. Stlo by
za to srovnat jejich syntetick model s Fillmorovm case
for case pstupem a s analogickm silm americkch
generativnch smantik.
3.4. Po olkovskho-Meukov modelu v knize bezpro-
stedn nsleduje jeho metodologick protipl, J. D. Apre-
sjanova studie Popis smantiky pirozenho jazyka
prostednictvm syntaxe, kter na rozdl od pevn de-
duktivnho i lpe konstruktivnho pstupu olkovskho
a Meuka postupuje vcemn induktivn a experimentl-
n. Apresjan odhaluje skrytou, smantickou strukturu rus-
kho slovesa prostednictvm experiment s jeho zjevnm,
syntaktickm chovnm, toti s kompatibilitou/inkom-
patibilitou konstrukc, kter tvo hloubkovou strukturu
ruskch vt a s ppustnost/neppustnost jejich trans-
formac. Tak dospv k tdm kompatibilnch konstrukc
a ppustnch transformac, m se ist syntaktickou
cestou dostv k ist smantickmu tdn. Jinak eeno,
tdy syntaktickho chovn jasn prozrazuj smantickou
povahu toho kterho ruskho slovesa. Apresjanova cty-
hodn prce (zkoumn 25 000 slovesnch frz 1 400 nej-
dleitjch sloves dovren nalezenm 4 400 idelnch
frz jako formlnch ekvivalent vznam zkoumanch
sloves) empiricky prokzala platnost zkouman hypotzy
v deskriptivn praxi.
Za centrln problm mkk smantiky (abychom je-
t jednou uili tohoto termnu, tentokrt pro dlo autora,
kter jej razil) povauje Henry Hi ODSTRAOVN NE-
JEDNOZNANOSTI, jak lze tak snad nejsrozumitelnji
peloit termn tvoc jednoslovn nzev jeho pspvku
(Disambiguation). Ponkud konkrtnji eeno, Hi pe
o PARAFRZI, piem parafrzovn chpe jako jednu ze
dvou pk, pomoc nich lze odvalit balvan vceznanosti ja-
koto trvalou pekku lidskho dorozumvn: tou druhou
pkou je KONTEXT. Hi ukazuje, e oba zpsoby, paradig-
matick stejn jako syntagmatick, funguj stejn, protoe
oba STRUKTURUJ dvojznanou vtu: kladou na ni tolik
struktury [], e by to a mohlo vzbudit podezen, e je to
globln porce, ne-li totln nklad struktury, kterou me
na vtu gramatika vbec naloit.
Modelovn, to jest vytven hypotz, a experimentov-
n s nimi, a u ve skutenosti nebo ve fantazii, pi mylen-
kovch experimentech, nejsou jedin zpsoby, jak pronik-
nout do samho nitra on tajupln ern skky, vznamu.
Jazyk sm experimentuje rovn. Jeho DIA CHRONIE nen
ne nikdy nekonc EXPERIMENTOVN S VZNAMEM.
Pspvek Stanislawa Siatkowskho O vztazch mezi s-
mantickm a formlnm plnem jazyka popisuje prv
takovouto DIACHRONICKOU DESAMBIGUACI na pkla-
du tzv. genitivu-akuzativu, tj. genitivu zaskakujcho
v roli akuzativu, kter se ve slovanskch jazycch vyvi-
nul nejdve jen v situacch akutnho nebezpe(ho) nedo-
rozumn(ho), a teprve pozdji peel do obecnho uv-
n(ho). (Prv jsme si s jistou analogi tohoto kazu zcela
nepatin zaexperimentovali, za co se jak etinm,
tak i takto zneuctn Diachronii upmn omlouvme.)
Andrej A. Zaliznjak (K otzce dlen ruskch nominlnch
koncovek na jejich vznamov sousti) se zabv v pod-
stat tm problmem smantick diferenciace ve slovan-
sk deklinaci, vnuje vak pozornost pedevm tvaroslov
a morfo logick typologii.
Tento diachronick pstup m svj vizuln protj-
ek v lnku Mieczysawa Wallise Djiny umn jako d-
jiny smantickch struktur. Titul je dostaten vmluvn
a v vodu pak Wallis podv strun vklad sv obecn
teorie znaku. Tento teoretick (a terminologick) vod je
sice jen expozic pedstavujc dramatis personae dle u
charakterizovan jedin samou historickou akc, pesto
vak v nm najdeme spoustu konkrtnch posteh a na-
vc i jeden termn, kter bychom si mli zapamatovat, ter-
mn SMANTICK ENKLVA. Autor jm oznauje onu st
dla, kterou tvo znaky zeteln odlin od znak v ostat-
nch stech dla, napklad francouzsk citty v anglickm
textu nebo npisy jako sousti stedovkch obraz atp.
[180] [181]
Dv zbvajc lingvistick studie nabzej dal variace
na tma generativnch model. aumjanv lnek Smio-
tika a teorie generativnch gramatik, o kterm u byla
e, vychz podobn jako olkovskij, Meuk i Apresjan
z pedpokladu smantick reprezentace ili smantic-
kho i smiotickho jazyka, piem chpe kognitivn
aspekt jazyka a korelaci jazyk mylen z ponkud z-
kho zornho hlu potaovch aplikac. koda e aum-
jan nepodal lucidnj vklad zkladnch princip sv teo-
rie, msto aby ns obrn a zbyten seznamoval
s histori kategorilnch gramatik.
Revzinovy Generativn gramatiky, stylistiky a poeti-
ky jsou u na pechodu od sekce jazykov k sekci literr-
n. Nejde jim vak o zkoumn jazyka poezie ist pro po-
znn tohoto vysoce specializovanho odvtv samho, ale
v nejlep rusk tradici o vhled do povahy a podstaty
jazyka vbec. Existuje-li propast mezi relnmi vtami
generovanmi gramatikou a ne-gramatickmi hvzdiko-
vmi ZAKZANMI SLOVNMI ADAMI (prohibited strigs),
pak tuto propast me peklenout stylistika, protoe bez-
barv zelen mylenky zuiv sp v pemnohch bsnch,
a poetick jazyk je ex definitione jazyk transformovan, ba
deformovan. Existuje PLURALITA STYL, rejstk, sub-
kd a kd, a nae jazykov aktivita pedpokld neu-
stl pepojovn z jednoho kdu na druh kd v souhlasu
s promnou podmnek, za nich promluva probh. Navc
je tu i PLURALITA GENERUJCCH (PORODAJUICH!)
ZAZEN, a i kdy nm nkter pipadaj jako uml kon-
strukty neschopn reprezentovat dnou lingvistickou sku-
tenost, mohou prokzat svou uitenost tm, e umon
vyloit njak subkd. Zazen neschopn generovat slo-
va mohou teba generovat cel frze jako nedliteln jed-
notky a modelovat tm automatismy kadodennho hovoru
(a nkter dal styly a rejstky jazyka), pi nich jednot-
liv prvky a relace mezi nimi nepekrauj prh uvdom-
n (568). Je tu navc i jazyk bsnick, kter, jak ukzali
ve dvactch letech lenov Moskevskho krouku a Opo-
jazu, uv vdom i nevdom transformovanho jazyka
a osvobozuje adresta od automatism vnmn. Zde se
rozdl mezi aktivitou zenou pravidly a aktivitou vytve-
jc pravidla, tolik zdrazovan Chomskm, ukazuje ja-
ko pln oprvnn (564). Mlo naplat, lingvistika se ne-
me plodn rozvjet ne v tsnm kontaktu se stylistikou
a poeti kou (569).
4. NELINGVISTICK LINGVISTIKA
JAKO KL K SMIOTICE (APLIKACE,
EXTRAPOLACE, PSEUDOAPLIKACE
A NONAPLIKACE)
Z celkem padesti pspvk v kni-
ze rovnch ptadvacet je ist lingvistickch: prakticky
vechna smiotick deskripce, co v knize je, popisuje jazyk.
Pesto je v n, v t ist jazykozpytn polovin, obecn s-
miotick zvanosti vc ne v t druh, kter popisuje jin
vci. Pr z tch druhch pat prost do (zcela nesmiotic-
k) teorie literatury i filmu. Vtina z nich vak nen ani
smiotickch, ani nesmiotickch, protoe jedin, co na n
je i m bt smiotick, je zcela mechanick TRANSFER
MYLENEK (idej), TOTI TERMN, POJM A PRINCIP
VYTVOENCH K POPISU JAZYKA na JIN, NELINGVIS-
TICK, toti ne-jazykov PEDMT. Spe ne o aplika-
cch pokldm za ppadnj mluvit v tchto ppadech
o EXTRA POLACCH.
4.1. Existuj toti aplikace a aplikace. Srenseno-
vo zkoumn vznamu a denotace m napklad aplika-
n pvek nazvan Smiotick een logickho pro-
blmu vrok o existenci, pvek, kter je skutenou,
opravdickou aplikac: principy formulovan v pedch-
zejc studii se nyn aplikuj na vklad a interpretaci tvr-
zen typu Bh existuje a Kentaui neexistuj jako meta-
jazykovch, tkajcch se znak Bh a Kentaur a toho, zda
maj i nemaj denotty (interpretovna jinak ne jako me-
tatvrzen byla by to toti tvrzen bu v pozitivn form
tautologick, nebo v negativn form kontradiktor-
n). Jsou mon i jin, novj een, to vak na podstat
[182] [183]
pspvku a jeho pslunosti do pihrdky APLIKAC
pranic nemn.
Dalm pkladem prav aplikace je refert Egona
Weigla Neuropsychologick vzkum struktury a dyna-
miky smantickch pol metodou odblokovn. Opt je tu
vcho diskem obecn hypotza o SMANTICKCH POLCH
tvocch spojen mezi tzv. VZNAMY VC a VZNAMY
SLOV, piem psychologick experimenty i bn ivotn
zkuenost potvrzuj existenci takovho spojen. Je-li spo-
jen perueno nebo zablokovno, jak je tomu v ppad
afatickch poruch (anomie, arepetice, agrafie, slovn hlu-
choty atd.), da se nkdy pokusy o jeho odblokovn i ob-
noven PRESTIMULAC, tj. vhodn naasovanou stimulac
protjho smantickho pole pslunm nezablokovanm
druhem vznamu.
Tetm a tum poslednm ppadem aplikace v pravm
slova smyslu je D. M. Segalovo Zamylen nad smantic-
kou strukturou jedn bsn O. E. Mandeltama. Segal
nepronik a do nejhlubch, subatomickch vrstev jako
teba Jakobson a Lvi-Strauss (1962) i Jakobson a Jones
(1970), koneckonc zde, v Mandeltamov ppad, nejde
o ji dvno ustlenou, citov neutrln soust akademic-
kho knonu, rozhodn vak nabz pkladnou analzu
vech vrstev bsn a zrove i vzorn pklad aplikovan
lingvistiky (fonologie, smantiky) v smiotick praxi.
4.2. A opt, existuj extrapolace a extrapolace: konfek-
n extrapolace z vprodeje lingvistickch idej, a extrapola-
ce, za nimi stoj ivotn dlo a ivotn moudrost ba-
datelsk osobnosti. To je ppad rozshl studie Vjaeslava
Vsevolodovie Ivanova a Vladimira N. Toporova K smio-
tick analze mtu a ritulu (na bloruskm materilu).
Ivanovovo a Toporovovo dlo v oboru srovnvac mytolo-
gie, etnologie a kulturn antropologie je srovnateln s L-
vi-Straussovm. Studie sama se pokou rekonstruovat
zevnit systm slovansk mytologie a myto-logiky chpa-
n jako druhotn modelujc systm kotvc v prvotnm
systmu, tj. v jazyce, a anylzou etnologickho materilu
proniknout a k nejstarm vrstvm pvodnho pohansk-
ho modelu svta. Autoi uvaj specilnho symbolickho
zpisu a pomoc binrnch opozic (tst netst, ivot
smrt, sud lich, nebe zem, pozemsk pod-
svtn, sever jih, noc den, voda pevn zem, vlastn
ciz, mu ena, mlad star) se prodraj a k (hy-
potetickmu) plnu obsahu prastarch mt. Na rozdl
od Lvi-Strausse se mohou opt o homogenn a bezpen
zvldnutou lingvistickou materii plnu vrazu zkouma-
nch systm, jeho synchronii i diachronii a po sanskrt.
Tak rekonstruuj hypotetickou souvislost Pjaruna dvnch
bloruskch mt s kesanskm Bohem a prorokem Eli-
em, s mtem o Indrovi a draku, a podobn i psn o Jari-
lovi s etymologi a smantikou slova jar (jaro), smiotikou
svatebnch obad a rol, kterou v nich hraj svatebn kol
a strom ivota. Jejich rekonstrukce svatojnskch obad
by nepochybn zaujala Lvi-Strausse, kter m slabost
pro maceku (pense sauvage) a jej nzvy v rznch jazy-
cch, jejich etymologii a mytologickou archeologii. Nue,
tento kvtek se v blorutin jmenuje bratki, sourozenci,
bratr a sestra, v rutin Ivan-da-Marja, co oboj odkazu-
je k svatojnsk noci, mtm o Kupalovi (Janu Ktiteli)
a Mae a k lidov poezii s motivy incestu a sestrovra dy.
teme-li vklad Ivanovv a Toporovovv, pepad ns
pocit bezbrannosti a nostalgie po lingvistice. Lingvistika je
demokratick: pracuje s tm nejdemokratitjm ze vech
materil, materilem dostupnm kadmu, ne pouze za-
svcencm, kde kad m monost sledovat argumentaci
a porovnvat vsledky. V etnologii se vak ocitme v esote-
rickm hjemstv znalc, odkud jsou nezasvcen vyloue-
ni. Jsme tu ponkud v situaci dr. Watsona naslouchajcho
genilnm vvodm Sherlocka Holmese. Co nm zbv ne
obdivovat? Jist, smme mt pochybnosti, ale neodvaujeme
se je vyjdit. Mm-li jt s pravdou ven, vdycky malounko
nedvuji vtm binrnch opozic. Pak se mi zd, e au-
toi peceuj diachronii a etymologii jako detektor uritch
jev, a podceuj synchronn, syntaktick, neku-li mate-
riln danosti (nap. syntaktick i syntakticko-pragma-
tick vlastnosti tsta a z nho vyrobench sladkost) pi
analze lidovch ritul (viz ritul svatebnho kole), pr-
v tak jako roli parodie a jejch synchronnch stejn jako
diachronnch (subkd!) aspekt. Nicmn tato nesml
[184] [185]
poznmeka by nijak nemla brnit vrazu cty obmu
dlu, jeho monumentln rozmry jsou rozpoznateln
i z onch zlomk, kter se zatm dokaly zveejnn.
Pispvek ke zkoumn jistch jednoduchch smio-
tickch systm (systm etiketa) Tatjany V. Tsivianov
(Civjan) je typickou extrapolac. Funguje bezvadn, proto-
e jazyk, prv tak jako etiketa, je hra s pravidly (game),
a nen obtn interpretovat pravidla jedn game v term-
nech pravidel druh, co samo je zajmav hra s hrami,
obvm se vak, e se z toho moc nedovdme. Nemohu si
pomoci, ale myslm, e teorie komunikace nebo teorie her,
vzpomenut v poznmce pod arou, by byly jako rmco-
v teorie adekvtnj, nemluv ani o teorii prezentovn
sebe samho (Goffman 1959) i o algebe konfliktu (Le-
fevr a Smoljan 1968), tm sp, e autorka omezuje sv
zkoumn na pln vrazu. Spe ne jazyk, nstroj kon-
taktu a komunikace, pipad mi etiketa jako automat na
udrovn konstantnho odstupu, zazen, kter, pokud
funguje, neslou ani tak penosu informace, ale sp ja-
ko zbrana penosu informace, protoe um funguje jako
informace, zatmco informace by psobila jako um v sys-
tmu, jeho elem nen nic jinho ne metakomunikace
a metainforma ce o fungovn systmu samho.
4.3. Jak folklorn, tak i dvorn, ba i dvorn rituly jsou
smiotick systmy s jasn ohranienou langue, ale s ne-
jasnou smantikou. Komplikace nastvaj sp tam, kde se
sname extrapolovat lingvistiku na systmy s neomeze-
nou langue (kde u jen sm vokabul je vskutku bez hra-
nic) a pomrn jasn vymezenou smantikou, co je ppad
vtiny pspvk ve filmov sekci.
Filmov sekce je jedna z nejsilnjch, aspo kvantitou.
Tvo ji est pspvk: Problmy denotace ve filmov fik-
ci Pspvek k smiologii filmu Christiana Metze, Ko-
notace a denotace v dle umn filmovho Ewy Siemisk,
Teorie metaforickho a metonymickho filmu ve svtle s-
miologie Alexandra Jackiewicze, Film jako jazyk Barba-
ry Mruklikov, Generativn poetika v pracch S. M. Ejzen-
tejna A. K. olkovskho a Ejzentejn jako pedchdce
filmov smiotiky Marie Bystrzyck.
Nejsem kompetentn posuzovat tyto pspvky z hledis-
ka ist filmologickho. Je v nich spousta skvlch poste-
h a pekvapujcch novch detail, aspo pro mne. Pesto
se oekvn astnk pedchzejc varavsk konference
(1965), aspo tch, kte vidli ve filmu NEJZAJMAVJ-
PEDMT smiotickho zkoumn, protoe pr schop-
n vnst jasno do otzek obecn povahy (414), bohuel
nesplnilo. Do jist mry se spchy lingvistiky staly pro
dal vvoj filmov smiotiky spe pekkou, pipout
Siemisk, a Metz to (bezdky) dotvrzuje celm svm p-
spvkem: je to prv aplikacionalismus, kter mu brn
skuten srovnvat film a jazyk, take jeho lnek je sp
negativnm dkazem monosti lingvistickch extrapolac.
Siemisk nabz podobn dkaz, v jejm ppad jde vak
o extrapolaci konceptulnho systmu logiky. Tmatem
lnku Alexandra Jackiewicze nen ani tak film sm, ja-
ko jeho teorie: srovnn nzor Mitryho, Metze, Barthese,
Kracauera, Irzykowskho a Jakobsona je nepochybn zaj-
mav, tm sp, e naznauje souasn znehodnocen kdysi
tak inspirativn (a svdn!) konceptuln dvojice zavede-
n Jakobsonem. Z vlastnch koment Jackiewiczovch
je jasn, e si je dobe vdom toho, jak souvis metonymie
s usuzovnm na zklad indici a symptom (srv. Zawa-
dowski 30, 48, Porbski 512). Zvr je vyosten brilantn
aforistickou pointou: Zatmco svt je vdy metonymick,
mylenka, lidsk mylenka, je metaforick. A tak mylen-
ka svtu ptomnmu ve filmu bu pome, nebo jej zrad
(440). Autor ovem zapomn, e film, pes svj mecha-
nick, toti technick pvod i charakter, je samou svou
podstatou lidsk mylenka, a ne pouh (jak by se tu vzal?!)
svt ptomn ve filmu. (Co je prv smiotika, dokon-
ce antroposmiotika!) Mruklikov podstoup, kdy pijde
na adu, dal strastiplnou cestu lingvistickch aplikac,
a nakonec dospje k prkaznmu pesvden, e v d-
le umn filmovho nen verbln element (toti slovo)
v dnm ppad nm cizorodm i (filmov) neis-
tm. Zrove se tu vak tvrd, e film je jazyk, pedevm
[186] [187]
jazyk, nebo (citovno z jin pase) dnes u je kadmu
jasn, e film se vc a vc stv jazykem, jinmi slovy ee-
no, nstrojem penosu vznam (co jsou sentence pmo
na aplaus ve filmov esejistice, pece vak jen ponkud p-
li poetick v smiotickm kontextu). Tm nechci poprat,
e se u Mruklikov (a spol.) daj najt spousty vtench
smiotickch posteh, a dokonce ani to, e tyto postehy
jsou msi jako marginlnmi vedlejmi produkty tchto
aplikanch metod. Vdy, marn slva, kad aplikace
s sebou pin srovnn, a to se me vdycky hodit.
Smiotika je zkoumn znak, tj. vc fungujcch jako
znaky; smiotika je tud ZKOUMN FUNGOVN. Otzku
fungovn nelze PLST DOHROMADY S OTZKOU PVO-
DU. Prv to je, vedle lingvistickho aplikacionismu, kar-
dinln chyba filmovch smiotik. Msto aby se zabvali
semizou, zabvaj se pvodem dla, tj. jeho SMIOTICKOU
PREHISTORI. Takov pstup, i kdy bn a dn posv-
cen romantickou, pozitivistickou, postpozitivistickou atd.
tradic a akoli vrchovat uspokojujc z hlediska kulturn
historie a nrodn biografie, je zcela nepatin v smioti-
ce. Smiotika se nezajm o vznik a pvod dla, ale o jeho
fungovn v semize. A semiza je FINLN SYSTM zam-
en na PJEMCE, skutenho i virtulnho. Bez nho by
semiza nebyla semizou. Zde, ve virtulnm i aktulnm
pjemci a v jm dokonan, dovren SEMIZE, je vchodis-
ko kadho zkoumn, kter se sna vysvtlit znaky jako
nstroje znakovho fungovn, tj. vchodisko smiotiky.
(Aby bylo jasno, neplduji za psychologii recepce, ale za s-
miotiku, co je sp epistemologie i logika tohoto procesu,
nebo nejv! jeho ist psychologick teorie v Carna-
pov smyslu.) [PS 2002: dnes bychom asi oznaili takov
pstup jako cognitive science.]
Filmov smiotici si patrn uvdomuj skutenou pova-
hu semizy a sna se j zabvat z hlediska (potenciln) re-
cepce. Sama prehistorie (ve to, co recepci pedchzelo)
je vak uchvacuje s takovou silou, e pmo diktuje jejich
metody, pojmy a pstupy. Prakticky vichni filmov smio-
tici se vracej k otzce mechanickho charakteru a pvodu
filmovho zznamu obrazovho i zvukovho. Ta otzka,
i kdy relevantn z ist estetickho hlediska, je z hlediska
smiotiky pseudoproblm. Filmov smiotici ji ovem e-
velice vn a nenavn, piem si ve svch formula-
cch pmo libuj v nepesnostech, vgnosti, metaforinosti
atp. (nejsp inspirovanch Waltrem Benjaminem) typu
modern technologie MECHANICK DUPLIKACE nebo
sten a ist vjemov DEFORMACE OBJEKTU (Metz
403), redukce objektivn skutenosti; materiln reali-
ta filmovch [] oznaujcch je metonymick realita []
zaloen na pravidlu pars pro toto (Siemisk 416); po-
hyb na pltn nen kopie skutenho pohybu. Je to pohyb
psn reln (Jackiewicz 433); Co nepodlh redukci,
jsou zvuky [] Jejich fixace na filmov ps nen operace
smantick, ale pouze technick. Mezi zvuky [] v objek-
tivn skutenosti a [] zvuky v kinematografick skute-
nosti [] je relace identity (Siemisk 418). To je ve
vech citovanch pkladech zcela prokazateln hledis-
ko pvodu. Z hlediska fungovn nejde o dnou identitu,
dnou redukci, ale o zsadn odlinost kinematografick
skutenosti (tj. REPREZENTACE, SUBSTITUCE i KOGNI-
TIVN NHRAKY OBJEKTIVN REALITY, to jest fiktiv-
nho i relnho REPREZENTOVANHO ORIGINLU) od
objektivn reality sam. Z hlediska autora se jev smio-
tick povaha filmu jako heterogenn sbrka rznch znak
a teoretika to me vst k bezmla reflexnmu, automatic-
kmu odlien, tdn a registrovn tto rznosti. Vdy
z autorskho hlediska tu fakticky existuj paraleln
a ekvivalentn kanly, jich se d vyut nejen simultn-
n, ale i alternativn pro vyjden jednoho a tho vzna-
mu rznmi SYNONYMNMI zpsoby. [Ostatn PS 2002
to vecko objevil u pkn dvno Karcevskij, i kdy jen
pro znak jazykov, tot vak plat i o asymetrii znaku fil-
movho.] Pro pjemce je vechno takov uvaovn ke-
nm poznatk z prehistorie. Z hlediska fungovn v semi-
ze existuje jedin hotov dlo, te a tady. V momentu,
kdy bylo dokoneno, neexistuj alternativy a ekvivalentn
transformace; vechny znaky tvoc dlo jsou FIXOVANOU
HIERARCHI, kde verbln znaky konstituuj bu paralel-
n jazykovou zprvu, nebo astji pouhou SLOKU
[188] [189]
AUDIOVIZULNHO IKONU. Co je fakt, kter je uznvn,
pokud vbec, nejv okrajov (Jackiewiczem 435, Mrukli-
kovou 449). Pro kulturnho historika, kter bere dlo jen ja-
ko prvek irch systm, napklad systm autor, kul-
tura i epocha, me dlo skuten fungovat jako pouh
SYMPTOM (Jackiewicz 435) Porbski by ekl jako image
endomorphe, nicmn pro normlnho pjemce (vetn
kulturnch historik) dlo funguje pedevm jako IKON.
Je to prv hledisko pvodu, kter vede k nerozlien
vc zsadn odlinch z hlediska funkce. Prodn realita
(vetn herc), kter se svho asu, v dob naten, ocit-
la ped kamerou a kter je (i byla) skuten (tj. skuten
existovala i existuje), NEM V PRINCIPU NIC SPOLEN-
HO S REFERENTEM i DENOTTEM FILMOVHO DLA,
kter me bt reln stejn jako fiktivn. Podobn je
tomu i s problmem vznam (symptomovch piroze-
nch vznam i je-li libo konotac): vci maj sv
vznamy (cosi znamenaj), dokonce i vci schopn de-
notovat (to jest ZNAKY, uml znaky) maj sv pirozen
vznamy. V kadm ppad vak KONOTACE (pirozen
vznamy) ZNAKU SAMHO jsou msi zsadn odlinm od
KONOTACE (pirozenho vznamu) VCI, kter byla ped
kamerou, od KONOTACE VCI ZOBRAZEN FILMOVM
DLEM a od konotace, kterou m (i mla) zobrazen vc
UVNIT ZOBRAZENHO UNIVERZA (nap. pro zobrazenho
hrdinu filmu).
Za tchto okolnost nepekvapuje, e jako nejpokroilej-
filmov smiotik z celho svazku nakonec vychz Sergej
Ejzentejn, jak dokldaj olkovskij, Jackiewicz a zvlt
pak Bystrzycka ve sv prkopnick prci z historie smio-
tiky filmu. Bystrzyck rekonstruuje Ejzentejnovu s-
miotiku, interpretuje jeho vskutku smiotick zkoumn
vnitnho monologu a mylen v obrazech, jako i my-
len v linii monte , prv tak jako jeho rozshl srovn-
vac studia piktografick a ideografick. Zde vude lze vi-
dt (vc: nelze nevidt) Ejzentejnv pnos, prv tak jako
snad ve vem, co psal jak o otzkch FILMOVHO ZNAKU
VBEC (vedle toho, co k tmto problmm, a k otzkm
mylen i komunikovn vbec, ekl svmi filmy), a ovem
pedevm ve vem, m pispl k rozvoji filmovho
mdia jakoto prostedku lidsk semizy.
Vdy je-li film skuten tm nejzajmavjm ped-
mtem smiotickho zkoumn, nen to ani tak dk je-
ho velesloit synchronii, jako sp dky jeho jedinen
a PLN DOSTUPN (protoe tm pln dokumentovan!)
DIACHRONII. Kdybychom chtli parafrzovat Jakobsono-
vy mylenky o jazyce dt a afzii, mohli bychom tvrdit, e
film, toti historick vvoj filmu, nabz naemu zkoumn
smiotick systm, i chcete-li jazyk (ba dokonce facult
de langage) VE STAVU ZRODU, pesnji eeno (a na rozdl
od Kindersprache) ne pouze v ontogenezi [PS poznmka
stranou 2002: co jazyk afatik, jazyk ve stadiu zniku??],
ale t ve FYLOGENEZI. Vsledky smiotick analzy to-
hoto aspektu mohly by pravdpodobn opravdu pispt
k ee n nkterch otzek obecn povahy.
Co nen, bohuel, ppad filmov sekce v tomto svaz-
ku. Ve skutenosti sekce, kter hned prvn vtou tvrd, e
Filmov smiolog je zcela pirozen puzen pistupo-
vat ke svmu pedmtu metodami inspirovanmi lingvisti-
kou, mohla by sotva nm opravdu novm pispt k e-
en nkterch obecnch otzek. Navc se mi nijak nezd,
e by filmov smiotik ml pistupovat ke svmu pedmtu
metodami inspirovanmi lingvistikou. Pesn opak bych
povaoval za pirozen. Ostatn nevidm dvod, pro by-
chom msto o jazyku filmu nemohli, ba nemli mluvit
o FILMU JAZYKA. Mm pocit, e prv to by mohlo pispt
k een nkterch obecnch otzek. kte, e ne? Pak
mi eknte pro ne! kte pro ne?? Pak prosm zkuste
povdt PRO!
4.4. Recenzovat tento svazek je jako recenzovat celou
knihovnu. Kdy recenzujete knihu, mete bt do jist m-
ry nestrann, ale pi recenzovn knihovny sotva mete
utajit svoje preference. Kdybych si ml vybrat, co s sebou
vzt z thlet knihovny na pust ostrov, nebral bych asi
nic, nebo nco nesnadnho k rozlousknut, teba Ivanova,
anebo z jinho dvodu studii svho zesnulho ptele
Jiho Levho, nad n bych mohl meditovat o tom, e vita
[190] [191]
brevis, semiotica longa. Ale kdybych ml rovnou vyhlsit,
co z thle knihovny se mi lbilo nejvc, asi bych jmenoval
nco od olkovskho!
Oba jeho nelingvistick lnky, jeden z filmov sekce
i druh, vystupujc jako Deus ex machina mezi pspv-
ky literrnmi, pat do oboru GENERATIVN POETIKY.
Nejsem si jist, je-li to smiotika. Ani tm, jestli ne. Nao-
pak je jist, e zde jde o vyslovenou lingvistickou aplika-
ci i lingvistickou inspiraci. Ale inspirovanou inspiraci!
De facto o inspiraci vzjemnou. Oba nelingvistick papry
olkovskho a onen lingvistick, psan spolen s Meu-
kem, je dohromady in z olkovskho nejfrekventova-
njho headlinera celho svazku, se navzjem dopluj.
Model jazyka Smysl-Text se zabv procesem generovn
slovnho popisu pedstavovan situace, generativn poeti-
ka naopak procedurou, jak z krtkho jednovtho popi-
su vygenerovat celou imaginrn situaci. Jako lingvis-
ta je olkovskij pln zaujat informacemi uvnit domny
lingvistickch, tedy jazykovch informac, naopak jako
generativn reisr parafrzemi z oblasti encyklopedie
i vokabule fakt (slovar djstvitnosti) (457). Lin-
gvista pracoval s (abstraktnmi) aktanty, reisr s her-
ci, pesnji eeno s imaginrnmi dramatis personami.
Vnitn divadelnost tohoto pstupu slibuje ostatn u
nzev tetho lnku Deus ex machina. lnek sm se
vak pes svj divadeln nzev nezabv divadlem,
ale literaturou. Dj (pbh) literrn fikce je toti STROJ
NA ZPRACOVVN VDOM SVHO TENE. Jestlie
navc jednou z dramatickch osob pbhu je stroj,
dochz k obnaen postupu (ppadn, abychom uili ter-
mnu z proslulho paradoxu, k momentu neverbln, fak-
tick AUTOLOGIE), piem opravdov STROJ je pouit
jako nstroj literrnho stroje). Podle olkovskho je mo-
no roli STROJE NA EE N PBHU svit jak stroji, tak
i ne-stroji, lovku, jazyku, fantazijn postav, ece, pot,
zbrani, pslov atd.
olkovskij pe hrav esej, bezmla causerii, obas ma-
liko nepesnou, napklad kdy se tu od jazykovch ma-
in sko k main(k)m popisovanm jazykem, vcelku je
to vak pkn, hladce fungujc mainka, kde skok od bo-
ha z mainy k tm ostatnm mainm je anoncovn u
nzvem.
Generativn poetika je problm, kterm se do hloubky
zabval Ji Lev. Generativn pstup k problmu tvo-
en chpanho jako ada po sob nsledujcch rozhodo-
vacch krok byl podle nho pedjat Filosofi kompozice
E. A. Poea, nutno jej ovem odliovat od vkladu kauzl-
nho. Existuje pluralita monch generativnch model,
zatmco kauzln vklad je nesnenliv a usiluje o mo-
nopol. V prvn etap strukturalistick metoda nahradila
pozitivistick kauzln nexus pojmem FUNKCE. Zrove
vak ztratila monost empirick kontroly, co prv gene-
rativn pstup aspo zsti kompenzuje [] Heslo poziti-
vist savoir pour prvoir je tak vystdno heslem savoir
pour construire, piem strojov peklad a uml poezie
jsou vedlejm produktem tohoto novho postoje (554).
Podobn jako olkovskij bere i Lev v vahu zbvajc po-
lovinu semizy, toti polovinu pipadajc na pjemce. Je
vak jedin, kdo se sna i ROZPOZNVAC PROCES jako-
to recepn protipl procesu generativnho chpat co do
krokovn jako ROZHODOVAC PROCES a (co do vsled-
ku) jako SDLOVAC PROCES; dohromady to dv PROCES
UEN, co samo nen nic ne hra s plnou informac.
Praktickm cvienm v generovn pbhu je pak Jurije
K. eglovova Vdova z Efesu, pro ni jako vchoz zadn
slou znm epizoda z Petroniova Satyrikonu. eglovv
lnek je variantou generativnho postupu popsanho ol-
kovskm v jeho studii o Ejzentejnovi. Tentokrt jde o to
vysoukat pbh z hypotetickho zadn, jm je by i po-
nkud naivn ide morale. Stlo by za to pokusit se vy-
lechtit jin stromeek generovacch krok, realistitj
(statistick i probabilistick a induktivn), na rozdl
od idealistickho i deduktivnho, popovytahovanho
z pdnho substrtu pedchozch dvou generativnch cvi-
en. Je ovem otzka, zda by byl takov postup (abychom
parafrzovali heslo Gorkho) ze stovky vdov jedna vdova
vbec schdn.
[192] [193]
Generativn a rekognitivn pstup, pes svat nade-
n svch zastnc, nepat do siln i tvrd smiotiky,
ale do ponkud zmken: Poev esej, pestoe geniln, se
nedotk dn ze silnch smiotickch otzek. Ostatn
pro by to dlal?
Oproti tomu esej Alda Rossiho Symbolismus jako
zvltn jazyk jak o tom svd sm nzev m na
sam jdro smiotiky. Nanetst po tolika staletch, ba
tisciletch symbolickch teori a vklad ztratil u po-
jem symbolu svou vnitn soudrnost a pat sp kulturn
historii ne smiotice. Rossi kombinuje oboj a sna se za-
chrnit vnitn konzistenci pojmu. Z jeho teoretickch vah
v vodnch odstavcch mi nen vdycky pln jasn, kdy
mluv o SYMBOLECH JAKO VCECH, SYMBOLECH JAKO
IMITACCH, ZSTUPKCH VC, symbolech, kter jsou
OBRAZY SYMBOL JAKOTO VC (i vc jako symbol),
a o symbolech jako JMNECH SYMBOL-VC, atd. Dal
odstavce se zabvaj jak epizodami z historie rznch sym-
bolickch literrnch nr (alegorie, pastorla), tak i pre-
histori smiotiky, jak je mono ji vidt v exegetick lite-
ratue. Beze vech pochyb to vecko pat do archeologie
lidskho mylen. Nesmrn zajmav jsou i paralely mezi
symbolismem a TAJNMI JAZYKY, tj. jazyky umoujcmi
komunikaci s vylouenm tetho.
To, co navrhuje Roland Barthes, je lingvistika diskur-
su ili TRANSLINGVISTIKA, disciplna, kter by mla pe-
vzt tafetu tam, kde fini lingvistiky kon. V lingvistice
je maximln jednotkou vta (i kdy olkovskij a Meuk
ve svm papru ukzali, e to nen tak docela pravda). Pro
translingvistiku je tud minimln jednotkou VPOV
(promluva, discours, utterance, nonc). Barthes navrhuje
systematiku a metodologii postulovan disciplny a klade
draz na postult vyerpvajcho popisu; o to, aby popis
byl vyerpvajc, se u postar stratifikace translingvis-
tiky do rznch rovn popisu podle vzoru lingvistiky.
Takovto soubor rovn u vytvo ucelen kontinuum,
kde kad prvek urit rovn bude nabvat smyslu pou-
ze vklenm v prvky rovn bezprostedn vy (582).
Zvltn draz pak klade na REFEREN a SITUAN
CHARAKTER translingvistiky, protoe za hranicemi v-
ty, v univerzu diskursu, se smysl stv fatln referen-
nm (583). Ostatn jejm esencilnm kolem (toti trans-
lingvistiky) je kdovat (e by code civil nebo code pnal?!)
referenci. Promluva prosloven mimo situaci (co je do u
a zrove i do o bijc ppad zcela nepatin situovan
vzvy Otevete dvee vykikovan na pouti) je translin-
gvistickou analogi propozinch funkc v logice (co nen
tak pln marn posteh!). Zd se vak, e Barthes ch-
pe referenci a situaci jen jako dal rubriku kontinua (?)
lingvisticko-translingvistickch rovn, a ne jako jsoucna
zsadn odlin smiotick povahy.
Barthes nabdne pouze prozatmn definici diskursu
(581), kterou tvo genus proximum (kad konen roz-
loha ei) (de la parole), zen nktermi differentiae
specificae.
4)
Jedna z tchto specifickch odlinost pipad
docela evidentn (jednotn z hlediska obsahu), druh,
toti culturalise snad ,kulturn kdovan jinmi
initeli, par des facteurs autres que ceux de la langue,
ponkud mlhavj ne samo definiendum, tet (prone-
sen a strukturovan s ohledem na sekundrn cle ko-
munikace) je cirkulrn, protoe Barthes definuje diskurs
sekundrnmi cli, sekundrn cle jako pslun do trans-
lingvistiky, a translingvistiku jako disciplnu o diskursu.
V prozatmn definici na tom eknme nezle. Nicmn
Barthes pidl diskursu druhotnost cl, tj. vlastnost
specifickou z hlediska translingvistiky, zajmajc se o kon-
krtn (= sekundrn) cle komunikace, na rozdl od lingvis-
tiky zabvajc se pouze finalitou in abstracto. (Pedmt
zkouman lingvistikou je omezen na finalitu ist komuni-
kace.) Pipisujeme-li vak takto objektu deskripce vlast-
nosti deskripce sam, je u docela zvan logick chyba
i v prozatmnch definicch, toti klasick smovn, ma-
ten i zmna tzv. LOGICKCH ROVN. A tat chyba
je latentn ve zpsobu, jm Barthes pojednv o principu
reference a situace.
4) Tato st Barthesovy denice se shoduje s Harrisovm vymezenm citovanm
Hiem: Konen vpov, nco (a thing) napsanho nebo eenho.
[194] [195]
Kdy je u e o rovnch: to, e je Barthes velice cit-
liv na tzv. lingvistick rovn a zrove zcela lhostejn
k rovnm logickm, se zd bt celkem v souladu s jeho lin-
gvistickou orientac nadazenou vemu ostatnmu. Pojem
referentu, vci, o n je e, pojem, jej lingvistika vdycky
odmtala kodifikovat (583), je, jak Barthes sprvn podo-
tk, lingvistice ciz. CIZ v pravm slova smyslu: nen to
jazyk, je to EXTRATEXTUL. V lingvistice, kter nepracu-
je s tmto pojmem, neexistuj LOGICK PARADOXY, a nen
tu tedy ani dvod odliovat logick rovn; akoli pojedn-
v v jazyce o jazyce, lingvistika snadno rozli oba jazyky
(v ppad jazykov rznosti), nebo je vbec nepotebuje
rozliovat (v ppad, e je to jeden a tent nrodn, et-
nick jazyk). Z toho dvodu nemla lingvistika nikdy za-
poteb signalizovat prv takovou odlinost: lingvistick
terminologie se v tomto smru vbec nevyvinula a termn
metajazyk, tak jak se prosadil ve francouzsk smiologii
pevn lingvisticky orientovan (ve vznamu odbor-
n hantrka i prost terminologie), je pmo zneuitm
tohoto velevznamnho smiotickho rozlien. km
SMIOTICKHO, protoe tzv. logick rovn a logick para-
doxy jsou ve skutenosti SMANTICK, tedy SMIOTICK
rovn, prv tak jako paradoxy. A referent, situace
atd. jakoto SMIOTICK, zrove vak EXTRATEXTUL-
N, extraznakov entity mus i v translingvistice, pokud
i ona chce bt smiotikou, respektovat jejich extratextuln
charakter. Nebo, abych si vypjil Barthesovu ponkud ne-
bezpenou slovn hku, lunivers du discours nen univer-
zum DISKURSU, rozpravy o diskursu, a extratextuly, by
v textu samm, nejsou textuly.
Tv v tv nebezpe logickch paradox se Bartheso-
vy starosti o lingvistick rovn mohou jevit jako zbyten
luxus. D se namtnout, e jeho teorie je zgruntu aplikacio-
nalistick a e byla vytvoena jako nstroj analzy rom-
nu a jinch forem fikce; cel pase ostatn svd o tom,
e Barthes m na mysli (a e mu le na srdci) ani ne tak
situace a referenty reln, jako pedevm fiktivn, a pro-
jekce tchto extratextul do lingvistickho a translin-
gvistickho plnu dla. I v takovm ppad musme re-
ferent i situaci kupkladu situaci repliky pojednat
extratextuln. Co znamen, e text dejme tomu romnu
nutno chpat jako HIERARCHII TEXT a HIERARCHII EX-
TRATEXTUL, bez ohledu na to, e nkter z nich jsou
FIKTIVN a dokonce i TEXTOV, naplno eeno, e nkter
EXTRATEXTULY jsou TEXTULY. (Co je snazho ne rea-
lizovat textovou fikci!) Jinak se ned mluvit o smiotice,
nejv jen o lingvistickm rozboru romnu.
Problm smiotickch rovn nen pro Barthese no-
v: sm se peasto ohn termnem metajazyk, i kdy
v Hjelmslevov smyslu i ve vlastn (scestn) mytologic-
k interpretaci. Jeho smiotick mylen se ostatn vyvj,
i kdy tm vlun a s rozvinutmi prapory cestou
pokusu a omylu; odraziv se od neuvitelnch premis je
schopen vydedukovat zzran fungujc systm. Podobn
jako Hjelmslev vid ped sebou mnohapatrovou v smio-
logie. Zd se vak, e zapomn na existenci pzem: jazyk,
ani by musel bt opaten nlepkou metajazyk, me re-
ferovat (jednat) krom jinch vc (krom jinch referen-
t) i o jazyce, a tento jazykov referent (referent, kter je
nhodou sm jazykem) me sm referovat o dalm
referentu, kter je nhodou rovn jazykov, atd.
Tento smiotick sutern zasluhuje rovn smiotickou
deskripci.
Barthes vz, jak se zd, natolik hluboko ve svm ja-
zykovm vzen (doupti), e ztratil citlivost, aspo po-
kud jde o tuto sublingvln oblast, pro rozdly smiotic-
kch rovn. Jak je zejm z jeho jinch dl, nevnm ani
ZSADN ROZDL mezi KONOTATIVNMI PIROZENMI
ZNAKY (v prod prv tak jako ve spolenosti), charak-
terizovanmi metonymickmi, ko-okurennmi, endomorf-
nmi, horizontlnmi vztahy mezi oznaenmi a ozna-
ujcmi patcmi do te smiotick vrstvy (i rovn),
a DENOTATIVNMI (normlnmi) ZNAKY, vyznaujcmi
se metaforickmi, exomorfnmi vertiklnmi vztahy, kde
oznaujc funguje na vy rovni, na metarovni, vi
svmu oznaovanmu.
Problm (smiotickch) rovn je existenn problm s-
miotiky. Traktovn, kter neudl otzku (smiotickch)
[196] [197]
rovn svm kardinlnm problmem, zanedbv samu
znakovou esenci, ba i sm raison detre smiotiky: smioti-
ka zanedbvajc problm rovn je contradictio in adiecto.
Tot plat o translingvistice, pokud m ambice bt smio-
tikou. Zd se proto, e by pro ni (pro smiotickou translin-
gvistiku) mohlo bt nejvhodnj shnout po takovch kon-
ceptulnch systmech, kter maj rozliovn rovn pmo
v popisu prce. Co je mimo jin ppad pojmovch dvojic
znak referent, text extratextul (L. Zawadowski), ja-
zykov (eov) udlost vypravovan udlost (Jakob-
son), informace o jazyku informace o svt, vokabul
jazyka vokabul skutenosti
5)
(olkovskij a Meuk),
zkrtka pojmy jasn odliujc POPISOVAN CHOVN (po-
pisovanou interakci) od CHOVN POPISOVATELE SAM-
HO, tj. od interakce popisovatel (popisujc systm, vypra-
v) ten. Nen pak tk popsat v tchto termnech
dal situace (rovn), kde vypravovanou i popisovanou
udlost je sm speech event (samo vypravovn i popiso-
vn), kde interakce sama je slovn a kde pak vypravovn
pechz ve vypravovn o vypravovn. Mnoh osvden
strukturalistick termny budou tm asi (pro poteby smi-
otiky) siln znehodnoceny, dokonce i termn FUNKCE, pes
svou syntaktickou uitenost.
To je tak ppad Proppovch NARATIVNCH FUNK-
C v aplikaci Clauda Bremonda (Syntaktick kombinace
funkc a narativnch sekvenc).
Zatmco olkovskij a eglov se ve svch pspvcch
mlem vvaj do chovn a uvaovn autora (vy-
prave) pi generovn pbhu trochu jako pi manipu-
laci s loutkami (ne nhodou si olkovskij vybral genera-
tivn postupy filmovho reisra), Bremond se dr vlun
na rovni VYPRVN UDLOSTI, tj. istch referent,
a douf, e se mu poda vydestilovat istou narativi-
tu, zcela zbavenou slovnho podkladu (Barthes), piem
Proppovo dlo (vedle binrnch opozic a generativn gra-
matiky) zstv tm nejvydatnjm standardnm zdrojem
smiotickch podnt. Bremond v, e Proppovy funk-
5) Dodejme i (dodaten, a mimo kontext recenzovanho sbornku) distinkci signa
res (sv. Augustin) a tedy i Ianua linguarum Ianua rerum (Komensk).
ce maj ir zvanost, dokonce i pro srovnvac studium
lidskho chovn a pro antropologii. Je tu ovem monost
i postupu z opan strany, postupu vychzejcho z axioma-
tickch teori lidsk interakce a jejich aplikac na narativ-
n obsahy, jak to dl napklad Rapoport (1960). Ko-
v aplikace by asi ukzala oba postupy v ostejm svtle
ne zaujat pvrenectv. J osobn jsem nejvc zaujat pro
algebru konflikt Lefevra a Smoljana (1968) a antropo-
logii Gregoryho Batesona, dva pstupy respektujc prv
MNOHAROVOVOU podstatu lidsk interakce
Nebezpe diagnostikovan jako latentn u Barthese se
projevuje v akutn form u Tzvetana Todorova. Lacloso-
vy Nebezpen znmosti jsou brilantn romn, Todorovv
Choderlos de Laclos a teorie vyprvn brilantn esej. Co
do literrn formy je to dokonal protjek romnu: prelu-
dium a tdln fuga na slovo PERFORMATIV.
Kdy roku 1959 v opatstv Royaumont pi pamtnm
setkn britskch a francouskch filosof pednesl J. L.
Austin svj vskutku epochln Performativ Konstativ,
netuil, e odztkoval lhev a vypout dina. V prvnch
pkladech, jimi svj objev ilustroval, byl performativ e-
ov akt s konstitutivn vlastnost slovesnho pojmenovn
(oznaen, onlepkovn) sebe (= aktu) samho jako toho
kterho (eovho) aktu a mluvho vykonvajcho (eo-
v) akt jakoto vykonavatele toho kterho (eovho) aktu,
take akt byl svou vlastn nlepkou a onlepkovn aktem
(soust aktu): Ktm tuto lo jmnem Liberty. Omlouvm
se vm. Vtm vs. Zahajuji schzi. Vzdvm se pedsed-
nictv. Radm vm, abyste to udlal. (Caton 1963: 22) To
jsou performativy v normln form. Austin doporuo-
val, pokud je chceme odhalit, dosadit do vt, kter je, jak
se domnvme, obsahuj, na zkouku sebereflexivn uit
ukazovac zjmeno tmto. Pak din posedl Austina sam-
ho a rozsah pojmu se rozil i na ppady bez zmnn
vlastnosti nlepkovn sebe samho, charakteristick pro
normln formu, a nakonec i na vecky konstativn vty,
protoe se musme ptt, zda pronesen konstativn vty
nen samo konnm (performovnm, performanc) aktu,
[198] [199]
toti aktu konstatovn (Caton 1963: 30). Austin sm teh-
dy chpal svoji teorii jako prozatmn: Co potebujeme, je
obecnj teorie tchto akt, a a ji budeme mt, protiklad
,konstativ vs. performativ ji sotva peije. Jak vme, pe-
il: performativy jsou dnes velk mda a ptr se po nich
v podsklep bezmla kad vty.
Ona obecnj teorie nepochybn existuje a existovala
u tehdy, teba u Ruesche a Batesona (1951) i u Wiene-
ra (1954) nebo Goffmana (1959), chpajcch lidskou ko-
munikaci jako druh lidsk INTERAKCE. Vudyptomnost
performativ lze potom pochopit jako syntaktick prmt
tohoto elementrnho interaknho momentu ptomn-
ho v kad komunikaci, podobn takovm syntaktickm
prmtm pragmatickch (situanch) kotven, jako jsou
shifters, egocentrick prvky, ukazovac a odkazovac sti-
ce, prost deiktika, atp. Jedinou vhodou pojmu performa-
tiv je tato prmtov, lingvistick povaha (performativy
prozrazuje jejich nklonnost k prvn osob a k deklarativ-
nm slovesm), nevhodou abstraktn charakter a vudy-
ptomn, neohranien vgnost, kter jejich hodnotu
ponkud zpochybuje.
Prv to vak, zd se, oarovalo Todorova natolik, e
raz svj vlastn termn a svou vlastn teorii performativu
synnomnho (souzkonnho?), kam zahrnuje vechno vy-
prvn v prvn osob o osob tet (?!) a snad i o emko-
li jinm, a performativu autonomnho (samozkonnho),
kam pat vechno mluven v prvn osob o sob samm,
tedy i performativy v pravm slova smyslu. Sv teorie pak
pouv k analze Nebezpench znmost.
Pedstavme si ponkud jin, eknme modelov ppad
smiotick analzy sam formy romnu tohoto typu, ro-
mnu epistulrnho. Vchodiskem takov analzy by asi
byla analza dopisu jako PSAN PROMLUVY. Dopis m
svou syntax, odvozenou z psemn podstaty, svou sman-
tiku (dopis me informovat, popisovat, vypravovat), n-
kdy i dvouetovou (pokud vypravovan udlost je sama
eovou udlost, teba konverzan udlosti), a svou
pragmatiku (dopis je PSAN, KORESPONDENN INTER-
AKCE, ppadn chcete-li PSAN PERFORMATIV: m-
e slibovat, hrozit, klamat, pomlouvat, it klepy, alovat,
zraovat i zabjet). Navc m svj celkov smiotick
charakter, jsa autentickm vrazem svho autora (jeho
endomorfnm obrazem, ekl by asi Porbski, ovem jen
pokud nebyl diktovn a tedy podvren jako autentick
nkm jinm), a zrove exomorfnm obrazem popiso-
van udlosti. Nae by ideln analza asi pokraovala
popisem monho dalho osudu dopisu mimo pvodn ko-
munikan situaci (habent sua fata epistulae) a mimo jeho
vlastn tedy V NEVLASTN FUNKCI. Mimo pvodn
komunikan situaci, pro ni byl uren (a doruen, pokud
byl doruen), neme dopis plnit svou funkci, i tak vak
pln svou funkci REPREZENTATIVN (L. Zawadowski, 32)
a je schopen komunikovat, vypovdat. Jako dokument (ja-
ko automorfn obraz, a zrove i endomorfn obraz vzta-
hu i jako exomorfn obraz popisovan udlosti) me bt
UIT i ZNEUIT. A nakonec by se nae imaginrn ana-
lza dopisu jako psan promluvy zamila na smiotiku
QUASIDOPISU (analogickho quasisoudm, z nich podle
Ingardena sestv literrn fikce) ili fiktivnho dopisu
jako LITERRN FORMY, na jeho syntax, sledujc syntax
pirozenho, skutenho dopisu, jeho dvouetovou s-
mantiku a jeho fiktivn pragmatiku. To nen ve: romn
v dopisech me mt a obyejn m i dal FIKTIVN
PRAGMATICKOU (INTERAKN) DIMENZI: me PEDST-
RAT, e nen romnem, tedy e NEN FIKTIVN, ALE SKU-
TENOU SBRKOU DOPIS ZVEEJOVANOU VLUN
S CLEM ZASTNN KOMPROMITOVAT. Tolik nae
imaginrn ideln analza, a to je asi tak zpsob, jak by
mohl i ml smiotik postupovat, pokud by se chtl dob-
rat sloit, vskutku smiotick podstaty romnu hrajcho
hru na NIKOLI ROMN, LE (znan nebezpen!) SBR-
KA DOPIS, co je hra, kterou hraje romn Choderlose de
Laclose.
Todorov nepostupuje takto, ba ani opan, co by ta-
ky lo. Mon e by to povaoval za primitivismus, ne-
bo e pokld hierarchickou stavbu Laclosova romnu za
[200] [201]
evidentn, i dostaten objasnnou pas o pm ei
(style direct). Nepokou se improvizovat nco jako smi-
otickou teorii dopisu, i kdy by snad podle na stnov
analzy ml. Nco by tm sob i nm pece jen ujas-
nil. Teba aspo smiotickou podstatu TOHOTO ZPSOBU
narace, narace ve (fiktivnch) dopisech. Ukzalo by se tm
mon , e to vlastn nen tak docela narace, ale sp
dramatizace (a na to, e dramatis personae tohoto dra-
matu, aspo toho hlavnho, toho, kter je tu snmn ve
velkm detailu v ohnisku pozornosti, spolu komunikuj,
vc: interaguj PSEMN). Todorov nic z toho neudl, a ne-
vyjasn to tedy ani teni, ani sob sammu. Protoe se
vak kad zanedbn, zvlt pak nedbalost vi sob sa-
mmu, mst, nedoke pak adeakvtn interpretovat pod-
statu romnu v dopisech. Jeho vklad princip NARACE
a REPREZENTACE (606) IN ABSTRACTO je vynikajc. Jeho
aplikace na romn je nesprvn: u jen proto, e vyprvn
ve fiktivnm dopise nen vyprvn, ale REPREZENTOVAN
VYPRVN. To nen tot, aspo z hlediska smiotiky. Je
ovem otzka, zdali Todorov vbec chtl pst smiotickou
studii, protoe to, co napsal, nen ani smiotika, ani trans-
lingvistika, ale jen bn, ne-smiotick literrn teorie.
Nezajmaj ho smantick rozdly mezi reprezentac a na-
rac, ale jen rozdly gramatick. Nezaujala ho translingvis-
tika dopis, nejv tak jet dopis jako literrn forma. P-
e teorii vyprvn pizdobenou trochu jako kroukem
v nose termnem performativ.
koda e zanedbv smiotick principy. Mon spol-
h na to, e pragmatick vztahy maj sv strukturn, intra-
textov (vnitn textov) protjky, kter meme najt
cestou lingvistick analzy, pokud bychom chtli (a um-
li) jt touto cestou, ist metodologicky snad i elegantnj.
Zatm ho to vak nut komplikovat, co by mohlo bt jed-
nodu, pracovat s velmi abstraktnmi (a velice vgnmi)
termny msto s konkrtnmi a jasnmi. Je to velmi dra-
matick, zajmav, kultivovan, vzruujc a v ppad
Laclosova romnu mlem autologick stylu analyzo-
vanho dla. el vak neschopn vystihnout jeho vpravd
smiotickou strukturu.
5. LINGVISTICK NELINGVISTIKA
JAKO KL K SMIOTICE
(PROBLM CITACE)
Doporuuji st nai knihu, nebo as-
po jej posledn sekci od konce. Zante s esejem Stefa-
na Morawskho Zkladn funkce citace. Pak si nalistujte
prci Zofie Liss Estetick funkce hudebnho cittu. Pak
obra te zptky na Borise S. varckopfa a jeho Lingvistic-
k problmy citace. Pak si pette Vrazy v uvozovkch
Pspvek k poznn smantiky bsnickho textu Ma-
rie Renaty Mayenow, a nakonec prvn studii cel sekce
Popisy nebo citace Anny Wierzbick.
Nejdv vm citace pipadne jako MARGINLN PRO-
BLM, patc ani ne tak do smiotiky, jako do Kultur-
geschichte. Jedinm smiotickm rysem citt a citovn
se zd bt to, e jsou pr neklamnmi (?) znaky vzdla-
nosti. Vidny oima historie literatury, nabvaj dalch
pozo ruhodnch rys: rys instituce; kvt akademickho
folkloru; peeti ortodoxie a autority; stvrzen kontinui-
ty a legitimity; problmu klasickho ddictv; poznmek
pod arou Morawski m mnoho bystrch posteh, ze-
jmna ke vztahu citace a archetyp. Jeho esej je zmrn
heterologick ke svmu pedmtu: esej o citacch progra-
mov bez jedi nho cittu! Na pozad takov vskutku pa-
noramatick e Morawskho zjm jev se pak problm
jet nicotnj, okrajovj, kninj a esoteritj. Mo-
rawski vak ve svm vtu pomj dv veledleit funk-
ce: citace je, i aspo bv, AKTEM LSKY. Lsky k emu,
snad k moudrosti? Moudrost pece nespov ve slovech,
ale sp v hlubch strukturch! Existuje-li vak cosi ja-
ko perfektn formulace hlubok, hloubkov, ba hlubinn
mylenky, formulace krystalick dokonalosti a istoty, m-
e bt citace aktem lsky prv k takovmu dokonalmu
vtlen. Anebo aktem nenvisti i opovren, jde-li o ha-
nebn podvrh i polito vnhodn zmetek. Druh aspekt,
kter postrdm, je autorskoprvn. Jakobson kdysi ekl:
V jazyce neexistuje soukrom vlastnictv vechno je
tu zespo leentno (Lvi-Strauss a Jakobson 1953). SOU-
KROM VLASTNICTV nicmn EXISTUJE v citacch, jak
[202] [203]
o tom svd ju risdikce, zejmna americk, a copyright:
citace jsou kom binace slov opaten popiskem (visakou)
se jmnem autora, tedy vrobce, ppadn i majitele prv
a distributora.
Liss chpe citaci jako DIALOG S MINULOST, jako este-
tick problm antefakt. koda e si velice zila pojem
hudebn citace a vylouila takov hranin jevy jako kon-
trafakturu, variace, parafrzi, pasticcio (znovu a jinak
nastolujc problm duchovnho vlastnictv) a koda,
pekoda i parodii. Liss stanov estetick postulty pro
hudebn citaci, a velice dobe chpe ontologickou strukturu
citace jako DVOJROVOVOU (677). V irm pojet byla
by to mylenka velk smiotick zvanosti, protoe cita-
ce mn asmantickou povahu zvukovch struktur a in
ns astnky ZROZEN JAZYKA (i kdy jen ad hoc jazyka)
z ivho znn i provozovn HUDBY. (Tento jazyk je svm
zpsobem METAJAZYK, ale ontologick zatky naeho
mluven jsou tak podobnm zpsobem citan, imitan
a metalingvln!) Ostatn existuje zajmav pokus o lin-
gvisticky orientovanou hudebn teorii na bzi analogickho
principu citace (Asafjev 1930), i kdy, jak se zd, Liss je
vzcn ppad smiotika nezatenho bemenem lingvis-
tiky. Pestoe vylouila parodii, nezapomene na parodic-
kou citaci a v nkolika strunch pasch projasn knihu
nevtravm mementem, e jak k smiotice, tak i k muzice
pat humor.
varckopf rovn pochop citaci pedevm z hlediska
DIACHRONIE a PRAGMATIKY (ciz e), nicmn jeho
termn vosproizvednie (reprodukovn) odkazuje, prv
tak jako Liss posteh o dvojrovov povaze cittu, k S-
MANTICE. Problm si vak ponkud z: pr se to tk
vhradn psanho jazyka a vysokho stylu (658, 659).
Citace je toton s problmem CIZ EI, co je hned dal-
dvod vidt ji jako jev, jeho vysvtlen je pln v kom-
petenci stylistiky. Rznm stylm ivota odpovdaj rzn
styly promluvy (diskursu), problm jin osoby m navc
aspekt i kolektivn jin osoby i jin situace, co souvis
s parodi atd. varckopfovou slabinou (i slabstkou) je, e
podobn jako mnoz jin pojm otzku funkce jako otzku
vzniku a pvodu.
Naproti tomu Mayenow chpe citaci IST SYNCHRO-
NISTICKY a popisuje ji v souvislosti s problmem jazyka
objektovho a metajazyka, vraz przranch, obrace-
jcch nai pozornost k vcem, a vraz neprhlednch,
obracejcch nai pozornost k vrazm samm, scholastic-
k suppositio formalis na jedn a suppositio materialis na
druh stran, a samozejm i pm ei atd. Prv v je-
jm pspvku je konen! citovn Bachtin, kter toho
tolik ekl o pm ei; ocitujme jej tedy i my: Uvozovky
uvdj druh hlas, ani mu tm vak piznvaj plnou rov-
noprvnost (561). Mayenow zdrazuje dleitost tohoto
druhho hlasu, nemluv vak o naun prze, ale o poezii,
a projev sklon interpretovat i metafory jako citace. (varc-
kopf jde v tomto smru jet dl.) Citace se vyznauj (vy-
znauj v obojm smyslu) uvozovkami, je samy jsou ar-
bitrrnmi znaky (a dodejme, e metametalingvistickho
charakteru). Mayenow nm el ve svm francouz-
skm refertu nesdl, e jej matetina m pmo geni-
ln vraz pro uvozovky, tak geniln, e slou nejen za
ocitovn, ale i za zapamatovn, vraz cudzyslw. Pon-
kud sporn je u jej tvrzen (mon e sugerovan prv
tmto vrazem!), e uvozovky signalizuj, e slovo jimi or-
movan pat k ponkud jinmu subkdu danho jazyka.
Od nkterch vraz se vskutku distancujeme prv tak-
to, uvozovkami, jsou to vak, pestoe je tak vyznaujeme,
skuten citty? Zd se sp, e citty nemaj v principu
vbec nic spolenho s langue, ale jedin s parole, a nen tu
tedy na mst mluvit o kdu. Ostatn KD a CITACE jsou
trochu mimobky: NECITUJEME Z KD, ale Z TEXT,
aktul nch i potencilnch. Jakmile se vraz stane sou-
st uritho subkdu, ztrc sv uvozovky, svj sou-
kromovlastnick charakter (zajmav problm obohacov-
n slovnku, tedy diachronie!). V dvojjazyn (bilingvn) i
trojjazyn komunikaci, kde se dva i ti kdy prolnaj, ne-
ctme vbec uvozovky. Funguje tu prost nov ad hoc kd,
[204] [205]
kde metaforick vrazy nefunguj jako citace, ledae by lo
jako u T. S. Eliota (Morawski 699) o citovan metafo-
ry. Aby bylo jasno: Mayenow nemluv o citovn z kdu.
Zavd vak termn kd ve smyslu langue. Jak brzy uvid-
me, citace skuten pat k jinmu kdu a kduje jinak, te
ovem v jinm slova smyslu slova kd, ne u lingvistickm,
ale sp (nelingvisticky) smiotickm i informanteore-
tickm, co Mayenow sama nazna, kdy definuje citaci
jako IKONICK ZNAK.
Konen punkt widzenia Wierzbick, nejpokroilej ze
vech. Chpe citaci ist smanticky a synchronisticky jako
princip spolen jak mluvenm, tak i psanm textm. Ci-
tace a vlastn jmna jsou CIZ TLESA uvnit text, vn
pekka pro jakkoli algoritmus vytvoen pro deifrov-
n, strojov peklad i lingvistickou analzu. Citace je nut-
no brt jako jednoduch, neanalyzovateln jednotky a vy-
znait, tj. vyadit pedem. Je tu ovem komplikace. Krom
zjevnch citac existuj i KAMUFLOVAN CITACE, KRYPTO-
CITACE, a ty je nutno rozpoznat, demaskovat a rovn vy-
adit. Wierzbick navrhuje, jak to udlat (vzjemn
nahrazen), a uvd tyto pklady maskovanch citac:
* Dobr lya se usml.
* Opravdov umlec odeel.
* Idiot zmlkl.
* Velice vysok mu se posadil.
* Docela hezk dvka usnula.
Nezvyklost tchto vt je dna tm, e pouvaj citt
predikativnch vraz ve funkci (zdnlivho) podmtu.
Predikativn vrazy, tj. vrazy popisujc skutenost a zro-
ve i n vztah k tto skutenosti, nemohou fungovat jako
gramatick subjekty (podmty), protoe kolem podmtu
je identifikovat extratextuly, a nikoli je popisovat. Tento
typ citac (ppadn autocitac) je ast v humoristick lite-
ratue, jak autorka dokld pklady z Mroka, Dickense,
Milna, La Fontaina a Cervantese: ZDNLIV DESKRIPCE
uit v tchto vtch jsou CITACE, jejich funkc je ironie,
groteska, vsmch, lyrizace atd.
To je vecko. Je v tom vak kl k smiotice, prv zde,
v sekci o citacch, pesn lokalizovno, v nsledujcch
dvou citacch o citacch:
Vraz v uvozovkch [] z hlediska metalingvistick informa-
ce nen ne vlastnm jmnem sebe samho. V tom smyslu lze
tvrdit, e je svm vlastnm ikonickm znakem.
(Mayenow 648649)
Analza, kter by zachzela s takovmi heterogennmi ele-
menty na te rovni jako se zkladnm textem, byla by evi-
dentn chybn.
(Wierzbick 627)
Pestoe se obyejn povauj za marginln problm,
citty jsou smiotick problm par excellence. PROBLM,
S NM SMIOTIKA STOJ A PAD. Smiotika je nemon
bez citac, jak teoreticky, tak i prakticky (to posledn se
podailo necht dokzat Morawskmu). V smiotice
citac mme smiotiku in miniatura. Pokusme se nastnit
jej zkladn principy.
Ob ve citovan tvrzen naznauj cestu. Citt jako
TOKEN (= jednotlivina) je IKONICK ZNAK PVODNHO
VRAZU, a u chpanho jako TOKEN nebo jako TYPE.
Citt, i pesnji JAZYKOV CITT, je ikonickm znakem
svho EXTRATEXTULU, kter dk sv skuten vjime-
n, protoe TEXTULN povaze je jednm z onch extratex-
tul, kter je jazyk schopen REPREZENTOVAT IKONICKY.
Vc ne ikonicky: citt je jednm z onch ikon i mate-
rilnch model, kter prohlauj Rosenblueth a Wiener
za NEJLEP MODELY, protoe nejlepm modelem [jedn
jednotliv] koky je jin, nebo pokud mono t [jednotli-
v] koka. Vyloume-li monost te koky, dostaneme
pesn n ppad, ppad jednotliviny reprezentovan ji-
nou jednotlivinou. Tento zpsob reprezentace je vysloven
nelingvistick, i pesnji NEJAZYKOV zpsob reprezen-
tace extratextuli. Jazyk, tam, kde si pon skuten jako
jazyk, neuv tohoto zpsobu reprezentace extratextuli,
dokonce ani onch extratextuli, kter jsou textov. Jazyk
neuv nejlepch model, nereprezentuje svt ani jeho
fragment dvojetem skutenho svta nebo jeho pslu-
n sti pinesenm po vzoru uenc z ostrova Balni-
barbi ve velkm ranci na vlastnm hbet. Specificky
[206] [207]
jazykov zpsob jde cestou pesn opanou, cestou NEJ-
HORCH MODEL, cestou zkratek (Bellertov a W. Za-
wadowski), tsnopisu (Srensen); a pokud jde o ony ex-
tratextulie, je jsou texty, specificky jazykovm zpsobem
by byl nepm zpsob, opis, parafrze, a nikoli pm zp-
sob ikonickou imitac originlu i mrn zmenenm fak-
simile, tak jak to na samm potku tto recenze pedv-
dme plnou citac plnho nzvu recenzovan knihy. To
nen jazykov zpsob reprezentace, ale zpsob, jakm pra-
cuj vstavy (expozice, exhibitions, shows), zpsob bezmla
divadeln. Je to vak vrn citace.
6)
Citace nejsou arbitrr-
n ani konvenn, ale tvrd vymahateln: uvozovkami be-
reme na sebe zvazek. Nejsou diskrtn, ale psn analo-
gov (to jenom dk svm originlm, diskrtnm, se mohou
chovat diskrtn, digitln). Ve skutenosti je gramatika
citac SUSPENDOVAN
7)
GRAMATIKA, jejich dvouetov
smantika aspo v jednom pate NELINGVISTICK
SMANTIKA se specifickmi paradoxy, kter ns ujiuj,
e citt vadnho textu (jde-li nm o tu vadu), je sprvn,
je-li vadn, a vadn, je-li sprvn. A protoe citt nkdy
peroste ve skutenou imitaci (co se tk pedevm citt
z mluvench promluv v mluvench promluvch), plat v ci-
ttech i JIN FONETIKA, eventuln i PARALINGVISTIKA,
fonetika imitujc fonetiku originlu.
8)
eeno zoologickou
analogi, citty jsou lingvistickm protjkem pavouk i-
jcch symbioticky s mravenci v tm dokonalm mimikri
(a na poet nohou) pesn tak, jako ij citty s jazykem
a v jazyce.
6) ist jazykov, a tedy linern zpsob reprezentace onoho titulu (jazykov zp-
sob, a u peme i mluvme, je linern) by byl ponkud neohraban a musel by
znt asi takto: Titul tto knihy tvo matice o tech sloupcch a tyech dcch.
Kad dek pipad na jeden jazyk, kad sloupec na jeden termn. Prvn dek
je anglick, druh francouzsk, tet polsk, tvrt rusk, prvn sloupec pat ty-
em jazykovm ekvivalentm (anglickmu, francouzskmu, polskmu a rusk-
mu) eskho slova jazyk atd.
7) Dodaten, teprve letos (2002) m napad slavn citt z Coleridge, jeho willing
suspension of disbelief .
8) To existuje nejen v mluvenm jazyce, ale i v psanm, zejmna pak v titnm.
Dokladem budi nejen ji pipomenut citace matice, ale i apkova Vlka s mlo-
ky, jej tet dl je psn formou kolekce dobovch vstik a kter takovou
kolekci imituje i svm typograckm ztvrnnm.
Tento nonlingvistick manifest meme peformulovat
v ponkud mn patetickm a vstinjm znn nebo,
eeno vpjkou z Beethovena (O, Freunde, nicht diese
Tne! Sondern lass uns andere und angenehmre anstim-
men), zanotovat takto: citty JSOU jazyk, ale jazyk pou-
vajc nejazykovho zpsobu reprezentace. Protoe vak to,
co tento jazyk reprezentuje, je rovn jazyk, tedy nco, co
samo reprezentuje, citty, reprezentujc jazyk, pejmaj
k NEJAZYKOVMU, CITTOVMU ZPSOBU NAVC I JA-
ZYKOV ZPSOB REPREZENTACE. Tento jazykov zpsob
je ovem pevzat, nahodil (protoe to, co se tmto zpso-
bem pedvd, je nhodou jazyk), doslova z druh
ruky, a tedy SEKUNDRN. eeno termnem vypjenm
od smiotik z Tartu, pouitm vak v pesn opanm
smyslu, ne ho chpou v Tartu, citty meme prohl-
sit za SEKUNDRN MODELUJC SYSTM. Co je zvr
odporujc koncepci Tartu, ale v souladu s fakty.
A te, vybaveni kli, za kter vdme Mayenow
a Wierzbick, meme vyrazit na cestu hur! zpt-
ky k titulnmu listu. Prvn zastvka, Choderlos de Laclos.
Vecky ty dopisy, z nich se romn skld, jsou pochopi-
teln citace, pesnji quasicitace, eeno termnem Mo-
rawskho, nebo pseudocitace, pokud trvte na pvodu,
okolnosti sam o sob smioticky irelevantn. Tot plat
o filmovm dialogu. Jak vme, ne vichni filmov smiotici
to vd,
9)
nicmn Jackiewicz uv velmi astn metafory,
kdy mluv o skutenosti citovan na pltn charakteris-
tick pro metonymick film, co je neobyejn vstin,
tm sp, e to vysvtluje nejen metaforick (= reprezen-
tace), ale i metonymick (pars pro toto, st vytren ze
souvislosti, za cel text) princip vlastn ne pouze filmu, le
prv citaci. Ten je tu ostatn vdycky, dokonce i tehdy, ci-
tujeme-li nejen ryvky (citty v obvyklm slova smyslu),
ale i pln znn: i v takovm ppad je citovan text jen
st irho systmu i celku (autora, lovka), vdy
9) Vdl to vak Honzl, kupodivu u v dob, kdy zvukov lm i on sm, a zkuen
divadelnk, ale pramlo zkuen lmov reisr, teprve zanal. [Pozn. 2002]
[208] [209]
koneckonc jedin dk synekdoe a metonymii meme
my, Balnibarbian, s sebou nosit ve svch rancch cel-
ho Shakespeara, o cittech (partes pro toto tohoto cel-
ho Shakespeara) ani nemluv. A pokud jde o enickou
otzku Barthesovu citovanou Jackiewiczem Imaginez-
-vous une littrature-vrit, analogue au cinma-vrit?,
odpovdme, i kdy se to od ns neek a snad ani neslu:
Oui. Une littrature des documents humains, une posie
dinventures, collages, une littrature de la citation. Oce-
ujeme postehy o citaci u aumjana (249) a Pelce (96,
105), akceptujeme je vak ve zpesnn podle Mayenow
a Wierzbick.
10)
A chpeme, e citace v vodnm odstavci
olkovskho pspvku Deus ex machina (539), pestoe
je to autocitace, vdy olkovskij zde cituje autentick od-
stavec sebe samho, nen tu ve funkci odvolvky k autori-
t, ale za elem pedveden dal lingvistick mainy,
mainy zvan citt. Pak, v sekci zoosmiotiky, vteinku
zapochybujeme, zda mluvc ptci, pestoe v pravm slova
smyslu nemluv, vlastn necituj? Zapudme tuto hloupou
mylenku, jen co si uvdomme dvojetovost citace, zatm-
co zde, u mluvc nm tve, jsme tu aspo v suternu?!
S odvolnm na papr Skalmowskho si klademe otzku, ve
kter moment individuln hrav zkomolenina, eknme
parodick autocitace, ztrc charakter citace a zan bt
uvna vn, akceptovna jako prvek ad hoc kdu, ro-
dinnho subkdu nebo profesnho slangu atp. U Srensena
nm dojde, e cel jeho pspvek na tma Bh existuje
kentaui neexistuj a cel jeho een je vlastn o citacch.
A podobn se vrtme k Bogusawskmu (145) a Bellertov
(242) a najdeme i zde detaily tkajc se ivho problmu
citac. A tak krek za krkem dospvme k poznn, e
jenom st naeho, lidskho komunikovn je antroposmio-
tick (Sebeok), e jenom st naeho antroposmiotickho
komunikovn je jazykov, e jenom st naeho jazyka m
10) Wierzbick poukazuje na to, e v mnoha uebnicch gramatiky meme jet
pod najt tvrzen typu spojka me mt i funkci podmtu, jako je tomu nap.
ve vt a je spojka..., a e nesprvnost podobnch tvrzen je zejm. Dkazy,
k nim se uchyluje Todorov, kdy chce prokzat, e t postup (vyprvn skrze
dopisy) me plnit protichdn funkce, jsou vak nesprvn pesn ze stejnho
dvodu.
logiku (Suszko, Paduevov), e jenom st m gramati-
ku (Revzin) a konen e jenom st naeho jazyka je
jazyk!
Existence NE-JAZYKA UVNIT JAZYKA nepochybn
ovlivn nae pedstavy o povaze jazyka jako celku, toti
jako CELKU, pokud se v ppad jazyka vbec d mluvit
o celku (kdepak slepci a SLON?!), a ne o SYMBIOTICKM
MNOHAROVOVM KOMPLEXU HETEROGENNCH S-
MIOTICKCH PROSTEDK, znak, signl, ikon, uka-
zovn a sdlen sebe samch i naeho te a zde i odka-
z k nm samm, naemu te a zde, na situaci atd. Jsou
to sp multimdia ne jedno jedin mdium, se zptnou
vazbou a ostatnmi zabudovanmi mechanismy, jako jsou
shifters, zvorkov (parentetick) vrazy, tematicko-re-
matick struktura (vtn funkn perspektiva) atd. Systm
tohoto druhu nelze popsat jako bezesporn systm, aspo
v smiotice ne, kdy lingvistika je u lege artis povinna
se tvit, jako by jm byl. Smiotika by si vak mla pi-
znat, e je to systm pln SMANTICKCH ENKLV, kom-
plex, kter sm nen ne smantickou enklvou uprosted
automorfnho obrazu svta.
Dosud byla smiotika slukou logiky, lingvistiky, filo-
sofie i antropologie. Te se zd, e u piel as postavit
se na vlastn nohy a vybudovat vlastn nezvisl obecn
smiotick systm, systm zkonstruovan tak, aby otz-
ky a een vztahujc se k pirozenmu jazyku bylo mono
peformulovat zpsobem (obecn) zajmavm. Zd se mi,
e to nebude mon bez svho druhu filosofie znaku (zatm
vechny pokusy v tomto smru nebyly ne filosofi jazyka),
obecnho systmu pojatho co neje, teba jako obecn
teorie reprezentace, ppadn jet e.
Bu jak bu, nevm, e smiotika byla vynalezena
v Delfch. Sp, pokud se tak u vbec stalo, pak tedy v uli-
cch Athn.
Lto 1971 (anglicky) 18. 7. 2001 (esky)
V dob mezi napsnm tto recenze (jaro 1971) a jejm uveejnnm (jaro 1973)
ustavila se pod patronac prof. RNDr. Otakara Zicha (ml.) pod ne sice mocnmi, pes-
to vak v t dob u ideologicky neprstelnmi kdly eskoslovensk kybernetick
[210] [211]
spolenosti Pracovn skupina pro smiotiku, pesnji eeno dv skupiny, brnnsk
a prask. V obou jsem ml prsty jako inicitor a v obou zainkoval i jako zahajo-
va, v brnnsk 10. dubna 1972 pednkou Role modelu a originlu v lidsk ko-
munikaci tak byla aspo oznmena v lenskm obnku SKS 3/1972 z 25. 3.
1972, v prask zanedlouho pot (25. 5.) ponkud vyerpvajcm (bohuel!) pehle-
dem Souasn smiotick bdn ve svt a u ns. Nzev brnnskho povdn se
sice shodoval s nzvem bloomingtonskho papru z prosince 1970 (Osolsob 1971),
ovem obsah byl zcela odlin: mil sp dopedu k teoretickm partim prv do-
pisovan knihy (Osolsob 1974), jejmi termny, tabulkami a schmtky se hem-
il tystrnkov cyklostylovan (rozumj: primitivnm zpsobem rozmnoen)
handout.
Pro o tom mluvm: po roce, jen co se innost v obou skupinch celkem sp-
n rozjela a mch Padest kl k smiotice na strnkch Semioticy, tohoto u ns
tehdy tm nedostupnho urnlu AIS/IASS (Mezinrodn smiotick asociace),
konen vylo, povaoval jsem za svou povinnost referovat na naich schzkch pi-
nejmenm o (pro mne) nejzajmavj, zvren sti (Lingvistick nelingvistika
jako kl k smiotice) recenzovanho tlustospisu. V Praze to podntilo panelovou
diskusi (j se astnili prof. ing. PhDr. Ladislav Tondl, doc. dr. Bohumil Palek a j)
o uvozovacch znamnkch. lensk obnk 3/1973 ji ohlsil na 4. dubna, ale vel-
k zjem o toto tma, na prvn pohled zcela nedleit a okrajov, si vynutil pokrao-
vn (26. 4., lensk obnk 4/1973) a pro toto pokraovn jsem pipravil tstrn-
kov handout. astnou nhodou jsem toti shl po Polkovch Much v ofsajdu,
a sotva jsem je otevel, padl mi oka vzdlan lovk a o nco pozdji i neastn ena,
dva kryptocitty pesn podle Wierzbick, a najednou jsem zjioval, e Polek psal
celou tuto pas jakoby pmo na objednvku smiotick skupiny a jej pokraujc
panelov diskuse! Zbvalo u jen ovsit pipravovan ryvek marginlnmi vintka-
mi typu uvozofky (sic!), kryptocitt, Naeradcovi komunikuj o komunikaci,
komunikace o komunikaci je (nkdy) komunikac o niem (jinak by si snad Na-
eradcovi vzpomnli, o se vlastn hdali), Jeden z komunikanch paradox typu
,Lhe, Dal ,Lh atp. U Karel apek objevil v Much z ofsajdu (Lidov
Noviny 11. 2.1931) ne pouze znamenit a vskutku lskypln humoristick romn, ale
pmo odbornou, takka nrodopisnou (dnes bychom ekli antropologickou) mono-
grai o lidu fotbalovm (a v pedchozch Polkovch romnech nemn soustavnou
entograi i etnologii lidu kavrenskho, karbanickho atd.). Ovem ani on tak jak
ml pro tyto vci skvl posteh nebyl s to docenit Mue v ofsajdu jako cosi mno-
hem obecnjho, abstraktnjho, ba hlubho (?), toti jako pmo geniln pojednn
smiotick, skvlou sondu do kadodennho lidskho komunikovn a jeho paradox.
Vdy koneckonc, bt tu tehdy na na diskusi Roland Posner, autor v tme roce
vydan Teorie komentovn (Posner 1972), a bt schopen st esky (nechyblo mno-
ho, narozen 1945 v Praze, byl by se to mohl i nauit), byl by v on lahdkov ukz-
ce z Polka nael vechny tyi typy komentovn (verblnho projev verblnch,
verblnho projev neverblnch, neverblnho projev neverblnch i neverblnho
projev verblnch), jejich pklady jeho teorie pon, nemluv ani o ndhernch
exemplch pmo schizogennch komunikanch paradox, na nich by si smlsl
i sm Bateson. (Ostatn nemluv o , kdy o nich prv tm nemluv o
chystme mluvit, nen to hned dal, by jen drobounk komunikan paradox?!)
Bu jak bu, je u nejvy as dt slovo the oor is open Karlu Polkovi
sammu:
Pan Naeradcov zala do obchodu, kde zastihla svho manela, jen prv
kreslil ozdobn npis:
Bjen levn ceny!
Slovo levn dal do uvozovek, protoe vidl v tto znace prostedek k okrlen
sv vkladn skn.
Ten Eman je vru vzdlanej lovk, poala pan Naeradcov rozmluvu.
Pan Naeradec vycenil falen chrup, pokril rameny a mrn kolbal hlavou ze
strany na stranu.
Je vzdlanej lovk! opakovala pan Naeradcov s drazem.
Hlava pana Naeradce se kvala rychleji.
Ty mus mt dycky kontra, zatoila pan Naeradcov, kdy j eknu bl,
u tebe je to ern.
Hlava se zastavila ve svm pohybu, zato obo se zdvihlo.
M moc e, Richard! dla pan Naeradcov psn.
Pan Naeradec pitiskl lokte k tlu a obrtil dlan k nebesm.
Nejlep s tebou vbec nemluvit, mnila pan Naeradcov hoce.
Pan Naeradec vydal ze sebe zvuk cs-cs.
Jeden aby se s tebou pod hdal. Podruh radi nebudu mluvit. Hned je u ns
rmus, e pro hanbu nemu jt mezi lidi. My jsme u tm prohlen.
Pan Naeradec rozphl ruce a oslovil visc covercoat.
N? Co tomu kte? J se hdm!
Dve ne mohl covercoat odpovdt, ujala se slova pan Naeradcov: N?
Tak j se hdm!
No, a nehd se?
No, a hdm se?
Tak se nehdej a ml!
J jenom eknu, e je vzdlanej lovk, a u je rmus.
km j, e nen vzdlanej lovk?
Do krmu vstoupil obchodn cestujc. Pi jeho spaten nalezli manel svornost
a podnikli tok na cestujcho. Za pokiku: Nic nepotebujeme, mme vechno,
obchody nejdou, vytlaili vetelce ze dve.
Po jeho odchodu chtli opt navzat rozmluvu, ale nemohli si vzpomenout,
o em mluvili.
*
Vzdlan lovk vydal se mezitm naproti dtem ke kole. Zavedl je do Karlovy
ulice a tam poal svou vychovatelskou innost. Tam vythl z kapsy hadrov m
a pravil: J jsem Prokop.
J jsem Prokop! zvolal Otek a shl po mi. [] Zpas se rozvjel a hri
nasadili pekeln tempo. Nebylo pestvky mezi halftimy a hra se nedala po-
tat na minuty. Nebylo soudce, chybujcho soudce, diplomatickho soudce, ani
soudce mlhy, kter by pimhuoval jedno oko a leh pestupky proti fair play
kompenzoval tmi. Hri projevovali disciplnu, nepipravovali se plinm
mluvenm a gestikulovnm o pze sportovn uvdomlho obecenstva, jeho
poet vzrstal. [] Za stavu 567 : 438 pro mustvo Prokopovo doznal zpas
nenadlho peruen.
*
Pan Naeradcov radila se prv se svm svdomm, jakou sklenici zavaeniny
by mla otevt, kdy tu se piblil k domu manifestan prvod. Ten prvod ml
malebn uspo dn.
[212] [213]
V ele krel mu s epic na hlav a modr zste. V ruce nesl lhev, ve kter
mezi znojemskmi okurkami plaval hadrov m. Vletl tam, jak se tvrdilo, pi
vkopu z roku.
Vedle mue krela jeho manelka a mla plamennou pednku proti ulinic-
tv, kter se v povlen dob povliv rozmohlo. [] Prvod uzavral str-
nk s tlustm zpisnkem. Shromdn pijalo jednomysln rezoluci ten velkej
chlap by ml mt z toho rozum a et ty dti kaz a nato se rozelo v dstojnm
klidu.
Pan Naeradcov se s nkem zmocnila svch dt a strila je do koupelny. Za
pomoci mdla a nky podailo se j pod nnosem hlny objevit obliej dcery
Hanky. Dti byly opateny svetry, lami a obvazy a pak bylo telefonovno pro
lkae. Medicnsk autorita prohlsila jejich stav za uspokojiv, nae vzala
honor a odela.
Po jeho odchodu pravil pan Naeradec k pan Naeradcov: Ten Eman je
vzdlanej lovk.
Pan Naeradcov smkla slzu v oku.
Pan Naeradec opakoval svou mylenku.
Pan Naeradcov rozhodila rukama a ptala se nkolika nepromokavch pl-
, vidly-li neastnj enu, ne je ona. M-li jet dle trviti svj vk s tm
surovcem, kter nem ohled na jej nervy. Kdy gumky mlely, tu prohlsila
neastn ena, e to tak nenech a e pjde k mamince.
Nato pan Naeradec ekl, e vbec nic neekl, e nic nek a e ml.
SMI OTI KA SMI OTI KA OTAKARA ZI CHA
...a budou jednou napsny (djiny esk
vdy), budou ve vtin svch kapitol sp
okrajovmi poznmkami k djinm vdec-
kho sil cizho ne lenm genetickho
vztahu mezi naimi vdeckmi generacemi.
Vilm Mathesius
Roku 1925 vyel jakoby stranou
dosavadnho hlavnho psoben svho autora nevelk
soubor stat Vilma Mathesia (i jak by to on sm skloo-
val: Mathesiuse) Kulturn aktivismus. Autor, jinak dn
profesor anglick filologie na Filosofick fakult Univer-
zity Karlovy, tu shrnul pt vah, jimi pispl do tehdy
velmi aktuln diskuse k otzce jac jsme, mimo jin i na
tma esk vda. V tto stati zvren stati celho
spisku popisuje Mathesius nejprve celkov stav, a jeho
objektivn nlez zn: Vda esk je dnes [] bohat roz-
vinuta a v [] informovanosti a kritinosti sudku snese
mtko opravdu vysok. [] [Ale e] pvodn, vpravd
tvr vdeck produkce [] zdaleka [] neodpovd v-
i naeho [] odbornictv a tyicet let samostatn esk
univerzity nm vyneslo pomrn mlo badatel vznamu
opravdu evropskho. Po tto objektivn anamnze nsle-
duje diagnza: [Naemu] vdeckmu svtu [se] nedostv
odvahy, kter by se nebla provsti velkou koncepci a razi-
ti nov drhy. A etiologie choroby? Modern esk ovzdu-
vdeck nen [] pzniv pro vzrst vdeckch tvrc.
[] [Pozitivistick] bze ped smlej mylenkou a ne-
vyzkouenou cestou, pozitivistick lpn na drobnch fak-
tech bez sil spojit je velkou koncepc ve skuten poznn,
[] pozitivistick skeptinost a malodunost, [] neosobn
kninost a sobeck atominost [] nen pzniva vzrstu
vdeckch tvrch individualit. Prognza nen sice zcela
[214] [215]
infaustn (Nen to stav, kter by se nedal zmnit), chce to
vak usilovnou terapii, ppadn protetiku. Jeto indivi-
duln odvahou nevynikme, je mono a radno ji ve vd
stejn jako jinde posilovati vhodnm ovzdum nebo na-
hradit speciln na odvahou korporativn. Jak vidt, od
slov nebylo daleko k inm a od analzy k programu: nepo-
chybn u zde se pipravoval Prask lingvistick krouek,
snad nej impozantnj doklad esk vdeck odvahy korpo-
rativn, znamenit vsledek strategie vypracovan v tomto
zdnliv zcela okrajovm spisku...
Roku 1931 vyel jako teoretick vyvrcholen celho
dosavadnho vdeckho a svm zpsobem i umleckho
dla svho autora, zrove vak jako jeho netuen epilog
rozshl spis Mathesiova o dva roky starho univerzit-
nho kolegy Otakara Zicha Estetika dramatickho umn.
Jeho autor, jinak dn profesor estetiky a navc hudebn
skladatel (i, jak by to asi on sm radji slyel: hudebn
dramatik), shrnul zde v definitivn formulaci ltku, ji b-
hem dvaceti let nkolikrt pednesl jako univerzitn te-
n, vyslovil v maximln zhutn form svoje nzory na
vechna umn vbec (take nechybme, budeme-li jeho
knize kat zkrcen Zichova Estetika) a vytvoil tak svoje
vpravd ivotn dlo, sumu dvacetiletho experimentovn,
celoivotnho studia, mnohalet introspekce i dvaceti pti
let tvrch zkuenost na poli dramatick tvorby. Zicho-
va kniha je samou svou existenc jakoby nepm, ale tm
innj polemika s Mathesiovmi vroky o esk vd,
polemika nikoli vslovn, polemika slovy, nbr polemi-
ka iny (nebo je to jen vjimka, kter potvrdila pravidlo?).
Nenajdeme tu ani nejmen exhibici informovanosti i kri-
tinosti sudku, dvou vynikajcch ctnost esk vdy; nen
tu jedin odkaz k literatue, o bibliografii ani nemluv, na-
topak kritick zhodnocen literatury tmatu, dokonce ani
t nejpevratnj, nejaktulnj a nejdiskutovanj. Jak
vidt, Zich odmt pst poznmky na okraj nzor cizch,
piznv vak svou genetickou poplatnost nzorm sv-
ho uitele Otakara Hostinskho, i kdy se od nich, pi v
ct, podstatn odchyluje. Nen tak docela up to date ani
faktograficky (dvact lta!), ani nzorov, ale to, zd se,
Zichovi ani trochu nevad; vbec m a nestydatou odvahu
bt sm sebou, originln nikoli odlinost za kadou cenu
(tedy negativn), nbr, jak k Mathesius, pozitivn, ve
smyslu samostatnosti a uritosti mravn i mylenkov,
take tam, kde je teba, s naprostou samozejmost raz
nov drhy. O neosobn kninosti neme bt vbec e:
terminologick psnost a kze prozrad sice profesionln
nvyk matematika (i kdy i v tom se projevuje osobitost),
cel kniha je vak zrove zcela osobnm vyznnm diva-
delnho aficionada a zrove i tvr konfes dramatickho
umlce. Pozitivistickou malodunost Zich jakiv netrpl,
ovem pozitivistick metoda je mu ve vd samozejmm
poadavkem, prv tak jako Mathesiovi (to jsou Mathesi-
ova slova, Mathesius ovem mysl metodu empirickou), ni-
kde vak nepekonal Zich svj pozitivismus i psycholo-
gick pozitivismus velkolepji a impozantnji, nikde neel
za smlej mylenkou a nevyzkouenj cestou a nikde
tak nedoshl obdivuhodnjho vsledku spojenm drob-
nch fakt velkou koncepc ve skuten poznn...
Nen pochyb, e prv takto a nejinak musela bt Zi-
chova kniha pochopena a uvtna samm Mathesiem: vy-
la toti v edici Vhledy (svazek 1112, jedin dvojsvazek
cel edice), to jest v kninici Mathesiem samm spoluzalo-
en a spoluredigovan, dokonce pod pmou Mathesiovou
editorskou patronac.
Pipomnme-li tyto skutenosti na samm potku tto
studie, nen to jen pro samotn fakt spoluprce Zicha s Ma-
thesiem, ale pedevm abychom v konfrontaci s Mathesio-
vmi poadavky vyzdvihli jist (eknme morln) kvality
Zichova dla. Kad odvn in tedy prost kad sku-
ten in svou povahou pesahuje bezprostedn kontext,
v nm se udl, a tak prv odvahu povaujeme za klov
rys tohoto dla: prv odvaha bude v posledn instanci ex-
plikac zcela vjimenho, prkopnickho vznamu, kter
Zichovu dlu hodlme piknout.
Krom funkce faktickho ale tm pesvdivjho
argumentu s diskus o charakteru esk vdy a krom
svho vznamu odbornho (estetika, divadeln vda) ja-
ko i metodologickho (dsledn synchronn popis rys
[216] [217]
Mathesiovi jist obzvl sympatick) byl tu jet jeden rys,
kter nemohl Mathesiovi ujt. Mathesius a jeho druina se
toti hned od potku zabvali krom jinho i smiotikou, i
jak se tehdy kalo, smiologi, a prvem se dnes veobecn
povauj za prkopnky v tto oblasti. Nebyli to samozej-
m zdaleka prvn modern badatel, kdo o vci pemleli
Bolzano a Boole to dlali sto let, Peirce sedmdest, de
Saussure nejmn dvacet pt ped nimi , byli vak zejm
prvn, kdo si vytyili a kolektivn pijali eeno termnem
Jerzyho Pelce smiotiku jako program (Pelc 1978).
Naproti tomu Zich, pestoe si nikdy nevytyil smioti-
ku jako program, smiotick program de facto plnil; sm
si to sice neuvdomoval, uvdomil si to vak (tm) nepo-
chybn Mathesius, zcela prokazateln vak Mukaovsk.
Nevdomost a neuvdomlost vlastnho ponn nijak ne-
zmenuje velikost Kolumbovch zsluh a je historicky zce-
la pochopiteln. Pedn: smiotick program Krouku se
teprve rodil, zatm byl jen naznaen v Tezch (1929), pln
bude vysloven a posledn den Osmho filosofickho kon-
gresu v Praze, dva msce bez dvou dn po Zichov smrti,
klasickm expoz Jana Mukaovskho, a pl roku nato
skuten jako program v redaknm prohlen prvnho
sla prvnho ronku Slova a slovesnosti (Havrnek a kol.
1935). Jist je i to, e Zich sm jevil v poslednch letech
ivota stle vt sympatie pro Mathesiv krouek a jeho
zamen, chyb vak sebemen nznak, e by ml jakko-
li sympatie pro termn mezi kroukai tak bn, termn
znak. Mon e matematiku Zichovi vadila jeho vgnost,
mon e empirik Zich byl zrove ve stehu ped jeho ne-
bezpen univerzlnmi aspiracemi. Bu jak bu, Otakar
Zich el svou vlastn cestou. To v och Mathesiovch roz-
hodn nebyla vada, ale sp pednost: kdo vdl lpe ne
Mathesius, e ve vd se vechno jen hem zhadami,
na n je mono a nutno toiti po rznch cestch, kdo
si pl vc ne on, aby obraz vdce do krve zpascho se
svm problmem byl povdy nm, na co se zr s ctou,
podivem a naptm...?!
Individuln prkopnictv v jakkoli oblasti tedy i s-
miotick m ovem proti skupinovmu (i s Mathe-
siem: korporativnmu) svoje nevhody, zsti vysloven
smiotick. Spolen postup pin toti i spolen pojme-
novn nov objevovanch i rozpoznvanch skutenost,
spolen jazyk, a spolen jazyk, a u nroda nebo sku-
pinky, m i sjednocujc funkci. Je to, jak k Karel apek,
mocn a sjednocujc pouto, cosi jako jedna due. Vdom
ns vech mysl tmi slovy. Ti, kdo postupuj spolen,
vydvaj v situacch, kter sdlej, signly, kter rovn sd-
lej a jimi jsou pak zcela automaticky vybaveni (a kter se
jim pak zcela automaticky vybavuj!), zatmco kad, kdo
postupuje izolovan, riskuje, e nebude tmto spolehlivm
pachem smeky vybaven. Co vc absence sdlenho sig-
nlu ve sdlen situaci nutn vede k pochybnostem o sd-
len programu a sdlen cle, pochybnosti tm vt, m
mn je pojmenovn, kter sdlme, skuten jasnm a ur-
itm vdeckm pojmem a m vce je jen pouhm heslem
a signlem.
Tyto pochybnosti se objevily a objevuj, zejmna dnes,
kdy je ze smiotiky sice svtov mda a ze smeky celo-
svtov hnut, kdy jsme vak nchylni spatovat v Zichovi
nejv pouhho pedchdce (skutench) smiotik, tedy,
eknme, psychosmiotika, a uznat jej v nejlepm p-
pad za jednoho ze starozkonnch prorok ohlaujcch
pchod smiotickho Spasitele. Nicmn Zich, pestoe se
neehn termnem znak (kter ml vdy v nelingvistickch
oborech nramn neurit obsah, take to byl skuten vc
signl ne pojem) a pestoe o smiotice nemluv, smiotik
je. Objevil a pesn popsal smiotickou podstatu divadla,
i kdy ji nedokzal jako smiotickou oznait a klasifikovat,
stejn jako nedokzal takto klasifikovat ani svj vlastn
pstup, zatmco ti, kdo se (po nm!) o smiotiku divadla
pokoueli vdom a programov, slep zameni jen na
pach smeky, smiotickou podstatu divadla nejene ne-
objevili, ale ani v jeho vkladu nepochopili a asto do-
dnes nechpou. Pitom Estetika dramatickho umn bez
ohledu na svj nzev je klasick a dodnes aktuln dlo
smiotiky nejen divadeln, ale smiotiky vbec. Zde nejde
o posmrtnou rehabilitaci, zjednn dodatench zsluh, ani
o lichocen panu Jordnovi, e vlastn cel ivot faisait de
[218] [219]
la prose. Nepochopili jsme Estetiku dramatickho umn,
jestlie jsme ji nepeetli jako smiotiku.
Dk svm zcela mimodnm schopnostem a lidskm
kvalitm, kter jsme vyzdvihli u v vodu tohoto lnku,
dk smiotick podstat divadla, a tak dk tomu, e v Zi-
chovi samm dmal latentn smiotik, dokzal Zich ve sv
Estetice vystihnout smiotickou podstatu divadla, take je-
ho kniha je smiotika avant la lettre bez ohledu na to, e
o smiotice i smiologii v n nepadlo ani slovo. Naproti to-
mu nemt to ve, ale mt k dispozici njakou hotovou smio-
tickou teorii, byl by asi postupoval jako dnen smiotik
divadla a bral prost jeden po druhm vechny zkladn
smiotick pojmy a takkajc je aplikoval na divadlo,
co ve skutenosti znamen, e by je aplikoval na nkter
z velmi rozench a zdnliv zcela pirozench nzor na
divadlo.
Takovouto historickou zsluhu musme natst Zichovi
odept. Postupoval toti docela jinak. Ne aplikac hotovch
smiotickch pojm na nehotov pont o divadle, ale vy jas-
o v nm samho pojet divadla, podstaty divadla. Protoe
vak samou podstatou divadla je smiotika, smiotiku tm
objevil; samozejm tak dk tomu, e sm cosi jako smio-
tik odjakiva byl a e se z nho potom skuten smiotik
v dotyku se smiotickou skutenost postupn vyvinul.
Latentn smiotik se projev napklad v dob pevl-
dajc vrazov estetiky! soustavnm zjmem o problmy
recepce (otzku estetickho vnmn klade Zich na prvn
msto mezi koly esk estetiky), stejn jako uvdomlm
silm o synchronn popis a genologick vzkum. Tam, kde
se jin spokojuj s tm, e sleduj vyjden aprior n, au-
torsky doloenho obsahu symfonickch bsn Smetano-
vch, zam se Zich spe na prozkoumn jejich jak by-
chom to oznaili dnes syntaktickch struktur. Ostatn
v sam Estetice hned prvn rozlien rozlien teorie
a estetiky je vlastn smiotick: jde pesn po on -
e, j na sklonku tictch let, ale v nznaku u pedtm,
na praskm filosofickm kongresu ani ne dva msce po
Zichov smrti, oddl Charles Morris pragmatiku od s-
mantiky a syntaktiky. Teorie podle Zicha zkoum
strukturu dla (jde o teorii dla umn obrazovho), a je te-
dy syntakticko-smantick. Naproti tomu estetika sleduje
psoben dla na pjemce, a odpovd tedy tomu, co podle
Morrise pat do pragmatiky (Morris 1936).
Zich jakoto (latentn) smiotick subjekt setk
se tedy dk vybravm pbuznostem s divadlem jakoto
navsost smiotickm objektem (i, chcete-li, divadlo, ten-
to ryze smiotick objekt, si najde Zicha jako svj latentn
smiotick subjekt) a vsledkem neme bt nic jinho ne
smiotik a smiotika. Nejde to ovem tak pln samozej-
m a hladce. Specifickou zvltnost divadla nen jen jeho
ryze smiotick podstata (hierarchie semiz se specifickm
signifi: lidskou semizou, i specifickm signifiant: jinou
lidskou semizou); specifickou zvltnost divadla (i l-
pe: zkoumn divadla) je i to, e jeho specifick zvltnost
je bezelstnmu oku zcela zastena specificky divadelnmi
pedsudky. eeno baconovskou alegori, IDOLA THEAT-
RI doslova modly divadla, ale lpe asi modly dvn,
tj. falen teorie vc vystupujc v roli vc samch a zne-
hodnocujc takto nae dvn a nae vidn vc existuj
vude a ovlivuj tak vidn veho, mlokter z model d-
vn pipadaj vak pirozenj, logitj a asto i krs-
nj a svdnj ne modly dvn na divadlo, IDOLA
THEATRI THEATRI, falen teorie divadla.
Zich ml odvahu povalit modly divadla a vidt to, co
divadlo je, a nikoli to, co mu modly divadla divadla ja-
ko divadlo sugeruj. Prvn modla, kterou odstran, je velmi
uctvan a mocn modla postaven divadla mezi ostatn-
mi umnmi, modla pythicky tvrdc, e divadlo je vlastn
syntza a spojen ostatnch umn; kult tto modly se ne-
obyejn rozil za dob Wagnerovch a dostal te novou
podobu a novou slu v asech Tairovovch. Zichv postup
je neobyejn dmysln a lstiv. Pipust, e v ir i
divadla me mt kult tto modly jist smysl, vytvo si
vak v samm stedu tto e v podstat umlou enklvu
umn dramatickho, na jejm zem vechnu moc syn-
tetick modly zru. Tak je modla a jej eventuln moc
omezena na zem, o n Zich nem nejmen zjem, a tm
i vyazena ze hry.
[220] [221]
Svou vlastn teorii koncipuje pak Zich nikoli jako teorii
dramatu chpanho jako druh literrn (a pad bek dra-
matu), ani jako teorii opery chpan jako nejsloitj for-
ma hudby vokln (tm pad bek hudby), a dokonce ani
jako teorii divadla chpanho jako pslun umn vkon-
n (a povalena v prach modla divadla poplatnho literatu-
e i v opee hudb), ale jako teorii jedinho a nedl-
nho umn dramatickho, zahrnujc jak dramatick text
(co nen dlo literrn), tak i opern partituru (nepatc do
hudby) a poslze i umn herc, reisra atd. atd. jako sv
dl umn a pedartefaktov sloky. Dodnes nm pipad
podivn ta krajn nepravdpodobn jednotn nationalit
tohoto dramatickho vcarska, dodnes ns Zich tak do-
cela nepesvdil, e dramatick text nen literatura, oper-
n hudba nen hudba, divadeln scna nen dlo vtvarn,
pozvolna vak zanme chpat, e toto nsiln odtren,
zdnliv protiec zdravmu rozumu, bylo naprosto ne-
zbytn, mlo-li bt jasn vymezeno umn dramatick ja-
koto svrchovan zem vlun platnosti specifickch z-
konitost principu dramatinosti. Jestlie se vm teze
zd bt groteskn a neobvykl a jestlie se vm pi nejlep
vli nepoda najt nic, co by j odporovalo, nezavrhujte ji.
Mjte odvahu dret se sv pravdy. Kdy ji mt nebudete,
shledte, e odvnj duchov vm seberou vae nejlep
mylenky ped nosem a mimoto a pedevm je to je-
din mun in, kter mete udlat, napsal v zvru sv-
ho ivotopisu Jsem matematik Norbert Wiener (1970: 238).
A Otakar Zich, rovn matematik, se tto rady zkostliv
drel u tvrtstolet pedtm, ne byla vyslovena.
Bkov a modly vyhnan z teorie dramatickho umn
se vak vracej a sna se vloudit do teorie dramatickho d-
la. Skuten: a po Zicha vichni teoretici a estetici divadla
bez vjimky, Aristotelem ponaje, pokud mli definovat di-
vadlo i charakterizovat jeho specifickou strukturu, uhnu-
li od tmatu a msto synchronie nm podsunuli diachronii,
msto definice vci nm zaali vyprvt o jejm pvodu,
bu o jej fylogenezi (prehistorii a historii potk divadla),
nebo o jej ontogenezi (toti o vzniku divadelnho artefak-
tu spoluprac umlc). A dokonce i tam, kde se upmn
pokusili o synchronn popis, promtla se jim do nho fale-
n protoe pro artefakt lhostejn procesualita postup-
nho vznikn aspo v podob velmi povrchn protoe di-
vadeln praxi otrocky koprujc klasifikace divadelnch
sloek, kd i znak. Zcela jinak postupuje Otakar Zich.
Dramatick dlo nen to, co se v divadle uritm zpsobem
kucht, dramatick dlo je to, co divadlo servruje a co my
vnmme po dobu pedstaven. Zich konstatuje audiovi-
zulnost (a pi jin pleitosti pak i asoprostorovost), ale
nepovauje je za specifikum, sp jen za voln noetick r-
mec. To, co v divadle recipujeme, je pes vechnu rz-
norodost pvodu, ji nm tak spn sugerovala modla
syntetick homogenn divadeln vjem, na nm mohu
pokud vychzm jen z toho, co vidm, a ne z toho, co vm ne-
bo se domnvm vdt o vzniku toho veho rozliit jedin
sloku stlou a sloku promnlivou, dle relativn invari-
anty sloky promnliv, ty pak identifikovat atd., jak to d-
l Zich. Tm se dostvme k opravdu pertinentn struktue
divadeln zprvy, struktue syntaktick (struktue ped-
stavujcho) i struktue smantick (struktue pedsta-
vovanho, abychom uili dvojice termn, kter lze najt
v Zichovi samm), a odtud pak k definici dramatickho dla
jakoto specificky umleck zprvy (umleck dlo), kte-
r m charakter ikonickho znaku (zobrazujc) se speci-
fickou syntaktikou ve specifickm materilu (hrou herc
na scn) a j prostedkovanou smantikou (vespoln lid-
sk jednn). Zichova definice dramatickho dla nen te-
dy na rozdl od vech pedchozch definic genetick (typu
eknme realizace dla dramatickho bsnka hereckm
ztvrnnm na jeviti), ale smantick, smiotick.
Zich ovem nemluv o syntaktice a smantice ani o zna-
ku a vznamu, mluv jen o pedstavujcm a pedstavo-
vanm (ve smyslu reprezentujc a reprezentovan)
a pedevm systematicky uv dvojice souvztanch
pojm VZNAMOV PEDSTAVA TECHNICK a VZNA-
MOV PEDSTAVA OBRAZOV. Jeho individuln slovnk
i terminologick idiolekt se tm zeteln odliuje od dru-
hovch signl smeky smiotik a nebezpen pibliuje
druhovm signlm smeky psycholog. Toto piblen
[222] [223]
i vlastn splvn je zcela zmrn, naproti tomu
korespondence pojmov dvojice Zichovy se zmnnmi dvo-
jicemi smiotickmi prv proto, e nezmrn, je vc ne
npadn. Mukaovskmu neulo, e druh pojem Zichovy
dvojice, toti obrazov pedstava nen nic jinho ne velmi
sloit a mnohonsobn zvrstven vznam (Mukaovsk
1934). Naproti tomu vznamovou pedstavu technickou
rozhodn nelze ztotonit se znakem, sp bychom ji museli
opsat jako ne-znakovou (i ne-smantickou, syntaktickou
vcnou) interpretaci vjemu fyzickho substrtu znaku,
co zn ponkud paradoxn. Jak vidt, Zichovy termny ne-
jsou tak snadno a beze zbytku peloiteln bnmi sig-
nly smeky. Oproti objektivizujc, jakoby ontologick
terminologii smiotiky Zichova terminologie zeteln sub-
jektivizuje, je noetick, psychologick; oproti sman-
tickm dvojicm pojm oboustrann smiotickch mme
u Zicha zvltn spaen pojmu smiotickho s pojmem
zeteln nesmiotickm. Jak vidt, kdy se ve vd jen
hem zhadami, na n je mono a nutno toiti po rz-
nch cestch, je mono, ba nutno oekvat, e ani vsled-
ky nebudou vdy beze zbytku srovnateln: jen tak ostatn
nejsou redundantn a mohou pinst vc ne jen kovou
kontrolu. Vznamov pedstava technick a vznamov
pedstava obrazov jsou ovem jen dv smiotick varian-
ty (smiotick a ne-smiotick) Zichova stednho
nesmiotickho, pedsmiotickho, poznvacho princi-
pu VZNAMOV PEDSTAVY. Jak vidt, nepovauje Zich
zhadu znaku za zhadu samostatnou (ostatn ji ani ne-
uzn za hodnu vyzdvien tmto jmnem), ale podizuje ji
zhad jin.
Na tomto mst teba vas a drazn upozornit, e v-
znamov pedstava pes svj sugestivn nzev ne-
n vznam: teprve vznamov pedstava obrazov je, co
sprvn konstatuje Mukaovsk, vznam. Na tom nic ne-
mn skutenost, e napklad Volkelt msty (1905)
nebo Panofsky (1978) i Uexkll (1940) soustavn
uvaj pro tento princip (i) termnu vznam: vznam
ve vznamu lingvistickm, ppadn smiotickm je nco
docela jinho, a vznamov pedstava, a tedy i vznam
v tomto smyslu se spe konverziv k lingvistickmu pojmu
vznam, podobn jako exemplifikace je podle Goodmana
(1968) subrelace konverzivu relace denotace. Na druh
stran je mono pedpokldat, e vznam a tento vznam
probhaj, i kdy kad jinm smrem, po tche psychofyzi-
ologickch strukturch, take termnu vznam i vzna-
mov nebylo mon tak docela zneuito. V kadm ppad
vak pokldejme u z metodologickch dvod pojem
vznamov pedstava za nesmiotick, i kdy noetick.
To, emu Zich k vznamov pedstava, je sloit
hranin a interdisciplinrn jev, k nmu lze sice sepsat
rozshl seznam prac, ve velk vtin ovem jen tako-
vch, kter se problmu sotva dotknou: soustavn mono-
grafie o tomto jevu, zd se, zatm chyb. Pes svou kado-
dennost i spe kadovteinovost je to jev, o nm
pln plat Mathesiovo ve vd se jen hem zhadami,
jev, kter m svou strnku noetickou, psychologickou, lo-
gickou, lingvistickou (onomastickou), jev, jeho adekvtn
uchopen (introspekc, experimentem, analzou duevnch
poruch, modelovnm) a verbalizace (v termnech rozpo-
znvn, klasifikace, identifikace, labels, denotace a exem-
plifikace, interpretace, pedstavovn, tvoen pojm, usu-
zovn, verbalizace atd.) se zatm pli neda. Problm byl
velmi iv zatkem dvactho stolet zejmna zsluhou
Brentana a jeho koly (Marty 1908; Husserl 1913; v Pol-
sku Twardowski, u ns i Martyho ci Max Brod a Felix
Weltsch 1913) a zsluhou Johannese Volkelta; pozdji se
zjem pesunul na ponkud specilnj a dl otzku roz-
poznvn tvaru, kter pak z psychologie pela do kyber-
netiky, a dnes je to prv robotika a artificial inteligence,
kter se vrac k problmu v pln i. Sv slovo k problmu
ekla i filosofie vdy, jazyka a symbolu (Goodman), antro-
pologie (Bateson 1956), fyziologie vy nervov innosti
(label je vlastn druhosignln reflex) a intenzionln lo-
gika (Tich 1969). O aplikaci smiotiky i kdy, domn-
vm se, ponkud pli elovou a zenou se ji pokusil
Ludk Kolman (1976).
V podstat existuje dvoj zkladn pojet. Jedno zd-
razuje, e vsledek aktu m povahu soudu, a u ped-
[224] [225]
pojmovho (Brod a Weltsch) i pojmovho (soudy urujc
podle stedokolsk uebnice logiky Frantika Krejho),
druh vyzdvihuje a rozebr roli ostatnch initel, zejm-
na pedstav (Volkelt). Zen chpn pojmu a soudu jako
nstroj vlun vdeckch a pedsudky o estetickm vn-
mn jako o emsi druhov odlinm od pojmovho myle-
n nepochybn ovlivnily terminologickou volbu Johannese
Volkelta. Zich ani bychom chtli pedbhat zajmav
kombinuje ob pojet: bere iracionln termn vznamov
pedstava, ale popisuje jej fungovn jako zcela racionl-
n, logick. V dosavadn literatue o Zichovi se a zbyten
zdrazoval fakt, e Zich nael tento termn v prvnm dle
Volkeltova Systmu estetiky. Je to jen pl pravdy a plat
to nejv o Zichov Estetickm vnmn hudby. Po dvaceti
letech, v Estetice dramatickho umn, pevzal u Zich ten-
to termn jedin od sebe a k nepoznn jej zmnil. Pesnji
eeno: termn zstal, pojem je zcela jin. Pesto nebo
prv proto stoj za to oba pojmy srovnat.
Volkelt rozeznv tyto druhy vznamov pedstavy:
VZNAMOV PEDSTAVA
SKUTENOSTN (VLASTN) SYMBOLICK
VCN LTKOV TECHNICK
SKUTENOSTN (vlastn) je vznam (Wirklichkeits-
bedeutung, eigentliche Bedeutung), kter vci maj v kon-
textu (Zusammenhang) skutenosti [] nebo kter by []
mly, [] kdyby byly do tohoto kontextu zaazeny.
Naproti tomu NESKUTEN, SYMBOLICK vznam
je dleit zejmna v umn. (Volkelt sem ad jednak v-
znam zobrazench symbol, teba ke i trnov koruny,
jednak typizaci.)
Vznamov pedstavy VCN najdeme v pedmt-
nch umnch (lpe je ovem uvat termnu Darstellende
Knste), ale tak v prod. Re podobn jako namalovan
re v ns vybav vcnou pedstavu re. Vcn pedstavy
vak zcela chybj v umnch nladovch (hudba) stejn ja-
ko v architektue: ani hudba, ani architektura nepedsta-
vuj. Na rozdl od hudby vak architektura (a dla umlec-
kho prmyslu) funguj jako uitkov pedmty (dm, stl)
a v tomto vslovnjm (ausdrcklicherem) a skutenjm
(wirklicherem) smyslu jim pat zeteln vcn vznam:
jsou praktick vznam i voln hra, uitkovost i fantazie
v obou tchto umnch spojeny ve vysoce osobit celek.
Pedstavy TECHNICK zcela chybj v prod, kde na-
opak dominuj pedstavy vcn, zcela splvajc se smys-
lovm podkladem. Jsou vak vude tam, kde je umleck
zpracovn njak ltky, tedy ve vech umnch.
Pedstavy LTKOV jsou nejuniverzlnj: jsou jak
v prod, tak i ve vech umnch, ovem v tch umnch,
kde vcn pedstava zcela chyb (hudba, architektura), i
kde je potlaena (bsnictv, ornamentika), vystupuj spo-
lu s technickmi pedstavami a s nladovost do poped
nejpronikavji.
Ne nepodobnou klasifikaci vznam vypracoval ve
dvactch letech Panofsky, kter ovem m mimo jin
dal patro ikonologickch vznamnost dan kontextem
spoleenskm.
Jak vidt, ve Volkeltovi nen ani zbla smiotika. Nehle-
d na zvltn ontologii, pro ni domy a stoly vcmi jsou,
sochy, obrazy a znjc udlosti vak nikoli, je Volkelt, zd
se, zcela slep vi tzv. rovnm abstrakce (re versus na-
malovan re), co je ovem nejt hch proti smiotice
vbec. Snad je to tm, e vdycky nedoke rozliit hledis-
ko pjemce od hlediska pvodce, pro nho re, kter mu
stla modelem, byla reln (co je ovem dal provinn
proti smiotice), snad je to i tm, e nedoke rozliit v-
znam a vznamnost (co je naopak hch mimo smiotiku,
bohuel vak i v smiotice dost ast). Jako klasifikace
vznamnost (pedstav o vznamnosti) by bylo Volkeltovo
dlen vcelku pochopiteln, rozeznvalo by vznamnost
skutenou a symbolickou, a skutenou by pak dlilo na
vcnou, technickou a ltkovou. Jist je, e s prvnm d-
lem svho Systmu estetiky nebyl Volkelt spokojen a e
[226] [227]
jej pozdji pepracoval, klasifikace vznamovch pedstav
vak zstala v podstat tak, jak byla. Pesto je jeho systm
z hlediska estetiky sam neobyejn cenn a Zicha jist in-
spiroval. Podle Volkelta stejn jako Zicha je pedmt
estetiky povahy psychologick, a Volkeltovm clem je tedy
vytvoit v prvnm dle deskriptivn zkladnu tohoto ped-
mtu. Postupuje proto od poitk a jejich vjemovho doce-
lovn k pedstavm a odtud k vznamovm pedstavm,
kter je nutno chpat v souvislosti s principem reprodukce,
tj. znovuvnmn ji vnmanho a znovupoznn ji pozna-
nho (332335). V celm procesu hraje dleitou roli slovo
(Wortvorstellung), protoe vak skuten pedstava se
v bnm ivot dostav jen vjimen (zato v umn pr
astji), funguje msto n pouh monost pedstavy (Wort-
vorstellungsmglichkeit, Sachvorstellungsmglichkeit). Na
druh stran vznamov pedstavy splvaj se stejnorodm
vjemem a v kadodennm ivot se obvykle tak zahuuj,
e pechzej v pocit znmosti (Bekanntheitsgefhl), po-
cit, pi kterm mme jistotu (Gewiheit), e vznamy vc
znme. (Kupodivu pojem monosti pedstavy m konver-
zivn protjek v monosti identifikace v intencionln s-
mantice, zahutnm v realit i umn operuje v ponkud
odlinm smyslu i Goodman, a Gewiheit co je krom
podvdom, toti nevdom, jeden z leitmotiv Volkeltova
dla a vyskytuje se i v podob Errinerungsgewiheit, Ge-
fhlgeswiheit, Gewiheit der Wahrheit a nakonec i das
Intuitiv-Ursprngliche der Gewiheit von Du svd, dk
sv etymologii, abychom ji chpali ve smyslu laingovsk-
ho vm, e vm, proto vm, tedy jako jaksi nadvdom.
Samo vdn (Wissen, Kenntnis, 144) Volkelt ovem vy-
luuje podobn jako pojmy z oblasti estetina. Kro-
m vznamovch pedstav rozliuje Volkelt i pedstavy
asocio van, pedem podmnn, docelujc a pohrvajc
si. Estetick pedstavy se ovem pibliuj pocitm, vzni-
k Bedeutungsgefhl (pocit vznamu), a tm se Volkelt
dostv k vlastnmu tmatu, k budovn systematiky es-
tetickch pocit, nlad, typ vctn, to ve v dmyslnm
zetzen, jeho zkonitost se Volkelt pokou naznait mi-
mo jin i symbolickm zpisem, co vechno dohromady
vytv z prvn poloviny prvnho dlu pozoruhodn pokus
o vystien struktury lidskho provn. (Druh je pak
vnovna estetick norm.)
Zatmco Volkelt postupoval jako introspikujc psycholog
(Peirce by jeho metodu nazval ideoskopi, phaneroskopi,
eventuln fenomenologi), Zich si pon sp jako kyber-
netik a pedevm jako smiotik. Volkelt se snail zrekon-
struovat celou vnitn strukturu ern schrnky naeho
estetickho provn, Zich je docela spokojen venku, bere
ernou schrnku jako ernou schrnku a popisuje jen vstu-
py a vstupy tto jakoby logick mainy. Prvn, co zjist,
je, e octne-li se na vstupu stroje cokoli, objev se na vstu-
pu pslun vznamov pedstava. Druh zjitn, k n-
mu dospje, je toto: octne-li se na vstupu nco, co je samo
peirceovsky eeno representamen ili znak, dochz
na vstupu k roztpen dosud jednotn vznamov ped-
stavy ve vznamov pedstavy dv: v technickou upo-
zorujc ns prv na to, e jde o njak representamen,
dejme tomu obraz, sochu i hereckou kreaci a v obrazo-
vou, tj. pedstavu toho, co je tu znakem reprezentovno,
zptomovno.
Zich samozejm nemluv o znaku ani o reprezentaci, ale
o obraze (vyetuje pece umn obrazov); jeho princip v-
znamov pedstavy a zejmna jejho zdvojen je vak bez
ohledu na pach smeky evidentn smiotick, a tm zce-
la odlin od vznamov pedstavy Volkeltovy v jejch dvou
primrnch a dalch tech sekundrnch modech (take
koneckonc s n pln kompatibiln: jak obrazov, tak
i technick pedstava me bt volkeltovsky vcn,
ltkov i technick). Na rozdl od Volkelta Zich nenavr-
huje dnou typologii vznamovch pedstav: jeho rozli-
en pedstavy technick a obrazov nen projevem sna-
hy po klasifikaci, ale prost nutnost pojmenovat a tm
odliit ob strnky roztpenho i pesnji tpcho se
fenomnu vznamov pedstavy, fenomnu, kter nezaujal
estetika Volkelta, kter vak zaujal smiotika Zicha.
Pesto nen snadn vyhledat k Zichovm smiotickm
termnm legitimn smiotick ekvivalent. Kupodivu
ze vech klasickch smiotickch termn m k Zichov
[228] [229]
terminologick dvojici nejble Peircev interpretant (v pe-
kladu B. Palka a D. Shorta interpretans), bez ohledu na
to, e je to u Peirce termn neprov. Peirce (1972) sice
rozeznv nkolik druh interpretant (bezprostedn, dy-
namick, finln atd., m vlastn syntetizuje pojet psy-
chologick, reflexologick a logick), jeho klasifikace inter-
pretant vak nijak nekoresponduje s Zichovm tpenm:
vechny typy Peirceovch interpretant jsou typy Zichovy
pedstavy obrazov, zatmco Zichov vznamov ped-
stav technick peirceovsk ekvivalent chyb. Peirceovy
teorie sice nabzej vchodisko tm, e Peirce i vjem chpe
jako znak, take interpretantem perceptu ehokoliv by byla
dejme tomu vznamov pedstava, inter pretantem
perceptu znaku vznamov pedstava tech nick (vjem zob-
razuje znak) a teprve interpretantem znaku jako takovho
pedstava obrazov. Jeliko vak interpretant je vdycky
obrazov, jedna technick pedstava by zstala pece jen
lichovn, tj. bez peirceovskho protjku, toti technick
pedstava onoho znaku, jm je vjem, tedy pedstava vje-
mu, technick pedstava toto je vjem. Jak vidt, termn
logick bze peirceovsk smiotiky nen natolik dobudovn,
aby byl schopen beze zbytku vystihnout vechny Zichovy
smiotick termny. Kupodivu tato dvojlomnost znaku in-
terpretovanho jako znak (pedstava obrazov) a znaku
chpanho jako ne-znak, jako vc, se zd bt jakousi spe-
cialitou esk smiotiky. Najdeme ji tak u Mukaovskho,
dokonce v roli centrln dialektick antinomie.
Tento specificky esk rys m, jak se zd, i specificky
esk koeny. esk smiotick uvaovn vznikalo nad
materilem estetickm, a estetick vnmn i fungovn
nese s sebou vdy urit uzvorkovn, ozvltnn, vyzdvi-
en a autonomizaci ukazovanho znaku. Navc, esk s-
miotick uvaovn vznikalo pedevm nad nejestetitj-
m ze vech estetickch materil, materilem hudebnm.
Smiotick (i, skromnji: smantick) vyetovn hudby,
jm u Zicha v tradicch Hostinskho vechno zaa-
lo, nedvalo ovem Zichovi pleitost uvaovat v objektiv-
nch, noetizujcch termnech (nap. v Zichem zaveden
dvojici pedstavujc tj. reprezentujc a pedstavo-
van: copak se d u programn skladby, teba Smetano-
vy Vltavy, bez uzardn ci, e pedstavuje Vltavu?) a ved-
lo spolu se Zichovm programovm zamenm na pjemce
a na psychologii k tomu, e Zich dal pednost opatrnjmu
a pimenjmu vyjadovn subjektivnmu v termnech
vznamovch pedstav. Zobecnn tohoto principu nad s-
miotickm materilem ho pak vedlo k vytvoen jeho u pl-
n smiotick (pestoe smioticko ne-smiotick) dvoji-
ce dialektick (je to ena je to socha), dvojice, kter
siln ovlivnila esk smiotick mylen a vytvoila zd
se i jakousi eskou smiotickou kolu.
Zich ovem nepsal knihu o vznamov pedstav, a roz-
pracoval tedy ve sv knize tento princip jen v me napros-
to nezbytn. To ovem neznamen, e princip nedomyslil:
z toho, co je v knize explicite vysloveno, meme aspo n-
kde dost dobe odhadnout, jak asi vypad tch zbvajcch
devt desetin ledovce pod hladinou. Pedevm se uke, e
v psychologovi je skryt logik, e vznamov pedstava je
vlastn to, emu Brod a Weltsch kaj pedpojmov soud
zcela v duchu Peirceovy pouky, e dynamickm interpre-
tantem perceptu je [] perceptuln soud [], jeho dy-
namickm objektem je percept (Peirce 1906), a e to, e-
mu Zich k psychologie, je velmi blzk tomu, co nazval
Peirce logika mentlnch operac. Se svmi vznamo-
vmi pedstavami operuje toti Zich psn podle pravi-
del kalkulu td jak jinak, jde-li o klasifikan, tj. tdo-
tvorn soudy a vyslov i zkladn logick zkon vztahu
technick a obrazov pedstavy: nepat tdm vzjemn
disjunktnm.
Dal rozpracovn tto logiky vznamovch pedstav
v Estetice nenajdeme zejm zde Zich spolh na znalost
elementrn ltky ze stedokolskch uebnic logiky , a-
koli prv toto hledisko mohlo bt velmi uiten pro kla-
sifikaci znaku. Zich toti ve sv knize exponuje celou peir-
ceovskou tridu ikon-index-symbol, k n ovem dospv
opt svou vlastn cestou, toti tm, e hled objektivn z-
konitost spojen obou vznamovch pedstav, objektivn ve
smyslu nadindividulnosti, a zkonitost ve smyslu maxi-
mln bezpenosti a uritosti tohoto spojen (278). Nachz
[230] [231]
ji v zkonu reprodukce pedstav podle souasnosti a podob-
nosti, piem souasnost (vazba) me bt bu pirozen
(radost-smv), nebo uml, smluven (slovo-vznam). To
ve je opt zmnno jen en passant, jen jako nco, znalost
eho se pedpokld. Jist, to ve je star asocian psy-
chologie a tu jsme dvno pekonali, jene, jak k Karel
apek v Kritice slov, co bylo ,dvno pekonno, me se
vrtit ztra jako pokrok a posledn novota a skuten:
oba zkladn zkony asocianismu ij dl a slavn se vrti-
ly s Pavlovem, Freudem i s jakobsonovskou teori metafory
/ metonymie a metaforick i metonymick afzie. Zji-
tnm trojho druhu spojen pedstavy technick s pedsta-
vou obrazovou (a trojho druhu vazby mezi vjemem znaku
a vybavenm jeho vznamu) dostv tedy Zich celou peir-
ceovskou trichotomii ikon-index-symbol, ani povauje za
nutn ji jako trichotomii uvst a jednotliv druhy pojmeno-
vat a ani vbec uvede na scnu i akceptuje pojem znak.
Povaujme i to za jeho osobit pspvek smiotice, psp-
vek pronikavho analytika, neobyejn nronho na etiku
terminologie.
V jednom se ovem Zich ml: v tom, e tvrd, sotva
tene seznmil s principem tpen vznamov pedsta-
vy na pedstavu technickou a obrazovou: To je vlun
vlastnost umn, nikoli vak vech jeho obor. Dnes nen
tk Zichv omyl konstatovat, sp je tk jej pochopit,
kdy je pece tolik evidentn mimoumleckch jev zna-
kov povahy (nebo je Zich vechny povaoval za latentn
estetick a potenciln umleck?), lze ovem chpat, e se
estetik Zich, vdy loajln sv discipln, nechtl poutt za
jej hranice, vpravd disciplinovan setrvvaje v jejch el
pli zkch mezch.
m jinm ne skrupulemi estetika, kter si hned na
potku sv analzy pedsevzal (44), e bude postupovat
jen tak daleko, aby sloky rozborem dosaen zstaly je-
t esteticky psobiv, ostatn vysvtlit, pro Zich odmt
aplikovat princip vznamov pedstavy i na samy vzna-
mov pedstavy hrdin pbhu, kdy jde pece o prin-
cip univerzln, Zichem samm osvtlovan pkladem
z kadodennho ivota (52)? Jinak eeno: vznamov ped-
stavy nem jen divk, vznamov pedstavy by fiktiv-
n m i hrdina, asto dramaticky neobyejn dleit,
zvlt jsou-li klamn, jako je tomu v Zichem popisovanch
situacch petvky, skryt, zmny atp. Pi vnmn ta-
kovchto situac dramatickho dla mme tedy jako divci
vznamovou pedstavu vznamov pedstavy. Tak bychom
aspo popisovali takov moment, kdybychom brali vzna-
movou pedstavu za univerzln jev: bylo by to zcela logic-
k. Nebylo by to vak, zd se, estetick, a tak Zich prost
konstatuje, e pi vnmn podobnch situac pramen n
estetick zitek z toho, e mme obrazov pedstavy dv
(198), z nich jedna je v rozporu s tm, co vme. Z hlediska
estetiky a teorie dramatickho dla je Zichv vklad zna-
menit (vbec jsou jeho pase o motivu skryt, petvky
atd. bez nadszky geniln), ten-smiotik vak lituje,
pro estetik Zich pece jen nepekroil hranice, kter si
sm vytyil.
Skutenm triumfem Zichovy smiotiky je vak objev,
kter nm zptn pipad bezmla jako samozejmost, kte-
r vak samozejmost nen a jet dlouho nebude, naopak
jet dlouho bude tko pochopiteln i smiotikm, dokonce
i smiotikm divadla, pestoe je to problm ryze smiotic-
k a specificky divadeln. V podstat jde o nco velmi jed-
noduchho: o skuten dslednou aplikaci rozliovac sly
Zichovch pojmovch dvojic pedstavujc/pedstavovan
a vznamov pedstava technick/vznamov pedsta-
va obrazov na smiotiku herectv. Vsledkem nemoh-
lo bt nic jinho ne stanoven nov, pro smiotiku herec-
tv specifick pojmov dvojice hereck postava/ dramatick
osoba.
Je zajmav, e ve starch formulacch tohoto problmu
a dlch studich (nap. ve 4. kapitole Estetick ppravy
mysli) tuto dvojici nenajdeme, najdeme tu jen pojmovou
opozici dramatick osoba/herec. Zd se tedy, e k dsled-
nmu domylen zkladnho principu smiotiky herec-
tv dolo a pi psan knihy takkajc na isto, zejm
v onch astnch okamicch, kdy inspirace roste prac
a kdy svtlo, rozehnut dobe zapoatm dlem, svt na
cestu a otevr oi svmu vlastnmu autorovi, samozejm
[232] [233]
pokud se jm d vst a dovede bt dobrm kem sebe sa-
mho a pokud dovede brt svoje vlastn dlo jako une d-
couverte vivante (Beauvoirov). Pm dkazy sice chybj,
pro nai domnnku vak svd jist nehotovost nkterch
pas a urit ne zcela dsledn a pln domylenost toho
skuten genilnho dodatenho npadu.
Sm pojem HERECK POSTAVA nen jist dn novum
a Zich jej tak uvede jako pojem pro divadeln odbornky
bn. Nov je vak to, e Zich tento pojem nechpe a ne-
definuje geneticky (tj. na pozad pojmu dramatick osoba
chpanho literrn, jako vtvor dramatika), ale smiotic-
ky (jako znak, kter nese urit vznam), co koneckonc
je dno tm a logicky vyplv z toho , jak pedtm s-
mioticky, a nikoli geneticky definoval dramatick dlo (spe-
cifickm pedstavujcm hereckou hrou, a specifickm
pedstavovanm a nikoli njakm specifickm vzta-
hem ke specifick pedloze). Hereck postava je tedy ped-
stavujc (reprezentujc), znak, dramatick osoba je ped-
stavovan, reprezentovan (56), vznam, hereck postava
je to, co objektivn existuje na scn (Jedin ta existuje ob-
jektivn na scn, 116) jakoto souhrn hercovch akc a po-
hyb, vetn pohyb mluvidel; dramatick osoba je naproti
tomu obrazov pedstava ns, divk, kte si pedstavuje-
me, tj. v duchu vidme jednajcho lovka (jednajcho
hrdinu). Vedle vznamov pedstavy obrazov pedsta-
vy dramatick osoba ve se vak k divckmu vjemu
objektivn hereck postavy i vznamov pedstava technic-
k, pedstava hereck postava, a tu prv je nutno od ob-
jektivn hereck postavy jasn odliovat, prv tak jako
v jinch umnch odliujeme sochu samu od technick
pedstavy (toto je) socha, i obraz od technick pedstavy
(toto je obraz). Vedle (objektivn) hereck postavy a (sub-
jektivn) pedstavy (toto je) hereck postava existuje
vak do tetice i zcela speciln vjem hereck postavy:
postava jako objektivn fakt je toti vnmna nejen zven-
, divkem, jako koneckonc kad jin umleck dlo,
ale i zevnit, hercem, kter ji prv vytv, a tento tet,
zptnovazebn, proprioreceptivn, vnitnhmatov aspekt
hereck postavy zaujme Zicha natolik, e ve vech nejd-
leitjch objasovacch pasch (56, 115) vysvtl jedin
jej, m nepispje ani pln srozumitelnosti vkladu, ani
jasnmu odlien vech t tak zvanch aspekt.
1)
Pozor-
n ten Zichova dla i tak pochop msto vznamov ped-
stavy v Zichov pojmovm systmu, a pokud se s Zichovm
pojetm ztoton, nebude u pi vnmn hereckho vkonu
nikdy tvrdit (ba ani co nmou technickou pedstavu pro-
vat) toto, co vnmm, je herec, ppadn konkrtnji to-
to, co vnmm, je herec X. Y., ale nejv toto, co vnmm,
je hrajc herec X. Y. (a hrajc herec je pece, jak tvrd
sm Zich, synonymum vrazu hereck postava) i nej-
lp a nam nzvoslovm eeno (116) toto, co vn-
mm, je hereck postava vytven hercem X. Y.. Z princi-
p Estetiky dramatickho umn toti jednoznan vyplv
a v tom je prv pnos proti starmu Zichovu pojet ,
ze herce tedy autora hereck postavy na scn vbec
nevidm (leda v momentech, kdy zapomene hrt a zane lo-
vit z boudy): vidm jen hereckou postavu. Ano, vznamov
pedstava (technick) vc se k tomu, co vidm, nen he-
rec, ale hereck postava, jedin ta... existuje na scn,
herec na scn nen, je a v posta v i za postavou.
Bohuel sm Zich byl chvlemi ponkud mn pozornm
tenem sv Estetiky, ba i ponkud mn pilnm a sou-
stednm kem sebe samho, neschopnm tak rychle
pochopit a zat revolun objev svho genilnho uitele.
Jedin tak lze vysvtlit, e v Estetice najdeme formulace
jako ve skutenosti je to, co vnmm, herec (53, podobn
i 365), formulace, jimi vklad okamit pokles hluboko
na pedsmiotickou rove (jak jinak to nazvat, neroze-
znv-li se tu pvodce zprvy od zprvy sam, pvodce
znaku od znaku samho?), a co horho, formulace, kte-
r nutn vedou k nepochopen tohoto nejvtho Zichova
smiotickho objevu.
Jestlie ani Zich sm nepochopil pln podstatu svho
nejvtho pnosu, mme to vytat Mukaovskmu a Honz-
lovi? A tak hned v nekrologu na Otakara Zicha najdeme
takovto zkreslen, ba faktick popen Zichova objevu
a takovouto pseudosmiotickou variaci na Zichovo peko-
nan stanovisko: Herec nen Zichovi jen souhrn zrakovch
1) Prvn si toho poviml Peter Karva ve svm vodu do zkladnch problmov
divadla. (Karva 1948: 80)
[234] [235]
a akustickch dojm, nbr jakoto sloka dramatickho
dla i mnohonsobn zvrstven vznam: kad ze sloek
hercovy osobnosti [...] nabv zvltnho [...] vznamu [...];
atd. (Mukaovsk 1971: 461) A podobn i Jindich Honzl,
uvdomle usilujc o smiologii divadla, zru nejdle-
itj Zichovu terminologickou opozici hereck postava/
dramatick osoba, opozici, kter notabene nen nic jinho
ne opozice signifiant/signifi, a pracuje s termnem dra-
matick postava! Je ironi vvoje esk smiotiky divadla,
e ti, kdo se o ni nejuvdomleji pokoueli, mli k n dl ne
ten, ktermu o ni vbec nelo, a e programov smiotici
divadla, tehdej i pozdj, nai i ciz, ponkud dezoriento-
van neptomnost pachu smeky a trochu i nepozornost
ka Zicha, totln nepochopili nejvt, ryze smiotick
objev v oblasti smiotiky divadla vbec! Jak vidt, modly
divadla, Zichem povalen, vyuily situace a v nesteenm
okamiku znovu nastolily svou absolutn moc.
Povauji-li pes vechny vtky vem nepozornm -
km naeho genilnho uitele, potaje mezi n i Zicha
samho, Zichovo rozlien za triumf jeho smiotickho
pstupu, je to zejmna proto, e jeho objev vidm v p-
m paralele s jinm objevem, uskutennm ve stejn
dob v docela jin oblasti a na zcela jinm smiotickm
materilu, toti objev hierarchie jazyk a rozlien ja-
zyka-objektu a metajazyka. Dvody pro rozlien by-
ly toti tam i tady naprosto stejn, a logick dsledek
rozlien i nerozlien tent: i tu i zde je (eeno
vrazy Zichovmi) pedstavujc a pedstavovan pli
stejnorod (56), a snadno tedy me dojt k zmn, kter
by byla nepochybn stejnou logickou chybou, jako kdyby
nkdo zamoval sochu s tm, co pedstavuje.
2)
I tu i zde
2) Na tuto nutnost pesnho rozlien (vdy pece rozum je pohyb mysli schopn
rozluovat a spojovat to, emu se ume, De ordine 30) upozoroval u sv. Au-
gustin (od nho je ostatn i prv citovan vrok). Pak toti, v De Magistro
(14), vslovn varuje ped nstrahami skrytmi v tchto zmnch stejnorodho
za pli stejnorod, k emu kriticky (a sebekriticky) poznamenv: aby
ses pestal mlit, dvej jet bysteji pozor na to, co ti eknu, budu-li ovem s to
ci, co bych chtl. Nebo jednati slovy o slovech je tak spletit jako vpltati prsty
do prst a vzjemn je tt: to se ztka rozezn vyjma toho, kdo to sm dl
kter prsty svd a kter pomhaj svdcm. [Pozn. 2002]
je tedy rozlien triumfem skuten vysplho, tj. pesnho
smiotickho mylen.
ekli jsme, e podstata Zichova pstupu (a tajemstv
Zichova spchu) je v tom, e se v jeho ppad latentn s-
miotick badatelsk subjekt (a k tomu pronikav intelekt
a co vc: odvn charakter) setkv s eminentn smiotic-
km objektem. Jak jsme prv vidli, je smiotick posteh
subjektu vynikajc, a tak divadlo mu stle ochotnji pro-
zrazuje sv smiotick tajemstv, vetn svho nejvtho
smiotickho tajemstv vbec. Prozrame je i my: divadlo
nen jen smiotick badatelsk objekt, divadlo je i smio-
tick badatelsk subjekt!
3)
Toto na prvn pohled pekvapu-
jc zjitn vyplv ovem jednoznan ze Zichovy definice
divadla jako zobrazen lovkova jednn: Je-li lovk ivo-
ich uvajc znak, animal symbolicum, pak divadlo, zob-
razujc jeho jednn, chtc nechtc mus zobrazovat i jeho
interakci symbolickou lidskou komunikaci, lidskou se-
mizu. Znamen to, e svmi ryze divadelnmi, eknme
umleckmi metodami zkoum t pedmt, kter svmi,
eknme vdeckmi metodami zkoum smiotika. Diva-
dlo je tedy smiotick badatelsk subjekt, i kdy kolek-
tivn, svm zpsobem anonymn, spontnn a neuvdom-
l, pesto vak moudr a zkuen... To ve je samozejm
n popis, nikoli Zichv. Pesto meme tvrdit, e Zich si
tento stav vc, toto posledn tajemstv divadla i kdy
ne v tchto termnech a v tomto tehdy neexistujcm kon-
textu pln uvdomuje, protoe podle toho koncipuje sv
dlo. Aby mohl stanovit, jakm zpsobem divadlo popisuje
a mus popisovat svj pedmt, vespoln lidsk jed-
nn, a jakm zpsobem jej vbec lze popsat a zobrazit,
zabv se tmto pedmtem sm, a dk tomu je Estetika
3) Divadlu jako smiotickmu subjektu jsem vzdal hold na 2. mezinrodnm smio-
tickm kongresu (Vde 1979) pednkou Viennas Popular Musical Theatre
as a Semiotic Institution. Pednka byla soust srie Wiener Erbe, vnovan
zakladatelskm osobnostem smiotick Vdn (Vdesk krouek, Wittgenstein,
Konrad Lorenz, Bhler, Loos, Schnberg), a snail jsem se v n dokzat, e ne-
men, vskutku prkopnick zsluhy o smiotick mylen m i divadlo, ba pr-
v opereta, jej dleitost deseti ronky sv Die Fackel ocenil ostatn u
Karl Kraus, dal zakladatelsk osobnost vdesk smiotiky, sri samou, el,
opominut. (Osolsob 1985) [Pozn. 2002]
[236] [237]
dramatickho umn zrove i teori lidsk interakce. Ve
vech tyech kapitolch druh sti prce, Principu dra-
matinosti, najdeme rozshl podkapitoly, v nich Zich vy-
etuje jednotliv aspekty lidsk interakce, nejdve aspekt
verbln (podkapitola Dramatick kol textu v kapitole
Dramatick text), pak aspekt mimick a hlasov mimic-
k (v podkapitole Vyjadovac schopnosti mimiky kapito-
ly Dramatick osoba), pak dospv k vlastn abstraktn,
bezmla matematizovan teorii vespolnch lidskch in-
terakc a vzjemnch vztah (pesnji eeno k teorii vz-
jemnch vztah, mnn a interakc) v cel prvn polovin
kapitoly Dramatick dj, a poslze se zabv i mezilid-
skmi vztahy prostorovmi (zejmna v podkapitole Sc-
nick kvality kinetick, co je st kapitoly Divadeln sc-
na). Tm vm dohromady vytv ucelenou teorii lidsk
interakce, piem v jednotlivch podkapitolch anticipuje
to, s m teprve dvacet pt let po nm pily takov disci-
plny, jako je teorie ilokunch a perlokunch akt, para-
lingvistika, kinezika zde ml samozejm mnoh ped-
chdce a zejmna proxmika, kde byl tum zcela bez
pedchdc, protoe si role prostorovch vztah v lidsk
komunikaci poviml snad vbec prvn.
4)
Nezbv tedy ne potvrdit tituln tezi na studie:
Otakar Zich je smiotik a jeho kniha je smiotika a ta-
to skutenost neobyejn tsn souvis s tm, e i divadlo
je smiotika a divadeln pedstaven jsou cosi jako prak-
tikovan (nikoli vak jen praktick!) smiotika. Jak vidt,
theatron a theoria, divadlo a dvn na svt souvis koeny
nejen etymologickmi...
Zichova Estetika dramatickho umn je kniha mimo-
dn, kniha, kterou je v oblasti smiotiky teba zaadit
skuten k zkladnmu inventi [...] novovkho bdn.
To, e se pes svoje kvality dosud nestala i stv tepr-
ve opodn ivm lnkem mezinrodnho vdeckho
kolobhu, bylo rozhodn na kor ivosti a kvality tohoto
kolobhu samho. Jestlie jsme inspirovni Mathesiem
prohlsili odvahu za kl k jej vjimenosti, pronikavos-
4) Zichv smysl pro prostorov vztahy a vznamy pipomn i reminiscence Ota-
kara Novka Snd estetik s lulkou. Reminiscence na Otakara Zicha. (Novek
1979: 353)
ti a genialit, pak vsledky tto odvahy jsme se pokusili
dokumentovat na objevech, jimi bezdn obohatila pr-
v vznikajc vdeck obor. Pmm vrazem tto odvahy
je vak Zichova metoda. Vtinou se o n mluv jako o me-
tod ryze empirick, induktivn, ba pozitivistick, to vak
plat nejv o Zichov metod vzkumu. Zichova vzkumn
metoda byla nepochybn vrchovat nasycen skutenost
umleckou i mimoumleckou a mnohonsobnm a mno-
hostrannm empirickm dotekem s touto skutenost, do-
tekem vnmatele, experimenttora i tvrce. Nco jinho
je vak vlastn metoda knihy. Zde spojil Zich vechna ta
nessln fakta koncepc tak velkou, e m vechny rysy
axiomatickho, deduktivnho systmu, a na jeden jedin:
na plnou uvdomlost tohoto postupu. Domnvm se, e
skryt axiomy, z nich lze vyvodit cel Zichv systm, lze
najt v Zichov tzv. definici dramatickho dla, obsahujc
v podstat ti navzjem nezvisl axiomy. Jsou to:
1. dramatick dlo je umleck dlo;
2. dramatick dlo zobrazuje lidsk jednn hrou herc;
3. dramatick dlo je co do smantick platnosti ohranie-
no scnou.
Tento tet axiom je, domnvm se, zbyten, ba kodli-
v: m na svdom nkter vady na krse Zichova systmu
a obrac pinu a nsledek. Ne scna ohraniuje hru, ale
hra scnu, ne scna je pinou, pro to, co se na n dje,
chpeme jako hru, ale hra je pinou, pro msto, kde se
odehrv, chpeme jako scnu. Co nen nutno zavdt ja-
ko axiom, ale sta vyvodit na podzenm mst systmu
jako korolarium.
V souvislosti s tmto charakterem Zichova systmu je
teba chpat i jeho stedn pojem, pojem dramatickho
dla. Je to pojem teoretick, a tedy uml. Nem smysl
hledat msto dramatickho umn v klasifikaci divadelnch
umn, forem a nr a pokouet se rekonstruovat njakou
z toho vyplvajc Zichovu taxonomii umn: Zichovo dra-
matick umn ohraniuje jedin: obor platnosti Zichem
stanovench teormat, definic a zkon.
A zde je dal, pro tuto studii u posledn styn bod
mezi dlem Otakara Zicha jakoto dlem individuln
odvahy a korporativnm dlem Mathesiovy lingvistick
[238] [239]
druiny. Mezi tm, emu Zich ve svm teoretickm systmu
k dramatick umn, a tm, emu my ve sv ledabylos-
ti kme kadodennm slovem divadlo, je pesn t roz-
dl, jak je mezi systmovm fonmem a skutenou hls-
kou, mezi teoretickou fonologi prask koly a prastarou
empirickou pozitivistickou fonetikou.
5)
P. S.:
Protoe by nezvisle na pn autora mohl vznik-
nout dojem, e v tto studii jde o vyzdvien individuln
odvnho Otakara Zicha na kor pouze korporativn
odvnch len Praskho lingvistickho krouku (jako
by k aktm odvahy korporativn nebylo teba nkdy i ob
6)

odvahy individuln!), ocitujeme dky nejbliho Mathe-
siova spolupracovnka univ. prof. PhDr. B. Trnky, DrSc.,
datovan 31. 8. 1979 a doruen tsn po dokonen toho-
to rukopisu: Krouek nebyl jednolitou skupinou doktrin-
, nbr kroukem svobodnch badatel, kte se vyvjeli
a bojovali na vdeck mezinrodn rovni pro sprvnj
spojen jazykozpytnho a estetickho bdn. Byl bych
rd, kdyby se jednou dalo tot ci i o ns, smece
smiotik.
R. Peman: Vdeck odkaz Otakara Zicha. esk hudebn spolenost, Brno 1981,
s. 3752
5) Zichv dopis Vilmu Mathesiovi petitn ve faksimile jako dokumentan do-
provod mho lnku O krse vdy a moudrosti divadla aneb Dialog o tom, pro
st a jak st Estetiku dramatickho umn Otakara Zicha. (Osolsob 1979:
350)
6) Tm jsem ml pochopiteln na mysli odvahu k put your John Hancock on it.
Co se samozejm netk jen podpis na (americk) Chart 1776. [Pozn.
2002]
DVA PL Y I KONI NOSTI
King: Welcome, dear Rosenkranz, and
Guil denstern! [] Something
have you heard Of Hamlets
transformation; so I call it, Since
not the EXTERIOR nor the IN-
WARD man RESEMBLES that
it was []
Hamlet: Do you see that cloud, thats al-
most IN SHAPE LIKE a camel?
Polonius: By the mass, and t is LIKE a ca-
mel, indeed.
Hamlet: Methinks, it is LIKE a weasel.
Polonius: It is backed LIKE a weasel.
Hamlet: Or, LIKE a whale?
Polonius: Very LIKE a whale.
Podobnost, toti likeness i resemblance
i chcete-li similarity, a to veho druhu, tvarov (in
shape), vnjkov (the exterior) i vnitn (the inward man),
nemu nebo nkomu jinmu prv tak jako sob sammu,
a u ji postrdme (not, nor... resembles that it was) i
zjiujeme (...is like..., ...is like...) ochotni na ni v krajnm
ppad i psahat (by the mass!), se obyejn povauje za
konstitutivn relaci ikon (a sign may be iconic, that is,
may represent its object mainly by its similarity, k sm
tvrce tohoto termnu). Sama o sob vak pat k pojmm
vzpomeme na napodoben, npodobu, zpodoben, po-
dobenstv, ikonoklasmus, simulaci, imitace a koneckonc
i mimezi , kter za sebou vleou cel stalet, ba i tiscle-
t zmatk.
1)
Vechny paradoxy, antinomie a rozpory spoje-
n s tmto pojmem, zkrtka vecka ta proklet podobnosti
a jet zatracovanj nepodobnosti stra natst vlun
1) Ze vech tch vce i mn synonymnch vraz doporuuji vzt na milost snad
jenom emulaci, toti aemulaci, etymologicky bezhonnou (od simulace neod-
vozenou a smanticky j i jejm synonymm na hony vzdlenou), i kdy v praxi
obas ze sam snahy dokzat, e jsem jin, a pi neustlm srovnvn sebe
s tm druhm, do dln tho pece jen sklouzvm, pestoe se zaklnm:
Napodobovat? Nikdy. Prost jen aemuluji. Stavm se na rove!! Protoe to
dovedu taky! Ne-li lp! Pekonat protivnka. Ovem je-li to jeho zbranmi...
[240] [241]
v nejvych patrech obecnosti. Dole, v pzem, operujeme
toti s podobnost i nepodobnost docela spn. Obyejn
toti konstatujeme podobnost (nebo nepodobnost), dvajce
tm najevo nesouhlas i souhlas s tsn pedchzejcm v-
slovnm i aspo pedpokldanm tvrzenm, ba i pouhm
oekvnm toho i onoho. (Nkdy tak, pochopiteln, pi-
kyvujeme, ist ve snaze neodporovat princi. Koneckonc,
je to cvok, yet there is method in it, a v em e jinm ne
in his madness, v jeho magoen.) Nae stvrzovn i up-
rn podobnosti, obas velmi konciliantn, obas umnn
i vrtoiv, spovaj v konen instanci na naich naprosto
libovolnch, ba svvolnch osobnch rozhodnutch, nkdy
nramn konjunkturlnch, ba stdnch, jindy a idiosyn-
kratickch. Je koneckonc na ns, co chceme i nechceme,
co jsme ochotni i schopni, a co se odvme! vidt anebo
aspo uznat jako podobn
V duchu polemickho postoje, tak tsn spjatho s tm-
to pojmem (vdy Hamlet, jako by chtl dotvrdit, jak mlo
se te pr podob sob sammu, je ochoten Polonia mst,
kdy kadm dalm simile popr vechna pedchoz), po-
kusme se nachzet podobnost a ikoninost i tam, kde
se obyejn nehled, toti v polrnch koninch totln
nepodobnosti (to jest na plu zcela neuiten podobnos-
ti veho se vm), jako i absolutn podobnosti (obyejn
pokldan za totonost). Abychom si neponali pln idio-
synkraticky, odkeme na Ashbyho (1956: 109), jako i na
Rosenbluetha s Wienerem (1945: 320), pestoe pipout-
me, e kdy docela vn vyhlaovali gibraltarskou
sklu za model mozku, prv tak jako kdy tvrdili, e tm
vysloven NEJLEPM modelem koky je prost jin koka,
anebo jet lp, t koka, mohli to myslet jedin ertem.
A u to mysleli, jak chtli, my to vecko vezmeme smrtel-
n vn, a onu prvn krajnost, tu s tou nramn podiv-
nou podobnost mozku gibraltarskmu tesu, ozname
jako EXISTENN IKONINOST (a ikony tohoto druhu za
EXISTENN IKONY i existenn representamina a zpodo-
bovn tohoto druhu za EXISTENN REPREZENTOVN),
protoe se tu nereprezentuje nic ne pouh EXISTENCE
(i persisten ce
2)
) zptomovanho, zatmco opan pl ro-
senblueth-wienerovsk koi podobnosti jedn koky jin
koce, kolav podobnosti jin kolav, podobnosti jedno-
ho vejce jinmu vejci i hamletovsk podobnosti Hamleta
v ase t
1
Hamletovi v ase t
2
(pokud mono v obou ppa-
dech jet ped onou osudovou transformac) ozname
jako TOKEN:TOKEN IKONINOST, a ikony tohoto druhu
za TOKEN:TOKEN IKONY i token:token representamina,
atd. Jak je velice dobe znmo, dv tokens tho type se ne-
mus vzjemn vbec podobat, sta jen, jsou-li z hlediska
jedn urit funkce navzjem zamniteln; to sice ponkud
problematizuje nai terminologickou volbu, ale snad se to
asem vysvtl. Pes tuto vhradu a pi plnm vdom, e
tomu tak opravdu je, pokldejme i nadle existenn iko-
ny a token:token ikony za dva polrn extrmy minimln
a maximln ikoninosti.
Existenn ikony a token:token ikony jsou opravdu nej-
hor a nejlep ikony, ikony, jejich ikoninost je v jednom
ppad zcela zanedbateln (a vskutku tak zanedbva-
n), zatmco v druhm ppad splv s jistm druhem
totonosti. Zvolme-li jako pklad jedn z tchto krajnost
SLOVO koka, a jako pklad t opan JINOU (oveme
ivou) KOKU v roli IKONU t prvn (iv) KOKY dv
krajnosti, kter, vzaty dohromady, opravdu nemaj pranic
spolenho, snad krom toho, e ob jsou zneuitm pojmu
ikon , pipad nm mlem nepedstaviteln, e by je
dva extrmy tak vzjemn nepodobn, slovo koka v roli
obrzku koky a jinou koku, ivouc koku v roli obrzku
koky, zkrtka SLOVO koka, pouh zvuk, a SKUTE-
NOU KOKU, ivouc bytost nkdo mohl navzjem plst,
nato mt pote tyto dva ikony, vzjemn TOLIK ODLIN
od sebe ODLIIT. Kupodivu vak existuje oblast, dokonce
veledleit oblast, v n ob tyto krajnosti koexistuj, vz-
jemn se ms a nkdy jsou navzjem k nerozeznn. Tou
oblast je jazyk, lidsk e, sama o sob svrchovan domna
2) Ashby (1956) mluv o persistenci, zatmco Berka v pekladu (Ashby 1961) na-
hradil persistenci existenc, m se zaslouil protoe Asbhyho v originle
jsem tehdy jet neznal o nai existenn ikoninost.
[242] [243]
existennho reprezentovn a nieho ne existennho re-
prezentovn, ale tam, kde jde o to reprezentovat existen-
n ikony jinmi existennmi ikony stejnho druhu, vbec
nevhajc shnout k token:token reprezentovn existen-
nch ikon a msc pak nejhor, existen ikony (v nor-
mlnch promluvch) s tmi nejlepmi (v takzvanch
pmch eech, tj. v citacch onch normlnch promluv, a
u vlastnch i cizch). Kupodivu vak, do tetice, tuto hete-
rogenn smsici dvou extrmnch monost ikoninosti ne-
povauje nikdo za heterogenn a vichni za homogenn (co
se tk zejmna nedvn konjunktury teori textu), i kdy
byla jako heterogenn jasn rozpoznna logiky i lingvisty.
Peirce ml pravdu: ikonu se ne vdycky dobe rozum. Co
je dvod, abychom se pece jen pokusili vypravit do onch
polrnch krajin, pestoe obou jak se meme obvat
stejn nehostinnch (akoliv, kdov?!), v kadm ppad
vak stejn nehodnch vldnho oznaen ikon.
V nsledujc studii budu tedy mluvit radji o token:
token modelech ne o token:token ikonech, a podobn
i o existennch modelech. Tm mon a zneuvm Se-
beokovy ideje smiotickho ekumenismu a hem na jeho
velkorysost (v mm ppad prokzanou u v r. 1970, kdy
jsem etl v Bloomingtonu papr o teorii modelovn). I kdy
pln souhlasm, e smiotick mylenky skrznaskrz pro-
stupuj obecnou teorii systm, jsou vak jen zdka za-
kotveny v ucelen teorii znaku (Sebeok 1972: 186), ch-
pu se obou extrm ikoninosti, abych se pokusil pispt
aspo zsti k umenen tohoto dluhu. Pokud jde o termn
model, zd se mi, e je schopen pokrt oba ply s daleko
menm nsilm na bnm zu ne termn ikon, a nadto
je s to vystihnout mnohem osteji a jednoznanji vskutku
fundamentln rozdl mezi MODELY a VZORKY, ne se to-
ho d doshnout pomoc Peirceovch ikon a symbol
na stran jedn a index na stran druh. Bu jak bu,
je tu jet dal dleit argument: ani jeden z obou pe-
dagogickch ertk, ani ten Ashbyho, ani ten Rosenblue-
thv a Wienerv, nemluvil o ikonech, oba vak o modelech.
Chceme-li je brt vn, berme je vn se vm vudy.
1. PLURALITA. VCI A LID.
MODELOVN A KOMUNIKACE
Zkladn, prbn mylenka i ped-
stava, j je posedl nae studie, je ponkud paradoxn
mylenka plurality, mnohosti individu. Nen nic hromad-
njho, ba pmo masovjho ne bt individuem mezi in-
dividui, dl, kter sdlme se vm, co existuje, se vemi
ostatnmi vcmi, neivmi i ivmi.
Jsme vcmi mezi mnoha jinmi vcmi: setkvme se
s nimi aspo v naem, pomrn zabydlenm kout ves-
mru , nlepkujeme je svmi responzemi, svm zmoco-
vnm se jich i svm vyhbnm se jim, m vytvme
mnostv naich vzjemnch setkn i vyhbn, naich
vzjemnch interakc, ktermi jet zmnoujeme n plu-
ralitn svt. Nemme jinou monost ne pitakat tomuto
zmnoujcmu se univerzu a ne ho vyut, jak jen me-
me. Existuj dv z naich zkladnch poznvacch aktivit,
modelovn a komunikovn, kter dlaj prv toto. Vyu-
vaj hromadnosti naeho pluralitnho a stle se zmnoujc-
ho univerza a obracej ji proti n sam. Je to MODELOVN,
aktivita, kter vyuv faktu hromadnosti sou-bytujcch
vc ke KOGNITIVN SUBSTITUCI, a je to KOMUNIKOVN,
kter vyuv faktu hromadnosti i plurality sou-bytujch
lid ke KOGNITIVN (epistemick) SPOLUPRCI.
Zkusme si pedstavit, jak to funguje. Situovni ja-
ko individua mezi individui, meme mt kognitivn z-
jem o njakou jinou vc, to jest, meme chtt ji uinit
pedmtem, z nho i o nm se sname vytit, zs-
kat a pijmout maximum informace. Ozname tento p-
vodn, poten a v tom smyslu tedy originln pedmt
naeho kognitivnho zjmu prost ORIGINL, a ztoton-
me sebe samy s onm individuem snacm se vytit, zs-
kat i pijmout maximum informace, tedy s jejm PJEM-
CEM. Je-li originl K DISPOZICI svmu PJEMCI, to jest,
m-li pjemce tady a te monost aplikovat sv po-
znvac postupy (dejme tomu pozorovn, experimentov-
n, teba i krajn neetrn zkouen odolnosti, dekompozi-
ci, vivisekci atp.), me se ctit, e je v ASTN SITUACI
[244] [245]
PTOMNHO ORIGINLU (ledae by svm nepimenm
experi mentovnm originl zniil, a tm celou astnou si-
tuaci zruil), to jest v situaci, v n me probhat PM
POZNN PVODNHO PEDMTU PJEMCOVA ZJMU,
zkrtka pm poznn ORIGINLU.
Takovto (pln) astn situace ptomnho origi-
nlu nastv ovem jen vzcn. Mnohem astji je onen
pvodn pedmt pjemcova zjmu pjemci k dispozici
nejv sten, ppadn daleko vc nebo daleko m, ne
by si pjemce pl; nebo je k dispozici jen nkterm z jeho
poznvacch aktivit, zatmco jinch, tch mn etrnch,
se mus pjemce vzdt. V takovch ppadech mu nezbv
ne postupovat podle poznvacch strategi typu pars pro
toto, pars pro parte ppadn i totum pro parte a spokojit
se bu jen s fragmentem, nebo i s nm, co je pouhou p-
inou prefigurac i pedzvst, nebo naopak pozstatkem,
nsledkem i stopou originlu, ba i teba jen stopou, kterou
originl zanechal v nkdejm irm materilnm kontex-
tu i okol sebe samho, anebo tak s originlem sten
i zcela skrytm uvnit tohoto okol, tedy uvnit njakho
irho systmu i celku. I v takovch ppadech meme
ovem jet pod mluvit o aspo STEN i relativn
ASTN SITUACI pinejmenm STEN PTOMN-
HO ORIGINLU, smeni s tm, e nae pm poznn m
tak jako tak skoro vdycky povahu SYNEKDOCHY. Vecky
symptomy, pirozen znaky, indexy (i, sprvnji, indi-
cie), stopy, lpje, otisky prst, prouky koue i temn
mrana jako znak ohn nebo znaky boue, vecko toto
jsou jen varianty situace sten ptomnho originlu,
protoe zde vude je originl nebo ir celek, jeho je ori-
ginl soust, aspo zsti U anebo JET TE a TADY
a aspo malikou stekou bezprostedn a pmo svmu
pjemci kognitivn k dispozici.
Mnohem astji nastv bohuel situace, kdy originl
nen pjemci k dispozici vbec. Ozname ji jako NEAST-
NOU SITUACI NEPTOMNHO ORIGINLU. To me mt
rzn piny a dosahovat rznho stupn. Setkn pjem-
ce s originlem je jak naznauje sm nzev dost velk
tst (chce to bt v pravou chvli na pravm mst), a tedy
i nco relativn vzcnho. astji se ovem stv, e se
s originlem mineme. Je sice, byl i bude k dispozici, jene
nkdy jindy i nkde jinde, anebo, co je hor, vbec nikde,
by by i kdesi i kdysi teba byl, nebo jednou bude. Anebo
proto, co je zvltn svzel, e takov originl neexistuje,
ba ani neme existovat, a neme bt tedy ani pozorovn
i jinak zakouen, zkouen i njak vystaven nktermu
ze zpsob naeho pmho poznn (na pm zkuenos-
ti), a pesto ns i tak, v na nezkrotn zvdavosti, jako
originl zajm.
Tato neastn situace me mt natst! po-
mrn snadn een. ijeme v hromadnm, pluralitnm
svt, a tak msto neptomnho, nedostupnho i nepo-
uitelnho originlu meme shnout po jin vci vce i
mn pimen tomuto elu a ut tohoto PIMEN-
HO, hlavn vak DOSAITELNHO NON-ORIGINLU ja-
ko kognitivn nhraky za nedostupn i (pro tento el)
nepouiteln originl. Samozejm e takto nebudeme mt
monost zkoumat originl pmo (pesnji eeno zkou-
mat pmo originl), mme vak monost zkoumat jej as-
po nepmo (co me bt nkdy i vhodnj), zstupn,
metaforicky, na jeho kognitivn nhrace. Tato metoda
NEPMHO POZNN i nepm zkuenosti neboli RE-
PREZENTACE (co v nkterch ppadech se rovn spe
jaksi oveme nepm PRE-PREZENTACI) je prvn zp-
sob, jak zmnit neastnou situaci neptomnho originlu
v situaci svm zpsobem astnou, ne sice v onu vytoue-
nou astnou situaci ptomnho ORIGINLU, ale aspo ve
ASTNOU SITUACI PTOMNHO MODELU.
Druh zpsob, jak doshnout takov astn promny,
promny z netst do tst (tentokrt mnohem pl-
njho, ne pouze nhrakovho) , vyuv rovn plura-
lity i hromadnosti, tentokrt vak nikoli hromadnosti v-
c, le hromadnosti lid. Jak dobe vme, dn z ns nen
na svt sm, a co nen k dispozici mn, neastnmu a po
pjmu tak marn dychtcmu pjemci, me bt k dispo-
zici nkomu jinmu, astnjmu a natst ochotnmu
PODAVATELI (pomocn ruky) i PVODCI (t pt zmny
z netst do tst), a ten pak to, co m k dispozici sm,
[246] [247]
me dt k dispozici i mn, to jest mm poznvacm ak-
tivitm, jinak eeno, podle Platnovy definice ukazovn,
me mi ten tolik postrdan a zatm pro mne nedostupn
originl UKZAT, to jest uinit ptomnm, a tedy PREZEN-
TOVAT, ZPTOMNIT. Situace neptomnho originlu se
tm mn v situaci originlu ptomnho, ba dokonce SD-
LENHO, a zpsob, jm jsme tto zmny doshli, meme
tedy oznait jako ukzn i ukazovn, prezentaci i osten-
zi a definovat jej jako KOMUNIKACI POMOC ORIGINLU
SAMHO. Je to jedin, zcela vjimen druh komunikace,
vjimen tm, e dv poznvacm aktivitm pjemce
k dispozici prv ORIGINL a e mu tm umouje POZN-
N PM, i kdy PROSTEDKOVAN, tj. dosahovan pro-
stedkovan, oklikou pes druhho, KOOPERATIVN, tj.
kooperac s druhm (lpe eeno jeho kooperac se mnou,
s pjemcem), SOCILN.
Tyto dva zpsoby, substitun a kooperan, se pochopi-
teln nevyluuj, sp v drtiv vtin ppad zname-
nit dopluj; pi nejbnjm a nejnormlnjm zpsobu
komunikace nedostvme toti jako pjemci k dispozici
originl, ale sp njak vhodn ne-originl, tedy model (ob-
as se spokojme i mn vhodnm!), m se nm umouje
nikoli pm, le nepm, obas i alostn nepm poznn
originlu. Takov je SITUACE KOMUNIKACE POMOC MO-
DEL i, chcete-li, pomoc reprezentac, representamin ili
znak, situace t nejobvyklej komunikace vyuvajc jak
hromadnosti vc, tak i hromadnosti lid.
3)
(Je a zbyten zdrazovat to, co jsme prv konsta-
tovali, toti e v praxi se ob metody nebo sp oba as-
pekty natolik prolnaj, e je a nemon je oddlit. To
jen v teorii jsme si mohli oddlit pluralitu vc a s-
mantick aspekt od plurality lid /a pragmatickho,
socilnho aspektu/. Jeto se v tto prci chceme zab-
vat modelovnm, zatmco komunikace m zstat vcem-
n v pozad, soustedme se pedevm na pluralitu vc,
i kdy pragmatick, kooperan, sociln i lidsk aspekt
3) Skvl Sperberv pojem ZMNY KOGNITIVNHO PROSTED, je ho vak
teba zakotvit v prosted vbec, jeho je HROMADNOST nejobecnjm
a nejobyej njm rysem. [Pozn. 2002]
rozhodn nechceme zcela pominout. Je to koneckonc
prv specificky lidsk zpsob pouvn epistemickch n-
hraek, tedy pragmatick aspekt, kter mn pimen
non-originl ve fungujc model.)
Aby byl schopen fungovat jako dobr poznvac nhra-
ka, mus bt non-originl PIMEN, a to nejen SMAN-
TICKY (co znamen, intuitivn eeno, mus se originlu
v jistm ohledu podobat, i, technicky eeno, mus respek-
tovat principy homomorfie, izomorfie, ppadn izofunkcio-
nality), ale pedevm PRAGMATICKY. Prvn, minimln
poadavek pragmatick pimenosti je poadavek dostup-
nosti (bt k dispozici, bt penosn, bt vdycky po ruce,
snadno zhotoviteln atp.). Druh poadavek, voln souvi-
sejc s prvnm, i kdy jen relativn, je poadavek HOSPO-
DRNOSTI, tedy nzkch nklad, tj. nzk ceny a hodno-
ty. Na rozdl od originlu, ex definitione pedpokldajcho
kognitivn zjem, a tedy uritou pinejmenm kognitivn
hodnotu, by model ml bt mn hodnotn ne (jeho) ori-
ginl, a i ekonomicky, energeticky, cenov atp. co nejdo-
stupnj. N pevaujc, ze sam definice plynouc zjem
o originly spolu s nam jen odvozenm, sekundrnm z-
jmem o modely m nkter zajmav paradoxn dsledky:
i kdy model mus skuten existovat (jak bychom ho jinak
mohli pouvat?), co zdaleka nen vdycky pravda o ori-
ginlech, mme tendenci mluvit o originlu jako o skute-
nosti, zatmco model je pro ns nikoli skutenost (!), ale
prv jen model.
Modelovn je metoda vdy, umn, kadho ivho je-
dince, lidskho spoleenstv, lidskch spoleenstv i ivota
vbec. Nejrozlinj ely, pro n modely vynalzme,
konstruujeme i improvizujeme, vyaduj nejrznj kom-
binace smantick a pragmatick pimenosti. Sotva si
meme pedstavit stupnici, kter by sjednocovala vech-
na kritria pragmatick pimenosti, i kdy polrn extr-
my takov stupnice pomrnch hodnot si dokeme ped-
stavit pomrn snadno: jeden pl by tvoily zcela bezcenn
modely nesmrn cennch originl, zatmco opan pl
modely stejn nkladn i stejn hodnotn jako jejich a u
hodnotn i zcela bezcenn originly. Podobn si meme
[248] [249]
pedstavit i spoleenskou dimenzi na jedn stran s mo-
dely dostupnmi kadmu a sdlenmi vemi, na druh
stran zcela privtnmi, nepstupnmi nikomu ne jejich
majitelm i tvrcm, a nesdlenmi s nikm.
Pokud jde o smantickou pimenost, ikoninost nebo-
li vrnost jejich originlm i prost modelovost (modeli-
ty, Chao 1962), vecky modely meme adit do stupnice
mezi dvma polrnmi extrmy, plem absolutn podob-
nosti a plem absolutn nepodobnosti. dn z tchto ab-
solutnch extrm ve skutenosti neexistuje. Totln po-
dobnost je identita, a identita je symetrick, reflexivn
a tranzitivn, zatmco nae pojet modelu jako non-origin-
lu na rozdl od Rosenbluethova a Wienerova ertu jakkoli
symetrick i reflexivn chpn relace x je modelem y,
ve smyslu souasn platnosti y je modelem x i x je mo-
delem x, pedem vyluuje. Opan absolutn extrm, tedy
totln nepodobnost, neexistuje rovn: vechno se vemu
podob.
Za tohoto stavu vc jsou oba ply, jak nejlepch, tak
i nejhorch model, obsazeny prv naimi prakticky
(virtuln) nejlepmi a prakticky nejhormi modely.
Vechny ostatn modely mus velice usilovat o to, aby mohly
bt uznny za dobr a nebyly povaovny za patn, to jest,
aby byly opravdu izomorfn, homomorfn i fungovaly stej-
n (mly stejn chovn), anebo aby dosahovaly jist intui-
tivn zjiovan podobnosti. Nejlep a nejhor modely
se namhat nemus. Maj svou bezkonkurenn pozici jak
nejlepch, tak i nejhorch pedem jistou. Pokud je po-
uvme, nedlme toti vbec nic jinho ne to, co dlme
pi jakmkoli jinm modelovn: jen prost vyuvme mno-
hosti, plurality, hromadnosti vc. Jedin rozdl je v tom, e
te, v jednom ppad, vybrme sv ne-originly z ad (prv-
k, pslunk) toho nejuho, zatmco v opanm ppad
z toho nejirho monho pirozenho druhu (i, podle Qui-
na, relevantnho druhu), piem o pimenost svho vy-
branho non-originlu se dk tomuto vbru u starat
nemusme. V prvnm ppad je jen musme opravdu vy-
brat i najt, protoe jinak jsou hotov, jsou to ready-mades,
zatmco v druhm ppad meme pout ehokoli, co je
po ruce. A pro zajmavost (a pro usnadnn naeho vbru)
jet nco: kad tda, kad pirozen i relevantn druh,
z n i z nho vybrme sv nejlep modely (tj. sv uni-
verzln smanticky nejpimenj non-originly), je u
jakoby opatena druhovou (sortln) nlepkou (npisem)
zhotovenou z nejhorho modelu (tj. verbln nlepkou na-
eho vnitnho jazyka jen se na nco podvme a hned
vme, co to je!), prost eeno je u POJMENOVNA, dk
emu mme dost usnadnnou orientaci.
Odkud vak vme, co opravdu pat a co nepat do t-
dy, z n vybrme sv nejlep modely (a na kter lep-
me nlepky svch nejhorch model)? V ppad prod-
nch druh je to nkdy opravdu svzeln otzka. Natst
existuj i jin neju relevantn druhy, kde zodpovdt
tuto otzku nemus bt tak nesnadn a kde dost asto v-
me, o kter prodn druh b a do kterho druhu dan
indiviuum pat, a vme to prost dk tomu, e tyto prod-
n druhy sami produkujeme.
Bohuel dn systematick filosofie tchto prodnch
druh nebyla zatm pokud vm vypracovna.
4)
Mus-
me se tedy o ni se vm rizikem amatrismu pokusit
sami.
2. GENEROVN MNOHOSTI:
VROBN SRIE
Prav pravideln sriov vrobek vzni-
k spe opakovnm, reiterac opakovatelnho i v pl-
nm slova smyslu pravidelnho (= drcho se pravidel)
regulrnho, dnho (regula = d) vrobnho postupu ne
sledovnm i imitac vzoru, prototypu. Prototyp, pokud
existuje, musme povaovat za nco, co do vlastn srie ne-
pat. Vlastn srii, a u ehokoli, vc stejn jako udlost
(napklad odlet i pistn na mezinrodnm letiti), m-
eme definovat jako sprvn a pravideln (tj. pravidlm
odpovdajc) vstup repetitivnho vrobnho postupu. Cel
4) Kammerer (1920) pes slibn nzev jeho ob monograe Das Gesetz der Se-
rie je beznadjn slep ulika. Skutenm zjevenm stala se vak pro mne pro-
nikav analza pojmu identity u Tome Akvinskho ve velk a skvl monogra-
i Pospilov, kdysi ostatn pivtan Masarykem v Athenaeu (1885: 251) jako
jeden z nejlepch spis esk losock literatury vbec. (Pospil 1883)
[250] [251]
srie vech takovch dnch a regulrnch sriovch pro-
dukt me bt pak definovna relac druhov (sriov,
sortln) stejnosti i identity, co je, jako kad relace toho-
to druhu, relace symetrick, reflexivn a tranzitivn, zro-
ve vak tak (triviln) relac numerick (individuln)
rznosti, co je naopak relace sice symetrick, ale irefle-
xivn. Druhov podobnost jako slab vedlej produkt dru-
hov identity nen tedy vsledkem imitace prototypu ani
dnho dnho adovho produktu: je prost dna.
Pravho, vlastnho, dnho lena srie musme odlio-
vat od zmetku, co je neprav, nepravideln, neregulrn
sriov vrobek, a musme ho tedy ze srie vylouit: je de-
-generovan, mimo genus, i eeno zprofanovanm nmec-
km vrazem: ent-artet. Pesto jsou degenerovan ppady
jakmsi stlm prvodnm jevem (i sou-jevem) doprov-
zejcm genus. Podle Quina (1969) nejjednodum zpso-
bem, jak definovat prodn druh (a dodejme: vrobn srii),
je definovat jej (dodejme: ostenzivn) exemplifikac vzoru,
paradigmatickho ppadu (pkladu) a kontraexemplifi-
kac protipkladu; zd se ovem, e protipklad by bylo
zapoteb vc, kad pro jinou odchylku od zaveden i za-
vdn normy. Na druh stran se zd, e Goodmanovch
(1968) pt poadavk na notaci obsahuje dk abstrakt-
nosti sv formulace teoretick principy umoujc roz-
liit nejen pravou srii dnch proveden (a notovho za-
psn) hudebn skladby, ale i jakoukoli regulrn produkci
zcela jinho druhu v naprosto jinch oborech. Tot se d
ci i o fonologii, co je na rozdl od fonetiky pklad
toho, jak si poradit s megaprodukc, ba pmo s exploz
tak obch fonetickch sri, k jak lze st najt protjek
v jinch oblastech naeho, lidskho, pirozenho svta.
Srie, to jest prav srie, srie generovan spnou
aplikac repetitivnho vrobnho postupu, jsou tedy dtmi
spchu
5)
(co naznauje u sama etymologie latinskho
succedo, succedere, successi, ppadn i nmeckho Erfolg
5) Srv. mj zcela amatrsk vlet do eknme ist i abstraktn, obecn ekolo-
gie v successologickm exkurzu Divadla, kter mluv zpv a tan (Osolsob
1974: 179182), jako i v anglickm summarizing article Musical as a Potential
Universal of Human Communication tamt.
z folgen). Sotva se asi poda zjistit, kde a kdy to s nimi
vlastn vzalo potek (myslm potek vech potk), zda
v Mezopotmii pi vrob cihel a kachl, nebo v Egypt pi
vrob minc, nebo v Mohui s vynlezem knihtisku, jemu
vdme mimo jin i za eckou polovinu terminologick
dvojice type/token, pomoc n dnes meme odliovat s-
rie vbec od jejich jednotlivch exempl, zkrtka jednot-
livin, (hromadnch) individulnch tokens. Pokud jde o ji
pipomenut megasrie tokens jazykovch, zd se, e pat
sp do pedlovho svta prody (jsou to koneckonc jen
cris de la fort, jen skeky pralesa, i kdy pokaen py-
nmi primty gts par le primats orgueilleux) ne do
lovkem vytvoenho svta kulturnch artefakt. Jsou to
sice srie existenn, ba esenciln spjat s druhem homo
sapiens, zd se vak, e samo produkovn tchto sri ne-
n vlunou schopnost lovka (nco jinho je, k emu jich
lovk, toti lid, lovenstvo i zde je plurl, toti plu-
ralita krajn dleit! doke vyut). Pochopiteln e
v jistm smyslu jsou jazykov tokens, spolu se vemi kul-
turnmi produkty, jen prodnmi produkty, jen prodnmi
druhy, pravda, ponkud de-generovanmi prodnmi dru-
hy produkovanmi prodnm druhem homo sapiens. Co je
myslm zcela v souladu s dnen ekologi i etologi. Na dru-
h stran meme vechny prodn druhy pokldat ze v-
robn srie dlny Bo, jej vrobn tajemstv, pes vechnu
biochemickou, ba biofyzikln, dnes u vpravd geniln
dmyslnou prmyslovou pion, nebudeme nikdy dost
dobe znt.
Myslm, e nem smysl pokouet se o taxonomii sri.
Pesto se pokusme vyznait jist rozlien, aspo z tem-
porlnho a modlnho hlediska, se zvltnm pihldnu-
tm k hraninm ppadm tohoto jevu, kter sm je svho
druhu meznm ppadem. Pedevm rozlime srie, kter
existuj v ptomnosti, te a tady, tj. srie aktuln produ-
kovan, pestoe i ony, zdnliv tak jednoduch, jsou pln
paradox asu. Naproti tomu minul srie jsou uzaven,
pkn spodan, nanetst vak mrtv a pravdpodobn
i v prach obrcen a rozpren. Nejsp z nich nezbylo
docela nic, snad jen pr alostnch pozstatk v muzeu.
[252] [253]
Bu jak bu, jejich msto, bysi jen v minulch ivotech, je
bezpen navky. To neplat o plnovanch, budoucch s-
rich, jejich existenci nelze zaruit. Existuj jen in spe, pro
futuro a in potentia, v nejlepm ppad in statu nascen-
di, zrodenm i pokroilejm. Krajn dleitm meznm
ppadem jsou srie existujc teprve (u aspo!) ve svm
prototypu (nebo lpe: proto-token), tj. srie ve zkuebnm
stadiu a takkajc ve vvoji. A dosud jsme pedpoklda-
li absolutn platnost na definice prav srie, srie, kter
se neme mnit a nemn. Ale, jak jsme prv naznaili,
existuj i srie, kter se mn. Existuj srie, kter se krok
za krokem promuj k lepmu, srie pokus a chyb, srie
schopn se uit, srie neg-entropick a na druh stran
srie pozitivn entropick, srie, kter se mn k hor-
mu, upadaj, de-generuj, srie unaven, seniln a nemoc-
n, zkrtka entropick. (Celou ivotn drhu lena takovto
srie by tedy bylo mono opsat podobn jako pantomi-
mick, calderonovsk i shakespearovsk model lidskho
ivota, ba ivota vbec od jet nezcela funknho lena
srie k ji nefungujcmu lenu srie.)
Zatm jsme se zabvali jen takovmi sriemi, a u ne-
mnnmi i mncmi se, k lepmu i hormu, jejich v-
robn postup je znm, jinak eeno, nem charakter ern
skky. Krom toho vak existuj srie, kde tyto postupy
dost dobe neznme a teprve se pokoume je objevit, aby-
chom mohli v pesn takovch srich pokraovat. Vsled-
kem je pak obvykle srie pouhch imitac, ppadn, po-
kud mme nsledovnky, imitac imitac, ppadn padlk
a padlk padlk, i nejnovji klon a klon klon.
Djiny prmyslu i umn, ba i kriminality znaj plno tako-
vch sri. Existuj i hierarchie sri, subsrie i supersrie;
hierarchii sri lze budovat nejen smrem nahoru, ale
i smrem dol: i jednoduch sriov vrobek je ve sku-
tenosti sloitou kombinac soustek rovn sriov vy-
rbnch a jako sriov i dodvanch i subdodvanch,
take krom sriovch vrobk mme zde co dlat se s-
riemi st i soust sriovch produkt. Nkter z tchto
st vypadaj navenek jako dokonen dokonal vrobky;
nemusme dlouho vysvtlovat, e st nen celek, a obal,
by dokonal a svdn, me bt przdn. Existuj kone-
n produkn procedury, jejich vstup nen diskrtn, ale
kontinuitn, spojit, jako je tomu napklad v tkalcovnch,
vodrnch i elektrrnch anebo pi zen bicyklu i le-
tadla nebo pi lyovn, a kde snad ani nejsme oprvn-
ni akoliv i tady produkujeme mnohost i hromadnost
mluvit o srich.
Pedstavme si na zvr srii, kter se v sousedstv tch-
to ist konkrtnch, ryze materilnch sri mus jevit neu-
viteln perverzn, toti ist jen mylenou srii zcela abs-
traknch, idelnch produkt, pln vyhovujcch tomu, jak
m (a v tomto ppad opravdu je schopna) takov ideln
srie vypadat. Je to srie dokonale odpovdajc vstupnmu
zadn i repetitivnm vrobnm postupm, srie, v n
nen zmetk, srie dokonalch originl, srie, kter sa-
ma je dokonalm, teba i nejen potenciln, ale t pro
ne? aktuln nekonenm originlem. Bu jak bu, ori-
ginl, vc: mnostv i, chcete-li, mnoina originl, prost
originly (v mnonm sle) tohoto druhu jsou, jak vme,
vdnm pedmtem, k nmu se upn zjem celch gene-
rac (kolik e vejde generac do jednoho stolet, dvou i t
tiscilet?) matematik i matematik-teolog. Bu jak bu,
jsou-li toto originly, vytvme si my, my ostatn, my, co
nejsme tak bystrozrac, abychom je dokzali svm vnitnm
zrakem vidt, jejich, pravda, hrub zjednoduen aproxi-
mativn modely a s nimi pak operujeme pokad, kdy po-
tebujeme onen ideln originl zkoumat, nebo tak kdy
ho potebujeme k nemu zdaleka ne idelnmu, ale uboze
relnmu co nejtsnji piloit a to reln jm pomit, ba
zmit. Sm ideln originl piloit nememe, jeho hrub
zjednoduen model, i jet hrubji zjednoduen model
tohoto modelu, i jet hrub model modelu onoho modelu
atd. vak piloit meme, a tak to dlme (jeden takov,
snad nejmn nepesn, prvotn model takovho idelnho
originlu je pr uloen kdesi pod Eiffelovkou). Podobn si
ponme i v ppad men asu. A protoe obdobn srie
a jejich modely jsou i zkladem hudby (ne zcela nhodn je
latinsk vraz pro rytmus numerus), lze i hudebn sklad-
by a iv provozovanou hudbu pokldat za aproximativn
[254] [255]
modelovn onch idelnch subsri, sri a z nich zkompo-
novanch entit, kter jsou zejm onm pravm, idelnm
svtem hudby.
6)
Jako k tece za tmto dlouhm amatrskm vrobn-
-matematicko-teologicko-muzikologickm exkurzem bych
rd dospl k terminologick dohod. Opustme te vrob-
n, ppadn prodovdnou terminologii a vrtme se do
smiotiky, z n si osvojme jej distinkci type/token. Token
bude pro ns kad jednotlivina, tedy i kad individuln
produkt vrobn srie, ale tak kad individuln exem-
pl prodnho druhu. Naproti tomu termn type budeme
chpat pedevm jako synonymum termnu srie, i kdy
v nkterch kontextech sp ve smyslu ideln len vrob-
n srie atp., snad dokonce i ve smyslu token chpan
nikoli ve sv indivulnosti jako v tch svch vlastnostech,
kter sdl s ostatnmi dnmi tokens svho type. Jinak
si i nadle budeme ponat trochu jako omlouvm se
za ten vraz hi usilovn se pokouejc, aby dvn
stedovk spor o univerzlie znovu vzpll v podmnkch
modern masov fabrikace, kde entia sunt multiplicata
propter necessitatem.
3. SRIOV VROBKY
JAKO ORIGINLY, JAKO VZORKY
A JAKO MODELY
Po tto nevyhnuteln digresi do filoso-
fie technologie (kterou jsme v nejist podob nali u To-
me Akvinskho) se vrame k naemu tmatu, k mode-
lovn. Je-li dna urit srie jakoto ohranien toho, co
je nm k dispozici, zrove vak i jako ohranien naeho
poznvacho zjmu, meme vzt jakkoli token tto srie
a brt ho (chpat, pouvat, interpretovat)
1) jako originl,
2) jako vzorek,
3) jako model.
Prvn monost pedpokld n poznvac zjem prv
6) Tmto smrem rozvjel svou teorii hudebnch svt jako topologickch prosto-
r ve lpjch svho otce Otakar Zich jr. (1940).
o toto jedinen token a dn jin. Je-li tomu tak (teba
jen na chvli) a je-li nm prv toto individuln token zce-
la k dispozici, pak je prv toto individuln token pln to-
ton s pvodnm pedmtem naeho kognitivnho zjmu,
a me tedy fungovat v procesu kognitivn interakce jako
originl. Jsme zcela nepochybn ve astn situaci ptom-
nho originlu a nae pm interakce s nm, tedy pm
poznvn i pm zakouen originlu, me zapot.
Druh monost pedpokld, e to, k emu se upn n
zjem, je v tomto ppad nikoli partikulrn token (tedy
ani to, kter je nm k dispozici, ani dn jin), le srie
jako celek. Ono jedinen token, kter je nm momentln
k dispozici, je st tohoto celku, celku, kter je vlastnm
(pvodnm) pedmtem naeho (pjemcova) zjmu, tud
st originlu. Nepochybn i zde jsme jet stle ve ast-
n situaci ptomnho (by jenom zsti ptomnho) origi-
nlu a jet pod mme monost osobn interakce s origi-
nlem a pmho poznn originlu aspo na jeho jedinm
exempli jako vzorku.
Tet monost, jak kognitivn ut (i vlastn kognitivn
zneut co je prv vyrobenmu token po naich pozn-
vacch aktivitch?) jednotlivho token uritho type, ped-
pokld n zjem ne o prv toto jedinen token tohoto
type, ani ne o cel type, celou srii, ale o jin partikulr-
n token te srie, ovem o token, kter, el, nm v dan
chvli nen kognitivn k dispozici. Jsme tud v situaci ne-
ptomnho originlu, zcela bez monosti kognitivn inter-
akce prv s nm. Natst jsme vak v situaci ptomnho
ne-sice-prv-originlu, tedy ne sice prv onoho token,
o kter mme zjem, ale jinho token pesn tho type,
token, kter z ne-originlu, jm je, meme velice snadno
pouhm pouitm v tto roli zmnit v pimen ne-
-originl, tj. v kognitivn nhraku onoho originlu: zkrt-
ka v model onoho jedinenho token, o kter mme zjem,
dokonce v jeho nejlep model, token:token model.
(Povimnme si, e kdy pracujeme s token:token mode-
ly, dlme pesn tot, jako kdy pracujeme s jinmi ma-
terilnmi modely: vezmeme i zhotovme pimen ne-ori-
ginl a pouijeme ho pro kognitivn ely msto originlu.
[256] [257]
Jedin rozdl je, e v tomto ppad mme svou volbu
usnadnnu omezenmi limitujcmi jak volbu samu, tak
i n zjem na jednu jedinou partikulrn srii, v dsledku
eho je smantick pimenost vybranho non-originlu
pedem zaruena. Jinak eeno, token:token modelovn je
MODELOVN VE SVT, V KTERM SE MONOST VB-
RU JAK ORIGINLU, TAK I MODELU SCVRKLA NA JEDNU
JEDINOU SRII.)
4. SMANTICK A PRAGMATICK
OMEZENOST TOKEN:TOKEN MODEL
Jakoto pimen ne-originly jsou
token:token modely modely jako kad jin. Jakoto pi-
men ne-originly patc do te srie jako jejich origi-
nly jsou dokonce lep, pimenj, dokonce maximln
pimen, modely nejvyho stupn ikoninosti, vrnosti,
modelovosti, modely v mtku 1 : 1, modely v ivotn
velikosti, k tomu vyroben z tho materilu, a tedy ho-
momateriln (Eco) se svmi originly: o jejich smantick
pimenosti, v praxi ostatn garantovan nkolikerou v-
stupn kontrolou, lze st pochybovat. Nanetst sman-
tick pimenost bez pimenosti pragmatick je k ni-
emu. Mme-li vysoce komplikovan pstroj jako model
jinho vysoce komplikovanho pstroje tho typu, mme
sice pstroje dva, ale e by to byla velk pomoc, oek-
vat nememe: kdybychom mli teba jen nejhrub nrt,
schma nebo nvod, pomohlo by to vc. Pragmatick pi-
menost nebv vdycky tou nejsilnj strnkou token:
token model. Zhotoveny jako sriov vrobky pro docela
jin a nepochybn i zcela speciln praktick el (jak u to
u vrobk bv), token:token modely se nijak zvl nehod
pro jin, rovn zcela speciln, spe vak teoretick, ko-
gnitivn el modelovn. Jejich uit jako kognitivnch n-
hraek je vlastn parazitn, piivuje se na jejich vlastnm
elu: vlastn to nen uit, ale nevlastn uit, ne-li zne-
uit. (To se tk i vrobk takovch sri, jejich vlastn
el je kognitivn! I v takovch ppadech uit takovchto
poznvacch pomcek, teba kolskch ukazovtek jako
token:token model jinch zcela jedinench ukazovtek
pipusme, e by je nkdo mohl za tm elem potebo-
vat by jenom parazitovalo na jejich vlastnm a zcela
odlinm poznvacm elu, nic vc.)
Token:token modely jsou tedy modely jako kad jin,
zrove vak i modely zcela odlin od jinch model, pi-
em jejich hlavn problm je prv v tom, e jsou v jis-
tm smyslu opravdu nejlep. Jako vrobky te srie,
k n pat i jejich originly, vzjemn spjaty relac stejnosti
i sortln identity, jsou v principu naprosto rovny a rovno-
cenny svm originlm, co siln zpochybuje jejich status
jako model v teorii a znejisuje jej i v praxi. Proto i pes-
to, e jsou nejlep, nedaj se dost dobe odliit od svch
originl a identifikovat jako modely. Vlastn o nich nelze
tvrdit, e to modely jsou: prost jen takto, jako modely, fun-
guj (i mohou fungovat). (To plat v psnm slova smyslu
o vech modelech: vdy modely nejsou samou svou podsta-
tou nic ne systmy i prost vci fungujc jako modely.
Existuj ovem modely, pesnji eeno systmy i prost
vci zhotoven vlun pro tento zcela speciln el a tuto
zcela speciln funkci: o tch a jedin o tch potom meme
tvrdit, e to modely skuten jsou. I takov modely mohou
samozejm fungovat jako originly, jako vci. Pojmy mo-
del a originl, vztahujce se k relacm a jsouce relan, jsou
i krajn relativn a funkcionln. Na rozdl od jinch sys-
tm specializovanch na modelovn a zkonstruovanch
prv a vlun pro tento el jsou token:token modely ne-
specializovan, a vbec ne na tento druh modelovn (to-
ken:token model specializovan na token:token modelov-
n je vlastn contradictio in adiecto) a jsou svm zpsobem
velice pyn na svj neprofesionln, mimosluebn a m-
lem nedln amatrsk status, pestoe jejich fungovn
ve funkci model je jm neustle ohroovno. Sm fakt, e
jsou stejn, stejn hodnotn a k nerozlien, pochopiteln
ztuje jejich rozlien a brn vidt jejich naprostou funk-
n rozdlnost oproti originlm, co v praxi vytv vnou
pekku transparenci, toti schopnosti zaujatho pjem-
ce vidt skrz model originl. Teprve osobn preferen-
ce a nklonnosti, ale tak nkter objektivn zapinn
[258] [259]
dvody (ta pina je zde dvodem!), jako situovanost (co
je uivateli blzk v doslovnm i penesenm smyslu) ne-
bo vlastnictv (pesn takov auto chci mt taky), vytv-
ej potebnou hodnotovou i zjmovou nerovnost, bez n
je modelovn nemon. I pak vak dochz velice snadno
k pesunm ohniska zjm a preferenc z jednoho token
na druh: co se a dosud jevilo a fungovalo jako bezcen-
n, sm o sob (i pro mne osobn) nezajmav a pro svou
nezajmavost a celofnov transparentn model, se nh-
le me stt vysoce zajmavm originlem; a napak to, co
podavatel nabzel jako velice dleit originl, me bt
pjemcem pijato a uito jako pouh model. Token:token
modely jsou proto oblast velice snadnch pesun, omyl,
nedorozumn, zmn metaskutenosti (skutenosti vy-
povdajc o jin skutenosti) a skutenosti, take, podobn
jako v ppad zmny metajazyka a jazyka pedmtovho,
jsme i tu v nebezpen zn snadnch paradox.
Protoe srie, a u produkovan lovkem anebo pro-
dou, jsou vudyptomn a protoe modelovn je metoda
ne pouze vdeck, ale i umleck, jako i metoda kado-
dennho ivota a ivota vbec, token:token modely zdaleka
nejsou nm okrajovm. Tsn spjaty s vrobnmi sriemi
jako jejich epifenomn (prvodn jev) spovajc v kogni-
tivnm zneuit jednoho lena srie, ba d se ci jeho ob-
tovn abych tak ekl ku prospchu ostatnch, daj se najt
vude, kde se vyrb, uvd na trh i zkoum a vc sa-
ma, jej vroba sama i trh pro ni. Tot plat o vstavch
a muzech, a u to, co se v nich vystavuje, jsou jednotliv
tokens vrobnch sri nebo prodnch druh. To nezname-
n, e kad expont funguje jako token:token model. Jsou
expozice vystavujc vystavovan tokens jen pro n sama
jako jedinen individua (teba kor Mme Du Barryov,
limuzna Al Capona i klobouk Jiho litra anebo Charlie
Chaplina). Jin funguj sp jako token/type vzorky, nap-
klad fordka model 1910; velbloud, lasika i velryba, niko-
li z Hamleta, ale z muzea i podmoskho akvria, funguj
pesn tak, akoli velryba z akvria pokud ji tam maj
bude sp ta velryba, prost originl. Nicmn nkter
exponty funguj jako token:token modely. Skrz norkov
koich na manekn a u ve vkladn skni nebo na md-
n pehldce vid mon moje pan pesn ten koich,
kter by tak bjen sluel prv j (keby bolo za o), za-
tmco skrz vystaven lunrn modul na Cape Canaveral,
mimochodem pesn dvoje onoho modulu, kter odpov
na vky kdesi na Msci, vidme mon, pokud mme
ten dibec fantazie pesn ono historick token pokryt
hned po pistn autentickm msnm prachem. V pr-
myslov a trn praxi se token:token modelovn nijak
zvl ne uplatn, sp se tu pracuje se vzorky a zkuebnmi
exempli (akoliv nevid vrobce i prodejce nkladnch
automobil v tatrovce, kter zdolala rallye Paris-Dakar,
token:token model onoho exemple, kter by si ml sm
podit?), pipusme vak, e se v nkterch meznch p-
padech o token:token modelovn d mluvit i zde. Nejsp
asi tehdy, kdy se vroba teprve rozjd, kdy vak u pi-
nejmenm jedno jedin prototoken je vyrobeno a skvle
funguje (nebo naopak nefunguje): jak tedy prv v takov
situaci nepout ji existujcho prototoken jako token:to-
ken modelu onoho token, do jeho monte se teprve pou-
tme? (Vdycky, jak vidt, zle na intenzit naeho zjmu,
kter upnme skrz model k by dosud neexistujcmu
originlu!) Podobn je tomu pi vdeckch experimen-
tech. Stejn jako sriov vrobky i experimenty se produ-
kuj v srich i potencilnch srich. Monost stt se sri
ili opakovatelnost je jednou z nutnch podmnek vdeck-
ho experimentu. Sama metoda pokus a chyb je vlastn
idel nm pkladem kognitivnho uit i zneuit jednotli-
vch tokens, tj. jednotlivch pokus ve prospch zlepova-
cch (tj. zlepujcch se) sri. Kadho nespnho nebo
jen sten spnho token takov srie, i kdy pvodn
vytvenho, dlanho a chpanho jako originl, je mono
hned pot, co se tak docela nepovedlo, kognitivn (didak-
ticky a pedevm autodidakticky) vyut i zneut jako
ponkud deformovanho token:token modelu ptho to-
ken, kter, jak doufme, bude konen spn. Co
se tk sri st vrobk, ty mohou fungovat nejen jako
token:token modely jinch tokens te srie st vrobk,
ale nkdy i jako sten token:token modely kompletnch
[260] [261]
vrobk. To se tk hlavn sri povrchovch st vrob-
k prv tak jako integrativnch, komplexnch aktivit. Pro
nkter el me i przdn vajen skopka spn
zainkovat jako (sten) token:token model skute-
nho, pravho, tj. plnho a erstvho a pochopiteln
kompletnho vajka, nebo (co je lep pklad) przdn,
jen pkn zabalen vnon balek me fungovat (te-
ba ve vkladn skni) jako token:token model vnonho
drku, i kulisa vesnice (Potmkinovy vesnice!) jako token:
token model novch vzornch usdlen, nebo, vzato z jinho
soudku, stelba cvinmi (slepmi) nboji (Hamletv fal-
se fire, kter tolik vydsil Claudia) jako (sten) token:
token model budouc ostr stelby. Co je ppad zpas
se sparring partnery v boxu, vojenskch cvien, manv-
r, divadelnch zkouek atp. Quasiakce i nekompletn
akce nebo produkt nepat pochopiteln do te srie jako
skuten akce i kompletn produkt. Ovem i quasiakce i
pseudoprodukt, esky eeno liprodukt, se skld, by ne
v plnosti, i z poctivch pravch st, z jakch se skld
i prav akce a regulrn vrobek.
5. SMANTICK A PRAGMATICK
SVOBODA EXISTENNCH MODEL
Perume na chvli srii pokus vy-
zkouet explanatorn slu principu token:token modelov-
n a obrame se k opanmu extrmu ikoninosti, k ikoni-
nosti gibraltarskch i nejhorch model. Vlastnosti
nejlepch model nm mohou poslouit jako pozad.
Zjistili jsme u, e pl existennch model i ikon je
pl zcela nepatrn a zanedbateln podobnosti. Na rozdl od
token:token model existenn modely nevybrme z t nej-
u produkn srie, k n pat i originly, i z toho nej-
uho prodnho druhu, ale z jakkoli srie a jakhokoli
druhu vbec. Nemusme je vlastn vybrat, sta je vytvoit
takkajc z nieho: meme udlat cokoli, absolutn cokoli
a chpat to i prohlsit za existenn model ehokoliv, pro-
toe naprosto cokoli me bt existennm modelem napros-
to ehokoli. Nemusme se starat o podobnost. Podobnost
v normlnm smyslu slova nen nutn. Naopak, m mn
se existen model svmu originlu i nemu jinmu, ba
vbec nemu podob, tm lpe me plnit svj nejprvnj
kol: kol bt bezpen rozpoznn jako existenn model.
Zatmco token:token modelovn jsme charakterizovali
jako modelovn ve svt, kde se monosti vbru jak mo-
delu, tak i originlu scvrkly na jednu jedinou srii, exis-
tenn modelovn je modelovn ve svt, kde se monosti
vbru jak modelu, tak i originlu rozily na univerzln
tdu vech (dostupnch) individu, a pokud jde o originly,
na univerzum veho, o em se vbec d pedpokldat, e
to njakm zpsobem existuje i me existovat, ppadn
i toho, o em se vbec d mluvit i uvaovat.
Souasn s tm ovem reprezentan i ikonick sla
existennch model oproti token:token modelm katastro-
fln poklesla. Existenn modely jsou jak o tom svd
sm termn modely rezignujc na reprezentovn eho-
koli vc ne hol existence svch originl, a meme je te-
dy prohlsit za triviln modely. Nco vak mohou repre-
zentovat perfektn, dokonce tm nejlepm, ovem nikoli
existennm, le prv nejlepm, to jest token:token zpso-
bem (a tud za cenu ztrty sv existennmodelov iden-
tity!), toti jin existenn modely pesn tho typu. (Tm
se podobaj prvoslm v jejich vztahu k dlitelnosti: i pro-
vosla jsou pece dliteln, i kdy jen triviln, tj. kad
vdy jedin sebou samm a jednikou.) Sama existence
nen ovem nic tak trivilnho, co by se mohlo, natopak
mlo podceovat i zanedbvat. Vme-li, e nco existuje,
tu nejdleitj a nejpodstatnj informaci tm mme. Na
rozdl od ikoninosti ve vlastnm, normlnm smyslu, kter
je spe otzkou stupn, existenn ikoninost, aproxima-
c ikoninosti k nule, to jest redukc zobrazovn ehokoli
dalho na nulu a zobrazovn existence na nulu a jedni-
ku dospla ikoninost a ke svmu katastrofickmu bo-
du zvratu ve dvojhodnotovost,
7)
v princip ve, nebo nic,
7) Zd se mi, e tomuto deliktnmu, skuten hraninmu bodu (na hran i na hra-
nici) se dosud vnovalo mlo pozornosti. Ale snad o tom jen nevm. Srv. Burke
(1966: 419479), A Dramatic View of the Origins of Language. Postscripts on
the Negative.
[262] [263]
v princip, kter je jazyku a aritmetice spolen: celou s-
mantiku digitlnch systm, zvlt pak celou smantiku
sla jedna lze odvodit z principu modelovn existence. Je
zde, mezi jednikou a nulou, cel vesmr monost, jednika
je vak skutenost a prv ji pipisuj i upraj existenn
modely tomu, o em vypovdaj. Tot plat i v smantice lo-
gick, kde sama existence faktu a nic jinho ne prv ona
odpovd za pravdivost i nepravdivost vroku o nm.
Podvejme se na pr pklad. Gibraltarsk skly, aby-
chom se vrtili ke starmu znmmu, se sotva pouv jako
modelu ehokoli. Dvody pro to jsou myslm nasnad. Ze
stejn zejmch dvod, jak smantickch, tak i pragma-
tickch i praktickch, se pouv uzlu na kapesnku snad
ve vech kulturch pouvajcch kapesnky. Vrub na pab
puky pravho trapera i partyzna nebo zez do stromov
kry jako vyznaen stezky nebo jako potek Robinsono-
va kalende me slouit jako pomrn vhodn existenn
model, pimen jak smanticky, tak i pragmaticky. r-
ky, kamnky nebo procvaknut drky mohou docela dobe
slouit podobnmu elu. Drobnky se jak vme z Per-
raultovch pohdek k podobnmu elu pli nehod.
Slovn texty, stejn jako noty (pestoe noty, hudebn par-
ty, partitury a texty jsou mnohem sloitj, zahrnujce na-
vc i ikoninost vyho stupn ne pouze existenn), jsou
v podstat stejn ppad. To vypad jako totln degrada-
ce jazyka, navc i jako totln omyl, protoe slova, aspo
podle obecn sdlenho pesvden, jsou prost konven-
cionln znaky, na hony vzdlen jakkoli kapesnkov
improvizaci prv tak jako ikoninosti, perfektn regulrn
a systematizovan. Ve skutenosti vak konvencionlnost
a systm si meme dost dobe pedstavit pouh koro-
lria (bezprostedn dsledky) teorie dsledn budovan
na principu existennho modelovn. Urit dohoda ili
konvence, by i jen dohoda se sebou samm, urit pravi-
dlo, a tedy pravidelnost a systm jsou nezbytn a vznikaj
hned s prvnm zezem, rkou i jakoukoli jinou znakou,
a nevznikou-li, systm prost nefunguje, jak poznal ka-
d, kdo si udlal uzel na kapesnku a zapomnl pro: po-
dobnost veho se vm mu pli nepome. Vzpomenout
si znamen rozlutit ifru, deifrovat kd, ovldat systm.
Dleitost systmu a konvence nesmrn roste hned s dru-
hm znamenm a jeho diferenc oproti prvnmu, i kdy ob,
to prvn i to druh, pat do te vznikajc supersrie, su-
persrie znaek a supersrie diferenc mezi znakami, a
konenm i spe potenciln nekonenm vsledkem je
ona dmysln skldaka ne nepodobn ab straktnm s-
rim matematiky, dk n dokeme modelovat cokoli, co se
lidskmi prostedky vbec modelovat d.
Nic takovho samozejm neexistuje u token:token mo-
delovn. Sotva si meme pedstavit, e by mohla vznik-
nout njak speciln stavebnice pro ely token:token
modelovn. Meme mt srie stavebnic a meme vzt
jednu stavebnici a udlat z n token:token model jin sta-
vebnice te srie, ale takov token:token model by byl nej-
v token:token modelem stavebnice i staveb z n posta-
vench, nebyla by to vak stavebnice vyvinut pro token:
token modelovn. Sama idea takov stavebnice je totln
protismysln. Token:token modely jsou samou svou pod-
statou modely pirozen (tj. vytvoen jakoby prodou
i jakoby druhou prodou lovka), modely ready-made
a prost nalezen. I kdyby byly postaveny ze standardizo-
vanch jednotek, nemohly by pomoc tchto svch kompo-
nent token:token zpsobem reprezentovat nic ne stejn
kombinace standardizovanch jednotek, jakmi jsou samy,
kombinace pesn stejnho typu. Naproti tomu meme
vyvinout vce i mn sofistikovan stavebnice navren
vlun pro ely existennho modelovn a perfektn vy-
hovujc nejsloitjm a nejabstraktnjm poadavkm.
Ani bychom se pli zapltali do technickch detail
a filosofickch spekulac, konstatujme rovnou, e vich-
ni uvme tchto stavebnic k existennmu modelovn,
s jejich pomoc meme reprezentovat i, lpe eeno,
oznaovat nejen jakkoli individuum univerza a jakkoli
extenzionln objekt nad tmto univerzem, ale tak pe-
devm vechny procedury umoujc identifikovat
vechny objekty, kter ns zajmaj. Smantika takovch
[264] [265]
rafinovanch stavebnic a existennch model z nich se-
stavovanch se zd bt, a na omezen dan systmem
samm, smantikou bez hranic.
8)
Smantick strategie existennch model m jist bez-
prostedn dsledky i v pragmatice. Smantick nevhod-
nost existennho modelovn a jeho mal reprezentativn
sla se projevuj jako neuviteln vhodn prv pragma-
ticky. Jestlie existenn modelovn znamen modelovn
ehokoli pomoc ehokoli, jsme pi vytven tchto model
naproto svobodni ve vbru, totln zprotni jakchkoli
smantickch omezen. Svj vbr krom omezen ist
syntaktickch, tj. omezen diktovanch zvolenm mate-
rilem a zvolenm systmem, tedy volbou samou, me-
me dle poddit zetelm vhradn pragmatickm, pro-
toe meme nejen vybrat (a kombinovat) jakkoli tokens
z jakchkoli ji existujcch sri (types), ale jak vme
vytvet si je takkajc ex nihilo, to jest meme vytv-
et jakkoli dosud neexistujc, ba teba i zcela nesmysln,
bezeln a bezcenn produkt, akci, zvuk i pohyb a udlat
z nho existenn model ehokoli. Meme dokonce vyvi-
nout speciln supersrii nesmyslnch jsoucen vyznauj-
cch se svou obzvlt npadnou bezelnost, bezcennos-
t a nesmyslnost a rezervovat si ji speciln pro poteby
existennho modelovn. Urit druhy tlesnch pohyb
natolik koordinovanch, e maj programovateln zvukov
inky, ba dokonce i natolik, e se bez nich mohou ppad-
n obejt, se jev zvl pimen tomuto pragmatickmu,
praktickmu elu. Uvme-li, e prvotnm elem exis-
tennho modelovn je jeho fungovn v mezilidsk komu-
nikaci a interakci, meme si st pedstavit lep volbu.
Vdy modely vyroben z tohoto materilu jsou neustle
k dispozici, je snadn je vytvoit, snadn je kontrolovat,
jsou dostaten privtn, pokud s nimi nechceme na veej-
nost, i dostaten veejn, abychom je mohli dt sdlet dru-
hm, teba i na znanou vzdlenost. Nen divu, e prv
pro tento materil jako materil pro sv existenn modely
8) Tichho TIL (transparentn intenzionln logika) je pravdpodobn zatm nej-
dokonalej popis tto stavebnice zvan pirozen jazyk. (Tich 1988)
se zd se metodou veejn soute rozhodl biologick
druh homo sapiens.
9)
Pragmatick pimenost tto speciln supersrie
existennch model s sebou automaticky pin pesn
stejn vhody i odpovdajcmu sortimentu token:token
model. Je nad slunce jasn, e jsme-li u schopni velice
snadno vyrobit uritou srii i dokonce supersrii, nem-
me nejmen problm ani s token:token modely, ochotn
parazitujcmi na jakkoli existujc srii. Kdyby lo o n-
jakou vzcnou srii nebo o ohroen druh, mohla by bt
i o ukzkov exemple, tedy i o potenciln token:token
modely nouze. Protoe vak megasrie tchto existennch
model jsou vudyptomn, token:token modely vudyp-
tomnch existennch model mohou bt, teoreticky vzato,
nemn vudyptomn, to jest vude dostupn. A protoe
vichni uivatel tchto existennch model se dost inten-
zivn zajmaj o to, jak jin uivatel, ppadn i oni sami
uvaj, uili, uij, mohli i mli ut existennch model
v jistch zvl pozoruhodnch, zvanch, ne-li pmo roz-
hodujcch nebo aspo zajmavch skutench i monch
situacch, token:token modely existennch model jsou
bezmla pravidelnm prvodem naich existennch mo-
del, jinak eeno, citty naich vlastnch i cizch promluv
velice asto provzej, ilustruj a zpestuj nae kadodenn
rozhovory, ba i nae samomluvy.
10)
9) Spolenm jmenovatelem jak naeho akustickho, sluchem (ovem spolu s nm
i zrakem) vnmanho jazyka, tak i znakovho jazyka neslycch a prv tak
i taktilnho jazyka vytvoenho pro hluchoslepou Helenu Kellerovou gniem
Ann Sullivanov je tlesn pohyb, ba chtlo by se ci nesmysln, tj. dnm
apriornm vznamem nezaten tlesn pohyb. D se jist poukzat na dlei-
tost ikonickch prvk v komunikaci neslycch, ale schvln se o nich nezmiu-
jeme, aby o to vc vynikla esenciln dleitost ikoninosti mezn, existenn, pro
vecky jazyky zcela zsadn, konstitutivn, zatmco vechna ostatn ikoninost je
ve vech jazycch, vetn znakovho jazyka neslycch, jev okrajov, i kdy
pedagogicky vznamn. [Pozn. 2002]
10) Pokud jde o samomluvy, vtinou tich a ztajen, maj velice asto charakter de
lesprit descalier, toti pedjmn nkterch pro ns zvanch situac i jejich
retraktovn v na pedstavivosti, nkdy nramn iv. Ppadn i liv, pokud
sugerovn toho, jak to ekneme, nebo toho, jak jsme to mli povdt, pe-
roste z monosti budouc i minul, ale (dosud i vbec) neuskutenn, v popis
skutenosti ji pln realizovan, popis, jej se pokusme vnutit a u druhm
nebo, co je snad jet hor, sami sob. [Pozn. 2002]
[266] [267]
Jak vme, u token:token model me velice snadno
dojt k zmn modelu za originl, zatmco u existennch
model je zmna tohoto druhu st pedstaviteln. Sa-
mozejm token:token modely existennch model jsou
vystaveny tmu nebezpe zmny jako token:token mo-
dely vbec, krom toho jsou, ani ne tak ex definitione, ale
sp jak to vyplv z oznaen samho, sortln identick
se svmi existennmi (a zrove i token:token) originly
a uvozovky, a uiten, meme snadno pehldnout.
11)
Protoe existenn modely na bzi sloit koordinova-
nch tlesnch pohyb (toti pohyb mluvidel) mohou bt
vudyptomn, vudyptomn skuten jsou. Jakmile
jsme zvldli systm, stal se ze systmu nvyk, ne-li zlo-
zvyk, kter chce aktivovat neustle, kadou bdlou chvli
naich ivot, obas dokonce i tehdy, kdy spme. Vech-
no, co vnmme i zakoume, je okamit opateno n-
lepkou naich tlesnch existennch model, dk emu
(vtinou) okamit vme, o co jde. Je to systm, kter
m nesetn vhody, zrove vak i jednu obrovskou nev-
hodu: nejsme schopni ho neuvat, ani kdychom si to pli,
a nejsme schopni se svch model zbavit. Tot plat za
jistch okolnost i o vech tlesnch modelech, tedy
11) Krom nebezpe zmny v praxi hroz token:token modelm i dal ne-
bezpe, a to nebezpe dezinterpretace, i kdy tentokrt spe v teorii. Citujeme-
-li nebo reportujeme-li v pm ei slova druh osoby (nebo i sebe samho), je
myslm v praxi zcela jasn, e to, co uvdme v uvozovkch, nen pesn
ono token, kter dotyn osoba pronesla, i kdy je to teba sortln (co do type)
s tm, co osoba pronesla, identick. Pokud akceptujeme token:token modelov-
n, nezbv nm prost ne bt dsledn v rozliovn individulnch tokens od
sortlnch types a pamatovat za vech okolnost, e pi token:token modelovn
jak model, tak i originl jsou vdycky tokens, a nikdy types. To neznamen, e
bychom poprali, e pesn citt nebo pm e k tot, nebo e by tvrzen, e
k tot, bylo nesprvn. Znamen to jen, e jakmile jsme na sebe vzali zva-
zek myslet v termnech model a originl, co jsme udlali tm, e jsme akcep-
tovali teorii token:token model, musme v tchto termnech myslet i tam, kde
by ns mylen v termnech types zprostilo povinnosti ob token, token-model
a token-originl, dsledn odliovat. To neznamen, e pijetm teorie token:to-
ken model jsme peli na nominalistickou pozici, i kdy to tak vypad. Uznvat
jednotliviny je jedna vc a holit jsoucna nominalistickou bitvou vc druh. Sku-
ten dsledn realistick systmy jednotliviny nejen uznvaj, ale tak z nich
vychzej. Vdy na potku snad nejdmyslnjho systmu realistick, intenzio-
nln logiky, Tichho TIL, stoj jeho zdnliv zcela partikularistick Intensions
in Terms of Turing Machines. (Tich 1969) [Pozn. 2002]
i o token:token modelech tlesnch pohyb. Kdykoli pozo-
rujeme, tj. pozorn sledujeme nkoho usilujcho o njak
skuten pozoruhodn tlesn vkon, zkrtka redukcio-
nisticky eeno tlesn pohyb, nedokeme nekoprovat
pesn stejn pohybov token pinejmenm v rudimentr-
n, internalizovan, fragmentrn podob. Zd se, e i na-
e chpn a sledovn jazykov performance, toti toho, co
k druh, je zaloeno na tom, e k partnerovm prv
pronenm tokens piazujeme sv vlastn, partnerovmi
tokens indukovan tokens na vnitn (a nejen vnitn) e-
i, piem partnera leckdy i pedbhme, zvl kdy mu
mlem visme na rtech, u proto, e nm mluv z due.
Mylenka existennch model musme to pipustit
me bt idiosynkratick mylenka, ne-li obsese. Zd se
vak, e je zcela v souhlasu s nktermi naprosto jinak
zaclenmi spekulacemi Peirceovmi, zvlt s jeho teo-
ri existennch graf a relac diagramatick podobnosti,
pr vlastn prv jazyku.
6. KOMUNIKOVN A MODELOVN
U LOVKA A ZVAT
A dosud, kdy jsme se zabvali mode-
lovnm a sdlovnm, omezovali jsme sv zkoumn v-
hradn na modelovn a komunikaci lid. Bylo to v soula-
du s nam vchozm pojetm tchto dvou technik i aktivit
jako dvou technik i aktivit poznvacch, a poznn je in-
forman aktivita vlun lidsk. Pesto jsme zrove tvr-
dili, e modelovn je nejen metodou vdy, a tud jednou
z metod specificky lidskch, ale e je i metodou ivota,
a akoliv jsme na jedn stran odliili prv lovka ja-
ko modelujcho ivoicha, zrove jsme i pipoutli, e
i ivou hmotu, iv systmy meme povaovat za svho
druhu modelujc hmotu, modelujc systmy.
Zkusme te dohldnout o kousek dl, a pedevm o n-
co hloubji. Ani modelovn, a tm spe pak komunikovn
nen mono vyhlaovat za nco specificky lidskho. Pokud
jsme se na potku omezili vlun na lovka, bylo to mo-
tivovno jedin metodologicky. Nejen lovk, i ivoichov
[268] [269]
komunikuj, a jist druh modelovn ve smyslu na defini-
ce model jako poznvacch, v tomto ppad pouze infor-
manch nhraek je snad vlastn u prvn iv molekule.
Je tu vak oblast, kter se zd bt vlun domnou lid.
Zd se toti, e pro lov modelovn je vysloven specific-
k, e modely, kter vytvej a kterch pouvaj lid, jsou
modely vytven ve vnjm, interpersonlnm svt, ve
svt pstupnm i druhm, take mohou bt sdleny. Z-
rove se zd, e prv pro vyloen lidsk formy komuni-
kace, pedevm pro jazyk, je specifick prv to, e jsou to
formy zaloen na modelovn. Modely pisuzovan sam
vnitn struktue buky i bunnho jdra, a zvlt pak
ztotoovan s genetickou informac jsou modely, kter se
nedaj sdlet, le prv geneticky. To plat i o modelech
pedpokldanch u vych ivoich: ani ty nen mono
pedvat druhm jedincm te generace i tho druhu.
Animln komunikace je zaloena na signlech, nikoli na
modelech. Naproti tomu lidsk formy komunikace a speci-
ficky lidsk formy modelovn v principu splvaj, pesn-
ji eeno tvo logick prnik, take lidsk komunikace je
ve sv nejvlastnj podstat spoleenskou a kooperativn
formou modelovn,
12)
zatmco specificky lidsk formy mo-
delovn jsou schopny fungovat v komunikaci, co prv je
vechny pke odliuje od forem animlnch, kde komu-
nikace s modelovnm a modelovn s komunikac, zd se,
nikterak nesouvis.
Jinak eeno, mezi komunikac animln, zaloenou na
signlech a pirozench znacch, a komunikac lidskou,
zaloenou na modelovn, zeje propast. Od signl a pi-
rozench znak neexistuje dn pechod k jazyku. K ja-
zyku nelze dnm zpsobem dospt ani cestou animl-
nho usuzovn, ani cestou animln komunikace. Pesto
se zd, e tu jist mstek pes propast oddlujc svt zv-
at od svta lid, vratk mstek mc ke svtu lid a je-
jich jazyku pece jen existuje. Tm mstkem, i aspo jeho
pedmostm na eknme vchozm, animlnm be-
12) Velice pvabn to kdysi charakterizoval Josef Durdk (1877) termnem ped-
stavovn ve spolku, co bychom dnes potebovali do etiny peloit spe tak-
kajc cizmi slovy jako reprezentaci ve spolenosti i sociln reprezentaci,
abychom tomu rozumli. [Pozn. 2002]
hu se zd bt jedin animln forma modelovn existujc
ve vnjm, interpersonlnm prostoru animlnho svta,
a zrove i jedin forma interpersonln animln komuni-
kace zaloen na modelovn. Tou vjimenou formou ani-
mln komunikace a modelovn (jdoucch tentokrt po-
prv ruku v ruce) je hra. Je to jedin forma animlnho
a pitom vnjho, interpersonlnho, situanho modelo-
vn, k tomu forma co je z hlediska naeho zkoumn
nejdleitj zaloen prv na token:token modelech.
7. TEN VRATK (?!) MSTEK NAD
PROPAST. POHLEDY (ODTUD)
NA HRU A JAZYK, DVA TLESN,
BEHAVIORLN-MENTLN MODELY
JAKO PEDMOST Z OBOU STRAN.
SROVNVAC (A NIKOLI VVOJOV!)
SMIOTIKA HRY A JAZYKA
Existuje jen jedin druh materilu, si-
ce zcela osobnho, personlnho, pitom vak dostaten
vnjho, vnjkovho a v prapvodnm slova smyslu ve-
ejnho, interpersonlnho (intersubjektivnho, interindi-
vidulnho) materilu dostupnho kdykoli, kdekoli a ko-
mukoli, pln k dispozici a pln v moci absolutn kadho
ivoicha, z nho by tedy mohl i on vytvet sv ek-
nme intersubjektivn, interpersonln, situan mode-
ly. Tm materilem jsou jeho vlastn tlesn pohyby. Nen
to vdycky materil prv lacin, jakmu u z ekonomic-
kch dvod (energetick spora, princip minimaxu) dv
pednost kad iv tvor pi jakmkoli ponn, tedy i pi
modelovn. Ty pohyby nejsou toti bezvznamn, neza-
tkan vznamem, a tedy lehk ili snadn, ani takkajc
smysluprzdn, nesmysln, vyloen hrav, pohyby bez
jakkoli hodnoty, pohyby nenesouc dn vznam, a tedy
ppadn voln pro jakkoli ppadn vznam, ale na-
opak hned od samho potku smyslu pln, vrchovat na-
plnn vznamem, pirozenm vznamem, navc pohyby
svrchovan hodnoty pro peit a pirozen vbr, nkdy
dokonce i dost namhav, div, pohyby a pohybov prv-
ky i chvaty, ze kterch se skldaj sam tak veledleit
[270] [271]
interakce, jako je zpas a tok, vpad a nik, stejn jako
obrana a protitok.
Mld nejvych ivoich, tedy eknme sav mld,
jedinec, individuum (a individualita!), dosud ijc v ptel-
skm svt bezpen izolovanm od vnjho svta a bedli-
v steenm institucemi matestv a rodiny, improvizuje
(i chcete-li generuje) a skld (sestavuje, komponuje) za
ppadn kooperativn spoluasti svch sourozenc, p-
padn i za asti, aspo pasivn, doslova trpn, svch ro-
di, z tchto vech prvk, nebo aspo z nkterch, model
skutenho, zatm mu nedostupnho, a tedy neznmho
kompetitivnho (vc: neptelskho) svta (ptelsk svt
modelovat nemus, v tom pece ije!), a vytv jej metodou
token:token. Kad pohybov token pouit v tomto jakoby
zpase, ve kterm rozpoznvme a ve kterm i sami ast-
nci bezpen, pmo pocitov, na vlastn ki rozeznva-
j, e to nen doopravdy, e to jsou jen przdn, nepln,
dosud vlastn mimo jin i (opt doslova!) bezzub tokens
(kad pekroen standardu by signalizovali poplanm
kviknutm!), pivolv, ba vyvolv jakoby kouzlem ta-
dy a te, v celkovm frame (rmci)
13)
vldnho, ptelsk-
ho souit iluzi (illudo, in-ludo, vehrvm se!), dokonalou
iluzi (jde tu pece o dokonal, dokonce interaktivn token:
token model) astnkm samm dosud zcela neznmch
situac skutenho boje. Mlata astnc se tohoto fiktiv-
nho boje interpretuj partnerova stejn jako i svoje vlastn
pohybov tokens jako modely, nic ne modely, pouhopou-
h nekodn ne-originly, dohromady vytvejc jakou-
si UMLOU, ve skutenosti neexistujc, jen imaginrn,
a tedy nim nealarmujc, pece vak sugestivn, protoe
interaktivn SITUACI BOJE V UVOZOVKCH, tedy opravdu
jako HRU, NIC NE HRU, JENOM HRU. (Podobn ji ostatn
chpou i jejich rodie, jinak zejm hotovi zashnout.)
Myslm, e mme dost dvod tvrdit, e hra ivoinch
mlat a v ppad nejvych ivoich, nebo aspo
tch libujcch si v modelovn, a tedy nejhravjch, i hra
dosplch jedinc funguje opravdu jako model. Existuje
jen jedin originl, o kter vy ivoich, zejmna mlad
13) Zich (1921: 150162, 193204; 1986: 281290, 370), Goffman (1974).
ivoich nepochybn dk naprogramovn a zakdovn
v genech m cosi jako poznvac interes, nesmrn iv
interes. Tm originlem jsou kompetitivn (soupeiv) in-
terakce. A existuje jen jedin monost, jak tento tolik zaj-
mav, zatm vak zcela nedostupn originl aspo trochu
piblit, rovnou te, te a tady. Tou monost je kognitivn
(informan) nhraka, model. Nhraka z toho, co je k dis-
pozici vude a vdycky, tedy i te a tady, z tlesnch po-
hyb, dokonce z pohyb natolik blzkch jejich pohybovm
originlm, jako by lo o originly samy. Navc z tlesnch
pohyb, kter si vy ivoich u sm osvojil, ppadn do-
sud osvojuje (jde pece pod jet o tot dospvajc, pu-
bescentn mld), kter u m a bude mt ve sv pohybov
vbav, sv pohybov kompetenci a kter mu jsou z m dl
tm vt sti vlastn. Hra ivoinch mlat je tud mo-
del, a dokonce stle se zlepujc, kadm hrajcm si jedin-
cem znovu a znovu sriov produkovan nejlep model,
token:token model. Nepochybn prototyp a pravzor vech
token:token model, zrove vak i sm potek vvojov
megasrie vech vnjch, intersubjektivnch, interperso-
nlnch, objektivnch, protoe objektovch sdlitelnch
i sdlovacch model, a tedy i modelovn vbec.
Pochopiteln e duchovn obzor i zjmov univer-
zum (tda vech originl, jinak eeno vech signifi-
cabili,
14)
zkrtka veho toho, o maj a vbec mohou mt
vy ivoichov i jejich mlata kognitivn zjem) je
uzouk, omezen na jednu jedinou supersrii, supersrii
14) Originl je denovn (kognitivnm) zjmem, tda vech vc, o n me mt to
kter individuum i skupina individu zjem, je tedy toton s tdou monch
originl, jinak eeno se zjmovm univerzem toho kterho individua i druhu.
Projevem kognitivnho zjmu je kognitivn aktivita mc bu pmo k origin-
lu, pokud je to vbec mon a je-li to vhodn, nebo (aspo) k jeho kognitivn
nhrace, modelu, co me bt vhodnj a v mnoha ppadech je i dostupnj-
. V kadm ppad plat, e o se zajmme, to modelujeme, i kdy nedokonale
a asto i nesprvn. A termn originl meme v nkterch obecnch tvrzench
nahradit termnem WIM (Whatever Is Modelled), tak jak to svho asu navrho-
vali bolot smionikov (termn semionics utvoili jako inovaci podle bionics).
To, o mme zjem, (a jedin to) nejen modelujeme, ale i oznaujeme, signiku-
jeme, doslova peloeno inme znakem (i to je druh modelovn), a snad se
tedy nemlme, ztotonme-li ORIGINL a WIM s pojmem SIGNIFICABILE,
to, co je mon oznait (oznaovat), tedy oznaiteln. Tento termn razil ve
svm dialogu De magistro (8) sv. Augustin, jene mince, kterou razil, sm u
nikdy nepouil, take jeho neologismus se neujal. (Alliney a kol. 1982: 170)
[272] [273]
kompetitivnch interakc zpasu a lovu. Jist, nen to pe-
ce nic ne univerzum scvrkl na jednu jedinou supersrii,
prv takov univerzum, jak, jak vme, pat k charakte-
ristice, vc: k definin specifinosti nejlepch, smantic-
ky pmo ideln pimench model, to jest token:token
model. Zrove vak repertor pohyb, kter si mld a
dosud osvojilo a jet stle dkladnji, hloubji, bezpen-
ji a spolehlivji zvld, protoe nenavn procviuje, pat
do te supersrie a je s n (pesnji: s dl sri nejdlei-
tjch soustek onch interakc, pesn jim pimench
pohyb) zcela toton. I tato vlastnost, toti to, e jak ori-
ginl, tak i model jsou tokens tho type, exemple te
srie, je pece definin vlastnost token:token model,
dl z nich Rosenblueth-Wienerovy nejlep modely a pro-
pjuje jim a matouc przranost danou (skuten je to
DAR, ta ir przranost je tu dna zcela zDARma, samou
napros to ideln, u definin SMANTICKOU PIME-
NOST vech sprvnch token:token model jejich origin-
lm, dk n jsou uivatel takovchto model poslni do
ivota vybaveni navc i opt zcela bezpracn, a opt jen
jako vedlej produkt osvojenou KOMPETENC tyto mo-
dely znova a znova produkovat, prv tak jako aplikovat,
a doslova hrav zvldnutm KDEM)! Jak jinak, kdy cel
ta ideln pimenost smantick, pimenost modelu
modelovanmu originlu, je dna (opt je to dar) PIM-
ENOST PRAGMATICKOU, tedy (opt!) zcela ideln pi-
menost modelu jeho uivateli, j je model tohoto druhu
jakoto token:token model tlesn a pohybov obdarovn
rovn. Jak vidt, vechny podmnky pro spn, ba ve-
lespn modelovn, i kdy jen token:token modelovn,
jsou zde splnny: jak univerzum scvrkl na jedinou super-
srii, tak i repertor monch model, co do materilu zce-
la toton s tou supersri, a konen, dk tto totonosti,
i ta nejdleitj podmnka kadho modelovn vbec:
toti aby model i modely byl i byly svmu uivateli a
u kdekoli i kdykoli, a tedy i prv te a prv tady, pln
k dispozici.
15)
15) Bt k dispozici je prvnm zkonem modelu, prav se v jedn astn formu-
laci Divadla, kter mluv, zpv a tan (1.1.3.2). Mn lapidrn je to eeno
v Trakttu 1.2.1.4.
Jak dobe vme, a jak se tm nezzen pynme, spiri-
tuln te u bez uvozovek, skuten spirituln ho-
rizont lovka, prv tak jako univerzum jeho poznvacch
zjm, je nesrovnateln ir, daleko pesahujc univer-
zum scvrkl na jedinou a pramlo univerzln supersrii,
zkrtka je to univerzum svm zpsobem neomezen, a do-
konce stle se roziujc, expandujc, ne-li pmo explodu-
jc. To vecko vme, nemlo se tm chlubme, koneckonc
jsme vechno svoje ponn a celou ideologii lidsk nad-
azenosti nade ve ostatn tvorstvo podepeli argumenty
vyvrajcmi prv z tohoto vdom. Jak i lpe kter to
vak byla cesta, kter ns pivedla k tomuto naemu, jak
tvrdme, vskutku impozantnmu, protoe veobjmajcmu
spiritulnmu horizontu, onomu vskutku vesmrnmu ko-
gnitivnmu univerzu, t nezpochybniteln legitimaci na
nadazenosti? Opt to nelo, ba ani nemohlo jt jinak ne
cestou vedouc pes modely. Tentokrt ovem nikoli pes
token:token modely, vdy na token:token modelovn na-
eho vskutku vesmrnho univerza bychom byli potebo-
vali jin takov univerzum a na token:token modelovn
vesmru cel jin vesmr, anebo protoe model mus
existovat, originl vdycky ne aspo ten, kter u m-
me, i kdy, to si piznejme, bylo by to tk, pragmaticky
zcela nepimen modelovn!
Natst se tu nabz jin a velice schdn cesta niko-
li pes cel vesmr a token:token modelovn, ale naopak,
pes modely z opanho plu, modely bezmla nicotn, tak-
e je meme, chceme-li, pomlouvat jako nejhor nebo na-
opak chvlit jako ty nejsprvnj, protoe nejskromnj,
modely spokojujc se pouhopouhm modelovnm existen-
ce. I ty meme hledat v animlnm svt, pochopiteln e
ve form model tlesnch (ivoich pece nic jinho ne
vlastn tlo k dispozici nem) a pohybovch i behaviorl-
nch (ivoich pece nim jinm ne vlastnm chovnm i
vlastnmi pohyby modelovat nedoke). Chceme-li je vak
najt, nezbude nm ne zahjit ptrn kdy vude jin-
de to bylo zatm marn u jednoho jedinho, opravdu oje-
dinlho, dosud nevymelho, dokonce ani ne pli ohro-
enho nanejv sebou samm biologickho druhu,
u obratlovc druhu homo sapiens.
[274] [275]
Jestlie vy ivoich, n animln pedek (to animl-
n, u tm, e je odvozeno od anima, cosi slibuje!), se pro
modelovn pedmt svch kognitivnch zjm docela
spokojoval s token:token modely, tedy v jeho ppad
s vedlejmi produkty sv vlastn kompetitivn (soupeiv)
interakn a vbec pohybov vybavenosti (kompetence), by-
lo to mimo jin (tj. krom toho, e mu to zcela stailo) i pro-
to, e to bylo naprosto vecko, co ve sv vbav ml. Kro-
m tchto vysoce elnch pohyb, vrchovat naplnnch
smyslem, smyslem v smiotickm i teleologickm vznamu
toho slova, tedy smysluplnch i neobyejn elnch a ab-
solutn nezbytnch z hlediska peit, u nim dalm ne-
disponoval: cel jeho pohybov vbava, cel repertor, cel
jeho pohybov, a spolu s n i cel MODELOVAC KOMPE-
TENCE byla toton s tmito pohyby, a mimo n u dn
dal pohyby (krom tch nejdvnjch, instinktivnch, re-
flexnch, za kter vdil sv ddin vbav) nepoteboval
a neovldal. Tehdy pro nho, jak jsme ji konstatovali, nic
jinho, absolutn nic jinho ne ona stroze eln srie ne-
existovalo, a n animln prapedek nemohl ne bt rd,
e ji m.
Mezitm se vak objevily nznaky neho zcela nov-
ho. Vedle supersrie pohyb stroze smysluplnch, vysoce
elnch a pi v hravosti pece jen zatkanch okovy
starost o peit se vyvinula doplkov tda z hledis-
ka smyslu v dichotomii k supersrii pedchoz, toti
supersrie pohyb zhola neelnch, samoelnch, ba
smysluprzdnch, o to vak nezatenjch, vzdunjch
a hravjch. Nedolo k tomu v naem, pevn pzem-
nm a pm svt savc s jejich prv tak pzemn, za-
tkanou, lopotnou a udchanou hravost (i kdy nznaky
se mon objevily i zde, teba u nkterch naich blzkch
pbuznch, tedy primt, mon vak e tak u delfn,
kdov?!), ale v daleko svobodnjm a zemskou ti pe-
konvajcm svt vzduchoplavc, tedy ptk, a zrove
i v nemn volnm a vzdunm svt hudby.
16)
Aby ne-
byla mlka: je nm celkem jasn, e hudebn produkce
16) Je to opravdu jen nhoda, e air v nkterch jazycch znamen, krom jinho, jak
vzduch, tak i pse?
ptk mohou mt a maj svj stroh biologick el, a u
v kontextu pen, hnzdn, signalizace pslunosti (k p-
ru, k hejnu), ohranien teritoria atp. Invenn svoboda, vy-
nalzavost, bravura, umonn zejm u samm tnovm
materilem (mluvit zde, na nebesch, o materilu pipad
mlem jako rouhn), je obdivuhodn a snad nepekonatel-
n a nem zejm vbec co dlat s pirozenm vbrem. To
jet nemluvm o artikulan a jak to vyjdit mime-
tick, imitan, simulan (anebo aemulan??!!) dovednos-
ti, ba virtuozit strak, papouk a tum i pak, i kdy
pochopiteln zskan teprve v blzkosti lovka, vylech-
tn v zajet a hranic a s logoreou. Rozhodn nechci
pehnt, a kadmu je jasn, e ptci nemluv. Zejm tu
vak pjde o jeden z onch spandrels,
17)
cvikl, vcem-
n nadbytench luxusnch vpln neho, co bylo navc,
co nikdo nepoteboval, s m nikdo nepotal a co se zdlo
bt a bylo nejv slepou ulikou i slepm ramenem,
kter sice nikam nevedlo, pece vak vyznaovalo odvkou
monost, monost, kter ekala, tedy pleitost, a pokud
by se u nedokala, ekala by snad pod. Bu jak bu,
ona doplkov supersrie pohyb totln neuitench
dala lovku, pmmu potomku jeho (naich) animlnch,
zcela pzemnch pedk, ten nejinnj nstroj kognitiv-
nho, te u v plnm slova smyslu spiritulnho zvldnut
i ovldnut i ovldn neustle expandujcho univerza ko-
gnitivnch lidskch zjm i nejinnj nstroj faktickho
ovldn jemu nejbliho prodnho prosted, a ovem
i jinch biologickch druh, aspo onch v jeho mtku
a dosahu, i kdy, bohuel, nikoli sebe samho.
Opt se tu nabz srovnn, ba pmo konfrontace s mo-
dely na opanm pedmost lvky, kterou jsme prv po
dlouhm vhn a ve velikm chvatu vcemn nev-
domky a jen tak mimochodem pebhli. Tam, na ped-
chozm, vchozm behu, ve svt ivoich a animlnho
17) Spandrel (v etin cvikl, v krejovin vsazen klnek, v architektonickm tva-
roslov plocha mezi temi stranami rovnmi nebo zakivenmi obyejn vypl-
nn dekorativnmi prvky) si Stephen Jay Gould (2001) vypjil pro sv vvo-
jov teorie, aby naznail, e podobn, zatm zcela nefunkn vpln przdnho
prostoru sktaj leckdy rozhodujc pleitost pro pt vvoj.
[276] [277]
modelovn, to byly modely, kter vechny do jednoho
mapovaly jen jeden jedin vyhrann a pomrn zce
definovan typ, supertyp i supertdu originl, super-
tdu soupeivch interakc. Ta vyplovala cel zjmov
univerzum vyho ivoicha (pesnji eeno vyho i-
voicha uritch druh). Vechna ostatn jsoucna svho
nejbliho, nato vzdlenjho okol vyznamenval vy
ivoich upmnm nezjmem. Originly, o n se zajmal,
soupeiv interakce, byly vak pro nho vskutku originly,
tedy, ex definitione, pvodnmi pedmty jeho kognitivnho
zjmu, a bylo tedy v du vci, byl-li ochoten pln jimi
zaujat sm se na jejich interaktivnm modelovn inn
podlet. To znamen improvizovat (generovat) odpovdaj-
c konstitutivn soustky tchto interakc, tlesn pohyby,
piem schopnost generovat celou supersrii tchto doved-
nost, kterou si brzy osvojil, tvoila jeho modelovac kompe-
tenci. Modely jm takto vytven se vyznaovaly naprostou
transparenc, byly v kdu 1 : 1, token:token (pesnji v k-
du pln interakn token reprezentovan neplnm inter-
aknm token), bylo snadn je jako modely interpretovat
a cel kd i celou modelovac kompetenci zvldnout.
Te jsme vak konen doma, u lid, na naem lidskm
behu ist lovho modelovn. Uvame tedy hned od
prvnch krk po jeho pedmost a po pevn pd jednoho
zcela konkrtnho pkladu, pkladu jazyka, m se to na-
e lidsk modelovn od animlnho vlastn li. Pedevm
svmi ORIGINLY. Zde, na na stran propasti, ponajc
samm pedmostm, se my, lid, zajmme co je pece
jen rozdl o (ponkud) jin originly. Ne e bychom se v-
bec nezajmali o soupeiv interakce, dokonce i o ty nejbru-
tlnj a nejbestilnj, u jenom inter(akn) filmy svd-
tom, e se zajmme i o n. Pedmty, o n se zajmme,
se vak jimi nevyerpvaj, ba nejsou omezeny na dnou
podobnou supersrii, ani na dnou jinou speciln, e vy-
mezenou supersrii a u vrobk i interakc, leda, jedin
(d-li se to tak nazvat) na super-supersrii vech vrobk
dlny Bo (stejn s n obas polemizujeme pedstavou do-
cela odlinch monch, ba i v ponkud jinm smyslu
nemonch svt). I nae lidsk, lov MODELY, kter si
za tm elem poizujeme, jsou pi sv obrovsk rozmani-
tosti ponkud jin. Samo pedmost na na, lov stran
nen u tvoeno token:token modely, tm mn pak vlu-
n token:token modely jako ono pedmost, kter jsme ne-
chali za sebou na verejm, animlnm behu, ale je pln
vybaveno nejnovj pevratnou novinkou, modely existen-
nmi. Dokonce je na n pmo zaloeno. Existen metodou
lze, jak vme, modelovat cokoli mkoli: jde-li to opravdu
mkoli, mus a muselo to tedy jt i onmi nejzbytenjmi
a zcela smysluprzdnmi, zato vak sluchem velmi dobe
rozliitelnmi pohyby tlesnmi, pohyby generovanmi
mluvidly, dk nim, jak tume, k onomu pevratnmu ob-
jevu a po nm nsledujcmu pevratu tehdy dolo. Ano, d-
ky nim, tm nejnesmyslnjm, zcela absurdnm pohybm,
pestoe to byly pesn takov pohyby, jak byli schopni,
asi u dvno ped lovkem, generovat i pitom papouci,
bez ohledu na to, e tenkrt, ped lovkem, papoukovat
aspo v oboru lingua humana nebylo co. e to musely
bt pohyby k (existennmu) modelovn neobyejn vhod-
n, dokazuje dodnes sama jejich zcela samozejm dan,
opt zcela zdarma jim darovan pimenost SYNTAKTIC-
K odtud i jejich bohatstv (pemra), snadn kombi-
novatelnost, schopnost vytvet supersrie a u zmnn
rozliitelnost , navc vak i zcela jedinen pimenost
tchto pohyb jejich uivateli, pimenost PRAGMATICK
(jsou to pece jeho vlastn pohyby). dn z tchto obou pi-
menost vak z toho, co je takto pimen, dobr model
nedl. Ten dl a pimenost SMANTICK. A v tomto
smru se prv tyto NEJHOR, NESKROMNJ MODELY
osvdily a osvduj pmo zzran. Jsou schopny prv
dk tomu, e jsou nejhor, a dk sv naprost primrn ne-
uitenosti a v neposledn ad i dk tomu, e nas mnogo
(rozumj: ich mnogo, tedy dk pluralit!), vytvet spoje
s mkoli monm i nemonm. Pesto, ba prv proto,
e transparence jednotlivho existennho modelu samho
o sob je naprosto nulov, umouje kd (jakoto sousta-
va, systm), kter do tto prvotn oznaovac arbitrrnos-
ti, esky eeno libovle, ne-li dokonce zvle, vn po-
dek a komplexnm modelm (i modelovacm komplexm)
[278] [279]
z tchto nontransparentnch prvk, te u vzjemn vzta-
ench (tedy souvztaench), stejn jako i vztaench
k tomu, o em vypovdaj tedy vtm, vpovdm, tex-
tm, promluvm , propjuj (pokud se vechno da) tu
nejiej transparenci.
Nazvme tedy konen patinm slovem onu lvku,
onen vratk mstek, dk ktermu, ani jsme staili pili
zpanikait, jsme se zniehonic octli na druh stran pro-
pasti oddlujc a dosud a stle! komunikaci zvat zaloe-
nou na signlech (a principu pars pro toto) od komunikace
lid zaloen na modelech (principu bytostn metaforic-
km), lvku vedouc od modelovn ve svt animlnm
(odehrvajcho se a do vynlezu hry zcela utajen a skry-
t, protoe v hlubinch mikrosvta, na makromolekulrn,
vnitrobunn rovni) k modelovn nikoli v makrokosmu,
to ne, chyba lvky, toti ne lvky, nae!, ale ve svt v m-
tku ns, lid. A pokud jde o tu lvku samu, je to skuten
nejen vratk, ale i kehk (kehkosti, tv jmno je ivot!),
na vratkosti ns, ivch, tedy na na vratkosti stojc lv-
ka MODEL TLESNCH, ukotven, jak nepochybn tu-
me, z jedn strany v PEDMOST HRY na behu TOKEN:TO-
KEN MODEL, z druh strany pak v PEDMOST JAZYKA
na behu MODEL EXISTENNCH. Ostatn vratkost na
lvky je dna koneckonc i tm, e nae tlesn modelov-
n, podobn jako Mbiusova pska, m dv strany, vnitn
a vnj, intersubjektivn a interpersonln, behaviorln
a mentln strany pevracejc se jedna v druhou, protoe
to, co m k dispozici ty jako MENTLN, subjektivn, pro-
vm j jen jako BEHAVIORLN, a naopak, piem T-
LESN MODELY, a u HRA anebo JAZYK,
18)
se vyznauj
18) Nevm, co obdivovat vc, zda neokzalost a understatement projevujc se teba
v tom, e John Ruskin ozna svou jedinenou vtvarnou monograi o tvaroslov
bentsk architektury tak nenron a skromn, prost jako Stones of Venice, ja-
ko by tu nelo o nic vc ne o pouh kameny, i ono vskutku monumentln dlo
samo. Nesrovnateln vt rozpaky by se ns vak mly zmocnit pokad, kdy se
zamyslme nad onm nejdmyslnjm ze vech vynlez, zazen i dar, s nm
mme my lid vbec co init, nad lidskou e a jejm nzvem, kter tak bezmy-
lenkovit pronme, slovem jazyk. I to je pece nzev stejnho typu jako ony
Stones, rovn peskromn a jen metonymick, nzev dokonce jen jedin sou-
stky pouhho anatomickho vybaven, dokonce pkn vnjho vybaven veho
toho, m mluvme (a co v ns a nmi mluv, a snad i mysl!) a m zasahujeme
tm a prv v tom je jejich ne pouze VRATKOST, ale
i PEVRATNOST , e jsou jak mentln, tak i beha-
viorln, prost zcela nedln a nerozlun MENTLN-
-BEHAVIORLN stejn jako BEHAVIORLN-MENTLN.
Uvme-li vecky tyto propastn rozdly, stejn jako
hloubku propast zvajcch , nepochybn ve sv ryze p-
rodn lhostejnosti na tolika stranch, musme uznat, e
ns po t uzouk lvce, tak jak to bvalo na tch krsnch,
dojemnch, kovitch obrzcch, musel pevdt sm
Andl Strn. Tolik tedy k otzce srovnn token:token
model a existennch model, jako i mentlnch a beha-
viorlnch model na pechodech z mikrokosmu do svta
naich rozmr a ze svta hovdek Boch ke svtu lid.
Zatm jsme se ve svm srovnvn hry a jazyka obeli
bez jakchkoli vvojovch spekulac i hypotz. Zato jsme
si dopli luxus jedn kovit metafory, i kdy i tu nm
diktovala (ne zrovna proti na vli) povaha vc samch.
Zdvihnme tedy na rozlouenou s onou metaforou po-
hled dosud zkostliv upen na onu uzoukou lvku k po-
nkud irm, ale stejn hlubinnm galaktickm obzorm.
Celou dnes znmou galaxii, nikoli Guttenbergovu galaxii,
ale mnohem rozshlej Rosenblueth-Wiener-Ashbyho ga-
laxii zahrnujc dnes u cel znm i aspo tuen a kdo
v, zda ne dokonce rekurzivn a sobpodobn makrokosmos
do naeho kognitivnho environmentu. Jene ten zdnliv under statementov
nzev je zrove obrovskou poctou tomu nejpokornjmu a nejochotnjmu
sluebnkovi ve vrtnici naich st (dn vmluvy, e to pece nem v popisu
prce!), pracoviti s nesmrn nronm provozem logistickm, vzducho- i zvu-
kotechnickm, kde dostt vem tm neustle se kiujcm poadavkm znamen
bt pmo akrobatickm sluhou pemnoha pn, k tomu pn pkn nronch,
nramn dleitch, rozmarnch a rozmailch, zrove vak bt i genilnm
a peskromnm veumlcem (od umn kulinskho i degusttorskho a po
umn enick, konverzan, hereck i pveck, ba a i ars amatoria). Je tu na
nesmrn nronm postu, osaml vsp, na ve docela sm, a jestlie jsme
tolikrt zdrazovali mezn charakter lidsk ei jako pechodovho fenomnu
mezi modelovnm mentlnm a behaviorlnm, mezi modely skrytmi v hlu-
binch mikrosvta a konstrukty, ktermi zaal lovk teprve zcela nedvno
zaplavovat svt, povaujme za akt djinn spravedlnosti, jestlie bylo jmno
prv tohoto veledleitho orgnu na pedlu mezi energetikou a informatikou,
orgnu sloucho jak zpracovn informac, tak zpracovn potravy, udleno
pmo jako vyznamenn! (dy vak bvaj takto paradoxn) i zzraku, kterm
to vecko zaalo, zzraku lidsk ei, zzraku jmnem jazyk. [Pozn. 2002]
[280] [281]
i mikrokosmos modelovn, zaal lovk ve stopch
svch animlnch pedk kdysi pozvolna objevovat
a osdlovat pipusme to velikstv dobytm a ovld-
nutm dvou galaktickch pl, plu hry, v polrn krajin
token:token modelovn, a plu jazyka, v polrnm ps-
mu modelovn existennho. Nebyly to ply nehostinn,
naopak byly to ply oplvajc (galaktickm) mlkem a str-
dm, ba pmo vbc k osdlen. Nejdve, jet v podob
svch vlastnch animlnch pedk, pronikl lovk i jeho
modelujc modelov prapedek do polrnch konin token:
token modelovn, a podailo se mu to vcelku snadno: jak
vme, peen holubi syntaktick, pragmatick i smantic-
k pimenosti tu pece ltali do huby pln sami! Pes-
n stejn do zlatova vypeen El Dorado objevil vak lo-
vk te u opravdu lovk i u protinoc na opanm
plu modelovn existennho. Ani tady nebylo teba si se
samou technikou modelovn dlat nejmen starosti. Bylo
by ji zvldlo i mal dt (taky ji i mal dt, za patin asis-
tence, hrav zvld!). A pokud jde o pimenost syntak-
tickou, pragmatickou a poslze i smantickou, je tomuto
modelovacmu nstroji a tto technice nepmho poznn
dna nemn bezpracn, jako byla u dvno pedtm d-
na technice token:token. U sama smantick pimenost
tchto model, opt o dnou smantickou pimenost
neusilujcch, je prost triumf!
Objevenm, osdlenm a postupnm (stenm!) ovld-
nutm galaktickho plu, jako i cel koniny ei a jazyko-
vovho modelovn, pevn existennho, se cel, te u
lidsk svt modelovn promnil. Po dobyt obou pl dolo
i na dal modely mezi obma ply a po nich i na osdlov-
n cel t lidsk, lidskm dimenzm pstupn sti galaxie
modelovn, ba i na nov, hloubkovj zkoumn konin jen
zdnliv ji dkladn zmapovanch, pedevm a dodnes
taj a zhad plnho plu zcela normlnho obyejnho lid-
skho jazyka. Vynlezem i darem ei se toti nae lidsk
modelovn a s nm i cel, te u neuviteln expandujc
univerzum lidskch zjm sice otevelo a tm i promnilo,
ale otevenm samm nijak radikln nepolidtilo.
19)

Jinak eeno, lovk se (v lecems) snad i promnil, inter-
aktivita (rozumj: soupeiv, kompetitivn interaktivita)
vak zstala, a zcela logicky, zjem o ni rovn. Jen d-
ky vynlezu ei se k interaktivit hrub, brutln pi-
druila i interaktivita jemn, zaloen prv na ei (e
sama, tak jako kad lov modelovn, pokud nevyluuje
ast druhch, je aktivita samou svou podstatou koopera-
tivn) a na jejm zvldnut jakoto nstroji jemn (rafino-
van, sofistikovan), ale asto tm brutlnj, jen zdnliv
kultivovanj a civilizovanj interakce. Zstala-li lo-
vku interaktivita, zstal mu zcela pirozen (i, chcete-
-li, zcela logicky) i zjem o ni, a (vnjm) projevem tohoto
zjmu je stejn pirozen a logicky modelovn inter-
aktivity, pokud mono nejlepmi modely, tedy token:token
modely, zkrtka hrou, vetn hry herc na scn (Zich),
tedy divadla.
Hra zvat m prost (opt je to v logice vci) sv pi-
rozen pokraovn ve svt lid a tmto pmm pokrao-
vnm, dosahujcm co do tvaru bezmla krystalick
istoty, je prv divadlo. Ve stejn me jako hra reprezen-
tuje i divadlo interindividuln, te u vyloen interper-
sonln, protoe (mezi)lidskou interakci, a reprezentuje ji
token:token zpsobem. Lidsk interakce je ovem interak-
ce bytost uvajcch jazyka, a zahrnuje tedy vedle inter-
akce prost ili hrub (brute), ne-jazykov a ped-jazykov
(socio logickm termnem eeno ne-symbolick), t, kterou
znme ze svta ivoich, navc i interakci takkajc sym-
bolickou, pedevm eovou, jazykovou. Divadlu tedy ne-
zbv ne reprezentovat pohybov tokens kompetitivnch
inter akc nejazykovch pomoc pohybovch tokens kom-
petitivnch interakc nejazykovch pesn stejnm zpso-
bem, jako to dl hra zvecch mlat. Nadto a navc mus
ovem reprezentovat i pohybov tokens interakc symbolic-
kch, pedevm jazykovch (tak asto sp kompetitiv-
nch ne kooperativnch), a to pomoc pohybovch tokens
tche interakc symbolickch. Tato tokens, kter sama
maj vtinou charakter existennch model, maj ovem
sv vlastn denotty, nam argonem eeno, i sv vlastn
originly. Divadlo je tedy na rozdl od hry zvat (tedy
eknme animlnho divadla) tetov fenomn se
19) Hominizace nevede toti zcela automaticky k humanizaci. Za toto pojmoslovn
rozlien vdm diskusm s dr. Antonem Fuerlingerem. [Pozn. 2002]
[282] [283]
dvma patry denott (originl). Krom interakce prost,
tedy nesymbolick, zobrazuje i interakci symbolickou, te-
dy interakci, kter druhotn sama reprezentuje sv
vlastn denotty. Zatmco ta prvn, rmcov interakce by-
la zobrazena token:to ken zpsobem, ta druh, sama re-
prezentovna token: token zpsobem, sama reprezentuje
zpsobem existennm.
Prvky divadla, to jest divadelnho token:token modelo-
vn existennho modelovn, a prvky hry, to jest token:to-
ken modelovn tlesnch pohyb, je prosycen i n kado-
denn rozhovor. V iv konverzaci, jakmile zabrousme na
tma tlesnch pohyb jakhokoli druhu, obyejn okami-
t pepojujeme kdy, a msto abychom tyto pohyby slovn
popisovali, fyzicky je pedvdme i hrajeme, aspo pibli-
n a nznakov, formou token:token model. Vlastn nm
nic jinho nezbv, chceme-li i potebujeme-li reprezento-
vat pohyb, ne tyto dv krajn monosti: existenn modely,
a token:token modely. A jeto e sama nen nim jinm
ne tlesnou aktivitou a tlesnm pohybem svho druhu,
tot plat i o reprezentovn ei sam. Kdykoli se ve sv
ei dostaneme k tmatu ei sam, mme tendenci peho-
dit vhybku (i pepnout vypna) z existennch model
na token:token modely a pouvat od t chvle jazykovch
tokens ne k tomu, abychom jimi reprezentovali, jako dosud,
co tato tokens oznauj normlnm, jazykovm, existen-
nm zpsobem, ale abychom pomoc nich reprezentovali
vc: vysloven hrli jin tokens token:token zpsobem. Ta-
to ryze lidsk sms token:token model a existennch mo-
del, tak jak nm pipad homogenn a pln normln, je
ve skutenosti zaloena na neustlm pechzen z extr-
mu do extrmu, z jednoho plu rovnou k protinocm, a na
nenavnm pepojovn kd.
Takovto ast pepojovn kd nen zdaleka omezeno
na mluven jazyk. Protoe dv tokens tho type si neb-
vaj vdycky podobn a vzjemn funkn zamnitelnost je
v jistch okolnostech dleitj, tokens mluvenho jazyka
lze modelovat i tokens psanmi (stejn jako naopak) a efekt
neustlho pepojovn kd inkuje, a u pozitivn i
ruiv, i zde, dokonce pedevm zde.
8. NEPOCHOPEN HRY A HRA
S NEPOCHOPENM, PPADN
NA NEPOCHOPEN
Jak vme, pi token:token modelovn
se meme snadno splst, prv tak jako poplst druh:
tam, kde jsou originl a model sortln toton a k tomu
asto podobn jako vejce vejci, meme se splst nebo uvst
nkoho v omyl, a u ist nhodou a nezmrn (dokonce
i pi usilovn snaze za kadou cenu se omylu vyhnout)
nebo mysln, u jen proto, e model me bt nabdnut
nkomu jako originl a originl jako model.
Zle na tom? Na em obvykle zhola nezle v ppa-
d prmyslovch sri nebo prodnch druh, me dost
snadno vst k omylm i zmatkm v kadodenn komu-
nikaci. Co bylo pjemci nabdnuto jako hrav model, m-
e jm bt pijato a interpretovno jak naprosto serizn
originl nebo naopak.
Podstatu tchto nedorozumn pochopme, vrtme-li se
k ppadu hry zvecch mlat. Zvec mld, dejme tomu
kot, interaguje se svm partnerem, napklad s jinm
kottem nebo s lovkem, a nejsp proto, aby to nebyla
takov nuda nabdne mu monost si hrt. Udl to tak,
e samo zane, zkusmo a s rizikem odmtnut, obvykle hra-
vm vpadem nebo tokem, nebo aspo zaujetm bojovho
postoje. Tm udlalo prvn tah, tedy eknme hravou i
hrovou (ludickou) vzvu, a oekv pimenou odezvu. Je-
ho tok i vpad nen skuten tok i vpad, je to jen
jakobyvpad, quasivpad, ne tedy vpad, ale jeho pouh
model, sice token:token model, ovem token:token model
nepln, sestvajc jen z dut, przdn skopky prv
takovho toku, a rovn odezva by mla bt tohoto druhu,
atrapa toku, run grant bez rozntky a hlavn bez
trhaviny, tok, kter nen nebezpen. Me tedy slouit
jen k vrnmu, pravmu token:token modelovn nedokon-
enho vpadu i toku (Bateson), zatmco do opravdy je
to nejv pedstran tok, m-tok (sham-attack, Ryle),
poin, kter je przdn, dut (void, Austin), neplatn,
gratuitn akce, tedy sice skuten(?) akce, ale bez skute-
nch nsledk (Artaud). Je to prav, skuten, autentick,
[284] [285]
sriov a serizn soustka akce, ovem v neserizn roli
akce cel, on akce, kterou neserizn (vdy o nic nejde, je
to jen hra) reprezentuje i, chcete-li, signifikuje (Bateson),
oznauje, ani by takovou akc, pravou akc, opravdu byla
a pi sv neplnosti bt mohla. Nabzena ke sdlen, k sd-
lovn, ke komunikaci jako reprezentace, jako model, tedy
sdlovac model, mla by bt i tak pochopena, tj. pochopena
jako reprezentace, jako model, dvouetov, smantick fe-
nomn, a ne jako prost, pzemn jednoetov akt. Nem
sice explicitn nlepku toto je hra v tom se odchyluje-
me od geniln hypotzy Gregory Batesona (1956) ovem
jak nedokonenost i neplnost akce sam, tak i situan
kontext mluv samy za sebe. Pokud je tedy hrav vpad po-
chopen (interpretovn) jako potek hry, jm opravdu je,
a ne jako skuten napaden, druh partner hru obyejn
pijme, okamit se pipoj a oba pak vytvej spolenou
reprezentaci skutenho boje, jeho spolen interakn to-
ken:token model. Je tu ovem i jin monost. Kontextuln
zprva toto je hra, tj. toto je jenom model, pochopena bt
nemus, partner me celou nabdku pochopit myln, tedy
nepochopit, interpretovat jako skuten tok, a hra, msto
aby pokraovala, v zrodku zhasne, nebo se, pokud partner
odpov protitokem, zmn ve skuten boj, distancovn
(verbalizovateln jako s tebou nehrm i ponkud
paradoxn s tebou nemluvm) i lhostejnost.
Pesn tot se dje i v situacch, kde a kdy si rov-
n v kontextu dalch interakc nehraj zvata, ale li-
d. Jedin, v em se to pak li, je to, e interakce lid je
pevn symbolick, tedy pedevm jazykov, tj. zaloe-
n na existennm modelovn, a nsledkem toho o poscho-
d vybudovanj, vstavnj, co m opt za nsledek,
e i lidsk hra, tedy lidsk token:token modelovn, mus
token:token metodou modelovat i modelovn existenn,
a bt tak rovn o patro vy. Jinak eeno, illusivn ak-
ty (od in-ludo, il-ludo, vehrvm se, dvm se do hry), ve-
hrvac akty, kter nabz hra lid, nejsou ani tak modely
hrubch akc, fyzickch tok, jak nabzej iluzivn akty
hrajcch si ivoich i kdy ani tch se lidsk hra ne-
zk , jako sp modely nemn lidskch, symbolickch,
pevn verblnch akt il-lokunch (in-lokunch). Po-
nkud konkrtnji eeno, hrav hrozba, slib, prosba,
omluva nebo urka nejsou skuten prvky svch td, tj.
skuten urky, prosby, hrozby atd., ale mly by se ch-
pat jakoby v uvozovkch. Tot plat i pro takkajc voln
atomy i ionty hry, vci i slova kan ertem, ne (zcela)
vn. ekne-li vm nn dma s roztomilm smvem,
ne-li pmo v kaskdch smchu j t zabiju, nemuste
hned pro ten drsnj vrok volat svdky ani telefonovat na
policii. Radji to berte jako by ne prv poveden a mo-
n i zcela nepimen token:token model fiktivn situace,
v n by takov odhodlan vta mohla bt na mst. Prv
tak jako zvata i lid mohou ast na he pijmout i od-
mtnout, a vbec vzv ke he i nabdce hry bu porozu-
mt nebo ji nepochopit, zdrhat se pochopit, sice pochopit,
ale zamtnout nebo bez vhn pijmout atd. Je u osudem
slov nemnnch vn, ba i pronench sice s oima,
kter se smj, zrove vak i s sty zkivenmi lehkm
klebkem,
20)
e nemus bt pochopena tak, jak jsou mn-
na, tm sp, e je mon i nejvt nehorznosti pronet
smrteln vn i pln normln, a tm na rovni meta-
komunikace, tedy o patro v posluchae mst. (Jak
vidt, hra pokrauje i o patro v, kdy ani metakomu-
nikace, neverbln, mimick koment k prv pronen-
mu, nen ne hravm token:token modelem vn mnn-
ho seriznho a spolehlivho mimickho komente.) Co je
tak, vzato z opan strany, ppad ridendo dicere verum,
toti vc mnnch smrteln vn, pronench vak
s smvem i v smchu, i se akovskou grimasou, prost
jako vtip, opt s matouc metakomunikac, by by to i byla
svatosvat pravda. Take si vyberte: tohle nebo radi
straliv nesmysly vyslovovan s nevinnou tv bezelstn
upmnosti, jak se na dobrho komika slu!?
Je myslm jasn, e token:token modely umouj pln
a pesvdiv vklad cel rozshl kategorie zahrnujc hu-
mor, hru, ert, tropit si z nkoho blzny, tahat nkoho za
20) Anglitina m pro tento lehce nevn zpsob sp psanho ne mluvenho pro-
jevu vraz, e je to psno (with) tongue in cheek. Co chpejme zcela doslova
jako dal pspvek k popisu vech monch funkc svalu, ktermu kme jazyk.
[286] [287]
nos (kde nco nabzme jako vysoce pravdpodobn originl
a teprve pozd prozradme, e to bylo jenom ertem, p-
padn aprlem), ironii, mystifikaci atd. Zvl vmluvn je
ppad parodie. Meme ji povaovat za token:token model
tedy, jak se to u token:token model samo sebou rozum,
model ve skuten, ivotn velikosti, v pravm materilu
a v mtku 1 : 1 obvykle umleckho dla, a to dla libo-
volnho rozsahu, nru, stylu i formy, piem eeno
v termnech, v nich podle Quinea lze definovat prodn
druh, kter vak meme vzthnout na jakoukoli srii
parodie je zmetek vydvajc se za pmo paradigmatick,
vzorn exempl celho druhu i srie. Existuj ovem i pa-
rodie nepochopen jako parodie, a obdobn i na opa-
nm konci komunikanho kanlu parodie (a zmetky)
nezmrn, nechtn. Parodie, zejmna parodie literrn,
mohou ovem pet dobu, kdy mohly bt chpny jako pa-
rodie, a dot as, kdy se tou mimo kontext a bez znalosti
parodovanho originlu a kdy pak mohou bt samy snad-
no povaovny za originl, tj. za neparodick, zcela vn
mnn dlo. Naopak serizn dlo, kdysi velice mdn, ba,
jak se dnes k, kultovn, me po letech pipadat jako pa-
rodie sebe samho. To plat nejen o umleckch dlech, ale
i o atech, automobilech atp., a do momentu, kdy pijdou
znovu do mdy. Tm kad parodie se opakovnm m-
e stt pijateln (zatmco kad serizn dlo me volat
po parodii). V jazyce se pemnoh deformace eknme
z mluvy dt me ujmout nejdve v rodinnm argo-
nu, naped jako lskypln parodie a pozdji i jako inovace.
Na druh stran snad kad skuten nov mylenka nebo
styl pipad nejdv jako parodie sebe sam.
9. NKOLIK DALCH APLIKAC
Explanan sla principu token:token
modelovn me bt tedy aplikovna v mnoha oblastech
umn i vdy, prv tak jako kadodennho ivota. Seznam
vc, o kterch jsme u uvaovali, meme rozit o dal
poloky, kupkladu o nakupovn, smlouvn a vyjednv-
n (co je tu vn a co je tu jen zkusmo?), a navc i o oblast
ist psychickch jev, pedevm kognitivnch. Zd se,
e jist druh vnitnch tokens m snad i rozhodujc roli
v procesu porozumn jazyku a e rozumme jenom tm ja-
zykovm types, jejich tokens jsme sami schopni produko-
vat, a e nm skuten dojdou jen ta trochu pekvapujc
tvrzen, kter si sami jet jednou pebereme, ba mlem
peartikulujeme! K nemu podobnmu, zd se, dochz
i ve velmi sloitm procesu vnmn hudby a hudebnho
mylen (Osolsob 1973).
Navc se zd, e prv toto rozhran intrapsychick-
ho a interpersonlnho, stejn jako rozhran psychickho
a somatickho, psychologickho a fyziologickho, prv tak
jako spolen zem na obou stranch, se me stt neo-
byejn phodnm polem pro aplikaci token:token mode-
l. Sem pat napklad problm smchu. Jak vme, vecky
srie pokus, tj. srie vznikajc cestou pokus a chyb, lze
chpat v termnech vrobnch sri jako vyvjejc se, zlep-
ujc se, zkrtka uc se srie, kde kad prv absolvo-
van a ne zcela spn, ba mon i zcela nespn po-
kus, prost zmetek, bereme a posteriori, dodaten, nkdy
i vzpt pot, co se nepovedl, jako (pouh) pokaen token:
token model ptho, bohd spnho originlu. Bhem
pokusu samho, dokud probhal a my jsme dlali ve, co
jsme mohli, jen aby byl spn, jsme ho samozejm brali
se v soustednou p a opravdu jako originl, ale te,
kdy se nepovedl a nm nezbv nic ne pokusit se znova
a zkrtka a dobe pokraovat v srii, te u ns pra-
nic nenut brt ho tak i nadle, tm mn pak pociovat
nespch jako bhvjakou tragdii. Samozejm, meme
se vztekat, meme si zoufat. Tak vak meme, sotva
se nepovedl, v nepovedenm originlu blesknutm uvidt
nepoveden model, a zkazit model, pouh model, pouho-
pouhou nhraku zdailho originlu, to pece nen dn
tak nedozrn koda! Smch je pak ventilem pedchozho
petlaku, vyjdenm levy a pjemnho pekvapen nad
tm nenadlm objevem: ba pmo vtryskem radosti nad
opakovatelnost naich pokus, ne-li rovnou dkvzdnm
za to, e jsme nepokazili nic ne cosi, co nebylo dooprav-
dy, co byl jen pouh model. Co vc, je socilnm signlem,
[288] [289]
kter by se byl neozval, kdyby to zmaen token bvalo
bylo nikoli modelem, nicotnm modelem, ale drahocennm,
protoe nenahraditelnm originlem.
Obdobn vysvtlen se d mon rozit i na rozjau-
jc inek nkterch kontinuitnch, spojitch sri. Tam,
kde srie pokus a chyb splvaj a voln pechzej z jed-
noho pokusu bezprostedn v druh, nelze samozejm
dost dobe odliit jednotliv tokens. Sp tu mme co dlat
s jakoby nekonenm kontinuem tokens ustavin vznika-
jcch a vzpt zanikajcch. Jako pklady slu se uvst
z klukovskch as zen bicyklu, motocyklu i au-
tomobilu (snad i podle Kundery, v ponkud vym sta-
diu puberty ovldn volantu djin, ppadn i podle
Gogola rusk trojky), tak ovem takov aktivity jako
lyovn, bruslen, surfovn, jako i tomu vemu snad ani
ne tak vzdlen provozovn (i vyluzovn) hudby, zpvu
a snad i tance. Takovto vpravd zptnovazebn inek
vytven a souasnho zptnho vnmn kontinulnho
proudu originl okamit se mncch v modely vzpt
vyuvan k vylepen souasn vytvench novch ori-
ginl me snad dt aspo dl vysvtlen euforie spo-
jen se vemi podobnmi aktivitami a nezapomeme
i s hrou vbec.
Token:token modely nm konen sktaj jistou mru
vhledu do vc patcch nejsp do filosofick i teoretic-
k fenomenologie. Umlec, bytost vskutku bytostn spjat
s konkrtnem, vn zamilovan do skutenosti a do ivota
(pokud je nenvid, je to jen zhrzen lska), m tendenci
chpat ve kolem sebe i v sob jako originl. Naopak teo-
retik bude asi primrn zaujat esencemi a chpat vecka
konkrta a vecka tokens, s nimi se setk, jako pouh zce-
la transparentn nikoli token:token, ale token:type modely
(v druhm vznamu slova type) jedin prav, pestoe (ba
prv proto, e) skryt skutenosti.
Kdybychom chtli nechyln sledovat prv tuto, teore-
tickou stezku, chtlo by to sice asi nejdv vyplhat po eb-
ku nejlepch a nejhorch model a na nejvy p-
el, vzpt ovem ebk odkopnout a token:token modely
zapudit jako cosi cizho, ne-li pmo odporujcho zkonm
lidskho mylen. Lidsk mylen thne pece vhradn
k obecninm a chpe jednotliviny jedin jako prvky i v-
skyty obecnho, tedy pokud se chceme dret aspo n-
kterch zde exponovanch termn nejv jako exempla
i vzorky. dn skuten teoretik, u samou podstatou
svho pstupu, neme se pece silou moc pimt k to-
mu, aby bral token:token modely ne jako parodii skuten
vdeck teorie. (Ledae by podlehl demagogii, e bt indi-
viduem je ten nejmasovj z hromadnch jev, a e tedy
zaslou, aby se s nm u podle toho nakldalo.)
Pes tyto vtky musme pipustit, e token:token mo-
dely a existenn modely nejsou ta nejhor pracovn hypo-
tza.
21)
Jako explanan princip se obdivuhodn osvduj.
To vecko bez ohledu na to, e ani Rosenblueth a Wiener,
ani Ashby, a dokonce ani Hamlet, Polonius, Rosenkranz
a Guildenstern, z nich ovem nikdo do naeho Krda ne-
pat, to tenkrt nemohli myslet vn, ale jen jako ek-
nme pedagogick erty (i Polonius je pedagog!), to jest
jako zmrn pehnan token:token modely seriznch
pedagogickch pklad.
Nedle 19. 8. 2001 9.45 rno
(dodatky: doufm e ped 11. zm 2001)
Poprv anglicky in Bouissac, Paul, Roland Posner a Michael Herzfeld (eds.), Iconi-
city, Festschrift for T. A. Sebeok in his 65th Birthday. Tbingen: Stauffenberg 1986,
s. 95117. V kapitole 7 peklad podstatn rozen.
21) V termnech sri a token:token modelovn by snad lo popsat i (kad?!?) tvr-
proces. Zkusme to na pomrn jednoduchm ppadu kresbiky i karikatury
kreslen zpamti (podobn pr tvoil sv kresby, napklad ty, jimi doprovzel
sv Anglick listy i svoji Deku, Karel apek). (Jak patrno, pro jednoduchost
jsme tu nechali stranou ppad kreslen podle ptomn pedlohy, jinak eeno,
podle modelu, co je, podle Saula Steinberga, mnohem t.) Zrod takov
kresby lze rozloit na srii zlepujc se srii jednotlivch krok i etap
(celkov obrys tnte, jedno ucho, druh ucho, umek atd.), kde vsledkem
kadho kroku, kad pidan ry je dal token zlepujc se srie a s nm i pi-
blen (anebo, kdy se kresba neda i kdy jsme kresbu pidnm dal rky
navc zkazili, vzdlen) konenmu vsledku. V celkovm procesu, pochopitel-
n, hraje klovou roli stl vstupn kontrola (zptn vazba), piem msi
jako vedlejm (??) produktem je i me bt, v pozitivnm ppad tvr
euforie, zlibn olizovn rt atd. Podobn by asi bylo mon popsal mnohem
sloitj ppad tvrho procesu (zrod malskho dla, zrod umleckho dla,
nejen vtvarnho, ale i literrnho od skici k obrazu se i zde mus po kole-
nou! /Vladimr Holan/ a nepochybn i divadelnho, lmovho, formulovn
psanho i jinho projevu vbec).
[290] [291]
SL OVO J AKO EXPONT, J AKO HRDI NA
A J AKO HERECK POSTAVA.
1)
ENKL VY DI VADL A V J AZYCE
A L I TERATUE
Univ. prof. PhDr. Josefu Vachkovi,
DrSc., na jeho pednkch a v jeho
prosemini jsem, a embryo, zaalo
tuit, co je to vda o jazyce
vodem: (to jet nen nae tma)
Dramatick text: pat do literatury,
nebo do divadla? Neklidn hranice mezi divadlem a lite-
raturou a podvojnost, dvojdomost, dvoj loajalita, ba pmo
dvojakost dramatickho textu vyprovokovaly u pemnoh-
ho pvrence t i on strany, aby zaujal pslun postoj,
a pemnohho domnle i skuten nestrannho vyjedn-
vae, aby se pokusil najt takkajc objektivn een: Ne-
budeme resumovat tyto nzory, udlali to ostatn u jin,
nedvno napklad Miroslav Prochzka (1984) na materi-
lu smiotiky divadla in statu nascendi, toti divadeln
smiotiky esk na potku a na konci let tictch, a lze
1) Msto hereck postava by v nzvu mohlo bt a jako herec, ale nebylo
by to sprvn. Jen by to z nedbalosti pomhalo udrovat bn blud, velmi ne-
bezpen pro smiotiku divadla. Smioticky pesn rozlieno, to, co vidm na
jeviti pi pedstaven, nen herec, ale hereck postava, znak znamenajc dra-
matickou osobu. Herec je tvrce tto postavy, a tvrce nen vidt: zstal jakoby
v zkulis postavy, na jeviti je jen jeho dlo. Herec nen znak, ale pvodce
znaku (i kdy skryt uvnit svho znaku a od nho neoddliteln): to, co funguje
jako znak, je prv hereck postava. Rozlien hereck postavy a herce je nejvt-
smiotick objev Otakara Zicha. Tud: slovo na scn nen ani metaforicky
herec, je to metaforicky hereck postava pedstavujc slovo-hrdinu. Ale
jazyk, pokud jm myslme langue, jazykovou kompetenci, herec metaforic-
ky je; zstal v zkulis, v hlavch a nervech herc a ovld svaly jejich mlu-
videl: je to dokonce metaforicky ten nejdleitj herec. Potud vodn
zpesnn, kter se tk mj. i nepesnost v dvjch pracch samho autora to-
hoto zpesnn, napklad nepesnost v lnku Jazyk na tet: I herec i hrdina
i publikum. (Osolsob 1977)
si jen pt, aby byl brzy zhodnocen i pnos divadeln teo-
rie slovensk, kter do pokraujc diskuse na toto tma
pinesla hned v prvnch povlench letech nkolik zname-
nitch pspvk. Tentokrt se chceme pokusit o nco jin-
ho: msto abychom rozdmychvali spory dosud doutnajc
a stle pichystan k novmu vzplanut, zkusme penst
por jinam, na zem, kter, jak se zd, nejmn po dv ti-
scilet nepoznalo samovzntivost teoretickch boj, ba, zd
se, nepoznalo ji nikdy, protoe bylo u kdysi dvno, na sa-
mm potku, vyklizeno divadlem a penechno zcela bez
boje literatue. A pece prv tudy vedla kdysi hranice vy-
tyen samm Platnem, hranice, kter by bt dodnes
respektovna rozila dnen zem divadla daleko za
hranice pouhho dramatickho textu (jakoto sousti di-
vadla i jakoto bsnickho dla) pipojenm velk sti ono-
ho teritoria, kter dnes obecn povaujeme za svrchovanou
domnu literatury.
Nae tma: jazyk jako materil
literatury; homogenita jazyka
a heterogennost divadla
Na rozdl od ostatnch druh umn m
literatura odpradvna (nebo nejmn od Aristotela) pes-
n vytyenou hranici, hranici, o n se nediskutuje, proto-
e pipad kadmu jako naprosto pirozen, to jest dan
samm materilem literatury. Literatura je umn jazyka,
umn v materilu jazyka, umn vyjden v jazyce, um-
n, jeho vyjadovacm prostedkem (i, chcete-li, plnem
vrazu) je vrazivo jazyka. Mlokter umn je tak jasn
ohranieno svm materilem, take je-li nkde pot s tm,
jak pesn urit, co do tohoto umn jet pat a co u ne,
je to sp pro velmi neostr hranice rodovho pojmu umn
ne pro nesnze s vymezenm tchto differentiae specificae
literatury; jejho specifickho materilu, jazyka. Pote mo-
hou bt jen s tradinmi syntetickmi nry (pse, melo-
dram, libreto, son-et-lumi` ere, comics), eventuln s netra-
dinmi analytickmi (i anatomickmi) nry (vizul n
[292] [293]
poezie, fnick poezie, grafick poezie atp.), a vechny
komplikace s pesnm ohranienm literatury vzhledem
k divadlu jsou pedevm tohoto druhu, protoe nejsou d-
ny nim jinm ne istm, tj. ist jazykovm charakte-
rem literatury a neistm, smenm, prost syntetickm
charakterem divadla.
Jak vidt, cel teorie literatury stoj na zkladnm im-
plicitnm pedpokladu istoty a jednotnosti jazyka, zatmco
drtiv vtina dosavadnch teori divadla explicitn ped-
pokld (ne pedpokld: konstatuje jako naprosto evident-
n!) multimediln charakter divadla. Co vak, jsou-li oba
pedpoklady falen? Co kdy je istota jazyka jenom zdn-
liv? Co kdy se uke, e jazyk nen ist mdium, ale m-
dium velmi siln smen, ve skutenosti multimdia, a co
kdy se na druh stran zjist, e ona do o bijc multime-
dilnost divadla je jen klamnm povrchem mdia, kter ve
svch zkladech, ve sv podstat je obdivuhodn jednotn?
Domnvm se (vc: mm jistotu), e dnes, po vem, co
pinesl zvratn rozvoj lingvistiky bhem poslednho tvrt-
stolet (mm na mysli zejmna modelovn jazyka v ma-
tematickch modelech, v potach a v systmech inten-
zionln logiky), nelze u dost dobe dret tezi o jazyce
jako jednotnm a homogennm systmu. Naopak: jazyk,
skuten jazyk, ne jen jeho st, umle izolovan a vy-
preparovan, je ve skutenosti vysoce heterogenn sms
nejrznjch mdi. Nejde tu jen o to, e skuten jazyk,
zejmna mluven, (ko)existuje jedin v symbize s nejrz-
njmi znakovmi i neznakovmi systmy (paralingva,
kinezick prostedky, deixe, ostenze), a vbec tu nejde jen
o jazyk mluven. I pi vylouen v negramatinosti, ne-
loginosti atd.
2)
najdeme toti i v tom nejgramatitjm
a lingvisticky zdnliv zcela homogennm projevu hetero-
genn sms dvou naprosto odlinch, ba dokonce diame-
trln protikladnch smiotickch mdi, z nich jenom
jedno lze povaovat za jazyk. Prvn mdium, prvn zp-
sob, prvn kd je mdium, zpsob a kd, jeho tyto proje-
vy pouvaj k popisu skutenosti, pevn mimojazykov,
2) Srv. zvr studie Padest kl k smiotice v tto knize.
asto vak i jazykov, zpsob, kter m vecky vlastnosti
jazyka a kter nelze nazvat jinak ne jazyk. Skuten, je
to jazyk: zobrazuje skutenost tm, e ji popisuje (tedy po-
moc deskripce), jeho vazba k tomu, co reprezentuje, je ar-
bitrrn, je to systm v principu digitln, vybudovan na
dvoj artikulaci atd. Druh zpsob je jin. Je to zpsob,
kd a mdium pouvan vlun (ne vak nezbytn) k re-
prezentaci skutenosti jazykov, kd, kter vak sm nem
charakter jazyka, protoe jeho vazba k tomu, co oznauje,
nen arbitrrn, nbr ikonick, analogov, a u nho se
ned dost dobe mluvit o dvoj artikulaci, protoe jeho pod-
stata zstv stejn i pi artikulaci jedin. Pkr rozdl
mezi obma systmy reprezentace lze snad nejlpe vyjdit
v termnech modelovn: zatmco prvn zpsob, jazykov,
jde cestou takkajc nejhorch model, vbec nepodob-
nch svmu originlu, druh zpsob jde cestou takkajc
nejlepch model, podobnch svmu originlu jako vejce
vejci. Prvn systm je volba ne-originl smanticky zcela
nepimench (o dnou smantickou i ikonickou pim-
enost jim nejde), pragmaticky vak vc ne pimench.
Druh zpsob je prce s ne-originly pimenmi svm
originlm (tedy smanticky) takka ideln, pimench
vak uivatelm pesn tak jako zpsob prvn.
1. JAZYK A DIVADLO
Abychom nzorn pedvedli diamet-
rln rozdl mezi tmito dvma krajnostmi, pokusme se je
ob demonstrovat na neutrlnm pozad onch prostedk,
s nimi pracuje vtvarn umn.
Obrazy zobrazen na obrazech a jazyk
zobrazovan v jazyce
Situace jazyka zobrazenho jazykem,
pesnji ei zobrazen e, je na prvn pohled napros-
to shodn se situac obrazu zobrazenho na obraze. Ka-
d znme tyto obrazy a v kad galerii takov najdeme,
obra zy interir, na jejich stnch vis obrazy. Nemus to
[294] [295]
pitom bt ani slavn autoportrt Velzquezv vprosted
Las Meninas ani Watteav LEnseigne ` a Gersaint, tm m-
n pak Escherv obraz galerie obsahujc obraz zobrazuj-
c (a obsahujc) cel svt vetn galerie sam a sebe sama
(nebo je to sp Escherv obraz svta, kter nen ne svm
vlastnm obrazem viscm v jedn ze svch galeri?): n
normln, skuten svt, v nm, na rozdl od Escherova
obrazu, obvykle dokeme docela dobe odliit svt od je-
ho obrazu (i aspo bychom mli!), obsahuje krom jinch
vc i obrazy, a m-li bt zpodoben, zaslou bt zpodoben
(tam, kde je teba jej namalovat) i se svmi obrazy. Obraz,
jako kad jin, viditeln a celkem normln vc, se d vel-
mi dobe malsky zachytit, take obrazy namalovan na
obrazech se naprosto nim neli od jinch vc na obraze
namalovanch, kupodivu se vak nijak zvl neli ani od
jinch obraz, potaje v to i ten, uvnit kterho jsou na-
malovny, leda tm, e nemaj samostatn pltno ani sku-
ten rm. Pak by ovem byly skutenmi obrazy, a ne jen
namalovanmi obrazy a liily by se od jinch vc na ob-
raze namalovanch, vc, kter jsou prv jen namalovan,
a ne skuten. Nedejme se zmst e(sche)ristickou dia-
lektikou nabzejc se s kadm takovm obrazem a kon-
statujme jen, e na dnm takovm obraze zobrazujcm
obrazy ns naprosto nic neru a e (take i protoe) obrazy
zobrazen na obrazech pestoe je v nich cosi obzvl
drdivho jsou vtvarn i esteticky naprosto homogen-
n jak uvnit, tak i navenek, tj. jak uvnit obrazu samho,
tak i v kontextu malstv vbec. Trochu jin situace by
nastala, kdyby obraz na obraze zobrazen byl dejme to-
mu grafick list, exlibris, potovn znmka nebo nlepka,
a mal vytvejc takov obraz vlepil do nho skuten
grafick list, skuten exlibris, skutenou znmku i nlep-
ku (nebo noviny, kartu atd.). Pak by obraz ztratil svou ek-
nme malskou homogenitu, ppadn (zejmna zpotku,
ne bychom si na to zvykli) i svou estetickou homogenitu.
To ve u tady ostatn bylo, vetn rm uprosted rm
(Max Ernst), kl, soch, ba dokonce i postel vystupujcch
z obraz (Rauschenberg), take nakonec ns (esteticky) ne-
ru vbec nic a esteticky, ba i malsky homogenn je (ve
velmi irokm rmci, a pokud mono i rmu) vecko, pe-
ce vak nejdokonalejm prototypem, ba pmo archetypem
vtvarn homogenity nejhladho typu a v nejvlastnjm
rmci zstv hladk povrch klasickho zvsnho obrazu
ve vlastnm, zlacenm rmu, a u zobrazuje krom jinch
vc i dal obraz nebo ne.
A pesn stejnou zkuenost, jakou jsme udlali mezi
hladkmi i mrn relifnmi pltny ve vtvarn galerii,
zakoume i v tenskm kontaktu s hladkm i jemn
zdrsnnm povrchem knihy. I zde mme pocit neho na-
prosto esteticky a literrn homogennho, a vbec ns pi
tom neru fakt, e velk st textu tchto knih zobrazuje
vlastn jin texty, velk st jazyka reprodukuje vlastn
jazyk, velk st vyprvn vyprv o vyprvn. Slovesn
rmec je ovem prunj ne vtvarn a umouje tm vel-
kou variabilitu rmcovch pbh, a escherovsk parado-
xy nemus mt jen prostoduchost Laurence Sterna, ale mo-
hou dosahovat i rafinovanosti lidov Pes jitrniku seral,
psn s vestavnm regressem ad infinitum. Slova zobrazu-
jc slova jsou na rozdl od obraz zobrazujcch obrazy m-
si naprosto normlnm, a navc i msi natolik dleitm,
e jazyk, mluven i psan, si vyvinul a do svho systmu
pevn zabudoval prostedky lexikln (verba dicendi, meta-
jazykov termny, spojky typu e a aby, pslovce typu pr),
gramatick (konjunktivy atp.) i grafick (uvozovky, v pol-
tin nazvan ndhernm termnem cudzysow, dvojte-
ky, kurzva aj.), dk nim se dokeme s tmto stavem vc
vyrovnat a jazyk v obojm smyslu toho slova (norma i nor-
ml) normalizovat. Co se da, a hladkost tenskho z-
itku je toho dokladem. Nkdy ovem poru hladkou li-
nearitu knihy ert v podob slova vytitnho neobvyklm
zpsobem, jako teba tabulka
v textu Vlky s mloky Karla apka i Bratrstva blho kl-
e Frantika Langra, jako npisy v eck alfabet, v azbuce
BONDY
[296] [297]
i fraktue, kaligramy, rbusy, tabulky, matematick vzor-
ce, chemick symboly, diagramy, kovky a ostatn zpso-
by, jimi me kniha a titn slovo fruktifikovat fakt sv
dvojrozmrnosti, ppadn i trojrozmrnosti (vstavaovit
pohdky Kubatovy), i ony ns vak ru prv tak mlo,
ba jet mn ne plastick kole trc z hladk plochy
zvsnho obrazu.
Ready-mades uprosted jazyka
A pece je tu naprosto zsadn rozdl,
rozdl, kter dl i z t nejnormlnj przy bez jakch-
koli grafickch alotri tvar daleko problematitj, pro-
toe heterogennj, ne jakkoli heterogenn asambl
i kol. Pod hladkm povrchem homogennho materilu
psanho jazyka se toti skrvaj nepeklenuteln hloubko-
v rozdly. Nejsou to rozdly v pedmtu zobrazen. Jazyk
prv tak jako barva a ttec maj prvo zobrazovat coko-
li, co je zobraziteln jazykem i ttcem a barvou, take
zobraz-li mal na svm obraze krom jinho i obraz a vy-
pravuje-li vyprav mimo jin i o vyprvnch, je to docela
v podku, protoe v kompetenci materilu a zvolen vyja-
dovac formy. To, co se mn a m takov vyprvn i po-
pis pestv bt homogenn, nen tedy pedmt zobrazen
(v literatue i malstv koneckonc heterogenn tak jako
tak), a nen to ani materil (v literatue skorem homogen-
nj ne v malstv), ale zpsob zobrazen. V malstv
zstv beze zmny, a mal maluje sklenici, slaneka
anebo obraz pokoje, na jeho stn vis zti se sklenic
a slanekem: to ve, skutenost i obraz, zobraz mal stej-
nm zpsobem, ve stejnm mtku i stylu, pi stejnm
respektovn (i nedbn) zkon perspektivy, s pouitm
stejn techniky. Naproti tomu prozaik, sotva pestane po-
pisovat mimojazykov svt pedmt, osob, udlost a dj
a sotva se setk s tmatem jazyka samho (pesnji eeno
eov komunikace sam), zpsob reprezentace s velkou
pravdpodobnost prudce zmn. A dosud svt popisoval;
byla to, pi v narativnosti, metaforinosti i bsnickosti,
ist deskripce. Te vak s nejvt pravdpodobnost ui-
je nkter z technik pm (i bezmla pm) ei, a bude
tedy aspo zsti jakoby citovat! A dosud pracoval ee-
no v peirceov skch termnech se symboly, te vak pe-
sedlal na ikony, dokonce ty nejikonitj ikony, podobn
svmu pedmtu jako vejce vejci! A dosud podobnost zcela
zanedbval, uvaje prostedk jazykovho popisu, tj. s-
miotickho nstroje, kter na jakoukoli podobnost se svm
denottem totln rezignoval, spokojiv se s podobnost
veho se vm a s mapovnm v mtku 1 : (co jinho
je vztah i pomr a mtko, v nm je nzev vesmr v-
i svmu kosmickmu denottu!), te vak nhle vymnil
naprostou nepodobnost za maximln podobnost, digitali-
tu za analogovost, a rozhodl se mapovat v mtku 1 : 1!
Do strnky titn knihy ne u do zvsnho obrazu,
kde jsme na to jaktak zvykl, ale pmo do t pravidel-
n homogenn knin sazby vlepil smioticky zcela hetero-
genn ready-made objekt, jene irou nhodou ready-ma-
de objekt jazykov, a tak to ulo na pozornosti. Nicmn
ready-made, a nalezen v jakkoli oblasti a asi (pvod-
n) vytvoen v jakmkoli materilu, zstv ready-made
objektem. A tot nutn plat i o ready-mades jazykovch:
by byly sebevce podobny jazyku, by by jej zobrazovaly
lpe a vrnji ne jazyk sm (tj. ne jazykov popis), jsou to
ready-mades (ovem ready-mades jazykov), a ne jazyk.
Svou smiotickou podstatou nepat toti citace a pm
e do jazyka (a kolov i ready-made prvek do mal-
stv i sochastv), ale do on skupiny eknme ma-
ximlnch ikon i optimlnch model, s nimi pracuje
vstavnictv ale tak zkuebna prototyp , model i
model-vzork, na nich jsou zaloeny vzorkov veletrhy,
zoologick zahrady, vzkumn laboratoe, zsti i muzea
(pokud v nich shromaovan i vystavovan pedm-
ty materiln kultury i prody nefunguj jako jedinen
unikty), a kter tak a u vystaveny v muzech, na
vstavch, ve kolnch vitrnch anebo vbec ne hra-
j vele dleitou lohu pi takzvanm ostenzivnm uen
jazyku, tj. on metod, j jsme se vichni nauili svmu
mateskmu jazyku i svmu domovskmu svtu. Tento na
prvn pohled katastrofln rznorod soubor jev, daleko
[298] [299]
heterogennj ne cokoli z toho, co jsme dosud jako hetero-
genn oznaili, m ve skutenosti jedno spolen: ve vech
zmnnch ppadech mme co dlat s prvkem njak hro-
madn entity (vrobn srie, prodnho druhu, biologick-
ho druhu, Quineova relevantnho druhu atp.) fungujcm
bu jako vzorek celho druhu (srie atd.) podle principu
pars pro toto, anebo jako kognitivn nhraka (model) n-
jakho jinho prvku te hromadn entity (toho prvku,
o kter mme zjem), ppadn i jakhosi idelnho prvku
sv hromadn entity. Co je i ppad citace a pm ei,
jakoto ei zastupujc jinou e, tj. tat slova jinho
mluvho (i stejnho mluvho v jin situaci). Nebo i slo-
va, jak dobe vme, existuj v hromadnch entitch, a types
lingvlnch tokens jsou pmo archetypov vrobn srie,
take slovn tokens (ale stejn i promluvov tokens) hrajc
jin tokens tho type jsou pmo archetypov token:token
ikony (i token:token modely).
Jazyk jako heterogenn sms
ne-jazyka a jazyka
Spisovatel, kter pracuje s pmou e-
(jakoto s pseudo- i quasicitty) a proplt j svoje vy-
prvn, a podobn i kad uivatel jazyka, kter citt i
quasicitt uv ve svch jazykovch projevech a u mlu-
vench i psanch, pracuje tedy se sms dvou smioticky
zcela heterogennch prostedk: jazyka a token:token mo-
del. Dk tomu, e ready-made tokens, kterch uv, jsou
irou nhodou rovn tokens jazykov, a tedy od dru-
hch tokens jeho vlastn promluvy nerozeznateln, zstv
ovem tato heterogennost utajena. Vrazu irou nhodou
jsme v pedchoz vt nepouili irou nhodou: nen to sty-
listick obrat (nebo sp neobratnost) ani svdectv pon-
kud familirnjho tnu autora, ale vdeck termn. Je
dno vsadnm postavenm lovka a fundamentln dle-
itost jazyka pro lovka, a je tedy zcela zkonit, e se ja-
zyk a literatura jako umn jazyka soustavn vracej k t-
matu lidsk komunikace, zejmna jej nejspecifitj sti,
komunikace jazykov. Ale je zcela nahodil, e je (a kdy
je) vsledek tohoto nvratu relativn povrchov homogenn
nebo ne. Stupe tto homogenity zle toti na mnoha
nahodilch okolnostech, mimo jin na nahodilch vlastnos-
tech lid, o nich je e, na literrn konvenci, ohledech na
tene, me vrnosti, s n chce autor reprodukovat ciz
promluvu, atd. Jen zdka najdeme text jazykov napros-
to homogenn. Zcela zjevn je toto poruen homogenity
u text bilingvnch: klasickm pkladem je tu jist Vojna
a mr; bude-li to Vojna a mr v originle, heterogennost
jazykov bude poslena jet heterogennost alfabetickou.
Evropsk peklady japonskho romnu sotva ponechaj
nsk npis citovan v japonskm textu (dejme tomu, e
nco takovho se praktikuje) v nskm originle: pravd-
podobn vecko pelo a zlatinizuj; naopak japonsk
peklad dejme tomu francouzskho romnu z americkho
prosted urit nech vechny anglick vrazy, jimi autor
propletl repliky svch hrdin, v anglickm originle. Jest-
lie psan, lpe eeno titn text s citacemi i pmmi
emi podlh nahodilm omezenm i nahodilm pzni-
vm okolnostem (ech pe o ech, Slovk o Slovcch)
maskujcm smiotickou heterogennost pmch e, pak
mluven komunikace, zbaven jakchkoli omezen, je zce-
la nepokryt a obludnou rauschenbergovskou kol vrc
na zkladn pltno vrstvy dalch plten, karet, pohlednic,
ready-made objekt atd. a pistavujc k pltnu cel svt.
eeno bez vtvarn paralely: na rozdl od psanho jazyka
mluven projev neprokld svj ist jazykov komunikt
jen vzorky jinch jazykovch projev (dolo-li se zkonit
k tmatu specificky lidsk komunikace, komunikace jazy-
kov), ale i hvzdnm i tanenm, je-li nhodou pedm-
tem promluvy komunikace hudebn i tanen, kresbou na
tabuli, na papr i do psku je-li nhodou e o nem, co
je lpe nakreslit, ukazovnm a gestikulac atd. A je-li n-
hodou e o nem blzkm a dosaitelnm, jazykov projev
to nevh vlepit, pomoc deixe, pmo v originle do sv-
ho obrazu i pistavit ke svmu pltnu, teba cel svt
i cel vesmr. Ut pro tuto makaronskou mchanici slova
kol by vzbuzovalo nedouc pedstavu stylov istoty:
daleko sp je to asambl i brikol anebo prost gul,
[300] [301]
kde ist jazykov komunikace je utopena v mase ostat-
nch komunikanch prostedk. Ve srovnn s tm vypad
ovem titn jazyk pmo puritnsky stzliv a franti-
knsky skromn. Nedejte se mlit a nedlejme z tto, jak
vme, nahodil nouze zkonitou cnost. Pokud cituje nebo
uv pm ei (a pro by to, je-li pleitost, nedlal?),
dopout se pod pltkem stejnorodho povrchu stejn ne-
esti kole, jen si nhodou nedopv nebo ani neme
dovolit o mnoho vc (dokonce ani to co jazyk mluven),
a tak se vydv za asketu.
Reprezentace heterogennho
heterogennm me bt homogenn
Vlepovat do pltna skuten ready-ma-
de objekty napklad do obrazu s namalovanm domem
skuten okenn rm se skutenmi okenicemi, a pipevo-
vat na pltno znzorujc stnu pokoje skuten obraz se
skutenm rmem, ppadn pedstavovat ped n skute-
nou postel i skuten stl bylo u dvno ped narozenm
Roberta Rauschenberga a dlouho ped vynalezenm kole
tisciletou prax divadla. Divadlo se odjakiva hrlo pomo-
c vchod znamenajcch vchody (tj. jin vchody) a schod
znamenajcch (jin) schody, podlah a podno znamenaj-
cch jin podlahy a jin podno, v ase, eeno se Zichem
3)

skutenm, le nepravm, znamenajcm jin as, prav,
le neskuten, fiktivn, a v prostoru znamenajcm podob-
n, se idlemi, pokud tu stly, znamenajcmi jin idle,
ty z toho neskutenho svta, o nm tu divadlo vyprv,
a s postelemi, kter, pokud tu stly, hrly (ano, hrly, to
nen metafora, ale profesionln termn divadelnch nbyt-
k) jin postele. Jene, na rozdl od asambl a kol
vtvarnch i tch, kter jsou bn v jazyce, mluvenm
3) Vrazem skuten, ale neprav se Otakar Zich snail vystihnout podstatu asu
na jeviti. Uinil tak ve sv brnnsk pednce, v plnosti za jeho ivota netit-
n, do denitivnch formulac sv Estetiky jej vak nepevzal. koda. Co neudlal
on, sname se napravit my, a msto, k nmu se vztahuje tato poznmka, se po-
kou Zichovu astnou formulaci domyslet a zobecnit. Srv. Zich 1997: 1224;
Osolsob a Prochzka 1997: 38.
i psanm toto nen heterogenn smsice (pesnji eeno
nebyla by, nebt onoho namalovanho pozad, ale to nen
tak bezpodmnen nutn) a nen to kol, by by to byla
svm pvodem rznorodost sama. Na divadle je toto vec-
ko soust celkovho obrazu malovanho naprosto d-
sledn (a na to doopravdy malovan pozad) ze vzork i,
lpe eeno, z token:token ikon vc samch, obrazu, jeho
zkonitou (viz ve zmnn argumenty) a naprosto stejno-
rodou soust jsou i jazykov tokens hrajc jin jazykov
tokens tho type, a tak mimick, gestick a pohybov
tokens hrajc jin mimick, gestick i pohybov tokens
tho type, atd. Heterogenn smsice je tu reprezentovna
heterogenn smsic pesn tho sloen a tho type
tud navsost homogenn , a tak nebt zmnnho po-
zad, kter je nkdy malovan, ppadn onch informac,
kter se nkdy dovdme z prologu, epilogu i komente,
kter jsou epick tedy nebt zmnnch vad na krse,
ne zcela nevyhnutelnch, byla by to homogenita naprost,
absolutn.
Nic nm nebrn vzt tuto heterogenn smsici nejrz-
njch tokens homogenn reprezentujcch jin tokens
a odfiltrovat z n tokens jazykov. Pesn to dl dramatic-
k text, jen je doplnn o nkolik ne vdy nezbytnch, i kdy
obyejn uitench informac o tom, od eho byl oddlen,
smioticky ovem heterogennch (jmno postavy ped jej
replikou nen vak vi replice o nic vc heterogenn, ne
je tituln list vi knize, kterou zahajuje). Dleit je jed-
no: m-li ostatek toho, od eho byl oddlen, a ml-li celek,
od nj byl odfiltrovn, (smioticky) charakter divadla,
m jej i dramatick text. e je to divadlo bez herc a bez
(ivch) hrdin? Me-li bt na scn hrdinou (tj. tm,
o kom se hraje) mimo jin napklad i ve zmnn id-
le, hran, tj. pedstavovan jinou idl, tm spe me
bt hrdinou i slovo, skuten iv slovo. Vlastn je to ten
nejdleitj hrdina a (pokud jde o to druh slovo, kter
tohoto hrdinu hraje) ta nejdleitj hereck postava, bez
nich by ty skuten hereck postavy na scn a ti sku-
ten (ve dvojnsobn motivovanch uvozovkch) hrdinov
hry zstali nm.
[302] [303]
Vsledky srovnn: homogenita
divadla a heterogennost jazyka
Vsledky, ke kterm jsme doli srov-
nnm vtvarnho umn, literatury jakoto umn jazy-
ka a divadla, zdaj se tedy nasvdovat, e nae vchoz
domnnka byla sprvn: to, co povaujeme za jazyk, jsou
ve skutenosti heterogenn multimdia, zatmco divadlo
ona na prvn pohled zcela zejm multimdia je ve
skutenosti mdium jedin, k tomu vzcn jednotn. Diva-
dlo zcela homogennm zpsobem vytv zcela homogenn
obraz (tj. smioticky homogenn obraz) heterogenn skute-
nosti, kterou zobrazuje; je to ovem obraz jen velmi ma-
l (i kdy z antropocentrickho hlu neobyejn zvan)
sti skutenosti, k tomu obraz siln mezerovit a v jistm
smyslu povrchn, tj. zachycujc jen povrch tohoto seku.
(Zmnn mezery se nkdy, ponkud nadbyten, v zjmu
ucelenjho estetickho dojmu, ale na kor smiotick ho-
mogennosti, sna zalepit pli vtvarn se tvc scno-
grafie; zatmco nedostatek hloubkovho ponoru se sp sna-
v kompenzovat hudba.) Naproti tomu jazyk (mluvme
zatm o jazyku, a ne o literatue) pracuje, zejmna ve sv
mluven form, v podstat neistm heterogennm zpso-
bem, ochoten bez jakchkoli pedsudk, zbran a skrupul
chytit se veho a spojit se se vm, jen aby mohl zachytit
cokoli, zmocnit se ehokoli a chpat skutenost v jej i.
Co plat mutatis mutandis i o literatue jako umn
jazyka, pirozen s omezenmi, kter klade heterogennmu
pstupu psan projev.
V dosavadnm textu jsme neuvali slova jazyk zcela
dsledn. Jednou nm znamenalo spe jazykov systm
(langue), ppadn i tento systm v akci, ve svm, ekn-
me, vlastnm pouit, take jsme jazyk chpali spe z-
ce a velicos jsme z nho jakoto nevlastn pouit a jako
heterogenn vyluovali. Podruh jsme zase chpali jazyk
jako to ve dohromady, tedy ve smyslu verbln komu-
nikace, a t jsme ovem tendenn vytkali rznorodost
a neistotu. Pidrme-li se vak uho, a tedy relativn
istho chpn jazyka a zrove svho dosavadnho,
rovn (relativn) istho chpn divadla, zjistme, e ona
neist pms, kter nm zanevaovala smiotickou
istotu jazyka a literatury, tohoto umn jazyka, nebyla nic
jinho ne pms divadla.
Ke stejnm vsledkm, k jakm ns pivedla nae srov-
nvac analza vtvarna, slovesna a divadelna (i, chcete-
-li, Eidu od Eidos, Mimu a Logu), bychom byli dospli,
kdybychom se hned na zatku odvili pesn vymezit
oblasti divadla (i divadelna) dejme tomu, jako oblast
token:token ikon (i lpe token:token ikon lidsk komu-
nikace a interakce) a oblast jazyka (oblast principu Logos)
dejme tomu jako oblast minimlnch ikon i nejhorch
ikon tm takkajc nepodobnch tomu, co zobrazuj,
schopnch vak zobrazit cel svt. Kdybychom vyli z tch-
to ztotonn, jevila by se oblast jazyka (a tedy i oblast li-
teratury) jako oblast minimlnch ikon, se specifickm
repertorem (zvuky, grafick znaky), se specifickm uni-
verzem (zahrnujcm cel svt) a se specifickou korespon-
denc (mtkem) 1 : . Naproti tomu divadlo jakoto
komunikace komunikac o komunikaci (co je tot jako
token:token modelovn lidsk komunikace a interakce)
by se vyznaovalo specifickm univerzem nesrovnateln
um (uzouk oblast lidskho stkn), zato specifickm
repertorem znateln bohatm (neomezenm jen na zna-
ky verbln, ale zahrnujcm nejen vechny druhy lidsk
komunikace, ale i vechny jej dimenze, vetn pragmati-
ky), a ovem specifickm mtkem (to jest koresponden-
c mezi univerzem a repertorem) 1 : 1. st tohoto (zob-
razenho) univerza a st toho univerzum zobrazujcho
repertoru by byl jazyk. I on by byl (jako st univerza)
zobrazovn a i on by (jako soust repertoru) zobrazoval
v mtku 1 : 1. I on by tedy fungoval jako divadlo. krtn-
me kondicionl: nejen fungoval a nejen by. Funguje jako
divadlo, dokonce i tam, kde nen jeho soust a funguje
samostatn (jako dramatick text), a dokonce vude tam,
kde je soust jinch text i promluv: vude, kde slovo
samo sebou zobrazuje jin slovo (ale tak vude, kde na-
pklad hudba zobrazuje jinou hudbu), vznik divadlo, a
je to uprosted textu, promluvy i hudebnho proudu: tu
vude mme prvo mluvit o enklvch divadla v ostatnch
[304] [305]
umnch i ostatnch komunikanch mdich. I zde vnm-
me (i dlme) divadlo, i kdy v koncertn sni i z jevit
literatury.
Dostali jsme se tm zptky k vchodisku, a tm i k z-
vru na vodn argumentace. Hranice mezi literaturou
a divadlem neprobh tradin uznvanm zemm diva-
dla, ale zemm literatury. Divadlo nen (nutn) smen
forma, nen to syntza slova, obrazu atd., naopak literatu-
ra, pokud obsahuje enklvy divadla, je nutn forma sme-
n. Divadlo nen sekundrn modelujc systm tj. sys-
tm odvozen od jedinho primrnho systmu, jm je
jazyk. Naopak divadlo ve svch nejprimitivnjch for-
mch (hra ivoich) je systm daleko pvodnj a pri-
mrnj ne jazyk, take i jazyk, kdykoli se stv soust
hry i divadla, funguje primrn jako hra a teprve sekun-
drn jako jazyk. Nejen pm e, ale i kad jej soust,
kad citovan slovo, kad citt pracuje metodou token:
token ikon, metodou divadla: nejdve zainkuje jako
hereck postava, v roli jinho slova tho type, a tepr-
ve pak, po tomto divadelnm vkonu, jako slovo samo, ja-
ko jazyk, tj. eknme jako nositel (slovnho, vtnho atd.)
vznamu.
To ve, co bylo eeno, se me jevit jako tok proti jazy-
ku a pokus o jeho zneven. Vbec ne. Spe je to ocenn
jeho dosud mlo uznvanch schopnost. Oblast umn slo-
va se tm nezila a samho umn slova a umn jazyka
nijak neubylo. Naopak pibylo. Krom umn popisujc-
ho slova, tj. slova popisujcho svt a ivot (a krom umn
prost jen jsoucho slova, jm je poezie), pibylo um-
n hrajcho slova, slova uznanho jako ta nejdleitj-
hereck postava ztlesujc tu nejdleitj dramatic-
kou osobu slovo. Krom umn frontlnho slova, slova
obrcenho tv tv k pjemci, tedy z en-face, znme
te i slovo z profilu, zobrazen a hran (z profilu) jinm
slovem.
Tak jako nelo o tok proti jazyku, nelo ani o agresi
divadla proti literatue. Nejde nm o dn znovurozd-
len svta, ani o prvo divadelnch enklv na sebeuren,
zda chtj zstat u literatury, nebo se pipojit k divadlu.
Jde o daleko mn a o daleko vc. Ne o zmny hranic mezi
literaturou a divadlem (autor je v tomto smru konzer-
vativnj ne Otakar Zich, kter dramatick text vyal
z literatury a pidruil k dramatickmu umn, zatm-
co autor tto prce si mysl, e text me klidn zstat
u literatury, i kdy by bylo nejlpe, kdyby patil i tam,
i tam, msto jako dosud ani tam, ani tam), ale o uznn
divadla jako univerzlnho, ve pronikajcho smiotick-
ho principu a jako jedn ze dvou zkladnch forem lidsk
komunikace, formy, kter pronik vm, tedy i vemi um-
nmi. Vemi, nejen tmi, kter ke sv existenci potebuj
iv provozovn a kde se divadlo rod z tla pedvdn
(tj. z tla pedvdjcho) a u nich se s jistou divadelnost
vdycky potalo, ale i tmi, kter zstvaj krucifixovny
k pltnu, kameni i papru. A jde tak o to, aby se tento
princip nejen obecn uznval, ale aby se s nm vude tam,
kde se uplatuje, teoreticky pracovalo.
2. DIVADLO V JAZYCE
Proberme te po ad hlavn oblasti,
kde je zapoteb piloit ruku k dlu.
Monosti, kter ekaj: ist teorie
Prvn takovou oblast je ist teorie.
Nae pojet a nae argumenty vychzely z obecn teorie
token:token ikon i token:token model, sama tato teorie
je ovem vypracovna zatm vcemn amatrsky. Jej
dosavadn vklad pitom zejm postrd potebnou lucid-
nost a jednoznanost, jinak by nemohlo dochzet tak snad-
no k nepatinm interpretacm. Zkladn teze teorie, e
nejlepm [] modelem koky je jin [] koka, vypa-
d jako patn vtip zakladatele kybernetiky Norberta Wie-
nera a Arthura Rosenbluetha,
4)
fakt je ovem, e pes ten-
to pedagogick ertk dvou genilnch vdc token:token
4) Rosenblueth a Wiener, 1948: 320n. patn vtip tchto dvou zakladatelskch
osobnost je leitmotivem tto studie a tto knihy vbec.
[306] [307]
ikony existuj a e se s nimi pracuje. Pesto, zd se, klade
pochopen jejich prajednoduchho zkladnho principu n-
kterm lidem a nepekonateln pote. Pravdpodobn po-
te a komplikace vznikajc pi chpn tohoto prosoun-
kho principu nemaj sv koeny ani tak v na nedbalosti,
s n pracujeme s pojmem totonost a s vrazy jako t,
stejn, jedno a tot apod., jako sp v tom, e v teorii
(zejmna lingvistick) jsme zvykl myslet v typech, a ne
v tokens, v tdch jev, a ne v jednotlivinch, kter spo-
jujeme sp s neblahm ddictvm krajnho nominalismu.
Nicmn v ivot jsme ve styku s jednotlivinami, ukazuje-
me jedinen exemple, kupujeme jedinen exemple,
pronme jedinen tokens v jedinench situacch, a mo-
delujeme tyto jedinen situace a tato jedinen tokens ji-
nmi jedinenmi situacemi a jinmi jedinenmi tokens.
Zd se tedy, e princip token:token model m za podob-
nch okolnost jist existenn oprvnn, prv tak jako
jin okolnosti budou spe mluvit pro princip token:type
vzorku.
Samozejm, teorie token:token ikon nem dn pa-
tent na vklad divadla. Alternativn een nabz Nelson
Goodman (1968) svou teori exemplifikace, ped asem
aplikovanou i na citty (1974) a pouitelnou i na divadlo.
Pestoe Goodman sm je nominalista, tuto teorii vypra-
coval jako realistickou, a nikoli jako partikularistickou:
mysl se tu tedy v souborech jednotlivin (v types), a nikoli
v tokens, co, obvm se, Goodmanov teorii zatm unik.
V jednom smru je ovem Goodmanovi teba dt pln
zapravdu: to, co vytv z jednotlivch tokens tdu tokens,
type, nen vzjemn podobnost, pestoe velk st tokens
je si obyejn podobn. Pesto jeden type mohou tvoit i to-
kens vzjemn odlin, jako napklad titn r a psan
token tho type, nebo tot slovo mluven a psan. To,
co rozhoduje, nen podobnost, ale totonost funkce. Jen
proto meme psan zznam promluvy povaovat za to-
ken:token ikon promluvy mluven.
5)
Klem k teorii token:token model by mohla bt dobe
rozpracovan ontologie sriovho vrobku, co je disciplna,
5) Goodman 1972. Srv. kapitolu Seven Strictures on Similarity.
zd se, zhola neexistujc. A tak teorie token:token model
se mus prozatm spokojovat s nktermi trivilnmi zji-
tnmi v oblasti modality token:token model, jako nap-
klad e dn token:token model nem v sob vestavnou
informaci o tom, zda je token:token modelem jinho prvku
ze srie reln, i pouze prototypem srie budouc (i po-
tenciln), e type sestv z normlnch tokens, tj. tokens
odpovdajcch norm, e vak srii, tdu i pirozen druh
lze nkdy definovat vzorem (tj. vzorem toho, co do n pa-
t) a zmetkem (tj. negativnm pkladem toho, co do n
nepat). (1969)
Poda-li se rozpracovat skuten fundovanou teorii to-
ken:token model, jsou monosti jej aplikace nedozrn.
U v onom stavu, v jakm je, podailo se teorii aplikovat
i mimo rmec systmu, pro kter byla vyvinuta, a to na in-
terpretaci tzv kryptocitt objevench a popsanch Annou
Wierzbickou.
6)
Nerozpracovanost teorie ani rmec nedovo-
lovaly plnou explicitnost (princip token:token modelovn
nen nikde vslovn zmnn), ovem shoda zvr, k nim
dospla Wierzbick, s touto teori, a tak s vsledky na
porovnvac analzy v ptomn studii je dokonal.
Monosti, kter ekaj:
historie problmu
Dal podporu pro nai teorii najdeme
v historii, tj. v rznch starch formulacch obdobnch po-
znatk, k jakm jsme dospli my. Podpora a pomoc se tu
d snadno vrtit, pomeme-li peformulovat star tvrze-
n v novch termnech. Nic novho pod sluncem, a tak na-
e teorie byla vlastn poprv vyslovena pkn dvno, a to
v Platnov Politeii (stav, kap. VI a IX). st Platna
nen ovem snadn, ne snad pro obtnost mylenkovou,
naopak, Platnv vklad je velmi srozumiteln a nzor-
n, zaloen dokonce na jednom z prvnch uit komuta-
nho testu v teorii literatury (Platn parafrzuje, jak by
6) Studie Wierzbick je nejdleitj nebo aspo nejsympatitj z onch pade-
sti kl, jimi se zabvm v recenzi sbornku, v nm Wierzbick vyla. Srv.
peklad recenze v tto knize.
[308] [309]
asi vypadal prvn zpv Iliady peveden do ei nepm),
ale proto, e Platnv politick dogmatismus, jm je cel
zkoumn problmu motivovno, vyvol v dnenm literr-
nm vdci i estetiku obrann reflex a jist druh oku, kte-
r mu brn uvaovat vn o Platnovch argumentech.
Sm princip divadla v literatue, tj. mimeze uvnit die-
geze, exponuje vak Platn naprosto jasn a nen k tomu
co dodat. Leda to, e jeho dlen poezie na lyrickoepickou,
dramatickou a smenou (pidruji se parafrzovn Karla
Svobody; 1926) pln odpovd smiotickmu hledisku, ne-
hled na to, e je to jedin dlen, kter vyhovuje logickm
poadavkm klasifikace, protoe klasifikuje podle jednot-
nho kritria, tj. zpsobu napodoben. S nam nhle-
dem by nesouhlasil E. R. Curtius (1969: 392398), kter
naopak pokld Platnovo dlen za logicky a vcn neu-
spokojiv, zaloen na tch nejvnjkovjch formlnch
znacch (na rozdl od pozdjho dlen Aristotelova, zalo-
enho na vnitn podstat bsnickch druh), eho d-
sledkem pak pr je, e na epos zbyl u Platna jedin nr
smen. Curtiovi nejde ovem ani tak o klasifikaci Pla-
tnovu, jako sp o pozdn msk gramatiky a jejich n-
zory na poezii a v tto souvislosti o klasifikaci Diomedovu
(Ars grammatica, Lib. III; Keil 1887: 482), co do vsled-
ku s Platnovou klasifikac shodnou, co do argumentace
a dlidla vak zcela odlinou. Curtius ovem mezi Plat-
nem a Diomedem dn rozdl nevid. A pece tu rozdl je,
z naeho hlediska dokonce velmi podstatn. Zatmco Pla-
tnovi je dltkem zpsob napodoben, v Diomedov kla-
sifikaci se pracuje s rozlienm podle osoby mluvho, tedy
podle toho, kdo mluv, zda bsnk sm (poeta ipse sine ul-
lius personae interlocutione), nebo postavy (personae []
solae sine ullius poetae interlocutione), anebo jak ten, tak
i ony. Rozdl nepostehnuteln i zanedbateln z hlediska
kulturnho historika nebo filologa by ovem neml unik-
nout smiotikovi, a co je jaktak omluviteln u Curtia,
nen omluviteln u Kristevov (1970: 87), kter nevypr-
v o stedovkch osudech antickch idej, ale hled smi-
otickou podstatu literatury, smiotickou podstatu romnu.
A podstata nen v tom, kdo mluv, ani v tom, e by snad
nkde i nkdy mluvily postavy a nkde jinde a nkdy jin-
dy zase autor. Vdy a vude a ve vech nrech mluv je-
din autor. Jde vak o to, zda svm slovem vyprv (o v-
cech, djch i o jinch slovech), nebo zda svm slovem (to
jin slovo) hraje, nebo zda stdav dl to i ono. Tvrzen,
e mluv hrdina, lze pipustit jen jako ponkud nebezpe-
nou metonymii: metonymie, v jej podstat je pomjen d-
leitch distinkc, a tedy jist klouzavost, ba kluzkost, je ve
vd vdycky nebezpen, daleko vc ne metafora. Nelze
je vak pijmout jako striktn popis.
(A jet poznmka: frzi mluv bsnk, mluv hrdina
Kristevov prost pevzala od Curtia, na nho se odvol-
v, a Curtius ji zase pevzal od Diomeda. Obrtme-li tuto
frzi proti jejm uivatelm, mohli bychom se ptt: mluv to
Kristevov, anebo to /v Kristevov textu/ mluv Curtius,
anebo to /v textu Kristevov i Curtiov/ mluv Diomedes?
Ne. Pokad mluv jedin autor /Kristevov, Curtius atd./
sm. Mluvit me jedin on on se i podepsal , a mluvit
um. Jde jen o to, zda to, co k, pevzal, mechanicky pe-
vzal, opakuje po nkom jinm, i dokonce od nkoho opsal,
anebo zda to k ne svmi slovy slova nejsou nikdy
nae , ale pokud mono pi plnm vdom toho, co
vlastn k.)
estnct stolet mezi Diomedem a Bachtinem urit ne-
bylo zcela sterilnch, nejen proto, e Platnovy nzory p-
sobily jet ve francouzsk renesanci (Curtius 1969: 44),
take Aristotelovo dlen poezie nemlo tak docela pln
monopol, ale tak proto, e lid vid (i sly) a pemlej:
Tak napklad William Hazlitt
7)
postehl, e Shakespeare
neuvauje, co by jeho hrdinov dlali nebo kali, ale ihned
se do nich vtl (at once becomes them) a za n mluv a jed-
n; podobn postehy najdeme u ady autor, v autobio-
grafickch textech dramatik i romanopisc, v charakte-
ristikch kritik atd. Pesto se zd, e prvn systematickou
a skuten teoretickou podporu pro nae hledn divadla
v literatue nm me nabdnout teprve Voloinov (1929),
7) Hazlittv vrok o Shakespearov Antoniovi a Kleopate pejmm z poznm-
ky z anglickho pekladu Platnovy stavy v Loeb Classical Library. Podobn
postehy, jen systematizovan, najdeme v Zichov Estetice.
[310] [311]
tj. Bachtin (1965: 8490). Jeho nzory jsou v plnm sou-
hlasu s na teori, jen terminologie (ciz e) je nkdy
ponkud metonymick, a me tedy potlait dleit roz-
dly, v termnech token:token model naopak vyzdvien.
Sm Bachtin ovem velice dobe rozliuje mezi e hrdiny
a onou e autora, kter zastupuje a hraje e hrdiny. e
princip hry na e hrdiny, jazykovho maskovn se za
postavu i makaen, prost (naeho) divadla v litera-
tue, mu nen ciz, dokazuje u to, e na stedn princip
svho vkladu povil princip karnevalu. Princip karneva-
lu se u Bachtina obyejn chpe jako jasnoziv bsnick
metafora. Jist: u Bachtina je vc poetick intuice ne teo-
rie (co plat i o Bachtinov-Voloinovov ist teoretickm
dle Marxismus a filosofie jazyka, ve sv dob nepochybn
obdivuhodnm), a vce ne na argumenty teoretick d na
hypotzu historickou, hypotzu o smjcm se chru sv-
tovho dramatu a o lidov smchov kultue, uchov-
vajc menipejskou satiru od antiky a po nae asy. Ne
tedy divadlo nalezen synchronn analzou jazyka jakoto
mate rilu literatury, ale karneval, geniln postehnut
a vkonstruovan do diachronie. Jene podvme-li se zblz-
ka na Bachtinv karneval, zjistme, e m vechny rysy
naeho divadla: tot soustedn na ciz e a do jej pa-
rodie, t zpsob napodoben ei e. Ostatn co jin-
ho je karneval ne velk, masov improvizovan divadlo,
hran zrove a navzjem jednm pro jednoho (i
pro jednu), jednm pro vechny, vemi pro jednoho a ve-
mi pro vechny?! A tak Bachtin k v principu tot, jen si
za korunnho svdka nenareroval neduivou analzu, ale
robustn historii.
Jistou podporu pro nai teorii meme najt i u Muka-
ovskho, kupodivu vak vbec ne v jeho studich o dialogu
a monologu (1948: I). Ty jsou sice vybudovny nad mate-
rilem pevn dramatickm a obecn se pokldaj za kla-
sick prce teorie, ppadn i smiotiky divadla a drama-
tu, ve skutenosti to vak jsou studie o dialogu a monologu
v ivot. O tom nejdleitjm, co odliuje tyto formy na
divadle od tchto forem v ivot, toti o tom, e kad slovo
monologu i dialogu na divadle i v dramat je slovo-posta-
va (i slovo-signifiant) hrajc slovo-hrdinu (ili slovo-signi-
fi), tu nepadne ani zmneka, pestoe prv to je zsadn
rozdl, navc rozdl smiotick, k tomu spojen se zajmav-
mi komplikacemi (ve vtin monolog a apart slovo ne-
znamen slovo, ale mlen dramatick osoby). Tm nechce-
me samozejm sniovat vznam Mukaovskho klasickch
studi pro zsadn otzky monologu a dialogu vbec. Ostat-
n to, co jsme marn hledali v Monologu a dialogu, najde-
me ve Vvoji przy Karla apka. Mukaovsk (1948: II) zde
pesn postehl zsadn smiotick rozdl mezi Povdkami
z jedn a Povdkami z druh kapsy. Zatmco prvn jsou, jak
o nich k sm jejich autor, vlastn detektivky, tmatem
druhch je ve skutenosti samo povdn, samo vypravov-
n. E. R. Curtius by zde Mukaovskmu nepochybn vytkl
schematismus, kter mu vnutil rozdlit apkovy povd-
ky [] mezi dva nry, tj. nr smen a nr imitativ-
n (dramatick) to toti vytk Diomedovi za podobn
zachzen s Vergiliovmi Eklogami; Curtiova vtka byla
mon v onom konkrtnm ppad i oprvnn, jis-
t vak je, e Mukaovskho zdnliv pedantsk odtre-
n jednch povdek od druhch a zaazen do pln jin
skupiny apkovch dl lo pmo na koen vci. Zatmco
prvn popisuj udlost rekonstruovn udlosti, tmatem
druhch je udlost vypravovn o udlosti; zatmco prvn
svou udlost popisuj, druh ji hraj. Podporu, kterou nm
Mukaovsk odepel ve studich o dialogu, nm tedy pln
vynahradil ve studich o Karlu apkovi. Vydatnou podporu
najdeme ostatn i v Karlu apkovi samm. Nejen pro jeho
Vlku s mloky, kterou u kdysi Frantiek Gtz (1937) od-
halil jako knin protjek onoho divadelnho nru, jm
je revue (je to kniha, kter podobn jako dvn pask
revues de la fin de lanne neustle paroduje, kniha, kter
si napklad od druh ple hraje na sbrku vstik), ale
pedevm pro jeho pspvek k teorii anekdoty (1931). Zde
toti Karel apek odmtl potat anekdotu mezi nry epic-
k a jednoznan ji klasifikoval jako nr dramatick, ja-
ko miniaturn dialog, jako drama. Co je pln kompatibiln
nejen s tdnm Platnovm, ale pedevm s mylenkami
Bachtinovmi, a ovem se zkladn ideou tto prce.
Nejpdnj argumenty pro nae pojet najdeme ovem
v pracch modern lingvistiky, zejmna v prci Anny
[312] [313]
Wierzbick Metatekst w tekscie. To je ovem oblast, j
jsme se dotkli u dve. Naproti tomu nkter prce mo-
dern tzv. lingvistiky textu ns zklamou na cel e. Mm
na mysli zejmna van Dijkv Text a kontext (1977), kde se
k tto otzce vbec nedojde, pestoe prv zde, v textech
hrajcch jin texty, a tud v textech, jejich kontextem je
text, by nael badatel vdn pklady pro osvtlen titul-
nch pojm sv knihy v cel jejich relativnosti i vzjemn
souhe. Kupodivu o nic lpe na tom nejsou ani prce zahr-
novan k opanmu plu tto oblasti, k tzv. discourse ana-
lysis. Ani zde promluvy odkazujc, tak jak jsou, k jinm
promluvm a hrajc si cele nebo zsti na jin pro-
mluvy nezaujaly nikoho natolik, e by jim vnoval samo-
statnou prci. e by to bylo tm, e vtina prac souasn
lingvistiky textu i promluvy m charakter prac o pracch
i studi o studich, take z vtiny z nich msto autora
mluv nkdo jin?
Existence metatext soustavn upoutv zjem sloven-
skch a polskch badatel, jak o tom svd publikan ak-
tivita nitranskho Kabinetu (Popovi 1973). Zatm to byly
pevn metatexty mimo text a hlavn metatexty po
textu, mn u metatexty ped textem (nrty, skici, os-
novy, nmty): aspekt synchronn se dosud nepodailo pln
emancipovat a oddlit od aspektu diachronnho, implicit-
n skrytho i v terminologii, kde metatext, pichzejc po
prototextu, m vlastn asto funkci jakhosi deuterotex-
tu. Poda-li se v dalm prohlubovn teorie odliit ony
metatexty, kter sv prototexty pouze popisuj, od tch,
kter je (kadm svm slovem) hraj (by by lo, i pr-
v proto, e jde o prototexty pouze fiktivn), bude to dob-
r jak pro teorii metatext, tak i pro nai teorii divadla
v literatue, kter tm najde neobyejn vhodn uplatnn.
Monosti, kter ekaj: mapovn
enklv. Citt mluven a psan
Tet a nejdleitj oblast, kde teba
piloit ruku k dlu, je deskriptivn praxe: smyslem teorie
nen ani jej vlastn prohlubovn, ani jej ptrn po ped-
cch a pe o vlastn rodokmen, ale uplatnn v praxi. A tak
clem teorie enklv divadla v jazyce a literatue me bt
jedin nvtva takovch enklv a mapovn v ternu. To
je kol, kter nememe postihnout na nkolika zbvaj-
cch strnkch, a tak jedin, o se meme pokusit, je najt
vhodn systm, kter by toto mapovn umooval.
Domnvme se, e nejvhodnj zkladnou, odkud je
mono podnikat przkumn expedice do jinch, bohd v-
znamnjch, urit vak rozshlejch teritori divadla na
zem jazyka, nabz citt.
lovk produkuje jazykov tokens dvou velkch super-
sri: mluven a psan. V psanm jazyce meme pitom
citovat promluvy nejen mluven, ale i psan a naopak.
Citt je v principu analogov model digitlnho origin-
lu, peirceovsky vyjdeno ikon symbolu. Je to token:token
model, nejlep model: nepesn citt nen citt, ale pod-
vrh. Citt MLUVENHO projevu v MLUVENM projevu bu-
de mt pirozenou tendenci usilovat o pesnost ve vce sm-
rech, ne jenom ve smru vrnosti textov, ale tak aspo
(kdy u nic jinho) vrnosti intonan. Intonace je ovem
jev, kterm digitln projev nabv charakter spojitosti,
a tak sama intonace snadno peroste v imitaci, co ovem
otvr dvee token:token modelovn vech ostatnch slo-
ek ivho mluvenho projevu v iv situaci, jinmi slovy:
dokon otvr dvee divadlu.
Druh monost je PSAN v MLUVENM: tu anebo
zpamti cituji psan originl zprvu z novin nebo kla-
sika. Je otzka, zda do tto kategorie nepat vlastn ka-
d doslovn ten pednky z pipravenho textu, protoe
rozdl je jen v kvantit (krtk ryvek cel pednka)
a v autorstv (text druhho autocitt). Bu jak bu, ci-
tace psanho textu v projevu mluvenm nepsob dojmem
divadla (ledae by onen citovan psan projev byl sm jen
psanou citac projevu mluvenho), ale sp dojmem vzor-
ku, exemplifikace. Je to dno trvalost grafickho zznamu
a prchavost projevu mluvenho. Ani psan promluva nen
ovem nic jinho ne jedinen token, svou trvalost vak
umouje mnohonsobn ten, a tak psan projev bud do-
jem ne jedinenho token, ale celho type, cel tdy svch
[314] [315]
vlastnch ten, svch re-citac. Analza citace tto katego-
rie otvr tedy cestu teorii pednesu a kdov mon
i zkoumn pednesovch umn vbec.
PSAN V PSANM (a titn v titnm) je citt
v nejbnjm slova smyslu. Podobn jako pedchoz p-
pad ba jet dvodnji vzdoruje teorii token:token
model, ovem jen jejmu zkmu pojet (ve skutenosti
teorie token:token model zahrnuje i monost vzorku).
Vtina teori citt uvauje o nich spe v termnech
ty pes
8)
ne v termnech tokens. Fakt je, e i kdy jsem
(vdycky) v kontaktu pouze s jednotlivinou, jedinenm
token, nejde mi o toto jedinen token (pokud ovem
necituji njakou zvl pikantn zkomoleninu existujc
jen v jedinm exempli, dejme tomu vinou vady papru)
a dokonce ani o ono jedinen textov token, kter citova-
n autor vlastnorun napsal i naklepal, ale o celou onu
tdu, kterou tm zaloil. Jinak eeno, necituji promluvy,
cituji vty, tj., jak prav kolsk definice, slovy vyjden
mylenky. Psan citace psanho (i titnho) jazykovho
projevu nem proto obvykle charakter token:token modelu
a nepipad nm jako divadlo. Sp trochu vzdlen
pipomn vstavu, vystaven expont, ovem abstrakt-
n expont (abstraktn ve smyslu abstraktn mylenky,
nap. novho vynlezu, nikoli ve smyslu tzv. abstraktnho
umn). Skuten existuje expontov (ukzkov, uka-
zovac) teorie citt (J. R. Searle). Vedle citt, kter jsou
jen ojedinlmi ostrovy i ostrvky v moi vlastnho (v obo-
jm slova smyslu vlastnho) textu, mme i cel cittov
souostrov, to jest sbrky citt (vrok, vatk atp.). Je
otzka, jak je vlastn rozdl mezi tmito sbrkami citt
a antologiemi a co odliuje antologie od nkterch kolek-
tivnch prac typu sbornk, miscelane, pamtnch spis
8) Nejbnj je tradin teorie citt jakoto jmen: citovan vta nen vta, ale
jmno tto vty jmno, kter se nhodou skld ze vech slov dan vty. To
je teorie, kterou najdeme nap. u Reichenbacha. Podle nho je objekt v uvo-
zovkch uit jako svj vlastn znak. Srov. Pelc 1967. Novj teorie Sear-
lova pokld citt prost za ukzn dan vty (tak jako zahvzdn me bt
ukznm, prezentac danho npvu.) Srov. Searle 1969. Nejnovj je teo-
rie Goodmanova (1974): citt podle n svj pvodn vraz denotuje a zrove
obsahuje.
atp., zda to nen jen aspekt kvantitativn, anebo chybjc
uvozovky ped kadm pspvkem. Teorie citt nabz
tedy kl k poznn smiotick podstaty i tohoto druhu
text. (Podobn charakter me mt ostatn i dlo jedin-
ho autora napklad knin vydn novinovch lnk,
divadelnch refert atd., ppadn i knin dejme tomu
bibliofilsk vydn jedinho obzvl pamtnho lnku.
Bude-li takov vydn mt charakter reprintu faksimile,
dojem vstavy bude jen poslen, zvlt pjde-li o faksimile
rukopisu.)
Konen tvrtou monou zkladn alternativou je citt
projevu MLUVENHO v projevu PSANM (i titnm). Z-
kladnm typem tohoto cittu je pm e. Na rozdl od
pedchozho se tento ppad aspo vzdlen podob diva-
dlu, tedy divadelnmu textu, dramatu, ovem dramatu
faktu: to je ppad nkterch protokol zvanch jednn
(soudnch, parlamentnch, konferennch) (vimnme si, e
tu uvme slova jednn tak jako na divadle!) a dlei-
tch vystoupen (dal teatrln termn) na tchto jedn-
nch (vimnme si, e tyto zznamy jsou nkdy peruo-
vny vedlejm textem diegeticky popisujcm reagovn
naslouchajcho partnera, v tomto ppad kolektivnho
partnera, tak jako texty divadeln). Nen pochyb, tyto psa-
n (titn) texty maj charakter token:token model svch
jedinench mluvench originl: dokonce ani titn, tj.
masov multiplikovan podoba nesugeruje v tomto ppad
pedstavu type, ale jen obrovskho mnostv token:token
model tto jedinen udlosti.
Citt fiktivnho a potencilnho textu
To byly tyi zkladn monosti jako
potek. Jimi se ovem nae pokusn typologie citt jako
vchodisko k typologii smantickch enklv divadla v ja-
zyce a literatue zdaleka nevyerpv. Zatm jsme uvao-
vali o cittech jen jako o token:token modelech originl
relnch, reln existujcch. Krom token:token mode-
l originl relnch, to jest existujcch v ptomnosti i
minulosti, existuj i token:token modely originl teprve
[316] [317]
budoucch, tj. takovch, jejich relnost nen tak zcela za-
ruena, originl pouze monch, ale neexistujcch, ori-
ginl fiktivnch atd. A vechny tyto alternativy je teba
zahrnout do na typologie.
Zvl zajmav pro ns budou ovem originly FIKTIV-
N. Obohatme-li vchoz alternativu ty hlavnch svto-
vch stran o tyto fiktivn varianty, dostaneme v prvnm
ppad (MLUVEN v MLUVENM) jako vsledek takov
druhy citt fiktivnch (mluvench) promluv, jak existu-
j v stnm vyprvn promenm pmou e, i tako-
v, z jakch sestvaj anekdoty, tento (podle Karla ap-
ka) dramatick nr, a takov, z jakch spolu se v
paralingvou, kinezikou, proxmikou atd., prost s celou
rekonstruo vanou komunikan situac sestv divadlo.
Ano: divadlo nen nic jinho ne celoveern citt (tj. token:
token model) fiktivn mezilidsk komunikace a interakce.
(Nedviv ten ovem zavh, jak je zde mono
mluvit o cittu. Citty jsme charakterizovali pesnost,
je zde tedy mono zjistit, e jde skuten o citty? Nijak:
pesnost, pilhavost, fit. /Searle/ zde funguje v opanm
smru. Pesn tohle k hrdina, sugeruje nm divadlo,
a skuten, hrdina pesn tohle k. Kterto pesn je
u nkterch divadelnch nr /verovan drama, opera,
opereta/ nutno brt cum grano salis. Zde jde o aproxima-
ci metodou ist teorie k smiotickmu fungovn divadla.
iv divadlo vak funguje nejen smioticky, ale i esteticky,
prv tak jako kad umn, a estetick princip je do jis-
t mry protikladn smiotickmu to ostatn rozpoznal
u Mukaovsk: Do vtch podrobnost se zde nememe
poutt: toto je prce o literatue, ne o divadle.)
9)
Zatmco fiktivn varianta prvn alternativy byla pln di-
vadla, druh alternativa (PSAN v MLUVENM) je zd
se tm przdn. Mluven projev na rozdl od psa-
nho obvykle improvizujeme: jak v nm tedy improvizo-
vat ten neexistujcho textu? Pokus-li se ek simulovat
9) Protichdn psoben obou princip popsal u Otakar Zich v Estetice drama-
tickho umn, kde se prvnm principem (Zich mu k princip dramatinosti)
zabv ve druh sti dla, zatmco principu estetickmu (princip stylizace)
vnuje zvrenou, tet st dla.
podobnm zpsobem ten nevypracovanho domcho ko-
lu, je obvykle dopaden in flagranti delicto pi druh vt.
Kazantzakisv Nikos se dopout podobnho podvodu (jen-
e pia fraus) tenm neexistujcho Zorbova dopisu negra-
motn Bubuln. Genilnm improviztorem tohoto druhu
byl pr Jaroslav Haek, a v jeho mystifikanch pedn-
kch by se nalo jist mnoho mluvench, a tedy improvi-
zovanch citt fiktivnch spis fiktivnch autor, samy
pednky obsahujc tyto citace fiktivnch originl lze
vak charakterizovat jako token:token modely, ovem po-
nkud jin kategorie (zsadn pat do alternativy mluve-
n v mluvenm, je to divadlo) a ponkud jin subvarianty.
Je snad zbyten podotkat, e mluven citace (a re-citace)
fiktivn pedlohy (tj. neexistujc pedlohy) je nco jinho
ne veejn i hlasit pedtn relnho dla, kter m
charakter fikce (tj. beletrie).
Na rozdl od druh, tet alternativa (PSAN v PSANM)
m velmi dleitou a pomrn asto vyuvanou fiktivn
variantu. Psan citt fiktivnho psanho originlu nen
dnou vzcnost snad kad romn krom fiktivnch
rozmluv svch fiktivnch hrdin cituje i jejich fiktivn do-
pisy. Bude-li cel romn sloen vlun z dopis, tak jako
Goethv Werther i Laclosovy Nebezpen znmosti, bude
to vlastn psan (titn) ekvivalent mluvenho divadla.
Vskutku, dla tohoto druhu pedstraj, e jsou sbrkami
dopis, hraj si na sbrky dopis, hraj nm a s nmi
divadlo. Podobn Vlka s mloky Karla apka si hraje
v druh sti na sbrku vstik pana Povondry, a romn
tho autora ivot a dlo skladatele Foltna si hraje na pa-
mtn sbornk. (Povimnme si dleitho rozdlu: opravdo-
v sbornky mly spe charakter vstav, fiktivn sbornky
maj charakter divadla: zejm divadlo spojujeme s fikc,
nikoli s rekonstrukc fakt.) Na stejnm principu hry je
zaloen Polkv urnalistick slovnk. Je to polemick
esej (i satirick causerie) o novinsk frzi, hraje si vak
(ponkud parodicky) na frazeologickou pruku. Podob-
nou hru s nmi nemus vdycky hrt jen kniha, ale i letk,
noviny i divadeln program. Existuj programy, kter si
hraj na svatebn i mrtn oznmen, na zvltn vydn
[318] [319]
novin, na paklk bankovek (Dobe placen prochzka v Se-
maforu), dokonce i na jin program (uchovan, pr, ve v-
stikovm archivu pana Povondry brnnsk inscenace
Vlky s mloky).
Konen o tvrt alternativ v jej fiktivn variant
(MLUVEN v PSANM) se nen teba zvl rozepisovat,
protoe je nejbnj: pat sem vechny pm ei rom-
n, a samozejm i vechny dialogy a cum grano salis
monology dramat. Ovem podobn sem bude (rovn cum
grano salis) patit i vechna nepm poezie tj. poezie vlo-
en do st fiktivnm napklad mytologickm, ale tak
teba docela souasnm postavm a vydvajc se za je-
jich monology. V tom jedinm ppad dvme za pravdu
Diomedovu dlen, nezstvme vak hlu ani k vhradm
Curtiovm. Urit sem zaadme i Povdky z druh kapsy
Karla apka, pamtlivi ponauen Mukaovskho, a odlou-
me je od kapsy prvn (toti jedn), vyvarujeme se vak
toho, abychom sem mechanicky adili ve, co je jen vloeno
do st postavm rmcovho pbhu. Rmec bv nkdy
jen vnj zleitost dobov konvence a ostatn i tam,
kde skuten funguje jako rmec, me se po chvli zcela
vytratit, take to, co zaalo jako obrazovka na obrazovce,
me se a do konce pbhu hrt pes cel pltno.
To byla jedna modln varianta na zkladn tve-
ice, varianta fiktivn. Existuj i jin varianty, z nich
nejdleitj je snad varianta potenciln: token, kterho
v tomto ppad uvme (ppadn uit samo), je mode-
lem jinho, nikoli relnho, ale pouze potencilnho token
(i potencilnho uit). Pro pklady nemusme chodit
daleko: tento lnek je pln vraz v uvozovkch, vraz,
o kterch vme i tume, e to nejsou citty v bnm
slova smyslu, to jest citty z relnch text. Jsou to citty,
ppadn autocitty (autocitt je citt jako kad jin,
aspo ze smantickho hlediska) z potencilnch text,
citty, jejich uvozovky kaj: takhle bychom to ekli
a tohohle vrazu bychom pouili v kontextu, ve kterm
bychom si to mohli dovolit a ve kterm by to bylo na mst;
v ptomnm kontextu si to vak dovolit nememe, nebylo
by to na mst (nebylo by to pesn, dstojn, nebylo by
to ve stylu), a tak si to ani nedovolujeme a nekme to:
jenom to citujeme, tj. pedvdme i hrajeme, jak bychom
to ekli, a oddlujeme to od toho, co skuten kme,
co vyznaujeme uvozovkami. Nae vysvtlen, e jde
o token:token modely potencilnch originl, je myslm
v naprost shod s jazykovou intuic, kter ns nut pout
uvozovek, t zvltn znaky, kter nm dovoluje ci to,
co si ci nedovolujeme, to jest umouje nm ci nco
a pitom se od toho distancovat.
10)
Citty z potencilnch
promluv se nijak neomezuj na psan projevy: je jich
plno i v naich projevech mluvench, jen tu nen tak dobe
vidt na uvozovky proto tu me bt vc vtipu, ironie,
a mn alibismu. Do stejn kategorie pat i (parodick)
narka, s tm rozdlem, e jde obvykle o kratik citt
(teba jednoslovn), obvykle neinzerovan uvozovkami,
z textu relnho.
Signly cittovosti. Specifick rysy
cittu jako token:token modelu
Ne pejdeme k dal otzce, zrekapitu-
lujeme krtce dosavadn postup. Nejdve jsme se zabvali
cittem a jeho materilem, mluvenm i psanm, ve vzta-
hu k originlu a jeho materilu, tj. k promluv mluven i
psan. Pak jsme si poloili otzku existennho modu tch-
to originl, jejich dejme tomu ontologick modality (otz-
ky po jejich materilu u jinch modalit jsme peli taktnm
mlenm, nezdaj se bt pli smyslupln, podobn jako
dotazy po holohlavosti souasnho francouzskho krle).
11)

10) V psanm jazyce u skutench dokumentrnch citt je skuten pravda, e
jestlie nco citujeme, tak to sami nekme. Metavskyt nen vskyt, tvrd
Naess, 1953. Ovem u citt z potencilnch promluv tko tvrdit, e se to tak
jenom k. Pokud jde o ryvky z ktivnch promluv, autor je skuten nek.
Pouze je pomoc svch vlastnch slov hraje.
11) B podojit krvy, kters nedostala, prav v lidov psni zl tchyn chudobn
snae. Podojenost krav z neexistujcho vna je, jak vidt, ekvivalent holohlavos-
ti neexistujcho souasnho francouzskho krle: lidov pse odhalila paradoxy
deskripc zejm dvno ped Russellem.
[320] [321]
Nyn si polome otzku tsn spojenou s otzkou ontolo-
gick modality originl cittovch token, pece vak od n
odlinou tm, e je ve vym pate, toti otzku ne u po
modalit, ale po zprvch o tto modalit. Co nm vlastn
dv tuto metametainformaci, co nm signalizuje, e toto
je citt z neexistujcho, ale monho textu, co nm ostat-
n vbec k: toto je citt? Kde bereme informaci, e
tchto tokens bylo autorem a m tedy bt i pjemcem
pouito jako model jinch tokens? Kde bereme informa-
ce o jejich povaze jako model a kde bereme informace
o modu existence jejich originl?
(Jak patrno, dostali jsme se od model a originl sa-
mch o patro v, ke zprvm o tchto modelech a origi-
nlech, zprvm pro jejich uivatele, a tm od syntaktiky
a sman tiky k metasyntaktice, metasmantice a pragma-
tice.)
V ppad jazyka, pirozenho jazyka, jsou tyto infor-
mace o modu existence onch originl, k nim dan vpo-
v odkazuje, zamontovny ve vpovdi sam: vpov ne-
jen identifikuje (tj. dejme tomu modeluje i denotuje) svj
originl, ale tak o nm predikuje, vypovd, a touto pre-
dikac jej modifikuje. Jazyk je ovem jedin systm repre-
zentace, kter takovouto vestavnou informaci m a dv.
dn jin modely (systmy reprezentace) v sob tuto in-
formaci o modu existence svch originl vestavnou ne-
maj. Z plnku samho se nikdy nedovte, zda to, co je na
plnku zakresleno, skuten stoj, anebo zda je to jen nerea-
lizovan projekt. Me vm to ci legenda, piloen doku-
mentace, nebo to mete vdt odjinud, z vlastn zkuenos-
ti s originlem, prost zvnjku, ne zevnit modelu samho
(Osolsob 1975).
Druh otzka, kde bereme informaci o tom, e dan to-
kens mme povaovat za modely jinch tokens, a ne za ona
tokens sama, je velmi podobn, pece vak zeteln odli-
n. Tk se toti ne model vbec, ale jedin token:token
model. U jinch model nen rozlien modelu a origin-
lu problm model je prost zeteln jin. U token:token
model je to hor a nerozliitelnost je jejich specifick
svzel, ba pmo proklet.
Citt, jak vme, nen jazyk.
12)
Je to nejazykov model
jazykovho originlu. Je to jin systm reprezentace ne
jazyk, a u je to vzorek anebo token:token model. Obecn
zkonitosti nejazykovch zpsob reprezentace a obecn
zkonitosti token:token model plat tedy i v ppad ci-
ttu. Konkrtn eeno: z cittu samho nikdy nepoznte,
k jakmu originlu, existujcmu i neexistujcmu, se vzta-
huje. (Mete to vdt, mete znt originl, ale citt sm
vm to nikdy nepov.) A za druh: z cittu samho se nikdy
nedovte, e je to citt. Proto uvozovky nebo kurzva nebo
cituji a konec cittu a ovem odkaz, odkud citt je.
(Od citt samch jsme se dostali v, k informacm
o cittech, a mimo citt, k jeho rmci a kontextu. Kupodi-
vu dal zkoumn kontextu cittu a okol cittu ns pive-
de, paradoxn, zptky dovnit cittu.)
Obecn zkonitosti nejazykovch systm reprezenta-
ce a token:token model plat tedy i o cittu. Oproti jinm
nejazykovm systmm reprezentace a jinm token:token
modelm maj vak citty jeden dleit specifick rys
a jeden dleit z toho plynouc specifick vztah navc: jsou
to token:token modely jazykov (tj. systmy reprezentace,
kde jazykov token by nejazykovm zpsobem zobrazuje
jin jazykov token tho type), pitom token:token mode-
ly existujc a fungujc v jazykovm obklen, tj. v kon-
textu jazyka (opravdickho jazyka), v jazykovm okol,
od nho mohou bt pes svou smiotickou heterogen-
nost, nm dobe znmou u z prvn sti tto prce zcela
k nerozeznn.
To m dva dsledky. Prvnm z nich je snadnost (pohodl-
nost) a nenpadnost explicitn, verbln metametainforma-
ce. Metametainformaci, kterou cittu nen dno poskytovat
12) e logika dvno v o ne-jazykovm charakteru cittu, svd i tato pas z Rei-
chenbacha, potvrzujc mj. i nae tvrzen o ready-made charakteru cittu: Mohli
bychom zavst podobn znaen i u jinch fyzickch objekt, nap. kdykoli pe-
me nco o psku, umstit trochu psku v mst, ve kterm by normln gurovalo
slovo ,psek. [] Takov praktika, i kdy v ppad psku jet nosn, by se se-
tkvala asto s povlivmi obtemi, jako nap. v ppad, e bychom chtli ut
tto metody k oznaen lv nebo tygr. Z tchto v podstat technickch dvo-
d zstala metoda uvn uvozovek omezena na ppady, kdy doprovz znaky
denotujc jin znaky. (Pelc 1967: 1516)
[322] [323]
zevnit, lze snadno dodat zven, a za pznivch okolnos-
t me citt a jeho koment splynout tak dokonale, e
nm vbec nepipad jako citt. Druhm dsledkem (kte-
r prv rozhoduje o tch pro tento el pznivch
okolnostech) je, e citt, a smioticky vdycky zcela he-
terogenn, me se svm okolm bt bu homogenn, ne-
bo heterogenn, me s nm splvat, ale tak s nm me
kontrastovat. Nejen graficky jako eck psmo v latince
a nejen jazykov, ale i obsahov (citovan promluva m-
e bt v naprostm protikladu se smyslem kontextu, nebo
citovan epiteton v rozporu se smyslem promluvy) anebo
kvalitativn: citovan text nemus bt normln token sv-
ho type, ale zmetek. A tento druh dsledek ve sv kon-
krtn podob (zdn homogennosti nebo kontrast) zsadn
ovlivuje uit metametakomunikanch informac o cit-
tu. Ty mohou bt podle okolnost bu nutn, nebo
postradateln. Zle na elu, je-li sprvn jich ut anebo
je vynechat, tak aby nechybly, ale tak nebyly nadbyte-
n a pro dan el kodliv. Mohou bt pravdiv, ale tak
nesprvn, a jejich pidnm i vynechnm lze i klamat
i lht i krst. Dk nim anebo jejich vynechn m-
e pijt rozpoznn cittovosti vas, nebo tak dodaten,
anebo vbec ne. Zle na elu, kter sledujeme: zda po-
uen nebo pobaven anebo tak zmaten. Nebo citt je
nejen domnou uenosti, ale i omylu, hry, ironie, parodie
a humoru.
ert, parodie, ironie, humor,
mystifikace, fikce, ilokuce a iluze
Zde by mly nsledovat pklady, nejen
letmo zmnn, ale dkladn rozebran. Ale nepokouej-
me se o nemon, a tak jen odkeme na pklady uveden
v knize Divadlo, kter mluv zpv a tan, zejmna v ka-
pitole 1.3 a 3.2; na pklady ve studii o parodii (Osolsob
1973) pvodn mla i parodick nzev, toti Pokus o pa-
rodii, kter vak vydavatel zmnil , a na zmnnou stu-
dii Anny Wierzbick. Pesto vak nkolik nejzajmavjch
monost aspo v obecnosti uvst musme.
Pedevm parodie: je pmo prototypem dla, kter si
hraje na jin dlo (co je smantick podmnka parodie),
a tedy prototypem divadla v literatue. Spolh na nai
znalost pedlohy (pragmatick podmnka parodie), take
by dnou dal metametainformaci vlastn nepotebova-
la, pesto nm ji asto pro jistotu dv (teba podtitulem
nebo zaazenm a souhrnnm nzvem). Je to ovem zme-
tek, a pokud zobrazuje i dn a normln vyvinut exem-
pl, zobrazuje jej jako zmetek. Pokud paroduje celou srii,
cel type (nr, sloh), reprezentuje jej zmetkem (syntaktic-
k podmnka parodie), ovem zmetkem, kter se tv jako
dokonalost sama.
Pekvapen ertu je nkdy v tom, e nm neinzeruje
pedem, e jde o hru, a e se nm nabz jako docela vn
tvrzen. Jeho nehorznost je vak takov, e se okamit
dostane do rozporu se svm kontextem a e si tedy uvo-
zovky kolem nehorznho vroku ale nkdy i kolem
cel situace kolem nho naaranovan sami dodaten
vyzname. Ktermto uvozovkm k E. Goffman (1974)
frame.
Na tme principu funguje ironie (pokud ovem cel
efekt nezkazme tm, e ironicky citovan slovo dme pro
jistotu do uvozovek) a ony miniaturn kryptocitty, kte-
r objevila Wierzbick, tj. citty (autocitty) typu Dobr
lya se usml (pklad Wierzbick), i Vzdlan lovk
vydal se mezitm naproti dtem ke kole (K. Polek,
Mui v ofsajdu). Gramatick nesoulad vytvoen ptom-
nost hodnotcho adjektiva v gramatickm subjektu ja-
koto identifikan sti vty ns jemn upozornil, e cel
nominln frze je vlastn citt z pedchoz hdky pana
Naeradce a pan Naeradcov. Samozejm, uvozovky by
v tomto ppad vecko zkazily.
Lze-li ci naprostou nehorznost s pln vnou tv-
, lze na druh stran inzerovat, kostmovat a inscenovat
zcela evidentn trpkou a vnou pravdu uvozovkami, fra-
me, ochrannm mimikri smchu, jako by to byl ten nejpove-
denj vtip a ta nejvt absurdita. Pravda si hraje na hru,
aby bylo mono sice jen ridendo, pece vak dicere verum.
A dosud uveden pklady byly symetrick v tom, e
[324] [325]
pedpokldaly, e i pjemce se (a mu to dojde) dovtp
a stanov sprvnou metametakomunikan diagnzu. (Po-
sledn ppad me mt ovem i nesymetrickou variantu.)
Nkter varianty jsou naopak ryze asymetrick. K tako-
vm pat napklad tzv. krut erty (kde se ob dovtp,
teprve a je u pozd), ivotn komedie a mystifikace (Ha-
kova Strana mrnho pokroku v mezch zkona byla vlast-
n divadeln happeningovou parodi politick strany ne-
zasvcen ji vak brali vn). Z vn literatury, dokonce
nboensk, sem pat starozkonn apokryfy, co byla
vn nboensk dla, srovnateln s dly prorok, jejich
autor se vak maskoval za nkterou z postav v Psmu ji
dn zavedench. Napklad Kniha Enochova se nzvem
i textem tv jako vpov onoho Enocha, o nm je v Ge-
nesi kratik zmnka, e byl vzat Hospodinem na nebesa,
a kter je tedy, jak pedpokld autor apokryfu, daleko
kompetentnj ne kdokoli jin podat zprvu, jak to tam
bylo (Safrai 1980). Koneckonc podobnou komedii (i spe
romantick melodrama) hrlo i kad slovo naich Rukopi-
s: byl to tm pesvdiv vkon, velmi dobe kostmo-
van, ovem o tom, e je to pouh hra na nrodn pamtku,
vdli jen jejich autoi a mleli a za hrob, protoe kad
symetrie by celou hru ihned pokazila.
Existence neviditelnch a nesymetrickch uvozovek
kolem mystifikac ns pivd k nejodvnj a tak z-
vren hypotze, nejsou-li snad kolem v literatury fik-
ce (na rozdl od literatury faktu a naun przy) takov-
to neviditeln, jene symetrick uvozovky, velk frame hry
spolen hran obma stranami. V vaze o modalitch ci-
tovanch promluv jsme zaadili zcela netradin fiktivnost
mezi modality. Fiktivnost je vak zvltn modalita: d-
n jazyk nem zazen na vyznaen tto modality, a m-li
je, prokazuje tm jen katastrofln nedostatek smyslu pro
hru a pro humor. Podstata fiktivnosti je toti v tom, e hra-
je smrteln vn hru na pravdu a fakticitu. Vechna jej
tvrzen mus bt zcela normln konstativy, jene vechny
(pokud se tkaj fiktivnch entit) stejn przdn, a vechny
dohromady tvoc jeden jedin akt, akt nikoli ilokun (in-
-lokutio), ale iluzivn (in-ludio, in-ludus), akt velk hry na
make-believe, hry, jej podmnkou je suspension of disbe-
lief, pozastaven nevry, doasn kapitulace (nebo jen p-
m?) a bezpodmnen pijet hry na to, e kad slovo
z toho, co km i slym, je jin slovo, svatosvat pravdiv
slovo, a na to, e kadmu z tch slov, kter mi tady tu hru
na pravdu hraj, do psmene vm.
Zvrem: to u nen nae tma
Nae mapovn enklv divadla v jazy-
ce a literatue i pesnji enklv principu hry a token:
token model je skoneno. Omezili jsme se jen na is-
t ppady a nechali stranou pechodov tvary mezi ne-
pmou a pmou e. Domnvme se, e pesn metody
detekce cittovosti lingvistickou analzou by objevily dal-
enklvy asto teba jen jednoslovn i zde. Krom
enklv divadla v jazyce existuje ovem i enklva jazyka
v divadle pim epick vyprav, a tak jako existuje ne-
vlastn pm a polopm e v literatue, existuje i polo-
pm a nevlastn pm vyprav na divadle.
13)
To ve je
vak u mimo dosah naeho tmatu.
Tato studie je st volnho tematickho cyklu, kterm
se autor sna zachytit fenomn divadla v jeho dleitch
projevech. Po divadle v ivot a umn muselo tedy pijt
na adu i divadlo v jazyce a literatue.
Kupodivu jedna oblast divadla v literatue zstala
zcela mimo nai pozornost. Je to onen mezn druh divadla,
jeho divadelnost se autor pokouel zachytit zatm jen v je-
din studii, v cestopisnm fejetonu o Disneylandu (Osolso-
b 1975: 191197), toti divadlo lunaparkovch atrakc,
jich nejabstraktnjm zstupcem jsou houpaky a nefigu-
rativn kolotoe, k jich figurativnjm ppadm pak pat-
rzn jzdy smrti, tunely hrzy, projky pohdkovmi
13) Zpsoby, jm jazyk zachz s e, maj svj protjek v tom, jak divadlo uv
vyprvn, ale i v tom, jak divadlo pracuje se svtlem, s hudbou atd. Je to zcela
logick: tm vm ale i o tom vem me divadlo nejen vypravovat, ale
i hrt. A nejen hrt (bez uvozovek), ale i vypravovat. Viz Divadlo, kter mluv,
zpv a tan, kapitola 1.4 a 2.4.6.
[326] [327]
i podmoskmi svty, na kter je kad zbavn park bo-
hat. Podobn jako karneval je to divadlo lidov, podobn
jako karneval m i toto divadlo vysoce aktivnho divka,
divka, kter sm prochz dramatickmi situacemi a na
vlastn ki prov tyto nkdy abstraktn, nkdy konkrt-
n modely situac v ivotnm mtku. Prototypem takov-
to modelov situace je teba let do vesmru (od startu a
do astnho pistn pot, co jsme astn peili srku
s meteorem) absolvovan v kruhovm auditoriu s velkou
projekn plochou v podlaze, j prv meme jakoby ok-
nem sledovat cel vlet; start je zde simulovn chvnm
a srka mlem zborcenm sedadel, do kterch jste se jako
astnci kosmickho vletu posadili. Kupodivu pesnm
protjkem tto lunaparkov atrakce je iluzivn stropn
malba nkterch kostel obdob divadelnho baroka, jen
namsto dol se muste podvat vzhru, a hle klenba
kostela se rozevela a zmizela, a nad vmi se odehrv di-
vadlo nanebevzet i poslednho soudu. A tak jako sedadla
v on lunaparkov atrakci hrla vlastn od potku hru na
jin sedadla, na sedadla v kosmick lodi (a dokonce i v
vlastn pohled byl pinucen hrt jin pohled, pohled pasa-
ra kosmick lodi), zde, v tomto baroknm kostele, hraj
skuten sloupy, ty, co tak nepozorovateln navazuj na
ty namalovan, hru na jin sloupy na sloupy v onom
kostele, ve kterm se prv otevela klenba, a od sloup
ponaje cel interir vetn lavic a vetn vaeho pohle-
du se zapojuje do t velkolep hry na jin kostel, kostel,
ve kterm se prv odehrv udlost, zzrak, mirkl na-
nebevzet i poslednho soudu. Snad je to pli odvn
hypotza, ale zd se mi, e do tto lunaparkov kategorie
kter, jak jsme vidli, uv asto velmi mechanickch
a mechanizovanch prostedk, pat nejen takov mecha-
nick prostedky nvtvnkova aktivnho provn, jako
je houpaka, tobogn i koloto, ale i takov mechanismy,
jako je ritul, jako je zautomatizovan se vybavujc mod-
litba, jako je takov vlastn hra s rekvizitou, jakou je l-
bn ke nebo pijmn. Snad je to i pro ateistu pli
rouhav spojovat pedstavy tak nesmrn vzdlen, zd se
mi vak, e tu velmi siln spolen jmenovatel je nejen
v mechanizaci a automatizaci, ale i v aktivit spoluinku-
jcho divka. Nue co to m co dlat s literaturou? Ne-
vm, ale zd se mi, e snad na podobnm principu pracuje
v literatue vnitn monolog (i to je vlet do kosmu, jene
kosmu lidsk due, s otevenmi nebesy i peklem) ko-
neckonc i zde hraj jazykov tokens jin tokens, ne tokens
vnjho jazyka, ale jazyka nitra. A kdov snad po-
dobnm lunaparkovm zazenm je i etba knihy aspo
nkter etba nkter knihy, takov, kter naopak je
schopna promnit svoje titn tokens v mylen tokens
vnitnho monologu tenovy due.
Psno pro Noru Krausovou (ed.), Znak, systm, proces (= Literaria 24), Bratislava:
Vieda 1987.
[328] [329]
MNOHO POVYKU PRO SMI OTI KU
ANEB VI N K SE DOZNV
[] j si ale opravdu myslm, e absence
smiotiky, zaloen Praskm kroukem, je
svtov ostuda na cest do Evropy. Jenom
mi nen jasn otzka vinka.
Ivan Bystina, Zprva o innosti berlnsk
smiotick skupiny, Tvar 45, 1992
Nedvn historie smiotiky je histori or-
ganizanho triumfu a intelektulnho ban-
krotu. Na jedn stran mme dnes univer-
zitn stolice smiotiky, smiotick stavy,
asociace, kongresy, urnly, na druh stra-
n vak smiotika nesplnila to, co se od n
ekalo, a samy jej zklady jsou vn ote-
seny
Dan Sperber a Deirdre Wilsonov, Re le van-
ce/Perti nence, London Paris 1986/1989
Starm a moudrm divadelnm princi-
plm, hlsajcm zsadu a se pe, jak se pe, hlavn e
se pe, by Zprva o innosti berlnsk smiotick skupi-
ny pila jako ta nejlep reklama. Ocenili by i tu techniku
chiaroschura, kdy se v nejtemnjch tnech vymaluje si-
tuace v Praze, dnes, aby tm zivji vyla situace tamt,
kdysi, a ovem situace v Berln, prv te. Samozejm
by je leccos nudilo, teba to dlouh povdn o teoretickch
principech, z nich se v Berln vychz; uznvm ovem,
e z toho ani odbornk nevyrozum vc, ne e fundament
berlnsk koly (podobn jako fundament nkdej mos-
kevsko-tartusk koly vtorinych modelirujuich sistm
blah pamti) je tak trochu slepenec teorie systm a te-
orie znak. Zato by si poetli myslm ty principly
tam, kde je e o spch autora, univ. prof. JUDr. Ivana
Bystiny, DrSc., jako i jm samm propagovan smiotiky
kultury v Berln a Sao Paolu, i o shora citovan absen-
ci smiotiky (nebo aspo rky nad psmenem e) v titu-
lech pednek a semin na filosofick fakult v Pra-
ze, i o neschopnosti ministr kolstv, ba i vldy, j pr
je vecko fuk, a poslze i o apatii dnench student ve
srovnn s nadenm tch nkdejch z dvnch carskosta-
linskch as... Nemohu samozejm vdt, zda P. T. rekto-
i, ministi byv i jsouc, jako i dal osloven i napaden
hodnosti hodlaj sdlet moudrost a bohorovnost starch
principl. J sm, ponkud potrefen druhou pl vro-
ku citovanho v zhlav, jdu do sebe a zpytuji svdom
Jen kdesi v hloubi due mi hlod docela nepatrn erv-
ek (vida, principl, a psloven!), ervek pochybnosti:
zasluhuje vbec smiotika takovou reklamu?
Ani bych chtl polemizovat (s reklamou?!), jen stran
toho chiaroschura: pestoe s krtkm e, a mon lec-
kde i jako smiologie, tentokrt pro zmnu s i dlouhm ,
a nkde teba jen nedostaten zviditelnna jakoto
zklady jazykovdy, vod do obecn teorie umn atd.,
smiotika v nabdkovch seznamech naich univerzit ne-
chyb. Existuje tu u dvno, rozptlena do mnoha obor
a v tsn souvislosti s tmito obory sammi. Tak tomu je
koneckonc i na drtiv vtin univerzit vbec; samostat-
n stolice smiotiky je pod jet vjimka, obas i nouzov
trafika zizovan ad personam: holt nevdli co s nm, tak
mu dali tu smiotiku. A pokud jde o pny Palka a Pihu
(a mnoh ostatn ve Zprv nn skandalizovan), tm
opravdu nen nutno dvat douovac lekce ze smiotiky,
sp by se hodilo je u nich obas brt. Troufm si to tvrdit
tm sp, e o stavu tuzemskho smiotickho bdn leccos
vm a trochu jsem toho u napsal (Czechoslovak Semiotics
Past and Present pro Semioticu; Cinquante ans apr` es ou
Les quatre courants de la smiologie tchcoslovaque con-
temporaine pro Panorama smiotique) i sepsal (bibliogra-
fie pro Semioticu, Versus, Actes smiotiques, Znakolog), po-
chopiteln nikoli technikou chiaroschura. Take si dovolm
i na tu smiotiku zaloenou Praskm kroukem i na to
okoln ero lehce pisvtit.
SMIOTIKA: FUNDAMENTY
A FUNDAMENTALISMUS
Pedevm: Prask lingvistick krou-
ek dnou smiotiku nezaloil. Za druh: smiotika (pes-
nji smiologie) se tu pstovala, o znacch se pemlelo
[330] [331]
a diskutovalo, smiotika sama nebyla vak prv tou nejsil-
nj strnkou Krouku. Za tet: dn skuten zkladn
a v tom smyslu i pvodn obecn smiotick dlo, tedy tako-
v, kter by smiotiku bylo zaloilo, v Krouku nevzniklo,
vechna naopak vznikla mimo Krouek, dokonce zsti
pokud jde o domc dla i v polemice s Kroukem. Pesto
m Krouek v historii smiotiky pesnji v historii jej
recepce dleit msto, ba svtov prvenstv, minimln
v tom, e smiotiku kolektivn pijal a vyhlsil (v Tezch,
1929) jako soust svho pracovnho programu. Znak se stal
v Praze poprv na svt lnkem programu i vrouky,
a o znaku, to jest o pojmu znak, o znaku jako explananm
principu se v Krouku nikdy nepochybovalo. (Jak to roz-
dl: jen sto let pedtm se, rovn v Praze a v Tchobu-
zi , Bolzano (1837) trp tm, e jevy oznaovan slovem
znak jsou snad jet rznorodj ne pojmy blzen a vra-
ta jakoto vznamy nmeckho Tor!) Kde nejsou pochyb-
nosti, nen ani tzn, a kde nejsou otzky, nemohou bt
odpovdi. Ve vci znaku byl Krouek fundamentalistick,
a tud ne dosti fundamentln. Zkladn prce psali jinde:
v enev (de Saussure), v Moskv i Leningrad (Moskev-
sk krouek, tak vak Voloinov, tedy Bachtin), a dokonce
i ve Vdni (kne Trubeckoj, jinak dojdjc len Krouku,
jeden z nejhlavnjch; ve Vdni byl ovem i Vdesk krou-
ek, sice nelingvistick, zato vak proklamujc lingvistick
obrat ve filosofii, a pedevm tu byl Karl Bhler). Zejm-
na posledn jmenovan kybernetick filosof jazyka, autor
fundamentln Axiomatizace lingvistiky (vzpt rozml-
nn jako Sprachtheorie), hluboce ovlivnil Krouek, v jeho
Travaux ostatn publikoval. A pokud jde o Mukaovskho
a jeho klasick pspvek Umn jako smiologick fakt,
pak vchodiskem tu byl prv Bhler, a Mukaovskho
pojmy autonomn znak a estetick funkce nejsou nim ji-
nm ne bystrm domylenm a doplnnm instrumentl-
nho schmatu jazyka (das Organon-Modell der Sprache),
precizovanho v pracch Bhlerovch.
Tm nechci tvrdit, e esk smiotika obdob Krouku
jsou jenom aplikace a e by snad u ns v tomto oboru ne-
bylo vzniklo nic od zklad pvodnho. Vzniklo. Jene ve,
paradoxn, mimo Krouek, mimo praskou kolu, mimo
strukturalismus a mimo jakkoli smiotick program.
tyi pklady za vecky: (1) Heverochovy brilantn ana-
lzy projev afatik, o tvrt stolet pedjmajc hlubinn
smiotick analzy Jakobsonovy; (2) Engliova Teleologie,
velice cenn mezi Kroukai (co nen ani tak smiotika,
jako sp analytick filosofie, i ordinary language philoso-
phy, to jest logick analza mylenkovho du skrytho
v obyejnm, tj. neformalizovanm jazyce); (3) Svobodovy
pm i nepm polemick vzvy adresovan Krouku (ze-
jmna jeho ecko-msk teorie jazykovho znaku a je-
ho peklad Augustinova trakttu O uiteli, in ojedinl
a prkopnick i ve svtovm mtku); (4) Zichova Estetika
dramatickho umn, kniha bytostn, fundamentln a do
detail smiotick, pestoe v n o znaku, nato o smio-
tice nepadne ani slovo. Srovnme-li Zichovu knihu, dnes
ve obecn uznvanou jako zakladatelsk, ustavujc dlo
smiotiky divadla, s pracemi, kter na ni reagovaly, zjis-
tme, e ortodoxn smiotick terminologie, ji na rozdl
od Zicha jeho nsledovnci ovldali, byla jim sp na ko-
du, protoe jim brnila vidt smiotickou podstatu, Zichovi
nad slunce jasnou. Mlo naplat, dogma svazuje, sektstv
zaslepuje, a Krouek jako kad avantgarda umleck
i vdeck prv v tto vci, ve vci znaku, dogmatick,
ba i sektsk byl.
FUNDAMENTY PO TYICETI
A JET PO DVACETI LETECH
Smiotika je dnes z programu Krou-
ku programem svtovho hnut, a vrtila se i k nm.
Ohlme se, rozhlme, navazujeme i jdeme dl, leccos
se u vykonalo, situace vak trv, a dv nejzkladnj-
prce, jak kdy u ns v tomto oboru vznikly, vznikly
i tentokrt, paradoxn mimo obor. Ob jsou zdnli-
v o nem jinm (ale to u tak u zklad bv, e mus
kotvit v nem jinm ne ve stavb sam), v obou ppa-
dech by autoi mohli psahat, e jim o dnou smiotiku
nelo, bu jako bu, monografie Jiho Klra a Mirosla-
va Valacha Kybernetick modelovn (Praha 1965) a
sotva tvrtstolet nato kniha Pavla Tichho Zklady
[332] [333]
Fregovy logiky (Berln 1988) takovmi fundamentlnmi
smiotickmi pracemi jsou.
Modelovn je, jak vme, metoda sice prastar, done-
dvna vak vdecky ne zcela koer. Teprve kybernetika ji
pivedla ke cti, v praxi, a tak se autoi ve svm Kybernetic-
km modelovn sna, aby ji oistili i v teorii. Zanou od
zkladnch pojm teorie systm, v dalm postupu odli
systmy informan a kybernetick, dospvaj pak k poj-
mm izomorfie, homomorfie, izofunkcionalita, a tm vlast-
n u i k pojmm originl a model. Kdyby te autoi o to
stli, mohli by nenpadn zarejdovat smrem k smiotice,
doplnit kybernetick pojmy nkolika vpjkami z pojmo-
vho instrumente teorie znaku, napklad pojmy kd,
jazyk, znak, vznam, referent i denott atd. atp. (tak to
kupkladu dl ve sv jinak vynikajc prci Greniewski),
a velice pouiteln, pestoe ponkud hybridn smiotika
na bzi teorie systm by byla na svt.
Nic takovho vak autoi neudlaj. Msto jakkoli v-
pjky odjinud rozvjej svj systm z jeho vlastn logiky,
bezdky tm plnce podmnku, ji pro kadou prci v obo-
ru fundament vytyil Karl Popper, podmnku psn de-
duktivnho postupu, a tm i snadn verifikace i, lpe, fal-
zifikovatelnosti, a se krek za krkem, zaujati svm
problmem, octnou na druh stran hranic. Tm prvnm
krkem je, e do sv teorie model, dosud jen syntaktick
(teorie systm) a smantick (teorie izomorfie atd.), zahr-
nou navc i pragmatiku, tj. uivatele samho. Hned nato
uin dal krok a sestoup dovnit uivatele, take zatm-
co dosud exponovali teorii model takkajc objektivnch,
te zkus rozvjet stejnmi exaktnmi prostedky jako
dosud teorii hypotetickch model subjektivnch (men-
tlnch), vlastnch, skrytch ve svm uivateli, v jeho nit-
ru. To hned jako dal krok umon definovat penos
vlastnch model ze systmu do systmu, tj. z uivatele do
uivatele (tedy vlastn komunikaci mezi uivateli), vzpt
pak specifikovat zpsob tohoto penosu, roli originl (p-
padn i model, tentokrt objektivnch) pi takovm pe-
nosu, druhy model pro penos vhodnch, poruchy a tedy
i patologii model objektivnch i subjektivnch atd. atd. Ve
svch dsledcch to vede k novm kritrim pro klasifika-
ci model (objektivn, subjektivn aneb mentln ili
vlastn, i pod oboj, tj. mentln-behaviorln, ili jin-
mi termny sdlovac, nesdliteln, i sdliteln), k nov
klasifikaci komunikace (pomoc originlu, tedy prezenta-
tivn, t ostenzivn, a pomoc model, tud reprezentativ-
n), piem zvltn dleitosti, tak jako ve vech exakt-
nch teorich, nabvaj mezn hodnoty a mezn ppady.
To, e symboly (konvencionln znaky) jsou jen zvltnm
ppadem ikon, dokzal piblin v te dob i Nelson
Goodman (tvrdil to ovem u Platn), a to, e vta je model
faktu, postuloval i Wittgenstein (ale ml to v Panglottii u
Komensk). Bu jak bu, Kybernetick modelovn tm, co
se tu k, i tm, co se tu nek (a to je podle Wittgen steina
vdycky nejdleitj), poloilo zklady nov a solidnj
smiotice od matematiky a po magii, i chcete-li, no-
v a fundovanj teorii znaku bez pojmu znak. (Vypad to
opt jako protimluv, jene ani to nen vjimka, kdy se v-
da, tak jak dospv, oprouje od pedvdeckch koncept
a zavd nov, solidnj a pesnj.)
Kybernetick modelovn sehrlo tedy ani o to usi-
lovalo, prv tak jako kdysi Zichova Estetika roli nej-
originlnjho domcho vkladu do samch zklad s-
miotiky. S vjimkou jedinho pojmu neexistoval smiotick
pojem, kter by nebylo mono nahradit pojmem exponova-
nm a definovanm (i kdy k jinmu elu) v tto knize.
Tou jedinou vjimkou byl pojem vznam i (eeno s Fre-
gem) smysl. Jeden z vrchol Fregova trojhelnka (znak
oznaen objekt smysl znaku) neml v tto teorii dn
odpovdajc ekvivalent.
Kupodivu ve vyeil druh a, obvm se, zatm posled-
n fundamentln esk vklad do zklad smiotiky, Tich-
ho systm TIL (Transparent Intensional Logic), nejpln-
ji (a nejnovji) vyloen v jeho Zkladech Fregovy logiky
(Berln 1988). Jazyk je podle Tichho systm s transpa-
rentn smantikou, kde vraz jistho typu (ve smyslu Rus-
sellovy teorie typ) oznauje entitu pesn stejnho typu,
entitu zsadn abstraktn a intenzionln (funkci z typ do
typ i, novji, konstrukci), piem extenze (kup. denotty
[334] [335]
vlastnch jmen, tj. individua, prvky univerza, teba aby-
chom citovali Fregv pklad planeta Venue) jsou jen
mezn ppady intenz, intenze du nula. Jak vidt, ani
v Tichho smantice nen msto pro Fregv, ba ani Ogde-
nv a Richardsv trojhelnk reference. Tich logicky kon-
sekventnm postupem prokazuje jeho neplatnost. V tom je
krom mnoha dalch vc epochln vznam jeho Z-
klad pro smiotiku. Pro tradin smiotiku a pro badatele
na tomto trojhelnku bazrujc je to kosmick katastrofa.
Pro alternativn smiotiky vychzejc z Klrova a Valacho-
va Kybernetickho modelovn je to probuzen z non m-
ry a netuen potvrzen, e jejich systm a Tichho systm
jsou aspo v tomto ohledu kompatibiln.
ESKOSLOVENSK SMIOTIKA MEZI
OSTUDOU A BANKROTEM
Piznm se, e kdy mi na podzim 1970
Roman Jakobson jako svmu protg oznmil, e m navr-
huje ke kooptovn za eskoslovensko do comit directoir
prv se zrodiv Mezinrodn smiotick asociace (a au-
toritativn m hned zavzal k prvnm pspvkm do je-
jho tiskovho orgnu, urnlu Semiotica), snail jsem se
mu svou nominaci vymluvit poukazem na to, jak dokonale
jsem mimo: mimo univerzity, mimo Akademii, mimo pra-
sk centrum (v tom vidl dokonce vhodu; i on pr po cel
tict lta na schze Krouku dojdl z Brna) i mimo s-
miotiku! Vdy ze t prac, kter jsem do t doby publikoval
(Ostenze jako mezn ppad lidskho sdlovn, Tractatus
de artis genere proximo, Dramatick dlo jako komunika-
ce komunikac o komunikaci Variace na tma Zichovy
definice dramatickho dla), ani jedna nebyla smiotick
a vechny byly vslovn antismiotick, zcela poplatn Va-
lachovi a Klrovi. tvrt, mj americk debut The Role of
Models and Originals in Human Communication The
Theory of Signs and the Theory of Models, poukazovala
pesn v Bolzanovch intencch, ani to o Bolzanovi tuila
na logick rozpor typu paradoxu Lhe v samch zkla-
dech teorie znaku a doporuovala msto n teorii model.
Jakobson vecky tyi studie znal (ta posledn nesla dedi-
kaci To Roman Jakobson, our teacher) a pesvdil m, e
a antismiotick, jsou vlastn smiotick, ba smiotitj,
ne kdyby skloovaly ve vech pdech slovo znak. Dlouho
m pesvdovat nemusel, organizan eln mezinrodnho
smiotickho hnut byl impozantn, intelektuln bankrot
sotva znateln (kdepak lavina!). A tak jsem se stal z koz-
la zahradnkem a z antismiotika smiotikem, setrvvaje
tvrdohlav (tak to u u ns, kozl, bv) na sv antismio-
tick herezi. Snad jsem jen troku ztolerantnl, bohuel,
u vdom povinnost ke svmu adu. Zekumenitl.
Samozejm e jsem ten ad zastval bez vdom
a souhlasu strany a vldy, a tedy vlastn ilegln. Zkou-
el jsem dt cosi dohromady, nejdve v Brn (tam stailo
jen obnovit Skupinu pro exaktn metody a mezioborov
vztahy, zaloenou v edestch letech Jim Levm, jeho
nenadlou smrt a dalmi udlostmi vak paralyzovanou),
pak i v Praze, (doslova) pod stechou s. kybernetick spo-
lenosti a pod osobn ztitou prof. RNDr. Otakara Zicha
(ml.). Pste nabzen Jazykovdnm sdruenm jsme
si pak dovolili odmtnout: nezdlo se nm tak ideologicky
bezpen. Vdy co bylo pro ns na kybernetice a te, pod
jejmi kdly, i na smiotice od samho potku to nejcen-
nj, byla naprost svoboda od ideologickch tlak. Proto
jsme se tak vyhbali vemu, co by znamenalo sebemen
potsnn smiotiky marxismem-leninismem i sebenepa-
trnj stupky i litby oficiln ideologii: ty, kdo je prak-
tikovali, jsme prost nezvali... Atmosfra svobody byla pro
ns tak samozejm, e jsme ji ani nevnmali: pamatuji si,
jak m kdysi a pekvapilo, kdy Dr. Milue Sedlkov,
specialistka na kognitivn psychologii (patila ke stlm
astnkm, prv tak jako Dr. M. Kaer, Dr. M. Otruba,
V. Vvra, prof. Tondl, Dr. Stich, Dr. Nebesk, prof. Sgal,
prof. Skalika, Dr. Piha, Dr. ulk, Ing. Kindler, Dr. Hyv-
nar, Dr. Doubravov a oba organiztoi, Dr. B. Palek
a Dr. M. Prochzka), oceovala prv tuto atmosfru jako
to nejcennj na naich schzkch. Nae schzky sotva
vejdou do djin tak jako schzky Praskho lingvistick-
ho krouku, akoliv kdov nejmn jedna udlost
[336] [337]
vpravd historickho vznamu se tu pece jen odehrla: po-
prv na evropskm kontinent tu Pavel Materna v Pra-
ze pak spolu s Karlem Palou a dalmi veejn prezento-
val prvotn verzi Tichho TILu, systmu, kter je podle
Materny asi tou nejvt udlost v djinch logiky od
dob Leibnizovch. Nememe si samozejm pivlastnit
Tichho: ten pat logice a analytick filosofii, kde je svto-
vou hvzdou prvn velikosti (kupodivu jeho nedvn pobyt
ve star vlasti proel zcela bez povimnut!), a pokud pat
i smiotice, tedy sotva (jenom) t esk...
1)
Jist je, e dva-
cet let mezikontinentln spoluprce t Pavl (Materny,
Cmoreje a Tichho) na lince Brno Bratislava Dune-
din (New Zealand) pineslo pevratn vsledky i pro samu
smiotiku. Bu jak bu, v naich smiotickch skupinch,
obou, se o tom snad prvn na svt, a dk Karlu ulkovi
nramn temperamentn diskutovalo.
Diskuse pomohly vyjasnit velicos, a nco z toho, co se
tu takkajc prepublikan probralo, se pak skuten po-
dailo vydat. V prvn ad jmenuji Miroslava Prochzky
Znaky dramatu a divadla (hle, dal doklad spirituln
korespondence, tentokrt mezi smiotikem mlad genera-
ce, doma, a klasikem esk smiotiky divadla, v diaspoe,
Jim Veltruskm). Normalizace a exil znesnadnily i ji-
n partnerstv, napklad spoluprci Jarmila Doubravo-
v (Praha) Ferdinand Knobloch (Vancouver). Vlastimil
Vvra, brilantn teoretik nonverbln komunikace, pron-
sledovan za svj seril o smrti Jana Masaryka, mohl pu-
blikovat jedin v cizin (Vvra 1976, 1977) a vydn sv
knihy Mluvme beze slov se dokal teprve s pdem starho
reimu, kdy stail u jenom umt. Nakonec jsme prosadili
aspo domc reedici Zichovy klasick Estetiky dramatic-
kho umn, co se podailo dokonce dvakrt, nejdv Ole-
gu Susovi (1977), s jeho pedmluvou, v zpadonmeckm
Wrzburgu (doma publikovat nesml), poslze i Prochz-
kovi a mn, v Praze. Koneckonc souasn esk smioti-
ka, aspo v oboru divadla, na tom asi nebude tak zle, kdy
prv j vnovali celkem tyicet strnek ve dvou svazcch
1) Bohuel bylo to pravda jen do 26. 10. 1994. Od toho data pat Pavel Tich u jen
historii. [Pozn. 2002]
bochumskho Znakologu (Ibler 1990, 1991). Bohuel zst-
vaj dluhy dalm velkm zemelm: Vladimru Tardymu,
Otakaru Zichovi ml., Miroslavu Kaerovi i Olegu Susovi
sammu.
2)
Kdy to tak bilancuji, zjiuji, e dk kozlovu systema-
tickmu smiotickch zahrad nien (natst mrnnmu
jinmi, smiotick hortikultue mnohem pznivji naklo-
nnmi zahradnky) se sice podailo odvrtit organizan
sukces, spolu s nm vak doufejme i intelektuln
bankrot. Byli tu samozejm i jin (koncem sedmdestch
let napklad velmi agiln a nabit tm hudebnch s-
miotik), jemu se dokonce potstilo zalenit smiotick
vzkum pmo do sttnch pln a takkajc se jm ivit.
O nco takovho jsme se nikdy nepokoueli. Tak jsme se
pedem vzdali jakhokoli sil o ustaven smiotiky jako
samostatnho oboru (mon e je to chyba: mli jsme v pra-
vou chvli vstoupit do KS a mohli jsme mt katedru mar-
xistick smiotiky pmo na vokovick Sorbonn, a kdov
teba by to dnes takov ostuda na cest do Evropy ani
nebyla). Ale vrame se ke kozlovi (el nikoli velkovokovic-
kmu) a jeho naivn domnnce, e minimalizac organiza-
nho spchu minimalizuje i intelektuln prvih. Kdyby
byl chpal Havlkovu ironii prv jako ironii, sotva by si
byl kal (a myslel) by i smiotika pola, jen a zstane pa-
nensk (rozumj nezkurven politicky a neposkvrnn me-
todicky). Ml vak jet jednu obsesi. V tlm mld si etl
Kybernetick modelovn a nael tam v strojo pisu ped-
mluvy vtiku, e pr ctidost autor je pispt svm
dlem k ustaven tzv. esk koly kybernetick. Z definitiv-
n, titn verze vtika zmizela, a zanedlouho na to zmize-
li (z na socialistick vlasti) i oba autoi. Bu jak bu, n
hortikultury nic kozel si vzal tu vtiku ke svmu sice
kozlmu, le vlasteneckmu srdci a povaoval za svou povin-
nost pokraovat naznaenm smrem, kdy u ne v kyber-
netice a teorii systm (tam pr to ostatn a dodnes ovl-
d esk mafie!), tedy aspo v smiotice. Tvrdohlav tm
provokoval i na mezinrodnm fru, pesvden, e jednm
2) V letech 1994 a 1997 k nim, el, pibyli i Ji Veltrusk a doc. PhDr. Miroslav
Prochzka. [Pozn. 2002]
[338] [339]
ze zpsob oven novch teori je i verifikace srozum-
nm, konsensem (i odmtnutm, jak kdy, jak eho a jak
km). Sem tam se dailo objevit spznnou kozl dui (mj.
mezi italskmi smioniky, vedenmi Carlem Prevignanem)
celkov vak ty intelektuln vboje nebyly nijak oslniv.
SMIOTIKA V PERSPEKTIV
TISCILET
Jene opustme-li nakonec domc
luhy a hje a odebereme se na zelen pastviska, zjistme,
e vechny (anti)smiotick mylenky o penen vlast-
nch model pomoc ukazovn vc i pomoc specilnho,
k tomu elu vytvoenho nstroje, lidsk ei, byly vyslo-
veny u pkn dvno, pesn spoteno ped tisci esti sty
a tymi lety v trakttu sv. Augustina O uiteli, vlastn
u pedtm, ve skutench rozhovorech tehdy zdaleka je-
t ne svatho Augustina a jeho syna Adeodata, trakttem
samm s men i vt vrnost pouze evokovanch a re-
produkovanch. A tak zjiujeme, e msto o kole esk
bychom mohli mluvit o kole africk i nubijsk nebo snad
nejlpe adeodatovsk. Nicmn urit esk tradice
tu je, a nejen v tom, e esk peklad Augustinova trakttu
jakoto dla (anti)smiotickho byl vbec prvn, ale i pro-
to, e ta tradice tu byla u dvno pedtm! Zatmco Au-
gustinv spis jakoto (anti)smiotick traktt byl po
stalet tm zapomenut (i sm Augustin na teorii v nm
obsaenou nakonec radi zapomnl: pro jinak by
nm po tech desetiletch vymlel jinou?), Augustinovy
smio tick a hlavn antismiotick mylenky (o dorozum-
vn beze znak, sammi vcmi) z trakttu O uiteli naly
odezvu u Komenskho (tak uitele!), zejmna v jeho Pan-
glottii a Methodu linguarum novissima. Uvme-li dle,
e esk stedovk realismus, pro svou dobu u ne dost
(jak se tehdy kalo) modern, tj. dost nominalistick (zej-
m jsme furt na cest do Evropy), se cel odvolval na sv.
Augustina msto na ty modernj a e mezi nejskvlejmi
pamtkami esk scholastiky je i traktt Stanislava ze
Znojma O pravdivostnch hodnotch (De vero et falso),
podle Stanislava Sousedka snad nejrozshlej stedovk
spis o smantice pirozenho jazyka, nepekvap ns, kdy
v nm najdeme stejn pojet jazyka jako est set let pot
u Pavla Tichho, rovn zapshlho realisty a odpr-
ce nominalismu. A tak se vtr mylenka, e by na t es-
k kole (i eskm spodnm proudu) v smiotice pece jen
nco mohlo bt Bu jak bu, takovto verifikace srozu-
mnm pes propast stalet je ndhera, a veliknsk ts-
t. Daleko vt ne euforie z kondinho jogging poklusem
klus za klikujc mdou.
Nakonec se omlouvm sm sob (a kolegu Shakespea-
rovi), zkrtka nm obma za ten zcizen nzev. Mnoho po-
vyku
3)
pro smiotiku, s podtitulem Ne zcela spn pokus
o encyklopedick heslo Smiotika divadla (Edice G, Brno
1992) je toti nzev m prv vydan knihy (o zkladech
i o divadle, hlavn vak o tom druhm), v n se pon-
kud rozpolcen pokoum zjednat pm mezi smioti-
kou a antismiotikou. Srdcem jsem pochopiteln na stran
t druh, co prv, ponkud nemstn, prozrazuje u n-
zev. Te si jej tedy pjuji, protoe na tento lnek sed lp.
A krom toho pro bych sv knize, tak jako tak nudn
a neprodejn, nedlal trochu reklamu?
Mnoho povyku pro smiotiku, Tvar 7 (18. nor 1993)
Mnoho povyku pro smiotiku (podtitul Vink se doznv jsem pipojil teprve pro toto,
knin vydn) vzniklo z polemiky, pesnji eeno z nesouhlasu s pke kritickm
lnkem Ivana Bystiny. Nebt t pkr, nespravedliv kritinosti, byl bych jeho l-
nek jedin vtal, pinejmenm tak, jako jsem pedtm pivtal ob Bystinovy knihy
(Osolsob 1991), snad tentokrt i s fanframi. Diskuse o smiotice, k tomu pkn ostr?
Konen! Slva! Svch smiotickch koleg jsem se vak zastat musel a k vlastnmu
podlu na tom vem, co nm Bystina vyetl, piznat rovn. Jestlie jsem vak nasadil
polemick tn, pak jen pro pkr nesouhlas s jedinou Bystinovou vtou, pesnji e-
eno s jedinm vtnm lenem, toti s pvlastkem rozvitm ZALOEN PRASKM
KROUKEM (viz motto), ba dokonce jen s tou rkou, j onen pvlastek k podmtu
ABSENCE SMIOTIKY zcela voln (jako e smiotiku, jak je obecn znmo, zalo-
ili v Krouku!) pivsil. Pak jet mon , ale sp podvdom, s Bystinovm
dle mho nzoru hybridnm kenm smiotiky s teori systm (toti naopak,
teorie systm se smiotikou) propagovanm v druh polovin jeho stati. Pochopitel-
n e krut polemik i staten obrnce v zpalu boje sem tam pestel i nedostel.
Tm omlouvm Bystinu i sebe sebe ostatn i tm, e jsem ve formuloval v chvatu,
3) Slovo povyk si me vzdlanec nahradit slovem diskurs.
[340] [341]
doslova v pedveer desetimsnho vletu do Ameriky. Take jsem teba Karcevsk-
ho dualisme asymmtrique upel Praze a pikl rovnou enev (kam se tento len
Krouku natrvalo pesunul a pozdji). Na druh stran bych dnes k tm zkladnm
smiotickm reerm sice u ns, le mimo Krouek piadil i J. B. Kozkovo zkoum-
n smyslu smyslu, jedin esk protjek Ogdeova a Richardsova Vznamu vznamu
(Kozk 1930). e jsem ani v zpalu boje snad Krouku (pli) neublil, ovuji si i na
dnes u klasick monograi Vachkov (1966) a jubilejnm soupisu Matejkov (1976:
611). I kdy specikem praskho lingvistickho bdn byl a zstal its steady concern
for meaning (Vachek 1966: 30), na skuten smiotick i smiologick vzkumy (ne
pouze lingvisticky smantick!) zde dolo v podstat teprve pot, co se Krouek (spolu
se svm tiskovm orgnem Slovem a slovesnost) otevel ohlasm fundamentlnho,
ba pmo monumentlnho dla (dixit, ba dicit Veltrusk!) zatm jet mimo Krouek
stojcho, i kdy s Kroukem nepochybn sympatizujcho Otakara Zicha.
V jednom bod musm rekapitulaci na innosti z druh sti tohoto doznn
doplnit. Pi zahjen innosti se v brnnsk smio tick skupin rozdval tystrnko-
v nacyklostylovan handout, jeho celou prvn stranu vyplovala tabulka vnovan
konfrontaci pojm kybernetick teorie modelovn (byli jsme koneckonc pouhou
pracovn skupinou Kybernetick spolenosti a modelovn patilo k jej pracov-
n nplni) s principy a pojmy teorie znaku. Z tabulky vyplvalo, e k smiotickm
pojmm SYNTAX, SMANTIKA a PRAGMATIKA podobn jako k modelovacm
pojmm ORIGINL a MODEL existuj na protj stran ekvivalenty a nen tk je
najt. S pomoc extrmnch poloh izomore se dal v termnech model a originl
koneckonc popsat i rozdl ikon, symbol a symptom (index). Otaz-
nk, ne-li pmo memento vak visel nad rubrikou VZNAM. Jak popsat vznam?!
Jako subjektivn korelt, tedy Valachv vlastn model? Jako pravidlo piazen,
tedy zobrazovac rovnici? Nebo e by to nebyl vbec problm pro kybernetiky a je-
din pro lingvisty a losofy jazyka? Bu jak bu, principiln nov pstup otevely
Tichho Foundations of Freges Logic (Tich 1988: 97113). Nebo musme ekat na
budouc Foundations of Tichs Logic?
1) Studii jsem psal pro sbornk o hudebn smiotice, a jsem se hudebnm smio-
tikem (a koneckonc ani istokrevnm smiotikem) nikdy nectil (a krom
toho mm i nechu k tmov prci), ovem neodolal jsem pmm vzvm
Ivana Poledka. Prtahy s vydnm m pak pimly k tomu, e jsem studii
se svolenm redaktor sbornku uveejnil v brnnsk revui Opus musicum.
Sbornk vyel s velkm zpodnm a v nov situaci na potku let devades-
tch (Fuka a kol., 1992). Studie je v nm zaazena do celkov struktury spisu
a dost podstatn zkrcena o celou vchoz st, tj. st zabvajc se Klrovm
a Valachovm Kybernetickm modelovnm. [Pozn. 2002]
SMI OTI KA POL Z KYBERNETI KY
1)
Dl? Dl u toho moc nen. Krl chtl
bt vzneen spravedliv, tak pedloil ce-
lou zleitost velik inkvizici a ta nadila
soud bo. A prv kdy ten bo soud na-
stal, seity konily. Ale j, j jsem ctila, e
to tak zstat neme, e se to mus rozhod-
nout, aby vichni vdli, na em jsou. A to
ostatn mi u pilo samo. Ten modr m,
kter jsem mla vdycky rda, byl don Pab-
lo, a ten erven, kter je tvrd a patn se
chyt, byl don Pedro. A j jsem chtla ud-
lat velk bo soud, rozhodnout jejich pi
a zjistit pravdu. A [] poznat, co je zlo a co
je dobro.
Boena Beneov (1936)
Proto i dal myslme si aplikovno na slo-
it celky uml, jejich konstrukce je racio-
nln pehlednj ne u prodnin a je-
jich organizace je plodnm polem logiky
(tak auto, hudebn skladba, achy, spolek,
hotel).
Milo Materna (1936)
S principem modelovn se setkvme veli-
ce asto, ani si to uvdomujeme.
Ji Klr (1965)
Jedna z vtv smiotiky odvozuje svj
pvod z nelegitimnho pomru s kybernetikou, poata nej-
sp v onen nesteen okamik, kdy kybernetika pot, co
vzbudila as exaktnm popisem zkonitost sdlovn,
[342] [343]
postavila svt ped omraujc fakt modelovn a modelu,
neho, co nenapodobuje, a pece se s dokonalost a d-
sivou podob. Psobilo-li to veobecn jako zjeven, pak
v oborech dosud terorizovanch veleknzi staroeck bo-
hyn Mime sis s jejich primitivn vroukou podobnosti
a sys tmem pkaz, tabu a kleteb sthajcch cokoli, co
bylo mono naknout z napodoben, imitace a koprovn
i z jejich opaku, zapsobil pojem model jako pedtucha
osvobozen.
Kybernetika modelovn nevynalezla, sp modelovn
kybernetiku: servomechanismy, regulan obvody, ba i po-
tae u existovaly, zatmco kybernetika vznikla teprve
tm momentem, kdy v nich byly spateny modely, mode-
ly onch zazen, kter kontroluj pochody v organismu,
mozku i ve spolenosti. Existuj ovem klasick vklady
kybernetiky (dokonce i ten nejklasitj, Wienerv), kter
se bez pojmu model dobe obejdou. Kybernetika podle nich
dl sp tot co geometrie, jene geometrie s tm zaala
na tvarech jednoduchch a statickch, zatmco kyberne-
tika na celcch velesloitch a dynamickch. Jinak ale ob
odhlej od kvalitativnch a materilovch rozdl a sou-
steuj se na jist abstraktn vztahy, kter jsou dejme to-
mu Slunci, Zemi a Msci (pi zatmn) a eknme tem na-
stoupenm cviencm (pi zkrytu) spolen, pestoe i zde
se d tvrdit, e jak ty ti body narsovan na pmce, tak
i ti ti cvienci jsou vlastn model. Prkopnci kyberneti-
ky dobe vdli, e princip modelovn je pro jejich obor i
lpe meziobor (a prv proto, e meziobor) principem ne-li
konstituujcm, tedy aspo klovm, a vnovali mu dva
roky ped odstartovnm kybernetiky pronikavou stu-
dii. Pak je vak daleko vc ne metoda sama zaujaly obje-
vy touto metodou dosahovan, take se s metodou vc ne-
zdrovali. To zbylo na kybernetiky druhho sledu, a Ji
Klr s Miroslavem Valachem (1965) se zhostili tohoto ko-
lu zpsobem vskutku impozantnm. I po tvrtstolet pat
jejich Kybernetick modelovn (t Cybernetic Modelling)
k autoritm dodnes citovanm a respektovanm jak v ky-
bernetice (ta se mezitm rozvinula tak prudce, e se roz-
padla, a Computer Science, Artificial Intelligence, General
System Science
2)
atd. jsou trosky t bjn planety), tak i ve
vcemn tajnm klubu kybernetice poplatnch smioti-
k. Klrova a Valachova kniha se jim stala kultovn kni-
hou i zdrojem inspirace, a tak nezbv ne se j podrobn
obrat.
Knihu lze rozdlit na dv poloviny, Klrovu a Valacho-
vu. V prvn pli, Klrov, vnovan takkajc ist teorii,
se nejdve exponuje pojem systm, pesnji relativn uza-
ven systm, pak se definuj pojmy prvek, vazba, vstup,
vstup, struktura, chovn (t struktura, jak vme, vyka-
zuje i tot chovn, jedno a tot chovn lze vak realizo-
vat vce strukturami), a poslze se definuj vztahy struktu-
rln a behaviorln podobnosti mezi systmy, tedy vztahy
izomorfie, homomorfie a izofunkcionality. Model, pesnji
eeno model struktury, nen pak nic jinho ne systm ve
vztahu k jinmu systmu izomorfn i homomorfn, zatmco
model chovn nen nic jinho ne systm vykazujc stejn
chovn jako jin systm. S odvolnm na matematickou
teorii svaz se pak probr hierarchie systm jako zklad
pro hierarchii model: na nejni rozliovac rovni je ka-
d systm izomorfn s kadm (a tedy kad modelem ka-
dho), avak modelovn na tto rovni nem dn v-
znam (89), zatmco na nejvy rozliovac rovni (s tm
praktickm dsledkem) je systm izomorfn leda ve vzta-
hu k sob sammu. Teoretick st pak vrchol vkladem
o kybernetickch trobch samoinnch pota, o mode-
lovn logickch funkc v potai a modelovn podmn-
nho reflexu, na co navazuje jako samostatn st vklad
o kybernetickm zavacm traktu ivch systm, o buce,
ddin informaci, homeostzi, neuronu a neuronov sti.
Druh, Valachova polovina zan vahou o vym
chovn kybernetickch systm, tj. o takovm chovn, kte-
r u neivch systm chtce nechtce oznaujeme nzvy vy-
pjenmi z psychologie (rozhodovn, mylen atd.). Tm
se samozejm dopoutme neoprvnn extrapolace a psy-
chologickch termn uvme metaforicky, co je nevdec-
k a navc to pobuuje (a tehdy to vedlo i k ideologickm
2) Nejnovji i Cognitive Science.
[344] [345]
ptkm), ale nememe si pomoci, protoe nemetaforick
termny, kter by po vzoru geometrie abstrahovaly od
biologick i strojov podstaty toho kterho systmu a pla-
tily pro oba, nemme (237). Jeden takov termn pro popis
vyho chovn systm vak pece jen mme, a je to ter-
mn vlastn model. Valach jej definuje takto: Vlastn mo-
del systmu C v systmu A je soustava signl, kter sys-
tm A pijal, zpracoval a uloil ve sv pamti jako signly
tkajc se systmu C. Jinak eeno, je to pr subjektiv-
n vytvoen model modelujc systm C v systmu A. Jak
dv tuit vynechan psmeno B, vlastn model je defino-
vn tak, aby mohlo bt dle definovno penen vlast-
nho modelu ze systmu A do systmu B a poslze popsn
nejdleitj zpsob penen vlastnho modelu, uvan
v interakci mezi nejvymi systmy lidsk e. Vlast-
n model je pak pouit jako ne-psychologick, geometric-
k zklad pro ekvivalenty takovch psychologickch poj-
m jako pedstava (vybaven vlastn model, tj. vybaven
obsah uritho msta pamti) a takovch poruch kyberne-
tickch systm, kter odpovdaj bludm, halucinacm
a iluzm. Pokus o definici vjemu (nap. jako vlastn model
poizovan v bezprostednm signlnm kontaktu s origi-
nlem, projikovan navenek zpt do originlu a splvajc
s nm) tu kupodivu nenajdeme. Zato vlastn model figuru-
je v pedbn, smanticko-pragmatick definici gramati-
ky (234), i kdy v konen, kter je ryze syntaktick, se u
nevyskytuje.
Klrova a Valachova kniha, pes vechnu svou zname-
nitost, netvo jeden celek a prv ve svm titulnm pojmu
je rozpolcen. Pojem model, s nm pracuje prvn polovina,
nen toton s pojmem vlastn model, co je stedn prin-
cip druh ple, zistajasna exponovan na jejm zatku,
ani o nm pedtm padla jedin zmnka (teba v kapitole
o nejrznjm monm tdn model). Model prvn ple
je definovn vdycky jako vztah pouze mezi dvma syst-
my, modelujcm a modelovanm, a zcela ztotonn se vzta-
hem izomorfie, homomorfie atd. Vlastn model je naproti
tomu definovn na zklad tetho systmu, o kterm nikdy
pedtm nebyla e a kter dosud ani nem jmno. Dojde
na to teprve, a bude e o penen vlastnch model, kdy
dostane jmno systm informujc, zatmco pjemce (co je
u tvrt systm) systm informovan. Nron podmn-
ky izomorfie, homomorfie atd. se pitom u nezmiuj, co
nemus znamenat, e neplat, sp se nm pedpokldaj.
Jene kdy se v prvn pli mluvilo o modelu, mluvilo se
eo ipso o sprvnm modelu, tj. o modelu vyhovujcm zm-
nnm podmnkm, jinak by to nebyl model (vztah izo-
morfismu je poruen, a nelze proto mluvit o modelovn,
tvrd se na stran 89). Naproti tomu v druh pli se pro-
braj i patn utvoen modely, nesprvn modely atp. To
ve by se dalo samozejm pipsat na vrub vmny v tan-
demu, kde ten, kdo se veze, dvuje tomu, a tedy nekon-
troluje toho, kdo d, ale t posun, i kdy v nznaku, se
d vystopovat i v popularizujc knce, kterou pedtm pu-
blikoval Valach sm (1962), a koneckonc i uvnit Klrovy
ple: jeho pklady toho, kde vude se setkvme s mode-
ly (nzorn obrzky, grafy, fotografie, sochy, obrazy, nkdy
pr dokonce i literrn dla, peklady, mapy), a pece by
i zde bylo tko definovat izomorfii a mluvit o sprvnm
modelu, stejn jako u starovk pedstavy vesmru, kterou
pr ji lze pokldat za jeho abstraktn model.
Ji Klr pesnji eeno George Klir je u po de-
setilet vd osobnost obecn teorie systm, a Miroslav
Valach u, pot co byl spnm podnikatelem v Silicon
Valley (kde jsou ty asy, kdy v Dlouh td vyrbli do-
slova na kolen soustky pro prvn kompjtr), jejich
kniha vak zstv veledleitm a originlnm pspv-
kem esk koly kybernetick, tak jak to stlo v zvru
rukopisu pedmluvy (v titn verzi se pak tato mylenka
snad pro svou neskromnost neobjevila). Jet vt
vznam ne pro kybernetiku, kde tempo rozvoje urovaly
sp revoluce v hardwaru a softwaru, m kniha pro smio-
tiku. Vdy jet napklad Greniewski, kter ml tolik
odvahy bt populrn a nematematick a podat pitom
kybernetiku zcela objevn, jinak, se zastavil na hranin
e mezi kybernetikou a smiotikou a zkombinoval zcela
nekonvenn vklad kybernetiky s tm nejkonvennjm
vkladem smiotiky. Zde naopak mohl ten obeznmen
[346] [347]
se smiotikou (a trochu j i zklaman) ocenit novost smio-
tickho pstupu, zrove vak i postehnout nedostat-
ky a doporuit een, prajednoduch, protoe v smioti-
ce zcela bn. Dlen smiotiky na syntax, smantiku
a pragmatiku, jedna z mla trvalek, kterou smiotika (i
lpe metodologie smiotiky, tedy metasmiotika) pinesla,
mus pece platit i v teorii modelovn, kde syntax rovn
se teorii systm (zkoumm model jako nic nemodelujc
systm), smantika teorii izomorfie (model zkoumm ve
vztahu k originlu) a pragmatika teorii modelovn (model
a originl definovny vzhledem k uivateli). Ani sebeizo-
morfnj izomorfie model nedl: teprve uit ve funkci po-
znvac nhraky dl z pouitho systmu model, a ved-
le sprvnho uit existuje, el, i uit zmaten a scestn.
Hledisko z druh ple je tedy teba uplatnit i v prvn a na-
opak. I nevlastn model je teba definovat jako vztah me-
zi temi systmy, nejen mezi dvma! Uinme-li to, vlastn
model a nevlastn se nm sjednot. Z vlastnho modelu
bude model jako kad jin, ovem umstn uvnit ui-
vatele. Co z jinho hlediska nemus bt pli dleit:
koneckonc je jedno, nosm-li telefonn slo v zpisnku
nebo v hlav (jak ekl jeden moudr mu: dleit vci si
pu, hlavu potebuji na blbosti). Pipoutj to i autoi,
kdy tvrd, e papr je zde pomocnou pamt, do n sys-
tm A uloil vlastn model. Na druh stran ovem jakmi-
le je vlastn model umstn exteritoriln, me bt uit i
dn k pouit i zneuit druhm, tedy systmem B, a st-
v se tedy modelem eknme sdlovacm (za pedpokladu,
e penos vlastnho modelu = sdlovn). Lze-li k penosu
pout modelu, nebylo by mon k tomu ut i originlu?
Vdy koneckonc i autoi pipoutj, e systm A, kdy si
vytv vlastn model systmu C, me to dlat i na zkla-
d pmho pozorovn, jestlie ale me systm A, pro to
nedovolit systmu B?
Avak je-li toto ve mon, pro se nepokusit o sjedno-
cen teorie znaku a teorie modelu a nevytvoit jednotnou
teorii reprezentace a prezentace? Pro adu discipln (psy-
chologie, umnovdy, antropologie, sociologie) by to bylo
nesmrn potebn. Vechny tyto obory se hls k pojmu
model a vytvoily si pro vlastn potebu jakousi kuchy-
skou teorii modelovn, ani by si kladly otzku, zda to,
emu kaj modely, modely skuten jsou. Nejsou-li to mo-
dely, pak je oznaen model neoprvnnou extrapolac
a nepiznanou metaforou, a ta nem ve vd co dlat. Jsou-
-li to vak modely, pak tyto modely prv tak jako vech-
ny jin podlhaj obecnm zkonitostem modelovn
a obecn teorie model by se jimi mla zabvat pinejmen-
m stejn intenzivn jako modely kybernetickmi. Nejsou
o nic mn dleit. Jinak eeno: pracuje-li se s modely
ve vd, v umn i v kadodennm ivot, tak jak to en
passant vypotv Klrova a Valachova kniha (stejn ja-
ko snad kad kniha o kybernetice a modelovn), a jsou-li
to skuten modely, je teba tyto modely zkoumat se stej-
nou dkladnost jako modely technick a nejenom utrousit
o nich zmnku. Potebujeme teorii, kter by platila i o nich,
prost obecnou teorii i filosofii model. A kybernetice ne-
lze klst za vinu, e takovou teorii nevypracovala. Sp
j lze dkovat, e takovou teorii v pracch Rosenbluetha
a Wiene ra i Klra a Valacha aspo naznaila! Koneckonc
nedala-li nm kybernetika obecnou teorii modelovn, dala
nm aspo tu nejobecnj teorii sdlovn. Jene my by-
chom to potebovali pesn naopak: tu nejobecnj teorii
modelovn, zato vak zcela speciln teorii lidskho sdlo-
vn. Co vak, kdy je jedna teorie klem k druh? Obecn
zkonitosti zformulovan matematickou teori komunikace
plat nepochybn i o sdlovn mezi lidmi. Co vak, kdy
specificky lidsk sdlovn nen signln, jako sdlovn
mezi stroji, mezi bukami i mezi ivoichy, ale pomoc
model? Jist, nejen stroje mezi sebou a orgny uvnit or-
ganismu a zvata mezi sebou, i lid navzjem se dorozu-
mvaj signly. Jene lid se, navc, dorozumvaj i modely.
A je-li i vta, jak tvrd Wittgenstein, modelem faktu, pak
pedevm modely. Na druh stran pak, m-li iv systm
napklad buka svj vlastn model a lze-li podle
Valacha vlastn model pipsat i automatu, nen rozdl
tchto model a onch model, kter konstruuj lid, te-
ba jen v tom, e sice vlastn model vlastn kad, i buka,
i stroj, m jej vak uvnit, a je tedy pro druh nepouiteln,
[348] [349]
zatmco lovk vynalezl modely pouiteln i pro druh,
a pokud je nevynalezl (zd se, e takovm modelem byla u
hra zvat), tedy je aspo zvelebil a rozhojnil!
Zde ovem vstupuje teorie modelovn a kybernetick
teorie sdlovn na vsostn zem smiotiky, notabene
na zem, kde smiotika u velicos objevila a zmapovala,
jene jak to brt vn, kdy to bylo jet v devnch do-
bch pedkybernetickho dvnovku! Ostatn co soudnho
a novho ekla smiotika o tak dleitm fenomnu,
jako je hra zvat?
Tyto a podobn vahy stly na potku nov, kyberne-
tikou pedznamenan cesty za smiotikou. Kybernetick,
lpe eeno modelovac varianta smiotiky zavtila mo-
nosti nabzen Klrovou a Valachovou knihou, tm, co v n
bylo, i tm, co v n chyblo, a pokusila se je realizovat. Prv-
nm takovm pokusem, obsahujcm in nuce vechny dal,
byla studie o ostenzi, tj. o penen vlastnho modelu CA
(rozumj: modelu systmu C uvnit systmu A) ze systmu
A do systmu B ukznm systmu C samho.
Penet namsto nehmotn informace, by zakdovan
v hmotnch signlech (jak by to formulovala teorie infor-
mace), i namsto nehmotnch vznam, by zakdovanch
ve hmotnch realizacch nehmotnch znak (jak by to asi
ekli de Saussure i Peirce, ne vak Bocheski /1959: 38/,
pro nho znaky byly vdycky hmotn), hmotn originly
vypad jako neomalenost, nemstn vtip i swiftovsk mys-
tifikace, nicmn tto teorii nelo o abstraktn zkonitosti
sdlovn vbec, ale o specifick zvltnosti sdlovn lid-
skho, a lid jsou u takov, e penej pedmty i navo-
zuj udlosti za elem penesen jejich vlastnch model,
nebo kdy se pedmty i udlosti penst i navodit ne-
daj penej sami sebe, ppadn i dal lidi, jen aby
doshli tho. Nen to, pravda, pli elegantn (proto o tom
matematick teorie informace nechce nic vdt), dje se to
peasto v potu tve (z eho ml legraci u Swift), ba je to
materialistick a vulgrn, ale dje se to vc ne asto (tm
h!), vlastn neustle. A mimo jin jsou to prv umlec-
k dla, kter sdlujeme ostenz, penme z msta na
msto a ukazujeme (tj. dvme k dispozici poznvacm ak-
tivitm druhch), i za ktermi putujeme, ppadn kter
vytvme coby prchav udlosti pmo na mst. Pestoe
ijeme ve vku technick reprodukovatelnosti, dokud jsme
nevidli Monu Lisu v originle, Monu Lisu jsme nevid-
li. Hudebn dla nepochybn k takovmto originlm, by
z kategorie proces i udlost, pat, a pestoe i zde se
d namtnout, e jde vlastn jen o jednu z mnoha realizac
(v ponkud jinm smyslu) dla, na vci to nic nemn. lo-
vk na rozdl od stroje i buky, tj. zazen pesn napro-
gramovanch na urit signly, dovede z pijatho signlu
vytit vc ne jeden obsah (Toda 1956: 205), a to je dvod,
pro do invente vech vc sdlovanch ostenzivn pat
i vechny vci a udlosti, pomoc nich a jimi sdlujeme
neostenzivn, tj. znaky, modely, ba i signly: i ty musm
ukzat, tedy dt k dispozici poznvacm aktivitm druh-
ho, chci-li, aby fungovaly a plnily svoje znakov i signl-
n posln. Pot i vhodou ostenzivn komunikace je, e
nkdy je k dispozici mn, teba jen zlomek toho, co by-
chom potebovali ukzat (ale na tuto situaci jsme zvykl u
z dob, kdy jsme byli svmi zvecmi pedky a umli usu-
zovat z sti, teba z pachov stopy, na celek), nkdy zase
vc, a tak nastv problm izolovn toho, co ukzno bti
m, od toho, co nem, k emu poslou nkdy pouh mc
prst vylenn pro tuto funkci a zvan ukazovk, jindy, jak
by ekl Engels, prodlouen (extenze) lidskho ukazovku
zvan ukazovtko (lidsk dmysl nezn mez!), ale me
poslouit i rm, vitrna, piedestal, slovn popis, upozornn,
ipka, bodk. Jene problm izolace od kontextu se tm jen
pen o dm dl: ukazujeme i ukazovk, pardn rm,
reflektorov vybaven, i pklad z hudby dirigenta
a hrajc muzikanty, nebo jen vc samu, udlost samu, dlo
samo? Ostenze je prost beznadjn metonymick i synek-
dochick, zatmco model je esenciln metafora, ne slovn,
ale vcn: ne nzev vci zastupujc nzev jin vci, ale vc
sama tu zastupuje jinou vc. Jestlie slovn metafora je ve
skutenosti le, toti nepravdiv tvrzen, pravdiv pouze
metaforicky, model je vlastn pehmat (mistake) a sebe-
klam, zmrn shnut pln jinam, po docela jin vci.
Teorie ostenze a teorie sdlovacho modelu jsou zde v pln
[350] [351]
shod s Jakobsonovm objevem metaforinosti a metony-
minosti v samch hlubinch lidskho duevna a jazyka
(Jakobson 1960).
Autor studie o ostenzi hned v vodu skromn podotkl,
e pokud v, zabv se tmto tmatem a v t i prvn na
svt. Podobn velkohubost zaslou trest a ten se vzpt
dostavil. Stailo prolistovat posledn vlen ronk Slova
a slovesnosti s Trostovou recenz Svobodova pekladu trak-
ttu De magistro sv. Augustina, skuten prvnho spisu v-
novanho otzce, je-li mon dorozumvat se ukazovnm
vc (prvn definice ukazovn vc je jet star, najde se
v Platnov Kratylovi), a z prvenstv se stala ignorance.
Potiteln bylo jen to, e uvaovn o penen vlastnch
model pomoc originl je star pinejmenm jako vy-
nalzn perpetua mobile a e shoda vech t pojet je pes
propast stalet, ba tiscilet dokonal.
Tak jako pedtm ve Valachovi a Klrovi byla i te
v Ostenzi in nuce obsaena dal studie, ale dt ji na
papr trvalo jet roky. Vsledek ml wittgensteinovskou
formu (slovan aforismy) i nzev Tractatus de artis ge-
nere proximo, tedy Pojednn o nejblim rodovm pojmu
nadazenm pojmu umn, a byl to pokus o systematickou
teorii lidskho sdlovn na zklad modelovn. Tak znl
tak vnitn (po pedmluv) podtitul, tvrdc, e jde o prv-
n, extenzionln pojatou studii, zatmco v zvru stlo, e
po prvn studii m nsledovat druh, pojat intenzionl-
n. Krom tto poznmky a podtitulu, co oboj je obludn
nesmysl, bych po dvaceti letech celou studii podepsal zno-
vu tak, jak je a se vm vudy, snad i s tm nzvem, pes-
toe otzka rodovho pojmu k pojmu umn se dostala do
nadpisu vlastn jen proto, aby jednoznan ospravedlnila
uveejnn v estetickm asopise.
Mylenka interakce t systm z Kybernetickho mo-
delovn a interakn situace, kter tm vznik a v n
se to dje, se stala opt zkladem, kter bylo nutno jen
vyslit a prohloubit jde o interakci informan, navc
o inter akci, j se astn lovk, tedy o interakci pozn-
vac a maximln zjednoduit. Postupuje se od nejjed-
nodu mon situace v logickm sledu pes jej varianty
k nejjednodu mon komplikaci a k interakcm sloitj-
m. Cel systm je pi tom budovn dsledn od pjemce
(tj. od onoho systmu, ktermu se v rozvit komunikan
situaci k pjemce), a tou nejjednodu monou situac
je tedy situace interakce pjemce-originl. (Chcete-li, m-
ete ji ztotonit s interakc subjekt-objekt, ale inte tak na
vlastn nebezpe: toto nen a nechce bt filosofie.) Pjem-
ce (t uivatel) je systm, kter m o originl kognitivn
zjem, originl je originln, pvodn pedmt jeho zjmu.
Tato vpravd astn situace (originl je zjemci k dispozi-
ci!) m ti varianty: zjemce m k dispozici jen st origin-
lu (nebo cel, ale sten), originl je sdlen vce uivateli,
a fragment (tj. st originlu) je sdlen (nebo sten sd-
len) vce uivateli. Nejjednodu mon komplikace je pak
neastn situace, kdy originl svmu uivateli k dispozici
nen. Nabzej se dv een, ob pomoc interakc sloitj-
ch, a jedno een kombinovan, pochopiteln nejsloitj-
. Prvn een je jin originl, tedy ne-originl, ovem ade-
kvtn ne-originl, tedy model: toto een je, jak patrno,
substitun. Druh een je jin uivatel, rozumj jin ui-
vatel tho originlu a oveme ochotn nechat jej sdlet,
tedy ostenze: een tud kooperan. Tet een kombi-
nuje ob pedchoz, je to normln lidsk sdlovn pomoc
modelu, a tedy een jak kooperan, tak i substitun.
V pozdjch verzch te stavebnice se leccos podailo
lpe skloubit, podat elegantnji a dle domyslet ve snaze
objevit za tm vm jakousi objektivn algebru epistemic-
kch situac (nco na zpsob Mendlejevovy periodick
tabulky), zkladn een bylo vak ji zde. Jdrem trak-
ttu bylo srovnn originlu a modelu zejmna co do do-
stupnosti hodnoty (z hlediska axiologie i ekonomie) a na-
ich postoj k nim: mt hodnotu (aspo pedpokldanou i
plnovanou) je zkladn zkon originlu; bt k dispozici
a mt minimln vlastn hodnotu je zkladn zkon mode-
lu. To se pak projevuje v naich postojch: a originl teba
vbec neexistuje, zatmco model ano, mme tendenci -
kat skutenost neexistujcmu originlu, a ne existujc-
mu modelu. Ideln model je transparentn, Mr. Celopha-
ne, neviditeln jako vzduch. Originl a model jsou ovem
[352] [353]
pojmy relativn, co nic nedokld lpe ne umn, zejmna
vtvarn, kde umleck modely (ve smyslu teorie modelo-
vn, ne ve smyslu stt modelem) jsou samy jedinenmi
originly (ve smyslu teorie umn i teorie modelovn).
Zcela stranou zstal v Trakttu vlastn model, zejm
odkopnut jako Wittgensteinv ebk, sotva jsme se po
nm dostali o kousek v, jen v zvru zmnn jako mezn
ppad a odbyt slibem, e druh, intenzionln teorie bu-
de cele vystavna na tomto principu. Jak vidt, traktt si
s vlastnm modelem nevdl rady. Podobn dopadly i dva
dal mezn ppady modelu (jene tm se nic plan nesli-
bovalo!), toti model existenn (izomorfn na nejni rov-
ni, nemodelujc nic ne existenci svho originlu) a model
z opanho plu, podobn svmu originlu jako vejce vejci.
Traktt mu kal metaforicko-metonymick, protoe mohl
fungovat bu jako model (toho jinho vejcete), tedy meta-
foricky, nebo jako st originlu, jeho ukzkov exempl
i vzorek (cel snky, tdy, ba cel fenomenln oblasti
vajec), tedy metonymicky, podle principu pars pro toto.
Na tento podivn druh model vak mlo brzy dojt, jen co
se pikroilo k prvn aplikaci, k aplikaci na divadlo.
Co plat o lidskm sdlovn vbec, plat nepochybn
i o sdlovn divadelnm, jene zde to meme aplikovat
ne jednou, ale rovnou dvakrt, ba dokonce, jak se pi apli-
kovn zjistilo, tikrt! Pedevm divadlo samo je druh
komunikace komunikace jevit s hleditm, pvodc
(i podavatel) divadelnho komuniktu s jeho pjemci.
Za druh divadlo komunikac zobrazuje: to vdla u anti-
ka a Zich to zahrnul do definice, toti e divadlo pedstavu-
je i zobrazuje vespoln lidsk jednn, cizm slovem inter-
akci, vetn interakce komunikan. Konen za tet
divadlo pedvd lidskou interakci mdiem hry, tedy
mdiem lidsk (pseudo)interakce sam. (Ale ani pseudo- i
quasiinterakce nen nic ne speciln druh interakce.)
Kdyby lo o modelovn interakce (druhov) pesn tou
(tj. sortln identickou) interakc, byl by to jasn ppad
modelovn vejce vejcem, dokonce slepiho vajka sle-
pim vajkem. Jene na divadle je prav interakce mode-
lovna interakc pouze hravou, skuten jednn hereckou
hrou, a tedy opravdov vajko sdrovou atrapou i vyfouk-
nutou skopkou. Nejde tu o metaforicko-metonymick
modely, ale me o n jt, budeme-li redukcionisticky mlu-
vit o pedmtech vejcovitho tvaru: pak pedmt vejcovit-
ho tvaru bude modelovn pedmtem vejcovitho tvaru,
pseudo meme krtnout a jsme zcela regulrn v oblas-
ti metaforicko-metonymickch model. Peneseno zptky
na divadlo to znamen nemluvit o interakci modelovan
interakc, ale o interaknch pohybech modelovanch in-
teraknmi pohyby (vetn pohyb komunikanch). Pak
krok na jeviti bude modelem kroku v ivot, pohyb rukou
modelem pohybu rukou, a pohyb mluvidel modelem pohy-
bu mluvidel. Pesn na tchto modelovacch principech je
vybudovna i fylogenetick pedchdkyn divadla, zvec
hra (a na ty pohyby zde nejestvujcch mluvidel), jedin
sdlovac model ped vznikem jazyka a prvn ne-vlastn
model vbec, zatmco specificky lov zpsob modelov-
n, lidsk e, se nezakld na tomto druhu model, ale
na modelech z opanho konce stupnice izomorfie, na mo-
delech existennch. Hned prvn speciln aplikace velmi
obecnch princip teorie lidskho sdlovn na zklad
modelovn vedla tedy k pekvapivm vsledkm obecnj-
platnosti. Dv zdnliv pouze teoretick krajn monosti
modelovn se ukzaly v ppad tlesnch model (tj. ta-
kovch model, je si uivatel vytv z materilu, kter je
vdycky k dispozici, toti ze sebe samho) jako dva nesmr-
n dleit druhy model, bez nich by nejvych forem
ivota nebylo vbec! K hypotetickm vlastnm modelm
co jsou tak tlesn modely, ovem skryt uvnit i-
vch systm, a tud nesdliteln (leda geneticky) , mo-
delm, kter m kad iv systm, pibyly modely pohy-
b tla vytven z pohyb tla, a tedy vytven navenek
(zde nen model skryt v uivateli, ale sp uivatel ve svm
modelu!), modely, kter maj navc jen vy ivoicho-
v, a konen modely vytven sice tak z pohyb (a tedy
navenek), ale z pohyb zcela specializovanch na modelo-
vn a k tomuto elu zvl vylennch, modely, jimi
je mono modelovat cokoliv a ktermi disponuje navc
k obma pedchozm druhm model jedin lovk.
[354] [355]
Zvl nalhav se te jevila poteba domyslet teorii
model typu vejce vejci, na rozdl od teorie vlastnch mode-
l, bnch v kybernetick psychologii, a existennch mo-
del (lingvistika o nich sice nic nev, ale bezdky se k nim
propracovv) zcela nezpracovanou. Modely tohoto druhu
byly abychom se pidreli dlen, kter se jinak zvl
neosvdilo pirozen, tj. takkajc nalezen v prod-
nm stavu, nikoli umle vytvoen za elem modelov-
n, kupodivu vak nejpstupnj, pmo ideln nalezit
tchto prodnch model bylo objeveno jakoby na do-
tvrzen mylenky Miloe Materny citovan v zhlav tto
stati ve svt prmyslovch sri. Nastalo tedy usilov-
n, le bezvsledn ptrn po njak obecn teorii tch-
to hromadnch jsoucen produkovanch lovkem, k velk-
mu pekvapen byla vak takov perfektn propracovan
teorie nakonec nalezena ve stedovk realistick teorii
hromadnch entit produkovanch Bohem (Pospil 1883:
484520). Vdy i v hlav docela pozemskho vrobce exis-
tuj univerzlie ante rem, prv tak jako se tu d mluvit
o univerzlich in re (tj. v jednotlivch produktech srie sa-
m) a post rem (v hlavch konzument a jejich vlastnch
modelech kenho tovaru). A protoe nejen psov vroba
a matka proda produkuj srie, ale i homo loquens pro-
dukuje hlsky a psmena (jejich tdm kme fonmy
a grafmy) a montuje z nich jakoby na assembly line
vpovdi (jejich univerzlim kme vty), zkrtka
lingvln tokens, jejich tdm kme types, co ve se d-
je v makrosrich, proti nim hromadn prmyslov velko-
vrobny jsou trapnmi krclky, byly nakonec modely to-
hoto typu, kde jeden jedinen exempl hromadn srie
je modelem jinho jedinenho exemple te hromadn
srie, pektny na token:token modely.
Dal cenn poznatky dalo srovnvac studium exis-
tennch model a token:token model zejmna s ohledem
na jejich prolnn. V oblasti modelovn originl mimo-
jazykovch o prolnn neme bt e: vejce jakoto model
jinho vejce a slovo vejce jako model vejce si nikdo navz-
jem nezamn ani neproms, zato se znamenit dopluj
(ostenzivn definice, popiska na vstav atp.). Naopak pi
modelovn originl jazykovch oba extrmy (token:to-
ken model jazykovho originlu a existenn model tedy
slovn popis tho) jsou takka k nerozeznn (proto to-
ken:token modely jazykovch originl dvme do uvozo-
vek; jsou to citty) a stle se prolnaj. To plat jak o jazyce
psanm, tak i o projevu mluvenm, ba i o projevu myle-
nm: tich pemlen o prv vyenm nebo chystanm
slovnm projevu velice asto peroste do jeho token:token
modelovn, dokonce i hlasitho. To, co jsme prv konsta-
tovali o modelovn tokens verblnch, plat stejnou mrou
o vech tokens tlesnch pohyb: tanenk pi pemlen
nebo ivm vyprvn o tanci bude v duchu i nahlas
tanit, hudebnk v duchu i viditeln, nkdy i slyiteln
zpvat i hrt, boxer boxovat, prost modelovat token:to-
ken zpsobem skuten proslov, tanec, pednes, koncert i
zpas. Existenn modely a token:token modely se prolnaj
a jsou oblasti teba zrovna tich pemtn kdy je od
sebe nerozeznme.
Token:token modely pokud je mme uznat za mode-
ly se vm vudy mus podlhat zkonu zjmov a hod-
notov nerovnosti a diferencovanho postoje vi origin-
lu a modelu (respektovn hodnoty, to je vono, vnost,
vysok ocenn versus podcenn, nezjem, nen to vono,
jenom model, transparence, vidm skrz nj originl). To
se ovem stetv s nediferencovanost srie sam (sortln
identita a pouh numerick odlinost vech tokens), take
vznik nebezpe zmny, omylu a zmrnho i bezdn-
ho uveden v omyl, vydvn i pokldn modelu za origi-
nl a naopak a z toho plynoucho nepjemnho i pjem-
nho pekvapen. Situaci jet komplikuj pseudotokens
a quasitokens, przdn vajen skopky a sdrov atrapy,
kter sice mohou znamenit plnit pro nkter el lohu
modelu, kde je vak zmna zvl nepjemn. A navc je
tu explicitn i implicitn metakomunikan doprovod, kte-
r me bt myln i klamn, vydvat zcela vnou akci
za hru (Batesonovo this is play) a naopak. To ve existuje
nejen v rovin vc (atrapy, Potmkinovy vesnice), ale tak
v rovin jazyka a hry s jazykem (przdn jazykov akty,
ironick sliby, jednostrann hry, practical jokes ili krut
[356] [357]
erty, ridendo dicere verum i opan). Paradigmatick je
v tomto smru ppad parodie. Je to zmrn vyroben
zmetek, unt, tv se vak jako plnohodnotn token sv-
ho druhu, vzpt se ovem shod. Vedle parodie zmrn
existuje vak i parodie bezdn, a zd se, e prv tako-
vou nedobrovolnou parodi jsou i nae nepoveden pokusy
v kad srii pokus a chyb. Meme nad nimi plakat i
zuit, meme se vak i rozjaen smt, blzniv rozvese-
len tm, jak se nm prv pokaen pokus, a konan na-
prosto vn a na isto, jakoto originl (a tud cosi dra-
hocennho), pekvapiv promnil v pouh zvrtaen model
(tedy cosi nicotnho), v nco, co bylo vlastn na neisto
a co se d snadno oelet, tm sp, e skrz tento model
uu vidme drahocenn, by zatm neexistujc originl:
pt pokus, kter se zaruen poda.
Srie a modely na nich zaloen se ukzaly jako fascinu-
jc tma, kde jsme s vzkumem vlastn jet ani nezaali.
Jsou srie vyvjejc se, degenerujc, normln, uzaven,
oteven, srie o jedinm token, srie dvou (nen symet-
rie i chiralita ppad takov srie?), t, co vede k otz-
km spchu (succedo znamen nsleduji v ad i mm
spch!), peit, rozmnoen, obch sri drobnch tokens,
jako jsou koberce a textury, vnmn textur, vnmn ryt-
mu, co ve me mt charakter jakhosi sublimitlnho
token:token modelovn. Ostatn co je vnmn tvaru, ne-li
srie naich vnmn? A neexistuj vedle sri materilnch
tokens i srie nehmotnch tokens, i kdy modelovatelnch
kroky i metrem, micmi nstroji atd., piem vytven
takov srie kme men? Dost!
ekli jsme u, e token:token modely byly vypracov-
ny jako hypotza pro poteby eknme smiotiky divadla.
Neekli jsme, e cel kybernetick varianta smiotiky
vznikla vlastn pro tento el, a hlavn jsme neekli, e
typ divadla, pro kter byla vypracovna, je divadlo hudeb-
n, pedevm onen teoretick, zcela neprobdan druh hu-
debnho divadla, k nmu pat opra comique, singspiel,
opereta a muzikl. Jednou z pechodovch forem mezi kon-
certem a divadlem je i byly minstrel shows; obdobn
sem pat i francouzsk cafs-concerts, divadlo psniek i
rockov koncert: zde vude nastv to, co nejlpe vystihu-
je parafrze Nietzscheho, toti zrod komedie z tla hudby,
a co lze popsat jako ostenzi, ostentaci, i v minstrel show
token:token modelovn, protoe (bl, ale naernn)
muzikanti zde hraj (ern) muzikanty hrajc hudbu. To se
ovem me stt i v normlnch dramatech, operch, fil-
mech. Divadlo vlastn i film si v takovch ppadech
pon pln stejn jako literrn dlo, kdykoli dospje k t-
matu jazykovho projevu svho hrdiny, tedy k tmatu m-
dia, v nm je samo vyjdeno: bu uije pm ei a ci-
tuje, tj. vytv token:token modely promluv svch hrdin
(co je ppad pm hudby na scn), nebo obsah traktuje
formou nepm ei (tedy nepm hudby), tj. parafrzu-
je jeho obsah vypravem (orchestrem), nebo uv rznch
smench forem (polopm e, nevlastn pm e, style
indirect libre) kombinujcch oboj.
Dramatick dlo modeluje lidskou komunikaci zsadn
token:token zpsobem, teda takkajc v ivotn velikosti.
Hudebn-dramatick dlo aspo ve zpvanch pasch
modeluje vak mluvenou komunikaci nikoli mluvenou
komunikac, ale zpvem, a vytv tak jaksi supertoken:
token model (nco jako osmnctikartov pozlacen ford),
model v nadivotn velikosti. Pibliuje nm lidskou komu-
nikaci jakoby ve zpomalenm zvtenm detailnm zbru,
a u v jednom zpahu jako svho druhu wall-to-wall mu-
sic (v opee), nebo vbrov. Hudba je tu nepochybn na-
vc, tak jako na politick map svta barva, a m krom
funkce bt krsn a vzbuzovat emoce (ani barvy v atlase
nejsou emocionln bezpznakov!) i funkci usnadovat
pehled a orientaci. Uzaven formy hudby umouj izolo-
vat, konturovat a hudebn ozvltovat podobn struktu-
rovan nry komunikan, a vyzdvihovat tm zejmna sy-
metrinost a komplementaritu tmto formm inherentn.
Dvno ped tm, ne V. N. Voloinov (1929) vyhlsil soupis
a analzu komunikanch nr za nejpednj kol mar-
xistick filosofie jazyka (nesplnno), pracovala na jejich
inventarizaci buffa, opra comique, opereta. A dvno ped
tm, ne Gregory Bateson objevil symetrii a komplemen-
taritu v nejhlubch hlubinch lidskch interakc, vdly
[358] [359]
o tom hudebn-dramatick nry a utvely podle toho
sv specifick nstroje k zobrazovn komunikanch forem
zpvn sla.
Vedle sv funkce smantick (modelovn komunikace)
a syntaktick (uvnit hudebn-dramatickho celku) zako-
euje se spn (tedy ve velkch srich re-produkovan)
hudebn slo i v povdom svho publika (co je nepochyb-
n vc hudebn pragmatiky) a stv se hitem i lgrem,
psn, od n m kad vlastn model. Na potku vvojov
cesty tchto forem se naopak vce uplatoval ponkud ji-
n typ pragmatiky, toti vaudeville (v pvodnm smyslu)
i ballad, toti pse, od nich ml a priori kad vlastn
model, take stailo sloit nov text a byla tu nov pse
anebo aspo token:token model t star, jej parodie. ir-
m kontextem, v nm tyto nry smanticky i pragma-
ticky fungovaly, byla ovem velkomsta, je sama jsou vel-
kosriemi lidskch a lidmi produkovanch tokens a msty,
v nich komunikan hustota (densit) dosahuje maxima.
Pitom msto jakoto suma komunikanch interakc a ko-
munikt je zrove samo sob tm nejzajmavjm ori-
ginlem: odtud topinost tchto hudebn-dramatickch
forem, jejich pragmatika pot s publikem, kter m
vechny mstn nzvy ostenzivn definovny a m od veho
vlastn model.
Na ist hudebn (nikoli hudebn divadeln, tedy vlast-
n mezioborov) otzky bylo zatm aplikac poskrovnu. Jde
vlastn jen o aplikaci na problm tzv. hudebnho mylen,
obor v podstat rovn hranin, piem princip, kter zde
byl aplikovn, jsou opt polrn extrmy modelovn.
Vnman i pedstavovan hudba aktivuje zejm tyt
procesy vlastnho modelovn jako vnman i pedstavo-
van pohyb nebo co je jen zvltn ppad pedchozho
vnman i pedstavovan akce mluvn. Uplatuj se
zde bezpochyby vlastn modely z obou pl spektra, exis-
tenn i token:token, tj. nejen slovn nlepky, ale pede-
vm prv proto, e jde o pohyby daleko pilhavj
token:token nlepky pohybov. Do jak mry to m co d-
lat s kooperac obou hemisfr, bylo by teba ovit zatm
aspo konfrontac s literaturou, kter od t doby obrovsky
narostla. Jist je, e k obdobnm vsledkm dospl Gilbert
Ryle (1979) ve svch pednkch posmrtn publikovanch
v knize On Thinking.
Mon vak e filosofie sri, tedy onch umlch hro-
madnch entit, kde podobnost, ba druhov totonost pi
numerick odlinosti je a priori garantovna a kde model
je (druhov) toton se svm originlem, a pesto mus bt
a je a nesnadno a se zpodnm od nho odliovn,
nabz nkter domylen pouiteln i pro oblast hudby.
Jestlie kusov (tedy diskrtn) output takovch innost,
jako je vytrval pokouen se o nco, me vst pi jednot-
livch nezdaench pokusech (!) k tak sympatickm proje-
vm, jako jsou vbuchy smchu nad nenadlou promnou
pokaenho drahocennho originlu v pokaen bezcenn
model (a modelu nen dn koda!), pak srie s kontinul-
nm outputem (zen snk, bicyklu i automobilu, stk-
n z hadice i z kulometu i promite nesalnn pklad
z chlapeckch zchodk pubertln clen moen, co
ve je obdoba prmyslovho kontinulnho outputu tako-
v sriov vroby, jak je teba v tkalcovnch, pdelnch
i elektrrnch) mohou vst (na stejnm principu jako pi
srii pokus) k takovmu kontinulnmu zptnovazebn-
mu efektu, jako je euforie. Jak vidt, filosofie sri m jen
krek k filosofii sri asovch okamik u sv. Augustina
a k Husserlov filosofii asovch jsoucen propadajcch se
do hlubin pamti (tedy do hlubin vlastnch model!), co
ve m snad cosi spolenho s permanentn ontogenez
hudby jakoto zptnovazebnho efektu jej luzby i glazby,
prost jej hudby (Husserl 1966: 359370).
Modelovac varianta smiotiky nen tedy pln nepro-
duktivn, i kdy jej ptomn vsledky nejsou nijak im-
pozantn. Zpsob mylen, kter nabz a vyaduje, m
ovem ctihodnou tradici od sv. Augustina ped Komensk-
ho k Heinri chu Hertzovi (1894) a Ludwigu Wittgenstei-
novi (kterho pr zprva o tom, e pi jakmsi pelen
bylo k rekonstrukci nehody pouito makety, inspirovala
k jeho slavn tezi o vt jako modelu faktu /Malcolm 1958:
78/) i Karlu Bhlerovi, u dvno prohlenmu za
kybernetickho teoretika jazyka (Ungeheuer 1967).
[360] [361]
Potujc jsou shody s pojetm hry u filosof obyejnho
jazyka (Austin 1961: 216219; Gale 1971: 324339 aj.),
pestoe hra je u nich zcela na okraji zjmu, jinak by mu-
seli zjistit, e vedle speech acts, a illocutionary acts existuj
i play acts neboli illusionary acts, a to by vzalo vtr z pla-
chet asto malichernm, nkdy vak inspirativnm invek-
tivm Derridovm.
3)
Modelovac varianta se prohlauje za
smiotiku pro ely divadla, nkdy i za teatristiku (v opo-
zici k lingvistice), a tak studii Michaela Frieda o pohen
jako opaku teatrlnosti bere jako cenn pspvek k teorii
ostenze a osten tace, pestoe autor pistupuje k problmu
zce empiricky a tematicky. Dokonal srozumn s teori
Gregory Batesona nepekvapuje a m jet jin koeny ne
spolen zjem o roli hry, fantazie a humoru v lidsk ko-
munikaci a poplatnost Batesonov ideji symetrie a komple-
mentarity, komunikace a metakomunikace: klasick Ba-
tesonovy pspvky na Macys konferencch pat k tomu,
z eho se prv na tchto mezioborovch setknch rodila
kybernetika. Nelson Goodman ve svch Languages of Art
rozhodn nekoncipoval modelovac variantu smiotiky:
to, emu kme model, je pro nho symbol, take technic-
k modely jsou jen jeden druh symbol, a se smiotikou ne-
chce mt nic spolenho. Pesto dospl k vsledkm, kter
se s modelovac variantou skvle shoduj nebo dopluj.
(M stejn odpor ke sloganm podobnosti, mimeze a iko-
nu!) Goodman je ovem nominalista, i kdy v Langauges
svj nominalismus suspendoval. Ve sv dvojslokov s-
mantice, vyloen na problmu notace, se vak dokonale
kryje se smantickm pojetm takovho ultrarealisty, jako
je Pavel Tich, jeho Fregova logika a TIL (transparentn
intenzionln logika) je pln kompatibiln s na kyberne-
tickou smiotikou: snad prv tudy by mohla vst cesta
3) V ponkud unfair polemice Derridy proti Searlovi jsme samozejm na stran
Searlov. Derridova interabilit m vak dost blzko k produknm srim (?),
a odtud jsme pece odvodili token:token modely a jimi zase vysvtlili hru, illu-
sionary acts a play acts. Krom toho tam, kde Derrida mluv zaryt o criture
mluvme my se stejnou zarytost o modelech, piem snad ponkud diferenco-
vanji a urit srozumitelnji rozliujeme fragmenty, vzorky a stopy od model.
Srv. Derrida (1977: 172197), Searle (1977: 198208) a znovu Derrida (1978:
162254).
k on druh, intenzionln teorii sdlovn a modelovn,
pislben v Trakttu a nikdy nenapsan. Ostatn kyber-
netick modelovac varianta smiotiky by sotva existova-
la, kdyby nebylo shovvavosti a nekonen trplivosti Ota-
kara Zicha ml., Pavla Materny, Karla Paly, Mirka ejky
a dalch, jako i tolerantnosti Ivana Poledka, Miroslava
Prochzky, Jarmily Doubravov a Jiho Fukae, z nich
mnoz nali pro jej vsledky vldn slovo, tak kontrastujc
s intoleranc a najeenost modelovacho pojet samho!
Ve sv antologii La semiotica nei Paesi slavi oznail Car-
lo Prevignano (1979) modelovac pojet za charakteristick
rys slovansk smiotiky. Pestoe Prevignanova hypotza
vypad pravdpodobn (o modelu a modelovn mluv pe-
ce Lotman, Ivanov, Faryno aj. snad je to tm, e v dob,
kdy se u ns podruh zanalo se smiotikou, slovan-
t smiotici potebovali ideologick toit ped nepoho-
dou a nali je v kybernetice) a pestoe smiotika v tchto
zemch pracuje s velmi nerozvitou teori modelovn, zej-
m po njakm velkm rozvjen netou, protoe ohlas na-
modelovac varianty tu byl pranepatrn. Vc se dailo
pronikat takkajc na zpadn trhy, ani ne tak kyberne-
tick i psluejc ke General Systems Science, ale smio-
tick. Ovem i zde bylo umstn v Prevignanov antologii
(celkem 35 stran) zatm nejvt spch. e by modelov-
n bylo ryze idiosynkratickm rojenm, vyadujcm ryze
slovanskou hlavu a srdce?
Bez ohledu na tyto nespchy (einmal ist keinmal, a je-
den kus srii neudl!) vid modelovac varianta sv msto
ve vvoji smiotiky jinak, a odpuste j, e pyn a velik-
sky. Dosavadn vvoj smiotiky lze pr dlit na ti obdob,
tedy eknme starovk, stedovk a novovk. Nejdve by-
la smiotika teori inference, tj. teori usuzovn z nepm
evidence ze stop, pznak , zkrtka byla to smioti-
ka pirozench znak, veledleit etapa vvoje lidskho
vdn, ale prav smiotika to nebyla. Jejm zakladatelem
je teprve sv. Augustin, kter prvn uinil jazyk centrlnm
pedmtem smiotickho tzn, co je prv ppad jeho
trakttu De magistro, trakttu, v nm poloil i otzku
hranic znaku a sdlovn beze znaku. Na sklonku ivota,
[362] [363]
bohuel, sv. Augustin retraktoval sv pvodn, zcela pe-
vratn pojet znaku a toto retraktovan pojet, smiujc
smiotiku pirozench znak (kter podle ns nen smio-
tikou, protoe zde zstvme uvnit originlu: pirozen
znak je jeho fragment) a smiotiku jazyka, je pak dlem
smiotiky a dodnes. Dnes je vak nejvy as, aby smio-
tika vzala na vdom takov masivn smiotick fenomn,
jako jsou modely, a vstoupila tm do tetho vku smioti-
ky, kter bude smiotikou modelovn. To neznamen, e
smiotika m splynout s kybernetickou teori modelovn;
spe to znamen, e m vnovat pozornost vem onm
zpsobm modelovn kolem ns i v ns, o kterch dnes
vme jako o modelech prv dk kybernetice.
Tolik smiotika z kybernetiky pol, kterake vid se-
be samu. Samozejm n pohled na expandujc vesmr je
relativizovn nam mstem v galaxii a me bt klamn.
Ale to u je riziko podnikn, tedy riziko tto stati.
Opus musicum 22 (1990), s. 8596
A POSTSCRI PT I NSTEAD OF A SUMMARY
OF THE BOOK:
OSTENSI ON, PL AY, L ANGUAGE
F OUNDATI ONS OF ADEODATEAN
SEMI OTI CS
Papers from the Last Third of the 20
th
Cen-
tury
Id rather be clear and wrong than foggy
and right.
Ascribed to the
nuclear physicist John Bell
I should like to speak exclusively about the
ideas I am most taken up with without speaking about myself.
Unfortunately, to get to the ideas as quickly as possible, I must
say something about myself as well.
I am a practical theatre man with a hobby in theory or, per-
haps, a theorist who happens to have strayed into theatre. There
are, therefore, two main sources for my ideas: the theatre (espe-
cially contemporary musical theatre in the broadest possible sense
of contemporary) and semiotics (also in the broadest sense). It is
semiotics (and cybernetics, theory of communication, philosophy
of language, etc.) that has taught me most about the theatre, and
it is the theatre that has been my best teacher in semiotics. This
is not a vicious circle, rather, hopefully, a hermeneutic circle. In
any case, at the starting point of this circular motion there stands
Aesthetics of Dramatic Art by Otakar Zich (1931), a book that has
been a semiotics avant la lettre. It is, moreover, one of the best
books on semiotics I have ever read.
As for my own ideas, they owe their existence to my inability
to understand jokes, to the naivet with which I accept at face
value things distinguished by a more sophisticated reader as
sheer fun. Three examples will suffice to demonstrate this point.
Everybody knows the famous passage from Gullivers Travels
depicting the absurd reforms on the Island of Balnibarbi where
the Savant Academy of Lagada proposed prohibition of words
and recommended communicating by things carried in a great
bundle upon the back. This passage is quoted in many semiotic
books to illustrate the nonsense of such a form of communication.
[364] [365]
Be it as it may, I was unable to consider it mere nonsense. It
seemed to me a completely normal form of human communica-
tion, quite common and frequent in our everyday life where we
show, ex hibit, demonstrate and display things or events, as well
as persons (first of all ourselves) so that I saw everywhere and at
whatever time great bundles upon the back of all. My theory
of ostension (Osolsob 1971, 1979, 1986, 2002) is nothing but
a description of this Balnibarbi communication.
The story of my theory of modeling begins again with a quo-
tation, this time from Ashbys Introduction to Cybernetics, chap-
ter 6.16, exercice 2. Ashby asks here to what extent the Gibral-
tar Cliff is a model of human brain and in the included Key to
the exercices, he answers: It persists, and so does the brain; they
are isomorphic at the lowest level. Again, I was unable to recog-
nize the striking absurdity of this example. Exactly this type of
model seemed to me the most important of all. Besides, is it not
language that represents reality exactly in this manner, arent it
names which represent things exactly like this Gibraltar type of
models? It all culminated in a theory in which I dismiss the crite-
rion of similarity, scratch the difference between icons and sym-
bols (or denotation and depiction) and in which I declare Gibral-
tar models, models representing nothing but the existence of their
originals, as models most appropriate for human communication,
both for communication with others and for communication with
oneself.
And thirdly, one more quotation, the famous passage by
Rosenblueth and Wiener: Let the model approach asymptoti-
cally to the complexity of the original situation. It will tend to
become identical with the original system. As a limit it will be-
come that system itself. That is, in a specific example, the best
material model of a cat is another, or preferably the same cat.
This time, I was more cautious. Since I define models rather
pragmatically than semantically as appropriate non-originals
used as cognitive substitutes of originals, I could not accept the
same cat. The other cats, however, have become starting points
of my theory of what I call token:token models or best models
(in contrast to the worst models used in language), models built
in the material of the original and in the scale 1:1, models with
some interesting properties capable of explaining a varity of phe-
nomena as are series of experiments or of trials and errors, quo-
tations, animal and human play, theatre, parody and humor, or
even misinterpretation of jokes taken as serious proposals (and
vice versa).
These have been my starting points and now something
about my equally strange goals. My first, partial aim may seem
quite reasonable: a unified description of a territory dealt with
separately in the theories of signs, models, cognition, and com-
munication. For instance, the theory of signs and the theory of
models can be unified quite easily. Each of the three quite com-
mon dimensions of the theory of signs, syntactics, semantics and
pragmatics, can be applied to the models as well. The first two,
syntactics and semantics, can be then identified with the theo-
ry of systems and with the theory of isomorphisms or other ex-
acly definied correspondencies, respectively. Modeling proper,
how ever, must be defined, in the final instance, pragmatically.
Having a pragmatic? definition of models, we can very easily de-
scribe all signs in terms of the theory of models. This does not
mean that all signs are models. But all signs can be described
(and all sign function) either as models or as originals, that is,
parts of originals, fragments of originals, traces of originals or, at
least, parts of spaciotemporal contexts of originals (which is also
the case of the so called natural signs, signals and symptoms).
(This proves that metaphor, i.e. also modeling, and metonymy,
espe cially synecdoche, based on the priciples of pars pro toto, pars
pro parte and totum pro parte, are built in the very fundamentals
of all cognition.) Further, this unified theory of signs and models
can be, in its turn, unified with the theory of human communica-
tion. There is communication by means of models but there is also
communication by means of originals (which is our good old Bal-
nibarbi communication). Finally, all the just mentioned theories
can be very easily unified within the framework of some simple
and in a sense non-philosophical theory od cognition, hu-
man experience, and knowledge, since both communication and
modeling are nothing but very primitive and at the same time ex-
tremely advanced and refined techniques (or skills, or knacks) of
indirect and/or mediated cognition. Consequently, the theoretical
discipline dealing with them, most usually called semiotics, can
be defined as the theoretical technology of techniques and tools
of indirect and/or mediated knowledge, that is to say as nothing
more and nothing less than as an auxiliary, ancillary discipline
of epistemology.
There is, to wit, first to be taken into account, DIRECT COG-
NITION, direct and non-mediated knowledge by acquaintance
(Russell) or simply experience which can be described as direct
cognitive interaction of the RECEIVER with the ORIGINAL in
question. There is, secondly, SHOWING (ostension, presentation,
or ostensive communication) which can be described equally as
direct cognitive interaction of the receiver and the original, this
time, however, mediated through, and enabled by, another person,
the SENDER. Whereas OSTENSION can be seen as combination
of mediated and, at the same time, direct cognition, MODELING
in contrast to it is a combination of non-mediated but, this time,
indirect knowledge of the original. Obviously, knowledge acquired
by means of models is not, or need not be, mediated by any other
person. Nevertheless, knowledge acquired this way is always in-
direct: when working with a model, one is getting only indirect
[366] [367]
information about the original.) Finally (and fourthly), even
this indirect knowledge can be mediated by another person, the
SENDER: this is the case of normal, i.e. non-presentative, non-
ostensive, re-presentative form of COMMUNICATION. (After all,
any indirect form has at least some direct component, the direct
contact with the model, i.e., the ostension of the medium itself.
Of course, all these four forms obtained by double dicho-
tomizing (direct/indirect, and non-mediated/mediated by another
person) are nothing but abstract idealizations. In real life there
are no pure forms, in cognition as in chemistry. In spite of this
which is my supplementary strange idea I still hope to be
able to analyze all compounds just as compounds and to synthe-
tize more complicated epistemic and communication forms from
simple elements. My goal is to work out a Mendeleyeff s table
of comunication situations (which was postulated, in 1929, by
V. N. Voloshinov). My dream is to give to this combinatorics
the form of an axiomatized system or, as I feel it, of an abstract
algebra.
Even in its present state, the system enables construction of
more complicated forms from the elementary ones. Let us take
a simple example. In a fully developed communication situation
(the fourth of the four elementary situations) four roles can be
defined, the role of RECEIVER, SENDER, ORIGINAL and of the
APPROPRIATE NON-ORIGINAL or MODEL. Nevertheless, one role
can be played by more than one thing or person. (In mass commu-
nication, e.g., the role of receiver is taken up by millions of partici-
pants.) On the other hand, one thing or person can play more than
one role: very important variants of the four situations, namely
bodily variants are obtained via such mergings. These include the
situation of PRESENTATION (OSTENSION) OF ONESELF, based
on the merging of roles of ORIGINAL and SENDER, MENTAL
MODELING (the role of MODEL is played by some part of the body
of the receiver), ANIMALS OR CHILDREN PLAY (the SENDERS/
RECEIVERS of the MODEL are completely absorbed in the role
of the BODILY MODEL they themselves create) and SPEECH
(where MODELS are parts, or better, acoustic products of parts,
i.e. organs of their SENDERS/RECEIVERS). Even whole commu-
nication situations or their parts can play the role of ORI GINALS
(which is the case of METACOMMUNICATION, METALANGUAGE
etc.) or, which is equally important, the role of MODEL. This is
the case of THEATRE and all other token:token models of human
communication.
The Algebra enables further differentiation with respect
to different kinds of both models (from existential to token:to-
ken models) and originals (particulars, extensions, intensions),
so that we may continue to hope that we may succeed one day,
in describing and defining even language. However, let us pause
at the theatre which has been our starting point. As we have
already stated, theatre is a form of metacommunication or, in
other terms, of metasemiosis. Precisely this is also the status
of semiotics itself. Theatre, describing human semiosis, is in ge-
neral equally competent in (some) questions of human semiosis
as semiotics itself. It is really even more competent and not only
due to its thousand years experience in describing semiosis. Thea-
tre represents human semiosis with the help of another, arti-
ficial semiosis and has therefore, a thousand years experience
even in generating semioses. Moreover, theatre producing signs
from non-signs (on the stage everything can become a sign) has
experience with signs in statu nascendi. And, what is even more
important, theatre, or its core, the actor, creating by and in his
acting one of the above mentioned bodily variants of epistemic
situations in which he takes up both the role of sender and that
of model, has a totally unique experience of knowing signs from
within and of becoming a sign. All these are reasons why it is
theatre which can be declared the best teacher of semiotics. Last
but not least, theatre has always been one of the most delightful
forms of human semiosis.
Brno-Krlovo Pole, June 18, 1977
Originally published in Italian by Carlo Prevignano (ed.) La Semiotica in Paesi Slavi.
Milano: Feltrinelli 1979.
[369]
DOSL OVEN MNOHHO PEDT M
J EN NAKOUSNUTHO
ANEB PAP RY Z POSL EDN
TETI NY DVACTHO STOL ET
Co se v dopise nakousne, m se i dokous-
nout, a kdy o nem nechcete pst zeteln,
nemte o tom vbec zanat.
Vilm Mathesius: Monosti, kter ekaj
Im not very handsome, or clever, or lucid,
Ive always been stupid at spelling and
numbers.
Clark Gesner:
Youre a Good Man, Charlie Brown
Nebyl jsem nikdy moc dobr v potech (ten-
krt, na obecn, se potm kalo poty, ne matematika), jedno
vak pece jen vm: e dlit stovku na tetiny stejn jako cokoli
destkovho beze zbytku nejde. Jinak mi na tomto pedmtu
vyuovacm, samm o sob dost nezajmavm a pitom nronm
na soustedn, jedna vc pece jen vrtala hlavou: to obdivuhod-
n souznn dnes bych ekl snad komplementarita dvou
vyslovench protiklad, nejvt spolen mry a nejmenho
spolenho nsobku (bralo se to tum u v pt obecn pi pev-
dn zlomk na spolenho jmenovatele), a to mi zstalo. Piby-
ly k tomu pak rzn dal kouzla, teba s limitnmi hodnotami,
hlavn s nulou, a s tm, jak se bl k nekonenu, jako i asympto-
tick pibliovn k n (nenarm te na svoje znalosti). Pozd
bycha honiti: jestlie vak sm Henri Poincar a ten by o tom
ml cosi vdt docela vn tvrd, e pr matematika nen pra-
nic jinho ne umn dvat zcela rozdlnm vcem tot jmno,
1)

pipad mi, e jsem matematik odjakiva.
S tm nam stoletm, rovn dost dobe nedlitelnm temi,
o jeho tet tetin, pesnji eeno o paprech
2)
z on tetiny, tu
1) Science et mthode, Flammarion 1922: Je ne sais si je nai pas dja quelquepart
dit que la mathmatique est lart de donner le meme nom a des choses diffrentes
[] par la matiere [] [], [] semblables, par la forme.. Et les exceptions,
noublions pas, sont pernicieuses, par ce quelles cachent les lois.
2) Gilbert Ryle ve svm posmrtn vydanm On Thinking rozliuje dva druhy popisu
(deskripce), THIN a THICK, tenk a tlust i, chcete-li, huben a tun, a sm je
praktikuje pi popisu lidskho jednn. Ani jsem ml o Rylovi nejmen tuen,
popsal jsem ve svm Dramatickm dle jako komunikaci komunikac o komu-
nikaci, kapitole tet (Pseudo)komunikace jako materil dramatickho dla
tento materil dramatickho dla nejdve tlust, toti prv jako komunikaci,
musel jsem vak okamit slevit a spokojit se s tm, e tmto materilem je pouh
[370] [371]
m bt e, to zaalo bt u ped koncem prvn tetiny nebezpe-
n nahnut. Tehdy se toti dostal ke kormidlu v jedn dost d-
leit zemi jist pomrn hloup lovk, dost hloup na to, aby
dval zeteln najevo, e z obou druh zptn vazby, pozitivn
a negativn, samho zkladu umn kormidelnickho, pipust jen
tu pozitivn, co mu mimo jin i proto, e minimln ve dvou
dalch zemch byli u kormidla nemn podivuhodn kouzelnci
bezmla estinu stolet jaktak vychzelo. Bu jak bu, len
jzda, k n to vechno muselo vst, katastrofa, j to pochopiteln
skonilo, jako i pokusy o npravu dokzaly dt npl cel druh
tetin stolet, piem z nsledk, jako i z nsledk tchto n-
sledk, jsme se nevzpamatovali dodnes. (Mimochodem vz-pamato-
vati se: neznamen to snad, pokud to vbec jde, pokouet se o to,
aby se nm vrtila pam?)
Zkusme si vak vz-pomenout nejdv na nkter malikosti,
zdaleka ne tak dleit, pece vak bli obsahu naich papr,
a proto hodn pipomenut ponkud vslovnjho ne v pouhch
nznacch. Budi, psal se prvn rok druh tetiny stolet a Vosko-
vec s Werichem uvaovali prv tak jako my te, jene nesko-
nale vtipnji , jak je to vlastn s tmi stoletmi. Stolet jdou
za sebou, to v kad mal dt, zahjil rozpravu jeden z nich
a oba ji nakonec pointovali psnikou Kam asi svt m roku
1934?: v Evrop to skuten vilo a nco viselo ve vzduchu. Ne-
pochybn to bylo prv to (uchnte si k Evrop a zavn stel-
nm prachem), o em jsme se prv ponkud uritji, i kdy
jen v narkch, ex post, s odstupem dalch dvou tetin stolet,
zmiovali v pedchzejcm odstavci. Bu jak bu, v on atmosf-
e stelnho prachu se u ns o przdninch onoho prvnho roku
druh tetiny dvactho stolet seel VIII. mezinrodn filosofick
kongres, a dost opatrn kolem toho nalapoval. Diskutoval tu si-
ce mezi jinmi i PhDr. Karel apek, znepokojen, pece vak pln
dvry v demokracii, zatmco jin, dvra nedvra, se vnovali
mnohem dleitjm, nalhavjm, filosofitjm a nadasovj-
m problmm (to myslm vn, o ironii se u staraly samy d-
jiny). Napklad Mukaovsk zde pronesl svoje vskutku pamti-
hodn (no eknte, kdo si dnes vzpomene na pspvek apkv?!),
vskutku historick expos o umn jakoto faktu smiologickm,
pseudokomunikace i kvazikomunikace, a nakonec se smit s pln tenou-
km popisem tohoto materilu jako pouhmi komunikanmi pohyby. Podo-
b i Ruskinv titul Stones of Venice, kter obdivuji na s. 278 v poznmce 18 nen
ve svm understatementu nic ne jednoslovn tenk deskripce. Poznmka sa-
ma ovem kon chvalozpvem na understatementov, pevelice tenk, ryze me-
tonymick termn jazyk. Te, na zvr cel knihy, bych jet k tomu vemu rd
pipojil i chvlu podobn tenkho, understatementovnho vrazu papr ve v-
znamu pspvek, refert, lnek, kter do etiny uvedl Josef kvoreck
ve svch pravidelnch ptench tench na Hlasu Ameriky. Koneckonc vech-
ny nae popisn nzvy nejsou ne pokusy o nalezen spolenho jmenovatele,
samozejm e pokud mono pkn tunho, nkdy vak i elegantn hubenho.
zatmco Morris se nemn hluboce ani ji pmo vyvolal jm-
nem zabval (pt) smiotikou jakoto syntzou vdeskho
logicismu s americkm pragmatismem. Zich, kter by byl snad
taky ml k nemu z toho co podotknout, tsn ped kongresem
ponkud alibisticky zemel. Prask lingvistick krouek u il
krom jinho i ppravami, jak s novm rokem rozjede u Melan-
trich nov periodikum, tentokrt v etin, s vslovnm ozna-
enm List PLKu, tvrtletnk Slovo a slovesnost. A pisatel tchto
dk (nebo smuji pmo k nmu), v ase kongresu erstv ab-
solvent koly matesk, se chystal na svj prvn do ivota krok,
toti do prvn tdy Obecn koly chlapeck Frantika Palackho
v Brn-Krlov Poli.
Druh tetina stolet nebyla sice celkem vzato pli po-
veden, ale co j zbvalo, kdy jenom zachraovala a uklzela, co
podivuhodn kouzelnci a samozvan kormidelnci tak pkn roz-
kymceli. Co to bylo, jsme si u rmcov pipomnli. Vylovme
tedy z nepamti jen jeden jedin rok: 1948. Ne snad pro dal ne-
mil nsledek prv naznaench kataklysmat, nsledek, o kte-
r jsme si dk vlastn naivit (a pe, a dalm hlavnm hchm,
vetn snahy piht si na doutnajcch troskch svou vlastn
polviku) sami trochu ekli a kter budeme dost dlouho pocio-
vat na vlastn (hus) ki, ale pro udlosti mnohem radostnj.
S tmto vroenm 1948 vyla toti v dalek nedalek Pai
jedna anglick, vlastn americk kniha cele vnovan umn kor-
midelnickmu, nejen onomu, o kterm u byla e, ale kormidel-
nictv v nejirm smyslu vbec, Wienerova Kybernetika, kniha,
j velicos, vetn papr posbranch do tohoto svazku, vd za
mnoh. J osobn si vak nedoku odept zmneku o dalm
historickm datu z pln jin oblasti, o estm beznu pesn
stejnho roku, kdy prv v pedveer narozenin prezidenta
Osvoboditele (to mm z dobovch kritik) se krtce po noro-
vch Udlostech (ano, sotva deset dn po nich!) v Divadle V+W ko-
nala prvn a posledn ponorov premira tto soukrom, pardon,
tehdy u drustevn scny, eskoslovensk first night muziklu
Divotvorn hrnec, pvodnm nzvem Finians Rainbow, dlka,
jm tento americk nr, aspo pro pisatele tchto dk ivotn
dleit, tehdy poprv, zrove vak i definitivn a provdy vele-
spn vkroil (co vkroil, vtanil!) na evropsk kontinent. A je-
t s jednou udlost, pestoe zcela privtnho rzu, se tu musm
svit. Tho prapodivnho roku, jen snad o ti tdny dv, kra-
tice ped Vtznm norem 1948 jsem dokonil konspektovn
to jest bezmla opisovn jedn pevzcn, neustle cirku-
lujc, a tedy jen krtkodob mi zapjen knihy: Zichovy Estetiky
dramatickho umn. Papry, o nich tu m bt e, se netkaj
ani jednoho, ani druhho, i kdy by bez on tet, druh, nato
prvn z prv pipomenutch udlost, t (geograficky) nejvzd-
lenj, a zcela veejn, i t mn sice nejbli, ale zcela intimn,
mho privatissima, nikdy nebyly napsny. Samozejm o t prv-
n, kter mi pozdji dala fundament pro vechno moje uvaovn
[372] [373]
a kter m nakonec i kdy v jinch dlech Norberta Wienera
svm srovnnm augustinovskho a manichejskho vesm-
ru, jako i augustinovskho a manichejskho chpn zla, tedy
bla pivedla k sv. Augustinovi, jsem neml bezmla deset
let nejmen tuen. Naproti tomu tu druhou jsem sice okami-
t na vdom vzal, ale dost dlouho podceoval. Upmn eeno,
osiel Jan Werich v roli ochtana mi to moc neusnadoval: jeho
monology mi pranic nevonly: nevyznaovaly se onm humorem
(byl v nich vbec njak humor?!), kter jsem znal z gramofono-
vch nahrvek pedscn Osvobozenho divadla a z ptiminutovek
V&W na Hlasu Ameriky, byly to sp ty nejslab scny jinak so-
lidnho, msty i brilantnho pedstaven. Take jen Zichova Este-
tika, tet z intelektulnch dar tohoto pamtnho roku, byla pro
mne okamitm zjevenm, i kdy prv s n jsem se pro definici
opery zde navrenou (dramatick dlo pr spolutvoen hudbou?
ph! spoluzabjen hudbou!) od samho potku hdal a zkou-
el jt na vc jinak. Bu jak bu, Zich mi pehodil vhybku. Take
ponaje rokem, dnem, ba rovnou momentem, kdy jsem ho peetl
(a mlem opsal), a do onoho ji pipomenutho prvnho roku on
posledn tetiny stolet, roku 1967, celch tch bezmla dvacet let
jsem jel (msty ovem sp jen popojdl, stl, ba trel) na jist
zapomenut, zcela vedlej, pr beznadjn slep koleji (co se Zi-
chem v dobch povinn sociologick estetiky!?), t, na ni m Zich
(co Zich!? co okolnosti!?), na ni jsem se sm odstavil. Ponaje
tmto rokem, rokem 1967, jsem se vak po t reziv koleji pece
jen rozjel. Prv tohoto roku vyla mi toti v Supraphonu kn-
ka Muzikl je kdy Mezitm se u v Karln pod dirigentsk-
mi ukazovky Karla Vlacha a v reii Karla Jerneka hned od za-
tku sezny hrl mj peklad Hello, Dolly!. A k dovren veho
mi hned na prvnch strnkch novho ronku urnlu Estetika
otiskli mj smiotick i antismiotick debut, Ostenzi.
Jenom strun k onomu hledn a nachzen pr vlastn kole-
je. Jedin vc, o kterou jsem se celou tu dobu, plnch devatenct
let snail, byla teorie operety. Pipadalo mi to jako dost dobr
a hlavn prchodn program pro ony asy i neasy. Navc i ja-
ko dost dobr tma: tma, o kterm se dala pst pravda. K tomu
tma nesmrn badatelsky vdn, protoe mlo probdan, mno-
honsobn mezn a mezioborov. Bohuel se mi vak psan o tto
komplikovan form zoufale nedailo. Sotva jsem zaal se svou
teori divadla, kter mluv, zpv a tan, hned se mi to pod prs-
ty mnilo v teorii ehosi fundamentlnjho. Tak to pokraovalo
znova a znova nejmn est a pak jet dalch moc let. Teprve
a nakladateli, knin redakci Supraphonu (dokonce i m tamn
dobr vle pan redaktorce Milen ernohorsk), dola trplivost
a hrozilo, e nebude-li m stle slibovan a vn odkldan vele-
dlo do msce na stole, bude se muset shnout po pekladu ehosi
hotovho, napsal jsem prakticky za trnct dn Muzikl je kdy
Co byla sice taky vlastn teorie, ale tvc se zcela neuenecky,
prakticky, populrn, (takka) pro kadho, zcela prost jakch-
koli fundamentl. Zatmco fundamently, oprotn od nosnch
raket praktickch poteb, dky nim jedin se podailo propaovat
je na orbit, dostaly podobu mench satelitnch studi cele souste-
dnch na jednotliv aspekty tch pmo vesmrnch princip: na
ostenzi, modelovn, hru, jazyk, zkrtka na tituln tmata tto
knihy.
(Dodaten se mi pece jen potstilo skloubit jedno i druh:
Divadlo, kter mluv zpv a tan, u samm podtitulem Teorie
jedn komunikan formy cosi nesmle naznaujc, je takovou-
to doznejm to zcela oteven fundamentln teori neeho
tak jakkoli fundamentlnosti vzdlenho jako opra comique,
opereta a muzikl.)
Dostali jsme se tedy konen od spolenho jmenovatele vech
papr soustednch do ptomnho svazku (papry z posledn
tetiny dvactho stolet) k titulu cel na knihy OSTENZE,
HRA, JAZYK a ne-li pmo k nmu, tedy do jeho tsn blzkosti.
Pokud jde o podtitul SMIOTICK STUDIE, mnohem radi bych
psal ANTISMIOTICK. Tak jsem pece charakterizoval sv po-
kusy od samho potku, nesrovnateln vc ovlivnn Wienerem,
Ashbym, McKayem, Klrem a Valachem neli de Saussurem,
Peircem i Morrisem, dvaje vdycky nepokryt pednost bada-
telm, kte sami sebe za smiotiky nepokldaj, o discipln zva-
n smiotika mnohdy ani nevd, a pesto na leckter z velkch,
mon nejvtch smiotickch objev sami pili. Teprve kdy
jsem pro sebe pozd, ale pece objevil Augustinovo De ma-
gistro, otevely se mi oi. A kdy jsem k tomu pak navc prostudo-
val, co se dalo, doel jsem k sklopevnmu pesvden, e ta pra-
v, pvodn smiotika nen peirceovsk ani desaussurovsk, ale
augustinovsk, i lpe adeodatovsk, pestoe zastnci tch ne-
pravch, dodatench zakladatel o tom nic nevd nebo nechtj
vdt, smiotika, s n se na sto procent ztotouji.
Uspodn svazku, v principu chronologick, sleduje cestu,
j jsem k tomuto uvdomn doel. Kde je chronologie poruena
(postskriptem na samm zatku, komentem po ptaticeti,
pesnji potno po tisci esti stech tincti letech a pehoze-
nm dvou poslednch lnk), je to jen proto, abych tuto cestu
mohl tm zetelnji explicite vyznait. Prvn ti chronologick
studie (1967, 1969, 1970) jsou jet smioticky zcela neuvdom-
l. Jsou z doby, kdy jsem se pokldal za vechno mon, jen ne
za smiotika, nejv jet za antismiotika. Mezi nimi a tvrtou
studi je Amerika, krtk, ale intenzivn pobyt, kdy jsem vyuil
pohostinstv svho bratra a jeho eny a kdy jsem stail navtvit
ty nejdleitj ze smiotik i lid od divadla, pednet u Se-
beoka v Bloomingtonu (a zhldnout, tamt, pedstaven touring
company s off-broadwayskm muziklkem Youre a Good Man,
Charlie Brown), bt po ti dny hostem Romana Jakobsona, se-
tkat se s Ervingem Goffmanem i Henrym Hiem, Haroldem Prin-
cem, Stephenem Sondheimem, Borisem Aronsonem, Richardem
[374] [375]
Schechnerem, Lotte Lenyou, Rosamond Guilderovou, Frankem
Corsarem, Jim Voskovcem, vidt a slyet Vc Makropulos atd.
atd. Ne e by to vecko njak radikln zmnilo moje nzory ne-
bo postoje. Ani Sebeokv Bloomington ani Jakobsonv Harvard
nebyly ovem zadarmo. Odjdl jsem sice obkn vedle spousty
knih a separt i sedmisetstrnkovm folianten Sign-Language-
-Culture, zrove vak i povinnost napsat o nm recenzi pr
libovoln rozshlou pro urnl Semiotica. Tha odpovdnosti
pochopiteln vykonala sv: recenzujete-li smiotick spis pro tis-
kov orgn smiotickho hnut, prodlte mlem beckettovsk
perod z hnka na paste zbloudilch oveek. Jste-li hned po-
t, co se onoho herkulovskho kolu zhostte, kooptovn do exe-
kutivy zmnnho hnut, dokonce jako pedstavitel eskosloven-
ska, zanete se za smiotika mlem povaovat, a v tom smyslu
i chovat.
Moje pojet, aspo se domnvm, pesto nen kompromis-
n. Ani jsem si neosvojil termn znak a nezaal ho pouvat, le
v citacch, ani se nezekl termnu model. Snad se to d i poznat
z recenze onch sedmisetstrnkovch a tyjazynch padesti
kl, jej esk verze to dokld i zde.
Vechny studie i pokusy o n obsaen v tomto svazku
byly uveejnny v posledn tetin pedchzejcho stolet. Vlast-
n jsem celou tu tetinu stolet kousek po kousku spisoval tuto
knihu. Dnen vydn je vecky ponechv v pvodn podob,
a m tedy rz (tm) dokumentrn. krtal jsem jen tam, kde by
opakovn pepnalo trplivost tene. Moc takovch mst jsem
nenael: opisovat sm od sebe m nikdy nebavilo, zkouel jsem
pokad jt na vc jinak a zcela nov. Opravil jsem jen drobn ne-
dopaten a omyly, nesnail jsem se nic retuovat, a kde jsem pe-
kldal ponkud volnji (je-li pekladatelem sm autor, ml by na
to snad mt trochu i prvo), vedl m editor psn k podku. Pod-
statn rozen jsou jen Dva ply ikoninosti, kde se mi podai-
lo kapitolu 7 dost zajmav zajmav i pro mne samho a dou-
fm, e nejen pro mne samho domyslet a navren zmny
ped svm editorem jaktak obhjit. Nov je i pasus o abstrakt-
nch srich a pibyly i citty z Hamleta, a ovem biblio grafie,
na kterou pi psan originlu nezbyl as. Svmu editoru vdm
i za opravu nkterch nepesnost v lnku Mnoho povyku pro
smiotiku, jich jsem se v zpalu boje dopustil.
Mmu editoru prof. PhDr. Miroslavu ervenkovi pat tedy
dk za mnoh: byl toti nejen na samm konci tohoto edinho
etzu, byl i jeho prvnm lnkem a inicitorem. Kdybych ml jt
k samm potkm, nemohl bych pominout prof. RNDr. Otakara
Zicha, Dr.Sc., kter vedl m prvn krky po zem kybernetiky
a logiky, a PhDr. Milenu ernohorskou, kter sledovala ony ne-
motorn krky s andlskou trplivost a byla onm svtlkem,
kter mi dodvalo nadji, i kdy sama by mla pln prvo vech
nadj do mho spisovn kladench dvno zanechat. Bez n by
moje prvn dv knky nebyly. A jet nco: vtina mch anglic-
ky psanch text (z tto knihy aspo ten nejrozshlej) prola
ve svm pvodnm znn reviz absolutnho arbitra ve vcech ja-
zykov sprvnosti, rodil mluv americk anglitiny, m sister-
-in-law, pan Ludmily Osolsob, M.A., B.M. J osobn u bohuel
nepodkuji, od letonho jara to nen mon, mohu j vak podko-
vat symbolicky, tak jako dlouh ad svch znejmilejch, kte ji
pedeli, hlavn tm, jejich jmny, aspo nkterch z nich, jsem
stejn posvtil (drm se tohoto starobylho obyeje) vtinu toho,
co jsem publikoval.
Dv studie o Otakaru Zichovi, nikoli univ. prof. RNDr., ale je-
ho otci, univ. prof. PhDr. Zichovi starmu, autoru Estetiky dra-
matickho umn, jsou vlastn zlomkem oddlu, kter by sprv-
n ml obsahovat i studie i aspo lnky o Vilmu Mathesiovi,
Romanu Jakobsonovi, Josefu Vachkovi, Jim Veltruskm, Jim
Levm, Pavlu Tichm (ta troufalost!) a Miroslavu Prochzkovi,
zkrtka o vech tch, do jejich druiny se sm potm a jejich
ptomnost, dokud tu byli, mi dvala pocit, e jsem snad tak do-
cela nezabloudil. Ti vichni by sem skrze lnky, kter jsem
o nich napsal zcela nepochybn patili. I tak by to bylo jen pr
trk kapitolek z historie eskoslovensk smiotiky, knihy,
kterou jsem nenapsal a kterou u zejm zstanu dluen (drobn
lneky nepotm), prv tak jako obshlej historii te dis-
ciplny u ns, pestoe jsem na ni ml dokonce objednvku new-
yorskho Plena. Musm vak pi tto pleitosti podkovat vyda-
vatelstvm, kter pvodn publikovala m texty zde pedkldan
a peloen, jmenovit firmm Mouton de Gruyter, Stauffenburg
a Feltrinelli, jejich nakladatelsk benevolence takto vyuvm.
Bibliografie je rozshlej, ne bych si pl, shrnuje vak to,
na odkazovaly jednotliv studie, a v tom smru je i pro mne
vcemn dokumentem nkdejho putovn i bloudn. Nen to
tedy instruktn seznam a nvod doporuen etby. Pokud jde
o soupis mch vlastnch prac, ml jsem snahu pln vylouit vci
psan vhradn pro cizinu a u ns vlastn nedosaiteln, ale ani
v tom jsem nebyl dost dsledn.
Nen opravdu zvykem dlit stalet na tetiny. Nae destkov
soustava se tomu pmo demonstrativn vzpouz. Poet msc
v roce, natst, u tak stroze decimln nen. Tetina roku jsou
na chlup tyi msce a s tm se d operovat, co do istoty ezu,
jaktak pesn. Navc, dlit ne pouze rok, jeden rok, ale pmo
stalet na tetiny nabz teprve to sprvn mtko. Toho naeho
kesanskho letopotu je u dvacet stolet, a spotme-li vec-
ky tetiny vech stolet tohoto naeho letopotu, bude jich pes-
n edest, tak jako minut v hodin i vtein v minut, a je moc,
moc, moc dobe uvdomit si, e zatm neodbila vc ne prvn hodi-
na, prvnch edest minut a njakch pr vtein toho naeho leto-
potu, a e tedy vechno, co v tto knize je, nejsou ne papry z t
pln posledn minuty prvn hodiny naeho letopotu.
Ml jsem to tst prot celou posledn minutu, vc: cel dv
posledn minuty prvn hodiny na ry s lidmi, jim vdm za ve,
[376] [377]
a prv jim s vdnost pipisuji tento pokus o jistou relevantn
zmnu kognitivnho prosted in rebus semioticis.
Takovou zmnu, kterou u kdysi dvno, nkdy ke konci dva-
nct minuty t prvn hodiny naeho minutopotu, svou prv-
n replikou nesmle naznail jist po pouen nesmrn touc
mldeneek jmnem Adeodatus.
Vnoce 2002
BI BL I OGRAF I E
Alliney, Stefano Prevignano, Carlo Venza, Libero
1982 For a Semiotics between Simulation of Behavior and
Experimental Semiotics. Signum 1 (Prevignano, Carlo,
ed.), s. 169174.
Allport, F. H.
1924 Social Psychology. Cambridge, Mass.: Harvard UP.
Ashby, William Ross
1956 An Introduction to Cybernetics. London: Chapman and
Hall.
1961 Kybernetika. Peklad Karel Berka. Praha: Orbis.
Augustinus, Aurelius
389 De magistro.
1942 O podku. O uiteli. Peklad a vod Karel Svoboda.
Praha: esk akademie vd a umn.
Austin, J. L.
1961 Pretending. Philosophical Papers. Oxford, s. 201219.
1962 How to Do Things with Words. Cambridge, Mass.: Har-
vard UP.
1963 Performative-Constative. in Caton, 1963, s. 2254
Bancroft, Anne
1979 Zen. Direct Pointing to Reality. New York.
Bateson, Gregory
1953 The Position of Humor in Human Communication. Cy-
bernetics. Circular Causal and Feedback Mechanisms in
Biological and Social Systems. Transactions of the 9th
Conference, March 2021, 1952, New York. Edited by
Heinz von Foster. New York: Josiah Macy, Jr., Founda-
tion, s. 148.
1955 A Theory of Play and Fantasy. Psychiatric Research
Reports 2 (December), s. 3951.
1956 The Message This is Play . Group Processes. Trans-
actions of the 2nd Conference, Oct. 912, 1955, Princeton
[378] [379]
NJ. Edited by B. Schaffner. New York: Josiah Macy, Jr.,
Foundation, s. 145242.
1970 Steps to an Ecology of Mind. New York: Bantam Books
Berne, Eric
1964 Games People Play. British edition 1967. London: Pen-
guin.
Bocheski, Ignacy M.
1959 Die zeitgenssische Denkmethoden. Mnchen: Dalp.
Bolzano, Bernard
1837 Wissenschaftslehre. Sulzbach: Seidel. 285 (Anm. 1),
s. 338, 341, 342, 638698.
Brod, Max Weltsch, Felix
1913 Anschauung und Begriff. Grundzge eines Systems der
Begriffsbildung. Leipzig: Wolff.
Bhler, Karl
1933 Axiomatisierung der Sprachwissenschaft. Kant-Stu-
dien 38, s. 1990.
1934 Sprachtheorie. Die Darstellungsfunktion der Sprache.
Jena.
Burke, Kenneth
1966 Language as Symbolic Action. Berkeley.
Bystina, Ivan
1992 Zprva o innosti berlnsk smiotick skupiny. Tvar
45/1992.
1993 Vda, politika, devastace. Tvar 23/1993.
Caillois, Roger
1964 Zobecnn estetika. Svtov literatura 9, 5, s. 139157.
Caton, Charles E. (ed.)
1963 Philosophy and Ordinary Language. Urbana: Univ. of
Illinois Press.
Curtius, E. R.
1969 Europische Literatur und Lateinisches Mittelalter. Bern
Mnchen.
apek, Karel
1931 Marsyas aneb Na okraj literatury. I. vydn Praha: Aven-
tinum.
ern, Vclav
1948 Prvn seit o existencialismu. Praha: Borov.
Derrida, Jacques
1977 Signature, Event, Context. Glyph I. Baltimore, s. 172
197.
1978 Limited, inc., etc. Glyph II, s. 162254.
Dijk, Teun van
1977 Text and Context. London New York.
Durdk, Josef
1875 Veobecn aesthetika. Praha: Kober.
Eco, Umberto
1976 A Theory of Semiotics. Bloomington London.
1977 Semiotics of Theatrical Performance. Drama Review/
T73, sv. 21, s. 107117.
1988 Smiotika divadelnho pedstaven (= Eco 1977, pe-
klad Miroslav Prochzka). Dramatick umn 2/88,
s. 4453.
Ehresmann, C.
1965 Catgories et structures (= Travaux et recherches math-
matiques 10). Paris: Dunod.
Evreinoff, Nicolas
1927 The Theatre of Life. London: Harrap.
1930 Le thatre dans la vie. Paris: Stock.
Fried, Michael
1980 Absorption and Theatricality. Painting and Beholder in
the Age of Diderot. Berkeley.
Fuka, Ji Jirnek, Jaroslav Poledk, Ivan Volek, Ja-
roslav a kolektiv
1992 Zklady hudebn smiotiky IIII. Brno: Masarykova
univerzita.
Gale, Richard M.
1971 The Fictive Use of Language. Philosophy, The Journal
of the Royal Institute of Philosophy, s. 324339.
Garaudy, Roger
1964 Ernst Fischer et le dbat sur sthtique marxiste. Les
Lettres Franaises, . 1039.
Goffman, Erving
1959 The Presentation of Self in Everyday Life. New York:
Doubleday.
1961 Encounters. Two Studies in the Sociology of Interaction.
Indianapolis.
1974 Frame Analysis. An Esssay on the Organization of Expe-
rience. New York: Harper Colophon Books.
1999 Vichni hrajeme divadlo (= Goffman 1959, peklad
M. NcGrathov). Praha: Studio Ypsilon.
Goldstcker, Eduard (ed.)
1963 Franz Kafka. Liblick konference 1963. Praha: eskoslo-
vensk spisovatel.
Goodman, Nelson
1968 Languages of Art An Approach to a Theory of Sym-
bols. Indianapolis.
1972 Problems and Projects. Indianapolis: Bobbs Merrill. Sta
Seven Strictures on Similarity, s. 437446.
1974 On some Questions concerning Quotations. The Monist
38, 2, s. 294306.
Gtz, Frantiek
1937 Vlka s mloky jako romn-revue. Ptomnost 1937.
Gould, Stephen Jay
2001 The Structures of Evolutioary Theory. Cambridge, Mass.:
Belkam Harvard UP.
[380] [381]
Greimas, Algirdas Julien
1966 Smantique structurale. Paris: Larousse.
Greniewski, Henryk
1962 Zklady kybernetiky (Polytechnick kninice 35). Praha:
SNTL.
Grof, Stanislav Dytrych, Zdenk
1964 Nov pstup k nkterm psychologickm problmm
(schizofrenii, hypnze, he, ritulu a humoru). s. psy-
chologie 8, s. 121136.
Hartley, E. L. Hartley, R. E.
1952 Fundamentals of Social Psychology. New York.
Haselberg, Peter von
1962 Funktionalismus und Irrationalitt. Frankfurt a. M.
Havrnek, Bohuslav Jakobson, Roman Mathesius, Vilm
Mukaovsk, Jan Trnka, Bohumil
1935 vodem. Slovo a slovesnost 1, s. 17.
Hertz, Heinrich
1894 Die Prinzipien der Mechanik. Leipzig: Barth.
Hilbert, David
1918 Axiomatisches Denken. Mathematische Annalen 78,
s. 405415
Hi, Henry
1969 Aletheic Semantic Theory. The Philosophical Forum 1:
4 (n. s.), s. 438451.
Hjelmslev, Louis
1953 Prolegomena to a Theory of Language (= Indiana Uni-
versity Publications in Anthropology and Linguistics,
Memoir 7). Baltimore: Waverly Press.
Honzl, Jindich
1929 Modern rusk divadlo. Praha: Odeon.
Horlek, Karel
1973 K pojmu ostenze. Slovo a slovesnost 34, s. 2729
Husserl, Edmund
1913 Logische Untersuchungem II/I. Halla: Niemeyer.
1939 Die Frage nach dem Ursprung der Geometrie als histo-
risches Problem. Revue internationale de Philosophie,
15 janvier, s. 203225.
1966 Zur Phnomenologie des inneren Zeitbewutseins.
Haag.
Chao, Yuen Ren
1962 Models in Linguistics and Models in general. Procee-
dings of the 1960 International Congress in Logic, Me-
thodology and Philosophy of Science. Standford: Stand-
ford UP, s. 558566.
1969 Language nad Symbolic Systems. London: Cambridge
UP.
Cherry, Colin
1957 On Human Communication. A Review, a Survey and
a Criticism. Cambridge, Mass. London: M. I. T. Press.
Ibler, Reinhard
1990 Zum Stand der tschechischen Dramen- und Theater-
semiotik (I). Das zeichentheoretische Konzept Miroslav
Prochzkas. Znakolog, An International Yearbook of
Slavic Semiotics 2. Bochum: IFISS, s. 149170.
1991 Zum Stand der tschechischen Dramen- und Theater-
semiotik (II). Ivo Osolsob Von der Sprache des Thea-
ters zum Theater der Sprache. Znakolog 3. Bochum:
IFISS, s. 109129.
Ivanov, Vjaeslav
1965 Slavjanskie jazykovye modelirujuie semiotieskie siste-
my. Drevnyj period. Moskva: Nauka.
Jakobson, Roman
1932 Musikwissenschaft und Linguistik. Prager Presse 7,
s. 12.
1933 ber den Versbau der serbokroatischen Volkseppen.
Proceedings of the First International Congress of Pho-
netic Sciences, Amsterdam 1932 (Archives Nerlandaises
de Phontique Exprimentale VIIIX, 1933, s. 4445.
1957 Shifters, Verbal Categories and the Russian Verb. Rus-
sian Langugage Project, Dpt. of Slavic Languages, Har-
vard University.
1960 Zwei Seiten der Sprache und zwei Typen Aphatischer
Strungen. Grundlagen der Sprache. Berlin: Akademie.
1969 Linguistics in its Relations to other Sciences. Actes du
Xe Congres International des Linguistes. Bucharest.
1970 Hudebn vda a lingvistika (= Jakobson 1932). Opus
musicum 1/70, s. 35.
1973 Main Trends in the Science of Language. London.
1973 Essais de linguistique gnrale. Paris.
Jakobson, Roman Halle, Morris
1960 Grundlagen der Sprache. Berlin: Akademie.
Janik, Allan Toulmin, Stephen
1974 Wittgensteins Vienna. London New York: Simon and
Schuster.
Jevrejnov, Nikolaj
1912 Teatr kak takovoj. Osnovanije teatranosti v smysle polo-
itenogo naala scenieskogo iskusstva i izni. S. Peters-
burg: Sovr. inskusstvo.
Kammerer, Paul
1919 Das Gesetz der Serie. Eine Lehre von der Wiederholun-
gen im Lebens- und Weltgeschehen. Stuttgart Berlin:
Deutsche Verlags-Anstalt.
Keil, Heinrich
1887 Grammatici latini. Sv. 1. Leipzig: Teubner.
Klr, Ji Valach, Miroslav
1965 Kybernetick modelovn. Praha: SNTL.
Kolman, Ludk
1976 Pam a rozpoznvn. Praha: Academia.
[382] [383]
Kosk, Antonn
1993 Lika na poli. Tvar 22/1993.
Kozk, Jan Blahoslav
1930 Problm smyslu. esk mysl 26, s. 3241.
Kristeva, Julia
1970 Le texte du roman. Approche smiologique dune structure
transformationelle. La Haye Paris: Mouton.
Laing, Ronald L. Phillipson, H. Lee, A. R.
1966 Interpersonal Perception. London: Tavistock.
Langer, Susan K.
1942 Philosophy in a New Key. Cambridge, Mass.: Harvard UP.
Lefevr, V. A. Smoljan, T. A.
1968 Algebra konflikta (= Znanie, serija matematika-kiberne-
tika 3). Moskva: Znanie.
Lester, Eleonore
1968 Or the Wawe of the Future. New York Times, er-
ven 30, Section 2, s. 1.
Lvi-Strauss, Claude
1962 La pense sauvage. Paris: Plon.
1965 Le triangle culinaire. LArc 26.
Lvi-Strauss, Claude Jakobson, R. Voeglin, C. F. Sebeok,
T. A.
1953 Results of the Conference of Anthropologists and Lin-
guists. Baltimore: Waverly Press.
Malcolm, Norman
1958 Ludwig Wittgenstein. A Memoir. London Oxford
New York.
Markus, Robert Austin
1957 St. Augustine on Signs. Phronesis, a Journal of Ancient
Philosophy 2, s. 6083.
Marty, Anton
1908 Untersuchungen zur Grundlegung der allgemeinen
Grammatik und Sprachphilosophie I. Halle: Niemeyer.
Matejka, Ladislav (ed.)
1976 Sound, Sign and Meaning. Quinquagenary of the Prague
Linguistic Circle. Ann Arbor: University of Michigan.
Materna, Milo
1936 K dynamick logice. esk mysl, s. 8393.
Materna, Pavel Pala, Karel Zlatuka, Ji
1989 Logick analza pirozenho jazyka. Praha: Academia.
McLane, Saunders
1965 Categorial Algebra. Bulletin of the American Mathema-
tical Society 71, s. 40106.
Monk, Ray
1990 Ludwig Wittgenstein. The Duty of Genius. London.
Morris, Charles W.
1936 Pragmatism and Logical Empirism. Actes du VIII Co-
ryns philosophique. Praga 1934: Orbis, s. 130138.
1939 Esthetics and the Theory of Signs. Journal of the Uni-
fied Science (= Erkenntnis 8), s. 131n.
Naess, Arne
1953 Interpretation and Preciseness. A Contribution to the
Theory of Communication. Oslo.
Novek, Otakar
1979 Snd estetik s lulkou. Reminiscence na Otakara
Zicha. Program, divadeln list Sttnho divadla v Brn
50 (19781979), 9, s. 353354.
Osolsob, Ivo
1969 Tractatus de artis genere proximo. Estetika 6, s. 1839.
1971 The Role of Models and Originals in Human Communi-
cation The Theory of Signs and the Theory of Models.
Language Sciences 14, February, s. 3236.
1973 Modalita z hlediska obecn teorie modelovn. Otzky
slovansk syntaxe III, sbornk z konference. Brno: UJEP,
s. 4345.
1973 K teorii parodie. Slavica slovaca 8, s. 374385.
1973 Funkce hudby v proitku mylen aneb Myslme hud-
bou. Opus musicum 5, s. 258264.
1974 Divadlo, kter mluv, zpv a tan. Teorie jedn komuni-
kan formy. Praha: Supraphon.
1974 Musical as a Potential Universal of Human Commu-
nication. A Summarizing Remark to the Book. Theatre
that Speaks, Sings and Dances (Semiotics of the Musi-
cal Theatre) (= anglick resum knihy Osolsob 1974,
s. 237242).
1975 Modalita z hlediska obecn teorie modelovn. Sympo-
sium o modalit ve slovanskch jazycch. Spisy filosofic-
k fakulty UJEP. Brno: UJEP, s. 4345.
1976 Divadlo v Tamp a okol oima smiotika. Program, di-
vadeln list Sttnho divadla v Brn 47 (19751976), 5,
s. 191197.
1977 Jazyk na tet: I herec, i hrdina, i publikum. Program,
Divadeln list Sttnho divadla v Brn 48 (19761977),
5, s. 4345.
1979 On Ostensive Communication. Studia semiotyczne 8,
s. 6375.
1979 Segni, modelli, teatro et Il teatro che parla, canta
canta e balla Teoria di una forma communicativa.
Prevignano, Carlo (ed.): La semiotica nei Paesi slavi:
Programmi problemi analisi. Milano, s. 236240
a s. 546574 (= vybran kapitoly knihy Osolsob 1974
s postskriptem Znaky, modely, komunikace, psanm
pro Prevignanv vbor. esk peklad v tto knize).
1979 O krse vdy a moudosti divadla aneb Pro st a jak
st Estetiku dramatickho umn Otakara Zicha. Pro-
gram, divadeln list Sttnho divadla v Brn 50 (1978
1979), 9, s. 345351.
[384] [385]
1980 Cours de thatristique gnrale. Etudes littraires
(Universit de Laval, Canada) 13, s. 413435.
1981 Cours de thatristique gnrale. Kutatsi beszmo-
lk (Szemiotikai tanyulmnyok Semiotic Studies 68)
s. 341347 (in Hungarian).
1982 Ripensando la semiotica Verso una tipologia delle si-
tuazioni epistemiche. Signum 1 (Prevignano, Carlo, ed.),
s. 151162.
1984 Typology of Signs in Terms of a Typology of Commu-
nication Situations. Pelc, Jerzy Thomas A. Sebeok
a kol. (eds.): Sign, System and Function Papers of the
First and Second Polish American Semiotic Colloquia
(= Approaches to Semiotics 67), Berlin New York
Amsterdam, s. 263279.
1985 Viennas Popular Musical Theatre as a Semiotic Institu-
tion. Borb, Tasso (ed.): Semiotics Unfolding Procee-
dings of the 2nd Congress of AIS/IASS, Vienna 1979, Den
Haag Berlin New York: Mouton. Sv. 3, s. 17391751.
1986 Ostension. Sebeok, Thomas A. (ed.): Encyclopaedic
Dictionary of Semiotics. Sv. 2, Berlin New York
Amsterdam, s. 656660.
1988 Jmno Eco a smiotick zhady divadla. Dramatick
umn 3/88, s. 3745.
1990 Smiotika pol z kybernetiky O tzv. modelovac
variant s. smiotiky. Opus musicum 22, s. 8596.
1990 Teatro che parla, canta e balla Teoria di una forma
comunicativa. Grande, Mauricio (ed.): Introduzione alla
Semiologia dello Spettacolo, Rende: Centro Editoriale Li-
brario Universita della Calabria, s. 3563. Druh, neau-
torizovan vydn Prevignanovy vboru z knihy Divadlo,
kter mluv, zpv a tan, avak bez postskriptu Segni,
modelli, teatro.
1991 N smiotik v Berln. Promny 28, 4, s. 161163.
1992 Mnoho povyku pro smiotiku Ne zcela spn pokus
o encyklopedick heslo smiotika divadla. S anglickm
resum Much Ado About Semiotics Rather an Un-
successful Attempt at an Encyclopedic Dictionary Entry
Theatre, Semiotics of the. Brno: Agentura G.
1992 The Role of Theatre in the Velvet Revolution, before and
after it. Serodio, Maria Helena: O teatro e a interpelacao
do real: Proceedings of the 11th Congress of the Interna-
tional Association of Theatre Critics, Lisbon, September
1115, 1990, Lisboa: Collibri, s. 8084 (in English).
1993 Mnoho povyku pro smiotiku. Tvar 7 (18. nor).
1997 Role divadla v sametov revoluci (= esk peklad
Osolsob 1992). Divadeln revue 1/97, s. 7881.
Osolsob, Ivo Prochzka, Miroslav
1997 Zichovo pozapomenut paralipomenon. Divadeln revue
1/97, s. 311.
Panofsky, Erwin
1978 Sinn und Bedeutung in der bildenden Kunsten. Kln:
Du Mont.
Peirce, Charles Sanders
1906 Prolegomena to an Apology for Pragmaticism. Monist.
in: Ogden, C. K. Richards, I. A.: Meaning of Meaning
(8th ed., London 1946).
1972 Smiotika I (= Lingvistick tanky), Bohumil Palek
a David Short (eds.). Praha: SPN.
Pelc, Jerzy (ed.)
1967 Logika i jazyk. Studia z semiotyki logicznej. Warszawa:
PWN.
1982 Wstep do semiotyki (= Omega 371). Warszawa: Wiedza
powszechna.
Popovi, Anton
1973 Text a metatext. Slavica slovaca 8, 4, s. 347373.
1974 Teria metatextov (= tudijn materil k vskumnej
lohe Teria textu a literrneho vvinu). Nitra: Kabinet
literrnej komunikcie PF Nitra.
Posner, Roland
1972 Theorie des Kommentierens. ine Grundlagenstudie zur
Semantik und Pragmatik. Frankfurt a. M.: Athneum.
1976 Typy komente a typy dialogu. Program, divadeln
list Sttnho divadla v Brn 48 (1976/1977), 2, s. 5456.
Pospil, Josef
1883 Filosofie podle zsad sv. Tome Akvinskho I. Ma-
teriln logika, noetika a veobecn metafysika. Brno:
Tiskem a nkladem benediktin rajhradskch.
Prochzka, Miroslav
1988 Znaky dramatu a divadla. Studie k teorii a metateorii
dramatu a divadla. Praha: Panorama
Pytlk, Radko
1992 Comenius redivivus. Dlo J. A. Komenskho z hlediska
smiotiky. Praha.
Quastler, H.
1960 Azbuka teorii informacii. Symposium on Information
Theory in Biology. Moskva: Nauka, s. 953.
Quine, William Van Orman
1960 Word and Object. Cambridge (Mass.).
1969 Natural Kinds. Ontological Relativity and Other
Essays. New York: Columbia UP, s. 162n.
Rapoport, Anatol
1960 Fights, Games and Debates. Ann Arbor: University of
Michigan Press.
Rosenblueth, Arturo Wiener, Norbert
1945 The Role of Models in Science. Philosophy of Science 12,
s. 316322.
Rozenberg, G.
1967 Axioms for the Category of Relation with Composition.
[386] [387]
Bulletin de lAcademie polonaisse des sciences mat., astr.
et phys. 15, s. 1, 59.
Ruesch, Jurgen Bateson, Gregory
1951 Communication: The Social Matrix of Psychiatry. New
York: Norton.
Russell, Bertrand
1948 Human Knowledge. Its Scope and Limits. New York:
Simon & Schuster.
Ryle, Gilbert
1949 The Concept of Mind. London: Hutchinson.
1979 On Thinking. Oxford: Blackwell.
Safrai, Shmuel
1980 Das jdische Volk im Zeitalter des zweiten Tempels.
Neukirchen.
Searle, John R.
1969 Speech Acts. An Essay in the Philosophy of Language.
London: Cambridge UP.
1977 Reiterating the differences. A Reply to Derrida. Glyph
I. Baltimore, s. 198208.
1979 Expression and Meaning. Studies in the Theory of Speech
Acts. Cambridge London New York Melbourne.
Zvlt kapitola The Logical Status of Fictional Discour-
se (s. 5875).
Sebeok, Thomas A.
1968 Is a Comparative Semiotics Possible. changes et com-
munications: Mlanges offerts a Claude Lvi-Strauss
a loccasion de son 60eme anniversaire. The Hague:
Mouton.
1969 The Comparisson of Human Communication with Ani-
mal Communication. Actes du X
e
Congres Internatio-
nal des Linguistes, Bucarest 1967. Bucarest: Acadmie,
s. 433436.
1970 Zoosemiotic Structures and Social Organization. Lin-
guaggi nella sociela e nella tecnica. Milano: Edizioni di
Comunita, s. 113128.
1974 Semiotics. A Survey of the State of Art. Current Trends
in Linguistics. Sv. 12. Den Haag.
1976 Contributions to the Doctrine of Signs. Bloomington
Lisse: Indiana UP De Ridder.
1977 Ecumenicalism in Semiotics. In A Perfusion of Sign.
T. A. Sebeok, (ed). Bloomington, Indiana U. P., s. 180206,
s. 186.
1989 Indexicality, an unpublished draft, Oct. 4th.
1990 Indexicality. The American Journal of Semiotics 7,
s. 728.
2000 Indexikalitt. Nmeck peklad Jeff Bernard, in:
Wirth Uwe (ed.): Die Welt als Zeichen und Hypothese,
s. 90111.
Sebeok, Thomas A. (ed.)
1960 Style in Language. New York and London: MIT Press
and John Willey.
Shannon, Claude
1992 Collected Papers, ed. by N. J. A. Sloane/Aaron D. Wyner.
New York.
Schaff, Adam
1963 vod do smantiky. Praha: SNPL.
Schlegel, Johan Elias
1963 Abhandlung, da die Nachahmuzng der Sache, die man
nachahmet, zuweilen unhnlich werden msse. Aus-
gewhlte Werke. Weimar: Arion Verlag, s. 478527.
Sperber, Dan Wilson, Deirdre
1986 Relevance. Communication and Cognition. London.
1989 Pertinence. Communication et cognition. Traduit de lan-
glais par Abel Gerschenfeld et Dan Sperber. Paris.
Srna, Zdenk
1970 Max Herrmann. Kapitola z metodologickch potk
divadeln vdy. Zvodsk, Artur (ed.): Otzky divadla
a filmu I. Brno: Univerzita J. E. Purkyn, s. 4762.
Sus, Oleg
1977 Prkopnk esk strukturn smantick divadeln v-
dy. Pedmluva k reprintu 1. vydn Zichovy Estetiky
dramatickho umn. Wrzburg: JAL, reprint, s. 125.
Svoboda, Karel
1926 Vvoj antick estetiky. Praha: Orbis
1933 LEsthtique de saint Augustin et ses sources. Brno.
1940 La thorie Grco-Romaine du signe linguistique. aso-
pis modern filologie 26, s. 3846.
2000 Estetika svatho Augustina a jej zdroje (= Svoboda 1933
+ Aurelius Augustinus 1942, peloil a uspodal Petr
Osolsob). Praha: Karolinum.
Swift, Jonathan
1931 Gulliverovy cesty. Praha: Drustevn prce.
aumjan, S. K.
1965 Strukturnaja lingvistika. Moskva: Nauka.
Tesnire, Lucien
1959 lments de syntaxe structurale. Paris: Klincksieck.
Tich, Pavel
1969 Intensions in Terms of Turing Machines. Studia Logica
24, s. 721. Praha.
1987 Einzeldinge als Amtsinhaber. Zeitschrift fr Semiotik
9, s. 1350.
1988 Foundations of Freges Logic. Berlin New York: De
Gruyter.
Toda, Matsanao
1956 The Communication Receiving Behavior of Man. Psy-
chological Review 63, s. 204212.
[388] [389]
Trost, Pavel
1943 Sv. Augustin o jazyce. Slovo a slovesnost 9, s. 164166.
Uexkl, Jakob von
1940 Bedeutungslehre. Leipzig: Barth.
Ungeheuer, Gerold
1967 Die kybernstische Grundlage der Sprachtheorie von
Karl Bhler. To Honor Roman Jakobson. Essays on the
Occasion of his 70th Birthday. The Hague Paris: Mou-
ton. Sv. 3, s. 20672086.
Urmson, J. O.
1972 Dramatic Representation. Philosophical Quarterly,
s. 333343
Vachek, Josef
1966 The Linguistic School of Prague. Bloomington Lon-
don: Indiana UP.
Valach, Miroslav
1958 L information dans le monde vivant et non vivant, 2
e
Congrs mondial de cyberntique. Namur, s. 131136.
1962 Stroje pomhaj myslet. Praha: NSV.
Vvra, Vlastimil
1976 Is Jakobson right?. Semiotica 17, s. 95110.
1977 The Self and Body movement Behavior. Semiotica 21,
s. 122.
1990 Mluvme beze slov. Praha: Panorama.
Veblen, Thorstein
1899 The Theory of the Leisure Class. New York.
Volkelt, Johannes
1905 System der sthetik I. Mnchen: Beck.
Voloinov, V. N.
1929 Marksizm i filosofija jazyka. Leningrad: Priboj.
Weill, Kurt
1928 ber den gestischen Charakter der Musik. Die Musik
21 (1. Halbjahr 19281929), s. 419420.
Weinberger, Ota Zich, Otakar
1962 Logika. Uebnice pro prvnky. Praha: SNPL.
Wiener, Norbert
1954 The Human Use of Human Beings. Boston: Houghton
Mifflin.
1953 Kybernetika a spolenost. Praha: NSAV.
Wjcik, Tadeusz
1969 Prakseosemiotyka: Zarys teorii optymalnego znaku.
Warszawa: PWN.
Zich, Otakar
1921 Estetick pprava mysli. esk mysl 17, s. 150162,
193204.
1931 Estetika dramatickho umn Teoretick dramaturgie
(= Vhledy 1112). Praha: Melantrich.
1977 Estetika dramatickho umn Teoretick dramatur-
gie (= Analecta slavica 14). Reprint s pedmluvou Olega
Suse Prkopnk esk strukturn smantick divadeln
vdy. Psychosmantika a divadeln umn. Wrzburg:
JAL Verlag.
1986 Estetika dramatickho umn Teoretick dramaturgie.
2. vydn. Jazykov pehldl J. Trejtnar, poznmkami
opatili Miroslav Prochzka a Ivo Osolsob, doslov Zi-
chova filosofie dramatickho tvaru Ivo Osolsob. Praha:
Panorama.
1997 Principy teoretick dramaturgie. Divadeln revue 1/
1997, s. 1224.
Zich, Otakar V. (= Otakar Zich ml.)
1940 Hudebnkv svt (= Svazky vah a studi 34). Praha:
Petr.
olkovskij, A. K. Meuk, I. A.
1967 O semantieskom sinteze. Problemy kibernetiki 19.
Moskva: Nauka.
[391]
REJ ST K
Adeodatus 52, 53, 54, 55, 56, 338,
363, 373, 376
Aischylos 114
Ajdukiewicz, K. 168
Akvinsk, T. 249, 254
Albee, E. 111
Alliney, S. 271
Allport, F. H. 28, 30
Anouilh, J. 111
Apresjan, J. D. 178, 180
Aristotels 52, 93, 130, 220, 291,
308, 309
Aronson, B. 373
Artaud, A. 283
Asafjev, B. V. 202
Ashby, 8, 29, 35, 66, 240, 241, 242,
279, 289, 373
Augustin, svat 19, 30, 43, 4856,
93, 139, 196, 234, 271, 331,
338, 350, 359, 361, 362, 372,
373
Austin, J. L. 197, 198, 283, 360
Bachtin, M. 12, 203, 309, 310, 311,
330
Bar-Hillel, J. 95
Barthes, R. 140, 185, 192, 193,
194, 195, 196, 197, 208
Bateson, G. 90, 95, 97, 98, 102,
103, 106, 110, 121, 122, 123,
135, 197, 198, 211, 223, 283,
284, 355, 357, 360
Beauvoirov, S. de 232
Beckett, S. 111
Becking, G. 161
Beethoven, L. van 207
Bell, J. 363
Bellertov, I. 149, 150, 152, 155,
169, 206, 208
Beneov, B. 341
Benjamin, W. 187
Berg, A. 127
Berka, K. 241
Berne, E. 94, 103, 110, 111, 115
Bernstein, L. 115
Bogusawski, A. 169, 170, 171, 208
Bocheski, I. M. 348
Bolzano, B. 139, 216, 330, 334
Boole, G. 216
Bourbaki, N. 153
Brassens, G. 176
Brecht, B. 31, 115, 116, 127, 128
Bremond, C. 196
Brentano, F. 223
Brod, M. 223, 224, 229
Brodsk, V. 41
Bhler, K. 55, 139, 235, 330, 359
Burke, K. 85, 95, 261
Burkhard, P. 116
Bystrzyck, M. 185, 188
Bystina, I. 328, 339
Caillois, R. 29
Caldern de la Barca, P. 29, 31
Carnap, R. 95, 160, 186
Cassirer, E. 139
Caton, Ch. E. 159, 197, 198
Cervantes, M. de 204
[392] [393]
Cmorej, P. 336
Coleridge, S. T. 206
Corsaro, F. 374
Curry, H. B. 162
Curtius, E. R. 43, 308, 309, 311,
318
apek, K. 41, 117, 130, 135, 206,
211, 217, 230, 289, 295, 311,
316, 317, 318, 370
echov, A. P. 102
ejka, M. 361
ernohorsk, M. 372, 374
ern, V. 26
ernyevskij, N. G. 131
ervenka, M. 374
ulk, K. 335, 336
Daumier, H. 116
Derrida, J. 360
Dessoir, M. 33
Dewey, J. 30, 93
Dickens, Ch. 204
Diderot, D. 50
Dijk, T. van 312
Diomedes 308, 309, 311, 318
Dostojevskij, F. M. 30
Doubravov, J. 335, 336, 361
Durdk, J. 268
Drrenmatt, F. 38, 116
Dytrych, Z. 98
Eco, U. 47, 49, 50, 51, 256
Ehresmann, C. 149, 153
Einstein, A. 61
Ejzentejn, S. M. 184, 185, 188,
191
Eliot, T. S. 204
Engels, F. 33, 61, 349
Engli, F. 331
Epimenids 121
Ernst, M. 294
Escher, M. C. 294
Faryno, J. 361
Fillmore, Ch. J. 178
Fischer, E. 38, 40, 61
Forman, M. 29
Frege, G. 140, 332, 333, 334
Freud, S. 111, 230
Freyd, P. 153
Fried, M. 50, 360
Frisch, M. 26, 38
Fuerlinger, A. 281
Fuka, J. 341, 361
Gale, R. M. 360
Garaudy, R. 38, 40, 61
Gesner, C. 369
Gide, A. 30
Gilbert, W. S. 114
Goethe, J. W. 317
Goffman, E. 94, 103, 107, 108, 110,
115, 184, 198, 270, 323, 373
Gogol, N. V. 30, 288
Goldmann, L. 143
Golstcker, E. 26
Gomperz, H. 140
Goodman, N. 223, 226, 250, 306,
314, 333, 360
Gorkij, M. 30, 191
Gott, K. 41
Gtz, F. 311
Gould, S. J. 275
Goya, F. de 116
Greimas, A. J. 142, 143, 144, 145
Greniewski, H. 10, 332, 345
Grice, H. P. 51
Grof, S. 98
Guilderov, R. 374
Halvy, M. 115
Haley, J. 98
Halle, M. 95
Harris, Z. S. 193
Hartleyovi, E. L.; R. E. 102
Haek, J. 317, 324
Havel, V. 50
Havrnek, B. 216
Hazlitt, W. 309
Hegel, G. W. F. 144
Hertz, H. 359
Herv 114, 115
Heveroch, A. 331
Hitler, A. 119
Hi, H. 168, 170, 178, 193, 373
Hjelmslev, L. 144, 145, 195
Holan, V. 289
Honzl, J. 44, 207, 233, 234
Hostinsk, O. 214, 228
Hume, D. 93
Husserl, E. 93, 140, 144, 223, 359
Hyvnar, J. 335
Chao, Y. R. 162, 248
Cherry, C. 17, 102, 112
Chomsky, N. 142, 164, 169, 170,
181
Ibler, R. 337
Ingarden, R. 44, 199
Ionesco, E. 111
Irzykowski, K. 185
Ivanov, V. V. 182, 183, 189, 361
Jackiewicz, A. 185, 187, 188, 207,
208
Jackson, D. D. 98
Jakobson, R. 10, 36, 47, 55, 56,
58, 95, 138, 142, 152, 156,
161, 182, 185, 189, 196, 201,
230, 331, 334, 335, 350, 373,
374, 375
Janek, L. 112, 127
Jaspers, K. 93
Jernek, K. 372
Jesensk, M. 26
Jevrejnov, N. 31, 44, 95, 103
Jones, L. G. 182
Kaer, M. 335, 337
Kafka, F. 26
Kammerer, P. 249
Karcevskij, S. I. 187, 340
Karva, P. 233
Kazantzakis, N. 317
Keil, H. 308
Kellerov, H. 265
Kierkegaard, S. 50
Kindler, E. 335
Klr, J. 44, 61, 113, 140, 331, 334,
341, 342, 343, 344, 345, 347,
348, 350, 373
Knobloch, F. 336
Kolman, L. 223
Komensk, J. A. 29, 49, 139, 196,
333, 338, 359
Kopernk, M. 84
Korzybski, A. 95, 121, 122
Kotarbiski, T. 143, 145, 162, 163
Kozk, J. B. 139, 340
Kracauer, S. 185
Kraus, K. 235
Krausov, N. 327
Krej, F. 224
Kristevov, J. 308, 309
Kubata, V. 296
Kundera, M. 288
Kutscher, A. 125
Laclos, Ch. de 197, 199, 200, 207,
317
La Fontaine, J. de 204
Langer, F. 295
Langerov, S. K. 82, 93, 139
Lefevr, V. A. 184, 197
Leibniz, G. W. 66, 145, 336
Lenya, L. 373, 374
Lesterov, E. 135
Lvi-Strauss, C. 95, 144, 166, 182,
183, 201
Lev, J. 15, 141, 189, 191, 335,
375
Liss, Z. 201, 202
Locke, J. 30, 93
Loos, A. 30, 235
Lorenz, K. 235
Lotman, J. M. 361
Lukcs, G. 143
Malcolm, N. 359
Malinowski, B. 29, 95
Mandeltam, O. E. 182
Marcus Aurelius 29
Markus, R. A. 53
Marty, A. 223
Marx, K. 93, 143, 144
Masaryk, J. 336
Masaryk, T. G. 249
Matejka, L. 340
Materna, M. 341, 354
Materna, P. 336, 361
Mathesius, V. 161, 213, 214, 215,
216, 217, 223, 236, 238, 369,
375
Mayenow, M. R. 142, 201, 203,
204, 205, 207, 208
McKay, D. M. 30, 95, 373
McLane, S. 149, 153
Mead, H. 94
Meuk, I. A. 163, 169, 170, 171,
172, 174, 177, 178, 180, 190,
192, 196
Mendlejev, D. I. 12, 48, 351, 366
[394] [395]
Metz, Ch. 184, 185, 187
Miller, A. 26
Milne, A. 204
Mitry, J. 185
Moli ` ere 30
Morawski, S. 201, 204, 205, 207
Moreno, I. L. 132
Morgenstern, O. 110
Morris, Ch. W. 35, 65, 93, 131, 139,
148, 160, 218, 219, 371, 373
Mroek, S. 204
Mruklikov, B. 169, 184, 185, 186,
188
Mukaovsk, J. 105, 139, 216, 222,
228, 233, 234, 310, 311, 316,
318, 330, 370
Naess, A. 319
Neumann, J. von 94, 110
Nietzsche, F. 357
Novek, O. 236
Offenbach, J. 30, 114, 115
Ogden, C. K. 93, 139, 334, 340
ONeill, E. G. 30, 111
Osolsob, L. 375
Ostrovskij, A. N. 30
Otruba, M. 335
Paduevov, J. V. 157, 158, 209
Pala, K. 336, 361
Palach, J. 46, 57, 141
Palek, B. 210, 228, 329, 335
Panofsky, E. 222, 225
Pavlov, I. P. 37, 93, 230
Peman, R. 238
Peirce, Ch. S. 30, 53, 93, 136, 149,
154, 156, 170, 216, 227, 228,
229, 242, 267, 297, 313, 348,
373
Pelc, J. 50, 158, 159, 162, 168, 208,
216, 321
Perrault, Ch. 262
Petronius 191
Pilarov, E. 41
Pirandello, L. 111
Piha, P. 329, 335
Platn, 48, 51, 93, 130, 246, 291,
307, 308, 309, 311, 333, 350
Poe, E. A. 191, 192
Poincar, H. 369
Polek, K. 210, 211, 317, 323
Poledk, I. 341, 361
Popovi, A. 312
Popper, K. 332
Porbski, M. 149, 152, 153, 154,
155, 156, 185, 188, 199
Posner, R. 211
Pospil, J. 249, 354
Prevignano, C. 14, 338, 361, 367
Prince, H. 373
Prochzka, M. 49, 290, 300, 335,
336, 337, 361, 375
Propp, V. J. 196
Pucholt, V. 29
Quastler, H. 19
Quine, W. Van Orman 46, 248,
250, 286, 298
Rapoport, A. 197
Rashevsky, N. 90
Rauschenberg, R. 39, 294, 299,
300
Reichenbach 314, 321
Revzin, I. O. 161, 180, 209
Richards, I. A. 93, 139, 334, 340
Rosenblueth, A. 9, 67, 73, 118, 205,
240, 242, 248, 272, 279, 289,
305, 347, 364
Rossi, A. 192
Rozenberg, G. 149
Ruesch, J. 97, 102, 106, 198
Ruskin, J. 278, 370
Russell, B. 11, 17, 29, 45, 46, 59,
69, 93, 95, 121, 140, 319, 333,
365
Ryle, G. 159, 283, 359, 369
Safrai, S. 324
Saroyan, W. 111
Sartre, J.-P., 30, 50, 82, 111
Saussure, F. de 29, 53, 136, 140,
144, 149, 171, 216, 330, 348,
373
Searle, J. R. 314, 316, 360
Sebeok, T. A. 47, 48, 49, 50, 138,
142, 147, 156, 160, 161, 208,
242, 373, 374
Sedlek, K. 112
Sedlkov, M. 335
Segal, D. M. 182
Sgal, K. 335
Shakespeare, W. 29, 31, 309, 339
Shannon, C. 15, 30, 94, 107
Shapiro, M. 166
Short, D. 228
Schaff, A. 18, 82, 140, 160, 168
Schechner, R. 126, 133, 374
Schnberg A. 235
Siatkowski, S. 179
Siemisk, E. 169, 184, 185, 187
Skalika, V. 335
Skalmowski, W. 161, 208
Smetana, B. 217, 229
Smoljan, T. A. 184, 197
Sondheim, S. 373
Srensen, H. S. 167, 168, 181,
206, 208
Sousedk, S. 339
Sperber, D. 43, 5052, 55, 246, 328
Srna, Z. 125
Stanislavskij, K. S. 42
Stankiewicz, E. 138
Steinberg, S. 289
Steinitz, W. 142
Sterne, L. 295
Stich, A. 335
Stockhausen, K. 133
Strindberg, A. 111
Sullivan, A. 114, 115
Sullivanov, A. 265
Sus, O. 336, 337
Suszko, R. 157, 158, 168, 209
Svoboda, K. 48, 54, 130, 139, 140,
308, 331, 350
Swift, J. 8, 21, 76, 78, 79, 80, 348
Sychra, A. 112
aumjan, S. K. 142, 146, 162, 180,
208
eglov, J. K. 191, 196
kvoreck, J. 370
varckopf, B. S. 201, 202, 203
kvarkin, V. 30
Tairov, A. J. 219
Tardy, V. 337
Teige, K. 130
Tesni` ere, L. 173
Tich, P. 223, 264, 266, 331, 333,
334, 336, 339, 340, 360, 375
Tizian 116
Toda, M. 109, 349
Todorov, T. 197, 198, 200, 208
Tolstoj, L. N. 30
Tondl, L. 140, 210, 335
Toporov, V. N. 182, 183
Toulouse-Lautrec, H. de 116
Trnka, B. 238
Trost, P. 48, 350
Trubeckoj, N. S. 330
Tsivianov, T. V. 184
Twardowski, K. 223
Uexkll, J. von 222
Ungeheuer, G. 359
Urban, W. M. 29
Vachek, J. 340, 375
Valach, M. 44, 45, 61, 74, 113, 140,
331, 334, 340, 341, 342, 343,
344, 345, 347, 348, 350, 373
Vvra, V. 335, 336
Veblen, T. 95, 103
Velzquez, D. R. 294
Veltrusk, J. 336, 337, 340, 375
Verdi, G. 116
Vergilius, P. V. M. 311
Vlach, K. 372
Volkelt, J. 222227
Voloinov, V. N. 12, 309, 310, 330,
357, 366
Voskovec, J. 41, 370, 371, 372, 374
Wagner, R. 112, 113, 114, 219
Wallis, M. 169, 179
Watteau, A. 294
Weigl, E. 169, 182
Weill, K. 115, 116
Weinberger, O. 17
Weltsch, F. 223, 224, 229
Werich, J. 41, 370, 371, 372
Wiener, N. 9, 16, 19, 27, 29, 67, 73,
94, 99, 109, 118, 137, 140, 198,
205, 220, 240, 242, 248, 272,
279, 289, 305, 342, 347, 364,
371, 372, 373
Wierzbick, A. 171, 201, 204, 205,
207, 208, 211, 307, 311, 312,
322, 323
Williams, T. 111
Wilsonov, D. 50, 51, 52, 55, 328
Winner, T. G. 50
[396]
Wittgenstein, L. 16, 17, 29, 46, 62,
85, 93, 140, 141, 235, 333, 347,
350, 352, 359
Wjcik, T. 163, 164, 165
Wollman, F. 44
Woolfov, V. 111
Zajc, J. 46
Zaliznjak, A. A. 179
Zvodsk, A. 137
Zawadowski, L. 143, 147, 148, 149,
165, 168, 185, 196, 199
Zawadowski, W. 143, 149, 150,
152, 155, 169, 206
Zich, O. 7, 44, 47, 90, 91, 92, 96,
100105, 108, 109, 117, 119,
121, 126, 127, 130, 131, 132,
136, 137, 213238, 270, 281,
290, 300, 305, 309, 316, 331,
333, 334, 336, 340, 352, 363,
371, 372, 375
Zich, O. (ml.) 47, 90, 210, 254, 335,
337, 361, 374
kiewski, S. 142, 143
olkovskij, A. K. 143, 163, 169,
170, 171, 172, 174, 177, 178,
180, 185, 188, 190, 191, 192,
196, 208
[398]
Ivo Osolsob
OSTENZE, HRA, JAZYK
(smiotick studie)
Kniha byla edin pipravena v rmci grantovho projektu
Teoretick knihovna (DA01P01OUK024)
financovanho Ministerstvem kultury R
a vedenho edin radou ve sloen:
Ji Trvnek, Miroslav ervenka a Miroslav Balatk
Editor: Ji Trvnek
Redaktorka: Jitka Cholastov
Oblka a osnova grafick pravy: Boris Mysliveek
Sazba psmem New Brunswick: Petr M. Dorazil
5. svazek edice
TEORETICK KNIHOVNA
Vydal Host vydavatelstv, s. r. o.
Pzova 12, 602 00 Brno, tel., fax: 543 216 807(09)
e-mail: redakce@hostbrno.cz
roku 2002 jako svou 178. publikaci
Vydn prvn. 384 stran
Tisk a knihask zpracovn ?????? ???????? ? ???????
Doporuen cena 245 K (vetn DPH)