PO

VÍD
KY

E. A. Poe
Elektronické vydání pøipravili

Josef Koèmíd
a
Atheneum - virtuální knihovna
 E. A. Poe - Povídky

ANDÌL PITVORNOSTI

Bylo sychravé listopadové odpoledne. Právì jsem spoøádal

neobyèejnì sytý obìd, v nìmž nikterak nepodstatným chodem byly
tìžko stravitelné lanýže, a sedìl jsem sám v jídelnì, nohy na obrubì
krbu, po ruce stolek, který jsem si pøisunul k ohni, na stolku pár
skrovných zákuskù a rùzné láhve s vínem, pálenkou a likéry.
Dopoledne jsem proèítal Gloverova Leonidase, Wilkieho Epigoniádu,
Lamartinovu Pou, Barlowovu Kolumbiádu, Tuckermannovu Sicílii
a Griswoldovy Kuriozity; neváhám proto pøiznat, že jsem z toho byl
ponìkud pøipitomìlý. Pokusil jsem se vzchopit pomocí klaretu, ale
když mi nepomohlo ani povícero sklenek, v zoufalství jsem otevøel
pohozené noviny. Pozornì jsem si pøeèetl rubriku „Domy
k pronajmutí“, pak rubriku „Zabìhnutí psi“ a pak dvì rubriky
o uprchlých manželkách a uèních, potom jsem se neohroženì pustil
do úvodníku. Když jsem jej pøeèetl od první do poslední øádky, aniž
jsem porozumìl jediné slabice, napadlo mne, jestli není napsán
v èínštinì, a tak jsem jej èetl pozpátku od poslední k první øádce, ale
ani takhle jsem zvlášt nepochodil. Užuž jsem chtìl zklamanì
odhodit“ten ètyøstránkový arch, to milé arcidílko, jež nepohaní ani
básníci“, když mne zaujal následující odstavec:
Cesty vedoucí k smrti jsou poèetné a prapodivné. Jistý londýnský
list píše o muži, který zahynul z pøíèiny vskutku nevšední. Dotyèný
,foukal šipky‘, což je hra, pøi níž se dlouhá jehla omotaná kouskem
pøíze fouká tenkou trubièkou do terèe. Muž vložil jehlu do nesprávného
konce trubièky, a když se nadechoval, vtáhl si ji do hrdla. ,Šipka ‘ se
zasekla do plic a za nìkolik dní nato muž zemøel.
Když jsem tohle doèetl, popadl mne - aniž jsem vlastnì vìdìl proè
- ohromný vztek. „To je hanebný podvod,“ zvolal jsem, „nehorázná
kachna - z prstu vycucaný výplod nìjakého ménìcenného pisálka -
nìjakého zkrachovaného ubožáka, který smolí jakési báchorky
z Šlarafie. Tihle chlapi sázejí na pøehnanou lehkovìrnost našeho vìku
a brousí svùj vtip na nemožných, zhola nepravdìpodobných výmyslech
4
 Andìl pitvornosti

na bizarních pøíhodách, jak tomu øíkají; jenže lidem bystøe uvažujícím,“

(jako jsem já, dodal jsem v závorce a bezdìky si položil ukazovák na
koøen nosu) „lidem rozjímavého a vnímavého ducha je na první pohled
zøejmé, že daleko nejbizarnìjší pøíhodou je okolnost, jak zázraènì se
tyhle bizarní pøíhody poslední dobou rozmohly. Pokud se mne týká,
nemíním od nynìjška uvìøit nièemu, co je jen trochu nevšední.“
„Mein Gott, to pyste pyl ale ochromny plásen !“ øekl mi na to
jeden z nejpozoruhodnìjších hlasù, jaké jsem kdy slyšel. Zprvu jsem
mìl dojem, že mi huèí v uších - což se èlovìku stává, když si notnì
pøihne -, avšak vzápìtí mi ten zvuk pøipadal, jako když nìkdo udeøí
silným klackem do prázdného sudu; a tímto výkladem bych se byl
nejspíš spokojil, kdybych byl nerozpoznal artikulované slabiky a slova.
Od pøírody nejsem ani trochu nervózní a tìch nìkolik sklenic klaretu,
které jsem vysrkal, mì krapet rozkurážilo, takže jsem se vùbec
nevyplašil, naopak, zvedl jsem jen nonšalantnì zraky a rozhlédl se
kolem sebe po vetøelci. Žádného jsem však nespatøil.
„ Chee !“ ozval se znovu hlas, zatímco jsem pátravì zíral po pokoji,
„fy ale musite pyt namasány jak práse, dyž nefidyte, še tu setim srovna
proty fámi.“
Potom mì napadlo, abych se podíval pøímo pøed sebe,
a namouduši, rovnou pøed nosem, naproti u stolu sedìla postava
vymykající se bližšímu zaøazení, ne však tak docela popisu. Její tìlo
tvoøil vinný nebo rumový sud èi nádoba toho druhu a mìlo do sebe
cosi nefalšovanì falstaffovského. Do dna byly zapuštìny dvì butely,
sloužící nejspíš jako nohy. Místo paží se z horní èásti trupu klátily dvì
znaènì protáhlé láhve, jejichž hrdla nahrazovala ruce. Pokud jde
o hlavu, nezaznamenal jsem na nestvùøe nic víc než hesenský drátìný
demižón, podobající se velké tabatìrce s dírou uprostøed víka. Tento
demižón (završený trychtýøem jako husarskou èapkou sraženou do
oèí) ležel na sudu naplocho s otvorem namíøeným na mne; a tímto
otvorem, který se špulil jako ústa velice pedantské staré panny,
vydávala ta kreatura dunivé, bruèivé zvuky, které zøejmì pokládala
za srozumitelnou øeè.
„Pofitám,“ øeklo to, „musíte pyt namasány jako práse, dyž fy sedyte

5
 E. A. Poe - Povídky

tám a nefidyte mì sedìt táty; a taky pofitám, že musite pyt chloupìjší

než husa, dyž fy nevìršite, co je èerny na pilym. Fšécko, každy slofo,
co tam tyskli, je práfta.“
„Kdo jste, prosím vás?“ zeptal jsem se dùstojnì, tøebaže s jistými
rozpaky. „Jak jste se sem dostal a o èem to vlastnì mluvíte?“
„Jak já sem taty tostal,“ pravila postava, „to fam po tom nyc nény.
A o èem mlufim? O tom mlufim, co je potle mì dobže mlufit. A kto ja
sem? No, proto sem táty pšišel, apyste na flastny oka fidìl.“
„Jste opilý pobuda,“ øekl jsem, „a já teï zazvoním a naøídím sluhovi,
aby vás vykopl na ulici.“
„Checheche !“ smál se ten chlap. „Chuchuchu - to netokášete !“
„Nedokážu?“ øekl jsem. „Jak to myslíte - co nedokážu?“
„Sasvonit,“ odpovìdìl a snad se chtìl zašklebit tìmi svými malými
poouchlými ústy.
Nato jsem se pokusil vstát, abych svou pohrùžku uvedl ve skutek,
avšak ten darebák se napøáhl docela ležérnì pøes stùl a hrdlem jedné
té dlouhé láhve mne klepl do èela a srazil tak zpátky do køesla, z nìhož
jsem se už napolo zvedl. To mne úplnì ohromilo a chvilku jsem byl na
rozpacích, co poèít dál. On ale nerušenì pokraèoval:
„No fidyte - nejlip dyš klidne sedyte. A tetka se vy dofite, kto ja
zem. Topše se podyfejte! Já zem Antìl pitfornosty.“
„No, pitvorný jste dost,“ osmìlil jsem se odpovìdìt, „ale
mìl jsem vždycky dojem, že andìlé mají køídla.“
„ Kšídla!“ zvolal znaènì popuzen. „Co pych delal ja s kšidlama?
Mein Gott, copak mì mate sa nejake kùrže?“
„Ne - proboha to ne!“ odvìtil jsem polekanì. „Vy nejste ; kuøe -
ani zdání.“
„Tak topše, ale koukejte klidne setìt a hezky se chofat, ‘’ nebo
fam sase jednu frazim. To kùrže ma kšídlo und sofa ma kšídlo und
maly áplik ma kšídlo und ten tojfl Pelsepup ma kšídlo. Ale antìl
nema ani jedno kšídlo a já sem Antìl pitfornosty.“
„A co vlastnì teï u mne pohledáváte -“
„Pochletaváte !“ vybafla ta vìc. „Fy ste ale nefycvalany choloprátek,
dyš fy se ptate èentlmena a k tomu antìla, co tu pochletává !“

6
 Andìl pitvornosti

Takovéhle øeèi jsem si už nemohl nechat líbit, ani od andìla ne.

A tak jsem se vzmužil, uchopil slánku, jež byla na dosah, ‘ a mrštil jí
po vetøelcovì hlavì. On však bud uhnul, anebo já jsem špatnì míøil;
podaøilo se mi právì jen to, že jsem roztøískal sklo, které krylo ciferník
hodin na krbové øímse. Pokud se andìla týká, vyjádøil své mínìní
o mém útoku tak, že mne zase jako prve nìkolikrát za sebou poøádnì
klepl do èela. Tyto rány mne okamžitì pøivedly k poslušnosti a takøka
hanebnì doznávám, že mi buï bolestí, nebo vzteky vyhrklo z oèí
krapet slz.
„Mein Gott!“ pravil Andìl pitvornosti, patrnì obmìkèen mou
zkroušeností. „Mein Gott, ten šlovìk je pu felice namasány, anebo
felice smutny. Ty nesmiš to pit tak silny - musiš do fina pšidat vótu !
Táty se napi, pu pašak chlap a nepreè - nepreè, žikám.“
Nato Andìl pitvornosti dolil mùj pohár (v nìmž bylo asi do tøetiny
portského) bezbarvou tekutinou, která prýštila z jedné ruky v podobì
láhve. Všiml jsem si, že tyto láhve mají na hrdlech nálepky, a na tìch
nálepkách že je nápis „Kirschwasser“.
Uznalá andìlova vlídnost mne naladila namìkko, a posilnìn vodou,
jíž mi nejednou zøedil mé portské, ukonejšil jsem se posléze natolik,
že jsem mohl klidnì naslouchat jeho nevšední pøednášce. Netroufal
bych si vypovìdìt vše, co jsem se doslechl, ale z toho, co øíkal, jsem
postøehl, že je to strážný duch, bdící nad „všemi maléry lidstva“, a že
jeho posláním je poøádat pøíhody, nad jejichž pitvorností musí znovu
a znovu žasnout všichni pochybovaèi. Když jsem se tu a tam opovážil
vyslovit vážné pochyby o jeho smìlých výrocích, zaèal doopravdy
bìsnit, takže jsem nakonec usoudil, že bude moudøejší mlèet a nechat
ho, a si vede svou. Rozpovídal se tedy zeširoka, kdežto já jsem jen
sedìl se zavøenýma oèima, zaboøený do køesla a bavil se žvýkáním
hrozinek a cvrnkáním jejich stopek po pokoji. Avšak andìl si toto mé
poèínání zaèal náhle vykládat jako nevážnost ke své osobì. Nepøíèetnì
rozlícený vstal, narazil si trychtýø ještì hloubìji do oèí, strašlivì zaklel
a pronesl jakousi hrozbu, jejíž smysl jsem pøesnì nepochopil,
a nakonec se mi po pás uklonil a odporouèel se s pøáním, kterým
poèastoval Gila Blase arcibiskup granadský: „Beaucoup de bonheur

7
 E. A. Poe - Povídky

et un peu plus de bon sens!“ neboli : hodnì štìstí a o trochu víc rozumu.
Ulevilo se mi, když odešel. Z tìch nìkolika málo sklenièek klaretu,
jež jsem vypil, na mne teï šlo spaní, zachtìlo se mi zchrupnout si na
patnáct dvacet minut, jak mám ostatnì po obìdì ve zvyku. V šest
hodin jsem mìl dùležitou schùzku, kterou jsem za nic nechtìl zmeškat.
Pøedchozí den vypršela má pojistná smlouva na dùm, který obývám,
a protože vznikly jakési rozpory, dohodl jsem se, že v šest zajdu na
øeditelství pojišovny a ujednám tam podmínky nové smlouvy. Vzhlédl
jsem k hodinám na krbové øímse (na to, abych vytahoval kapesní
hodinky, jsem byl pøíliš ospalý) a s potìšením jsem zjistil, že mám ještì
pìtadvacet minut èasu. Bylo pùl šesté; do pojišovny dorazím hladce
za pìt minut; a nikdy jsem chvilku siesty nepøetáhl pøes dvacet pìt
minut. Mìl jsem tedy docela bezpeèný pocit a neprodlenì jsem se
uvelebil k spánku.
Když jsem si hezky pohovìl, opìt jsem vzhlédl k ciferníku nad
krbem - a tu jsem málem uvìøil, že se tu dìje opravdu nìco velice
pitvorného; shledal jsem totiž, že jsem místo obvyklých patnácti až
dvaceti minut døímal pouze tøi minuty; nebo do sjednané schùzky
zbývalo stále ještì dvacet sedm minut. Oddal jsem se opìt spánku,
ale když jsem se probudil podruhé, bylo k mému krajnímu údivu na
hodinách poøád ještì dvacet sedm minut do šesté. Vyskoèil jsem,
abych hodiny prozkoumal, a zjistil jsem, že se zastavily. Mé kapesní
hodinky ukazovaly pùl osmé, a ponìvadž jsem spal dvì hodiny,
schùzku jsem samozøejmì zmeškal. „Nevadí,“ øekl jsem si, „ráno zajdu
do kanceláøe a omluvím se ; teï by mne jen zajímalo, co se stalo
s hodinami?“ Pøi bližší prohlídce jsem zjistil, že jedna hrozinková
stopka, jak jsem je cvrnkal po pokoji za andìlovy vleklé pøednášky,
prolétla rozbitým sklem ciferníku, uvízla jedineènou náhodou v dírce
pro klíèek, a jak z ní koneèkem vyèuhovala, zastavila chod minutové
ruèièky.
„Á, už vidím,“ øekl jsem, „žádná záhada, to se rozumí - jenom
náhoda, k jakým tu a tam dochází.“
Už jsem o tom dál nepøemítal a odebral jsem se v obvyklou hodinu
na lùžko. Postavil jsem svíci na stojan v záhlaví postele v úmyslu pøeèíst

8
 Andìl pitvornosti

si nìkolik stránek spisu Všudypøítomnost boží - želbohu jsem však

do dvaceti vteøin usnul. Svìtlo jsem samozøejmì nechal hoøet.
Ve spánku mì dìsila pøízraèná postava Andìla pitvornosti. Zdálo
se mi, že stojí v patách lùžka, odhrnuje záclonky a dutým, odporným
hlasem sudu mi slibuje ukrutnou pomstu za opovržení, s jakým jsem
se k nìmu zachoval. Svùj dlouhý proslov zakonèil tím, že sòal z hlavy
trychtýøovitou èapku, vrazil mi její úzký konec do hrdla a zahltil mne
oceánem kirschwasseru, kterou v nepøetržitém proudu chrlil z protáhlé
láhve, jež mu sloužila jako paže. Když jsem z tìchto nesnesitelných
muk posléze procitl, staèil jsem zrovna zahlédnout krysu, jak pádí od
stojanu s rozžatou svící, nestaèil jsem jí však zabránit, aby s ní
nezmizela v díøe. Krátce nato zavanul do mého chøípí silný, dusivý
zápach - rázem mi svitlo, že v domì hoøí. V nìkolika minutách se
rozpoutal požár v plné síle a v neuvìøitelnì krátké dobì byl celý dùm
v jednom plameni. Z pokoje jsem mohl uniknout pouze oknem. Zástup
lidí však rychle sehnal dlouhý žebøík a pøistavil jej k oknu. Chvatnì,
a zdálo se i bezpeènì, jsem po nìm slézal, když tu ohromný vepø -
který mi svým bachratým bøichem a vùbec celkovým vzhledem
i fyziognomií pøipomínal Andìla pitvornosti - tedy tento vepø, jak øíkám,
který až dosud klidnì døímal v blátì, si teï zèistajasna vzal do hlavy,
že se potøebuje podrbat na levé lopatce, a nepøipadl na pøíhodnìjší
drbadlo, než jaké mu skýtal spodek žebøíku. Rázem jsem se zøítil
a pøi smùle, která mne stíhá, jsem si zlomil ruku.
Tato událost - spolu se ztrátou nároku na pojistné a ještì vážnìjší
ztrátou vlasù, které mi doèista sežehl oheò - na mne hluboce zapùsobila,
ba tak mnou otøásla, že jsem se rozhodl, že se ožením. Znal jsem
bohatou vdovu, která právì truchlila nad ztrátou svého sedmého
manžela, a její ranìné duši jsem nabídl balšám svých slibù. Zdálo se,
že mým prosbám váhavì podléhá. S pocity vdìku a opojného obdivu
jsem poklekl k jejím nohám. Zapýøila se a sklonila hlavu, takže se její
bohaté vrkoèe dotýkaly mé prozatímní kštice, dodané panem
Grandjeanem. Nevím, jak se naše vlasy mohly do sebe zaplést, ale
zapletly se. Povstal jsem bez paruky s holou bleskovkou, kdežto ona,
plna opovržení a hnìvu, v záplavì cizí kadeøe. Mé vyhlídky na sòatek

9
 E. A. Poe - Povídky

s vdovou se tedy zhatily nešastnou náhodou, kterou sice nebylo možno

pøedvídat, jež však byla pøesto pøirozeným dùsledkem pøedchozích
událostí.
Nezoufal jsem však a odhodlal jsem se dobýti srdce ne tak
neoblomné. Štìstìna mi byla opìt na krátký èas naklonìna, pak ale
znovu vše zmaøila malicherná pøíhoda. Potkal jsem svou vyvolenou na
promenádì, hemžící se mìstskou smetánkou, a zrovna jsem se jí chystal
vyseknout co nejvybranìjší poklonu, když mi do koutka oka vlétlo
jakési cizí tìlísko a na chvíli mne úplnì oslepilo. Než jsem znovu prozøel,
paní mého srdce nenávratnì zmizela - nadobro uražena tím, že jsem ji
minul bez pozdravu, vykládajíc si mé chování jako zámìrnou
nezdvoøilost. Stál jsem dosud celý zkoprnìlý nad nenadálostí této
pøíhody (která by ovšem mohla potkat kohokoli pod sluncem) a mùj
zrak byl dosud ochromený, když mne oslovil Andìl pitvornosti
a s neèekanou pøívìtivostí mi nabídl pomoc. Velice nìžnì i obratnì mi
prohlédl postižené oko, sdìlil mi, že v nìm mám jakousi „kapièku“
(nevím, co tím myslel), a tu mi k mé úlevì odstranil.
Usoudil jsem nyní, že je nejvyšší èas skoncovat se životem (když
si na mne neštìstí tak tvrdì zasedlo), a zamíøil jsem za tím úèelem
k nejbližší øece. Tam jsem odložil šatstvo (proè bychom nemìli umírat
tak, jak pøicházíme na svìt?) a vrhl jsem se støemhlav do proudu.
Jediným svìdkem tohoto osudného èinu byla opuštìná vrána, kterou
zøejmì pøilákalo zrní napuštìné koøalkou - sotva si na nìm pochutnala,
zbloudila od svého hejna. Jakmile jsem se ponoøil, tento pták si umanul,
že uletí s nejnepostradatelnìjší souèástí mého obleèení. Odložil jsem
proto zatím sebevražedný úmysl, vklouzl dolními konèetinami do
rukávù kabátu a pustil se za padoušským ptákem s hbitostí, jakou
pøípad vyžadoval a okolnosti dovolovaly. Avšak krutá osudová smùla
se mi stále lepila na paty. Jak jsem se pøekotnì øítil vpøed, hlavu
v oblacích, oèi upøené na zcizitelku mého majetku, zjistil jsem náhle,
že se mé nohy nedotýkají pevné pùdy, že po pravdì øeèeno padám
do propasti; a vìru by ze mne byla zùstala jen mastná skvrna, kdybych
se byl naštìstí nezachytil konce dlouhého vodicího lana, visícího
z balónu, jenž právì letìl nade mnou.

10
 Andìl pitvornosti

Jakmile jsem se vzpamatoval natolik, abych pochopil, v jaké

šlamastice vìzím èi spíše se vznáším, zaèal jsem o své choulostivé
situaci z plných plic uvìdomovat vzduchoplavce nad sebou. Mohl jsem
si však plíce vykøièet - buï mne ten blázen vùbec nevnímal, anebo
mne ten darebák schválnì pøehlížel. Zatímco balón prudce stoupal,
mých sil ještì prudèeji ubývalo. Užuž jsem se chtìl odevzdat smutnému
osudu a bez hlesu klesnout do moøe, když tu se mùj duch opìt vzmužil
: zaslechl jsem odkudsi shora dutý hlas, který jako by si ledabyle
broukal jakousi operní árii. Vzhlédl jsem a spatøil Andìla pitvornosti.
Se založenýma rukama se opíral o okraj koše; v ústech mìl dýmku,
z které nenucenì bafal a budil dojem, že je jak sám se sebou, tak
s vesmírem vùbec náramnì spokojen. Byl jsem pøíliš vyèerpán, abych
mohl promluvit, a tak jsem na nìho jen úpìnlivì zíral.
Ani on nìkolik minut nepromluvil, tøebaže ze mne nespouštìl oèi.
Posléze, pøesunuv pìnovku uvážlivì z pravého koutku úst do levého,
pøece jen se uráèil promluvit.
„ Kto fy ste?“ otázal se mne. „A co tam donnerwetter tìláte?“
Na tuto drzost, krutost a licomìrnost jsem byl schopen vyrazit ze
sebe jen jedno slùvko : „Pomoc !“
„Pomos!“ opakoval po mnì ten lotr. „Já? Akorát! Taty mᚠflašku
- ta ty pomuše, a di mi z fóèi !“
S tìmito slovy upustil tìžkou láhev kirschwasseru, která mi dopadla
pøímo na temeno hlavy - mìl jsem pocit, že mám mozek nadranc. Pod
dojmem této pøedstavy jsem se chystal pustit lana a dùstojnì se
rozžehnat se životem, avšak andìlùv køik mì od toho zámìru odvrátil.
„Trž se !“ vybídl mne. „Naè ten spìch - poèkej ! Chceš eštì jeten
flaštyèku, anepo si už natobro sèizlivy a maš rosum sase pochromadì?“
Na to jsem rychle dvakrát za sebou kývl hlavou: jednou zápornì -
tím jsem chtìl naznaèit, že prozatím o další láhev nestojím - a jednou
souhlasnì - tím jsem mu chtìl sdìlit, že jsem opravdu støízlivý a mám
dozajista všech pìt pohromadì. Zøejmì jsem si tím andìla ponìkud
udobøil.
„Na, už vìršiš?“ zeptal se mne. „Už kóneènì vìršiš, že se tìjou
pitforny vìci?“

11
 E. A. Poe - Povídky

Opìt jsem pøikývl na souhlas.

„A vìršiš taky na mì, Antìla pitfornosty?“
Znovu jsem pøitakal.
„A usnavaš, že si totál namasány a taky plázen?“
Ještì jednou jsem pøikývl.
„Tej si tedy prafou ruku do lefy kapsy od kalchot - na tùkaz, že se
natopro potfoluješ Antìli pitfornosty!“
Tohle pøání jsem z oèividných dùvodù nemohl splnit. Pøednì jsem
si levou ruku zlomil pádem ze žebøíku, takže kdybych se byl pøestal
držet pravou rukou, pøestal bych se držet vùbec. Za druhé jsem nemìl
kalhoty, nebo jsem doposud nedopadl vránu, která mi je odnesla.
Byl jsem proto nucen k své veliké lítosti zavrtìt hlavou zápornì - snažil
jsem se dát tím andìlu na srozumìnou, že je mi zrovna v té chvíli jaksi
zatìžko vyhovìt jeho skromnému pøání ! Ještì se mi hlava ani
nezastavila, když Andìl pitvornosti zaøval:
„Tak tedy táhny k èertu, donnerwetter !“
Sotva to vyslovil, vytáhl ostrý nùž a pøeal jím lano, na kterém
jsem visel, a protože jsme èirou náhodou byli právì nad mým domem
(který mi za mého putování docela hezky pøestavìli), stalo se, že jsem
sletìl po hlavì do širokého komínu a pøistál v krbu v jídelnì.
Když jsem pøišel k sobì (pád mì úplnì omráèil), zjistil jsem, že jsou
ètyøi hodiny ráno. Ležel jsem jak široký tak dlouhý tam, kde jsem
dopadl z balónu. Má hlava se noøila do popela vyhaslého ohništì,
kdežto mé nohy spoèívaly na troskách pøekoceného stolku, mezi
zbytky všelijakých zákuskù, promísených novinami, støepy a rozbitými
lahvemi, jakož i prázdným džbánem schiedamské kirschwasser. Tak
se mi pomstil sám Andìl pitvornosti.

12
Andìl pitvornosti

13
 E. A. Poe - Povídky

BERENICE

Dicebant mihi sodales, si sepulchrum amicae visitarem, curas

meas aliquantulum fore levatas. / Ibn Zijad
(Øíkali mi duchové, že navštívím-li hrob své milé, mým strastem se
trochu uleví).

Strast má mnoho tváøí. Bída svìta mnoho podob. Klene se nad

širým obzorem jako duha, má barvy právì tak pestré jako ten oblouk,
právì tak èlenìné, a pøece právì tak dùvìrnì prolínavé. Klene se nad
širým obzorem jako duha! Jak jen mohu z pojmu krásy odvodit
pøedobraz ošklivosti? Ze znamení míru podobenství žalu? Ale tak jako
v etice je zlo následkem dobra, tak v životì radost plodí žal. Buï je
vzpomínka na minulou slast dnešní mukou, anebo se úzkosti, které
prožíváme, zrodily z rozkoší, které jsme mohli prožívat.
Mé køestní jméno je Egeus, rodinné jméno vám neprozradím. Ale
v celé zemi není starobylejších zdí, než jsou dvorany mého ponurého,
šerého rodného hradu. Øíká se o nás, že jsme rodem blouznivcù, a vìru
je mnoho zarážejících a pøesvìdèivých dùkazù této povìsti - vnìjší
podoba rodinného sídla, fresky v pøijímacím salónu, èalouny v ložnicích,
tesané pilíøe v zbrojnici, ale zejména galerie starých obrazù, sama
architektura knihovny a koneènì i prapodivný výbìr knih.
Vzpomínky z nejranìjších let jsou spojeny s tímto pokojem a s jeho
svazky - o tìch však nechci hovoøit. Zde zemøela moje matka. Zde
jsem se narodil. Ale jak plané a pohodlné je tvrdit, že jsem nežil už
døív, že duše nemá pøedživotní existenci. Vy to popíráte? Nechme to
na pokoji! Sám jsem o tom pøesvìdèen, ale nemíním pøesvìdèovat
druhé. Mám v sobì vzpomínku na éterické bytosti, na oduševnìlé,
výmluvné oèi, na melodické, a pøece smutné tóny; vzpomínku, kterou
nelze potlaèit, vzpomínku jako stín mlhavou, promìnnou, neurèitou,
nestálou a jako stín nezapuditelnou, dokud bude svítit slunce mého
rozumu.
V tomto pokoji jsem se narodil, zde jsem procitl z dlouhé noci
14
 Berenice

jistì jen zdánlivé nicoty pøímo do pohádkových konèin, do paláce

fantazie, do pøeludných øíší mnišského rozjímání a uèenosti. A není
divu, že jsem kolem sebe tìkal užaslým, dychtivým zrakem, že jsem
v knihách proležel své chlapectví a prosnil mládí - ale je podivné, že
léta míjela a zralý vìk zastihl mne dosud v sídle otcù, je podivuhodné,
jaký kal zavalil prameny mého žití, podivuhodné, jaký závratný zlom
nastal v povaze mého dennodenního myšlení. Skuteènosti svìta na
mne pùsobily jako pøeludy a jen jako pøeludy, ale nespoutané
pøedstavy z øíše snù se oplátkou nestaly obsahem mé všední exist-
ence, staly se vpravdì naprostou a jedinou mou existencí.

Berenice byla má sestøenka - vyrùstali jsme spolu v otcovských

zdech. Ale rostli jsme každý jinak - já s chatrným zdravím, pohroužen
do chmur, ona èilá, líbezná, pøekypující svìžestí; ráda se toulávala po
kopcích - já jsem si oblíbil osamìlé hloubání; já, uzamèen do vlastního
srdce, tìlem i duší pohroužen do hlubokých, úmorných meditací -
zatímco ona lehce tìkala životem a nikdy nepomyslila na stíny køížící
cestu nebo na tichý let èernokøídlých noèních hodin. Berenice! Zavolám
její jméno Berenice! - a z šedých ruin pamìti rázem vyburcuji tisíce
vzrušených vzpomínek. Ach, jak živý je teï její obraz pøede mnou -
jako v dávných dobách jejích bezstarostných radovánek! Ó nádherná
a pøece tak fantastická kráso! Ó sylfo v kouzelných køovinách
arnheimských! Ó najádo v jejích fontánách! A náhle vše zahalí tajemství
a hrùza, ze všeho je pøíbìh, který lépe nevyprávìt. Choroba, smrtelná
choroba zachvátila jako smrš její tìlo - pøed mýma žasnoucíma oèima
ji pøepadla ta zmìna, prostoupila její mysl, vlastnosti, povahu
a rozleptávala zákeøným, strašlivým zpùsobem i samu podstatu její
osobnosti! Bìda - nièitelka pøišla a odešla - a obì - kam se podìla?
Nepoznával jsem ji - anebo jsem ji už nepoznával jako Berenice!
V té pøedlouhé øadì neduhù, které se pøidružily k oné osudné
a hlavní chorobì, jež tak údìsnì zvrátila celou sestøenèinu bytost, byla
snad nejmuèivìjší a nejúpornìjší jakási padoucnice, konèící mnohdy
transem - transem, který se podobal skuteèné smrti a z kterého
obvykle procitala s otøesnou náhlostí. A zatím má vlastní nemoc - bylo

15
 E. A. Poe - Povídky

mi øeèeno, že svùj stav nemám zvát jinak - tedy má vlastní nemoc mne
rychle zachvacovala a posléze propukla v dosud neznámé, podivné
podobì maniacké posedlosti, která ve mnì hodinu co hodinu rostla
a sílila a nakonec si mne nepochopitelnì zcela podmanila. Tato
monománie, musím-li tomu tak øíkat, spoèívala v chorobné citlivosti
onìch duševních vlastností, které metafyzikové oznaèují jako prvky
soustøedìní. S nejvìtší pravdìpodobností mi nerozumíte, ale obávám
se, že není prostøedkù, jimiž bych pouze prùmìrnému ètenáøi sdìlil
pøedstavu o tom niterném, vášnivém zaujetí, s nímž se mé uvažovací
schopnosti (abych nemluvil pøíliš odbornì) hroužily a propadávaly do
pozorování i tìch nejobyèejnìjších pøedmìtù tohoto svìta.
Hodiny a hodiny neúnavnì dumat nad nìjakou titìrnou drobností
na okraji èi v tisku knihy; vìtšinu letního dne probloumat nad kuriózním
stínem dopadajícím šikmo na èaloun èi podlahu; probdít celou noc
civìním do nehasnoucího plamene lampy nebo žhavého popela; prosnít
dny nad vùní kvìtiny; jednotvárnì opakovat nìjaké banální slovo, až
ten zvuk vìènou repeticí pøestane mysli sdìlovat jakýkoli pojem;
dlouhým, úporným znehybnìním ztrácet pocit pohybu èi fyzické ex-
istence - to bylo jen nìkolik z bìžných a ménì zhoubných vrtochù,
které mi pøipravil mùj duševní stav - stav, který jistì postihl i jiné, ale
který se vymyká jakémukoli rozboru èi vysvìtlení.
Ale aby mi nebylo špatnì rozumìno: tuto nepøimìøenou, vážnou,
chorobnou pozornost, probouzenou podnìty v jádøe nicotnými, nelze
zamìòovat s hloubavým sklonem, vlastním veškerému lidstvu a zvláštì
lidem s vnímavou obrazotvorností. A nebyl to ani - jak by se napohled
zdálo - nìjaký vypjatý, pøehnaný stav takového sklonu, nýbrž od
základu, v podstatì nìco odlišného. V prvním pøípadì se snílek nebo
nadšenec zaujme obvykle nemalichernou vìcí a pak nevìdomky tuto
vìc ve spleti závìrù a úvah ztrácí z dohledu, až na konci snìní - èasto
velmi slastného - shledává, že initiamentum neboli prvotní podnìt jeho
zahloubání mu nadobro zmizel a vyprchal. U mne byl tento podnìt
neúchylnì malicherný, tøebaže se mému vyšinutému zraku jevil
zkreslenì a neskuteènì významný. Ani jsem se nepokoušel o nìjaké
závìry a tìch nìkolik, ke kterým jsem pøece jen došel, se vytrvale

16
 Berenice

jako ke støedu vracelo k námìtu pùvodnímu. Moje meditace nikdy

nebyly pøíjemné, a když blouznìní konèilo, jeho podnìt mi vùbec
nezmizel z oèí, naopak poutal nepøirozenì mùj další zájem - tak
pøíznaèný pro celou chorobu. Zkrátka, u mne se probuzené duševní
síly projevovaly, jak už jsem øekl, soustøedìním, kdežto u ostatních
snivcù pøemítáním.
Má èetba z té doby, tøebaže duševní poruchu pøímo neprovokovala,
pøece jen svou uvolnìností a nedùsledností do znaèné míry
spoluvytváøela pøíznaèné rysy nemoci. Vzpomínám si zvláštì na
pojednání vznešeného Itala Coelia Secunda Curia De Amplitudine
Beati Regni Dei; na veledílo sv. Augustina Obec Boží; a Tertuliánovo
De Came Christi; po mnoho týdnù svého nièím neuspoøádaného èasu
jsem se marnì moøil s výkladem tohoto paradoxního výroku
z Tertuliánova díla: Mortuus est Dei filius; credibile est quia ineptum
est; et sepultus resurrexit; certum est quia impossibile est. (Zemøel syn
boží; je to neuvìøitelné, nebo je to nemožné; a pohøbený vstal
z mrtvých; je to jisté, nebo je to nemožné).
Jak vidìt, podobal se mùj rozum, jejž srážely z rovnováhy jen
nicotnosti, onomu ostrohu v moøi, o nìmž vypráví Ptolemaios
Hephestion: ten útes vzdoroval náporùm lidské zloby i rozbìsnìným
vodám a vìtrùm, ale chvìl se pod dotekem kvìtu jménem asfodel.
Povrchnímu ètenáøi se patrnì zdá, že jsem v promìnì duševního stavu
Berenice - zavinìné onou nešastnou chorobou - našel jistì èetné
podnìty pro svou soustøedìnost, úchylnou pozornost, jejíž povahu
jsem se vám snažil objasnit - ale zdaleka tomu tak nebylo. V jasných
okamžicích mé nemoci mne její neštìstí opravdu rmoutilo, z hloubi
duše jsem se trápil nad zkázou jejího krásného, nìžného života a èasto
jsem s trpkostí pøemýšlel o prapodivných pøíèinách toho
nepochopitelnì náhlého zvratu. Ale tyto úvahy nemìly nic spoleèného
s mou chorobnou, výluènou vnímavostí - mohly se za podobných
okolností zrodit v hlavì kteréhokoliv smrtelníka. Má rozháraná mysl,
vìrna povaze své choroby, upínala se k ménì dùležitým, zato
údìsnìjším zmìnám v tìlesném stavu Berenice - k tomu jedineènému,
zarážejícímu rozpadu její osobnosti.

17
 E. A. Poe - Povídky

V nejzáønìjších dnech její nevyrovnatelné krásy jsem ji - to vím

jistì - nemiloval. Ve své záhadné zvrácenosti jsem city nikdy neprožíval
srdcem a vášnì jsem vždy prožíval rozumem. Míhala se mi pøed oèima
v šedavém jitøním oparu - v hradbì stínù poledního lesa - v ztichlé
noèní pracovnì - vídal jsem ji ne jako živou, dýšící Berenice, ale
Berenice vysnìnou; ne jako hmotnou pozemskou bytost, ale jako
abstraktní pojem této bytosti; ne jako nìco, co je možno obdivovat,
ale co musím analyzovat; ne jako pøedmìt lásky, ale jako téma pro
temné, tìkavé pøemítání. Ale teï - teï jsem se chvìl v její pøítomnosti,
bledl jsem, když se ke mnì blížila, s trpkou lítostí nad jejím zuboženým,
zoufalým stavem jsem se rozpomínal, jak dlouho mne milovala,
a v jedné nešastné chvilce jsem jí slíbil manželství.
Když už se svatba blížila, sedìl jsem jednoho zimního odpoledne -
byl to jeden z tìch mimoøádnì teplých, klidných a zamlžených dní,
kterým se øíkává kojné krásné Alkyoné - (Protože Jupiter dává v zimì
dvakrát sedm teplých dní, nazvali tento mírný a vlahý èas kojnou krásné
Alkyoné. [Simonides]). - ve vnitøní èásti pracovny a myslel jsem, že
tu jsem sám. Ale zvedl jsem oèi a pøede mnou stála Berenice.
A nevím, co to bylo - proè se obrys její postavy tak neurèitì chvìl
- byla to snad jen má vlastní vzrušená fantazie - zamlžený vzduch -
šedé roucho, jež s ní splývalo? Nevím. Mlèela a já - já bych byl za nic
na svìtì nepronesl slova. Kostmi mi projel ledový chlad, zachvátila
mne nesnesitelná úzkost, duši zaplavila spalující zvìdavost. Klesl jsem
do køesla a bez dechu, bez hnutí zíral upøenì na její postavu. Ó bìda
- jak byla vyzáblá! Z døívìjších tahù nezbýval jediný stínek. Koneènì
jsem upøel planoucí oèi na její tváø.
Mìla vysoké èelo, velmi bledé, podivnì jasné, a pøes nì spadaly
kdysi uhlovì èerné, dnes pronikavì žluté prstence kadeøí, stínily
prohlubnì spánkù a svou pøízraèností neladnì kontrastovaly
s truchlivým vzezøením celé tváøe. V oèích nebylo života ani lesku,
zdálo se, že ani panenky v nich nejsou, a bezdìky jsem uhnul jejich
skelnému pohledu a zadíval se na tenké, seschlé rty. Pootevøely se -
a v tomto tajemném úsmìvu se pøed mýma oèima zvolna odhalovaly
zuby zmìnìné Berenice. Ó Bože, kéž bych je byl nikdy nespatøil,

18
 Berenice

anebo spatøiv je, kéž bych byl zemøel!

Vyrušilo mne zavøení dveøí - vzhlédl jsem - sestøenka z pokoje
odešla. Ale z rozhárané kobky mého mozku - bìda! - neodešel a nikdo
jej odtud nezažene - údìsnì bílý, spektrální pøelud jejích zubù. Nespatøil
jsem na nich jedinou poskvrnku - ani stínek na jejich sklovinì - ani
vroubek na jejich okrajích, a pøece se mi za tu chvilenku jejího úsmìvu
vpálily do pamìti. Vidìl jsem je nyní dokonce zøetelnìji, než jsem je
vidìl pøedtím. Zuby - zuby - zuby! Kam jsem jen pohlédl, všude byly,
ve všech koutech, tak jasnì, tak hmatatelnì pøede mnou - dlouhé,
úzké, nesmírnì bílé, a kolem nich se vlnily bledé rty jako pøi onom
prvním strašlivém rozevøení. Tehdy plnì propukla má monománie,
marnì jsem se bránil jejímu podivnému, podmanivému úèinku.
Z tisícerých pozemských vìcí poutaly mou mysl jen ty zuby. Posedle,
zbìsile jsem po nich toužil. Jediná jejich pøedstava pohltila vše ostatní,
jakýkoli jiný zájem. Jen ony - jedinì ony se zjevovaly pøed mým
duševním zrakem a svou výluènou jedineèností staly se podstatou mého
duševního života. Bral jsem je pomyslnì do ruky, prohlížel ze všech
úhlù, v každém osvìtlení. Studoval jsem jejich vlastnosti, hloubal
o jejich zvláštnostech, blouznil nad jejich pravidelností. Dumal jsem
o jejich promìnì a zachvìl jsem se, když jsem jim ve své fantazii
pøiznával schopnost cítìní a vnímání a schopnost dokonce i bez pomoci
rtù vyjadøovat myšlenky. O chùzi mademoiselle Sallové øekl kdosi
výstižnì: ,,Que tous ses pas étaient des sentiments“ - a já jsem upøímnì
vìøil o zubech Berenice, que tous ses dents étaient des idées. (Že
všechny její kroky byly city; - že všechny její zuby byly myšlenkami).
Myšlenky! Des idées - ach ano, proto jsem po nich tak šílel! Cítil
jsem, že se jich musím zmocnit - mám-li mít klid, má-li se mi vrátit
rozum.
A tak mne zastihl veèer - a pak pøišla tma, chvíli nade mnou prodlela
a odešla - vzešlo jitro - a již se znovu kupily mlhy druhé noci - a já
jsem stále sedìl bez hnutí v opuštìném pokoji - stále pohroužen do
meditací - stále v strašlivé moci pøízraku tìch zubù, pøízraku, který se
s pronikavou, ohavnou zøetelností vznášel v promìnlivých svìtlech
a stínech pokoje. Pak do mých snù dolehl výkøik hrùzy a dìsu a po

19
 E. A. Poe - Povídky

chvilce se ozvaly vzrušené hlasy a mezi nimi tichý náøek zármutku èi

bolesti. Zvedl jsem se z køesla, otevøel dveøe pracovny a spatøil jsem
v pøedpokoji plaèící služebnou, která mi oznámila, že Berenice již není
mezi živými! Èasnì zrána ji stihl záchvat padoucnice - a nyní na sklonku
veèera je již pøipraven její hrob i všechno ostatní k jejímu pohøbení.
Uvìdomil jsem si, že sedím v knihovnì a že zde opìt sedím sám.
Pøipadalo mi, jako bych znova procitl z jakéhosi zmateného
a vzrušeného snu. Vìdìl jsem, že je pùlnoc, a dobøe jsem si
uvìdomoval, že Berenice je od západu slunce pohøbena. Ale o truchlivé
dobì, která mezitím uplynula, jsem nemìl urèitou pøedstavu. Pøece
však vzpomínka na ni pøekypovala hrùzou - hrùzou o to strašnìjší, že
byla tak matná, a strachem o to údìsnìjším, že byl tak zmatený. V knize
mého života byla to ohavná stránka - poèmáraná ohavnými, mlhavými,
hnusnými, nesrozumitelnými záznamy. Snažil jsem se je rozluštit, avšak
marnì. Pøitom mi v uších bez ustání zazníval jeèivý, pronikavý výkøik
ženského hlasu jako duch již doznìlého tónu. Nìco jsem spáchal - co
to bylo? Zeptal jsem se sám sebe nahlas a šepotavé ozvìny pokoje
mi odpovídaly: Co to bylo?
Na stole vedle mne hoøela lampa a blízko ní ležela malá skøíòka.
Nebylo na ní nic zvláštního, vídal jsem ji už døíve - patøila rodinnému
lékaøi. Jak se však octla zde, na mém stole, a proè jsem se zachvìl,
když jsem na ni pohlédl? Nedovedl jsem si to vysvìtlit. Posléze jsem
se zahledìl na otevøenou stránku knihy a na vìtu v ní, která byla
podtržena. Byla to podivná, ale pøitom prostá slova básníka Ibn Zijáda:
Dicebant mihi sodales, si sepulchrum amicae visitarem, curas meas
aliquantilum fore levatas. Proè mi ale pøi ètení tìchto slov vstávaly
vlasy na hlavì a krev mi tuhla v žilách?
Na dveøe pokoje pak nìkdo lehce zaklepal - a po špièkách vešel
sluha, bledší než umrlec. Mìl pohled šílený hrùzou a promlouval ke
mnì tøaslavým, zastøeným, ztichlým hlasem. Co øíkal? Slyšel jsem jen
úryvky vìt. Øíkal cosi o zoufalém výkøiku, který rozbouøil noèní ticho
- o tom, jak se sbìhl celý dùm - jak všichni šli za tím zvukem. Náhle
hovoøil s pøíšernou zøetelností - šeptal mi o znesvìceném hrobu -
o zohyzdìném tìle v rubáši, tìle, které dosud dýchalo dosud se chvìlo

20
 Berenice

- dosud žilo!
Ukázal na mé šaty - byly zablácené a zkrvácené. Mlèel jsem. Uchopil
mìkce mou ruku - byly v ní vyryty otisky lidských nehtù. Upozornil
mne na jakýsi pøedmìt opøený o stìnu. Chvíli jsem na nìj civìl - byl
to rýè. S výkøikem jsem skoèil ke stolu a uchopil skøíòku, která na
nìm ležela. Ale zaboha jsem ji nemohl otevøít a v rozechvìní jsem ji
pustil na zem; rozlétla se na kousky a z ní s chøestivým lomozem vypadlo
nìkolik zubaøských nástrojù a mezi nimi se po celé podlaze roztrousilo
dvaatøicet drobných, bílých alabastrových korálkù.

21
 E. A. Poe - Povídky

ÈERNÝ KOCOUR

Neèekám a ani se nedomáhám, abyste tomuto šílenému, a pøece

tak obyèejnému pøíbìhu, který tu vypíši, uvìøili. Byl bych vìru blázen,
kdybych to èekal; vždy se to i mé vlastní smysly brání dotvrdit.
A pøece nejsem blázen, ani se mi nic nezdá, o tom vás ujišuji. Zítra
však zemru a dnes chci své duši ulevit. Nejdøíve bych rád seznámil
svìt prostì, struènì a bez podrobných výkladù s pouhým sledem
pøíhod v mé domácnosti. Dùsledky tìchto pøíhod mne dìsily - trýznily
- a znièily. Ale nebudu se pokoušet je vysvìtlovat. Pro mne
neznamenaly nic než hrùzu - mnohým nepøipadnou ani tak hrùzné jako
spíše bizarní. Možná že se v budoucnu najde mozek, který mé pøízraky
zredukuje na bìžnou, všední vìc - nìjaký chladnìjší, logiètìjší a ne
tak vznìtlivý mozek, jako mám já, a ten nebude vidìt v okolnostech,
které já líèím s hrùzou, nic víc než obvyklý postup docela pøirozených
pøíèin a následkù.
Již od dìtství jsem byl znám svou poddajnou a pøívìtivou povahou.
Byl jsem dokonce tak nápadnì útlocitný, že si ze mne kamarádi tropili
žerty. Zvláštì jsem miloval zvíøata a rodièe mne proto zanášeli všemi
druhy mazlíèkù. Také jsem vìtšinu èasu trávil s nimi a nemohl jsem
být šastnìjší, než když jsem je krmil a laskal. Tento povahový rys se
mnou rostl, a když jsem dospìl, byl mi jedním z hlavních zdrojù radosti.
Tìm, kdo si nìkdy oblíbili vìrného a chytrého psa, nemusím snad ani
vysvìtlovat, jak nesmírné potìšení z toho plyne. V nesobecké, obìtavé
lásce nìmé tváøe je cosi, co pøímo zasahuje srdce toho, kdo nejednou
zakusil vratké pøátelství a chatrnou vìrnost pouze lidského tvora.
Brzy jsem se oženil a s radostí shledal, že se v této zálibì se ženou
shodneme. Když vidìla, jak si libuji v domácích zvíøatech, nevynechala
jedinou pøíležitost, aby mi neopatøila právì ty nejmilejší. Mìli jsme
ptáky, zlaté rybky, nádherného psa, králíky, malou opièku a kocoura.
Ten kocour, to bylo zvíøe pozoruhodnì velké a krásné, úplnì èerné
a tak chytré, že èlovìk žasl. Když pøišla øeè na jeho inteligenci,
pøipomínala manželka, která tajnì vìøila na povìry, dávný lidový názor,
podle nìhož jsou všecky èerné koèky zakuklené èarodìjnice.
22
 Èerný kocour

Pochopitelnì to nikdy nemyslila vážnì a já celou tu vìc uvádím vlastnì

jen proto, že jsem si na ni náhodou vzpomnìl.
Pluto - tak se kocour jmenoval - byl mùj oblíbený mazlíèek
a kamarád. Jen já jsem mu dával jíst, a kam jsem se v domì hnul,
všude mi byl v patách. A dokonce jsem mu jen stìží zabránil, aby za
mnou nechodil ulicemi.
Naše pøátelství trvalo nìkolik let, avšak bìhem této doby nastal
v mé celkové letoøe èi charakteru (stydím se to doznat) pronikavý
zvrat k horšímu. Vším byl vinen bìs opilství. Den ze dne jsem byl
mrzutìjší, nedùtklivìjší a bezohlednìjší k citùm druhých. Na svou ženu
jsem si dovoloval; mluvil jsem s ní hrubì a nakonec jsem jí vyhrožoval
násilím. Moji miláèkové ovšem také pocítili zmìnu v mé povaze.
Nejenže jsem je zanedbával, ale mizernì jsem s nimi zacházel. Pro
Pluta jsem si však zachoval ještì tolik ohledu, že jsem mu neubližoval,
jako jsem klidnì ubližoval králíkùm, opici, ba i psovi, když se mi
náhodou anebo z pøíchylnosti pøipletli pod nohy. Avšak propadal jsem
své chorobì - a která choroba se vyrovná Alkoholu! - a posléze
i Pluto, který stárl a byl proto trochu nevrlý - i Pluto zaèínal zakoušet
následky mého mrzoutství.
Když jsem se jednou v noci vracel znaènì opilý z jedné z mých
oblíbených putyk kdesi ve mìstì, vzal jsem si do hlavy, že se mi kocour
schválnì vyhýbá. Popadl jsem ho a on ze strachu, že mu ublížím, se
mi lehce zahryzl do ruky. Okamžitì mne posedl ïábelský vztek. V tu
chvíli jsem nevìdìl, co dìlám. Má pravá døívìjší duše jako by prchla
z mého tìla a jeho každou žilku teï zavalila nestvùrná, koøalkou živená
zloba. Vytáhl jsem z kapsy u vesty nùž, otevøel jej, popadl ubohé zvíøe
za krk a chladnokrevnì mu vyøízl z dùlku jedno oko! Propadám se
studem a odporem, když píši o této do nebe volající zlotøilosti.
Když se mi s jitrem vrátil rozum - když jsem se vyspal z oparu
noèního hýøení - pocítil jsem nad zlým èinem, který jsem spáchal,
zpola hrùzu, zpola výèitky svìdomí, byl to však pocit matný a neurèitý
a duše se nedotkl. Znovu jsem se vrhl na pití a brzy jsem veškerou
vzpomínku na svùj vztek utopil ve vínì.
Kocour se zatím pomalu zotavil. Na dùlek po ztraceném oku byla

23
 E. A. Poe - Povídky

sice strašná podívaná, ale zvíøe už zøejmì netrpìlo. Chodilo po domì

jako døív, ale pøede mnou, jak se dalo èekat, vydìšenì prchalo. Bylo
ve mnì ještì kus nìkdejší nìhy, a proto jsem se zprvu rmoutil nad tím
zjevným odporem tvora, který mne kdysi mìl rád. Ale tento cit byl
záhy vystøídán podráždìností. A pak - aby mùj pád byl dovršen
a zpeèetìn - posedla mne Zvrácenost. Filozofie tento pojem opomíjí.
A pøece vím právì tak jistì, jako že žije má duše, že zvrácenost je
jedním z primitivních pudù lidského srdce - jednou z nerozluèných
prvotních vlastností a pracitù, jež øídí vývoj lidské povahy. Kdo se
aspoò stokrát nepøistihl, jak se dopouští zlého èi pošetilého skutku
jen a jen proto, že ví, že nemá? Cožpak nás cosi vìènì nepudí
porušovat navzdory rozumu to, èemu øíkáme Zákon, jen proto, že to
jako zákon chápeme? Tento duch zvrácenosti dovršil, pravím, mùj
pád. Ta nezbadatelná touha duše štvát samu sebe - znásilòovat vlastní
pøirozenost - køivdit jen pro køivdu samu - ta mne pudila, abych ubližoval
dál, abych dokonal podlost, které jsem se dopustil na nevinném zvíøeti.
Jednou ráno jsem mu s chladným srdcem hodil kolem krku smyèku
a povìsil ho za vìtev stromu. Povìsil jsem ho s pláèem, s hryzením
svìdomí, povìsil jsem ho, protože jsem vìdìl, že mì má rád, a protože
jsem cítil, že mi nedalo dùvod k pohoršení, povìsil jsem ho, protože
jsem vìdìl, že tím páchám høích - smrtelný høích, který tak ohrozí
mou nesmrtelnou duši, že ji možná i vyjme - pokud je to vùbec možné
- z dosahu nekoneèného milosrdenství Nejslitovnìjšího
a Nejukrutnìjšího Boha.
Téhož dne, kdy jsem provedl tuto hanebnost, probudil mne v noci
pokøik, že hoøí. Záclony mého lùžka byly v plamenech. Hoøel celý
dùm. Manželka, služka a já jsme jen o vlas ohni unikli. Všechno lehlo
popelem. Požár pohltil veškerý mùj majetek a já jsem od té chvíle
propadl zoufalství.
Nesnažím se slabošsky dokazovat pøíèinnou souvislost mezi
pohromou a podlostí. Ale øadím k sobì celý ten øetìz faktù a nerad
bych nìkterý èlánek opominul. Den po požáru jsem se šel podívat na
trosky domu. Až na jednu se všechny zdi sesuly. Tou výjimkou byla
ne zvl᚝ silná stìna uprostøed domu, k níž bylo pøistaveno èelo mé

24
 Èerný kocour

postele. Omítka na ní celkem odolala žáru ohnì, což jsem pøièítal

nedávnému nátìru. Kolem této stìny se nahrnul hustý zástup lidí a mnozí
se zvláštì o jednu její èást velmi podrobnì a dychtivì zajímali. Mou
zvìdavost podnítila slova jako „Podivné!“, „Jedineèné!“ a podobné
výrazy. Pøistoupil jsem blíže a na bílé ploše jsem spatøil podobu
obrovské koèky, jakoby vystouplou v basreliéfu. Otiskla se tam
s pøesností vskutku podivuhodnou. Zvíøe mìlo kolem krku provaz.
Když jsem ten pøízrak spatøil poprvé - pro mne to byl vskutku
pøízrak -, zùstal jsem ohromen a zdìšen. Pak jsem si ale vše rozvážil
a ulevilo se mi. Kocoura jsem pøece povìsil pokud se pamatuji,
v sousední zahradì. Jakmile nastal poplach, nahrnulo se do zahrady
plno lidí a nìkdo zvíøe podle všeho ze stromu odøízl a vhodil je
otevøeným oknem do mého pokoje. Patrnì to provedl proto, aby
mne vyburcoval ze spaní. Jak se pak zøítily ostatní stìny, vmáèkly
obì mé podlosti do vrstvy rozmìklé malty a její vápno spolu
s plameny a èpavkem zdechliny dotvoøily podobiznu, kterou jsem
spatøil.
Tøebaže jsem se s tímto údìsným zjevem rozumovì docela hladce
vypoøádal - se svìdomím jsem to ovšem tak dobøe nesrovnal -, pøece
jen to silnì otøáslo mou obrazností. Celé mìsíce jsem se nemohl zbavit
toho koèièího strašidla a opìt se ve mnì zaèal probouzet jakýsi matný
cit, ale nebyly to výèitky svìdomí, jak se mi zdálo. Dokonce jsem
zaèal litovat ztráty zvíøete a ohlížet se v hnusných krèmách, do kterých
jsem teï zapadal, po jiném takovém mazlíèkovi, prvnímu aspoò trochu
podobném, jenž by mi ztrátu nahradil.
Jedné noci, když jsem zase zpola otupìlý vysedával v kterési
vykøièené špeluòce, pøilákal náhle mou pozornost èerný pøedmìt, ležící
na jednom z ohromných sudù džinu èi rumu, z kterých se zaøízení
místnosti vìtšinou skládalo. Hledìl jsem nìkolik minut upøenì na vršek
sudu a tu mì udivilo, že jsem pøedmìt nezahlédl už døív. Pøistoupil
jsem k nìmu a dotkl se ho. Byl to èerný kocour - ohromný - právì
tak velký jako Pluto a ve všem mu navlas podobný, krom jedné vìci.
Pluto nemìl na tìle jediný bílý chloupek, kdežto tento kocour mìl
témìø pøes celou hruï velikou, rozmazanou bílou skvrnu.

25
 E. A. Poe - Povídky

Jakmile jsem se ho dotkl, ihned vstal, zaèal hlasitì pøíst, lísal se mi

k ruce a zøejmì se radoval, že si ho všímám. Nu, to je pøece potvùrka,
jakou jsem hledal ! Hned jsem ho také chtìl od hospodského koupit,
ten však prohlásil, že mu nepatøí - nic o nìm prý neví - nikdy pøedtím
ho nevidìl. Hladil jsem zvíøe dál, a když jsem se pak mìl k odchodu,
ukázalo se, že se mu zachtìlo jít se mnou. Dovolil jsem mu to a cestou
jsem se obèas shýbl a pohladil ho. Když jsme došli domù, kocour tu
okamžitì zdomácnìl a žena si ho také ihned velmi oblíbila.
Já jsem však brzy shledal, že se mi zaèíná protivit. Pøedpokládal
jsem pravý opak, pøesto však mì jeho oèividná pøíchylnost - nevím
jak a nevím, proè to tak bylo - spíše odpuzovala a obtìžovala.
Znenáhla se tento odpor a nedùtklivost vystupòovaly až k rozhoøèené
nenávisti. Vyhýbal jsem se zvíøeti; urèitý pocit hanby a vzpomínka na
døívìjší ukrutnosti mi bránily týrat ho. Nìkolik týdnù jsem ho neudeøil
ani jinak netýral, ale znenáhla - opravdu znenáhla mne pøi pohledu na
nì zaèal jímat nevýslovný hnus a radìji jsem od nìho mlèky prchal
jako pøed morovou nákazou. Mou nenávist podnítilo nepochybnì i to,
že jsem hned ráno, jak jsem zvíøe pøivedl domù, zjistil, že mu tak jako
Plutovi chybí jedno oko. Tato okolnost je však tím víc pøiblížila mé
ženì, která - jak jsem již øekl - byla prodchnuta onou laskavostí,
kterou jsem míval i já kdysi v povaze a jež mi pøipravila tolik prostých,
èistých radostí.
Èím silnìji se mi však kocour ošklivil, tím byl ke mnì pøítulnìjší.
Chodil mi v patách s takovou vytrvalostí, o jaké bych ètenáøe jen stìží
pøesvìdèil. A jsem se kdekoli usadil, již se krèil pod židlí nebo mi
vyskoèil na kolena a odpornì se ke mnì lísal. Jakmile jsem se zdvihl
a chtìl jsem odejít, zapletl se mi pod nohy a málem mne porazil anebo
se mi svými dlouhými, ostrými drápky zaal do kalhot a vydrápal se
mi až na prsa. V takových okamžicích se mi chtìlo jedinou ranou ho
zabít, avšak pøece jen jsem se ovládl; bránila mi v tom jednak
vzpomínka na nìkdejší zloèin, ale hlavnì pøiznám se vám - nesmírný
strach pøed tím zvíøetem.
Tento strach nebyl v pravém slova smyslu strachem z nìjakého
fyzického zla - a pøece si nevím rady, jak jinak to nazvat. Já se až

26
 Èerný kocour

stydím pøiznat - ano, i v této zloèinecké cele se stydím pøiznat, že strach

a hrùza, které mi zvíøe nahánìlo, byly vyvolány pouhopouhou
chimérickou pøedstavou. Má žena mne nejednou upozoròovala na
tvar bílé skvrny v chlupech, o níž jsem hovoøil a která vlastnì byla
jediným viditelným znamením, jímž se cizí zvíøe lišilo od kocoura,
kterého jsem usmrtil. Ètenáø si vzpomene, že toto znamení, aè velké,
bylo pùvodnì velmi neurèité; avšak zvolna, témìø nepostižitelnì
nabývalo - a mùj rozum se tomu dlouho vzpíral jako nìjaké smyšlence
- pevného a urèitého obrysu. Nakonec dostalo podobu pøedmìtu,
jehož jméno se dìsím vyslovit -pøedevším proto jsem si tu obludu
hnusil, bál se jí a byl bych se jí i zbavil, kdybych si byl troufal - dostalo
podobu, jak øíkám, ohyzdné, pøíšerné vìci - ŠIBENICE! Ó truchlivý,
strašlivý nástroji, ztìlesòující hrùzu a zloèin - agónii a smrt!
Jaký jsem to byl teï ubožák - ta nejubožejší troska lidství! Považte:
pouhé zvíøe, nìmá tváø, jejíhož druha jsem zpupnì utratil - pouhé zvíøe
pøipraví mnì - mnì, èlovìku, stvoøenému k obrazu Nejvyššího - tolik
nevýslovných bìd! Ó již nikdy jsem nemìl poznat dobrodiní odpoèinku
- ani ve dne, ani v noci! Ve dne mne zvíøe na vteøinu neopouštìlo;
v noci pak jsem se co hodinu vylekanì probouzel z údìsných,
strašidelných snù, avšak ta pøíšera mi dál horce dýchala do tváøe,
tiskla mì ohromnou tíhou - vtìlená mùra, žádnou mocí nezaplašitelná
- navìky zavalující mé srdce!
Drcen tìmito mukami, nechal jsem v sobì vyhasnout i poslední
špetku dobra. Už jen o zlu jsem pøemýšlel - nejpodlejší, nejtemnìjší
myšlenky mne vùbec neopouštìly. Má dosavadní popudlivost vybujela
v nenávist ke všem vìcem, k veškerému lidstvu; a náhlými, èastými
a nezvladatelnými výbuchy hnìvu, do nìhož jsem se slepì hroužil,
trpìla obvykle nejvíc - ó jaká hanba! - má trpìlivá, odevzdaná žena.
Jednoho dne šla se mnou cosi obstarat do sklepa starého stavení,
které jsme v chudobì museli obývat. Kocour se po pøíkrých schodech
hnal za mnou a málem mne srazil dolù; to mne rozlítilo k nepøíèetnosti.
Napøáhl jsem sekeru (zapomnìl jsem ve vzteku na dìtinský strach,
který mi dosud krotil ruku) a chtìl jsem jedinou ranou zvíøe skolit.
Kdyby ta rána byla dopadla, jistì by byla smrtelná, avšak mou ruku

27
 E. A. Poe - Povídky

zadržela žena Vydráždìn tímto zásahem k ïábelskému hnìvu, vytrhl

jsem paži z jejího sevøení a zaal sekyru do jejího mozku. Na místì
bez hlesu klesla k zemi.
Sotva jsem tuto obludnou vraždu spáchal, ihned jsem s naprostou
rozvahou zaèal pøemýšlet, kam tìlo ukrýt. Vìdìl jsem, že z domu je
ani ve dne, ani v noci nemohu odklidit bez nebezpeèí, že mì zpozorují
sousedé. V hlavì se mi vyrojilo mnoho nápadù. Také jsem si jednu
chvíli øíkal, že mrtvolu rozkrájím na drobné kousíèky, které pak spálím.
Pak mì zase napadlo vykopat pro ni ve sklepní pùdì hrob. Anebo
jsem uvažoval o tom, že ji na dvoøe hodím do studny - nebo ji jako
nìjaké zboží uložím do bedny, zaøídím vše k odeslání a pak pošlu pro
nosièe, aby ji z domu odnesl. Koneènì jsem pøipadl na nìco, co se mi
zdálo mnohem vhodnìjší než všechno ostatní. Rozhodl jsem se, že ji
ve sklepì zazdím - tak jako ve støedovìku zazdívali své obìti mniši.
K takovému úèelu se sklep dobøe hodil. Jeho zdi byly stavìny
nedbale a nedávno byly ohozeny hrubou omítkou, která ve vlhku ještì
neztvrdla. Kromì toho z jedné stìny ènìl výstupek vytvoøený vìtrací
šachtou èi krbem, a ten byl vyzdìn a pøizpùsoben ostatním stìnám.
Byl jsem si jist, že zde mohu snadno vyjmout nìkolik cihel, do díry
vložit mrtvolu a všechno zase zazdít jako pøedtím, takže tu nikdo
neodhalí nic podezøelého.
A tento výpoèet mne nezklamal. Hasákem jsem cihly snadno
vyboural, opatrnì jsem mrtvolu pøitlaèil k vnitøní stìnì, v této poloze
ji podepøel a pak jsem všechno bez potíží uspoøádal zas tak, jak to
pùvodnì stálo. Obezøetnì, nenápadnì jsem si opatøil vápno, písek
a štìtiny, namíchal jsem omítku, která se nelišila od staré, a nanesl ji
velmi peèlivì na nové zdivo. Když jsem skonèil, mìl jsem uspokojivý
pocit, že se vše vydaøilo. Zeï nièím neprozrazovala, že by se jí byl
nìkdo dotkl; také smetí jsem peèlivì zametl. Pyšnì jsem se rozhlédl
a øekl si: „Vida, dnes jsem namouvìru nepracoval nadarmo!“
Teï mi jen zbývalo dopadnout potvoru, která mi zpùsobila tolik
bìd; koneènì jsem se odhodlal ji zabít. Kdybych byl na ni v tu chvíli
padl, byl by její osud zpeèetìn, ale ukázalo se, že to prohnané zvíøe se
tak polekalo mého bìsnìní, že se støeží objevit pøede mnou v mé nynìjší

28
 Èerný kocour

náladì. Nelze vylíèit, nelze si pøedstavit ten hluboký, blažený pocit

úlevy v mé hrudi, když jsem shledal, že ten hnusný tvor je pryè. Ani
v noci se neukázal - a tak jsem aspoò jednu noc od jeho pøíchodu do
domu tvrdì a pokojnì spal; ach ano, spal jsem, tøebaže mou duši
tížila vražda!
Minul druhý a tøetí den, ale mùj trýznitel nepøicházel. Opìt jsem
dýchal jako volný èlovìk. Ta obluda prchla v hrùze navždy z mého
domu! Víckrát už ji nespatøím! Jaké ohromné štìstí mne potkalo! Pocit
viny za temný èin mne pøíliš netrápil. Vyslýchali mne, ale na všechny
dotazy jsem bez nesnází odpovìdìl. Dokonce naøídili domovní
prohlídku - ale nic pøece nemohli vypátrat. Hledìl jsem s jistotou vstøíc
budoucí blaženosti.
Ètvrtý den po vraždì mne naprosto neèekanì navštívili policisté
a zaèali znovu celý dùm velmi podrobnì prohledávat. Byl jsem
pøesvìdèen, že má skrýš je prostì nevypátratelná, a nepocítil jsem
tedy ani stín rozpakù. Uøedníci mne vybídli, abych je pøi prohlídce
doprovázel. Prozkoumali každièkou škvíru, každý koutek. Nakonec
už potøetí nebo poètvrté sestoupili do sklepa. Nehnul jsem brvou.
Srdce mi tlouklo klidnì jako èlovìku pohøíženému v nevinný spánek.
Procházel jsem se sklepem z jednoho konce na druhý. Založil jsem si
ruce na prsou a bezstarostnì bloumal kolem. Policisté byli prohlídkou
naprosto uspokojeni a už se chystali odejít. Mé srdce pøekypovalo
radostí, kterou jsem nedovedl ukrotit. Prahl jsem po tom, abych vyslovil
aspoò jediné vítìzné slùvko a dvojnásob tak pocítil jejich pøesvìdèení
o mé nevinì.
„Pánové,“ øekl jsem, když už stoupali po schodech nahoru, „tìší
mì, že jsem rozptýlil vaše podezøení. Buïte zdrávi a buïte o malièko
vlídnìjší, pánové. Mimochodem - tohle je velmi dobøe stavìný dùm.“
(V zuøivé touze øíci nìco nenucenì jsem už sotva vìdìl, co vùbec
povídám). - „Dá se øíci skvìle stavìný dùm. Tyto zdi - už jdete, pánové?
- tyto zdi jsou dùkladnì stavìny.“ A tu, posedlý chvástavostí, zabušil
jsem holí, kterou jsem držel v ruce, právì na onen kus zdiva, za kterým
stála mrtvola mé drahé ženy.
Ó Bože, proè jsi mne neochránil, proè jsi mne nevytrhl z drápù

29
 E. A. Poe - Povídky

arciïasa! Ještì nedoznìla ozvìna mých úderù, a již mi z hrobky

odpovídal hlas! Byl to pláè - zprvu tlumený a pøerývaný jako vzlykot
dítìte, ale znenáhla propukající v táhlý, jeèivý a nepøetržitý køik,
v zrùdné a nelidské vytí - kvílivý skøek hrùzy i triumfu, jaký se mùže
jen z pekla ozývat, mnohohlasý skøek z hrdel zatracencù, zmítajících
se v mukách, i satanù, jásajících nad jejich zatracením.
Bylo by bláhové mluvit o tom, co jsem si tenkrát myslel.
V mrákotách jsem dovrávoral k protìjší stìnì. Ti nahoøe na okamžik
strnuli dìsem i bázní. Ale v pøíštím okamžiku již tucet statných paží
strhávalo zeï. Zbortila se v jediném kuse. Pøed oèima policistù se
zjevila vzpøímená mrtvola, již znaènì rozložená, støísnìná sedlou krví.
Na její hlavì sedìlo s rozšklebenou rudou tlamou a jediným ohnivým
okem ohyzdné zvíøe, které mne úskokem svedlo k vraždì a jehož
zrádný hlas mne vydal katu. Zazdil jsem obludu do hrobky!

30
Èerný kocour

31
 E. A. Poe - Povídky

ÏÁBEL VE ZVONICI

Kolikpak máme hodin?

(Staré rèení)

Kdekdo celkem vzato ví, že nejznamenitìjší obec na svìtì je - èi

bohužel byla - holandský mìstys Vondervotteimittiss. A pøece
vzhledem k jeho ponìkud zastrèené poloze - leží dosti daleko od
hlavních cest - jej patrnì jen velmi málo mých ètenáøù navštívilo. Bude
proto na místì, obeznámím-li s ním ponìkud podrobnìji pøedevším
ty, kteøí tam nebyli. A zdá se mi to po pravdì øeèeno nezbytné i proto,
že zde hodlám - v nadìji, že vzbudím nejširší úèast s jeho obyvateli -
vylíèit neblahé události, které se v jeho zdech sebìhly. Kdo mì zná,
nebude pochybovat o tom, že povinnost, kterou jsem si takto
dobrovolnì uložil, splním co nejsvìdomitìji, že budu pøísnì nestranný,
že obezøetnì prozkoumám veškerá fakta a bedlivì porovnám všechna
svìdectví, jak má být ostatnì zvykem každého, kdo si chce øíkat
dìjepisec.
Na základì souhrnného studia mincí, rukopisù a nápisù mohu
bezpeènì tvrdit, že mìstys Vondervotteimittiss existoval od svého
vzniku pøesnì v takové podobì, jakou si zachovává i v dnešní dobì.
O letopoètu jeho vzniku ovšem mohu mluvit - bohužel - jen s onou
nezávaznou závazností, s jakou se obèas musí spokojit matematici
u jistých algebraických vzorcù. Dá se tudíž øíci, že letopoèet vzhledem
k své šeré dávnovìkosti nemùže být nižší než jakákoli urèitelná velièina.
Pokud jde o pùvod jména Vondervotteimittiss, s lítostí doznávám,
že jsem rovnìž na rozpacích. Z množství názorù na tento ožehavý
problém - tu dùvtipných, tu pouèených, tu zas všechny pøesvìdèivì
vyvracejících - nejsem s to vybrat jediný, který by mne jakžtakž
uspokojil. Snad by byl s výhradami pøijatelný dohad Grogbumbalùv -
témìø totožný s Pivodonosovým. Zní : Vondervotteimittiss - Vonder,
vyslov. Donder Votteimittiss, obdoba Bleitziz - Bleitziz, zastar. pro
Blitzen. Tomuto výkladu napovídají, nutno pøiznat, i jisté pøíznaky
elektrického fluida, patrné na špici vìže místní radnice. Nerad bych
32
 Ïábel ve zvonici

ovšem pronášel ve vìci tak významné nìjaké smìrodatné soudy

a odkazuji proto ètenáøe prahnoucího po bližších údajích na
Dundergutzovo dílo ‘Oratiunculae de Rebus Praeter-Veteris’. Nech
nahlédne i do Blunderbuzzardova spisu De Derivationibus, strana 27
až 5010 (fóliové vydání, gotické písmo, èernoèervené typy,
neèíslovaná hesla) a tamtéž nech si proète marginální autografované
poznámky Stuffundpuffovy s vysvìtlivkami Gruntundguzzelovými!
Pøestože letopoèet založení i pùvod jména obce jsou zahaleny do
temnot, není pochyby o tom, že Vondervotteimittiss bylo, jak jsem už
pravil, od pradávna takové, jaké je nalézáme v souèasné dìjinné
epoše. Jeho nejstarší obèan se nemùže upamatovat na sebenepatrnìjší
zmìnu ve vzhledu kterékoli jeho èásti, ba vùbec jen zmínka o tom, že
by nìco takového bylo možné, se tu považuje za urážku. Mìstys se
rozkládá v dokonale kruhovitém údolíèku, mìøícím v obvodu asi ètvrt
míle, obklopeném kolem dokola mírnými vršky. Temena tìchto
kopeèkù si ještì žádný z obyvatel netroufl pøekroèit. Uvádìjí pro to
celkem pádný dùvod : nevìøí totiž, že za nimi nìco existuje.
Celá ta rovinka (vydláždìná plochými cihlovými dlaždicemi) je
lemována souvislou øadou šedesáti domkù. Ty jsou zadní stranou
obráceny k pahorkùm, takže jejich prùèelí smìøují pøirozenì do støedu
planinky; tento støed je od všech vchodù obydlí vzdálen pøesnì šedesát
yardù. Pøed každým domkem je malá zahrádka s kruhovitou pìšinkou,
sluneèními hodinami a ètyøiadvaceti hlávkami zelí. Stavení sama jsou
si tak navlas podobná, že se jedno od druhého nedá vùbec nièím
rozeznat. Jejich architektura pùsobí svou nezmìrnou vìkovitostí
ponìkud bizarnì, ale neubírá jí to nijak na podivuhodné malebnosti.
Zdivo sestává z malých èervených cihel zvonivek s konci vypálenými
doèerna, takže stìny se podobají zvìtšeným šachovnicím. Lomenice
jsou natoèeny dopøedu a pøes okapy a domovní dveøe pøeènívají
karnýsy vìtší než dùm sám. Okna jsou uzounká a hluboká a mají titìrné
tabulky a mohutné rámy. Støechy jsou pokryty tlustou vrstvou tašek
s bohatým vroubkováním. Døevìné èásti domkù jsou veskrze temného
odstínu a jsou ozdobeny èetnými øezbami; v tìch však nacházíme jen
velmi málo obmìn, nebo øezbáøi z Vondervotteimittissu nedovedli už

33
 E. A. Poe - Povídky

od nepamìti vyøezat víc než dva námìty - hodiny a zelné hlávky. Ty

však vyøezávali vìru dovednì a s jedineèným dùmyslem je uplatòovali
všude, kde jenom našli kousek místa pro své dláto.
Právì tak jako zvenèí jsou pøíbytky stejné i uvnitø a veškerý nábytek
je zhotoven podle jednoho modelu. Podlahy jsou z ètvercových
dlaždic, židle a stoly z naèernalého døeva a všechny mají tenké
a zahnuté nožky zakonèené psími tlapkami. Øímsy nad krbem jsou
široké a vysoké, a kromì hodin a hlávek zelí vydlabaných do èelních
stìn stojí uprostøed na jejich deskách skuteèné hodiny, jež úchvatnì
tikají, a na samých krajích jako ochranné bašty je po kvìtináèi se
zelnou hlávkou. Mezi kvìtináèi a hodinami vykukuje tu ještì z každé
strany jeden porcelánový panáèek, který má notnì vypouklé bøíško
a v nìm velký kulatý otvor, z nìhož na vás hledí ciferník hodinek.
Krby jsou prostorné a hluboké, vybavené divoce pokroucenými
železnými kozlíky. Ustaviènì tu plápolá oheò, nad nímž je zavìšen
kotel plný vepøového se zelím; tuto nádobu dbalá hospodyòka stále
peèlivì opatruje. V každém domku je to malá, tlustá, stará paní
s modrýma oèima a èervenými tváøemi. Na hlavì má ohromný èepec
jako homoli cukru, ozdobený rudými a žlutými stuhami. Její oranžové
šaty z tkaniny zpola lnìné, zpola vlnìné jsou vzadu bohatì nabrány,
ale živùtek mají velmi krátký — ostatnì jsou celkovì velice krátké,
nebo jejich suknì sahá sotva do poloviny lýtek. Ta jsou ponìkud
tlustá, právì tak jako kotníky, ale žena je halí do pìkných zelených
punèoch. Její støevíce - z rùžové kùže - jsou sešnìrovány žlutými
tkanicemi, které si váže do kokardy ve tvaru zelné hlávky. V levé
ruce drží malé, tìžké holandské hodinky, v pravé tøímá sbìraèku na
kyselé zelí a vepøové. Vedle ní stojí tlustá strakatá koèka, které „hoši“
pøivázali k ocasu - jen tak pro švandu - pozlátkové repetýrky.
Hoši - všichni tøi - jsou na zahradì a pozorují vepøe. Každý z nich
mìøí rovné dvì stopy. Na hlavách mají tøírohé klobouky se zdviženou
støechou, temnì rudé vesty jim sahají až ke stehnùm, dále nosí
jelenicové podkolenice, èervené vlnìné punèochy, tìžké botky
s bytelnými støíbrnými pøezkami a dlouhé svrchníky s velkými
perleovými knoflíky. A každý má v ústech dýmku a v pravé ruce

34
 Ïábel ve zvonici

baòaté hodinky. Co chvíli zabafá a rozhlédne se, pak se rozhlédne

a zabafá. Vepø - vypasený a líný - se zabývá ožíráním lupenù, jež sem
tam opadnou z hlávky a chvílemi mrskne nožkou dozadu po hodinkách
z pozlátka, které i jemu pøivázali ulièníci k ocasu, aby vypadal právì
tak hezky jako koèka.
Hned u domovních dveøí sedí v koženém ušáku s vysokým
opìradlem a ohnutými nožkami a psími tlapkami, jaké mají stoly, sám
pøednosta domácnosti. Je to neobyèejnì bøichatý, malý, starý pán
s velkýma kulatýma oèima a s tuènou dvojitou bradou. Obleèen je
podobnì jako hoši - a nemusím k tomu snad už nic dodávat. Jediný
rozdíl tkví v tom, že má o nìco delší dýmku než oni a umí z ní mohutnìji
zadýmat. I on má hodinky, ty však nosí v kapse. Abych pravdu øekl,
upírá pozornost k nìèemu dùležitìjšímu, než jsou hodinky - záhy
vysvìtlím, co to je. Sedí s pravou nohou pøehozenou pøes levou, tváøí
se velmi vážnì a nepøetržitì aspoò jedním okem bedlivì sleduje
pozoruhodný pøedmìt uprostøed planinky.
Ten pøedmìt je umístìn ve vìži radnièní budovy. Radní jsou vesmìs
mròaví, baculatí, tuèní a inteligentní muži s velkýma vykulenýma oèima
a tlustým podbradkem a kabáty mají mnohem delší a pøezky na
støevících mnohem vìtší než bìžní obyvatelé Vondervotteimittissu. Za
mého pobytu v obci svolali nìkolik mimoøádných schùzí a usnesli se
na tøech dùležitých zásadách :
„Že je nesprávné mìnit cokoli na dosavadním dobrém poøádku,“
dále -
„Že cokoli mimo obvod Vondervotteimittissu je nepøípustné,“
a koneènì -
„Že se budeme neochvìjnì držet svých hodin a zelí.“
Nad zasedací síní radnice je vìž a v té vìži zvonice, kde je a od
nepamìti byla chlouba a div obce - veliké hodiny mìstyse
Vondervotteimittissu. A právì k tomuto pamìtihodnému pøedmìtu se
upírají zraky starých pánù sedících v kožených køeslech.
Veliké hodiny mají sedm ciferníkù - každá ze sedmi stran vìže má
po jednom - tak aby na nì bylo pohodlnì odevšad vidìt. Ciferníky
jsou rozmìrné a bílé, ruèièky na nich tìžké a èerné. Mají tu i zvoníka,

35
 E. A. Poe - Povídky

jehož jedinou povinností je starat se o hodiny; tato povinnost je ovšem

znamenitou sinekurou - nebo hodiny vondervotteimittisské nemìly,
pokud pamì sahá, nejmenší poruchu. Až do nedávna platilo pouhé
pomyšlení, že by se to mohlo stát, za nìco kacíøského. Od nejšeøejšího
dávnovìku, kam až se o nìm archívy zmiòují, odzvánìl velký zvon
hodinu co hodinu pravidelnì èas. A nejinak odmìøovaly èas všechny
ostatní hodiny a hodinky v obci. Nikdy nikde se tak pøesnì
nedodržoval èas jako tady. Jakmile velké tlukadlo uznalo za vhodné
oznámit „Dvanáct hodin!“, všichni jeho poslušní následovníci spustili
souèasnì svá mluvidla a rezonovali jako vìrná ozvìna. Zkrátka
a dobøe, bodøí m욝ané mìli rádi své zelí, ale na své hodiny byli pyšní.
Všichni, kdo zastávají výnosná a pøitom bezpracná místa, tìší se
celkem vzato vážnosti, a jelikož má zvoník vondervotteimittisský tu
nejznamenitìjší sinekuru, jakou si lze pøedstavit, je také nejváženìjším
mužem pod sluncem. Je nejvyšším hodnostáøem obce a dokonce i vepøi
k nìmu vzhlížejí s pocitem úcty. Jeho šosy jsou mnohem, mnohem
delší, jeho dýmka, pøezky bot, oèi a bøicho mnohem, mnohem t잚í,
než má kterýkoli starý pán v mìsteèku; a pokud jde o bradu, nemá
dva, ale tøi laloky.
Nu, naèrtl jsem tu, jak šastnì si ve Vondervotteimittissu žili - jaká
škoda, že se ten milý obrázek mìl jednoho dne pokazit!
Mezi nejmoudøejšími obèany bylo odedávna v oblibì rèení, že „co
sem pøijde pøes kopeèky, nic kloudného z toho nekoukᓠ- a vìru se
ukázalo, že ta slova mìla do sebe cosi vìšteckého. Pøedevèírem, když
chybìlo do poledne právì pìt minut, objevil se na temeni východního
svahu jakýsi prapodivný pøedmìt. Taková událost vzbudila, to se ví,
všeobecný zájem a všichni ti maliètí staøíci v kožených lenoškách,
nespouštìjíce jedno oko z hodin na vìži, upøeli druhé oko vydìšenì
na neobyèejný zjev.
Posléze, když do pravého poledne zbývaly pouhé tøi minuty,
vyklubal se z toho pitvorného pøedmìtu mròavý, cizokrajnì vyhlížející
mladíèek. Sestupoval z kopce velmi rychle, takže si ho záhy mohl
každý zevrubnì prohlédnout. Tak vyšòoøeného panáèka ve
Vondervotteimittissu jaktìživi nespatøili. Mìl temnì brunátný oblièej,

36
 Ïábel ve zvonici

dlouhý, zahnutý nos, hráškovì zelené oèi, široká ústa a nádherný chrup,
kterým se zøejmì rád chlubil, nebo se stále šklebil od ucha k uchu.
Jinak mu z tváøe nebylo pro kníry a licousy nic víc vidìt. Hlavu mìl
obnaženou a vlasy mìl úhlednì natoèeny na papiloty. Na sobì mìl
tìsnì pøiléhavý frak (z jehož kapsy povlával dlouhý cíp bílého
kapesníku), èerné kašmírové kalhoty po kolena, èerné punèochy
a špalkovité, neforemné lakýrky s ohromnými mašlemi z èerného
saténu. Pod jednou paží nesl velikánský klobouk „na tøi facky“ a pod
druhou svíral housle témìø pìtkrát tak velké jako on sám. V levé ruce
držel zlatou tabatìrku, a jak skotaèivì, v nejroztodivnìjších figurkách
poskakoval z kopce, ustaviènì z ní krajnì blaženým výrazem šòupal.
Nu, pozdrav pánbùh - to byla pìkná podívaná pro poèestné obèany
vondervotteimittisské!
Øíkám bez obalu, že ten chlapík mìl v pohledu, tøebaže ustaviènì
cenil zuby, cosi drzého a zlovìstného; a když dohopsal pøímo do
mìsteèka, vzbouzely jeho špalkovité, neforemné lakýrky nemalé
podezøení; a mnohý m욝an, který ho ten den spatøil, by byl dal nevímco
za to, aby mohl nakouknout pod bílý batistový kapesník, který tak
vyzývavì èouhal z kapsy jeho šosatého fráèku. Ale nejvíc je právem
popouzelo to, že ten nezvedený hejsek, a už tanèil tu fandango, tu
zas toèenou, nemìl zøejmì sebemenší potuchy o tom, co to je v taktu
tìžká nebo lehká doba!
Ti dobøí obèané nemìli však ani kdy poøádnì se rozkoukat, když
pøesnì pùl minuty pøed dvanáctou vpadl ten šibal, jak øíkám, pøímo
do jejich støedu, pøedvedl tu ‘chassé’, tu ‘balancé’, zabaletil piruetu
‘a pas de zéphyr’ a pak jako holub vkroužil do radnièní zvonice, kde
sedìl užaslý zvoník a s dùstojným i zkoprnìlým výrazem pokuøoval.
Mròous ho rázem popadl za nos, kterým notnì zakroutil a zatøepal,
narazil mu svùj ohromný tøírohák na hlavu, pøetáhl mu jej pøes oèi
i ústa a pak zvedl ty velikánské housle a jal se jimi bušit do zvoníka;
a protože to dìlal dlouho a dùkladnì a protože zvoník byl velice tlustý
a housle velice duté, znìlo to namouduši, jako by ve zvonici
vondervotteimittisské vìže celý regiment dábelských bubeníkù tloukl
na basy parádní èepobití.

37
 E. A. Poe - Povídky

Bùhví k jak strašlivé pomstì by byl tento nestoudný útok dohnal

obyvatele, nebýt velevýznamné okolnosti, že do dvanácti hodin chybìlo
jen pùl vteøiny. Zvon mìl právì zaèít odbíjet a pro každého bylo
svrchovanì naléhavé a neodkladné, aby se dobøe podíval na hodinky.
Bylo nicménì zøejmé, že právì v tomto okamžiku provádìl chlapík
ve vìži nìjakou nepatøiènost s hodinami. Ponìvadž ale mezitím zaèaly
tlouci, nikdo si jeho manipulací nestaèil pozornì všimnout - všichni
totiž museli odpoèítávat údery vyzvánìjícího zvonu.
„Jedna!“ oznamovaly hodiny.
„Jetna!“ opakovali všichni maliètí staøíci ve svých kožených
lenoškách ve Vondervotteimittissu. „Jetna!“ zopakovaly i jejich
hodinky; „jetna!“, pravily hodinky jejich ženušek; a „jetna!“ øekly
hodinky hochù a malé pozlátkové repetýrky na ocasech koèek a vepøù.
„Dvì!“ pokraèoval velký zvon.
„Tvì!“ opakovaly všechny opakovaèky.
„Tøi! Ètyøi! Pìt! Šest! Sedm! Osm! Devìt! Deset!“ odbíjel zvon.
„Tši! Štyži! Bìt! Sechst! Setum! Vózum! Tévìt! Téset!“ ozývaly
se odpovìdi.
„Jedenáct!“ hlásal velký zvon.
„Jetenást!“ souhlasily malé.
„Dvanáct!“ zabušil zvon.
„Tvanást!“ odpovìdìly ostatní vespolek s náramným uspokojením
a umlkly.
„Tvanást - to štymuje!“ pravili všichni maliètí staøíci a zastrkávali
své hodinky. Avšak velký zvon s nimi ještì nedomluvil.
„Tøináct!“ pravil.
„Der Teufel!“ hlesli bez dechu maliètí staøíci, silnì zbledli, upustili
své dýmky a všichni sesunuli své pravé nohy ze svých levých kolen.
„Der Teufel!“ pištìli. „Tšinást! Tšinást!! Mein Gott, je tšinást
hodyn!!!“
Strašlivý výjev, který následoval, nelze vùbec popsat. Naè se o to
tedy pokoušet? Nastal žalostný zmatek, Vondervotteimittiss byl rázem
vzhùru nohama.
„Vas ist los s tym mojim bžíchem?“ øvali všichni hoši.

38
 Ïábel ve zvonici

„Mám uš pšes hodynu hlad!“

„Vas ist los s tym mojim sélim?“ jeèely všechny hospodynì.
„Uš je hodynu udelany na cucky!“
„Vas ist los s tym mojim fajfkem?“ kleli všichni maliètí staøíci.
„Donderblitzen! Už mám hodynu vykoužíno!“ - a s nesmírným vztekem
si znovu nacpávali dýmky. Pak se opìt zaboøili do svých kožených
køesel a bafali tak rychle a tak zuøivì, že se celé údolíèko okamžitì
zahalilo do neproniknutelného èoudu.
Mezitím všechny zelné hlávky doèista zrudly a všeho, co jen trochu
pøipomínalo hodiny, jako by se zmocnil sám Belzebub. Hodiny
vyøezávané do nábytku se jako oèarované roztanèily, kdežto ty
skuteèné na øímsách krbù zaèaly øádit jako pominuté; bez ustání
odbíjely tøináct hodin a jejich kyvadla se tak mrskala a svíjela, že
èlovìka až obcházela hrùza. Ale ještì horší bylo, co koèkám a vepøùm
vyvádìly plechové hodiny pøivázané k jejich ocasùm. Zvíøata už to
nemohla vydržet a zaèala se bránit tím, že splašenì rejdila, škrábala,
ryla, chrochtala a kvièela, mòoukala a vøeštìla, skákala lidem do
oblièeje, vrhala se ženským pod suknì a tropila tak nehorázný povyk
a vøavu, jakou si rozumný èlovìk sotva umí pøedstavit. A korunu té
kalamitì nasadil ten poouchlý pidimuž ve vìži: zøejmì se do toho
vložil opravdu nezøízenì. Tu a tam bylo možno mizeru skrze oblaka
kouøe zahlédnout. Sedìl ve zvonici na zvoníkovi, který ležel bezmocnì
na lopatkách. V zubech držel ten hasaèert provaz od zvonu, a jak
škubal hlavou, vyluzoval takový rámus, že mì ještì teï brní uši, když
si na to vzpomenu. Na klínì mìl ty své velehousle a obìma rukama na
nich pekelnì falešnì - ten pitomeèek! ostošest vydrnkával známou
irskou písnièku o Judy a Paddym.
Když se to všechno takhle žalostnì zvrhlo, zhnusenì jsem se
odtamtud vzdálil a nyní vyzývám všechny, kdo si potrpí na správný
èas a chutné zelí, aby pomohli. Vypravme se jako jeden muž do toho
mìstyse a obnovme odvìký poøádek ve Vondervotteimittissu! Staèí
vyhnat toho mròouse z vìže!

39
 E. A. Poe - Povídky

DÉMON ZVRÁCENOSTI

Ve svých úvahách o vlastnostech a podnìtech lidské duše - o jejích

prazákladních hnutích, jejích prima mobilia - se frenologové ani slovem
nezmiòují o jednom sklonu, který pøed nimi právì tak opomíjeli
moralisté, tøebaže se zcela zjevnì projevuje jako prvotní, elementární
a nepotlaèitelný rys. Z èiré zpupnosti rozumu jsme jej pøezírali všichni.
Dopustili jsme, aby jeho existence unikla našim smyslùm z pouhého
nedostatku víry - z neschopnosti uvìøit tajemnému, a je to tøeba
Zjevení, nebo Kabala. Naše mysl na nìj nepøipadla prostì proto, že
byl nadbyteèný pro naše poznání. Pro tento sklon jsme necítili potøebné
pohnutky. Nepostøehli jsme jeho nutnost. Nechápali jsme, totiž nebyli
bychom s to pochopit, i kdyby se nám pojem tohoto primum mobile
sám jakkoli vtíral - nebyli bychom s to pochopit, v jakém smyslu - a
doèasném nebo trvalém - by mohl být prospìšný cílùm èlovìèenstva.
Nelze pochybovat o tom, že frenologie a do znaèné míry všechny
metafyzické soustavy byly vyspekulovány a priori. Byl to èlovìk spíš
rozumového, logického založení než èlovìk vnímavý èi všímavý, kdo
se jal Bohu podkládat a diktovat zámìry a cíle. Když takto k svému
sebeuspokojení vyzpytoval Jehovovy úmysly, sestavil z tìchto úmyslù
bezpoèet myšlenkových systémù. Pomocí frenologie jsme napøíklad
nejprve vyvodili (bylo to celkem nasnadì), že je Stvoøitelovým
zámìrem, aby èlovìk jedl. Naèež jsme èlovìku pøidìlili trávící ústrojí
- a tímto ústrojím jako metlou nutí Stvoøitel èlovìka, aby chtì nechtì
pøijímal potravu. Poté, jakmile jsme usoudili, že je vùle boží, aby èlovìk
udržoval rod, objevili jsme ihned ústrojí rozmnožovací. A tak tomu
bylo s pojmy jako výbojnost, ideálnost, pøíèinnost, tvoøivost - a tak
to zkrátka dopadalo s veškerým ústrojím, a zastupovalo náklonnost,
mravní cit, nebo schopnost abstraktnì uvažovat. A vyznavaèi
frenologické nauky doktora Spurzheima, a se jakkoli snažili utøídit
principy lidského poèínání, napodobovali v podstatì jen své
pøedchùdce: jako oni dedukovali a urèovali vše z apriornì daného
údìlu èlovìka a ze svých pøedstav o cílech jeho Stvoøitele.
Bylo by bývalo moudøejší, bylo by bývalo spolehlivìjší tøídit (když
40
 Démon zvrácenosti

už je nutno tøídit) spíš na základì toho, co èlovìk obvykle èi nahodile

dìlal a vždycky nahodile dìlá, než na základì toho, co má podle našich
vžitých domnìnek na pokyn Nejvyššího dìlat. Jestliže nedokážeme
pochopit Boha v jeho viditelných dílech, jak ho máme pochopit v jeho
nepostižitelných myšlenkách, která tato díla vyvolávají v život? Jestliže
mu nemùžeme porozumìt v jeho ovìøitelných výtvorech, jak mu
chceme porozumìt v jeho bytostných rozpoloženích a etapách tvoøení?
Indukèní postup a posteriori byl by pøimìl frenologii k tomu, aby
jako vrozený a prapùvodní princip lidského poèínání pøipustila cosi
paradoxního, èemu z nedostatku pøiléhavìjšího výrazu mùžeme øíkat
zvrácenost. V tomto smyslu je to vlastnì nutkání bez pohnutky,
nemotivovaná pohnutka. Poslušni tìchto popudù jednáme bez
srozumitelného úèelu; anebo mùžeme toto tvrzení, abychom se vyhnuli
protimluvu, pozmìnit takto: jednáme z dùvodu, pro který bychom
jednat nemìli. V teorii se sotva najde ménì zdùvodnitelný dùvod, avšak
v praxi není dùvodu silnìjšího. Pro urèité povahy se za urèitých
podmínek stává naprosto neodolatelný. Jsem si tak jist, jakože dýchám,
že jasné vìdomí nesprávnosti nebo pochybnosti našich skutkù bývá
nezvladatelnou a jedinou silou, jež nás èasto dohání k tomu, abychom
skutek provedli. A toto nepøekonatelné nutkání páchat zlo pro zlo
samo nelze analyzovat, nelze je rozkládat na podružné složky. Je to
prazákladní, primární podnìt - prostì elementární. Dá se samozøejmì
namítnout: nedáme-li se od nìkterých skutkù odvrátit jen proto, že
cítíme, že bychom se od nich odvrátit mìli, pak je naše poèínání pouhou
obmìnou toho, co frenologové nazývají výbojností. Ale letmou úvahou
se mùžeme pøesvìdèit o mylnosti této námitky. Výbojnost v pojetí
frenologù se v podstatì opírá o potøebu sebeobrany. Je to naše záštita
proti hrozbám. Svou podstatou se pøièiòuje o naše blaho, o nᚠklid;
a tak touha žít klidnì se v nás probouzí a rozvíjí souèasnì s touto
vlastností, totiž s jakýmkoli sklonem, jenž je pouhou obmìnou
výbojnosti, avšak v pøípadì toho, co nazýváme zvráceností, nejenže
nevzniká touha žít klidnì, ale rodí se pocit krajnì protichùdný.
Tuto sofistiku rozluštíme koneckoncù nejlíp, prozkoumáme-li vlastní
ledví. Ten, kdo dùvìrnì vyzpovídá a prozpytuje vlastní duši, nebude

41
 E. A. Poe - Povídky

mít chu vyvracet naprostou fundamentálnost zmínìného sklonu. Jak

je nepochopitelný, tak je i rozpoznatelný. Není snad èlovìka, který
by napøíklad nìkdy v životì nepocítil muèivé, neodbytné nutkání
potrápit svého posluchaèe rozvláèností. Vypravìè si uvìdomuje, že
nudí: má upøímnou snahu bavit; jindy bývá struèný, pøesný a jasný;
užuž se mu derou na jazyk pádné a prùzraèné obraty; jen s námahou
se krotí, aby je nepronesl; obává se hnìvu toho, s kým mluví, a v duchu
jej zažehnává; a pøece mu hlavou bleskne myšlenka, že by mohl tento
hnìv všelijakými spletitostmi, vsuvkami a odboèkami vyvolat. Jediný
záblesk myšlenky staèí. Podnìt se vystupòuje v pøání, pøání v chu,
chu v neovladatelnou žádost a žádost je (k lítosti i hanbì mluvèího
a bez ohledu na následky) ukojena.
Máme pøed sebou úkol, který musíme urychlenì splnit. Víme, že
odklad zpùsobí pohromu. Nejrozhodnìjší okamžik našeho života v nás
jako bøeskná polnice burcuje èinorodou energii. Planeme, hoøíme
dychtivostí pustit se do díla a pøedtucha skvìlého výsledku nám zapaluje
duši. Musíme je stùj co stùj dokonèit dnes, a pøece je odložíme na
zítøek. Proè? Na to není odpovìï - mùžeme jen øíci, že máme zvrácený
pocit, i když podstatì tohoto pojmu stejnì nerozumíme. A je tu zítøek
a s ním ještì nedoèkavìjší, úzkostná snaha dostát své povinnosti, avšak
právì s touto umocnìnou snahou pøichází i nepojmenovatelná, strašná,
protože nezbadatelná touha po odkladu. Tato touha sílí, jak ubývá
èasu. Nadchází poslední hodina, poslední hodina èinu. Jsme zmítáni
urputností zápasu, který se v nás odehrává, zápasu mezi hmatatelnou
skuteèností a nehmatatelným fantómem. Dospìl-li však svár až takhle
daleko, je naše zápolení marné - fantóm musí zvítìzit. Hodiny bijí - je
to umíráèek našim dobrým èasùm. A zároveò je to kuropìní zaplašující
ducha, který nás tak dlouho dìsil. Odlétá - mizí - jsme volni. Nìkdejší
energie se navrací. Teï bychom rádi pracovali. Ale bìda, je pozdì!
Stojíme na pokraji srázu. Zíráme do propasti - motá se nám hlava,
je nám špatnì. Nᚠprvní popud je couvnout pøed nebezpeèím.
Z neznámých dùvodù zùstáváme. Pozvolna naše nevolnost, závra
a dìs vplývají do jakéhosi oparu nepojmenovatelného pocitu. Tento
obláèek ještì neznatelnìji nabývá urèitìjších obrysù - tak jako se pára

42
 Démon zvrácenosti

z láhve v Tisíci a jedné noci zhmotnila v džina. Avšak nᚠobláèek na

okraji propasti se zhmotòuje v podobu mnohem pøíšernìjší než
kterýkoli džin nebo démon z pohádky, a pøitom je to pouhá myšlenka,
tøebaže strašná, která nám mrazivì proniká do morku kostí barbarskou
slastí své hrùzy. Není to nic než pøedstava o tom, co budeme prožívat
za støemhlavého pádu z takové výšky. A po tomto pádu, po tomto
pøekotném sebeznièení - právì proto, že vybavuje jednu
z nejúdìsnìjších a nejohavnìjších vidin o smrti a mukách, jaké je naše
pøedstavivost schopna - právì pro tu pøíèinu po nìm nyní tak úpornì
prahneme. A protože nás rozum od srázu varovnì odhání, my se
k nìmu o to zbìsileji pøibližujeme. Není vášnì tak bìsovsky
nedoèkavé, jako je vášeò èlovìka stojícího zdìšenì nad propastí
a blouznícího o skoku do hlubin. Kdyby si jen na vteøinku dovolil
zapøemýšlet, byl by nevyhnutelnì ztracen; nebo úvahy nás nabádají
k rozvaze, nutí nás ustoupit, a právì proto, tvrdím, ustoupit nemùžeme.
Jestliže nás nezadrží pøátelská ruka nebo jestliže se s náhlým vypìtím
všech sil nedokážeme vrhnout na pevný bøeh propasti, pak skoèíme
a zahyneme.
A probíráme toto a podobné poèínání z jakéhokoli zøetele,
vždycky nacházíme jeho zdroj v duchu zvrácenosti. Chováme se
nepøirozenì jen proto, že tušíme, že bychom se tak chovat nemìli.
Jiné srozumitelné pravidlo v tom nebo za tím nevìzí; a mohli bychom
v této zvrácenosti vidìt vìru úklady samého satanáše, kdybychom si
neuvìdomovali, že obèas poslouží i dobré vìci.
Rozhovoøil jsem se tak široce proto, abych mohl jakžtakž
odpovìdìt na vaši otázku - vysvìtlit vám, proè tady jsem - uvést
nìco, co by aspoò trošinku naznaèovalo dùvod, proè mám na rukou
tato pouta a proè pobývám v této cele odsouzence. Kdybych nebyl
býval tak rozvláèný, byli byste mi teï buï zcela neporozumìli, anebo
byste mne jako ta nejhorší chátra pokládali za šílence. Takto snadno
pochopíte, že jsem jednou z nesèetných obìtí Démona zvrácenosti.
Pochybuji, že by byl nìjaký èin pøipravován dùkladnìji, s vìtším
rozmyslem. Týdny, mìsíce jsem promýšlel jak vraždu provést.
Bezpoèet plánù jsem zavrhl, protože jejich øešení skrývala možnost

43
 E. A. Poe - Povídky

mého odhalení. Koneènì jsem pøi èetbì jistých francouzských

memoárù objevil pøíbìh o madame Pilauové, která málem podlehla
otravì zpùsobené jedem, jímž byla náhodnì napuštìna svíèka. Tato
myšlenka rázem roznítila mou obraznost. Vìdìl jsem, že má obì
èítává v posteli. A vìdìl jsem, že žije v tìsném a špatnì vìtraném bytì.
Ale není tøeba, abych vás unavoval nepatøiènými podrobnostmi. Není
tøeba líèit vám, jak jednoduchou lstí jsem zamìnil voskovici ve svícnu
u jeho lùžka za svíèku, kterou jsem sám vyrobil. Pøíštího jitra ho nalezli
na lùžku mrtvého a koronerùv výrok znìl: Zemøel z navštívení božího
- smrt z rukou neznámého pachatele.
Zdìdil jsem jeho majetek a po léta bylo všechno v nejlepším
poøádku. Vùbec mi nepøišlo na mysl, že bych mohl být odhalen. Zbytkù
vražedné svíce jsem se obezøetnì zbavil. Nikde jsem nezanechal ani
stínek stopy, jejíž pomocí by mne mohli podezøívat, natož pak usvìdèit
ze zloèinu. Nelze si pøedstavit, jak závratný pocit uspokojení mi
zaplavoval hruï, kdykoli jsem se zamyslel nad svou absolutní
bezpeèností. Dlouhý èas jsem se tímto pocitem opájel. Poskytoval mi
víc skuteèné slasti než všechny toliko hmotné výhody, jež mi mùj høích
pøinášel. Avšak posléze nastala chvíle, od které takøka nepostøehnutelnì
zaèal pøíjemný pocit pøecházet ve vtíravou, znepokojující myšlenku.
Znepokojovala proto, že se ustaviènì vtírala. Ani na vteøinku jsem od
ní nemìl pokoj. Právì tak nás obtìžuje - a bývá to bìžné -, když nám
protivnì zní v uších (èi spíše v pamìti) nìjaký banální popìvek nebo
nezajímavý úryvek z opery. A netrpíme ostatnì o nic ménì, je-li to
popìvek dobrý nebo operní árie vynikající. A tak jsem se nakonec
znovu a znovu pøistihoval, jak hloubám o své bezpeènosti a jak si
tichým polohlasem opakuji pro sebe vìtu: „Nic mi nehrozí.“
Když jsem se jednoho dne toulal ulicemi, zarazil jsem se pøi vyslovení
tìch tøí navyklých slovíèek - zašeptal jsem je témìø nahlas. V návalu
vzteku jsem je pak takto rozšíøil : „Nic mi nehrozí - nic mi nehrozí -
ano - pokud nebudu takový blázen, abych se sám pøiznal.“
Sotva jsem tato slova pronesl, pocítil jsem, jak se mi do srdce
vkrádá ledový chlad. Pøedtím jsem už zažil nejeden takový záchvat
zvrácenosti (jejich povahu jsem se tu pokoušel objasnit) a dobøe jsem

44
 Démon zvrácenosti

se upamatoval, že jsem jejich náporu nedokázal ani jednou odolat.

A nyní mé vlastní, bezdìèné, hypnotizující vnuknutí, že bych snad mohl
být takový blázen a pøiznat se k vraždì, kterou jsem spáchal, strmìlo
pøede mnou, jako sám duch zavraždìného - a mlèky mne zvalo do
náruèe smrti.
Zprvu jsem se pokusil setøást tu tíživou mùru. Ráznì jsem vykroèil
- šel jsem rychle - stále rychleji a rychleji - dal jsem se do bìhu.
Strašlivì se mi chtìlo køièet. Jako pøíboj na mne dotíraly myšlenky
a každá nová vlna mne drtila novým dìsem, nebo bìda! - vìdìl jsem
- pøíliš dobøe jsem vìdìl, že myslet v mém postavení znamená prohrát.
Rozbìhl jsem se ještì rychleji. Pádil jsem jako šílenec pøeplnìnými
ulicemi. Lidé se mne posléze vylekali a zaèali mne stíhat. Tehdy jsem
si uvìdomil, že se mùj osud naplnil. Kdybych si byl mohl vyrvat jazyk
- byl bych to udìlal - ale do uší mi stále zaléhal drsný hlas a ještì
drsnìjší ruka mne popadla za rameno. Otoèil jsem se - a lapl po dechu.
Chvilku jsem zakoušel muka rdoušeného; oslepl jsem, ohluchl, potácel
se závratí; a pak jako by mne nìjaký neviditelný bìs udeøil tvrdou
dlaní do zad. Dlouho utajované tajemství se mi vydralo z duše.
Øíkají, že jsem mluvil zøetelnì a jasnì, avšak s nápadným dùrazem
a vášnivým chvatem, jako bych se strachoval, aby mì nepøerušili døív,
než dokonèím krátkou, ale smysluplnou výpovìï, jíž jsem se vydával
do rukou kata a do bran pekel.
Když jsem vylíèil vše, co by mì pøed soudem plnì usvìdèilo, klesl
jsem v mdlobách k zemi.
Ale proè ještì nìco dodávat? Dnes jsem zde a tíží mì øetìzy! Zítra
budu bez pout! Ale kde?

45
 E. A. Poe - Povídky

ELEONORA

Sub conservatione formae specificae salva anima. / Raymond Lully

(lat. - Zachováním zvláštní podoby bývá duše zachránìna).

Pocházím z rodu, který se vyznaèuje bohatou fantazií a horoucí

vášní. Lidé o mnì øíkají, že jsem šílený; ale ještì zdaleka není doøešeno,
zda šílenství není vlastnì vrcholnou inteligencí, zda mnohé skvìlé
hodnoty a všechno, co má niternou hloubku, nevyvìrá z chorobné,
vyšinuté mysli, která je tak povznesena, že zatlaèuje bìžný intelekt.
Ti, kdo sní ve dne, poznávají mnohé z toho, co uniká snivcùm pouze
noèním. V šerých vidinách je jim pøáno nahlédat do vìènosti, pøi
procitnutí pak žasnout úchvatným poznáním, že stanuli u samých bran
velkého tajemství. Po drobtech uèí se znát moudrost, v níž vìzí dobro,
ve vìtších doušcích èerpají vìdomosti, z kterých pochází zlo. Ale i bez
kormidla a bez kompasu pronikají do širého oceánu „nevýslovného
jasu“ a opìt jako dobrodruzi nubijského zemìpisce - „agressi sunt
mare tenebrarum, quid in eo esset exploraturi“. ((lat.) - Zaútoèili na
moøe temnot, aby zkoumali, co v nìm lze prozkoumat.)
Øeknìme tedy, že jsem šílený. Alespoò pøipouštím, že se mùj
duševní život rozpadá do dvou odlišných stavù:je to stav jasného
rozumu, o nìmž nelze pochybovat, spjatý s pøedstavou dìjù, které
vytvoøily první údobí mého života - a stav tísnì a pochyb, který se
váže k dobì pøítomné a všemu, co pøipomíná druhou epochu mého
bytí. Vìøte tedy tomu, co vám budu vyprávìt o prvním období;
a z líèení doby pozdìjší si vyberte jen to, co se vám bude zdát uvìøitelné;
anebo si pochybujte o všem; a nemùžete-li pochybovat, zahrejte si
s tou hádankou na Oidipa.
Ta, kterou jsem v mládí miloval a o které dnes klidnì a pøesnì
mohu psát tyto vzpomínky, byla jedinou dcerou jediné sestry mé dávno
zesnulé matky. Eleonora - tak se má sestøenka jmenovala. Stále jsme
žili spolu pod tropickým sluncem v Údolí duhových trav. Do té doliny
nikdo sám nezabloudil, nebo ležela daleko a vysoko mezi høebeny
mohutných svahù, jež ènìly kolem ní a stínily její nejlíbeznìjší koutky.
46
 Eleonora

Nablízku nebylo jediné vyšlapané cesty; a kdo by se chtìl dostat

k našemu šastnému domovu, byl by se musel prodírat listovím tisícù
lesních velikánù a drtit nádheru miliónù vonných kvìtù. A tak jsme si
žili docela sami, nestarajíce se o svìt, který byl mimo naše údolíèko -
já, sestøenka a její matka.
Z šerých konèin za kopci v horním cípu naší odlouèené øíše vyvìral
úzký, hluboký potok, jehož èirost pøedèily jen oèi Eleonory; vinul se
tichounce spletitým tokem a posléze mizel ve stinné rokli mezi svahy
ještì chmurnìjšími, než z jakých pøitékal. Øíkali jsme mu Øeka mlèení,
nebo v jeho plynutí jako by vše utichalo. Jediné šplouchnutí se
neozvalo z jeho øeèištì a proudil tak nìžnì, že bìlostné oblázky
hluboko v jeho lùnì, oblázky, na nìž jsme tak rádi hledívali, zùstávaly
ležet, každý na svém odvìkém místì, v blažené nehybnosti, skvostnì
svítící navìky.
Bøehy naší øeky i mnoha blyskotavých potùèkù, které zátoèinami
klouzaly do jejího koryta, jakož i svahy, táhnoucí se dolù do tùní tokù
až k samým dnùm vykládaným oblázky, všechny ty kouty, ba celièké
údolí od øeky k horám, které ji vroubily - všechno to vystýlal hebký,
zelený trávník, hustý, nízký, pìknì vyrovnaný, provonìný vanilkou,
a v nìm všude, kam jsme pohlédli, naseto kvìtù - žluté blatouchy, bílé
sedmikrásky, nachové fialy a rubínové asfodely, a jejich nesmírná krása
nám jásavì hlásala do srdcí lásku a slávu boží.
Tu a tam probleskovaly z hájù, jako z houštin snù, fantastické
stromy, jejichž dlouhé, útlé kmeny nestály zpøíma, ale sklánìly se ladnì
k svìtlu, které v poledních hodinách nahlédlo do støedu doliny. Jejich
kùra byla žíhaná svìžím, mìòavým jasem ebenu a støíbra a byla tak
hladká, že jsem kromì líèek Eleonory nepoznal nic hladšího, a nebýt
skvoucí zelenì rozložitých listù, které splývaly s jejich korun dlouhými,
chvìjivými øadami v laškovné høe s vánky, mohli byste v nich vidìt
obrovité syrské hady, vzdávající poctu svému vládci slunci.
Patnáct let jsme se toulali s Eleonorou ruku v ruce tímto údolím,
než do našich srdcí vstoupila láska. Bylo to jednou veèer, na sklonku
jejích patnácti a mých dvaceti let, tulili jsme se k sobì pod plazivými
stromy a shlíželi na své obrazy v hladinì Øeky mlèení. Do konce toho

47
 E. A. Poe - Povídky

blahého dne jsme již nepromluvili a také pøíští den jsme pronesli jen
nìkolik plachých slov. Pøièarovali jsme z té hlubiny boha Erota a teï
jsme cítili, že v nás roznítil horoucí duše našich pøedkù. Vášeò a s ní
fantazie, po staletí vyznaèující nᚠrod, draly se na povrch a vdychovaly
opojené blaženství do celého Údolí duhových trav. Všechno se mìnilo.
Podivné, nádherné kvìty jako hvìzdy puèely na stromech, na kterých
dosud nic nekvetlo. Koberec svítil ještì sytìjší zelení a tam, kde uvadla
sedmikráska, vykvetlo za ní deset rubínových asfodelù. Na každém
kroku se probouzel nový život; štíhlý plameòák, dosud zde nevídaný,
ukazoval na odiv své nachové peøí a s ním tisíce ptákù oslnivì žhoucích
barev. Zlaté a støíbrné rybky se prohánìly v øece a z jejího lùna stoupal
šum, který se pozvolna sléval v melodii tak konejšivou, tak božskou,
jakou vyluzuje jen harfa Aiólova, líbeznìjší než cokoli na svìtì krom
hlasu Eleonory. A od západu pøiplul ohromný oblak, který jsme již
dávno v tìch hesperských konèinách vyhlíželi, zaskvìl se karmínem
a zlatem a den co den se pokojnì snášel níž a níž, až se lehounce
usadil na vrcholcích hor, rozptýlil, rozjasnil jejich ponurost, a jako by
nás chtìl navždy uzamknout do kouzelného žaláøe vznešené nádhery.
Pùvab Eleonory byl pùvabem serafa, ale byla to dívenka prostá
a nevinná, tak jako celý její krátký život, který tu prožila uprostøed
kvítí. Nedovedla lstivì zastírat horoucí lásku, planoucí v jejím srdci -
v srdci, jehož nejniternìjší taje mi odhalovala, když jsme spolu putovali
Údolím duhových trav a rozprávìli o pøevelikých zmìnách, jež se v nìm
nedávno udály.
A jednou také v slzách promluvila o poslední smutné promìnì,
která stíhá èlovìèenstvo; od té doby se stále vracela jen a jen k tomuto
bolestnému tématu, proplétajíc jím všechny naše hovory, tak jako se
v písních barda Šíráze opakují stále stejné obrazy v nových a nových
jímavých variacích.
Vìdìla, že je poznamenána spárem Smrti - že jako efemerida byla
stvoøena do krásy, jen aby skonala; ale hrobu se dìsila z jednoho
pomyšlení; øekla mi to jednou za soumraku u bøehu Øeky mlèení.
Rmoutila se pøedstavou, že až ji pochovám v Údolí duhových trav,
opustím navždy ty blažené kouty, a lásku, která nyní tak vášnivì patøí

48
 Eleonora

jí, odnesu a dám ji nìjaké dívce v dalekém všedním svìtì. A tu jsem
se vrhl k nohám Eleonory a pøísahou slíbil jí i nebesùm, že se nikdy
s žádnou dcerou této zemì neožením - že se nikdy v nièem
nezpronevìøím její drahé památce ani památce vroucné náklonnosti,
jíž mne obšastnila. A vyzýval jsem všemocného vládce vesmíru, aby
byl svìdkem mé zbožné, posvátné pøísahy. A svolával jsem na sebe
takovou kletbu od Boha i od ní, té elysejské svìtice - kletbu, která
mne mìla stihnout, kdybych slib zradil -, že se ani neodvažuji hrùzy
tohoto trestu vylíèit. A jasné oèi Eleonory se pøi mých slovech ještì
více rozjasnily; a povzdychla si, jako bych jí z hrudi sòal nesmírné
bøímì; a chvìla se a pøehoøce plakala; avšak pøísahu pøijala (vždy
byla pouhé dítì) a to jí velmi ulehèilo umírání. A nìkolik dní nato mi
øekla, když tiše umírala, že za útìchu, kterou jsem vlil do její duše,
bude tato duše, až ona odejde, nade mnou bdít, a bude-li jí to
dovoleno, v hodinách noèního bdìní se ke mnì bude ve viditelné
podobì vracet; není-li to však v moci duší v ráji, dá prý mi aspoò
èasto znamení, že je u mne: veèerním vánkem na mne dýchne, naplní
vzduch, který dýchám, vùnìmi z andìlských kadidelnic. A s tìmito
slovy se rozžehnala se svým nevinným životem a uzavøela tak první
epochu mého života.
Až potud jsem všechno líèil vìrnì. Když teï ale míjím onen mezník
v bìhu Èasu, kterým je smrt mé milované, a chci líèit druhou èást své
existence, cítím, že mi jakýsi stín zavaluje mysl a já už nemohu spoléhat
na pravdivost svých záznamù. Nu, ale pokraèujme. - Léta se vlekla
a já jsem zùstával v Údolí duhových trav; udála se však další promìna.
Kmeny stromù pohltily hvìzdné kvìty, které se už neukázaly. Barvy
zeleného koberce pobledly a rubínové asfodely jeden po druhém
uvadaly; a místo nich vyskoèily všude temné oèi macešek, které se
ustrašenì choulily a vìènì je skrápìla rosa. A z našich pìšin vymizel
život; štíhlý plameòák nestavìl již na odiv své šarlatové peøí, odlétl
smutnì z údolí do hor a s ním i tisíce ptákù oslnivì žhoucích barev,
kteøí jej provázeli. A zlaté a støíbrné rybky odpluly roklinou v dolním
konci našeho panství a již nikdy nezdobily naši líbeznou øeku.
A konejšivá melodie, nìžnìjší než vìtrná harfa aiólská, éternìjší než

49
 E. A. Poe - Povídky

všechno na tomto svìtì krom hlasu Eleonory, pozvolna utichala v šumu

slabším a slabším, až se proud opìt ponoøil do velebnosti døívìjšího
mlèení; a nakonec se zdvihl i ten ohromný oblak, opustil vrcholky hor,
které rázem potemnìly jako døív, zapadl opìt do západních konèin
a odnesl z Údolí duhových trav i onu vznešenou, zlatavou, zázraènou
záø.
Eleonora však nezapomnìla na své sliby; slýchával jsem andìly
kolébat kadidelnicemi a údolím vìènì vanuly nové a nové pøívany svaté
vùnì; a v hodinách osamìní, kdy mi tísnivì tlouklo srdce, pøinášely mi
vánky, ovívající mi èelo, nìžné vzdechy; a nezøetelný šepot plnil èasto
noèní vzduch; a jednou - želbohu jen jedenkrát! - byl jsem probuzen
ze spánku, jenž se podobal spánku smrti, dotekem nehmotných rtù,
jež se pøitiskly k mým.
Avšak prázdnota v mém srdci se ani takto nenaplnila. Toužil jsem
po lásce, kterou pøedtím pøekypovalo. Nakonec mne údolí muèilo
stálým pøipomínáním Eleonory a já jsem je navždy opustil pro marnou,
vrtkavou slávu svìta.

Octl jsem se v cizím mìstì a všechno, co se dálo kolem mne, mohlo

snadno zahladit vzpomínky na sladké sny, které jsem snil tak dlouho
v Údolí duhových trav. Pompa a okázalost vznešeného dvora, ohlušivý
tøesk zbraní, oslnivá krása žen - to všechno ohromovalo a mámilo
mou mysl. A pøesto má duše zùstávala vìrna pøísaze a v tichých noèních
hodinách dosud pøicházela znamení, že Eleonora je u mne. Pak náhle
všechno ustalo - a obestøely mne mrákoty. Žasl jsem, jaké spalující
myšlenky mne posedly, jaká strašlivá pokušení mne zaèala muèit. Na
veselý dvùr krále, v jehož službách jsem byl, pøišla odkudsi zdaleka,
z neznámé daleké zemì dívka, jejíž kráse mé proradné srdce naráz
podlehlo - k jejímž nohám jsem se v nejhoroucnìjším, nejpokornìjším
milostném zbožòování bez váhání sklonil. Ano, jak bych jen mohl
pøirovnávat svou lásku k dívence z údolí k tomuto blouznivému planutí
a povznášejícímu zbožnému vytržení, s nímž jsem v slzách vylil celou
svou duši k nohám nadzemské Ermengardy? Ó jasný andìl -
Ermengarda! Jakmile jsem ji poznal, nemohl jsem pomyslit na jinou

50
 Eleonora

ženu. Ó božský seraf - Ermengarda! Jakmile jsem pohlédl do hlubin

jejich nezapomenutelných oèí, musel jsem myslet jen na nì - a na ni.
Oženil jsem se - kletba, kterou jsem na sebe svolal, mne
nezastrašila, její ukrutnost mne nestihla. A jednou v tichu noci - ale
jen jedenkrát - dolehly ke mnì møížovým oknem znovu ty nìžné
vzdechy, které mne opustily, a slévaly se v známý a líbezný hlas, jenž
øíkal:
„Spi klidnì - nebo duch lásky vše ovládá a øídí. A protože jsi
pøijal do svého horoucího srdce tu, která se zove Ermengarda, jsi nyní
zproštìn slibù - proè, to poznᚠaž v nebi - jsi zproštìn slibù, jichž
pøísahu jsi složil Eleonoøe.“

51
 E. A. Poe - Povídky

HAVRAN

Jednou o pùlnoci, maje horeèku a rozjímaje

nad divnými svazky vìdy prastaré a záslužné -
když jsem klímal v polospaní, ozvalo se znenadání
velmi jemné zaukání na dvéøe - a pak už ne.
„Je to návštìva, èi zdání, bylo to tak nezvuèné -
jednou jen a pak už ne.“

Ach, již pøi vzpomínce blednu! Myslím, že to bylo v lednu,

každý uhlík vrhal stín jen pøede mne a dál už ne.
Toužil jsem po kuropìní; - marnì hledaje v svém ètení
ulehèení od hoøe nad Lenorou - již poslušné
svìtice zvou Lenora - nad jménem dívky nadvzdušné,
jež byla mou a teï už ne.

Smutný šelest záclon vlaje z hedvábí a ohýbá je

s hrùzou - již jsem do té doby neznal ani pøibližnì;
abych skryl své polekání, øíkal jsem si bez ustání:
„Je to host, jenž z nenadání zaklepal tak neslyšnì -
pozdní host, jenž z nenadání zaklepal tak neslyšnì -
jednou jen a pak již ne.“

Tu má duše vzmužila se; øek jsem bez rozpakù v hlase;

„Prosím, pane, nebo paní, odpuste mi velmožnì;
avšak byl jsem v polospaní, když jste pøišel znenadání,
pøeslechl jsem zaklepání - je to skoro nemožné,
že jste klepal vy“ - a poté otevøel jsem úslužnì -
venku tma a víc už ne.

52
 Havran

Hledì dlouho do tmy z prahu, stoje v pochybách a v strachu,

dlouho snil jsem, jak si nikdo netroufal snít mimo mne;
ale ticho bez rušení, ani slùvka na znamení,
jenom plaché oslovení „Lenoro!“ zní zimniènì,
to já šeptám „Lenoro!“ - a ozvìna zní zimniènì
jenom to a víc už ne.

Vrátil jsem se do pokoje, velmi divì se a boje,

když jsem zaslech trochu silnìj nový šramot poblíž mne.
„Jistì cos za chumelice padlo mi na okenice;
podívám se ze svìtnice, co jsi zaè, kdo budíš mne -
ztlumím na okamžik srdce, najdu tì, kdo budíš mne;“ -
vítr a nic jiného už ne.

Vyrazil jsem okenici, když tu s velkou motanicí

vstoupil starodávný havran z dob, jež jsou tak záslužné;
bez poklony, bez váhání, vznešenì jak pán èi paní
usadil se znenadání v póze velmi výhružné
na poprsí Pallady - a v póze velmi výhružné
si sedl jen a víc už ne.

Pták v svém ebenovém zjevu ponoukal mne do úsmìvu

vážným, pøísným chováním, jež bylo velmi vybrané -
„Aè ti lysá chochol v chùzi, jistì nejsi havran hrùzy,
jenž se z podsvìtního šera v bludné pouti namane -
øekni mi své pravé jméno, plutonovský havrane!“ -
Havran dìl: „Už víckrát ne.“

53
 E. A. Poe - Povídky

Žas jsem nad nevzhledem ptáka, jenž tak bez okolkù kráká
bezobsažnou odpovìï, jež prozrazuje bezradné;
velmi dobøe vím, že není skoro ani k uvìøení
pták èi zvíøe, jež si lení v póze velmi záhadné
na poprsí nade dveømi - v póze velmi záhadné
a øíká si: „Už víckrát ne.“

Potom, sedì na mramoru, ustal havran v rozhovoru

jako duše v jedno slovo samotáøsky zabrané -
až jsem si øek v duchu, takže nedošlo mu to až k sluchu:
„Vìøím pevnì na pøedtuchu, osud èasto okrad mne -
jak mé nadìje, i on se k ránu odtud vykradne.“
Však havran dí: „Už víckrát ne.“

Zaražen an na mne hledí s pøiléhavou odpovìdí,

øíkám si: „To bezpochyby pochyt velmi obratnì
od pána, jejž osud vedl neštìstím a navždy svedl,
takže nic už nedovedl zpívat než ty bezradné -
pohøební a smutné písnì, refrény, tak bezradné,
jako je: Už víckrát ne!“

Když však havran bez ustání ponoukal mne k usmívání,

pøistrèil jsem køeslo mysle, že mne nìco napadne,
když se vhroužím do sametu ve vzpomínkách na tu vìtu,
pøemýšleje, co as je tu, nad èím øek své bezradné,
nad èím pøíšerný ten pták zde øíká svoje bezradné
„už víckrát ne“.

Tak jsem sedìl nad dohady, mlèky, marnì, bez nálady

pod ptákem, jenž v hloubi prsou nepøestával bodat mne,
kles jsem s zamyšlenou tváøí do podušky na polštáøi,

54
 Havran

na niž padá lampa, v záøi matné, mdlé a malátné,

ale do níž nevboøí své ruce, mdlé a malátné,
ona víckrát, víckrát ne.

Zdálo se, že u stínidla houstne svìtlo od kadidla,

že bezpochyby andìl v zvoncích z nebe propadne.
„Chudáku, tvùj Bùh ti v zpìvu posílá sem pro úlevu
balzám na tvou starou nìhu, po nìmž navždy vychladne,
po nìmž láska k Lenoøe v tvé mysli navždy zapadne“ -
však havran dìl: „Už víckrát ne.“

„Proroku,“ dím,“mene tekel, a jsi pták anebo z pekel,

synu podsvìtí, a pøece proroku, pojï hádat mnì -
stateènì, by opuštìný žiji zaklet v této zemi,
dùm mám hrùzou obklíèený, zda tvá vìštba uhádne,
zdali najdu balzám v smrti, zda tvá vìštba uhádne“ -
havran dí: „Už víckrát ne.“

„Proroku,“ dím,“mene tekel, a jsi pták anebo z pekel,

pøi nebi, jež nad námi je, pøi Bohu, jenž leká mne,
rci té duši, jež žal tají, zdali aspoò jednou v ráji
tu, již svatí nazývají Lenora, kdy pøivine,
jasnou dívku Lenoru kdy v náruèí své pøivine“ -
havran dí: „Už víckrát ne.“

„Tos øek jistì na znamení, že se chystᚠk rozlouèení,

táhni zpátky do bouøe a do podvìtí, satane! -
nenech mi tu, starý lháøi, ani pírka na polštáøi,
neruš pokoj mého stáøí, opus sochu, havrane!

55
 E. A. Poe - Povídky

Vyndej zobák z mého srdce, opus sochu, havrane!“

Havran dí: „Už víckrát ne.“

Pak se klidnì ulebedí, stále sedí, stále sedí

jako ïábel na bìlostných òadrech Pallas Athéné;
oèi v snìní pøimhouøeny na pozadí bílé stìny,
lampa vrhá beze zmìny jeho stín, jímž uhrane -
a má duše z toho stínu, jímž mne navždy uhrane,
nevzchopí se - víckrát ne.

56
Havran

57
 E. A. Poe - Povídky

JÁMA A KYVADLO

IMPIA TORTORUM LONGAS HIC TURBA FURORES

SANGUINIS INNOCUI NON SATIATA ALUIT.
SOSPITE NUNC PATRIA, FRACTO NUNC FUNERIS
ANTRO,
MORS UBI DIRA FUIT VITA SALUSQUE PATENT.

(Dlouho zde øádila bezbožná cháska trýznitelù,

nemohoucí se dosytit nevinné krve.
Dnes, když je vlast v bezpeèí a sluj záhuby rozboøena,
tam, kde byla hrozná smrt, vládne život a blaho).

Ètyøverší složené pro tržní bránu, která mìla být

postavena na staveništi Jakobínského klubu v Paøíži.

Bylo mi zle, k smrti zle mi bylo z tìch dlouhých muk, a když mne
koneènì odvázali a dovolili usednout, cítil jsem, že omdlévám. Poslední
zøetelná slova, která jsem ještì zaslechl, byl rozsudek - strašný
rozsudek smrti.
A pak mi hlasy inkvizitorù splynuly v jediný snový, mátožný šum.
Vyvolal ve mnì pøedstavu otáèení, snad že se mi ve fantazii sléval
s klapotem mlýnského kola. To trvalo jen chvilku, nebo záhy jsem
už neslyšel nic. Ještì okamžik jsem však vidìl - ovšem s jakou dìsivou
zvelièeností! Spatøil jsem rty èernì odìných soudcù. Pøipadaly mi bílé
- bìlejší než list papíru, na kterém toto píši - a až pitvornì tenké,
tenké úporným výrazem pevné, neoblomitelné rozhodnosti a krutého
opovržení k mukám èlovìka. Ještì jsem vidìl, jak tato ústa pronášejí
rozsudek, který byl pro mne osudem, jak se kroutí tou smrtonosnou
formulí. Vidìl jsem, jak pronášejí slabiky mého jména, a zdìsil jsem
se, nebo se nic neozývalo.
V tìch nìkolika vteøinách závratné hrùzy jsem ještì vidìl, jak se
jemnì, sotva znatelnì zachvívají šeré drapérie, jež zahalují stìny
místnosti; a potom padl mùj zrak na sedm vysokých svící na stole.
58
 Jáma a kyvadlo

Zprvu se mi zdálo, že mi pøinášejí milost, že je to sedm útlých andìlù,

kteøí mne zachrání; pak ale mé nitro zaplavila nièivá ošklivost, každá
žilka se ve mnì zachvìla, jako bych se dotkl galvanického drátu -
podoby andìlù se promìnily v beztvaré pøízraky s hlavami z plamene
- a já jsem poznal, že od nich mi pomoc nepøijde. A tu se mi do mysli
jako lahodná melodie vkradla pøedstava o blaženém spánku, který
mne èeká v hrobì. Pøicházela tichounce, nìžnì a dlouho jsem jí nemohl
porozumìt; jakmile jsem se však do ní plnì ponoøil, postavy soudcù
mi zmizely jako zázrakem z oèí, vysoké svíce se propadly do prázdna,
jejich plameny pohasly, zavládla èernoèerná tma, všechny vjemy
a pocity jako by pohltil šílený, støemhlavý pád, v nìmž duše klesá do
podsvìtí. A vesmír nebyl nic než ticho a nehybnost a noc.
Omdlel jsem; a pøece vím, že jsem neztratil vìdomí úplnì. Co mi
z vìdomí zbývalo, to si netroufám blíže oznaèit, ba ani vylíèit; ale neztratil
jsem je úplnì. Ani v nejhlubším spánku, ani v deliriu, ani v mdlobách,
ani v smrti, ano, nikdy, ani v samém hrobì neztrácíme vìdomí úplnì!
Jinak by pøece èlovìk marnì doufal v nesmrtelnost. Když se
probouzíme i z nejtvrdšího spánku, trháme chatrné pøedivo nìjakého
snu. A pøece si již za vteøinu nevzpomeneme (tak køehké je to pøedivo),
co se nám zdálo. Ze mdlob se vracíme do života ve dvou stadiích;
nejprve prožíváme niterné, duševní stavy, pak pocítíme existenci
fyzickou. Kdybychom si dovedli vybavit pøi vstupu do toho druhého
stadia dojmy stavù prvních, patrnì by nám tyto dojmy vypovìdìly
mnohé dìje z té hlubiny tam na druhé stranì. A ta hlubina - co je ta
hlubina? Kdybychom aspoò její stíny mohli jednou rozeznat od stínù
záhrobí! I když však dojmy z toho, co jsem nazval prvým stadiem,
nelze vùlí vybavit, nevynoøí se pøece jen po delším èase nezvány, samy?
A neptáme se pak s údivem, odkud se vzaly? Èlovìk, který nikdy
neupadl do mdlob, nevídá nikdy neznámé paláce a strašnì povìdomé
tváøe v žhoucích uhlech; ten èlovìk nehledívá na teskná zjevení plující
vzduchem - neviditelná ostatním; ten èlovìk nedumá nad vùní
nevídaného kvìtu; ten èlovìk se nepozastavuje s úžasem nad melodií,
která jej nikdy pøedtím neupoutala.
Znovu a znovu snažil jsem se vzpomenout, usilovnì, s rozmyslem

59
 E. A. Poe - Povídky

snažil jsem si pøipomenout aspoò nìjakou známku toho stavu

zdánlivého nebytí, do nìhož má duše upadla - a již se mi chvilkami
zdálo, že se mi to daøí. Opravdu, mìl jsem kratièké záblesky
rozpomenutí, které se nepochybnì vztahovaly - jak mi jasný rozum
z pozdìjšího údobí øíká - k onomu stavu zdánlivého bezvìdomí. Ty
cáry pamìti mi mlhavì vybavují vysoké postavy, které mne zdvihly
a mlèky snášely kamsi dolù - níž a níž - až mne pøepadla šeredná
závra z pouhé pøedstavy nekoneènosti toho sestupu. Vybavují mi také
neurèitou úzkost kolem srdce, vyvolanou právì jeho nepøirozeným
ztišením. Pak jsem pocítil náhlé znehybnìní všeho kolem, jako by ti,
kteøí mne nesli (ó strašný prùvod), sestoupili až kamsi za meze
bezmezného prostoru a po úmorné práci odpoèívali. A ještì se
rozpomínám na cosi plochého a vlhkého; ale pak už zbývá jen šílenství
- šílenství pamìti, která se pøehrabuje ve vìcech zakázaných.
Znenadání se mi do vìdomí vrátil pohyb a zvuk - zbìsilý pøekotný
pohyb srdce a jeho tlukot v mých uších. Pak pøeryv slepé prázdnoty.
Pak opìt zvuk a pohyb i hmatový vjem - šimravý pocit po celém tìle.
Pak pouhé vìdomí, že jsem, vìdomí bez myšlenky - stav, který trval
dlouho. Pak znenadání myšlenka a v ní údìsný strach i úmorná snaha
pochopit vlastní skuteèný stav. Pak neodbytná touha opìt se pohroužit
do tupých mrákot. Pak prudké probuzení k vìdomí a pokus o pohyb
- který se zdaøil. A už je tu jasná myšlenka na proces, na soudce, šeré
drapérie, rozsudek, na nevolnost, mdloby. Všechno další pak mizí
v naprostém zapomenutí a teprve pozdìji jsem si z toho jen s krajním
vypìtím cosi mlhavého vybavil.
Až dosud jsem neotevøel oèi. Mìl jsem pocit, že ležím nespoután
na zádech. Natáhl jsem ruku; dopadla tìžce na cosi vlhkého a tvrdého.
Chvílemi jsem ji tam tak nechal a snažil se pøitom pøedstavit si, kde
jsem a kdo vùbec jsem. Chtìlo se mi - a pøece jsem si netroufal -
použít zraku. Dìsil jsem se prvního pohledu na své okolí. Ale neobával
jsem se tolik spatøit vìci hrozné, jako jsem se strachoval, že neuvidím
nic. Koneènì jsem se zoufalým odhodláním chvatnì otevøel oèi. Mé
nejhorší pøedstavy se naplnily. Obklopovala mne èerná tma vìèné
noci. Lapal jsem po dechu. Neproniknutelnost tmy mne tížila, dusila.

60
 Jáma a kyvadlo

Vzduch nesnesitelnì tísnil. Zùstal jsem tiše ležet a snažil se pøemýšlet.

Rozpomnìl jsem se na inkvizièní øízení a z nìho jsem se pokoušel
vyvodit, co se vlastnì se mnou dìje. Byl vynesen rozsudek a pøipadalo
mi, že od té chvíle uplynula velmi dlouhá doba. Pøesto jsem ani na
vteøinu neuvìøil, že jsem opravdu mrtev. Vždy nìèemu takovému
uvìøit - i když se o tom doèítáme v beletrii - zcela vyluèuje vìdomí
samého bytí. A pøece: kde jsem a co se se mnou dìje? Odsouzenci
k smrti, pokud jsem vìdìl, bývají upalováni a jedno takové autodafé
bylo uspoøádáno právì veèer v den mého soudu. Vsadili mne snad
znovu do vìzení, kde mám èekat na pøíští popravy, které se budou
konat tøeba až za nìkolik mìsícù? Tu myšlenku jsem však vzápìtí
zavrhl. Vždy obìti bývají požadovány okamžitì. A kromì toho moje
bývalá cela, jako ostatnì všechny cely odsouzencù v Toledu, mìla
kamennou podlahu a bylo v ní aspoò trochu svìtla.
A tu mi náhle údìsná pøedstava vehnala proud krve do srdce -
a nakrátko mne opìt obestøely mrákoty. Sotva jsem se vzpamatoval,
vyskoèil jsem a chvìl se køeèovitì po celém tìle. Zbìsile jsem všemi
smìry rozhazoval rukama. Nic jsem nenahmatal - a pøece jsem se bál
na krok pohnout, abych nenarazil na stìny hrobky. Z každièkého póru
mi vyrazil studený pot a v ohromných krùpìjích se mi usazoval na
èele. Pak už jsem nevydržel muka napìtí a opatrnì, s rukama
napøaženýma jsem pokroèil vpøed; tøeštil jsem oèi z dùlkù, abych
zahlédl alespoò chabý paprsek svìtla. Postoupil jsem tak o nìkolik
krokù - ale všude stále jen tma a prázdno. Vydechl jsem volnìji. Zdálo
se, že mne pøece jen nepotkal osud nejobludnìjší.
Ale jak jsem se opatrnì sunul dál, zaèaly se mi v hlavì rojit tisíceré
temné povìsti o hrùzách Toleda. O zdejších žaláøích se vyprávìly
podivné vìci - pouhé výmysly, øíkal jsem si vždycky - ovšem tak
podivné a tak pøíšerné, že je lépe opakovat je jen šeptem. Nechají
mne v tomto èerném podsvìtí zahynout hladem, anebo mne èeká ještì
dìsivìjší údìl? Že je na konci smrt, smrt ukrutnìjší než bývá obvykle,
o tom jsem nepochyboval - znal jsem pøíliš dobøe své soudce. Teï
mne zajímala a zneklidòovala jen její podoba a její èas.
Mé napøažené ruce narazily koneènì na pevnou pøekážku. Byla to

61
 E. A. Poe - Povídky

zeï, patrnì kamenná - velice hladká, slizká a studená. Postupoval

jsem podle ní, našlapuje obezøetnì, nedùvìøivì, jak mne k tomu
nabádaly dávné povìsti. Takto jsem však nemohl zjistit rozmìry svého
žaláøe; stìna byla zøejmì všude stejnì ztvárnìna, takže jsem ji mohl
snadno obejít a vrátit se tam, odkud jsem vyrazil, aniž bych to postøehl.
Hledal jsem proto nùž, který jsem mìl v kapse, ještì když mne
odvádìli do inkvizièní sínì. Nùž však byl pryè - vymìnili mi šaty za
jakousi kutnu z hrubého serže. Napadlo mì vrazit èepel do nìjaké
škvírky ve zdivu a oznaèit si tak výchozí bod. Bylo jistì lehké tuto
nesnáz pøekonat - a pøece se mi v mé rozhárané mysli zdála zprvu
nezdolatelná. Utrhl jsem kus obruby ze své kutny a rozprostøel jej
kolmo ke zdi. Pøedstavoval jsem si, že budu tápat kolem cely a až
kruh dokonèím, jistì tento cár opìt nahmatám. Nepoèítal jsem však
s rozlohou žaláøe ani se svou slabostí. Pùda byla vlhká a kluzká. Chvíli
jsem vrávoral vpøed, pak jsem klopýtl a upadl. Byl jsem tak zemdlen,
že jsem zùstal ležet a záhy mne na místì pøemohl spánek.
Když jsem se probudil a natáhl ruku, nahmatal jsem bochník chleba
a džbán s vodou. Neuvažoval jsem o tom, na to jsem byl pøíliš
vyèerpán, jen jsem se chtivì pustil do jídla a pití. Zanedlouho jsem
však už zase pokraèoval v obchùzce svého žaláøe a s námahou jsem
posléze dorazil k útržku látky. Do chvíle, než jsem upadl, napoèítal
jsem dvaapadesát krokù; než jsem pak došel k hadøíku, ušel jsem
dalších osmaètyøicet krokù. Urazil jsem tedy dohromady sto krokù;
poèítal jsem se dvìma kroky na yard, a tak jsem odhadl vnitøní obvod
žaláøe na padesát yardù. Narazil jsem ovšem ve zdi na èetné hrany
a nemohl jsem si tedy utvoøit pøedstavu o tvaru krypty, ano, krypty -
nezbývalo mi totiž, než to za kryptu považovat.
Tyto výzkumy mnoho smyslu nemìly - nadìje nebyla pražádná -
a pøece mne jistá zvìdavost nabádala, abych pokraèoval. Odstoupil
jsem od zdi a odhodlal se pøejít celý prostor napøíè. Zprvu jsem
postupoval nesmírnì obezøetnì, nebo podlaha, tøebaže se zdála
pevná, byla zrádnì kluzká. Koneènì jsem si dodal odvahy a vykroèil
ráznìji; umínil jsem si pøejít prostor pokud možno pøímoèaøe. Tak
jsem postoupil deset až dvanáct krokù, pak se mi však pøipletl pod

62
 Jáma a kyvadlo

nohy cár, visící z mé roztržené kutny. Pøišlápl jsem si jej a prudce upadl
na oblièej.
Zprvu jsem byl pádem tak zmaten, že jsem si hned nevšiml ponìkud
zarážející okolnosti, která mne však záhy poté, ještì když jsem ležel,
zaujala. Bradou jsem se totiž dotýkal podlahy, kdežto rty i horní èást
oblièeje, tøebaže zjevnì spoèívaly níže než brada, se nedotýkaly nièeho.
A zároveò jako by se mi èelo hroužilo do lepkavého dýmu a do nozder
mi stoupal podivný zápach tlející plísnì. Natáhl jsem ruku a zachvìl
jsem se dìsem, nebo jsem zjistil, že jsem upadl tìsnì na okraj kruhové
jámy, jejíž rozmìry jsem ovšem zatím nemohl odhadnout. Šmátral jsem
po zdi hned pod roubením jámy a podaøilo se mi vydrolit malý úlomek;
ten jsem pak hodil do prohlubnì. Po mnoho vteøin jsem slyšel, jak pøi
pádu naráží o stìny propasti; koneènì se ozvalo duté žbluòknutí a po
nìm zvuèné ozvìny. V témž okamžiku jsem zaslechl zvuk, jako by se
mi nad hlavou rychle otevøely a právì tak rychle zavøely dveøe, a tmou
jako by náhle probleskl slabý zákmit svìtla, který zase tak náhle pohasl.
Poznal jsem, do jaké záhuby jsem se øítil, a zaradoval se z vèasné
náhody, která mne zachránila. Staèil jediný krok a byla by po mnì
veta. A právì takovou smrt - jaké jsem teï o vlas unikl - smrt
z povídaèek o inkvizici, považoval jsem za bujnou smyšlenku. Obìti
tyranské inkvizice mìly na vybranou: umírat buï za strašlivých muk
tìlesných, anebo s obludnými hrùzami duševními. Mnì zøejmì urèili
smrt druhou. Dlouhými útrapami jsem byl vnitønì tak rozerván, že
jsem se tøásl už pøi zvuku vlastního hlasu a stal se tak v každém ohledu
vhodným pøedmìtem pro druh muèení, který mne èekal.
Drkotaje zuby, tápal jsem zpátky ke zdi a umiòoval si, že radìji
zahynu tam, než abych riskoval hrùzy šachet, kterých se mi teï
v obraznosti vyrojilo nìkolik v rùzných místech žaláøe. Za jiného
rozpoložení mysli bych se byl odvážil skoncovat rázem svou bídu
skokem do jedné z nich; teï však byl ze mne ten nejhorší zbabìlec.
Také jsem ovšem nemohl zapomenout na to, co jsem èetl o tìchto
jámách - jejich strašlivým úèelem není prý usmrcovat obìti náhle.
Z pøílišného rozrušení jsem probdìl dlouhé hodiny; pak jsem však
pøece jen usnul. Když jsem se probudil, našel jsem vedle sebe tak

63
 E. A. Poe - Povídky

jako pøedtím chléb a džbán s vodou. Muèila mne palèivá žízeò a naráz
jsem nádobu vyprázdnil. Jistì v ní bylo nìco omamného, nebo sotva
jsem dopil, už se mi klížila víèka. Pøepadl mne hluboký spánek -
podobný spánku smrti. Nevím ovšem, jak dlouho jsem spal, ale když
jsem znovu otevøel oèi, rozeznával jsem své okolí. V pøízraèné sirnaté
záøi - nevìdìl jsem zprvu, odkud se linula - mohl jsem obhlédnout
rozsah i tvar žaláøe.
Pokud šlo o jeho velikost, znaènì jsem se zmýlil. Zeï nemìøila
kolem dokola víc než dvacet pìt yardù. Tento objev mne na chvíli
zcela zbyteènì potrápil; vìru zbyteènì - vždy v strašlivém postavení,
v nìmž jsem vìzel, mohlo mít sotva nìco menší význam než právì
rozmìry mé cely. Byl jsem však posedlý vyzkoumat každou malièkost
a všemožnì jsem si chtìl vysvìtlit, jak jsem se pøi mìøení cely spletl.
Koneènì mi svitlo. Pøi prvním pokusu napoèítal jsem dvaapadesát
krokù do chvíle, kdy jsem klesl; dostal jsem se tehdy nepochybnì až
na jeden nebo dva kroky k útržku látky - ve skuteènosti jsem tedy
obešel témìø celou kryptu. Pak jsem usnul, a když jsem se probral,
patrnì jsem se stejnou cestou vrátil - jedinì tak jsem se mohl domnívat,
že obvod cely je dvakrát delší než ve skuteènosti. Byl jsem zcela
vyšinutý, a tak jsem ani nepostøehl, že jsem na svou pou vyrazil se
zdí po levici a skonèil se zdí po pravé ruce.
Také v odhadování tvaru vìzení mne cosi zmátlo. Když jsem tápal
vpøed, nahmatal jsem ve zdi množství hran, což mi vnuklo pøedstavu
velké nepravidelnosti - tak mocný má úèinek naprostá tma na èlovìka,
který procitá z letargie èi spánku! Byly to prostì hrany nìkolika porùznu
rozložených, mírnì propadlých èi vyklenutých míst. Tvar žaláøe byl
zhruba ètverec. Co jsem pokládal za zdivo, vypadalo teï jako
obrovské pláty železa èi jiného kovu, a jejich švy a spáry vytváøely
ony výklenky. Celý povrch tohoto kovového pásu byl poèmárán
pøíšernými, odpornými výplody, vyvìrajícími z mnišských povìr
o záhrobí. Postavy hrozících ïáblù, kostlivcù a mnoho dalších, vskutku
údìsných obrazù pokrývalo a hyzdilo stìny. Všiml jsem si, že obrysy
tìchto nestvùr jsou celkem zøetelné, jejich barvy jsou však patrnì
úèinkem vlhka vybledlé a rozmazané. Také podlahy jsem si teï

64
 Jáma a kyvadlo

povšiml. Byla kamenná. Uprostøed zela okrouhlá jáma, jejímuž jícnu

jsem unikl; byla tu však pouze jediná.
To vše jsem vidìl jen nejasnì a s velikou námahou, nebo mé
postavení i poloha se bìhem spánku podstatnì zmìnily. Ležel jsem
teï zcela natažen na zádech na jakémsi nízkém døevìném rámu. Byl
jsem k nìmu pevnì pøipoután dlouhým pásem, který se podobal
popruhu. Mnohonásobnì mi ovíjel údy a tìlo a ponechával trochu
volnosti jen hlavì a levé paži, takže jsem se mohl jakžtakž krmit
z hlinìné misky, která ležela po mém boku na zemi. S hrùzou jsem
shledal, že džbán zmizel; ano, s hrùzou, nebo mne trýznila nesnesitelná
žízeò. A moji muèitelé zøejmì zamýšleli tuto žízeò stupòovat - jídlo na
misce bylo totiž palèivì okoøenìno.
Hledìl jsem vzhùru a prohlížel si strop cely. Klenul se asi tøicet,
možná ètyøicet stop nad mou hlavou a byl sestrojen podobnì jako
postranní stìny. Na jedné desce mne silnì zaujala prapodivná postava.
Byla to postava Èasu, tak jak se obvykle maluje, až na to, že místo
kosy držela v ruce cosi, co jsem na první pohled pokládal za malovanou
podobu ohromného kyvadla, jaká vídáme na starých hodinách. Ve
vzhledu tohoto mechanismu mne však nìco nutilo k pozornìjší
prohlídce. Jak jsem tak na nì vzhùru hledìl (kyvadlo viselo pøímo
nade mnou), mìl jsem dojem, že se hýbá. Vzápìtí jsem shledal, že je
to pravda. Kývalo se v krátkých kmitech a ovšem zvolna. Nìkolik
minut jsem je tak pozoroval spíše s podivem než s bázní. Posléze mne
jeho jednotvárný pohyb unavil a zadíval jsem se jinam.
Zaslechl jsem totiž slabý šelest, a když jsem pohlédl na zem, vidìl
jsem, jak se tu pohybuje nìkolik obrovských krys. Vylézaly ze šachty,
kterou jsem mìl pøed oèima hned po pravici. A nedbajíce mého
upøeného pohledu, hrnuly se sem v houfech s laènýma oèima; lákal je
pach masa. Jen s velkým, soustøedìným vypìtím jsem je od nìho
odhánìl.
Po pùlhodinì (snad uplynula i hodina - mìl jsem nejasnou pøedstavu
o èase) jsem opìt vzhlédl. A teï jsem spatøil nìco, co mne opravdu
zmátlo a udivilo. Dráha kyvadla se prodloužila bezmála o yard. A jeho
rychlost byla pøirozenì také mnohem vìtší. Ale hlavnì mne znepokojil

65
 E. A. Poe - Povídky

dojem, že znatelnì pokleslo. Nyní jsem zpozoroval - netøeba dodávat

s jakým dìsem -, že jeho spodní konec tvoøí srpek tøpytné oceli, dlouhý
asi stopu od hrotu k hrotu, které trèí vzhùru, a že hrana srpku je zøejmì
ostrá jako bøitva. A jako bøitva byl patrnì i bytelný a tìžký, nebo od
ostøí vybíhal vzhùru do pevného, širokého tvaru. Byl pøipevnìn
k mohutné mosazné tyèi, a jak se houpal, svištìl vzduchem.
Již jsem vìdìl najisto, jaký konec mi pøichystala muèitelská
vynalézavost mnichù. Pochopùm inkvizice neušlo, že jsem rozpoznal
jámu, jejíž hrùzy mìl okusit tak zapøísáhlý kacíø, jakým jsem byl já -
jámu, ten symbol pekla, podle povìstí považovaný za nejzazší vrchol
všech jejich trestù. Do této jámy jsem jen èirou náhodou neupadl
a dobøe jsem vìdìl, že právì neèekanì, záludnì pøipravená muka
dodávají tìmto vraždám v kryptách zvrácené pitvornosti. Když jsem
tedy do propasti nespadl, nebylo už ïábelským zámìrem teï mì tam
svrhnout, ale pøipravit mi záhubu (druhé volby zøejmì nebylo) jinou
a mírnìjší. Mírnìjší! V svém žalu jsem se pousmál výrazu, jakým jsem
oznaèil ten hrùzný pojem.
Proè vykládat o dlouhých, pøedlouhých hodinách smrtelného, ba
víc než smrtelného dìsu, kdy jsem odpoèítával svištící kmity oceli!
Kyvadlo klesalo níž a níž - coul po coulu - zlomeèek po zlomeèku -
po stupních rozpoznatelných jen v intervalech, které trvaly vìky!
Teprve po nìkolika dnech - ano, mnoho dní možná uplynulo - zaèínalo
kmitat tak tìsnì nade mnou, že mne ovíval jeho bøitký dech. Do chøípí
se mi tlaèil pach ostré oceli. Modlil jsem se - zapøísahal jsem do omrzení
nebesa, aby urychlila sestup kyvadla. Bìsnil jsem, šílel, vší mocí jsem
se zdvíhal proti švihùm strašlivého handžáru. A pak jsem se znenadání
utišil a jen se usmíval na blyštivou smrt jako dítì na podivnou cetku.
Znovu mne naèas obestøely mrákoty; byla to jistì jen chvilièka,
nebo když jsem nabyl vìdomí, nezpozoroval jsem další pokles
kyvadla. Ale právì tak mohla uplynout dlouhá doba - vždy jsem
vìdìl, že tìm ukrutným ïáblùm neunikly mé mdloby a že stroj mohou
zastavit, kdy se jim zlíbí. Když jsem se probral, bylo mi nadto
nevýslovnì špatnì a mdlo, jakoby po dlouhém hladovìní. I v tomto
èase smrtelné úzkosti prahla lidská pøirozenost po jídle. A s bolestným

66
 Jáma a kyvadlo

úsilím, pokud mi to pouta dovolovala, natáhl jsem levou ruku a uchopil

ubohý zbytek jídla, který mi krysy nesežraly. Jakmile jsem vsunul sousto
mezi rty, bleskl mi hlavou jakýsi nedomyšlený nápad - byla v nìm
radost i nadìje. Jakou jsem si však já mohl dìlat nadìji? Byl to, jak
øíkám, nedomyšlený nápad, jakých má èlovìk mnoho a nikdy je nestaèí
domyslit. Tušil jsem, že v nìm byla radost i nadìje; ale také jsem cítil,
že se hned v zárodku rozplynul. Marnì jsem se namáhal dobrat se
k nìmu, znovu si jej vybavit. Dlouhé útrapy znièily takøka nadobro
mé nejzákladnìjší duševní schopnosti. Zhloupl jsem - byl ze mne idiot.
Kyvadlo kmitalo v pravém úhlu k mému trupu. Vidìl jsem, že srpek
jej køižuje nad krajinou srdeèní. Pozdìji roztøepí tkaninu mé kutny;
vrátí se, znovu zachytí - znovu a znovu se bude vracet a sekat. Pøes
dìsivé rozpìtí kyvu (snad tøicet i více stop) a neúprosné svištivé rázy,
jimiž by rozalo i ty železné stìny kolem, rvalo by mi po nìkolik minut
toliko šaty - nic víc. A u této pøedstavy jsem se zastavil - netroufal
jsem si zatím pøemýšlet dál. Tak houževnatì jsem se do ní pohøížil, tak
jsem na té myšlence ulpìl, jako bych jí mohl další sestup oceli zarazit.
Nutil jsem se k úvahám o tom, jaký asi zvuk vydá ten srpek, až mi
smýkne pøes odìv - o zvláštním, mrazivém záchvìvu, jaký asi probìhne
nervy, až se ocel otøe o látku. Tak dlouho jsem se probíral tìmito
malichernostmi, až mi stydla krev v žilách.
Dolù - neustále dolù se šinulo. Zaèal jsem s bláznivou rozkoší
porovnávat rychlost, s jakou klesalo, s rychlostí, s jakou kmitalo.
Doprava - doleva - daleko vzhùru - se skøekem zatracence!
S kradmým skokem tygra rovnou k mému srdci! Chvíli jsem se smál,
chvíli zoufale naøíkal, jak ta nebo ona pøedstava ve mnì pøevládala.
Dolù - neodvratnì, neúprosnì dolù! Jen tøi palce nad hrudí mi teï
kmitalo! Zbìsile jsem se snažil vyprostit levou paži. Byla volná jen od
lokte k prstùm. Stíží jsem dosáhl od mísy k ústùm - ani o vlas dál.
Kdybych dokázal zpøetrhat pouta nad loktem, snad bych kyvadlo
zachytil a snad bych ho i zastavil. Ale to bych se právì tak mohl
pokoušet zastavit lavinu!
Dolù - stále tak nepøestajnì - stále nevyhnutelnì dolù! Zalykal jsem
se a svíjel pøi každém jeho kyvu. Choulil se v køeèi pøi každièkém

67
 E. A. Poe - Povídky

švihu. S dychtivou, nesmyslnou, zoufalou nadìjí jsem na kyvadlo upíral

oèi, když se rozmáchlo ode mne vzhùru; bezdìènì jsem je mhouøil,
když klouzalo dolù - tøebaže smrt by mi pøinesla jen úlevu - ó jak
nevýslovnou úlevu! A pøece mne do morku kostí mrazilo pomyšlení,
že nepatrným posunem mechanismu se mi ta bøitká, lesklá sekyra zatne
do hrudi. A proè mne tedy mrazilo, proè jsem se ještì chvìl a choulil?
Byla to nadìje - nadìje i na skøipci triumfující, nadìje, která tiše
promlouvá k odsouzencùm na smrt i v žaláøích inkvizice.
Poznal jsem, že zbývá deset, snad dvanáct rozmachù a ocel se
dotkne mého šatu - a jakmile jsem si to uvìdomil, prostoupil mé nitro
onen zbystøený, soustøedìný chlad, jaký provází zoufalství. Po mnoha
hodinách a snad dnech jsem zase pøemýšlel. Teï mì napadlo, že øemen,
kterým jsem omotán, je z jediného kusu. Žádný provaz, nic jiného
mne nepoutalo. Staèí tedy jeden úder bøitkého srpku do kteréhokoli
dílce øemenu - a pouto je rozato; pak je mohu levou rukou snadno
stáhnout z tìla.
Ale jak hrozivì blízko by ocel švihala! Jen malinko se vzepøít
znamenalo by smrt! Ale cožpak by pochopové inkvizice tuto možnost
nepøedvídali? Cožpak by jí nezabránili? A køižuje se pouto na mé hrudi
právì s drahou kyvadla? V pøedtuše, že se má chabá a patrnì poslední
nadìje rozplyne, zvedl jsem hlavu natolik, abych si vidìl na hruï.
Popruh obepínal mé údy a tìlo køížem krážem - jenom ne v dráze
smrtonosné sekery!
Sotva mi hlava klesla do døívìjší polohy, blesklo mi cosi myslí, co
bych mohl nejspíš oznaèit jako druhou èást oné nedomyšlené spásné
myšlenky, o níž jsem se zmínil, jejíž úryvek mi mlhavì prolétl myslí,
když jsem k rozpáleným rtùm zdvihl pokrm. Teï už tedy byl nápad
celý - sice temný, snad trochu šílený, nevyhranìný, pøece však úplný.
S horeènou pílí zoufalce zaèal jsem jej okamžitì uskuteèòovat.
Již dlouho se nejbližší okolí nízkého rámu, na nìmž jsem ležel,
doslova hemžilo krysami. Byly divoké, drzé, laèné, civìly na mne
rudýma oèima, jako by se nemohly doèkat, až se na mne vrhnou,
jakmile se pøestanu hýbat. „Co asi jsou zvyklé žrát v té jámì?“ pomyslel
jsem si.

68
 Jáma a kyvadlo

Tøebaže jsem je vší mocí hledìl odehnat, zhltaly bezmála všechno

mé jídlo. Bez ustání jsem nad miskou mával èi kroužil rukou, ale pro
svou bezdìènou jednotvárnost pøestal pohyb posléze pùsobit. Ta žravá
chamraï se mi co chvíli zahryzávala do prstù. Potøel jsem teï zbytky
toho mazlavého ostrého pokrmu svá pouta, kam jsem jen na nì dosáhl;
pak jsem zdvihl ze zemì ruku a zùstal strnule, bez dechu ležet.
Zmìna - ta náhlá nehybnost - hladovou havì zprvu poplašila,
postrašila. Nìkteré z krys bázlivì ucouvly, mnohé se vrhly do jámy.
To však trvalo jen chvilku. Nadarmo jsem nespoléhal na jejich
nenasytnost. Jakmile zpozorovaly, že se nehýbám, vyskoèilo jich pár
nejdrzejších na mou pryènu a èichaly k popruhu. To byl zøejmì signál
k hromadnému náporu. Nové a nové hordy se hrnuly z jámy. Vydrápaly
se na rám, ztekly jej a po stovkách se vrhaly na mé tìlo. Pravidelný
pohyb kyvadla je ani trochu nerušil. Uhýbaly jeho úderùm a hledìly si
pomazaných pout. Jejich rostoucí houfy na mne nalehly, zaplavily mne.
Svíjely se mi na hrdle, studenými èumáky mi oèichávaly ústa, dusily
mne tìžkými tìly, drtily mi hruï hnusem, pro jaký svìt nemá jméno,
zmrazovaly mi srdce neodbytným slizem. Avšak cítil jsem, že staèí
ještì chvilku vydržet - a mám vyhráno. Zøetelnì jsem cítil, jak pouto
povoluje. Vìdìl jsem, že se na nìkolika místech již rozpadlo.
S nadlidským úsilím jsem zùstával bez hnutí ležet.
A nechybil jsem ve svých výpoètech, nevytrval jsem nadarmo.
Koneènì jsem pocítil, že jsem volný. Popruh mi v cárech splýval z tìla.
Avšak kyvadlo již dotíralo na mou hruï. Rozalo tkaninu na kutnì.
Proøízlo mi košili. Ještì dvakrát švihlo - všemi cévami projela mi ostrá
bolest. Avšak nadešel okamžik úniku. Mávl jsem rukou a mé
osvoboditelky se chvatnì rozprchly. Pak jsem se zvolna, neúhybnì,
obezøetnì, jen boèním pohybem a pøikrèen, sunul z objetí pouta
a z dosahu handžáru. Zatím jsem byl volný!
Volný - v chapadlech inkvizice! Sotva jsem slezl z té pryèny hrùzy
na kamennou žaláøní dlažbu, pøestal se pekelný stroj hýbat a vidìl
jsem, jak jej neviditelná síla vytahuje stropem. To byla výstraha, která
se mi zaryla do duše. Nepochybnì jim neušel jediný mùj pohyb. Volný!
Zatím jsem unikl smrti za agonií jednoho druhu, ale jistì jsou pro mne

69
 E. A. Poe - Povídky

pøichystána muka nová a horší než sama smrt. S tímto pomyšlením

jsem se tìkavì rozhlížel po železném ostìní, které mne uzamykalo.
S mým žaláøem se nìco stalo - nìco neobvyklého - jakási zmìna,
kterou jsem zprvu jasnì nepostøehl. Chvíli jsem jen nepøítomnì
bloumal, chvìl se a hroužil do planých, nesouvislých dohadù. Tu jsem
si také poprvé všiml, odkud se line ta sirnatá záøe osvìtlující celu.
Vycházela ze škvíry asi pùl palce široké, která se táhla kolem celé
spodní hrany stìn. Tato škvíra jako by oddìlovala - a ukázalo se, že
opravdu oddìluje - stìny od podlahy. Pokoušel jsem se, ovšem bez
výsledku, tím otvorem podívat.
Když jsem se vzpøímil, pochopil jsem náhle záhadnou promìnu
své kobky. Již jsem se zmínil o tom, že obrysy postav na stìnách byly
docela zøetelné, jen jejich barvy mi pøipadaly rozplizlé a neurèité. Barvy
teï zaèaly intenzívnì prozaøovat, takže strašidelné, satanské postavy
dostávaly výraz, jaký by rozdrásal i silnìjší nervy, než jaké jsem mìl
já. Ze všech koutù, kde jsem pøedtím nic netušil, zíraly na mne tisíceré
démonské oèi s tak zuøivou, údìsnou životností, hoøely takovým
zlovìstným žárem, že jsem marnì pøemáhal obraznost, aby v nich
vidìla nìco neskuteèného.
Neskuteèného! Vždy jsem už pouhým dechem nabíral do chøípí
pach rozžhaveného železa! Vìzení prostoupil dusivý zápach. Každou
vteøinu žhnuly temnìji ty oèi, zírající na má muka. Obrysy krvavých
hrùz rozlévaly stále sytìjší nach. Zalykal jsem se, lapal po dechu! Již
jsem prohlédl zámìr svých muèitelù - tìch neoblomitelných, tìch
nejsatanštìjších ukrutníkù! Uskoèil jsem pøed žhavým kovem
doprostøed cely. Když jsem si pomyslil, jak se co nevidìt uškvaøím
žárem, pøedstava studené studnì mne blažila jako balzám. Vrhl jsem
se k jejímu zejícímu kraji. Ztrhaným zrakem jsem upøenì pohlédl dolù.
Záøe z rozpálené klenby prosvítila její nejzazší kouty. Ale má mysl se
ještì zoufalou vteøinu bránila pøijmout dosah toho, na co jsem hledìl.
Nakonec si to však prodralo, proklestilo cestu do mé duše - propálilo
se to do mého zdìšeného mozku. Ó kde je hlas, který to vypoví! Ó
hrùzo! Ó radìji všechny hrùzy svìta - jen tuto ne! S výkøikem jsem
prchal od propasti - zakryl si dlanìmi tváø a hoøce se rozplakal.

70
 Jáma a kyvadlo

Žár rychle sílil. Opìt jsem vzhlédl - a roztøásl se jako v záchvatu

zimnice. Žaláø se promìnil podruhé - tentokrát se zmìnil jeho tvar.
Jako prve jsem se zpoèátku snažil pochopit, co se dìje. Ale dlouho
mne na pochybách nenechali. Mùj dvojí únik podráždil pomstychtivost
inkvizitorù a teï je tedy konec všem žertùm s Králem dìsu. Prostor
býval ètvercový. Teï jsem vidìl, že dvì železné stìny tvoøí ostrý úhel
- a dvì pochopitelnì tupý. S rachotivým, sténavým lomozem se dìsivá
promìna dovršovala. Tvar kobky se ve chvilce zešikmil v kosoètverec.
Ale tím promìna nekonèila - již jsem ani nedoufal, ba ani si nepøál,
aby skonèila. Rád bych byl pøitiskl rudé stìny k své hrudi jako pl᚝
vìèného míru. „Chci smrt,“ øíkal jsem si, „jakoukoli smrt - jen ne smrt
v jámì!“ Já blázen! Což mi dosud nenapadlo, že planoucí železo mì
má zahnat právì do jámy? Cožpak bych vydržel ten žár? A kdybych
i vydržel, mohl bych vzdorovat jeho tlaku? A kosoètverec se teï
zužoval tak rychle, že už jsem nemìl èas uvažovat. Jeho støed a tedy
i nejširší èást byly právì nad rozšklebenou prohlubní. Uskoèil jsem -
avšak svírající se stìny tlaèily mne neodbytnì dál. Mé zprahlé, uzmítané
tìlo nemìlo posléze už ani coul pevné pùdy pod nohama. Pøestal jsem
bojovat, má zmuèená duše však dobojovala ještì jediným mocným,
dlouhým a posledním výkøikem zoufalství. Cítil jsem, že vrávorám na
samém okraji - odvrátil jsem oèi - -
Ozval se zmatený šum lidských hlasù! Ryèný jek mnoha polnic!
Dunivé rachocení tisícerých hromù! Natažená ruka zachytila moji ruku,
právì když jsem v mdlobách klesal do propasti. Byla to ruka generála
Lasalla. Francouzská armáda vstoupila do Toleda. Inkvizice byla
v rukou svých nepøátel.

71
 E. A. Poe - Povídky

MASKA ÈERVENÉ SMRTI

„Èervená smrt“ již dlouho pustošila zemi. Dosud žádná morová

rána nebyla tak vražedná a tak obludná. Krev byla jejím zhmotnìným
znakem a peèetí - èerveò a údìsnost krve. Pøicházely pronikavé
bolesti, pak náhlé mrákoty, pak prudké krvácení z pórù a konec.
Šarlatovými skvrnami na tìle a hlavnì na tváøi odsuzoval mor svou
obì do klatby, zavíral jí dveøe pøed pomocí a soucitem bližních.
Choroba èlovìka zachvátila, rdousila a v pùlhodinì sklála.
Avšak princ Prospero byl šastný, neohrožený a prozíravý. Když
byla jeho øíše již napùl vylidnìna, vybral si ze všech svých rytíøù
a dvorních dam tisíc zdravých a veselých pøátel a uchýlil se s nimi do
ústraní za vysoké zdi a cimbuøí odlehlého kláštera. Byla to rozsáhlá
a nádherná budova - výtvor princova vlastního výstøedního, ale
vznešeného vkusu. Byla obehnána mohutnou zdí. Ve zdi byly železné
brány. Když sem dvoøané pøišli, pøinesli s sebou kováøské výhnì a tìžká
kladiva a zatavili závory. Chtìli se opevnit proti náhlým záchvatùm
zoufalství zvenèí a šílenství zevnitø. Klášter mìl bohaté zásoby. Dvoøané
byli tedy zabezpeèeni a mohli smìle vzdorovat nákaze. Svìt venku a
se o sebe postará! Jen blázen by se teï rmoutil a pøemýšlel. Princ
pamatoval na rozmanité radovánky. Opatøil šašky, komedianty, byly
tu baletky, byli tu hudebníci, byly tu krásky a bylo tu víno. To všechno
a ještì k tomu bezpeèí - bylo uvnitø. Venku - Èervená smrt.
Na sklonku pátého nebo šestého mìsíce tohoto odlouèení - právì
když venku bìsnil mor nejzuøivìji - uspoøádal princ Prospero pro
svých tisíc pøátel velkolepý maškarní ples.
Byla to skvostná podívaná - ta maškaráda. Ale nejdøív vám vylíèím
komnaty, v kterých se odehrávala. Bylo jich sedm - královské apartmá.
V mnoha palácích vytváøí øada takových komnat dlouhý a pøímoèarý
prùhled; posuvné dveøe bývají dokoøán rozevøeny témìø až ke stìnám,
takže celý prostor lze snadno pøehlédnout. Zde to ovšem bylo docela
jiné, jak se ostatnì pøi princovì zálibì v bizarnosti dalo oèekávat.
Pokoje byly tak nerovnomìrnì rozmístìny, že bylo vidìt vždy sotva
dál než do jednoho. Každých dvacet tøicet krokù stìna prudce
72
 Maska èervené smrti

odboèovala a pøed divákem se otvíral nový a nový obraz. Uprostøed

každé stìny bylo napravo i nalevo vysoké, úzké gotické okno vedoucí
do pøilehlé chodby, která se vinula podél zákrutù celého apartmá.
Tato okna byla z malovaného skla, které mìlo vždy takovou barvu,
aby lahodila s barevným odstínem dekorace v komnatì.
Nejvýchodnìjší pokoj byl napøíklad vyzdoben modøe - okna byla
proto jasnì modrá. Druhá komnata mìla okrasy a èalouny purpurové,
takže i tabulky okna byly z purpuru. V tøetí bylo všechno zelené -
okna též. Ètvrtá byla zaøízena i osvìtlena oranžovì, pátá byla bílá,
v šesté pøevládala fialová. Sedmý pokoj byl zahalen do èerných
sametových èalounù, které pokrývaly strop a visely ze stìn, spadajíce
v tìžkých záhybech na koberec téže látky a barvy. Pouze v tomto
pokoji nesouhlasila však barva oken s barvou výzdoby. Zde byly
tabulky šarlatové - syté barvy krve. V žádné z tìchto sedmi komnat
nebyla uprostøed záplavy zlatých ozdob, jež tu byly nahodile rozmístìny
èi splývaly z klenby stropu, jediná lampa, jediný svícen. Uvnitø pokojù
nehoøelo svìtlo, ale na chodbách, které se kolem nich vinuly, stála
pøed každým oknem tìžká trojnožka s rozžhaveným uhlím, jehož
plameny prozaøovaly zbarvené sklo a místnost oslnivì osvìtlovaly.
Vznikaly tak pøepestré, fantastické obrazce a dojmy. Ale v západní,
èerné komnatì, vyvolalo ohnivé svìtlo, proudící na temné závìsy
krvavým sklem, opravdu pøízraèný úèinek; tváøe pøíchozích vypadaly
v té záøi tak údìsnì, že se jen málokdo z celé spoleènosti osmìlil
pøekroèit práh.
A v této komnatì stály u západní stìny ohromné ebenové hodiny.
Jejich kyvadlo se houpalo s temným, tìžkým, jednotvárným øinèením,
a když minutová ruèièka opsala kruh ciferníku a hodiny zaèaly odbíjet,
vydral se z kovových plic stroje zvuk, který byl sice jasný a zvuèný,
hluboký i harmonický, ale pøitom tak podivnì jímavý a naléhavý, že
hudebníci v orchestru hodinu co hodinu pøestávali na chvilenku hrát
a naslouchali odbíjení; a tak se i tanèící páry bezdìky pøestávaly otáèet
a celá ta veselá spoleènost trochu zrozpaèitìla, a jak hodiny odzvánìly,
bylo vidìt, že ti nejrozmaøilejší pobledli a ti starší, usedlejší, si rukou
pøejeli èelo jakoby v zmateném zasnìní èi zamyšlení; jakmile však

73
 E. A. Poe - Povídky

údery doznìly, obecenstvo znovu propuklo v bezstarostný smích;

hudebníci na sebe pohlédli a usmáli se vlastnímu zneklidnìní
a bláhovosti, a šeptem se navzájem ujišovali, že pøi pøíštím odbíjení
se už nedají tak dojmout a zmást - a pak uplynulo šedesát minut (do
nichž se vejde tøi tisíce šest set vteøin prchavého èasu), hodiny zaèaly
vyzvánìt znovu, a znovu se pøikradly rozpaky, neklid a zamyšlení jako
pøedtím.
Ale pøesto byl to ples bujný a velkolepý. Vévoda mìl prazvláštní
vkus. Mìl vytøíbené oko pro barvy, znal jejich úèinek. Dekorace podle
bìžné módy se mu nelíbily. Jeho návrh a plány byly smìlé, oslnivé,
nápady pøekypovaly ohromující nádherou. Snad si nìkteøí myslí, že
byl šílený. Lidé z jeho družiny si to nemysleli. Bylo tøeba ho slyšet,
vidìt, dotýkat se ho - abyste si to opravdu nemysleli.
K této velké slavnosti uspoøádal témìø sám celou tu promìnlivou
výzdobu sedmi komnat a svým podmanivým vkusem sám urèoval
výbìr masek. Byly to postavy skutku pitvorné - samý lesk a tøpyt,
dráždivost a pøízraènost - pøipomínající Hugovy Hernani. Byly tu
fantaskní postavy s údy a výstrojí, které k nim nepatøily. Byla tu šílená
zjevení, jakoby bláznem vymyšlená. Mnoho podob krásných, mnoho
rozmarných, mnoho bizarních, nìkteré strašlivé a nemálo též
odporných. Byl to vìru zástup snových pøeludù, co se tu vláèelo po
komnatách! A ty pøeludy se kroutily a ploužily, zbarvovány odstíny
komnat, a šílené tóny orchestru jako by znìly ozvìnou jejich krokù.
A tu se náhle v sametové síni ozve úder ebenových hodin a všechno
na okamžik strne a všechno umlká - jen hodiny je slyšet. Pøeludy stojí
jako pøimraženy. Avšak zvonivé údery doznívají - jen chvilenku to
trvalo - a za jejich echem letí lehký, tlumený smích. A hudba se znovu
rozvášní a pøeludy ožijí a znovu køepèí ještì rozmarnìji než døíve
a zbarvují se záøemi z mnoha barevných skel, jimiž prosvítají zášlehy
ohòù. Avšak ke komnatì tam na západì se teï už žádná maska
neodváží pøiblížit, nebo noci ubývá a krvavým sklem line se svìtlo
èím dál ryšavìjší a èerò šerých èalounù dìsí, a tomu, kdo vboøí nohu
do šerého koberce, zazní blízký tlumený cinkot ebenových hodin
naléhavìji a vážnìji než tìm, kteøí se baví v odlehlejších komnatách.

74
 Maska èervené smrti

Tam se však hemžil hustý zástup, horeènì pulsoval život. Bujný

kvas víøil dál a dál - až koneènì hodiny zaèaly odbíjet pùlnoc. Hudba
tak jako pøedtím zmlkla, utichlo kroužení párù, všechno zas rozpaèitì
znehybnìlo. Tentokrát však hodinový zvon zaznìl dvanáctkrát, a tak
se asi stalo - protože bylo více èasu - že se do úvah tìch
pøemýšlivìjších hodovníkù vloudilo o trochu víc ducha. A tak se snad
také stalo, že ještì než poslední ozvìna posledního úderu zanikla
v tichu, postøehli mnozí pøítomnost masky, které si dosud nikdo nevšiml.
A když se šeptem rozneslo, že se dostavil nový host, ozval se
v obecenstvu šum a reptání, zprvu vyjadøující nesouhlas a údiv -
posléze strach, hrùzu a odpor.
V shromáždìní pøízrakù, jaké jsem vykreslil, by nìjaký obyèejný
zjev sotva vzbudil takový rozruch. Vždy volba masek na tento veèer
byla takøka neomezena; ale ta nová postava pøeherodovala samého
Heroda a pøekroèila hranice i princovy bezbøehé fantazie. I ten
nejotrlejší èlovìk má v srdci struny, které ho rozechvìjí, jakmile se
jich dotknete. I èlovìk nadobro rozvrácený, jemuž je život i smrt jen
pro smích, pøestává s nìkterými vìcmi žertovat. A opravdu: celá
spoleènost zøejmì v skrytu duše cítila, že v kostýmu i vystupování
vetøelce není nic žertovného, že je v nìm cosi nestoudného. Byla to
vysoká, vychrtlá postava, zahalená od hlavy k patì do pohøebního
hávu. Maska, která zakrývala tváø, byla zformována k tak pøesné
podobì tuhé tváøe mrtvoly, že i nejpozornìjší pohled by sotva odhalil
klam. Ale to všechno by rozjaøení hodovníci, když už ne schválili,
tedy aspoò strpìli. Zakuklenec však zašel pøíliš daleko: vzal na sebe
podobu Èervené smrti. Jeho rubᚠbyl potøísnìn krví - a jeho široké
èelo, skránì i tváøe byly skropeny údìsným šarlatem.
Když na tento strašidelný zjev poprvé pohlédl princ Prospero
(maska zvolna, velebnì, snad aby zdùraznila, jakou hraje roli,
procházela mezi tanèícími), bylo vidìt, jak se v prvním okamžiku
køeèovitì otøásl hrùzou èi odporem; vzápìtí mu však tváø zrudla hnìvem.
„Kdo se opovažuje?“ tázal se sípavì dvoøanù, kteøí mu stáli nablízku
- „kdo se opovažuje urážet nás tímto rouhavým výsmìchem? Chopte
se ho a strhnìte mu masku, a poznáme, koho za svítání povìsíme na

75
 E. A. Poe - Povídky

cimbuøí!“
Princ Prospero stál ve východní, modré komnatì, když tato slova
pronášel, ale nesla se zvuènì a jasnì dál, do všech sedmi pokojù -
nebo princ byl èlovìk statný a smìlý a hudba na jeho pokyn ihned
umlkla.
Stál v modré komnatì s družinou bledých dvoøanù po boku.
Jakmile promluvil, vykroèili chvatnì smìrem k vetøelci, který v tom
okamžiku nebyl daleko a teï již sám rozvážným, dùstojným krokem
pøistupoval k mluvèímu. Ta šílená drzost nahánìla dvoøanstvu podivný,
posvátný strach, takže se mezi nimi nenašel jediný, kdo by proti masce
pozvedl ruku; a tak se cizinec, nikým neohrožován, pøiblížil až na krok
k princovi; a pak, zatímco celý ten zástup jakoby z jediného popudu
ucouvl ze støedù komnat ke stìnám, kráèel nerušenì dál týmž
slavnostním, odmìøeným krokem, kterým sem vstoupil, prošel modrou
komnatou a vstoupil do purpurové - z purpurové do zelené - zelenou
prošel do oranžové - a tou opìt do bílé - a odtud ještì dál do fialové,
a v žádné se nikdo nepohnul, aby ho zadržel. A teprve tehdy, šílený
vztekem a hanbou z chvilkové zbabìlosti, se princ Prospero
vzpamatoval. Vyrazil, hnal se zbìsile šesti pokoji - úplnì sám, nebo
všechny zachvátil smrtelný dìs - pádil s napøaženou dýkou a již
pøichvátal v nejzazší, sametové komnatì na tøi ètyøi kroky k odcházející
postavì; ta se však náhle prudce otoèila a pohlédla svému
pronásledovateli do tváøe. Ozval se pronikavý výkøik, zablýskla se
dýka - a dopadla na èerný koberec, na který vzápìtí klesl mrtev i princ
Prospero. Teprve pak se dav hodovníkù pozvedl k zbìsilé odvaze
zoufalcù a hnal se do èerné komnaty. Když se však chopili zakuklence,
jehož vysoká postava stála zpøíma a nehybnì ve stínu ebenových hodin,
ustrnuli všichni nevýslovnou hrùzou - pohøební rubᚠa mrtvolná maska,
na nìž se tak zuøivì vrhli, neskrývala v sobì žádný hmatatelný tvar.
A teï každý vìdìl, že pøišla Èervená smrt. Vkradla se tiše v noci
jako zlodìj. A bujaøí hodovníci padali jeden po druhém v hodovních
síních, zbrocených teï krví, a každý zemøel tak, jak právì klesl k zemi;
a z ebenových hodin odešel život s životem posledního rozmaøilce;
a plameny v trojnožkách dohasly a tma a zkáza a Èervená smrt
76
 Maska èervené smrti

rozprostøely nade vším svou bezmeznou moc.

77
 E. A. Poe - Povídky

MEDAILÓN

Egli é vivo e parlerebbe se non osservasse la regola del silenzio. /

Nápis pod italským obrazem sv. Bruna
(it. - Je živý a mluvil by, kdyby nezachovával pøíkaz mlèení).

Již dlouho mne spalovala vysoká horeèka. Vyèerpal jsem všechny

utišující prostøedky, které v tomto pustém apeninském kraji byly po
ruce - avšak bez výsledku. Mùj sluha a jediný ošetøovatel v opuštìném
zámku byl pøíliš neklidný a také neobratný, aby se odvážil pustit mi
žilou; ostatnì v bitce s bandity jsem ztratil víc než dost krve. Také
nebylo radno, aby ode mne odcházel shánìt nìkde pomoc. Nakonec
jsem si vzpomnìl na balíèek opia, který ležel spolu s tabákem
v pouzdru mé vodní dýmky; v Caøihradì jsem si totiž navykl kouøit
s tabákem i tuto omamnou látku. Pedro mi podal pouzdro. Sáhl jsem
dovnitø a našel narkotikum. Když jsem si však chtìl kousek ukrojit,
zarazil jsem se. Pøi kouøení na tom zvl᚝ nezáleželo, jaké množství
jsem ho požil. Obvykle jsem hlavièku dýmky naplnil do poloviny smìsí,
složenou z dvou rovných dílù opia a tabáku. Stávalo se, že jsem vykouøil
celý obsah a nepocítil pøitom žádný zvláštní úèinek; nìkdy však jsem
nevykouøil ani dvì tøetiny dýmky a již se dostavily až zarážející pøíznaky
duševní poruchy a varovaly mne, abych ustal. Jed ovšem úèinkoval
jen pozvolna, takže požitek byl bez jakéhokoli nebezpeèí. Teï jsem
ale stál pøed nìèím novým. Až dosud jsem opium nepolykal. Požíval
jsem èas od èasu laudanum a morfium a pøed požitím tìchto narkotik
bych nebyl zaváhal. Nemìl jsem však tušení, jak se zachází s tímto
jedem v tuhém stavu. Pedro vìdìl o správném dávkování právì tak
málo jako já, a tak jsem byl v nouzi odkázán na pouhý odhad. Pøesto
jsem se nijak zvl᚝ nezneklidnil - prostì jsem se rozhodl brát lék
postupnì. Øekl jsem si, že spolknu nejdøíve jen velmi nepatrnou dávku.
Jestliže nezapùsobí, budu ji opakovat; a tak budu pokraèovat, dokud
horeèka nepoleví, dokud se nedostaví spánek, po nìmž tolik prahnu
a který již skoro týden neoblažil mé rozjitøené smysly. Není pochyby
o tom, že právì táto zjitøenost smyslù, to tupé tøeštìní, jež mne již
78
 Medailon

zachvacovalo, zbavilo mùj rozum souvislého vnímání a tak jej zatemnilo,

že jsem už nerozeznával velké vìci od malých, nebo jsem je nemohl
srovnávat podle ustálených mìøítek. V této chvíli jsem vùbec netušil,
že to, co jsem pokládal za mizivou dávku opia, mohla být právì tak
dobøe dávka pøemrštìnì veliká. Naopak, vzpomínám, jak jsem
s jistotou odmìøil svou dávku tak, že jsem ji porovnal s celkovým
množstvím opia, které jsem mìl. A tak dávka, kterou jsem nakonec
spolkl - a spolkl jsem ji bez obav - byla zajisté jen malou èástí kusu,
který jsem držel v ruce.
Zámek, do kterého se mùj sluha odvážil vniknout násilím jen proto,
že nechtìl pøipustit, abych s tìžkým zranìním nocoval pod širým nebem
- byl jednou z onìch navršenin ponurosti a pompy, jaké se od nepamìti
chmuøí v Apeninském pohoøí; a chmuøí se právì tak ve skuteènosti,
jako v románech paní Radcliffové. Bylo zøejmé, že zámek byl jen
doèasnì a pøed nedávnem opuštìn. Usídlili jsme se v jedné z menších,
ne tak honosnì zaøízených komnat, která ležela v odlehlé vìži budovy.
Místnost byla bohatì vyzdobena, všechno však bylo potrhané
a staromódní. Na stìnách visely èalouny, pokryté rozmanitými
a roztodivnými zbranìmi a trofejemi, jakož i neobvykle velkým poètem
smìlých moderních obrazù v rámech s bohatými zlatými arabeskami.
A tyto obrazy, jež visely nejen na hlavních stìnách pokoje, ale
i v èetných výklencích, které si bizarní architektura zámku nedovedla
odpustit, tyto obrazy mne patrnì vlivem zaèínajícího deliria nesmírnì
zaujaly. Pøikázal jsem tedy Pedrovi, aby zavøel tìžké okenice - byla
už beztak noc -, zažehl svíce vysokého kandelábru, který stál v hlavách
mého lùžka, a rozhrnul dokoøán tøásnìmi zdobené závìsy z èerného
sametu, které postel obklopovaly. Vyslovil jsem tato pøání proto, abych
si mohl v pøípadì, že neusnu, alespoò støídavì prohlížet obrazy
a proèítat svazeèek, který jsem nalezl na podušce a který se zabýval
jejich popisem a rozborem.
Dlouho, pøedlouho jsem èetl - a zbožnì, obdivnì se díval. Rychle
a opojnì prchaly hodiny a blížila se pùlnoc. Když se mi pak poloha
svícnu znelíbila, natáhl jsem s námahou ruku (nechtìje rušit døímajícího
sluhu) a pøisunul svícen tak, aby jeho svìtla dopadala pøímo na knihu.

79
 E. A. Poe - Povídky

To však mìlo naprosto nepøedvídaný úèinek. Paprsky èetných svící

(a bylo jich mnoho) ozáøily náhle výklenek, na který jeden ze sloupù
lùžka vrhal až dosud hluboký stín. Tak jsem spatøil v živém osvìtlení
obraz, kterého jsem si pøedtím nevšiml. Byla to podobizna dívenky
dozrávající v ženu. Jen letmo jsem pohlédl na obraz - a zavøel oèi. Co
mne k tomu vedlo, to mi zprvu unikalo, ale s pøivøenými víèky jsem
v duchu pøemítal, proè jsem vlastnì zavøel oèi. Byl to naléhavý popud,
kterým jsem chtìl zøejmì získat èas na rozmyšlení, chtìl jsem si ovìøit,
zda mne zrak neklame, chtìl jsem zklidnit a zkrotit svou fantazii -
pøipravit se na støízlivìjší a spolehlivìjší pohled. Za okamžik jsem se
upøenì zahledìl na obraz.
Teï jsem ani trochu nepochyboval, že vidím jasnì, nebo první
záblesk svic na plátnì jako by rozehnal døímotné mrákoty jež obestíraly
mé smysly, a vyburcoval mne rázem k plnému vìdomí.
Øekl jsem již, že to byla podobizna mladé dívky, a jak tomu bývá
u medailónù, zachycovala pouze hlavu a ramena. Byla malována
stylem, jakým s oblibou maluje své hlavièky Sully. Paže, òadra i obrysy
záøících vlasù vplývaly neznatelnì do nejasného, a pøece hlubokého
stínu, který tvoøil pozadí celku. Rám byl oválný, bohatì zlacený,
zdobený maurským filigránem. Jako umìlecké dílo nemohlo nic vzbudit
vìtší obdiv než obraz sám. A pøece to bylo nìco jiného než dokonalost
malby, než nesmrtelná krása zpodobené tváøe, co na mne tak prudce
a tak mocnì zapùsobilo. Je také vylouèeno, že si má fantazie probuzená
z polospánku zamìnila omylem tváø obrazu za tváø živé osoby.
Rozeznával jsem pøece okamžitì pøíznaèné rysy malíøské školy a rámu
- a to jistì tuto pøedstavu již v samém zárodku zaplašilo. Nad tím
vším jsem se teï vážnì zamyslil a snad celou hodinu jsem tak napùl
ležel, napùl sedìl, zíraje utkvìle na portrét. Koneènì se mi zdálo, že
jsem poznal tajemství jeho úèinku, a klesl jsem opìt do lùžka. Poznal
jsem, že èarovné kouzlo obrazu tkví v naprosté živoucnosti výrazu,
který mne zprvu ohromil, potom zmátl, uchvátil a zdìsil. S niternou,
posvátnou hrùzou jsem postavil svícen na pùvodní místo. Pøíèina mého
hlubokého vzrušení zmizela mi tak z oèí a já jsem dychtivì sáhl po
svazku, který pojednával o obrazech a líèil jejich historii. Vyhledal jsem

80
 Medailon

èíslo, kterým byl oznaèen medailón, a èetl tato temná, podivná slova:
„Byla to dívenka pøevzácné krásy, a jak byla líbezná, tak byla i plná
šastné pohody. Neblahá však chvíle, kdy spatøila malíøe, kdy k nìmu
zahoøela láskou, kdy si ho vzala za muže. On - náruživý, hloubavý
a pøísný, mìl již jednu nevìstu: své umìní. Ona - dívenka pøevzácné
krásy a právì tak líbezná, jako plná šastné pohody, rozjasnìlá,
úsmìvná a dovádivá jako mladá srna, vše milovala, ze všeho se tìšila;
nenávidìla pouze umìní, jež jí bylo sokem, dìsila se pouze palety,
štìtce a ostatních ošklivých nástrojù, jež ji okrádaly o tváø milého.
A tak tato paní vyslechla jistì s hrùzou pøání malíøe, namalovat portrét
své mladé ženy. Ale byla pokorná a poslušná a sedávala odevzdanì
po mnoho týdnù v temném, vysokém arkýøi, kam pouze shora
prosvítalo trochu svìtla na šedavé plátno. Malíø však planul pro své
dílo a dlouhé hodiny a dlouhé dny na nìm nepøestával pracovat. A byl
to muž náruživý, nezkrotný a zasmušilý a svému zanícení propadal.
Nevidìl proto, že svìtlo, tak dìsivì ozaøující osamìlou vìžièku, hubí
zdraví i ducha jeho manželky; všichni ji vidìli chøadnout, jenom on ne.
Ona se však stále usmívala a nestýskala si, nebo vidìla, s jakou
horoucí a spalující rozkoší se malíø (tehdy již slavný) pustil do svého
díla, jak se dnem i nocí lopotí, aby vytvoøil podobu té, která jej miluje,
která však dennì umdlévá a slábne. A vskutku, kdo podobiznu spatøil,
hovoøil zjihlým hlasem o vìrnosti podoby jako o zázraku, který
dotvrzuje nejen malíøovo umìní, ale i jeho hlubokou lásku k ženì,
kterou tak nepøekonatelnì zpodobil. Když však pozdìji práci
dokonèoval, nikdo už do vìže nesmìl. Malíø byl teï již posedlý tvùrèím
zápalem, nespouštìl z plátna oèi, ba i na tváø své ženy jen zøídkakdy
pohlédl. A nevidìl, že barvy, které roztírá na plátna, ubírá z líèek té,
která sedí pøed ním. A když uplynulo mnoho týdnù a zbývaly už jen
malièkosti pøièinit, pouhý dotek štìtce na rtech, pouhý stínek barvy
v oku, duch paní opìt vzplál jako plamen v nitru lampy. A potom se
štìtec dotkl rtù, stínek zbarvil oko - a malíø stanul na okamžik pøed
dílem, které vytvoøil. Ale v pøíštím okamžiku, zíraje dále na obraz,
zaèal se chvìt a sinat a v údìsu zvolal: ,Toto je opravdu život sám!‘

81
 E. A. Poe - Povídky

Pak se prudce otoèil k své milované - byla mrtva!

82
Medailon

83
 E. A. Poe - Povídky

METODA DOKTORA TÉRA A PROFESORA PÉRA

Na podzim roku nepøíliš vzdáleného jsem se na cestách po

nejjižnìjších provinciích Francie octl pouhých nìkolik mil od jistého
maison de santé neboli soukromého blázince, o nìmž jsem mnoho
slyšel v Paøíži od svých pøátel z lékaøských kruhù. Ponìvadž jsem nikdy
podobné sanatorium nenavštívil, nechtìl jsem propást tuto pøíhodnou
pøíležitost, a navrhl jsem proto svému spoleèníkovi (pánovi, s nímž
jsem se náhodou seznámil pøed nìkolika dny), abychom asi tak na
hodinu na dvì odboèili a ústav si prohlédli. Byl proti tomu - omlouvaje
se pøednì, že pospíchá a za druhé že ho dìsí, což je zcela bìžné,
pohled na lidi duševnì choré. Prosil mì však, abych se na nìho nijak
neohlížel a klidnì ukojil svou zvìdavost, on že pomalu pojede dál,
takže ho mohu ještì bìhem dne, nejpozdìji pøíštího dne dohonit. Když
se se mnou louèil, napadlo mì, že pøístup do ústavu nebude možná
tak snadný, a sdìlil jsem mu své obavy. Odpovìdìl, že neznám-li se
osobnì s øeditelem monsieur Maillardem, nebo nemám-li nìjaký
doporuèující dopis, mohu opravdu narazit na potíže, nebo pøedpisy
tìchto soukromých blázincù bývají pøísnìjší než øady veøejných
nemocnic. Sám se prý pøed nìkolika lety s Maillardem seznámil
a pomùže mi aspoò tak, že se mnou zajede až k bránì budovy
a pøedstaví mne; dovnitø mu však jeho vztah k duševním chorobám
nedovolí vstoupit.
Podìkoval jsem mu a hned jsme zahnuli z hlavní silnice na travnatou
stezku, která se asi po pùlhodinì jízdy bezmála ztrácela v hustém lese,
pokrývajícím úpatí hory. Tímto zavlhlým, ponurým porostem jsme
projíždìli asi dvì míle a pak se pøed námi objevil zmínìný maison de
santé. Byl to fantastický zámek, témìø na spadnutí, a sotva se dalo
vìøit, že pro svou starobu a zchátralost je vùbec obyvatelný. Jeho
vzhled mi nahánìl hrùzu; zastavil jsem konì a užuž jsem se rozhodl
zamíøit zpátky; pak jsem se však za svou slabost zastydìl a jel jsem
dál.
Když jsme dorazili k bránì, všiml jsem si, že je pootevøená a že
z ní vykukuje tváø nìjakého muže. Vzápìtí tento muž vyšel ven, oslovil
84
 Metoda doktora Téra a profesora Péra

jménem mého spoleèníka, srdeènì si s ním potøásl rukou a prosil ho,

aby sestoupil z konì. Byl to sám monsieur Maillard. Byl to statný,
vzhledný pán staré školy, uhlazených zpùsobù a vyzaøovala z nìho
jistá vážnost, dùstojnost a velmi výrazná autorita.
Mùj známý mne pøedstavil a zmínil se o mém pøání prohlédnout si
ústavní zaøízení. Jakmile ho monsieur Maillard ujistil, že se mi plnì
vìnuje, rozlouèil se a už jsem ho víckrát nevidìl.
Když odjel, zavedl mne øeditel do malého, velice úpravného salónu,
v nìmž kromì mnoha jiných známek vybraného vkusu bylo množství
knih, kreseb, kvìtináèù a hudebních nástrojù. V krbu plápolal pøívìtivý
oheò. U klavíru sedìla mladá, velice krásná žena a zpívala árii
z Belliniho; jakmile jsem vstoupil, pøestala zpívat a pøijala mne s milou
zdvoøilostí. Mìla tichý hlas a celé její vystupování bylo zdrženlivé. Také
jsem mìl dojem, že v její tváøi rozpoznávám stopy jakéhosi žalu: byla
neobyèejnì bledá, i když to byla bledost - aspoò v mých oèích - ne
nepùvabná. Byla v hlubokém smutku a probouzela ve mnì smíšené
pocity úcty, zájmu a obdivu.
V Paøíži jsem se doslechl, že ústav monsieur Maillarda se øídí
zásadami, jimž se obecnì pøezdívá „utišující metoda“ - že se tu.vùbec
nepoužívá trestù, že tu dokonce jen zøídkakdy nemocné zavírají, že
pacienti, i když jsou tajnì hlídáni, požívají zdánlivì znaèné svobody
a že se vìtšina z nich smí volnì potulovat po budovì a zahradách
v obèanských šatech jako lidé se zdravým rozumem.
To všechno jsem si uvìdomoval a v hovoru s mladou dámou jsem
se mìl na pozoru - nebyl jsem si totiž tak docela jist, že je pøíèetná;
ostatnì jakýsi tìkavý lesk v jejích oèích mi dával tušit, že není duševnì
zdravá. Omezil jsem se proto jen na bìžné námìty, které by podle
mého mínìní neznepokojily èi nepodráždily ani šílence. Na všechno,
co jsem øíkal, odpovídala naprosto vìcnì, a dokonce i její vlastní
originální postøehy znìly zcela rozumnì; avšak moje letitá zkušenost
s iracionálními projevy šílenství mne nabádala, abych nevìøil podobným
dùkazùm normálnosti, a proto jsem zùstal bìhem celé rozmluvy tak
opatrný, jak jsem byl na zaèátku.
Potom pøinesl elegantní sluha v livreji podnos s ovocem, vínem

85
 E. A. Poe - Povídky

a jiným obèerstvením, z nìhož jsem si posloužil, a brzy nato dáma

pokoj opustila. Když odešla, pohlédl jsem tázavì na svého hostitele.
„Ne,“ øekl, „ach ne - ta patøí k rodinì - to je má neteø - skvìlá,
vzdìlaná žena.“
„Promiòte mi prosím moje podezøení,“ odpovìdìl jsem, „ale vám
jistì nebude zatìžko mi odpustit. V Paøíži velmi oceòují, jak výbornì
si zde vedete, a domníval jsem se, že je docela možné - nu, rozumíte
-“
„Ano, ano - už se neomlouvejte - naopak, je spíš na mnì, abych
vám podìkoval, s jakou chvályhodnou obezøetností jste si poèínal.
Málokdy se u mladých mužù shledáváme s takovou rozvahou
a neuváženost ze strany našich návštìvníkù pøivodila nejednu trapnou
mrzutost. Když ještì platila moje døívìjší metoda a pacientùm bylo
dovoleno všude se volnì procházet, èasto je nerozumní lidé, kteøí si
pøišli prohlédnout nᚠdùm, vydráždili k nebezpeèným záchvatùm
zuøivosti. Proto jsem byl nucen zavést pøísná omezení a povoluji pøístup
do ústavu jen osobám, na jejichž takt se mohu spolehnout.“
„Když ještì platila vaše døívìjší metoda!“ opakoval jsem jeho slova.
„Mám tomu rozumìt tak, že ona utišující metoda, o které jsem tolik
slyšel, se zde už neuplatòuje?“
„Je to nìkolik týdnù,“ odpovìdìl, „co jsme se rozhodli navždy s ní
skoncovat.“
„Opravdu ? Já žasnu!“
„Došli jsme k nezvratnému závìru, pane,“ øekl s povzdechem, „že
se musíme vrátit k nìkdejší praxi. Vážné nebezpeèí, které s sebou
utišující metoda pøinášela, vytrvale hrozilo a její pøednosti byly znaènì
pøeceòovány. Myslím si, pane, že v tomto ústavu - jestli vùbec nìkde
- byla poctivì vyzkoušena. Udìlali jsme všechno, co je v rámci
rozumné lidskosti možné. Škoda že jste k nám nezavítal døív - mohl
jste to na vlastní oèi posoudit. Ale pøedpokládám, že jste obeznámen
s utišující terapií - tedy, jak je praktikována.“
„Ne tak docela. To, co vím, pochází z tøetí ètvrté ruky.“
„Nuže, obecnì se dá o ní øíci, že je to metoda, pøi níž se pacientùm
vyhovuje ve všem, naè si vzpomenou - jsou ménagés, jak øíkáme.

86
 Metoda doktora Téra a profesora Péra

Žádnou smyšlenku, kterou si nemocný vzal do hlavy, jsme mu

nevyvraceli. Naopak, byli jsme k jeho nápadùm nejen shovívaví, ale
ještì jsme ho v nich povzbuzovali, a tak se nám podaøilo mnohé
natrvalo vyléèit. Nic tak nerozruší chabý mozek choromyslného jako
logické pøesvìdèování - reductio ad absurdum. Mìli jsme tu napøíklad
muže, který si pøedstavoval, že je kuøe. Léèba spoèívala v tom, že
jsme tuto pøedstavu brali jako skuteènost - vytýkali jsme pacientovi,
že se to z hlouposti jako fakt zdráhá pøijmout - a také jsme mu týden
odpírali jakoukoli jinou potravu, než jaká se bìžnì dává kuøatùm.
A tak trocha zrní a drobného štìrku udìlaly divy.“
„A tento zpùsob uklidòování - to bylo všechno?“
„Zdaleka ne. Hodnì jsme spoléhali na prosté formy rozptýlení,
jako je hudba, tanec, tìlocvik vùbec, karetní hry, èetba jistého druhu
a podobnì. S každým jednotlivým pacientem jsme se snažili jednat,
jako by byl postižen nìjakým bìžným fyzickým neduhem, a nikdy
zde nepadlo slovo šílenství. Významnou úlohu hrálo i to, že jsme
každého chovance povìøili, aby støežil poèínání všech ostatních.
Projevit dùvìru v soudnost èi pochopení ze strany duševnì chorého,
znamená cele si ho získat. Proto jsme se také obešli bez nákladného
opatrovnického personálu.“
„A to jste vùbec své svìøence netrestali?“
„Naprosto ne.“
„A nikdy jste je nezavírali?“
„Velmi zøídka. Tu a tam, když se stav nemocného kriticky zhoršil
nebo u nìho náhle propukla zuøivost, odstranili jsme ho do odlouèené
cely, aby nenakazil ostatní, a tam jsme ho drželi tak dlouho, dokud
jsme ho zase nemohli propustit mezi jeho pøátele - maniakální zuøivce
tu totiž nemáme. Tyto pøípady bývají obvykle dopravovány do
veøejných nemocnic.“
„Nu, a teï jste všechno zmìnili - myslíte, že k lepšímu?“
„Rozhodnì. Metoda mìla své nevýhody, a dokonce byla
nebezpeèná. Naštìstí ji už ve všech francouzských soukromých
sanatoriích zavrhli.“
„Velmi mì pøekvapuje, co se od vás dovídám,“ øekl jsem. „Byl

87
 E. A. Poe - Povídky

jsem totiž pevnì pøesvìdèen, že dnes už se v celé zemi jinou metodou

šílenství ani neléèí.“
„Jste ještì mladý, milý pøíteli,“ odvìtil mùj hostitel, „ale pøijde èas,
kdy se nauèíte samostatnì posuzovat, co se dìje ve svìtì, kdy
pøestanete spoléhat na tlachy druhých. Nevìøte nièemu, co slyšíte,
a jenom polovinì toho, co vidíte. Pokud jde o naše soukromá sana-
toria, zøejmì vám nìjaký ignorant nìco nakukal. Ale po veèeøi, až se
zotavíte z únavy po dlouhé jízdì, vás milerád provedu po domì
a seznámím vás s metodou, která podle mého názoru i podle mínìní
všech, kdo ji zažili v praxi, je daleko nejúèinnìjší ze všech systémù,
na jaké se až dosud pøišlo.“
„Je to vᚠsystém?“ zeptal jsem se. „Vy sám jste jej objevil?“
„Jsem hrdý na to,“ odvìtil, „že vám mohu pøitakat - mám na nìm
svùj podíl.“
Takto jsem asi hodinu nebo dvì rozmlouval s monsieur Maillardem,
který mi pøitom ukazoval místní zahrady a skleníky.
„Zatím vám ještì nemohu pøedvést své pacienty,“ øekl. „Tato setkání
pùsobí na citlivìjší povahy vždycky ponìkud otøesnì a nerad bych
vám kazil chu k jídlu. Poveèeøíme. Mohu vám nabídnout telecí á la
Saint Menehoult s kvìtákem v omáèce velouté a na zapití sklenku Clos
de Vougeôt - to vám nervy dostateènì posílí.“
V šest hodin byla ohlášena veèeøe a mùj hostitel mne uvedl do
prostorné jídelny, kde už byla shromáždìna poèetná spoleènost -
celkem pìtadvacet až tøicet lidí. Na první pohled patøili k vyšším
vrstvám - nepochybnì lidé šlechtického pùvodu - aèkoli jsem mìl
dojem, že jsou až pøemrštìnì vyšòoøení; jejich obleèení silnì
pøipomínalo okázalou parádu starého dvora. Aspoò dvì tøetiny hostí,
jak jsem si všiml, tvoøily dámy; a dnešní Paøížan by o nìkterých z nich
sotva mohl øíci, že jsou obleèeny s vybraným vkusem. Mnohé dámy
napøíklad, které jistì už pøekroèily sedmdesátku, mìly na sobì spoustu
šperkù, náramkù a náušnic a paže i òadra nosily necudnì odhaleny.
Také mi neušlo, že jen velmi málo šatù je dobøe ušito - nebo jich
aspoò velmi málo padlo jejich majitelùm. Jak jsem se rozhlížel, objevil
jsem onu zajímavou dívku, kterou mi v malém salónku pøedstavil

88
 Metoda doktora Téra a profesora Péra

monsieur Maillard, ale k svému nemalému pøekvapení jsem zjistil, že

má na sobì krinolínu, na nohou støevíèky s vysokými podpatky a na
hlavì špinavý èepec z bruselské krajky, který byl tak objemný, že se
pod ním její oblièej komicky ztrácel. Když jsem ji vidìl odpoledne,
byla v hlubokém smutku, a ten jí slušel mnohem lépe. Zkrátka,
v obleèení celé té spoleènosti bylo cosi pitvorného, co mne zprvu
pøivedlo k mému pùvodnímu dojmu, že jde o „utišující metodu“,
a vnuklo mi i podezøení, že monsieur Maillard mì chce po dobu veèeøe
klamat, aby mne ušetøil nepøíjemného pocitu, že veèeøím s blázny; ale
pak jsem si vzpomnìl co mi øíkali v Paøíži o obyvatelích jižních provincií,
jací to jsou podivínští, výstøední lidé, zatížení spoustou zastaralých
názorù; a když jsem se pak dal s nìkterými stolovníky do hovoru, mé
pøedchozí obavy se záhy zcela rozplynuly.
Jídelna sama, tøebaže se zdála dosti pohodlná a prostorovì
vyvážená, neoplývala zrovna velkou elegancí. Na podlaze napøíklad
nebyly koberce; ovšem ve Francii se dost èasto obejdou bez kobercù.
Také okna byla holá, bez záclon; zavøené okenice byly bezpeènì
zajištìny železnými tyèemi, upevnìnými napøíè, jak to vídáme u našich
obyèejných krámských výloh. Místnost tvoøila, jak jsem si všiml,
samostatné obdélníkové køídlo zámku, takže okna tu byla ze tøí stran
a dveøe ve zbývající stìnì. Bylo tam všehovšudy deset oken.
Tabule byla prostøena víc než bohatì. Byla obtížena mísami a pøímo
pøetížena lahùdkami - hojnost témìø barbarská. Kupy jídel by staèily
nasytit snad i bájné obry. Jakživ jsem nevidìl tak marnotratnì plýtvat
takovými dobrotami. Èeho se ovšem znatelnì nedostávalo, byl vkus
v uspoøádání; a mé oèi, pøivyklé mírnému svìtlu, žalostnì trpìly oslnivou
záøí z ohromného množství voskových svící v støíbrných svícnech, jež
byly rozloženy jak na stole, tak po celé místnosti - kde se jen dalo.
Nìkolik èilých sluhù bylo neustále v pohotovosti a na velikém stole
v odlehlejším koutì sínì sedìlo sedm nebo osm hudebníkù s houslemi,
p횝alami, pozouny a bubnem. Tito chlapíci mi bìhem jídla co chvíli
drásali nervy vyluzováním roztodivných zvukù, jež mìly být hudbou
a které všem pøítomným kromì mne zøejmì velice lahodily.
Celkovì jsem se nemohl ubránit dojmu, že ve všem, co kolem

89
 E. A. Poe - Povídky

sebe vidím, je cosi bizarního - ale svìt se koneckoncù skládá

z všelijakých lidí s nejrùznìjšími nápady, zpùsoby myšlení i tradièními
zvyklostmi. Také jsem už pìkný kus svìta zcestoval, abych se dal
nìèím jen tak pøekvapit - nil admirari je moje heslo. A tak jsem se
docela klidnì posadil po pravici svého hostitele, a protože jsem mìl
náramný apetyt, pustil jsem se s vervou do pochutin pøed sebou.
Mezitím plynul živý, duchaplný hovor. Pøevládaly v nìm jako
obvykle dámy. Témìø všichni èlenové spoleènosti, jak jsem brzy zjistil,
byli velice vzdìlaní; a mùj hostitel byl hotovou snùškou bodrých
anekdot. Mluvil zøejmì docela ochotnì o svém postavení øeditele
blázince a duševní choroby byly vùbec - k mému nemalému údivu -
oblíbeným námìtem všech hostí. Vyprávìly se èetné historky dotýkající
se vrtochù místních pacientù.
„Mìli jsme tu kdysi chlapíka,“ pravil tlustý mužík vpravo ode mne,
„chlapíka, který si namlouval, že je èajník. A mimochodem, není to
zvláštní, jak èasto zrovna tahle podivnùstka vleze bláznùm na mozek?
Stìží byste našli ve Francii sanatorium, kde by nechovali lidský èajník.
Nᚠdžentlmen byl èajníkem ze starého cínu a každé ráno se dùkladnì
leštil jelenicí a plavenou køídou.“
„A pak jsme tu mìli pøed nedávnem èlovìka,“ øekl vysoký muž
pøímo proti mnì, „který si vzal do hlavy, že je osel - a obraznì øeèeno
jím doopravdy byl. Hodnì se nás nazlobil a mìli jsme co dìlat,
abychom ho udrželi na uzdì. Dlouho nechtìl jíst nic jiného než bodláky,
ale brzy jsme ho z toho vyléèili: nedali jsme mu totiž vùbec nic jiného
k jídlu. Potom zas bez ustání vyhazoval - takhle - tak -“
„Ale pane De Kocku! Krote se, prosím vás, buïte tak laskav!“
pøerušila ho stará dáma sedící vedle nìho. „Co to s tìma nohama
vyvádíte? Vždy jste mi pokopal brokát! Copak je nutné ilustrovat
tak názornì, co chcete øíci? Tady nᚠpøítel by vám jistì rozumìl i bez
takových demonstrací. Jste namouvìru skoro stejný osel, za jakého
se považoval ten ubožák. Pøedvádíte to ovšem vìrnì, to musím uznat.“
„Mille pardons! Mamselle!“ zvolal monsieur De Kock, když byl
takto pokárán. „Tisíckrát prosím za odpuštìní! Nechtìl jsem vás urazit.
Mamselle Laplaceová - monsieur De Kock by si pokládal za èest

90
 Metoda doktora Téra a profesora Péra

pøipít si s vámi.“
Poté se monsieur De Kock hluboce uklonil, velmi obøadnì si políbil
ruku a pøipil si vína se sleènou Laplaceovou.
„Dovolte mi, mon ami,“ oslovil mì teï monsieur Maillard, „dovolte,
abych vám nabídl kousek tady z toho telecího á la Saint Menehoult -
uvidíte, že vám zachutná.“
V témž okamžiku se tøem statným èíšníkùm šastnì podaøilo složit
na stùl ohromnou mísu èi spíše vál s èímsi, co jsem pokládal za
„monstrum horrendum, informe, ingens, cui lumen ademptum.“
(Strašlivá, hrozná obluda, oèí zbavená. [Z Vergiliovy Aneidy]). Pøi
bližším ohledání jsem však zjistil, že je to jen telátko upeèené v celku,
posazené na kolena, s jablkem v hubì, jak se podle anglického
zpùsobu upravuje zajíc.
„Ne prosím, dìkuji,“ odvìtil jsem. „Po pravdì øeèeno, nestojím
nijak zvl᚝ o telecí á la Saint - už nevím který svatý - nesvìdèí totiž
mému žaludku. Ale vymìním si talíø a okusím králíka.“
Na stole bylo nìkolik mís s vedlejším chodem, který vypadal jako
obyèejný francouzský králík - je to delikatesa, kterou mohu vøele
doporuèit.
„Pierre,“ zvolal hostitel, „vymìò pánovi talíø a dej mu porci tady
z toho králíka au-chat!“
„Porci èeho?“ øekl jsem.
„Králíka au-chat - na zpùsob koèky.“
„Ó radìji ne - pøece jen jsem si to rozmyslel. Vezmu si jenom
kousek šunky.“
U tìchhle provinciálních lidí èlovìk vùbec neví, co vlastnì jí,
pomyslel jsem si. Toho jejich králíka au-chat ani neochutnám - a mám-
li být upøímný, i jejich koèku á la králík bych si odpustil.
„A potom,“ ozval se mrtvolnì vyhlížející muž na konci tabule,
navazuje nit hovoru, kde byla pøetržena, „potom - vedle jiných
pomatencù - jsme tu mìli pøed èasem pacienta, který se velice zatvrzele
vydával za cordobský sýr a s nožem v ruce obcházel pøátele a vybízel
je, aby aspoò ždibet ochutnali z jeho lýtka.“
„Byl to bezesporu ohromný pitomec,“ vpadl kdosi do øeèi, „ale

91
 E. A. Poe - Povídky

nedá se srovnat s jistým èlovìkem, kterého všichni - kromì tady toho

cizího pána - dobøe známe. Mám na mysli chlapíka, který se pokládal
za láhev šampaòského a ustaviènì vybuchoval a šumìl.“
Nato si mluvèí velmi neomalenì - jak se mi zdálo - strèil pravý
palec do levého koutku úst, prudce jej vytáhl se zvukem pøipomínajícím
bouchnutí zátky, pak obratnì pøitlaèil jazyk k zubùm a po nìkolik minut
ostøe syèel a šumìl, napodobuje pìnivý klokot šampaòského. Bylo
zcela oèividné, že se monsieur Maillardovi toto poèínání dvakrát
nezamlouvá, ale nic na to neøíkal a hovor navázal velice hubený, drobný
pán s mohutnou parukou.
„A pak tu byl jeden idiot,“ øekl, „který si namlouval, že je žabák -
a také se mu mimochodem do znaèné míry podobal. Pøál bych vám
ho vidìt, pane,“ obrátil se øeèník ke mnì, „to by vám srdce zaplesalo,
kdybyste vidìl, jak pøirozenì si vedl. Jestli ten èlovìk nebyl žabák,
pane, pak mi nezbývá než litovat, že jím doopravdy nebyl. Jeho kvákání
- takhle : kuááák, kuáák! - to vám byl tón - tón hes - jaký v životì
neuslyšíte. A když po dvou, po tøech sklenkách vína vystrèil lokty na
stùl - takhle - a roztáhl ústa - takhle - a takhle vyvalil oèi a strašnì
rychle jimi zaèal mrkat - takhle - pak vám namouduši øeknu, pane, že
byste zkoprnìl údivem nad jeho skvìlým talentem.“
„O tom nepochybuji,“ øekl jsem.
„A pak,“ pravil další muž, „pak tu byl Petit Gaillard, který si o sobì
myslel, že je šòupec tabáku a upøímnì ho rmoutilo, že sám sebe nemùže
nabrat mezi palec a ukazovák.“
„A pak tu byl Jules Desouliéres - a ten byl doopravdy geniální -
byl posedlý pøedstavou, že je dýnì. Poøád dotíral na kuchaøe, aby
z nìho udìlal nákyp, což kuchaø uraženì odmítal. Já osobnì bych
nechtìl pøísahat, že takový dýòový nákyp á la Desouliéres by nebyla
znamenitá pochoutka.“
„Já žasnu!“ zvolal jsem a pátravì jsem se podíval na monsieur
Maillarda.
„Hahaha!“ smál se tento pán. „Hehehe! Hihihi! Hohoho! Huhuhu!
To se namouduši povedlo! Jaképak žasnu, mon ami? Nᚠpøítel je
šprýmaø - drôle - nesmíte ho brát tak doslova.“

92
 Metoda doktora Téra a profesora Péra

„A pak,“ spustil jiný èlen spoleènosti, „pak tu byl Bouffon Le Grand

- další svérázná osobnost. Pomátl se z lásky a umanul si, že vlastní
dvì hlavy. O jedné z nich tvrdil, že je Ciceronova; druhá se podle
nìho skládala ještì ze dvou dalších: od temene po ústa patøila
Démosthenovi, od úst k bradì lordu Broughamovi. Není vylouèeno,
že se mýlil, ale byl by nás pøesvìdèil, že má pravdu - byl totiž
neobyèejnì výmluvný. Byl to náruživý øeèník a nedokázal svou vášeò
opanovat. Stávalo se napøíklad, že vyskoèil na jídelní stùl - takhle -
a - a -“
Tu mu pøítel, který sedìl vedle nìho, položil ruku na rameno
a pošeptal mu do ucha pár slov; vypravìè okamžitì zmlkl a klesl zpátky
do køesla.
„A pak,“ øekl jeho šeptající soused, „pak tu byl Boullard, vlèek.
Mluvím o nìm jako o vlèku, protože mu vlezl do hlavy groteskní, ale
ne tak docela nesmyslný nápad, že se promìnil v dìtskou hraèku
známou jako vlèek. Válel byste se smíchy, kdybyste ho vidìl, jak se
vrtí. Hodinu se vám vydržel toèit na podpatku - takhle -“
A tu mu pøítel, kterého pøedtím pøerušil, prokázal stejnou službu -
také mu cosi zašeptal.
„Ale vᚠpan Boullard,“ zajeèela stará dáma, „byl pøece blázen,
v nejlepším pøípadì velice hloupý blázen, protože kdo kdy slyšel, smím-
li se zeptat, o lidském vlèku? To je absurdní. To madame Joyeusová,
jak dobøe víte, nebyla takhle pominutá. Mìla sice svùj vrtoch, ale
vedl ji instinkt se zdravým rozumem a pøinášela radost všem, kdo mìli
èest ji znát. Po zralé úvaze pøišla na to, že jakousi náhodou se promìnila
v malého kohoutka; ale jako kohoutek se taky umìla chovat. Úchvatnì
tøepotala køídly - tak - takhle - tak - a co se kokrhání týká - prostì
rozkošné! Kykyryký! Kykyry kykyry kykyrykýýýýýý!“
„Madame Joyeusová, krote se laskavì!“ pøerušil ji velmi
rozzlobenì nᚠhostitel. „Buï se budete chovat jako dáma, anebo
pùjdete od stolu - raète si vybrat.“
Dáma (kterou jsem po historce o madame Joyeusové, již právì
vylíèila, slyšel s nemalým údivem oslovit jako madame Joyeusovou)
se zaèervenala až po uši a zdálo se, že jí je pokárání krajnì trapné.

93
 E. A. Poe - Povídky

Svìsila hlavu a už ani nehlesla. Avšak jiná, mladší dáma navázala na
pøedchozí téma. Byla to moje krásná dívenka ze salónku!
„Ach, madame Joyeusová byla opravdu blázen!“ zvolala. „Zato
v názoru Eugenie Salsafettové jsem shledávala nìco skuteènì
rozumného. Byla to pùvabná, nesmírnì skromná, cudná dívka, která
pokládala bìžný zpùsob oblékání za neslušný a vždycky si pøála nosit
šaty nikoli nalíc, ale naruby. Dá se to provést koneckoncù velice snadno.
Staèí udìlat jen tohle - tak - a pak tohle - tak - tak - a potom takhle
- tak - a potom -“
„Mon dieu! Mamselle Salsafette!“ vykøiklo nìkolik hlasù najednou.
„Co to vyvádíte? Zadržte! To staèí - už vidíme, jasnì vidíme, jak se to
dìlá! Dost! Dost“ A nìkolik hostù už vyskoèilo z køesel, aby zabránilo
sleènì Salsafettové pøipodobnit se Venuši Medicejské, když celý výjev
náhle a definitivnì zakonèilo nìkolik výkøikù - byl to spíš srdceryvný
øev - ozývající se odkudsi z hlavního traktu zámku.
Tento køik silnì otøásl mými nervy, ale ostatních mi v té chvíli bylo
až líto. Jakživ jsem nevidìl spoleènost rozumných lidí tak strašlivì
vydìšenou. Všichni zbledli jako mrtvoly, schoulili se do svých køesel,
tøásli se a blekotali hrùzou a naslouchali, jestli se øev znovu neozve.
Ozval se - tentokrát silnìjší a jakoby bližší - a pak potøetí - to už byl
velmi silný - ale když se ozval poètvrté, jeho mohutnost zøejmì polevila.
Jak zvuk pomalu dozníval, nálada spoleènosti se rychle vracela, všichni
brzy okøáli a žertovali jako pøedtím. Osmìlil jsem se poptat po pøíèinì
toho rozruchu.
„To nestojí za øeè,“ øekl monsieur Maillard, „už jsme si na takové
výlevy zvykli. Choromyslní propukávají obèas v takové hromadné vytí
- jeden vyplaší druhého, jak se to nìkdy dìje u smeèky psù v noci.
Sem tam se ovšem stává, že po takovém vycím unisonu následuje
spoleèný pokus uniknout na svobodu - tehdy se ovšem s jistým
nebezpeèím musí poèítat.“
„A kolik jich tu máte na starosti?“
„Teï jich tu nemáme víc než deset.“
„Pøevážnì ženy, nemýlím-li se.“
„Kdepak - jsou to do jednoho muži - a chlapi jako hory, to byste

94
 Metoda doktora Téra a profesora Péra

koukal.“
„Skuteènì? Vždycky jsem si myslel, že vìtšina duševnì chorých
patøí k slabšímu pohlaví.“
„Obecnì to platí, ale ne vždycky. Pøed èasem jsme tu mìli dvacet
sedm pacientù a z toho bylo osmnáct žen. Ale pozdìji se pomìry, jak
vidíte, znaènì zmìnily.“
„Ano - znaènì zmìnily, jak vidíte,“ vpadl do øeèi pán, který sleènì
Laplaceové pokopal holenì.
„Ano, znaènì zmìnily,“ zahlaholila sborem spoleènost.
„Držte jazyk za zuby, všichni!“ zvolal velmi nasupenì mùj hostitel.
Celá spoleènost zmlkla a témìø minutu zachovávala hrobové ticho.
Jedna dáma se snažila poslechnout monsieur Maillarda doslova: strèila
si obì ruce do úst a odevzdanì si pøidržovala svùj neposlušný jazyk
až do konce hostiny.
„A ta jemná dáma,“ oslovil jsem šeptem monsieur Maillarda,
naklánìje se k nìmu, „ta milá dáma, která nám pøed chvilkou pøedvedla
kokrhání - ta je doufám neškodná - zcela neškodná, že ano?“
„Neškodná!“ vybuchl v nelíèeném údivu. „Co - co tím proboha
myslíte?“
„Jen malinko jí pøeskoèilo?“ øekl jsem a dotkl jsem se èela.
„Pøedpokládám, že není nijak zvl᚝ - nijak nebezpeènì vyšinutá -
hm?“
„Mon dieu, co vám to jen vlezlo do hlavy? Tato dáma, moje stará
dobrá pøítelkynì paní Joyeusová, je naprosto normální - jako jsem já.
Má jistý sklon k výstøednostem, to pøiznávám - ale to víte, všechny
staré ženy - všechny velmi staré ženy jsou víceménì výstøední!“
„Ovšemže,“ pøitakal jsem, „ovšemže - nu, a co ty ostatní dámy
a pánové, ti - „
„Jsou moji pøátelé a zdejší opatrovníci,“ odpovìdìl monsieur
Maillard a povýšenì se napøímil, „velmi dobøí pøátelé a pomocníci.“
„Jakže? Všichni?“ otázal jsem se. „I ženy -“
„Pochopitelnì,“ odvìtil. „Bez žen bychom se vùbec neobešli - jsou
to nejlepší ošetøovatelky duševnì chorých, jaké si lze pøedstavit. Mají
svùj osobitý pøístup, víte? Jejich prùzraèný pohled dìlá divy, fascinuje

95
 E. A. Poe - Povídky

- nìco jako had, rozumíte? „

„Ovšemže,“ øekl jsem, „ovšemže! Chovají se trošinku divnì, nezdá
se vám? Jsou trošku vyšinuté, nemyslíte?“
„Divné! Vyšinuté! To myslíte vážnì? Víte, my tady na jihu nejsme
moc stydliví - dìláme si vìtšinou, co se nám líbí - radujeme se ze
života, užíváme si, rozumíte -“
„Ovšemže,“ øekl jsem, „ovšemže.“
„A možná taky, že to naše víno stoupá drobet do hlavy - je trochu
moc silné - rozumíte, hm?“
„Ovšemže,“ øekl jsem, „ovšemže. Mimochodem, monsieur, øíkal
jste, pokud jsem správnì rozumìl, že metoda, kterou teï uplatòujete
místo proslulé utišující metody, je velmi pøísná, velmi tvrdá ?“
„Vùbec ne. Zavøené pacienty musíme pochopitelnì pøísnì støežit,
ale jinak je jim naše péèe - myslím lékaøská péèe spíš pøíjemná než co
jiného.“
„A tu novou metodu jste vy sám objevil?“
„Ne tak docela. Podílí se na ní i profesor Tér, o kterém jste zajisté
už slyšel; a také jsou v mém systému jisté modifikace, o které se zase
zasloužil - rád a po právu mu je pøisuzuji - proslulý Pér, s nímž se,
pokud se nemýlím, dùvìrnì znáte.“
„Se zahanbením musím doznat,“ odvìtil jsem, „že jsem dokonce
ani jména obou tìch pánù jakživ neslyšel.“
„Pane na nebi!“ vykøikl mùj hostitel a zároveò se prudce i s židlí
odstrèil od stolu a zvedl ruce nad hlavu. „Já jsem se snad pøeslechl!
Pøece mi tu nechcete tvrdit - ne, to není možné -, že jste nikdy neslyšel
ani o uèeném doktoru Térovi, ani o slavném profesoru Pérovi?“
„Musím se doznat k své nevìdomosti,“ øekl jsem, „ale proti pravdì
se nelze prohøešit. Nicménì se stydím do krve, že neznám díla tìchto
nepochybnì vynikajících mužù. Vyhledám co nejdøív jejich spisy
a peèlivì si je prostuduji. Monsieur Maillarde, vy jste mne - musím se
pøiznat - vy jste mne opravdu zahanbil!“
A skuteènì mi bylo hanba.
„Dost už o tom, milý pøítelíèku, dost!“ pronesl laskavì a stiskl mi
ruku. „Pojïte, napijeme se spolu Sauternes“

96
 Metoda doktora Téra a profesora Péra

Pili jsme. Ostatní následovali nᚠpøíklad a nijak se pøitom

neomezovali. Breptali - žertovali - smáli se - vyvádìli tisíceré hlouposti
- housle skøípìly - buben drnèel - pozouny buèely jako odsouzenci
v mosazných býcích Falaridových (Falaris - øecký tyran na Sicílii (6.
stol. pø.n.l.), který své nepøátele nechal podle povìstí upalovat zaživa
v kovovém býku.) - a celý výjev, èím dál zmatenìjší, jak víno všechny
zdolávalo, se posléze blížil jakémusi komornímu pandemoniu. Mon-
sieur Maillard a já, nìkolik lahví Sauternes a Vougeôt pøed sebou,
jsme v tom povyku udržovali velice hluènou konverzaci. Slovo
pronesené v normální síle mìlo tak malou nadìji, že bude slyšeno,
jako hlas ryby ze dna Niagary.
„A pane,“ køièel jsem mu z plna hrdla do ucha, „zmínil jste se pøed
veèeøí o nebezpeèí, které s sebou pøináší stará utišující metoda. V èem
spoèívá?“
„Ano,“ odpovìdìl, „obèas hrozilo opravdu znaèné nebezpeèí.
Rozmary šílencù bývají nevypoèitatelné a podle mého názoru a ve
shodì s mínìním doktora Téra a profesora Péra je vždycky riskantní
nechat je pobíhat jen tak bez dozoru. Choromyslný mùže být doèasnì
‘ukonejšen’, jak se tomu øíká, ale nakonec stejnì ztropí nìjakou
výtržnost. Také jeho mazanost je pøísloveèná. Když má nìco nekalého
za lubem, dovede to náramnì chytøe maskovat, a prohnanost, s jakou
pøedstírá normální stav, to je jeden z nejt잚ích oøíškù, jaký se naskýtá
metafyzikùm pøi studiu lidské mysli. Jakmile se šílenec zaène projevovat
naprosto pøíèetnì, pak je namouduši .nejvyšší èas dát mu svìrací
kazajku.“
„Ale já se ptám na nebezpeèí, vážený pane, o kterém jste mluvil na
zaèátku, s nímž jste se osobnì setkal jako øeditel tohoto ústavu - máte
nìjaký konkrétní dùvod domnívat se, že volný pohyb pacientù je pøíliš
riskantní?“
„Zda jsem se já osobnì s nìèím takovým setkal? Nu, ano, dá se
øíci, že ano. Není to napøíklad tak dávno, co zde, v tomto domì, došlo
k pozoruhodné události. To se ještì provozovala utišující metoda
a pacienti byli na svobodì. Chovali se vzornì - tedy až výjimeènì
vzornì - a každého, kdo to má v hlavì v poøádku, mohlo napadnout,

97
 E. A. Poe - Povídky

že kují nìjaké ïábelské pikle - právì proto, že se chovali až nápadnì

dobøe. A opravdu: jednoho krásného rána se ošetøovatelé octli
v poutech - byli svázáni na rukou i na nohou a zavøeni do cel, kde je
pak jako blázny ošetøovali blázni sami - zkrátka, šílenci pøevzali násilím
úlohu ošetøovatelù.“
„To se mi ani nechce vìøit! Jakživ jsem neslyšel nìco tak
absurdního!“
„A pøece je to pravda. Spískal to všechno jeden omezenec - blázen,
který si bùhvíproè vzal do hlavy, že vymyslel lepší správní systém, než
o jakém se kdy komu snilo - myslím samosprávu choromyslných.
Patrnì si chtìl svùj nápad vyzkoušet - a proto pøesvìdèil ostatní
pacienty, aby se s ním spikli a spoleènì svrhli vládnoucí autoritu.“
„A skuteènì se mu to podaøilo?“
„Hladce. Ošetøovatelé a ošetøovaní si brzy museli vymìnit místa.
Totiž ne tak úplnì - vždy šílenci byli pøedtím volní, kdežto teï všechny
ošetøovatele okamžitì zavøeli do cel a zacházeli s nimi - to musím
bohužel øíci - velice nešetrnì.“
„Ale doufám, že protiúder na sebe nedal dlouho èekat. Takový
stav vìcí se pøece nemohl dlouho udržet. Venkované z okolí -
návštìvníci, kteøí si pøicházeli prohlédnout ústav - jistì kdekoho
zburcovali.“
„Jste na omylu. Vùdce vzpoury byl náramnì mazaný. Nikoho
nepustil dál - až na jednu výjimku: jednoho mladého pána, který
vypadal tak pitomì, že se ho ani nemìl proè obávat. Dovolil mu krapet
se tu porozhlédnout - zachtìlo se mu z nìkoho si pro zmìnu tak trochu
vystøelit. Když ho jaksepatøí obalamutil, zase ho pustil, aby si šel po
svých.“
„A jak dlouho tady ten šílenec vládl?“
„Ach, dlouho, velmi dlouho - aspoò mìsíc - a o kolik víc, to vám
pøesnì nepovím. Blázni si zatím dávali poøádnì do nosu - na to mùžete
vzít jed. Shodili své ošuntìlé šaty a navlékli na sebe všechno, co našli
v rodinných šatnících, vèetnì šperkù. Sklepy zámku mají bohaté
zásoby vína a ti blázni dovedou po èertech dobøe pít. Øeknu vám -
hezky si užívali!“

98
 Metoda doktora Téra a profesora Péra

„A co léèba - jaký speciální druh léèby vùdce vzpoury zavedl?“

„Inu, co se toho týká, blázen nemusí být vždycky padlý na hlavu,
jak už jsem podotkl - a upøímnì øeèeno, jeho léèebný postup byl
mnohem lepší než postup jeho pøedchùdcù. Byla to metoda vìru
znamenitá - jednoduchá - šikovná - žádné mrzutosti - dokonce krajnì
pøíjemná - byla zkrátka - „
Tu pøervaly hostitelùv výklad další zbìsilé výkøiky, podobné tìm,
jaké nás polekaly už pøedtím, jenže tentokrát jako by povykovali lidé,
kteøí se rychle pøibližují.
„Dobrotivé nebe!“ zvolal jsem. „Blázni zøejmì uprchli z cel!“
„Velice se obávám, že máte pravdu,“ odvìtil monsieur Maillard
a zesinal. Sotva to doøekl, pod okny se ozval øev a kletby a vzápìtí
bylo jasné, že se nìkolik lidí násilím dobývá do místnosti. Dveøe se
otøásaly pod údery ohromného kladiva, okenice byly neurvale páèeny
a strhávány.
Rozpoutal se strašlivý zmatek. Monsieur Maillard se k mému
nesmírnému úžasu vrhl pod bufet. Èekal jsem od nìho vìtší srdnatost.
Èlenové orchestru, kteøí byli poslední ètvrthodinu zøejmì tak opilí, že
nemohli plnit své poslání, se rázem vzchopili, popadli své nástroje,
vydrápali se na svùj stùl a spustili jako jeden muž americkou píseò
Yankee Doodle, kterou pak po celou dobu všeobecné vøavy vyhrávali
- sice trochu falešnì, zato s vehemencí pøímo nadlidskou.
Mezitím vyskoèil na jídelní stùl mezi láhve a sklenky pán, jemuž to
bylo pøed chvílí s takovou námahou pøekaženo, a jakmile tam nabyl
rovnováhy, zahájil slavnostní øeè, která byla bezpochyby vynikající,
až na to, že ji nebylo slyšet.. V témž okamžiku se roztoèil muž, který
se shlédl ve vlèkovi, a s rozpøaženými pažemi zaèal zbìsile víøit po
jídelnì, takže opravdu pùsobil dojmem vlèka a srážel každého, kdo
se mu pøipletl do cesty. A když jsem zaslechl neuvìøitelné bouchnutí
zátky a šumìní šampaòského, hned jsem se mohl pøesvìdèit, že
pochází od chlapíka, který u veèeøe pøedvádìl láhev tohoto lahodného
nápoje. A pak se zase rozkvákal muž žabák a kvákal tak, jako by
spása jeho duše závisela na každém kváknutí, které ze sebe vydá.
A všechno to pøehlušovalo nepøetržité hýkání osla. A má stará

99
 E. A. Poe - Povídky

pøítelkynì madame Joyeusová vypadala tak vyjevenì, že jsem nad

chudinkou málem zaplakal. Nedìlala však dohromady nic jiného, než
že stála v koutì u krbu a ze všech sil vøeštìla : „Kykyryký,
kykyrykýýýý!“
A pak pøišel vrchol - drama dospìlo ke katastrofì. Protože kromì
hýkání a skuèení a kokrhání nebyl náporu obléhatelù kladen žádný
odpor, bylo deset oken velmi hbitì a témìø souèasnì vytluèeno. Do
smrti budu prožívat svùj vlastní úžas a hrùzu, s jakou jsem zíral, jak
tìmito okny vpadla, vøítila se mezi nás a hlava nehlava kolem sebe
mlátila, dupala, drápala a jeèela bojechtivá rota oblud, jež mi v tu chvíli
pøipadaly jako smeèka šimpanzù, orangutanù nebo velkých èerných
paviánù z mysu Dobré nadìje.
Dostal jsem ukrutný výprask - po nìmž jsem se skulil pod divan
a zùstal tam tiše ležet. Asi po patnácti minutách, kdy jsem
s nastraženýma ušima naslouchal, co se v místnosti dìje, dospìl jsem
k uspokojivému rozuzlení této tragické události. Když mi monsieur
Maillard vyprávìl o šílenci, který podnítil své spolupacienty ke vzpouøe,
líèil mi patrnì svùj vlastní dobrodružný poèin. Tento pán byl skuteènì
pøed dvìma nebo tøemi lety øeditelem ústavu, sám se však zbláznil
a tak se stal pacientem. O tom všem nic netušil mùj spoleèník na
cestách, který mne k nìmu uvedl. Když pøepadení opatrovníci - bylo
jich deset - podlehli pøesile, jejich pøemožitelé je nejprve dùkladnì
natøeli térem, pak je peèlivì posypali peøím a pak je zavøeli do
podzemních kobek. Tam je vìznili déle než mìsíc a po tu dobu jim
monsieur Maillard štìdøe dopøával nejen téru a peøí (v tom právì
spoèívala jeho metoda), ale poskytoval jim i trochu chleba a témìø
neomezenì vody. Tou je dennì polévali. Nakonec jeden z vìzòù unikl
stokou a osvobodil ostatní.
Utišující metoda - náležitì upravená - byla na zámku opìt zavedena.
Pøesto nemohu nesouhlasit s monsieur Maillardem, že jeho osobitá
léèba byla svým zpùsobem znamenitá. Jak správnì poznamenal, byla
„jednoduchá - šikovná a nebyly s ní žádné mrzutosti - v nejmenším.“
Chtìl bych jenom dodat, že aèkoli jsem ve všech evropských
knihovnách pátral po dílech doktora Téra a profesora Péra, bylo mé
úsilí do dnešního dne naprosto bezúspìšné; nesehnal jsem jediný výtisk.
100
Metoda doktora Téra a profesora Péra

101
 E. A. Poe - Povídky

NIKDY SE S ÈERTEM NESÁZEJ O HLAVU!

pøíbìh s mravním nauèením

“Con tal que las costumbres de un autor,” praví don Tomás de las
Torres v pøedmluvì ke svým Básním milostným, “sean puras y castas,
importa muy poco que no sean igualmente severas sus obras” - což
v prosté angliètinì znamená, že je-li autor mravnì bezúhonný, je úplnì
jedno, jakou morálku hlásají jeho knihy. Jsme pøesvìdèeni, že za tento
výrok je dnes don Tomás v oèistci. V zájmu vyšší spravedlnosti by
bylo na místì nechat ho tam tak dlouho, dokud jeho Básnì milostné
nebudou zcela vyprodány anebo pro nedostatek ètenáøù odloženy do
regálù jako neprodejné zboží. Každý literární výtvor by mìl obsahovat
mravní nauèení a kritikové, což je pro nás dùležitìjší, dokonce zjistili,
že každý literární výtvor takové nauèení obsahuje. Filip Melanchton
napsal kdysi dávno komentáø k øeckému eposu Batrachomyomachiá
neboli Žabomyší válka a dokázal v nìm, že básníkovým zámìrem bylo
podnítit odpor k veøejnému pobuøování. Pierre La Seine zašel ještì
o krok dál: básník prý mínil doporuèit mladým mužùm støídmost v jídle
a pití. A právì tak Jacobus Hugo došel k skálopevnému pøesvìdèení,
že Euenisem chtìl Homér jinotajnì upozornit na Jana Kalvína, Antinoem
osoèit Martina Luthera, prostøednictvím Lótofagù protestanty
všeobecnì a Harpyjemi prý myslel Holanïany. Naši modernìjší
scholastikové jsou neménì bystøí. Tito chytráci nám odhalují skrytý
smysl v dílku Pøed potopou, podobenství v indiánském pøíbìhu
Powhatan, neotøelé názory v pohádce o Raráškovi a nadsmyslno
v Paleèkovi. Krátce a dobøe, bylo dokázáno, že nikdo nemùže vzít
pero do ruky bez nìjakého hlubokomyslného zámìru. Autoøi jsou
takto ušetøeni mnoha nesnází. Takový romanopisec se napøíklad vùbec
nemusí starat o mravní nauèení. Je v díle - prostì, nìkde tam je -
a samo už se spolu s kritiky o sebe postará. Až nadejde vhodná chvíle,
literární èasopisy jako Kompas nebo Posel z Maine vynesou na svìtlo
všechno, co ten pán zamýšlel i co nezamýšlel, všechno, co podle nich
102
 Nikdy se s èertem nesázej o hlavu

mìl zamýšlet a nádavkem i to, co se zøejmì chystal zamýšlet - takže

nakonec bude všecko jako na dlani.
A proto výtky, jimiž mne zahrnuli jistí nedoukové - totiž, že jsem
nikdy nenapsal mravouènou povídku èi pøesnìji øeèeno povídku
s mravním nauèením - jsou naprosto neopodstatnìné. Tìmto kritikùm
nebylo prostì dáno vyložit mé dílo a rozvinout mé mravní zásady -
zùstal jsem jim utajen. Však se také zastydí, až je ‘Severoamerický
nezábavný ètvrtletník’ za nìjaký èas usvìdèí z jejich tuposti. Ale než
se tak stane, nabízím jim - ve snaze odvrátit svou popravu i vyvrátit
vznesená obvinìní - následující smutný pøíbìh, pøíbìh, jehož mravní
nauèení pøímo bije do oèí, nebo i poloslepý si je mùže pøeèíst vytištìné
velkými písmeny jako titul povídky. Za toto uspoøádání si zasloužím
pochvalu, nebo je mnohem dùmyslnìjší, než jaké má La Fontaine
a jiní, kteøí si umìlecký úèin schovávají až na poslední chvíli a morálku
jako nìjaký cancour pøilepují na samý závìr svých bajek.
‘Defuncti injuria ne afficiantur’ (lat. - Zesnulí nezakoušejí pøíkoøí.)
bylo zákonem dvanácti desek a ‘De mortuis nil nisi bonum’ (lat. -
O mrtvých jen dobøe.) je také skvìlé pravidlo - i když je dotyèný
mrtvý jen zesnulá nula. Nemám proto v úmyslu oèeròovat svého
zemøelého pøítele Tobiáše Mordiána. Žil hanebnì, to je pravda, a taky
hanebnì zašel, ale za své neøesti nemohl. Vyvinuly se následkem jisté
osobní vady jeho matky. Øezala sice malièkého Tobiáše, jak jen mohla
- nebo její spoøádané mysli byla povinnost vždycky rozkoší, a dìátka
jako tuhé øízky nebo øecké olivy se tluèením neomylnì vylepší - jenže
ta nešastnice byla postižena leváctvím a je lépe dítì vùbec neøezat,
než je øezat levaèkou. Svìt se otáèí zprava doleva. A nevyplácí se
vyplácet dítì zleva doprava. Jestliže každá rána vedená správným
smìrem vytlouká z dítìte špatnosti, pak zákonitì každý úder
v opaèném smìru do nìho vpravuje patøiènou dávku zlotøilosti. Býval
jsem èasto u Tobiášových výpraskù a už z toho, jak pøi nich kopal,
jsem poznával, že to s ním bylo den ze dne horší. Posléze jsem se na
vlastní oèi, zalité slzami, pøesvìdèil, že tomu nièemovi nezbývá už ani
špetka nadìje, a jednoho dne, když byl spráskán tak, že zèernal
v oblièeji, až byl málem k nerozeznání od nìjakého Afrièánka, a pøitom

103
 E. A. Poe - Povídky

se dosáhlo jen toho, že si pøivodil záchvat, nemohl jsem to už déle

vydržet, klesl jsem na kolena a pozdviženým hlasem jsem mu
pøedpovìdìl zkázu.
Jeho pøedèasná zkaženost byla bezesporu strašlivá. Ve vìku pìti
mìsícù se nejednou tak rozvášnil, že nebyl schopen srozumitelného
slova. V šesti mìsících jsem ho pøistihl, jak hryže balíèek karet. V sedmi
mìsících propadl zlozvyku chytat a líbat robátka ženského pohlaví.
V osmi mìsících kategoricky odmítl zavázat se podpisem, že se vystøíhá
lihovin. A tak mìsíc co mìsíc upadal hloub a hloub do nepravostí, až
na sklonku svého prvního roku nejenom že chtìl stùj co stùj nosit
kníry, ale projevil se u nìho i sklon nadávat a klít a své výroky utvrzovat
sázkami.
Právì tato krajnì nedžentlmenská záliba vehnala nakonec Tobiáše
Mordiána do záhuby, již jsem mu prorokoval. Rostla totiž a sílila, jak
rostl a sílil on, takže když dospìl v muže, už témìø nedokázal vyslovit
vìtu, aby ji neprošpikoval návrhem na hazardní sázku. Ne že by se
chtìl doopravdy o nìco urèitého sázet, ani nápad! V tom se zas pøítele
musím zastat: ani o zlámanou grešli by se nevsadil. Byly to u nìho jen
takové floskule, nic víc - a nemìly vùbec žádný obsah. Byly to prosté,
i když ne tak docela nevinné vsuvky èi obrazné fráze, jimiž
zaokrouhloval své promluvy. Když øekl: “Vsadím se s vámi, že to a to,”
nikoho nenapadlo brát ho vážnì; pøesto jsem chtì nechtì považoval
za svou povinnost zrazovat ho od toho. Je to zvyk nemorální - a také
jsem mu to øekl. A vulgární - o tom jsem ho snažnì pøesvìdèoval.
Spoleènost jej neschvaluje - což byla jen a jen pravda. Zákon jej
zakazuje - v tom jsem ho nemínil ani trochu obelhávat. Odvracel jsem
ho - nic naplat. Obracel jsem ho - marnì. Zapøísahal jsem ho - usmíval
se. Žadonil jsem - smál se. Kázal jsem mu - šklebil se. Pohrozil jsem
mu - nadával mi. Kopl jsem ho - zaèal volat policii. Zatahal jsem ho za
nos - vysmrkal se mi do dlanì a prohlásil, že se vsadí s èertem o vlastní
hlavu, jestli si troufnu zkusit to ještì jednou.
Jinou neøestí, kterou Mordiánova matka zásluhou své podivné
tìlesné vady pøenesla na syna, byla chudoba. Byl odpornì chudobný,
a proto se bezpochyby jeho mimovolné výzvy k sázení zøídkakdy

104
 Nikdy se s èertem nesázej o hlavu

stoèily k financím. Nemusím snad ani øíkat, že jsem ho jakživ neslyšel

prohodit rèení jako: “Vsadím se s tebou o dolar.” Obyèejnì øíkal.
“Vsadím se s tebou o co chceš,” nebo “Vsadím se, oè si troufneš,”
nebo “Vsadím se s tebou o facku,” anebo, což bylo ještì pøíznaènìjší:
“Vsadím se s èertem o vlastní hlavu!”
Tato poslední prùpovídka se mu zøejmì nejvíc líbila - snad proto,
že byla nejménì riskantní; nebo z Mordiána se stal ukrutný skrblík.
Mìl malou hlavièku, takže kdyby ho nìkdo vzal za slovo, byla by
i ztráta nepatrná. To je ovšem má osobní úvaha a zdaleka nechci tvrdit,
že mu ji pøisuzuji právem. Buï jak bud’, nacházel v uvedeném úsloví
den co den vìtší zalíbení bez ohledu na to, jak to zní nehoráznì, když
èlovìk nabízí v sázku svùj mozek jako bankovky - jenže zvrácená
pøítelova povaha mu bránila nìco takového pochopit. Nakonec upustil
od všech ostatních obratù a sázel se s èertem o vlastní hlavu tak výluènì,
s tak zanícenou vytrvalostí, že mne to nejen pøekvapovalo, ale
i rozlaïovalo. Vždycky mne rozladí jevy, v kterých se nevyznám.
Záhady nutí èlovìka pøemýšlet a tím mu škodí na zdraví. Je nesporné,
že ve výrazu, s jakým pan Mordián obvykle pronášel své urážlivé
výroky v pøízvuku, s jakým je vyslovoval - bylo nìco, co mne zprvu
upoutávalo a pozdìji znaènì zneklidòovalo - nìco, co z okamžitého
nedostatku pøiléhavìjšího oznaèení musím nazvat divné - co by však
pan Coleridge nazval mystické, pan Kant panteistické, pan Carlyle
hypokritické, a pan Emerson enigmatické. Doèista se mi to pøestávalo
líbit. Duše pana Mordiána byla ohrožena. Rozhodl jsem vynaložit
veškerou svou výmluvnost, abych ji zachránil. Zapøisáhl jsem se, že
mu posloužím, jak podle známé irské kroniky posloužil svatý Patrik
ropuše - totiž “osvìtlím mu jeho vlastní postavení”. Ihned jsem se
pustil do díla. Opìt jsem se uchýlil k výstražným domluvám. Znovu
jsem sebral všechny své síly a naposledy jsem se pokusil pøeèíst mu
levity.
Když jsem skonèil své kázání, zaèal se pan Mordián chovat velmi
podezøele. Chvíli zùstal zticha, jenom se mi pátravì díval do oblièeje.
Posléze však hodil hlavou na stranu a nápadnì povytáhl oboèí. Pak
obrátil dlanì vzhùru a pokrèil rameny. Poté mrkl pravým okem. Pak

105
 E. A. Poe - Povídky

týž úkon provedl levým. Potom obì oèi velmi pevnì zavøel. Naèež je
otevøel tak dokoøán, že jsem se nemálo polekal pøípadných následkù.
Pak si pøiložil palec k nosu a uznal zøejmì za vhodné zatøepat
nepopsatelným zpùsobem ostatními prsty. Nakonec si dal ruce v bok
a uvolil se odpovìdìt.
Vybavuji si jen hlavní body jeho projevu. Bude mi prý vdìèen,
nechám-li klapaèku zavøenou. O mé rady nestojí. Kašle na mé
pøipomínky. Je už dost starý, aby se sám o sebe postaral. Myslím si
snad, že je poøád ještì dìcko? Mám nìco proti jeho charakteru?
Míním ho urážet? Nejsem blázen? Ví vùbec moje rodná máti, že jsem
se vzdálil ze svého bydlištì? Tuto otázku mi prý klade jakožto èlovìku
pravdomluvnému a rád by se doèkal odpovìdi. A znovu se mne
výslovnì dotázal, zda moje matka ví, že jsem pryè. Mùj zmatek, øekl,
mì prozrazuje, a vsadí prý se s èertem o svou vlastní hlavu, že to moje
matka neví.
Pan Mordián si však nepoèkal, co na to øeknu. Otoèil se jako na
obrtlíku a s nedùstojným chvatem mne opustil. Mìl štìstí, že to udìlal.
Nepìknì se mne dotkl. Dokonce mne rozhnìval. Tentokrát bych byl
pøijal jeho troufalou sázku. Byl bych pro Satana vyhrál Mordiánovu
hlavièku - nebo moje matinka moc dobøe vìdìla, že jsem si jen na
chvilku odskoèil z domova.
Avšak chodá šefá mídehed - nebesa popøejí útìchu - jak øíkají
mohamedáni, když jim šlápnete na kuøí oko. Byl jsem uražen, když
jsem plnil svou povinnost, a nesl jsem urážku jako muž. Usoudil jsem
však, že jsem pro toho nešastníka udìlal všechno, co se dá, a rozhodl
jsem se, že už ho nadále nebudu svými radami obtìžovat, že ho
ponechám na pospas jeho svìdomí. I když jsem se však vyhýbal
jakémukoli nabádání, pøece jen jsem se nepøimìl vzdát úplnì jeho
spoleènosti. Zašel jsem dokonce tak daleko, že jsem mu trpìl jeho
odpustitelnìjší zlozvyky, ba èas od èasu jsem se pøistihl, že si jako
gurmán hoøèici, totiž se slzami v oèích, pochvaluji jeho škodolibé
vtipkování - tak hluboce mne zarmucovaly jeho bezbožné øeèi.
Jednoho krásného dne jsme si ruku v ruce vyrazili na procházku
a zamíøili k øece. Rozhodli jsme se pøejít po mostì na druhou stranu.

106
 Nikdy se s èertem nesázej o hlavu

Tento most mìl støechu, která chránila chodce pøed nepohodou,

a protože v ní bylo jen málo oken, byla tam nepøíjemná tma. Když
jsme do tohoto tunelu vešli, rozdíl mezi jasným svìtlem venku a šerem
uvnitø mne velmi sklíèil. Vùbec tak ovšem nezapùsobil na nešastného
Mordiána, který se chtìl naopak s èertem vsadit o hlavu, že na mne
padly tìžké chmury. On sám byl, jak se zdálo, v neobyèejnì
povznesené náladì. Byl pøehnanì èiperný - tak živý, až se mne zmocnilo
neblahé podezøení: není vylouèeno, že ho posedlo transcendentálno.
S diagnózou této choroby jsem nebyl ovšem tak dobøe obeznámen,
abych mohl mluvit zasvìcenì, a nemìl jsem bohužel nablízku žádného
ze svých pøátel z èasopisu Kompas. Pøesto se o tom zmiòuji, nebo
mého pøítele stihl zøejmì jakýsi druh akutní jankodikózy, který ho nutil
dìlat ze sebe uèinìného blázna. Jako umanutý podlézal a pøeskakoval
všecko, co mu pøišlo do cesty, hned hulákal, hned zase šišlal, žvatlal
a žvástal páté pøes deváté a pøitom se neustále tváøil ukrutnì vážnì.
Byl jsem vìru na rozpacích, mám-li ho zkopat nebo politovat. Když
jsme posléze dorazili témìø na druhý konec mostu a pøiblížili se
k chodníku, zatarasil nám cestu dosti vysoký turniket. Prošel jsem jím
klidnì tak, že jsem jím docela normálnì otoèil. Jenže takovéhle otáèky
nebyly nic pro pana Mordiána. Umínil si, že turniket pøeskoèí, a tvrdil,
že to dokáže stylem plavmo. Inu, mám-li být upøímný, nevìøil jsem, že
to svede. Mùj literární pøítel pan Carlyle ovládá ty nejkrkolomnìjší
stylové pøemety, ale plavmo by turniket nezdolal, a proto jsem také
pochyboval, že by se to povedlo Tobiáši Mordiánovi. Proto jsem mu
bez obalu hezky od plic øekl, že je chvástal a že to nedokáže, kdyby
se rozkrájel. Mìl jsem pøíležitost tìchto slov pozdìji litovat, nebo
Mordián okamžitì prohlásil; že se s èertem vsadí o hlavu, že to dokáže.
Už jsem mìl na jazyku odpovìï a bez ohledu na své nedávné
pøedsevzetí ho za jeho bezbožnost vypeskovat, když tu jsem tìsnì
u lokte zaslechl mírné odkašlání, které znìlo, jako by nìkdo pronesl:
“Ehm!” Lekl jsem se a pøekvapenì se rozhlédl. Mùj pohled posléze
sklouzl do výklenku v mostní konstrukci a zachytil tam postavièku
chromého, a pøitom velmi dùstojnì vyhlížejícího staøíka. Tak ctihodný
zjev se hned tak nevidí: nejenže byl od hlavy po paty v èerném, ale

107
 E. A. Poe - Povídky

košili mìl èistou, bez poskvrnky a límeèek úpravnì pøehnutý pøes bílou
kravatu a vlasy mìl vepøedu rozèísnuté jako holèièka. Ruce pøemítavì
spínal na bøiše a obì oèi se mu obezøetnì hroužily do pøevislých brv.
Když jsem si ho prohlédl pozornìji, všiml jsem si, že pøes svùj
pøiléhavý obleèek má ještì èernou hedvábnou zástìru, a to mi
pøipadalo velice divné. Ale než jsem staèil o této zvláštnosti cokoli
poznamenat, pøerušil mì opìt tím svým : “Ehm!”
Na tento projev jsem nebyl schopen okamžitì vyklopit odpovìï.
Poznámky tak lakonické povahy jsou vpravdì takøka
nezodpovìditelné. Znal jsem jistý literární ètvrtletník, jehož redakce
doèista zkoprnìla nad slovem : “Žvást!” Proto se nijak neostýchám
pøiznat, že jsem se obrátil na pana Mordiána, aby mi pomohl z úzkých.
“Mordiáne,” pravil jsem, “co ty na to? Slyšíš mì? Ten pán øíká:
Ehm!” Pøi tìchto slovech jsem na pøítele upíral pøísný pohled; byl jsem
totiž nadmíru zmaten, a když je èlovìk nadmíru zmaten, musí vraštit
èelo a tváøit se zuøivì, jinak bude - to mi vìøte - vypadat pitomì.
“Mordiáne,” opakoval jsem - a zaznìlo to úplnì jako kletba, aèkoli
mi v tu chvíli nebylo nic tak vzdálené - “Mordiáne,” vybízel jsem ho,
“ten pán øíká: Ehm!”
Nehodlám tu obhajovat hlubokomyslnost své poznámky; sám jsem
ji za hlubokou ani nepokládal; ale již døíve jsem si všiml, že úèinek
našich slovních projevù nebývá vždycky úmìrný významu, jaký v nìm
sami spatøujeme; a kdybych byl Mordiána prostøílel jak øešeto nebo
ho praštil pøes hlavu svazkem ‘Básnì a básníci Ameriky’, sotva by se
byl vyjevil víc, než když jsem k nìmu pronesl tìch nìkolik prostých
slov:
“Mordiáne, co ty na to? Slyšíš mì? Ten pán øíká: Ehm!”
“Nepovídej,” hlesl posléze, když vystøídal všechny barvy v oblièeji
jako pirát vlajky, když ho stíhá váleèná loï. “Tohle že øekl? Víš to
jistì? Inu, co dìlat, už na mì trhlo, musím se k tomu postavit chlapsky.
Tak tedy - ‘ehm!’ ”
To staøíka zøejmì - bùhsuï proè - velice potìšilo. Opustil své
místeèko ve výklenku, elegantnì se pøibelhal k Mordiánovi, vzal ho
za ruku a srdeènì mu ji stiskl - a pøitom mu neustále, s výrazem tak

108
 Nikdy se s èertem nesázej o hlavu

bezelstnì vlídným, jaký si lze jen pøedstavit, upøenì hledìl do oèí.

“Jsem pøesvìdèen, že to vyhrajete, Mordiáne,” pravil
s nejupøímnìjším ze všech úsmìvù, “ale musíme si to ovìøit - taková
formalita, chápete.”
“Ehm!” odvìtil pøítel, naèež si s hlubokým povzdechem svlékl pl᚝,
opásal se šátkem a v jeho vzezøení, jak zkroutil oèi vzhùru a koutky
úst stáhl dolù, se udála pøímo nepopsatelná zmìna. “Ehm!” opakoval
po kratší odmlce a od té chvíle jsem od nìho neslyšel už nic jiného
než ehm. “Aha!” pomyslel jsem si, nevyjadøuje se nahlas. “Tohle mlèení
je u Tobiáše Mordiána krajnì pozoruhodné a je to nepodobnì
dùsledek jeho døívìjší mnohomluvnosti. Jeden extrém plodí druhý.
Rád bych vìdìl, jestli už zapomnìl na všechny ty nezodpovìditelné
otázky, jež na mne vychrlil ten den, co jsem mu naposledy mluvil do
duše. Buï jak buï, už ho pøešly ty jeho transcendentální choutky.”
“Ehm!” odpovìdìl Tobiáš, zrovna jako by èetl mé myšlenky, tváøe
se jako velice stará, velice zasnìná ovce.
Starý pán ho uchopil pod paží a odvedl ho dál, do stínu zastøešeného
mostu - nìkolik krokù od turniketu. “Mùj milý brachu,” øekl, “pro
klid duše vám povolím menší rozbìh. Poèkejte tady, dokud nezaujmu
své místo u turniketu, abych se pøesvìdèil, jestli ho ladnì a jaksepatøí
transcendentálnì pøeskoèíte - musí to být stylovì èistý skok plavmo.
Pouhá formalitka, chápejte. Øeknu: raz dva tøi a teï! Tak pamatujte,
jak se ozve teï!, tak vyrazíte.” Poté se postavil k turniketu, chvilku
jako by o nìèem pøemítal, pak vzhlédl, mírnì se pousmál - aspoò mi
to tak pøipadalo - pøitáhl si šòùru u zástìry, pak se dlouze zahledìl na
Mordiána a koneènì zavelel, jak bylo smluveno:

“Raz - dva - tøi - - - teï!”

Pøesnì pøi slovì “ted’!” vyrazil mùj nebohý pøítel prudkým cvalem.
Nebìžel zrovna vznosnì, zdaleka ne tak stylovì, jak tøeba píše pan
Lord, ale zase ne tak nestylovì jako recenzenti pana Lorda, takže
jsem si byl témìø jist, že pøekážku zdolá. Ale co když ji nezdolá - to
ona osudná otázka - co když ji nezdolá? “Jakým právem,” tázal jsem

109
 E. A. Poe - Povídky

se, “nutí ten starý pán jiného pána skákat? Co je to vùbec zaè - ten
pajdavý mròous? Kdyby chtìl na mnì, abych skákal, tak skákat
nebudu, s tím a nepoèítá! A kdo to je - na tom mi èerta starého
záleží!” Most byl, jak už jsem podotkl, klenutý a velmi grotesknì
zastøešený a také v nìm neustále dunìla nepøíjemná ozvìna - ozvìna,
která mi zaznìla obzvl᚝ nápadnì, když jsem pronesl posledních pár
slov.
Ale co jsem øekl, co jsem si pomyslel, co jsem slyšel, trvalo pouhý
okamžik. Chudáèek Tobiᚠse vymrštil ke skoku necelých pìt vteøin
poté, co se rozbìhl. Vidìl jsem ho, jak køepce utíká, jak velkolepì se
odráží od podlahy mostu, jak se mu ve výskoku nohy jako strunky
vypínají. Vidìl jsem ho vysoko ve vzduchu, jak se plavmo
obdivuhodným obloukem vznáší pøímo nad turniketem - a pochopitelnì
mne neobyèejnì zarazilo, že v letu nepokraèuje dál. Ale celý skok se
odehrál ve vteøinì, a než jsem se staèil zahloubat, pan Mordián se
zøítil rovnou na záda, a to na téže stranì turniketu, odkud vyrazil.
A souèasnì jsem spatøil starého pána, jak úžasnou rychlostí hopká
pryè, když pøedtím chytil a zabalil do zástìry cosi, co do ní tìžce
žuchlo z temna klenby pøímo nad turniketem. Tohle všechno mne
naplnilo úžasem, ale nemìl jsem èas o tom pøemýšlet, nebo pan
Mordián ležel nezvykle tiše. Z toho jsem usoudil, že se ho to nìjak
ošklivì dotklo a že potøebuje trochu povzbudit. Pøispìchal jsem k nìmu
a zjistil jsem, že utrpìl dalo by se øíci - vážné zranìní. Fakt je, že pøišel
o hlavu, jenže tu jsem nikde, a jsem hledal jak jsem hledal, nenašel.
Rozhodl jsem se tedy, že pøítele vezmu domù a pošlu pro lékaøe,
nejlépe homeopaty. Pøitom mi cosi blesklo hlavou; otevøel jsem prudce
nejbližší okno mostního krytu - a smutná pravda mne rázem osvítila.
Ve výši asi pìti stop pøímo nad turniketem pøetínala jako podpìra
stropní oblouk mostu plochá železná tyè, zasazená širší stranou vzhùru
a pøedstavující jednu z celé øady takových tyèí, jež po celé délce
vyztužovaly støešní konstrukci. Bylo mi jasné, že právì s ostrou hranou
této podpìry pøišel do styku krk mého nešastného pøítele.
Svou hroznou ztrátu dlouho nepøežil. Homeopati mu pøipravili jen
malou dávku lektvaru, ale on se i tu trochu, co mu dávali, zdráhal
110
 Nikdy se s èertem nesázej o hlavu

pozøít. A tak se mu daøilo èím dál tím hùø, až nakonec - jako výstražný
pøíklad pro všechny výtržníky - skonal. Zkropil jsem jeho hrob slzami,
do jeho rodinného znaku jsem dal pøimalovat jednu pøíènou tyè a velice
skrovný úèet za pohøební výdaje jsem poslal transcendentalistùm. Ti
darebáci jej odmítli zaplatit, a tak jsem dal pana Mordiána okamžitì
vykopat a prodal ho jako žrádlo pro psy.

111
 E. A. Poe - Povídky

PØEDÈASNÝ POHØEB

Jsou jisté námìty, jejichž poutavost je strhující, a pøece jsou pøíliš

hrùzné pro beletristické zpracování. Takovým tématùm by se mìl
romantický autor zdaleka vyhnout, nechce-li své ètenáøe popudit nebo
odpudit. Bez pohoršení se jich mùžeme zmocnit jen tehdy, posvìtí-li
je a ospravedlní krutá vznešenost pravdy. Chvìjeme se napøíklad
“slastnou mukou” pøi èetbì o Napoleonovì pøechodu Bereziny,
o zemìtøesení v Lisabonu, o londýnském moru, øeži noci bartolomìjské
nebo o udušení sto dvaceti tøí vìzòù v Èerné jámì kalkatské. Avšak
co nás na tomto líèení vzrušuje, je pravda - skuteènost - historie.
Kdyby si to všechno nìkdo vymyslel, pøijímali bychom to jen
s ošklivostí.
Jmenoval jsem jen nìkolik významnìjších dìjinných kalamit, ale
v tìchto pøípadech pùsobí na naši obraznost právì tak živì jejich rozsah,
jako jejich povaha. Nemusím ètenáøi pøipomínat, že z dlouhých
a truchlivých výètù lidských bìd bych mohl vybrat èetné osudy
jednotlivcù naplnìné hlubším utrpením, než je kterákoliv z tìch
obecných hromadných pohrom. Skuteèná ubohost, vpravdì ta
nejmeznìjší strast, je individuální, ne mnohostná. Za to, že nezmìrnou
údìsnost agónie zakouší èlovìk jako jedinec a nikdy èlovìk jako masa
- za to dìkujeme milosrdnému Bohu!
Být pohøben zaživa patøí nespornì k tìm nejstrašlivìjším mukám,
jaká mohou být údìlem ubohých smrtelníkù. Že se to dìje èasto, velmi
èasto, mùže sotva popøít èlovìk uvažující. Rozhraní mezi životem
a smrtí bývá neznatelné, matné. Kdo se odváží øíci, kde život konèí
a kde zaèíná bezživotí? Víme, že jsou choroby, pøi nichž se všechny
funkce živého organismu zastaví, a pøece se nezastaví nadobro, nýbrž
se jen na èas pøeruší. Jsou to jen doèasné pauzy v chodu toho
nepochopitelného mechanismu. Po urèité dobì jakýsi neviditelný princip
opìt rozhýbe magické èepy a zakleté soukolí. “Provaz støíbrný” se
tedy nepøetrhl navždy a “èíše zlatᔠnerozrazila se nenapravitelnì. Ale
kde dlela zatím duše?
Nezávisle na nevyhnutelném apriorním závìru, že jisté pøíèiny mají
112
 Pøedèasný pohøeb

své zákonité následky - totiž že takové obecnì známé pøípady

doèasného zastavení životních funkcí vedou nutnì tu a tam
k pøedèasnému pohøbení - tedy nezávisle na této úvaze svìdèí dùkazy
lékaøské a zkušenost bìžné praxe prokazatelnì o tom, že bezpoèet
lidí bývá opravdu pøedèasnì pohøbeno. Mohl bych, kdyby bylo tøeba,
uvést dlouhou øadu spolehlivì ovìøených pøípadù. K takové
pozoruhodné události, jejíž okolnosti budou snad ještì v živé pamìti
nìkterých ètenáøù, došlo pøed nedávnem v sousedním Baltimoru, kde
vyvolala silné pohnutí a znaèný rozruch. Manželku jednoho
z nejváženìjších obèanù - skvìlého advokáta a èlena Kongresu -
postihla náhlá a nevysvìtlitelná choroba, proti níž veškerý um lékaøský
nic nezmohl. Po velkých útrapách žena umøela, totiž domnìle umøela.
Nikdo vìru netušil a ani nemìl dùvod tušit, že není doopravdy mrtva.
Jevila všechny obvyklé známky smrti. Rysy v oblièeji se jí stáhly
a propadly. Rty jí mramorovì zesinaly. Oèi ztratily lesk. Její tìlo
vychladlo. Tep ustal. Tøi dny ji nechali nepohøbenou a za tu dobu ztuhla
jako kámen. Pohøeb byl zkrátka uspíšen, protože se domnívali, že
rozklad znatelnì pokroèil.
Dáma byla uložena v rodinné hrobce, která pak další tøi roky zùstala
nedotèena. Po uplynutí této doby ji otevøeli, aby do ní zabudovali
sarkofág - jaký údìsný otøes však èekal manžela, který sám kryptu
otevíral! Když se køídla brány rozestoupila, jakýsi bíle odìný pøízrak
se mu s chøestotem zhroutil do náruèe. Byla to kostra jeho ženy v dosud
nezetlelém rubáši.
Peèlivým rozborem se dospìlo k závìru, že krátce po pohøbu,
snad do dvou dnù, mrtvá ožila a tak mocnì se v rakvi zmítala, že
rakev sklouzla ze svého podstavce na podlahu a rozbila se, takže se
z ní pohøbená mohla vymanit. Lampa plná oleje, kterou v hrobce
náhodou zapomnìli, byla nalezena prázdná - olej se ovšem mohl také
vypaøit. Na nejhoøejším stupni schodištì, jež vedlo do oné dìsuplné
krypty, ležela velká štìpina z rakve - tou oživlá nejspíš bušila do železné
brány v zoufalé snaze upoutat nìèí pozornost. Pøi tomto poèínání patrnì
èirou hrùzou omdlela nebo podruhé skonala a pøi pádu se jí rubáš
zapletl do železného kování, jež vyènívalo dovnitø. Tak tam spoèinula

113
 E. A. Poe - Povídky

a takto vzpøímená zetlela.

V roce 1810 se ve Francii udál pøípad pøedèasného pohøbení za
okolností, které nad jiné jasnì opodstatòují tvrzení, že pravda je
fantastiètìjší než smyšlenka. Hrdinkou pøíbìhu je jistá mademoiselle
Victorine Lafourcadová, velice pùvabná dívenka z proslulé a zámožné
rodiny. Mezi jejími èetnými nápadníky byl i Julien Bossuet, chudý literát
èi žurnalista z Paøíže. Svým nadáním i milou povahou si získal
náklonnost dìdièky, která ho podle všeho upøímnì milovala; avšak
její rodová pýcha ji nakonec pøece jen pøimìla, aby ho odmítla, a vzala
si bankéøe a úspìšného diplomata, pana Renella. Po svatbì ji však
monsieur nejen zanedbával, ale snad se k ní choval i vyslovenì krutì.
Strávila s ním nìkolik truchlivých let a pak umøela - nebo aspoò upadla
do stavu tak podobnému smrti, že o jejím skonu nikdo, kdo ji spatøil,
nepochyboval. Pohøbili ji nikoliv do hrobky, ale do obyèejného hrobu
v její rodné vsi. Její milenec, naplnìn zoufalstvím a dosud rozohnìn
vzpomínkou na svou lásku, vydá se z hlavního mìsta do vzdálené
provincie, kde leží vesnice - má romantický zámìr zmocnit se
nádherných kadeøí své nìkdejší milé. Pøichází ke hrobu. O pùlnoci
vyhrabe rakev, otvírá ji a už se chystá ustøihnout pramen vlasù, když
spatøí, že jeho milovaná otevírá oèi. Ano, pochovali ji zaživa. Ale život
z ní dosud zcela nevyprchal a její milenec ji nìžnými doteky probouzí
z letargického spánku, který byl mylnì považován za smrt. Pološílený
odnáší ji do najatého pøíbytku ve vsi. Uplatòuje své nemalé lékaøské
znalosti a pomocí úèinných regeneraèních prostøedkù milou definitivnì
køísí. Procitlá poznala svého zachránce a zùstala u nìho, dokud se
plnì nezotavila. Její ženské srdce nebylo neoblomitelné a tento poslední
dùkaz lásky je dokázal nadobro obmìkèit. Dala se cele Bossuetovi.
K manželovi se už nevrátila, zatajila pøed ním své vzkøíšení a prchla
s milencem do Ameriky. Po dvaceti letech se oba vrátili do Francie -
pevnì vìøili, že její podoba se èasem natolik zmìnila, že ji pøátelé
nepoznají. Avšak zmýlili se - monsieur Renelle ji pøi prvním setkání
poznal a èinil si na ni jako na svou ženu nárok. Ona se však postavila
na odpor a soudní tribunál jí dal za pravdu - rozhodl, že na základì
mimoøádných okolností i dlouhého rozmezí let zaniká nejen mravnì,

114
 Pøedèasný pohøeb

ale i zákonnì jeho právo jakožto manžela.

Lipský Chirurgický vìstník - kdyby chtìl tento vlivný a záslužný
èasopis vydávat v pøekladu nìkterý americký nakladatel, jistì by
nepochybil - otiskl v posledním èísle velice sklièující pøíbìh podobného
ražení.
Jistý dìlostøelecký dùstojník, muž mohutné postavy a skálopevného
zdraví, spadl ze splašeného konì a utrpìl tìžkou pohmoždìninu na
hlavì. Ihned ztratil vìdomí, ale pøestože mìl naštípnutou lebeèní kost,
bezprostøední nebezpeèí mu nehrozilo. Provedli na nìm se zdarem
trepanaci, pustili mu žilou a uplatnili další bìžné léèebné postupy. Avšak
muž upadal postupnì do stále beznadìjnìjšího strnulého stavu, až
nakonec, jak se všichni domnívali, zemøel.
Poèasí bylo teplé a byl proto až s nepøimìøeným chvatem pohøben
na jednom místním høbitovì. Pohøeb se konal ve ètvrtek. Pøíští nedìli
zaplnily høbitovní prostory zástupy lidí. Kolem poledne nastal mezi
nimi veliký rozruch; jakýsi venkovan prohlásil, že když sedìl
u dùstojníkova hrobu, ucítil zcela zøetelnì, jak se pod ním pohnula
zemì, jako by se tam dole nìkdo zmítal. Zprvu jeho tvrzení pøíliš
nevìøili, ale pak na nì mužova nelíèená hrùza i umínìnost, s jakou stál
na svém, pøece jen zapùsobila. Rychle pøinesli rýèe a v nìkolika
minutách vyhloubili hrob (hanebnì mìlký) do té míry, že se z nìho
vynoøila hlava pohøbeného. Na první pohled se zdál mrtvý, ale sedìl
témìø vzpøímený v rakvi, jejíž víko zbìsilým náporem èásteènì
odklopil.
Ihned byl pøevezen do nejbližší nemocnice, kde zjistili, že dosud
žije, tøebaže je ochromen asfyxií. Po nìkolika hodinách se probral,
rozeznal jednotlivé známé a pøerývavì vyprávìl o svých mukách
v hrobì.
Z jeho líèení vyšlo najevo, že ještì aspoò hodinu po svém pohøbení
si byl vìdom, že žije, a teprve pak upadl do mdlob. Hrob byl ledabyle
a nalehko zasypán velice porézní hlínou, takže dovnitø pøece jen
pronikal vzduch. Muž nad sebou zaslechl kroky chodcù a snažil se na
sebe upozornit. Z hlubokého spánku ho zøejmì vyburcoval ruch na
høbitovì, jakmile se však probudil, plnì si uvìdomil údìsnost svého

115
 E. A. Poe - Povídky

postavení.
Tomuto pacientovi, jak jsme se dovìdìli, se pak daøilo celkem
dobøe a byl prý na nejlepší cestì k úplnému uzdravení, nakonec se
však stal obìtí šarlatánského lékaøského pokusu. Když mu do tìla
zavedli galvanický proud, podlehl náhle extatickému záchvatu, který
bývá prùvodním jevem této léèebné metody.
Zmínka o galvanickém proudu mi pøipomíná proslulý a velmi
neobvyklý pøípad, kdy pomocí galvanické baterie byl vzkøíšen
z mrtvých mladý londýnský advokát, který byl už dva dny pochován.
To se stalo v roce 1831 a událost, a pøišla kdekoli na pøetøes,
vyvolávala tenkrát hluboké vzrušení.
Pacient, pan Edward Stapleton, zdánlivì zemøel na tyfus provázený
nìkterými netypickými pøíznaky. Tyto pøíznaky vzbudily znaènou
zvìdavost u ošetøujících lékaøù, kteøí požádali pøátele údajnì zesnulého,
aby jim dovolili jeho posmrtné vyšetøení. Ti však odmítli. Lékaøi se
tedy rozhodli, jak se v takových pøípadech dìje èasto, tìlo exhumovat
a v soukromí je nerušenì podrobit pitvì. Snadno se dohodli s jednou
z èetných tlup, které se zabývají unášením mrtvol k podobným úèelùm
a jichž je v Londýnì plno, a tøetí noci po pohøbu byla domnìlá mrtvola
vykopána z velice hlubokého hrobu a složena v operaèním sále jedné
soukromé nemocnice.
Lékaøi zahájili pitvu vìtším øezem v krajinì bøišní, pak jim ale svìží
vzezøení mrtvoly bez jediné známky rozkladu vnuklo nápad použít
baterie. Provedli øadu pokusù, jejichž úèinek se v žádném ohledu nelišil
od bìžných reakcí - až na to, že tìlo v køeèovitých stazích projevilo tu
a tam mimoøádný stupeò životnosti.
Pøipozdívalo se. Nebylo daleko do svítání a lékaøi usoudili, že je
naèase pokraèovat v pitvì. Jistý medik si však zvl᚝ dychtivì pøál
ovìøit vlastní teorii a mermomocí chtìl zavést proud do jednoho
z hrudních svalù. Naøízl tedy kùži a do rány vložil konec drátu. A tu
pacient rychle, ale nikterak køeèovitì vstal ze stolu, pokroèil doprostøed
místnosti; nìkolik vteøin se zaraženì rozhlížel a pak - promluvil. Nebylo
mu rozumìt, co øíká, ale cosi pronesl; bylo slyšet hlásky. Když domluvil,
klesl tìžce na podlahu.

116
 Pøedèasný pohøeb

Na nìkolik okamžikù všechny ohromila hrùza - bylo však nutno

rychle jednat a toto nezbytí jim záhy vrátilo duchapøítomnost. Bylo
patrné, že pan Stapleton je živý, tøebaže v mdlobách. Po aplikaci éteru
pacient procitl a zanedlouho se uzdravil. Mohl se vrátit do kruhu svých
pøátel, lékaøi však pøed nimi jeho vzkøíšení utajovali tak dlouho, dokud
si nebyli jisti, že se nemusí obávat recidivy. S jakým úžasem, s jakým
vytržením ho pøátelé pøijali, si snad umíte pøedstavit.
Nejotøesnìjší okolnost této trapné události je obsažena pøímo ve
výpovìdi pana Stapletona. Tvrdí, že po celou dobu nebyl ani na chvilku
zcela v bezvìdomí - že si matnì a zmatenì uvìdomoval vše, co se
s ním dìje, od okamžiku, kdy ho lékaøi prohlásili za mrtvého, až do
chvíle, kdy v nemocnici omdlel a klesl k zemi. “Jsem naživu,” byla
ona nesrozumitelná slova, která ze sebe chtìl zoufale vypravit, když
poznal, že je v pitevnì.
Bylo by snadné pøipojit k tìmto historiím nesèíslnì dalších, ale radìji
od toho upustím, nebo jich vìru není zapotøebí, abychom dokázali,
že k pøedèasným pohøbùm dochází. Když si rozvážíme, jak zøídkakdy
je v naší moci - už pro povahu vìci - takové pøípady odhalit, nezbývá
nám než pøipustit, že se dìjí èasto, aniž o nich máme tušení. Kdykoli
se na høbitovì provádìjí nìjaké vìtší práce, a už z jakéhokoli dùvodu,
témìø vždycky se najdou kostry v polohách, které vzbuzují nejhrùznìjší
podezøení.
Podezøení hrùzná - o co však hrùznìjší údìl sám! Bez váhání se dá
øíci, že není zážitku, který by byl uzpùsobenìjší pøivodit ta nejkrajnìjší
tìlesná i duševní muka, než být pohøben pøed svou vlastní smrtí. Drtivý
tlak na plíce - dusivé výpary vlhké prsti - pøilnavá lepkavost rubáše -
neúprosné objetí tìsného prostoru - èerná tma absolutní noci - ticho
jako v podmoøské tùni - neviditelná, ale hmatatelná pøítomnost Èerva
dobyvatele - to vše a k tomu pøedstava vzduchu a trávy nahoøe,
vzpomínka na drahé pøátele, kteøí by nás pøispìchali zachránit, kdyby
se nìjak dovìdìli o našem osudu, a zároveò vìdomí, že se o nìm
nikdy nedoví - že jsme beznadìjnì odsouzeni k osudu èlovìka
skuteènì mrtvého - všechny tyto vjemy a úvahy, pravím, vnášejí do
srdce, které dosud tepe, tak obludný a nesnesitelný dìs, že se ho

117
 E. A. Poe - Povídky

zalekne i ta nejtroufalejší fantazie. Na povrchu zemì neznáme nic

trýznivìjšího - v útrobách pekelných si nedovedeme pøedstavit nic
pøízraènìjšího. Proto také každé vyprávìní na toto téma vzbuzuje
hluboký zájem; je ovšem pro samu hrùznou posvátnost námìtu zcela
zákonitì podmínìn naší bezvýhradnou vírou v pravdivost líèené
události. To, co nyní vypovím, jsem na vlastní kùži zažil a poznal - je
to osobní, nezahladitelná zkušenost.
Po nìkolik let mne sužovaly záchvaty zvláštní choroby, kterou lékaøi
z nedostatku pøesnìjšího oznaèení nazývali katalepsií. Tøebaže jak
náchylnost k tomuto neduhu, tak jeho bezprostøední pøíèina, a vlastnì
i skuteèná diagnóza, zùstávají záhadou, jsou celkem dobøe známy jeho
pøíznaky a prùbìh. Obmìny této nemoci spoèívají nejspíš v její
intenzitì. Nìkdy postižený leží jen jeden den nebo i kratší dobu ve
stavu jakési strnulé letargie. Je jako omráèený a znehybnìlý; ale tlukot
jeho srdce je dosud slabì slyšet, tìlo úplnì nevychladlo, na lících má
lehké rùžové skvrnky, a když mu ke rtùm pøiložíme zrcátko, mùžeme
sledovat ochablou, nevyrovnanou, kolísavou èinnost plic. Jindy mùže
takový trans trvat týdny nebo i mìsíce, zatímco se lékaøi
sebedùkladnìjším vyšetøováním a sebepøísnìjšími zkouškami marnì
snaží odhalit podstatný rozdíl mezi stavem ochoøelého a tím, co
nazýváme absolutní smrtí. Pøed pohøbením zaživa zachrání pacienta
obvykle jen to, že jeho pøátelé vìdí o jeho pøedchozích kataleptických
záchvatech a vyvolají proto urèité pochybnosti, a pak je pøedevším
dùležitá okolnost, že se na nemocném neobjevují známky rozkladu.
Nemoc postupuje naštìstí pozvolna. První pøíznaky, tøebaže nápadné,
nejsou nijak jednoznaèné. Záchvaty jsou postupnì výraznìjší
a výraznìjší a každý další trvá déle než pøedchozí. V tom tkví
nejspolehlivìjší ochrana proti osudnému konci. Nešastník, jehož první
záchvat by byl mimoøádnì prudký - což se nìkdy stává -, by byl
témìø nevyhnutelnì odsouzen k pohøbení zaživa.
Má choroba se v podstatných rysech nelišila od pøípadù popsaných
v lékaøských knihách. Nìkdy jsem bez jakékoli zjevné pøíèiny velice
zvolna upadal do jakéhosi mrákotného polovìdomí èi bezvìdomí
a v tomto bezbolestném stavu, neschopen se pohnout a v pravém slova

118
 Pøedèasný pohøeb

smyslu myslet, ale s tupým, letargickým vìdomím života i pøítomnosti

lidí kolem lùžka, jsem setrvával, dokud nenastala krize; po ní jsem se
vždy rázem vzchopil a ihned jsem dokonale vnímal. Jindy mì nával
srazil náhle a prudce. Udìlalo se mi zle, naráz mì pøepadla zimnice
a závra, tìlo zmrtvìlo a já jsem se zhroutil. Pak jsem týdny živoøil
v prázdnu, ve tmì a tichu, vesmír se promìnil v nicotu. Totální zánik
nemùže být drtivìjší. Z takovýchto záchvatù jsem se však probíral
oproti náhlosti, s jakou se dostavovaly, velice pomalu. Tak jako
žebrákovi bez pøátel a bez domova, bloudícímu dlouhou, pustou zimní
nocí ulicemi, zaèíná svítat den, tak liknavì, tak malátnì, ale zároveò
tak povzbudivì se do mé duše znovu vracelo svìtlo.
Pominu-li tento sklon ke kataleptickým stavùm, bylo mé zdraví
celkem dobré, vlastnì jsem ani nepozoroval, že by je ona prevalentní
choroba nìjak ovlivòovala - ledaže by se jí dal pøièítat zvláštní jev
provázející mùj normální spánek. Kdykoli jsem se probíral z døímoty,
nikdy jsem nemohl ihned úplnì sebrat smysly a nìkolik minut jsem jen
vytøeštìnì a zmatenì zíral - mé celkové duševní schopnosti, a zejména
pamì, byly naprosto utlumeny.
Tìlesnì jsem pøitom netrpìl, zato jsem zakoušel nezmìrná muka
duševní. Mou fantazii zaplavovaly mrtvolné obrazy. Má øeè se hemžila
“èervy, hrobkami a epitafy”. Utápìl jsem se ve vidinách smrti, do
mozku se mi ustaviènì vtíral pøízrak pøedèasného pohøbení. Údìsná
hrozba, jež nade mnou visela, mne pronásledovala neúmornì. A za
nocí jsem o ní pøemítal ještì trýznivìji než ve dne. Jakmile strašná tma
zahalila zemi, tu jsem se pøi každém úzkostném pomyšlení zachvìl -
zachvìl jak zdobné chocholy na pohøebním voze. Teprve po tìžkém
boji, když už další bdìní nebylo v moci lidské pøirozenosti, odhodlával
jsem se usnout, ale do poslední chvíle jsem se zmítal strachem, že se
probudím v hrobì. A když jsem nakonec pøece jen zdøíml, rázem jsem
byl stržen do svìta pøeludù, nad nímž na obrovských, èerných,
zlovìstných køídlech kroužila neodbytná vidina hrobu.
Z nesèetných ponurých fantazmat, jež mne sklièovala v snách,
uvedu jen jeden pøíznaèný výjev. Mìl jsem pocit, že jsem déle a hloubìji
než obvykle pohøížen do kataleptické mdloby. Náhle se mého èela

119
 E. A. Poe - Povídky

dotkla ledová ruka a nedùtklivý, huhòavý hlas mi zašeptal do ucha:

“Vstaò!”
Posadil jsem se. Byla nejèernìjší tma. Postavu toho, kdo mne
probudil, jsem nevidìl. Nemohl jsem se upamatovat ani na okamžik,
kdy mne záchvat pøepadl, ani na místo, kde jsem ulehl. Zùstal jsem
chvíli bez hnutí, snaže se usilovnì rozpomenout, studená ruka však
chòapla po mém zápìstí a vztekle jím zaškubala, zatímco huhòavý
hlas mne znovu oslovil:
“Vstaò! Poruèil jsem ti pøece, abys vstal!”
“A kdo jsi ?” zeptal jsem se.
“Nemám jméno v konèinách, kde pøebývám,” odpovìdìl hlas
truchlivì. “Býval jsem èlovìk, teï jsem bìs. Býval jsem krutý, teï
jsem ubohý. Cítíš, jak se tøesu. Zuby mi drkotají, když mluvím, ne
však chladem noci - nekoneèné noci - ale odporem. Je to k nesnesení
ohyzdné. Jak mùžeš klidnì spát? Ten agonický køik mne stále probouzí.
Ta podívaná je nad mé síly. Vstaò pøece! Pojï se mnou do širé noci -
ukážu ti hroby. Není to strastiplná podívaná? Pohleï!”
Vzhlédl jsem - nezøená postava, která dosud svírala mé zápìstí,
neviditelným pokynem otevøela všechny mohyly svìta. Z každé
vycházela matná fosforná záøe rozkladu a prosvìcovala až na dno
útroby, kde jsem spatøil rubášem zahalená tìla, spící v truchlivém objetí
s èervy. Ale bìda! Skuteèných spáèù bylo ménì, o milióny ménì, než
tìch, kteøí nezamhouøili oka, kteøí se v hlubinách nesèetných jam chabì
vzpínali a nepokojnì pøevalovali, až jejich pohøební roucha kormutlivì
šelestila. A vidìl jsem, že pøemnozí z tìch, kdo napohled pokojnì
odpoèívali, zmìnili - tu více, tu ménì - upjatou, strnulou polohu, v níž
byli pùvodnì pochováni. A jak jsem tøeštil zrak, opìt mne oslovil ten
hlas:
“Není to - ach, není to žalostný pohled ?” Než jsem se však zmohl
na slova odpovìdi, postava pustila mé zápìstí, fosforná svìtla pohasla
a hroby se rázem uzavøely - jen zmì zoufalých stenù ke mnì znovu
dolehla: “Není to - ó Bože - není to pøežalostný pohled?”
Tyto fantazmagorie, jež se mi zjevovaly v noci, zaèaly na mne svou
drásavostí úèinkovat i v bdìlých hodinách denních. Už jsem neovládal

120
 Pøedèasný pohøeb

své nervy, byl jsem vydán na pospas nepøetržité úzkosti. Zdráhal jsem
se cestovat, kamkoli chodit, zabývat se jakoukoli èinností, jež by mne
odvedla z domova. Ano, ani jsem si už netroufal vzdalovat se
z blízkého dohledu tìch, kteøí vìdìli o mé chorobì, nebo jsem se
bál, že v pøípadì bìžného záchvatu budu pohøben døív, než bude mùj
skuteèný stav rozpoznán. Pochyboval jsem o péèi i oddanosti
nejbližších pøátel. Hrozil jsem se, že jednou, až zùstanu ochromen
déle než obvykle, je nìkdo pøesvìdèí o tom, že už mne nelze vzkøísit.
A protože mi pøipadalo, že jsem jim na obtíž, zaèal jsem se dokonce
strachovat, že jednou uvítají nìkterý zvl᚝ tvrdošíjný záchvat jako
dostateènou záminku k tomu, aby se mne nadobro zbavili. Marnì se
mne nejoddanìjšími sliby snažili uchlácholit. Vymáhal jsem svatosvaté
pøísahy, že mne za žádných okolností nepohøbí døíve, dokud rozklad
nepokroèí do té míry, že další prùtahy budou naprosto neúnosné. Ale
i pak zùstávala má vydìšená duše hluchá k rozumným domluvám
a neochotná pøijmout útìchu. Pøichystal jsem celou øadu složitých
preventivních opatøení. Mezi jiným jsem dal pøebudovat rodinnou kryptu
tak, aby se dala otevøít zevnitø. Pøi nepatrném stisku dlouhé páky, jež
sahala hluboko do hrobky, se rozevøela železná vstupní vrata. Také
jsem zaøídil, aby dovnitø mohl volnì proudit vzduch i svìtlo a aby hned
vedle rakve, do níž jsem mìl být uložen, stály pohotovì nádoby s jídlem
a vodou. Tato rakev byla teple a mìkce vystlána a byla opatøena víkem
vybaveným stejným mechanismem jako vchod krypty, zdokonaleným
o pružiny, které by víko pøi sebemenším pohybu tìla bezpeènì
odklopily. Kromì toho všeho byl do krovu hrobky zasazen velký
zvonec, od nìhož mìl vést motouz otvorem do rakve a tam uvázán
k ruce nebožtíkovì. Ale bìda - co zmùže všechna ostražitost proti
osudu èlovìka? Ani tyto skvìle vymyšlené záruky nestaèí ochránit
pøed ukrutnými mukami ubožáka, jemuž muka pøedèasného pohøbení
osud pøedurèil!
Nadešla chvíle - jako už tolikrát pøedtím -, kdy jsem opìt jednou
procital z naprostého bezvìdomí do prvního chabého, neurèitého
pocitu bytí. Pomalu - hlemýždím krokem - se pøibližoval mdlý, šedavý
úsvit mého psychického dne. Malátná úzkost. Neteèné trpìní tupé

121
 E. A. Poe - Povídky

bolesti. Stav, kdy se èlovìk o nic nezajímá, o nic nesnaží, v nic nedoufá.
Pak, po dlouhé pauze, zvonìní v uších; pak uplyne ještì delší doba,
a v údech zaèíná svìdit a brnìt; pak pøichází zdánlivì nekoneèné
období slastného klidu, za nìhož se procitající pocity pracnì tvarují
do myšlenky; potom kratièký návrat do nicoty, pak náhlé vzchopení.
Posléze se mírnì zachvìjí víèka a vzápìtí tìlem jako elektrický otøes
projede hrùza, smrtelná a neurèitá, která proudem hrne krev ze spánkù
k srdci. A nyní pøichází první rozhodný pokus myslet. A první úsilí
rozpomenout se. A èásteèný, pomíjivý zdar. A nyní pamì natolik ožilá,
že si do jisté míry mohu uvìdomit svùj stav. Cítím, že se neprobouzím
z obyèejného sna. Vybavuji si, že trpívám záchvaty katalepsie.
A koneènì, jako by mne zavalil oceán, zkrušuje mou vydìšenou bytost
ta posupná hrozba - ta pøízraèná, drtivá, neodbytná pøedstava hrobu.
Když mne posedla tato domnìnka, zùstal jsem nìkolik minut bez
hnutí. Ptáte se proè? Nesebral jsem dost odvahy k sebemenšímu
pohybu. Nedokázal jsem napnout ani zlomek vùle, abych se pøesvìdèil
o svém osudu - a pøesto mi v skrytu duše cosi našeptávalo, že je
zpeèetìn. Zoufalství, k jakému èlovìka nedožene žádné jiné neštìstí,
jedinì zoufalství mì pøimìlo, abych zdvihl svá ztìžklá víèka. Byla tma
- naprostá tma. Vìdìl jsem, že záchvat pominul. Vìdìl jsem, že krize
je už dlouho zažehnána. Vìdìl jsem, že jsem plnì nabyl zrakových
schopností - a pøece byla tma - naprostá tma - hluboká, neprostupná,
vìèná nesvitnost noci.
Chtìl jsem vykøiknout - mé vyprahlé rty i jazyk se o to køeèovitì
pokusily -, avšak z úst mi nevyšel žádný zvuk - na propadlých plících
jako by mi ležela hora, pøi každém bolestném nadechnutí se vzpínaly
spolu s rozbušeným srdcem.
Nemohoucnost, kterou jsem pocítil, když jsem pøi tomto úsilí chtìl
pohnout èelistmi, mne pøesvìdèila, že mám podvázanou bradu, tak
jak se to dìlává mrtvolám. Také jsem mìl dojem, že ležím na èemsi
tvrdém, a také ze stran jako by mne tìsnì svíralo cosi prkenného. Až
dosud jsem se neodvážil pohnout údy - teï jsem však prudce natáhl
ruce, které spoèívaly v zkøížené poloze na mé hrudi. Narazily na pevné
døevìné pažení, jež se ve výši necelých šesti palcù prostíralo nad mou

122
 Pøedèasný pohøeb

hlavou. Ted už jsem vìru nepochyboval, že ležím v rakvi.

A v této chvíli nezmìrné sklíèenosti sestoupil ke mnì sladký cherub
nadìje - rozpomnìl jsem se totiž na všechna svá pøedbìžná opatøení.
Trhl jsem sebou a zbìsilými rozmachy jsem se pokusil odklopit víko;
nepohnulo se. Sáhl jsem si na zápìstí, mám-li na nìm smyèku motouzu
od zvonce; nenahmatal jsem ji. Vzápìtí odlétl navždy mùj andìl utìšitel
a ještì drtivìjší zoufalství než pøedtím opanovalo mou bytost - nemohl
jsem nepostøehnout, že neležím na poduškách, jimiž jsem tak peèlivì
vystlal svou rakev, a do chøípí mi náhle zavanul pøíznaèný, ostrý pach
vlhké prsti. Závìr byl nezvratný; nejsem ve své kryptì! Záchvat mne
zastihl mimo domov, mezi neznámými lidmi - kdy a jak, to jsem už
zapomnìl - a ti mne zakopali jako psa, zatloukli do nìjaké nuzné rakve
- a hodili navždy hluboko dolù, do nìjaké sprosté, bezejmenné jámy.
Jak tato strašlivá jistota neúprosnì pronikala do nejniternìjších koutù
mé duše, napjal jsem ještì jednou všechny své síly, abych hlasitì
vykøikl. Dlouhý, divoký, táhlý výkøik èi agonický ston se rozlehl øíší
podsvìtní noci.
“Hej, co je to tady?” ozval se nato drsný hlas.
“Co má k èertu tohle znamenat?” pøidal se druhý.
“Nech toho, povídám!” zvolal tøetí.
“Co tì to napadlo - vøeštìt tady jako pavián?” øekl ètvrtý, naèež
se mne chopila rota surovcù a bez okolkù mnou snad nìkolik minut
lomcovala. Nevyburcovali mne ze spánku -výkøikem jsem už totiž
plnì procitl -, ale vrátili mi a náležitì vzpružili mou pamì.
Tato událost se pøihodila nedaleko Richmondu ve Virgínii. Vydal
jsem se s pøítelem na loveckou výpravu podél bøehu øeky James. Urazili
jsme proti proudu nìkolik mil, když nás zaskoèila bouøe. Už se
schylovalo k veèeru a jediný úkryt nám skýtala zakotvená malá šalupa,
naložená zahradní hlínou. Uvelebili jsme se v její kabinì, jak to jen
šlo, a strávili tam noc. Spal jsem na jednom ze dvou lodních lùžek -
jak vypadají pryèny šalupy o šedesáti èi sedmdesáti tunách, nemusím
snad ani popisovat. Lùžko, které jsem obsadil, bylo úplnì holé, bez
jediné pøikrývky. Jeho šíøka nepøesahovala osmnáct palcù. Právì tolik
mìøila vzdálenost od jeho spodku k podlaze paluby nad ním. Dalo mi

123
 E. A. Poe - Povídky

velkou práci, než jsem se do nìho vtìsnal. Nicménì jsem spal tvrdì;
a celé mé vidìní - nebo to nebyl sen ani noèní mùra - vzniklo z docela
pøirozených dùvodù: jednak zapùsobilo prostøedí, v nìmž jsem uléhal,
jednak má náchylnost k jistým myšlenkám, a vše dovršila nesnadnost,
o níž jsem se již zmínil, s jakou ještì dlouho po probuzení z normálního
spánku dávám dohromady své smysly a znovu nabývám pamì. Muži,
kteøí mnou tøásli, byla posádka šalupy a nìkolik dìlníkù, kteøí skládali
její náklad. Ten právì vydával onen zemní pach. Má brada vìzela
v hedvábném šátku, který jsem si uvázal kolem hlavy místo noèní
èepice, kterou obvykle nosívám.
Avšak muka, která jsem vytrpìl, se nepochybnì zcela vyrovnala
utrpení pøedèasnì pohøbeného èlovìka. Byla údìsná - byla
nepøedstavitelnì hnusná, avšak toto zlo zplodilo i cosi dobrého, nebo
právì jeho nadmìrnost pøivodila v mé povaze nevyhnutelný zvrat. Mé
duševní zdraví se zlepšilo - nabylo rovnováhy. Vypravil jsem se do
ciziny. Podnikal jsem namáhavé výlety. Vdechoval jsem svìží nebeský
vzduch. Zaèal jsem pøemýšlet o jiných námìtech, než je smrt. Odložil
jsem lékaøské knihy. Spálil jsem Buchana. Pøestal jsem èíst Noèní
myšlenky, bombastické morbidity o høbitovech, strašidelné povídaèky
a podobný škvár. Zkrátka stal se ze mne nový èlovìk, zaèal jsem žít
lidským životem. Od oné pamìtihodné noci jsem se zbavil navždy
záhrobních úzkostí a s nimi zmizela i má neblahá choroba. Možná že
ty úzkostné stavy byly spíš její pøíèinou než následkem.
Jsou okamžiky, kdy se i støízlivému oku rozumu jeví nᚠtruchlivý
lidský svìt jako hotové peklo - avšak naše obraznost se nemùže jako
Carathis beztrestnì ponoøit do všech jeho hlubin. Trudný zástup
záhrobních hrùz, to není - bìda! - pouhopouhá smyšlenka - avšak
tyto hrùzy musí spát jako démoni doprovázející Afrasiaba na jeho
plavbì po Oxu, musí spát, sice nás pohltí - nesmíme rušit jejich spánek,
nebo zahyneme.

124
Pøedèasný pohøeb

125
 E. A. Poe - Povídky

SKOKAN

Nepoznal jsem èlovìka tak laèného žertování, jako byl král. Žil
snad jen pro šprýmy. Kdo umìl dobøe vyprávìt anekdoty, ten si ho
bezpeènì získal. Není proto divu, že jeho sedm ministrù bylo sedm na
slovo vzatých vtipálkù. Následovali krále nejen jako nepøekonatelní
vtipálci, ale pøipodobnili se mu i svými postavami: byli jako on mohutní,
tìlnatí, tuèní. Nikdy se mi nepodaøilo zjistit, zda lidé z vtipkování
tloustnou, anebo zda je tlouška tak trochu k vtipkování pøedurèuje,
ale jisté je, že hubený šprýmaø je bílá vrána.
Na nìjakou vybroušenost nebo, jak tomu øíkal, “delikátnost” vtipu
si ovšem král nijak nepotrpìl. Liboval si spíš v øíznosti, rozvernosti
žertu než v jeho duchaplnosti. Rafinované vtipkování ho unavovalo.
Jistì by dal pøednost Rabelaisovu Gargantuovi pøed Voltairovým
Zadigem; a celkem jeho vkusu vyhovovalo daleko víc, když nìkdo
nìkomu nìco vyvedl, než øekl.
Mùj pøíbìh je z doby, kdy dvorní šaškové nevyšli ještì úplnì z módy.
Nìkolik velkých evropských monarchií si dosud drželo své “blázny”,
kteøí nosili strakatinu s èapkou a rolnièkami a kteøí na požádání - za
pár drobtù spadlých z královského stolu - musili umìt vyklopit nìjaký
bøitký vtip.
Nᚠkrál si samozøejmì také choval šaška. Celkem vzato potøeboval
trochu té pošetilosti - už proto, aby vyvážil hlubokomyslnou moudrost
sedmi mudrcù, kteøí byli jeho ministry - nemluvì o jeho vlastní osobì.
Jeho blázen èi dvorní šašek nebyl však jenom šaškem. Mìl v oèích
krále trojnásobnou cenu - byl totiž navíc trpaslík a mrzák. Trpaslíci
bývali v tìch dobách u dvora právì tak bìžní jako šašci, a mnohému
monarchovi by bylo zatìžko trávit své dny (dny u dvora jsou ponìkud
delší než jinde) bez obou: bez šaška, s kterým se mohl zasmát, a bez
trpaslíka, kterému se mohl posmívat. Jenže šprýmaøi, jak jsem již
podotkl, bývají v devìtadevadesáti pøípadech ze sta tuèní, bøichatí
a nemotorní - a tak si nᚠkrál mohl co chvíli gratulovat, že ve Skokanovi
(tak se šašek jmenoval) získal trojí poklad v jedné osobì.
Domnívám se, že jméno Skokan nedali trpaslíkovi kmotøi pøi køtu,
126
 Skokan

ale že mu je jednomyslnì pøiøklo sedm ministrù pro jeho neschopnost

chodit jako ostatní lidé. Skokan se opravdu mohl pohybovat jen
jakýmsi škubavým krokem - nìco mezi skákáním a plazením - a tyto
pohyby skýtaly neomezenou potìchu a ovšem i útìchu králi, aèkoli
krále i s jeho vydutým bøichem a vodnatelnou hlavou považoval celý
dvùr za postavu vskutku nádhernou.
Avšak Skokan, tøebaže se na znetvoøených nohou jen s ukrutnou
námahou smýkal po zemi, mìl ohromnou sílu v pažích (jíž mu pøíroda
patrnì nahradila nemohoucnost dolních konèetin), takže hravì
pøedvádìl kousky úžasné obratnosti, byl-li jen po ruce strom, lano
nebo cokoli, po èem se dalo šplhat. Pøi této akrobacii se vìru podobal
spíš veverce nebo opièce než žabákovi.
Nemohu øíci pøesnì, odkud Skokan pùvodnì pocházel, vím jen,
že to byla jakási barbarská zemì, o které nikdo nic nikdy neslyšel,
a že byla nesmírnì daleko od dvora našeho krále. Skokan a s ním
mladá dívenka, témìø právì tak zakrslá (ovšem jinak krásnì soumìrná
a k tomu skvìlá taneènice), byli uneseni ze svých domovù a posláni
jako dar králi jedním z jeho vítìzících generálù.
Není divu, že za tìchto okolností se oba malí zajatci dùvìrnì sblížili.
Byli z nich brzy opravdu nerozluèní pøátelé. Avšak Skokan, tøebaže
byl tak ohromným zdrojem zábavy, nebyl ani trochu oblíben a nemohl
proto Tripettì prokázat mnoho služeb; zato ona byla pro svùj pùvab
a nevšední krásu (i pøes svou titìrnost) každým obdivována a hýèkána
a mìla u dvora znaèný vliv, kterého nikdy neopomenula užít ve
prospìch Skokanùv.
Jednou se král rozhodl uspoøádat na poèest jakési významné státní
události - už nevím jaké - maškarní ples. A kdykoli se u dvora konala
maškaráda èi nìco podobného, vždycky se skvìle uplatnil talent jak
Skokanùv, tak Tripettin. Zvláštì Skokan byl tak vynalézavý v námìtech
na všelijaké výjevy, v návrzích na zcela originální postavy i kostýmy
pro maškarní plesy, že by se bez jeho rad snad ani nebyli obešli.
Nadešla noc, na kterou slavnost stanovili. Pod Tripettiným
dohledem byla nádherná dvorana vyzdobena dùmyslnou dekorací,
která mìla maškarádì dodat patøiènì vznešeného lesku. Celý dvùr

127
 E. A. Poe - Povídky

hoøel nedoèkavostí. Pokud se kostýmù a masek týká, byl každý

samozøejmì už dávno rozhodnut. Mnozí si už pøed týdnem nebo i pøed
mìsícem rozmysleli, co budou pøedstavovat, a nikde se neprojevil ani
náznak nerozhodnosti - jen král a jeho sedm ministrù byli na rozpacích.
Proè právì oni váhali, to mi nebylo jasné, ledaže by to dìlali ze šprýmu.
Ale nejspíš na nic nemohli pøijít proto, že byli tak vypasení. A tak èi
onak, èas utíkal, a nakonec v nouzi nejvyšší poslali pro Tripettu
a Skokana.
Když dva maliètí pøátelé pøedstoupili pøed krále, zastihli ho se všemi
sedmi kabinetními ministry u vína; ukázalo se však, že mocnáø má
mizernou náladu. Vìdìl, že Skokan víno nemá rád, podnìcovalo totiž
toho chromého chudáka až k zuøivosti, a zuøivost není zrovna pøíjemný
stav. Jenže král miloval své žertíky a bavilo ho, když mohl Skokana
pøimìt k pití a “náladièce”, jak tomu øíkal.
“Pojï sem, Skokane,” øekl, když šašek a jeho družka vstoupili,
“nejdøív zhltni tady ten pohár na zdraví svých dalekých pøátel (Skokan
jen povzdychl), a pak nás oblaž svým dùvtipem. Chceme masky - ale
aby to byly skuteèné charaktery, èlovìèe - nìco originálního, co tu
ještì nebylo. Už nás nudí dívat se vìènì na jedno a totéž. Pojï, napij
se! Víno ti zjasní rozum.”
Na takové pobídky se snažil Skokan jako obvykle vymyslet
nìjakou vtipnou odpovìï, avšak dnes na nic nepøišel. Ten ubožák
mìl totiž zrovna narozeniny, a rozkaz, aby pøipil vzdáleným pøátelùm,
mu vehnal slzy do oèí. Do poháru, který pokornì pøijal z tyranovy
ruky, padaly velké, hoøké krùpìje.
Král øval smíchy, když trpaslík váhavì dopíjel víno : “Vidíš, co
dokáže sklenice dobrého vína! Vždy se ti už lesknou oèi!”
Ubohý èlovíèek! Oèi mu spíše sálaly, než se leskly, nebo víno
zaúèinkovalo na jeho vznìtlivý mozek prudce a okamžitì. Neklidnì
postavil èíši na stùl a pološíleným pohledem se rozhlédl po spoleènosti.
Úspìch králova “žertíku”je všechny zøejmì náramnì pobavil.
“A teï k vìci,” øekl ministerský pøedseda, neobyèejný tlusoch.
“Ano,” øekl král, “musíš nám poradit, milý Skokane. Chceme masky
- originální postavy, mládenèe - zkrátka, potøebujeme charaktery -

128
 Skokan

jeden jako druhý - ha, ha, ha!” a protože tohle myslel skuteènì jako
žert, opakovalo jeho smích tìch sedm sborem.
Skokan se také smál, ale jen chabì a jaksi nepøítomnì.
“Nu tak,” øekl král netrpìlivì, “nic tì nenapadá?”
“Pokouším se vymyslet nìjakou novinku,” øekl trpaslík roztržitì -
víno ho totiž vyvedlo z rovnováhy.
“Pokoušíš se?” vykøikl zlostnì tyran. “Jak to myslíš? Á, už chápu.
Jsi mrzutý a potøebuješ ještì víno. Tumáš, vypij to!” Nalil vrchovatì
další pohár a podával jej mrzákovi, který jen nìmì zíral a zalykal se.
“Pij, povídám!” køièel ten netvor, “nebo u všech ïasù -”
Trpaslík váhal. Král zrudl zlostí. Dvoøané se šklebili. Tripetta, na
smrt bledá, pøistoupila k mocnáøovu trùnu, padla pøed ním na kolena
a zapøísahala ho, aby ušetøil jejího pøítele.
Tyran chvíli jen žasl nad její smìlostí, jako by se rozpakoval, co
poèít nebo øíci - jak nejvhodnìji vyjádøit svùj hnìv. Posléze ji beze
slova od sebe odmrštil a obsah vrchovatého poháru jí vchrstl do
oblièeje.
Ubohé dìvèe se s námahou zvedlo, a aniž se odvážilo vzdychnout,
vrátilo se na své místo na konci stolu.
Na chvíli se rozhostilo hrobové ticho, v nìmž by byl slyšet i pád
lístku èi peøíèka. Bylo pøerušeno tichým, ale protivným, táhlým
skøípotem, který jako by se ozýval souèasnì ze všech koutù místnosti.
“Co - co znamená ten zvuk? Proè to dìláš?” zeptal se král rozlícenì
trpaslíka.
Ten zatím zøejmì do znaèné míry vystøízlivìl, a hledì teï upøenì,
ale klidnì do tyranovy tváøe, pouze hlesl:
“Já - já? Jak bych to mohl být já?”
“Ozývalo se to myslím zvenku,” poznamenal jeden z dvoøanù.
“Mám dojem, že to byl papoušek za oknem, že si brousil o dráty
klece zobák.”
“Nejspíš,” øekl na to král, a tímto vysvìtlením jako by se mu velmi
ulevilo, “ale byl bych pøísahal na svou rytíøskou èest, že jsem slyšel
toho trhana skøípat zuby.”
A tu se trpaslík zasmál (král byl tak osvìdèený šprýmaø, že smích

129
 E. A. Poe - Povídky

nikomu nezazlíval) a odhalil pøitom øadu velkých, silných a velice

odpudivých zubù. Navíc krále ujistil, že milerád vypije tolik vína, kolik
bude králi libo. To mocnáøe utišilo; a Skokan, vyprázdniv další pohár
bez zjevnìjšího úèinku, zaèal horlivì pøedestírat své námìty.
“Nemohu øíci, jak to spolu souvisí,” prohodil s naprostým klidem,
jako by v životì nevypil ani kapku vína, “ale vzápìtí nato, co Vaše
Velièenstvo uhodilo dívku a vchrstlo jí do oblièeje víno - vzápìtí nato,
a zrovna když se papoušek za oknem tak divnì ozýval, vzpomnìl
jsem si na jedno bájeèné vyražení - je to naše národní zábava a èasto
ji u nás provozujeme na maškarádách, ale zde by to byla úplná novinka.
Bohužel je k tomu zapotøebí osmi lidí a -”
“Je nás tu tolik!” zvolal král a smál se, jak pohotovì pøišel na tu
náhodnou shodu. “Osm je nás nachlup - já a sedm mých ministrù.
Tak ven s tím, jaké je to vyražení!”
“Øíkáme té høe Osm spoutaných orangutánù,” odpovìdìl mrzák,
“a je to opravdu nesmírnì zábavné, když se to dobøe sehraje.”
“My to sehrajeme,” poznamenal král a pøitom vypjal hruï a pøivøel
víèka.
“Ta hra je rozkošná tím,” pokraèoval Skokan, “Jakou paniku vyvolá
mezi dámami.”
“Bájeèné!” zahømìl král jedním dechem s ministry.
“Já vás vystrojím jako orangutany,” øekl trpaslík, “svìøte mi to.
Podoba bude tak dokonalá, že vás spoleènost na plese bude mít za
skuteèná zvíøata - a jistì je to nejen ohromí, ale také vydìsí.”
“To je ale nádherné,” zvolal král. “Z tebe ještì nìco udìlám,
Skokane! Uvidíš!”
“Øetìzù se používá proto, aby øinèením zvyšovaly zmatek. Budete
pøedstírat, že jste hromadnì utekli svým dozorcùm. Vaše Velièenstvo
si ani nedovede pøedstavit, jak mocnì zapùsobí na maškarním plese
takových osm orangutanù, které vìtšina lidí pokládá za pravé a kteøí
s divokým øevem vtrhnou mezi vybrané a skvostnì obleèené muže
a ženy. Takový kontrast nikdo nenapodobí.”
“Nesmí,” øekl král a celý kabinet chvatnì povstal (také se již
pøipozdilo), aby uskuteènil Skokanùv plán.

130
 Skokan

Skokan pøemìnil skupinu na hlouèek orangutanù velmi

jednoduchým, ale pro svùj zámìr krajnì úèelným zpùsobem. Tato
zvíøata se v dobì, kdy se nᚠpøíbìh udál, objevovala v civilizovaném
svìtì jen velmi zøídka; a protože napodobeniny, které trpaslík vytvoøil,
byly dostateènì zvíøecí a víc než dostateènì ohyzdné, bylo možno
uvìøit v jejich pravost.
Nejdøíve byl král a jeho sedm ministrù vtìsnáno do pøiléhavých
trikotù. Pak byli pomazáni dehtem. Nato jeden z ministrù navrhl, aby
se použilo peøí; tento návrh však Skokan zamítl a všechny hned
názornì pøesvìdèil, že srst zvíøete, jako je orangutan, se dá mnohem
vìrnìji napodobit lnem. Na dehtový nátìr byla tedy nanesena silná
vrstva lnu. A teï pøišel na øadu øetìz. Skokan jej nejprve ovinul královi
kolem pasu a dùkladnì jej utáhl; pak kolem dalšího muže a opìt utáhl,
a tak to provedl postupnì u všech osmi. Jakmile dokonèil práci
s øetìzem, rozestavil jednotlivce co nejdále od sebe a utvoøil z nich
kruh, a aby všechno vypadalo ještì vìrojatnìji, protáhl zbytek øetìzu
dvakrát napøíè tímto kruhem v pravém úhlu - jak prý tehdy mìli ve
zvyku lovci, když ukoøistili šimpanze èi jiné velké opice na Borneu.
Sál, ve kterém se ples poøádal, byla velmi vysoká kruhová místnost,
do které denní svìtlo pronikalo jen jedním oknem v kupoli. V noci -
byla ostatnì urèena hlavnì noèním zábavám - bývala osvìtlena
ohromným lustrem, který visel na øetìzu ze støedu svìtlíku a býval
spouštìn nebo vytahován pomocí závaží; to však i s lanem bylo
umístìno (aby to nekazilo celkový vzhled) nad kupolí na støeše.
Výprava sálu byla svìøena Tripettì, ta se ale v nìkterých
drobnostech zøejmì øídila rozvážnìjšími pokyny svého malièkého
pøítele. Byl to právì jeho nápad, aby lustr pro tentokrát odstranili.
Kapky vosku z jeho svící - a v takovém teple se nedalo zabránit stékání
vosku - by poškozovaly nádherné šaty hostù, kterých jistì bude
mnoho, a nemohou se proto všichni vyhýbat støedu sálu - totiž místu
pod lustrem. V rùzných èástech sálu byly rozmístìny nástìnné svícny
a do pravé ruky každé karyatidy, jichž tu bylo podél stìn padesát až
šedesát, byla zasazena pochodeò, která šíøila libou vùni.
Na Skokanovu radu èekalo osm orangutanù se svým vystoupením

131
 E. A. Poe - Povídky

trpìlivì až do pùlnoci, kdy sál pøímo pøekypoval hosty. Sotva doznìly

údery hodin, již se všichni v jednom chumlu pøihnali èi spíše pøikutáleli
- nebo skoro všichni se pøi vstupu zapletli do øetìzù, padali a klopýtali.
Rozruch mezi maskami byl nesmírný a královo srdce plesalo
radostí. Jak se dalo pøedvídat, pokládali mnozí hosté ty dravì vyhlížející
tvory - když ne zrovna za orangutany - tedy za nìjaká skuteèná zvíøata.
Dámy houfnì omdlévaly úlekem; a kdyby byl král obezøetnì nezakázal
nosit v sále zbranì, bylo by všech osm brzy zaplatilo své vyražení
krví. Jak už to v panice bývá, všechno se pøekotnì hrnulo ke dveøím,
jenže král naøídil, aby po jeho pøíchodu byly dveøe okamžitì zamèeny
a klíèe odevzdány Skokanovi, jak to ostatnì sám trpaslík pøedem
navrhl.
Když vøava vrcholila a kdekdo se staral jen o vlastní kùži - v tlaèenici
rozèileného davu totiž opravdu hrozilo nebezpeèí - mohli jste spatøit,
jak øetìz, na kterém visíval lustr a který byl této noci vytažen, zvolna
klesá dolù, až se hák na jeho konci zastavuje pouhé tøi stopy od
podlahy.
Brzy nato král se svými sedmi pøáteli doklopýtal pøes celý sál až
pod kupoli, pøímo k øetìzu. A tu trpaslík, který jim byl v patách
a popichoval je, aby zvyšovali rozruch, popadl jejich øetìz v prùseèíku
uprostøed kruhu a bleskurychle jej zavìsil na hák, na kterém býval
zavìšen lustr. A poté jakási neviditelná síla vytáhla hák tak vysoko, že
orangutani se rázem octli v tìsnì sraženém hlouèku, èely k sobì.
Mezitím se obecenstvo z prvního otøesu už trochu vzpamatovalo;
zaèínalo se teï na celou vìc dívat jako na podaøenou taškaøici a pøi
pohledu na ošemetné postavení opic propukalo v bouølivý smích.
“Já se o nì postarám!” jeèel teï Skokan a jeho pronikavý hlas
pøekøièel snadno všechen ten povyk. “Však já se o nì postarám!
Myslím, že je znám. Jen co si je poøádnì prohlédnu, hned vám øeknu,
co jsou zaè!”
Tu po hlavách obecenstva dohopsal ke stìnì, tam z ruky karyatidy
vytrhl pochodeò, s kterou se vrátil do støedu sálu, vyskoèil hbitì jako
opièka králi na hlavu a z ní se vyšplhal nìkolik stop nahoru po øetìze,
sklánìje pøitom pochodeò, jako by si prohlížel hlouèek orangutanù,

132
 Skokan

a stále pokøikoval: “Však já brzy zjistím, co jsou zaè!”

Celý sál (i s opicemi) se svíjel smíchy, ale tu šašek náhle pronikavì
hvízdl - a vzápìtí vylétl øetìz prudce nahoru, vyvlekl s sebou užaslé,
zmítající se orangutany a nechal je viset v prostoru mezi kupolí
a podlahou. Skokan, pøimknut k stoupajícímu øetìzu, držel se stále
ve stejné vzdálenosti od osmi pitvorných masek a ustaviènì jim strkal
k tváøím pochodeò, jako by chtìl pouze vypátrat, kdo jsou.
Tento let vzhùru celou spoleènost tak ohromil, že na chvíli nastalo
hrobové ticho. Pøerušil je onen temný, dotìrný skøípot, který tak zaujal
krále a jeho rádce, když ukrutník vchrstl Tripettì víno do oblièeje.
Jenže tentokrát nemohlo být sporu o tom, odkud zvuk vychází. Ozýval
se ze zpìnìných úst trpaslíka, který skøípal zuby, zatínal své ohromné
tesáky a s výrazem šílené zloby zíral do osmi tváøí, jež se k nìmu vzhùru
obracely.
“Aha!” øekl koneènì rozlícený šašek. “Aha! Už mi zaèíná svítat,
co je to za lidi!” A tu krále naoko prozkoumával blíž a blíž, až pøiložil
pochodeò k jeho lnìné srsti. Ta se rázem vzòala oslnivým plamenem.
Za pár vteøin bylo všech osm orangutanù v jediném plameni. Dav
pod nimi jeèel, zíral na nì ochromen dìsem, ale nemohl jim v nièem
pomoci.
Když potom plameny vyšlehly divoèeji, vyšplhal se šašek, aby jim
unikl, o nìco výš; tímto pohybem upoutal pozornost zástupu, který se
opìt utišil. A tu trpaslík ještì jednou promluvil:
“Teï už vidím jasnì, jací lidé se skrývají za tìmito maskami. Je to
mocný král a jeho sedm nejdùvìrnìjších rádcù - král, který se nebojí
udeøit bezbranné dìvèe, a sedm rádcù, kteøí ho k takovým podlostem
navádìjí. A já, já jsem prostì Skokan, šprýmaø, a tohle je mùj poslední
šprým.”
Sotva trpaslík skonèil svou krátkou øeè, bylo dílo pomsty - dík
znaèné vznìtlivosti lnu i dehtu - dovršeno. Osm mrtvol se houpalo na
øetìzech - smrdutá, zèernalá, ohyzdná, beztvará zmì. Mrzák po nich
mrštil pochodní, lehce a klidnì se vyšplhal ke stropu a svìtlíkem
v kupoli zmizel.
Øíká se, že Tripetta, skrytá na støeše sálu, pomáhala svému pøíteli
133
 E. A. Poe - Povídky

vykonat tuto plamennou pomstu a že se jim pak podaøilo uprchnout

spolu do staré vlasti. Nikdo je totiž od té chvíle nespatøil.

134
Skokan

135
 E. A. Poe - Povídky

SUD VÍNA

Bezpoèet pøíkoøí, jimiž mne Fortunato sužoval, jsem snášel trpìlivì;

jakmile se však opovážil urážet mì, zapøisáhl jsem se, že se mu
pomstím. Vy, kteøí tak dobøe znáte mou pravou povahu, zajisté
nepøedpokládáte, že jsem svou hrozbu vyslovil nahlas. Jednou, až
nastane èas, pomsta pøijde - to jsem si nezvratnì umínil; a právì
nezvratnost tohoto rozhodnutí mi zapovídala riskovat nezdar. Musím
nejen trestat, musím trestat beztrestnì. Køivda zùstává neodèinìna,
jestliže se odplata vymstí tomu, kdo odplácí. A právì tak zùstává
neodèinìna, jestliže se mstitel neodhalí jako mstitel tomu, kdo se køivdy
dopustil.
Fortunatovi jsem tedy pochopitelnì ani slovem, ani skutkem
nezavdal pøíèinu k pochybám o své pøízni. Dál jsem se na nìho, jak
jsem byl navyklý, pøívìtivì usmíval a on nepostøehl, že mùj nynìjší
úsmìv platí již obìti mé budoucí pomsty.
Mìl jednu slabou stránku - tenhle Fortunato - tøebaže jinak budil
respekt, ba nìkdy i strach: byl velice pyšný na to, jak se vyzná ve
vínech. Jen málo Italù má opravdu vytøíbený vkus. Vìtšinou se jejich
znalecké zanícení pøizpùsobuje dobì a pøíležitosti - slouží èasto jen
tomu, aby omráèilo britské a rakouské milionáøe. Pokud se týká obrazù
a šperkù, byl Fortunato jako jeho krajané šarlatán - ale u starých vín
rozpoznal pravou hodnotu. V tomto ohledu jsem se s ním celkem
shodoval; sám jsem mìl dobrý èich pro vzácná italská vína a nakupoval
jsem je, kde se jen dalo.
Potkal jsem pøítele jednou veèer, témìø už za šera, v dobì, kdy
vrcholilo bláznovství karnevalu. Oslovil mì s vøelostí, která
prozrazovala, že už hodnì vypil. Byl v šaškovském úboru. Mìl na
sobì pøiléhavý, strakatì pruhovaný trikot a hlavu mu zdobila
kornoutová èepièka s rolnièkami. Byl jsem tak rád, že ho vidím, že
jsem si až pøál, abych mu byl nikdy v životì nestiskl ruku.
Øekl jsem mu: “To je ale štìstí, mùj milý Fortunato, že vás
potkávám. Vypadáte dnes opravdu skvìle. Ale poslyšte, získal jsem
sud vína, má to být amontillado a já jsem trochu na pochybách.”
136
 Sud vína

“Cože?” zvolal. “Amontillado? Sud, øíkáte? Vylouèeno! Teï,

uprostøed karnevalu!”
“Mám jisté pochyby,” odvìtil jsem; “a byl jsem ke všemu tak
hloupý, že jsem zaplatil plnou cenu, aniž jsem se s vámi poradil. Nebyl
jste nikde k nalezení a já jsem se bál, že z koupi sejde.”
“Amontillado!”
“Amontillado!”
“Mám jisté pochyby.”
“A musím je rozptýlit.”
“Amontillado!”
“Vy ale na mne nemáte èas. Nu, zajdu za Luchesim. Jestli nìkdo
umí kriticky posoudit víno, pak je to on. Však mi øekne –”
“Luchesi nerozezná amontillado od sherry.”
“A vidíte: nìkteøí blázni tvrdí, že se jeho koštéøské schopnosti
vyrovnají vašim.”
“Nu, pojïme tedy.”
“Kam?”
“ Do vašich sklepù.”
“Ne, ne, pøíteli, nemohu zneužívat vaší dobroty. Vidím, že jste se
už nìkde zadal. Luchesi -”
“Nikde jsem se nezadal. Pojïte.”
“Ne, ne, pøíteli. Snad jste se tedy nezadal, ale jak pozoruji, jste
ošklivì nachlazen - a mé sklepy jsou nesnesitelnì vlhké. Stìny jsou
povleèeny ledkem.”
“Nevadí, pojïme! Nachlazení nestojí za øeè. Amontillado! Podvedli
vás. A co se Luchesiho týká, ten èlovìk nerozezná sherry od
amontillada.”
Pøi tìchto slovech mne Fortunato pevnì uchopil za paži. Nasadil
jsem si èernou hedvábnou masku, zahalil se co nejúžeji do své
pláštìnky a dal se chvatným krokem vésti do svého paláce.
Služebnictvo v domì nebylo; potají se odtud vykradlo užívat
masopustních radovánek. Oznámil jsem jim, že se do pøíštího rána
nevrátím a výslovnì jim pøikázal, aby se na krok nehnuli z domu. Dobøe
jsem vìdìl, že tento pøíkaz je pro nì dostateèným pokynem, aby

137
 E. A. Poe - Povídky

okamžitì do jednoho zmizeli, jakmile vytáhnu paty.

Vzal jsem z nástìnného svícnu dvì pochodnì, jednu jsem podal
Fortunatovi a øadou komnat jsem ho odvedl ke klenutému prùchodu,
jímž se vcházelo do sklepení. Požádal jsem ho, aby mì obezøetnì
následoval, a vykroèil jsem dolù po dlouhém toèitém schodišti.
Koneènì jsme stanuli na vlhké pùdì katakomb rodu Montresorù.
Mùj pøítel nešel pøíliš pevným krokem a rolnièky na jeho èapce pøi
chùzi pocinkávaly.
“Co ten sud?” otázal se.
“Je ještì o kus dál,” øekl jsem; “ale podívejte, jak z tìch dutin ve
zdi záøí bílé pavuèiny!”
Otoèil ke mnì hlavu a upøel na mne dvì kalné bulvy, zalité mázdrou
opojení.
“Ledek?” zeptal se po chvíli.
“Ledek,” odvìtil jsem. “Jak dlouho už máte ten kašel?”
“Uf, uf, uf! Uf, uf, uf!” kašlal mùj nebohý pøítel a nìkolik minut se
nezmohl na odpovìï.
“To nic není,” øekl posléze.
“Pojïte,” øekl jsem rozhodnì, “vrátíme se. Vaše zdraví je
drahocenná vìc. Jste bohatý, vážený, obdivovaný, milovaný; jste
šasten, jak jsem býval i já, jste èlovìk, kterého by tìžce postrádali.
Na mnì teï nesejde. Vrátíme se - vždy se roznemùžete, a to si
nemohu vzít na svìdomí. A kromì toho je tu ještì Luchesi -”
“Nechte toho,” øekl, “ten kašel nestojí za øeè, nezabije mì, nebojte
se. Na kašel nezemøu.”
“Tak - pravda,” øekl jsem. “Nechtìl jsem vás namouvìru zbyteènì
plašit, ale pøesto byste si mìl dát na sebe dobrý pozor. Doušek tady
toho médoku nás ochrání proti vlhkosti.”
Pøitom jsem urazil hrdlo láhve, kterou jsem vytáhl z dlouhé øady
jejích družek rozložených po zemi.
“Pijte,” øekl jsem a nabídl mu víno.
S potutelným úsmìvem zvedl láhev ke rtùm. Na chvilku se odmlèel
a dùvìrnì na mne kývl - rolnièky opìt zacinkaly. “Pøipíjím tìm,” pravil,
“kteøí tu kolem nás leží zakopáni.”

138
 Sud vína

“A já na vaše zdraví - a dlouho žijete!”

Znovu mne uchopil za paži a kráèeli jsme dál.
“Tyhle kobky,” pravil, “se táhnou daleko.”
“Montresorové,” odvìtil jsem, “byli velký a poèetný rod.”
“Nevzpomínám si na vᚠerb.”
“Je to velká zlatá noha na azurovém poli; noha drtí vzpínajícího se
hada, jehož zuby se zatínají do její paty.”
“A heslo?”
“Nemo me impune lacessit.” (lat. - Nikdo mne neurazí beztrestnì.)
“Skvìlé!” pravil.
Víno mu jiskøilo v oèích, rolnièky na èapce cinkaly. Médoc mi
roznìcoval fantazii. Procházeli jsme podél valù nakupených kostí, podél
zdí lemovaných sudy a soudky, do nejodlehlejších koutù katakomb.
Opìt jsem se zastavil a tentokrát jsem se osmìlil uchopit Fortunata za
paži nad loktem.
“Ledek!” øekl jsem. “Vidíte, pøibývá ho. Lne ke klenbì jako mech.
Jsme pod úrovní øeèištì. Mezi kostmi prosakuje vlhkost. Pojïte,
vrátíme se, než bude pozdì. Vᚠkašel -”
“To nic není,” øekl, “pojïme dál. Ale pøedtím bych se posilnil ještì
jedním douškem médoku.”
Otevøel jsem jako prve láhev de Gráve a podal mu ji. Celou ji
naráz vypil. V oèích mu divoce zablýsklo. Zasmál se a vyhodil láhev
ke stropu s posunkem, kterému jsem nerozumìl.
Pøekvapenì jsem na nìho pohlédl. Zopakoval ten pitvorný pohyb.
“Pochopil jste?”
“Ne, nepochopil,” odvìtil jsem.
“Pak nepatøíte k bratrstvu.”
“K jakému?”
“Nejste svobodný zednáø.”
“Ale ano, jsem, jsem,” ujistil jsem ho.
“Vy? Vylouèeno! Zednáø?”
“Zednáø,” pravil jsem.
“Znamení,” øekl, “znamení.”
“Zde je,” pravil jsem a vytáhl ze záhybu svého rokeloru zednickou

139
 E. A. Poe - Povídky

lžíci.
“Vy žertujete,” zvolal a o nìkolik krokù ucouvl. “Ale pojïme dál -
musíme za tím naším amontilladem.”
“Budiž,” øekl jsem a ukryl nástroj znovu pod pl᚝. Fortunato se
ztìžka opøel o mou paži, kterou jsem mu opìt nabídl. Vykroèili jsme
na další pou za sudem amontillada. Prošli jsme øadou nízkých
prùchodù, sestoupili níž, znovu se proplétali chodbami a koneènì nás
cesta svedla do hluboké krypty, kde byl tak dusný vzduch, že zde
pochodnì spíš jen doutnaly, než planuly.
“ V nejzazším konci krypty byla ještì jedna, ne tak prostorná
hrobka. Její stìny byly vroubeny lidskými pozùstatky, naskládanými
vysoko do stropní klenby na zpùsob povìstných katakomb paøížských.
Tøi stìny této vnitøní hrobky byly dosud takto vyzdobeny. Ze ètvrté
byly kosti strhány a válely se volnì po zemi; na jednom místì se kupily
do rozmìrné haldy. V této obnažené, kostí zbavené zdi bylo vidìt
další výklenek, hluboký asi ètyøi stopy, široký tøi a vysoký šest až
sedm stop. Nebyl zøejmì zbudován k žádnému zvláštnímu úèelu, mìl
pouze vyplòovat mezeru mezi dvìma obrovskými podpìrami
katakomb. Za ním se tyèila mohutná žulová stìna, která katakomby
kolem dokola obepínala.
Marnì zvedal Fortunato matnou pochodeò, marnì napínal zrak,
marnì mžoural do nitra výklenku. V chabém svìtle nedohlédl na jeho
slepou stìnu.
“Jen dál,” øekl jsem, “amontillado je na dosah. Luchesi ovšem -”
“Luchesi je žabaø,” pøerušil mne pøítel a zavrávoral vpøed. Byl jsem
mu v patách. Za okamžik se octl na konci mìlkého prostoru, a když
seznal, že má pøed sebou kámen, vyjevenì zùstal stát. Vzápìtí jsem
ho pøipoutal k žulové stìnì. Ènìly z ní dvì železné svory, vzdálené od
sebe asi dvì stopy. Z jedné visel krátký øetìz, z druhé visutý zámek.
Pøehodil jsem mu øetìz kolem pasu a ve vteøinì jej zaklínil do zámku
a zamkl. Pøítel byl pøíliš ohromen, aby se bránil. Vytáhl jsem klíè
a vystoupil z výklenku.
Pøiložte ruku na stìnu,” øekl jsem. “Cítíte ledek? Je tu opravdu
velmi vlhko. Naposledy vás zapøísahám: vrame se! Ne? Pak vás tu

140
 Sud vína

tedy musím pohøíchu nechat. Døív vám ale musím prokázat nìkolik
drobných úsluh - udìlám, co bude v mé moci.”
“Amontillado!” vykøikl pøítel, který se z úžasu dosud
nevzpamatoval.
“Vidíte,” øekl jsem, “amontillado!”
Pøi tìchto slovech jsem se obrátil k hromadì kostí, o níž jsem se
zmínil. Rozhrnul jsem ji a záhy se pod kostmi objevilo množství
stavebního kamene a malty. Vytáhl jsem zednickou lžíci a horlivì se
pustil do díla: zaèal jsem zazdívat vchod do výklenku.
Sotva jsem položil první vrstvu zdiva, povšiml jsem si, že z Fortunata
opojení do znaèné míry vyprchalo. Prvním náznakem jeho vystøízlivìní
bylo tiché zasténání z hloubi výklenku. Nebyl to náøek opilého èlovìka.
Pak se rozhostilo dlouhé, úporné ticho. Položil jsem druhou vrstvu,
pak tøetí a ètvrtou; a potom jsem uslyšel zbìsilé škubání øetìzem.
Lomoz trval nìkolik minut, a abych mu mohl naslouchat s vìtším
požitkem, nechal jsem práce a posadil se na haldu kostí. Když øinèení
posléze utichlo, znovu jsem se chopil lžíce a bez pøerušení jsem položil
pátou, šestou a sedmou vrstvu. Zeï dosahovala teï bezmála k mé
hrudi. Opìt jsem ustal v práci, pozvedl pochodeò nad své dílo
a matným svitem ozáøil postavu uvnitø.
Ostré, jeèivé skøeky, jež vyrazily z hrdla spoutaného, jako by mne
svou silou prudce odhodily od zdi. Chvilku jsem váhal - roztøásl jsem
se. Vytáhl jsem z pochvy rapír a zaèal jím tápat po výklenku. Pak mi
hlavou bleskla uklidòující myšlenka: položil jsem ruku na pevný kámen
katakomb a opìt nabyl rovnováhy. Znovu jsem se pøiblížil ke zdi. Zaèal
jsem znenáhla odpovídat na domáhavé výkøiky zazdívaného. Opakoval
jsem je jako ozvìna - pøidával se k nim - pøekøikoval, znásoboval je
v síle i prùraznosti. Poté køikloun utichl.
Byla již pùlnoc a mé dílo spìlo k závìru. Osmá, devátá a desátá
vrstva byly hotovy. Dokonèil jsem bezmála i poslední, jedenáctou
vrstvu. Zbývalo položit a omítnout jediný kámen. Zápasil jsem s jeho
tíhou. Zèásti jsem jej zasunul na urèené místo. Tu se však z nitra
výklenku ozval tichý smích, pøi kterém se mi zježily vlasy na hlavì. Po
nìm následoval truchlivý hlas, v nìmž jsem stìží rozeznával hlas

141
 E. A. Poe - Povídky

vznešeného Fortunata :
Hahaha! Hehehe! Podaøený kousek, namouduši, skvìlý žertík!
Však se mu v paláci nasmìjeme - hehehe! - až si nalejeme vína -
hehehe!”
“Amontillada!” øekl jsem.
“Hehehe! Hehehe! Ano, amontillada. Ale nepøipozdívá se?
Neoèekávají nás v paláci - signora Fortunato a ostatní spoleènost?
Už abychom odtud zmizeli!”
“Ano,” øekl jsem, “už abychom zmizeli.”
“Pro lásku boží, Montresore!”
“Ano,” øekl jsem, “pro lásku boží!”
Na tato slova jsem však marnì èekal odpovìd’. Zaèal jsem být
netrpìlivý. Zvolal jsem hlasitì :
“Fortunato!”
Žádná odpovìï. Opìt jsem zavolal:
“Fortunato!”
Stále nic. Prostrèil jsem pochodeò poslední zbylou škvírou a vhodil
ji dovnitø. Místo odpovìdi zacinkaly jen rolnièky. Srdce se mi sevøelo
- to asi ta vlhkost katakomb. Už aby bylo po všem. Chvatnì jsem
zasunul poslední kámen do patøièné polohy a ohodil jej maltou. Podél
nové zdi jsem znovu navršil starou hradbu z kostí. Pùl století se jí
žádný smrtelník nedotkl. ‘In pace requiescat!’

142
Sud vína

143
 E. A. Poe - Povídky

VRAH JSI TY!

Zahraji si teï na Oidipa v záhadì rattleboroughské. Prozradím vám

- jen já tak totiž mohu uèinit - tajemství úskoku, který pøivodil
rattlebouroughský zázrak - ten jedineèný, zaruèený, všemi uznávaný,
nikým nepopøený a také nepopiratelný zázrak, jenž jednou provždy
skoncoval u rattleboroughských s nevírou a všechny nízké duše
troufající si dosud pochybovat obrátil na skálopevnou víru našich
pramátí.
Tato událost - kterou bych velmi nerad líèil nìjakým nevhodným,
zlehèujícím tónem - se zbìhla v létì roku osmnáct set a nìco. Pan
BarnabᚠShuttleworthy, jeden z nejzámožnìjších a nejváženìjších
obèanù mìsta, byl nìkolik dnù pohøešován za okolností, které dávaly
tušit nìco nekalého. Jednoho èasného sobotního jitra vyrazil pan
Shuttleworthy z Rattleborough na koni se zjevným úmyslem zajet si
do vìtšího mìsta, vzdáleného asi patnáct mil, a vrátit se ještì týž den
na noc domù. Avšak dvì hodiny po jeho odjezdu se kùò vrátil bez
pána i bez tlumoku, které mu pan Shuttleworthy pøipoutal zrána ke
høbetu u sedla. Kromì toho bylo zvíøe zranìno a celé od bláta. Pøátele
pohøešovaného muže tyto okolnosti pochopitelnì notnì poplašily,
a když se v nedìli ráno ukázalo, že se dosud neobjevil, celé mìsteèko
se jako jeden muž zvedlo a vydalo se hledat jeho tìlo.
Hlavním a také nejhorlivìjším iniciátorem tohoto pátrání byl dùvìrný
pøítel pana Shuttleworthyho - jistý pan Charles Goodfellow, nebo jak
se mu všeobecnì pøezdívalo Karlík Goodfellow, anebo žertovnìji
Karlíèek Dobráèek. Nuže, doposud se mi nepodaøilo zjistit, zda je
v tom jen úžasná náhoda, anebo zda samo jméno má nìjaký
nepostøehnutelný vliv na povahu, ale je nesporným faktem, že se ještì
nikdy nikdo nejmenoval Karel, aby to nebyl otevøený, srdnatý, poctivý,
dobromyslný a bezelstný chlapík s jasným, zvuèným hlasem, který je
radost poslouchat, s pohledem, který se vám vždycky upírá pøímo do
oèí, jako by øíkal: “Já mám prosím èisté svìdomí, nikoho se nebojím,
jsem na hony vzdálen jakékoli špatnosti.” A proto se také skoro všichni
bodøí, žoviální, bezvadnì vystupující pánové na divadle jmenují Karel.
144
 Vrah jsi ty!

Tak tedy starý Karlík Dobráèek, tøebaže v Rattleborough nebyl

déle než nìjakých šest mìsícù a tøebaže o nìm, døíve než se v této
konèinì usadil, nikdo nic nevìdìl, dokázal se bez nesnází seznámit se
všemi lidmi, kteøí ve mìstì nìco znamenali. Každý byl záhy ochoten
na jeho slova pøísahat, a pokud jde o ženy, ty se pøímo pøedhánìly,
aby se mu zavdìèily. A to všechno jen proto, že ho rodièe pokøtili
Karel, a v dùsledku toho vlastnil onu nevinnou tváø, která, jak praví
rèení, je tím “nejlepším doporuèením”.
Již jsem uvedl, že pan Shuttleworthy patøil k nejváženìjším obèanùm
a byl nepochybnì nejzámožnìjším obèanem mìsta Rattleborough a že
se s ním Karlík Dobráèek pøátelil tak dùvìrnì, jako by to byl jeho
vlastní bratr. Staøí pánové bydleli hned vedle sebe, a tøebaže pan
Shuttleworthy, pokud tak vùbec uèinil, zašel jen velmi zøídka k panu
Goodfellowovi (a není známo, že by u nìho nìkdy nìco pojedl), nebylo
to na pøekážku, jak jsem právì poznamenal, jejich dùvìrnì pøátelským
vztahùm; nebo neminul den, aby Karlík aspoò tøikrát ètyøikrát
nezaskoèil pozeptat se, jak se vede sousedovi, a velmi èasto se zdržel
na snídani nebo na svaèinu a témìø pokaždé na obìd; a kolik potom
pøi takovém posezení ti dva kmotøi spoøádali vína, to se dá vìru tìžko
odhadnout. Karlíkovým oblíbeným nápojem byl Chateau Margaux
a pana Shuttleworthyho zøejmì blažil pohled na toho starého bracha,
jak do sebe obrací jednu ètvrtku za druhou; a tak jednoho dne, když
s vínem, jak už to bývá, ubylo i trochu soudnosti, poplácal svého
spoleèníka po zádech a øekl mu: “Nìco ti povím, Karlíku: co jsem živ,
ještì nikdá jsem nekápl na tak pøíjemného mládence, jako jsi ty,
a protože se umíš tak nádhernì nalejvat vínem, a se na místì
propadnu, jestli tì neobdaruju ohromnou bednou Chateau Margaux.
A mì hrom bací,” (pan Shuttleworthy mìl neblahý zvyk klít, tøebaže
se zøídkakdy spustil dál než k nìjakému tomu “A mì hrom bací”, “U
sta rohatých” èi “Spral to kat”) “a mì hrom bací,” pravil “jestli ještì
dnes odpoledne neobjednám ve mìstì dvojitou bednu nejkvalitnìjšího
roèníku a nepošlu ti ji prezentem! To udìlám, nic mi tu nenamítej, už
jsem øekl, udìlám to a basta! Tak ji pìknì èekej - nìkterý z pøíštích
dnù ji mᚠv domì, zrovna když se toho nejmíò nadìješ!” Zmiòuji se

145
 E. A. Poe - Povídky

o tomto drobném projevu pánì Shuttleworthyho štìdrosti jen proto,

abych ukázal, jaké vskutku dùvìrné porozumìní mezi obìma pøáteli
panovalo.
Nuže, sotvakdy jsem poznal èlovìka tak hluboce otøeseného, jako
byl Karlík Dobráèek onoho nedìlního jitra, když zaèínalo být nabíledni,
že se pan Shuttleworthy stal obìtí nìjaké nièemnosti. Jakmile uslyšel,
že se kùò vrátil domù bez pána i bez pánových tlumokù, zbrocen krví
od rány z pistole, jejíž støela prolétla hrudí zvíøete, aniž je nadobro
usmrtila - jakmile tohle všechno uslyšel, zesinal, jako by pohøešovaný
byl jeho rodný milovaný bratr èi otec, a jako v záchvatu zimnice se od
paty k hlavì rozklepal.
Zprvu ho pøíliš zmáhal žal, aby byl schopen cokoli podniknout,
vzchopit se k nìjaké záchranné akci; a tak jen dlouze pøemlouval ostatní
pøátele pana Shuttleworthyho, aby záležitost zatím nijak nerozviøovali,
že prý bude nejlépe nìjaký èas vyèkat - øeknìme týden nebo dva,
možná i jeden až dva mìsíce - a pøesvìdèit se, zda se ještì nìco dalšího
neobjeví, èi zda se pan Shuttleworthy docela normálnì nevrátí
a nevysvìtlí, proè poslal konì napøed. Této náchylnosti otálet a váhat
jste si bezpochyby už nejednou povšimli u lidí, kteøí zápasí s nìjakou
trýznivou bolestí. Jejich rozumové schopnosti jako by cosi utlumilo,
takže se dìsí jakékoli pøedstavy èinnosti a nejradìji by potichu zalezli
do postele a tam si, jak øíkají staré dámy, “hýèkali svùj žal”, zkrátka -
dumali o svých strastech.
Rattleboroughští obèané mìli namouvìru v takové úctì Karlíkovu
moudrou rozvahu, že se jich pøevážná vìtšina pøiklánìla k jeho názoru
zatím vìc nerozviøovat, dokud se “nìco dalšího neobjeví”, jak se ten
starý poctivec vyjádøil; ostatnì vìøím, že by pøi tomto rozhodnutí bylo
zùstalo, nebýt krajnì podezøelého zásahu ze strany synovce pana
Shuttleworthyho, mladíka znaènì uvolnìných mravù a i jinak dosti
nevalného charakteru. Tento synovec jménem Pennifeather nechtìl
zaboha slyšet o nìjakém “klidném vyèkávání” a trval na tom, aby se
okamžitì zahájilo pátrání po “mrtvole zavraždìného”. Užil tohoto
obratu a pan Goodfellow tehdy pohotovì upozornil, že je to
“pøinejmenším prapodivný výraz”. Tato Karlíkova poznámka silnì na

146
 Vrah jsi ty!

pøítomné zapùsobila a jeden muž z hlouèku se velmi dùtklivì otázal,

“jak to pøijde, že mladý pan Pennifeather je tak zevrubnì obeznámen
se vším, co souvisí se zmizením jeho bohatého strýce, a dokonce se
cítí oprávnìn mluvit o strýci jasnì a jednoznaènì jako o èlovìku
zavraždìném?” Nato mezi jednotlivci v zástupu padlo nìkolik
hašteøivých, uštìpaèných narážek, zejména pak mezi panem
Goodfellowem a panem Pennifeatherem - aèkoli slovní pùtka mezi
tìmito dvìma nebyla nic neobvyklého. V posledních tøech ètyøech
mìsících nevládla totiž mezi nimi právì ta nejlepší shoda; dospìlo to
dokonce tak daleko, že pan Pennifeather, který u strýce bydlel, jednou
strýcova pøítele doslova srazil k zemi pro jakousi údajnou nepøístojnost,
které prý se Karlík v jejich domì dopustil. Øíká se, že Karlík tehdy
projevil pøíkladnou zdrženlivost a køesanskou lásku. Po úderu se
zvedl, urovnal si šaty a ani se nepokusil o odvetu - jen cosi zamruèel
v tom smyslu, že se “pøi první vhodné pøíležitosti jak náleží pomstí”,
což ovšem bylo jen pøirozené a zcela oprávnìné vzkypìní hnìvu, které
nic neznamenalo a bezpochyby pominulo, jakmile mu napadený dal
prùchod.
A už pøedcházelo cokoli (s naším pøípadem to nijak nesouvisí),
jisté je, že se rattleboroughští obèané, pøemluveni zejména panem
Pennifeatherem, posléze rozhodli vyrazit ve skupinách do blízkého
okolí a slídit po zmizelém panu Shuttleworthym. Podotýkám, že toto
bylo první øešení, k nìmuž došli. Jakmile se definitivnì usnesli, že pátrání
podniknou, pokládalo se témìø za samozøejmé, že se pátrající rozptýlí
- totiž rozdìlí do hlouèkù - tak aby vùkolní kraj byl vskutku zevrubnì
prohledán. Opomnìl jsem však øíci, že Karlíèek Dobráèek øadou
dùmyslných argumentù shromáždìné pøesvìdèil, že takové poèínání
by bylo velmi nerozvážné. Inu, pøesvìdèil je všechny - až na pana
Pennifeathera - a tak bylo na závìr dojednáno, že obèané uspoøádají
peèlivý a velmi dùkladný prùzkum okolí hromadnì a že je povede
sám Karlík.
A pro tuto roli se po pravdì øeèeno hodil sotvakdo lépe než právì
Karlík, o kterém bylo známo, že má zrak jako rys. Nicménì, a je
vodil do tìch nejzapadlejších dìr a koutù, po cestách, o jejichž existenci

147
 E. A. Poe - Povídky

v okolí nemìl nikdo ani tušení, a tøebaže se v pátrání pokraèovalo

dnem i nocí bezmála týden, nenašla se po panu Shuttleworthym jediná
stopa. Øíkám-li “jediná stopa”, nemíním to ovšem tak doslovnì, nebo
urèitá stopa tu pøece jen byla. Ubohý muž byl vysledován podle
podkov svého konì (mìly pøíznaèný tvar) až k místu ležícímu asi tøi
míle na východ od Rattleborough na hlavní silnici k vìtšímu mìstu.
Tam stopa odboèovala na postranní stezku, jež se vinula partií lesa
a pak znovu zahýbala na silnici, vytváøejíc tak asi pùlmílovou zkratku.
Skupina se pustila po stopách kopyt a posléze vpravo od pìšiny
objevila rybníèek, takøka obrostlý trnitým houštím; za touto louží stojaté
vody už po dalších stopách nebylo potuchy. Bylo však zcela oèividné,
že se tu odehrál jakýsi zápas - vypadalo to, jako by od stezky
k rybníèku bylo vláèeno nìjaké mohutné a tìžké tìlo, mnohem vìtší
a t잚í, než mùže mít èlovìk. Dno rybníèku bylo dvakrát køížem krážem
prohledáno, avšak marnì; a když už se hledající vzdali nadìje, že nìco
odhalí, a chystali se odejít, vnukla prozøetelnost panu Goodfellowovi
šastný nápad celou kaluž odvodnit. Tento návrh všichni s nadšením
pøijali a vychvalovali do nebe Karlíkùv dùvtip a rozvážnost. Protože
s sebou mnozí obèané mìli lopaty pro pøípad, že by bylo tøeba
exhumovat mrtvolu, byl trativod rychle a bez námahy vyhlouben;
a sotva bylo vidìt dno, objevila se v bahnì, které tam zùstalo, èerná
vesta ze sametu a hedvábí, vesta, v níž takøka všichni poznali majetek
pana Pennifeathera. Vesta byla znaènì potrhaná a potøísnìná krví
a v zástupu bylo nìkolik lidí, kteøí se s urèitostí rozpomnìli, že ji mìl
její majitel na sobì právì toho rána, kdy pan Shuttleworthy odjel do
mìsta; jiní zas byli hotovi dokonce odpøísáhnout, že zmínìný kus odìvu
nemìl pan P. na sobì po celý zbytek onoho pamìtihodného dne; a mezi
pøítomnými se nenašel nikdo, kdo by tvrdil, že vestu spatøil na panu P.
vùbec nìkdy od chvíle, kdy pan Shuttleworthy zmizel.
Celá vìc se teï velmi vážnì vyhrotila proti panu Pennifeatherovi
a nepochybný dùkaz podezøení, které u všech vzbudil, byl spatøován
i v tom, jak vùèihledì zesinal. Když ho pak vyzvali, aby se ospravedlnil,
nedokázal ze sebe vypravit jediné slùvko. Poté se od nìho odvrátilo
i tìch nìkolik posledních pøátel, kteøí mu pøi jeho rozmaøilém zpùsobu

148
 Vrah jsi ty!

života zùstali vìrni, a halasnìji než jeho staøí, zavilí nepøátelé se

domáhali, aby byl ihned zatèen. Tím záønìji, v pøímém kontrastu s jejich
poèínáním, se ovšem zaskvìla velkodušnost pana Goodfellowa.
Pronesl vøelou a neobyèejnì výmluvnou obhajobu pana Pennifeathera,
v níž nejednou pøipomnìl, že tomuto prudkému mladému džentlmenovi
- “dìdici majetku po váženém panu Shuttleworthym” - upøímnì
odpouští urážku, které se tento mladý džentlmen nepochybnì ve
výbuchu vášnì vùèi nìmu (panu Goodfellowovi) dopustil. Odpouští
mu to, jak pravil, z hloubi duše, a co se jeho (pana Goodfellowa)
týká, nemíní podezøení, jež tu proti panu Pennifeatherovi želbohu
opravdu vyvstalo, rozvádìt do krajnosti, naopak, uèiní vše, co je v jeho
moci, použije milerád veškeré své chatrné výmluvnosti, jíž vládne,
aby - aby zmírnil, pokud mu dovolí svìdomí, neblahý dojem této
vskutku neobyèejnì trapné epizody.
Pan Goodfellow mluvil v tomto duchu ještì dobrou pùlhodinu a jeho
øeè svìdèila o skvìlých vlastnostech jeho mozku i srdce, ale znáte to:
tihle pøecitlivìlí lidé zøídkakdy vyhmátnou zrovna ten nejvhodnìjší obrat
a v pøekotné snaze posloužit pøíteli plesknou èasto nìjakou nehoráznost
èi protimluv a zabøednou do takových pøehmatù, že pøes nejlepší
úmysly jeho vìci nepomìrnì více uškodí, než prospìjí.
A tak to také - pøi vší Karlíkovì výmluvnosti - dopadlo v našem
pøípadì: tøebaže se mluvèí velmi zanícenì podezøelého zastával, tak
nìjak podivnì se to zvrtlo, že i každé slùvko, jež pronesl (s bezdìènou,
ale neskrývanou tendencí nevynášet se v oèích svých posluchaèù),
ještì prohloubilo podezøení vùèi muži, kterého hájil, a poštvalo proti
nìmu hnìv zástupu.
Jedním z nejnepochopitelnìjších omylù, jichž se øeèník dopustil,
byla zmínka o tom, že podezøívaný je dìdicem váženého pana
Shuttleworthyho. Na to lidé až dosud vùbec nepøipadli. Utkvìla jim
v pamìti jen jakási strýcova pohrùžka, že synovce vydìdí, kterou vyøkl
pøed jedním nebo dvìma roky (pan Shuttleworthy nemìl už jiného
žijícího pøíbuzného), a toto vydìdìní pokládali od té chvíle za hotovou
vìc - tak prostomyslní byli zdejší obèánkové. Avšak po Karlíkovì
narážce se nad tou vìcí znovu zamyslili a najednou je napadlo, že

149
 E. A. Poe - Povídky

zùstalo tøeba jen pøi pohrùžce. A vzápìtí naprosto logicky vyvstala

otázka: cui bono - otázka, která ještì hmatatelnìji než nález vesty
uvalovala podezøení ze strašného zloèinu na mladého muže. A teï -
abychom si správnì rozumìli - mi dovolte malièko odboèit. Chtìl
bych jen upozornit, že tato prostá latinská frázièka se stále chybnì
pøekládá a vykládá. Cui bono? Ve všech znamenitých románech
a povídkách napøíklad v díle paní Gorové (autorky Cecila), dámy,
která cituje ze všech jazykù od chaldejštiny až po èikasóské náøeèí
a které podle potøeby tu a tam vypomùže svými obsáhlými znalostmi
pan Beckford - tedy, jak pravím, ve všech znamenitých románech od
Bulwera a Dickense až po Turnapennyho a Ainsworthe se tato dvì
latinská slùvka tlumoèí “k jakému úèelu?” nebo (jako quo bono) “k
jakému užitku?”. Jejich správný význam je nicménì “v èí prospìch?”.
Cui - komu; bono - dobru? Je to výslovnì právnický obrat a hodí se
pøesnì pro takový pøípad, jaký právì rozbíráme, kdy
pravdìpodobnost, že nìkdo spáchal nìjaký èin, úzce souvisí
s pravdìpodobností prospìchu, který pachateli z vykonaného èinu
plyne. Nu, a nyní se tato otázka velmi ostøe vyhrocovala proti panu
Pennifeatherovi. Jeho strýc mu zprvu odkázal majetek, pak mu
pohrozil, že ho vydìdí. Hrozbu však ve skuteènosti nesplnil - na pùvodní
závìti se zøejmì nic nezmìnilo. Kdyby se bylo zmìnilo, mìl by
podezøívaný jen jedinou myslitelnou pohnutku k vraždì, a to
prachobyèejnou pomstu, avšak i tento motiv by byl vyvážen nadìjí,
že pøece jen ještì získá strýcovu ztracenou pøízeò. Protože však závì
zùstala nezmìnìna a pohrùžka, že zmìnìna bude, visí synovci neustále
nad hlavou, neodbytný podnìt k ukrutnému skutku je tu náhle nasnadì
- tak rozšafnì aspoò usoudili ctihodní obèané rattleboroughští.
Pan Pennifeather byl v dùsledku toho na místì zatèen a zástup se
po kratším prùzkumu okolí vydal se støeženým mužem domù. Cestou
však došlo ještì k další pøíhodì, která pøítomné v jejich podezøení
ještì utvrdila. Pan Goodfellow, který se pøi své snaživosti držel stále
o kousek pøed ostatními, náhle nìkolik krokù poodbìhl; bylo vidìt,
jak se shýbá a posléze docela oèividnì zdvíhá z trávy jakýsi malý
pøedmìt. Bleskurychle si jej prohlédl a lidé si všimli, jak se trochu

150
 Vrah jsi ty!

rozpaèitì snaží ukrýt jej v kapse kabátu. Tento zámìr však nìkteøí,
jak øíkám, zpozorovali a také ihned pøekazili. Ukázalo se, že pøedmìt,
který pan Goodfellow zdvihl, je španìlský nùž, v nìmž aspoò tucet
lidí okamžitì rozpoznalo majetek pana Pennifeathera. Na støence byly
ostatnì vyryty jeho iniciály. Èepel nože byla otevøená a od krve.
Teï už o vinì synovcovì nikdo nepochyboval, a jakmile dorazili
do Rattleborough, ihned ho zavedli na komisaøství k výslechu.
Tam to se zatèeným dopadalo právì tak neblaze. Když se ho zeptali,
kde pobýval onoho rána, kdy pan Shuttleworthy zmizel, nerozpakoval
se docela bez obalu doznat, že právì toho jitra èíhal s puškou na
vysokou v bezprostøední blízkosti rybníèka, kde se díky prozíravosti
pana Goodfellowa našla zakrvácená vesta.
Tu pøedstoupil pan Goodfellow a se slzami v oèích požádal, aby
ho podrobili výslechu. Neúprosná povinnost, kterou dluží nejen svým
bližním, ale pøímo Stvoøiteli, mu prý nedovoluje smlèovat nadále to,
co musí øíci. Vøelá náklonnost k tomuto mladému muži (pøesto, že se
k nìmu, panu Goodfellowovi, nezachoval nejlépe) ho prý dosud vedla
k tomu, aby se uchyloval k tìm nejbujnìjším dohadùm, jichž je fantazie
mocna, dohadùm, který by mu nìjak vysvìtlily všechny ty podezøelé
okolnosti, jež tak vážnì svìdèily proti panu Pennifeatherovi; avšak
tyto okolnosti jsou teï až pøíliš neklamné, pøíliš usvìdèující - a pan
Goodfellow prý již nemùže váhat, øekne vše, co ví, i kdyby mu mìl
tento trudný údìl srdce utrhnout. Poté uvedl, že onoho posledního
odpùldne pøed pánì Shuttleworthyho odjezdem se tento vážený starý
pán zmínil svému synovci - pan Goodfellow to na vlastní uši slyšel -,
že nazítøí hodlá ve mìstì uložit v Rolnicko-živnostenské záložnì
mimoøádnì velký obnos, a pøi této pøíležitosti dal øeèený pan
Shuttleworthy øeèenému synovci nepokrytì najevo své neoblomné
rozhodnutí zrušit svou pùvodní závì a neodkázat mu prakticky ani
šilink. Pan Goodfellow (jako svìdek) teï obžalovaného slavnostnì
vyzývá, aby prohlásil, zda to, co teï pan Goodfellow (jako svìdek)
uvedl, je nebo není do posledního puntíku pravda. Pan Pennifeather
k nemalému údivu všech pøítomných otevøenì doznal, že to pravda
je.

151
 E. A. Poe - Povídky

Vyšetøujícímu komisaøi nezbývalo než poslat dva strážníky, aby

prohledali pokoj obžalovaného v domì jeho strýce. Ti se z prohlídky
témìø obratem vrátili a pøinesli dobøe známou kovanou penìženku
z rudohnìdé kùže, kterou starý pán po léta nosíval. Byla však prázdná
a komisaø se marnì namáhal ze zatèeného vytáhnout, co s jejím cenným
obsahem provedl, kam jej ukryl. Pan Pennifeather dokonce tvrdošíjnì
popíral, že o tom vùbec nìco ví. Kromì tašky objevili strážníci mezi
pelestí a matrací nešastníkova lože košili a šátek na krk, obojí
s monogramem zatèeného, obojí ohavnì potøísnìné krví jeho obìti.
Do této situace pøišla zpráva, že kùò zavraždìného právì podlehl
následkùm zranìní, která utrpìl, a pan Goodfellow navrhl, aby se úøední
pitvou okamžitì zjistilo, nenašla-li by se v tìle mrtvého zvíøete náhodou
kulka. Návrh byl pøijat a panu Goodfellowovi se po dùkladném pátrání
v hrudní dutinì podaøilo nahmatat a jako nezvratný dùkaz viny
obžalovaného vytáhnout odtud kulku nezvykle velkého kalibru, která
jak bylo na místì ovìøeno - odpovídala pøesnì ráži pušky pana
Pennifeathera a vùbec se nehodila do pušky kohokoli v mìstì èi jeho
okolí. K úplnému dovršení jistoty se pak ukázalo, že drobný kaz na
povrchu náboje má navlas tvar rýhy v jedné z matric, která podle
vlastního Pennifeatherova doznání patøila obvinìnému. Jakmile se ten
náboj našel, vyšetøující komisaø odvolal další svìdecké výpovìdi
a okamžitì na zatèeného uvalil soudní vazbu. Rezolutnì odmítl propustit
ho na jakoukoli záruku, tøebaže pan Goodfellow proti tomuto pøísnému
postupu vášnivì protestoval a sám se nabídl, že složí kauci v potøebné
výši. Tato šlechetnost byla v dokonalém souladu s Karlíkovým
úèinlivým a rytíøským chováním, jež projevoval po celou dobu svého
pobytu v Rattleborough. V tomto okamžiku se ten vzácný èlovìk dal
do té míry strhnout vroucím soucitem, že zøejmì doèista zapomnìl, že
na úhradu záruky, kterou mladému pøíteli nabídl, nemá na celém širém
svìtì nic, co by stálo za dolar.
Výsledek soudního øízení si snadno domyslíte. Když se pøi nejbližším
zasedání kriminálního soudu pan Pennifeather za neskrývaného
zatracování celé obce za svùj èin odpovídal, byl øetìz nepøímých dùkazù
tak jednolitý a nezvratný (pan Goodfellow jej podepøel ještì nìkolika

152
 Vrah jsi ty!

dalšími usvìdèujícími fakty, které pod tlakem svého citlivého svìdomí

nemohl zamlèet), že porota ani neopustila soudní síò a okamžitì
oznámila svùj výrok: Vinen vraždou z pohnutek nízkých a neèestných.
Krátce potom byl nešastník odsouzen k trestu smrti a poslán do
okresní vìznice, aby tu oèekával neúprosnou odplatu zákona.
A zatím si Karlík Dobráèek svým ušlechtilým vystupováním ještì
víc naklonil poèestné obèany mìsta. Proti døívìjšku se jeho obliba
snad zdesateronásobila a pohostinnost, s kterou ho všude èastovali,
vedla nakonec docela pøirozenì k tomu, že se - by s jistým
sebezapøením - zøekl svého až pøehnanì skromného zpùsobu života,
který si na nìm doposud vynucovala chudoba. Poøádal teï ve svém
domì dosti èasto veèírky, které sršely vtipem a veselím - tu a tam
ovšem zkaleným vzpomínkou na neblahý, truchlivý údìl, který co
nevidìt dolehne na synovce hostitelova blízkého, nedávno oplakaného
pøítele.
Jednoho krásného dne byl tento velkodušný starý pán pøíjemnì
pøekvapen tímto dopisem:

Vážený pan Charles Goodfellow, Rattleborough

Odesílatelé: B. C. M. a spol.
Chat Mar. A - No.1. - 6 tuctù láh. (1/2 veletuctu)

Vážený pane!
Na základì objednávky, kterou naše firma obdržela asi pøed dvìma
mìsíci od našeho ctìného zákazníka pana Barnabáše Shuttleworthyho,
dovolujeme si dnes zaslati na Vaši adresu dvojitou bednu Chateau
Margaux, druh Antilopa s fialovou peèetí. Bedna nese èíslo a oznaèení
uvedené na okraji listu.
K dalším službám vždy ochotni, porouèíme se s veškerou úctou
Brock, Cvock, Mlock a spol.

P. S. Bedna Vám bude doruèena nákladním vozem den po obdržení

tohoto dopisu. Poruèení panu Shuttleworthymu.
B. C. M. a spol.

153
 E. A. Poe - Povídky

Jisté je, že od smrti pana Shuttleworthyho se pan Goodfellow vzdal

veškeré nadìje, že slíbené Chateau Margaux ještì nìkdy dojde;
a proto teï v daru spatøoval jakýsi jedineèný pøíznivý zásah
Prozøetelnosti. Mìl samozøejmì nesmírnou radost a v návalu dobré
pohody sezval na druhý den spoustu pøátel, aby s nimi na malé hostince
naèal víno od toho starého dobráka Shuttleworthyho. Ne že by se
v pozvánkách, jež rozeslal, o “starém dobrákovi Shuttleworthym”
jakkoli zmínil. Hodnì o tom, pravda, pøemýšlel a nakonec se rozhodl
o vìci pomlèet. Pokud si vzpomínám, nezmínil se vùbec nikomu, že
dostal darem Chateau Margaux. Požádal jen pøátele, aby pøišli
a pomohli mu vypít trochu moku vzácnì jemné chuti a lahodné vùnì,
který si pøed dvìma mìsíci objednal a který má nazítøí obdržet. Èasto
mi vrtalo hlavou, proè Karlík dospìl k závìru pomlèet o tom, že víno
dostal od svého starého pøítele, nikdy jsem však dùvod jeho jednání
plnì nepochopil, tøebaže nìjaký znamenitý a šlechetný dùvod k tomu
nepochybnì mìl.
Koneènì nastalo ráno a do domu pana Goodfellowa zaèala proudit
vybraná spoleènost. Snad se tu sešlo pùl mìsta - i já jsem se dostavil
- jen Chateau Margaux se k nemalé rozmrzelosti hostitele ponìkud
opozdilo. Teprve k veèeru, když už hosté spoøádali uèinìnou horu
jídla, jež jim Karlík pøedkládal, kýžený nápoj dorazil. Byla to bedna
pøímo obludných rozmìrù, a protože byli všichni jak náleží rozjaøeni,
jednomyslnì se usnesli, že ji vyzvednou na stùl a bez meškání vykuchají.
Jak øekli, tak udìlali. I já jsem pøiložil ruku k dílu; a tak, než byste
pìt napoèítali, ocitla se bedna na stole mezi láhvemi a sklenkami, z nichž
mnohá pøi tom strkání vzala zasvé. Karlík, který už mìl pìknou špièku
a ve tváøi byl rudý jako rak, usedl se strojenou dùstojností do èela
tabule a zaèal zuøivì bušit karafou do desky, vyzývaje spoleènost,
aby “pøi obøadu vykopávání pokladu” zachovala klid.
Lidé ještì chvilku povykovali, pak se však pøece jen utišili, a jak
se velmi èasto v podobných pøípadech dìje, rozhostilo se náhle
hluboké, nápadné ticho. Požádali mne, abych vypáèil víko bedny, a já
jsem samozøejmì “s nesmírným potìšením” vyhovìl. Zasunul jsem

154
 Vrah jsi ty!

dlátko, lehce do nìj nìkolikrát ukl kladívkem, a víko odletìlo.

V témže okamžiku se v bednì tváøí v tváø hostiteli prudce posadila
zohavená, zkrvavená, takøka rozložená mrtvola zavraždìného pana
Shuttleworthyho. Strnule, truchlivì upírala po nìkolik vteøin své kalné,
hnilobné oèi pøímo na pana Goodfellowa a pronesla pomalu, avšak
jasnì a dùraznì tato slova: “Vrah jsi ty!” Pak, jako by se jí tím
nevýslovnì ulevilo, pøepadla pøes okraj truhlice a roztáhla po stole
své roztøesené údy.
Výjev, který následoval, se nedá vylíèit. Úprk ke dveøím a oknùm
byl strašlivý, i docela statní mužové omdlévali na místì hrùzou. Avšak
po prvním zbìsilém, vøeštivém záchvatu dìsu se všechny oèi obrátily
na pana Goodfellowa. Kdybych žil tisíc let, nikdy nezapomenu na ten
žalostný výraz, který jako smrtelná muka zkøivil jeho zsinalou tváø,
ještì pøed chvílí tak brunátnou z úspìchu a vína. Dlouho sedìl nehybnì
jako mramorová socha a vyhaslý pohled jeho oèí naznaèoval, že je
zcela pohroužen do sebe, že úpornì zpytuje své zvrhlé, vražednické
svìdomí. Tu mu šlehlo v oèích, a jako by se opìt vrátil do vezdejšího
svìta, s prudkým trhnutím vyskoèil z køesla, pak hlavou a rameny tìžce
dopadl na stùl a dotýkaje se mrtvoly zaèal ze sebe chvatnì a vášnivì
chrlit pøiznání - do nejmenší podrobnosti se pøiznal k hnusnému zloèinu,
za který byl pan Pennifeather uvìznìn a èekal v žaláøi na smrt.
Vypovìdìl zhruba toto: Sledoval svou obì až k rybníèku, tam
støelil z pistole po koni, pažbou své zbranì jezdce udolal, zmocnil se
jeho náprsní tašky, a konì, kterého pokládal za mrtvého, s námahou
odvlekl k houštinì u vody. Potom na svého konì naložil tìlo pana
Shuttleworthyho a dopravil je pøes les do vzdálené a bezpeèné skrýše.
Vestu, nùž, prázdnou penìženku a náboj podstrèil vlastnoruènì na
místa, kde tyto vìci byly pozdìji nalezeny - aby se pomstil panu
Pennifeatherovi. Také zakrvácený šátek a košili nastražil on.
V závìru svého líèení, pøi nìmž nám stydla krev v žilách, se podlý
zloèinec zajíkal, slova mu vázla, znìla dutì. Když koneènì zpovìï
doøíkal, vstal, odpotácel se od stolu a padl mrtev k zemi.
Prostøedky, jimiž jsem toto doznání z pana Goodfellowa naštìstí
ještì vèas vynutil, byly pøes svou úèinnost vpravdì jednoduché. Jeho

155
 E. A. Poe - Povídky

pøehnaná upøímnost mne odpuzovala a od samého zaèátku ve mnì

vzbouzela podezøení. Byl jsem u toho, když ho pan Pennifeather udeøil,
a posupný výraz, který se mu tehdy - tøeba jen letmo - mihl v oblièeji,
mne pøesvìdèil, že svùj slib pomsty, jak to jen pùjde, nemilosrdnì
splní. Byl jsem proto ve støehu a vidìl jsem Karlíkovo pleticháøské
poèínání v docela jiném svìtle než dobøí obèánkové z Rattleborough.
Záhy jsem poznal, že všechna inkriminující odhalení pocházejí, a pøímo
nebo nepøímo, od pana Goodfellowa. Co mi však úplnì otevøelo oèi,
byla pøíhoda s kulkou, kterou vlastnoruènì vytáhl z útrob pošlého
konì. Já jsem na rozdíl od rattleboroughských nezapomnìl, že jednou
dírou kulka do hrudi vnikla a druhou z ní vyšla. Jestliže byla nalezena
ve zvíøeti, z kterého už jednou vylétla, je nasnadì, že ji tam nezbytnì
vložil ten, kdo ji nalezl. Zakrvácená košile a šátek mi potvrdily
myšlenku, kterou mi vnukl náboj - zkouškou jsem si ovìøil, že krev je
jen znamenitý klaret, nic víc. Když jsem se pak zamyslel i nad tím, jak
pan Goodfellow poslední dobou stupòuje svou štìdrost a výdaje, pojal
jsem podezøení, které nebylo o nic mírnìjší proto, že jsem si je nechával
pro sebe.
Mezitím jsem zaèal na vlastní pìst soustavnì pátrat po mrtvole
pana Shuttleworthyho. Z pochopitelných dùvodù jsem se na hony
vyhýbal konèinám, kudy pan Goodfellow vodil svùj houfec pátrajících.
Za nìkolik dní se dostavil výsledek: narazil jsem na starou vyschlou
studnu, témìø úplnì zarostlou houštím, a na jejím dnì jsem objevil to,
co jsem hledal.
Èirou náhodou jsem pøed èasem vyslechl onen sousedský rozhovor,
kdy se pan Shuttleworthy dal obloudit lichotivými øeèmi svého denního
hosta a slíbil mu bednu Chateau Margaux. Na základì toho jsem pak
jednal dál. Opatøil jsem si pevnou kostici, vsunul ji mrtvému do hrdla
a tìlo jsem pak složil do staré bedny od vína - dávaje si záležet, abych
je ohnul zároveò s kosticí; když jsem pøitloukal víko, musel jsem je
násilím pøidržovat - samozøejmì jsem pøedpokládal, že v okamžiku,
kdy budou uvolnìny høebíky, víko odletí a mrtvola se vymrští.
Takto vybavenou bednu jsem ještì oèísloval, oznaèkoval a opatøil
adresou, pak jsem jménem obchodníkù s vínem, s kterými pan

156
 Vrah jsi ty!

Shuttleworthy obchodoval, napsal dopis, který už znáte, a nakonec

jsem pøikázal sluhovi, aby na moje znamení pøivezl bednu na káøe
pøed dùm pana Goodfellowa. Pokud jde o slova, která mìl mrtvý
pronésti, spolehl jsem se plnì na své bøichomluvecké schopnosti,
a pokud jde o jejich úèinek, byl jsem si jist, že otøesou vrahovým
svìdomím.
Myslím, že už nemám co vysvìtlovat. Pan Pennifeather byl ihned
propuštìn, zdìdil po strýci jmìní, ze zkušenosti se jak náleží pouèil,
obrátil kartu a vedl od té doby nový, spokojený život.

157
 E. A. Poe - Povídky

WILLIAM WILSON

Co o tom øíci? Co øíká kruté svìdomí, ten pøízrak na mé cestì?

W. Chamberlayne, Pharonnida

Dovolte mi, abych si pro tuto chvíli øíkal William Wilson. Èistý list,
který mám pøed sebou, netøeba poskvròovat mým pravým jménem.
Pøineslo mému rodu už pøíliš mnoho zášti a hrùzy a opovržení. Nerozvály
snad rozkacené vìtry jeho hanebnou povìst do nejzazších koutù zemì?
Ó nejzavrženìjší ze všech zavržených! Nejsi snad navždy mrtev pro
tento svìt, pro jeho pocty, pro jeho kvìty, pro jeho vznešené tužby
a cíle? Nevisí snad navìky hustý, šerý, nekoneèný mrak mezi tvými
nadìjemi a nebem tam nahoøe?
Ani kdybych mohl, nebudu dnes na tomto místì líèit nevýslovná
muka a neodpustitelné zloèiny svých nedávných let. V tomto údobí -
v tìchto posledních letech - se má zvrhlost náhle prudce vystupòovala,
a já si teï nepøeji nic jiného, než odhalit její pøíèinu. Lidé upadají
mravnì vìtšinou pozvolna. Ze mne spadla veškerá ctnost naráz jako
pl᚝ z ramenou. Ze zkaženosti celkem nezávažné povahy jsem
skokem dospìl k zhýralosti nestoudnìjší, než jakou proslul Elagabalus.
Poshovte mi prosím, vyslechnìte, jaká náhoda, jaká ojedinìlá událost
pøivodila tuto pohromu. Smrt se blíží a stín, který je její pøedzvìstí,
mìkce obestírá mou duši. Kráèeje chmurným údolím, prahnu po úèasti
- øekl jsem bezmála útrpnosti - svých bližních. Rád bych je pøesvìdèil,
že jsem byl do jisté míry otrokem okolností, jež se vymykají vùli a vlivu
èlovìka. Pøál bych si, aby v pøíbìhu, který tu dopodrobna vylíèím,
nalezli pro mne v té pustinì høíchu aspoò malou oázu sudby. Chtìl
bych, aby pøipustili - a sotva mohou nepøipustit -, že jakkoli silná
pokušení existovala pøede mnou, ještì nikdy nikdo nemusel odolávat
takovému pokušení, jakému jsem byl vystaven já, a nikdo tak jako já
ještì žádnému pokušení nepodlehl. A je to snad proto, že nikdo jako
já dosud netrpìl? Cožpak jsem všechno neprožíval ve snu?
A neumírám teï jako obì hrùzy a záhady nejpøízraènìjší ze všech
pozemských vidin?
158
 William Wilson

Pocházím z rodu, který byl odedávna proslulý svou pøedstavivostí

a lehce vznìtlivou povahou, a já jsem již v raném dìtství dával
neklamnì najevo, že jsem tyto rodinné rysy plnì zdìdil. S pøibývajícími
lety se projevovaly silnìji a pùsobily z mnoha dùvodù vážné starosti
mým pøátelùm a znaèné škody mnì samému. Byl jsem èím dál
svéhlavìjší, liboval jsem si v nejbujnìjších rozmarech, propadal jsem
nezkrotným náruživostem. Moji rodièe, nerozhodní, postižení
podobnými vrozenými slabostmi jako já, se marnì potýkali se špatnými
sklony, jež se u mne prosazovaly. Nìkolik chabých, pochybených
pokusù o nápravu skonèilo naprostým nezdarem z jejich strany, zato
já jsem triumfoval. Od té doby byl mùj hlas v domì zákonem - ve
vìku, kdy jen málo dìtí bývá bez dozoru, jsem si mohl poèínat, jak se
mi zlíbilo, a stal jsem se témìø doslova pánem svých skutkù.
Mé nejstarší vzpomínky na život ve škole jsou spojeny s rozlehlou
budovou v alžbìtinském slohu v zamlžené anglické obci, kde bylo
bezpoèet obrovských, sukovitých stromù a kde všechny domy byly
nesmírnì staré. Toto starobylé, úctyhodné mìsteèko bylo spíš jakýmsi
pøeludem a uklidòovalo duši. Ještì teï živì pociuji osvìžující chlad
jeho stinných alejí a vdechuji vùni nesèetných keøù a znovu
s nepojmenovatelnou slastí naslouchám, jak temnì duní kostelní zvon,
který každou hodinu s prudkým a ponurým rachotem vpadne do ticha
šerého pøítmí, v nìmž ponoøena spí zdobná gotická vìž.
Nic mi snad v této chvíli nemùže pøinést vìtší potìšení, než si
vybavovat drobné vzpomínky na školu a na vše, co s ní souvisí. Budiž
mi odpuštìno, že v bídì, do které jsem zabøedl - ach, pøíliš skuteèné
- hledám úlevu, jakkoli chabou a doèasnou, v hrstce nesourodých
malièkostí. Jsou to všechno pouhé nicùtky a samy o sobì i smìšné,
ale v mých pøedstavách nabývají bezdìky závažnosti ve spojení
s dobou a prahy osudu, který na mne pozdìji tak tìžce dolehl. Budu
tedy vzpomínat.
Dùm, jak jsem již øekl, byl starý a nepravidelného tvaru. Mìl
rozsáhlý pozemek, obehnaný vysokou, bytelnou cihlovou zdí, pokrytou
nahoøe vrstvou malty se støepy skla. Tento žaláøní val vymezoval hranice

159
 E. A. Poe - Povídky

našeho svìta; za ty jsme smìli nahlédnout jen tøikrát do týdne - každou

sobotu odpoledne, kdy jsme pod dohledem dvou poduèitelù mohli
hromadnì vycházet na krátké toulky po sousedních loukách - a dvakrát
bìhem nedìle, kdy nás opìt tak sešikované odvádìli na ranní a veèerní
bohoslužby do jediného místního kostela. Øeditel naší školy byl v tomto
kostele zároveò pastorem. S jakým úžasem a zmatkem jsem ho
sledoval z naší odlehlé lavice pod zadní klenbou kostela, když
vznešeným, volným krokem vystupoval na kazatelnu! Je to možné,
aby tento pán s výrazem tak šlechetným a vlídným, s rouchem tak
hladce, tak nábožnì splývavým, s parukou tak nehybnou, mohutnou,
tak peèlivì napudrovanou - byl týmž mužem, který ještì pøed chvílí
s nevrlou tváøí, v ušòupaných šatech, s rákoskou v ruce uplatòoval
drakonické zákony svého ústavu? Ach, jaký paradox - pøíliš nestvùrný,
abychom do nìho pronikli!
V jednom výklenku dùkladné zdi se chmurnì tyèila ještì dùkladnìjší
brána. Byla snýtovaná a pobita železnými høeby a nahoøe se zubatily
železné hroty. Jakou posvátnou hrùzu v našich hrudích probouzela!
Otvírala se pouze za našich tøí pravidelných odchodù a pøíchodù,
o nichž jsem se zmínil, ale v každém zaskøípìní jejích tìžkých stìžejí
jsme tehdy tušili hluboké záhady, nalézali nepøebernì námìtù
k ponurým poznámkám nebo ještì ponuøejším úvahám.
Rozsáhlý areál mìl nepravidelný pùdorys s èetnými prostrannými
výbìžky. Tøi nebo ètyøi nejvìtší z nich sloužily jako høištì. Pùda zde
byla rovná, vysypaná jemným, tvrdým štìrkem. Dobøe si pamatuji, že
nikde nebyly stromy, lavièky nebo nìco podobného. Høištì bylo ovšem
za budovou. V jejím prùèelí byl francouzský parèík, osázený
zimostrázem a jinými keøi, ale tímto posvátným prostorem jsme
procházeli opravdu jen zøídka - pouze pøi prvním vstupu do školy
a pøi posledním odchodu z ní nebo pøed vánocemi a letními
prázdninami, kdy si pro nás pøijel nìkterý z rodièù èi pøátel a my jsme
se s jásotem navraceli domù.
Ale ten dùm! Jaké prapodivné staré stavení to bylo - pro mne
však se vším všudy zakletý zámek! Jeho klikatým chodbám, jeho
nepochopitelnì rozèlenìným pøístavkùm a traktùm vskutku nebylo

160
 William Wilson

konce. Sotva se dalo bezpeènì urèit, v kterém ze dvou jeho pater

èlovìk právì je. Mohl si být jist, že v každé místnosti najde tøi ètyøi
schody vedoucí nahoru nebo dolù do dalšího pokoje. Také pøíèné,
postranní chodbièky byly tak èetné, nepøehledné a vzájemnì se
protínající, že naše nejurèitìjší pøedstavy o celé stavbì se pøíliš nelišily
od našich pøedstav o nekoneènosti. Bìhem pìti let, která jsem tu strávil,
se mi nikdy nepodaøilo pøesnì stanovit, v které odlehlé èásti domu
leží malá ložnice, kterou jsem sdílel s osmnácti až dvaceti jinými
studenty.
Uèebna byla nejvìtší místností v domì - a nemohl jsem se ubránit
pøedstavì, že také nejvìtší na svìtì. Byla velice dlouhá, úzká a tísnivì
nízká, s lomenými gotickými okny a dubovým stropem. V odlehlém,
strašidelnì pùsobícím koutì byl ètyøhranný výklenek, hluboký asi osm
až deset stop, kde mìl nᚠøeditel, ctihodný pan doktor Bransby, po
dobu vyuèování svùj “svatostánek”. Byla to bytelná stavba s tìžkými
dveømi, a než by ji byl za nepøítomnosti “principála” kdokoli z nás
otevøel, radìji by podstoupil muka pekelná. V dalších výklencích byly
dvì podobné komùrky, které nebyly zdaleka v takové vážnosti, ale
pøesto nám nahánìly hrùzu: Jedna sloužila jako katedra uèiteli
klasických pøedmìtù, druhá uèiteli angliètiny a matematiky. Po celé
tøídì bylo køížem krážem bez ladu a skladu nakupeno množství èerných,
starodávných, ošoupaných škamen, pøecpaných nepøebernými
hromadami knih a tak zbrázdìných iniciálami i celými jmény,
groteskními kresbami a spoustou jiných øezeb, že nadobro ztratily i tu
trošku pùvodní formy, jíž se snad v dávné minulosti honosily. Ohromné
vìdro s vodou stálo v jednom rohu místnosti, hodiny obludných rozmìrù
v druhém.
Za hradbou mohutných zdí této ctihodné koleje jsem strávil - nikoli
v nudì, ani s odporem - dobu mezi desátým a patnáctým rokem svého
života. Vnímavý mozek dítìte nepotøebuje události vnìjšího svìta,
aby se zabavil èi zaujal; a zdánlivì otravná jednotvárnost školy byla
nabita silnìjšími vzruchy, než jaké mé zralejší jinošství nacházelo
v pøepychu nebo mùj mužný vìk v zloèinu. Pøesto se musím domnívat,
že mùj raný duševní vývoj probíhal dost neobvykle, že v nìm bylo

161
 E. A. Poe - Povídky

i cosi bizarního. Valná vìtšina lidí si z událostí útlého vìku nezachová

do doby dospìlosti nìjaký urèitý dojem. Ze všeho zbude šedivý stín,
chatrná, nesouvislá vzpomínka, nejasné vybavování sporých radostí
a fantazmagorických útrap. U mne je to jiné. Nepochybnì jsem
v dìtství prožíval s intenzitou muže to, co teï nalézám vryto do pamìti
rýhami tak živými, tak hlubokými a tak trvalými, jakými jsou vyraženy
nápisy na kartaginských mincích.
A pøece ve skuteènosti - ve skuteènosti nazírané oèima svìta -
toho bylo pramálo k zapamatování! Ráno budíèek, veèer nás honili
do postele; døení lekcí, zkoušení; pravidelná volná odpoledne,
procházky; høištì a jeho šarvátky, hry a pletichy - to všechno jakási
dávno zapomenutá duševní magie pøetvoøila v blouznivá rozjitøení,
v svìt pøekypující dìním, ve vesmír pestrých dojmù, vzrušivých zážitkù
podnìcujících srdce i ducha. “Oh, le bon temps, que ce siécle de
fer!”
(fr.) - Ó krásné èasy, toto železné století!
Má horlivost, nadšení a panovaènost mi vpravdì zajistily už velmi
záhy významné postavení mezi spolužáky a pozvolna, ale docela
pøirozenì jsem získával pøevahu nade všemi, kteøí nebyli o mnoho
starší než já - nade všemi kromì jednoho. Touto výjimkou byl žák,
který, tøebaže jsme nebyli pøíbuzní, mìl stejné køestní jméno i pøíjmení
jako já - okolnost, která vlastnì není nijak pozoruhodná, nebo pøes
mùj urozený pùvod bylo mé jméno z nejbìžnìjších a už od nepamìti
bývalo (zøejmì z práva daného zvykem) spoleèným majetkem nízkých
vrstev. Proto jsem si v tomto vyprávìní dal jméno William Wilson -
smyšlené jméno, které se pøíliš neliší od mého pravého. Mùj jmenovec,
jediný z tìch, kteøí podle studentské hantýrky patøili do “naší party”,
si troufal soupeøit se mnou ve studiích, ve sportu i rvaèkách na høišti,
odmítal slepì vìøit tomu, co jsem tvrdil, podøizovat se mé vùli, odvážil
se dokonce všemožnì zasahovat do mých despotických rozkazù. Je-
li na zemi nìjaká svrchovaná a neomezená krutovláda, pak je to
krutovláda chlapecké tyranské povahy nad ménì ráznými kamarády.
Wilsonùv odpor mne uvádìl do znaèných rozpakù, o to trapnìjších,
že jsem pøi vší nadutosti, s jakou jsem pøed ostatními odbýval jeho

162
 William Wilson

domnìlé nároky, v skrytu duše cítil, že se ho bojím, a v okolnosti, že

se mnou ve všem tak snadno udržuje krok, jsem chtì nechtì spatøoval
dùkaz jeho skuteèné pøevahy; musel jsem se neustále štvát, aby mne
nepøedstihl. A pøece tuto pøevahu - nebo jen vyrovnanost sil -
nepozoroval vlastnì nikdo mimo mne; naši druhové v jakési
nevysvìtlitelné zaslepenosti zøejmì nic takového ani netušili. Jeho
soutìživost, jeho vzdor a zvláštì jeho nepøístojné a umínìné zásahy
do mých plánù nebyly mínìny po pravdì útoènì, byly spíš povahy
soukromé. Pøipadalo mi, že mu schází jak ctižádost, tak náruživý elán,
které mne pohánìly a umožòovaly mi vynikat. Možná že ho v jeho
rivalitì popouzela jenom jakási rozmarná chu oponovat mi, ohromovat
nebo zahanbovat mne - aèkoli jsem obèas s pocitem údivu, pokoøení
i vzteku musel postøehnout, že v jeho jízlivých narážkách èi nesouhlasu
je i dávka velice nevhodné a krajnì nevítané pøíchylnosti. Pohnutkou
k tomuto podivnému chování nemohlo být podle mých pøedstav nic
jiného než bezmezná domýšlivost, tváøící se nestoudnì jako zastánlivá
ochrana a pøízeò.
Snad tento rys Wilsonova chování, jakož i shoda našich jmen
a k tomu i náhoda, že jsme na školu vstoupili týž den, daly vzniknout
mezi žáky vyšších roèníkù domnìnce, že jsme bratry. Starší chlapci se
obvykle nezajímají tak zevrubnì o své mladší druhy. Již jsem øekl,
anebo jsem mìl øíci, že Wilson nebyl ani vzdálenì spøíznìn s mojí
rodinou. Kdybychom však opravdu byli bratry, byli bychom
nepochybnì dvojèaty, nebo, jak jsem se po svém odchodu z ústavu
doktora Bransbyho náhodou dovìdìl, narodil se mùj jmenovec 19.
ledna roku 1813 - což je shoda dosti nápadná, protože toho dne
jsem se narodil i já.
Snad se to mùže zdát podivné, ale pøes trvalé napìtí, jež ve mnì
Wilson svým vìèným soupeøením a nesnesitelným oponováním
vyvolával, nedovedl jsem ho poctivì nenávidìt. Témìø dennì jsme
spolu mìli nìjaký spor, v nìmž mi sice veøejnì pøiznával palmu vítìzství,
ale vždycky to zaonaèil tak, abych mìl pocit, že vlastnì patøí jemu;
a pøece jsme spolu díky mé pýše a jeho opravdové dùstojnosti nikdy
nepøestávali “mluvit”, a v mnoha ohledech byly si naše povahy

163
 E. A. Poe - Povídky

dokonce tak blízké, že ve mnì probouzely pocity, jimž snad jen naše
vzájemné postavení nedovolilo dozrát v pøátelství. Je mi vskutku
zatìžko blíže urèit nebo jen vylíèit mé pravé city vùèi nìmu. Byla to
pestrá, rùznorodá smìsice pocitù; trocha popudlivé nevraživosti, která
nepøekroèila míru nenávisti, nìco obdivu, víc úcty, hodnì báznì a hora
trýznivé zvìdavosti. Pro moralisty ještì musím dodat, že Wilson a já
jsme byli nerozluèní kamarádi.
Z tohoto nepøirozeného vztahu mezi námi dvìma nepochybnì
vyplývalo, že všechny mé výpady proti nìmu (a bylo jich mnoho, a
už otevøených nebo zastøených) vyúsovaly spíš v proud posmìškù
a neomaleností (jež zraòovaly, i když se tváøily jako nevinné škádlení)
než v nìjaké vážné, zapøisáhlé nepøátelství. Mé nápady v tomto smìru,
a jsem je sebedùmyslnìji propracovával, nebývaly vždy stejnì zdaøilé;
nebo mùj jmenovec byl obdaøen onou nenápadnou, tichou sebekázní,
která, jakkoli se dovede radovat z bøitkosti vlastních žertù, nemá sama
žádné slabiny a naprosto vyluèuje posmìch na svùj úèet. Objevil jsem
u nìho vlastnì jen jedno zranitelné místeèko, a protože to byla zvláštnost
podmínìná patrnì konstituèní vadou, byl by ji jiný, ménì bezradný
protivník, než jsem byl já, respektoval - mùj sok mìl zøejmì neduživý
hrtan èi hlasivky, takže nikdy nedokázal mluvit hlasitìji než tichým,
nezvuèným šepotem. Tohoto nedostatku jsem nikdy neopomenul, jak
jen to bylo možné, využít ve svùj pochybný prospìch.
Wilson mi odplácel nejrùznìjším zpùsobem; a obzvl᚝ jeden druh
jeho žertování mne až nepøíèetnì popouzel. Jak se vùbec mohl dovtípit,
že mì taková malichernost mùže zlobit, to mi zùstane navždy utajeno;
jakmile to však postøehl, napoøád mì tím dráždil. Od vždycky se mi
protivilo moje neurozené pøíjmení i moje obyèejné, ne-li plebejské
køestní jméno. Zvuk tìch dvou jmen mi drásal uši, a když v den mého
pøíchodu pøibyl do koleje další William Wilson, zazlíval jsem mu, že se
tak jmenuje; a dvojnásob se mi to jméno hnusilo, protože je nosil cizí
èlovìk, kvùli kterému je teï budu slýchat dvakrát tak èasto, který mi
bude ustaviènì na oèích, a jehož záležitosti, jak už to v bìžné školní
praxi bývá, budou následkem té ohavné shody nevyhnutelnì a èasto
zamìòovány s mými.

164
 William Wilson

Takto podnícená rozladìnost sílila, kdykoli se objevila sebemenší

známka duševní nebo fyzické podobnosti mezi mnou a mým sokem.
Tehdy jsem ještì netušil, že jsme navlas stejnì staøí; ale neuniklo mi,
že jsme stejnì velcí a všiml jsem si, že jsme si dokonce jedineènì
podobni celkovým vzezøením i rysy ve tváøi. Také mne dopalovaly
povìsti o našem pøíbuzenství, které kolovaly ve vyšších tøídách.
Zkrátka, nic mì nemohlo silnìji pobouøit (i když jsem to úzkostlivì
tajil) než jakákoli narážka na podobnost našich povah, zevnìjšku èi
na nᚠvzájemný vztah. Ale po pravdì jsem se nemusel ani trochu
obávat (jedinì snad øeèí o našem pøíbuzenství a pak Wilsona samého),
že je tato podobnost nìkým pøetøásána nebo že ji naši spolužáci vùbec
zpozorovali. Že ji v celém jejím rozsahu a právì tak pozornì
zaznamenal on, bylo zøejmé, ale že si v této okolnosti nalezl tak bohatý
zdroj špièkování, mohu pøièíst, jak jsem už døíve pravil, jedinì jeho
mimoøádnì bystrému postøehu.
Umanul si, že mne bude jak v øeèi, tak v jednání dokonale
napodobovat; a svou úlohu hrál vìru znamenitì. Pøizpùsobit se mi
v oblékání bylo velmi snadné; mou chùzi i celkové vystupování si osvojil
bez nesnází; pøes jeho vrozený neduh mu neunikl dokonce ani mùj
hlas. O mé zvuènìjší tóny se ovšem nepokoušel, zato intonace byla
totožná a jeho podivný šepot se stal vìrnou ozvìnou mého hlasu.
Nemíním zde líèit, jak krutì mne toto skvìlé zpodobování (sotva
bych je mohl nazvat karikaturou) trýznilo. Utìšovalo mne pouze
vìdomí, že zøejmì jen já tu hru pozoruji a že nemusím snášet potutelné
a podivnì jízlivé úsmìvy od nikoho jiného než od svého jmenovce.
Spokojen patrným úèinkem, který ve mnì zamýšlel vyvolat, jako by
se tajnì pochechtával ránì, již mi zasadil, a naprosto nestál, jak bylo
pro nìho pøíznaèné, o veøejné uznání, jehož by svými vtipnými výkony
tak snadno dosáhl. Proè naši spolužáci nevytušili jeho zámìry,
nepostøehli jejich provedení a neúèastnili se jeho pošklebkù, zùstalo
pro mne po mnoho tísnivých mìsícù nevysvìtlitelnou záhadou. Možná
že své nápodoby uèinil ménì nápadné tím, že je rozvíjel pozvolna,
anebo ještì spíš jsem vdìèil za své bezpeèí virtuóznímu poèínání
napodobitele, který podobnì jako kopista obrazù opovrhl vnìjší

165
 E. A. Poe - Povídky

formou pøedlohy (jediné, co neznalec na obraze rozpozná)

a zprostøedkoval dokonale ducha originálu - k mému soukromému
posouzení i vzteku.
Již nejednou jsem se zmínil o jeho protektorském chování vùèi mnì
a o jeho ustavièném, dotìrném vmìšování do mých zámìrù. Tyto
zásahy mívaly èasto nepøíjemnou podobu rady, rady nikoli otevøenì
vyslovené, ale jen naznaèené nebo napovìzené. Pøijímal jsem je
s odporem, který sílil, èím jsem byl starší. A pøece musím dnes, po
tak dlouhé dobì, upøímnì a po právu pøiznat, že si nevzpomínám na
jediný pøíklad, kdy by mi mùj sok doporuèil nìco neuváženého, nìjakou
ztøeštìnost, tak pøimìøenou jeho nedospìlosti a zdánlivé nezkušenosti;
že aspoò jeho mravní smysl, ne-li jeho širší vlohy a praktické znalosti,
byl mnohem pronikavìjší než mùj ; a že bych byl dnes lepší a tím
i šastnìjší èlovìk, kdybych nebyl tak èasto odmítal rady sdìlované
mi tím významným šepotem, který jsem tak ze srdce nenávidìl a jímž
jsem tak zarputile opovrhoval.
A tak jsem se èím dál víc vzpouzel jeho dotìrnému dohledu a den
co den jsem otevøenìji dával najevo, jak se mi protiví jeho (podle
mého mínìní) nesnesitelná nadutost. Øekl jsem, že v prvních letech
našeho studentského soužití by byly moje city k nìmu snadno uzrály
v pøátelství; ale v posledních mìsících mého pobytu v koleji, kdy se
jeho dotìrnost v bìžném denním styku oèividnì mírnila, se mùj vztah
k nìmu bezmála stejnou mìrou mìnil v nepochybnou nenávist. Pøi jedné
pøíležitosti to patrnì zpozoroval a od té chvíle se mi vyhýbal nebo
pøedstíral, že se mi vyhýbá.
Pøibližnì ve stejné dobì, pokud si pamatuji, ztratil pøi jednom
prudkém støetnutí svou obvyklou rozvahu a zaèal mluvit a jednat
s otevøeností ponìkud cizí jeho povaze - a tu jsem v jeho pøízvuku,
v jeho postoji i v celkovém výrazu objevil - aspoò se mi zdálo, že
jsem objevil - cosi, co mne zprvu vylekalo a pozdìji hluboce zaujalo,
co mi oživilo matné vidiny mého nejútlejšího dìtství, divoké, zmatené,
pøekotné vzpomínky na dobu, kdy se pamì sama ještì ani nezrodila.
Nemohu lépe vystihnout vzrušení, jež mne zaplavilo, než pøiznáním, že
jsem ze sebe jen stìží setøásl dojem, jako bych se s bytostí stojící

166
 William Wilson

pøede mnou znal už dávno pøedtím, v údobí nekoneènì vzdálené

minulosti. Tato iluze se však rozplynula právì tak rychle, jak se zjevila,
a zmiòuji se o ní jen proto, abych urèil den poslední rozmluvy se svým
jedineèným jmenovcem.
Rozlehlá stará budova s mnoha postranními trakty mìla nìkolik
velikých místností, jež spolu souvisely a v nichž spal vìtší poèet
studentù. Byla tam ale i spousta všelijakých zákoutí, výklenkù
a pøístavkù (což u budovy tak hudlaøsky postavené bylo nevyhnutelné)
a ty doktor Bransby, veden svým obchodním dùvtipem, zaøídil také
jako ložnice; byly to pouhé komùrky, ale jeden èlovìk se tam vešel.
A jednu z tìchto komùrek obýval Wilson.
Když jsem v noci bezprostøednì po zmínìném støetnutí
(dokonèoval jsem tehdy již svùj pátý rok na škole) zjistil, že všichni
tvrdì spí, vstal jsem z lùžka a s lampou v ruce jsem se kradl bludištìm
úzkých chodeb do ložnice svého soka. Už dlouho jsem se chystal
vyvést mu jeden z tìch zlomyslných žertíkù, s nimiž jsem až dosud
znovu a znovu ztroskotával. Umínil jsem si, že tentokrát svùj zámìr
stùj co stùj uskuteèním a dám svému protivníkovi plnì pocítit všechnu
z᚝, jíž planu. Když jsem došel k jeho pokojíku, neslyšnì jsem
vstoupil; zastínìnou lampu jsem nechal pøede dveømi. Pokroèil jsem
blíž a naslouchal jeho klidnému oddychování. Když jsem si ovìøil, že
spí, vrátil jsem se pro svìtlo a s ním jsem se znovu pøiblížil k jeho
lùžku. Pomalu a tiše, jak jsem si to pøedem promyslel, jsem odhrnul
závìs kolem postele a svìtelné paprsky jasnì ozáøily spáèe. V témž
okamžiku spoèinuly i mé oèi na jeho tváøi. Zahledìl jsem se na ni -
a mým tìlem projel vzápìtí ochromující, zmrazující pocit. Prsa se mi
sevøela, kolena se mi roztøásla, celého mne posedla bezdùvodná
a pøitom nesnesitelná hrùza. Lapaje po dechu, pøisunul jsem lampu
ještì blíž k jeho oblièeji. Jsou tyto rysy - tyto rysy pøed mýma oèima
- opravdu Wilsonovy? Ano, jsou, to jsem vidìl, ale jako v záchvatu
zimnice jsem se zachvìl pøedstavou, že nepatøí Williamu Wilsonovi.
Co se to s nimi pøihodilo, že mì takhle mátly? Zíral jsem na nì, zatímco
mi mozkem víøil bezpoèet nesouvislých myšlenek. Ne, takhle pøece
nevypadá, když je vzhùru! Totéž jméno! Tatហtváø, rysy! Týž den

167
 E. A. Poe - Povídky

pøíchodu do koleje! A pak to umínìné, nesmyslné napodobování mé

chùze, mého hlasu, mých zvykù a zpùsobù! Je skuteènì v mezích
lidských možností, aby to, co teï vidím, bylo jen a jen výsledkem
tohoto dennodenního sarkastického napodobovaní? Otøesený,
zdìšený jsem zhasl lampu, po špièkách jsem se vytratil z pokojíku
a poté jsem bez meškání opustil prostory staré koleje, abych do nich
už víckrát nevstoupil. Po nìkolika mìsících, které jsem strávil doma
v naprosté neèinnosti, ocitl jsem se na škole v Etonu. To krátké
mezidobí staèilo oslabit mé vzpomínky na události u doktora
Bransbyho, anebo aspoò podstatnì zmìnit povahu pocitù, s nimiž jsem
na nì vzpomínal. Pravda - tragika z dramatu vyvanula. Mohl jsem teï
bez zábran pochybovat o spolehlivosti svých smyslù a zøídkakdy jsem
si onu zkušenost pøipomínal jinak než s podivem nad nekoneènou
lidskou lehkovìrností a s úsmìvem nad bujnou pøedstavivostí, již jsem
podìdil. A zpùsob života, jaký jsem vedl v Etonu, mohl sotva tuto
skepsi zaplašit. Vír nerozvážných bláznivin, do nìhož jsem se tak
chvatnì a tak slepì vrhl, smyl z minulých èasù vše kromì pìny na
povrchu, pohltil rázem všechny hlubší, vážnìjší dojmy a z mé døívìjší
existence zanechal v pamìti jen samé plytkosti. Ale nechce se mi tu
široce rozvádìt pøíbìhy mé nièemné rozmaøilosti - rozmaøilosti, jež se
vysmívala zákonùm a unikala bdìlým øádùm uèilištì. Tøi léta plná
pošetilostí utekla bez užitku, zakoøenila ve mnì sklony k neøesti a do
znaèné míry dala zbytnìt mému tìlu. Jednou, po týdnu bezduché
zábavy, jsem k sobì pozval malou spoleènost nejzhýralejších studentù
k tajné pitce. Sešli jsme se pozdì v noci, nebo nᚠflám se mìl jako
obvykle protáhnout až do rána. Víno teklo proudem a nechybìly ani
jiné a snad i nebezpeènìjší svody, a tak se na východì již matnì šeøilo,
když naše nespoutané hýøení vrcholilo. Šílenì rozjaøený kartami
a alkoholem, právì jsem se chystal pronést jakýsi obzvl᚝ peprný
pøípitek, když moji pozornost náhle upoutalo prudké otevøení dveøí
a naléhavý hlas sluhy za nimi. Øíkal, že v hale je nìjaký èlovìk, který
má zøejmì velice naspìch a chce se mnou neodkladnì mluvit.
Toto neèekané vyrušení mne v mém zjitøelém opilství spíš potìšilo,
než pøekvapilo. Vyvrávoral jsem z místnosti a nìkolika rychlými kroky

168
 William Wilson

jsem dorazil do vestibulu. V tomto nízkém a tìsném prostoru nevisela

žádná lampa a jediné svìtlo, které teï rozptylovalo naprostou tmu,
byl bledý rozbøesk, matnì prosvítající lunetovým okénkem. Sotva jsem
stanul na prahu, rozpoznal jsem postavu mladíka asi mojí výšky,
v bílém, kašmírovém ranním obleku, støiženém podle poslední módy,
jaký jsem mìl v té chvíli na sobì i já. To jsem v chabém svìtle staèil
postøehnout, ale rysy jeho tváøe jsem nerozeznal. Jakmile jsem
postoupil dál, chvatnì se ke mnì pøiblížil, s nedùtklivým gestem mne
uchopil za paži a zašeptal mi do ucha: “Williame Wilsone!”
Ihned jsem dokonale vystøízlivìl.
V chování neznámého i v posunku jeho zdviženého, chvìjícího se
ukazováku, jak jej varovnì držel mezi svìtlem a mýma oèima, bylo
nìco, co mne naplnilo nevýslovným úžasem; ale to mnou tak hluboce
neotøáslo. Byla to váha temné výstrahy obsažená v tìch dvou slovech,
pronesených pøíznaènì tichým, sykavým hlasem; a pøedevším to byl
témbr, tónina tìch nìkolika prostých, povìdomých, a pøece
zašeptaných hlásek, jež ke mnì dolehly s pøívalem vzpomínek na zašlé
dny a zasáhly mé nitro jako elektrický proud. Než jsem se vzpamatoval,
byl neznámý pryè.
Tøebaže tato pøíhoda živì zapùsobila na mou vyšinutou obraznost,
zanechala dojem právì tak živý jako prchavý. Pravda, po nìkolik
týdnù jsem po neznámém usilovnì pátral anebo se hroužil do
morbidních úvah. Nicménì jsem si nijak nezastíral, že znám totožnost
toho záhadného èlovìka, který se tak vytrvale plete do mých záležitostí
a obtìžuje mne svými vtíravými radami. Ale kdo, co to je zaè - ten
Wilson? Odkud vùbec pøišel? A jaké má cíle? Na žádnou z tìchto
otázek jsem nenacházel odpovìï - pouze jsem si ovìøil, že kvùli jakési
náhlé nehodì v rodinì musel opustit ústav doktora Bransbyho
odpoledne téhož dne, kdy já jsem z nìho uprchl. Ale zanedlouho jsem
pøestal o této epizodì pøemítat, nebo jsem celou svou pozornost plnì
zamìøil k zamýšlenému odjezdu do Oxfordu. Tam jsem také záhy odjel
díky rozhazovaèné ješitnosti mých rodièù, kteøí mi poskytli veškerou
výbavu i roèní apanáž, umožòující mi užívat do sytosti pøepychu, v nìmž
si mé srdce tak hovìlo, a soupeøit v marnotratnosti s nejpyšnìjšími

169
 E. A. Poe - Povídky

dìdici nejbohatších panství ve Velké Británii.

Má vrozená náruživost, podnìcovaná tìmito prostøedky, propukla
dvojnásobnou silou a ve své posedlosti po pustých zábavách jsem
odvrhl i základní pravidla slušnosti. Ale mìlo by pramalý smysl zabývat
se podrobnìji mými výstøednostmi. Snad staèí øíci, že ve vyhazování
penìz jsem pøeherodoval samého Heroda a že jsem osobnì zavedl
èetné skandální novinky, jež podstatnì obohatily široký repertoár
výtržností, tehdy bìžnì poøádaných na nejzkaženìjší evropské
univerzitì.
Sotva mi však uvìøíte, jak hluboce jsem i zde klesl pod úroveò
džentlmenské cti: seznámil jsem se s profesionálními karbaníky; a když
jsem si dokonale osvojil toto z nejpodlejších øemesel, praktikoval jsem
je bìžnì na úkor lehkovìrnìjších kamarádù z koleje, jen abych si
rozmnožil svùj beztak ohromný pøíjem. Ano, øíkám pravdu. A právì
obludnost této urážky všeho mužného a èestného byla nepochybnì
hlavní, ne-li jedinou pøíèinou beztrestnosti mého poèínání. Vždy i ti
nejzhýralejší z mých druhù by spíš pochybovali o neklamném svìdectví
svých smyslù, než by z nìèeho takového podezøívali toho veselého,
pøímého, štìdrého Williama Wilsona - toho velkorysého,
nejšlechetnìjšího ze všech nezávislých studentù v Oxfordu - jehož
hanebné kousky (jak øíkali jeho pøíživníci) jsou jen výstøelky mládí
a nezkrotné fantazie - jeho pøehmaty jen originální rozmary - jeho
nestoudné podlosti jenom nenucené, neodolatelné výboje!
Provozoval jsem s úspìchem tyto nekalosti již dva roky, když na
universitu vstoupil mladý, nedávno povýšený šlechtic Glendinning, který
- jak se proslýchalo - byl bohatý jako Herodes Atticus a právì tak
snadno jako on se prý domohl svého majetku. Brzy jsem zjistil, že
nevyniká inteligencí, a vybral jsem si ho pochopitelnì jako vhodný
terè své zruènosti. Èasto jsem ho vyzýval ke høe a podle vzoru
øemeslných hráèù jsem ho zprvu nechal vyhrávat znaèné èástky, abych
ho pak tím bezpeènìji vtáhl do svých sítí. Když koneènì mùj plán
uzrál, setkal jsem se s ním (najisto jsem pøedpokládal, že to bude
schùzka poslední a rozhodující) v kolejním bytì jiného studenta (pana
Prestona), který se s námi obìma znal stejnì dùvìrnì, který však -

170
 William Wilson

budiž k jeho cti øeèeno - nemìl o mých zámìrech sebemenší tušení.

Abych je lépe zamaskoval, sezval jsem ještì dalších osm až deset
kolegù a velice jsem si dal záležet na tom, aby se karty zaèaly hrát
jakoby náhodou a aby ke høe dala popud sama vyhlédnutá obì, mùj
hejl. K této hanebné historce bych jen struènì dodal, že jsem
nevynechal jediný z podlých trikù, jež jsou pøi podobných pøíležitostech
tak bìžné, že je až kupodivu, jak se mùže najít nìjaký tupec, který jim
naletí.
Protahovali jsme veèírek dlouho do noci, až se mi posléze podaøilo
takticky pøimìt Glendinninga k partii, v níž byl mým jediným
protihráèem. Nadto se hrála má oblíbená écarté. Ostatní èlenové
spoleènosti, zaujati naší hazardní hrou, nechali svých karet a obklopili
nás jako diváci. Glendinning, který si už zveèera, záludnì mnou
povzbuzován, notnì nahýbal, míchal teï, rozdával a hrál tak roztržitì,
že jsem jeho nervový stav nemohl pøièítat výluènì opilosti. Zanedlouho
mi byl dlužen znaèný obnos. Pak se dlouze napil portského a udìlal
pøesnì to, co jsem chladnì pøedvídal - navrhl, abychom zdvojnásobili
už beztak pøemrštìné sázky. S dobøe pøedstíranou neochotou jsem
nakonec svolil, ne ovšem døív, dokud jsem ho nìkolikerým odmítnutím
nevydráždil k zlostné poznámce, která mi dovolila dát souhlasu nádech
dotèené pýchy. Výsledek jasnì potvrdil, jak dokonale byla koøist
v mých nástrahách: za necelou hodinku se jeho dluh zeètyønásobil. Už
chvíli ztrácela jeho tváø zarudlou barvu, již do ní vehnalo víno, ale nyní
jsem s úžasem zpozoroval, že zbledla pøímo strašidelnì. Øíkám:
s úžasem. Glendinning mi byl na mé všeteèné dotazy líèen jako nesmírný
boháè, a èástky, které až dosud prohrál, i když byly ohromné, nemohly
ho podle mého mínìní vážnì znepokojit, natož aby ho takhle vyšinuly.
Nejpravdìpodobnìjší se mi zdálo, že ho zmohlo právì vypité víno,
a už jsem se chystal - spíš proto, abych si v oèích svých druhù udržel
dobrou povìst, než z pohnutek ménì sobeckých - trvat rozhodnì na
pøerušení hry, když jsem z nìkolika poznámek kolemstojících
a z Glendinningova zoufalého výkøiku vyrozumìl, že jsem toho èlovìka
pøivedl na mizinu, a to za okolností, které mu získaly obecnou úèast
a byly by ho chránily pøed úklady tøeba i ïábla.

171
 E. A. Poe - Povídky

Tìžko øíci, jak jsem se v té chvíli mìl zachovat. Žalostný stav mé
obìti vzbudil ve všech sklièující rozpaky a na nìkolik okamžikù zavládlo
hluboké ticho, v nìmž jsem bezdìky cítil, jak mne pálí tváøe pod mnoha
sžíravými pohledy výèitek a opovržení, jež na mne upírali ménì otrlí
kolegové. A neváhám dokonce pøiznat, že nesnesitelnou tíhu úzkosti
sòalo z mé hrudi na krátký okamžik náhlé, podivné vyrušení. Široké,
tìžké dvoukøídlové dveøe pokoje se znenadání dokoøán rozletìly
a mocný, prudký náraz jakoby kouzlem pozhasínal všechny svíce
v místnosti. V jejich zkomírajícím plápolu jsme staèili zahlédnout, jak
dovnitø vstoupil neznámý èlovìk, asi stejnì vysoký jako já, tìsnì
zahalený v pl᚝. Poté však nastala úplná tma a my jsme mohli jen
tušit, že stojí v našem kruhu. Døív než se kdokoli z nás mohl
vzpamatovat z krajního úžasu nad touto neomaleností, uslyšeli jsme
vetøelcùv hlas.
“Pánové,” pronesl tichým, výrazným, nikdy nezapomenutelným
šepotem, který mi pronikal až do morku kostí. “Pánové, neomlouvám
se za své chování, protože plním jen svou povinnost, když si takto
poèínám. Nejste zøejmì pouèeni o pravé povaze muže, který dnes
v noci vyhrál v écarté veliký obnos na lordu Glendinningovi. Poskytnu
vám proto rychlý a zaruèený návod, jak získat toto nezbytné pouèení.
Prohlédnìte si prosím, kdykoli se vám bude hodit, podšívku manžety
jeho levého rukávu a nìkolik balíèkù, které najdete v ponìkud
objemnìjších kapsách jeho vyšívaného županu.”
Když mluvil, bylo takové ticho, že by bylo slyšet špendlík upadnout
na podlahu. Sotva domluvil, zmizel; odešel právì tak ráznì, jak pøišel.
Mohu - dokáži vùbec - vylíèit své pocity? Musím snad øíkat, že jsem
prožíval všechny hrùzy zatracencù? Mìl jsem vìru pøíliš málo èasu
k úvahám. Okamžitì mne popadlo snad deset rukou a vzápìtí byly
znovu rozsvíceny svíce. Pak mne prohledali. V podšívce rukávu našli
všechny karty vyšších hodnot dùležité pro écarté a v kapsách županu
nìkolik balíèkù kompletních her, jež byly k nerozeznání od tìch, s nimiž
jsme hráli své partie, až na to, že moje byly poznamenané - odbornì
se jim øíká arrondées - a to tak, že nejvyšší karty byly mírnì vypouklé
na úzkých stranách, kdežto nízké na širších. Pak ovšem podvádìný

172
 William Wilson

dùvìøivec, který snímá, jak se to dìlává, po délce karet, pøihraje svému

protivníkovi pokaždé vysokou kartu; kdežto falešný hráè, snímající
po šíøce, neobrátí své obìti pochopitelnì nikdy nic, co by ve høe mohlo
nìco znamenat.
Sebevìtší výbuch hnìvu nad tímto odhalením by se mne nedotkl
tolik, jako mlèenlivé opovržení a sarkastický odstup, s nimiž bylo
pøijato.
“Pane Wilsone,” øekl nᚠhostitel a shýbl se, aby zvedl pøepychový
pl᚝ z vzácných kožešin, který ležel u jeho nohou, “pane Wilsone,
toto je vᚠmajetek.” (Bylo chladno, a když jsem odcházel ze svého
pokoje, pøehodil jsem si pøes župan plášt, který jsem pak odložil.)
“Pøedpokládám, že by bylo zbyteèné hledat i zde (mìøil si s trpkým
úsmìvem záhyby kožichu) nìjaký další dùkaz vaší dovednosti. Shledali
jsme jich vìru dost. Uznáte, doufám, že vám nezbývá, než opustit
Oxford - než opustit v každém pøípadì mùj byt.”
Byl jsem tak bezmeznì ponížen, pokoøen, že bych se byl tìmto
sžíravým slovùm vzepøel patrnì násilím, kdyby veškerou mou pozornost
nezaujal v tu chvíli podivnì zarážející fakt. Pl᚝, který jsem tehdy
nosil, byl z neobyèejnì vzácné kožešiny - jak vzácné a jak závratnì
drahé, si ani netroufám øíci. Také jeho støih byl podle mého fantastického
návrhu, nebo v tìchto triviálnostech jsem byl pošetile, pøímo
hejskovsky vybìravý. A proto, když mi pan Preston podával pl᚝,
který zvedl z podlahy poblíž dvoukøídlových dveøí, s úžasem, ba
bezmála s hrùzou jsem si uvìdomil, že mi mùj vlastní pl᚝ už visí pøes
ruku (jak jsem si jej pøes ni zøejmì nevìdomky pøehodil) a že ten,
který je mi nabízen, je do nejmenších podrobností jeho pøesným
duplikátem. Záhadný muž, který mne tak drtivì odhalil, mìl na sobì -
jak jsem si uvìdomil - pl᚝; a mimo mne jej z celé spoleènosti nemìl
už nikdo. S poslední špetkou duchapøítomnosti jsem pøijal pl᚝, který
mi Preston podával, a nenápadnì jej položil pøes svùj. S výrazem
nasupeného vzdoru jsem opustil byt a hned ráno ještì pøed úsvitem
jsem se chvatnì vydal na cestu z Oxfordu na pevninu, doprovázen
mukami hrùzy a hanby. Prchal jsem marnì. Mùj nelítostný osud mne
jakoby v zaníceném opojení pronásledoval a pøitom se jeho záhadná

173
 E. A. Poe - Povídky

moc, jak se brzo ukázalo, teprve zaèínala projevovat. Sotva jsem

vkroèil do Paøíže, shledal jsem se s èerstvým dùkazem neblahého
Wilsonova zájmu o mé záležitosti. Léta plynula, já jsem ale nepoznal
chvíle oddechu. S jakou nevkusnou a zároveò až údìsnou vlezlostí mi
ten darebák v Øímì zhatil mé velkorysé zámìry! A právì tak ve Vídni,
v Berlínì a v Moskvì! Kde všude jsem nemìl dùvod trpce ho
proklínat? Pøed jeho nezbadatelnou tyranií jsem nakonec zdìšenì
prchal jako pøed morem a do všech koutù zemì jsem prchal marnì!
A znovu a znovu jsem si potají, v niterných samomluvách kladl otázky:
“Kdo je to? Odkud pøišel? Co zamýšlí?” Leè odpovìdi jsem
nenacházel. A pak jsem dopodrobna, peèlivì zkoumal postupy, formy
a pøíznaèné rysy jeho nestoudného dozírání. Ale ani tady jsem neuspìl,
bylo toho pramálo, oè jsem mohl opøít své dohady. Neuniklo mi ovšem,
že kdykoli mi v poslední dobì zkøížil cestu - a tìch pøípadù stále
pøibývalo - uèinil tak vždycky jen proto, aby zmaøil takové zámìry
a zabránil takovým skutkùm, které kdybych je byl dokonèil, by
napáchaly mnoho zla a bolesti. Je to vìru ubohé ospravedlnìní autority,
které se uzurpátorsky zmocnil! Ubohé odškodnìní za pøirozené právo
na svobodnou vùli, které mi tak urputnì, pak potupnì upíral!
A pochopitelnì jsem si všiml i toho, že mùj trýznitel, kdykoli násilnì
zasahoval do mých zájmù, nastrojil to vždycky tak, abych ani na
vteøinku nespatøil jeho tváø - tøebaže z jakéhosi osobitého rozmaru
tak úzkostlivì a s dovedností pøímo zázraènou napodoboval mùj odìv.
A už byl Wilson kdokoli, toto byla falešná póza nebo pošetilost. Jak
se mohl, tøeba jen na okamžik, domnívat, že bych v muži, který mne
varoval v Etonu - znièil mou èest v Oxfordu - zmaøil mé ambice v Øímì,
pøekazil mi pomstu v Paøíži, vášnivou lásku v Neapoli - obvinil mne
neprávem z lakoty v Egyptì - že bych v tomto svém úhlavním nepøíteli
a démonickém rádci nepoznal Williama Wilsona, svého spolužáka,
jmenovce, spoleèníka, soka - nenávidìného a obávaného soka z koleje
doktora Bransbyho? Bláhovost! - Ale pøistupme již rychle k poslední
osudové scénì dramatu!
Až dosud jsem se trpnì podvoloval této despotické nadvládì.
Nábožná úcta, s jakou jsem bezdìènì vzhlížel k Wilsonovì mravní

174
 William Wilson

povznešenosti, dùstojné rozvaze, zøejmé všudypøítomnosti

a všemohoucnosti, spolu s pocity hrùzy, jimiž mne naplòovaly jiné
povahové rysy i jeho troufalé pøetváøky, ve mnì až dosud probouzely
pøedstavu vlastní nemohoucnosti a bezmocnosti a vnukaly mi, abych
se bezvýhradnì, i když s trpkou nechutí, podroboval jeho nesmlouvavé
vùli. Avšak v poslední dobì jsem zcela propadl vínu a jeho obluzující
vliv na mé zdìdìné sklony zpùsobil, že jsem snášel èím dál netrpìlivìji
dozor nad svým životem. Zaèal jsem reptat, váhat, vzdorovat. A snad
to nebyla jenom iluze, snad jsem si jenom nenamlouval, že jak sílí má
vùle, slábne stejnou mìrou moc mého muèitele. Buï jak buï, pocioval
jsem poznenáhlu pøíliv povzbudivé nadìje a posléze ve mnì tajnì uzrálo
pevné a zoufalé odhodlání nepodlehnout už nikdy té zotroèující moci.
Jednou v Øímì jsem se v dobì karnevalu úèastnil maškarního plesu
v paláci neapolského vévody Di Broglia. Dopøával jsem si vína ještì
hojnìji než jindy a dusné ovzduší pøeplnìných sálù mne nesnesitelnì
roznìcovalo. K mé popuzené náladì pøispìlo nemalou mìrou i to, že
jsem si musil svízelnì razit cestu spletí hustého zástupu; hledal jsem
totiž dychtivì (netøeba øíkat z jak nízké pohnutky) mladou, veselou,
krásnou cho staøièkého a dìtinského Di Broglia. S bezostyšnou
dùvìrností mi pøedtím vzkázala, do jakého kostýmu bude pøestrojena,
a jakmile jsem nyní zahlédl její postavu, nedoèkavì jsem se k ní zaèal
prodírat. V tomto okamžiku jsem ucítil lehký dotyk ruky na rameni
a zaslechl nezapomenutelný, tlumený, zloøeèený šepot.
Rozbìsnìn nepøíèetným vztekem, otoèil jsem se bleskurychle
k rušiteli a zuøivì jsem ho popadl za límec. Byl obleèen, jak jsem
oèekával, do kostýmu, který se ve všem shodoval s mým; mìl na
sobì španìlský pl᚝ z modrého sametu, obepnutý karmínovým
pásem, v nìmž vìzel rapír. Èerná hedvábná škraboška zcela zakrývala
jeho tváø.
“Darebáku!” sípal jsem zlostí a každá hláska, kterou jsem ze sebe
vyrazil, jako by mì ještì víc rozbìsòovala. “Darebáku! Komediante!
Nièemný lotøe! Já ti nedovolím, abys mì uštval k smrti! Pojï se mnou
- nebo tì na místì probodnu!” A již jsem si klestil cestu z plesové sínì
do malé pøilehlé komnatky a vlekl ho neúprosnì s sebou.

175
 E. A. Poe - Povídky

Jakmile jsme osamìli, vztekle jsem ho od sebe odstrèil, až

zavrávoral ke zdi. Zaklel jsem a pøirazil dveøe. Pak jsem ho vyzval,
aby tasil. Zaváhal, ale jen na vteøinku; pak s mírným povzdechem mlèky
vytasil zbraò a pøichystal se k obranì.
Souboj byl vìru krátký. Byl jsem posedlý, šílenì vzrušený a v jediné
paži jsem cítil nezdolnou moc zástupu. Hrubou silou jsem ho v nìkolika
okamžicích zatlaèil k ostìní pokoje, a když mi byl takto vydán na milost
a nemilost, s ukrutnou zbìsilostí jsem mu vrazil rapír do hrudi a znovu
a znovu jsem jej tam noøil.
Vtom se kdosi pokusil otevøít dveøe. Rychle jsem k nim pøiskoèil,
abych mu v tom zabránil, a pak jsem se ihned vrátil k umírajícímu
soupeøi. Ale žádný lidský jazyk nemùže vypovìdìt ohromení a dìs,
jež se mne zmocnily pøi pohledu, který se v tu chvíli naskytl mým oèím.
Krátký okamžik, kdy jsem odvrátil zrak, staèil patrnì k tomu, aby se
v uspoøádání hoøejšího èi vzdálenìjšího konce pokoje odehrála
podstatná zmìna. Spatøil jsem tam veliké zrcadlo - tak mi to zprvu
v mém zmatku pøipadalo - aèkoli tam pøedtím vùbec žádné nebylo,
a když jsem k nìmu v neskonalé hrùze zamíøil, vykroèil mi vstøíc
malátným, potácivým krokem mùj vlastní obraz, má bledá a krví
potøísnìná podoba.
Tak mi to pøipadalo, øíkám, ale nebylo tomu tak. Byl to mùj sok -
byl to Wilson, kdo tam tenkrát stál pøede mnou v agónii smrti. Jeho
maska a pl᚝ ležely na zemi - jak je tam odhodil. Nebyla jediná nitka
na jeho odìvu, jediný tah v jeho výrazné, osobité fyziognomii, které
by se naprosto beze zbytku neztotožòovaly s mými.
Byl to Wilson; ale už nemluvil šeptem, a zdálo se mi, že promlouvám
já sám, když øíkal : “Zvítìzil jsi, podlehl jsem. A pøece jsi od této
chvíle i ty mrtev - mrtev pro svìt, pro nebe i pro nadìji! Existoval jsi
ve mnì - a hle, moje smrt ti v tomto obraze, který je tvým obrazem,
zjevuje, jak dokonale jsi zavraždil sám sebe.

176
William Wilson

177
 Obsah
ANDÌL PITVORNOSTI .......................................................... 4
BERENICE ............................................................................. 14
ÈERNÝ KOCOUR ................................................................. 22
ÏÁBEL VE ZVONICI ............................................................ 32
DÉMON ZVRÁCENOSTI ...................................................... 40
ELEONORA ........................................................................... 46
HAVRAN ................................................................................ 52
JÁMA A KYVADLO .............................................................. 58
MASKA ÈERVENÉ SMRTI ................................................... 72
MEDAILÓN ........................................................................... 78
METODA DOKTORA TÉRA A PROFESORA PÉRA ......... 84
NIKDY SE S ÈERTEM NESÁZEJ O HLAVU! .................... 102
PØEDÈASNÝ POHØEB ....................................................... 112
SKOKAN ............................................................................. 126
SUD VÍNA ............................................................................ 136
VRAH JSI TY! ...................................................................... 144
WILLIAM WILSON ............................................................. 158

178
Atheneum - literatura na webu
http://atheneum.zde.cz