Ortodoxní a neortodoxní systémy indické filozofie (hinduismus, buddhismus, čarváka, džinismus),

védy, varny, upanišady, jóga, ajurvéda, bráhma/átman/mája, askeze, karma, reinkarnace, kauzalita,
mókša, nirvána, Mahavíra, buddha, Siddhárta Gautama, 4 vznešené pravdy, dharma, bódhisattva,
zen;

klasické systémy čínské filozofie (konfucianismus, taoismus), Konfucius + hlavní díla a myšlenky,
trigramy, Lao-c + hlavní díla a myšlenky, tao, wu-wej, mohismus;

antická filozofie: antika, mythos/epos/logos, presokratici (Miléťané, Eleaté, atomisté, Pýthagorejci,

Hérakleitos, Empedokles), sofisté, klasické období (Sókratés, Platón, Aristotelés), hellénismus
(stoikové, kynikové, epikurejci, novoplatonismus);

středověká filozofie: patristika, scholastika, spor o univerzálie, Augustin, Eriugena, Anselm, Abélard,
Avicenna a Averroes, Tomáš Akvinský, Roger Bacon, Jan Duns Scotus, Occam;

novověká filozofie: renesance a humanismus, novověk, nový obraz světa a kosmu, experimentální
věda, racionalismus a empirismus, Descartes, Hobbes, Spinoza, Leibniz, Locke, osvícenství, Hume,
Rousseau, Kant, romantismus, Fichte, Schelling, Hegel, marxismus, pozitivismus, Schoppenhauer,
Nietzsche;

20. stol.: fenomenologie (Husserl, Heidegger), personalismus (Buber, Lévinas), existencialismus

(Camus, Sartre, Marcel, Jaspers), postmoderna (Derrida, Foucault, Lyotard); abrahamovská
náboženství, jejich hlavní představitelé, dějiny, posvátné knihy, svátky, rity, věrouka

Ortodoxní a neortodoxní systémy indické

filozofie (hinduismus, buddhismus,
čarváka, džinismus)
Hinduismus – Vznikl 3000 – 1900 př. N. l. – cílem bylo žít v nebi

- Polysteistické náboženství – mají více než tisíc bohů – Višna, Šiva, Bráhma, Kálí, Šaktí
- Věřící buď považují jedno z božstev za nejvyšší nebo mají tzv. božskou trojici:
 Višna (udržuje svět), Šiva (ničí svět, aby ho mohl přetvořit), Bráhma
(stvořitel světa, má čtyři ruce a čtyři obličeje, proto může všechno vidět a
všude zasahovat)
 nebo si myslí, že jsou si všichni rovni, ale uctívají jen jedno božstvo, to které
je jejich nejoblíbenější. 
- Védy – posvátné texty. -
- Základem víry je tzv. zákon karmy - každá duše žije vícekrát, přičemž tělo, do kterého se
převtělí je určováno podle skutků v životě minulém

Buddhismus – Zakladatelem je Siddhártha a po meditační zkušenosti Buddha (osvícený, probuzený)

- Siddhártha žil cca na přelomu 5. a 4. st. Př. N. l. a narodil se v dnešním Nepálu

 - Buddha vystupuje pouze jako příkladný člověk. Nevydává se za božího vyslance nebo
prostředníka spásy mezi bohem a lidmi. A už vůbec není božskou bytostí .

- Výslovně nepopírá svět boha či bohů, ale ani o něm nemluví, takže buddhismu byl vždy
upírán charakter náboženství.

- Cestu k osvobození otevírá vlastní úsilí každého jedince bez ohledu na jeho příslušnost k
určité kastě. Vlastní úsilí nezáleží v řešení teoretických otázek, ale v praxi, která přináší
spásu.

- Čtyři vznešené pravdy - Jsou tradovány jako Buddhovo kázání a jsou v základu všech forem
buddhismu. Čtyři vznešené pravdy odpovídají na čtyři otázky:
1. Jak zakoušíme svou existenci?
2. Co je příčinou této zkušenosti?
3. Je možné z této zkušenosti uniknout?
4. V čem je cesta osvobození?

Čarváka – Význam slova je „Přijatelná řeč“ nebo je to jméno zakladatele této školy.

- Škola myslitelů, kteří kritizují nejen bráhmanské učení, ale náboženství vůbec. Jejich učení je
materialistické.
- Jsou přesvědčeni, že existuje jen hmota a všechny duchovní děje lze převést na jevy
materiální.
- Základním spisem je Bárhaspatja-sútra – ten se nedochoval
- Pro tuto školu je charakteristický materialismus a ateismus
- Je to hnutí uvnitř hinduismu

Džinismus – vznikl jako reakce na hinduismus a jeho kastovní systém

- Zakladatelem byl v 8 st. Př. N. l. Páršvanátha 23

- Dělí se na dvě skupiny – Digambary (větrem odění) a Švétambary (Bíle odění)

- Základní myšlenkou džinismu je nenásilí, respektování veškerého života: lidí, zvířat, rostlin

- Člověk se skládá z:
 Džívy – individuální, oživená duše,
 Adžívy – neoduševnělá hmota, materialistická část pro chod organismu
(vnější)
 Karmány – pojítko mezi džívou a adžívou prostřednictvím nichž se
zdokonalujeme a musíme udržovat mezi nimi rovnováhu

- 4 základy sliby džívy –

o 1. nebrat, co není darováno – Asteja
 o 2. nelhat (nevést nepravdivé řeči) – Satya
o 3. zříci se světské rozkoše – Brahma-Čarjá
o 4. nezabíjet nic živého, tj. nezabít ani neobtěžovat žádné zvíře (přecezovat pitnou
vodu pro odstranění drobných živočichů, nosit závoj, aby nevdechli hmyz atp.) –
Ahinsá
- Svět (vesmír) je podle džinismu nevznikající a nezanikající (nebyl stvořen a ani nebude nikdy
zničen).
- Čas je však rozdělen na dlouhá střídavá období - 6 věků od stavu blahobytu, ke stavu
největšího utrpení a stejných 6 věků v opačném pořadí k věku největšího blahobytu. Nyní
(podle džinismu) žijeme ve věku bídy, starostí a neštěstí (5. věk) a po něm bude nejtěžší a
nejhorší období.
- Džinismus podle tradice trvá od věčnosti do věčnosti
- Podstata džinismu je ateistická filosofie, která existenci bohů nepopírá, bohové však podle
této nauky nejsou ani stvořitelé, ani pánové vesmíru. - I bohové podléhají obecným
zákonům i zákonu karmy, právě tak, jako lidé.
- Věčný a nestvořený (a zároveň také nezanikající) svět je stvořen z šesti prvků: duše, dharma
(zákonnost), adharma (bezzákonnost), prostor, čas a hmotné částice.

Védské náboženství – vzniklo 1500 př. N. l. pomocí Indoárjů

- Později se transformovalo v hinduismus

- Ústředním prvkem je soubor posvátných textů zvaný Védy
- Bohové byli lidským ztělesněním přírodních sil a jevů :
 bůh ohně Agni
 bůh větru deště a bouře Indra
 bůh slunce Súrja
 bůh-stvořitel a udržovatel řádu bytí Varuna
 bůh měsíce a opojného nápoje Sóma
 bůh sucha Vrithra

- Teprve později získali různé sociální funkce (řídicí, vojenské, právní).

- Na základě védského náboženství, jehož dominantním kultem bylo přinášení oběti, vznikla
védská náboženská tradice

Varna –

- V Indii Árjové dělí obyvatelstvo do čtyř tříd (varen). Každá varna představuje část lidského
těla a má přidělenou barvu:
 Bráhmani (kněží) – ústa; barva bílá
 Kšatrijov (válečníci, politici, státní správa) – paže, barva červená
 Vaišjové (obchodníci, řemeslníci a zemědělci) – stehna; barva žlutá
 Šúdrové (služebníci, dělníci, bezzemci) – chodidla; barva černá

Upanišady – staroindické dílo hinduistické kulturní tradice. Je to vrchol védské filosofie. Z původních
1130 se do současnosti dochovalo přes 220 z nichž je 13 nejznámnějších přeloženo i do češtiny.
 - Hlavním tematem upanišad je spojení sama sebe (átma) s nejvyšším kosmickým principem
(brahma) jak cestou meditace tak cestou skutků
- Nejznámější je Bhagadgita (píseň vznešeného)

Jóga

- V původním významu JHO (spojení ) - Jho nebo též jařmo je část postroje tažných zvířat, která
přenáší tažnou sílu na pluh.
- Znamená to obnovení nebo spojení individuálního Já s univerzálním Bytím
- V upanišadách se mluví o způsobech meditace a uctívání, které pochází z let kolem 900 př.
n. l.
- Podle filosofie jógy je pravou podstatou života věčné bytí (sat), vědomí (čit) a blaho
(ánanda). S touto podstatou se jogín na konci své cesty trvale ztotožní, což se nazývá osvícení
nebo osvobození (mókša). 

Ajurvéda – sanskrtské slovo (život, dlouhověkost, životní síla) + věda

- Je to systém tradičního indického lékařství

- Pochází z védského období

- V 1000 př. N. l. vznikla Sušruta samhitá - ejautentičtější sbírku ájurvédského učení. Skládá se
ze 184 kapitol – 1120 chorob, 700 léčivých bylin, 64 preparátů z minerálů a 57 preparátů
z živočišných látek.

- Podle ájurvédy je stabilní rovnováha tří základních energetických charakteristik (Váta, Pitta,
Kapha) – dóš – základem zdraví.

- Podle klasické ájurvédy má každý člověk již od narození zcela specifický a vyvážený poměr
tří dóš (tridóša) a jejich nerovnováha způsobuje pocity nevole, bolesti, onemocnění a
choroby.

bráhma/átman/mája

- Bráhma – hinduistický bůh, stvořitel vesmíru.

- Átman – hinduistický termín pro Já, háství, duše nebo nadduše

- Májá - Májá je příčinou utrpení člověka a jeho neschopnosti být šťastný. Vlivem máji člověk
zapomíná na svou božskou podstatu a zaplétá se čím dále tím více do zákonitostí karmy.
Májá je iluze, trik, přelud, který zmate člověka tak, že si myslí, že věčnost a štěstí lze najít
uspokojením tužeb hmotného světa, který je ve skutečnosti pomíjivý a plný utrpení
- Askeze – zaměřuje k dosažení dokonalého charakteru v morálním a náboženském životě.
Společným jmenovatelem všech metod je sebezapření, odříkání a přijetí např. stravovací
omezení, zdrženlivost vůči majetku, opanování sexualit
- Karma - je odvozeno od sanskrtského slovního kořenu kr a znamená činit, dělat.
 Ve védách je karma označena jako zákon příčiny a následku činů. Zákon
karmy je neoddělitelnou součástí indické filosofie, a to nejen hinduismu, ale i
džinismu, sikhismu a buddhismu.
 Je hinduistický filosofický koncept, podle kterého je lidský život pouze
článkem v řetězci životů a štěstí v životě závisí na skutcích vykonaných v
životě předešlém (reinkarnace) a současném (kauzalita). Každý čin, slovo a
myšlenka – pozitivní či negativní – zanechává otisky v mysli (samskára).
Protože způsob prožívání světa je určován obsahem naší mysli, negativní
otisky nevyhnutelně vedou k budoucímu utrpení a pozitivní otisky vedou ke
štěstí a spokojenosti. Karma není víra, protože každý člověk má svobodnou
vůli a tím je strůjcem svého vlastního osudu.

- Reinkarnace - znovuzrození vědomí či mysl člověka po fyzické smrti v novém těle.[1]

Reinkarnace je spjata se zákonem karmy, zákonem příčiny a následku.

- Kauzalita - vztah mezi příčinou a jejím následkem. V silnějším smyslu přesvědčení, že nic se
neděje bez dostatečné příčiny

- Mókša – ukončení koloběhu života. Existuje několik způsobů, kterými lze mókši dosáhnout –
 A.) Obětnického činu (karmamárga). Je založen na zápalných obětech, kdy
člověk obětuje velkou část svého majetku (někdy i děti), aby měl zaručen
věčný pobyt v nebi.
 B.) Áčáramárga - správné chování
 C.) Cesta spojení brahma s átmanem

- Mahavíra - jako zakladatel džinismu

- Buddha - předklad probuzený, bytost, která dosáhla dokonalé realizace a definitivně

ukončila koloběh neustálého zrozování (samsáry)
 – tyto bytosti jsou plně osvobozené od tří jedů mysli : nevědomost, hněv a
chtivost) Jsou osvobozeni od utrpení a neustálého znovuzrozování, plně
chápou podstatu bytí a jsou naplněny soucitem ke všem bytostem.

- Siddhartha Gautama – zakladatel Buddhismu. Založil první mnišské společenství na světě.

Chtěl dosáhnout osvobození z utrpení, které je spojeno s existencí a ve věku 35 let dosáhl
probuzení, konečného vysvobození.

- Dharma – soulad s božským principem v individuu nebo v přírodě. Volně překládáno jako
zákon nebo cesta
 1. cestu k univerzální pravdě
 2. univerzální pravdu samotnou
  3. způsob života vedoucí k minimální akumulaci karmy

- Bódhisattva - označuje toho, kdo dosáhl stavu předcházejícího stavu buddhy a dále
usiluje o probuzení. Gautama Buddha původně tento termín používal, když hovořil o době
před svým probuzením, říkal: „Když jsem byl bódhisattvou…

- Zen - Pro zen je charakteristické okamžité probuzení bez nutnosti projít přípravnými
stádii.

Klasické systémy čínské filozofie

(konfucianismus, taoismus), Konfucius +
hlavní díla a myšlenky, trigramy, Lao-c +
hlavní díla a myšlenky, tao, wu-wej,
mohismus;
Konfucianismus – „škola učenců“, vyvinul se z učení Konfucia, ucelený systém morálky, sociálních,
politických a náboženských myšlenek, které mají velký význam na vývoj čínské civilizace až dodnes.

Taoismus – Zakladateken byl Lao-c‘ – kniha proměn

- Tao - je vesmírná síla tj. individuální přirozenost.

- Tao nezná pojetí nadřazenosti ducha nad hmotou.
- Vychází z myšlenky, že předvídat budoucnost lze jen na základě určitého řádu, daného
nejzazším principem všeho, nazvaným Tao (doslova Cesta), dle něhož se přítomnost vyvíjí v
budoucnost a jenž zahrnuje též naprostou souvislost všech jevů současnosti

Konfucius – 551 př. N. l. čínský filozof – jeho filozofie vycházela z úcty k tradici a harmonii. Je
považován za prvního čínského filozofa.

- Konfucius odmítal ideu mudrce odtrženého od světa. Své následovníky vedl k tomu, aby se
účastnili veřejného života a sám jim šel příkladem. – v 50. letech se stal ministrem
spravedlnosti.
- Zastával názor, že lidé,, kteří se sami vzdělávají a pracují na svém charakteru, budou
připraveni a schopni vést stát nového typu
 - Pojednává o prvcích posmrtného života a mluví o nebi – zdůrazňuje, že člověk nemá být
cnostný proto, aby měl dobrý vztah k bohu, ale aby fungovala společnost. Také zdůrazňoval.
Že rituály a instituce nebyly přikázány z nebes, ale jsou výsledkem tradice.
- Kladl velký důraz na vzdělání
- Díla : Pět klasiků, čtyři knihy, hovory

Trigramy

- Je to sestava tří čar znázorňující základní směry v prostoru a proudění energie v nich. Jejich
proudění ovlivňuje celou přírodu a v rámci živé přírody pozorujeme u jednotlivých trigramů
shodné vlastnosti a to jak fyzické, tak psychické.
- Existuje 8 třigramů a k nim 8 typů lidí
- Každý z nás má svůj vrozený trigram

Lao-c

- Zakladatel Taoismu a jeho nejhlavnější dílo je Tao te ťing

- Pojem TAO označuje za zdroj veškeré existence, kořen všech věcí. Tao je neviditelné, mocné,
ale nikoli transcendentní
- Nic po člověku nežádá, nezadává mu žádný úkol jako Bůh. Lao zdůrazňuje, že lidé mají
svobodnou vůli a jsou tak schopni změnit svou vlastní podstatu. Mnoha lidí jedná
nepřirozeně, což narušuje přirozenou rovnováhu Tao.
- Cílem jeho učení je zůstat skryt a beze jména.

Wu Wej – pochází z knihy Tao te ťig a označuje postoj nezasahování do přirozeného běhu
věcí, spontánní jednání, které se plně neuvědoměle a prosto od záměrů přizpůsobuje
příslušné situaci.
- Tento princip zahrnuje poznání, kdy konat a kdy nekonat
- Smyslem je dosáhnout dokonalé vyrovnanosti a spojení s Tao

Mohismus – Základy mohistického myšlení zahrnuje přísnou hierarchii nadřízenosti a

podřízenosti sloužící k prosazení co největšího dobra ve prospěch celku, odpor k plýtvání,
vzájemná láska lidí bez ohledu na sociální postavení, zabývali se teorií poznání a logikou