Doučování dětí ze soc. znev.

prostředí:
a) podzim 2008 – Ema – s. 1- 26
b) 26. 5. 2009 – Ema – s. 27 – 46
c) 5. 6. 2009 – Ema – s. 47 – 65
d) 15. 12. 2009 – Ema – s. 66 – 99
e) 17. 12. 2009 – Martina – s. 100 – 125
f) Jaro 2010 – Martina – s.126 - 148
g) Podzim 2010 – Martina s.149 - 175
h) Podzim 2010 – Martina s.176 - 197

1) podzim 2008
AME1:
Tak já bych jenom poprosila třeba takhle po pravé ruce, jenom takhle kolečko, jenom vaše
křestní jméno a co studujete a z jakého města jste.

DAL1:
Já se jmenuji DAL, jsem ze Štěpánova nad Svratkou, což přibližně asi víte hrad Pernštejn, tak
odsaď a moje kombinace je přírodopis a zeměpis pro základky.

IRK1:
Já jsem IRK, studuju němčinu a občanku tady na fakultě a jsem z Lubnice, to je taková
strašně malinká vesnice v okresu Znojmo.

CUL1:
No a já jsem CUL, jsem z Brna a studuju speciální pedagogiku.

NAH1:
Já jsem NAH, jsem z Petrůvky, což je kousek od Luhačovic, jestli víte, a studuju sociální
pedagogiku a volný čas.

REV1:
A já jsem REV, jsem z Kyjova a studuju sociální pedagogické asistence.

AME2:
Děkuju. No a mě by zajímalo, vlastně na podzim, proč jste si ten předmět zaregistrovaly,
teďka vlastně Lucka jediná je z Brna, takže určitě ta možná už odmalička si všímá nebo
vlastně všímala Romů, že tady žije větší skupina. Nevím, jak je to u vás. Jestli jste poznaly
Romy - už. Plus teda vlastně to vaše očekávání, proč jste se do toho předmětu přihlásily, co
jste očekávaly, na co jste se těšily nebo netěšily, čeho jste se bály.

SIM1:
SIM. Já jsem z Hodonína, studuju francouzštinu a angličtinu tady a francouzštinu na fildě
ještě.

AME3:
Ehm, dobře, děkuju. Co jste teda očekávaly od toho předmětu nebo proč...

DAL2:
Tak jestli teda můžu začít… Já vůbec… jakoby s doučováním takhle zkušenost neměla a já
jsem si to tady vystudovala, že jste psala jakoby ten meil, prostě… jakoby doučování těch
dětí. Tak jsem si to dala hlavně proto, protože já jako učit chci jít. A mně jednou jako někdo
říkal, ať si prvně zkusím jako učit romské děti a potom jako na základky a školy, že už to
bude o něčem jiným. Takže z toho důvodu jsem si spíš chtěla zkusit, vůbec co to je. Jakou oni
mají…jako…já jsem si jakoby s něma… protože u nás nejsou. Nebo jako nevyskytují se. Tam
spíš tak bezdomovci nebo tak…ale jako ti ne. Takže spíš to, abych věděla, taky jako do čeho
bych kdyžtak šla, kdybych se dostala třeba i kdybych ve třídě je měla nebo…takhle. Tak
proto.

AME4:
A poznala jste je za ten jeden semestr?
DAL3:
Já můžu říct že jako…jako já jsem měla hodný kluky, jo. Na to, že to byly jako děcka, jsem
si říkala ,,jejda“. Jsem měla dva ty kluky. Si říkám, no tak jako ježiš, když jsem se to
dozvěděla poprvé. Říkám - tak to bude hrozný. Ale ne, jako, já jsem měla fakt ty kluky hodný
a byli jako takoví, že se chtěli něco dozvědět a chtěli se to naučit. Takže jako…

AME5:
Ehm, ehm, někteří z vás měli jiný zkušenosti. Ale jaké (….) vaše očekávání vy, pak budem
pokračovat. Co jste vy ostatní očekávaly od předmětu. Že se něco dozvíte o tom doučování?

SIM2:
Tak já už jsem doučovala hodně dětí, i na gymplu. A vždycky jsem prostě studovala ty jazyky
a bavilo mě to, a tak mi tohle přišlo zajímavý. A já už vlastně toho chlapečka doučuju rok a
půl, že už vlastně minulý rok jsem ho učila a on má teda mladší sestru, která se k nám občas
taky přidává, ale spíš jakoby věnuju se jenom jemu a je šikovnej, takže myslím, že to probíhá
docela stejně jako v každý jiný rodině.

IRK2:
Já třeba… já jsem si to vlastně dala taky z toho důvodu, že mě teda taky nejvíc zaujal ten váš
meil, co jste posílala. A pak taky, že vlastně na léto jsme museli mít splněnou tu pedagogicko-
psychologickou praxi a to se úplně nabízelo a jako přišlo mi to taky zajímavý, no. Ale šla
jsem do toho tak trošku i se strachem, no, protože… přece jenom jsem nevěděla, co čekat a
ještě když vlastně jsme docházeli do rodiny, ale taky teda úplně jsem byla překvapená
rodinou. Úplně v pohodě a…

AME6:
Já bych právě na to navázala. Jaký byly pocity, jaký vás pocity doprovázely,…když jste šly
poprvé do rodiny. Poprvé, jenomže někteří z vás jste doučovali v Muzeu romské kultury,
takže možná to pro vás bylo trošku jednodušší, ale zase jste byli ochuzení o to, že jste
nepoznali ty rodiče. Tak když jste šly poprvé do rodiny a nevěděly jste. Všichni doučujete
romský děti, kromě, myslím, jedné z vás… Někdo…já teďka nevím, jak to tady mám
napsaný, ale jedna má neromského chlapce. Ta tady není. Aneta, jo?
Takže… Bály jste se, nebo???

CUL2:
Tak já…když jsem šla, tak jsem byla nervózní. Hlavně jsem tam přišla a nevěděla jsem, kam
jít, protože oni na zvonku nikde prostě nebylo napsaný třeba, kam mám jít, že jo. Takže
panelák. A teď kde je mám hledat. Tak naštěstí ta maminka vykoukla teda z balkónu a ptala
se, tak jsem se tam dostala. Ale bylo to takový, že fakt nevíte kam a co. Takže tam…a teď
telefon jsem měla na tetu, takže taky. Psala jsem jí, ale ona tam přišla až já jsem byla v té
rodině, takže o nějaké půl hodiny později, jo, takže. Takže to bylo docela takový… nevíte, že,
kam jdete, co.

AME7:
Potom dobrý.

CUL3:
Jo, ta maminka strašně příjemná a brácha, tak to taky.

AME8:
Ostatní v pohodě, nebály jste se?

DAL4:
Já myslím, že je to vždycky takový, když někam jdete poprvé, že čekáte, co to bude vůbec za
rodinu, i když je to romské, neromské dítě, to… na tom moc nezáleží. Ale… ale tak vždycky
je to takový nejistý, ale…

AME9:
A co jste očekávaly teda. Nebo jaký byly vaše představy třeba?

DAL5:
No, já jsem teda měla jako trochu představy, že to bude asi horší, mnohem.
(Smích). Jsem se bála spíš, kde to bude vůbec, v jakým domě, jestli ten byt bude nějakej
hroznej. Jako opravdu, no. A potom jsem byla hodně překvapená, že.

AME10:
A jak vás ta rodina přivítala. Byly nějaký rituály? Bylo to nějak pravidelně? Nebo jste prostě
přišly a hned prostě jste doučovaly nebo se vás ta rodina nejdřív zeptala. Matka třeba. Jak se
vám vede, co novýho? Měly jste tam takový vztah mezi sebou?

IRK3:
No já vlastně s tou maminkou jsem mluvila akorát na té první schůzce, to vlastně, to jsme
akorát stály venku, to ani jako dál jsem nešla. A pak vlastně jsem tam jakoby celou dobu tak
nějak se tam o mě starala ta nejstarší ségra, ta ALK. Vlastně tam bývala s námi. Ale většinou
jsem došla, ona akorát RAS došla ze školy, tak se naobědvala a vlastně pak jsme se zavřely do
pokoje a učily jsme se. A vlastně tatínka, toho jsem zahlédla snad jenom jednou, fakt jakože
byl v kuchyni, toho jsem vůbec nepoznala. No a maminku, tu jsem většinou slyšela.

AME11:
Psali skoro všichni, no, že tatínka skoro jste ani jako…skoro se ani neseznámili, že buď byl
v práci nebo se…

IRK4:
On se na mě tak díval, já si myslím, že ani nevěděl, co tam dělám. Že možná ani nevěděl o
tom, že něco takovýho se děje u nich, no.

AME12:
A třeba když jste tam někdy doučovaly, měly jste na to klid? Měly jste svůj vlastní pokojíček?
A jestli vás tam někdo vyrušoval a jestli třeba přišla nějaká návštěva v průběhu toho
doučování. Zajímali se o vás? Byla nějaká taková situace?

NAH2:
Tak jestli můžu, tak…já většinou. Já jsem si vydupala vlastní pokojíček, protože já jsem
doučovala holčičku ještě Domču a ona měla mladšího, má pořád mladšího bratrance, ten už
teď taky chodí do školy, takže už ho taky doučuju, ale tehdy nám strašně dělal tam nepořádek
a chodil. A protože byl nemladší, tak oni na něho moc ne…ho neumravňovali. Tak jsem řekla,
že jestli pořád mě budou rušit, tak že jim tam chodit nebudu, tak už mi pak nechali vlastní
pokoj. Ale vlastně občas, když přišla návštěva, tak se přišli na mě podívat a pak se bavili o
mně a já jsem jim nerozuměla a tak. Ale nebyli jako nepříjemní nebo tak. Jsem se tam cítila
strašně dobře.

AME13:
Možná REV, ta měla takovou netypickou zase rodinu nebo děti. Protože ona chodila zase do
SOS vesničky. Jak to tam chodí?

REV2:
No tak oni tam žijou vlastně jenom s tou matkou, vlastně žádný muž tam v podstatě není.
Jenom tam mají jednoho vychovatele. Tam je takový - uprostřed vesnice je takový dům, kde
prostě je ten vychovatel. Myslím, že jsou tam dva. A tam ty děcka také doučují občas a dělají
jim tam různé programy a tak. No a chodí to tam tak… No tak ta paní vlastně má pět dětí, tři
jsou. Ne… jo... Tři jsou sourozenci jako vlastní a pak ještě dva bratři, kteří jsou sourozenci,
ale zase??? nad osmnáctiletýma???. No a… nevím, mně to tam přišlo takový jako normálně,
jako úplně v neromské rodině jako. Já jsem právě si ten předmět dala proto, protože jsem
chtěla poznat tu romskou rodinu jako jak to tam vypadá. Jestli je to opravdu tak jako něčím
víc zvláštní. Ale tímto v podstatě - ona vlastně je vychovávala úplně jak… protože vlastně
ona je neromská.

AME14:
No, no. Kdybyste potom chtěla třeba do budoucna poznat opravdu romskou rodinu, tak
můžete, že jo. Ale myslím, že máte pocit, že v tom chcete pokračovat, že?

REV3:
Jo, jo.

AME15:
Dobře. Mě teďka napadá…Stalo se vám třeba něco i nepříjemnýho? Nebo nějaký faux-pas
nebo nějaký nedorozumění s tím dítětem? Že byste se třeba něčeho dotkly nebo ti rodiče vás
špatně pochopili? Mě teďka jako napadá Lucka, Lucčin případ, že tam vlastně uváděla, že
možná byla, že mohla být zaražena, že pohladila tu CER.

CUL4:
Ehm. A vlastně (……….), takže je z toho taková jako teď už třeba jí to nevadí, ale ze začátku
to bylo takový: ,,Ty nejseš moje maminka, tak proč mě hladíš!“, jo. Ale teďka - ona defakto
sama za mnou přijde, třeba mě pohladí nebo něco. Že už je taková, že si na mě zvykla a bere
mě úplně jinak. A nebo ještě se mně stalo, že třeba jsme psaly diktát, slova, a říkala jsem
barvy. Řekla jsem černá a ona si to hned vztáhla na sebe, prostě, jo. Že černá, teď to tam začla
rozebírat, tak to bylo takový nepříjemný. Ale jinak, jinak asi nic takhle…
AME16:
Napadá vás něco taky takovýho? Co jste, jestli jste něco…

IRK5:
No mě třeba. Já jsem tam jednou byla a doučovala jsem teda Šarlotu a maminka se vrátila
z práce a začala se s tou nejstarší hádat. A my jsme teda jako byly ve svým pokoji a nebo
v tom jejich pokoji, ale prostě to šlo slyšet. To byl fakt rachot. Teda já jsem to fakt nezažila.
Tak jsem tak úplně zůstala hledět, ale ona si toho vůbec nevšímala, ona dál psala ty úkoly,
prostě normální úplně. A ona teda nejstarší pak odešla a já když jsem se loučila, tak ta
maminka za mnou došla a začala si tak jako stěžovat, ne, jako co ona s ní má dělat. A že jsem
to určitě slyšela. Ale já jsem nevěděla, co jí mám na to říct, protože já jsem v podstatě
souhlasila s tou nejstarší ségrou. Protože ona jí vynadala za to, že jak přišla domů, nebylo
umytý nádobí. Přitom já když jsem tam přišla, tak ona vytírala, zametala, uklízela, myla
nádobí. A mně to přišlo vůči ní takový nefér, takže bych se spíš zastala jí. Potom
maminka: ,,No, ty určitě taková nejseš!“, a takový mně to přišlo. Nevěděla jsem jako, ke
komu se mám teda přiklonit nebo co na to jako moc odpovědět, no. Ale ta hádka - to pro mě
bylo taky takový docela nepříjemný. Nevím. Nevěděla jsem jako, jestli třeba se jí mám na to
třeba nějak zeptat nebo taky to přejít. Tak jsem taky jako dělala, že nic. Ona si toho teda
vůbec jako nevšímala, ta RAS, ona prostě jako: ,,A co teďka budem dělat?“ a tam byl rachot
v kuchyni a. Ale to byla teda jediná. Za celou tu dobu jediná. Jakože…se něco takovýho stalo.

AME17:
A to někteří taky studenti třeba píší do těch reflexí, že byli přítomni nějakým hádkám a
sprostý slova, že někdy padla i facka, že nevěděli, no.

IRK6:
No, sprostě si nadávali taky, no.

AME18:
No.

IRK7:
Hlavně maminka nadávala na jejího přítele, ale to teda byly výrazy.

AME19:
Ale zase jste zmínila, že ta domácnost fungovala, že vlastně byla ta nejstarší dcera? Myslím?
A ta se teda starala o tu domácnost. Bylo to i…i jinde? Nebo tam byly možná menší děti, že.
Možná jste doučovaly, že tam měla…spíš uklízeli rodiče a chodili do práce. Chodili rodiče do
práce?

DAL6:
Tak já, jestli můžu. Já jsem… já jsem nechodila domů, tam jsem byla jenom jednou. Jsem to
měla přes tu paní Hanychovou, jak je těhotná. A už má něco? Má něco?

AME20:
A jak se jmenuje?

DAL7:
Hanychová, taková…
AME21:
To mi něco říká, ale…

DAL8:
Ne, ne, ne, to…taková holčina je to.

AME22:
Horvátho…Jo, jo, jo…Martina Viziblová.

DAL9:
Jo Viziblová, ne Hanychová, vidíte to. Tak vlastně s tou jsem tam šla poprvé. My jsme se tam
domluvily. Měla tam paní jako moc hezky a my jsme se tam jako domluvily, kdy vůbec budu
chodit, protože já jsem dojíždějící, takže u mě zas byl problém, že jako někdy večer mi to spíš
nevyhovovalo. A tak jsme našly právě tu středu, že to, ale pro mě spíš bylo…jakože ta
maminka. Oni byli dva kluci, druhá, třetí třída, ty jsem doučovala. A pak měli ještě malýho
syna CIN. A mě spíš přišlo, že prostě maminka, ta se prostě starala jen o toho CIN. Že ona nic
jinýho jako…jako nedělá, nic jinýho ne to, jen prostě má…ona má to malý děcko a na tom
ona má výmluvu. Protože když jsem se třeba jako těch kluků…protože paní za mnou přišla,
jestli by to doučování nemohlo být častěji, jo. A já říkám jako častěji, říkám, že bych se jako,
že bych se zeptala. Říkám, to nejde, protože jsem tady jenom jednou týdně, tak je to dobrý.
Jako že to…jako její zodpovědnost. Protože ona má to malý děcko, která by chtěla, abych tam
chodila nejraději jako každý den. Jo, jako bych přišla ze školy, já s něma ty úkoly udělala a
prostě tečka. No a…když jsem se jich třeba ptala jako…že by ty puntíky za ně dostali za ty
úkoly, že to nedostali. Říkám: ,,No a proč to jako? Proč to nemáš?“ ,,No my byli ve městě
s mamkou!“ ,,No a do kolika jste byli ve městě?“ ,,No do osmi jsme byli ve městě!“
A pak jako úkoly, jakože nedělali nebo že třeba ten malej, že jim třeba sebere sešity. Oni to
prostě…a ona jim na to nic neřekne. Jako toto…že jim tam přijde do pokojíka a oni se učí. Jo,
že je jako neumí. Protože ten malej tam je. Ten malej, jo, furt. A ta maminka, jakože já se
starám o toho malýho. Přitom už mu byly jako tři roky, což jako si myslím, že by taky stihla
s těma děckama ty úkoly. To mě spíš jako toto…Jako tak jako. Ne jako zaskočilo, ale že se
tak snaží to spíš tak jako na mě. Jako abych tam chodila častějš.

AME23:
Spolíhají na Vás.

DAL10:
No, no, no.

AME24:
A ostatní taky na vás třeba rodiče tlačili, abyste chodily častějš a… a učily se s nimi? Třeba
s těmi dětmi? (……) rodiče, když jste tam nebyly?

SIM3:
Mně se zdá, že ta maminka měla hodně času docela a ona pracovala, ale myslím, že se jim
hodně věnovala, těm dětem. A ta mladší sestra vlastně toho kluka, kterého jsem učila, tak byla
hrozně šikovná. Že měla samý jedničky a tak. Jenomže ten kluk byl takovej hrozně rozjívenej,
takže prostě v tý škole asi taky jakože moc nedával pozor a to. A ona z něho byla taková
trochu na nervy. A vždycky mi hlavně říkala, že prostě s tou angličtinou. Že ona neumí, takže
prostě mu to ani nemůže říct, jestli prostě mluví dobře nebo jestli to čte správně a tak. Tak
taky vždycky. Tak jestli ještě nemám čas třeba a to. A že prostě on se mnou je ochotnej se učit
víc než s ňou. A že je to takový jako lepší. No ale my jsme teda měli ještě. Ona se mě ptala,
jestli bych nemohla chodit do těch hodin s ním vlastně do školy, protože ta učitelka mu jako
samozřejmě pořád ubližuje, jakože mu dává horší známky a tak. A mně to přišlo takový, že
třeba on mezi těma dětma, že by to potom bylo takový i pro něho určitě, že by se na něho ti
spolužáci dívali jako, že tam jsem s ním, takže jsem jí řekla, že si fakt myslím, že není vhodný
jako a že to asi bude spíš tím, že je pořád takovej jako bláznivej a to, tak že by si měl dávat
trochu pozor. I s ním jsem o tom mluvila. Ale on už to taky přijímá od tý maminky. Ta
učitelka je hrozná a ona mě určitě prostě… nevím. Si na mě zasedla a takový. Tak to jsme
hodně řešili, no. Ale…
IRK8:
Já jestli můžu tady k tomu… Já… Mě třeba ta RAS několikrát překvapila, ona úplně, jakoby
měla slzy v očích a vykládala mi, že paní učitelka ji nesnáší. Ale jako…vyloženě jako prostě,
že ji nenávidí. A já jsem jako jak to myslím. A ona no, že na ni strašně křičí jako. A já jsem se
ptala, jestli třeba jako o přestávkách nebo v hodinách. A ona no že i o přestávkách i
v hodinách, že ta nejstarší, že jí nalakovala nehty a paní učitelka ji o přestávce strašně seřvala.
Jako jo, byla to taková ta křiklavě červená, jo. Ale prostě…že ji strašně seřvala, že proč to
tahá do školy, že to je šílený. Tak jsem si tak říkala. No dobře, tak nehty. Ale ona takhle
několikrát s tím přišla. A mně to už pak přišlo takový divný. Ona třeba že jako, že nestíhá a že
ji paní učitelky neřekne… Já jsem třeba čekala, že jí řekne: „Tak jo, tak si to udělej doma!“ A
že ona ji napřed prostě seřve, že nestíhá, že se neučí, že je líná a pak jí řekne, že si to udělá
doma. Prostě jestli je pravda, co vykládala, tak mi přišlo, že na ni je taková… fakt taková
ostrá. Takový… Ona z toho kolikrát byla…až jako taková nešťastná, mi přišlo, no.

AME25:
To jste zažily ve větším…jako víckrát, že třeba vaše děti si stěžovaly na třídní učitele nebo na
jiný učitele, že jim ubližují?

NAH3:
No tak u mě si ani tak nestěžujou děti, jak spíš ta maminka. To druhé...

AME26:
Jo.

NAH4:
Druhého chlapečka, co ještě doučuju, tak ta docela na něj nadává.

AME27:
Tos… no, hodně myslím, že rodiče si nadávají na školu. Na…na…že to je diskriminace,
rasismus…je to tak?

NAH5:
Ano, jo, jo, jo. A jako…nadává až dost drsně i před tím klukem malým. Takže ten kluk pak
musí mít strašné jako dilema, když pak ve škole ji má poslouchat a doma slyší, že je to…

IRK9:
To třeba, já si myslím, že já jsem to od těch rodičů nebo od tý maminky neslyšela. Toto
prostě… To všechno ta paní učitelka tak to brala. To třeba ona, když donesla pětku, tak to
jako nebylo: „Noo, paní učitelka je hloupá a ty za to nemůžeš!“ To RAS jako byla ta hloupá a
dostala vynadat. Jakože tam na tu učitelku se nenadávalo, si myslím. Nebo přede mnou nikdy
nic jako o ní neřekli špatnýho.

AME28:
Chodili rodiče do školy? Měli zájem o vzdělání těch dětí? Zajímali se? Chodíte… chodili
třeba na rodičáky? Nevíte… to nevíte.

NAH6:
U mě určitě chodili… nebo aspoň ta jedna babička, co se starala o tu holčičku, protože o ni se
nestarala maminka. Tak ta chodí, teď už míň často, protože ta holčička je přeřazená do
praktické základní školy, takže tam už…je na tom výborně, takže tam už tolik nemusí, ale
předtím chodila často, i s tou učitelkou řešila a… Jako známky a v té druhé rodině. Tak tam
maminka chodí, protože ten kluk je pořád nemocný. Takže chodí do školy, ale vždycky přijde
a nic… (smích)… dobrého z toho není.

AME29:
Komu…. jak jste s nima... tou rodinou komunikovaly? Přes mobil… když třeba dítě bylo
nemocný nebo vy jste byla nemocní… vy jste byly nemocný.

Všichni:
Přes mobil, no…

AME30:
Jo? Jo? Jo? Fungovalo to? Že jste třeba nejely zbytečně.

DAL11:
Jednou, dvakrát…

Všichni:
Smích.

DAL12:
Tak jestli já můžu, tak já jsem…vlastně oni měli pevnou linku, tady ty Horváthovi, takže to
jsme se jako domlouvali, ale já jsem jim říkala, že jeden ten týden nemůžu, protože byla ta
pedagogicko-psychologická ta praxe, jak jsme měli a já jsem musela na Přírodopisu jet prostě
do botanický, jak je to archivum s těma herbářema. A já jí říkám, že jako přijdu až za 14 dní.
No…a ona to pochopila, že jako 14 dní to nebude. Mě nenapadlo, že to nepochopí, jakože…
jsem jí to říkala dost jasně. Říkám: ,,Za 14 dní se sejdeme!“ A tak já… protože jsem si je jako
vyzvedávala u babičky, ty kluky, jednoho a pak až druhého a…vlastně já jsem tam čekala a že
jo…ona až za 14 dní. No a pak jsem jí jako večer volala, protože jsem se tam jako
nedotloukla. Byli…chodili nějak po těch nákupech. No a pak jako říkám jak jako kde byli. A
ona: ,,No vždyť jste říkala 14 dní, že to nebude.“ Říkám: ,,Ale za 14 dní, že to…jako přijdu.“
Takže já příště jako člověk musí říct přesně datum. Protože to mě nenapadlo, že toto nep…
jako pro mě, že jo. Člověk to neví, no. Tak to jsem tam jako jela zbytečně, no. Ale tak jinak
jako tam byli vždycky, vždycky nachystaní, jakože…že i s tím počítali, jako že to je a…jako
nestalo se mně, že by jako tam nechtěli jít. Jako to ne.

AME31:
Těšili se tam.
DAL13:
Jako je fakt, jakože vždycky, vždycky jakože…jako co nechápou, co chcou dělat. Tak jsme
to tak prošli. A já jsem teda dávala i úkoly dom jako. To jsem jim jako…co jsme spolu
probrali, tak jsem jim dala i za úkol jako já ještě, aby udělali. A vždycky mně to udělali. Teda
možná půl hodiny předtím než za mnou šli, ale…

AME32:
Ale udělali.

DAL14:
Vždycky to jako…fakt to bylo hotový, jakože…že to měli.
AME33:
Dobře, já se ještě vrátím, ještě do té domácnosti romské. Nebo možná i u některých neromské.
Když jste tam přišly, tak mě zajímá vybavení. To znamená počítače, jestli mají, jestli mají
knihovnu, jestli děti čtou, jestli mají knihy a nebo třeba jestli jste byli něčím překvapeny. Co
třeba vy nemáte doma. Já nevím-svatý obrázky, nevím, třeba něco vás zaskočilo. Co jste třeba
vy…

IRK10:
Tak mě…já jsem byla překvapená tím, že ten byt byl podle mě naprosto luxusně vybavenej.
Jo, to byl, to byl maličkej, to byl, myslím, 2+1. Na to, že tam vlastně žili čtyři děti a rodiče.
Ale prostě úplně to vybavení, já jsem koukala. My třeba v pokoji se ségrou prostě velkou
obrazovku nemáme, jo. To…my tam nemáme ani televizi teda, ale… Počítač teda měli a…ale
knihovnu, tu jsem tam neviděla. A co mně dost vadilo, bylo, že vlastně my jsme úkoly dělaly
na posteli. Ony neměly klasickém psací stůl, holky v pokoji.
To byl v podstatě jedinej v kuchyni, kde se jako jedlo, jinak nikde. A jinak knížky si myslím
právě… jak jsem říkala, že teda neměli, ale měli strašně moc prostě dvd-ček a filmů. Ta
nejmladší, kdykoliv jsem tam přišla, tak ona seděla jenom u toho, ona, myslím, ani do školky
nechodila. Ona prostě byla doma s tou nejstarší a koukala jenom na televizi. A ještě mě teda
překvapilo, že měli vlastně po stěnách fotky jakoby příbuzných. Jakože měli tam nějakou tetu,
co zrovna, když jsem tam doučovala, tak ona nějak v tu dobu umřela. Tak tu tam měli všude
fotky a z různých plesů a akcí, kde jako byli fakt jako nastrojení a strašně jim to slušelo.
Fotky měli teda všude, no. Ale knihy jsem tam neviděla teda.

AME34:
Jo. Časopisy, noviny, čtou?

NAH7:
To jsem taky neviděla.

DAL15:
Já mám pocit, že ne. Ale taky, myslím. Dva notebooky…

Všichni:
Smích.

IRK11:
Tak ty pokojíčky úplně jsem docela… ještě teda měli hodně zvířat. Protože oni vždycky…
vždycky jsem přišla a než jsme mohli začít něco dělat, tak jsem se musela jít podívat na
všechny zvířata. Jak se má had, že už se začíná vyslíkat, a že už prostě…(smích). Fakt jako
pořád nějaký nový, no. Takže to docela v tom bytě smrdělo.

AME35:
Tak. Teď jsem si vzpomněla taky ještě na jednu věc, mám tady poznámku. Někteří z vás třeba
dostali i dárečky, když byly Vánoce. A nebo možná někteří z vás třeba ten předmět už
ukončili, to doučování a nějak jste se loučili. Tak jak to probíhalo.

DAL16:
Tak jestli můžu já, tak já jsem s těma klukama… jako prvně to bylo, že jo, takový chladný, že
jo, pak se člověk už pozná, tak už je to to… A on mně jednou dal prstýnek, jakože...A jako
prstýnek, si říkám: ,,Jejda!“ Tak jako jsem si ho nevzala, protože jsem si říkala, kde ho vzal,
že jo… (smích). Jsem nevěděla…a tak jako to mě potěšilo a jako oni mně vždycky říkali jako,
protože…Já jsem se jich třeba jako ptala, jako…co se jim třeba na tom líbí, co se jim nelíbí,
co by třeba změnili. No a na konci jsem každýmu dala, protože ten druhý strašně špatně četl,
(………) to opravdu, to bylo hrozný. Jako on vůbec neuměl ani písmenka. Protože já jsem
vlastně, já jsem začala a on vůbec neuměl psát ,,p“, ,,b“…vůbec. Takže…tak pak na konci
jsem každýmu koupila jako záložku, jako…protože oni si vyráběli svou, tak jsem jim
každýmu koupila záložku, jako, jako…jsme se už jako loučili, protože já už pak jako…teďka
už nedoučuju. Takže…jsem jako koupila to a tak jsem jim říkala, jestli to chcou jako rozbalit
teď nebo jako až pod strom, že si to nechají. A ještě jsem jim k tomu napsala jako hodnocení.
Každýmu jako, co se mi na nich líbilo a co se mně nelíbilo. No a tak, že si to chcou oba, že si
to chcou rozbalit jako hned a tak to hodnocení, že jako abych jim přečetla. A tak…říkám…tak
jsem jim to přečetla a jako co k tomu jako…jestli s tím souhlasí nebo to…a oni oba: ,,Jo,
souhlasíme!“

Všichni:
Smích.

DAL17:
Jako mně to přišlo…říkám, jakože mohli mít nějaký. Říkám: ,,No tak řekni!“ Ježiš, tak já
nevím, můžu se mýlit, můžu to. ,,Ne, máte pravdu!“

Všichni:
Smích.

DAL18:
Jako, takže takový jak ovečky prostě, co poslouchaj a jako. Takový hezký jako, jo. Že…že
teďka jsem chtěla, aby mně oni řekli, tak mně jako řekli, jaký to teda bylo. Tak to se mi jako
líbilo. To bylo takový jako, takový to...
A ten konec, takový to jo, udělala jsem něco, jakože…děti to bavilo.

AME36:
Klidně se můžete ptát i navzájem, jo. Nemusím tady jenom já ptát se. Ehm…ještě jsem něco
chtěla. No, teď jsem to…Teď mně to fakt úplně vypadlo, jak jsem tohleto řekla… Dobře. A
ještě někdo třeba, už jste se loučily? Už jste ukončily to doučování? Nebo budete pokračovat
všichni?

IRK12:
Já jsem taky ukončila před Vánocema vlastně, to vyšlo akorát. A já jsem jí teda koupila
nějaký sladkosti, protože jsem věděla, že ona je taková. Ona byla taková při těle, takovej
buclík byla správnej. A na ní to šlo teda vidět, ona…to, co snědla ona, to já mám tak na celej
den, jako. Ona třeba, když jsem přišla, ona obědvala, ale tak to je jedno…

Všichni:
Smích.

IRK13:
A…takže ona, ona měla fakt radost a já jsem vlastně od tý nejstarší dostala takovou jakoby
tašku, takovou kabelku. A to mě taky strašně zaujalo, ona tam začala tahat ty kabelky, ona
vytáhla tak, to fakt nelžu, tak třicet, čtyřicet kabelek, z nichž nejdražší byla asi za tři tisíce
z Vaňkovky, že to si jen tak jednou chtěla udělat radost, mi říkala. To jsem taky tak hleděla. A
oni tam celkově, mně to přišlo zvláštní i ty vztahy. Ona měla přítele a on jí vlastně před
Vánocema jako takovej malej dáreček dal prostě notebook. A to ještě jako nekončilo. Na
Vánoce to bylo ještě jako víc a ukazovala mi náušnice, co dostala taky za sedm tisíc. A mně…
u oni se jako…mně nepřišlo, že se chlubili těma penězma. To vůbec jako, jo. Ale ta maminka
taky jako. Několikrát mi říkala, že vlastně platila jí tu soukromou školu, kolik je to stálo, kolik
stojí tamto. Pro ně to bylo naprosto přirozený, podle mě o těch penězích mluvit, jo. Ale já
jsem teda koukala, že prostě…to jako nebyly třeba. Já se pohybuju ve stovkách, ale oni se
pohybujou prostě - tisíce, desetitisíce, jo. A ty dárky a tak já kupuju nějakou drobnost a ona
nakupuje prostě každýmu tak za dva, za tři tisíce. Tak jsem vždycky tak jenom jako koukala,
jak chudá příbuzná jsem si připadala a….. Ale dobrý, no, to bylo. Mě dostala s tím
notebookem. ,,To mám jen takovej malej dárek před Vánocema.“ Takovej ten malej, pěknej.
Ještě růžovek chtěla, extra, tak…

Všichni:
Smích.

DAL19:
Tak teda, jestli můžu, tak to u mě ti kluci byli, že si spíš jako… střídali i boty. Jakože…jako
oni měli, to jo, ale že třeba říkal, že ho tlačí boty. Že najednou mi tam začal tak jako blbě jít,
když jsme šli. Říkám: ,,Co ti je?“ ,,Ty boty tak tlačí!“ Říká: ,,Mám bráchovy!“ Jo, že si to
jako půjčujou, jakože to bylo vidět, že to…A i jako třeba i ten penál nebo jak tu kabelu, jak
v tom měli ty(……..). Ti byli na tom byli asi hůř, no. Ti ten notebook neměli. Ale jako
počítač měli. Co říkali…takže to furt zase bylo, že oni, že hrajou počítač a dívaj se na
Ordinaci. A Pojišťovnu! To se mě ptali, jestli to sleduju, že. Tak jsme se bavili o Ordinaci a…
tak jsme začali. Takže na to koukaj. Že je spíš…ta maminka jako drží doma. Že bylo vidět, že
jako sice ví, co je v televizi, ale to zas bylo fajn, ž nelítali venku, že jo…
Že u tý televizi hodně asi byli, ale…

AME37:
Já myslím, že…já abych to takhle vlastně úplně zhodnotila ten projekt doučování, tak si
myslím, že to doučování úplně nepokrývá nebo se nevěnuje dětem, který jsou na tom úplně
jako…ve škole špatně. Že nepropadají, nemají pětky, čtverky, že jo. Protože opravdu to jsou
děti, kterým…kterým rodiče, na kterých nebo rodičům, na kterých jim záleží. A rodiče mají
zájem o to vzdělávání těch dětí. To jste vlastně určitě poznaly, jo. Ale taky…ehm. Tady třeba
vlastně Vlaďka chodí do Muzea romské kultury, takže to jsou rodiny…
Je to tak, že jo? … Bratislavská, Francouzská, jo. Takže tady… to jsou takoví ti…už taková…
nejchudší rodiny, jo. Potom vlastně tady zase Kristýna chodí někam do Husovic nebo já
nevím.

IRK14:
To byla Vranovská.

AME38:
Nebo na Vranovskou. To určitě nějaký rodinný barák, že.

IRK15:
No, to právě já jsem…já jsem měla strach, že to bude něco jako já…Taky jsem vlastně
chodila do toho romskýho muzea zas na jinou praxi a já jsem měla strach, že to bude přesně
ono. Takovej ten černej průchod a prostě ten zabordelenej dvůr a prostě jsem si říkala, já jsem
se toho fakt bála, takže já jsem byla mile překvapena, když jsem tam přišla. Prostě upravená
ulice, baráček krásnej a jejich byt taky. Uklizenej, oni…jako tam podle mě šlo vidět, že oni se
jako špatně nemaj. Že to není prostě jak právě ten na tom Cejlu nebo tak.

AME39:
A já kolikrát jako přemýšlím, protože bydlím na té Bratislavské, a tak jako vidím tu mládež,
kam to spěje, že to je fakt čím dál tím horší, tak přemýšlím, jestli vůbec ten náš projekt má
nějaký smysl, jo. Protože my snaž…vy se snažíte, chodíte do rodin, chodíte jednou, dvakrát a
ono to funguje, že jo. Ony ty známky se lepší nebo… ony se nehorší, že jo. Ale to je třeba
první stupeň, že. Ale potom je, já nevím, třináct, čtrnáct let a děcka prostě se chytají part,
chlap… kluci si nacházejí holky, děvčata a všechno prostě se tam urychluje. Má to nějaký
prostě význam? Máte z toho… vy z toho máte asi pro sebe dobrý pocit, doufám. Ne? No…
Myslíte si, že to má vůbec smysl? Takhle nějak pomáhat.

IRK16:
Já si myslím, že u těch… jak jste říkala, no. U těch malých možná jo. Já třeba záměrně jsem si
vybrala jako dítě na prvním stupni, protože já jsem si říkala. Já si nedokážu představit, že
bych jako tam patnáctiletýmu… ne že… nemyslím si, že bych na to neměla znalosti, ale třeba
i jaks vykládala ty, že už i tak malá holčička se chytla na to jako ,,černá“, jo. Na slovo černá,
jo. A jako pak se tam dohadovat s nějakým patnáctiletým…
Nevím, já bych asi měla i z toho strach. Prostě starší dítě mít. Takže já jsem si záměrně teda
vybrala jako… …vlastně osmiletou holčičku.

REV4:
To já už mám teda, ten Jirka má vlastně třináct, čtrnáct. Nevím, už mu asi bylo teďka čtrnáct,
co jsme se...No, tak třináct a půl zhruba. No a už je to tam vidět, ta puberta, ale takový jako…
když třeba tu Věrku doučuju, tak je tam slyšet z kuchyně řev. Ale ne, že by ta mamka jako
křičela, ale to křičí on jako a sprostě jí nadává. Ona je taková, že fakt hodná ženská. Taková
strašně příjemná. Tak mně to tak aji přijde někdy líto, jako co on jí tam říká, že je kráva a
podobně. A jde to vidět jako na něm už, no. Třeba s ním se nejde učit, jako to…
Třeba ta Věra, to je…to je úplně…Ona teda chodí na zvláštní školu, což nechápu, protože fakt
strašně dobře se učí, aji strašně jako je hodná taková, umí se chovat. A ten Jirka, to je
strašné… To prostě se s ní něco učím a ten vůbec nedává pozor, si tam kope balónem o zeď
a… …furt se snaží nějaké vtipy jako a….

AME40:
To doučování vlastně přišlo z hlavy maminky, ne? Maminka si o to řekla.

REV5:
No, no.

AME41:
No. (……….) pět dětí a proto asi.

REV6:
No, já…no asi ne, protože vlastně ty děcka, ty ostatní, ty jsou ještě mladší. Ty mají…ta jedna
chodí do první třídy, a pak ti tři, ta třetí, čtvrtá třída, ti kluci. A to opravdu ona se s nima učí
každý den poctivě. Jakože já tam dojdu, učím se s tou Věrou a slyším, jak ona se tam s nima
učí písmenka a slabiky a… Takže se jim hodně věnuje, no.

AME42:
A jak děcka tráví teda volný čas, když se nedívají na ty dvd-čka. Tak, máte představu, co
dělají ve volným čase? Chodí někam do nějakých nízkoprahových center, do DROMu, fara,
Muzeum romské kultury a nebo jsou na ulici a nebo se učí?

REV7:
U počítače.

IRK17:
Já si teda taky myslím, že převážně byli doma, ona se teda zmínila, že třeba taťka je vzal na
večeři nebo že byli v Olympii v kině a takhle. Ale jako myslím si… já jsem třeba se ptala,
jestli má nějaký kroužky nebo něco. A jako neříkala. Ona fakt asi když přišla v tu jednu
domů, tak už byla doma prostě… Občas teda chodili na Bratislavskou k babičce, když třeba já
jsem odešla a maminka ještě byla v práci, tak je hlídala babička. Ale jinak myslím si jako, že
nějaký aktivity nebo takhle neměli.

AME43:
Žádnej kroužek? Hudební, výtvarný, dramka, nic.

REV8:
To teda u mě jo…

AME44:
Jo?

REV9:
…oni chodí…Ta Věra chodí na nějaký tančení, a taky, mysím, do toho DROMU...…něco
jsem viděla na tom letáčku. A ten Jirka chodí na fotbal. Ale myslím, že každé to děcko má
nějaký kroužek. A nebo jsou venku tam s těma děckama, vlastně z té své vesnice všichni
pohromadě.

AME45:
Jsou tam, v té SOS vesničce, kolik je tam dětí a jsou to převážně romský děti?
Já jsem tam jako nikdy nebyla, tak mě to tak jako zajímá.
REV10:
No…já jsem tam neromský děti teda neviděla.

AME46:
Neviděla neromský.

REV11:
A já nevím, kolik jich tam může být. Tam je tak zhruba jestli osm těch domků? A v každý je
tak pět dětí, no. Nebo já nevím, tak…tam v té mojí je pět a většinou, co ty maminky chodí,
tak mají hodně ty děti kolem sebe. No nevím, jestli jsou jejich nebo…

AME47:
No, to je zajímavý teda. Asi romsky vůbec nerozumí. Vlastně těm…

REV12:
Jestli jako romsky?

AME48:
No…ty děti vůbec neumí, nerozumí.

REV13:
No, to jsem se právě ptala, to mě zajímalo…. a řekla, že ne. Tak...já nevím. Já nevím,
protože…jak…já jsem se tak neptala jako jak třeba dlouho žijí tam v té SOS vesničce.
Protože vím, že třeba kontakt s těma jako rodičem mají. Že říkala, že…vlastně si mi
stěžovala, že nemá mobil, že ho ztratila, že jí ho mamka nechce koupit, protože by ho zas
ztratila. Tak jsem jí donesla svůj starej mobil, kterej už nepoužívám, tak byla strašně nadšená.
No a právě říkala, že ani ta její jako maminka, že jí ho koupit nemůže, protože je na tom nějak
sociálně špatně, jakože nemá peníze a… Takže jako vím, že asi jak kdy, no.

AME49:
Ehm. Třeba by to bylo dobrý téma pro Bakalářku. Byste to mohla zpracovat. Protože teďka
můžete sbírat materiály jak děti…jak se jim tam vede, no. To je zajímavý. Napadá vás něco,
chcete se třeba zeptat REV nebo…

DAL20:
Já jsem chtěla vědět, kde to je přímo ta vesnička?

REV14:
To je v Medlánkách.

AME50:
A to je za Královým Pole? Jste tam psala tu základku, že tam chodí ten - ehm…chlapec, Jirka.

REV15:
Ten chodí na Křenovou, no, myslím.

AME51:
Chodil na Křenovou a že potom, myslím, přešel…
REV16:
Jo, no.

AME52:
…do Králova Pole, jste psala. Ehm…co učiliště nebo teda co střední škola dál? Už víte, kam
půjdou?

REV17:
Ehm…to jsem se s něma ještě vůbec o tom nebavila.

AME53:
Jaký mají třeba plány vaše děti? Čím chtějí být? Jestli už nějak o tom…jste se nějak ptali
nebo…

SIM4:
(…………..) Ten je ve třetí třídě, jo...…tak říkala policajt.

AME54:
Policajt, to je dobrý!

IRK18:
To já jsem se teda ptala, já jsem říkala, třeba jestli jak ségra bude dělat (………….) nebo něco
a ona říkala, že si myslí, že ne, že je prostě hloupá, že jako asi ne. Tak já jsem říkala: ,,Proč?!“
Protože ona má, myslím, jednu dvojku z matematiky má, jinak má samý jedničky a jako
ona…mně přijde. Ona totiž byla taková trošku líná, taková pohodlná, jo. Jo, to prostě…a jí
když už se nechtělo, tak prostě se jí nechtělo, jo…a my jsme třeba ještě půl hodinu měly. A
měly jsme co dělat, jo. A ona už pak byla i taková protivná občas, tak vždycky jsem
říkala: ,,Tak jo, tak uděláme ještě tohle, pak si třeba deset minut dáme klid a ještě posledních
pět minut budem něco počítat!“ Tak to vždycky jo, když byl nějakej plán. Ale ona teda…já
jsem jí napsala pět příkladů a ona furt odpočítávala kolik jí ještě zbývá. … Kolik toho ještě
má před sebou jako. Já říkám: ,,Nepočítej, kolik ti toho zbývá, počítej, co máš!“ A ona zase
jeden. ,,Jo, už mám jenom tři!“ A vždycky mi řekla, kolik jí ještě zbývá!“… Prostě takový…
nevím, no. Myslím si, že jako…Ona ta maminka mi vykládala, že třeba i ta ALK, ta nejstarší,
že na základce měla samý jedničky až do devítky, pak na střední měla strašný problémy, tak
jestli jsem to pochopila, tak ji dali někam na tu soukromou, asi nějakou Hotelovku nebo něco,
protože chodí i tady do nějakýho… Jak je teďka rozkopaná ta ulice, tam je Interkontinental
nebo něco.

AME55:
Ehm, na Husové.

IRK19:
No, no, no. Tak tam, že chodí. Že právě…když tady byla ta, myslím nějak, ministryně
z Ameriky nebo něco, že ji obsluhovala dokonce. A ta jako právě dodělává si maturitu a ta
o to zájem má. Ona je totiž…ona mi přijde už taková jiná. Taková…já nechci říct jako my,
ale že prostě není tak cikánská jakoby, jo. Ta maminka je ještě klasická cikánka. Taková
uječená a prostě… Ona…ta nejstarší mi to říkala. Ona přijde domů, nic nedělá, nalakuje si
nehty a po mně řve….. Jo?! Ale ta ALK už mi přijde taková víc jako.
AME56:
Jo…Jinak jako já znám ALK, znám CAR, jo, znám všechny. Ale co si tady řekneme, tak to je
jenom mezi náma, takže zase…když se to nahraje, já to nikde nepoužiju…neřeknu to
Horváthovým, neřeknu to…

Všechny dívky:
Smích.

AME57:
...Holubovým, jo. Takže se opravdu…můžete říct cokoli, jo. Já jako Klaudii taky tak jako
trochu znám, teďka si s ní píši, protože ona chce jít dál, jo…

IRK20:
Ehm, no. Ona právě říkala, no.

AME58:
Jo? Chce jít na…na vysokou. Nevím, jestli na to má, uvidíme. Já ji zas tak moc neznám, jo.
Ale tak snaha se cení a uvidíme. Třeba…

IRK20:
Jasně, no.

AME59:
…uvidíme, jak dopadnou…jak dopadne maturita a vůbec.

IRK21:
Ona právě říkala, no. Jak to vůbec všechno dopadne…. A já ji třeba obdivuju. Ona vlastně…
ona chodí třeba večer skoro do tří do rána do toho hotelu, pak vlastně se vyspí a musí se starat
vlastně hnedka o ségry, uklízet a jakoby to samý. Ona tak nějak mně přijde, že pro sebe zas
tolik toho času nemá. Nebo tak. A to ještě jezdí kamsi za přítelem, protože teď se pohádali
rodiče jako, takže on už u nich nesmí bývat, tak ona jezdí kamsi do Bílovic nebo kam a má to
teda takový nabitý, no…

AME60:
A přítel je Rom nebo ne Rom…

IRK22:
Přítel je polo-Arab.…otec je, myslím, Arab a maminka je jako Češka nebo tak nějak, jestli
jsem to pochopila. Ale ten mi moc sympatickej nebyl. On byl takovej povýšenej, takovej…

AME61:
Jo? (Smích). No, tak to jsem překvapená, tak to jo.

IRK23:
Ale jako na ní jde fakt vidět, že ona by ráda jako dál, no. Že… A v tomhle je teda i ta
maminka taková. Ona prostě říkala, že když budou mít jenom základní vzdělání, základku, tak
co. Tak se tady budou někde povalovat. Oni…ona třeba…já jsem s ní jela, s tou ALK, do
města a jely jsme právě přes Cejl a ona naprosto pohrdá těma cikánama, co tam prostě…ty
hloučky a ty malý děcka otrhaný. … Ona: ,,Takoví šupáci, proč nejdou něco dělat?!“.. Mě to
strašně od ní překvapilo, jo. Oni prostě…oni se vůbec mezi ně nepočítaj. To jsou pro ně
naprosto cizí lidi, co jako…

AME62:
(……………) dělaj prostě Romové taky mezi sebou rozdíly. Říkaj, že to jsou dupkoši, že to
jsou degeši, to nejsou jako my a… Ehm…ještě takovej můj postřeh, jo, protože hodně vlastně
mých kamarádů jsou taky, že jo, Romové a jako vím, že prostě nežijí jako ne…nežijí jako my,
ne Romové. Že třeba my jezdíme na výlety a jako na dovolený, máme chaty, chalupy…
Jako obecně to myslím, že jo. A máme hlavně spoření, že jo. Hyp…jako vlastně stavební
spoření a tohleto. A to právě u nich moc není, no. Tam to je…jako nějak nefunguje. Tam
hlavně půjčky, někdy kolikrát to dopadne špatně, že aji exekuce…Taky jste se s tím setkaly?
Nebo nějakým…třeba nějaký nešvar v té rodině? Třeba tam řešili…

DAL21:
Tak jestli já můžu,…tak já jsem se právě ptala, protože jsem toho tatínka fakt neviděla…..
Říkám: ,,A co taťka dělá?“.. A on: ,,Přijelo auto, taťka nasedl a odjel.“ Říkám: „A co? Tak…“
„Teď není doma!“… A pak teda za měsíc, pak jsem ho teda viděla až jsme se loučili, tak to
mě teda ani jako nepozdravil. To mě jako zamrzelo, protože my jsme šli k tomu domu a on
prostě jako: „Radku, dom!“ Doma prostě jak já kdybych tam nebyla. … Jako to jsem si říkala,
jako tady je teda jako kurňa, to teda mohl říct aspoň „Dobrý den.“ Jo, že prostě dělá, jakože
mě nevidí. A…zašli do baráku. Jako…to jsme se akorát loučili, jako jo. A nic…pak ani ten
Ráďa jako. Tak jako ,,ahoj“ kdyby řekl, jo nebo něco. A on nic. Jakože ten táta byl takovej-
nevim. To mě tak jako trošku to, ale…Jo, že jsem si říkala teda-mohl něco aspoň kváknout,
no.

AME63:
Taky hodně jako zažívám, že chlapi taky si myslej, že pozdravěj sousedi, jo……ženský jo, ale
chlapi ne. A kolikrát zas by dostali vynadaný od těch manželek zase. To jsou takový častý
žárlivý scény.

DAL22:
Jo takhle, jo? Aha…

AME64:
Já si myslím, že si…nějak si to tak jako neberte, jo. Jako tam…hodně tam jako funguje
žárlivost, jo, v těch rodinách. Ale hlavně teda opačně, že prostě ze strany těch chlapů, že žárlí.
Jo, to… Jo? Takže ale, jo?

DAL23:
Třeba žárlil.

Všichni:
Smích.

AME65:
Mohla mu třeba manželka udělat scénu, že se jenom nějak špatně podíval nebo… nějak jako,
jo?

DAL24:
Jo takhle, aha.
AME66:
Jo, třeba?

DAL25:
Tak to jo, aha.

Všichni:
Smích.

AME67:
Jo? To nevíte, jak...

DAL26:
To mě nenapadlo tohle.

AME68:
…co v tom je.

DAL27:
Jsem si říkala, že jako, že prostě mě tak jako nebere…

AME69:
Ne, to ne.

DAL28:
…jako tak, jsem si říkala.

AME70:
Ale to může jako mít…mít různý důvody, protože ta mentalita je fakt odlišná, jo. To jsou
takový niance… Mě teďka ještě fakt jako zajímá…teďka přímo, co jste…vy jste doučovaly
angličtinu, matiku, češtinu, prvouku, čtení…. A hlavně jste tam psaly, že jste měly problémy,
že děti měly poruchy učení. Dyslektici, dysgrafici, poruchy pozornosti. Byly jste na to
připraveny? Víte jak je učit? Nějaký pomůcky nebo…nebo vám chybí vědomosti. Třeba…já
třeba…co byste mně doporučovaly do budoucna. Mám třeba…ehm…dělat třeba jednou,
pravidelně. Jednou za měsíc třeba přednášku, že bych si vzala někoho ze specky. Poruchy
učení nebo to máte v rámci, vy, studia? Stačilo vám to, ty vědomosti?

DAL29:
Tak jestli já…tak……abych tady nemluvila furt jenom já, ale…tak vlastně já mám přírodopis,
zemák, takže ten základ jsme tam měli. Ale mně pomohlo…já mám vlastně jakoby o hodně
mladšího bráchu. Jako on není dyslektik, jo……on je v pohodě, ale že jako my se s ním
jakoby douč… učíme jako my. Takže já od tý první třídy jsem to vlastně jakoby s ním prošla.
Takže já jsem věděla jako jak s nima ty slabiky, jak to mám dělat. To mně hodně jako
pomohl…… jako brácha tohle. Jo, že jsem jako viděla jako… oni opravdu s tím psaním-to
bylo strašný…. A nebo on měl…on měl třeba příklad. On ji… on mně začal dělat patnáct
kuliček na papír. Říkám: „Co děláš?“ „No počítám příklad!“ Měl patnáct kuliček a teďka že
plus sedm kuliček. Zase sedm kuliček! Říkám: „Ale vždyť to máš strašný, to máš zdlouhavý!“
A on ne, že na to má čas a paní učitelka mu to toleruje. Já jsem se mu ty kuličky snažila…
prostě jako aby nedělal ty kuličky…. Protože to bylo…pět…než měl patnáct kuliček, tak to
bylo jako pět minut! A potom teda…potom mně řekl, že paní učitelka už si jako stěžuje, že už
je jako pomalej. Že jako… ty kuličky jako, že furt s těma…
Ale to byl papír, to byly kuličky…. A pak jsme teda ty kuličky…jako jsme to oddělaly…. Že
už říkal, jakože dobrý. Tak jsme prstíky aspoň teda.
… Že jich má deset, tak potom, že už těch pět, že už má na těch prstíkách. Jsme se snažili, ale
jako…tak jako…šlo to, no… Takže já jsem viděla prostě jakoby s malejma…ne, že umím,
to…to nejde říct, ale jako věděla jsem aspoň co s ním mám dělat … Takže vlastně my jsme
udělali vždycky…že vlastně jsme tam měli jako úkoly, to on chodil na tu Vranovskou, říkal…
…na základku…… a tam teda úkoly měli. Protože mně právě ta paní Viziblová říkala, ať
s ním vůbec jako máme co dělat. … Jako s ním. Já říkám, že oni vždycky měli nějaký ten
úkol… Jakože…právě že aji jsme to prošli. Akorát mě třeba u toho ve třetí třídě, tam byl
podmět a přísudek. A nebo měl určit podstatný jméno… Že jo, tak já říkám: „Tak to je těžký.“
Říkám: „No a proč to neumíš?“ „Jsem byl nemocnej!“ Takže my jsme vlastně začali od
začátku slovní druhy. Já jsem ho naučila slovní druhy. Tak jsem vlastně jakoby od jedničky
do pětky, po ty slovesa…tak jako to vnímal. Říkám: „Tak pojď, půjdeme zas za týden. Tak
potom snad… potom už. A on třeba řekl… Já říkám „podmět“ a on: „To je čára!“ Jo, že… …
si to tak jako čárou, jo…ja…jak. Jo, že prostě jako takhle…… tak to jsem se jako snažila. Ale
mně třeba jako…že neuměl ani co to je to podstatný jméno. To jsme se vlastně vraceli. To...že
to jako…a ten mladší si mně zase pořád vymlouval, že brácha. Jo, oni…každý měl jakoby
svou výmluvu. Starší chyběl a mladší, že mu to brácha nepůjčí, že, že brácha ho, když dělá
úkoly, že brácha ho jako třeba popichuje nebo prostě se jako handrkujou spolu. Že to mají
jako...tak jako mezi sebou. Jakože on chyběl. Jako nevím. Takový, prostě, že když on něco
nemá, tak za to může někdo jinej, ne on. …Tak to jsem mu napsala do toho hodnocení,...
...jsem mu tam jako abyste viděli, co jsem tam psala,.. ...jsem mu tam psala, že jako se
vymlouvá, že nadržuju a že to by jako nemělo být jako.

Všichni:
Smích.

IRK24:
To mně... ty kuličky, ta matematika, to mně připomnělo a já teda...já si myslím, že RAS nemá
žádný poruchy učení. Ale ona, to mě překvapilo, já jsem zjistila až po delší době, že ona
vlastně...já jsem třeba řekla: „No, tak přece sedm plus čtyři, to je jasný, ne!“ A ona si to
odpočítávala ve třetí třídě na prstech. A já jsem pak došla na to, že to je možný to, proč ta paní
učitelka jí tak nadává. Protože ji to...ono ji to strašně zdržovalo. Já jsem jí dala pět příkladů do
dvaceti, což ona už vlastně má umět, myslím, z první, maximálně z druhý třídy a jí to trvalo
fakt strašně dlouho. Ona totiž...ona sice pod stolem, ale prostě úplně jsem viděla, jak
ty... ...prsty tam, tak vždycky měla takhle ruce a jí to...jí to fakt nešlo, jo. Takže my ze začátku
jsme strašně dlouho tohle procvičovaly. A oni pak začali dělat násobilku, myslím až do sedmi
a to už bylo strašně moc, prostě. Ona jak neměla ten základ do těch dvaceti, jo,
že automaticky věděla - já nevím...pět plus pět, kolik je a hned to řekla, tak jí tohle strašně
trvalo. A ona pak několikrát, myslím třikrát za sebou, dostala pětku a já jsem pak už měla
úplně strach, že třeba maminka jako si na mě bude stěžovat nebo prostě že jí nepomáhám, jo.
Ale to vůbec tam. Já nevím, jestli třeba jak si stěžovali na tu paní učitelku, tak si nestěžovali
ani na mě. Prostě jakoby...vždycky vinna byla RAS, i když mě to jako mrzelo. Já jsem se jí
snažila pomáhat, ale pak teda...jako dostala se do toho a zvládla to jako už. Pak vlastně si to i
opravila, tak to ona vždycky každou jedničku ukazovala, to ona byla strašně ráda, ale úplně,
jak jsi řekla s těma kuličkama, tak ona taky. Na prstech to tam valila, já jsem......to mě
překvapilo úplně.
AME71:
Měly jste taky nějaký fígle na to doučování? Problémy?

SIM5:
Tak my jsme všichni museli udělat tak za dvacet minut, co jsme potřebovali, protože ten
zbytek už jsme museli dělat nějaký projekt o zvířatech jako. Protože to bylo jediný, co jako ho
bavilo. Oni to teda měli do školy naštěstí za každou lekcí teda nějakej projekt prostě, jo. Ale
jak to nebylo o zvířatech, tak to už zas nebylo tak supr, ale tak aspoň, že něco. Ale když jsme
měli dělat nějaký cvičení nebo čtení, tak on si tam začal vymýšlet. Prostě takový, jakože
překládá, ale začal si tam úplně vymýšlet, co je tam napsaný a já vždycky: „Tak jako já vím,
že to nevíš, tak se mě na to slovíčko zeptej, ne.“… A on vždycky: „Uááá, tak jako jo, dobrý a
to, ale jako ze začátku taky hrozný - čtení, psaní-problém, no. Já si myslím, že proto mu ta
angličtina nešla. Že byl celkem šikovnej jako na normální...na všechny předměty, ale když
měl psát v tý....
V tý angličtině, takže... On furt zapomínal písmenka. Teďka když mi ukázal třeba opravenou
písemku, tak ona mu to všechno poškrkala, ta učitelka, jenom proto, že tam třeba chybělo
nějaký písmenko. Že to prostě nebrala nějak jako v úvahu, že prostě to jenom neumí napsat,
že to slovíčko ví. Tak to možná třeba vadilo tý mamince, no.

AME72:
Ehm. Míšo, a koho doučujete? Nebo...

SIM6:
Neklana.

AME73:
Jak?

SIM7:
Ehm...Neklan...Neklan Bulant, on se jmenuje. To mě taky trochu překvapilo na začátku.

AME74:
Neklan Bulant

SIM8:
Jo.

AME75:
A je to teda Rom? Ale to asi jsou to Romové, ale světští, ne?

SIM9:
No...oni...mně přijde totiž, že tam byl asi jako opravdu Rom jenom ten tatínek, kterej
s něma......teď nějak už nežije. A ta maminka je taková jako. Občas chování mně přijde, že
k tomu tak jako má takový...taky taková uječená a tak, ale zas ona se o sebe strašně stará,
hrozně taková jako upravená, teď i ten byt je takový fakt strašně pěkný a...ehm...zařízený
dobře a tak. A myslím si, že.....že se z toho snaží tak jako spíš vymanit, no.

AME76:
Jo? Takže jsou jako světlí i, jo.
SIM10:
Jo, oni taky...To mě překvapilo......v té první, když jsem tam přišla poprvé, tak já jsem fakt
čekala prostě......něco. A teďka to byl jako luxusní byt, bílí všichni......říkám: tak jsem si to asi
spletla,......ale že teda jo, že jsou to oni a tak. No, ale tak třeba....vlastně Neklan i ta jeho
sestřička vždycky o tom taťkovi mluvili úplně pěkně, že s ním někde byli a takhle. Ale třeba
maminka se nikdy nezmínila. Jak se mnou všechno řešila, vždycky: „Tak co novýho?“ A to,
tak mi začala vykládat, co má za nějaký problémy v práci a všechno......ale prostě...tatínka
nezmínila nikdy, no.

AME77:
A co vy? Jak to bylo u vašich?

NAH8:
A já to mám strašně složité... Protože ta holčička nežije s maminkou... u babičky. Myslím, že
ten dědeček, myslím, umřel, ale určitě se ta babička s ním rozvedla předtím. A žije ještě
s tetou, která má syna, ale není vdaná a teď nějak...se ten manžel jmenoval.(..................). Tak
uvidím, jestli tam bude nějaká změna nebo tak…. Že se na něho strašně těší ten kluk vlastně.
Protože oni nemají žádného chlapa v rodině,......takže jsou na to samé...už si stěžujou, jako, že
jim to tam chybí, nějaká ta...ten mužský prvek. Ale ta holčička se s maminkou vídá,... Ale
jenom malinko, ta maminka má novou...prostě nové děti, nového manžela a tak... A jako ta
babička s tím třeba nesouhlasí, že ji...že ji nechala, jako tu...Naděnka se jmenuje, takže
ji...nebo že by to matka neměla udělat, ale stará se o ni...

AME78:
Zvláštní, no.

NAH9:
No, že se o ni stará jak prostě o vlastní...

AME79:
Ehm. A prarodiče teda už jsou staršího věku? Nebo jsou mladý...mladí?

NAH10:
Prarodiče, no......Smích. Ta babička si často stěžuje, že už je stará. A jako......na práci a tak. A
přitom je stejně stará jak moji rodiče.

AME80:
Ehm, no. Ono se jim to nadává, když...no kolikrát, já mám taky. Sousedka, ta má kolik, já
nevím. Já se bojím... já nevím, kolik má. Šestatřicet? A už je babička. Možná i...aji míň, já
nevím… Prostě... dceři je šestnáct, no, nebo patnáct. (Smích)... A ještě...ten deníček. Využily
jste ten deníček? Někdo z vás?

Dívky:
Ne-e.

AME81:
Ne. Ne, ne, ne, ne, ne. Možná CUL se... možná, že chystá...

CUL5:
...asi jo, no, protože s ní je to horší, takže v tomhle směru......takže...
AME82:
Tak vy jste si to už vyzkoušely - doučovat romský děti, tak budete učit? Smích... Jako
pomohlo vám to nějak? Nebo... opravdu, já to říkám taky pořád. Já jsem nikdy učit nechtěla,
ale až když jsem šla na Vranovskou a na Starou, kde jsem si vyzkoušela učit romský děti, tak
vím, že to je to pravý, jo. Jako učit. Ale jedině tyhlety děti.

DAL30:
Jo, tak to já jako...já chci jít...to já jako chci jít na základku, jako. Tam u nás jako. Protože já
nejsu odsaď,......a jako furt mám tak jako..... zpátky jako jít. Jako jo, ale zase je to taková...
prostě je to zkušenost s těma romskejma děckama. Jako... člověk neví kdo koho bude kdy
učit, že jo… A jestli to... jestli to mám dělat a mám to dělat dobře, tak.... No... proč to
nezkusit, že jo. Toto..

AME83:
Smích. Ehm...Co vám chybělo za informace?
DAL31:
Jako o kom?

AME84:
Ehm, když jste se do toho dou...já nevím, do toho projektu třeba...já nevím, jak to mám říct.
Buď...já nevím. První co...něco k tomu doučování. K tomu projektu...co, co vám chybělo za
informace? Něco o Romech? Mrzí vás to, že třeba neumíte romsky nebo nevěděly jste
něco...mentalitu, o kultuře...

DAL32:
Tak ne, mně pomohl ten předmět, jak jsme měli v prváku. Byla to Multikultura, ne? Tam se
to, tam...

AME85:
...já jsem měla jednu přednášku a...to bylo hrozně málo.

DAL33:
No, tam to...Ale to bylo dobrý, jako......se mně to líbilo. Ale tak jako...já jsem...jako....já jsem
tak jako spíš chtěla jako...já jsem věděla jenom z tý přednášky a jako vím, jak ty dě...jako
třeba...jako je fakt, že su v šalině a vidím ten dav jako… Tak to se jako mám na pozoru...
Jako...to jako jo. Ale zase prostě jsem si říkala, jsou to děcka a prostě...jako nějak...nějak to
zvládnem. Kdyby to bylo hrozný, no tak se odhlásím.

AME86:
Jo, prostě budete...budete v budoucnu učit,......budete mít teda už i děti, jo,......tak co vám
třeba chybí? Třeba ve š...po tom vysokoškolským studiu. Co třeba byste.. ...třeba jakej
předmět...nebo třeba víc hodin něčeho...

DAL34:
Jako...já třeba, jestli můžu, tak já mám přírodopis, zeměpis a my to máme prostě odborný.
Jako tam tý pedagogiky...to je prostě tady jedna praxe týden... A to ještě vlastně nebylo ani
povinný na základce. To jsme někam zašli, aby mi dali razítko jako...Jo, že mně jako tady spíš
chybí...jenom třeba (...............) co je na prvním stupni, a oni tam prostě chodí od toho prváku.
Tam prostě jsou. A tady...se dohrabu, jestli se dohrabu na toho Bakaláře, že jo… Tak potom
až někdy ve čtvrťáku. A mně to přijde docela jakože...jakože když jste na pajdáku, tak
prostě...tak v prváku zjistíte, jestli to chcu dělat nebo ne… Ale ne až ve čtvrťáku si řeknu:
„Ježiš, šmankote, já ty děcka nesnáším... já prostě nesnesu to, jak se na mě dívají třeba. …
Jako jsou takoví lidi, že třeba mají pajdák a řeknou si: „Já nemůžu před ty děcka ani
vystoupit! Jakože já bych spíš jako... aby už ta pedagogika, aby už to bylo jako dřív. Mně to
přijde tady málo. Jsem si myslela, že už: „Jo, už půjdu na základku!“ Že už... já jsem se jako
fakt těšila, že už půjdu. Mám vyhlídlou už aji. Ale jako...a najednou oni, oni mě nikde
nechcou, protože já tam vlastně ani nemusím jít.

AME87:
Jo.... Takže prostě ty povinný praxe a hospitace Vám chybí, že to nemáte takový...

DAL35:
Jo, protože mně...protože já su na zemáku, já furt dělám mapy. Dám příklad...Mám prostě
udělat jednu mapu a on mně to zase vrátí ,tu mapu, jenom kvůli tomu, že to mám špatně
vyšrafovaný. A mně tohle přijde jako...jako fajn, musím to umět, že jo. Ale já nejsu
kartograf......jako, jo. Jo, že těm děckám...jako, že jo. Stejně už má ty knížky, to okopíruje,
tady vám to vybarví......jo a já tady furt chodím s jedním protokolem a straší, že mně zkrátí
termín jako. A pak řekne....no a nebo jsme u zkoušky a řekne: „No, tak jako...jako kdybys to
říkala děckám!“ Jenže já řeknu jednu větu a on mi do toho skočí, že to říkám blbě.
Jakože...abych spíš asi fakt jako nějak musela být na tom prvním stupni. Tam že už chodí a ty
pátky bych brala víc. Ani jako i fakt třeba tady někde do Brna jít nebo něco.

SIM11:
Já taky myslím, že prakticky se naučíš toho nejvíc. Protože takhle...

DAL36:
No......se učíš různý věci a potom tam stejně přijdeš a ty děcka fakt vydrží dávat pozor patnáct
minut, takže do nich musíš všechno nahustit a pak už se s něma jako nějak bavit normálně. No
a já když jsem chtěla třeba jako, myslím, že ten jeden předmět, to bylo něco...že jsme měli
jako výstup. Patnáct minut na něco to měli....já nevím, co to měli... Jo! To bylo něco
společnýho s.....něco takovýho. Ale to prostě vlastně za ty tři roky to byl jenom jeden předmět
patnáct minut! Jo a já bych třeba chtěla jako vidět, si pak řeknou ve čtvrťáku, co pak jako
třeba s těma děckama, že tam ten bordel dělaj. Nebo taková prostě, že jo...
Jsou děcka, co jsou drzé, pošlou vás někam. Jako co, co, co...co dělat v takovejchhle chvílích.

IRK25:
Ale to je přesně ono! Máme milion pedagogik, to jsou úvody, dějiny, sociální, speciální,
prostě milion, ale tak jako... Když dítě tě pošle do háje, tak tam...to nám nikdo neřekl. Teda
když vás dítě pošle do háje, tak uděláte to a to…. To jako se tam neučíme, jo.

DAL37:
A já třeba mám jako mamku, že ona jako...ona je teda jako po poštách a jako...dělá jako...ona
je jako školí. A ona má prostě kurz, jako kde.... jako, že jo, taky... ona je školí, protože ty jim
taky nedávají pozor, říkám: „Já tam půjdu s tebou!“
Protože... že to je někde v Praze ten kurz a jako vám řekne, jak na tu psychiku lidí, když vám
něco řekne, no tak já říkám: „No tak já bych potřebovala něco, na ty děcka, já... Jo, že jako...

AME88:
Ono to je těžký v dnešní době se hlavně ovládnout.
IRK26:
Právě... a ještě když to člověk vidí prostě kolikrát v televizi...

AME89:
Ale to je hrůza...

IRK27:
...jak tam vyprovokují učitele a prostě...
Já třeba... Na to doučování mi třeba pomohlo... já jsem chodila právě na praxi z občanky do
Romskýho muzea......a že jsem tam s Maruškou Palackou vždycky...... jak jsou tam ty
programy pro ty děti, tak jsem jí vždycky pomáhala, že třeba jeden čas jsem vedla já nebo
něco a přišla tam jednou skupinka romských dětí, první třída, bylo jich čtrnáct a byli
z Merhautovy, myslím. A to teda......to jsem v životě ještě neviděla. To teda byl tak silnej
zážitek, ty děcka...oni se o to vůbec nezajímali, je to nezajímalo, co se tam dělá. Je to bavilo
vždycky dvě minuty a když pak zjistili, že z toho vlastně jako nic moc nekápne, tak je to
nebavilo. My jsme jim třeba rozdali takovýhle nějaký papíry a pod to ty tvrdý desky, aby
mohli si malovat a je nezajímalo, co budou dělat s tím papírem, oni všichni chodili a ptali se
mě, jestli jim nechám ty desky. … A když jsem jim řekla, že ne, že to je muzea, tak oni se na
mě naštvali… Oni se fakt naštvali. Oni se na mě zlobili jako, proč jim to jako nemůžem dát. A
vrchol toho byl, když se tam dvě holčičky začaly prát, první třída, a to teda... To nebylo, že by
se nějak šťouchly, ony si prostě vjely do vlasů, trhaly si vlasy,... ...a my jsme tam tak stáli a
koukali a ta třídní, dokud jako my jsme je neokřikli, tak ona jim nic neřekla, ta učitelka.
.. A ta učitelka byla jako bílá normálně,jo, ale ona už buď jako, podle mě, byla tak zvyklá, ale
ty děcka, to teda... Holky měly teda kabelečky, boty, tak ma...takový maličký botičky, měly
takovou špičku, podpatek pěkně, jo… Rifle v těch kozačkách.....prostě...já jsem, mně to přišlo
takový strašně nepřirozený. … Aji... s tím...mně přijde fakt, že jako je něco strašně těžký
vymyslet, aby jako je to zaujalo. Aby je to bavilo. Já jsem jim třeba vykládala pohádku,
s kterou jsme pak měli pracovat a já nevím, možná jsem to já říkala blbě, že prostě to neumím
zaujmout, ty děcka. Ale...je to nebavilo nic. To, co jsem dělala já, to, co dělala Maruška, oni
si...občas teda poslechli tu třídní učitelku, ale nebavilo je to. Oni po tom muzeu lítali, na
všechno si teda chtěli sáhnout, jo… To...to bylo jejich, když mohli si něco osahat. Ono to tam
zase...se na to moc sahat nesmí...... no, tak to bylo takový...... a... a jako taky to byl zážitek,
no. Takovej...

AME90:
To vám dá nejvíc, praxe, no.

IRK28:
To jo.

AME91:
A opravdu z vlastní zkušenosti, to je...Jo, jestli můžete, choďte na praxe. Já...hlavně... nebo
buďte v nějakým zařízení jako je: dobrovolníci praktikanti, volnočasový aktivity, vždycky vás
někde uvítaj nebo tady máme nabídek hodně. Já vím, že to je práce navíc, že toho máte hodně,
těch map malovat, jo... Ale aspoň...já nevím-hodinku, dvě, týdně vždycky. Jo, prostě... být
v kontaktu s dětma a ...vždycky na něco přijdete, můžete se od někoho učit. Prostě tam najít
nějaký odborníky a učit se od těch starších, zkušenějších, no. Když...než čekat do toho
čtvrťáku. To je teda fakt hrůza...
IRK29:
Je to málo prostě. Na to, že jsme na pajdáku, tak mně to přijde, jak kdybych byla někde...v
neodborným.

AME92:
Učit se už teďka. Než udělat ve čtvrťáku průser a...

IRK30:
No.

AME93:
...děcku ubalit třeba, jo? Jako..... Já si pamatuju, že jsem byla na té Staré, že to...že to
bylo....strašný. Prostě...jsem tam byla třeba sama a děcka normálně...
No potom už jsem tam vlastně učila, na Vranovské, asi tři měsíce, že ni...prostě tam byla
nějaká jiná třída, kterou vůbec nikdo nezvládal a takže já jsem už měla zrovna před
státnicema, tak jsem si říkala, tak já to zkusím a to už byli ke konci, už prostě byl fakt konec
školního roku a děcka už byly tak rozjívený, nakonec...to byla osmá třída, jo, takže už jako
fakt jako marihuana, cigarety, normálně, když děcka šly do školy, jo, před školou...
A v hodině zapálily....jo, měly nějakou flašku, nějakou placačku nějakýho alkoholu, já nevím,
co to bylo. Slivovice nebo al...já nevím, co. Prostě to polily lavici, zapálily, jo......zapálily
to...křídu a hodily to po mně. Ale jako ne, že jakoby to...jako nějak mně chtěly ublížit, jo,
prostě...nuda, sranda, jo. Musíte je fakt pořád se snažit zabavit, aby měly co dělat. S těma
romskýma dětma je to těžký, ale jako třeba pro ně hodně se vyplatilo, že vždycky něco za
něco. … Budeme se učit, jo, třeba a na konci si třeba pustíme písničky, zatancujeme si,
zacvičíme si nebo něco, jo. Nebo něco jim dáte vy...nebo co budeme na konci dělat, jo. Něco
za něco.
Nevím, jestli to je dobrý úplně přístup, hlavně se to vyplatilo a myslím si, že jsem je i...
nakonec něco i naučila, jo. Já jsem měla teda občanku, rodinku, takže to je jako supr předmět
pro děcka, jo, že se můžeme hodně bavit. Sexuální výchovu, to je strašně bavilo, jo… Jo, o
drogách a pouštěli jsme si videa, ale myslím si, že jako jsem je něco naučila, ale něco za něco,
no... no. Smích...
Tak já strašně moc děkuju, bylo to fajn, já jsem všechno vyčerpala, všechny otázky, co jsem
se chtěla zeptat, možná jestli vy, chcete se zeptat mě nebo vás ostatních...
Nebo vám něco není jasný. Nebo... Budete všichni pokračovat?
Někteří jste teda už skončili...

DAL38:
Ne, já jsem skončila... protože teďka, jestli to teda půjde, takže bych toho Bakaláře...já sem
dojíždím, takže...

AME94:
Jasný...

DAL39:
...bych fakt jezdila extra.

AME95:
Jo. Já určitě, já...

DAL40:
Jo? Smích...

AME96:
...já jenom...mně jde o to, jestli jste tam prostě ukončily, a jestli do té rodiny nebo do toho
muzea bude chodit někdo po vás, mně jde jenom o...

DAL41:
To já nevím.

AME97:
Já už to asi vypnu, děkuju...

Přítomni:
AME
DAL
IRK
CUL
NAH
REV
SIM
2) 26. 5. 2009

AME1:
Takže... takže začneme. Já bych teda poprosila po levé straně, kdybyste se představili, řekli,
odkud pocházíte.... odkud pocházíte a jaké děti jste doučovali.

AVI1:
Já jsem AVI, pocházím tady asi dvacet kilometrů od Brna, z Bořitova a doučovala jsem
v rodině NOT, slečna se jmenovala taky VAN jako já a potom se k nám na několik doučování
přidala slečna o patro výš, jmenovala se VAP.

LAD1:
Já su LAD, su z Uherského Hradiště a doučoval jsem v centru DROM všechny věkové
skupiny. Od předškolňáků až po první ročník.

TEP1:
Já jsem TEP, jsem z Chrudimi z východních Čech, doučovala jsem v rodině Kefalidisů - MIS.

ABL1:
Já jsem ABL, pocházím ze Žeravic u Kyjova, doučovala jsem MOT.

LIM1:
Jmenuji se LIM, jsem z Brna a doučovala jsem RAS - třetí třída.

ZUS1:
Já jsem ZUS, narodila jsem se v Praze, ale už dlouho žiju v Brně a já jsem chodila na
Základní školu Merhautovu, kde jsem učila i děti z první třídy.

AME2:
No, ZUS měla velmi obsáhlou reflexi, vlastně to jsem měla… to jsem včera neudržela a
napsala jsem jí kolokvium dopředu, ne. No a pak... protože právě fakt to brala poctivě.

ZUS2:
Já jsem si říkala, že to má být nějak jako čtyři stránky. Pak jsem se dívala zpětně, že jenom
dvě. Říkám, že to nevadí.

AME3:
Smích. Ne, vůbec ne. Děkuju. Já jsem se jenom potom modlila, abyste přišla.
Smích. Protože... když jsem to zapsala. Tak já jsem tady slyšela... LIM je z Brna, ZUS je
z Prahy, takže asi mají nějaké zkušenosti s romskýma dětma nebo aspoň si všímají odmalička.
Uherská Hradiště potom tady bylo...

TEP2:
Chrudim...

AME4:
Chrudim, takže... já už pak nevím, jak jste se k tomu dostali? Proč vlastně doučování
romských dětí? Byla tam nějaká jiná motivace? Nebo proč jste do toho šli? Proč jste si
zaregistrovali předmět doučování? A kdo chce, kdo chce mluvit, jo? Kdo nechce, nemusí.
AVI2:
My s TEP jsme si to asi zaregistrovaly proto, že my jsme chtěly chodit na romštinu a nám
přišel e-mail, takže jsme se rozhodly, že to zkusíme.

AME5:
A co jste očekávaly od toho?

AVI3:
No že se seznámím s tou kulturou trochu víc, a protože jsem to tam psala i v té reflexi trochu,
že jsem neměla jakože předsudky, ale jak to člověk slyší od všech, tak to bylo takové... tak je
to takové divné. Je to lepší si to vyzkoušet na vlastní kůži a teda nedávno, asi před půl rokem,
jsem měla hodně nepříjemný týden s romskými dětmi. To jsem tam teda nepsala...

AME6:
To jste nepsala.

AVI4:
To bylo na zastávce, nás začali prostě obtěžovat úplně neuvěřitelně. Jsem si tak chtěla to
prostě... že je to prostě o lidech a ne o té kultuře.

AME7:
Dobře, děkuju. Tak... proč jste si registrovali předmět doučování?

LIM2:
Tak já, jestli můžu, tak to bylo spíš z hecu. Předtím jsem se dívala jako vždycky nějaké
předměty, které by mě zaujaly, tak to mě právě zaujala ta romština, jenže ta už byla, myslím,
plná, tak jsem si říkala, že zkusím tady tohle. Protože jsem vlastně nikdy nikoho nedoučovala,
nebo takhle, jestli vůbec na to mám, na to doučování, a chtěla jsem to zkusit jako. Ale... jinak.

ZUS3:
Tak... já... můžu? Tak mě romská kultura zajímala určitě vždycky, já jsem vyrůstala
v Nuslích, což byla... což je v Praze čtvrť jako kde byli soustředěni hodně Romové a vždycky
se tam pořádaly války mezi rody, ale...protože mě zajímá ta kultura a vlastně ten poslední
popud byl asi od Vás, když jste přišla přednášet na...na fildu. Tak...a tam jste se o tom
zmiňovala, tak jsem si říkala, že do toho jdu.

AME8:
Takže na té fildě jsem Vám přednášela, tak jste potom...

ZUS4:
Ehm, v rámci té multikulturní výchovy.

AME9:
Jo. Děkuju. A NAH?

NAH1:
Já jsem si to zaregistrovala, že hodně mě to zajímalo, jak vlastně se doučují ty romské děti,
jestli jsou tam nějaké rozdíly mezi dětmi na základních školách a tady těmi romskými. Že u
nás občas jsem se s romskýma obyvatelama setkala až vlastně posledních třeba pět let, jako
když jsem byla malička, tak tam nebyli nikdo. Když jsem přišla do Brna, tak tady bylo hodně
romských dětí, já jsem si říkala, že bych to chtěla zkusit, jaké to je, doučovat tady, v této
rodině a byla jsem hodně spokojená, hodně se mi to líbilo.

AME10:
No, já jsem četla ty vaše reflexe, jste byli všichni spokojení, ale určitě jste měli nějaké obavy,
když jste šli do...prvně do té rodiny. Nebo ne? Jak jste si to třeba představovali? Nebo tu
rodinu...smích. Nebo někdo byl úplně bez problémů? Dalibor, ten šel do DROMU, takže tam
ty obavy zas tak nemusely být, že? Nebo byly?

LAD2:
No...jelikož to bylo v rámci jako (není rozumět)...... tak byly obavy trochu větší než jít do té
rodiny.

AME11:
A potom?

LAD3:
No, tak jako...záleželo to na těch děckách. Některé byly vychovávaný (není rozumět), některé
byly fakt na facku. Pár incidentů tam bylo.

LIM3:
Mně pomohlo, že jsem dostala teda dřívější reflexi od té slečny přede mnou, co tam byla,
takže to mi pomohlo, že jsem tak jako zhruba věděla, do čeho jdu. Já, protože jsem z Brna,
takže adresa Vranovská, nebudu říkat kolik, takže to je takový... Vím jako, jaký jsou ty
lokality nebo tak, ale jako v pohodě, no. Poprvé teda, první setkání jenom s tatínkem, měla
jsem domluvený a oni byli snad u babičky. Ale jinak první setkání se RAS - úplně super,
myslela jsem, jaký to bude, když se na sebe jako budem koukat, co ona, co já. A hned mě
zaměstnala, takže v pohodě, no. Takže jsem očekávala něco hroznýho, teď nemyslím jako, že
je romská holčička, ale jako vůbec. Protože já moc, abych pravdu řekla, s děckama moc
kontakt...neumím si s něma hrát nebo takhle s menšíma děckama do té páté, proto jsem chtěla
menší holčičku a bylo to úplně super, takže jsem spokojená.

TEP3:
Já když jsem projížděla tou tramvají vlastně po Cejlu a poprvé tam přijela, tak jsem se dívala
taky trochu nedůvěřivě, ale spíš jsem byla taková zvědavá. Když jsem poté přišla do rodiny a
vlastně mě maminka hned příjemně přivítala, nabídla mi něco k pití, nabídla mi tykání, takže
to velice asi po první půlhodině jsem byla jako moc spokojená a po té první hodině jsem
odcházela velice nadšená.

AME12:
Ehm, ehm, to taky zmiňujete, že prostě, že máte dobrý... dobré vztahy s rodiči, že vždycky,
když přijdete, dostanete nějaké občerstvení, i když je třeba - malej, když je sám doma, tak
nabídne pití...

TEP4:
Tak nabízel sám, to bylo velice příjemné.

AME13:
No, no, ehm. Takže máte...dá se říct, že máte kamarádský vztah? Nebo... i s těmi rodiči? Dalo
by se říct?
TEP5:
No... hlavně s maminkou. Dalo by se říct, že ano, protože ona se s náma připravovala na
maturitu, takže se mě vlastně zeptala, jestli bych jí s něčím pomohla, takže jsem si chvilku
našla třeba vždycky i na mamku, abych jí s něčím poradila. Jednou jsem tam vlastně byla, že
jsem většinou pomáhala mamce pak ještě, před vlastně její maturitou a i jsme si tak povídaly,
jak se máme a bylo to takové velmi příjemné. Dalo by se to nazvat v podstatě přátelským
vztahem.

AME14:
Když jste tam přišli, do té rodiny, tak byl takový určitý ceremoniál, nějaký takový obřad, že
prostě vás přivítali, dali vám potom třeba napít, jídlo a ptali se vás na vás. Jak žijete, jak
studujete, je to tak? Tak... hlavně LAD, myslím, tady zmínil vlastně v té své reflexi, a vy jste
to už, myslím, NAH zmínila, že ty děti jsou asi jiné než ty neromské.

LAD4:
No já jsem doučoval právě že neromské děti, no. A jako...nevím, v čem to může být, jestli
třeba nechodily na tu mateřskou školku nebo takhle, ale oni nemají vůbec žádné základy jako.
Vůbec vychování. Tam třeba tři čtvrtě hodiny trvalo vůbec než jsme se začali něčemu
věnovat. Nebo prvně nechtěli doučovat (není rozumět), potom se rozhodli, že teda půjdou
radši na fotbal, tak zas nic, tak jsem si zase sedl a čekal jsem na další. Pak došel další, že chce,
za pět minut zas, že nechce... no.

AME15:
Velký rozdíl mezi tím doučováním individuálním a tím společným.

LAD5:
...už nikdy společné.

ZUS5:
Já mám taky stejný zkušenosti. Když jsem měla tu svoji holčičku samotnou, tak se to dá
zvládnout. Je to v pořádku. Ještě když jsou dva, tak se to taky dá zvládnout. Ale jednou jsem
tam měla třeba čtyři, pět dětí. A to se nedá. Včera jsem tam byla... byli tři, no prostě lítali
celou dobu po třídě, řvali, mlátili do všeho, honili se... To se... to se fakt nedá prostě. Já jsem
z toho byla včera úplně vyřízená. Třeba jenom hodina, ale fakt jako obdivuju ty učitelky.

AME16:
AVI měla stejnou zkušenost, že? Zprvu si vzala ještě někoho, nějakou kamarádku, co bydlela
o patro výš a...

AVI5:
Pak jsme musely doučovat zvlášť vlastně každá... každou zvlášť, protože ona... ta romská
holčička se strašně předváděla, ta druhá nebyla romská a ta se teda hodně chtěla učit. A ona ta
NAV se strašně předváděla... ale to bylo aji když tam byl někdo cizí. Nebo někdo z její
rodiny. Když tam byl kdokoliv někdo další, tak se to prostě nedalo. A když byla sama, tak
celkem v pohodě.

AME17:
Teď ještě se vrátím k těm rodičům. Vy jste je poznali někteří mnohem blíž, někteří jste si
s nimi i tykali, tady vlastně maminka od Simona sama maturovala, nebylo jí osmnáct, jo. Je
staršího věku, ale máte pocit, nebo myslíte si, že ti rodiče se opravdu zajímají o ty svoje děti?
O jejich vzdělání? Mají zájem o to vaše doučování, že jo. Takže si... já předpokládám, že
zájem mají o to dítě, ale myslíte, že to je tak opravdu?

NAH2:
Tak já když jsem chodila do té rodiny, tak...tak tito rodiče, oni ještě mají vlastně tři trojčata a
mně ta maminka říkala, jakože oni se snaží jako starat se o všecky, ale šlo vidět, že tomu
Tomáškovi se až tak nevěnuje, že vlastně ona měla co dělat, aby zvládla ty tři malé děti. Já
většinou, když jsem tam přišla, tak toho MOT volala, že někde lítal po venku že nikdy, když
jsem přišla, tak nebyl doma, prostě nečekal jako, že už přijdu a vždycky byl někde venku. To
samý, když jsme skončili doučování, tak vzal věci a hned letěl ven, takže... A ta maminka,
když mu řekla jako, aby se učil, tak... nebylo tam vidět, jakože... že by něco dělal, no. Ale
když jsme teda doučovali, tak ona vždycky byla přítomna jako tomu doučování jako tam byla,
ale jak to potom bylo, když jsem tam nebyla, to už...

TEP6:
Tak u mě, co jsem si povšimla jako během toho doučování, tak byla taky přítomna maminka,
vlastně i jako tak říkala MIS nebo se ho ptala, co má za úkol, jak bylo ve škole... bylo vidět,
že i on jí povídal, jak se měl ve škole, takže ten zájem... i se ho ptala jako jaké má úkoly, aby
si je udělal, takže ten zájem poměrně vidět byl, tam mě jenom napadlo, jestli se s ním učila i
sama nebo tak, jestli jakoby pronikla do té jeho látky nebo že se mu zkoušela pomoci sama,
anebo jestli to bylo spíše tím, jestli má úkoly a měl by si je udělat a měl by se teď učit a už se
tolik nezajímala třeba, co učí, ale to nemůžu posoudit, to mě spíš tak napadá.

AME18:
Mě třeba zajímá, jestli se třeba, jestli třeba občas navštíví školu, jestli chodí na takový ty, jak
se to jmenuje, ty.... rodičáky, třídní schůzky, jestli už mají třeba představu, kam to dítě půjde
na střední školu nebo jestli mají nějaké ideály. Co by ti rodiče chtěli? Nevíte?

TEP7:
Což... já vlastně, což tuším, což jsem psala i ve své reflexi, že tam byl u MIS problém s  tím,
že měl problém se svou třídní učitelkou, že vlastně nevěnovala mu se individuálně, protože on
byl ještě Simon nedoslýchavý, takže vlastně měl mít individuální přístup a vlastně se k němu
chovala i hrubě nebo tam byl případ, že ho v podstatě i urážela, takže se to řešilo, ta maminka
s tou školou, tam zájem maminka projevovala, vlastně i uvažovala o tom, že ho dá...dá do jiné
školy, že se tam s ním byla podívat. Myslím, že to dopadlo tak, že se mu tam zase nelíbilo,
takže myslím, že zatím zůstane na této škole, ale bylo vidět, že ve škole několikrát byla, takže
jako s tou třídní učitelkou komunikovala. A i tam, když jsem se jednou jakoby bavily o MIS
budoucnosti, tak... jakože uvažovala, že půjde studovat, nebo tohle, že ji to zajímalo. Protože
on, myslím, tvrdil, že chce být nějakým zápasníkem a ona už ho tam jako realisticky
usměrňovala, že tím se neuživí a podobně. Takže tam, myslím, že ten zájem a ta spolupráce se
školou byla.

AVI6:
My taky hodně teda... ta paní se hodně zajímala o to, co ty dětí dělají a byla z toho celkem
nešťastná, že... že jim to třeba tak nejde, protože zrovna ta moje slečna, ta už měla
doučovatelku mě, na dějepis, a potom měla druhou na angličtinu. A zrovna jenom z těchto
dvou předmětů propadala, aji po tom doučování vlastně, takže z toho byla docela nešťastná ta
paní. Ale pořád říkala, jak ji to se mnou hrozně baví, tu holčičku a snažila se se mnou řešit
tadyty problémy, co ona má ve škole. Ona vlastně chodí do neromské školy, vlastně ve třídě
jsou jenom dvě Romky, tam vlastně chodila, myslím, od začátku, pak šla chvilku teda do
romské školy, jenže tam ju zase šikanovaly ty romské děti, protože ona neumí romsky vůbec,
tak zase zpátky na tu neromskou školu a tam ju teďka šikanuje trochu asi učitelka nebo...
Protože třeba z matematiky, že jediná ona musí mít všechny pomůcky a když je někdo jinej
nemá, tak se nic neděje. A když to nemá zrovna ona, tak jí to napíše do žákovské knížky a
pořád to řeší. Takže je to takový... snažila se to se mnou řešit, ale je to těžký, soudit to jenom
z té jedné strany, takže... Ale určitě se o to zajímali jako docela dost.

AME19:
Právě, že teďka... já jsem si všimla v těch vašich reflexích, že tam je častý problém nebo...
vlastně problém, že ta rodina nebo to dítě má problém s třídní učitelkou, jo. Že se vám o tom
zmínilo, jo.

AVI7:
Ale to nebyla třídní učitelka...

AME20:
Jo, nebo nějaký... nějací jiní učitelé, jo.

LIM4:
Tak tam u té RAS, ona si...ona se jí, mně připadá, že bojí. Že... se mnou prostě tu geometrii
zvládne, uděláme to, co ona potřebuje, naučím ji to a pak přinese ze školy třeba čtyři až pět,
jo. Že prostě nezvládne potom u ní ani úsečku... narýsovat úsečku. Což si myslím... nevím,
kde je problém. Je zase pravda, že RAS je taková... ony jsou strašně živý, ty děcka, takže...
Ehm, nevím, jestli v té rodině třeba dává pozor nebo tak. Myslím si, že se snaží, ale je třeba...
že jsme třeba dělaly hudebku a udělala jsem... řekla jsem jí, že má domácí úkol, ať namaluje
houslový klíč a udělá mi stupnici, příště to neměla. Nebo dala jsem jí češtinu, příště to taky
neměla nebo řekla, že to zapomněla ve škole, zapomněla ve škole kružítko, takže já mám...
všechno jsem nosila svoje, aby vlastně nebyl problém, že nemáme nějaký ty pomůcky, ale jde
o to, že tam zas třeba jak s tou rodinou, tak jsem se tam vždycky setkávala jenom se sestrama.
Že rodiče byli v práci, takže přišli později a třeba s tou maminkou taky. Řekla jsem jí, že RAS
měla špatný kružítko, ať jí koupí nový. Řekla jsem jí to v březnu nebo v dubnu, dneska je
vlastně květen, konec května a kružítko má stejné, jo, takže... nevím.
A jde o to, že třeba ta maminka té RAS řekne... řekla jí, že prostě je hloupá na tu geometrii a
takhle a přitom já vím, že ona RAS se snaží, je chytrá. Myslím, že kdyby se ti rodiče jí
věnovali víc... jako sestry asi ne. Protože jedna teda teďka čeká mimčo, druhá vlastně
maturovala, pak tam má pětiletou nebo čtyřletou vlastně sestřičku, takže ony se spíš ty holky
starají samy o sebe. Nevím, jak je to v té rodině, asi oba rodiče pracují, ale myslím si, že by se
měli věnovat víc... pokud teda chcou, aby RAS prospívala, protože třeba z prvouky teďka
propadá a řekla jsem vlastně RAS, že tu prvouku se musí naučit sama, protože já ji tam
nenaučím nějaký rostliny. Musí se to naučit, musí si to přečíst. Ona si to přečte a ve škole to
zapomene, takže... možná problém s učitelkou a měli by se jí víc věnovat, si myslím.

AME21:
No, LIM, vy zmiňujete stejný problémy jak ta studentka před Vámi, jo. Že tam prostě ty
rodiče...

LIM5:
Jako ty... třeba maminka mně řekne, že... a jako učí se s ní třeba, udělají s ní úkol do
angličtiny a takhle, ale měli by víc, protože ta maminka se o ni zajímá, chodí se ptát na tu
učitelku, ale i teda na RAS za tou učitelkou, ale nevím, no. Myslím, že dvě hodiny týdně
určitě nestačí a... teďka jí třeba zakázala internet, nesmí na počítač, nesmí jako, jo... musí se
jenom učit, protože maminka vidí, že propadá, ale měla by se taky třeba možná trošku
zamyslet, kdyby... opravdu to doučování musí mít. A já to nezvládnu, já tam můžu ještě příští
týden a pak nemám, nemám čas.

AME22:
Určitě, určitě. Myslím, že i studentka před Vámi taky, zmiňovala se... myslím, že ta VAN a ta
starší taky, že prostě všechno uměly, při tom doučování přišly druhý den do školy a přinesly
si zase pětku. Zase pětku... A je to pořád dokola, jo. S nima... s Vámi se ty děti uvolní,
všechno umí a v tom školním prostředí to je jinak. Měli jsme taky studentku, ta prostě si tu
malou Ráchelku, byla v první třídě, nemohla vynachválit a pořád nosila pětky. A shodou
okolností tadyta studentka šla na hospitaci do jedné školy a přímo do té třídy. Ani jako... ani
to nevěděla a prostě byla přítomna té výuce, kdy prostě tato třída nebyla... jako tato škola není
přímo romská. Jako, že by tam bylo větší procento romských dětí, byly tam asi dvě romské
děti v té třídě, a ta učitelka prostě, i když ta Ráchelka se stále hlásila, prostě všechno věděla, jí
nedala během té hodiny ani jednou šanci, ani jednou ji nevyvolala, dělala, jako kdyby tam
prostě nebyla, jo. I když seděla v první lavici, tak si jí nevšímala. No, takže...

LIM6:
Já si myslím, že teďka právě mám jít do... teda má být přezkoušená z toho... z té... z toho
přírodopisu, tak se mě ptala, jaký to je jako, jak se to dělá. Říkám: „Tak tě vyvolá před tabuli
a takhle a bude se tě na něco ptát.“ Tak si myslím, že se bojí už toho, jenom toho, že bude
vyzkoušena, tak samostatně, jo, že... nevím, kde. Já jsem jí třeba aji říkala, že... že tam mají
třeba nějakou, že jo, 3. A, 3. B, 3. C. Jestli tam nemají jinou třídu, že nevím, třeba změnit
učitelku, nebo jestli ji bude mít i ve čtvrté třídě... Že... je možná problém aji s tou... nevím,
jak se k ní chová nebo takhle, ale ona se jí bojí, no. Takže možná i změnit prostě učitele, jestli
by to šlo, přestoupit někam jinam, protože nevidím jako zlepšení, pokud se ona bojí a
nedokáže se nějak prosadit v té škole.

AME23:
ZUS, jaká je ta Vaše učitelka? Vy jste byla vlastně při té výuce, že?

ZUS6:
No, já jsem chodila vlastně po tom, co ta holka skončila, jednou jsem tam teda byla a dřív, oni
měli takhle společné jako učení s asistentkami a jako ta moje paní učitelka, ta je prostě úplně
výborná, ona je vidět, že ty děti má fakt ráda a věnuje se jim a tam...tam není nějaký jako
z její strany...
Myslím si, že podceňování nebo tak. Je pravda, že když jsme spolu někdy jakoby mluvily a ty
děti tam byly s námi, tak kolikrát říkala jako: „No, tady jako KIN je líná a tak“!, a nebo: „Ona
si furt vymýšlí!“, takže to říká jako před nima, což nevím, jestli je úplně dobrý, ale tak...
nevím, no. Někdy to může být jako motivující, že to slyší, ale nejsem si jistá, jestli vždycky,
ale zase vím, že ona fakt ty děti má ráda a jako udělá pro ně první poslední. A taky jako hodně
pracuje s těma rodičema, tlačí na ně, jo. Tam...tam ta maminka jako evidentně prostě má ten
zájem jenom předstíranej, když je s námi, tak se ptá jako, jestli se teda KIN zlepšila a tak, ale
myslím si, že s ní toho doma fakt moc nedělá, ale prostě paní učitelka jí řekne, jakože, jestli
s ní nebude něco dělat, tak že se stopnou dávky a prostě od tý doby se to začalo zlepšovat.
Prostě že jí jako pohrozila, že bude míň peněz a tak a... Jako maminka to vzala vážně, asi se
začly doma učit, protože se to zlepšilo, no.
AME24:
Já jsem se ještě...já se dívám na Vás, na ty Vaše poznámky, jsem se právě na Vás ještě dívala,
na fotku, jestli jste teda fakt jako silnější, obézní.

ZUS7:
Ne, ne. Smích.

AME25:
Protože ji tady vlastně ta...

ZUS8:
Já jsem udělala... abych Vám to vysvětlila, tak... Já jsem udělala, myslím si, jednu velkou
chybu. Já jsem chodila do tý školy od, vlastně jakoby ve dvanáct, což znamená, když ty děti
jsou v té škole celý den a oni mají potom hlad. A kolikrát si nenosí ty svačiny, jo. Ale...já
jsem jednou šla z trhu a měla jsem ty rajčátka a ona hned, jakože: „Já si dám!“ a tak, tak mně
snědla prostě skoro všechny rajčátka, já jí říkám, že prostě to mám na večeři, že mně to
nemůže všechno sníst. A ona se na mě tak podívala a řekla, že jsem tlustá dost, že prostě nic
nepotřebuju. Přitom jako KIN právě má taky hodně problémy s nadváhou, protože to
stravování u nich, to je úplně šílený, takže ji neustále i učitelka jako napomíná a tak, aby
nejedla a to. No a právě tím, že jsem jí vlastně nabídla tadyto jídlo, tak jsem udělala chybu,
protože od tý doby fakt, jak tam chodím, tak pořád: „Co pro nás máš? A máš pro nás něco?
My máme hlad, dej nám něco k jídlu!“ Říkám: „Já tady nejsem od toho, abych vám dávala
něco k jídlu!“ A oni: „No, ale my se nebudem učit, my máme hlad!“

AME26:
Pak vlastně tady ještě popisujete ještě jednu takovou nepříjemnou záležitost, možná jich bylo
asi víc, ale třeba, že maminka Vám vzkázala, že... že máte koupit novou sukni. No, no...

ZUS9:
No... oni tam mají pomůcky, vlastně takový tabulky plastový, na to píšou fixama, pak se to dá
smazat, jakože nepíšou moc na papíry a oni čmáraj úplně po všem, ty děcka. Hlavně ta KIN,
ta je úplně, prostě úplně dočmáraná vždycky, když skončíme s psaním nebo s něčím a... Právě
jednou jsem přišla a ona mně říkala, že jí mám koupit novou sukni. Já jsem říkala: „A proč?“
A ona: „No protože jsem si ji tady minule počmárala na doučování! A maminka říkala, že mi
máš koupit novou sukni!“ Tak to jsem tak jako koukala, no. Já jsem od ní počmáraná pořád,
jako já...fakt. Všechno oblečení, co mám, tak je počmáraný od fixek, no tak jsem jí to taky
říkala a jako na to nic, no... Tak to bylo takový úsměvný.

AME27:
Dobře. Tak... my jsme teď narazili na nějaký... na ty problémy, že ty děti to vlastně neumí,
druhý den třeba zapomenou, co se s vámi učili. Tak jaké třeba byly problémy při tom
doučování? Co jim nešlo nebo co jim... Nebo jsou nějaký fígle na ně? Jo? Jak jim to prostě
osvojit, tu látku?

LIM7:
Já jsem to psala i do té reflexe, že na RAS platí... nová látka - nechápe a musí si to vysvětlit
nějakým způsobem, takže já jsem nezvládala kružnici, kruh. Jaký je mezi tím rozdíl. Tak jsem
to nejdřív zkusila tak, že jí to prostě namaluju. Namalovala jsem tužkou kružnici, kruh, kruh
jsem samozřejmě vybarvila...
„RAS, jaký je mezitím rozdíl?“ „Kruh je větší?“ Říkám - AHA!
Tak jsem prostě, říkám - tak co. Tak já nosím vždycky po kapsách různý knoflíky a takový
blbůstky, takže jsem vytáhla knoflík: „Tohle je kruh!“ A vzala jsem prstýnek: „Tohle je
kružnice!“ A od té doby mně vždycky RAS, když mě vidí, tak říká: „Kruh vypadá jako
knoflík, kružnice jako prstýnek!“ Takže takhle jsme se to naučily. Nebo pravý úhly děláme
vlastně podle rukou, zase... rovnoběžné strany. Počítáme na prstech, vždycky se snažíme, že
drží třeba, když odečítá nebo takhle přičítá, že držíme v těch prstech... vždycky to musí být
metodou, aby ona to viděla, aby si to vlastně dokázala nějak představit, jo, takže... To
zkoušíme takhle a pak to funguje. A nebo je problém, že ona je strašně tvrdohlavá. Takže ona
si něco usmyslí... Mně tvrdila třeba, že jeden centimetr je deset decimetrů, já jsem říkala, že
asi ne, že si myslím, že je to jinak a nepřesvědčím ji, že mám pravdu já. Tak jí to ukážu na
pravítku a takhle. Pak musíme třeba internet nebo když to bylo třeba v pravopisu, tak ve
Wordu, jak je to automaticky vlastně oprava, že ona vidí, že mám pravdu já nebo že i ten
počítač má pravdu, tak mně potom už pak, už to jako veme a řekne: „Aha, tak jsem asi měla
chybu, ale musí se to takhle prostě nějak. Nebo asi měsíc jsme dělaly rýsování trojúhelníku.
Takže ona, že to jde bez kružítka, jo. Říkám: „To je zajímavý, tak to zkus!“ Tak jako
samozřejmě každý tři strany, že třeba AB má osmdesát milimetrů a takhle a říkám: „Já si
myslím, že to bez kružítka neuděláš, ale ukaž mi to, třeba to tak jde!“ Tak samozřejmě RAS
to zkoušela, ale nevyšlo jí to. Tak říkám: „Teď ti ukážu můj způsob!“ a ukázala jsem to
pomocí kružítka. Když RAS viděla, že to opravdu takhle jde, jak to dělám já, tak to pak
dělala taky, ale musí se na ni prostě...nejdřív si to zkus sama, jakej máš ty na to názor, zkus si
to udělat a potom já ti zkusím poradit nebo ukážu můj názor a jde to, jo, ale nesmí se na ni
říct: „Ne, je to špatně, takhle to nedělej.“ Protože to, to, to si vždycky, že ne, že prostě...

AME28:
Na třetí třídu je dost fikaná teda jako, jo.

LIM8:
Je, no. A ještě je taková strašná... strašně akční, že má problém... že ona mi píše, do toho se
otočí na židli, pak dělá něco jinýho, říkám: „Piš tady ten diktát!“ A ona se zeptá na mě: „A co
dneska budeš dělat? A jdeš do toho města zase s přítelem?“ A takhle... A jako já už... protože
vím, že odřeknout jí nemůžu, takže, tak jí odpovím, když už to trvá chvilku, tak dopíšem to a
pak se třeba popovídáme, jo. Že prostě nemůžu na ni tlačit, jako ne, to neřeknu, dokud to
neuděláš, ale prostě, jo...Že toho udělá třeba míň, ale zase...zase ji to baví a je, je to fakt, že
třeba diktát děláme patnáct minut, jo, ale... A nebo taky má strašně ráda příklad, že se na to
nesmím dívat, že ona to počítá a pak já jí to teprve zkontroluju a dám jí třeba tu jedničku nebo
takhle, když to má špatně a nebo když to má špatně, když to třeba děláme...půl hodiny něco
děláme a pak to dělá jeden příklad, jsem udělala to špatně, tak strašně tvrdí, že to nepochopila,
celou tu půlhodinu, co jsme dělaly, že... že teda neví, jak se to dělá, říkám: „Vždyť jsme to
teďka dělaly.“ A ona ne, tak jí to musím vysvětlit znovu a když ona pak sama vypočítá dobře
příklad, tak už je to dobrý, no, ale... bylo to takový... mě to strašně baví s ní, ale... je to, je to
sranda s ní, no. A do toho vlastně ještě lítá ta její malá sestřička, vždycky tam proběhne, něco
začne se RAS mluvit, ta ji okřikne, že se chce učit, takže je to... je to srandovní, no. A je fakt,
že jsem třeba tu malinkou holčičku chtěla zaměstnat tím, že jsem jí donesla omalovánky,
pastelky jsem jí koupila nový, u toho vydržela asi dvě minuty. A pak zase začla lítat a hrát si
s panenkama a takhle, tak jsem prostě...vždycky tam je, něco... něco tam udělá, ale prostě...
jako je tam... nemůžu... jako nezabavím ju.

AME29:
Ještě, LIM , vy jste řekla, že tu prvouku vlastně se musí naučit sama.
LIM9:
Musí, protože...

AME30:
Jo, já to chápu, ale třeba NAH, taky třeba narazila na to, na ten problém nebo já to taky vím,
že ty děti prostě nerozeznávají nebo neodlišují různé pojmy základní. Tak jako my... Že ty
prostě...

LIM30:
No, je to... je to pravda, že jsme zkoušeli třeba z té prvouky, řekni mně prostě samci, samici
nebo normálně, já jsem řekla maminku, tatínka a dítě třeba od koně. Nevěděla...
A nebo mně se stalo, že tam měla zvířátka: „Tak mi vyjmenuj, co to je!“ „Tak to je bobr!“
Tam přečetla, já nevím, co to je.... bobr evropský nebo tak a já říkám: „A kde žije?“ Se na mě
tak koukala a já říkám... tak jsem jí říkala třeba...já nevím. V lese, v rybníce, na stromě.... „Na
stromě!“ A já: „Hm!“ Říkám: „Prosím tě, jak by se tam dostal takovej tlusťoch?“, ne? A
tak.... „Má takový velký zuby, na co to asi potřebuje?“, jo? Tak jsme asi pak k tomu došly, že
asi nebude žít na stromě, ale že bude teda si žít někde ve vodě. Ale jako někdy mě překvapí,
no, jako... s těma odpověďma. Že bobr žije na stromě, to si pamatuje dodneška, no.

AVI8:
U mě byl taky problém, že nerozumí těm slovům, mi přišlo. Třeba světadíly vůbec... já nevím,
jestli to neznala nebo já... vůbec to nechápu a vlastně ten dějepis je hodně o různých pojmech
a o takovém, takže...takže nejhorší asi bylo jí to číst z té učebnice a vysvětlovat jí to slovo za
slovem a převyprávět jí to a jenom ty základní pojmy ju učit, aby to uměla.

LIM31:
A tak já jsem jí třeba vysvětlovala, že oni tam mají rostliny, takže, že ví, že akorát přijímají
ten kyslík, oxid uhličitý a takhle, že jsem se jí to snažila nějak vysvětlit, aji třeba jak to roste a
takhle a snažila, jo, takže... A ona si to musí přečíst, já nemůžu jí dostat do hlavy, že list se
skládá z řapíku a já nevím, jo. To si musí...pokud si to nepřečte, tak já... musí si to přečíst.
Ona řekne, že si to přečte, ale nepamatuje si to. Tak já nevím... A taky ona má problém třeba
trošku se čtením, jo. Že na třetí třídu, si myslím, že by mohla číst líp. Takže možná je problém
i v tom, že ona si to... a komolí slova. Když ona mi čte, třeba z čítanky, tak komolí slova.
Takže si myslím, že potřebovala by, aby, jak jsem tam psala... Četla třeba té mladší sestřičce,
aby se naučila číst. Já jsem byla taky, vlastně, dyslektik a vím, že...nemyslím si, že RAS je
dyslektik. Ale každej den se musela, musela jsem číst mámě a myslím, že nemám problém ani
s mluvením ani se čtením. A to jsem třeba měla i problém s mluvením, že jsem prostě, jo,
chodila jsem do logopedický třídy. Takže myslím, že právě jakákoliv tadyta, to „dys“ je
jenom o rodičích, když se o to dítě fakt budou zajímat a každý den budou cvičit a všechno, tak
není problém. Takže já mám přístup takovej, že ona si to fakt musí přečíst a...

AME31:
No, to je prostě o těch začátcích, že jo. Proto dítě prostě nechodí do školky a nerozeznává už
barvy a dál se to, prostě, nerozeznává stromy, keře, když hrajete s dětma hru nebo vidí někde
pavouka nebo prostě nějakou berušku nebo jakýkoliv hmyz, tak na všechno vám řeknou, že to
je pavouk, jo. I když je to prostě... já nevím, chrobák nebo ten tesařík, tak všechno je to prostě
pavouk, jo. No, ta zásoba tam opravdu chybí a já to... třeba, třeba tam mohou roli asistenti
pedagoga potom, vlastně hodně pomáhají ve školách. Dobře...
ZUS10:
No já, jestli můžu k těmto systémům teda, tak jenom jsem s tím měla tu zkušenost, že jsem
tam jednou přišla vlastně, tam měly nějaký holky mladý na...nejsem si jistá, jestli byly ještě
jako třeba devátá třída základní školy nebo už střední, byly prostě starší, takový v pubertě a
vlastně se rozdělily ty děti, že každá měla třeba tři nebo čtyři děti a společně četli nebo psali.
Tak jsem tam chvíli byla s nimi tam a koukala jsem na to a nepřišlo mně to, oni tomu taky
jako nepřikládají moc velkou váhu, jo. Ony se tam s nimi tak jako spíš povídaly nebo tak a...
nebo si hrály, ale jakože by se prostě nějak jako učily systematicky, tak to ne. A potom
vlastně ještě tu hodinu potom, tak ta paní učitelka si na ně stěžovala, že teda, že to bylo
hrozný, že byli domluveni, že mají přijít někdy ráno a ony vůbec nepřišly ani se neomluvily.
Kouřily před školou, vlastně ty malý děti je viděly...

AME32:
To mám pocit, že to byly ty asistentky, jako z té školy, na praxi. Z té... od pana Ščuky, že...
Bez praxe...

ZUS11:
Prostě mladý holky, no. Jako moc tomu asi nedávaly, no.

AME33:
Ony jo, no, ony to prostě zkoušely na praxi, no. Udělaly možná víc škody než užitku. Tak...
co, mě by zajímalo ta... vlastně teďka vynecháme teda ZUS a asi toho LAD a...
Ta domácnost jako... třeba ty obrázky nebo spíše, já nevím. Vybavení, plazmovou - plazmový
televize a potom by mě teda zajímalo počítače a hlavně knihy, knihovny. Knihovna. Bylo?

LIM32:
Tak knihovnu jsem snad neviděla.

AME34:
Ne?

AVI9:
Hm, taky jsem neviděla.

AME35:
Jo? Jo? Jako, jenom prostě, jak to tak asi vypadá. Jestli tam prostě najdete knihovnu prostě.
Děti si čtou nebo chodí do knihovny.

NAH3:
Já myslím, že ne.

AVI10:
Nevím, akorát jsem jí doporučovala, že by měla číst, protože by jí strašně pomohlo tím, že se
jí to strašně, strašně hodí, ale počítač měli a měli to strašně hezky zařízený. Já jsem teda byla
jenom v kuchyni a v ložnici, u nich jsme se učili teda (není rozumět). Ale v dětským pokoji
jsem ani nebyla. Ale je to tam.. je tam vždycky čisto a jako hezky to tam měli udělaný. Jako
nově všechno, takže to bylo jako bez problémů.
LIM33:
Já, jestli teda můžu, tak... maj tam vždycky poklizeno, vždycky snad mně tam vysávali i pod
nohama, svatý obrázky, mají tam hodně fotek rodinných. Že tam mají fakt třeba... jako různý
fotky... Počítač, což mně teda hodně vadilo, že ta malinká holčička, když jsem ji nezaměstnala
právě ničím, tak pořád seděla na internetu a zkoušela tam něco, to mně vadí. Taková malá
holčička by si měla hrát jinak než... než prostě na internetu a to. A jinak třeba zase... první den
jsme se učili na zemi, protože oni se stěhují, takže tam není moc místa a... jako kam si
sednout, jo. Takže někdy to šlo, jako vlastně v kuchyni na kulatým stole, jenže tam většinou
jsou návštěvy a někdo přijde a teď tam jí a takhle, takže se učíme v pokoji, kde vlastně spí
RAS, myslím, s tou ALK a tam je takovej malilinkatej prostě, kde jsme mohli něco dělat, a
když se rýsuje, tak je to málo místa a nebo potom u počítače, vlastně u stolku s počítačem a to
už bylo takhle, jo. Když jsem tam prostě jenom dala pryč klávesnici a psali jsme takovým
malým, protože ona většinou píše na...vlastně na nohách nebo takhle, chtěla mně první den
teda psát jako na zemi, to jsem řekla, že jenom... a RAS právě prvně říkala, že... že strašně
škaredě píše, že hezky píšu, že by se to chtěla naučit. Já říkám: „No, tak to ale nemůžeš psát
na zemi, že jo, to musíš mít nějakou tvrdou podložku!“ Tak jako takhle, no. Ale nevím, no.
Jako taky maminka prvně řekla jo, že, strašně nadávala, že snad... teď nevím, kdo odnesl ten
psací stůl RAS, že tam měla psací stůl, všechno, a že, že je někde v kůlně. Ale nedonesla ho,
že jo, taky ho mohla donýst. Prostě... nevím, no. Možná, jak se budou stěhovat, že bude mít
svůj vlastní pokoj a všechno to, že už to bude lepší. Ale pokud se má pracovat na takovým
prostoru, tak... nevím.

TEP8:
Já měla (není rozumět) také v kuchyni a v obýváku, všechno bylo taky pěkně zařízeno,
uklizeno, dokonce zas pod nohama mi tam vytírala, myslím. Jediný, co mě trochu
rozptylovalo, že vlastně byly otevřené dveře z kuchyně do obýváku, a že tam vlastně byla
velká plazmová televize, která byla pořád zapnutá. Takže když jsem třeba přišla, tak MIS
seděl a koukal na televizi, já jsem si ho volala a nebo i když jsme se učili, tak třeba zas jeho
tatínek tam seděl a díval se na tu televizi. Takže vlastně celý ten (není rozumět) trochu
rozptyloval, když my jsme si přitom normálně nahlas, abysme si přitom jakoby něco říkali.

AME36:
Tak jak to tak bývá. Prostě ona se ta televize zapne, někdo přijde z práce, ze školy a vypíná se
až když se usne a nebo ráno, když se jde do školy. Tak ještě... měli jste teda klid na to
doučování nebo vám tam narušovali nějaké návštěvy? Byly tam časté návštěvy? Nebo prostě
opravdu se vědělo, že přijdete jednou týdně nebo dvakrát a nikdo vás nesměl otravovat?

ALB2:
Já teda, když jsem přišla, tak jsme byli teda v kuchyni, no a tam bylo to, že vlastně tam
chodila ta jejich maminka, takže uklízela právě, když tam někdo něco nadrobil, tak hned to
utírala, no a nejlepší potom bylo, že oni došli na to, že ten MOT by potřeboval klid na učení,
že jsme byli u něho v pokoji, ale tam nebyl žádný psací stůl, tam byl počítač prostě na stole a
tak jsme se učili u toho stolu a pořád ten počítač byl zaplý. Myslím, celý den na internetu byli,
ta jejich maminka tam byla přihlášená na ICQ, Skype tam měla puštěný, takže furt chodila
k tomu počítači, takže vždycky tam někdo u toho doučování byl a nebo ti malí... ten malý
bratr, že taky furt na ten počítač, takže (není rozumět) nešlo, no.

LIM34:
Tak my jsme vždycky teda byly u nich v pokoji, takže jsem tam byla jenom já se RASu, do
toho tam vyjela ta VOS, ale jinak jsme měly klid, jako...že jsme měly zavřeno, že nás nikdo
nerušil, no. Ale ještě bylo srandovní, že pokud se začali bavit víc třeba nahlas v kuchyni, což
se tam stávalo celkem často, tak vždycky ta RAS: „Já se Vám omlouvám!“, utíkala a...

AME37:
Tak... takže mě by ještě zajímalo, já teďka nevím, kdo to tady zmiňoval, ještě v reflexi, ale
možná to byla ta Karolína, která tady není, ale právě se dozvěděla nebo měla pocit, že ty
rodiny... ty rodiče nebo to dítě, se distancují od těch... od těch Romů. Že říkají: „My nejsme
cikáni, to jsou oni, to jsou ti indiáni.“ Ale přitom třeba využívají vlastně těchto pozitivních...
těchto prostě opatření v rámci pozitivní diskriminace. Takže se vlastně jako k Romům hlásí.
Setkaly jste se s tím taky, že by vlastně říkali sami o sobě, že my nejsme ti Romové, my jsme
jiní. Už jsme trošku dál...ne?

ZUS12:
Já jsem to tam měla, no.

AME38:
Jo? Jo, CUL to měla.

ZUS13:
No, no. Ale jako já... to bylo vidět, že to říká ta KIN jenom kvůli tomu, že to slyšela třeba od
tý maminky...

AME39:
Jo.

ZUS14:
Nebo tak, jo. Ale jako... to vlastně je převážně romská třída, kam ona chodí a prostě... si spolu
hrají a tak. Ale myslím si, že nemluví romsky. Oni se učí právě s paní učitelkou romštinu,......
hodně, mají tam všelijaký pomůcky a tak, ale jako myslím si, že ty děti... KIN určitě neumí,
ten jeden chlapeček, myslím si, že něco uměl,......málo, ale většina jich jako neumí těch dětí.

AME40:
Ehm. Ale přitom podle té fotky bych řekla, že je to typický, jako... typická romská holčička.

ZUS15:
Jo!

AME41:
Mám pocit, že to tam...

ZUS16:
Jo, jo, je, no.

AME42:
Smích. Že? Že se to jako nezapře, takže... no, no. Ale já jsem taky poznala spoustu takových
rodin. Jako co se prostě... jo. A co se...

ZUS17:
Se vlastně ani jako... se veřejně od toho distancují, a přitom se chovají jako... takový ty znaky
vnější jsou úplně jako ty stejný.
AME43:
No, ono... smích. Když prostě přijde, že jo, před školu s cigaretou a nebo prostě... to dítě je
rádo, že ta maminka přijde, že na něj ani nezapomene, nebo nepřijde pozdě, jak jste tam psala,
že i to se stalo, jo, jo, právě...

ZUS18:
No, mně to právě přišlo na tom zajímavý, že oni... ta maminka na ni fakt jako hodně křičela,
na ni křičí kvůli všemu. Prostě se stane nějaká hloupost a ona hned začne křičet a to vidíte na
tom malým děcku, že je z toho stresovaný a všechno. Ale jako fakt se mají strašně rádi. Ona
prostě pořád o tý mamince mluví, jak spolu něco dělají a jak tohle a tohle. Jakože... nevím,
no. Asi jí to nevadí, že prostě na ni tolik křičí...... nebo tak.

AME44:
To hodně taky studenti zmiňují, že se hodně řve na ty jejich děti. Křičí i vulgárně, že se
kolikrát jako bojí, ale tak. Že ti studenti chtějí do toho zasáhnout, ale zase si myslí, že nemají
ty pravomoce. Myslím, že LIM tady na začátku zmínila, že nemůže okřiknout?

LIM35:
Ne, tohle jsem nebyla já. Ale co se týče té romštiny, když jsem tam byla poprvé, tak se tam
sešla jako rodina, tak si povídali vlastně. Já jsem byla v kuchyni a oni byli vlastně v... jakoby
té průchozí chodbě, tak si povídali romsky, což mně trošku vadilo, protože já jim nerozumím
a teď nevím, jestli si povídají o mně nebo takhle, jo. Tak to mně... ehm... romsky se tam taky
baví, to ano, ale... nevím. Já... jako... z mýho... z mýho... z mý pozice mi to přijde jako ne moc
správný. Protože když ten člověk tomu nerozumí, tak nevím, o čem si vykládají.

AME45:
Ehm, ehm, jo. Já, když jsem doučovala, tak jsem to zažívala každý den. To bylo pořád, když
jsem tam vlastně i... potom vlastně i bydlela, v té romské rodině, tak vlastně jsem byla
donucena se naučit romsky. A pak jsem se fakt jako divila, co si povídají, jak dlouho se
sprchuju, jak dlouho jsem v té koupelně, jo.
Smích. … Ono to není na škodu, se učit romsky, fakt, jo. Ale věřím, že určitě to není u vás ten
případ, jakože když chodíte k těm Holubům. Že jsou rádi, že k vám chodí...

LIM36:
Ne, já to nemyslím jako zle, ale je to prostě... ten první pocit je divnej, jo. Že prostě...

AME46:
Já vím, je to nepříjemný.

LIM37:
Že nevím vlastně, o čem si vykládají, no.

AME47:
Ehm, ehm. A tak prostě... ale máte pocit všichni, že jste takoví... spřízněné duše s tou rodinou,
dostanete třeba nějaký dáreček, nebo jste něčím někdy překvapeni? Třeba byly Vánoce nebo
se budete loučit, já nevím. Jak to plánujete?
LIM38:
Já teda spíš naopak. Že ona měla RAS aji ta VOS měly... v březnu měly narozeniny, takže
jsem každej vlastně donesla kytičku fialek...ne, to nebyly fialky, ty bílý zvonečky.

AME48:
Konvalinky?

LIM39:
Konvalinek. Ale RAS prostě, cokoliv dělávám, tak se jí strašně líbí, jo. Já mám třeba fialový...
fialový, ehm, pravítko, potom třeba různý barevná fixy a takhle, se jí líbí, tak jsem jim vlastně
koupila takovej malinkej dáreček, tak byly... tak byly strašně rádi, jo, že jako fakt... Protože
dostaly malej dáreček. Ale říkám, že cokoliv přinesu, tak jí se to líbí a ona si třeba... vím, že
mi ALK říkala, že se stydí mně říct, ale že se jí líbí moje náušnice, jo, mám takový dřevěný.
A jestli bych to mohla ukázat, že... říkám: „Tak proč mně to neřekla?“ Tak jsem to sundala,
teď RAS na to koukala, že je to super, tak kde jsem to koupila a tak, jo. A přitom ona se mně
stydí něco říct, a pak ona mně třeba... vždycky dostanu pití a jednou vím, že to jsem někam
spěchala teda za ka... jako za kamarádkou a ona mi jednou chtěla: „ A nechceš něco na jídlo?“
A nechceš to a nechceš to? Říkám: „RAS, já nechci.“ „A nechceš druhej čaj?“ „Ne, já
nechci!“ „Ty se stydíš mně něco říct!“ Říkám: „Ne, nestydím, ale já nechci!“ A fakt mě
nutila, abych si něco vzala, no. Takže na jednu stranu mě...ona mě obviňuje, že se stydím a
přitom ona se stydí mně cokoliv říct, no. Nebo ze začátku mně se styděla říct, že dostala
pětku. To mně musela říct ALK, jo, že dostala pětku. Říkám: „Tak to zkusíme znovu, no!“
Nevím, no, je to takový...mně to srandovní připadlo.

TEP9:
My se loučit teprve budeme, takže uvidím.

AME49:
Uvidíte. Tak o tom si řekneme ještě za chviličku, jestli budete pokračovat nebo ne, jestli si
mám nechat na vás kontakty a ještě zkuste popřemýšlet, jestli třeba někdy před váma se třeba
rodiče nezmínili nebo nevyjádřili o vztahu třeba k majoritě. Jako o nás, o Češích, o gádžích,
jestli třeba nebo...ani třeba extremisti teďka v dnešní době jsou, jestli mají nějaký strach, jak
plánují útěky do Kanady. Ne jako...vy asi nevíte, možná...

LIM40:
No spíš jako vůbec. Já říkám s těma rodičema jsem se moc nebavila, ale vím, že třeba RAS
hned ví, že RAS, že je prostě francouzskýho původu a teď VOS jakýho původu a takhle, že už
prostě anglicky mi to řekne, jak se to řekne jinak, jo. Tak to je, to je, mám takovej pocit jako...
jak kdyby, jo? Chtěli někam jet nebo tak, že všichni mají původ toho jména prostě nějakej
vlastně cizojazyčnej, pokud možno Anglie nebo Francie. Tak se strašně divila, že já jako LIM
mám prostě to slovanskýho původu, jo. Že to není cizí teda. Takhle, no.

AME50:
A na třetí třídu fakt jako bystrá holčička, jo.

LIM41:
Jo, ona je, já jsem s ní strašně spokojená, jako... ... Ale ona jak se snaží vždycky šulit. Prostě
jakože, když něco... že zapomněla kružítko a že ne... neví, kde má deníček a tak. Říkám:
„Hm, a tak já se ti podívám!“ Tak se podívám do aktovky a naráz to najdu, že jo. A...
AME51:
Tak já... že s ním rodiče taky v kontaktu nejsou. Mě jenom zajímá, jestli mají nějak třeba ti
rodiče strach, když...

TEP10:
Já...

AME52:
...jsou takhle nějak ve společnosti.

TEP11:
...spíš, což mi tedy povídal MIS, ne přímo od rodičů, že..... trochu obavu mají, že se chystali
jet do Prahy, a že to právě zrušili, že tam má být nějaká demonstrace, že by to pro něj bylo
nebezpečné a myslím, že jednou, když jsme si o tom povídali, tak trochu jako hovořil o tom,
mírně obavy a co jsem zas s maminkou, vlastně i v rámci té přípravy na maturitu jsme
probírali národnostní menšiny a tam ještě k předešlé otázce, že ona jako říkala: „My
Romové!“, že se k tomu jako tak hlásila, jako tak pozitivně. Tam u nich jsem neviděla....
Jinak dál víc informací nemám.

AME53:
Jo. Teď mě nepadlo, jste mi nikdo neřekl, jestli ty děti něco přečetly, nějakou knížku. Nevíte,
vůbec, jestli... Ptaly jste se jich? Nevíte... Jestli někdy přečetli nějakou knížku nebo čtou nebo
co čtou? Nebo v rodině neuvidíte ani časopis třeba dámskej. Nebo takový... něco takovýho.
Ne......Blesk pro ženy, Překvapení...

LIM42:
Jako taky jsem se snažila jí tam v čítance číst úryvek... já nevím, od Astrid Lindgrenové nebo
Pipi dlouhá punčocha. Říkám: „Četlas tu knížku?“ „No, viděla jsem to v televizi!“ A tak
knížku třeba doma nemá, já mám doma.

AME56:
Předposlední otázka, předposlední otázka, jestli se můžete zamyslet, jestli vám to něco dalo,
to doučování. Jestli vás to něčím obohatilo, a nebo kdybyste se měly zrovna rozhodnout pro
ten předmět nebo pro to doučování, tak co je... třeba jaké doporučení pro ty další studenty?
Třeba co si.... co by si měli nastudovat? Nebo je to prostě dobrý, jít tam, do té romské rodiny,
a nic o tom nevědět? Nic nevědět o Romech, o romštině... Co by vám pomohlo?

LIM43:
Já myslím, že u té holčičky, jakože není... já teda nemám... nevidím rozdíl mezi romským
dítětem a naším, co se týče třeba doučování. Ale říkám, že jsem se musela jakoby vcítit do té
role, že je to třetí třída, jo. Že jsem měla problém nejdřív něco vysvětlit, protože jsem to
vysvětlovala, dalo by se říct, na své úrovni. Jo, vlastně z pozice vlastně o několik let staršího
člověka. To se mně stalo třeba v angličtině. Že chtěla vysvětlit, teď nevím, jestli...ehm... něco
s policajtem. Ale jako s anglickým. A teď jsem začala třeba: „No znáš Sherlocka Holmese?!“
A ona: „HA!“ (výraz údivu). Nepoznala samozřejmě. Já říkám: „Aha, tak tím to asi nepůjde!“
Takže já musela říct: „No, je to něco podobnýho!“ Jako takhle... Nebo říkám ... musela jsem
říkat jako kruh jako knoflík a takhle. Musí se fakt člověk do toho vcítit, jo. Že... tam jdu s tím,
že je ta holčička na mý úrovni, prostě si neuvědomím, že jí je taky deset, není jí dvacet, že jo.
Takže tak, no... A jinak jako super, no.
AME58:
Jako veskrze jste všichni psali, jako že jste...že to bylo takový pozitivní. Jakože jste měli
dobrý vztahy s tou rodinou. Ale jako po... obohatilo vás to o něco? Třeba... co... jak se na to
dívá vaši... vaše rodina? Nebo vaši známí? A když jim to říkáte, že doučujete v romský
rodině.
Smích.

LAD6:
Na mě otázka spíš: „A neukradli ti tam něco?“ Smích. Nebo něco v takovém stylu?..

AME59:
No LAD nedostal vlastně ani prostor, protože LAD tam měl nějaké incidenty.

LAD7:
Jo, no. Takže třeba... já když jsem tam doučoval tři holky zaráz, tak tam jsem chvilu na ně
nedával pozor, tak prvně vzaly kryt z mobilu a dělaly, jakože nic, jakože ony to nemají a toto.
Protože my jsme to potřebovali potom vědět, že to drží v ruce, tak jsem začal být docela
hodně naštvaný na to a odešel jsem z tama a viděl jsem, že se tam přehrabovaly v něčem.
V krabicích, s jakýmasi hračkama a byly tam..... ještě jiní učitelky samozřejmě od nich. A
teďka ona vzala nějaký bublifuk nebo něco za patnáct korun, co si může koupit a prostě
začala přemlouvat tu učitelku, no, tvrdit jí teda, že to je její. Že ten bublifuk si koupila před
chvilkou a tak se to tam hrozně řešilo, aji pexeso tam braly a tak, no. Ale hlavně mně vadilo,
že neměly vůbec žádnou jakoby tu... k nám... No, kázeň...Že jsme nebyli pro ně žádná
autorita, nadávali nám tam a tak.

AME60:
No, to je taková nízkoprahová klubovna. Tam prostě opravdu dětí chodí, kdy se jim zachce...

LAD8:
No zvykl jsem si...

AME61:
...když nemají kam jít, no.

LAD9:
...no. Zvykl jsem si, že tam je hlučno nebo tak, že to není jak takhle v normální škole, že
teďka třičtvrtě hodiny se budem doučovat, OK, potom máme teda nějakou přestávku. To...tak
to vůbec...

LIM44:
Taky on je rozdíl, jestli je Rom sám nebo je ve skupině, že jo. Pak se chová jinak, ale tak...

LAD10:
Jako my jsme byli... tam mají třeba tři, jakože vyučující nebo tak, se třema děckama. Takže to
se dalo, ale tak oni odbíhali jeden k druhému: „Co, ty tam máš, co se učíš?“, a toto... To
bylo... tam potřeba vždycky nějaké odměny za to. Buďto jedničku nebo razítko nebo tak. Jak
neměl odměnu, tak se neučil.
AME62:
No, mně se teda taky osvědčilo tohleto. Něco za něco... Že jsem mně hodinu... já nevím, třeba
čtyřicet minut poslouchali a potom pět minut, nebo to bylo asi víc, jsme potom třeba tancovali
a třeba hráli... hrála hudba - kazeťák, když jsem učila na těchto školách, jo. A...

LAD11:
Já jsem jim třeba slíbil,...

AME63:
...fungovalo to.

LAD12:
...když byl právě jeden, že mu půjčím mobil třeba, ať si tam může. Nebo něco třeba... Ale
samozřejmě s dohledem. Ze zkušenosti...

AME64:
Ještě mě napadlo...Já jsem měla takovej deníček pro komunikaci vlastně vás s třídním
učitelem. Využil toho někdo? Ne, ne, nene, nepsali jste si vzkazy s panem učitelem, s paní
učitelkou, ne.

LIM45:
No, já si myslím, že pokud by to šlo přes RAS, že by to se k ní ani nedostalo, ale...

AME65:
Smích. Jo.
Tak to je takovej aparát. Ale ten, kdo toho využil, tady zrovna psala Karolína ..........., že si to
strašně chválila, že to je pro ni jako vyhovující, že jsou v kontaktu s tím učitelem, a že ví,
opravdu, jaký úkoly mají udělat a sama potom píše vlastně tomu učiteli, co se za ten den
naučili, aby prostě potom ti učitelé věděli, že to fakt probírali. Tak jo, tak ještě mi řekněte,
fakt jako, jestli vám to něco dalo, jestli byste to prostě doporučili ostatním a nebo ne. Nebo co
by vám...třeba vám mohly chybět třeba supervize. Třeba jsme se vlastně... jsme se vlastně ani
neviděli, že, pořádně, jo?
Smích. Nevím, dneska se třeba vidím s některými poprvé. Určitě jako, kdybych měla víc času
a když dodělám to, co mám, ty resty, tak určitě bych... jako vím, že toto je moje velká chyba,
že jsem se vám třeba nevěnovala, jo? Že třeba se sejít jednou měsíčně a průběžně. Máte
nějaké problémy...

ZUS19:
Já bych určitě uvítala třeba setkání na začátku. Kdybyste nám třeba doporučila, jestli existují
třeba ty knihy od p. Bablabánové, že jo, nějaký materiály, kde jsou nějaký rady nebo něco, co
bysme mohli využít, prostě. Něco, jo, třeba nějaký základy říct a...

AME66:
Určitě, určitě. Protože...

TEP12:
Taky souhlasím, co se týká třeba těch supervizí, protože tím, že já studuju psychologii, takže
já nemám takové pedagogické znalosti, tak prostě víc pedagogických znalostí, aby třeba
když... ehm, ehm.... měl problémy se soustředěností nebo s motivací, tak jak ho líp
namotivovat, líp psychologicky třeba.
AME67:
Ehm, ehm. No já teďka fakt...tamten rok byl fakt hektickej, ale máme prostě externí
takovou...mám kamarádku, která právě todleto má... má na starosti, jo, ale, Hanka Staňková,
prostě když má někdo prostě takovej problém se specifickými poruchami učení nebo různě,
tak prostě potom vám tady vlastně je k dispozici, jo. Ale vůbec nevím, jestli jsem to teďka
nějak vám psala nebo asi úplně teďka byla mimo, jo. To určitě prostě by bylo dobrý udělat,
protože nevím, co studujete, jo. Takže dopředu prostě mít nějakou přednášku jako úplně
první, nějaké setkání, kdybych vám vysvětlila vlastně, o co se jedná, přednášku, kterou
mívám vlastně v.... v multikulturní výchově o Romech, můžu vždycky vlastně připravit ještě
třeba romské tradice, mám vlastně dvd-čka ze svatby, z křtin, jo, abyste věděli něco o těch
tradicích a potom jenom měsíčně se prostě scházet a řešit ty další problémy. To fakt vám
chybělo. No, jo... Já vím, že toho je málo i tak třeba, co jste se... třeba byste mě nepoznali, do
romštiny třeba LIM se nedostala, tak věděli jste něco během jako už tady té výuky na vysoké
škole něco o Romech?

ZUS20:
Já určitě... Ale spíš jako hodně aji z filmů,......nebo z dokumentů nebo tak, jakože se o to sama
zajímám, ale.....jako ze školy, ze školy...

AME68:
A na vysoké, třeba na...multikulturní výchovu, měli jste? Na fildě?

ZUS21:
To jsme měli, ale taky se tomu hodně věnujem, třeba když mají studenti vytvářet vlastní
práce, tak hodně se tam...hodně se to řeší ta problematika vzdělávání Romů. Takže spíš, že
třeba někdo má vlastní příspěvek, a tak to se diskutuje, no... No a jenom ještě teda co mně to
dalo osobně, tak určitě hodně, myslím si, že by... že to je fakt jako jeden
z nejcennějších...jedna z nejcennějších zkušeností, co člověk sám může udělat a prostě fakt
bych to doporučovala úplně všem, kteří se nějak prostě v tý sociální oblasti angažují, protože
mezi těmi svými kolegy studenty vysokoškolskými, kteří třeba už mají vzdělání na
pedagogické fakultě a všechno, tak vidí prostě, že ty postoje, že to vidí strašně černobíle, jo.
Mě to... mě to strašně zaráží, jak prostě lidi, kteří mají humanitní vzdělání a sociální, tak
prostě jsou s tím hned hotoví. Prostě do toho vůbec nevidí, do toho problémy.

AME69:
To jste na fildě, ale my tady máme takové budoucí pedagogy. S takovýmhle prostě
negativním přístupem a prostě řeknou, že „já rozhodně nikdy nebudu učit romský děti.“
Prostě všem bych to doporučila. Jako praxi výbornou, jo. Nebát se toho, běžte si na ty romský
školy, běžte si na Merhautku, na Starou, běžte si na Křenovou a vyzkoušejte si, co na to...na
co máte. A nebo aspoň jako dobrovolník nebo v rámci nějakých jiných aktivit jako
dobrovolník někde působit v IQčku, DROMU. Ta zkušenost, ta jako... Ale uvidíte, na co
máte, že jo... jo? A víte, někteří opravdu, já jsem se v tom taky našla. Já vím, že kdybych tady
jako neměla být, jo, tady na fakultě, tak nepůjdu. Do...nějakou tu jako „gádžovskou“ školu,
nero... jako normálně tu neromskou. Půjdu vždycky na tu romskou, jo.
Jako to bych strašně chtěla pracovat, to je prostě něco jinačího, ty děcka jsou fakt úplně jiný,
jo? Nebo ne?
Já to nechci moc rozvádět, vy máte mluvit. Smích.
Ještě... ještě doplním, vy jste mi neřekli, čím teda chtějí být? Tady akorát ZUS vy... vyzjistila,
že chce být KIN fotografkou,... (smích).
ZUS22:
Jo, to bylo jenom kvůli tomu mobilu předtím. Co jsem se ptala, tak jedině princezna, že jo.
Nejdřív vůbec nevěděla jakoby. Já jsem se jí na to právě ptala, protože mě to zajímalo: „No,
tak asi princezna!“ Říkám: „No, tak to ne! To existuje v těch pohádkách, ale tak co bys
chtěla?“ A ona jako nevěděla vůbec. Takže jako fakt tomu ty děcka...a tu fotografku, to jsem
jí vnutila já, jo…. „Hele, ty tak hezky fotíš, ty bys chtěla být fotografka?“ A ona se toho
chytla, jo, hned.
Ale jako že by sama měla nějakou představu, že by chtěla něco dělat, tak to ne. Možná ten
Honzík, ten chlapeček, ten mi říkal, že chce být policajtem, no.

LIM46:
Já si myslím, že teda SAR má vzor v té ALK, že... Má vlastně střední školu, a tak se mě hned
ptala, že ALK půjde na vysokou, že jo a jak je to s těma titulama a jenže... a jak dlouho bych
musela se ještě učit a takhle, že jo. Ona se učí... ona se ptá prostě, jak dlouho by ještě musela
chodit do té školy, ale asi by... asi ona touží po nějakým tom titulu nebo aby jako byla něco
víc nebo tak a takže se ptá. Takže já si myslím, že pokud jí to půjde, tak asi bude studovat,
pokud bude mít nějakou motivaci, což myslím, že motivaci má v té starší sestře.

AME70:
Ehm, ehm. To je rozumný...
To jsem ráda, že to dokončila a doufám, že se ještě někde uchytí. Ještě mi řekněte teda, budete
pokračovat, nebudete, mám sehnat do té rodiny někoho jinýho, mám s tím počítat?
Dalibor končí, že jo...... to už, to jo...
Jo? Takže děkuju moc za...že jste dneska přišli, že jste mi tak hezky povídali a já, co budu
mít, jakoukoliv aktivitu, nějakou akci kulturní, co jsem vám teďka posílala, v nejbližší době
bude ve Sdružení pěstounských rodin,...
Já to vypnu už... děkuju.

Přítomni:
AME
LAD
OVS
AVI
TEP
LIM
ZUS
ABL
3) 5. 6. 2009

AME1:
Takže tady vás dneska vítám, na Kolokviu, je tady REV a ELA... Je dobrý, že tady jste teďka
obě dvě, protože máte něco společného. Že jste obě dvě doučovaly... REV v SOS vesničce a
ELA v dětském domově, jo. Pak přijde ještě Martina a ta doučovala přímo v rodině teda. Měla
dvojčátka teda, měla osmou, osmou třídu. Tak jenom mně řekněte...Veronika, ta teda začne,
protože pokračuje...
Jaké jsou pokroky, co se změnilo, když jste Vy doučovala bráchu a sestru...no prostě
sourozence a někdo Vám asi přibyl.

REV1:
No, tak já jsem první půlrok vlastně doučovala tu Věrku a Jirku, to je nejstarší a teďka ty
děcka vlastně začaly chodit do toho středu té vesničky, kde je vlastně to centrum a tam vlastně
doučuje ten místní pedagog, takže jsem se s něma moc tak často nesetkávala, hlavně teda
s tou Věrou už moc ne, takže ta paní Ráčková to vlastně využila mě tam tak, že třeba jsem
něco četla s tím mladším Dušanem, ten měl asi nějaké problémy se čtením, asi nějakou tu
dyslexii - nějakou formu a tak jsme četli nějaké domácí úkoly, takové lehčí věci, no a pak
ještě mně přibyla ta Eva, ta chodí do třetí třídy a s tou taky většinou domácí úkoly a problémy
jí teda dělalo psaní, že ona nevěděla třeba vůbec, jak se píše která písmena a pletlo se jí třeba
„T“, „D“, takové ty podobné, tak to jsme trénovali a... a překvapil mě teda Jirka, se kterým
jsem měla docela problémy ten první půlrok, protože fakt to s ním nebylo k vydržení a teďka
se zlepšil, myslím, že má i nějaká pravidla dohodlé s tou paní Ráčkovou, že už... že už je to
takové lepší, že to chování se zlepšilo, no...
A myslím, že i ty známky, už se docela snaží a...

AME2:
A jaký to jsou třeba pravidla? Jakýho typu? Nevíte...

REV2:
No, když se třeba se mnou bude učit a nebude dělat nějaký binec nebo tak, tak třeba...já
nevím, může jít na fotbal s klukama, nebo může jet za něma tady někde do centra, tak to je
pro něho výhodný, tak to se snaží.

AME3:
A Veroniko, teďka jste zmínila, že jsou tam specifické poruchy učení. Vy víte, jak máte
postupovat nebo... Protože studujete jiný obor, tak jestli víte, jak mu...

REV3:
My jsme měli právě rozvoj počáteční gramotnosti, předmět, a tam jme měli vlastně
vypracovat sborník nějakých těch her pro rozvoj, takže tam jsem něco si přečetla v nějakých
knížkách jsem si vypsala, ale jako nic moc o tom nevím, no...

AME4:
Jo, to je třeba prostě chyba nebo potom výzva pro mě, že příště si to víc pohlídám a v příštím
semestru bych vám třeba chtěla přímo udělat...ne já, abych vám pozvala nějakého hosta a
bude to taky nějaký externí pracovník pro vás, když si nebudete vědět rady. Protože to určitě
je velký problém a sama bych taky nevěděla, jak...jak třeba postupovat. A jsou různý grify a
finty, jak s těma dětma se učit lépe.
REV4:
No, ta paní Ráčková právě s tím Dušanem, jak on špatně čte, on prostě má špatný přízvuk a
třeba když je čárka nad ,,a“, tak to čte krátce a naopak. Tak asi s ním byla u nějakého
specialisty a ten jí doporučil takové to...takové pípátko prostě, on si to vypípává, tak mu to
pomáhá, že už to měla sama, tak to jako zvládla docela...tak jsem to s ním já už pokračovala.

AME5:
Tak ELA, vy jste tam posílala v té Reflexi prostě průběh, jak jste doučovala, ale měla tam
spoustu dětí.

ELA1:
No, ono to je prostě...všechny děti z celého domu mají udělaný rozvrh, kdy mají čas, protože
mají...každý má zájmy, mají kroužky a takový, tak je prostě udělanej rozvrh a my tam prostě
docházíme, protože nás je víc doučovatelů, protože to jakoby od nadace, která to jakoby
financuje, takže my jsme normálně placený. Je to vlastně...tendle projekt probíhá od března,
bude do listopadu, i přes prázdniny, a je to v podstatě pro všechny děti, kromě těch, co choděj
do speciální školy. I postižení.

AME6:
Jak ses k tomu dostala?

ELA2:
Protože já jsem tam...já když jsem vlastně nastoupila sem, tak mamka tam pracuje jako
asistent pedagoga. No a oni potřebovali, třeba někdy, když měli třeba nějakou akci nebo
nějaký školení všichni vychovatelé, tak potřebovali někoho, kdo by tam takhle zaskakoval.
No, tak jsem tam šla jednou, dvakrát, no a pak jsem tam vlastně loni byla o prázdninách jako
na brigádě celý léto v podstatě, no a pak mně nabídli tenhle projekt. A je to Dolní
Čermná,... ...protože tam máte, tam chybí „r“, „Čemná“, jo. Takže Čermná. No, a tak právě
jsme zařazený jakoby tady do toho projektu a já mám na starosti vlastně děti od... té první
třídy až do deváté třídy, a třeba můj přítel tam je taky, protože on studuje na přírodě -
učitelství a on má na starost učňáky. Učně a středoškoláky, tak ten má takový ty vyšší. A ten
projekt se jmenuje Na cestě do života, je to projekt od Nadace Terezy Maxové a v podstatě on
ani já, já ani tak ne, ale on spíš třeba s těma učňákama udělá to, že třeba na obci si vyzvedne
papíry k občance a oni se to s ním učej vyplňovat nebo se učej posílat doporučený dopisy a to
a to budem dělat, já s těma staršíma, třeba osmá, devátá třída, to s něma budu dělat o
prázdninách. A ještě o prázdninách máme naplánováno, že pojedem na čundr, jakoby, s těma
většíma dětima. Jakože... od té nadace, že to bude od ní.

AME7:
A kolik je tam dětí v tom domově a kolik je vás, pedagogů, těch doučujících?

ELA3:
Dvacet čtyři dětí a doučuje čtyři, pět lidí. Vlastně...

AME8:
A jednou týdně nebo...

ELA4:
Jednou týdně, v sobotu jsme to měli, no. Až jsme vlastně já a Honza jsme, jakoby, že tam
nejsme trvalí zaměstnanci a tři jsou jakoby trvalí zaměstnanci. Jako vychovatelky. No a tak
jsme většinou prostě dělali domácí úkoly nebo co potřebovali, někdy jsme si i kreslili jenom,
někdy stačilo jít s nima na zmrzlinu a povídat si a oni byli šťastní prostě, že vypadli mezi...že
byli sami a...

AME9:
A doučujete...doučujete...doučujete individuálně nebo společně ty děti?

ELA5:
Jak kdy. Většinou individuálně, ale někdy i společně, třeba když jsem zadala nějakýmu dítěti
nějaký cvičení nebo něco, tak si tam dělalo a pak to...
A třeba nejenom jsme doučovali i třeba s jedním chlapečkem, protože on chodí do šesté třídy
a on strašně špatně mluví, jo. Jsem byla v rodině a prostě má, on tak jako: „Takhle jako
mluví.“ Má...trošku jako má takový sykavky, tak s logopedií, protože jezdí k logopedovi, tak
má prostě jako knížku, kterou si musí procházet ty cvičení, no a to s ním trénujem, no.

AME10:
A Veronika?

REV5:
Taky individuálně spíš... Každej zvlášť.

AME11:
Je to náročnější, že, když máte takový rozdíly. Ne? Věkový...

REV6:
No, tak...většinou to je...no tak ten Dušan, ti dva jsou stejně staří, že to bylo takový... v
pohodě, ale nejhorší byl ten Jirka, no, to už jsem nevěděla ani některé to učivo. Třeba fyziku,
to jako jsem si prvně musela nastudovat a pak až mu to vysvětlit, to bylo takové těžší, no.

AME12:
Jo. Teď mně, už si nepamatuju to složení těch dětí. Mě by zajímalo, jak je to v tom dětským
domově? Kolik romských dětí, kolik je neromských, jestli tam jsou třeba děti jiných cizinců
nebo národností?

ELA6:
My tam máme v podstatě čtyři romské děti a dvě napůl. Že mají romskou matku a otce
normálního, jestli se to tak dá říct.

AME13:
Zbytek jsou teda neromské děti.

ELA7:
A zbytek jsou neromské děti. Ale třeba dětský domov, který je ve vedlejší vesnici, tak tam
mají víc než polovinu romských dětí. Že to je prostě...záleží domov od domovu a...

AME14:
Jsou ty děti v kontaktu se svými rodiči? Nevíte?
ELA8:
No, tadyty, tak...maminka se jim občas ozve, ale oni mají ještě starší sourozence, takže spíš ty
čtyři jakoby romské děti, co tam jsou, tak mají starší sourozence a ty tam za něma dojíždějí
teda. Teda... jako... jednou za měsíc, což je poměrně často, protože to někteří ani neviděj. Ale
třeba zajímavý, že teďka nám ta holčina jedna, ona chodí do sedmé třídy, do zvláštní školy a
ona utekla. Prostě tři dny byla na útěku, což je takový běžný v domově, tři dny byla na útěku
a pak prostě přijela její sestra, té je dvacet, něco přes, hádala jsem jí kolem dvaceti, takový
dítě měla už na ruce a prostě a začala jí tam nadávat, že nesmí utíkat z domova, a že už
nebude její sestra a prostě takový... Tak já jsem u toho byla, tak jsem byla z toho taková
hotová.
Smích. Prostě... a pak se srovnala teda trošku, no. Že už jako trošku jí ty zaječí úmysly snad
klesly.

AME15:
Tam taky dochází k útěkům?

REV7:
Tak to já nevím, o tom jsem neslyšela. Asi ne. Já myslím, že ty děcka jsou tam spokojený. A
taky většinou jsou tam romský děti. Neviděla jsem tam neromský.

AME16:
Uměj ty děti...to jste říkala taky minule, jestli umí romsky? Neumí...neumí romsky moc s tou
romskou mentalitou...

REV8:
Já myslím, že ne.

AME17:
...nemají nic společného, že?

REV9:
Já totiž si myslím, že už jsou tam dýl. A jako...že jsou v kontaktu s těmi rodiči, ale. Teda ti
Balogovi jo, ti druzí nevím. Ale myslím si, že ne. Neptala jsem se. Ale myslím, že ne.
Myslím, že jsou tam dýl, no.

ELA9:
Ehm, já myslím, že ne. Ale vím, co tam byli předtím, co byli jako mí spolužáci ze základky,
tak ti uměli, ti se i učili. Jakože paradoxně se učili. Jakože prostě měli nějaký knížky a učili se
i.

AME18:
ALE, co ty Vaše děti baví třeba? Nebo...jestli jste trošku poznala i blíž, jestli zájmy...

ELA10:
No, tak já tam chodím normálně i jako vychovatelka. Takže chodím převážně to, tak... Baví
je… hodně věcí, no, prostě. Jsou to jako normální děti, akorát, že oni mají prostě smůlu, no.
Jestli se to dá tak říct. Baví je hodně sport... všichni skoro tam jako sportujou, dělaj nějakej
sport, prostě hrajou fotbal kluci, jo, holky choděj na hasičák třeba a to. A tak jako se snažej
něco dělat, ale jsou třeba i zvyklí... maj tam keramickou dílnu, tak choděj skoro všichni do
keramickej dílny prostě, něco vyráběj a maj teda moc hezký výrobky. Musím teda říct, že...
Kam se za nima hrabu kolikrát. Smích. Že jako oni jsou zvyklí prostě furt něco dělat a jsou
hlavně zvyklí, že jim furt někdo organizuje ten den. Že prostě přijdou ze školy, napíšou úkoly
a pak prostě něco dělaj až do večera, no.

AME19:
A maj třeba už nějakou představu o své budoucnosti?

ELA11:
No, ty učňáci... jako většinou, když jsou jakoby na té základce, tak pak v osmičce, v devítce,
se začne řešit, kam by mohli jít do školy nebo tak a teda oni u nás v domově mají podmínku
tu, jako ředitel, že prostě musej jít na nějakej intr, aby se osamostatnili, aby se naučili se starat
sami o sebe. Že prostě nemůžou dojíždět. No a tak se vybere škola a pak jak které dítě.
Některý děti, třeba tam mám teďka holčinu, která končí učňák, je jí osmnáct a prostě se
přihlásila na nástavbu a chce dělat nástavbu. Pak má... pak tam bylo vloni chlapec, kterýmu
klaplo v říjnu osmnáct, prostě skončil a odešel. Prostě i když neměl dodělanou školu, prostě...
že, že tam nebude a to. Pak tam je třeba i jeden vysokoškolák, to prostě záleží dítě od dítěte.
Mně přijde, že pak většinou se stejně všichni většinou vrátěj k rodičům domů. Že oni třeba...
oni jako domov jim zařídí bydlení, zařídí jim práci nebo domluví a to a prostě...a oni tam
choděj třeba půl roku a pak stejně sklouznou k tomu a jedou zpátky k rodičům, aby byli u
rodičů.

AME20:
Jste třeba v kontaktu s třídním učitelem? Nebo s jedním z učitelů?

ELA12:
No, no, my jsme měli...protože my jakoby musíme odevzdávat nějaký jako dotazníky a
takový, tak třeba na základní škole, co děti choděj na základní, tak byly velice spokojený
s doučováním a byly opravdu nadšený. A že...myslím si, že třeba...jednej holčině v deváté
třídě to hodně pomohlo, protože ona plavala v matematice trošku a fakt jí to pomohlo todle
doučování, učitelka si to strašně chválila, že to je strašně fajn a to. Jako máme,
no, takový jako zpětný vazby, musíme mít.

AME21:
Jo, jo. A ještě se teda zeptám... Doučují se všechny děti v tom domově?

ELA13:
Ne, jenom ty, ze speciální školy, který jsou nějak postiženi, tak ty maj jinej projekt a ty maj
prostě asistent...jako mají asistentku v péči, který s nima něco dělaj, takže my jsme jenom
jakoby na základní školu a na zvláštní školu pro ty děti.

AME22:
A jak teda... REV, jak vychází s paní Jiráčkovou a s vedením? A Vy taky jako s těmi
zaměstnanci nebo... Kdo je má na starosti - tety?

REV10:
No, tak já s paní Jiráčkovou vycházím dobře, ona je taková strašně milá paní, to není problém
a to vedení z té SOS vesničky vlastně neznám vůbec. Tam jsem byla jednou, když s tím
Jirkou byly nějaké problémy, tak jsem tam byla u toho pedagoga a tam... jo, příjemný lidi
většinou. Ale jako, že bych se s nima nějak znala, to ne.
ELA14:
To já se znám se všema, i s vedením, ale jakoby to doučování má na starosti jedna teta, která
dělá rozvrhy a takový, tak převážně to jde přes ni všechno, ale i třeba, když podepisujem
smlouvy, tak to děláme i se sociální pracovnicí a takový, co tam maj a...
Tak jako jsme v kontaktu všichni a i s tetama jsme v kontaktu, protože třeba, když přijdou na
to doučování, tak se musíme zeptat, co to dítě potřebuje nebo tak, protože oni jsou přeci
jenom s nima celý týden... tam musí bejt s nima ta komunikace... trošku... fungovat.

AME23:
Já vím teda, že úplně nedoučujete...že jo, romský děti, Veronika teda jo, to jsou ti Balogovi.
Čtou knížky? Asi tam mají nějakou knihovnu, že jo, je to něco rozdíl než naši studenti, co
chodí přímo do těch romských rodin, kde ta knížka opravdu se neobjeví, tak co čtou za
knížky? Nebo časopisy nebo si čtou?

ELA15:
Tak mají tam velkou knihovnu v obýváku a většinou takové dětské knížky jsem tam viděla. A
já jsem teda četla jenom s tím Dušanem, a ten si většinou vybral právě tu, nějakou tu knížku
z teho...z té knihovny. A většinou to bylo něco o rybách. Nějaké rybářství. Tak to ho
bavilo...toto jsme četli a časopisy jsem u nich nikdy neviděla. Právě jsem Vám už psala, že to
jsem se nesetkala. To...ty malinký čtou, ty dětský knížky, to je jasný a ta romská holčička,
ta...ta v sedmý třídě, ta čte „Bravíčko“, protože jim tam chodí, oni to maj prostě jako
předplatitelé jsou, tak to si čte na pokoji a ten učňák, ten klučina nevim. Ten asi moc ani
nečte, on spíš hodně maká, on je na intru, jezdí i hodně k tetám a to. Vyučuje se zedníkem, tak
on chodí na brigády nějaký a to, tak on je takovej hodně dříč... než přes tu hlavu.
Smích.

AME24:
Chcete se třeba zeptat na něco vzájemně? Třeba něco vás zajímá?

ELA16:
Můžu se zeptat? Ty seš v Medlánkách? Dojíždíš? Já tam bydlím vedle.

REV11:
Já tam taky bydlím, no.

AME25:
Bavme se dohromady všichni, co vás napadne.

ELA17:
Můžu se tě zeptat, prosím tě, v těch...ehm...v těch SOS vesničkách, tam nemůžou bejt jako
manželský páry?

REV12:
Ne, tam mohou být jenom ženy právě, no.

ELA18:
Jo? To jsem právě ne...

REV13:
Tam právě nemůžou mít, myslím, ani žádný poměr, jakože...
AME26:
Ten soukromej život je úplně omezenej.

REV14:
No, že by spolu jako nebydleli, to je jasný, ale myslím, že ani nemůžou mít...se musí věnovat
jenom těm děckám.

ELA19:
A to mi přijde třeba taky jako špatnej model. Třeba, když jsou třeba bezdětný manželé,
nemůžou mít prostě děti, tak proč by tam nemohli bejt? Vždyť oni se těm dětem budou taky
věnovat oba, že jo.

REV15:
Tam jsou chlapi jenom v tom centru, no. Ten pedagog a myslím ještě nějakej...nějakej údržbář
nebo něco.

ELA20:
Já třeba musím říct, že třeba v tom dětským domově úplně ty děti milujou chlapy. Protože tam
mají samý tety, akorát strejda ředitel je a jinak prostě oni když úplně chlapi! Třeba, když tam
přijde náš taťka, tak oni ho viděj jako Boha! Prostě úplně... chlap - to je pro ně něco jako
úplně zázračnýho skoro. Oni právě, když přijímají nějakýho novýho vychovatele, tak se
snažej, aby to byl chlap. Jenže o to je tak strašně malý zájem, ty chlapi maj... nevim, no.

AME27:
Z jakýho důvodu je malej zájem? Jako z finančních asi?

ELA21:
Možná z finančních, třeba některý chlapi nejsou ani schopný se starat o ty děti, protože oni si
jakoby vařej sami večeře, takže on musí teďka...musí se starat i o malý děti, že jo, takže
koupání a takový ty...furt, takový to lítání kolem dětí. Nevím no, to jim možná nějak
neimponuje todle.

AME28:
Takže já teďka teda asi...dávám chvilku oddych, jo než mě možná ještě něco napadne. A
možná by jsme teďka daly možná slovo ještě RAM, protože...... RAM teda...tady vlastně Saša
doučovaly...nebo doučují v dětským domově a SOS vesničce, tak teďka nám vykládaly o
takovém tom společném doučování. Vy máte individuální doučování, Vy teda chodíte přímo
do romské rodiny. Koho doučujete a jak jste se k tomu dostala nebo proč jste si ten předmět
zaregistrovala, co jste očekávala a jaký bylo hlavně ten Váš pocit, když jste šla poprvé do
rodiny?

RAM1:
Ehm, tak já jsem doučovala nebo ještě pořád doučuju patnáctiletý holky, chodí do osmé třídy,
jsou to dvojčata, jedna se jmenuje Helenka, druhá Šárka a... a jinak já jsem předtím vůbec
nedoučovala., takže jsem nevěděla, jak k tomu přistupovat, neměla jsem žádný zkušenosti, no
a musím teda říct, že ta první návštěva byla...byla moc příjemná. Myslím že, jako i z jejich
strany, i z mé strany. Vůbec jsem si to tak nepředstavovala, bylo to moc fajn.

AME29:
A měla jste nějaké obavy? Třeba když jste tam šla nebo když jste se představovala...
RAM2:
Jako musím říct, že ne-e. Vůbec ani jsem o tom nepřemýšlela. Já třeba, když jsem se bavila
takhle o tom s kamarádkama, tak...tak každá mě obdivovala a říkala, jako, že...ještě k tomu do
romské rodiny, že by nešla doučovat v žádným případě.

AME30:
Třeba rodiče s tím neměli problémy...

RAM3:
Ne-e. Ale jako většina se teda divila, že...jakože vůbec do něčeho takovýho jsem šla.
Smích.

AME31:
Je to zarazilo, že? Určitě... A teďka tam jste už skoro půl roku, myslíte, že tam jsou nějaké
pokroky? Tady Saša říkala, že aji učitelé si prostě chválí, jo?

RAM4:
Já si myslím, že jo. A...a vlastně, jak jsem říkala, tak jsou to dvě holky, ta Šárka, já si
myslím...takhle. Obě dvě jsou šikovný, ale ta Šárka je u mě taková nesoustředěná, bych řekla,
taková roztěkaná a i sama říkala, že ta škola ji nebaví. Že ona vlastně...obě dvě chodí do osmé
třídy a říkala, že už by teď tu školu chtěla opustit, že jednak jí to nejde a nebaví a ta Helenka,
to je opak. To je úplně něco jinýho. Ta se snaží a třeba i vím, že mně říkala, že ve škole se
účastní různých olympiád a že paní učitelka ji chválí, tak...

AME32:
Ono, ty holky, ty dvojčata, vlastně pochází z velké rodiny, jo. Ony mají několik sester, nevím
kolik...její maminka, kolik má přesně dětí, ale i tak. Maminka i tatínek prostě chodí vlastně do
práce......ale i tak mají tvrdší výchovu, že?

RAM5:
Právě, že...promiňte. Tam právě, jak jste říkala, tak ta maminka je...ona, myslím, byla tehdy
ještě, nebo předtím byla, myslím, v nějakým manželství prvním, měla...

AME33:
Teď má druhý.

RAM6:
Ehm a z toho prvního měla, myslím, čtyři děti a dokonce ty jejich děti už mají jako svý děti.
Tak...

AME34:
Právě to je potom vlastně prolnuto s těma návštěvama, které tam pořád docházejí k nim, no.

RAM7:
No, no, no, no, no.
Smích.
To je pravda, že já jsem tam...třeba kdykoliv přijdu, tak on tam vždycky někdo je.

AME35:
Máte klid? Máte třeba svoji místnost?
RAM8:
Jo, to jo. Ehm, ehm. A až teď jsem si vlastně vzpomněla, že ony ty holky jsou v jednom
pokoji a mě třeba překvapilo, že oni nemají vůbec psací stůl. Protože my jsme...já jsem to teda
neříkala nebo já jsem si jako netroufla, ale my třeba, když jsme se učily, tak my jsme seděly
na posteli, tak to mně přišlo takový, že...jako žádný pohodlí. Jako přeci jenom...si myslím, že
je potřeba to dítě, aby sedělo u stolu a sedělo na židli. Tak toto vím, že to tam neměli. Nebo já
nevím, já jsem se třeba neptala, kde se učí, jestli někde v kuchyni, to vůbec nevím, když třeba
tam nejsem.

AME36:
No, asi. Já jsem tam u nich byla, takže já vím, že oni mají tam pokojíček, vlastně. Ony jsou tři
děvčata tadyty. Vlastně ještě tam je jedna mladší nebo starší. Teď nevím.

RAM9:
No, myslím, že starší, ale......tu vůbec neznám. Vůbec nevím, co je s ní. To nevím.

AME37:
Ta starší už je asi dávno na učňáku nebo na střední škole.

RAM10:
Tak to nevím.

AME38:
Dobře. Ještě trošku zkuste popřemýšlet, když jste teda teďka říkaly, asi, třeba Veronika, že ty
děti mají specifické poruchy učení, je třeba něco, co vám chybí? Nějaké znalosti?
Třeba...s čím jste měly třeba problém a nevěděly jste, jak to řešit?

ELA22:
No já třeba tam mám holčinu ve třetí třídě, která je dyskalkulik, tak prostě s tím jsem se jako
nikdy nesetkala, jako s touhle poruchou, a tak ze začátku jsem si říkala „Ty jo!“ A ona chodí
jakoby ke specialistovi nebo chodila do poradny nebo to, tak on jí prostě dal nějaký materiály,
z kterých má, jako co má dělat a takový to, tak to jsme z toho hodně čerpaly, že tam bylo
třeba opice, různě velký, a ona je měla seřazovat podle velikosti, pak různý určování jako
velikosti, tečky, prostě, co je víc, jestli těchhle teček víc nebo těhlectěch.... Tak jako různý
cvičení, no, tak to jsme se snažily teď trošku dělat z toho. Jinak tam třeba byla holčička, která
je jakoby v druhé třídě teďka, ale ona přišla z rodiny, když byla v první třídě a ona půl roku
v podstatě nechodila do školy. Prostě rodiče to neviděli jako podstatný chodit do školy, takže
ona třeba byla jenom párkrát za toho půl roku, tak strašně jí to chybělo všechno, tak... taky
jsme musely trénovat psaní, protože ona úplně špatně psala, špatně četla, pletly se jí
písmenka, prostě tam ty základy strašně chyběly, no. Tak se to snažíme tak jako dohánět furt a
je to běh na dlouhou trať s nima.

AME39:
Ehm, dobře. RAM ještě uvedla, mě by teďka zajímalo Váš vztah s těmi dětmi. RAM uvedla,
že mají... ty holky mají respekt z ní, ale že i přesto prostě...

RAM11
Ale já jsem, já, já...si myslím...
AME40:
...je tam důvěra.

RAM12:
...že jsme si našly tak jako přátelský vztah mezi sebou. Jenže já si myslím, že jsem pro ně jako
učitelka, protože já třeba přijdu, tak ta paní...maminka vždycky říká: „Jé, paní učitelka je
tady!“ Ale já myslím, že i jako kamarádku, jako my jsme si tak hodně...na to, že jsme se
nikdy neviděly, tak jako docela si tak vykládáme až třeba o osobních věcech, bych řekla.

AME41:
Holky se nestydí...

RAM13:
Ale mně to nevadí, ony se vůbec nestydí, no, no, no.

AME42:
Tykáte si, vykáte si nebo oni vám teda spíš...?

ELA23:
Tykáme. My si teda tykáme, no.

RAM14:
No ze začátku mně vykaly, a ony mně právě samy říkaly, že, že... že si jako samy musí na mě
zvyknout. Že přeci jenom jsem pro ně cizí osoba, ale jako teď si tykáme.

AME43:
Jo, jo. A REV taky tykaj?

REV16:
Jo, jo. My si tykáme, akorát Jirka mně vyká naschvál někdy. Ale jinak jo. Jinak mi tykají, no.

AME44:
Ehm, ehm. Ještě teda Martina, jenom než se...byla jste třeba v kontaktu s paní učitelkou
nebo...Vy jste šla do té školy jednou, že jo.

RAM15:
Ne, ne, já jsem právě Vám posílala tuto Reflexi a já jsem právě zjistila nějakou, já nevím,
první nebo druhou hodinu... ...že já jsem měla doučovat nebo doučuju matematiku, tak to bylo
pro mě docela... Jako fakt, když to přinesly, spoustu věcí jsem zapomněla, ale tak...
Já si myslím, že to jde. A...a právě, že jsem zjistila, že ony nemají doma vůbec žádnou
učebnici. Tak to...prostě jsem si říkala: „To...to...to je zvláštní, aby neměly doma žádnou
učebnici. Jsem si říkala, jako ale z čeho se učí? Když třeba se připravují na nějakou písemku
do školy??? No a...já jsem teda těm holkám o tom neříkala, že bych jako šla za tou paní
učitelkou a taky než jsem se tam vypravila a právě jsem se jako s ní střetla a jsem jí teda
říkala, že tady doučuju tadyty slečny nebo ty holky a ona mně právě říkala, že to tak je, že ony
skutečně...nebo ty děti obecně všechny učebnice doma nemají, a že dostávají až ve škole, že
právě jako z dřívější zkušenosti, že je spousta dětí zapomínala doma, tak je rovnou nechali ve
škole a...
ELA24:
U nás to dělají taky tak, no. Že každé dítě má ve škole svůj košíček a v tom má svoje učení.
A že si domů nosí v podstatě jenom to, co...to, co jakoby potřebuje, no. Tak některý to
nechávaj ve škole naschvál, že jo, aby se nemusely nic učit.

RAM16:
No a my jsme se učily jenom ze sešitu, co měly holky, tam ty příklady napsaný a jinak to bylo
všechno. Ona mně sice jako jmenovala nějaký učebnice a já jsem se třeba po nich i sháněla,
ale nikde jsem je nenašla. Tak...tak jsem to nechala být a...

AME45:
Jasný. Takže z těch sešitů, z těch zápisků.

ELA25:
Oni choděj na základní školu?

RAM17:
Ehm, do osmé třídy.

AME46:
A čtou nějaký knížky? Nebo časopisy? Nebo co... nebo co je zajímá? Jste tam měli hip-hop.

RAM18:
Tak tu Helenu... ona chodí i do nějakého tanečního kroužku, myslím třikrát týdně mně. Říkala
- pondělí, středa, pátek, tak to říká, že ji hodně baví a...a ta Šárka, ta poslouchala nějakou
hudbu, mně říkala, ale jinak takhle, že by něco dělaly, to nevím.

AME47:
A už mají nějaké...nějaké představy, že, kam by chtěly jít dál. Nebo asi...

RAM19:
Ehm, ale ono se to tak jako různí. Ono jeden týden řekne něco, druhý zase něco jiného, tak...
Ale ta Helenka, ta by chtěla jít na gymnázium, ta mi vlastně na gymnázium říkala a... a nebo
na nějakou vizážistku, protože ony jsou obě pěkný. Na to teda, že jim je patnáct let, tak jsou
hodně vyspělý bych řekla. Že kdybych je viděla, neznala a nevěděla, kolik jim je...

ELA26:
No, ony jsou už brzo vyspělý...

RAM20:
...na to, kolik jim je, tak na to, že mají patnáct, tak...

AME48:
Mohou se malovat?

RAM21:
Ehm, no, tak to jako hodně se malují.

AME49:
No, ale přesto nemůžou chodit na diskotéky. Jste psala, že?
RAM22:
No, že ta maminka docela je na ně přísná. Jako nechce je pouštět a jako večer nikam a...

AME50:
Ehm...jsem se ptala už minule, ale teď vlastně...jak tráví ten volný čas. To tráví teda v té SOS
vesničce ty děcka?

REV17:
No Věra ta...oni jezdí vlastně do těch různých kroužků, myslím, že každé děcko má nějaký
kroužek a to jezdí do centra, většinou do Lužánek...

AME51:
Jo, jo, jo, to jste říkala, no...

REV18:
...a pak většinou...většinou si hrají tam v té SOS vesničce na hřišti a...no nebo mají kamarády
třeba i vzadu někde, v centru, tak dojíždí. Spíš ten Jirka, no, ten nejstarší. Ty mladší ještě ne.

ELA27:
To u nás každej má kroužek, ale i třeba tam choděj nějaký děti z vesnice si hrát, ale je to
omezený. Prostě že...když je hezky, tak si maj bejt venku, aby se necouraly jakoby po baráku,
ale můžou jít i dovnitř, ale musí o tom někdo vědět. Nějaká teta nebo to...a jsou tam třeba i
děti, který jezdí třeba k někomu na víkend. Že třeba tam je holčička ze školky a že má prostě
kamarádku ve školce, tak ty rodiče si ji vezmou třeba na celej víkend domů. Takže prostě
s něma jako tráví doma ten čas. Takhle jezděj některý, no, maj kamarády...

RAM23:
A ještě můžu říct k těm kamarádům? Tak...tak ty holky, co jsem zas tak s nima mluvila, tak
ony jako kamarády takhle moc nemají. Jednak jako doma jich je hodně, a potom tím, že jsou
dvojčata, tak...takže vlastně si tak nějak...

AME52:
A jsou spolu, že?

RAM24:
Ehm, jsou spolu hodně, ehm.

AME53:
A chodí třeba někam... já nevím, do DROMU, nebo do IQ ROMA SERVIS?

RAM25:
Tak to jsem se neptala, to vůbec nevím. Ehm, to nevím. Akorát vím, že teda ten kroužek
taneční ta Helenka... Ne, ne, ne, to mně říkala, že je někde ve městě na... Musilové nebo
jak...nevím, myslím, někam dojíždí.

AME54:
Ehm, je to možný.
RAM26:
Že na Křenové to není. Tam, kde bydlí nebo ve škole... Tak mně říkala, že tam tancujou různý
ty lidový romský ty tance, mně říkala a že maj různý vystoupení, třeba tak po republice, že
hodně jezdí.

AME55:
Jak teďka budete...budete ještě pokračovat? Ještě doučujete do toho června nebo jaký máte
plány do budoucna a v září?

ELA28:
My jedem až do listopadu, takže...

AME56:
(Není rozumět) i v práci u toho projektu Vašeho, že.

ELA29:
Někdy přes léto.

AME57:
REV už stop nebo...?

REV19:
No, já asi už budu končit, protože jsem se tam dozvěděla hodně věcí a chtěla bych zase zkusit
něco jinýho, no.

AME58:
Tak, REV, když potom...už jste se tam jako rozloučila úplně? Tak já myslím, že e-mail na tu
paní Jiráčkovou mám nebo ona se mi určitě ozve, že v září nebude problém, jo. Zase
mám...projekt mi vyšel nebo nám vyšel, takže penízky budou, zase můžu mít nový studenty a
můžou tam pokračovat místo vás.
A RAM ještě bude pokračovat nebo mám někoho najít?

RAM27:
No já vůbec nevím. Já jsem se právě Vás chtěla i zeptat, jak to je, jestli se končí teď v červnu
nebo jestli...nevím vůbec.

AME59:
Jako já nevím... záleží, jestli jste z Brna...

RAM28:
Nejsem z Brna.

AME60:
Pokud nejste, tak Vás nemůžu jako do ničeho tlačit, pokud teda jste a máte volný čas, tak
záleží na té rodině, jak se s něma domluvíte, že jo. Jestli holky ještě se učí, já nevím... Ještě se
učí. Tak jestli máte čas, tak tam můžete chodit samozřejmě. A v září je to na Vás, jo. Máte
možnost si zaregistrovat doučování dvojku, trojku...trojka zatím není a zatím asi...asi...asi
teďka to nemá nějak význam. Ale jinak, pokud...buď máte na výběr. Buď si můžete
zaregistrovat doučování dvojku a nebo mně řeknete a můžete se zapojit do toho našeho
projektu a můžete být placeny. To znamená i Veronika. Kdybyste chtěly pokračovat, my
máme finanční podmínky, že to je šedesát korun na hodinu a zatím je to za semestr dvacet pět
hodin, že můžete odučit. Ale teď mně vyšel projekt na tři roky, tak je třeba možný, že vám
třeba budu moct nabídnout více hodin, jo. Nebo to nějak promyslím, teďka už nebudu tak
omezená. Vždycky jsem měla třeba projekt na rok, jo. A teďka máme...na tři roky máme jistý
finance. Takže když budete chtít...buďto můžete si doučování dvojku zaregistrovat, což by
bylo teda jenom za kredit nebo za...no, za kredity a zadarmo a nebo za penízky na dohodu, jo,
v rámci tohohle projektu. Pak vám můžu nabídnout romštinu, jedničku, dvojku a základy
romologie. Základy romologie na podzim je jednička, na jaře je dvojka. To znamená, že
vlastně máme...budeme mít takový semináře, bude to třikrát nebo čtyřikrát do toho semestru,
třeba v pátek, jednou dopoledne. Ty tři nebo čtyři dopoledne. A budem si vykládat o Romech.
Jo, o všem. Kultura, mám tradice, mám „dvd-čka“- tradice, zvyky, jako svatba, pohřby, jinak
tam rozebíráme všechno. Máme tam zajímavé hosty, jo, režiséry, máme tady vlastně jednoho
studenta, který tam vystudoval Filmovou školu ve Zlíně, je režisér a je to Rom, natočil nějaké
dokumenty, tak může za náma přijít. Pan Zíma naučí vás plést košíky, takže...
A hlavně už budu mít v září snad víc času, že bych se tomu víc věnovala, tomu doučování, jo.
Protože my jsme se vlastně za celou, teď si to uvědomuju. My jsme se vlastně ani neviděli
v nějaká... nějaké jakoby úvodní hodině, já jsem s váma komunikovala hlavně přes meil, ale
nějak abysme se spíš jako... že vás uvedu znova, že vám všem řeknu instrukce, jak vlastně
bude vypadat nakonec to Kolokvium, co po vás chci, a že by hlavně byla jednou za měsíc
nějaká přednáška. Jo, třeba... Jakože by to nebylo povinný, přednáška třeba ode mě o
vzdělávání romských žáků... Nebo třeba potom bych si pozvala nějakou speciální pedagožku,
no.

RAM29:
Jo, ale holky musíte, víte, jaký jste doučovaly nebo ty Romy...jako romský děti, jo?

REV20:
Já jo, i neromský.

ELA30:
A já romský jenom.

REV21:
Já smíšený, jo.

RAM30:
Ehm, a jak byly starý?

REV22:
Čtrnáct, dvanáct a ty dva chodili do třetí třídy.

RAM31:
Ty jo! Smích. Měli čtyři děti, jo?

REV23:
No, tak většinou vždycky za ten jeden den tak dvě, když každý hodinu.

AME61:
Takže, já bych (není rozumět)... to si můžete nechat, jo. To je právě ten časopis, který si
vydávaj tady romský děcka v IQ ROMA SERVIS, no a prostě bych se už tomu doučování víc
věnovala. A hlavně my jsme měli určitě pravidelně třeba jednou za měsíc supervize, jo? Že
bysme se prostě takhle scházely častěji a povídaly si mezi sebou a vy byste se svěřovaly
ostatním, co vás trápí. Ale zatím jako je to dobrý, no. Tam...spíš je problém...tady u toho
individuálního doučování je to v pohodě, protože většinou ti rodiče jsou doma, jsou...že jo, ty
holky většinou a hlavně, když nejsou, tak napíšou SMS-ku, na tom já trvám, jo. A když je to
společný doučování, třeba tam v tom IQ ROMA SERVIS, jo, tak ty děcka jsou trošku z toho
zklamaný, že jak začíná trochu být hezky venku, jo nebo léto, tak ty děcka tam přestanou
chodit, protože jsou spíš na ulici a různě, jo. A zatím to individuální, to je moc...jako velmi
výhodný pro ty děti, jo. Mě by ještě zajímalo,...

RAM32:
...Třeba ta maminka...toho tatínka jsem tam viděla jenom jednou a ta maminka, ta...ta třeba
přinese nám čaj nebo nějakou limonádu, zase odejde.
Smích. Táta to vyloženě všechno nechá na mě. Nechává. Tak prostě jsem si říkala, tak jsem
od toho tam, tak... Smích.

AME62:
A budete chtít v tom pokračovat? V té rodině? Nebo...nebo chcete zkusit něco jinýho?

RAM33:
Já... já asi jo.

AME63:
Jo, dobře, dobře. Každopádně se vám v září ozvu všem, jo. Ale úplně teďka na závěr mě by
ještě zajímalo, tak už nějak to ukončíme, protože já zase musím učit, jo. Mě by jenom
zajímalo, jestli vám to něco dalo. Jestli to...buď ten předmět, jo, ale jestli vám dává něco to
doučování? A co byste třeba doporučily těm novým, co prostě budou třeba v září se k nám
přihlásí. Jak třeba s těma dětma postupovat nebo co třeba já jim mám opravdu nabídnout? Co
vám chybělo?

ELA30:
Mně třeba to hodně pomohlo, myslím si, že i mně to jakoby trošku z mého...budoucí
profesionální učitelské kariéry, protože když jsem si třeba něco připravila, že budem dělat, tak
pak třeba jsem zjistila, že jsme stihli jenom půlku, i když jako jsme jeli rychle nebo to, tak to
si myslím, že mi hodně pomohlo, že jsem si zvykla jako na tu práci s těma dětma, jak oni
reagujou na jednotlivé věci a to, takovej člověk tím doučováním získá takovej ten lidštější
přístup asi i k těm dětem. K těm romskejm i neromskejm dětem a...jo, myslím si, že mi to
dalo hodně. Jako... že to bylo fajn.

AME64:
Ehm, a co studujete?

ELA31:
Já? Matematiku, zeměpis-učitelství. Druhák.

AME65:
Druhák.

AME66:
Takže na praxi jste ještě jako moc jako nebyla.

AME67:
Já to všem jako doporučuju. Toto jako praxi, jo, protože...

REV25:
No, to určitě. Člověk má jakoby jenom to jedno nebo dvě děti, tak se jim může věnovat a pak
si...pak už si by mělo zvyknout lehce na těch třicet.
Smích.

AME68:
No ono je to to...jakože už jste ve druháku a že vlastně...

REV26:
Člověk se naučí jako i něco vysvětlovat. Když oni potřebujou vysvětlit nějakou látku, tak
člověk se to naučí jakoby postupně vysvětlovat, aby to trošku ty jejich mozečky chápaly, no.

AME69:
Veronika, ta je v prváku, že jo, asistentství a ještě něco studujete?

REV 27a:
Já jsem měla ještě sociální pedagogiku a volný čas, ale to už jsem ukončila...

AME70:
Jo.

REV28:
...v...po prvním semestru. No a mně to taky určitě hodně dalo, no. Hlavně ten kontakt vůbec
s těmi Romy, protože já pocházím z Kyjova, tam se s Romem vůbec nepotkáte. Rostě...tam
ani nejsou, nebyli, takže to se mně líbilo, že aspoň jsem nějak nahlédla, jak to tam funguje a...
A určitě aji jako do školy samozřejmě jako praxe je to dobrý. Jsem se naučila jak vůbec
s těma děckama jednat a tak. Aspoň trochu, no.

AME71:
Vy budete chtít třeba aji do budoucna teď...vás vlastně čeká bakalářka, jo, tak kdybyste třeba
chtěly psát aji na nějaký téma, prostě něco podobnýho, které se týká multikulturní výchovy
nebo těch Romů, tak mně můžete napsat, jo, a klidně vám povedu práci nebo vám pomůžu.
Jo, jak chcete, jo. Tady plno knížek mám, literatury, můžu vám doporučit, sehnat kontakty, jo,
respondenty.
Co studujete Vy?

REV29:
Němčinu s ruštinou.
Smích.

AME72:
Němčinu, ruštinu. A takže v kolikáťáku?

REV29:
Ehm, taky ve druháku.

AME73:
Ve druháku, takže praxe taky žádná.

ReV 30:
Ne-e. Zatím ne-e.

ELA 32:
A na podzim my máme praxi teda.

REV 31:
Já myslím, že taky.

AME74:
To znamená, že až pátej semestr? Takže v rámci bakalářského studia se dostanete na praxi až
v pátým semestru. Ale v šestým už ne, ne? To už máte hodně práce...

REV 32:
Tam už to není, no.
Myslím, že je to jenom na podzim teďka. A myslím snad, že to je jenom tejden nebo čtrnáct
dní. Jako úplně přesně to ještě nevím.

ELA 33:
Ehm, ehm, ehm. Já taky ještě ne, ale myslím, že to tak je.

AME75:
No, to je fakt málo, no.

REV 33:
No, přijde mi to málo, no. Já jsem si třeba říkala nebo jsem si myslela, že budem chodit aspoň
na nějaký náslechy nebo něco...

AME76:
No, no, ani tohle?

REV34:
Ani tohle právě, tak...

ELA 34:
Mně to přijde jako málo, nevím, no.

AME77:
Já má trošku něco jakoby trochu něco v hlavě, že...já nevím, já aji v rámci disertace své, že by
prostě tady tihleti studenti, jako jste vy, a třeba hlavně učitelství prvního stupně, že by
to...nedá se říct úplně povinně, ale třeba by to měli povinně volitelný předmět a opravdu by se
s tím už od prvního semestru mohli takhle setkávat. Že by opravdu měli...každý ten student
měl jedno dítě, jo, to opravdu potom chce velkou kontrolu, protože zase ne každý by do té
rodiny romské chtěl jít a šel by a zase než by došlo k nějakým konfliktům, jo, tak že se
opravdu tomu musí předejít. Udělat to třeba jako povinně volitelný předmět, jo. Asi ne
volitelný, protože když je to volitelný, tak...
Smích.
...tak zájem o tom velký není. Protože i teďka máme to doučování a myslela jsem si, že to
bude lepší, ale je to i z toho důvodu, že mám projekt. Že jo, doučování, za který se platí, tak
proč by si studenti měli samozřejmě za ty kredity to...já to chápu, jo. Ale že bysme to mohli
nějak do budoucna. To je fakt jako hudba budoucnosti-než tady někdo nás vyslechne. Ale
myslím si, že to je fakt škoda. Že praxe je až tak v pátým semestru, když už můžeme toho
využít už dříve.

ELA 35:
A určitě...a člověk je v prváku takovej natěšenej, mi přijde, na to.

Všichni:
Smích.

ELA 36:
Že prostě v prváku je takovej natěšenej. Jo, budu učit nebo to. A pak když jako nic, praxe
nepřichází, člověk se učí furt jenom tu nudnou teorii a jako...

AME78:
Jo, jako po pravdě, já jsem na tenhleten projekt nalákala hlavně prváky. Jo, co jsou prostě
třeba sociální pedagogika, tak ti jsou v prvním ročníku, tak ty dokážu ještě nějak jako nalákat,
ne oblbnout, to je v uvozovkách, jo. Ale prostě ještě nejsou rozkoukaní, neví, jaký jsou tady
možnosti, takže jdou do všeho, jo. Pak už se za rok trochu rozkoukají, už vědí zase, že hlavně
jsou potřeba penízky, že jo, brigády, a nebo jinačí prostě záležitosti, jinačí volnočasový
aktivity, takže jako mám potom velkej odliv. Jo, ale ti prváci, jo, ti většinou mě jako takhle
zachraňují.
Tak chcete ještě něco se třeba zeptat navzájem nebo třeba mě? Třeba?
Já se omlouvám, Martino, já jsem tady byla fakt jako na devátou, já jsem myslela, že to je
v devět, jsem si to zapomněla nějak prostě přehodit a v 10:40 učím, jo.

REV 35:
Tak to nevadí, vůbec.

AME79:
Takže já teďka hned ještě sednu k počítači hned, zapíšu Vám...nezapíšu, nějak internet nejde.
No, já mám poznačeno, jo. Vy tři, jste tady byly, a myslím, že tím pádem je to úplně všechno,
protože dohromady vás bylo dvanáct. Jo, devět jste měli jedničku a tři jste měli dvojku.
Takže děkuju moc, i tak prostě...teďka furt se dívám, že bych ještě něco vám mohla dát na
památku. Že jste nám tak pomáhaly, ale...
Hodila by se vám knížka nějaká? Multikulturní výchova nebo speciální pedagogika nebo něco
takovýho?

REV 36:
Já myslím...nevím, asi ne.

AME80:
Já bych vám klidně mohla dát nahoře, ale...protože tam toho máme strašně moc...

REV37:
Já právě takhle z těch předmětů nemám nic o té speciální nebo sociální pedagogice, tak,
právě, že...

AME81:
Já bych tam jenom za...já už to stopnu.

Přítomni:
AME
REV
ELA
4) 15. 12. 2009 – Ema

AME1:
No, takže já vás jenom teďka poprosím, jenom prostě zleva, půjdeme takhle...pojďte trošku
blíž za náma, tak...jo? A jenom řekněte, jak se jmenujete křestním jménem, co studujete a
z jakého města jste.

NEL1:
... teda ahoj, já jsem NEL, teďka studuju první ročník navazující studium Sociální pedagogika
a volný čas a jsem z takové malé vesnice Dolní Dobrouč u Ústí nad Orlicí, jestli znáte někdo.

SUZ1:
Já jsem SUZ, studuju geografii na přírodovědecký fakultě a bydlím v Třebíči, což je kousek
od Brna.

NAJ1:
Já jsem NAJ, jsem z Bratislavy a studuji na lékařské fakultě.

AME2:
Děkuju.

NAH1:
Já jsem NAH, jsem ze Želetic u Kyjova, vlastně studuju sociální pedagogiku-asistentství.

TAK1:
Já jsem TAK, studuju sociální pedagogiku a volný čas a jsem z Brna.

LAF1:
Já jsem LAF, studuju sociální pedagogiku a volný čas a jsem z Trutnova.

LAN1:
Já jsem LAN, studuju sociální pedagogické asistentství a bydlím ve Staré Vsi, to je kousek od
Ostravy. Z vesničky u Ostravy.

NAT1:
Já se jmenuju NAT, studuju logopedii a surdopedii a jsem z Krkonoš od Vrchlabí.

RUS1:
Já se jmenuju RUS, studuju prvním rokem učitelství pro první stupeň na základní škole a jsem
z Veselí nad Moravou.

AME3:
Ehm, děkuju moc. Tak, já bych tady úplně na upřesnění, ještě bych tady NAH vlastně, ona
měla v reflexi, že vás mrzí, že ten projekt je jenom pro romský děti, tak tady ten projekt není
jenom pro romský děti, vlastně tady vás je devět a z toho, myslím, tři máte neromské děti,
zbytek mají romské děti. Já oslovuju asistenty pedagoga ve školách a oni prostě uznají za
vhodné, pro koho to doučování bude, pro koho ne, pro koho je to vhodné, jo. Takže prostě
většinou to jsou děti, které mají různé specifické poruchy učení a další, že? Takže jsou to i
neromské děti, ale je mi jasný, že by si určitě zasloužily i jiné děti, že a že těch jako...že prostě
ne všude se vlastně...se setkáte úplně s nadšením, že...že prostě další třeba rodiny by to více
uvítaly, ale prostě jsme v začátcích, jsme na začátku, takže uvidíme. A mě by teďka zajímalo,
ta vaše motivace. Proč jste do toho šly? Proč projekt, jestli kvůli kreditům? Mluví kdo chce,
jo? Nebo se klidně můžete ptát i navzájem. Takže kdo chce. Proč ten předmět doučování dětí?
Proč z té lékařské fakulty nebo...

NEL2:
Já kvůli kreditům a vlastně se mi to líbilo, protože se dá někomu pomoct, dají se získat nové
zkušenosti a zároveň to není náročné, co se týká času, který je tomu třeba věnovat mimo toho
samotného doučování.

SUZ2:
Mě to zaujalo hlavně kvůli tomu, kdybych náhodou chtěla učit, to, co studuju, že mě vlastně
zajímá, jak...jak to může probíhat s nějakýma problémovějšíma dětma a tak, no. Vlastně já se
stýkám s dětma docela často, děláme tábory a tak, tak mě zajímalo jako porovnání vlastně
nějakýho znevýhodněnýho dítěte vůči těm vlastně v podstatě dětem, který nemaj problémy
s učením.

AME4:
Ehm, dobře, to je SUZ. Kdo dál, jestli chcete?

NAJ2:
Já jsem studovala už sociální práci a docela na praxi jsem se hodně setkávala jako s Romama
a měla jsem špatný zkušenosti, tak jsem to chtěla zkusit si zlepšit, protože už jsem u sebe
docela pozorovala předsudky. Jsem to chtěla změnit.

AME5:
A změnilo se?

NAJ3:
Vůči dětem určitě, romskejm, ale dospělejm asi ne.

AME6:
Tak, dobře. Ještě nějaká jinačí motivace než ty kredity nebo...?

NAH2:
Mě ten předmět zaujal, protože já jsem chtěla něco praktického a to byl vlastně takový
praktický, kde se nebudu učit teorii, kde jdu rovnou do praxe, tak asi proto. I ty kredity byla
taková motivace trošku.

AME7:
Měly jste nějaká očekávání, chtěly jste získat víc zkušeností, ale jaká další očekávání to byla?
Nebo...spíš...jaký to bylo poprvé, když jste šly do té rodiny teda? Co jste čekaly, že nastane?

NEL3:
No, tak já jsem...jak už jsem psala v té reflexi, tak do první rodiny jsem šla s Jančou a docela
jako jsem si říkala: „Co to je?“ Ten přístup té maminky, která nám prostě nepřišla ani na sraz,
ani mi nezavolala, bylo asi minus 5 a my jsme tam mrzly, tak to bylo dost takový, že jsem si
říkala, jestli jako vůbec to ještě nezruší nebo nevím. No a ono byla lepší pak ta druhá rodina,
že maminka úplně: „Jo, já vám udělám čaj, a jakej chcete? A sušenky?“ A tatínek tam
v pyžamu a...

Všichni:
Smích.

TAK2:
Byly čtyři hodiny, ale dobrý.

Všichni:
Smích.

AME8:
Tak... bály jste se do té rodiny jít, jako když já jsem vás hodně posílala...tady jste většinou
z Francouzské, že jo, z ulice Cejlu a další. Tak jak jste si to představovaly, co třeba...

NEL4:
Jako to prostředí?

Opět AME9:
No, jestli jste si třeba představovaly to prostředí nebo tu maminku, to dítě.

NEL5:
Mě strašně překvapil ten byt. Jako i když jsem byla jenom v tom pokojíčku a v té kuchyni, tak
jako myslela jsem si, že jako když jsou sociálně znevýhodnění, tak jsem si myslela, že to bude
vypadat jinak. Ale jako, že bych se nějak vyloženě bála, že mě tam někdo pře...no jako
přepadne, to spíš ne.

AME10:
I ten barák vypadá jako dobře, jo, zvenku?

TAK3:
No, tak Cejl jako...barák jak. No zvenku rozhodně bych netipovala, že to bude jako vevnitř
takový. Zvenku jako nic moc extra.

NAJ3:
Já jsem jen tak první hodinu, co jsem tam byla, co jsem byla na Cejlu, tak se mi stalo, že ještě
jsem se ani s tou Aničkou nepoznala a zrovna někdo do toho bytu vtrhl, někdo ze sousedů a
začali tam po sobě strašně křičet a ta malá se mi rozplakala, ona fakt nevěděla, co se děje. A
já jsem se vlastně bála, protože fakt jsem netušila, co to je, jestli je to tam běžné a úplně tam
po sobě křičeli. Já jsem nevěděla, jestli se mi nemůže nic stát a jak mám zareagovat. A po
teda, asi po pěti minutách, to přestalo, ale...

AME11:
A rodiče byli doma, jo?

TAK4:
Ano i babička i celá ta jejich rodina.

AME12:
Takže to není na běžným pořádku, ne? Jako (není rozumět).

TAK5:
No, neumím to odhadnout, ale z té její reakce usuzuji, že na to není zvyklá.

AME12:
Jani, můžu se jenom zeptat? Neměla jsi třeba problémy se slovenštinou? Jakože ti nerozuměla
ta holčička?

TAK6:
No, já jsem na ni mluvila česky. Jsem se snažila...

AME13:
No, no, jste to tam psala.

TAK7:
Aby mi rozuměla. Ona mi potom říkala, když už jsem mluvila česky, že mi líp rozumí, že už
umí slovensky, ale to byla moje čeština, co si ona myslela, že je slovenština. A myslím, že
s tím neměla problémy, jen neuměla jsem jí diktovat diktáty tak, abych je nepřečetla špatně a
na základě toho, jak to čtu, aby nenapsala špatně čárku a nebo háček a nebo tak. Takže to
jsem nedělala. A jinak asi ne.

AME14:
A co další, jak vypadal barák a prostředí, kde ta rodina bydlí a...

NAJ4:
Mě tak trochu překvapilo, když jsem šla do toho bytu vlastně poprvé a vůbec jsem nevěděla,
jak se tam mám dostat, protože to byla vlastně adresa té restaurace a oni tam měli nějaké
točité schody nahoru, které mi teda potom museli ukázat a to vypadalo, jako když se jde do
nějaké kotelny nebo někam prostě úplně...úplně špatně. Po takový lávce uzoučký a došla jsem
tam a úplně normální byt zařízenej prostě poměrně dobře.

AME15:
A NAH?

NAH:
Teda já jsem ten byt vlastně ani nějak neviděla, protože jsme se chodili doučovat do muzea
romské kultury a vždycky mě pozvali jako za dveře, ať než se ten malý nachystá, ať mi
vlastně není zima nebo tak, takže byli takoví milí a to, co jsem viděla, tak se mně jako docela
líbilo. Měli tam čisto, docela pěkné to tam bylo.

AME16:
Vy jste vlastně jediná, která doučujete v muzeu romské kultury.

NEL6:
Já taky.

AME17:
Vy taky. A další dvě.
LAF2:
Já to mám taky přes muzeum, ale chodím vlastně do rodiny.

NAJ5:
Ale ten barák, ten...

AME18:
Ale párkrát.

NAJ6:
Ale vybavení jako mají výborný. Počítač, velká televize.

NAH3:
Všechno z Ikey jako.

NAJ7:
Všude Hannah Montana.

Všichni:
Smích.

NAJ8:
A High School Musical.

AME19:
To jsem se chtěla zeptat, já dávám různý otázky, tak se kdyžtak asi budeme skákat. Co třeba
ty děcka fakt jako poslouchají? Nebo co frčí? High School Musical.

NEL7:
Superstar.

AME20:
Superstar.

TAK 7A Stmívání.

NAJ8:
A (není rozumět) byli třikrát s maminkou.

Všichni:
Smích.

NAJ9:
A maminka úplně...

AME21:
A to byl ten horor, ne?

TAK8:
Ne, to je taková...no. Maminka úplně povídala, jak ten kluk jako není vůbec její typ, ale jak si
ho zamilovala a...

Všichni:
Smích.

TAK9:
Sranda.

AME22:
Takže to jsou prostě nějaký muzikály a ty filmy teda frčí, co hudba?

NEL8:
No Hannah Montana taky. Na tužkách, na pouzdrech, na polštářích.

LAN2:
Všude.

Opět AME23:
Jinak jste se shodly, že prostě to vybavení je ve většině rodinách takové luxusní, že jste třeba
to neočekávaly a...ale zase jste mi uváděly, že chybí knihovny, chybí stoly, děti nEmají prostě
svoje místečko, kde se mohou doučovat. Je to tak? Nebo už je...

NEL9:
U mě ne.

AME24:
U vás ne. U vás ne, protože to děvče taky je jedináček, že jo.

TAK10:
Ne.

AME25:
Není?

LAN3:
Ona má sestru a ještě v tom domě žije se sestřenicemi a nevím, s kým vším. Ale má vše to, co
potřebuje.

NAJ10:
Mě teda trochu překvapilo, že oni měli sice velkou plazmovou televizi, ale neměli počítač
třeba. Nebo přístup k internetu a tak. To mi přišlo takový...

AME26:
A co chybí ještě teda?

NAT2:
Já jsem třeba obývák vůbec neviděla, protože tam byl většinou tatínek v pyžamu, ale..ne, jako
v tom pokojíčku...ona měla třeba, jo prostě velikou postel-manželskou. Teď měla pohovku a u
té pohovky měla prostě takové ty dva stolečky z Ikey, ale takový ty nízký, takže prostě...nebo
jeden. No vůbec jako se na něm nešlo psát a když jsem jí jako chtěla říct nějaký příklady, ať si
počítá, tak vyloženě...
Měla jako tam nějakej mini stolek na ten počítač a tak, ale byla prostě zvyklá psát...
Jako tak si to vzala, položila si to na nohu a psala. To mně přišlo strašně jako...kdybych tak
měla psát od první do páté třídy, tak jako docela nepohodlné.

NAJ11:
My právě taky jako. Že nás maminka brávala do obýváku jenom a tam byl gauč a
konferenčák, který byl zároveň u toho gauče, takže on vlastně tak jako ležel, ale nebyl
problém, že by neměl psací stůl nebo to, ale spíš neměl uklizeno v pokojíku. Tak jsem potom
říkala mamince, že byl problém, a pak teda už bylo uklizeno, tak jsme se zase scházeli v tom
pokojíčku. A bylo to i lepší v tom pokojíčku, protože to bylo takové jiné prostředí, jsme byli
takoví v izolaci, že tam vedle, v tom obýváku, byla ještě kuchyň, tak ta mamka byla většinou
v té kuchyni, tam měla nějakého chlapa, pokaždé nějakého jiného, tak to bylo takový...

Všichni:
Smích.

TAK11:
...zvláštní.

AME26:
Byl v pyžamu?

LAN4:
Právě, že ne, no, ale...občas mě tam s tím chlapem nechala samotnou, tak jsem z toho měla
takovej špatnej pocit. Jakože ona toho využila, že tam jsem já, že tam pohlídám děti, tak
někde odešla a nechala mě tam s nějakým chlapem, kterého jsem viděla poprvé v životě. Ale
jako...

NAJ12:
(Není rozumět).

LAN5:
...ale jakože tak trochu jsem se bála pak i, když jsem viděla, jak on jednal s těma dětma,
docela jako hezky, tak potom to bylo v pohodě.

AME27:
A jak je to třeba v rodině, kde mají šest dětí? (Není rozumět).

NEL10:
No tak my jsme se většinou učívali v kuchyni, on takhle jako ten chlapeček nemá svůj vlastní
pokoj ani psací stůl, nic, takže všechno se děje...jakože to dění je, to centrum je v té kuchyni,
takže úkoly, vaření, besedy, všechno. Ale když tam teda došla návštěva, tak jsme šli do
obývacího stolku a tam už to bylo, jak říkala tady, že tam byl gauč a ten stolek byl vodorovně
s tím gaučem, no ale jako při tom doučování, jak tam lítaly ty trojčata, oni mají, těm je kolik?
Rok, ani ne, takže to tam líce jako...no hodně velký křik a zdá se mi, že ta maminka je
nezvládá. No, že ten Tomáš, jak ho doučuju, tak on jako není hloupý, ale ta maminka na něho
nemá čas, no. Ani ten tatínek. Je tam docela křik, no.

AME28:
A je to romská rodina, že?

NAT3:
Je to romská rodina.

AME29:
Ostatní, máte klid? Máte klid na to doučování? Nechodí návštěvy, neotravují vás jako?

LAF3:
Bohužel jako já jsem byla v tom muzeu, takže nemůžu tak posoudit, ale tak občas se nás tam
sešlo těch doučujících víc, takže ten Domča mně prostě přestal dávat pozor.

NAJ13:
U nás byl teda většinou klid, protože tam ani rodiče nebyli, takže úplně prostě pokoj svatej.

AME30:
Takže u toho doučování rodiče nebývají?

NEL11:
U nás nebývali rodiče.

NAH4:
U mě teda maminka se koukala, jakože asi pro inspiraci, jak mu to vysvětlovat a to ho
vyrušovalo jako.

AME31:
Co ta knihovna, co ty knihy? Jsou tam v rodině?

NEL12:
Stmívání.

AME32:
Čtou? Stmívání.

Všichni:
Smích.

AME33:
Jo, jestli teda děti čtou, jestli jste si všimly nebo jestli ta rodina má časopisy, jestli odebírá
nebo něco si kupují?

NEL13:
Já jsem se na to vyloženě teda ptala, jestli čtou a ona říkala, že skoro vůbec. Takže tam asi ne.
Tam...

AME34:
Jako děti nebo rodiče?

TAK12:
Ta...dítě, dítě-Sára. A ani teda nevím, nevzpomínám si, nepamatuju si, že bych tam viděla
nějaký knihy někde ležet nebo vystavený. Nevím, v pokojíčku jsem nebyla, protože jsme se
Doučovali v obýváku. Ale říkám, že ta malá Sára nečte. Takže...asi ne.

NAJ14:
To jako ona v pokojíčku knížky měla, jak jsem řekla to Stmívání, to už je potřetí, jo, no a pak
nad tím gaučem nějaký, já nevím, pohádky a dejme tomu tak dvacet knížek má v pokoji a
v obýváku teda nevím, tam jsem nebyla.

NAH5:
To mě teda upřímně nejvíc právě tady to překvapilo, protože když jsem přišla poprvý tam
doučovat, tak to bylo první, čeho jsem si všimla, že tam měli obrovský knihovny s moc moc
knihama a nejvíc knížek tam měli právě o druhý světový válce jako „Mein Kampf“ a Hitler a
všecko tady to, takže to mě docela překvapilo. Jako já nemám romskou rodinu teda.

AME35:
No, no, já se teďka dívám. Co ostatní?

NAJ15:
Tak u mě třeba...Filip, on je ještě malý, že má sedm roků, tak ještě moc číst neumí, ale má
hodně takových, co maminka kupuje různé jako omalovánky, =vyplňovačky nebo takové
pisánky a takové. To mu jako mamka koupí hodně. A má vlastně mladší sestru, tak sestra taky
hodně omalovánky a takové věci. Knížky jsem tam teda vůbec neviděla u nich. Jakože...

AME36:
Jinak já jsem si všimla ještě další věci, krom teda Blanky, ale Katka zrovna tam psala, že
bývá, že občas tam vidí tatínka jako prostě v pyžamu, ale prostě jde vidět, že ten...ti rodiče
nebo prostě ti tatínkové od rodin se moc o to vzdělávání těch svých dětí nezajímají nebo
nejsou doma nebo nejsou v práci. Akorát tady jsou cizí pánové...

Všichni:
Smích.

AME37:
...tak jak to je ve vašich rodinách? Jako byli tam tatínci nebo...Nevíte.

NEL14:
Já teda, když jsem chodila, tak první asi tři hodiny nebo čtyři tam nikdo nebyl nebo o nikom,
o žádným tatínkovi nemluvili a to teda ani potom nemluvili, ale pak se tam začal objevovat
občas a někdy se stávalo, že třeba, já nevím, tam Sára ve tři hodiny nebyla, když jsme byly
domluvený, tak jsem klepala na dveře, otevřel a nevěděl ani, kde Sára třeba je pořádně. Takže
mně přišlo spíš jako kdyby se o tom pořádně jako nebavili. Třeba neměli nějaký úplně dobrý
vztahy. Ale to nemůžu říct, protože jsem je viděla fakt jen v tu malou chvilku, kdy jsem tam
chodila. Jak se baví, když tam nejsem, to netuším.

NAJ16:
Já jsem tam byla teda jen dvakrát, vlastně, tak to vyšlo a poprvé tatínek nebyl a podruhé
někam odcházel, no. Takže taky asi moc ne. Jen říkal: „Pojď, Honzo, paní učitelka jde!“ A
někam odešel.
NAH6:
My jsme byly vlastně dohodnutý tak, že aby byla od Eriky Nějakáaktivita, tak že bude
docházet do toho muzea. Tak to třikrát nepřišla a potom jsme se vlastně dohodly, že pro ni
budu chodit já. To jsem potkala jednou tatínka a ten mi spíš tak jako vynadal, že nechápal,
když má doučování, že nemá jako jedničky samý, tak jsem se mu to jako pokoušela vysvětlit,
ale on mi jako nadiktoval, co ji mám teda naučit a to bylo tak všechno, no.

AME38:
A je to romská rodina? Jo? Takže chodíte někde na Bratislavskou?

TAK13:
Na Francouzskou.

AME39:
Na Francouzskou, jo. Dobře, tak jo.

LAF4:
Já teda jsem si Domču chodila vyzvedávat k nim domů a potom jsme šli do muzea, ten tatínek
tam...já jsem chodila kolem jedné hodiny, takže ten tatínek tam ještě nebyl, ale v době, kdy už
jsme se vraceli, tak býval doma, taky takový prostě v teplákách, nahoře bez...si tam jako
chodil a viděla jsem ho tam hrát na saxofon a rozléhalo se to vlastně po celé té ulici, ale
jakože nijak. Byl takový jako vcelku nezájem. Jednou teda maminka nebyla doma, tak mně
přišel otevřít on, a říkám: „Jo, Domčovi to dneska šlo, moc ho chválím!“ „Jo, jo, jasně,
nashle!“ Takový jako nezájem.

NAJ17:
Zase otec, kterého mám já, teda Anička, tak on je takový, že přijde domů ve tři a když nEmají
ještě doučující nebo když ji právě nEmají, tak on se s ní učí, ale mám říká, že to nikdy
nedopadne dobře, protože se pohádají. Ale ten zájem tam je.

AME40:
Kdo se pohádá?

TAK14:
Anička se svým otcem.

AME41:
Jo, já myslela, že ten tatínek s tou studentkou nebo...

NAT4:
Ne, ne, Anička s otcem, že prostě oni nemají nervy vysvětlovat jí stále to stejné, co jí dokola
nejde. Ale zájem mají. A je to také romská rodina, ale nevypadají tak. Co se týká barvy
pokožky, oči.

AME42:
Podle toho. A jinak...a jinak jak teda jsou? Jakože t zvyky, tradice, takhle prostě.
TAK15:
Nevím, neumím to posoudit.

AME43:
Tak, ještě by mě zajímalo, jestli teda si myslíte, že ti rodiče pracují, jestli to víte, že tatínek
chodí do práce a v jaké profesi asi?

NEL15:
Já teda vím, že maminka dělá v tý restauraci, protože tu restauraci mají vlastně pod
barákem...pod bytem a tatínek teda nevím, co dělá.

NAJ18:
U nás v té naší rodině, tak ta maminka...oni mají rodinný tabák, tak tam prodává i se svojí
maminkou a ten tatínek mají stavební firmu, kde zaměstnávají lidi, takže mají práci oba dva.
No a v tom tabáku se střídají, že ta maminka hlídá děti, je tam ta vlastně babička těch dětí, až
potom děti jdou spát, tak maminka je v tom tabáku, no, večer.

AME44:
Pracují?

NAH7:
Já vím, že...maminka pracuje, ale vůbec nevím kde nebo ona třeba říká, že je v práci no a
potom jeden z těch chlapů je teda ten tatínek, ale vůbec nevím jako jak...vůbec nevím.

Všichni:
Smích.

TAK16:
No protože třeba Filip mu jako neříká „tati“ Jakože ta jeho mladší sestra mu jako „tati“ říká,
ale Filip mu prostě říká normálně jménem, že mu neříká „tatínku“. A ona říká, ta maminka, že
teda je to jejich tatínek, sice o ně moc nejevil zájem, ale že je. A právě, že teď tři roky se
neviděli, takže on ho asi jako nebere jako otce, že ho tři roky neviděl. A nevím, jestli...jestli
ten tatínek něco. A maminka vím, že určitě, že to.

AME45:
Dobře, děkuju. Ještě třeba?

NAH8:
No u mě maminka taky pracuje-učitelka, jo. A tatínek myslím taky. On totiž jednou přišel
v nějakých takových těch. Nevím, na nějaký stavbě nebo prostě v montérkách byl. Takže
nevím sice, co dělá, ale.

AME46:
No já myslím, že ho taky vidívám v montérkách. Jako co tady si řekneme, tak to je tabu, to já
nikomu říkat nebudu. Třeba některý třeba rodiny znám, jo. No ale to jako...to jako
kdybychom byli na supervizi, takže to se nedostane vůbec nikam, jo. Myslím si, že právě taky
asi viděla jsem ho v montérkách, tak to bude Nějaká taková práce.

TAK17:
No, ale nevím přesně, no. Ale vím, že vždycky tak chodívá...já chodím vždycky o půl...o půl
páté, tak vždycky tak nějak v pět přijde domů. Nebo teda jakože jednou byl teda v pyžamu, jo.
Teda jako když jsem tam byla poprvé, tak už byl doma, ale jinak chodí až po mně většinou.

AME46:
Můžu se zeptat, kde ta maminka učí teda?

TAK18:
Kdy?

AME 47
Kde.

AME48:
Na Lidické.

TAK19:
Jo, asi.

AME49:
Ona je asistentka na Lidické.

TAK20:
Ona chodí na...na Lidickou, ta holčička, a ona dělá na Lidické. Říkala, že si teď musí
dodělávat nějaký...

AME50:
Kurz asistenta.

TAK21:
...no. Že mají blbýho ředitele prej.

NAJ19:
U mě pravděpodobně matka asi nepracuje nebo já jsem se na to nikdy neptala, ale usuzuju to
jen z toho, že vždy v jednu je doma, vždy, když tam přijdu v jednu nebo dřív, tak je doma, že
stíhá ty děti vyzvedávat a vodit do školky i pro druhou dceru do školky a její Muž bývá doma
tak ve dvě, ve tři, jak kdy. Takže taky dost brzy.
AME51:
Super, děkuju.

NAH9:
Já si myslím, že ta moje maminka nepracovala, protože když jsme se dohadovaly, kdy budu
chodit, tak říkala, že jí to je úplně jedno a tatínek nebýval doma.

AME52:
V pohodě. Tak, další otázka, jestli to byl nějaký určitý rituál, když jste přišly do té rodiny
vždycky, jestli vás nějak uvítali. Jestli se vás ptali, co je nového, co ve škole, co vaše rodina
nebo vám dali napít, najíst. Jestli prostě...nebo jste prostě přišly, hned si sundaly boty, jako
oblečení, a šli jste se doučovat?
NEL16:
Já když jsem tam přišla dvakrát naposledy, tak mě vždycky nečekali. Tak si potom jako
oblíkla Erika a šla se mnou jako překvapená, že máme doučování.

LAF5:
To se mi stával někdy stejný problém, že jsem volala třeba: „Sáro, kde seš?“ A ona jako úplně
zmatená a říká: „Ježiš, ona je středa, já myslela, že je úterý!“ A někdy zas: „Ježišmarjá, já
jsem to nestihla, já jsem ve škole, něco tam nacvičujem!“ Tak se prostě dost často stávalo, že
na to třeba zapomněla. Ale když už jsem jako došla, bylo všechno v pořádku, tak to většinou
začínalo tím, že se mě třeba Sára samotná ptala, jestli chci donést kafe, čaj, něco, pak jsem se
jí já většinou ptala, jak se měla ve škole a co dělali a tak a pak jsme začaly po těch deseti
minutách, čtvrthodině.

AME53:
Ehm, díky, Zuzko. Jo, jestli vás rodiče vyslýchali nebo jestli se prostě o vás zajímali? Co
děláte, co studujete.

NAJ20:
Tak mně přijde, že jako se nějak neptali vůbec. Tatínek jako vyloženě ne, s tím jsem si řekla
„Dobrý den“ a tím to haslo a my jsme se spíš bavily, jakože...bavily ne jako bavily, ale bavily
jako smály. Tak jako ne nějak konkrétně o něčem, ale třeba: „No jako dnes k nám přijde
tchýně a hrůza!“, a tak. A o Stmívání teda jsme se smály hodně. No, takže ne nějak konkrétně,
jako že by se ptali na školu, to podle mě vůbec jako nějak pedagogicky neví. A ani o rodině
ne. No a jinak pokaždé čaj, sušenky, fornety, dobrý.

Všichni:
Smích.

TAK21:
Jo a strašně mě překvapilo, že třeba...já jsem se musela hodně připomínat, jo. Jakože je to
dneska a to, ale že vždycky jako volala, psala, a že to nebylo takový to, že třeba by se
vyloženě: „No, já jsem neměla kredit!“ Ale že vyloženě zavolala a to.

NAH10:
Já teda ještě musím říct, že mě překvapilo, že mockrát jakoby to chtěli zrušit nebo třeba
když...jakoby že mně tak přišlo, že ztrácí nějaký to nadšení do toho, že třeba ke konci se mi
stávalo, že mi psali, že z rodinných důvodů nemůžou nebo tak. Nebo že jsem se se Sárou
domluvila přímo osobně na tom, že bude psát písemku třeba, já nevím, v úterý, a že teda ve
středu by doučování bylo k ničemu, že se sejdeme v pondělí, ať mi upřesní jenom hodinu, kdy
má čas a ona už se třeba potom neozvala. A nebo prostě už jsem se s ní nemohla spojit.
Jakože mi přišlo, že je tak nějak jakoby...ji to přestává bavit nebo.

LAF6:
Mě zase docela mile překvapilo to...jsem vlastně jednou šla pro toho Dominika, maminka
mně říkala, že před chvilkou přišel ze školy, a že ho bolí hlava, že asi bysme to dneska měli
zrušit. A Domča doběhl, že už je to dobré a že jako by chtěl jít. Tak to jsem byla strašně ráda,
no.

AME54:
Můžete...v pohodě. Můžete říct, že ta vaše rodina má zájem o vzdělání? Jako...nebo má nějaké
plány s tím dítětem? Nebo to dítě, má už nějakou představu, čím by chtělo být nebo kam by
chtělo se směrovat.

NEL17:
Jako ta moje úplně přesně ví a ví, že chce být policistkou.

AME55:
A kolikátá je to třída asi?

TAK22:
Ona je...ona je v páté, ale jednou propadla a šla o rok dýl. A prostě úplně nejvíc chce být
policistkou. Strašně jako furt o tom mluvila a vždycky mi říkala, že je to blbý, že je tak blbá
prostě na tu matiku, že se jakoby nedostane na tu školu. Furt jako takhle jsme o tom mluvily.
Jsem jí vždycky musela říkat, že přece nejde jenom o matiku, a že to zvládne do devátý třídy
a pak si vybere třeba střední bez matiky. A takhle to ona vůbec nevěděla, že existujou třeba
střední, kde není tolik matiky, co maj a tak, ale chce bejt policistkou, furt o tom mluvila.

AME56:
Máte nějaké...ty děti vaše mají představu už, čím budou chtít být nebo jestli rodiče jim do
toho mluví?

NEL18:
Já si myslím, že obecně jako celá rodina neměla tak nějak jakoby o tom představu, že mi
přišlo, že Sára tak nějak řeší nejvíc spíš, co bude dělat odpoledne než co by chtěla bejt. A tak
nějak spíš mi přišlo, že nemá jakoby ponětí ani o tom...o nějakých možnostech nebo o něčem
takovým. Spíš mi přišlo, jakože tápe dost.

AME57:
No je zajímali hlavně kluci, že.

LAN7:
Kluci, no. No, no, to jsem tam možná psala do tý reflexe, no. Třeba...to se mi jednou stalo,
teda, jestli ještě...příhoda. Přišla jsem, já nevím, tři deset asi, měly jsme sraz ve tři, takže jsem
si myslela, že už Sára bude čekat a volala jsem jí, nemohla jsem se nějak jakoby...nemohla
jsem ji sehnat a pak nějak jsem se jí dovolala a ona vyšla vlastně dole z tý restaurace a tam
nějaký mladý chlap za ní šel a tak na sebe se smáli, jako kdybych ji vyrušila zrovna
z nějakýho...z velký zábavy. Že tam mohla mrkat na nějakýho toho mladýho čišníka.

AME58:
A ona má kolik roků?

TAK23:
Šesťačka, takže možná dvanáct, jestli nepropadla nebo.

AME58:
Máte, holky, ještě někdo, kdo doučujete, jestli už mají zájem?

NAJ21:
Ta mamka jako říkala, že teda dodělá základní školu nejdřív. Ale teda chodí na (není rozumět)
a tak jako nevím. Ona říkala, že bude ráda, když to dodělá. A taky jednou řekla, že její děti se
nedožijou důchodu, protože je dřív zabije.

Všichni:
Smích.

TAK24:
To jsme tam nějak řešily. Tak nevím.

AME59:
Super, děkuju. Ještě něco?

LAF7:
To mně vůbec nic neříkala. Ani maminka ani...ani ta holčička.

NAJ22:
Já jsem měla prvňáka a tak to vůbec taky neřešili. Spíš jako to, že asi půjde do přípravky, že
nezvládá.

AME60:
Mně se strašně líbilo, že vy jste tady někteří měli třeba problémy s tím doučováním, že...
Nebo spíš respektive ty vaše děti. Vy jste použily různé grify, různé...nevím, názorné
pomůcky, vymýšleli jste různé hry na získání pozornosti, tak kde jste to získaly, ty vědomosti
o tom, jak s těma dětma pracovat, jak na ně. Co jste využívaly? Někdo si stříhal kartičky,
někdo hrál pexeso, někdo hrál...ehm, jak se to jmenuje...peří. Jo? Zkuste mi říct nějaký ty vaše
grify, jak na ty děti.

NEL19:
Jak jsem na to přišla? Tak já jsem třeba používala maňáska, protože jak jsem byla na táboře
s děckama, tam zrovna jedno dítě taky mělo hyperaktivitu a ono bylo takové, že se strašně
upínalo. Třeba mu stačil plyšovej medvěd a tak furt chodil někde s medvědem a jako většinou
neposlouchalo mě, ale když jsem mluvila jakoby za toho medvěda, tak vnímal. Tak jsem ho
brala, no a bylo to takovou formou her, takového divadla. No a pak to mě úplně napadlo,
úplně tak jako, že kdysi jsem to hrála s dědou, jak jsem byla malá a měla jsem problémy i
s logopedií, takže tím vlastně do toho mluví, tak se i cvičí a procvičuje ty ruce a to...a tu
motoriku, takže nevím, no. To už bylo takové spíš zoufalství, že už jsem fakt nevěděla, co by,
a že on nevydržel sedět, potřeboval pak se hýbat, takže takové nějaké pohybovky a tak mě to
napadlo. Tak jsem nestudovala nic. Žádnou literaturu.

AME61:
Ehm, díky. Co jste ještě použily, aby se naučily ty hospodářská zvířata.

NEL20:
Já jsem používala kartičky, že tam byl problém, že ten Tomášek vlastně ani nevěděl, když je
slepice, tak ti potomci té slepice, že jsou to kuřátka, to vůbec nevěděl, tak jsem používala
kartičky, co jsme měli na základce. Jako kde byly ty rodinky jako prasata, krávy a podle toho
jsme to jako tak pojmenovávali, že jako no když otec a maminka, jakože kráva a prase a
takový ty jejich děti, tak podle toho. A taky tam byl problém v...že to dítě nerozeznalo
jehličnaté a listnaté stromy, tak jako pomocí lístečků a jehličí tak jsem to nějak jako
praktikovala. Že jehličí píchá, tak jako jehle na vyšívání, tak takový, no.

AME62:
Třeba Jana uvedla zase, že to vaše dítě, Anička, měla třeba problém jenom počítat
slovní...teda matematiku.

NAT5:
Nejprve měla problémy úplně se vším, ale přitom násobilku si jednou přečetla a celou...a nebo
dvakrát si ji přečetla a celou si ji zapamatovala, například osmi a nebo tak, ale když jste se
zeptaly, že jeden časopis stojí pět korun, kolik stojí dva takové časopisy, tak řekla, že pět
minus dva a nebo pět plus dva. Nevěděla vlastně, jak si logicky odvodit, co to násobení
vlastně je. A postupně se to zlepšilo a měla problémy s věcmi, které si nedokázala představit.
Například...tam byl takový příklad v knize, že jeden týden má sedm dní, kolik dní má měsíc?
Tak to vůbec nevěděla, neměla představu. Já jsem jí to nejprve chtěla vysvětlovat, ale pak
jsem si říkala, že jsem ráda, že pochopila alespoň ty konkrétní věci, a že (není rozumět).

LAF8:
Mě taky překvapilo u tý Sáry, že ona neměla vůbec ponětí...pojem o vzdálenostech. Třeba...já
nevím, vzaly jsme si pravítko a já říkám, tak jako kolik je centimetr, ona na to kouká a říká,
jakože neví prostě. Já říkám: „Tak co je tady tenhleten úsek?“ A ona třeba: „Milimetr!“
Prostě nevěděla vůbec, co na tom pravítku je za míry. Metr nevěděla, jak je velkej, jak je
velkej, jak je dlouhej...vzdálenost sto metrů, Tak to byl docela problém. To jsme musely dělat
dlouho, to jsme dělaly snad hodinu asi než jsem jí to vysvětlila trochu. A ještě horší byly teda
jednotky váhy. To se nedalo vůbec nějak názorně představit.

AME63:
Super, tak vydržte, jo. On byl na prázdninách. Já jsem ho neviděla šest dnů. Ještě prozvoním
sestru a ona pro něho zase přijde. Jo, ona pro něho přijde segra a už bude zase ticho.
(telefon): Přijdeš si pro něho? Už je tady, no. Jo, dobrý, tak čau. Tak super.
Takže já se omlouvám. Tak a kde jsme skončily? Táňa a nebo Blanka, teď nevím. Blanka, co
jste říkaly?

Všichni:
(dohadují se).

AME64:
Aha, tak to se omlouvám. A co vám ještě nešlo třeba? Měly třeba ty vaše děti nějaké
specifické poruchy učení? Nebo...nebo hyperaktivita, LMD, co ještě?

NEL21:
Erice třeba vůbec nešla matEmatika, ale vůbec! Ona jako byla hrozně šikovná, že se naučila,
snažila se, takže uměla násobky do osmi, ale když z toho měla dělit, tak jako jí to vůbec nešlo.
A hlavně nenosila tu matEmatiku pořád, já jsem ji prosila, i mamince jsem to říkala, takže
jsem se jí to bála jako vysvětlovat po svým, abych ji třeba nějak nespletla, ale pak už jsem se
jako rozhodla, že to zkusím a pochopila to a začalo ji to bavit a sama jako chtěla příklady
další. Tak to jsem měla radost. Ale s tou matikou měla velký problém, no.
NAJ23:
To musím říct, že teda Sára měla taky s matikou velký problémy, a nejhorší bylo právě
představit si, co to znamená násobek, co to znamená dělení, i když třeba měla před sebou už
tu násobilku, tak nedokázala vydělit i třeba malý čísla. Já nevím, šest děleno dvěma, nemohla
prostě zaboha přijít na to, co to jakoby je za úkon, co to je za výsledek. Vůbec...a pak byl
právě problém s tím, když už měly dělit pod sebe, tak jakoby že nezvládala ty základní úkony,
tak se nedalo v podstatě postupovat dál. Jenže když už si pamatovala ten postup, tak nevěděla
vlastně, co s tím má dělat. To byl velkej problém.

NAH12:
Tak ta moje Míša je třeba nemocná, jakože má něco s levou hemisférou nebo pravou a prostě
se nedostane dál než jsme teď. Prostě jí to řekl doktor. Že nemá logický myšlení, takže
matEmatika jí prostě nikdy nepůjde. Proto jí nejde násobit, ani dělit, ani nic. Ale furt to
zkoušíme, no. Ale nevím, jestli to má nějaký výsledky. Těžko říct.

AME65:
Já jsem vám nabízela na začátku toho doučování ten deníček. Využil ho někdo? Dopisujete si
někdo s tím třídním učitelem nebo s nějakým jiným učitelem?

NEL22:
Jo, já jo.

AME66:
Jo? Katka.

NAJ24:
Já taky. Občas mi paní učitelka napíše, no. Když vidí třeba nějakou chybu, co bych
třeba...když četl, tak že čte špatně, že on vlastně přečte jednotlivé slabiky a potom to slovo
celé, a tak mi radila, ať čte jenom ty slabiky a ať se nevrací k tomu zpátky...k tomu slovu. To
mi doporučila paní učitelka.

AME67:
Takže to funguje?

TAK25:
Ehm, docela jo.

Opět AME68:
Tady v těch případech jo. Bez problémů...

NAH13:
Já jsem jí jenom vždycky psala, co probíráme, co s ní procvičuju a co bych měla dál a ona mi
vždycky psala, co budou brát, co berou a co třeba jí nejde nebo tak. Ať se na to zaměřím.

AME69:
Kouří se doma? Tam kromě...jenom na záchodě, že.

NEL23:
Ne, to kouřili v kuchyni. Ale úplně vstřícně jako, jestli mi to vadí a to, tak jsem říkala, že
v pohodě a...ale pak už jsem to tam necítila. V pokoji vůbec, ani na chodbě, ani nikde. Jakože
cítit to bylo nejvíc to...na záchodě, kde bylo otevřený okno pořád.

NAJ25:
No to taky, no. Ale nevím, jestli tam kouřili, ale vždycky jsem to tam hrozně cítila.

LAN8:
No tam se kouřilo pořád, oni se mě neptali, jako jestli mi to vadí nebo nevadí. A ten Tomášek
má astma, takže oni ani na něj neberou ohled. Jsem viděla, že kouří před ním.

NAH15:
U nás se nekouřilo vůbec.

NAT6:
Já jsem taky nikdy nic necítila.

RUS2:
U mě chodila maminka na balkon vždycky kouřit.

AME70:
Tak, co by mě ještě zajímalo? No, jako jsem byla zaskočena, teďka nevím, u koho to bylo, ale
vlastně ono už to tak asi normálně funguje, že třeba děti v páté třídě mají dva cizí jazyky. Že
to je opravdu problém, že to mají děti...mají problém s češtinou, ještě potom kolikrát ty
romské děti a ještě angličtina a němčina. Je to tam fakt...nastávají velký problémy, že.

NEL24:
No, ona jako angličtinu...když jako jsem ještě nevěděla, jak na tom je, tak se mně zdálo, že
jako říkala: „Jo, angličtina v pohodě!“, což ale třeba, když jsme dělaly slovíčka, tak třeba jí
taky celkem trvalo než si to to, ale rozhodně lepší než v němčině. Němčina byla horší, to jsme
začínaly úplně jako kdyby od začátku, že teďka to má prvním rokem a to vyloženě ji nebaví a
když jsem ji učila prostě takový to slovíčka...já nevím, šest slovíček kde, kdy a tohle, tak to
jsme dělaly snad půl, třičtvrtě hodiny a teďka, kdybych se jí zeptala, tak podle mě nemá páru.
Strašně plete si jako...jenom tady těch šest slovíček si strašně pletla a říkala mi to furt jakože
úplně jinak. Tak jsem jí pak dala učebnice na zem a řekla jsem, že si je může posunout, jenom
když to řekne dobře. Takže furt zůstávala na začátku. Ne, já jsem jí to pak zlehčila.

AME71:
Mluví se doma romsky? Jo?

NEL25:
Tam se mluví hlavně romsky, protože tam Domča něco mně třeba vůbec nerozuměl. Já jsem
ho teda prosila, pokaždé, když jsme spolu šli do toho muzea, ať mně řekne, pokud mně
nerozumí, že se mu to pokusím vysvětlit jinak a většinou to nefungovalo. Jako rozuměl mně
tu podstatu, ale některé věci...nemohla jsem se ho zeptat úplně na všechno.

AME72:
Jo, jo. U vás se mluví romsky? Ne?

NEL26:
U nás ne.

Opět AME73:
Ne.

NAJ26:
No já právě...jako Erička určitě nemluví, jako malá, ale teď nevím...tam se to nějak řešilo, ale
nevím, jestli jakože ta maminka s tatínkem, jestli mluví a nebo spíš jenom s prarodiči. Jakože
se svými rodiči mluví.

AME74:
Ano, ano, ano. Tak...Já mám strašně moc ještě otázek, takže já ještě...
Holky budou teda odcházet? Jenom mně řekněte teda ještě jenom, zda budete pokračovat
nebo jak to bude do budoucna? Zda končíte nebo mám najít někoho jinýho do projektu.

NEL27:
Já asi uvidím podle rozvrhu, protože máme dramatickou výchovu a tam to asi bude dost
narvaný. Jakože s kreditama určitě ne. Jako co se týče kreditů...

AME75:
Pokud tady jste, vy jste teda Všichni za předmět, to znamená jako za kredity. Pokud kredity
už nepotřebujete, tak můžete přejít do projektu, jo? Že můžete potom od ledna jít do projektu
na dohodu, že se sepíše dohoda minimálně na dvacetpět hodin, můžete doučovat dál, můžete
v té rodině stejné nebo v nějaké jiné, můžeme klidně vybrat, záleží jenom na vás. Jo, pokud
nepotřebujete kredity, klidně mně napíšete a půjdete...v rámci toho projektu je tam šedesát
korun na hodinu, ale hlavně bych chtěla, abyste mi vždycky daly vědět, že v této rodině
budete končit a tak se zeptáte té rodiny, jestli chtějí dál nějakého studenta, abych se pokusila
někoho kdyžtak najít. Tak...Katka taky bude pokračovat?

RUS3:
Ehm. Já bych chtěla teda jako už ne za kredity, protože my jich máme strašně moc v tom
druhým, takže...ale chtěla bych pokračovat. Nebo jsem s něma už dohodlá jakoby...že se
uvidíme.

AME76:
Tak co ostatní? Budete pokračovat taky? Jste spokojení? Tady Lenka zrovna je demotivovaná,
tak ještě někdo tady má minusko? No Blanka, ta ještě neví, že.

NEL28:
A já bych teda určitě chtěla jinou rodinu, když teda jo, to doučování. Ještě nevím teda podle
rozvrhu, jak budu stíhat, ale už jsem fakt z toho Filipa unavená jako.

AME77:
No maminka, to bylo to první, co psala, že. Že to chce někoho s velkou trpělivostí, a že.

LAN9:
Ale jakože mě to s ním bavilo nebo tak, ale...ale jako zmáhalo mě to, no, hodně. Jakože...
AME78:
Je to fakt hodně náročný. A to teda on je jedináček?

NAT7:
Ne, on má sestru mladší. Ale maminka by chtěla určitě někoho, kdo by doučoval. Ona si
vždycky oddychne, ještě se ptala, kdybych měla třeba čas pět dní v týdnu.

Všichni:
Smích.

TAK26:
Ale je to tam takové náročnější. Než se usměrnil. Tak dvě a půl hodiny jsem tam strávila
vždycky a čisté práce bylo vždycky tak dvacet minut.

AME79:
Jinak teďka v tom zkouškovém období, v tom lednu doučovat nemusíte, pokud nejste z Brna,
tak nemusíte. Buď jim to vysvětlete nebo klidně napište mi e-mail, já můžu té rodině zavolat.
Jo, že byste zase pokračovaly potom v únoru. Samozřejmě nejlepší bude varianta, když
budete pokračovat a budete chodit dál. Ale pokud prostě nejste z Brna a měly byste jezdit
jenom kvůli tomu doučování, tak to...to, to není možný, jo? Tak...

NEL28:
No a já jenom...stačí teda, jak se dozvíme rozvrh, tak říct jako, jestli jo nebo ne?

AME80:
No, no, no, jo. Jenom prostě byste měly splnit těch dvacetpět hodin za ten předmět, jo? Pokud
někteří ještě nemáte těch dvacet hodin, dvacetpět hodin, tak dneska vám zapíšu to „péčko“-
kolokvium, že jste prospěly, ale zkuste to splnit.

NAJ27:
A můžu Vám to dát teda takhle?

AME81:
Můžete, můžete, jo? Děkuju moc. Tak...mě by teda ještě zajímalo teda, že byste to mohly
ještě nějak shrnout to doučování, ten předmět. Jestli to má smysl nebo jestli třeba, já
nevím...Jano, jestli třeba...máte jinačí zkušenost nebo měla jste někdy možnost na vaší fakultě
získat nějakou praxi? Nebo něco takového?

RUS4:
Doučování ne. A s dětmi jsme vlastně ještě zatím vůbec nepracovali a podle mě ten předmět
má smysl, protože studentům pedagogické fakulty umožní získat nějaké zkušenosti, dostanou
za to kredity a těm rodičům to pomůže-buď oddychnout si-alespoň si oddechnout od dítěte
nebo se to dítě i něco naučí. Že si myslím, že když to budou fakt ověřené rodiny, že ten
student není poslán do nějakého takového prostředí kriminálního, tak to určitě má smysl.

NAH16:
Mně přijde i dobrý, jakože třeba když se učí s tatínkem, tak právě že tam si to dítě dovolí jako
se s ním hádat a takhle jako. Ke mně je úplně...když jsem jí říkala, ať mi tyká, tak to trvalo
ještě sto let než vůbec mi řekla „ahoj“ a „měj se“.
LAF9:
U mě to samý, mně teda říkala, že přede mnou ji doučovala babička, a že teda jako nic moc,
ale od tý doby, co chodím jako k nim já, tak že se teda začala učit, a že ji to i docela baví. A
když...ona mně celou dobu vykala a já jsem jí furt jako říkala, ať mi tyká, protože od sebe
nejsme až tak daleko. A ona ne, prostě „dobrý den“, „nashledanou“ a „jak se máte“ a takhle.
A to mi hrozně jako přišlo vtipný.

NEL29:
Starochu!

Všichni:
Smích.

TAK27:
No jako...

AME82:
Ale tak ostatní si tykáte, ne? Nebo já nevím.

LAN10:
Ne.

NAJ28:
Mně taky vyká, já nevím. Já už jsem mu kolikrát říkala, ať mi tyká a on mi chvilku tyká a pak
mi řekne jako „nashledanou“ a „mějte se hezky“. Takže mi vyká, no.

NAH17:
Já jsem jí to taky říkala a pořád mi říká „paní učitelko“.

LAF10:
Já nevím, my si teda normálně tykáme a šlo to bez problémů hned od začátku, že vlastně tím,
že je Sára starší ještě vlastně, je šesťačka, takže to nebylo tak složitý.

NAT8:
My si taky tykáme, ale to bylo tím, že jsem tam přišla jako kamarádka. Že jsem jí chválila
Hannah Montanu po stěnách a ptala jsem se jí i na nějaké takové věci, které ji zajímají. Takže
jsme si tykaly od začátku.

LAF11:
U nás to taky bylo od začátku.

AME83:
Tak...a máte třeba takový důvěrnější vztah s tím dítětem? Třeba když se vám svěřuje,
třeba...že to neřekne rodičům, řekne to vám.

NEL30:
Mně se asi stávalo, že mamince třeba jakoby neříkala nějaký testy nebo zkoušení a mně to
většinou řekla bez problémů. Jakože mně přišlo, jak kdyby prostě ve mně viděla jakože
nějakou pomoc do tý školy a u maminky...já nevím, jestli se jí bála nebo prostě jenom to
nechtěla řešit doma. Jestli ji to nebavilo nějak probírat s mámou nebo nevím, proč to neříkala
mamce.

NAJ29:
Mně taky jako hodně říkala třeba, jestli se tam nebojím chodit, protože její ségru jako přepadli
před nedávnem prostě před jejím vchodem a sebrali jí mobil. A pak mi začala říkat i takový
jako důvěrnosti, jakože ta její ségra...ona má starší ségru a mladšího bratra. Tak ta starší
sestra, že má hrozný problémy ve škole, že jí to učení vůbec nebaví, že tam jsou kamarádky,
nějaký ty holky, který ji šikanujou, takže má individuální plán a prostě se léčí na psychiatrii a
prostě i takový věci jako mi říkala. Že se svěřovala, co ji trápilo.

LAF12:
To ta moje holčička...mně přijde, že se jako...taková hodně stydlivá mně přišlo dost. A
maminka vůbec. To jsme si taky tykaly.

NAH18:
Mně se zase jednou stalo-jsme právě byly v muzeu a přiběhli tam nějací kluci a začali se jí
jako smát, Erice, ona chodí do třetí a smáli se jí jako, říkali jí „počůraná Erika“, tak
nejdřív...já jsem se jí na to ptala, tak říkala, že ne, že se jí to nikdy nestalo, a pak mi to jako
taky říkala, jo. Taky říkala, že doma to jako nikdo neví, ani ve škole to neříkala.

AME84:
To se stane občas, no. Ještě jsem se chtěla zeptat jak mluví ti rodiče o škole? Nebo jestli se o
tu školu zajímají? Třeba o známky, jestli vědí, ti rodiče, jaké to dítě má známky, a když se
třeba něco stane špatnýho, jestli prostě to chtějí řešit. Jestli si do té školy jdou, jestli se
zajímají nebo jako vždycky to známe klasicky, že všechno svádí na rasismus,
diskriminaci...nebo jak prostě se staví k těm třídním učitelům nebo k učitelům vůbec? Jestli
jste to zkusili už nějak zjistit.

NEL31:
To paní Olahová právě hnedka při první schůzce mi říkala jakoby, v čem všem je problém, co
všechno jakoby řešila s učitelama, takže mi přišlo, že ta se o to docela zajímá a měla i přehled,
z čeho Sára propadá a z čeho má jaký známky, co jí nedělá problém a jakoby ještě mi to
vlastně jakoby říkala na začátku, abych to měla snazší, takže mi to přišlo, že to jako docela
řeší, no.

AME85:
Ty vaše reflexe se mně jako hodně líbí. Jestli je možnost ty vaše reflexe dát třeba na tu vaši
moodlinku. Třeba tam nějak...

NEL32:
Jako vystavit.

Opět AME86:
...že bych to tam nějak vystavila. Vás všech se ptám, jo. Potom já se vás zeptám individuálně.

Dívky:
Jo, jo.
AME86:
Jo? Že bych tam dala to jméno...

NEL33:
Já už si nepamatuju moc, co jsem tam psala.

LAF13:
Já taky ne.
(Není rozumět).

AME87:
Do té moodlinky budete mít vstup jenom vy, že jo. Jenom jsem prostě to chtěla, aby si to
třeba přečetli ostatní a aby se podívali, kdyby nevěděli, že jo...

NEL34:
No tak jako mně to pomohlo hodně.

AME88:
...jestli do toho projektu jít nebo ne. Aby se tam podívali a jestli jim to.

NEL35:
Ale to určitě jako. Já jsem se taky dívala na ty...na ty reflexe, jak tam kdo psal, protože jsem
nevěděla.

AME89:
Jo? Tak fajn, děkuju moc.

NEL36:
Tak jo, nashledanou.

AME90:
Tak jo, děkuju, mějte se hezky.

LAF14:
Nashledanou.

AME91:
Nashledanou.
A ještě mě napadlo, co by se mně třeba hodilo do té moodlinky nebo tak vůbec, že nějaký
společný fotky. Jakože nemám třeba vůbec vás doučovatelů s tím dítětem. Ale jako vůbec
nevím, jestli...že jo. Jestli to je nějak reálný nebo jestli třeba byste někdy nějakou fotku mohli
udělat s tím svým dítětem, kdybyste...uvidíte třeba časem, jo. Kdybyste se třeba pokusili
vyfotit, ale s tím, že by to bylo i na internetu, na té moodlince, nebo třeba na našich webových
stránkách, aby o tom rodiče věděli. Ale jako uvidíte. Zkuste to zvážit a jestli je to reálný, jestli
ne, tak ne, jo. Jenom prostě bych chtěla nějak to prostě jenom nějak vylepšit a zdokonalit. To
znamená i ty supervize nějak prostě ještě...co se teď konaly ty vaše přednášky pro vás, jo. Co,
co třeba vám chybělo? Jste šly do té romské rodiny vlastně...některé šly do neromské. Co...co
jste neuměly nebo co jste nevěděly? Romsky?

NEL37:
Mně chyběly nějaké takové zkušenosti. Už vím, že Anička měla nějaké doučovatelky předtím
a mně chyběly takové nějaké zkušenosti. Vlastně teď, jak byly ty práce a někdo by ji přebral
po mně, ale já si ji chci nechat, tak vlastně by si mohl přečíst můj názor a věděl by něco o
jejich rodině. Vlastně já jsem tam šla do cizí rodiny, nic jsem nevěděla, jak to tam funguje, nic
o nich...

AME92:
Jo, to prostě já vůbec nevím, kdo tam byl před Vámi v té rodině. To bylo asi v rámci nějakého
jiného projektu, ale většinou se o tom snažím. Většinou se o to snažím, pokud tam jde nějaký
student nový a už to dítě je u nás v projektu, tak dávám ty starý reflexe těch studentů-
absolventů.

TAK28:
Ehm, to je dobré.

AME93:
No. Co ještě jste třeba nevěděly, co by vám pomohlo?

NEL38:
Já jsem se ze začátku bála hodně, třeba kdybych dostala nějaké starší dítě, že už bych ani já
nezvládala to učivo, třeba mu to vysvětlit nebo matEmatiku taky nějakých deváťáků.

AME94:
A tak, Táňo, Vy máte pátou třídu.

NAT9:
Třetí.

AME95:
Třetí vlastně. Tak to v pohodě, jo?

NAT10:
Noo. Smích.

AME96:
Ne, tak jako...jestli třeba, já už sama ani nevím, co se probírá ve třetí třídě. Jestli bych to
zvládla jako to vysvětlit hlavně. A ty děcka opravdu toho mají čím dál tím víc a hlavně ty cizí
jazyky tam je problém. Říkám...měly tam jste poruchy učení, tak věděly jste, jak pracovat
s takovým dítětem?

NEL39:
No já jsem měla problém v logopedii hodně. To jsem jako vůbec nevěděla, jakým stylem to
mám vysvětlit nebo tak, protože když jsem mu řekla slovo, tak on ho stejnak opakoval špatně,
že jsem nevěděla ty metody, jak mám teda...do jaké polohy má dát jazyk, ať mu to vysvětlím,
tak...tak to mi hodně chybělo.

AME97:
Kdybyste šly před zrcadlo obě dvě a kdybyste se postavily, to by nepomohlo?
LAN11:
Před zrcadlo?

TAK30:
Ehm, aby viděl, jak to on říká a jak přitom vypadá, aby se mohl porovnat s tebou.

LAN12:
Tak to jsme nezkoušeli.

TAK31:
To je jediné, co mě teď nějak napadlo.

LAN13:
Ale tak on nevydrží ani moc sedět, tak..(není rozumět). On pořád nějaké auto nebo cokoliv
jiného než se učit nebo něco opakovat nebo tak. No ale potom...potom to nějak šlo, no. Se
naučil pohádku O Třech prasátkách, tak to tak dramaticky jakoby o nich říkal. Sice špatně, ale
říkal. Procvičoval, tak to no, hodně s tou logopedií vlastně. Ale s tím jsem nepočítala vůbec,
že budu doučovat logopedii.

AME97:
A to Vám maminka dala potom nějaký podklady k tomu se učit?

TAK32:
No, vždycky z logopedie jako sešit a říkala, co tam má jakože dělat. Třeba popsat obrázek
nebo tak. A on ani nic nechtěl...to popisovat. Moc se mu nechtělo. Tak jsme pak hráli
„Všechno lítá, co má peří“. To už bylo lepší, no.

NAJ30:
Já jsem měla docela strach vlastně z toho, jak takovému malinkému děcku něco vysvětlit.
Protože vlastně žádné zkušenosti s učením zatím jsem neměla, tak jsem si říkala, jestli jako
vůbec to zvládnu, jestli mu budu schopná pomoct. A nevím jako. Chtěla bych ještě ten další
semestr to zkusit a nechat si Dominika, pokračovat v tom dál, protože si myslím, že aspoň
malý pokrok tam jsme udělali, takže pokračovat v tom dál.

NAH19:
Já jsem se ještě (není rozumět), že nestuduju na pedagogické, tak já si pamatuju, že když jsem
byla mladší, že paní učitelky chtěly mít ty příklady...každá svým způsobem zapsané. A já
jsem se bála, že když budu s ním počítat nějakou domácí nebo něco, tak že když ho to naučím
nějak počítat a teď on to tak udělá ve škole, tak že dostane nějakou špatnou známku, i když
bude výsledek správně.

AME98:
A pak už všechno v pořádku bylo, že?

TAK33:
Zatím se mi nestalo nic špatného. A bála jsem se toho.

AME99:
Vidíte už nějaký pokroky? Tam doučujete některé dva, tři měsíce, některé třeba kratší dobu,
tak jestli došlo...ke zhoršení nedošlo, ne? Ale tam rodiče očekávali, že budou samé jedničky.
No, tak ono je těžký to těm rodičům vysvětlit, jak to je, ale hlavně prostě aby to nebyly horší
známky, ale prostě uvidíte v pololetí, co dostanou děti na vysvědčení. A já bych vám potom
přes prázdniny nebo před Vánoce udělala takový dotazníček, kdybyste mi ho mohly vyplnit
ještě všechny. Jako už k tomu předmětu. Jako už jenom tak. Koho jste doučovaly, do které
třídy chodí toto dítě, zda...jestli si rozumíte s rodinou a hlavně, jestli byste mohly zjistit
známku, kterou měly třeba v létě, z toho předmětu, který doučujete, z těch předmětů, které
doučujete, a který měly třeba teďka v lednu. Kterou dostanou, jestli byste mi to mohly zjistit.
Abysme...protože pořád ministerstvo a to, dávají nám ty finance na ty projekty, tak chtějí
pořád nějakej...nějaké evaluační zprávy, takže prostě bysme měli do budoucna tohle asi taky
dokládat-i ty známky. Takže uvidíme. Tak jo, tak já vám strašně moc děkuju, jsem spokojená
a teďka bych ještě chtěla od každýho, jestli budete pokračovat, zda ne, jestli mám hledat
někoho jinačího, co vám to dalo, jestli jste rádi nebo co vám to vzalo. A ještě jedna otázka.
Toto...rodiče, okolí, sourozenci, přátelé, vědí o tom, že doučujete? A jak se na to dívají? Jestli
jste třeba dokázaly někoho ovlivnit nebo.

NEL40:
Tak tam, kam chodím já, tak o mně ví, že když jdu do toho baráku a tam třeba je ta maminka,
tak vždycky volá: „Tomášku, paní učitelka došla!“ Nebo když tam jsou sestřenice, maminky,
tak jako ví, že teda jako Tomáška doučuju.

AME100:
Ehm, a Vaši, Vaši rodiče, vědí to?

TAK34:
Jo, naši. Jo, to vědí od začátku.

AME101:
Jo? A jak se na to třeba dívají? Jestli třeba o Vás nEmají strach?
Dívka:
Ne, ne, ne. Ptali se mě teda jakože, jak je to, když jsem tam šla poprvé, jestli jsem neměla
strach jako třeba z té rodiny a tak. Já už jsem měla vlastně hodně zkušeností ze střední, že
jsem chodila taky do těch...jako do toho zařízení, tak jsem věděla, do čeho jdu. Naší to věděli
taky, tak problém není.

NAJ31:
Moje okolí to taky vědělo, ale spíč tak jako debatovali nebo já jsem tak jako oznámila, že zase
Erika nepřišla nebo jako takhle jsme to spíš jako probírali. Ale asi jsem se tam jako...taky se o
mě báli, protože mně se jednou tam stalo, já jsem...když jsem pro ni vlastně chodila potom,
tak mně tatínek teda řekl, ať jdu dovnitř takovým tónem a tam seděli za lavicí asi čtyři nebo
pět chlapů dospělejch, jako do půl těla potetovanejch a ještě asi šest paní tam poběhávalo a on
jako říkal, ať jdu dovnitř, já jsem říkala, jestli si jako můžem promluvit venku, že tam je
hodně lidí. On říkal, ať jdu dovnitř a zamknul za mnou dveře. Tak to jsem se jako úplně lekla
v tý chvíli, ale jakože říkal, že chce jenom číslo na mě a když jsem mu ho řekla, tak jako zase
odemčel.

Všichni:
Smích.
TAK35:
Ale to jsem se bála, no, v tý chvíli.

LAF15:
Naši teda vědí, že doučuju, aji jako kamarádům to říkám, ale tak zas nemám z toho moc
zážitky, že jo. Takže vždycky jenom řeknu: „No, tak zas nic!“ Akorát jsem prostě říkala, že
jako nemaj se...nebo maj i dobrý vybavení, jo, že nemají ošklivý byty a tak.

AME101:
Můžu se zeptat, Vy náhodou nevíte, odkud oni mají peníze na ty věci?

Všichni:
Smích.

AME102:
Dívejte se, jakože...

TAK36:
Ne, já jsem nad tím přemýšlela, jestli berou půjčky, které potom nemají z čeho splácet.

AME103:
No, totiž v dnešní době není problém si vzít nějaký úvěr nebo oni vám to všechno nutí. Já
jsem to teďka právě říkala i Základech Romologie nebo jsem někde přednášela a já jsem
teďka...asi během čtrnácti dnů mně nabídli...jen tak jsem mohla mít dvěstěpadesát tisíc. Jo,
prostě přišly mi nějaký tři karty. Tam ,k de jsem někdy měla nějakou úvěr. Samozřejmě
všechno bez problémů jsem splatila, takže teďka před Vánoci mně přišly dvě karty, jedna na
sto tisíc, druhá taky nějak na sto tisíc a potom z České spořitelny, že můžu jít do mínusu. Tam
můžu jít padesát tisíc-kontokorent. A prostě...a opravdu není dneska...jen tak, nepotřebujete
nějaké...nějaké další potvrzení a oni vám opravdu dají padesát tisíc. A to prostě oni neuměj
hlavně hospodařit, jo a vědí, že na tohleto můžou dosáhnout, že prostě můžou si to koupit, tak
to udělají. Tak prostě spoustu věcí, hlavně mají všechno elektroniku-spousty. A já když si...já
bydlím na té Bratislavské 41, takže tam je šedesát romských rodin. A já bydlím úplně nahoře,
takže já jdu takhle takhle okolo, vidím všem krásně do bytu jako na to vybavení, jo, takovej
byt já prostě nemám, ale oni prostě jsou to rodiny, o kterých vím, že nemají zaplacený třeba
dva, tří měsíce nájem. A mají plazmovku, mají...teďka si dělali plovoucí podlahy, priority a
tohleto jsou prostě někde jinde, nedokážou si prostě zregulovat...usmyslet jiný věci. Tam u
nás, třeba na té „41“ na Bratislavské, tam je šedesát romských rodin a to je prostě nejlepší
business pro taková ty společnosti, co nabízejí úvěry, přijde prostě O2, přijde UFON a stačí,
aby si to udělal jenom jeden u nich tu smlouvu a už to budou mít Všichni. Prostě on si to
udělal, tak já to musím mít taky, takže tam vlastně během...jeden den stačil a Všichni měli
pevný linky a toho UFONA, jo. A volali si navzájem prostě zadarmo a já nevím, jestli platili
jednou, dvakrát a už neplatili. A hlavně strašně moc rodin je zadlužených a...že jo, to strašně
rychle skáče. A to stačí...většinou to jsou ty...většinou ty dluhy jsou nebo ty pokuty jsou za
popelnice, že nezaplatí popelnice a ještě jízda načerno, no. No, no.

NEL41:
Myslím, že tatínek říkal, že dluží dvěstěpadesát tisíc na podniku.

AME104:
No, no. Prostě toto jsou zásadní věci, který teďka já slýchávám, že rodiny jsou zadlužený a je
to jízda načerno a popelnice, jo. Oni si to prostě nezaplatí, neuhlídají si to a neřeší to. Oni
tohleto prostě budou řešit třeba až opravdu jim přijde nějaké soudní vystěhování a to dluží
ještě ten poslední den, kdy mají jít na ulici, tak teprve půjdou třeba na nějakou neziskovku do
„IQ-čka“ a tak a budou to řešit. Strašně nezodpovědní, oni podepíšou cokoliv, i když na
druhou stranu my jsme v tomhletom taky, že jo...hodně. Kdo si dneska čte smlouvy a strašný
další lejstra, které jsou. Když si vlastně ten úvěr vezmete, tak kdo to pročítá. Ale oni teda fakt
podepíšou cokoliv, jsou strašně důvěřiví, hodně toho zneužívají třeba i realitky, že jim
nabídnou nějaké odstupné a kolikrát rodiny zůstanou na ulici, že nemají svůj byt, jo.
Nepřečtou si pořádně tu smlouvu a různě, jo. To je na dlouho, protože já mám třeba ty
Základy Romologie třeba jako na předmět, vždycky na podzim je jednička, na jaře je dvojka a
tam to hodně řešíme nebo se studentama...těch důvodů je spousta, je to začarovaný kolotoč
nebo kruh a oni třeba ty peníze...i když třeba tu elektroniku, tak může třeba někdo v tom
okolí nebo v té rodině někdo zemřít, jo. Nečekaně někdo zemře a musí prostě udělat pořádný
pohřeb, musí ho s úctou pohřbít. A tím pádem se zadluží, jo. Takže to nemusí být ani to, že
chtějí prostě elektroniku, může to být, že se stane nějaká nečekaná událost, úmrtí v rodině
nebo svatba, křtiny a to všechno stojí moc peněz. Musí pozvat všechny z okolí, z dálky, musí
tam prostě ze Slovenska přijet co nejvíce rodin a to jako zadluží.

NEL42:
A s těma penězma, jak jste říkala ty priority, mně se docela líbí, že oni hodně peněz strkají i
do těch dětí. Právě, jak všichni mají všechno-Hannah Montana.

LAF16:
Já si taky myslím, že je to správný.

AME105:
Hodně v tom jako nedělají rozdíly, jo. Že prostě ty děti mají všechno stejně jako. A nedávají
něco za odměnu. Jako my třeba, že jo. To dostaneš, že máš narozeniny, svátek nebo že máš
jedničku. Oni to dostanou jenom tak. Jakože většinou...

NAT 12
No že jako ty peníze takhle dávají dětem, že tohle u nás třeba jako moc není.

AME106:
A já to hodně znám, hodně mí kamarádi, co jsou jako Romové, jo, tak to takhle mají. Protože
oni poznali bídu, jo a taky můj přítel, ten, jak tady teďka byl, tak prostě taky, že jo. On
vlastně má sedm sourozenců, šest sourozenců, ze sedmi je. A taky prostě já...jedli jenom
brambory nebo místo rukavic měli ponožky a prostě...a teďka on si fakt jako...ostatní jako
rodině kupuje to nejdražší, jo, prostě...to nejlepší ty děcka musí mít, jo.

NAJ32:
Ale zase na druhé straně budou mít pět roků, možná sedm, deset a potom zase se dostanou na
to dno.

AME107:
Jo, já jsem bydlela v romský rodině rok a já jsem musela přepisovat cenovky. Zase když si oni
teďka koupili ve slevě, těm dětem ponožky za padesát korun a jako byly to nějaké Nike,
nějaká sleva velká a já jsem tam musela připsat dvojku. Že stály dvěstěpadesát korun. Jinak ty
děcka by je nenosily, jo. To jsou prostě paradoxy, jo. Že má to všechno obě dvě stránky, jo,
jako. Kladnou i zápornou, no. Oni poznali bídu a chudobu a chtějí to vynahradit prostě těm
svým dětem. Hodně se to teďka v těch rodinách jako mění, jo. Už vidíte, že i ti rodiče se
dbají...dbají se a snaží se mít třeba jenom dvě děti, jo. Už si to uvědomují, že to není jako
legrace, postarat se o děti. Ale fakt jim teda...všechno jim dají k dispozici. Ty děti teda
mají...nebo ty rodiny, které mají nejvíce problémů a hlavně sociálně-patologické jevy-
alkoholismus, zadluženost, tak ty mají nejvíce dětí. To je stejný i v romských osadách
samozřejmě, že jo. Jo, tam když jsme byli, tak rodina třeba třináct dětí a víc, jo. Takže to je
velký problém. To je nadlouho.

NEL43:
A ty děti byly vybrané nějak školou, aby mohly vlastně...ne, že by Anička nějak extra
potřebovala doučování a nebo že by tam bylo nějaké problémy.

AME108:
Hlavně naši studenti očekávají, že půjdou do rodin, kde děcka budou propadat. Budou mít
pětky, čtverky, jo. Většinou to tak není na konec, jo.

NEL44:
Ona má jedničky, dvojky.

AME109:
Právě, jo. Do toho našeho projektu se hlásí rodiny, které mají zájem. Prostě rodiny, které
nemají zájem nebo o nás ani nevědí a ani by si třeba studenta k sobě nevzali. Jako nepozvali,
jo. Takže to prostě...jsou tady děcka, které mají prostě větší problémy, to jsou třeba rodiny...to
jsou děcka, které jsou z muzea romské kultury, si myslím, jo a tady taky studentky prostě
spíše chodí...Že si pro ně přijdou a doučují se v muzeu. V některých případech se doučují
v rodinách, jo, ale v tom našem projektu většinou ty děcka jsou na tom celkem dobře a já
jenom oslovuju asistenty pedagoga, ti dají letáček ve škole a prostě kdo má zájem, tak tam
nahlásí kontakt. Takže jsou to i neromské děti, jo.

LAF17:
Já se jen zeptám, mohla bych už jít?

AME110:
Určitě. Běžte, jo. Takže Táňa teda bude pokračovat? Nebo já právě nemám tu Vaši reflexi,
takže nevím.

RUS7:
Mně právě, když Dominika, teda Dominika...Erika přišla, tak mně se to strašně líbilo, ona
říkala, že se jí to taky líbilo, ale bylo to tak málo, že právě...já jsem se bavila s Luckou, Lucka
mi nabízela kolikrát už jako jiný dítě, ale já bych ráda jako asi tu Eriku zkusila ještě. Protože
mě to hrozně bavilo.

AME111:
Nevím, jestli máte odučený to, co máte mít, jestli ne, tak si to odučte, pak mně dejte...prostě
napište mně e-mail a můžete pokračovat třeba v rámci projektu a nebo si dáte dvojku. Jo, jo?

RUS8:
Ehm, dobře.
AME112:
Jako tam je to problém přes to muzeum romské kultury, co je, tak to jsou prostě rodiny, že jo,
až...že tam je prostě problém, že to doučování neprobíhá v tom jejich rodinném prostředí, že
si musíte pro někoho přicházet, odvádět si to dítě s sebou, rodiče ani někdy neví, že to
doučování má být, jo. Většinou v tom našem projektu, tam ,k de mám právě spolupráci přes ty
asistenty pedagoga, tak je to většinou bez problémů, no. Že rodiče...oni už s vámi počítají,
vědí, který dny chodíte a tak.
(Nashledanou).
Tak jo, tak. Tak kdo bude ještě pokračovat, Hanka bude ještě pokračovat?

RUS9:
Já budu pokračovat.

AME113:
Jo? A půjdete do projektu?

RUS10:
Do projektu, no, protože tu dvojku mám teďka.

AME114:
Dobře. Jo, jo, trojku nemám, zatím, a nakonec vás ani v té dvojce nebylo moc,tam zůstane
strašný minimum, takže to zatím nemá význam-tu trojku jako dělat, takže půjdete do toho
projektu...

RUS11:
Ehm, do projektu.

Opět AME115:
...stavíte se potom v lednu a napíšeme novou dohodu.

RUS12:
Ehm, určitě.

AME116:
Nebo v únoru, jak chcete, jo.

TAK37:
Já už jsem se domlouvala, že budu pokračovat zase až po zkouškovým, takže v únoru asi.

AME117:No, no, no. Tak fajn. Takže Hanka bude pokračovat, Jana, Lenka, no.

LAF18:
Já budu také pokračovat, zůstala bych u Aničky a ještě možná chce jedna moje spolužačka,
ale chtěla bych-i ta matka by chtěla, aby tam chodila ještě nějaká Češka. Vlastně dvakrát tam
byla Vláďa.

AME118:
Jo, já jsem pro Vás už někoho měla pro tu Aničku, ale pak mně ta studentka odřekla,
takže...jo? Takže já...uvidíme.
TAK38:
Já to zvládám, něco zvládám, něco ne, nechci jí říkat blbosti.

AME119:
Jo, jo, dobře.

TAK39:
A budu taky po zkouškovém. Jsem dohodnutá s rodiči, že si zavoláme.

AME120:
Super, tak Lenka co?

Dívka:
Já teda...Smích.

AME121:
Uvidíte. Já nechcu do Vás...že jo, nějak Vás ovlivňovat, to záleží na Vás, že jo.

TAK40:
No tak já nemám ty hodiny ještě dodělaný, takže to musím.

AME122:
No Vy si vyberte i ty hodiny, který neproběhly, že jste tam prostě šla, že jo.

TAK41:
No ale tak většinou oni mně napsali, jo. Jakože to aspoň mně zavolala nebo napsala, že to
nebude, že jo.

AME123:
Ale jenom jednou, že, vlastně.

Stejná dívka:
Dvakrát jsem tam byla a dvakrát zbytečně.

AME124:
Lenko, když budete chtít, pošlu Vám seznam...

TAK42:
Já jako...mě by to bavilo i za ty dvě hodiny mně to přišlo takový smysluplný, ale tak vždycky
jenom ty...

LAF19:
Tak pojď Aničku doučovat češtinu.

TAK43:
...to jde pak o to, jakej budeme mít rozvrh, víš, abysme se nějak to nebo. Jakože bysme
nechodily spolu.

LAN15:
Ne, nechodily bysme spolu, každá zvlášť.
TAK44:
Jo takhle.

AME125:
Jana by chodila jeden den, Vy druhej.

RUS13:
Klidně, klidně.

NAH14
A mohla bys jí i matiku zkusit vysvětlit nebo tak, ale hlavně tu češtinu.

LAN16:
A to je jaká třída?

TAK45:
To je třetí třída.

RUS14:
Jo, tak to jo.

AME126:
Kdyžtak si třeba vyměňte...vyměňte si třeba e-maily a domluvte se a bylo by to asi nejlepší.
Tam to vypadá úplně bezproblémově. Katka, Blanka ještě uvidí a Katka co?

TAK46:
Já bych chtěla pokračovat určitě.

AME127:
Jo? A půjdete taky do toho projektu a nebo dáte si tu dvojku?

Dívka:
Ještě uvidím.

AME128:
Jo, jo. Není problém, protože my od ledna otevíráme ten kurz, ten projekt doučování, na tři
roky ho budeme mít, jo. Takže můžeme i jestli máte kamarády, přátele, studenty, někoho,
koho potkáte. Já teďka mám třicettři dalších dětí v seznamu. Co čekají na...jo. Na svého
studenta.

NEL44:
Kolik nás je přibližně, co doučujeme?

AME129:
Stodvacet.

LAF20:
Právě já si říkám, že jako tahle holčina bude mít dvě studentky.
AME130:
No, no. Tady je jenom problém to, jenom že Ja je Slovenka. Jinak bych to moc jako
nepodporovala, jo.

NAJ23:
Ale zase když jen jeden předmět, tak vlastně na ni nejdou dvojnásobné výdaje jako...

AME131:
No, já jako bych chtěla, abyste tam prostě byla v tom projektu, že jo. Jako já nechcu to prostě
nějak. Je hodně jako slovenských studentů, kteří se podílejí na tom projektu, jo, takže.

LAF21:
Jo, tak pokud to nebude problém, jakože má dvě doučovatelky.

AME132:
Nebude to problém, já si...jako já to rozjedu v lednu, v únoru, zase novou nějakou reklamní
kampaň, udělám nový letáky a dáme to i na jiný fakulty. Protože peněz teďka máme jako na
to dost, jo a můžeme pak vzít co nejvíc studentů a rozšířit to.

NAJ25:
Já jsem se chtěla zeptat...co mám říct té rodině nebo tak, když určitě už jako nechci toho
Filipa, že pošlete jako jiného nebo.

AME133:
No, že pošlu někoho jiného, ať maminka napíše e-mail, jo?

TAK46:
Jo, jo.

AME134:
Ať maminka...protože jsem si s ní psala přes e-mail. A já si to napíšu tady znova. Nebo mně
to, Blanko, napište...napište mně znova. Jméno, do které třídy chodí a co doučujete. Já když to
mám v meilu, tak si to dávám do takové tabulky.

TAK47:
Ehm, dobrý.

AME135:
A dáme ho hned do seznamu znova, jo?

TAK49:
Jo, jo, jo, jo, jo.

NAJ26:
Já jsem se ještě chtěla zeptat, jestli jak se mi nepodařilo dostat na tu rodinu kontakt a
zapomněla jsem se s něma domluvit, že bysme teda až od února pokračovali, jestli..

AME136:
A já mám na ně seznam? Já mám na ně kontakt, když je to přes Lucku?

TAK50:
Ježíš, já nevím.

AME137:
Jo? To nevím, takže se podíváme, jo?

Všichni:
Mluví jeden přes druhého, není rozumět.

AME138:
Jo, jo? Já nevím. Jestli to je přes muzeum, tak to bude mít asi Lucka, jo. Já na to mrknu.
Sehnat – Katka Surinková. Tak děkuju moc, děkuju. Tím pádem je to uzavřeno a
půjdeme...toto vlastně to kolokvium mají jenom ti, co mají ten předmět doučování. V
doučování je padesát studentů, v projektu je sedmdesát studentů, jo? Takže když budete o
někom vědět, kdo by měl eventuelně zájem, tak jim dejte na mě kontakt.

Přítomni:
AME
NEL
SUZ
NAJ
NAH
TAK
LAF
LAN
NAT
RUS
5) 17. 12. 2009 – Martina

RAM1
Tak jestli můžete, asi bude úplně nejlepší, když bysme se teďka v podstatě navzájem
představily, já jsem tady místo Emy, jsem taky z katedry sociální pedagogiky. Ti, kteří jste ze
sociální pedagogiky, tak mě znáte, ti kteří ne, tak já se jmenuju Martina Vodičková, a já bych
byla ráda, kdybyste se vy mohly představit, odkud jste, koho jste doučovaly, jak staré to bylo
dítě, do které chodilo zhruba třídy, a potom se tak nějak budeme vracet k těm vašim reflexím.
Že počítám, že zhruba na tu hodinku si tady o tom popovídáme.
V podstatě vyjadřovat se můžete, kdo budete chtít, nebo záleží to na vás, na
dobrovolnosti, nebudu tady nikoho škrtit, aby musel mluvit, ale to představení bysme možná
mohly zkusit takhle popořadě ať v tom je nějaký systém.

CIM1
Takže já jsem CIM, jsem z Opavy, doučovala jsem TAN, chodí do šesté třídy a je jí jedenáct,
dvanáct. Teď někdy měla narozeniny.

RAK1
Já jsem RAK, doučuju na Náměstí 28. října Ukrajince LAV, a chodí do páté třídy.

RAM2
A kolik mu je zhruba roků? Odpovídá věkově té páté třídě? Jo, u těch cizinců tomu dost často
tak nebývá.

RAK2
Odpovídá té páté třídě.

INA1
Tak já jsem INA, doučuju NAJ, která chodí do druhé třídy, takže jí je sedm, teď jí bude,
myslím, osm. A jsem z Příbrami.

AKT1
Tak já jsem AKT studuju speciální pedagogiku, jsem v prvním ročníku, jsem z Karviné, a
doučuju patnáctiletou Nikolku Horváthovou.

DNA1
DNA, jsem z Bučovic, studuju sociálně pedagogické asistentství a doučuju Alenku Makovou,
která chodí do čtvrté třídy.

SIM1
Já jsem SIM, jsem z Nedašova, to je taková malá vesnička na Valašsku, doučovala jsem Báru
Malíkovou, je jí jedenáct a chodí do páté třídy.

RAM3
Jo a ještě teďka mě napadlo, mohly jste říct, to si řekneme teda teď, kdo z vás měl třeba
předchozí zkušenosti s doučováním?
AKT2
To jsem měla právě na střední škole, právě doučuju spoustu dětí, zhruba čtyři. Ale ne
doučování tady s tímhle předmětem, to ne.

RAM4
Ne, ne jako vůbec zkušenosti. Jestli jste nebyla jako nepopsaný list, ale už jste věděla, do čeho
trošku jdete.

AKT3
No, ale v podstatě poprvé jsem doučovala takto starou holku, jako dítě, protože přece jen je to
patnáctiletý člověk, a už ta práce byla na jiné bázi. Dá se říct.

RAM5
Už si člověk musel sám taky trošku studovat, ne?

AKT4
No to snad ani ne, ale prostě to dítě tak nějak přemluvíte, ale bylo to trošku složitější u toho
patnáctiletého člověka. Přeci jenom je to puberťačka, měla jsem s ní trošku bolero, už jsem to
psala právě té reflexi. Tu jsem si potřebovala získat nějak.

RAM6
Jaké bylo vaše očekávání od toho předmětu, když jste ho uviděli v katalogu, uviděli jste název.
Jako co vás napadlo, proč jste si ho zaregistrovaly a co jste potom od toho čekaly?

AKT5
Tak asi šlo o to, že nikdo z nás nedoučoval, nebo nemá praxi s dětma, které mají nějaké
sociální znevýhodnění, s romskýma dětma. Takže to mě spíš zaujalo, ne to doučování, ale ta
práce s těma dětma, se kterýma se normálně nesetkám. To byla ta možnost.

RAK3
Já třeba mám mamku, která učí právě na tom 28. říjnu, takže jsem se vlastně s Emou
domluvila, jestli by to šlo takhle doučovat skrz to, že to mám i jednodušší. Že tam byla i
jednodušší ta domluva, co ten Valentin potřebuje a co probrali. Takže jsem tam chodila skrz
tady tohle.

RAM7
A vy jste si vlastně ty děti svým způsobem jakoby vybíraly, proč jste si vybraly, to, které jste si
vybraly?

DNA2
Já jsem hlavně hledala nejmladší, někoho a taky aby to nebylo v nějaké čtvrti jako,
Bratislavská a Cejl.

RAM8
Jasně, ono je třeba fakt, že spousta z těch, kteří třeba bydlí ve větších městech tady ti
severomoraváci mají větší zkušenosti s nějakými sociálně znevýhodněnými, jsou s nimi asi
častěji v kontaktu, než někdo kdo je třeba z menšího městečka. A možná se s tou
problematikou jakoby potýká v životě častěji než ti, co jsou z menších měst.

DNA3
My teda máme menší město, ale jsou tam taky Romové. Takže se s nimi stýkám každý den.

RAM9
Všichni jste učili teda v rodinách, jestli jsem to pochopila správně z těch reflexí. I vy?

RAK4
No já jsem chodila do školy.

RAM10
Vy jste chodila do školy za tím Valentinem.

RAK5
Protože on vlastně chodil do družiny, takže tam ani nebylo nějak zasažený do jeho volného
času, že jsem třeba vždy po tom vyučování zůstala v té třídě a doučovala ho v té třídě. A
potom on šel vlastně zpátky do družiny.

RAM11
V čase, kdy on měl být v družině, jo. A já byla třeba první domluva? Vy jste se třeba viděla
s jeho rodiči? Nebo to bylo skrz vaši maminku domluvené?

RAK6
No, skrz ty schůzky třeba. Třídní. Kde napsala, že souhlasí s doučováním svého syna. A tudíž
jsem mu potom poslala po mamince i tu docházku.

RAM12
Ale osobně jste se třeba viděli? S někým z jeho rodiny?

RAK7
Ne. On má jenom maminku. A právě že vůbec. Ona snad celý den pracuje, takže jako vůbec.

RAM13
Jaké to pro vás bylo jít poprvé do té rodiny? Nebo Mě by zajímalo, jak jste se domluvili na té
první schůzce, že se tam sejdete a domluvíte se vlastně na tom doučování, a jaké jste měli
pocity, nebo co jste od toho čekaly? Jestli jste měly bolení břicha nebo jste těšily, že to bude
nějaký adrenalinový zážitek?

CIM 2
Tak to bylo přes Emu Štěpařovou domluvené, že jsem za ní přišla do kabinetu, ona mamince
zavolala, domluvili jsme se na hodinu a den, kdy tam mám přijít, a bylo to takové, nervy. Jako
co. Kam mám přijít, do jakého prostředí přijdu a jak ti lidi budou na mě působit, a co, jestli
budou příjemní, nepříjemní.

RAM14
No a jaké to bylo potom, když jste tam přišla?

CIM3
Jo jako, maminka byla příjemná, i to prostředí. Teda ten barák moc ne ale ten byt už vypadal
líp. Jako že to mají docela i opravené. Jako ta první schůzka, tam nebyl žádný problém. Jsem
tam byla asi deset minut, že jsme se pozdravili, seznámili a domluvili se teda na dnech a
časech, kdy tam budu chodit.
RAM15
A už jste viděla třeba i toho žáčka?

CIM4
Jo, to hned.

RAM16
A vy ostatní jste to měly podobně?

DNA4
Já jsem tam měla, že jsem se domlouvala s Emou přes mail, a ona mi to vlastně domluvila
s tou maminkou, a já jsem tam došla v tu hodinu, v ten den, kdy jsem byla domluvená. A pak
už jsme se domlouvali individuálně s tou maminkou.

RAM17
A jak jste se cítila vy jako?

DNA5
Tak jako ze začátku, jsem se bála. Já jako docela mám strach tady z této menšiny.

RAM18
A do jaké jste šla té lokality? Protože jste říkala, že jste chtěla do nějaké té lokality mimo
Brno.

DNA6
Já jsem, právě že nejsem z Brna, tak jsem si tipla, a tipla jsem si docela dobře. Židenice,
Krokova. Takže ani nejezdím přes ty čtvrtě. A jako fakt jsou v pohodě, dobří. Dobrá rodina.
Jako mají hezký byt, všechno, akorát ze začátku měli nějak problém, že měli špatné topení,
tak jsem tam nemohla chodit, protože tam měli zimu, ale už je to dobré.

RAM19
A potkali jste se i s maminkou i s tím žáčkem?

DNA7
S maminkou i s žáčkem. A ještě sestru má. A já nevím, jestli je to přítel nebo manžel, protože
mají na zvonku každý jiné jméno. Takže to bude asi přítel. Ale nevím, jestli je to tatínek, nebo
je to přítel.

RAM20
No a vy ostatní?

INA2
No já jsem se domlouvala s Lu, která vlastně doučuje taky v tom baráku, vlastně jejich
příbuzné, no a přišla jsem tam a vlastně jsem hned šla doučovat tu holčičku. Že jsem hned ten
první den ji doučovala.

RAM21
A to jste věděla, že třeba budete hned doučovat?
INA3
Já jsem si to tak nějak myslela, prostě jsem se tak rozhodla, a nic proti tomu neměli.

RAM22
A jaké to bylo tam jít poprvé?

INA4
Já jsem se taky hodně bála. Ale byli hrozně příjemní. A právě ta Lucka, ta mi říkala, ať se
nebojím, že jsou fajn. Tak ze začátku jsem se bála ale.

RAM23
A taky ta komunikace prvotní probíhala s tou maminkou?

INA5
S maminkou a byl tam tatínek.

SIM2
Tak já jsem to měla ty začátky takové složitější, protože já jsem to taky měla přes paní
Štěpařovou domluvené, ale potom mi volala, oni mají v domě, nějaký Dům jistoty se to
jmenuje, klub, že vlastně co tam chodí doučovat jedna slečna; tak že měli úmrtí v rodině, tak
že se to odkládá. Tak jsme si domluvili další termín, potom jsem tam měla jít znova, ale
k tomu taky nedošlo, protože mi zase ta maminka volala, že měli další úmrtí, že měli v rodině
nějakého zastřeleného strýce nebo co. Takže děcka z toho byly takoví vyjukaní, tak jsme to
znovu odložili. A potom, když už jsem tam konečně šla a dozvonila jsem se, tak mě otevřel
tatínek a vůbec nevěděl, o co se jedná, jenom, že to má být nějaké doučování. Ale byl na mě,
taky, čekal jsem, že bude nějaký nepříjemný, ale byl přátelský, tak jsme se domluvili, dala
jsem mu telefon a potom jsem se už domluvila individuálně s tou maminkou. A pak už to
probíhalo v pohodě, protože ty začátky byly takové docela nepříjemné. Jsem měla taky docela
strach, jak to bude probíhat všechno. A nakonec úplně v pohodě a s maminkou nikdy není
problém se domluvit.

AKT6
Já jsem komunikovala přes Lu, já jsem to vlastně měla před Muzeum romské kultury přes
centra, a Nik bydlí právě na Bratislavské, takže takový ten typický dům s nádvořím, vypadalo
to tam příšerně, opravdu, no šíleně. A právě jsem tam vešla, ten byt byl takový malinký,
teploučký, milý, krásné to bylo. V pohodě. Strach jsem až tak neměla, spíš mi ze začátku
vadilo, že to bylo takové nejisté. Já jsem se nesetkala s těma rodičema v podstatě první dva
měsíce, snad asi. Nebo měsíc. A komunikovala jsem jen s Nikčou, která teda neustále
zapomínala. A první schůzka byla, dá se říct, v pohodě. Jsem se seznámila s její mladší
sestrou, takže jsme tu první schůzku strávily v pokojíku, povídali jsme si, a nějak taková
pohoda, no.

RAM24
Jak probíhalo to samotné doučování? Kolikrát týdně, kolik hodin? Jestli jste to třeba potom
museli přizpůsobit nějak tomu dítěti, že jste ze začátku chodili jinak, než potom ke konci? A
jaké byly vztahy s těma rodičema, třeba vaše, že jste nakonec zkonstatovaly, že jste
komunikovaly s těmi matkami nejčastěji, že jo, ta domluva probíhala. Tak jak to doučování
probíhalo, kolikrát týdně, jak často?

AKT7
Mě se osvědčilo hodinku a půl, jednou týdně.

DNA8
Já taky, já teda spíš ty dvě hodinky. A taky jednou týdně, někdy dvakrát. Taky, když měli
zrovna to topení porouchané tak to.

RAK8
Já jsem teda taky měla jednou týdně, ale většinou tak na ty dvě hoďky, ale někdy to prostě
nešlo, on to někdy nevydržel. Takže jsme skončili, hodinu a půl tak. Nebo i za to hodinu a tak.
No za hodinu to moc ne.

INA6
Já jsem spíš chodila dvakrát týdně. Protože ze začátku jsem tam byla na ty dvě hodiny, a to s
ní opravdu nešlo, protože byla hrozně hyperaktivní, takže jsem chodila na hodinu. Aby
vydržela aspoň, takže dvakrát týdně.

CIM5
Já jsem měla dvakrát týdně hodinu a půl. Ze začátku jsme si daly hodinu a pak jsme to
protáhly, že tam budu hodinu a půl. Tak jsem tam chodila dvakrát týdně. Ale ze začátku to
bylo dobrý, že jsem chodila fakt pravidelně dvakrát týdně, a prostě po určité době to začali
furt rušit. A že „Já jsem nemocná“, a jsem se s nima domluvila, že byl svátek 28. října, říkám,
že zůstávám v Brně, tak jestli mám přijít doučovat. Oni „Jo, jo, určitě.“ Že budou doma. A
potom mi ráno volala, že ne, že jdou vlastně za babičkou do nemocnice, a že nemám chodit. A
že pak je nemocná, a že jedou na dovolenou, a že zas něco mají, a že musí jít s maminkou
něco vyřizovat. Takže jsem toho zas tak hodně neodučila, protože to neustále rušila.

AKT8
Ale to je dobré, že se ti třeba aspoň ozvali. Třeba u mě, první dva měsíce, jsem tam třeba
třikrát, čtyřikrát přišla, otevřel tatínek, „Nikola není doma“, tak říkám, co bude, nebo nebude.
Já, se mi to stalo asi opravdu čtyřikrát. Že vůbec žádné zprávy. To jsme zavedli až teďka tento
měsíc, nebo měsíc a půl, kdy jsem se teda setkala s maminkou konečně. Strašně fajn paní,
dala jsem jí číslo, a říkala jsem jí, ať už mi píše. Že se nic neděje, že se to zruší, to se dá
nahradit, ale prostě ať dá vědět. Protože já jsem se musela připravovat, jet na ten Cejl, právě
člověk, no až tak jsme se nebála, ale přece jen to prostředí, není mi to moc příjemné. Navíc,
když pocházím z Karviné, a to prostě tři čtvrtě města je ghetto. A už jsem na to docela
alergická. Takže taková ta práce, no bylo to zbytečný. Teď už je to teda v pohodě.

CIM 6
No to právě, ona třeba dala vědět, ale já už jsem byla na cestě. Deset minut před doučování,
tak mi přišla zpráva, že „Dneska nechoď, dneska nemůžu“. A teď vlastně naposledy,
v pondělí, to se mi ani neozvali, jsem tam přišla, zazvonila, a že malujou, a že mi nedali
vědět, a že se omlouvá, že mi nenapsala a že nemám chodit ani ve středu. Říkám, tak dobrý.
A že se teda domluvíme potom někdy dál.

RAM25
Měli jste někdo nějakou rodinu, se kterou by ta domluva byla třeba úplně bezproblémová, že
když to odpadlo, tak napsali esemesku nebo dali vědět, když.

DNA9
Tak, když to poslouchám tak asi já. Třeba já jsem ji měla mít ten den odpoledne a ona mi
napsala ten den ráno. Já mám radši, když mě někdo třeba den dopředu napíše jo. Ale když
někomu deset minut před tím, to teda ne. Jako třeba jsem měla jít odpoledne, a ona mi napsala
ráno.

SIM3
No já třeba taky, úplně bez problémů, přes ten telefon s maminkou nebo i s tou Bárou, co
jsem doučovala, takže úplně v pohodě, vždycky jsme se domluvili. Tam žádný problém vůbec
s nima si myslím nebyl.

RAM26
A vztahy s rodiči jste měli bezproblémové?

AKT9
Později, až potom se naučili důvěřovat, že jako fakt viděli, že mám zájem, a že je to pro mě
takové nezištné, ona třeba říkala „no tak já vám to napíšu, ať vám za to normálně dají peníze“
a tohle. No a já říkám, že to ale nemám za peníze. A ona se zastavila a nechápala, co to dělám.
Jo, jako proč vůbec chci její dceru doučovat. A tak potom ke mně začala přistupovat úplně
jinak.

RAM27
Jste to sama cítila, jo.

AKT10
No. A začala mě věřit. A oni potom problémy i co se týče bytu, a nájemného a začala se mi i
svěřovat, že mi to vyprávěla. To jsem nečekala. Já jsem věděla, že Romové jsou otevření, ale
opravdu koukali na mě skrz prsty a pak už to bylo úplně jinačí. Teď se to nedá srovnat, to je
1OO a 1. Než v tom září.

RAM28
A jaké jste měly vztahy s těma dětma? Jestli ze začátku to bylo jiné, než je to teďka? Nebo od
začátku ty děti byly takové otevřené, přívětivé? Jak to probíhalo?

INA7
Určitě, od začátku to tak probíhalo. Hned říkala.

RAM29
A vy jste měla takovou menší holčičku, že jo.

INA8
No to bylo hezký.

DNA10
U mě taky, ale ona je taková skromná, taková jako míň povídavá. Ale taky jako, byla
v pohodě vůbec žádná hyperaktivita, taková klidná, prostě dvě hodiny vydržela prostě se
doučovat. I kdybych tam byla tři, tak to myslím vydrží. (smích)

RAM30
Ideální dítě! A ještě jsem se chtěla zeptat, jak projevovali rodiče zájem o to dítě, o školu, o
věci, které se dějí ve škole, třeba o to, co paní učitelka vzkazuje různě, nebo třídní schůzky,
když bývají. Měli rodiče zájem o žáka jako o žáka, o školu a o informace ze školy a? A
eventuelně i o informace od vás z vašeho doučování?

AKT11
Tak u mě třeba, Nikol je starší, tak ona si to korigovala nějakým způsobem už sama. Ale pak
co se týče školy a maminky, tak jsme pak spolu vybírali pro Nikču školu střední. Což je asi
jediná věc, kdy jsem se s ní bavila o škole. Pak jsme řešili spíš její osobní, rodinné problémy,
no.

CIM7
Tak já jsem se s tou maminkou, jako zas až tolik jsme se nebavili, jako, že jsme se pozdravili
a občas, ona byla hlavně na to, aby si zlepšila známky ve škole, a na to doučování, že třeba ta
Natálka měla kroužek, že se měla připravovat na nějaké vystoupení, tak říkám, že jo, nevadí,
že to o třeba tu půl hodinu zkrátíme. A ona, že ne, že tam mám zůstat, že nebude vystupovat,
že to zvládnou bez ní, a že si má zlepšit známky ve škole, a tak. Takže jí jde spíš o ty známky.
Takže to bylo takové, nevím. Ona teda má ještě dvě mladší sestry. A oni jsou, bych jim tak
tipla tři, čtyři a ta mladší ta má tak rok a půl, dva. A to jsou teda, to si myslím, že na ně
maminka teda nestačí. My jsme se doučovaly a ony tam furt lítaly, a braly nám tužky a
papíry. Takže já jsem hlídala ještě sestřičky a dávala jsem jim tam, ať si něco kreslí. Takže
jsem pomalu hlídala tři děti najednou. Ale ta spíš zájem o ty známky, než o to, co by se dělo
ve škole.

RAM31
A co ty ostatní mamky a taťkové?

RAK9
Z mé stany tam vůbec, tím, že jsem byla v té škole, tak nějak se vůbec nezajímala. A oni, že
ani nechodí na třídní schůzky

RAM32:
Třeba skrze maminku byste mohla vědět. Ona je učitelka přímo toho Valentina? Jo tak skrze
ni byste mohla vědět, jestli ta matka projevuje nějaký zájem o školu.

RAK10
No oni jako fakt jenom na těch schůzkách, kdy se domluvili, že toho Valentina budu
doučovat. Tak to byla strašně přívětivá, jako že jo, že je pro. Protože on byl vlastně, tady je
dva roky jenom v České republice, a jinak na celé prázdniny byl na Ukrajině. Takže skrz tu
azbuku a tady to všechno, byl takový zamotaný a potřeboval to trošku víc, důkladněji projít.
Ale jako takhle ta maminka vůbec, vůbec se tak nějak nezajímala. Na třídních schůzky
mamce třeba chodí dva rodiče. Jako skrz jiné rodiny a ne toho Valentina takže to je takové.

INA9
To u mě, si myslím, docela měli zájem o tu holčičku, protože i ten tatínek mi říkal, že se s ní
doučuje, jako že dělají úkoly spolu, že mi třeba i radil, že potřebuje míň času víckrát týdně.

RAM33
Jasně, že neudrží tu pozornost třeba.

DNA11
Tak já si myslím, že už to, že chtějí, aby je nikdo doučovat, je krok, jako že mají docela zájem
o to. Takže jsem poznala, že ta maminka se s ní trošku učí, potřebuje teda jenom matematiku,
co ji doučuju. Ale tatínek nevím, říkám, nevím, jestli je to opravdu její tatínek nebo ne.

RAM34
Jsou ti rodiče zaměstnaní? Víte? Nevíte?

Ostatní
Jsou.

CIM8
Tatínek, ten pracuje někde asi na stavbě, vždycky přišli a měli takové ta montérky, jakože
špinavé z venku, a maminka je asi na mateřské.

SIM4
Tak u mě tatínek taky pracoval a maminka, mi to připadalo, že vůbec nebyla doma. Já jsem
se s ní potkala asi tak třikrát za celý ten půlrok. Takže vůbec, mi přišlo že třeba ani takový ten
zájem o tu Báru nemá. Ale třeba s tím tatínkem, ten se doučoval s tou Bárou, nebo tak nějak.
Ale tam byl třeba problém, třeba matematiku, musela jsem to překontrolovávat všechno,
protože často jsme tam našly nějaké chyby, a Bára z toho byla taky úplně nešťastná, jsme to
potom museli přepočítávat. Protože třeba tatínek jí řekl úplně jinačí postup, pak to
nesouhlasilo s výsledkem, tak jsme to potom museli předělávat.

RAM35:
A vy jste říkala, že jste se domlouvala s tou maminkou, když něco. Jako přes telefon
s maminkou. Jinak doma bývával domy, když jste přišla, tatínek.

SIM5
Tatínek tam byl možná tak dvakrát. Ale on se s Bárou učí třeba jindy, co mi Bára třeba říkala.
U nich jako většinou nebyl nikdo doma, jedině ta starší sestra. Ale ta taky většinou odešla
někam pryč ven.

RAM36:
A ti ostatní víte? Jak je to s těmi rodiči?

DNA12
U mě pracují oba dva rodiče.

AKT12
U mě taky oba dva.

RAK11:
Tak u mě jenom asi ta maminka a ta je tam asi od rána do večera. Ta od toho Valentina. Ona
pracuje v nějakém baru, taky někde blízko, mám dojem, kolem té Bratislavské. Tak nevím,
jestli tam je od rána do večera.

RAM37
Jak třeba to doučování, když mate třeba oddělenou místnost? Máte na to klid? Ruší vás třeba
nějací ti sourozenci? Nebo když jste to říkali, klidně to zopakujte.
RAK12
Tak já mám tu třídu a tam jsme úplně sami.

RAM38
A většinou tam asi nikdo necourá.

RAK13
Vůbec.

CIM9
Tak my jsme, to je takový vstup do toho bytu, tam je jako kdyby jídelna, tak my jsme u té
jídelny u stolu, a tam nás teda věčně rušili sestry, a bydlí s nima i dědeček. Myslím si, že je to
asi dědeček. A při jednom tom doučování prostě přišel, my jsme se tam doučovali, sedl si na
gauč, pustil si tam tu televizi, tak já jsem se tak na něho podívala, jestli si dělá srandu. Tak on
to teda ztlumil, ale vůbec ho to netankovalo, že bysme se měly soustředit na učení, prostě tam
seděl a koukal na tu televizi. Tak to mi přišlo takové hodně zvláštní.

DNA13
Tak to my jsme měly dětský pokojík, ona teda má starší sestru, které je asi tak šestnáct,
sedmnáct. Takže ta byla tedy pryč a jinak jsme měly klid. Akorát tam došel tatínek něco se
podívat na počítač.

AKT13
My jsme teda většinou seděly v kuchyni, a když jsem přišla, tak rodina se odklidila do jiné
místnosti, nějak to respektovali docela.

INA10
To my jsme tam taky většinou byli sami v té místnosti. Nebo maminka tam vařila. Taky jsme
byly v kuchyni. Ale zase na druhou stranu jsem někdy byla ráda, když tatínek se zvedl
z gauče a šel se na nás podívat, protože ona se na chvilku zklidnila a trošku to pomohlo.
Takže.

SIM6
No my jsme taky většinou bývaly samy, protože třeba ta Bára, ona neměla ráda společnost,
nebo když tam někdo byl. Takže ona sama vyžadovala, abychom tam byly samy. Takže buď
sestru poslala někam pryč, nebo jsme si šly sednout někam mimo.

RAM39
A když jsme u toho klidu a těch samostatných místností, třeba dostaly jste něco, třeba nějaké
občerstvení? Přece jenom jste tam byl před dvě hodiny. Kafe, čaj, teďka je zima, tak.

DNA14
Mě nabízeli, tak, pití, čaj,

RAM40
Takže by se dalo říct, že to jsou takové pohostinné rodiny.

CIM10
Mě jednou dědeček nabídl kafe teda. Jinak se všichni, maminka se vždycky odklidila a volala
na ty své děti, co tam teda jsou, ne. A když přišla tak to byl neskutečný kravál, řev a mlácení
do dveří. Takže to bylo zajímavé. Jakože si myslím, že na ně platí spíš tatínek, na ty holky,
malé. Ten, když jednou přišel z práce a fakt tam jakože otravovaly, tak tu jednu vzal, zavřel ji.
No, ježišmarijá, to byl kravál, to ječela, vřískala, ale pak se jako zklidnila za deset minut. Co
zjistila, že to nepomůže.

RAM41
Jo. Ta domluva přes ty mobily, ta byla, to jsme si říkaly, taková všelijaká, většinou daly vědět
pozdě, když to tak shrnu.

INA11
Mně se třeba nikdy nestalo, že by hodina odpadla. Jenom naposled, to jsem přišla a maminka,
to teda vůbec nedala vědět. Jsem tam přišla a se jako divila, co tam dělám, A jako, že Janička,
že je v nemocnici. A jako vůbec mi nedala vědět. Ale jinak mi nikdy neodpadla.

RAM42
Má to dítě nějaký deníček ze školy? Nebo žákovskou, nebo nějaký sešit, kde má poznámky,
domácí úkoly, kde prostě si to nějak systematicky vede?

DNA15
Tak já třeba doučuju jenom tu matematiku, protože vyžadovali jenom tu matematiku, tak tam
si vede, jak to že domácí úkoly a opravy z písemek, a takové. Když jsem jí řekla, že
probereme geometrii, ať mi dá pravítko, tak mi řekla, že doma nemají žádné pravítko. Já
říkám: Jak to, že nemáte doma pravítko?“ že ho má ve škole, že paní učitelka řekla, ať si
nechají geometrické pomůcky ve škole. Takže jsem se divila, že nemají doma pravítko.

RAM43
No a co to vaše dítě třeba? Nějaký záznamový deníček mělo ze školy, kde si nosilo poznámky?

SIM7
Jo určitě mělo, kde si nosilo poznámky, a ona, to většinou byla s tou Bárou docela dobrá
komunikace, vždycky „Paní učitelka řekla, že to máme udělat, to máme udělat“ a já jsme tam
právě měla ještě problém, že ona měla asi měsíc zlomenou nohu, takže rodiče doházeli do
školy. Takže i přes rodiče jsem dostávala úkoly, co máme probrat a tak nějak. A jinak
v pohodě, že ti rodiče se tak i zajímali. Že šli do té školy. Nebo potom, byla asi tři týdny
nemocná zase. Takže rodiče, tam byla s nima v tomto komunikace jakž takž. Že vždycky
donesli nějaké ty úkoly, nebo mi to dali, tak jsme to spolu vypracovaly, takže tam větší
problém s tím nebyl.

INA12
To ona měla v těch všech písemkách v tom počítání a všech, vždycky zakroužkované stránky,
co máme dělat. Jinak neměla žádný zápisníček, kde by to měla zapsané.

AKT14
Ta Nikča to měla tak, že měla jeden sešit jakoby na všechno. Ona je takový flink docela, a
žákovskou knížku jsem viděla poslední dvě hodiny. Ale má docela v pohodě známky, že jsem
si myslela, že je právě takový flink, tak nebude mít trojky jedničky dvojky. Tak si říkám, že
nebude až tak hloupá, že je s čím pracovat. To rozhodně no.

CIM11
Tak já jsem teda žádný deníček neviděla. Vždycky ona přišla a „máme udělat tady to“ jako že
mají za domácí úkol. Tak že si to spolu probereme. ¨

RAM44
Takže to měli, takhle v hlavě ze školy, si to donesly, a pamatovali a udrželi.

CIM12
A ona, třeba mi otevřela angličtinu, jako sešit, a tam neměla ani zakroužkované to cvičení.
Říkám, že jak si to pamatuješ: „No to říkala paní učitelka, že máme to, to, to.“ Že si to ani
nezakroužkovala. Já říkám, si to někam poznač, jakože ať na to nezapomene. Tak nevím,
jestli bude značit.

RAK14:
Tak on neměl žádný deníček, jenom teda pak ode mě, když jsme probrali nějakou látku a on
nevěděl, tak on si zapsal eventuelně nějaké věci, které by měl doma udělat. Což nevím, jestli
se stalo. Ale jinak takhle na úkoly vůbec, oni úkoly nedostávají, protože prostě je vůbec
nepřinesou. Takže je úplně zbytečné jim třeba zadávat nějaký úkol. Tak to vím zase od
mamky, kdy jim třeba zadá úkol, a přinese to jeden člověk.

RAM45
A vy jste jim třeba zavedli nějaké deníčky na doučování? Teda vy jste říkal, že jo, a na nějaké
úkoly, co jste jim dávaly? Nebo na nějaké ty pravidla, vzorečky, aby to měli někde po kupě?
Měli jste něco doučovacího, kam se to psalo? Jak to vypadalo, jestli jste to měly?

DNA16
Tak u mě ta Alenka už měly zavedený, protože už jednou byla se doučovat u někoho jiného.
A ta jí zavedla nějaký sešit, tak tam jsem s tím pokračovala. A psala jsem jí tam všechno, co
by měla umět.

AKT15
My jsme vlastně všechno psaly do toho jejího sešitu, aby to měla všechno po kupě, že by se
chtěla učit, tak to tam měla z druhé strany. Nějaká pravidla, to ani ne, měla to v knížkách. Ale
učily jsme se hodně spontánně. Já jsem se teda na to vždycky ze začátku připravovala, ale už
mě to přestávalo bavit, když se to pořád rušilo, a už jsem si tam jenom vzala ten papír s tou
docházkou, nějakou knížku a říkala jsem: „Tak s čím potřebuješ pomoct dneska?“ Tak jsme to
řešily jako spontánně. To bylo asi nejlepší.

RAM46
Jo spíš akutně, než.

AKT16
Jo, prostě než abych se rozčilovala, připravovala si na to materiály, knížky jsem si půjčila ze
začátku, říkám, to je zbytečné. Úplně. Já jí pomůžu s tím, co má ve škole, uděláme ty cvičení
takhle, maximálně si něco vymyslím z hlavy a to bylo asi nejlepší.

CIM13.
No tak já jsem měla podobný postup, že přišla s tím, že mají úkol, nebo že budou mít
písemku, že se na to potřebuje připravit, že to nezvládá, že jí to nejde. Tak to jsme
procvičovaly. A to jsme se chystaly. Nebo přinesla mi úkol z angličtiny, tak jsme to prostě
projížděly, jediné teda co, tak jsem jí zatrhávala slovíčka. To mě překvapilo, že nezná úplně
základní slovíčka z angličtiny, vůbec jako. V tom plavala. Tak jsem jí zatrhla slovíčka a jsme
se domluvili, že se to naučí, a do příště se to nenaučila. Ani do popříště se to nenaučila, tak
jako jsem nechtěla zavádět nějaký přísný režim, nebo tvrdý metr jako ve škole. Ani jsem
nevěděla, jakou sankci bych jí za to dala, že se to nenaučila.

RAK15:
Příště nepřijdu. (smích)

CIM14:
No, to řešila sama.

SIM8
Já taky, většinou jsem to měla, co se potřebovalo. Většinou příprava do školy, co jsem
donesla ty úkoly, nebo příprava na písemky, a vlastně když měla tu nohu zlomenou, takže
dovysvětlování té probrané látky, co ve škole probrali. Takže tak nějak postupně. Ale velkou
roli tam hrál ten tatínek, který se s ní taky doučoval něco.

RAM47:
A úkoly jste psaly do těch sešitů, kde to měli mít teda odevzdat, a jinak, když jste něco
trénovali do školy, tak jste to psali jako na extra papír? Nebo měli jste cvičný sešit?

INA13
Já i ze školy cvičný sešit, kam si psala třeba příklady, co dělala minule.

DNA17
Taky jsme měli cvičný sešit.

RAM48
Aha, takže jo, něco takového fungovalo teda jako cvičné sešity. Jak probíhaly v rodině
návštěvy? Za tu dobu za ten semestr, co jste doučovaly, stalo se, že někdy někdo došel nějak
na návštěvu? Nějaký, já nevím, prarodiče, známí, jaké tam byly vztahy?

INA14
Tam spíš to byl jeden velký barák, kde bydlelo několik rodin, jako jedna velká rodina. Takže
stávalo se, že tam přišel někdo, jako že něco potřeboval, nebo tak. Nebo ta malá sestřenice, ta
tam občas pobíhala.

CIM15:
Tak nám přišel jednou, když tam přišel tatínek z práce s dědečkem, tak pak na ně klepal i
nějaký známý z baráku nebo někdo přišel a něco chtěl, tak za chvilku odešel. A tím, že
vlastně vcházeli přes tu místnost, kde my jsme se učili, tak to docela rušilo.

RAM49
A vy jste tam měla i toho dědečka v té rodině? A jaké třeba měly vztahy ty děti s tím
dědečkem, nebo ti rodiče?

CIM16:
No byl tam jednou s náma sám, jako že nikdo jiný nebyl doma. Maminka byla někde pryč a
tatínek asi nějak v práci. A ta mladší sestra se teda pokakala, ta nejmladší, a on prostě nebyl
schopný s ní cokoliv udělat. Tak prostě musela ta Natálka vstát a jít. A on stál a „ A co s ní
mám dělat? Tak pojď to uklidit prostě za ní.“ Tak musela jít uklízet a umývat a převlíkat.
Takže dědeček, tam je ten vztah, nevím. Asi je pohlídá, ale zase se o ně neumí postarat.

RAM50
Zaznamenaly jste při tom vašem doučování nějaké problémy? A teďka přímo jakoby problémy
s tím dítětem, takové ty poruchy učení, hyperaktivita, nesoustředěnost a tak dál. Přímo něco,
prostě problémy ze strany toho dítěte, nějaké komplikace?

DNA18
U mě jako žádná hyperaktivita, nic, úplně klidné dítě, ale ona je ve čtvrté třídě a oni probírají
třeba dělení. Už probírají dělení, násobení pod sebou a tak. Ale ona vůbec neměla základy, ani
jako neumí malou násobilku. Ani sčítat neumí, odčítat. Z hlavy si nespočítá kolik je osmnáct
mínus sedm. Ona si to počítá na prstech a trvá jí to hrozně. Tak já s ní procvičuju furt prostě
první, druhou, třetí třídu, než abychom se dostaly vůbec k té látce, co oni probírají.

CIM 17
To taky, no, ta Natálka. Na to, že je v šesté třídě, tak takhle sčítá a odečítá, na prstíčkách si
počítá, tak to je docela mazec. A tu malou násobilku taky, to jsem jí prostě napsala tabulku
s malou násobilkou, tak z toho byla úplně nadšená, že „mamko, dívej“ a hned to šla ukázat. A
hned to šla ukázat, a že to ukáže paní učitelce ve škole.

RAM51
Jo, takže nějaké takové tabulky jste si dělaly, jo? No, a nějaký problémy, byly tam třeba u těch
ostatních? Jestli byly?

INA15
No tak teda ta Janička, ta určitě, byla hyperaktivní, a určitě měla problémy se čtením,
dyslexii, že se jí pletly písmenka.

RAK16
Já jako s čtením určitě, že jsem měla toho Ukrajince, tak tam to bylo vůbec, ži, ši, či, ři. To
absolutně, to mu dělalo chudákovi strašné problémy, a čtení bylo, to jsme trénovali snad
každou hodinu. Tak průběžně číst, aby došlo nějakému zlepšení.

RAM52
A myslíte, on uměl azbuku? Jako dobře?

RAK17
No, uměl. Jako ono mu šlo i to čtení, ale spíš na úrovni druhé třídy, kdy si to spojoval a kdy
četl pomalu, a spíš nedával vůbec pozor na ten text, a na ty slovíčka co měl jako přečíst.
Prostě fakt strašně těžké tím, že nemá tu slovní zásobu, tak nevěděl co se slovama, prostě
absolutně pojmy, nevěděl, co to znamená to slovíčko. Třeba „malá pícka“ on mi řekl, že to je
malá holka. Takže to bylo docela vtipné. „Děti se vyhřívaly na malé pícce“ a on mi řekne tady
toto. (Smích).

RAM53:
A jinak poruchy pozornosti to jste nezaznamenala u něho? Že by byl problém u něho udržet
dvě hodinky.

RAK18
To ne, on takhle dával pozor, ale třeba když jsem se ho právě zeptala na nějaký to slovíčko,
jestli tomu teda rozumí, tak on spíš hleděl do toho textu, aby to uměl, nebo aby to rychle
přečetl. I když jsem mu třeba vysvětlovala, že ta pícka je zdrobnělinka od pece, a že to teda
malá holka není, tak se mně zdálo, že prostě nedával pozor, a že fakt potom chtěl ten text
souvisle přečíst než to. Tak říkám „Valentine, teďka dávej pozor, teďka ti něco vysvětluju“ a
začal číst, tak tam fakt bylo vidět, že třeba někdy ta pozornost tam někdy vázla.

SIM9
U mě třeba docela v pohodě, takto jsem tam třeba nezaznamenala nic, jen bych řekla, že byl
problém, že ona si strašně málo věřila. Ona na všechny úkoly: „To nezvládnu, to je strašně
moc těžký, to se nemůžu nikdy naučit“. Takže by to chtělo trošku podporovat to sebevědomí,
a hlavně docela dost chválit. Že tam byl asi problém, že rodiče ji za nic nepochválili, anebo
nebyla na to zvyklá, takže jsem se nažil ano, za každý pokrok ji prostě pochválit, trošku jí
dodat sebevědomí. A pak to i pomáhalo, protože si to i líp zapamatovala, a tak už do toho byla
víc taková nadšená, že někdy když se jí něco povedlo.

RAM54
Vy jste některé říkaly, že jste používaly nějaké tabulky, většinou do matematiky, s malou
násobilkou, co prostě pomáhalo tomu dítěti i vám.

DNA19
Já jsem jí vypsala přímo malou násobilku, dvojka trojka, čtverka, všechno jsem jí vypsala, a
potom ještě jsem jí udělala pexeso jako kdyby, na procvičování té malé násobilky. Takže jsme
hrály pexeso. Nebo jsem udělala takovou tabulku, tak jsem napsala malou násobilku,
rozstřihala jsem obrázek, a ona skládala podle počtu ten obrázek a nakonec jí vyšel celkový
obrázek.

RAM55
A ostatní jste třeba používali nějaký, já nevím, že byste našly v nějaké literatuře inovativní
techniky jak pracovat s dítětem, které má třeba poruchy učení, nebo nějakou dyslexii, nebo
který je hyperaktivní, nebo který je cizinec? Měli jste možnost se k tomu dostat nebo zjistit jak
s tím pracovat?

AKT17
To bylo právě na těch supervizích, já už si nepamatuju, Šulová Markéta? Tak přinesla nám
spoustu materiálů, mě se to třeba netýkalo, ona žádné dis-poruchy neměla. Ale jako holkám to
hrozně pomohlo, různé ty hry, knížky půjčovala, mohly se za ní i osobně stavit. Takže ty
supervize byly hrozně plodné v tomto.

RAM56
A používali jste teda nějaký jako materiály, nějaké pomůcky třeba i pro to dítě? Třeba jestli
jste vypracovali?

RAK19
Někdy, když jsem třeba s ním procvičovala pádové otázky, tak jsem nevím, na jedno slovíčko
jsem napsala, já nevím, „maminka peče“ a on to měl srovnávat. Taky spíš to měl formou hry.
Protože aby to nebylo tím stylem, že je ve škole, aby ho to nějak zaujalo.

INA16
Já ani nějak ne, jenom jsme třeba vypisovali abecedu, aby se ji naučila. Jinak ne.
SIM10
Já taky žádné takovéto pomůcky, spíš jsem sama zkoušela vymýšlet cvičení, třeba do té
matematiky, teď třeba jsme probírali římské číslice, jsem to spojila s nějakýma letopočtama,
co měli třeba do vlastivědy a tak. Tak ji to docela bavilo a byla jsem i ráda, protože si
vzpomněla, že to jsme se učili tehdy a tehdy, to bylo v písemce, ale žádné jiné extra metody.

RAM57
A jakým způsobem ty děcka motivujete? Třeba nějakou odlehčovací hrou, která by byla
trošičku matematická? Vy jste říkala, že ji chválíte, že má nízké sebevědomí, tak to je taky
určitá forma motivace, co vy ostatní?

CIM18
Tak pro ni byla asi motivace, že když jsme se připravovali, když jsme něco počítali, tak
potom psali prověrku, a přišla a že dostal 2-3, a že paní učitelka z toho byla úplně na větvi, a
že ji chválila před celou třídou, že to měla krásné, tak z toho přišla úplně nadšená. Že teda
super, že se to naučila, že dostala pochvalu ve škole a dostala pochvalu i doma asi od
maminky, že před celou třídou byla vyzvednutá a že to je vidět, že se učila. Tak to pro ni byla
taková motivace k další činnosti asi.

INA17
To u nás asi taky, když měla třeba jedničku z té abecedy, tam dostala jedničku tak hned mi to
hlásila, že dostala z té abecedy jedničku. Nebo když měla v té písemce, že tam měla jedničky.
Tak z toho měla radost, že toho hezky napsala.

AKT18
Mě se právě hrozně líbil přístup té učitelky, já jsem teda s Nikčou dělala většinou matiku, tam
byl největší problém, tak Nikol dostávala, jak jsme se viděly co dva, co tři týdny, tak jsem
potom přišla, kdy Nikol dostala další pětku. A snažila jsem se jí vysvětlit, že to nemá žádný
smysl. A její profesorka jí nikdy nedávala možnost nějaké opravy. A když viděla, že Nikol se
nějakým způsobem zlepšuje, jak jsme se začaly nějakým stabilnějším způsobem doučovat, tak
už přestala říkat takové ty formulky že “No, to se asi ničemu u tebe nedivím, ty máš vždycky
pětky, to je v pohodě.“ a pak už normálně jí řekla: “Dostala jsi teďka špatnou známku, ale
napiš si to kdykoliv chceš, třeba za tři, čtyři týdny, když to budeš vědět“. Prostě se změnil i
ten přístup té učitelky. I když jsem s ní nějak nebyla v kontaktu, chtěla jsem, ale nenašla jsem
ji. Takže to byla asi pro Nikču ta motivace. A ona jí učitelka pak snad poprvé v životě
poskytla i doučování a ostatním dětem, a zlepšilo se to neuvěřitelně.

RAM58
Co se vám podařilo na tom doučování, i třeba to zlepšování známek, a tak nebo myslíte si, že
se vám něco podařilo, nebo z čeho jste měli fakt radost?

AKT19
Já jsem třeba měla největší radost, když jsem tam vlastně přišla a ptala jsem se Nikol, protože
ona je vlastně v deváté třídě, co třeba střední škola?. Věděla jsem, že gympl teda asi ne, to
„vůbec, proč“ a dva týdny jsme vybírali střední školu, a nepřikládám si to teda k sobě. Ale je
to úspěch hrozně velkej. Je mi asi jedno, jestli má čtyřku nebo trojku z matiky, ale že chce jít
dál.

RAM59
Jo, že chtěla po té základce jako úplně skončit, jo.

AKT20
No, ona jako nějak neuvažovala, proč by to dělala.

RAM60
A teďka třeba řekla, proč by to dělala?

AKT21
Teďka právě říkala, že by chtěla mít vlastní kosmetický salon, a že maminka jí pomůže, že jí
zařídí to, a že by chtěla takhle jako podnikat v kadeřnictví. Hrozně fajn, taková vidina, no.

RAM61
A co vy ostatní, máte pocit, co vám udělalo velkou radost? Co se vám fakt podařilo?

DNA20
Mně udělalo radost, že se naučila násobilku, sice ještě neumí osmičku, jo tu malou. Ale už
teda aspoň trošičku tu násobilku ovládá aspoň.

RAM62:
Jo. Už to není na prstech.

DNA21
Na prstech má sčítání a odčítání, já už nevím jak jí to vysvětlit. Já jí třeba říkám, rozlož si
čísla, třeba, aby si to rozkládala. A ona ani neví, že si to může tak nějak rozložit. Nevím, jak
to, ale tu násobilku jsme už zvládly. Docela.

CIM19
Tak já teda to zlepšení, jakože byla i pochválená paní učitelkou, že bylo vidět, že. Ona jako
vůbec není hloupá, nebo že by jí to nešlo, ale ta maminka to jsme řekla na té první schůzce, že
na ni nemá čas se s ní doučovat, když má ty dvě mladší sestry. Prostě, že na ni nemá čas. A
ona sama si k tomu prostě nesedne, aby si spočítala nějaké příklady, co dělaly ve škole. Takže
když jsme si spolu počítaly to, co dělaly ve škole a něco dalšího, tak potom, že to bylo vidět,
že prostě na sobě pracuje.

SIM11
U mě taky bylo docela vidět, že měla režim. Fakt, že když jsem tam přišla, na dvě na tři
hodiny, tak zanechala všech blbostí nějak a šla se fakt doučovat, a věnovala ten čas škole. Že
už jsem ji třeba vytáhla z klubu, nebo tam třeba že tam dělali blbosti, nebo od té televize, a
fakt věděla, že ty dvě hodiny týdně, že má ten čas, a že fakt musí a bude to a bude to pro její
dobro.

INA18
To já jsem třeba měla radost, že jsem jí vysvětlovala odčítání hodně, a prostě uměla třeba osm
mínus pět. I třeba osmnáct mínus pět. Ale pak už vyšší čísla prostě neuměla.

RAM63
Nestačí prsty.

INA19
No právě. Takže jsem jí to taky rozkládala různě, a prostě ze začátku na mě furt tak koukala,
jako, co to po ní chci. Jsem si říkala, že je to pro ni asi moc složité, a pak právě najednou,
vstal tatínek, přišel, a počítala úplně sama, v pohodě. Takže jsem měla radost, že to pochopila,
co jsem jí naučila.

RAM64
A je třeba něco, s čí si třeba vůbec nevíte rady? A vůbec vám nejde do hlavy, jak se s tím
vyrovnat? Když teda asi někteří měli na tom doučování problémy s různými těmi dys-
poruchami, a bylo jim to vysvětlené odborníkem, a prostě ukázané pomůcky, tak jestli je třeba
fakt něco, co byte nevěděli, s čím byste chtěli pomoct, když by eventuelně byla možnost?
Někoho přizvat, pozvat, někoho kdo by vám poradil? Protože určitě, že jo nikdo není
dokonalý, že jo.

CIM20
Donutit jí k té samostatné práci, když na ni nikdo nedohlíží, prostě. Já zatím nevidím tu
motivaci, kterou ona za tím nemá. Že jo, když tam u ní sedím, tak jo, tak se na t podívá, ale
jakmile tam nejsem, tak škola jsem úplně mimo, a tím, že ta maminka na ni nedohlíží a nedbá
na to, asi aby se učila i sama. Tak prostě něco takového najít, aby se učila sama.

AKT22
To je spíš na těch rodičích, než na nich. A to ještě asi horší s nima.

CIM21
Protože ona, nepotřebuje se to naučit. A ona ví, že jí pětku nedám a když dám, tak se nic
nestane, bít ji nemůžu za to, že se to nenaučila. Hm, tak příště, no.

RAM65:
Tak vy byste mohla zkusit nějaký, já nevím, způsoby motivace, já nevím, jí dát nějaké kokino
na závěr té hodiny, když to jakoby bude probíhat bez problémů. Tak ono to je skoro jak
Pavlov (smích), ale vy máte celkem jako malé dítě, že jo.

CIM22
No tak dvanáct, jedenáct let.

RAM66
No tak to je ještě takový věk, kdy ještě celkem poslechnou. To pro ni bude jako forma odměny,
kterou, nejde o to, co to je, jestli je to bonbon nebo něco velkého nebo malého ale prostě když
to nedostane, tak se sama bude cítit jako, no dneska to stálo asi teda za nic, nebo když teda.
Otázka je, jak k tomu přistupovat, jestli nějak fakt prostě neodměňovat, nechválit, za to, když
se něco nepodaří a říct teda, to se nepodařilo.

SIM12
To já chválím.

RAM67
A vy ostatní, máte s něčím problém takhle?

INA20
S tím, že ona je hrozně nepozorná. A prostě dělá hlouposti, a já už jsem tak, vždycky měla
nervy, že už to nevydržím (smích). Vždycky jsem jí jako vyhrožovala, že už půjdu. A ona
„ne, ne ne“ tak chvilku to. A pak zase. Takže to bylo takové, nevěděla jsem, čím jí uklidnit.

RAM68
Tak u těch malých dětí je potřeba malé dávky. A střídat se, dvacet minut něco dělat a deset
minut si hrát. Jenže to tam pak člověk zůstane půl dne. To je jakoby věc druhá, že u těch
některých menších dětí je to těžké. Jste s těma rodinama spokojeni jako v zásadě?

INA21
Jo, jo, určitě.

RAM69
Nebo byste někdo měnili?

DNA22
Určitě bych chtěla u této rodiny zůstat v dalším, si to zaregistruju znovu ten předmět, a chci
zůstat u té rodiny.

AKT23
Zůstane nám to? Jde to vůbec? Jo?

RAM70:
Já si myslím, že jo, na domluvě. Určitě, já si myslím, že s tím není problém. Takže už jste
někteří i slibovali, jo, že budete chodit dál? Takže v podstatě ten váš prvotní výběr, kdy jste
měli obavy, bůhví co to bude, kdo to bude, tak byl dobrej, že jste měli šťastnou ruku.

AKT24
Ale dalo to kus práce, alespoň ty první měsíce ze začátku, to byla strašná nejistota, já jsem se
přemáhala tam jít, protože jsem věděla, že ta Nikol prost doma nebude. Já jsem to tušila a
opět nebyla doma. U6 jsem stagnovala a už jsem psala i paní Štěpařové, aby mi to dítě
vyměnila, a najednou došlo k takovému zvratu, kdy já jsem začala přistupovat k té rodině, tak
mám tady být, jsem tady k něčemu?, a teď už si tak nějak uvědomili, i maminka se
omlouvala, a klape to do teďka.

RAM71
A napadne vás třeba, co ten zvrat mohlo způsobit?

AKT25
Já nevím, jestli spíš pak tak přestala to nějak respektovat, a už jsem tak říkala, „Tak, Niki,
chceš tady prostě být? Nebo, dá se to dítě vyměnit, já tady být nemusím. Ona: „ne, dobré,
dobré.“ Další týden jsme se setkala s maminkou, ta se mi omlouvala, a říkala, že teda Nikol už
docházet bude, v podstatě ještě nedošlo k nějakému lepšení, protože jsem se jí věnovala tak tři
týdny a to jsme udělaly fakt strašně málo. A tak já jsem pak zapůsobila nějakým osobním
kouzlem, nebo, nevím. Snažila jsem se je získat na svoji stranu, a to mi asi pomohlo. Ne valit
nějaké vědomosti, to je úplně jedno.

RAM72
Jak jste říkala, že i v podstatě celá rodina jakoby změnila vztah k vám.
AKT26
Určitě, se na mě dívají úplně jinak než ze začátku.

RAM73
Co vám to dalo to absolvování toho předmětu? Anebo vlastně to doučování?

AKT27
Strašnou dávku trpělivosti. Člověk se přemáhal, opravdu. Když patnáctileté slečně musíte
šestkrát vysvětlovat princip nějakého jednoduchého příkladu, tak já už jsem jako. A ona pořád
„já to nechápu.“ Teď jsem to vysvětlila líp, výborně, a „já to nechápu“. A řekla mi to šestkrát,
sedmkrát. Panebože holka, a pak to vypočítala správně a já jsem začala tleskat, úplně jásat, a
jako „dobrý, dobrý to bylo“. A ona se na mě koukala, jako já sama nadšená, a ona taková „no
tak jsem to zvládla“. Ale dobrý, pak to už tak nějak jde. Jsem hrozně šťastná, že jí to jde už.

RAM74
A co vy ostatní jste z toho měli z toho předmětu, bylo to k něčemu?

CIM23
No, určitě. Jako já jsem před tím, jakože nebyla, nedoučovala, neměla jsem s tím zkušenosti,
tak zkušenost tady v tomhle, jak to vůbec funguje a že chtěla jsem si jako dokázat vůbec, že to
zvládnu, jako dokážu někoho něco doučit. A naučit, aby to třeba chápala u mě. Tak jo, tak
jsem se sebou i spokojená. Že se třeba zlepšila i v té matice, tak to bylo dobrý.

DNA23
Já možná trošku jiný pohled na ty Romy, protože vidím, že existuje aspoň špetka Romů, kteří
chtějí prostě pracovat, a chtějí prostě své děti nechávat doučovat.

SIM13
Asi taky jinačí pohled na celou tu romskou komunitu, protože jinak jsem s nima vůbec
nepřišla do kontaktu. A mnoho lidí mě taky varovalo, že jsem se zbláznila, že jsem si dala ten
předmět, že to nemyslím vážně. Jsem jim říkala, no já to zkusím a uvidím, jaké to bude. A teď
jenom vychvaluji. Možná to bude i tím, že jsme si s tou Bárou padly takto do oka, nebo tak
nějak, že máme fakt dobré vztahy, tak to ke svátku jsem jí třeba přála, tak to byla úplně
nadšená, že jsem si na ni vzpomněla, takže úplně v pohodě. Takže já mám taky tak, zatím jen
dobré zkušenosti. A všem chválím, že se mi to povedlo, a jsem z toho nadšená,

RAK20
Já třeba tím že jsem denně tady v této problematice, kdy maminka přijde a já „to zas bylo, já
jsem úplně naštvaná“ a teďka přijde úplně rozjívená, a tady tohle z těch děcek. Tak říkám
jenom, to nemůže být tak hrozné. Zjistila jsem, že to fakt není nic jednoduchého, a že třeba
jak chodíme na praxi, tak je něco úplně jiného ty děcka bílé než prostě ti Romové, kteří fakt to
je úplně jiná menšina, a jiní jsou, no.

INA22
Tak jenom neměla jsem vůbec žádné zkušenosti s tím, chtěla jsem zjistit, jaké to je, taky se mi
hodně lidí divilo, co jsem si to vybrala, ale nakonec jsem byla ráda.

RAM75
A myslíte si, že vás to nějakým způsobem obohatilo? Třeba nějakým tím způsobem si rozšířili
obzory, nebo změnili názor, trošku. Nebo potřeba po té hodnotové stránce? Nebo že se třeba
díváte na to etnikum jinak? Než jste se dívaly v září.

AKT28
No jasně, já nejsem právě ten člověk, který je dával jakoby všechny do jednoho pytle. Že jsem
si to prostě potvrdila, co jsem si myslela, a měla jsem štěstí, že jsem si vybrala takovou
rodinu.

RAM76:
A co jste si potvrdila?

AKT29 :
Že prostě všichni nejsou takoví, a že je to pravda, jedni jsou takoví, druzí jsou takoví, a prostě
bez ohledu na to, jakou mají barvu pleti. Bála jsem se spíš toho zklamání, že opravdu se
setkám s takovou rodinou, a zpočátku to tak vypadalo, že na to kašlali, a nakonec teda ne. Což
bylo to, co jsem očekávala, a toto, že jsem si svůj názor utvrdila.

RAM77
A vy, holky, obohatilo vás to nějak?

DNA24
Jsem říkala, že trošku jiný pohled na ty Romy.

SIM14
No, já myslím, že taky určitě, že taky k nim budu jinak přistupovat. Že třeba fakt jako vím,
třeba i v tom domě, že ano, někteří, no vlastně tam je ten dům jistoty, neobtek nějak, a že fakt
i t rodiče mají zájem, aby ty děti třeba neběhali po ulicích, nebo tak nějak. Že je pošlou od
dvou do šesti nebo, ne, od dvou do pěti tam je to tak otevřené, a vlastně ty děti s radostí tam
chodí, a taky, že mají ti Romové přístup, nebo že berou ohledy na ty svoje děti, že nejsou jim
lhostejní, že jako dokáží ty děcka poslat tam a že vědí, že tam budou v dobrých rukách, nebo
že si tam dokážou hrát a taky jim to bude přínosem. Že tak nějak, taky jim na té výchově
záleží. Alespoň v tom domě, co jsem tam já byla, tak se s nima tam perfektně pracovalo, měli
tam úžasné podmínky. Vlastně ve sklepě tam vytvořený takový klub, takže z toho jsem byla
taková docela nadšená, že vůbec jsem netušila, že něco takového tady může existovat. Že
v takovém domě, který vypadal takový šedivý, starý. A že ty děti se tam fakt měli dobře, že
tam měly příjemné prostředí na to odpoledne, že si tam mohly hrát, nebo takto si tam
doučovat.

RAM78
A co vy, jak jste měla toho Ukrajince, třeba změnil se nějaký způsob uvažování vašeho třeba
o cizincích, nebo o tom, že teda ta maminka hodně pracovala, tak jestli...

RAK21
Tak takhle, já jsem nikdy takhle nerozlišovala, jestli to je cizinec nebo Rom, nebo kdo to je,
Mě vždycky děcka nebo když jsme šli kolem bratislavské, nebo tak, tak jakože „tam
nepůjdeme“, tak říkám, jako co, to tam projdem, nebudeme si jich všímat. Nikdy jsem tak
neměla strach, jako nikdy mě nic neudělali, a klepu, takže nemám důvod je dávat do nějaké
jiné kupky, než jsme třeba my. Ale skrz toho Valentina, jako mně prostě připadli, kdybych
takto nevěděla, že je Ukrajinec, tak třeba to o něm vůbec neřeknu. Jo, že on i když je mezi
těma děckama, tak se chová úplně stejně, ani neměl nějaký přízvuk špatná, jenom prostě to ž,
š nebo tady takhle. Ale jinak bych nepoznala, že je Ukrajinec.

RAM79
Jak jste se s tou rodinou rozloučili? Protože, z toho co jste teďka říkaly, mě není jakoby úplně
jasné, jestli jste věděli nebo nevěděli, že můžete pokračovat. Nebo někdo jo a někdo ne.

AKT30
Paní Štěpařová právě říkala, že když to ukončíme, že teďka to jakoby ukončíme, ale že si
přeje, abychom ty hodiny odučily. A já jsem Nikče vlastně už nabídla, že bysme pokračovaly
dál, alespoň do toho dalšího pololetí, nebo do konce tohoto pololetí. Vzhledem
k přijímačkám. Jo, takže ten měsíc tam určitě budu, a teď když je ta možnost, tak si dám ten
předmět asi znova.

RAM80
Takže se domluvíte, že byste měly opakovat k přijímačkám.

AKT31
No. A už jsme se domluvily, že pátého ledna zase dorazím a budeme pokračovat.

RAM81
Tak snad vám to klapne a nedostanete nějakou esemesku.

AKT32
Ale my jsme to slíbily i paní Štěpařové, protože nikdo z nás těch 23 hodin neodučil.
Maximálně deset nebo třináct. A už jenom z toho hlediska v tom budu pokračovat. A ještě že
Nikča s tím i souhlasí.

RAM82
A co vy ostatní? Jak jste se loučili? Teďka je stejně taková doba, že jo, budou vánoce, Silvestr,
tak se docela dlouho neuvidíte, protože jsou svátky, většina z vás, kteří nejste z Brna, pojedete
domů, tak jste se určitě loučili jinak než v říjnu, v listopadu. Tak jakým způsobem jste to třeba
zakončili před těma Vánocema? A jak to zakončili ti rodiče a děcka s váma?

DNA25
Já tam jsou dneska ještě, takže jsem se ještě neloučila.

CIM24
My jsme se teď asi měsíc v kuse neviděli. Protože to bylo neustále „Já jsem nemocná, já
nemůžu, dneska nechoď, já musím něco“. A když jsem tam teďka v pondělí byla, tak to byl
jen rozhovor s maminkou mezi dveřma, když otevřela. Fakt bylo vidět, že tam malujou a něco
dbalí, a že se fakt nemáme kde učit, tak jsme se bavili, že teď mám ukončení toho předmětu,
jako co teda dál, že se teda domluvíme s paní Štěpařovou a ona, že mě zkontaktuje určitě
v lednu. Říkám, že jo, určitě, že ty hodiny, co mi tam vlastně chybí tak, tak ještě dojdu a
doodučím. A že pak se když tak ještě domluvíme. A uvidíme. Takže žádné loučení, ani
neproběhlo.

RAM83
Jo takže se stejně ještě počítáte s tím, že tam budete chodit v lednu.
CIM25
No, že vlastně musím odučit ty zbývající hodiny.

RAK22
Tak já, já to taky považuju za to, že ho budu dál doučovat, a že možná, kdyby to nevyšlo, jako
skrze ten předmět, tak stejně bych tam možná na hoďku, na hoďku a půl chodila, protože ono
je i docela vidět, že udělal pokroky a vyjmenované slova a tohle. Že už ví, alespoň nějaké ty
slovíčka, ten význam jejich. Ale on tím, že takový flegmatik, tak to bere jen takové „jo, jo, jo“
a „ahoj“. Takže taky nějaké třeba vroucné, no vroucné, loučení; já co jsem měla třeba na
praxi, tak ty děcka byla úplně „jo, a přejeme ti taky, abys měla krásné Vánoce, a jsme se teda
tak rozloučili; a tady jenom „jo, jo, tak ahoj“. Takže to jako fakt nebylo nic extra (smích).

RAM84
Tak pomůžete potom mamince, když byste potom pokračovala s doučováním, tak jí ušetříte
pár nervů, když to bude umět.

RAK23
A on je zrovna takovej klidnej, ona by tam možná potřebovala jiné kousky,

SIM15
Já jsem se třeba loučila včera, jsme tak nějak poslední hodinu, a byly jsme právě v tom klubu
a zdobili stromeček, takže taky to bylo jenom takové kratší doučování, a pak jsme chvíli byly
u stromečku, zdobili jsme stromeček, rozloučili jsme se, a taky, jak jsem mluvila s maminkou,
tak taky, byla by ráda, že v lednu se zkontaktujeme, a kdyby to šlo pokračovat. Takže u rodičů
určitě zájem o doučování je, a právě má starší sestru v deváté třídě, a ta taky hledá doučování,
tak nevím, jestli třeba i ji nebudu nakonec doučovat. Ale určitě příjemné i takové milé
rozloučení, že přes esemesky budeme stále v kontaktu.

RAM85
Teďka už, chýlíce se teda ke konci, co vás takto zpovídám, chtěla jsem se zeptat, máte nějaké
doporučení pro ty další studenty, co by se do toho vrhly příští rok v září, a byly by na tom
podobně jako vy tento rok v září. Je něco, na co byste je upozornili, nebo povzbudili je? Nebo
s čím byste jim moli pomoci nějakou cennou radou, napadá vás něco?

CIM26
Ať to ze začátku nevzdávají, ať jsou trpěliví.

AKT33
No. Ať si získají důvěru a ať jako zapůsobí svojí osobností nějak. Aby si získali důvěru v té
rodině i k dítěti.

CIM27
A ať třeba potom počátečním nadšení, teďka jako u mě, nebo i ze strany té rodiny už tak jako
opadlo, z té jejich strany, tak ať třeba vydrží jako já (smích). A jako uvidím, jak to bude v tom
lednu. Jestli budeme pokračovat, nebo jestli se mi maminka ozve, jak slibovala. Nebo jestli to
pak budeme řešit jinak nebo.

RAM86
Myslíte si, že to doučování má nějaký smysl? Jestli to k něčemu je?
AKT34
Hlavně pro ně ale pro nás asi taky.

INA23
Že pro nás je to zkušenost nějaká.

AKT35
Že když tady studujeme na téhle fakultě, tak je to hrozně velká zkušenost.

RAM87
A co pro ty děti? K čemu jim to je teda? Vy jste říkali, že jste zaznamenaly nějaké pokroky,

SIM16
Že vidí, že o ně má někdo zájem, že to není jenom Rom.

AKT36
Že to vidí aspoň os nás, a že se třeba ti rodiče jako i naučí něco i od nás. My vlastně máme tu
šanci něco je naučit, dáváme jim tu naději, a že i ti rodiče, jsem viděla, že k té Nikče
přistupují trochu jinak. Je to důležité. Holka prostě je v deváté třídě, pomůžeme jí s výběrem
té střední školy, a angažovali se. No, tak když už má ta cizí holka o ni zájem, tak proč by já
taky ne, jako její matka, nebo otec. Takové obohacující, to byl hrozně dobrý praktický
předmět.

RAM88
No, a když byste měli možnost, samozřejmě pokračovat, že byste se domluvili s tou rodinou a
třeba by to nebyla součást předmětu dalšího, za další 3 kredity. Jestli byste v tom pokračovali,
nebo jestli byste v tom chtěli pokračovat, když vidíte třeba, že to má nějaký smysl, že. Máte
vůbec o to zájem? Teďka nemyslím z toho postu, že musíte, že nemáte jakoby ty hodiny.
Eventuelně, kdybyste si to mohli zaregistrovat znova? Jestli byste si to zaregistrovaly?

AKT37
Tak já určitě, teda do té doby než by Nikča byla přijatá na tu střední školu, pak už v květnu a
červnu by to bylo asi zbytečné, pak už by to bylo tou formou, byla by na střední první rok,
potřebuje pomoct, „Katko přijeď, píšeme z toho a z toho“, tak asi bychom tady touhle formou.

RAK24
Já taky, mě totiž na tom bavilo, když jsem si sama udělala tu hodinu a sama si hledala nějaké
ty cvičení, snažila jsem se prostě, i když mám toho času minimálně, tak fakt jsem si našla tu
skulinku, kde jsem prostě vybírala pro něj ta cvičení, a třeba jsem se takto chytala na tu
výuku. Že mě to tady v tomhle směru bavilo.

AKT38
Člověk se naučí hrozně improvizovat, to je hrozně důležité, pro tu pedagogickou praxi.

RAK25
Jako i jednat a i hned odpovídat a přemýšlet nad něčím, když se tě zeptá na úplně hloupou
otázku,

DNA26
Já taky bych si to zaregistrovala, ale určitě bych si nechala tuto rodinu. Kdybych si našla
novou, tak zase bych měla ty obavy, a zase znova od začátku.

RAM89
A co vy, pokračovaly byste?

SIM17
Jo, já už to mám tak trošku domluvené, že asi jo, že to asi tak bude. A kdyby to náhodou
nevyšlo, tak taky bych za ní tu jednu hodinu chtěla chodit, už jsme si na sebe docela zvykly,
právě že kdyby ta paní učitelka byla taková jak ty, tak bych tam chodila s radostí“ mi řekla.
Takže to jsem byla úplně ráda. A tak doufám, že to klapne. A tak pokud by mě vyšel rozvrh
tak bych za ní docházela i pokud by to třeba nebylo přes školu nebo tak nějak.

RAM90
A ještě nějaké, něco, co vám chybělo v tom předmětu? Ono teda probíhaly nějaké supervize,
kde jste se mohly poradit, ale něco, co by se mohlo třeba zlepšit? Třeba v dalších letech pro
další studenty? Napadá vás nějaká inovace? Nebo, něco, můžete tady třeba Emu neformálně
pochválit.

CIM28
Mně chybělo něco spíš před tím, než jsme vůbec začaly, jakože bysme se třeba všichni sešli,
jako i s Emou nebo i nějakýma těma odborníkama na různé ty dys- a podobně.

AKT39
To bylo právě v průběhu no.

CIM29
No a já jsem právě ani na jednu supervizi nemohla jít, protože jsem v té době měla seminář.
Takže to bylo takové, že jsem se toho nemohla zúčastnit. třeba předtím, než jsme začali
doučovat, tak nějaké ty rady do života. Jako třeba zkušenosti, co mají už ti studenti, z těch
předešlých let před náma a prostě nějak nás na to připravit. To mi třeba chybělo. Že jsme šli
tak úplně do neznáma.

AKT40
No to je pravda, byl to šok v podstatě.

RAM91:
Jo to je fakt, že vás to, když jste připravení tak nemusíte mít nějaké obavy

DNA27
Nebo poprvé, když jsem šla do té rodiny, úplně poprvé, tak jsem říkala, že třeba půjde někdo
se mnou. Že tam nepůjdu úplně sama. Tak jenom to první setkání. A pak už

INA24
Právě já jsem šla s tou Luckou, že mě tam zavedla

RAM92
No, jasně. A z druhé strany to jakoby prakticky to není moc proveditelné, protože vás není
jenom šest, ale dalších x. Ale z druhé strany, když byst neměli třeba nějaký úvodní seminář,
třeba k té problematice multi- kulti-, poruchy učení a tak dále a tak dále, tak zase budete
vědět, co čekat jako daleko líp a víc než takhle.

CIM30
A ty zkušenosti, třeba co jim se stalo, něco co nám by se mohlo přihodit, třeba za situace, co
by mohla nastat, nebo něco. Něco takového prostě.

RAM93
Z druhé strany víte, že když vás někdo hodí do vody, tak umíte plavat. (smích) To jste si ověřili
a taky je to fajn vědět. No, já nevím, myslím, že toto je tak asi všecko, že jsme to probrali,
máte k tomu někdo ještě nějaký komentář? Tak z vaší strany je to asi taky úplně všechno.

Přítomni:
RAM
CIM
RAK
INA
AKT
DNA
SIM
Rozhovor jaro 2010 – Martina

RAM1/10: Fajn, já to tady budu natáčet, přemýšlím nad tím, holky, pojďte blíž, vy jste
zbytečně… vy klidně zůstaňte, ale vy dvě, pojďte jedna blíž sem a druhá třeba tady, z druhé
strany, ať Vás je líp slyšet, ať to máme jako zajištěné, že to máme v pohodě. Ehm, děkuju. No
a teď-není rozumět-minule nás tady bylo hodně, tak jsem kroužila pořád dokola. Tak, já mám
tady dvanáct okruhů, o kterých se budeme bavit, zdržíme si, myslím si, tak plus, mínus, tu
hodinku, doufám, že déle ne, že to plus, mínus, tak nějak zvládneme. Jinak je nás tady málo,
dva, čtyři, šest, sedm, jo, mělo vás být osm, ale tak jedna se vlastně přehlásila. Takže, první
kolečko, co vás poprosím, jenom se představte, jak se jmenujete, odkud pocházíte a jaký jste
obor a ročník studia. Začneme s Vámi?
DALP1/10: Tak já jsem DALP, jsem z Mikulova a studuju na Ekonomicko-správní fakultě
Masarykovy univerzity, 2. ročník Podnikové hospodářství.
NELS1/10: Tak já jsem NELS, jsem z Hrušovan u Brna a studuji tady občanku a češtinu.
DNA1/10: Já jsem DNA, jsem z Bučovic, studuju tady sociálně pedagogické asistentství a
jsem ve třetím ročníku.
RAB1/10: Já jsem RAB, studuju sociálně pedagogické asistentství, první ročník, a jsem ze
Solnice, z východních Čech.
TRAM1/10: Jsem TRAM, jsem z Mikulova, studuju sociálně pedagogické asistentství, první
ročník.
IRKT1/10: Já jsem IRKT, pocházím ze Šumperka a studuju ve třeťáku český jazyk a
výtvarnou výchovu.
NOM1/10: A já jsem NOM, jsem v prvním ročníku výtvarné výchovy a vizuální tvorby.
RAM2/10: Jo, já jsem RAM, vlastně tady mě půlka neznáte a jsem taky z katedry sociální
pedagogiky a AME pomáhám tady s těmi kolokvii a takhle, jo. Takže nejsem AME.
Všichni: Smích.
RAM3/10: Jaké máte zkušenosti s Romy a jaké jsou zkušenosti z toho vašeho města, odkud
pocházíte. Máte tam třeba nějaké lokality, kde Romové bydlí nebo u vás ve škole, kam jste
chodily, na základku, na střední, tam byli Romové, máte mezi nimi třeba svoje nějaké známé,
kamarády? A co vaše okolí říká na tu problematiku romskou? Jak se teda na to kouká?
DALP2/10: Tak my tím, že jsme z Mikulova, to je takové malé město, takže jako většina lidí
se tam takhle hodně zná, takže jako Romů je tam dost, ale nemáme jakoby vyloženě nějaké
problémové, třeba jak je tady Cejl, že by se tady člověk bál jít, tak jako v Mikulově, to prostě
ne, jakože dost lidí se tam takhle zná, takže měli jsme i spolužáky Romy a vycházeli jsme
s nimi vesměs jako v pohodě, takže…
RAM4/10: A jak se Vaše okolí kouká na tu problematiku romskou?
DALP3/10: Jako nijak, my to prostě takhle nemáme, že tam jsou s námi, jako nečleníme,
takže já si myslím, že jakože s Romy nějak nemáme problémy, no.
RAM5/10: Ehm, super, co Vy?
NELS2/10: Tak my v Hrušovanech máme taky tak skupinu, tak dvě rodiny asi Romů, mně
nijak jako nevadí, máme s nimi celkem jako dobré vztahy, myslím jako v Hrušovanech, že
nijak nejsou problémoví.
RAM6/10: Máte mezi nimi třeba svoje kamarády?
NELS3/10: To zas ne. Oni jsou většinou starší a teďka jako hodně mladší, takže ani do třídy
jsem s nimi třeba nechodila nebo do školy.
RAM7/10: Jasně. Tak co Vy?
DNA2/10: My v Bučovicích máme hodně Romů, hodně rodin i mi přijde, že tam se přistěhují
vždycky nějací, do té rodiny cizí třeba, že je to nějaká vzdálená rodina, takže je jich tam
docela dost. No určitě se tam najdou problémové rodiny a to okolí to ví, které třeba to jsou a
kde se třeba scházejí, tak třeba večer jako se nescházíme extra tam, kde se scházejí. Ale jinak
jako nějaké velké problémy, že by to bylo něco jak Cejl nebo to, to není.
Ehm, fajn.
RAB2/10: Tak já v Solnici bydlím teprve asi tři roky, takže já tam to okolí ještě pořádně
neznám, ale je to takové maloměsto a vím, že tam jsou asi dvě romské rodiny a já osobně jako
s nimi nemám žádné problém, ale jako taky se s nimi nijak moc nestýkám, ale na školu, jak na
základní, tak na střední, jsem dojížděla do Náchodu, to je asi třicet kilometrů od Solnice a i na
základní škole, i na střední jsem měla jakoby romského kluka ve třídě a s ním jsem v pohodě
vycházela. Nebyly s ním nějaké problémy, jako…jako učitelé s ním určitě nějaký problém
měli, ale já osobně jsem s ním problém neměla.
RAM8/10: A jaký s ním měli problém učitelé? Dávali jim špatné známky nebo on zlobil nebo
co?
RAB3/10: No, oni byli takoví hrozně hluční, oni nebyli spolu jako příbuzní nebo takhle, byli
jakoby každý odjinud, ale oba dva měli takové stejné rysy, bych řekla, v chování, no. Že byli
takoví strašně akční, občas i volali, jak to mám říct, jako byli drzí a takhle, jako nebyly úplně
zase nějací špatné, ale…
RAM9/10: Svatoušci taky nebyli.
RAB4/10: No, no, no.
RAM10/10: Jasně. No, tak co Vy?
TRAM2/10: Tak já mám bytovku přímo jako vedle romské rodiny, že tam oni mají takový
komplex, ale jako problémy s nimi nebo tak nemám, ani špatné zkušenosti. Tak pár špatných
zkušeností bylo, na základce, ale nic jako, co by se nedalo vyřešit, aniž bychom se třeba
porvali. Ale a moje okolí? No tak kdybych to měla brát přímo v rodině, tak tam máme trošku
rasisty, ale jinak jako ne.
RAM11/10: A mezi Romy máte třeba kamarády nebo nějaké známé, se kterými se prostě
bavíte, jakože byste se zdravili nebo tak?
TRAM3/10: Ne jakože, že bychom se stýkali nebo tak, to ne, ale třeba když ze základky nebo
tak, tak se pozdravíme bez problémů.
RAM12/10: Takže taky spíš známí. Jasně. Tak co Vy?
IRKT2/10: Tak se mnou na základní školu taky žádný Rom nechodil, ani na střední školu,
vlastně já jsem říkala tady na začátku, že bydlím v Šumperku, ale já bydlím jakoby na vesnici,
poblíž Šumperka, a vlastně na té naší vesnici, tam žije asi jenom jedna rodina romská nebo
jako ani ne úplná rodina, takže oni jako se nějak vůbec neprojevují…
RAM13/10: To znamená? Jakože je tam třeba jenom…
IRKT3/10: Otec se synem tam žije. No a vlastně ten syn už je teďka ženatý a jakoby
normálně se slečnou, která není Romka, takže je to prostě, nějak se to neprojevuje, že by třeba
tam byla nějaká hlasitá svatba nebo nějaké hlasité akce, no a, a vlastně v Šumperku, co vím,
tam teda tam se Romové pohybují, ale jako osobně s nimi nemám nějaké špatné zkušenosti,
na tom Šumpersku teda, tady v Brně se mě pokusila jedna paní okrást a pak vlastně asi po
měsíci jsem na tom místě byla znovu a lovila v tašce mojí kamarádce, takže, takže jako to je
akorát moje zkušenost, no, tady v Brně. Ale jinak jako zatím nějaký otevřený konflikt jsem
s nimi neměla.
RAM14/10: Ehm. A co Vaše okolí říká na tu romskou problematiku tak obecně?
IRKT4/10: No, tak znám lidi, kteří se k tomu staví tak jako hodně otevřeně, kteří prostě je
berou, že jsou jako, že mají jinou mentalitu, ale zároveň znám i prostě lidi, kteří je nemají
rádi, no.
RAM15/10: Jasně. No.
NOM2/10: No já jsem z Olomouce a my jsme vlastně měli jakoby přímo v domě vlastně jako
romskou rodinu a potom se po nich v podstatě, dá se říct, slehla zem, vůbec nevím, co se…a
jako nějaké problémy jsem s nimi neměla, já jsem spíš jako mně to přišlo, jakože občas
takové humorné, když oni tam postupně sezvali nějaké svoje známé a tu rodinu a teď oni tam
vozili nějaké hrnce, pak nějaké další věci, teď tam grilovali, to bylo takové jako spíš jako
úsměvné, no. A jinak jako na základku jsem chodila vlastně s Romkou a s tou jsme žádný
nebo s tou si myslím, že celkově nebyl problém, ale ona potom myslím, nevím ani, z jakého
důvodu, potom už s námi nechodila, měla myslím nějak brzy dítě nebo něco takového.
RAM16/10: Jasně. Proč jste si zaregistrovaly tady tenhle předmět, řekl vám o tom někdo
nebo jste potřebovaly kredity nebo z nějakého jiného důvodu? Že jste se třeba nudily, tak jste
si říkaly, dobré vyplnění volného času a ještě za to třeba něco bude a…jo, dobrý, v pohodě,
pokračujeme.
RAB5/10: No, tak přítel z toho nebyl moc nadšený, nechtěl mě tam jako ze začátku moc
pustit, ale já jsem teda tak vzdorovala, že nakonec teda povolil a zatím je to dobrý, no. Mám
teda taky holčičku ze čtvrté třídy, takže si myslím, že to doučování je ještě takové lehčí v tom,
že toho staršího bych se jako bála doučovat, než třeba jsem já nebo vůbec, třeba z osmé,
deváté třídy už. Bála bych se té autority, že by nebyla, no, právě. Ale zatím se mi to docela
líbí a určitě budu pokračovat dál.
RAM17/10: A co jste od toho očekávala odtamtud jakoby?
RAB6/10: Tak já zaprvé jsem teda chtěla kredity samozřejmě, že jo, zadruhé jsem si říkala,
že já jsem, když jsem tady v Brně, tak jsem pořád zavřená akorát doma a vlastně co dělat, buď
jsem ve škole, nebo doma, tak jsem si říkala, že odpoledne alespoň vždycky někomu pomůžu
a vlastně zabiju odpoledne v podstatě, že jo.
RAM18/10: Ehm, ehm, super.
TRAM4/10: No tak já jsem si to vybrala teda hlavně kvůli kreditům, zprvopočátku, taky jsem
si samozřejmě říkala, že alespoň někomu pomůžu, stejně ta odpoledne už není co dělat,…
RAM19/10: A jak jste to našla?
TRAM5/10: Náhodou jsem projížděla volitelné předměty a říkala jsem si, co bych si tak dala.
No a když jsem to řekla…doma jsem to řekla až později, až když jsem to měla zapsané,
protože, myslím si, že by s tím nesouhlasili, no a nakonec jsem teda zjistila, že ani romské
dítě nemám, tak byli takoví šťastní.
IRKT5/10: Já jsem se o tomto dozvěděla na podzim, kdy mi přišel e-mail o tom projektu
„Domácí učitel“, takže já jsem se nejprve účastnila jakoby na dohodu a teďka jsem
potřebovala ještě kredity, do patnácti, takže jsem si to zapsala jako volitelný, takže to mám
zároveň i jakoby na dohodu a zároveň i jakoby předmět. No, když jsem to doma řekla, tak
s tím nijak výrazně jako…ne, že by nesouhlasili, prostě řekli mně: „Jo, však si to zkusíš“, a já
jsem hlavně potřebovala nějakou praxi, protože my jsme měli oborovou praxi, ve třeťáku, a
docela mě to zklamalo, takže jsem si chtěla zkusit opravdu jakoby tu práci s dětmi, chtěla
jsem zjistit, jak na tom jsem, jestli jsem vůbec schopna třeba dítě nějak zaujmout a…takže já
vlastně teďka jsem tu poslední semestr, pak si akorát přijedu udělat jednu zkoušku, takže
kvůli tomu. Jinak jako pokračuju, jsem velmi nadšená, moc se mi to líbí.
RAM20/10: Takže Vy úplně končíte studium.
IRKT6/10: No až jakoby…no, chybí mně jedna jediná zkouška, jakoby ze zimního
semestru…
RAM21/10: Ale pak končíte prostě.
IRKT7/10: Pak už končím, no. A tím, že tady jako…
RAM22/10: A nebudete pokračovat.
IRKT8/10: … tím, že tady nejsem…
RAM23/10: Nebo jste na magistrovi? Na bakalářovi.
IRKT9/10: Ne. Na bakalářovi. Ale tím, že já vlastně nejsem místní, nebydlím v Brně, takže
jako jezdit sem kvůli jednomu předmětu, to asi ne, no. To by asi nešlo.
RAM24/10: Vy můžete doučovat někoho jako u Vás, kdybyste chtěla.
IRKT10/10: Jestli budu mít tu možnost, tak klidně, no.
RAM25/10: No, to má jakoby celorepublikový dosah, případně jestli…to se pak můžeme
klidně domluvit. Jestli se Vám to líbí, to není problém.
IRKT11/10: Jo, jo, jo. Určitě.
RAM26/10: Že by se třeba našlo nějaké centrum, buď které se věnuje těmto dětem, které by
třeba doporučovala nějaké děcko a můžete pokračovat klidně.
IRKT12/10: Dobře.
RAM27/10: A dalo by se to podle mě bez problémů jakoby poštou potom třeba poslat nějaký
výkaz a prostě dalo by se, vlastně tady odtud by Vám posílali peníze na účet.
IRKT13/10: Jo, jo, tak fajn. Jo.
RAM28/10: Takže to by nebyl problém.
NOM3/10: No já jsem si vlastně předmět zaregistrovala už minulý semestr a našla jsem ho
tak, že jsem si prostě…já jsem předtím chodila na VOŠ-ku a teďka jsem si říkala, že je super,
že si konečně můžu jako vybrat ty zajímavé předměty a takhle, tak jsem jako hledala, přišlo
mi dobré, že to mají takové dobré, že to mohlo být jako užitečné a tak jsem se zaregistrovala a
pak právě jsem měla docela problém, protože vlastně jakoby trvalo než vůbec v rámci nějaké
té komunikace jsme vybrali nějaké to dítě, protože vždycky jsme ho vybrali, potom vlastně,
že ta holčička třeba, že už to doučování vlastně nechce a potom, když už jsme tu holčičku
vybrali, tak jsem tam byla asi pětkrát a ona jednou mohla, pak nemohla, pak obědvala a tak,
takže tím pádem vlastně ten semestr jako jsem takhle strávila tím, vlastně že žádné doučování
nebylo, takže ten předmět jsem zkusila vlastně tady tenhle semestr a teďka jsem teda měla
nebo ještě mám, jsem do konce semestru říkala, že bych to chtěla teda doučit. Tak tam mám
dvě ségry a to je fajn, protože ty už jsou v tom programu delší dobu, takže s těmi není jako
nějak problém. Takže jako tam, já nevím, no.
RAM29/10: A co Vaši známí říkali, když jste jim řekla: „Chodím k Romům.“
NOM4/10: Tak různě, no. Většinou takové to, to byla ta první reakce, že se jako tak jakoby
zasmáli nebo tak, jakože co mě k tomu vedlo nebo takhle a jestli jako nemám strach nebo
něco takového. A potom ještě jako třeba, mamka pracuje v dětském domově, takže tam se
taky setkává s Romy docela hojně. Takže ta už, ta začala…no, že je tam delší dobu, takže
začíná být už v tomhle trošku jako skeptická, takže jako říkala, jakože je to dobrá zkušenost, a
že ať vidím, jestli to nějakým způsobem jako se bude posunovat, no.
RAM30/10: Jasně, tak jo. Jaké bylo to první setkání? Co jste, s jakými pocity jste šly k té
rodině a jak na vás působilo ten dům, a jaké bylo to přivítání a jestli jste věděly o tom děcku
něco dopředu už?
DALP4/10: No tak hlavně jako já jsem nebyla přímo v té rodině, ale v tom centru, takže…
RAM31/10: A nebo, no, jak to tam na Vás působilo vlastně?
DALP5/10: Já nevím, já jsem tam teďka nedávno…já když jsem tam byla, vlastně jsem měla
dva vychovatele, takže mi to tam, jedna holka přímo, ne ta, kterou jsem přímo doučovala, tak
mi to tam i ukazovala trošku mi to, že pro ty děcka, že je to tam takové dobré a hlavně tím, že
tam musí mít jako určitý řád, tak že to tam tak nějak funguje. Přišlo mi to, ten vychovatel,
třeba on s nimi má i nějaké aktivity a takhle, myslím, že i sám jim domlouval třeba…měli tam
nějakou holku z Portugalska, ta je myslím taky…já jsem chodila jenom doučovat přímo
angličtinu, takže tam měli taky někoho na angličtinu nebo hodně říkali, jakože z takovýchto
sociálně zaměřených jako oborů, tak že jim tam třeba chodí, když potřebují psát třeba práce a
takhle, takže jako takhle aktivity pro ně tam docela mají a…
RAM32/10: Co jste od toho čekala, když jste tam šla, jakoby jak jste se cítila, jako? Věděla
jste o tom klukovi něco dopředu?
DALP6/10: No, tak, akorát jsem věděla vlastně, jakože je v prváku na střední, docela mě teda
jako překvapilo, jako že mně je jednadvacet a jemu je dvacet, tak jsem z toho měla docela
jako…no prostě strach, že jo, on je ještě dvacetiletý, tak jako nebylo mi to moc příjemné, ale
potom, když jsme se viděli poprvé, tak jako já si myslím, že jsme spolu vycházeli jako fakt
dobře. Až na to, že on prostě vyloženě projevoval odpor k angličtině, jako němčinář, tak
jinak, jinak jsme spolu neměli jako problémy.
RAM33/10: Ehm, fajn, co Vy?
NELS4/10: Tak já, když jsem tam jela poprvé, tak jsem se celkem bála, protože jsem jela
vlastně na stranu Brna, kde jsem ještě nebyla a nevěděla jsem ani přesně, kde to tam je, kde to
tam budu hledat. A podle internetu, podle map jsem tam teda potom trefila. Nevěděla jsem
vůbec, jestli to teda budou Romové nebo ne, ale věděla jsem, že jich asi bude hodně, protože
v tom seznamu byli tři sourozenci a byla to třetí, čtvrtá, pátá třída, tak jsem nevěděla, jestli to
ještě bude pokračovat nějak nebo…
Tak potom, když jsem tam přišla, tak mně otevřel její bratr a bylo to celkem v pohodě.
RAM34/10: A jaký byl ten barák? Jak na Vás působil?
NELS5/10: No, oni bydleli…jako v garsonce, která byla v takovém větším domě a já jsem si
původně myslela, že teda jako to je jenom jedna místnost a potom tam, že jsou dveře, a že to
vede dál a tam byla jen koupelna, takže to bylo jen takové malinké a stou maminkou jsem se
setkala až nějak na čtvrtém jako, když jsem tam byla počtvrté, tak to bylo takové…myslela
jsem si, že poprvé tam teda se teprve jako domluvíme na tom doučování a já už jsem rovnou
doučovala. Nevím, no.
RAM35/10: A tak to přivítání bylo teda vlastně ani ne rodiči, že jo, když jste přišla a věděla
jste ještě něco dopředu o tom dítěti?
NELS6/10: Nevěděla.
RAM36/10: Kromě toho, že jsou tři prostě.
NELS7/10: No nakonec jich je sedm nebo osm.
RAM37/10: V tom programu teda.
NELS8/10: No…ne, v tom programu jsou tři, nevěděla jsem nic jiného.
RAM38/10: Ehm, jej. Co Vy, And?
DNA3/10: Takže já jsem taky věděla, no, jméno, věk a lokalitu, podle toho jsem si právě
vybrala to dítě a taky podle třídy. No a telefonní číslo mi poslala vlastně AME a s tou
maminkou jsem se…
RAM39/10: Já se omlouvám, kdyžtak mluvte.
DNA4/10: No a s tou maminkou jsme se i vlastně jako domlouvaly přímo skrz e-mail a přes
ten telefon, ale ještě než jsem šla na to první setkání, tak mi psala jedna holka, nevím už
jméno, která vlastně tam doučovala v té rodině přede mnou a právě, že hrozně tu rodinu
vychvalovala, i mně popsala to místo, že dřív teda bydleli na Cejlu, že tam to bylo takové
blbé, ale že teď se přestěhovali jinam, tam je to teda fakt super, ta rodina. A s maminkou jsme
vlastně po několika setkáních, ona mi nabídla tykání, takže si i tykáme a…
RAM40/10: Jasně.
DNA5/10: V pohodě.
RAM41/10: Ehm, tak to je fajn.
RAB7/10: Tak já teda původně jsem měla doučovat na Bratislavské, ale oni se nakonec
přestěhovali, takže asi dva dny před tím prvním setkáním mně paní Štěpařová napsala, že teda
budu dojíždět do Židenic za nimi, takže až na tu cestu si myslím, teda, já, jak nejsem z Brna,
tak prostě se docela bojím cestovat po Brně, ale nakonec jsem to teda nějak našla a mají teda
krásný byt, já nevím, jestli to mají tři plus jedna, myslím a takové malé místnůstky a pořádně
nevím teda, kdo u nich bydlí, protože ono se to tam pořád tak střídá, ta rodina, chvilku tam je
maminka jakoby s těmi dvěma holčičkami, ony to, jakoby sestry a chvilku ta má asi sestru
nebo někoho, ta maminka, takže tam se střídá čtyři, pět děcek a ještě babičky tam chodí a
tohle, takže občas je tam docela živo, ale ta maminka hnedka na tom prvním setkání, tak jsme
si potykaly hnedka, zjišťovala jako, povídaly jsme si chvilku, co jsem zač a takhle.
RAM42/10: A jaké jste měla pocity, když jste tam jela teda? Kromě toho, že byli
v Židenicích.
RAB8/10: Já jsem se docela bála, jak té cesty, tak toho, jak mě přijme ta rodina, ale ta
maminka byla…jako na tom prvním setkání byla velice milá, nabídla mi hnedka občerstvení,
starala se tam o mě tu chvíli, než jsme jako začaly doučovat a hnedka jsem začala doučovat tu
první schůzku.
RAM43/10: A věděla jste dopředu něco o těch dětech nebo ne?
RAB9/10: No, ne. Já jsem věděla akorát teda, jak se jmenuje no a původně jsem věděla třídu
a původně jsem věděla, že bydlí na Bratislavské, ale, jak říkám, tak jsem se dozvěděla těsně
předtím, že bydlí někde jinde, no.
RAM44/10: Ehm, co Vy, Martino?
TRAM6/10: Tak já jsem vlastně tu holčičku, co doučuju teďka, jsem doučovala už minulý
semestr, takže tohle setkání už bylo bez problémů, ale pokud jde o to první, tak jsem akorát
věděla, jak se jmenuje, ve které je třídě, ani jsem nevěděla to, jestli jsou to Romové nebo ne.
A naštěstí jsem teda věděla, kam mám jet, takže cesty jsem se nebála a z té rodiny jsem ani
strach neměla, já jsem to brala tak, že prostě to mám jako předmět, že ti rodiče a to dítě o tom
ví, tak jsem to brala, že to tak je.
RAM45/10: Ehm, ehm, jo. Tak jste očekávala, že to bude v pohodě, že jo, když si to sami
vybrali.
TRAM7/10: Tak.
RAM46/10: Jasně.
IRKT14/10: No tak já jsem toho chlapce, kterého jsem chtěla doučovat, taky jsem vlastně
znala jeho jméno, znala jsem jeho věk, do které chodí třídy. No a paní Štěpařová mi napsala,
že je vlastně jeden z těch, kteří se účastní těch Ptáčat. Jak bylo jakoby v televizi ten pořad.
Takže jsem se samozřejmě začala dívat na Ptáčata, abych se podívala jako, jak ten můj žáček
jako, jaký je a teda…
RAM47/10: Řekla jste to třeba doma?
IRKT15/10: Co?
RAM48/10: Že to je dítě z těch Ptáčat, z té televize?
IRKT16/10: No, říkala jsem.
RAM49/10: A co vaši? Nebo jako kamarádi, co to věděli, začali se taky na to koukat?
Protože já mám zkušenost, že studenti, třeba co tady byli předtím na kolokviu, říkali: „Já jsem
to pak řekl doma, a doma jsme se pak dívali celá rodina.“ Co to je teda…
IRKT17/10: No, nedívali se teda. Ale jako posílala jsem spíš takhle jako odkazy, když třeba
jsem to někomu říkala, svým kamarádům, tak jsem jim posílala jako odkazy, ať se taky
podívají, že je to super, že je to hodně dobrý, že je to prostě takové jako z reality a ať se na to
podívají a pak mi napsala kamarádka, že se na to dívala, a že to musela vypnout, že to bylo
strašné, že byla úplně znechucená z toho. No a tak teda jsem se jakoby na to dívala a zjistila
jsem, že ten můj žák teda je, jakože je to premiant, že nějak nemá problémy, že se řadí mezi ty
lepší žáky. No a teda, co se týče té rodiny, toho přijetí, tak bála jsem se trošku, protože to bylo
na Francouzské, tak jsem měla trochu obavy, ale potom, když jsem přišla k tomu, domu, tak
to byl krásný dům, s novou fasádou, opravený, s novými okny a bydlí teda v garsonce, mají to
tam vždycky uklizené a jsou fakt jako velmi spořádaná rodina. Bezproblémová, takže
vycházím s nimi dobře, vždycky se domluvíme, třeba když je nějaký problém, když někam
odjíždějí na Ukrajinu nebo to, tak vždycky dají dopředu vědět, že nebudou doma, že
doučování nebude.
RAM50/10: Jasně.
IRKT18/10: Fakt jako bez problémů.
RAM51/10: Ehm, co Vy?
NOM5/10: No tak já vlastně tu holčičku jsem měla doučovat původně, a já jsem nevěděla, že
to bude v tom muzeu nebo doma a tam jsem se teda po pravdě trochu bála, protože vlastně mě
zavedli, oni bydlí na Bratislavské, tam v podstatě naproti tomu muzeu je takové, v podstatě
mně to připadá jako takové ghetto, fakt jako tam, jako ten dům, takže mě zavedl tam a tak ta
maminka byla teda milá, holčička taky vypadala nadšeně, tak jsem jí-není rozumět-tak jsme
se představily. Já nevím, jestli tady tu první hodinu jsme doučovaly nebo ne, no potom
vlastně, když jsem tam chodila, tak tam byl nějaký pán, vlastně ten Petr z muzea ho označil za
neznámého rodinného příslušníka a toho, když jsem se vždycky ptala, jako třeba kde je nebo
tak, tak mi říkal, jakože neví nebo neříkal nic nebo tak, takže tam jsem si říkala, že jsem
docela ráda, že teda nechodím do té rodiny, protože když to vyučování proběhlo, tak to bylo
v tom muzeu, jsem třeba z něho měla jakože i docela strach. No a potom vlastně, když jsem
teďka doučovala ty holky, tu ETA s tou EIR, tak to jsem si je tu první hodinu vlastně
vyzvedla doma a teďka ony chodí samy do muzea a tam mně to přijde, že je ta rodina taková,
jako mi přijde, že tam jsou vždycky všichni takoví jako veselí nebo tak a hnedka vlastně tam
byl i jejich brácha, který je taky nějak v tom programu, no, tak jak jsem tam vešla, tak tam
hned přišel a říká: „Dobrý den, já jsem VAD.“ Hnedka se mi představil, podal mi ruku a bylo
mu, já nevím, asi deset. To mě docela jako to…
RAM52/10: Takový slušný.
NOM6/10: Takže to bylo takové fajn, si myslím.
RAM53/10: Jak probíhá to doučování? Máte na to místnost vyhrazenou, má to dítě klid, má
klidné prostředí třeba na učení, nějaký, já nevím, vlastní stolek a tak. Nebo tam jsou rodiče a
jste všichni v jedné místnosti a trochu vás to ruší? A jdete hnedka doučovat nebo si nějaká, já
nevím, dáte kafe s maminkou, s tatínkem, pokecáte a pak jdete nebo jak to je?
DALP7/10: Tak já v tom centru, oni tam mají vlastně jakoby návštěvní místnost nebo tak
nějak prostě vyhrazenou místnost, takže většinou já jsem přišla, jako jsem tam zazvonila a ten
Honza se tam někde pohyboval v tom areálu, takže mi ho tam jako paní sehnala a většinou
jsme šli jako hnedka doučovat. No občas teda trvalo, než jako sehnal nějaké ty materiály, co
z minula. On věčně furt něco ztrácel.
RAM54/10: Nebyl nachystaný, že by čekal.
DALP8/10: No, ne.
RAM55/10: Chodila jste v pravidelný čas, v pravidelný den, ne, plus, mínus.
DALP9/10: Jo, no. Většinou, no, jako. No potom později…jako ze začátku to bylo docela
pravidelně, ale potom, jak jsme si vyměnili kontakty, jakože kdyby se náhodou...protože jsem
jednou nějak nemohla, tak prostě jsem říkala, aby si to jako-není rozumět-, abych tam
nemusela obvolávat toho vychovatele, tak ať má přímo na mě kontakt, takže jsme si vyměnili
čísla, no od té doby mi přišlo, že toho začal jako trochu zneužívat a potom jako se vymlouval,
že jede za rodinou a do zahraničí a pracovat, takže jsme to pořád jako museli nahrazovat
nějakými termíny, abychom to vůbec stihli, třeba v srpnu jsem tam byla třeba ze začátku
měsíce a potom až ten úplně poslední týden, jako tam byla hrozná pauza mezi tím. No ale
jinak to doučování, většinou to teda, ze začátku jsem vymýšlela jako já, co ho budu doučovat,
protože on teda, říkám, já jsem pomáhala s angličtinou a on neměl vůbec žádné základy, takže
jsem chtěla prostě, jakože pojedeme podle učebnice, jenomže hned na první hodině jsem
zjistila jako, on mi tvrdil, že žádnou nemají, tak potom vychovatel zjišťoval, jak to je, tak pak
teda se zjistilo, že fakt nic nedělají, potom jsem se dozvěděla, že mají během roku asi čtvrtého
učitele angličtiny, takže pořád začínají nějak od znova a jediné, co měli, tak nějaké
nakopírované papíry, ale to teda on většinou jako ani neměl.
RAM56/10: A kam chodil do školy?
Ram 57A/10Na Vranovskou.
RAM57/10: Ne, on chodil na střední školu, ne.
DALP10/10: No, no, na Vranovskou, ale to je nějak střední odborná škola. Management a
právo. On právě si z toho dělal srandu, ten vychovatel, že když jsem tam přišla tu první
hodinu, tak jsem si říkala, jakože přece jenom na té ekonomce, jak jsem teďka, tak máme spíš
odbornou angličtinu, tak jako abych pro něj byla dostačující, abych mu vyhovovala. No,
potom jako když jsem to říkala, ty obavy vychovateli, tak ten se mi začal smát a říkal, no,
prostě že bez problémů, to je takový romský Harvard jako, tak si z toho dělal ještě takhle
srandu, no a pak jsem zjistila vlastně, že ta angličtina, no bylo to šílené teda.
RAM58/10: Ehm, jasně, no.
NELS9/10: No, tak já většinou, když tam přijdu, tak hned jdeme doučovat nebo se pobavíme,
co třeba zrovna dělali ve škole a tak a doučuju teda v kuchyni, kde většinou maminka třeba
vaří nebo se tam potulují ti ostatní sourozenci a oni žijí ještě vlastně…ta holčička, kterou
doučuju, má už dvě malé neteře, takže ty tam taky tak jako pobíhají, takže nemá moc čas a…
třeba naposledy tam ten její bratr poslouchal muziku, tak mu asi třikrát musela jít zavřít dveře,
aby se mohla soustředit a nedělá jí to moc dobře, že se nemůže soustředit, no.
RAM59/10: Jasně.
DNA6/10: Tak my doučujeme různě. Jednou v pokoji, jednou v obýváku, jednou v kuchyni,
ale teď spíš doučujeme v kuchyni, protože se tam většinou ještě setkám s druhou
doučovatelkou, která doučuje jeho bratra, takže ta je většinou v obýváku a my v kuchyni a ta
maminka většinou vaří nebo je s malým jako v pokojíku. Takže nás nikdo neruší. Jako občas
tam maminka dojde a řekne-není rozumět-závěsy a takhle, ale jako bez problémů. Má…má
čas na to, aby se učil a taky má na to klid.
RAB10/10: My se teda doučujeme v kuchyni a oni tam teda nemají dveře do té kuchyně, je to
takový jakoby malý byteček, tak by tam asi nebylo hnutí nebo já nevím, takže občas, jakoby
když jsou ten zbytek rodiny v obývacím pokoji, tak je tam docela hluk, ale přece jenom, jak je
to za rohem, tak jako není to tak hrozné, dá se tam doučovat. Když tam je ta maminka jenom
s tou mladší sestrou její, oni jsou asi dva nebo tři roky, takže ona je takový živel, takže ona
tam pořád lítá a pokřikuje něco, občas to dítě přivede za námi a vezme třeba papír nebo tužku
a začne mi tam s tím běhat po bytě, že jo, začne tam čmárat, že občas musím hlídat i ji nebo ta
maminka tam má popelníky, chodí tam kouřit, do té kuchyně, takže ona občas, ta malá
holčička, tam jde a začne něco s těmi popelníky špinavými dělat, takže i mně to je blbé, že
prostě občas s ní jdu, jdu jí umýt ty ruce, protože nevím, ta maminka něco dělá vedle a prostě
si jí nijak nevšímá, takže občas taky musím od ní odběhnout a jí, ta ERI teda, občas taky je
prostě taková roztěkaná, nevím, čím to je, třeba, že tam je ten zbytek rodiny ve vedlejší
místnosti, takže třeba něco slyší a že si musí odběhnout nebo takhle, ale většinou, jen co tam
přijdu, tak hnedka začneme doučovat, pak si dáme třeba deset minut pauzu, povídáme si,
přijde ta maminka, si tam zakouří, takže si povídáme i s ní a pak zase jdeme doučovat. Takže
to celkem jde, jako. Není tam zas nějaký úplně hluk, že by se nedalo učit.
TRAM8/10: No já teda, když dojdu, tak jdeme hned doučovat, doučuji ji v kuchyni a ona
vlastně bydlí jenom s maminkou a se starším bratrem, tomu je sedmnáct a oni to jako tolerují
prostě. Odejdou, zavřou se do obýváku, takže my máme úplný klid na to učení a myslím si, že
teda v té rodině se hodně dbá na to, aby se ta malá Katka jako naučila to, co jí nejde, protože
ten bratr je celkem premiant a je vidět na té mamince, že se hrozně snaží pro tu malou udělat
všechno. I ta malá vykládá, že se po večerech učí, prostě počítají.
RAM60/10: Aha, takže prostředí na to učení je dobré.
TRAM9/10: Ano, prostředí na to má, no.
IRKT19/10: No my se taky chodíváme hnedka jakoby učit, že maximálně si třeba řekneme,
co je nového, Váňa třeba se pochlubí, že byl na závodech nebo co, co vlastně v gymnastice a
pak vlastně se rovnou na to vrhneme, že třeba si dáme jenom nějakou rozcvičku a pak už
hnedka češtinu, matiku. No a na doučování máme klid, doučujeme se v obýváku, doučujeme
se v takovou dobu, kdy jsou rodiče v práci a vlastně má tam akorát svého bratra, který se
většinou zavře v pokoji vedle a…takže fakt jako taky bez problémů. Nic nás neruší.
RAM61/10: Ehm, jasně.
NOM7/10: Já doučuju holky v muzeu a jakoby klid tam bývá, akorát jediný problém bývá
v tom, že tam je hodně těch kroužků, různých aktivit a holky hodně právě těch kroužků…
nebo do těch kroužků navštěvují a postupně si tak jako různě přidávají a vlastně nějak si
nejsou schopny jako zorganizovat ten čas, takže jsme několikrát jako měnily ten termín,
protože ony to neřešily, že jo, že mají to doučování. Takže jsme to přehazovaly, a nebo právě,
že třeba v té místnosti, kde jsme měly být, tak teď ještě, aby tam byl internet, protože tím, že
vlastně mám dvě, tak vždycky ta jedna je hodinu vlastně na počítači, takže když ten internet
jako není, tak ony se rozčilují, že jo, jakože prostě jak to, že to nejde a takhle, takže spíš tady
jako s tím prostorem. Jakože klid tam je, no. Než aby bylo to místo.
RAM62/10: Jaký máte… a nebo takhle. Já se zeptám obecně, jaký máte vztah s rodiči a jestli
víte třeba o nich něco, jestli chodí do práce nebo nechodí nebo vůbec nevíte a takové věci
vám neříkají nebo jestli se vám nějak jako svěřují, případně, co ti vychovatelé nebo
zaměstnanci těch institucí, kam chodíte. Jak jsou s vámi na tom? Tykáte si, vykáte si?
DALP11/10: No, tak co se týče jako rodiny, jak jsem říkala, je v tom centru, ale když…
RAM63/10: O té rodině něco víte třeba?
DALP12/10: No právě mi přišlo, jakože když jsme probírali třeba slovíčka nebo takhle, tak já
jsem vyloženě jako nechtěla vyzvídat, ale prostě jenom jsem pokládala takové otázky, jako
běžné fráze, co může používat a vždycky mi přišlo, že když jsem na to nějak jako narazila, tak
prostě jako by o tom nechtěl mluvit. Akorát vím, že má tři nebo čtyři bratry, ale pomalu ani
jako…jména mi vyjmenoval, ale říkal mi, že se nijak jako moc nestýkají, ale zase na druhou
stranu on tam totiž s námi chvilku chodil ještě jeden kluk, mě ho jako k tomu Honzovi
přihodili, no a jednou tam teda ten Hon nebyl a byla jsem tam jenom s tím druhým a on mi
říkal, že jako když mají třeba nějaké prázdniny nebo něco, tak že jako jezdí. Ale nevím kam
vyloženě jako…prostě nevím ani, jestli to jsou vlastní sourozenci nebo nevlastní. O té rodině
jsem se toho moc nedozvěděla, no, ale jinak s tím vychovatelem jako vychází jako fakt dobře.
Já jsem říkala, že oni to tam mají tak dobře zorganizované, i si myslím, teda s tím hlavním, si
myslím, vykají, ale s těmi ostatními, tam je jako víc takových těch nějakých pomocníků, tak
s nimi si normálně i tykají a účastnila jsem se s nimi i jedné akce, tam měli jakoby taneční
nebo něco a měla jsem tam prostě známé, jako ze svých kroužků a takhle, takže jsem tam byla
s nimi a jako viděla jsem, že tam ten prostor mají hezký prostě a vztahy mezi sebou, mi přišlo,
taky jakože vychází. Myslím si, že možná třeba, jestli to mají v rodině fakt špatné, takže to
centrum je pro něho lepší jako prostě.
RAM64/10: Ehm, ehm, ehm, fajn. Díky. No, co Vy?
NELS10/10: Tak já se vidím akorát s maminkou a o tatínkovi nic nevím, co jsem se jako sem
tam dozvěděla, tak…
RAM65/10: Holky, zkuste mluvit víc nahlas.
NELS11/10: Tak Fran mi říkala, že teda bývá dlouho v práci, ale já si spíš myslím, že on je
asi ve vězení. Nevím, jestli ona o tom ví nebo jak to tam je, ale že jako, mám takový pocit.
RAM66/10 A jak jste na ten pocit přišla?
NELS12/10: Protože třeba, vykládají si, že půjdou za taťkou na návštěvu a jako tak nevím…
RAM67/10: A jo takhle. Jasně, jasně, jasně.
NELS13/10: To mají v kalendáři napsané, tak jsem na to tak jako přišla.
RAM68/10: Není v nemocnici nebo někde prostě.
NELS14/10: To si nemyslím, já nevím. Nevím, jestli oni mají třeba dvě ty děti, já nevím,
vůbec. Nikdy jsem se s ním nesetkala. A jako s maminkou si netykám, to mě překvapilo, že i
ty děti jí vykají, to jsem jako teda ještě, se s tím nesetkala. Všichni teda a máme spolu celkem
jako dobrý vztah, že třeba vykládá mně občas jako, co má všechno na práci a co musí udělat
a…
RAM69/10: A myslíte si, že Vám věří ta matka?
NELS15/10: Já si myslím, že jo.
DNA7/10: Tak my máme dobrý vztah, sama mi nabídla tykání, vždycky mně vykládá třeba,
kde byla, co nakoupila a ukazuje mi všechno, a že byla u doktora a jaké má problémy, to mi
všechno vykládá a ona je na mateřské dovolené a tatínek pracuje, toho jsem viděla párkrát
teda.
Martina Vodičková: Jasně.
DNA8/10: A on je teda pořád v práci, když tam jsem já, tak je vždycky v práci, takže…
RAM70/10: Jo. Nemáte nějaké jiné podezření, jo, že byste…
DNA9/10: Ne, ne, ne.
RAM71/10: Jasně, ehm.
RAB11/10: No takže ta maminka od té mé holčičky je na mateřské dovolené, tatínka, já
nevím, on tam jakoby, nějaký mužský tam chodí, ale já nevím, jestli to je ten maminčin přítel
nebo jestli to je manžel nebo jak to tam je. Myslím, že to ani není Rom. Já teda jsem se s ním
jakoby osobně nesetkala, jenom vím, že prostě tam se někde mihnul, že je tam na někoho
mluvil nebo takhle, ale jinak jsem se s ním vůbec v tom bytě jakoby, z očí do očí jsme se
nedívali na sebe a teda s tou maminkou si myslím, že vycházím docela dobře, hnedka tu první
schůzku mi nabídla tykání, já jí teda netykám, já jsem jí teda řekla, že já jí budu vykat, ale ona
mně tyká normálně a jakoby zas během toho doučování tam nemáme nějakou část nebo tak,
abychom si povídaly, abychom si nějaké důvěrnosti říkaly nebo něco takového, ale jako když
prostě si tam jde třeba zakouřit, jak jsem říkala, tak jako nevím, tak si povídáme, ale nejsou to
takové úplně něco, jak třeba tady holky říkaly, jakože co nakoupila nebo takhle, je to takové
nějaké obecné, že se mě třeba ptá jako, jak doma třeba, jestli, já nevím, jak dojíždím, jak, jak
to jde ve škole a takhle, nejsou to zas nějak úplné detaily.
TRAM10/10: My se s maminkou vídáme tak jednou za měsíc, protože jinak ona je pořád
v práci, dělá na směny, jako ranní, odpolední a co se týče tatínka, tak jsem se s Katkou bavila
už jako dřív, na začátku semestru jsem se ptala, jestli jako třeba dojde tatínek nebo tak a ona
říkala, že s tatínkem se nikdy neviděla, no…
RAM72/10: A s tou maminkou máte jaký vztah?
TRAM11/10: Jenom jako taková ta komunikační úroveň, že se mě zeptá, třeba jak se mi daří
ve škole, tak se jí jenom tak jakože, tak jenom na té běžné úrovni si vykládáme. A jenom
vždycky třeba chvilku, jenom na začátku, sama mi třeba řekne, co by si přála, abych třeba
s Katkou probrala, že to sama s ní probírala, a že jim to nešlo, ale že bychom se nějak důvěrně
bavily, tak to vůbec.
RAM73/10: Jasný, hm.
IRKT20/10: Tak my to máme podobně, jakože taky žádné důvěrnosti, spíš tak nějak, co je
potřeba a jak se mám a jak mi jde škola, no a teda spíš s maminkou. S maminkou se teda
stýkám pravidelně, vždycky po doučování, protože kluci pak jedou na gymnastiku, takže je
ještě zavedu na zastávku a tam si je vlastně maminka přebere a pak máme společnou cestu.
No a takže tam to vždycky nějak jako v tramvaji probereme. Tatínka jsem viděla asi tak
třikrát, čtyřikrát, protože on pracuje, oba teda pracují a tatínek jakoby cestuje hodně po
republice, takže vlastně většinou je někde pryč. No a vykám si s nimi, s rodiči.
NOM8/10: No já vlastně tu maminku nevídám, protože jsem říkala, že doučuju v tom-není
rozumět-, holky tam chodí samy, takže jsem je viděla asi jednou nebo dvakrát vlastně, když
jsem tam přišla, tak jsme se představili.
RAM74/10: A víte něco o těch rodičích? Chodí do práce, nechodí?
NOM9/10: V podstatě nevím, já vím jenom, že mají hodně sourozenců, a že je to tam takové
hodně živé, že potom, když jsem je tam třeba vyzvedávala někdy, když jsem přišla třeba
později nebo holky tam nebyly, v tom muzeu, tak jsem vlastně šla k nim domů, takže se tam
vždycky tak jako míhal někdo a jakoby…
RAM75/10: Jasný. Jaký máte vztah s tím studentem, s tím dítětem nebo já nevím,
mládežníkem, ve Vašem případě. Myslíte si, že on vám důvěřuje? Svěřuje se vám? Někdy se
ty děti svěřují s nějakými bolístky, co je ve škole naštvalo, co je potěšilo. Jaká jsou ta děcka
jako charakterově? A víte o nich jako něco víc? Třeba, co mají rádi, co je nebaví, jestli si čtou
knížky nebo spíš na počítači, jestli mají nějaké kamarády a tak.
DALP13/10: Tak jako, co se týče těch kamarádů, tak to vím, že mají v tom centru, že si
nějací ti spolubydlící…nebo nevím, jak jsou tam teda ubytovaní přesně, to nevím, ale jakože
takhle hodně spolu chodí na akce nebo to. No vím, že teďka jako jeden kamarád mu odtamtud
odešel, protože to byl právě ten, co mi ho k němu původně nějak přihodili. No že tam byly
nějaké problémy prostě s marihuanou a no jakože on by musel přestat, aby tam mohl zůstat a
samozřejmě nechtěl, takže se radši šel přestěhovat, takže vím, že ten teďka odešel a jinak jako
nějak moc o něm nevím, protože já se to spíš snažím jako udržovat na té, jako doučovatelka a
dítě, co chce doučit, protože co jsme si prostě vyměnili telefony, tak mi to přišlo jako takové,
že mi potom dopisoval občas večer SMS-ky a bylo mi to…
RAM76/10: On už jen prostě jiná věková kategorie než ti studenti.
DALP14/10: No, právě, právě, takže jsem se jako snažila…
RAM77/10: Jasně, to chápu. Vy jste hezká ženská
DALP15/10: Jsem se snažila spíš si jako udržet odstup, protože, no, bylo to takové.
RAM78/10: Možná by bylo lepší nějakého kluka mu najít, že jo, na to doučko a nebyl by
s tím takový problém.
DALP16/10: No, hlavně, hlavně, já si myslím, že on jako to doučko prostě nechce, no.
Jakože…známku teda vím, že si zlepšil o dva stupně, což nechápu, upřímně, upřímně jako
tomu fakt nerozumím, protože já třeba…ono mi přijde, že jakože není hloupý, ale hrozně se
mu nechce a ještě, jak se mu nechce, a navíc ho ta angličtina strašně nebaví. A on to dává
hrozně najevo. Prostě on, třeba mu něco vysvětluju, řeknu mu to třikrát a vidím, že on si u
toho maluje prostě. A když mu dám na to příklad, tak jako se vždycky zamýšlí hodinu a
prostě chytá tam lelky jako, kouká z okna a furt je na mobilu prostě. Takže tak, no. Ale…
RAM79/10: Takové demotivující i pro Vás, že? Trošku jako bych řekla, přece jenom, když
ten učitel vidí, že…
DALP17/10: No občas jsem odtamtud chodila úplně jako fakt unavená, jako po psychické
stránce.
RAM80/10: To věřím, no.
DALP18/10: Já potom, jakože člověka samotného to tak odradí, no, jako.
RAM81/10: Určitě, no.
DALP19/10: Když se jako snažíte někomu pomoct a on prostě jako úplně na to dlabe, tak, tak
je to takové-no, ale. Jinak prostě říkám, on není hloupý, ale jak se mu hrozně nechce a
kolikrát jsem třeba mu třeba zkoušela jako dávat úkoly nebo tak, tak to vždycky jako ztratil
papír nebo o víkendu toho měl prostě hrozně moc, ten týden prázdniny jsou málo a podobně
jako jo, Takže…tak je to s ním takhle, no, zajímavé.
RAM82/10: Jasně, co Vy?
NELS16/10: No tak Františka mě ze začátku brala jako paní učitelku a pořád mi chtěla vykat
a pořád jí to tam ujíždělo, já jsem si potom jako, já jsem jí nabídla tykání a teď se mně zdá, že
už mě bere jako kamarádku prostě, vždycky přijdu, tak si hned všimne: „Jé, máš nové korále“
a mě pochválí a prostě přijde mně, že už je to prostě takové, máme takový dobrý vztah spolu.
RAM83/10: A víte o té holčičce něco víc? Co má ráda, co ji baví, jestli má, jaké má
kamarády?
NELS17/10: Tak bavíme se spolu a mně spíš přijde, že ona, že pořád se dívají na televizi, i ty
její dvě neteře, tak, když doučuju, tak je pořád pusa na jejich televizi: „A běž se dívat na
televizi, ať nerušíš.“ A je to nebaví, jo, ve dvou letech, ve třech. Prostě tak…přijde mně, že se
pořád dívají, nebo chodí ven třeba, ale oni se přestěhovali, i v tu dobu, co jsem doučovala, tak
změnili jako bydliště, takže myslím, že tam nemá moc kamarádů, akorát se sourozenci teda,
s těmi stejně starými chodí ven, do nějakého centra chodí. Teďka mají nějak, soudně dostali,
že chodí do nějakého klubu Ratolest a tam jí nějak vyplňují ten volný čas.
RAM84/10: Jo, jo. Oni pravděpodobně jsou zapojeni do sociálně aktivizačních služeb tady
téhle organizace, která vlastně na základě doporučení orgánů sociálně právní ochrany dětí
dělá tady ten program pro rodiny. Jestli teda, pravděpodobně asi jo.
NELS18/10: No měli nějaký soud a říkala teda, že musí, no. Takže teď…
RAM85/10: I ta maminka je do toho zapojená, ne?
NELS19/10: No, nějak, no…
RAM86/10: Trošičku jakoby, že prostě…
NELS20/10: Takže říkala právě, že se musí zlepšit ve škole, aby neměli problémy nebo co a
teď teda chodí do…byli spolu v lanovém centru a plavat chodí, takže teď jako se mi zdá, že
začíná mít ten čas zaplněný.
RAM87/10: Tak nějak i smysluplněji, že jo. Než poflakování se u televize. Ten mikrofon je
hodně dobrý, jo. Fakt je dobrý-není rozumět. Dobré, musíme to nějak vydržet. To vždycky
chodíme do suterénu, že tady je nejvíc klid. Co Vy, Andreo, co ten Váš kluk?
DNA10/10: My s SOJ máme dobrý vztah, on mě teda bere jako doučovatelku, nemáme jako
nějak extra kamarádský vztah, ale vždycky mi řekne třeba, že teď byli v Praze, a že byli tam a
tam, teď začal chodit do fotbalu, tak mi vždycky řekne třeba, že museli koupit nové kopačky a
takové, tak to mně jako vykládá, ale bere mě jako učitelku. Jsme na úrovni jako doučovatel.
RAM88/10: Víte, jaké má kamarády nebo co ho baví? Kromě fotbalu?
DNA11/10: Ne. To vůbec nevím. To, to nevím.
RAM89/10: A baví ho fotbal?
DNA12/10: Fotbal.
RAM90/10: Jasně. Co u Vás?
RAB12/10: Tak ta moje holčička, si myslím, že mě docela bere, ze začátku teda, to bylo:
„Paní učitelko, paní učitelko!“ I teď mi říká paní učitelko, ale už jako mi tyká a vždycky:
„Paní učitelko, máš hezké tohle“, jo a takhle. Jako a většinou vyzvídá prostě, já mám ještě
mladší sestru, takže třeba jako, já nevím, řeknu: „Jo, tohle má moje sestřička taky“, tak
hnedka vyzvídá, že jo a takhle si povídáme a když třeba…teďka vím teda, že začala tancovat,
se svojí sestřenkou že chodí někam tancovat, ale jako jaký druh tance nebo tohle to nevím. A
jinak, no, já nevím, no. Jako většinou, když něco neví, tak se mě zeptá nebo třeba přinese
ukázat písemku, že napsala nějakou, domácí úkoly hnedka ukazuje, že co jsme spolu psaly,
tak jakože dostala jedničku, dvojku třeba. Jednou mi teda chtěla udělat radost a psala domácí
úkoly sama a dopadlo to teda katastrofálně, že jsme to musely celé přepsat zase.
RAM91/10: Ale ta snaha se cení, že jo.
RAB13/10: Snaha se cení, samozřejmě. Tak já si myslím, že mě docela bere, no.
RAM92/10: Tak co Vy?
TRAM12/10: No tak já, když jsem tam došla, tak jsem se snažila hned jako s TAK jakoby
skamarádit, že jsem vůbec nechtěla, aby to bylo jako na úrovni učitel a jako žák nebo tak
něco, takže jsem si s ní jako hned potykala, sice jí to chvilku trvalo, než mi začala říkat
jménem, že to jako furt bylo: „Paní doučovatelko“, a jakože by mi vykládala nějaké
důvěrnosti, že má nějaké problémy, to ne, ale zase třeba povykládá, jak je ve škole, co je
nového, že třeba jedou na výlet. Co se týče kamarádů, tak těch má určitě hodně, protože, když
doučujeme, tak minimálně třikrát tam někdo zazvoní, ať už jde konečně ven. Takhle jako, si
myslím, že TAK je hodně společenský typ a všechno jde spíš na úkor školy. Že třeba teď
nedávno si asi spletla číslo a poslala mi jako na telefon zprávu, že dojde domů asi až kolem
dvanácté.
RAM93/10: Kolik má roků?
TRAM13/10: Je v páté třídě, takže dvanáct? Třináct? Jakože psala mamince, že nestihne
dojít, tak to došlo omylem mně.
RAM94/10: Jasný.
IRKT21/10: No my máme s NAV taky kamarádský vztah, jakože jsem to taky nechtěla, aby
měl vyloženě jako nějakou autoritu, protože přece jenom je to desetiletý kluk, tak jsem
nechtěla, aby k tomu doučování, k těm našim setkáním, aby k tomu měl nějaký odpor, ale spíš
aby se na to jakoby těšil a aby to měl prostě, aby to pro něho bylo zábavné, ale přitom
zároveň, aby se jakoby u toho i učil. No takže párkrát mi řekl, že se jako těšil, až přijdu, že mu
vždycky něco tak jakoby připravím, že ho to baví a jako spíš takhle, no. Že spolu vycházíme
dobře.
RAM95/10: To je fajn. A co o něm víte? Víte, co ho baví, co ho nebaví?
IRKT22/10: No, tak nebaví ho moc čeština, má rád matematiku.
RAM96/10: On je cizinec, že?
IRKT23/10: Je cizinec, no. On je z Ukrajiny, takže ta čeština mu hodně dělá problémy,
hlavně délka samohlásek, takže to pořád procvičujeme a on třeba, on by to jakoby i věděl, že
se to tam píše, ale on prostě je zvyklý na to, že má od toho jakoby úlevu, že to jakoby nemusí
psát, takže on to nepíše, no a když mu prostě říkám, že ať to tam píše, že třeba to slovo může
mít pak jiný význam, tak jakože se mu tam nechce a někdy říká, jakože je to zbytečný, že ty
čárky, že ho to nebaví a tak. Ale jako, jako většinou, většinou prostě ví, že je to pro jeho
dobro, jakože to si myslím, že to je strašně důležité, že toto si uvědomuje, že ví, že to dělá pro
sebe, že to není jenom tak prostě z nudy, nebo že bych ho chtěla trápit.
RAM97/10: Jasně. Tak a co u Vás ty holky?
NOM10/10: No, s těmi holkami, já myslím, že jako. Já jsem právě ze začátku měla takové
jako vize, jsem si říkala, že tu výtvarku tam a takhle, pak jsem zjistila, že jak je ta hodina
docela jako krátká. Nebo krátká. Že za tu hodinu, že jsme rády, že třeba stihneme někdy ty
příklady, které měly a tak, takže jsem to tak jako pozměňovala k té situaci a myslím si, že
s holkami mám jako dobrý vztah, že právě, že docela, ale takhle, že třeba taky. Že se mě
vyptávají na různé věci a tak a zároveň jsem tam chtěla udržet to, aby právě jako trošku cítily
tu autoritu, protože třeba Markéta, ta mladší, bych právě řekla, že je chytřejší, ale ona toho
někdy tak jako zneužívá někdy, protože ona je navíc nějaká hyperaktivní a právě jakože…
RAM98/10: (telefon)
NOM11/10: No, takže se tam snažím udržet jako tu rovinu i té autority kvůli tomu, aby
vlastně ty holky, abych s nimi mohla nějak pracovat. Protože potom někdy by byly jako fakt
dost nezvladatelné, ještě v tom, když tam jsou dvě, tak jakoby udržet tu pozornost s tím, když
je tam ten počítač, tak někdy musím tak jakoby trošku, jako ne zařvat, ale musím být taková,
jakože…
RAM99/10: Tak určitě je to těžké mít dvě než jednoho, že jo. Musíte každému dát úkol.
NOM12/10: No hlavně my si tím počítačem jakože, protože to je jakoby jejich hodina. To je
taky důvod, jeden z důvodů, proč se určitě na to doučování jako těší, protože vidí ten počítač.
Tak to je jako jejich první otázka, kdo půjde jako první na počítač a já jim do toho tam nechci
moc zasahovat, že ideálně bych nejradši, aby jako tu hodinu tam dělaly něco smysluplného.
Ale já nemůžu jakoby je zaměstnávat obě a navíc je to koncipované tak, že prostě fakt ony si
tu hodinu tam jakoby mohou dělat, co chtějí, takže jakoby…
RAM100/10: Na tom počítači.
NOM13/10: No, no, no. Takže já se snažím s tou jednou prostě jako pracovat a teď ta druhá...
RAM101/10: Tak jim to dávat jako motivaci za odměnu. Když se ti to podaří, tak můžeš
dělat, co chceš, když ne, budeš tady mít výukový program.
NOM14/10: Ale ono to jakoby nejde, že jo, jako to nějak zároveň hlídat, tu jednu a tu druhou,
protože ony, a což mě teda štve, to bych jako tam nějak asi zablokovala nebo něco, protože
jim to sice můžu zakázat, ale potom bych jim musela vymýšlet, co budou dělat, a fakt na to
zároveň v té hodině ten čas není. Že ony pak ten čas tráví hlavně jako na facebooku tím, že si
tam nahrávají fotky nějakých hereček a tak, tak jim vždycky jako říkám, že jsou to takové
jako nesmysly, že jako prostě radši, ať se dívají na něco jiného, ale pro ně je to stejně jakože,
jako to nejlepší. Že třeba předtím, když jsme dělaly…
RAM102/10: Si vezměte, že budete mít třicet takových dětí ve třídě. A třeba polovině
nachystat nějaký úkol a druhé polovině jiný.
NOM15/10: No jasné. Že třeba předtím, když jsme jako dělaly vyjmenovaná slova, tak to
bylo dobré, že já jsem fakt chtěla, aby to jako přesně pochopila, ta ETA, tak jsem se jí ptala na
jednotlivá slova. A ona třeba, že to ví a pak řekla, že to znamená úplně něco jiného. Ale jako
zároveň jsem viděla, že holky samy někdy udělaly jako domácí úkol navíc, to jsem teda byla
překvapená jako, že asi mě chtěly taky nějak jako potěšit. A potom jako ETA mi nakreslila
takový jako obrázek třeba jenom tak jako, nebo takhle, protože jsem právě chtěla, že jsme
třeba dělaly to, já jsem našla doma jako foukací fixy staré, tak jsem jim je donesla a tak jsem
jim říkala, ať udělají nějaký obrázek a ať si k tomu vymyslí nějaký příběh, a že se pak o tom
budeme bavit. Tak ony jako, že je to hrozně těžké, že to vůbec jako nemůžou zvládnout, no a
pak teda jako něco donesly, ale ETA napřed tu první hodinu řekla, jakože teda nemůže,
protože nemá papír, tak jsem jí řekla, že se koupí v papírnictví, ještě jsem jí kreslila mapku,
kde to papírnictví je a ona prostě jakože se rozčílila, že tam tak jako není, a že tam prostě ne a
tak. No a pak příští hodinu řekla, že to nemohla udělat kvůli tomu, že neměla papír. Tak jsem
jí dala teda papír z muzea, protože jsem jako věděla, že asi bych jako…
RAM103/10: Jasně. Se toho nedočkala. Já se budu ptát ještě na rodinné prostředí a spíš u vás
holek…no u Vás…jestli jste byla třeba v pokoji náhodou nebo někde jste viděla něco.
DALP20/10: Ne, ne.
RAM104/10: Vůbec jste neviděla?
DALP21/10: Ne. Já akorát většinou tam, když vejdu, tak tam je nějaká taková vstupní hala a
tam hnedka u toho má kancelář jako ten hlavní vychovatel, takže většinou než ten Honza
stihne dojít dolů, tak já sedím jako v té kanceláři a spíš si povídám s tím vychovatelem.
RAM105/10: Ehm, a ta hovorová místnost, ta je asi taky taková strohá.
DALP22/10: To je jakoby přes dvůr, no prostě takové nic moc tam.
RAM106/10: Mě by totiž zajímalo, jaké je vybavení bytu, jaké je prostředí, to domácí. Jestli
tam je uklizeno, nepořádek, jestli mají hodně, já nevím, knížek, jestli jste viděli, že mají
nějakou velkou knihovnu nebo naopak vás překvapilo, že nic takového u nich doma není a
tak.
NELS21/10: No mně přijde, že vždycky, když tam přijdu, tak se na poslední chvíli rychle
snaží uklidit, že jednou jsem čekala asi pět minut za dveřmi, prostě já než jako vyjdu nahoru
do toho patra, tak to se asi blbě odhaduje, jako kdy už tam jsem a kdy ne, ale jednou jsem tam
fakt jako čekala a slyšela jsem prostě, jak se tam rychle všechno uklízí a jako ta maminka mi
vždycky říká, jak to nestíhá, ale jako myslím si, že spíš jako se jí nechce a pak na poslední
chvíli to nestihne. A jako asi oni tam nebydlí dlouho, teprve nějak od Vánoc a mám pocit, že
tam ani nějak jako nebydlí nebo, že tam bydlí ta dcera. Já nevím, jak to tam přesně je, ale…
RAM107/10: A jaké je to vybavení toho bytu?
NELS22/10: No, vím, že mají něco, asi něco jako obývák, tak tam mají na zemi matračky,
jakože tam nejsou postele, je tam plno komínků oblečení a jinak jako jenom, co vidím, já
nijak jako…
RAM108/10: No, však jasně. Jenom to, co vidíte.
NELS23/10: A sedím v kuchyni a tam mají jenom jednu židli, na té sedím vždycky já a Fran
se doučuje a sedí na takovém plastovém bobku, nebo co to je prostě. Takže ani nevím, kde jí
nebo. Když tam třeba ti její sourozenci přijdou a jí, tak stojí u linky a…nebo to jí z hrnce a...
nevím, je to tam takové.
RAM109/10: A vypadá to prostě, jak kdyby se čerstvě nastěhovali třeba. Že jste říkala, že
tam měli ty krabice.
NELS24/10: Předtím tam bydlela už asi ta dcera nejstarší s těmi dvěma dětmi a oni se tam
přistěhovali, protože měli nějaké problémy, tak.
DNA13/10: Tak paní „Ch“ má tedy vždycky uklizeno, na to, že má teda doma samé chlapy tři
chlapy a ještě manžela, tak má vždycky uklizeno. Občas teda dojdu a zrovna vaří, takže jsou
tam třeba hrnce nebo to.
RAM110/10: Jasně.
DNA14/10: Hodně vaří, něco z vepřového masa, furt tam cítím vepřové maso, ale jinak jako
vždycky, když tam jdu, tak je puštěná pračka nebo jde věšet prádlo nebo prostě umývá okna,
takže ona pořád něco dělá. A divím se teda, že ten malý pořád spí, takže ona asi to zvládá
dobře, protože já dojdu a on furt spí. Pořád spí. Takže jako…
RAM111/10: Tak jestli chodíte třeba ve stejný čas, tak má nějaký režim, …
DNA15/10: Ne, já přijdu někdy ve dvě, někdy ve tři, v jednu a pokaždé spí většinou ale. Když
nespí, tak si tam hraje a je úplně hodný. Takže jako fakt.
RAM112/10: Mají doma nějaký, třeba velkou knihovnu, že byste viděla?
DNA16/10: Menší, malinkou knihovničku tam mají, ale všimla jsem si, že oni jsou věřící,
takže tam vidím hodně bible, dvě nebo tři bible, kalendář, takže…
RAM113/10: Aha. To je zajímavé. Ehm, co Vy?
RAB14/10: Já teda musím říct, že byt mají krásný, já si myslím, že to je bytovka stará několik
let, jen pár let a i vybavení bytu mají teda nádherný. Mají obrovský gauč a na to, jak mají
malý byteček, tak si myslím, že tam to mají fakt nádherně zařízené, mají teda docela velikou
televizi, bych řekla, když tam přijdu, tak jako ona má uklizeno, ale občas se mi stalo, že jsem
tam přišla a to jsem měla docela problémy jednu chvíli se s nimi domluvit, protože ztratili
telefon, neměli na mě tak kontakt, takže jsem tam prostě přišla, že to zkusím, buď budou
doma, nebo nebudou, tak to zrovna teda měli nějaké nádobí po lince, ale jinak teda musím
říct, že měli uklizeno. Že nebyl nějaký problém s tím.
RAM114/10: A co ty knížky nebo takhle časopisy? Jestli vídáte tam, jakože by…
RAB15/10: No já právě, když jdu doučovat, tak jenom projdu chodbičkou a jdu hnedka do
kuchyně, takže tam vidím jenom, prostě, jak procházím, tak jenom nakouknu prostě do té
místnosti a tam jsem jako nic neviděla, no.
RAM115/10: Jo, jasně.
RAB16/10: Jenom nějaká skříňka, tam třeba měli jenom něco vystavené, nějaké vázičky a
podobně, ale jako knihovnu jsem neviděla.
TRAM14/10: No, co se teda týče knihovny, tak já vždycky mám, akorát vejdu do toho, jako
do chodby a hned do kuchyně, takže já jsem v životě neviděla jako něco jiného než jejich
kuchyň, takže vůbec nevím, jak mají byt vybavený nebo tak. No jinak ta malá je hodně na
zvířata, takže oni mají prostě obrovského psa, na malý byt strašně velký pes, který teda
strašně pouští chlupy. Tam, kde se člověk podívá, tak je samý chlup a teda, ten pes je takový
hodně, že jako doráží a furt by se jako otíral o cizí lidi, pak teda po zemi tam ještě běhají
krysy, jakože mají domácí mazlíčky, takže tam jako běhají prostě dvě nebo tři tam běhají.
Nějaká dívka: Myslíš, že to jsou mazlíčci?
TRAM15/10: Jo, jsou to mazlíčci. Ta malá vždycky dojde, má dvě…ne, jako jsou to jejich.
Ona vždycky dojde, jednu má na rameni, jednu donese v ruce, tak to je takové, že teda…
Všichni: mluví přes sebe.
TRAM16/10: Mám vždycky strach, kde ta krysa zrovna je, když odcházím nebo tak a no co
se týče uklízení, myslím si, že by to mohlo být ještě jako o hodně lepší, je vidět, že ta
maminka prostě na to nemá ani čas. Ta malá, ta nic samozřejmě neudělá, ten kluk, je to prostě
kluk, ten uklízet nebude a maminka, ta je pořád v práci.
RAM116/10: Ehm, co Vy?
(Přišel nějaký muž)
IRKT24/10: Tak NAV, nebo byt, kde bydlí NAV, tak ten je malinký, měla jsem možnost si
ho prohlédnout celý, protože vlastně oni mají akorát předsíňku, tam mají boty, bundy, čepice,
šály, no, pak se vejde do další místnosti, tu mají vlastně spojenou jakoby, spojenou kuchyň
s obývákem a řekla bych ještě něčím, jako pracovna, že tam mají jakoby stůl s počítačem, no
a pak mají třetí místnost, jakoby takovou malinkou a tam, tam je, tam mají rodiče jakoby
ložnici, a pak tam mají televizi. Takže vlastně to většinou je tak, že kluci jsou jakoby na té
posteli a dívají se z ní jakoby na, na tu televizi. No a mají tam, mají tam malinkou
knihovničku, no. Jakože teďka…
RAM117/10: A co tam je za knížky, nevíte? Nějaké jako ruské, ukrajinské…
IRKT25/10: No, no, nějaké ukrajinské a pro ty české si kluci chodí do knihovny, že jako…
RAM118/10: Aha, takže víte, že chodí do knihovny.
IRKT26/10: No, že, že vlastně, já jsem se bavila s tou mámou a tak nějak jsme se dohodly na
tom, že by bylo dobré, aby kluci jakoby četli české knížky, aby jakoby vstřebali nějaký ten
pravopis. Že to není jenom kvůli tomu, ale zároveň i kvůli slovní zásobě a kvůli pravopisu.
Takže je vlastně přihlásila do knihovny a chodí do knihovny, takže všechny knížky si půjčují,
no.
RAM119/10: Super. Co Vy?
NOM16/10: No já jsem doma teda nebyla, ale třeba z toho, co říkala právě ETA, protože jako
v rámci češtiny víceméně čteme, Macha a Šebestovou, to je hodně jako baví, a tak právě
holky, jak tam ještě jsou ty obrázky, že jo, a tak, tak jsou z toho nadšené a teďka právě ETA
nebo EIR nebo tak, mi právě říká: „No, kdybych měla takovou knížku doma, tak čtu pořád.“
Takže z toho usuzuju teda, že asi doma moc jako ty knížky zrovna nemají, ale je to takový
jenom fakt můj úsudek, takže nevím. Ale spíš mi přijde, že oni inklinují k takovým různým
těm zpěvačkám a tak, tady k takovému tomu, já nevím, jak je třeba ta Hannah Montana nebo
něco takového, tak o tom mi vždycky jako vykládají, a jestli třeba mám taky takový přívěšek,
jak ta nebo ta. Jakože když míváme třeba taky, já nevím, nějakou bižuterii, tak to je vždycky
hrozně zajímá. Tak si myslím, že asi nějaké knížky, to asi doma moc nemají, no.
RAM120/10: To zvládneme. Jaký mají rodiče vztah ke vzdělání, Vy to asi nevíte, jaký mají
vztah ke vzdělání, a ten kluk má takový dost negativní.
DALP23/10: No tak jediné, co říkal, je vlastně ta škola Management a právo, tak říkal, že
právo to je prostě jediné, co ho baví. Ale jinak prostě moc ne. Ale jinak teda rodiče vůbec
nevím, předpokládám, že vůbec, takže ti spolu nežijí, ale ten vychovatel musí mít ten režim,
tak jako se na ně snaží nějak, ale…
RAM121/10: Jo, ale ten vychovatel není z rodinného prostředí. A co Vy, mají rodiče podle
Vás vztah ke vzdělání, zajímají se třeba o to doučování, o známky toho děcka ve škole nebo?
NELS25/10: Já si myslím, že se zajímají, ale je to takové, jako zajímají se. Když dostane
jedničku, tak ho nepochválí nebo je to takové, že spíš za ty špatné známky, jako že by se to
mělo zlepšit, jo. Ale jako podle mě by měli víc chválit za ty jedničky a nevím, já myslím,
že…
RAM122/10: Víte, že chodí rodiče na rodičáky, rodičovské schůzky nebo ne?
NELS26/10: Podle toho, co jsem slyšela, tak chodí. Nevím, no. Je to tam takové. Vím, že i se
učí třeba nebo snažila se. Vím, že psala, ta maminka, čtenářák třeba s Fra a já, když jsem si to
četla, tak to teda bylo katastrofální, protože ona je Slovenka ještě ke všemu, takže proto mají i
ty děti problém s češtinou, protože ona jim moc nepomůže nebo pomáhají ti starší sourozenci
třeba Fran, ale to taky jako. Třeba ten o rok starší bratr jí pomáhá s matematikou a to je potom
všechno úplně špatně, takže…on sám má doučovatelku a já nevím prostě.
RAM123/10: Jo, je to takové jako…
NELS27/10: Snaží se asi Fra pomoct, ale nějak to nejde, no.
DNA17/10: Tak rodiče mají zájem, jak o SOJ, tak o KER, už z toho, že oba dva mají
doučování a sama maminka mi říkala, že má jenom základní školu, a že by chtěla prostě, jak
odejde z mateřské, tak by chtěla nějak, možná říkala, že se domlouvala s Emou, že by to nějak
šlo, nějak dál jakoby si dodělat střední nebo něco, že by chtěla prostě mít nějakou školu
vystudovanou a…
RAM124/10: Já teďka přemýšlím, že byla u mě.
DNA18/10: Nebo možná s Vámi, ona říkala, že, že by chtěla prostě…
RAM125/10: Ona je taková mladá, že?
DNA:19/10 Jo, mladá normálně, třicet let.
RAM126/10: Jo, já vím. Jasně, jasně.
DNA20/10: A že by chtěla prostě studovat a mít dobrou práci, takže fakt mají zájem.
RAM127/10: Vy víte třeba, jaké má ta maminka vzdělání?
NELS28/10: Vzdělání, to nevím, ale vím, že prodává jako nějaké bagety.
RAM128/10: Jo, jo. Takže těžko říct.
RAB17/10: Já teda nevím, jaké maminka má vzdělání, ale vzhledem k tomu, že jí je třicet let
a že má jakoby holčičku ve čtvrté třídě, tak si myslím, že to nebude nějak jakoby hodně
vzdělaná. A zájem jakoby o tu holčičku, já si myslím, že ona o to, jelikož té holčičce jakoby
domluvila to doučování nebo přihlásila ji do toho programu, tak si myslím, že nějaký zájem
by byl, když tam přijdu a ona třeba dostane nějakou špatnou známku nebo něco, tak jako
hnedka mi říká: „Řekni paní učitelce, že jsi dostala špatnou známku. Řekni jí to jako, že ses
neučila“, nebo něco takového. Takže to jako, nevím jako, dobré známky mi neříká, takže to
nevím a jakoby občas mně třeba říká, v čem jakoby zaostává nebo co jí třeba paní učitelka
říkala, ale z toho nevím, jestli bych mohla říct, že chodí na rodičovské schůzky nebo takhle,
no. Ale je vidět, že jí moc s tím učením nepomáhá, protože to většinou jí řekne, ať si to udělá
nebo ať řekne mně, že třeba zase přijdu za týden, takže ať si řekne, co všechno potřebuje…
RAM129/10: A proč myslíte, že jí nepomáhají? Třeba to neví nebo nechtějí?
RAB18/10: Protože ona mně třeba řekne, že ať jí to vysvětlím, že máma na to nemá čas nebo
něco takového.
RAM130/10: Ehm, jasný.
TRAM17/10: Tak co se týče u TAK, tak tam je vidět, že její maminka má hodně veliký
zájem o to, aby vůbec ta holka jako dostudovala, protože nebýt asi té maminky a bratra, tak já
nevím, jestli by ještě ve škole byla, protože i s tím, jak se každý snaží s ní prostě počítat,
čeština, to, tak má stejně čtyřky, pětky, ale lepší to prostě nebude. Já jenom celý semestr jsem
s ní dělala dělení dvojciferným číslem a stejně jsme se ze čtyřky nikam nepohnuly. Dojdu
další hodinu a ona vůbec neví, jak se to počítá. No, co se týče rodičovských schůzek, tak to
maminka určitě chodí, protože já si prohlížím její žákovskou a je vidět, že maminka všechno
prostě řádně podepsané, odevzdané. No, její maminka dělá někde u lisu, takže, co se týče
vzdělání, vůbec nevím.
IRKT27/10: No, rodiče od NAV se vždycky zajímají jako, mají zájem o to. Váňa sám říkal,
že chce jít pak na gymnázium, jakoby od šesté třídy, na víceleté, takže oni ho vlastně ani
nepotřebují nějak motivovat. On je sám takový, že ví, že by se měl učit a sám jakoby chce,
takže jako v tomhle on vůbec nemá problém.
RAM131/10: A jaké mají rodiče vzdělání, to víte?
IRKT28/10: Vzdělání vůbec nevím, akorát maminka říkala, že na Ukrajině učila němčinu a
tady pracuje teda jako uklizečka a táta jakože staví, no. Takže jako vzdělání vůbec nevím, to
jsem se jich neptala.
NOM17/10: Já teda o rodině takhle nevím nic, takže to bohužel nemůžu říct.
RAM132/10: Jasně, jasně. Takže…jaké jsou problémy s tím doučováním. Jsou třeba
problémy jakoby v nějakých předmětech, že už jakoby vám, třeba vy nevíte nebo i problémy
v chování toho dítěte. Připravujete se a jaké, já nevím, triky nebo přípravy nebo tak. Co se
vám osvědčilo, co byste mohly poradit někomu dál?
DALP24/10: Ježíš, tak já asi fakt nemůžu poradit, protože já sama vždycky chodím úplně
demotivovaná.
RAM133/10: Tak pro Vás je problém zásadní ta lenost toho kluka a nechuť asi, že jo.
DALP25/10: No, prostě to je vyloženě, já ho doučuju jenom tu angličtinu, říkám jako, pokrok
tam sice udělal, nechápu jak, já jsem se ho kolikrát třeba i ptala, jako jak to probíhá ve škole
nebo tak, protože on třeba ani nemá sešit jako, což mě docela překvapilo. Jako proč má mít
sešit, když nemá učebnici, on řekl jako prostě, když jsem se ho zeptala, co tam dělá, tak mi
řekl: „No já si prostě maluju.“ Tak třeba jednou mi donesl jako ukázat sešity od spolužáků,
ale já nevím prostě, jakým stylem to tam mají, jako mně přijde, že na ně nějak jako nevyvíjí
tlak, ani v té škole prostě. Když si vezmu, jakože ten kluk má na vysvědčení dvojku, tak to
nedokážu prostě pochopit, protože on Vám není schopný říct skoro nic.
RAM134/10: No, však až budou státní maturity, se uvidí, která škola přežije, a která
nepřežije.
DALP26/10: No, to právě ještě bylo jako, se mě ten jeho vychovatel ptal, že vlastně ten kluk
by chtěl přestoupit jako na nějakou jinou školu, já nevím, jestli obchodku nebo tak…
RAM135/10: Ona se totiž tady tahle škola platí, ta na té Vranovské. A ne zrovna málo jako.
Takže…
DALP27/10: No, já fakt jako…na jednu stranu jako nechápu, jakože když je v takovémhle
centru a má kolikrát ze všeho vyučování, jakože má jet někam pryč a třeba do Belgie nebo
v Praze nebo takhle a jako tím, že si říkám, že nemá rodinu, tak ani nechápu, kde na to takhle
bere peníze nebo na tu soukromou školu prostě. Nevím, no. Je to s ním takové všechno
pofiderní, no.
RAM136/10: A máte třeba, já nevím, jak jste ho motivovala k tomu? Nebo prostě jste
vyzkoušela všechno a nic nepomohlo.
DALP28/10: Já nevím, já prostě jsem se mu snažila domlouvat nebo fakt jsem se ho snažila
jako v té angličtině, ať si procvičuje, prostě jsem mu říkala. On třeba, když odjížděl do té
Belgie, tak říkám: „A jak se tam prostě domluvíš nebo tohle?“ A on prostě měl na základce
němčinu a on kolikrát, i když neví anglicky, tak on mi to prostě dělá naschvál, ještě ví, že já
německy neumím a on prostě mi začne odpovídat německy jako, jo. Takže nevím, jo. Prostě
na tu angličtinu absolutně netuším, jak ho namotivovat, jako vůbec nevím. S tímhle jsem se
vůbec nedokázala jako…to byl asi náš největší problém, že jsem nedokázala jako přijít na to,
jak ho přimět, aby pro to vůbec něco dělal.
RAM137/10: Jasně. No a co Vy?
NELS29/10: No já jsem taky měla problém s angličtinou, protože Fra úplně na začátku
odmítala prostě se učit, že jí je to k ničemu, že se to prostě učit nechce, a že to nebude umět
nikdy a prostě jsem vůbec nevěděla, co mám dělat, potom teda, jak bylo to zkouškové období
a přišla jsem potom znovu, tak jsme založily sešit a já jsem si psala i s tou její paní učitelkou,
protože ona neměla vůbec žádný sešit se slovíčky, tak jsem ani nevěděla, jako co se s ní mám
učit. Ale ta paní učitelka jí zařídila jako sešit, kde jí to vytiskla, všechna ta slovíčka, co by asi
měla umět, tak odtamtud vybírám nějaká a píšeme to do speciálního sešitu a kreslíme tam
obrázky. Tak ji to začalo teď bavit, jak jako vlastně umí ta základní slovíčka, tak jí dávám
nějaké věty, prostě úplně primitivní, jo i nesmyslné a já jsem chleba a ona je ráda prostě, že
může něco říct a teď jako ta slovní zásoba se už rozšiřuje, takže už toho může říct víc a
překvapilo mě, že ji motivují známky, že vždycky, když jí dám nějaké cvičení, tak ona, jestli
jí to potom oznámkuju, tak jí to potom oznámkuju a ona je ráda a ukazuje, že dostala jedničku
a…tak to mě teda celkem překvapilo.
RAM138/10: Vy se musíte chystat třeba před hodinou na to? Nebo někdy?
NELS30/10 Já ani ne. Já jsem se kolikrát připravovala a ono to bylo k ničemu, protože jsme
dělaly úkoly a úplně něco jiného než jsem třeba chtěla, takže většinou vymýšlím třeba až na
místě.
DNA21/10: Já se dopředu taky nijak nepřipravuju, vždycky se podívám, co mají za úkoly,
takže
Uděláme úkoly, a co probírají za látku, tak podle toho vždycky jedeme. Problémy ani nejsou,
jenom docela s angličtinou, tu ani moc neprobíráme, protože mně přijde, že jsou pořád na té
jedné stránce, už asi půl roku. A slovíčka taky nevedou. Žádný slovníček nemají, jenom má
občas někdy vytištěné něco na papíře, ale mně to přijde hrozně divné na těch papírech. Třeba
z druhé strany si na to kreslí, pak to ztratí, pak to vyhodí a už ta slovíčka ani nemá. Takže
prostě žádný zavedený sešit se slovíčky taky nemá. To nevím. Ta angličtina u nich je taky
nějaká fakt divná.
RAM139/10: Ehm, tak co Vy?
RAB19/10: No já jsem měla doučovat hlavně angličtinu, to byl ten základní předmět, kvůli
kterému jsem jakoby to doučování měla zahájit s ní, jenomže jsem ji doučovala angličtinu
pouze jakoby na té naší první schůzce, kde měla psát druhý den test a když jsem zjistila, že
oni taky právě berou pořád několik měsíců, já nevím, dva nebo tři listy, tak já jsem se jí to
snažila nějak vysvětlit a teda musím říct, že ta její výslovnost byla úplně příšerná, slovní
zásoba taky, vůbec nic, jenomže když jsem potom vlastně si psala s tou učitelkou, ona mi
vůbec angličtinu, co mám s ní probrat, co mám s ní zopakovat, nenapsala vůbec nic, takže
jsem převážně doučovala pouze češtinu, matematiku, to taky byly příšerné předměty, protože
ona češtinu vůbec nezvládala, já nevím, třeba, co jsem tam měla, hlavní problém u ní byl,
když… jak je taková ta pomůcka „páni, pány“. Viděl jsem psy, že jo, psi štěkali. Ona vůbec
v tom neviděla žádný rozdíl. Já jsem jí řekla, přidej si to do věty, jakože páni štěkali nebo
pány štěkali a ona to pořád říkala naopak. A to nebylo prostě, že by se jednou, dvakrát spletla,
ona to říkala pokaždé prostě naopak, ona to vůbec nerozlišovala, žádné jakoby, nepřišlo jí to
vůbec divné. Já nevím, vysvětlovala jsem jí to prostě několik těch schůzek, pokaždé to pletla,
takže já nevím, že třeba ta učitelka přesto jede dál, že ona sama prostě, třeba ani mně to
nenapsala, že něco takového. Ona vždycky třeba napsala: „Procvičte vyjmenovaná slova“
nebo něco, přitom to ona zvládala. A to, co ona nezvládala, to prostě, nevím. Mně přijde, že i
ta komunikace s tou učitelkou byla občas taková jako, no…
TRAM18/10: No my jsme se teda hlavně na tom doučování zaměřily na matiku a češtinu, i
když víc by potřebovala jako probrat, asi všechny předměty, protože jí nejde teda jako vůbec
nic, až na hudečku a tělocvik, takže právě tento semestr zavedli to, že oni dostávají úkoly na
celý týden dopředu. Že ona jim v pondělí dá úkol a mají ho mít na další týden do pondělka
hotový. Takže já dojdu a my se prostě celou dobu zabýváme akorát těmi domácími úkoly,
protože jsem si jednou říkala: „Tak to nebudeme dělat, uděláme spolu třeba jenom češtinu a
zbytek, že doděláš sama.“ No, pak jsem došla příští týden a měla poznámku za to, že neměla
hotový domácí úkol. Takže vůbec nemám ani čas se věnovat jako vůbec něčemu jinému, ale
za celý rok, jak to, jak bylo řečeno, tak ona ani ta moje nepochopila „íčka“. Jak se píší
uprostřed, podle čeho se to určuje, vzory. Já jsem to s ní probírala tolikrát, sama jsem jí to
vypsala, vytiskla, aby se to naučila, ona se to naučí, ale…
RAM140/10: Takže i takové pomůcky jste jí chystala.
TRAM19/10: Jo, ale ona se to naučí a stejně to neumí použít. Ona vůbec nechápe ten postup
toho, jak to má používat. Takže já si s ní ani nevím rady. A nejsou ani její první doučovatelka,
když jsem…
RAM141/10: V podstatě ta děcka neumí česky.
TRAM20/10: Ne.
RAM142/10: Jako mluvit.
TRAM21/10: Ona, když doplňuje „íčka“, tak já nevím, jestli to dělá…protože ona to třeba
celkem jako doplní dobře, ale mně přijde, že to dělá nějakým citem. Prostě, že ona neví, podle
čeho to doplní, ale doplní to dobře. Což jako mě třeba překvapuje, takže třeba češtinu ona, má
třeba trojky, čtyřky, jako z diktátů a tak, ale všechno prostě doplňuje s citem, ale ne tím, jestli
to tam je gramaticky správně.
RAM143/10: Jasně, no.
IRKT29/10: No tak já se teda na doučování vždycky připravuju, protože, protože Váňa, on
vlastně už ve škole si stihne vypracovat i domácí úkoly, že jako on fakt jako válí. A právě
maminka se mě ptala, jestli děláme domácí úkoly a já jsem říkala, že ne, že mně ukazoval, že
už to má všechno hotové.
RAM144/10: A on chodí do družiny?
IRKT30/10: Ne. Myslím, že nechodí, nevím. Nevím teda jistě, ale myslím, že ne, protože
chodí domů jako nějak brzo, takže asi spíš ne. No takže já mu teda vždycky jakoby něco
připravuju svého a je to tak, že teda spíš jakoby procvičujeme víc do hloubky, aby si to fakt
jakoby upevnil, že jsem si říkala, že s ním nebudu probírat dál, protože přede mnou měl taky
asi nějakou doučovatelku nebo jako aspoň mi ukazoval, měl tam nějaké okopírované listy a
právě jsem si všimla, že s ním jela jakoby dál a to si myslím, že není správné, protože on se
pak v těch hodinách o to víc jako nudí. Takže spíš jsme jakoby procvičovali pořád stejné,
pořád to dokola, že třeba jsem zjistila, že sem tam, tam nějakou chybu udělal, takže jsme si to
ujasnili a spíš tak jako jsem s ním chtěla nějak upevnit, utužit, no. Takže, takže vlastně
vždycky mu připravím list na češtinu, na matiku, v angličtině si třeba projdeme slovíčka nebo,
nebo když tam měl nějaké domácí úkoly nebo když byl nemocný, tak samozřejmě si musel
něco dodělat, no. Ale jinak takhle se vždycky připravuju na něj.
RAM145/10: Fajn.
NOM18/10: My jsme to měly dost individuální podle taky, podle času a nebo podle toho
taky, jak psaly… vlastně jim, když napsala ta paní učitelka něco, tak jsme třeba dělaly
aktuálně to a potom jsem měla nějaké věc třeba nachystané, takže záleželo na tom. Třeba jsem
se s Maruškou pokoušela právě, jsem si říkala, že je důležitá taková jako samostatnost, aby ty
holky prostě dokázaly být, aby dokázaly těch věcí využít i v tom praktickém životě. Aby to
nebylo jenom taková ta teorie. Tak jsem si říkala, že prostě, že ať si vymyslí příběh, ale to pro
ni bylo úplně jakoby…a tím pádem, že to bude i jako diktát pro ně. Ale to pro ně bylo jako
nadlidský úkol, tak jsme se spolu vlastně domluvily, že jsme vymyslely takovou jako osnovu.
Jako kde se to bude odehrávat, kdo bude hlavní hrdina a prostě tady ty body a potom teda, že
ten příběh vytvoří, a pak vlastně jsme se ještě domluvily, že jako na internetu, jsem si říkala,
že by aspoň teda nějak využila, tak že najde jako, kde budou bydlet, kolik to bude stát a prostě
takové věci a kam půjdou, protože ona vymyslela, že půjdou s kamarádkou do Prahy.
RAM146/10: No a jak to dopadlo, ten příběh? Podařilo se jí to?
NOM19/10: No tak nakonec to tak nějak, dohromady jsme to nějakým způsobem, já jsem jí
ukázala třeba, protože jsem věděla jako, kdybych jí dala, aby hledala galerie, že to asi ne, tak
jsem jí tam dala přímo jednu konkrétní, tak aby mně tam našla jako, co tam je za tu výstavu
teda. No a pak jsme to daly nějak spolu dohromady, ale myslím si, že to je docela takové.
RAM147/10: Jak jsme komunikovaly s učitelem toho děcka? S tím, se kterým jste
potřebovaly komunikovat. S matikářem, s češtinářem. Byl vám k něčemu ten sešit nebo jste to
nepoužívaly-není rozumět.
DALP29/10: Tak já jsem to teda vůbec nevyužívala.
RAM148/10: A s učitelem jste nebyla vůbec nějak v kontaktu?
DALP30/10: Ne. Vůbec. My jsme akorát jednou řešili vlastně ty učebnice, protože jsem
nevěděla, on se mi ten Honza furt jenom vymlouval, nechce jako nic dělat a nebo jestli jako
opravdu nemají a to mi tenkrát sám vychovatel řekl, že prostě on tohle pozjišťuje, ale jinak
jako já vůbec. S učiteli jsem nebyla vůbec v kontaktu.
RAM149/10: Ehm, jasný. Co Vy?
NELS31/10: Já akorát ten první semestr, tak to jsme si psaly, vlastně já jsem věděla, že ona
propadla z češtiny a díky té paní učitelce jsem se dozvěděla, že propadla i z angličtiny a ona
mě poprosila, jestli bych se s ní mohla doučovat i tu angličtinu, tak právě díky tomu jsme
začaly a jinak akorát poslala ta slovíčka a teď vlastně v tomto semestru vím, že má třeba
v sešitě vždycky, má úkoly a má nadpis třeba „Doučování“. Takže jako ta paní učitelka
spoléhá, že to uděláme na tom doučování.
RAM150/10: Aha, jasně.
DNA22/10: No tak ze začátku on SOJ chodil do školy, kterou vlastně…tak ze začátku SOJ
chodil do školy, měl hned za barákem tu školu, tak chodil tak, takže ani maminka mi
nedomluvila první schůzku s jeho třídní učitelkou, takže jsme ani nešly přímo za ní a ona mi
vysvětlila, to přesně nechápu, co bych s ní měla probírat. Ze začátku jsem ten sešit používala
a oni si tam psali ty příklady a ona kontrolovala, co všechno probíráme. Tak jsem ho ze
začátku používala, jenže pak byly nějaké problémy, měla maminka, ani ti kluci s tou školou,
pak oni přešli na jinou školu, oba dva ti kluci, a potom už ten sešit nepoužívali. Tam nejsem
v kontaktu s třídní učitelkou.
RAM151/10: Vůbec nejste v kontaktu. Ehm.
RAB20/10: Já teda se snažím používat ten sešit, ale ta holčička je tak roztěkaná, že většinou
ho zapomene doma nebo ho zapomene ve škole, takže občas mi donese na papíře třeba něco
napsané, když si vzpomene, že mně má to donést, když jí to připomenu několikrát a teda no,
jak jsem říkala předtím, ta učitelka, mně přijde, že ona to tam napíše jen tak, jakože jí ta
holčička donesla sešit, tak jakože tam teda něco napíše, tak jako obecně, že se vůbec nezaměří
na něco, co ona potřebuje, protože mně přijde, že tam polovina z těch věcí, minimálně
polovina, tam prostě a ta holčička to zvládá. To není, vidím prostě problémy úplně v něčem
jiném. Takže mně ta, jakoby to řešení těch problémů s tou učitelkou mi nepřijde nějaké
přínosné.
RAM152/10: Jasný. A co Vy?
TRAM22/10: Já jsem ten deník nikdy nepoužila, protože ta její maminka, je vidět, že dost
komunikuje sama s učiteli, takže pokud je nějaký jako problém, tak ona mi sama řekne, co je
potřeba.
RAM153/10: Tak přes maminku.
IRKT31/10: Já jsem taky to nepoužívala, taky jsem s tou učitelkou nekomunikovala, protože
to nebylo vůbec potřeba, NAV nikdy neměl nějakou špatnou známku nebo vyloženě tam
nebyl žádný problém s ním. Samozřejmě, kdyby byl, tak bych to využila.
RAM154/10: Jasně. No a vy jste měly možnost v rámci doučování se účastnit případně
nějakých jakoby odbornějších přednášek nebo seminářů, které se týkaly, jak té romské
problematiky, tak třeba i nějakých jakoby jiných rad. Je něco, co byste ještě uvítaly navíc? Co
by se vám hodilo? Nějaké základy specky nebo něco víc vědět o těch Romech nebo nějaké
kurzy speciální nebo vám to takhle dostačovalo?
DALP31/10: Já si myslím, že třeba zrovna jako u toho kluka by mně…
RAM155/10: Nepomohlo nic, jo?
DALP32/10: Že prostě asi vědět něco o Romech, s tím doučováním to. Hlavně já jsem ho
nebrala, jakože je to Rom, ale prostě normálně jako… jako kdyby to byl Rom nebo nebyl, tak
mně to bylo v podstatě jedno. Tam šlo spíš jako o problémy ne s rasou, ale jako s tím jeho
postojem.
RAM156/10: A tak třeba jestli by se Vám hodilo víc něco, že by přišel učitel z praxe a řekl
Vám, jak třeba líp motivovat při výuce jazyka, jo, protože prostě výuka může probíhat různě,
jo.
DALP33/10: Tak, já si myslím, jakože tohle by pomohlo, ale že by to pomohlo spíš jako
mně, že bych věděla, ale musela bych to uplatnit asi na jiného studenta, protože…
RAM157/10: Jasně. Jo. To Vám teda vůbec nezávidím.
DALP34/10: No, byla to sranda.
RAM158/10: Co Vy, uvítala byste něco navíc nebo nějak jinak?
NELS32/10: No, já jsem na ty přednášky chodila teda hlavně první semestr, ten druhý už teda
vůbec.
RAM159/10 Jasný. Ono se to opakuje.
NELS33/10: A vlastně ze začátku to bylo hlavně o těch Romech a já vůbec nemám romskou
rodinu, takže tam jsem to jakoby nějak uplatnit nemohla a tady, já myslím, že jsme měli jako
dost příležitostí, že paní Štěpařová říkala, že můžeme kdykoliv napsat, buď jí, nebo ještě
nějaké kolegyni, kdybychom měli problémy s něčím, takže já myslím, že…
RAM160/10: Takže něco navíc, co by se Vám líbilo, třeba co jste neměla možnost jako zjistit
to, není.
NELS34/10: Nenapadá mě nic.
RAM161/10: Jo.
DNA23/10: Já jsem teda ani na žádné té přednášce nebyla, já jsem nikdy neměla problém, ani
s jednou rodinou, ani s druhou, když jsem pak šla k SOJ, ale kdybych nějaký problém určitě
měla, tak bych určitě si zašla pro radu, ale jako neměla jsem nikdy problém.
RAB21/10: Já teda to samé, no. Většinou… problémy jsem teda neměla, takové jako, které
bych musela řešit nebo o kterých bych se dozvěděla nebo to…na těch přednáškách, na
přednášce jsem nebyla, protože většinou mi to vyšlo nebo nevycházelo časově, a jak říkám.
Problémy jsem neměla, takže jsem ani to nepotřebovala. Kdybych potřebovala poradit nebo
takhle, tak bych asi napsala paní Štěpařové.
RAM162/10: Jasně.
TRAM23/10: Já si myslím, že to je celkem dostačující, takže kdyby jako nějaký problém
někdo měl, tak si myslím, že tím, co bylo, by se to dalo jednoduše vyřešit a nic víc bych asi
jako nezařizovala.
RAM163/10: Super.
IRKT32/10: Hm, já si to taky myslím, no. Nechci se opakovat znova, ale myslím si, že, že to
jako stačí.
RAM164/10: Jo. Ono i pro nás je dobrá jako zpětná vazba, jestli je dobré nějak zařídit se
jinak nebo tak.
IRKT33/10: Ono třeba, každý ten student, že by to bylo hodně individuální, že třeba, já
nevím, já mám třeba konkrétně cizince, že bych třeba řekla, že chci přednášku o cizincích, ale
pak třeba hromada těch lidí by měla zase jakoby o Romech, nevím, no.
RAM165/10: Jasně, jasně.
IRKT34/10: Jako zase by to chtělo, aby…
RAM166/10: A tady tyhle přednášky máte třeba v rámci i jiných předmětů společného
základu. Takhle na pajdáku, co jsou studenti, tak to mají, no. Právě proto se na Vás koukám,
že Vy máte tu smůlu, jo. Jakože, ale jinak jako v různých těch společných základech toho
učitelství to taky bývá, to je fakt. No a ještě teda poslední úplně otázka, bylo vám to
k něčemu? Vám osobně, to doučování? Doporučily byste ho, nebo co byste změnily?
DALP35/10: Já bych změnila výběr. Ne, každopádně jako, já si myslím, že to je dobré, ale
prostě když je vidět nějaká ta zpětná vazba od toho studenta, že potom je to fakt, jakože to pro
mě bylo hodně takové demotivující, no. A hlavně bych asi spíš šla do nějakých těch mladších
dětí a už asi tohle ne, protože mně to přijde potom fakt ještě, že jsem vedle něho působila jako
takový prcek, ještě, jak jsem prostě malá a jakože fakt autorita žádná a takové to bylo, no, že
jako…
RAM167/10: Jasně. To je smutné, no. Jasný. Co Vy?
NELS35/10: Já mám pocit, že jsem si víc uvědomila, co může dělat třeba problém. Mě vůbec
nikdy nenapadlo, že by mohlo někomu dělat problém třeba určování času. A jí to problém
dělalo. Ona vůbec nedokázala určit, jestli se to teprve stane nebo se to už stalo nebo jestli je to
teď.
RAM168/10: Tak na ni ta matka mluvila tak polo slovensko-česky, tak si vezměte, že to dítě
nerozumí, no.
NELS36/10: Já vím, ale že jsem si to prostě neuvědomovala, že by zrovna toto mohlo dělat
problém. Ale třeba v porovnání potom s bratrem, že třeba vím, že každému může dělat
problém něco jiného, no, že tady v tomto teda, no.
RAM169/10: Jasně. Doporučila byste ostatním třeba spolužákům mladším?
NELS37/10: Doporučila.
RAM170/10: Jo? A co Vaše okolí, třeba změnilo potom nějak názor podle té Vaší zkušenosti
nebo názor zůstal pořád stejný, jaký měli, i když jako. Třeba kladný nebo jak to na ně
zapůsobilo?
NELS38/10: No, ze začátku se báli, jakože to budou Romové, ale nakonec, když to nejsou,
tak to z nich jako kdyby spadlo, a teď je to nějak dobrý, no.
DNA24/10: Tak já bych doučování určitě doporučila a především těm, kteří vlastně mají
předsudky vůči těm Romům a třeba měli samé špatné zkušenosti s Romy, tak já opravdu
musím říct, že jsem měla dvě rodiny a vždycky jsem, ani s jednou jsem neměla problém. Že
fakt se změnil docela můj názor, že opravdu jsou Romové, kteří chtějí, aby prostě jejich děti
se učily, a chtějí pracovat prostě.
RAB22/10: Tak já bych to taky určitě doporučila, i když jsem teda občas odcházela od nich
naštvaná a nebo unavená nebo něco, tak si myslím, že to bylo určitě přínosné a určitě to byla
dobrá praxe.
RAM171/10: Praxe to byla dobrá. Jasný. Co Vy?
TRAM24/10: Já bych to taky určitě doporučila, hlavně těm, co chtějí jako vůbec někomu
pomoct jako sami ze své vůle. Ale když jsem odcházela od Katky, tak teda vždycky jsem byla
z ní úplně psychicky jako unavená, protože vysvětlovat celý rok, furt to stejné dokola, a ona
už přede mnou měla, myslím, jednu nebo dvě doučovatelky a když jsem tam došla, tak si
říkám: „To není možné, co s tebou dělaly, když nic neumíš?“ No a ta, co dojde po mně, bude
říkat asi to stejné. Takže s ní je fakt, že za celý rok nějaký extra pokrok ani nebyl.
RAM172/10: A Vám to něco dalo? U Vás to udělalo nějakou změnu? Třeba jako osobně?
TRAM25/10: Jo, říkala jsem si, že jsem asi k ničemu, když za rok není vidět žádný výsledek.
RAM173/10: To ne, to určitě ne, to určitě ne. Já si myslím, že jakoby, že vidíte sama tu
snahu, že jste to nevzdala a tak, že to jako je dobrý. To mám respekt.
IRKT35/10: Já si myslím taky, že je to přínosné, byla to pro mě praxe, což jako jsem chtěla,
sama jsem si to chtěla vyzkoušet, někoho učit, a rozhodně bych to taky doporučila. Psala jsem
to teda i na spolužáky, ať si to holky taky vyzkouší a vzhledem k tomu, že teďka hromada jich
státnicuje, tak, tak do toho nešly, ale právě hodně jsem se s nimi o tom bavila a říkala jsem
jim, pokud ještě budou mít možnost, třeba pak, v magisterském, tak ať to určitě zkusí, že je to,
že je to fakt cenná zkušenost.
RAM174/10: Super. Tak jo, tak já vám srdečně děkuju.

Přítomni :
DALP
NELS
RAB
IRKT
NOM
DNA
TRAM
Rozhovor - podzim martina

RAM1/10: Tak, já vás poprosím teda, doufám, že máte všichni vypnutý telefony, aby nás nic
nerušilo, teďka tak plus, mínus prostě třičtvrtě hodinky, hodinku. Je nás tady hrozně moc,
abyste se každý zkusili vyjádřit k tomu, co se vás tady budu ptát, nemusíte se bát, já myslím,
že všichni máte jakoby spoustu zkušeností, které my třeba nemáme, protože nechodíme
doučovat nebo jsme doučovali pře lety letoucími a ty vztahy mezi lidmi se trochu změnily.
Takže já vás budu zpovídat a byla bych ráda, pokud můžete, řekněte svoje pozitivní, negativní
zkušenosti, prostě cokoliv, co by mohlo jakýmkoliv způsobem přispět třeba i ke zlepšení
nějak té práce s tou cílovou skupinou sociálně znevýhodněných. Tak, prvně bych chtěla,
abyste udělali takové kolečko, každý řekněte, jak se jmenujete, město, odkud jste, jaký jste
ročník a obor studia a prostě, co studujete. Můžeme začít?
EDA1/10: Ehm. Tak já jsem EDA, bydlím v Bílovci, to je kousek od Ostravy a studuju první
ročník speciální pedagogiky-jednooborové.
LEH1/10: 1Tak já jsem LEH, bydlím ve Velkých Pavlovicích, ale přes týden tady v Brně a
studuju první ročník speciální pedagogiky-jednooborové.
RAD1/10: Já jsem RAD, jsem z Tišnova a studuju přírodopis a výchovu ke zdraví-druhý
ročník.
RAMS1/10: Já jsem RAMS z Dačic a studuju sociální pedagogiku a volný čas-první ročník.
RAMB1/10: Já jsem RAMB, jsem z Chromče, to je kousek od Šumperka a studuju první
ročník sociálně pedagogického asistentství.
RAMD1/10: Já jsem RAMD, jsem z Mohelnice a taky studuju prvním rokem sociálně
pedagogické asistentství.
ALK1/10: Já se jmenuju ALK, jsem z Velkých Opatovic a druhým rokem studuji obor
učitelství pro první stupeň základní školy.
NELC1/10: Já jsem NELC, jsem z Mostu, to je v severních Čechách a studuju druhým rokem
speciální pedagogiku komunikační techniky, specializace Logopedie.
VAD1/10: Já jsem VAD, jsem z Hradce Králové a studuju v prváku speciální pedagogiku, a
ve druhém psychologii.
RAM2/10: Ehm, díky.
KUL1/10: Já jsem KUL, bydlím kousek od Znojma a studuju prvním ročníkem hudebku a
základy společenských věd, se zaměřením na vzdělávání.
NAHT1/10: Já jsem NAHT, jsem z Prahy a studuju druhým rokem sdružená uměnovědná
studia a prvním pedagogiku na fildě.
RAMK1/10: Já jsem RAMK z Českých Budějovic a studuju na pajdáku druhým rokem
angličtinu, francouzštinu a na sportovce v prváku.
RAM3/10: Jo, super, tak jaký jsou vaše předchozí zkušenosti s Romy? Třeba předtím, než
jste nastoupili na vysokou školu. U vás, já nevím, ve městě nebo ve škole, potkávali jste se
tady s touhle skupinou, případně třeba s lidmi nějaké cizí národnosti, o kterých byste věděli,
že přišli do České republiky žádat azyl z důvodu třeba nějakého válečného konfliktu nebo tak.
Máte takovou zkušenost? Můžu poprosit třeba Vás takhle, v rychlosti řekněte k tomu nějakou
větu.
EDA2/10: Já nějakou přímo jako vyhraněnou zkušenost jako nemám. V našem městě žije
hodně Romů, ale jako, já jsem totiž přestoupila na osmiletý gympl ze základky, takže vlastně
jsem se s nimi moc jako nesetkala. Že bych třeba chodila nějak s nějakým Romem do třídy
nebo tak.
LEH2/10: Tak já mám s Romy jenom dobré zkušenosti, teda musím říct, protože u nás ve
městě žije pár rodin a ty jsou teda velice slušné, dokonce jedna rodinu má masnu, takže jsou
velice vyhlášení u nás ve městě, chodí se jenom k nim, takže vlastně neměla jsem s Romy
nikdy problém, takže vlastně i proto jsem se přihlásila do, abych si to teda více poznala.
Trošku.
RAMS2/10 U nás v Dačicích žije taky jenom úplně pár Romů a jsou úplně bezproblémoví.
Takže žádný zkušenosti nemám.
RAM4/10: Tak spíš pozitivní zkušenosti, když už. Jasný.
RAMB2/10: Tak u nás jako nežijí Romové, v naší vesnici, ale vím, že když jsem chodila na
základku do Bludova, tak že tam byl jako jeden kluk a chodil do deváté třídy a byl jako
bezproblémový.
RAM5/10: A co Vaše okolí třeba říká? Takhle na problematiku?
RAMD2/10: No, moc taky se nestaví pozitivně k těm Romům.
RAM6/10: A Vaše zkušenosti jsou?
RAMD3/10: Tak u nás ve městě žijí takoví, ale jako moc jsem se s nimi nesetkala. Ale už dva
roky vlastně jezdím s dětskými domovy, takže tam je vlastně většina Romů a jakože jsou
hodní, jakože nejsou ti zlí. (Smích)
Takže mám jako pozitivní zkušenosti.
ALK2/10: No u nás ve městě taky je taková menšina, ale nikdy jsem se jako s nimi do
bližšího kontaktu nedostala, a že by byly nějaké problémy ve městě s nimi, tak to jsem
neslyšela nic.
RAM7/10: A co Vaše okolí říká na problematiku romskou? Nebo otázku nebo tak.
ALK3/10: Takhle okolí jakože přímo, že bych třeba slyšela nějaký jako hodně negativní, tak
to ne, to ne.
NELC2/10: To já ve svém rodném městě, kde bydlím, tak tam máme v podstatě sídliště, které
je tak nějak relativně z velké části i romské, je to tam nějak jako promíchané a některé ty
bloky jsou fakt spíš romské než jako bílé populace. Konkrétně my jsme měli teda na patře
sousedy a řekla bych, že byli slušní, zdravili, snažili se, chodili do práce, ale byli hluční.
Často měli návštěvy do večera s malými dětmi, takže prostě si okolí stěžovalo hlavně na ten
hluk, no. Ale jinak s nimi nebyly problémy.
VAD2/10: Já jsem z většího města, takže my tam máme romské ghetto a moje okolí se právě
k Romům nestaví moc pozitivně. Jako že by je mělo v oblibě. A s děckama romskýma jsem se
setkal taky hlavně v dětském domově, ale to je podle mě trochu jiný než když vyrůstají v té
rodině.
RAM8/10: Ehm, jasně, no.
VAD3/10 Ty děti jsou jinačí, takže. A…
RAM9/10: A z toho dětského domova byly jaké ty děti?
VAD4/10: No ty byly v pohodě, já jsem je měl rád.
RAM10/10: Jasně. Vy to zopakujete, že.
KUL2/10 Ne. Já bohužel teda mám negativní zkušenost, protože jsem, každé prázdniny
dělám v obchodě a tam téměř obden mám právě s Romy problémy, ať už jsou to kradení
nanuků a takovéhle věci, takže já mám vesměs špatnou zkušenost, no, zatím, bohužel. Až teda
na to doučování. Tam v pohodě, jinak špatnou, no.
NAHT2/10: Já jsem se setkala s Romy, kteří byli fajn, chodila jsem nebo u nás ve škole bylo
pár Romů a byli úplně v pohodě, na druhou stranu mám i negativní zkušenosti, kdy bráchu
dvakrát přepadla partička Romů, a jeden se nám vloupal do baráku, takže jakože takové
smíšené…
RAMK2/10: No, České Budějovice nejsou snad tak malé, takže Romů je tam poměrně dost,
měla jsem to štěstí, že jsme měli krásnou střední školu v romské čtvrti v podstatě, takže
jsem…třeba mi jednou byla ukradena aktovka z jídelny a tak. A jinak prostě oni se tak jako
potulují a lidi…
RAM11/10: A Vy víte, kdo to ukradl třeba?
RAMK3/10: Ne, já nevím konkrétně, ale to se tak jako vědělo, protože to nebyla první
krádež. Takže prostě od té doby už fakt jako zakázali tam nechávat vůbec jakékoliv věci a tak,
protože se to opakovalo. A takže takhle takové všeobecné povědomí je spíše jako nepřátelské.
Ne, že bychom úplně všichni byli proti nim, ale o moc dobrých zkušenostech jsem prostě
neslyšela z mého okolí, takže…
RAM12/10: Proč jste si zaregistrovali ten předmět nebo proč jste se vůbec dali na to
doučování? A co na to říkalo Vaše okolí? Jako jestli Vás v tom podporuje nebo jestli si úplně
klepali na hlavu, že jste se zbláznila? Jak jste se o tom dozvěděla, proč jste se zaregistrovala,
co Vaši na to? Blízcí.
EDA3/10: Já jsem se dozvěděla od spolužáků, že vlastně takový předmět existuje a zapsala
jsem se asi proto, že už jsem doučovala předtím. Během střední školy jsem doučovala děti,
takže jsem si myslela, že je to pro mě výhodné, i když studuju speciální pedagogiku, tak že je
to pro mě dobrá zkušenost.
RAM13/10: A co okolí Vaše říkalo na to? Nebo jste to neřekla?
EDA4/10: No, řekla, ale oni to spíš tak jako přešli, že nikdo to výrazně nijak jako neřešil, že
třeba jsem si dala takový předmět.
LEH3/10: No tak já jsem si to našla v katalogu předmětů, protože jsem vlastně hledala
předměty, které si nahlásit a doučování mě zaujalo, protože práce s dětmi mě prostě baví a
tohle mně přišlo jako vhodné řešení a doma, doma mě naši podporovali teda, protože my teda
nemáme jako s Romy nějaké špatné zkušenosti, ale jako ta širší rodina říkala, že jsem se teda
zbláznila, že co jako, co když mě tam okradou a napadnou a podobné věci, ale když jsem jim
říkala, že s tou rodinou mám jenom dobré zkušenosti prostě, tak pak už jako nikdo nic neříkal,
no.
RAM14/10: Co Vy?
RAD2/10: Tak já jsem předmět objevila v ISu, ani nevím jak, to prostě, a zaujalo mě to, tak
jsem si říkala, že to prostě zkusím tak ze zvědavosti hlavně. No a okolí, taky si mysleli, že
jsem se asi trochu zbláznila, jít do romské rodiny. Taky mi říkali, že mě to, abych si jako
dávala pozor a když jsem říkala, že jsou strašně hodní a milí, tak už potom jako byli rádi, že
tam chodím. No prostě byli zvědaví na zážitky, které jsem měla.
RAM15/10: Co u Vás?
RAMS3/10: Já jsem to měla ten předmět ve volitelných předmětech, tak jsem si ho prostě,
protože mě taky zajímal, tak jsem si ho zaregistrovala a doma ze začátku teda na mě taky
vyvalili oči, takže asi něco podobného jako tady, ale ten jeden můj, jak ho doučuju, ten kluk
jako byl v Ptáčatech, v tom pořadu, takže od té doby se celá moje rodina dívala na ten pořad,
aby ho viděla a furt se mě ptali na něj. Takže já myslím, že nakonec jako hodně dobrý, no.
RAMB3/10: Tak já jsem se to taky dozvěděla od spolužáků, no a rodiče mě v tom
podporovali, říkali, že uvidíme, jaké to bude, a kdyžtak, když to bude špatné, tak to
přinejhorším nějak zrušíme nebo to. Ale jinak takhle, když jsem jim vykládala, tak říkali, že je
dobře, že jsem si ten předmět dala.
RAM16/10: Aha, fajn.
RAMD4/10: No tak já jsem ho objevila taky ve volitelných předmětech, takže vlastně už
jsem doučovala minulý semestr, takže jsem si to zaregistrovala znovu, protože mě to baví a
jsem ráda, že doučuju a okolí…No babička akorát, ta, ta měla strach, ale jinak rodiče, těm to
bylo jedno.
RAM17/10: Jasně. A ti už věděli o té Vaší předchozí zkušenosti z prvního doučování asi.
RAMD5/10: Ehm, ehm.
ALK4/10 Jo, já jsem se o tom taky dozvěděla od spolužačky. Takhle okolí, jako když jsem to
řekla, tak reagovali jako v pohodě. Pak když jsem řekla po tom týdnu, že opravdu se mi tam
moc líbí, že je tam příjemná atmosféra, ten chlapec, jak ho doučuju, že je moc šikovný a mě
to jenom naplňuje a dává mi to další zkušenosti, takže byly jako pozitivní ohlasy a určitě
v tom budu jako pokračovat v tom příštím semestru.
RAM18/10: Ehm, ehm. Co Vy?
NELC3/10: Já ve stejné rodině doučuju už rok a půl, dostala jsem se k tomu přes inzerát na
katedře speciální pedagogiky a z Centra pro podporu inkluzivního vzdělávání, kde vlastně
hledali doučování…studenty, kteří by doučovali děti cizinců a přes to mi pak doporučili právě
tady katedru sociální pedagogiky, že za to by mohly být kredity a nebo…
RAM19/10: No, my takhle spolupracujeme.
NELC4/10: …právě ty peníze, no, takže…takže jsem v podstatě už doučovala, a pak jsem
zjistila tuto možnost, takže jsem se tady…
RAM20/10: A co Vám říkali doma rodiče třeba, že takhle jako jedete k nějakým cizincům?
NELC5/10: Tak já mám, tak jako, tak nevěděli, no, tak já doučuju Čečence a o nich asi není
tak jako příliš moc znalostí. Když už, tak z televize o tom, jak jsou to strašní teroristi, takže…
Tak jako ptali se mě, jací jsou, ale jako neměli s tím nějaký asi problém. Spíš se zajímali tak
celkově o tu kulturu a tak, jak žijí.
RAM21/10: Ehm, co u Vás?
VAD5/10: Tak já jsem si to vybral kvůli tomu, že to byl zajímavý zdroj zkušeností, jak jako,
vzhledem k těm oborům, co studuju, a taky k tomu, že poznám to romské etnikum.
RAM22/10: A našel jste si to sám na ISu nebo Vám někdo řekl?
VAD6/10: Ehm, na ISu, no.
RAM23/10: A když jste někomu říkal, jako kamarádům nebo doma, že budete doučovat
Romy, tak co řekli?
VAD7/10: Tak někteří se tím vůbec jako nevzrušovali a jiní si mysleli, že to je ztráta času.
RAM24/10: Ehm, jasně.
KUL3/10: Tak já vlastně, protože už to mám taky druhý semestr, takže soudím akorát z toho
prvního. No, rodiče, nebo takhle okolí mělo obavy jenom do té doby, než jsem tam teda byl
poprvé. Zjistili, že to je v pohodě, no našel jsem to tam normálně v katalogu předmětů a
přemýšlím…všechno nějak.
RAM25/10: Jasně.
NAHT3/10: Já jsem to taky našla v ISu a nevybavuju si, že by okolí mělo nějaké jako
vyhraněné názory na to nebo připomínky, spíš se jenom ptali jako okolo a já sama jsem z toho
měla teda trošku obavy, když jsem si představila tohle nebo něco.
RAM26/10: Jasný. No a našla jste to v ISu a řekla jste si: „Jo, to je přesně pro mě.“ Nebo:
„Jé, potřebuju kredity.“
NAHT4/10: Ne, řekla jsem si, že by to byla dobrá výzva asi, a že za kredity dobrý. Ale tak
nakonec jsem nedostala Romy, ale muslimky dvě, což asi je trošku něco jiného, protože oni
nemají problém jako s učením nebo to. Takže no, dobrý, pozitivní zkušenosti.
RAM27/10: No, to jo, to jsou šikovný holky. A co Vy?
RAMK4/10: Já jsem si to našla na ISu a zapsala jsem si to proto, že jednou chci být učitelka
a strašně dlouho, ještě jsem se prostě nedokopala k tomu, někoho doučovat, protože jsem si na
to málo věřila, tak jsem si řekla, že když si to neodregistruju během prvních dvou týdnů
semestru, tak to prostě budu muset otočit, a budu muset prostě začít. Takže takhle to bylo a já
nevím, kde se teda stala chyba nebo co, ale prostě já doučuju chlapce, který vůbec není Rom,
mám dokonce skoro dojem, že ani není ze sociálně nějakého slabšího prostředí, ale prostě byl
na seznamu a vyhovovaly nám časy, takže já ho doučuju a možná mám až moc ideální
zkušenost a tím pádem jako ani tohle nepobuřuje nebo nepohoršuje nebo nic. Na to nereaguje
moje okolí, protože prostě to je úplně…
RAM28/10: A Vy máte Čecha?
RAMK5/10: No.
RAM29/10: Tak…no ono to třeba někdy nemusíte ani poznat jako. Oni jsou třeba Romové,
kteří jsou bílí.
Nějaká dívka: Já mám taky.
RAMK6/10: Jo?
Opět RAM30/10: Blonďatí. Olaši jsou dost často. Vy jste měli přece v rámci doučování
takové nějaké přednášky, ne, a tak? Co? Když byste tam chodila, tak to víte.
Nějaká dívka: Tak v tom případě já jsem úplně vedle.
RAM31/10: Ne, spousta jakoby…no, no, no, no, no, no. Mě to kolikrát taky překvapí jako.
„Já jsem Rom a…“
Další dívka: Tak teď jsem možná ještě víc překvapená než předtím, v tom případě to je velmi
pozitivní zkušenost.
RAM32/10: To klidně jako může být Rom, to bych se vůbec nedivila. A jaké bylo to první
setkání. Co jste čekali od toho předtím, než si vás jako nějaké takové to jako „bolení břicha“
přepadávalo? Že máte jít někam, do nějakých neznámých končin v nějakém cizím městě. A
jak to potom na vás působilo v té rodině? Jestli jste si to dítě vlastně, které jste měli, jestli jste
o něm už něco věděli, když jste tam přišli, jestli už byla ta vaše očekávání jakoby
opodstatněná nebo ne? Nebo jak to bylo?
EDA5/10: No, já jsem neměla strach přímo z doučování, měla jsem strach z toho, co mě čeká,
jaká ta rodina bude. No ale bylo to super teda. Přišla jsem tam, maminka i ten chlapeček,
kterého doučuju, jsou strašně přátelští, příjemní, dá se s nimi mluvit, takže jo, takže jsem byla
spokojená.
RAM33/10: A jak na vás působil třeba ten dům, kde bydlí nebo ta lokalita?
EDA6/10: No on bydlí v takové, řekla bych, horší jako části Brna, ale byt mají velký, hezky
vybavený, mají tam docela čisto, takže si myslím, že…byla jsem překvapená teda.
RAM34/10: A věděla jste něco dopředu o tom dítěti?
EDA7/10 Věděla jsem jenom, že je to chlapeček z této třídy.
RAM35/10: Jasně.
LEH4/10: No já teda vzhledem kvůli nějakému informačnímu šumu jsem si domlouvala
první schůzku sama, volala jsem mamince, protože to bylo přes ECO a nějak prostě se
nedomluvily a takže jsem tam volala a po telefonu byla maminka velice příjemná, strašně se
těšili, až přijdu nebo alespoň po telefonu říkali, že se těší, takže já jsem šla docela tak jako
nabuzená k nim, jakože to bude v pohodě, že po telefonu byla maminka velice příjemná. No,
přišla jsem před dům, to jsem se zděsila, protože jako vysypané sklo ve dveřích a podobně.
Tam popelnice přeplněné, všechno tam jako se sypalo, takže jsem, takže mně maminka jako
přišla otevřít, přišla pro mě a no…
Bydlí v takovým pavlačáku jako kdyby. Překvapilo mě, kolik lidí v tom bytě bydlí. Přišla
jsem tam, jakože mají byt dva plus jedna a bylo tam čtrnáct lidí, tuším, jo. Maminka, tatínek,
mají tři dospělé děti, dvě malé děti, jedno z nich doučuju a dcery mají každá dvě děti. A ještě
jedna dcera je tam s manželem, druhá to. A postupně se teda, za tu dobu, co jsem tam byla, na
tom doučování, tak ta dcera s holčičkami odešla do azylového domu nějakého, potom teďka
se stěhovala i ta druhá dcera, protože měli ještě třetí dítě, se jim teďka narodila, takže ti se
taky stěhovali, takže teď tam zůstala jenom, zůstali jenom rodiče s tím starším synem a s těma
dvěma mladšíma a teď se k nim nastěhovala neteř. Nevím, myslím si z nějakých rodinných
důvodů, myslím si, že asi přišla o rodiče nebo tak nějak, nějak jsme se o tom nebavili, ale
teďka se k nim nastěhovala, takže to tam bylo takové zvláštní. Jinak rodina je strašně
příjemná, já jsem si ty děti jejich úplně zamilovala, oni jsou strašně vstřícní, mají tam čisto,
opravdu maminka se snaží, aby tam bylo čisto, takže jsem jako nezažila, aby tam měli
nějakou špínu nebo smrad nebo něco takového. Opravdu jako na ty poměry to tam měli
opravdu jako pěkné. Takže takhle se mi to tam líbilo.
RAD3/10: Tak já když jsem šla poprvé, tak ne, že bych se bála, ale bylo to takový, že jsem
nevěděla, co čekat a první, co mě tak zaujalo, tak byly takové vyrvané zvonky a bydlí taky
vlastně na pavlačovém bytě. Ten byteček je docela malý, ale nejsou tam tak namačkaní, jak
tady.
RAM36/10: A co jste věděla dopředu o tom děcku?
RAD4/10: No jenom, že chodí do osmé třídy a že je to holčička.
RAM37/10: A potom, když jste tam přišla, vzpomenete si na to přivítání. Ti rodiče byli doma
a bylo to dobrý nebo nepříjemný?
RAD5/10: No tatínek byl doma, ale byl někde schovaný, tak akorát s tou holčičkou jsme se
domluvily, kdy se budeme vídat a bylo to, nevím, takové jinačí. Já jsem třeba zvyklá, že když
přijdu na návštěvu, tak mi řeknou: „Tady se vyzujte, pověste si kabát a pojďte dál.“ Ona
otevřela dveře, někam utekla, teď já jsem stála v tom bytě, jsem nevěděla, co mám dělat, jsem
viděla boty, tak si říkám, tak dobrý, se vyzuju, tak jsem se vyzula, teď jsem viděla kabáty
pověšený, tak jsem si říkala, tak si teda pověsím kabát, jsem stála chvilku, pak jsem teda šla
sama dovnitř a pak teda ta holčička přišla, pak teda si sedla ke stolu, tak jsem si řekla, no tak
si taky sednu ke stolu. Ale pak už jsem si zvykla, že tam je to takový jako. Nevím jako, jestli
jenom u nich, takový jako automatický, že už…já vždycky přijdu, vyzuju se, sednu si a
čekám, až přijde.
RAM38/10: Ehm, jasně. A co Vy, RAMS?
RAMS4/10: Já u toho prvního kluka, tak toho už mám od minulého semestru, tak toho jsem
podle těch Ptáčat jakoby si vybrala, takže to jsem i věděla, kam jdu. A navíc bydlím i kousek
od něj, takže tady takový ty jako baráky, zvonky, takový znám a tam je to úplně super, ta
rodina, tam už jsem jak doma a mám to i říkat, když jsem to říkala minulý, minulý semestr?
RAM39/10: Klidně, jako úplně v pohodě.
RAMS5/10: No, takže tam se mám hezky, jakože takové to tykání s rodiči a takové věci.
RAM40/10: Takové osobní docela.
RAMS6/10: Jo, jo. A maminka ze začátku s námi bývala, taky mají jako maličkatej byt a ze
začátku s námi bývala v té kuchyňce, takže to ani nebylo moc o učení, prostě m jenom
vykládala nějaký rodinný záležitosti, já vím úplně všechno. Ale teďka už nás nechává jako
samotné, takže dobrý. Protože je těhotná a má malé dítě, které už nespí, má jako takového
ještě syna, takže už bývá s tím synem v tom pokoji, kde už nespí.
RAM41/10: Jasně.
RAMS 7/10Takže už tam…
RAM42/10: Jo, jo, jo, jo. Chápu to. Jo. A ta druhá rodina?
RAMS8/10: Ta druhá rodina, tu mám až od teďka a ti jsou jakoby z Ukrajiny, jsou úplně
v pohodě, maminka je hrozně příjemná, rozumí normálně jako česky, všechno v pohodě,
akorát ten syn je teda asi trošku v pubertě, takže ten byl takové jakože: „Hmmm“, a jako
takový, že furt je takový neutrální jako, ale maminka je úplně super a všechno v pohodě.
RAM43/10: Akorát matiku, že.
RAMS9/10: No jo, no. Není rozumět.
RAM44/10: Jasný, no. To není nic jednoduchého. A co u Vás? Jaké bylo první setkání, co
jste čekala od toho?
RAMB4/10: No když jsem tam poprvé šla, tak jsem se strašně bála, protože jsem věděla, že
nemají zvonky, tak jsem si říkala, jako jak se tam budu jako dovolávat, protože jsem neměla
ani telefon a naštěstí maminka už jako čekala dole, tak mě přivítali, představili se, domluvili
jsme se, jinak mají malý byt a mají čtyři děti, takže to je docela takové blbé, že když jsme se
učily, tak jsme vždycky byly v nějaké místnosti a teď oni tam pobíhala nějaká děcka různě,
takže takový to. Ale jinak jako takhle mají doma čisto, uklizeno, jsou vstřícní, tak.
RAM45/10: Ehm. Věděla jste něco dopředu o tom dítěti?
RAMB5/10: Ne. Jenom, že bude ve třetí třídě ta holčička, ale jinak nic takhle.
RAMD6/10: Takže já už mám vlastně jako skoro dospělou slečnu, takže my jsme si daly sraz
u nízkoprahového centra Jonáš, že vlastně, že bychom doučovaly tam.
RAM46/10: V Bystrci.
RAMD7/10: Ale pak jsme zjistily, že nám ten čas nějak nesedí, takže budeme muset
doučovat doma. Maminka úplně, úplně skvělá, byla úplně šťastná, že jako se našla, až vlastně
já doučuju vlastně až vlastně od května, od dubna, takže byla ráda, že se nakonec jako někdo
našel, takže fakt vstřícná, hnedka mi nabízeli jídlo, pití a úplně mi tam podstrojovali. A jinak
doučuju jakoby v místnosti, takže maminka nás vždycky tam nechá a je v kuchyni a můžeme
v klidu se doučovat.
RAM47/10: Ehm, a co Vy?
ALK5/10: Jo, tak když poprvé jsem tam šla, tak jsem trošku měla strach, protože jsem šla
fakt jako, ta ulice už byla přece jenom poznat, že už jsem někde jinde, v nějaké jiné té části
toho Brna. Ten samostatný dům byl taky takový starší a ten zevnějšek, to nevypadalo moc
pěkně, ale když jsem vešla do toho bytu, tak jsem byla teda velice překvapená, byl teda jako
moc krásně zařízený a byl prostorný a fakt to tam měli všechno v pořádku, čisto, takže tam se
mi moc líbilo. No a vždycky jsme teda měli jako, učili jsme se v obýváku, měli jsme tam
prostě klid sami pro sebe. Teďka se jim ještě narodil třetí chlapeček, teďka zrovna druhého
května, jinak mají ještě pětiletého syna, ale vždycky ten, nechávali nás prostě sami, takže
jsme měli klid tam sami pro sebe.
RAM48/10: Ehm a co Vy?
NELC6/10: Já poprvé, když jsem šla do rodiny, tak jsem šla s pracovnicí centra pro podporu
inkluzivního vzdělávání, se kterou jsem měla předtím schůzku, takže říkala, že ona dřív s tím
chlapcem pracovala, tak mi říkala, co s ním tak jako dělala, s čím má problém, celkově, takže
jsem tak nějak jako zhruba věděla, do čeho jdu.
RAM49/10: Ehm, a jaké bylo přivítání? Nebo byl někdo doma nebo nebyl?
NELC7/10: No, celkově, tak já nevím, šly jsme do té rodiny a prostě šla se mnou, že jo, takže
jsme viděly, ukazovaly mi děti sešity a tak.
RAM50/10: A rodiče byli doma? Jo? Nebyli tam, že třeba děcka by byla prostě sama doma
a…
NELC8/10: Tak rodiče jsou v podstatě skoro celý den doma, no. Ta maminka má občas
nějaké brigády, ale jinak nejsou jakoby vyloženě zaměstnaní a bydlí teda normálně
v panelovém bytě, jako v relativně slušné čtvrti, si myslím a mají doma uklizeno a máme klid
na doučování. Myslím, že je to dobrý.
VAD8/10: Tak já jsem z toho prvního setkání byl takový hodně rozladěný, protože jsme tam
šli se sociální pracovnicí a všechno bylo dohodnuto tak, že tam budou čekat rodiče i TIV,
došli jsme tam a nebyli tam ani rodiče, ani TIV a otevřela nám jeho ségra, která ani nevěděla,
že někdo měl přijít. Takže já jsem byl takový docela naštvaný, teď, teď ta sociální pracovnice
vyjednávala, ať mi zavolají, takže mi zavolali o půl jedenácté s výmluvou, že, že otec musel
zařídit něco pracovního, tak vzal i matku i syna a to. Tak, tak jsem jako, byl jako takový drsný
na těch prvních schůzkách, no ale pak jako vlastně já jsem pro ně něco dělal, nějakou službu,
oni na mě byli hodní, tak jsem na ně byl taky hodný a pak jsme spolu začali vycházet.
RAM51/10: Ehm, ehm, jasný, no. Ty zkušenosti jsou různé.
KUL4/10: Tak já jsem to první setkání, jakože to bylo dýl, ale já už jsem se ho snažil ovlivnit
tím, že jsem vybíral, to už jsem vybíral tak nějak podle lokalit a přibližně podle jména, jsem
se snažil předejít nějakým případným komplikacím. No a výběr se, výběr se taky zadařil,
protože je to v klidné lokalitě, že jo, Černopolní ulice, tam opravený krásný nový barák, takže
první setkání taky v pohodě, byla tam teda matka a tak jsme se nějak seznámili, řekli jsme si
každý, co teda od koho očekáváme, jak to teda bude probíhat, takže to takhle proběhlo v klidu
a bez jakýchkoliv problémů, no.
RAM52/10: Ehm, super.
NAHT5/10: Já jsem, tak šla jsem s mírnými obavami, nevěděla jsem, do čeho jdu, ale už ta
čtvrť jako byla pěkná, slušná, ty baráky byly hezký, už mě čekala u vchodu mladší sestra. Mě
uvedli dál, nebyla jsem nikdy dál, než v tom pokoji teda, kde jsem doučovala, že nevím, jak
vypadá zbytek bytu, ale je to pěkně zařízené, uklizené. Akorát teda já jsem tam šla v únoru a
to byly ty mínus hrozné mrazy a v tom pokoji se netopilo, takže já jsem po těch dvou
hodinách byla úplně zmrzlá, oni mi hned vzali kabát, pověsili mi ho, takže já jsem byla jenom
v mikině. A byla mi fakt strašná zima a ty holky byly jenom normálně jako v triku s dlouhým
rukávem a úplně v pohodě, nevím.
RAM53/10: Oni možná šetří i tímhle způsobem jako, bych řekla.
NAHT6/10: Ale asi si všimli, že mi je zima teda a příště už tam byl přímotop, ale dali ho tam,
asi než jsem přišla, takže to nemělo moc efekt, ale pak už teda přestaly mrazy a už to bylo
dobrý, no. Ale tohle mě zarazilo a jinak s rodiči, otce jsem nepoznala vůbec, matku jsem
viděla jenom na prvním doučování, kdy se mi představila, ale česky vůbec nemluví. I teda na
to, že jsou tady pět let, tak mě to docela překvapilo, takové pozdravy, říct jako, že se má
dobře, ale asi se teda nestýká s žádnými Čechy, to jsem se dozvěděla teda tak, že oni pracují
někde v nějakém bistru, mají nějakou, v kuchyni asi vaří, jinak holky mluví dobře česky, ony
mají ještě starší sestry, co chodí osmá, devátá třída. Ale nepřišlo mi to nějak ortodoxní jako ta
rodina, že by byli nějak. Úplně v pohodě.
RAM54/10: Oni jsou zlatí.
NAHT7/10: No, ty holky. Takže dobrý, pozitivní.
RAM55/10: Ehm, co Vy?
RAMK7/10: Tak já jsem vybírala, protože mám hrozně moc věcí, co mám dělat, tak jsem
vybírala podle lokality, abych to vůbec stíhala, začlenit se jako do rozvrhu. No a to byla další
věc, co mě hrozně překvapila, že mají hrozně krásný barák a že je tam všechno strašně super.
A ten chlapeček je super a maminka je skvělá a s ostatníma se teda jen tak jako zdravím, ale
prostě mám…byli ke mně hrozně hodní od začátku a bylo vidět, že jsou hrozně rádi, že si
toho jako hrozně váží, teda tak to bylo vidět hlavně na té mamince, ten kluk jako si to tolik
neuvědomuje. No a vlastně hned od druhého setkání teda jsme si tykaly. Neměla jsem s tím
nějaký problém, protože to přirozeně jako docela se, to v pohodě šlo. A jinak já jsem se teda
nebála, já jsem byla trochu šílená, já jsem se na to hrozně těšila, byla jsem hrozně zvědavá,
tak tak.
RAM56/10: Jaký máte vztah s těmi rodiči? Jako víte o nich třeba něco víc jenom jako i jiného
než to, že to je matka, to je otec? A třeba někdo už jste tady naznačil, že se vám třeba i svěřují
s nějakými rodinnými záležitostmi a tak. Tak jak se oni k vám chovají, jací jsou a jak, jak
myslíte, že oni vám věří třeba, vy věříte jim?
EDA8/10: No ta maminka je ke mně hodně přátelská, jakože chová se hezky, jako vždycky
mi nabídne, co si dám a tak, ale jako nestalo se mi nikdy, že by se zeptala na moje osobní věci
nebo třeba na, jakou školu studuju nebo odkud jsem nebo kolik mi je, třeba jestli mám
sourozence. A takže…sama mi nikdy nic neřekla, takže já jsem se taky neptala, protože mi to
nepřišlo vhodné, se takhle ptát, když ani ona se jako neptala. No a tatínka, jestli teda možná
ani to není tatínek od toho chlapečka, ale viděla jsem ho jenom jednou, to mě jenom
pozdravil, jinak nic.
LEH5/10: Tak já mám velice příjemné vztahy s rodiči, hlavně teda s maminkou, maminka je
vždycky přítomna, když doučuju, chce vědět, jak na tom jsme, v čem se MAS zlepšuje, takže
velice se zajímá. Je strašně přátelská, stará se o to, abych měla kolem sebe čisto, abych měla
pořád nalitou vodu, pořád mi dává nějaké jejich jídlo, takže pořád jako…já tam chodím spíš
jako tak nějak, jak kdyby ke známým, jo, je to jak na návštěvu, hodně, hodně se maminka
ptala na mě, na moji rodinu, na to, co dělají rodiče, na to, co studuju, kde bydlím a hodně se
svěřují i s jejich problémy. Řekla bych, že tak jako jednu čtvrtinu času, co tam jsem, se
věnujeme jejich problémům a zbytek je teda doučování. To jako já se to snažím nějak
regulovat, aby se maminka nerozpovídala, ale je to takové příjemné. Jakože oni asi mně
hodně se rádi svěřují, protože ví, že my jim můžeme nějak pomoct. Že je prostě odkážu na
někoho jiného, a že jim to nějak pomůže, takže se snaží prostě ty problémy přede mnou nějak
řešit a myslím si, že to docela jde. Teďka jsme řešili nějaké problémy s tím bydlením, že mají
problémy s panem domácím, takže máme jenom dobré zkušenosti spolu.
RAD6/10: Tak na mě byla maminka vždycky taky strašně milá, vždycky mi nabídla na pití,
nějaké romské jídlo mi dávala, třeba občas jsme si povídaly chvilku, až, když jsem odcházela,
tak mi něco vykládala nebo se ptala i na mě, jak se, co studuju a jinak jsme takhle moc jako
nevykládaly, že spíš jsem byla s tou AVI, učily jsme se, a potom taky jsem měla dobré
zkušenosti s jejími sourozenci, s bráškou mladším, tak ten taky strašně pořád chtěl nějaké
příklady počítat, tak tomu jsem taky občas dala nějaký příklad a myslím, že ty děti mě měly
docela i rády. S tatínkem teda jsem se akorát zdravila a ještě strýc tam bydlel, tak s tím taky
akorát jsem se zdravila, že jsem je víc nepoznala.
RAM57/10: Ehm, co Vy, RAMS?
RAMS10/10 Já s tou první rodinou mám dobrý vztahy, teda tatínka neznám, ten, když je
náhodou…ten byl asi dvakrát doma, co tam chodím a vždycky je jako zalezlý v tom druhém
pokoji, takže toho znám jenom záda a maminka je teda dobrá, hodně ukecaná a srandovní a
teďka, jak už s námi nebývá jako v tom pokoji, tak vždycky, když odcházím, tak se jde se
mnou, jako podepíše mi ty smlouvy a tak vždycky odcházím tak půl hodiny předem, protože,
než potřebuju, protože mě nepustí ze dveří dřív než mi všechno řekne. Ale jinak jako úplně
super. Taky to pití vždycky nalité a starají se tam o mě a v té druhé rodině, to vždycky, když
přijdu, tak musí mi jít dolů otevřít ten IRE, ten, co ho doučuju, odvede mě nahoru, vždycky se
na mě maminka aspoň podívá a řekne si se mnou pár slov, co je jako nového a tak, pak jdeme
do svého pokoje tam se učit, a když odcházím, tak si se mnou taky povídá asi dvě minuty,
jakože…
RAM58/10: Tak zdvořilostně.
RAMS11/10: Jo. Tam je to v pohodě, ty vztahy normální takové.
RAMB6/10: Tak já jsem se bavila i s tatínkem i s maminkou, vždycky mně nabídnou něco na
pití, no jinak se vždycky ptají, jak se mám, co škola, hodně se ptají na mou rodinu, tak mně
taky občas řeknou nějaké svoje problémy, no, to je tak vše.
RAM59/10: A třeba požadují od Vás, abyste jim jako poradila nebo pomohla nějak?
RAMB7/10: No ne, to ne, oni vždycky jenom jako, co si o tom myslím nebo jenom takhle
jakože pomoc po mně nechtějí nebo tak. Ale jako prostě, že se potřebují asi spíš někomu
svěřit nebo něco takhle, že. Aby si třeba ulevila nebo tak.
RAM60/10: Hm, jasný.
RAMD8/10: Tak jak jsem říkala, maminka je úplně jako úžasná, vstřícná, taky vždycky
podstrojuje, akorát vždycky třeba když ji něco rozčílí, tak to mi řekne jako nějaké ty rodinné
problémy, jenom když fakt jako to. Jinak tatínka jsem poznala vlastně až teďka, on je
z Libanonu, on vlastně, vlastně mají tatínka Libanonce a maminku Češku, jsem to teďka
zjistila teprve, tak právě, že přijel, jakože jezdí, myslím, třikrát za rok, tak jsem ho poznala a
jinak…
RAM61/10: Jako jezdí třikrát za rok do Čech nebo do Libanonu?
RAMD9/10: No a oni jednou do Libanonu.
RAM62/10: Aha.
RAMD10/10: A jinak jako nevím, co bych řekla. Fakt v pohodě vztahy, jako i s tou holčinou,
všechno v pohodě.
ALK6/10: Jo, tak rodiče jako taky milí, hlavně teda s tou maminkou, teďka bylo pěkný, jak
se jim narodil ten, ten třetí syn, tak i jsem se byla na něho podívat, takže taky jsme…
RAM62/10: Jako v porodnici?
ALK7/10: Ne, ne, ne, jako doma potom.
RAM63/10: Aha. Jo, jo.
ALK8/10: No a s maminkou tak taky jako je to takové zdvořilostní, že se mě taky optá třeba
co škola a tak a jinak s tatínkem. S tím jako jsem se nijak víc nebavila, ale teďka na
posledním doučování jsme se domluvili, že ho budu doučovat angličtinu, takže ho asi ho
potom poznám taky jako víc.
NELC9/10: Jo, tak já bych řekla, že oba rodiče jsou velice milí, hlavně maminka teda, která
se mi snaží vždycky podstrojovat, vždycky přijdu a už tam je čaj a sušenky a tady jsem upekla
tohle a když to nesním, tak mi nabízí, že mi to zabalí s sebou domů, abych neměla hlad, takže
jsem vždycky říkala, aby se neurazila, tak že musím vždycky alespoň hodinu si nechat mezi
obědem, než tam jdu, aby se neurazila teda, že…
RAM64/10: To se nedá odmítnout, že, u nich.
NELC10/10: No a teda tatínek hlavně si chce, jako když mám ještě čas, třeba po doučování,
tak si chce vyprávět, tak mi přijde, že jako nemá tolik těch kontaktů, tak jako vypráví všechno
možný jako a…
RAM65/10: A rozumíte si nebo je nějaká jazyková bariéra?
NELC11/10 No, občas, občas on tak jako kombinuje občas ta česká a ruská slova, já rusky
jako neumím vůbec, takže mně to, pak se mi to snaží nějak vysvětlit. Ale tak jako
dorozumíme se.
RAM66/10: A i s tou maminkou třeba?
NELC12/10: Ta maminka, ta jako umí výborně česky, jako je tam trošku znát jakoby jiný
přízvuk nebo to a tatínek trošku hůř, ale zase třeba to opíše to slovo nebo tak a dá se s ním
komunikovat.
RAM67/10: Co Vy?
VAD9/10: Tak já jsem si povídal hlavně s TIV a s rodiči to bylo takové to o tom počasí a jak
se mají a ty zdvořilostní ty. Ale je pravda teda, že jeho táta má stavební firmu a já jsem mu
pochválil práci a on zjistil, že můj táta má taky stavební firmu. Tak chtěl jako, abych mu dal
práci přes mého otce a tak. Tak mě naháněl asi pět hodin, jako jestli bych mu nemohl sehnat
tu práci, tak jsem mu vždycky musel říct, jakože ne asi, že tam jsem jenom od doučování a
tak.
RAM68/10: Jasný, jasný, jasný.
KUL5/10: Tak já se dodneška znám akorát s maminkou, nikdy jsem tam neviděl žádného
otce ani nějakého chlapa nikdy a bavili jsme se akorát vlastně při té první schůzce, jsme si tak
pokecali, ona se teda ptala, co studuju já a řekla mi, kde pracuje, že teda dělá u UPC a potom
už během toho doučování, páč má nepravidelnou tak nějak pracovní dobu, takže se už teďka
vidíme tak jednou za tři týdny, třeba na začátku nebo na konci. Buď tam je, nebo není, takže
už mám takovou tu důvěru, že u toho nemusí být. No a když už se teda jednou za čas uvidíme,
tak jí akorát řeknu, co jsme teda dělali a s jakým výsledkem a co bylo špatně, co dobře, takže
a…jinak si nějaké důvěrnosti nějakým způsobem nesdělujeme, no, mezi sebou.
RAM69/10: Jasný.
NAHT8/10: Já vůbec nejsem v kontaktu s rodiči…
RAM70/10: Vy jste říkala, že s tou matkou akorát se domluvíte.
NAHT9/10: Akorát na začátku…
RAM71/10: A jak teda spolu komunikujete?
NAHT10/10: My spolu nekomunikujeme, já jsem ji viděla jenom na té první hodině, a pak
už…
RAM72/10: A to řekla jenom „dobrý den“ a nic?
NAHT11/10: …jenom mezi dveřmi a pak řekla „dobrý den“. Holky jako tlumočily tu první
hodinu, jakože jsem jim teda říkala o té smlouvě a to, tak to mi jako podepisovala, ale to je
všechno.
RAM73/10: A teď, když potřebujete podpis, tak on to podepisuje kdo? Ona, ne?
NAHT12/10: To dám holkám a ony mi to dají příště podepsané.
RAM74/10: Aha, jasně.
NAHT13/10: A zjistila jsem i, já jsem totiž myslela, že jakoby nebývá doma, ta maminka, ale
zjistila jsem, že asi tam občas je, ale vůbec jako nevyjde ven, že by mě pozdravila nebo tak.
Oni to mají tak, jakože se jde rovnou z chodby do toho pokojíku, kde doučuju, takže jakoby já
ji vůbec nepotkám. Ani, ani ty ségry moc nepotkávám, i když tam jsou, v tom bytě, o nich
vím. Tak jakoby se neukážou, aby mě pozdravily nebo to.
RAMK8/10: Jinak já jsem ráda, že tady ze všech stran slyším, jak vám všichni hrozně
podstrojují a tak, já jsem si totiž kvůli tomu připadala úplně hloupě hrozně. Tak jste mě trošku
uklidnili, protože ona ta maminka je hrozně hodná, no a jinak já většinou, to je tak, že jako
přiletím ze školy a zase letím do školy. Takže si okolo ani moc nepovídáme teda. Tím, že se
fakt věnuju jenom tomu doučování, ale přesto bych řekla jako, že tam ten vztah je takový,
hlavně teda prostě s tou maminkou a s tím klukem, že je prostě takový docela pěkný. No a
občas tam potkám babičku nebo tatínka, oni tak prostě všichni ví, že tam chodím doučovat,
tak jsou na mě hodní, ale jako nezajímáme se příliš.
RAM75/10: A jaký máte vztah s tím dítětem? Je třeba jako, já nevím, když máte dítě
v pubertě třeba, je na vás protivné nebo jaké si myslíte, svěřuje se vám třeba se svými
nějakými bolístkami, co má ze školy, z volného času? Víte, co ho baví, co má rád, jaké má
koníčky, jak tráví svůj volný čas a s kým? Nebo nevíte nic? Víte jenom, jak se učí.
EDA9/10: No Andy je hodně takový aktivní, takže ho donutit učit je pro mě docela někdy i,
docela těžký úkol. Takže musím vymýšlet věci, které ho baví a slíbit mu je za odměnu. Takže,
takže to u nás většinou dopadne tak, že nějakou dobu se učíme a potom čteme knížky, co ho
baví. On čte hodně komiksy nebo o pirátech čte a tak. A jako často mi sám začne vyprávět
něco, aby jakože oddálil to učení. Ale jako on má radost, když přijdu a vím, že třeba když mu
řeknu, že můžu přijít ještě jednou ten týden znovu, tak jako mám radost a většinou, když
odcházím, tak ještě mě přemlouvá, ať ještě zůstanu nějakou dobu nebo tak, takže, takže jo, to
je super.
RAM76/10: Ehm. A víte třeba, co to dítě dělá ve volném čase a co se mu líbí kromě komiksů,
jaké má kamarády třeba?
EDA10/10: No o kamarádech on vůbec nemluví, tak nevím, jestli…já totiž vždycky přijdu a
on hraje na počítači. A když odcházím, tak zase jde hrát na počítači, tak já nevím, jestli vůbec
nějak jako chodí ven, někam s děckama nebo tak.
LEH6/10: No já musím říct, že MAS je vždycky ráda, když přijdu a řekla bych, že teďka ji to
už i začalo bavit, to učení. Že jak ze začátku, protože toho hodně neuměla, hodně jí toho
chybělo, tak to pro ni bylo těžké, ale teď si sama řekne, že chce prostě dělat věty do
angličtiny, aby se prostě uměla domluvit. Takové ty základní věty, takže si spolu povídáme,
takže hodně, hodně ji to baví. Myslím si, nemám problém s tím, abych ji k něčemu
donucovala nebo…ona vždycky sama přijde a řekne, co chce dělat. A podle mě nemá
kamarády, vůbec žádné. Nechodí vůbec ven, jsou jenom doma prostě, protože oni bydlí prostě
v tom pavlačáku, ona je s těmi Romy, oni olašští nejsou, takže s nimi mají problémy, takže ty
děti se, dá se říct, bojí vycházet samy ven, aby jim něco neudělali, mají tam jako docela
konflikty s nimi, jako nože a podobně, takže se ty děti docela bojí a MAS chodí na Rašínovu,
bydlí Na Kolišti, takže ty děti jsou dost rozházené, takže žádné kamarády, se kterými by šla
ven, nemá. Do romského centra nechce chodit, že prostě jsou tam na ni ty…maminka teda
říkala, že tam jsou na ni ty děti zlé, takže tam taky nechodí, takže vlastně je doma jenom
s těmi sourozenci nebo když přijdou od sester ty mladší děti, tak že s nimi.
RAM77/10: Co Vy?
RAD7/10: No tak já si myslím, že AVI mě brala jako zlou paní učitelku nebo prostě jakože ji
jdu doučovat a ona ty známky nemá zrovna moc pěkné, takže tak jako bojuje s těmi učiteli, si
myslím v té škole, ale potom jsem si s ní snažila normálně povídat, jako s kamarádkou, tak
mě začala brát tak jako kamarádku, ne tak prostě jako nějakou zlou paní učitelku a povídáme
si docela často, častěji než s maminkou třeba. Když se jí nechce učit nebo na začátek vždycky
se jí na něco zeptám, aby se ta atmosféra tak trošku uvolnila a…
RAM78/10: A svěřuje se Vám třeba i se svým soukromím? Co třeba ji štve, z čeho měla
radost ten den.
RAD8/10: Jo, tak jako já většinou jsem taková, že se jako vyptávám nebo že, že to třeba z ní
nějak dostanu a potom příště třeba už mně řekne sama, co ji naštvalo ve škole nebo. Takže to
si myslím, že bylo dobrý takhle.
RAMS12/10: Já, když jdu za tím DNO, tak ani nestačím zaklepat a on otvírá dveře, protože
mě vidí z okna, jak jdu, takže já si myslím, že se na mě těší, protože on podle mě taky
nechodívá ven, bývá doma a maminka mi jednou vyprávěla teda, on je totiž světlý a má
tatínka Ukrajince, takže má světlou barvu pleti a maminka mi říkala, že jednou přišel domů
s ukradeným kolem a s pěstí na oku, že ho ty děti romské asi na ulici jako zmlátily nebo…tak
ho asi nepouští ven, takže s tím mám úplně dobrý vztah, on pořád vyžaduje…
RAM79/10: Jakože jemu ukradli kolo.
RAMS13/10: Jo.
RAM80/10: Jo. Dobrý. Přišel domů s ukradeným kolem. Dobrý.
RAMS14/10: No a s tím IRE, tak s tím jako mám takový neutrální vztah spíš. Že on to
vždycky tak jako spíš vezme po těch schodech nahoru, mlčí, pak se teda chvilku učíme, když
se ho na něco zeptám, tak jako odpovídá jako v pohodě, ale asi nemá nějak extra zájem, taky
mě asi bere jako tu zlou paní učitelku nebo nevím, no.
RAM81/10: Jo. Možná pro něho nějakého kluka. Že mu sehnat, by nebylo špatné.
RAMS15/10: Nevím, nevím, no. Ona maminka mi říkala, že už měl víc doučovatelek, a že
vždycky to skončilo tak, že byli na počítači, že se prostě jako odmítal učit, a že byl takový
jako na ně nepříjemný a teda se mnou, mě nikdy jako neodlákával od učení, ale já jsem
vždycky u něj jenom hodinu, protože my se časově shodneme, že tam já jdu až někdy v šest
večer. A tak do osmi tam být zas jako…
RAM82/10: On má taky jako dost aktivit, že, docela.
RAMS16/10: Já nevím.
RAM83/10: No tak vzhledem. No, jo, má, no.
RAMS17/10: Jo? To vůbec nevím.
RAM84/10: Nějaké kroužky a toto a ono a tím pádem není doma po škole třeba brzo a…ehm,
co Vy?
RAMB8/10: Tak já mám vlastně s tou RAS dobrý vztah, protože vždycky, když přijdu, tak
hnedka začne chrlit dojmy ze školy, co se stalo, co dostala za známky, no co paní učitelka no
a jinak ve svém volném čase vím, že tam má vždycky nějaké kamarády, když přijdu, tak že
jako vždycky tam u nich někdo je, tak třeba čekají na ni a nebo jdou domů a nebo, když
odcházím, tak jde se mnou, jakože jde za nějakými těmi kamarády, no a jinak vím jako, že ji
baví kreslit, že jako kreslí pěkně.
RAMD11/10: Tak se SAS já mám hrozně dobrý vztah, jako si myslím, ona vždycky na mě
čeká už u zastávky, tak vždycky cestou domů povypráví, co ve škole a tak, a pak vlastně,
když se doučujeme, to mě zas doprovodí zpátky na zastávku, jako jde ven, tak taky, jakože
fakt se mi jako svěřuje, jakože i, docela s jakože i se soukromými věcmi. Jako myslím, že
dobrý.
ALK9/10: Jo, tak já jsem doučovala LEU, se jmenoval, a vždycky, když jsem přišla, tak už
byl připravený, měl všechno nachystané, všechny věci, přesně mně ukázal, jaké budeme dělat
domácí úkoly, na jaké písemky se budeme připravovat, takže měl všechno v pořádku
nachystané. On je velice sympatický, milý, usměvavý, takže jsme třeba i dělali srandu, že se i
dalo s ním vtipkovat, že opravdu je takový, fakt sympatický kluk. A takhle většinou o škole
třeba jsme se bavili, třeba jsem se ptala, co paní učitelka, a co kamarádi ve škole. A vím, že
teda má rád sport.
NELC13/10: Já teda doučuju tři sourozence z jedné rodiny, nejdéle teda „HAS“, kterého už
doučuju rok a půl a je to takové jako proměnlivé, no. Podle nálady, podle toho, jak je
unavený, někdy fakt je takový, že dokáže být i docela protivný a zlý a…
RAM85/10: A Vy o něm třeba něco víte víc nebo takhle jakoby?
NELC14/10: Tak on má, teda nemá to přímo jako diagnostikováno, ale jako je občas
hyperaktivní a občas i takové jako ty poruchy chování tam do toho jsou. Že mi prostě řekne,
že nic dělat nebude, a že jsem zlá, a že prostě, a že už mám jít, a že už prostě jako takhle. A
někdy je zase naopak úplně zlatý, že prostě začne vyprávět a řekne: „Jo, budeme si hrát a
nechoďte ještě a ještě uděláme tohle“, nebo tak, ale jako záleží prostě, jak je unavený. Jakože
oni říkají, že je strašně unavený už z té školy, že tam má jakoby hodně těch úkolů, pak má
ještě, že třeba chodí teď na basket a tak, a že má ještě nějaké kroužky. Takže když je unavený,
tak je protivný a tak, jinak jako zase někdy v pohodě. Ta jeho sestra, ta jako je takhle vždycky
vzorná, ta je taková strašně, jakože chce mít všechno úplně strašně v pořádku, taková fakt
jako jedničkářka. Ale poslední dobou mi taky přijde, že oba se teď dostávají do jako nějaké
takové první puberty, takže si občas jako vymýšlí na mě a snaží se mě jako nachytat a občas
jsou taky takoví jako. No a ten nejstarší, ten je v sedmé třídě a ten je takový, jakože, sice je
zase rád, že mu s něčím pomůžu, ale snaží se mě vždycky co nejrychleji vypakovat, takže
vždycky jako:
„A už můžu jít? A už jako, už to máme hotový?“ A takhle, no. Jinak jako nijak si se mnou
nechce povídat. Jako ti dva mladší se snaží se mnou povídat, ale on se mnou nějakým
způsobem komunikovat nechce, no.
RAM86/10: Jo, to souvisí i s věkem, že jo.
NELC15/10: Tak asi taky, no. Asi tak, jakože jsem holka, a že jemu je asi teď, já nevím,
třináct nebo co, tak se asi s holkami všeobecně moc nebaví. Takže asi, asi tak, no.
RAM87/10: Co Vy?
VAD10/10: No, tak můj TIV, to je takový živel a je problém, že u něj je škola úplně až na
posledním místě, takže je výhoda, že jsem kluk, protože mám u něj nějakou tu autoritu a
poslouchá mě a zvládneme se celou tu dobu učit. Ale je tam problém, jakože narážíme na to,
že tu látku, kterou by měl umět už pět let, vůbec neumí. Takže se tam tak jako třeme trošku,
ale takový sympaťák a máme se rádi jakože.
RAM88/10: Co to Vaše dítě?
KUL6/10: Jako TAP je v pohodě, vždycky na začátku pokaždé tak pokecáme, co je nového
ve škole, co třeba ve škole nového dobrého a tak. Tak vždycky vykládá, že jo, že byl na
fotbale a co bylo nového. Jinak další fáze povídání je teda známka toho, že už se mu strašně
nechce, protože pakliže se začne ptát on mě, jak bylo ve škole a jak, co nového, tak už je to
jasné, že se mu nechce a to on šikovně uvede třeba debatu takovým směrem, že není problém
patnáct minut jako strávit tím, co ho všechno zajímá, takže sem tam se teda takhle něco
dozvíme navzájem no a jinak takhle v pohodě, no. Samozřejmě naučit se stihneme to, co
potřebujeme a nemám s ním žádný problém nějaký takový.
RAM89/10: Co Vy, s holkami?
NAHT14/10: Já s holkami, holky se mi nijak moc nesvěřují, ale tak „RUM“ nebo takhle.
Jakože kamarády nevím, asi jenom jako normálně ve třídě se baví s holkami, ale že by s nimi
chodily pak odpoledne někam ven, o tom nevím a přijde mi spíš, že jako jsou doma hodně a
na nějaké kroužky… „REN“, myslím, má nějaké kroužky a ta mladší nemá. A hrozně by
chtěla. Protože ona je teda tělesně nějak postižená, ona je malá a takže má takový problém,
jakoby asi se někam dopravit sama nebo dostat. Oni mají teda školu hned naproti baráku, ale
„REN“ jí musí pomáhat s aktovkou, takže kvůli tomu třeba ani nejela na školu v přírodě.
„REN“ aby ji vždycky doprovodila domů. Ona je taky taková škoda, jakože tam se mohla
zapojit nějak.
RAM90/10: Jasně. Takže ona je mentálně jako v pořádku a je tělesně postižená vlastně.
NAHT15/10: Mentálně je úplně super, no. Ráda kreslí, chtěla by být malířka, chce na
uměleckou školu, takže tak.
RAM91/10: Ehm, fajn.
RAMK9/10: Tak my si s Patrikem rozumíme, on teda není jakoby úplně upovídaný, že by se
potřeboval někomu svěřovat, to si myslím, že se tak nesvěřuje moc nikomu, a tak: „No, ve
škole dobrý. A co, tak jsem hrál fotbal.“ Že byl někde za babičkou s mamkou a tak. Nevím,
no. O mně toho asi moc neví, no. Ale rozumíme si, protože jsme takoví, mně přijde trochu
dva kumpáni. Já totiž jako rozumím tomu, že on prostě občas dělá úplně jiný věci než to
učení. Jako jo, učí se, vnímá a přitom prostě najednou zjistím, že rozebral propisku úplně do
mrtě, a že přitom pětkrát stihnul odhodit psovi a tak. Ale já mám pro tohle pochopení, takže
se tak jak dozvíme, že je to dobrý.
RAM92/10: Jaké je to rodinné prostředí? Nebo většinou vlastně všichni doučujete v těch
rodinách nakonec, že jo, nikdo neučí nikde externě. Tak jaké to je doma. Vy jste říkali, jakože
to je třeba hezké, že vás překvapilo, jaký je ten vnitřek bytů ve srovnání s vnějškem, ale když
se tak zamyslíte, vy máte třeba na to doučování jakoby klid, vlastní místnost, a ta místnost je
vybavená tak, aby se tam dalo učit. Že tam je prostě psací stůl, lampa. Má třeba ta rodina
hodně knížek nebo viděli jste nějakou knihovnu. Nebo třeba spíš hodně elektroniky a tak, jak
to tam vypadá?
EDA11/10: Tak já doučuju JER vždycky v jeho pokoji a býváme tam většinou teda sami,
maminka někdy, když potřebuje asi na počítač, to bych řekla, že mají jenom tam počítač,
takže tam dál potichu si tam jako něco třeba hledá nebo tak, ale jinak většinou jsme sami.
Andrej má stůl u okna, takže mu tam svítí světlo hezky, vedle stolu mají tam knihovnu
hnedka vedle stolu, má Andrej, nevím, co tam má za knížky, jako nějaké dětské jsem tam
viděla, no jinak…
RAM93/10: Ehm, fajn.
EDA12/10: Jo, dobrý?
LEH7/10: No, já doučuju v kuchyni, protože vzhledem k tomu, že je to byt dva plus jedna,
tak prostě v jednom pokoji spí, druhý je obývák se skříněmi, s věcmi, takže vlastně jediný
pořádný stůl je v kuchyni, takže doučujeme tam. No, maminka se snaží, jako abychom měli
klid, ale dokud tam bylo těch dětí víc, tak klid nebyl prostě. Vždycky doběhlo to mladší, na
něco se chtělo zeptat, chtěli si s námi kreslit, chtěli s námi počítat, že jo, takže to bylo takové
náročné, abych zaměstnala i ty ostatní. Ale jako nemají žádné vybavení elektronické, kromě
televize snad, možná rádio, ale jako žádný počítač, knížku jsem tam viděla snad jednu,
nějakou starší, pro děti nějakou, nevím co. Ale podle mě vůbec k tomuhle nemají vztah,
protože mně strašně vadilo, že ty děti do těch knížek čmárali nebo na to vzali nůžky a začali
stříhat. To já prostě, já jsem úplně zuřila, brala jsem jim ty nůžky a říkám:
„To je prostě na čtení, to není na hraní nebo tak, abys s tím stříhal.“ A maminka to nějak, jako
oni asi nechápou, co ty knížky jsou. Mně připadá, že oni v tomhle ty děti vůbec nevedou. Mají
čtyřletého syna a on není schopný nakreslit sluníčko. Nenakreslí domeček, prostě mně přijde,
že ty romské rodiny vesměs všechny, že jako na tohle vůbec nekladou důraz tak, jako u nás,
že se s dětmi zpívá, že se s nimi prostě ukazují obrázky, čtou knížky. Že tohle, že oni o tohle
přišli a tím pádem jsou pozadu oproti těm ostatním dětem. Jo, že…
RAM94/10: A proč myslíte, že vesměs všechny?
LEH8/10: My, co jsme byli na přednášce i tak, tak mně teda říkal ten pan, co má tu romskou
kulturu a romský jazyk, tak říkal,…
RAM95/10: …Zíma.
LEH9/10: …Jo, že to tak většinou u těch rodin je, že tohle prostě oni vynechávají, vzhledem
k tomu, že mají hodně dětí, tak prostě na ty děti nemají čas. Takže jako, vzhledem k tomu, od
něj to tak jako vidím. Mě to překvapilo strašně, že třeba ty děti neznají pexeso, neznají
omalovánky, prostě takové věci pro mě základní, že ty děti vůbec neznaly, jo. Donesla jsem
jim tam karty, Černého Petra, ten „CIN“ prostě nechápal smysl té hry. Jednoduchého Černého
Petra, nechtěl si to s námi hrát, pro něj to bylo složité. Jo, vytahovat karty prostě a kontrolovat
obrázky. Takže mně přišlo, že v tomhle, v tomhle vnímání jsou strašně pozadu ty děti.
RAM96/10: Jaké je u Vás to prostředí?
RAD9/10: Tak my jsme se učili asi na třech různých místech, většinou v kuchyni se učíme,
protože tam je taky jediný velký stůl, jednou jsem nebo párkrát jsme se i učili v pokojíku, kde
vlastně mají jen postele, tam je teda jenom takový malý stoleček, takže jsme se u toho tak
hrbili, to bylo takové blbé, ale maminka zrovna vařila v kuchyni, tak nechtěla, aby nás rušila,
a ze začátku jsme se teda ještě učili v takovém jinačím pokojíčku, kde to bylo taky takové
trošku komické, že jsme se jednou učili jenom na nějakém prádelníku, že se jim zrovna rozbil
stoleček, tak na prádelníku bylo prkýnko na krájení, protože tam měl takové ty dírky, ten
prádelník, tak okolo toho bylo takové trošku haló, ta holčička se styděla, jakože se mají učit
na tom a maminka: „No tak lepší než nic.“ A potom už v té kuchyni u stolu jsme se učili. A
jinak tam…
RAM97/10: Ehm, jasně. Že ty děti to cítí třeba i to, že třeba prostě v té domácnosti to…
RAD10/10: A jinak to tam mají moc pěkné, ale takové jako skromné. Taky jsem neviděla
žádnou knihovničku. Mají prostě jeden pokoj, kde spí všechny ty děti a pak kuchyň a pak
ještě nějaký další pokoj, který jsem neviděla teda.
RAM98/10: Jasně. A co Vy, RAMS? Prostředí rodiny.
RAMS18/10: U toho DNO, tak ti mají malý byteček, ale docela dobře jako vybavený, a tak
jako uzpůsobený, že jako učit se máme vždycky kde, máme tam čisto a všechno. Knížky mají
teda jenom dvě a obě dvě jsou ode mě, takže to, takže to nic moc. Možná křížovky nějaké
nebo tak něco.
RAMK10/10: (Zvoní jí mobil) Já se omlouvám.
RAM99/10: Jestli potřebujete si odejít, tak běžte.
RAMK11/10: No já jsem totiž slíbila, že budu o půl na doučování a oni možná, jestli mi
nevolají, tak já to zruším.
RAM100/10: Tak si-jo, jo, jo, vezměte si to. Jasný, v pohodě.
RAMS19/10: A u toho IRE, tak tam procházím jenom chodbičkou a do jednoho pokoje
vždycky, nikde jinde jsem nebyla. A to je asi ložnice rodičů, mi přijde, nebo je tam taková
obří postel, ale mají tam i počítač, stůl a gauč nějaký, takže je to takový asi univerzální nejspíš
pokoj, nevím. Ale vypadá to tam dobře, takový velký byt, mají hrozně místností.
RAM101/10: Ehm. A bydlí tam jenom ta rodina nebo ještě někdo třeba?
RAMS20/10: No to já vůbec nevím, ale vždycky tam někdo je, ale nevím, jestli tam žijí nebo
jestli mají furt nějaké návštěvy. Fakt nevím.
RAM102/10: Jasný. Těžko říct. Co Vy?
RAMB9/10: Tak já doučuju v obýváku, kde vlastně máme jídelní stůl, takže to je bez
problémů, akorát je tam takové blbé, že oni vlastně mají propojenou tu kuchyň, jak kdyby tak
trochu s tím obývákem, a tak maminka tam většinou něco vaří, tak to trochu tak to. A ještě
tam pobíhá, tak rok a půl má ta holčička, a ta nám furt něco bere a furt tužky a furt tam po
sobě píše, takže to je takové jakoby. A ještě je tam vlastně v tom obýváku kluk, který hraje na
počítači, ten má tak pět, no, takže to je takové blbé, že tam je…
RAM103/10: Není klid, no.
RAMB10/10: …není klid prostě, no, na to vůbec takhle.
RAM104/10: Jasný. A co ta rodina? Jaké má zázemí třeba na to vzdělávání. Jako mají nějaké
encyklopedie?
RAMB11/10: No jako oni doma právě že knížky vůbec nemají a když jsem chtěla, právě jako
abychom se procvičovaly ve čtení s tou RAS, tak jsem jako říkala: „Tak si dones nějakou
knížku nebo čítanku“, a ona říkala, že nic nemá a prostě, tak jsem musela donést z domu, že.
Jakože spíš takhle jako, že má doma televizi a já nevím, tam má DVD-čko a počítač a
takovéhle, ale jakože knížky tam prostě vůbec nikde nemají, že. Takhle vystavené nebo takhle
jakože.
RAM105/10: Jasný.
RAMD12/10: Tak já, oni mají jedna plus kk, myslím jenom, vlastně takže doučujeme, jak je
obývák a ložnice dohromady, takže u konferenčního stolku, ale jakože to zvládáme dobře.
Jinak knihovnu tam mají, takovou menší, jakože hodně knížek, ale to spíš si myslím, že to
jsou té maminky, že to jsou takové ty romány a takové. A jinak jako mají počítač, docela
dobrou televizi, jakože takhle jo, no. Akorát, co mě překvapilo, tak SAS má učebnice
v kredenci v kuchyni, že má normálně v kredenci normálně, jakože udělané…
RAM106/10: Místo nádobí jako, jo?
RAMD13/10: No.
RAM107/10: Tam, kde jsme zvyklí, že je nádobí, tak oni mají učebnice.
RAMD14/10: No, mají tam učebnice. Oni to mají tak jako…
RAM108/10: Malý byt.
RAMD15/10: Ona něco má v kredenci a něco má v šuplíkách právě v tom pokoji a mají to
takové rozházené, no. To mě hrozně překvapilo teda.
ALK10/10 Tak my jsme se učili taky v obýváku u konferenčního stolku. Jinak třeba v tom
obýváku, jako třeba televizi nemají, ale jednou, když malovali, tak měli nějaké věci
vystěhované do toho obýváku a tam se teda objevila pak jako ta obrovská televize, pak ta
plazmová. Ale v obýváku ji přímo nemají, takže jestli třeba v ložnici. Ale měli tam klavír, pak
asi dvoje housle, harmoniku, takže…
RAM109/10: To je nějaká hudební rodina.
ALK11/10: Jo.
RAM110/10: Jasně. A knížky tam měla?
ALK12/10: A knížky třeba v tom obýváku…ne. To jsem taky neviděla teda.
NELC16/10: Tak já doučuju vždycky v dětském pokoji, kde máme normálně psací stůl,
problém je tam trochu s osvětlením, když už jsem večer, tak mají tam nějakou slabou
žárovku, to je trošku problém, ale jinak…Vždycky je to tak, že doučuju jenom jedno dítě. I
když jsou ti mladší sourozenci oba ze třetí třídy, tak každý má takové jako jiné tempo. Takže
většinou jenom jednoho. A ostatní jsou teda vyhnaní pryč, někam do obýváku, nebo ven,
takže máme klid. Zavřou se za námi dveře a maminka jenom občas nakoukne, jako jestli něco
nepotřebujeme nebo…
RAM111/10: Viděla jste jinak jako nějaké jiné vybavení toho bytu nebo jaké to tam mají?
NELC17/10: Jo, jo, já jsem snad byla skoro všude, kromě ložnice teda. Oni mají tři plus
jedna a jako kuchyň mají docela malou a ten obývák mají celkem veliký, mají tam televizi,
satelit, tatínek hodně kouká na ruskou televizi a mají počítač jako nějaký starší. A hlavně mají
strašně hodně knížek, mě překvapilo. Že mají knihovnu, kde mají plno dětských knížek, že
takhle různě známí vždycky přijdou, zásobují je vždycky ke každému svátku, k narozeninám
děti dostanou knížky. Tak jako ta holčička, co má ty jedničky, tak ta jako ráda čte, jo. Ale
kluci, to mi přijde, že tak jako prolistují tak možná nějaké časopisy o motorkách, autech nebo
tak něco. Ten mladší teda má rád ještě různá zvířata, tak má třeba encyklopedii o žralocích a
tak. Tak si to prohlíží, ale číst moc nechce, spíš tak jako kouká na obrázky.
RAM112/10: Ehm, jasný. A co Vy? U Vás?
VAD11/10: No, tak ti rodiče, tomu TIV o dávají lásku a tak, ale vůbec mu nedají nějaké
zázemí, kde by se mohl učit. Jakože nemá žádný stůl, cvičebnice, učebnice, kalkulačku, vůbec
nic nemá. Navíc je tam neustále rambajz, protože tam jsou dva malí kluci, nemá ani žádný
klidný kout a v tom se jako hrozně odráží ten jeho vztah k té škole a k tomu učení, protože ti
jeho rodiče ho k tomu vůbec nevedou a…
RAM113/10: A nemá ty věc třeba ve škole? Vždyť jako každá škola, jako když se nad tím
zamyslíte nebo já, když se nad tím zamyslím, každá škola přece požaduje, aby to děcko mělo
nějaké učebnice, cvičebnice, s čím ti učitelé…
LEH10/10: No asi jo, MAS ty učebnice taky víc mívá ve škole.
VAD12/10: Ale nemá z čeho se učit doma, to jsem myslel, jakože…
RAM114/10: Ehm, že si to nedonesl třeba.
VAD13/10: A třeba nějaké cvičebnice navíc, tak to vůbec nemá právě. To já si pamatuju, že
já jsem míval.
Všichni: Smích.
RAM115/10: Vy jste teda šprt.
VAD14/10: Na přijímačky.
RAM116/10: Ne, jasný, jasný. Chápu, jak to myslíte. A třeba jako vybavení, já nevím, že
byste třeba viděl jako jo, ti jsou třeba často u počítače nebo u televize pravděpodobně, že by
tam měli jako nějakou velkou televizi a…
VAD15/10: No, to mají, no.
RAM117/10: Jako to mají, jo? Nebo prostě elektronika dobrý a papírový nedobrý.
VAD16/10: No, přesně tak.
KUL7/10: Tak já jsem z bytu viděl akorát kuchyň a pokojík, v kuchyni tak nějak z toho
základního vybavení nic nechybí a doučujeme tedy v pokojíku, kde máme úplný klid, tam
jsme sami, stůl má svůj, pakliže tam teda není hromada nějakých věcí, které se mu tam na
týden tak nějak nastřádaly, tak má i prostor k učení, protože jde strašně poznat, jestli s tím
počítá, že přijdu, nebo když přijdu pro něj překvapivě, to se na tom stole obrovsky odráží,
protože když mu maminka řekne, že přijdu, tak má krásný stůl, tak, jak tady tenhle
s lampičkou a s vyrovnanými učebnicemi. Zrovna včera jsem právě přišel, kdy on s tím tak
nějak nepočítal, no a jsem to musel takhle vzít a udělat si ten prostor, místo. No ale klid tam
máme, myslím si, že v bytě jim tak nějak nic nechybí, knihovnu teda v pokojíčku, jako
takovém, nemá, a jestli mají někde v bytě, těžko říct a počítač, teda mi říkal, že mají, ale že by
byl asi nějaký závislý na tom počítači, ono spíš vždycky, když skončíme, tak on jde se psem
ven nebo jsou u něj babičky, takže jako on chodí k babičce, takže myslím si, že počítač jako
není jeho nějaká velká láska.
NAHT16/10: My máme, teda my jsme v tom pokoji jednom, kde spí holky asi, protože tam
jsou dvě palandy a jsou tam akorát skříně a stůl u okna a to je asi jídelák, protože to je
ohromný, velký stůl, tak tam se učíme, máme na to klid, holky knížky, knihovnu nevím,
v tom pokoji knihovna není, ale vím, že čtou hodně a chodí do knihovny a půjčují si knížky
české, takže jestli mají doma i nějaké svoje, to nevím, ale čtou, mají určitě počítač
s internetem a mají televizi a taky asi nějaký satelit, protože říkaly, že se koukají na arabskou
televizi. A jinak, jiné zařízení bytu nevím. Oni mají poměrně jako řekla bych moderně
vybavený byt, že prostě mají třeba i pěknou jako linku, mají rozhodně prostě televizi, ten TAP
vlastně v pokoji má počítač a fakt zajímavá otázka, fakt si vybavuju ty knížky prostě…jestli
tam někde jsou, tak jsou možná schované. Fakt asi jich moc nemají, no.
RAM118/10: Jaký si myslíte, že je vztah rodičů ke vzdělání, jakoby třeba v tom hodnotovém
žebříčku, už tady jako někdo řekl to, že prostě to vypadá, že v té rodině to vzdělání není moc
jakoby vysoce ceněné, a potom jaký mají vztah ke škole, ti rodiče? Jestli víte, že chodí na
třídní schůzky a říkají vám ty informace z třídních schůzek, co třeba je, kde je potřeba zabrat a
kde je to naopak dobré, kde se to děcko zlepšilo a tak dál. Mají ti rodiče jakoby zájem o
vzdělání těch svých děcek?
EDA13/10: Vůbec. Maminka kontroluje YDN, si myslím, často známky, protože mi vždycky
říká, jako z čeho má horší známku, co máme radši, na co se máme podívat nebo tak. Stane se
třeba i, že přijdu a Andrej chce dělat nějaký svůj domácí úkol a maminka řekne: „Ne, to
uděláme potom spolu, raději udělejte něco jiného.“ Takže asi s ním potom jako nebo jako asi
se mu věnuje, ohledně té školy, no a jejich vztah ke vzdělání, sama se doučuje angličtinu,
občas, když já jdu na doučování a tak, tak ona tam má nějakého rodilého mluvčího a doučuje
ji angličtinu, takže si myslím, že jakože je to pro ni důležité.
RAM119/10: A Vy víte, jaké mají třeba ti rodiče vzdělání jako dosažené?
LEH11/10: Nevím.
RAM120/10: Nevíte, ehm.
RAD11/10: No u nás maminka má základní vzdělání, tatínek, si myslím, že snad ani to
základní nemá nebo prostě nějak…
RAM121/10: Nedokončil třeba.
RAD12/10: …nedokončil nebo tak a myslím si, že postupně mění názor na to vzdělání,
protože vlastně dvě starší dcery od té maminky mají už své děti a maminka strašně nadává, že
vlastně si udělaly jenom základku, a že je prostě nepřinutila, aby šly alespoň na učňák, že
hned si prostě pořídily děti a „Matko, starej se“, že i na té mladší dceři, na té REA je vidět, že
ji to hodně mrzí, že si to nedodělala. Že mohla jít na kuchařku, a že teďka vidí, že prostě jí to
chybí. Chtějí se učit jazyky, alespoň prostě základní věty, už se mě ptají, jak se co řekne,
takže v tady tomhle, jakože by chtěly něco si zlepšit, ale prostě jim, jim to chybí, no. Nemají
šanci nějak té MAS třeba pomoct, protože tomu nerozumí prostě, co ona dělá. Takže v tomhle
je to docela složité. Ale začínají prostě na to už hledět jinak, že jako si neříkají…
RAM122/10: a zajímají se o to vzdělání teda té holčičky?
LEH12/10: Ano, to ano. Maminka zkontroluje, ptá se na známky, říkala úplně nadšeně, když
dostala první jedničku z matematiky, byli z toho jako všichni nadšení, že dostala jedničku
z matematiky, že to jako je poprvé a byli jako…maminka, vzhledem k tomu, že MAS je často
nemocná, takže maminka jí chodí pro úkoly, třeba jednou za týden nebo tak, tak mají nějakou
i tu vazbu s paní učitelkou. Takže tohle, si myslím, že zas oni se snaží jako jí pomoct co
nejvíc, ale není to v jejich silách, protože prostě tomu nerozumí, no.
RAM123/10: Co Vy?
RAD13/10: Takže maminka je velice taková snaživá, drží nad celou rodinou, si myslím, že
pevnou ruku, byla jsem i svědkem, kdy vlastně ta starší nějak bude opakovat nebo prostě
něco, tak jí to tam vysvětlovala, myslím si, že i tak jako docela racionálně se jí snažila
vysvětlit, proč musí se snažit a chodit do té školy. Do školy maminka chodí často, protože
AVI má problémy s chováním nebo tak nějak, tam zburcuje celou tu třídu, co jsem slyšela a…
ale jinak si myslím, že se neučí s ní doma, že akorát, když já tam přijdu, takže tak teoreticky
prostě oni vědí jako, že by se měly ty děti učit, ale nic pro to ještě sami nedělají. Když už
chodí do té osmé třídy, tak si myslím, že je škoda, že s nimi třeba nepočítají nějaké ty
příklady. Že když já tam chodím, tak nějaký ten malý pokrok vidím.
RAM124/10: A zajímají se o to vzdělání tak, že by třeba se zajímali o budoucnost? „Jako
osmá třída, co budeš potom dělat po základce nebo tak?“
RAD14/10: No s rodiči jsem se o tom nebavila a AVI jsem se ptala a ona řekla, že neví. Ale
ona vůbec nemá ty základy, takže teďka asi bude opakovat tu osmou třídu ještě. Takže neví,
no, co by chtěla dělat vůbec.
RAMS21/10: Tak já u toho DNO, mi přijdou, že jako tak jakž takž, minimálně přede mnou
dělají, že se zajímají, teda maminka, mluvím za tu maminku jenom. Vždycky mi ukazuje,
protože oni mají, oni mají dceru, ta je teďka v deváté třídě a řešila tu střední, kam půjde a tak,
tak to za mnou vždycky maminka přišla s nějakými lejstry, já tomu nerozuměla a ona po mně
chtěla, abych to jako jí vysvětlila, kde co má udělat a tak, takže to vypadalo, že se o ni hodně
zajímá a chce ji někam dokopat a DNO…
u DNO podle mě se ani tak nestarají, protože DNO je hodně chytrý, matiku teda počítá
rychleji než já a je nejlepší ze třídy, jako takový, tak s tím asi, toho moc neřeší. No a u toho
IRE, tak ta maminka má extrémní zájem o jeho školu teda, tam právě už měli několik
doučovatelek a ona chodí asi i do školy. My vždycky říká, co se bavila s jeho učitelkami a tak,
takže tam asi hodně.
RAM125/10: A víte, jaké mají vzdělání třeba ti rodiče? Nebo jaké…?
RAMS22/10: No u toho IRE vůbec nevím, to vůbec vlastně nevím a u DNO si myslím, že
mají základku.
RAMB12/10: No tak u mě vlastně rodiče, vím, že byli asi tak před měsícem na rodičáku, a že
mi říkali jako, že se zlepšila a třeba ve vyjmenovaných slovech jako v češtině, no a jinak jako
nevím, řekla bych, že asi otec má základku a mamka má asi nějaký učňák, protože říkala jako,
že dělala někde nějakou kuchařku nebo něco takového, tak je možné jako, že má ten učňák
nějaký takový. No a jinak jakože se takhle zajímají, vždycky se zeptají, co jí nejde. Vidím
jako, že kontrolují žákovskou, že podepisují úkoly nebo takhle, to se starají jako. O tu RAS,
no.
RAMD16/10: Tak u Saši, tak maminka, myslím, jakože se zajímá, že se i ptá, co ve škole, tak
to hodně, si myslím, jakože dbá na to, aby se snažila a dělala si úkoly, ale spíš tak jenom
jakože dohlíží. Jaké má sama vzdělání, to netuším vůbec, to jsme se nějak ne to, nebavily,
ale…
RAM126/10: A vztah ke vzdělání, jaký má? Vůbec jakoby v té rodině.
RAMD17/10: Já myslím, jakože se, protože ten nejstarší syn, toho taky se snaží. Ten teďka
bude příští rok maturovat, tak si myslím, že jako hodně dbá na to, aby prostě, prostě to
dodělali, aspoň se snažili to dodělat. Aspoň tu střední.
ALK13/10: Jo, tak já si myslím, že ten zájem o tu školu v té rodině je, jak ty děti prospívají,
no. Teďka jenom ten Sam, ten jeden zatím jenom chodí do té školy, usuzuju tak, že si vůbec
podali žádost o to doučování, že jo. Já si myslím, on je hrozně jako šikovný, ale třeba
maminka mi říkala, protože jsme se u ní dívaly třeba na angličtinu, prostě to ona třeba není
schopná, tomu nerozumí, takže aby tomu…Takže vím, že i ona mu pomáhá, ale třeba na co
nestačí, tak proto si třeba ještě právě, že dali tady žádost na to doučování. Takže určitě jako
mají zájem. Celkově…
RAM127/10: Ehm a jaké mají vzdělání nebo jako jaké mají…?
ALK14/10: Jo, oni-to nevím. To…
RAM128/10: Jasně.
NELC18/10: Já mám dojem, že oba rodiče jsou vysokoškolsky vzdělaní, ale myslím, že teda
tak jako, že tady nemůžou sehnat práci. Nejdřív jako kvůli tomu snad, jakože byli azylanti, tak
jakoby neměli trvalé občanství a teď prostě se jim stejně nějak moc nedaří, takže je to tak
jako, nevím, no. Jako přístup ke vzdělání, si myslím, že mají dobrý, ale stejně tak se bojí
prostě, aby ty děti někdo zaměstnal, protože jsou trošku tmavší. Oni nikdy nebudou umět
úplně dobře česky. A jako řekla bych, že táta je tam ta formální hlava rodiny, ale ten, kdo se
ve skutečnosti stará o ty děti, je v podstatě maminka. Že táta se tak asi moc nezajímá a ta
maminka se fakt jako stará výborně, občas mi přijde, že už je z toho unavená, protože jde ráno
s dětmi do školy, odpoledne ze školy, vaří a všechno a obstarává celou tu rodinu. A nevím
jako. Vztah ke vzdělání, nevím, no, jako. Přijde mi, že ty děti občas trošku podceňují, že
nevím, že jako třeba říkali, že se bojí, aby se dostaly vůbec někam, na nějaký učňák a já si
myslím, že by na to ty děti jako měly, no. A jinak jako ta maminka se o školu, si myslím,
zajímá hodně, že chodí za paní učitelkou na všechny třídní schůzky a i jindy mimo třídní
schůzky se zajímá.
VAD17/10: Ten vztah ke vzdělání v té mojí rodině je úplně hrozný a třeba to můžu ilustrovat
na tom, že když jsem se té maminky…TIV je v deváté, že jo. A když jsem se té maminky
ptal, kam jde na střední, tak jako tápala, tápala a nevěděla ani jméno té střední. Tak si nakonec
vzpomněla, a když jsem se jí ptal, na jaký jde obor, tak to vůbec nevěděla prostě. A z toho
zákonně vyplývalo, že TIV ani nevěděl, jestli se tam dělají přijímačky a tak. To bylo vlastně
na začátku toho doučování…
RAM129/10: A neptali se Vás třeba, jestli byste jim s tím nemohl nějak pomoct nebo poradit
nebo zjistit?
VAD18/10: No to já jsem právě chtěl, ale oni jako podali přihlášku, všechno bylo hotové a
oni ho tam přímo automaticky, když dodělal devítku na tom učňáku. A oni tak jako v tom
měli hrozný binčus.
RAM130/10: A víte teda nakonec, kam jde?
VAD19/10: Vím, no.
RAM131/10: Kam jde?
VAD20/10: No je to obor „Montér suchých staveb“, ale…
RAM132/10: V Bosonohách, ne?
VAD21/10: …střední školu si nevzpomenu, to učiliště, ten název.
RAM133/10: Jo, jo, jo, já si myslím, že to. Nebo…jo, jo. To vím vlastně. Tam se bere bez
přijímaček. Tak co Vy?
KUL8/10: Tak jestli maminka se zajímá o školu, já si myslím, že v rámci to, protože TAP je
ve čtvrté třídě, tak zatím ji nemá tak nějak co trápit a navíc TAP nemá nějaké takové špatné
známky, které by vyžadovaly nějaké takové i větší aktivitu, takže jestli chodí na třídní
schůzky, to se mi nijak nesvěřovala, po škole, ona tak nějak ví, v čem je TAP slabý a to jsme
si řekli už na začátku, takže to jsme probrali na začátku a pak už se zkrátka s TAP věnujeme
tomu, co mu teda nejde a jak jsem už teda říkal, vždycky akorát na konci, pokud je teda doma,
tak si řekneme, co jsme dělali a já teda, co je nového ve škole nebo jaké má známky se
dozvím vždycky od TAP, takže…protože maminku moc často nevídám, takže těžko říct, jaký
má potom ten vlastní přístup.
RAM134/10: A víte třeba, jaký má vzdělání ta, ti rodiče?
VAD22/10 Těžko říct. Já vím akorát, kde pracuje, ale vzdělání a to, jsme se nebavili, no.
RAM135/10: Jasný, jasný.
NAHT17/10: Já, v podstatě to, že nejsem, že nekomunikuji s rodiči, tak nevím, jestli se
zajímají o děti nebo to, ale vypadá to, že jo. Otec jim domluvil to, doučování a v podstatě asi
se školou komunikuje on, ale z toho, jak se holky hrozně snaží, mají většinou jedničky,
dvojky a vždycky jsou hrozně rádi, když mají jedničky a naopak jsou smutní, když mají
dvojku a i se mě ptají na to, že třeba tuhle jsem zkoušela „RUM “ z Vlastivědy, tak se mě
ptala jako i na věci navíc, aby věděla, aby dostala jedničku s hvězdičkou a…že jako fakt se
hrozně snaží a baví je to se učit a ony jsou hrozně inteligentní a nedělá jim to problém, prostě
se učit. Problém je u nich č Problém je u nich čeština a to, že s nimi nebo že jim nemá kdo
pomoct doma, ale jinak ony jsou hrozně, hrozně inteligentní. Jsou dobré.
RAM136/10: Právě možná na ten handicap-jsou dobré jako. Že jim nikdo nepomůže, že jo.
Kromě Vás.
RAMK12/10: Nevím, jaké mají rodiče vzdělání, ale přístup ke vzdělání mají, mají, řekla
bych jako dost správný, u toho tatínka moc nevím, ale zase s tou maminkou dost komunikuju
a ta rozhodně, si myslím, že má jakoby všechno v merku, co se děje ve škole a tak a i přede
mnou, že už, třeba ještě než měla třeba angličtinu ve škole, tak že zkoušela, aby se někde
naučil, takže si jakoby…
RAM137/10: Dobrý, dobrý, dobrý.
RAMK13/10:Myslím si, že sami jako prostě řeknou: „No, to já tak už ani neumím“, že tak
jako sami nad sebou zlámali hůl, ale prostě si uvědomují, že to dítě prostě, že je to důležité,
aby se vzdělávalo.
RAM138/10: Jasně, taky se omlouvám.
RAMK14/10: Já jsem…trochu zmatená.
RAM139/10: Nic se nestalo…máte nějaké problémy při tom doučování? Něco, co by Vám
třeba nešlo, nebo s čím byste si nevěděli rady? Nehledě na to třeba, s čím jste si nevěděli rady,
a pak jste si poradili. Jestli máte nějaké fígle, triky, co byste poradili třeba ostatním,
v nějakých předmětech? Co jste dělali, co Vám pomohlo.
EDA14/10: No mně pomohly ty motivace teda hlavně. Že jsem se vždycky dívala, co by JER
tak jakože chtěl dělat, a tak jsem mu třeba řekla, nevím. Vypočítáme jeden sloupeček příkladů
a potom chviličku budeme to dělat. A potom zase ho vrátím k tomu no a zase něco děláme,
chvilku zase si hraje, aby se k tomu vrátil. No a docela mě teda, nevěděla jsem moc, jak mám
řešit moc, Andrej, on když čte, tak on má hlavu strašně nízko, tak jsem mu říkala, ať ji teda
zvedne, že si zkazí oči a on mi na to řekl, že na to nevidí. A ptala jsem se ho, jestli to říkal
mamince, říkal, že jo, no a přišla maminka, tak jsem jí to teda radši ještě řekla já, že teda jestli
si JER stěžuje, že špatně vidí a maminka řekla, že teda zajdou k očnímu a byla jsem tam
několikrát potom a nic nového se s tím neděje, tak nevím, no.
RAM140/10: Tak se klidně zeptejte, jestli byli u toho očního.
EDA15/10: Ehm, no.
RAM141/10: Hm. Zeptejte se. Že by to bylo dobré. Řekněte jí, že z toho může bolet hlava.
Že z toho může mít nepříjemné další takové, jo…to je prostě špatné.
LEH14/10: No u nás byl velký problém matematika, ve čtvrté třídě násobilka bylo neznámé
slovo a velký, hodně velký problém jsem měla s vysvětlením zaokrouhlování a vůbec
číselnými řadami. Jako vysvětlit, že čtyřicettři se zaokrouhluje na čtyřicet a ne na padesát
nebo na třicet byl docela problém, jablka a hrušky nepomáhaly prostě, dělaly jsme to asi
měsíc, než prostě vůbec pochopila, o co tam jde. Ale pak jsme to teda zvládly a teďka už jí to
teda jde, násobilku dostala, nemá prostě násobilku, nikde ji nemá napsanou, prostě
vytisknutou. To dělali loni, to ona už nemá, jo. Takže nevím. Neumí ji, takže jsem jí
násobilku znovu vytiskla, vytiskla jsem jí ji barevně, aby se jí to líbilo, takže dostala za úkol
se to naučit, takže teď pravidelně pořád zkoušíme a už je vidět ten pokrok, že se to opravdu
jako naučila, že už to zvládá. Vzory v češtině jsme spolu dělaly vlastně od začátku, takže tam
žádný velký problém už nemá, takže si myslím, že jsme to tak nějak překlenuly docela dobře.
RAM142/10: Takže to, že jste to třeba názorně vytiskla, dala na papír, barevně…
LEH15/10: Jo, ta násobilka jo. Hodně teďka jí tisknu i obrázky třeba na ty rody a vzory, aby
si to vlastně vykreslovala barevně, takže tímhle ona si to procvičí a myslím si, že ta
zábavnější forma jí pomáhá.
RAM143/10: Jasně, jasně.
RAD15/10: Tak AVI, protože chodí do osmé třídy, tak jsme začaly rovnicemi, složitějšími a
zjistila jsem, že neumí třeba ani vynásobit, já nevím, devět krát devět, takže to byl docela
problém dělat něco jiného, když neuměla ani ty dílčí, takže já jsem říkala, že budeme dělat
násobilku, ona řekla, že toto ne, že tohle mají za domácí úkol a to stejně jsem jí celé musela
nadiktovat já, protože sama nic nezvládla. Tak to bylo takové složitější, takže jsme třeba
chvilku dělaly to, pak chvilku jsem jí dívala násobilku, určitě se zlepšila, ale myslím si, že
potom ve škole zase dělali něco nového, že má strašnou mezeru. Prostě v té matice hlavně, a
že by bylo potřeba každý den, aby s ní někdo něco dělal. Nevím, prostě převádět centimetry
na milimetry, vůbec neví, co to je. Když počítají nějaké obsahy, tak že potom nemá šanci nic
vypočítat, protože neví tady tyhle základy.
RAM144/10: Jasný.
RAD16/10: Je to škoda, si myslím, protože…
RAM145/10: A Vy jste říkala, že ti rodiče jí moc nepomůžou, protože taky neví, že.
RAMS23/10: Já mám problém leda u toho IRE v tom, že sama už nestíhám tu matiku. Jinak
žádný jiný problém není. Jenom sama se sebou. Protože už ho nemám skoro co doučovat
jakože, protože to vždycky přijdu, deset minut na to koukám, jak to teda vlastně je, a pak si
teda vzpomenu nebo to nějak vykoumám, ale už ne příští rok.
RAM146/10: Jasný. Jo, jako, já to chápu. Ne jako. No, jasný. To se prostě stane. A lepší ho
poslat dál k někomu, komu to jde, že jo, než tam něco zkoušet, že jo, určitě. Co Vy?
RAMB13/10: No tak u nás byl trošku problém, když jsme se vlastně učily sčítat a odčítat pod
sebe, protože vysvětlit jí, jakože třeba vždycky, když se odčítá, že se musí zeptat, šest a kolik
jí třeba chybí do dvanácti, tak to byl vlastně problém. A když jí šlo vlastně to odčítání, tak
když jsme přešli vlastně na sčítání, tak hnedka zase vůbec nevěděla, jak se co dělalo. To bylo
strašné. To jako tak měsíc jsme furt trénovaly a fakt šílené jako. A jinak.
RAM147/10: A pomáhá Vám spíš dril teda nebo nějaký fígl, co jste vymyslela?
RAMB14/10: No právě, že ona i mamka do toho pak začala a vždycky ať, jakože už jako
docela na ni tak zhurta, protože ona fakt jako já nevím, jestli jako dělala, jestli to dělala
naschvál nebo jako proč to ne to. A tak mamka vždycky na ni jako: „RAS“, a tak teda pak už
začala teda víc, jakože tak to, jí to šlo víc samo nebo tak. Když jí pohrozila.
RAM148/10: Jo. Takže když se na ni křičí, jo.
RAMB15/10: Prostě když se pohrozilo, tak už teda na to si dá pozor, ale když takhle, tak to
vůbec.
RAMD18/10: Tak já se Sašou jsem měla problém akorát s tou matematikou, že vlastně, jak je
na střední, tak někdy, tu matematiku jsme my ani na střední nebrali, ale vždycky jsme to spolu
nějak jako vymyslely, jak se to…protože ona taky má zápisky, jakože to jsou zápisky
nezápisky, takže jsme vždycky musely fakt jako vydedukovat, teda jak se to počítá a…
RAM149/10: A třeba chystala jste se někdy na nějakou hodinu dopředu, že jste věděla
zhruba, co Vás čeká?
RAMD19/10: Jo, jo, jo.
RAM150/10: Já jsem se radši zeptala.
RAMD20/10: No my jsme si daly facebooky, tak vždycky, když třeba brali novou látku, tak
mi to napsala a já jsem se podívala, co to, ale stejně na té střední škole jako ještě to brali jinak
než-není rozumět, takže…
RAM151/10: A ještě je to odborná škola.
RAMD21/10: My když jsme spolu, tak jsme na to vždycky nějak přišly, jak se to počítalo.
RAM152/10: Jo, jasně.
ALK15/10: My jsme nějaké větší problémy jako třeba s vysvětlováním teda neměli. My jsme
většinou dělali ty domácí úkoly nebo jsme se připravovali na písemky třeba z Vlastivědy, ale
já jsem teda nejdřív paní učitelce vlastně prostřednictvím toho deníčku teda se zeptala, jaké
jsou jeho největší jako problémy, s čím má, tak on je ve čtvrté třídě, tak ještě vyjmenovaná
slova, protože ta jsou brána ve třetí, že jo, takže ty vždycky, když byl čas, tak jsme prostě
drilem, prostě vyjmenovaná slova.
RAM153/10: A dělala jste si nějakou přípravu? Třeba na ty písemky?
ALK16/10: Ono nebylo potřeba. Vždycky bylo…Ne, ne, ne, to se…
RAM154/10: Jo, jo, jo.
ALK17/10: To se většinou…
RAM155/10: Stačilo z toho, co on měl…
ALK18/10: Ehm, jo, jo, jo.
RAM156/10: Jo, jasně. Co Vy?
NELC19/10: Já přemýšlím, co jim tak nejvíc dělá problém. Takové, že se třeba naučili
vyjmenovaná slova nazpaměť, ale už nedokázali určit, když je třeba „pyšný“, že to je ke slovu
pýcha a napíšou tam měkké „i“, no. Takže jako spíš tak jako.
RAM157/10: Tam je vidět ta, ta bariéra prostě v tom jazyce. Že…
NELC20/10: Jakože nemají prostě tak dostatečnou slovní zásobu a všechno si to tak jako
nepropojují, no. Takže to je prostě hodně o tom, že třeba ta-není rozumět-té je devět a ona se
mě prostě často ptá i na taková slova, která mi přijdou naprosto jasná a ona se mě ptá: „A co
to znamená?“ A teď já jí to vysvětluju a ona se mě pak znova zeptá: „A co znamená tohle
slovo?“ Takže to znova vysvětluju, takže často třeba chvilku doučování strávíme tím, že jí
prostě vysvětluju třeba, když mají slovní úlohu v matematice, tak ona vlastně jakoby třeba to
spočítá, ale když píše tu odpověď, tak se mě zeptá: „A co znamená tohle?“ Nebo takhle…
RAM158/10: Se slovními úlohami v matematice s cizinci, to je peklo. To je prostě…
NELC21/10: To je taky, no. Tak většinou já jí to jako nakreslím nějak, jako moc kreslit
neumím, ale tak nějak alespoň schéma nebo nějak jim to zkusit ještě převyprávět do nějaké
srozumitelnější podoby. No a problém je taky násobilka, no. Mám takový pocit, že vždycky
jako se něco naučí a pak to jako zapomenou, už to tak jako odloží. A když se učily násobilku
a teď se učí dělení se zbytkem, jenomže nemůžeme se zase učit dělení se zbytkem, protože už
neumí násobilku, no. Takže to je takové, že se často musíme vrátit, aby…
RAM159/10: A třeba zkusila jste někdy říct jakoby těm rodičům: „Tak my jsme procvičili to
a to a teďka celý týden budete Vy taky procvičovat s nimi.“ Nebo tak.
NELC22/10: Jo, tak třeba tu matematiku s nimi ta maminka procvičovala, ale v té češtině
jako moc nezvládá…
RAM160/10:No, myslím v tom, co zvládne.
NELC23/10: Ale hlavně mi přijde, že mají ze školy hodně úkolů, takže jako je často tak…
Ale jako osvědčilo se mi s nimi spíš jakoby pracovat slovně, no, jakože když jsou pak už
unavené, tak že neradi píší nebo tak, takže třeba dáváme. Jakože jim dávám příklady no, jestli
se doplní „i“ nebo „y“ nebo jenom prostě radši ústně.
RAM161/10: Jasně.
VAD23/10: Tak on TIV je hodně chytrý, ale právě v té škole nedává pozor, takže jsme hodně
taky vždycky se zasekli na těch základech, jako vy asi. A tak jsem vždycky, když jsme něco
dělali, ale museli jsme jít zase od těch základů. Takže jsme celou tu hodinu věnovali třeba
zlomkům nebo přímé úměře a tak a jinak bylo dobré, že on si myslel, že to pro něj v praxi
k ničemu nebude, tak jsem ty úlohy převáděl tak, aby to bylo třeba něco, co bude dělat potom
na stavbě, až bude ten zedník a tak.
RAM162/10: Vy máte stavební firmu, že jo, jste říkal.
VAD24/10: No, no, no. Tak takhle. A to už ho bavilo, to nad tím přemýšlel, to bylo právě
zajímavé, že když jsem mu ten příklad dal tak, jak byl, tak nevěděl. A když jsem mu pak řekl
tohle, tak to z fleku řekl prostě. Protože si to představil a dal to do praxe a…
RAM163/10: Jo, to je dobrý.
KUL9/10: Tak já jediný problém, který mám, je teda překonat TAP lenost, protože on není
hloupý, ale šíleně se mu nechce. Takže my, když si napíšeme, když si napíšeme slovíčka a já
mu řeknu, aby se je do příště naučil, tak on, pakliže se mu nechce, tak se je stejně nenaučí.
Takže s tím jsme bojovali celý vlastně ten první semestr, než jsem teda přišel na to, že mu se
skutečně akorát nechce. Snažil jsem se mu pomáhat, všelijakými způsoby a teď už vím, že
zkrátka se mu nechce, takže bohužel jsme museli přistoupit k tomu, že zkrátka jsem řekl, že to
tak bude a když to tak příští týden nebude, tak prostě bude špatně a budeme tady sedět třeba
tři hodiny, tak jako to mu pomáhá v tom, že se mu teda přes týden chce, aby se to naučil a
pakliže začne doučování a jemu se nechce nic dělat při tom doučování, tak zase slyší na to, že
když mu to půjde, tak skončíme o čtvrt hodiny dřív, takže stačí čtvrthodinka, mu takhle
pohrozit tou čtvrthodinkou, že teda skončíme dřív a to on přestane rozebírat tužky a jedeme.
Prostě jede. Takže jeho stačí donutit k aktivitě, no.
RAM164/10: Motivovat nějak, jo.
KUL10/10: No.
RAM165/10: Jo. Jo, jo, jo, jasný, no. Co holky?
NAHT18/10: Jo, holky jsou hrozně šikovné teda, jak už jsem říkala a jediný problém je teda
ten jazyk, takže jsem přišla na to, že jako spousta věcí, když jsem tam byla ze začátku, tak mi
přišlo, jak všechno vědí, jak všechno umí a přitom jsem pak zjistila, že neznají význam
vůbec-toho, co umí. Takže jak z vlastivědy, tak z přírodopisu, kdy se biflovaly nazpaměť
prostě nějaké průmysly a vůbec nevěděly, co to je hutní průmysl a strojírenský a textilní, ale
znaly ta slova. A vyjmenovaná slova-neznaly významy a tak. Takže jsme najely na to, že je
opravdu jako učím česky, čteme si z vlastivědy a z přírodopisu a vysvětlujeme si, co to
znamená a třeba v té vlastivědě nebo ten dějepis nebo jak se to jmenuje, tak je hrozně vtipné,
že třeba neznají ty evropské reálie, že furt žijí ještě v tom arabském světě. Já jsem si to ze
začátku vůbec neuvědomila a vlastně tam hrozně často padá slovo třeba „církev“, že jo a
„papež“ a ony vůbec nemají představu, co to je, protože v té učebnici se to nijak extra
nevysvětluje. Tam asi se bere, že to ty děti vědí. Takže takhle musím myslet i na to, že prostě
neznají, neznají ty české reálie. Česká zvířata třeba, české kytky a tak. Takže jenom takhle,
no. Jsou schopné se naučit všechno nazpaměť a…
RAM166/10: Jasně, co u Vás?
RAMK15/10: No, já jsem si akorát na začátku asi myslela, že prostě se mrknu, co mají
v učebnici a pak případně uděláme nějaké cvičení navíc a pak jsem zjistila, že ono to asi fakt
není tak jednoduché s těmi dětmi, takže oni se vlastně vůbec nikam pro ty učenice ani
nepohly, že se prostě jako na každou hodinu připravovaly. Já jsem si prostě nejdřív myslela,
že to bude nějak všechno jasnější a že to půjde rychleji, ale tak jsem se rychle zmýlila s tím,
že nepůjde, a tak furt se…myslím si prostě, že je důležité udělat dobře ten základ, takže se
v podstatě furt jakoby v kruzích takhle motáme. V tom základu, no.
RAM167/10: Ehm, ehm a musíte se připravovat na to.
RAMK16/10: Jo, to se jako připravuju.
RAM168/10: Jak komunikujete s učitelem, vy jste měli možnost toho sešitu, jestli se vám to
osvědčilo, neosvědčilo, jaký jste museli dělat…
Co teda ten sešit nebo komunikace s tím učitelem? Jak se vám to vyplatilo nebo nevyplatilo
nebo se osvědčilo?
EDA16/10: Andy měl už přede mnou nějakou slečnu na doučování a hnedka, jak jsem mu
dávala ten sešit, tak mi řekl, že paní učitelka mu řekla, že na to nemá čas, a že když jsem teda
potom mluvila s maminkou, tak ta zase řekla, že paní učitelka říkala, že mi to raději pošle e-
mailem. No tak jsem jí tam nechala svůj e-mail a paní učitelka nikdy nenapsala, takže jsme
se…on dostával vždycky vlastně na týden takový plán, takže jsem se vždycky podívala do
toho plánu, co tam má a podle toho jsme to probírali a…
RAM169/10: Aha. Jo, jo, jo, jo. Jasný.
LEH16/10: No já jsem deníček poslala, paní učitelce se to líbilo, odepisovala a pak strašně
dlouho zase neodepsala, teďka odepíše tak jednou za měsíc, jak má čas. Já jsem se tam
původně chtěla jít podívat, ale MAS mně řekla, že musím nejprve zavolat paní učitelce, kdy
můžu přijít se podívat, což mně teda přišlo hodně, hodně divné, že musím paní učitelce
zavolat, kdy se můžu podívat do hodiny prostě, kde to moje dítě se doučuje, že se s ní musím
domluvit, takže mně přišlo, že asi paní učitelka jako moc o tu komunikaci nebo o to, abych
viděla, jak to v té třídě vypadá, nestojí. Mně totiž připadá, že oni v té hodině toho moc
neudělají, že ta MAS toho moc nepochytí, že prostě všechno musíme opakovat po škole, že
asi paní učitelka to bere tak jako. Nechápou jejich věci jako. Tak asi ani nechce, abych to
viděla nebo něco. Jako přišlo mi to tak, že prostě…
RAM170/10: Jasný.
LEH17/10: Nemá zájem, no.
RAD17/10: Tak já jsem AVI dala ten deníček, pak už jsem ho nikdy neviděla, deníček, po
nějaké době jsem se jí ptala, jestli dala paní učitelce deníček, tak říkala, že ho někde, že ho
někde má. A že jí ho dá. No pak už jsme se o tom nebavily, ale na nějaké třídní schůzce
zřejmě maminka říkala, že tam chodím na doučování, takže potom jsem vlastně v sešitě
češtiny, paní učitelka tam napsala, co máme procvičovat, v přírodopise taky napsala.
RAM171/10: Aha, super.
RAD18/10: Takže teďka třeba už když něco je, tak ty paní učitelky, které chtějí, tak rovnou
do sešitu napíšou, co dělají a co se má procvičit.
RAM172/10: Jasně, jasně, jasně.
RAD19/10: A dává třeba i nějaké úkoly navíc do toho přírodopisu, že tam zakroužkuje
stránky a my to pak děláme spolu.
RAMK17/10: Já nejsem vůbec v kontaktu s učiteli. Teda jenom ta BOZ z Ptáčat, jestli víte,…
RAM173/10: Jo, vím.
RAMK18/10: Tak ta teda jako na deníček nezareagovala, ale ona nás chtěla poznat všechny
osobně, akorát že mě teda nepoznala, protože já jsem byla někde ve škole. A vůbec nic.
RAM174/10: Jo, takže Vám nedává vzkazy a máte třeba zprávy od rodičů, že jo, co říkala.
Z těch schůzek nebo tak.
RAMS24/10: U toho IRE.
RAM175/10: Jo, jo. A u IRE taky nejste v kontaktu s učiteli.
RAMS25/10: Ne.
NELC24/10: Já jsem to vlastně říkala, já jsem hnedka poslala, hnedka na začátku a pak už to
nebylo potřeba, protože on měl taky ten týdenní plán, že jsme věděli, jaké máme dělat ty
domácí úkoly, a viděla jsem, že se mám kdyžtak zaměřit na ta vyjmenovaná slova, takže už to
nebylo pak potřeba.
RAM176/10: Aha. Jasný, jasný. A co Vy?
NAHT19/10: No, tak všechny děti mají také týdenní plány, učitelka se k tomu staví tak, že
tam je v podstatě všechno napsané, takže jako asi není důvod nějak komunikovat víc. A
hlavně jako, hlavně vždycky řeknou, že třeba něco nestihly ve škole nebo většinou řeknou, co
potřebují, buď děti, nebo maminka.
VAD25/10: No mně to taky všechno řekne TIV, já jsem to nechal na něm, ať si vybere, jestli
to chce dávat té paní učitelce, protože…mně přišlo, že to pro to děcko může být takové
stresující nebo tak, takže kdyby chtěl na tom nějak pracovat, tak by mohl. A on říkal, že
nechce, takže…
RAM177/10: Ehm, jasný.
KUL11/10: Tak já jsem deníček, na začátku jsem tak nějak využíval, už v tom prvním
semestru, ale postupně jsem se dopracoval k tomu, že jsem se-není rozumět-jenom takové
paušální informace nicneříkající a už potom kolem pololetí, když už jsem potom chtěl po paní
učitelce, aby napsala, protože psaly se pololetní práce a takové, jak třeba dopadly a v čem byl
konkrétně problém, tak už jsem se nic nedozvěděl, takže už potom ten druhý semestr, teďka
už víme, kde nás tlačí bota, už ten deníček nevyužíváme, no. Používám ho jenom jako
cvičební sešit, jo. Že prostě napíšeme, abych ho alespoň nějakým způsobem využil, no.
RAM178/10: Jasně, no. Šetříte papírem.
NELC25/10: Já jsem poslala deníček, paní učitelka mi odepsala a v podstatě jsme se shodly
na tom, že je potřeba cvičit tu češtinu a nic jiného, protože on měl asi dobré známky. Takže
není potřeba.
RAM179/10: Jo, jasný. Jsou nějaké znalosti, dovednosti, co byste využili a co jste třeba
neměli možnost někde zjistit? Vlastně v rámci toho doučování jsou různé přednášky, takové
speciální a něco, co třeba nebylo, na co by byla z vaší strany poptávka? Nebo nějaké kurzy
nebo něco takového?
EDA17/10: Mě teď nic tak narychlo nenapadá.
RAM180/10: Ehm, ehm, jasný.
LEH18/10: No asi ne. Jako, mně přišlo, ty přednášky, co jsme měli, jakože mě zas tak moc
ničemu, v rámci toho vyučování nebyly. Že to bylo prostě o těch problémech, jaké mají
Romové obecně. Ale jakože nijak k tomu doučování mi to nijak nepomohlo, takže…
RAM181/10: Nebo jestli byste právě potřebovali, já nevím, to tam všechno je jako v nabídce,
ale třeba nějak se pracuje s dětmi, co mají poruchy učení a takhle, jo, jestli byste třeba toto
potřebovali, to mě jako, co mě napadá. Že je spousta takových děcek.
Nějaká dívka: Já si myslím, že jako vzhledem k tomu, že mám jako normálně zdravé,
inteligentní dítě, takže si nějak poradím svépomocí zatím jako.
RAM182/10: Jasně, jasný. Co Vy?
RAD20/10: Já si myslím, že možná jedině třeba jako ji motivovat, aby se učila, že ona už je
dost velká, že prostě musí sama a ona prostě nechce nebo říká mně, že jí to prostě nejde.
Přitom já si myslím, že je to nesmysl, jsem jí dala deset prvků v chemii, aby se naučila do
příště a nic prostě. Že jí to nejde, mně řekne a přes to nejede vlak. Že se to nenaučí, že…
Nevím prostě, jak ji přinutit, když s ní nejsem celý ten den. Kdybych s ní bydlela, tak ji prostě
třeba zkouším na to tak dlouho, dokud by to neuměla.
RAM183/10: Tak asi Vám nezbývá, než se tam nastěhovat. Jasně, jasně. Co Vy, RAMS?
RAMS26/10: Mě nic nenapadá.
NELC26/10: Já bych řekla, že tak jako vůbec o tom, jak učit, jak motivovat, že to se skoro
v podstatě na pedagogické fakultě neučí. Že se učí teorie, historie a všechno možné, ale
v podstatě, jak učit, tak jako nějaký ten základ člověk ví, ale tak jako pomohlo by mi, kdyby
si prostě se mnou sednul někdo, kdo už je třeba, já nevím, deset, dvacet let v praxi a řekl, co
vůbec dělá, jaké má zkušenosti a co se mu osvědčilo.
RAM184/10: Mě teďka napadá, že vy jste vlastně všichni říkali, že jste prvák, druhák a oni
takové ty didaktiky, jak se učí, se učí až později, jo. Ale jako když doučujete, tak by bylo fajn
třeba jenom tak to naťuknout nebo alespoň vědět, že jo, orientačně, jak to má být. Co Vy?
KUL12/10: Mě taky nic nenapadá.
RAM185/10: Všechno dobrý.
VAD26/10: Tak já v rámci toho, že mám kluka, že jo, ze čtvrté třídy, tak my jediné, s čím
máme problém, je ta lenost a navíc jako on není nějaký člověk, který by měl velikou bariéru
nebo cokoliv, takže jsme se v podstatě jakékoliv informace, třeba problémy Romů a takhle, se
jeho vůbec netýkají, protože na té rodině nejde poznat, že je romská, oni i tady už jednou bylo
řečeno, oni nejsou ani nijak snědší pleti, nic zvláštního k nim nepotřebuju vědět, no.
RAM186/10: Jo. A co Vy?
Nějaká dívka: Není rozumět.
RAM187/10: A třeba, já nevím, nějaké takové informace o…takové ty všeobecné asi o
Romech jste měli, cizincích třeba, o tom jako, jak třeba probíhají ty azylové procedury, co ti
lidé můžou mít za sebou, nemůžou a tak.
LEH19/10: To my jsme měli opravdu jenom tu romskou problematiku.
RAM188/10: Ne, já říkám, ale jestli to by Vás třeba nezajímalo.
LEH20/10: Jo.
RAM189/10: Vzhledem k tomu, že ta děcka třeba…
LEH21/10: Jo, tak to by mě zajímalo. Nevím, jestli by mi to pomohlo teda v té praxi, ale
klidně bych se to dozvědět chtěla.
RAM190/10: A ještě…a úplně, úplně, úplně poslední, co…k čemu to bylo? Myslíte si, že to
k něčemu bylo? Třeba i pro vás osobně, nejenom proto, že se zlepšily známky těm dětem, ale
jestli třeba byste změnili nějaký svůj úhel pohledu nebo vaše okolí třeba? Třeba ta vaše
zkušenost trošičku pozměnila názor. Bylo to k něčemu, doporučili byste to svým mladším
spolužákům, kteří přijdou v říjnu?
EDA18/10: Pro mě to určitě bylo přínosné už v tom smyslu, že studuji speciální pedagogiku a
mám, sice jako Andrej nemá diagnostikovanou žádnou hyperaktivitu, ale občas mně to tak až
přišlo, že prostě fakt jako vůbec se nedokáže soustředit chvilku na něco, že furt musí dělat
něco jiného, psát po stole a tak různě, takže už jenom to, že prostě jsem s ním mohla pracovat,
a že jsem mohla nějak vlastně zjistit, co, co, jak se to dá řešit a co na to platí, tak to si myslím,
že je pro mě velká zkušenost.
LEH22/10: No mě tak nějak namotivovalo nebo přesvědčilo to, že MAS se prostě opravdu
něco naučila ode mě, a že si ty známky zlepšila, tak mě to přesvědčilo v tom, že jsem si teda
asi vybrala správně. Že to je opravdu to, co mě baví, to, co mě bude nějak, jako nějakým
způsobem naplňovat. To, když ona přijde a řekne mi, že dostala prostě první jedničku
z matematiky a je z toho strašně šťastná, tak to, to mě strašně moc potěšilo a viděla jsem, že
to prostě má smysl, a že když tady těmhle lidem budu tímhle způsobem, alespoň pomáhat těm
dětem, že prostě se dostanu alespoň někam dál, a že nebudou zakrnění pořád na té jejich jedné
úrovni, a že se posunou, i když pomalu, ale prostě posunou se někam dál. Takže už to nebude
za pár let, za pár desítek let taková problematika, že už se to posune někam dál.
RAD21/10: Já teda, i když jsem chodila za AVI, učila ji, tak na známkách to nebylo vidět, ale
myslím si, že ty základy se o hodně zlepšily a vůbec nelituji, že jsem tam chodila, ráda jsem
určitě poznala celou tu jejich rodinu a taky jsem si uvědomila, že ne všechno, třeba co já
umím, tak je pro ostatní automatické. Že jsem byla třeba překvapená, že někdo může mít
problémy s nějakou jinou látkou.
RAM191/10: Doporučila byste…
RAD22/10: Jo.
RAM192/10: …starším, mladším…
RAD23/10: Určitě.
RAM193/10: …Tenhle předmět?
RAMS27/10: Mně to přineslo asi to, že mě to baví. Protože, teda hlavně za tím DNO, protože
v rámci té motivace hrajeme taky takové různé hry a on říkal: „To mě baví.“
RAM194/10: A změnil se nějaký Váš pohled prostě na otázku, já nevím, menšin?
RAMS28/10: Já jsem ani neměla jako nějaký negativní pohled, takže…
RAM195/10: Tak třeba jste měla pozitivní a stal se negativním. To ne?
RAMS29/10: Ne, tak to vůbec ne. Ne. Zůstal asi.
RAM196/10: Potvrdil se.
RAMS30/10: Potvrdil.
ALK19/10: Jo, tak pro mě to jako taky byla veliká zkušenost, já mám zkušenost
s doučováním angličtiny, ale to vždycky byli starší prostě lidi, teďka můj obor je první stupeň
a měla jsem prostě kluka ve čtvrté třídě, takže jsem se dostala i blíž tady k tomu, co vlastně
budu jednou dělat, takže mě to naplňovalo, bavilo mě to a budu v tom ještě teda příští semestr
pokračovat.
NELC27/10: Já bych řekla taky teda jako hlavně praxe, že člověk získává zkušenosti a učí se,
jak vlastně učit a jak někomu něco vysvětlit, jak ho namotivovat a…já si myslím, že to je pro
budoucnost jakoby důležité.
RAM197/10: Jasný. Pro budoucnost k té praxi, se kterou počítáte, jakoby to, co studujete, že
byste dělala.
NAHT20/10: Určitě.
VAD27/10: Já s tebou souhlasím a ještě pro mě bylo přínosné, že jsem pronikl do nějakých
tajů toho romského etnika, a že teďka ten můj pohled na ně je takový komplexnější a už je
odůvodněný, proč. Teď vím, proč oni to dělají a takhle. Jaké tam mají vztahy a…
RAM198/10: A to Vám pomohlo třeba v tom doučku, že jste chodil do té rodiny nebo třeba i
nějaké ty přednášky, které byly-není rozumět-vůbec.
VAD28/10: Já jsem na ty přednášky nestíhal chodit, ale právě z té praxe. Protože, co mi říkal
TIV, jak se chovali jeho rodiče a tak, tak z toho jsem si udělal nějaký svůj obrázek. Takový.
RAM199/10: Takže v praxi dobré.
KUL13/10: Tak mně to dalo jednak zkušenost, jednak to, že jsem teda poznal, že jo, nové lidi
a mám tak nějak vždycky radost z toho, když TAP přijde, že se mu podařil, podařil po
nějakém půl roce, co spolu bojujeme, že napsal diktát na vyjmenovaná slova na jedničku,
případně na dvojku, ta, to potom člověka potěší. No a jestli bych to doporučil? Doporučil
bych to asi jenom těm, kteří jako půjdou dělat ne kvůli těm kreditům, ale nějak, protože to
chtějí dělat. No, protože stojí to spoustu času, že jo, přece jenom jsou to dvě hodiny týdně a
člověk se na to musí nějakým způsobem připravit a všechno, takže doporučit jo, ale jenom pro
toho, kdo to chce dělat, no. Za kredity, to asi jen tak ne, no.
NAHT21/10: No, já myslím, že hlavně ty zkušenosti byly přínosné a hrozně ráda bych v tom
pokračovala ještě s holkami, protože ta čeština, to je běh na dlouhou trať a nedá se takhle za
pár měsíců dojít k nějakému viditelnému zlepšení asi extra. Hlavně jsem si teď za ten semestr
vyzkoušela, asi jak by to mělo vypadat, probíhat to doučování, a že už jsem teda nasbírala ty
zkušenosti, takže vím, jak vést tu hodinu a na co s nimi zaměřovat a tak. Že mi to dělalo na
začátku problém vůbec zjistit, jak k tomu přistupovat.
RAM200/10: A když by se Vás třeba příští rok někdo ptal, jakože to našel v ISu, a že byste:
„Jo, to dělám.“ Tak co byste mu řekla jako? A že neví, jestli se zaregistrovat nebo ne.
NAHT22/10: No, jestli má vztah nějaký k dětem a k učení, tak ať do toho jde, protože jestli
by tam jako hrály roli obavy nějak z toho prostředí nebo z té skupiny těch dětí, tak to nevidím
důvod.
RAM201/10: Tak já vám srdečně děkuju, máme to za sebou.

EDA
LEH
RAD
RAMS
RAMB
RAMD
ALK
NELC
VAD
KUL
NAHT
RAMK
Podzim 2010 - Martina

CIMH1/10: CIMH z Bohumína a studuji druhým ročníkem matiku a ruštinu.

NAHF1/10: Já jsem NAHF, jsem z Bruntálu a vlastně studuji učitelství prvního stupně
základní školy.
RAM1/10: Který ročník? Druhý.
NAHF2/10: Druhý.
IRAM1/10: Já se jmenuji IRAM, jsem z Březnice a studuji tady prvním ročníkem češtinu a
základy společenských věd.
AVI1/10: Tak já jsem AVI, jsem ze Studénky a studuju sociální pedagogiku a volný čas,
první rok.
NOMC1/10: Já jsem NOMC, jsem z Poličky a prvním rokem studuju sociálně pedagogické
asistentství.
MAK1/10: Já jsem MAK, jsem z Brna a taky prvním rokem sociálně pedagogické
asistentství.
ILE1/10: Já jsem ILE, jsem z Křenovic a taky studuji prvním rokem sociálně pedagogické
asistentství.
MISL1/10: Tak já jsem MISL, jsem z Brna a druhý rok studuju sociální pedagogiku a volný
čas.
TEPP1/10: Já jsem TEPP, jsem taky z Brna a druhým rokem studuji speciální pedagogiku a
pátým rokem sociální práci na fakultě sociálních studií.
NAJP1/10: Já jsem NAJP, jsem z Řásné, studuju tu prvním rokem hudečku a angličtinu,
pedagogické asistentství teda.
RAM2/10: Děkuju vám mockrát. Chtěla jsem se zeptat, jaké máte zkušenosti z vašeho města,
odkud, kde jste studovali, na základce, na střední škole a jestli máte třeba Romy nějaké
kamarády, známé a co vaše okolí říká na romskou problematiku obecně? Ajo, sorry, holky.
BAG1/10: Já jsem BAG, jsem z Brna a studuju prvním rokem sociální pedagogické
asistentství.
RAM3/10: A můžete rovnou odpovědět na první otázku, co jsem se ptala.
BAG2/10: A to bylo?
RAM/10: Vás to tak dostalo, že jsem se Vás nezeptala, tak nic, nic, neřešte to.
LEN1/10: Takže já LEN, jsem z Brna a studuju prvním rokem sociálně pedagogické
asistentství a s Romy se ve volném čase setkávám pouze jenom v tom doučování a v mém
okolí vlastně na mé ulici bydlí romské rodiny nebo takové etnikum, takže s nimi se tam
setkávám. Ale nemám s nimi žádné problémy.
RAM4/10: A co Vaše okolí, třeba jakoby nahlíží na tu…
LEN2/10: No, prvně se báli, když jsem jim to řekla, že budu studovat teda vlastně, teda
studovat, že budu doučovat v romské rodně, ale když jsem jim pak řekla, jakože se nemusí
bát, že prostě budou, že to jsou prověřené rodiny, a že jakoby se, že mě škola nikam nepošle,
kde by to bylo nebezpečné, tak se uklidnili, ale radši jim nepopisuju, kde doučuju, protože
tam je to opravdu divoké. Ale jako já se tam nebojím, je to tam v pohodě.
RAM5/10: Takže, co Vaše zkušenosti předchozí?
CIMH2/10: Tak, jelikož já jsem z Bohumína a tam je hodně romských ghett a takhle, takže já
jsem mezi nimi vyrůstala, takže já s nimi nemám problém a mám hodně přátel, co jsou
Romové a vůbec jsem se nebála, spíš jsem se těšila, že poznám něco nového.
NAHF3/10: No já jako moc velké zkušenosti nemám, lépe řečeno žádné, jenom maximálně,
že je vídávám jako na základní škole, jako kde jsem byla, tak fakt jenom z dálky jako, ani
nedoučuju romské dítě, takže žádné zkušenosti.
IRAM2/10: Tak u nás ve vesnici taky Romové nebyli, ani ve městě, kam jsem chodila na
základní nebo střední školu, a tak tohle byla pro mě taková nová zkušenost, kterou jsem
chtěla.
AVI2/10: Tak u nás teda Romové jsou, chodila jsem na základku s pár dětmi, ale musím říct
jako, že to byly jenom dobré zkušenosti a pak na střední školu jsem jezdila do Ostravy, do
Přívozu, kde se taky jako docela hodně vyskytují, ale neměla jsem s tím nikdy problém.
Takže jenom dobré zkušenosti.
RAM6/10: Ehm, co Vy?
NOMC2/10: Tak u nás Romové také jsou, ale nikdo s nimi nemá žádný problém, protože se
chovají jako normální a jinak mám ještě…a ještě mám zkušenosti z praxe, kde chodím vlastně
do romské školky, tak tam. Tam jsou v pohodě ty děti.
MAK2/10: Já nemám žádné zkušenosti s Romy, ani nedoučuju romské dítě, takže jsem ani
nezískala žádné.
RAM7/10: Aha, a doučujete…
MAK3/10: Ukrajince.
RAM8/10: Cizince. A tak třeba s cizinci jste měla nějakou předchozí praktickou zkušenost,
znala jste…
MAK4/10: Nějak extra ne.
RAM9/10: Vůbec jste neznala.
ILE2/10: Tak já jsem chodila na základní školu s Romy, to bylo v pohodě, žádný problém
nebyl, tři děti, a vlastně v dnešní době s nimi nejsem v kontaktu nijak. I když s nimi žádné
problémy nemám.
MISL2/10: Takže vlastně v té části Brna, kde bydlím, tak tam Romové skoro nejsou, takže to
nějak takhle konflikt nebo takhle není, takže nejvíc zkušeností vlastně na doučování.
TEPP2/10: Já mám s romskými dětmi, as, já nevím, tak čtyřleté zkušenosti, právě skrz
studium sociální práce, to jsem dělala různé praxe, pak jsem to vypracovala, takže pro mě to
jako novinka nebyla…
RAM10/10: A kde jste dělala ty praxe?
TEPP3/10: V DROMU, na faře, v Zábrdovicích, v Dětském domově v Zábrdovicích. A takže
nevím, no. Nové zkušenosti to nebyly, ale ještě jsem nikdy jako nedoučovala v romské jako
rodině, takže to pro mě byla jako taková příjemná zkušenost.
RAM11/10: Co Vy?
NAJP2/10: Jako moje zkušenosti s Romy, tak v pohodě. U nás, kilometr za Telčí, jsou takové
dva velké baráky, jak tomu říkáte ghetto teda nějaké romské. No, my tomu říkáme, že to je
satelitní městečko vlastně. Tam je asi dvacet satelitů na nějakých deset bytů, ne, tak když
kolem toho jezdíme, tak to je zajímavé. Ale jinak jako v pohodě, tak oni si tam žijí sami, no.
Nebo uzavřená komunita.
RAM12/10: Takže se nedá říct, že by byly negativní nebo pozitivní zkušenosti.
Nebo neutrální.
NAJP3/10: Ne, ne. V pohodě jako. Si říkám, neutrální.
RAM13/10: Aha, super. Tak co vy, holky?
BAG3/10: Já jsem měla zkušenost jenom s doučováním, jinak jsem vlastně chodila na školu
tady na Francouzskou, tak tam bylo hodně Romů, tady v Brně, ale žádné špatné zkušenosti
s nimi nemám.
RAM14/10: A máte třeba nějaké kamarády nebo známé teda mezi Romy?
BAG4/10: Ne, nemám.
RAM15/10: Myslíte jako na Francouzskou ulici, že…
BAG5/10: No.
RAM16/10: …jste chodila do školy? A jak to, že nemáte žádné kamarády?
BAG6/10: Oni tam nechodili žádní, jako žádní Romové.
RAM17/10: Na Francouzskou na střední.
BAG7/10: Na střední, no.
RAM18/10: Já myslela, že na základku.
BAG8/10: Ne.
RAM19/10: Jo, vy jste chodila na textilku.
BAG9/10: Jo.
RAM20/10: Jo, jo, jo, jo, jo.
LEN3/10: Já už jsem zodpovídala.
RAM21/10: Jo, super. Dobrý, tak se…takže nová otázka pro Nelu. Proč jste si zaregistrovala
tady tenhle předmět a jestli Vám to někdo řekl nebo jsou to třeba kredity navíc nebo něco
takového a co jste od toho čekali a co vám řekli známí a rodiče. Vy jste vlastně už říkala…
LEN4/10: To jsem řekla, co mi řekli známí a proč jsem si to zaregistrovala, protože jsem
chtěla nějakou praxi už hned ze začátku, mně už nebavilo se jenom učit, ale chtěla jsem už
trošku prostě to zažít na vlastní kůži a chtěla jsem jim tak jako pomoct. Protože si myslím, že
takové, jak je to rozhlášené, že prostě, takové ty předsudky, že Romové jsou shnilí nebo že se
nechtějí učit, tak že to není pravda a vím, že to není pravda, protože oni se snaží, jenom
nemají prostě nejvhodnější podmínky a přebují trošku víc času na to učení.
RAM22/10: A kde jste se o tom dozvěděla teda? Sama jste si našla teda?
LEN5/10: No, já jsem si to prohlížela v nepovinných předmětech, tak jsem si to dala skrz to.
RAM23/10: Aha, aha. Tak jo. Co Vy?
CIMH3/10: Tak já už pokračuju jako potřetí, takže to spíš jen tak jako navazuju, ale…
RAM24/10 A poprvé jste teda na to došla jak? Na ten předmět.
CIMH4/10: Poprvé jsem na to došla taky v šabloně a mě to zajímá, mě to baví, takové věci.
Já taky v prvním semestru vlastně taky jsem na to narazila tady v těch volitelných
předmětech, a protože si vlastně přáli, abych pokračovala, protože se to jako vyplácelo, tak
jsem navázala i ve druhém semestru.
IRAM3/10: No já jsem to taky objevila v tom katalogu nepovinných předmětů a chtěla jsem
to zkusit, jako zkušenost a navíc už se člověk dostane k tomu, že trochu učí a rodiče nebo
známí, tak ti se k tomu moc nevyjadřovali, jakože nějak víc.
AVI3/10: Teďka jsem úplně zapomněla, co jsem chtěla říct.
RAM25/10: No to nevím, ale mě by zajímalo, proč jste si to zaregistrovala.
AVI4/10:Jo, já jsem o tom slyšela teda od kamarádky, která s tím byla hodně spokojená, tak
jsem si říkala, že to taky zkusím, že když je spokojená ona, že budu spokojená i já.
RAM26 /10: To je hezké. A co Vám na to řekli doma?
AVI5/10: No naši se strašně báli teda ze začátku, a tak jsem jim postupně povídala jako
zážitky, tak se nad tím tak usmívali a pořád nechávali Tomáška pozdravovat a tak.
RAM27/10: Ehm, jasně, Tak co Vy?
NOMC3/10: Tak mě to zaujalo u…volný čas ho měli minulý semestr, tak ti říkali, že je to
baví, tak jsem to taky chtěla zkusit, no a doma, doma byli v pohodě. Je to nějak nezaujalo.
RAM28/10: Jo, jo, jo, jo, dobrý. Vy se tváříte, jak kdyby to tak nebylo. Dobrý, no.
MAK5/10: Já teda už taky doučuju druhý semestr a ten první semestr jsem na tohle přišla asi
taky z toho katalogu předmětů, doma v pohodě jako, nijak neprotestovali.
ILE3/10: Já jsem si to loni zaregistrovala, protože jsem taky chtěla víc kreditů, takže-není
rozumět-a doma v pohodě.
RAM29/10:Jasně. Vy máte takové specifické dítě, no.
MISL3/10: No já už mám taky vlastně doučování trojku a poprvé taky, hlavně ty kredity, no.
RAM30/10 Ehm, a co Vaše okolí nejbližší, nezrazovalo Vás od toho?
MISL4/10: No, ze začátku jo, jakože půjdu někam do romské rodiny, se jim nelíbilo, ale
potom už jim to bylo nějak jedno. Že teďka u trojky už to vůbec neřešili, že někam…
RAM31/10: Jasně, tak už mají tu praxi s Vámi, tak ví, že je to dobrý. Co Vy?
TEPP4/10 Já jsem na to přišla skrz kamarádku, která to našla v těch šablonách a hlavně
takovým důvodem bylo, že právě v sociální práci píšu diplomovou práci na sociální
fungování romských dětí, takže jsem chtěla nějakou vlastní zkušenost právě z romské rodiny
a moje okolí už je na to zvyklé, no, takže nic neříká.
NAJP4/10: To já jsem se to dozvěděl od kámoše, ten to měl první semestr, tak říkal, že to je
v pohodě a že to je dobrý a jsem na pedagogické fakultě, tak abych už taky začal učit, že,
tak…Právě nějaké ty zkušenosti alespoň takhle po krůčkách jako získávám, no.
RAM32/10 A co Vaše okolí, Vaší nejbližší na to řekli?
NAJP5/10: Tak jako obvykle, že jo, tady všude. Ze začátku to bylo takové jako, se docela
báli, ale pak už úplně v pohodě taky, nechávali pozdravovat Jirku a tak. Není rozumět-říkali,
že mě tam krmí víc než doma.
BAG10/10: Já jsem na to přišla taky v katalogu a mamka vlastně se prvně bála, jakože to
bude jako, že by se mi mohlo něco stát, ale pak v pohodě.
RAM33/10: Tak, jaké bylo to vaše první setkání? Jaké jste měl pocity, než jste tam došli a
jaké to potom bylo ve skutečnosti a jak na vás působilo to okolí třeba toho domu, kam jste
chodili a co jste věděli o tom děcku dopředu?
LEN6/10: No, tak první den já jsem chtěla utéct, já jsem tam ani nechtěla jít do toho domu,
protože to prostě, tam nebyly zvonky, tam nebyly pořádně ani dveře, tam byla jenom skládka,
…
RAM34/10: Jestli se můžu zeptat, na jaké ulici?
LEN7/10: Vranovská? Tam je ten jeden jediný zrovna.
RAM35/10: Ajo.
LEN8/10: Tam je to pěkné, ale…
RAM36/10: Tam jsou jako kanceláře, jo.
LEN9/10: …ten jediný je jakoby vidět.
RAM37/10: Ten rohový.
LEN10/10: Je to rohový, přesně tak, no. Tak jsem nevěděla, jako jestli tam mám jít, nemám
jít. Doteď se tam bojím chodit, no ale, jakmile jsem vlezla do toho bytu, tak jakože úplně to
do mě dýchlo úplně opačně jako. Čisté, uklizené, sice hrozně málo místa, mají tam vlastně
jenom kuchyň, obývák a jakoby pokojíček a žádné dveře nebo tak, prostě jenom průchoďák,
ale jako mají to tam uklizené a prostě dobrý dojem z toho. Hnedka se mi tam uleví, jakmile se
za mnou zavřou ty dveře a jsem v tom bytě.
RAM38/10: Jasně. A věděla jste něco o tom dítěti dopředu?
LEN11/10: No, nevěděla jsem nic, vůbec. Jenom, že to je holčička.
RAM39/10: Jasně.
CIMH5/10: Tak já jsem věděla,…
RAM40/10: No, Vy jste věděla o těch dětech, jasně, jasně…
CIMH6/10: Já jsem věděla, já mám teda sedmnáctiletou holku, která má rok a půl chlapečka,
ročního vlastně a teď porodila další holčičku, takže já jsem věděla, do čeho jdu, a taky to
hlavně bylo narychlo, protože potřebuje vlastně dokončit osmou třídu, aby mohla ze školy
jakože odejít, aby měla dokončené to základní vzdělání a teď jsem zjistila, že vlastně chodíme
do stejného baráku, Vranovská čtyři, na rohu, akorát že oni mají teda velký byt, čtyři plus
jedna a jako taky, je to tam jakože…
RAM41/10: A ona tam bydlí s někým?
CIMH7/10 Ona tam bydlí s maminkou, tatínkem, se sestrou, se sestrou a ještě dalšími třemi
dětmi, pozor, dvě ty její, takže jich tam je strašně hodně, ale jako ten byt je celkem velký,
takže, když tam přijdu, tak jako já nemám žádný problém, sedneme si vždycky do kuchyně,
jo, na kafe, pokecáme…
RAM42/10: No a tak jak to na Vás teda taky působilo, když jste…Vy jste taková z toho
Bohumína o to, tak…
CIMH8/10: No tak jako mně to nevadí, já, když jsem viděla, jako ten barák,
tak si říkám „Ježišimarja“. Teď kouknu do těch schránek, řeknu ehm, dobrý, šla jsem po
schodech, říkám, že doufám, že se nepropadnu, ale jako jo…
RAM43/10: Ten barák je opravdu jako jeden fakt z nejhorších v Brně, co já taky znám, no,
teda jako je takový drsný, no.
CIMH9/10: Ten byt je pěkný, jo, jako fakt plovoucí podlahy, jo, všechno. Sice dveře tam
taky nemají, to je fakt, že tam jako chodí se tak různě, maximálně se to zatáhne tam nějaká ta
zatahovačka, ale jinak jako dobré.
RAM44/10: Jasné.
CIMH10/10: Já jsem se celkem i těšila.
NAHF5/10: Já vlastně jsem teďka už věděla, do čeho jdu, že, ale vlastně v tom prvním
semestru, to jsem ani nevěděla, jestli budu mít romské děti nebo ne. Já jsem byla přesvědčena,
že ano, měla jsem mít teda jakože dvě, to jsem věděla a to a přišla jsem vlastně tam a než, oni
jsou na Cejlu, takže já jsem, to všechno napovídalo tomu, že to jsou romské děti, no ale pak
mi, jako mi otevřel normální český chlapeček, takže, takže jsem byla docela mile překvapená
a normálně od té doby v pohodě všechno, byt čistý, uklizený, všechno v pohodě, takže
normál.
RAM45/10: A někdy to ani nemusíte poznat jako podle barvy kůže, jestli jsou to Romové
nebo…
NAHF6/10: Jako jo, no, ale,…
RAM46/10: …nebo nejsou. Oni třeba ti Olaši vypadají jako těžko říct.
NAHF7/10: Bych ale neřekla, bych neřekla…
RAM47/10: Ehm, jasný. Co Vy?
IRAM4/10: No, já jsem vlastně za ten můj semestr měla dvě děti, jedno doučování
nedopadlo, protože to byla vlastně pouze ta první hodina a potom už nikdy nebyla slečna
doma, takže ta první hodina, docela jsem se bála, když jsem viděla ten dům a bylo to taky
takové polorozbořené. Ten byt na mě neudělal takový dojem, jak tady popisujete, čisto,
uklizeno. Tam to tak úplně nevypadalo, ale jakože chovali se vstřícně, i ta slečna, i maminka,
bohužel potom už, vždycky, když jsem došla, tak nebyli doma a nikdy se neomluvili, tak jsem
to zrušila a začala jsem nové doučování, které mělo probíhat původně na škole, tak tam byly
nějaké ještě problémy jakoby s tou školou a teď se to přesunulo do rodiny a tam jsou takové
zkušenosti dobré, mají tam čisto, uklizeno, jsou příjemní.
AVI6/10: Tak já jsem si to šla obhlédnout den předem, abych jako to našla, kde to všechno je,
protože já strašně bloudím, a když jsem teda přišla před ten dům, tak jsem šla vlastně ještě
s přítelem a někdo tam zrovna strašně hulákal, tak mi říkal, že mě tam nikdy nepustí, ale další
den jsem tam přišla to domluvit, tak jsem šla dovnitř, teda můj klouček nebyl doma, takže
zapomněl, že mám přijít, tak jsem tam seděla, s maminkou jsme pily kafe a vlastně mi o něm
povídala, jaký je a co na něho jako působí a tak, takže to možná i bylo lepší, že nebyl doma. A
jinak doma to mají jako pěkné. Mají…
RAM48/10: Nějaké obavy jako, které jste měla, když jste přišla dovnitř, nebo které měl
přítel? Každopádně jako…
AVI7/10: Ne, já jsem si teda říkala, kdo tam křičí, ale pak jako mi hnedka ta paní říkala, že to
je sousedka, a že to se jako vůbec nemusím bát a to je taková strašně usměvavá paní, takže
nějaké obavy z něčeho, vůbec.
RAM49/10: Ehm, jasně.
AVI8/10: Není rozumět-a bylo to super.
NOMC4/10: No, tak já byla docela nervózní, protože jsem nevěděla, do čeho jdu přesně,
musela jsem jet ještě za Brno, ona bydlí v Soběšicích,…
RAM50/10: To je furt část Brna, ale je to, no, je to kousek dál.
NOMC5/10: Ale jinak to bylo dobré. Oni jsou to příjemní, mají velký dům a jinak v pohodě.
Oni jsou milí.
MAK6/10: Já jsem teda věděla jenom jméno, nic víc a už je to teda v tom září, takže už si to
nějak nepamatuju moc přesně, ale překvapení bylo, určitě byt, protože ten je strašně maličký
a žije tam teda s mamkou ten kluk a byl hrozně maličký, pořád nepořádek, strašný bordel, pes
tam byl, nějaká zvířata a občas cizí děti a takové zvláštní je to, no.
ILE4/10: No, já doučuju svého bratrance, takže asi vím úplně všechno.
RAM51/10: Jasně.
MISL5/10: No já jsem tam vlastně poprvé přišla nebo říkala jsem si, že ta maminka je nějaká
starší oproti té holčičce, pak jsem se dozvěděla, že je to teda prababička její, to bylo dobré,
takže vlastně i ten byt odpovídá tomu, že tam žije jako babička, takže to nebylo žádné jako
extrémně moderní, ale jinak celý ten barák, vlastně tam žijí jen Romové, na Cejlu vlastně a je
to tam teda tak, že jako nechají třeba otevřené dveře a někdo přijde a vůbec je nezajímá, že já
tam zrovna doučuju. Takže se tam prostě na nás dívají, jak tam počítáme matematiku.
TEPP5/10: No, já mám teda chlapečka Na Špitálce, co bydlí, takže tam jako ten barák, to je
úplně bez problémů, že tam fakt…
RAM52/10: Tak tam je taky jedna ulice, která spadá do té….
TEPP6/10: Je, je, je, ale fakt je pěkný. Je to jako pavlačák, ale jako žádný nějak jako problém
nebo tak nebo špína nebo já nevím, co. Fakt jako pěkné. A v bytě samozřejmě taky, že jo.
Tam to je jako moc pěkně udržované a…
RAM53/10: A jaké bylo to první setkání?
TEPP7/10: První setkání bylo jenom s maminkou, my jsme se vlastně domlouvaly, já jsem
ještě nebyla ani v tom bytě, u těch hlavních dveří a tak mně řekla jako o Janíčkovi, co
všechno, co neumí, co to, co by potřeboval doučit, vlastně jako o té rodině, kolik má jako dětí
a tak. Takže jsme se tak jako seznámily a vlastně domluvily jsme si tu druhou schůzku až ten
další týden.
NAJP6/10: Já jsem teda neměl taky žádné informace moc jako předem a první schůzka jako-
je to, je to na Cejlu, jako ten barák takový, no šedivý, normálně ten pavlačák nebo činžák. Ne
pavlačák. O prostě šedivý barák, veliký, ale jako ten byteček je v pohodě. Malinký,
udržovaný, ale hrozně malý. To je vlastně jen obývák a kuchyň a koupelna a jinak nic víc
jako. Takže to fakt bylo hrozně malinké, takže jsme doučovali v kuchyni teda, ale, ale jako
první schůzka, no. Jsme se teda domlouvali s mamkou jeho, toho kluka a dobré, no. Já nevím,
co bych měl říct ještě. V pohodě, příjemné, milé dojmy, no.
RAM54/10: O tom klukovi jste něco věděl dopředu?
NAJP7/10: Ne, nevěděl jsem nic prostě.
RAM55/10: Jasně, jo. Tak co vy, holky?
BAG11/10: No, já jsem se bála, jak to u nich bude vypadat a jak oni budou na mě a tak, ale
nakonec jsem přišla před takový úplně velký dům a patřil celý jim a bylo to tam úplně takové
zařízené a úplně takové, jakože jsou bohatí a tak, tak to u nich bylo v pohodě.
RAM56/10: Jak probíhá to doučování? Kde doučujete, jestli na to máte klid, máte vlastní stůl
a ta děcka mají třeba místo na učení a tak, jestli se musíte připravovat?
LEN12/10: No tak, doučujeme v kuchyni u normálního jídelního stolu, v pokojíčku nemají
teda žádný prostor, tam mají jenom postel a skříň, takže nějaké místo na učení tam neexistuje,
no a klid taky nic moc, protože kolem nás lítají jejich, vlastně mladší dcerka, a taky hosti a
všichni možní.
RAM57/10: Ehm, no, co Vy?
CIMH11/10: Tak my doučujeme taky v kuchyni a máme jako celkem klid, oni jsou většinou
všichni pryč, tam nikdo fakt jako většinou není, ale jediný, kdo tam je přítomný, tak je malá
Maruška, to je dcera od její sestry a ta jako, ta vždycky sedí a vždycky: „Já už chci taky do
školy, já už chci taky na doučování.“ Takže ta vždycky s námi tak jako si maluje a my tam
něco děláme a jinak jako třeba v obýváku se doučujeme a na to jako, když má dvě děti, tak
jako já jí vždycky něco zadám a já si hraju s dětma nebo se o ně starám a ona se učí, takže my
tak jakože to. A ono je to fajn, jako fakt…ona je maličká, ona má dva měsíce ta malá, takže
s tím jako lítáte po bytě a on si tam něco počítá. Ono to je fakt někdy jako oddych.
RAM58/10: Jasně, no.
CIMH12/10: Takhle na druhou stranu. My se…vlastně já doučuju v obýváku, my na to
máme v podstatě naprostý klid, minulý semestr vlastně akorát jsem, jakože oni…tam byli
většinou v tom pokoji oba dva, takže jsem musela jednoho zabavit, popřípadě tu činnost
udělat pro dva. Ale tento semestr nějak to vyšumělo, ona babička si většinou ty děti bere
s sebou do práce, takže vždycky mi jednoho pošle a potom za tu hodinu a půl pošle druhého.
Takže už se to tento druhý semestr vyřešilo úplně samo.
NAHF8/10: No tak já prostě teď doučuju taky v obýváku, ten, když doučujeme, tak je
zavřený a je to teda u konferenčního stolku, což není úplně asi nejlepší, ale jinak máme klid.
Rodina je vedle v kuchyni nebo někde jinde.
AVI9/10: Tak já doučuju v kuchyni a je teda super, že celá rodina to tak nějak ctí, že tam
chodím, a že když tam jsem a učíme se, tak chodí kolem nás po špičkách a nejlíp, když tam
jako nechodí vůbec a když tam někdo přijde, tak maminka po něm začne křičet, že to nemůže,
že tam je paní učitelka.
RAM59/10: Tak, co Vy?
NOMC6/10: My máme taky klid, ona je s Barčou doma jenom její maminka a jinak má svůj
vlastní pokoj, kde jsme samy teda v době učení.
RAM60/10: Máte, má psací stůl k dispozici a tak, jo?
NOMC7/10: Všechno.
RAM61/10: Super.
MAK7/10: No, jelikož ten byteček má jenom jeden pokoj, tak doučuju tam, u jídelního stolu,
teda když uklidíme všechen-nádobí a drobky a všechno a klid na to docela máme, první
semestr tam maminka hodně teda byla, měla puštěnou televizi a tak, to mě rušilo, ale teďka už
tam vůbec nebývá doma, už jsem ji neviděla jak dlouho a to, takže v pohodě.
ILE4/10: Takže většinou doučuji taky v jeho pokoji, kde má stůl,…
RAM62/10: A nikdo vás neruší.
MISL6/10: My doučujeme, já doučuju v kuchyni, vlastně většinou tam sedí ta babička
s námi, akorát u těch návštěv, které tam občas přijdou, tak tam je to v pohodě.
TEPP8/10: Já taky doučuju v kuchyni u jídelního stolu, Jeníček vlastně jako nemá svůj
vlastní stůl a on je ten byt malý. A moc klidu, no zpočátku jsme neměli, protože Jeníček má
čtyřletá trojčata, takže ta vydala jako fakt jako za hodně, pak jsme to a maminka se navíc jako
učívala s námi nebo chtěla u toho být a tak, vesměs se dívala, i se jako zapojovala aktivně do
toho doučování, takže ta trojčata byla furt jako s námi, potom jsem jim vzala pexeso, takže
vždycky jsem jim dala pexeso a oni pak odešli, takže pak už jsme toho klidu měli víc a teďka
už se maminka snaží fakt jako s těmi dětmi odejít do druhé místnosti, abychom tam měli klid,
no.
NAJP8/10: No, to ze začátku, on má malého, vlastně dvouletého bráchu, tak ten tam vždycky
ze začátku jako lítal, ale furt se mazlit jako s bráchou a takhle, furt se vtíral a takhle, no a pak
se to vyřešilo teda, asi tak, po nějakých těch hodinách, po měsíci, že prostě mamka už ho bere
ven, toho malého bráchu, tak už tam máme klid na to, takže to je v pohodě.
RAM63/10: A kde se učíte? Má stůl v kuchyni?
NAJP9/10: Jo, jsme v kuchyni.
RAM64/10: Jo.
NAJP10/10: Protože máme jenom jeden ten obývák a…
RAM65/10: Jasně.
NAJP11/10: V obýváku, tam je vždycky televize nebo něco tak puštěného a my jsme tam
v kuchyni, no. Tam je místo, no.
RAM66/10: Jasně.
BAG12/10: Já doučuji u nich v pokoji a většinou tam máme klid, někdy přijde její sestra si
tam hrát na počítač a pouštět písničky, ale většinou máme klid. A má svůj vlastní stůl.
RAM67/10: Tak. Jaký máte vztah s rodiči? Já nevím, tykáte si, vykáte si, jak se k vám ti
rodiče chovají? Víte o nich něco? Třeba kam chodí do práce a tak?
LEN13/10: Takže vykáme si, ale máme jako přátelský vztah, vždycky si i povídáme
s maminkou po doučování, že ona mi řekne svoje starosti a já jí řeknu svůj názor, ale jak nic
nemůžu. No a maminka je teda na mateřské dovolené a taťka, jsem si domyslela, že dělá něco
s auty. Takže, takže tak. Jinak…
RAM68/10: A myslíte si, že Vám, že Vám důvěřují ti rodiče?
LEN14/10: Myslím si, že jo, protože jsem jim kolikrát dala, jakože nějaké rady, co se týče
vlastně i zařazení toho jejich mladšího do školy, protože jsem věděla, že prostě škola k němu
nepřistupuje tak, jak by měla, prostě takže mají prostě právo na jiné věci, a pak se podle toho
řídila a zatím to jde dobře tím směrem, jak jsem předpokládala, no. Takže dobrý.
RAM69/10: Ehm, super. Jasný.
CIMH13/10: Já mám vztah s rodiči dobrý, my si teda tykáme, to bylo hned první: „Tak
budeme si tykat!“ Já ne teda, ona.
RAM70/10: Jasně.
CIMH14/10: Tak si jako tykáme, sedíme jako, kecáme u kafe, v pohodě, maminka nemá
práci, myslím, tatínek taky ne.
RAM71/10: Oni se Vám svěří s nějakými svými.
CIMH15/10: Jo, to je pravidelně, že já vždycky doučuju, tak potom teda jako, že už jsme
hotoví, tak jako vždycky vyplňuji papíry, třeba k soudu, ohledně bylo svěření do péče a
ohledně vlastně získání ubytování v azylovém domě a vyřizování rodného listu pro malou a
takhle, a jako mně to třeba nevadí, my si sedneme a já to vždycky vyplním, popovídáme si,
takže tam jako fakt v pohodě.
RAM72/10: Vy jste doučovatel a sociální pracovník v jednom, jo.
CIMH16/10: Jo. Asi tak nějak. Ale ono je to fajn, takové…uvažuju, že změním kombinaci
oboru a že půjdu dělat sociální pracovnici, takhle mě to k tomu vedlo.
RAM73/10: Si přidejte soc. ped. To můžete. Jestli chcete být sociální pracovnice.
Michaela Hrušková: Asi něco takového udělám. A myslím si, že máme spolu krásný vztah,
protože jsem pozvaná na křtiny, takže jsem.
RAM74/10: Jasně, jasně. Takže je to takové i osobnější.
CIMH17/10 Jo, je to fakt jako super a prostě i ty, když mám jako čas, já tady jsem i o
víkendech, protože jako málokdo tu bývá, tak já třeba se zastavím a říkám: „Jo, Zuzko, dej mi
kočárek, dej mi malého.“ Jo, teď prostě řeknu: „Pojď, jdeme, Verčo.“ To je její sestra, tak
jako vezmu její sestru, dvě malé děti a jdeme na houpačky, takže jakože my takhle o
víkendech se jako i stýkáme normálně.
RAM75/10: Aha, aha, super, no. A ty romské křtiny, to bude teprve.
CIMH18/10: To teprve bude, no. Už se těším.
RAM76/10: To se nedivím, bych se taky těšila. Co Vy?
NAHF9/10: Já jednám hlavně s tou babičkou, protože oni tam vlastně s ní žijí, ale teďka od
toho druhého půl roku babička docela hodně onemocněla, takže už se střídají, že třeba týden
jsou u babičky, týden u nějakého z rodičů a vím o nich tak maximálně to, že táta bydlí vedle,
hned vedle prostě, já nevím, dveře prostě hned vedle.
RAM77/10: To jste minulý semestr nevěděla, ne?
NAHF10/10: Nevěděla.
RAM78/10: To vím, že jste říkala, že tam vždycky jako došel a…
NAHF11/10: No, on tam vždycky přijde jenom na kafe a zase odejde. Takže teďka už tam
s ní i jako občas bydlí, dokonce jim koupil psa a maminka žije někde na kraji Brna. Nevím
kde, ale někde hodně daleko. Takže to je jediné, co vím a myslím si, že nemají práci.
IRAM5/10: Tak co já vím o těch rodičích, tak maminka práci nemá, ta tam vždycky bývá
s mladšími dětmi, nevím, patrně bude na mateřské, protože to nejmladší je opravdu malé a
tatínka jsem viděla jednou, ten se tam jen tak jako mihl, pozdravil, jinak si vykáme, oni na mě
jako na paní učitelku a takový pohodový vztah, jako žádné problémy, ale žádné jako veliké
sbližování.
AVI10/10: Tak my si teda vykáme se všemi, maminka je teda na mě strašně hodná, i tatínek, i
všichni. Maminka pracuje v restauraci jako pomocná síla, tatínek dělá zedníka, ale jako
pracuje teda jenom v sezóně, v tom případě, a teďka má zájem se učit angličtinu, takže to je
podle mě úplně super a vztah máme jako pěkný, že třeba po tom doučování mě jako pozvou
ještě jako na kafe, že tam sedíme a povídáme si tak jako všichni a taky Tomášek chodí
tancovat, tak mě zve i na ta svoje vystoupení, takže je to takový super vztah podle mě.
RAM79/10: Ehm, tak to je fajn. Co vy, holky?
NOMC8/10: Tak já mám taky dobrý vztah, no asi s maminkou, protože tatínka jsem nikdy
neviděla, oba dva pracují, maminka dělá asi doma účetní a taťka hodně cestuje a nevím, co
přesně dělá, ale asi architekta nebo něco takového a jinak máme dobrý vztah, třeba jsem byla,
i teďka měla narozeniny, tak mě pozvala na oslavu, jsme tam byli.
RAM80/10: Tak to je fajn, to je taky příjemné.
MAK8/10: My teda, s tou maminkou v tom prvním semestru nebyly žádné problémy a teďka
se neví vůbec, takže nevím a tatínek, ten asi zůstal na Ukrajině, takže…
RAM81/10: Ehm. A víte, co dělá ta maminka?
MAK9/10: Maminka, já jsem tak nějako pochopila, že v hospodě dělá něco.
RAM82/10: A takhle jakoby třeba, já nevím, jako jak jste s ní v kontaktu? Tím pádem, když
se nevídáte, tak jenom přes to dítě?
MAK10/10: No, ono, jenom přes to dítě, no.
RAM83/10: A myslíte si, že Vám…tak asi Vám musí důvěřovat, když Vás nechá samotnou.
MAK11/10: Jo, důvěřuje, ona, jak už je…vždycky jí zavolám, že už potřebuju ale teda fakt
podepsat výkaz, třeba teď jsem jí volala, že už to potřebuju odevzdat, tak mi to jako potom
podepsala, ale zase jako odešla, takže jsem ji vůbec neviděla.
RAM84/10: Jasně. Jasně.
ILE5/10: My si tykáme, vím asi víc, než je dobré.
RAM85/10: Jasně. Tak Vy to máte jako rodinného příslušníka, takže to je prostě takové
specifické.
ILE6/10: A on strýc teda vlastně pracuje, teta si teď hledá novou práci.
RAM86/10: Ehm, jasně.
MISL7/10: Tak já tu maminku její jsem viděla dvakrát a to vždycky mezi dveřmi, protože
jinak je u té prababičky. A s babičkou vlastně úplně perfektní vztah, vždycky takové…
RAM87/10: Tak s babičkou nebo s prababičkou?
MISL8/10: S prababičkou.
RAM88/10 Jo, dobrý, to je jedna, ehm, ehm, jasný.
MISL9/10: Úplně perfektní vztah, vždycky kafe, jestli si dám a furt mi nabízí nějaké řízky,
co vaří a takhle.
RAM89/10: A svěřují se Vám třeba i s nějakými obtížemi, co je sem tam potká?
MISL10/10: No, vždycky si popovídáme, co jako nového, že byla u zubaře a říkala, že super.
RAM90/10: Tak co Vy?
TEPP9/10: My máme taky dobrý vztah s oběma rodiči. S tatínkem si teda vykáme vzájemně
a s maminkou to máme nastavené tak, že ona mi tyká a já jí vykám. A jinak taky, vždycky
kafíčko, čaj, nevím, popovídáme si a jinak. Jo, s tou prací ještě tam bylo. Tak maminka
vlastně tím, že má ta trojčata, tak je doma, ale oni mají nebo tatínek vlastně jako trafiku, takže
ona tam občas chodívá prodávat, na Francouzské a tatínek má tu trafiku a pak mají ještě, pak
má nějakou stavební firmu nebo tak, že občas ho vidívám i v montérkách, ale nevím úplně,
jak to tam, jak to tam má, no.
RAM91/10: Jasně. Co Vy?
NAJP12/10: Tak já vztah s rodiči v pohodě, já vykám, oni tykají mně a vlastně pracují.
Mamka, ta je vlastně na mateřské vlastně, má toho dvouletého malého kluka, ale
přivydělává si v tom jako uklizečka nebo vyklízení těch administrativních prostor a
tatínek, ten dělá vlastně ve fabrice nějaké, jako asi něco takového.
RAM92/10: Jasně, jasně.
BAG13/10: Já se s rodiči moc nevídám, a když jo, tak mi vykají, oni většinou jsou odpoledne
v práci nějak, oni chodí tak, já nevím, nějak od tří do práce, myslím, že dělají u Dopravního
podniku města Brna. Ale to si nejsem jistá.
RAM93/10: A jak jste na to přišla?
BAG14/10: No, oni něco říkali, že dělali, maminka dělá u šalin nebo něco takového.
RAM94/10: Jo. A ještě šalina je elektřina jako, v brněnštině, v hantecu. Ale to mě jen tak
napadlo. Že třeba může dělat u E.ON-u.
BAG15/10: A jinak se vydávám s těmi sestrami jakoby té holčičky, co doučuju, tak s těmi
jakože se bavím tak různě.
RAM95/10: Aha. A ty jsou o kolik starší?
BAG16/10: Ty jsou, jedna je na vysoké, ta druhá má teď dvacet a ta jedna, ta je z páté třídy.
RAM96/10: Aha, jasně.
BAG17/10: A ta jedna tady dokonce i studuje.
RAM97/10: Tady na pajdáku?
BAG18/10: No. Sociálně pedagogické asistentství, ona teďka, myslím, že tenhle semestr to
ukončila.
RAM98/10: Jasně. Jako bakalářem ukončila.
BAG19/10: Ehm. Dálkově.
RAM99/10: Ne, jakože by to zabalila.
BAG20/10: Ne.
RAM100/10: Jo, super. Tam je asi jenom sociální pedagogika, tam si myslím, že asistentství
dálkově není, ale to je jedno.
BAG21/10: Tak nevím.
RAM101/10: Mě ještě napadlo, jak jste říkala, že tady jsou rodiče architekti, někdo asi
rodiče, a Vy máte dítě romské nebo neromské?
BAG22/10: České.
RAM102/10: České dítě. Úplně. Jasně, jasně. To úplně je vidět i třeba v tom zařazení do toho
zaměstnání, že tam jsou nějaké rozdíly. Proč to je tak nebo není, tak to už je otázka jiná. Jaký
máte vztah s tím dítětem? Svěřuje se vám to dítě, víte o něm třeba nějaké jako věci
podrobnější, jako co ho baví, jaké má koníčky, jaké má kamarády nebo nevíte nic?
LEN15/10: No, máme dobrý vztah, jako svěřují se mi, ale oni moc, oba ti sourozenci nemají
moc kamarádů ani zájmů, protože oni jakoby nesmí chodit ven. Ona ta mamka se o ně tak
moc bojí, že prostě je nepustí ven si pohrát, hrozně se bojí jako, když mají pětiminutové
zpoždění, než přijdou ze školy,…
RAM103/10: Oni jsou taky na té Vranovské, že?
LEN16/10: Jo. Takže oni nemůžou, oni nemají vůbec žádný sociální život. Takže pro ně je
zpestření to, že vlastně já tam přijdu a i kolikrát se jim snažím to učení podat formou hry, aby
se trošku zabavili, aby to nebrali jenom jako povinnost. No a ten mladší, ten jako co je, on je
docela šikanovaný na té škole a ten teda úplně nesnáší školu, ten tam nerad chodí a teď mi to
říká, ať zařídím, aby už tam nemusel a to, vždyť je ve druhé třídě jako. Tak se mu to snažím
nějak jako zpestřit.
RAM104/10: Aha. A myslíte si, že to ve škole ví? To by se asi mělo nějak řešit. Oni chodí na
Vranovskou, ne, bych řekla?
LEN17/10: No, on chodí na Vranovskou, ale ta Esterka chodí na…
RAM105/10: No, to nevadí, to nevadí. To se všechno mění teprve.
LEN18/10: Ta chodí na Merhautovu, ale ta je tam naopak hrozně spokojená.
RAM106/10: Vranovská, to je ta stejná škola, akorát první a druhá stupeň. Jo, to jsou…
LEN19/10: Aha. No, ona už je na Merhautce a tam je spokojená, ale ten malý říká, že to je
hrozné, no. Že tam v hodinách i je strašný nepořádek, hluk, a že oni ho tam vlastně bijí a on
přijde domů s monoklem a prostě jako…
RAM107/10: A řekla jste to té mamince?
LEN20/10: Říkala jsem, ona to ví, právě jsem jí říkala, jako ať se zkusí domluvit třeba i na tu
Merhautku nebo prostě cokoliv…
RAM108/10: Ještě tam je kousíček od nich…
LEN21/10: Ještě jedna, no.
RAM109/10: …škola, to je daleko?
LEN22/10: No, on tam chodil, jenže v té měl taky problémy nebo tam ho taky šikanovali, tak
ho dali na Vranovskou a ten kluk, co ho šikanoval, šel zase za ním na Vranovskou. Takže,
takže tak.
RAM110/10: Jo, to by se mělo nějak řešit.
LEN23/10: No mělo, určitě právě, furt se snažím je nějak vyburcovat a myslím si, že to, že to
začíná řešit a už se to nějak hýbe, no. Ale nevím, jestli k dobrému. Teďka.
RAM111/10: Jasně. Je konec roku, tak i učitelé to prostě musí řešit.
LEN24/10: No ale tam není zájem učitelů vůbec žádný.
RAM112/10: Jo. Ehm. Tak jo, co Vy?
NAHF12/10: Já mám dobrý vztah s oběma dětmi vlastně, hodně se mi otevřely teďka ve
druhém semestru, nejhůř je na tom, co se týče komunikace, Martínek, on je sice hrozně
hodný, spolupracuje, všechno, ale nic moc o sobě neříká. Takže to je takové jako…že
předpokládám, že jestli budu s nimi pokračovat další jako rok, tak budu prostě na tom víc
ještě pracovat, ale ono je to takové docela těžké, ale Kristýnka, ta je hodně otevřená, až
možná moc, ta jakože vypráví o tom, koho všude kde zbila, vynadala mu a podobně. Ona je
taková hodně od rány, takže to jako tak, ale jako různě jsem se snažila odhalovat jako jejich
koníčky a tak různě, ale protože oni jsou věčně zaměstnávaní tou babičkou a podobně, takže
oni jako na nic moc čas nemají. Takže asi tak, no.
CIMH19/10: Tak já mám taky s tou slečnou dobrý, pohodový vztah, příliš se nesvěřuje, ale
něco o ní vím, nějaké koníčky nebo takhle, už jako trošku prozradila, že tedy chodí ráda ven
s kamarády, takže jako kamarádi asi taky fungují a škola, tam většinou o předmětech, co ji
nebaví, tak mluví jako. Bez problémů.
AVI11/10: Tak Ondřej teda, hlavně co vím, že chodí na Hybešovu a tam tancují a dokonce se
hlásí i do různých soutěží a takhle, takže to mi hodně povídá o tom a pak mi…jako mámě
pěkný vztah, jakože mi povídá i tak, co se děje ve škole a kde se jako popral a co za to mohlo
a snažíme se tak nějakým způsobem jako řešit spolu, že co je a není dobré.
RAM113/10: Aha, jasně. Že to není jenom to vzdělávání, ale i třeba trochu ta výchova.
AVI12/10: No, že my si vždycky třeba na začátku povídáme a pak se chvilku učíme a pak už
vidím, že už jako nemá pozornost, tak si zase chvilku povídáme, tak jako ať má nějaké
zpestření, no.
NOMC9/10: Tak my máme vztah dobrý, hodně mi důvěřuje, svěřuje se mi skoro se vším, co
je nového ve škole i doma, kde byli a tak a…
RAM114/10: Ehm, tak fajn.
MAK12/10: My máme taky hodně dobrý vztah, hodně mi vykládá o sobě, o mě se zajímá,
byly jsme na squashi dokonce spolu, maluje přítelovi obrázky a tak, takže super.
ILE7/10: Já mám taky dobrý vztah, akorát mně se třeba, jsem si všimla, v prvním semestru se
mi svěřovala úplně se vším a teď ve druhém se mi svěřuje hlavně s dobrými věcmi.
RAM115/10: A jakto? Nevíte.
ILE8/10: Nevím. Oni měli totiž problémy v rodině, si myslím a asi že nevím…jestli si myslí,
že bych třeba něco řekla asi doma nebo takhle, babička jak se, prostě všichni se známe, tak si
myslím, že ty špatné věci asi teď prostě nechtěla ventilovat a takhle. Je na ní vidět, že si to
prostě drží v sobě, takže takové…
RAM116/10: Aha, aha. Zajímavé.
MISL11/10: My máme spolu dobrý vztah, vždycky jí píšu na facebooku, skoro každý večer,
vždycky ona mi napíše, tak jako ze slušnosti odpovím. A i na bruslích jsme spolu byly, takže
je kamarádka.
TEPP10/10: Já mám teda jako prvňáčka, chlapečka, takže on už i ze své podstaty, že by se
nějak extra svěřoval, že spíš, když se ho ptám nebo tak a oni jsou teda ještě se starším
bratrem, tak oba spíš takoví jako zamlklejší, ale vlastně ta rodina je takhle jako úplně sociálně
funkční, takže si myslím, že tam není vůbec žádný jako problém, že i jako mezi sebou mají
strašně pěkné vztahy, jak s těmi i mladšími sourozenci, tak s rodiči i s vlastně asistentka
pedagoga, která dělá v jeho třídě, tak je moje kamarádka, takže já to mám podchycené i z té
školy, že prostě vím, že tam žádné problémy nemá, jenom jako co se týče učení, tak to jako,
to má, no. Ale co se týče nějakých jako sociálních vztahů s těmi kamarády, tak tam jako
problém není. A jinak, jak říkala kolegyně, tak vlastně ta maminka ho víceméně taky jako
nepouští ven, že spíš je drží oba ty kluky doma, popřípadě prostě na dvůr, na ten jako
pavlačák, ale jinak ven jako příliš s kamarády nechodí, no. Takže tam taky ty sociální vztahy
asi nejsou úplně tak, že by je provázely v tom volném čase. Že spíš sedí fakt doma na počítači
u her, no.
RAM117/10: Tak co Vy?
NAJP13/10: Jo, s Jirkou jsme úplně v pohodě, vycházíme, on se zajímá o komiksy, já taky,
takže si vždycky popovídáme, když už nedává pozor jako, tak to ho vždycky oživí nebo jsme
dokonce i zkoušeli v angličtině překládat komiks, ale tak to ještě v páté-no, v páté třídě ještě
moc to teda nejde, počká, jsem slíbil, že příště to bude, až tak za rok to zkusíme zase a do kina
už máme možná taky naplánované, že půjdeme, teďka bude Kapitán Amerika, tak možná na
to zajdeme a v pohodě jako, no.
RAM118/10: To je super takhle, no. To je dobrý, no?
NAJP14/10: O počítačových hrách taky a takhle. Že ho to zatahuje jako do toho učení, jakože
tam je dost jako slovíček užitečných, když se to hraje v angličtině a tak.
RAM119/10: Stoprocentně, stoprocentně.
NAJP15/10: Tak se snažím jako nějak na to i nabalit a…jako to je, snad je to lepší pro něj.
RAM120/10: Tak vidí, že to může použít v praxi, no, nějak, že když prostě bude umět
anglicky, tak si přečte ten komiks, který by si v životě nepřečetl jinak.
BAG23/10: Tak my máme jako dobrý vztah, ona mě bere jako hodně velké zpestření, protože
ona chodí do první třídy a kromě té školy tak nemá jakoby žádný kroužek, nechodí nikam
ven, takže ona je prostě furt doma, kouká na televizi nebo je u počítače.
RAM121/10: A jak to?
BAG24/10: Nevím, oni prostě tak ti rodiče chodí jakoby do práce odpoledne a ty sestry
jakoby mají už svůj vlastní život, i když tam s nimi bydlí, a ta sestra, co chodí do páté třídy,
tak ona si s ní nechce hrát, tak ona prostě je jakoby furt sama. Protože si chce furt hrát a…
RAM122/10: Jo, jasně. Tak, jaké je rodinné prostředí? Vy už jste někteří se o tom zmínili, tak
jestli bych vás mohla poprosit, ještě jednou to v rychlosti tak zopakovat. Jaké, jaké jsou ty
byty, jak jsou vybavené, jestli tam mají třeba nějakou knihovnu s knížkami nebo spíš velkou
televizi, že by bylo jako možné odhadnout, že koukají na televizi nebo hrají nějaké počítačové
hry?
LEN25/10: Tak byt je velmi skromný, malý, jak jsem říkala, nemají tam vůbec žádné knížky,
žádné knihovny a přemýšlím, že tam furt hraje televize, ale čekala jsem, že to bude nějaká ta
velká, na to, jak je hlasitá, ale když jsem to viděla, tak mě to, ta malá televizka, snad ani bez si
signálu, takže tam pořád jenom DVD-čka a ty samá dokolečka, takže tak se tam žije, no.
Hodně se tam ale uklízí, ta děcka sama uklízí, aby se zabavila. Je to ten malý byt.
NAHF13/10: Ten byt je prostorný, knihovnu, myslím, že jenom nějakou malou tam mají, nic
jako velkého, ale mají všude samé květináče, úplně všude snad a to, a mají, myslím dvě
televize mají, jednu mají menší, jednu jako docela velkou, hodně sledují různé jako seriály,
docela jako hodně, jako babička hlavně a počítač mají, ale nemají internet a podobné. Vlastně
vybavení jenom základní, prostě počítač.
CIMH20/10: Tak já jsem se nedostala jakoby do celého toho bytu, takže já znám jenom
kuchyň a obývací pokoj a dál teda nevím, ale knihovnu jsem nikde neviděla, v obýváku
počítač a televize, to je tam jakoby, jak se tam učíme, tak to není puštěné, nevím, jak to bývá
nebo nebývá, a co mně trochu vadí, tak je ten byt silně zakouřený, jakože nikde není, že by
byl vyloženě kouř, to asi větrají, ale jakoby je to cítit.
AVI13/10: Tak byt je malý, počítač mají i s internetem, televizku malou a knihovnu nemají.
Jenom školní knížky, co má.
RAM123/10: A jak to tam mají jakoby upravené? Jako uklizené hezky nebo nepořádek
nebo…
AVI14/10: Mají tam, mají tam pořádek, ale třeba se nezouvají a to je docela poznat, no.
NOMC10/10: Tak oni mají veliký rodinný dům a já jsem tam všude taky nebyla, vlastně
jenom u ní v pokoji a má knížky, hodně dětských knížek a ráda čte a počítač doma mají, ale
ona na něj nesmí.
MAK13/10: Tak ten byteček je hodně malinký, televizi mají takovou jako normální,
knihovnu mají spojenou jako s oblečením a s věcmi do školy a tak. A má tam jako pár knížek,
jinak k tomu zakouření, tak taky jako maminka tam kouří, takže on je jako malý Pepíček, a
ještě tam prostě kouří a tak.
ILE9/10: Tak byt je středně veliký, knihovnu, jako knihovna tam takhle sama o sobě není,
jenom vlastně dětské knížky, co do těch dvanácti let se nastřádalo, počítač měli, ale nějak se
rozbil a už ho nikdo spravit nedal, takže to nic. Ale televize a strašně moc-není rozumět-má
menší sestru, takže taková ta DVD-čka těch pohádek a to, to tam je dobře.
MISL12/10: Tak ten byt vlastně, tam bydlí ta prababička, takže je to podle toho i vybavené,
všude visí křížky a takové věci, ale mají tam teda obrovskou plazmovou televizi. Mezi těmi
kříži. A pak nějaká knihovna tam je, ale není nijak moc veliká.
RAM124/10: Ehm, a víte, jaké tam jsou knížky třeba? To jste si nevšimla?
MISL13/10: To jsem si nevšimla. To je v obýváku a my vlastně jsme většinou…
RAM125/10: Jo, jasně.
MISL14/10: V tom obýváku jsem byla jednou, takže…
RAM126/10: Jasný, jasný. Chápu.
TEPP11/10: No oni mají byt taky celkem malý, vlastně dva plus jedna, ale na to, že tam žije
pět dětí a dva rodiče, jako dva dospělí, tak že je fakt jako malý, ale jinak je jako moderně
zařízený, pěkný, uklizený, ale teda místo knihovny mají taky velikánkou plazmovou televizi,
takže prostě taková klasika. Ale jednou jsem teda viděla, jednou nám maminka donesla jako
dětskou knížku, jakože ji koupila, a že nechce číst sám, tak ať čteme spolu, a pak ještě jednou
maminka vykládala, že vlastně půjdou při…ten můj klučina má strašné problémy se čtením,
takže jako sama mu navrhla, že půjdou do obchodu, a že si tam koupí knížku, aby prostě jako
četl a…
RAM127/10: Aby si vybral.
TEPP12/10: Aby si vybral, no. Zatím teda ještě není koupená, ale ta nabídka tam byla.
RAM128/10: Jasný.
NAJP16/10: No, byt je malý, dobře zařízený, počítač, dvě televize, jedna velká plazmová,
druhá malá v kuchyni, pak mikrovlnka, pračka, normálně všechno. Prostě dobře zařízený,
uklizený byt.
RAM129/10: A spousta komiksů?
NAJP17/10: Komiksy, to tam mají tak jako na poličce, to aby zas moc nečetl ty komiksy jako
Jirka, tak oni to tam mají schované.
RAM130/10: A knížky nějaké, knihovna?
NAJP18/10: Právě, že jako v obýváku je ta televize a za tím je taková jako vitrína, myslím,
že to je knihovna, ale jako nějak jsem si moc...
RAM131/10: Ehm, nevšiml jsem si.
RAM132/10: Nevšiml jste si, co mají za knížky, co čtou.
NAJP19/10: Moc jsem tak taky nebyl jako v tom obýváku.
RAM133/10: Jasně. Chápu. Co Vy?
BAG25/10: Tak oni mají veliký dům, mají velikou televizi, která je pořád puštěná a sledují
tam takové ty telenovely americké a takové, a pak knihovnu jsem tam nikde neviděla a
počítač mají.
RAM134/10: Ehm, tak. Jaký je vztah rodičů ke škole a ke vzdělávání obecně? Vy třeba víte,
jaké mají rodiče vzdělání a jak se o to vzdělání těch svých dětí zajímají? Jestli chodí na
rodičovské schůzky nebo se ptají třeba vás, jak to tomu dítěti jde a tak?
LEN26/10: No, tak já si myslím, že mají oba základní, protože ta mamka kolikrát jim chce
třeba pomoct s tím učením, ale sama neví, takže se mě ptá, jak to je, aby jim to třeba potom
mohla sama jako vysvětlovat nebo tak a ještě další nějak…
RAM135/10: A jaký mají vztah k tomu vzdělání, jestli se k to zajímají, o to vzdělání těch
děcek.
LEN27/10: No zajímají se. Zajímají se, hlavně otec, ten řekne, co dělají jako ta děcka špatně,
co jim nejde, ale potom třeba jako, když už to je nějaké zlepšení nebo tak, tak to jako neocení.
On jenom, když je tam nějaká ta moucha, tak ji vyzdvihne, ale jinak…abych věděla asi, na co
se mám zaměřit nebo tak, ale tak já to vím.
RAM136/10: Jasně. Co Vy?
NAHF14/10: Já o rodičích nic nevím, ale předpokládám, že víc, jak středoškolské vzdělání
tam nebude, babička, předpokládám, asi totéž, protože hodně ty děti do toho učení tlačí, což,
myslím si, že jako to byly-není rozumět-že nechce, aby to dělaly, tak třeba ty stejné práce,
jako musí dělat ona, ale nevím nic moc o minulosti, takže radši bych nerada soudila nebo…
RAM137/10: A zájem o vzdělání teda ta babička má, těch vnoučat?
NAHF15/10: Ano, určitě.
CIMH21/10: No, u mě ta maminka moc vztah k učení nebo takhle k těm dětem, aby se učily,
jsem moc nezaznamenala, jednou jsem u nich v bytě byla s paní učitelkou a ta jako…
RAM138/10: To jste se potkaly náhodou nebo jste tam šly spolu?
CIMH22/10: No, já jsem totiž přišla do školy a ta slečna tam nebyla, a tak jsem tam tak jako
stála a říkám, že, co mám jako dělat. Jestli jít teda domů a přijít zase za týden nebo takhle, ona
říkala, že má čas, tak že se tam se mnou zastaví a…
RAM139/10: Jako a Vy jste šla do školy proč? Vy se vzděláváte?
CIMH23/10: Já jsem ji měla doučovat ve škole. Ze začátku.
RAM140/10: A Vy nemůžete doma? Ze začátku ve škole a pak?
CIMH24/10: Ze začátku jsem měla doučovat ve škole a tam proběhla jedna hodina, protože
potom už jsem ji tam jako nikdy nenašla. Nikdy nedošla. Jednou jsem si zapomněla telefon, já
jsem měla telefon, jakože na ni, ale v telefonu a teď jsem nevěděla, co mám dělat ani jsem
tam nikoho jako nepotkala, kdo by mi poradil, že třeba to, tak to jsem tam potkala tu paní
učitelku, tak ta mě tam dovedla a jako vysvětlovala té mamince, že ta moje slečna má jako
velké problémy, že jí hrozí propadnutí, když se něco nenaučí a ta maminka k tomu
přistupovala tak laxně, jakože co se dá dělat. A s tatínkem jsem jakoby mluvila teda jenom
jednou a ten se ptal, jak jí to jde, ale spíš měl k tomu takový přístup, jakože, když jsem říkala,
že to zvládneme, a že jako přece jenom je šikovná, a že když se do toho položíme, tak jako
říkal: „No, já si myslím, že ona je taková blbá.“ Tak jako mě překvapil ten přístup.
RAM141/10: Jasně. A víte, jaké mají ti rodiče vzdělání?
CIMH25/10: To nevím.
RAM142/10: Nevíte. Nevíte.
CIMH26/10: A tatínek je teda jakoby Čech a nebo bílý, takže…
AVI15/10: Maminka má základní vzdělání, tatínek je vyučený zedník a mají hodně zájem na
učení těch svých dětí, že vlastně ta nejstarší sestra má střední školu, ten starší brácha, ten teď
bude dodělávat střední a Tomášek vlastně je v osmičce, v šestce, a taky chtějí, ať to, ať jako
se hodně učí a vždycky se mě maminka ptá, jako co s ním má třeba procvičovat, a že na tom
má jako hodně zájem, ať jsou studovaní.
NOMC11/10: Tak já vzdělání teda nevím, ale řekla bych středoškolské, možná i
vysokoškolské a jinak o učení se zajímají hodně, dokonce se s ní každý den i učí, i o víkendu
a vlastně vždycky mi řekne, co jí nešlo, co jo, co máme procvičit, dokonce má i různé
procvičovací knížky nebo CD, protože se fakt doma učí s ní.
MAK14/10: Já teda o vzdělání rodičů taky vůbec nic nevím a ta mamka se zajímá, jakože
chodí hodně do školy asi, jsem pochopila, protože ten kluk tam má asi hodně velké problémy
s tím učením, tak to řeší s učitelkami. Ale jako nějak extra nepomáhá, že prostě vždycky mu
řekne: „Uč se“, ale ona sama asi taky nedokáže pomoct.
ILE10/10: Tatínek je vyučený, maminka má středoškolské vzdělání, o školu se zajímají, na
rodičovské schůzky chodí, ale když mu něco nejde, tak to berou tak, jakože je to kluk, který je
vlastně nadaný na sport a nemůže umět všechno.
MISL15/10: Tak já o rodičích nevím, babička taky nevím, co má za školu a o tu Simču se
zajímají. Jako o to, jak se učí, protože babička tam sedí s námi, takže vidí, co jí nejde a taky jí
právě říká: „Ty jsi úplně hloupá, že ti to nejde“, a takové věci. A když právě Simča jednou
zapomněla připomenout třídní schůzky, tak ta babička jí za to i vynadala. Že proč to
nepřipomněla, že o to má zájem.
TEPP13/10: Tak já taky o rodičích nevím, jaké mají vzdělání a tak, tatínek je podnikatel,
takže asi nějaké středoškolské a maminka nevím. Tohle nevím, fakt. A potom zájem o učení
mají, vlastně ten starší syn už několik let má doučovatelku tady z toho programu, že ta
maminka vlastně o tom doučování jako už ví několik let a mají teda zájem, zajímají se, chtějí,
aby prostě všechno uměli a tak, ale sami taky. Ta maminka, ta říká nebo svádí to na to, že má
vlastně ta trojčata, takže moc času na to, s nimi se učit, nemá, ale občas taky jako sami nebo
takové to základní učivo, domácí úkoly a tak, tak to spolu dělají třeba taky sami. Ale taky to
čtení nebo tak, jako něco už nad rámec spíš jak nedělají, no. Že vlastně asi skrz ta trojčata
prostě často.
RAM143/10: Jasně.
NAJP20/10: Vztah rodičů k učení, jako spíš se stará teda o to učení maminka, tatínek, ten
vždycky přijde a někam si zaleze, ale tak jako mamka, ta s ním probírá normálně, že
procvičují slovíčka, třeba jako, co jim řeknu, že by to vlastně chtělo třeba ještě procvičit
v týdnu nebo tak, tak že dohlídne teda, aspoň, aspoň to teda říkají a tak takhle to je dobré a
myslím, že má střední školu teda maminka, i zkoušela tady tu pajdák jako něco tady studovat
a otec, ten je myslím, já nevím, já nevím.
RAM144/10: Jasně, jasně. To nevadí.
BAG26/10: Není rozumět-tak se ptají, jak jí to jde a popřípadě řeknou, že se s ní něco učili a
co jí třeba nejde nebo tak. A vím, že chodí na třídní schůzky.
RAM145/10: A jaké máte problémy při tom doučování? Jestli nějaké konkrétní předměty,
nějaká látka nebo chování toho dítěte, nezájem třeba nějaký, jako lenost a musíte se
připravovat třeba, dělat si přípravy předem a co se vám jakoby tak osvědčilo, že bychom si
tady mohli udělat takový brainstorming, co se komu osvědčilo, podařilo, aby třeba ti ostatní,
kteří mají nějaké komplikace, si vzali inspiraci.
LEN28/10: Tak u mě je to hodně založené na improvizaci, protože já nikdy nevím jako, co
budou potřebovat, my se většinou soustředíme, když budou psát nějakou písemku nebo co,
tak zrovna jim vysvětluji tu látku, no a problémy při doučování nejsou, jenom když už vidím,
že prostě jeden z těch sourozenců toho má dost, tak vlastně třeba doučuju tu holčičku, pak
vidí, že už má chudák červené uši, tak radši vyměním a doučuju zase kluka. A tak si je
střídám, aby měli chvilku pauzu, no a právě kolikrát třeba, hodně totiž si hrajeme, jakože se
podívám den předem třeba na nějaké hry do češtiny a procvičujeme slovní zásobu a různé
lístečky používáme a toho už bylo tolik, že…
RAM146/10: A kde to hledáte, ty hry?
LEN29/10: Normálně na internetu zadám „škola hrou“ třeba.
RAM147/10: Škola hrou třeba…
LEN30/10: Dokonce úplně cokoliv, prostě něco, nebo „zábavná čeština“, tak jsem právě loni
našla, jak si hrát na…
RAM148/10: To se jmenuje zábavná čeština-není rozumět?
LEN31/10: No, zadáte to na googlu a tam se to vygooglí a tam bylo právě dobré, jestli si
pamatujete třeba, jak se hrálo na Nokii, takový ten had, tak se to hraje na vyjmenovaná slova,
že prostě že tam je třeba slovo „bydlet“ a teďka tam máte „y, i“ a ten had musí sníst tu
správnou variantu a to už jsem dala právě i paní Štěpařové a ona už to dala na moodlinku, tak
už to tam je jako k dispozici, protože si myslím, že ta děcka to hrozně chytlo a hádaly se, kdo
bude dřív a…
RAM149/10: Takže oni mají doma internet a…
LEN32/10: Ne, to jsem donesla počítač já, no, to jsem…
RAM150/10: S internetem.
LEN33/10: Ne, já jsem si to stáhla, to je klikací.
RAM151/10: Aha takhle, to je možné stáhnout. Aha, aha, aha.
LEN34/10: Ale teda jenom ne plná verze, jenom taková ta zkušební.
RAM152/10: Jasný, aha.
Ale je to dobrá věc. Jako zaujalo mě to.
RAM153/10: Určitě. Jasně.
NAHF16/10: Já první semestr jsem se hodně připravovala, dělala jsem různé hry a podobně,
protože jsem chtěla, aby je to bavilo, no ale druhý semestr jsem od toho ustoupila, protože
jsem potřebovala víc zacílit na tu problematiku, takže…no, já se připravuju hlavně tím, že jdu
do studovny a najdu si tam nějaké materiály, a nebo na internetu jsou různé jako pomocné
stránky pro pedagogy, to myslím, že každý z nás jako už něco takového našel.
RAM154/10: A co jste třeba našla? Co se Vám zdá nejlepší?
NAHF17/10: RVP mám různě a takové ty základní jako jo. A nebo různě, ale to už není jako
v rámci toho doučování, já jim nosím třeba různé osmisměrky vytisknuté jo a prostě tak
různě, takže. Ale jakože kupodivu třeba u Kristýnky se mi hodně vyplatilo vlastně se zamířit
čistě jenom na ty pracovní listy. Že jako žádné hry, ona si vůbec nic prostě nepamatovala, ale
jakmile jsme začaly dělat na pracovních listech, normální člověk si řekne, že to je hrozně
nudné, tak ona najednou, jako kdyby jí to začalo secvakávat. Hrozně neuvěřitelný, to jsem
fakt, to bych v životě neřekla. Jo, takže jako, a každé to dítě jako potřebuje trochu jiný
přístup, no.
RAM155/10: Jasně. Super.
CIMH27/10: Tak já mám trošku problém s tou slečnou, že ona mi vždycky slíbí, že se tady
na tohle přes ten týden podívá a potom přijdu teda, je upřímná a vždycky mi řekne, že se na to
teda vůbec nepodívala, a jakože je to znát, že se máme společně ušit jazyk, takže tam vůbec a
ještě se snažím z ní dostat, aby od paní učitelky zjistila nebo získala, co vlastně se má naučit,
aby nepropadla, protože její znalosti jsou opravdu jakože špatné, já jsem ji tam začala
doučovat nedávno, protože pořád byly nějaké ty problémy, že nebyla v té škole nebo takhle, a
tak abychom alespoň jakoby, aby to alespoň na tu čtyřku jsme nějak zvládly společně a to tam
moc nebylo, a když jsem byla v té škole a jakoby jsem se ptala na tu paní učitelku němčiny,
tak ta druhá paní učitelka jí volala, a že jako nemá zájem se mnou o tom komunikovat, že jako
to není tak, tak…se zatím toho nemůžu dosoudit, ale příští týden mám ještě v plánu se tam
stavit a získat to nějak, to mám jakože už takhle. A jinak ze začátku to, že ta slečna většinou
vůbec nepřišla, a tak se to táhlo, že jsem došla do té školy a potom ještě patnáct minut cestu
k nim jsem absolvovala, nebyl zvonek, takže jednou jsem tam takhle vůbec jakoby…
RAM156/10: takže problém spíš nespolehlivost s domluvou než nějaké...jasně. A že je teda
nespolehlivá, no. Co slíbí, neudělá, no. Co Vy?
AVI16/10: No tak na Tomáška zapůsobily fixy jednoznačně. To, co je barevné, to on ví, co
není barevné, to vůbec nebere nějak, tak jsem mu jedny fixy koupila i do školy a musím říct,
že to má jako parádní úspěch teda. Jakože on si to vždycky orámečkuje a pak už to ví. Nebo
když něco počítáme a já mu něco podtrhnu, říkám: „Tohle máš špatně, co tam máš špatně?“
Tak jako úplně: „Jo, už to vidím.“ A dokud to není barevně, tak vůbec nevnímá nic.
RAM157/10: Vizuální typ, no. Ehm, takže to je docela dobré. Co Vy?
NOMC12/10: My máme problém se soustředěním, že ona si radši třeba přerovnává pastelky
v penálu, hraje si s obalem nebo cokoliv, jenom aby se nemusela učit, ale tak různé hry třeba
s lístečky nebo pexeso, tak to ji baví, to se snaží.
MAK15/10: Já se tedy nijak nepřipravuju dopředu, taky nás zaujaly hodně lístečky, takže
lepíme všechno, kreslíme hodně. To se teda směje spíš jako, jak kreslím a to ho baví, no.
ILE11/10: Já mám teda taky problém s pozorností, se soustředěním, protože on vždycky
doletí z tréninku, hlavně ne dvě hodiny někde sedět. Ještě dvakrát týdně. Takže děláme pauzy
a nějak dopředu se připravovat nemusím, držíme se jen vlastně, učím celý rok, takže jedeme
jen přímo podle učebnice, podle obsahu.
RAM128/10: A má to nějaký efekt? Jako zlepšil si známky?
ILE12/10: Jako jo, něco určitě jo, no. Jak co, jak kdy.
MISL16/10: Já mám veliký problém s pozorností, protože tam furt pobíhá pes a to prostě
furt: „Pojď sem, pojď sem.“ Furt ho někam tahá a potom, když třeba počítáme příklady nebo
něco, tak když to má poprvé špatně, ten příklad, tak potom jí napíšu vždycky tolik příkladů,
kolik měla špatně. Tak potom počítá znova, když to má zase špatně, tak potom už má všechno
dobře třeba. Že už…jako že ze začátku se jí třeba nechce, a pak, když vidí, že jí ty příklady
budu dávat klidně celý den, tak pak už najednou má třeba dvě chyby jenom. Z těch patnácti.
TEPP14/10: Já překvapivě teda to, s pozorností problémy nemám a přitom jsem byla
přesvědčená, že mít budu, že budu mít romského prvňáčka, ale my fakt jako šedesát minut
jedeme a ontotiž, tam je problém s tím, že ona ho třídní učitelka chce dát do dislektické třídy
a on prostě Jeníček, on je tak snaživý a on nám chce dokázat, že to prostě zvládne, že tam,
jako on tam jít nechce, protože má v té své první třídě jako kamarády, v téhle té, takže on
prostě o přeřazení jako nechce nic slyšet, takže on se fakt snaží. A my děláme hlavně prostě
jako ze slabikáře, písanky, co má domácí úkoly, tak prostě s jeho učebnicemi a potom vlastně
nad rámec mu nosím pracovní listy a jako ze Šimonových pracovních listů třeba něco nebo
teď jsem dělala vlastně doučování na faře v těch Zábrdovicích, tak tam byla spousta jako
nápadů takových.
RAM129/10: Jo. A co myslíte, jak to dopadne s ním teda? Půjde nebo nepůjde?
TEPP15/10: No jako na druhou stranu, on je opravdu asi dislektik, jakože máma ho nechce
dát ani moc do té poradny, jí se to taky nelíbí, ona spíš jako nasazuje na tu paní učitelku, že je
moc přísná a tak, přitom jako já jsem vlastně kvůli tomu potom i šla do té třídy, kde jsem se
jako domluvila s tou asistentkou pedagoga,…
RAM130/10: A tam je asistentka pedagoga ve třídě?
TEPP16/10: Asistentka pedagoga. Jo, ta moje kamarádka jako kdyby. Takže ona mi to
domluvila, abych prostě se šla podívat, jak ty děti ostatní fakt čtou a tak, jak na tom ten můj
klučina je, takže jsem viděla jako tu úroveň a najednou…
RAM131/10: A ta tam je pro koho?
TEPP17/10: Ne, to je asistentka pedagoga.
RAM132/10: Ale pro koho?
TEPP18/10: Pro celou třídu.
RAM133/10: Pro celou třídu, není tam speciálně třeba nějaké…
TEPP19/10: Ne, ne, ne. Pro celou třídu.
RAM134/10: Tak nemůže být tam integrovaný, chudák? Vždyť bude stigmatizovaný takhle.
TEPP20/10: No, nevím, jestli by to ještě šlo jako, tu integraci, nevím. Ale prostě třídní
učitelka, ona teda je asi jako přísnější, ale když jsem viděla, fakt jako jsem si naživo to
vyzkoušela, že ty děti opravdu jako jsou jinde, no. Jakože jsou dál. Přitom on se fakt snaží. Že
to není tím, že by to, ale že to tak prostě fakt je, no. I tak jako matematika mu jde, ale jako
čtení, psaní, to fakt je špatné. Takže jak to dopadne, to nevím, ale maminka zatím s tím nejde
do poradny, ale tak to musí být se souhlasem rodiče. To pokud ta maminka s tím nebude
souhlasit, tak vlastně i nadále zůstane v té třídě. Ale jde o to, že to možná potom opravdu
nebude zvláštní, takže…
NAJP21/10: Jo, jo, takže já jsem měl teda jak kdy, problémy s pozorností, protože někdy je
dobrý den, tak jako vydrží prostě celé dvě hodiny jako se učit. A někdy prostě třeba když byly
jarní prázdniny, tak to bylo úplně utrpení. Teda to se tam pořád válel a usínal a furt ještě něco
dělat jiného a takhle, tak to jo. Ale tak snažím si tam připravovat nějaké hry a jiné ty komiksy,
jak jsme zkoušeli číst, tak to ještě ne. Pak třeba, že jo, pexeso a tak, tak to ho baví. Tak to je
dobré, tak získám tu pozornost. Ale když tam byl ten jeho malý brácha, tak to teda přiběhl
malý a on ho jako: „Pojď sem, bráško.“ A takhle jako, ne, tak jako furt: „Tak jdeme se učit.“
A furt, a tak teďka už to je dobré.
BAG27/10: Já se chystám na doučování, nosím různé pracovní listy nebo různé hry, vždycky
na fleshku, to dám do počítače a tam to hrajeme. Tak to ji baví, protože ona nerada se učí
z učebnic a jakože, když je to z těch pracovních listů, tak to nebere tolik jako učení, ale
problém mám s tím, že mají často návštěvy a ona se nechce učit, když tam mají návštěvu, že
si chce s nimi hrát a tak.
RAM135/10: Jasně. Teďka se chci zeptat na vztah a komunikaci s učitelem, někteří už jste to
jakoby naťukli a řekli, a jestli byste to třeba ještě zopakovali, jak komunikujete s učitelem,
jestli s pomocí toho sešitu, který jste měli možnost dostat nebo nějak jinak nebo vůbec?
LEN35/10: Tak já jsem ze začátku komunikovala přes ten sešit, že jsem si nechávala jako
poradit, jakým směrem se máme vlastně ubírat, ale pak postupem času už jsem to poznala
sama, co je třeba dělat, takže teďka už jako ta komunikace tam jako už není, není třeba.
NAHF18/10: Já jsem taky jednou použila ten sešit, ale jenom tak maximálně mě to nakoplo
ze začátku, ale pak už jsem se naučila jako, nebo pochopila jsem ten systém, jakým jedou ti
učitelé podle těch učebnic, a jela jsem podle toho.
CIMH28/10: No tak já jdu víceméně na osobní kontakt nebo s tou paní učitelkou jednou,
která mi jakože pomáhá. A jinak sešit jsem nepoužila.
RAM136/10: Ale Vy jste říkala, že ona nějak jako nemá zájem, ta němčinářka nebo jak to?
CIMH29/10 :A právě ta němčinářka nemá zájem jakoby nějak komunikovat.
RAM137/10: A to není ta, která Vám pomáhá. Ne.
CIMH30/10: Ne, to je…
RAM138/10: Jiná Vám pomáhá, ale němčinářka právě potřebovala…
CIMH31/10: …a takhle, ale ta, ten názor…
RAM139/10: A to je ta učitelka třídní? Ta, která nebo nevíte…
CIMH32/10: To nevím, jak to tam přesně je.
RAM140/10: Jak to, že se tak třeba zajímá, že Vás dovede, ukáže Vám to…
CIMH33/10: Ona jakoby organizuje tu školu, takže…
RAM141/10: To doučování.
CIMH34/10: To doučování. Tam je to…
RAM142/10: Aha, takhle. Aha, aha, jasný.
CIMH35/10: Že to jde přes ni, takže tam je to fajn. A s ní je ta komunikace opravdu dobrá a
snaží se, je to jakoby…
RAM143/10: Jo, už to chápu.
CIMH36/10: Akorát mám trošku pocit, že to je teda jediná s tím přístupem jako.
RAM144/10: Že ostatní učitelé nemají zájem, jo, nějak.
CIMH37/10: Tak jakoby, co jsem tak viděla. Tak jako třeba i mají jsou takoví překvapení a
když jsem tam přišla poprvé, tak jsem, to jak úplně zapomněla na to, že tam vlastně mám
přijít a nikdo tam nebyl a já jsem to tam hledala a nic jako to, tak jsem potom narazila na
ředitelnu a tam taky jakože nikdo nic nevěděl, spíš se divili, že něco takového na té škole
vůbec jako probíhá.
AVI17/10: Tak já jsem teda doučovala bez sešitku, pak jsem jednou napsala, řídila jsem se
podle něho, ale pak, když jsme, my jsme vlastně dělali hlavně matematiku, protože ta fakt
jako nešla a když už jsem měla fakt dobrý pocit z toho, že jsme tu práci prostě odvedli a uměl
všechno, co tam jako měl napsané a uměl to stejně včas, jak to měl prostě v těch sešitech a
tak, tak mi paní učitelka napsala, že se teda zlepšil moc v té angličtině, ale že matika teda
vůbec. Přitom angličtinu prostě vůbec nezvládá podle mě, jakože základní větu nesloží, ale
má vždycky z angličtiny-jedničky, dvojky a prostě matiku, v té uděláme pořád a vím, že to
zvládne vypočítat sám, prostě všechno. Tak prostě pořád na těch čtyřkách je prostě. A to
nechápu. Prostě fakt nechápu.
RAM145/10: Tak to třeba té učitelce napište, třeba má nějaký blok v té škole nebo takhle…
NOMC13/10: Ale ta moje to taky takhle má a ona říká, že to má, protože ji ruší třeba ti
spolužáci, že to neumí jako vypočítat.
AVI18/10: Ne, ale on to má jako i v těch sešitech to má všechno napsané a tak, ale prostě
on…
RAM146/10: On to má dobře v sešitech a tak?
AVI19/10: On to má dobře v sešitech a všude, ale prostě ona mi řekne, že se jako nezlepšil.
A nebo mi ukazoval teda jednou vypracovaný papír, co probírali nové učivo a říkal: „Paní
učitelka mě pochválila, že to mám všechno dobře.“ Říkám: „Jo, tak já se na to kouknu,
můžu?“ Tak kouknu, že jo, všechny příklady prostě špatně vypočítané, říkám, že tohle máš
dobře, tohle to. Tak jsme to ještě přepočítávali a on: „Aha, ale paní učitelka mě fakt chválila
za to.“ Tak prostě úplně jsem si říkala, že od té doby si dopisovat asi nebudu. Protože, to by
nějak nestálo za to, no.
RAM147/10: Takhle nějak jako fakt velmi asertivně se zeptat, kde je chyba nebo tak, ale
zvláštní.
NOMC14/10: Tak já s učitelem nekomunikovala pomocí sešitku nebo vlastně vůbec,
většinou jsem se domlouvala s rodiči, co mají oni a co já s ní mám probrat a nikdo se tady ve
škole ještě týdenní plán, vlastně co v které hodině berou, že budou psát nějakou písemku a
z čeho, tak podle toho jsem se řídila.
MAK16/10: My teda máme deníček, tam paní učitelka píše občas příklady, občas, hlavně
upozorňuje teda na písemky a někdy se podle toho řídíme, někdy ne. Jak je prostě co potřeba.
ILE13/10: Já taky deníček nepoužívám, dvakrát jsem si ze třídních schůzek nechala zjistit
nějaké informace jenom a v pohodě.
MISL17/10: Já taky s učitelem nekomunikuji a taky máme ten týdenní plán, takže jedu podle
toho.
TEPP21/10: Já jsem o tom deníčku vůbec nevěděla ze začátku, ale nepoužívám ho, já
komunikuji skrz tu.
RAM148/10: A dozvěděla jste se dneska poprvé o tom?
TEPP22/10: Ne, já jsem…
RAM149/10: Ne, ne, ne. Dobrý.
TEPP23/10: Není rozumět.
RAM150/10: Dobré, v pohodě.
TEPP24/10: Ale já jsem se teda domlouvala pomocí té asistentky pedagoga, která mi vlastně
jednou domluvila i tu schůzku s tou třídní učitelkou. Takže jedenkrát jsem s ní mluvila, kdy
mi ukázala i ty diktáty a tak všechno, ale jinak ne, no.
RAM151/10: Jasně.
NAJP22/10: Já nekomunikuju s učitelem vlastně, akorát, no vždycky, co budou psát, tak se
připravujeme, no, jak berou tu látku. No, ty týdenní plány nebo to a podle toho vlastně
jedeme.
RAM152/10: Ehm, co Vy?
BAG28/10: Já jsem, jen jednou jsem si s ní psala přes ten deníček a pak už jsem jela sama, co
jsem si myslela, že potřebuje.
RAM153/10: A jak jste to zjistila, že to potřebuje? Rodiče Vám řekli?
BAG29/10: Ne, co jí nešlo, co jsem viděla, že má poškrtané, tak jsme to probíraly.
RAM154/10: Ehm, jasný. Tak, jsou nějaké, já nevím, znalosti, dovednosti, kurzy nebo něco,
co byste uvítali navíc, aby vám jakoby k tomu předmětu doučování nebo tady k téhle aktivitě
bylo poskytnuto jakoby ze strany organizátorů? Protože oni jsou různé, já nevím, semináře,
týkající se té romské problematiky a toho a onoho. Jestli bylo něco, co by se vám hodilo?
Třeba nějaký expert na učení hrou a tak. Nebo je to takhle dostačující?
LEN36/10: Já myslím, že ne. Já si myslím, že to je dostačující a že je tady spousta přednášek
dobrovolných, že pokud máme ten zájem, tak jako si můžeme, víme, kam se, nebo je tady
prostě kam jít. No a jinak je, no, já jsem spokojená s tím, jak je to řízené.
NAHF19/10: Mně se to taky líbí tak, jak to je a myslím, že zbytek je jako nad rámec, že se
spíš učíme tím, tou praxí a to je pro nás asi na tom to nejcennější, bych řekla.
CIMH38/10: Já taky asi nemám k té organizaci jakoby tady, co se od školy týče, nějaké
připomínky.
AVI20/10: Já taky ne, já jsem jenom spokojená, že si píšu s paní Štěpařovou, když něco
potřebuju a ona mi odpovídá úplně během minuty.
RAM155/10 :Ona je taková flexibilní, že. Ve srovnání s některými vyučujícími. To je pravda,
no.
AVI21/10: To je úplně super, že kdykoliv jsem něco potřebovala, tak to bylo prostě okamžitě
a to je, to je strašně fajn.
NAJP23/10: Spíš přihlaste se, kdo není spokojený.
RAM156/10: Nebo jestli by vás napadl nějaký kurz nebo něco, co bychom třeba ještě mohli
pro vás zajistit, zařídit, poskytnout a tak. Nějaké takové, nenapadá vás něco?
ILE14/10: No, já si myslím, že, jak třeba právě Nela říkala, že tam hru tam dala, nějakou, do
té moodlinky, tak že by mohla být utvořená jako vlastní stránka, kurz na zapsání, jenom nás je
doučovatelů na ty hry, protože třeba v té moodlince, to je, prostě to, v tom okně doučování, je
plno workshopů o Romech a tam to prostě hledat, to…že by mohly být nějaké takové ty
nápady a hry, na to prostě něco vytvořená stránka, kam bychom dávali…i třeba my vkládat,
že nejenom…
RAM157/10: Rozumím, jasně. Jasně, jasně, jasně, ale ony jsou odevzdávárny, které by mohly
být i, že si je můžete prohlížet vy, to si myslím, že by šlo a…jo. A spíš jakoby úplně extra
kurz nebo jako extra okno třeba, kdyby tam bylo, protože ono těch kurzů je pak zase strašně
moc a orientovat se v tom, jak se každý jmenuje, vždyť podívejte se na naši katedru, že jo.
Nebo teda u nás hlavně, no. Jo, dobře, fajn. A někdo ještě nějaký postřeh? Napadá vás něco
takhle? Tak jo, tak já začnu ještě od Nely. Bylo to k něčemu? Dalo to třeba Vám osobně něco,
to doučování? Doporučila byste ho třeba dalším prvákům, až přijdou?
LEN37/10: Určitě jo, já už jsem to doporučovala spolužačkám, které vlastně to neměly ten
první semestr, no a dalo mi to rozhodně…tak tu praxi mi to dalo a já jsem ani nečekala, že mě
to tak chytne, a že budu chtít pokračovat. Já si myslím, že když to půjde, tak klidně i do
devítky s nimi půjdu, protože jsme si na sebe zvykli, a že už spolu prostě tak jako umíme žít,
umíme vycházet a oni právě, že už taky nechtějí jinou paní učitelku a tak. Takže jako dalo mi
to rozhodně i, když už, tak nové přátele, dá se i říct.
RAM158/10: Ehm, to je super.
NAHF20/10: Já úplně souhlasím, taky vlastně tam je nejdůležitější ta praxe, že člověk taky
na tom vyroste, naučí se ty různé techniky, jak na to dítě, pozná ty různé způsoby, taky se
naučí trochu šetřit čas a podobně, na těch přípravách, takže je to hodně takové jako, jako
poučné pro začínajícího pedagoga, v uvozovkách.
CIMH39/10: Tak já si myslím, že co se té praxe, té práce s těmi dětmi týče, to je určitě
přínosné a pro mě a pro mě to byla i zkušenost jakoby z toho pohledu, jaké jsou tam třeba
problémy a takhle v těch rodinách nebo jak se, jak přistupují k tomu úplně jinak, než jsem
třeba zvyklá.
RAM159/10: K tomu vzdělávání a tak, jo, myslíte?
CIMH40/10: No, takhle třeba.
AVI22/10: Já si taky myslím, že je to úplně skvělá jako zkušenost pro všechny a hlavně bych
to doporučila prostě těm, kteří mají nějaký záporný vztah k těm Romům, protože tohle to zažít
prostě, to už pak nikdo nemůže něco ošklivého prostě. A já se v poslední době kvůli tomu
strašně rozčiluju, protože moji přátelé jako to nedokážou jako respektovat, že to prostě jsou
normální lidé, se kterými se dá vycházet, a kteří nejsou zlí. A to mě vždycky strašně rozčílí.
RAM160/10: Tak se nerozčilujte.
NOMC15/10: Tak já bych to určitě taky doporučila, pro mě je to dobrá zkušenost, je to
vlastně úplně něco nového a jiného, co můžeme jako si zkusit v té škole.
MAK17/10: Já jsem teda taky ráda za tu zkušenost, teďka už mám z toho i dobrý pocit,
jakože někomu pomáhám, že jako vidím ty výsledky a je to takové příjemné.
RAM161/10: Takže i pro Vás je to jako zpětná vazba, že.
ILE15/10: Já mám teda ty podmínky asi-není rozumět-, takže já nic pokračovat nebudu,
protože nevím, jak je to jinde, ale jako já si myslím, že i já jsem si hodně toho zopakovala, mě
třeba, on je teď šesťák a ta látka se například s češtinou strašně prolíná jako. Je to paradox. To
pomáhá jedině. To doučování, že to vlastně dělám.
RAM162/10: Co Vy?
MISL18/10: Tak určitě dobrá zkušenost a jak bylo řečeno, prostě člověk víc nahlédne do toho
nitra, toho, jak to ve skutečnosti je a řekne, že to prostě není tak, jak se říká. Že to líp pozná.
TEPP25/10: Pro mě taky, no. Pozitivní zkušenost. A co mně to vzalo? Vlastně nic mně to
nevzalo, no.
RAM163/10: Doporučila byste to někomu takhle?
TEPP26/10: Doporučila, určitě.
RAM164/10: Další semestr. Teda těm spolužákům.
TEPP27/10: Určitě jo, já jsem to už i tak jako doporučovala a i bych to doporučila právě těm
lidem, co mají nějaký problém, no. Co se týče vůči romské komunitě.
NAJP24/10: Spokojenost? Spokojenost! Satisfakce jako na konci, jak se mu zlepšily známky,
tak jako úplně skvělý pocit. Že fakt jsem něco udělal a dobrý.
RAM165/10: Tak asi jste dobrý učitel, no, začínající.
NAJP24/10: Asi.
BAG30/10: Já jsem taky spokojená, určitě bych to doporučila, protože je to fakt zajímavé a
taky už vidím jako víc, jak to ti Romové mají.
RAM166/10: Ehm. Tak jo, tak já vám děkuju mockrát za váš čas.

CIMH
NAHF
NAJP
AVI
LEN
MAK
BAG
ILE
IRAM
NOMC
MISL
TEPP