Diplomacie, protokol a společenská etiketa

- ústní zkouška
- příští hodina odpadá
- pojem diplomacie: synonymum k umění vyjednávat, pěstovat zahraniční styky,
zahraniční politice, zahraniční službě (součásti státní služby), označení určitých
metod, procedur vyjednávání, realizování zahraničních styků, metoda zahraničních
politik států snažící se o dosažení cílů mírovými prostředky, ze slova diploma
řeckého, v latině dvojitý diplom
- diplomatické právo - odvětví MPV, upravuje realizaci diplomatických styků, jimiž jsou
státy povinny se řídit ve svých vzájemných vztazích, ius legacionis - právo na
vysílání a přijímání diplomatických zástupců, MPV - jedním z nástrojů diplomacie,
diplomacie - způsob prosazování a vytváření forem MPV
- diplomatické styky - styky mezi suverénními a rovnoprávnými státy realizované
pomocí diplomatických misí a diplomatických zástupců, u i mezinárodních organizací

Historický vývoj

- mnoho přístupů k periodizaci

- Nicolson: Diplopmacy, 1958 - Diplomacie není ani vynálezem některého zvláštního
pol. systému minulosti, ale je nezbytným elementem v jakýchkoliv vztazích mezi lidmi
a národy.
- zárodky už v nejstarší prvobytně pospolné společnosti - již existovaly základní vztahy
- doprovází vznik států
- periodizace: 1. fáze - do 15. století, diplomacie ad hoc, řešení konkrétních vztahů za
účelem splnění konkrétního cíle, 2. fáze - vznik prvních stálých formálních
diplomatických zastoupení, odvíjí se normy mezinárodněprávní, moderní diplomacie,
1455 - v městských státech v Itálii, Milánská mise v Janově, projekt Jiřího z
Poděbrad, 3. fáze - po 30. leté válce, 1815 - Vídeňský kongres po Napoleonských
válkách, 1917 - vznik revolučního Ruska, kodifikační milník - 1961, vznik Vídeňské
úmluvy o diplomatických stycích - smluvní i obyčejová pravidla
- kmenová společnost - potřeba zajistit si zdroje potravy - boje a vyjednávání, úprava
sousedských vztahů - vymezování si hranic, otázky obrany, uspořádávání rodinných
vazeb, nutnost “diplomata” - někoho, kdo se uměl s ostatními domluvit, vyjednávat,
potřeba, aby byl nedotknutelný, potřeba pošty - přenesení zprávy, tamtamy, běžci,
“diplomatický kurýr”, heroldi - v původním významu to byly osoby, které byly
oznamovately vůle krále/rady starších, dále se vyvinuly ve vyslance - oznamovaly
válku či mír, dojednávaly obchodní otázky, rodinné svazky a vztahy, vyjednavači,
překladatelé, postupem času se odděluje nová profese - protokoláři - uvádeli nové
hosty k panovníkovi, dodržovali procedury; cizinci byli považovány za hosty, ale
nečisté - nutnost rituálů, že nepřicházejí ve zlém (přichází s olivovou ratolestí, musí
se podrobit rituálům očisty, jako když dnes někdo prochází rámem, aby se zjistilo, že
nemá zbraně), vznik pravidel a procedury, míchání s rituály, vznik ceremoniálu -
způsob, jakým se rituál provádí, vyznamenávání - dary a odznaky, vznik odznaků
diplomata - ratolest, palma, hůl, určitá gestikulace, ?”muž s leopardí kůží”?, kopí
(vyhlášení války)
- starověk - starověké státy s podobnými instituty v nejrůznějších oblastech světa,
Egypt měl čilé styky s Mezopotámií, pochází odsud i 1. mez. smlouva, 1980 BC
 smlouva Ramesse II. s Chetity, součástí i extradice pachatelů, čína - 700 BC
poselstva mezi Evropou a čínou, Indie - vyslanci se zvláštním posláním, kdo mohl
vykonávat funkci diplomata - ten, kdo má čas a potřebné vzdělání, vzdělanci z
urozených rodin, kterým byl poskytnut určitý komfort, cenění osobních schopností,
vynětí z místní jurisdikce pro cizí diplomaty, ztělesňovali vůli panovníka, řecko -
heroldi - nošení zpráv, hůl, vyslanci - vedli jednání, podmínkou je určitý věk - 50 let,
vynikající řečnické vystupování, silný hlas, listina potvrzující jeho oprávnění
vyjednávat, po misi musel podat zprávu o tom, jak mise probíhala - předstoupil před
lidové shromáždění, vyvinut aparát mezinárodních styků, znali institut azylu - zárodky
diplomatického azylu, institut neutrality, neutralitu, extradici osob, rozvinuté námořní
právo, zásady zahajování války, ekonomická diplomacie (i v římě, proxénové,
ochrana obchodů, “honorární konzulové”, ad hoc), řím - převzali diplomatické tradice
od řeků, vztahy založené na vzájemnosti, postupně pozice převahy a síly, zpočátku
snaha rozšířit působnost smluvně, pacta sund servanda, zlepšení techniky
diplomatickýh styků, vysílání vyslanců, období království (diplomati ti s časem a
vzděláním - kněží, fetiánové, panovník řídí styky), republiky (senát řídí styky, ius
gentium - praetor peregrinus) a impéria (císař řídí styky, od 1 st. AC - zvláštní úřad
pro zahraniční věc, odborná osobní císařská kancelář, heroldi získávají novou
kompetenci -řízení a sdělování válečnictví, roste odbornost vyslanců, jejich
nedotknutelnost - sankce nejen civilní, ale i náboženská, nedotknutelnost
korespondence, vynětí z trestní a civilní jurisdikce diplomatů, Byzance - vyslanci
podávají informace o situaci v zemi vyslání, rozeštvávání vztahů,pompa,
pompéznost, psychologické působení na vyslance, dávání drahých darů, vymýšlení
slavnostních ceremoniálů, působení na celkový dojem, určitá hierarchizace
- barbarské státy - nedotknutelnost, povinnost pomoci poselstvím ze strany
obyvatelstva, reflexe římské říše, papežská diplomacie, vliv církve, provázanost
státních a církevních orgánů, vliv církevních představitelů v jednotlivých zemích,
“Diplomacie šla přes zpovědnice.”, náboženské nástroje - exkomunikace,
prosazování síly - křižácká tažení, boj proti pohanům
- 13. století - ambasador, nuncius, legatus, prokurátor
- 1436 - první příručka pro diplomatickou praxi, Bernand de Rosiers, kněz z Touluse
- feudální monarchie - poselstva, jejich doprovod od hranic, jazykem diplomatů je
latina, vystavovány instrukce, plné moci k podpisům mez. smluv, pompa, výjimky z
poskytování imunity - trestné činy, politické trestné činy, špionáž, dluhy
- 15. st. - ppočátky moderní diplopmacie, 1455 - první stálé zastoupení, italské
městské státy, do konce 15. st. - v Anglii, Francii, španělsku a Německu, kombinace
s ad hoc diplomacií a poselstvy, na severu Evropy až v 16. st.
- 16., 17. st. - rozkvět diplomaci za Habsburků, Ludvíka XIII a XIV (kardinál Richelieu),
francouzština se stává diplomatickým jazykem
- po Vestfálském míru - nové uspořádání, posílení role mez. diplomacie
- pozdní feudalismus - prvním ministrstvem zahraničních věcí (rozvoj fancouzské
diplomnacie za Richelieue), ?1620? ve Francii vzniká ministerstvo zahraničních věcí,
u nás až 1742 na dvoře Marie Terezie - domácí dvorská a státní kancelář, vede ji
kancléř (Kaunitz, Meternich), až do 1848 (byla v rukou Tajné rady), jako diplomati
dvorská šlechta, silní úředníci
- diplomatické čtvrti
- kongres 1815
3. přednáška

- čl 8 Vídně - členy mise musí být občané vysílajícího státu - není striktně užíváno;
nesmí to být občané přijímacího státu, pokud k tomu onen stát není souhlas - výkon
suverenity
- čl. 9 - prohlášení za personu non grata - může to stát učinit kdykoliv a nemusí pro to
uvést žádné důvody, šéf mise může být non grata, ostatní členové mise jsou
nepřijatelní
- čl. 10 - oznámení o příjezdu a odjezdu, týká se: rodinní příslušníci člena mise,
najímání a propouštění osob; diplomatická listina - vedena Diplomatickým
protokolem Ministerstva zahraničí
- čl. 11 - počet členů personálu mise, přijímací stát může požadovat dodržení určitého
počtu osob
- čl. 12 - úřadovny mise nesmí být bez souhlasu státu zřízeny jinde než je sídlo mise
(zřízení poboček, musí o to požádat přijímací stát)
- čl. 13 - mise šéfa mise začíná, když odevzdá pověřovací listiny - jednotně dodržování
- se všemi představiteli je třeba zacházet stejně (důležitější nepůjde první, ale podle
pořadí, kdy přijel)
- čl. 14 - třídy vedoucích misí (stejné jako v roce 1815)
- čl. 19 - jako vedoucí mise bude dočasně vystupovat charge d´ affaires ad interim,
funkce zastupujícího diplomata (jeho skutečná hodnost může být původně jiná), poté
co odjede starý velvyslanec a než přijede ten nový, nebo v době , kdy je na dovolené
tčl. 20 - právo vyvěšovat vlajku v místnostech mise a na jejích dopravních prostředcích
- čl. 37 (4) - osvobození od daní za plat služebných osob, které nejsou občany
přijímacího státu
- čl. 38 - od kdy do kdy má osoba nárok na výsady a imunity
- čl. 41 - nevměšovat se do vnitřních záležitostí státu

Vídeňská úmluva o konzulárních stycích

- čtyři možné podoby

- pasová a vízová agenda
-