Italská renesance a humanismus

• Jméno: Jacob Burkhardt (1818-1897) – Renesanční

civilizace v Itálii (1860)
• Itálie, 14. až 16. století
• Obroda a znovuzrození
• navázání na antické kořeny
• malířství, architektura, sochařství, literatura, filosofie,
móda
 Hospodářský kontext

• Jih zaostalý kulturně i ekonomicky (70% půdy

vlastnila katolická církev)
• Do poloviny 14. století rozkvět severu a středu Itálie:
– Specializace významných měst v řemeslné výrobě
– Vznik bankovních domů (od 13. století)
• Benátky, Janov: obchodní mocnosti – obchod mezi
Evropou, Asií a Afrikou
• Velká morová epidemie
 Politický kontext
• Zápasy mezi státy
• Střední část: papežský stát, Florencie, Sien, Piemont,
Milán, Janov, Benátky
• Bohaté severní městské státy: vláda patricijů,
převažuje střední vrstva = popolo
• Správa:
– Republika – městská rada
– Signorie – signor
– Monarchie – šlechtic
 Malířství
• zobrazování ideálu tělesné krásy
• biblické náměty, život světců, později starověké báje
(Sandro Boticelli)
• realistické zachycení scény
• perspektivně pojatý prostor (krajina) rovnocennou
složkou obrazu
• Základy:
– Giotto di Bondone – inspirace byzantským uměním,
Simone Martini, Ambrogio Lorenzetti
• 15. století:
– Gentile da Fabriano, Fra Angelico
 Malířství podle umístění
• Florencie: Lorenzo Medici
– Boticelli, Leonardo da Vinci, Michelangelo
• Benátky
– Giovanni Bellini, Giorgione, Tizian
• Mantova
– Andrea Mantegna
• Milán
– Leonadro da Vinci
• Řím: Podpora papežů (Julius II.)
– Raffaelo Santi, Michelangelo Buonarroti
 Literatura
• Vznik prvních děl v italštině
• Inspirace antickými díly: Horatius, Vergilius, Aristoteles, Homér,
Platon, Sokratés
• Básně často vlastenecké
• První spisovatel: Dante Alighieri – Božská komedie
• Po něm: Giovanni Boccaccio – Dekameron, Francesco Petrarca
• Inspirace Božskou komedií: Fazio degli Uberti (Dittamondo),
Frederico Frezzi (Quadriregio)
• Inspirace Dekameronem: Giovanni Fiorentino, Franco
Sacchetti, Giovanni Sercambi, Masuccio Salernitato, Antonio
Cornazzano
• Vliv na jazyk: Pietro Bembo
 Literatura podle témat
• Humorná poezie: Bindo Bonichi, Andrea Orgagna,
Filippo de Bardi, Antonio Pucci
• Politická témata: Francesco di Vannozzo, Frate Stoppa,
Matteo Frescobaldi
• Milostný námět: Niccolo Soldanieri a Guido a Bindo
Donatiovi
• Epická poezie: Luigi Pulci, Matteo Boiardo, Francesco
Bello
• Historie: Niccolo Machiavelli, Francesco Guicciardini,
Jacopo Nardi, Camillo Porzio
• Pokračovatelé epické poezie: Ariosto, Torquado Tasso
(Rinaldo, Aminta, Gerusalemme Liberata)
 Architektura – počátky
• Inspirace: italské antické a románské dědictví (vliv i v gotice)
• Návrat k masivnímu zdivu (bez opěrné skeletové soustavy)
• Typické prvky: valená klenba, kupole, arkády, sgrafita,
výrazné horizontální členění, prosvětlení prostoru
• Zakladatel: Filippo Brunelleschi (kupole Santa Maria del
Fiore, Nalezinec neviňátek a Kaple Pazziů při kostele S.
Croce)
• Dvorní Medicejský stavitel: Michelozzo di Bartolomeo
• Užití teorie: Leone Batista Alberti
• Benátky: S. Zaccaria a Santa Maria dei Miracoli (Pietro
Lombardo)
 Architektura – vrchol a pozdní tvorba
• Centrální stavba chrámu sv. Petra.
– Donato Bramante (Milán) – vrchol renesance, autor projektu
– Raffael Santi (smrt Bramanteho) – ochozy kolem chóru a apsid
– Antonio da Sangallo (smrt Raffaela)
– Michelangelo Buonarotti – po odmlce
• Raffael Santi – vila Madama
• Giulio Romano – nádvoří vévodského paláce a Palazzo del’Te
(Mantova)
• Michelangelo Buonarroti – nová sakristie u S. Lorenza, Kapitol,
Biblioteca Laurenziana
• Jacopo Sansovino – mincovna a knihovna (Benátky)
• Andrea Palladio – vila Rotonda, palazzo Chiericati, palazzo Valmarana,
Teatro Olimpico, S. Giorgio Maggiore, palazzo Porto-Breganza
(Vicenza)
 Sochařství
• Kamenictví, kovolijectví
• Náboženské a mytologické náměty
• Realističnost, bohatá ornamentalika
• Lorenzo Ghiberti
– první
– severní (Nový zákon) a východní (Starý zákon) dveře florentského baptisteria
• Donato di Niccolo di Betto Bardi (Donatello)
– dramatické konflikty
– muž jako nositel bojových ctností
– socha Davida, Gattamelata
• Andrea del Verocchio
• Michelangelo Buonarotti
– nejvýznamnější
– opilý Bacchus, Pieta, David, Mojžíš, Madona medicejská, Pieta florentská, palestrinská
• Benvenuto Cellini (1500-1571)
– vliv Michelanga
– kovolijectví
– Gannymedes a Perseus.
 Filozofie – humanismus
• Francesco Petrarca = „otec humanismu“
• shromažďování, vydávání klasické literatury
• Laurentius Valla
• snahy znovu zavést antické systémy v jejich pravé
podobě
• Cařihrad dobyt Turky – útěk řeckých učenců na západ
– šíří znalost antických filozofů
• Georgios Gemistos Pléthón
– založení platónské Akadémie (Florencie)
• Aristoteles ztratil roli opory křesťanské víry
 Niccolo Machiavelli
• Narozen 1469, Florencie
• Vystudoval rétoriku, gramatiku a latinu
• 1498 jmenován do funkce kancléře florentské republiky
– diplomatické cesty (francouzský královský dvůr, papežský dvůr,
Německo, Švýcarsko)
• Svědek rozšiřování moci rodiny Borgiů
• 1503 až 1506 zodpovědný za florentskou armádu
– Porážka Pisy
• Prohra Florencie se Španěly – u moci Medicejští
– 1513 zatčen a vyslýchán pro podezření ze spiknutí proti nim
– Několik let vyhnanství
– Zakázka Medicejských – Florentské letopisy
• Znovunastolení republiky - vyšetřován pro spolupráci s
Medicejskými
 Vladař
• věnován Lorenzovi Medicejskému
• Monarchie – jejich vznik, rozšiřování, udržení
• Vrchol politické prozíravosti = Cesar Borgia (vévoda Valentino)
• Vládce nemůže očekávat, že ostatní dodrží závazky, pokud jim nic
nepřinesou, a pokud by se choval jinak, jednal by proti zdravému rozumu.
• Ctnost = prostředek, kterým lze zabránit vzpourám
• Nutná podpora těch, kdo se s plným zaujetím věnují svému povolání a jsou
úspěšní, ať jde o vědu, umění nebo i obchod
• Záruka trvalého úspěchu v politice = přizpůsobivost
• Proti mrhání penězi, milosrdenství ke zločinům a nepořádkům (hrozba
státu), lehkomyslnosti, nestálosti, nerozhodnosti a zbabělosti, samolibosti,
pochlebnictví
• Panovník souzen podle kvalit svých ministrů – velká pozornost při výběru:
– nesobecké jedince znalé v oboru/ochotné přijímat rady zkušenějších
„Jistě mi dáte za pravdu, že štědrost je velká ctnost. A přesto, je-li okázalá,
nevede k ničemu dobrému. Když se však prokazuje diskrétně a cudně – jak by se
uplatňovat měla – nikdo se o ní nedozví a stejně máš pověst skrblíka. Aby si
panovník dobyl pověst štědrého muže, musí si při všech příležitostech počínat s
velkou pompou.
Jenomže přirozený následek takového přepychového života je, že promrhá celé své
jmění, a chce-li si úroveň, na niž je zvyklý, udržet, může si pomoci jen na úkor
poddaných prostřednictvím nových a nových daní a poplatků. Ti ho začnou
pochopitelně nenávidět. A když se k tomu neuchýlí a zvolí naopak cestu omezení
a skromnosti, ztratí veškerý respekt.
Z toho plyne, že moudrému panovníkovi nesmí záležet na tom, zda je považován
za skrblíka či ne. Až lidé poznají, že díky své hospodárnosti vystačí s vlastními
příjmy a ještě z nich dokáže zajistit v případě potřeby, a bez zatěžování lidu,
obranu své země, popřípadě i další dobyvačnou výpravu v zájmu své bezpečnosti,
svůj názor změní a začnou ho považovat za štědrého. Štědrost je ctností jen
potud, dokud jde z vlastní kapsy a je na pravém místě.
Hromadění peněz se obecně nepovažuje za ctnost. Slouží-li však tomu, aby vládce
nemusel odírat poddané nebo jinde loupit, počítá-li s nimi ke své a jejich obraně,
mění se špatná vlastnost v dobrou.
Zchudlý panovník je všem pro smích, nikdo si ho neváží, a když se snaží z nouze
vybřednout, vyslouží si pověst vydřiducha a nenávist. Přídomek skrblík není jistě
nic lichotivého a příjemného, ale neplodí ani opovržení, ani nenávist.“
 Vladař – udržení moci
• Zakládání nového státu – nezbytné dopouštět se zla
• Zavádění nových pořádků – nutnost prosadit je silou
• Vzpoury – nevyhnutelné po dobytí nového území
– Vyhnání panovníka = příležitost k rozpoznání nespolehlivých
• Proti užívání síly proti poddaným (mimo počátku vlády)
• Strach z vládce → nenávist → snahy o jeho odstranění
• Země se silnou šlechtou: lehké získat x těžké udržet, země s
ministry místo šlechty – naopak
• Přednost lidu před podporou bohatých
• Dobyté území – ochrana slabých, pozorování silných sousedů
– podobné zvyky i jazyk – ponechat zákony, odstranit vládnoucí rod
– odlišný stát – usadit se tam/založit kolonie
– republiky – usadit se tam/zničit
„Pokud jsou města nebo země zvyklé žít pod vládou jediného
knížete a jeho rod vymře, a obyvatelé zvyklí poslouchat se
neumějí dohodnout na novém, svobodně však žít také nesvedou,
pak nastává ta pravá chvíle pro dobyvatele: snadno je získá a
ovládá. Republiky však mají větší životní sílu, nepřestává v nich
doutnat nenávist k jedinému vládci a silná touha po pomstě.
Vzpomínka na ztracenou svobodu jim nedává spát, a tak
nejjistějším způsobem je zničit je, anebo se v nich usadit.“
 Vladař – armáda
• Nejdůležitější: připravenost pro případ války
• Není možné uhájit panství vlastními prostředky –
opevnit se v hlavním městě
• Nedůvěra k žoldákům, zvláště jejich velitelům, tím spíše
vojskům zapůjčeným od spojenců
• Proti odkládání nevyhnutelného boje
• Dobrá účast v cizích bojích – vznik pevných a
prospěšných spojenectví
• Pomoc slabším státům – nesmí získat příliš silnou pozici
• Nikdy nepomáhat silnějším proti slabším
„Ideálem panovníka by vždycky měla být shovívavost a lidskost.
Jenomže ne vždy je to možné a prospěšné. Je-li cílem tvrdosti pořádek,
svornost a blahobyt, pak proti ní nelze vůbec nic namítat. Občasné, byť i
přísné tresty jsou pro občany daleko milosrdnější než shovívavost vůči
nepořádkům a rozbrojům, které nutně musí skončit zle pro všechny –
vražděním a loupením. Trest postihuje jen jednotlivce.
A stojí-li vladař sám v čele svého vojska, pak už vůbec nesmí hledět na
to, říká-li se o něm, že je krutý. Bez toho by nikdy neudržel ve vojsku
kázeň, jednotu a bojeschopnost. Hannibal velel různorodému vojsku,
zverbovanému kde se dalo, a přesto v něm nikdy nevzplanula proti
němu vzpoura nebo rozbroje mezi jednotlivými skupinami, a to dokonce
ani tehdy, když mu štěstí nepřálo. Dosáhl toho železnou kázní, která ve
spojení s jinými jeho vynikajícími vlastnostmi budila u vojáků hrůzu i
obdiv. Samotnou tvrdostí by toho byl ovšem nedosáhl. Někteří životopisci
velebí jeho vojevůdcovské schopnosti, ale vytýkají mu krutost. Jsou
slepí, když nevidí, že právě spojení všech těchto rysů bylo podstatou
jeho mimořádných výsledků.“
Rozpravy o prvních deseti knihách Tita
Livia – pozice lidu
• Roztržky mezi šlechtou a lidem = nezbytná podmínka
pokroku státu
• Jediná možná záruka klidu = rovnováha sil
• Vůle lidu většinou přestavuje potřeby státu
• Neoprávněné požadavky lidu dovede vymluvit prozíravý
vážený muž
• Lid se dává unést v celkovém odhadu situace x nikdy v
konkrétních podrobnostech
• Lid má větší schopnost nezaujatě rozhodnout než panovník
• Republiky dodržují dohody častěji než vládci a chovají se
lidštěji
„Aby se nedostali do funkce konzulů příslušníci plebejů, zařizoval
to římský senát většinou tak, že buď navrhoval nejctihodnější a
všemi uznávané patricije, nebo naopak z plebejů ty nejprůkaz-
nější obojetníky. V prvním případě jim lid nedokázal odepřít svůj
souhlas, v druhém případě je pochopitelně odmítl, protože se
hanbil dát jim důvěru a věděl, že by byl sám proti sobě.
I řešení tohoto politického problému napovídá dávnou a dobře
známou zkušenost, že lid se obvykle nemýlí v konkrétnostech,
ale nedohledá všech aspektů celistvého pohledu.“
 Rozpravy – zákon
• Nutné soudy, kde je možno projednat spory, prohřešky a zločiny bez
krveprolití
• Každý občan by měl smět podat na kohokoli oprávněnou žalobu
• Zásluhy nesmí omlouvat zločin
• Panovník nesmí obcházet zákon
• Nutná zákonná opatření na ochranu republiky
– Proti špatnostem pod záminkou obecného dobra
– Aby nikdo nemohl soustředit ve svých rukou tolik moci, aby mohl
ohrožovat chod státu
• Nebezpečná každá mohutnější a déle trvající vlna násilí
• Neustálý strach z hrdelního trestu → snahy o převrat = trest stihne
ať viníky naráz nebo vůbec
• Změny – nutnost zdání neměnnosti
• Nezbytné změnit a přetvořit nefunkční instituce a úřady
„Republika by nikdy neměla mít ve svém souboru zákonů takový,
který by umožňoval menšině ochromit chod státního celku. I pro
takový případ, že se třeba jeden vysoce postavený hodnostář vzepře
vyjmenovat potřebný počet mužů do veřejných funkcí nebo soud
odmítne řešení určité záležitosti, musí mít republika patřičné
mocenské nástroje řízení. Alespoň takové, aby mohla vykonávat jisté
záležitosti někomu odejmout a jinému přidělit. Jinak je v trvalém
nebezpečí chaosu a rozkladu.“
 Rozpravy – armáda
• Opora v armádě nutná pro zachování i úspěch
• Bezpečný stát = má dobrou obranu, drží se ve svých
hranicích
– Válka může stát rozvrátit x mír plodí ochablost → nutnost
vytvořit podmínky, aby mohl stát vyrazit do útoku, i obhájit to,
čeho dosáhl
• Stát by měl cvičit vlastní vojsko i v dobách míru
• Vojáci, kteří bojují za vlastní čest, jsou spolehlivější než ti,
jejichž odvaha pomůže ke slávě pouze velitelům
• Vítězní vojevůdci: opustit vojsko, vydat se do rukou pánů
x získat si věrnost vojska, obsadit pevnosti a uzavřít
spojenectví se sousedními zeměmi
 Rozpravy – republiky
• Státy stižené mravní nákazou a neschopností žít
svobodně tíhnou k tyranii.
– Původ: špatná vláda, občanská nerovnost
– Pomoc = vedení ctnostné a prozíravé osoby, její smrt →
návrat rozkladu
– Řešení = smrtelné ohrožení (vznik nových základů) / pevná
monarchie (udrží na uzdě zpychlost)
• Nejhorší a nejčastější vlastnost slabých republik =
nerozhodnost (lépe vykonat nezbytné dobrovolně, než
k tomu být donucen)
• Republiky dodržují dohody častěji než vládci a chovají
se lidštěji
 Rozpravy – morálka

• Všeobecná bohabojnost a úloha cti – nezbytné pro

zdárný vývoj společnosti
• Úpadek víry → úpadek státu
– politikaření a zhýralost církve → špatný stav italských států
• Občané mají být vedeni ke skromnosti, která umožní i
zasloužilé osobě přijmout nižší post, než dříve
zastávala
 Rozpravy – hlava státu

• Pro založení státu nezbytné zločiny a moc

soustředěná v rukou jediné osoby
• Proti dědičné absolutistické moci = svrchovaná moc
zhoubná, zkazí i mravně čistého vzdělaného i
prostého člověka
• Osud státu nesmí záviset na vlastnostech jediného
muže
„Je pravda, že jsou to prostředky nekřesťanské, ba nelidské a kruté,
a člověk by se jich měl vystříhat. Je lepší zůstat prostým
bezejmenným občanem než nosit korunu ke zkáze svých
spoluobčanů. Jenomže kdo se s tím nedokáže spokojit, musí počítat
s tím, kam ho nastoupená cesta vzhůru povede. Mnozí často volí,
aby se vyhnuli krajním prostředkům, zlatou střední cestu. Ta je však
ze všeho nejhorší, a nejenže pak nejsou v očích lidí ani zlí, ani dobří,
ale hlavně výsledky jejich konání jsou polovičaté.“
 Rozpravy - všeobecně
• V historii často nastávají totožné situace u různých
národů.
• Při získávání moci není rozumné rozhlašovat, co s ní
toužíme udělat
• Hlavy států se musí v době míru chovat tak, jak by si
museli počínat v dobách zlých
• Víc se vyplácí uvážlivá trpělivost než bezhlavý
radikalismus – čas nebezpečí oslabí a otupí, nebo
alespoň oddálí
• Úspěch povstání závisí na tom, zda má vůdce
„Přehlížíme-li lidské dějiny, vidíme, že tužby a cíle nejrůznějších
národů se ne-mění a jsou si velice podobné. Jestliže tedy budeme
pečlivě analyzovat minulost, může v ní najít návod, jak si počínat
v přítomnosti, a vyčíst z ní i pro-středky, jakých bylo za
podobných okolností použito.“

„Je neprozřetelné prozrazovat předem, co uděláme potom, až naše

požadavky budou splněny. Nejprve se musíme všemi prostředky
snažit docílit svého a budoucí záměry si nechat pro sebe. Stačí
přece protivníka o zbraň požádat a nemusíme hned vyzvonit, že
ho s ní chceme zabít. Na to je vždycky čas, až ji máme pevně v
ruce.“
 Filippo Bruno

• Narozen 1548
• Vystoupil z dominikánského řádu
• Život na cestách
• 1600 v Římě upálen
• O příčině, principu a jednom; O nekonečnu, vesmíru
a světech; Večeře na Popeleční středu; Vyhnání
vítězné bestie a O heroickém nadšení
 Filippo Bruno ve filozofii
• Koperníkova představa o sluneční soustavě a Cusanova
myšlenka nekonečného vesmíru + bezpočet sluncí a světů

• Vesmír
– Bez hranic a středu
– V nekonečném pohybu
– Věčný, nebyl vytvořen
– Obsahuje vše bytí
• Bůh
– oduševňující princip vesmíru
– souhrn všech protikladů
– nekonečný a nedělitelný
– největší i nejmenší zároveň
 Zdroje
• MACHIAVELLI, Niccolò, Vladař, Praha : Argo, 2001.
• MACHIAVELLI, Niccolò, Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia, Praha : Argo, 2001.
• Dějiny evropské civilizace I., Praha : Paseka, 1995, 1. vyd.
• Störig, Hans Joachim, Malé dějiny filozofie, Praha : Zvon, 1991
• duoppa.ff.cuni.cz/.../16%20Malirstvi%20italske%20renesance.pdf, uloz.to/xDJSWJz/italska-
renesance-malirstvi-pptx
• duoppa.ff.cuni.cz/shared/.../Architektura%20italske%20renesance.pdf
• http://architektura.klenot.cz/dejiny-architektury/106-8-renesancni-architektura-v-italii
• www.jaroska.cz/elearning/dk/.../renesance/renesancni_socharstvi.ppt
• duoppa.ff.cuni.cz/.../17%20Socharstvi%20italske%20renesance.pdf

Vytvořila: Anna Řeřichová

Děkuji za pozornost…