Jungová typologie.

Dva muži se vypotácejí z hospody. Pokřikují na sebe nadávky a dojde ke rvačce. Jeden z nich
upadne a uhodí se hlavou o chodník.

Každý ze svědků bude na průběh incidentu reagovat způsobem, jenž je pro jeho typ typický:

Percepční typ podá nejjasnější svědectví o tom, co se stalo. Všimne si výšky, figury a vzhledu
obou mužů: jeden byl plešatý a tlustý, středního věku a přes levé oko se mu táhla jizva;
druhý byl mladší, sportovní blonďák s knírkem. Oba byli v tričku a v džínách, na nohou měli
tenisky. Upadl ten tlustý a o obrubník si narazil pravý spánek. Bylo přitom slyšet bouchnutí
atd.

Myslivý typ interpretuje události v jejich průběhu a zjišťuje jejich smysl. Oba muži vrávoravě
vycházejí z hospody, rozhodně mají tudíž něco upito. Hulákají na sebe nadávky, takže mezi
nimi vzniká hádka. Spor vyústí ve rvačku – musí tudíž být opravdu rozohněni, když přikročí
k fyzickému násilí. Jeden z nich padá k zemi, musí to být tudíž ten slabší (nebo opilejší).
Prudce se praští do hlavy, takže je možné, že utrpěl otřes mozku a potřebuje lékařské
ošetření atd.

Citový typ na události reaguje hodnotícími soudy: “Taková odporná scéna!” “To jsou ale
nechutní pobudové!” “Tohle je zaručeně putyka pro ochlasty, kam není radno chodit, když si
chce člověk s někým v klidu popovídat.” “Ten, co upadl, si možná hodně ublížil, ale patří mu
to!” atd.

Intuitivní typ celý příběh “vidí”: Jsou to fotbaloví chuligáni, kteří fandí mužstvům, mezi nimiž
už tradičně vládne rivalita. Hospodský je kvůli tomu, jak sprostě mluvili, vyhodil z lokálu, a to
je rozzuřilo a vyvolalo v nich bojovnou náladu. Muž, který se praštil do hlavy, jako by k sobě
úrazy přivolával – tohle je v jeho životě jen jedna z dlouhé řady nešťastných náhod. Z rány se
mu řine krev; utrpěl poranění mozku, jež bude vyžadovat chirurgický zákrok. Nebude moci
týdny chodit do práce a jeho ubohá žena zas bude mít co dělat, aby vyšla s penězi. Tohle se
stává lidem, kteří pocházejí ze špatného kulturního prostředí a v životě jim jde jen o fotbal a
pití. A takovéhle věci se budou dít dál a bude to stále horší, protože neděláme nic pro to,
abychom změnili společnost nebo vylepšili vzdělávací systémy atd.

1
Jungova teorie psychických typů. 2014. /cit. 14-10-14/. Dostupné z: http://old.arcs.cz/texty/jung.htm
Typologie:2
Extrovertní percepční typ:
Lidé tohoto typu se v prvé řadě zajímají o objektivní skutečnost, o to, jak věci opravdu jsou.
Bývají v zásadě realističtí a praktičtí, soustředí se na detaily a nemívají čas na abstrakce,
povahy o hodnotách či smyslu. Jejich stálým cílem je “mít smyslové vjemy a pokud možno se
z nich těšit”. Aktivně hledají vzrušení v nebezpečných sportech a tíhnou k tomu stát se
požitkářem, který žije přítomným okamžikem a tak jako Epimétheus se příliš nestará o
budoucnost. Mohou proto být vynikajícími společníky. Jejich heslo zní: “Jezme, pijme a
veselme se, neboť zítra zemřeme.” Někdy ostatním připadá, že jsou povrchní a bezduší.
Pokus se s nimi psychiatr setká při své praxi, bývá to zpravidla kvůli různým závislostem,
fetišismu či obsedantně-nutkavé neuróze.
Příklady: inženýři, podnikatelé, stavbaři, automobiloví závodníci, žokejové, rogalisté,
horolezci, fakty posedlý pan Grandgrind z Dickensových Zlých časů.
Introvertní percepční typy
“Zatímco extrovertní percepční typ je veden intenzitou objektivních vlivů, introvertní typ je
veden intenzitou subjektivních vjemů vyvolaných objektivními podněty,” říká Jung. Emma
Jungová, která se sama řadila k tomuto typu, se přirovnávala k velmi citlivé fotografické
desce. Každý detail je zaznamenán a může být kdykoli vědomě vyvolán z paměti. Tito lidé
mají živé vzpomínky na místa, barvy, pasáže z knih, zvuky, rozhovory, vůně, chutě, hmatové
vjemy a podobně.
Příklady: přední francouzští impresionističtí malíři, kteří reprodukovali vlastní živé
vnitřní dojmy skutečnosti.
Extrovertní myslivé typy
Lidé tohoto typu řídí své konání na základě intelektuální úvahy ovlivňované vnějšími kritérii.
Umějí řešit problémy, reorganizovat podniky, vyjasňovat otázky a oddělovat zrno od plev.
Skoro vždycky se zabývají vnějšími okolnostmi, a nikoli teoriemi či ideami. Milují čistě
praktické zásady, které se snaží uplatňovat ve všech situacích, v nichž se ocitnou. Ostatním
mohou připadat chladní a rezervovaní, protože cítění podřizují myšlení.
Příklady: právníci, státní úředníci, obchodní poradci, výzkumní pracovníci, technici,
Voltaire, myslitel a ateista, který celý život ostře kritizoval církev a na smrtelném loži náhle
konvertoval ke katolicismu a žádal o poslední pomazání.
Introvertní myslivé typy
Konání tohoto typu je též založeno na intelektuálním uvažování, je ale ovlivňováno
vnitřními kritérii. Tito lidé nemívají příliš zájem o dění ve vnějším světě a v zásadě je zajímají
teorie a myšlenky. Když člověk pročítá, co je o tomto typu psáno v Psychologických typech,
uvědomí si, že Jung popisuje sebe samého: „Největší důležitost přikládá rozvinutí a
prezentaci subjektivní ideje, počátečního symbolického obrazu, který se matně vznáší kdesi
uvnitř mysli.“ Jungova teorie psychologických typů je vlastně dobrým příkladem práce
introvertního myšlení: je to důkladně propracovaný systém, postavený na jasných
protikladech a vyváženosti, který je pak aplikován, jako všechny typologie, na psychologická
data. Lidé tohoto typu jsou rádi ponecháni sami se svými myšlenkami a často dávají přednost
samotě před společností. Bývají intelektuálně soběstační - příliš jim nezáleží na tom, zda
jejich myšlenky mají ohlas, anebo nemají.

2
Jungova teorie psychických typů. 2014. /cit. 14-10-14/. Dostupné z: http://old.arcs.cz/texty/jung.htm
 Příklady: filozofové, „intelektuálové“, matematici, teoretici vědních oborů; Bertrand
Russel.
Extrovertní citové typy
Pocity, hodnoty a soudy těchto osob bývají konvenční a v souladu s názory a cítěním
těch, s nimiž se pravidelně stýkají. Tito lidé jsou tedy přívětiví, dobře vycházejí s ostatními a v
kolektivu jsou oblíbení. Nemají rádi samotu a introspekce se jim zdá morbidní a depresivní.
Když přijde čas nouze, na jejich pomocnou ruku je spolehnutí.
Příklady: herci, Oscar Wilde.
Introvertní citové typy
Lidé tohoto typu mají vysoce diferencovaný soubor hodnot, které si spíše nechávají
pro sebe. Mohou nicméně na základě standardů, které svým způsobem života zosobňují
skrytě působit na své okolí. Mohou skupině lidí dodávat etickou základnu, a to nikoli proslovy
a kázáními, nýbrž prostě svou přítomností. „Většinou bývají tišší, nepřístupní, těžko
pochopitelní… harmoničtí, nenápadní, působí dojmem příjemného vnitřního klidu… nijak
netouží působit na druhé, dělat dojem, ovlivňovat je nebo je jakkoli měnit… nesnaží se příliš
reagovat na skutečné city jiných… Zachovávají benevolentní, byť kritickou neutralitu
spojenou s mírným pocitem nadřazenosti…“ Na tomto typu se ukazuje rčení „tichá voda
břehy mele“.
Příklady: Rainer Maria Rilke, snad i Mona Lisa.
Extrovertní intuitivní typy
Lidé tohoto typu mají ve zvyku užívat v kontaktu s vnějším světem intuice. Intuitivním
typům na rozdíl od typů percepčních nejde o to, jak věci doopravdy jsou, nýbrž o to, co se s
nimi dá dělat. „Intuice není pouhé vnímání či pohled, ale aktivní tvůrčí proces, který z
objektu nejen bere, ale rovněž do něj vkládá.“ Extrovertní intuitivní typy jasně vidí možnosti,
jež tkví v podstatě dané situace, a umějí předvídat budoucí vývoj. Jestliže však myšlení není
jejich pomocnou funkcí, nedaří se jim u započatých projektů vytrvat, aby je dovedli do
úspěšného konce. Mají vynikající inovační schopnosti a rutina je nudí. Najdou si nové přátele,
koníčky či myšlenky kvůli jejich zajímavým možnostem a pak je stejně rychle opustí, když se
objeví možnosti jiné.
Příklady: novináři, burzovní makléři, podnikatelé, investoři do věcí, jež „mají
budoucnost“.
Introvertní intuitivní typy
Tito lidé „se nezabývají vnějšími možnostmi, ale tím, co ze sebe vnější objekt
uvolňuje.“ Mají tendenci využívat mechanismu reifikace (tj. zacházejí s ideami, obrazy či
vhledy, jako by to byly skutečné předměty). „Pro intuici tedy nevědomé obrazy nabývají
povahy věcí.“ Podobně jako Jungovi samému, který byl v prvé řadě intuitivní introvert (s
myšlením jako pomocnou funkcí), jim činí obtíže, aby své myšlenky sdělili druhým jednoduše
a přehledně, neboť postupují obraz po obrazu, myšlenku po myšlence, „honí se za každou
možností v lůně nevědomí“, jak říká Jung, přičemž obvykle přehlížejí, jako osobní důsledky
tyto možnosti mohou mít. „Kdyby tento typ neexistoval, Izrael by neměl žádné proroky.“
Někdy mívají úžasný vhled do věcí a dokážou-li se přinutit, aby jej dostatečně srozumitelně
vyjádřili, mohou na něm jiní stavět.
Příklady: vizionáři, proroci, básníci, psychologové (nikoli ti experimentální a
akademičtí), umělci, šamani, mystikové a blázni; Nietzsche.

Na závěr