Pect Milovat Zit

Péct, milovat a žít
Vyšlo také v tištěné verzi
Vyrobeno pro společnost Palmknihy - eReading
Josef Maršálek
Péct, milovat a žít – e-kniha

Copyright © Mladá fronta, a. s., 2019
Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.
Tato e-kniha byla zakoupena u Vašeho dobrého knihkupce knihydobrovsky.cz
Kupující: Igor Weinlich

Adresa: , , cz
ID 20110-27114699282231622112-202619-217
Upozorňujeme, že kniha je určena pouze pro potřeby kupujícího.

Kniha jako celek ani žádná její část nesmí být volně šířena na internetu, ani jinak dále zveřejňována. V případě dalšího
šíření neoprávněně zasáhnete do autorského práva s důsledky dle platného autorského zákona a trestního zákoníku.
Neoprávněným šířením knihy poškodíte rozvoj elektronických knih v České republice.
Tak nám, prosím, pomozte v rozvoji e-knih a chovejte se ke knize, k vydavatelům, k autorům a také k nám fér.
print-biv1ewq-margin-0
Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 2 02.09.19 8:45
Josef Maršálek
Péct, milovat a žít

Text © Josef Maršálek, 2019
Cover Photo © Alejandro Cruz
ISBN 978-80-204-5387-7 (tištěná verze)

ISBN 978-80-204-5674-8 (ePDF)
ISBN 978-80-204-5673-1 (ePub)
ISBN 978-80-204-5675-5 (Mobi)

Jednatřicátého srpna 1997 jsme se vydali na pravidelný výroční rodinný
výlet do Zoo Lešná. Počasí nebylo nic moc, skoro celé léto propršelo.
Moravu tenkrát zasáhla tisíciletá voda. Troubky u Přerova prakticky zmizely
z povrchu zemského. Naše škodovka stodvacítka si to štrádovala do kopce.
Měla najeto asi sedmdesát tisíc kilometrů a byla z druhé ruky. Naše první
auto. Táta řídil, máma seděla na sedadle spolujezdce. Vzadu u okna
nalevo jsem seděl já. Bylo mi patnáct let a druhý den jsem měl jít poprvé
do nové školy, do gymnázia v Hranicích. Moc se mi tam nechtělo. Vedle
mě seděla má čtyřletá sestra Zuzka, vedle brácha Aleš, tomu bylo deset,
a napravo u okna poslední bratr Luboš, čerstvě čtrnáctiletý. Nudnou či
možná žádnou konverzaci v jedoucím autě vyrušovalo jen zapnuté rádio.
Hrobové ticho v autě jsem vyrušil já. „Princezna Diana zemřela!“ Máma
na to, jak prý jsem na to přišel? „Právě to říkali v rádiu,“ odpověděl
jsem. Táta rádio zesílil, abychom se dozvěděli tu tragickou novinu, která
v několika minutách zarmoutí téměř celý svět. Měl jsem slzy v očích, bylo
mi to, kdovíproč, velmi líto; na začátku léta byl zastřelen můj idol Gianni
Versace a teď tohle. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že neuplyne ani pár let,
a já, obklopen luxusem, budu pracovat pro nastávajícího tchána Lady Di,
běžně potkávat Lady Spencer a komunikovat s ní či péct vdolky pro Její
Veličenstvo královnu Alžbětu II., tak bych se tomu dotyčnému z celého
srdce vysmál. Tenkrát jsem nevěděl, že limit není nebe anebo hvězdy.
Naším limitem je naše vlastní fantazie. Ale popořádku.

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 8
1
Máma
02.09.19 8:45
M á m a
Ř
íká se, že mě naši počali pod ořechem, na zahradě u Dokoupi
lů. Muselo to být někdy na začátku léta 1981. Rodiče se brali
v listopadu a já na svět poprvé mrknul třetího dubna rok nato.
První dítě mladých rodičů, mámě Zuzce bylo právě devatenáct
a tátovi Pepovi dvaadvacet. Také jsem měl to neuvěřitelné „štěstí“, že jsem
byl zároveň prvním vnukem pro všechny prarodiče a synovcem pro strýce
a jejich nastávající choti. Takový pokusný králík, řekl bych.
Prvních pár měsíců života jsme všichni strávili u máminých rodičů.
Malá chaloupka pod mezí v Kyžlířově s pár místnostmi, kuchyní s vrza
jícím stolem a s dvorem plným domácího zvířectva. Kromě prarodičů
s námi byli i oba strýcové, mámini mladší bratři. Ten nejmladší, Lukáš, byl
jen o šest let starší než já. Strýc, který mě, zvědavého, bude jednou v ko
čáru hlídat a vyklopí mě. A kterého jeho starší bratr Jirka začne po zahra
dě honit s hráběmi, aby mu za mě dal co proto.
Brzy nato statky, pro které se táta vyučil jako opravář zemědělských
strojů, postavily v sousední vesnici Potštát dvě nové panelové patrové by
tovky a rodiče s novomanželskou půjčkou se i se mnou nastěhovali do jed
noho z nich. Bydleli jsme v prvním patře, naproti nám Frickovi, kteří měli
Máma

syna Martina, myslím, že byl asi o rok dva starší než já. Nad námi Šustkovi
a Oharkovi. Paní Maruška Šustková byla učitelkou na místní základní ško
le, s manželem Karlem měli tři děti; Káju, Sašu a nejmladší dvouletou Janu.
S tou se asi v šesti letech zasnoubím a slíbíme si, že se vezmeme. Oharko
vi byli ještě bezdětní. Sousedé z vedlejšího domu byli Žabkovi a Řezníč
kovi, nad nimi Jeřábkovi a Procházkovi. U Žabků měli dceru Romanu, ta
byla vždycky starší a moudřejší než já. A holky Řezníčkovy byly dvě, Katka
a Boja. Tady, v tomto mikrokosmu na konci vesnice, jsem měl strávit příš
tích devět let svého života.
Moje máma byla svá. Pyšná, tvrdá žena, která mě zahrnula láskou, a já
si jí opravdu užíval. Po základní škole nastoupila do učení na prodavačku.
Hned po roce to vzdala a šla pracovat. Touha vydělávat a osamostatnit se
byla silnější. Táta porod a narození syna hodně oslavoval. Oslavoval po
stupně narození nás všech. Jednoho po druhém tak, jak jsme přicházeli na
svět. Máma byla také moje hrdinka. Na fotografiích z mého ranného dět
ství vypadají oba s tátou velmi šťastně. Idylka. Mladý pár, první syn, samo
statnost, přes kopec od jejich milujících rodičů. Nedaleko, ale zase dost
daleko na to, aby měli své soukromí a čas pro rodinu, práci, přátele a v ne
poslední řadě jeden pro druhého.
Na dolním konci náměstí byla ješkárna, historická budova, ve které se
zpracovávaly výrobky z kůže a šila se bavlněná povlečení. Máma měla na
starost raznici. Přiložila formu a těžkým hydraulickým lisem vysekla z vo
ňavé kůže jednotlivé části rukavic, které o patro níže kolegyně sešívaly do
finální podoby. Tu vůni jsem miloval. Rád jsem se také kůže dotýkal. Po
znával její texturu. Hladil ji. Po školce, která byla hned naproti, mě tam
máma na chvilku brávala. Ženské kolem mě znaly a každá mi chtěla něco
říct. Byl jsem stydlín. Nechtěl jsem si povídat. A ze všeho nejmíň rád jsem
měl, když po mně chtěly nějakou básničku či zazpívat. V tom hluku a pra
chu. Nechtělo se mi, ale zároveň jsem neprotestoval. Vždy jsem ulovil
Máma
10

Rodiče se brali
v listopadu 1981. Krásný,
mladý a šťastný pár.

nějaký bonbón či jiný pamlsek. Nejlepší byl cukrový špalek. Ten jsem do
stal jen jednou, od paní Sendlerové. Moc mi připomínala babičku.
Z práce se šlo vyzvednout mladšího bratra ze školky a potom domů,
na společnou večeři. Na tu jsem se těšil a nejvíce v pátek, kdy jsme mívali
párek. Sledoval jsem obřad vysvlékání z umělého střívka se zaujetím. Šup
s nimi do vody, pár minut povařit a pečlivě hlídat, aby nepopraskaly. Vět
šinou popraskaly. O to byly lepší, zdály se mi totiž větší. Kečup, plnotučná
hořčice a čerstvý páteční chleba. Ten jsem snědl první. Párek jsem si šetřil.
Jednou jsme přišli domů, máma vzala kbelík s domácími brambory a zača
la je škrábat. Byl pátek. Nechápal jsem. Měly přece být párky! Budou bram
borové placky. Ty jsem taky miloval. Chtěl jsem pomoct, malý špunt. Do
stal jsem do ruky struhadlo. Nejvděčnější práce na světě. Musím se dobře
učit, abych nemusel strouhat, pomyslel jsem si. Strouhal jsem. Má malá
paže mě bolela. Máma přidala kmín a majoránku, prolisovala česnek, při
dala vejce a hrst strouhanky, trochu mléka. Osolila a opepřila, zamíchala.
Vzala černou těžkou a obrovskou litinovou pánev. Lžíci plnou sádla, za
pnula plyn. Na rozpuštěný tuk dala naběračku bramborové směsi, rozetře
la. V kuchyni to zavonělo. Omastek všude praskal. Po chvíli placku pode
brala obracečkou. Moc to nešlo. Bramborák se rozpadl na několik kusů,
byl po celém sporáku. Nevadí. Máma jej setřepala na talíř, na pánev dala
další naběračku směsi a příběh se opakoval. Včetně obracení. Seděl jsem
na lavici a ani nedutal. Máma sáhla po pytlíku s moukou. Do bramboráko
vé směsi trochu přisypala a zamíchala. Rozetřela na horkou pánev, pár mi
nut počkala a podebrala. Nešlo to. Placka byla k pánvi napevno. Odhrnu
la záclonu, otevřela kuchyňské okno a pánev i s plackou letěly oknem do
potoka. Něco odfrkla a zavřela okno. Vytáhla hrnec a do půlky jej napusti
la vodou. Z lednice vytáhla párky – byl totiž pátek… Od té doby u nás sma
žil bramborové placky táta. Druhý den jsme šli pro pánev pod mez k po
toku. Nebyla tam.
Máma
12

Na začátku dubna se k nám sjeli příbuzní z Kyžlířova. Všichni se tvářili
hrozně důležitě. Ve velké krabici na stole něco bylo. Zajímalo mě to. Chtěl
jsem vědět, co v ní je. Byl jsem zvědavý. Máma s tátou se důležitě postavi
li ke krabici a vytáhli z ní veliký dort. Ořechový, od tety Viktorky. Měl jsem
narozeniny – byly mi právě tři roky. Vedle mě si na pohovku sedl malý bra
tranec Pavel a po povinných fotografiích máma přinesla nůž a slavnostně
dort nakrojila. Byla to neuvěřitelná zkušenost. Vůbec jsem nedokázal pocho
pit, že něco tak nádherného může být zároveň jedlé. Teta Viktorka, švagro
vá babičky Josefky, byla svými dorty proslavená. Zejména pak ořechovým,
prokapaným rumem, promazaným meruňkovou domácí marmeládou a na
plněným vanilkovým krémem. A nahoře vždy byla domácí čokoládová pole
va a celý dort byl obsypaný mletými vlašskými ořechy. Lahoda. Teta byla vy
učená zdravotní sestřička. Dorty, koláče, cukroví a zákusky se naučila péct
na večerních kurzech v cukrárně u Peroutků. Jak jsem se posléze dozvěděl,
zdobit krémem se tam učili tak, že si prostě připravili bramborovou kaši
a tou donekonečna praktikovali zdobení zákusku. Svůj první dort jsem si ná
ležitě šetřil. Tenhle okamžik byl pro mě absolutně klíčovým. Tady se zrodila
má láska, nadšení a touha pochopit, jak se dorty a vůbec sladkosti vyrábějí.
Začal květen. Táta vzal svou červenou ukrajinu, posadil mě na štang
li a jelo se i s ruksakem plným záhadných věcí směrem k vodní hrázi Har
ta. Posadili jsme se na kamenný břeh a začala zábava. Táta otevřel batoh,
rozvinul udici, nasadil háček a splávek a nahodil. Seděli jsme tam asi dvě
nebo tři hodiny, ale spíše se to zdálo jako rok či dva. Musel jsem být ab
solutně tiše, abych ryby nevyplašil. Nevěděl jsem, zda mám povoleno dý
chat. Dýchal jsem. Nosem. A ryby zabraly. Domů jsme odváželi dva pstru
hy, které jsme ještě u vody vykuchali. „Budou k večeři,“ řekl táta. Byli. Na
másle. S kmínem a paprikou. Vynikající.
Po večeři a po koupeli se šlo spát. Máma vzala tu největší knihu, kte
rou jsme doma měli, a zeptala se mě, jakou pohádku dneska chci. „Sůl nad
Máma
13

A tenhle dort ke třetím
narozeninám od tety
Viktorky mi měl změnit
život. A taky změnil.

zlato,“ řekl jsem. „Tu o Marušce.“ Máma začala číst. Četla moc krásně. Taj
ně doufala, že u toho usnu. Marně. Na všech pohádkách jsem měl nejrad
ši konec. Šťastný. Líbilo se mi, že všichni vždycky žili šťastně až do smrti.
„Ještě tu o perníkové chaloupce,“ prosím. Dnes už ne. Až zítra.
Začátek května byl chladný. Chystali jsme se na lampionový průvod.
Máma mi nachystala do komínku teplé oblečení. Sama se věnovala mému
bratru Lubošovi.
Táta přišel z práce a v rukou měl tři podlouhlé klacíky a kousky rozvino
vacího papíru, ze kterého se později vyklubaly lampiony. Vzali jsme svíčky
a šli jsme před místní školu, před níž už bylo seřazeno spousta lidí. Stmí
valo se. Poprchávalo. Dospělí pomáhali dětem rozvinout lampiony, věše
li je na klacíky a dovnitř vkládali zapálené svíčky. Lampiony se houpaly ve
větru. Svíčky přerušovaně zhasínal vítr a déšť. Průvod se dal do pohybu,
šla s ním kapela až na místní hřiště, kde byla nachystaná zábava, občerst
vení a hořel tam velký táborový oheň. Dostal jsem grilovaný párek. Nic víc
si nepamatuji. Hlavou se mi honily myšlenky na kus skládaného papíru,
který vytvořil lampión, na teplá světla svíček a na můj první párek s hořčicí
s dospělými na hřišti. Ani mi nevadilo, že i pod pláštěnkou jsem byl mok
rý až na kůži. Spalo se mi dobře.
Lukáš zůstal u nás na víkend, měl mě hlídat. Máma byla doma v kuchy
ni a vařila. Šli jsme si hrát před barák. Přímo přede dveřmi bylo štěrkoviš
tě. Na něm byly do země zasazené železné tyče a na nich natažené šňůry
na sušení prádla. Lukáš mi ukazoval, jak dokáže vyšplhat až úplně nahoru.
Neuvěřitelné. To jsem ještě neviděl.
Ten den byl slunečný. Nad naší bytovkou byl zatravněný kopec, který se
táhl až k lesu nad obzorem. Vždycky jsem si myslel, že je to les kouzelný.
Uprostřed na hranici lesa a louky byla dřevěná stavba. Byl jsem přesvěd
čený, že je to perníková chaloupka. Do lesa jsem sám nesměl. Vlastně jsem
v něm ještě nikdy nebyl. Lukáš dostal geniální nápad. „Pojďme do lesa!“
Máma
15

A už jsme čtyři. Šťastné dětství
na Potštátě pokračuje.
Máma
16

Nebyl jsem si jistý, jestli ten nápad je správný. Bál jsem se. Moc dobře jsem
věděl, čím vším si museli projít Jeníček a Mařenka. „Pojď, strašpytle, nic
se nám nestane.“ – „Máma říkala, že do lesa se nesmí. Uvidí nás z okna.“ –
„Neuvidí. Půjdeme kolem rybníka,“ řekl Lukáš. A tak jsme šli.
Rybník byl docela nedaleko, zdál se mi obrovský. Na vodní hladině se
zrcadlil les. Perfektně to splňovalo mou představu o tajemném lese s cha
loupkou, celou z perníku. Vešli jsme do něj. Všude rostla přeslička a sasan
ky. Na zemi byly šišky v mechu a ve starém jehličí a my se tím lesem vy
dali směrem k dřevěné roubence. Bál jsem se, že nás chytne hajný nebo
že narazíme na nějaké divoké velké zvíře. Žádné jsme naštěstí nepotkali.
Když jsme procházeli kolem zašedlé dřevěné stavby, zjistil jsem, že vů
bec není z perníku. Byly to staré desky, na kterých se podepsal čas. „Je to
jenom seník,“ řekl Lukáš. V mé dětské perspektivě byl obrovský. „Půjde
me zpátky domů,“ řekl jsem. „Ještě vylezeme kousek nahoru,“ dostal ná
pad. Špatný nápad. Hodně špatný. Jak tak šplhal po starých trámech, šlápl
na podivně vypadající kouli. Celou stavbou to jenom zahučelo. Z koule za
čaly vylétávat obrovské včely. Hrozně jsem se bál. „Pojď, mizíme odtud,“
zasípal Lukáš. Vzali jsme nohy na ramena, vypadli z lesa a utíkali z kop
ce dolů směrem k domu. A všechny včely za námi. Pár žihadel jsem dostal
do rukou, dvě do tváře a jedno do rtu. Ani to tak nebolelo, ale hrozně moc
mě to vystrašilo. Věděl jsem, že do toho lesa už mě nikdy nikdo nedosta
ne. Lukáš také pár žihadel schytal. Vpadli jsme domů do bytu. Můj mladý
strýc musel s pravdou ven.
Nevnímal jsem, co mu na to máma řekla. Jenom vím, že vzala cibuli,
oloupala ji a smíchala s octem. Vzniklou směs nám natřela na rány. Vedle
mě seděl můj mladší bratr. Koukal na nás a plakal. Cítil jsem se hrozně dů
ležitý. Byl jsem potřený cibulí s octem, měl jsem nateklý ret, smrděl jsem
jak zavařené okurky a měl jsem něco, co brácha neměl. Máma mě zachrá
nila. Byla moje hrdinka, vždycky si věděla rady.
Máma
17

Hrál jsem si venku se sousedkou Janou. Jana byla o hlavu vyšší a o dva
roky chytřejší. Měli jsme k sobě opravdu blízko. Kvetly pampelišky. „Doma
z nich děláme pampeliškový med,“ řekla. Ukázala mi, jak se z pampelišek
pletou věnečky. To se mi dost líbilo. Jen tak posbírat květiny na louce a dát
jim tvar. Věnce jsme si dali do vlasů. Udělali jsme si obřad. Slíbili jsme si
věrnost. A jednou, až budeme dospělí, se vezmeme.
Janini rodiče se vrátili z dovolené. Byli u moře v Bulharsku. Jana mi do
nesla výborné lékořicové bonbóny. Takové, co mají barevnou cukrovou
vrstvu a uvnitř černou gumovou lékořici. Vyprávěla mi o moři, o veliké
vodní ploše naplněné slanou vodou. O mořských rybách, o písčitých plá
žích. O palmách. A sluníčku a modré obloze. Záviděl jsem jí.
Jednou o víkendu jsme se s mámou a s bráchou vydali pěšky přes ko
pec do její rodné vesnice, do Kyžlířova. Byl krásný den, svítilo sluníčko.
Cesta nebyla dlouhá, asi tři kilometry. Pro malého kluka se ovšem zdá
la nekonečná. Bylo léto, stromy byly zelené, louky rozkvetlé, pamatuji si,
že všude byl slyšet hmyz. Cesta vedla kolem velkého bukového lesa. Ně
kde asi v její půlce jsme si sedli na bobek, máma otevřela tašku a vynda
la z ní chleba, pomazánkové máslo, rajčata. Příborovým nožem namazala
chleba máslem, ke kterému jsme zakusovali rajská jablíčka. Takhle mi ješ
tě nikdy nechutnala. Dojedli jsme a došli až do vesnice, k místnímu stat
ku, kde pracovala babička Josefka. Starala se o krávy. Dojila třicet čtyřicet
krav každý den. Dvakrát denně. Vstávala brzo ráno a domů chodila až se
setměním. V kravíně to vonělo. Čerstvou trávou, senem a fermentovanou
siláží. Babička nám do oprýskaného hrnku nalila čerstvě vychlazené nado
jené mléko. Bylo lahodné.
Nechali jsme babičku poklízet a došli jsme až k jejímu rodnému
domu. Děda spal na otrhané kožené sedačce na zahrádce. Vešli jsme
do kuchyně. V konvici byl uvařený černý pigi čaj oslazený expreso siru
pem. Tu chuť mám ještě pořád na jazyku. Na stole byly upečené koláče
Máma
18

Právě jsme se s Janou
zasnoubili a slíbili si
věrnost. Že to dopadne
úplně jinak, nevěděl
ovšem ani jeden z nás.

Zasněžená chaloupka
babičky Josefky, Kyžlířov,
číslo popisné 44. Zimy bývaly
dlouhé a se spoustou sněhu
celé mé dětství.

od babičky. Byly naplněné domácím tvarohem, rybízem a malinami ze
zahrádky a posypané drobenkou. Byly krásně vláčné. Nasáklé mlékem,
máslem a rumem. Děda se probudil, dali si s mámou pusu, oba si uvaři
li kávu a k ní si zapálili cigaretu. Děda měl mámu rád a máma měla ráda
jeho. Selanka.
Večer babička přišla z práce, jako vždy se vykoupala, namazala popras
kané ruce niveou a připravila večeři. Na pánev hodila brambory, co zby
ly od oběda, a dokřupava je opekla. K tomu se podávalo studené mléko.
A taky tatarská omáčka. To jsem miloval. Ten večer mi četla pohádky ba
bička. Miloval jsem tu o broučkovi a berušce. Vždycky jsem se o ně strašně
bál. Usnul jsem v chladném pokoji pod těžkou péřovou duchnou a těšil se
na ráno. Probudily mě teplé paprsky ranního slunce. Okno, kterým slun
ce prosvítalo, bylo orientováno na východ. V pokoji jsem byl sám. Nevěděl
jsem, že máma s bratrem odjeli zpět na Potštát. Dveře z pokoje vedly do
babiččiny ložnice. V ložnici také nikdo nebyl. Maličko jsem se bál. V mém
pokoji stál starý šicí stroj. Ten měl po stranách dva tajné šuplíky. Ty byly
naplněny záhadnými věcmi. Ze všech jsem znal jenom tu jedinou. Nůžky.
Byly obrovské, železné a těžké. Vzal jsem nůžky a šel do babiččiny ložni
ce. V manželské posteli už nikdo nebyl. Babička byla v práci a děda někde
na zahradě. Lehl jsem si do babiččiny postele. Tam jsem to měl moc rád.
Babiččina postel hezky vrzala. Byla pokrytá bílým prostěradlem. A já jsem
měl ty těžké nůžky. Dostal jsem geniální nápad. Nůžky se musí vyzkoušet.
Ano. Na prostěradle. Docela mi to šlo. Než se babička vrátila z práce, pro
stěradlo bylo nastříhané na pásky. Asi jsem dostal pěkně na prdel. Myslím,
že i děda dostal pěkně vynadáno.
Babička vzala rohlíky z předešlého dne a vložila je do vyhřáté trou
by. Po pár minutách byly pěkně křupavé a horké, jako čerstvě upečené.
K nim jsme pili studené mléko a mazali si je máslem s plátkem šunky. Po
snídani mě vzal děda do lesa na hřiby. Šli jsme i s Lukášem. V lese měl
Máma
21

děda svá místa. Na jednom rostly jenom hřiby pravé a jinde zase sucho
hřiby nebo babky. Vlastně jsme taky museli být tiše, abychom neplaši
li lesní zvěř, a taky aby se před námi neschovávaly houby. Po příchodu
zpátky domů jsme houby očistili, nakrájeli na kostičky a babička z nich
vždycky uvařila polívku nebo omáčku, někdy je jen podusila na sádle
a zalila čerstvými vajíčky. Ať už to bylo jakkoliv, hřiby jsem neměl rád.
Vždycky jsem je z jídla vybral. Měl jsem štěstí, že mě do jejich konzuma
ce nikdy nenutili.
Druhá babička také pracovala na statku. Pracovala jako svačinářka
a odpoledne uklízela v kancelářích. Vzala si svůj dvoukolák, naložila mě
na něj a šlo se do kovárny. Obešla všechny zaměstnance, zastavila se na
sýpce, na sušičce a v kravíně, zeptala se zaměstnanců v kancelářích, co kdo
chce koupit k svačině, a šla se mnou do místního obchodu. Tam každému
nakoupila podle jeho chuti a požadavků, mně vždycky přihrála do ruky ně
jaký nanuk nebo jinou sladkost a šli jsme zpátky na statek rozdat nákup,
posbírat peníze a potom zpátky domů, postarat se o hospodářství. To bylo
obrovské. Nekonečná ovocná zahrada, velké stádo ovcí, chlévy plné dobyt
ka, prasata, stovky králíků a taky kozy, slepice.
Děda býval pořád v práci a druzí dva synové zakládali rodiny. Před okny
měla babička nádhernou zahrádku. Od jara do podzimu v ní pěstovala
zeleninu a jahody, nejlahodnější byly malé měsíční jahůdky. Kolem plo
tu rostly růže a jiřiny. Na skalce pak tulipány, kosatce a narcisy. Zahrádka
byla babiččinou pýchou. Čas u babiček jsem miloval. Vždycky se mi zdá
lo, že doba strávená u nich strašně rychle uběhne. K nim na vesnici jsem
se moc těšil. Rodiče si mě i s bratrem vyzvedli a jelo se domů. Tam na nás
čekalo překvápko.
Doma v Potštátě jsme v dětském pokoji našli dvě zabalená kola. Už na
první pohled bylo jasné, že jedno je větší a druhé menší. S bratrem nás od
sebe dělil jen rok. Jeho nové červené kolo bylo skoro o polovinu menší
Máma
22

A to je ono. Velké žluté kolo,
které... nikdo nechtěl! Kde je
moje malé červené?
Máma
23

než mé žluté a bylo doplněno o postranní kolečka. To mé nikoliv – a to mě
štvalo. Já pořád padal, jeho držela postranní kolečka. Taková nespravedl
nost! Máma s tátou se ovšem dmuli pýchou. Jejich dva synové dostali svá
první kola. Já ale miloval svou tříkolku.
No a jak se vlastně malé dítě učí jezdit na kole? Rodiče vás posadí na
kolo a řeknou vám: „Chytni ta řídítka, posaď se na sedátko a drž rovno
váhu.“ A roztlačí vás. Zavrávoráte. Padáte. Rodiče vás doběhnou a řeknou:
„Nejel jsi rovně. Podruhé to bude už lepší.“ Ani podruhé to bohužel není
lepší, dokonce ani potřetí. „Začni šlapat!“ Ovšem synchronizovat všechny
končetiny, sledovat, co se děje přede mnou a za mnou a vedle mě, se mi
nedařilo. Po několika málo neúspěšných pokusech jsem se rozplakal a pro
nesl památnou větu: „Chci zpátky svoji tříkolku!“ Asi každému je absolut
ně jasné, že nic takového se nestalo. Naopak. „Je třeba se naučit jezdit na
kole!“ Nevěděl jsem proč.
O víkendu se jelo do Kyžlířova. Tentokrát doslova a do písmene. Každý
jsme šlapali na svém kole. Už jsem chápal, proč jsme je dostali. Mé malé
nohy mi chtěly upadnout. Neupadly, naštěstí.
V Kyžlířově jsem miloval neděle. Vždycky ve dvě hodiny jsme si s dě
dou sedli k televizi a s napětím očekávali, jakou budou dávat pohádku.
Pohádky mě provázely celým dětstvím. Pohádky mi četly i vyprávěly ba
bičky, ale nejraději jsem měl, když mi četla máma. Miloval jsem ilustra
ce. Úplně jsem propadl těm od Jiřího Trnky. Mé nejoblíbenější a záro
veň nejstrašidelnější byly z knihy Dvakrát sedm pohádek. Vždycky jsem
se děsil stránky, na které byla pohádka o tom, jak dědek zasadil řepu. Bál
jsem se.
Venku byla zima a nasněžilo. Stromy byly pokryté sněhem a námrazou,
cesty klouzaly, my jsme byli oblečení jako matrjošky a sotva jsme se hýba
li. Máma mě posadila na saně a někam se šlo. Nedaleko od našeho domu
jsme se zastavili a bylo slyšet, že na záchodě zůstal puštěný ventilátor.
Máma
24

Řekla mi, ať se vrátím domů a ventilátor vypnu. Moc se mi nechtělo, byl
jsem malý špunt, byla mi zima a bál jsem se. Přišel jsem domů a dveře byly
otevřené. Bál jsem se o to víc. Vešel jsem do bytu a šel jsem směrem k to
aletě. Otevřel jsem dveře a vidím to jako dnes. Na míse seděla ta škare
dá, vrásčitá, stará a hlavně strašidelná řepa jako z mé oblíbené pohádko
vé knížky. Něco na mě řvala. Nevím co. Začal jsem hrozně plakat. Řepa po
mně začala natahovat své tenké dlouhé prsty. Najednou jsem cítil, že mě
někdo objal. Probudil jsem se s pláčem. U mé postele stála máma. Byl jsem
vystrašený. Zase mě zachránila.
Máma
25

m á m u
Recep t pro
Beast
Máma milovala vydatné čokoládové Z bílků a postupně přidávaného

a kávové dezerty a dorty, čím cukru vyšleháme sníh, vmícháme
čokoládovější, tím lepší, v létě navíc žloutky a metlou opatrně
citrónový sorbet. Milovala laskonky vešleháme zbylé suroviny kromě
a štafetky. K následujícímu receptu kakaa. Rozdělíme na tři díly; každý
mě inspirovala Kráska a zvíře: obarvíme jiným množstvím kakaa.
v čarovném lese se skrývá na Rozetřeme na tři pečicí papíry na
pohled ne příliš líbivý, ale o to uvnitř plechy a pečeme krátce ve vyhřáté
krásnější dort. Zvíře. troubě na 200 °C; pláty musí zůstat
vláčné. Na krém nahřejeme vše
Korpus: 8 ks vajec, 330 g hladké kromě másla ve vodní lázni dohorka
mouky, 300 g cukru krupice, a vyšleháme do husté pěny; pak
150 g podmáslí, 130 g olivového oleje, zašleháme změklé máslo. Rozdělíme
1/3 lžičky soli, 1 prášek do pečiva, na čtvrtiny, třemi potřeme vychladlé
1/4 lžičky mleté skořice, 30 g kakaa pláty. Každý plát rozkrojíme podél
Nugátový krém: 500 g másla, na dva pásy. Roládu motáme od
6 ks vajec, 240 g cukru krupice, světlejších pásů, poté navážeme
80 g kakaa, 1/2 lžičky jemně mleté tmavší a nakonec nejtmavší. Vznikne
kávy, 1/4 lžičky soli asi 12–15 cm vysoký dort. Potřeme
Poleva: 200 g hořké či mléčné zbylým krémem a vložíme na 20 min.
čokolády, 20 g olivového oleje do mrazáku. Čokoládu s olejem
Na dokončení: Zlatá barva v prášku rozpustíme ve vodní lázni, štětcem
naneseme na povrch a zvrásníme. Po
ztuhnutí poprašíme zlatým práškem.

2
i č k y
Bab
O
čima dospělého člověka to vnímám tak, že nejkrásnější chvíle
v životě se odehrávaly buď kolem jídla, nebo v nejužším rodin
ném kruhu, do kterého bez diskuze patří babičky. U bábi Josef
ky Maršálkové, rozené Podešvové, jsem strávil první dny života.
Tahle babička to neměla jednoduché. Narodila se v roce 1945 jako druhá
nejmladší z devíti dětí. Její táta byl obchodní zástupce, narozený na Vala
chách, a máma zase za první republiky sloužila v Praze u rodiny Horových,
do které se dostala ze svých rodných Poličan ve východních Čechách. Ně
kde na pradědově obchodní cestě se potkali a založili rodinu. Bydleli v Za
hradní ulici v Hranicích. Prababička Růženka chodila k Bečvě prát pa
ničkám bílé prádlo a starala se o děti, zatímco praděda Josef prodával po
Československu produkty vsetínské Zbrojovky. Hlady ani materiálně ne
trpěli, Hranice byly bohatým městečkem s cukrárnou a koloniálem na ná
městí, s nádherným barokním kostelem a s židovskou synagogou. Po po
válečném odsunu Němců ze sudetského pohraničí dostal praděda „skvělý“
nápad a odešel do patnáct kilometrů vzdálené malé vesničky Geisdorf,
dnešního Kyžlířova. Zabral fojtství, číslo popisné 1. Měl hromadu dětí,
šikovnou manželku a myslel si, že začne jako zemědělec. To kraťoučké
y
Babičk
29

šťastné poválečné dětství mé babičky se pomalu chýlilo ke konci. Táta po
řídil kravku, později další, zasel obilí a zasadil brambory, dospívající syny
a mou babičku se sestrou nahnal na pole a bylo...
Druhá babička, Boženka, se narodila ve válečné Jugoslávii, v Pepelišti
v okrese Negotín. Nejmladší dcera ze sedmi dětí českých rodičů byla vy
chovávána spolu se třemi bratry a třemi sestrami v rodině pana starosty.
Pradědeček byl vážený muž, rychle si zjednal respekt a autoritu. Krátce po
konci války se rodiče i s dětmi vydali zpět do Československa, rovněž do
dnešního Kyžlířova. Zabrali statek a zároveň hostinec uprostřed vesnice
a začali hospodařit na přidělených polích.
Děda Oldřich je Boženčiným manželem. Pochází ze sousedních Partu
tovic a do babičky se zamiloval, když mu bylo dvacet tři. Babičce teprve
třináct. Pět let na ni čekal, aby si ji mohl vzít... a dočkal se. Dnes jsou spolu
šedesát let. Dědovi rodiče Augustýn a Marie se do Kyžlířova přistěhovali
rovněž po válce. Děda byl z pěti bratrů a po něm byla už jen mladší sestra
Maruška. Velký statek číslo 33 s hliněnou podlahou a obrovskými chlévy,
na kterém v příštích letech nebude jediný den odpočinku. K domu patřilo
několik hektarů pole, táhnoucího se až k lesu.
S babičkami mám spojené nádherné okamžiky svého života. U babič
ky Josefky jsem se poprvé natahoval na stůl. To mi byly asi tak tři roky a já
jsem nutně potřeboval vědět, co se na stole odehrává. Stačilo mi k tomu
jediné slovo. Vlastně dvě. Ham ham. Babiččina kuchyně je vlastně taková
nudle. Hned za dveřmi je nalevo kredenc, v jehož útrobách je kromě ku
chařských ingrediencí i sešit se všemi tajemstvími z babiččiny kuchyně. Ná
sleduje malý stůl a divan. Naproti kamna, plynový sporák a krátká kuchyň
ská linka. V rohu stojí lednice, ve které je vždy máslo a domácí delikatesy.
Jednou v zimě, když byl Kyžlířov pokryt silnou vrstvou sněhu, jsme se
s babičkou vydali na procházku. Došli jsme až k místní točně autobusů.
U zastávky byl malý stromek, na kterém viselo několik barevných žárovek.
y
Babičk
30

Babička Josefka byla a je

neuvěřitelně hezká žena
a s dědou Jirkou tvořili
krásný pár.
Milované tety Marta a Viktorka,
bábi Josefka a jejich tchyně
a tchán. Švagrové, co si vzaly
tři bratry.
y
Babičk
32

Babička Boženka a děda
Oldřich. Účastníci zájezdu
v Brně na zemědělské
výstavě. Svou rodinou
a prací žili.

Mrzlo a foukal vítr. Ve vzduchu byl cítit kouř z komínů a podivné napě
tí. Blížily se Vánoce. Šli jsme navštívit babiččina bratra strýca Jendu, který
bydlel nad zastávkou v bývalé škole. Jeho manželka teta Rezka nám uva
řila čaj. Strýc byl bývalý horník a zapálený myslivec. Měl obrovské tmavé
brýle. Vypadal jako Yves Saint-Laurent. Charismatický muž. Teta byla dro
bounká. Oba vášnivě kouřili.
Když jsme se po návštěvě vrátili promrzlí domů, babička vešla do ko
mory a vzala tu největší, oprýskanou smaltovou plechovou mísu. Dones
la také nějakou mouku a domácí vajíčka a z lednice vyndala máslo. Z malé
skříňky pod kredencem si vytáhla sešit, ve kterém měla na mnoha papí
rech ručně psané recepty. Na staré železné váze začala odvažovat ingre
dience a jednu po druhé je dávala do té plechové mísy. Se zaujetím jsem
všechno sledoval. Babičce sekundoval její nejmladší syn a můj strýc Lukáš.
Všichni jsme chtěli pomáhat.
Babička zadělala několik těst. Na linecká kolečka, na slepované, na
ořechové dortíčky, na kokosové tyčinky a vanilkové rohlíčky, na plněné
ořechy. Měla starou plynovou troubu. Pod ní byly v šuplíku uložené ple
chy. Jeden po druhém vytáhla a pomazala obalem od másla. Sem tam při
dala trošku domácího sádla. Taky jsem chtěl pomáhat. Nechala mě. Vza
la starý dřevěný váleček, vál posypala moukou a těsto jedno po druhém
vyvalovala. S Lukášem jsme vykrajovali starými formičkami tvary a dá
vali je na plechy. První plech šel do trouby a krátce po něm to v celé ku
chyni krásně zavonělo. Vůně domácího cukroví, másla a citronové kůry
je nenahraditelná.
Nezaměnitelná vůně pomalu pečeného cukroví z másla prostoupila do
mem. Linecké kousky jsme plnili domácím jahodovým džemem, hustě sy
pali cukrem a ukládali do staré papírové krabice. Kokosové tyčinky for
mované mlýnkem na maso a ořechy ze starých plechových formiček jsme
mazali máslovou nádivkou. Se zaujetím jsem sledoval, jak to babičce jde.
y
Babičk
34

U tety Viktorky v kuchyni
se něco peče. Vždycky se
peklo a jistě i bude.

Byla neuvěřitelná. Se zbylými bílky si věděla rady také. Šlehala je ruční
metlou v páře, přidávala po lžících cukr, až byl sníh horký a lesklý. Ruč
ně vmíchala strouhané ořechy. Do sáčku od mléka dala plechovou zdobicí
trubičku. Zajímalo mě, co se bude dít dál. Ušlehanou hmotu přenesla do
sáčku a na vymazaný plech stříkala malé půlměsíce. „Stříkané rohlíčky,“
řekla. Byl jsem fascinován. Chtěl jsem to taky zkusit. Nedostal jsem příle
žitost, ale Lukáš ano. Vymačkával skrz pytlík na plech tvary stejně jako ba
bička. Šup s tím do trouby. Zatímco se rohlíčky pekly, zadělala babička ješ
tě těsto na medové perníčky. Recept měla od tety Marty a bylo jisté, že se
povedou. Nepovedly se. A nepovedly se ani rohlíčky. V troubě se pořádně
roztekly doplacata. V kuchyni to zavonělo ostrou výraznou vůní po spále
ném cukru. Vrtalo mi to hlavou. A nejen mně.
Babička ale zachovala chladnou hlavu. „Budou rumové kuličky,“ řekla.
Byly. Hodně jich bylo. „O rohličky řeknu Dagině,“ pravila. Mluvila o ko
legyni z práce, poklízely spolu krávy. Dagina byla vyhlášená svými kolá
či a vůbec sladkým cukrovím. Ten večer se mi nádherně usínalo. V po
koji, kde stály vedle sebe dvě staré válendy oddělené úzkou uličkou, byla
obrovská zima. Ústřední topení tu místnost moc nevyhřálo. Teplo se do
ložnice a dětského pokoje, ve kterém dětství strávila máma a její souro
zenci, pouštělo v zimě z kuchyně. Z malých, v rohu postavených kamí
nek, ve kterých se topilo dřevem a na nichž se odehrávala magie vaře
ní a pečení.
U babičky Boženky se taky peklo. Taky výborně. Taky s láskou. Ale ji
nak. Babička měla obrovskou kuchyni. V rohu byla obrovská kachlová
kamna, jediná svého druhu ve vesnici. Důmyslně promyšlená a postave
ná tak, aby starý veliký dům nejen vytopila, ale aby zajistila i dostatek hor
ké vody, zejména v zimě, pro dobytek. Součástí byla obrovská plocha na
vaření a pec, o které jsem byl přesvědčen, že historicky byla součástí po
hádky o Jeníčkovi a Mařence. V kamnech se topilo dřevem, které bylo
y
Babičk
36

Kromě nádherných prarodičů miluju
ta obrovská kamna, která už ve
čtyřicátých letech rozváděla horkou
vodu do celého statku.
y
Babičk
37

vždy ve staré oprýskané bedně stojící před nimi. V bedně byla kromě dře
va i spousta pokladů. Prázdných obalů od potravin a z drogerie. Ty mě lá
kaly. A nejenom mě. Podnikali jsme tajné výlety dovnitř i se sestřenicemi,
které bydlely nedaleko.
Uprostřed kuchyně byl starý velký stůl s velkou dubovou deskou. Ko
lem tohoto stolu se v dětství proháněli na nočnících můj otec a jeho bra
tři. Kolem stejného stolu je babička v období dospívání učila tančit. U něj
stálo šest nažloutlých vrzajících židlí. V jednom rohu plynový sporák, ve
druhém stolek s výsuvnou deskou, ve které byly dvě plastové mísy na umý
vání nádobí. Podél stěny naproti dveřím stál otoman a hned vedle stará
voňavá kuchyňská linka, ve které bylo neuvěřitelně moc lákadel pro ma
lou dětskou duši. Byl v ní také schován sešit s receptem na každé tajem
ství, které babička vkládala do trouby a které následně staré stavení pro
vonělo. Troubu měla ještě po své mamince. Elektrickou. Na tři stupně. Na
jedničku pomalu sušila sněhové pusinky a pekla rakvičky. Na dvojku pekla
koláče a řezy. Na trojku pak záviny z listového těsta a mraky z odpalované
hmoty. Velká část nábytku byla stará jako mí prarodiče, nebo ještě starší.
Má první vzpomínka, jak jsem babičce Božence doslova a do písmene
vyrval mísu z ruky, se datuje někam k mým čtyřem rokům. Babička měla
formičky na rakvičky, ty vymazala ztuhlým sádlem. Do mísy dala žlout
ky, celé vajíčko a spoustu cukru. Malou vařechou začala míchat. I já jsem
chtěl míchat. Potřeboval jsem to. Bylo to doslova životně důležité. Babič
ka nechtěla ustoupit. Ani já ne. Beran. Mísu jsem dostal. A taky vařechu.
„Teď budeš žloutky s cukrem třít patnáct minut, dokud nebudou husté
a světlé. Jako krém,“ řekla babička. Hurá. Je to moje, pomyslel jsem si.
S vervou a nadšením jsem se dal do práce. Třel jsem. Byl jsem tím nejdů
ležitějším v celém stavení a pravděpodobně i v celém vesmíru. Babička
mě po očku sledovala. Po minutě tření jsem začal zpomalovat. Po dvou
už jsem se jen táhl. Po třech jsem myslel, že mi upadne ruka až u lokte.
y
Babičk
38

Všechno mě bolelo. Hrozná práce, tyhle rakvičky, pomyslel jsem si. Prá
ci zákonitě musela dokončit babička. Měla neuvěřitelnou sílu. Ušlehanou
hmotu rozdělila do formiček. Hladovýma očima jsem sledoval, jestli na
mě v míse něco zbyde. Zbylo. Starou gumovou stěrkou jsem mohl tu kré
movou hmotu, která v míse zůstala, vylízat. Bylo to vynikající. Vůně čer
stvých žloutků našlehaných s cukrem a troškou vanilkového cukru. Tu
chuť mám dodnes na jazyku.
Zatímco se rakvičky pomalu sušily ve staré peci, babička na váze, kterou
měla přes půl století, navážila cukr. Dala ho do malého zeleného kastrolku
a na sporáku začala na mírném ohni zahřívat. Cukr se pomalu začal roz
pouštět a měnit barvu. Nejdříve byl lehce nažloutlý, až nakonec začal po
maličku hnědnout. Jevilo se to jako úplný zázrak. Magie. Babička byla kou
zelnice. Rozpuštěný hnědý cukr začala opatrně zalévat šlehačkou. Hmota
v rendliku začala syčet a vzpínat se. Prskat a kypět. Ta omamná vůně prá
vě připraveného zlatavě hnědého karamelu byla opojná. Zdálo se to neu
věřitelné. Jen co se divoký karamel poddal babiččinu míchání, bylo vidět,
že na dně hrnce jsou kromě tekutého horkého karamelu i dvě tři hrudky
hnědého cukru, který se ne a ne rozpustit. Babička vypnula oheň. Vzala za
šedlý hliníkový cedník a karamel přes něj slila. Na jeho dně zůstaly tři ob
rovské hroudy horkých karamelek. Jedna byla moje. Druhou dala babička
dědovi. Ten se právě vrátil z práce. Byl obrovský. Vysoký. Široká ramena.
Pohladil mě po vlasech. Díval jsem se na něj, až mě za krkem bolelo. Tře
tí karamelku cucala babička. Karamel pomalu chladl v obrovské spíži, na
jejíž kliku jsem nedosáhl. Lámal jsem si hlavu tím, jak to babička zařídila,
že jí z cukru a šlehačky vznikl tekutý karamel a v něm právě tři bonbóny.
Kouzlo. Jinak to nešlo vysvětlit.
Rakvičky byly upečené. Zahorka je babička vytloukla z formiček. Někte
ré se zlomily vejpůl. Uvnitř odlomených kousků byla vidět dutina táhnoucí
se skrz vlažné kousky. Ty jsem směl sníst. Rozpouštěly se na patře a vůbec
y
Babičk
39

jsem nemusel kousat. Přál jsem si, aby mi vydržely věčně. Z komory ba
bička donesla nenaplněné lázeňské oplatky. Vychladlý karamel na ně natí
rala, a jeden po druhém je vrstvila na sebe. Zbylým karamelem pomazala
strany a vrch takto vzniklého dortíku a boky obsypala strouhanými oře
chy ze zahrady. Ještě po své mamince měla plechovou stříkačku na zdo
bení krémem. Vypadala jako injekční stříkačka. Na spodní části byl závit,
do kterého se připevňovaly různé řezané tubičky. Karamelový krém umně
vymačkávála na povrch dortíku. Žasl jsem. Určitě jsem údivem ani nedý
chal. Hrozně moc jsem si to přál vyzkoušet. Ten večer jsme měli domácí
guláš s chlebem. Vařila babička. Byl příjemně ostrý, a já jsem za něj babič
ku pochválil: „Dobrý miguláš, ostrý miguláš.“
Měl jsem obrovské štěstí, protože mé dětství bylo o horkých a suchých
létech, sychravých podzimech, studených zimách plných sněhu a ledu
a krásném předjaří, které pro mě začínalo vždy Velikonocemi.
Kolem Vánoc byla ve vesnici spousta sněhu. Mrzlo a stromy byly po
kryté námrazou. Bylo to jako v pohádce. Dětství u babiček bylo také o po
tkávání strýců a tet, bratranců a sestřenic a hlavně bylo ve znamení rodin
né atmosféry, pohody, dobrého jídla a pití. Rodina pro mě znamená nejvíc.
U babiček byl vždycky malý vánoční stromek, na kterém visely spousty
skleněných vánočních ozdob, na nichž se podepsal zub času. Na stromek
se vždy zavěšovaly čokoládové bonbóny zabalené do třpytivých barevných
papírků. Často jsme si výzdobu vyráběli sami. Čtvrtky barevných papírů
jsme stříhali na proužky a lepidlem spojovali do kroužku, ty potom další
mi papírky spojovali k sobě. Vzniklý řetěz pak tvořil finální dekoraci vá
nočního stromečku.
Pod stromečkem jsem pak vždycky našel dárek nebo dva. Vánoce jsem
miloval a miluju. Zdaleka nejsou jen o dárcích. Hlavně abychom byli s lid
mi, které máme rádi. A pro mě to vždycky bylo i o jídle. Nemuselo ho
být moc, ale muselo být krásné. Domácí. S láskou připravené. Měl jsem
y
Babičk
40

Selanka u stromečku s bratrem, bratranci
a sestřenicemi. Měl jsem pocit, že všichni žijí
rodinou a pro rodinu. Že tam vždycky byli
jeden pro druhého. Tedy alespoň tenkrát.

obrovské štěstí, že obě babičky pocházely ze zemědělských rodin, a díky
tomu se většina jídla doma vypěstovala nebo vyrobila. To nasadilo mou
budoucí laťku, co se jídla týče, pěkně vysoko. Vánoce byly taky časem ná
vštěv. Často mě babička Josefka vzala a šlo se po silnici přes celou vesnici
až na horní konec, kde bydlely její švagrové.
Teta Viktorka neuvěřitelně skvěle pekla. Všechny zákusky a cukroví
měla jeden jako druhý. Všechny doma ručně míchala. Teta nikdy nic nestí
hala. Bylo toho na ni moc. Její manžel, strýc Miloš, pracoval na statku,
krásně zpíval a hrál na trubku. Života si užíval se vším, co k tomu patří. Byl
to bratr dědy Jirky. Přes cestu pak bydlela teta Marta. Ta také výborně pek
la. Od tety Marty přišla spousta receptů a také zvyků do naší rodiny. Teta
pochází odněkud od Jihlavy a pro celou naši rodinu udělala asi nejvíc tím,
že zavedla oslavy narozenin a svátků. Prostě událost, kdy se všichni zvedli,
oblékli, koupili karafiát nebo vzali to, co doma právě bylo, a šli na návště
vu. Posedět a popít, nebo jen tak pobýt. U tety Marty byl v kuchyni ještě
větší stůl než u babičky Boženky. K němu se vešla spousta lidí. Teta měla
podobný nábytek jako babička. Vonělo to tam. V obýváku měli vždycky vá
noční stromek, na kanapi sedával strýc Sláva. Pracoval na statku i s tetou.
Teta v kanceláři a strýc v dílnách. Strýc také nádherně zpíval, hrál na trub
ku. Myslím, že to byl bohém, stejně jako jeho bratři děda Jirka a strýc Mi
loš. Nikdy se mi odtamtud nechtělo. Ale věděl jsem, že po příchodu zpát
ky domů setmělou vesnicí k babičce bude následovat po koupeli pohádka.
Byl jsem neústupný. Pohádka musela být.
Míša byla a je má nejstarší sestřenice. Vždycky jsem si s ní rozuměl ze
všech nejvíc. Její táta, strýc Mirek, je dvojče mého otce. Jeho manželka,
teta Mirka, je zároveň mou kmotrou. Když se strýc a teta vzali a Míša při
šla na svět, prvních pár dní a měsíců strávila u babičky. Strýc s tetou me
zitím dokončovali svůj rodinný domek, který byl od babičky vzdušnou ča
rou sotva pár desítek metrů.
y
Babičk
42

Narodil se nám budoucí pan
inženýr a o pět let mladší
milovaný bráška Aleš.

Mezi svátky vzala babička Boženka mne a sestřenici Míšu a vydala se
s námi pěšky přes kopec do sousední vesnice, do Partutovic. Odtamtud
pochází děda Oldřich. V Partutovicích bydlel se svou manželkou dědův
nejstarší bratr, kterému se u nás doma nikdy neřeklo jinak než Kmochá
ček. Nechápal jsem přesně proč, ale akceptoval jsem to. Cesta z jedné
vesnice do druhé není dlouhá. Šli jsme mezi zamrzlými poli, kolem pří
rodních hrází pokrytých ledem, přes les. Ve vesnici jsme nejdříve navští
vili babiččinu tetičku. Pamatuji se, jak nás uvítala, jak byla droboučká.
V životě to neměla jednoduché. Tetička nás vzala k sobě do kuchyně.
V rohu byla obrovská kachlová kamna. U těch jsem seděl já s Míšou. Do
stali jsme na talíř několik sušenek, které byly hustě posypány hrubým
krystalovým cukrem. Babička s tetičkou zahájily nějakou debatu. Bylo
nám jasné, že se často nevídají. Míšu a mě nenapadlo nic jiného, než ze
sušenek seškrábat cukr a házet ho na rozpálenou plotnu kachlových ka
men. Nejdříve to příjemně vonělo po skořici a karamelu. Brzy to však
začlo být cítit ostře a pálivě, z kamen se začalo podezřele kouřit a míst
nost postupně naplňoval modrý dým. S tetičkou to ani nehlo. Bez mrk
nutí oka vstala a šla otevřít okno. Babička se na nás dva podívala. Na ten
pohled nikdy nezapomenu.
My dva s Míšou jsme ani nedutali. Vypili jsme čaj a snědli pár sušenek,
babička se zvedla a šlo se ke Kmocháčkovi. Po cestě mi to nedalo, abych se
nezeptal. A babička nám to ráda vysvětlila. Kmocháček byl vlastně kmo
trem mého táty, stejně jako byla teta Mirka kmotrou mojí. S Kmocháčkem
bydlela jeho žena, kmotřička, které babička neřekla jinak než Jaruško. By
dlela s nimi i jejich dcera Jana. Ta právě studovala vysokou školu.
Kmotřička uměla výborně péct. Pamatuji si, že na stole nikdy nechy
běla plná mísa koláčů. V zimě byly plněny tvarohem a povidlím, v létě
byly ovocné s drobenkou. I u nich v kuchyni byl obrovský stůl. Stůl byl
a je tou nejdůležitější součástí domova. Je to místo, kde se rodina schází
y
Babičk
44

v pravidelných intervalech, kde se děti učí, kde spolu členové rodiny bese
dují, jedí a pijí, kde se spolu radují, veselí nebo smutní.
V kuchyni bylo teplo. Babička se dala do debaty se svými příbuznými.
Mne a Míšu ze všeho nejvíc zajímala krabice starých hraček a v neposled
ní řadě čerstvě upečené koláče. Odpoledne rychle uteklo a začal večer. Do
místnosti vešel můj táta. Přijel si pro nás. Na cestu nám všem kmotřička
nabalila velký tác s koláči a nám, dětem, strčila do kapsy každému pětiko
runu a do ruky cucavý špalek. Kmotřička se mi líbila.
Byl únor 1987. Meze a pole byly ještě pokryté sněhem. Skončil jsem úpl
ně neplánovaně v Kyžlířově. Bylo mi jasné, že se něco děje. Doma v Potštá
tě byla zvláštní atmosféra, máma byla nějaká nervózní a táta vlastně taky.
Přenášelo se to i na nás, na kluky. U babičky Josefky byla taky zvláštní at
mosféra. Všechno to rozřešil až táta, který si nás v neděli vyzvedl. Dojeli
jsme do Potštátu a doma na nás nikdo nečekal. Řekl, že máma je v nemoc
nici. Byli jsme zmatení. Táta se rozhodl, že připraví večeři. Byla krupičná
kaše. Hustá. Nešla nabrat lžící. Nešla rozkousat a nešla polknout. Přišel
plán B. Byly párky a byly výborné. S chlebem a hořčicí.
Máma se vrátila z nemocnice. Nebyla sama. Že prý nám čáp přinesl bra
tříčka. Hmmmm. Mohla to být vrána, pomyslel jsem si. V postýlce u rodi
čů byl v povijanu zabalený čerstvě narozený brácha Aleš. Moc zábavy s ním
nebylo. Pořád plakal nebo spal. A nebo byl krmen. Pro mne a Lubu to zna
menalo jedno. Nebudeme muset do školky, budeme doma s mámou a s tím
prckem. Až dnes vidím, jak moc čas strávený s rodiči pro mě v dětství zna
menal a jak moc mě jako člověka obohatil. Taky to znamenalo, že doma
se budou často strouhat jablka a mrkev ze zahrady, třít vajíčka s cukrem
a všude budou dětské piškoty, které jsem miloval. Taky jsem miloval velký
hrnek s černým čajem a mlékem. A v něm na kousky nalámaný rohlík. Lí
bilo se mi, jak vždycky nabobtnal a nasákl všechnu tekutinu. Vybíral jsem
obsah hrnku lžící a byl jsem spokojený.
y
Babičk
45

Sotva bylo Alešovi pár týdnů, přespala u nás má budoucí teta Iveta. Přije
la pozdě večer autobusem z Hranic a zůstala u nás na noc. Měla husté kudr
naté černé vlasy. Moc se mi líbila. Slíbil jsem jí, že hned ráno, až se probu
dím, za ní určitě příjdu. Přišel jsem. V obýváku, kde teta přespávala, byla
mísa s nevylouskanými arašídy. Vzal jsem z pokoje misku a s tetou jsme ji
celou naplnili. Louskali jsme arašídy spolu. A mně bylo moc dobře. Pro tetu
si krátce nato přijel strýc Olin, tátův nejstarší bratr. Nezdržel se. Odvezl si
tetu domů, do Kyžlířova, kde se pomalu chystala jejich svatba. Zůstal jsem
v obýváku sám s miskou plnou vyloupaných oříšků. Nakládal jsem je do va
gonů od vláčku, rozvážel po místnosti a vysypával je. A zase nabíral.
Najednou jsem si vzpomněl na to, jak u babičky na dvoře jsou mezi sle
picemi obrovští bílí nafouknutí a věčně rozčilení moráci, tedy krůty, s na
teklou modročervenou hlavou, kterým se nad zobákem uvolňuje a zase
smršťuje lalok, o němž jsem si myslel, že je to nos. Vždycky jsem z nich
měl obrovský strach. Ani nevím, co mě to napadlo. Vybral jsem si ten nej
delší burák a nasadil jsem si ho do nosní dírky. Našel jsem ještě jeden,
stejně dlouhý a nasadil jsem si ho do druhé. Měl jsem pocit, že jsem taky
krocan. Hrál jsem si na farmáře, na zemědělce.
Ve dveřích se objevila máma. Nečekal jsem ji a lekl jsem se. Tím leknu
tím mi z jedné dírky burák vypadl, ale zároveň do druhé jsem ho nasál. Cí
til jsem, jak mě v nose tlačí až někde u oka. Nezmohl jsem se na jediné slo
vo. „Co se stalo,“ vyděsila se máma. Nedařilo se mi odpovědět. V hlavě se
mi honila jediná myšlenka. Jak to asi s tím ořechem dopadne. A se mnou?
Máma věděla, že se něco děje a že je něco špatně.
„Pepo!“ To volala na tátu. „Má něco v nose, honem sem pojď.“ Táta
přiběhl a ptal se, co se stalo. Ani jemu jsem neuměl odpovědět. Začali se
mnou třepat. Za ruce, za nohy, nakláněli mě a podávali si mě navzájem. Vi
děli, že mám něco v nose. Kolem mě byly rozsypané ořechy. Bylo jim jasné,
že jsem si jeden „schoval“ na horší časy. Táta dostal úžasný nápad. Vzal od
y
Babičk
46

mámy malý ocelový háček, se kterým po večerech háčkovala. Snažil se mi
ho narvat do nosíku. Podařilo se mu to, a ořech natlačil ještě hlouběji. Za
čal jsem se dusit. Táta vytáhl háček z nosu a zatřepal se mnou. Potom už
jenom vzpomínám, jak jsem seděl v autě, které jsme si půjčili od sousedů,
a jeli na pohotovost do Hranic. Tam se na mě pan doktor usmál, do nosu
nastříkal nějaký sprej, natlačil mi do nosní dírky kousek nějakého drátu
a ořech vytáhl. Ukázal mi ho a pochválil mě, jaký mám vkus, že jsem ne
ztrácel čas malými ořechy. V nemocnici mi táta koupil za odměnu lízátko,
sedli jsme do auta a jeli domů. Táta mě zachránil.
Doma na nás kromě vystrašené mámy a dvou sourozenců čekala ještě
velká papírová krabice, ze které se už zdálky linula příjemná sladká vůně.
Myslel jsem, že to je odměna, za to, jak jsem to všechno vydržel a jak jsem
statečný. Mýlil jsem se. Uvnitř krabice byly tři velké valašské frgály plně
né tvarohem, mákem a hruškami. Byla tam velká čtvrtka ořechového dor
tu s čokoládovou polevou, několik drobných svatebních koláčků s povidly,
tvarohem a rozinkami, ale hlavně byl zbytek krabice až po víko plný drob
ného svatebního cukroví. Na tu krásu jsem se nemohl vynadívat. Bylo mi
úplně jasné, co chci v životě dělat. Řekl jsem sám sobě, že se budu dobře
učit, jen abych mohl péct a tvořit tahle krásná jedlá umělecká díla. Chut
nala božsky. Nevěděl jsem, co ochutnat dřív. Chtěl jsem všechno jenom
pro sebe. Samozřejmě že mě rodiče hlídali. Mohl jsem si vzít jenom něko
lik málo kousků s tím, že zbytek sníme později. Krabici uložili ven, na pro
chladlý balkón. Celý den a potom následujících několik dalších jsem chvíli
co chvíli šel až k balkónu, abych se přesvědčil, že krabice tam pořád ještě
je. Záleželo mi na tom. Byl to poklad.
Víkendy u babiček na vesnici jsem měl moc rád. Bavilo mě to, že jsem
tam vždycky ráno nebo odpoledne musel být chvíli sám, když jsem čekal,
až se babička nebo děda vrátí z práce. Připadal jsem si důležitý a dospě
lý. Děda Jirka si chodíval vždy po obědě na chvilku zdřímnout. Babička
y
Babičk
47

Josefka měla jít do práce na odpolední, já jsem si hrál venku na pískoviš
ti. Babička měla mohutné gumáky, roztrhané tepláky a zástěru, od jejího
domu a kravína, ve kterém pracovala, ji dělilo jen několik desítek metrů.
Zeptala se mě, jestli to na pískovišti sám vydržím, anebo jestli půjdu do
vnitř za dědou. Určitě to vydržím sám. Jsem už velký kluk.
Babička šla do práce. Tak jsem se zabral do stavění bábovek z písku, že
jsem si ani nevšiml, že k pískovišti, které bylo stlučeno jen z několika pr
ken, došel obrovský rozzlobený a vzteklý krocan. Přešel jsem z jedné stra
ny pískoviště na druhou. Krocan pískoviště obešel na mou stranu. Přešel
jsem zpátky na tu původní. Krocan mě následoval. Začal jsem se hrozně
bát. Oba jsme byli přibližně stejně velcí. Rozdíl byl v tom, že on byl na
sraný. Bál jsem se tak, že jsem začal plakat, a plakal jsem tak nahlas, že
krocan začal vydávat vzteklé zvuky. Čím víc on hudroval, tím větší jsem
měl strach a tím víc jsem plakal. Babička to samozřejmě slyšela, protože
byla nedaleko, a vrátila se. Slovy se nedá popsat, jak moc jsem se bál a jak
moc se mi ulevilo, když jsem babičku viděl. Vzala metlu a metlou vzala
krocana. Zahnala ho zpět do dvora k ostatní drůbeži. Babička mě zachrá
nila. Stala se mou hrdinkou.
Šel jsem domů do kuchyně a zůstal uvnitř, aby babička mohla jít do prá
ce. Děda se probudil. Viděl mě v kuchyni, jak tam jen tak sedím a ani ne
dutám. Nějakým způsobem ze mě vytáhl, co se mi právě stalo. Pořád jsem
tam jen tak zaraženě seděl. Byl jsem vystrašený. Děda dostal skvělý nápad,
jak mi zlepšit náladu. „Pojď, poklidíme spolu králíky, dáme prasatům a já
tě vezmu k sobě do kovárny.“ A jak řekl, tak se stalo. V kovárně to voně
lo kůží, železem, olejem. Všude visely prapodivné nástroje a starou kovár
nu s výhní uprostřed obklopovaly stroje, o jejichž účelu jsem neměl zdání.
Pod jedním z nich byly kousky barevných kovů stočených do spirály. Byly
různě dlouhé. Některé byly spíš dostříbrna, jiné domodra. Děda dvě z nich
vzal, opatrně mi je dal do nosu a řekl, že teď vypadám jako krocan. To mi
y
Babičk
48

moc nepomohlo. Zase jsem začal plakat. A děda začal panikařit, neboť ne
tušil, jak mě má uklidnit.
Na něco přece jenom přišel. V rohu v kovárně byla tajná místnost s ma
lou koženou lavicí a minilednicí. Tu děda otevřel a vytáhl z ní plechovku,
která už byla otevřená. Z ní vyndal švestku a dal mi ji do úst. Sobě dal také.
Spolknul jsem ji. Začalo mě pálit celé tělo. Celý svět se se mnou zatočil.
Dědu jsem viděl dvakrát. Ta švestka byla naložená v nějakém likéru. Spí
še ve slivovici. Ale pomohlo to. Nejenže jsem přestal plakat, ale bylo mi
to všechno tak trochu jedno a byl jsem mnohem veselejší. Zajímavé. Ten
večer jsem šel spát brzy, byl jsem unavený, veselý a pohádku mi předčítal
děda. Dodnes to vidím. Honzíkova cesta. Honzík přijíždí vlakem k dědo
vi, a ten si ho bere k sobě na povoz tažený koňmi. Víc si nepamatuju. Děda
si věděl rady.
y
Babičk
49

Dědové spolu pracovali, slavili a také
hasili požáry v místním dobrovolném
hasičském spolku. Jedna z mála
momentek, na které jsou takto spolu.

b a b i č ky e m i,
p ro n d l
Recept ábovka s ma
n u t á b i á n em
Ky i a ty m
r ův k a m
b o
Velký kus mého dětství je ve Do mísy navážíme všechny
znamení bábovek. Doma jsme měli ingredience kromě rozinek
skleněnou a kameninovou formu, a vařechou vymícháme hladké lesklé
babičky měly formy z hliníku. Pekly těsto. Není třeba přidávat žádnou
se různé. Mramorované, šlehačkové, mouku; těsto odpočinkem „zpevní“.
kokosové, z jednoho vajíčka Rozinky vmísíme úplně nakonec.
nebo z ořechů ze zahrady. Nikdy Přikryté necháme na teplém místě
nechyběly na žádné zabijačce. kynout. Bábovkovou formu vytřeme
Ta následující v sobě zahrnuje polotekutým máslem a vysypeme
naše dědictví rakousko- hoblovanými mandlemi. Vykynuté
-uherské monarchie. Je s lesními těsto krátce propracujeme a uválíme
borůvkami, na které jsem bochánek. V něm uděláme díru ( jako
s babičkami chodil každé léto do na donut) a opatrně umístíme do
lesů, co Kyžlířov obklopují. připravené formy. Necháme kynout
do trojnásobného objemu. Pečeme
Těsto: 60 g rozinek, 450 g hladké ve vyhřáté troubě asi 20 minut
mouky, 60 g cukru krupice, při 170 °C. Necháme vychladnout
5 ks žloutků, 150 g mléka, 12 g droždí, a pocukrujeme. Na polevu rozvaříme
110 g změklého másla, 6 g soli džem s jednou lžící vody a několika
Na dokončení: 50 g změklého snítkami tymiánu. Ještě vlažnou ji
másla, 60 g plátků mandlí, naneseme na bábovku. Dozdobíme
100 g borůvkového džemu, tymiánem.
20 g cukru moučky, čerstvý tymián

3
a č k y
S poluž
K
am až mi paměť sahá, byl jsem vždy obklopen děvčaty, slečna
mi či zralými ženami, které tak či onak formovaly mou osob
nost. Utvářely mne, malého kluka z vesnice, který vždy snil.
Sny jsem měl různé. Některé z nich nebyly příjemné a ani krás
né, ale byly důležité. Byly mou součástí.
Do školky jsem nastoupil v pěti letech zároveň s mladším bráchou. Měli
jsme ty nejlepší tety učitelky. Maruška byla ze všech nej. Ztělesnění víly.
Vlídná, milá, příjemná. Tety Olinka a Zdeňka byly taky fajn, ale nám se zdály
o dost přísnější. A teta Marta? Ta měla na starost hlavně úklid a ve volném
čase pomáhala s dětmi. Školka byla umístěna v přízemí bývalého renesanč
ního zámku rodu Walderode. Zvenku se na něm dost podepsal zub času. Pří
zemí nalevo patřilo nám, napravo byly jesle. V patře pak sídlila v nádherných
sálech knihovna a zázemí kulturního centra. Největší plochu zabíral divadel
ní sál, kde se jednou za čas pořádaly plesy, divadla a koncerty. Školku v pří
zemí tvořila dvě oddělení, malé a velké. Já jsem byl zařazen přímo do velké
ho. Z něj jsme měli jít za rok všichni do školy. Všem nám chyběl zub či dva.
Většinou ty přední, což se skvěle hodilo třeba při fotografování. Ve školce si
tety vytipovaly čtyři dobré duše: Hedviku, Lenku, Alču a mne. Nahustily do
ačky
Spoluž
55

nás nějaké básničky a říkanky a my jsme potom vystupovali na vítání občán
ků a při jiných významných událostech místního národního výboru.
Ve školce jsem měl nejraději obědy a svačiny. Musel jsem být vděč
ný strávník, jedl jsem všechno a většinou byl můj talíř prázdný jako prv
ní. Teta Maruška mě často dávala za vzor, čímž mi moc nepomohla. Už
tak jsem byl výrazný, a to nejen prostorem. Ze všeho nejméně rád jsem
ke svačinám dostával chleba s vyšlehaným medovým máslem. Naopak
nejvíc ze všeho mi chutnal krajíc překrojený napůl a slepený domácí čo
koládovou pomazánkou. Mezi zuby v ní vrzaly krystalky cukru. Vždycky
jsem si tajně přál, aby mi ta teňoučká půlka naplněná vrstvou kakaové
hmoty vydržela co nejdéle; nejlépe napořád. Bohužel, dočkat se svači
ny znamenalo přežít odpolední povinný spánek. Ten se někdy zdál jako
celá věčnost. Jednoho dne se ve školce objevila návštěva v podobě vzne
šené paní s ležérně upravenými šedými polodlouhými vlasy a s dlouhou
francouzskou holí. Představila se jako ředitelka lidové školy umění, jež
měla sídlo naproti zámku. Jednoho po druhém si nás vzala k sobě, sed
la ke klavíru a zahrála pár tónů písně Ovčáci, čtveráci. Tenhle dobře in
tonuje, povídá směrem ke mně, ať už to mělo znamenat cokoliv. Výbor
ně intonovala i Hedvika a Alča, myslím, že i Lenka. Rozdala nám papír
s nějakým textem pro rodiče a tak vznešeně, jak přišla, zase odešla. Ten
den byl ke svačině chleba s mou milovanou čokoládovou pomazánkou.
Doma dali rodiče hlavy dohromady. Po krátké diskuzi bylo rozhodnuto.
Od září nastoupím do lidušky, že prý se naučím hrát na hudební nástroj.
V naší rodině byla spousta muzikantů. Děda Oldřich hrával na velký bu
ben, babička Boženka zpívala nádherně tenkým sopránovým hlasem. Strýc
Sláva a jeho bratr Miloš hráli na trumpety a výborně zpívali. Táta a jeho
dva sourozenci taky dobře zpívali. Někdy se stalo, že se sešli a všichni tři
zpívali čtyřhlasně. Uměli zazpívat každou anglickou písničku. Neanglic
ky, samozřejmě.
ačky
Spoluž
56

Začaly velké prázdniny. Pro mě to znamenalo spoustu času stráveného
u babiček v Kyžlířově. Táta přijel domů kombajnem. Do bytu na balkón vy
nesl několik bedýnek s meruňkami a broskvemi, s rajčaty a paprikami z již
ní Moravy, kde byl na několik týdnů na práci. Naložil si mě i bratra do kabi
ny a jelo se směrem do jeho rodné vísky. Babička Boženka už na mě čekala.
Měl jsem pocit, že mě vždycky ráda vidí. Vzala mě za ruku a šli jsme na za
hradu. Na starém stromě, který stál hned vedle stodoly, byly tisíce třešní.
Obrovských, zralých a krvavě červených. Hned jsem si natrhal. Chutnaly
báječně. Vzala plastovou misku, a tu jsme společně naplnili třešněmi, ale
také rybízem a angrešty z malých keříků, které byly vmáčklé mezi políčka
s brambory. Téhle zahradě se říká ovocná. Je plná jabloní a švestek, ros
tou v ní vlašské ořechy, třešně a višně, několik hrušek a různé druhy rybí
zů a angreštu. Některé ze stromů jsou staré skoro sto let. Ovoce postupně
dozrává od konce jara až do půlky podzimu. Nepamatuji si, že by se u nás,
kromě zimního ovoce, nějaké jiné kdy kupovalo. Mým malým očím se ta
zahrada zdála nekonečná. Z ovocné zahrady se šlo do babiččiny zahrádky.
Na skalce kvetly květiny. Malý záhonek, který byl těsně u plotu, se mi líbil
ze všech nejvíc. Právě na něm dozrávály nádherné obrovské červené jaho
dy. Natrhej si, řekla babička. „Dobrý den, susedko,“ ozvalo se zpoza plo
tu. To je Lucka, řekla babička. S tou půjdeš na podzim do první třídy. Aha,
pomyslel jsem si. Ty jahody byly lahodné, plné sluníčka a měly omamnou
opojnou vůni. Na malém záhonku hned vedle rostl do výšky hrášek. Tenké
lusky byly plné drobounkých zelených kuliček, sladkých jako med. Na za
hrádce jsme otrhali všechny jahody a babička řekla, že zítra se budou péct
koláče. Vzrušující, myslel jsem si. Byl jsem natěšený jako prvnička.
Ve chlívě dojila má kmotra teta Mirka krávu. Ve futerně to vonělo čerst
vě nasekanou jetelinou a loňským senem. Po dvoře pobíhala spousta sle
pic, kohoutů a moráků a kolem obvodových zdí starého stavení měl děda
několik králikáren, ve kterých byly ubytovány stovky králíků. Mezi garáží
ačky
Spoluž
57

a starou zaprášenou místností plnou loňských brambor byla ovčírna. V ní
míval děda vždy velké stádo ovcí. Nádherných, huňatých, voňavých ovcí,
které přímo vybízely k pomazlení. Vedle chlíva, kde teta dojila kravku, byl
prasečák. V něm žily vždy dvě generace prasátek. Na podzim bude za
bíjačka, řekla babička. Věděl jsem, co to znamená. Kromě čerstvé tlačen
ky, ovaru, jelit a jitrnic to také znamenalo, že babička upeče svou výbornou
ořechovou bábovku a máma doveze domácí tvarohový řez Míšu s tenkou
vrstvou kakaového piškotu, krémovou tvarohovou máslovou náplní a čo
koládovou polevou. Těšil jsem se. Bohužel byl teprve červenec. Děda přišel
z práce. Babička nachystala večeři jemu i mně, seděl jsem u stolu a baštil
chleba s domácí rybí pomazánkou, zapíjel bílou kávou a díval se na dědu,
jak mu chutná. Ten večer jsem nemohl usnout. V hlavě jsem měl jen to,
jak následující den ráno s babičkou zaděláme na koláče. To vzrušení bylo
skoro posvátné.
Babička ráno vstala a uvázala si šátek přes vlasy. Tohle jsem ještě nevi
děl. Zajímavé, řekl jsem si. Šla do komory, přinesla z ní plechovou smal
tovanou mísu a také starou, vrzající růžovou váhu. Donesla mouku, hlad
kou i polohrubou, cukr a domácí vajíčka, mléko a kvasnice. Do mísy nalila
ohřáté mléko, přidala vanilkový cukr a trošku mouky, a rozdrobila drož
dí. Zamíchala a řekla, že teď musíme nechat vzejít kvásek. To mě maličko
zarazilo. Neptal jsem se ale. Z komory donesla chleba, krajíc odkrojila, na
mazala máslem a domácími povidly. Chleba mi potom dala na dřevěné pr
kýnko a nakrájela na malé kousky. Rybičky. Z plechového hrnku nalila čaj
z předešlého dne, oslazený domácí rybízovou šťávu. Posnídej, Peťko. Ba
bička Boženka mi vždycky takhle říkala. Říkala tak i mému tátovi. Miloval
jsem to. Zatímco jsem snídal a po očku sledoval, co se v kuchyni děje, kvá
sek vzešel. Naházel jsem do sebe pár posledních soust a upaloval k babič
ce, připravený za každou cenu pomoct. Byl jsem neoblomný. Babička do
mísy ke kvásku přidala mouku a vajíčka, cukr, citrónovou kůru a sůl. „To
ačky
Spoluž
58

budou slané koláče?“ zeptal jsem se. „Ne, nebudou. Ale do každého těsta
sůl patří,“ řekla babička. Nechám se překvapit, pomyslel jsem si. Babička
vzala starou vařechu, byla více černá než dřevěně hnědá. S klidem a úctou
začala všechny ingredience zabalovat pomaličku do kvásku. Jen co se su
roviny spojily, tempo zrychlila. To tempo jsem znal. Přesně takhle po mně
kdysi chtěla, abych třel žloutky s cukrem. Babička měla obrovskou sílu.
Těsto vařechou pěkně odspodu nabírala a vytahovala směrem do výšky,
aby s ním zase přišla zpět do mísy a vařechou znovu probrala. A tak se to
opakovalo znovu a znovu. Úplná hypnóza. Byl jsem konsternovaný, ne
mohl jsem od ní odtrhnout oči. „Už to bude?“ zeptal jsem se.„Ne, ještě ne.
Nejdříve se musí začít dělat bubliny,“ řekla babička. Zase jsem nechápal.
Ale slíbil jsem si, že se budu dobře učit, abych všechno jednou pochopil.
Když se těsto stalo elastickým a nadýchaným a já už jsem si myslel, že je
po všem, vzala babička změklé máslo, nakrájela na proužky a ty postupně,
jeden po druhém, začala vmíchávat do těsta. Původně krásné hladké těsto
se začalo najednou lepit a trhat a na první pohled zdálo, že je něco špatně.
Babička nepřestávala v hnětení. Zabrala. Těsto se během několika minut
s máslem krásně spojilo a vzniklo nadýchané lesklé a hladké těstíčko s vel
kými bublinami, které teď mělo v klidu odpočívat a kynout. Přikryla ho
utěrkou. Mísu dala na okno, kam dopadalo teplé ranní slunce. A zpátky do
komory, aby donesla ještě tvaroh a rozinky, malou placatku rumu a ovoce,
které jsme den předtím natrhali. Do malé plastové bílé misky jsem mohl
rozbalit tvaroh, na který babička nasypala cukr, přidala hrst hrozinek a ci
trónovou kůru, přidala trošku rumu a ze dvou vajíček vyklepla žloutky.
Dala mi to do ruky, abych to zamíchal. Lžící. Z toho jsem měl obrovskou
radost. Budou to taky moje koláče. Měl jsem štěstí. Babička mě klidně
mohla poslat hrát si na písek nebo do zahrady nebo mě dát na hlídání dě
dovi. Neudělala to. Stal jsem se součástí celého procesu. Nějakým způso
bem se mi podařilo spojit všechny ingredience v misce. Babička vzala starý
ačky
Spoluž
59

tlustostěnný hluboký talíř, na něj dala mouku a cukr, osolila a jen konečky
prstů do sypké směsi zapracovala máslo. To bude drobenka, řekla. Utěr
ka na míse s těstem už byla pěkně vypouklá. „Těsto je správně nakynuté,“
řekla babička. Z komory donesla těžký dřevěný vál. Poprášila moukou. Vza
la lžíci a vykrojila první kousek těsta. Lžíci si namočila do pytlíku s mou
kou a z těsta odebírala další kousky a pokládala je na vál. Ukázala mi, jak
těsto prsty maličko roztáhnout do stran, tak aby vznikl prostor pro náplň.
Lepilo se mi to na prsty. Ruku si namoč do mouky, řekla babička. Po
mohlo to. Babička vzala náplň z tvarohu a do každého kousku předpřipra
veného těsta dala jednu lžičku. Každý jeden kousek potom vzala do dlaně,
strany přehnula přes náplň a prsty spojila. Mezi oběma dlaněmi pak koláč
zakoulila. Na staré černé plechy, které vymazala papírem od másla, poté
koláčky jeden po druhém odkládala. Já jsem mohl do každého vmáčknout
několik kousků třešní nebo rybízu. Vzala mašlovačku vyrobenou z husí
ho peří, namáčela ji do rozpuštěného másla a koláčky na plechu potírala.
Na každý potom dala z hlubokého talíře posypku. „Necháme je ještě chvíli
kynout,“ řekla babička. Nechali jsme. V koupelně zapnula starou elektric
kou troubu, kterou měla ještě od své mámy. A na stupeň dva potom kolá
če jeden plech po druhém upekla. Stavením se začala linout neskutečná
vůně, která vzniká pomalým karamelizováním cukru a másla a vypékaním
mouky. Dozlatova upečené koláče pokládala na dřevěnou desku stolu, kte
rý byl hned vedle vany, a znovu dobře potřela máslem. Necháme je mírně
vychladnout, aby nás nebolelo bříško. Mírné vychladnutí snad trvalo ce
lou věčnost. Dočkal jsem se. Babička Boženka umí ty nejlepší kynuté kolá
če na celém světě. Byl jsem o tom přesvědčen.
Od jedné babičky ke druhé jsem to měl jen pár metrů. U babičky Jo
sefky v zahrádce dozrávaly maliny, červený a černý rybíz. V hustém křoví
maliníku se každý den nasbíralo několik litrů velkých, sladkou šťávou na
sáklých plodů. Stromy v zahrádce se prohýbaly pod tíhou zralého ovoce.
ačky
Spoluž
60

V rohu u branky rostla obrovská rebarbora. Některé sousedky, které byd

lely kolem domu prarodičů, si často chodily do zahrádky nasbírat ovoce,
aby z něj doma dělaly marmelády a ovocné šťávy na zimu anebo upekly ne
dělní moučník ke kávě. Chodila sem teta Marta, teta Viktorka, paní Dokou
pilová i paní Maléřová, zkrátka všichni, kteří měli o ovoce zájem a kterým
doma nerostlo. Babička Josefka taky dělala výborné koláče. A stejně tak vý
borně vařila. Nejlepší u ní byly bramborové placky, které máma moc neu
měla a které vlastně raději nedělala. Bramboráky jsem měl nejraději právě
v létě. Kromě starých brambor, majoránky a kmínu, domácích vajec, hod
ně česneku a nasekaného suchého kabanosu do nich dávala i několik hrs
tí nasekaných zelených natí ze zahrádky. Vždy tam skončily petržel, celer,
cibule, pažitka i česnek. Bramborové placky měly pak nezaměnitelnou ze
leninovou chuť a voněly po domácím sádle a smaženém česneku. Upro
střed léta přijel k babičce táta s několika bednami malých okurek. Bude
me zavařovat, řeklo se. Do malé plastové vaničky jsme s Lukášem nanosili
studenou vodu, do které se vysypaly různě velké okurky. Vzali jsme kartáč
ky a začali drhnout. Všechna špína musela pryč a potom ještě jednou a do
čisté vody. Vždy když se zavařovalo, věděl jsem, že budeme muset jít na
půdu, kde byly seřazené prázdné sklenice na zavařování a vlastně na pří
pravu zásob na zimu, na část roku, kdy na zahrádce a poli nevyroste vůbec
nic. Do umytých a vypláchnutých sklenic se srovnaly okurky jedna vedle
druhé, prokládaly se plátky mrkve a cibule, přidával se kousek kopru a ně
kdy i křenu. Babička uvařila sladkokyselý nálev s hořčičným semínkem,
octem, solí a cukrem a horký ho nalívala na okurky do sklenic. Zavíčkovala
a starou železnou hlavou s desítkami malých kuliček pak do sklenic tlouk
la, dokud nebyly uzavřené a připravené na zavařování. Kromě okurek se
také připravovaly čalamády ze zelí, paprik, cibule a rajčat, lečo, do kterého
se po zavaření přidala vejce a domácí klobáska, či hříbky v sádle. Babička
dělala výborné rybízové a malinové sirupy, které v horkém létě zaháněly
ačky
Spoluž
61
žízeň, a také se často vařily marmelády a džemy. Měl jsem rád z černého
rybízu nebo z ostružin, které rostly divoce na mezích mezi poli.
Poslední prázdninový víkend jsem strávil doma s rodiči. Máma řekla, že
odpoledne se půjdeme vykoupat na koupaliště. Koupila nám nová nafuko
vací kola. Těšil jsem se. Nikdy jsem tam nebyl. Od sousedky Jany jsem vě
děl, že jsou tam dva bazény, že je to u hřiště v lese a že je to nedaleko. Cí
til jsem se velmi důležitě. Půjdeme přece do bazénu. Hned po obědě jsme
popadli batůžky, v nichž byly plavky, a máma vzala plátěnou tašku s de
kou, kruhy k nafouknutí a nějakou malou svačinu. Bazény opravdu neby
ly moc daleko. Cestou od bytovky jsme šli kolem potoka a u lesní správy
jsme zahnuli pěkně doprava. Přešli jsme přes silnici a pokračovali podél
celého hřiště, které jsem si pamatoval z oslav prvního máje a z lampiono
vého průvodu. Hned za hřištěm byla úzká pěšina mezi stromy, za kterou
opravdu byly dva veliké bazény, jak to říkala Jana. Všude bylo plno lidí.
Děti vřískaly a pískaly, jejich rodiče byli na trávě nebo s nimi v bazénu, ně
kteří na dekách, všichni něco řešili, všude byla slyšet hudba, někdo něco
jedl, jiný něco pil. Ve vzduchu bylo cítit zvláštní napětí, které jsem neuměl
identifikovat. Možná to bylo proto, že jsem do té doby v bazénu nikdy ne
byl. Kousek od toho většího jsme si rozbalili deku a všimli si, že hned ve
dle nás jsou sousedé Šustkovi. Janu jsem nikde neviděl. Asi byla ve vodě.
Všiml jsem si také, že jsou tady Hedvika i Lenka, které jsem znal ze školky.
Máma mě a bratra oblékla do plavek, sama se svlékla, plavky již měla na
sobě. Rozbalila kruhy, začala je nafukovat. Nedařilo se. Něco si zabrblala.
Zjistila, že vzduch nejde přes plastový píst, musela mu pomoct kouskem
větvičky. Najednou to šlo. Nafoukla oba kruhy, pro mě i pro Luboše. Ten
jeho byl tak akorát. Na mě nešel nasadit ani spodem ani vrchem. Že prý se
nejdřív musíme namočit a potom namočíme kruh a půjde to snáze. Aleš
spal. Paní Šustková slíbila, že ho pohlídá. Vzali jsme oba mámu za ruce a šli
jsme dovnitř do bazénu. Lehce nás ovlažila studenou vodou a pomaličku
ačky
Spoluž
62

jsme sestupovali po schůdkách. Voda docela nepříjemně studila. Ohřátá
byla sluníčkem jen na hladině. Kruh už se na mě podařilo nasadit, byl pěk
ně natěsno, ale držel. Máma ukázala, jak se máme opřít o vodu, roztáhnout
ruce a že se nemáme bát, protože kruh nás nad hladinou udrží. V bazénu
moc lidí nebylo. Možná právě kvůli studené vodě. Po chvíli takového plá
cání si máma udělala několik temp v bazénu, ujistila se, že víme co a jak,
a šla na břeh, na deku. Luboš ji krátce nato následoval. Byla mu zima. Já
jsem se tam zatím sám plácal. Máma si zapálila cigaretu a dala se do řeči
s lidmi kolem. Lubošovi dala krajíc chleba a rajče. Zatímco jsem se vznášel
na vodní hladině, všiml jsem si, jak kolem mě někdo plave na zádech. To
mě docela bavilo. Připadalo mi to zajímavé. Samozřejmě že jsem jako zví
davé malé dítě neměl nic lepšího na práci, než to zkusit také. To se neuká
zalo jako dobrý nápad. Naopak. Bylo to nejhorší, co mě mohlo napadnout.
V momentě, kdy jsem se opřel zády o kruh, ten se se mnou o 180° obrátil
a já měl nohy ve vzduchu a hlavu se zbytkem těla trochu pod vodou. Ne
šlo to ani nahoru ani dolů. Polykal jsem vodu, zavíraly se mi oči. Rychle
mi ubývala síla a já jsem cítil, jak přestávám kopat a plácat rukama kolem
sebe. Najednou se kolem mě v modrém bazénu udělalo obrovské světlo.
Všude bylo bílo. Měl jsem hlavu pod vodou a slyším, jak ze břehu volá naše
sousedka Maruška Šustková na moji mamku: „Zuzko, topí se ti Pepík!!!“
Dále už jenom vzpomínám, jak jsem byl na dece a kolem mě spousta lidí.
Oba bratři plakali. Plakal jsem i já. Tu větu budu slyšet ve svých nočních
můrách a potom zůstane v mé paměti nadosmrti. Maruška mě zachráni
la. Vrátili jsme se domů.
Skončily velké prázdniny a my jsme všichni z velkého oddělení ve škol
ce začali chodit do první třídy základní školy. Bylo teplé září. Na prostran
ství před základní školou se všechny děti seřazovaly vždy ráno předtím,
než je školník pustil dovnitř. Byla tam hlava na hlavě. To obrovské množ
ství lidí, hlav a rukou se mi moc nezdálo.
ačky
Spoluž
63

Všichni byli o hlavu, dvě, tři či čtyři vyšší než já. Obrovský pocit nejisto
ty a samozřejmě do jisté míry i strachu. V první třídě nás bylo třiadvacet.
Třída byla složená z kluků i z holek z Potštátu a okolních přilehlých ves
nic. Všem nám bylo právě šest let. Naším třídním panem učitelem byl Sta
nislav Hejduk. Vysoký prošedivělý pán, který často jezdil do školy na kole,
si nás všechny získal. Věděli jsme, že je moudrý a hlavně spravedlivý. Niko
mu nenadržoval. Nikomu nic neodpustil a všichni museli pracovat. Ve ško
le jsem měl nejraději výtvarnou výchovu. Vždycky mě zajímalo, co všech
no se skrývá za tajemnými zamčenými dveřmi místností, kterým se říkalo
kabinety. Staré voňavé místnosti byly plné srolovaných obrazových tabu
lí, na nichž byla jednotlivá písmenka, říkadla, ale hlavně tam byly nádher
né ilustrace. V regálech odpočívaly čtvrtky papíru v různých barvách, kre
pový srolovaný papír, průsvitné čtvrtky, barvy a štětce, lepidla. To všechno
mě velmi zajímalo.
Kromě výtvarky jsem se vždycky těšil na přestávky. Jeden po druhém
jsme vybalovali to, co nám rodiče doma připravili, a po očku jsme sledova
li, co kdo má. Jak jsem se později dozvěděl, babička Boženka taky milova
la přestávky. Talent se prostě dědí ob generaci. Babička taky milovala tě
locvik. To jsem po ní určitě nezdědil; dodneška si pamatuju první týden ve
škole, když jsme se museli ve třídě převléct do cvičebních úborů, obout si
cvičky a po schodech se zazvoněním vyběhnout do školní tělocvičny. Mu
čírna. Obrovská mučírna. Naštěstí se toho po nás v první třídě moc ne
chtělo. Nějaký běh, rozcvička, jedna paže doprava a druhá doleva, noha do
stran a dopředu a tak. Prostě zábava.
Ve třídě jsem si nejvíc rozuměl s Hedvikou.
Byla ze všech nejvyšší a taky měla nejdelší tmavé havraní vlasy. Nedě
le trávila v kostele a to se do jisté míry odráželo v jejím klidu. Její máma
uměla výborně vařit. Hedvika nám nosila do třídy její cukroví a vánočku,
dýňovou limonádu a ze zahrady největší a nejsladší jablka. Její máma, paní
ačky
Spoluž
64

Klabačková, byla zvolena předsedkyni SRPŠ, tedy „Sdružení rodičů a přá
tel školy“. A to nejkrásnější bylo, že doma měli obrovský klavír, křídlo. Ve
třídě byla také dvě děvčata z Luboměře. Šárka a Eva. Ta jména nikdy ne
zapomenu. Během prvního roku ve škole se odstěhují a já už je nikdy ne
uvidím. Z Kyžlířova byla jen Lucka. S holkami z Božkova a Kovářova jsme
se znali ze školky.
Tak jako všude jinde, i u nás v první třídě to bylo všechno o sezna
mování se, každý si potřeboval vydobýt své místo ve vesmíru, v třídní
hierarchii. Brzy se zjistilo, jaké kdo má rodiče, jak kdo se bude asi učit,
rychle se vyprofilovaly vůdčí typy a také ty, které potom několik násle
dujících let budou školu jen tak lajdat. Měl jsem štěstí, protože skoro
většinu nové třídy jsem znal ze školky. Znal jsem taky spoustu dalších
spolužáků z vyšších ročníků. Lukáš tenkrát chodil do sedmé třídy, ses
třenice Lucka z Kyžlířova do druhé. Taky tam byla moje sousedka Jana,
ta už byla ve třetí. Dávalo mi to jistý pocit bezpečí. Nebyl bych sám, kdy
by se cokoliv stalo.
Každý den po škole jsem šel na několik hodin do školní družiny. Tu ved
la paní učitelka Zdeňka. Byla vlídná, milá, měla vlasy nakrátko a hlas jako
zvon. Ráno pouštěla děti do tříd a dělala dozor. Odpoledne pak měla na
starost školní družinu. V ní se mísily děti ze všech ročníků. Můj rituál byl,
že jsem přišel, napsal si úkoly a ve zbývajícím volném čase jsem maloval,
vystřihoval nebo se jinak kreativně seberealizoval. Poprvé jsem se tak do
stal k pastelům, voskovkám a černé tuši. S paní učitelkou Zdeňkou jsem
také řešil nejdůležitější otázky svého vesmíru. Každé pondělí si přinesla
k svačině nějakou buchtu či koláč, které ji zbyly z víkendu. Pokaždé jsem
na ni hladově koukal a čekal jsem na den, kdy mi nabídne. Dočkal jsem se.
Pekla výborně a s láskou, ale jinak než babičky. Nejdelší rozprava, kterou
jsem kdy měl, byla o koláči anebo vlastně o řezu z deseti vajíček. Z pěti
vajíček se udělal piškot, který se ochutil kakaem, na něm byl žloutkový
ačky
Spoluž
65

máslový krém, který byl přikryt vrstvou z dohusta ušlehaných bílků. Celé
to završila strouhaná čokoláda. Byl absolutně výborný. Chladivě lahodný
po másle, sladký po bílkovém sněhu a taky mi hodně chutnaly kousky hoř
ké čokolády. Zdeňka mě určitě měla ráda. Všem mě dávala za vzor. Tím mi
samozřejmě vůbec nepomohla. Velice často jsem se stával terčem posmě
chu, protože jsem nebyl raubíř. Bohužel mě paní učitelka Zdeňka dávala za
vzor i budoucím generacím. Musel jsem být nutně oblíben. Samozřejmě.
Září v první třídě znamenalo, že jsem také dvakrát týdně chodil do
místní lidové školy umění. Tam kralovala ta paní s bílými vlasy a dlou
hou francouzskou holí, paní, které jsme říkali paní ředitelko, jmenova
la se Irena Kršková. Rodiče chtěli, abych hrál na harmoniku. Jedna ta
ková byla u strýce Miloše. Paní ředitelka se mi podívala na prsty na levé
i pravé ruce a řekla: „Má moc krátké malíčky. Dostane flétnu.“ Co se dalo
dělat. Dostal jsem flétnu, chodil jsem foukat do hodiny k panu Fackovi,
vždy ve středu potom do hudební nauky, kterou vyučovala paní ředitel
ka, a každý pátek jsme měli pěvecký sbor a orchestr. Pátky jsem milo
val. Většinou to znamenalo, že jsem šel po hudebce přímo na zastávku
a jel na víkend k babičkám. Hodiny na flétnu se zdály nekonečné. Moc
mě to nebavilo. Po prvních pár kapitolách, které byly jednoduché, přišly
ty těžší, které vyžadovaly synchronizaci obou rukou, čtení not, sledování
pana učitele a také vzájemnou souhru s ostatními flétnami. To byl doce
la opruz. Záviděl jsem Hedvice, která začala hrát na křídlo. Na královský
nástroj. Na ten, co měli doma. Zato mě naopak hodně upoutala hudeb
ní nauka. Paní ředitelka Kršková vymyslela vlastní metodu, jak učit děti
hudbě. Za tuto metodu sesbírala ve svém životě několik mezinárodních
ocenění. Byla to obrovská soustava not a taktových čar a znamének v ně
kolika velikostech, ze kterých se mohla skládat jen melodie či celá pí
seň. Hraní s tím vším, chození po notách, tleskání do rytmu a zpívání mě
opravdu zajímalo. Někdy paní ředitelka nakoupila čokoládové bonbóny,
ačky
Spoluž
66

řekla, že bude dávat různé otázky a ten, kdo na ně první správně odpoví,
dostane bonbón. Protože mě to bavilo, dostal jsem bonbonů hned něko
lik. Z průsvitného papíru, na nějž jsme malovali noty, jsem si udělal kor
nout a všechny bonbóny do něj zabalil. Byl jsem na sebe opravdu pyšný,
protože spousta dětí ve třídě byla o hodně starší než já. Přišel jsem tak
nadšený domů, že jsem svým rodičům řekl, že jednou budu dělat to, co
paní učitelka Kršková. Ta kreativní atmosféra mě fascinovala. Anebo mě
spíš dost možná fascinovaly ty bonbóny. Tuhle větu ovšem rodiče už ni
kdy nezapomenou.
Každý rok na podzim se u nás zabíjelo. U obou babiček vždy byla v chlé
vech prasátka a každá babička měla svého oblíbeného řezníka, který se po
staral o to, aby se prasátko proměnilo v nejlepší laskominy. Miloval jsem
ovar a taky tlačenku. Svíčkovou zapečenou do sekaného masa, domácí pa
štiku, mozeček s vajíčky anebo škvářenici ke svačině. Zabijačka znamenala,
že k babičce Božence přijela její sestra Slávka, která měla tu nejdůležitěj
ší úlohu. Míchala krev, ze které se později stala jelítka. U babičky Boženky
vždycky zabíjel pan Hojtl z Partutovic. Byl to starý pán v letech, na hlavě
měl radionku a špatně vyslovoval. V životě to určitě neměl moc lehké. Byl
to dříč. Pro něj jsme vždy s tátou brzy ráno jeli. Začínalo se klasicky, v ku
chyni s bábovkou a s horkým čajem, do nějž se naléval rum. Poté se muži
vydali do chlíva, aby si došli pro prase určené k zabití. Vždycky přišli po
moct synové a někdy se zastavily i jejich manželky, moje tety. Se sourozen
ci jsme se vždycky přeli o to, kdo z nás dostane prázdnou nábojnici. Bylo
to skoro jako trofej. Dopoledne vždycky uteklo jako voda. Největším zá
žitkem pro mě bylo vařené maso z kotle, ze kterého se později dělaly tla
čenky, jelítka a jitrnice, vždycky jsem se těšil na škvarky z brzlíku a nikdy
jsem neodolal plátku chleba potřenému smaženou cibulkou v sádle. Fasci
novaně jsem sledoval pana řezníka, když si brousil nože, vázal střeva špej
lemi a potom je ručně nadíval do formy tradičních jitrnic. Zkoušel jsem to
ačky
Spoluž
67

asi milionkrát, ale vždycky bezúspěšně. Babiččina ořechová bábovka, kte
rá se podávala k snídani, během dne padla, někdy padly i dvě. Máma větši
nou upekla nějaký řez, nejčastěji míšu. Ten jsem absolutně miloval. Milo
val jsem i řezy od babičky. Někdy byly nanukové a jindy zase opilý isidor.
Zabíjačkový den se překulil do své druhé poloviny, babička a máma zašly
do koupelny, kde se chladily veškeré výrobky, a začaly připravovat výsluž
ky. Postupně jsme společně s bratry roznášeli zabíjačkové pochutiny a po
lévku příbuzným a těm, kteří nám ze svého prasátka vždycky také posla
li. Nejzajímavější na tom všem bylo, že jsme vždy dostali něco od cesty.
Ve finále to znamenalo, že nám v kapse přistálo pěkných pár desetikorun
a k tomu něco sladkého navrch. První naše vydělané peníze. Co všechno
se za to dá asi pořídit? Na konci zabijačkového dne jsme byli všichni tak
přemaštění, že nikdo neměl na vepřové delikatesy žádnou chuť. Bábovka
ani řezy většinou nezbyly.
Pondělí po zabíjačce bylo rituální. Vždycky jsem ke své svačině do ško
ly vyfasoval ještě jednu navíc pro pana učitele, většinou krajíc chleba a ji
trnici nebo tlačenku. Tohle byla tradice, která mě provázela skoro celým
prvním stupněm na základní škole.
Chystaly se mé první Vánoce ve škole. S panem učitelem jsme nacvi
čovali nějaké drobné scénky a básničky, zamiloval jsem si tu od Františka
Hrubína o kuřátku mezi poli. Byl jsem vypravěč. Scénky či říkadla, písničky
či taneční vystoupení si připravily i ostatní třídy a vždy předposlední den
před vánočními prázdninami se všichni sešli v tělocvičně, která se promě
nila v provizorní sál a kde se postupně jedna třída po druhé se svým pro
gramem pochlubily. Den poté se zase představila se svým programem Li
dová škola umění. V tom programu jsem samozřejmě byl zahrnut i já. Byla
to prakticky taková zábavná revue. Nejdříve to moderovala paní ředitel
ka, později jeden z učitelů, aby to ve finále uváděl jeden z nás, z žáků. Po
čáteční trému z hraní na veřejnosti brzy vystřídal potlesk. Ten návykový
ačky
Spoluž
68

Zabíjačka na vesnici je kulturně-společenská
událost. Příležitost se o všem a o všech
dozvědět, dobře pojíst a popít a narovnat
pokřivené sousedské vztahy. A taky záda.

aplaus, kterým diváci vyjadřují svou spokojenost a také obdiv a úctu k těm,
kteří umí něco, co oni sami ne. Je to jako adrenalin. Tento program vět
šinou končil někdy kolem jedné hodiny odpoledne, načež se děti i učitelé
rozešli domů ke svým rodinám a Vánoce, nejkrásnější a nejvoňavější čas
v roce, mohly začít.
Den před Štědrým dnem mě hodně bolel zub. Bolestí jsem skoro plakal.
Vlastně jsem plakal. Táta si vypůjčil auto od sousedů a vydal se se mnou
na zubní pohotovost do Přerova. Tam mi napíchali nějaké oblbováky a ne
mocný zub vytrhli. Rodiče si začali dělat legraci, že každý rok se něco sta
ne. Nejdříve si narvu buráky až do čela a potom zase potřebuju trhat zuby.
Byl jsem statečný. Přestal jsem plakat. Ten rok se u nás dveře netrhly.
Všichni byli zvědaví na malého Aleška, na to, jak mi to šlo ve škole, a taky
na to, co jsme dostali pod stromeček od Ježíška. Přijeli tety i strýcové, ně
kteří s dětmi, jiní bez nich. Stromeček jsme měli živý. Odshora až dolů vi
sely foukané skleněné ozdoby, čokoládové fondánové střapce, které nikdy
nikdo nejedl, a pod stromečkem byl kromě dárků vysouvací papírový bet
lém. Já jsem tam našel velký balík se svým jménem, ve kterém byl velký zá
pisník, omalovánky, sada vysouvacích barevných tužek, které jsem si taj
ně přál, a taky tam byl Igráček. Kuchař. Z toho jsem měl obrovskou radost.
A ještě byla pod stromečkem jedna věc. Obrovský plyšový medvěd, který
byl skoro tak velký jako já a do nějž jsem se hned zamiloval. Ten bude strá
žit mou postel přinejmenším dalších deset let.
První pololetí a potom i celý první rok ve škole skončil jednou velkou
jedničkou. Stejně tak tomu bylo i v roce druhém.
Pan učitel Hejduk nám zůstal. Měli jsme ho moc rádi. Vzpomínám si
na den, kdy si stoupl před tabuli a řekl nám všem, že odteď už ho nebu
deme oslovovat soudruhu učiteli, ale pane učiteli. Pro nás děti to byla do
cela bezvýznamná změna. Dnes ale vím, jak obrovsky důležitý krok to byl
pro dospělé, pro rodiče, prarodiče, tety a strýce a pro všechny ostatní. Pro
ačky
Spoluž
70

naši zemi. Z mého pohledu to ale bylo mnohem zajímavější v lidové ško
le umění. Někdy v únoru přišla paní ředitelka s tím, že na konci srpna se
bude konat sjezd a soustředění dětských pěveckých sborů z celé republi
ky a že to bude v Praze, na Pražském hradě. Všichni tam budeme stát pod
balkonem pana prezidenta a všichni jednotně budeme zpívat stejné sklad
by. V němčině, v češtině, v latině i v angličtině. Byla to obrovská akce. Paní
učitelka rozkreslila jednotlivé písně na obrovské role balicího papíru, vždy
všechny hlasy jeden po druhém. Bylo to několik stovek metrů textů, kte
ré přepsala doma, po nocích, za velkého přispění svého manžela a své ma
minky. Nacvičovali jsme pečlivě každý týden. Sbor čítal určitě kolem osm
desáti zpěváků, ve stáří od šesti do osmnácti let. S koncem školního roku
samozřejmě zkoušky neustaly. Ba přímo naopak. Každou sobotu jsme se
scházeli a nacvičovali. Jednou v místním kostele, podruhé na náměstí před
morovým sloupem, jindy v hudebce. Do toho všeho přišlo shánění stejno
krojů pro nás, pro zpěváky. Zkoušky u švadleny, zabírání kalhot a košilí.
O tom víkendu přijely do Potštátu kolotoče. Usídlily se na místním
hřišti a pro mě, malého caparta, to vypadalo jako středobod vesmíru. Hou
pačky a auta s volantem, labutě, které se zvedaly vysoko k nebi, aby se
zase potom snesly, a samozřejmě houpací koníci. Klíče od bytu jsem měl
na krku. Úplně jsem zapomněl na čas. A na to, že už mám dávno být v sále
místního zámku a nacvičovat na koncert, který se nezadržitelně blížil. Při
šel jsem pozdě. Vchod do sálu byl na opačném konci než jeviště, na kterém
už všichni stáli seřazení a zpívali, zatímco paní ředitelka hrála u okna na
klavír a udávala rytmus. „Kde jsi byl,“ zeptala se mě. – „Hlídal jsem mladší
ho bratra,“ odpověděl jsem. A tu mi na tváři přistála facka jako nikdy v ži
votě. Úplně mě to odhodilo na stranu. Hlava mě brněla a kolem bylo hro
bové ticho. „Byl jsi na kolotočích. Viděli tě. Řekli mi to. Zařaď se a zpívej.“
A jak řekla, tak i bylo.
ačky
Spoluž
71

i n k y
p ro m am
Recept lužaček
ýc h spo M a rty
m y te ty
u t k
Korno
Velká přestávka na gymplu začínala Všechny ingredience na těsto
každý den v 9:10 a trvala přesně vymícháme dohladka. Na pečicí
do půl desáté. Nejlepší bývaly plech s papírem naneseme dále
ty pondělní, neboť nepsaným od sebe šest lžic těsta a rozetřeme
pravidlem se stalo, že k svačině se lžičkou do placek. Upečeme
podávaly upečené dobroty, co zbyly při 170 °C dozlatova; po jedné
z neděle. V jednoduchosti je krása. je postupně vyjmeme z trouby
Recept od tety je skvělou příležitostí a stočíme do kornoutku. Tak
k provětrání kuchyně a trouby, když pokračujeme, dokud nezpracujeme
víte, že hosté dorazí za hodinu. všechno těsto. Vychladlé kornoutky
namáčíme v rozpuštěné čokoládě
Na 12 kornoutků: 2 vejce, 100 g cukru a necháme ztuhnout. Ve vodní
krupice, 100 g polohrubé mouky, lázni nahřejeme do horka všechny
1 lžička oleje ingredience a vyšleháme do
Sníh: 200 g cukru krupice, pevného sněhu. Sáčkem s řezanou
50 g jahodového džemu, 50 g bílků, trubičkou ozdobně naplníme.
1 g kyseliny citronové Podáváme čerstvé.
Poleva: 50 g hořké čokolády,
10 g oleje

4
ř i č k a
Sest
N
a konci srpna vyjížděly dva autobusy plné dětí a mládeže z Li
dové školy umění v Potštátě do Prahy na setkání pěveckých
sborů, na které jsme tak pilně nacvičovali. Byl jsem obklo
pen lidmi, které jsem víceméně znal. Jelo se asi na pět nocí.
Každý si mohl vzít jedno malé příruční zavazadlo s tím nejnutnějším na
přenocování a potom nějaké malé kapesné na útratu. V úložném prosto
ru autobusu byly namačkané noty a různé další pomůcky určené pro vy
stoupení, samozřejmě tam byly umístěny i naše stejnokroje a potom také
tři nebo čtyři bedny se sodovkou, abychom dodržovali pitný režim. Těch
se samozřejmě nikdo netknul. Bylo to velmi horké léto, nálada v autobu
se byla příjemná, sem tam někdo něco zazpíval anebo zahrál na příruční
hudební nástroj. Kromě dětí a učitelů s námi jelo i několik dospělých žen
z ženského pěveckého sboru.
Po příjezdu do Prahy na Strahov, kde jsme byli ubytovaní, jsme byli roz
děleni do menších skupin, které vedli buď kantoři nebo zpěvačky dospě
láckého sboru. Já jsem byl přidělen paní Blance Podešvové. Hrozně mi při
pomínala babičku. Moje babička byla za svobodna Podešvová. Paní Blanka
byla mámou starostky města Potštát. Měla vážnou a pomalou kolébavou
ka
Sestřič
75

chůzi a v její skupině bylo několik děvčat. Já jsem byl jediný kluk. Holkám
říkala berušky a mně broučku. To se mi dost líbilo.
Bydleli jsme na strahovských kolejích, po dvou na pokoji, se společnými
sprchami na patře. Jelikož jsem byl jediný kluk, nebyl jsem v pokoji sám,
jak by si jeden mohl myslet. Bydlel jsem s paní Blankou. Co zpočátku vy
padalo jako obrovský hendikep, se později ukázalo jako to nejlepší, co mě
mohlo potkat. Bylo o mě opravdu královsky postaráno. Byl jsem ve středu
pozornosti, a to jsem si náležitě užíval. A nebyla to jenom ta pozornost,
které jsem si užíval.
Praha mi prostě učarovala. Na malého kluka, který se narodil na vesni
ci, v níž trávil většinu času se svými rodiči nebo s babičkami, to působilo
jako obrovské zjevení. Nádherné vysoké budovy, obchody plné zboží, uli
ce plné lidí, tramvaje a autobusy, podzemní dráha, paláce, chrámy, koste
ly, řeka Vltava překlenutá z jednoho břehu na druhý mosty, které zde stojí
po stovky let. Miloval jsem i pohled na dlouhé fronty vinoucí se od ma
lých okýnek, ze kterých se linula ta opojná sladká máslová vůně čerstvě
pečených vaflí zdobených čokoládou, smetanou a šlehačkou. Nic podob
ného jsem ještě neviděl. Učaroval mi taky nákupní dům Kotva. Eskalátory
propojovaly jednotlivá patra, podzemní jídelní prostory s největší nabíd
kou čokolád a pralinek, jakou jsem kdy viděl, pulty plné zákusků a dortů
a já jsem věděl, že to je přesně ono. Byl jsem jako ve snu. Jsou pocity, kte
ré v životě nezapomínáme. Jsou to ty, které se vepíší pod kůži a následně
formují naše další bytí. Já jsem okamžitě věděl, že musím do Prahy. Že Pra
ha bude jednou má. Mé město. Můj domov. Můj svět.
Program v Praze pro náš sbor byl bohatý. Užíval jsem si každou minu
tu. Zpívali jsme v různých sakrálních stavbách, účinkovali jsme na zaha
jovacím ceremoniálu, kde jsme s Hedvikou a Janou šlapali po plastových
notách, které na koleni vyrobila paní ředitelka Kršková. Prezentovala tak
své dílo. Vzpomínám si, jak jsme byli obklopeni televizními kamerami, jak
ka
Sestřič
76

celou show moderovala paní Marie Tomsová, která, jak mi později řekla
paní ředitelka, se do mě zamilovala.
Soustředění vyvrcholilo koncertem pod balkonem pana prezidenta na
nádvoří Pražského hradu, který byl zaplněn žáky a učiteli z pěveckých škol
celé naší znovuvznikající země. Zpívali jsme trojhlasně a čtyřhlasně písně
v různých světových jazycích a celý ten akt byl prostoupený zvláštním ma
gickým kouzlem. Asi všichni jsme měli husí kůži jak pralinky, a to i přesto,
že do nás pralo odpolední horké srpnové sluníčko, my měli žízeň a potili
se jako prasata. O sodovku najednou začal být zájem.
Poslední večer v Praze jsme si všichni dali opékanou klobásu s chle
bem a s hořčicí někde na stojáka a vydali se zpět, směrem ke kolejím, před
kterými jsme ještě pozdě do noci tančili za hudby přehrávané z nějakého
tranďáku. Den nato jsme se nacpali zpět do autobusů a vydali se domů,
na Moravu.
Nástup do třetí třídy se opravdu vyvedl. Ve třídě na nás nečekal náš
milovaný pan učitel Hejduk. Byla tam přísně vypadající paní, s tmavými
brýlemi, které jí padaly až ke špičce nosu, s dlouhou sukní a s obrovský
mi natupírovanými vlasy. „Jmenuji se Eva Opatová. Tenhle rok budu vaší
třídní učitelkou.“ Ta přísnost byla všude kolem. Paní učitelka byla zná
má tím, že zlobivce pěkně tahala za licousy, že své těžké prsteny využíva
la k takzvaným kokosům, což bylo dost bolestivé. A že všeobecně používa
la jiné pedagogické metody než náš předchozí kantor. Měli jsme se na co
těšit. A těšili. První srážka s realitou přišla při hodinách tělesné výchovy.
To nejdůležitější, co se žák třetí třídy musí naučit, je trakáč. To je taková
skvělá hra, kdy jeden jde na břicho, aby se později vzepřel na ruce, druhý
jej zezadu chytne za nohy, tlačí ho směrem dopředu, zatímco ten na bři
še rukama postupuje směrem dopředu anebo do stran. Zábava. Vidím to
jako dneska. Mé malé slabé ručičky mě neunesly, ležel jsem tam rozplác
lý jako vorvaň, zatímco všichni kolem mě tak či onak byli tlačeni svými
ka
Sestřič
77

Čtyřikrát za své krátké dětství jsem
skončil na dětském pionýrském
táboře. Nevím, zda za odměnu či za
trest. Tahle je z Heroltovic.
ka
Sestřič
78

spolužáky na rukou. Potom samozřejmě přišla výměna. Následující víkend
jsem s bratranci a sestřenicemi v Kyžlířově nacvičoval u babičky v síni tra
káč, abych mohl v další hodině tělocviku zaperlit.
Zajímavá změna u mě nastala v hudebce, do které jsem stále chodil. Ro
diče si vydobyli, že budu hrát na akordeon. Paní ředitelka svolila, protože
malíček mi téměř dorostl. Teď už dosáhnu na A. Nemůžu říct, že by mě to
až zase tak moc těšilo. Pořád mi imponovalo to piano, královský nástroj.
Nicméně tahací harmonika měla klaviaturu a bylo mi řečeno, že vlastně
z harmoniky ke klavíru už je to jen docela malý krůček. Ovšem rodiče měli
jasno, že piano se kupovat nebude. Tím jsem měl jasno i já.
Těsně před Vánocemi jsem zaregistroval, jak najednou u nás doma začí
nají mizet z poliček talíře a hrnky, sošky a dekorace, potom zmizely všech
ny květiny a některé kusy nábytku. Jeden víkend k nám přijel tátův bra
tr, s traktorem a s vlečkou, začal se vynášet nábytek a nakládat na vlečku.
S prvním takto naloženým vozidlem jsme s bratry byli posazení do vy
půjčeného auta a táta nás odvezl do Kyžlířova k babičce, která nás hlída
la. U babičky jsem pomáhal s přípravou oběda, vím určitě, že se vařil se
gedínský guláš. Někdy odpoledne babička naplnila plastovou konvičku až
po okraj gulášem, přidala čerstvě uvařený houskový knedlík, vzala mě za
ruku a vyrazili jsme do té zimy směrem k autobusové točně. Kousek od ní,
na vyvýšeném kopci, kde stála už jen stará, opuštěná sýpka, byla postave
na úplně nová bytovka, se čtyřmi velkými byty a jednou malou garsonkou
v přízemí. Vešli jsme dovnitř. Všechno vonělo novotou. Čerstvě natřené
stěny podél schodiště nás dovedly až do druhého patra, kde přímo naproti
schodům byly dveře od našeho nového bytu. Tam už na nás čekala máma
a táta, jejich sourozenci, tři nové velké pokoje, koupelna, toaleta a krásná
velká kuchyně. Byt byl čerstvě vymalovaný. Na stěnách byly válečky, táta
právě pokládal nový koberec a máma začala na novém elektrickém sporá
ku ohřívat guláš, který jsme právě přinesli. Zatímco dospělí obědvali, my
ka
Sestřič
79

jsme s babičkou vyfasovali kýbl, dva rýžáky a začali jsme v pokoji drhnout
podlahu, aby se na ni později mohl dát koberec a nábytek. Ještě ten den
jsme všichni spali v našem novém bytě. V bytě, ve kterém strávím s rodiči
a sourozenci příštích dvanáct let.
Roky utíkaly, zimu vystřídalo léto, třetí třídu vystřídala čtvrtá a tu po
tom pátá. Život na malé vesnici znamenal, že jsme to měli blíž k babičkám,
naproti nám přes cestu bydlel jeden strýc, napravo druhý a v garsonce pod
námi mámin mladší bratr. Ve vesnici žilo kolem sto šedesáti lidí a víc než po
lovinu z toho tvořila naše rodina. Sourozenci prarodičů, jejich děti a potom
i děti jejich dětí. Měli jsme také mnohem blíž k práci. Teprve tam jsem zjistil,
jak moc prarodiče pracují. Jak obrovské zahrady a pozemky mají a kolik prá
ce to všechno obnáší. Na jaře se selo obilí a připravovaly zahrady, hrabalo se
spadlé staré listí, sázely se brambory a řepa a osázely se zahrádky; v létě pak
bylo hlavně sušení sena, sklizeň obilí, okopávání a zavlažování, zavařování
toho, co se na zahradě urodilo, a podzim byl ve znamení sklizně a přípra
vy na novou sezónu. Ještě než začala zima, bylo třeba nachystat dříví a za
opatřit hospodářství. Koloběh života, který se za posledních několik stovek
let na vesnici prakticky vůbec nezměnil. Všechno tohle jsem si neuvěřitelně
uvědomoval a taky jsem si uvědomoval, že do toho všeho tak nějak nepat
řím. Přestože jsem měl celou rodinu jen pár kroků od sebe, začínal jsem tam
dýchat čím dál tím hůř. Měl jsem pocit, že mi vůbec nikdo nerozumí. Začal
jsem hrát zájmově divadlo, začaly se dostavovat první úspěchy na akordeon,
kdykoliv jsem měl chvíli volného času, pořád jsem něco maloval nebo kres
lil a každý víkend jsem namíchal nějakou buchtu nebo koláč a tajně si přál,
aby už konečně měl někdo narozeniny a já mohl upéct svůj první dort. Pře
stěhování také znamenalo, že vztahy, které se mi předtím zdály vyvážené, se
najednou začaly postupně měnit. Lidé si už nebyli vzácní. Pomaličku, ale jis
tě začalo ubývat návštěv, na které jsme se vždycky všichni těšili, když jsme
ještě bydleli v Potštátě. Ze vzácného se stalo úplně normální.
ka
Sestřič
80

Zuzka je dnes nádherný
a úspěšný člověk. Uvnitř
i navenek. Inspiruje mě.
ka
Sestřič
81

Na začátku prosince jsme jako každý rok byli pozvaní do kina v Potš
tátě, kde se promítalo pásmo dětských pohádek, na jehož závěr měl přijít
Mikuláš s čertem a rozdat dětem vánoční kolekce a mandarinky. Vím, že
pozvány byly děti zaměstnanců statku, na kterém pracoval můj táta. Kaž
dý rok stejné pohádky, a když skončily, udělalo se ve velkém sále světlo
a do něj naklusal čert s pytlem a řetězy a za ním pokorně nakráčel vysoký
bílý Mikuláš se stříbrným plnovousem. Ze začátku jsem si myslel, že jsou
opravdoví. Vždycky mě ale zaráželo, že se kolem nich motala teta Marta
s nějakým papírem, na kterém byl seznam dětí. To mi to dávalo jistý po
cit bezpečí. Volali jedno jméno po druhém, my jsme museli dojít až k nim
a říct jim nějakou básničku či zazpívat. Odměnou nám potom byla čokolá
dová kolekce určená k zavěšení na vánoční stromeček a sáčky plné manda
rinek či pomerančů. Tu a tam si čert některé děti, zejména ty zlobivé nebo
ty, které neřekly žádnou básničku, přehodil přes rameno a někam s nimi
odběhl. Říkal jsem si, že mě určitě neunese. Nikdy se o to ani nepokusil.
Nikdy nezapomenu ten den D. Bylo mi deset a prosinec 1992 byl dost
chladný. Vítr a spousta sněhu. Věděl jsem, že je máma těhotná, ale co to
přesně obnáší, mi nedocházelo. Pár dnů před vánočními svátky jsem se
vrátil ze školy, klíč od bytu jsem měl uvázaný kolem krku na hnědo-oran
žovém pleteném špagátu. Doma nikdo nebyl. Jako vždy jsem se převlékl
a upaloval k prarodičům. Babička Josefka mi řekla, že je máma v nemocni
ci a že zpátky nepřijede sama.
Ten večer jsem i s bratry spal u ní. Ráno si nás táta vyzvedl. Měl odře
ný nos a bradu. Měl ty nejveselejší oči na světě a zrcadlila se v nich pý
cha třicetiletého muže. Jako vždy, když táta „oslavoval“, uvařila mu jeho
máma druhý den silnou černou kávu, která většinou nepomohla. Následo
vala česnekačka. Taky silná. Tenkrát, myslím, nepomohla ani ta. Ještě než
jsme se vydali domů, nám táta oznámil, že na Vánoce nebudeme sami. Že
nám vrána přinese sestřičku.
ka
Sestřič
82

Ten den se u nás dveře netrhly. Přišli úplně všichni. Z práce, z rodiny,
z bytovky. Na oběd nám poslala babička v plastové konvici segedínský gu
láš a nudlovou polévku. Táta k tomu opět připravil krupičnou kaši. Opět
hustou. Velmi. Spát jsme šli pozdě večer a kvůli hluku v obýváku opravdu
nešlo usnout. Moc jsme tomu nerozuměli.
Ve středu po škole, posledním dni před vánočními prázdninami, jsem
přišel domů, dveře byly odemknuté. Doma bylo ticho, televize nehrála a ve
vzduchu byla teplá vůně čerstvě žehleného prádla. V pokoji jsem našel
mámu, měla volné šaty po kolena a převlékala postele do čistého povleče
ní. Všiml jsem si, že za těch pár dnů, co nebyla doma, hodně zhubla... Vzala
mě za ruku, prst dala na rty a otevřela dveře do ložnice. Na manželské, věč
ně vrzající dvouposteli byla v krajkové dece zabalena ta úplně nejmenší, nej
roztomilejší a nejpodivnější věc na světě. Černé havraní vlasy, oči zaslepené
a bylo vidět, jak spokojeně oddychuje. Máma vypadala šťastně. „Máš sestřič
ku. Jmenuje se Zuzanka.“ Dnes mám pocit, že nejšťastnější jsem tam byl já.
Nešlo se odtrhnout. Nešlo se vynadívat. Nejraději ze všeho bych s ní zatře
pal, probudil ji a upaloval si s ní hrát. Přišlo mi to všechno příliš podezřele
magické. Cítil jsem obrovskou zodpovědnost. Před námi byly první Vánoce
na dlouhá léta kompletní. Já, dva bráchové, naše sestřička a milující rodiče.
Samotným Vánocům pak samozřejmě předcházelo pečení cukroví u ba
biček. Jako každý rok. Tenhle rok se zdál ale trošičku jiný, výjimečný. Se
střička si prošla dětskou žloutenkou. Každý den jsem se účastnil rituálu
koupání a mazání olejíčkem, přebalování, dokrmování sunarem a všech
no jsem si taky brzy začal zkoušet. Chtěl jsem mámě pomoct. Hlavně jsem
chtěl být s tou nejmenší.
Doma v obýváku byla obrovská borovice, která se dotýkala svou špič
kou až stropu, všude vonělo jehličí a cukroví a u nás se zase dveře netrhly.
V televizi hráli pohádky a jako už poněkolikáté jsem se těšil na Krakonoše
a lyžníky, na Princeznu se zlatou hvězdou a samozřejmě také na Tři oříšky
ka
Sestřič
83

pro Popelku. Tradičně jsme drželi štědrovečerní půst, který začal hned
po probuzení a končil s první lžičkou ochutnaného bramborového salátu.
Vánočku k slavnostní snídani vždycky pekla babička Boženka. Měla na
ni starou kameninovou formu, do níž se vešlo těsto z 1 kg polohrubé mou
ky. Těsto bylo tak těžké, plné rozinek a citronové kůry, že vánočka ve for
mě kynula i několik hodin. Babička jich takových připravovala několik. Ty
potom rozřezala na půlky a všechny své děti spravedlivě podělila. K tomu
vždycky přistálo i několik výjimečných kousků vánočního cukroví, kte
ré babička uměla jako žádná jiná. K obědu jsme mívali česnekovou po
lévku, kterou máma připravila ze zabijačkového vývaru, čerstvých vajíček
a spousty česneku.
Po obědě jsme chodili na návštěvu k oběma babičkám, pobesedovali
a popřáli všem krásné svátky. Štědrovečerní večeře u nás začínala vždy se
setměním a na její přípravě se velkou měrou podílel táta. Den předem za
bil a naporcoval kapra, pomáhal s přípravou bramborového salátu, mazal
chlebíčky a jednohubky a vůbec tam byl. I smažení řízků měl na starost on.
Zasedli jsme ke stolu, sestřička už spala. Po nudlové polévce s játrovými
knedlíčky následoval bramborový salát s obalovaným smaženým kaprem,
rodiče měli otevřenou lahev vína a my bráchové jsme ze stejných sklenic
pili domácí pomerančový džus, který jsme připravili podle receptu tety
Elišky z celých pomerančů. Ve vzduchu bylo příjemné a tajemné napětí.
Byla to ta neopakovatelná atmosféra Vánoc, svátků, kdy jsou si lidé nejblíž.
Při večeři hořela svíčka zasazená do velkého červeného jablka, které
bylo ještě přizdobeno skořicí a hřebíčkem. Nádherně to vonělo. Po večeři
máma vstala a začala umývat nádobí, já jsem si došel do pokoje pro akor
deon a začal jsem hrát vánoční koledy. Zbytek rodiny zpíval. Zničehonic se
táta zvedl. Prý se mu zdá, že z obýváku, ve kterém byl vánoční stromeček
a jehož dveře byly do té doby zavřené, se ozývá nějaký zvuk. Sotva vstal
a šel dveře otevřít, ozvalo se zvonění skleněného zvonku, který visel na
ka
Sestřič
84

stromečku u okna. Už poněkolikáté jsem si tajně přál, abych dostal od Je
žíška loutkové divadlo nebo tkalcovský stav. Viděl jsem u tety Mirky, která
bydlela přes cestu od nás, jak na pletacím stroji plete šály a svetry, u toho
otevřenou Burdu, a nemohl jsem z toho všeho spustit oči. Ježíšek mi ale
nepřinesl ani jedno, ani druhé. Pravda ale je, že největší dárek jsem už do
stal. Byla to právě ona. Zuzanka.
Ta zima byla dost ostrá. Vesnicí profukoval studený vítr, všude bylo
plno sněhu a mrzlo, až praštilo. Pamatuju si zimy z dětství, kdy teploty
sahaly pod minus dvacet, kdy kolem cesty byly takové závěje sněhu, že
auta ani autobusy nemohly projet. Kdy mě zabaleného ve fusaku až po uši
a v tlusté vlněné čepici na hlavě posadili na dřevěné sáňky s opěradlem,
které se mnou a později i s bratry rodiče táhli.
Do takové zimy se narodila i má milovaná sestra. U babičky Boženky
byla za barákem obrovská zahrada, která byla rozdělena na dvě poloviny.
Na jedné z nich stála stará stodola naplněná až po strop slámou, před níž
se až k nebi tyčily tři lípy staré přes sto let. Na druhé rostla tráva, která
se několikrát za sezónu posekala a usušila na seno pro zvířata. Mně, ma
lému klukovi, se zdála nekonečná. Za zahradou bylo pole, které oddělo
vala jen úzká polní cesta a dřevěný plot, ohraničující pozemek prarodičů
Boženky a Oldřicha. Té zimy bylo tolik sněhu, že nejen nebylo vidět oplo
cení, ale vítr sníh zafoukával i dovnitř do stavení. S tátou jsme několikrát
šli a starou dřevěnou lopatou jsme opatrně seškrabávali nánosy sněhu ze
sena a také ze starých dřevěných sýpek, které byly schované v podkroví
pod střechou. Jakmile byla zvířata zaopatřená, skákali jsme spolu s brat
ry do závějí a smáli se a skotačili, dováděli, byli jsme promrzlí skrznaskrz
a užívali jsme si čas, kdy jsme byli spolu. Jeden pro druhého.
Bezstarostná zima skončila, začalo jaro a s ním první zemědělské práce.
Dědovi v restitucích vrátili třináct hektarů pole, velký kus lesa a se svými
syny, mým tátou a jeho bratry, se dohodli, že začnou společně hospodařit.
ka
Sestřič
85

A do téhle kapličky jsme se za pětikorunu
chodili modlit. Teda asi jedenkrát do roka,
na hody. Hned vedle ní bydlí moje kmotra,
teta Mirka se svou rodinou.

Přesně tak, jak si to kdysi dávno myslel můj praděda, táta babičky Josefky,
když se i s rodinou přestěhoval z Hranic do sudetského opuštěného Kyžlí
řova. Nápad to byl asi dobrý. Všichni budou mít svoji vlastní práci, tenkrát
vlastně všichni pracovali v zemědělském statku, a po práci se budou vě
novat společným polnostem a úrodu si potom rozdělí. Rodiče se měli co
ohánět. Bydleli jsme v nájemním bytě, byli jsme čtyři sourozenci, táta pra
coval v zemědělství a máma byla na mateřské dovolené. Nemůžu říct, že
bychom jakkoliv materiálně strádali. To v žádném případě ne. Ale společ
né hospodaření začalo plíživě ukrádat čas, který by rodiče měli strávit se
svými dětmi; místo toho se věnovali chování dobytka, pěstování brambor,
řepy a obilí a pokusům o materiální samostatnost. Ale dětství jsem měl
nádherné. Takové, jaké má být. Milující rodiče a prarodiče, fungující vzta
hy a vazby mezi jejich sourozenci a také těmi mými, zdravá vzdálenost,
která byla mezi rodiči a prarodiči, a vůbec se to všechno dnes jeví jako
idylka, která skončila, když mi bylo deset let. Na jaře si máma chodila o ví
kendech přivydělat do místního kravína, do toho samého, v němž babička
Josefka několik desítek let dojila krávy. Brávala jen víkendy, takže jsem se
o malou sestřičku začal starat já. Vůbec mi to nevadilo. Ba právě naopak.
Nějakým způsobem jsme si na sebe navzájem velmi rychle zvykli. Brzy
jsme se naučili několik společných triků. Vozil jsem ji po vesnici v zeleném
koženkovém kočáře a samozřejmě jsem ji na potkání ukazoval všem, kdo
ji chtěli vidět. Přirozeně hrdě. Málokdo mi ve vesnici řekl jinak než „chů
va“. Neuráželo mě to. Díky hlídání jsem býval oproštěn od různých pra
cí na zahradě nebo na poli, od těch, které nejenže mě nebavily, ale do jis
té míry mi způsobovaly bolest. Cítil jsem tenkrát, že je to pro mě totální
ztráta času. Nedokázal jsem vysvětlit, jak se cítím, a do té doby se mě na
to vlastně ani nikdo nezeptal. Vytvořil jsem si vlastní svět, který byl ohra
ničený školou, hudebkou, divadelním kroužkem a mou sestrou. Sobotní
a nedělní hlídání znamenalo, že jsem začal vařit obědy pro celou rodinu,
ka
Sestřič
87

protože máma se z kravína vracela až někdy před polednem a táta od jara
až do podzimu trávil čas venku, kolem domu svých rodičů a na přilehlých
polnostech či v lese. Ve velkém stavení bylo pořád co na práci. Bráchové
byli vždy s tátou. Lubu to bavilo. Zdálo se, že je zemědělec stejně jako táta
a děda. Aldovi bylo teprve šest. Bylo příliš brzy na to říct, kam ho to potáh
ne dále. S velkými prázdninami nastal čas dovolených, máma brávala více
dní v kravině, táta byl od nevidím do nevidím v práci, protože když země
dělci na jaře vyjedou, vrátí se zase až na podzim. Domů chodí jenom spát,
víkendy se smrsknou na minimum a času pro rodinu je tam málo.
Moje prázdniny byly do značné míry věnované hlídání sestry, ale vždyc
ky se mi tam podařilo ukrást týden anebo dva, kdy jsem se nastěhoval buď
sám, anebo se sestřenicí Míšou k jedné či druhé babičce. Nebylo to daleko.
Několik desítek metrů nalevo od nás. Chodili jsme do lesa, kde jsme trha
li lesní jahody, nosili je babičce a ta nám je smíchala s mlékem a cukrem,
rozmačkala vidličkou a my jsme měli pocit, že máme tu největší dobrotu
ve vesmíru. Celou dobu jsme si hráli na zahradě, ve stodole, chodili s ba
bičkou do práce a zase z práce a objevovali všechna tajná zákoutí a skrýše,
které starý, téměř stoletý dům skrýval.
Vždy jsem míval pocit, že Míša je jediná, kdo mi vlastně rozumí. Byla
jenom o rok mladší a taky prvorozená. Naši tátové byli dvojčata. S Míšou
jsme se vídali ve škole, v hudebce, u babičky, mávali jsme na sebe z okna,
protože jejich dům byl přímo naproti našemu. U ní doma jsme si taky hráli
s panenkami a s malou dětskou kuchyňkou, ve které jsme připravovali růz
né speciality. Ráno jsme se potkávali u zastávky na cestě do školy, odpoled
ne jsme společně jezdili autobusem domů, do Kyžlířova. V čase, který jsme
takto společně strávili u babičky, jsem si vždycky přál, aby rodiče nepřišli.
Aby byla zachována iluze toho, že jsem na prázdninách a že to mám stej
né jako Honzík, který jel navštívit své prarodiče vlakem, děda si ho na ná
draží vyzvedl a odvezl k sobě domů. Samozřejmě že se nám nevyhnuly ani
ka
Sestřič
88

práce na zahradě či na poli. Ale bydleli jsme u prarodičů, tudíž to k tomu
tak nějak automaticky patřilo.
U babiček bylo dobře. Vždycky nám připravily nějakou sladkost nebo se
zeptaly, co bychom rádi k obědu, a vůbec, všechno to bylo jiné. A my v tom
krátkém volném čase mohli vymýšlet lumpárny, které ale nikdy nebyly pr
voplánové. Třeba jako když jsme s bratrem pobývali u babičky Josefky, kte
rá byla zrovna v práci, a my ji šli navštívit do kravína. Po cestě jsme neza
pomněli vyšplhat na všechny kombajny zaparkované na statku. Když jsme
slyšeli, že se blíží hlasy, rychle jsme sešplhali, a přitom šťouchli do hadič
ky s olejem, který všechen vytekl, a my se tak lekli, že jsme upalovali a slí
bili si, že to nikomu neřekneme. Nemuseli jsme. Viděli nás. Jindy jsme se
zase během žní proháněli na našich dětských kolech po statku, závodili
jsme, kdo bude rychlejší, až jednomu nebo druhému podjelo kolo na roz
sypaném obilí, uklouzl a spadl. Mého bratra Lubu to stálo zlámanou ruku.
Babičky, ať jedna, nebo druhá, si s námi opravdu užily.
Na začátku srpna měla babička Boženka narozeniny, kterým předchá
zely narozeniny mé kmotry, Míšiny mámy, a po nich následovaly mamči
ny a sestřiny jmeniny a narozeniny táty a všech jeho sourozenců. Srpen byl
prostě ve znamení oslav. Pro mě to znamenalo, že se rodina sešla, vždy ko
lem plného stolu a pořád to ještě simulovalo iluzi pospolitosti a rodinné
ho života. Babička měla ve finále deset vnoučat. Často nás všechny brala
do lesa na procházku nebo si nás pěkně srovnala na starý vrzající otoman
v kuchyni a vyprávěla nám hezky spatra pohádky. Babička uměla vypra
vovat. Zpaměti. Poslouchali jsme napjatě a s otevřenými ústy. Často nám
taky zpívala lidové písničky. A ne ty od Moravanky.
Babička Boženka vždy připravila nějakou vychytávku. Nejvíc ze všeho
jsem miloval jugoslávskou sarmu anebo džuveč. Sarma je tvořena z vel
kých zelných listů, které se naplní směsí rýže a domácího uzeného masa,
stočí se v závitky a ty se pomaličku dusí na sádle s osmaženou cibulkou
ka
Sestřič
89

v malé vrstvě vody a nakonec se zahustí domácí jíškou. Dochutí se solí
a pepřem s majoránkou. Džuveč je zase guláš z uzeniny, do kterého se při
dává paprika a rajče, na kostky nakrájené brambory a trošku rýže. Je to ab
solutně ideální letní jídlo. A je úplně jasné, že nikdy nechyběla ani sladká
tečka, respektive několik. Na rodinných oslavách, ať už to bylo u babiček,
u strýců a tet nebo u jiných příbuzných, se vždycky dobře jedlo. A také
pilo. Toho jsem si začínal všímat až někdy v tomhle věku. V srpnu jsem se
vždycky tajně těšil do školy. Musel jsem být vadný.
S přechodem na druhý stupeň základní školy začal nový systém, kdy
jsme měli na různé hodiny různé učitele. Nemíval jsem problémy. Dobře
jsem se učil a nestálo mě to moc energie. Domů jsem nosil většinou jed
ničky nebo dvojky, na vysvědčení pak vyznamenání, pochvaly třídního uči
tele střídaly pochvaly ředitele školy. Za vzornou reprezentaci, za úspěchy
v divadelním kroužku, za účast na soutěžích ať místních, nebo přespol
ních, za práci ve školním časopise nebo možná zkrátka jen za to, že jsem.
Snažil jsem se být dobrým synem a synovcem, dobrým vnukem, dobrým
člověkem. Nedělal jsem jiným věci, které se mi samotnému nelíbily, po
máhal jsem, jak jsem mohl, kde jsem uměl. Bratrovi jsem pomáhal s úko
ly, toho menšího, Aldu, jsem odvážel na kole ze školky domů. Sestře jsem
stříhal ofinu. Spolu jsme pekli a vařili, jednou si v mé nepozornosti opáli
la pěkně ruku o elektrickou troubu, takže na ní měla obrovský puchýř a já
s ní potom musel chodit k paní Šenkeříkové na převazy.
Jednou jsem ji hlídal tak dobře, že si usmyslela, že si sama podá prá
dlo, které bylo umístěno v nástavci položeném na obývákové stěně, a jak
zatahala za dvířka, celý nástavec i s oblečením a s těžkou keramickou lo
veckou soškou na ni spadl. Naštěstí spadl tak dobře, že se jí nic nestalo.
Tedy kromě šoku, který zažila. Prošli jsme si vším. Těžce jsem ale snášel
práci na zahradě, v lese či na polích. Ve dnech, kdy jsem věděl, že mě to
hle čeká, jsem byl bez nálady. Bez života. Rodina a příbuzní o mě říkali, že
ka
Sestřič
90

jsem napuklý. Nikdo ale nevěděl, jak moc jsem uvnitř krvácel. Bylo mi je
denáct a slýchával jsem, že se doma musí poslouchat, že domácí a jiné prá
ce jsou bez debat, že se prostě obuju a půjdu a bude se kydat hnůj nebo
kosit tráva nebo připravovat dříví na zimu nebo sklízet řepa či brambory
a nebo a nebo... Moje jinakost mě stála vztahy s mými vrstevníky. Vídával
jsem je pouze ve škole, a když jsem byl doma, na vesnici, tak zatímco oni
si hráli na hřišti a vymýšleli krávoviny, já jsem byl zaměstnán doma nebo
na společném hospodářství.
Léto střídalo zimu a zimu zase vystřídalo léto, dobrá nálada střídala tu
méně dobrou a já se snažil žít, jak nejlépe jsem to v malé uzavřené vesnici
uměl. Snažil jsem se vyplnit veškerý volný čas nějakou aktivitou mimo do
mov. Jezdil jsem na různé soutěže, ať už byly výtvarné, přírodopisné, ane
bo souvisely s mou hrou na hudební nástroj. Nechtělo se mi být doma. Po
malu, ale jistě jsem se blížil do deváté třídy. Začal mi růst knír, vytáhl jsem
se a bylo jasné, že celé tělo prochází změnami.
Ve škole jsem vyhledával každou příležitost k tomu, abych ve školní
cvičné kuchyňce mohl něco upéct nebo uvařit. Holky měly povinné vaře
ní a kluci zase povinné pozemky. My jsme se starali o to, aby na malých
políčkách před školou rostly bylinky a zelenina, aby chodníky nebyly za
rostlé trávou, a holky mezitím v kuchyňce připravovaly klasická česká jíd
la a moučníky. Dal bych všechno za to, abych v kuchyňce mohl být také.
Příležitosti jsem nacházel. Musel jsem získat důvěru těch, kteří kuchyň
ku spravovali a měli na starosti. A pak už jenom nabídnout, že na soutěž
či večírek, který pořádala škola, můžeme upéct perníky, řez či nějaký dort.
Věnečky jsme tam pekli také. Vždy po vyučování, ve vlastním volném čase
a z vlastních ingrediencí. Ta možnost seberealizace stála úplně za všech
ny oběti. Od spolužaček jsem získal recepty, které dostávaly od svých ma
minek a babiček, z nichž některé byly profesionální cukrářky. Ty profesio
nální mě přitahovaly ze všeho nejvíc.
ka
Sestřič
91
Rychle se rozkřiklo, že umím vařit a péct. Často mě lidi na ulici zasta
vovali, aby mi řekli, co o mně slyšeli a co dobrého ode mě kde ochutnali.
Bylo to neuvěřitelné zadostiučinění, zejména v porovnání s tím, jak moc
síly a energie mě stálo být dobrým synem, na kterého rodiče můžou být
pyšní, a přitom neodmlouvat a nebýt naštvaný, když musím dělat práce,
k jakým nemám žádný vztah.
Vzpomínám si, jak k babičce Josefce přijeli na návštěvu bratranci z vý
chodních Čech a ona mě poprosila, abych upekl pár věnečků s vanilkovým
žloutkovým krémem a citrónovou polevou. To byla určitě jedna z mých
prvních zakázek. Důležitě jsem dojel do místní Koštovny s prázdnou skle
ničkou od tatarky a hospodského jsem požádal o jednu deci rumu. Zaplatil
jsem a na kole jsem ujížděl zpátky domů. Připravil jsem si těsto na věneč
ky, nastříkal je na plech potřený sádlem, pokropil vodou a vložil do vyhřáté
pece, kterou jsem zavřel a příštích 20 minut nesměl otevřít. Zatímco se vě
nečky pekly, připravil jsem si hustý vanilkový pudink s čerstvými žloutky,
který jsem ve vaně napuštěné studenou vodou nechal vychladit a potom
vyšlehal s krásně povoleným máslem. Když se máslo spojilo s pudinkem,
vešlehal jsem vlažný rum, což mi poradila teta Viktorka. Řekla, že když ho
maličko předehřeju, krém se zaručeně nesrazí. Nesrazil se. Upečené, vy
chladlé a prořízlé věnečky jsem naplnil, v misce jsem si smíchal moučko
vý cukr s citrónovou šťávou, kterou jsem taky zahřál, a vršky věnečků v ní
namočil. Přiložil a nechal zaschnout. Pyšně jsem odvážel plech plný zákus
ků babičce Josefce a několik na malém talířku na okoštování i babičce Bo
žence. Byl jsem na sebe pyšný, protože jsem věděl, že se mi povedly. Ba
bička byla taky pyšná.
Strýc Jenda, babiččin bratr, který k ní návštěvu přivedl, mě představil
a já si užíval pocit, jak lidé ochutnávají něco, co jsem předtím sám vytvořil,
a jak to nejen vykouzlilo úsměv na jejich tvářích, ale zároveň zlomilo bari
éru mezi mnou a jimi. Tuto část rodiny jsem ještě nikdy neviděl.
ačky
Spoluž
92

Když jsem se začal rozhodovat, na jakou střední školu půjdu, měl jsem
úplně jasno, že bych se chtěl učit buď na cukráře, nebo studovat hotelnic
tví. Už jsem měl i zjištěno, kde nejbližší školy jsou. Ten den jsme šli s tá
tou nasekat jetelinu pro náš hovězí dobytek, táta sekal a já jsem zahrabá
val a nakládal píci do koše. Ptal se mě, na jakou školu bych chtěl jít. A já na
to, že na cukráře nebo na hotelnictví. Tátovi se ta volba zdála smysluplná,
protože věděl, že k tomu mám a budu mít vztah. Máma to viděla docela ji
nak. Byla přesvědčená, že musím na gymnázium a potom že ze mě bude
učitel. Přece jsem to kdysi řekl, před deseti lety nebo tak nějak, že chci dě
lat to co paní ředitelka Kršková. Být učitelem. Táta nic neřekl. Ani slovo.
Byl jsem v tom sám. Neuměl jsem a ani nechtěl vzdorovat. Zdálo se mi to
jako předem prohraná bitva. Byl jsem nejstarší ze čtyř dětí, rodiče se měli
co ohánět, já jsem se dobře učil a na vysvědčení jsem měl vždy vyzname
nání. Gymnázium, na které jsem se později přihlásil a následně také do
stal, bylo v sousedním městečku, v Hranicích, pár kilometrů od naší ves
nice. Zdálo se to jako nejlepší a nejvýhodnější volba.
ačky
Spoluž
93

s t ř i č k u
m o u se
e p t p ro m
Rec k ré m e
i č k y s
Bucht
Všichni sourozenci jsme vyrostli V mléce rozdrobíme droždí,

na kynutém těstu od babiček přidáme 100 g mouky a vanilkový
s domácím sádlem i vajíčky; cukr a necháme přikryté utěrkou
poté jsme spolu v kuchyni 1 hodinu kynout. Poté přidáme zbylé
experimentovali s koblihami ingredience a vypracujeme v hladké,
a koláči. Sobotní obědy velmi často nelepivé těsto. Necháme v pokojové
sestávaly ze sladkého hlavního teplotě odpočívat asi hodinu. Těsto
jídla. Buchtičky s krémem jsme lžičkou rozdělíme na malé kousky
milovali a milujeme dodnes. Hustý a v rukách uválíme kuličky. Skládáme
pudinkový rumový krém, dozlatova na plech a potíráme každou
upečené dukátové buchtičky. Naše rozpuštěným máslem. Necháme
dětství na talíři. dobře nakynout. Pečeme ve vyhřáté
troubě při 170 ˚C asi 25 minut. Na
Pro 6 osob: 500 g hladké mouky, krém dáme do hrnce vařit mléko
250 g mléka, 100 g cukru krupice, s cukrem a vanilkovým cukrem; do
100 g sádla, 2 žloutky, 20 g droždí, vařícího mléka vmícháme pudinky
5 g soli, 1 sáček vanilkového cukru, rozmíchané v rumu. Přivedeme
kůra z jednoho citronu k varu a vaříme ještě asi dvě minuty.
Na krém: 1,5 litru mléka, Sejmeme z ohně a za občasného
150 g cukru krupice, 100 g rumu, zamíchání necháme vychladnout.
2 sáčky vanilkového pudinku,
1 vanilkový cukr
Na dokončení: 150 g másla

5
d ov y
Šmí
S
talo se přesně to, co každý miluje. 1. září 1997 měl náš vesnický
autobus zpoždění. První školní den znamenal, že si všichni ku
povali jízdenky, řidič nabral zpoždění, já jsem vypadl z autobusu
v Hranicích u Slávie a pelášil se všemi ostatními středoškoláky,
kteří spěchali do škol a učilišť. Přes celé město. Bylo sychravo. Samozřej
mě že jsem dorazil pozdě a samozřejmě že jsem neměl ani tušení, kam se
vydat. Na vrátnici seděla nějaká dívka, která měla zrovna službu. „Jsem
první ročník, nevíš, kde mám třídu?“ – „Se podívej na nástěnku, tam jsou
seznamy!“ odvětila mile. Po chvíli, která trvala sto let, jsem zjistil, že pat
řím do 1. A. „Kde je první á?“ „Nevím, vedle na nástěnce je mapa,“ odpově
děla ochotně. Asi to všichni známe, jaké to je hledat v mapě, zejména pak
v novém a neznámém prostředí. Totální guláš. Takže jsem to vzal od pod
lahy. Školní rozhlas začal vysílat projev ministra školství a v celém příze
mí bylo snad všechno kromě 1. A, samozřejmě.
Vyletěl jsem do prvního patra. Projev v rozhlase vystřídal ředitel školy.
Na chodbě se pomalou chůzí posouval prošedivělý pán v dlouhém bílém
plášti. „A jéje,“ řekl jsem si. Už to začíná. „Pane profesore, prosím vás ne
víte, kde je tady 1. A?“ Vypadlo to ze mě nahlas, v totální zoufalosti. Pán se
vy
Šmído
97

na mě přes brylky podíval a řekl: „No tady! Přímo tady!“ Stál jsem u dve
ří třídy. Pan učitel Řehula, tak se jmenoval, měl velký nos a zapadlé vlídné
oči. Tvář vyprávěla, kolik toho v životě zažil. „Jdete pozdě,“ řekl. To vím,
pomyslel jsem si. Nepomohlo mi to.
Zaklepal jsem a vkročil. Rozhlas pořád vysílal poselství ředitele studen
tům. Ve třídě s okny do dvora sedělo 24 párů očí, a všechny se upřeně dí
valy na mě. Nádech. Chtěl jsem nějak vykoktat omluvu. „Paní profesorko,
prosím Vás já se oml...“ Můj trapný monolog byl přerušen jejím prstem
na rtech a pokynutím směrem k rozhlasu. Ukázala, abych si sedl. Měla na
sobě tmavě fialový kostýmek a lodičky. Zbyla na mě první lavice u dveří.
Jak jinak. Rozhlas dohrál, absolutně jsem neměl tušení, o čem to bylo. Paní
učitelka Marie Vávrová vstala od katedry, vydala se směrem ke mně s tím,
že jsem jí chtěl asi něco říct. Vysvětlil jsem jí svůj pozdní příchod, načež
se mě zastala, že na dojíždějící drží, že to nemají jednoduché, že musí če
lit rozmarům počasí a tak.
Nastalo vzájemné představování. O paní učitelce jsme se dozvěděli, že
už je na gymnáziu mnoho let a že je rusofilka. A že nás jako třídní bude vy
učovat jazyk český. Podívala se z okna a pravila, že i dnes je tam vlastně úpl
ný fialový hnus. Na řadě byli mí noví spolužáci a spolužačky v poměru 8 : 16.
Začalo se před katedrou u okna a hadem ve tvaru „s“ se došlo až ke mně.
K mé hrůze se skoro všichni znali už ze základních škol. A jéje. To nebude
lehký. Musím vytáhnout nějaké eso, řekl jsem si. Nenapadlo mě nic jiného,
než že se znám a píšu si s Helenou Růžičkovou. Za mnou seděla Katka a Pe
tra. Důležitě se na sebe podívaly. Nevěřily a bylo to na nich vidět. Zachrá
nila mě paní učitelka. „V lednu máte povinný lyžařský výcvik.“ Pane Bože!
Co budu dělat já? řekl jsem si pro sebe. Ještě si vzpomínám, že ve třeťáku se
zase mělo jet na nějaký sportovně turistický týden, jehož součástí byly ka
jaky a kánoe, tolik potřebné discipliny studentů gymnázia v Česku. Zbyt
ku dne ve škole jsem nevěnoval pozornost. V hlavě jsem měl půlmaratony,
vy
Šmído
98

No a do Helenky jsem úplnou
náhodou doslova a do písmene vrazil
na školním výletě v 9. třídě. Celá třída
jsme se s ní vyfotili, a já jsem si poté
s ní do konce jejího života dopisoval.
vy
Šmído
99

skoky do výšky a do dálky, skok přes kozy a koně, bradla, kruhy a hlavně úra
zy z toho všeho. Lyžařský výcvik? Pobyt na kánoích? Já??? V tu samou chvíli,
kdy mi v hlavě šrotoval celý sportovní vesmír, se ve třetí řadě mé nové spo
lužačce Markétě rodila v hlavě epochálni myšlenka: tak s tímhle debilem se
nikdy kamarádit nebudu! Kdyby tenkrát věděla, jak moc se mýlí.
Musel jsem si jít spravit náladu do místního knihkupectví. Otevřel jsem
dveře, pozdravil a vešel. Přímo naproti dveřím byl široký regál plný ku
chařských a cukrářských knih. Jedna z nich mě už zdálky zaujala svou zla
tou vazbou. A zlatá nebyla jenom vazba. Kniha byla od anglické autorky
Mary Berry a jmenovala se Zlatá kniha Mary Berryové – Dezerty a cukro
ví. Musel jsem ji zkrátka mít. Tenkrát na ni padlo celé několikaměsíční ka
pesné. Miloval jsem každou stránku. Desítky úžasných fotografií, receptů
a nápadů, technik a nových postupů. Cítil jsem se jako král.
První dny na gymnáziu probíhaly stejně jako první dny kdekoliv jinde.
Nový kolektiv, nové prostředí, nová pravidla, nové předměty, všechno se
zdálo příliš nové. Pomaličku jsme se navzájem oťukávali. Kluci se nená
padně rozdělili do dvou skupinek. Pět z nich se již znalo ze základní školy.
A potom jsme tam byli my tři kluci z vesnice. Prostě venkovští balíci. U ho
lek to bylo podobné. Taky tam byla uzavřená skupinka těch, které se znaly
ze základní školy, a zbytek dívčího kolektivu tvořila děvčata z vesnic v do
jezdové vzdálenosti do Hranic. S těmi jsem si samozřejmě rozuměl nejlíp.
Měli jsme všichni stejné začátky. Stejně těžké.
Pár dní po začátku školního roku přišla do třídy nová spolužačka z Kel
če. Jmenovala se Hanka, měla malé brylky a černé vlasy střižené do dlou
hého mikáda. Sedla si ke mně do první lavice hned vedle dveří, proto
že jinde nebylo místo. Od prvního dne mi říkala Pepánku. S ní a stejně
tak s holkami hned za námi jsme utvořili skupinu, která se pořád něčemu
smála. Když už jsme tam museli být, chtěli jsme si to udělat hezké. Třída
byla rozdělena podle jazyků a potom podle různých volitelných předmětů.
vy
Šmído
100

Takže všichni pohromadě jsme trávili možná jen polovinu celého času pro
žitého na gymnáziu. Prostor pro vytvoření dobrého a pevného kolektivu
se zdravým jádrem byl podstatně menší než například na základní škole.
A času bylo také mnohem méně. Naše třídní Maruška Vávrová nás měla
na český jazyk a literaturu. Celkem mě bavila matika. Tu jsme měli s pa
nem učitelem Řehulou, s tím, kterého jsem potkal hned první den za dveř
mi naší třídy, když jsem přišel pozdě. Od prvního dne si mě dobře zapama
toval. Bavil mě taky zeměpis a do jisté míry dějepis, neustále jsem bojoval
s fyzikou a taky s chemií. Marně jsem se taky snažil najít cestu k biologii.
Docela jsem se těšil na jazyky, německý jazyk s paní Burianovou jsem měl
jako první a anglický s paní Pospíšilovou jako druhý.
Ovšem nejvíce ze všeho jsem se každý týden těšil na estetickou výcho
vu, vybral jsem si výtvarnou. Na tu nás měla paní doktorka Dagmar Otru
bová, kterou jsme si velmi oblíbili. Když nám jen tak říkala, že byla o ví
kendu v Drážďanech podívat se na Madonu ve skalách od da Vinciho,
jenom jsme nevěřícně zírali s otevřenou pusou. A potom nám řekla, že
nám vlastně nic nebrání sednout v sobotu na vlak, dojet do Drážďan, na
vštívit Zwinger a také se pokochat tímto barokním skvostem. Tohle bylo
příliš daleko. Příliš velké sci-fi. Ale už tenkrát jsem věděl, že snít je neuvě
řitelně důležité. To, že nejsou sny reálné, když je vám patnáct, nezname
ná, že nemůžou být reálné nebo realizovatelné nikdy.
Estetická výchova nádherné paní Otrubové byla světlým místem mých
budoucích čtyř let na gymnáziu. A potom přišel ten kámen úrazu. Kata
strofa, která se jmenuje tělesná výchova a která mi nedala nic než zvýšený
srdeční tep, studený pot a stavy úzkosti. Zase jsem měl být v úboru narva
ný jako baletka, zase jsem měl být postaven před koně a kozy a zase nevě
řícně zírat na to, jak se jiní šplhají až ke stropu, vyhazují přemety a salta
a magoří na kladině. Nevadí. Vždycky jsem byl zvyklý se se vším poprat po
svém. Neměl jsem ve zvyku a ani v úmyslu utíkat bez boje.
vy
Šmído
101

Dny na gymnáziu utíkaly jako voda. Každý z nás si hledal své místo
v kolektivu. Rychle se vyprofilovaly vůdčí typy, které budou rozhodovat za
většinu, organizovat, a všechno, co si nějakým způsobem domluvíme, po
sléze realizovat. S přibývajícími týdny začalo přibývat i úkolů. V některých
předmětech bylo třeba psát seminární práce. Přestože jsme měli předmět
výpočetní technika, nestačilo to k tomu, abych si mohl rukopisy přepiso
vat do počítače. My jsme jej doma neměli. V diskuzi při čekání na jeden
z odpoledních předmětů jsem se zmínil, že chodím do městské knihovny
a tam si práce na počítači přepisuju. Ozvala se právě Markéta, ta, která si
myslela, že spolu nikdy nebudeme kamarádit, a navrhla, abych si po vy
učování chodil přepisovat práce na počítač k nim domů. Byl jsem vděčný.
Překvapilo mě ale, že Markéta nebyla jediná, kdo mi podobnou pomoc
nabídl. Ozvaly se i Katka a Andrea a nabídly mi prakticky totéž. Řekl bych,
že tímto dnem začalo přátelství, které v budoucnu nerozdělí a neukon
čí ani zeměpisná vzdálenost, sexuální orientace, nemoc ani rozdílný po
hled na svět.
Markéta bydlela sama se svou maminkou Ludmilou. Ludmila se na
rodila v malé vesnici kousíček od Hranic, ve Velké. Ze stejné vesnice po
cházela i moje kmotřička, a jak jsem se o mnoho let později dozvěděl,
samozřejmě se znaly. V dospělosti se vdala a přestěhovala do východ
ních Čech, do krkonošského podhůří. Nedaleko Rychnova nad Kněžnou
založili ona a její muž Petr rodinu a postavili dům. Měli dvě dcery. Star
ší Veroniku a mladší Markétu. Verunka brzy vyletěla z hnízda a usadi
la se v Praze. Když bylo Markétě asi čtrnáct let, přestali si její rodiče ro
zumět, rozvedli se a máma s Markétou se přestěhovaly zpět do rodných
Hranic. Zde žila její stárnoucí babička, Ludmilina máma Anežka. Také
spousta jejich strýců a tet a samozřejmě bratranců a sestřenic. Tahle ne
úplná rodina se měla stát mojí novou rodinou. Markéta bude v několi
ka příštích letech fungovat jako moje sestra a její máma Lída mi bude
vy
Šmído
102

Ludmila je máma Markéty a Verunky. Pokorná
a věřící, díky ní jsem dnes tam, kde jsem. Nikdy
ve mne ona a ani její dcery neztrácely víru. Byla
mi oporou při mých začátcích v Praze, stejně tak
jako když jsem se po mnoha letech vrátil zpět
do vlasti. Slova na to, co k ní cítím, nestačí.

naslouchat a bude mi oporou, bude mě tlačit do toho, abych v životě dě
lal něco pořádného.
Lídu jsem poprvé potkal někdy na konci září, byl nádherný den, teplé
babí léto. Já jsem šel na autobus domů a Markéta se rozhodla, že mě vy
provodí. Při čekání na zastávce kolem nás prošla nádherná dáma s velkým
kloboukem, nápadnými slunečními brýlemi, letní šálou a taškou přes ra
meno. „Ahoj děcka, jak se máte,“ zeptala se. „Dobře mami,“ odpověděla
Markéta. „To je Pepa, jak jsem ti říkala,“ doplnila. Byl jsem rád, že jsem její
mámu poznal. Byla kouzelná. Markéta se jí zeptala, kam utíká, a Lída na
to, že má hodinu francouzštiny. Strnul jsem v němém úžasu: „Tvoje máma
studuje francouzštinu?“ zeptal jsem se. Přikývla a potom mi sdělila, že její
máma pracuje na městském úřadě.
Záviděl jsem. Moji rodiče pracovali v zemědělství a prarodiče také. A Lí
dina máma nastoupila do základní umělecké školy, kterou jsem s úspě
chem vychodil. Ovšem dostala tam zaměstnání uklízečky a topičky… Začal
jsem vždy jednou až dvakrát týdně po vyučování chodit k nim domů, pře
pisoval jsem si u Markéty na počítači seminární práce a bylo mi tam dob
ře. Vždycky měly nějaký koláč od babičky a vždycky se se mnou rády podě
lily. Měl jsem pocit, že tam prostě patřím. A že tam musím být. Postupně
jsem se dovídal, že to, co naoko vypadá jako fungující vztah, je vykoupeno
neuvěřitelnými zážitky, kterými si každá z nich musela projít.
Lídu, která byla nejmladším dítětem, se její máma snažila potratit, když
ji čekala, a to tak, že s ní skákala přes potok. Lída milovala svého tatínka.
Bohužel jednoho krásného dne ho jako malá holka našla oběšeného na kli
ce u dveří. Tento zážitek se natrvalo zapíše do její duše a vyprofiluje její
osobnost. Obrátí se k Bohu a ve chvílích, kdy jí bude nejhůř, se bude vytr
vale modlit.
Na Markétě se zase podepíše dětství, kdy spoustu času strávila s tá
tou, chodili spolu na ryby, a po rozvodu tak nějak podvědomě zastoupí
vy
Šmído
104

Markéta se sestrou Verunkou byly
to nejkrásnější, co mě na dlouhou
dobu potkalo. Miluju je.
vy
Šmído
105

pánskou roli ve společném žití s mámou. Miloval jsem a miluju je za to,
jaké jsou.
Vždy kolem Vánoc se na gymnáziu začala připravovat tradiční předvá
noční besídka, na kterou si jednotlivé ročníky nachystaly vystoupení, aby
ukázaly, co všechno dovedou, jak a co umí zazpívat nebo jinak pobavit.
Po prvácích se tradičně nic nechtělo, myslelo se, že mají dost svého uči
va. Když jsme ale ve třídě zjistili, že bychom uměli dát něco dohromady,
dobrovolně jsme se přihlásili učitelce hudební estetické výchovy Táně Jo
nasové. Ta měla besídky už několik let pod palcem, režírovala je a dáva
la jim tvar.
Nacvičili jsme pásmo vánočních písní, Jaruška z Mrlínku si vzala kyta
ru dvanáctistrunku, Gábina připravila repertoár, všichni jsme se nadech
li a dali jsme to dohromady. Táňa byla docela překvapena, jací jsme akč
ní. Chodili jsme do 1. A. Když se v 1. B dozvěděli, že něco nacvičujeme,
nemohli samozřejmě zůstat pozadu a také něco nacvičili. Rovněž zpíva
li. Vzájemně jsme se docela znali, neboť naše jazykové skupiny byly slože
né z obou tříd. Sklidili jsme zasloužený aplaus, Gábina a já jsme se na sebe
podívali a věděli jsme, že to není naposledy, co jsme spolu na prknech, kte
rá znamenají svět.
Poprvé jsem na Vánoce pekl úplně sám. Měli jsme několik desítek dru
hů cukroví, domácí vánočku a s pečením mi přijela pomoct právě Markéta,
která si pak část pečiva odvezla domů do Hranic. Tyto Vánoce byly zvlášt
ní. Jiné. Máma měla podivné výkyvy nálad. Už dlouho jsem pozoroval, že
se něco děje. Sestra chodila do velkého oddělení ve školce, domů ji vět
šinou brávala máma, která pracovala přes cestu naproti v hudebce. Něco
bylo špatně. Zuzka začala tloustnout a mně se šíleně kazily zuby a bolely
mě. Věděl jsem, že je někde problém. Tušil jsem, co je špatně, ale byl jsem
tak mladý a nezkušený, že jsem vůbec nevěděl, co mám dělat. V podivné
atmosféře Vánoc jsme si jako tradičně rozdali dárky a já jsem jako tradičně
vy
Šmído
106

nenašel pod stromečkem ani tkalcovský stav, ani loutkové divadlo. Vzdal
jsem to. Co jsem tam ale našel, byly úplně nové lyže a boty k nim, proto
že Ježíšek věděl, že pár týdnů po Vánocích jedu s celou třídou na týden
ní lyžařský pobyt. Mezi svátky mi zničehonic zavolala Gábina, která byd
lela v Lipníku, a řekla mi, že právě vyjíždí skupina holek z naší třídy a že
za tři čtvrtě hodiny budou u nás a že všichni budeme bobovat a sáňkovat.
Neuměly asi číst jízdní řády. Mezi Vánocemi k nám nejel jediný autobus,
a pro holky jsem si tak musel dojít pěkně pěšky lesem plným sněhu na za
stávku těsně pod Potštátem. Ještě jsme nedorazili ani k nám do vesnice,
holky už byly pěkně promrzlé, mokré a hladové. Naštěstí bylo u nás vždy
jídla dost, rychle se hodilo nějaké maso na pánev se zavařenou zeleninou
z léta, k tomu pekáč plný brambor pomalu pečených v troubě a samozřej
mě domácí tatarka. Všichni jsme se nadlábli, holky se poznaly s mými ro
diči a se sourozenci a hned po obědě se šlo bobovat. To, že jsme byli zdale
ka nejhlučnější skupina na celém kopci, je úplně jasné. Holky jsem dovedl
zpátky přes les zpět na autobus, rozloučili jsme se, popřáli si hezký Nový
rok a šli jsme každý na svou stranu.
Povinný lyžařský výcvik, který je součástí tělocviku na gymnáziu, by
se klidně mohl přejmenovat na lámání kostí, běžek a lyží. Na nových ly
žích jsem se sotva udržel a myslel jsem si, že tím moje martyrium končí.
Nekončilo. Na gymnáziu to měli vymyšlené. Na půdě byla hromada bě
žek a běžeckých bot a my jsme kromě výcviku na sjezdových lyžích museli
absolvovat i 40 kilometrů na běžkách. Jaká radost. Na horách bylo kolem
nuly, sníh lepil jako prase a několik z nás přidělili panu učiteli Švachovi do
skupiny totálních začátečníků, rozuměj idiotů.
Pan učitel byl dobrák od srdce. Mladý chlap. Jak jsme se později do
zvěděli, závodně kdysi lyžoval. Nechal se vyvézt lanovkou, a zatímco nor
mální smrtelníci, jako třeba já, jsme se to snažili nějakým způsobem se
jít dolů, aniž bychom se zabili, on to sjel a ještě do toho dělal vrty a vývrty
vy
Šmído
1 07

Puberta je v plném proudu a s ní
také první ročník gymnázia
v Hranicích. Máme před sebou jedny
z nejkrásnějších let našeho života.
vy
Šmído
108

a vruty a otáčel se o 360° a nám všem padala čelist až někam ke kolenům.
Nezřídka to byl až strom, díky kterému se nám podařilo ta ďáblova prkén
ka zastavit. Naštěstí jsem byl ve skupině s Peterem a Ivankou, měli jsme
podobně krásné postavy, a tak když už jsme se nenaučili závodně lyžovat,
aspoň jsme se pořádně nasmáli. Společné večery jsme potom trávili tím,
že jsme se navzájem snažili rozmrazit a absolvovali nějaký rádoby kultur
ní program. Rádoby.
Den před odjezdem jsme vyfasovali vosky, běžky, staré, časem opotře
bené běžkařské boty, navoskovali jsme a měli jsme se vydat po běžecké
stopě. Veškerý humor nás přešel hned po startu. Sotva jsme udělali pár
kroků, na běžkách se vytvořila botička slepeného sněhu a těch 40 kilome
trů, které byly před námi, jsme pochodovali jako kreténi. Bylo úplně jedno,
jestli do kopce nebo z kopce. Prostě pochodovali. Mé tajné přání, prosby
a modlitby, aby všechno přes noc roztálo, se nenaplnily. Tak snad příště.
Markéta byla jedním z nejvtipnějších spolužáků. Měla a má docela spe
cifický humor. Takový ten správně nakažlivý. Řekne se něco úplně trapné
ho, potom se někdo maličko usměje, potom se usměje někdo druhý a po
tom už se lidi smějí, protože ti ostatní se smějí, a tak to pokračuje, dokud
do třídy nevejde učitel a na něco důležitého se nezeptá. A my, jak jsme roz
jetí, sem tam do toho vyprskneme a je to. „Pepo, vy mi přijdete maličko
infantilní,“ dozvídám se o sobě. Vůbec jsem netušil, co to slovo znamená,
a nebyl jsem sám. Nevěděl to vůbec nikdo. Od toho jsme ale měli naši Ha
ničku Klvaňovou, která nemeškala, udělala si poznámku na okraj a doma
ve slovníku cizích slov pátrala. Ráno přišla do třídy, měla nejvážnější ob
ličej v celých Hranicích a řekla mi: „Pepánku, tak jsem se dívala, co to slo
vo znamená. Infantilní znamená zastavení vývoje v dětském věku. Ona tě
vlastně urazila,“ povídá Hanička.
Vůbec mě to neiritovalo. Naopak. Zjistil jsem, že mi vadí o dost méně
věcí než mým vrstevníkům.
vy
Šmído
109

Gymnaziální léta považuju za jedna z nejkrásnějších ve svém životě. Po
stupně jsem unikal do světa velkého města, na gymnáziu brzy zjistili, že
naše třída dokáže věci zorganizovat a duo Dadejová-Maršálek se na gym
náziu na několik let stane pojmem.
Na výletech jsme si většinou také sami vařili. Šéfem kuchyně jsem se
stal já. Takže mít k snídani palačinky byl jistý normál. Gábina byla akční,
měla známosti a využívala toho, že její starší sestra Lenka studovala před
pár lety na stejném gymnáziu.
Časopis Tina, který máma odebírala, vyhlásil soutěž o nejlepší recept
na cukroví, a mě nenapadlo nic lepšího, než soutěže se zúčastnit. Nikomu
jsem nic neřekl. Prostě jsem v hlavě dal dohromady několik minireceptů,
které se skládaly ve výrobek, a ten jsem pojmenoval Dokonalost sama. Po
slal jsem to poštou a tajně si přál, aby mě vybrali. Neuplynulo ani pár dní
a k nám domů se přihnala jako velká voda paní Venclová, u nich doma byla
totiž veřejná telefonní stanice. Na mamku volala: „Zuzko, tady je telefon
ní číslo, volali z Prahy a máš jim zavolat zpět. Vybrali Pepíkův recept.“ Na
mámě bylo vidět, jak je pyšná. Pospíchala zpátky s paní Venclovou k nim
domů zjistit podrobnosti.
Já jsem se druhý den omluvil ve škole, odpoledne upekl a den nato jsme
s mámou brzy ráno vyjížděli vlakem z Hranic do Prahy. Do té krásné sto
věžaté staré Prahy, ve které jsem chtěl jednou skončit. Cesta ubíhala rych
le, snědli jsme svačinu z domova, na hlavním nádraží sedli na metro, poté
na tramvaj a dojeli jsme až k Andělu, kde sídlila redakce. Tam už čeka
lo dalších devět výherců. Byl jsem očividně nejmladší a jediný chlap. Paní
šéfredaktorka nás přivítala, fotograf udělal naše fotky i s našimi výrobky,
přebrali jsme cenu, což byla sada nerezových hrnců, rozloučili se a redak
ci jsme opustili. Máma dostala od šéfredaktorky hedvábný šátek. Bylo na
ní vidět, jak si to užívá, jak je hrdá a vlastně po hrozně dlouhé době jsme
měli jeden den jen sami dva pro sebe.
vy
Šmído
110

Má spolusedící Hanka Klvaňová z Němetic
si se mnou za léta vyměnila miliony slov
v nádherných dopisech, které sršely vtipem
a energií. Byla vždy se mnou. Dlužím jí.
vy
Šmído
111

Prostě máma a její nejstarší syn, který už byl více dospělý než dítě. Dali
jsme si spolu oběd – určitě jsem měl milovaný smažený květák –, a poté ve
Fantově kavárně alžírskou kávu. Sedli jsme na zpáteční vlak a skoro o pět
hodin později nás táta vyzvedával zase na nádraží v Hranicích a bylo na
něm vidět, že i on má radost. Jelo se domů. Po dlouhé době jsem měl po
cit, že všechno, co dělám, dává smysl. Viděl jsem totiž ten velký obraz. Ten
s odstupem. Ten, který se velmi špatně vysvětluje a popisuje. Ten, pro kte
rý musíte mít víru a vnitřní odhodlání. Ten, kterého se nesmíte vzdát.
Na jaře jsem byl pozván na výtvarnou soutěž do Valašského Meziří
čí, kde jsem reprezentoval gymnázium. Po půl dni, stráveném ve Val
mezu, jsem se vydal vlakem směrem do Hranic, stihl jsem dřívější au
tobus, který mě nechal v lese pod Potštátem, a za neustálého mrholení
jsem došel až domů. Byl jsem pěkně promoklý. Sotva jsem došel k nám
do bytu, zjistil jsem, že máma už je doma, A pustila se do mě, jestli jsem
se nezbláznil, když nemám deštník a jdu lesem, a jak jsem zmoklý a ješ
tě něco plácala a bylo vidět, jak je opilá. Nebylo to poprvé. Z celé té situ
ace jsem byl tak otrávený, že jsem nedokázal říct nic jiného, než to, že je
opilá. Načež se jí zamotal jazyk a řekla, že opilá není. Šel jsem do poko
je, máma šla v patách za mnou a ze všech poliček a polic vyházela knihy
a hračky na jednu velkou hromadu s tím, že je to třeba uklidit a srovnat
a utřít prach a nevím co ještě. Podvědomě jsem cítil, že show bude po
kračovat, až se vrátí táta z práce.
Nemýlil jsem se. Ještě než přišel, věci byly narovnané zpátky do polic
a následovala konverzace za zavřenými dveřmi, kdy se mě táta ptal stále
dokola, jaký mám problém, o co se starám, co to mám za kecy, proč se rad
ši neučím a nevím co ještě. Do toho se ozývalo z obýváku, že bych měl do
stat páskem. Že si zasloužím výprask. To se ozývalo tak dlouho, až nako
nec táta šel do ložnice, otevřel vysokou šatní skříň, ve které měl narovnané
kravaty a opasky, jeden z ní vyndal, zavřel se se mnou v dětském pokoji
vy
Šmído
112

a regulérně mě zbil. První výprask. Vůbec nechci psát o tom, že to fyzic
ky bolelo. Ta psychická újma, když je vám šestnáct let, za vámi pár souro
zenců a hlavně nejmladší sestra, které táhne teprve na šestý rok..., to bez
práví, bezmoc a prázdnota mě trápily. Dost jsem se bál, co bude dál. Ne se
mnou. Ale s naší rodinou. Pojmenoval jsem přede všemi, o čem si ostatní
už nějakou dobu šeptali a o čem se nesmělo nahlas mluvit. Máma propad
la alkoholu, stejně jako kdysi její vlastní táta, o kterém byla přesvědčena,
že je jediný, kdo ji kdy miloval. Opak byl bohužel pravdou. Nejvíce milo
val sebe a svou láhev.
Přirozeně jsem se se zážitkem a se situací svěřil jen Markétě a její
mámě. Následovala obrovská vlna empatie. Co to znamenalo pro mě? Přál
jsem si dokončit školu, jak nejlépe jsem dovedl, vyletět z domu a být vol
ný jako pták. Nejvíc ze všeho mě bolelo, že nebudu umět pomoct své nej
mladší milované sestře.
V druháku na gymnáziu jsem chodil do tanečních, které jsme absolvo
vali v taneční škole u Tumpachových. Scházeli jsme se každý pátek večer
v Besedě a já jsem dostal azyl u další milované spolužačky, u Markéty Ba
zalové. Tahle Markéta měla přezdívku Smíšek. Pořád se smála. Dokázala
vykřesat jiskru radosti skoro z každé situace a bylo jedno, že dostala basu
z matiky, nebo tak tak napsala němčinu, nebo prostě měla takový strach
z učení, že jí nezbývalo nic jiného, než se smát sama sobě. Když neuděla
la řidičák ani napotřetí a musela si zaplatit celý nový kurz autoškoly, smá
la se taky. Markéta je v mém srdci, a nejen ona. Její maminka byla sestrou
na rentgenu v nemocnici v Hranicích. Jednoho krásného dne za mnou při
šla babička Boženka a povídá, že byla na rentgenu a že jí nějaká sestra vy
kládala, jak jsem u nich doma v pátek pekl vánočky. Babička se jen smála
a bylo vidět, jak je ráda, že právě já jsem jejím vnukem.
Těsně před koncem letních prázdnin nám táta koupil nové kolo. Bylo
nádherné, černozlaté. Na mohutné konstrukci bylo zlatým písmem
vy
Šmído
113

napsáno Alpine a bylo tak nové a naleštěné, že jsme se na něj báli sed
nout. V prvním týdnu v září jsem na něm vyrazil se školou na výlet do Je
dovnice u Brna, k rybníku jménem Olšovec. Čekalo nás sedm dní na ko
lech a také, jak jsem se později dozvěděl, na kánoích. Ty byly schované
na stejné půdě jako běžky ze zimního lyžování. Při pohledu na ně jsem si
vzpomněl, že se mi na turistický výcvik nechtělo. Strach z vody se nevytra
til a v žádném případě jsem nechtěl být středem pozornosti a dělat scény
kvůli vodě. Ubytováni jsme byli v malých táborových chatkách po čtyřech.
Ráno byla teplota blízko nule a vlastní výpary ve vzduchu zamrzaly a kon
denzovaly. Přes den jsme se měli zahřát sportem a večery jsme potom trá
vili u táborového ohně.
Přišel den, kdy naše skupina měla mít výcvik v kánoi. Měl jsem tam
vlézt společně s Petrem. Bylo mi jedno, jestli budu sedět vepředu nebo
vzadu. Pamatuju si jednu svoji posvátnou větu: „Jestli se tu uděláme, tak tě
zabiju.“ Chudák Petr nevěděl, že jestli se uděláme, tak se utopím. Neuto
pil jsem se a show mohla pokračovat. Poté, co jsme projeli skoro celý Mo
ravský kras a navštívili všechno, co šlo navštívit, nám sdělili úžasnou novi
nu. V sobotu se jede domů. Tedy vlastně jinak. V sobotu se pošlape domů.
Po týdnu ježdění a kajakování a běhání nás všechny čekalo 107 kilome
trů z Jedovnice zpátky do Hranic. Bylo mi to všechno už úplně jedno. Ně
kde kolem Přerova jsem si chtěl otřít čelo rukou, a šílená bolest na před
loktí mi ukázala, že na čele mám krápníky vykrystalizované soli a že se ze
mě prakticky stal přírodní útvar. Ruku jsem si doškrábal do krve. Doplazil
jsem se do Hranic, kde na mě už čekali Luboš a táta s autem; táta mě na
ložil do auta, brácha vzal kolo a jelo se zpátky domů.
Třeťák uplynul jako voda a čtvrťák začal třídenním výletem do matičky
Prahy. Do té mé krásné, milované. Nejmenovaní organizátoři Gábi a Vlá
ďa sice zařídili jízdenky, ale už nezvládli dokoupení místenek. To zna
menalo, že jsme celou cestu, tedy asi čtyři a půl hodiny, stáli u záchodků
vy
Šmído
114

a dělali „hajzlbáby“. Pedagogický dozor se naopak posadil do vozu jídelní
ho a u jednoho latté vydrželi učitelé sedět celou cestu.
Dojeli jsme do Prahy a ubytovali se v Křesťanském domově mládeže
u svaté Ludmily na náměstí Míru. Celý den jsme klusali po Praze. Běha
li po schodech nahoru a dolů, od památky k památce. Kolem páté hodiny
odpoledne jsme se vraceli značně unaveni zpátky do našeho přechodné
ho domova, převlékli se do večerních šatů, neboť v 19 hodin nám začínalo
v Národním divadle představení Obsluhoval jsem anglického krále. Maru
ška Vávrová trvala na tom, že budeme reprezentovat, takže pánové museli
mít večerní oblek a dámy šaty. Sjížděli jsme nejdelšími eskalátory v praž
ském metru a vydali se směrem na Národní třídu. Spolužačkám se šaty
pletly pod nohy, zachytávaly se do jednotlivých stupínků a všichni v pro
tisměru a později i ve vagónech se na nás dívali jako na maškarní průvod.
Došli jsme až do Národního divadla, kde si nešlo nevšimnout, že ostatní
návštěvníci měli džíny, trička a vytahané svetry, a jenom tu a tam bylo vi
dět někoho jiného v obleku či ve večerních šatech. Seděli jsme až úplně
nahoře a byli jsme tak unavení, že jsme jeden po druhém, vždy na střídač
ku, usínali. Kromě toho, že hlavní roli měl Josef Vinklář, kterého jsme dru
hý den potkali na Kampě, si nepamatuje nikdo vůbec nic. Po návratu jsme
rozbalili karimatky a spacáky a zavrtali se do nich. Jediná Věra, která se ne
tahala s karimatkou ani se spacákem, si sbalila z chodby velké polstrované
rozkládací křeslo, natáhla se na něj a přikryla se dekou, kterou měla v ba
tůžku. Té se spalo ze všech nejlíp.
V pololetí, když bylo načase se rozhodovat, na kterou vysokou školu
se odpíchneme, jsem vyplnil přihlášky na tři vysoké se zaměřením na ani
movaný film. Čekaly mě talentovky, které jsem skládal v Ostravě, ve Zlí
ně a v Brně. Jak jsem se později dozvěděl, na všechny jsem se dostal, ale
pro velký počet uchazečů jsem nebyl vybrán. Na dvou z nich mi nabídli,
že bych mohl studovat, kdybych si studium sponzoroval sám. Obnášelo to
vy
Šmído
115

nějakých 60 000 Kč za rok. To nepřicházelo v úvahu. Kde bychom na to já
nebo rodiče vzali.
Přišla maturita, kterou jsem složil z českého a německého jazyka, zákla
dů společenských věd a výtvarné estetické výchovy. Před maturitou jsem
požádal pana magistra Mlčocha, který nás měl na angličtinu, aby mi na vy
svědčení dal dvojku a nezkazil mi vyznamenání. Slíbil jsem mu, že s ang
ličtinou nikdy nebudu mít nic společného. Dal mi dvojku a potom byl ješ
tě přítomen u mé státní zkoušky z výtvarné výchovy, protože byl mimo
jiné výtvarník.
Vzpomínám si, že jsem maturoval v úterý s Markétou Bazalovou, kterou
do školy, bledou jako stěna, dovedla její maminka, sestra od rentgenu. Pro
sila mě, abych Markétě domluvil, prý se Markéta bojí tak, že chystá útěk.
To bylo poprvé, co jsem Marketu neviděl se smát. Dala to. Dali jsme to
oba. Když jsme o několik dní později přebírali na městském úřadě z rukou
ředitele školy pana Langera svá maturitní vysvědčení, ujal se pan ředitel
slova a pochválil nás za to, co jsme za ty čtyři roky udělali nejen pro sebe,
ale pro celé gymnázium. Především se opřel o mou osobu. Dočkal jsem se
aplausu vestoje. Jedním z našich největších úspěchů bylo, že vánoční pás
mo scének a písní, které dříve bylo jen pro studenty gymnázia, se díky nám
stalo akcí veřejně přístupnou pro všechny obyvatele města Hranice a okolí.
Na rozlučkovém večírku se podávaly koláčky, které upekla Gábina se
svou sestrou Lenkou. Daly ochutnat panu učiteli Řehulovi, o kterém bylo
známo, že miluje kynuté koláčky, takové ty malé svatební. Pan učitel nej
dříve snědl jeden a potom si dal ještě druhý a oba zapil půllitrem piva, na
čež později prohlásil, že jsou jako vytažené z keramické pece. To by mě za
jímalo, v čem udělali soudruzi z NDR chybu...
Začátek prázdnin nebyl úplně ideální. Atmosféra doma houstla, prak
ticky jsem si už neměl se svými rodiči co říct. Našel jsem si bydlení v Pot
štátě, u tety Zdeny, švagrové babičky Josefky, která pronajímala malý byt
vy
Šmído
116

v podkroví. Když jsem to doma oznámil, máma mi začala vyhrožovat, že
jestli se odstěhuju, skočí z balkónu. Tuhle větu jsem už několikrát slyšel.
Rozhodl jsem se zůstat doma. Ne kvůli rodičům, ale kvůli sestřičce, které
táhlo na desátý rok.
Dostal jsem práci a stal se ze mě učitel na té samé základní umělecké
škole, kde jsem sám studoval. Měl jsem na starosti nejmladší žáky, kte
ré jsem učil hře na flétnu, potom několik odrostlejších, které jsem měl na
akordeon a klavír, vyučoval jsem také hudební nauku a improvizaci. Umís
těn jsem byl v Potštátě, ale docházel jsem i na všechny ostatní pobočky, do
Partutovic, do Olšovce a také do Stříteže. To pro mě znamenalo každý tý
den ujít do práce a z práce asi 35 kilometrů, neboť mezi jednotlivými ves
nicemi neexistovalo žádné spojení. V roce 2001 byla asi nejkrutější zima,
jakou jsem si pamatoval. Kolem cesty nad Kyžlířovem byly čtyřmetrové zá
věje sněhu a já jsem v tlustém vlněném černém kabátu obcházel jednotli
vé pobočky a učil jsem děti lásce k hudbě.
Práci jsem dělal, jak nejlépe jsem dovedl. U dětí jsem si rychle zjednal
respekt, nejraději na mně měli asi to, že jsem nikdy nedělal z komára vel
blouda. A taky že cokoliv jsem kdy dělal, dělal jsem naplno, nebo jsem to
nedělal vůbec. Měl jsem skvělé kolegy, kteří mi pomáhali, jak jen mohli.
Každé pondělí jsem po práci chodil ke Krškům, kde jsem emeritní ředitel
ce Ireně Krškové pomáhal s tvorbou pomůcek, které jsem s ní reprezento
val na výstavě Schola Nova v Praze. To, co původně začínalo jako čtyřho
dinovka prezentací různých pomůcek, přerostlo v upřímné přátelství s ní
a s jejím manželem doktorem Ivanem Krškou.
Nezřídka jsem místo přípravy pomůcek připravoval bramboráky nebo
vařil večeři pro nás tři. Pan Krška byl jedním z nejinteligentnějších lidí,
jaké jsem kdy potkal. Byl historikem, o Potštátě a jeho okolí věděl úplně
všechno. A nejen o tom. Tyto pondělky byly nejsvětlejším místem mé roč
ní kariéry učitele základní umělecké školy.
vy
Šmído
117

Taky jsem miloval pátky. Vždy ve tři hodiny, když učitelé a děti šli
domů, přišly Hedvika a Jana Šustková, společně jsme hráli na klavír, něco
mlsali, zpívali – byl to takový rituál před víkendem, který jsme milovali.
Paní ředitelka Kršková byla přesvědčená, že mě dokáže dostat na jinou vy
sokou školu, pokud budu studovat hudební výchovu. Nechtěl jsem.
Při práci v hudebce jsem zorganizoval dva zájezdy do Prahy, na muzi
kály do Hudebního divadla v Karlíně. Když jsme jeli autobusem v lednu,
mrzlo až praštilo, na D1 se našemu řidiči samy od sebe otvíraly dveře prů
vanem a my dva s Markétou jsme pěkně mrzli. Když jsme pak jeli v květnu,
autobus asi 40 kilometrů před Prahou dojel, vytekla voda z chladiče a kaž
dý z nás se musel do Prahy dostat na vlastní triko. Po příjezdu do Karlína
jsme měli jenom pár chvil na občerstvení. Vletěli jsme do maličké cukrár
ny přímo naproti divadlu a dali si dobrý větrník a bezé roládu. Přesně ta
kovou, jakou bych se nebál naservírovat ani doma. S ostatními účastníky
zájezdu jsme se setkali před divadlem, do kterého nás posléze pustili, aby
nás z něj zase vyvedli, protože v divadle byla nahlášená bomba. Všude byli
psovodi, policisté a hasiči. Naštěstí šlo jen o planý poplach. Bylo to před
stavení muzikálu My fair lady, jednoho z mých nejoblíbenějších.
Během roku, kdy jsem působil jako učitel, jsem bral zakázky na pečení
a na svatby, které mi padaly doslova a do písmene do klína. Už ve druhé
polovině roku jsem věděl přesně, že jako učitel nebudu moct pokračovat,
protože mě srdce táhne k pečení, protože se potřebuju patlat s máslem
a s cukrem, s moukou a s vanilkou a chci tvořit jedlou krásu, jedlé umění,
chci být u toho, když se lidé rozplývají nad dobrým čokoládovým dortem,
že chci prostě dělat to, pro co jsem se narodil.
Markéta se dostala na 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, na obor
fyzioterapie. Ve volných chvílích si chodila přivydělávat, například úkli
dem. Uklízela u pana Fučíka, ze kterého se vyklubal gastronaut. Řekla mu
o mně, a on na to, že by mi uměl najít místo v Praze. Markéta a její máma
vy
Šmído
118

Ludmila mi neustále opakovaly, že musím z domu, že musím do Prahy,
protože doma na mě už nic nečeká. Cítil jsem neuvěřitelnou podporu.
A tak jsem se prvního července 2002 s cestovní brašnou, do níž se veš
lo 20 kg mých kuchařských a cukrářských knih, a se dvěma rondony vydal
do Hranic na vlak. Vezl mě tam táta naší škodověnkou a jela s námi i má
malá sestra Zuzka. Ta hrozně plakala a mně to trhalo srdce. Věděl jsem ale,
že když neodjedu, tak jí v budoucnu, až mě bude nejvíc potřebovat, nebu
du umět pomoct. Jako už poněkolikáté jsem přesně věděl, co chci, ale ne
uměl jsem to správně pojmenovat. Pro to, co jsem viděl a cítil, neexistova
la správná slova. Řeč není dokonalá. City a hlas srdce ano.
vy
Šmído
119

í d ov y
ce p t p ro Šm
R e
a
Pavlov
Holky Šmídovy miluji sladké, milují Troubu předehřejeme na 140 °C.

jídlo a dobré pití a bezesporu milují Bílky s citrónovou šťávou ušleháme
život. Dlouho jsem váhal, zda sem elektrickým mixérem do polotuha
zařadit recept na pomalu kynutou a po lžících zašleháme cukr krupici.
vánočku, kterou milují stejně jako Došleháme dotuha a nakonec lehce
já, nebo na jeden z nejjednodušších zamícháme směs cukru moučky,
a zároveň nejefektnějších dezertů, škrobu a citrónové kůry. Hmotu
které znám. Zvítězila druhá rozdělíme na tři plechy vyložené
možnost. Australská a nebo možná papírem na pečení a stěrkou
spíše novozélandská Pavlova je rozetřeme do kruhů o poloměru asi
bezkonkurenční. 26 cm. Na ty rovnoměrně rozdělíme
připravené pyré a lžící vytvoříme
Na korpus: 240 g bílků, mramor. Sušíme 3–4 hodiny, nebo
240 g cukru krupice, 240 g cukru dokud upečená Pavlova není
moučky, 1 malý citrón – šťáva i kůra, zcela suchá. Na náplň si ušleháme
20 g bramborového škrobu smetanu, kterou jednotlivé vychladlé
Na mramorování: 100 g pyré placky slepíme. Vrch ozdobíme
z lesního ovoce ostružinami a jedlými květy.
Na náplň: 900 g 33% šlehačky Necháme v lednici asi dvě hodiny
Na ozdobu: 500 g čerstvých ostružin zvláčnět.

6
a n k y
A nglič
S
edl jsem na vlak, abych za čtyři a půl hodiny vystoupil v Praze na
hlavním nádraží. V té euforii jsem úplně zapomněl na to, že vlast
ně nemám kde spát. Nemám práci a vlastně tam ani nikoho ne
znám. V Praze na mě vůbec nikdo nečekal. Markétě právě zača
ly prázdniny a byla někde doma u rodiny. Vysedl jsem z vlaku a přemýšlel,
co budu dělat. Rozběhl jsem se k nejbližší trafice a zeptal se, jestli náho
dou neexistují nějaké noviny, díky kterým by se dalo sehnat bydlení. Tra
fikantka se na mě podívala jako na úplného magora. Potom vzala z regálu
Annonci – bydlení a časopis mi prodala. Sedl jsem si do Fantovy kavár
ny a začal obvolávat jednotlivé inzeráty. Měl jsem štěstí, hned na druhém
inzerátu mi pán řekl, že nabídka je stále platná. Dům se nacházel v uli
ci V Jámě. Malý pán mě uvítal, potřásli jsme si rukou a on mě vzal k sobě
domů. Až teprve tam jsem zjistil, že se jedná o jednopokojový byt a že bu
deme spolu spát v jedné místnosti na dvou různých lůžkách. Vyžádal si
ode mě týdenní zálohu, kterou jsem zaplatil, ale věděl jsem, že hned dru
hý den musím pokračovat v hledání.
Ten den jsem se šel projít k Vltavě. Díval jsem se na vodu. Bylo nádher
ně. Vrátil jsem se do bytu V Jámě. Zjistil jsem, že nejenom spíme společně
anky
Anglič
123

v jedné místnosti, ale že pán je také silný kuřák, a kde se vzal tu se vzal, byl
tam i pes. Tu noc jsem nějak přežil. Ráno jsem se probudil úplně vyuze
ný. Pán kouřil i v noci. Hned po snídani jsem se vydal zpět do města, kou
pil jsem si novou Annonci a pokračoval v hledání. Opět se na mě usmá
lo štěstí. Telefon zvedla příjemná paní, pořád se něčemu smála. Moc se
nevyptávala. Řekla, že má třípokojový byt na Chodově a že tam žije sama
s dvěma dětmi. Vydal jsem se tam. Maličko mi připomínala babičku. Byla
velké statné postavy, taková selka. Její dcera Helena propadla z angličti
ny. Když bytná zjistila, že nějakou znalost angličtiny mám, zeptala se mě,
zda bych náhodou nemohl doučovat. Mohl jsem. Střídavě jsem Helenu do
učoval, hledal si práci a do toho mě paní domácí hezky krmila. U nich se
jedlo dobře.
Jak to bylo tenkrát s hledáním práce? Opět jsem si koupil stejné novi
ny a obvolával další inzeráty. Nebylo to jednoduché, protože nezaměst
nanost byla docela vysoká a pro práci v gastronomii bylo třeba výučního
listu. Ještě než jsem práci našel, zařídil jsem si dálkové studium oboru
kuchař v Braníku. Zaplatil jsem školné a těšil se na září. Začalo pršet a na
Prahu se plíživě valila tisíciletá voda. Léto je samo o sobě těžkým obdo
bím pro získání práce v cukrárně. Díky tomu, že se ochladilo a pořád pr
šelo, prodávaly cukrárny zákusky jako na jaře. Usmálo se na mě štěstí.
Pokolikáté už?
Práci jsem dostal v zakázkové výrobě u firmy Med-Schick. Pohovor se
mnou provedl Mirek, ukázal mi svou firmu, která se dělila na dvě části.
V té první se dělaly klasické výrobky české cukrařiny a ve druhé jenom
sladkosti na zakázku a speciální výrobky. Přišel jsem právě ve chvíli, kdy
se připravovala zakázka pro Pražský hrad, na který byl pozván japonský
císař. To bylo hodně vzrušující. Mí noví kolegové byli Martina a Marek.
Martina se mi hned od začátku hodně líbila. Byla ze Slovenska a bylo vi
dět, že své místo na slunci si musela hodně vybojovat. Marek byl Pražák.
anky
Anglič
124

A maličko bručoun. Toho jsem si teprve musel získat. Od nás z dílny se
posílaly minidezerty na vltavské parníky, vyráběli jsme zákusky pro asi
čtyřicet cukráren po celé Praze. Dorty na zakázku si u nás mohl objed
nat kdokoliv.
Ve firmě kromě majitele Mirka a jeho ženy Ivety pracovala také Mirko
va máma paní Medová. Schickovi měli dvě děti, Patrika a Kristýnu. Byli to
malí caparti a vždycky pro sebe ulovili něco sladkého. Bylo na nich vidět,
jak moc si užívají toho, že jejich rodiče a babička vlastní cukrárnu. Patrik
hrával několikrát týdně po škole fotbal a malá Kristýnka měla našlápnu
to do světa modelingu. Její máma Iveta byla přesvědčena, že z ní jednou
bude miss anebo modelka. Ve firmě jsem se rychle zabydlel. Mirek, který
mě zaměstnal na základě mého portfolia několika desítek fotografií, brzy
poznal, že toho dokážu hodně zastat. Od prvního září, kdy u nás začali pra
covat učňové cukrářského učiliště v Hostivaři, mě ustanovil mistrem od
borného výcviku.
Se studenty jsem si většinou rozuměl, neboť byli téměř stejně staří jako
já. Rychle jsem navázal vztah s jejich mistry odborné praxe a domluvil
se, že příští rok u nich dálkově vystuduju učební obor cukrář. Rok utíkal
jako voda, víkendy jsem střídavě trávil v práci, v kuchařské škole v Braní
ku nebo na Moravě u rodiny. Rodiče a ostatní příbuzní, kteří si mysleli, že
to v práci v Praze nedám a budu se chtít vrátit domů, brzy přišli na to, jak
moc se pletli…, bylo to přesně naopak. Domů jsem jezdil jednou za měsíc
na několik dní, pozval jsem svoje širší příbuzenstvo, babičky, tety a strý
ce, bratrance a sestřenice a uspořádal jsem malou rodinnou oslavu, na kte
ré se oslavoval život. Žádné narozeniny. Jen oslava života. V práci to bylo
taky super.
Rychle jsem se vypracoval na jednoho z klíčových zaměstnanců vel
ké firmy a dostal jsem docela velkou odpovědnost. Měl jsem férové vzta
hy s kolegy i s nadřízenými, velký prostor pro svou kreativitu. Dělali jsme
anky
Anglič
125

zajímavé zakázky pro Pražský hrad, na Žofín, do koncertních hal a síní,
podíleli jsme se na přípravách několika reklam, které se natáčely v atelié
rech na Barrandově. Kolegu Marka a jeho kamaráda Kubu jsem doučoval
z němčiny, k Martině do Senohrab jsem jezdil na víkend grilovat a všechno
se zdálo krásné a idylické. Přes jednu seznamku jsem se seznámil s chlapí
kem, který se jmenoval Radek, a začal jsem si s ním pravidelně psát. Malič
ko, ale jistě se formoval můj první vztah, první láska a s tím všechno nové,
neochutnané a krásné. Na jaře příštího roku jsem se přestěhoval z Cho
dova do Štěrbohol a bydlel jsem u paní Růžičkové. Měla krásný velký ro
dinný dům jen pro sebe.
Ukončil jsem kuchařské učiliště a začal jsem dálkově studovat obor
cukrářský. Zúčastnil jsem se také několika cukrářských kurzů a také své
první soutěže, Gastro Hradec, kde jsem za svou skulpturu z tuku a dort ve
tvaru obrazu s malbou Harryho Pottera dostal dvě bronzové medaile. To
hle mě docela nakoplo a ukázalo mi, že má smysl pokračovat. Často jsem
se vídal s Markétou, která pořád studovala fyzioterapii na 3. lékařské fa
kultě. Psal jsem si se sestrou dopisy plné lásky, ale i hněvu a zklamání ze
vztahu s mámou, která prostě regulérně pila. Psal jsem si také se svou tříd
ní z gymnázia Maruškou Vávrovou a s paní učitelkou Dagmar Otrubovou,
u které jsem maturoval z estetické výchovy. Nedlouho nato jsem se dozvě
děl, že onemocněla zákeřnou leukemií. Jednou mi z nemocnice napsala,
jak se jí ulevilo a jak už se moc těší zpátky domů, kde začne znovu malovat
a tvořit. Den na to zemřela. Markéta mi sdělila, že dobrým lidem se před
smrtí uleví. Často jsem navštěvoval Lídu a také její dceru Verunku, která
v té době v Praze bydlela a měla před svatbou. Na svatbu, která se kona
la v Hranicích, jsem byl pozván, abych napekl. Společně jsem s nimi vše
mi strávil jedny z nejkrásnějších dní v životě, kdy jsme v domě jejich bra
trance celé dny pekli dezerty a cukroví, koláčky a dorty a po nocích si vařili
a u sklenky vína oslavovali. Svateb za ty tři roky bylo několik.
anky
Anglič
126

Malba a kresba mě odjakživa zajímaly.
A pokud je výsledek navíc jedlý, tak tam potom
končí veškerá legrace. Žádný tisk. Klasika se
štětcem a potravinářskými barvami.
anky
Anglič
127

Taky jsem pekl pro Lenku, sestru Gábiny, se kterou jsem strávil čtyři
roky na gymnáziu. Pečení probíhalo v Lipníku nad Bečvou za pomoci je
jich babičky paní Hradílkové a rodinné přítelkyně paní Coufalové. Od jed
né jsem se naučil, že kdo se nesrovná s chlebem, nesrovná se ani s lidmi.
A od té druhé, že v životě je vždy čemu se smát, i když je to někdy zatra
ceně složité. Svatba se konala v Týně, pod hradem Helfštýn. Naproti mě
seděl farář Josef a velký příjemný a krásný člověk Robert Chejn. Když se
dozvěděl, co všechno jsem na svatbu připravil, nezapomněl se zmínit, že
má v Praze v Dlouhé třídě restauraci a že do ní hledá cukráře. Slovo dalo
slovo, a já jsem zanedlouho v Praze připravoval dezerty pro jeho kavárnu,
chodil vždy po práci péct dorty do jeho Robert’s restaurant a Robert’s café.
Nová nádherná zkušenost, kde jsem byl obklopen profesionály, kteří svou
práci dělali opravdu dobře. Miloval jsem každou minutu. Robert mě něko
likrát vzal po práci ve dvě hodiny ráno do auta a o tři hodiny později mě
vysadil přímo před naším domem v Kyžlířově. Rodiče se mezitím přestě
hovali z bytovky do domu, ve kterém má babička Josefka strávila kdysi své
dětství a který tenkrát patřil její sestře a bratrovi.
U Schicků jsem měl obrovské štěstí, neboť všechny zákusky a dezerty se
u nich pekly ze základních ingrediencí. Nepoužívaly se vůbec žádné polo
tovary. Připravovali jsme si vlastní listová těsta stejně jako ta linecká, šle
haly se hmoty na pláty i na korpusy, peklo se půl tuny vánočního cukro
ví a zakázková výroba se docela slušně rozjela. Do týmu přišel nový člen,
Mariánka z Ukrajiny. Nastoupila původně jako pomocná síla, nikdy před
tím v cukrárně nepracovala. Brzy se z ní díky píli a zručnosti stal klíčový
člověk. Svou prostořekostí si nás všechny získala.
Ukončil jsem své cukrářské vzdělání a přihlásil jsem se na vysokou ško
lu hotelovou. Mezitím jsem začal svůj třetí rok v zakázkové výrobě. Vždy
jednou za měsíc jsem strávil týden na vysoké škole. V Praze se mi líbilo.
Všechno bylo skvělé. Bydlení, práce, kolegové i vztah s Radkem, skřípalo
anky
Anglič
128

to pouze na Moravě, kde bylo čím dál jasnější, že máma má obrovský pro
blém, se kterým jí nikdo jiný než ona sama nepomůže. Mé sestry Zuzky mi
bylo opravdu líto. Ale věděl jsem, že náš společný čas teprve přijde. Kaž
dý rok jsem ji a taky bráchu Aleše brával na týden do Prahy, pořádali jsme
výlety a užívali si spolu stráveného času. Jednou ráno mi volala máma do
práce, bylo poznat, že je opilá, a já jsem se s ní nechtěl moc bavit. Jenom
mi řekla, abych si promluvil s tátou, prý byl den předtím účastníkem do
pravní nehody, kterou zavinil. Jak jsem se dozvěděl, v práci někdo slavil
narozeniny. Táta před řízením nikdy nepil. Tentokrát udělal výjimku a dal
si jednu štamprli. Řídil traktor, kde měl dva spolujezdce. Když odbočoval
z vedlejší silnice na hlavní, nedal přednost a narazil do osobního auta. Na
štěstí se nikomu nic nestalo, ale vzniklá situace ho stála spoustu peněz
a v neposlední řadě i zabavení řidičského průkazu na tři roky. Problém
byl v tom, že táta byl řidičem z povolání. Pracoval na zemědělském statku
a prakticky celý rok řídil nějaké dopravní vozidlo či zemědělský stroj. Teď
na tom byl po hlase velmi špatně, myslím tím psychicky. Vzpomínám si,
jak jsem mu řekl, ať je rád, že se nikomu nic nestalo, a že ho v tom zaměst
navatel určitě nenechá a postaví se za něj. Ale taky jsem mu řekl, ať to po
chopí jako lekci, že se mu život snaží něco říct, něco naznačit a táta by měl
něco změnit, dokud na to má čas. Protože když to nepochopí a nepomů
že těm, kteří jeho pomoc opravdu potřebují, může se mu stát, že ho život
postaví do situace, kdy už nebude mít na výběr. Na druhé straně drátu mi
to táta odsouhlasil. Byl to jeden z nejnepříjemnějších telefonických hovo
rů, které jsem kdy měl. Myslel jsem si ale, že byl pro nás oba velmi důleži
tý. Od té doby jsem měl pocit, že mu vůbec nic nedlužím.
Začal jsem chodit vždy jednou týdně na keramiku do dílny k Isabele
Skřivanové i s Markétinou sestrou Verunkou. Byl to kroužek, na který cho
dilo hodně zajímavých žen, třeba doktorka z popálenin vinohradské ne
mocnice Jarka a anestezioložka Eva, všechny byly o generaci starší než já
anky
Anglič
129

a neuvěřitelně jsem si s nimi rozuměl. Ony vyprávěly o svém světě, já jsem
vykládal o tom svém, a ta výměna informací a energie byla nesmírně pří
jemná. Naučil jsem se pracovat s hlínou a už jen ten pocit zapatlaných ru
kou a toho, jak z mazlavé anorganické hmoty, která má technickou paměť,
můžou vznikat skulptury, jež dokonale reflektují mou fantazii...
S přítelem Radkem jsme poprve vyjeli do Drážďan a já jsem jako hold
paní Otrubové musel navštívit galerii Zwinger. Dlouho jsem tam stál před
Da Vinciho Madonnou ve skalách, slzy mi tekly jako hrachy a vzpomínal
jsem na neuvěřitelnou osobnost paní učitelky a na to, jak moc mi dala. Ra
dek uměl skvěle německy, protože polovina jeho rodiny pocházela právě
odtamtud. Skvělý průvodce.
Úspěchy se samozřejmě dostavovaly i v dalších soutěžích, jichž jsem se
účastnil. Na ty mimopražské mě většinou vezl kolega Marek, který se me
zitím dal dohromady s naší společnou kolegyní Mariánkou. Taky jsem se
musel přestěhovat, neboť děti mé bytné, které s mámou nežily, si začaly
uvědomovat, že u nich doma bydlím už druhým rokem, což by mohlo zna
menat, že jejich máma by mě tam klidně mohla chtít i napořád. Naše spo
lečné soužití se zdálo docela ideální. Navštívila mě tam máma s tátou, ba
bička, jezdili za mnou sourozenci a přátelé. Přestěhoval jsem se tedy na
Žižkov, k paní Hrubé. Byla to moje třetí vdova v Praze. Asi jen náhoda?!?
Někdy na jaře, psal se duben 2005, mě na soutěži v Hradci Králové oslo
vila pracovní agentura Asendia. Když viděli, co všechno jsem vystavoval,
nabídli mi, zda bych nechtěl jít pracovat do Anglie. A to jsem náhodou úpl
ně nechtěl. V Praze jsem právě začal studovat soukromou vysokou ško
lu, každý rok mě to stálo kolem 80 000 korun a já jsem měl po čtyřech le
tech práce v České republice na kontě něco kolem šestnácti tisíc... Do září
jsem musel našetřit dalších třicet, abych si mohl zaplatit třetí semestr.
Zničehonic se v tom samém čase ozvala má kamarádka Markéta, jejíž ba
kalářský obor fyzioterapie se chýlil ke konci. Měla epochální nápad. „Pojď,
anky
Anglič
130

K Isabele Skokanové jsem chodil
do ateliéru déle než dva roky, učil
jsem se rozumět hlíně a keramice.
To jsem pak zužitkoval
v modelování z čokolády...
anky
Anglič
131

pojedeme v létě na prázdniny do Anglie nebo do Skotska, bude to super.“ –
„Co tam budeme dělat?“ zeptal jsem se. „Třeba trhat maliny, bude to sran
da,“ řekla Markéta.
Absolutně to nepřipadalo v úvahu. Musel jsem vydělávat peníze, kte
ré jsem nutně potřeboval našetřit, měl jsem slušně rozjetou kariéru, do
stavily se první úspěchy a nemohl jsem si dovolit všechno zabalit, od
jet na dva měsíce do Anglie, vrátit se na podzim a začít znovu úplně od
píky. A taky jsem panu magistru Mlčochovi slíbil, že s angličtinou nebu
du nikdy nic dělat. Věci a události ovšem nabraly velmi rychlý spád. At
mosféra ve firmě pomaličku houstla, začal jsem si připadat nepotřebný
a vztah, který vznikl mezi Mariánkou a Markem, začal do jisté míry ovliv
ňovat náladu ve firmě. Martina odešla. Zašel jsem si do agentury, která
mě na soutěži oslovila, a celé interview proběhlo v angličtině. Jedna sleč
na mě zpovídala, zatímco druhá všechno sázela rovnou do počítače, aby
z něj o několik minut později vytáhla můj životopis, který právě sepsa
la na základě mých odpovědí. Za angličtinu v něm bylo devět bodů z de
seti. Joke to byl… CV poslali své matce do Anglie a já jsem měl za tři dny
nabídku do dvou různých míst. Pětihvězdičkový hotel v Bathu, nižší po
zice a méně peněz nebo tříhvězda v Birminghamu, vyšší pozice a samo
zřejmě větší peníze.
Samozřejmě mě zajímal Bath. Práce byla tedy zařízena. S Markétou
jsme se domluvili, že teď budeme hledat práci pro ni. Nemělo přece žád
ný smysl jet do Anglie a trhat tam maliny. Zkoušeli jsme různé agentury
a čím více času a peněz nás to stálo, tím méně jsme dostávali zpět. „No
nic,“ řekl jsem. „Já mám práci zařízenou, takže poletíme oba do Anglie,
do Bathu, budeme bydlet spolu a ty si mezitím najdeš práci přímo na mís
tě.“ Domluveno. Na konci června, den předtím, než jsme měli kupovat le
tenky, za mnou přišla Markéta s tím, že má přítele, že je šíleně zamilova
ná a že nikam nepoletí. „Prosím? To myslíš vážně?“ – „Ano,“ odpověděla
anky
Anglič
132

Markéta. „Jsem moc zamilovaná a chci tady zůstat.“ Říkal jsem jí, že se
přece za dva měsíce vrátíme a že tady na ni Tonda určitě počká. Nechtěla
o tom ani slyšet. Já jsem věděl, že se dopouští jednoho z největších omy
lů ve svém životě. Zase mi vázla slova, zase jsem věděl, že následky toho
to rozhodnutí budou hrozné, ale neuměl jsem jí to vysvětlit, a tím pádem
jsem jí neuměl pomoct. Nemrzelo a nebolelo mě, že do Anglie, kam jsem
nikdy nechtěl, pojedu sám. Žralo mě, že Markéta dělá obrovskou chybu,
která ovlivní všechny její budoucí dny. V práci jsem podal výpověď, vyře
šil jsem to se svým přítelem Radkem, se kterým jsme si společně pobreče
li, rozloučil jsem se s rodinou a s babičkami na Moravě a koupil si letenku.
Čtrnáctý červenec 2005 byl nádherný den. Musel být nádherný na ce
lém světě. Někdy kolem oběda jsem dojel na letiště v Ruzyni, zařadil se do
fronty k odbavení letu do Bristolu. Moje velká černo-červená cestovní taš
ka byla narvaná k prasknutí oblečením a několika knihami a vedle ní jsem
na pás postavil svůj zelený kuchařský kufr plný nožů a udělátek pro práci
cukráře. V kapse pas a čtyři sta liber, veškeré mé úspory. Usazení do airbu
su tehdy mladé společnosti EasyJet proběhlo hladce, dveře se zavřely a le
tadlo začalo popojíždět směrem k ranveji. Dostalo povolení k odletu. Ro
lování se zdálo nekonečné. V jednom okamžiku jsem si myslel, že snad do
té Anglie jen tak dorolujeme. Asi nějaká konspirace, pomyslel jsem si. Od
lepili jsme se od země. Všechny vnitřní orgány mi to tlačilo někam dolů
a já zažíval úplně nový pocit. Nejen z letu. Byl to nepopsatelný pocit eu
forie mísící se s novým typem svobody.
Let byl naprosto klidný. Přistáli jsme v Bristolu, šel jsem s davem
směrem k pasové kontrole, vyzvedl si zavazadla a podle instrukcí od
agentury jsem nasedl do autobusu směrem do města. Kochal jsem se an
glickou krajinou a nemohl jsem si nevšimnout, že obloha s mraky je tak
nějak níže, že vidím lidi, kteří se tak nějak více smějí a že to celé je vlast
ně divně nové. Na nádraží jsem vystoupil z autobusu, koupil si jízdenku
anky
Anglič
1 33

a upaloval na vlak, který spojoval Cardiff ve Walesu s Londýnem, se za
stávkami právě v Bristolu a Bath Spa, kam jsem měl namířeno. Měl jsem
pocit, že nastupuju tím správným směrem. Směrem Svět. Jízda netrva
la déle než deset minut. Už při vjezdu do městečka Bath Spa jsem měl
úsměv od ucha k uchu. Byl jsem opravdu šťastný. Zastavili jsme. Vypotá
cel jsem se z vlaku obtěžkaný zavazadly, jako pučmeloun vylezl před ná
draží a zkušeně zamával na taxi. To jsem nikdy předtím neudělal. Svou
lámanou základní angličtinou jsem řekl: „Bath Spa Hotel, please.“ A bylo.
Taxikář si chtěl povídat. Pět minut mluvil sám se sebou. Já jsem se jen
smál a sem tam řekl „yes“. A zase se smál. Vyjeli jsme do kopečka Bath
Hill a projeli hotelovou bránou. Nádherný anglický park s altánkem, je
zírkem a sochami. Všechno kvetlo. Fontánami protékala voda a vše bylo
v nádherném klidu a harmonii. Uprostřed parku pak stála borovice, kte
rá tam musela být odjakživa. Auto zastavilo. Přišel otevřít gentleman ve
fraku. Ptal se na zavazadla. Asi. Já se pořád smál a zmohl se na: „Hello!“
On na to: „How do you do?“ Ze školy jsem znal, že ať se děje cokoliv, na
tuto otázku se musí odpovědět stejně. „I’m fine, thanks!“, odpověděl
jsem. Ani jsem to nedořekl a už jsem věděl, že jsem se prozradil. Už ni
kdy si nebude o mně myslet, že jsem místní, a už nikdy nesplynu s da
vem. Pán se jmenoval Jonathan a v hotelu pracoval mnoho let jako con
cierge. Opravdu mnoho. Řidič auta otevřel kufr a Jonathan se šel chopit
zavazadel. Rval jsem mu je z rukou a nějakou intuitivní angličtinou, po
suňky a řečí těla naznačoval, že nejsem host, že budu péct dorty a že mu
sím mluvit s někým z kuchyně. S kýmkoliv. Přesto mi se zavazadly pomo
hl, pořád se usmíval. Asi byl nemocný.
Vstupní dveře byly lemovány dórskými sloupy, ve foyer hotelu byla pří
mo naproti dveřím ta největší váza s čerstvými květinami na světě. Recep
ce samotná byla po mé pravici. Usadili mě do nádherné místnosti s ob
rovským krbem, olejovými plátny vznešených anglických žen a mužů na
anky
Anglič
134

stěnách, vázanými, čerstvě řezanými květinami na stolech, dveřmi do
kořán do zahrady a harfistkou, která preludovala hostům během pozd
ně odpoledního čaje. Celý duch byl v modrošedých valérech se stříbrný
mi a bílými detaily. Měl jsem vyčkat. Vyčkával jsem. Z hostů si mě nikdo
nevšímal. Líbilo se mi to. Najednou se ve dveřích naproti krbu objevil Jo
nathan a vedle něj stála smějící se slečna s dlouhými tmavě kaštanovými
vlasy v culíku, s placatou černou čepicí, v bílém rondonu s knoflíky těsně
pod pás a v kuchařských modro-bílých pepito kalhotách. Měla úsměv od
ucha k uchu, velké rozzářené oči a zlaté kruhové náušnice. „Hi! My name
is Sandra! Jsem tady šéfcukrářkou a Andy mě pro tebe poslal, nemá teď
čas a blablabla něco.“ Nestíhal jsem to v hlavě překládat. Smál jsem se. Ra
ději. Přesně nevím čemu. Pomohlo to.
Ukázala na můj malý zelený kufr s nářadím, pomohla mi s ním a nazna
čila, že velkou těžkou tašku si mám táhnout sám. Prošli jsme přes Drawing
Room, dále pokračovali chodbou, po jejíž pravé i levé straně pobíhali číš
níci v žaketech a u stolů seděli spokojeně vypadající hosté. Něco mi vyklá
dala, smála se u toho, něco řekla, podívala se napravo, tak jsem se tam taky
podíval, poté nalevo, tak jsem taky kouknul a tak to šlo dál, dokud jsme ne
přišli před dveře s označením vstup pouze pro zaměstnance. Sandra ote
vřela, vešli jsme. Mně spadla brada až ke kolenům. Stál jsem na kraji ob
rovské kuchyně, kde právě probíhal večerní šrumec. Kuchyně zásobovala
dvě obrovské restaurace, 130 pokojů room servisem, bar a veškerou ban
ketní a eventovou potřebu. Dvacet chlapíků se potilo nad sporáky, plame
ny šlehaly vysoko nad pánve a byl tam mimořádný klid, který vyrušoval je
diný člověk, šéfkuchař. Andy Hammer. Andy Kladivo.
Dostal jsem večeři, salát Caesar. Na vysoké vrstvě ledového salátu, za
lité dresinkem z ančoviček, bylo na proužky nakrájené grilované kuřátko,
všechno hustě posypáno parmazánem a čerstvými křupavými krutony.
Sedl jsem si ven na lavici a dal se do jídla. Postupně přicházeli kuchaři
anky
Anglič
1 35

a číšníci na cigaretu nebo na dvě, pozdravili mě, představili se a já jsem
měl pocit, jako bych tam patřil. Jako že to tak přesně má být. Na lavi
ci vedle mě si sedl Steve. Obrovský anglický pán, s velkým břichem, bez
vlasů a s perfektně zastřiženým knírem, ve velké modro-bílé zástěře.
Pracoval jako uklízeč na myčce, byl neuvěřitelně sympatický, měl tako
vé dětské modré oči, nádherně se smál, a když zjistil, že jsem z Česka,
hned se do mě zamiloval. Někam ke Kolínu jezdil za kamarádkou Len
kou, která tam žila se svou rodinou, a on u nich trávil vždy dva týdny
v roce. Česky samozřejmě neuměl. Ale jedno slovo zvládl absolutně per
fektně. Babička. Ubytovali mě v jednom ze čtyř pokojů, které byly vyhra
zeny pro zaměstnance, s tím, že druhý den musím na HR, kde si mě na
starost vezme Tracy a řekne mi co a jak. V pokoji nešlo zavřít okno. Na
válendě s měkkou matrací, která byla připravena ke spánku, se mi spa
lo nádherně.
Nástup do cukrárny jsem měl v devět hodin. Po sprše jsem šel přímo
tam. V místnosti už byla Sandra, která mě přivítala, ukázala mi veškeré za
řízení, lednice a sklady. Nejdříve mě zavedla do hlavní kuchyně, kde mě
představila jednotlivým kuchařům a pomocníkům, a poté do restaurace
Vellore. Noblesní zážitkové a přepychově zařízené restaurace s obrovský
mi okny, starožitným nábytkem a stříbrným servisem, ve které se právě
podávaly snídaně. Tato restaurace byla hodnocena dvěma AA rozetami,
což bylo ekvivalentem jedné michelinské hvězdy. Následoval Rotunda bar,
kde se podávaly luxusní drinky, na které často chodil Geoffrey Rush, Nico
las Cage nebo Judy Denchová a kde jednou z barmanek byla Lenka, půvo
dem z Brna. Usmála se na mě a přivítala mě do klubu. Nalevo od baru byla
restaurace Alfresco, která spojovala pravé a levé křídlo hotelu. Před ní se
nacházel úchvatný park jako z pohádek tisíce a jedné noci. Tato restaura
ce mi byla okamžitě mnohem bližší. Neformální a vzdušná, se spoustou
prostoru, s výjevy z antických mozaik, s dórskými sloupy a s neuvěřitelnou
anky
Anglič
136

Nejoblíbenější restaurace hotelu
Bath Spa se starožitným interiérem
a nejkrásnějším výhledem do zahrady.
Tady jsem byl doma.
anky
Anglič
137

energií, která byla umocněna obrovským výhledem do přírody. Bylo to jako
v ráji, zvláště pro kluka z malé vesnice, který měl být učitelem a teď se na
jednou ocitl v jednom z nejkrásnějších anglických měst, postaveném z ka
mene, s horkými termálními prameny, jež objevili již staří Římané a kam
se jezdila léčit i královská rodina. Pro toho kluka, který vždycky chtěl péct,
a musel pro to hodně obětovat. Nelitoval jsem v tu chvíli vůbec ničeho.
Pomaličku, ale jistě každá událost, která se mi přihodila do té doby, zača
la dávat smysl. Se Sandrou jsme se vrátili zpět do cukrárny, kde už na nás
čekala moje nová a její stará kolegyně Jo. Přišel jsem k ní, chtěl pozdravit
a zjistil velmi rychle, že je přesný opak Sandry. Zamračená, s přísně stři
ženými blonďatými vlasy do mikáda, drobounká a skoro to vypadalo, že
nemá ráda cizince. Výborně, řekl jsem si. To jsem zvědav, co se máme na
vzájem naučit a co si máme předat.
Každý den ráno přesně v devět jsme společně začínali meetingem, vedl
ho Andy nebo jeden z jeho dvou sous chefů Marcus z Irska nebo Rohan
z Jamajky. Na meetingu jsme se dozvěděli, co kdo dělá, kolik máme rezer
vací, jak je to s banketingem a tak dále. To byla pro mě nová zkušenost.
Musím říct, že se všichni chovali neuvěřitelně přátelsky, takže jsem měl
okamžitě pocit jisté familiárnosti, která mi byla hodně příjemná. Po mee
tingu mě čekalo kolečko na personálním. Tracy s malou tváří, jestě menší
mi lennonkami a s mohutnou hřívou hustě vlnitých vlasů byla asistentkou
manažerky. Vzala si mě pod patronát. Musel jsem vyplnit spoustu papí
rů, zažádat o National Insurance Number (obdoba našeho rodného čísla),
vyplnili jsme společně dopis pro banku, řekla mi tisíc různých informací,
ze kterých jsem rozuměl asi dvě nebo tři věty. Nevadí, zeptám se Sandry,
ona mi určitě poradí. Poradila. Byla tam pro mě. Postupně mě představo
vala všem lidem, kteří do cukrárny vešli jen tak, pozdravit, anebo pro ovo
ce, pečivo, doplnit sušenky a cookies nebo pro sladké kanapky či talířo
vý dezert.
anky
Anglič
138

Srdcem cukrárny byla obrovská etážová pec. Před ní byly na regálech
narovnány různé domácí sladkosti a polotovary. Naproti nim byl mrazák
s domácími zmrzlinami, nad ním pult s talíři a ingrediencemi potřebný
mi k talířovým dezertům. Půdorys byl ve tvaru L, přičemž na kratší stra
ně byla dvě obrovská okna do zahrady, několik stolů na přípravu, výrobník
zmrzliny, klasický strojový robot, plynový hořák s obrovskými plotnami.
A v rohu několik mrazáků a lednice včetně té průchozí, ve které bylo srov
náno ovoce a v jejímž levém rohu byly zákusky určené k podávání čaje
o páté. V kapse jsem měl malý zápisník, do nějž jsem si všechny nové in
formace a pojmy zapisoval. První den, vidím to jako dnes, mě Jo zasvětila
do přípravy sladkého těsta sablée, které bylo určeno pro přípravu citróno
vých tartů, pro přípravu jednotlivých tartaletek se smetanou a s ovocem.
Udělali jsme spolu rozinkové a hodně čokoládové cookies a na závěr do
poledne mi ukázala, jak se připravují tradiční anglické vdolky scones, kte
ré se servírují pouze při čaji o páté.
Nemohl jsem se dočkat, až je ochutnám. Jejich příprava je relativně
snadná. Vezme se mouka, prášek do pečiva, máslo a cukr, udělá se dro
benka, potom se přidá tekutina, mléko, vajíčka, někdy podmáslí, rychle se
zamíchá. Důležité je těsto nepřepracovat, jinak zgumovatí a bude se tr
hat. Výsledné těsto se rozválí na 3 cm, vykrájí se z něj kulaté tvary, a ty se
odkládají na plech s pečicím papírem. Potřou se vajíčkem, nechají se ješ
tě chvíli odpočívat v pokojové teplotě a potom se pečou při 160° asi pěta
dvacet až třicet minut. Místností to podivně zavonělo. Úplně nová, hodně
moučná vůně. Sotva jsme je vytáhli dozlatova upečené z trouby, vrhl jsem
se na jeden, rozlomil a ochutnal. Byly hrozné. Do toho přišla Lenka z baru.
Řekl jsem jí, že vůbec nechápu, jak tohle můžou jíst, a ona na to, ať nehá
zím flintu do žita, že když se to rozřízne, naplní tučnou anglickou smeta
nou a na to dá ještě velká lžíce jahodového džemu, je to znamenité. Udělal
jsem to přesně tak, jak řekla. Bylo to skutečně vynikající. Na tuto dobrotu
anky
Anglič
1 39

nemá čeština žádný překlad. Věděl jsem, že tady se mi bude líbit a že se
tady spoustu věcí pro mě úplně nových určitě naučím.
Dny pomalu utíkaly, já jsem se nějakým způsobem naučil fungovat s Jo,
založil jsem si bankovní účet a přestěhoval se z hotelu do bytu, který mi
pronajal pan Hayes, což byl místní výrobce starožitného nábytku. Byl už
třetí generací, která obchod a dílny spravovala, a téměř každou neděli se
svou ženou, svými dětmi i vnoučaty u nás v hotelu obědval. Byt to byl
nádherný, mezonetový. Měl v prvním patře jednu velkou kuchyni spoje
nou s obývákem, ve druhém patře byla koupelna s toaletou a jednou lož
nicí a v patře třetím byly zbývající dvě ložnice. Já jsem se nastěhoval jako
první a zabral jsem pokoj úplně nahoře, zdál se mi největší. Hned po mně
se nastěhoval kluk z kuchyně z Bulharska, který se jmenoval Sergi. Úplně
naposledy k nám HR manažerka Liz dovedla posledního spolubydlícího.
Jmenoval se Anil. Byl z Indie, dohněda opálený, s knírem a černými vla
sy. Na Anila bohužel zůstal nejmenší pokoj. Ještě než Liz odešla, řekla mi,
že kdyby s Anilem byly jakékoliv problémy, ať neváhám a všechno jí řek
nu. Tenhle komentář jsem absolutně neocenil. Myslel jsem si, že to bylo
hrozné a neprofesionální. A že takovými domněnkami jen zasévala semín
ka nejistoty. S Anilem jsme se velmi rychle sblížili. Byl neuvěřitelně exotic
ký, pocházel ze země, která byla vzdálená nejen geograficky, ale i kulturou
a stylem života, tak rozdílným od našeho evropského. Za několik týdnů se
Sergi odstěhoval, Anil se z malé místnosti přestěhoval do většího pokoje
přímo pode mnou a k nám do bytu přibyl mladý klučina z Itálie Jacopo.
Zdálo se, že je to ještě dítě, které se nějakým záhadným způsobem objevi
lo v Anglii, daleko od rodiny a od svých špaget.
Červenec utekl a srpen se blížil k závěru. Já jsem za ty necelé dva mě
síce pochopil, jak to v hotelu chodí, jeho dynamiku, hierarchii. Byl jsem
představen floristce Louis, kadeřnici Jenny, Stevovi z místního fitness,
jehož součástí byly venkovní a vnitřní bazén a nekonečný počet saun.
anky
Anglič
140

Absolutně jsem miloval slečnu Preedu původem z Thajska, která měla za
manžela sommeliéra Mirka ze Slovenska. Preeda měla na starosti Drawing
Room, místnost, ve které se podává odpolední čaj. Pak tam byla Julie, nád
herná anglická lady s krásně prošedivělym mikádem, která mě okamžitě
dostala svou vstřícností a lidskostí. Stejně jako Preeda. O stravu zaměst
nanců se starala Molly. Té muselo být aspoň pětasedmdesát let. Byla to
legenda, která věděla úplně o všem, co se kde šustlo. V hotelu pracovalo
celkem sto sedmdesát lidí určitě nejméně čtyřiceti národností. Byl to mi
krosvět, který nějaký způsobem fungoval jako celek a kde záleželo na kaž
dém z nás, aby se náš zákazník cítil dobře a výjimečně.
Ráno hned po meetingu jsem zašel za Andym, abych mu oznámil, že
příští týden je konec srpna a já se vracím zpět do Prahy, kde musím na
stoupit do druhého ročníku vysoké školy. Andy na mě vytřeštil malé hně
dé oči a zrudl tak, že všechny drobné pihy na jeho anglické tváři byly ještě
výraznější. Vůbec nechápal, co se děje. Já jsem mu znovu opakoval, že jsem
přijel pouze na pár týdnů, a jelikož se srpen chýlí ke konci, musím zpět na
školu do Prahy. Zatáhl mě do kanceláře, ve které pořád a dlouze něco ble
kotal a já si pouze pamatuji, že mi opakoval, jaké velké plány se mnou měl.
Já jsem se omluvil a řekl jsem, že je mi to moc líto, ale že škola je priorita.
Načež se mě zeptal, zdali ji můžu přerušit. „Ano, můžu, ale znám se. Když
přeruším, už se nikdy nevrátím,“ odpověděl jsem. „A tady odtud by stu
dovat nešlo?“ zeptal se mě. No, teoreticky ano, ale to bych musel pracovat
tři týdny v kuse, abych si potom vybral svá volna najednou a jel do školy.
A on na to, že jestli to zvládnu, tak ať to tak dělám. Skvělé. Budu tedy lí
tat do školy letadlem.
Po několika týdnech jsem se vydal zpět do Prahy. Zaplatil jsem škol
né na půl roku, absolvoval tři nebo čtyři dny ve škole, večery jsem trávil
s Radkem a na víkend jsem se vydal za rodinou na Moravu. Byl jsem na
těšený, protože jsem je již několik měsíců neviděl, byl jsem plný zážitků,
anky
Anglič
141

které jsem chtěl sdělit, ukázat jim fotografie z místa, které bylo do jis
té míry pro spoustu z nich nedosažitelné. Sestra se mi vrhla kolem krku
a bylo vidět, jak jsme oba rádi, že jsme zase spolu. To samé se dělo u babi
ček. Vyprávěl jsem a plácal jedno přes druhé, hýřil superlativy o zemi, kde
musím mluvit anglicky, a bylo vidět, jak rodiče, se kterými jsem si posled
ních několik let neměl o čem vykládat, najednou mění postoj a jsou pyš
ní na svého nejstaršího syna. Moc dobře jsem ovšem věděl, že mámin boj
s alkoholem pořád trvá.
Připadal jsem si, že mi svět leží u nohou. Velmi vytížené a zaneprázd
něné Vánoce, které jsem strávil v hotelu a v jeho cukrárně, byly obrov
skou příležitostí k tomu, abych všem ukázal, že moje místo je tam, kde je,
že jsem nepostradatelný a že vím, co dělám. Ve foyer hotelu stála obrov
ská perníková chaloupka ve tvaru hotelu a dotvářela magickou sílu zim
ních svátků. Tu jsem si musel na vedení vyvzdorovat, v Británii se totiž
chaloupky středoevropského střihu, tedy zdobené hnědým těstem a po
levou, nevyrábějí. Pokud ji někdo připravuje, pak těsto jen natře nahnědo
a nalepí na něj sladkosti.
Neustále jsem se sám vzdělával. Čas jsem trávil v místní knihovně,
půjčoval jsem si všechny anglické knihy o dezertech a moučnících od
nejvybranějších šéfcukrářů a šéfkuchařů. Samozřejmě mezi nimi nemoh
ly chybět legendy jako Mary Berry, Delia Smith, Gordon Ramsay a Gary
Rhodes. Tam všude jsem se inspiroval, abych potom eklekticky mohl na
čerpané znalosti transformovat do své cukrárny pětihvězdičkového ho
telu. Hned první menu, které jsem vytvořil, byl obrovský success. Kaž
dý rok jsme dostávali několik tajných návštěv od inspektorů AA Rosette,
britské obdoby hodnocení restaurací Michelin, a vždy to začínalo stej
ně. Inspektor v utajení přišel na večeři, v baru si dal drink a kanapky, po
aperitivu se nechal uvést do restaurace. Objednal si předkrm, hlavní jíd
lo a dezert. Samozřejmě nemohla chybět káva nebo čaj a k tomu petits
anky
Anglič
142

fours. Při první návštěvě byla na dezertním lístku pěna z extra mléčné
čokolády s africkým čajem Roibos, s omáčkou z uzených kakaových bobů
a k tomu na mandlové posýpce podávaná levandulová zmrzlina. Nezapo
mínejme, že mluvíme o roku 2006. Ke kávě jsme pak podávali výběr do
mácích pralinek a bonbónů, první byl s malinami a bazalkou, druhý byl
lanýž z fialek a vřesového medu a poslední tradiční křupavý fudge s pers
kou modrou solí. Když přišlo vyrozumění, jak jsme se umístili, vidím to
jako teď. Andy a jeho zástupce přiběhli ke mně do cukrárny a začali mě
objímat, protože stoprocentního úspěchu hotelová kuchyně a cukrárna
ještě nikdy nedosáhly. Očividně byli pyšní na to, že měli při výběru šťast
nou ruku.
Zatímco jsem takto pendloval mezi školou, cukrárnou v Anglii a rodi
nou na Moravě, snažil jsem se udržovat vztah na dálku se svým přítelem,
učil se na zkoušky a připravoval prezentace, dále jsem se zúčastňoval Gas
tro Hradců v České republice, kde mi zázemí pro moje pečení nadále po
skytovali Schickovi i se svou cukrářskou dílnou. Z anglických soutěží jsem
si vybral tu v Londýně, která se jmenovala Dessert of the Year (Dezert
roku), a byl jsem vybrán do finále. V živém finále jsem pak s dalšími jede
nácti cukráři celé Anglie připravoval svůj dezert, kterým byla pomalu pe
čená rebarbora s malinovou pěnou z růží, šampaňskou zmrzlinou a sko
řicovým koláčkem s fazolí tonka. Dostal jsem ocenění za nejlepší pěnu
a spolu s Anilem, který mě doprovázel, jsme si dali oběd v Soho a vydali
se zpátky do Bathu. Uvítal nás Andy i s bývalým manažerem Michaelem,
který byl zároveň Anilovým kamarádem. Anilova přátelství jsem si neu
věřitelně vážil. Zásoboval mě historkami o tom, jak to u nich v Indii cho
dí, že má spoustu sourozenců, že tam má služku, co připravuje snídaně,
služku, která připravuje oběd a stará se o domácnost, že má zahradníka
a taky osobního řidiče. Samozřejmě že jsem mu nevěřil ani slovo. Přes to
všechno jsem měl Anila neuvěřitelně rád. Strávili jsme spolu spoustu času,
anky
Anglič
143

neboť on byl číšníkem nejprve v restauraci a později v room servisu a já
jsem trávil dlouhé hodiny v cukrárně se svými kolegy vymýšlením různých
novinek a specialit pro mlsné jazýčky našich strávníků. Anil byl mým nej
větším kritikem. Zavděčit se východoindické chuti kluka z Keraly nebylo
jednoduché. Snil o svém životě v Americe, pro který byla Anglie nezbyt
ným mezikrokem. Já jsem tenkrát věděl, že ho žádná Amerika nečeká, ale
neříkal jsem mu nic. Nerozuměl by mi.
Vrátil jsem se do Anglie, přivítal se s Anilem a upaloval do hotelu. Se
všemi jsem se pozdravil a pochopil, že mi chtěli něco říct. Sdělil mi to
Andy: Sandra podala výpověď a za měsíc tady nebude. HR podal inzerát
a začali hledat do hotelu nového šéfcukráře. Během několika příštích týd
nů jich opravdu přišlo na zkušební den několik. Kluci i holky, mladí i zralí.
S ani jedním nebyl Andy ani jeho zástupce Marcus spokojený. Ten pak za
mnou přišel a vybídl mě, abych zkusil, jenom tak, připravit 6 různých ta
lířových dezertů. Řekl jsem si, vlastně proč ne. Když taková příležitost je,
musíte ji chytit za pačesy a pořádně k sobě přitáhnout. A když něco chcete,
tak si pro to musíte jít a vzít si to. Zadarmo jsem neměl opravdu nic. Při
pravil jsem několik talířových dezertů, jeden komínek se slaným šlehaným
karamelem, skořicovou oplatkou a banánovou omáčkou, jiný zase byl ko
láček z mrkve a zeleného koriandru a čerstvých pomerančů, se zmrzlinou
z meruněk a mrkve. Nejvíce Andymu chutnal cheesecake z bílé čokolá
dy a citrónu, s pistáciovou slanou zmrzlinou a horkými višněmi v griotce.
Druhý den ráno Andy na poradě oznámil, že jsem byl právě povýšen na
šéfcukráře hotelu Bath Spa, a tentýž den mi do cukrárny chodili gratulovat
ostatní manažeři hotelu, neboť jeho generální manažer pan Giorgio Borgo
novo vydal nařízení, které mé povýšení oznamovalo. Ten pocit byl neuvě
řitelný. Největší radost z toho všeho měl samozřejmě Anil, se kterým jsem
se neuvěřitelně sblížil. Nejmenší radost měla Jo, která pro hotel pracova
la už třetím nebo čtvrtým rokem, neustále opakovala, že už toho má dost
anky
Anglič
144

Povýšen na šéfcukráře jsem byl
během několika měsíců a bylo to
pěkně vydřené. Nejvíc se mnou
slavili Anil, Preeda a Julie.
anky
Anglič
1 45

Pozvánka a také diplom za 2006. Dařilo se. Absolutní vítěz ve
Dezert roku 2006, který pořádala finále cukráře roku v Praze.
tehdejší legenda cukrářské scény V porotě byla mimo jiné Mirka
v Londýně, pan Michael Nadell. Slavíková, se kterou nás osud měl
teprve propojit.
anky
Anglič
146

a že půjde, přitom tam pořád zůstávala a všem kolem sebe do jisté míry
otravovala svými náladami vzduch.
Na podzim jsem se zúčastnil finále soutěže Cukrář roku 2006, které se
konalo v Praze. Členkou odborné poroty byla paní Mirka Slavíková, o níž
jsem věděl, že je neuvěřitelná v taženém a foukaném karamelu. Vždycky
jsem si u ní chtěl udělat kurz, ale vzhledem k tomu, že jsem pobýval v za
hraničí a kurzy se konaly v omezených termínech v Praze, nikdy se mi to
nepoštěstilo. Setkání s ní bylo zvláštní zkušeností. Finále soutěže se ode
hrávalo jako živé pečení ve Veletržním paláci a velmi rychle jsem měl po
cit, že ona jediná věděla, co tam vlastně dělám, jaké výrobky a techniky po
užívám a co tím chtěl básník říci. Téma bylo Mozart a Praha a já jsem se
ho ujal maličko extravagantně, když jsem Mozartovu dobu zasadil do Af
riky. Na tomto finále jsem skončil jako absolutní vítěz a po sečtení bodů
z prvního kola jsem se umístil jako druhý. Mirka mi nabídla, že se někdy
můžeme domluvit a že kurz na cukr si u ní můžu udělat privátně. K tomu
však už nikdy nedošlo. Mirka se z České republiky po letech opět odstěho
vala do zahraničí. Za peníze, které byly součástí výhry, jsem pozval strýce
Jirku s rodinou na týden k sobě do Bathu. Když se teta dozvěděla, že jede
i máma se sestrou, trvala na tom, že nikam nepojedou. Jejich letenky jsem
tedy nabídl Markétě a Lídě, které bez váhání nabídku přijaly. Změna jmen
na letenkách mě stála šest set liber a pobyt všech v Bathu jsem hradil já.
Díky svým úspěchům jsem ale dostal téměř stoprocentní slevu jak na uby
tování, tak na veškerou konzumaci v hotelu. A až do cukrárny jsem dostal
osobní dopis generálního manažera potvrzující mou novou pozici. Určitě
v tom měl prsty Anil.
Sezóna v hotelu střídala sezónu a někdy v zimě těsně kolem Vánoc roku
2006 jsem absolvoval několik těžkých telefonátů se svou přítelkyní Marké
tou, která se mi svěřovala, jak ji nebaví žít, jak skončila na antidepresivech
kvůli vztahu se svým přítelem Tondou, kvůli kterému se mnou neodletěla
anky
Anglič
1 47

do Anglie. Během Vánoc, které strávila se svou babičkou a mámou a kte
ré prakticky celé proplakala, se jí máma zeptala, co by dělala ze všeho nej
radši, a Markéta na to, že ze všeho nejvíc by si přála být se mnou. Lída jí
řekla, že jí v tom vlastně vůbec nic nebrání, ať jde na vlak do Prahy a po
tom na autobus do Londýna, ze kterého to bylo dalším autobusem ke mně
do Bathu necelé čtyři hodiny. A tak mezi svátky se ke mně má přítelkyně
Markéta přijela vyléčit a snažila se zapomenout. Po několika dnech, kte
ré jsme strávili střídavě smíchem i pláčem, v dobré či méně dobré náladě,
jsem jí navrhl, že se zeptám ve Spa, které bylo součástí hotelu, zda tam pro
ni není nějaká práce. Měla štěstí. Na interview si ji vzala Fiona, která se od
ní nechala masírovat a udělat reflexologii. To, jak s ní Markéta pracovala,
ji oslovilo natolik, že jí dokázala najít částečný úvazek přímo v hotelu. Po
Vánocích jsme spolu odletěli z Bathu do Prahy, já jsem šel do školy a ona
zpět domů za mámou. Daly hlavy dohromady a výsledkem bylo, že jsme
spolu za několik dnů opět odlétali zpět do Anglie. Před námi byl společ
ný půlrok žití v jednom pokoji a ve sdílené domácnosti s Indem a Italem.
Bylo to nádherné období. Markéta se dostala z největších stresů, akcepto
vala to, že je bez rodiny, že je v Anglii a že je volná. Pořádali jsme večírky,
na kterých jsme z mála upekli a uvařili hodně, a zvali jsme všechny naše
společné známé a také jejich známé. Nesčetněkrát večeře pokračovaly až
do brzkých ranních hodin a my se smáli, až jsme se za břicha popadali.
A všem nám bylo moc krásně. Všechno krásné však musí pomalu, ale jis
tě skončit. Dobré v životě je, že když něco končí, je nahrazeno něčím, co
začíná a je nebo má být mnohem krásnější. To je důvod, proč by lidé měli
dělat změny. Proč by měli být zvědaví. Proč by je mělo zajímat to, co se
nachází za zavřenými dveřmi. Život je totiž příliš krátký na to, abychom
seděli na zadku, plakali nad rozlitým mlékem a náš super krátký čas na
této planetě trávili stěžováním si na to, jak je život těžký a neférový. Život
je unikátní příležitost, kterou stojí za to neustále objevovat, zdokonalovat
anky
Anglič
148

a posunovat její limity, a v neposlední řadě trávit čas s lidmi, pro které sto
jí za to žít a dýchat.
Akce střídala akci a svatba zase svatbu. Za dva roky práce pro hotel jsem
si získal nové přátele. Z Jenny se stala má osobní kadeřnice, neboť jsem ji
každý týden zásoboval čerstvými sušenkami shortbread pro její zákazníky,
Steve z posilovny mi nabídl, že za upečený dort pro někoho z jeho týmu
a za zorganizování zásnubní večeře v pražském Obecním domě přes kama
rádku Silvu Sulanskou můžu kdykoliv v polední přestávce zajít k nim a vy
užívat oba bazény, všechny sauny a jednou za čas i masáž od jeho kolegů
a kolegyň. Byly to týdny, kdy jsem uběhl pětadvacet až třicet kilometrů na
pásu, překonal jsem strach z vody a naučil se plavat a dovedl svůj život do
absolutní rovnováhy. Několikrát byla u nás v hotelu na návštěvě princez
na Anna, celebrita střídala celebritu, od Eltona Johna po Westlife. Bath je
nádherné kosmopolitní město plné krásných lidí, je to druhá nejnavště
vovanější destinace ve Spojeném království a má neskutečnou energii. Na
jedné straně jsou jeskyně Cheddar, ve kterých odnepaměti zraje ten nej
lepší britský sýr. Na druhé straně je Stonehenge, kde druidové vítali slu
novraty dlouho předtím, než Římané Anglii objevili. Prostě Bath v hrab
ství Somerset má speciální kouzlo a atmosféru.
Přihlásil jsem se ke státnicím, které jsem měl skládat první týden v září.
Na konci července jsem přinesl Andymu do rukou svou výpověď, která ho
šokovala stejně anebo ještě mnohem více než ta, kterou jsem ústně dával
před dvěma lety. Vůbec nechápal. Nepochopil, že kdo je úspěšný, má po
třebu měnit zaměstnání. Musel jsem mu vysvětlit, že už nemám, co bych
hotelu nabídl, že se nejenom kvalita a nabídka za poslední dva roky dia
metrálně změnila k lepšímu, ale že už na tom místě stagnuju a hotelová
síť, kam Bath Spa patřil, stejně jako lidé, kteří tam pracovali, dosáhla svých
limitů. Andy rezignaci přijal nelibě. Ale akceptoval ji. Musel. Markéta se
rozhodla, že se zpět do Česka vrátí se mnou. Loučení to bylo srdcervoucí,
anky
Anglič
1 49

Jenny se stala přítelkyní a mou osobní
kadeřnicí v době, kdy jsem pobýval
v Bathu. V jejím salónu se vědělo o úplně
všem. A tím myslím opravdu o všem.
anky
Anglič
150

Tři grácie. Carla je uprostřed, po

pravé ruce Mathilde a po levé TJ.
Nad nimi Nathan. Zdravé jádro
mého londýnského týmu.
Zuzka při jedné z prezentací při studiu

na Střední škole hotelové ve Frenštátu
pod Radhoštěm. Gastronomie není
snadná, ale je krásná.
anky
Anglič
151
neboť kromě toho, že mě čekaly státní zkoušky, jsem vůbec nevěděl, co se
bude dít dál. Byl jsem si jistý pouze jedním. Pakliže se mám do Velké Bri
tánie ještě vrátit, bude to Londýn a přes to nepojede vlak. V den, kdy jsme
společně opouštěli Bath, nás přišli Preeda, Anil a Julie vyprovodit až na le
tiště. Většina lidí nesnáší loučení. Mají pocit, jako by něco končilo, jako by
o něco přicházeli. A doléhá na ně s tím související obrovský prázdný pro
stor. U mě je to maličko jinak. Pakliže má něco skončit, je to jen proto, že
něco úplně jiného má začít.
Poslední týden v srpnu jsem strávil u nás na vesnici a naivně jsem si
myslel, že se mi podaří připravit se ke státním zkouškám na vysoké ško
le hotelové. To bylo opravdu naivní. Za babiččiným barákem byl nasaze
ný skoro hektar brambor, a protože ten rok byl nebývale teplý a suchý,
brambory dozrály dříve. Bylo potřeba je vybrat. Vyhrnul jsem rukávy
a šel s tátou, sourozenci, babičkou a dědou a všemi ostatními ohnout
hřbet. Učil jsem se po nocích. Bakalářská zkouška, která mě čekala, tak
nad sebou měla jeden obrovský otazník. Práci jsem měl napsanou na
téma moderní restaurační dezert a modlil jsem se, abych si nevytáhl ně
jakou debilní otázku, na které by mě nachytali zkoušející jako mouchu
na lep. Usmálo se na mě štěstí jako už poněkolikáté. Zkoušející byli ab
solutně perfektní. Na slavnostní oběd s Radkem a jeho mámou jsem od
cházel s diplomem a vyznamenáním. Čekaly mě dva až tři týdny dovo
lené, které jsem strávil cestováním po Evropě, s Radkem nebo bez něj,
a na jejímž konci jsem se ocitl v Paříži. Byla druhá půlka října, já jsem si
koupil letenku do Paříže a potom zjistil, že v celé Paříži není skoro je
diný volný pokoj. Vrtalo mi to docela hlavou. Shodou okolností jsem si
vzpomněl na kolegu z Bathu Francouze Sebastiana, s jehož pomocí se
mi podařilo otázku bydlení vyřešit. Bydlel jsem v malinkatém rodinném
hotýlku na Montmartru, několik minut pěšky od Opery a baziliky Sacré
Cœur. Až teprve na místě jsem zjistil, že v Paříži právě probíhá světové
anky
Anglič
152

finále soutěže Chocolate Master of the World. Zakoupil jsem si vstupen
ku a na výstavišti, kde soutěž probíhala, jsem strávil celé dva dny. Asi
týdenní pobyt ve Francii se chýlil ke konci, a jak mi pomaličku dochá
zely peníze, které jsem za ta léta našetřil, bylo zřejmé, že se budu mu
set vrátit do Anglie a zkusit štěstí v Londýně. Věděl jsem určitě, že ten
to rok budu Vánoce trávit na Moravě s rodinou. Budou to moje první
Vánoce se sestřičkou, babičkami a všemi ostatními po několika letech.
Tyto Vánoce si nenechám ukrást. Pro mě to znamenalo, že práci si budu
hledat přes agenturu, a to jen dočasnou. Otázku bydlení jsem pomohl
vyřešit díky spolužačce z gymnázia Jarušce, která kdysi s námi v prváku
začínala na vánočním večírku naše vystoupení se svou dvanáctistrun
kou. Jaruška druhým ročníkem studovala psychologii v Londýně. Po
skytla mi azyl na několik prvních dní. Byla v zóně 6, asi tisíc kilometrů
od centra. Obrazně. Hned po příjezdu k ní jsme si uvařili slepici na pa
price a těstoviny a Jaruška nevěřila, že se v Anglii dá uvařit dobré a čer
stvé jídlo, tak typické pro českou kuchyni. Každý den jsem pak sedl na
vlak a jel ze St. Albans, kde bydlela i s přítelem Jamesem, do centrální
ho Londýna, na nádraží King’s Cross. Navštěvoval jsem agenturu Barke
ley and Scott, kde mi byla přidělena agentka Fiona. Docela jsme si sedli.
Měla silný skotský akcent, ale já už po těch letech v Anglii rozuměl do
cela dobře. Fiona zprostředkovávala práci a já jsem tak hned následující
den měl domluvenou týdenní brigádu v galerii Tate Modern. Věděl jsem,
že nebude v mých silách každý den trávit hodinu a půl ve vlaku na cestě
do Londýna a zpátky. Podařilo se mi najít bydlení ve sdílené domácnos
ti v oblasti Clapham South, kde mými spolubydlícími byli kluci z Gam
bie a Estonska. A jak už to bývá, když pracujete pro agenturu, tak v žád
ném případě nebudete dostávat nejlepší práci, která momentálně je. Je
to přesně naopak. Dostanete se do situace, kdy děláte věci, které nikdo
jiný dělat nechce, protože je to buď rutinní opakování jednoho úkonu,
anky
Anglič
1 53

nebo se jedná o práce špinavé či podřadné. Ale i ty jsou základem každé
kuchyně, každé cukrárny a bez těch to nikdy nikde nejde. V galerii Tate
Modern měli malinkatou cukrárnu, které šéfoval obrovský afroamerický
šéfcukrář. Měl asi tak dvě stě kilo a mně se líbil, neboť jsem vedle něho
vypadal jako drobek. Pekl jsem tam výborné sezamové sušenky se zla
tým sirupem, vláčné brownies se zázvorem a taky jsme tam připravo
vali dorty a koláče do kavárny a základní elementy pro přípravu dezer
tů do večerní restaurace, která se nacházela v nejvyšším patře budovy
nad Temží. I když je galerie sama o sobě nádherná stejně jako restaura
ce a kavárna, vůbec jsem si nedokázal představit, že bych zde měl praco
vat dobu delší než týden. Následující týden mě Fiona poslala do Buckin
ghamského paláce. Na tuto zkušenost nelze zapomenout. Kolik cukrářů
se dostane na práci do Anglie a kolik z nich může říct, že pracovali pro
anglickou královnu! Ve starých kuchyních, které se nacházely v podzem
ních částech nejdůležitější budovy celé Anglie, jsem měl na starost pří
pravu odpoledního čaje, tzn. vdolků, které si královna brala ještě vlaž
né na talíř a potom je drobila svým psíčkům velškorgům. Tuto rutinní
práci, kterou jsem samozřejmě vykonával s nejlepším vědomím a svě
domím, s pokorou i pýchou, poté vystřídala práce pro House of Lord’s.
V budově se nachází restaurace, do níž je pouze omezený přístup, kde
vás číšníci obsluhují ve fracích a oslovují vás My Lord a My Lady. Na
starosti jsem měl večerní servis talířových dezertů. V restauracích, jako
byla právě tato, není moc velký prostor pro kreativitu a vlastně tam není
ani vítána. Prostředí samo o sobě archaické, ve kterém zákazníci neoče
kávají „wow efekt“ a ani to, že gurmánský výtvor bude převyšovat pro
středí, ve kterém je podáván.
Ve středu ráno 14. listopadu mi volala Fiona, že zítra budu mít dosta
veníčko v 10 hodin v Harrods v oblasti Knightsbridge. Ptal jsem se, co je
to Harrods, a ona na to, že přece Harrods znají všichni. Já na to, že vůbec
anky
Anglič
154

nevím, o čem mluví. A ona, že určitě znám Al-Fayeda, kterého jsem samo
zřejmě znal z doslechu, a v naší telefonní konverzaci jsem pochopil, že ně
kde v Knightsbridge je Al-Fayed a vedle toho je něco jako Harrods. Ať už je
to cokoliv. Nic jsem nezjišťoval ani negoogloval. Tak jako vždycky. Násle
dující den ráno jsem se vecpal nějakým způsobem do prvního vagónu me
tra a s jedním přestupem dojel až na Knightsbridge. Už v metru vás tabule
navádějí, kterým směrem máte jít ven, pokud chcete jít k Harrods. Sám pro
sebe jsem si řekl, že to bude asi něco důležitého. Vyšel jsem ven z metra
a bylo to jako ve zpomaleném filmu. Nádherná terakotová fasáda, obrov
ské výlohy se zelenými markýzami, na kterých bylo zlatým písmem napsá
no Harrods, předurčovaly, že za jejími zdmi se nachází něco výjimečného.
To nejneuvěřitelnější bylo, že jsem pomalu stoupal po schodech nahoru
a blížil se ke dveřím číslo 5, a místo Harrods jsem četl Josef Josef Josef...
Aniž bych tušil, co se vevnitř odehrává, absolutně přesně jsem věděl, že je
dině tam je moje místo, pakliže tedy mám zůstat v Londýně. Dveřník v ze
leném dlouhém kabátě se zploštělou čepicí mi otevřel dveře a řekl: „Wel
come to Harrods, Sir.“ No a já jsem si pro sebe řekl: Whaaaaat theeeeeee
Fuuuuuuck! A hned potom jsem věděl, která bije. Hned za dveřmi je míst
nost z bílého mramoru, egyptské eskalátory se sfingami s tvářemi Moha
meda Al-Fayeda, místnost s nejdražšími parfémy na planetě, celá z černé
ho mramoru, no a potom... Pomalu, ale jistě jsem nakráčel do největších
jídelních prostor na světě, starých více než sto let let, do emporia, kte
ré patřilo miliardáři Mohamedu Al-Fayedovi, kde luxus bylo synonymum
normálního, kde se pod jednou střechou skrývalo dvaatřicet restaurací
a kaváren, stejně tak jako několik památek zapsaných na seznamu světo
vého dědictví UNESCO, kde pracovalo dnem i nocí přes pět tisíc zaměst
nanců, jejichž úkolem bylo povýšit obyčejný nákup na úroveň divadelní
ho zážitku. Že jsem skoro ani nemohl dýchat, musí být naprosto jasné. Byl
jsem absolutně němý a nezmohl se ani na slovo.
anky
Anglič
1 55

Poté, co jsem byl přijat, jsem dennodenně cestou do práce po proji
tí bezpečnostní kontrolou Harrods chodil kolem voskové figuríny Mo
hammeda Al-Fayeda, kterou vyrobilo muzeum Madame Tussaud. Po
dobnou, samozřejmě se svou vlastní podobou, si mohl v Harrods nechat
vyrobit a koupit kdokoli.
Zjistil jsem, že součástí jídelních hal je taky obrovská cukrárna a pe
kárna v mém milovaném francouzském stylu. S nadšením sobě vlastním
jsem vkročil dovnitř, okamžitě zhodnotil výrobky, udělal si vlastní obrá
zek a koupil si jeden máslový croissant a jednu čokoládovou cookie. Měl
jsem asi 15 minut na to, abych si je vychutnal, než začne má schůzka s Jer
rym. Vždycky dělám to samé. Když vkročím do nového gastronomického
podniku, dávám si to nejobyčejnější a nejzákladnější jídlo. Právě na tom
nejlíp poznáte, jak kuchař anebo cukrář umí používat ingredience a jest
li z věcí obyčejných dokáže udělat ty neobyčejné a naopak. V tomto přípa
dě jsem byl neuvěřitelně zklamaný. Měl jsem pocit, že něco tady nesedí.
Takový palác luxusu a okázalosti s neuvěřitelnou historií a průměrný, ale
možná spíš lehce podprůměrný produkt. Ovšem co se ceny týče, ta byla
lehce nadprůměrná. I na Londýn. Svůj poznatek jsem si samozřejmě ne
chal pro sebe. V duchu jsem si také slíbil, že bych tady všechno chtěl změ
nit. Snít je důležité.
U pizzerie si mě vyzvedl zástupce šéfcukráře Jerry. Byl to chlapík star
ší než já odkudsi z jihovýchodní Asie. Vzal mě do druhého suterénu,
ve kterém, jak jsem se dozvěděl, se nacházela teplá a studená kuchyně
a také cukrárna s pekárnou. V těchto čtyřech kuchyních zabírajících celé
patro pracovalo dnem i nocí přes sedmdesát lidí, kteří vytvářeli delikate
sy a laskominy pro celou budovu, pro všechny restaurace a kavárny stej
ně jako jídelní haly. Nedával jsem najevo, jak moc jsem překvapen. Ne
dával jsem najevo svoji touhu a odhodlání, že tohle je přesně místo, kde
musím nutně být, jinak nebudu moct žít. Po krátkém interview v malé
anky
Anglič
156

kanceláři, která se nacházela mezi cukrárnou a pekárnou, jsme se roz
loučili a jeden z kolegů mě dovedl do ordinace podnikové doktorky Wen
di Snell. Každý zaměstnanec, který měl přijít do styku se zákazníkem
a s jídlem, musel projít zdravotní prohlídkou. Na výsledky jsem čekal té
měř týden, a zdál se být absolutně nekonečný. Po týdnu čekání jsem se
vrátil zpět do Harrods, abych se dozvěděl, že všechny vzorky byly nega
tivní, což nebývá zcela obvyklé... A taky mi sdělili, že mě vítají do rodi
ny Harrods a že tímto dnem oficiálně začíná má práce pro místo, ve kte
rém se psaly světové dějiny.
No a jak už to tak bývá, s přidělením uniformy mi pomohl chlapík, kte
rý se jmenoval Prince a pocházel z Ghany. Pro Harrods pracoval jako pe
kař už přes dvacet let. S ním jsem měl strávit následující tři týdny. Zave
dl mě zpět do cukrárny a pekárny, cestou tam jsme dvakrát museli projít
bezpečnostní kontrolou. Celé to probíhá tak, že místo pro zaměstnance je
v jiné budově, ve které jsou kanceláře a HR, prostory pro vzdělávání a léka
ři, kde mají všichni zaměstnanci své skříňky a kde si musí nechat všechny
své svršky a kabelky. Jedině zaměstnanci pracující v gastronomii si moh
li své pomůcky brát přes ochranku směrem do hlavní budovy, ve které se
nacházely i všechny kuchyně včetně cukrárny a pekárny. Tam to vypada
lo, že jsou všichni na místě. Na place bylo nejméně dvacet cukrářů a peka
řů, všichni pobíhali a něco dělali. Ale ve vzduchu byl cítit stres a pracov
ní napětí.
Harrods své dveře otvírá každý den kromě neděle v deset hodin, a pro
to všechno musí být na svém místě nejpozději pět minut před otevřením.
Bylo asi tři čtvrtě na deset. Prince mě představil svým kolegům Wilfredovi
z Německa, anglické lady Cheryl, N’djofovi ze Senegalu a Basharovi z Irá
ku. No prostě pěkná směska. Pekárnu měl na starosti juniorský zástup
ce šéfcukráře, který se jmenoval King a byl z Konga. Prince a King. What
a fucking kingdom, pomyslel jsem si. Na place jsem zaregistroval Jerryho,
anky
Anglič
1 57

u kterého jsem byl na interview, a taky jeho nadřízeného, šéfcukráře Phili
ppa. Vysokého francouzského chlapíka, který často zvyšoval hlas, aby tím
dal najevo, kdo je tam vlastně pánem. Přišlo mi to docela levné. A nepro
fesionální. Tragické a skandální. Dostal jsem na starost sekci jablečných
pájí, anglicky tedy pies. Těch jsem udělal každý den asi tři stovky a příš
tích několik týdnů jsem měl strávit tím, že jsem vyráběl mandlové těsto,
kterým jsem vykládal jednotlivé formy, plnil směsí jablek, skořice a cuk
ru a poté zase završil kolečkem vykrojeným z těsta. Když mí noví kolego
vé zjistili, že to zvládnu docela rychle, pustili mě brzy i k ostatním činnos
tem, na sekci croissantového těsta a samozřejmě i na tu, kde se chystaly
scones pro odpolední čaj.
Dále se v pekárně připravovaly slané quiche, taštičky pasties a vždy
v sedm večer nastoupili noční pekaři, kteří měli na starost veškeré fran
couzské pečivo jako bagety a chleby, briošky, housky na hamburgery
a desítky dalších, každý den čerstvě pečených výrobků. To, že se v kuchy
ni nacházely ty nejlepší a nejkvalitnější ingredience, jaké jsem kdy viděl,
bylo samozřejmostí. Tentýž den, kdy jsem poprvé nastoupil do práce já,
mě na ranní poradě, která se koná každý den po desáté hodině, přivítal
Philippe, společně s dalším novým členem týmu, cukrářkou Carlou. Byla
to překrásná mladá a super štíhlá holka z exotické Keni, s velkýma oči
ma a nádherným úsměvem, které se zabili rodiče při autonehodě, když
byla ještě dítě. Jak jsem velmi brzy zjistil, Carla je jedním z nejvíc přiro
zeně inteligentních lidí, které jsem potkal. Byla úplně jiná než poněkud
usedlá Paula, která pro Harrods pracovala jako cukrářka už asi deset let.
Byla to menší a podsaditá čtyřicátnice s krátkými, chemicky narovnaný
mi vlasy, narozená v Mosambiku, která se stane v několika příštích týd
nech a později letech mým průvodcem a klíčovou osobou, k níž se vždyc
ky budu rád vracet. Mama Paula má jedno z největších lidských srdcí,
jaká jsem kdy mohl poznat.
anky
Anglič
158

Dny, které jsem strávil v Harrods u svých jablečných pájí, se pomalu
měnily v týdny. Měl jsem dost času na to, abych u rutinní práce pochopil,
jak tým pracuje, jaké jsou přednosti a hlavně nedostatky a v neposled
ní řadě možnosti. Rychle jsem identifikoval, že největším problémem je
právě vedení cukrárny a pekárny. Philippe byl mladý ambiciózní člověk,
kterému se stalo to nejhorší, co se mladému člověku může stát. Do po
zice šéfcukráře byl povýšen příliš rychle při práci v zahraničí, myslím,
že to bylo v Kanadě. Ve svých třiadvaceti letech se stal šéfcukrářem za
kázkové výrobny a v životě už neměl čas naučit se slušnému a business
chování, etice a co bylo nejdůležitější, interkulturálnímu managemen
tu. Nadnárodní společnost, kterou Harrods bezesporu byl a je, ve které
pracuje přes sto různých národností a jenom v našem malém týmu jich
bylo sedmadvacet, se bez znalosti toho, jak jednat s různými nábožen
stvími, s lidmi různých věkových skupin a pohlaví a barvy kůže, pros
tě neobejde. Vždycky budete konfrontováni s lidmi, kteří tam byli před
vámi a kteří na vaší pozici viděli už řadu lidí. Někdy v polovině prosince
jsem přišel za Jerrym a řekl mu, že pozítří je můj poslední den, že odlé
tám zpět domů, do Prahy. Chtěl jsem oslavit narozeniny se svou sestrou,
má je přesně týden před Vánocemi. Napéct cukroví u babiček a strávit
Vánoce v rodinném kruhu, na což jsem se neuvěřitelně těšil. V Harrods
byli překvapení, ale chápali to. Rozloučil jsem se a vyměnil si kontakty,
sbalil jsem si zavazadla a odjel zpátky do Česka. Vánoce tak nějak pro
běhly. Máma měla své dny, kdy to absolutně nezvládala, a já jsem nevě
děl, jak můžu pomoct. V tátovi vyrostla beznaděj ze situace, kterou ne
uměl řešit, a bylo vidět, jak by mi strašně rád něco řekl, ale nevěděl jak.
My dva se sestrou jsme si poplakali, dozvěděl jsem se o všem, co se doma
dělo, věděl jsem, jak moc psychicky, ale i fyzicky sestra strádá. V živo
tě to tak je. Nejdříve musíte trpět, abyste si později mohli užívat ovoce,
které vám dozraje až v průběhu let. „Zůstaň,“ řekl jsem jí. „Ještě chvíli
anky
Anglič
1 59

vydrž, za pár měsíců tě čeká nástup na střední školu a s tím spojená jis
tá svoboda a nezávislost, protože sis vybrala školu hotelovou a od pon
dělka do pátku budeš na internátě.“
Na silvestra jsem obdržel e-mail od Jerryho z Harrods, ve kterém mi
oznamoval, že mají zájem o to, abych se stal novým členem týmu cukrár
ny a pekárny nejluxusnějšího obchodního domu na světě. Ale protože nej
sem levný, tak jsem obratem odpověděl, že mi samozřejmě bude ctí, ale
že jsem se mezitím upsal na navazující magisterské studium, což pro mě
bude znamenat, že každé tři týdny musím být zpátky v Praze na soustře
dění a skládat zápočty a zkoušky. Z Londýna jsem obratem obdržel odpo
věď, že se určitě nějak domluvíme.
Taky mi volala Lída a sdělila mi, že se na druhého ledna objednala
k věštkyni do Hranic, ale že tam nemůže jít, protože bude mít návštěvu.
A tak jestli mám zájem, můžu tam jít místo ní. Nikdy jsem u věštkyně ne
byl. Zvědavý jsem byl. Copak mi asi může říct? Druhého ledna jsem se vy
dal do Hranic, vešel do místnosti, ve které vědma už čekala i se svými ta
rotovými kartami. A že prý proč tam jsem? V krátkosti jsem jí povykládal,
jak jsem se tam dostal, a že vlastně nemám žádnou specifickou otázku ani
problém. Ať mi poradí, proč tam lidi chodí. No a ona na to, že se nejčastě
ji ptají na práci a na rodinu, na zdraví. Tak jsem se zeptal na práci. Chtěla,
abych si vybral kartu a potom ještě jednou a ještě jednou sejmout a každá
další karta byl nějaký kluk nebo král. Říkala, že něco takového ještě nevi
děla. Ptal jsem se, jak to bude s mým vztahem s Radkem, jestli nám vzdá
lenost neublíží, a dozvěděl jsem se, že vztah vůbec nemám řešit. Nebyl pro
to jediný důvod. Odpověděla mi, že v životě většina lidí má, co potřebuje.
U mě je to ale jinak. Já mám to, co chci. Tak jsem se jí zeptal, proč se u nás
doma děje, co se děje. Proč máma pije, proč je tomu sestra vystavena a jak
v tom všem mám fungovat já, jako nejstarší syn a také bratr. Vysvětlila mi,
že máma svou lásku dala mně a mému mladšímu a nejmladšímu bratrovi,
anky
Anglič
160

a když se narodila Zuzka, která úplně plánovaná nebyla, tak mámě po pěti
letech její láska došla. A za to že nemůže ani máma, ani sestra. Ale my, kte
ří jsme té lásky dostali nejvíc, máme za absolutní povinnost ji sdílet a dá
vat těm, kteří ji nejvíc potřebují. Řekla mi, abych si představil židli, která
má čtyři nohy, a že ta židle by ani bez jedné z noh nebyla stabilní a nemoh
la by stát. Právě tím, jak jsme každý úplně jiný, můžeme fungovat dohro
mady jako sourozenci. Všechno nás to má někam posunout. Věštkyně ode
mě nechtěla ani korunu a řekla mi, že vždycky přesně ví, jestli se ten do
tyčný k ní ještě někdy vrátí nebo ne. Mně řekla, že bych ji viděl hrozně rád,
ale že nebudu mít čas!
22. ledna 2008, hned po zkouškách, jsem přistával na letišti v Gatwicku
a začala se psát nová kapitola mého krátkého života.
anky
Anglič
161

č a n k y
o A n g li
e ce p t pr ra m b or
R k ýc h b
z e s l a d ě h em
Pá j ý m s n
č e n k o v
s m u
V Anglii jsem přišel do kontaktu Suroviny zpracujeme do drobenky,
s absolutními novinkami, kterými přidáme ledovou vodu a rychle
pro mě byly nové ingredience, druhy smícháme. Dáme na 2 hod.
zákusků a typy pečení. V tomto do lednice. Pak vyválíme na
receptu jsou všechny tři. Batát pomoučeném vále asi na 3 mm,
pečený jen do zatuhnutí, stejně přeneseme do olejem vymazané
jako například crème brûlée a lehce formy, přitiskneme ke dnu a okrajům,
nakyslý sníh s mučenkou. Podzimní přiložíme pečicí papír a posypeme
varianta známého dýňového páje. fazolemi či rýží. Pečeme ve vyhřáté
Zamilujete si ho. troubě na 180 °C asi 25 min., pak
papír i s fazolemi vyjmeme. Na
na 1 páj, 28–30 cm průměr náplň metlou smícháme všechny
Křehké těsto: 250 g hladké mouky, ingredience, nalejeme na předpečený
35 g cukru krupice, 1 g soli, základ a pomalu dopékáme při 160 °C
140 g másla, 45 g studené vody asi 20–25 minut. Na sníh ve vodní
Náplň: 600 g kondenzovaného lázni za stálého míchání zahřejeme
slazeného mléka, 4 velká vejce, všechny ingredience dohorka, ručním
500 g rozmačkaného pyré z batátů mixérem vyšleháme dopevna. Na
upečených ve slupce, 10 g mleté plech stříkáme různě velké pusinky
skořice, 7 g mletého zázvoru, a při 100 °C asi hodinu pomalu
7 g muškátového oříšku, 4 g soli, sušíme. Necháme vychladnout ve
10 g rumu vypnuté troubě. Páj potřeme horkým
Sněhové pusinky s mučenkou: meruňkovým džemem, okraje
150 g cukru krupice, 40 g bílků, posypeme moučkovým cukrem
40 g mučenkového pyré a ozdobíme pusinkami.

7
B a b e t h
P
ráce snů mohla pomaličku začít. Jerry mě vzal opět do perso
nálního dojednat detaily smlouvy a také náplň a název mé nové
pracovní pozice. Měl jsem zájem o pozici Junior Sous Chef. Po
žádali mě, abych jim udělal předváděčku, což znamenalo, že
jsem měl vyrobit asi šest druhů minidezertů, sochu z karamelu a čokolá
dy, připravit dva dorty, snídaňové pečivo a dva mražené dezerty. Měl jsem
na to asi osm hodin. Prezentace se účastnil šéfcukrář, exekutivní šéfku
chař, pozvaní byli i ředitel pro jídelní haly a restaurace Matthias Kiehm
a samozřejmě Chairman Mohamed Al-Fayed. Po prezentaci všichni vy
padali velmi spokojeně a z nějakého mně záhadného důvodu mi nabíd
li pozici nižší, a to Chef de Partie. Nějak mi to nesedělo a nedávalo smysl
v porovnání s tím, že jsem přes dva roky vykonával pozici šéfcukráře. Ne
vadilo. Nutně jsem potřeboval pracovat pro Harrods. Pozici a s ní souvise
jící mzdu jsem přijal, v personálním oddělení jsem si vydupal legálně stej
né pracovní podmínky kvůli studiu, za jakých jsem pracoval v hotelu Bath
Spa, a mohl jsem začít. Každý zaměstnanec stráví první den s dalšími no
váčky a je jim v sále vysvětlena historie a filozofie Harrods. Všichni musí
pochopit, že tímto dnem se stávají součástí firmy a je jim dána unikátní
Babeth
165

Narodil jsem se pro Harrods
a věděl jsem to od první sekundy.
Déjà vu v přímém přenosu.
Babeth
166

a neopakovatelná příležitost. Že očekávání jsou obrovská a že pro ty výji
mečné to může být TA příležitost, která v jejich profesním životě rozhod
ne buď-anebo. Dozvíte se, že právě zde můžete koupit mládě slona anebo
jachtu, že Medvídek Pú byl zakoupen pro syna Robina Alanem Alexande
rem Milnem právě zde, že Pierce Brosnan zde byl před kariérou herce ztě
lesňujícího agenta 007 lékárníkem, a že nevlastní matka Lady Di v Harrods
pracuje jako emeritní člen managementu.
V cukrárně jsem se rozkoukal docela rychle. Většinu lidí už jsem znal
a měl jsem velmi pevnou oporu v Paule a v Carle. Nadřízení mě moc ne
šetřili. Každým dnem přidávali na seznam mých činností další a další úko
ny. Během dvou měsíců jsem měl na starosti chod celé cukrárny a tým čí
tající kolem třiceti lidí.
Harrods je obchodní dům, který brzy oslaví dvě stě let od svého zalo
žení. Vznikal postupně, až narostl do ohromného monstra, které je známé
po celém světě. Má spletitý systém chodeb a prostor, některé z nich ústí až
do sousedních ulic a čtvrtí. Zdálo se mi, že v každé uličce má naše cukrár
na nějaký skladovací prostor či zásobu surovin, balicího materiálu, podlo
žek a krabic na dorty a tak dále.
A koncem března to začalo. Nejdříve podal výpověď šéfcukrář, pár týd
nů nato jeho zástupce Jerry a hned po něm zástupce Jerryho Daniele. Ti
první dva odjeli otvírat do Dubaje hotel Atlantis, Daniele se stal šefcuk
rářem hotelu Four Seasons. Odešli na začátku května a já jsem se stal
nejstarším členem v hierarchii cukrárny. Každý den jsem absolvoval mí
tink s exekutivním šéfkuchařem, abych ho informoval o všech problémech
a úskalích, kterým jsem čelil, a on mě neustále ujišťoval, jak moc mě tam
potřebují a že pracují na tom, aby pozice šéfcukráře nezůstala dlouho ne
obsazena. V následujících příštích týdnech se začali sjíždět adepti pozva
ní personálním oddělením doslova a do písmene z celého světa. Předvá
děcí akci pro pana Al-Fayeda připravili cukráři z Dubaje, Kanady, USA,
Babeth
1 67

Francie a Španělska, až nakonec byl pozván Němec Markus Bohr. Ten jel
hned po vyučení pracovat do Austrálie, později se přesunul do Ameriky.
Tam založil rodinu a následně se přestěhoval do Singapuru, kde několik
let pracoval pro hotel Shangri-La. Všechny letenky uchazečů i jejich uby
tování v hotelech bylo samozřejmě placeno personálním oddělením Ha
rrods. Když připravoval svoji prezentaci Markus, pečlivě jsem ji sledoval
a potom jsem šel za Carlou a řekl jsem jí, že Markus tu práci dostane, pro
tože je Němec. Poslední slovo v tom bude mít Matthias Kiehm, který byl
taky Němec, ale že se Carla nemusí ničeho bát, protože Markus nám ne
bude mít co ukázat. Několikrát jsem ho viděl, jak si při přípravě dezertů
olizuje prsty a chová se neprofesionálně. A Markus si všiml, že jsem si vši
ml... Práci opravdu dostal.
Ještě než Markus přijel, bylo potřeba se zbavit několika černých ovcí
v týmu, které degradovaly naši společnou snahu, neustále zpochybňovaly
jakoukoliv změnu a plíživě se snažily rozvrátit a rozklížit cokoliv nového,
na čem jsme postupně začínali pracovat. Zašel jsem za Gabrielem, což byl
exekutivní zástupce šéfkuchaře, a popsal mu situaci. Říkal, že tak špatné
to není. Já na to, že tam raději budu spát, než bych takového člena týmu
měl mít. Nechápal mě do okamžiku, než jsem mu řekl, že buď on, nebo já.
Pochopil. Ochranka během půlhodiny dotyčného vyvedla pro hrubé poru
šení pracovní kázně. Ještě několikrát jsem musel aplikovat techniky mik
romanagementu, než tým pochopil, že když všichni mákneme a jeden dru
hého podpoříme, budeme se mít dobře. Hodně dobře.
Také jsem zjistil, že jsme největším zákazníkem francouzské čokolády
Valrhona, a že za to od nich nedostáváme vůbec nic. Hodnota roční spo
třeby byla v českých korunách něco kolem dvanácti milionů. Zkontaktoval
jsem konkurenční Callebaut a dostal příslib, že si u nich můžeme udělat
za cenu o pětinu nižší čtyři vlastní druhy čokolád s chuťovým profilem dle
našeho gusta a že od nich dostaneme veškerou technickou a vědomostní
Babeth
168

podporu, jakou budeme potřebovat. Zajistil jsem tak Markusovi, že se zú
častní jako porotce soutěže Chocolate Masters of the World... Měl jsem
taky relativně prostor začít s networkingem, poznat nákupčí a jejich po
mocníky, setkat se s lidmi, kteří měli na starosti vše kolem jídla, a to jak
procesu výroby, tak dodávek surovin. Donesl jsem nějaké buchty lidem
z centrálních skladů a také do míst, kam dodavatelé přivážejí suroviny pro
Harrods. Přijímali denně desetitisíce kusů zboží, musel jsem tam mít ale
spoň jednoho člověka, o kterého bych se mohl opřít v případě jakéhoko
liv pochybení.
Když Markus přijel, první, co udělal, bylo, že pochválil všechny za to,
jak dlouho jsme to bez vedení vydrželi, a řekl, že nás čekají velké změny.
Klasický omyl a perfektní příležitost, jak postrašit lidi, a tak o ně v nejhor
ším případě i přijít. A pokračoval, že kdo bude chtít jít, tak může. To se tak
to v Evropě už hodně dlouho nedělá. A také vzal mě, Kinga a jeho líného
šéfpekaře Sebastiena ke Garymu Rhodesovi na večeři. Začalo seznamová
ní a oťukávání. Stal jsem se neoficiální pravou rukou Markuse, stejně jako
byly Carla a Paula mýma pravýma rukama.
Na oficiální pozici svého zástupce se ovšem rozhodl pro člověka zven
ku. Po několikatýdenním výběrovém řízení zaměstnal Bena, který přišel
od Williama Curleyho. A o kterém jsem tušil, že to bude další katastrofa
a hřebíček do rakve Markusovy sebedůvěry. Oba dva jsem tak provázel slo
žitým systémem SAP, ve kterém jsme nakupovali, objednávali, kalkulova
li, sestavovali recepty a vůbec řídili veškerý pohyb skladových zásob. Sys
tém byl zapeklitý, skvěle fungoval pro nákup a prodej. Pro výrobu jídla byl
však nedokonalý. Naučil jsem se v něm ale chodit, a když jsem viděl, že
Benovi se nedaří zvládnout ani základní kroky, řekl jsem si, že třeba bude
alespoň dobrý cukrář. Bohužel nebyl. Čekalo mě několik měsíců s nadří
zeným, který toho věděl mnohem méně než já a u něhož jsem marně hle
dal nějaký alespoň jeden záchytný a světlý bod.
Babeth
1 69

Po několika prvních měsících se Markus rozhodl uspořádat velkou pre
zentaci pro ředitele jednotlivých jídelních úseků a restaurací, pro koor
dinátory objednávek dezertů a pečiva do cukrárny a pekárny, pro jejich
nákupčí a také jejich přímé nadřízené. Připravil asi dvacet svých nových
výrobků, které chtěl protlačit za cenu zrušení těch stávajících. Celé dny
s Benem a několika juniory něco pekl a připravoval, dal dohromady pre
zentaci, která začala ve čtyři hodiny odpoledne, když většina týmu šla
domů. Místnost se naplnila lidmi s rozhodovacími pravomocemi a jejich
asistenty. Markus začal, řekl něco o své novince a poté vysvětlil, proč vý
robek, který jím chce nahradit, by měl jít do věčných lovišť. Představoval
svůj nový styl. Ten se nemusí všem líbit, ale to nebylo tím největším ka
menem úrazu. V momentě, kdy byl dotazován na příběh, na jednotlivé in
gredience, na to, proč si myslí, že novinky se budou prodávat lépe, a jestli
ví, jak obrovskou, nejen monetární, hodnotu mají dezerty, kterých se chce
zbavit, nastalo trapné ticho. Tak trapné, že mi Markuse bylo neuvěřitelně
líto. Jako kompromis po dvouhodinové ochutnávce bylo ustanoveno, že
ke dvaceti původním produktům přidáme tři z nové série, a pokud se uká
že, že jsou úspěšné, postupně připojíme další a vyjmeme ty stávající. Čas
velmi rychle ukázal, že nové výrobky nefrčí, a já jsem vycítil příležitost.
Právě jsem se vrátil z Barcelony, kde jsem byl s Radkem na dovolené
a kterou jsem si absolutně zamiloval. Jídlo a zase jídlo, moře a pláže. Pal
my a inspirace všude, kam až oko dohlédlo. Navštívili jsme Bubo, což byla
tenkrát světově nejlepší cukrárna. Oči mi přecházely. Nemohl jsem si vy
brat, co ochutnám, a nemohl si nevšimnout, že mají dost nízké ceny.
Po návratu na mě čekaly dvě novinky. Nový kolega Nathan, asi třiceti
letý Pařížan s kořeny na exotickém Martiniku, který své dvě děti nechal
s jejich matkou ve Francii a šel za La Manche hledat štěstí. Dostal se až
k nám a neuměl téměř ani slovo anglicky. Tomu jsem hned zkraje pomocí
Google oznámil, že má tři měsíce na to, aby se naučil anglicky. Anebo že
Babeth
170

Legenda španělské a dnes již světové
cukrařiny, Carles Mampel. Jeho Bubo
v Barceloně bylo tím, co mě nejvíc
inspirovalo v mých londýnských
začátcích. Dnes nás pojí přátelství.
Babeth
171

bude muset jít. Dále mi Markus sdělil, že je třeba udělat prezentaci novych
ovocných tartaletek v řádu dnů. Věděl jsem jasně, co dělat. Nechal jsem si
vyrobit malé čtvercové sexy ráfky o hraně 55 mm, ve kterých jsem naslepo
upekl mandlové pâte sablée, naplnil malinovým krémem s růží a mascar
pone, jiný s citrónem a bergamotem, ostružinovým krémem s fialkou, de
koroval jsem čerstvým ovocem, mikro bylinkami a květinami, studenými
šlehanými marshmallows a vyhnal jsem je všechny pěkně do výšky. Bylo
na první pohled vidět, že na prezentaci, kterou jsem připravil, bylo něco
jinak než na té od Markuse. Založil jsem s Carlou ubrus, čisté talíře a stří
brné příbory z restaurace Georgian, která se nacházela ve čtvrtém patře.
V iPodu hrála jazzová hudba a vůbec to bylo všechno uvolněné a v jistém
swingu. Nákupčí potřebovali pět novinek. Připravil jsem deset, ze kterých
si na základě ustanovené ceny, vizuálního dojmu a také našeho vlastního
odhadu prodeje vybrali. Samozřejmě že mi to nedali zadarmo. A samozřej
mé že chtěli jisté změny. Byla to jejich práce. Těmto nezbytným mezimi
krokrokům se u nás doma říká, že prostě dělali „zagorky“. Markus mohl
být spokojený, a také byl.
Já jsem díky těmto malým úspěchům, které mi pomohly se stabilizací mé
funkce v týmu, mohl za několik málo týdnů přijít a demonstrovat, že kolega
Ben nedělá dobře svou práci. Během několika příštích dní Ben opustil Ha
rrods a já jsem byl povýšen do jeho role. Postaral jsem se, aby zároveň byly
povýšeny Carla a Paula; musel jsem to samozřejmě odůvodnit. Řekněme, že
jsem se v botách Harrods naučil poměrně rychle chodit. Matthias Kiehm,
ředitel jídelních hal a restaurací a také viceprezident hotelu Ritz v Paříži,
o mě prohlásil, že jsem přesný opak typického Čecha. Ať už to mělo zname
nat cokoliv. Při tom všem jsem pokračoval v magisterském studiu v Praze,
začal na dálku pomáhat spolužáku Alešovi, který měl kavárnu a hotel v cen
tru Prahy, a měl před sebou psaní diplomové práce a závěrečný ročník, cho
dil jsem na semináře a kurzy organizované pro zaměstnance firmy, užíval si
Babeth
172

všech benefitů spojených se zaměstnáním a každé dva měsíce navštívil jed
nu evropskou zemi pro inspiraci. S Radkem nebo i bez něj.
Pomaličku, ale jistě jsme se s Nathanem sžívali. Počáteční martyrium
zapříčiněné jinou kulturou, jazykovou bariérou, nepochopením priorit
a také v neposlední řadě neznalostí managementu jsme společně překona
li. V jednu chvíli jsem ho po práci nechal dodělat úkoly, které měl stihnout
během dne, takže musel zrušit večeři a nevím ještě co. Přes celou cukrárnu
na mě řval s tím nádherným francouzským přízvukem, že ať dělám co dě
lám, tak jeho nenaseru. Stoicky klidný jsem ho ujistil, že o nic takového se
nesnažím. Ale že jestli chce, aby měl u týmu přirozený, a ne vynucený re
spekt, musí fungovat jako pozitivní příklad. Trvalo mu to déle, ale nakonec
jednoho dne pochopil. Pochopil, že jeho život je jen v jeho rukou. Že věci
se můžou dít a je úplně jedno, jestli je někdo tam nahoře řídí, anebo ne. Je
to o nás a o tom, jak se k jednotlivým událostem postavíme. Jestli vidíme
sklenici poloprázdnou nebo poloplnou. Jestli vidíme příležitost a teprve
poté hrozby. A jestli umíme najít řešení ke každému problému, nebo na
opak problém v každém řešení. Sami jsme režiséry vlastních životů a v Ev
ropě jednadvacátého století není prostor na to si stěžovat. Máme se dobře.
A nestojí nás to relativně nic. Ve finále jsou nejkrásnější věci úplně zadar
mo. A ty druhé nejkrásnější jsou neuvěřitelně drahé... Byl jsem vděčný, že
mě a Nathana spojil osud dohromady. Vždy jsem chtěl mít kamaráda Fran
couze. Pro kulturu, jazyk a samozřejmě pro cukrářské umění.
Zatímco jsem si v Londýně žil svůj sen Harrods, Markéta začala praco
vat v Brně v jedné fyzioterapeutické praxi. Jednoho krásného dne k ní při
šel na masáž menší podsaditý pán v letech a Markéta zjistila, že je to Dra
homír Hvězda, prezident Společenstva cukrářů sídlícího v Brně. Markéta
se mu samozřejmě během masáže o mně zmínila, na základě čehož mě
pan Hvězda k sobě do Brna pozval. Setkání to bylo opravdu nádherné, na
proti mě seděl človíček, kterému bylo mnohem víc než sedmdesát let, měl
Babeth
173

Nathan s Irvine a svými syny z prvního
vztahu. Všichni společně ušli obrovský kus
cesty a já jsem na ně neuvěřitelně hrdý.
Babeth
1 74

dětské plamínky v očkách a bylo vidět, že v životě toho hodně dokázal a že
byl kdysi určitě pěkné kvítko. Zašli jsme si v Brně na oběd a společně pro
bírali možnosti, jak českou cukrařinu nakopnout a posunout dál. Spole
čenstvo nevykazovalo žádnou převelikou činnost. To mě, stejně jako pana
Hvězdu, velmi mrzelo. Během několika příštích let se sejdeme ještě něko
likrát. Ale při další návštěvě Brna zjistím, že Drahoš už bohužel není mezi
námi. Bylo to právě v době, kdy jsme dávali dohromady žádost, aby se pří
ští mistrovství světa cukrářů uskutečnilo u nás na Moravě, v Brně.
Markétina maminka Lída dlouhodobě trpěla silnou bolestí zad, s níž si
žádný lékař nevěděl rady. Podávali si ji jako horkou bramboru a nikdo ne
mohl na nic přijít. Bolest se vracela a odcházela v průběhu jednoho roku
a některé stavy byly tak silné, že bolestí zvracela. Nebylo jí pomoci a vzpo
mínám si, jak jsem jí řekl, že podle psychologů je devadesát procent bo
lesti zad způsobeno špatnou komunikací. Někdy to je taky tím, že si pros
tě jednotlivec naložil na záda a na bedra příliš mnoho. Z mého pohledu
měla Lída odedávna nevyřešený vztah se svou maminkou Anežkou. Ně
kolikrát jsem jí poradil, aby ho vyřešila a aby své mámě odpustila a mohla
začít znovu. Vždy, když jsem byl u ní, skoro jako zázrakem bolest neměla.
Dopadlo to tak, že na konci června 2009 jsem s ní a její Markétou měl po
slední večeři, protože den nato byla odvezena do Olomouce, do fakultní
nemocnice, a byl jí vyoperován žaludek, ve kterém bujela rakovina. Lída
přitom vždy jedla zdravou domácí stravu. Několikrát jsem ji v průběhu
prázdnin navštívil i s oběma jejími dcerami, které se o ni ukázkově stara
ly, a také s velkou dávkou čokolády z celého světa. Lída do toho všeho do
stala ještě zápal plic, a tak na nemocničním lůžku strávila několik měsíců.
Když se dostala z nejhoršího a měla začít chemoterapii, po prvním seze
ní to na svou žádost ukončila, a řekla, že radši umře, než aby dobrovolně
touto bolestí procházela. Lída je pokorný člověk. Dostala šanci od Boha,
aby mohla žít, a pochopila to. Když bylo líp, vyřešila si to, co měla na srdci,
Babeth
175

se svou matkou, stárnoucí paní, která již potřebovala každodenní péči. Tu
jí její dcera zajistila, zařídila pro ni pečovatelku a jednou za čas mámu šla
navštívit, ale život si dál dirigovat nenechala.
Do Londýna se mezitím přiblížil čas Vánoc. V tomto období byla naše
produkce téměř čtyřnásobná v porovnání se zbytkem roku. To znamená,
že zatímco jindy jsme například týdně prodali 200 kg brownies, o Váno
cích to bylo 600 kg. V běžném dnu se spotřebovalo něco kolem 100 kg ja
hod a o Vánocích to mohlo být 300 či víc. Lednice a mrazáky byly nacpané
k prasknutí, sklady překypovaly ingrediencemi a po každém členu týmu se
očekával stoprocentní výkon, v němž nebyl téměř žádný prostor na chyby.
Tým, který se průběžně obměňoval na těch nejnižších pozicích, začínal po
malu, ale jistě šlapat jako dobře seřízený hodinový strojek. Harrods zavíral
pouze na dva dny v roce, na Boží hod vánoční a Velikonoční neděli. Hned
den po prvním svátku vánočním začínaly obrovské zimní výprodeje, které
se historicky poprvé uskutečnily právě v Harrods. Pan Al-Fayed z nich udě
lal společenskou událost, když celou hlavní příjezdovou ulici Brompton
Road nechal uzavřít, po ní procházel průvod o délce několika stovek met
rů, plný pohádkových postav a kočárů, vánočních skřítků a Santa Clausů,
povozů taženými koňmi, vánočních víl a sněhových mužů, na jehož konci
vždy bylo jedno z nejstarších historických vozidel Harrods, a z něj vždy vy
stoupila nějaká celebrita, která vánoční výprodeje společně s Mohamedem
slavnostně otevřela. Za dveřmi stály dlouhé fronty netrpělivých zákazníků
a nezřídka v mrazu lidé čekali na otevření dlouhé hodiny. Eva Herzigová,
Cher, Michael Jackson a spousta známých celebrit se na pozvání pana Al
-Fayeda ráda slavnostního otevření zúčastnila.
Al-Fayed byl skvělým hostitelem a obchodníkem. Věděl, že tím nejdů
ležitějším, co má, jsou právě jeho zaměstnanci. Harrods měl vypracova
ný neuvěřitelný motivační systém, který absolutně přirozenou cestou do
kázal z lidí dostat to nejlepší. Každý den, když byl Al-Fayed v práci, si
Babeth
176

Má „Perníková chaloupka“, vyrobená pouze z bílé
čokolády a sušených ořechů a plodů, se dostala
na historicky první titulní stránku vánočního
magazínu Harrods, na které bylo jídlo. Cena 150 £.
Stala se absolutním bestsellerem.
Babeth
177

prošel celou budovu od základů až po strop, samozřejmě se svou ochran
kou. Zdravil se se svými zaměstnanci a zákazníky a ptal se jich, jak se dnes
mají, co dnes udělají pro svého zákazníka jinak než včera. Zaměstnan
cům rozdával poukázky na 50 £ na útratu v obchodním domě, dětem dá
val ochutnávat bonbóny, mladým mužům v doprovodu partnerek z legra
ce potajmu rozdával viagru a ženám v letech zase dával květiny. Byl si moc
dobře vědom toho, co od nepaměti říká moje babička Josefka: „Jaký šel,
takovou potkal.“ Anebo takového. Přitahujeme podobné nám samým, je
to jednoduché. Vždycky jsem byl přesvědčený, a stále ještě jsem, že praco
vat pro Al-Fayeda a pro jeho obchodní dům bylo absolutním privilegiem.
Povánoční výprodeje končily vždy někdy v půli ledna. Mohlo by se zdát,
že zbytek zimní sezóny bude plonkový, ale bylo tomu přesně naopak. Konec
ledna byl vždy ve znamení oslav Al-Fayedových narozenin. K jeho osmde
sátým narozeninám jsme se rozhodli, že připravíme dort ve tvaru egyptské
sfingy, která bude mít tvář Mohameda Al-Fayeda, celou pokrytou čtyřiadva
cetikarátovým zlatem. Stejné sfingy, která se nachází u nejspodnějších částí
egyptských eskalátorů, kde naproti sobě je jedna s hlavou Al-Fayeda a dru
há s hlavou jeho dvorního architekta a sochaře Williama Mitchella. Zača
ly dlouhé hodiny plánování, pečení korpusů s pralinkovou příchutí, šlehání
a míchání těžkých máslových krémů a čokoládového ganache. V neposled
ní řadě jsme museli kontaktovat architekta, abychom z něj nenásilnou for
mou dostali silikonovou formu, kterou použil při odlévání obou soch. Měli
jsme štěstí a on nám laskavě formu zapůjčil. Následovaly dva dny poma
lé a precizní práce, kdy jsme celou formu v jednotlivých vrstvách střídavě
plnili upečeným piškotem a náplněmi. Slupka, která tohle všechno držela,
byla vyrobená z ořechové karamelové pasty, té se říká praline, a byla smí
chaná s mléčnou čokoládou, mořskou solí a dotenka opečenými křupavými
palačinkami, které dodaly správnou texturu při konzumaci. Takto naplněná
forma byla dovezená do mrazáku, ve kterém strávila příštích čtyřiadvacet
Babeth
178

hodin, poté jsme ji všichni společně otočili a silikonovou formu z ní sloupli.
Takto připravený polotovar měl asi 160 kg. Jeho tvář jsme do silikonové for
my odlili z bílé čokolády, byla dutá a tím pádem i lehoučká. Opatrně jako
zlatníci jsme ji pokryli lístky ze čtyřiadvacetikarátového zlata. Jednotlivé
prasklinky, které vznikly buďto zamrazováním, anebo nedostatečným pre
cizním vyplněním silikonové formy, jsme pak natřeli zbývajícím máslovým
krémem a stříkací pistolí jsme celou sfingu přestříkali dopískova obarvenou
čokoládou, která na soše vytvořila sametový efekt. Opatrně jsme připevnili
Al-Fayedovu tvář a show mohla začít.
V největší londýnské restauraci Georgian, nacházející se ve čtvrtém pa
tře, se sešlo několik stovek lidí z kruhu rodinného a z kruhu přátel a všich
ni sledovali, jak pan Al-Fayed pláče při pohledu na svůj dort. A přesně prá
vě proto svou práci miluju. Není to proto, že když se smíchají vajíčka, cukr
a mouka, vznikne buchta, která se může sníst a zasytí vás. Je to proto, že
máte v rukou trumf, jak s vámi budou lidé jednat, jak budou reagovat, když
jim do krve vženete endorfiny, a v neposlední řadě je to proto, že jídlo
prostě sbližuje. Prolamuje ledy, boří bariéry a klidně můžete sedět u jed
noho stolu s cizinci, jejichž řeči neznáte, a můžete společně prostě jenom
jíst a pít a smát se na sebe a pro nezávislého pozorovatele zvenčí to bude
vypadat, že se znáte od nepaměti.
Druhý den přistál v mé kanceláři dopis podepsaný Chairmanem,
v němž expresivně vyjadřoval svůj obrovský dík za odvedenou práci a jen
tak přiložil poukázku na 1000 £, které jsem u něj v obchodním domě měl
utratit. V příštích letech Chairmana ještě několikrát překvapíme a situa
ce se bude pokaždé opakovat. Jednou dostane dort v podobě budovy Ha
rrods, jindy dort s vyobrazením členů své rodiny, svých dětí a bratra, kte
ří také pro nejluxusnější obchodní dům světa pracovali.
Roky utíkaly. Čas v Harrods plynul neskutečně rychle. Pořád bylo co
dělat. Pomaličku, ale jistě se mi blížily magisterské zkoušky, mezi prací
Babeth
179

a rodinou jsem cestoval a poznával nové země, jejich zvyky a jídla. Při jed
né z takových cest jsem narazil na svého budoucího partnera Manuela.
Byl to Španěl žijící v Barceloně, a co ze začátku vypadalo jako drahý flirt,
se za čas proměnilo ve velkou lásku. Zdálo se, že jsme si souzeni a že spo
lu budeme napořád. Ani jeden z nás se ale nechtěl vzdát svého zaměstná
ní a přestěhovat se do Barcelony nebo do Londýna.
A zase klasika: týden před zkouškami jsem přijel domů na Moravu, opět
byl konec srpna a opět jsem si naivně myslel, že se budu moct připravit ke
zkouškám. Doma byl pouze utrápený táta, sestra, které v té době nastu
povala do 4. ročníku, máma, která své splíny a beznaděje dál utápěla v al
koholu, a tak jsem si opět vyhrnul rukávy a šel na pole, kde jsem s praro
diči a ostatními sourozenci vybíral brambory a po nocích se připravoval
ke státnici. Táta si toho cenil natolik, že den před mým odjezdem zpět do
Prahy za mnou přišel a podával mi nějaké peníze. Ty jsem samozřejmě od
mítl, řekl jsem, že pakliže mi chce něco dát, ať to dá mé sestře Zuzce. Ta
to potřebovala mnohem víc.
Odjel jsem do Prahy, a plánoval, jak se celou cestu tam a potom celý
večer a ještě ráno budu učit. Množství informací bylo ale tak obrovské, že
jsem si v nějaké agónii koupil tři lístky do divadla na Hello, Dolly, a večer
pak strávil s Radkem a jeho maminkou. Ještě v noci jsem připravil čokolá
du, kterou jsem pároval s kaviárem a šampaňským jako součást obhajoby
své diplomové práce na téma čokoláda. Prošel jsem. Porota byla spokoje
ná, oponent Mgr. Filip před začátkem obhajoby prohlásil před komisí, že
práce je nejen dobrá, ale výborná, že svým rozsahem vybočuje z dostup
ných zdrojů, že by měla být uvedena do praxe a pokud možno se stát sou
částí výuky. Byl jsem dojat. A nebyl jsem sám.
Po zkouškách jsem jako první koupil tři zpáteční letenky z Prahy do
Paříže, napsal jsem dopis, který jsem adresoval třem nádherným lidským
bytostem, a pozval jsem Lídu s Markétou a Verunkou do Paříže jen tak
Babeth
180

oslavit život. Říct jim tím, že jim děkuju za to, že jsou součástí mého živo
ta, že bez nich bych nebyl tam, kde jsem. Někdy je až paradoxní, že vám
vlastní rodina neumí a nemůže dát to, co nejvíc potřebujete. Že za sebou
musíte zavřít dveře a vkročit do světa a s otevřenýma očima koukat, kdo je
ten osudový člověk, který vás má někam posunout. Když se táta dozvěděl,
že jsem holky Šmídovy pozval, byl na mě neuvěřitelně hrdý. Sám si s Lí
dou docela rozuměl. Máma to nesla velice těžce, protože nedokázala po
chopit, že zvu pro ni úplně cizí lidi, místo toho, abych pozval ji. Na Mora
vě jsem políbil babičky a sourozence a z Ostravy jsem následující den letěl
zpět domů, do Londýna.
Dva dny nato v celém oddělení jídla a pití mělo dojít k vyhlášení ceny
Harrods Chef Of the Year. Ve finále skončil šéfkuchař Alistar Bishop a já.
Potenciálně mohlo hlasovat až šest set zaměstnanců oddělení Food&Be
verage (F&B), kteří v hotelu připravovali jídlo a nápoje. Abych pravdu řekl,
nervózní jsem nebyl. V Harrods jsem byl čtvrtým rokem, etablován, řekl
bych. Měl jsem funkční tým plný šikovných lidi a za sebou čerstvý diplom
z vysoké školy. Nadmíru spokojený. Po krátkém úvodu, který pronesl je
den z ředitelů Harrods Raj Assanad, původem Ind, začala malá canapé par
ty, jejímž vrcholem se mělo stát vyhlášení kuchaře roku. Se šampaňským,
samozřejmě. Restaurace Georgian byla zaplněna ostatními řediteli i členy
rodiny pana Al-Fayeda. Byla tam velká část mého týmu a všichni tam vlast
ně byli kvůli mně. A jídlu, jako vždy. Nálada zhoustla. Ředitel F&B Paul
Goodale se chopil slova a po nekonečně dlouhé době řekl: „Cenu pro ku
chaře roku 2011 dostává Josef Maršálek, který se právě vrátil z Prahy, kde
úspěšně dokončil magisterské studium.“ Nějak jsem se dostal až k němu,
Potřásl mi rukou a povídá: „Prý máš nejvyšší dosažené vzdělání ze všech
v F&B, v kuchyni i na place?!“ –„Taky jsem slyšel,“ odpovídám skromně.
Raj mi předal ocenění a poplácal mě po rameni. Vím, že to bylo úplně nej
víc. Pro Harrods pracoval čtyřicet let a může za jeho mezinárodní úspěch.
Babeth
181
Pár týdnů po této akci se ženil můj mladší bratr, přivedl do rodiny šva
grovou Pavlínu s dcerou Dominikou a právě narozeným synem Tomášem.
Za svědka mu šel táta. No a sestra? Našla si svého prvního přítele Ottu.
Skoro to vypadalo, že na každé svatbě, která se u Maršálků konala, se vy
tvořil nový budoucí pár. Jako už poněkolikáté.
Zase tu byly Vánoce. Od sestry mi do Londýna přišel balíček s domácí
mi vanilkovými rohlíčky a lineckým cukrovím. A také s kuchařským best
sellerem Ládi Hrušky. Táta ode mě dostal letenku do Paříže, jízdenku do
Londýna a nakonec z Londýna zpátky do Čech. Táta nikdy neletěl a říka
lo se, že má z létání strach. Neměl. A také jsem skrytě plánoval dvouden
ní překvapení pro Manuela a pro sebe. Manuel měl strávit první vánoční
svátky v Londýně. Továrna, pro kterou v Barceloně pracoval, měla celozá
vodní dovolenou právě v období Vánoc a dále potom v srpnu. Věděl jsem,
kam chci. Kdysi dávno, ještě s Radkem, jsme navštívili na jednu noc Vídeň,
ale naše výlety byly spíš budgetového charakteru. Spávali jsme v laciných
hotelech daleko od centra, jídlo si kupovali na pokoj a já jsem se tím moc
netrápil, protože jsem byl mladý a pracovat jsem teprve začínal. Když jsme
ale stáli před hotelem Sacher a někdy kolem půlnoci se ládovali suchým
čokoládovým dortem s kopcem výborné šlehačky, sám sobě jsem přísahal,
že než mi bude třicet, musím nocovat v nejvýznamnějším rakouském ho
telu se staletou tradicí. Jinak že v životě dělám něco špatně. Budíka jsem
měl nataženého na čtyři hodiny ráno a Manuel o ničem nevěděl. Když bu
dík zazvonil, řekl mi, že nepracuju, ať klidně spím dál. Povídám: za půl ho
diny je tady taxík, který nás bere na letiště. Zabal si věci na dva dny, pro
tože vracet se budeme až pozítří. Vyskočil z postele, začal mě líbat a balit.
Na letišti Heathrow Manuel mrkl na odletovou tabuli, podíval se na mě
a vykřikl: Vídeň? Ano, odpověděl jsem. Manuel hned po odbavení rozeslal
esemesky všem svým přátelům a příbuzným, kterých je asi tisíc, že dostal
vánoční dárek ve formě dvoudenního výletu do Vídně. Po příletu na nás
Babeth
182

Když dostanete dopis od jednoho Stát se kuchařem roku 2011, když
z nejbohatších lidí na planetě, jste cukrář, je takové trošku
od majitele nejluxusnějšího sci-fi. Být oceněn v přítomnosti
obchodního domu a od filantropa, největších kulinárních hvězd
tak je úplně jedno, jaký další benefit a legend retailu, v přítomnosti
uvnitř najdete. Takový dopis je rodiny Chairmana Al-Fayeda, je
neuvěřitelně obrovským hnacím nepopsatelný pocit.
motorem pro několik dalších let.
Babeth
1 83

Svatba bratra Luboše, který k nám do rodiny
přivedl mou milovanou švagrovou Pavlínku a její
dceru, mou neteř, Dominiku. Dále je na fotografii
Aleš se svou tehdejší přítelkyní a dnes ženou
Petrou, sestra Zuzka, synovec Tomášek, syn
Luboše a Pavly. A jedno další výpůjčené dítě.
Babeth
184

čekal šofér z hotelu Sacher ve fraku a s našimi jmény na ceduli. V luxusní
černé limuzíně nás odvážel směrem do centra.
Vítejte v hotelu Sacher! Portýr nám otevřel dveře a vzal naše zavaza
dla. Přišli jsme k příjezdové přepážce, kde se nás okamžitě ujala jedna z re
cepčních. Vedle nás se právě ubytovával Roger Moore… Takový normální
den. Samozřejmě pokoje jsou přepychově zařízené, na stěně v koupelně
byla obrovská plazmová obrazovka schovaná v zrcadle, koupelna byla od
dělená od pokoje pouze skleněnou deskou s vysouvací roletou a my jsme
se hned po příjezdu šli prohřát do spa. Večer už na nás čekaly dva lístky na
balet Šípková Růženka od Petra Iljiče Čajkovského, který se konal ve Státní
opeře přímo naproti hotelu. Dva dny ve Vídni v nejluxusnějším hotelu pro
dva právě čerstvě zamilované. Manuel se divil, že žádný z jeho přátel a ani
sourozenců mu na jeho nadšenou esemesku neodpověděl. Až druhý den
ráno dostal desítky a možná i stovky zpráv, že mu na to opravdu neskočí.
Ve Španělsku, v Katalánsku, je totiž 26. prosinec obdobou našeho prvního
dubna. Holt jiný kraj, jiný mrav…
Seděl jsem v kanceláři jako obvykle. Všechny výrobky byly v cukrárně
a v pekárně, všech třicet restaurací dostalo své pečivo a dezerty. Bylo něco
po desáté, mírné lednové ráno vybízelo k návštěvě v Harrods. Týmová sní
daně skončila a já s Nathanem jsme měli čas na denní objednávky a vyřízení
pošty. Zazvonil telefon, který jsem jako vždy zvedl já. „Morning, Josef spea
king, jak Vám můžu pomoct?“ –„Bonjour,“ ozvalo se. „Tady Elizabeth Marti
neau, jsem učitelkou angličtiny na cukrářském a pekařském lyceu ve Francii
v Nantes a už mnoho let jezdím se svými studenty do Anglie na poznávací
zájezdy.“ Nadechl jsem se a připravil se k reakci, nicméně jsem nedostal pří
ležitost. Paní na druhé straně La Manche pokračovala: „Příští týden budu se
svou skupinou studentů třetího ročníku BTM (Bůh ví, co to je?) na pár dní
v Londýně, chci je vzít k vám do Harrods, chtěla bych od vás řízenou pro
hlídku, nejlépe s návštěvou cukrářské a pekařské dílny, ale ne na déle než
Babeth
185

Babeth je přesvědčena, že by
klidně mohla být mou mámou.
Vůbec se té myšlence nebráním.
Obrovská síla nezištné lásky od
člověka s neuvěřitelně velikým
srdcem je odzbrojující.
Babeth
186

dvě hodiny.“ Opět jsem se nadechl, že zareaguju. Marně. „Po prohlídce by
chom rádi měli čaj o páté v restauraci Georgian, kde se k nám můžete ( já!)
připojit na zodpovězení případných dotazů mých studentů. Rozpočet mám
maximum 20 liber na hlavu.“ Oněměl jsem úžasem a překvapením. Nevě
děl jsem, co říct. Na druhé straně se ozvalo: „Haló! Je to možné???“ A já se
jen zmohl na vykoktání své e-mailové adresy a pravím: „Všechno mi to hoď
te do mailu a my se vám k tomu vyjádříme. Bye now!“
Položil jsem sluchátko překvapením, podíval se na Nathana, on na mě
a ptá se: „Co to bylo?“ –„Nevím, asi si ze mě někdo dělá srandu,“ odpově
děl jsem. Za pět minut jsem měl e-mail ve schránce. „To nebyla sranda,“
pravím. „Ona to myslela vážně!“ „C´est Française,“ odpověděl Nathan.
Rozeslal jsem e-maily naší asistentce a řediteli restaurací a ten samý den
večer jsem odpovídal na e-mail paní Elizabeth Martineau, že příští týden
ve čtvrtek bude prohlídka s průvodcem, návštěvou kuchyní a odpoledním
čajem za 20 liber na osobu. Přesně jak si řekla.
Ve čtvrtek následujícího týdne se v cukrářské dílně objevilo dvanáct
kluků a holek, studentů pâtisserie kulinárního institutu v Nantes, o hla
vu menší paní Elizabeth, jejich učitelka, na které mě zaujaly její obrovské
modré oči, dlouhý černý kabát s ještě delším náhrdelníkem a dmoucí se
hruď, ve které se skrývalo velké lidské srdce. Se skupinou byl ještě jeden
prošedivělý gentleman, který ve tváři měl časem vytesané vrásky od slun
ce, smíchu a tvrdé manuální práce. Šel jsem se představit.
„I’m Babeth,“ pravila. „Jsem Josef,“ povídám. A toto je Jean-Claude,
můj manžel. Pusa zleva a zprava, stejná od Jean-Clauda, bonjour směrem
ke skupině. Naše asistentka Chanelle skupinu provedla obchodním do
mem, ukázala všechna magická místa včetně Spa pro domácí mazlíčky,
egyptských eskalátorů a banky se zlatými cihlami. Přesně ve dvě hodiny
měla skupina připravený anglický čaj o páté, ve čtvrtém patře v restaura
ci Georgian. My dva s Nathanem jsme se k nim přidali někdy kolem třetí
Babeth
187

hodiny, a jelikož jsme měli strávit příštích pár chvil s francouzskými cuk
ráři a jejich učitelkou, vzali jsme k dobrému ještě několik delikates z naše
ho nabídkového bufetu, mimo jiné francouzské makronky s vanilkou a oli
vovým olejem.
Zatímco se Babeth vedle mě cpala vdolkem s tučnou smetanou a jaho
dovým džemem a popíjela anglický čaj, my jsme se s Nathanem bavili se
studenty. Zničehonic se mě Babeth sedící po mé levici zeptala: „Cestu
ješ?“ – „Ano,“ odpověděl jsem. – „Mým životním snem je jít do důcho
du, až mi bude šedesát, jako šla moje máma, mít velkou oslavu, na kte
rou pozvu všechny své přátele a kolegy, a potom sednout do letadla a letět
do New Yorku, kde jsem nikdy nebyla.“ A já na to, že pokud zůstaneme
v kontaktu, tak ji milerád do New Yorku, který jsem miloval, vezmu. Po
kračovala: „Byl jsi někdy ve Francii?“ – „Byl.“ – „Kde jsi byl?“ – „Paříž.“ –
„To není Francie, kde ještě jsi byl?“ Sebevědomí mi kleslo téměř k bodu
nula. Paříž jsem miloval. „Ještě jsem byl v Toulouse,“ řekl jsem. –„Co jsi
tam proboha dělal?“ Došla mi slova. Babeth se neustále cpala tím vdolkem
a poté se mě zeptala: „Máš rád francouzské jídlo?“ – „To miluju,“ odpově
děl jsem. „Co máš rád?“ – „Foie gras,“ odpověděl jsem. – „Není problém,
můj manžel dělá foie gras.“ Jean-Claude zbystřil, protože zaslechl své jmé
no. „Co k tomu rád piješ?“ – „Samozřejmě šampaňské,“ odpověděl jsem. –
„Není problém,“ řekla Babeth. „Šampaňského máme plný sklep.“ Nechá
pavě jsem se podíval na Nathana, on potom ve francouzštině řekl Babeth,
že se s ní domluví, a mně řekl, ať to nechám na něm. Nechal jsem. Nathan
měl mou stoprocentní důvěru.
V dubnu jsem slavil třicáté narozeniny. Měl jsem za to, že si zasloužím
něco speciálního, a to i přesto, že narozeniny jako takové příliš neřeším.
Věděl jsem ale, že má přijet Manuel. Naplánoval jsem proto dvoudenní vý
let do Budapešti, do hotelu Kempinski. Dál jsem zjistil, že v místní Stát
ní opeře hrají ten den La Traviatu. Tu jsem miloval. A znají ji všichni, kdo
Babeth
188

První návštěva mé milované
sestry v Londýně. Kdykoliv jsme
spolu sami dva, snažíme se ze
společných chvil vytěžit úplné
maximum. A to klidně může
znamenat, že spolu jen mlčíme.
Babeth
1 89

viděli Pretty Woman. Po příletu jsme se dostali taxíkem do hotelu, uby
tovali se, prošli se brzce jarním nádherným městem, kterému se říká Pa
říž východu. Z Budapešti jsem byl absolutně ohromen. Taková krása a tak
blízko k nám. Večer jsme šli do opery. Lístky jsme měli v první řadě a já
jsem s prvními tóny začal plakat a nepřestal jsem až do těch posledních.
Z toho rozrušení jsem si o přestávce musel dát místní perlivé víno a vý
borný sýrový preclík. Když jsme se vrátili, byla na pokoji láhev nejlepší
ho tokajského vína, dvě skleničky a přání toho nejkrásnějšího k narozeni
nám. Adresováno panu a paní Maršálkovým. Inu, i našinec se někdy splete.
Den před odjezdem jsem dostal zprávu od táty. Pogratuloval mi a navr
hl, že se na podzim domluvíme a že za mnou přiletí do Paříže. Chtěli jsme
si toho tolik říct. Spoustu let jsme žili vedle sebe a kromě nezbytně nut
né konverzace se málokdy našel prostor a čas pro slova vycházející přímo
od srdce.
Za mými zády začal Nathan plánovat návštěvu Francie. Byl jsem na
vštívit rodinu na Moravě těsně před začátkem prázdnin, a když jsem se
s nimi loučil, vzal jsem si svůj malý kufřík na kolečkách a šel po cestě smě
rem dolů za východu slunce v poslední červnový den. Viděl jsem tátu, jak
mi mává při poklízení domácích zvířat. Zastavil jsem se a uvědomil jsem
si, že už ho nikdy neuvidím. Sám jsem tomu vůbec nerozuměl. V hlavě mi
pořád dokola šla jedna a táž myšlenka. Tátu už nikdy neuvidím? Ne, neu
vidím, zdálo se mi to úplně jasné. Zamávali jsme na sebe, já jsem sedl na
autobus, který mě dovezl na vlak, a vlak potom na letiště, odkud jsem le
těl domů, do Anglie. O několik týdnů později byl táta převezen do nemoc
nice se zápalem plic, prošel si první mrtvičkou a diagnóza zněla neúpros
ně: neoperovatelná rakovina plic. Táta nikdy nekouřil, jedl zdravě většinou
jen domácí stravu a pil velmi střídmě. Svátečně. Za tátu tu někdo rozho
dl. A je jedno kdo anebo co. Jel jsem tátu navštívit i se sestrou a s bratrem
Aldou. Zuzka to nesla z nás ze všech nejhůř, protože byla přesvědčená, že
Babeth
190

v jejím životě byl táta tím princem na bílém koni. Já jsem věděl, že to je
maličko jinak. Sestře jsem dal telefonní číslo na paní Trnkovou, ženu, kte
rá se zabývá kineziologií a která například v naší rodině spoustě lidem po
mohla tím, že našla žábu na prameni, našla ten blok, který lidem nedovo
loval rozkvést a začít žít naplno. Nepomohla jenom naší rodině, s touto
paní se zná, jak jsem se dozvěděl, několik dalších desítek lidí v mém oko
lí, včetně Šmídových. V nemocnici nás lékaři upozornili, že táta, který si
do toho všeho prošel ještě infarktem, už mě a ani sourozence asi nepozná.
Sotva jsem vešel do dveří, táta se rozplakal, a i když nemohl mluvit, tak
jsme oba věděli, že on ví. Táta mi chtěl něco říct, a už nemohl. Nevěděl jak.
Nešlo to. Hladil jsem ho po tvářích a po rukou. Táta mě miloval a já jsem
miloval jeho. Úplně ze všeho nejvíce mě mrzí, že jsme si to nikdy neřek
li. Teď tady, v krásném bytě na pražském Žižkově, pláču jako želva, zaly
kám se a přes slzy nevidím, co píšu, a budu si muset dát skleničku domácí
slivovice od babičky, jeho maminky, na tátu... V životě nelituju věcí, které
jsem udělal. Lituju těch, které jsem měl udělat a neudělal.
Oba dva jsme vždycky byli ti silní, o které se ostatní mají opřít. V tichos
ti jsem se s ním rozloučil. Večer před odletem zpátky do Anglie jsem strá
vil u babičky Josefky s Lukášem a jeho rodinou. Lukášovi jsem byl za svědka
na svatbě, byli jsme si vždycky blízcí. Moc nechápal, že tam s nimi v kuchy
ni můžu sedět a besedovat a přitom být veselý a optimistický, zatímco bylo
evidentní, že táta na onkologickém oddělení fakultní nemocnice Olomouc
umírá. Táta nebyl špatný člověk a já jsem věděl, že to dlouho nepotrvá, pro
tože si nezasloužil trpět. Vždy dělal všechno pro ostatní a pro sebe toho
udělal ze všeho nejmíň. Vysvětlil jsem jim, jak vnímám život. Že jsme tako
vý prd uprostřed obrovského vesmíru, že máme neuvěřitelnou příležitost
tady po sobě něco zanechat a že z minulosti se maximálně můžeme poučit.
Ale musíme ji akceptovat. Smířit se s ní. Bez naší minulosti nemůže být pří
tomnost, která nás má dovést někam do budoucna, do toho vzdálena, které
Babeth
191

by každý z nás chtěl znát. Jak to bude a jak to dopadne? Naše minulost, po
učení se z chyb a ze situací, kterými jsme si prošli a které jsme více či méně
zvládli, nás předurčuje k tomu, jaký život žijeme a jaký žít budeme. Náš život
není v rukou nikoho jiného než nás samých. Na Lukášovi bylo vidět, jak hltá
každé moje slovo. Strávili jsme spolu ještě několik hodin venku, pod noč
ní kyžlířovskou oblohou, na které je ještě pořád vidět miliarda hvězd. Poví
dali jsme si jen tak, tlachali jsme. Byl skoro konec srpna a já jsem mu dopo
ručil, aby se nechal zkontrolovat, protože jsem měl pocit, že něco u něho
není v pořádku. Jak jsem s ním seděl, měl jsem husí kůži, jako pralinky. Moc
nechápal a já jsem mu to neuměl nijak vysvětlit. Odjel jsem zpět do Anglie
a 27. září jsme s Nathanem měli odlétat do Francie, do Nantes. Jeho jsem
samozřejmě upozornil na to, že táta je na tom špatně a že nevím, jak dlou
ho to bude trvat, a aby s tím počítal. Já jsem se totiž nestaral vůbec o nic.
Nathan zařídí letenky, hotel v Nantes a program s Babeth. Byl to způsob, ja
kým chtěl poděkovat za to, jak moc jsem mu otevřel oči a jak moc jsem dů
ležitý v jeho životě. Pakliže můj důvod, proč jsem byl v Anglii, byl Harrods,
tak jeho důvod, proč v Londýně zůstal, jsem byl já.
Tátův život skončil 24. září. Jeho svíčka dohořela a tu zprávu mi v ran
ních hodinách sdělila má švagrová Pavlínka. Zůstal jsem chladný a silný
jako vždy, čímž se vůbec nechlubím. Zprávu jsem sdělil Markusovi a sa
mozřejmě Nathanovi. Ten řekl, že všechno chápe, hned po snídani zavolal
do Francie Babeth a zrušil hotel, který pro nás zařídil. Pohřeb byl naplá
nován na prvního října. V týž den jsem měl také představit svůj nový kon
cept, na kterém jsem asi šest měsíců s celým týmem pracoval. Byly to vel
ké americké dorty, různě ochucené plněné pusinky, dorty na špejli zvané
Loli Pops, obrovské XXL pusinky a také různě ochucené marshmallows,
které byly obalované v metalických barvách.
Tomu všemu předcházel velký průzkum, spousta práce a ochutná
vání, já pak musel pro projekt získat podporu několika lidí, včetně toho
Babeth
1 92

nejvyššího, ředitele oddělení jídelních hal. Všechny jsem přesvědčil o tom,
že děláme trendy projekt, který bude mít přesah do ostatních částí cuk
rářského i pekařského byznysu, v němž byl Harrods, co se inovací týče,
lídrem. O několik hodin později mi švagrová zavolala, že vůbec nemá smy
sl ani cenu, abych teď právě na Moravu jezdil, že už je všechno zaříze
né, že tam nejsem potřeba. Ujistil jsem se, že to opravdu myslí vážně a že
bude stačit, když přijedu až v den pohřbu. Šel jsem zpět za Nathanem
a řekl mu, že do Francie spolu poletíme. Vytřeštil na mě oči a běžel volat
Babeth, že všechno je zase jinak. Na čas strávený ve Francii, v cukrářské
škole, s novými lidmi a na vesnici u Babeth a jejich přátel jsem se těšil. Co
přijde, jsem ovšem netušil. Hned po příletu Nathan půjčil auto a jelo se na
pobřeží k Mont Saint-Michel, prošli jsme si středověké městečko a kláš
ter, dali jsme si oběd a rozjeli se ubytovat do hotelu. Večer jsme měli sraz
s Babeth v jedné crêperii a galetterii. Babeth byla nádherná jako ostatně
vždy, obrovské oči, krásný úsměv, otevřená náruč, ve které bylo schováno
to obrovské lidské srdce. Povečeřeli jsme, rozloučili se a druhý den se se
tkali u nich ve škole. Byli jsme představeni panu řediteli stejně jako učite
lům odborných předmětů, potkali jsme studenty, se kterými jsme v Lon
dýně seděli u jednoho stolu, a strávili celý zbytek dne s cukrářskymi učni
a jejich mistry odborného výcviku.
Poobědvali jsme ve školní jídelně, která slouží zároveň jako středisko
odborného výcviku a je volně přístupná i pro lidi z okolí. Babeth nás na
ložila do svého auta a jelo se zpátky k nim domů na vesnici. Sto deset ki
lometrů do části Francie, která se jmenuje Vendée a kde je doma brioška.
Hned při cestě jsme museli zastavit u nejstaršího farmáře v okolí Roberta
a jeho ženy Annie. U něj už na nás čekal Jean-Claude. S Robertem se zná
od svého dětství. Uvítal nás s otevřenou náručí. Byli jsme přece ti světáci,
co přijeli do Francie z velkého světa, z Londýna. Jeden Čech a druhý Paří
žan. Babeth byla hrdá na to, že má přátele, kteří za ní přijeli ze zahraničí.
Babeth
1 93

Babeth a Jean-Claude za mnou byli již
několikrát v Praze, stejně tak jako u mě doma
na vesnici anebo v nádherném vinařském
regionu jižní Moravy. Oba jsou požitkáři; nikdy
spolu děti neměli, a tak veškerý čas a volný
kapitál mohli investovat do sebe, svých
přátel, a do života, jehož jsou dobré jídlo a pití
neoddělitelnou součástí.
Babeth
194

Netrvalo dlouho a otevřela se první láhev, poté druhá, a když Robert otví
ral svou třetí láhev červeného vína, přinesla Annie domácí sušené švestky
obalené sušenou šunkou z kachních prsou, pomaličku pečené, a poté ještě
vynikající bagetu se sardinkovým máslem. Robert se mě zeptal, jestli tam
na obzoru vidím moře. A já na to, že ano, a on, jestli tam v dáli vidím vy
skakovat z toho moře sardinky. No a já na to samozřejmě, že nevidím. Na
čež mi nalil a řekl, že jsem ještě dost nepil. To měl být vtip...
Nasedli jsme do auta a rozjeli se směrem domů, do nejvýše položené
ho domečku vesnice La Bessonnière, ve kterém bydlela Babeth a její man
žel Jean-Claude. Potkali se na svatbě jejich společného přítele. Babeth se
Jean-Clauda ve svých osmačtyřiceti letech zeptala, jestli tančí, a třiapa
desátiletý Jean-Claude odpověděl, že ano. Do té doby neměl ani jeden
z nich partnera. Tu noc protancovali, Jean-Claude zůstal u Babette v ho
telu na noc, a tím začal jejich vztah, na který oba téměř padesát let čekali.
Být v přítomnosti těchto dvou lidí a jejich přátel je neuvěřitelně nabíjejí
cí. Nemají děti, a tak veškerou energii a úspory investují do přátel, zvířat,
do domečku, dobrého jídla a pití. Jean-Claude vaří, stejně jako Babeth. Ve
čeře u nich doma začala v sedm večer malým aperitivem, který vystřídala
sklínka vína, kterou vystřídala sklenice dalšího vína, kanapky a potom ta
líř, na němž Jean-Claude podával crème brûlée, perník se sušenými fíky,
domácí sušenku, terinku foie gras a macaroon plněný pěnou z foie gras.
Jako hlavní chod, který se podával o několik hodin později, byly mušle sva
tého Jakuba, s chorizem a čekankou. Následovaly ty nejlepší francouzské
sýry, jaké si člověk dokáže představit, a dezert, o který se postarali její stu
denti. Ke každému chodu byla jiná láhev vína. Spát se šlo po dvou malých
štamprlkách domácí hruškové pálenky asi po třetí ráno. Všichni jsme byli
rádi, že jsme se tam setkali. Babeth a Jean-Claude nám kromě svých ob
rovských srdcí také otevřeli dveře svého domu i přátelství, které se s ča
sem jen prohloubí.
Babeth
195

B a b e th
e p t p ro
Rec e n d ée
e V
Brioch
Babeth se k Jean-Claudu Ze všech ingrediencí kromě

Martineauovi přistěhovala z Nantes másla vypracujeme nelepivé
do malé vesničky nacházející se těsto, do kterého postupně máslo
v regionu La Vendée. Mají ten zapracujeme. Nepřidáváme žádnou
nejvýše položený domek ve vesnici, další mouku, dokud nezískáme lesklé
ve kterém si ještě před dvěma a pružné, nelepivé těsto. Necháme
generacemi všichni obyvatelé ho zakryté v míse dobře nakynout.
pekli svůj chléb. Právě zde se Propracujeme a vytvarujeme do
nacházela jediná dřevem vytápěná válečku, který necháme kynout
pec. Vendée nabízí úžasné plody v olejem vymazané chlebíčkové
moře, drůbež a vajíčka, sušenou formě. Pečeme při 200 °C asi
šunku, mořskou sůl fleur de sel 10–12 minut; zkusíme špejlí.
a především briošku. Níže je tajný Nejlepší je s máslem a horkou
recept, který budete milovat. bílou kávou.
Zaručuju.
1 bochník: 120 g másla, 100 g cukru,

330 g hladké mouky, 7 g mořské soli,
15 g droždí, 3 velká vejce, 10 g rumu,
vejce na potření

8
a n k y
Nea nglič
V
neděli kolem oběda, po nádherném víkendu na francouzském
venkově, nás Babeth naložila a dovezla zpět do Nantes, kde
jsem sám sedl na vlak do Paříže, v Paříži přestoupil na vlak do
Londýna a přímo z nádraží King’s Cross utíkal zpět do prá
ce. Celou noc jsem strávil přípravou a dokončováním jednotlivých detailů
svého nového projektu americké cukrárny, abych ve čtyři ráno sedl na ta
xík, v pět byl na letišti Stanstead a v devět na jižní Moravě v Brně. Tam si
mě vyzvedli Zuzka s Otou a jeli jsme do Potštátu na pohřeb našeho táty.
Obřad se konal v kostele, který byl narvaný až k prasknutí. Rozloučit se
přišli všichni. Je to životní paradox, že když se oslavuje život, narození,
narozeniny či když si jen tak chcete s někým sednout a poklábosit, vždyc
ky přijde méně lidí, než když zemřete. Když vám to může být celkem jed
no. Na tátově pohřbu byly jeho sestřenice a bratranci a příbuzní z různých
stran České republiky, z nichž jsem dobrou polovinu vůbec neznal. To mi
přišlo tristní. Bylo mi neuvěřitelně líto prarodičů, kteří přežili svého syna.
Život vás může připravit na všechno. Na ztrátu vlastních dětí vás ale ne
připraví. Večer, když jsem se šel rozloučit s prarodiči a poté s babičkou Jo
sefkou, která před několika lety ovdověla, našel jsem ji v podivné osamělé
y
ličank
Neang
199

náladě. Zeptal jsem se, kde je Lukáš, a babička se rozbrečela stejně jako
jeho manželka. Malí bratránci mi potom řekli, že táta jel do nemocnice,
že si našel nějakou kuličku a že šel na operaci. Jak jsem se později dozvě
děl, operace byla plánována ještě před tátovým pohřbem. Lukáš ale trval
na tom, že s tátou se rozloučit musí, a tak jel z pohřbu přímo do nemocni
ce. Prošel si rakovinou a s ní spojeným několikaměsíčním léčením. Dostal
druhou šanci. Je dobrý člověk. Pochopil.
S malou zastávkou v Pelhřimově, kde jsem tátovu bratranci a jeho
ženě začal pomáhat s kavárnou, jsem se vrátil zpátky do Londýna; tam
už tým pracoval na novém projektu. Mně se mezitím v hlavě rodil úpl
ně nový a ještě ambicióznější projekt. Za léta, co jsem jezdíval do Paříže,
mě nejvíce inspiroval Emmanuel Ryon a jeho Café Pouchkine, malinká
kavárnička, která se nacházela uprostřed obchodního domu Printemps.
Vzpomínám, jak jsem jednou na jednom služebním výletě vzal do této
kavárny svého nadřízeného Markuse. Ochutnali jsme tam několik výrob
ků, dali si horkou čokoládu a kafe a oba jsme se shodli na tom, že nic po
dobného jsme ani jeden z nás ve světě neviděli. Nešlo pouze o výtvarně
zpracované výrobky, ale o nadčasové dílo kreativního génia. Každý kou
sek by mohl být unikátním solitérem v galerii, a přitom žádný nevypa
dal tak, že se ho člověk bál sníst. Vypadaly neobyčejně dostupně, i když
za nimi byly stovky hodin lidské práce a unikátní ingredience, každý měl
své jméno a svůj příběh.
Do Café Pouchkine jsem se vždycky rád vracel, protože mě ten pod
nik inspiroval. Sem také brávám ty, kteří jsou mému srdci absolutně nej
bližší. V hlavě jsem měl jenom jedinou věc. Chci, aby v Harrods byla nej
lepší cukrárna na světě. Ambiciózní, ale ne nesplnitelný úkol. Měli jsme
všechno, co jsme potřebovali, mohli jsme dostat jakoukoliv ingredien
ci z celého světa. Měli jsme přístup k neobyčejně šikovným lidem ať už
v cukrárně, nebo v oblasti prodeje či nákupu. Harrods znamenal vždycky
y
ličank
Neang
200

všechno, všude a pro všechny. Jediným limitem byla vlastní fantazie. Se
svým nápadem jsem se svěřil svému nejbližšímu týmu. Řekl jsem jim, že
nás čekají nejméně dva roky tvrdé práce a že budeme potřebovat kaž
dého člena týmu a že všichni musí být stejně zapálení, jako jsem zapá
lený já.
Americké dorty zažívaly neuvěřitelný úspěch. Zdaleka převyšovaly pro
deje všech ostatních konceptů, které jsme tam kdy měli. S úspěchem ame
rického pultu vznikla potřeba reflektovat ostatní výrobky americké cuk
rařiny, které se ovšem do Pâtisserie nehodily. Vytvořili jsme proto kolekci
několika pájí a na plechu pečených koláčů, které spíše vypadaly jako čes
ké řezy, a ty jsme začali prodávat v části jídelních prostor, které se jmeno
valy Traiteur. Bylo to místo, kde si lidé mohli koupit předkrm, hlavní jídlo
a potom také dezert. Pakliže se historicky v této části prodávalo řekněme
dvacet až třicet kousků dezertu jako chod po hlavním jídle denně, během
několika málo týdnů se začalo prodávat tři sta až pět set kousků denně. Za
žívali jsme jeden úspěch za druhým. O našem příběhu si začal šeptat celý
obchodní dům.
Titulní strany vánočního magazínu, které viděly miliony lidí po celém
světě, patřily nám. Došlo k výměně na místě ředitele, přímým nadřízeným
Markuse se stal Bruce. Docela jsme si spolu rozuměli. Přivedl si ze svého
minulého působiště i osobu na pozici vývoje jídla, která měla dohlížet na
jistou transformaci jídelních prostor, jichž byly cukrárna, pekárna a také
Traiteur součástí. Bylo jasné, že se všemi musíme mít co nejužší vztahy
a vazby. A že všechno se musí odehrávat v přátelském, byť profesionál
ním duchu. A pak do mého života vstoupily Anne, Cara, Leilah, pak přiby
li mnozí další, se kterými jsem velmi úzce v příštích dvou letech spolupra
coval. Krůček po krůčku jsme zvyšovali nejen kvalitu, standard, ale i cenu
našich výrobků. Jednotlivé výrobky začaly mít svůj příběh, dali jsme jim
jméno a všechno to začalo tím, že jsem jako první do Spojeného království
y
ličank
Neang
201

dovezl Éclair z odpalovaného těsta, které se jako jediné dostalo do tiště
né verze magazínů Vogue.
Byli jsme také první, kteří odstartovali šílenství zvané whoopie pies,
opět inspirované Amerikou. Jednalo se o dva rádoby piškoty, slepené kré
mem s polevou a se zdobením. K tomu mě přivedla moje sestra, které
jsem poslední den ve školce kdysi dávno upekl buflery s ořechy a se sko
řicí, po dvou jsem je slepil vanilkovým krémem s kávou a sekanými dat
lemi a celý vrch jsem namočil do čokolády a dekoroval sekaným karame
lem. Každý její spolužák a také tety učitelky po jednom dostali. A mluvili
o něm s nadšením.
Mezitím na Moravě proběhlo dědické řízení. Máma a my tři sourozen
ci jsme se zřekli všeho ve prospěch bratra Luboše. Také si máma popr
vé v životě přiznala, že má problém. Zuzka s ní objela lékaře, bez kterých
by máma nikdy nemohla nastoupit na léčení. A tak těsně před Vánocemi,
hned po tátově smrti, se dobrovolně vydala do protialkoholní léčebny a my
všichni sourozenci jsme při ní stáli a přáli si, aby všechno dobře dopad
lo. Bratr Aleš si s přítelkyní Petrou zařídili nové bydlení v Potštátě, malou
garsonku v centru města. Zuzka si mezitím procházela jednotlivými seze
ními s kinezioložkou a pracovala na tom, aby se z ošklivého káčátka stala
nádherná, krásná a hrdá labuť se zdravým sebevědomím.
Bratr Luboš tátovu smrt těžce nesl. Těžce také nesl také to, že máma
pila. Nebyla s ním téměř vůbec žádná řeč. Byl zraněný. Choval se dětinsky.
Návštěvu kineziologa odmítl. Věděl jsem, že mu musím dát prostor, proto
že nemělo cenu nastalou situaci jakkoliv vyhrocovat. Nechal svou rodinu
v malém městečku nedaleko vesnice a nastěhoval se k prarodičům. Myslel
si určitě, že jeho úlohou je se o ně postarat. To byl samozřejmě omyl. Ne
daleko od nich, pár metrů, bydleli zbývající dva synové i s rodinami. A pra
rodiče byli ještě čiperní. Sváděl velký vnitřní boj. K ustálení situace při
spěla velkou měrou má švagrová a Lubošova manželka Pavla. Myslím si,
y
ličank
Neang
202

V jednoduchostí je krása. Mé plněné Éclairs
z pomalu pečeného máslového odpalovaného
těsta, lehkého krému Diplomat a kreativně
dozdobené k dokonalosti byly na prapočátku
boomu, který v několika příštích letech
doslova a do písmene zaplaví celý svět.
y
ličank
Neang
2 03

že ona a její dcera Dominika jsou to nejlepší, co mého bratra kdy potka
lo. Čas to ukáže...
Jako opožděný vánoční dárek jsem mámě dal obálku s letenkou z Pra
hy do Londýna, kde jsme měli strávit dva dny, poté vlakem do Paříže, kde
jsme měli strávit tři dny, a potom by se sama vrátila z Paříže zpět do Pra
hy. K tomu nikdy nedošlo. Máma první den návratu z léčení šla a koupila si
láhev. Se sourozenci jsme se shodli na tom, že jsme jí zkoušeli pomoct zle
va a zprava a zespoda a shora, ze severu a z jihu. A že to k ničemu neved
lo. Jediné, co jsme ještě nezkusili, bylo nechat ji v tom. Myslím si a jsem
o tom přesvědčen, že když si sáhnete na dno, jediná cesta je vzhůru. Máma
svého dna ještě nedosáhla. Po tátově smrti jí spadla do klína spousta pe
něz z tátovy pojistky a vlastně ji nic nenutilo něco se svým životem dě
lat. S tím, jak peníze budou docházet, vyvstane nutnost reagovat. Je úplně
jedno, jak moc jste pyšní na to, co jste udělali. Nezáleží na tom, kolikrát
vás někdo raní, a je úplně jedno, kolikrát vám řekne, že to, co děláte, nemá
cenu. Víra je důležitá. Po každém pohlavku a odmítnutí je třeba se sebrat,
otřepat se a jít dále. Když si budete věřit, můžete dosáhnout prakticky če
hokoliv. Náš společný čas s mámou teprve přijde. Věřím v to.
Každoročně jsem s uzavřením finančního roku býval povýšen. Ty doby,
kdy jsem si o to musel říct, už dávno minuly, a Markus moc dobře věděl, že
s mým úspěchem se automaticky stává úspěšným on. Nechal mi absolut
ně volný prostor a já jsem všechny informace sdílel jen tak, někdy v krát
ké konverzaci při kávě, jindy například v době dovolených e-maily či zprá
vami.
Stal jsem se jednou z nejvýznamnějších postav v Harrods, co se jídla
týkalo. Postaral jsem se o to, aby současně se mnou byli povýšeni ti, kte
ří byli pro naše oddělení těmi nejdůležitějšími, ať již to byl Nathan, Car
la nebo Paula. Mou filozofií bylo, že nahrazovat budeme pouze lidi a kole
gy na základních pozicích hierarchie naší cukrárny. Dávalo to smysl. Příští
y
ličank
Neang
204

Takhle mě zachytil
Sahil. Desítky hodin práce na
obrovské čokoládové lodi,
inspirované Disneyho filmem
Petr Pan. Kombinace tmavé
čokolády a valérů metalické zlaté
mi imponuje dodnes.
y
ličank
Neang
205

manažery si musíme vychovat v našem týmu sami. Mými mentory se při
rozeně stali Giuseppe Silvestri z italského Capri, osobní kuchař pana Al
-Fayeda a ten, který jeho synovi a princezně Dianě vařil v hotelu Ritz je
jich poslední večeři.
Al-Fayed mezitím Harrods prodal katarské královské rodině. Na chod fir
my ani na mé postavení to ale nemělo žádný vliv. Noví majitelé se zavázali
do firmy investovat obdobné částky, jako tomu bylo dosud. A snažili se sor
timent obchodního domu dále rozšiřovat. Vedl jsem nekonečné konverza
ce s manažery, kteří se starali o různá módní oddělení, abych pochopil, jak
svět luxusu funguje. Byl jsem vybrán, abych se zúčastnil charitativních akcí,
kde jsme například museli získat peníze na boj s dětskou negramotností.
Byl jsem také vybrán do business akademie, které se mohlo účastnit pouze
dvanáct lidí z pěti tisíc přihlášených, kde jsme byli rozděleni do čtyř skupin
a po trojicích měli vypracovat business plán k tomu, jak zajistit setrvávají
cí úspěch Harrods nejenom v Londýně, v Anglii, ale do budoucna i v celém
světě. Rodily se plány na kavárny Harrods, hotel Harrods anebo pizzerie
Harrods. Byl to bezprecedentní čas, kdy jsme doslova a do písmene zažíva
li jako tým a já jako osoba jeden úspěch za druhým. S úspěchem samozřej
mě roste i sebevědomí. Musíte nejdříve dát, abyste mohl dostat. A čím více
dáte, tím více dostanete. S každou finanční odměnou jsem vzal svůj tým na
drink nebo dva, nebo jsme ji celou propili a projedli. Jindy jsem například
pozval sestřenici Míšu, která se v té době v Londýně také usadila, šli jsme
spolu do dámského oddělení a koupili tam na ni džíny, pravděpodobně nej
dražší v jejím životě. Jen proto, že to byl způsob, jakým dát najevo, jak moc
mi na ní záleží, jak moc důležitým člověkem v mém životě je, a že tam, kde
jsem, jsem díky ní a její podpoře.
Musel a chtěl jsem samozřejmě svůj Londýn sdílet s těmi, které jsem
miloval. Krátce po sobě za mnou přijela má sestra, Lukáš s Andreou
a oběma bratranci, také za mnou přijely holky Šmídovy, vraceli se za
y
ličank
Neang
206

V roce 2011 se toho událo opravdu hodně. Kromě
státnic a Kuchaře roku se také Harrods stal prvním
obchodním domem v historii s ročním obratem
větším než 1 000 000 000 £. Cíle se mají plnit, sny se
mají snít. To všechno je možné jen, když si všichni do
jednoho, od uklízeče až po generální management,
vyhrnou rukávy a společně makají.
y
ličank
Neang
2 07

Po letech zase spolu. Anil se svou manželkou
Shaini a synem Leonem, Preeda, Julie a já
snídáme ústřice a šampaňské v nejkrásnějších
jídelních halách na světě. Život je o tom, mít
kolem sebe lidi, pro které stojí za to žít.
y
ličank
Neang
208

mnou přátelé z Bathu Julie a Preeda se svými rodinami, vídával jsem Ani
la a snažil se dělat maximum pro to, abych udržel kvalitu vztahů s lidmi,
které jsem měl a pořád mám tolik rád. U Aleše v hotelu, v centru Pra
hy, jsem mezitím vymyslel celý nový koncept, jméno a na dálku tak po
řádal jednou za čas zajímavou PR akci, kdy jsme jako první kombinovali
víno a chleba, čokoládu a víno, dezerty a víno. Začali jsme vyrábět velké
americké dorty cupcaky a vypadalo to, že vzájemná spolupráce nám obě
ma vyhovuje a sedí. Nic jsem za to nechtěl a on mi na oplátku umožňo
val používat hotel jako mé pražské zázemí. Jednou se tam sešla celá má
moravská rodina, kterou jsem do Prahy pozval jen proto, abych je měl
všechny pohromadě a mohl s nimi oslavit život. Kde je vůle, tam je lás
ka. A když se chce, tak všechno jde. I v plně nabitém kalendáři se vždyc
ky dá najít chvíle, abyste tomu druhému sdělili, jak moc pro vás zname
ná, i když je na druhé straně světa.
Dále se prohlubovalo mé přátelství s Babeth a Jean-Claudem, každý rok
jsme zaměstnávali několik studentů z jejich školy a Babeth nám posílala
jen jejich crème de la crème. Stali se z nás přátelé a Babeth mi neustále
připomínala, jak se blížil její čas odchodu do důchodu, že s New Yorkem
samozřejmě počítá. Já jsem s tím počítal také.
V týmu u nás v cukrárně a v pekárně bylo několik výrazných osobnos
tí a já jsem jasně věděl, že když budou chtít, můžou se stát absolutními
hvězdami v oboru. Shiho Omi z Japonska, jejíž schopnost udělat každou
práci, jak nejlíp uměla, byla neuvěřitelně inspirativní. Měla japonskou
pokoru a úctu, klid a vyrovnanost a v jejím prostředí a okolí byl takový
nějaký posvátný klid. Byla tam Sheena Dhanani, jejíž rodiče byli keňš
tí Indové, kteří se v osmdesátých letech přestěhovali do Británie. Neu
věřitelně bystrá. Ona i Shiho vystudovaly jednu z nejlepších kulinárních
škol na světě Le Cordon Bleu. Sheena byla nesmírně chytrá, a když zjis
tila, že zvládne dělat víc než dobré dorty, zařadila se do tréninkového
y
ličank
Neang
209

programu, až skončila v oddělení food developmentu. S ní jsem několik
následujících let úzce spolupracoval na našem snu, vytvořit z Harrods
nejlepší cukrárnu v Evropě.
Byli tam taky Sam a Pablo, oba ze Španělska. Ti dva měli svůj vlastní
typický charakter, který mi učaroval. Ukazovali lidem, jak žít život na sto
procent. Samozřejmě tam byl můj Sahil. Když k nám přišel, bylo mu asi
šestadvacet, byl biochemický inženýr, původem z Indie, z Paňdžábu. Ješ
tě v dětství se přestěhoval do Hajdarábádu, vystudoval školu, kterou mu
předurčili rodiče, ale protože touha porozumět evropské cukrařině byla
silnější, vzepřel se a odcestoval do Londýna, kde se přihlásil na cukrář
skou školu, a součástí studia byla praxe u nás v Harrods, kde zůstal. Co
se nás dvou týče, byla to profesionální láska na první pohled. Za chvilku
ke mně vzhlížel jako ke svému mentorovi, pořád koumal, jaké procesy se
odehrávají v mé hlavě, když to přináší takové výsledky. Neustále opakoval,
jak moc by si přál, aby byl tak dobrý jako já. Co se práce týče, zvládl veške
ré výrobní postupy a teorii znal, jako když bičem mrská. Neustále mě pře
kvapoval otázkami, na které jsem si musel dohledávat odpovědi a o kte
rých jsme debatovali a smáli se, až jsme se za břicho popadali. Samozřejmě
i Sahil mě zásoboval historkami o tom, jak doma v Indii nemusí nic dělat,
že mají dvě služebné, že mají bazén a zahradníka, který se o všechno sta
rá a že má samozřejmě osobního řidiče.
Věděl jsem, že Sahil má přítelkyni. Žili v bytečku na Clapham Jun
ction. Také jsem věděl, že dělá něco ohledně životního prostředí a že
má vystudovanou vysokou školu. Jednoho dne se stalo to, co se u kole
gů s vízovou povinností stává. Sahil přinesl výpověď. Zbýval mu měšíc
v Anglii. „Co budeš dělat doma?“ ptám se. „Začnu péct. U nás nic není.
Žádné cukrárny. Jen obchody se sladkostmi. A ty mi nechutnají.“ Jako
vždy jsem si myslel svoje. Sahil zase přehání. Taky jsem znal z vyprávě
ní, jak je akční. Má byznys v krvi. Po večerech doma vyráběl jahodové
y
ličank
Neang
210

První návštěva Indie, kdy mě Sahil vyzvedl

se svým osobním řidičem. Za námi je zeď slávy,
na které můžete zahlédnout fotografii se mnou
a čokoládovou lodí a nad ní Nathana.
y
ličank
Neang
211
tartaletky a přes svou přítelkyni je dodával do Whole Foods, obchodu,
který dokázal garantovat kvalitu jak potravin, tak nepotravinářského
zboži. Znal jsem dopodrobna jeho historky o nákupech, a to v Harrods
i za jeho branami. Dokázal výplatu a půl roztočit během odpoledne. Jed
nou jsem svou nedůvěřivost nedokázal skrýt a zeptal se přímo: „Kde na
to všechno bereš?“ Odpověď přišla obratem jako vždy v jeho případě.
„Má rodina je bohatá. Nemusím pracovat, když nebudu chtít.“ Nevěříc
ně jsem zakroutil hlavou a šel jsem od válu. Věděl jsem, že mi bude chy
bět. Byl jsem ale přesvědčený, že naše společné cesty se nerozdělují na
dlouho. Sahil mě ujišťoval, že se mi určitě ozve.
Dva dny nato nasedl se svou přítelkyní Swati na let BA277 a letěli si sta
vět svůj sen jménem Conçu domů, do Hajdarábádu.
Pakliže chcete zůstat lídrem na trhu, je úplně jasné, že musíte nejen in
vestovat, ale zároveň se starat o svůj lidský kapitál. I noví majitelelé Ha
rrods investovali velkou měrou zpět do nejluxusnějšího obchodního domu
na světě proto, aby Harrods zůstal ikonou, kterou vždycky byl. Otevíraly se
nové restaurace, nová oddělení, přemístila se celá zaměstnanecká kantý
na a na jejím místě vyrostlo největší oddělení s obuví na světě a takových
nej se každý měsíc děly desítky. Byl jsem na návštěvě u přítele v Barcelo
ně, 6. října jsme byli pozváni na koncert Lady Gaga do paláce Sant Jor
di. Neuvěřitelný zážitek, neuvěřitelná energie a samozřejmě neuvěřitelná
Lady Gaga. Druhý den jsem letěl do Londýna a jako už poněkolikáté jsem
jel z letiště přímo na noční službu. Bylo asi sedm večer, když před Harrods,
obklopený fanoušky a zvědavci zaparkoval zlatý kočár tažený dvěma páry
černých koní. Vystoupila právě Gaga, aby necelých 24 hodin poté, co od
zpívala svůj třetí koncert v Barceloně, ukázala světu svůj nový parfém s ná
zvem Fame právě v Harrods. Takových a jiných podobných zážitků mám
stovky. Byl u nás Karl Lagerfeld, Donatella Versace, jeden rok všechny vá
noční výlohy udělala italská Prada a druhý pařížský Chanel nebo Dior.
y
ličank
Neang
212

Svou pop-up restauraci u nás otevřela legenda michelinského vaření Tho
mas Keller a jeho French Laundry či italská Identita Golose. Také Café
Dior či Marchesi patřící italskému brandu Prada měly svou světovou pre
miéru u nás, v Harrods. Svou knihu u nás představovali světu Ferran Adria
či Heston Blumenthal. Já jsem se začal oblékat do značek, o kterých jsem
jako malý kluk snil, protože se pro mě prostě staly dostupné a do jisté míry
definovaly to, kým jsem a co dělám. Ve skříních mi visela polovina kolekce
od Versaceho či Lagerfelda. Několik kousků od YSL a nebo Gucciho. Milo
val jsem Johna Galliana, a to včetně jeho příběhu. Nadefinoval jsem a ak
ceptoval své nové normálno.
Z Indie se ozval Sahil, jak slíbil. Řekl mi, že založil malinkou cukrárnu,
ve které po nocích peče dorty a Swati je během dne prodává. Byl jsem na
Sahila neuvěřitelně pyšný. Ve velmi krátkém čase a se souvisejícím hladem
po evropské cukrařině začal zaměstnávat a zaučovat své nové podřízené
a kolegy. Nejdříve jednoho a potom druhého, najednou bylo potřeba za
městnat prodavače a potom účetního a tak to šlo dále. Vždy jednou za čas
jsem mu podal zprávu o tom, jak to jde u nás, a posílal mu novinky a re
ceptury včetně kreseb, které jsem vždy dělal, když jsem pracoval na něčem
novém. Podle jeho slov na mně tuto univerzálnost miloval ze všeho nejvíc.
Jednou se mě zeptal na mou adresu. Pročpak asi? „Swati jede na dva týd
ny do Evropy a já jsem jí pro tebe dal nějaké knihy, čaje a sladkosti, aby ti
je dovezla.“ – „V žádném případě nic neponese ke mně domů,“ řekl jsem.
„Pozvu ji na kafe, aspoň se poznáme.“
Tak dobře. Sraz se Swati jsem měl v Pâtisserii Ladurée, která byla sou
částí Harrods. Sedli jsme si na terasu a začali si povídat, jako kdybychom
se znali odjakživa. A Swati vykládala, jak Sahil tvrdě pracuje, jak téměř vů
bec neodpočívá a jak pořád o mně hovoří. Tohle jsem moc dobře znal.
Swati mi předala Sahilovy dary, já jsem poděkoval a zase na oplátku poslal
něco jemu včetně Smetanovy Mé vlasti a rozešli jsme se. Zanedlouho mě
y
ličank
Neang
213

Tom Ford, Burberry, Yves Solomon,
Versace... Nejdůležitější ale stále
zůstává to, kým jste uvnitř.
y
ličank
Neang
214

Sahil v e-mailu poprosil o kolekci nových výrobků, kterou chtěl předsta
vit s otevřením nové cukrárny Conçu, neboť ta stávající jim už byla malá.
Poslal jsem mu kresby, receptury i detailní návody a taky jsem mu poslal
rozvrh dnů, kdy bych do Indie mohl přijet, protože jsem to pochopil jako
pozvánku k němu domů.
Na druhé straně planety se Sahil rozplakal, protože se stalo přesně to,
co se bál říct a co jsem na základě nonverbální komunikace pochopil. Ni
kdy nedoufal, že by mě ve svém domově v Indii kdy viděl. Těšil jsem se,
protože pojedu do země, o které slýchám od dob, co jsem poprvé viděl
Disneyho Knihu džunglí.
Byl květen 2013. Vrátil jsem se po víkendu ze Španělska od přítele,
kde jsem si natřel hlavu vlasovou maskou těsně předtím, než jsem šel na
pláž. Spálil jsem si pokožku hlavy tak, že jsem dva dny nespal. Po přistání
v Londýně jsem jel taxíkem přímo do práce. Harrods už byl bez zaměst
nanců i zákazníků. V celé budově byla jen ochranka, požárníci a noční
pekaři. Pracoval jsem na novém projektu, k jehož dokončení mi chybělo
pár informací a velký kus inspirace. Té autentické. Pozdravil jsem pány
na dílně, poklevetil o životě, sedl k počítači a začal vyřizovat maily a ob
jednávky. Ráno v šest jsem vysprchovaný utíkal na metro. Měl jsem ho
dinu a půl na to, abych stihl svůj první Boeing 747 přes Atlantik do New
Yorku. Měl jsem jen příruční zavazadlo, cestoval jsem s britskými aero
liniemi a měl to být můj první mimoevropský výlet. Zároveň se mnou do
letadla nastupovala Posh Spice. Letěli jsme stejným letem. Každý ovšem
jinou třídou… Let byl klidný, nad Atlantikem nebyl ani mráček. Když
jsme zahájili klesání, v dálce po levé straně se začalo rýsovat panorama
Manhattanu. Hladké přistání na Kennedyho letišti a pak následovala ne
konečná fronta u pasové kontroly. Bylo těsně po poledni. Přišel jsem na
řadu, odpověděl na nejdůležitější otázky světa, dal k dispozici otisk prs
tu a vydal se pryč z letiště.
y
ličank
Neang
215

Stoupl jsem si do fronty na taxík. Frontu začínal obrovský Američan.
Měl aspoň dva metry a určitě metrák a půl. Hlas jako tenor s typickým ak
centem. Rozesazoval čekající do taxíků, dával rady na cestu i do života.
V tu chvíli neznělo na JFK nic hlasitěji. Usmál se na mě, na prsou měl še
rifskou hvězdu. Zeptal se mě, odkud že jsem, co tu dělám a kam to bude.
Já byl naopak v tu chvíli ten nejtišší na celém letišti. „Manhattan,“ po
vídám. „Kam tam?“ ptá se. „Roh čtyřicáté sedmé a desáté.“ –„Hell’s Kit
chen?“ povídá. Prosím? Jak může vědět, že jedu právě tam? Usmál jsem se
a dělal, že vše je v naprostém pořádku. „Have a nice stay in United States
of America, man!“
V autě jsem měl čas sám na sebe. Řidič naštěstí nebyl příliš povídavý,
mohl jsem se rozhlížet. Projeli jsme Brooklynem. Nevěděl jsem, kam se
dívat dříve. Všechno bylo tak známé z filmů a seriálů, na kterých jsem vy
rostl. Tak obrovské a předimenzované. Cihlové domky vystřídaly na druhé
straně Manhattan Bridge nekonečně vysoké mrakodrapy z oceli, skla a be
tonu. Zažíval jsem stejný pocit jako tenkrát, když jsem poprvé letěl za pra
cí do Anglie. Absolutní štěstí. Svoboda. Radost a láska k životu. Byl jsem
pyšný, že tam, v té betonové džungli, můžu být. Čím hlouběji jsme se za
řezávali do Manhattanu, tím byl provoz na silnicích hustější. Žluté taxíky
střídaly obrovské autobusy a zásobovací vozy, vedle nichž osobní auta vy
padala jako trpaslíci. „This is 5th Avenue!“, povídá řidič z ničeho nic. Tak
tohle je ta Pátá Avenue! Tam, kde se u Tiffanyho snídá, kde být znamená
existovat, kde pochodovala Dolly Leviová a kde se King Kong škrábal po
Empire State Building až do svého konce. „Jsme na místě!“ vyrušil mě ři
dič z přemýšlení.
Tak tohle je ono. Hell’s Kitchen. Tady bude můj domov na příštích pět
dnů. Došel jsem až ke dveřím s číslem popisným 538. Našel jsem zvonek
a mačkám. „Who is it?“ Ozvalo se. „Hi! Tady je Josef!“ –„Pojď nahoru,
do patra,“ povídá příjemný ženský hlas. Dveře apartmánu byly otevřené
y
ličank
Neang
216

a v nich, jak by řekl děda, o hlavu menší roba. Obrovský úsměv, rozzáře
né oči. Zázvorové ohnivé vlasy v dlouhém mikádu. „Pojď dál,“ povídá. „Já
jsem Jayne. Těší mě!“ Věděl jsem, že musím být v dobrých rukou. Byteček
začínal hned za vstupními dveřmi. Malý stolek pro dva lidi uprostřed pi
dikuchyně, koupelna s toaletou napravo. „Tvůj pokoj je na konci chodby,“
dozvěděl jsem se. Procházel jsem úzkou chodbou, kterou lemovaly stov
ky knih, přes malou místnůstku s vestavěným patrem, kde paní domu pra
covala a vegetila. Jayne se nevyptávala. Nechala mě dýchat. Tušila, jaké to
je, když člověk cestuje, pracuje, cestuje a potom ještě cestuje, má za sebou
tisíce kilometrů a vlastně to jediné, po čem touží, je pohodlná postel. A ta
moje teda byla. Nádherná a robustní, z masivu a s nebesy. Když už, tak už!
„Dáš si Manhattan coffee?“ zeptala se mě Jayne. Přemýšlel jsem marně,
co znamená Manhattan coffee. „Ale jo, dám si,“ povídám. Uvařila mi asi
šestilitrový hrnek kávy s mlékem a zdálo se to jako něco, co budu pít ce
lou věčnost. Přímo naproti v pekárně koupila snídaňové muffiny a taky vý
borné skořicové šneky se sýrovou polevou a začali jsme snídat, jako bratr
a sestra, kteří se odjakživa znají. Jayne byla absolutně parádní. Měla o sobě
obrovské mínění, a jak jsem se dozvěděl, byla potomkem původních Indi
ánů. Těch, které vytlačili do rezervací. Zásobovala mě historkami o svých
kamarádech, obyčejných lidech, ale i těch, kteří pracovali v sídle OSN, o ži
votě v New Yorku a na Manhattanu, poučila mě, kam v žádném případě
nechodit a kde naopak zůstat. A já jsem jí na oplátku řekl, kde mají v N.Y.C.
nejlepší donuty a kde mají pravé francouzské pâtisserie, vůbec nechápala,
odkud to znám, když jsem v New York City nikdy nebyl. Znám. Google je
mocný čaroděj. Po snídani jsme se rozloučili s tím, že se uvidíme až večer.
Začal jsem si obcházet donuterie, které byly na mém seznamu. Čtver
cové a kulaté, z kváskového těsta, veganské nebo vegetariánské, s cukrem
a nebo bez. Smažené. Desítky tvarů, polev, chutí. A všechno to vypadalo
neuvěřitelně autenticky a k sežrání. Chutnaly božsky. Sem přece donuty
y
ličank
Neang
217

patří. Tušil jsem, že koblihová móda bude obrovská. Jde to přesně proti
proudu stylu, k němuž nás nenápadně, ale soustavně tlačí reklamy. Říka
jí vám, že zdraví a šťastní budete pouze, pokud ze svého života vyřadíte tu
anebo jinou ingredienci, že zaručeně zdraví budete jenom, pokud začne
te používat to, co oni chtějí za každou cenu prodat. Naštěstí jsem televi
zi vyhodil po příchodu do Anglie. Byl jsem vychován v tom, že život má
být v rovnováze. Součástí toho, světe div se, je i máslo, sádlo, cukr nebo
bílá mouka. Nemyslím si, že by lidstvo došlo tam, kam došlo, kdyby se ne
stravovalo tak, jak se stravuje. Rovnováha. Všeho s mírou. Odpoledne se
na mém mobilu objevila zpráva od Jayne, která trvala na tom, že si spo
lečně musíme dát večeři v jejím nejoblíbenějším podniku. Tak na to jsem
se opravdu těšil. Pravý americký diner, s hamburgery se smaženou cibulí,
stejky a tlustými hranolkami, vaflemi s vanilkovou zmrzlinou nebo syro
vými cookies. Jayne se zdála být skvělá hostitelka a průvodkyně. Byl jsem
rád, že mi ji osud přihrál.
Dny v New Yorku rychle utíkaly. Večer jsem navštívil muzikály Bídníci
a Fantom opery. V Londýně jsem je viděl již několikrát, ale na Broadwayi
byly tak nějak větší, velkolepější a přesně odpovídaly mému očekávání. Je
den zážitek za druhým. Můj čas se chýlil ke konci, s Jayne jsme strávili jed
no odpoledne v Metropolitním muzeu a poté také v Central Parku. Kávu
jsme si dali v Hotelu Plaza, v jehož podzemí jsou krásné jídelní haly. A kte
rý, mimo jiné, patří Ivaně Trumpové. Do Londýna jsem přiletěl natěšený,
s načerpanou energií, kterou jsem přesně potřeboval pro svůj nový kon
cept. Koblihárnu Harrods a popcornový bar jsem už měl v hlavě několik
měsíců, ale chtěl jsem autenticky zažít to, co je dělá v Brooklynu a na Man
hattanu tak úspěšnými. Nový projekt byl tady a bylo potřeba uvést ho do
provozu ještě do konce roku, neboť na konci prosince mě čekala služební
cesta do Ameriky a v lednu jsem se chystal na dva týdny do Indie. Červen
měl být ve znamení výměny celého sortimentu cukrárny a pekárny podle
y
ličank
Neang
218

akčního plánu, který jsme před rokem vypracovali. A jak už to tak bývá,
koblihy, smažené z kvásového těsta na croissanty i z laminovaného těsta,
jehož převalováním vzniká několik vrstev, v desítkách různých kombinací,
zažily největší úspěch, jaký jsme do té doby pamatovali. V každé londýnské
čtvrti začaly vyrůstat donuterie, které vypadaly spíše jako klenotnictví než
jako obchod s koblihami. Byla radost to sledovat. Tou dobou supermarkety
už dávno nabízely éclairs a dorty na špejli, duhové dorty a přesně tu módu,
se kterou jsme před několika měsíci my v Harrods začali.
Vyřídit vízum do Indie je relativně snadné, ale člověk se musí obrnit
jistou dávku trpělivosti. Z nějakého záhadného důvodu jsou na ambasá
dách zaměstnáni ti nejméně akční lidé. Ale taky nejméně příjemní. Takže
vás donutí čekat dlouhé hodiny, potom kladou otázky typu, proč tam je
dete a jak dlouho tam budete, a vy se potom vlastně cítíte jako někdo, kdo
tam chce jet a všechno jim tam ukrást. Anebo jako vrah princezny Diany.
Bavilo mě to. Nastoupil jsem do svého Dreamlineru na desetihodinový let
do země nám tak vzdálené, ale někde tam uvnitř mně osobně velmi blíz
ké. Byl jsem upozorněn na to, že tam budou děti a krávy na ulici, smrad
a špína a že se mi tam nebude líbit. Že v žádném případě nesmím jíst jíd
lo z ulice ani žádné saláty a nic, co neprošlo tepelnou úpravou. Dostanete
takovou tu masáž a čekáte, co to s vámi udělá. Ale jak říká Ruiz: nevytvá
říme si domněnky. Let byl skvělý, přes noc. Ultramoderní a tiché letadlo,
prostorné s dobrým servisem a také příjemnymi lidmi kolem dokola. Ko
lem druhé hodiny ranní jsem si na displeji pustil Báječný hotel Marigold
a už u prvních tónů jsem měl mokré oči. Věděl jsem, že tam, kam jedu, se
mi bude líbit. Patřím tam. Cítil jsem se, jako bych jel domů.
Ve čtyři hodiny ráno jsem vystupoval z letadla v tisíciletém Hajda
rábádu, kde si mě Sahil i se svým osobním řidičem vyzvedl hned na leti
šti, kde nic nesmrdělo a kde nebyla na ulici žádná kráva ani dítě. Ano, byl
tam hluk. Ale ten byl v New Yorku taky. Objali jsme se a nemohli jsme se
y
ličank
Neang
219

jeden druhého pustit. Bylo to neuvěřitelně krásné setkání. Sahil mě do
vezl do hotelu, kde jsem se ubytoval, společně jsme zašli na snídani a já
si šel na pár chvil zdřímnout. Sahil si mě vyzvedl někdy kolem poledne
a pyšně mě dovedl až do své tehdejší Pâtisserie. Namaste, přivítal jsem
se s jeho pomocníky a cukráři, s prodejci, s jeho manželkou. V cukrárně
hrála Smetanova Vltava. Vyhrnul jsem si rukávy a dali jsme se do práce.
Čekaly nás tři dny v „příjemných podmínkách“, venku panovalo tropické
počasí kolem 30 stupňů a já jsem sledoval dění a život kolem sebe. Ne
bylo možné si nevšimnout, že cukráři mluví anglicky, zatímco pomoc
né síly a uklízečky ne. Venku samozřejmě zahradník a osobní řidič čeka
li na jakýkoliv povel od svého zaměstnavatele Sahila. Uvnitř duše jsem
se omlouval, že jsem příběhům od Anila a později Sahila nevěřil, že je
možné na jedné planetě a jen pár hodin letu od sebe zažít prakticky úpl
ně jiný vesmír.
Pekli jsme, ochutnávali a snědli vše, co jsme připravili. Sahil mi sdělil,
že příští den společně odlétáme do Jaipuru, ve kterém strávíme dva dny,
pronajmeme si auto i s řidičem a pojedeme do Nového Dillí. Tam že zůsta
neme den nebo dva dny a přemístíme se Hoa na jih, k moři, kde už na nás
bude čekat jeho manželka Swati. Tak jo. A vlastně proč ne. Indii jsem si za
miloval. Ano, jsou tam krávy. Ano, je tam chudoba, která je totálním kon
trastem k obrovskému bohatství, jež indický subkontinent nabízí.
Udělal jsem přesně to, co mi ostatní říkali, abych nedělal. Pil jsem s lid
mi na ulici chai, ochutnával street food, zdravil jsem se s lidmi, kteří oce
ňovali můj exotický vzhled, nechal jsem si v chrámech kreslit na čelo bin
di, a užíval si každou sekundu exotického času stráveného s milovaným
kamarádem a jeho ženou. Těžce se mi loučilo. Ještě před odjezdem, místo
abych šel spát, jsem udělal 16 skic všech dezertů, které jsme spolu upek
li a které měly sloužit jako budoucí dekorace jeho připravované cukrárny.
Neřekli jsme si sbohem. Jenom že se uvidíme později.
y
ličank
Neang
220

Žádná fotografie na světě nedokáže
zachytit tu skutečnou krásu Tádž Mahalu
v Agře. Až teprve když jste uvnitř,
dojde vám, jak jsou lidé neuvěřitelně
šikovní a zruční. A většinou to bývají ti
nejspokojenější a nejskromnější.
y
ličank
Neang
221

Po návratu má první schůzka v Harrods směřovala k Sheeně, šel jsem
s ní na kafe a řekl jí, že po letech spolupráce je načase nominovat náš tým
na cenu HAFE (Harrods Award for Excellence), protože si to zasloužíme
na základě našich úspěchů, které do jisté míry byly měřitelné. Sheena na
prosto souhlasila a dala se do práce. Oslovila několik desítek dalších ma
nažerů a zaměstnanců z jiných oddělení, s nimiž jsme úzce spolupraco
vali, a dala dohromady nominaci, která nám na jaře 2014 vynesla cenu za
nejlepší tým. Pár týdnů nato uvedl můj tým do provozu kolekci francouz
ské cukrárny, díky níž se upevnilo postavení cukrárny a pekárny Harrods
jako lídra na trhu. Standardem bylo použití 24karátového zlata na každý
zákusek. Další úspěch jsme měli v kapse. A jak už to tak bývá, s jídlem ros
te chuť.
Na konci listopadu jsem jel opět do Indie, neboť Sahil otvíral svou třetí
cukrárnu a opět potřeboval mou pomoc a rady. Jako bonus mě vzal na tří
denní supertajný výlet do Thajska, na ostrov Koh Samui. A do Bangkoku.
Už jsem si zvykl. Šnorchlování a kajakování. Hodily se znalosti z gymná
zia, pomyslel jsem si... Po návratu do Hajdarábádu jsme dokončili rozdě
lanou práci, a zatímco jsme pracovali, v Londýně právě probíhalo předá
vání HAFE, kde jsem byl nominovaný spolu s týmem i jako zaměstnanec
roku, kteroužto cenu jsem obdržel a za mě ji přebíral můj nadřízený Mar
cus. Z Indie mé kroky směřovaly nejprve do Španělska, kde jsem u přítele
strávil dva dny a kde mi v den odletu nejdříve začala brnět chodidla, po
stupně bolest přecházela přes lýtka až do stehen, a když jsem přistával
opožděným letadlem na letišti v Anglii, už jsem prakticky necítil ruce a vi
děl jsem, že mám vysokou horečku.
A jak už to tak životě mám, ten večer jsem se dlouho do noci ještě stě
hoval z jednoho bytu do druhého, a den nato mě v Londýně navštívila má
milovaná kamarádka z dětství Jana i se svými přáteli. Těm jsem slíbil, že je
provedu obchodním domem a že si s nimi dám odpolední čaj o páté. Měl
y
ličank
Neang
222

Poslední den a poslední záběr
na dům, ve kterém jsem strávil
sedm let a měl práci snů. Tým snů.
Všechny dny nebyly jednoduché.
Ale každý mě a nás posunul tam,
kde jsme dnes.
Mou HAFE za mě přebíral Markus;

v ten samý moment jsem byl na druhé
straně planety a maloval skici pro
znovuotevření cukrárny Conçu. Věděl
jsem, že mé dny v Harrods jsou sečteny.
y
ličank
Neang
223

jsem čtyřicítky horečky a nikdo kromě mě o ničem nevěděl. Třepal jsem se
jako ratlík a nenechal na sobě nic znát. Večer jsem byl pozván svým milo
vaným týmem do místního pubu, ve kterém se oslavoval můj úspěch. Za
tímco všichni slavili a pili šampaňské – vypili jsme všechno, až muselo do
jít na prosecco – já jsem věděl, že můj čas v Harrods je spočítán a že jsem
ve finále.
Druhý den jsem v práci obdržel tu radostnou novinu, že budu povýšen
do role šéfcukráře. V momentě, kdy mi můj nadřízený, ředitel jídelních hal
a obchodní partner pro Food and Beveridge novinu sdělil, řekl jsem mu na
oplátku, že dávám půlroční výpověď, na jejímž konci si chci vzít jednoroč
ní neplacenou dovolenou. Rozhostilo se ticho, které se zdálo být nekoneč
né a kde vlastně nikdo nevěděl, jestli to myslím vážně, nebo si dělám leg
raci. Čekalo mě kolečko na HR, s byznys partnery, u ředitelů a všem jsem
musel vysvětlovat, proč dělám, co dělám. Byl jsem neústupný a trval jsem
na tom, že si nemůžu vzít méně než rok, že opravdu potřebuju čas na to,
abych načerpal čerstvý vzduch a chci opravdu vypnout, že se odstěhuju
do Indie a tam budu rok žít, cvičit jógu a malovat. Že jsem dosáhl nejvyš
šího uznání a chci se posunout dál. Spousta lidí si to vzala velmi osobně,
mysleli si, že jim chci ublížit. Mí nejbližší spolupracovníci tomu rozumě
li. Manuel to nedokázal pochopit. Nechápal, že musím jít, abych mohl žít.
Myslel jsem si, že to bude konec vztahu, ale i to by pro mě byla akcepto
vatelná cena. Zase se opakovalo to, co vždycky. Řeč se ukázala jako nedo
konalá a já jsem svým odchodem spoustě lidí ublížil. A opět jak říká Ruiz:
Nic si nebrat osobně.
y
ličank
Neang
224

Pong pong na Koh Samui. Holka.
Největší v mém životě. Ze hřbetu koně je
nádherný výhled. Z pozakrku slona pak
neuvěřitelný. Život má cenu. Vždy.
y
ličank
Neang
225

Y o rk u
t z N ew
Recep p re c l í k y
r i c ké
Ame
Na preclících mě baví to, že mají První den smícháme všechny

výrazně tuhou texturu střídky, ingredience do tuhého hladkého
nádhernou měděnou barvu těsta. Necháme přikryté v pokojové
vzniklou reakcí hydroxidu sodného teplotě asi 1 hodinu vykynout
při pečení a taky to, že se daji a přemístíme na noc do lednice.
dokončit naslano i nasladko. Druhý den nůžkami rozstříháme
Sýrové nebo s hrubě drceným na menší kousky, přidáme zbývající
pepřem jsou geniální a podávané ingredience a vypracujeme v hladké
ještě horké se slaným máslem, nelepivé těsto. Necháme opět
namočené v mléčné čokoládě dobře zakryté vykynout. Rozdělíme
nebo v rozehřátém másle na kousky po 80 g a rozválíme
a obalené ve skořicovém cukru jsou na dlouhé prameny. Stočíme do
neodolatelné. tvaru preclíků a uložíme na plech.
Dáme na jednu hodinu odpočinout
1. DEN do lednice. Připravíme si lázeň
Kvásek: 111 g mouky hladké, smícháním hydroxidu a vody,
66 g vody, 2 g soli, 2 g droždí odpočaté preclíky v ní po jednom
pořádně namočíme (použijeme
2. DEN rukavice) a uložíme na plech,
580 g mouky hladké, 11 g soli, případně posypeme solí, sýrem či
12 g sladu anebo medu, 30 g droždí, hrubě nasekaným cukrem a ihned
28 g másla, 300 g voda, 180 g kvásku pečeme při 190 °C asi 10 minut
Lázeň: 1 litr vody, 40 g hydroxidu dozlatova.
sodného

9
k y n ě
B lížen
H
ned po Vánocích, v lednu, jsem připravil kolekce pro celý pod
zim a zimu nastávajícího roku a začal pomalu předávat své
oddělení kolegům, protože se zkrátka nedařilo najít mého ná
stupce. Toho půl roku uteklo neuvěřitelně rychle. Lukáše s ro
dinou jsem vzal do Paříže a do Disneylandu, Babeth a jejího muže s jejich
přítelem Jojo jsme naopak uvítali u nás doma, v Barceloně. Už na konci
května jsem měl vyřízené nové vízum.
Do života mi vstoupila astroložka Sladja a řekla mi, že v Indii mám být
extravagantní a mám z ní vymáčknout co možná nejvíc. Že se ale posléze
vrátím zpět do Evropy, do starého města, nejspíš do hotelu, že budu dřít
jako mezek, ale že do pěti let se mi všechno úsilí vrátí a vykrystalizuje v něco
nádherného, co si ani v divokých snech nedovedu představit. Sladja není
žádná no name, je astroložkou třeba Madonny a Hugha Granta. Při mém od
chodu vzala hrnec vody a chrstla ho za mnou, aby mě nic netáhlo zpět. Od
jížděl jsem spokojený a zároveň hrdý, protože za mnou zůstal fungující tým
a obrovské množství práce, které bude mít přesah do budoucích let.
Poslední den v Londýně jsem se chystal na závěrečný drink se svým
týmem. Bylo slunné odpoledne a já jsem si to vykračoval jako každý den
kyně
B l í že n
229

Strýc Lukáš, Andrea a nejmladší
syn Daniel na návštěvě
u Babeth. Čeká nás nádherný
víkend s úžasnými lidmi
na francouzském venkově
ve vesnici La Bessonnière.
Honza je nejstarší syn

Lukáše a Andrey, krásný
mladý člověk a vášnivý
rybář. Úlovek z Francie.
kyně
B l í že n
230

po Sloane Street a před obchodem Chanel mě míjel pán očividně indic
kého původu, na kterého jsem se jenom usmál, přešel jsem ho a najed
nou slyším zezadu, jak na mě volá: „Máš nad hlavou obrovskou zář!“
To mě maličko zarazilo a vrátil jsem se zpět a on mi vykládá, že je dob
ře, že mám mladší sestru a že se o ni starám, že je dobře, že mám vztah
na dálku, protože bych v tu chvíli s žádným být nemohl. A že to nejlep
ší, co jsem mohl udělat, jsem právě udělal. Říká mi, že opustit Londýn
a Evropu v tomto roce bylo pro mě absolutně klíčové, a potom ještě řekl,
že on ví, že já vím. Že během následujících let opět změním od základů
ve svém životě téměř vše. Koukal jsem na něho s doširoka vykulenýma
očima a zeptal jsem se ho, kdo je. A on na to, že je astrálním cestovate
lem, který je všude doma, který potkává lidi a říká jim věci, které má říct.
Naše konverzace nebyla dlouhá, a jak jsem byl v ráži, požádal jsem ho,
ať mi řekne, kterou věc ve svém životě musím zlepšit, pakliže chci vidět
a nebo vědět víc.
On se mi podíval do očí a řekl, že musím začít věřit lidem. Že tím, jak
jim nevěřím, okamžitě vytvářím bariéru mezi sebou a nimi a mnozí lidé se
jí polekají a už mi nikdy nebudou chtít sdělit věci, které by mi bývali rádi
řekli. Ať už to byl kdokoliv, měl absolutní pravdu. Nedůvěřoval jsem. Věděl
jsem to o sobě a podvědomě jsem tušil, že s tím musím něco udělat. Roz
loučili jsme se, on mi ukázal skupinu dětí na fotografii, za kterou se právě
chystal, a tu fotku vidím jako dnes před očima. Stará zažloutlá sépiová fo
tografie, na které se podepsal zub času. Do ruky mi dal malý kámen a řekl
mi, že dokud ho budu mít u sebe, on mě může vidět. Rozešli jsme se kaž
dý na jinou stranu a vzápětí se mi rozplynul před očima. A jsem přesvěd
čen, že dělám správně, když o tom píšu...
Ještě před stěhováním do Indie jsem strávil jeden z nejkrásnějších ví
kendů na francouzském venkově u Babeth a Jean-Clauda. Všichni přáte
lé a známí, které jsem za ta léta poznal, už o mém rozhodnutí věděli. Ti,
kyně
B l í že n
231

co mě znali, se vůbec neptali, proč tomu tak je. Odpověď by byla: proto.
U nich jsme byli společně s Manuelem, který pro jednou dostal den volna
navíc, Babeth s manželem nás vyzvedla na letišti a o hodinu a půl později
jsme si u nich doma pochutnávali na večeři, jen my čtyři a nikdo další. Ná
sledující den Babeth uspořádala velké grilování u rybníku, který patřil je
jich příteli Jojo. Bylo to už poněkolikáté, stala se z toho tradice. Pokaždé,
když jsem se tam objevil, se hlásilo více a více lidí, kteří se se mnou chtěli
sejít. Nejjednodušším způsobem bylo prostě uspořádat grilování, na kte
ré každý něco donesl, Jean-Claude se chopil grilu a oslava života začína
jící těsně po obědě a končící hluboko po půlnoci mohla začít. A jak bylo
zvykem, býval jsem nejmladší. Byli tam i lidé o generace starší než já. Jako
vždycky. V průběhu grilování nás Robert všechny pozval na druhý den na
oběd. Na boeuf bourguignon. Babeth byla celá rozčarovaná, protože hově
zí po burgundsku přece není letní jídlo, vaří se a podává jen v zimě stejně
jako skoro všechna dušená jídla. Pohladil jsem ji a řekl, ať se uklidní, pro
tože si myslím, že to bude neopakovatelný zážitek. A byl.
Druhý den jsme se sešli u jejich dcery Brigitte na malý aperitiv, po kte
rém jsme se přemístili do starého domu, v němž už jsem za ta léta jedl ně
kolikrát. Jako předkrm byla domácí majonéza a crème fraîche s domácím
uzeným lososem a krevetami. Luxusní. A potom to přišlo. Annie přines
la v páře vařené malé brambůrky, které ještě před několika hodinami byly
v zemi na zahradě, zapékací mísu plnou neskutečně vonícího horkého ho
vězího, pomalu dušeného s mrkví a žampiony v červeném burgundském
víně a k tomu čerstvě natrhaný salát ze zahrádky. Brambory, mrkev a žam
piony stejně jako hovězí, to vše bylo z vlastních zdrojů. A když Robert ote
vřel láhev červeného Pommard 2012 a já ochutnal první sousto, doopravdy
jsem se tam rozplakal. Manuel už mě znal, a když mě uviděl, chytil mě pod
stolem za ruku a hladil a měl skelné oči. Když mě viděla Babeth, začala pla
kat také. Jean-Claude ani Robert nic nechápali... Chudák Annie si myslela,
kyně
B l í že n
232

Boeuf Bourguignon tak, jak ho vaří Robertova
Annie. Pomalu, z domácích surovin, se spoustou
vína a s láskou. Jeden z nejintenzivnějších
jídelních zážitků v životě v kruhu mých
francouzských přátel.
kyně
B l í že n
2 33

že je něco špatně. Rychle jsem jim vysvětlil, že je neuvěřitelné, že tisíc ki
lometrů od domova jsou lidé s jinou kulturou, s jiným jazykem a mentali
tou, kteří vám dají to nejlepší a zároveň to pro ně nejobyčejnější, co mají,
a že vy se tam zkrátka cítíte jako doma. Jak moc mi to připomínalo kuchy
ni od babiček, na níž jsem vyrostl. Ještě jsem ani nedomluvil a kolem stolu
plakali úplně všichni. Popřáli jsme si bon apétit a začali jsme. Jako dezert se
podávala čokoládová pěna od Annie, byla opravdu výjimečná... Při odjezdu
mě Jean-Claude objal a začal neuvěřitelně plakat a já jsem ničemu nerozu
měl. Babeth mi potom řekla, že mě má rád jako vlastního syna a že se bojí,
že už se nikdy neuvidíme. Tohle jsem si opravdu nepřál…
V Indii jsem přistával na konci června. Léto bylo v plném proudu
a v Hajdarábádu teploty dosahovaly až 50 °C. Byt jsem měl přímo nad
cukrárnou, kterou Sahil před pár měsíci nově otevřel. Bezpochyby to
byla nejluxusnější cukrárna ve čtyřmilionovém městě, a to nejen prostře
dím, ale i produkty a láskou, se kterou se všechno připravovalo. Sahil byl
perfekcionista. Měl jsem na starosti posunutí celého brandu a vypraco
vání strategie na několik příštích let. A za to jsem nic nechtěl. Měl jsem
peníze našetřené na to, abych v Indii mohl rok žít. Sahil ale trval na tom,
že mi bude platit. Společně jsme našli kompromis. A přesně jak před de
seti lety v Bathu vykládal Anil, měl jsem tu paní na úklid a na vaření, kte
rá se jmenovala Mary, její manžel dělal zahradníka a správce a samo
zřejmě jsem měl i osobního řidiče. Město už jsem znal a znal jsem i pár
společných přátel, které jsme tam se Sahilem měli. Začali jsme novou ko
lekci dortů v kelímcích, a také magnum nanuků, které ale nebyly zmrzlé,
ale naopak příjemně krémové.
Zafungovaly i sandwiche jako dorty. Velký úspěch se dostavil okamžitě,
protože se mnou do jisté míry přišla i odvaha experimentovat, kterou můj
evropský ksicht prodával lépe než místní tradiční obličeje. Nové výrobky
začaly být důvěryhodné právě tím, že je nabízel někdo jiný. Se mnou také
kyně
B l í že n
234

Sahil začínal sám se svou ženou Swati před
lety s malou cukrárnou. Dnes jich mají
několik, italskou restauraci a více než
40 kolegů. Neuvěřitelně jim fandím. Vše, co
mají, si vydřeli těžkou prací.
kyně
B l í že n
2 35

přišel příběh, respektive jeho pokračování. Sahil i se svou manželkou mi
dávali neustále najevo, jak moc jsou rádi, že jsem si roční dovolenou zajel
vybrat k nim, do Indie.
Začínat v Indii s evropskou poctivou cukrařinou s francouzskými ko
řeny by ještě před čtvrtstoletím bylo špatným konceptem. Indové napříč
společenskými vrstvami jsou pyšní na svou kulturu, historii i jídlo. Prosa
dit se v zemi, která čítá více než miliardu lidí, by nebylo snadné. Pomohla
globalizace. S uvolněním trhu, příchodem nadnárodních firem soustřeďu
jících se na rychlé občerstvení a kavárenský byznys a rovněž díky holly
woodským trhákům výrazně vzrostlo povědomí místních obyvatel o zá
padní kultuře stravování. Sahil to poznal. Od začátku přesně věděl, co
chce. Šel do Evropy poznat klasické kořeny francouzské cukrařiny a na
učit se ji. Hodně ho mrzel postoj jeho rodičů k rozhodnutí, které udělal.
Vzdát se práce inženýra biochemie a začít dělat tu „podřadnou“ gastrono
mii. Jako já kdysi dávno…
Jeho cíl byl jasný. Představit evropskou cukrařinu svému městu a svým
zákazníkům. Ta je od té indické diametrálně odlišná. Indické sladkosti jsou
mnohem sladší, i když na jejich přípravu se používají podobné a mnohdy
i stejné ingredience jako v Evropě. Specifikou tradičních indických slad
kostí je používání parfémů, sušeného kvítí a netradičních druhů mouky,
například z cizrny či čočky. To vše můžeme dnes najít v cukrařině evrop
ské; buď jako doplněk tradičních výrobků nebo jako novinku v použití na
příklad při přípravě bezlepkových či bezlaktózových specialit. Sahil v An
glii z druhé ruky nakoupil a nechal si do Indie poslat cukrářskou etážovou
pec, mixér a robot, provalovačku a melanžer. Chtěl za každou cenu použí
vat co nejvíce neindických surovin, prý aby se odlišil. Můj tlak na něj v na
šich nekonečných osobních konverzacích a e-mailech byl přesně opačný.
Měl jsem pocit, že Conçu by mělo být indické. Mělo by demonstrovat
pýchu a hrdost. Zrcadlit to, že Sahil i Swati jsou Indové, stejně jako všichni
kyně
B l í že n
236

Mini pastelové dortové „nanuky“ ke dni
přátelství, který se v Indii slaví každý rok vždy
první týden v srpnu. Přátelé si navzájem vážou
na zápěstí náramky Rakhi a den si zpestřují
něčím exkluzivním, třeba právě z Conçu.
kyně
B l í že n
237

jejich kolegové a podřízení. Používat produkty své země, která umí vypěs
tovat a vyrobit vše, na co si člověk vzpomene. To vše zabalit do obalu tech
nik a postupů naší kontinentální cukrářské výroby. Trvalo mi docela dlou
ho, než jsem Sahilovi vysvětlil mentalitu a psychologii zákazníka, jak to
funguje v dodavatelsko-odběratelských vztazích, jaké nebezpečí může na
stat s každou změnou místní vlády či výkyvy na poli nabídky a poptávky.
To vše se dělo ještě před mou první návštěvou jeho rodné země.
Jeho první vlastní kolekce výrobků byla sázkou na jistotu. Dostal se
k místním dodavatelům a s nimi i k ingrediencím a bohužel i směsím – po
lotovarům k výrobě, které transformoval na zákusky evropského typu, na
čokoládový sendvič plněný čokoládovou náplní, větrníčky z odpalovaného
těsta plněné karamelovým krémem, na cheesecake s čokoládou, whoopie
pies s kakaovým krémem a několik druhů makronek. Sahil čerpal z toho,
co se naučil v Anglii, a adaptoval to na místní trh. Dvě věci mi byly zřejmé
od prvního okamžiku, kdy jsem vkročil do cukrárny Conçu, kde hrála Sme
tanova Má vlast. Sahil měl nízké sebevědomí a byl mnohem tvrdohlavější
než já, prostě rozený beran. Dali jsme si společně za cíl uskutečnění tří zá
sad: přestat používat jakoukoliv nepotřebnou surovinu a polotovary, od
bourat rostlinnou šlehačku a zavést pouze živočišnou a nakonec postavit
jeho cukrářský koncept na barvách, ovoci a zábavě. Potřebovali jsme jeho
snu dát příběh. A jména. V jiném jazyce než anglickém či místním. Conçu
je francouzsky. To musíme reflektovat v nabídce. Obsah jeho nabídky byl
celý v čokoládových a karamelových valérech, tedy v sázce na jistotu. Čo
koláda a karamel prodávají. To víme. Víme to my i konkurence. A ta poros
te jako houby po dešti. Sahil mi věřil.
Na dálku jsem s jeho manželkou řešil stavbu nové cukrárny, neboť stá
vající byla příliš malá a již nedokázala uspokojit poptávku. A také nedá
vala prostor k růstu. Záměrem byl nordický styl, s důrazem na přírodní
materiály, a úcta k matce zemi. Recyklovaný materiál, květiny a všechno
kyně
B l í že n
238

samozřejmě energeticky co nejméně náročné. Plány od architekta se mu
velice zalíbily a hned se s nimi ztotožnil. Dvě obrovská francouzská okna,
na parapetu jednoho z nich se dalo sedět. Dřevo a beton, bavlněné polštá
ře. Obrovská prosklená vitrina jako z výkladu klenotnictví. Lehké pastelo
vé barvy baby blue a práškově růžové. Branding dělala mexická Anagrama,
samotný interiér pak kamarád Swati a Sahila. Měl jsem ale pocit, že tomu
chybí něco, čeho si zákazník opravdu všimne, co vždy rozpozná a na co
nezapomene. Červená Valentino. Nenápadně jsem začal tlačit na to, aby
logo a obrovské prosklené vstupní dveře byly právě v této barvě. S přestě
hováním do nového a mnohem většího prostoru, se zavedením dveřníka,
řidiče, který vám zaparkuje auto, obsluhy a baristů vznikla obrovská pří
ležitost k výrazné změně. Vzrušovalo mě, že jsem mohl být součástí její
ho uskutečňování.
Navrhl jsem šestnáct úplně nových dezertů, každý s příběhem a ná
zvem ve francouzštině. Ty vymyslel Nathan. Été Indien, Swati Imperial,
Arlequin... Jejich součástí byly textury a zážitky v podobě skrytých vrs
tev či želé, křupinek nebo zlatých šupin. Ustanovili jsme si první oficiální
příchuť Conçu číslo jedna, kterou byla kombinace kokosu, banánu a ko
ření chai. Ta se prolínala všemi kategoriemi výrobků. Z Evropy jsem do
vezl pečetidla, s jejichž pomocí mohl každý dezert nést čokoládovou em
bosovanou pozlacenou placičku s velkým C. V Belgii jsem nechal vyrobit
pět set fólií, na kterých bylo pětimilimetrovým písmem ve zlaté barvě vy
tištěno kakaovým máslem Conçu. To se po potažení bílou či hořkou čo
koládou na ni přeneslo a my je nakrájeli na velikost 3 x 3 cm a používali
k dekoraci. Představili jsme deset druhů makronek s odvážnými příchu
těmi, které nutily zákazníka přemýšlet. Jídlo je přece komplexní záži
tek, u kterého musíte zapojit všechny smysly. A mozek. Naše makronky
byly s mučenkou a fazolí tonka, pistáciemi, višněmi a skořicí, s vanilkou
a olivovým olejem či jen s luxusní jednoplantážovou hořkou čokoládou.
kyně
B l í že n
2 39

Odbourali jsme postupně a nenápadně pohodlnou, ale nechutnou rost
linnou šlehačku a v mezičase zkoumali možnosti vlastní indické vanil
ky i kakaových bobů.
Baristé připravovali své kávové nápoje ze 100% indické arabiky, což
tehdy vůbec nebylo obvyklé. Indická káva se vyvážela a místním se mícha
la s praženou čekankou. Uvedli jsme nápojové menu horkých a ledových
čajů, italských šumivých limonád a samozřejmě smoothies. Všechny měly
své jméno, ke kterým mě inspirovaly mé cesty světem. Oriental Beauty,
Verduritas, Blue Velvet, Madame Rosa či La Sultana. Horkou čokoládu vy
robenou pouze z mléka a místní 70% hořké čokolády jsme zdobili čty
řiadvacetikarátovým zlatem. Naše kolekce lassí, což je jeden z nejtradič
nějších fermentovaných mléčných nápojů, byla také dochucena ovocem
a kořením, kterého tato země nabízí obrovské množství. Dalo mi opravdu
hodně práce přimět Sahila, aby častěji vycházel mezi své zákazníky a aby
byl viděn. Aby viděli tu opravdovou hvězdu místní sladké gastronomické
scény.
Jednou za čas jsme uspořádali tematický víkend. Zákazníci milovali ital
ské a francouzské dny, kdy se z našich pultů valily olivový olej a máslo. Do
slova a do písmene. Nechali jsme ušít pohodlné a vkusné uniformy, které
reflektovaly hrdost Conçu. Jejich lemování bylo – jak jinak – v červené Va
lentino. Blížil se listopad a s ním i svátek světla Diwali. Je to obrovská slav
nost, co do velikosti snad srovnatelná s evropskými Vánocemi. Chrlil jsem
jeden nápad za druhým. Některé byly tak kontroverzní, že si i Sahil s man
želkou sem tam klepali na čelo a báli se o mé duševní zdraví. Nemuseli.
Chtěl jsem provokovat. Být jiný. Začali jsme s výrobou sladkostí do skleni
ček a průhledných sáčků, ze kterých se sestavovaly dárkové krabice o růz
né hodnotě. Od 1000 indických rupií až po 100 000 rupií. Čokoládové su
šenky s růží, mangové želé se šafránem z Kašmíru, jahodová marmeláda
se zlatem, grisini s černými olivami či mandlové biscotti s bergamotem...
kyně
B l í že n
240

Vźdycky se snažím ve všem najít nějaký

prvek zábavy. Když vás to nebude bavit,
tak u toho nevydržíte. A to platí i o focení
pro média. Se Sahilem a kolegyní Ridhi.
kyně
B l í že n
241
V srpnu za mnou přiletěl Manuel a strávili jsme tři měsíce cestováním
po Indii. Začalo to Darjeelingem v předhůří Himálaje, následovaly Jaipur,
Udaipur a Agra, Kalkata a Varánasí, Bombaj... Pak jsme se přemístili do Ke
raly, kde na nás čekala Anilova rodina a provedla nás nejkrásnějšími turis
tickými zákoutími, která jsou určena pouze pro místní. Manuel byl z Indie
docela překvapený. Vadil mu kontrast mezi západním a východním způ
sobem života, do toho se přidaly nějaké problémy se žaludkem a vůbec se
mi zdálo, že se mu tam nelíbí a že je tam jen kvůli mně. Měl možnost po
znat tam něco nového. To se ale, myslím, nepodařilo.
Na podzim jsme začali fotit novou kolekci dortů a výrobků s dlouhou
trvanlivostí a celý art design měl na starosti místní umělecký fotograf Shi
va Kumar. Spolu jsme nejdříve objeli všechny vetešárny ve městě, aby
chom posbírali ty nejoprýskanější a nejošoupanější desky a kachličky, po
užité talíře a všechno ostatní, na čem se podepsal zub času a co by se nám
při fotografování hodilo. Spolu jsme strávili tři dny a tři noci a fotili. Ještě
dnes při pohledu na některé fotografie si říkám, jak neuvěřitelně nadčaso
vé byly. Se Shivou nás okamžitě spojilo přátelství, nějakým způsobem jsme
na sebe začali být napojení, protože oba víme, jak ten druhý myslí. V jeho
společnosti mi bylo dobře a brzy se stal mým průvodcem po Hajdarábádu.
Vyzvedl si mě na své žluté vespě a ukazoval mi všechny skryté krásy toho
magického místa. Začal jsem cvičit jógu, kterou mě docházel třikrát týdně
vyučovat Susheel. Byl to zaměstnanec Amazonu, který dělal pouze v noci.
Ve čtyři hodiny ráno to v práci zapíchnul a v pět už byl u mě, aby mě nau
čil správnému držení těla, rozpohyboval mi klouby a naučit mě vnímat můj
zrychlený svět trošičku jinak. Zpomalit. Zamyslet se. Hned ze začátku jsem
se ho ptal, proč se józe nevěnuje naplno. Dozvěděl jsem se, že po vystudo
vání vysoké školy a MBA ho rodiče tlačili do něčeho smysluplnějšího než
právě jóga, kterou nade všechno miloval. Příběh, se kterým jsem se setká
val na všech kontinentech, kdy rodiče si myslí, že ví, co je pro jejich dítě
kyně
B l í že n
242

Inspirace Anglií: lepkavý dort z datlí a slaného
karamelu, čaje Earl Grey a zalitý zrcadlovou
blond polevou. Zlaté kousky křupavých
sušenek. Foceno Shivou v mém bytě
v Hajdarábádu někdy kolem půlnoci. Nadčasová
práce vznikla spojením dvou profesionálů.
kyně
B l í že n
243

Pro Diwali jsme udělali obrovskou kampaň, do
které jsme kromě našich delikates a červeného
koženého Valentino kufru Nappa Dori zapojili
také syna mé pokojské a kuchařky Sandeepa.
A taky jeho psa.
kyně
B l í že n
244

to nejlepší. Susheela jsem se ptal tak dlouho, až jednoho krásného dne dal
v práci výpověď a dnes je jedním z nejvyhledávanějších učitelů jógy v In
dii. Neumím slovy říct, jak moc jsem šťastný.
Vztahy s přáteli v Evropě jsem udržoval po Skypu a nebo po Whats
Appu, všem jsem pyšně ukazoval svůj stotřicetimetrový byt z bílého mra
moru, terasu plnou květin a palem a povídal o zážitcích z cizokrajné Indie.
Každý den ráno Mary poslala jedno ze svých malých dětí Sandeepa či Sa
rithru ke mně se snídaní. Jedl jsem přesně to, co oni. Nejraději jsem měl
její jihoindické dosy s chilli, česnekovým nebo arašídovým chutney. Čas
to taky dělala polévku sambar a k ní podávala v páře vařené idli z fermen
tované rýže s loupanou čočkou. Dětem jsem za to dával čokolády. Když už
se mi zdálo, že mi jídla posílá příliš, tak jsem jí přes kolegu z práce vzká
zal, aby ten večer nic nevařila, že večeři připravím já. Koukala na mě, pro
tože, jak jsem se později dozvěděl, něco takového jí nikdy nikdo neřekl.
Mary se svým mužem, jejich rodiči a dvěma malými dětmi obývali míst
nost o velikosti dvacet metrů čtverečních bez toalety a bez pitné vody,
srdcem byla postel a kuchyňský kout. Vídal jsem je téměř denně po dobu
více než jednoho roku a byli to jedni z nejšťastnějších lidí, jaké jsem kdy
poznal. Jejich jazykem byla telugština, naučil jsem se několik frází jenom
proto, abych jí mohl poděkovat za jídlo a za to, že je. Tiffin Chala Bagun
di. Měl jsem pocit, že to, co dělám, je správné.
Manuelova sestra si prošla náročným rozvodem, který vyústil v rakovi
nu prsu. Měl jsem s ní několik rozprav, kdy jsem jí říkal, že svůj život nemá
v rovnováze a že pokud s tím něco rychle neudělá, může přijít o všechno,
na čem jí záleží. A ono to přišlo, postupně a nenápadně. Její operace byla
naplánována na den Manuelových padesátin, na které jsem se tajně chys
tal a na které jsem se svými přáteli připravil tajnou večeři. Manuel se roz
hodl, že bude v Madridu se svou sestrou v nemocnici. Musel jsem s prav
dou ven, že za několik hodin přistávám v Barceloně a že je naplánovaná
kyně
B l í že n
2 45

večeře. Rozhodl se tedy zůstat v Barceloně, ale bohužel ne kvůli sobě, ale
kvůli mně. Uvědomil jsem si, že jeho největším problémem je, že má rád
všechny ostatní více než sám sebe a že bude pomáhat všem, ale sobě ne
pomůže. Věděl jsem, že pokud se nestane zázrak, náš vztah nevydrží. Zá
zrak se nestal.
Rok v Indii utekl jako voda, několikrát jsem navštívil rodinu a zase zpět
dovezl přátele z Evropy. Za čas jsem se dozvěděl, že Sahil se Swati čekají mi
minko. Nemohl jsem být šťastnější. Shloka, která se o pár měsíců později na
rodila, nebyla plánovaná, neboť Swati byla v dětství znásilněna a to do jis
té míry ovlivnilo jejich pohlavní život. Jak se ale ukázalo, život si našel cestu
a já jsem byl přesvědčený o tom, že příchod malé Shloky bylo to nejlepší, co
se jim mohlo stát. To samozřejmě zbrzdilo expanzi firmy, ale já jsem jim za
rok připravil tolik materiálu, že z toho čerpají ještě po letech.
Vyhledali jsme si nejlepšího indického zpracovatele luxusní kůže, kte
rým byl Nappa Dori. Na zakázku jsme si nechali vyrobit starodávný ces
tovní kufr potažený kůží v barvě červené Valentino, který měl být nejvyšší
formou dárku, co u nás mohl zákazník koupit. Naplněný byl delikatesa
mi s dlouhou dobou trvanlivosti. Náš krok předběhl dobu o několik let.
Zákazníci si nás okamžitě začali spojovat nejen s dobrým jídlem a pitím,
ale hlavně se životním stylem. Chodily k nám místní celebrity a podni
katelé, hvězdy Bollywoodu (chrlícího filmy v jazyce hindí) i Tollywoodu
(v bengálštině), začaly se objevovat nabídky investorů. Conçu se stáva
lo tím brandem, pro který chtěli lidé pracovat, kde se zákazník cítil dob
ře a chtěl být viděn. Takhle jsem o tom kdysi na začátku se Sahilem hovo
řil. Společnými silami jsme zkrátili pracovní týden ze šesti na pět dnů. Pro
Conçu najednou pracovalo na plný úvazek víc než třicet lidí, od pomoc
ných sil, zahradníků a řidiče, cukráře a baristy, PR a marketingové speci
alisty až po obsluhu a uklízeče... A jedné neděle se stalo to, o čem byl Sa
hil přesvědčen, že se nikdy v životě nestane a čeho se nedočká. V úplně
kyně
B l í že n
246

přecpané cukrárně se objevili Sahilovi rodiče. V tradičním oblečení s bindi
na čele, rozzářenýma očima a s úsměvem na tváři. Bylo vidět, jak jsou na
svého syna neuvěřitelně pyšní. Na to, že se proti jejich vůli zabejčil a vy
dal za svým snem. Objali ho. A potom i mne. V ten moment jsem si uvědo
mil, že jsem svou práci, ať už to znamenalo a bylo cokoliv, zvládl a dodělal.
Bylo načase jít.
Při jedné z krátkých návštěv Evropy mi v Praze spolužák Aleš už poně
kolikáté řekl, že kdybych se někdy chtěl vrátit, ať jedu přímo k němu, že
bych u něj mohl mít své zázemí. Opravdu jsem neměl v plánu se vrátit. Při
odjezdu do Indie jsem Manuelovi slíbil, že pokud se jednou budu někam
vracet, bude to do Barcelony. To už ale neplatilo. Rozhodl jsem se, že za
vřu všechny dveře a okna, a pokud tam venku na mě někdo anebo něco
čeká, tak ať zaklepe a vejde. Museli jsme se rozdělit, abychom každý mohl
jít dál po cestě, která je pro něj nejlepší.
Ocitl jsem se po více než deseti letech zpět v Praze. Tam to bylo úplně
jiné než v Indii. Naskakoval jsem do rozjetého vlaku, který jsem před pár
lety pomáhal rozjet a kterému jsem v průběhu let dal tvář, podobu i jmé
no. Dostával jsem smíšené informace o způsobu managementu, jak od stá
vajících zaměstnanců, tak od svých rodinných příslušníků, kteří v kavárně
pracovali. Šel jsem do Prahy s tím, že je to výzva a že se sám chci přesvěd
čit, jaké to je pracovat u Aleše. Znali jsme se již deset let. Můj příchod byl
podmíněn rekonstrukcí a také změnou funkčnosti kavárny. Z jejího pro
storu měla být odstěhována hotelová recepce a naopak se tam měly podá
vat snídaně. Byl jsem na tuto výzvu připraven a těšil jsem se. Mně nevadí
kontroverzní lidé, ať už vizáží, tvorbou či názory. Mám ale problém s tluč
huby, kteří v každém řešení vidí problém a schovávají se pod plášť ublíže
ných a raněných. Těmi, co nikdy nepřekročí vlastní stín a minulé úspěchy.
Život jde dál. Jde dopředu, ne dozadu. Z minulosti se máme poučit a ak
ceptovat ji. Tečka.
kyně
B l í že n
2 47

U Aleše v Praze jsem dostal na starost oddělení F&B. Aleš přes známé
sehnal bydlení, protože byt, který měl v dlouhodobém pronájmu, se mi vů
bec nelíbil. Nájem mi byl strháván ze mzdy. V hotelu byla thajská restau
race, v níž tenkrát vařil český kuchař a která skomírala. Kavárna měla to
nejlepší za sebou, na rekonstrukci jsme se dohodli, ale s tím souvisel nový
nábytek a inventář. Došlo na několik schůzek s architektkou. S mým ná
stupem všichni, až na jednu cukrářku, odešli. Připravil jsem plán, který se
Alešovi líbil. To pro mě byl povel k tomu, abych začal pomalu, ale jistě uvá
dět jednotlivé kroky do reality. Jsem zvyklý už od dětství, že se přišlo na
pole, vyhrnuly se rukávy, sklonil se hřbet a brambory se vybraly. Mám to
tak v hlavě nastavené. Tak jsem dělal i tohle. Kavárnu jsem otvíral a zavíral,
do toho sháněl zakázky, viděl, jak se thajská restaurace zavírá, aby se po
sléze zase otevřela a nato se znovu zavřela... Investoval jsem spoustu pe
něz a času do vybavení inventáře a designových zástěr od Lukáše Macháč
ka, ale i do PR a marketingu. Na tyhle, z mého pohledu důležité investice,
totiž zkrátka nebyly finanční prostředky. Vždy jsem dělal všechno tak, jak
jsem nejlépe dovedl. Naplno. Jako beran.
Lidé na různých pozicích se střídali na můj vkus rychle a bylo těž
ké zjistit proč. Vzpomínám, jak před několika lety jsem Alešovi poslal
e-mail, že si musí najít jednu klíčovou osobu, se kterou budu moct ko
munikovat a řešit nabídku, problémy či úspěchy, kterou můžu učit nové
triky a se kterou se všichni budeme dále posouvat. Alešovi se na dopo
ručení podařilo zaměstnat Kristýnu, svobodnou mámu. Pracanta a dří
če. Svéhlavou. Ale ukázalo se, že dokáže zastat obrovské množství pra
ce v dílně i na place, že je loajální a do jisté míry spolehlivá. Na dlouhou
dobu byla jedinou takovou. Další se nepodařilo zaměstnat až do mého
příchodu, kdy jsem o pomoc požádal bývalou kolegyni Andreu z mého
prvního pražského působení u Schickových. Zůstali jsme celá ta léta ve
spojení i přesto, že jsme se neviděli. Potřeboval jsem za každou cenu
kyně
B l í že n
248

zefektivnit přípravu a výrobu, abych se mohl soustředit na soukromé za
kázky, které mohly mít obrovský potenciál.
Od rána do vecera bylo co dělat. Hned po mém příjezdu jsme dovnitř
i na zahrádku nakoupili květiny a bylinky v květináčích, vstup obložili vel
kými jukami a palmami a přestali hrát Barryho Whita. Odbourali jsme na
kupované pečivo a začali si dělat vlastní, k snídaním a k výrobě toastů.
Každý den byla domácí vánočka či loupáky a další tři druhy chleba. Obmě
nili jsme celou snídaňovou nabídku, začali nakládat sýry a salámy, okur
ky se zázvorem a kvasit ředkvičky a mrkev. Dělaly se domácí quiche, slané
i sladké pomazánky, ovocné kompoty a chutney. Každý den pět druhů do
mácích cereálií a müsli, pomalu dozlatova a dokřupava upečených. Koupil
se výkonný mixér za deset tisíc na výrobu krémových polévek, který jsme
v cukrárně začali používat i na limonády, horké čokolády či při přípravě
dezertů. Za rok si na sebe vydělal sedmdesátkrát…
Byli jsme první, kdo Praze před lety představil vrstvenou Pavlovu stej
ně jako rozšířené portfolio bezlepkových specialit. S hrdostí můžu říct, že
slova jako od maminky či babičky jsme začali používat dlouho předtím,
než se to stalo běžným. Já jsem vlastně nikdy ani jinak nepekl. Velké ame
rické dorty nefrčely tak jako v zahraničí. Lidé ve dvojicích si kupovali je
den a jedli ho napůl. Hned jsem si toho všiml a vysoké dorty snížil obje
mem i nákladově o třetinu. Mojí motivací byla marže. Byl jsem z obchodu
a zvykl jsem si na řeč čísel. Je jasná.
V Drážďanech a v Barceloně jsem nakoupil skleněné stojany i s poklopy
o různých velikostech a výškách a v kavárně vytvořil na nabídkovém pul
tu, který měl projít domluvenou rekonstrukcí, zajímavou „architekturu“.
Naplnil jsem je sušenkami a brownies, kremrolemi s vanilkovým sněhem,
karamelovým řezem a bábovkou od babičky. Mít podnik v centru Prahy
znamená, že většina vašich zákazníků jsou turisté. A ti budou chtít ochut
nat i klasické české sladkosti. Na ten největší a nejblíž vstupním dveřím
kyně
B l í že n
2 49

položený podnos jsem upekl obří sněhově bílé pusinky s různým ovocem
či květinami a prodával jednu za stovku. Myslel jsem si, že to bude vytvářet
příběh, že lidi si je budou fotit, ale nekupovat. Opak byl pravdou. Stovky
přistávaly do pokladny jedna za druhou. Obrovskou příležitostí se ukáza
la sázka na bezlepkové výrobky. Lidé si je asociují se zdravím. Naše sezon
ní Pavlovy či medovníky bez mouky s metalickými boky a lehkou smeta
novou náplní se staly legendární stejně jako šestibarevný duhový punčový
dort, který pri Gay Pride zaplnil celou vitrínu. Změnil jsem hudbu a zača
ly se hrát jazzové a soulové legendy. Pořád jsem doufal, že proběhne re
konstrukce, bude nový nábytek a barvy stěn se změní z nudné bílé do ví
nových odstínů, jak jsme o tom několikrát s Alešem hovořili. Instagram,
na kterém jsem denně trávil hodiny, se z původních pětačtyřiceti sledují
cích začal blížit deseti tisícům. Po naší prezentaci na svatebním veletrhu,
kdy jsem začal intenzivně spolupracovat s kadeřnictvím Honzy Kořínka
a s jeho partnerem Honzou Čtvrtečkou, se nám podařilo dostat zakázku
na svatební dort Moniky Leové. Dodnes nás s nimi pojí dobré přátelství.
Ten obrovský metrový dort obletěl všechna média. Na chodu se bohužel
negativně projevovala naše neschopnost zaměstnat kvalitní kolegy do ob
sluhy, být atraktivní pro ty nejlepší na scéně. Je těžké říct, zda to bylo kri
zí vzniklou na pracovním trhu nebo proto, že naše nabídka potenciálním
uchazečům byla nedostatečná. Lepili se na nás různí týpci, kteří se zakrát
ko ukázali jako nespolehliví, nekompetentní a neprofesionální. Nebo jako
zloději. Nedařilo se konzistentně růst, na tržbách a údržbě cukrárny se sa
mozřejmě podepisovalo negativně zejména to, kdo měl právě službu. Ten
to fakt se brzy přelil i do našeho malého cukrářského týmu. Drobné dílčí
úspěchy rychle střídaly studené sprchy plné beznaděje a frustrace, která
se dostavuje vždy, když nejsou výsledky. Jakékoliv. Kristýna, která opravdu
dřela, šla na rizikové těhotenství a Andrea se s partnerem pokoušela o slo
žité umělé oplodnění. Byl jsem tou dobou osamocen a zvládl to v cizí firmě
kyně
B l í že n
250

jen díky rodině a přáteIům. I přesto se Cukrárna CakeShop během mého
působení dostala z hodnocení na TripAdvisor ze 190. místa na 45. v Pra
ze. Hodnocení na Facebooku a Google se přiblížilo číslu 5. Díky sociálním
médiím se začal obracet poměr zákazníků ve prospěch místních, což byl
na cukrárnu v centru staré Prahy nevídaný výsledek.
Se začínající krizí na trhu práce jsem postupně dotáhl do firmy i rodinné
příslušníky a přátele. Kromě Zuzky a Otty, kteří už několikátým rokem žili
v Praze a začalo se jim velmi dařit, tam pracovala i Lída a Markéta. Přesto
jsem začínal mít pocit, že to, co dělám, postrádá smysl. Mí přátelé ze zahra
ničí, ať už Babeth nebo Manuel, se mě ptali, jestli vlastně Aleš ví, co dělám.
A já jim na to odpovídal, že ví, protože máme pravidelné porady...
Všichni mí známí se nám snažili pomoct. Přinášeli práci, nocovali za své
peníze v hotelu, ale výsledky nepřicházely.
Někdy v téhle nepříliš radostné době jsem obdržel zprávu od Roberta,
pro kterého jsem před svým odchodem z Prahy chvíli pracoval. Psal, že sly
šel, že jsem zpátky v republice, a že potřebuje pomoct s dezertním lístkem
u něho na zámku Château Kotěra v Ratboři. Slíbil jsem mu, že se podívám,
co dělají, něco sepíšu a určitě přijedu. Těšil jsem se. A ukázalo se, že půjde
o jednu z příležitostí, která mě bude naplňovat. O tom ještě bude řeč.
Bylo těsně po Vánocích, které byly totální katastrofou. Číšníci nechodi
li do práce, jeden si zlomil nohu, pořádaly se porady, jejichž závěry se ni
kdy neuvedly do praxe, počítaly se pětikoruny, zatímco tisícovky byly vy
hazovány z oken. Jednoho dne jsem v kavárně zahlédl známou tvář: byla
to Jana, dcera mé třídní z gymnázia Marušky. Sedí u stolu s nějakou kama
rádkou, každá má malé pivo a kus duhového punčáku na chuť. Všimla si
mě, vstala a povídá: „Toto je Jarka, pracuje u nás ve firmě a já jsem ji sem
dovedla, protože mám pocit, že si budete rozumět.“ Jarka vstane, žene se
ke mně, podání ruky se mění v objetí, které nekončí. Jsme tak blízko, jak
jen to jde, a oba víme, že se známe.
kyně
B l í že n
251

Dozvěděl jsem se, že Jarka hned po škole odešla do Austrálie, tam stu
dovala a peníze na život i na studia si vydělávala prací v kavárnách a re
stauracích. Díky tomu, jaká je, se dostala až do VIP míst. Ukázala se jako
osoba s neuvěřitelným nosem na lidi. Dokázala odhadnout situaci, vycí
tit to, co druzí potřebují. Určitě tam na ni někde někdo čeká s otevřenou
náručí, jen se zatím nepotkali. Silné ženy, kam Jarka bez diskuze patří, to
v životě nemají jednoduché. Většina chlapů se jich totiž bojí, i když jim
možná vnitřně imponují.
V průběhu roku jsme s Jarkou strávili spoustu času.
Jednoho dne na začátku června jsem o půlnoci ze soboty na neděli do
stal zprávu od Aleše, že manažerka kavárny s okamžitou platností podá
vá výpověď, ale že si nebudeme rušit víkend, že v neděli prostě zavřeme
a v pondělí se nějak dohodneme. Tuto zprávu jsem četl a nevěřícně jsem
kroutil hlavou. Jak může někdo, kdo vlastní byznys, který stál spoustu pe
něz, času, úsilí a lidské práce, říct, že prostě zavřeme a že si nebudeme ka
zit neděli? Když pominu, že mě to stálo moje vlastní finanční prostředky,
nechal jsem tam stovky hodin práce nejenom já, šlo i o zbývající kolegy,
přátele, rodinu. Aleš to prostě nemohl myslet vážně. Byl to ten poslední
moment, kdy jsem si uvědomil, že tam nemůžu zůstat, protože jednodu
še nemluvíme stejnou řečí, nerozumíme si. Já jsem viděl tu příležitost. On
ne. Hned poté, co jsem tuto zprávu obdržel, jsem napsal zprávu Jarce, že
pokud v neděli nemá co dělat, ať se obleče sexy, že já budu vařit cappuc
cina a ona je bude roznášet. Ten den jsme udělali historicky nejvyšší trž
bu a odpoledne, kde se vzal tu se vzal, přišel Aleš s manželkou jen tak na
kafe a na dort. Podívali jsme se s Jarkou jeden na druhého. A nebylo třeba
žádných dalších slov.
Jarka mi dokázala pomoct. Přiváděla zákazníky a s nimi byznys, chodi
la mě jen tak pozdravit a rozveselit a já jsem byl hrozně rád, že je v Praze
někdo, kdo mi prostě rozumí. Neměl jsem pocit, že jsem sám. Kromě ní
kyně
B l í že n
252

Jarmila, Jaruška je neuvěřitelně akční s tahem
na branku. Profesionál a přítelkyně. Ví, co lidé
chtějí. Je tady pro mě a ví, že i já pro ni. Na téhle
knize má obrovský podíl právě ona.
kyně
B l í že n
2 53

Shiva se objevil nečekaně v Praze. Objímali jsme se
snad hodinu. Bylo to jako znovu potkat rodného
bratra po letech odloučení. Po dvou dnech v Praze
mi řekl, že červené kalhoty jsem měl jen já. Oba
víme, že nás osud nespojil náhodou a že máme
před sebou ještě spoustu práce. Sledujte to.
kyně
B l í že n
254

mě ve všem podporovala sestra a švagr, ale i Manuel. Za zavřenými dveř
mi svého pronajatého bytu jsem byl ale na všechno sám. Na úspěch i neú
spěch. Pořádal jsem často večeře jen proto, abych se z frustrace vyplynu
lé z nastalé situace nezbláznil.
Na podzim jsem byl pozván i s Manuelem na party roku k Babeth. Ofi
ciálně se z ní stala důchodkyně. Dvoudenní party proběhla v pohodě a ve
svižném tempu a už za týden jsem seděl s ní, jejím mužem, sestrou a šva
grem Ottou v transatlantickém letu do Miami, kde jsem se vyvalil jako vor
vaň před Villu Casa Casuarina, v plavkách od Versaceho a na ručníku od
Versace Beach. Jen tak, jako hold jednomu géniovi, který mě inspiroval při
cestě hledání sama sebe.
Všichni jsme si pochvalovali, že to byla naše nejlepší dovolená v živo
tě. Tedy prozatím...
O Vánocích roku 2017 povídám Jarce: „Lásko, potřebuju někoho na PR.
Na klasický PR, kde budeme umět měřit vstupy i výstupy, kdy za námi
bude vidět práce a kdy se budu moct opravdu opřít o to, kdo jsem, co
umím a co reprezentuju.“ Minulý rok mě investice do on-line propagace,
kredity za sociální média a zaplacená práce třetím stranám stály čtvrt mi
lionu z úspor. Není vidět nárůst tržeb, aktivních uživatelů našich on-line
médií a ani v kase není nic poznat.
„Jednou jsem nakupovala v malém obchodě v Rytířské ulici a vrazila jsem
tam do jedné slečny.. Začaly jsme si povídat a nakonec jsme si vyměnily vi
zitky. Že prý má s kamarádkou PR agenturu.“ –„Pošli ji sem,“ odpovídám.
Ve středu v jednu přišla slečna Klára. Přesně včas. Posadili jsme se a po
vídám: „Jakou si dáte kávu?“ – „Amerikano, prosím.“ – „A co k tomu? Ně
jaký dort či zákusek?“ –„Jsem cukr free,“ Klára na to. Podíval jsem se smě
rem k nebi a říkám si sám pro sebe: nemůžu dostat někoho normálního???
„Tady je to hezké,“ řekla Klára z ničeho nic. Zachránila to. Věděl jsem, že
to půjde. S Klárou jsme se rozloučili, ona slíbila, že pošle e-mail, ve kterém
kyně
B l í že n
2 55

detailně rozebere způsob a také cíle naší spolupráce. Jenom jsem ji upo
zornil, že nebudu opakovat stejný omyl jako v loňském roce. Ujistil jsem ji,
že budu investovat do kavárny, ale že chci, aby to byl Josef v kavárně a ne
kavárna s Josefem. Chtěl jsem mít jistotu, že pokud se s Alešem mám ro
zejít, nechci litovat jediné sekundy ani jediné koruny. Chci si jen odnést
to, co je mé. A tím je jméno Cukrář Josef Maršálek.
Po čtrnácti dnech se mě ptala Jarka, jestli mi Klára napsala, a já na to,
že ne. Ptala se mě, jestli jí má zavolat nebo napsat? A já na to, že ne, že
v žádném případě nebudu uhánět píáristu. Týž večer jsem obdržel od sleč
ny Kláry rozsáhlý e-mail. Byl pátek a v něm se psalo toto: „Potřebuju vaše
profilové fotky, potřebuju fotky kavárny, potřebuju recepty, potřebuju vás
a nějaký výrobek, potřebuju svatební trendy a taky potřebuju trendy cuk
rářství pro rok 2018. A portréty. Vše ve vysokém rozlišení. A potřebuju to
v neděli.“ Koukal jsem na to a usmál jsem se, protože přesně na tohle jsem
čekal. Bylo vidět, že Klára pracuje sama na sebe, a musí se proto ohánět.
Napsal jsem kamarádu Manolovi, Mexičanovi, který miluje fotografová
ní, a požádal ho, zdali by nemohl v neděli přijít k nám do kavárny a poří
dit nějaké fotky.
V neděli byla po celý den zatažená šedá obloha. Prostě zima. Říkal jsem
si, jak asi ty fotografie budou vypadat. S Manolovým příchodem se obloha
pěkně roztáhla, my jsme využili situace a na terase udělali nádherné por
tréty, s produkty i bez nich. Zatímco je Manolo editoval, přišla Klára jen
tak pozdravit. Jakoby náhodou sebou vzala svého kamaráda Lukáše, kte
rý byl fashion fotografem. Pozdravila a řekla, že ho vzala s sebou pro pří
pad, kdybych potřeboval vyfotit, ale když viděla Manolovy fotky, úplně se
do nich zamilovala. Večer jsem jí je poslal i se vším materiálem, o který si
řekla. A pak už to šlo ráz naráz.
V úterý 19. února jsem byl pozván na chat do on-line magazínu týden.cz.
Ve čtvrtek mi ráno do práce volá někdo z České televize z Kavčích hor.
kyně
B l í že n
256

S Robertem Chejnem nás před mnoha
lety spojila láska k jídlu a dobrému pití,
která přerostla v založení společné firmy
Fat Brothers. Asi je jasné, že na fotce Ondřeje
Košíka náš vztah k jídlu hrát nemusíme.
kyně
B l í že n
2 57

Jestli náhodou nemám příští týden čas. Že televize koupila licenci nej
úspěšnějšího televizního pořadu na světě o pečení, který se jmenuje v ori
ginále The Great British Bake Off. Že do pořadu shánějí porotce nebo tech
nologa. Soutěž jsem dobře znal, dneska se vysílá prakticky po celé Evropě
a v době, kdy jsem pracoval v Harrods, se ve firmě natáčela juniorská ver
ze, ve které účinkovala legenda Mary Berryová a Paul Hollywood. Hned do
telefonu jsem ji ujistil, že na technologa jsem příliš starý, ale role porotce
že mě zajímá. A že přijdu zítra. „Zítra?“ – „Ano, zítra.“ – „Dobře, přijďte
v 11 hodin.“ Rozloučili jsme se a bylo to. Na recepci České televizi mě vy
zvedl dramaturg Martin. Dovedl mě do kanceláře, kde už seděl jeden z re
žisérů, scenárista a producent a začala zajímavá konverzace na téma, kdo
je Josef? Zjistil jsem, že se o mě dozvěděli na základě fotografií, které Ma
nolo pořídil před čtyřmi dny, a na základě on-line chatu, který zprostřed
kovala Klára.
Následujících asi pět hodin jsem jim vysvětloval, kdo jsem, jaké jsou
moje zásady a hodnoty. Měl jsem pocit, že se mě snad bojí, ale to mi nebrá
nilo v tom, abych jim doporučil na roli starší porotkyně Mirku Slavíkovou,
která jim na seznamu chyběla a která podle mého přesvědčení byla ta pra
vá. Nezapomněli se zmínit o tom, že pro tuto roli se budu muset nechat
ostříhat a oholit. Myslím, že použili slovo „zastřihnout“. Rozloučili jsme
se s tím, že se mi ozvou. Za dva dny jsem dostal zprávu přes Instagram od
Mirky Slavíkové, ve které mi děkovala, že jsem se o ní v České televizi zmí
nil. Odepsal jsem jí, že jsem vůbec nemusel přemýšlet, koho jim doporu
čím, protože pro tuto specifickou roli je ona nejlepší. Za dva dny přiletěla
Mirka z Holandska do Prahy, absolvovala kolečko v České televizi, kde z ní
byli tak nadšení, že jí roli porotkyně hned dali. Přesně jak jsem si myslel.
Mirka to dostane a já tam budu dělat křoví. Mirka se u mě zastavila v prá
ci, po pár minutách jsme si potykali a ona mi řekla, že tu roli mi dát ne
chtějí, protože mě je prostě všude plno a že se bojí, že si ten pořad ukradnu
kyně
B l í že n
258

pro sebe. A to je pro nás typické. Strach z toho, že by něco mohlo být příliš
dobré. Mirka odjela zpátky domů, mně přijelo na návštěvu patnáct přátel
z Francie včetně Babeth s Jean-Claudem a po povinném odpoledni v Pra
ze se jelo k nám do vesnice na zabíjačku. Mrzlo, až prastělo, a tak jsme jeli
rozmrznout do Mikulova a jeho vinných sklípků. Na cestě zpět jsme zasta
vili v Ratboři a ochutnali jednu z nejlepších kuchyní v naši zemi.
Od této chvíle události nabraly zběsilé tempo. Jedno interview střídalo
druhé a vypadalo to, že Josef zaujal svým příběhem, svým talentem a tím,
jaký on vlastně je. Každý měsíc přicházely další žádosti a nabídky pro po
skytování rozhovorů, receptů a fotografií. Cukrařina se zdála být stopro
centně in a trefou do černého.
Spojil jsem se s Anilovou manželkou Shaini, o níž jsem věděl, že je soft
warovou inženýrkou, a požádal jsem ji, aby mi vytvořila webové stránky.
Na konci srpna jsem oficiálně podal výpověď a rozhodl se jít od začátku
listopadu na volnou nohu. Vypadalo to, jako by vesmír čekal, až tohle ob
tížné rozhodnutí udělám. Sedmého září volal producent Petr z České te
levize, aby mě přivítal v týmu pořadu Peče celá země. Poděkoval jsem a on
mi řekl, že budu muset jít do maskérny a že si mám dávat pozor na ego,
ostatně prý jako všichni ostatní. Opět jsem poděkoval. Dám jim čas, aby
si zvykli, řekl jsem si.
Den na to se v Château Kotěra u Roberta vdávala má milovaná sestra
Zuzka a brala si Ottu. Svatbu fotil Manolo, ten, který vytvořil mé portréty,
jež se dostaly téměř do všech médií. S Robertem jsme založili firmu na výro
bu delikates Fat Brothers. Nathan se v Londýně na konci října oženil se svou
přítelkyní Irwin. Týden nato volala TV Nova, že by chtěli natočit interview,
Česká televize že by chtěla natočit reportáž a někdy uprostřed listopadu se
ozvalo nakladatelství Mladá fronta, že by chtěli vydat můj životopis. „Živo
topis?“ ptám se. „Jste si jisti, že nechcete cukrářskou knihu?“ – „Ne, chceme
životopis.“ Rozjel jsem se do Modřan, kam mě pozvala redaktorka Ivana. Na
kyně
B l í že n
2 59

Pár minut před obřadem mě sestra
požádala, zda bych ji k němu neodvedl.
Oba jsme plakali a objímali se, vypili půl
lahve slivovice a hrdě vykročili.
kyně
B l í že n
260

Zuzka s Ottou za sebou mají
spoustu práce. Krásně spolu za ta
léta dospěli a vyzráli. Sluší jim to.
kyně
B l í že n
261

Babička Josefka toho má za
sebou opravdu hodně. Těším
se, až právě tuto knihu otevře.
Psal jsem ji i pro ni.
Babička Boženka právě pochovala dědu. Přišla

domů, šla na půdu. Oloupala pět deka
vlašských ořechů a upekla bábovku. Aby její
vnoučata měla co ke kávě. O téhle knize
jednou tam nahoře bude dědovi vyprávět.
kyně
B l í že n
262

krátké pracovní poradě jsme se domluvili na tom, co chceme psát a zachy
tit. Požádal jsem je, abych měl k ruce někoho, kdo mě bude držet v mezích.
Hned jsem věděl, jak chci knihu koncipovat. A komu ji chci věnovat. V živo
tě jsem ale žádnou nenapsal, a proto jsem potřeboval odbornou pomoc. Šel
jsem na tramvaj číslo 17 a vydal se zpět do centra. Po cestě jsem dostal zprá
vu od nakladatelství Albatros, které mi nabídlo, abych u nich vydal životo
pis. „Životopis?“ Ptám se. „Ano, životopis,“ odpověděli. Když jsem jim řekl,
že jsem se asi před třemi minutami dohodl s konkurenčním nakladatelstvím,
nechtěli tomu věřit. Nakonec jsme se domluvili na cukrářské knize, na kte
rou se samozřejmě neuvěřitelně těším.
Po několika týdnech jsem se setkal s novinářem Alešem, abychom spo
lečně probrali, jak budeme můj životopis psát, a domluvili si termíny. Kaž
dý týden v příštích asi dvou měsících jsem měl odevzdat jednu kapitolu
a stanovili jsme si, že celá kniha bude dopsána 8. dubna. Tím vznikne pro
stor pro další úpravy, umístění fotografií a tak dále. Popřáli jsme si hezký
den a rozešli jsme se. Několikrát jsem si sedl k počítači, k telefonu, nebo
tabletu. Měl jsem spoustu myšlenek, ale marně hledaly mozek. Chyběla
inspirace a tak nějak mi pořád chyběl happy end. Prostě mi nešlo psaní.
Jednu a tu samou větu jsem psal třeba dvanáctkrát a vždycky to dopadlo
stejně. Počítač jsem odložil, volal jsem Jarce nebo se viděl se sestrou nebo
dělal cokoliv jiného, než psal knihu. Konec ledna byl tu.
Někdy na konci ledna 2019 jsem obdržel zprávu: „Dobrý den, pane
Maršálku, bylo by hodně troufalé Vám poslat žádost o přátelství?“ Ufff…,
říkám si, hlavně ne pane Maršálku... Tu a tam jsme si napsali, ve vší sluš
nosti jsme si vykali, až po třech týdnech jsem to nevydržel a navrhl tyká
ní. Jak jsem se dozvěděl, Petr byl vysokoškolským pedagogem, viděl mě
v pořadu na TV Nova někdy v půlce listopadu a od té doby na mě nepře
stal myslet. Všem svým přátelům a známým a rodině o mně řekl. Já jsem
byl v Praze nebo v Barceloně nebo na Moravě a vůbec nic jsem netušil.
kyně
B l í že n
2 63

Jednoho krásného dne tím vyprávěním o mě svou kamarádku Evu ale
tak naštval, že mu řekla, že buď mě požádá o přátelství na Facebooku on
sám, nebo to udělá ona. Udělá to ona. Zjistil jsem, že máme společnou
známou cukrářku, a tak jsem si myslel, že Eva taky peče. Říká se tomu
networking, tak proč ne, myslel jsem si. Eva upaluje za Petrem a říká mu,
klidně si ho přidej do přátel, on to dá každému. Kdyby věděla, jak moc
se plete. Za tři týdny už seděl Petr v autě a chystal se za mnou na Žižkov.
Vešel do bytu, pozdravili jsme se... a vyzul si boty. Sedl si naproti mně
ke stolu v kuchyni a asi osm hodin jsme strávili tím, že jsme si povídali.
Petr přijel do Prahy, aby se přesvědčil, že jsem namyšlený arogantní nar
cistický debil. V jeho zadní kapse byly klíče od bytu jeho bývalého příte
le, který byl na Chodově, kde se chystal přespat. To se nikdy nestalo. Petr
přespal u mě a já si přeju, aby z mého života nikdy neodešel. Odjel jsem
do Barcelony, abych ve vší slušnosti a s grácií ukončil desetiletý vztah na
dálku s Manuelem, který nikam nevedl. Manuel se nechtěl vázat, nic spo
lečně budovat, nepodařilo se mu překonat jazykovou bariéru, a já jsem
si tak uvědomil, že jsme oba zestárli o deset let a kromě krásných spo
lečných chvil tam za námi nic jiného není. Seděli jsme v křesle, drželi se
za ruce a plakali, bylo nám líto, že ani jeden neuměl včas ustoupit tomu
druhému a přestěhovat se za ním. Asi to tak mělo být. Za ta společná léta
jsme se samozřejmě změnili. Jsem vděčný za mnohé. Za každou sekun
du. Hasta Siempre ser feliz.
Moje neteř Dominika se při studiu gymnázia dostala na dvě módní ná
vrhářské školy do Londýna. Nemohl jsem být šťastnější. Taky týden před
vypršením lhůty na odevzdání všech kapitol Alešovi zemřel dědeček. Když
umíral před mnoha lety děda Jirka, krátce nato se narodil můj nejmlad
ší bratranec Danek, bratr Honzíka, které jsem i s jejich rodiči brával tu do
Londýna, tu do Paříže nebo k Babeth na vesnici. V hlavě mi létala jedna
vzpomínka přes druhou.
kyně
B l í že n
264

Se sestřenicí Mončou a astroložkou
Sladjou. Nepodceňujte ji v ničem.
Ve hvězdách a horoskopu přečetla
úplně vše. Vyčetla tam i tuto knihu.
A na ten zbytek si počkejte.
kyně
B l í že n
265

Chyběla mi nějaká dobrá zpráva. Potřeboval jsem, aby to všechno do
sebe zapadlo, aby to najednou s odstupem dalo smysl, velký obraz. Vyzvedl
jsem si sestru, dnes úspěšnou cukrářku, v jejím zaměstnání. Šli jsme spo
lu pěšky z Újezdu až na Smíchovské nádraží a v půli cesty jsem se jí ze
ptal: „Nejsi náhodou těhotná?“ Zuzka se na mě podívala, stejně jako když
ke mně vzhlížela jako malý capart, kterého jsem nosil na rukou nebo za
krkem, kterého jsem přebaloval, se kterým jsem strávil nejdůležitější část
jeho dětství. Podívala se na mě a objala mě. Dále nemusela říkat vůbec
nic. Oba dva jsme věděli. Jsme propojení. Když něco končí, něco krásněj
šího začíná.
Miluju silné ženy. Inspirují, ukazují, že je možné zvládnout těžkou roli
matky a u toho vytvářet něco, co nejen nás, ale všechny jednou přežije. Po
díváme-li se kolem sebe, na každém rohu jednu objevíme. Jsou to naše ba
bičky a tety, mámy, sestry a sestřenice, spolužačky, jsou to ženy, které nás
inspirují buďto prostřednictvím prken, která znamenají svět, prostřednic
tvím hudby nebo módy a umění, nebo jsou to hvězdní Blíženci, které kaž
dý z nás jednou potká. Po světě se vyplatí chodit s očima dokořán. Tuto
knihu jsem napsal za sedm dní, z nichž ten poslední jsem celý probrečel.
V žádném případě to nebyl tichý pláč. Bylo to hlasité vzlykání. Celou kni
hu jsem namluvil na svůj iPhone a potřeboval jsem k tomu inspiraci, kte
rá přišla až poté, co jsem si ve svém životě uklidil. Poslal jsem ji včas, před
půlnocí. Nová práce, bydlení i partner. Udělal jsem si jarní úklid, abych
mohl dál péct, milovat a žít.
kyně
B l í že n
266

Klára může skoro za vše. Naše vesmíry se
propojily a teď jsou v neustále se zrychlujícím
pohybu, který na sebe nabaluje stále další a další
výzvy. Vedle je její kamarád Lukáš Dohnal, který
fotí naše produkty Fat Brothers. Ten pryč upalujicí
je nejmladší syn Roberta a Hanky, Lojza.
kyně
B l í že n
2 67

l a s i k a o u ,
če sk á k o ko l á d
vě r o u č
Na zá špičky s bíl kou solí
k é ro vé a m o řs
Li o l e j e m
iv o v ý m
o l
Můj návrat po letech do Prahy nebyl Ušleháme bílky s cukrem. V míse
jednoduchý. Svět médií jsem zaujal metlou rozšleháme žloutky s vodou,
svým zjevem a obřími pusinkami, pudinkem a asi 1/3 mouky dohladka,
které jsem s láskou konzumoval. pak rychle, ale opatrně vmícháme
Nejvíc ohlasů jsem skrz klasická sníh se zbylou moukou. Na plech
i sociální média obdržel za českou vyložený papírem stříkáme piškoty
klasiku v novém hávu, například za o průměru asi 4 cm. Pečeme při
chuťově vyvážené a dokonalé špičky 170 °C dozlatova. Po vychladnutí
v bílém. potřeme rozehřátou bílou
čokoládou. Na náplň přivedeme za
Piškoty: 50 g cukru krupice, 4 velká stálého míchání k varu vše kromě
vejce, 10 g vanilkového pudinkového čokolády a másla. Vaříme alespoň
prášku, 30 g vody, 90 g hladké mouky 3 minuty, sundáme z plotýnky
Náplň: 45 g cukru krupice, a vmícháme čokoládu. Přes noc
45 g sójové mouky hladké plnotučné, necháme přikryté v lednici. Druhý
180 g bílé čokolády 35 % a více, den našleháme se změklým máslem.
140 g másla, 40 g extra panenského Na piškoty stříkáme „komínky“ se
olivového oleje, 30 g sušeného mléka, širším základem. Necháme vychladit
120 g vody, 2 g mořské Maldonské a do otvoru vlijeme opatrně náplň.
soli, 1/2 vanilkové tobolky Vršek ozdobíme zbylým krémem.
Koňaková náplň: 200 ml hustého Necháme vychladit. Špičky
vaječného koňaku, 1/2 vanilkového namáčíme v rozehřáté čokoládě
lusku s olejem, lehce sypeme jemnými
Na dohotovení: 300 g bílé čokolády krystalky mořské soli, necháme
35 % a více, 30 g extra panenského okapat a v lednici ztuhnout.
olivového oleje

Ob s a h
á m a 8
1M
č k y 2 8
2 Babi 54
u ž a č k y
3 S p o l
ř i č k a 74
4 Sest
d o v y 96
5 Šmí y 1 22
l iča n k
6 A n g
e t h 1 6 4
7 Bab k y 1 98
n g l i č an
8 Nea ě 2 2 8
ž e n ky n
9B l í

Fotografie na obálce Alejandro Cruz
Fotografie v textu z archivu autora
Editor Aleš Hudský
Jazyková redakce Dana Melanová
Odpovědná redaktorka Ivana Mergerová
Obálka, grafická úprava a sazba Jakub Kaše
Technická redakce Jana Bromová
Vydala Mladá fronta a.s. jako svou 10 474. publikaci.
Tisk NEOGRAFIA, a.s.
272 stran, první vydání, Praha 2019
ISBN 978-80-204-5387-7 (tištěná verze)

ISBN 978-80-204-5674-8 (ePDF)
ISBN 978-80-204-5673-1 (ePub)
ISBN 978-80-204-5675-5 (Mobi)

Pect Milovat Zit

Uploaded by

Document Information

Original Title

Copyright

Available Formats

Share this document

Share or Embed Document

Sharing Options

Did you find this document useful?

Is this content inappropriate?

Copyright:

Available Formats

Pect Milovat Zit

Uploaded by

Copyright:

Available Formats

Péct, milovat a žít

Vyšlo také v tištěné verzi

Vyrobeno pro společnost Palmknihy - eReading

Péct, milovat a žít – e-kniha

Všechna práva vyhrazena.

Kupující: Igor Weinlich

Upozorňujeme, že kniha je určena pouze pro potřeby kupujícího.

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 3 02.09.19 8:45

ISBN 978-80-204-5387-7 (tištěná verze)

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 4 02.09.19 8:45

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 7 02.09.19 8:45

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 9 02.09.19 8:45

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 10 02.09.19 8:45

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 11 02.09.19 8:45

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 12 02.09.19 8:45

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 13 02.09.19 8:45

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 14 02.09.19 8:45

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 15 02.09.19 8:45

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 16 02.09.19 8:45

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 17 02.09.19 8:45

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 18 02.09.19 8:45

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 19 02.09.19 8:45

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 20 02.09.19 8:45

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 21 02.09.19 8:45

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 22 02.09.19 8:45

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 23 02.09.19 8:45

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 24 02.09.19 8:45

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 25 02.09.19 8:45

Máma milovala vydatné čokoládové Z bílků a postupně přidávaného

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 26 02.09.19 8:45

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 29 02.09.19 8:45

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 30 02.09.19 8:45

Babička Josefka byla a je

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 32 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 33 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 34 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 35 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 36 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 37 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 38 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 39 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 40 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 41 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 42 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 43 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 44 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 45 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 46 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 47 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 48 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 49 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 50 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 52 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 55 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 56 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 57 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 58 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 59 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 60 02.09.19 8:46

V rohu u branky rostla obrovská rebarbora. Některé sousedky, které byd­

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 62 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 63 02.09.19 8:46

Pepa Maršálek_P, m a ž SAZBA.indd 64 02.09.19 8:46

V rohu u branky rostla obrovská rebarbora. Některé sousedky, které byd