1.

Vlastnické právo (pojem, druhy)

• Ius publicum id est quod ad statum rei Romane spectat, ius privatum utilitatem singulorum
pertinet.- Veřejné právo je to, které se týká všech (Římánů), soukromé právo se vztahuje ku
prospěchu jednotlivců.

• Vlastnické právo je jedním z věcných práv (vlastnické právo, spoluvlastnictví, držba, věcné
právo k věci cizí, superficies a emfyteutis). Vlastnictví=dominium je právním panství nad věcí=
>vlastník (dominus) je pánem věci, vztah k věci je panstvím; proprietas = věc je někomu
výlučně vyhrazena, je jeho vlastní-od tohoto je odvozen náš pojem vlastnictví). Vlastnictví je
chápáno jako subjektivní vlastníkovo oprávnění, proti kterému je postavena povinnost všech
ostatních osob nerušit výkon jeho práva. Vlastnické právo je:
o všeobecné = majitel se k věci může chovat libovolným způsobem
▪ vlastnická triáda (sice triáda, ale nejde jen o 3 práva, je jich víc a ani tato
nejsou všechna a vznikla až později v navaznosti na rimana) může věc fyzicky
ovládat = ius possidendi; může jí požívat = ius utendi; užívat = ius fruendi;
zničit ji = ius abutendi, ius disponendi=právo s věcí disponovat
o přímé (vlastník na věc působí přímo, bez zprostředkovatele)
o výlučné (vlastnictví působí erga omnes = proti všem, nikdo jiný nemůže mít k dané
věci vlastnické právo, takže vlastnictví patří mezi absolutní práva
o elastické (vlastník se může některých práv zbavit nebo na)
o neomezené, ale to jen pojmově, protože uvedená z uvedených mít nemusíme
• znakem je držba
• In bonis habere/esse=mít majetek
• Existovalo omezení vlastnického práva:
o v zájmu veřejném
▪ Ambitus=prostor 5 stop mezi budovami a Confinium= prostor mezi poli, aby
se při otáčení pluhu hospodář nedostával do cizího majetku, z toho se vyvinul
ambitus
▪ Užívání břehu-aby se lidé mohli volně vylodit
▪ Zákaz zrušit hrob, který se na pozemku nacházel (hrob je extra commercium,
ikdyž je to hrob otroka) a musel se povolit pozůstalím přístup k hrobu
▪ Strpět dobývání materiálu (nerosty)
▪ Výška staveb ve městě
o v zájmu soukromém
▪ např. cesty - pokud se majitel sousedního pozemku nestaral o cestu a ta byla
v havarijním stavu, musel strpět (pati) užívání svého pozemku
▪ iura in alinea či smluvní omezení (vlastník sám se může omezit přes například
smlouvu)
o sousedská práva
▪ limes-5 stop mezi pozemky
▪ ořez přesahujících větví do výše 15 stop, nad 15 mohli přesahovat na vedlejší
pozemek, pokud tam nebyla stavba
▪ obden sběr spadlých plodů ze sousedních pozemků-soused mi obden mohl
vstoupit na pozemek, aby sebral plody
▪ immissiones-leda že nadměrné, pak to byl problém
• Spoluvlastnictví=condominium
o Lze říct, že jeden vlastník je složenina všech vlastníků dohromady >je to porad jeden
vlastnicky vztah
o Vzniká smlouvou/děděním
o Zánik Zánik dohodou či a. communi dividundo/familiae erciscundae=ta pro dědické
 o Formou vlastnického práva bylo spoluvlastnictví. Je to stav, kdy 1 věc je vlastněna
více vlastníky, kteří mají dohromady právní panství nad věcí. Každý je vlastník podílu
a ne celé věci. Poměr spoluvlastníků je vyjádřen spoluvlastnickým podílem
(zlomkem). Jedná se o ideální podíl. Ideální podíl vyjadřuje, v jakém poměru se
vlastníci podílejí na výtěžku a udržování věci. S ideálním podílem mohl spoluvlastník
nakládat libovolně, ale nakládání s celou věcí vyžadovalo souhlasného projevu vůle
všech spoluvlastníků, od Justiniána pak převaha většiny, ale favor libertatis při
manumissi jedním spoluvlastníkem
o Consortium ercto non cito (nerozdělený zděděný majetek, každý dispoziční právo k
celku i možnost zakázat)
o Jedná se o věcné právo.
o Uprázdněný podíl přirůstal ostatním spoluvlastníkům v poměru jejich spoluvlastnictví
= akrescence.
• Druhy vlastnického práva: Pouze z pohledu jejich ochrany, jinak rimane uznavali jen 1 vl.
Právo
o kviritské = civilní vlastnictví, dominium ex iure Quiritum ale za císařství název
proprietas
▪ nejstarší vlastnictví
▪ chráněno civilní vlastnickou žalobou = rei vindicatio (reivindikace) - věcnou
žalobu na vydání věci a Actio negatoria (proti zrušení držby)
▪ subjektem civilního vlastnictví mohl být jen římský občan, jen na věci v Itálii
▪ mohlo být nabýváno jen formálními způsoby: mancipace, injurecesse,
adjudikace, usucapio a
▪ nabytím ze zákona (asignace), převáděno jen mancipací a injurecessí
o bonitární = praetorské vlastnictví
▪ vzniklo až později s rozvojem obchodních vztahů s cizinci
▪ tyto vztahy zpočátku nebyly chráněny, až později praetor Publicius vytvořil
publiciánskou žalobu na ochranu bonitárního vlastnictví = actio Publiciana in
rem=ochrana proti 3. osobám, dotyčný je po dobu vydržecí doby bonitárním
vlastníkem a po uplynutí kviritským- fiktivní žaloba, neboť kupec se stával
vlastníkem až vydržením, proto soudce v procesu musel něco fingovat
(nejčastěji uplynutí vydržecí lhůty = tempus)
▪ charakterizuje vlastnické vztahy osob, které nejsou římskými občany, ale
cizinci
▪ bonitární vlastnictví už je pak cca rovno kviritskému, vyjma otroků-ty musel
propustit jejich kviritský vlastník
▪ kupec podle civilního práva získal jen držbu ale kviritským vlastníkem
zůstával převodce a ten mohl chtít vindikovat věc zpět, kupec proto musel
věc vydržet, ale na to musela uplynout lhůta, proto byla vytvořena námitka
prodané a tradované věci a pak až Publiciánská žaloba
▪ mohlo být převáděno nově i neformálními způsoby, nejvíce pak tradicí
o provinční vlastnictví
▪ římané získaly provinční pozemky, ty ale nebyly jejich, byly jim podstoupeny
a platilo se za ně stipendium, ale i tak museli být chráněny
• Pozemky v Římě byly všechny původně státní a přidělovali se do
vlastnictví, ale Italské byly provinční a byla v držbě
• Zánik vlastnictví
o Zánik věci( a to i tak že se věc bude považovat za posvátnou>vyloučení z obchodu),
smrt-specifické je to u kapitis deminutio maxima>práva jsou pozastavena (počítá se s
možným návratem)
o Převod-vlastník se k tomu rozhodl, vlastníkem se stal někdo jiný
o Derelictio=derelikce, opuštění věci
 o Expropriatio (ve veřejném zájmu za náhradu)=vyvlastnění, obdrží se za to náhrada
o Confiscatio/publicatio bonorum (trest)=není nárok na náhradu, protože je to
důsledek provinění-je to vlastně trest

2. Ochrana vlastnictví
• Iustitia est constans et perpetua voluntas ius suum cuique tribuendi.- Spravedlnost je pevná a trvalá
snaha poskytnout každému, co jeho je právem
Vlastnictví bylo chráněno vlastnickými žalobami:
Actiones in rem=věcné žaloby

• Opírají se o absolutní právo: majetkové (vlastnické, dědické), nebo rodinné (moc otcovská),
případně status (jestli osoba je/není otrok nebo osoba sui iuris)
• Povinnost je negativní a odpovídá absolutnímu právu /povinnost respektovat toto absolutní
právo/ >působí erga omnes (všichni okolo musí respektovat že auto je moje)
• Nesplnění (někdo zasáhl do mého zájmu) vede k nové povinnosti – směřuje už ke konkrétní
osobě a směřuje na odstranění porušení práva – její uplatnění ale neznamená zánik nároku
prvotního práva vůči dalším osobám-stále platí, že ta věc je moje vůči všem

Ochrana kviritského vlastnictví

• Řádná ochrana-žaloby
o Rei vindicatio
o Actio negatoria
o actio publiciana in rem
o dodatkové:
▪ A. finium regundorum
• Snaha upravit hranice sousedních pozemků – spor o confinium/limes
– pruh o 5ti stopách (1,5 m)
• Rozhodují zeměměřiči ne soudci
• Za císařství obecná povaha – spor o určitou část pozemku
▪ A. aquae pluviae arcendae
• Žaloba proti zahrazení přirozeného odtoku vody
• Actio arbitria
• Cílem je navrácení do původního stavu a náhrada škody
▪ A. de arboribus caedendis/succisis
• Vychází ze Zákona XII desek – viz Gai IV.11
• Proti tomu, kdo protiprávně porazí cizí stromy
• Trest – pokuta 25assů za strom
▪ A. arborum furti caesarum
• Praetorská žaloba odvozená z předchozí
• Trest není pokuta s pevnou sazbou, ale zní na duplum způsobené
škody
• Mimořádná žaloba-mimořádné prostředky magistrátské
o Interdictum quod vi aut clam
▪ Proti tomu, kdo tajně (clam) nebo v rozporu s předchozím zákazem (vi)
provádí nedovolené práce na cizím pozemku
▪ Žádá kdokoliv, kdo má na jeho vydání zájem /tedy nemusí jen vlastník/
▪ Má restituční charakter – povinnost navrátit do původního stavu
 o Stromy na hranicích pozemků- tedy na jednou z pozemku ale blízko jeho hranici
s jiným (jinak by šlo o společné vlastnictví, kdyby byl přímo na hranici)
▪ Interdicum de arboribus caedendis/succisis
• Vlastník stromu má povinnost odstranit větve do výše 15stop (4,5
m), které přesahují nad sousední volný pozemek /zcela u stavby/ -
dáno již LDT
• ABGB – právo převěsy (§422)- Pokud větve zasahují na můj pozemek,
tak zasahují do mého vzdušného sloupce, proto je mám právo ořezat
a dřevo si nechat
• Osnova 37, OZ 50, OZ 64, NOZ– vegetační klid ( v tom by se to mělo
ořezávat- a nejdříve by to měl udělat vlastník stromu, pak kdyžtak až
já)
▪ Interdictum de glande legenda– ležící žaludy
• Vlastník sousedního pozemku má povinnost vpustit majitele stromu
co tři dny na svůj pozemek za účelem sesbírání plodů>prasazuje se
zásada, že vlastník plodonosné věci má nárok na plod ať je kdekoliv
• ABGB – právo převěsy-jsou-li plody v mém vzdušném sloupci, tak
jsou moje, a to už když jsou na stromu
• OZ 1950, OZ 1964 stejně jako římské právo-vlastník stromu je
vlastník plodu
• NOZ římský postoj jen u sousedního veřejného pozemku, jinak se
inspirovali v Německu
o Sousední stavby-ikdyž stavba nejde na sousední pozemek, tak může být sousednímu
pozemku nebezpečná
▪ Cautio damni infecti=kauce z hrozící škody
• Mimosoudní praetorský prostředek ochrany – stipulační slib
požadovaný vlastníkem pozemku, kterému hrozí škoda ze sousedova
pozemku na vlastníkovi tohoto (ohrožující)
• Vlastník hrozícího pozemku na praetorův příkaz poskytne záruku
(satisdatio), pokud je dán slib – je škoda hrazena v každém případě
• Pokud vlastník pozemku odmítne dát slib – praetor povolí
ohroženému missio in possessionem (detenci) ohrožujícího
pozemku, aby sjednal nápravu, když není cautio uhrazeno do roka,
nastupuje missio in possessionem secundo decreto (držba), která
může vést k vydržení
▪ Operis novi nunciatio-Zákaz nové stavby (nejen domu)
• Mimosoudní prostředek ochrany – formální jednání – symbolické
vhození kamínku na sousední pozemek (iactus lapili) –museli tam být
svědci (ti, kteří to staví) jde o předběžné opatření vlastníka pozemku,
kterému hrozí škoda způsobená stavbou na sousedním pozemku
(škoda, ne že se mi to nelíbí, to nejde)
• Po zákazu musí být činnost přerušena jinak by mohla nastat demolice
(interdictum demolitorium) x stavitel může praetora požádat o
remissio, které oprávní v pokračování v činnosti

rei vindicatio = reivindikace, zkráceně vindikace

• Žaloba na vrácení věci kviritskému vlastníkovi- není úplně přesné
• byla nejsilnějším a nejúčinnějším prostředkem, který mohl vlastník uplatnit (např. byla-li mu
věc odňata a vlastník byl zbaven možnosti vykonávat své vlastnické právo)
• v legisakčním stádiu soudního řízení musely právo prokazovat obě strany sporu- kdo má lepší
právo (legisactio per sacramento), od tohoto bylo upuštěno v následujícím stádiu soudního
řízení (formulový, pak ještě následoval kogniční viz. ot. č. 29), kdy reivindikace byla
jednostrannou žalobou nedržícího kviritského vlastníka, který musel svoje vlastnické právo
dokázat (důkazní břemeno) a přesně určit předmět svého vlastnického práva, žalovaný (reus)
nemusel nic dokazovat
• pokud žalobce (nedržící kviritský vlastník; actor) prokázal svoje právo (Ei incumbit probatio
qui dicit, non qui negat.), musel odpůrce buď věc vydat, nebo zaplatit peněžní částku blížící
se hodnotě věci
• Důkazní břemeno:
o Důkazní břemeno nese žalující vlastník
o Je povinen prokázat své vlastnické právo
▪ Nabývací titul
▪ Specifikovat věc – přesně označit, což může být problém, když ji nemám u
sebe, proto:
• Actio ad exhibendum – žaloba na předložení věci /i proti
detentorovi/, aby bylo jasno, zda jde o dotyčnou věc
• Smíšení, slití – dochází k vindikaci poměrné části
• Hromadné věci – prokáže-li vlastnické právo k nadpoloviční části
(třeba půlka stáda)
• Problém: žaloba in rem – není namířena bezprostředně proti žalovanému /žalobce jen
jednostranně uplatňuje své právo – že je vlastník/
o Prokázání práva neznamená povinnost vydat ačkoliv vlastník spor vydán, prostě se
jen řeklo: ano, on je vlastník
o Dlužník je vyzván, aby vydal nebo zaplatil částku /litis aestimatio/-když zaplatí, tak
považuje se, jako by od žalobce věc koupil, částka proto neodpovídá hodnotě věci –
je vyšší, jak si určil přísahou žalobce – iusiurandum in litem/
o Vlastníkovu právu neodpovídá přímo povinnost
o Klasické právo – je již defenzní povinnost – při neúčastni žalovaného praetor převedl
držbu interditkem na žalobce
o Justiniánské právo:
▪ žaloba již nejen dokazuje vlastnické právo, ale je také exekučním titulem na
vydání věc
▪ rozlišovala se restituční povinnost u držitele v dobré víře (bonae fidei
possessor) a ve zlé víře (malae fidei possessor):
o vlastnické právo je právem subjektivním – nesmí být v právu rušen a věc mu musí být
vydána
• Pasivní legitimace- kdo může být žalobou žalován?
o Původně /do doby klasické/ jen držitel (ne detentor)
o Později: každý kdo měl věc žalujícímu vrátit (stačilo tedy jen fyzické ovládání věci)
o Nakonec: každý, kdo měl možnost věc vlastníkovi vydat
• Restituční povinnost
o Restitutio – vydat se vším, co k tomu náleží (cum omni causa)
▪ 2 hl. složky vydání věci: Nezhoršený stav a Se vším co přibylo – plody,
přírůstky
▪ Držitel bonae fidei odpovídá za:
• Zhoršení věci: jen za zaviněné a po litiskontestaci
• Plody
 o dle klasického práva: jen těžené po litiskontestaci je povinen
vydat
o dle poklasického: i plody před litiskontestací, pokud je
nespotřeboval (obligační povinnost)- když je spotřeboval, tak
ne, protože byl v dobré víře že jsou jeho
▪ Držitel malae fidei= ve zlé víře, takže ví, že vlastníkem není
• Zhoršení věci: zaviněné před litiskontestací, po litiskontestaci i za
náhodu
• Náklady vynaložené na věc> žalovaný měl možnost náhrady nutných nákladů, které na věc
vynaložil
o Náklady nutné (impensae necesariae) – směřují na údržbu a zachování věci
▪ Bonae fidei i malae fidei possessor (ne však zloděj)
o Náklady užitečné- nebylo to vyloženě třeba, ale jsou užitečné (barva je omšelá, tak
tomu dám novou barvu>i bez toho by ta věc fungovala, ale vlastně ta barva chrání
povrch té věci)
▪ Jen bonae fidei possessor x jen pokud se věc zhodnotila + odečítala se
případná hodnota plodů, které z věci měl
o Náklady z rozmaru (impensae voluptariae)
▪ neměl na ně vysloveně nárok ani bonae fidei possessor ( a už vůbec ne ten ve
zlé víře)
▪ mohl si odnést vše, co mu nebylo uhrazeno (ius tollendi)-prostě najednou
nešlo získat pozlacenou věc, protože to zlato mělo fakt nějakou cenu>věc
vydal vlastníkovi ale odnesl si z věci vše, co mu nebylo uhrazeno, ale pokud
toto právo využil tak: nesměl tím zhoršit věc a nesmělo jít o zlomyslnost
▪ Retenční právo – právo na zadržení věci, dokud nebudou uhrazeny nutné
náklady–
actio negatoria = žaloba zápurčí
• Ochrana držícího vlastníka před rušením držby (nejčastěji formou usurpování služebnosti)-
jeho držba je nějak rušena (menším zásahem než je odejmutí)-často souvisí se služebnostmi
• Cíl: odkázat neexistenci věcného práva umožňujícího omezení jeho vlastnického práva
• Dokazuje se vlastnické právo a skutečnost, že je rušeno x žalovaný by musel dokázat
oprávněnost rušení (existenci služebnosti)
• Rozsudek zní na:
o Zákaz rušení>ať to nědělá
o Navrácení do původního stavu
o Náhradu škody
o Cautio de amplius non turbando – záruka, že již nebude rušeno
reivindicationes utiles
• žaloby vytvořené podle reivindikace nesměřují k vydání věci, ale k náhradě způsobené škody
• vychází z rozmanitých způsobů originárního nabytí vlastnictví
• např. žaloba vlastníka stromu, který byl zasazen na cizím pozemku apod.
▪ mezní žaloba atd.
Ochrana vlastnictví bonitárního
Držba – chráněna interdikty

o nenabyl vlastnictví, ale získal držbu, proto byl jako držitel chráněn

Exceptio rei venditae ac traditae

 o Námitka věci prodané a tradované (předané tradicí) -kviritský vlastník, který věc
předal tradicí chce věc zpět-zůstal kviritským vlastníkem, proti tomu se podá
námitka>cílem je odražení reivindikace civilního vlastníka, při dokázání tvrzených
skutečností
o + existuje i námitka věci darované a tradované
• Nebyla poskytnuta ochrana proti 3 osobám> publiciánská žaloba

publiciánská žaloba = actio publiciana in rem

• žaloba nedržícího bonitárního vlastníka

• je pojmenována podle praetora Publicia - vznikla v roce 70 př.n.l
• Odvozena z reivindikace – má tedy stejný režim- chrání držitele proti všem .> de facto vznik
bonitárního vlastnictví
o vzniká v době rozmachu zahraničního obchodu, kdy vlastnické právo cizinců nebylo
nijak chráněno
• žalobce nabyl věc řádným způsobem - tradicí na základě koupě (měl tedy bonitární
vlastnictví), měl možnost domáhat se vydání věci bez ohledu na vydržecí lhůtu(finguje se že
lhůta už uplynula), proto se jedná o fiktivní žalobu, neboť kupec se stával vlastníkem až
vydržením, proto soudce v procesu musel něco fingovat (nejčastěji uplynutí vydržecí lhůty =
tempus)
• při nabytí od nevlastníka možno použít jen proti třetím osobám (ne kviritskému vlastníkovi)
• žalobce nedokazuje své vlastnické právo, ale to, že nabyl řádným způsobem a držel v dobré
víře
• žalovaným je držitel, kterým mohl být i kviritský vlastník (žalovaným podle actio publiciana in
rem nemusel být pouze bonitární vlastník)
• cílem této žaloby bylo dosažení vydání věci se vším, co k ní eventuálně přibylo, zejména
přírůstky a plody
• jedná se o slabší ochranný prostředek-bylo ji možno odrazit exceptio iusti dominii (x šlo ještě
zvrátit odpovědí na tuto námitku: exceptio doli, pokud šlo o podvod)
• Subjekty:
o Aktivní legitimace-možnost podání žaloby:
▪ Bonitární vlastník – dokazují se podmínky vydržení (4 a pátá se finguje)
• Účinná proti jakémukoliv držiteli i kviritskému vlastníkovi
▪ Bonae fidei possessor, který věc nabyl řádným způsobem a následně pozbyl
držbu – dokazuje se působ nabytí a dobrá víra
• Neúčinná proti kviritskému vlastníkovi (nabyvatel nabyl od
nevlastníka) u dvou držitelů v dobré víře – vítězí ten, kdo držel dříve
o Pasivní legitimace :
▪ Jakýkoliv držitel i kviritský vlastník
• Publiciana v moderní době
o Vlastnická žaloba z právně domnělého vlastnictví žalobcova (§ 372an ABGB) –
vlastnická žaloba v situaci, kdy vlastník není s to dokázat vlastnický titul
o Komentář Rouček-Sedláček:
▪ „... a proto zavedena byla druhá kategorie vlastnických žalob „z domnělého
vlastnictví.“ Tak již v právu římském t.zv. actio Publiciana (praetor Publicius
poskytl na ochranu paetorského vlastnictví držiteli, který ještě nedokonal
vydržení, věcnou žalobu ad instar proprietatis, jakoby již vydržení bylo
dokonáno, takže žalobce zvítězil, jestliže sám dokázal držbu způsobilou
k vydržení a žalobce nedokázal své vlastnictví ani aspoň držbu stejné povahy).
 Jde tedy o recepci publiciánské žaloby, ale s modifikacemi uvedenými u § 373
(s odstupňováním titulů podle bonity).“ (2. díl s. 343)
▪ Vlastník není schopen dokázat důvod, proč se vlastníkem stal
• Publiciana v NOZ:
o § 1043 Obdobně nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb.
o (1) Na toho, kdo nabyl držby vlastnického práva poctivě, řádně a pravým způsobem,
se hledí jako na vlastníka proti tomu, kdo mu věc zadržuje či ho jinak ruší, aniž k tomu
má právní důvod, nebo pokud k tomu má právní důvod stejně silný či slabší.
o (2) Nabyl-li někdo držby vlastnického práva bezúplatně a jiný za úplatu, považuje se
bezúplatné nabytí za slabší právní důvod.
o Důvodová práva zvláštní část k §§ 1040 – 1044:
o „… úpravou vycházející z klasického pojetí vlastnických žalob. Vlastnické žaloby jsou
dvě, totiž žaloba na vydání věci neboli reivindikační (§ 1040) a žaloba zápůrčí čili
negatorní (§ 1042). K nim se přiřazuje žaloba z domnělého vlastnictví, neboli
publiciánská, upravená nově v § 1043 ...
K oběma předešlým žalobám je přičleněna žaloba z domnělého vlastnictví (actio
Publiciana). Kdo drží věc poctivě a oprávněně, má vůči všem, kdo mají slabší právo,
stejnou možnost žalovat, jakou má vlastník. Touto úpravou se rozšiřuje ochrana držby
oproti obecné úpravě posesorní ochrany, ovšem jen pro případ držby poctivé a
oprávněné. Z praktických důvodů se poskytuje obdobná ochrana i tomu, kdo má věc u
sebe i z jiného právního důvodu jako jsou např. nájem nebo výpůjčka. Protože se však
jedná o věcněprávní ochranu, vyjadřuje se výslovně, že jde o právo vlastníka na
ochranu, které osoba, jejíž právo se opírá jen o obligační titul, pouze vlastním jménem
uplatňuje.“
Ochrana vztahů podobných vlastnictví
• Reivindicatio utilis
o Obdobné – odvozeny z reivindikace x nejde fakticky o vydání věci
o Náhrada původnímu vlastníkovi za věc, která se dostala do vlastnictví jiného
originárním způsobem (zapracování, zasazení stromu do cizího pozemku…)
• Držba provinčních pozemků (possessio vel usufructus agri provinciale)
o Pozemky v provincii patřili senátu nebo císaři
o Actio ad exemplum rei vindicationis – reivindicatio utilis
▪ Obdoba reivindikace vytvořená provinčním ediktem
▪ Sloužila k obnově držby nad provinčním pozemkem
o Praescriptio longi temporis
▪ Námitka uplynutí dlouhé doby (zavedena poč. 3. stol. n. l. Severovci)
▪ Umožňuje vydržení provinčních pozemků (držba 10/20let)
• Superficies
o Actio superficiaria
• Emphyteusis
o Původně jen ochrana skrze interdikty
o Reivindicatio utilis od konce 1. stol. př. Kr.

3. Držba
• Quieta non movere,- Nemá se zasahovat do toho, co je v klidu.
• =possessio>possessor (držitel)
• Držba je věcným právem. Je faktickým panstvím (všeobecnou mocí) nad
Věcí (X vlastnictví je právní panství nad věcí) a ne právním vztahem
• Držba se vyznačuje 2 pojmovými znaky: corporalis possessio = fyzické ovládání věci a animus
possidendi = vůle věc držet, úmysl zacházet s věcí jako s vlastní.
 o Musí být oba přítomny ke vzniku držby
• Držba je projevem vlastnického práva, neboť držitelem bývá většinou vlastník ale mohou
existovat odděleně. O držiteli se dalo předpokládat, že je vlastníkem. Existoval důraz na
publicitu převodů, protože v té době neexistovaly pozemkové knihy. Držba není
samostatným právem, ale pouhou skutečností, dočasným stavem. Vlastnictví je právo něco
mít, zatímco držba je skutečností, že něco mám.
• Držbu převádět nemůžeme-vždy se musí nabýt a nemá na ní vliv ani právo návratu (faktické
stavy jako držba a manželství se neobnovují)
• Držba se vydržením mění ve vlastnické právo, trvá-li po určitou dobu.
• Beati possidentes= „blaze držitelům“; právní zásada, která konstatuje zvýhodnění osob, které
mají při sporu faktickou moc nad spornou věcí.
• Existují 2 druhy držby:
o držba věcí vlastních = possessio pro suo (mám věc u sebe a pro sebe)
o držba cizí = naturalis possessio(mám věc u sebe, nikoliv však pro sebe>nebyla jako
držba chráněna)
• Předmětem držby mohly být pouze věci, které se mohly stát předmětem vlastnického
práva. Hromadnou věc nelze držet jako celek.
• Držba mohla být v dobré víře (bonae fidei possessio), kdy držitel nepůsobí nikomu újmu,
nebo ve zlé víře (malae fidei possessio),kdy je držbou někomu jinému způsobena újma (např.
zloděj, lupič, nepoctivý nálezce apod). -i přes zlou víru je to držba
• Způsoby ovládání věcí
o Držba
▪ Rozlišovat držbu a detenci je důležité proto, že detentor není chráněn proti
3. osobám samostatně, detentor má ochranu jen přes vlastníka (mám
problém se sousedy, řešit to bude vlastník, ne já)
o Detence (possessio naturalis= přirozená držba dnes detence./corpore/pro alieno)
▪ Není zde vůle mít věc pro sebe ale pro jiného-věc ovládám, ale vím, že
vlastník je někdo jiný (já jsem nájemník, bydlím v bytě a ovládám ho, ale vím,
že moje působení v tom bytě je dáno smlouvou)
▪ ochrana přes vlastníka
▪ např. depositář (schovatel), kommodatář (vypůjčitel), conductor (nájemník)
o Odvozená držba
▪ interdiktní ochrana
▪ sequester= typ úschovy, kdy dvě osoby vedli spor o vlastnictví, tak věc uloží u
třetí nestranné osoby a ta věc vydá podle rozhodnutí soudu vlastníkovi,
prekarista (výprosa)-věc se vrací na vyžádání, často je dlooooouhodobá,
zástavní věřitel
• naše právo zná už jen prekaristu a zástavního věřitele
o Držba práva (possessio iuris, quasi possessio)
▪ faktický výkon jiných věcných práv než vlastnictví
▪ interdiktní ochrana služebností
• Nabytí držby
o vůle toho dotyčného
▪ subjektivní prvek, nemá jej duševně nezpůsobilý, děti…
▪ impuberes tutore auctore=nedospělé děti pokud s tím souhlasil jejich tutor,
tak se mohli stát držiteli
o tělesné působení
▪ působení skrz někoho jiného (otrok…) je možné
• servus=otrok v moci pána a osoby alieni iuris
 ▪ za Iustiniana per liberam personam
• Způsoby nabytí držby
o Apprehensio – uchopení věci, fyzické působení na věc
o Jednostranná apprehensio (nehledě na vůli dosavadního držitele – např. vlastnictví
occupatio)
o Odevzdání věci - traditio (=derivativně)
▪ apprehensio, omnes glebas circumambulare=obejít všechny hroudy
(pozemek dokola)
▪ traditio longa manu (ex turre)= odevzdání dlouhou rukou, chopíme se
něčeho, co nám držbu zprostředkovává (chopíme se skladiště tak, že nám
vlastník předá klíče, takže ho nemusím obejít dokola)
▪ traditio ficticia/symbolica, vacuam possessionem tradere usque ad
terminum=symbolické předání darovací smlouvy/odevzdání prázdné držby
(např se prodává sousední pozemek, tak majitel ukáže z věže)
▪ traditio brevi manu (změna animi u detentora)=nabytí krátkou rukou, někdo
u sebe má cizí předmět, ale nemá ho pro sebe, má ho jako detentor,
z detentora se stane držitel (detentor třeba zapře že má šperk, už má
najednou vůli mít šperk u sebe, tu vůli projeví tak, že ho schová/zapře nám
ho>v té chvíli vznikne držba)
▪ constitutum possessorium (vlastník zcizí, ale ponechá si věc u sebe jako
detentor, nabyvatel získá držbu- něco si od někoho koupím, ale nevezmu si
to hned s sebou, původní vlastník věc ovládá, ale nemá vůli tu věc mít pro
sebe)
▪ tučně zvýrazněné si pamatovat
▪ > současně musela vždy být vůle působit na věc jako na vlastní
• Zánik držby
o Smrt držitele bez dědiců nebo situace podobná smrti, zánik věci
o Odpadnutím jednoho z prvků x
▪ ztráta corpore - odpadá fyzické ovládání věci, ale stále ji vlastním
▪ ztráta anima - odpadá vůle ovládat věc, nechci se k věci chovat jako k vlastní
▪ ztráta corpore et animo - věc předám, nemám s ní už nic společného
o Držbu lze podržet i jen animo :
▪ Pokud mám věc jen doma, tak ji mám stále v držbě, nezaniká tím, že nejsem
na blízku, mám stále tu vůli držet danou věc
▪ Nepřístupné pastviny (saltus hiberni et aestivi)-držím je, ale třeba půl roku se
k nim nedostanu
▪ Uprchlý otrok- toho mám taky pořád v držbě
o Pravidlo: Držba končí nejpozději tehdy, když se jí chopí někdo jiný
▪ Výjimka u pozemků: tam končí tehdy, když se daného člověka snažím
z pozemků marně vystrnadit
• Ochrana držby
o byla realizována pomocí praetorských interdikt- mimořádný prostředek magistrátský
(viz ot. č. 31). Interdikt = dekretum, autoritativní rozhodnutí praetora z moci jeho
imperia(nejvyšší nařizovací pravomoc).
o Interdikta sloužila pro ochranu držby, ne pro určení vlastnictví, to se dělalo sporem o
vl. Právo (držitel mě ve sporu výhodnější postavení)
o druhy interdikt:
 ▪ Retinenční interditka (Interdicta retinendae possessionis) – ochrana držby do
soudu (proti rušení držby)- jakési předběžné opatření před proběhnutím
soudu
• interdictum Utrubi – movitosti poslední rok, včetně předchůdců-
držitelem má být ta osoba, která měla věc v držbě poslední rok delší
dobu, ale ta si k tomu mohla přičíst ještě dobu, kdy to měl předek
• interdictum Uti possidetis – nemovitosti, držte tak jak doposud
▪ Rekuperační interdicta (Interdicta recuperandae possessionis) – konečné
rozhodnutí (ochrana před odnětím, restituční následek)-používala se pro
situace, kdy držba byla někomu odejmuta a na základě tohoto interdikta mu
byla navrácena
• interdictum de vi – intra annum, směřuje proti použitému násilí, má
rok na toto požadování navrácení věci, pokud se ale zmocnila daná
osoba věci viciózním způsobem, tak při něm právo nestálo. Zmocnit
se zpět držby bylo možno i násilím
• interdictum de vi armata – neomezeně, i nabyté vi, clam, precario,
používalo se k ozbrojenému násilí (k vypuzení došlo se zbraní v ruce
nebo v přesile), mohli ho použít o pro osoby, které se zmocnili držby i
viciózně
• interdictum de precario – 30 let, proti precaristovi který nevydá
▪ Interdicta adipiscendae possessionis – k vydání nabytých věcí
• interdictum Quorum bonorum – pro držitele pozůstalosti
• interdictum sectorium – pro vydražitele
• interdictum Salvianum – pro nabytí inventáře=většinou nářadí k práci
na poli při neuhrazení pachtovného
• tučně pamatovat

5. Způsoby nabývání vlastnictví

• Nemo ad alium plus iuris transferre potest quam ipse habet.- Nikdo nemůže na jiného převést více
práva, než sám má.
• Způsoby nabývání vlastnictví se dělí dle původu:
o podle ius civile se vlastnictví nabývá mancipací, injurecessí, adjudikací, usucapiem a
ze zákona - nabytím podle ius civile vzniká kviritské vlastnictví
o podle ius gentium-occupatio, traditio, vzniká preatorské bonitární vlastnictví-
• důležité: titus a modus adquirendi=způsob převedení
• Existují 2 základní způsoby nabývání vlastnictví:
originární (původní)
o uplatňuje se tam, kde vlastnictví není závislé na předchůdci-předchůdce pro naše
vlastnictví nemá význam
o jedná se o:
o vydržení
▪ je originální protože toto nabytí není vázané na původního vlastníka a i dnes
je originální, ale může existovat předchozí vlastník
▪ jediný požadavek : držba
▪ používalo se, když bylo něco nedokonalé v římském právu-zhojení formálních
nedostatků >např. převedla jsem otroka jinak než mancipací, tak za rok
▪ dělíme ho na řádné vydržení (usucapio) a mimořádné vydržení (praescriptio
longissimi temporis)
 • Mimořádné vydržení
o Délka vyplývá z druhu majetku-státní a církevní delší>protože
může chybět podmínka-titul, pokud držitel nemůže dokázat
titul, tak musí vydržet právě přes mimořádné
▪ za komunistů chvíli nebylo, ale právníci si ho vymohli zpět
▪ řádné vydržení:
• od nejstarších dob, zformovalo se kolem prelomu letopočtu
• pouze pozemky na území Itálie a movité věci
▪ Praescriptio longi temporis
• Institut, provinční pozemky 10 nebo 20 let, podle obce
• =procesní námitka uplynutí dlouhé doby
• Zrušeno Justiniánem
▪ Justinián
• Řádné vydržení=usucapio
• Mimořádní vydržení= praescriptio longissimi temporis (procesní
námitka uplynutí předlouhé doby)30 let nebo 40 let
▪ podmíněno 5 podmínkami vydržení, které fungují dodnes ale změnil se
výklad-řádná, poctivá a …)>pak se staneme vlastníkem
• Res habilis=věc možná
o věc musí být způsobilá k vydržení, předmětem vydržení tedy
může být pouze věc způsobilá být objektem vlastnického
práva.
o vydržet se nemohly extrakomerční věci (věci kultovní -
hřbitovy, kostely, městské hradby, věci všem lidem společné
(voda), věci veřejné (cesty, náměstí, divadla apod.), kradené
věci, držba získaná násilím, mezní prostor mezi pozemky (5
stop), věci náležící státní pokladně
• Titulus
o musí existovat řádný důvod nabytí držby - musela být získána
způsobem, který vedl k nabytí vlastnického práva (např.
koupě, darování, nález, držba získaná okupací opuštěné
(derelikované) věci apod.)
• Bona fides
o vydržitel musí být v dobré víře (bonae fidei) = přesvědčen, že
držbou nezpůsobil nikomu jinému újmu, jedná se i o
přesvědčení, že osoba, od které byla držba nabyta, byla k
převodu věci oprávněna-takže vím, že vlastník je někdo jiný,
ale neuškodím mu
o rozlišovalo se zda byla dobrá víra jen na začátku X později po
celou dobu vydržecí doby
• Possessio
o základní a nejdůležitější předpoklad
o patří sem 2 pojmové znaky držby (viz ot. č. 3.)
▪ fyzické ovládání věci (mít ji u sebe) a úmysl zacházet
s ní jako s vlastní> detentor nemůže být vydržitelem,
protože detentor není držitelem
▪
• Tempus
o doba potřebná k vydržení - u nemovitostí 2 roky, u movitostí
1 rok
 o za Justiniána (byzantský císař 527-565) se lhůta pro movitosti
prodloužila na 3 roky, pro nemovitosti na 10 let (ve stejné
provincii) nebo 20 let (z jiné provincie)
o vydržení u nemovitostí se nazývalo usucapio, u movitostí
praescriptio
o rozlišujeme tempus utile (užitečný čas) a tempus continuum
(den po dni)
o okupace=occupatio
▪ znamená nabytí vlastnického práva k věci ničí jednostranným uchopením
držby
▪ samotné nabytí vlastnického práva se provádí aprehenzí=uchopením
moci>vzniká držba a vlastnické právo
▪ vychází z práva národů (ius gentium)
▪ nejpřirozenější způsob nabytí vlastnického práva
▪ historicky nejstarší způsob nabývání vlastnického práva
▪ uplatňuje se k
• věcem ničím (res nullius)
o dosud nikomu vlastnickým právem nepatřila (např. nově
vzniklé ostrovy v moři, řece apod.).
o volně žijící zvířata, dary nebo plody moře mohl lovit každý na
jakémkoliv pozemku × uprchlé zvíře, uprchlý otrok se nemohl
stát předmětem volné okupace, patřil stále svému pánovi
o za věc ničí se považovala pouze divoká zvířata.
• k věcem opuštěným (derelikovaným)=res derelicta
o někomu patřila, ale vlastník provedl derelikci = zbavil se
držby a vyjádřil vůli nemít věc u sebe a pro sebe>opustil ji,
pokud by ji ztratil, tak by se věc nemohla stát předmětem
okupace, jednalo by se o krádež spíše
o splynutí (confusio) a smíšení (commixtio)
▪ způsobuje nabytí spojením 2 kapalných nebo sypkých látek může, ale nemusí
být trvalé - nastávají 2 možnosti:
• pokud bylo možné spojení vrátit, vlastnické právo nevznikalo
• při trvalém spojení vzniklo i spoluvlastnictví (pokud proběhlo s vůlí
obou X bez vůle jednoho>žaloba poměrné části)
o nález pokladu=inventio thesauri
▪ poklad je věc skrytá, ne ztracená, můžou to být např peníze i šperky
▪ nastává, pokud vlastník pozemku, na kterém byl poklad ukryt, o něm nevěděl
▪ nalezení peněz nebo věcí, které byly dlouhou dobu ukryty, takže zaniklo
vědomí tom, kdo je jejich vlastníkem
▪ pokud ale majitel pozemku o pokladu věděl, nejedná se o nález pokladu a
nálezci nenáleží žádná odměna
▪ od Hadriána obyčejně náležela polovina hodnoty nalezené věci nálezci a
polovina majiteli pozemku>převzato justiniánem
▪ už jen spatřením jsem nálezcem pokladu
▪ lod která se potopí není poklad>nebylo to úmyslně ztraceno
o nabytí plodů
▪ nastává, když se plod oddělil od plodonosné rostliny a stal se samostatnou
věcí, protože do té doby je součástí věci a majetkem vlastníka plodonosné
věci, vlastník nabývá vlastnictví k plodu hned jak se oddělí X poživatel až
sklizní
▪ otrokyně není plodonosnou věcí
 ▪ plod je vlastníka ať už spadne kamkoliv
▪ separatio(separace)
• oddělení plodu od plodonosné věci
• vlastník, emphyteuta
▪ Perceptio (percepce)
• sběr
• poživatel-ususfruktář( a usuář pro vlastní účely), pachtýř nabývá
vlastnictví sklizní (percepcí)>až když jablko sebere/utrhne, tak se
stane vlastníkem, do té doby je to vlastníka stromu
o Akcesi=accessio
▪ znamená nabytí vlastnického práva přírůstkem
▪ spojení dvou dosud samostatných věcí, kdy jedna z nich ztrácí svou
dosavadní samostatnost a stává se trvalou součástí té druhé= už jí
nemůžeme oddělit bez poškození výsledné věci
▪ anne prstýnek> já do něj nechám dát diamant co je můj>prstýnek nezmění
podstatu>je její
▪ vlastník věci, která neztratila spojením svou podstatu, se stává
vlastníkem-pro movité
▪ pokud byla jedna věc movitá a druhá nemovitá, nemovitá věc byla vždy
hlavní>Superficies solo cedit.-platí dodnes vyjma období 64 až 2014, NOZ to
zase respektuje
▪ pokud např. veřejná řeka opustila své řečiště a vznikl v ní nový ostrov, dělil se
mezi vlastníky pobřežních pozemků rovným dílem-ale zase nesmí mít pevné
hranice ale přírodní X u pevných hranic>věci ničí a ty mohly být předmětem
okupace, při náplavě kusu půdy na cizí pozemek patřila tato půda vlastníkovi
pozemku, pokud do ní rostliny zapustily kořeny, ale kdyby měl pozemek
zvětšit, tak je to možno jen u pozemků vymezených přírodními hranicemi
básen na jiný papír přepíšu ale obraz nepřemaluju
o Specificatio
▪ =vytvoření nového díla
▪ Klasická doba
• Spory sabiniánů a prokuliánů>sabiniáni říkali, že vlastník je ten, kdo
je vlastníkem materie, takže nehraje roli, zda se věc přepracuje ale že
zůstane tou věcí aspoň do určité míry X prokuliáni zase dbali na to,
kdo dílo vytvořil
▪ Eklektická teorie
• Spor vyústil až ke kompromisu: pokud není možno věc, která byla
přepracována obnovit, tak je vlastníkem ten, kdo ji vytvořil. Pokud
věc lze vrátit do původní podoby, tak je vlastníkem vlastník materiálu
▪ Musí být zásadním způsobem přepracováno, protože vytesaný mramor
nepřeměníme, ale bronzovou vázu roztopíme
▪ Dotyčná osoba musí být bona fidei=musí být v dobré víře, jinak nemohlo
dojít ke vzniku tohoto vlastnictví (osoba by byla vlastně zlodějem)
▪ Stále se musela uhradit hodnota materiálu
o Další ale nejsou důležitá, jen pro úplnost:
▪ Ex lege – e. g. Bona vacantia lege Iulia et Papia Poppaea
▪ Litis aestimatio – při zaplacení kondemnační sumy
▪ Adiudicatio–konstitutivní rozsudek (e.g. a.familiae erciscundae)
▪ Assignatio – ager publicus/colonicus
derivativní (odvozené)
o uplatňuje se tam, kde vlastnické právo předchůdce má význam pro nabyvatele-opírá se o
něj, může mluvit i o sukcesi=převodu práva z 1 na 2
▪ singulární sukcese=převod jedniného práva, např. vlastnického
▪ všeobecná (univerzální sukcese)= přechod všech práv (dědění)
o platí zásada Nemo ad alium plus iuris transferre potest, quam ipse habet. (Nikdo nemůže
na jiného převést více práva, než sám má.=Jestli jsem spoluvlastníkem, tak nepřevádím
právo k celé věci, ale jen k mé části
o
o mancipace=mancipatio
▪ nejstarší formální způsob nabytí vlastnického práva
▪ res mancipi jsou přesně dané (včetně služebností k pozemkům na italské půdě)
▪ je abstraktní=obrazný prodej
▪ vyžaduje přítomnost:- jinak se nestaneme vlastníkem, když nám jen dá za otroka
peníze a nic víc, po roce dojde k vydržení otroka
o 5 svědků - dospělí římští občané se způsobilostí k právnímu jednání
o libripens (vážný) - vážený dospělý římský občan, získal svůj název od
svého povolání, neboť v ruce držel váhy a kus bronzu, musel znát slovní
formule nutné k uskutečnění mancipace
o nabyvatel - uchopil věc (u nemovitostí probíhala mancipace přímo na
pozemku) a pronesl slovní formuli, v níž prohlašoval, že mu věc náleží
jako kviritskému vlastníkovi a že mu byla prodána pomocí tohoto kovu
(bronzu, později peníze které už se nevážili) a této železné váhy
o dosavadní vlastník (převodce)
▪ prodej a mancipace nebyli jedno, mancipace sloužila k převedení vlastnického
práva a prodej byl dokončen splněním povinností ze smlouvy
▪ k provedení mancipace musela být přítomna mancipační věc – předmětem mohly
být pouze mancipační věci, kterými byly dle Gaia pozemky na italské půdě (ne
provinční), otroci, zvířata využívaná k práci a pozemkové služebnosti
k pozemkům na venkovské půdě
▪ právní účinky nastávají okamžitě, nebyly vázány na žádnou podmínku (viz 34)
▪ nebylo také možné zastoupení (viz 36)
▪ později byla využívána i k převodu nemancipačních věcí-více formy nevadí, ale
méně ano
o injurecesse =in iure cessio (formální převod vlastnického práva)
▪ sloužila k převodu mancipačních i nemancipačních věcí
▪ vycházela z legisakčního procesu (viz 29)-obrazný soud
▪ odehrávala se před magistrátem, který musel být vždy přítomen a vlastně
nahradil svědky z mancipace
▪ nabyvatel uchopil věc a pronesl vindikační formuli-např toto je můj otrok,
původní vlastník mlčí/souhlasí, magistrát řekne ano je to tvůj otrok
▪ nebylo možné uplatnit podmínku (condicio) a lhůtu (dies), taktéž nebylo možné
zastoupení
▪ nebyla tolik oblíbená jako mancipace kvůli přílišné formálnosti
o tradice=traditio (neformální kauzální převod vlastnického práva)
▪ vychází z práva národů (ius gentium)
▪ ! musí být znám důvod proč k ní dochází (např koupě)- u injurecesse a
mancipace ne
▪ sloužila pro převod mancipačních i nemancipačních věcí
▪ pokud šlo o převod mancipačních věcí, vznikalo bonitární vlastnictví
▪ pokud se převáděly nemancipační věci, vzniklo kviritské vlastnictví
 ▪ díky své neformálnosti bylo možné zastoupení, a proto její obliba stoupala
▪ tradice je předání věci z ruky do ruky, ale musí být znám důvod(typickou kauzou
byla koupě-prodej, darování, zřízení věna, plnění dluhu)
▪ od Justiniána musela být u nemovitostí písemná forma
o adjudikace = nabytí soudním výrokem a asignace = veřejné dražbě
▪ sporné jestli jsou derivativní/originální

6. Věcná práva k věci cizí

o Servitutibus civiliter utendum est.- Služebnosti se musí vykonávat slušně (tj. s
ohledem na držitele služebné věci).
o Servitus praedio utilis esse debet.- Služebnost má být pro pozemek užitečná.
o Servitus servitutis esse non potest.- Služebnost k služebnosti není možná (Ke
služebnosti jako nesamostatnému předmětu práva nelze zřídit další služebnost).
o Servitus in faciendo consistere non potest.- Služebnost nemůže záležet v konání.
o Nemini res sua servit.- Nikdo nemůže mít služebnost k vlastní věci.

• Věcná práva
o nejsou pojmem od Římanů, vytvořil se později
o Jsou to práva absolutní
o Actiones in rem-věcné žaloby, působí erga omnes=proti všem, proto tato žaloba
může být použita proti komukoliv, kdo by právo porušil
o Nejvýznamější jsou vlastnická práva, pak věcná práva k věci cizí, dědické právo
• Věc=res
o Objekty práv
o Jakýkoliv hmotný celek ať už živý nebo ne, který má samostatnou existenci
o Dělení viz další otázky
o Otrok je věc, ale svobodný člověk ani jeho části těla nikdy nemůžou být objektem
kupního vztahu
• Věcná práva k věci cizí neboli iura in re aliena jsou práva, která dávají oprávněnému
• možnost působit na věc, která není předmětem jeho vlastnického práva. Jedná se o
• přímé (oprávněný působí na věc přímo, bez prostředníka) a výlučné (působí erga omnes
=proti všem) oprávnění. Od vlastnictví se liší tím, že není všeobecné, protože se k věci může
chovat jen ujednaným způsobem.
• Věcná práva k věci cizí tvoří nejvýznamněji služebnosti=servitutes, jsou lukrativní.
• Předmět služebnosti musí být vůči oprávněnému ze služebnosti věcí cizí = nikdo nemůže
mít služebnost k vlastní věci (Nemini res sua servit). Pokud osoba vlastníka a oprávněného ze
služebnosti splyne, služebnost zaniká. Vlastník nemá žádnou povinnost, nemusí nic konat,
musí jen strpět omezení (pati), proto platí pravidlo, že služebnost nemůže záležet v konání -
Servitus in faciendo consistere nequit. Služebnost vyjadřuje možnost oprávněného užívat cizí
věc. Služebnost mohla mít i zakazující charakter (tzv. negativní služebnosti - např. zákaz
stavby vysokých budov). Servitutibus civiliter utendum est = Služebnost se musí vykonávat
slušně (t. j. s ohledem na držitele služebné věci). Servitus servitutis esse non potest =
Služebnost k služebnosti není možná (ke služebnosti jako nesamostatnému předmětu práva
nelze zřídit další služebnost). Služebnosti jsou chráněny věcnými žalobami.
• Zpočátku existovaly pouze pozemkové služebnosti, které se později rozdělily na:
pozemkové služebnosti=servitutes praediorum
o jsou věčné, mají trvalý ráz=perpetuitas, tzn. platí i pro právního nástupce- na tom,
kdo je majitelem nezáleží, pokud se změní jeden z vlastníků, tak se pro římské právo
nic nemění, protože se služebnost váže k pozemku, takže nezaniká
o vztah dvou vlastníků dvou blízkých pozemků-nemusí být přímo sousední, protože mě
od cesty můžou dělit klidně dva pozemky
o věcná práva opravňující vlastníka jednoho pozemku užívat v jisté míře i jiný
o mají být pro pozemek užitečné (Servitus praedio utilis esse debet), tzn. nemá sloužit
osobě, ale objektivní ekonomické potřebě
o byly chápány jako nedílná práva, spojovaly se s vlastnictvím celého pozemku
o pokud je pozemek vlastnictvím spoluvlastníků, služebnost vznikala pouze za účasti
všech spoluvlastníků
o musí se vykonávat slušně t.j. s ohledem na držitele služebné věci, tak, aby ho
omezovala co nejméně (Servitutibus civiliter utendum est)
o bavíme se o vztahu dvou pozemků-rozlišujeme panující (dominans) a sloužící
pozemek (serviens)
▪ Fundus fundo servit = Pozemek slouží pozemku (Statek chrání statek)
o Locare servitutem nemo potest = Nikdo nemůže pronajmout nebo propachtovat
pozemkovou služebnost.
o služebnosti k venkovským (polním) pozemkům (mancipační služebnosti) = civilním
právem počítány k mancipačním věcem
▪ služebnosti cesty = společným znakem byl přechod přes cizí pozemek, právo
stezky umožňovalo po cizím pozemku chodit nebo jet na koni, právo cesty
bylo obsahově nejširší, třetí služebnosti cesty bylo právo průhonu dobytky
• Stezka (Iter) – průhon dobytka(actus) – cesta (via)
▪ služebnosti vodní = právo vodovodu opravňovalo k odběru vody na cizím
pozemku zvláštním zařízením, služebnost odběru vody byla právem čerpat na
cizím pozemku vodu a na pozemek k tomuto účelu vstupovat, třetí vodní
služebností byla služebnost hnát na cizí pozemek k vodnímu zdroji dobytek a
tam jej napájet
▪ Další- Těžit dříví v lese (Silvae caeduae), kameny (lapidis eximendi), hlínu,
písek, pálit vápno...
o Městské/domovní služebnosti (služebnosti k domovním pozemkům) = zahrnovali
několik služebnosti:
▪ právo zapustit do sousedovy zdi část stavební konstrukce (např. trám-tigni
immitendi)
▪ povinnost udržovat v dobrém stavu svou budovu o kterou byla cizí
konstrukce opřena = služebnost nesení břemene=Oneris ferendi (jediná
služebnost, kdy musí vlastník pozemku aktivně jednat)
▪ právo mít část své stavby nad cizím pozemkem
▪ právo prorazit v cizí zdi okno-luminis immitendi
▪ služebnost okapu opravňovala svádět dešťovou vodu na cizí pozemek
▪ služebnost stoky - kloaky opravňovala svádět nečistoty na služebný pozemek
pomocí stoky
▪ dále sem řadíme služebnosti zakazujícího rázu = negativní služebnosti, které
dávají oprávněnému možnost něco zakázat - zákaz vyšší stavbu na sousedním
pozemku, zákaz stavby bránící v přístupu světla či výhledu
o Pozdější vývoj
▪ S. irregulares=nepravidelné služebnosti pozemkové - termín středověký
▪ Utilitas pro aktuálního vlastníka a ne obecně
▪ V řp. Jen obligančí vztah-chráněn jen vůči smluvními stranami, není zde
ochrana vůči třetím stranám
▪ Reálná břemena – od středověku – ne jen povinnost strpět, ale i povinnost
konat (Lucerna)
▪ Věcná břemena (OZ 1950, 1964 po novele zmizela, zase se vrátili 1993) –
nahradila dosavadní termíny s tím, že prospívali buď pozemku, nebo osobě a
povinnost byla strpět, nebo konat-charakter dán smlouvami
 osobní = servitutes personarum výrazný osobní ráz, trvají jen po doby života oprávněného
o Jsou vázány na konkrétní osobu a pro její prospěch
o Mají časově omezený ráz (právnické osoby - max. 100let - Justinián)-jsou omezené
oprávněnou osobou, takže zanikají nejpozději smrtí
o Alimentační funkce= zajišťovali dobré žití osoby, například aby vdova byla po smrti
manžela zajištěna až do smti
o právo požívací = ususfructus
▪ právo užívat cizí věc a těžit z ní plody tak, aby nebyla změněna její podstata-
může je zcizovat, tedy i prodávat, není to tedy jen pro vlastní potřebu
• podstata věci znamená souhrn jejích základních vlastností, kterými je
dáno hospodářské určení věci
▪ předmětem mohly být věci movité i nemovité, ale nemohly být zuživatelné,
ačkoliv předmětem byl často statek, tak se stejně věci zuživatelné objevovali,
proto postupně mohly být samostatně i zuživatelné věci
▪ byl dočasný - jen po dobu života a zanikal nejpozději smrtí oprávněného
nebyl možný ani převod požívacího práva, ale převod výkonu ano
▪ základními právy a povinnostmi usufruktáře byly:
• právo věc užívat a těžit z ní plody
• musel věc fyzicky ovládat, plody, které byly pravidelným výnosem,
nabýval originárně - ale až sklizní (percepcí)
• musel těžit plody jen tak, jak by to činil dobrý hospodář
• nesměl působit na ně tak, aby změnil její podstatu
• musel o věc pečovat a zachovávat ji v takovém stavu, v jakém ji
dostal>nesmí ji zhoršit ani zlepšit (z květinové zahrady nemůžu
udělat pole s obilím, ikdyž by obilí vynášelo víc a já bych to tedy
zlepšila), nesl odpovědnost i za krádež
▪ vztah k věci nebyl považován za držbu a ani není vlastníkem věci, proto
usufruktáře považujeme za detentora
o právo užívací = usus
▪ právo osobního užívání cizí věci-např vdova vilu
▪ uživatel užívá věc osobně ale mohou ho užívat i jiné osoby, např. rodinní
příslušníci
▪ právo požívací je nepřenosné a nedělitelné
▪ pokud byla předmětem práva věc, z níž bylo možné těžit plody, uživatel si je
směl přisvojit jen v omezené míře pro osobní potřebu(bezprostřední
spotřebě), tzn. mohl trhat květiny, ovoce ze zahrady, kterou má k užívání
o Poklasická doba-za Justiniána
▪ Habitatio bylo právem užívat cizí byt.
• Lze poskytovat i úplatně dalším osobám-pokud ho chci někomu
přenechat, tak musím jako pronájem za peníze, jinak to nešlo
• V klasické době přes předchozí dvě
• Asi taky přechází na dědice
▪ Operae bylo právem výlučně osobně užívat služby cizího otroka nebo zvířete.
• Přechází na dědice oprávněného
• V klasické době šlo přes předchozí dvě

Vznik a zánik služebnosti

• vznik služebnosti:
o formálně - vznikal:
 ▪ právním jednáním = účastníkem byla osoba, která byla vlastníkem služebné
věci, musela být způsobilá k právnímu jednání, nesměla být omezena v
dispozici s věcí a u civilních věcí musela být kviritským vlastníkem
▪ mancipací = vznikaly služebnosti k venkovským (polním) pozemkům typicky
▪ injurecessí = vznikaly všechny typy služebností, až později
▪ tradicí=není to nejvhodnější
▪ dedukce==dochází ke změně vl. Práva, někdo se stane vlastníkem a zároveň
tímto převodem vznikne typicky usufructus původnímu vlastníkovi
▪ impozice služebnosti=někdo nový se stává vlastníkem pozemku, ale k jinému
pozemku nový vlastník získá právo (rozdělí se pozemek na dvě části, ta jedna
ale nemá přístup, tak je k ní zřízeno právo cesty)
▪ vindikačním legátem = znamená právní jednání pro případ smrti (mortis
causa), je principem singulární sukcese (převod konkrétní věci, právně
vymahatelné), získávalo se civilní vlastnictví chráněné reivindikací (viz 28)
▪ odkaz
o neformálně - vznikal:
▪ dohodami a stipulacemi = vznik podmíněn pouze dohodou stran
▪ kvasitradicí = kdy vlastník věci dovolil oprávněnému, aby počal fakticky
služebnost předčasně vykonávat
▪ adjudikací = výrokem soudu
▪ vydržením (omezeno a pak až za Justiniána)
▪ pakta se stipulací=neformální dohody doplněné dáním slibu (stipulací), u
provinčních pozemků smlouvou s účinky erga omnes
• zánik služebnosti - nastával:
o objektivně - byl nezávislý na vůli stran, mohlo k němu dojít několikero způsoby:
▪ zánikem služebné věci
▪ změnou podstaty věci/změna účelu-např vyschla studna, ale to muselo být
trvalé; z lázní majitel udělá něco jiného
▪ splynutím neboli konfuzí (pokud se spojilo vlastnictví panujícího a služebného
pozemku)
▪ zcizením
▪ zánikem panujícího pozemku
▪ smrtí oprávněného (u osobních služebností)
▪ minimální kapitisdeminucí (capitis deminutio minima, viz 39)- spíše u
osobních, protože mají alimentační fci
▪ nevykonáním - zanikají pozemkové služebnosti, ususfructus, usus, nezanikají
habitatio a operae (2 roky, za Justiniána 10/20 dle provincie)
▪ vydržením svobody - zanikají domovní služebnosti
▪ z vůle stran (vzdáním se služebnosti)
▪ zřeknutí se- ten kdo má právo na služebnost se ho zřekne
Ochrana služebností
• Vindicatio servitutis=vindikace služebnosti, později označována: a. confessoria (Iust.), a.
utilis in rem (provincie), z téhle se odvozovali další žaloby
• A. negatoria=při rušení
• Interdiktní:
o Cautio damni infecti (proti škodám z výkonu služebnosti), operis novi nuntiatio
o Cautio ususfructuaria (vlastník na vydání po skončení)-usufruktář nesměl měnit
podstatu pozemku, proto mohl vlastník požadovat splnění kauce, kdyby ke
změně došlo
 o Interdictum quem usufructum – k vydání pozemku, jenž je předmětem
služebnosti
o Interdictum de itinere actuque privato (k průchodu)
o Interdictum de itinere actuque reficiendo, de rivis/fonte/cloacis (vše k opravě)
o Interdictum quod vi aut clam

Ostatní věcná práva

• Emfyteusis=dědičný pacht, je známý ze středověkého práva
o dlouhodobý pacht polních pozemků-braní užitku z cizí věci stejným způsobem jako
vlastník
o pachtýř mohl své oprávnění převádět mezi živými i pro případ smrti-bylo zcizitelné,
ale nemůže to převádět jen svou vůlí, proto má předkupní právo
o může pozemek užívat i požívat
o plody nabývá podobně jako vlastník oddělením
o nese náklady na udržování a obdělávání pozemku
o vlastník dostává od pachtýře pravidelné pachtovné
o od klasického pachtu se liší: pozemek bylo možno zlepšit- měnit hospodářské určení
pozemku (ale ne zhoršen!), pachtýř platí daně-obyčejně je to vlastník, byl dědičný-
přechází na dědice
o pacht mohl být i zrušen-3 roky neplatil, zhoršil pozemek…
o užitková reinvidikace-špatně přeloženo>ve feudálním světě se to učilo podle
špatného překladu-užitkové vlastnictví je špatné pochopení
o předcházeli mu:
▪ Ius in agro vectigali
• 5, pak 100 let, vectigal, interdicta, pak obdoba vindikace, možno
pozemek zlepšit, vlastnictví k plodům separací (podobně jako
vlastník)
▪ Ius perpetuum
• Časově neomezené, canon (neměnitelný), pozemky fisci
▪ Ius emphyteuticarum
• Časově neomezené, canon (měnitelný), pozemky císaře
▪ ’Εμφύτευσις
• Zenón II., i na půdě soukromníků, dědičné a zcizitelné
• Vlastník má předkupní právo (ius protimiseos), neuplatní-li tak
laudemium 2 % kupní ceny
• Možno zrušit if 3 roky neplatí canon/pensionem/daně z pozemku,
nezaplatí laudemium, zhoršuje pozemek, neoznámen úmysl zcizit
• Nuda proprietas vlastníků (dominium directum x utile)
• superficies
o dědičné právo stavby, dlouhodobý nájem pozemku spojený s oprávněním postavit na
pozemku stavbu a s povinností platit pravidelný plat=solarium
o nájemce (superficiář)-jde o nájemní smlouvu
o mohl s budovou volně disponovat (zbořit, zřizovat věcná práva k věci cizí, zastavit
apod.)
o právo bylo dědičné, převoditelné mezi živými
o zcizitelné
o původně se jednalo o nájemní poměr, později však superficiář získal interdiktní
ochranu a praetorskou věcnou žalobu, čímž se superficies stal věcným právem k věci
cizí
 o NENÍ VÝJIMKOU ZE ZÁSADY Superficies solo cedit!-ačkoliv v učebnici je to jinak, ale
není protože stavba je ve vlastnictví majitele pozemka, ačkoliv ji tam postavil
nájemce

7. Zástavní právo
• Cui bono?- Komu ku prospěchu? (Komu to prospěje? Komu to bude dobré?)

• Zástavní právo je věcným právem k věci cizí, které zvyšuje věřitelovu jistotu, že jeho
pohledávka bude uspokojena. Zástavní právo je institutem praetorského práva, je chráněno
praetorskými interdikty (viz 31). Zástavní právo má 2 hlavní funkce:
o Zajišťovací>proto zasahuje i do závazkového práva
▪ plní se v době, kdy pohledávka ještě není splatná, věřitel očekává, že dluh
bude splacen
▪ hlavní formy:
• fiducia=převod k věrné ruce
o byla převodem vlastnického práva pomocí mancipace nebo
injurecesse, ale převod nebyl zamýšlen jako trvalý a
konečný-byla převedením vlastnického práva na věřitele,
věřitel se stal vlastníkem s plnými účinky jako má vlastník a
věří se, že věřitel po splnění závazku převede vlastnické
právo zpět na mě
o byla vývojovým předchůdcem zástavního práva
o věřitel získával vlastnictví k věci, která mu měla zajišťovat
splnění pohledávky
o její nevýhodou byl formalismus a také zneužitelnost širokých
oprávnění
o jedná se o svěřenecké náhradnictví
• pignus = zástavní právo ruční (viz 18)
o dvoustranný nerovný (inaequální) reálný kauzální neformální
kontrakt bonae fidei
o ke vzniku oprávnění bylo třeba věřiteli odevzdat věc, která
byla zástavou a kterou pak věřitel (creditor) ovládal
o věřitel (creditor) získal věcné právo k věci cizí - k věci
dlužníka (debitora), ne vlastnické právo>stává se
detentorem, je mu poskytnuta ochrana-má pozici
odvozeného držitele
o ? věc mohla být zastavena k zajištění jen jediné pohledávky
o právo podzástavní=předmět mohl být poskytnut do další
zástavy
o zřizoval se smluvně, na základě předpisu…
• hypotéka = zástavní právo smluvní
o creditor získal zástavní právo, debitorovu věc neměl u sebe a
její vydání mohl požadovat až po nesplnění pohledávky
o jedna věc mohla být zastavena k zajištění několika
pohledávek
o zástavním právem se tento vztah stal až praetorskou
úpravou, která propachtovateli (zástavnímu věřiteli)
propůjčila takovou ochranu, že jeho právo bylo skutečným
věcným právem k věci cizí
o na jednu věc mohlo být více hypoték klidně od více osob ale
mělo by to být do hodnoty pozemku
o uhrazovací (realizační)
 ▪ nastává v případě neuspokojení pohledávky
▪ umožňuje věřiteli se uspokojit ze zastavené věcim
▪ v této fázi je již pohledávka splatná
▪ realizace nastává 2 způsoby:
• zástava propadná (věřitel si zástavu ponechal)
• zástavu prodá, kdy rozdíl mezi výtěžkem z prodeje a pohledávkou je
povinen vrátit
• Zástavní právo není úplně samostatným institutem. Přistupuje k obligačnímu vztahu. Zástavní
právo nemůže vzniknout a nemůže také dále trvat bez obligace, jejíž je zárukou. Zástavní
právo a obligace, kterou zajišťuje, ovšem nemusely vzniknout současně. Pokud pro obligaci
platila podmínka, platila i pro zástavní právo. Zastavit bylo možné každou věc, kterou bylo
možné prodat. Se zastavenou věcí bylo zastaveno i to, co k ní patřilo (např. plody). Ale plody
mohly být zastaveny samostatně.
• Vznik zástavního práva
▪ právním jednáním (dohodou mezi zástavcem a zástavním věřitelem) - u
ručního zástavního práva (pignus) byla tato dohoda vždy reálným
kontraktem
▪ úředním rozhodnutím (tzn. magistrátským nařízením)
▪ ze zákona (tzv. zákonná hypotéka)
• Obsah zástavního práva
• Zástavní právo má 2 hlavní složky:
o právo držet zastavenou věc (ius possidendi)
▪ zajišťovací funkce zástavního práva
▪ liší se u pignu a hypotéky - u ruční zástavy (pignu) přísluší věřiteli od
okamžiku vzniku zástavního práva, věřiteli vzniká věcné právo k věci cizí (k
věci zástavce), zatímco u hypotéky (smluvní zástavy) právo držet zastavenou
věc přísluší věřiteli až od okamžiku nezaplacení pohledávky
▪ pokud byla pohledávka zaplacena, musel zástavní věřitel věc i s příbytky
vrátit
▪ zástavce měl na vrácení věci žalobu actio pigneraticia directa
▪ zastavená věc nesmí být užívána, jinak by se zástavní věřitel dopustil furta
(krádeže)
▪ zástavní věřitel byl také povinen těžit plody a jejich hodnota byla odečítána
od pohledávky
o právo prodat zástavu
▪ uhrazovací (realizační) funkce zástavního práva
▪ pokud dlužník neplnil ani poté, co byl k plnění vyzván, měl věřitel (creditor)
právo prodat dlužníkovu (debitorovu) věc
• Souběh zástavních práv
o Souběh zástavních práv umožňuje zajištění několika pohledávek na jedné věci.
Souběžná zástavní práva jsou si rovna, pokud byla jedna věc zastavena několika
osobám současně.
o Souběžná zástavní práva si nebyla rovna, když znevýhodnění věřitelé získali to, co
zbylo po uspokojení zvýhodněných.
• Zánik zástavního práva
o zánikem pohledávky
o zástavním prodejem věci (uplatnění uhrazovací/realizační funkce zástavního práva)
o zánikem zastavené věci apod.
• Zástava propadná-zástava propadne do vlastnictví věřitele při nesplnění, většinou to bývá
nějakým způsobem cennější než prodejná X prodejná-při nesplnění si ji nesmí nechat věřitel,
ale musí ji prodat a nechá si kolik mu bylo dluženo+ náklady
8. Srovnejte práva absolutní a relativní
• Solvere dicimus eum qui fecit quod facere promisit.
- Říkáme, že plnil ten, kdo udělal, co slíbil.

• Práva se obecně dělí na objektivní a subjektivní.

o Objektivní právo se dělí na soukromé a veřejné. Ius publicum id est quod ad statum
rei romanae spectat, ius privatum ad utilitatem singulorum pertinet = Veřejné právo
je to, které se týká všech Římanů, soukromé právo sleduje zájmy jednotlivců. Ius
publicum privatorum pactis mutari non potest = Veřejné právo nelze měnit
úmluvami soukromých osob.
o Subjektivní právo se dělí na absolutní a relativní.
▪ Práva absolutní se vyznačují tím, že působí erga omnes = vůči všem -
oprávněnému zajišťují privilegium vůči ostatním subjektům, tzn. že je možné
je prosadit vůči každému. Označují se také jako právní panství. Absolutní
práva jsou chráněna věcnými žalobami (actiones in rem). Žaloby actiones in
rem směřují do věci, ne ke konkrétní osobě. Absolutní práva jsou vývojově
starší. Nejsilnějším věcným právem je vlastnické právo. Dalšími věcnými
právy je držba a věcné právo k věci cizí. Dále do absolutních práv řadíme
dědické a rodinné právo.
o Oproti tomu relativní práva působí inter partes = mezi stranami, mezi omezeným
okruhem subjektů. Relativní práva jsou chráněna osobními žalobami (actiones in
personam). Nejvýznamnějšími relativními právy jsou obligace

9. Obligace (pojem, druhy, důvody vzniku)

• Obligatio est iuris vinculum quo necessitate adstringimur alicuius solvendae rei secundum nostrae
civitatis iura.- Obligace je právní pouto, které nás svou nevyhnutelností nutí, abychom v souladu
s právem našeho státu poskytli někomu nějaké plnění.-je to jedna z definic, najdeme v Inst. Just.
3.13pr
• Rozebraná věta:
o Obligatio – vztah věřitele a dlužníka vznikající z právem uznaného důvodu
o Vinculum iuris – právní pouto – není závazek jen morální, ale je to závazek právní
o Quo necessitate adstringimur – musí být plněn, plnění je vynutitelné právem
o Aliqui solvedae – předmětem je plnění
o Secundum – relativní práva – uplatnitelné jen mezi subjekty vztahu (nepůsobí
erga omnes, ale inter partes)
o Nostrae civitatis iura – závazek je vynutitelný jen tehdy, uznává-li to právo
římské obce (ius civile v širším slova smyslu-včetně honorárního práva) – tzv.
typová vázanost
▪ Žalovatelné je jen to, co uznává římské právo
▪ Každý závazek má svou žalobu /žaloby/ - vztah institut-žaloba
▪ V žalobě musí být jméno žalovaného (X žaloba z věcného práva – vychází
z právního panství nad věcí>všichni mají respektovat, neuvádí jméno)

• Obligace patří mezi relativní práva: působí inter partes, vztahují se na přesně určené
subjekty. Obligace tvoří závazkové právo, jedná se o odvětví majetkových práv.
Historický vývoj
• Jsou mladší než věcná práva
• Odpovědnost za delikt – nexum – dlužník ručí skrze jinou osobu podřízenou jeho moci
/případně sám a plní příbuzní/
o Později se to používalo i u nedeliktních závazků x závazek a ručení jsou odtrženy
• Lex Poetilia Papiria de nexis=Zákon o nexu – 326 př. Kr. – zrušilo osobní ručení /ne úplně/,
bylo nahrazeno ručením majetkovým (už se nepředávala osoba jemu podřízena nebo on sám)
• Vinculum iuris – právní pouto – postavené na důvěře, že dlužník bude plnit, ikdyž nebude mít
věřitel pod sebou dlužníka/osobu jemu podřízenou, pokud by neplnit tak je to vymahatelné
přes státní moc
o do obligačního vztahu nemůže vstoupit třetí osoba, ale občas se porušilo-viz další
výklad
• Jako první se vyvíjí sponse, stipulace a mutuum (tyto dvě mohou i cizinci)

Vznik obligace
• z kontraktu (ze smlouvy = contractus - dvoustranné právní jednání mezi živými =
intervivos, viz 10)
o formální - důležitý je forma, ne obsah> smlouvy abstraktní
▪ verbální - vznik pronesením určitých souhlasných formulí mezi věřitelem
a dlužníkem
• např. zřízení věna, stipulace, …
▪ literární - vznik zápisem existujícího dluhu do účetní knihy věřitele
o neformální – kauzální – causa je důležitá, nevyžadují dodržení formy, proto se
těšily velké oblibě> vznikají jakýmkoliv učiněným souhlasem stran
▪ reálné - vznik okamžikem předání věci (zkoumáme jak vznikají)
• např. mutuum (smlouva o půjčce), commodatum (smlouva o
zápůjčce), depositum(smlouva o úschově), pignus (smlouva o
zástave ruční)
▪ konsensuální - vznik okamžikem konsensu (zkoumáme proč vznikají)
např. empitio et venditio (smlouva prodej a koupě - dohoda o předmětu
a o ceně, vznik už při dohodě), locatio conductio rei (smlouva nájemní),
locatio conductio operis (smlouva o dílo), locatio conductio operarum
(smlouva námezdní), societas (společenská smlouva), mandatum
(smlouva příkazní)
• nexum a fiducia stojí mimo kontraktní systém
• z deliktu (delikt = vědomý a zaviněný zásah do cizí zájmové sféry, se kterým právní řád
spojuje vznik obligace) - Omnis enim obligatio aut ex contactu aut ex delictu nascitur. =
Každá obligace vzniká buď z kontraktu nebo z deliktu (tzv. Gaiova bipartice, později se
přidaly kvazikontrakty a kvazidelikty; dále pak pacta!!!).
• Obligace je právní vztah, ve kterém jedna strana může na základě zvláštního důvodu
žádat na straně druhé určité chování, strana druhá je pak povinna se tímto způsobem
chovat a ručí svým majetkem pro případ nesplnění. Obligatio est iuris vinculum quo
necessitate adstringimur alicuis solvendae rei secundum nostrae civitatis iura = Obligace
je právní pouto, které nás svou nevyhnutelností nutí, abychom v souladu s právem
našeho státu poskytli někomu nějaké plnění. Oprávněná strana se nazývá creditor =
věřitel, zavázaná strana pak debitor = dlužník. Původně existovala vázanost osobní-dlužní
otroctví (zrušeno roku 326 př.n.l. - Lex Poetilia), později se vyvinula vázanost majetku.
Obligace civilní a praetorské
• Obligace vznikají jen z určitých typických a typizovaných vztahů, které se dělí na kontrakty
a delikty.
 • Obligace civilní existovaly v době formulového procesu. Z každé obligace vzniká actio in
• personam.
• Obligace praetorské byly charakterizovány podle žalob praetorských zveřejňovaných v
• praetorských ediktech.
• Smlouva podle praetorského práva není contractus, ale pactum! (viz 12)
• Mezi obligace řadíme i obligace jakoby ze smlouvy = kvasikontrakty, dále pak obligace
jakoby z deliktu) = kvasidelikty. Kvasikontrakty připomínaly obligace z kontraktu, ale vždy
jim chyběla nějaká náležitost (chyběl konsensus). Jedná se o mimosmluvní systém.
Kvasidelikty připomínaly delikty, ale chyběl jim některý znak (především zavinění).
Obsah obligace
• Obligační plnění (předmět obligace) se skládá z několika prvků:-předmět je dluh
o a) dare = dát, dávat, darovat - jedná se o převod vlastnického nebo jiného
věcného práva
o b) facere = konat, dělat, činit (no facere=nekonat-to v sobě zahrnuje i omitere =
zdržet se)
o c) praestare = poskytovat, ručit, odevzdávat - nejčastěji se jedná o náhradu škody
o dnes: dare, facere, omittere=vykonat, pati=strpět
Subjekty obligace
• Debitor – dlužník
• Creditor – věřitel
• Nomen - pohledávka
• Více subjektů (příklad strana dlužníka)-prostě na jedné ze stran je více osob, jak se postupuje
v těchto situacích? >příklady kde je jeden věřitel a více dlužníků:
o Podílové plnění
▪ Typicky u více dlužníků a kde je to dělitelné
▪ Každý z dlužníků plní jen svůj díl, tím osvobozuje sám sebe x závaze ostatních
trvá než zase oni splní svůj díl (věřitel půjčí 900 3 dlužníkům, jakmile já
zaplatím 300, tak už nedlužím, zbylí dva dokud nesplatí svůj díl, tak ano)
o Solidármí plnění
▪ Plnění v úplnosti „in solidum“- plnění nelze rozdělit jako u podílového>
Automaticky u nedělitelných plnění (+ spoluvlastníci, společníci,
spoluporučníci)
▪ Jeden dlužník plní v plné výši a osvobozuje sebe i ostatní spoludlužníky
• Pokud dvěma sourozencům půjčím krávu, tak mi musí vrátit krávu
celou a přivede mi ji zřejmě jeden
▪ Plnění dělitelná - U dělitelných plnění je možno dohodnout se, že budou plnit
solidárně, protože pro dlužníka je jednodušší jít za jedním a chtít věc zpátky X
vlastně to odnese jeden za všechny, proto to bude chtít po ostatních – to
nebylo automatické jako dnes a nebylo to od počátku, proto bylo třeba se
dohodnout mezi dlužníky, že ostatní jsou povinni mu doplatit co splnil
o Kumulativní plnění
▪ Každý z dlužníků plní v plné výši
• Bylo mi odcizeno 1000 sesterciů, ukradli mi to 3 pachatelé, já je
chytla u činu>krádež zjevná, jsou odsouzeni k zaplacení 4x1000,
protože jsou 3 a každý plní v plné výši, tak každý zaplatí 4000
▪ Typicky u deliktů – např krádež
Náležitosti plnění
• Aby byla obligace platná, musí mít plnění některé náležitosti:
o Věřitel na ně musí mít zájem
o Musí směřovat k jeho uspokojení věřitele – klidně i nepřímo
o plnění musí být objektivně (Omnis enim obligatoi aut ex contractu, aut ex delictu
nascitur.)
▪ Právně – např. res extra commercium
▪ Fakticky – např. socha na měsíci /v době Říma/
▪ Nemožnost: objektivní (nikdo nemůže – následuje nulita) x subjektivní
(nemůže daný dlužník x jiný subjekt by mohl – nevede k nulitě)
• Může být už na začátku X v průběhu
o Dovolené – pokud je možné, tak je otázka jestli je dovolené
▪ Contra legem - protiprávní
▪ In fraudem legis – obcházení zákona
▪ Contra bonos mores/mores maiorum – proti dobrým mravům
o plnění musí být ocenitelné v penězích a mělo by být majetkové (princip
pekuniární kondemnace- nelze-li požadavek vyjádřit penězi, tak o něj nelze vést
spor)
o plnění musí být určité nebo alespoň určitelné
▪ Určité – je stanoveno, co je předmět (konkretizována věc, částka peněz)
▪ Určitelné – určitost není plně možna na základě vnějších okolností,
určitelnost neříká co za kolik, ale stanovuje nám nějakou míru, jak dospět
k tomu, kolik to bude-např pro věci, které ještě nejsou jako je úroda příští
rok nebo nenarozená štěňata (nevíme kolik štěňat bude, ale víme např že
5 sesterciů x počet štěnat)
• jednání stran či určení třetí osoby
• (není určité, ale je stanoven způsob, jak bude určeno)
▪ Neurčité – není možná v obligaci, já bych něco koupil- jak mi prodají
něco?, když řeknu chci 5 rohlíků, tak oni ví>nelze nechat na libovůli
výhradně jedné ze stran
• částečná neurčitost se objevuje u obligací alternativních a
generických, úplná neurčitost způsobuje neplatnost obligace!

Druhy obligace
• všechny obligace vznikají buď z deliktu=protiprávního činu nebo z kontraktu=smlouvy (podle
Gaia)
o >Bipartice /Gaius - Instituce/
▪ Ex delicto
▪ Ex contractu
o Ale během života to gaius ještě rozšíři o mnoho dalších důvodů
▪ Tripartice /Gaius – Res cotidiana/
• Ex delicto
• Ex contractu
• Ex variis causarum figuris= z mnoha dalších důvodů
• Kvadrypartice podle Justiniána
o Ex delicto- delikty
o Ex contractu- kontrakty
o Quasi ex delicto- jakoby z deliktu=kvazidelikty
o Quasi ex contractu- jakoby z kontraktu=kvazikontrakty
 ▪ Proč kvazi=jsou blízké deliktu/kontraktu, ale chybí tam podstatný prvek, díky
kterému je nelze považovat za přímo z deliktu/kontraktu
▪ Používáme je dodnes (ty kvazi)

Typy obligací
• Určující je obsah plnění
• Dělitelné a nedělitelné
o Plnění zní na dare obecně je dělitelné, pokud je dělitelný předmět plnění
(finanční částka x kráva- ačkoliv ta se dá pak přepočítat na peníze a ty většinou
dělit-u soudu dle p. kondemnace)
o Plnění na facere – obvykle považováno za nedělitelné
• Alternativní
o „Dvě věci jsou zavázány, jednu je třeba plnit.“
o U obligací alternativních (individuálně určených) se z alternativ musí plnit jen
jedna.
o Dlužník má plnit to nebo ono (Duae res in obligatione, una tantum in solutione).
– je na dlužníkovi jestli zaplatí peníze nebo dá otroka
o Do okamžiku dospělosti pohledávky je právo výběru na straně dlužníka
o Zanikne-li jedna z věcí, omezuje se plnění na zbývající (pokud zanikla vyšší mocí –
má dlužník možnost žádat náhradu škody)>otrok zemře, tak dá peníze
o Pokud by plnění bylo nemožné z viny dlužníka a další vyšší mocí, může věřitel
použít actio doli
• Generické
o předmětem jsou věci genericky (druhově určené)> jaké kvality tedy zboží musí
být, když je dano jen genericky- prostřední kvality
o Genericky určená věc nezaniká – genus numquam perit, proto obligace zaniká
splněním
• Alternativa facultas – „Jedna věc je zavázána, ale je možno plnit dvě.“
o Jestliže zanikne předmět plnění, není třeba plnit
o Moje dítě rozmlátilo dveře souseda, jsem pater familias: buď zaplatím, nebo z mé
moci převedu pachatele sousedovi, aby si to odpracoval
o Např. noxae datio
• Akcesorické obligace
o Nesamostatné
o Připojeny k hlavní obligaci na které jsou závislé- takže pokud si půjčím velké
peníze, aby měl věřitel jistotu že to splním, tak si vezme do zástavy mou drahou
vázu- hl=peníze, závislá=váza>pokud zaplatím, tak zavázaná obligace
zaniká>věřitel mi musí vázu vrátit
• Obligace dílné a nedílné
o Obligace dílná znamená, že předmět obligačního plnění se dá rozdělit na plnění
částečná. Na jedné straně je více subjektů (buď věřitelů, nebo dlužníků).
o U nedílné obligace všichni dlužníci dluží jeden celek. Obligační plnění se nedá
rozdělit na částečná plnění.
Zajištění obligací
• Viz samostatná přednáška
• Obecně – má akcesorickou povahu, tedy jsou navázány na obligaci hlavní a následují její osud
(vznik, zánik)
• Zajištění:
 o Osobní – ručení, solidární obligace
o Věcné – zástavní právo

Převod obligace
• Původně nemožný – nesmí vstoupit třetí strana (vyjma dědické sukcese), ale občas to bylo
praktické- někdo A někomu B dluží 10 000, ale někomu A zase dluží další C 10000, tak A
převede zisk dluhu na svého věřitele
o Nepřímý převod:
▪ Novatio
• Postoupení pohledávky i převzetí dluhu
• Záměna jednoho ze subjektů x je potřeba spolupráce všech subjektů
(dlužník, původní věřitel a věřitel)
• Jde o zánik obligace – zanikají akcesoricky navázané na původní
závazek, proto je třeba sjednat je (ak. Závazky) znovu>nevýhoda,
proto intece
• Formálními způsoby převod
▪ Záměna subjektů v intenci
• Podobně jako adjektické žaloby – dlužník/věřitel uveden v intenci,
ale v kondemnaci byla uvedena nová soba
• Do litiskontestace je možno plnit původnímu věřiteli
▪ Cessio - až od císařství
• Postoupení pohledávky
• Cedent (původní věřitel) převádí neformální dohodnou možnost
vymáhat plnění na nového věřitele (cesionář) x dohoda je pro
dlužníka účinná až když je mu tato skutečnost oznámena
• Je možno převádět jen pohledávky, nikoliv dluhy
• Vyloučeny pohledávky jež jsou předmětem soudního řízení nebo na
osoby vysokého společenského postavení
• Odpovídá se za pravost (nomen verum) pohledávky, nikoliv za
vymahatelnost pohledávky (nomen bonum), leda by byla pohledávka
darována- takže odpovídá za to, že dlužník opravdu dluží, ale nenese
odpovědnost za to, že se z dlužníka dluh dostane
• Císař Anastasius – nelze vymáhat vyšší částku, než za kolik byla
pohledávka získána (takže nelze koupit za 10 a požadovat původních
20 kterých se dlužilo)

Právní ochrana obligace

• Obligace jsou chráněny osobními žalobami (actiones in personam) - jedná se o relativní
právo. Jednotlivé žaloby potom mají název odvozen od konkrétního obligačního poměru.
• Dlužník vázán defenzní povinností, tzn. dlužník je povinen se obhajovat. Pokud se dlužník
odmítne obhajovat, nastává možnost okamžitého zahájení majetkové exekuce. Věřiteli
bylo dovoleno, aby se ujal veškerého dlužníkova majetku v hodnotě pohledávky. Pokud
dlužník vyhoví defenzní povinnosti, dochází k řízení in iure (před magistrátem). Závěrem
prvního stadia řízení (in iure) je litiskontestace, kdy dochází ke změně závazku dlužníka na
závazek nový. Nastává nutná novace, kdy zaniká stará obligace a její obsah přechází do
nové obligace (obligace z litiskontestace). Druhé stádium řízení (apud iudicem – před
soudcem) končí vynesením rozsudku a závazek z litiskontestace se znovu mění na závazek
z rozsudku. (viz 29)
10. Kontrakty (pojem, druhy, vývoj)
• Duae res in obligatione, una tantum in solutione- Dvě věci jsou zavázány, jen jedna se plní.

• Kontrakty tvoří spolu s delikty obligace (viz 9). Pojem kontrakt pochází z latinského pojmu
contractus = obligační smlouva, dvoustranné právní jednání mezi živými = inter vivos.
• Kontrakty jsou chráněny osobními žalobami (actiones in personam).
o 2 druhy:
▪ Actiones bonae fidei (žaloby v dobré víře) umožňovaly soudci ve druhém
stádiu římského civilního procesu (apud iudicem), aby při zjišťování
žalobcova nároku přihlížel k vedlejším úmluvám (okolnostem) mezi žalobcem
a žalovaným. Šlo o volný projednávací režim, ale často i velmi časově náročný
(zdlouhavý). Uskutečňovaly se z kontraktů konsensuálních, reálných (kromě
zápůjčky - mutuum), dále pak z tutely (poručenství) a nepřikázaného
jednatelství (kvazikontrakt).

▪ Actiones stricti iuris (žaloby přísného práva) omezovaly soudce na pouhé

zjištěn oprávněnosti žalobcova nároku, soudce nesměl přihlížet okolnostem.
Žalobce nesměl žalovat více, než nač měl nárok; pokud tak neučinil, hrozila
ztráta nároku (pluspetice). Žaloba musela vždy směřovat na pevnou sumu
peněz nebo vydání určité věci. Uskutečňovaly se ze zápůjčky (mutua), z
kontraktů verbálních literárních a bezdůvodného obohacení (kvazikontrakt).
Tabulka
• Vybavit si vždy kam co spadá:
•

Kontraktační systém-osnova
• Pojem typová vázanost smluv
• Kontraktační systém= systém z kontraktů smluv jak je znalo římské právo
 • Zavazovací důvody mimo kontraktační systém (nebyli kontrakty, ale jsou považovány za
závazky a jsou vymhatelné)
o pacta
o kvazikontrakty
• Formální kontrakty=kontrakty k jejichž vzniku je třeba splnění formy

Typová vázanost smluv

• Neexistuje obecná smlouva-jednotná podoba smlouvy, ale jen určité smluvní typy (určité
právní vztahy jsou charakterizovány jsou smluvní a pouze u nich je ochrana v podobě žaloby)
• Žaloba má podobu konkrétní – aby existoval nárok, musí existovat žaloba
• Contrahere
o sjednávat, smlouvat /obchod/
o dvoustranný závazkový vztah vzniklý z právem uznaného vztahu
o na jeho základě se jen stává dlužníkem, druhý věřitelem
o vždy musí být: consensus - shoda všech subjektů je potřeba a na všech oblastech
smlouvy, cílem je aby se dohodly x sama o sobě nestačí (formální vyžadují ještě
splnění formy, u reálných předání věci)
o musí být naplněna ještě předepsaná forma, nebo kauza
• Není možná:
o Dohoda o budoucí smlouvě je to paktum, není závazná, aby závazná byla tak se musí
převést na nějakou formu- např. slib prodeje ve formě stipulace
o Smlouvy ve prospěch třetích osob /alteri stipulari non potest x jedině stipulatio
poene, ovšem i tak může žalovat jen věřitel, ne třetí osoba

Kontrakční systém
• Gai III.89:
o Et prius videamus de his, quae ex contractu nascuntur. harum autem quattuor
genera sunt: aut enim re contrahitur obligatio aut uerbis aut litteris aut consensu.
o A nyní se podívejme na ty, jež vznikají z kontraktu. Těch jsou pak čtyři druhy: obligace
se kontrahuje buďto věcí, anebo slovy, anebo zápisem, anebo (pouhým) souhlasem.
▪ historický aspekt – od nejstarších po nejmladší
▪ ( prakticky totožně Inst. III.13.2)- to co nám říká Gaius přebírá Justinián, takže
zřejmě nejstarší je, že smlouva vzniká předáním věci
▪ Slovy, zápisem- jde o formální kontrakty (musí být uzavřeny určitou formou)
▪ Souhlasem- nejmladší, velký přínos pro dnešní právo>smlouvy mohly být
uzavírané na dálku

Kontrakty dělíme na:

• abstraktní = formální - vývojově nejstarším typem kontraktů, pro svou platnost vyžadovaly
dodržení zákonem stanovené formy, čímž postupem doby vyšly z obliby (důležitá forma, ne
obsah),
▪ Ke vzniku je potřeba:
• Konsensus
• Splnění příslušné formy, která je pro daný kontakt vyžadována
▪ Jsou abstraktní – kauza /důvod/ nemusela být dána - např. u stipulace
původně neuskutečnění kauzy nevedlo k neplatnosti stipulace /teprve
později byla dána možnost obrany exceptio doli/
o Verbální = vznikaly pronesením určitých souhlasných formulí mezi věřitelem a
dlužníkem=“dání slibu“, věřitel položí otázku a dlužník na ni stejnými slovy odpoví.
Typickým verbálním kontraktem byla stipulace (neformální verbální slib před svědky),
nebo zřízení věna.
▪ Subjekty
• Věřitel – stipulans
• Dlužník – promissor
▪ Ochrana
• Jednostranný kontrakt – jen jedna strana-věřitel má žalobu, druhá
nikoliv (ta má námitku), ale smlouva je dvoustranná
• Žaloby přísného práva
o Actio ex stipulatu – předmětem plnění je incertum
o Actio (condictio) certae creditae pecuniae (rei) – předmětem
plnění je certum
• Případná ochrana dlužníka: námitka je odpověď na už podanou
žalobu
o Exceptio doli
o Exceptio non numeratae pecuniae – od císaře Caracally
o Querella non numeratae pecuniae-už žaloba – poklasická
doba – obdoba předchozí námitky, lze použít, i když nebyla
použita actio ex stipulato
▪ SPONSE
• náboženský původ – původně přípověď spojená se sakrálním aktem
/např. slavnostní zapití/ – dle zákona XII. Desek nebyl ještě
žalovatelný
• vyhrazena jen římským občanům
• Uzavírala se slovy: DARI SPONDES? – SPONDEO! (slibuješ dát?-
slibuji)
▪ STIPULATIO=stipulace
• - přípustná i pro cizince (na rozdíl od sponse)
• - musela být provedena jinými slovy než sponse: PROMITIS?
FIDEIPROMITIS? …, přípustné byly v i řečtině: HOMOLOGEIS?, později
i v jiném jazyce
• Shoda otázky s odpovědí:
o Původně tytéž výrazy v tomtéž jazyce
o Později bylo možno odpovědět i jiným jazykem, pokud se
výraz shodoval a strany si rozuměly
o 472 n.l. zrušen požadavek přímé otázky a odpovědi /císař
Leo I./
• Obsah
o – bylo možno jen certum=přesně vyjádřenou částku,
incertum (tedy facere všeho druhu) připuštěno až později
o neplatná je je-li plnění: nemožné, nemravné, bez peněžité
hodnoty, zcela neurčité, ve prospěch nebo k tíži třetích osob
o v císařství doplňována stipulace ke každé smlouvě – ne jako
novační, ale jako akcesorická, pojišťovací (že všechny závazky
ze smlouvy budou splněny)
• Causa
o Nemusela být vyjádřena (což neznamená že nebyla) x u
neuskutečněné, neplatné a naříkatelné možno později užít
exceptio doli, nebo exceptio non numeratae pecunie /tam,
 kde nebylo možno dát námitku podvodu – např. proti
rodičům, patronům /, popř. žalobu condictio incerti
o vadu dokazoval slibující – promissor
• oblíbená, protože když něco právo nepokrylo, tak si zřídili stipulaci
díky žalobám přísného práva se dobře vymáhali, skrze stipulaci šlo
pactum převézt do roviny kontraktů
• Stipulatio poenae
o k utvrzení existujícího vztahu, plnění dohodnutého je
vymáháno pod hrozbou pokuty
o k náhradě škody jež vznikla nesplněním povinnosti
o Typy: -
▪ jedna stipulace, jejím předmětem je pokuta při
nesplnění hlavního závazku
▪ dvě stipulace – jedna na plnění a druhá na pokutu,
pokud nebude splněno, může věřitel buď ocenit
vzniklou škodu, nebo žalovat na pokutu
• Adstipulatio
o -k původní stipulaci přistupuje spoluvěřitel (akcesorický
vztah ke stipulaci, solidární obligace)
o -adstipulator může přijmout, ale také odpustit dluh x pokud
jej přijme, je povinen vydat jej věřiteli
• Adpromissio (mladší formy fideipromissio,fideiusio)
o -přistupuje dlužník – je možno požadovat po hlavním
dlužníkovi, nebo po tomto
o -akcesorická povaha /může být nejen ke stipulaci/, původně
časově omezeno /2roky/, později neomezeno + přechází na
dědice, solidární obligace x od Justiniána musí být nejprve
požadováno po hlavním dlužníkovi
• Speciální situace, kdy nemusí předcházet otázka
o Dotis dictio
▪ -slib patera familias nebo dlužníka ženy či ženy sui
iuris, že zřídí této ženě věno
▪ -bez předchozí otázky /v případě jiných osob je třeba
otázky/, mlčení manžela je chápáno za souhlas
o Promissio iurata liberi
▪ -slib propuštěnce svému patronovi, že pro něj bude
vykonávat určité služby, bude mu věrný…
• Vadiatura
o -slibující (vas) ručí za to, že se třetí osoba dostaví k soudu,
pokud k tomu nedojde, je místo této osoby žalován ručitel
▪ Cautio
• – listina sepsaná jako důkaz o tom, že stipulace proběhla-ústní
jednání x role pouze důkazní /patrně vliv řeckého práva/, protože
smlouva se uzavřela tím jednáním ne sepsáním kauce
• - konec 2. st. n. l. - pokud je v listině dosvědčen ústní slib má se za
to, že předcházela otázka ústní
 • - Justinián – sepsání listiny fakticky nahradilo stipulaci x závaznost
stipulace vycházela ze slov /verba/ ne písma /litterae/>stále platí
jako verbální obligace, ikdyž to bylo zapsáno
o Literární = vznikaly provedením zápisu do účetních knih, abstraktní, vyšly z užívání
▪ Kontrakty uzavírané STANOVENOU písemnou podobou
▪ Je vyžadován konsensus + zápis oběma stranami /nebo alespoň jednou z
nich/
▪ NOMINA TRANSSCRIPTIA
• Zápisy týkající se peněžité pohledávky z již existující obligace, směřují
k její novaci
• Druhy:
o T. a rem in personam (přepis z věci na osobu)
o dluh z existující obligace je zapsán jako dluh z literární
obligace, slouží k posílení postavení věřitele
• T. a persona in personam (přepis z osoby na osobu)
o -dluh osoby z původní obligace je touto literární obligací
připsán k tíži jiné osobě (delegace – slouží k převodu
pohledávky)
• Dlužník je chráněn exceptio doli
• Vychází z užívání v poklasické době
▪ x nomina arcaria – zápisy do pokladní knihy, nejde o obligaci, jde jen o
důkazní prostředek (říman si vede účetní knihu a píše si do ní, co je mu
dluženo)
▪ CHIROGRAPHAE
• -řecky „vlastnoruční písmo“
• -má původně jen důkazní hodnotu x později existuje procesní
ochrana
• -je napsán jen v jednom vyhotovení a potvrzen věřitelem /typicky
dlužní úpis/
▪ SYNGRAPHAE
• -řecky „písemný záznam“ – zakládá literární kontrakt
• -písemný záznam fingovaných právních jednání – existuje ve dvou
vyhotoveních
• kauzální = neformální, bezforemné - nevyžadují dodržení formy (obliba), vznik volným
učiněným souhlasem stran
o reálné = vznik předáním věci - smlouva o půjčce (mutuum), smlouva o zápůjčce
(commodatum), smlouva o úschově (depositum), smlouva o ruční zástavě (pignus)
o konsensuální = vznik okamžikem souhlasu (konsensu) - smlouva koupě-prodej
(emptio-venditio), smlouva nájemní (locatio conductio rei), locatio conductio operis
(smlouva o dílo), locatio conductio operarum (smlouva námezdní), společenská
smlouva (societas), smlouva příkazní (mandatum)
Kontrakty dělíme podle počtu smluvních stran na:
• jednostranné (unilaterální)
o vznikají práva jen věřiteli a povinnosti jen dlužníkovi
o spory řeší žaloby přísného práva (actiones stricti iuris)
o z každého jednostranného kontraktu vzniká jen jedna žaloba, ale jedná se o
dvoustranné právní jednání (dlužník má jen procesní námitku - exepce)
o tvoří je abstraktní smlouvy a mutuum
 • dvoustranné (bilaterální) - dělí se na:
o rovné (aequální) = synallagmatické = synallagmata - se vyznačovaly tím, že práva
a povinnosti byly rovnoměrně rozloženy na obou stranách. Každá strana má
práva i povinnosti (× jednostranné kontrakty). Z každého kontraktu vznikají 2
žaloby (actio directa, actio contraria) - actiones bonae fidei. Řadíme sem
konsensuální kontrakty (kromě mandata), dále pak reálné kontrakty
nepojmenované.
o nerovné (inaequální) - jedna má strana právo, druhá pak povinnost. Z nerovných
smluv vznikají 2 žaloby: actio directa a actio contraria. Actio directa má věřitel
(Aulus Agerius) vždy, actio contraria má dlužník (Numerius Negidius) jen za
určitých okolností. Řadíme sem všechny reálné kontrakty, ale kromě zápůjčky –
mutua (mutuum je jednostranný kontrakt), dále pak mandatum (smlouva
příkazní).
Podmínky pro uzavření smlouvy
• Obě smluvní strany musí mít způsobilost k právnímu jednání a způsobilost k právům a
• povinnostem (osoby alieni iuris - osoby cizímu právu podřízené nabývaly pro majitele
• moci nad nimi). Oferta (nabídka) a akceptace (její přijetí) se od sebe nesmí odlišovat v
• podstatných bodech. Pacta sunt servanda = Úmluvy se musí dodržovat.
• Plnění smlouvy:
• musí být objektivně, právně i fakticky možné (Impossibilium nulla est
obligatio.)
• nesmí být contra legem (nesmí být v rozporu se zákonem)
• nesmí být namířeno proti dobrým mravům (contra bonos mores)
• je-li nemravný sám předmět plnění, je smlouva neplatná, je-li
nemravná jenom kauza, je
• smlouva naříkatelná
• nesmí obcházet zákon (nesmí být in fraudem legis)
• musí být určité, resp. objektivně určitelné
• musí být ocenitelné v penězích

12. Zavazovací důvody mimo smluvní systém (nepojmenované smlouvy, pakta,

kvazikontrakty, kvazidelikty).
• Audiatur et altera pars.- Budiž slyšena i druhá strana.

Reálné kontrakty nepojmenované (contractus innominati)= inomináty

• Reálné kontrakty nepojmenované vznikly z reálných kontraktů, které byly původně 4 (viz 18),
poté se jejich počet rozšiřuje a vzniká pro ně název reálné kontrakty nepojmenované.
• Jsou to dvoustranné kauzální neformální (bezforemné) kontrakty rovné (aequální,
synallagmatické) narozdíl od reálných kontraktů, které jsou nerovné (inaequální), bonae fidei.
• Narozdíl od reálných kontraktů jsou onerózní, tzn. úplatné, od běžných reálných kontraktů se
tyto smlouvy liší tím, že v nich nejde o vrácení věci, ale o protiplnění, není zde předání věci
jako podmínka reálných kontraktů, ale jen poskytnutí plnění (já dám psa, on mi dá 5 slepic,
jenže on mi je nedá, v předklasickém mi je nemusí dát ale vrátit psa, proto začne preator
formulovat žaloby)
• Situace s atypickou kauzou – jedna strana poskytla druhé nějaké plnění s očekáváním, že
protistrana poskytne slíbené plnění
• Předklasické právo:
o nemá nárok na toto plnění – může jen žádat vrácení svého plnění – condictio ob
causam datorum
 • Klasické právo:
o praetor začíná poskytovat actiones in factum – actio praescriptis verbis (popisuje v
úvodu vždy danou situaci), situace se začínají opakovat, jsou to situace:
▪ Podobné typizovaným kontraktům
▪ Nova negotia – smlouvy vzniklé zcela nově

Justiniánské právo

• Existují 4 základní skupiny podle charakteru smluveného plnění:- nejde o smluvní typy, ale
způsoby jakým je plnění závazku poskytováno
o do ut des - dávám, abys dal
o do ut facias - dávam, abys udělal
o facio ut des - dělám, abys dal
o facio ut facias - dělám, abys udělal
• Obecně jsou závazné všechny smlouvy, kde je dohodnuto vzájemné plnění a jedna ze stran již
své plnění poskytla
• Žaloby:
o Actio praescriptis verbis – vymožení protiplnění
o Condictio ob causam datorum – na vrácení poskytnutého plnění
o Condictio ob poenitentiam – na vrácení protiplnění, kde se oprávněný rozhodl
odstoupit od smlouvy, než bylo protiplnění poskytnuto

• Dalšími reálnými kontrakty nepojmenovanými jsou:

o Precarium (výprosa) je obdobou commodata (viz 18), ale precarium je na dobu
neurčitou × commodatum je na dobu určitou. Precarium je chráněno praetorským
právem. Věřitel ji mohl žádat kdykoliv zpět.
o Smír - strany dělají vzájemné ústupky různého právního charakteru, aby odstranily
nějakou spornou otázku.
o ACTIO AESTIMATORIA – smlouva vetešnická
▪ Patrně nejstarší – je v praetorském edictu /i speciální název actio de
aestimato/
▪ Jedna strana odevzdá druhé věc, kterou má druhá strana za smluvenou cenu
prodat
▪ Při úspěšném prodeji vrací částku a případný přebytek (prodal-li dráž) si
nechává
▪ Alternativní obligace – dvě možnosti plnění (zaplatit sumu nebo vrátit věc) –
příjemce odpovídá do míry custodie
▪ Dnešní komisní prodej
o REM PERMUTATIO – smlouva směnná
▪ Historicky společný základ /předchůdce/ smlouvy kupní
▪ Sabiniáni – je to smlouva kupní x Prokuliáni – samostatný smluvní typ
▪ Definitivně oddělil Justinián /viz Gai III.141 x Inst. 3.23.2/
▪ Na rozdíl od koupě se převádí vlastnické právo, u koupě se převádí habere
licere (nerušená držba)
▪ Kupní smlouva= směna věci za peníze, směnná smlouva=směna věci za věc
o TRANSACTIO – smír
 ▪ Strany si činí vzájemné ústupky, aby předešly soudnímu sporu>i dnes se soud
před začátkem jednání zeptá, jestli se nezměnila situace
▪ Innominát od Justiniána
o PRECARIUM – výprosa
▪ Viz minulé

Kvazikontrakty
• od obyčejných kontraktů lišily tím, že jim chyběl nějaký podstatný znak, kterým byl projev
vůle obou stran (konsensus).
• některé z nich mají blízko k určitým smluvním typům
• -jako zvláštní skupiny vznikají až v období justiniánském
• Legatum per damnationem =damnační legát+ legatum sinendi modo- nejsou blízké
kontraktům, legát je odkaz, na dědice přechází dědictví jako celek (aktiva i pasiva-dluhy) a
odkaz je něco z toho, co připadne někomu jinému. Dědic co přijme dědictví, tak musí dát to
něco odkazovníkovi-je to obligační vztah, dědic se k tomu zaváže když přijme dědictví, proč to
není kontrakt?- dědic přijímající dědictví je jednostranný akt, závěť taky
• Nepřikázané jednatelství (negotiorum gestio) - podobá se mandatu (smlouva příkazní=.
jedna osoba koná něco ve prospěch druhé osoby aniž by o to byla požádána)
• Vzniká tím, že někdo (tzv. gestor) obstará záležitost druhého (tzv. dominus negotii = ten, v
jehož zájmu bylo jednáno), aniž byl k tomu vyzván a aniž došlo k dohodě. Je to jednání
jednostranné, kdy cílem gestora je zavázat si druhou stranu. Pokud je jednání dodatečně
schváleno, vzniká mandatum.
• Je potřeba aby:
o chyběl výslovný souhlas
o gestor (jednající) má vůli obstarat cizí záležitosti-domnívá se, že kdyby tak by k tomu
souhlas dala (Lenka stojí ve frontě na banány, ví že Manka by je už nestihla, proto jí je
vezme, protože ví, že ona by s tím souhlasila)
o jednání musí být pro druhou osobu užitečné (pokud by Manka měla na banány alergii
tak to bude těžko užitečné)
o jednání je neúplatné (Lenka chce zaplatit jen cenu banánů)
• Práva a povinnosti stran:
o gestor musí jednání dovést do konce a vydat vše, co z provádění záležitosti získal
o gestor musí ukončit další jednání, pokud mu bylo zakázáno
o gestor běžně odpovídá za nedbalost, i za custodii /pokud jednal proti zákazu pána/,
ale pokud jedná proto, aby odvrátil nebezpečí či nouzi, nese odpovědnost pouze za
dolus
o dominus negotii může zakázat další jednání pokud by s ním nesouhlasil, ale musí
uhradit gestorovi všechny náklady i s úroky, ale pouze tehdy, když gestor jednal
objektivně i subjektivně v jeho prospěch
o Tutela – poručenství – práva a povinnosti jsou analogické k negotiorum gestio
o Cura – opatrovnictví - práva a povinnosti jsou analogické k negotiorum gestio
• Žaloby: actio negotiorum gestorum directa, actio negotiorum gestorum contraria, actio
funeraria (na náklady pohřbu odpovídajícího postavení zemřelého)
o Vše jsou to žaloby stricti iuris.
• Solutio indebiti – splnění nedluhu
o -někdo poskytl plnění, k němuž nebyl povinen
 o závazek neexistoval nebo závazek existoval mezi jinými subjekty
o osoba jež plnila splnila nedluh, protože vlastně neexistoval, proto může požadovat
navrácení plnění, pokud již bylo vydáno a pokud zde neexistovala kauza uznaná
právem
o Justiniánské právo vyžaduje:
▪ error solventis – omyl na straně plnícího, jestliže nešlo o omyl, považovalo se
za darování (to by bylo např. že se zmýlím v čísle účtu kam posílám peníze a
dojde to někomu jinému)
▪ error accipientis – omyl na straně věřitele, pokud tento vědomě přijal
nedluh> dopustil se krádeže
o Ochrana:
▪ Condictio indebiti – žaloba z nedluhu
▪ Condictio ex causa furtiva – příjemce přijal nedluh vědomě
▪ NE reivindikace – předáním došlo k převedení vlastnického práva!! (akorát
tady chybí kausa, ale není možno vindikaci použít)
• Pollicitatio –jednostranný veřejný příslib občana ve prospěch obce něco vykonat, postavit
(např. veřejné lázně, tak to že to řekl je už závazek)
o -není potřeba jeho přijetí ze strany obce, nemá formu.
o Vymahatelný až od Justiniána a jen tehdy, byl-li oznámen okamžik zahájení činnosti
(postavím rychlodráhu Brno-Praha-nezávazné, protože tam není kdy)
• Votum – jednostranný veřejný příslib náboženského charakteru ve prospěch božstva, je
vymahatelný příslušnými kněžími mimosoudní cestou
• Communio incidens – jeden ze spoluvlastníků jedná ve společném zájmu (ochrana NG)
• Alimentační povinnost – povinnost vyživovací, původně pro jednotlivé případy (za Antonina
Pia a Marka Aurelia), později obecná povaha, zejména s vlivem křesťanství (milosrdenství
krve)
o Justinián – povinnost mezi předky a legitimními potomky, výše určena soudem dle
možností povinného.
• Kam patří ?Hotovo bez KUSb) Bezdůvodné obohacení - důvod právního jednání buď nikdy
neexistoval, nebo odpadl či se nerealizoval, vzniklo tak bezdůvodné obohacení příjemce. Je to
tedy situace, která nastane, když někdo nabyde majetek bez platného titulu (tedy bez platné
smlouvy). Může být důsledkem jednání vlastníka věci x i osoby jiné. Ten, kdo se takto
bezdůvodně obohatí, je povinen majetek vrátit. K vymáhání bezdůvodného obohacení slouží
condictio sine causa (žaloba z bezdůvodného obohacení). ¨
o Kondikce (žaloba) je vztah připomínající zápůjčku (mutuum), vždy jde o přesnou
částku Vždy jsou to jednostranné žaloby stricti iuris. Několik základních druhů
kondikcí z bezdůvodného obohacení (celkem 5 v justiniánské kodifikaci):
▪ condictio indebiti = kondikce nedluhu - Žaloba na vrácení toho, co někdo
poskytl v mylném domnění, že je dlužen. Mýlit se musel dlužník i věřitel, jinak
by se věřitel dopustil furta(krádeže).
▪ C. sine causa-Věc je předána z důvodu, který později odpadl-kondikce toho,
kdy někdo poskytl plnění z důvodu, který se později nerealizoval (např.
poskytl věno před sňatkem, který se nakonec nerealizoval; donatio mortis
causa a dárce přežije)
▪ C. ob turpem causa- Obohacení z potupného důvodu - na straně příjemce
musí být potupný důvod Pokud by byl potupný důvod na obou stranách, má
lepší postavení držící=kondikce toho, co bylo plněno z důvodu potupného
 ▪ C. ob iniustam causam-Plnění bylo vymáháno v rozporu s právem (stipulace
vynucená násilím)
▪ C. ex causa furtiva-Aktivně legitimován pouze bývalý vlastník, Je pasivně
zděditelná
▪ C. ob causam datorum /causa data causa non secuta-Bezdůvodné obohacení
z nenastalého důvodu, Byla předána věc, ale očekávané protiplnění nepřišlo
(chtěli vyměnit prase za psa, já dám prase ale psa nedostanu, mám právo na
vrácení prasete)– směřuje na vrácení dané věci

Kvazidelikty

Kvazidelikty neboli obligace jakoby z deliktu se vyznačují tím, že jim chyběl některý z

podstatných znaků deliktu, především zavinění. Kvazidelikty jsou založeny na objektivní

odpovědnosti.

Řadíme sem:

• provinění soudce, který porušil své povinnosti a procesní straně způsobil škodu

• zeměměřič, který provedl nesprávnou výměru pozemku

• znalec, který uvedl nesprávné údaje o míře nebo počtu

Kvazidelikty také zahrnují 2 žaloby:

• actio de effusis et deiectis = žaloba o vyhozeném a vylitém (např. něco vypadlo z

okna, ale nelze určit z jakého patra), pokud není znám pachatel, odpovídá vlastník

domu, ačkoliv to nezavinil = objektivní odpovědnost

• actio de posito vel suspenzo = žaloba o špatně vyvěšeném (např. něco je vyvěšeno

na domě a hrozí, že to spadne), v tomto případě lze žalovat majitele domu pomocí

žaloby actio popularis, aby věc odstranil

• žaloba o škodě způsobené zvířetem - jestliže domácí zvíře způsobí jinému škodu,

odpovídá za ni vlastník zvířete

Pacta
• PACTA SUNT SERVANDA“ v římském právu neplatí, je až zásada odvozená z glosátorské a
komentátorské školy, dnes je platná
• Pactum=dohoda, neplést s kontraktem=(typově vázaná) smlouva
• smlouvy praetorského práva × contractus. Z paktu nevzniká žaloba, ale procesní námitka.
Pakta zahrnují i povinnost ručit za vnesené věci = objektivní odpovědnost.
• -jde o různé neformální dohody mezi stranami, jejich závaznost byla a priori v rovině morální
x některé druhy byly žalovatelné:
o PACTA ADIECTA=adjektické (doplňkové) dohody
▪ – uznává je i ius civile
▪ - adjektické dohody připojované tradičně zejména ke kupní smlouvě
▪ -mají akcesorickou povahu=sledovali osud kupní smlouvy
 ▪ -nejsou žalovatelné samostatně, ale při actiones bona fidei=žaloby volného
práva k nim soud musí přihlížet a i k ostatním okolnostem jako obvyklosti,
dohody mezi stranami
▪ např. in diem addictio /výhrada lepšího kupce/, pactum protimeseos
/předkupní právo/
o PACTA PRAETORIA
▪ -uznává je ius honorarium
▪ -vychází z formule „pacta conventa servabo“ (budu zachovávat uzavřené
dohody) a chráněny nejprve skrze actiones in factum=preator tam popsal
situaci co nastala
▪ -později zvláštní žaloby či námitky> už jsou přímo žalovatelné, ale na rozdíl
od adjektických je to ve sféře honorálního práva
▪ např. transactio /smír/, receptum nautarum, receptum cauponum
o PACTA LEGITIMA=pakta zákona
▪ Zákon předpokládá, že tato dohoda bude chráněna
▪ ze zákona od lidového shromáždění: např. membrum ruptum – dohoda o
odškodnění za zničení končetiny (zákon XII. Desek – uznává ius civile)
▪ -z císařských konstitucí: např. : Donatio (darování)
▪ pactum de donationis, arrha /závdavek/
• Patří sem např:
o pacta dotalia = neformální úmluvy o věnu, žena se nemohla vzdát práva na vrácení
věna nebo jinak zhoršit své postavení
o pacta adiecta = vedlejší ujednání u smluv (např. u kupní viz 19)

13. Abstraktní smlouvy

• Scire leges non hoc est verba earum tenere sed vim ac potestatem.- Znát zákony neznamená držet
se jejich slov, ale znát jejich moc (účinnost) a sílu.

Viz otázka 9.

14. Kauzální smlouvy

• Iudex aequitatem semper spectare debet.- Soudce musí mít stále na zřeteli spravedlnost.

Viz otázka 9.

15. Smlouvy rovné (pojem druhy)

• Allegans contraria non est audiendus.

- Kdo vypovídá rozporně, nemá být slyšen.

Viz. Otázka 10

16. Smlouvy nerovné (pojem, druhy)

• Voluntatis est suscipere mandatum necessitatis consumare.

- Přijmout příkaz je otázkou vůle, splnit příkaz je nutností.

Viz. Otázka 10

18. Reálné kontrakty

• Ignorantia iuris non presumitur nec toleratur.- Neznalost práva se nepředpokladá a ani se netrpí.
 • Jedná se o smlouvy, které ke svému vzniku vyžadují předání věci. Jsou to kauzální neformální
(bezforemné) lukrativní (bezplatné) smlouvy-stačí pouhá dohoda a předání věci, aby smlouva
vznikla. Původně byly 4, poté se jejich počet rozšířuje a vznikají reálné kontrakty
nepojmenované (viz 12).

Druhy reálných kontraktů

• Základní rozdíly
o Pojmenované
▪ Předmětem je jen jedna věc – ta se poskytuje a ta se také vrací
▪ Jsou neúplatné
▪ Jsou a dvojstranné nerovné popř. jednostranné /mutuum/ - jedna strana má
žalobu vždy=směřuje na vrácení věci, ta druhá tam být nemusí= žaloba
směřuje na náhradu škody která byla s věcí která byla poskytnuta vznikla
▪ Jsou známy právu klasickému, patří do základní typologie kontraktů
o Nepojmenované = inomináty
▪ Předmětem jsou dvě věci, jedna se poskytuje a druhá se dává protihodnotou
▪ Protihodnota – jsou úplatné, je to věc/činnost
▪ Obě strany jsou zároveň věřiteli a dlužníky
▪ Jsou v zásadě synallagmata – dvoustranné rovné
▪ Jako samostatnou kategorii uznává až justiniánské právo
• Pactum de contrahendo = smlouva o smlouvě budoucí
o Smlouva vzniká až předáním věci
o Dohoda, že toto předání proběhne, je pouze pactum de contrahendo (např. pactum
de mutuo dando)
o Pactum= neformální úmluva, která je nežalovatelná sama o sobě>to že se na něčem
dohodnu neznamená, že to bude závazné a žalovatelné, proto se to musí převézt do
formy stipulace x smlouva o smlouvě budoucí
•

1.Pojmenované
mutuum (zápůjčka)

• Mutuum je jednostranná smlouva přísného práva (stricti iuris). Cílem zápůjčky je

poskytnoudruhému úvěr. Věřitel převádí do dlužníkova vlastnictví určité množství věcí
zastupitelných (genericky určených) a ten se zavazuje, že mu po určité době totéž množství
věcí téhož druhu vrátí.
• Neúplatné – věřitel nemá nárok na úroky x lze si je dohodnout vedle smlouvy /formou
stipulace/
• Předmětem zápůjčky mohly být jen genericky určené věci- typicky peníze>ten kdo ji získá tak
se jakoby stane vlastníkem a pak musí stejnou hodnotu vrátit (ne úplně stejné bankovky, to
by nemělo smysl)
• SC Macedonianum – nelze půjčovat peníze synovi alieni iuris- v otcovi moci- s doložkou že
vrátí, až bude sui (bude nežalovatelný)
• Jednostranný kontrakt (žalobu má jen věřitel)
• Žaloby jsou „actiones stricti iudicii“ =soud nepřihlíží k ničemu co bylo ujednáno vedle, leda by
byla stipulace, ale potom se bude žalovat ze stipulace ne z mutuum
• Druhy žalob:
o Actio certae creditae pecuniae – předmětem zápůjčky jsou peníze
o Acto certae creditae rei – obecně, jakákoliv genericky určená (např.obilí)
Fenus = půjčka s úroky- asi sem napatří?, je velmi podobný mutuum, ale už obsahuje úroky

• Fenus nauticum
o Obdoba námořního pojištění – dlužník vrací peníze pouze v případě, že loď dorazí s
nákladem do přístavu, když se teda nějaká událost stane, tak nic nevracím
o Aleatorní smlouva(riskantní) – výše úroků dohadována neformálně a původně
libovolná /nad zákonnou sazbu-takže sice riskantní, ale zase se to mohlo vyplatit/ za
Justiniána usurae centesimae /12% ročně- před Justiniánem ještě víc/
o I tak se to vyplatilo, protože koupil levněji a prodal draze> jedna loď zaplatila platbu,
takže peněz bylo dost
• Fenus quasi nauticum – rybáři vyrážející na lov ryb

commodatum (půjčka nebo výpůjčka)

• Je to dvoustranná nerovná (inaequální) smlouva bonae fidei.

• Věřitel (comodant) dává dlužníkovi (comodatáři) individuálně určenou věc do bezplatného
užívání na určitou dobu s tím, že mu ji neporušenou po určité době vrátí a a i s plody, protože
není vlastníkem je jen detentorem
• Comodatář může věc užívat jen smluveným způsobem, Komodatář musí pečovat péči, kterou
věnuje diligentissimus pater familias (tento druh odpovědnosti= custodia) – odpovídá i za
cassus minor (např. za krádež)
• Jelikož je commodatum dvoustranná nerovná (inaequální) smlouva, existují 2 žaloby:
o actio commodati directa - povinnost věc vrátit a užívat ji jen smluveným způsobem
▪ komodant na vydání věci, případně na vše, co k ní přibylo
o actio commodati contraria
▪ komodatář na úhradu nákladů, které užitečně vynaložil na věc-půjčil mi káru
s rozbitým kolem, abych ho mohla používat, tak jsem to musela upravit>chci
ty prachy zpět, nebo pokud věc způsobila škodu, které mohl komodant
předejít; komodatář má retenční právo, pokud nezaplatil

podobné komodatu: Precarium – výprosa, rozdíl s komodatem: není zde časové omezení

• Výprosa – bezplatné půjčení individuálně určené věci bez pevně daného časového
omezení
• Vlastník může na prekaristovi žádat vrácení věci kdykoliv
• Prekarista původně nebyl chráněn, později chráněn interdikty x je jen detentor, ne
držitel!
• Vlastník – praetorská žaloba na vydání věci (uznalo se, že toto pactum je smlouva)
• Justiniánské právo – innominát
• Význam ve středověku
o Dnes OZ: §2189an zákona č. 89/2012 Sb.

depositum (smlouva o úschově)

• Depositum je dvoustranná nerovná smlouva.

• Deponent (vlastník věci) odevzdává do detence depozitáře (osoba, která uschovává) nějakou
movitou věc, aby ji bezplatně uschoval a na vyzvání vrátil.
• Cílem je věc uschovat, depozitář ji má hlídat
• Uschovanou věc nesmí depozitář užívat! >jinak se dopouští krádeže.
• odpovědnost za škodu: dolus /vždy/, culpa in concreto (musí pečovat „jako o své vlastní věci
– diligentia quam in suis“, takže pokud se o své věci stará špatně, tak si na to deponent
nemůže stěžovat, měl to předpokládat), cassus minor-tedy na custodii (bylo-li dohodnuto,
nebo pokud se vnutil, aby mu byla věc vložena do úschovy>protože když se vnutil, tak na tom
měl nějaký zájem>třeba se s tou věcí ukazovat, byl to tedy zisk ikdyž ne finanční)
• Jelikož je depositum dvoustranná nerovná (inaequální) smlouva, existují 2 žaloby:
o Actio depositi directa – na vrácení věci a vydání všeho, co k ní přibylo, depozitář
nemůže žádat proti této žalobě kompenzaci, při nevydání věci se dopouští
zpronevěry
o Actio depositi contraria – na náhradu užitečně vynaložených nákladů (krmila jsem
psa, kterého si u mě uchovali>ty náklady jsou na to žrádlo)
• Zvláštní typy úschovy
o Depositum irregulare – nepravidelné depositum
▪ Úschova genericky určených věcí, kdy se nevrací tytéž věci, ale věci téhož
druhu – depozitář tedy může věc použít, což u klasického depozita nejde
▪ Podobné mutuu x zde jde o prospěch deponenta
▪ Je předchůdcem našeho bankovnictví
o Depositum miserabile – pokud byla věc uschována v tísnivé situaci (např. požár,
válečný konflikt) a depozitář odmítne věc vrátit, je možno jej žalovat na duplum
(LDT)=dvojnásobek, je to trest, protože zneužil situace a nechce to vrátit
o Sekvetr – osoba, u které si jiné osoby uložili věc, jež je předmětem vlastnického
sporu, sekvestr ji má vydat tomu, kdo bude určen vlastníkem, je odvozeným
držitelem
▪ §968 ABGB: „Dá-li se věc, na kterou si někdo činí nárok, spornými stranami
nebo soudem někomu v úschovu; sluje schovatel: sekvestr. Práva a povinnosti
sekvestra posuzují se podle zásad zde stanovených.“
• Úschova v NOZ
o § 2402
▪ Smlouvou o úschově se schovatel zavazuje převzít věc, aby ji pro uschovatele
opatroval. Ve smlouvě lze ujednat, že schovatel může věc odevzdat do
úschovy dalšímu schovateli.
o § 2403 odst.1
▪ Schovatel opatruje převzatou věc, jak bylo ujednáno, jinak tak pečlivě, jak to
odpovídá povaze věci a jeho možnostem, aby na věci nevznikla škoda, a po
uplynutí doby úschovy věc uschovateli vrátí spolu s tím, co k ní přibylo.
- Sice neznáme culpu d. ale už to tady k tomu směřuje
o § 2405
▪ Užije-li schovatel převzatou věc pro sebe, umožní-li jinému užití věci nebo
dá-li ji do úschovy jinému bez svolení uschovatele nebo bez nezbytné
potřeby, nahradí uschovateli veškerou škodu, a to i nahodilou. To neplatí,
prokáže-li schovatel, že by škoda postihla věc i jinak.
o § 2406
▪ odst. 1
- Uschovatel nahradí schovateli nezbytné náklady, které na věc při
jejím opatrování vynaložil; náhrada jiných nákladů schovateli náleží,
nebylo-li jinak ujednáno, jako nepřikázanému jednateli.
 ▪ odst. 2
- Úplata za úschovu náleží schovateli jen tehdy, bylo-li to ujednáno
nebo plyne-li to ze zvyklostí, z předchozího styku stran nebo z
předmětu činnosti schovatele.
o Není ani v NOZ předpoklad automatické odměny, ta může
být až když si ji sjednáme

pignus-smlouva o zástavě ruční

• Má akcesorickou povahu k hlavní obligaci (typicky mutuu)- – označení věřitel a dlužník je

odvozen z hlavní obligace
• dvoustranný nerovný (inaequální) reálný kauzální neformální kontrakt bonae fidei.
• Jedná se o obligační i zástavní právo (viz 7). Ke vzniku zástavního práva bylo třeba věřiteli
odevzdat movitou nebo nemovitou věc, která byla zástavou (zajišťovala pohledávku) a
kterou pak věřitel (creditor) ovládal. Věřitel (creditor) získal věcné právo k věci cizí - k věci
dlužníka (debitora). Právo držet zastavenou věc u ruční zástavy (pignu) přísluší věřiteli od
okamžiku vzniku zástavního práva, věřiteli vzniká věcné právo k věci cizí (k věci zástavce).
• Pokud byla pohledávka zaplacena, musel zástavní věřitel věc i s příbytky vrátit. Jelikož je
pignus dvoustranná nerovná (inaequální) smlouva, existují 2 žaloby:
o actio pigneraticia directa - žaloba dlužníka (debitora)
▪ zástavce žádá navrácení zastavené věci, případně přebytku z prodeje z
prodané zástavy=hyperochy
o actio pigneraticia contraria - žaloba zástavce (věřitele, creditora)
▪ zástavní věřitel žádá úhradu užitečných nákladů na věc, popř. náhradu škody,
jež zástavou vznikla
• odpovídá za škodu v míře custodie
• princip utility= kdo ze vztahu má větší prospěch musí nést větší míru rizika
• Zastavená věc nesmí být užívána, jinak by se zástavní věřitel dopustil furta (krádeže).
• Zástavní věřitel byl také povinen těžit plody a jejich hodnota byla odečítána od pohledávky.
• Pignus je subsidiárním právem, tzn. zanikne-li dluh, zanikne věcné právo k věci cizí
• Věcně právní rozsah zástavního práva-opakování
o zástavní věřitel je detentorem x s ochranou jako držitel
o Má i věcnou žalobu: vindicatio pignoris (proti dlužníkově vindikaci i proti třetím
osobám)
o Zástava propadná – může si ji ponechat
o Zástava prodejná
▪ zástavní věřitel prodejem převádí vlastnické právo – ačkoliv není vlastník!
▪ Částka, kterou získal z prodeje slouží k uspokojení jeho pohledávky
▪ Hyperocha – přebytek, který zbude po prodeji
•

2.Nepojmenované viz 12
21. Náhrada škody (vývoj, pojmové znaky, formy zavinění)
• Lata culpa est nimia neglegentia id est non intellegere quod omnes intellegunt.- Hrubá nedbalost je
přílišné nedbání, to jest nevědění toho, co vědí všichni.

• Škoda neboli damnum je újma na statcích druhého způsobená a zaviněná naším jednáním.
Náhrada škody se skládá ze dvou pojmových znaků:
• damnum emergens
 o = vzcházející/skutečná škoda je majetková újma, která skutečně nastala. K vyčíslení
škody bylo zapotřebí objektivní ocenění věci poškozené nebo zničené. Cena
subjektivní byla odebrána.
• lucrum cessans
o neboli ušlý zisk je ztráta, ke které by nedošlo, kdyby věc nebyla poškozena.
• Interesse
o Damnum emergens a lucrum cessans byly spojovány do pojmu interese. Interese je
rozdíl mezi majetkovým stavem poškozeného v okamžiku rozsudku a majetkem,
který by poškozený měl, kdyby ke škodě nedošlo. Platí zde zásada Casum sentit
dominus. = Za náhodnou škodu odpovídá vlastník. Vlastník jako věřitel odpovídá i za
škody, které na jeho majetku vznikly bez zavinění dlužníka (tedy i vis maior = z vyšší
moci). Je-li náhrada škody určena smluvně, smlouva musí nezbytně obsahovat i
předpoklady, za kterých se bude náhrada plnit.
o Hradí se u bona fidei
o Někdy omezen (právní vady u kupní smlouvy – dvojnásobek ceny věci)
o Druhy: pozitivní (nesplnění závazku), negativní (škoda vznikla jednáním věřitele, který
věřil, že smlouva bude splněna)
• Kauzální nexus=příčinná souvislost je objektivní spojitost mezi jednáním dlužníka a nastalou
újmou.
• Stanovení výše škody
o Výpočet:
▪ verum rei pretium – reálná cena, kterou má věc na trhu
▪ aestimatio – ocenění, nevychází se ze škody, ale poškozený si to ocení (např.
poškození u urážky)
o Nehradí se:
▪ Nehmotná škoda (zohyzdění – nešlo ocenit na peníze)
▪ Pretium affectionis – cena obliby, tedy můj oblíbený plyšák který je
památkou na babičku, hodnota je dána okolnostmi a ne tou věcí samotnou,
ta mu přidává cenu, (reálná cena=za kolik bych stejnou věc dnes koupila)

Culpa
• Předpokladem subjektivního vztahu dlužníka ke škodlivému následku je v širším slova smyslu
zavinění = culpa. Culpa se dělí na:
o Dolus=zaviněné jednání úmyslné
▪ = úmysl, zlý úmysl - Stav vědomí člověka, který jedná určitým způsobem,
ačkoliv ví, jaké škodlivé účinky může jeho jednání mít.
▪ Někdy se jako dolozní jednání kvalifikovalo veškeré jednání neslušné a
nepoctivé.
▪ Za úmysl pachatel odpovídá vždy, nelze tuto odpovědnost vyloučit smluvně
(jako u nedbalosti). Pachatel si musí být vědom všech podstatných náležitostí
deliktu (nemůže se tak například zmocnit cizí věci, kterou pokládá za vlastní).
▪ Dolus je pojmovým znakem pro krádež (furtum), loupež (rapina), urážku na
cti (iniuria), vis ac metus a dolus (podvod).
o culpa = nedbalost v užším slova smyslu
▪ Stav vědomí člověka, který jedná určitým způsobem a neuvědomuje si
škodlivé důsledky, které by mohlo toto jednání mít.
▪ Culpa může spočívat v jednání komisivním (konání), ale i omisivním
(opomenutí, např. neposkytnutí pomoci). Pro určení toho, co je nedbalé, se
 užívá abstraktní měřítko pečlivosti a ostražitosti starostlivého hospodáře. V
justiniánském právu pojem rozpracován:
• culpa lata - hrubá nedbalost, téměr úmysl, ale chybí volní prvek
(mám pořádného psa, metr dvacet v kohoutku, nedám mu dva dny
nažrat, mám ho přivázaného na nitce, půjdu s ním kolem souseda,
kterého nenávidím, a pes ho pokouše), platí zásada Culpa lata dolo
comparabitur. = Hrubá nedbalost se rovná zlému úmyslu., Lata culpa
est nimia neglegentia id est non intellegere quod omnes intellegunt.
= Hrubá nedbalost je příslišné nedbání, to jest nevědění toho, co
vědí všichni.
• culpa levis(/omnis=dán skutečností, že zahrnuje všechny ostatní
nedbalosti)- nedbalost normální/běžná/obecná, opakem je culpa
lata, je potřeba průměrná péče podle obecného měřítka
starostlivého hospodáře= pečlivý pater familias (tak by se měl o věci
starat ideální PF), aby byl člověk z takovéto nedbalosti osvobozen;
tato nedbalost je běžná v lidském jednání, spíše forma nepozornosti-
(Justinián – je-li smlouva v zájmu dlužníka nebo obou stran)
• culpa in concreto - nedbalost relativní, snížení objektivního kritéria
na subjektivní úroveň- chová-li se dlužník ke svým vlastním věcem
lépe než k cizímu majetku, pak odpovídá za tuto nedbalost (vyžaduje
se péče jako o své vlastní věci), ale pokud se stará o své věci stejně,
tak neodpovídá
▪ Cassus – náhoda
• Cassus minor – lze zabránit, např. krádeži– custodia – odpovídá péče
diligentissimus pater familias=přepečlivého PF
- Objektivní odpovědnost – tam, kde je předmětem návrat
věci (commodatum, locatio-conductio,…) a má z něj
prospěch dlužník+ lodníci, hostinští, …
- Cassus maior – nelze zabránit (vis maior) – Casum sentit
dominus =nebezpečí náhodné zkázy věci vždy postihuje
vlastníka, tady dlužník neodpovídá za toto x furtum - Zloděj
je vždy v prodlení.-odpovídá stejně jako dlužník v prodlení+
mora debitoris=prodlení dlužníka (dlužník měl plnit, ale ještě
neplnil, proto se mu zvyšuje povinnost, právě až na úroveň
vyšší-tedy odpovídá i za cassus maior)
- Jsou to: přírodní jevy, právní akty (prohlášení za res extra
commercium z věci která nebyla neobchodovatelná), jednání
třetích osob, které není možno ovlivnit (nepřítel, lupič-
protože od krádeže je ochoten i ublížit, pirát…)
- Receptum nautarum – námořníci mají odpovědnost i za
ztroskotání a piráty
▪ custodia
• Odpovědnost i za náhodu bez zavinění; vlastník věci má např.
předpokládat, že bude pršet. Custodia je také důsledkem některých
smluv (commodatum - dlužník odpovídá až do výše custodie × u
deposita odpovídá za dolus a nedbalost).
22. Naturální obligace, adjektické žaloby, utvrzení obligace, zánik obligace
• Volenti non fit iniuria. - Tomu, kdo je svolný, se neděje bezpráví.

Naturální obligace
• Závazek, kde dluh není podepřen ručením
• Naturální obligace se narozdíl od ostatních obligací vyznačuje tím, že je nežalovatelná.
• Jedná se o případy, kdy někomu vznikne dluh a druhému pohledávka. Dlužník ale za dluh
neručí, a proto věřitel nemůže svůj nárok vymáhat žalobou. Plnění ze strany dlužníka je
pouze dobrovolné.
• u smlouvy s otrokem, nedospělcem apod.
• Pokud dlužník pohledávku uhradí, jde o plnění řádné, a proto je nevymahatelné zpět.
Dobrovolné plnění není považováno ani za nedluh /indebitum/ ani za bezdůvodné obohacení
• Věřitel má oluti retentio neboli právo podržet splněné. Dlužníkovi nepřísluší žaloba z
bezdůvodného obohacení (condictio indebiti = kondikce nedluhu) proti věřiteli.
• Hlavní typy
o závazek otroka
o Závazek osoby alieni iuris
o Další: Pactum nudum – obyčejná dohoda tedy netypizovaný závazek; Poskytnutí
peněz mezi manželi; Závazek nedospělce bez souhlasu poručníka;, SC
Macedonianum – nelze žalovat syna alieni iuris o peníze mu půjčené ani když se
stane sui iuris

Ochrana naturální obligace

• Civilní právo – neexistuje
• Honorální právo – protože když jsem svěřila otrokovi peculio, on se zaváže, plnit nemusí a
nelze žalovat ani jeho pána, tak se museli vytvořit ochrané věci
o Pactum nudum – actio in factum concepta (později žaloby na často se opakující
situace)-žaloby koncipované na základě nějakého skutkového stavu
o Adjektické žaloby praetorského ediktu (Actiones adiectae qualitis) X adjektická
pakta>není to to samé, neplést
▪ intence jmenuje osobu podřízenou- toho kdo se zavázal, např. otroka x
kondemnace-rozsudek jmenuje nositele moci (pater familias nebo
zaměstnavatel)
▪ Jedná se o žaloby zavedené praetorem na vymáhámí závazků podřízených
osob na majiteli moci.
▪ actio de in rem peculio
• proti PF za osoby s peculiem, odpovědnost „dumtaxat peculio“= do
hodnoty peculia, takže pokud dluh přesáhne hodnotu peculia tak to
nad hodnotu peculia je pro věřitele ztraceno a nedostane ji
• z kontraktů osob podřízených, kterým pater familias dal do faktické
správy peculium (majetek, který pater familias vyděloval pro své
syny či otroky, aby na něm hospodařili, tento majetek byl ale v moci
patera familia; otroci si z pekuniárního majetku kupovali svobodu).
▪ actio de in rem verso
• PF za jednání osob bez peculia , odpovídá se do hodnoty obohacení
• Žaloba proti majiteli moci, jehož podřízený získal právním jednáním
majetkový prospěch, který přešel přímo do majetku patera familia.
Žaloba byla až do výše majetkového prospěchu.
 ▪ actio tributoria
• proti PF, na poměrné vyrovnání, pokud přednostně uspokojil své
pohledávky k peculiu
• Synovo/otrokovo peculium určeno k provozu nějaké živnosti nebo
obchodu. Žaloba směřovala proti nositeli rodinné moci, který si
oddělil více než poměrnou část z pohledávek vůči jemu poddané
osobě, která provozovala živnost.
▪ A. quod iussu – proti PF, poud podřízená osoba jednala z jeho příkazu, plná
odpovědnost
▪ A. exercitoria – proti PF nebo vlastníkovi lodě (exercitor navis) za závazky
osoby, která je kapitánem lodě (magister navis)
▪ A. institoria – proti PF, pokud je předmětem peculia dílna, nebo pokud je
dílna pronajata jiné osobě

Utvrzení obligace
• Každá obligace byla v římském právu chráněna žalobou, která umožňovala věřiteli, aby si v
případě nesplnění dlužníkových povinností odebral za asistence státních orgánů z dlužníkova
majetku peněžitý ekvivalent svého nároku. Civilní právo – typizované závazky mají svou
právní ochranu skrz konkrétní žalobu (x pacta – o obecné rovině) X Snaha zajistit nárok aniž
by bylo třeba domáhat se v soudním procesu. Rozlišujeme 2 základní skupiny-dle dvou
hlavních účelů (usnadnit vymáhání obligace a zajistit hospodářský efekt):
• utvrzující způsoby usnadňující postavení věřitele při dobývání pohledávky
o Tento způsob má ryze osobní charakter> směřují k oslabení výhradě osobního
charakteru obligace
o Typicky adstipulace - Adstipulátor je vedlejší věřitel, kterému dlužník stipulací slibuje
stejné plnění, co slíbil hlavnímu věřiteli.
o věřitelská solidarita - Uplatňuje se u nedílné obligace, kde je více věřitelů na jedné
straně. Byla častou formou dědického odkazu (legát, fideikomis), stipulace apod.
• utvrzující způsoby zajišťující hospodářský efekt obligace- Cílem je se soudnímu řízení úplně
vyhnout a přitom získat hmotné uspokojení své pohledávky- takže škoda by neměla být
žádná nebo být co nejmenší (Další může být SANKČNÍ- Někdy ani nemusí dojít ke škodě, ale
cílem je předejít možné hrozící škodě (smluvní pokuta-pokud naplní podmínku pokuty, tak ji
zaplatí ať už škoda vznikne či ne))

Ostatní možnosti zajištění obligace

• Arrha – závdavek
o Sloužila jako důkaz o uzavřen smlouvy-strany si vyměnili předmět na důkaz, ten si
pak vrátili
o Arrha poenitentialis=trestající – justiniánské právo (vliv řeckého práva), může
fungovat jako sankce při nesplnění smlouvy – strana při odstoupení věc ztrácí –
odstoupí-li druhá strana, je povinna dát dvojnásobek
• Stipulatio poene –konvenční pokuta
o slib plnění (peněžitého) pro případ nesplnění určitého závazku, o smluv bonae fidei
stačí jako pactum x jinak je potřeba stipulace, aby byla uznatelná, je jedno jestli
vznikne nesplněním závazku škoda věřiteli nebo ne
o nepravá pokuta – pokud přistupuje k obligaci nežalovatelné (pro obligaci naturální),
ale pokuta vymahatelná je
• Iusiurandum – přísaha (zmínka z dob Alexandra Severa)
 • Constitutum debiti proprii – de facto uznání dluhu
o Pactum, že bude plnit to, co se z nějakého důvodu zavázal, ale došlo ke změně v
plnění
o Bylo možno vztáhnout i na naturální obligace (dnes na situace kde je promlčená-já
sepíšu s dlužníkem uznání dluhu), které se tím staly žalovatelné
o Obdobou receptum argentarium – závazek bankéře třetí osobě, že bude platit něco
na účet svého klienta. Justinián obojí sloučil
• Úroky - /ze smlouvy ale i ze zákona/, u obchodníků a námořního pojištění sazba zvýšená /8%
a 12%/, zákaz antocismu – tj. braní úroků z úroků + úroková obligace končí dosažením úroků
hodnoty hlavního dluhu
• Přepis z věci na osobu – převedením na formální obligaci dostává věřitel k dispozici actio
stricti iuris – má jednodušší dokazování

Osobní

• intercesse zřizované třetí osobou, nikoliv konkrétní věcí - dělí se na 3 druhy:

o intercesse kumulativní = záruky, kdy se třetí osoba zavazuje vedle hlavního dlužníka
buď jako rukojmí=subsidiární, nebo jako dlužník solidární, nebo dává do zástavy
vlastní věc na cizí dluh.
o intercesse privativní = záruky, kterými se třetí osoba zavazuje místo hlavního dlužníka
a ten se osvobozuje od závazku, je potřeba souhlas věřitele (ne nutně dlužníka)
o intercesse mlčky provedená = tacitní = dlužník zůstává úplně mimo.
o Archaické právo, nejsou moc významné, pro úplnost
▪ Praedes
▪ Vades – záruka, že se žalovaný dostaví k řízení in iure (legisakční proces)
▪ Vindex – záruka, že se žalovaný podrobí in ius vocatio/manus inectio
(legisakční proces)
o Doba klasická a poklasická
▪ Dlužnická solidarita
• je možno obrátit se na kteréhokoliv z dlužníků a ten je povinen plnit
celý závazek (in solidum)
• riziko neúspěšné žaloby – je ztracen nárok vůči všem (nejen vůči
tomu koho žaloval a prohrál), ale 531 n.l. Justinián tento konsumpční
účinek zrušil>prohraju s jedním, obrátím se na dalšího, na dalšího…
až je uspokojena pohledávka
• Každý ze solidárních dlužníků odpovídá za celý dluh. Věřitel může
plnění vymáhat a žalovat kteréhokoli z nich. Vztahy mezi solidárními
dlužníky si dlužníci upravovali sami.
• Zřizováno sponsí=dáním slibu
▪ Rukojemství-Adpromisio – slib poskytnout totéž, co dluží dlužník z hlavního
závazku, zřízeno sposio, fideiprommissio, fideiussio x nemohly poskytnout
ženy (SC Vellianum), za Justiniana výjimečně mohly (veřejná listina s 3mi
svědky, ne pro manžela)
• ? Rukojemství vzniká na základě mandata (smlouvy příkazní) nebo
nepřikázaného jednatelství (kvazikontrakt).
• Fideiussio
o Původně fungoval jako dlužnická solidarita (nebyla povinnost
se obrátit na věřitele)-dlužník a věřitel na stejné úrovni
 o Beneficium divisionis (Hadrián) – žalovaný mohl žádat, aby
věřitel rozdělil svou pohledávku i na ostatní přítomné a
schopné platit
o Beneficium excussionis (Justinián) – je možno žádat, aby byl
nejprve žalován původní dlužník
o Vztah dlužník-ručitel
▪ Povinnost ze zákona zaplatit ručiteli (lex Furia de
sponsu) – je to ale spíše výjimka, spíš se uzavírala
smlouva mezi dlužníkem a ručitelem, potom
Možnost využít actio de mandatu , popř. a.
negotiorum gestio-nepřikázaného jednatelství (bez
smlouvy)
▪ Ručitel jakoby koupil pohledávku – věřitel mu
postupuje své žaloby vůči dlužníkovi>ručitel přebírá
věřitelovi žaloby(beneficium cedendarum actionum)
• Další možnosti vedle Fideiussio
o Constitutum debiti alieni
▪ Pactum=neformální jednání chráněné skrz praetora,
že splní dluh někoho jiného
▪ Rozdíl: forma + nemusí být plněno totéž (jin místo,
čas i předmět), na tento závazek nemají vliv změny
hlavní obligace
▪ Od Justiniána mají též nárok na beneficium divisionis
o Mandatum qualificatum (příkaz úvěrový)
▪ Osoba A přikazuje osobě B, aby osobě C poskytla
nějaké plnění (zastupitelných věcí-typicky peníze) a
odpovídá B, že osoba C mu toto plnění vrátí
▪ Osoba A=Mandator má též beneficium divisionis
▪ Nárok na regres - actio mandati contaria
▪ Konsensuální kontrakt – je možno uzavřít i na dálku

věcné –

• Řadíme sem zástavní právo (viz 7). Je to záruka obligace zřizovaná dlužníkem nebo třetí
osobou.
▪ Římané preferovali osobní
▪ Věřiteli vzniká věcný nárok k nějaké věci dlužníka
▪ Není-li závazek splněn – věřitel se může uspokojit na dlužníkovi věci
▪ V obecné rovině zástava
• Propadná
o v případě neuhrazení si věřitel mže věc ponechat
o Fiducie
o Ruční zástava – na základě dohody (lex commissoria) x Konstantin I. Zakázal
takové zástavy (poč. 4. stol.) – mohla totiž být využívána jako lichva (do
zástavy dána dražší věc, než byl dluh>věřitel získal větší peníze než o které
přišel)
• Prodejná (pactum distrahendi)
o věřitel si věc neponechá, ale je povinen jí prodat a uspokojit se z výtěžku
 o V době Severovců bylo možno sjednat x od Justiniána je essentiale
negotii=podstatná náležitost>jediná možnost jak může být se zástavou
zacházeno
o Hyperocha – rozdíl mezi dluhem a hodnotou věci, který je věřitel povinen
vrátit dlužníkovi
▪ Předmět zástavy
• Věc in commercio, která může být zcizena x může být i věcné právo(tedy nehmotná
věc), k němuž je možno ius possidendi a distrahendi (peněžité pohledávky)
• Rozšiřuje se – skrz akcesi, plody x plody je možno zastavit i samostatně
• Věc hromadná – stádo (ale i sklad a vše v něm) – rozhoduje stav v době realizaci
zástavy
• Je možno zastavit i spoluvlastnický podíl
• Věc souborná - rozhoduje stav v době zřízení zástavy
• Možno zastavit i budoucí práva (např. služebnosti) x až od Justiniána
▪ Předmět zajištění
• Zajištěna může být jakákoliv obligace:
• Obligace pod podmínkou (neúčinná do splnění podmínky)
• Naturální obligace- není možno zažalovat obligaci ale je možné se hojit na
věcněprávním zajištění
• Obligace budoucí (vznik až ke vzniku budoucí obligace)
• Zástavní právo je nedílné – je zabezpečen celé i jen část obligace – tedy obligace, i
když je zčásti splněna, tak zástava trvá v celém rozsahu až do konce
• Může být zřízeno dlužníkem, ale i třetí osobou=intercesse
▪ Fiducia
• Převod k věrné ruce
• Dlužník převedl do kviritského vlastnictví nějaký svůj předmět (mancipacio, in iure
cessio)
o Někdy též řazena do reálných kontraktů (Bonfante)
• Věřitel (fiduciarius) se zavazuje, že při splnění dluhu převede věc zpět na dlužníka
(pactum fiducias-původně nebylo soudně vymahatelné a spoléhalo se, že věřitel
bude jednat morálně)
• Ochrana: Acto fiduciae – až později, původně jen morální závazek (viz název)
o zástavní dlužník, pokud nedojde k převedení zpět
o původně actio in factum
o měla infamující následky>věřitel musel vrátit věc a pozbýval cti
• Mizí postupně spolu s mancipací a iniurecessí v době poklasické
▪ PIGNUS – zástava ruční (pignus datus)
• Reálný kontrakt pojmenovaný (typizovaný)
• Od doby císařské už stačilo se jen dohodnout, aniž by věc byla předána
• Věcné právo k věci cizí
• Dlužník předá věřiteli svou věc – ten ji má v detenci, má však pozici odvozeného
držitele (je chráněn-interdikty)-rozdíl od fiducie, kde se stává věřitel vlastníkem
• Nelze zřídit ve prospěch více věřitelů (proto vznikla hypotheca)
• Funkce:
o Zajišťovací – je zvýšena jistota věřitele
 o Uhrazovací – nedojde-li k naplnění, je věřitel oprávněn si věc ponechat
(prodat) x v případě škody odpovídá až do míry custodie (úmyslně,
z nedbalosti i za krádež)
• Ochrana:
o Actio pignerititia directa - na vydání věci po zaplacení částky
o Actio pignerititia contraria – na náhradu nákladů, které by s věcí vznikly
o Gordiánské retenční právo –je možno zadržet věc i po zaplacení pohledávky,
má-li jiné další pohledávky (i když nebyly zástavou zajištěny) – věřitel má
proti dlužníkově žalobě exceptio doli pokud dlužní vystoupí s Actio pignerititia
directa
• Druhy
o Pignus voluntarius – je postaven na dobrovolnosti, je tedy uzavírán na
základě dohody-smlouvy, může být ale i ustanoven na základě závěti
o Pignus legalis – vzniká zástavní právo na základě zákona, je určen k ochraně
určitých věřitelů
▪ Pignus specialis – týká se jen některých věcí dlužníka
• Př. pronajímatel bytu ho má k movitým věcem nájemníka (u
městských nemovitostí), poručenec k věcem poručníka
nabytým za jeho peníze
▪ Pignus generalis – jde o celý majetek dlužníka
• Př. fiscus má nárok na majetek osoby, který dluží na daních,
nedospělec (nezletilí) k majetku poručníka (opatrovníka)
▪ Pignus ex causa iudicati captum – cílem je umožnit nucený výkon
rozsudku (kogniční řízení)- apparitores- pomocný úřednický aparát
zabavují věc patřící odsouzenému dlužníkovi
▪ HYPOTHECA - ὑποθήκη hypothḗkē
• Název řecký a vývoj v Řecku (již cca 3. stol. př. Kr.) a Římě odlišný
• Řím - vývoj:
• S jistotou už 2. stol. př. Kr. (Cato Censorius)
o Pachtýř (typicky zemědělského pozemku-má právo brát plody) zastavuje
propachtovateli (majiteli pozemku) věc, jež užívá k obdělávání pozemku-
otroci, dobytek…, popř. které na pozemek dopravil (invecta et illata), ale ty
potřebuje k obdělávání, při odstěhování je-li mu bráněno v odnesení věcí,
může použít interdictum de migrando
o Propachtovatel je mohl získat až když nebude pacht placen (původně
svémocí, protože byla neformální)
• Původně neformální x skutečně chráněno až díky praetorovi:
o Interdictum Salvianum - propachtovatel se může chopit držby vnesených
věcí, může ho použít jen proti pastýři, cůči 3 osobám není chráněn.
o Actio Serviana – bylo ji možno použít i vůči třetím osobám, které by
zastavenou věc zadržovali (později zvaná „vindicatio pignoris“), autor patrně
Servius Sulpicius Rufus, 1. stol. př. Kr.)
o Actio quasi Serviana – chrání všechny vztahy, kdy věřitel neměl dlužníkovu
věc v moci, tím se odděluje od vztahu pachtýře a propachtovatele x až doba
poklasická!
• Termín Hypotheca (řecká)převzata v 4. stol. z východních provincií za císaře Julinána
(360-63)
 • Dig. 13.7.9.2 (Ulp. 28 k Ediktu): Proprie pignus dicimus, quod ad creditorem transit,
hypothecam, cum non transit nec possessio ad creditorem. – Pignus říkáme tam, kde
věc přechází k věřiteli, hypotéka tam, kde nepřechází ani věc ani držba
▪ Zánik závazku
• Zánik zajištěné obligace – akcesorická povaha
• Splnění zajištěné obligace –ideální situace, věřitel uspojen, dtto
o Výjimka: Pignus Gordianus (viz výše) při dalších dluzích
• Zánik předmětu zástavy či hypotéky
• Confusio – věřitel se stane vlastníkem zástavy
• Remissio – vzdání se zástavního práva věřitelem (pokud by žaloval, může být použita
exceptio pacti/doli)
• Věc nabude do vlastnictví třetí osoba v dobré víře (neví o zástavě)
• Lex commissoria=zástava propadná>zástava propadla věřiteli, ten se stal jejím
vlastníkem

Zánik obligace
• Mohl zaniknout s uspokojením i bez uspokojení věřitele
• Podle ius civile-zánik ipso iure=ze samotné povahy práva
o solutio
▪ soluce, znamená splnění obligace.
▪ zásada Solvere dicimus eum qui fecit, quod facere promisit. = Říkáme, že
plnění poskytl ten, kdo udělal, co udělat slíbil. Nabídne-li dlužník věřiteli jiné
plnění a věřitel ho přijme, obligace zaniká.
▪ Dlužník je povinen poskytnout celé plnění, které se poskytuje věřiteli. Není-li
čas plnění stanoven, dlužník může plnit kdykoli. Na důkaz poskytnutého
plnění se dlužníkovi vydává písemné potvrzení.
▪ Musí být splněny všechny náležitosti:
• čas: není-li dohodnut, tak na požádání (s přiměřenou lhůtou-tedy
nemusí být v tom okamžiku, ale věřitel musí poskytnout přiměřenou
lhůtu) + prodloužení – „příročí“ – moratorium
• místo: není-li dohodnuto může dlužník plnit „kdekoliv“ (ale závisí, co
je předmětem- nemovitost v místě nemovitosti)
• osoba: věřiteli (poručníkovi, osobě alieni iuris v moci věřitele,
vedlejšímu věřiteli)
• Předmět: není-li je možno
o Přijmout místo plněného (jiné plnění : místo peněz hodinky)
o Přijmout na plnění (přijme hodinky, aby je zpeněžil a pak je
splněno)
▪ Prodlení – mora
• Mora debitoris
o prodlení dlužníka – dlužník u dospělé pohledávky
neomluvitelně neposkytl plnění, někdy nutné dlužníka vyzvat
(justiniánské právo x ne u deliktu, stanovené doby plnění a u
nezastižitelného dlužníka)
o Dlužníka je možno žalovat, zvyšuje se odpovědnost dlužníka i
za cassus maior (vis maior) + možnost žádat úroky z prodlení
• Mora creditoris
 o Prodlení věřitele – věřitel bezdůvodně nepřijal nabízené
plnění bez důvodu, nebo nevytvořil podmínky pro splnění
obligace
o Dlužník odpovídá jen za škodu způsobenou úmyslně, pokud
zanikne věc genericky určená, obligace zaniká
o Přestávají se počítat úroky, nemůže se dlužník dostat do
prodlení, při žalobě může použít námitku podvodu, má nárok
na náhradu škody a nákladů (když např. musí věc někde
skladovat)
o Může plnit náhradním způsobem: uschovat u sebe, uschovat
ve veřejné pokladně, prodat předmět obligace, předmět
opustit /vyhodit/(např. si věřitel nepřebral sudy s vínem,
sudy bylo potřeba>víno se vylilo)
• >Purgatio morae
o příslušná strana splní – končí účinky prodlení x zůstává
povinnost nahradit škodu, která prodlením vznikla
o novatio
▪ novace znamená přenos staré obligace do obligace nové. Nová obligace je
realizovaná pouze formou abstraktních kontraktů. Nová obligace se musí od
staré obligace něčím odlišovat.
▪ Nahrazení původního závazku novým závazkem se stejným obsahem, ale
nějakým novým prvkem (aliquid novi)-ústní smlouva>písemná smlouva
▪ Pokud by plnění nové obligace bylo jiné, obligace se kumulují (bude nutno
splnit obě dvě X pokud je novace, tak plním tu novou)
▪ Zanikají akcesoricky navázané závazky
▪ Justinián – musí být jasně vyjádřená vůle k novaci
▪ Novatio necessaria – dochází k ní litiskontestací
o confusio
▪ splynutí nastává, pokud osoba dlužníka a věřitele splynula v jednu.
▪ např. věřitel se stane dlužníkovým dědicem
o Solutio per as et liberam
o Acceptilatio
▪ Prominutí dluhu>nedojde k uspokojení věřitele
▪ Dvoustranné jednání opačné k tomu, jež vedlo ke vzniku závazku
▪ Nutný souhlas dlužníka
▪ Typy:
• Acceptilatio verbis=slovně
• Acceptilatio literis=písemně
o Concursus causarum
▪ =souběh kauz
▪ Věřitel obdrží plnění z jiného důvodu, než ho původně obdržet měl, pokud
obě kauzy jsou lukrativní, tak je dluh splněn (Salvus Iulianus-podle něj)
▪ Např. odkaz
o Contrarius consensus
o Recessio
▪ jednostranné odstoupení
▪ u kupní smlouvy na základě adjektických dohod (např. dohoda o znelíbení
se-dnes bez udání důvodu vrátím zboží )
 ▪ u společenské smlouvy
o Smrt a kapitisdeminuce
▪ Archaické právo – původně nepřenosné x u smluv se připouštěl přechod na
dědice
▪ Klasické právo
• Nepřenosné jsou závazky osobní povahy (mandatum, societas)
• Pasivně (výjimečně i aktivně) nezděditelné jsou poenální=trestající
žaloby z deliktů, ale pokud vznikla škoda, tak tu už po dědicích
pachatele chtít můžeme
o Dodatečná nemožnost plnění
▪ Předmětem musí být individuálně určená věc a nemožnost musí nastat až po
vzniku obligace
▪ Zánik musí být z důvodu náhody X z viny dlužníka závazek trvá dále a dlužník
má povinnost nahradit škodu
• Podle honorálního práva- zánik ope exceptionis=na základě námitky, závazek zůstává platný,
ale pokud by byl žalován, tak může použít námitku, pak by mohlo dojít k neplatnosti
o compensatio
▪ kompenzace znamená odečtení/započtení
▪ nastává za předpokladu, že věřitel je současně dlužníkem svého dlužníka a
dlužník věřitelem svého věřitele. Strany se tak dohodnou a své pohledávky si
odečtou a zůstává závazek plnit přebytek. Pohledávky musí být žalovatelné.
▪ Podmínky, aby došlo k započtení (dle justiniánského práva):
• Vzájemné (ne já a tvoje manželka, pouze já a ty)
• Platné
• Dospělé-pohledávka by měla být plněna
• Snadno prokazatelné
• Stejného druhu – nemusí být stejné kauzy, tedy je jedno jestli mi
dluží z nájmu a já jemu z dluhu, protože obojí budou peníze
• Vyloučené pohledávky: např. z deliktu, proti státní pokladně
▪ Druhy:
• Voluntaria – na základě dohody (pacta), neformální – římské právo
klasické původně neznalo)
• Necessaria – na základě soudního rozhodnutí, pak musí být započtení
provedeno(obligace zaniká rozsudkem který započtení nakázal,
nikoliv započtením).
o Pactum de non petendo
▪ Prominutí dluhu-dohoda o tom, že nebude vymáháno
▪ Neformální dohoda věřitele a dlužníka, že dluh nebude vymáhán vůbec nebo
po určitou dobu
▪ Závazek zůstává platným, nezaniká, ale dlužník má námitku>Ochrana
exceptio pacti
▪ Typy:
• De non petendo in rem – dědic a přísluší i dědicům dlužníka nebo
solidárním spoludlužníkům (takže i ti smí využít této námitky)
• De non petendo in personam – námitku smí použít výlučně dlužník
o Transactio
 ▪ Dohoda věřitele a dlužníka, že si učiní ústupky, aby se vyhnuli soudnímu
řízení
▪ Klasické právo – stipulace, tedy formální závazek x v neformální podobě patří
mezi innomináty
▪ Ochrana: exceptio pacti, actio praesriptis verbis (justiniánské právo
Praesriptio longi temporis-už přímo žaloba)

Ochrana-žaloby z obligací
• ACTIONES IN PERSONAM-směřují proti konkrétní osobě (věřitele/dlužníka)
• Pouze proti osobě dlužníka – nárok na konání či nekonání
• Defenzní povinnost – musel se před magistrátem obhajovat (ten kdo je žalován)
• Pokud by tak neučinil, praetor může zahájit majetkovou exekuci (missio in bona – umožní
věřiteli ujmout se dlužníkova majetku, popř. i jeho osoby)
• Litiskontestací dochází k tzv. nutné novaci (závazek se přetváří na závazek ze žaloby)
• Rozsudek zní vždy na peníze
• Žaloby civilní
o Actiones in ius conceptae
• Plnění neurčité (dare facere) – v intenci je třeba uvést kauzu (důvod proč
k tomu dochází)
• Plnění určité (dare) – není třeba uvádět, jsou žaloby abstraktní, tzv. kondikce
(condictiones)
o Žaloby ze smluv
• Actiones bonae fidei=žaloby volného práva
o Soud musí přihlížet i k ostatním ujednáním mezi stranami=pactum,
ikdyž není žalovatelné tak přes žaloby volného práva ho musí soud
brát v potaz, k obvyklostem na tržišti, k jiným nárokům mezi
stranami – obecně vše, co může postavení stran ovlivnit
o Ve formuli se objevují výrazy: „….vše co podle zásad dobré víry má
vydat/udělat…“
o Kupní smlouva, nájem, konsenzuální smlouvy, pignus…
• Actiones stricti iudicii (iuris)=žaloby přísného práva
o Zjišťuje se pouze oprávněnost žalobcova nároku a k ničemu jinému
se nepřihlíží x v případě pluspetice prohrával spor
o Formální kontrakty a mutuum=zápůjčka
• Preatorské
o Actiones in factum conceptae
o Příkaz k odsouzení formulován neurčitě (quanti ea res erit), ale současně stanovil
přesně podmínky odsouzení – byly blízké žalobám stricti iuris
o Justiniánské právo přesouvá rozdíl stricti iuris a bonae fidei spíše do hmotného práva,
mizí i rozdíly mezi civilními a praetorskými žalobami

Ochrana-žaloby z deliktů
• Actiones poenales
o Trestající – postihují jen pachatele, nejsou pasivně /a někdy i aktivně=nemohou
použít ani potomci poškozeného/ zděditelné
o vzniká nárok na soukromou pokutu.
o Proti více pachatelům se uplatňují kumulativně== kolik pachatelů, tolik žalob a každý
musí plnit v plné výši
 o Za delikty otroka nebo osoby alieni iuris odpovídá pán x možnost noxae datio
o Praetorské žaloby jsou actiones annales=roční žaloby – musí se uplatnit do jednoho
roku
o např. actio doli, actio iniuriarum, actio furti apod.
• Reipersekutorní žaloby
o Na náhradu škody /vrácení věci nebo poskytnutí náhrady/ - jsou aktivně i pasivně
zděditelné
o Přistupují později, původně trest zahrnoval i náhradu škody
• Actiones mixtae
o Staví na první místo náhradu škody a pak až trest
o Typicky actio legis Aquiliae=akvilská žaloby, obecně všechny, kde vedle trestající
žaloby není poskytována ještě žaloba reipersekutorní
o Skutečnost, že delikt zavazuje především k náhradě škody se však plně nepodařilo
provést ani v justiniánském právu