A Beautiful

Wedding
(2,5 Beautiful Disaster)

Jamie McGuire
ANOTACE:
Vite, že se Abby Abernathy nečekaně stala pani Maddox.
Ale co opravdu vite?
Proč Abby položila tu otazku?
Jaka tajemstvi sdileli před obřadem?
Kde stravili svatebni noc?
Kdo dalši to vi … a neřekl?
Vše o Abbyině a Travisově utěku je tajne … až do teď.
Fanoušci Beautiful
Disaster a Walking Disaster dostanou odpovědi na sve
otazky v tomto viru
udalosti ze svatebniho dne (a noci!) - a jak je to se všemi
dobrymi přiběhy, stoji
definitivně za to si na ně počkat.

2,5 Beautiful Disaster

1. K A P I T O L A
Alibi
ABBY
Mohla jsem citit, že se to bliži; rostouci, přetrvavajici
neklid, ktery se plazil
těsně pod mou kůži. Čim vice jsem se to snažila ignorovat,
tim vice
nesnesitelne to bylo: svrběni, ktere se musi poškrabat, řev
bublajici na povrch.
Můj otec řikal, že tu nalehavou potřebu je třeba pustit, a
když věci zkazi, je to
jako tik, obranny mechanismus, ktery maji Abernathyove.
Měla jsem ten pocit
před požarem a citila jsem to i teď.
Sedim v Travisově ložnici, jen hodinu po požaru a moje
srdce zavodi a svaly mi
cukaji. Moje vnitřnosti mě tahnou ke dveřim. Řikaji mi,
abych odešla; odešla
kamkoli, ale nebyla tady. Ale poprve v mem životě nechci
odejit sama. Sotva
bych se mohla zaměřit na ten hlas, ktery jsem tak moc
milovala, jak řika, jak se
bal, že mě ztrati a jak byl blizko vychodu, když pak běžel
na druhou stranu ke
mně. Hodně lidi umřelo, někteři byli cizi, ale některe jsem
viděla v jidelně, ve
třidě, nebo na zapasech.
My jsme nějak přežili a sedime sami v bytu a snažime se
to zpracovat. Bojim
se, citim vinu … za ty, kteři zemřeli, a že my žijeme. Mam
pocit, jako by moje
plice byly plne pavučin a plamenů a nemůžu dostat žlukly
zapach ze spalene
pokožky, ktery pořad citim. Bylo to zdrcujici a při
pomyšleni, že bych si dala
sprchu, je to pořad tam, smichane s vůni maty a
levanduloveho mydla, kterym
jsem se umyla. Stejně nezapomenutelne byly zvuky.
Sireny, kvileni, strach a
panicke tlachani a vykřiky lidi, kteři přijeli na misto, aby
zjistili, že jsou jejich
kamaradi pořad uvnitř. Všichni vypadali stejně, byli pokryti
sazemi a vypadali
stejně zmateně a zoufale. Byla to nočni můra.
I přes me snaženi jsem ho slyšela řict toto: "Jedina věc,
čeho se bojim, je život
bez tebe, Holubičko."
Měli jsme takove štěsti. I v temnem rohu ve Vegas, kdy na
nas zautočili
Bennyho gorily, jsme měli vyhodu. Travis byl nezdolny. Ale
byt současti Kruhu
a pomahat organizovat boje v nebezpečnych podminkach,
jejichž vysledkem je
smrt nespočtu děti z vysoke … to byl souboj, ktery ani
Travis Maddox nemohl
vyhrat. Naš vztah přestal tolik věci, ale Travis byl v
opravdovem nebezpeči, že
půjde do vězeni. I když to teď nevěděl, byla to jedna
překažka, ktera by nas
mohla rozdělit. Jedna překažka, kterou nemůžeme mit pod
kontrolou.
"Pak se nemaš čeho bat," řekla jsem. "Jsme spolu na
věčnost."
Povzdychl si a pak mě polibil do vlasů. Nemyslela jsem si,
že je někdy možne k
jedne osobě toho tolik citit. Chranil mě. Teď jsem byla na
řadě ja, abych ho
ochranila.
"To je ono," řekl.
"Co?"
"Ve chvili, kdy jsem tě potkal, na tobě bylo něco, co jsem
potřeboval. Ale
nebylo to něco na tobě. Byla jsi to ty."
Moje vnitřnosti se rozpustily. Milovala jsem ho a udělala
bych cokoli, abych ho
udržela v bezpeči. Cokoli by to bylo - nezaleži na tom, jak
šileneho. Vše, co
jsem musela udělat, bylo ho do toho přemluvit.
Opřela jsem se o něho a přitiskla tvař na hrudnik. "Jsme to
my, Trave. Nic
nedava smysl, když nejsme spolu. Všiml sis toho?"
"Všiml? Řikal jsem ti to cely rok! Je to oficialni. Tupci,
souboje, opuštěni,
Parker, Vegas … i oheň. Naš vztah přestoji cokoli."
"Vegas?" zeptala jsem se.
V te chvili se mi v hlavě vytvořil ten šileny plan, ale ten
napad daval smysl,
když jsem se divala do jeho teplych hnědych oči. To oči
mě přiměly myslet si,
že vše dava smysl. Na tvaři a krku měl pořad saze a pot a
připominalo mi to, jak
blizko jsme byli k tomu, abychom ztratili všechno.
Myšlenky mi běžely hlavou. Potřebujeme jen to nejnutnějši
a můžeme byt
venku ze dveři za pět minut. Můžeme si koupit oblečeni
tam. Čim dřive
odejdeme, tim lepe. Nikdo by nevěřil, že by dva lide
nastoupili do letadla po
takove tragedii. Nedavalo to smysl, což bylo přesně to,
proč jsme to museli
udělat.
Musim vzit Travise dost daleko z určiteho důvodu. Něčeho
uvěřitelneho, i když
je to šilene. Naštěsti šilenost neni pro mě a Travise tak
moc vzdalene a je
možne, že vyšetřovatele uslyši od hodně svědků, že tam
Travis bojoval ve
sklepě Keaton Hall tu noc - kdyby měli důkazy, že jsme
byli ve Vegas o hodiny
později a vzali jsme se. Bylo to uplně šilene, ale nevěděla
jsem, co dalšiho
dělat. Neměla jsem dost času, abych vymyslela lepši plan.
Už bychom měli byt
pryč.
Travis se na mě dival s očekavanim a bezpodminečně by
akceptoval, co vyjde z
me šilene pusy. Sakra, nemůžu ho teď ztratit, ne po tom
všem, s čim jsme
bojovali, abychom se dostali tady. Podle ostatnich jsme
přiliš mladi na to,
abychom se vzali, je to přiliš neočekavane. Kolikrat jsme si
ubližili, křičeli na
sebe jednu chvili a v tu druhou byli spolu v posteli? A
pravě jsme viděli, jak je
život křehky. Kdo vi, kdy přijde konec a odvede jednoho z
nas pryč? Podivala
jsem se na něj rozhodně. Byl můj a ja byla jeho. Zaleželo
jen na těchto dvou
věcech.
Svraštil oboči. "Jo?"
"Přemyšlel jsi nad navratem zpatky?"
Jeho oboči vystřelilo. "Nemyslim si, že je to pro mě dobry
napad."
Před tydny jsem zlomila jeho srdce. Travis pronasledoval
Američino auto, když
si uvědomil, že je konec a stale citim v hlavě, jak je to
čerstve. Chystal se
bojovat pro Bennyho ve Vegas a ja jsem se tam nechtěla
vratit. Ani pro něj.
Když jsme nebyli spolu, prošel si peklem. Žadal mě na
kolenou, abych se
vratila, a ja jsem byla tak moc odhodlana, abych se
nevratila do Nevady, že
jsem odešla pryč. Byla jsem uplně hloupa, když jsem se
ho zeptala, jestli by se
vratil zpatky. Napůl jsem očekavala, že mi řekne, abych na
to zapomněla, ale
byl to jediny plan, ktery jsem měla, a byla jsem zoufala.
"Co kdyby to bylo na noc?" noc, kterou jsem potřebovala.
Jen potřebujeme byt
někde jinde.
Rozhledl se po ložnici a dival se do temnoty a přemyšlel
nad tim, co jsem chtěla
slyšet. Nechci byt ta holka, ktera způsobi obrovske a
hloupe nedorozuměni. Ale
nemohla jsem řict Travisovi pravdu o tom, co jsem mu
pravě navrhla. On by
nikdy nesouhlasil, abychom jeli.
"Noc?" opravdu neměl poněti, jak odpovědět. Asi si
myslel, že ho zkoušim, ale
ja jsem chtěla jen jedinou věc a to bylo, aby řekl ano.
"Vezmi si mě," vyhrkla jsem.
Otevřel pusu a tiše zalapal po dechu. Čekala jsem věčnost,
než se jeho koutky
ust zvedly nahoru a přitiskl rty na moje. Jeho polibek křičel
tisicem emoci. Můj
mozek mě varoval při pomyšleni na ulevu a zděšeni. Bude
to fungovat. Vzali
bychom se, Travis by měl alibi a vše by bylo v pořadku.
Ach, sakra.
Zatraceně. Sakra. Do prdele.
Budu se vdavat.
TRAVIS
Abby Abernathy byla znama jednou věci: nezeptala by se.
Spachala by zločin a
usmala by se, jako by to byl jiny den a lhala bez mrknuti
oka. Jedna osoba na
světě měla šanci ji naučit Řict a ta jedna osoba to zjistila,
kdyby měla jakoukoli
šanci byt s ni.
Ja.
Abby neměla dětstvi a ja jsem ztratil mamu, tak pro dva
lidi, kteři se snažili
dostat na tu samou stranu, jsme měli stejny přiběh. To mi
davalo naskok a pote,
co dosahnuti sveho cile během poslednich měsiců jsem
dostal odpověď:
Abbyina otazka nebyla uplně jista. Možna by to hodně
lidem nedavalo smysl,
ale mně ano. V te žadosti bylo něco v nepořadku. Ten klid
v jejich očich,
měkkost jejiho usměvu a uvolněni jejich ramen mi
naznačilo, že něco neni v
pořadku.
Kdybych ji neznal lepe, myslel bych si, že je to naš šťastny
konec, ale ona něco
planovala. Sedime na letišti, čekame na letadlo do Vegas a
Abby se ke mně tuli
a věděl jsem, že bylo snadne to ignorovat. Zvedla ruku a
divala se na prsten,
ktery jsem ji koupil, a povzdychla si. Žena ve střednim
věku naproti nam
sledovala mou novou snoubenku a usmivala se, asi
vzpominala na chvile, kdy
měla cely život před sebou. Nevěděla, co tyto povzdechy
opravdu znamenaji,
ale ja ano.
Bylo těžke byt šťastny při pomyšleni na ten mrak, ktery se
nam vznašel nad
hlavami při pomyšleni na všechna ta umrti. Ne, opravdu
byl nad našimi
hlavami. Televize zobrazovala mistni zpravy. Byly to
zaběry požaru a novinky.
Hovořili s Joshem Farneyem. Byl špinavy od sazi a vypadal
hrozně, ale byl
jsem rad, když jsem viděl, že to zvladl. Byl docela
potlučeny, když jsem ho
viděl. Většina lidi, ktera přišla do Kruhu, byla opila, nebo
poletovali okolo,
když na mě čekali a meho soupeře, až se objevime. Když
se po mistnosti začaly
plazit plameny, všichni jsme pociťovali v žilach adrenalin -
všichni dostatečně
vystřizlivěli z alkoholu.
Přal jsem si, aby se to nestalo. Ztratili jsme toho tak
mnoho a toto nebylo přesně
to, co byste chtěli, aby nasledovalo po vaši svatbě. Ze
zkušenosti jsem věděl, že
vzpominka na tragedii je ztracena. Připojeni tohoto data k
něčemu, co bychom
mohli slavit každy rok a myslet na to. Sakra, ještě vynašeli
těla a ja jsem se
choval, jako by mě to otravovalo. Byli tam rodiče, kteři
neměli poněti, že nikdy
neuvidi sve děti znova.
Z te sobecke myšlenky jsem se citil vinen a ta vina mě
vedla ke lži. Byl
naprosty zazrak, že se budeme brat, tak jako tak. Ale
nechtěl jsem, aby si Abby
myslela, že je to cokoli, ale kurva super, že se bereme.
Znal jsem ji, nespravně
by to pochopila a změnila by nazor. Tak jsem se zaměřil
na ni, a co budeme
dělat. Chtěl jsem byt normalni, tak nadšeny, že bych mohl
pozvracet ženicha a
ona si nezaslouži nic menšiho. Nebylo by to poprve, co
jsem předstiral, že se
nestaram o něco, co nemůžu dostat z hlavy. Živouci důkaz
se ke mně tulil.
Na televizni obrazovce stala moderatorka před Keaton
Hall, držela mikrofon v
obou rukach a svraštila oboči: "… co se budou ptat rodiny
oběti: kdo je vinen?
Vracime slovo do studia, Kente."
Najednou mi bylo opravdu špatně. Umřelo tolik lidi a
samozřejmě budou hledat
někoho odpovědneho. Byla to Adamova chyba? Půjde do
vězeni? Nebo půjdu i
ja? Objal jsem Abby a polibil jsem ji do vlasů. Žena za
nami zvedla mikrofon a
začala se ptat a moje kolena se začala nekontrolovatelně
třast. Když se brzy
nedostaneme na palubu, vezmu Abby a utečeme do
Vegas. Citil jsem se, jako
bych to udělal před letadlem. Letecka společnost Agent
nas poučila o stravovani
během letu a hlas stoupal a klesal s oznamenim, ktere
četla asi milionkrat. Zněla
jako učitelka těch arašidovych karikatur: znuděně,
monotonně a je nemožne to
pochopit.
Jedina věc, ktera davala smysl, jsem si neustale opakoval
v hlavě: stanu se
manželem druhe ženy, kterou miluju.
Byl teměř čas. Zatraceně. Sakra, jo! Kurva, jo!
Budu se ženit!
2. K A P I T O L A
Cesta zpátky
ABBY
Divala jsem se na zařici kamen na mem prstu a znova
jsem si povzdychla.
Nebyl to bezstarostne povzdychnuti nově zasnoubene
holky, když se diva na
svůj novy velky diamant. Bylo to zamyšleni se. Hluboke
zamyšleni, kdy jsem
měla hloubave myšlenky. Ale ne druhy plan. Nemůžeme
byt rozděleni. To, co
se chystame udělat, je nevyhnutelne a Travis Maddox mě
miluje tak, jak o tom
většina lidi jen sni. Povzdychnuti je plne obav a naděje pro
můj hloupy plan.
Chci, aby byl Travis v pořadku tak moc, až je to skoro
hmatatelne.
"Přestaň s tim, Holoubku," řekl Travis. "Jsem z tebe
nervozni."
"Je jen … tak velky."
"Pasuje perfektně," řekl a opřel se dozadu. Sedime mezi
podnikatelem, ktery
mluvi tiše do sveho telefonu a staršim parem.
Zaměstnankyně letiště stoji za
přepažkou u brany a mluvi do něčeho, co vypada jako CB
radio (CB = radiove
pasmo pro veřejnost). Zajimalo by mě, proč prostě
nepoužiji mikrofon. Oznami
několik jmen a pak pověsi zařizeni na konci stolu.
"Musi to byt plny let," řekl Travis. Svou levou ruku měl
opřenou o mou židli a
palcem mě lehce hladil na rameni. Snažil se předstirat, že
je uvolněny, ale jeho
poskakujici koleno ho prozrazovalo.
"Ten diamant je přiliš. Mam pocit, jako bych měla byt za
chvili přepadena,"
řekla jsem.
Travis se zasmal. "Za prve, nikdo se tě, kurva, nedotkne.
Zadruhe, ten prsten
byl stvořeny pro tvůj prst. Věděl jsem to hned, když jsem
ho uviděl - "
"Pasažeři letu 2477 do Las Vegas, hledame dobrovolniky,
kteři poleti pozdějšim
letem. Nabizime kupony platne na jeden rok od vašeho
odjezdu."
Travis se na mě podival.
"Ne."
"Spěchaš?" zeptal se se samolibym usměvem.
Naklonila jsem se a polibila ho. "Vlastně ano." Natahla
jsem prst a utřela mu
šmouhu pod nosem, kterou ve sprše opomněl.
"Diky, zlato," řekl a přitiskl mi ruku k boku. Rozhledl se,
zvedl bradu a oči mu
zařily. Byl ve skvěle naladě, kterou jsem na něm viděla v
tu noc, kdy vyhral
naši sazku. Přinutilo mě to se usmat. Rozumne, nebo ne,
je dobre byt tak moc
zamilovana a rozhodla jsem se spravně a přestanu se za
to omlouvat. Byly tady
horši věci, než nalezeni vaši spřizněne duše tak brzy a ono
to bylo přiliš brzy,
tak jako tak.
"Jednou jsem s mamou mluvil o tobě," řekl Travis a dival
se na prosklenou
stěnu nalevo. Byla pořad tma. Cokoli viděl, nebylo to na
druhe straně.
"O mně? Neni to … nemožne?"
"Ne tak docela. Bylo to v den, kdy zemřela."
Adrenalin mi proudi tělem až do prstů a špiček. Travis se
mnou nikdy nemluvil
o sve mamě. Často jsem se ho na ni chtěla zeptat, ale pak
jsem měla nepřijemny
pocit, když jsem si představila, že by se mě někdo ptal na
mou mamu, tak jsem
to nikdy neudělala.
Pokračoval: "Řekla mi, abych si našel divku, za kterou stoji
bojovat. Jednu,
kterou neziskam snadno."
Byla jsem trochu v rozpacich a zajimalo mě, jestli to
znamenalo, že jsem byla
velka osina v zadku. Popravdě, byla jsem, ale to nebyla
pointa.
"Řekla, abych nikdy nepřestal bojovat a nepřestal jsem.
Měla pravdu."
Zhluboka se nadechl a vypadalo to, že se ta myšlenka
usadila v jeho kostech.
Pomyšleni, že Travis věřil, že ja jsem byla ta žena, o ktere
jeho matka mluvila,
že by mě schvalovala, jsem měla pocit přijeti, ktery jsem
nikdy dřive necitila.
Diane, ktera odešla skoro před 17 lety, mě přiměla ji vice
milovat, než vlastni
matku.
"Miluju tvou, mamu," řekla jsem a opřela se o Travisovu
hruď.
Podival se dolů na mě a po kratke chvili mě polibil do
vlasů. Neviděla jsem mu
do tvaře, ale slyšela jsem v jeho hlasu, jak moc je tim
zasaženy. "Taky by tě
milovala. Neni o tom pochyb."
Žena znova promluvila do CB. "Pasažeři letu 2477 do Las
Vegas: Brzy budeme
nastupovat. Začneme těmi, kteři potřebuji pomoci při
nastupovani, pak těmi s
malymi dětmi, začneme prvni třidou a pak bude
nasledovat business třida."
"Co mimořadně unaveni?" řekl Travis a postavil se.
"Potřebuju zasrany Red
Bull. Možna bychom si mohli nechat listky na zitra, jak
jsme planovali?"
Zvedla jsem oboči. "Maš problem s tim, abych byla brzy
pani Travis
Maddoxova?"
Zavrtěl hlavou a pomohl mi na nohy. "Sakra ne. Jsem
stale v šoku, jestli chceš
vědět pravdu. Nechci, abys spěchala, protože se bojiš, že
změniš nazor."
"Možna se bojim, že ty změniš nazor."
Travis se zamračil a objal mě. "To si nemůžeš opravdu
myslet. Viš, že neni nic,
co bych chtěl vic."
Zvednu se na špičky a letmo ho polibim. "Myslim, že jsme
připraveni nastoupit
na let do Las Vegas, abychom se vzali, to jsem myslela."
Travis mě k sobě přitiskl a pak mě nadšeně libal z tvaře ke
klični kosti.
Zachichotala jsem se, když mě lechtal na krku a hlasitěji,
když mě zvedl ze
země. Polibil mě naposledy, než vzal mou tašku z podlahy,
položil mě na zem a
pak mě vedl za ruku k řadě.
Ukazali jsme naše letenky a pokračovali jsme dal ruku v
ruce. Letušky se na nas
podivaly a vědoucně se usmivaly. Travis ustoupil, aby mě
pustil na naše mista a
dal naše tašky do přihradek nad našimi hlavami a zhroutil
se vedle mě. "Asi
bychom se cestou mohli pokusit usnout, ale nejsem si
jisty, jestli můžu. Jsem
sakraplny sil."
"Řekl jsi, že potřebuješ Red Bull."
Jeho ďoliček se prohloubil, když se usmal. "Přestaň
poslouchat všechno, co
řeknu. Asi nebudu davat smysl dalšich 6 měsiců, když se
budu snažit zpracovat
fakt, že jsem dostal vše, co jsem kdy chtěl."
Opřu se dozadu, abych se mu podivala do oči. "Trave,
jestli tě zajima, proč
jsem tak spěchala, abych si tě vzala … to, co jsi pravě
řekl, je jeden z mnoha
důvodů."
"Jo?"
"Jo."
Sklopil si sedadlo niž, položil si hlavu na moje rameno a
tulil se mi ke krku, než
se uvolnil. Polibila jsem ho na čelo a pak jsem se divala z
okna a čekala, než se
usadi ostatni pasažeři a tiše se modlila, ať odtud pilot
sakra rychle odleti. Nikdy
jsem nebyla tak vděčna za můj nečitelny vyraz. Chtěla
jsem vstat a křičet na
každeho, ať se posadi a na pilota, ať už leti, ale zakazala
jsem si i vrtět se a
přinutila se uvolnit svaly.
Travisovy prsty našly moje a propletl je. Jeho dech mě
hřal na rameni a to teplo
mi zahřivalo cele tělo. Někdy jsem se do něj chtěla prostě
vsaknout. Myslela
jsem na to, co by se mohlo stat, kdyby můj plan
nefungoval. Travis by byl
zatčeny, souzeny a při nejhoršim scenaři: poslany do
vězeni. Měla jsem pocit,
že slib, že s nim budu navždy, se nezdal dost, když vim, že
je možne, abychom
byli rozděleni tak dlouho. Oči se mi zaplnily slzami a jedna
mi unikla a stekala
dolů po tvaři. Rychle jsem si ji utřela. Zatracena unava mě
uděla vice citlivou.
Dalši pasažeři si pomalu ukladali zavazadla a usazovali se
na mista, zapinali
pasy a neměli poněti, že se naše životy navždy změni.
Otočila jsem se, abych se podivala z okna. Cokoli, na co
jsem myslela, zmizelo,
až na nalehavost dostat se ze země. "Pospěšte si,"
zašeptala jsem.
TRAVIS
Bylo snadne se uvolnit, když jsem se přitulil k Abbyinu
krku. Z jejich vlasů
jsem stale citil kouř a ruce měla stale růžove a opuchle,
jak se snažila otevřit
okno v suterenu. Snažil jsem se tu představu vypudit z
mysli: saze rozmazane
na obličeji, vyděšene rude oči zdůrazněne rozmazanou
řasenkou okolo oči.
Kdybych tam nezůstal, možna by to nezvladla. Život bez
Abby nezněl vůbec
jako život. Ani si nechci představovat, jaka by jeji ztrata
byla. Prochazel jsem
jednou děsivou nočni můrou za druhou a snil jsem o
nepřijemnem zažitku, ale
opřeny o Abby a s hučicim letadlem a letuškou s
kamennou tvaři, ktera nas
provazela pravidly, to byl jednodušši přechod.
Natahl jsem se pro Abbyiny prsty a propletl je s jejimi.
Opřela mi tvař o čelo
tak nepatrně, že kdybych věnoval pozornost tomu, jak
zatahnout za šňůrku,
abych ji automaticky nafoukl, možna bych zmeškal jeji
maly projev citu.
Za několik měsiců se ta drobna žena vedle mě stala mym
celym světem. Snil
jsem o tom, jak krasna bude ve svych svatebnich šatech,
jak se vracime domů, a
budu sledovat, jak přetvaři byt podle sebe, kupujeme naše
prvni auto a dělame
to každy den, nudne věci, ktere manželske pary dělaji,
jako nadobi a
nakupovani v obchodě s potravinami - společně.
Představoval jsem si, jak jde
přes podium při absolvovani. Pote, co si oba najdeme
praci, pravděpodobně
založime rodinu. To jsou asi tři nebo čtyři roky. Oba jsme
měli neuplne
domovy, ale věděl jsem, že Abby bude zatraceně dobra
mama. Myslel jsem na
to, jak bych reagoval, když by mi řekla, že je těhotna a ja
bych se citil dojemně.
Nebylo by to jen slunečno a duha, ale utkame se s
obtižemi, jak nejlepe umime
a oba jsme si prošli drsnymi situacemi, abychom se přes
ně dostali.
S myšlenkami na budoucnost, ve kterych byla Abby
těhotna s našim prvnim
ditětem, se moje tělo uvolnilo ve svědivem letadlovem
sedadle a usnul jsem.
Co tady dělám? Zápach kouře mě pálí v nose a vzdálený
pláč a křik mění mou
krev v led a pot mi stéká po tváři. Jsme zpátky v Keaton
Hall.
"Holubičko!" řvu. Zakašlu a protřu si oči, jako kdyby to
pomohlo a mohl bych
lépe vidět přes temnotu. "Holubičko!"
Už jsem se takto cítil dříve. Panika; proudící adrenalin ze
strachu ze smrti.
Smrt byla jen okamžik vzdálená, ale nemyslel jsem na to,
jaké by to bylo uhořet
zaživa. Jen jsem myslel na Abby. Kde byla? Byla v
pořádku? Jak bych ji mohl
zachránit?
Uviděl jsem jediné dveře ozařované obrovskými plameny.
Otočil jsem kliku a
zatlačil. Byly to 4 betonové zdi. Jedno okno. Malá skupina
holek a několik
kluků u zdi a snažící se uniknout jediným východem.
Derek, jeden z mých bratrů z bratrstva, držel jednu holku
a ona se zoufale
natahovala po oknu. "Dostaneš tam, Lindsey?" zabručel
bez dechu.
"Ne! Nemůžu tam dosáhnout!" brečí a drápe se nahoru.
Má na sobě růžové
propocené Sigma Kappa tričko.
Derek kývl na svého kamaráda. Neznal jsem jeho jméno,
ale byl v mé hodině o
humanitních vědách. "Zvedni Emily, Todde. Je vyšší!"
Todd se sklonil, propletl prsty, ale Emily se přitiskla ke zdi
a ztuhla strachy.
"Emily, padej sem."
Tvář se jí svraštila. Vypadala jako malá holka. "Chci
mámu," zafňukala.
"Dostaň. Se. Kurva. Tady!" nařizoval Todd.
Po chvíli našla svou kuráž, Emily se odstrčila od zdi a
vylezla na Todda.
Vytlačil ji nahoru, ale ani ona nemohla na okno dosáhnout.
Lainey sledovala kamarádku, jak se snažila dosáhnout na
okno a všimla si
blížících se plamenů a pak zaťala ruce do pěstí na
hrudníku. Stiskla je tak
pevně, až se třásly. "Zkoušej to, Emily!"
"Zkusme jinou cestu!" řekl jsem, ale oni mě neslyšeli.
Možná už jsou opravdu
unavení a toto bylo jediné okno, které našli. Běžel jsem do
tmavé chodby a
rozhlédl se. Toto byl mrtvý konec. Nemáme kam jinam
utíkat.
Vrátil jsem se a snažil se něco vymyslet, abych nás
zachránil. Nábytek umístěný
z zdi pokrývala prostěradla a oheň je používal jako další
cestu. Cestu přímo do
místnosti, kde jsme.
Udělal jsem několik kroků zpátky a pak se otočil za
ostatními za sebou. Oči
měli široké a stahovali se ke zdi. Lainey se snažila vylézt
na betonový blok v
čisté hrůze.
"Viděli jste Abby Abernathy?" řekl jsem. Neslyšeli mě.
"Hej!" řval jsem znova.
Nikdo mě neposlouchal. Šel jsem k Derekovi a křičel na
něj. "Hej!" /díval se
zkrz mě na oheň a ve tváři měl vystrašený pohled. Podíval
jsem se na ostatní.
Taky mě neviděli.
Zmateně jsem šel ke zdi, vyskočil a snažil se dosáhnout na
okno a pak jsem
klečel venku a díval se dovnitř. Derek, Todd, Lainey,
Lindsey a Emily byli pořád
uvnitř. Snažil jsem se otevřít okno, ale nepovolilo. Snažil
jsem se a doufal jsem,
že se každou chvíli otevře a můžu je vytáhnout ven.
"Vydržte!" řval jsem. "Pomoc!" řval jsem znova a doufal
jsem, že mě někdo
uslyší.
Holky se objímaly a Emily začala bědovat. "Je to jen zlý
sen. Je to jen zlý sen.
Vstávej! Vstávej!" říkala znova a znova.
"Vezmi jedno z prostěradel, Lainey!" řekl Derek. "Sroluj ho
a nacpi pod dveře!"
Lainey stáhla prostěradla z nábytku. Lindsey jí pomáhala a
pak sledovala
Lainey je zoufale cpát pod dveře. Obě couvaly a sledovaly
dveře.
"Jsme tu uvěznění," řekl Todd Derekovi.
Derekova ramena spadla. Lainey šla k němu a on jí vzal
obě špinavé tváře do
dlaní. Dívali se navzájem do svých očí. Hustý a černý kouř
se plazil pod dveřmi
a dostával se do místnosti.
Emily vyskakovala na okno. "Zvedni mě nahoru, Todde.
Chci ven! Chci odtud
ven!"
Todd ji sledoval skákat s poraženým výrazem.
"Mami!" křičela Emily. "Mami, pomoz mi!" dívala se k
oknu, ale pořád za mě.
Lindsey se natáhla pro Emily, ale nedotkla se jí. "Ššš …"
řekla a snažila se ji
uklidnit z místa, kde stála. Zakrývala si pusu rukama a
začala kašlat. Podívala
se na Todda a po tváři jí stékaly slzy. "Zemřeme."
"Nechci umřít!" křičela Emily a stále vyskakovala.
Když pokoj vyplnil kouř, bouchal jsem do okna znova a
znova. V mém těle
muselo být neuvěřitelné množství adrenalinu, protože mě
nebolely ruce od
úderů do okna, i když jsem používal všechnu sílu, kterou
jsem měl. "Pomozte
mi! Pomozte!" řval jsem, ale nikdo nepřicházel.
Kouř narážel a vířil se u okna a překrýval tichý pláč.
Rychle jsem otevřel oči a rozhledl se okolo. Byl jsem v
letadle s Abby, moje
ruce se držely opěrek a každy sval v těle jsem měl zaťaty.
"Travisi? Potiš se." Řekla Abby. Dotkla se me tvaře.
"Budu v pořadku," řekl jsem a rychle si rozepl pas.
Spěchal jsem dozadu a
rychle otevřel dveře toalety a zamkl je za sebou. Pustil
jsem vodu a omyl jsem
si tvař a pak jsem se dival do zrcadla a sledoval kapky
stekajici z me tvaře na
pult.
Byli tam kvůli mně. Věděl jsem, že Keaton neni bezpečny a
věděl jsem, že ve
sklepě je přiliš mnoho lidi a nechal jsem, aby se to stalo.
Přispěl jsem k tuctům
umrti a teď jsem v letadle do Las Vegas. Co je to, kurva,
se mnou?
Vratil jsem se zpatky na sedadlo vedle Abby a zapl pas.
Divala se na mě a všimla si, že je něco špatně. "Co?"
"Je to moje chyba."
Zavrtěla hlavou a mluvila tiše. "Ne. To neni."
"Měl jsem řict ne. Měl jsem trvat na bezpečnějšim mistě."
"Nevěděl jsi, co se stane." Rozhledla se okolo, aby se
ujistila, že nas nikdo
neposloucha. "Je to strašne. Hrozne. Ale nemůžeme to
zastavit. Nemůžeme to
změnit."
"Co když budu zatčeny, Abby? Co když půjdu do vězeni?"
"Ššš," řekla a připomněla mi tak Lindsey, ktera se snažila
uklidnit Emily v mem
snu. "To se nestane," zašeptala. Jeji oči byly soustředěne;
rozhodne.
"Možna by mohlo."
3. K A P I T O L A
Štěstí
ABBY
Když se kola letadla dotkla přistavaci drahy McCarranova
mezinarodniho
letiště, Travis se konečně uvolnil, když se opiral o moje
rameno. Jasna světla
Las Vegas byla viditelna poslednich 10 minut a byla jako
majak vedouci ke
všemu, co jsem nenaviděla - a všemu, co jsem chtěla.
Travis se pomalu probudil a rychle se podival z okna, než
mě polibil na rameno.
"Jsme tady?"
"Slava. Myslela jsem si, že znova usneš. Bude to dlouhy
den."
"Neni možnost, abych znova po tom snu usnul," řekl a
protahl se. "Nejsem si
jisty, jestli chci někdy znova spat."
Stiskla jsem mu ruku. Nesnašela jsem, když byl tak
otřeseny. Nemluvil o tom
snu, ale nedalo mi moc prace, abych zjistila, kde byl, když
spal. Zajimalo by
mě, jestli kdokoli, kdo utekl z Keatonu, byl schopny zavřit
oči bez toho, aby
viděl kouř a vystrašene tvaře. Letadlo přiletělo k braně a
rozsvitilo se světlo s
napisem BEZPEČNOSTNI PASY, světla se rozsvitila a
naznačovala každemu,
aby vstal a vzal si svoje zavazadla. Každy spěchal, ale
nikdo se odtud nedostal,
než vystoupili lide sedici na přednich sedadlech.
Posadila jsem se a předstirala jsem trpělivost a sledovala
Travise, jak vytahuje
naše zavazadla. Když se natahoval nahoru, tričko se mu
vyhrnulo a viděla jsem
tak jeho svaly na břiše, jak se natahuji, když vytahuje
naše zavazadla.
"Maš tam šaty?"
Zavrtěla jsem hlavou. "Myslela jsem, že nějake najdu."
Jednou kyvl. "Jo, vsadil bych se, že maji z čeho vybirat.
Lepši vyběr na svatbu
je ve Vegas, než doma.
"To jsem si přesně myslela."
Travis zvedl ruku a pomahal mi udělat dva kroky do uličky.
"Vypadaš skvěle a
nezaleži na tom, co maš na sobě."
Polibila jsem ho na tvař a vzala si svou tašku, když se řada
začala posunovat.
Šli jsme za ostatnimi pasažery ke vstupni braně a
odbavovaci haly.
"Dejavu,"zašeptal Travis.
Citila jsem se stejně. Hraci automat zpival piseň sireny a
blyskal se
pestrobarevnymi světly, ktera slibovala štěsti a velke
penize. Když jsme tu s
Travisem byli naposledy, bylo snadne poznat pary, ktere
se budou brat, a
přemyšlela jsem, jestli to u nas taky bylo tak jasne.
Travis mě vzal za ruku, když jsme prochazeli kolem vydeje
zavazadel a pak
jsme šli k napisu TAXI. Automaticke dveře se otevřely a
my jsme vešli do
nočniho pouštniho vzduchu. Pořad bylo dusive horko a
sucho. Vdechovala jsem
horko a nechala Las Vegas nasaknout do každe časti meho
těla.
Vzit si Travise bude ta nejtěžši a nejjednodušši věc, kterou
jsem kdy udělala.
Potřebuju probudit me časti (současti), ktere byly skryty v
těch nejtemnějšich
častech tohoto města, aby můj plan fungoval. Jestli si
Travis bude myslet, že to
dělam z nějakeho důvodu, nebo že jsem mu zavazana,
nikdy by mě to nenechal
udělat a Travis opravdu neni důvěřivy a hůř, zna me lepe,
než kdokoli jiny; vi,
čeho jsem schopna. Když uspěju se svatbou a udržim
Travise od vězeni, bez
toho, aby věděl proč, bylo by to moje nejlepši oblafnuti.
Přestože jsme obešli veliky dav čekajici na zavazadla, byla
tam dlouha řada
čekajici na taxi. Povzdychla jsem si. Teď bychom se měli
vzit. Byla pořad tma,
ale od požaru uběhlo pět hodin. Neměli bychom si dovolit
dalši čekani v řadě.
"Holoubku?" Travis mi stiskl ruku. "Jsi v pořadku?"
"Jo," řekla jsem, zavrtěla hlavou a usmala se. "Proč?"
"Vypadaš … trochu napjatě."
Zhodnotila jsem sve tělo; z toho, jak jsem stala, z meho
vyrazu tvaře, cokoli by
ho mohlo upozornit. Moje ramena jsou tak napjata,
zvedaji se až k ušim a ja se
je nutim mit uvolněna. "Jen jsem připravena."
"Mit to za sebou?" zeptal se a oboči se mu tahlo do
nekonečna. Kdybych ho
neznala lepe, nikdy bych se toho nechytla.
"Trave," řekla jsem a objala ho okolo pasu. "Byl to můj
napad, pamatuješ?"
"Tak to bylo naposledy, co jsme jeli do Vegas. Pamatuješ
si, jak to dopadlo?"
Zasmala jsem se a pak jsem se citila hrozně. Mezi obočim
se mu objevily
vrasky, ktere se pak ještě prohloubily. Pro něj to bylo tak
důležite. Miloval mě
nesmirnou většinu času, ale dnes to bylo jine.
"Spěcham, ano. Ty ne?"
"Ano, ale něco je jinak."
"Jsi prostě jen nervozni. Přestaň se bat."
Jeho tvař se vyjasnila a objal mě. "Dobře. Když řikaš, že
jsi v pořadku, pak ti
věřim."
O 15 minut později jsme byli na začatku řady. Taxi
zastavilo u obrubniku.
Travis mi otevřel dveře a ja jsem se posadila na zadni
sedadlo a čekala na něj,
až nastoupi.
Řidič se podival přes rameno. "Kratky vylet?"
Travis si položil naši jednu tašku před sebe na podlahu.
"Cestujeme na lehko."
"Bellagio, prosim," řekla jsem klidně a snažila jsem se
nemit nalehavost v
hlasu.
V autu hrala hudba, kterou jsem nepoznavala. Hudba byla
radostna, jako
melodie z cirkusu, když jsme vyjižděli z letiště po bulvaru.
Světla byla viditelna
již mili, než jsme dorazili do hotelu.
Když jsme jeli po bulvaru, všimla jsem si řady lidi, kteři
stali po stranach
silnice. I v časnych rannich hodinach jsou chodniky plne
svobodnych mužů,
žen se skladacimi kočarky se spicimi dětmi, lidi v
kostymech, kteři dělaji
fotografie na přani a obchodniků - kteři vypadaji uvolněně.
Travis mi dal ruku okolo ramen. Opřela jsem se o něho a
snažila se nedivat na
hodinky, abych kontrolovala čas.
Taxi zastavilo u Bellagia a Travis se naklonil dopředu, aby
zaplatil řidiči. Pak
vytahl naši přiručni tašku a čekal na mě. Naklonila jsem
ven, chytila ho za ruku
a vystoupila jsem na beton. Jako kdyby nebylo tak brzy
rano, lide stali a čekali
na taxi v řadě, aby se dostali do jineho kasina a dalši se
vraceli, propletali a
smali se po dlouhe propite noci.
Travis mi stiskl ruku. "Jsme opravdu tady."
"Jo!" řekla jsem a přitahla ho dovnitř. Strop byl rušivě
ozdobeny. Všichni okolo
stali s nosem vzhůru.
"Co se - ?" řekla jsem a otočila se na Travise. Přitahl si mě
k sobě, když se dival
na strop.
"Podivej, Holoubku! To je … pani," řekl v užasu na velke
barevne květiny,
ktere se zlehka dotykaly stropu.
"Jo!" řekla jsem a tahla jsem ho k recepci.
"Ubytujeme se," řekla jsem. "A potřebujeme rozvrh
mistnich svatebnich
kapliček."
"Ktere?" zeptal se muž.
"Hezke. Otevřene 24 hodin."
"Můžeme to zařidit. Prostě se tady zapište a pak vam
spravce pomůže vybrat
kapli, ukaže vam ji a cokoli vysvětli."
"Skvěle," řekla jsem a otočila jsem se k Travisovi s
triumfalnim usměvem. On
se pořad dival na strop.
"Travisi!" řekla jsem a zatahala ho za ruku.
Otočil se a dostal se ze sveho hypnotickeho stavu. "Jo?"
"Můžeš zajit za spravcem a požadat ho o rozvrh kaple?"
"Jo? Myslim, jo. To zvladnu. Ktere?"
Jednou jsem se zasmala. "Ktera je blizko. Otevřena celou
noc. Krasna."
"Mam to," řekl. Polibil mě na tvař, než pokračoval při
registraci.
"Jsme tady pod jmenem Maddox," řekla jsem a vytahla
kousek papiru. "To je
naše potvrzovaci čislo."
"Ach, ano. Mam tady libankovy apartman, jestli chcete mit
lepši pokoj?"
Zavrtim hlavou. "To je v pořadku." Travis na druhe straně
mistnosti mluvil s
mužem za stolem. Oba se divali do brožury a on se široce
usmival, když muž
ukazal jine misto.
"Prosim, ať to funguje," řekla jsem si pro sebe.
"Děje se něco, madam?"
"Ach. Nic." Řekla jsem a on se vratil ke klikani do sveho
počitače.
TRAVIS
Abby se naklonila s usměvem, když jsem ji polibil na tvař a
pak pokračovala v
registraci, když jsem ja mluvil se spravcem kaple. Podival
jsem se na svou brzy
ženu a jeji dlouhe nohy byly ještě delši, když měla
podpatky a jeji nohy tak
byly ještě hezči. Jeji tričko bylo tak průhledne, že jsem
pod nim mohl vidět
natělnik. Jeji oblibene slunečni bryle měla posazene na
svem oblibenem
panskem klobouku a viděl jsem tak jen par jejich
karamelovych praminků
vlasů, ktere byly trochu zvlněne, když ji usychaly bez
fenovani po sprše. Můj
bože, ta žena byla, sakra, sexy. Ani se nesnažila a vše, co
jsem chtěl, bylo, aby
to se mnou taky myslela doopravdy. Když jsme teď
zasnoubeni, nezni to tak
moc jako špatna věc k přemyšleni.
"Pane?" začal spravce.
"Ach, ano. Jo," řekl jsem a naposledy jsem se podival na
Abby, než jsem
věnoval muži svou pozornost. "Potřebuju kapli. Otevřenou
celou noc.
Krasnou."
Usmal se. "Samozřejmě, pane. Mame jich rovnou několik
tady v Bellagio. Jsou
absolutně krasne a - "
"Nemate tady v kapli Elvise, že? Myslim, že když se
vezmeme ve Vegas, měli
bychom taky byt oddani Elvisem, nebo jim alespoň vyzvani
(pozvani), vite?"
"Ne, pane, omlouvam se, kaple v Bellagiu nenabizi
napodobovatele Elvise.
Ačkoli, můžu pro vas najit několik čisel, abyste si jednoho
zažadal na vaši
svatbu. Je tu take, samozřejmě, světově nejproslulejši
Graceland kaple, jestli ji
preferujete." (Graceland = dům Elvise Presleyho)
"Krasna?"
"Jsem si jisty, že budete velmi nadšeny."
"Dobře, tak tu. Tak rychle, jak je to možne."
Spravce se usmal. "Spěchate, že?"
Začal jsem se usmivat, ale uvědomil jsem si, že se už
usmivam jako idiot, co
jsem přišel k jeho stolu. "Vidite tu divku tamhle?"
Podival se na ni. Rychle. Uctivě. Měl jsem ho za to rad.
"Ano pane. Jste šťastny
muž."
"Sakra, že jsem. Může se konat svatba tak za dvě … nebo
tři hodiny od teď?
Potřebuje čas, aby si vyzvedla několik věci a trochu se
trochu připravila."
"To je od vas velmi ohleduplne, pane." Klikl na několik
tlačitek na klavesnici,
pak vzal myš a několikrat klikl. Usměv mu polevil, když se
koncentroval a pak
se jeho tvař rozzařila znova, když skončil. Zapla se
tiskarna a pak mi podal
kousek papiru. "Tady to je, pane. Gratuluji." Zvedl pěst a
ja jsem do ni narazil
svou pěsti a citil jsem se, jako by mi podal vyherni listek
do loterie.
4. K A P I T O L A
Tři hodiny
TRAVIS
Abby mě držela za ruku a tahla mě přes kasino k vytahům.
Tahl jsem za sebou
nohy a snažil se rozhližet okolo, než jsem jel nahoru. Bylo
to jen několik
měsiců od posledně, co jsem byl ve Vegas, ale tentokrat
to bylo meně stresujici.
Byli jsme tady z mnohem lepšiho důvodu. Bez ohledu na
to, Abby byla pořad
něčim zaměstnana a odmitala si odpočinout dost dlouho
na to, aby mi bylo
přiliš pohodlně. Nesnašela Las Vegas z dobreho důvodu,
což mě nutilo se ptat,
proč si vybrala přijet zrovna tady, ale když se stane mou
ženou, nebudu se
hadat.
"Trave," řekla dopaleně. "Vytahy jsou napravo … tady …"
trhla se mnou
několikrat k vytahům.
"Jsme na dovolene, Holoubku. Uklidni se."
"Ne, bereme se a mame meně, než 24 hodin, abychom to
udělali."
Stiskl jsem tlačitko, oba nas vtahl do otevřeneho prostoru,
stranou od davu.
Neměl jsem byt překvapeny, že je tady tak moc lidi i přes
bližici se vychod
slunce, ale i s tim divokym klukem ve mně, to tady na mě
udělalo dojem.
"Stale tomu nemůžu uvěřit," řekl jsem. Přitahl jsem si jeji
ruku k ustům a
polibil ji.
Abby se stale divala na dveře vytahu a sledovala měnici se
čisla. "Už jsi to
zminil." Podivala se na mě a zvedla koutek ust. "Věř tomu,
zlato. Jsme tady."
Hrudnik se mi rozrostl, když se mi plice naplnily vzduchem
a připravovaly se
na dlouhy vydech. Nedavna vzpominka, nebo možna stala
a moje kosti a svaly
nikdy nebyly tak uvolněne. Moje myšlenky byly klidne. Byl
to cizi pocit, citit
všechny tyto věci a vědět, co jsme za sebou nechali v
kampusu a v tu samou
chvili se citim zodpovědně. Citim se tak dezorientovany,
znepokojeny, tak
šťastny v jednu chvili a jako kriminalnik v druhe.
Mezi dveřmi vytahu se utvořila mala dirka a pak se pomalu
otevřely a pasažeři
mohli vystoupit do chodby. S Abby jsme společně vstoupili
dovnitř s malou
taškou. Jedna žena měla vekou kabelku, do ktere by se
vešly naše obě a velky
kufr se čtyřmi kolečky, kam by se vešly alespoň 2 male
děti.
"Stěhujete se tady?" zeptal jsem se. "To je super." Abby
mě šťouchla loktem do
žeber.
Ona se na mě dlouho podivala, pak na Abby a nakonec
promluvila s
francouzskym přizvukem. "Ne." Podivala se pryč a bylo
jasne, že nebyla rada,
když jsem na ni promluvil.
S Abby jsme si vyměnily pohledy a pak vyvalil oči a tiše
Abby řekla Páni, jaká
to byla mrcha. Snažil jsem se nesmat. Zatraceně, miluju
tuto ženu a miluju to,
že jsem věděl, co si mysli i beze slov.
Francouzka kyvla. "Prosim, stiskněte podlaži 35." Skoro
Penthouse.
Samozřejmě.
Když se dveře otevřely ve 24 podlaži, s Abby jsme
vystoupili na zdobeny
koberec a byli jsme trochu zmateni, jako každy člověk,
když hleda svůj
hotelovy pokoj. Nakonec, na konci haly Abby vložila
odemykaci kartu do dveři
a rychle ji vytahla.
Dveře cvakly. Světlo se rozsvitilo zeleně. Vešli jsme
dovnitř.
Abby rozsvitila světla, přetahla si kabelku přes hlavu a
hodila ji na kralovsky
velkou postel. Usmala se na mě. "Toto je hezke."
Pustil jsem madlo tašky, nechal ji svalit na stranu a pak
jsem Abby objal. "To je
ono. Jsme tady. V teto posteli budeme spat později, až
budeme manžel a
manželka."
Abby se mi podivala do oči, hluboce a hloubavě a pak mi
vzala jednu tvař do
dlaně. Zvedla koutek ust. "Určitě budeme."
Nemohl jsem si začit představovat, jake myšlenky ji viři za
těmi nadhernyma
šedyma očima, protože najednou byl ten hloubavy pohled
pryč.
Zvedla se na špičky a letmo mě polibila. "V kolik hodin je
svatba?"
ABBY
"Tři hodiny?" snažila jsem se mit svaly uvolněne, i když se
mi cele tělo chtělo
napinat. Promarnili jsme přiliš mnoho času a nemam
možnost, jak Travisovi
vysvětlit, proč si to odbyt.
Odbyt si to? Tak to opravdu citim? Možna to neni jen tim,
že Travis potřebuje
věrohodne alibi. Možna se bojim, že bych vycouvala,
kdyby bylo přiliš mnoho
času k přemyšleni o tom, co dělame.
"Jo," řekl Travis. "Usoudil jsem, že potřebujeme čas na to,
abychom se oblekli a
ty sis upravila vlasy a všechny ty holčiči věci. Bylo to …
mylil jsem se?"
"Ne. Ne, to je v pořadku. Asi jsem si myslela, že se tam
jen dostaneme a prostě
půjdeme. Ale maš pravdu."
"Nepůjdeme jen do Red, holoubku. Bereme se. Vim, že to
neni kostel, ale
usoudil jsem, že bychom měli …"
"Jo." Zavrtim hlavou, na chvili zavřu oči a pak se na něj
podivam. "Ano, maš
pravdu. Omlouvam se. Půjdu dolů a najdu něco bileho a
pak se tady vratim a
připravim se. Pokud tady nic nenajdu, půjdu do Crystals.
Je tam vice obchodů."
Travis šel ke mně a zastavil se několik centimetrů ode mě.
Chvili mě sledoval,
dost dlouho na to, aby mě přiměl se vrtět.
"Řekni mi to," řekl tiše. Nezaleželo na tom, jak jsem se to
snažila vysvětlit, znal
mě dost dobře - tvař bez vyrazu nebo ne - aby věděl, že
před nim něco skryvam.
"Myslim, že to, co vidiš, je vyčerpani. Nespala jsem skoro
24 hodin."
Povzdychl si, polibil mě na čelo a pak šel k miniledničce.
Když se sklonil a pak
otočil, držel dvě male plechovky Red Bullu. "Problem
vyřešeny."
"Můj snoubenec je genius."
Podal mi plechovku a pak mě objal. "Libi se mi to."
"To, že si myslim, že jsi genius?"
"Byt tvůj snoubenec."
"Jo? Nepoužival jsi to. Ale za 3 hodiny ti budu řikat jinak."
"Nove jmeno budu mit ještě radši."
Usmala jsem se a sledovala jsem Travise otevřit dveře do
koupelny.
"Až najdeš šaty, dam si dalši sprchu, oholim se a pak se
pokusim najit něco k
oblečeni."
"Takže tady nebudeš, až se vratim?"
"Chceš, abych tu byl? Je to Graceland kaple, spravně?
Myslel jsem, že se
potkame tam."
"Bude docela fajn se vidět v kapli, těsně předtim, oblečeni
a připraveni jit
uličkou."
"Budeš chodit po Vegas sama tři hodiny?"
"Vyrostla jsem tady, pamatuješ?"
Travis chvili přemyšlel. "Stale tu pracuje Jesse jako šef?"
Zvedla jsem oboči. "Nevim. Nemluvila jsem s nim. Ale i
kdyby ano, jedine
kasino, u ktereho budu pobliž, je Bellagio a to je dost
velke."
Travis s tim vypadal spokojeny a přikyvl. "Setkame se
tam." Mrkl na mě a pak
zavřel dveře koupelny.
Vzala jsem si kabelku z postele a odemykaci kartu,
podivala jsem se na dveře
koupelny a zvedla Travisův telefon z nočniho stolku.
Podivala jsem se do jeho seznamu kontaktů, ťukla na
jmeno, ktere jsem
potřebovala a poslala kontaktni informace do sveho
telefonu a pak smazala
zpravu. Když jsem položila telefon, dveře koupelny se
otevřely a Travis vešel
do pokoje jen v ručniku.
"Povoleni k sňatku?" zeptal se.
"Kaple se o to postara za připlatek."
Travis přikyvl, vypadal s tim spokojeny a pak znova zavřel
dveře.
Rychle jsem otevřela dveře, šla k vytahům a rychle
zadavala nove čislo.
"Prosim, zvedni to," zašeptala jsem. Dveře vytahu se
otevřely, vyšel odtud
zastup mladych žen a asi byly o něco starši, než ja.
Chichotaly se a mumlaly,
polovina z nich o sve nechutne noci a druha polovina se
rozhodovala, jestli by
měly jit do postele, nebo zůstat vzhůru, aby nezmeškaly
let domů.
"Zvedni to, zatraceně," řekla jsem po prvnim zazvoněni. O
tři zazvoněni
později se ozvala hlasovka.
Dovolali jste se Trentovi. Víte, co máte dělat.
"Sakra," řekla jsem dopaleně a ruka mi spadla ke stehnu.
Dveře se otevřely a ja
jsem šla do obchodů, ktere patřily k Bellagiu.
Pote, co jsem našla přiliš kratke, přiliš mizerne, přiliš
krajkove, přiliš koralkove
a přiliš … všeho, nakonec jsem je našla: šaty, ktere bych
si oblekla, abych se
stala pani Maddox. Byly bile, samozřejmě a trochu delši.
Opravdu docela
obyčejne, kromě většiho vystřihu a bile satenove stuhy,
ktera byla uvazana
okolo pasu. Stala jsem před zrcadlem a divala se na jejich
každy detail. Byly
krasne a i ja jsem se v nich citila krasna. Za několik hodin
budu stat vedle
Travise Maddoxe, divat se mu do oči a sledovat každy
zahyb latky.
Šla jsem podel zdi a prohližela si četne množstvi zavojů.
Po vyzkoušeni
čtvrteho jsem je vratila zpatky na věšak a byla jsem
zneklidněna. Zavoj byl
přiliš. Přiliš nevinny. Divala jsem se na dalši věci, šla k nim
a přeběhla prsty
přes různe koralky, perly, kameny a různe sponky do
vlasů. Byly meně krasne,
ale vice … mnou. Na stole toho bylo tolik, ale ja jsem se
stale vracela k tomu
jednomu konkretnimu. Měl maly, střibrny hřeben a zbytek
tvořily desitky
kaminků různych velikosti, ktere nějakym způsobem tvořily
motyla. Aniž bych
věděla proč, držela jsem ho v ruce a ujišťovala se, že je
perfektni.
Boty byly v zadni časti obchodu. Neměli obrovsky vyběr,
ale naštěsti nejsem
přiliš vybirava a vybrala jsem si prvni par střibrnych bot s
podpatky, ktere jsem
spatřila. Dva řeminky vedly přes moje prsty a dva okolo
kotniku. Cele pasky
byly pokryty malymi perličkami. Naštěsti měli velikost šest
a posledni věc na
seznamu byly: šperky.
Vybrala jsem si jednoduche a krasne naušnice. Na vrcholu
u zapinani byl maly
zirkon ve tvaru čtverce, dost okazaly, aby se hodil na
specialni přiležitosti a
hodici se nahrdelnik. Nikdy v životě jsem nechtěla vynikat.
A patrně to nezměni
ani moje svatba.
Myslela jsem na to, jak jsem poprve stala před Travisem.
Byl zpoceny, bez
košile, lapal po dechu a ja byla pokryta krvi Marka
Younga. Bylo to před šesti
měsici a teď se bereme. Je mi 19. Jen 19.
Co to, sakra, dělám?
Stojim u pokladny, kde se tiskne učet za šaty, boty,
sponku do vlasů a šperky a
snažim se klidně dychat.
Žena s rudymi vlasy za pokladnou mi s usměvem podava
učet. "Jsou to
nadherne šaty. Skvěly vyběr."
"Děkuju," řekla jsem. Nebyla jsem si jista, jestli se mam
usmat, nebo ne.
Najednou jsem odešla pryč a držela jsem tašku u
hrudniku.
Po rychle zastavce v klenotnictvi a koupi černeho
titanoveho prstenu pro
Travise, jsem se podivala na telefon a pak jsem ho hodila
zpatky do tašky. Měla
jsem dobry čas.
Když jsem vešla do kasina, moje kabelka začala vibrovat.
Odložila jsem si
tašku mezi nohy a vyndavala telefon. Po dvou
zazvoněnich, zoufalem drapani a
strkani jsem vytahla telefon.
"Halo?" zaječela jsem. "Trente?"
"Abby? Je vše v pořadku?"
"Jo," vydechla jsem a posadila jsem se na podlahu blizko
automatu. "Jsme v
pořadku? Co ty?"
"Sedim s Cami. Je dost smutna kvůli požaru. Přišla o
několik stalych
zakazniků."
"Ach, Bože, Trente. To je mi lito. Nemůžu tomu uvěřit.
Nezda se to jako
skutečnost," řekla jsem a krk se mi stahl. "Bylo jich tak
mnoho. Jejich rodiče to
asi ani nevi." Držela jsem si dlaň na obličeji.
"Jo." Povzdychl si a zněl unaveně. "Je to jako valečna
zona. Co hluk? Jsi v
herně?" zněl znechuceně, jako kdyby už věděl odpověď a
nemohl uvěřit tomu,
že jsme tak necitlivi. "Co?" řekla jsem. "Bože, ne. My …
letěli jsme do Vegas."
"Co?" řekl rozliceně. Nebo možna zmateně, nebyla jsem si
jista. Byl
podražděny.
Přikrčila jsem se při nesouhlasu v jeho hlasu a věděla
jsem, že je to jen začatek.
Měla jsem svůj cil. Odsunula jsem sve pocity stranou tak
nejlepe, jak jsem
mohla, než dosahnu toho, proč jsem přišla. "Jen
poslouchej. Je to důležite.
Nemam moc času a potřebuju tvou pomoc."
"Dobře. Co?"
"Nemluv. Jen poslouchej. Slibuješ?"
"Abby, přestaň hrat. Tak mi to, kurva, řekni."
"Včera v noci bylo hodně lidi na zapasu. Hodně lidi umřelo.
Někdo za to musi
jit do vězeni."
"Mysliš si, že by to mohl byt Travis?"
"On a Adam, jo. Možna John Savage a kdokoli dalši, kdo
to domlouval. Diky
bohu nebyl Sheppley ve městě."
"Co udělame?"
"Požadala jsem Travise, jestli si mě vezme."
"Ach … dobře. Jak mu to, sakra, pomůže?"
"Jsme ve Vegas. Možna pokud dokažeme, že jsme se vzali
o několik hodin
později, i když několik opilych kluků z bratrstva může řict,
že jsme byli na
zapasu, bude to znit dost šileně, aby vznikly pochybnosti."
"Abby." Povzdychl si.
Vzlykla jsem. "Neřikej to. Pokud si nemysliš, že to bude
fungovat, prostě mi to
neřikej, dobře? Bylo to všechno, co jsem mohla vymyslet a
pokud zjisti, proč to
dělam, neuděla to."
"Samozřejmě, že ne. Abby, vim, že se bojiš, ale toto je
šilene. Nemůžeš si ho
vzit, abys ho udržela od problemů. Nebude to fungovat.
Neodešli jste dřiv, než
po souboji."
"Řekla jsem, abys to neřikal."
"Omlouvam se. Ani tak to nebude chtit udělat. Chce si tě
vzit, protože to chceš
ty. Pokud to někdy zjisti, zlomi mu to srdce."
"Neomlouvej se, Trente. Bude to fungovat. Alespoň mu
dam šanci. Je to šance,
ne? Radši šanci, než nic."
"Asi," řekl a zněl poraženě.
Povzdychla jsem si, přikyvla a zakryla jsem si pusu volnou
rukou. Přes slzy
jsem viděla rozmazaně. Šance je lepši, než nic.
"Gratuluju," řekl.
"Gratuluju!" řekla Cami v pozadi. Jeji hlas zněl unaveně a
chraplavě, i když
jsem si byla jista, že je to upřimne.
"Děkuju. Řikej mi nove zpravy, jestli bude někdo čmuchat
okolo domu, nebo
pokud uslyšiš něco o vyšetřovani."
"Udělam … a je to opravdu, sakra, divne, že můj mladši
bratr je prvni, kdo se
ženi."
Jednou jsem se zasmala. "Dostaň se přes to."
"Jdi do prdele. A miluju vas."
"Taky tě milujeme, Trente."
Držela jsem telefon v obou rukach na klinu a sledovala lidi
prochazejici kolem
a divajici se na mě. Opravdu vypadali, že je zajima, proč
sedim na podlaze, ale
ne dost na to, aby se zeptali. Vstala jsem, zvedla jsem
tašku a kabelku a
zhluboka se nadechla.
"Tady je nevěsta," řekla jsem a udělala prvni kroky.
5. K A P I T O L A
Přistižen(a)
TRAVIS
Usušil jsem se, vyčistil si zuby, oblekl tričko a kraťasy a
obul boty. Připraveny.
Sakra, je dobre byt mužem. Neumim si představit, že bych
si měl sušit dlouhe
vlasy půl hodiny a pak je palit čimkoli, abych si je narovnal
a pak stravil 20
minut tim, že bych se maloval, než se konečně obleknu.
Kliče. Peněženka.
Telefon. Vyjit ze dveři. Abby řekla, že se potkame dole, ale
dost jasně naznačila,
že se neuvidime do svatby, tak jsem miřil po bulvaru.
I když jsem spěchal, zastavil jsem se u tančici fontany v
Bellagiu, ktera tančila
na hudbu a je tak neamericke se nezastavit a nesledovat
to v užasu. Zapalil jsem
si cigaretu a opiral se o velkou betonovou řimsu, ktera
lemovala obrovskou
vyhlidkovou plošinu. Sledoval jsem vodu se pohupovat a
střikat do rytmu
hudby a připomnělo mi to chvili, kdy jsem tady byl
naposledy a stal tady se
Sheppleym, když Abby nakopavala zadky čtyřem
veteranům v pokeru.
Sheppley. Zatraceně, byl jsem tak rad, že nešel na zapas.
Kdybych ho ztratil,
nebo on ztratil Ameriku, nejsem si jisty, jestli bychom tady
s Abby byli. Takova
ztrata by změnila cele naše přatelstvi. Sheppley by nebyl
se mnou a Abby bez
Ameriky a Amerika by nebyla s nami bez Sheppleyho.
Abby by nebyla pobliž
bez Ameriky. Kdyby se nerozhodli zůstat u jeho rodičů o
jarnich prazdninach,
trpěl bych ztratou Sheppleyho, misto připrav na naši
svatbu. Pomyšleni na to,
že bych volal stryci Jackovi a tetě Deane a řikal jim o smrti
jejich syna, mi
vyslalo mraz po zadech.
Zavrtěl jsem hlavou, když jsem si vzpomněl na chvili, než
jsem zavolal tatovi a
stal před Keatonem a z oken proudil kouř. Někteři z hasičů
drželi hadice, zkrz
ktere proudila voda dovnitř a dalši vyvaděli přeživši.
Pamatuju si, jak jsem se
citil: věděl jsem, že musim zavolat tatovi, že Trent tady
neni a asi je mrtvy. Že
se můj bratr dostal do zmatku a Abby a ja stojime venku
bez něj. Dělalo se mi
špatně z pomyšleni na to, co bych tatovi způsobil a naši
cele rodině. Tata byl
ten nejsilnějši muž, jakeho jsem znal, ale nezvladl by
ztratu někoho dalšiho.
Můj tata a Jack spolu byli na středni škole. Byli prvni
generaci špatnych
Maddoxovych bratrů. V univerzitnich městech začali rvačky
mistni obyvatele,
nebo byli zadrženi. Jim a Jack Maddoxovi nikdy nezažili to
posledni jmenovane
a napravili se, když potkali dvě ženy na vysoke škole, na
kterou chodili a
oženili se s nimi a jen ony dvě si s nimi poradily: Deana a
Diane Hemplingovy.
Ano, sestry, tim jsme se Sheppleym dvojiti bratranci. Asi
proto se Deana a Jack
zastavili u jednoho ditěte a mama měla pět vzpurnych
chlapců. Naše rodina
byla stvořena pro divku, ale nejsem si jisty, jak by svět
zvladl divku s
přijmenim Maddox. Všechny ty rvačky, zlost a estrogen?
Každy by umřel.
Když se narodil Sheppley, stryc Jack se usadil. Sheppley
byl Maddox, ale měl
temperament po sve matce. Thomas, Tyler, Taylor,
Trenton a ja jsme měli
kratke rozbušky, jako naš otec, ale Sheppley byl klidny.
Byli jsme nejlepši
kamaradi. Byl to bratr, ktery žil v jinem domě. Vypadal
spiše vice jako Thomas,
než zbytek z nas. Všichni jsme sdileli stejnou DNA.
Když jsem prochazel, fontana klesala a uviděl jsem znak
Crystals. Kdybych
tam rychle vlezl a vylezl a Abby mě možna neuvidi,
protože je pořad v
obchodech v Bellagiu.
Zrychlil jsem a uhybal hodně opilym a unavenym turistům.
Jednou se svezu
vytahem, přejdu most a budu uvnitř nakupniho centra.
Byly tam skleněne
obdelniky zobrazujici barevna vodni tornada, nekončici
obchody a ti sami
potulujici se lide. Od rodin po stripterky. To je jen ve
Vegas.
Zašel jsem do jednoho obchodu s obleky, ale neměl jsem
štěsti a pak jsem
narazil na obchod Tom Ford. Za deset minut jsem našel a
zkusil si perfektni
šedy oblek a měl jsem problem najit kravatu. "Srat na to,"
řekl jsem, vzal oblek
a bilou košili k pokladně. Kdo řekl, že musi mit ženich
kravatu?
Vyšel jsem z nakupniho centra a uviděl par černych
Conversek ve vyloze. Šel
jsem dovnitř a požadal o mou velikost, zkusil jsem a usmal
se. "Vezmu si je,"
řekl jsem ženě, ktera mi pomahala. Usmala se na mě tim
způsobem, ktery mě
vratil o šest měsiců zpatky. Žena se na mě divala takovym
způsobem, ktery
znamenal jakekoli pokusy o to dostat se do jejich
kalhotek, a vypadalo to
tisickrat jednodušeji. Ten pohled znamenal: vezmi mě
domů.
"Skvěla volba," řekla flirtujicim hlasem. Jeji tmave vlasy
měla dlouhe, huste a
zařive. Byly dlouhe asi jako polovina jeji vyšky. Byla to
vzdělana, asijska
kraska, oblečena v těsnych šatech a podpatcich vysokych
až do nebe. Pohled
měla ostry a vypočitavy. Pro me stare ja by byla vyzvou,
kterou bych šťastně
přijal. "Zůstavate ve Vegas dlouho?"
"Jen několik dni."
"Jste tady poprve?"
"Podruhe."
"Ach. Chtěla jsem vam nabidnout prohlidku okoli."
"Budu se v těchto botach za několik hodin ženit."
Moje přiznani utnulo jeji touhu v očich, přijemně se
usmala, ale uplně ztratila
zajem. "Gratuluji."
"Diky," řekl jsem, vzal jsem si učet a tašku s botami.
Odešel jsem a citil jsem se o moc lepe, než kdybych byl na
klučičim vyletu a
vedl ji zpatky do sveho hoteloveho pokoje. Pak bych
neznal lasku. Bylo to,
kurva, fantasticke přijit za Abby každou noc a vidět jeji
laskavy a milujici
pohled. Nic nebylo lepši, než přichazet na nove způsoby,
jak ji přimět milovat
mě vic a vic. Pro to jsem teď žil a bylo to vice uspokojujici.
Ani ne za hodinu po opuštěni Bellagia jsem si vyzvedl
oblek a zlaty prsten pro
Abby a vratil jsem se do hoteloveho pokoje. Posadil jsem
se na konec postele,
vzal si ovladač a zapl televizi, když jsem se sehl, abych si
rozvazal tenisky. Na
obrazovce se objevila znama scena. Keaton, ze . obehnany
paskou a stale se
odtud kouřilo. Cihly okolo oken byly spalene a zem okolo
nasakla vodou.
Reporter mluvil s plačici divkou, ktera popisovala, jak se
jeji spolubydlici už
nikdy nevrati na kolej a pořad chce slyšet, jestli je mrtva.
Už jsem to nemohl
vydržet dele. Zakryl jsem si tvař dlaněmi a opřel lokty o
kolena. Tělo se mi
třaslo, když jsem truchlil za kamarady a všechny lidi, ktere
jsem neznal a ztratili
sve životy a omlouval jsem se znova a znova, že jsem ten
důvod, proč tam byli,
a byl jsem zkurveny bastard, že jsem si vybral Abby a
neudal se. Když už jsem
dal nemohl brečet, šel jsem do sprchy a stal pod proudici
vodou, než jsem se
znova uklidnil, protože mě Abby potřebuje.
Nechce mě vidět až do svatby, tak jsem si urovnal kraviny
ve sve hlavě, oblekl
se, navoněl se kolinskou, zavazal nove boty a vypadl ven.
Než se dveře zavřely,
rozhledl jsem se dlouze po pokoji. Přiště, až projdu těmito
dveřmi, budu Abbyin
manžel. To byla jedina věc, ktera dělala mou bolest
snesitelnou. Moje srdce
znova začalo bit. Zbytek meho života byl hodiny vzdaleny.
Dveře vytahu se otevřely a ja jsem prošel po koberci
kolem kasina. V obleku
jsem se citil jako za milion babek a lide se divali a zajimalo
je, proč ma tak
dobře vypadajici debil obyčejne Conversky. Když jsem byl
v půlce kasina,
všiml jsem si ženy sedici na podlaze s nakupnimi taškami,
ktera brečela do
telefonu. Zastavil jsem se. Byla to Abby.
Instinktivně jsem ustoupil na stranu a častečně se schoval
na konci uličky za
automat. S hudbou, pipanim a mluvenim jsem neslyšel, co
řikala, ale krev mi
ztuhla v žilach. Proč brečela? Komu brečela do telefonu?
Nechce si mě vzit?
Měl bych se ji na to zeptat? Měl bych počkat a doufat, že
to neodvola?
Abby se zvedla z podlahy i s taškami. Vše ve mně chtělo
běžet za ni a pomoci
ji, ale bal jsem se. Byl jsem, kurva, vystrašeny, že kdybych
se k ni teď přibližil,
možna by mi řekla pravdu a to jsem se bal slyšet.
Najednou nade mnou převzal
kontrolu sobecky bastard a nechal jsem ji odejit.
Když byla z dohledu, posadil jsem se k prazdnemu
automatu a vytahl baliček
cigaret z vnitřni kapsy. Zapalil jsem si a konec cigarety
zasyčel, než rudě
zazařil, když jsem si dlouze potahl. Co budu dělat, když
Abby změni nazor?
Měli bychom se vratit po něčem takovem? Bez ohledu na
odpověď jsem to
musel zjistit. I když by nebyla svatba, nemohl jsem ji
ztratit.
Seděl jsem tam dlouhou dobu, kouřil, vkladal dolarove
bankovky do automatu a
servirka mi přinesla několik drinků. Po čtyřech jsem ji
odmavl pryč. Opit se
před svatbou nic neřeši. Možna je to důvod, proč byla
Abby v navažkach.
Milovat ji nebylo dost. Potřebuju, sakra, dospět, najit si
opravdovou praci,
přestat pit, bojovat a kontrolovat mou zatracenou zlost.
Seděl jsem sam v kasinu
a tiše přisahal, že zvladnu všechny tyto změny a začnu žit
spravně.
Zavibroval mi telefon. Svatba bude jen za hodinu. Napsal
jsem Abby a bal jsem
se odpovědi.
Chybíš mi.
ABBY
Usmala jsem se na telefon, když jsem viděla smsku od
Travise. Stiskla jsem
tlačitko "odpovědět" a věděla jsem, že slova nedokaži
sdělit, co citim.
Taky mi chybíš.
Svatba je za hodinu. Jsi připravená?
Ještě ne. Ty?
Sakra (Ducking), ano. Vypadám skvěle. Až mě
uvidíš, budeš si mě určitě
chtít vzít.
Ducking?
Sakra (Fucking) - zatracená automatická oprava.
Chceš fotku?
Ne! To přináší smůlu!
Jsi Šťastná 13. Máš štěstí.
Bereš si mě. Tak to nedělej. A neříkej mi tak.
Miluju tě, zlato.
Taky tě miluju. Brzy se uvidíme.
Jsi nervózní?
Samozřejmě. Ty nejsi?
Jen kvůli tvým ledovým nohám.
Nohy mám krásně teplé.
Přál bych si, abych mohl vysvětlit, jak moc jsem
právě šťastný.
Nemusíš. Rozumím ti.
:))
<3
Položila jsem telefon na skřiňku v koupelně, divala se do
zrcadla a malovala si
pusu. Když jsem si připnula posledni vlasy dozadu, šla
jsem k posteli, kde jsem
měla položene šaty. Nebyly to takove, ktere by si vybralo
moje desetilete ja, ale
byly krasne a to, co jsme dělali, bylo krasne. I to, co jsem
dělala ja, bylo krasne.
Přemyšlela jsem o jinem ušlechtilem důvodu k sňatku. A
mimo to, milovali
jsme se. Je svatba v tak brzkem věku tak strašna? Lide to
dělaji celou dobu.
Zavrtěla jsem hlavou a snažila se setřast tucty konfliktnich
emoci. Proč se
vracet tam a zpatky? Stane se to a milujeme se. Šilene?
Ano. Špatne? Ne.
Oblekla jsem si šaty, zapla zip a postavila se před zrcadlo.
"O moc lepši," řekla
jsem. V obchodě nevypadaly šaty spravně bez make-upu a
upravenych vlasů. S
rudymi rty a namalovanymi řasami, jsem vypadala
kompletně.
Připnula jsem si diamantoveho motyla do natočenych
vlasů, ktere jsem měla na
straně stažene do drdolu a obula si me nove střevičky.
Peněženka. Telefon.
Travisův prsten. V kapli bude vše ostatni. Taxi už čeka.
I při tom, že se ve Vegas bere každy rok tolik lidi, to
nezabranilo pohledům lidi,
kteři mě sledovali prochazet kasinem v mych svatebnich
šatech. Někteři se
usmivali, jini se jen divali, ale citila jsem se nepohodlně.
Když můj otec prohral
čtvrtou hru v řadě, veřejně oznamil, že je to moje chyba,
tak jsem měla od te
doby dostatek pozornosti. Kvůli několika slovům
vyslovenym v naštvani jsem
byla přejmenovana na "Šťastnou 13" a dostala jsem tak
neuvěřitelne břemeno,
ktere neustale sebou taham. Když se moje matka rozhodla
opustit Micka
nadobro a přestěhovaly jsme se do Wichity o tři roky
později, ale začit znova
vypadalo nemožne. Cele dva tydny jsem si uživala, že mě
nikdo nezna, než
mistni reporteři zjistili, kdo jsem, a pližili se po travniku ke
středni škole.
Stačila jedna nenavistna holka a hodina Patečni Noci
Googlovani, aby se to
zjistilo, proč se každy tak moc zajimal o titulek: "Kde je
teď?" Druha polovina
života na me středni škole byla zničena. I s upovidanou
nejlepši kamaradkou.
Když jsme s Amerikou odjely na vysokou školu, chtěla
jsem byt neviditelna.
Než jsem potkala Travise, bavila jsem se svou novou
nalezenou neviditelnosti.
Sklonila jsem pohled před stovkami oči, ktere se na mě
upřeně divaly, a
přemyšlela jsem, jestli se někdy s Travisem budu citit
nenapadně.
6. K A P I T O L A
Mrtvý nebo živý
TRAVIS
Dveře limuziny se za mnou s prasknutim zavřely. "Ach,
sakra. Omlouvam se.
Jsem nervozni."
Řidič mě odmavl rukou. "Žadny problem. Dvacet dva
dolarů, prosim. Vratim se
zpatky s limuzinou."
Limuzina byla nova. Bila. Abby by se libila. Podal jsem mu
30. "Takže budete
zpatky za hodnu a půl, spravně?"
"Ano, pane! Nikdy nepřijedu pozdě!"
Odjede pryč a ja jsem se otočil. Kaple zařila a ozařovala
brzkou ranni oblohu.
Bylo asi půl hodiny před rozbřeskem. Usmal jsem se. Abby
to bude milovat.
Hlavni dveře se otevřely a vyšel odtud par. Byli ve
střednim věku, ale on měl
oblek a ona obrovske svatebni šaty. Mala žena v růžovem
kostymku jim mavala
na rozloučenou a pak si všimla mě.
"Travisi?"
"Ano," řekl jsem a rozepl si sako.
"Mohla bych vas sežrat! Doufam, že vaše nevěsta si
uvědomuje, jak vypadate!"
"Ona je hezči, než ja."
Žena se zachechtala. "Ja jsem Chantilly. Děje se tady
hodně věci." Opře si pěst
někde o svůj bok. Je tak široka, jako vysoka a jeji oči
skoro nejsou vidět pod
hustymi falešnymi řasami. "Pojď dal, cukroušku! Pojď dal!
Pojď dal!" řekla a
hnala mě dovnitř.
Recepčni se na mě usmala s malym stohem papirů. Ano,
potřebujeme DVD.
Ano, potřebujeme květiny. Ano, chceme Elvise.
Zkontroloval jsem všechny
věci, ktere byly popsane našimi jmeny, a pak podal papiry
zpatky.
"Děkuji vam, pane Maddoxi," řekla recepčni.
Ruce se mi potily. Nemůžu uvěřit, že jsem tady.
Chantilly mi poplacala paži, no, ne vyše, jako moje zapěsti,
protože je to
nejvyše, kam dosahne. "Tudy, drahoušku. Můžeš se tady
osvěžit a čekat na svou
nevěstu. Jak se jmenuje?"
"Ach … Abby … ," řekl jsem a prošel dveřmi, ktere
Chantilly otevřela.
Rozhledl jsem se a všiml jsem si gauče a zrcadla, ktere je
na okrajich poseto
tisici obrovskymi žarovkami. Tapeta byla hekticka, ale
hezka a vše vypadalo
čistě a stylově, jak chtěla Abby.
"Dam vam vědět, až přijde," řekla Chantilly a mrkla.
"Potřebujete něco? Vodu?"
"Ano, to by bylo skvěle," řekl jsem a posadil se.
"Budu hned zpatky," řekla melodicky, když couvala z
pokoje a zavřela za sebou
dveře. Slyšel jsem ji cestou si něco mumlat.
Opřel jsem se o gauč a snažil se zpracovat, co se stalo a
zajimalo by mě, jestli je
Chantilly přirozeně tak živa. I když jsem seděl, srdce mi
bušilo. To proto maji
lide svědky: aby jim pomahali byt v klidu před svatbou.
Poprve od chvile, kdy
jsme přistali, jsem si přal, aby tu se mnou byl Sheppley a
mi bratři. Davali by
mi co proto, a pomahali by mi nemyslet na fakt, že budu
zvracet.
Dveře se otevřely. "Tady mate! Ještě něco dalšiho?
Vypadate trochu nervozně.
Jedl jste?"
"Ne. Neměl jsem čas."
"Ach, nemůžeme vas nechat omdlit u oltaře! Přinesu vam
nějake sušenky a
možna ovoce?"
"Ach, jistě, děkuju," řekl jsem a byl trochu zmateny
Chantillyinym nadšenim.
Vycouvala, zavřela dveře a znova jsem byl sam. Opřel
jsem hlavu o gauč a
dival jsem se na různe stiny na zdi. Byl jsem rad, že mě
cokoli udržovalo od
divani se dolů na hodinky. Přichazi? Pevně jsem zavřel oči
a odmital tam jit.
Milovala mě. Věřil jsem ji. Byla by tady. Zatraceně, přal
jsem si, aby tady byli
mi bratři.
ABBY
"Ach, vypadate krasně," řekla řidička taxi, když jsem se
posadila na zadni
sedadlo.
"Děkuju vam," řekla jsem a ulevilo se mi, že jsem pryč z
kasina. "Do kaple
Graceland, prosim."
"Chcete začit den tim, že se vdate, nebo co?" řekla řidička
a usmivala se na mě
dozadu do zpětneho zrcatka. Měla kratke šede vlasy a jeji
zadek vyplňoval cele
sedadlo.
"To bylo to nejrychlejši, co jsme sehnali."
"Jste hodně mlada, abyste tak spěchala."
"Ja vim," řekla jsem a sledovala jsem mijejici Las Vegas za
oknem.
Mlaskla jazykem. "Vypadate hodně nervozně. Pokud jste si
to rozmyslela, dejte
mi vědět. Nevadi mi to otočit. Je to v pořadku,
drahoušku."
"Nejsem nervozni z toho, že se vdavam."
"Ne?"
"Ne, milujeme se. Kvůli tomu nejsem nervozni. Jen chci,
aby byl v pořadku."
"Myslite, že si to rozmyslel?"
"Ne," řekla jsem a jednou se zasmala. Podivala jsem se do
jejich oči do
zpětneho zrcatka. "Jste vdana?"
"Byla jsem jednou nebo dvakrat," řekla a mrkla na mě.
"Vdavala jsem se ve
stejne kapli, kde vy. Ale tak to bylo i u Bon Joviho."
"Ach, ano?"
"Znate Bon Joviho? Tommy pracovával v docích!" zpivala k
memu překvapeni.
"Jo! Slyšela jsem o něm," řekla jsem a byla jsem vděčna
za rozptyleni.
"Prostě ho miluju. Tady! Mam CD." Pustila ho a zbytek
cesty jsme obě
poslouchaly Jonovy nejlepši hity. "WantedDeador Alive,"
"Always," "Bed of
Roses,"; "I´ll Be There for You" pravě končilo, když taxi
zastavovalo před
kapli.
Vytahla jsem padesatku. "Zbytek si nechte. Bon Jovi
pomohl."
Dala mi nazpatek. "Žadne zpropitne, zlato. Nechala jste
mě zpivat."
Zavřela jsem dveře a zamavala ji na rozloučenou. Je tady
už Travis? Šla jsem ke
kapli a otevřela dveře. Pozdravila mě starši žena s
obrovskymi vlasy a přiliš
velkym množstvim rtěnky. "Abby?"
"Ano," řekla jsem a upravila si šaty.
"Jste ohromujici. Moje jmeno je Chantilly a budu vaš
svědek. Vezmu vam věci.
Uložim je do bezpeči, než skončite."
"Děkuju," řekla jsem a sledovala ji vzit mou kabelku. Když
šla, něco zašustilo a
ja jsem nevěděla, co přesně to bylo. "Ach, počkat! To …"
řekla jsem a divala
jsem se, jak jde ke mně a drži kabelku. "Je tam Travisův
prsten. Omlouvam se."
Jeji oči byly sotva vidět, když se usmala a jeji falešne řasy
byly tak vice
viditelne. "To je v pořadku, drahoušku. Jen dychej."
"Nepamatuju si jak," řekla jsem a sklouzla jsem jeho
prstenem přes můj palec.
"Tady," řekla a držela nataženou ruku. "Dejte mi vaš a
jeho prsten. Dam vam je,
až bude čas. Elvis vas provede uličkou."
Divam se na jeji prazdny vyraz. "Elvis."
"Jako Kral?"
"Ano, vim, kdo je Elvis, ale …" slova se mi vytratila, když
jsem sundala svůj
prsten s malym trhnutim a položila ho do jeji dlaně vedle
Travisova.
Chantilly se usmala. "Můžete použit tento pokoj, abyste se
osvěžila. Travis už
čeka, takže tady Elvis brzy bude. Uvidime se na konci
uličky!"
Sledovala mě, když zavřela dveře. Otočila jsem se a
podivala jsem se do zrcadla
za mnou. Bylo obklopeno mnoha velkymi a kulatymi
světly, jaka mohly
použivat herečky na Broadwayi. Posadila jsem se k
toaletnimu stolku a divala
se na sebe do zrcadla. Takova jsem byla? Herečka?
On čeka. Travis je na konci uličky a čeka na mě, až se
připojim k němu,
abychom si slibili, že spolu budeme do konce našich
životů.
Co když můj plan nebude fungovat? Co když půjde do
vězeni a nebude to k
ničemu? Co když okolo Travise nebudou tak moc čmuchat
a toto všechno je
zbytečne? Už nemam vymluvu, abych se vdala, než budu
mit pravo pit, protože
ho zachraňuju. Potřebuju vymluvu, pokud jsem ho
milovala? Proč se každy
vdava? Z lasky? Mame to vyryte. Na začatku jsem si všim
byla tak jista. Byvala
jsem si jista hodně věcmi. Teď si nejsem jista. Ničim.
Myslela jsem na Travisův vyraz ve tvaři, kdyby zjistil
pravdu, a pak jsem
myslela, co by mu to způsobilo. Nikdy jsem mu nechtěla
ubližit a potřebuju ho,
jako kdyby byl časti mě. Těmito dvěma věcmi jsem si byla
jista.
Z dvou zaklepani na dveře jsem skoro měla infarkt. Otočila
jsem se a chytila se
opěradla židle. Bylo bile, zatočene a uprostřed přetvořeno
do srdce.
"Slečno?" řekl Elvis hlubokym hlasem s jižanskym
přizvukem. "Je čas."
"Ach," řekla jsem tiše. Nevim proč. Neslyšel mě.
"Abby? Tvoje hunka, hunka žhava laska je připravena."
Převratila jsem oči. "Ja jen … potřebuju chvilku."
Na druhe straně dveři bylo ticho. "Je všechno v pořadku?"
"Ano," řekla jsem. "Jen chvilku, prosim."
Po několika chvilich jsem uslyšela dalši zaklepani na dveře.
"Abby?" byla to
Chantilly. "Můžu dovnitř, drahoušku?"
"Ne. Omlouvam se, ale ne. Budu v pořadku, jen potřebuju
trochu vic času a
budu připravena."
Po dalšich pěti minutach jsem uslyšela tři zaklepani na
dveře a na čele se mi
utvořily krůpěje potu. Ta tři zaklepani byla znama. Silna.
Vice sebevědoma.
"Holoubku?"
7. K A P I T O L A
Peníze
TRAVIS
Dveře se otevřely. "Je tady! Pravě jsem ji poslala do
pokoje, aby se osvěžila. Jsi
připraveny?"
"Jo!" řekl jsem a vyskočil na nohy. Utřel jsem si zpocene
dlaně a šel za
Chantilly chodbou do vestibulu. Zastavil jsem se.
"Tudy, drahoušku," řekla Chantilly a povzbuzovala mě,
abych šel ke dvojitym
dveřim, ktere vedly do kaple.
"Kde je ona?" zeptala jsem se.
Chantilly ukazala. "Tam. Až bude připravena, začneme. Ale
ty musiš byt na
konci uličky, drahoušku."
Usmala se na mě sladce a povzbudivě. Představoval jsem
si, jak se vypořadava
se všemi situacemi, od opile po nervozni osoby. Naposledy
jsem se podival na
dveře Abbyina pokoje a šel jsem za Chantilly uličkou a ta
mi přesně popsala,
kde bych měl stat. Když mluvila, muž ve velkolepem
Elvisově kostymu zatlačil
do dveři, zvedl koutky ust a zamumlal "Blue Hawaii".
(Poznámka: Blue Hawaii
= film, kde Elvis ztvárnil hlavní postavu).
"Chlape, opravdu mam rad Vegas! Maš rad Vegas?" řekl
se svym vyrazem jako
Elvis.
Zakřenil jsem se. "Dnes ano."
"Nelze žadat o nic lepšiho! Řekla vam pani Chantilly vše,
co potřebujete
vědět?"
"Ano, myslim."
Poplacal mě po zadech. "Žadny strach, chlape, bude to v
pořadku. Půjdu pro
tvou druhou polovičku. Budu hned zpatky."
Chantilly se zachichotala. "Ach, ten Elvis." Po několika
minutach si Chantilly
zkontrolovala hodinky a pak šla zpatky uličkou ke dvojitym
dveřim.
"To se stava pořad," ujistil mě oddavajici.
Po dalšich pěti minutach prostrčila Chantilly hlavu dveřmi.
"Travisi? Myslim,
že je trochu … nervozni. Chceš s ni mluvit?"
Sakra. "Jo," řekl jsem. Ulička byla kratka, ale teď se mi
zdala dlouha jako mile.
Protlačil jsem se dveřmi a zvedl pěst. Zastavil jsem se,
nadechl a pak několikrat
zaklepal. "Holoubku?"
Po chvili, ktera se zdala jako věčnost, Abby nakonec
promluvila na druhe straně
dveři. "Jsem tady." I když byla ode mě jen kousek, zněla
přiliš daleko, jako v to
rano pote, co jsem si přivedl ty dvě holky z baru. Jen z
pomyšleni na tu noc mě
palily vnitřnosti. Ani jsem se necitil jako ta sama osoba.
"Jsi v pořadku, zlato?" zeptal jsem se.
"Ano. Jen … spěchala jsem. Jen potřebuju chvilku, abych
se nadechla."
Nezněla v pořadku. Byl jsem rozhodnuty mit hlavu nahoře
a bojovat s panikou,
pro připad, abych neudělal hloupost. Musim byt muž,
ktereho si Abby zaslouži.
"Jsi si tim všim jista?"
Neodpověděla.
Chantilly si odkašlala, zalomila rukama a jasně se snažila
vymyslet něco
povzbudiveho.
Potřebuju byt na druhe straně dveři.
"Holoubku," řekl jsem a nasledovala pauza. To, co řeknu,
změni všechno, ale
udělat vše spravně pro Abby, přemohlo me sobecke
potřeby. "Vim, že, viš, že tě
miluju. To, co možna neviš, je, že nechci nic vic, než byt
tvym manželem. Ale
pokud nejsi připravena, počkam na tebe, Holubičko.
Nepůjdu nikam. Myslim
tim, ano. Chci to, ale jen pokud i ty. Ja jen … potřebuju,
abys věděla, že můžeš
otevřit dveře a půjdeme dolů uličkou, nebo si vezmeme
taxi a pojedeme domů.
Tak či onak tě miluju."
Nasledovala dalši dlouha pauza a věděl jsem, že je čas.
Vyndal jsem starou
obalku z me vnitřni kapsy a držel ji v obou rukach. Je
popsana vybledlym
pismem a ja sleduju pismo ukazovačkem. Moje matka na
tento dopis napsala
Pro budoucí paní Travis Maddox. Tata mi ho dal, když si
myslel, že je to mezi
mnou a Abby važne. Vytahl jsem ten dopis jen jednou,
když mě zajimalo, co
napsala dovnitř, ale nikdy jsem jej neotevřel. Ta slova
nebyla určena pro mě.
Ruce se mi třasly. Neměl jsem tušeni, co tam mama
napsala, ale opravdu jsem
to teď potřeboval a doufal jsem, že tentokrat mi nějak
pomůže. Sklonil jsem se
dolů a prostrčil obalku pod dveřmi.
ABBY
Holoubku. Z tohoto slova jsem vždycky převracela oči.
Nevim, proč mi tak
začal řikat a je mi to jedno. Když mi Travis řika touto
přezdivkou, moje cele
tělo se uvolni. Vstala jsem, šla ke dveřim a položila dlaň
na dřevo. "Jsem tady."
Mohla jsem slyšet svůj dech; sipavě pomaly, jako bych
spala. Každa moje čast
se uvolnila. Jeho hřejiva slova mě obklopovala jako
přijemna deka. Nezaleželo
na tom, co se stane potom, až se dostaneme domů, když
budu Travisova žena.
Pak jsem pochopila, že ať už to dělam proto, abych
Travisovi pomohla nebo ne,
jsem tady, abych si vzala muže, ktery mě miluje vic, než
může muž milovat
ženu. A ja ho miluju - dost na tři životy. V Gracelandske
kapli a v těchto šatech
to bylo skoro misto, kde bych chtěla byt. Jedine misto,
ktere by bylo lepši, by
bylo vedle něj na konci uličky.
Pak se u mych nohou objevila mala obalka.
"Co je to?" řekla jsem a sklonila jsem se dolů, abych ji
zvedla. Papir byl stary a
žluty. Bylo to adresovane budouci pani Travis Maddox.
"Je to do me mamy," řekl Travis.
Dech se mi zadrhl. Skoro jsem to nechtěla otevřit, byla
zalepena a dlouho
držena v bezpeči.
"Otevři to," řekl Travis a vypadalo to, jako by mi četl
myšlenky.
Prsty jsem opatrně otevřela obalku a doufala jsem, že ji
moc nepoškodim.
Vyndala jsem na třikrat přeloženy papir a svět se zastavil.
Neznáme se, ale vím, že musíš být výjimečná. Dnes tady
nemůžu být, abych
viděla svého chlapce ti slibovat lásku, ale je tady několik
věcí, které bych ti
řekla, kdybych tam byla.
Nejdříve ti děkuju, že miluješ mého syna. Všichni mí kluci
mají laskavé srdce a
Travis má nejlaskavější. Taky je nejsilnější. Bude tě
milovat nejvíce, jak může,
když ho necháš. Neštěstí v životě nás někdy změní, ale
něco se nikdy nezmění.
Kluk bez matky je velmi zvídavé stvoření. Kdyby byl Travis
jako jeho otec a já
vím, že je, je jako hluboký oceán křehkosti, chráněný
tenkou zdí klejících slov a
předstírané lhostejnosti. Maddoxův kluk tě vezme až na
okraj, ale když s ním
půjdeš, bude tě následovat kamkoli.
Přála bych si více, než cokoli, abych tam mohla dnes být.
Přeju si, abych mohla
vidět jeho tvář, když s tebou udělá tento krok a mohla tam
stát s mým manželem
a prožít celý tento den s tebou. Myslím, že je to jedna z
věcí, která mi bude
nejvíce chybět. Ale dnešek není o mně. Pokud čteš tento
dopis, znamená to, že tě
můj syn miluje. A když se Maddoxův chlapec zamiluje,
miluje navždy.
Prosím, polib mého chlapce za mě. Mé největší přání pro
vás je, aby váš
největší boj skončil největším odpuštěním.
S láskou,
Diane
"Holubičko?"
Držela jsem dopis jednou rukou na hrudniku a druhou
otevřela dveře. Travis
měl ve tvaři obavy, ale když se mi podival do oči, starosti
byly pryč.
Vypadal šokovaně, když mě uviděl. "Jsi … nemyslim si, že
existuji slova na to,
jak krasna jsi."
Jeho mile kaštanove oči, zakryte hustymi řasami, uklidnily
me nervy. Jeho
tetovani byla skryta pod šedym oblekem a nažehlenou
košili s knofličky. Bože,
byl perfektni. Byl sexy, statečny, něžny a Travis Maddox
byl můj. Ja musim jen
projit uličkou. "Jsem připravena."
"Co tam napsala?" zeptal se.
Krk se mi stahl a unikl vzlyk. Polibila jsem ho na tvař. "To
je od ni."
"Jo?" řekl a sladce se usmal.
"A skvěle popsala na tobě vše užasne, i když tě neviděla
vyrůstat. Je tak užasna,
Travisi. Přeju si, abych ji mohla poznat."
"Přal bych si, aby tě znala." Na chvili se odmlčel a pak
zvedl ruce.
Jeho rukav odhalil jeho tetovani s napisem HOLUBIČKA.
"Pojďme se na to
vyspat. Nemusiš se rozhodnout teď. Vratime se do hotelu,
promyslime to, a - "
Povzdychl si, spustil ruce a ramena mu spadla. "Ja vim. Je
to šilene. Jen jsem to
tak moc chtěl, Abby. Tato šilenost je můj zdravy rozum.
Můžeme …"
Nemohla jsem vystat se divat se na jeho zadrhavani a
pachtěni se dele. "Zlato,
přestaň," řekla jsem a chytila jeho usta třemi prsty.
"Prostě přestaň."
Dival se na mě a čekal.
"Ujasněme si to, neodejdu odtud, dokud nebudeš můj
manžel."
Jeho oboči se s pochybnostmi svraštilo a pak se na mě
opatrně usmal. "Jsi si
jista?"
"Kde je moje kytice?"
"Ach," řekla Chantilly, ktera byla rozrušena rozhovorem.
"Tady, drahoušku."
Podala mi perfektni kytici rudych růži.
Elvis mi nabidl ramě a ja jsem ho přijala. "Uvidime se u
oltaře, Travisi," řekl.
Travis mě vzal za ruku, polibil na prsty a pak odběhl
cestou, odkud přišel,
nasledovany chichotajici se Chantilly.
Ten maly dotyk nebyl dost. Najednou jsem se nemohla
dočkat, až se k němu
dostanu a rychle jsem šla do kaple. Nehral svatebni
pochod a misto toho hrala
pisnička "Thing For You,", na kterou jsme tančili na me
narozeniny.
Zastavila jsem se, podivala na Travise a konečně jsem
dostala šanci prohlednout
si jeho šedy oblek a černe Conversky. Usmival se, když
viděl me poznani v
očich. Udělala jsem dalši krok a pak dalši. Oddavajici na
mě ukazal, abych
zpomalila, ale ja jsem nemohla. Moje cele tělo potřebovalo
byt vedle Travise
vic, než kdy předtim. Musel se citit stejně. Elvis nedošel do
poloviny, když se
Travis rozhodl nečekat dele a šel k nam. Vzala jsem ho za
ruku.
"Ach … chystal jsem se vam ji předat."
Travis zvedl jeden koutek ust. "Už je moje."
Přijala jsem jeho ramě a zbytek uličky jsme prošli spolu.
Hudba se ztišila a
oddavajici kyvl na nas oba.
"Travisi … Abby."
Chantilly mi vzala kytici růži a pak se postavila na stranu.
Naše třesouci se ruce se zauzlovaly dohromady. Oba jsme
byli nervozni a
šťastni, že bylo teměř nemožne, abychom byli v klidu.
Ruce se mi třasly, když jsem věděla, jak moc si chci vzit
Travise. Nejsem si
jista, co oddavajici řekl. Nepamatuju si jeho tvař, nebo co
měl na sobě, jen si
vzpominam na jeho hluboky nosovy hlas, jeho seversky
akcent a Travisovy
ruce, ktere držely moje.
"Podivej se na mě, Holoubku," řekl Travis tiše.
Podivala jsem se na sveho budouciho manžela a ztratila se
v jeho upřimnych
očich plnych lasky. Nikdo, ani Amerika, se na mě nedival s
takovou laskou.
Koutky Travisovych ust se zvedly nahoru, tak jsem se
musela tvařit stejně.
Když oddavajici promluvil, Travis si mě prohledl, mou tvař,
vlasy, moje šaty -
dokonce se podival na moje boty. Pak se naklonil, až byly
jeho rty jen několik
centimetrů od meho krku a nadechl se.
Oddavajici se odmlčel.
"Chci si pamatovat všechno," řekl Travis.
Oddavajici se usmal, přikyvl a pokračoval.
Překvapil nas blesk. Travis se podival za sebe a poznal
fotografa a pak se
podival na mě. Oba jsme se široce usmivali. Je mi jedno,
že musime vypadat
směšně. Jako bychom skočili z nejvyššiho mista a ponořili
se do nejnižši řeky,
ktera nas vede k děsivemu vodopadu, přimo k nejlepši a
nejfantastičtějši draze
ve vesmiru. Na desatou.
"Prave manželstvi začina před svatebnim dnem," začal
oddavajici. "A snaha v
manželstvi pokračuje i po obřadu. Kratky okamžik a podpis
pera je vše, co je
potřeba k vytvořeni pravniho pouta manželstvi, ale trva po
cely život a je třeba
oddanosti, odpuštěni a kompromisu, aby manželstvi
vydrželo věčně. Myslim,
že Travis a Abby nam pravě ukazali, co dokaže laska v
napjate chvili. Vaše
včerejšky byly cestou do teto kaple a vaše cesta do
budoucnosti a pospolitosti je
trochu jasnějši s každym novym dnem."
Travis sklonil svou tvař k memu spanku. Byla jsem
vděčna, že se mě chce
dotknout, kdekoli mohl. Kdybych ho k sobě mohla
přitahnout a nepřerušila
obřad. Slova oddavajiciho začala splyvat dohromady.
Travis několikrat
promluvil a ja taky. Navlekla jsem Travisovi prsten na prst
a Travis se rozzařil.
"S timto prstenem si tě beru," řekla jsem a opakovala po
oddavajicim.
"Hezka volba," řekl Travis a obdivoval svůj prsten.
Když byl na řadě Travis, vypadal, že ma problem a pak mi
navlekl dva prsteny
na můj prst: můj zasnubni prsten a jednoduchy zlaty
kroužek.
Chtěla jsem chvili, abych to mohla ocenit, že mi dal
oficialni svatebni prsten,
možna to i řict, ale byla jsem mimo sve tělo. Čim vice jsem
se snažila byt
přitomna, tim rychleji se všechno stalo.
Myslela jsem, že bych měla poslouchat seznam věci, ktere
slibuju, ale jediny
hlas, ktery daval smysl, byl Travisův. "Zatraceně, jistě,
ano," řekl s usměvem.
"A slibuju, že nikdy nevstoupim do dalšiho zapasu, nebudu
nadměrně pit, nebo
zlostně mavat pěstmi … a nikdy, nikdy tě znova nepřiměju
plakat."
Pak byla znova řada na mě a odmlčela jsem se. "Chci,
abys věděl, než vše
slibim, že jsem hodně tvrdohlava. Už viš, že je těžke se
mnou žit a dal jsi jasně
najevo při desitkach přiležitosti, že ze mě šiliš. A jsem si
jista, že jsem dohnala
každeho k šilenstvi, kdo nas sledoval poslednich par
měsiců mou nerozhodnosti
a nejistotou. Ale chci, abys věděl, že cokoli laska je, toto
musi byt ono.
Nejdřive jsme byli nejlepši kamaradi a snažili jsme se
nezamilovat a udělali
jsme to. Když nejsi se mnou, nechci tam byt. Jsem s
tebou. Možna jsme
impulzivni a absolutně šileni, když tady stojime v našem
věku, šest měsiců po
tom, co jsme se potkali. Toto všechno, co se odehrava, je
uplně užasna, krasna
katastrofa, ale chci to, když je to s tebou."
"Jako Johnny a June," řekl Travis a oči se mu trochu
leskly. "Je to odtud jako
stoupani do kopce a budu z toho milovat každou minutu."
"Ber - "začal oddavajici.
"Beru," řekla jsem.
"Dobře," řekl se smichem: "ale musim to řict."
"Už jsem to jednou slyšela. Nepotřebuju to slyšet znova,"
řekla jsem, usmivala
se a nepřestavala se divat na Travise. Stiskl mi ruce.
Opakovali jsme vice slibů
a pak se oddavajici odmlčel.
"To je ono?" zeptal se Travis.
Oddavajici se usmal. "To je ono. Jste manžele."
"Opravdu?" zeptal se a zvedl oboči. Dival se jako ditě rano
o Vanocich.
"Teď můžete polibit svou - "
Travis mě vzal za oběruce, pevně mě objal a polibil mě,
nejdřive nadšeně a
vašnivě a pak jeho rty zpomalily a laskyplně se pohybovaly
proti mym rtům.
Chantilly zatleskala svymi drobnyma baculatyma rukama.
"Ta byla skvěla!
Nejlepši, jakou jsem za tyden viděla! Miluju, když nejsou
naplanovane."
Oddavajici řekl: "Představuji vam, pani Chantilly a pane
Krali, pana a pani
Maddoxovi."
Elvis taky zatleskal a Travis mě zvedl. Vzala jsem mu tvaře
do dlani a vytahla
se, abych ho polibila.
"Snažim se nemit chvili jako Tom Cruise," řekl Travis a
zařivě se na každeho
usmival. "Teď rozumim tomu celemu poskakovani na
gauči a ranam do
podlahy. Nevim, jak vysvětlit to, jak se citim! Kde je
Oprah?"
Neobvykle jsem se zachechtala. Křenil se od ucha k uchu a
ja jsem určitě
vypadala otravně šťastna. Travis mě postavil na nohy a
pak se rozhledl po všech
v mistnosti.
Vypadal trochu šokovaně. "Woo!" křičel, když před sebou
třasl pěstmi. Měl
opravdu chvili jako Tom Cruise. Smal se a pak mě znova
polibil. "Udělali jsme
to!"
Smala jsem se s nim. Vzal mě do naruči a všimla jsem si,
že se jeho oči trochu
lesknou.
"Vzala si mě!" řekl Elvisovi. "Sakra, miluju tě, zlato!" křičel
znova, objal mě a
polibil.
Nebyla jsem si jista, co očekavat, ale toto to rozhodně
nebylo. Chantilly,
oddavajici a i Elvis se smali, trochu se bavili a take žasli.
Při blesku fotografa
jsem měla pocit, jako by nas obklopovali paparazzi.
"Jen podepište několik papirů, udělejte několik fotek a pak
můžete začit svoje
šťastně na věky," řekla Chantilly. Otočila se k nam s
širokym usměvem a držela
v ruce papir a pero.
"Ach!" řekla Chantilly."Vaše květiny. Budeme je potřebovat
na fotce."
Podala mi květiny a s Travisem jsme zapozovali. Stali jsme
společně.
Ukazovali naše prsteny. Bok po boku, tvaři v tvař, skakajici
do vzduchu,
objimajici se, libajici - v jedne chvili. Travis mě zvedl v
naruči. Po rychlem
podepsani oddaciho listu mě Travis vedl za ruku ven k
limuzině.
"Opravdu se to stalo?"zeptala jsem se.
"Sakra, jistě ano!"
"Viděla jsem tam nějake lesknouci se oči?"
"Holubičko, teď jsi pani Travis Maddoxova. Nikdy v životě
jsem nebyl tak
šťastny!"
Začala jsem se široce usmivat, zasmala se a zavrtěla
hlavou. Nikdy jsem
neviděla roztomileho šilence. Vrhla jsem se na něj a on
přitiskl rty na moje.
Když vklouzl jazykem do me pusy v kapli, mohla jsem
myslet jen na to, abych
se tam dostala.
Travis mi zapletl prsty do vlasů, když jsem na něj vylezla a
zabořila kolena do
kůže sedadla po obou jeho bocich. Tapala jsem prsty po
jeho pasku, když se
natahoval po tlačitku, aby se vysunulo okno mezi řidičem
a nami, abychom
měli soukromi.
Nadavala jsem při rozepinani knofliků, ktere trvalo dlouho,
a pak jsem
netrpělivě rozepinala jeho zip. Travisovy rty byly všude;
něžně libal mou kůži
za uchem, přejižděl jazykem po mem krku a okusoval mou
klični kost. Jednim
pohybem mě otočil na zada a okamžitě vklouzl rukou po
mem stehnu nahoru a
zahakl prsty za kalhotky. Během chviličky mi visely z
kotniků a Travisova ruka
se pohybovala na mem vnitřnim stehnu, než se zastavil na
citlivem mistě mezi
mymi stehny.
"Zlato," zašeptala jsem, než mě umlčel rty. Dychal těžce
nosem a držel mě u
sebe, jako by to bylo poprve a naposledy.
Travis se postavil na kolena a mohla jsem tak lepe vidět
jeho vyrysovane svaly
na břichu a hrudniku a jeho tetovani. Moje stehna
instinktivně ztuhla, ale on mi
vzal pravou nohu do obou rukou a rozdělil je. Sledovala
jsem, jak mě jeho usta
hladově libala odšpičky ke kotniku, přes lytko, koleno a
pokračoval po mem
vnitřnim stehnu. Zvedla jsem boky k jeho puse, ale on
dale přetrvaval na horni
časti meho stehna a tim meně trpělivějši jsem byla.
Když se jeho jazyk dotkl me nejcitlivějši časti, jeho prsty
vklouzly mezi moje
šaty a sedadlo, chytil mě za zadek a lehce si mě přitahl k
sobě. Každy nerv v
těle se mi uvolnil a v tu samou chvili stahl. Travis už toto
dělal předtim, ale
držel se zpatky; nechaval si to nejlepši pro naši svatebni
noc. Ohnula jsem
kolena, ktera se mi třasla, a ja jsem ho chytila za uši.
Jednou se zastavil, jen zašeptal moje jmeno proti me
vlhke kůži a ja jsem
zeslabla, zavřela oči a citila jsem, jako by se mi převratily
dozadu do hlavy v
pocitu nahle extaze. Zastenala jsem, a jeho polibky byly
nedočkavějši, pak ztuhl
a přitahl si moje tělo bliž k puse.
Každa sekunda byla intenzivnějši a ja jsem byla
nerozhodna mezi tim to
vypustit a potřebou zůstat v teto chvili. Nakonec, když
jsem už nemohla
vydržet, natahla jsem se a zabořila Travisův obličej do mě.
Vykřikla jsem a
citila, jak se usmiva, když me tělo ovladaji intenzivni
trhnuti (škubnuti).
S timto Travisovym rozptylenim jsem si neuvědomila, že
jsme u Bellagia, než
jsem slyšela řidičův hlas přes reproduktor. "Omlouvam se,
pane a pani
Maddoxovi, ale přijeli jsme k hotelu. Chcete, abych jel dal
po bulvaru?"
8. K A P I T O L A
Konečně
TRAVIS
"Ne, dejte nam chvilku," řekl jsem.
Abby byla v polo sedu opřena o kožene sedadlo limuziny,
tvaře se ji červenaly a
těžce dychala. Polibil jsem ji na kotnik a pak stahl kalhotky
z kotniku dolů přes
vysoke podpatky a podal ji je.
Zatraceně, byl na ni krasny pohled. Nemohl jsem se na ni
přestat divat, když
jsem si zapinal košili. Abby se na mě široce usmivala, když
pohupovala boky,
aby si znova oblekla kalhotky. Řidič limuziny zaklepal na
dveře. Abby kyvla a
ja jsem mu dal zelenou, aby otevřel. Podal jsem mu
velkou bankovku a pak vzal
svou ženu do naruči. Prošli jsme halou a kasinem během
několik minut. Řekli
byste, že jsem byl trochu motivovany, abych se vratil
zpatky do pokoje -
naštěsti Abby v mem naruči zakryvala meho stojiciho
ptaka.
Ignoroval jsem tucty lidi, kteři se na nas divali, když jsme
vstoupili do vytahu a
pak jsem ji polibil. Když jsem se snažil řict čislo podlaži
pobavenemu paru
nejbliže u tlačitek, koutkem oka jsem si všiml, že ho už
zmačkli.
Když jsme vstoupili do chodby, srdce mi začalo rychle bit.
Když jsme byli u
dveři, snažil jsem se udržet Abby v naruči a dostat
odemykaci kartu z kapsy.
"Mam ji, zlato," řekla a vytahla kartu z me kapsy.
"Děkuju vam, pani Maddoxova."
Abby se usmala proti me puse. "Potěšeni je na me
straně."
Nesl jsem ji do pokoje a položil ji na okraj postele. Abby
mě chvili sledovala,
když si skopla boty. "Dostaňme to z cesty, pani
Maddoxova. Toto je součast
vašeho oblečeni, ktere nechci zničit."
Otočil jsem ji, pomalu rozepl šaty a libal každy kousek jeji
kůže. Už jsem si
pamatoval každy kousek jejiho těla, ale dotykat se ji a
ochutnavat kůži ženy,
ktera je teď moji ženou, je něco noveho. Pociťoval jsem
vzrušeni, ktere jsem
nikdy předtim necitil.
Šaty spadly na podlahu, ja jsem je zvedl a přehodil přes
opěradlo židle. Abby si
rozepla podprsenku, nechala ji spadnout na podlahu a ja
jsem zahakl prsty o
okraj jejich kalhotek. Zakřenil jsem se. Už jednou jsem je
sundaval.
Sklonil jsem se, abych ji polibil na kůži za uchem. "Tak
moc tě miluju,"
zašeptal jsem a pomalu ji sundaval kalhotky. Spadly k
jejim kotnikům a ona je
odkopla svou bosou nohou. Objal jsem ji pažemi a
zhluboka se nadechl nosem
a přitahl si jeji naha zada k hrudniku. Potřebuju byt uvnitř
ni, můj ptak se po ni
už prakticky natahuje, ale důležitějši je dat si na čas.
Mame jen jednu šanci,
abychom prožili naši svatebni noc, a ja chci, aby byla
perfektni.
ABBY
Po celem těle jsem měla husi kůži. Před čtyřmi měsici si
Travis ode mě vzal to,
co jsem nikdy nedala žadnemu jinemu muži. Byla jsem,
sakra, odhodlana mu to
dat, tak jsem neměla čas byt nervozni. Teď, o naši
svatebni noci, jsem věděla,
co mam očekavat a věděla jsem, jak moc mě miluje a byla
jsem vice nervozni,
než když to bylo poprve.
"Dostaňme to z cesty, pani Maddoxova. Toto je součast
vašeho oblečeni, ktere
nechci zničit."
Trochu jsem se zasmala a vzpomněla si na růžovy
propinaci svetr a krvavy flek
rozprostirajici se uprostřed. Pak jsem myslela na to, když
jsem Travise poprve
spatřila v jidelně.
"Zničil jsem hodně svetrů," řekl se zabijackym usměvem a
ďoličky. Ten samy
usměv jsem chtěla nenavidět; a ty same rty mě pravě teď
libaly dolů po zadech.
Travis mě posunul dopředu a ja jsem se plazila po posteli,
podivala se za sebe a
čekala a doufala, že půjde hned za mnou. On mě sledoval,
sundal si košili,
skopl boty a sundal si kalhoty. Zavrtěl hlavou, otočil mě na
zada a pak se na mě
obkročmo posadil.
"Ne?" zeptala jsem se.
"Raději bych se dival do oči me ženy, než abychom byli
kreativni … alespoň
dnes večer."
Odhrnul si vlasy z obličeje a polibil mě na nos. Trochu
jsem se bavila, když si
Travis daval na čas a přemyšlela jsem, co a jak chce se
mnou dělat. Když jsme
byli nazi a pod peřinami, zhluboka se nadechl.
"Pani Maddoxova?"
Usmala jsem se. "Ano?"
"Nic. Jen jsem ti tak chtěl řict."
"Dobře. Trochu se mi to libi."
Travis si prohližel můj vyraz. "Libi se ti to?"
"Je to skutečna otazka? Protože je trochu těžke to vic
dokazat, než přisahat, že s
tebou budu navždy."
Travis se odmlčel a oči mu potemněly. "Viděl jsem tě," řekl
a jeho hlas byl
sotva slyšitelny. "V kasinu."
Okamžitě jsem myslela na tu chvili a byla jsem si jista, že
se musel setkat s
Jessem a viděl s nim ženu, ktera vypadala jako ja. Jeho
žarlive oči lidi přelstily.
Zrovna když jsem byla připravena argumentovat, že mě
určitě neviděl s mym
ex, Travis pokračoval.
"Na podlaze. Viděl jsem tě, Holoubku."
Žaludek se mi potopil. Viděl mě brečet. Jak bych to mohla
vysvětlit? Nemohla.
Jedina možnost bylo rozptyleni.
Položila jsem hlavu zpatky do polštaře a podivala jsem se
mu do oči. "Proč mi
řikaš Holubičko? Myslim to doopravdy."
Moje otazka ho zasahla nepřipraveneho. Čekala jsem a
doufala, že zapomene na
předchozi tema. Nechtěla jsem mu lhat do tvaře, nebo
přiznat, co jsem udělala.
Ne dnes večer. Nikdy.
Dovolil mi změnit tema a bylo mu to vidět v očich. Věděl,
co dělam a necha mě
to udělat. "Viš, co je holub (Pigeon)?" (Poznamka:
angličtina ma dva vyrazy
pro slovo holub: Pigeon a Dove. Travis řika Abby Pigeon)
Zavrtěla jsem kratce hlavou.
"Je to holub (Dove). Jsou opravdu chytři. Jsou věrni a
kamaradi pro život.
Poprve, když jsem tě viděl v Kruhu, věděl jsem, co jsi byla.
Pod propinacim
svetrem a krvi jsi nepropadla mym sračkam. Nechala jsi
mě si to zasloužit.
Vyžadovala jsi důvod k tomu, abys mi věřila. Viděl jsem ti
to v očich a nemohl
jsem to setřast od chvile, kdy jsem tě viděl v jidelně. I
když jsem se to snažil
ignorovat, věděl jsem, že se to nezměni. Každy průser,
každa špatna volba, byly
drobky chleba, diky kterym jsme našli cestu k sobě. Tak
jsme našli cestu k teto
chvili."
Dech se mi zadrhl. "Tak moc tě miluju."
Jeho tělo leželo mezi myma nohama a citila jsem ho proti
mym stehnům, jen
několik centimetrů od mista, kde jsem ho chtěla.
"Jsi moje žena." Když řekl ta slova, v jeho očich byl klid.
Připomnělo mi to
noc, kdy vyhral sazku, abych s nim zůstala v bytu.
"Ano. Uvizl jsi teď se mnou."
Polibil mě na bradu. "Konečně."
Dal si na čas, když se do mě pomalu zasunoval a na
sekundu zavřel oči, než se
mi znova dival do oči. Pomalu do mě rytmicky naražel a
libal mě. Ikdyž ke mně
byl Travis vždy jemny a opatrny, prvni chvilky byly trochu
nepohodlne. Musel
vědět, že je to pro mě nove, i když jsem to nikdy
nezminila. Cely kampus věděl
o Travisovych ulovcich, ale moje zkušenosti s nim nikdy
nebyly divoce
nezavaznym sexem, jak to každy řikal. Travis ke mně byl
vždy něžny; trpělivy.
Dnešek nebyl vyjimkou. Možna ještě vic.
Když jsem se uvolnila a pohybovala proti němu, Travis se
natahl dolů. Chytil
mě rukou za kolenem a pozastavil mě a zastavil svoje
boky. Znova do mě
vklouzl a tentokrat hlouběji. Zastenala jsem a zvedla k
němu boky. V životě
byly mnohem horši věci, než slib, že budu citit nahe tělo
Travise Maddoxe proti
memu tělu a uvnitř mě po zbytek života. Mnohem,
mnohem horši.
Libal mě, chutnal mě a mumlal proti me puse. Vražel do
mě, toužil, tahal mě,
když mi zvedal druhou nohu a tlačil mi kolena k hrudniku,
aby mohl byt ve
mně hlouběji. Stenala jsem a zvedla se a nemohla jsem
zůstat potichu, když se
posunul tak, aby se do mě zasunoval z různych směrů a
libal mě, než jsem mu
zabořila nehty do zad. Moje nehty se zabořily hluboko do
jeho zpocene
pokožky, ale pořad jsem citila jeho vyboulene svaly, ktere
se dal pohybovaly.
Travisova stehna dal naražela na můj zadek. Držel se na
jednom lokti, pak se
posadil, přitahl si moje nohy k sobě, než se moje kotniky
opiraly o jeho ramena.
Miloval mě tvrději, a i když to bylo trochu bolestive, ta
bolest vyslala adrenalin
do celeho meho těla. Bralo to sebou všechno potěšeni a
posunulo to všechny
pocity na novou uroveň.
"Ach, Bože … Travisi," řekla jsem a vydechla jeho jmeno.
Potřebovala jsem
něco řict, cokoli, abych upustila intenzitu narůstajici v
mem těle.
Z mych slov jeho tělo ztuhlo a jeho pohyby byly rychlejši,
tvrdši, než se na
našich tělech vytvořily krůpěje potu a mohli jsme se tak
snadněji proti sobě
pohybovat.
Nechal moje nohy spadnout zpatky na postel, když se
znova usadil proti mně.
Zavrtěl hlavou. "Je to s tebou tak dobry pocit," zastenal.
"Chci to dělat celou
noc, ale ja …"
Dotkla jsem se rty jeho ucha. "Chci, aby ses udělal," řekla
jsem a nakonec ho
jemně polibila.
Uvolnila jsem boky, moje kolena se rozdělila a přibližila k
posteli. Travis se
zasunul hluboko do mě, znova a znova a jeho pohyby
zrychlovaly a zastenal.
Chytil mi koleno a přitahl k memu hrudniku. Tlak byl tak
přijemny a navykovy
a citila jsem narůstajici pocit v celem mem těle a to ztuhlo
v kratkych, ale
silnych navalech. Hlasitě jsem stenala a nestarala se o to,
kdo by mě mohl
slyšet.
Travis v odezvě zastenal. Nakonec se jeho pohyby
zpomalily, ale byly tvrdši,
než řekl. "Ach, kurva! Zatraceně! Ach!" řval. Jeho tělo
sebou cukalo a chvělo
se, když mi přitiskl čelo na tvař.
Oba jsme ztěžka dychali a nepromluvili. Travis měl pořad
svou tvař na me a
vickrat sebou cukl, než zabořil tvař do polštaře pod mou
hlavou.
Polibila jsem ho na krk a ochutnala tak sůl na jeho kůži.
"Měl jsi pravdu," řekla jsem.
Travis se vytahl nahoru, aby se na mě zvědavě podival.
"Byl jsi můj prvni a posledni polibek."
Usmal se, tvrdě přitiskl rty na moje a pak zabořil obličej do
meho krku. Ztěžka
dychal, ale i tak mi sladce zašeptal do ucha: "Tak moc tě
miluju, Holoubku."
9. K A P I T O L A
Předtím
ABBY
Ze spanku mě probudil vibrujici telefon. Zavěsy stinily
slunce, ale i tak jimi
trochu prosvitalo. Přikryvky a prostěradla trochu visely
dolů z kralovsky
obrovske postele. Moje šaty visely přes opěradlo židle a
připojily se k
Travisovu obleku, ktery byl roztroušen všude po pokoji, a
ja jsem našla jen
jednu svou botu.
Moje nahe tělo skončilo propletene s Travisovym pote, co
jsme potřeti stvrdili
naše manželstvi a pak jsme odpadli naprostym
vyčerpanim.
Ozvalo se znova vibrovani. Můj telefon byl na nočnim
stolku. Natahla jsem se
přes Travise, vzala ho a viděla jsem Trentovo jmeno.
Adam je zatčený.
John Savage je na seznamu mrtvých.
To bylo všechno, co řekl. Bylo mi špatně, když jsem
mazala zpravy a bala jsem
se, že Trent možna nenapsal vic, protože teď policie byla
u Jima a možna řikali
jejich otci, že může byt Travis zatčen. Podivala jsem se na
hodiny. Bylo deset
hodin.
Tim, že John Savage zemřel, zmizela jedna osoba, ktera
by mohla byt
vyšetřovana. Jedna dalši smrt, aby se Travis citil ještě vice
vinen. Snažila jsem
si vzpomenout, jestli jsem Johna viděla potom, co vypukl
požar. Byl
knokautovany. Možna ani nevstal. Myslela jsem na ty
vystrašene divky, ktere
jsem viděla s Trentem na chodbě ve sklepě. Myslela jsem
na Hilary Short,
kterou jsem znala z hodin matematiky a usmivala se, když
stala vedle sveho
noveho přitele na druhe straně Keaton Hall, než začal
požar. Snažila jsem se
nemyslet na to, jak dlouhy je seznam mrtvych a kdo
všechno na něm je.
Možna budeme všichni potrestani. Pravda byla, že jsme
byli zodpovědni,
protože jsme všichni byli nezodpovědni. Existuje důvod,
proč hasiči zakazali
tyto druhy akci z bezpečnostnich důvodů. Všichni jsme to
ignorovali. Nebylo
možne zapnout radio nebo televizi, abychom neviděli
obrazky, nebo neslyšeli
zpravy, tak jsme se tomu s Travisem vyhybali, jak to bylo
jen možne. Ale
všechna ta pozornost medii znamenala vyšetřovani, ktere
bude vice intenzivni,
aby našli někoho, koho by mohli obvinit. Zajimalo mě,
jestli se to zastavilo u
Adama, nebo půjdou po krvi. Kdybych byla rodičem
jednoho z těch mrtvych
studentů, možna bych to udělala.
Nechci vidět, jak jde Travis do vězeni za nezodpovědne
chovani každeho z nas
a ať je to spravne, nebo ne, nikoho to nepřivede zpatky.
Udělala jsem všechno,
co jsem mohla, abych ho udržela od problemů a popřu
jeho učast v Keaton Hall
tu noc na zapasu.
Lide pro sve milovane udělali i horši věci.
"Travisi," řekla jsem a šťouchla ho. Měl obličej dolů a
hlavu zabořenou pod
polštařem.
"Hhhmmmm," zastenal. "Chceš, abych udělal snidani?
Chceš vajička?"
"Je po desate."
"Pořad to může byt brunch." Když jsem neodpověděla,
pokračoval. "Dobře,
vajičkovy sendvič?" (Poznamka: brunch = snidaně a oběd
v jednom)
Odmlčela jsem se, podivala se na něj a usmala se.
"Zlato?"
"Jo?"
"Jsme ve Vegas."
Travis zvedl hlavu a rozsvitil lampu. Uběhlo poslednich 24
hodin a Travis
vyhrabal ruku z pod polštařů, objal mě okolo pasu a
přitahl si mě pod sebe.
Uvelebil se mezi moje stehna a pak sklonil hlavu, aby mě
polibil; jemně,
vašnivě a setrval na mych rtech o něco dele. Jeho rty byly
teple a měla jsem
mravenčivy pocit.
"Pořad ti můžu objednat vajička. Chceš, abych zavolal
pokojovou službu?"
"Musime chytit letadlo."
Vyraz mu povadl. "Kolik mame času?"
"Naše letadlo leti ve čtyři. Odhlašeni z pokoje je v 11."
Travis se zamračil a podival se z okna. "Zamluvil bych dalši
den. Měli bychom
ležet v posteli a u bazenu."
Polibila jsem ho na tvař. "Zitra mame hodiny. Půjdeme
někam později. Nechci
stravit naše libanky ve Vegas."
Jeho vyraz byl znechuceny. "A ja je rozhodně nechci
stravit v Illinois."
Přikyvla jsem. O tom jsem se nemohla dohadovat. Illinois
nebylo prvni misto,
kde bych si myslela, že stravim líbánky. "St. Thomas je
krasne. Ani
nepotřebujeme pasy."
"To je dobre. Když již nebojuju, budeme muset šetřit
všude, kde jen můžeme."
Usmala jsem se. "Nebudeš?"
"Řekl jsem ti to, Holoubku. Nepotřebuju to, když mam
tebe. Ty jsi všechno
změnila. Jsi zitřek. Jsi konec světa."
Svraštila jsem nos. "Nemyslim si, že se mi to slovo libi."
Usmal se, přetočil se na posteli a ležel jen několik
centimetrů od meho boku.
Ležel na břiše, ruce měl pod sebou a tvař měl opřenou o
matraci, chvili mě
sledoval a jeho oči se upřeně divaly do mych.
"Řikal jsi něco o svatbě … že jsme jako Johnny a June.
Nepochopila jsem tu
poznamku."
Ušklibl se. "Neviš o Johnnym Cashovi a June Carterove?"
"Trochu."
"Taky s nim bojovala zuby, nehty. Hadali se a on byl
hlupak ohledně hodně
věci. Pracovali na tom a stravili zbytek života spolu."
"Ach, ano? Vsadim se, že neměla Micka jako otce."
"Už ti nikdy znova neubliži, Holubičko."
"To nemůžeš slibit. Sotva se někde usadim, ukaže se."
"No, najdeme si opravdovou praci, budeme na mizině jako
každy student na
vysoke, takže nebude mit důvod, aby čmuchal okolo kvůli
penězům.
Potřebujeme každy deseticent. Dobře, že jsem si trochu
ušetřil."
"Maš napady, v jake praci by ses mohl uplatnit? Přemyšlim
o soukromem
doučovani. Matiky."
Travis se usmal. "Budeš v tom dobra. Možna třeba
společenske vědy."
"Jsi v tom moc dobry. Můžu tě doporučit."
"Nemyslim si, že se to počita, když jsi moje žena."
Mrkla jsem. "Ach můj bože. To zni šileně."
Travis se zasmal. "Že? Tak moc tě, sakra, miluju.
Postaram se o tebe,
Holoubku. Nemůžu slibit, že ti Mick nikdy znova neubliži,
ale můžu slibit, že
udělam všechno, aby se to nestalo. A pokud ano, budu tě
pořad milovat."
Trochu jsem se usmala a natahla se, abych se dotkla jeho
tvaře. "Miluju tě."
"Miluju tě," odpověděl hned. "Byl dobry tata … předtim?"
"Ja nevim," řekla jsem a divala jsem se na strop. "Asi,
myslim, že byl. Ale co vi
ditě o dobrem rodičovstvi? Mam na něj dobre vzpominky.
Pil tak dlouho, co si
pamatuju, hral, ale když jeho štěsti začalo, byl mily.
Štědry. Hodně jeho
kamaradů mělo rodiny … taky pracovali pro gangy, ale
měli děti. Byli mili a
nezmiňovali se Mickovi, že jsem pobliž. Stravila jsem
hodně času v pozadi a
viděla věci, ktere většina děti nevidi, protože mě bral
všude sebou." Usmivala
jsem se a pak mi skanula slza. "Jo, myslim, že jeho
vlastnim způsobem.
Milovala jsem ho. Pro mě byl perfektni."
Travis se dotkl prstem meho spanku a utřel slzu. "Nebreč,
Holoubku."
Zavrtěla jsem hlavou. "Vidiš? Pořad mi ubližuje, i když
tady neni."
"Ja jsem tady," řekl a vzal mou ruku do sve. Pořad se na
mě dival a tvař měl
přitisknutou na prostěradle. "Otočila jsi můj svět vzhůru
nohama a ja jsem začal
zbrusu znova … jako apokalypsa."
Zamračila jsem se. "Pořad se mi to nelibi."
Zvedl se z postele a omotal si peřinu okolo pasu. "Zaleži
na tom, jak se na to
divaš."
"Ne, opravdu ne," řekla jsem a sledovala ho, jak jde do
koupelny.
"Budu venku za pět minut."
Lehla jsem si, protahla končetiny do všech směrů a pak
jsem se posadila a
pročesavala si vlasy svymi prsty. Slyšela jsem splachnuti
zachodu a pak puštěni
kohoutku. Nedělal si srandu. Bude hotovy za pět minut a
ja jsem pořad naha v
teto posteli.
Uklidila jsem si šaty a jeho oblek bylo trochu problem dat
dohromady, ale
zvladla jsem to. Travis se vynořil z koupelny a pohladil mě
po prstech, když
jsme se mijeli.
Vyčistila jsem si zuby, učesala vlasy, převlekla se a byli
jsme v 11 odhlašeni.
Travis si vyfotil na telefon strop ve vestibulu a pak jsme se
naposledy rozhledli
okolo, než jsme čekali v dlouhe řadě na taxi. I přes
zataženou oblohu bylo
horko a nohy se mi lepily k džinům.
Telefon mi zavibroval v kabelce. Rychle jsem ho
zkontrolovala.
Policajti právě odešli. Byli u táty a Tima, ale řekl
jsem jim, že jste byli ve
Vegas a vzali se. Myslím, že to sakra, sežrali.
Vážně?
Jo! Dostal bych za tu sračku Oskara.
Dlouze jsem vydechla ulevou.
"Kdo je to?" zeptal se Travis.
"Amerika," řekla jsem a dala telefon zpatky do kabelky.
"Je naštvana."
Usmal se. "To se vsadim."
"Kam? Na letiště?" zeptal se Travis a natahoval ke mně
ruku.
Vzala jsem ho za ni a otočila ji tak, abych viděla mou
přezdivku. "Ne, myslim,
že se nejdřive potřebujeme někde zastavit."
Zvedl jedno oboči. "Kde?"
"Uvidiš."
10. K A P I T O L A
Potetovaná
ABBY
"Co tim mysliš?" řekl Travis a zbledl. "Nejsme tady kvůli
mně?"
Tater se na nas oba dival a byl trochu překvapeny z
Travisova překvapeni.
Po celou cestu taxikem Travis předpokladal, že mu dam
tetovani jako svatebni
dar. Když jsem řekla řidiči, kam miřime, Travise
nenapadlo, že ja budu ta, kdo
bude mit nove tetovani. Mluvil o vytetovani si ABBY někde
na těle, ale když
měl na zapěsti HOLUBIČKA, myslela jsem, že by to bylo
nadbytečne.
"Ja jsem na řadě," řekla jsem a otočila se k taterovi. "Jak
se jmenuješ?"
"Griffin," řekl monotonně.
"Samozřejmě," řekla jsem. "Chci vytetovat PANI MADDOX
tady." Dotkla
jsem se prstem džinů na prave straně spodni časti meho
břicha, tak nizko, aby to
nebylo vidět, jen v plavkach. Chci, aby byl Travis jediny,
kdo může vidět me
tetovani. Aby to bylo hezke překvapeni pokažde, když mě
svlekne.
Travis zařil. "PANI MADDOX?"
"Ano, timto pismem," řekla jsem a ukazala na laminovany
obrazek na zdi.
Travis se usmal. "To k tobě sedi. Je to elegantni, ale ne
přeplacane."
"Přesně tak. Můžeš to udělat?"
"Můžu. Bude to za hodinu. Mame tady před tebou několik
lidi. Bude to za 250."
"250? Za několik pismen?" řekl Travis a otevřel pusu. "Co
to, kurva … ?"
"Je to Griffin," řekl nedotčeně.
"Ja vim, ale - "
"To je v pořadku, zlato," řekla jsem. "Ve Vegas je všechno
dražši."
"Počkame, až budeme doma, Holoubku."
"Holoubku?" řekl Griffin.
Travis se na něj smrtelně podival. "Sklapni," varoval ho a
pak se podival na mě.
"Doma to bude o 2 stovky levnějši."
"Pokud počkam, tak to neudělam."
Griffin pokrčil rameny. "Pak bys možna měla počkat."
Podivala jsem se ošklivě na Travise a Griffina. "Nebudu
čekat, udělam to."
Vytahla jsem peněženku a podala jsem Griffinovi tři
bankovky. "Tak si vezmi
moje penize" - zamračila jsem se na Travise - "a ty buď
zticha. Jsou to moje
penize, moje tělo a toto chci udělat."
Travis vypadal, že zvažuje, co odpovědět. "Ale … bude to
bolet."
Usmala jsem se. "Mě? Nebo tebe?"
"Oba."
Griffin si vzal moje penize a zmizel. Travis přechazel po
podlaze a byl
nervozni, jako budouci otec. Nakoukl do chodby a
přechazel ještě vic. Bylo to
tak roztomile a zaroveň protivne. V jednu chvili mě žadal,
abych to nedělala a
pak byl ohromeny a pomateny, že se to chystam udělat.
"Stahni si džiny," řekl Griffin a připravoval si vybaveni.
Travis se ostře podival na maleho svalnateho muže z pod
sveho oboči, ale
Griffin byl přiliš zaměstnany, aby si všiml Travisova
nejděsivějšiho vyrazu.
Posadila jsem se do křesla a Griffin stlačil knofliky. Když se
křeslo položilo,
Travis se postavil na druhe straně vedle mě. Byl neklidny.
"Trave," řekla jsem milym hlasem. "Posaď se." Natahla
jsem ruku a on mě
chytil a posadil se. Polibil mi prsty a usmal se sladce, ale
nervozně.
Když jsem si myslela, že nebude čekat dele, telefon mi
zavibroval v kabelce.
Ach, bože. Co když je to SMSka od Trenta? Travis jej už
hledal a byl rad za
rozptyleni.
"Nech to, Trave."
Podival se na display a zamračil se. Dech se mi zadrhl.
Natahl ruku s
telefonem, abych si ho vzala. "Je to Mare."
Vzala jsem si ho od něj a pocitila bych ulevu, kdyby mi
studeny tampon
nepřejižděl přes kyčelni kost. "Halo?"
"Abby?" řekla Amerika. "Kde jsi? Sheppley a ja jsme pravě
dorazili domů.
Auto je pryč."
"Ach," řekla jsem, ale můj hlas byl o oktavu vyšši.
Neplanovala jsem na ni řvat.
Nebyla jsem si jista, jak řict novinky, ale byla jsem si jista,
že mě bude
nenavidět. Alespoň chvili.
"Jsme ve … Vegas."
Amerika se zasmala. "Sklapni."
"Jsem uplně važna."
Amerika byla chvili zticha, ale pak byl jeji hlas tak hlasity,
že jsem sebou trhla.
"PROČ jsi ve Vegas? Neměla ses zrovna dobře, když jsi
tam byla naposledy!"
"Travis a ja jsme se rozhodli … trochu jsme se vzali,
Mare."
"Co! To neni vtipne, Abby! Radši bys měla, sakra,
vtipkovat!"
Griffin přiložil na mou nohu obtisk a přitlačil. Travis se
dival, jako by ho chtěl
zabit za to, že se mě dotyka.
"Jsi blazen," řekla jsem, ale když se jehla rozjela, cele
moje tělo ztuhlo.
"Co je to za hluk?" řekla Amerika naplno.
"Jsme v tetovacim salonu."
"Necha se Travis označkovat pro tentokrat tvym pravym
jmenem?"
"Ne tak docela …"
Travis se potil. "Zlato …" řekl a mračil se.
"Zvladnu to," řekla jsem a zaměřila se na stopy na stropě.
Vyskočila jsem, když
se mě Griffin dotkl prsty, ale snažila jsem se neztuhnout.
"Holubičko," řekl Travis a jeho hlas byl zoufaly.
"Dobře," řekla jsem a odmitavě jsem zavrtěla hlavou.
"Jsem připravena."
Držela jsem telefon dal od ucha a šklebila se bolesti a z
nevyhnutelne
přednašky.
"Zabiju tě, Abby Abernathy!" křičela Amerika. "Zabiju tě!"
"Technicky jsem Abby Maddox," řekla jsem a usmala se na
Travise.
"To neni fer!" kňučela. "Měla jsem byt tvoje hlavni
družička! Měla jsem jit s
tebou nakupovat, zařidit ti rozloučeni se svobodou a držet
ti květiny!"
"Ja vim," řekla jsem a sledovala Travise se usmivat, když
jsem na něj znova
mrkla.
"Nemusiš to dělat, viš to," řekl a svraštil oboči dohromady.
Stiskla jsem jeho prsty. "Ja vim."
"Už jsi to řekla!" odsekla Amerika.
"Nemluvila jsem s tebou."
"Ach, mluviš se mnou," soptila. "Taaak moc se mnou
mluviš. Nikdy neuslyšiš
konec, slyšiš mě? Nikdy, nikdy ti neodpustim!"
"Ano, odpustiš."
"Ty! Ty jsi … ! Jsi strašně zla, Abby! Jsi hrozna nejlepši
kamaradka!"
Zasmala jsem se, z čehož sebou muž sedici vedle mě cukl.
"Zůstaňte v klidu,
pani Maddoxova."
"Omlouvam se," řekla jsem.
"Kdo to byl?" štěkla America.
"To byl Griffin." Odpověděla jsem nevzrušeně.
"Kdo je k čertu Griffin? Nech mě hadat: pozvala jsi na
svou svatbu totalniho
cizince a nejlepši kamaradku ne?"
Ošivala jsem se, z jejiho hlasu a jehly zabodavajici se mi
do kůže. "Ne. Nebyl
na svatbě," řekla jsem a nasala vzduch mezi zuby.
Travis si povzdychl, nervozně se zavrtěl v židli a stiskl mi
ruku. Tvařil se
nešťastně. Nemohla jsem si pomoci a usmala se.
"Ja jsem se to rozhodla udělat, pamatuješ?"
"Promiň. Nemyslim si, že to zvladnu," řekl a v jeho hlasu
jsem slyšela utrpeni.
Uvolnil ruku a podival se dolů na Griffina.
"Pospěš si, můžeš?"
Griffin zavrtěl hlavou. "Pokryty tetovanim a nedokaže
překousnout jednoducha
pismena na svoji holce. Za minutu to budu mit, kamo."
Travisovo zamračeni se prohloubilo. "Manželka. Je to moje
manželka."
America zalapala po dechu, jakmile zpracovala rozhovor.
"Nechavaš se tetovat?
Co to s tebou je, Abby? Nadychala ses při požaru
toxickeho kouře?"
"Trav ma moje jmeno na zapěsti," řekla jsem a podivala
jsem se dolů na břicho
na zamatlany nepořadek. Griffin přitiskl jehlu na mou kůži
a ja jsem zaťala
zuby. "Jsme manžele," řekla jsem zkrz zuby. "Taky jsem
něco chtěla."
Travis zavrtěl hlavou. "Nemusela jsi."
Přimhouřila jsem oči. "Nezačinej si se mnou."
Zvedl koutky ust a dival se na mě tim nejsladšim
zbožňujicim pohledem, ktery
jsem kdy viděla.
America se zasmala a zněla trochu šileně."Zblaznila ses."
Má co říkat."
Přihlasim tě do ustavu, až se vratiš."
"Neni to tak blaznive. Milujeme se. Prakticky jsme spolu
cely rok střidavě žili.
Proč ne?" Dobře, ne celý rok … ne, že by na tom teď
záleželo. Nebudu to
zmiňovat a dávat Americe více munice.
Chvili se do mě vkrada vina. Na chvili panikařim, že jsem
udělala obrovskou
chybu, ale když jsem se podivala na Travise a viděla v
jeho očich tu velkou
lasku, vše bylo pryč.
"Mrzi mě to, Mare, musela jsem jet. Uvidime se zitra,
dobře?"
"Nevim, jestli tě chci zitra vidět! A nemyslim si, že chci
ještě kdy vidět
Travise!"
"Uvidime se zitra, Mare. Vim, že chceš vidět můj
prstynek."
"A tetovani," řekla s usměvem v hlasu.
Zaklapla jsem telefon a podala ho Travisovi. Griffin
přejižděl těmi svymi tisici
noži po me kůži a způsoboval bolest a mučil mou
zanicenou pokožku. Travis si
zastrčil telefon do kapsy, chytil moji ruku do obou svych a
sehnul se dolů, aby
se opřel čelem o moje.
Nevěděl, jak mi pomoci, ale bolest pomalu začala palit.
Když Griffin vyplňoval
silnějši časti pisma, trhla jsem sebou pokažde, když se
odtahl, aby otřel
přebytečny inkoust hadřikem a ja jsem se uvolnila.
Po několika obviněnich od Travise, nas Griffin přiměl
nadskočit, když hlasitě
řekl. "HOTOVO!"
"Diky Bohu!" řekla jsem a nechala jsem spadnout hlavu do
křesla.
"Diky bohu!" řekl Travis a povzdychl si ulevou. Poplacal
mě po ruce a usmival
se.
Podivala jsem se dolů na krasne černe linie na červene a
podražděne kůži:
Mrs. Maddox
"Pani," řekla jsem a zvedla se na lokty.
Travisovo zamračeni se okamžitě přeměnilo v triumfalni
usměv. "Je to krasny."
Griffin zavrtěl hlavou. "Kdybych měl dolar za každeho
potetovaneho
novomanžela, ktery sem vezme svou ženu a bere to hůř,
než ona … no. Už bych
nikdy nemusel znovu tetovat."
Travisův usměv zmizel. "Jen mi řekni, kolik dlužim,
chytraku."
"Donesu vam učet na přepažku," řekl Griffin, pobaveny
Travisovym
odseknutim.
Pořad jsem se divala na elegantni linie na me kůži. Jsme
manžele. Byla jsem
Maddoxova, jako všichni užasni lide, ktere jsem milovala.
Měla jsem rodinu, i
když naštvanou, milujiciho muže, ale byli moji. Patřila jsem
k nim, jako oni
patřili ke mně.
Travis natahl ruku a dival se na jeho prsten. "Udělali jsme
to, zlato. Pořad
nemůžu uvěřit, že jsi moje žena."
"Věř tomu," usmala jsem se.
Natahla jsem se k Travisovi a ukazala na jeho kapsu, pak
jsem otočila ruku a
otevřela dlaň. Podal mi telefon a ja jsem zapla foťak a
vyfotila me nove
tetovani. Travis mi pomohl dolů ze židle a ja si davala
pozor na pravy bok.
Citila jsem každy pohyb, když se mi džiny otiraly o kůži.
Rychle jsme se zastavili u pultu, Travis mi dlouho držel
otevřene dveře a pak
jsme vyšli ven a čekali na taxik. Znova mi zvonil telefon.
Amerika.
"Chysta se ti davat tenhle vylet pořadně sežrat, že jo?"
řekl Travis a tiše
sledoval můj telefon. Nebyla jsem v naladě na dalši
poučovani.
"Bude dvacet čtyři hodin trucovat, a potom, až uvidi fotky,
pak se přes to
dostane."
"Jste si tim jista, pani Maddoxova?"
Zasmala jsem se. "Přestaneš mi tak někdy řikat? Od
chvile, co jsme opustili
kapli, jsi to řekl stokrat."
Zavrtěl hlavou, když mi přidržoval dveře taxiku. "Přestanu
ti tak řikat, až
konečně vstřebam, že je to skutečne.
"Ach, je to doopravdy. Pamatuju si svatebni noc, abych to
dokazala." Vklouznu
doprostřed a pak ho sleduju se posadit vedle mě.
Nakloni se ke mně, pohladi mě nosem po citlive kůži na
krku, než se dostane k
memu uchu. "Určitě ano."
11. K A P I T O L A
Cesta domů
TRAVIS
Abby sledovala Las Vegas, ktere ubihalo za oknem. Když si
povzdychla,
přimělo mě se ji dotknout a teď, když byla moje žena, ten
pocit byl ještě
silnějši. Ale dost jsem se snažil, aby toho nelitovala. Hrat
klidneho je moje
supersila. Teď mam nebezpečně blizko k tomu, abych byl
jako Sheppley.
Nejsem schopny se zastavit a vklouznu rukou na jeji a
sotva se dotknu jejiho
růžoveho prstu. "Viděl jsem fotky rodičů z jejich svatby.
Myslel jsem si, že
mama byla nejkrasnějši nevěsta, kterou jsem kdy viděl.
Pak jsem uviděl tebe v
kapli a změnil jsem nazor."
Podivala se dolů na naše dotykajici se prsty, propletla je a
pak se podivala na
mě. "Když řikaš takove věci, Travisi, zamilovavam se do
tebe znova a znova."
Přitulila se ke mně a polibila mě na tvař. "Přala bych si,
abych ji poznala."
"Ja taky." Odmlčel jsem se a zajimalo mě, jestli bych mohl
řict to, co mam na
mysli. "Co tvoje mama?"
Abby zavrtěla hlavou a opřela se mi o paži. "Nebyla tak
skvěla po tom, co jsme
se přestěhovaly do Wichity. Když jsme se tam dostaly, jeji
deprese se zhoršily.
Pořad musela byt pod kontrolou. Kdybych nepotkala
Ameriku, byla bych jen
sama."
Už byla v mem naruči, ale chtěl jsem taky obejmout mou
ženu, když ji bylo 16.
A jeji dětstvi, když na to přijde. Stalo se ji toho tolik, před
čim jsem ji nemohl
ochranit.
"Ja … ja vim, že to neni pravda, ale Mick mi mnohokrat
řekl, že jsem ho
zničila. Oba. Mam strach, že to same udělam tobě."
"Holubičko," řekl jsem a polibil ji do vlasů.
"Je divne si to myslet, že? Že když jsem začala hrat, jeho
štěsti se vytratilo.
Řekl, že jsem mu vzala štěsti. Jako bych měla tu silu. Jako
teenager jsem
pociťovala opravdu smišene emoce."
Bolest v jejich očich byla podobna jako při požaru, ale
rychle jsem uhasil
plameny hlubokym nadechem. Nebyl jsem si jisty, jestli
když uvidim Abbyinu
bolest, tak se vždycky budu citit meně šileny, ale ona
nepotřebovala zbrkleho
přitele. Potřebovala chapajiciho manžela. "Kdyby to
davalo, kurva, smysl, měl
by z tebe talisman, misto sveho nepřitele. Je to jeho
ztrata, Holoubku. Jsi ta
nejužasnějši žena, kterou znam."
Divala se na sve nehty. "Nechtěl, abych byla jeho štěsti."
"Můžeš byt moje štěsti. Mam, sakra, velke štěsti, že tě
mam pravě teď."
Hravě mě šťouchla loktem do žeber. "Ať to je tak nadale."
"Vůbec nepohybuju, že by to tak nebylo. Ještě to neviš,
ale zachranila jsi mě."
Abbyiny oči zařily a přitiskla mi tvař na rameno. "Doufam."
ABBY
Travis si mě přitahl k boku a pustil mě jen na tak dlouho,
abychom se posunuli
dopředu. Nebyli jsme jedinym laskyplnym parem, ktery
čekal v řadě, aby je
zkontrolovali. Jarni prazdniny končily a letiště bylo
přeplněne.
Když jsme si vzali palubni listky, pomalu jsme prošli kolem
ochranky. Nakonec
jsme se dostali dopředu do řady a Travis dopaleně
sledoval detektor, když ho
muž z ochranky donutil sundat si prsten.
Travis s bručenim vyhověl, ale když jsme prošli kolem
ochranky a posadili se
na nejbližši mista, abychom si obuli boty, Travis zaklel
několik
nesrozumitelnych slov a pak se uvolnil.
"Je to v pořadku, zlato. Je zpatky na tvem prstu," řekla
jsem a chichotala se nad
jeho přehnanou reakci.
Travis nepromluvil a jen mě polibil na čelo, než jsme
opustili branu u ochranky.
Objevili se dalši studenti a byli tak unaveni a šťastni, jako
my. A všimla jsem si
dalšich přichazejicich parů, ktere se držely za ruce a
vypadali tak nervozně a
nadšeně, jako Travis a ja, když jsme přijeli do Vegas.
Pohladila jsem Travisovy prsty.
Povzdychl si.
Jeho odpověď mě přistihla nepřipravenou. Bylo to těžke a
stresujici. Čim bliže
jsme byli braně, tim pomaleji jsme šli. Bala jsem se
reakce, ktere budu muset
čelit doma, ale vice jsem se bala vyšetřovani. Možna
myslel na tu samou věc a
nechtěl se mnou o tom mluvit.
U brany 11 se Travis posadil vedle mě a držel mě za ruku.
Jeho koleno
poskakovalo a pořad se dotykal a otačel prstenem svou
volnou rukou. Jeho tři
denni strniště cuklo pokažde, když pohl pusou. Buď uvnitř
vyšiloval, nebo
vypil vice kavy, aniž bych si toho všimla.
"Holubičko?" řekl nakonec.
Ach, diky bohu. Bude se mnou o tom mluvit.
"Jo?"
Přemyšlel o tom, co mi řekne a pak si znova povzdychl.
"Nic."
Cokoli to bylo, chtěla jsem to napravit. Ale pokud
nepřemyšlel o vyšetřovani,
nebo nasledcich požaru, nechtěla jsem to nadhodit.
Nedlouho potom jsme se
měli posadit na naše sedadla a prvni třida byla volana na
palubu. S Travisem
jsme stali s ostatnimi v řadě do ekonomicke třidy.
Travis přešlapoval z jedne nohy na druhou a třel si zadni
čast krku a stiskl mi
ruku. Určitě mi chtěl něco řict. Užiralo ho to a ja jsem
nevěděla, co dělat jineho,
než mu stisknout ruku nazpatek.
Když se naše skupina, ktera nastupovala, seřadila do řady,
Travis zavahal.
"Nemůžu setřast ten pocit," řekl.
"Co tim mysliš? Špatny pocit?" řekla jsem najednou
nervozně. Nevim, jestli
myslel letadlo, nebo Vegas, nebo cestu domů. Všechno, co
se mohlo pokazit
mezi našim dalšim krokem a cestou zpatky, jsem si už
představila.
"Mam ten šileny pocit, když až se dostaneme domů,
vzbudim se. Jako by nic z
toho nebylo doopravdy." Oči se mu leskly a měl je plne
obav.
Mohli jsme se bat tolika věci a on se bal, že mě ztrati, jako
jsem se ja bala, že
ztratim ho. V tu chvili jsem věděla, že jsem udělala
spravnou věc. Ano, byli
jsme mladi a ano, byli jsme šileni, ale tak moc jsme se
milovali. Byli jsme
starši, než Romeo a Julie. Starši, než mi prarodiče. Nebylo
to tak dlouho, co
jsme byli děti, ale byli tady lide o deset nebo vice let
starši, kteři
experimentovali a pořad nebyli spolu. Neměli jsme
všechno, ale měli jsme sebe
navzajem a to bylo vice, než dost.
Když jsme se vratili, bylo pravděpodobne, že bude každy
čekat na to, že se
rozejdeme, zhoršeni, nebo par, ktery se vzal velmi brzy.
Jen když si představim
ty pohledy a přiběhy a šeptani, měla jsem husi kůži. Může
nam trvat cely život,
abychom dokazali, že to mezi nami funguje. Udělali jsme
tolik chyb a určitě
jich udělame ještě vice, ale šance byly v naš prospěch.
Dokažeme, že je
všechno v pořadku.
Po obavach a opětovnem ujišťovani jsem konečně objala
sveho manžela kolem
krku a jemně se dotkla rty jeho. "Vsadim svoje prvni ditě.
Tak moc jsem si
jista." To byla sazka, kterou jsem nemohla prohrat.
"Nemůžeš si byt tak jista," řekl.
Zvedla jsem oboči a zvedla jeden koutek ust. "Chceš se
vsadit?"
Travis se uvolnil, vzal mi letenku z ruky a podal ji obsluze.
"Děkuju," řekla a prohledla si ji, než ji vratila. To same
udělala s mou, jako před
24-mi hodinami a ruku v ruce jsme vešli do letadla.
"Je to naražka?" zeptal se Travis. Zastavil se. "Nejsi … to
proto ses chtěla
brat?"
Zasmala jsem se, zavrtěla hlavou a přitahla si ho k sobě.
"Bože, ne. Myslela
jsem si, že jsme udělali dost velky krok a na chvili to bude
stačit."
Jednou přikyvl. "To je dost fer, pani Maddoxova." Stiskl mi
ruku a oba jsme
nasedli na letadlo domů.
12. K A P I T O L A
Výročí
ABBY
Ma kůže byla zpocena a pot se misil s opalovacim kremem
a vice tak vynikla
ma opalena pokožka. Slunce na nas pražilo, všichni byli na
plaži a horko tančilo
ve vlnach na pisku mezi barevně zařicimi ručniky.
"Madam," řekl čišnik a naklaněl se dolů s dvěma drinky.
Pot mu stekal po jeho
tmave kůži, ale usmival se. "Na učet pokoje?"
"Ano, děkuju," řekla jsem a vzala si svoji mraženou
jahodovou margaritu a
podepsala jsem učtenku.
Amerika si vzala svůj a zamichala led svym brčkem. "Toto.
Je. Raj."
Všichni jsme si zasloužili trochu Nebe, abychom se zotavili
po minulem roku.
Po učastech na tuctech pohřbů a pomahani s tim, aby se
Travis vypořadal se
svou vinou, a dale jsme zvladli ještě vice otazek od
vyšetřovatelů. Studenti,
kteři byli na zapasu, vynechali Travisovo jmeno, ale šiřily
se drby a rodinam
trvalo dost dlouho, aby jim stačilo jen Adamovo zatčeni.
Museli jsme hodně přemlouvat Travise, aby se neudal.
Jedina věc, ktera ho
držela zpatky, bylo moje žadoněni, aby mě nenechal
samotnou a Trent by byl
obžalovany z klamani vyšetřovani. Prvnich šest měsiců
našeho manželstvi bylo
snadnych a hodně noci jsme stravili tim, že jsme mluvili o
tom, co je spravne
udělat. Možna ode mě nebylo spravne, abych Travise
držela před zatčenim, ale
nestarala jsem se. Nevěřila jsem, že byl vice vinen, než
kdokoli jiny, kdo si
vybral byt tu noc ve sklepě. Nikdy bych nelitovala sveho
rozhodnuti, jako bych
nikdy nelitovala, že jsem se divala přimo do detektivovych
oči a lhala, abych
zachranila manžela.
"Ano," řekla jsem a divala jsem se, jak se voda vypařuje z
pisku. "Musime
poděkovat Travisovi. Byl v posilovně s tolika klienty, kolik
jich jen mohl
zvladnout mimo sve hodiny ve škole, šest dni v tydnu od
pěti od rana do desiti
do večera. Toto všechno je jeho zasluha. Určitě to nebyly
moje penize za
doučovani, ktere nas tady dostaly."
"Děkovat mu? Když mi sliboval opravdovou svatbu a ja
jsem si nemyslela, že
to bude o rok později!"
"Ameriko," nadavala jsem ji a otočila se na ni. "Mohla bys
byt ještě vic
rozmazlena? Jsme na plaži a pijeme mraženou margaritu v
St. Thomas."
"Asi mi to dava čas ti vymyslet rozlučkovou party a
obnoveni vašich slibů,"
řekla a usrkla si piti.
Usmala jsem se a otočila se k ni. "Děkuju ti. Myslim to
važně. A toto je ta
nejlepši rozlučkova party v historii rozlučkovych party."
Přišla k nam Harmony a posadila se na židli naproti mně a
jeji nakratko
ostřihane kaštanove vlasy se leskly ve slunci. Vytřepala z
nich vodu. "Voda je
tak tepla!" řekla a nasadila si obrovske bryle. "Tamhle je
kluk, ktery uči děti
surfovat. Je, sakra, sexy."
"Možna mu můžeš řict, aby byl později tvůj stripter?" řekla
Amerika s važnou
tvaři.
Kara se zamračila. "Ameriko, ne. Travis bude zuřit. Abby
nema opravdovou
rozlučku se svobodou, pamatuješ?"
Amerika pokrčila rameny a zavřela oči pod slunečnimi
brylemi. Ačkoli jsme
Kara a ja staly rychle blizke, když jsem se odstěhovala,
ona a Amerika se pořad
neměly moc rady. Protože asi obě řikaly přesně to, co si
mysli.
"No, viň z toho Harmony," řekla Amerika. "Na ni Travis
nebude naštvany. Je ji
zavazany, že ho nechala vejit do Morgan Hall tu noc, kdy
jste se hadali."
"To ale neznamena, že chci čelit Maddoxově zuřivosti,"
řekla Harmony a
zachvěla se.
Dělala jsem si legraci. "Viš, že se dlouho nepral. Zvlada
svou zuřivost."
S Harmony jsme tento semestr měly společne dva
předměty, a když jsem ji
pozvala do bytu, abychom studovaly, Travis ji poznal jako
tu holku, ktera ho
pustila na kolej. I jeji bratr byl členem bratrstva Sig Tau,
jako Travis, takže ona
byla jedna z několika krasnych divek v kampusu, se kterou
Travis nespal.
"Travis a Sheppley tady budou zitra odpoledne," řekla
Amerika. "Musime jit na
naši party dnes večer. Nemysliš si, že Travis sedi doma a
nic neděla, že? Jdeme
ven a budeme se mit dnes večer zatraceně dobře, ať už
chceš, nebo ne."
"To je v pořadku," řekla jsem. "Jen žadni stripteři. A ne do
přiliš pozdnich
hodin. Tato svatba bude mit publikum. Nechci vypadat, že
mam kocovinu."
Harmony zvedla ručnik vedle na židli a skoro okamžitě
přišel čišnik.
"Můžu vam nějak pomoci, slečno?"
"Piňacoladu, prosim."
"Jistě," řekl a otočil se.
"Toto misto je nobl," řekla Amerika.
"A tebe zajimalo, proč nam trvalo našetřit cely rok."
"Maš pravdu. Neměla jsem nic řikat. Trav pro tebe chtěl to
nejlepši. Chapu to. A
od mamy a taty bylo hezke, že mi zaplatili cestu. Jsem si
jista, že bych jinak
nemohla přijit."
Zachichotala jsem se.
"Slibila jsi mi, že budu družička a dělat všechno, co jsem
kvůli tobě minuly rok
zmeškala. Zaplatili ti svatebni dar, dar k vyroči a můj
narozeninovy darek a to
vše v jednom. Pokud se mě zeptaš, koupili je levně."
"I tak je to pořad moc."
"Abby, miluji tě jako dceru. Tata je moc nadšeny, že
půjdeš uličkou. Nech je to
udělat bez toho, abys to zničila," řekla Amerika.
Usmala jsem se. Pro Marka a Pam jsem byla jako rodina.
Pote, co mě minuly
rok otec zatahl do nebezpečnych situaci, Mark se rozhodl,
že potřebuju noveho
otce - nominoval sebe. Když budu potřebovat pomoci se
školnym, knihami,
nebo novym vysavačem, Mark a Pam by se ukazali u mych
dveři. Když mi
pomahali, měli to take jako vymluvu, aby navštivili
Ameriku a mě a bylo
zřejme, že si to moc uživaji.
Nejenže jsem byla současti neukazněne rodiny
Maddoxovych, taky jsem měla i
Marka a Pam. Už jsem nebyla sama a byt současti dvou
užasnych rodin je pro
mě neuvěřitelně důležite. Nejdřive jsem byla neklidna.
Nikdy jsem neměla tolik
co ztratit. Ale po čase jsem si uvědomila, že moje nova
rodina nikam neodejde a
naučila jsem se, kolik dobreho může vzejit z neštěsti.
"Omlouvam se. Pokusim se to milostivě přijmout."
"Děkuju."
"Děkuju!" řekla Harmony a vzala si piti z tacku. Povzdychla
si nad učtem a
začala upijet ovocnou směs. "Jsem tak nadšena, že se k
tomu chystate!"
"Ja taky," řekla Amerika a divala se mym směrem. Ztěži mi
odpustila, že jsem
se vdala bez ni. A upřimně, doufala jsem, že se nikdy
nepokusi o to same, jako
ja. Ale vdavat se pro ni znamenalo stale dlouhou cestu.
Ona a Sheppley budou mit svůj byt, ale oba se rozhodli, že
jsou pořad nablizku,
Amerika zůstane v Morganu a Sheppley se přestěhuje do
Helms, na kolej pro
muže. Pam a Mark byli z teto dohody šťastnějši. Milovali
Sheppleyho, ale bali
se, že stres z opravdovych učtů a prace by Sheppleyho a
Ameriku ovlivnil při
soustředěni na školu. Amerika se potykala s obtižemi už
na koleji.
"Doufam, že to půjde lehce. Nesnašim pomyšleni na to
stat před tolika lidmi,
kteři se na nas divaji."
Amerika se zasmala. "Elvis pozvany neni, ale jsem si jista,
že to bude krasne."
"Pořad nemůžu uvěřit, že byl na vaši svatbě Elvis," řekla
Harmony a chichotala
se.
"Ne ten mrtvy," řekla Kara s kamennou tvaři.
"Tentokrat neni pozvany," řekla jsem a divala se na děti,
ktere se učily lekce
surfovani.
"Jake to bylo? Brat se ve Vegas?" zeptala se Harmony.
"Bylo to …" řekla jsem a myslela jsem na chvili, když jsme
odešli skoro před
rokem. "Stresujici, děsive. Měla jsem obavy. Brečela jsem.
Bylo to tak moc
perfektni."
Vyraz Harmony byl kombinaci znechuceni a překvapeni.
"Zni to tak."
TRAVIS
"Naser si," řekl jsem.
"Ach, no tak!" řekl Sheppley a třasl se smichy. "Ty jsi
vždycky řikaval, že ja
jsem ten pod pantoflem."
"Naser si znova."
Sheppley přestal. Zaparkoval Charger na vzdalenějši
straně parkoviště
CherryPapa´s. Domově, nejbohatšich a nejsprostšich
stripterek ve městě. "Neni
to tak, že si jednu budeš brat domů."
"Slibil jsem to Holoubkovi. Žadne stripterky."
"Ja jsem ti slibil rozlučkovou party."
"Vole, jeďme prostě domů. Jsem unaveny a rano musime
nasednout na letadlo."
Sheppley se zamračil. "Holky ležely na plaži v St. Thomas
cely den a teď jsou
asi na party v klubu."
Zavrtim hlavou. "Nechodime do klubů, když nejsme spolu.
Neudělala by to."
"Udělala, kdyby to Amerika naplanovala."
Znova zavrtim hlavou. "Ne, kurva, neudělala. Nepůjdu do
striptyzoveho klubu.
Buď půjdeme jinam, nebo mě vezmi domů."
Sheppley si povzdychl a mžoural očima. "A co toto?"
Dival jsem se směrem, kterym se dival on. "Hotel? Shepe,
mam tě rad, chlape,
ale neni to opravdova rozlučkova party. Jsem ženaty. A i
kdybych nebyl, pořad
bych s tebou neměl sex."
Sheppley zavrtěl hlavou. "Je tam bar. Neni to klub. Je tady
toto povoleno na
tvem dlouhem seznamu manželskych pravidel?"
Zamračil jsem se. "Jen respektuju svou ženu. A ano, vole,
můžeme tam jit."
"Užasne," řekl a třel si ruce o sebe.
Přešli jsme ulici a Sheppley otevřel dveře. Byla tam tma.
"Ach …" začal jsem.
Najednou se zapla světla. Dvojčata, Taylor a Tyler, mi
hodili do tvaře konfety,
začala řvat hudba a pak jsem viděl tu nejhorši věc, kterou
jsem v životě spatřil;
Trenton měl na sobě panske tanga a na těle asi tunu
tělovych třpytek. Dal měl
na hlavě levnou žlutou paruku a Cami se smala a
povzbuzovala ho.
Sheppley mě tlačil dal. Tata byl na druhe straně mistnosti
a stal vedle Thomase.
Oba kroutili hlavami. Stryc Jack stal vedle Thomase a ve
zbytku mistnosti stali
bratři ze Sigma Tau a fotbalisti.
"Řekl jsem žadne stripterky," řekl jsem a oněměle jsem
sledoval Trentona tančit
po mistnosti na BritneySpears.
Sheppley vybuchl smichy. "Ja vim, bracho, ale vypada to,
jako by se ten
striptyz stal, než jsme tady dorazili."
Tvař se mi zkřivila znechucenim, když jsem sledoval
Trentona poskakovat a
skřipal zuby, když se pohyboval po pokoji - i když jsem
nechtěl. Každy v
mistnosti ho podporoval. Ze stropu visela lepenka ve tvaru
vyřezanych prsou a
na stole vedle meho taty byl hloupy dort. Už jsem byl na
několika rozlučkovych
party a tato vyhrala cenu za šilenost.
"Ahoj," řekl Trenton, zpoceny a zadychany. Vytahl žluty
praminek vlasů z
tvaře.
"Prohral jsi?" zeptal jsem se.
"Prakticky ano."
Taylor a Tyler byli na druhe straně mistnosti, placali se do
kolen a smali se tak
moc, že mohli sotva dychat.
Placl jsem Trentona po zadku. "Vypadaš sexy, bracho."
"Diky," řekl. Začala hrat hudba a on na mě zatřasl boky.
Odstrčil jsem ho, ale
neodradil ho a on tančil přes mistnost, aby pobavil dav.
Podival jsem se na Sheppleyho. "Nemůžu se dočkat, až to
budeš vysvětlovat
Abby."
Usmal se. "Je tvoje žena. Ty to udělaš."
Dalši hodiny jsme pili, mluvili a sledovali Trentona ze sebe
dělat uplneho osla.
Můj tata, jak jsem očekaval, brzy odešel. On a mi bratři
museli rano chytit
letadlo. Rano letime do St. Thomas, abych obnovil svůj
slib.
Cely rok Abby doučovala a ja jsem trenoval v mistni
tělocvičně. Podařilo se
nam trochu ušetřit na školu, pronajem a zaplaceni auta, a
abychom odletěli do
St. Thomas, a několik dni zůstali v hezkem hotelu. Bylo
hodně věci, na ktere
jsme mohli použit penize, ale Amerika stale řikala, že nam
nedovoli tento napad
nechat byt. Pak, když nam Američini rodiče ukazali
svatebni dar / Američin
narozeninovy darek / darek na vyroči, snažili jsme se řict
ne, ale Amerika na
tom trvala.
"Dobře, kluci, rano mě bude bolet hlava, když nepůjdu
spat."
Každy zastenal a dobiral si mě slovy jako podpantoflák, ale
pravda byla, že
všichni byli zvykli na noveho, zkroceneho Travise
Maddoxe. Skoro rok jsem
nikoho nepraštil.
Zivl jsem a Sheppley mě praštil do ramene. "Pojďme."
Jeli jsme potichu. Nebyl jsem si jisty, o čem Sheppley
přemyšlel, ale nemohl
jsem se, kurva, dočkat, až uvidim svou ženu. Odjela včera
a bylo to poprve, co
jsme byli od sebe od chvile, kdy jsme se vzali.
Sheppley zastavil u bytu a zavřel dveře. "Servis u dveři,
debile."
"Přiznej to. Chybi ti to to."
"Byt? Jo, trochu. Ale chybi mi tvoje zapasy, a jak jsme
vydělavali tuny peněz."
"Jo. Mně někdy taky. Uvidime se rano."
"Vyzvednu tě přesně v 6:30."
"Uvidime se."
Sheppley odjede, když jdu pomalu po schodech a hledam
kliče od bytu.
Nesnašim vracet se domů, když tu Abby neni. Pote, co
jsme se potkali, nebylo
nic horšiho a teď to bylo to same. Možna jsme byli vice
utrapeni, protože tu
Shepley a Amerika nebyli, aby mě štvali.
Odemkl jsem a otevřel dveře a zamkl za sebou a hodil
jsem peněženku na stůl.
Už jsem dal Tota do hotelu pro zviřata, když jsme byli
pryč. Bylo tady, sakra,
ticho. Povzdychl jsem si. Za posledni rok se byt změnil.
Plakaty a věci z baru
zmizely a přibyly naše obrazky. Už to nebyl mladenecky
byt a byla to dobra
změna.
Šel jsem do sve ložnice, svlekl jsem si kalhoty Calvin Klein,
vlezl do postele a
přikryl se modro-zelenou květinovou přikryvkou - něco, co
byste nikdy neviděli
uvnitř tohoto bytu a Abby v tom neměla ruce. Přitahl jsem
si jeji polštař a
položil si na něj hlavu. Voněl jako ona.
Hodiny ukazovaly 2 rano. Budu s ni za 12 hodin.
13 14. K A P I T O L A
Rozloučení se svobodou
ABBY
Židle na druhem konci restaurace skřipaly, poražely stoly a
děti nařikaly a
utikaly. Sklenice na vino byly rozbite a střepy zvonily na
podlaze. Ananas ve
tvaru Hurikanu se převratil, kutalel se po stole a rozbil se.
Amerika převratila
oči a asi dvacet lidi se shromaždilo u několika stolů.
"Ježišku na křižku, lidi! Je
to jen maly dešť!"
Čišnici a hostesky se snažili uvolnit srolovane stěny
venkovni restaurace.
"A ty reptaš, protože nebudeme mit vyhled na moře,"
dobirala si ji Harmony.
"Jo, ty snobske mrchy se teď neusmivaji, že?" řekla
Amerika, kyvla a usmivala
se na šest blondynek, ktere se choulily a byly mokre.
"Kašli na to, Mare. Měla jsi přiliš mnoho vina," řekla jsem.
"Jsem na dovolene a je rozlučkova party. Měla bych byt
opila."
Poplacala jsem ji po ruce. "Bylo by fajn, kdybys nebyla
hodně opila."
"Naser si, děvko, nejsem hodně opila," hleděla jsem na ni
a ona na mě mrkla a
usmala se. "Jen si dělam srandu."
Harmony vypadla vidlička na taliř. "Jsem přecpana. Co
teď?"
Amerika vytahla maly kroužkovy pořadač ze sve kabelky
se zaludnym
usměvem. Na předni straně měla přilepeny napis TRAVIS
& ABBY a naše
svatebni datum. "Teď budeme hrat hru."
"Jakou hru?" zeptala jsem se opatrně.
Otevřela pořadač. "Protože Cami nepřijede až do zitra,
vyrobila ti toto," řekla a
otočila jej, aby přečetla slova napsane na předni časti. "Co
By Tvůj Manžel
Řekl? Hra. Slyšela jsem o tom. Je to super zabava, ačkoli
je to o tvem
budoucím manželovi," řekla a posunula se na židli. "Takže
… Cami se ptala
Travise na tyto otazky minuly tyden a poslala mi vzkaz."
"Co?" zaječela jsem. "Jake otazky?"
"Zjistiš to," řekla a zamavala na čišnika. Přinesl plny tac
jasně zařivych panaků
se žele.
"Ach můj," řekla jsem.
"Pokud odpoviš špatně, napiješ se. Pokud dobře, budeme
pit my. Připravena?"
"Jistě," řekla jsem a podivala se na Karu a Harmony.
Amerika si odkašlala a držela před sebou pořadač. "Kdy
Travis zjistil, že jsi ty
ta jedina?"
Chvili jsem přemyšlela. "Tu prvni noc, kdy jsme hrali poker
u jeho taty."
Chyba! Amerika udělala strašny zvuk v krku. "Když si
uvědomil, že pro tebe
neni dost dobry, což byla chvile, kdy tě uviděl. Napij se!"
"Ou!" řekla Harmony a držela si ruku na hrudniku.
Zvedla jsem maly plastovy kališek a stiskla, abych ho vylila
do pusy. Mňam.
Nechystam se to všechno prohrat.
"Dalši otazka!" řekla Amerika. "Co ma na tobě nejraději?"
"Moje vařeni."
Chyba! Amerika udělala znova hlasity zvuk. "Napij se!"
"V teto hře stojiš za houby," řekla Kara hodně pobaveně.
"Možna to dělam schvalně? Jsou dobre!" řekla jsem a dala
si dalšiho panaka.
"Travisova odpověď? Tvůj smich."
"Pani," řekla jsem překvapeně. "To je roztomile."
"Jaka je jeho nejoblibenějši čast na tvem těle?"
"Moje oči."
"Cink, cink, cink! Spravně!"
Harmony a Kara zatleskaly a ja jsme sklonila hlavu.
"Děkuju, děkuju. Teď se
napijte, mrchy."
Všechny se zasmaly a vypily panaky.
Amerika otočila stranku a četla dalši otazku. "Kdy chce
Travis děti?"
"Ach," vydechla jsem. "Za sedm … osm let?"
"Rok po absolvovani."
Kara a Harmony udělaly ty same obličeje a jejich pusy
tvořily "o".
"Budu pit," řekla jsem. "Ale o tomto si budeme muset
ještě promluvit."
Amerika zavrtěla hlavou. "Je to předsvatebni hra, Abby.
Měla bys v tom byt
lepši."
"Sklapni. Pokračuj."
Kara poznamenala. "Technicky nemůže sklapnout a
pokračovat."
"Sklapni," řekly jsme společně s Amerikou.
"Dalši otazka!" řekla Amerika. "Jaka byla Travisova
nejoblibenějši chvile ve
vašem vztahu?"
"Ta noc, kdy vyhral sazku, a ja jsem se přestěhovala?"
"Znova spravně!" řekla Amerika.
"To je tak sladke. Nevěřim," řekla Harmony. "To jsem
nepředpokladala."
"Pijte! Dalši otazka," řekla jsem a usmivala se.
"Jaka tvoje slova, ktera jsi Travisovi řekla, nikdy
nezapomene?"
"Pani. Nemam tušeni."
Kara se naklonila. "Zkus hadat."
"Poprve, kdy jsem mu řekla, že ho miluju?"
Amerika zužila oči a přemyšlela. "Technicky se myliš. Řekl,
že to byla chvile,
kdy jsi řekla Parkerovi, že miluješ Travise!" Amerika
vybuchla smichy a tak i
zbytek nas. "Pij!"
Amerika otočila dalši stranku. "Bez jake věci Travis
nemůže žit?"
"Jeho motorky."
"Spravně!"
"Kde bylo vaše prvni rande?"
"Technicky to bylo v Pizza Shack."
"Spravně!" řekla znova Amerika.
"Zeptej se ji na něco těžšiho, nebo budeme mit kocovinu,"
řekla Kara a dala si
dalšiho panaka.
"Hmmm …" řekla Amerika a probirala se strankami. "Ach,
tady to je. Jakou
věc ma na tobě Abby nejradši?"
"Jaky druh otazky to je?" zeptala jsem se. Divaly se na mě
s očekavanim. "Hm
… moje nejoblibenějši věc na něm je to, jak se mě
vždycky dotyka, když spolu
sedime, ale vsadim se, že řekl tetovani."
"Zatraceně!" řekla Amerika. "Spravně!" Napily se a
zatleskaly, aby oslavily
moje male vitězstvi.
"Posledni," řekla Amerika. "Jaky je podle Travise tvůj
nejoblibenějši darek,
ktery ti dal?"
Na chvili jsem se odmlčela. "To je snadne. Fotoalbum,
ktere mi dal na
Valentyna tento rok. Teď pijte!"
Všechny se zasmaly, a i když byly na řadě ony, dala jsem
si posledniho panaka
s nimi.
Harmony si utřela pusu ubrouskem a pomohla mi sebrat
prazdne sklenice a dat
je na tacek. "Jaky je plan teď, Mare?"
Amerika se zavrtěla a byla nadšena tim, co se chystala
řict. "Jdeme do klubu, to
je to."
Zavrtěla jsem hlavou. "Ani nahodou. Mluvily jsme o tom."
Amerika našpulila rty.
"Nedělej to," řekla jsem. "Jsem tady, abych obnovila slib,
ne se rozvedla.
Vymysli něco dalšiho."
"Proč ti nevěři?" řekla Amerika a jeji hlas se podobal
kňučeni.
"Pokud bych opravdu chtěla jit, šla bych. Jen respektuju
sveho manžela a raději
bych se bez toho obešla, než seděla v zakouřenem klubu
se světly, ze kterych by
mě bolela hlava. Jen by ho zajimalo, o co šlo a raději bych
tam nešla. Tak
dalece to funguje."
"Respektuju Shepleyho. A pořad bez něj chodim do
klubů."
"Ne, nerespektuješ."
"Ne, protože bych nechtěla. Dnes ano."
"No, ja ne."
Amerika svraštila oboči. "Fajn. Plan B. Pokerova noc?"
"Velmi vtipne."
Harmony se rozzařila. "Viděla jsem letak na film, ktery je
dnes večer na
Honeymoon Beach. Bude tam obrazovka přimo na vodě."
Amerika udělala obličej. "Nudne."
"Ne, myslim si, že to zni zabavně. Kdy to začina?"
Harmony se podivala na hodinky a pak se přestala
usmivat. "Za patnact minut."
"To zvladneme!" řekla jsem a vzala si kabelku. "Učet,
prosim!"
TRAVIS
"Uklidni se, vole," řekl Sheppley. Dival se na me nervozni
prsty, ktere
poklepavaly na kovovou opěrku. Bezpečně jsme přistali,
ale z jakehokoli
důvodu nebyli připraveni nas pustit ven. Každy tiše čekal
na jedno, tiche cink,
ktere znamenalo svobodu. Až se ozve cink, každy si rychle
rozepne pas a
vyskoči, vytahne zavazadla a stoji v řadě. Vlastně jsem
neměl důvod spěchat, i
když čekani bylo nepřijemne.
"Co jim, kurva, trva tak dlouho?" řekl jsem možna trochu
nahlas. Žena před
nami s ditětem školniho věku se pomalu otočila a podivala
se na mě.
"Omlouvam se." Dopaleně se otočila dopředu.
Podival jsem se na hodinky. "Budeme tam pozdě."
"Ne, nebudeme," řekl Sheppley jeho typicky klidnym
hlasem. "Pořad mame
dost času."
Protahl jsem se do strany a podival se do uličky, jako
kdyby to mělo pomoci.
"Letušky se nepohnuly. Počkat, jedna telefonuje."
"To je dobry signal."
Posadil jsem se rovně a povzdychl si. "Budeme tam
pozdě."
"Ne. Nebudeme. Jen ti chybi."
"Ano," řekl jsem. Vim, že jsem vypadal uboze a ani jsem
se nepokoušel to
skryvat. To bylo poprve, co jsme ja a Abby stravili noc
odděleně od naši svatby
a bylo to skličujici. I po roce jsem se pořad těšil, až se
rano vzbudi. Chyběla mi,
i když jsem spal.
Sheppley nesouhlasně zavrtěl hlavou. "Pamatuješ si, když
jsi mi řikal sračky
kvůli takovemu chovani?"
"Nemiloval jsi je tak, jako ja ji."
Sheppley se usmal. "Jsi opravdu šťastny, chlape?"
"Tak moc, jak jsem ji miloval předtim a teď ji miluju ještě
vic. Jako tata vždy
mluvil o mamě."
Sheppley se usmal a pak otevřel pusu, aby odpověděl, ale
světla na rozepnuti
pasů se rozsvitila a každy se rychle postavil, natahoval se
a postavil se do
uličky.
Matka před nami se usmala. "Gratuluju," řekla. "Znite,
jako byste pochopil
vice, než ostatni lide."
Řada se začala pohybovat. "Ne tak docela. Prošli jsme si
hodně tvrdymi
lekcemi."
"Mate štěsti," řekla a vedla syna dal uličkou.
Jednou jsem se zasmal a myslel na všechna zklamani a
špatne věci, ale měla
pravdu. Kdybych to měl udělat všechno znova, raději bych
vydržel bolest na
začatku, než aby to bylo snadne a pak šlo všechno špatně.
Sheppley a ja jsme spěchali k vydejně zavazadel, vyzvedli
si tašky a pak
spěchali ven na taxi. Byl jsem překvapeny, že vidim muže
v černem obleku,
ktery drži napis MADDOX PARTY napsanou červenym
pismem.
"Ahoj," řekl jsem.
"Mistah Maddox?" řekl a široce se usmival.
"To jsme my."
"Ja jsem MistahGumbs. Tudy." Vzal mou větši tašku a vedl
nas ven k černemu
CadillacuEscalade. "Řikate do RitzCarltonu, jo?"
"Ano," řekl Sheppley.
Naložili jsme do kufru zbytek tašek a pak se posadili na
prostředni sedadla.
"To je gol," řekl Sheppley a rozhledl se okolo.
Řidič vyjel a vyjižděl nahoru do kopců a dolů, projižděl
zatačkami a to všechno
na špatne straně silnice. Bylo to matouci, protože volant
byl na stejne straně,
jako u nas.
"Jsem rad, že si nemusime pronajimat auto," řekl jsem.
"Ano, většina nehod je tady způsobovana turisty."
"To se vsadim," řekl Sheppley.
"Neni to tak těžke. Jen si pamatujte, že jste nejbliže
obrubniku," řekl a machal
levou rukou ve vzduchu, jako při karate.
Dale nam děla malou prohlidku a ukazuje nejrůznějši věci.
Při pohledu na
palmy se citim dost mimo, ale s auty zaparkovanymi na
leve straně silnice, jsem
opravdu zmateny. Vysoke kopce jako by se dotykaly
oblohy a jsou posety
bilymi tečkami - což jsou, jak předpokladam, domy na
uboči skal.
"Toto je Havensight Mall," řekl pan Gumbs. "Kde jsou
vyletni lodě, vidite?"
Viděl jsem velke lodě, ale nemohl jsem se přestat divat na
vodu. Nikdy jsem
neviděl vodu tak průzračně modrou. Asi proto lide řikaji
karibska modra. Bylo
to, kurva, neuvěřitelne. "Jak blizko jsme?"
"Jsme tady," řekl pan Gumvs se šťastnym usměvem.
Při jeho slovech Cadillac zpomalil před zacpou a pak jsme
zajeli na dlouhou
cestu. Jednou zastavil u bezpečnostni budky, my jsme
zamavali a pokračovali
dalši dlouhou cestou k vchodu do hotelu.
"Diky!" řekl Sheppley. Naklonil se k řidiči, pak vytahl
telefon a rychle ťukal na
obrazovce. Jeho telefon udělal libaci zvuk - to musela byt
Amerika. Přečetl si
SMSku a pak kyvl. "Vypada to, že oba jdeme do pokoje
Ameriky a ony se
připravuji ve vašem."
Udělal jsem obličej. "To je … neobvykle."
"Asi nechtěji, abys ještě viděl Abby."
Zavrtěl jsem hlavou a usmal se. "Takova byla i naposledy."
Hotelovy zaměstnanec nam ukazal golfovy vozik a pak nas
odvezl do naši
budovy. Nasledovali jsme ho do spravneho pokoje a pak
jsme šli dovnitř. Bylo
to velmi … tropicke, tropicka fantazie Ritz-Carlton.
"Toto beru!" řekl Sheppley a všichni se smali.
Zamračil jsem se. "Obřad je za dvě hodiny. Musim čekat
dvě hodiny?"
Sheppley zvedl prst, poklepal jim několikrat na svůj telefon
a pak se podival na
mě. "Ne. Můžeš ji vidět, až bude připravena. Podle Abby.
Patrně ji taky chybiš."
Široce jsem se usmal. Nemůžu si pomoci. Abby na mě
měla takovy vliv, před
18 měsici, před rokem, teď a bude mit po zbytek života.
Vytahl jsem telefon.
Miluju tě, zlato.
Ach, můj Bože! Jsi tady. Miluju tě!
Uvidíme se brzy.
To se vsadím.
Nahlas jsem se zasmal. Jak jsem řekl, Abby byla moje
všechno. Poslednich 365
dni dokazovala, že to je pravda.
Někdo zaklepal na dveře a ja jsem šel, abych je otevřel.
Trent se rozzařil. "Osli prdel!"
Jednou jsem se zasmal, zavrtěl hlavou a ukazal na me
bratry, aby šli dal. "Pojď
sem, ty zkurveny neznabohu. Čekam na ženu a smoking
se svym jmenem."
15. K A P I T O L A
Šťastně až na věky
TRAVIS
Je to rok, co jsem stal v uličce ve Vegas a znova jsem
dnes čekal na Abby a
tentokrat to bylo v altanu, ktery vypadal draze a s
průzračnymi vodami, ktere
obklopuji St. Thomas. Upravil jsem si motylka a přal jsem
si, abych byl
chytřejši a neoblekal si ho, ale taky jsem se nechtěl
vypořadavat s Američinou
posledni představou.
Na jedne straně byly bile židle s oranžovymi a fialovymi
stuhami uvazanymi
vzadu a na druhe byl ocean. Ulička, kterou půjde Abby,
byla vyzdobena bilou
latkou a oranžovymi a fialovymi květinami, ktere byly
všude, kam jsem se
podival. Udělali skvělou praci. Stale jsem měl radši naši
prvni svatbu, ale tato
se vice přibližovala divčimu snu.
A pak to, o čem každy kluk sni, vstoupilo z řady stromů a
keřů. Abby, byla
sama, s prazdnyma rukama, s dlouhym bilym zavojem,
ktery ji zahaloval
polovinu obličeje a vlal v teplem karibskem větru. Jeji
dlouhe bile šaty se na
slunci trochu leskly. Jsou asi satenove. Nebyl jsem si jisty,
ale bylo mi to jedno.
Ona byla všechno, na co jsem se mohl soustředit.
Vyskočil jsem čtyři kroky, ktere vedly až k altanku a běžel
k me ženě a setkal se
s ni u zadni řady židli.
"Ach, můj bože! Strašně jsi mi chyběla!" řekl jsem a objal
ji.
Abby mi přitiskla prsty na zada. Byla to nejlepši věc,
kterou jsem citil za
posledni tři dny, když jsem ji objal naposledy na
rozloučenou.
Abby nepromluvila, jen se nervozně zachichotala, ale mohl
bych řict, že byla
taky rada, že mě vidi. Posledni rok byl tak rozdilny od
prvnich šesti měsiců
našeho vztahu. Uplně se mi oddala a ja jsem se uplně
oddal tomu, abych byl
mužem, ktereho si zaslouži. Bylo to lepši a život byl dobry.
Prvnich šest měsiců
jsem čekal, že se stane něco špatneho, co ji ode mě
odtrhne, ale usadili jsme se
v našem novem životě.
"Jsi užasně krasna," řekl jsem pote, co jsem se odtahl,
abych se na ni lepe
podival.
Abby se dotkla me klopy. "Vy taky nevypadate špatně,
pane Maddoxi."
Po několika polibcich, objetich a přibězich z našich
rozlučkovych party (ktere
vypadaly, že byly stejně klidne - kromě cele te Trentovy
svlekaci chvilky), se
hoste se začali schazet.
"Hoste jsou tady, to znamena, že bychom měli jit na sva
mista," řekla Abby.
Nemohl jsem skryt sve zklamani. Už bez ni nechci byt ani
sekundu. Abby se
dotkla me čelisti a pak se postavila na špičky, aby mě
polibila na tvař. "Uvidime
se za chvilku."
Odešla a zmizela znova za stromy.
Otočil jsem se k altanu a zanedlouho byly všechny židle
zaplněny. Tentokrat
jsme měli divaky. Pam se posadila na stranu nevěsty do
prvni řady s jeji sestrou
a švagrem. Hrstka mych bratrů ze Sigma Tau seděla v
zadni řadě s tatovym
byvalym spolupracovnikem a jeho ženou a dětmi, mym
šefem Chuckem a jeho
přitelkyni tohoto tydne, Američini prarodiče a můj stryc
Jack a teta Deana. Můj
tata seděl v prvni řadě na straně ženicha a dělal
společnost slečnam, ktere
doprovazely me bratry. Sheppley stal kousek ode mě jako
můj hlavni svědek a
Thomas, Taylor, Tyler a Trent stali vedle něj.
Všichni jsme viděli uplynout dalši rok a všichni jsme si
prošli hodně věcmi, v
některych připadech hodně ztratili a pořad jsme byli spolu
jako rodina a slavili
jako Maddoxove. Usmal jsem se a kyvl na muže stojici se
mnou. Pořad byli
neproniknutelnou pevnosti, jako jsem si pamatoval ze
sveho dětstvi.
Dival jsem se na vzdalene stromy, když jsem čekal na mou
ženu. Když
vystoupi, každy uvidi, co jsem viděl před rokem a budou v
užasu, stejně, jako
jsem byl ja.
ABBY
Po dlouhem objeti se na mě Mark usmal. "Jsi krasna. Jsem
na tebe pyšny,
zlatičko."
"Děkuju za vaš dar," řekla jsem a trochu jsem se styděla.
Myslela jsem na
všechno, co pro mě on a Pam udělali a oči se mi zalily
slzami. Mrkla jsem,
abych je zahnala, než mi začnou stekat po tvařich.
Mark mě polibil na čelo. "Jsme požehnani, že jsi v našich
životech, ditě."
Začala hudba a přijala jsem Markovo nabidnute ramě. Šli
jsme dolů malou
nerovnou uličkou, ktera byla lemovana malymi
květinovymi stromky. Amerika
se bala, že by mohlo pršet, ale obloha byla modra a zařilo
slunce.
Mark mě vedl k mistu, kde končily stromy, pak jsme
zatočili za roh a stala jsem
za Karou, Harmony, Cami a Amerikou. Všechny byly
oblečene ve fialovych
satenovych minišatech. Moje nejlepši kamaradka Amerika
měla oranžove. Byly
absolutně krasne.
Kara se na mě trochu usmala. "Asi se nadherna katastrofa
změnila v krasnou
svatbu."
"Zazraky se stavaji," řekla jsem a pamatovala jsem si
rozhovor, ktery jsme
měly, a zdalo se to tak davno.
Kara se jednou zasmala, kyvla a pak držela kytici v obou
rukach. Obešla roh a
zmizela za stromy. Pote Harmony a pak Cami.
Amerika se otočila a objala mě okolo krku. "Miluju tě!"
řekla a stiskla mě.
Mark zpevnil sve sevřeni a ja jsem to same udělala s mou
kytici.
"Jdeme na to, ditě."
Obešli jsme roh a farař ukazal na každeho, aby vstal.
Viděla jsem tvaře mych
kamaradů a nove rodiny a pak jsem uviděla vlhke tvaře
Jima Maddoxe a dech
se mi zadrhl. Snažila jsem se držet.
Travis se ke mně natahl. Mark držel ruku přes naše. V tu
chvili jsem se citila tak
v bezpeči, když mě drželi dva nejlepši muži, ktere jsem
znala.
"Kdo dava tuto ženu?" zeptal se farař.
"Jeji matka a ja." Byla jsem ohromena. Mark si zkoušel
cely tyden Pam a já.
Když jsem to slyšela, nemohla jsem zadržet slzy.
Mark mě polibil na tvař, odešel a ja jsem tam stala se
svym manželem. Bylo to
poprve, kdy jsem ho viděla ve smokingu. Byl hladce
oholeny a vlasy vypadaly
nedavno ostřihane. Travis Maddox byl snem každe divky a
byl můj.
Travis si utřel tvaře a pak jsme vystoupili na podium
altanku a otočili jsme se k
faraři.
"Sešli jsme se tady, abychom oslavili obnoveni slibů ..."
začal farař. Jeho hlas
splyval se zvuky oceanu, jehož vlny naražely na pobřeži.
Travis se naklonil, stiskl mi ruku a zašeptal: "Krasne
vyroči, Holoubku."
Podivala jsem se mu do oči, ktere byly plne lasky a
naděje, jako před rokem.
"Jeden uběhl, věčnost je před nami," zašeptala jsem mu.
Konec
Bonus
Mrs. Maddox (1.5 Beautiful Disaster)
(Pozn. Tento úryvek NEPATŘÍ k ''A Beautiful Wedding'' -
spojuji to k sobě jen proto, že se
jedná o jejich první společný Valentýn a více Travise a
Abby určitě nikoho neomrzí ... :) ) ..
ANOTACE:
Je to Travisův a Abbyin prvni Valentyn jako manželsky par
- z pohledu Abby.
Tohle neni uryvek z Walking Disaster, nebo dokonce
odstraněna scena z
Beautiful Disaster. Je to něco uplně noveho.
Mrs. Maddox: Krásná krátka povídka (Beautiful # 1.5)
***
Orosene zrcadlo zakňučelo, když jsem jej utřela ručnikem.
Stravila jsem dost
dlouhou chvili pod horkou sprchou, jizdou domů z hodiny
a take mi dost
dlouho trvalo najit perfektni darek pro Travise. Dnes
nebudu na nic spěchat.
Vychutnam si každou chvili s mym manželem.
Mym manželem. I po teměř roce mi tento titul zni cize a
stejně tak přirozeně.
Kdyby mi někdo řekl ve chvili, když jsem přijela na kolej,
že budu vdana, než
dokončim prvni ročnik, zvedla bych na něj prostředniček.
Někteři lide prostě
nejsou typy na manželstvi. Ja jsem jednim z nich a Travis
taky. I když nam to
minuly rok nefungovalo pořad, zaroveň to byl můj
nejšťastnějši rok v životě.
Ručnik spadl na podlahu a ja se podivala dolů a prohližela
si tmave a elegantni
linky na sve kůži. Jemně jsem prsty natahla kůži a pak
přejižděla každou
krasnou křivku prsty. Stale tam bylo Pani Maddox. Maddox
a nikdy jsem
nelitovala vzpominek na tetovani, nebo meho šileneho
napadu utect do Vegas a
vzit se. Nejen že to bylo ihned po tragedii a přisahala
jsem, že se nikdy do
Vegas nevratim. Ale to psem opuštěne město bylo
perfektnim mistem pro nas
oba, abychom vypustili naše demony a začali znova.
Nechat vše za nami bylo
tak symbolicke a neuměla jsem si to představit udělat
jinak.
Když jsem si vyfoukala vlasy, telefon mi zabzučel na rohu
umyvadla. Na
displeji se objevilo Američino jmeno.
"Ahoj?"
"Ahoj, nemůžu mluvit dlouho. Shep pravě přišel domů a už
je připraveny a
odposlouchava mě, než odejdeme. Jen jsem ti chtěla
popřat krasneho Valentyna,
když s nami dnes večer nejdete. Jen protože jsi vdana, to
neznamena, že
nemůžeš chodit na party bratrstva, viš."
"Ja vim, ale oni nikdy nebyli současti Travisova života a
rozhodně nejsou
současti meho. Nechceme stravit naš prvni Valentyn na
pivni party."
"Nezapomeň na minulou valentynskou pivni party v Sig
Tau, jiskřive shledani
tebe a pana Maddoxe."
Ta vzpominka se vratila v živych detailech.
… a k absolutní zkurvené hrůze ze ztráty své nejlepší
přítelkyně, protože jsi byl
příliš blbej, aby ses do ní zamiloval.
No, patřim ti! … Patřim ti.
Američin rozčileny hlas mě vratil do přitomnosti. "Nesuď
mě. Alespoň už
nejsme prvaci a Sheppley nemusi běhat okolo, jako debilni
cabana kluk."
Zachichotam se nad představou a pak se podivam na
hodinky. Travis bude
doma každou chvili. "Stare dobre časy."
"Mimochodem … jak jsem řekla, nemůžu telefonovat
dlouho, ale zapomněla
jsem to připomenout dřive na hodině, protože jsem se
snažila držet krok s Dr.
Hunterem, a protože jsi v každe hodině se svym pitomym
manželem, nemame
žadne soukromi."
Usměju se. Zkoordinovat naše školni rozvrhy usnadnilo
spolujizdu a studovani,
ale nebyla jsem bezradna. Travis se trochu uvolnil, když
jsem si nechala prsten
na prstě, ale neudělal obrat o 180°. Prochazejicich okolo
bylo malo a byli
daleko, ale Travis byl Travis a jakykoli respekt si vyžadoval
ke mně jako sve
kamaradce a později jeho přitelkyni, byl desetkrat vyšši,
když jsem jeho
manželka.
"Hezky Valentyn tobě a Shepovi, Mare. Stale se vam libi
novy byt?"
Povzdychla si. "Miluju ho."
"Už jsi dostala prsten?"
"Sakra ne."
Zasmala jsem se. Sheppley byl šťastny za nas, když jsme
se vratili, ale byl
vyděšeny, že bude America očekavat jeho navrh. Naštěsti
pro něj, America ma
velkou averzi k vdavani před třicitkou.
"Travis bude brzy doma."
"Jo," vydechla. "Taky bych radši měla jit. "Mam tě rada."
Dala jsem telefon zpatky na umyvadlo a zamračila se,
věděla jsem, že bych
měla spěchat. Když jsem dokončovala svůj učes, klika u
dveři několikrat
zalomcovala a to byl signal, že je Travis doma. Uslyšela
jsem rychle klapani
drapků na podlaze a pak na dveře. Toto se posadil na
křeslo, čekal a dival se z
okna pokažde v tuto dobu. Jakmile klič zarachotil v zamku,
Toto se škrabal z
křesla a běžel ke dveřim a čekal, aby přivital Travise.
Travis mě vyzvedaval po hodinach a pak jel do prace na
několik hodin po
večerech. Travisův posledni zapas ho vždy udržel při
penězich, ale posledně
kvůli požaru v Hellertonu nedostal zaplaceno. Moje uspory
byly vyčerpane
kvůli Mickovu vyvaděni minuly rok a kruh se od požaru
rozpadl. Travis slibil,
že nebude bojovat tak jako tak, a abychom si žili dobře,
museli jsme vyžit ze
studentskych půjček a častečnych pracovnich uvazků.
Oba jsme po večerech doučovali - pomahala jsem
studentům s algebrou a
různymi matematickymi vypočty; Travis doučoval po
večerech jinak - a většina
učtů byla zaplacena z peněz za tahaky. Zakazana prace
byla nejlepe placena a
stare zvyky nevymiraji.
Travis udělal tři rychle kroky do bytu a pak ustoupil. Z
toho zvuku se mi zvedly
koutky ust. Prvni snih zanechal dva palce blative břečky na
zemi a věděl, že
jsem dnes rano uklizela, takže bych to nedělala po
vyučovani. Otřel si boty.
"Zlato! Jsi doma?"
"Jsem doma!" řekla jsem melodickym hlasem, domalovala
si řasy řasenkou.
Zaklepal na dveře koupelny.
"Nechoď dovnitř!"
Zastenal. "Neviděl jsem tě cely den!"
"Viděl jsi mě před třemi hodinami."
Po kratke chvili zaklepal prsty na dveře koupelny. "Vidim
tam darek. Hadam,
že je pro mě?"
"Ne, je pro Tota."
"To neni hezke!"
Zasmala jsem se. "Ano, Trave, je pro tebe."
"Taky pro tebe něco mam, tak si pospěš."
"Dokonalost zabere čas."
"Kdyby ses viděla rano, věděla bys, že to neni pravda."
O 15 minut později jsem vklouzla do červenych
panenkovskych šatů, ktere
jsem si půjčila od Americy a pak vyšla do obyvaciho
pokoje, kde stal Travis.
Sledoval televizi s ovladačem v ruce a lahvi piva ve druhe.
Můj kamenny vyraz
neseděl dohromady s tim, co měl na sobě. Měl kravatu a
bylo to přiliš oficialni:
Viděla jsem všechno.
Travis mě zahledl koutkem oka a pak se otočil. "Ohromne.
Jsem šťastny,
šťastny muž," řekl a šel ke mně, než jsem byla v jeho
naruči. Jeho rty se lehce
přitiskly na moje a pak pokračovaly přes mou tvař, kolem
ucha a dolů krkem ke
klični kosti.
"Maš kravatu," řikam tiše.
Odtahne se a podiva dolů. "Vypadam blbě?"
"Ne. Vypadaš … přemyšlim, jak to nadnest."
Usměje se a hrdě si přejede rukou po kravatě. "Je to
dobre, že?" chytne mě za
ruku. "To zni, kurva, zajimavě, ale mame rezervaci. Tak
pojďme."
Pusti mi ruku a zastavi se u dveři, aby mi pomohl s
kabatem. Zejmena unor byl
tuhy. Když nepršelo, nebo nepršelo se sněhem, obloha
byla zasněžena. Travis
mi pomohl dolů po schodech a ujistil se, že se mi nevyzuly
podpatky, ale když
dorazil k chodniku, vzal mě do naruči.
Dala jsem mu ruce okolo krku a přitiskla nos k jeho
ušnimu lalůčku. Voněl
užasně. Čim vic jsem o tom přemyšlela, tim vic jsem
myslela na to, že bychom
měli zůstat doma.
Za půl hodiny jsme seděli v baru Rizoli, v mistni italske
restauraci. Travis mě
přivedl do restaurace Parkerovych rodičů a vzpomněla
jsem si na soutěženi, ale
navzdory tomu jsem se to rozhodla zminit. Misto bylo
přeplněne, ale měli jsme
štěsti, že jsme našli několik prazdnych mist u baru, když
jsme čekali na stůl.
Usrkla jsem si slamkou a všimla si, že se Travis mrači. "Co
je špatně?"
"Chtěla jsem, aby byl dnešni večer specialni. Toto je
trochu nepřesvědčive."
"Nepřesvědčive? Je to jedna z mych nejoblibenějšich
restauraci."
"Jo, ale stale … je to průměr. Chtěla jsem, aby byl naš
prvni Valentyn, ja nevim,
pozoruhodny, hadam? Podivej se na lidi tady, dělaji to
same, jako my."
"To neni špatna věc."
Žena křičela přes tucty rozhovorů mumlajicich přes
mistnost. "Maddox?"
"No tak," řekl Travis a sesedl ze sve židle. Natahl ruku.
"Pojďme."
"Ale," řekla jsem a ukazala na ženu. "Jen volala naše
jmeno."
Travis se usmal. Na tvaři se mu udělal doliček. "Pojď,
holoubku."
Bez dalšiho slova jsem seskočila dolů, chytila ho za ruku a
vedla ven. Jen se
zastavil, aby si vzal večeři a pak pokračoval. Zatačku za
zatačkou, Travis miřil
ke koleji.
"Nebereš mě na Sig Tau rande party, že?"
Travisova tvař se zkřivila znechucenim.
Neměla jsem tušeni, kam miřime, když jsme mijeli ulice a
nevěděla jsem to do
doby, než Travis zastavil před Bartlen Hall a věděla jsem,
kam miři.
"Dělaš si srandu, že?"
"Ne," řekl a zabouchl dveře řidiče a pak běžel okolo, aby
otevřel moje.
Travis mě vzal za ruku a my jsme rychle a potichu šli
okolo, dozadu za budovu.
"Ne," řekla jsem a divala se na otevřene okno do sklepa.
Travis se rychle otočil a skočil dolů, než jsem mohla dal
protestovat. "Tak pojď,
holubičko!"
Snih byl stale na zemi. Budu mokra a bude mi zima a
okamžitě nevrla. "Ani
nahodou!"
Travisova ruka vystřelila ze tmy sklepa a natahoval se z
okna. "Bude to jako za
starych časů!"
"Ne, prostě ne, Travisi. Sakra ne."
"Tady dole je prazdno."
"Toto je hrozny napad."
"Kaziš můj plan!"
"Jsi blazen! Nejde jen o moje šaty a ty mě žadaš, abych je
zničila!"
"Na toto je trochu brzy."
Skoro jsem ho slyšela, jak se snaži nesmat. Zkřižila jsem
paže. Po dlouhe pauze
se ozval Travisův hlas, slaby a zoufaly a plul z okna.
"Prosim?"
Převratila jsem oči. "Dobře."
Po dvou kocich dozadu a kňučivem padu jsem skončila v
Travisově naruči ve
skepě Bartlenu - v budově, kde jsme se setkali poprve.
Travis použil mobil, aby nam svitil na cestu, a ja jsem šla
za nim dalšimi
chodbami. Nakonec se jedna chodba otevirala do zname a
velke mistnosti. Bez
křičicich a opilych kluků z bratrstva, rameno na rameno,
vypadal větši a meně
… propoceny.
Teměř jsem mohla slyšet Adamův hlas řvouci přes
megafon a citit explodujici
energii, když Travis vešel do mistnosti. Myslela jsem na
krvi postřikany svetřik
a moje oči opouštějici kašmir, aby se podivaly na par
černych bot.
Travis mě vytahl do středu mistnosti. Najednou jsem si
vzpomněla na to, jak mi
utiral krev z tvaře a tlačil pryč každeho, kdo se přibližoval.
"Holubičko," řekl Travis teměř ve stejnou dobu, jako
Travis ve vzpominkach.
"Tady to cele začalo."
"Kde jsem tě viděl poprve. Když jsi otočila cely můj
zasrany svět vzhůru
nohama." Naklonil se dolů, aby mě polibil na tvař a pak mi
podal malou
krabičku. "Neni to moc. Ale šetřil jsem na to."
Otevřela jsem to a na tvaři se mi objevil široky a legračni
ušklebek. Byl to
přivěškovy naramek.
"Je to naš přiběh," řekl.
Svetr, par hracich kostek a zelena kapka s trojlistkem.
Podivala jsem se na
Travise.
"To ma naznačit naši sazku," řekl a ukazal na kostky, "a
toto je prvni noc, když
jsme tancovali," řekl a ukazal na červeny koralek.
Dalši přivěsek byla motorka; a dalši srdce. "Poprve, když
jsi mi řekl, že mě
miluješ?"
"Jo," byl rad, že jsem to sama zjistila.
"A tento?" ukazala jsem na baliček karet. "Pokerova noc u
taty?" Travis se
znova usmal. Dalši byl krocan a ja se zasmala. Dalši
přivěšek byl cely černy.
"Doba, kdy jsme nebyli spolu. Nejčernějši doba meho
života."
Dalši přivěšek byl ohnivy. Nevzpominala jsem na požar
rada, ale byla to
součast našeho života a tak to byla čast nas. Dalši
přivěšek byl prsten.
Podivala jsem se na něj. "Je to uplně užasne."
"Je tu misto na dalši. Je to jen začatek našeho přiběhu,
holoubku."
Dala jsem si naramek okolo zapěsti. Travis mi ho pomohl
zapnout a pak si
chvili hral s telefonem a položil na maly stolek kousek za
nami. Dal mi ruce na
sva ramena a pak začala hrat hudba. Byla to pisnička, na
kterou jsme tančili na
moje narozeniny před rokem.
"Neměla jsem tušeni," řekla jsem.
"Co?"
"Že jsi tak sentimentalni."
"Ano, měla."
Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a byla jsem šťastna,
že ho můžu polibit,
když pisnička končila. Když hudba ustala, dotkla jsem se
svymi rty jeho a
podala mu jasně červeny baliček. "Měla jsem ti to dat jako
prvni. Je těžke ti
něco dat po tak užasnem darku."
"Nezaleži na tom, co to je, holubičko. Už jsi mi dala
všechno, co jsem kdy
chtěl."
- KONEC -