Středověký vícehlas

Počátky
●
první písemné zmínky
– 9. století n. l. - Musica enchiriadis
●
teoretický spis o hudbě
– organum – označení pro raný vícehlas
●
raná fáze – 2 hlas
– princip – paralelně vedené hlasy
– vox principalis – hlavní hlas - svrchní
●
nositel gregoriánského chorálu
– vox organalis – doprovodný hlas - spodní
●
kvartové, kvintové intervaly (oktáva)
 Další vývoj
●
přelom 11. a 12. století
– traktát De Musica Johannese
Affligemensis
– vox principalis – spodní
– vox organalis – svrchní
●
nový typ organa – „volné“
– osvobození vox organalis
– pohybuje se nezávisle na na vox
principalis
– setkávají se pouze na dílčích bodech na
konzonancích
 Další vývoj
●
přelom 12. a 13. století
●
melismatické organum
●
spis – Anonym 8 (Francie)
– vox principalis – hlavní
●
pomalejší tempo
– vox organalis - „zdobný“
●
svrchní – zdobí na principu melismatu
●
zmínky i o 3 hlasu
– 2 vox organalis
– nejasné praktické provedení
– neexistoval stále rytmický zápis
 Škola Notre Dame
●
kolem roku 1200
●
hlavní středisko vývoje vícehlasu
●
sbírka vícehlasých skladeb
●
Magnus liber organi de gradali et
antifonario
– 2 – 4 hlasé kompozice
●
2 významní kontrapunktikové
– Leonin(us) – cca 1135-cca 1201
– Perotin(us) – cca 1170- 1246
 Škola Notre Dame
●
Leonin(us) – 2 typy vícehlasu – pouze 2
hlas
– a) 2 hlasá organa
– raná rytmizace obou hlasů
●
princip modální notace
– spodní hlas – tenor
●
tenere – držet
– melodie a text greg. chorálu v dlouhých
hodnotách
– svrchní hlas – discantus
●
pohyblivý rytmizovaný protihlas
– b) clausule - discantovém stylu
●
rytmizovaný i tenor – oba hlasy pohyblivé
 Škola Notre Dame
●
Perotinus – 3-5 hlas
– a) organa
– přidává větší počet vyšších hlasů
●
duplum-triplum-quadruplum
– tenor – základní hlas - nezměněn
●
melodie a text gr. Chor.
●
dlouhé hodnoty
– b) clausule
●
větší podíl v rámci polyfonie
 Škola Notre Dame
●
moteto – mot (latinsky pohyb)
●
vznik – 13. století
●
základ – clausule
– discantový styl – všechny hlasy pohyblivé
●
včetně tenoru
●
osamostatnění clausule
– vynětí z organa
● doplnění textů k vyšším hlasům
– každý hlas vlastní text – polytextovost
– text a melodie tenoru (g. ch.) ponechány
 Škola Notre Dame
●
conductus - prapůvodně latinskojazyčné ●
2 typy conductu
procesní písně
– cum cauda – slavnostnější
– jednohlasé ●
delší, mohou doprovázet hudební nástroje
●
v období Notre Dame – sine gauda – méně slavnostní
– vícehlasá latinská duchovní píseň s ●
kratší, bez hudebních nástrojů
veršovaným strofickým textem
– 2-4 hlasy
●
funkce
– text je sylabický – zábava vzdělanců
– nepřejímá ani text, ani melodii greg. chorálu ●
kostely, kláštery, školy
– oproti motetu – více homofonní, všechny – nebyly součástí liturgie
hlasy stejný text ●
výjimečně tolerovány
 Ars antiqua
●
období cca 2. poloviny 13. ●
žánry: obdobné jako v Notre
století-cca 1320 Dame
●
duchovní
– z části se překrývá s
obdobím Notre Dame
– rytmizované organum
●
stagnuje
– termín používán až zpětně – diskantový styl
po roce 1320 ●
rozvoj – tenor – dlouhé hodnoty
●
pro odlišení starší a novější
●
motetus (duplum) – kratší hodnoty
kompoziční praxe na počátku 14. ●
triplum – nejdrobnější hodnoty
století – conductus
 Ars antiqua
●
moteto
– hlavní žánr
●
zpravidla 3 hlasé
●
vícetextové
– každý hlas vlastní text
– svrchní hlas/hlasy – světský
text/texty
●
„světské moteto“
– milostné, pastorální náměty
 Ars antiqua
●
světské žánry
●
hoquet – 2 významy
●
a) kompoziční technika
– princip prolínání hlasů
propojených stejným rytmicko-
melodických motivků
– objevuje se v žánrech
●
organum – discantové pasáže
●
moteto
 Ars antiqua
●
b) žánr (hoquet) ●
rondeau
– kruhový zpěv
– vícehlasé dílo využívající – světská vícehlasá strofická píseň
hoquetovou techniku – 2 – 3 sloky – něolikeré opakování
prvního verše
●
nejčastěji světská píseň
– může se objevit i v podobě
instrumentální
 Ars antiqua
●
skladatelé
●
Petrus de Cruce
– 1270 (?)-1347 (?)
●
Franko Kolínský
– 1215-1270
●
Jacobus z Liège
– 1260 (?)-1330 (?)
 Ars nova
●
Francie ●
Ars novae musicae (cca 1320)
– etapa vývoje vícehlasu v letech cca 1320-cca – Johannes de Muris
1420
●
nejprve označení pro nový typ notace
●
Ars nova (cca 1322)
– objevují se nové podoby noty drobnějších
– Philippe de Vitry
hodnot ●
další spis
●
posléze zastřešující pojem pro celou hudbu – Roman de Fauvel (cca 1317)
●
název podle hudebně teoretických traktátů – satirický alegorickýc spis o tehdejší době
pojednávajících o nových prvcích v hudbě a společnosti
– nové kompoziční metody – součástí i notové záznamy s díly autorů
– nová notace ars nova
 Ars nova
●
znaky ●
c) dbá se více na zvukovost
●
a) opouští se od dřívějších žánrů – musica ficta – tónový stupeň, který
„ars antiqua“ zpěvák/hudebník sníží či zvýší, aby
nevznikl zvukově nepříjemný
– organum, conductus souzvuk
●
b) rytmická pestrost a nestálost ●
umělá chromatizace neznělých intervalů
●
snaha se vyhnout např. zv. 4
– nezávisle lineárně vedené hlasy – postupné prosazování tercií
– „musica lasciva“ ●
d) nové tóny – drobnější hodnoty
– nový kompoziční princip - izorytmie
– semibrevis, minima
 Ars nova
●
izorytmie ●
využívá se ve všech
– kompoziční technika žánrech
využívající princip – duchovních i světských
rozsáhlejšího rytmického
schématu (talea) na měnící se
– v různých hlasech
melodické lince (color)
●
odklon od modálního rytmu
– termín z řečtiny – stejný
rytmus
 Ars nova
●
ukázka izorytmie ve svrchních hlasech moteta
»Flos«/»Celsa« Philippa de Vitry
 Ars nova
●
duchovní hudba
●
mše – vícehlasé zhudebnění částí
mešního ordinaria
– dominance svrchního hlasu
●
na rozdíl od moteta - dominantní tenor
– cca 1360- cca 1365 - vzniká kompletní
vícehlasá mše
– Guillaume de Machaut Messe de Notre
Dame
– výjimečné dílo prokomponovaností
 Ars nova
●
moteto
– duchovní i světská podoba
– nejvýznamnější žánr této doby
– vysoká společenská prestiž
– světské moteto – panovnický
dvůr
●
aktuální politické náměty
– 3-4 hlasá sazba
 Ars nova
●
světská hudba
●
obecně využívání termín chanson
– pro jednotlivé typy světských polyf.
písní
– a) chase
– 3 hlasá píseň na principu kánonu
– náměty – široké - od přírodních
námětů po politickou satiru
– často využívá tónomalbu
●
hoquetová technika
 Ars nova
●
b) ballade ●
c) virelai
– milostné náměty či nářek – podobná baladě
– náměty – humoristické
– text - 3 sloky
– využívání zvukomalby ve vztahu
●
stejné metrum a rým
k námětu
– přesná hudební podoba není – repertoár využíván i hudebními
stanovena nástroji
– může mít podobu – možná podoba
●
a-a-b-c ●
a-b1-b2-c (a)
 Ars nova
●
d) rondeau
– převážně 3 hlasé
– sylabicko-homofonní
– a1-b1-b2-a2-a1-a3-b2-a1-b1
●
e) kantilénová píseň
– 3 hlasá sazba
– svrchní hlas hlavní
●
nositel melodie a textu
– spodní dva hlasy doprovodné
●
často realizované instrumentálně
 Ars nova
●
skladatelé
●
Philippe de Vitry
– (1291-1361)
●
Guillaume de Machaut
– (cca 1300-1377)
●
Johannes de Muris
– (1290-1351)
●
Jehan Vaillant
– (1360-1390)
Ars subtilior
 Ars subtilior
●
období cca 1378-cca 1417
●
spojeno převážně s jižní Francií
– lokálně omezeno
●
znaky – experimenty s
kompozičními technikami
– někdy označováno jako
„manýristické“ období
●
nepravidelný rytmus a metrum
– polyrytmika
 Ars subtilior
●
žánry stejné jako v rámci
ars nova
●
autoři:
– Johannes Ciconia
– Baude Cordier
– Paolo da Firenze
– Philippus de Caserta
 Trecento
●
Itálie – 14. století ●
základní sazba pro
– přibližně stejně jako ars nova ve polyfonii – 2 hlas
Francii
●
počátky renesance a humanismu – různý počet hlasů – 2-5 hlas
– důraz na melodičnost – časté ●
hlavní hudební střediska
využívání 3 a 6
– celkově jednodušší než hudba ars novy
– Padova
●
izorytmie pouze výjimečně – Florencie
●
pravidelnější rytmus
●
jednodušší vedení hlasů – Boloňa
 Trecento
●
hudební žánry: ●
b) moteto
– duchovní hudba – a) duchovní
●
a) mešní ordinarium a proprium – b) světské – oficiální slavnostní
– a) jednotlivé části hudba
– b) párové polyfonní zhudebnění – nejčatěji
Gloria-Credo
●
bez základu v gregoriánském
●
spojeno počty hlasů chorálu
●
stejnou modalitou
●
kompoziční technikou
●
důležitější dva svrchní hlasy
●
kompletně polyfonní mešní ordinarium – tenor dokomponován jako poslední
až od 15. století
 Trecento
●
světská hudba ●
a) madrigal
– obecný princip – nadvláda – objevuje se kolem 1313
svrchního/svrchních hlasů – původně italskojazyčná
●
superius báseň
– vysoce zdobené a pohyblivé ●
zpravidla milostné náměty
●
melismata – základní struktura – AAB
– spodní hlas doprovodný – původně 2 hlasá sazba→2.
polovina 14. století 3 hlas
Trecento
 Trecento
●
b) caccia
– skladba s loveckým námětem
– časté využívání zvukomalby
●
noquetová technika
●
napodobování štěkotu psů, troubení trubek
apod.
– 3 hlas – 2 svrchní hlasy hlavní - text
●
spodní – doprovodný
●
realizován často hudebním nástrojem
– základní struktura AAB
●
stejně jako madrigal
 Trecento
●
c) ballata
– obdoba francouzské balady
– 1-2 vokální hlasy +
instrumentální doprovod
●
autoři – 3 generace
– 1) Jacopo da Bologna
– 2) Francesco Landini
– 3) Johannes Cicconia
 Anglie
●
pod vlivem francouzské polyfonie
– škola Notre Dame, ars antiqua, ars
nova
●
2 specifické kompoziční
techniky
●
a) gymel - 13. století
– kompoziční technika založena na
paralelním vedení hlasů v teciích
●
v rozporu se základními konsonancemi
 Anglie
●
b) fauxbourdon - konec 14.
století
●
přesný vznik se neví
– 3 hlasá kompoziční technika
pracující s principem paralelně
vedených hlasů v „sextakoderdech“ ●
klíčová technika pro vznik renesanční
polyfonie
– svrchní hlasy se pohybují v ●
přínos Anglie pro vývoj polyfonie
paralelních 4
●
a) nová zvuková kvalita
– spodní hlas vytváří 6 ●
b) prosazování sext a tercií v hudbě
●
mohl být někdy i improvizován
●
tímto se obcházelo nařízení o paralení 6
 Anglie
●
autoři – neznámí
●
John Dunstaple (Dunstable)
– 1395-1453
– přerod mezi středověkem a
renesancí
– vzor pro sladatele 1. generace
franko-vlámských skladatelů